law_id
stringlengths 19
56
| law_text
stringlengths 432
1.27M
|
|---|---|
Zákon č. 8/1918 Sb. | Zákon č. 8/1918 Sb.
Zákon, jímž se zrušuje zabavení jmění pro činy velezrádné.
Vyhlášeno 4. 11. 1918, datum účinnosti 4. 11. 1918, částka 1/1918
* § 1. - Zrušuje se zabavení jmění, které bylo povoleno podle císařského nařízení ze dne 9. června 1915, č. 156 ř. z., a podle článku zák. XVIII z roku 1915, vyjímajíc případy, v nichž trestný čin podle zjištění pravoplatného rozsudku spáchán byl ze zištnosti.
* § 2. - Zrušení to proveďtež z úřední povinnosti soudy, které zabavení povolily. Povolí-li zabavení soud, ležící mimo obvod československého státu, příslušný jest provésti zrušení okresní soud, v jehož obvodu jest větší část zabaveného jmění, nebo soud, jemuž přik
* § 3. - Zabavené jmění budiž vráceno jeho vlastníku po srážce správních nákladů, které by byl sám musil vynaložiti na řádnou správu tohoto jmění Ostatní náklady nese stát.
Aktuální znění od 28. 11. 1919 (621/1919 Sb.)
Čís. 8.
Zákon ze dne 2. listopadu 1918,
jímž se zrušuje zabavení jmění pro činy velezrádné.
Národní výbor československý nařizuje:
§ 1.
Zrušuje se zabavení jmění, které bylo povoleno podle císařského nařízení ze dne 9. června 1915, č. 156 ř. z., a podle článku zák. XVIII z roku 1915, vyjímajíc případy, v nichž trestný čin podle zjištění pravoplatného rozsudku spáchán byl ze zištnosti.
§ 2.
Zrušení to proveďtež z úřední povinnosti soudy, které zabavení povolily. Povolí-li zabavení soud, ležící mimo obvod československého státu, příslušný jest provésti zrušení okresní soud, v jehož obvodu jest větší část zabaveného jmění, nebo soud, jemuž přikázána byla správa jmění, nebo jiné opatření o jmění (opatrovnický, pozůstalostní, knihovní).
§ 3.
Zabavené jmění budiž vráceno jeho vlastníku po srážce správních nákladů, které by byl sám musil vynaložiti na řádnou správu tohoto jmění Ostatní náklady nese stát.
Dr. Frant. Soukup v. r.
Jiří Stříbrný v. r.
Ant. Švehla v. r.
Dr. Alois Rašín v. r.
Dr. Vavro Šrobár v. r. |
Zákon č. 11/1918 Sb. | Zákon č. 11/1918 Sb.
Zákon o zřízení samostatného státu československého.
Vyhlášeno 6. 11. 1918, datum účinnosti 28. 10. 1918, částka 2/1918
* čl. 1. - Státní formu československého státu určí národní shromáždění ve srozumění s Československou Národní radou v Paříži. Orgánem jednomyslné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní výbor;
* čl. 2. - veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti;
* čl. 3. - všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení;
* čl. 4. - zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem;
* čl. 5.
Aktuální znění od 28. 10. 1918
Čís. 11.
Zákon ze dne 28. října 1918
o zřízení samostatného státu československého.
(Veřejně vyhlášen dne 28. října 1918.)
Samostatný stát československý vstoupil v život. Aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, nařizuje Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti toto:
čl. 1.
Státní formu československého státu určí národní shromáždění ve srozumění s Československou Národní radou v Paříži. Orgánem jednomyslné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní výbor;
čl. 2.
veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti;
čl. 3.
všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení;
čl. 4.
zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem;
čl. 5.
Národnímu výboru se ukládá, aby tento zákon provedl.
JUDr. Al. Rašín v. r.
JUDr. Fr. Soukup v. r.
Ant. Švehla v. r.
Jiří Stříbrný v. r.
Dr. Vavro Šrobár v. r. |
Zákon č. 61/1918 Sb. | Zákon č. 61/1918 Sb.
Zákon, jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly.
Vyhlášeno 11. 12. 1918, datum účinnosti 11. 12. 1918, částka 11/1918
* § 1. - Šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva se zrušují, rovněž tak tituly, pokud byly udělovány jako pouhá vyznamenání. V platnosti zůstávají takové tituly, na které lze splněním předepsaných podmínek nabýti právního nároku (titul doktorský,
* § 3. - Ministru vnitra ukládá se, aby v dohodě se súčastněnými ministry zákon tento provedl.
* § 4. - Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 24. 10. 1936 (268/1936 Sb.)
Čís. 61.
Zákon ze dne 10. prosince 1918,
jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly.
§ 1.
Šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva se zrušují, rovněž tak tituly, pokud byly udělovány jako pouhá vyznamenání. V platnosti zůstávají takové tituly, na které lze splněním předepsaných podmínek nabýti právního nároku (titul doktorský, inženýrský atd.), pak tituly, jež vyjadřují skutečně zastávanou úřední hodnost, a vyznamenání udělovaná vysokými školami (čestné doktoráty a pod.).
Bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem, vyznačujícím šlechtictví.
§ 3.
Ministru vnitra ukládá se, aby v dohodě se súčastněnými ministry zákon tento provedl.
§ 4.
Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.
Dr. Karel Kramář v. r.
A. Švehla v. r. |
Zákon č. 76/1918 Sb. | Zákon č. 76/1918 Sb.
Zákon o zřízení československé státní „Vysoké školy zvěřolékařské v Brně“.
Vyhlášeno 20. 12. 1918, datum účinnosti 19. 1. 1919, částka 14/1918
* § 1. - V Brně se zřizuje československá státní „Vysoká škola zvěrolékařská“ s vyučovací řečí českou.
* § 2. - První a druhý ročník bude otevřen počátkem října 1919, třetí počátkem října 1920 a čtvrtý počátkem října 1921.
* § 3. - Provedením zákona pověřuje se vláda.
Aktuální znění od 19. 1. 1919
Čís. 76.
Zákon ze dne 12. prosince 1918
o zřízení československé státní „Vysoké školy zvěrolékařské v Brně“.
§ 1.
V Brně se zřizuje československá státní „Vysoká škola zvěrolékařská“ s vyučovací řečí českou.
§ 2.
První a druhý ročník bude otevřen počátkem října 1919, třetí počátkem října 1920 a čtvrtý počátkem října 1921.
§ 3.
Provedením zákona pověřuje se vláda.
Dr. Kramář v. r.
Švehla v. r.
Habermann v. r.
Dr. Vrbenský v. r.
Dr. Hruban v. r.
Dr. Rašín v. r.
Dr. Soukup v. r.
Dr. Zahradník v. r.
Dr. Winter v. r.
Stříbrný v. r. |
Zákon č. 50/1919 Sb. | Zákon č. 50/1919 Sb.
Zákon, kterým se zřizuje druhá česká universita.
Vyhlášeno 5. 2. 1919, datum účinnosti 5. 2. 1919, částka 11/1919
* § 1. - V Brně se zřizuje československá státní „Masarykova universita“ o čtyřech fakultách: právnické, lékařské, přírodovědecké a filosofické.
* § 2. - Fakulta právnická prvním ročníkem, fakulta lékařská prvním a druhým ročníkem budiž zřízena počátkem studijního roku 1919/20, fakulta přírodovědecká a filosofická nejpozději počátkem studijního roku 1921/22.
* § 3. - Konečné umístění a výprava nové university, její všech ústavů a klinik ve vhodných budovách k účelu tomu vybudovaných staniž se nejdéle do roku 1930.
* § 4. - Ministerstvo školství a národní osvěty se zplnomocňuje, aby vyslechnuvši poradní sbor pro vysoké školy při něm zřízený, vydalo pro dobu počátečnou potřebná nařízení.
* § 5. - Provedení tohoto zákona ukládá se vládě.
* § 6. - Zákon tento nabývá platnosti dnem, kdy bude vyhlášen.
Aktuální znění od 5. 2. 1919
Čís. 50.
Zákon ze dne 28. ledna 1919,
kterým se zřizuje druhá česká universita.
Na základě usnesení Národního shromáždění se nařizuje:
§ 1.
V Brně se zřizuje československá státní „Masarykova universita“ o čtyřech fakultách: právnické, lékařské, přírodovědecké a filosofické.
§ 2.
Fakulta právnická prvním ročníkem, fakulta lékařská prvním a druhým ročníkem budiž zřízena počátkem studijního roku 1919/20, fakulta přírodovědecká a filosofická nejpozději počátkem studijního roku 1921/22.
§ 3.
Konečné umístění a výprava nové university, její všech ústavů a klinik ve vhodných budovách k účelu tomu vybudovaných staniž se nejdéle do roku 1930.
§ 4.
Ministerstvo školství a národní osvěty se zplnomocňuje, aby vyslechnuvši poradní sbor pro vysoké školy při něm zřízený, vydalo pro dobu počátečnou potřebná nařízení.
§ 5.
Provedení tohoto zákona ukládá se vládě.
§ 6.
Zákon tento nabývá platnosti dnem, kdy bude vyhlášen.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r., v zast. min. předsedy.
Dr. Stránský v. r.
Stříbrný v. r.
Dr. Vrbenský v. r.
Dr. Winter v. r.
Dr. Rašín v. r.
Habermann v. r.
Staněk v. r.
Dr. Zahradník v. r.
Dr. Hruban v. r. |
Zákon č. 84/1919 Sb. | Zákon č. 84/1919 Sb.
Zákon, jímž se ministr financí zmocňuje, aby provedl nařízením okolkování bankovek a soupis jmění za účelem uložení majetkové dávky.
Vyhlášeno 25. 2. 1919, datum účinnosti 25. 2. 1919, částka 18/1919
* § 1. - Bankovky Rakousko-uherské banky obíhající v území Československé republiky buďtež opatřeny kolkem rovnajícím se jednomu procentu jejich nominelní hodnoty. Ministr financí se zmocňuje, aby tento kolkový poplatek vybrati dal, v uvážení hodných případech jej
* § 2. - Po skončení okolkování bankovek mají jen bankovky kolkované kolkem Československé republiky nucený oběh v území Československého státu. Ministr financí se zmocňuje, aby některým druhům nekolkovaných bankovek až na další ponechal nucený oběh.
* § 3. - Ministr financí se zmocňuje, aby zakázal Rakousko-uherské bance další rozmnožování žírových účtů a aby zjištěné účty do státní správy převzal.
* § 4. - Veškeré v území Československé republiky se nalézající válečné půjčky rakouské a uherské, jakož i pokladniční poukázky Rakousko-uherské banky buďtež sepsány a označeny a ministr financí se zmocňuje, aby vybíral u válečných půjček evidenční poplatek 40 halé
* § 5. - Veškeré peněžní vklady (na vkladní knížky, poukázky, běžné účty, bezúročná deposita, žírové účty a p.) u peněžních a jiných ústavů a bankovních domů, dále podíly členské a závodní u společenstev, družstev, spolků a p., neknihovní pohledávky buďtež přihláše
* § 6. - Cenné papíry cizozemské a domácí jakéhokoli druhu (obligace, dluhopisy, akcie, priority a p.) mimo papíry v § 4 uvedené buďtež sepsány a označeny. U všech papírů může ministr financí vybírati evidenční poplatek půlprocentní z jmenovité hodnoty. Ministr fin
* § 7. - Ministr financí se zmocňuje, aby provedl soupis zlata a stříbra, mincovaného i nezpracovaného, zlatých i stříbrných mincí domácích i cizích oběžných, obchodních i z oběhu vzatých, dále cizozemských papírových peněz. Ministr financí může naříditi, aby každý
* § 8. - Ministr financí se zmocňuje, aby nařídil soupis veškerého dobytka, hospodářských strojů, s budovami nespojených strojů, různých vozidel, surovin, polotovarů a zásob zboží, přiznání veškerých obnosů, kteréž od 1. srpna 1914 až do 28. února 1919 včetně vydán
* § 9. - Ministr financí se zmocňuje, aby provedl soupis pojistek životních na kapitál a důchod, nařídil okolkování všech pojistek a provedl soupis pojistek na zásoby zboží uloženého neb dopravovaného. Poplatek evidenční určuje se na 1 K za kus.
* § 10. - Všechny podniky k veřejnému účtování povinné a všechny osoby právnické mají povinnost sestaviti k 1. březnu 1919 likvidační bilanci dle pravidel, jež určí ministr financí zvláštním výnosem.
* § 11. - Okolkování bankovek a soupisy majetku, jak uvedeny jsou v ustanoveních předcházejících, provádějí se za účelem uložení dávky z majetku. Každý majitel takového majetku jest povinen podati přiznání dle vzorce, který bude vydán nařízením. Majetek příslušníků
* § 12. - Osoby, které v území republiky Československé bydlí, nebo nejméně jeden rok se zdržují, jsou povinny přiznati všechen majetek, tedy i onen, který leží mimo území Československé republiky. Ostatní osoby jsou povinny přiznati jen jmění, které mají na území Č
* § 13. - Kdo přiznání nepodá nebo učiní v něm falešná nebo neúplná udání, nebo kdo nesprávně udá osoby k podání přiznání povinné, trestá se vězením, od 1 dne do 6 měsíců. Stejnému trestu podléhá ten, kdo k zatajení nebo zavlečení jmění soupisu podrobeného napomáhá
* § 14. - Veškeré zjišťování jmění děje se dle stavu ze dne 1. března 1919. Každý občan usedlý v Československé republice má při zjišťování jmění svědeckou a znaleckou povinnost a zbavuje se při svém svědectví mlčelivosti, pokud zákonem uložena není, povinnosti zach
* § 15. - Ministr financí se zmocňuje, aby za účelem urychleného provedení těchto opatření zavedl občanskou pracovní povinnost pro úřady veřejné a osoby i ústavy soukromé, nadal je právy a povinnostmi úředních osob a ústavů a poskytl jim právo rekvisice potřebných p
* § 16. - Ministr financí se zmocňuje, aby nařízením ustanovil, za jakých podmínek může odpadnouti dodatečná daň nebo trestní stíhání ohledně dosavadních nesprávných neb neúplných udání při vyměřování všeobecné nebo zvláštní daně výdělkové, daně z příjmů, daně důcho
* § 17. - Národní shromáždění zvolí ze svého středu sedmičlennou komisi pro kontrolu opatření zákonem tímto učiněných.
* § 18. - Provedení tohoto zákona ukládá se ministru financí.
* § 19. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 25. 2. 1919
Čís. 84.
Zákon ze dne 25. února 1919,
jímž se ministr financí zmocňuje, aby provedl nařízením okolkování bankovek a soupis jmění za účelem uložení majetkové dávky.
Na základě usnesení Národního shromáždění se nařizuje:
§ 1.
Bankovky Rakousko-uherské banky obíhající v území Československé republiky buďtež opatřeny kolkem rovnajícím se jednomu procentu jejich nominelní hodnoty. Ministr financí se zmocňuje, aby tento kolkový poplatek vybrati dal, v uvážení hodných případech jej slevil, aby některé druhy bankovek z tohoto okolkování vyloučil, část bankovek předložených k okolkování, které pro oběh pravděpodobně nutny nejsou, nejvýše však 50%, z oběhu stáhl a tyto zpět nevydané bankovky prohlásil za státní zúročitelnou zápůjčku se strany věřitele nevypověditelnou, se strany státu kdykoli splatnou. Zápůjčky této nesmí býti použito k výdajům státním. Zápůjčka jest mezi živými nepřevoditelná, nezastavitelná a nezabavitelná a bude možno platiti jí budoucí dávku z majetku. Úrok stanoví se jedním procentem.
§ 2.
Po skončení okolkování bankovek mají jen bankovky kolkované kolkem Československé republiky nucený oběh v území Československého státu. Ministr financí se zmocňuje, aby některým druhům nekolkovaných bankovek až na další ponechal nucený oběh.
§ 3.
Ministr financí se zmocňuje, aby zakázal Rakousko-uherské bance další rozmnožování žírových účtů a aby zjištěné účty do státní správy převzal.
§ 4.
Veškeré v území Československé republiky se nalézající válečné půjčky rakouské a uherské, jakož i pokladniční poukázky Rakousko-uherské banky buďtež sepsány a označeny a ministr financí se zmocňuje, aby vybíral u válečných půjček evidenční poplatek 40 haléřů za kus, u pokladničních poukázek Rakousko-uherské banky půlprocentní poplatek z jmenovité hodnoty.
§ 5.
Veškeré peněžní vklady (na vkladní knížky, poukázky, běžné účty, bezúročná deposita, žírové účty a p.) u peněžních a jiných ústavů a bankovních domů, dále podíly členské a závodní u společenstev, družstev, spolků a p., neknihovní pohledávky buďtež přihlášeny a budiž vybírán ministrem financí z obnosu, na jaký vklad 1. března 1919 po připsání úroku do 31. prosince 1918 zněl, půlprocentní poplatek evidenční. Soupis tento budiž proveden pod sankcí, že vklady, podíly a pohledávky neknihovní, které nebudou do tří měsíců řádně a na pravého majitele přihlášeny, propadají ve prospěch státu. Vklady, podíly, neknihovní pohledávky nepřihlášené nesmějí býti vůbec vypláceny, výplata řádně přihlášených může býti obmezena ministrem financí až do výše 50%.
§ 6.
Cenné papíry cizozemské a domácí jakéhokoli druhu (obligace, dluhopisy, akcie, priority a p.) mimo papíry v § 4 uvedené buďtež sepsány a označeny. U všech papírů může ministr financí vybírati evidenční poplatek půlprocentní z jmenovité hodnoty. Ministr financí se zmocňuje, aby zakázal převod a zástavu cenných papírů neoznačených, dočasně zakázal výplatu kuponů, neb vázal ji na splnění podmínek a to jak u papírů domácích, tak cizozemských. Za cizozemské pokládají se všechny cenné papíry, jichž kapitál nebo úrok jest splatný mimo území Československé republiky.
§ 7.
Ministr financí se zmocňuje, aby provedl soupis zlata a stříbra, mincovaného i nezpracovaného, zlatých i stříbrných mincí domácích i cizích oběžných, obchodních i z oběhu vzatých, dále cizozemských papírových peněz. Ministr financí může naříditi, aby každý přednosta domácnosti pod přísahou složenou za následků určených na křivou přísahu trestním zákonem podrobně přiznal tento druh jmění svého a příslušníků své domácnosti, nebo prohlásil, že jmění tohoto druhu vůbec nemá.
§ 8.
Ministr financí se zmocňuje, aby nařídil soupis veškerého dobytka, hospodářských strojů, s budovami nespojených strojů, různých vozidel, surovin, polotovarů a zásob zboží, přiznání veškerých obnosů, kteréž od 1. srpna 1914 až do 28. února 1919 včetně vydány byly za účelem opatření si drahokamů, perel, skvostů, vzácných koberců a tkanin, hudebních nástrojů, uměleckých, ozdobných a jiných předmětů přepychových, jakož i sbírek (včetně jednotlivých předmětů z nich). Při soupisu může býti nařízeno, aby přiznávající přesně udal, kdy a od koho předměty koupil.
§ 9.
Ministr financí se zmocňuje, aby provedl soupis pojistek životních na kapitál a důchod, nařídil okolkování všech pojistek a provedl soupis pojistek na zásoby zboží uloženého neb dopravovaného. Poplatek evidenční určuje se na 1 K za kus.
§ 10.
Všechny podniky k veřejnému účtování povinné a všechny osoby právnické mají povinnost sestaviti k 1. březnu 1919 likvidační bilanci dle pravidel, jež určí ministr financí zvláštním výnosem.
§ 11.
Okolkování bankovek a soupisy majetku, jak uvedeny jsou v ustanoveních předcházejících, provádějí se za účelem uložení dávky z majetku. Každý majitel takového majetku jest povinen podati přiznání dle vzorce, který bude vydán nařízením. Majetek příslušníků domácnosti přizná přednosta domácnosti současně s majetkem vlastním.
§ 12.
Osoby, které v území republiky Československé bydlí, nebo nejméně jeden rok se zdržují, jsou povinny přiznati všechen majetek, tedy i onen, který leží mimo území Československé republiky. Ostatní osoby jsou povinny přiznati jen jmění, které mají na území Československého státu.
§ 13.
Kdo přiznání nepodá nebo učiní v něm falešná nebo neúplná udání, nebo kdo nesprávně udá osoby k podání přiznání povinné, trestá se vězením, od 1 dne do 6 měsíců. Stejnému trestu podléhá ten, kdo k zatajení nebo zavlečení jmění soupisu podrobeného napomáhá nebo svádí. O přiznání platí obdobná ustanovení § 5 cís. nařízení ze dne 16. března 1917, z. ř. č. 124.
Ministr financí se zmocňuje, aby uložil těm, kdož přiznání činí, aby je stvrdili přísahou pod následky trestního zákona. Nesložená nebo odepřená přísaha pokládá se za doznání nesprávnosti nebo neúplnosti přiznání.
Přiznání může býti vynuceno pokutou pořádkovou až do výše 5000 K, která může býti dle potřeby od úřadu daně vyměřujícího opětně uložena. O rekursu rozhoduje zemský finanční úřad s konečnou platností.
§ 14.
Veškeré zjišťování jmění děje se dle stavu ze dne 1. března 1919. Každý občan usedlý v Československé republice má při zjišťování jmění svědeckou a znaleckou povinnost a zbavuje se při svém svědectví mlčelivosti, pokud zákonem uložena není, povinnosti zachovati obchodní tajemství, a neplatí pro něho jako svědka ustanovení § 153 tr. ř., nemůže však ani sám ani osoby v § 152 tr. ř. uvedené býti stíhán trestně, disciplinárně nebo důchodkově, vyjde-li z jeho svědecké výpovědi, že buď on sám nebo osoby v § 152 tr. ř. jmenované dopustily se nějakého trestního činu.
§ 15.
Ministr financí se zmocňuje, aby za účelem urychleného provedení těchto opatření zavedl občanskou pracovní povinnost pro úřady veřejné a osoby i ústavy soukromé, nadal je právy a povinnostmi úředních osob a ústavů a poskytl jim právo rekvisice potřebných předmětů a nutných úkonů k dosažení těchto úkolů, aby provedl potřebná dočasná obmezení po stránce osobní i hospodářské, aby stanovil výjimky ze zákona o nedělním klidu a ze zákona o osmihodinné době pracovní, aby ku provedení jednotlivých svých nařízení stanovil tresty na penězích a svobodě, aby s těmito tresty mohla býti spojena ztráta živnostenského oprávnění a propadnutí předmětů řádně nepřihlášených ve prospěch Československého státu.
§ 16.
Ministr financí se zmocňuje, aby nařízením ustanovil, za jakých podmínek může odpadnouti dodatečná daň nebo trestní stíhání ohledně dosavadních nesprávných neb neúplných udání při vyměřování všeobecné nebo zvláštní daně výdělkové, daně z příjmů, daně důchodové a vojenské taxy.
§ 17.
Národní shromáždění zvolí ze svého středu sedmičlennou komisi pro kontrolu opatření zákonem tímto učiněných.
§ 18.
Provedení tohoto zákona ukládá se ministru financí.
§ 19.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r., v zast. min. předsedy.
Dr. Rašín v. r. |
Zákon č. 213/1919 Sb. | Zákon č. 213/1919 Sb.
Zákon o sloučení sousedních obcí s Brnem.
Vyhlášeno 23. 4. 1919, datum účinnosti 23. 4. 1919, částka 42/1919
* § 1. - Katastrální obce Juliánov, Židenice, Husovice, Maloměřice, Obřany, Královo Pole, Medlánky, Řečkovice, Žabovřesky, Komín, Kamenný Mlýn, Jundrov, Kohoutovice, Bohonice, Lískovec, Horní Heršpice, Komárov, Černovice, Slatina, Dolní Heršpice, Přizrenice, Vejvan
* § 2. - Městské zastupitelstvo zemského hlavního města Brna má 90 členů.
* § 3. - Pro volby sčítá se nepřetržitý souvislý pobyt v obcích v § 1 jmenovaných, pokud jde o podmínku práva volebního a volitelnosti, jako by šlo o pobyt v obci jediné.
* § 4. - Dohlédacím úřadem pro konání voleb jest zemská správa politická.
* § 5. - Veškeré jmění a statek, ústavy a fondy, práva a povinnosti obcí sloučených tímto zákonem, přecházejí na novou obec sloučením vzniklou.
* § 6. - Obecní dávky a poplatky budou se vybírati v obcích v § 1 zmíněných i po sloučení nadále dle dosavadní výměry tak dlouho, pokud na základě usnesení zastupitelstva nově zvoleného nebudou jinak upraveny.
* § 7. - Okresní silnice v území obcí v § 1 jmenovaných přecházejí do vlastnictví a správy města Brna. Za to jest město Brno povinno nahraditi silničnímu výboru okresu Brněnského část dluhu, o které se vzájemně dohodnou. Nedojde-li v této věci ku vzájemné dohodě, r
* § 8. - Daň domovní obcí, které se ve smyslu § 1 se zemským hlavním městem Brnem sloučí, bude až do konce roku 1920 vyměřována dle dosavadních předpisů; dle jakých zásad bude v nich tato daň vyměřována rokem 1921 počínaje, bude upraveno zvláštním zákonem.
* § 9. - Platnost stavebního řádu ze dne 16. června 1894, čís. 63 z. z., pokud se týče ze dne 16. června 1914, čís. 39 z. z., rozšiřuje se na celý obvod všech obcí v § 1 jmenovaných.
* § 10. - Dokud nebude jinak nařízeno, pozemkové knihy pro připojené obce v § 1 jmenované budou vedeny jako dosud u okresního soudu Brno-okolí.
* § 12. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 27. 11. 1945 (121/1945 Sb.)
Čís. 213.
Zákon ze dne 16. dubna 1919
o sloučení sousedních obcí s Brnem.
Na základě usnesení Národního shromáždění nařizuje se:
§ 1.
Katastrální obce Juliánov, Židenice, Husovice, Maloměřice, Obřany, Královo Pole, Medlánky, Řečkovice, Žabovřesky, Komín, Kamenný Mlýn, Jundrov, Kohoutovice, Bohonice, Lískovec, Horní Heršpice, Komárov, Černovice, Slatina, Dolní Heršpice, Přizrenice, Vejvanovice a Tuřany s celým svým katastrálním obvodem slučují se se zemským hlavním městem Brnem, přestávají býti obcemi o sobě a tvoří jedinou obec, pro kterou platí obecní řád zemského hlavního města Brna.
§ 2.
Městské zastupitelstvo zemského hlavního města Brna má 90 členů.
§ 3.
Pro volby sčítá se nepřetržitý souvislý pobyt v obcích v § 1 jmenovaných, pokud jde o podmínku práva volebního a volitelnosti, jako by šlo o pobyt v obci jediné.
Funkcemi, které dle volebního řádu do obcí vykonává starosta nebo obecní úřad, pověřuje se vládní komisař města Brna, pokud se týče obecní úřad tohoto města, kteří mohou dožadovati se spolupůsobení obecních úřadů ostatních obcí v § 1 jmenovaných.
§ 4.
Dohlédacím úřadem pro konání voleb jest zemská správa politická.
§ 5.
Veškeré jmění a statek, ústavy a fondy, práva a povinnosti obcí sloučených tímto zákonem, přecházejí na novou obec sloučením vzniklou.
§ 6.
Obecní dávky a poplatky budou se vybírati v obcích v § 1 zmíněných i po sloučení nadále dle dosavadní výměry tak dlouho, pokud na základě usnesení zastupitelstva nově zvoleného nebudou jinak upraveny.
Též přirážky obecní k daním státním mohou býti dle usnesení obecního zastupitelstva a za schválení příslušných vyšších úřadů vybírány v jednotlivých částech města, jež tvořily dosud samostatné obce, nadále v nestejné výši.
§ 7.
Okresní silnice v území obcí v § 1 jmenovaných přecházejí do vlastnictví a správy města Brna. Za to jest město Brno povinno nahraditi silničnímu výboru okresu Brněnského část dluhu, o které se vzájemně dohodnou. Nedojde-li v této věci ku vzájemné dohodě, rozhodne zemský výbor, vezme za základ délku okresních silnic.
§ 8.
Daň domovní obcí, které se ve smyslu § 1 se zemským hlavním městem Brnem sloučí, bude až do konce roku 1920 vyměřována dle dosavadních předpisů; dle jakých zásad bude v nich tato daň vyměřována rokem 1921 počínaje, bude upraveno zvláštním zákonem.
§ 9.
Platnost stavebního řádu ze dne 16. června 1894, čís. 63 z. z., pokud se týče ze dne 16. června 1914, čís. 39 z. z., rozšiřuje se na celý obvod všech obcí v § 1 jmenovaných.
§ 10.
Dokud nebude jinak nařízeno, pozemkové knihy pro připojené obce v § 1 jmenované budou vedeny jako dosud u okresního soudu Brno-okolí.
§ 12.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provedením jeho pověřuje se ministr vnitra v dohodě s ministrem financí a s ostatními súčastněnými ministry.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r., v zastoupení min. předsedy a jako ministr vnitra. |
Zákon č. 214/1919 Sb. | Zákon č. 214/1919 Sb.
Zákon o sloučení sousedních obcí s Olomoucem.
Vyhlášeno 23. 4. 1919, datum účinnosti 23. 4. 1919, částka 42/1919
* § 1. - Katastrální obce Bělidla, Hejčín, Hodolany-Rolsberk, Černovín s osadou Klášter-Hradisko, Chvalkovice, Lazce, Neředín, Nová Ulice, Nový Svět, Novosady, Pavlovice, Povl a Řepčín s celým svým katastrálním obvodem slučují se s obcí hlavního města Olomouce, pře
* § 2. - Městské zastupitelstvo hlavního města Olomouce má 60 členů.
* § 3. - Pro volby sčítá se nepřetržitý souvislý pobyt v obcích v § 1 jmenovaných, pokud jde o podmínku práva volebního a volitelnosti, jako by šlo o pobyt v obci jediné.
* § 4. - Dohlédacím úřadem pro konání voleb jest zemská správa politická.
* § 5. - Veškeré jmění a statek, ústavy a fondy, práva a povinnosti obcí, sloučených tímto zákonem, přecházejí na novou obec sloučením vzniklou.
* § 6. - Obecní dávky a poplatky budou se vybírati v obcích v § 1 zmíněných i po sloučení nadále dle dosavadní výměry tak dlouho, pokud na základě usnesení zastupitelstva nově zvoleného nebudou jinak upraveny.
* § 7. - Okresní silnice v území obcí v § 1 jmenovaných přecházejí do vlastnictví správy města Olomouce. Za to jest město Olomouc povinno nahraditi silničnímu výboru okresu olomouckého část dluhů, o které se vzájemně dohodnou. Nedojde-li v této věci ke vzájemné doh
* § 8. - Daň domovní obcí, které se ve smyslu § 1 s hlavním městem Olomoucem sloučí, bude až do konce roku 1920 vyměřována dle dosavadních předpisů; dle jakých zásad bude v nich tato daň vyměřována rokem 1921 počínaje, bude upraveno zvláštním zákonem.
* § 9. - Platnost stavebního řádu ze dne 16. června 1894, č. 63 z. z., pokud se týče ze dne 16. června 1914, č. 39 z. z., rozšiřuje se na celý obvod všech obcí v § 1 jmenovaných.
* § 10. - Dokud nebude jinak nařízeno, pozemkové knihy pro připojené knihy v § 1. jmenované budou vedeny jako dosud u okresního soudu v Olomouci.
* § 12. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 27. 11. 1945 (121/1945 Sb.)
Čís. 214.
Zákon ze dne 16. dubna 1919
o sloučení sousedních obcí s Olomoucem.
Na základě usnesení Národního shromáždění nařizuje se:
§ 1.
Katastrální obce Bělidla, Hejčín, Hodolany-Rolsberk, Černovín s osadou Klášter-Hradisko, Chvalkovice, Lazce, Neředín, Nová Ulice, Nový Svět, Novosady, Pavlovice, Povl a Řepčín s celým svým katastrálním obvodem slučují se s obcí hlavního města Olomouce, přestávají býti obcemi o sobě a tvoří s městem Olomoucem jedinou obec, pro kterou platí obecní řád města Olomouce.
§ 2.
Městské zastupitelstvo hlavního města Olomouce má 60 členů.
§ 3.
Pro volby sčítá se nepřetržitý souvislý pobyt v obcích v § 1 jmenovaných, pokud jde o podmínku práva volebního a volitelnosti, jako by šlo o pobyt v obci jediné.
Funkcemi, které dle volebního řádu do obcí vykonává starosta nebo obecní úřad, pověřuje se vládní komisař města Olomouce, pokud se týče obecní úřad tohoto města, kteří mohou dožadovati se spolupůsobení obecních úřadů ostatních obcí v § 1 jmenovaných.
§ 4.
Dohlédacím úřadem pro konání voleb jest zemská správa politická.
§ 5.
Veškeré jmění a statek, ústavy a fondy, práva a povinnosti obcí, sloučených tímto zákonem, přecházejí na novou obec sloučením vzniklou.
§ 6.
Obecní dávky a poplatky budou se vybírati v obcích v § 1 zmíněných i po sloučení nadále dle dosavadní výměry tak dlouho, pokud na základě usnesení zastupitelstva nově zvoleného nebudou jinak upraveny.
Též přirážky obecní k daním státním mohou býti dle usnesení obecního zastupitelstva a za schválení příslušných vyšších úřadů vybírány v jednotlivých částech města, jež tvořily dosud samostatné obce, nadále v nestejné výši.
§ 7.
Okresní silnice v území obcí v § 1 jmenovaných přecházejí do vlastnictví správy města Olomouce. Za to jest město Olomouc povinno nahraditi silničnímu výboru okresu olomouckého část dluhů, o které se vzájemně dohodnou. Nedojde-li v této věci ke vzájemné dohodě, rozhodne zemský výbor, vezma za základ délku okresních silnic.
§ 8.
Daň domovní obcí, které se ve smyslu § 1 s hlavním městem Olomoucem sloučí, bude až do konce roku 1920 vyměřována dle dosavadních předpisů; dle jakých zásad bude v nich tato daň vyměřována rokem 1921 počínaje, bude upraveno zvláštním zákonem.
§ 9.
Platnost stavebního řádu ze dne 16. června 1894, č. 63 z. z., pokud se týče ze dne 16. června 1914, č. 39 z. z., rozšiřuje se na celý obvod všech obcí v § 1 jmenovaných.
§ 10.
Dokud nebude jinak nařízeno, pozemkové knihy pro připojené knihy v § 1. jmenované budou vedeny jako dosud u okresního soudu v Olomouci.
§ 12.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provedením jeho pověřuje se ministr vnitra v dohodě s ministrem financí a s ostatními súčastněnými ministry.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r.,
v zastoupení min. předsedy a jako ministr vnitra. |
Zákon č. 215/1919 Sb. | Zákon č. 215/1919 Sb.
Zákon o zabrání velkého majetku pozemkového.
Vyhlášeno 24. 4. 1919, datum účinnosti 24. 4. 1919, částka 43/1919
* § 1. - Aby byla provedena úprava pozemkového vlastnictví, zabírá se státem velký majetek pozemkový (§ 2), ležící v území Československé republiky, v to čítajíc velký majetek vázaný, a zřizuje se úřad pozemkový.
* § 2. - Velkým majetkem pozemkovým jest rozuměti soubory nemovitostí s právy, která jsou spojena s jejich držením, jestliže výměra náležející v území Československé republiky vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům je větší než 150 ha půdy zemědělské (ro
* § 3. - Ze záboru jsou vyloučeny:
* § 4. - Jestliže se po vyhlášení tohoto zákona soustředí (ve vlastnictví jediné osoby, týchž spoluvlastníků, nerozvedených manželů neb rodičů a dětí prvého stupně) ze svobodného majetku pozemkového soubor nemovitostí, který je podle §§ 2 a 3 předmětem záboru a pře
* § 5. - Záborem uvedeným v § 1 nabývá Československá republika práva, zabraný majetek přejímati a přidělovati (§§ 10 a 11).
* § 6. - Osoby, které podle práva občanského jsou oprávněny hospodařiti na zabraném majetku, pokud nebude státem převzat, jsou napříště povinny na něm hospodařiti řádně.
* § 7. - (1) Zcizení, dělení, zavazení, pacht a nájem zabraného majetku vyžaduje svolení pozemkového úřadu a jest bez něho neplatné.
* § 8. - Na zabraný majetek lze vésti exekuci jedině vnucenou správou.
* § 9. - O náhradě za převzatý majetek bude rozhodnuto zvláštním zákonem. Zvláštním zákonem provede se zásada, že bez náhrady bude převzat majetek příslušníků nepřátelských států, příslušníků bývalé panovnické rodiny Habsbursko-Lotrinské, majetek nadací spočívající
* § 10. - Pokud stát převzatého majetku nepodrží pro účely všeobecně prospěšné, přidělí jej úřad pozemkový postupně do určité výše do vlastnictví nebo pachtu malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, bezzemkům, a to zvláště příslušníkům ozbrojené moci českos
* § 11. - Osoby, jejichž majetek tímto zákonem se zabírá, po případě jejich dědicové, mají právo, aby jim byla z majetku jim zabraného přidělena majetnost nepřesahující výměry uvedené v § 2, pokud možno dle jich volby. Osobám těmto lze propustiti ze záboru i větší v
* § 12. - Při převzetí zabraného majetku státem jsou vlastníci živého a mrtvého zařízení, jež až dotud sloužilo hospodaření na převzatém majetku, povinni prodati za plnou cenu poměrnou část tohoto zařízení státu.
* § 13. - Před skutečným převzetím musí býti dána výpověď osobám, které hospodaří té doby na půdě, o jejíž převzetí jde. Podrobnější ustanovení budou vydána zvláštním zákonem.
* § 14. - Je-li místní potřeba půdy naléhavá, a nestačí-li pozemky zabrané, anebo žádá-li toho obecné blaho, může pozemkový úřad vyvlastniti půdu i pod meze stanovené § 2.
* § 15. - Úkony tímto zákonem státu svěřené obstará úřad pozemkový. Úřad je podřízen ministerské radě, jeho předsedu jmenuje president republiky, správní výbor bude volen Národním shromážděním. Další ustanovení o tomto úřadě a jeho působnosti budou dána zvláštním zá
* § 16. - Zabraný majetek jest vyšetřiti a uvésti v patrnost knihovní poznámkou, že majetek jest zabrán. I pokud tato poznámka není v knihách, nemůže se nikdo dovolávati, že beze své viny nevěděl o záboru pozemkového majetku vysloveném § 1.
* § 17. - Pokud tento zákon jinak neustanovuje, trvají posavadní práva a závazky ohledně zabraného majetku beze změny.
* § 18. - Smlouvy o zcizení, pronájem a zavazení zabraného majetku uzavřené po 28. říjnu 1918 jsou proti státu bezúčinny, nebude-li prokázáno, že šlo o jednání, kterého si vyžádalo řádné hospodaření.
* § 19. - Zákon tento působí ode dne vyhlášení.
* § 20. - Provedení zákona ukládá se veškerému ministerstvu.
Aktuální znění od 19. 7. 2019 (387/1919 Sb.)
Čís. 215.
Zákon ze dne 16. dubna 1919
o zabrání velkého majetku pozemkového.
Na základě usnesení Národního shromáždění nařizuje se:
§ 1.
Aby byla provedena úprava pozemkového vlastnictví, zabírá se státem velký majetek pozemkovývelký majetek pozemkový (§ 2), ležící v území Československé republiky, v to čítajíc velký majetek vázaný, a zřizuje se úřad pozemkový.
§ 2.
Velkým majetkem pozemkovýmVelkým majetkem pozemkovým jest rozuměti soubory nemovitostí s právy, která jsou spojena s jejich držením, jestliže výměra náležející v území Československé republiky vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům je větší než 150 ha půdy zemědělské (rolí, luk, zahrad, vinic, chmelnic), nebo 250 ha půdy vůbec.
Manželé nerozvedení považují se za osobu jedinou.
§ 3.
Ze záboru jsou vyloučeny:
a)
objekty právně i hospodářsky samostatné, jež neslouží hospodaření na zabraných nemovitostech;
b)
majetek zemský, okresní a obecní (jmění i statek), s výhradou zvláštních zákonných ustanovení o jejich úpravě.
O majetku urbariálních obcí a kuriálných komposesorátech bude rozhodnuto zvláštním zákonem.
§ 4.
Jestliže se po vyhlášení tohoto zákona soustředí (ve vlastnictví jediné osoby, týchž spoluvlastníků, nerozvedených manželů neb rodičů a dětí prvého stupně) ze svobodného majetku pozemkového soubor nemovitostí, který je podle §§ 2 a 3 předmětem záboru a přesahuje výměru uvedenou v § 2, stává se tento soubor majetkem zabraným.
§ 5.
Záborem uvedeným v § 1 nabývá Československá republika práva, zabraný majetek přejímati a přidělovati (§§ 10 a 11).
§ 6.
Osoby, které podle práva občanského jsou oprávněny hospodařiti na zabraném majetku, pokud nebude státem převzat, jsou napříště povinny na něm hospodařiti řádně.
O následcích porušení této povinnosti jakož i o povinnostech a ochraně osob na zabraném majetku zaměstnaných budou dána zvláštní ustanovení.
§ 7.
(1)
Zcizení, dělení, zavazení, pacht a nájem zabraného majetku vyžaduje svolení pozemkového úřadu a jest bez něho neplatné.
(2)
Pozemkový úřad uděluje svolení, může uložiti podmínky a učiniti výhrady.
§ 8.
Na zabraný majetek lze vésti exekuci jedině vnucenou správou.
§ 9.
O náhradě za převzatý majetek bude rozhodnuto zvláštním zákonem. Zvláštním zákonem provede se zásada, že bez náhrady bude převzat majetek příslušníků nepřátelských států, příslušníků bývalé panovnické rodiny Habsbursko-Lotrinské, majetek nadací spočívajících na právech ze šlechtictví zrušeného zákonem ze dne 10. prosince 1918, čís. 61 Sb. z. a n.; majetek, jehož užívání zakládá se na výkonu funkcí, úřadů a důstojenství cizozemských, nebo který s takovou funkcí, úřadem nebo důstojenstvím jest spojen; majetek bezprávně nabytý; majetek osob, které se hrubě provinily proti československému národu ve světové válce; konečně majetek, který podle ustanovení zákonů finančních připadne státu jako splátka na dávku z majetku.
Při převzetí zabraného majetku jest postupovati tak, aby osoby, pro které na zabraném majetku váznou práva, jakož i osoby, které mají proti dosavadnímu vlastníku právo z poměru služebního, zaopatřovacího a pachtovního, nebyly zkráceny.
§ 10.
Pokud stát převzatého majetku nepodrží pro účely všeobecně prospěšné, přidělí jej úřad pozemkový postupně do určité výše do vlastnictví nebo pachtu malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, bezzemkům, a to zvláště příslušníkům ozbrojené moci československé a válečným invalidům, kteří by na půdě chtěli a mohli hospodařiti, pak družstvům složeným z uvedených osob, družstvům bytovým, spotřebním a zemědělským, obcím a jiným veřejným svazkům k účelům všeobecně prospěšným, vědeckým a humanitním ústavům. Půdy může býti užito také k jiným účelům všeobecně prospěšným.
O osobách a korporacích, kterým lze půdu přiděliti, o výměře přídělu a právech k němu a o omezeních práva vlastnického k přidělené půdě budou dána podrobnější ustanovení zvláštním zákonem.
§ 11.
Osoby, jejichž majetek tímto zákonem se zabírá, po případě jejich dědicové, mají právo, aby jim byla z majetku jim zabraného přidělena majetnost nepřesahující výměry uvedené v § 2, pokud možno dle jich volby. Osobám těmto lze propustiti ze záboru i větší výměru, hledíc k tomu, jaká jest potřeba půdy na jednotlivých místech, hledíc k její jakosti a k tomu, čeho žádá účelné hospodaření, zřetel na zemědělský průmysl, zásobování měst i jinaké zřetele všeobecného blaha. Ze záboru nesmí býti propuštěno více než 500 ha půdy (§ 2).
§ 12.
Při převzetí zabraného majetku státem jsou vlastníci živého a mrtvého zařízení, jež až dotud sloužilo hospodaření na převzatém majetku, povinni prodati za plnou cenu poměrnou část tohoto zařízení státu.
§ 13.
Před skutečným převzetím musí býti dána výpověď osobám, které hospodaří té doby na půdě, o jejíž převzetí jde. Podrobnější ustanovení budou vydána zvláštním zákonem.
§ 14.
Je-li místní potřeba půdy naléhavá, a nestačí-li pozemky zabrané, anebo žádá-li toho obecné blaho, může pozemkový úřad vyvlastniti půdu i pod meze stanovené § 2.
§ 15.
Úkony tímto zákonem státu svěřené obstará úřad pozemkový. Úřad je podřízen ministerské radě, jeho předsedu jmenuje president republiky, správní výbor bude volen Národním shromážděním. Další ustanovení o tomto úřadě a jeho působnosti budou dána zvláštním zákonem. Finanční operace plynoucí z provádění tohoto zákona buďtež svěřeny veřejnoprávním ústavům úvěrním.
Pokud vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení nebude oznámeno, že pozemkový úřad zřízený podle § 15 vstoupil v činnost, vykonává úkoly pozemkového úřadu v naléhavých případech ministerstvo zemědělství.
§ 16.
Zabraný majetek jest vyšetřiti a uvésti v patrnost knihovní poznámkou, že majetek jest zabrán. I pokud tato poznámka není v knihách, nemůže se nikdo dovolávati, že beze své viny nevěděl o záboru pozemkového majetku vysloveném § 1.
Aby majetek zabraný byl řádně vyšetřen, mohou býti nařízením učiněna potřebná opatření a při tom zejména může též majitelům pozemků, nebo jejich zástupcům, být uložena povinnost ohlašovací.
§ 17.
Pokud tento zákon jinak neustanovuje, trvají posavadní práva a závazky ohledně zabraného majetku beze změny.
§ 18.
Smlouvy o zcizení, pronájem a zavazení zabraného majetku uzavřené po 28. říjnu 1918 jsou proti státu bezúčinny, nebude-li prokázáno, že šlo o jednání, kterého si vyžádalo řádné hospodaření.
Právní jednání schválená ministerstvem zemědělství ve smyslu zákona z 9. listopadu 1918, č. 32 Sb. z. a n., o obstavení velkostatků, neb úřady, příslušnými podle § 4 zákona z 10. prosince 1918, č. 64 Sb. z. a n., o mimořádných přechodných ustanoveních na Slovensku, jsou také naproti státu účinna i bez tohoto průkazu. Ale schválení vylouděné nepravdivými údaji není naproti státu účinno, uplatní-li pozemkový úřad do roka tuto okolnost.
Stalo-li se schválení podle odst. 2. s výhradou příští zákonné úpravy právních poměrů k půdě velkostatků, vyžaduje se schválení nové podle § 7 tohoto zákona.
§ 18 a).
(1)
Kdo smlouvu o zcizení nebo dělení zabraného majetku plní nebo plnění přijme dříve, než pozemkový úřad k tomu svolí (§ 7), dopouští se přestupku a bude potrestán vězením od jednoho měsíce do šesti měsíců. S trestem tím může býti spojen trest na penězích od jednoho tisíce do padesáti tisíc Kč.
(2)
Kdo rozprodává (parceluje), do rozprodeje dá nebo do rozprodeje přijme zabraný majetek zcela nebo z části dříve, než pozemkový úřad k tomu svolí, dopouští se přečinu a bude potrestán tuhým vězením od šesti měsíců do jednoho roku. S trestem tím může býti spojen trest na penězích od deseti tisíc do jednoho milionu Kč.
(3)
Kdo při jednání uvedeném v odstavci prvém a druhém spolupůsobí z důvodů zištných nebo výdělečných (§§ 5, 9 a 239 trestního zákona ze 27. května 1852, č. 117 ř. z., a hlava V. zák. čl. V. z roku 1878), dopouští se trestných činů tam uvedených a bude potrestán tresty tam stanovenými.
(4)
Pokus je i v oblasti trestního práva uherského trestný.
(5)
Náhradní trest za nedobytný trest peněžitý budiž vyměřen stejným druhem trestu jako trest hlavní; úhrn těchto trestů nesmí překročiti nejvyšší hranici sazby.
§ 18 b).
(1)
Dopustí-li se někdo trestných činů, uvedených v § 18 a), provozuje svou živnost, může býti v rozsudku vyřknuta také ztráta živnostenského oprávnění.
(2)
Na ztrátu živnostenského oprávnění podniku může uznati soud také tehdy, byl-li odsouzen zřízenec, zmocněnec, zástupce nebo jiný orgán tohoto podniku.
(3)
Jde-li o obvinění zřízence, zmocněnce, zástupce nebo jiného orgánu podniku, buď užito obdobně ustanovení § 16 zákona o soudech lichevních ze dne 17. října 1919, č. 567 Sb. z. a n.
§ 18 c).
Jiné přestupky tohoto zákona i zákonův a nařízení provádějících trestají se politickým úřadem (administrativní vrchností policejní) pokutou do padesáti tisíc Kč nebo vězením do jednoho měsíce.
§ 18 d).
Tresty peněžité a pokuty, uložené podle tohoto zákona nebo podle zákonův a nařízení provádějících, plynou do fondu zřízeného u pozemkového úřadu podle § 18 zákona z 11. března 1920, č. 166 Sb. z. a n. (zákona úvěrového).
§ 19.
Zákon tento působí ode dne vyhlášení.
§ 20.
Provedení zákona ukládá se veškerému ministerstvu.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r.,
v zastoupení ministerského předsedy a jako ministr vnitra.
Habrman v. r.,
jako ministr školství a národní osvěty a v zastoupení ministra financí a ministra obchodu.
Dr. Soukup v. r.,
jako ministr spravedlnosti a v zastoupení ministra veřejných prací a ministra Dra Hrubana.
Dr. Winter v. r.
Dr. Vrbenský v. r.,
jako ministr pro zásobování lidu a v zastoupení ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Klofáč v. r.
Stříbrný v. r.,
jako ministr pošt a telegrafů a v zastoupení ministra zemědělství a ministra železnic. |
Zákon č. 387/1919 Sb. | Zákon č. 387/1919 Sb.
Zákon, jímž se doplňují některá ustanovení zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. zák. a nař., o zabrání velkého majetku pozemkového.
Vyhlášeno 19. 7. 1919, datum účinnosti 19. 7. 1919, částka 82/1919
* Čl. 1. - Zákon ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., doplňuje se těmito ustanoveními:
* Čl. 2.
Aktuální znění od 9. 4. 1921 (108/1921 Sb.)
Čís. 387.
Zákon ze dne 11. července 1919,
jímž se doplňují některá ustanovení zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. zák. a nař., o zabrání velkého majetku pozemkového.
Na základě usnesení Národního shromáždění nařizuje se:
Čl. 1.
Zákon ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., doplňuje se těmito ustanoveními:
1.
§ 7, odst. 2.: Aby zabezpečeno bylo právo státu pro případ pozdějšího převzetí pozemkového majetku bez náhrady podle § 5, odst. 2. věta 2., mohou k úřednímu souhlasu býti připojeny vhodné podmínky.
2.
§ 15, odst. 2.: Pokud vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení nebude oznámeno, že pozemkový úřad zřízený podle § 15 vstoupil v činnost, vykonává úkoly pozemkového úřadu v naléhavých případech ministerstvo zemědělství.
3.
§ 16. odst. 2.: Aby majetek zabraný byl řádně vyšetřen, mohou býti nařízením učiněna potřebná opatření a při tom zejména může též majitelům pozemků, nebo jejich zástupcům, být uložena povinnost ohlašovací.
4.
§ 18, odst. 2.: Právní jednání schválená ministerstvem zemědělství ve smyslu zákona z 9. listopadu 1918, č. 32 Sb. z. a n., o obstavení velkostatků, neb úřady, příslušnými podle § 4 zákona z 10. prosince 1918, č. 64 Sb. z. a n., o mimořádných přechodných ustanoveních na Slovensku, jsou také naproti státu účinna i bez tohoto průkazu. Ale schválení vylouděné nepravdivými údaji není naproti státu účinno, uplatní-li pozemkový úřad do roka tuto okolnost.
Stalo-li se schválení podle odst. 2. s výhradou příští zákonné úpravy právních poměrů k půdě velkostatků, vyžaduje se schválení nové podle § 7 tohoto zákona.
Čl. 2.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej ukládá se veškerému ministerstvu.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Švehla v. r.
Klofáč v. r.
Habrman v. r.
Hampl v. r.
Houdek v. r.,
jako ministr pro zásobování lidu a v zastoupení ministra veř. zdravotnictví.
Stříbrný v. r.
Prášek v. r.
Dr. Winter v. r.
Dr. Heidler v. r.
Dr. Horáček v. r.
Dr. Veselý v. r.
Staněk v. r. |
Zákon č. 460/1919 Sb. | Zákon č. 460/1919 Sb.
Zákon, kterýmž se zřizuje samostatná československá státní „Vysoká škola zemědělská v Brně“.
Vyhlášeno 7. 8. 1919, datum účinnosti 7. 8. 1919, částka 93/1919
* § 1. - V Brně zřizuje se samostatná československá státní vysoká škola zemědělská o dvou odborech: hospodářském a lesnickém se čtyřletou dobou trvání studia a českou vyučovací řečí.
* § 2. - Hospodářský odbor československé vysoké školy zemědělské v Brně budiž zřízen počátkem školního roku 1919/20 ihned o 4 ročnících. Lesnické oddělení, jež prozatímně umístěno jest při zemědělském odboru české techniky v Praze, budiž počátkem školního roku 191
* § 3. - Úplná výprava vysoké školy zemědělské v Brně se všemi ústavy, zejména demonstračnim statkem, školním revírem a pokusnými poli, jakož i její konečné trvalé umístění ve vlastních účelných budovách staniž se nejdéle do konce roku 1930.
* § 4. - Ministerstvo školství a národní osvěty se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem zemědělství a financí, vyslechnuvši přípravný sbor pro tuto vysokou školu při něm zřízený, provedlo všechny potřebné práce přípravné a vydalo pro dobu počáteční potřebná naříz
* § 5. - Provedení tohoto zákona ukládá se vládě.
* § 6. - Zákon tento nabývá platnosti dnem, kdy bude vyhlášen.
Aktuální znění od 7. 8. 1919
Čís. 460.
Zákon ze dne 24. července 1919,
kterýmž se zřizuje samostatná československá státní „Vysoká škola zemědělská v Brně“.
Dle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:
§ 1.
V Brně zřizuje se samostatná československá státní vysoká škola zemědělská o dvou odborech: hospodářském a lesnickém se čtyřletou dobou trvání studia a českou vyučovací řečí.
§ 2.
Hospodářský odbor československé vysoké školy zemědělské v Brně budiž zřízen počátkem školního roku 1919/20 ihned o 4 ročnících. Lesnické oddělení, jež prozatímně umístěno jest při zemědělském odboru české techniky v Praze, budiž počátkem školního roku 1919/20 přičleněno k československé vysoké škole zemědělské v Brně s prvým, druhým a třetím ročníkem, k nimž budiž pak příštím rokem připojen ročník čtvrtý.
§ 3.
Úplná výprava vysoké školy zemědělské v Brně se všemi ústavy, zejména demonstračnim statkem, školním revírem a pokusnými poli, jakož i její konečné trvalé umístění ve vlastních účelných budovách staniž se nejdéle do konce roku 1930.
§ 4.
Ministerstvo školství a národní osvěty se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem zemědělství a financí, vyslechnuvši přípravný sbor pro tuto vysokou školu při něm zřízený, provedlo všechny potřebné práce přípravné a vydalo pro dobu počáteční potřebná nařízení.
§ 5.
Provedení tohoto zákona ukládá se vládě.
§ 6.
Zákon tento nabývá platnosti dnem, kdy bude vyhlášen.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Dr. Winter v. r.,
jako ministr sociální péče a v zastoupení ministrů pro zásobování lidu a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Prášek v. r.
Hampl v. r.
Habrman v. r.
Švehla v. r.
Klofáč v. r.
Staněk v. r.
Dr. Horáček v. r.
Dr. Veselý v. r.
Stříbrný v. r.
Dr. Heidler v. r. |
Zákon č. 621/1919 Sb. | Zákon č. 621/1919 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon ze dne 2. listopadu 1918, čís. 8 Sb. z. a n., jímž se zrušuje zabavení jmění pro činy velezrádné.
Vyhlášeno 28. 11. 1919, datum účinnosti 28. 11. 1919, částka 131/1919
* Článek I. - Zákon ze dne 2. listopadu 1918, č. 8 Sb. z. a n., mění se a zní takto: (§ 1. — § 3.)
* Článek II.
Aktuální znění od 28. 11. 1919 (656/1919 Sb.), po opravě
Čís. 621.
Zákon ze dne 18. listopadu 1919,
kterým se mění zákon ze dne 2. listopadu 1918, čís. 8 Sb. z. a n., jímž se zrušuje zabavení jmění pro činy velezrádné.
Článek I.
Zákon ze dne 2. listopadu 1918, č. 8 Sb. z. a n., mění se a zní takto:
§ 1.
Zrušuje se zabavení jmění, které bylo povoleno podle císařského nařízení ze dne 9. června 1915, č. 156 ř. z., a podle článku zák. XVIII z roku 1915, vyjímajíc případy, v nichž trestný čin podle zjištění pravoplatného rozsudku spáchán byl ze zištnosti.
§ 2.
Zrušení to proveďtež z úřední povinnosti soudy, které zabavení povolily. Povolí-li zabavení soud, ležící mimo obvod československého státu, příslušný jest provésti zrušení okresní soud, v jehož obvodu jest větší část zabaveného jmění, nebo soud, jemuž přikázána byla správa jmění, nebo jiné opatření o jmění (opatrovnický, pozůstalostní, knihovní).
§ 3.
Zabavené jmění budiž vráceno jeho vlastníku po srážce správních nákladů, které by byl sám musil vynaložiti na řádnou správu tohoto jmění Ostatní náklady nese stát.
Článek II.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provésti jej ukládá se ministru spravedlnosti.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Dr. Veselý v. r. |
Zákon č. 76/1920 Sb. | Zákon č. 76/1920 Sb.
Zákon o inkorporaci kraje Hlučínského.
Vyhlášeno 13. 2. 1920, datum účinnosti 13. 2. 1920, částka 15/1920
* § 1. - Podle ustanovení čl. 83. mírové smlouvy, která byla uzavřena mezi mocnostmi spojenými a přidruženými a mezi říši Německou ve Versailles dne 28. června 1919 a nabyla mezinárodní platnosti dne 10. ledna 1920, rozšiřuje stát československý svou suverenitu na
* § 2. - Dosavadní zákony a nařízení, platné v inkorporovaném území, zůstávají v platnosti, pokud je to srovnatelno se změnou suverenity, a pokud nebudou zrušeny nebo změněny zákony a nařízeními republiky Československé.
* § 3. - Zákony československé, které vyhlášeny budou ve Sbírce zákonův a nařízení státu československého ode dne 1. května 1920, nabývají platnosti také pro inkorporované území, pokud neustanovují opaku. Zákony, které byly v republice Československé v platnosti ji
* § 4. - Vláda se zmocňuje, by, splní-li se podmínka, stanovená čl. 83. mírové smlouvy s Německem pro inkorporaci kraje Hlubčického, rozšířila na tento kraj suverenitu státu československého a uvedla v něm v platnost zákony Československé republiky podle obdoby ust
* § 5. - Vláda se zmocňuje, by provedla v územích inkorporovaných všechna opatření, potřebná k zavedení řádné správy a řádného soudnictví. O opatřeních podle tohoto zákona provedených podá vláda Národnímu shromáždění zprávu.
* § 6. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
* § 7. - Provedením zákona tohoto pověřují se všichni ministři.
Aktuální znění od 13. 2. 1920
Čís. 76.
Zákon ze dne 30. ledna 1920
o inkorporaci kraje Hlučínského.
§ 1.
Podle ustanovení čl. 83. mírové smlouvy, která byla uzavřena mezi mocnostmi spojenými a přidruženými a mezi říši Německou ve Versailles dne 28. června 1919 a nabyla mezinárodní platnosti dne 10. ledna 1920, rozšiřuje stát československý svou suverenitu na část Horního Slezska v mezích, které budou na základě uvedené mírové smlouvy a podle jejích ustanovení definitivně určeny mezinárodní komisí.
§ 2.
Dosavadní zákony a nařízení, platné v inkorporovaném území, zůstávají v platnosti, pokud je to srovnatelno se změnou suverenity, a pokud nebudou zrušeny nebo změněny zákony a nařízeními republiky Československé.
§ 3.
Zákony československé, které vyhlášeny budou ve Sbírce zákonův a nařízení státu československého ode dne 1. května 1920, nabývají platnosti také pro inkorporované území, pokud neustanovují opaku. Zákony, které byly v republice Československé v platnosti již před 1. květnem 1920, nebo které budou do té doby vyhlášeny ve Sbírce zákonův a nařízení státu československého, nabudou, pokud nemají ustanovení jinakého, v inkorporovaném území platnosti postupně od doby, kterouž určí v jednotlivých případech vláda republiky Československé nařízením, vyhlášených ve Sbírce zákonův a nařízení.
§ 4.
Vláda se zmocňuje, by, splní-li se podmínka, stanovená čl. 83. mírové smlouvy s Německem pro inkorporaci kraje Hlubčického, rozšířila na tento kraj suverenitu státu československého a uvedla v něm v platnost zákony Československé republiky podle obdoby ustanovení tohoto zákona.
§ 5.
Vláda se zmocňuje, by provedla v územích inkorporovaných všechna opatření, potřebná k zavedení řádné správy a řádného soudnictví. O opatřeních podle tohoto zákona provedených podá vláda Národnímu shromáždění zprávu.
§ 6.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 7.
Provedením zákona tohoto pověřují se všichni ministři.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Švehla v. r.
Klofáč v. r.
Staněk v. r.
Habrman v. r.
Dr. Winter v. r.
Sonntág v. r.
Dr. Heidler v. r.
Dr. Franke v. r.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Veselý v. r.
Dr. Hodža v. r.
Hampl v. r.
Prášek v. r.
Houdek v. r.
jako ministr pro zásobování lidu a v zastoupení nepřítomného ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. |
Zákon č. 81/1920 Sb. | Zákon č. 81/1920 Sb.
Zákon, kterým se vydávají po rozumu §u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr ku přidělené půdě. (Zákon přídělový.)
Vyhlášeno 17. 2. 1920, datum účinnosti 17. 2. 1920, částka 16/1920
* Část I. - O přídělu. (§ 1. — § 29.)
* Část II. - O rolnických nedílech. (§ 30. — § 55.)
* Část III. - Ustanovení poplatková. (§ 56. — § 62.)
* Část IV. - Přechodná ustanovení. (§ 63. — § 63.)
* Část V. - Ustanovení závěrečná. (§ 64. — § 65.)
Aktuální znění od 17. 2. 1920
Čís. 81.
Zákon ze dne 30. ledna 1920,
kterým se vydávají po rozumu §u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr ku přidělené půdě. (Zákon přídělový.)
Část I.
O přídělu.
§ 1.
Zabranou a převzatou půdu, pokud jí stát sám nepodrží nebo nepoužije k účelům všeobecně prospěšným, přidělí pozemkový úřad:
1.
jednotlivcům a to malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, zaměstnancům zemědělským i lesnickým a bezzemkům, a to zvláště legionářůmlegionářům a příslušníkům ozbrojené moci československé, jakož i pozůstalým po těch z nich, kteří padli ve válce za vlast nebo zemřeli následkem služby válečné, a válečným invalidům a pozůstalým po vojínech, kteří padli neb zemřeli následkem služby válečné;
2.
sdružením, která se skládají z osob uvedených pod číslem 1;
3.
osobám jmenovaným v §u 5 tohoto zákona;
4.
sdružením zemědělským a spotřebním (§§ 6 a 7);
5.
obcím a jiným veřejným svazům;
6.
jiným osobám právnickým, ústavům a zařízením k účelům vědeckým, lidumilným a obecně prospěšným.
§ 2.
(1)
Jednotlivcům jmenovaným v §u 1 pod č. 1. budiž půda přidělována ke zřízení samostatných podniků zemědělských, které stačí k obživě hospodáře a jeho rodiny, na kterých hospodář se svou rodinou může hospodařiti bez stálé cizí pomoci a jejichž provozování tvoří výhradné nebo aspoň hlavní povolání držitelovo a zároveň výhradný nebo aspoň hlavní pramen jeho obživy.
(2)
Ke zřízení takových usedlostí lze přiděliti půdu také tak, že svobodná půda uchazečova bude na míru usedlosti uvedenou v odstavci prvém přídělem doplněna.
(3)
Vedle toho lze zabranou půdu přiděliti jednotlivcům uvedeným v §u 1 pod číslem 1. ke stavbě vlastních rodinných obydlí, hospodářských budov, maloživnostenských provozoven, ke zřízení zahrádek při takových budovách, k nutnému rozšíření stavenišť, dvorkův a t. p., ke zřízení samostatných zahrádek a drobných podniků zemědělských, pokud půdu obdělává držitel sám, nebo s členy své rodiny a pokud výtěžek slouží k doplnění nebo zlepšení obživy jeho a jeho rodiny.
§ 3.
Půda nemůže býti přidělena uchazečům:
1.
kteří nemají státního občanství Československé republiky, leč za podmínky, že do 2 let nabudou tohoto státního občanství;
2.
kteří byli odsouzeni pro trestné činy, jejichž následkem jest ztráta volebního práva do obce, pokud tento následek trvá, pak oněm, kteří jsou mravně zvrhlí;
3.
kteří jsou tělesně nebo duševně neschopni věnovati se účelům, ke kterým se půda přiděluje, leda že by šlo o zaopatření válečných invalidův a rodina uchazečova je s to, aby nahradila nedostatek jeho způsobilosti.
§ 4.
(1)
Sdružením osob jmenovaným v §u 1 pod č. 2. lze přiděliti půdu, jestliže výhradným účelem sdružení je společné provozování zemědělství, a jestliže členové sdružení budou vesměs osobně, přímo a trvale činni při zemědělských, řemeslnických a udržovacích pracích na přidělené půdě, nebo při dozoru a správě společného podnikání a jestliže v podniku je vyloučeno rozdílení zisků z vloženého kapitálu mimo přiměřené zúročení podílů.
(2)
Taková sdružení musí podříditi stanovy a provozovací řád podmínkám, které jim určí pozemkový úřad.
(3)
Osoby, ze kterých se skládá takové sdružení, musí míti stejnou způsobilost, jaká se žádá na jednotlivých uchazečích v §u 3. Pozemkový úřad může ustanoviti jinak, pokud se týká osob, na které družstevní podíl přešel posloupností na případ smrti.
(4)
Osobám z družstva vystouplým může býti přidělena půda podle §§ 1 až 3.
§ 5.
(1)
K účelům bytovým lze mimo případy přídělu jednotlivcům podle §u 2, odst. 3., přiděliti půdu samosprávným svazkům veřejným, korporacím a ústavům, dále nevýdělečným sdružením (stavebním družstvům, stavebním společnostem, stavebním spolkům, nadacím a pod.), aby na ní zřídily malé byty, to jest rodinné byty o výměře nejvýše 80 m2, útulky pro svobodné, obývající nejvíce po 3 osobách v jedné oddělené místnosti, a noclehárny o společných ložnicích.
(2)
Za nevýdělečná platí jen sdružení, podle jejichž stanov dividenda členská nesmí činiti více nežli 5% splacených závodních podílův a při rozchodu členové nemohou obdržeti více nežli splacené podíly, kdežto zbytek společenského jmění určen jest pro účely obecně prospěšné.
(3)
Podmínkou jest, že malé byty mají zabírati nejméně ⅔ obyvatelné úhrnné plochy. Za úhrnnou obyvatelnou plochu platí u rodinných domků plocha používaná k účelům bytovým, při útulcích pro svobodné a společných noclehárnách plocha používaná pro účely těchto ústavů.
§ 6.
(1)
Sdružením, skádajícím se převážně z malých zemědělců, může býti půda přidělena (§ 15, odst. 2., č. 2.b) k společným zařízením pro zvelebení zemědělství a lesnictví, podporujícím jejich hospodaření, zejména pak k podpoře dobytkářství, jako na příklad k zařízení a vydržování společných chovných neb výkrmných podniků, výběhů, pastvin a t. p.
(2)
Sdružení taková musí podříditi stanovy a provozovací řád podmínkám, které jim určí pozemkový úřad.
§ 7.
(1)
Svépomocným sdružením spotřebitelů lze přiděliti půdu, je-li účelem sdružení vyráběti předměty obživy k vlastní spotřebě členů sdružení a jejich rodin.
(2)
Kapitál vložený členy nesmí poskytovati vyššího zisku než pravidelných úrokův a nesmí býti obchodováno s vyrobenými předměty.
(3)
Sdružení taková musí podříditi stanovy a provozovací řád podmínkám, které určí pozemkový úřad.
§ 8.
Obcím a jiným veřejným svazům může býti i mimo případy § 12 přidělena zemědělská půda:
1.
aby byly jejich dosavadní zemědělské podniky doplněny na výměru, která umožňuje jejich řádné a výnosné provozování;
aby takové podniky byly zaokrouhleny nebo zajištěny;
aby byly zřízeny vlastní zemědělské podniky soužící k opatření místních potřeb, životních potřeb pro obecní ústavy a t. p.;
2.
k účelům obecně prospěšným, o které obcím nebo veřejným svazům náleží pečovati;
3.
ke společným zařízením, která slouží zemědělským a lesnickým podnikům příslušníkův obce;
4.
po případě i za tím účelem, aby jejich užívání dále propůjčovaly osobám jmenovaným v §u 1 pod č. 1.
§ 9.
(1)
Pastviny lze přidělovati obcím a sdružením zemědělským se závazkem, že přenechají jejich užívání za přiměřených podmínek v prvé řadě drobným zemědělcům. Při přídělu bude pozemkový úřad hleděti k tomu, aby z přidělených pastvin měl prospěch co největší počet osob, a může stanoviti řád pokud se týká úpravy a udržování pastvin.
(2)
Jednotlivcům lze pastviny přiděliti jen tehdy, když jejich převzetí obcemi nebo sdruženími zemědělců jest, hledíc k jejich poloze, nevhodné aneb když obec neb zemědělské sdružení přídělu se nedomáhají.
§ 10.
(1)
Půdu lesní lze podle prokázané místní potřeby a se zřetelem ke zvláštním poměrům místním přiděliti v první řadě obcím a jiným veřejným svazům. Při stanovení výměry budiž dbáno toho, aby celkový lesní majetek svou rozlohou a povahou zaručoval spořádané hospodářství ve smyslu lesních zákonů. Pozemkový úřad, rozhoduje o přídělu, může uložiti podmínky sledující zabezpečení spořádaného hospodaření.
(2)
Dosavadní souvislé hospodářské lesní jednotky (polesí, revíry) buďtež zpravidla zachovány, což nevylučuje, aby byly přiděleny více uchazečům jako hospodářský celek do společného vlastnictví a užívání.
(3)
Jednotlivcům lze přiděliti lesní pozemky výjimečně a v menší rozloze zejména k tomu cíli, aby byl zaokrouhlen nebo jinak doplněn a zajištěn jejich lesní i jinaký majetek, jestliže lesní půda, o kterou jde, hledíc k nepatrné její rozloze, se nehodí k hospodaření obecnímu nebo státnímu, nebo je-li ze všech nebo několika stran obklopena pozemky uchazečovými.
§ 11.
(1)
Rybníky lze přiděliti zpravidla obcím a jiným veřejným svazům a sdružením, zejména jestliže se již zabývají rybničným hospodářstvím nebo jestliže by přídělem rybničné plochy bylo zdokonaleno jejich rybničné neb zemědělské hospodářství, jakož i svépomocným sdružením zřízeným k pěstování rybničného hospodářství.
(2)
Taková sdružení musí podříditi stanovy a provozovací řád podmínkám, které jim určí pozemkový úřad.
(3)
Jednotlivcům lze přiděliti rybníky za podobných podmínek, za jakých jim lze přiděliti půdu lesní.
§ 12.
Půdu zemědělskou i jinou lze přiděliti obcím i jiným svazům veřejným, je-li půda méně hodnotná nebo vyžaduje-li její řádné využitkování takového nákladu, jaký by pravděpodobně nemohl na sebe vzíti hospodář jiný, tak na př., jde-li o pozemky ležící ladem a hodící se k zalesnění nebo ke zřízení ovocných sadů, prutníkův, o chudé pastviny, rašelinné pozemky vyžadující kultivace a t. p.
§ 13.
(1)
Průmyslové podniky, pokud nebudou přiděleny s půdou jako na př. při přídělu půdy sdružením jmenovaným v §u 1, č. 2, nebo při přídělu statků zbytkových (§ 24), přiděliti lze sdružením ku provozování zemědělského průmyslu zřízeným, zejména sdružením sloužícím k podpoře zemědělské výroby a sdružením skládajícím se z výrobců surovin, které mají býti v podniku zpracovány, nebo ze spotřebitelů. Žádá-li toho povaha věci a zejména není-li vhodných uchazečů právě jmenovaných, mohou průmyslové podniky býti přiděleny také podle obdoby ustanovení o statcích zbytkových (§ 25). Jednotlivcům lze přiděliti menší závody průmyslové (menší pily, mlýny, dílny a t. p.) zejména tehdy, nežádají-li za příděl sdružení výše uvedená, nebo nehodí-li se pro ně.
(2)
Vodní síly, neponechá-li si jejich využití stát, buďtež přiděleny zejména veřejnoprávním svazům ku provedení podnikův obecně prospěšných, sdružením zřízeným ku podporování a zvelebení výroby zemědělské, sdružením výrobců zřízeným ku zpracování surovin a jednotlivcům k provozování závodů, kterými ony síly již nyní se využitkují nebo ke zřízení závodů nových.
§ 14.
Pokud by se naskytla možnost přídělův, o jakých v hořejších ustanoveních není rozhodnuto, platí, že úřad pozemkový má postupovati tak, aby svými rozhodnutími se přiblížil co nejvíce cílům, kterých sleduje tento zákon a aby těmito rozhodnutími prospěl co nejvíce řádné výrobě a prospěchu obyvatelstva.
§ 15.
(1)
Půdu lze přiděliti do vlastnictví, do nájmu a pachtu, a může k ní býti zřízeno právo stavební podle zákona ze dne 26. dubna 1912, č. 86 ř. z.
(2)
O tom, zdali bude přidělena půda tím či oním způsobem, rozhodne úřad pozemkový podle povahy věci, přihlížeje jednak ku přání uchazečů, jednak k tomu, aby právní forma přídělu co nejlépe vyhověla účelu, o který jde. Při tom však řiď se úřad pozemkový těmito zásadami:
1.
Jednotlivcům ke zřízení soběstačných usedlostí (§ 2) budiž půda zpravidla přidělena jako rolnický nedíl. (§§ 30 a násl.)
2.
Do pachtu lze přiděliti půdu zejména:
a)
jednotlivcům, jestliže sami se domáhají pachtu se zřetelem ke svým zvláštním poměrům, běží-li o takové účely, kterým nejlépe vyhovuje pacht, jde-li o příděl půdy osobám, kterým hospodaření na půdě je jen vedlejším povoláním nebo doplňkem obživy, anebo které se pro své povolání nemohou na půdě trvale usídliti;
b)
přiděluje-li se půda sdružením ke společnému hospodaření (§ 1, č. 2), družstvům zemědělským a spotřebním (§ 1, č. 4).
3.
Do pachtu nebo nájmu budiž dána zpravidla půda v blízkosti měst a průmyslových míst, které pravděpodobně bude brzy potřebí k účelům stavebním. Nesmí býti přidělena do vlastnictví k jiným účelům než stavebním půda, která polohopisným plánem obecním jest určena k účelům stavebním.
§ 16.
Půdu přidělí úřad pozemkový co do místa, jakosti a množství tak, aby účelu přídělu bylo vyhověno co nejlépe, přihlížeje jednak k odůvodněným přáním uchazečů, jednak k tomu, aby nebyly zkráceny zájmy veřejné a oprávněné požadavky uchazečů jiných. Při tom řiď se pozemkový úřad zejména těmito zásadami:
1.
Ke zřízení rolnických nedílů přiděliti je tolik půdy, aby byly utvořeny soběstačné usedlosti, jak jsou popsány v § 2, odst. 1. Za soběstačné pokládej pozemkový úřad při rolnických usedlostech zpravidla usedlosti o 6 až 10, po případě 15 ha zemědělské půdy podle jakosti půdy a poměrů krajinných.
Úřad pozemkový přihlédne tu k půdě, která je ve vlastnictví uchazečově nebo členů jeho rodiny žijících s ním ve společné domácnosti, jakož i k půdě, na které uchazeč nebo tito členové rodiny hospodaří z jiného důvodu právního, a bude dbáti toho, aby v těchto případech přídělem nebyly tvořeny hospodářské jednotky, které neodpovídají pojmu soběstačné usedlosti.
Při tom platí, že členové rodiny uchazečovy žijící s ním ve společné domácnosti nemají samostatného nároku na příděl půdy, že však lze při přídělu slušně přihlédnouti k počtu členů rodiny žijících ve společné domácnosti a společně hospodařících, a že toto ustanovení nikterak nevylučuje, aby se ucházeli samostatně o příděl zletilí členové domácnosti, kteří si hodlají zříditi samostatnou domácnost.
2.
Sdružením uvedeným v § 1 pod č. 2 lze přiděliti nanejvýš tolik zemědělské půdy, aby na každého podílníka připadl takový podíl, jaký by podle zásad uvedených pod č. 1 naň byl připadl, kdyby se byl ucházel o půdu jako jednotlivec. Na svobodné podílníky počítati jest polovinu této výměry.
§ 17.
(1)
Vyskytne-li se více žádostí za příděl téže půdy a není-li tolik zabrané k přídělu se hodící půdy, aby bylo možno vyhověti všem žádostem, budiž při rozhodování postupováno tak, aby se dostalo nejprve na účely všeobecně prospěšné, pokud jich nelze uspokojiti snáze a beze škody přídělem půdy v obvodu jiném.
(2)
Jde-li o osoby jmenované v §u 1, budiž zvláště přihlíženo k osobám jmenovaným tamtéž pod č. 1, pokud domáhají se přídělu ke zřízení nebo rozšíření zemědělských podnikův a k osobám jmenovaným tamtéž pod č. 2.
(3)
Soutěží-li však v témže obvodu žádosti jednotlivců za příděl půdy ke zřízení nebo rozšíření zemědělských podniků se žádostmi sdružení ke společnému provozování zemědělství, budiž postupováno tak, aby přídělem půdy pro taková sdružení nebyl příliš zkracován příděl půdy pro způsobilé jednotlivce, hlavně pak ty, kteří se domáhají přídělu k rozšíření svých hospodářství na míru dostatečnou k obživě rodiny nebo převodu půdy spachtované do vlastnictví.
(4)
Soutěží-li spolu v témž obvodu žádosti jednotlivců, kterým pro nedostatek půdy nelze úplně vyhověti, budiž vzat zvláštní zřetel k přihláškám těchto uchazečů:
1.
legionářův a takových příslušníkův ozbrojené moci československé, kteří stáli jako takoví v boji s nepřítelem, zejména takových, kteří se osvědčili nebo kteří poraněním nebo útrapami válečnými utrpěli ztrátu na své výdělečné činnosti; pak pozůstalých po padlých legionáříchlegionářích a příslušnících ozbrojené moci československé. Padlým legionářůmlegionářům a padlým příslušníkům ozbrojené moci československé jsou postaveni na roveň takoví, kteří zahynuli útrapami válečnými nebo na kterých byl v zajetí vykonán rozsudek smrti pro jejich příslušenství k československým legiím.
Za legionářelegionáře se pokládají příslušníci zahraničních vojsk republiky Československé, kteří nastoupili vojenskou službu v zahraničních sborech vojenských před 28. říjnem 1918. Pozůstalými po legionáříchPozůstalými po legionářích a příslušnících ozbrojené moci československé vyrozumívají se nerozvedené manželky a manželští potomci jakož i členové rodiny, o jejichž zaopatření oni byli podle zákona povinni pečovati;
2.
válečných invalidův a pozůstalých po vojínech, kteří padli neb zemřeli následkem služby válečné;
3.
dosavadních drobných pachtýřů zabrané půdy;
4.
uchazečů, jejichž hospodářské budovy sousedí přímo s požadovaným pozemkem a to tak, že jediné požadovaným pozemkem lze uspokojiti naléhavou potřebu po rozšíření stavebního místa nebo po zřízení zahrádky, nebo že je požadovaného pozemku z jiného důvodu nutně zapotřebí, aby se usnadnilo užívání uchazečova pozemku nebo jeho budovy;
5.
vracejících se vystěhovalců, kteří jsou zemědělci.
(5)
Při tom budiž vzat zvláštní zřetel na uchazeče, kteří vykazují zvláštní způsobilost, odborné hospodářské vzdělání nebo odborný výcvik, pak k těm, kteří buď sami nebo jejichž předkové byli vlastníky požadovaného pozemku a vlastnictví beze své viny pozbyli; k těm, kteří v témž obvodu jsou usedlí nebo tamtéž hospodařili a k těm, kteří mají potřebné hospodářské zařízení. Přihlížeti jest také k zaopatření osob dosud zaměstnaných na zabrané půdě, jestliže příděl činí další jejich setrvání na půdě nemožným a jestliže o ně nebude postaráno jinak podle §u 9, odst. 2. zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař.
(6)
Soutěží-li spolu o půdu uchazeči, kteří půdu již mají, budiž za stejných jinak okolností přihlédnuto k těm, kteří mají půdu špatnější. Za stejných podmínek budiž zvláště přihlíženo k uchazečům ženatým, zejména těm, kteří mají na starosti děti, jestliže oba manželé hodlají na půdě hospodařiti společně. Ucházejí-li se o příděl osoby žijící v manželství, budiž zvláště přihlíženo k takovým, kteří se domáhají, aby byla půda přidělena oběma manželům společně.
(7)
Zásadami dosud uvedenými řiď se úřad pozemkový obdobně, soutěží-li spolu o příděl půdy sdružení uvedená v §u 1, pod č. 2.
§ 18.
(1)
Pozemkový úřad vyhotoví pro jednotlivé objekty, ze kterých se žadatelé domáhají přídělu, povšechný pracovní plán, maje na zřeteli nejen příděly té doby důvodně požadované, nýbrž i možnost přídělů v době pozdější.
(2)
Při sdělávání pracovního plánu jest hleděti k právu vlastníka zabrané půdy na propuštění části majetku ze záboru podle §u 11 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., jakož i k okolnostem, které podle téhož ustanovení činí důvodným propustiti vyšší výměru ze záboru a konečně k možnosti sáhnouti vyvlastněním na půdu nezabranou podle §u 14 téhož zákona.
§ 19.
(1)
Plán, uvedený v §u 18, budiž vybudován takovým způsobem, aby bylo zajištěno řádné hospodaření jak na půdě přidělené, tak na půdě ze záboru propuštěné a ponechané dosavadnímu vlastníku.
(2)
Aby bylo docíleno takového pořádku, bude péči úřadu pozemkového, aby učinil také potřebná opatření k ochraně trvajících práv vodních, aby, bude-li toho potřebí, nově upravil užívání vodních sil, zřídil služebnosti vodní i cestné a učinil vůbec vše, čeho vyžaduje řádné hospodaření v obvodu, o který jde.
§ 20.
Při sdělávání plánu přihlížej pozemkový úřad k tomu, aby přídělem nebyly rušeny krásy přírodní a ráz krajinný a aby nevzaly újmy památky přírodní, historické a umělecké. Pozemkový úřad může k tomu cíli svoliti, aby plochy, které jsou věnovány parkům, přírodním parkům, které slouží jinak k okrase krajiny, nebo jejichž účelem jest zachovati ukázku původního rázu krajinného, nebo zajistiti a ochrániti historické památky a jejich okolí s nimi úzce souvisící, vlastníku byly ponechány vedle výměry půdy, která podle §u 11 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., může býti propuštěna dosavadnímu vlastníku ze záboru, jestliže vlastník podrobí se podmínkám stanoveným pozemkovým úřadem v dohodě se zúčastněnými ministerstvy, pokud se týká přístupnosti oněch míst obecenstvu, pracovníkům vědeckým a uměleckým, nebo používání jejich k účelům lidumilným.
§ 21.
(1)
Půda budiž přidělována způsobem co nejúčelnějším a budiž pokud možno docíleno zcelení půdy v obcích, ve kterých leží zabraný majetek. Pozemkový úřad může zejména také příděl učiniti závislým na tom, že uchazeč o příděl podrobí i svůj svobodný majetek scelovacímu plánu, který úřad míní provésti.
(2)
Pokud zcelení nebude provedeno současně přídělem půdy, zavazují se ti, kterým půda se přidělí, že nebudou činiti námitek proti pozdějšímu scelení a scelovacímu plánu, a práva jim v té příčině náležející přecházejí na pozemkový úřad.
§ 22.
Podle povšechného pracovního plánu budiž vypracován podrobný rozvrh přídělů půdy, hledící k došlým přihláškám a možnosti přídělů dalších.
§ 23.
(1)
Přiděluje půdu, určí úřad pozemkový, zdali nějak a jak právo získané přídělem půdy jest omezeno a zdali nějaké a jaké povinnosti vzejdou osobě, které se půda přiděluje, a ustanoví také o právních následcích spojených s oním omezením a s nedodržením uložených povinností.
(2)
Při tom bude pozemkový úřad dbáti toho, aby zabezpečil, že přidělená půda nebude odcizena účelům, kterých příděl sleduje, a přiděluje půdu do vlastnictví bude se, pokud toho vyžaduje povaha věci, říditi obdobou ustanovení daných v druhé části o rolnických nedílech.
(3)
Jestliže omezení práva k přídělu vyslovené úřadem pozemkovým se hodí podle obecných ustanovení práva knihovního ke knihovnímu zápisu, budiž zapsáno do veřejných knih. Stane-li se tak, nemůže se nikdo dovolávati toho, že beze své viny o onom omezení nevěděl.
§ 24.
(1)
Aby byla získána půda pro příděly i tam, kde zabrané půdy je, hledíc k poptávce po ní, nedostatek, jakož aby byla upravena držba pozemková (zaokrouhlením a zajištěním hranic, rozšířením zemědělských budov hospodářských a obytných a jejich příslušenství), může pozemkový úřad za přiměřenou část půdy zabrané dohodou s účastníky směniti půdu nezabranou a podle okolnosti celé podniky zemědělské, nebude-li tím zkrácena půda, které je potřebí pro účely obecně prospěšné a pro uchazeče uvedené v §u 1, č. 1 a 2.
(2)
Ke směnám budiž užito v prvé řadě statků, které při přídělu vzniknou tím, že k řádnému využitkováni budov zřízených při dosavadních hospodářských jednotkách ponechá se při budovách takových přiměřená výměra zabraných pozemků, nebo že se k pozemkům odděleným od dosavadních hospodářských jednotek přikáží potřebné budovy (statky zbytkové).
(3)
Za podmínek výše uvedených lze vytvořiti ze zabrané půdy vhodné nové směnné podniky zemědělské.
§ 25.
Pokud zbytkové statky nebo jiné větší podniky zemědělské, jejichž dělení z důvodu hospodářské výroby není vhodno, nebudou směněny po rozumu §u 24 a pokud nebudou přiděleny osobám jmenovaným v §u 1, pod č. 2, 4 až 6, budiž hleděno k tomu, aby byly přiděleny k vytvoření odborných hospodářství uchazečům jednotlivcům, zvláště způsobilým k vedení větších podniků zemědělských.
§ 26.
(1)
Požaduje-li se příděl půdy k účelům obecně prospěšným, vyžádá si pozemkový úřad v pochybných případech dobré zdání příslušného ministerstva o tom, zdali účel, o který jde, lze pokládati za obecně prospěšný.
(2)
Požaduje-li se příděl téhož pozemku současně k různým účelům obecně prospěšným a nelze-li docíliti dohody mezi zúčastněnými ministerstvy, předloží pozemkový úřad věc vládě, aby o ní rozhodla.
§ 27.
Konečná rozhodnutí pozemkového úřadu a dohody, opatřené jeho schvalovací doložkou, rovnají se listinám vkladným.
§ 28.
(1)
Aby bylo pokud možno docíleno smírné dohody o žádostech za příděl půdy, které se týkají buď téhož zabraného objektu nebo zabrané půdy v některém místním obvodu, dále aby byla co do programu a postupu prací souvisících s přídělem půdy podporována dohoda s místními činiteli, pokud se jich ona práva dotýkají, zřídí úřad pozemkový podle okolností místní výbory jako sbory poradní.
(2)
Do těchto sborů buďtež povoláni zejména zástupci uchazečův o půdu neb sdružení zastupujících jejich zájmy, pak zástupci zúčastněných úřadů státních, místní samosprávy a odborných sdružení hospodářských.
§ 29.
(1)
Chystané provádění přídělu půdy jest uvésti vhodným způsobem v obecnou známost a budiž také náležitě vyhlášeno, kdy a kam je podávati žádosti za příděl půdy.
(2)
Bližší ustanovení o těchto věcech budou dána nařízeními.
Část II.
O rolnických nedílech.
§ 30.
(1)
Rolnické nedíly vznikají:
1.
přídělem celé usedlosti (§ 2, odst. 1.);
2.
sloučením svobodného majetku pozemkového s přídělem (§ 2, odst. 2.);
3.
tím, že svobodný majetek pozemkový bude podřízen řádu ustanovenému v této části.
(2)
Bude-li přidělena celá usedlost, nemůže býti přidělena jinak, než jako nedíl. Jde-li o příděl půdy, kterým má býti zvětšen majetek drobných zemědělců na výměru soběstačné usedlosti, rozhoduje o tom, zdali svobodný majetek má býti sloučen s přídělem v rolnický nedíl čili nic, úřad pozemkový, a bude jeho péčí, aby přípustnými prostředky tohoto sloučení dosáhl, takže podle okolností může příděl odepříti, nebude-li svobodný majetek uchazečů podroben řádu nedílovému. Svobodný rolnický majetek podřizuje řádu ustanovenému v této části úřad pozemkový po žádosti vlastníkově.
§ 31.
Že usedlost je rolnickým nedílem, budiž vyznačeno v knihách veřejných v nadpisu listu podstaty statkové. Stane-li se tak, nemůže se nikdo dovolávati toho, že beze své viny nevěděl o omezeních, kterým je podrobeno právo nedílů.
§ 32.
(1)
Na nedílech mohou mimo obyčejné služebnosti pozemkové a služebnost bytu váznouti jen dluhy rentové, počítajíc v to výměnek, a to renty dočasné, věcné i umořitelné. Jiné dluhy přípustny jsou se souhlasem pozemkového úřadu, jestliže se zřetelem na osobu věřitele nebo na podmínky úvěru značí pro dlužníka zřejmou výhodu oproti úvěru rentovému.
(2)
Jde-li o sloučení svobodného majetku s přídělem nebo o podřízení svobodného majetku řádu ustanovenému v této části, je potřebí, aby jinaké závady váznoucí na svobodném majetku než ony, které jsou uvedeny v prvém odstavci, byly přeměněny (konvertovány) na takovéto závady. O této přeměně platí ustanovení obecná, ale úřad pozemkový bude tuto přeměnu podporovati cílevědomou činností a nedá svolení ke zřízení nedílů podle §u 30, č. 2 a 3, jestliže hledíc k závadám váznoucím na svobodném majetku nebyl by vytvořen hospodářský celek života schopný.
§ 33.
(1)
Nebude-li náhrada za příděl zaplacena hotově, vázne v pořadí za veřejnými daněmi a dávkami, a to ve formě buď věčné neb umořitelné renty, na přidělené půdě a jde-li o případ uvedený v §u 30, pod č. 2, na celé usedlosti vzniklé sloučením svobodného majetku s přídělem. Renta věčná může býti kdykoliv přeměněna na rentu umořitelnou, žádá-li za to vlastník.
(2)
Rentový dluh náhradový jest zapsati do knih.
(3)
Bližší ustanovení o rentových dluzích po rozumu tohoto zákona budou dána v zákoně o převzetí zabrané půdy a náhradě za ní, po případě v zákoně zvláštním.
§ 34.
Subjektem rolnického nedílu může býti osoba jediná nebo manželé pospolu mimo případy společenství, které se podávají z §§ 48 a 49.
§ 35.
(1)
Zavazení nedílů, pokud vůbec je dopuštěno (§ 32), může se státi jen se svolením pozemkového úřadu. Rentový dluh, váznoucí na nedílu, může, pokud nejde o výměnek a případ, uvedený v § 32, odst. 1., býti zřízen jen pro veřejné ústavy úvěrní, které budou označeny vyhláškou vlády.
(2)
Bližší ustanovení o zřizování takových rentových dluhův a výjimky z odstavce 1. ustanoví pozemkový úřad.
(3)
Rentový dluh může býti zřízen jen za tím účelem, aby byly opatřeny prostředky:
1.
k zaplacení náhrady za příděl nebo ke konversi závad váznoucích na svobodném majetku, který má býti sloučen s přídělem, nebo který má býti podřízen řádu nedílovému (§ 33);
2.
ke zřízení nebo rozšíření budov hospodářských a obytných nebo k trvalému zlepšení usedlosti;
3.
k opatření nebo doplnění hospodářského inventáře;
4.
k výplatě dědických podílů nebo platův uložených posledním pořízením.
§ 36.
Na rolnické nedíly lze vésti exekuci jen vnucenou správou.
§ 37.
Rolnický nedíl nebo jeho část mohou býti zcizeny jen se svolením pozemkového úřadu a platí o tom tato ustanovení:
1.
(1) Nesvědčí-li proti tomu vážné důvody, přivolí úřad pozemkový vždycky ke zcizení celého nedílu, které má ráz anticipované posloupnosti, zejména postupuje-li se usedlost za výměnek.
(2)
Mimo tyto případy přivolí pozemkový úřad ke zcizení celého nedílu v prvých deseti letech po přídělu jen z důvodů naléhavých (choroba vlastníkova, která mu činí hospodaření nemožným a t. p.), a to jen tak, že docílená cena trhová, pokud přesahuje to, co bylo vloženo do nedílu vlastníkem, připadne státu. Při tom jest bráti slušný zřetel k vykonanému zlepšení a provedenému úmoru.
(3)
Jakmile uplyne 10 let od přídělu, může pozemkový úřad přivoliti ke zcizení z důvodu vhodnosti, ale ustanovení o vydání přebytku z trhové ceny platí i zde.
(4)
Nedíl lze zciziti jen osobě, která se zaváže, že bude sama na usedlosti hospodařiti, má k tomu potřebnou způsobilost (§ 3) a nehospodaří jako vlastník nebo z jiného důvodu na půdě větší než činí polovina nedílu v té krajině obvyklého.
2.
Úřad pozemkový svolí mimo důvody naléhavé ke zcizení podílu na rolnickém nedílu ve prospěch vlastníkova manžela (manželky).
3.
K výměně pozemků nedílových za jiné přivolí pozemkový úřad, jen zlepší-li se tím hospodaření na usedlosti, a je-li pozemek vyměněný, přihlížejíc k jeho jakosti a výměře, vhodnou náhradou za pozemek směněný.
4.
K rozdělení nedílů přivolí úřad pozemkový jen při nedílech uvedených v §u 30, pod č. 3, a jen tehdy, když nové celky s připočtením svobodného majetku osob, které se mají o nedíl poděliti, budou soběstačnými usedlostmi a budou podřízeny řádu nedílovému.
5.
Ke zcizení části nedílu přivolí úřad pozemkový z vážných důvodův a nebude-li tím ohrožena soběstačnost nedílu.
§ 38.
O propachtování nedílu a jeho částí platí obdobně § 37, avšak propachtování jednotlivých pozemků nepřesahujících úhrnem jedné pětiny celé výměry na dobu nikoliv delší šesti let, pak částečný pronájem obytných, hospodářských a jiných budov nevyžadují přivolení pozemkového úřadu. Pozemkový úřad může však smlouvy posléze uvedené zrušiti, nabude-li přesvědčení, že takovým pachtem nebo nájmem se poškozuje hospodaření na nedílu.
§ 39.
Rolnický nedíl může na případ smrti, a to jak posloupností zákonnou, tak posloupností podle posledního pořízení připadnouti jen osobě jediné (přejimateli) mimo případy, na které míří § 37, č. 4, §§ 48, 49.
§ 40.
Dojde-li na posloupnost zákonnou, ustanoví se přejimatel podle práva a pořadu zákonné posloupnosti dědické, jak jest upravena v občanském zákonníku. Z několika dědiců nastupujících v pozůstalost povoláni jsou jednotliví, pokud se schválením úřadu pozemkového se nedohodnou jinak, k převzetí nedílu takto:
1.
zpravidla náleží přednost mužským dědicům před ženskými a mezi dědici téhož pohlaví starším před mladším; při stejném stáří rozhoduje los. Příbuzní podle stupně bližší mají přednost před vzdálenějšími.
2.
Děti pokrevné mají vždy přednost před dětmi adoptovanými, manželské před nemanželskými. Děti legitimované jsou na roveň postaveny dětem manželským.
3.
Není-li tu potomků zůstavitelových, povolán buď za přejimatele statku pozůstalý manžel, pokud manželství nebylo soudně rozvedeno.
4.
(1) Z převzetí nedílu jest zpravidla vyloučena osoba:
a)
které bylo soudem odňato právo svobodné správy majetku,
b)
která pro duševní nebo tělesné vady není způsobilá na usedlosti svobodně hospodařiti,
c)
která je zjevně náchylna k marnotratnictví,
d)
které povolání nedovoluje na usedlosti samé osobně hospodařiti,
e)
která je alespoň po dvě léta nepřítomna a nedává o svém pobytu zprávy, jestliže její nepřítomnost jest spojena s takovými okolnostmi, které činí pochybným, zdali se nepřítomný v přiměřené době vrátí.
(2)
Nedostatečný věk není důvodem vylučujícím.
(3)
Rozhodnouti o tom, jsou-li tu důvody vylučující z převzetí nedílu podle lit. b) až e) čili nic, náleží úřadu pozemkovému.
5.
(1) Je-li tu více spoludědiců, ustupuje osoba určená podle čísla 1 až 3, která v době nápadu dědictví je výhradným vlastníkem rolnické usedlosti rovnající se hodnotou polovině nedílu, o který jde, nebo usedlosti ještě větší, a to nedílové nebo svobodné ostatním spoludědicům co do práva převzíti usedlost, a připadne tudíž nedíl osobě podle tohoto zákona nejbližší, leda že by se onen rozhodl odevzdati vlastní usedlost nejblíže povolanému za cenu, vyšetřenou podle zásad §u 43.
(2)
Nechce-li nikdo ze spoludědiců převzíti usedlost posléze uvedenou, pomíjí jejich právo požadovati, aby dědic povolaný ku převzetí podílu jim ustoupil.
(3)
Má-li osoba určená podle č. 1 až 3 k některé usedlosti jmenované v odst. 1. tohoto čísla jiné právo než výhradné právo vlastnické, rozhodne o jejím právu a právu ostatních spoludědiců na převzetí nedílu úřad pozemkový přihlížeje k tomu, aby zásada vyslovená v §u 16 byla porušena pokud možno nejméně.
6.
Jestliže mezi spoludědici nejsou než osoby takové, při kterých jest podle výše daných ustanovení důvod vylučující, může býti přes to jedna z nich ustanovena za přejimatele nedílu, jestliže by úřad pozemkový neuznal vhodnějším usedlost vykoupiti podle zásad vyslovených v §u 51 a nově ji přiděliti.
§ 41.
(1)
Vlastník nedílu může o něm poříditi na případ smrti, ale jen tak, že za dědice povolá mimo případy, na které míří § 37, č. 4, osobu jedinou, a to takovou, které nebrání některý z vylučujících důvodů § 40, č. 4. Rozhodnutí o tom, zdali jsou tu takové důvody vylučující, náleží úřadu pozemkovému.
(2)
Ustanovil-li zůstavitel několik dědiců, vyvolí z nich přejimatele úřad pozemkový, nedohodnou-li se sami o způsobilém přejimateli.
(3)
Ustanovil-li zůstavitel dědicem osobu nezpůsobilou, platí obdobně § 40, č. 6.
§ 42.
(1)
S nedílem připadne přejimateli příslušenství usedlosti. Co je pokládati za příslušenství, ustanovuje všeobecný zákon občanský. Náleží k němu zejména také hospodářský inventář, pokud je ho potřebí k řádnému vzdělávání usedlosti. Jestliže by zúčastnění dědici se nemohli o tom shodnouti, budiž rozsah potřebného hospodářského inventáře ustanoven soudem po výslechu znalců.
(2)
Scházelo-li by snad něco do potřebného hospodářského inventáře, nemůže proto býti vznesen nárok na náhradu ceny z ostatní pozůstalosti.
§ 43.
(1)
Při rozdělení pozůstalosti přidělí se usedlost s příslušenstvím přejimateli, jenž se stane až do výše nezadlužené hodnoty tohoto přídělu dlužníkem pozůstalosti.
(2)
Hodnotu usedlosti s příslušenstvím ustanoví úřad pozemkový podle nejlepšího uvážení tak, aby přejimatel na usedlosti mohl obstáti. Rozhoduje, může si úřad pozemkový vyžádati dobré zdání úřadů a činitelů, jací se mu zdají vhodnými a bude jeho úkolem, aby se dožádal soudu za výslech zúčastněných osob, nebo jejich zákonných zástupců.
§ 44.
Při rozdělení pozůstalého jmění budiž na místě usedlosti vzata za základ suma započtěná přejimateli podle §u 43 jako dluh. Rozdělení toto stane se mezi spoludědice, počítajíc k nim i přejimatele, podle ustanovení obecného zákoníka občanského a řízením ve věcech nesporných. Avšak rozdělení pozůstalosti budiž vždycky soudem buď vykonáno nebo mu předloženo ke schválení. V listině o rozdělení budiž vysloveno, že rozdělení pozůstalosti bylo předsevzato podle tohoto zákona.
§ 45.
Jestliže by spoludědicové mimo přejimatele nemohli býti vybyti z ostatní pozůstalosti a nemohl-li by jich přejimatel vybýti z prostředků vlastních, vyplatí jim jejich podíly rentový ústav jmenovaný v § 35, za to, že na usedlost bude vložena rentová pohledávka odpovídající vyplaceným podílům. Tyto rentové pohledávky budou rentami umořitelnými, při čemž výše umořovací kvoty bude určena nejméně tak, aby renty byly umořeny, až skončí podle počtu pravděpodobnosti přejimatelovo hospodaření na statku.
§ 46.
Jestliže bude nedíl zcizen (§ 37) do desíti let po vypořádání mezi spoludědici, musí přejimatel spoludědicům doplatiti, oč příznivým pro něho odhadem usedlosti podle §u 43 byli oni spoludědicové na svých podílech zkráceni.
§ 47.
Zásady §§ 43 a 45 platí obdobně, jestliže je posloupností dědickou povolán jediný dědic ze zákona nebo podle posledního pořízení, avšak byly mu v posledním pořízení uloženy platy vyjádřené podílem pozůstalosti nebo způsobem jinakým.
§ 48.
(1)
Jsou-li spoludědici sourozenci a jestliže povolaný přejimatel jakož i všichni nebo někteří spoludědici nebo jejich zákonní zástupci tak navrhují, může dědické vypořádání mezi nimi se svolením úřadu pozemkového býti odloženo. V tomto případě jest usedlost oněm sourozencům odevzdati do spoluvlastnictví s tím, že přejimatel může kdykoliv vykonati své právo na převzetí usedlosti.
(2)
Tím se odloží dělení pozůstalosti mezi společné přejimatele usedlosti na tak dlouho, až nápadník užije nápadnického práva.
(3)
Chce-li vystoupiti ze společenství některý jiný ze společníků nebo zemře-li jeden ze sourozenců za trvání společenství nezanechav potomstva, jsou ostatní společníci oprávněni převzíti uprázdněný podíl podle ustanovení § 43. Nepoužije-li tohoto oprávnění, nebo zanechal-li zemřelý společník potomky, dlužno přistoupiti ihned k odročenému dělení pozůstalosti.
(4)
Spoludědici, kteří nenáležejí do společenství uvedeného v prvém odstavci, buďtež vybyti ihned podle ustanovení § 45.
§ 49.
(1)
Zemře-li jeden z manželů, který je spoluvlastníkem nedílu, přikáže úřad pozemkový, pokud nepřipadne uprázdněný podíl pozůstalému manželu podle §§ 40 a 41, tento podíl přejimateli určenému podle obecných zásad jmenovaných paragrafů a dědická posloupnost v tento podíl řídí se týmiž paragrafy. Nejpozději však po smrti druhého manžela buďtež upravena práva k nedílu tak, aby se srovnávala s § 34, a může úřad pozemkový za tím účelem užíti práva vnuceného výkupu daného mu § 51.
(2)
Pozemkový úřad může pozůstalému manželu přiznati právo, aby vykoupil podíl zemřelého manžela od jeho dědiců a to i tehdy, když druhý manžel zanechal potomky, jestliže tato úprava jediné dává záruku úspěšného hospodaření na nedílu. Výkupní cena bude určena podle obdoby § 43.
§ 50.
(1)
Úřad pozemkový může ustanoviti zvláštní řád o hospodaření na nedílu, zvláště pak také co do členství v některých družstvech, ochrany památek přírodních a uměleckých, zachování krajinného rázu a krajinných zvláštností při stavbách, pojištění proti škodám a na život a t. p.
(2)
Na zachování tohoto řádu dozírá úřad pozemkový.
§ 51.
Pozemkový úřad může vykoupiti nedíly:
1.
když vlastník pozbyl vlastností, které jsou ustanoveny v § 3 za podmínky přídělu, leda že by manželka nebo jiní členové rodiny zaň na nedílu hospodařili;
2.
jestliže vlastník na nedílu trvale hospodaří špatně nebo vede nezřízený život a dává špatný příklad svému okolí;
3.
jestliže vlastník svévolně jedná proti řádu vloženému naň po rozumu § 50;
4.
jestliže vlastník na nedílu sám nehospodaří a na něm nebydlí, leda že by tu byly závažné důvody omluvné nebo přechodné závady a jestliže by o řádné hospodaření na nedílu bylo postaráno členy rodiny nebo jinak;
5.
jestliže mimo případy živelních nehod, nemocí nebo jiných mimořádných nezaviněných překážek dluhuje vlastník rentové splátky váznoucí na usedlosti za více než tři léta;
6.
jestliže vlastník soustředil ve svých rukách držbu pozemkovou tak, že půda, na které hospodaří, dosahuje aspoň dvojnásobného výměru nedílu v krajině obvyklého. V tomto případě sluší však uvážiti, zdali nejde o soustředění přechodné, které pomine vypravením potomků a t. p.;
7.
jestliže nastane toho potřeba podle ustanovení daných v §§ 40, č. 6., 41 a 49. o dědické posloupnosti v nedílech.
§ 52.
(1)
Bude-li nedíl takto vykoupen, bude dána vykoupenému náhrada a to penízem, který odpovídá tomu, co do nedílu bylo vloženo vlastníkem a jeho předchůdci. Jde-li o půdu přidělenou, rovná se tento peníz ceně, za kterou byl příděl poskytnut. Při vyměření náhrady sluší hleděti k nutným i užitečným nákladům na nedíl učiněným podle stavu v době převzetí pozemkovým úřadem, jakož s druhé strany ke zhoršení, za které vlastník odpovídá podle obecných ustanovení občanského práva.
(2)
Nebylo-li by možno docíliti dohody o ceně nákladu a výši srážek, rozhodne o tom okresní soud, v jehož obvodu nedíl leží, řízením nesporným.
§ 53.
(1)
O výkupu rozhoduje v případech § 51 č. 1. až 6. po návrhu pozemkového úřadu rozhodčí soud pozemkového úřadu. Rozhodčích soudů může býti podle potřeby zřízeno několik pro jednotlivé místní obvody. Rozhodčí soud skládá se z předsedy a jeho náměstka jmenovaných presidentem republiky z úředníků soudcovských, dále ze soudců, kteří rovněž musí náležeti stavu soudcovskému a které jmenuje ministr spravedlnosti, a z odborníků hospodářských jmenovaných pozemkovým úřadem. Soud rozhoduje v senátu, ve kterém vedle předsedy zasedá jeden člen ze stavu soudcovského a jeden odborník hospodářský.
(2)
Složení soudu a jeho jednací řád budou upraveny nařízením.
§ 54.
(1)
Proti rozhodnutím rozhodčího soudu není opravného prostředku a nález jest ihned vykonatelný.
(2)
Než dojde rozhodnutí soudu, může úřad pozemkový vymoci vnucenou správu jako prozatímní opatření.
§ 55.
(1)
K zastoupení zájmů vlastníků rolnických nedílů zřídí se při pozemkovém úřadě poradní sbor zvolený z vlastníků nedílů. Pozemkový úřad i zúčastněná ministerstva mohou do tohoto sboru vysílati zástupce z kruhů odborných.
(2)
Ustanovení o organisaci a působnosti tohoto sboru budou dána nařízením.
Část III.
Ustanovení poplatková.
§ 56.
Ustanovení o poplatcích z právních jednání, listin, spisů a úředních jednání platí, pokud tento zákon nestanoví jinak, i o právních aktech předsevzatých při přídělu zabrané půdy.
§ 57.
(1)
Příděl do vlastnictví považuje se za úplatný převod majetkový podle zákona poplatkového. Hodnota přídělu úřadem pozemkovým stanovená spolu s hodnotou převzatých plnění vedlejších jest základem pro vyměřování poplatků.
(2)
Hodnotu nedílů stanovených podle § 43 odst. 2. dlužno vzíti za základ při poplatcích z převodu nemovitostí a poplatcích dědických. Jde-li však o zcizení nedílů podle § 37, jest z doplatků spoludědicům podle §u 46 poskytnutých, zaplatiti dodatečně případný poplatek immobilární i dědický.
(3)
Propuštění podle § 11 záborového zákona nepokládá se za převod podle zákona poplatkového.
§ 58.
(1)
Od poplatku jsou osvobozeny:
1.
veškeré písemnosti (podání, přílohy, listiny, vysvědčení, protokoly a pod.), předkládané po rozumu tohoto zákona k dosažení přídělu osobami v § 1 uvedenými,
2.
směny, uvedené v §u 24, pokud hodnota směněných pozemků jest stejná.
(2)
Za příděly, jejichž hodnota (§ 57) nepřevyšuje 10.000 Kč, platí osoby v §u 1, č. 1, 2 a 3 uvedené čtvrtinu, nabyvatelé ostatní polovinu poplatku převodního z celé hodnoty přídělu. Za příděly, jejichž hodnota převyšuje 10.000 Kč, platí nabyvatelé poloviční převodní poplatek z celé hodnoty přídělu.
§ 59.
K přímému zapravování poplatků jsou povinni ti, jimž příděl se stal, více osob jest zavázáno rukou společnou a nerozdílnou.
§ 60.
Bližší ustanovení o zajištění veřejných dávek vydána budou zákonem náhradovým.
§ 61.
(1)
Při udělování souhlasu ke zcizení a dělení nemovitostí podle §u 7 záborového zákona vyměřuje a vybírá pozemkový úřad, pokud půda se propouští ze záboru, pro účely zlevnění půdy přídělové a podporování kolonisace od strany, jíž povolení bylo uděleno, 10% z hodnoty nemovitosti propuštěné. Hodnota tato stanoví se dohodou mezi pozemkovým úřadem a žadatelem. Sjednaná hodnota nemůže býti na újmu zásadám budoucího zákona o dávce z majetku. V případech zvláštního zřetele hodných může pozemkový úřad poskytnouti přiměřenou úlevu.
(2)
Při udělování souhlasu k pronájmu (propachtování) hospodářských celků a podniků hospodářského a lesnického průmyslu podle §u 7 záborového zákona vyměřuje a vybírá od strany, za schválení pronájmu žádající, pozemkový úřad k týmž účelům jednu čtvrtinu procenta z úhrnného pachtovného placeného v hotovosti.
§ 62.
Ustanovení v § 61 působí nazpět na všechna zcizení, dělení a pronájmy, ve kterých pozemkový úřad při udělování souhlasu si vyhradil právo ve jmenovaném §u uvedené.
Část IV.
Přechodná ustanovení.
§ 63.
(1)
Jestliže převzetí a příděl půdy v místech, kde jest po ní zvlášt naléhavá poptávka, vyžádá si delší doby, může pozemkový úřad, šetře ustanovení §u 11. záborového zákona, uložiti tomu, kdo na zabrané půdě hospodaří, aby přenechal osobám v § 1, č. 1. jmenovaným a sdružením těchto osob (§ 1, č. 2) do pachtu (podpachtu) přiměřenou výměru půdy za běžných pachtovních podmínek, jestliže osoby ty poskytují záruky řádného hospodaření (§§ 3 a 17 odst. 5).
(2)
Opatřením tímto nesmí býti ohroženy ani zájmy výroby na těch kterých hospodářských celcích ani osob na nich trvale zaměstnaných ani zájmy zásobování lidu.
(3)
Pachtovní doba budiž nejdéle šestiletá. Pozemkový úřad může přiděliti půdu jinak i dříve, než projde doba pachtu.
(4)
Nevyhoví-li se tomuto příkazu v stanovené lhůtě, pozemkový úřad určí podmínky pachtovní sám závazně pro obě strany. Při výběru osob vnucených pachtýřů a pozemků budiž slušně přihlíženo k zájmům obou stran.
(5)
Vnucený pachtýř jest povinen nahraditi propachtovateli užitečný náklad, který do dne převzetí byl vynaložen na pozemek k docílení nové úrody, ač-li nebude jako pachtovní podmínka dohodou stran stanoveno, že pachtýř má odevzdati pozemek při skončení pachtu ve stejném stavu, v jakém jej převzal. Nedohodnou-li se strany na náhradě takového nákladu, platí o stanovení jejím obdobně ustanovení §u 5. zák. z 30. října 1919, č. 593 Sb. zák. a nař., o ochraně drobných zemědělských pachtýřů.
(6)
Provádění těchto přechodných ustanovení může pozemkový úřad přenésti též na příslušný úřad politický. Za tím účelem mohou býti zřízeny ku podpoře politických úřadů nařízením zvláštní poradní orgány.
(7)
Pravomoc pozemkového úřadu podle těchto přechodných ustanovení trvá až do konce roku 1920 a lze ji nařízením vlády prodloužiti na další rok.
Část V.
Ustanovení závěrečná.
§ 64.
Tento zákon působí ode dne vyhlášení.
§ 65.
Provésti tento zákon ukládá se veškerému ministerstvu.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Dr. Beneš v. r.
Švehla v. r.
Sonntág v. r.
Dr. Winter v. r.
Dr. Hodža v. r.
Habrman v. r.
Hampl v. r.
Klofáč v. r.
Dr. Heidler v. r.
Dr. Veselý v. r.
Dr. Franke v. r.
Staněk v. r.
Prášek v. r.
Houdek v. r.,
jako ministr pro zásobování lidu a v zastoupení nepřítomného ministra veř. zdravotnictví a tělesné výchovy. |
Zákon č. 114/1920 Sb. | Zákon č. 114/1920 Sb.
Zákon, kterým se sousední obce a osady slučují s Prahou.
Vyhlášeno 4. 3. 1920, datum účinnosti 1. 1. 1921, částka 23/1920
* § 1. - Obce Bohnice, Hloubětín, Karlín, Kobylisy, Prosek, Střížkov, Troja a Vysočany v samosprávném okresu karlínském, Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Hlubočepy, Jinonice, Košíře, Liboc, Motoly, Radlice, Sedlec, Smíchov, Střešovice, Veleslavín a Vokovice v samosprávné
* § 2. - Dnem sloučení podřizuje se celý obvod vytčený v § 1 všem zákonům a ustanovením, platným pro hlavní město Prahu, pokud v tomto zákoně není jinak stanoveno.
* § 3. - Veškeré jmění a statek obecní, ústavy a fondy jmenovaných obcí, pokud se týče osad, veškerá jejich práva i veškeré závazky přecházejí dnem sloučení na hlavní město Prahu, které přejímá do svých služeb všechny pravoplatně jmenované úředníky a zřízence těcht
* § 4. - Sloučením obcí (osad), jmenovaných v § 1, s městem Prahou zanikají dosavadní samosprávné okresy král. vinohradský a žižkovský.
* § 5. - Též okresní silnice v obvodu ostatních připojených obcí (osad) stávají se dnem sloučení obecními silnicemi města Prahy, jež s nimi současně převezme za podmínek § 3 tohoto zákona do služeb svých i okresní cestáře, kteří pro převzaté silnice do té doby prav
* § 6. - Ostatní jmění, dluhy a závazky dosavadních samosprávných okresů karlínského a smíchovského rozdělí se mezi město Prahu a zbylé části těchto okresů podle stavu ze dne 31. prosince 1919 v tom poměru, v jakém jest předpis daňové základny pro přirážky v obcích
* § 7. - S ústavy a nemovitostmi přejímá město Praha také dosavadní pravoplatně jmenované úředníky a zřízence okresní, výhradně pro ně ustanovené, za podmínek uvedených v § 3.
* § 8. - Podle zásad, stanovených v §§ 5 až 7, upraven bude též poměr obce pražské k obcím Miličovu—Hájím, Velké Chuchli a Modřanům a k okresům, ke kterým přiděleny budou nepřipojené obce dosavadních okresů král. vinohradského a žižkovského, jakož i k okresu zbrasl
* § 9. - Zvláštní společenství obcí Prahy, Karlína, Smíchova, Král. Vinohradů a Žižkova, založené zákonem ze dne 16. srpna 1899, č. 48 z. z. ke zřízení, vydržování a správě společné vodárny, se zrušuje; práva a závazky přecházejí na sjednocenou obec pražskou a sprá
* § 10. - Obecní dávky a poplatky budou se v obcích, jmenovaných v § 1, vybírati i po sloučení nadále podle dosavadní výměry potud, pokud na základě usnesení ústředního zastupitelstva nebudou jinak upraveny.
* § 11. - Ústřední zastupitelstvo usnese se na finančním plánu na dobu deseti let, kterým upraví se zejména postupné provádění nutných investic a postupný přechod od nynějšího nestejného zatížení poplatnictva v jednotlivých obcích (osadách) ke stejnému zatížení v bu
* § 12. - Úprava daně domovní, třídní i činžovní a potravní daně nadále zůstává prozatím beze změny.
* § 13. - Obvod policejního ředitelství pražského rozšíří se na celý obvod, stanovený v § 1.
* § 14. - Organisace a příslušnost úřadů politických, školských, finančních a berních zůstává zatím beze změny.
* § 15. - Organisace a příslušnost soudův i zařízení knih pozemkových zůstávají až do příští zákonné úpravy beze změny.
* § 17. - Obce, které se budoucně usnesou o svém sloučení s obcí pražskou, nemohou ode dne tohoto usnesení bez jejího předchozího svolení vstupovati v žádné nové závazky, které mají jeviti účinek i po sloučení, aniž majetek obecní zcizovati nebo počet úřednictva a z
* § 18. - Zákon tento — vyjma § 13, který nabyl účinnosti dnem vyhlášení zákona — nabude účinnosti dnem 1. ledna 1921.
* § 19. - Provedení tohoto zákona ukládá se ministru vnitra v dohodě s ministrem financí.
Aktuální znění od 27. 11. 1945 (121/1945 Sb.)
Čís. 114.
Zákon ze dne 6. února 1920,
kterým se sousední obce a osady slučují s Prahou.
§ 1.
Obce Bohnice, Hloubětín, Karlín, Kobylisy, Prosek, Střížkov, Troja a Vysočany v samosprávném okresu karlínském, Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Hlubočepy, Jinonice, Košíře, Liboc, Motoly, Radlice, Sedlec, Smíchov, Střešovice, Veleslavín a Vokovice v samosprávném okresu smíchovském, Braník, Hodkovičky, Hostivař — bez osad Miličova a Hájí —, Krč, Michle, Nusle, Podolí, Král. Vinohrady, Vršovice a Záběhlice v samosprávném okresu vinohradském, osada Malá Chuchle a část obce Modřan, zvaná Zátiší, jež se zároveň spojuje s obcí Hodkovičkami, v samosprávném okresu zbraslavském, Hrdlořezy, Malešice, Staré Strašnice a Žižkov v samosprávném okresu žižkovském vylučují se z těchto okresů a slučují se s hlavním městem Prahou v jednu obec pod společným jménem „Hlavní město Praha“.
Očíslování nových částí Prahy a úprava hranic mezi Prahou a obcemi Miličov-Háje, Velká Chuchle a Modřany provede se vládním nařízením.
§ 2.
Dnem sloučení podřizuje se celý obvod vytčený v § 1 všem zákonům a ustanovením, platným pro hlavní město Prahu, pokud v tomto zákoně není jinak stanoveno.
Zejména rozšiřuje se na celý ten obvod platnost obecního řádu ze dne 27. dubna 1850, čís. 85 z. z., stavebního řádu ze dne 10. dubna 1886, čís. 40 z. z., a zákona ze dne 9. března 1889, č. 19 z. z., o povinném užívání jatek, se všemi pozdějšími změnami a dodatky.
Čelední řád ze dne 21. srpna 1857, č. 42 z. z., vyhlášený pro Prahu a její policejní obvod, zůstává však obmezen na dosavadní obvod.
§ 3.
Veškeré jmění a statek obecní, ústavy a fondy jmenovaných obcí, pokud se týče osad, veškerá jejich práva i veškeré závazky přecházejí dnem sloučení na hlavní město Prahu, které přejímá do svých služeb všechny pravoplatně jmenované úředníky a zřízence těchto obcí (osad) a jejich ústavův a podniků se všemi jejich nabytými právy a nároky, pokud nepřevyšují míry práv a nároků úředníkův a zřízenců stejné nebo rovnocenné kategorie, kteří v den sloučení ve službách hlavního města Prahy budou ustanoveni.
Pokud však úředníkům a zřízencům obcí (osad) připojených byly do dne 30. června 1919 všeobecnou úpravou již pravoplatně přiznány požitky vyšší, budou míti na ně i nadále nárok do té doby, až bude provedena nová všeobecná celková úprava platův a požitkův úředníkův a zřízenců sjednocené obce pražské.
Tento nárok se neuznává tam, kde jde o úpravu platův a požitků jednotlivých zaměstnanců rázu mimořádného, neodpovídající způsobilosti a skutečné služební době zaměstnancově.
Zaměstnancům obcí připojených, kteří mají menší požitky služební, než náležejí zaměstnancům obce pražské, budou ode dne sloučení poukazovány k výplatě tytéž požitky služební, na jaké podle způsobilosti, zaměstnání a služebních let mají nárok u obce pražské dosavadní její úředníci a zřízenci stejné neb rovnocenné kategorie.
Stejné zásady platí i pro převzetí a míru práv i nároků oněch osob, které v den sloučení požívají již od připojených obcí platů pensijních, vdovských neb jiných zaopatřovacích.
Právnickým a lékařským úředníkům připojených obcí, kteří mají potřebnou odbornou kvalifikaci a kteří dokonali aspoň 5 let v odborných službách obecních neb jiných veřejných, promíjí se průkaz o praktické zkoušce politické nebo fysikátní.
§ 4.
Sloučením obcí (osad), jmenovaných v § 1, s městem Prahou zanikají dosavadní samosprávné okresy král. vinohradský a žižkovský.
Jejich práva a povinnosti, jmění a statek — vyjma okresní silnice, ležící mimo obce (osady), jmenované v § 1 — přecházejí na město Prahu, které přejímá též jejich úředníky a zřízence za stejných podmínek, jaké stanoveny jsou pro úředníky a zřízence obecní v § 3.
Přidělení obcí (osad) dosavadních samosprávných okresů král.-vinohradského a žižkovského, které se neslučují s městem Prahou, i s okresními silnicemi, ležícími v jejich obvodu, k sousedním okresům a sídlo okresních zastupitelstev pro zbývající obce okresu karlínského a smíchovského určí se po slyšení dotčených okresních zastupitelstev a obcí vládním nařízením.
§ 5.
Též okresní silnice v obvodu ostatních připojených obcí (osad) stávají se dnem sloučení obecními silnicemi města Prahy, jež s nimi současně převezme za podmínek § 3 tohoto zákona do služeb svých i okresní cestáře, kteří pro převzaté silnice do té doby pravoplatně byli ustanoveni.
§ 6.
Ostatní jmění, dluhy a závazky dosavadních samosprávných okresů karlínského a smíchovského rozdělí se mezi město Prahu a zbylé části těchto okresů podle stavu ze dne 31. prosince 1919 v tom poměru, v jakém jest předpis daňové základny pro přirážky v obcích ku Praze připojených ku předpisu daňové základny v obcích, kteréž i nadále ve svazku oněch okresů zůstanou, podle průměru posledních tří let 1917 až 1919.
Do dne sloučení mohou okresy ty uzavírati půjčky a přejímati závazky jen za předchozího souhlasu obce pražské.
Při tom okresní ústavy a nemovitosti, ležící v připojených obcích, připadnou — nestane-li se jiná dohoda — se vším příslušenstvím výhradně obci pražské, která však za to nahradí zbytku okresu poměrnou část ceny jejich, připadající na ně podle klíče shora stanoveného, a naopak zbytku okresu zůstanou zcela nemovitosti a ústavy okresní, ležící v obcích nepřipojených, a okres ten za to nahradí poměrnou část ceny jejich, připadající na Prahu podle pravidla výše řečeného.
Cena jednotlivých předmětův ustanoví se dohodou.
Neshodnou-li se obě strany o náhradě, rozhodne zvláštní smíšená komise, jejíž předsedu jmenuje ministr vnitra, a do níž vyšlou po jednom přísedícím obec pražská a zúčastněný výbor okresní. Neshodnou-li se zástupci stran, rozhoduje o výši náhrady předseda v mezích obapolných návrhů, v jiných otázkách rozhoduje hlas, ke kterému se připojí předseda. Rozhodnutí se musí státi podle skutečného stavu z 31. prosince 1919 a podle inventární ceny z r. 1914, pokud se týče se zřetelem k nákladům, investovaným po tomto roce, po odečtení příslušné kvoty umořovací.
Podrobnosti řízení komise budou upraveny jednacím řádem, který vydá a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásí ministr vnitra.
§ 7.
S ústavy a nemovitostmi přejímá město Praha také dosavadní pravoplatně jmenované úředníky a zřízence okresní, výhradně pro ně ustanovené, za podmínek uvedených v § 3.
Z ostatních pravoplatně jmenovaných úředníkův a zřízenců těchto okresů povinna jest Praha podle dohody s dotčeným okresem převzíti za podmínek § 3 ty úředníky a zřízence, kterých okres následkem zmenšení nebude již potřebovati.
Nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo vnitra.
§ 8.
Podle zásad, stanovených v §§ 5 až 7, upraven bude též poměr obce pražské k obcím Miličovu—Hájím, Velké Chuchli a Modřanům a k okresům, ke kterým přiděleny budou nepřipojené obce dosavadních okresů král. vinohradského a žižkovského, jakož i k okresu zbraslavskému.
§ 9.
Zvláštní společenství obcí Prahy, Karlína, Smíchova, Král. Vinohradů a Žižkova, založené zákonem ze dne 16. srpna 1899, č. 48 z. z. ke zřízení, vydržování a správě společné vodárny, se zrušuje; práva a závazky přecházejí na sjednocenou obec pražskou a správa na její zastupitelstvo a radu.
§ 10.
Obecní dávky a poplatky budou se v obcích, jmenovaných v § 1, vybírati i po sloučení nadále podle dosavadní výměry potud, pokud na základě usnesení ústředního zastupitelstva nebudou jinak upraveny.
Též obecní přirážky k daním státním mohou podle usnesení ústředního zastupitelstva se schválením ministerstva financí býti vybírány v jednotlivých částech města, které tvořily dosud samostatné obce, i nadále nestejnou výší.
Pokud se ústřední zastupitelstvo obecní se schválením ministerstva financí jinak neusnese, budou přirážky obecní a okresní, vybírané v obcích nově připojených poslední rok před sloučením, vybírány dosavadní výší nadále na účet sjednocené obce pražské.
§ 11.
Ústřední zastupitelstvo usnese se na finančním plánu na dobu deseti let, kterým upraví se zejména postupné provádění nutných investic a postupný přechod od nynějšího nestejného zatížení poplatnictva v jednotlivých obcích (osadách) ke stejnému zatížení v budoucnosti.
Plán tento, po případě jeho pozdější změny nebo doplňky, vyžadují schválení ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem vnitra a jsou závazny pro každoroční rozpočet obce pražské.
Ministerstvo financí vykonávati bude dohled na provádění tohoto plánu.
§ 12.
Úprava daně domovní, třídní i činžovní a potravní daně nadále zůstává prozatím beze změny.
§ 13.
Obvod policejního ředitelství pražského rozšíří se na celý obvod, stanovený v § 1.
Kdy v jednotlivých částech obce, nepojatých dosud do policejního obvodu, bude zahájena působnost policejního ředitelství, vyhlásí ministr vnitra ve Sbírce zákonův a nařízení.
Ministr vnitra může policejní obvod rozšířiti i na další sousední obce, souhlasí-li dotčená obec s tímto rozšířením.
Proti vůli obce, jíž se týče, může býti policejní obvod rozšířen vládním nařízením.
§ 14.
Organisace a příslušnost úřadů politických, školských, finančních a berních zůstává zatím beze změny.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením učinila opatření, nutná k zabezpečení jednotnosti veřejné správy v celé obci.
§ 15.
Organisace a příslušnost soudův i zařízení knih pozemkových zůstávají až do příští zákonné úpravy beze změny.
§ 17.
Obce, které se budoucně usnesou o svém sloučení s obcí pražskou, nemohou ode dne tohoto usnesení bez jejího předchozího svolení vstupovati v žádné nové závazky, které mají jeviti účinek i po sloučení, aniž majetek obecní zcizovati nebo počet úřednictva a zřízenectva a jeho požitky zvyšovati.
Usnesení tomu odporující jsou neplatná.
§ 18.
Zákon tento — vyjma § 13, který nabyl účinnosti dnem vyhlášení zákona — nabude účinnosti dnem 1. ledna 1921.
§ 19.
Provedení tohoto zákona ukládá se ministru vnitra v dohodě s ministrem financí.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Švehla v. r. |
Zákon č. 123/1920 Sb. | Zákon č. 123/1920 Sb.
Zákon, kterým vydává se řád volení do poslanecké sněmovny.
Vyhlášeno 6. 3. 1920, datum účinnosti 6. 3. 1920, částka 27/1920
* Článek I. - Území Československé republiky rozděluje se pro volby do poslanecké sněmovny v tyto volební kraje:
* Článek II. - Prvé volby poslanecké sněmovny budou se konati s vyloučením volebních krajů dvacátého druhého a dvacátého třetího, jakož i s vyloučením okresu hlučínského ve volebním kraji čtrnáctém, Vitorazska ve volebním kraji devátém, území Valčic ve volebním kraji tři
* Článek III.
* HLAVA PRVNÍ. - O právu volebním a volitelnosti. (§ 1. — § 6.)
* HLAVA DRUHÁ. - Volební komise. (§ 7. — § 14.)
* HLAVA TŘETÍ. - O přípravném řízení volebním. (§ 15. — § 30.)
* HLAVA ČTVRTÁ. - Volba. (§ 31. — § 42.)
* HLAVA PÁTÁ. - O zjištění a prohlášení výsledku volby (§ 43. — § 57.)
* HLAVA ŠESTÁ. - Ustanovení trestní. (§ 58. — § 58.)
* HLAVA SEDMÁ. - Ustanovení všeobecná. (§ 59. — § 64.)
Aktuální znění od 6. 3. 1920 (244/1920 Sb.), po opravě
Čís. 123.
Zákon ze dne 29. února 1920,
kterým vydává se řád volení do poslanecké sněmovny.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Území Československé republiky rozděluje se pro volby do poslanecké sněmovny v tyto volební kraje:
Volební kraj prvý
se sídlem krajské volební komise v Praze; volební kraj tvoří hlavní město Praha a soudní okresy:
Bechyně, Benešov, Beroun, Brandýs nad Labem, Brod Český, Brod Německý, Čáslav, Dobříš, Habry, Hora Kutná, Hořovice, Humpolec, Chotěboř, Janovice Uhlířské, Jílové, Kamenice nad Lipou, Karlín, Kolín, Kostelec nad Černými Lesy, Kouřim, Kralovice Dolní, Ledeč, Milévsko, Mirovice, Neveklov, Nusle, Pacov, Pelhřimov, Počátky, Polná, Příbram, Přibyslav, Říčany, Sedlčany, Sedlec, Smíchov, Soběslav, Štoky, Tábor, Vinohrady Královské, Vlašim, Votice, Vožice Mladá, Vršovice, Zbraslav, Žižkov.
Prvý volební kraj volí poslanců| 45
---|---
Volební kraj druhý
se sídlem krajské volební komise v Pardubicích; volební kraj tvoří soudní okresy:
Hlinsko, Holice, Chrudim, Kostelec nad Orlicí, Králíky, Landškroun, Litomyšl, Mýto Vysoké, Nasavrky, Pardubice, Polička, Přelouč, Skuteč, Ústí nad Orlicí, Žamberk.
Druhý volební kraj volí poslanců| 11
---|---
Volební kraj třetí
se sídlem krajské volební komise v Hradci Králové; volební kraj tvoří soudní okresy:
Broumov, Bydžov Nový, Dvůr Králové, Hořice, Hostinné, Hradec Králové, Chlumec nad Cidlinou, Jaroměř, Maršov, Náchod, Nechanice, Nové Město nad Metují, Opočno, Police, Rokytnice, Rychnov nad Kněžnou, Skalice Česká, Teplice, Trutnov, Úpice, Žacléř.
Třetí volební kraj volí poslanců| 12
---|---
Volební kraj čtvrtý
se sídlem krajské volební komise v Mladé Boleslavi; volební kraj tvoří soudní okresy:
Bělá pod Bezdězem, Benátky Nové, Boleslav Mladá, Brod Železný, Dub Český, Fridland, Hradiště Mnichovo, Jablonec, Jičín, Jilemnice, Libáň, Liberec, Lomnice nad Popelkou, Mělník, Městec Králové, Nové Město pod Smrky, Nymburk, Paka Nová, Poděbrady, Roketnice, Semily, Sobotka, Tanvald, Turnov, Vrchlabí, Vysoké nad Jizerou.
Čtvrtý volební kraj volí poslanců| 17
---|---
Volební kraj pátý
se sídlem krajské volební komise v České Lípě; volební kraj tvoří okresy:
Benešov, Bor, Cvikov, Děčín, Dubá, Haňšpach, Chabařovice, Chrastava, Jablonné Německé, Kamenice Česká, Lípa Česká, Litoměřice, Mimoň, Ouštěk, Rumburk, Štětí, Šluknov, Ústí nad Labem, Warnsdorf.
Pátý volební kraj volí poslanců| 13
---|---
Volební kraj šestý
se sídlem krajské volební komise v Lounech; volební kraj tvoří soudní okresy:
Bastiánperk, Bílina, Duchcov, Hora Sv. Kateřiny, Chomůtov, Jirkov, Kralupy, Kladno, Křivoklát, Libochovice, Litvínov Horní, Louny, Lovosice, Most, Postoloprty, Rakovník, Roudnice, Slaný, Strašecí Nové, Teplice, Unhošť, Velvary, Žatec.
Šestý volební kraj volí poslanců| 17
---|---
Volební kraj sedmý
se sídlem krajské volební komise v Karlových Varech; volební kraj tvoří soudní okresy:
Aš, Bečov, Blatno, Bochov, Cheb, Doupov, Falknov, Jáchymov, Jesenice, Kadaň, Karlovy Vary, Kynžvart, Kraslice, Loket, Neydek, Podbořany, Přísečnice, Vejprty, Vildštejn, Žlutice.
Sedmý volební kraj volí poslanců| 12
---|---
Volební kraj osmý
se sídlem krajské volební komise v Plzni; volební kraj tvoří soudní okresy:
Bezdružice, Blatná, Blovice, Březnice, Dobřany, Domažlice, Hartmanice, Hory Kašperské, Horšův Týn, Hostouň, Kdýně Nová, Klatovy, Kralovice, Manětín, Marianské Lázně, Nepomuky, Nýrsko, Planá, Plánice, Plzeň, Přeštice, Přimda, Rokycany, Ronšperk, Stodo, Stříbro, Sušice, Tachov, Teplá, Touškov, Zbiroh.
Osmý volební kraj volí poslanců| 17
---|---
Volební kraj devátý
se sídlem krajské volební komise v Čes. Budějovicích; volební kraj tvoří soudní okresy:
Brod Vyšší, Budějovice České, Bystřice Nová, Hluboká, Horažďovice, Hradec Jindřichův, Hrady Nové, Chvalšiny, Kaplice, Krumlov, Lišov, Lomnice nad Lužnicí, Netolice, Písek, Planá Horní, Prachatice, Strakonice, Sviny Trhové, Třeboň, Týn nad Vltavou, Veselí nad Lužnicí, Vimperk, Vodňany, Volary, Volyně, Vitorazsko.
Devátý volební kraj volí poslanců| 13
---|---
Volební kraj desátý
se sídlem krajské volební komise v Jihlavě; volební kraj tvoří soudní okresy:
Budějovice Moravské, Byteš Velká, Dačice, Hrotovice, Jaroslavice, Jemnice, Jihlava, Krumlov Moravský, Meziříčí Velké, Mikulov, Náměšť, Slavonice, Telč, Třebíč, Třešť, Vranov, Znojmo.
Desátý volební kraj volí poslanců| 9
---|---
Volební kraj jedenáctý
se sídlem krajské volební komise v Brně; volební kraj tvoří soudní okresy:
Blansko, Boskovice, Brno město, Brno okres, Bučovice, Bystřice nad Pernštýnem, Hustopeč, Ivančice, Jevíčko, Klobouky u Brna, Kunštát, Mor. Třebová, Nové Město, Pohořelice, Slavkov, Svitavy, Tišnov, Vyškov, Žďár, Židlochovice.
Jedenáctý volební kraj volí poslanců| 16
---|---
Volební kraj dvanáctý
se sídlem krajské volební komise v Olomouci; volební kraj tvoří soudní okresy:
Bruntál, Bystřice pod Hostýnem, Dvorec, Frývaldov, Javorník, Jindřichov, Holešov, Kojetín, Konice, Kroměříž, Libava Město, Lipník, Litovel, Mohelnice, Olomouc, Plumlov, Prostějov, Přerov, Rýmařov, Staré Město, Šilperk, Šternberk, Šumperk, Unčov, Vidnava, Visenberk, Zdounky, Zábřeh.
Dvanáctý volební kraj volí poslanců| 17
---|---
Volební kraj třináctý
se sídlem krajské volební komise v Uherském Hradišti; volební kraj tvoří soudní okresy:
Bojkovice, Brod Uherský, Břeclava s územím Valčic, Hodonín, Hradiště Uherské, Kyjov, Klobuky Valašské, Napajedla, Ostroh Uherský, Strážnice, Vizovice, Ždánice.
Třináctý volební kraj volí poslanců| 8
---|---
Volební kraj čtrnáctý
se sídlem krajské volební komise v Moravské Ostravě; volební kraj tvoří soudní okresy:
Albrechtice, Benešov, Bilovec, Cukmantl, Frenštát, Fulnek, Hlučín, Hranice, Nový Jičín, Krnov, Klimkovice, Meziříčí Valašské, Místek, Odry, Ostrava Moravská, Opava, Osoblaha, Příbor, Rožnov, Vítkov, Vrbno, Vsetín.
Čtrnáctý volební kraj volí poslanců| 14
---|---
Volební kraj patnáctý
se sídlem krajské volební komise v Trnavě; volební kraj tvoří:
ze župy bratislavské:
okres trnavský,
okres bratislavský mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje;
okres senecký mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje;
z okresu galantského obce: Barakon, Gáň, Hody, Nebojsa, Pustý Fedýmeš a Streda nad Váhem;
města Modra, Pezinok, Svatý Jur a Trnava;
ze župy nitranské:
okres hlohovský,
okres myjavský,
okres nitranský mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje,
okres novozámecký mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje,
okres pišťanský,
okres povážsko-novoměstský,
okres senický,
okres skalický,
okres šalanský mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje,
okres topolčianský,
město Skalica.
Patnáctý volební kraj volí poslanců| 9
---|---
Volební kraj šestnáctý
se sídlem krajské volební komise v Nových Zámcích tvoří:
ze župy bratislavské:
z okresu bratislavského obce: Hochštettno, Zohor, Stupava, Pajštún, Mást, Bystrica, Devínská Nová Ves, Lamač, Mariatál, Dubravka, Karldorf, Petržalka, Devín, Oberufer, Ivanka a Farna, Švajnsbach, Vajnory, Slovenský Hrob a Horvatský Hrob,
okres dunajsko-stredanský,
okres galantský mimo obce, které patří do patnáctého volebního kraje,
okres malacký,
z okresu seneckého obce: Německý Hrob, Réta, Boldogfa, Senec, Německý Biel, Maďarský Biel, Toroň, Zonc, Dunajská Nová Ves, Šáp, Eďházfa, Péntekšúr, Heďšúr, Borša, Jánošháza,
okres šamorínský,
město Bratislava,
ze župy nitranské:
z okresu nitranského obce: Velký Cytín, Čahynce, Velké Hyndice, Babindol, Velká Ves, Bránč, Pogranice, Gest, Hrnčiarovce, Čitáry, Koleňany, Žírany, Gímeš, Badice, Mehenice, Výčapy-Opátovce, Lajošová, Jágerség;
z okresu novozámeckého obce: Tardošked, Andod, Velký Kýr a Dyčka;
z okresu šalanského obce: Kiraľfa, Dlhá, Veča, Králová, Šaly, Tornok, Šok, Selovce, Farkašd, Neďed.
města Nitra a Nové Zámky.
Všechny obce bývalé župy rábské.
Z komárňanské župy:
okres žitnoostrovský,
okres udvardský mimo obce, které patří do osmnáctého volebního kraje.
Z tekovské župy:
z okresu vrábelského obce: Aha, Mochovce, Čifáre, Tildince, Töhöl, Lüle, Iňa, Beša, Pozba, Horný Pial, Baráčka, Fajkürt, Bešeňov,
okres levický mimo obce náležející do osmnáctého volebního kraje,
z okresu zlatomoravského obec Ledec,
město Levice,
ze župy ostřihomské okres parkaňský.
Ze župy honťanské:
k republice náležející část okresu sobského,
k republice náležející část okresu mikolského,
z okresu bátovského obce: Malý Kiar, Varšany, Bor.
z okresu šahianského obce: Sazdovce, Vyška, Pereslany, Dolné Semerovce, Horné Semerovce, Hokovce, Hrkovce, Slatina, Horváty, Tompa, Malý Tur, Stredný Tur, Horný Tur, Pláštovce, Šahy, Tešmag,
okres nekíjský mimo obce: Dolné Príbelce, Horné Príbelce, Dolné Plachtince, Prostredné Plachtince, Horné Plachtince, Opava, Príklek, Čelovce, Záhorie, Hrušov.
Šestnáctý volební kraj volí poslanců| 11
---|---
Volební kraj sedmnáctý
se sídlem krajské volební komise v Turčanském Svatém Martině tvoří:
Ze župy nitranské:
okres prievidzský,
okres žabokrecký,
župa trenčianská,
„ turčianská,
„ oravská.
Sedmnáctý volební kraj volí poslanců| 11
---|---
Volební kraj osmnáctý
se sídlem krajské volební komise v Báňské Bystřici tvoří:
Honťanská župa mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje,
ze župy komárňanské obce: Baromlak, Cahovce, Jásová a Semer,
města Báňská Štiavnice a Belá,
ze župy tekovské:
okres zlatomoravský mimo obec Ledec,
„ oslanský,
„ svatokřížský,
„ vrábelský mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje,
z okresu levického obce: Rybník, Tlmoč, Velké Kosmálovce, Starý Tekov, Klačany, Čajkov, Šalmoš, Opátovce, Hronská Nová Ves, Kosihy, Podlužany,
města Kremnica a Nová Baňa,
župa zvolenská.
Osmnáctý volební kraj volí poslanců| 7
---|---
Volební kraj devatenáctý
se sídlem krajské volební komise v Liptovském Svatém Mikuláši tvoří:
župa liptovská,
župa spišská mimo obce, které patří do dvacátého volebního kraje,
župa gemerská mimo obce, které patří do dvacátého volebního kraje.
Devatenáctý volební kraj volí poslanců| 6
---|---
Volební kraj dvacátý
se sídlem krajské volební komise v Košicích tvoří:
župa novohradská;
ze župy gemerské:
z okresu rimavsko-sobotského obce: Ožďany, Hedmeg, Tomášovce, Záhorie, Dolná Pokoradz,
okres siačský vyjímaje obce: Budikovany, Drienčany, Hostišovce, Melegheď,
z okresu revúcského obce: Mikolčany, Hucince, Licince,
okres tornalský,
obce bývalého okresu pútnického,
z okresu rožňavského obce: Barka, Lúčka, Kováčvágáš, Drnava, Lipovník, Krásna Horka-Podhradie, Jóles, Čučma, Nadabula, Rudník, Kerešovce, Brzotýn, Štítník, Kunová Teplica, Paškovce, Solovce, Vigtelka, Silice, Plešivec, Borzova, Krásna Horka, Dlhá Lúka,
města Dobšina, Rimavská Sobota a Rožňava,
ze župy abanovohradské:
okres turňanský,
okres moldavský mimo obce Novočany, Rudno, Paňovce,
z okresu košického obce: Keňhec, Miglec, Sina, Velká Ida,
město Košice.
Ze župy zemplinské:
z okresu novomeského obce: Malá Torona, Syrnek, Čerhanov, Zemplín, Velká Bara, Malá Bara, Ladmovce, Seleška, Bodrogseg, Bodrocká Streda, Imreg,
z okresu sečovského obec Hardiča,
okres helmecký,
z okresu michalovského obce: Drahňov, Hedi, Malá Raška, Velká Raška, Oborín,
ze župy spišské:
z okresu starolubovenského obce: Podolínec, Lomnička, Hopgart,
okres kežmarský mimo obce: Javorina, Křížová Ves, Malý Slavkov, Krig, Landok, Jurské, Slovenská Ves a Ždiar,
z okresu levočského: Ruskinovce,
z okresu spišsko-sobotského: Nová Lesná, Milbach, Velký Slavkov, Matejovce, Spišská Sobota, Stráža, Velká,
z okresu novoveského obec Vondrišel,
z okresu gelnického obce: Švedliar, Mníšek, Smolnická Huť, Smolník, Krompachy, Dol. Slovinky,
města: Gelnica, Kežmarok, Levoča, Ľubica, Poprad, Nová Ves, Spišská Belá, Spišské Vlachy a Spišské Podhradie,
ze župy užhorodské:
okres kapušanský mimo obce: Vysoká, Pavlovce, Tegeňa, Malá Seretva, Velká Seretva, Palín, Kraška, Senná, Rebrín,
z okresu užhorodského obce: Tarnovce, Bodfalu, Šišlovce, Koncház, Minaj, Ketergín.
Dvacátý volební kraj volí poslanců| 7
---|---
Volební kraj dvacátý prvý
se sídlem krajské volební komise v Prešově tvoří:
župa šarišská,
župa abanovohradská, zemplinská a užhorodská mimo obce, které náležejí do volebního kraje dvacátého, až po hranici autonomního území Podkarpatské Rusi.
Volební kraj dvacátý prvý volí poslanců| 10
---|---
Volební kraj dvacátý druhý
se sídlem krajské volební komise v Těšíně tvoří soudní okresy:
Bílsko, Bohumín, Frýdek, Frýštát, Jablunkov, Ostrava Slezská, Skočov, Strumeň, Těšín.
Volební kraj dvacátý druhý volí poslanců| 9
---|---
Volební kraj dvacátý třetí
se sídlem krajské volební komise v Užhorodě tvoří území Podkarpatské Rusi a volí tento volební kraj poslanců| 9
---|---
Článek II.
Prvé volby poslanecké sněmovny budou se konati s vyloučením volebních krajů dvacátého druhého a dvacátého třetího, jakož i s vyloučením okresu hlučínského ve volebním kraji čtrnáctém, Vitorazska ve volebním kraji devátém, území Valčic ve volebním kraji třináctém a s vyloučením území plebiscitu ve Spiši a Oravě.
Druhé a třetí skrutinium provede se při těchto prvých volbách bez ohledu na volby v těchto územích.
Při prvých volbách bude voliti volební kraj čtrnáctý poslanců toliko 13.
Území z prvých voleb vyloučená zvolí dodatečně na první volební období poslance způsobem, který upraví se cestou nařizovací.
Vláda učiní opatření pro volbu legionářů a přikáže pravoplatně případné přebytečné mandáty některému z volebních krajů.
Článek III.
Předseda reklamační komise je povinen z moci úřední škrtnouti ze stálých voličských seznamů osoby, které nejsou státními občany československými. Tato pravomoc pomíjí 31. prosincem 1920.
HLAVA PRVNÍ.
O právu volebním a volitelnosti.
I.
O právu volebním.
§ 1.
Právo voliti poslance přísluší všem státním občanům Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří v den vyložení seznamů voličských překročili 21. rok věku svého, mají bydliště v některé obci Československé republiky aspoň tři měsíce, počítajíc zpět ode dne vyložení voličských seznamů, a kteří nejsou tímto zákonem výslovně vyloučeni z práva voliti.
Doba ztrávená ve vojenské službě, při válečných úkonech nebo v zajetí nepřetrhuje bydlení.
Pro vojíny podmínka tříměsíčního bydliště neplatí (§ 4).
§ 2.
Z práva voliti jsou vyloučeni, kdož jsou vyloučeni ze zápisu do stálých seznamů voličských (§ 3 zák. z 19. prosince 1919, č. 663 Sb. z. a n.).
§ 3.
Předloží-li se obvodní volební komisi úřední doklad o tom, že volič, zapsaný do voličských seznamů, v den volby není státním občanem, anebo jest vyloučen z práva voliti podle ustanovení § 3, č. 1, 3 a 4 zákona o stálých seznamech voličských, aneb rozhodnutí volebního soudu, že občan neprávem do voličských seznamů byl zapsán, nesmí býti připuštěn k hlasování (§ 39).
§ 4.
Každý občan má volební právo jen v jediné obci a vykonává je osobně.
Vojíni mají právo volební v obci, ve které jsou službou přikázáni v den vyložení voličských seznamů.
II.
O volitelnosti.
§ 5.
Za poslance mohou býti voleni státní občané Československé republiky, bez rozdílu pohlaví, kteří v den volby dokonali 30 roků věku svého, jsou aspoň tři léta státními občany Československé republiky, a kteří nejsou podle § 2 vyloučeni z práva voliti.
Pro volby, které se vykonají do 31. prosince 1924, neplatí podmínka o tříletém státním občanství.
III.
Povinnost voliti.
§ 6.
Každý volič jest povinen volby se zúčastniti. Od této povinnosti jsou osvobozeny osoby, které:
a)
jsou starší než 70 let, nebo
b)
pro nemoc nebo vadu tělesnou nemohou se dostaviti do místnosti volební,
c)
pro neodkladné povinnosti svého úřadu nebo povolání nemohou včas přijíti k volbě,
d)
jsou v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km,
e)
jsou zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami.
Zaměstnavatel jest povinen upraviti v den volby službu tak, aby se zaměstnanci mohli volby zúčastniti.
Rovněž vojenská služba budiž v den volby upravena takovým způsobem, aby, pokud služební poměry to dovolují, i vojínové, kteří mimo místo služební mají právo volební, mohli toto právo vykonati.
HLAVA DRUHÁ.
Volební komise.
§ 7.
Ku provedení voleb jsou povolány:
1.
Místní komise (§ 8).
2.
Obvodní volební komise (§ 9).
3.
Krajská volební komise (§ 10).
4.
Ústřední volební komise (§ 11).
§ 8.
Místní komise.
Místní komise, která podle zákona o stálých voličských seznamech ze dne 19. prosince 1919, čís. 663 Sb. z. a n., sestavuje voličské seznamy, dohlíží vůbec k tomu, aby obecní úřad šetřil ustanovení daných pro řízení volební.
§ 9.
Obvodní volební komise.
Obvodní volební komise řídí volbu v obcích.
Pro každou volební místnost zřídí se obvodní volební komise.
Členy jejími jsou zástupcové volebních stran, a to za každou stranu po jednom zástupci a jednom náhradníku; jsou-li jen dvě nebo tři volební strany, po dvou členech a dvou náhradnících.
Zmocněnec volební strany (§ 22, čís. 3) jmenuje zástupce své strany a jeho náhradníka, které ohlásí aspoň čtrnáct dnů přede dnem volby u politického úřadu, jemuž přísluší přímý dozor v obci.
Nejmenuje-li některá strana včas svých zástupců, může jmenovati politický úřad sám členy a náhradníky za tuto stranu.
V obcích, kde práce konceptní obstarává zvláštní úředník, jest tento úředník dalším členem komise s hlasem poradním a zapisovatelem. Je-li potřebí dalších pomocných sil, dodá je obec; nestane-li se tak, učiní vhodné opatření předseda volební komise na vrub obce.
Komise volí za předsednictví svého nejstaršího člena před zahájením volby ze sebe předsedu a místopředsedu většinou hlasů; nebylo-li dosaženo většiny, rozhoduje los.
Předseda a místopředseda nesmějí náležeti téže straně, leč by byli jmenováni toliko zástupcové jedné strany.
§ 10.
Krajská volební komise.
Krajská volební komise jest povolána, aby upravila kandidátní listiny (§ 25) a provedla prvé skrutinium (§ 46).
Předsedu a jeho zástupce jmenuje ministr vnitra. Členy jsou zmocněnci volebních stran (§ 22, čís. 3). Je-li volebních stran více nežli 10, jmenuje ministr vnitra 10 až 12 členů a tolikéž náhradníků ze zmocněnců volebních stran a jejich náhradníků. Zmocněnci stran, kteří nebyli jmenováni členy, mají právo účastniti se schůzí komise s hlasem poradním a buďtež do schůzí zváni.
§ 11.
Ústřední volební komise.
Ku provedení druhého a třetího skrutinia jest určena 12členná ústřední volební komise při ministerstvu vnitra.
Předsedou její jest úředník, ministrem vnitra určený.
Každá strana, která ohlásila platnou kandidátní listinu, navrhne ministerstvu vnitra jednoho člena a jednoho náhradníka aspoň čtrnácte dnů přede dnem volby. Z navržených jmenuje ministr vnitra členy komise. Ostatní mohou jako důvěrníci býti přítomni, nemají však práva do jednání komise zasahovati. Za každou stranu smí býti přítomna jen jedna osoba, buď jako člen nebo jako důvěrník.
§ 12.
Kdo může býti členem komise.
Členem komisí, v §§ 9 až 11 uvedených, může býti občan, který má podmínky práva volebního a není z práva voliti vyloučen, byť i neměl bydliště v obci, v níž komise jest zřízena.
Kandidáti nemohou býti členy těchto komisí.
Týž občan může býti členem dvou nebo několika komisí.
§ 13.
Jak se komise usnášejí.
Komise v §§ 9 až 11 jmenované mohou se platně usnášeti za přítomnosti jakéhokoli počtu členů.
Rozhodují nadpoloviční většinou hlasů; předseda hlasuje toliko, je-li počet hlasů stejný.
§ 14.
Společné komise pro volby do poslanecké sněmovny a senátu.
Konají-li se volby do poslanecké sněmovny nejpozději do 4 neděl po dni, kdy se konaly volby do senátu, jsou obvodní volební komise a ústřední volební komise, které prováděly volby do senátu, také povolány prováděti volby do poslanecké sněmovny. Členy těchto komisí nesmějí však býti zástupcové stran, které neohlásily platných kandidátních listin pro volby do poslanecké sněmovny, naopak buďtež komise ty doplněny zástupci stran, které nekandidovaly do senátu, avšak ohlásily platné kandidátní listiny pro volby do poslanecké sněmovny; při tom sluší užíti předpisů §§ 9 a 11.
Vyjma případ prvého odstavce nutno ustaviti nově obvodní volební komise i ústřední volební komisi.
HLAVA TŘETÍ.
O přípravném řízení volebním.
§ 15.
Rozepsání voleb. Vyhláška.
Ministerstvo vnitra rozepíše volbu tak, aby přípravy k volbě včas mohly býti skončeny.
Volba se vyhlásí v úředních listech, dále v každé obci vyhláškami na veřejných místech po dobu 14 dnů, jakož i jinakým způsobem v místě obvyklým. Tvoří-li obec několik osad, budiž volba vyhlášena také ve všech osadách.
Vyhláška v úředním listě musí obsahovati den, v který se volba koná, den, kdy voličské seznamy ve všech obcích musí býti vyloženy, jakož i vyzvání, aby strany do zákonných lhůt navrhly zástupce do komisí.
Vyhláška v obci musí obsahovati den volby a počet poslanců, kteří mají v příslušném volebním kraji býti voleni, vyzvání, aby strany do lhůt zákonných navrhly své zástupce do komisí (§§ 9 až 11), jakož i počet těchto komisí, dobu a místo, kdy a kde jest možno nahlížeti do voličských seznamů, lhůtu a místo ku předložení kandidátních listin s udáním kalendářního dne, a ustanovení o formě a obsahu kandidátních listin.
§ 16.
Stálé seznamy voličské.
Volby vykonají se podle stálých seznamů voličských (§ 14 zák. o stál. vol. sezn.).
§ 17.
Vyložení seznamů voličských.
Zároveň s volební vyhláškou vyloženy buďtež po čtrnácte dnů stálé seznamy voličské. Spadá-li první den vyložení voličských seznamů do doby mezi 1. únorem a 31. červencem, vyloženy buďtež seznamy, upravené řízením, které podle § 8 zákona o stálých seznamech voličských má býti zahájeno 15. prosincem roku předcházejícího; spadá-li den vyložení voličských seznamů do doby mezi 1. srpnem a 31. lednem následujícího roku, buďtež vyloženy seznamy, upravené řízením, které podle §u 8 zákona o stálých seznamech voličských má býti zahájeno 15. červnem. Pro volby, které se rozepíší do 31. července 1920, vyloženy buďtež seznamy z 15. ledna 1920.
Voličské seznamy buďtež k nahlédnutí přístupny nejméně po tři hodiny denně, v obcích přes 5000 obyvatelů nejméně po osm hodin denně, avšak ve všech obcích po dvě soboty i v hodinách poledních, v neděli vždy od 8. do 12. hodiny polední.
Do seznamů má každý právo nahlížeti a činiti si opisy a výpisy, pokud tím nevylučuje jiných osob z výkonu téhož práva.
Ke správnému dodržování těchto ustanovení dohlížejí členové místní komise.
§ 18.
Které voličské seznamy jsou podkladem pro hlasování.
Voličské seznamy upravené řízením, které podle § 8 zákona o stálých voličských seznamech má býti zahájeno 15. prosince, budou podkladem pro hlasování, které se provede v době ode dne 1. února do 31. července následujícího roku, a seznamy upravené řízením, které má býti zahájeno 15. červnem, pro hlasování, které se provede v době ode dne 1. srpna téhož roku do konce ledna roku následujícího.
Voličské seznamy, upravené řízením, které bylo zahájeno 15. ledna 1920, budou podkladem pro volby, při nichž se hlasy odevzdají v době od 1. března do 31. července 1920 (§ 14 zák. o stál. sezn. vol.).
§ 19.
Změny v seznamech voličských.
Změny v seznamech voličských mohou býti provedeny toliko, pokud je připouští zákon o stálých seznamech voličských.
V posledních osmi dnech přede dnem volby nesmí býti v seznamech voličských nic měněno.
§ 20.
Dodatečné vyložení seznamů voličských.
Voličské seznamy, které podle § 18 budou podkladem pro hlasování, vyloženy buďtež po osm dnů až do dne volby k veřejnému nahlédnutí.
O právu nahlížeti, činiti si opisy a výpisy, a o hodinách, po které seznamy mají býti vyloženy, platí obdobně ustanovení § 17.
§ 21.
Kandidátní listiny.
Nejpozději dvacátý prvý den přede dnem volby do 12. hodiny polední předloží strany předsedovi krajské volební komise kandidátní listiny ve dvojím stejnopise. Předseda jest povinen podateli potvrditi den a hodinu podání. Žadatel může předložiti další opis kandidátní listiny, jehož souhlas s předloženou kandidátní listinou předseda krajské volební komise potvrdí.
Aby kandidátní listina byla platna, budiž opatřena úředně ověřenými podpisy nejméně sto voličů, zapsaných do voličských seznamů v obcích volebního kraje, o nějž jde. Jsou-li podkladem pro odevzdání hlasů (§ 18) jiné voličské seznamy, než které byly vyloženy zároveň s volební vyhláškou (§ 17), stačí zápis v jednom neb druhém voličském seznamu.
U podpisu voličova budiž uvedena obec, v níž jest volič v seznamech zapsán. Podpisy ověřuje notář, soud, nebo politický úřad.
Úmrtí, odvolání podpisu nebo ztráta volebního práva podpisovatelova nepůsobí na platnost kandidátní listiny.
Až do 1. ledna 1935 platí pro volební kraje patnáctý až dvacátý prvý tyto úchylky:
1.
vyžaduje se podpisů nejméně jednoho tisíce voličů;
2.
podpisy buďtež ověřeny přednostou politického úřadu druhé stolice (županem) oné župy, na jejímž území leží sídlo krajské volební komise, aneb osobou jím k tomu pověřenou.
§ 22.
Obsah kandidátní listiny.
Kandidátní listina musí dále obsahovati:
1.
označení strany;
2.
jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště kandidátů.
Pořadí každého kandidáta budiž označeno arabskými číslicemi;
3.
označení zmocněnce strany a jeho náhradníků s udáním přesné adresy. Nejsou-li označeni, považuje se první podepsaný za zmocněnce a voličové na druhém a dalším místě podepsaní za jeho náhradníky. Kandidáti nemohou býti označeni za zmocněnce strany ani za jejich náhradníky.
Strana může kandidovati nejvýše o třetinu osob více, než má býti ve volebním kraji voleno poslanců. Při výpočtu třetiny urovná se zlomek na nejblíže vyšší celé číslo.
Župan a okresní náčelník nemohou býti kandidováni.
§ 23.
Prohlášení kandidátů.
Ke kandidátní listině budiž připojeno písemné, vlastnoručně podepsané prohlášení všech kandidátů, že kandidaturu přijímají a že se svým souhlasem na jiné kandidátní listině, ani v jiném volebním kraji navrženi nejsou.
Dlí-li kandidát mimo území Československé republiky, není třeba tohoto prohlášení.
§ 24.
Příprava pro řízení u krajské volební komise.
Předseda krajské volební komise opatří kandidátní listiny řadovým číslem arabským podle pořadí, jak došly, a vykoná přípravy pro rozhodování krajské volební komise. Zejména učiní tato opatření:
Má-li kandidátní listina formální vady, na př. nedostatečný počet podpisů, nebo větší počet kandidátů než jest přípustno, nebo není-li označení strany uvedeno, nebo pořadí kandidátů vyznačeno, nebo není-li opatřen souhlas kandidátův a pod., vyzve zmocněnce, aby do tří dnů vadu tu odstranil.
Je-li několik kandidátních listin označeno stejným anebo nesnadno rozeznatelným označením strany, vyzve zmocněnce těchto kandidátních listin, aby do tří dnů kandidátní listiny opravili.
Je-li kandidát na několika listinách, dotáže se ho písemně se lhůtou třídenní, kterou kandidaturu přijímá.
§ 25.
Řízení u krajské volební komise.
Předseda svolá zároveň do pěti dnů krajskou volební komisi, aby zmocněnci stran do kandidátních listin nahlédli a přednesli své námitky, a aby komise o úpravě kandidátních listin rozhodla.
Komise zejména rozhoduje, neshodly-li se strany, jejichž kandidátní listiny jsou označeny stejným anebo nesnadno rozeznatelným označením strany.
Neodpoví-li kandidát, uvedený na několika listinách, do lhůty, dané mu předsedou komise, škrtne ho komise na listině, k níž nebyl připojen vlastnoručně stvrzený souhlas s kandidaturou; jinak škrtne ho na listině později došlé.
Nepředloží-li zmocněnec do lhůty, dané mu předsedou komise, prohlášení kandidátovo, pokud ho podle § 23 jest třeba, škrtne komise kandidáta z kandidátní listiny.
Nezmenší-li zmocněnec kandidátní listinu na přípustný počet kandidátů (§ 22), škrtne komise poslední nadpočetné kandidáty.
Kandidátní listinu, která ani po tomto řízení nemá potřebného počtu podpisů, anebo označení strany, prohlásí komise za neplatnou. Usnesení o tom vyhlásí v úředních listech s udáním důvodů.
Je-li kandidován župan nebo okresní náčelník (§ 22 poslední odst.), škrtne ho komise z kandidátní listiny.
Krajská volební komise rozhoduje s platností konečnou.
§ 26.
Řízení u ministerstva vnitra.
Předseda krajské volební komise zašle jeden stejnopis kandidátních listin ministerstvu vnitra.
Ministerstvo vnitra provede ihned řízení, aby žádný z kandidátů nebyl kandidován v několika volebních krajích. Řízení toto se děje za účasti stran. Nebylo-li docíleno dohody zmocněnců za jediný den, škrtne ministerstvo z vlastní pravomoci kandidáta tak, aby zbyla kandidatura jen v jediném kraji.
Jsou-li kandidátní listiny, vydané pravděpodobně touže stranou, v různých volebních krajích označeny odchylně, vyzve ministerstvo vnitra zmocněnce této strany, aby se vyjádřili, anebo se shodli na jednotném označení kandidátních listin. Neučiní-li tak ve lhůtě ministerstvem jim dané, považují se kandidátní listiny, jejichž označení je různé, za kandidátní listiny různých stran.
Výsledek řízení oznámí ministerstvo vnitra zúčastněným krajským volebním komisím a stranám.
§ 27.
Odvolání kandidatury.
Když se kandidát kandidatury vzdá a předloží o tom předsedovi krajské volební komise ověřeně podepsané prohlášení, což se však může státi nejdéle pátý den před volbou, vyhlásí předseda krajské volební komise odvolání kandidatury tak, aby vešlo co nejvíce ve veřejnou známost.
Byla-li kandidatura odvolána po čtrnáctém dnu před volbou, zůstává jméno kandidátovo na kandidátní listině, avšak při skrutiniu se k němu nepřihlíží.
§ 28.
Vyhlášení kandidátních listin.
Nejméně čtrnáctý den přede dnem volby vyhlásí předseda krajské volební komise v úředních listech dotčeného volebního kraje všechny platné kandidátní listiny s označením stran, řadovým číslem, a s plným a přesným uvedením všech kandidátů. Není dovoleno uveřejniti s kandidátními listinami podpisy voličů § 21 nařízené.
§ 29.
Rozmnožení kandidátních listin.
Předseda krajské volební komise dá rozmnožiti tiskem platné kandidátní listiny, na nichž budiž uvedeno číslo řadové, označení strany a všichni kandidáti (§ 22, č. 2.) i jejich pořadí.
Každá kandidátní listina budiž rozmnožena zvláště ve formě hlasovacího lístku, a to všechny listiny písmem téhož druhu a stejné velikosti, na papíru téže barvy i jakosti a týchž rozměrů, a buďtež opatřeny na témže místě pečetí krajské volební komise.
Předseda krajské volební komise zašle je starostům obcí s vyzváním, aby je dodali všem voličům nejdéle třetí den před volbou.
Náklady tisku kandidátních listin uhradí do 31. prosince 1924 dvěma třetinami stát a jednou třetinou strany, po 31. prosinci 1924 z polovice stát a z polovice strany.
Strana může, předkládajíc kandidátní listinu (§ 21), svým zmocněncem prohlásiti, že nežádá, aby její kandidátní listina byla úředně dodána voličům buď v určitých politických okresích nebo v celém volebním kraji, a může si zároveň pro tyto politické okresy nebo pro celý volební kraj objednati určitý počet úředních výtisků své kandidátní listiny, jichž dodání voličům si sama obstará. Hradí pak jen výlohy tisku objednaných výtisků podle poměru, uvedeného v odstavci předcházejícím.
K úhradě výloh, spojených s rozmnožením kandidátních listin, složí strany předsedovi krajské volební komise nejdéle třetího dne po vyzvání přiměřené zálohy, rovnající se oné části skutečných výloh tiskových, kterou dotčená strana má hraditi. Neučiní-li strana ve lhůtě této zadost své povinnosti, považuje se její kandidátní listina za odvolanou.
Kandidátní listiny, které mají podle předcházejících odstavců úředně býti dodány, buďtež rozmnoženy v takovém počtu, aby počet voličů v politických okresích, ve kterých dotčená kandidátní listina úředně má býti dodána, nejméně o třetinu přesahoval.
§ 30.
Povinnost pracovní při rozmnožení kandidátních listin.
Osoby, provozující živnost grafickou, nebo v ní činné, jsou povinny vyhověti příkazům předsedy krajské volební komise, směřujícím k tomu, aby kandidátní listiny byly včas rozmnoženy.
Bližší ustanovení bude určeno nařízením.
HLAVA ČTVRTÁ.
Volba.
§ 31.
Den a místnost volby.
Každá obec jest místem volebním. Na Slovensku mohou býti obce s méně než 250 obyvateli přikázány k nejbližší větší obci jako k místu volebnímu.
Volba koná se v neděli od osmé hodiny ranní. Hodinu konečnou určí politický úřad, kterému přísluší přímý dozor v obci.
Místnosti volební, jakož i všechny potřeby pro ně opatří podle poukazu místní komise obecní úřad.
Je-li zapsáno do seznamu voličského jednoho volebního obvodu více než tisíc voličů, budiž volba konána v několika místnostech, a to tak, aby do jedné místnosti nebylo přikázáno více než tisíc voličů.
§ 32.
Zákaz podávati alkoholické nápoje.
V den před volbou a v den volby jest zakázáno prodávati, čepovati nebo podávati nápoje, obsahující alkohol.
§ 33.
Volební vyhláška.
Nejméně osmý den přede dnem volby vyhlásí politický úřad prvé stolice (magistrát) veřejnou vyhláškou a způsobem v místě obvyklým den, počáteční a konečnou hodinu, i místnost volby.
Ve vyhlášce, která musí býti vyvěšena až do dne volby, buďtež voliči vyzváni, aby si osobně na určeném místě vyzvedli legitimační lístek a kandidátní listiny, pokud podle § 29 úředně mají býti dodány, nestalo-li se to včas pro jakoukoliv překážku, a při tom aby podle potřeby předložili průkaz listinný, osvědčující jejich totožnost (na př. list domovský, křestní, rodný, pracovní vysvědčení a pod.). Kromě toho budiž ve vyhlášce uvedeno, které strany kandidují a které kandidátní listiny podle § 29 nebudou úředně dodány.
§ 34.
Průkaz voličův.
Starosta obce dá nejdéle třetí den přede dnem volby dodati každému voliči do bytu kandidátní listiny předsedou krajské volební komise mu zaslané, a v obcích nad tisíc obyvatelů též lístek legitimační. Na Slovensku dodá se legitimační lístek i voličům těch obcí, které jsou přikázány k nejbližší větší obci (§ 31).
V legitimačním lístku, jejž vydávají úřady obecní, buďtež uvedeny: pořadové číslo seznamu voličského, jméno a příjmení voličovo, den, hodiny a místnost volební a podstatná ustanovení o volební povinnosti, o způsobu hlasování a o trestech. Legitimace budiž opatřena obecní pečetí.
Za ztracený nebo poškozený lístek legitimační vydán bude voliči na průkaz (§ 33) legitimační lístek jiný, zřetelně označený jako duplikát.
Nedodané legitimační lístky odevzdá starosta obce pod vlastní odpovědností příslušné obvodní volební komisi, u které může volič v den volby žádati vydání legitimačního lístku, předloživ podle potřeby průkazní listinu (§ 33).
V obcích, ve kterých netřeba dodávati legitimačních lístků, vykáží se voličové, vzejdou-li pochybnosti o jejich totožnosti, průkazem listinným, osvědčujícím jejich totožnost (na př. listem domovským, křestním, rodným, pracovním vysvědčením), aneb svědectvím dvou voličů, nemá-li volič takových dokladů po ruce.
§ 35.
Zástupce dohlédacího úřadu.
Politický úřad má právo vyslati k volbě svého zástupce, aby dohlédal k správnému provádění volby.
§ 36.
Důvěrníci.
Obvodní volební komise musí k návrhu stran připustiti z každé strany dva voliče za důvěrníky, kteří mají právo býti přítomni celému volebnímu aktu až do prohlášení výsledku sčítání hlasů. Návrh musí býti učiněn předsedovi komise ústně nebo písemně před zahájením volby.
Důvěrníci stran mohou vznášeti námitky co do totožnosti voličovy nebo proto, že volič v den volby není k volbě oprávněn (§ 3); jinak nemají práva zasahovati do řízení volebního.
§ 37.
Přístup do volební místnosti.
Do volební místnosti mají přístup mimo členy volební komise, síly pomocné (§ 9), důvěrníky a zástupce dohlédacího úřadu, pouze voličové, kteří jsou zapsáni ve voličských seznamech dotčeného volebního obvodu. Odevzdav hlasovací lístek, má volič místnost volební ihned opustiti.
Agitovati nebo zříditi agitační kancelář v budově, v níž jest volební místnost, není dovoleno.
§ 38.
Hlasování.
Obvodní volební komise, ustavivši se (§ 9), prohlédne před početím volby osudí.
Potom se přikročí k odevzdávání hlasů. Voličové dostavte se se všemi kandidátními listinami, které jim byly dodány.
Volební komise vezme od voliče legitimační lístek a zjistí, má-li volič všechny kandidátní listiny, které podle § 29 v obci mají býti úředně dodány, neškrtané a neoznačené. Za chybějící, škrtané, nebo jinak označené dodá mu jiné, tak, aby volič měl všechny kandidátní listiny, pokud podle § 29 mají býti úředně dodány.
Dále mu vydá úřední obálku. Všechny obálky buďtež stejné velikosti, jakosti a barvy a nesmějí míti žádného odlišného znamení. Dodá je obec na svůj vrub.
Volič sám vloží hlasovací lístek do obálky v prostoru tak odděleném, aby nemohl býti pozorován, načež před komisí vhodí obálku do volebního osudí, a musí odložiti kandidátní listiny, které mu zbyly, do zvláštní schránky.
Tímto způsobem odevzdají své hlasy nejprve členové volební komise a pak ostatní voličové v pořádku, jak se do volební místnosti dostavili.
Volební komise dohlíží ke správnému odevzdávání hlasovacích lístků a bdí nad udržováním pořádku ve volební místnosti. Členům komise není dovoleno opravovati nebo doplňovati hlasovací lístky, byť i o to voličem byli požádáni.
Odevzdání hlasovacího lístku budiž členy komise vyznačeno ve dvou stejnopisech voličských seznamů.
§ 39.
Námitky proti voličům.
Obvodní volební komise rozhoduje o tom, zdali volič má býti připuštěn, aby odevzdal hlasovací lístek, jen tehdy, když:
1.
jest pochybnost o jeho totožnosti, nebo
2.
když se namítá, že podle § 3 nesmí při volbě hlasovati.
Námitky tyto mohou býti podány členy volební komise, nebo důvěrníky stran (§ 36) potud, pokud hlasovací lístek občana, jehož právo se popírá, nebyl ještě vložen do osudí. Rozhodnutí volební komise staniž se zpravidla dříve, než se připustí další volič, aby odevzdal hlasovací lístek. Žádá-li volič, aby mohl předložiti doklady o svém oprávnění k volbě, může tak učiniti nejdéle před zakončením hlasování.
§ 40.
Obsah hlasovacích lístků.
Volič smí odevzdati kandidátní listinu kterékoliv strany.
Škrty, výhrady a jiné změny nemají účinku.
§ 41.
Přerušení volby.
Nastanou-li okolnosti, jež znemožňují zahájiti volební jednání, pokračovati v něm, nebo je ukončiti, může obvodní volební komise prodloužiti dobu volební nebo provedení voleb odročiti na pozdější hodinu. Opatření takové budiž ihned vyhlášeno veřejně způsobem v místě obvyklým. Jde-li o přerušení volby již zahájené, buďtež volební spisy i volební osudí s odevzdanými již hlasovacími lístky volební komisí zapečetěny a neporušenost pečetí protokolárně zjištěna při nově zahájené volbě.
§ 42.
Konec hlasování.
Když doba volební uplyne, uzavře se volební místnost, avšak odvolí ještě všichni voličové, kteří jsou ve volební místnosti nebo v čekárně, volební komisí pro voliče určené, nebo přímo před volební místností, načež prohlásí předseda volební komise hlasování za skončené.
HLAVA PÁTÁ.
O zjištění a prohlášení výsledku volby
I.
První skrutinium.
§ 43.
Sčítání hlasů.
Když bylo hlasování skončeno, zůstanou ve volební místnosti, mimo členy komise, zástupce dohlédacího úřadu a síly pomocné, jen důvěrníci volebních stran. Volební komise vyjme obálky s hlasovacími lístky z osudí, spočte je a srovná počet obálek se záznamy ve voličských seznamech. Potom vyloučí lístky neplatné, rozdělí hlasovací lístky podle volebních stran a zjistí volební výsledek dvojím písemným zaznamenáním. Při tom každý člen komise má právo nahlížeti do hlasovacích lístků.
Ve prospěch kandidátní listiny strany počítají se i takové hlasovací lístky, na nichž jména kandidátů jsou škrtána nebo měněna.
Neplatné jsou hlasovací lístky, nejsou-li na tiskopise, vydaném krajskou volební komisí.
Je-li v obálce několik kandidátních listin, jsou neplatny všechny.
§ 44.
Zápis o volbě.
O výsledku volby sepíše se zápis ve dvojím stejnopise. Do něho se zaznamenají jména členů volební komise, zástupce úřadu a důvěrníků, počátek a konec, přerušení volby, veškerá usnesení volební komise se stručným odůvodněním, jakož i důležitější okolnosti průběhu voleb se týkající, pak výsledek volby s udáním součtu hlasů, odevzdaných jednotlivým stranám. V součtu buďtež uvedeny hlasy volební komisí za platné uznané; součet hlasů neplatných budiž uveden zvláště.
V zápise budiž výslovně uvedeno, kolik voličů bylo k volbě oprávněno, kolik se volby skutečně zúčastnilo a kolik z nich bylo mužů a žen.
Zápis vede úředník obecní, k volbě přibraný (§ 9), anebo jiná pomocná síla, nebo člen volební komise, předsedou komise určený.
Zápis ten, jakož i seznamy voličské a seznamy hlasovací buďtež všemi členy komise podepsány.
§ 45.
Oznámení výsledku volby.
Obvodní volební komise odešle bez průtahu jeden zápis přímo předsedovi krajské volební komise, druhý politickému úřadu prvé stolice (magistrátu), jemuž mimo to oznámí výsledek hlasování telegraficky nebo telefonicky.
V obcích, ve kterých jest několik volebních místností, odevzdají obvodní volební komise zápisy oné komisi, v jejímž obvodu jest obecní úřad. Tato komise sestaví na základě volebních výsledků, zjištěných obvodními volebními komisemi, volební výsledek z celé obce, a oznámí jej předsedovi krajské volební komise s jedním stejnopisem všech zápisů a politickému úřadu prvé stolice s druhým stejnopisem.
Výsledek voleb v obvodu politického úřadu prvé stolice (magistrátu) oznámí přednosta tohoto úřadu ihned ministerstvu vnitra.
Legitimační a hlasovací lístky, obálky a seznamy hlasovací, jakož i doklady (§§ 3, 39) buďtež obvodní volební komisí v obalech zapečetěny a u obecního úřadu uloženy.
§ 46.
Přikazování mandátů krajskou volební komisí.
Volební číslo.
Krajská volební komise sejde se ve svém sídle ku pozvání předsedy druhý den (v úterý) po volbě o druhé hodině odpolední.
Komise zjistí podle zápisů, došlých od volebních komisí v obcích, a podle úředních zpráv politických úřadů prvé stolice součet všech platných hlasů, odevzdaných jednotlivým stranám, a vypočte volební číslo.
Součet všech platných hlasů, všem stranám odevzdaných, rozdělí se počtem mandátů, které se v dotčeném volebním kraji mají obsaditi; celé číslo dělením vyšlé beze zlomků jest číslem volebním.
Volebním číslem dělí se součet hlasů odevzdaných pro každou kandidátní listinu, načež volební komise přikáže každé straně tolik mandátů, kolikráte jest volební číslo obsaženo v součtu hlasů pro stranu tu odevzdaných.
§ 47.
Kteří z kandidátů jsou zvoleni.
Z jednotlivých volebních stran obdrží mandáty straně přikázané kandidáti podle pořadí, jak jsou uvedeni na kandidátní listině. Odchyluje-li se kandidátní listina tištěná od kandidátní listiny u krajské volební komise podané, platí obsah i pořadí kandidátní listiny této.
Nejmenovala-li některá strana tolik kandidátů, kolik mandátů jí podle výsledku prvého skrutinia přísluší, obdrží jen tolik mandátů, kolik osob kandidovala.
§ 48.
Zápis krajské volební komise.
O jednání krajské volební komise sepíše se zápis ve dvou stejnopisech, které všichni přítomní podepíší.
V zápise budiž uveden výpočet volebního čísla, postup při přikazování mandátů, jakož i zbytky, vyšlé dělením součtu hlasů číslem volebním, a počet mandátů stranám přikázaných.
Předseda krajské volební komise zašle ihned jeden stejnopis zápisu přímo ministerstvu vnitra, jemuž obsah jeho zároveň telegraficky oznámí.
II.
Druhé a třetí skrutinium.
§ 49.
Ohlášení kandidátních listin.
Mandáty, jež postupem v § 46 uvedeným zůstaly neobsazeny, obsadí osmý den po volbách, provedených v celé republice, ústřední volební komise, zřízená při ministerstvu vnitra (§ 11).
Nejdéle před zahájením druhého skrutinia odevzdají členové ústřední volební komise, pokud se týče důvěrníci (§ 11, odst. 3.), předsedovi komise kandidátní listiny svých stran, jež obsahovati mohou v libovolném počtu jména kandidátů, avšak jen těch, kteří těmito stranami byli v některém volebním kraji kandidováni a nebyli při prvém skrutiniu zvoleni. Jména kandidátů buďtež přesně seřaděna a označena arabskými číslicemi.
Po odevzdání kandidátních listin nesmějí tyto ani jejich pořad býti měněny, mimo případ 1. odstavce § 50.
§ 50.
Řízení před ústřední volební komisí.
Předseda ústřední volební komise podá zprávu o tom, zda při prvém skrutiniu bylo správně postupováno a zda není třeba výsledek prvého skrutinia opraviti proto, že se stal omyl ve výpočtech. V případě tomto opraví ústřední volební komise přímo výsledek prvého skrutinia.
Podle zápisů, došlých od krajských volebních komisí, zjistí ústřední volební komise počet mandátů, které při prvém skrutiniu zůstaly neobsazeny.
§ 51.
Ke kterým kandidátním listinám se nepřihlíží.
Při druhém skrutiniu přihlíží se toliko k hlasům stran, které alespoň v jednom volebním kraji dosáhly nejméně 20.000 hlasů nebo volebního čísla (§ 46), je-li nižší než 20.000, a ohlásily k druhému skrutiniu kandidátní listinu.
Nejmenovala-li strana v některém volebním kraji tolik kandidátů, kolik mandátů by jí podle výsledku prvého skrutinia příslušelo, nepřihlíží se ke zbytku jejích hlasů z tohoto volebního kraje (§ 47, odst. 2.).
§ 52.
Volební číslo. Přikazování mandátů.
Komise sečte zbytky hlasů, pokud se k nim podle § 51 přihlíží, a to každé straně ze všech volebních krajů celé republiky dohromady, a zjistí volební číslo.
Volebním číslem jest celé číslo beze zlomků, vyšlé dělením součtu těchto zbytků počtem neobsazených ještě mandátů, zvětšeným o jednu.
Komise přikáže každé straně tolik mandátů, kolikráte jest volební číslo obsaženo v součtu zbytků hlasů pro stranu tu ze všech volebních krajů vykázaných.
Bylo-li obsazeno o jeden mandát více, než se mělo obsaditi, odečte se přebývající mandát té straně, která vykázala nejmenší zbytek dělení při druhém skrutiniu, a při stejném zbytku menší počet hlasů v celé republice; je-li i počet hlasů stejný, rozhodne los.
Neohlásila-li strana tolik kandidátů, kolik mandátů na ni podle výsledku druhého skrutinia připadá, přikáží se nadbytečné mandáty stranám dalším podle zásad v § 53 uvedených.
§ 53.
Třetí skrutinium.
Nebyly-li způsobem, v § 52 uvedeným, obsazeny všechny mandáty, přikáže komise po jednom mandátu postupně těm stranám, které při dělení podle § 52 vykázaly největší zbytek dělení.
Jsou-li zbytky dělení u několika stran sobě rovny, přidělí se mandát straně té, která dosáhla celkem většího počtu hlasů v celé republice; je-li počet stejný, rozhodne los.
Strana, která nedosáhla ani při prvém ani při druhém skrutiniu volebního čísla, nemá nároku na mandát.
Strana, která při prvém skrutiniu dosáhla volebního čísla, může obdržeti mandát, i když při druhém skrutiniu volebního čísla nedosáhla.
§ 54.
Kteří z kandidátů jsou zvoleni.
Z jednotlivých stran zvoleni jsou za poslance podle počtu mandátů na stranu připadlých kandidáti podle pořadí, jak jsou uvedeni na kandidátní listině.
Kandidáti, kteří při prvém, druhém i třetím skrutiniu vyšli na prázdno, jsou náhradníky (§ 56).
§ 55.
Zápis a vyhláška volební.
O jednání ústřední volební komise sepíše se zápis, který všichni členové podepíší. V něm budiž uvedeno, kteří kandidáti při skrutiniu byli prohlášeni za zvolené poslance a kteří jsou náhradníky.
Výsledek skrutinia se ihned vyhlásí.
Ministerstvo vnitra vydá zvoleným poslancům osvědčení, které zvoleného opravňuje vstoupiti do poslanecké sněmovny a účastniti se jejího jednání. Toto oprávnění pomíjí, byla-li jeho volba volebním soudem prohlášena za neplatnou.
§ 56.
Jak nastupují náhradníci.
Uprázdní-li se mandát, nastupuje náhradník téže strany podle pořadí, v jakém byl uveden na kandidátní listině téhož volebního kraje, v kterém byl kandidován poslanec, jehož mandát se uprázdnil. Není-li takového, nastupuje náhradník téže strany podle pořadí, v jakém byl uveden na kandidátní listině pro druhé skrutinium.
Není-li náhradníka téže strany, zůstane mandát uprázdněn až do konce volebního období.
Náhradníka povolá ministerstvo vnitra, které vydá povolanému osvědčení, opravňující ke vstupu do poslanecké sněmovny (§ 55, posl. odst.).
§ 57.
Stížnost proti volbám.
Stížnost proti volbám upravuje zákon o volebním soudě.
HLAVA ŠESTÁ.
Ustanovení trestní.
§ 58.
Nejde-li o trestný čin přísněji stíhaný, tresce se:
I.
Jako přečin tuhým vězením od jednoho do šesti měsíců:
1.
odepře-li předseda krajské volební komise nebo jiná osoba k tomu určená přijmouti kandidátní listinu a vyhověti i jinak povinnostem v § 21 uvedeným;
2.
dá-li předseda krajské volební komise, nebo jiný úředník, obecní starosta nebo obecní zřízenec zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti vyhlásiti, rozmnožiti nebo dodati nesprávné kandidátní listiny;
3.
odnímá-li kdo voliči bez jeho výslovného souhlasu kandidátní listiny nebo škrtá-li mu v těchto listinách;
4.
mění-li kdo proti ustanovení zákonů voličské seznamy veřejně již vyložené; když kdo
5.
vydá volební komisi nestejné hlasovací obálky;
6.
neodvede volební komisi nedoručených legitimačních lístků;
7.
nešetří zákazu o výčepu, prodeji a podávání nápojů obsahujících alkohol.
Pokus jest trestný.
II.
Jako přestupek soudem stíhaný trestem na penězích od 50 Kč do 5000 Kč, nebo vězením od týdne do tří měsíců, když kdo
1.
proti ustanovení § 4 se snaží vykonati právo volební ve více než jedné obci;
2.
odepře ověřiti podpis voličův na kandidátní listině (§ 21);
3.
odepře oprávněné osobě vydati legitimační nebo hlasovací lístek;
4.
žádá za rozmnožení kandidátních listin (hlasovacích lístků) ceny nepřiměřeně vysoké;
5.
nedá svým zaměstnancům nebo podřízeným prázdno k výkonu volebního práva;
6.
proti ustanovení zákonů zabraňuje nebo znemožňuje nahlížeti do voličských seznamů a činiti si opisy nebo výpisy;
7.
nezachová zúmyslně lhůt, jejichž zachování je tímto zákonem nařízeno;
8.
když osoba k tomu povinná nevyloží včas voličských seznamů.
III.
Jako přestupek politickými úřady stíhaný pokutou od 20 Kč do 5000 Kč, nebo vězením od 24 hodin do jednoho měsíce, když kdo
1.
agituje v budově, v níž jest místnost volební, aneb v budově té zřídí volební kancelář;
2.
volby bez omluvného důvodu se nezúčastní;
3.
neoprávněně podpíše kandidáta na prohlášení připojeném ke kandidátní listině;
4.
kandiduje vědomě na několika kandidátních listinách;
5.
nesplní povinnosti v § 30 stanovené.
S druhým odsouzením pro tento čin může býti spojena ztráta živnosti;
6.
podal ve velkém počtu svévolně zcela neodůvodněné reklamace.
HLAVA SEDMÁ.
Ustanovení všeobecná.
§ 59.
Dohlédací úřad.
Dohlédací úřad politický bdí nad řádným a včasným prováděním všech úředních úkonů volebním řádem obci nařízených. Shledá-li nedbalost nebo nesprávnost, může, zachovávaje pravomoc komisí v tomto volebním řádě ustanovených, úkon zcela nebo z části dáti provésti vlastními orgány nákladem obce. Obec má pak právo postihu na povolaných orgánech obecních.
§ 60.
Počet obyvatelstva.
Kde se v tomto zákoně mluví o počtu obyvatelstva, je rozhodný stav podle výsledků posledního všeobecného úředního sčítání lidu.
§ 61.
Formuláře.
Formuláře vyhlášek, protokolů volebních komisí, seznamů hlasovacích a legitimačních lístků dodá správa státní zdarma.
§ 62.
Osvobození od kolků a poplatků.
Veškerá podání, protokoly, námitky, stížnosti ve věci voleb a přílohy k nim, jakož i ověření podpisů voličů na kandidátních listinách (§ 21) a kandidátů (§ 27) jsou prosty kolků a, pokud nejde o ověření podpisů před notářem, i poplatků.
§ 63.
Zákon tento nabývá účinnosti zároveň s ústavní listinou.
§ 64.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr vnitra.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Staněk v. r.,
v zastoupení nepřítomného ministra vnitra. |
Zákon č. 135/1920 Sb. | Zákon č. 135/1920 Sb.
Zákon o poměru pražských universit.
Vyhlášeno 12. 3. 1920, datum účinnosti 12. 3. 1920, částka 30/1920
* § 1. - Česká universita jest pokračovatelkou starobylého vysokého učení Karlova.
* § 2. - Společenství jmění a práv obou universit a jejich fakult budiž rozvázáno.
* § 3. - Karolinum zapsané ve vložce č. 159 desk zemských, přiznává se universitě Karlově do výlučného vlastnictví. Německé universitě vyhrazuje se právo užívati části Karolina v dosavadním rozsahu tak dlouho, dokud nebude vybudována pro ni nová stavba, nebo pokud
* § 4. - Universitní archiv a registratura až po rok 1882 jsou důsledkem ustanovení § 1 vlastnictvím university Karlovy. Této náleží také jejich správa. Užívání jejich se strany německé university bude upraveno statutem, jejž vydá ministerstvo školství a národní os
* § 5. - Z téhož důvodu jsou starobylé insignie, pečetidla, knihy, obrazy a jiné památky, jež patřily universitě pražské před platností zákona ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z., vlastnictvím university Karlovy. O způsobu odevzdání těchto předmětův universitě Karlo
* § 6. - Vědecké ústavy obou universit, jejich předměty a zařízení se jim ponechávají. Universitě Karlově však buďtež z nich odevzdány věci památné nebo pro historický vývoj pražské university cenné, kterých se dostalo různým ústavům university německé provedením z
* § 7. - Pražská hvězdárna s dosavadním inventářem jest samostatný státní ústav, jenž s universitami nesouvisí.
* § 8. - Deskový statek Michle, Malešice a Štěrboholy, zapsaný ve vložce č. 910 desk zemských pro fond universitní, prohlašuje se za vlastnictví státu Československého, jenž přejímá povinnost plniti účel, jemuž je statek tento věnován.
* § 9. - Ministerstvo školství a národní osvěty upraví nově příděl nemocných klinikám a těl anatomickým ústavům.
* § 10. - Také veškerá ostatní ustanovení zákona ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z., se zrušují.
* § 11. - Tento zákon nabývá působnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr školství a národní osvěty v dohodě s ostatními nejvyššími úřady správními.
Aktuální znění od 12. 3. 1920 (244/1920 Sb.), po opravě
Čís. 135.
Zákon ze dne 19. února 1920
o poměru pražských universit.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Česká universita jest pokračovatelkou starobylého vysokého učení Karlova.
Jména obou pražských universit, ustanovená zákonem ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z.: „Česká universita Karlo-Ferdinandova“ a „Německá universita Karlo-Ferdinandova“ se zrušují. České universitě vrací se jméno „Universita Karlova“. O jménu německé university rozhodne se zvláštním zákonem.
§ 2.
Společenství jmění a práv obou universit a jejich fakult budiž rozvázáno.
Ministerstvo školství a národní osvěty se zmocňuje, aby vyslechnouc zúčastněné činitele, přidělilo jmění a práva, která byla dosud společná, té či oné universitě nebo fakultě, anebo je mezi ně rozdělilo oceňujíc spravedlivě všechny okolnosti.
Újma, která by snad byla způsobena jedné z obou universit novými opatřeními na základě tohoto zákona v oboru práv majetkových, budiž vyrovnána novými stavbami, jichž se oběma universitám dostati má.
§ 3.
Karolinum zapsané ve vložce č. 159 desk zemských, přiznává se universitě Karlově do výlučného vlastnictví. Německé universitě vyhrazuje se právo užívati části Karolina v dosavadním rozsahu tak dlouho, dokud nebude vybudována pro ni nová stavba, nebo pokud jí nebudou přikázány dostačující místnosti náhradní.
§ 4.
Universitní archiv a registratura až po rok 1882 jsou důsledkem ustanovení § 1 vlastnictvím university Karlovy. Této náleží také jejich správa. Užívání jejich se strany německé university bude upraveno statutem, jejž vydá ministerstvo školství a národní osvěty vyslechnouc obě university.
§ 5.
Z téhož důvodu jsou starobylé insignie, pečetidla, knihy, obrazy a jiné památky, jež patřily universitě pražské před platností zákona ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z., vlastnictvím university Karlovy. O způsobu odevzdání těchto předmětův universitě Karlově rozhodne ministerstvo školství a národní osvěty a ustanoví, pokud za ně dostane německá universita věci náhradní.
§ 6.
Vědecké ústavy obou universit, jejich předměty a zařízení se jim ponechávají. Universitě Karlově však buďtež z nich odevzdány věci památné nebo pro historický vývoj pražské university cenné, kterých se dostalo různým ústavům university německé provedením zákona ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z.
V pochybnostech o tom, mají-li tyto věci vlastnosti právě uvedené, rozhoduje ministerstvo školství a národní osvěty, jemuž náleží také rozhodnouti o způsobu odevzdání těchto věcí universitě Karlově.
§ 7.
Pražská hvězdárna s dosavadním inventářem jest samostatný státní ústav, jenž s universitami nesouvisí.
§ 8.
Deskový statek Michle, Malešice a Štěrboholy, zapsaný ve vložce č. 910 desk zemských pro fond universitní, prohlašuje se za vlastnictví státu Československého, jenž přejímá povinnost plniti účel, jemuž je statek tento věnován.
§ 9.
Ministerstvo školství a národní osvěty upraví nově příděl nemocných klinikám a těl anatomickým ústavům.
§ 10.
Také veškerá ostatní ustanovení zákona ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z., se zrušují.
§ 11.
Tento zákon nabývá působnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr školství a národní osvěty v dohodě s ostatními nejvyššími úřady správními.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Habrman v. r. |
End of preview. Expand
in Data Studio
Czech Legal Codes Dataset
Dataset Description
This dataset contains full texts of valid Czech legal codes (laws) as of February 21, 2025. The dataset focuses exclusively on primary legislation (laws) and excludes secondary legislation such as regulations and ordinances.
Data Source
The data was scraped from the official Czech Collection of Laws (Sbírka zákonů) portal: e-sbirka.cz
Data Format
The dataset is provided as a CSV file with two columns:
law_id: Unique identifier for each legal codelaw_text: Full text content of the legal code
Loading the Data
You can load the dataset using pandas:
df = pd.read_csv('./czech_legal_code.csv',
quoting=1, # QUOTE_ALL
quotechar='"',
escapechar='\\',
encoding='utf-8')
- Downloads last month
- 35