Datasets:

dangottwald

/

wiki_human_assistant

like 0

<<<HUMAN>>>: Sihanoukville? <<<ASSISTANT>>>: Sihanoukville (čti ; khmersky ក្រុងព្រះសីហនុ – Krong Preah Sihanuk), zvané též Kompong Som, je přístavní město na jihu Kambodže, na pobřeží Thajského zálivu. Nachází se zhruba 185 km od hlavního města Phnompenhu, s nímž je spojeno kvalitní silnicí a spíše chatrnou železnicí. Sihanoukvillský přístav, který je vůbec jediným kambodžským přístavem s hlubokými vodami, byl vystavěn v letech 1955–1956. Město dostalo název podle tehdejšího krále Norodoma Sihanuka. V r. 1998 žilo v Sihanoukville přes 155 tisíc obyvatel. Místo je známé i jako plážové letovisko. Poblíž Sihanoukville stojí mezinárodní letiště. Miami, Florida, USA Seattle, Washington, USA Swansea, Wales, Spojené království Tampa, Florida, USA

<<<HUMAN>>>: Králová? <<<ASSISTANT>>>: Králová (německy Königlosen) je vesnice, část obce Medlov v okrese Olomouc. Nachází se asi 3 km na jihozápad od Medlova. V roce 2009 zde bylo evidováno 85 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 276 obyvatel.Králová je také název katastrálního území o rozloze 13,96 km2. PINKAVA, Viktor. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Unčovský a rýmařovský okres.. Brno: Musejní spolek v Brně, 1922. 393 s. Katastrální mapa katastru Králová na webu ČÚZK Encyklopedické heslo Králová v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

<<<HUMAN>>>: Hydrophiloidea? <<<ASSISTANT>>>: Hydrophiloidea je nadčeleď brouků. Zahrnuje 6 čeledí, mezi nimi i vodní mrchožrouty, čeleď Hydrophilidae. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hydrophiloidea na anglické Wikipedii. Taxon Hydrophiloidea ve Wikidruzích Hydrophiloidea na BioLib

<<<HUMAN>>>: Libéma Open 2018 – mužská čtyřhra? <<<ASSISTANT>>>: Mužská čtyřhra Libéma Open 2018 probíhala v první polovině června 2018. Do deblové soutěže rosmalenského tenisového turnaje hraného na trávě nastoupilo šestnáct dvojic. Obhájcem titulu byl pár Łukasz Kubot a Marcelo Melo, které v semifinále vyřadili Inglot se Škugorem. Vítězem se stal třetí nasazený britsko-chorvatský pár Dominic Inglot a Franko Škugor, jenž ve finále trvajícím 86 minut zdolal jihafricko-novozélandské turnajové dvojky Ravena Klaasena s Michaelem Venusem po dvousetovém průběhu 7–6 a 7–5. Oba šampioni si do žebříčku ATP připsali 250 bodů a získali druhou společnou trofej. V probíhající sezóně činil jejich poměr zápasů po turnaji 9–2. Inglot vybojoval jubilejní desátý deblový titul na okruhu ATP Tour a pro Škugora to bylo druhé takové turnajové vítězství. Łukasz Kubot / Marcelo Melo (semifinále) Raven Klaasen / Michael Venus (finále) Dominic Inglot / Franko Škugor (vítězové) Diviž Šaran / Artem Sitak (semifinále) V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2018 Rosmalen Grass Court Championships – Men's Doubles na anglické Wikipedii. Libéma Open 2018 – mužská čtyřhra . ATP Tour, Inc. . Dostupné online. (anglicky)

<<<HUMAN>>>: BEST? <<<ASSISTANT>>>: Společnost BEST, a.s. je český výrobce betonových stavebních prvků pro venkovní a zahradní architekturu. V současnosti je ve svém oboru největší na českém trhu, výrobky exportuje do Německa, Rakouska, Polska a na Slovensko. V roce 2010 získala společnost ocenění Nejlepší výrobce stavebnin a v roce 2011 obsadila 5. místo v žebříčku Českých 100 nejlepších. BEST a.s. založil v roce 1990 Tomáš Březina, Podnikatel roku 2007, který dříve pracoval jako projektant, mistr, stavbyvedoucí a referent v pražských podnicích a kterému se také někdy přezdívá "král betonové dlažby". V průběhu devadesátých let a po přelomu století společnost postupně rostla a zvyšovala svůj podíl na trhu. V roce 2008 majetkově vstoupila do akciové společnosti BETA Olomouc, v níž se stala 50% akcionářem. Později v roce 2009 BEST a.s. společnost BETA Olomouc převzal ze 100 %. Společnost BEST, a.s. vyrábí betonové stavební prvky určené pro venkovní a zahradní architekturu. V této oblasti pokrývá prakticky kompletní poptávku na trhu. Nabízené produkty jsou rozděleny do osmi kategorií: Betonová dlažba (skladebná dlažba, zámková dlažba, dlažba s ostařeným povrchem, zatravňovací dlažba)Velkoformátová dlažba a dlažba na terasyBetonové obrubníky a odvodňovací žlabyBetonové palisády a schodištěBetonové tvárnice pro ztracené bednění a cihlyZdicí systém BEST – UNIKAPrvky pro podzemní sítě Na všechny výrobky společnosti BEST, a.s. je poskytována záruka 20 let. Výrobce tento krok podkládá několika argumenty kvality svých produktů. Všechny výrobky jsou chráněny trvalou impregnací, která zamezuje nasákavosti betonu, omezuje ulpívání povrchových nečistot a zvyšuje odolnost povrchu proti posypovým solím. Prvky určené pro pozemní komunikace jsou vyráběny v nejvyšší třídě odolnosti proti chemickým rozmrazovacím látkám, tzn. XF4.Výrobky BEST splňují české normy ČSN EN 1338 a 1339, zároveň také plně odpovídají německým kvalitativním normám DIN EN, přestože splňovat tyto normy není pro české výrobky povinností. V procesu výroby je implementován systém pro kontrolu kvality zvaný QAVER, který zaručuje kontrolu ve všech částech výrobního procesu. V pravidelných intervalech dochází k odběrům vyrobeného zboží, u něhož je měřena propustnost vzduchových pórů, hustota betonové směsi a váha. Z těchto údajů se následně stanovuje pevnost výrobku. V případě jakékoli nedokonalosti je okamžitě upraven výrobní proces tak, aby jednotlivé vlastnosti dosahovaly optimálních hodnot. Společnost je od roku 1996 certifikována podle norem ISO řady 9000 a od roku 2002 v systému environmentálního managementu podle požadavků ISO 14001. Od roku 2005 splňuje požadavky systému managementu bezpečnosti práce a ochrany zdraví (OHSAS 18001:1999). Společnost vlastní sedm výrobních areálů, ve kterých se nachází celkem 24 továren pro výrobu betonových stavebních prvků. Jedná se o areály v obcích: Rybnice u PlzněPolerady u MostuLučice u Chlumce nad CidlinouVranín u TřeboněOstravaBožice u ZnojmaMohelniceV Nehvizdech u Prahy se nachází nevýrobní, pouze prodejní areál. Ten je zároveň největším obchodním a architektonickým centrem s betonovými výrobky v České republice.Společnost také vlastní 3 štěrkopískové lomy. Firma potenciálním klientům nabízí pomoc s výběrem zboží a to prostřednictvím možnosti návštěvy některého z tzv. Arch center, která jsou v podstatě vzorkovnami produktů. Ty však nejsou pouze vystaveny, ale reálně použity. Příchozí návštěvník si tak zboží prohlédne v reálném prostředí, může si vyžádat konzultaci pracovníků centra a také má možnost odvézt si vzorky barev a povrchů. Zároveň zde také může přímo zboží objednat. Poradenské služby jsou poskytovány tzv. BEST studii, která jsou zřízena ve všech Arch centrech. Proškolení zaměstnanci poskytují základní konzultace zdarma, složitější analýzy jsou zpoplatněny. Arch centra se nacházejí u všech výše zmíněných výroben kromě Mohelnice, avšak včetně Nehvizd. Cestykuspechu.cz, rozhovor s Tomášem Březinou o společnosti BEST, a.s. Dynamo Branding & design, Redesign značky a vizuálního stylu společnosti BEST

<<<HUMAN>>>: Access Control List? <<<ASSISTANT>>>: ACL (anglicky access control list, česky doslova seznam pro řízení přístupu) je v oblasti počítačové bezpečnosti seznam oprávnění připojený k nějakému objektu (např. souboru). Seznam určuje, kdo nebo co má povolení přistupovat k objektu a jaké operace s ním může provádět. V typickém ACL specifikuje každý záznam v seznamu uživatele a operaci. Například: Záznam v ACL pro soubor XYZ dává uživateli Pepa právo smazat soubor XYZ. U bezpečnostního modelu používajícího ACL systém před provedením každé operace prohledá ACL a nalezne v něm odpovídající záznam, podle kterého rozhodne, zda operace smí být provedena. Jednou ze základních otázek při tvorbě bezpečnostního modelu založeného na ACL je otázka, jak bude možno editovat samotné ACL. Systémy, které používají ACL, se dají klasifikovat do dvou kategorií: volitelné (anglicky discretionary) a povinné (anglicky mandatory). Systémy s volitelným řízením přístupu umožňují tvůrci či vlastníkovi objektu plně řídit přístup k objektu, včetně například úpravy ACL tak, aby přístup získal kdokoli jiný. U povinného řízení přístupu (též „nevolitelné řízení přístupu“) jsou všechny operace podmíněny i omezeními stanovenými operačním systémem ještě nad rámec omezení definovaných v ACL. Tradiční systémy ACL stanovují oprávnění uživatelům jednotlivě, takže systém s velikým počtem uživatelů se poněkud obtížně spravuje. Modernějším přístupem pak jsou bezpečnostní modely založené na tzv. rolích, kdy jsou oprávnění přidělována rolím (např. „správce“, „sekretářka“) a uživatelům jsou přidělovány jednotlivé role. Tato alternativa k ACL modelu se označuje jako role-based access control (RBAC). Seznam je datová struktura, obvykle tabulka obsahující položky specifikující práva uživatele nebo skupiny k určitým objektům, jako jsou programy, procesy, nebo soubory. Tyto položky známé jako položky pro řízení přístupu (ACE) ve Windows, OpenVMS a Mac OS X operačních systémech. Každý dostupný objekt obsahuje identifikátor v ACL. Specifická přístupová práva rozhodují o povolení nebo oprávnění, jako který uživatel ma právo čtení, zápisu, nebo provedení objektu. V některých provedeních může ACL řídit, zdali může uživatel nebo skupina uživatelů měnit ACL na nějaký objekt. Přestože ACL je standardem POSIX, jeho implementace v různých operačních systémech se výrazně liší. Ochranné koncepty POSIX .1e a .2c byly staženy, když se stal jejich rozsah příliš široký, a práce by nebyla kompletní, ale dobře propracované části definující ACL se široce implementovaly a známe je jako „POSIX ACL“. U počítačových sítí se jako ACL označuje seznam pravidel popisující porty nebo (síťové) démony, které jsou dostupné na počítači (či jiném zařízení na síťové vrstvě), a u každé seznam zařízení a sítí, které mohou tuto službu používat. ACL mohou být jak na konkrétních serverech, tak i na routerech. Zpravidla existují oddělená ACL pro příchozí a odchozí data. Viz též firewall. ACLbit - ACL Backup and Inspect Tool for Linux

<<<HUMAN>>>: Češovské valy? <<<ASSISTANT>>>: Češovské valy (321 m n. m.) je vrch v okrese Jičín Královéhradeckého kraje. Leží asi 1,5 kilometru jihozápadně od obce Češov na jejím katastrálním území. Na vrchu se nachází pozůstatky pravěkého a raně středověkého hradiště Češov. Na vrchu se nachází hradiště s rozlohou přes 48 hektarů. Bývá označováno jako keltské oppidum, ale pro takové zařazení chybí dostatek archeologických nálezů. Osídleno bylo od doby bronzové do raného středověku, ale pozůstatky opevnění využilo během husitských válek jako polní tábor vojsko Jana Žižky a později také švédští vojáci ve třicetileté válce. Ještě během prusko-rakouské války se zde ukrývalo vesnické obyvatelstvo. Geomorfologicky vrch náleží do celku Východolabská tabule, podcelku Cidlinská tabule, okrsku Novobydžovská tabule a podokrsku Češovský hřbet. Amatérské stránky o Češovských valech

<<<HUMAN>>>: Har Gachar? <<<ASSISTANT>>>: Har Gachar (hebrejsky: הר גחר) je vrch o nadmořské výšce 237 metrů v severním Izraeli. Leží na severovýchodním okraji vysočiny Ramat Menaše, nedaleko od okraje zemědělsky využívaného Jizre'elského údolí, cca 24 kilometrů jihovýchodně od centra Haify a cca 2 kilometry jižně od vesnice ha-Zorea. Má podobu výrazného návrší se zalesněnými svahy, které na jih a sever odtud přecházejí do rozsáhlého lesního komplexu. Na západní straně terén klesá do údolí vádí Nachal ha-Šofet s pramenem Ejn Miš'ol (עין משעול), na jehož protější straně se zvedá hora Giv'at Miš'ol. Na jižním úpatí hory protévá vádí Nachal Gachar. Na východě terén klesá do Jizre'elského údolí, na jehož okraji stojí pahorek Tel Zarik. Svahy kopce jsou turisticky využívané. Židovský národní fond zde zřídil i piknikový rekreační areál. Jokne'am

<<<HUMAN>>>: Irmgard Praetzová? <<<ASSISTANT>>>: Irmgard Praetzová (9. srpna 1920 – 7. listopadu 2008) byla německá atletka, mistryně Evropy ve skoku dalekém z roku 1938. Zvítězila v soutěži dálkařek při premiéře mistrovství Evropy v atletice žen v roce 1988. Její výkon byl 588 cm. Její sportovní kariéra trvala i po druhé světové válce, v roce 1950 se stala mistryní NDR v pětiboji.

<<<HUMAN>>>: Martin Střítecký? <<<ASSISTANT>>>: Martin Střítecký (* 13. února 1978) je český baseballista, mnohaletý český reprezentant. Jako dvanáctiletý začínal v Brně se softballem, později přešel k baseballu. Je dlouholetým hráčem klubu VSK Technika Brno, hraje zde již šestnáct let. . V klubu jako jeden z nejzkušenějších hráčů působil jako kapitán, hrající trenér a v současné době jako hrající manažer. Hraje nejčastěji na pozici chytače či pálkaře. Největšího úspěchu s týmem dosáhl v roce 2011, kdy vybojoval extraligový titul a prolomil tak šestnáctiletou nadvládu hlavního rivala – brněnských Draků. K tomu navíc tým vybojoval účast v elitní kategorii Evropského Poháru. V letech 2005, 2007, 2009 a 2010 zaznamenal nejvíce homerunů z celé extraligy. Je členem klubu homerunářů. V národním týmu hrál na evropských šampionátech pravidelně od roku 2001, byl také nominován na Baseball World Cup 2005 a 2009. Profil na stránkách www.baseball-reference.com (anglicky)

<<<HUMAN>>>: Jules Barbey d'Aurevilly? <<<ASSISTANT>>>: Jules Amédée Barbey d’Aurevilly (2. listopad 1808, Saint-Sauveur-le-Vicomte, Normandie, Francie – 23. duben 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, básník, žurnalista a kritik. Pocházel z normandské šlechtické rodiny. Studoval na Collège Stanislas v Paříži a v letech 1829-1833 práva v Caen. Po prvotních sympatiích s republikány (období červencové revoluce 1830) přešel ke krajně pravicovému monarchismu a katolicismu. Během studií v Paříži se seznámil s básníkem Mauricem de Guérin. Od roku 1833 se usadil v Paříži a psal kritiky do royalistických novin. Jeho dílo je spolu s dílem Augusta Villiers de l'Isle Adam považováno za spojovací článek mezi romantismem na jedné straně a dekadencí a symbolismem na straně druhé. Jeho romány a povídky jsou často situovány do rodné Normandie. Popisuje stav společnosti za revoluce a po ní a kritizuje i úpadek mravů kněží a šlechty. Ačkoli se sám označoval za nepřítele naturalismu, jeho práce jsou realismem a naturalismem zásadně ovlivněny. Dalším paradoxem jeho díla je, že - ač katolík a royalista - byl konzervativními kruhy odmítán a některá jeho díla byla na církevním seznamu zakázaných knih. Ve svých kritických soudech a názorech uplatňoval nejpřísnější kritéria a často se uchyloval až k nesnášenlivým útokům (v tom byl předchůdcem např. Léona Bloye a dalších katolických novinářů). V raném období byl také teoretikem dandysmu a napsal esej o G. Brummellovi. Le Cachet d’Onyx, napsáno 1831 Léa, 1832 L’Amour impossible, 1841 (Nemožná láska, česky 1926) La Bague d’Annibal, 1842 Le Dessous de cartes d’une partie de whist, 1850 (Rub karet whistové partie, později připojeno k Ďábelským novelám) Une Vieille Maîtresse, 1851 (Stará milenka, česky 1923) L’Ensorcelée, 1852 (Očarovaná, česky 1916) Le Chevalier Des Touches, 1863 (Rytíř des Touchess, česky 1923, 1974, 1986) Un Prêtre marié, 1864 (Ženatý kněz, česky 1906, 1921, 1930) Le Plus Bel Amour de Don Juan, 1867 (Nejkrásnější láska Dona Juana, později připojeno k Ďábelským novelám)Les Diaboliques, 1874 (Ďábelské novely, česky 1908, 1910, 1920, 1928,..,1969, některá vydání též pod názvem Hostina Atheistova) Une Histoire sans nom, 1882 (Bezejmenný příběh, česky 1909, 1926) Une Page d’histoire, 1882 (sous le titre Retour de Valognes. Un poème inédit de Lord Byron), 1886 Ce qui ne meurt pas, 1883 Ode aux Héros des Thermopyles, 1825 Poussières, 1854 Amaïdée, 1889 Rhythmes oubliés, 1897 (Zapomenuté rytmy, česky 1913, 1926) Du Dandysme et de Georges Brummel, 1845 (O dandysmu a Georgesi Brummelovi, česky 1912, 1997) Les Prophètes du passé, 1851 Les Œuvres et les hommes 1860–1909 (Díla a lidé - souborné vydání kritik) Les quarante médaillons de l'Académie, 1864 Les ridicules du temps, 1883 Le Théâtre Contemporain 1866-1870, 3 díly, vyšlo 1887–1888 - divadelní kritiky z let 1866-1870 Pensées détachées, Fragments sur les femmes, 1889 Polémiques d'hier, 1889 Dernières Polémiques, 1891 Goethe et Diderot, 1913 Correspondance générale (1824-1888), souborné vydání korespondence, 9 dílů (1980-1989) Memoranda, Journal intime 1836-1864, deník Ďábelské novely, překlad Oskar Reindl, Praha, Odeon, 1969 Rytíř des Touchess, překlad Dagmar a František X. Halasovi, Praha, Odeon, 1986 Hostina atheistova podle vydání z roku 1908, překlad František Šedivec, Olomouc, Votobia, 1995, ISBN 80-85885-47-6 O dandysmu a Georgi Brummellovi, překlad Catherine Křičková; verše Jiří Našinec, Praha, Volvox Globator, 1996, ISBN 80-7207-044-4 Listy Trebutienovi, překlad Bohuslav Reynek, Olomouc, Votobia, 1996, ISBN 80-7198-052-8 Tři Ďábelské novely, překlad Oskar Reindl, Praha, Slovart, 1998, ISBN 80-7209-056-9 (výběr povídek: Nejkrásnější láska Dona Juana, Rub karet whistové partie, Pomsta ženy) POHORSKÝ, Aleš. heslo Jules Barbey d’Aurevilly. In: Jaroslav Fryčer a kol. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-130-2. S. 105. Jan Otokar Fischer a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století, díl II. (1870-1930), Praha, Academia, 1983 Galerie Jules Barbey d'Aurevilly na Wikimedia Commons Autor Jules_Barbey_d’Aurevilly ve Wikizdrojích (francouzsky) Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jules Barbey d'Aurevilly Hrz. heslo Barbey d'Aurevilly, Jules. In: Kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888–1909. Svazek 3. S. 294–295. heslo Barbey d'Aurevilly, Jules. In: Kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930–1934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek 1. S. 445. (francouzsky) muzeum Barbey d'Aurevilly v Saint-Sauveur-le-Vicomte (anglicky) faksimile knih od Julesa Barbey d'Aurevilly

<<<HUMAN>>>: Fréderic Cailliaud? <<<ASSISTANT>>>: Fréderic Cailliaud (9. června 1787, Nantes, Francie – 1. května 1869, tamtéž) byl francouzský cestovatel, přírodovědec a mineralog. V letech 1819–1820 prozkoumal oázy v Libyjské poušti. V následujících letech cestoval přes Egypt do Núbie, navštívil východní Súdán a byl prvním Evropan, který spatřil soutok Modrého a Bílého Nilu, poté pokračoval na území Etiopie. Do Francie se vrátil v roce 1827. Od roku 1836 až do smrti v roce 1869 byl kurátor muzea v Nantes. Voyage à Méroe, 4 sv., Paříž 1826 V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frédéric Cailliaud na anglické Wikipedii. (francouzsky) Biografie (francouzsky) Životopis

<<<HUMAN>>>: Grézieux-le-Fromental? <<<ASSISTANT>>>: Grézieux-le-Fromental je obec v departementu Loire ve střední Francii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grézieux-le-Fromental na anglické Wikipedii. Seznam obcí v departementu Loire

<<<HUMAN>>>: Udmurtština? <<<ASSISTANT>>>: Udmurtština (удмурт кыл, udmurt kyl) je finsko-permský jazyk, kterým mluví Udmurti, původní obyvatelé Udmurtska (součást Ruska), kde je ustanovena jako úřední jazyk spolu s ruštinou. Společně s jazykem komi a komi-permjačtinou tvoří permskou skupinu jazyků. Slovní zásoba udmurtštiny je z významné části přejata od sousedních jazyků. Je psána cyrilicí (azbukou) a navíc obsahuje pět zvláštních znaků. Jazyk nerozlišuje dlouhé a krátké samohlásky a nemá vokálovou harmonii. Je to jazyk aglutinační, což znamená, že používá přípony k vyjádření vlastnictví, k upřesnění stavu, času, atd. Udmurtská abeceda je založena na ruské cyrilici. Udmurtská abeceda 1 Používané pouze v ruských slovech přejatých a ve jménech. 2 Tichá, ale potřebná k rozlišení palatalizovaných souhlásek (/dʲ, tʲ, zʲ, sʲ, lʲ, nʲ/) od nepalatizovaných následovaných /j/ pokud je následuje samohláska; například /zʲo/ a /zjo/ se píší -зё- a -зъё-, a naopak.Čtyři z těchto znaků (Ӝ/ӝ, Ӟ/ӟ, Ӥ/ӥ, Ӵ/ӵ) jsou v udmurtské abecedě jedinečné. Gramatika a fonetika udmurtštiny V tomto článku byl použit překlad textu z článku Udmurt language na anglické Wikipedii. Slovníkové heslo udmurtština ve Wikislovníku Udmurtologie: Udmurtský jazyk, historie a kultura (rusky) Literatura (anglicky) Udmurtský jazyk, abeceda a výslovnost (anglicky) Uralistica - svět ugrofinských a samojedských národů Archivováno 26. 4. 2010 na Wayback Machine. (anglicky)(rusky)

<<<HUMAN>>>: Mistr Mariina života? <<<ASSISTANT>>>: Mistr Mariina života (aktivní kolem 1460 — 1490) byl německý pozdně gotický malíř působící v Kolíně nad Rýnem. Mistr Mariina života byl vedoucí osobností kolínské deskové malby. O jeho životě není nic známo, ale z jeho díla je patrné, že znal nizozemské malířství Dierica Boutse a Rogier van der Weydena a patrně se vyškolil v Nizozemí. Nelze ho zaměňovat s norským malířem 13. století, označovaným rovněž jako "Master of the Life of the Virgin", ani s benátským malířem z 15. století (Giovanni Francesca da Rimini ?), zvaným "Master of the Louvre Life of the Virgin" Není také identický s tzv. Mistrem Lyversbergovy pašije (Meister der Lyversberger Passion), jehož dílna působila v Kolíně nad Rýnem ve stejné době. Pomocné označení anonymního malíře se vztahuje k polyptychu s vyobrazením osmi scén ze života Panny Marie, určenému pro kostel sv. Uršuly (Ursulakirche) v Kolíně nad Rýnem. Cyklus objednal kolínský patricij Dr Johannes von Schwarz-Hirtz a obsahuje scény: Setkání Jáchyma a Anny ve Zlaté bráně, Narození Panny Marie, Představení Marie v chrámu, Manželství Panny Marie, Zvěstování Panně Marii, Navštívení Panny Marie, Nanebevzetí Panny Marie, Prezentace Ježíše v chrámu. Nejstarším dílem malíře je trojdílný oltář pro špitální kapli v Bernkastel-Kues, který objednal kardinál Mikuláš Kusánský (zobrazen jako donátor). Jeho raná tvorba vykazuje vliv Stephana Lochnera a barevné schéma obrazů je odvozeno od dalších malířů Kolínské školy. Pro pozdější dílo je charakteristické vytváření velkých uzavřených barevných ploch, hluboký prostor a zdůraznění jednotlivých postav v celkové kompozici. Malíř se stal v Kolíně vyhledávaným portrétistou. Je patrně také autorem nástěnných maleb a barevných vitrážových oken v několika kostelech v Kolíně nad Rýnem. Jeho figurální styl, ovlivněný nizozemským malířstvím, měl řadu následovníků (Mistr legendy o sv. Jiří, Mistr sv. Bruna) a patrně byl východiskem i pro tvorbu Mistra Křižovnického oltáře (Národní galerie v Praze). 1460 Oltář kostela sv. Uršuly, Kolín nad Rýnem. Z osmi původních desek je nyní sedm v Alte Pinakotek, Mnichov, jedna v National Gallery, Londýn 1460 Triptych Ukřižování, špitální kaple Nikolaus-Hospital, Bernkastel-Kues Klanění tří králů, Germanisches Nationalmuseum, Norimberk 1465 Ukřižování, Wallraf-Richartz Museum, Kolín nad Rýnem 1465 Snímání z kříže, Wallraf-Richartz Museum, Kolín nad Rýnem 1480 Madona s dítětem a svatým Bernardem, Wallraf-Richartz Museum, Kolín nad Rýnem krátce po roce 1480 Oplakávání Krista, centrální část triptychu De Monte, Wallraf-Richartz Museum, Kolín nad Rýnem Madona na srpku měsíce, Residenzmuseum, Bamberg Portrét stavitele v Mnichově, Alte Pinakothek, Mnichov Portrét učence, Staatl. Kunsthalle, Karlsruhe Kalvárie se sv. Ondřejem a sv. Matoušem, Palais des beaux-arts de Lille Cyklus Život Panny Marie článek byl přeložen z anglické, francouzské a německé Wikipedie za použití údajů z Neue Deutsche Biographie a Larousse. Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 98 A. Scherer: Neues zum Meister des Marienlebens. In: F. M. Kammel und C. B. Gries: Begegnungen mit alten Meistern. Altdeutsche Tafelmalerei auf dem Prüfstand (Anzeiger des Germanischen Nationalmuseums. Wissenschaftliche Beibände, 17), Nürnberg 2000, S. 123-137 A. Scherer: Drei Meister – eine Werkstatt. Die Kölner Malerei zwischen 1460 und 1490, Diss. phil. Heidelberg 1997 Schmid, Hans M., "Meister des Marienlebens" in: Neue Deutsche Biographie 16 (1990), S. 716-717 F.-G. Zehnder: Gotische Malerei in Köln, Altkölner Bilder von 1300 – 1550. 2. Aufl. Köln 1993 Schmidt, Hans M.. Der Meister des Marienlebens und sein Kreis: Studien zur spätgotik Malerei in Köln (Düsseldorf:Schwann) 1978. Der Meister des Marienlebens. In: G. Goldberg und G. Scheffler: Altdeutsche Gemälde. Köln und Nordwestdeutschland. (Bayerische Staatsgemäldesammlungen. Alte Pinakothek, Gemäldekataloge 14). München 1972 S. 352 F. Burger et al. (Hrsg.): Handbuch der Kunstwissenschaft – Die Deutsche Malerei vom ausgehenden Mittelalter bis zum Ende der Renaissance. Bd. 11. Potsdam-Neubabelsberg 1924 NDB, Schmid, Hans M., "Meister des Marienlebens", 1990 Larousse: Maître de la Vie de Marie

<<<HUMAN>>>: Náboženská výchova? <<<ASSISTANT>>>: Náboženská výchova (dříve též věrouka) je výchova směřující k získání znalostí v oblasti náboženství. Je to také školní předmět vyučovaný především na základních školách. V moderní době, od dob osvícenství, proběhla v některých státech, zpravidla ve vyvinutějších demokratických, odluka církve od státu – důsledné oddělení politiky a víry, podobně jako i v jiných oblastech veřejného života. To způsobilo mimo jiné také to, že náboženská výchova na školách není povinná. V 18. století vznikly ve Velké Británii nedělní školy, ve kterých se konalo náboženské vyučování různými křesťanskými církvemi. Vyučovaní se konalo v neděli. Jedním z hlavních důvodů vzniku nedělních škol bylo zamezení kriminality dětí z chudinských čtvrtí. Nedělní školy získaly ve Velké Británii vysokou popularitu především v první polovině 19. století. Pokud je náboženská výchova zavedena jako povinný volitelný předmět na státních školách (obvykle základní školy), jako například na Slovensku, bývají tato rozhodnutí přijímána s odporem. Převládá názor, že jediné subjekty, které by měly mít právo rozhodnout, zda by se dítě mělo vzdělávat v náboženském směru, jsou rodiče a ne stát. Pozn.: Na Slovensku o tom, zda dítě navštěvuje náboženskou výchovu nebo etickou výchovu, rozhodují rodiče. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Náboženská výchova na slovenské Wikipedii. Náboženství Katechismus povinné náboženství porušuje lidská práva učitelský blog Konference biskupů Slovenska o náboženské výchově na školách náboženská výchova na FILIT

<<<HUMAN>>>: 471? <<<ASSISTANT>>>: Acacius se stal patriarchou Konstantinopole. Papež – Simplicius (468–483) Byzantská říše – Leon I. (457–474) Západořímská říše – Anthemius (467–472) Franská říše – Childerich I. (458–481) Perská říše – Péróz I. (459–484) Ostrogóti – Theodemir (465/470–474) Vizigóti – Eurich (466–484) Vandalové – Geiserich (428–477)

<<<HUMAN>>>: Hadí ostrov? <<<ASSISTANT>>>: Hadí ostrov (také Zmijí ostrov, ukrajinsky Острів Зміїний, Ostriv Zmijinyj, rumunsky Insula Șerpilor, rusky Остров Змеиный / Ostrov Změjnyj, řecky Φιδονήσι, Fidonísi, turecky Yilan Adası) je malý ostrov o rozloze 0,205 km² v severozápadní části Černého moře, přibližně 35 km východně od ústí Dunaje. Náleží Ukrajině (je součástí její Oděské oblasti), v období od února do června 2022 byl krátce pod kontrolou Ruska, které na ostrov zaútočilo v rámci své invaze na Ukrajinu. Ve starověku byla tato pevnina, ležící zhruba 35 km východně od ústí Dunaje do moře, nazývána Řeky „Achillův ostrov“, neboť na ostrově byl Achillův chrám a sám bájný Achilles zde měl být pohřben. Jiný řecký název skalnatého ostrova byl Λευκός , tj. „Bílý ostrov“. Tento název převzali Římané, kteří pro ostrov používali jméno Alba, tedy Bílý. Novodobý název Hadí ostrov, používaný v ukrajinštině, ruštině, rumunštině, novořečtině i turečtině pochází od skutečnosti, že na ostrově se vyskytovalo velké množství „vodních hadů“ (užovek), které sem byly zaneseny vodními proudy z dunajské delty. Podle novořeckého jména ostrova Φιδονήσι (Fidonísi) se odvozuje i název jedné z bitev rusko-turecké války – námořní bitvy u Fidonísi, která se zde odehrála 14. července 1788. Ostrov se nachází přibližně 35 km východně od delty Dunaje, asi 12 námořních mil od rumunského pobřeží. Jako 41 m vysoká bílá skála vyčnívá z moře. Ostrov má průměr asi 600 m, rozlohu 17 hektarů a pobřeží 4 km. Informace o zařízeních vybudovaných na skalnatém ostrově jsou rozporuplné, protože v sovětských dobách to byla vojenská oblast pro veřejnost nepřístupná. Údajně zde stojí 23 m vysoký maják postavený po druhé světové válce s dosahem 19 námořních mil. Dále jsou zde dvě mola pro lodě s velkou a střední tonáží a ukrajinská pohraniční stanice. Sovětské Černomořské loďstvo zde prý vybudovalo sklady munice a paliva, radarové systémy a stanoviště raket. Ve starověku byl Hadí ostrov znám jako Leuké (starořecky Λεύκη, z leukos „bílý“). Pausaniás zmiňuje že podle Krotónských a Himerských byl zasvěcen Achilleovi, měřil po obvodu dvacet stadií, byl hustě zarostlý vegetací a bohatý na dravá i mírná zvířata. Jako první měl ostrov objevit Leónymos z Krotónu, který byl zraněn ve válce a na radu věštírny v Delfách se vydal právě na toto místo, kde se mu zjevil Aiás a vyléčil jeho zranění. Ostrov měli obývat Achilles (a podle jedné verze starořecké mytologie také jeho manželka Helena), dále Aiás Větší, Aiás Menší, Patroklos a Antilochos. Nedaleko ostrova byla 14. července 1788 svedena námořní bitva, součást rusko-turecké války (1787–1792), kterou historie nazývá podle řeckého jména ostrova bitva u Fidonísi. Ruská černomořská flotila pod velením kontradmirála Marka Vojnoviče přesvědčivě porazila početnější osmanské loďstvo. Od léta roku 1843 je na ostrově vybudován maják vysoký 12 metrů, nacházející se na nejvyšším místě na ostrově a 41 metrů nad vodní hladinou. Na ostrově je vybudováno malé molo pro lodě a heliport pro přistání vrtulníků. Po porážce Ruska v krymské válce byl Hadí ostrov vrácen Osmanské říši a po rusko-turecké válce v letech 1877–1878 se stal součástí Rumunského knížectví. Součástí následného Rumunského království zůstal až do roku 1947, kdy o něj v důsledku Pařížské mírové smlouvy po druhé světové válce Rumunsko přišlo. V roce 1948 Hadí ostrov daroval rumunský komunistický předák Gheorghe Gheorghiu-Dej Sovětskému svazu. Ukrajina ostrov získala po rozpadu Sovětského svazu. Od té doby leží v jejích teritoriálních vodách. Rumunsko na něj vznášelo nárok u Mezinárodního soudního dvora v Haagu, zatím bezúspěšně. V roce 2009 Mezinárodní soudní dvůr rozhodl ve prospěch Ukrajiny. Dne 24. února 2022 byl Hadí ostrov v rámci ruské invaze na Ukrajinu obsazen ruským vojenským námořnictvem. Při obsazení mělo podle prvních zpráv zemřít 13 ukrajinských pohraničníků, kteří se nechtěli vzdát. Na výzvu ruských vojáků, aby odložili zbraně, odpověděli: „Ruská válečná lodi, jdi do prdele!“ Podle ruských zdrojů se na ostrově vzdalo 82 ukrajinských vojáků. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj udělil každému z těchto třinácti vojáků (podle původních zpráv in memoriam) titul „Hrdina Ukrajiny“. Dne 28. února 2022 bylo oficiálně potvrzeno, že pohraničníci přežili a padli do zajetí.Dne 30. června se ruské ozbrojené síly z ostrova stáhly na dvou motorových člunech. Podle ukrajinské strany byly důvodem pro ruský ústup silné dělostřelecké a raketové útoky, zatímco ruská strana své opuštění ostrova označila za „gesto dobré vůle“. Dne 1. července zasáhlo ruské letectvo zbytky opuštěného zařízení na ostrově. Nejprve ruský letoun Suchoj Su-24M a poté dvojice ruských letounů Suchoj Su-30 odstartovaly z letiště Belbek a zahájily dva nálety zápalnými pumami na ostrov, aby zničilo narychlo opuštěná zařízení na ostrově. Dne 4. července 2022 se na ostrově vylodila ukrajinská armáda a znovu nad ním vztyčila ukrajinskou vlajku. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Зміїний (острів) na ukrajinské Wikipedii.

<<<HUMAN>>>: Ernst Sachse? <<<ASSISTANT>>>: Ernst Sachse (25. leden 1813 Altenburg – 5. říjen 1870 Výmar) byl německý trumpetista a skladatel. O skladatelově životě je známo jen málo. Jeho nejznámější skladbou je Concertino B dur pro tenorový pozoun a orchestr a jeho úprava pro bastrombon v F dur. Kromě orchestrálních děl psal také komorní hudbu a etudy. Jedná se o skladbu pro tenorový pozoun s doprovodem orchestru ve stylu romantismu. Složena je ze tří částí – Allegro maestoso, Adagio (které je v Es dur) a Allegro moderato (téma s dvěma variacemi). Poprvé byla vydána v roce 1884 v Berlíně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Sachse na německé Wikipedii.

<<<HUMAN>>>: Keplerova úloha? <<<ASSISTANT>>>: Keplerova úloha je v klasické mechanice problém dvou těles, které spolu interagují centrálními silami, jejichž velikost je nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti těchto těles (gravitační síla, elektrická síla, magnetická síla). Úkolem je nalézt, jak se s časem mění poloha nebo rychlost těchto těles. Keplerova úloha byla nazvána po Johannu Keplerovi, který objevil Keplerovy zákony, které jsou řešením Keplerovy úlohy. Mějme tělesa o hmotnostech m 1 {displaystyle m_{1}} a m 2 {displaystyle m_{2}} . Velikost síly, kterou se přitahují, je dána vztahem F = G m 1 m 2 r 2 {displaystyle F={frac {Gm_{1}m_{2}}{r^{2}}}} , kde G {displaystyle G} je gravitační konstanta a r {displaystyle r} vzdálenost těles. Této síle odpovídá potenciální energie V = − G m 1 m 2 r {displaystyle V=-{frac {Gm_{1}m_{2}}{r}}} . Lagrangián soustavy je pak dán výrazem L = T − V = 1 2 m 1 x ˙ 1 2 + 1 2 m 2 x ˙ 2 2 + G m 1 m 2 | x 2 − x 1 | {displaystyle L=T-V={frac {1}{2}}m_{1}{dot {x}}_{1}^{2}+{frac {1}{2}}m_{2}{dot {x}}_{2}^{2}+{frac {Gm_{1}m_{2}}{|{x}_{2}-{x}_{1}|}}} , kde x 1 {displaystyle {x}_{1}} a x 2 {displaystyle {x}_{2}} jsou polohové vektory prvního a druhého tělesa. Ukazuje se výhodnější pracovat v těžišťové soustavě. Zavedeme tedy nové proměnné X = m 1 x 1 + m 2 x 2 m 1 + m 2 {displaystyle {X}={frac {m_{1}{x}_{1}+m_{2}{x}_{2}}{m_{1}+m_{2}}}} , x = x 1 − x 2 {displaystyle {x}={x}_{1}-{x}_{2}} , kde první popisuje polohu těžiště a druhá relativní polohu prvního tělesa. Lagrangián v těchto proměnných má tvar L = 1 2 M X ˙ 2 + 1 2 μ x ˙ 2 + G m 1 m 2 | x | {displaystyle L={frac {1}{2}}M{dot {X}}^{2}+{frac {1}{2}}mu {dot {x}}^{2}+{frac {Gm_{1}m_{2}}{|{x}|}}} , kde M = m 1 + m 2 {displaystyle M=m_{1}+m_{2}} a μ = m 1 m 2 m 1 + m 2 {displaystyle mu ={frac {m_{1}m_{2}}{m_{1}+m_{2}}}} . Zde je zřejmé, že proměnná X {displaystyle {X}} je cyklická (vystupuje v lagrangiánu pouze zderivovaná), a proto je výraz M X ˙ {displaystyle M{dot {X}}} integrálem pohybu, což představuje zákon zachování hybnosti soustavy. Dále se můžeme omezit na případ, kdy se v naší soustavě těžiště nepohybuje. Lagrangián ve sférických souřadnicích má pak tvar L = 1 2 μ ( r ˙ 2 + r 2 θ ˙ 2 + r 2 sin 2 ⁡ θ φ ˙ 2 ) + G m 1 m 2 r {displaystyle L={frac {1}{2}}mu ({dot {r}}^{2}+r^{2}{dot {theta }}^{2}+r^{2}sin ^{2}theta {dot {varphi }}^{2})+{frac {Gm_{1}m_{2}}{r}}} . Lze přitom ukázat, že pokud je na začátku pohyb takový, že θ = 90 {displaystyle theta =90} a θ ˙ = 0 {displaystyle {dot {theta }}=0} , pak pro další časy θ {displaystyle theta } zůstane 90°. Proto můžeme tuto proměnnou položit této hodnotě rovnu a více se jí nezabývat (pohyb se tedy odehrává v rovině z = 0 {displaystyle z=0} ). Lagrangián má pak tvar L = 1 2 μ ( r ˙ 2 + r 2 φ ˙ 2 ) + G m 1 m 2 r {displaystyle L={frac {1}{2}}mu ({dot {r}}^{2}+r^{2}{dot {varphi }}^{2})+{frac {Gm_{1}m_{2}}{r}}} , což je ekvivalentní (lagrangián je možno násobit konstantou, protože to nemá vliv na podobu pohybových rovnic) tvaru L = 1 2 ( r ˙ 2 + r 2 φ ˙ 2 ) + G M r {displaystyle L={frac {1}{2}}({dot {r}}^{2}+r^{2}{dot {varphi }}^{2})+{frac {GM}{r}}} . Lagrangeovy pohybové rovnice druhého druhu mají pro tento lagrangián tvar: r 2 φ ˙ = l {displaystyle r^{2}{dot {varphi }}=l} , r ¨ = r φ ˙ 2 − G M r 2 {displaystyle {ddot {r}}=r{dot {varphi }}^{2}-{frac {GM}{r^{2}}}} . První rovnice představuje zákon zachování momentu hybnosti, jenž je úměrný konstantě l {displaystyle l} , druhá pak tomu, že radiální zrychlení je úměrné součtu odstředivé a gravitační síly. Zákon zachování momentu hybnosti je přitom ekvivalentní tomu, že plocha opsaná průvodičem za jednotku času je konstantní (rovna l / 2 {displaystyle l/2} ). Odvodili jsme tedy druhý Keplerův zákon. Dosadíme-li první rovnici do druhé, získáváme diferenciální rovnici druhého řádu pro proměnnou r {displaystyle r} : r ¨ = l 2 r 3 − G M r 2 {displaystyle {ddot {r}}={frac {l^{2}}{r^{3}}}-{frac {GM}{r^{2}}}} . Při řešení této rovnice je výhodnější přejít k proměnné u = 1 r {displaystyle u={frac {1}{r}}} . Potom totiž máme: r ˙ = d d t 1 u = − 1 u 2 d u d φ d φ d t = − l d u d φ {displaystyle {dot {r}}={frac {rm {d}}{{rm {d}}t}}{frac {1}{u}}=-{frac {1}{u^{2}}}{frac {{rm {d}}u}{{rm {d}}varphi }}{frac {{rm {d}}varphi }{{rm {d}}t}}=-l{frac {{rm {d}}u}{{rm {d}}varphi }}} . Označíme-li u ′ = d u d φ {displaystyle u'={frac {{rm {d}}u}{{rm {d}}varphi }}} , dostáváme r ¨ = − l u ″ φ ˙ = − l 2 u 2 u ″ {displaystyle {ddot {r}}=-lu''{dot {varphi }}=-l^{2}u^{2}u''} . Po dosazení do původní rovnice získáváme Binetův vzorec u ″ + u = G M l 2 {displaystyle u''+u={frac {GM}{l^{2}}}} , což je rovnice pro lineární harmonický oscilátor s konstantní pravou stranou. Obecné řešení má tedy tvar u ( φ ) = A cos ⁡ ( φ − φ 0 ) + G M l 2 {displaystyle u(varphi )=Acos(varphi -varphi _{0})+{frac {GM}{l^{2}}}} . Rovnice vypočtené křivky v polárních souřadnicích tedy je r = 1 G M l 2 + A cos ⁡ ( φ − φ 0 ) = l 2 G M 1 + A l 2 G M cos ⁡ ( φ − φ 0 ) = p 1 + ε cos ⁡ ( φ − φ 0 ) {displaystyle r={frac {1}{{frac {GM}{l^{2}}}+Acos(varphi -varphi _{0})}}={frac {frac {l^{2}}{GM}}{1+A{frac {l^{2}}{GM}}cos(varphi -varphi _{0})}}={frac {p}{1+varepsilon cos(varphi -varphi _{0})}}} , kde p = l 2 G M {displaystyle p={frac {l^{2}}{GM}}} , ε = A l 2 G M {displaystyle varepsilon =A{frac {l^{2}}{GM}}} . Z posledního výrazu je patrné, že se jedná o rovnici kuželosečky v polárních souřadnicích, přičemž p {displaystyle p} představuje parametr kuželosečky a ε {displaystyle varepsilon } její excentricitu. Výsledná křivka je tedy kružnice, elipsa, parabola nebo hyperbola. Odvodili jsme tedy první Keplerův zákon. Speciálně planety se pohybují po elipsách a Slunce je v ohnisku. Nejprve se budeme zabývat kružnicí a elipsou, tedy když je numerická excentricita ε < 1 {displaystyle varepsilon <1} . V tomto případě je křivka uzavřená a tedy lze vypočítat periodu oběhu. Ta musí být rovna poměru obsahu elipsy a toho, jaký obsah opíše průvodič za sekundu, tedy T = 2 π a b l {displaystyle T={frac {2pi ab}{l}}} , kde a {displaystyle a} a b {displaystyle b} je velká a malá poloosa elipsy. Přitom z předpisu elipsy v polárním tvaru je zřejmé, že platí 2 a = p 1 + ε + p 1 − ε = 2 p 1 − ε 2 {displaystyle 2a={frac {p}{1+varepsilon }}+{frac {p}{1-varepsilon }}={frac {2p}{1-varepsilon ^{2}}}} , dále pak dle definice výše p = l 2 G M {displaystyle p={frac {l^{2}}{GM}}} , nakonec ještě využijeme základní vztah pro elipsu b = a 1 − ε 2 {displaystyle b=a{sqrt {1-varepsilon ^{2}}}} . Po dosazení do rovnice pro periodu oběhu máme T = 2 π a 2 1 − ε 2 G M p = 2 π a 2 1 − ε 2 G M a ( 1 − ε 2 ) = 2 π G M a 3 2 {displaystyle T={frac {2pi a^{2}{sqrt {1-varepsilon ^{2}}}}{sqrt {GMp}}}={frac {2pi a^{2}{sqrt {1-varepsilon ^{2}}}}{sqrt {GMa(1-varepsilon ^{2})}}}={frac {2pi }{sqrt {GM}}}a^{frac {3}{2}}} . Úpravou získáváme třetí Keplerův zákon v obvyklém tvaru: a 3 T 2 = G M 4 π 2 {displaystyle {frac {a^{3}}{T^{2}}}={frac {GM}{4pi ^{2}}}} . Byly tedy odvozeny všechny tři Keplerovy zákony. Všimněme si, že perioda oběhu závisí pouze na velikosti hlavní poloosy, nikoliv na excentricitě elipsy. Pro podrobnější diskusi je třeba odvodit i závislost relativní poloh těles na čase, nikoliv jen trajektorii letu. Tato závislost je dána Keplerovou rovnicí. V tomto případě je výhodnější místo závislosti φ {displaystyle varphi } na čase zkoumat závislost excentrické anomálie E {displaystyle E} , která je pro tento účel výhodnější parametrizací. Pro elipsu přitom platí x = a cos ⁡ E − ε a {displaystyle x=acos E-varepsilon a} , y = b sin ⁡ E {displaystyle y=bsin E} , kde osa x míří k perihelu, tedy do místa, kdy je planeta nejblíže. Střed soustavy leží v ohnisku elipsy. Problém tří těles

<<<HUMAN>>>: Žofie Amálie Nasavsko-Siegenská? <<<ASSISTANT>>>: Žofie Amálie Nasavsko-Siegenská (10. ledna 1650, zámek Wisch – 25. prosince 1688, Jelgava) byla německou princeznou a členkou dynastie Nasavských z nasavsko-siegenské větve, a sňatkem kuronskou vévodkyní. Žofie Amálie se narodila jako třetí dítě hraběte Jindřicha II. Nasavsko-Siegenského a jeho manželky Marie Magdalény Limbursko-Stirumské. Narodila se na rodinném sídle v zámku Wisch v Terborgu. Po smrti starší sestry Ernestiny v roce 1652 zůstala Žofie Amálie jedinou dcerou svých rodičů. Měla dva bratry, Viléma Mořice a Fridricha. 25. října 1675 se v Haagu provdala za Bedřicha Kazimíra Kettlera, dědičného kuronského prince. V roce 1682 se po tchánově smrti stala kuronskou vévodkyní. Zemřela o šest let později v roce 1688. Žofie Amálie měla s Fridrichem Kazimírem pět dětí: 1. Fridrich Kettler (3. 4. 1682 – 11. 2. 1683) 2. Marie Dorotea Kettlerová (2. 8. 1684 Jelgava – 17. 1. 1743 Berlín)⚭ 1703 Albrecht Fridrich Braniborsko-Schwedtský (24. 1. 1672 Berlín – 21. 6. 1731 tamtéž) 3. Eleonora Šarlota Kettlerová (11. 6. 1686 Jelgava – 28. 7. 1748 Bevern)⚭ 1714 Arnošt Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelsko-Bevernský (4. 3. 1682 Bevern – 14. 4. 1746 Braunschweig) 4. Amálie Luisa Kettlerová (23. 7. 1687 Jelgava – 18. 1. 1750 Siegen)⚭ 1708 Fridrich Vilém Adolf Nasavsko-Siegenský (20. 2. 1680 Siegen – 13. 2. 1722 tamtéž), kníže nasavsko-siegenský od roku 1691 až do své smrti 5. Kristýna Žofie Kettlerová (15. 11. 1688 – 21. 8. 1694) V tomto článku byl použit překlad textu z článku Countess Sophie Amalie of Nassau-Siegen na anglické Wikipedii.

<<<HUMAN>>>: Finsko na Letních olympijských hrách 2020? <<<ASSISTANT>>>: Finsko na Letních olympijských hrách 2020 reprezentovalo 45 sportovců v 11 sportech. Finsko na letních olympijských hrách Finsko (anglicky) Finsko na LOH 2020

<<<HUMAN>>>: Miroslav Ulmann? <<<ASSISTANT>>>: Miroslav Ulmann (6. prosince 1929, Turnov, Československo – 1. listopadu 2009) byl český urbanista a malíř. Již v dětství a během studií se vzdělával u malířů Karla Kinského a Karla Vika. Po jeho absolvování gymnázia, kde byl jeho spolužákem i Josef Václav Scheybal, vystudoval na pražské Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství (dnes Fakulta architektury ČVUT v Praze) obor urbanismus. Následně nastoupil na liberecký krajský národní výbor a poté do Stavoprojektu, v němž zpracoval jeden z návrhů na výstavbu nového hotelu na vrcholu Ještědu, který měl nahradit hotel, jenž roku 1963 vyhořel. Jeho návrh však vybrán nebyl. Dalších 25 let byl zaměstnán v Městském urbanistickém středisku a od roku 1998 je činný v Euroregionu Nisa. Zajímal se také o turistiku a působil jako předseda turnovské pobočky Klubu českých turistů.Po celou dobu však kreslil (tématem jeho kresby se staly příroda a krajina). Jeho obrazy jsou tvořeny technikou akvarelu a vznikaly nejenom při jeho cestách po Československu, ale i během jeho zahraničních pobytů. Své výtvory také vystavoval na výstavách. EUREX – klíčové slovo Euroregionu . Liberec: Euroregion Nisa . Dostupné online.

<<<HUMAN>>>: Neštětická hora? <<<ASSISTANT>>>: Neštětická hora je 534 m vysoký zalesněný vrch v katastrálním území Neštětice města Neveklov v okrese Benešov, mezi vesnicemi Chvojínek, Neštětice a Černíkovice, asi čtyři kilometry severovýchodně od centra města Neveklov. Na vrcholu stojí rozhledna s částečným výhledem. Jde o nejvyšší vrch na Neveklovsku a v této části Posázaví. Roku 1627 vypuklo povstání sedláků z okolí, kteří se bouřili proti útlaku svého pána Pavla Michny z Vacínova. V boji mělo převahu panské vojsko; sedláci se proto uchýlili na Neštětickou horu, kde však byli v tzv. bitvě na Neštětické hoře nakonec poraženi. Na připomínku této události se obyvatelé Neveklova počátkem 20. století rozhodli vybudovat na vrcholu rozhlednu. Betonová stavba byla slavnostně uvedena do provozu za účasti asi 20 tisíc osob 18. srpna 1927. Rozhledna má čtyřpodlažní železobetonovou nosnou konstrukci v podstatě na čtvercovém základu s přizděným půlkruhovým závěrem na východní straně, ve kterém je na každé podlaží dvouramenné schodiště vždy s úzkým oknem na mezipodestě. Ve výšce 12 metrů je na západní straně malá nekrytá terasa, na kterou navazuje vyhlídkový ochoz. Ten měl původně parapetní zídku vyzděnou mezi ocelové sloupky. Zídka byla zřejmě postupně sházena dolů a nyní je mezi ocelové sloupky nataženo drátěné pletivo. Celkovou výšku 16 metrů ukončuje železobetonový strop vytažený do elegantní tenké markýzy nad vyhlídkovým ochozem. Z rozhledny je však kvůli vzrostlým stromům otevřený výhled pouze směrem na Posázaví přibližně od Jílového k Týnci nad Sázavou. Na terénu jsou patrné zbytky půlkruhového nástupu k rozhledně s několika vyrovnávacími stupni na terasu před rozhlednou. Rozhledna je volně přístupná, avšak je ve značně zchátralém stavu. Na vrchol Neštětické hory vede od Neštětic žlutá turistická značka, vrchol lze dosáhnout také po upravené cestě na kole a s jistými obtížemi i autem. hrady.cz cestovani.idnes.cz

<<<HUMAN>>>: Zopheridae? <<<ASSISTANT>>>: Zopheridae je čeleď brouků, která byla v nedávné době posuzována jako dvě samostatné čeledi Monommatidae a Colydiidae, které jsou v současnosti posuzovány jako podčeledi. Celosvětově je v čeledi přes 100 rodů a stovky druhů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zopheridae na anglické Wikipedii. Taxon Zopheridae ve Wikidruzích Zopheridae na BioLib

<<<HUMAN>>>: Agropoli? <<<ASSISTANT>>>: Agropoli je město v italské Kampánii, v provincii Salerno. Leží v jihozápadní části Itálie, v Salernském zálivu, na pobřeží Tyrhénského moře. Leží na počátku tzv. Cilentského pobřeží, což je pobřežní hornatá krajina mezi řekami Calore a Tanagro. Agropoli je vzdálená přibližně 100 km jihovýchodně od Neapole, hlavního města Kampánie. 10 km severně od Agropoli se nachází velmi významná památka, původní antické město Paestum.

<<<HUMAN>>>: Jay Blumler? <<<ASSISTANT>>>: Jay Blumler (18. února 1924 New York – 2021) byl americký teoretik komunikace a médií. Byl emeritním profesorem veřejné komunikace na University of Leeds a také emeritním profesorem žurnalistiky na University of Maryland, který svůj raný akademický život strávil převážně ve Velké Británii. Spolu s Elihu Katzem se podílel na teorii užití a uspokojení. Vystudoval politologii na Antioch College a doktorandem se stal od roku 1947 na London School of Economics. Vyučoval na Ruskin College v Oxfordu a poté od roku 1963 působil v Leedsu jako vědecký pracovník Granada Television Research Fellow. Television in Politics: Its Uses and Influences (1968), spoluautor Denis McQuail The Uses of Mass Communications: Current Perspectives on Gratifications Research (1974), editor Elihu Katz The Challenge of Election Broadcasting. Report of an Enquiry by the Centre for Television Research, University of Leeds (1978) with Michael Gurevitch a Julian Ives La télévision fait-elle l'élection?: Une analyse comparative, France, Grande-Bretagne, Belgique (1978) with Alison Ewbank and Claude Geerts Communicating to Voters: Television in the First European Parliamentary Elections (1983) editor with Anthony D. Fox Research on the Range and Quality of Broadcasting Services. A Report for the Committee on Financing the BBC.(HMSO 1986) with T. J. Nossiter, Malcolm Brynin Wired Cities: Shaping the Future of Communications (1987) editor withWilliam H. Dutton and Kenneth L. Kramer Broadcasting Finance in Transition: A Comparative Handbook (1991) editor with T. J. Nossiter The Formation of Campaign Agendas: A Comparative Analysis of Party and Media Roles in Recent American and British Elections (1991) with Michael Gurevitch, Holli A Semetko, David H. Weaver Comparatively Speaking: Communication and Culture across Space and Time (1992) editor with Jack M. McLeod, Karl Erik Rosengren Television and the Public Interest: Vulnerable Values in Western European Broadcasting (1992) – editor The Crisis of Public Communication (1995) s Michael Gurevitch V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jay Blumler na anglické Wikipedii. Ellis Cashmore and Chris Rojek, Dictionary of Cultural Theorists, 1999, pp. 75–76

<<<HUMAN>>>: 411 (číslo)? <<<ASSISTANT>>>: Čtyři sta jedenáct je přirozené číslo. Římskými číslicemi se zapisuje CDXI a řeckými číslicemi υια. Následuje po číslu čtyři sta deset a předchází číslu čtyři sta dvanáct. 411 je: Deficientní číslo Složené číslo Šťastné číslo 411 411 př. n. l.

<<<HUMAN>>>: Spojené státy americké na Letních olympijských hrách 1908? <<<ASSISTANT>>>: Spojené státy americké na Letních olympijských hrách v roce 1908 v Londýně reprezentovalo 122 mužů v 10 sportech. (anglicky) Spojené státy americké na LOH 1908

<<<HUMAN>>>: Dean Geyer? <<<ASSISTANT>>>: Dean Stanley Geyer (* 20. března 1986, Johannesburg, Jihoafrická republika) je australský zpěvák, textař a herec, který skončil v roce 2006 na třetím místě v televizní talentové soutěži Australian Idol. Měl roli Tye Harpera v australském seriálu Neighbours. Přidal se k obsazení amerického seriálu Glee, kde ve 4. sérii ztvárňuje Brodyho Westona. Narodil se v Johannesburgu v Jihoafrické republice jako nejstarší ze tří dětí. Má dvě mladší sestry, které se zajímají o bojová umění. Deanův zájem o hudbu začal již v jeho raném dětství. Naučil se hrát na kytaru a napsal svou první píseň nazvanou "Change", která byla založena na jeho stěhování se z Jihoafrické republiky do Austrálie. Na konkurzu na Australian Idol zpíval svou vlastní píseň s názvem "Nice to Meet You". V roce 2004 založil kapelu nazvanou "Third Edge" a nahrál svou hudbu ve Studiu 52. Studio 52 poté dovolilo Geyerovi a jeho skupině vystoupit na předávání cen Kool Skools awards night, ale skupina získala pouze nominaci. V dubnu 2007 začal chodit ze zpěvačkou Lisou Origliasso z australského dua The Veronicas, kterou potkal na předávání cen ARIA Awards. V dubnu 2008 Origliasso veřejně oznámila, že jsou s Geyerem zasnoubení. Nicméně kvůli pracovním závazkům se jejich zasnoubení v červenci 2008 zrušilo. Geyer v současné době chodí s herečkou Jillian Murray, svou kolegyní s filmu Never Back Down 2: The Beatdown. Geyer je křesťan. Řekl, že mezi dva jeho hudební idoly patří Bon Jovi a Marc Cohn. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dean Geyer na anglické Wikipedii. Dean Geyer v Internet Movie Database (anglicky) Fanouškovské stránky (anglicky) Dean Geyer v Česko-Slovenské filmové databázi

<<<HUMAN>>>: Burzum (album)? <<<ASSISTANT>>>: Burzum je první studiové album norského blackmetalového projektu Burzum. Bylo vydáno v březnu 1992 ve studiu Deathlike Silence Productions. Na albu se kromě Varga Vikernese podílel i norský hudebník Euronymous, který nahrál kytarové sólo pro píseň War a gong pro píseň Dungeons of Darkness. První strana "Hate""Feeble Screams from Forests Unknown" – 7:28 "Ea, Lord of the Depths" – 4:52 "Black Spell of Destruction" – 5:39 "Channelling the Power of Souls Into a New God" – 3:27Druhá strana "Winter""War" – 2:30 "The Crying Orc" – 0:58 "A Lost Forgotten Sad Spirit" – 9:11 "My Journey to the Stars" – 8:10 "Dungeons of Darkness" – 4:50 Burzum na oficiální stránce Burzum.

<<<HUMAN>>>: Dezertní víno? <<<ASSISTANT>>>: Dezertní víno je víno, které obsahuje vyšší podíl cukru či alkoholu. Cukr i alkohol může být uměle zvyšován během výroby. Význam termínu dezertní víno se postupně mění a jeho výklad není striktně vymezen. V osmdesátých letech se sladká vína dělila do následujících čtyř skupin: přírodní sladká dezertní (přislazovaná cukrem) dezertní kořeněná (vermuty) dezertní likérováSoučasný vinařský zákon hovoří o vínech likérových a aromatizovaných, ale dezertní vína nespecifikuje. Jelikož je i v zahraničí užívání tohoto pojmu jistým způsobem roztříštěno, chápe se dnes jako dezertní každé víno s vyšším obsahem cukru (i přírodního) a obvykle vyšším obsahem alkoholu (což ale není podmínkou). V Anglii se takto označují všechna sladká vína, která jsou servírovaná zároveň s pokrmem s výjimkou bílých vín fortifikovaných, která se servírují před jídlem (jako aperitiv). Ve Spojených státech jsou jako dezertní označována vína s obsahem alkoholu nad 14%, zatímco v Německu se obsah alkoholu nezohledňuje. Za dezertní vína můžeme považovat například: výběry z cibéb – přívlastková vína vyrobena z přezrálých či botrytických cibéb slámová vína – přívlastková vína vyrobena z vysušovaných bobulí ledová vína – přívlastková vína vyráběná z přirozeně zmrzlých bobulí botrytické sběry – vína s obsahem bobulí napadených botrytidou fortifikovaná vína – vína s přidaným alkoholem likérová vína aromatizované vínoze zahraniční produkce jsou to například: Commandaria – řecké víno pocházející z Kypru vyráběné z přezrálých dosušovaných bobulí Prošek – chorvatské víno vyráběné v dalmatské oblasti z bobulí seschlých na slunci Tokajská vína (sladká) – maďarská a slovenská botrytická vína Sauternes – francouzské botrytické víno Kagor – moldavská vína vyráběná z přezrálých hroznů Cabernet Sauvignon Porto (portské) – portugalské fortifikované víno z okolí města PortoDezertní vína bývají obvykle těžká, často sladká a používají se jako aperitivy, nebo jsou servírována ke sladkým dezertům. Využití záleží na konkrétním druhu vína; rozptyl je velmi široký, takže obecný charakter není snadné specifikovat.

<<<HUMAN>>>: Anna Maria Mozartová? <<<ASSISTANT>>>: Anna Maria Walburga Mozartová, rozená Pertl(ová) (25. prosince 1720 v St. Gilgen v Rakousku – 3. července 1778 v Paříži), byla matka hudebního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta a Marie Anny Mozartové. Její rodiče byli Nicolaus Pertl, zástupce prefekta Hildensteinu a jeho manželka Eva Rosina. Roku 1747 se Anna Marie vdala za hudebníka a hudebního skladatele Leopolda Mozarta, s nímž měla sedm dětí. Z důvodu tehdejší vysoké úmrtnosti malých dětí, se však dospělosti nedožilo pět z nich. Jejich dcera Maria Anna Mozartová (zvaná „Nannerl“ / Nanynka) byla talentovaná hudebnice, její schopnosti však byly brzo zastíněny úspěchy jejího geniálního mladšího bratra. Obě děti pak s otcem Leopoldem cestovaly a koncertovaly po celé Evropě, především u dvorů tehdejších panovníků. Anna Maria Mozartová doprovázela svého syna na několika turné, když nebyl její muž uvolněn svým zaměstnavatelem, salcburským arcibiskupem, na cesty. Anna Maria Mozartová zemřela na chřipku 3. července 1778 v Paříži, během synova turné po Francii. Biografie Anny Marie Mozartové

<<<HUMAN>>>: Scary Movie? <<<ASSISTANT>>>: Scary Movie (v češtině také Děsnej biják) je americká filmová komedie. Paroduje hororové filmy 90. let jako třeba Vřískot, Šestý smysl, Tajemství loňského léta, Obvyklí podezřelí, Matrix, Záhada Blair Witch, i horrorovou klasiku jako třeba Halloween. Film začíná scénou, kdy se dívka Drew Deckerová (Carmen Electra) chystá dívat se na film a dělá si popcorn a vtom jí zavolá tajemný muž, který se jí zeptá, jestli má ráda strašidelné filmy. Muž jí řekne, že se na ni dívá a má v plánu na ni zaútočit nožem. Drew uteče do zahrady a vrah ji pronásleduje, postupně ji svlékne do podprsenky a kalhotek. Když ji vrah bodne do ňadra, na noži mu zůstane silikonový implantát. Následně ji omylem srazí autem její otec, který je zaneprázdněn svou ženou, která mu provádí orální sex. Nakonec ji vrah zabije. V další scéně je hlavní hrdinka Cindy Campbellová (Anna Farisová) se svým přítelem Bobbym Prinzem (Jon Abrahams) ve svém pokoji. Vtom do pokoje přijde Cindyin otec a Bobby se schová pod postel. Otec Cindy řekne, že odjíždí z města obchodovat se strýčkem Escobarem. Druhý den ráno se snaží u školy policie a novináři zjistit něco o smrti Drew Deckerové. Aby získala nějaké informace svede novinářka Gail Hailstormová retardovaného bratra Buffy Gilmoreové (Shannon Elizabeth) zvláštního strážníka Doofyho Gilmorea (Dave Sheridan). Skupina přátel (Cindy, Brenda Meeksová (Regina Hallová), Greg Phillipe (Lochlyn Munro), Ray Wilkins (Shawn Wayans), Bobby a Buffy) se shromáždí u fontány a baví se o tom, jak se vražda odehrála právě rok po jejich autonehodě. Následuje flashback, ve kterém jede skupina autem, pije alkohol, a Bobby omylem srazí muže. Všichni okamžitě předpokládají, že je muž mrtvý, ale ten je pouze omráčen. Cindy chce zavolat policii, ale Greg s ostatními se rozhodnou ho hodit do moře. Muž se během přesunu do kufru auta několikrát probere, ale někdo ho vždy náhodně omráčí, aniž by si toho někdo jiný všiml. Poté, co ho hodí do moře se dohodnou, že to nikomu neřeknou. Když Cindy sedí ve školní učebně, dostane vzkaz, že někdo ví, co dělala vloni o Halloweenu. Ta začne vzpomínat na svoje rande s Bobbym a hned na to dostane vzkaz: "Ne, ty huso. Myslím toho mrtvýho chlápka." a vyděsí se. Během školní soutěže o královnu krásy chce Buffy předvést dramatickou etudu, ale vidí, jak vrah zabíjí Grega a žádá obecenstvo o pomoc. Všichni si ale myslí, že to je její číslo, a nepomohou. Buffy nakonec vběhne do zákulisí, kde se dozví, že vyhrála, náhle zapomene na Grega a vrátí se na pódium, kde slaví svůj úspěch. Stejnou noc je vrahem napadena Cindy, ale zavolá policii a vrah uteče. Pak je nalezen se stejnou maskou a nožem Bobby a je zatčen. Cindy jde spát k Buffy domů, vrah jí tam znovu zavolá, a Bobby je díky tomu osvobozen. Druhý den se Buffy vysmívá Cindy kvůli jejímu strachu z vraha a když je ponechána o samotě, vrah ji napadne. Buffy nemá strach a paroduje klišé hororů devadesátých let. Předstírá, že je vyděšená, utíká dokola, upadne, zlomí si nohu, prosí vraha o to, aby ji nechal, dovolí mu, aby jí usekl hlavu. I po tom stále mluví, vrah neví, co s ní má dělat, a hodí její hlavu do ztrát a nálezů. V další scéně jsou Ray a Brenda v kině na filmu Zamilovaný Shakespeare. Ray odejde na záchod, kde již poněkolikáté během filmu ukáže, že je gay, a je mu probodena hlava mužským penisem. Pak si vrah sedne v kině vedle Brendy, ta po celou dobu filmu mluví a začne i telefonovat. Když si vrah pomalu chystá nůž, aby ji zabil, někdo z obecenstva mu ho vezme a Brendu probodne. Pak ji začnou bodat všichni z publika a Brenda zemře před filmovým plátnem. Protože nechce Cindy zůstat přes noc doma sama, uspořádá párty. Během párty vrah zavraždí Shortyho spolubydlící. Pak zaútočí na Cindy a Bobbyho. Oba utečou a Bobby řekne, že on a Ray, který přežil "vraždu penisem", jsou dva vrahové, kteří spolu chtějí začít nový homosexuální život v Los Angeles, ale předtím musí odstranit všechny své známé. Bobby zastřelí Shortyho, pak se s Rayem připravují na vraždu Cindy. Ale když řeknou, že napodobují reálného vraha, reálný vrah se objeví a oba je zabije. Pak Cindy a vrah předvedou souboj ve stylu Matrixu, vrah uteče. Na policejní stanici Cindy přijde na to, že vrahem byl ve skutečnosti Doofy. Následuje záběr na to, jak Doofy, zbaven svého šíleného vzhledu, skáče do auta Gail Hailstormové a společně ujíždějí. Film končí, jak šerif a Cindy vyběhnou ven a uvidí unikajícího Doofyho. Cindy začne řvát "NEEEEEEE" a srazí ji auto. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scary Movie na anglické Wikipedii. Scary Movie 2 Scary Movie 3 Scary Movie 4 Scary Movie 5 Děsnej doják Velkej biják Suprhrdina Tohle je Sparta! Disaster Movie Vřískot

<<<HUMAN>>>: Wonder-hit? <<<ASSISTANT>>>: Wonder-hit (v anglickém originále Wonder-ful) je dvacátá první epizoda čtvrté série amerického hudebního televizního seriálu Glee a v celkovém pořadí osmdesátá sedmá epizoda tohoto seriálu. Scénář k epizodě napsal Brad Falchuk a režírovala ji Wendey Stanzler. Epizoda se poprvé vysílala ve Spojených státech dne 2. května 2013 na televizním kanálu Fox. V tomto díle se představila speciální hostující hvězda Katey Sagal v roli Nancy Abrams a vrátila se Kate Hudson jako Cassandra July. Epizoda je hudební poctou zpěvákovi Steviemu Wonderovi. Rachel Berry (Lea Michele) volá vedoucímu sboru Willovi Schuesterovi (Matthew Morrison, aby mu dala vědět, že se stala jednou z finalistek na roli Fanny Brice v nadcházejícím broadwayském revivalu muzikálu Funny Girl. Will to ihned s nadšením sdělí sboru a povzbudí je, aby zpívali písně Stevieho Wondera k oslavě úžasných věcí v jejich životech. Kitty Wilde (Becca Tobin) zjistí, že Artie Abrams (Kevin McHale) byl přijat na filmařskou školu do New Yorku, ale jeho matka, Nancy Abrams (Katey Sagal), mu tam nedovolí odejít. Kitty zpívá "Signed, Sealed, Delivered I'm Yours", aby ho povzbudila, aby na školu šel, ale Artie je stále přesvědčen o tom, že zůstane. Kitty posléze navštíví Nancy, která o tom vůbec neví a dozví se o tom od Kitty. Artieho konfrontuje jeho matka a Artie přiznává, že se bojí být sám, ale Nancy ho ujišťuje, že si zvykne a Artie se rozhodne jít do New Yorku. Mercedes Jones (Amber Riley), která nahrává své první album, se vrací do Limy společně s Mikem Changem (Harry Shum mladší) a Kurtem Hummelem (Chris Colfer), aby pomohli New Directions s přípravou na regionální kolo soutěže sborů. Mercedes pomáhá Marley Rose (Melissa Benoist) k zlepšení jejího hlasu a obě dvě za doprovodu Blaina Andersona (Darren Criss) zpívají "Superstition" ve školní hale. Kurt se dozvídá, že rakovina jeho otce, Burta Hummela (Mike O'Malley), je již téměř vyléčena a oslavuje jeho vyléčení písní "You Are the Sunshine of My Life". Blaine později žádá Burta o svolení, aby mohl Kurta požádat o ruku, ale Burt mu řekne, že ještě nejsou připraveni na tento druh závazku a že nakonec stejně skončí spolu. Mezitím si Mercedes a Mike povšimnou talentu Jaka Puckermana (Jacob Artist) a motivují ho k tomu, aby se stal výraznějším hlasem ve sboru, a tak Jake tedy zpívá před všemi píseň "I Wish". V New Yorku se Cassandra July (Kate Hudson) dozví o Rachelině konkurzu a gratuluje jí. Prozrazuje, že se k ní neustále chovala tak špatně, aby z ní udělala lepší umělkyni. Cassandra a studenti NYADY poté zazpívají "Uptight (Everything's Alright)" pro Rachel a Cassandra jí popřeje mnoho štěstí. Mercedes je zklamaná, když jí nahrávací společnost nutí, aby změnila svou fotku na albu a rozhodne se zrušit smlouvu a své sny si vyplnit sama. Připomíná New Directions, aby si vždy připomínali pravdu a zpívá "Higher Ground". Sbor se později setkává v hale, kde oslavují Artieho úspěch a zpívají "For Once in My Life". „Signed, Sealed, Delivered I'm Yours" „Superstition" „You Are the Sunshine of My Life" „I Wish" „Uptight (Everything's Alright)" „Higher Ground" „For Once in My Life" V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wonder-ful na anglické Wikipedii. Wonder-hit na Fox.com (anglicky) Wonder-hit v Internet Movie Database (anglicky)

<<<HUMAN>>>: Bitva u Badru? <<<ASSISTANT>>>: Bitva u Badru (arabsky غزوة بدر) se odehrála 17. března roku 624 (17. ramadánu roku 2 islámského kalendáře) v oblasti Hidžázu na západě dnešní Saúdské Arábie a znamenala zlomový obrat v boji mezi ranou muslimskou obcí vedenou prorokem Mohamedem a protivníky z řad pohanských Kurajšovců, kteří ovládali Mekku. V islámské tradici byla bitva vykládána jako drtivé vítězství, za něž muslimové vděčí boží prozřetelnosti; sekulární prameny pak vítězství připisují Mohamedovu vojevůdcovskému umění. Ačkoliv je bitva u Badru jednou z několika bitev zmíněných v posvátné knize islámu – koránu – prakticky všechny současné znalosti o této bitvě pochází z tradičních islámských pramenů: dvou hadísů a jiných Mohamedových životopisů, napsaných desítky let po jeho smrti. Bitvě u Badru předcházelo na přelomu let 623 a 624 několik menších šarvátek mezi medínskými muslimy a Kurajšovci z Mekky kvůli stupňujícím se nájezdům proti mekkánským karavanám. Bitva u Badru však představovala první velké regulérní střetnutí mezi oběma silami. Postupujíce proti silné obranné pozici, dokázali Mohamedovi disciplinovaní bojovníci rozbít kurajšovské linie a zabít několik významných kurajšovských vůdců, včetně Mohamedova úhlavního nepřítele Abú Džahla, a mnoho dalších zajmout, např. Mohamedova strýce al-Abbáse. Pro muslimy mělo toto vítězství obrovský význam, neboť znamenalo, že Mekka, jež byla jedním z nejbohatších a nejmocnějších pohanských měst v Arábii, může být poražena. Muslimské vítězství také značně posílilo Mohamedovu pozici jak vůči vnitřní opozici, tak i navenek vůči ostatním arabským kmenům, jimž bitva u Badru signalizovala vzestup nové arabské moci; kočovné kmeny začaly uzavírat s Medínou spojenectví a některé i přijímat islám. Bitvou u Badru byl zahájen mohutný muslimský postup, známý souhrnně jako islámská expanze. V době působení proroka Mohameda a bitvy u Badru byl Arabský poloostrov řídce osídlen převážně arabským etnikem. Arabové žili kočovným životem, ale v oázách uprostřed Arábie existovaly zemědělské osady s povahou městských států, v jižní části poloostrova (dnešní Jemen a Omán) existovaly i větší politické celky. Kočovní Arabové měli primitivní kmenová náboženství s prastarými obyčeji (včetně lidských obětí), ale přesto v životě pohanských kočovníků hrálo náboženství jen malou úlohu. Na severu bylo mezi Araby zakořeněné křesťanství různých orientálních směrů, na pobřeží Rudého moře v Hidžázu měl silnou pozici judaismus, vyskytoval se i perský zoroastrismus. Mohamed se narodil někdy mezi lety 570–580 v Mekce, byl příslušníkem rodu Hášimovců, kteří náleželi ke kmenu Kurajšovců. Když mu bylo asi čtyřicet let, začal mít během svých meditací v jeskyni hory Hirá' v okolí Mekky různá vidění, jež připisoval božímu projevu, který mu tak svěřoval prorocké poslání. Své názory začal nejprve šířit mezi okruhem svých nejbližších, později začal i s veřejnými kázáními, jež mu získávala stoupence, ale také mocné nepřátele. Avšak Mohamedův rod Hášimovců, v čele s Mohamedovým strýcem a jeho vychovatelem z dětství Abú Tálibem, (ačkoliv mnozí z Hášimovců s Mohamedovým učením neměli nic společného) se za svého příslušníka postavili a chránili ho před nepřáteli, zatímco finančně Mohameda podporoval bohatý obchodník Abú Bakr. Roku 619 však Abú Tálib zemřel a vedení rodu Hášimovců připadlo Mohamedovu strýci Amr ibn Hišámovi, jenž byl Mohamedovým nepřítelem. Ten zrušil ochranu, jíž Abú Tálib Mohamedovi poskytoval, a vystupňoval perzekuce, jimž byli muslimové vystavováni. Roku 622, kvůli otevřeným aktům nepřátelství ze strany pohanských Kurajšovců, Mohamed a mnoho jeho následovníků Mekku opustilo a přesídlilo do Medíny, kde místní pohanští Arabové přijali islám. Mohamedův útěk do Medíny se nazývá hidžra a získání města pod muslimskou kontrolu znamená také počátek Mohamedova vůdcovství v rovině politické. Mohamed Medínu přetvořil v zárodek teokratického islámského státu a soustředil se na odboj proti nevěřícím, zejména mekkánským Kurajšovcům. Kromě povinné náboženské daně se loupeživé nájezdy proti obchodním karavanám staly pro Medínské živobytím. Již na podzim roku 623 se muslimové pokusili napadnout kurajšovskou karavanu, když projižděla Hidžázem, ale karavaně se podařilo vyváznout. V lednu 624 muslimové u Nachly, jihovýchodně od Mekky, tentokrát již úspěšně přepadli a oloupili kurajšovskou karavanu cestující z jižní Arábie. Na jaře 624 dostal Mohamed zprávy o další karavaně cestující ze Sýrie do Mekky vedené Abú Sufjánem s ozbrojeným doprovodem třiceti až čtyřiceti mužů. K výpravě proti této karavaně se propůjčili i Medínští (do té doby se nájezdů účastnili pouze tzv. muhádžirové, kteří do Medíny přišli s Mohamedem z Mekky) a muslimům se tak podařilo sebrat armádu o 313 bojovnících, největší, jakou do té doby postavili. Do čela armády se postavil osobně prorok Mohamed a společně s ním do boje šli jeho nejbližší společníci jako Mohamedův strýc Hamza, zeť a synovec Alí a budoucí chalífové Abú Bakr a Umar. Muslimské jezdectvo se skládalo ze 70 velbloudů a jen dvou nebo tří koní, což by znamenalo, že zbytek mužstva musel buď pochodovat pěšky, nebo všichni jeli na velbloudech – tedy tři až čtyři muži na jednom zvířeti. Podle Edwarda Gibbona Mohamedovi vojáci na 72 velbloudech jeli střídavě a měli jenom dva koně. Mnohé muslimské zdroje, včetně samotného koránu, však naznačují, že muslimové s větším střetnutím ani nepočítali, a jeden z budoucích chalífů, Uthmán, zůstal v Medíně, aby se staral o svou nemocnou manželku.Muslimský postup nezůstal utajen. Jak se karavana blížila k Medíně, její vůdce Abú Sufján od cestovatelů a jezdců dostával zprávy o Mohamedově úmyslu karavanu přepadnout, Abú Sufján proto vyslal do Mekky posla jménem Damdam, aby varoval Kurajšovce a přivolal posily. Kurajšovci z Mekky mobilizovali a na pomoc karavaně vyslali 300 jezdců na koních a až 700 jezdců na velbloudech. Mnozí kurajšovští aristokraté, jako Amr ibn Hišám, Valíd ibn Uthma, Šajba či Umaja ibn Chalafa, se připojili k armádě; jejich důvody byli rozmanité, někteří měli v karavaně své finanční zájmy, jiní chtěli pomstít Ibn al-Hadramiho a ostatní stráže z karavany přepadené v lednu muslimy u Nachly a konečně, mnozí se chtěli zúčastnit výpravy proti muslimům, když se vítězství zdálo na dosah ruky. Abdulláh ibn Mas‘úd popisuje Amra ibn Hišáma, jak nejméně jednoho zdráhajícího se šlechtice, Umaju ibn Chalafa, přiměl připojit se k výpravě.Tou dobou Mohamedova armáda postupovala ke studnám u Badru, jež ležely na obchodní trase ze Sýrie. Mohamed předpokládal, že se zde karavana zastaví a plánoval ji zde napadnout. Nicméně několik muslimských průzkumníků bylo objeveno zvědy z karavany, Abú Sufján proto vydal karavaně rozkaz změnit rychle směr na západ k Janbu na pobřeží Rudého moře. Zhruba v té době k muslimům dolehly zprávy o vojsku, jež vyrazilo z Mekky. Mohamed okamžitě svolal válečnou radu; zatím byla stále možnost ustoupit, zvláště, když mnozí z Mohamedových bojovníků náleželi k tzv. al-ansár (pomocníkům) pocházejících z řad původních medínských kmenů a kteří se zavázali pouze k obranně Medíny a nikoliv k dobyvačným tažením. Podle Medínské konstituce měli al-ansár právo odmítnout bojovat a opustit armádu. Nicméně podle tradice se al-ansár stejně tak zavázali k boji. Ve čtvrtek 15. března se obě armády nacházely asi jeden den pochodu od městečka Badr. Odpoledne Mohamed vyslal několik jezdců v čele s Alím, aby prozkoumali okolí studní u Badru. Alí se svými bojovníky u studní překvapil skupinu kurajšovských zásobovačů, kteří brali vodu; jen jedinému z Kurajšovců se podařilo uprchnout, zbytek byl Alím zajat a odveden do muslimského ležení, od kterých následně Mohamed vyzvěděl sílu a vzdálenost nepřítele. Muslimští bojovníci, kteří očekávali, že jim zajatci sdělí, kde se nachází karavana, byli zděšeni, když se dozvěděli, že místo karavany proti nim stojí celá hlavní kurajšovká armáda. Podle některých tradic, když se Mohamed dozvěděl jména všech kurajšovských šlechticů, již doprovází vojsko, zvolal: Následujícího dne nařídil rychle pochodovat na Badr, aby dorazil dříve, než kurajšovská armáda. Badrské studny se nacházely na mírném svahu na východní straně údolí zvaného „Yalyal“. Západní strana byla uzavřena vysokým kopcem zvaným 'Aqanqal. Když z východu dorazila na místo muslimská armáda, Mohamed nejprve zvolil sešikovat vojáky u první studny, na kterou narazil. Avšak Hubab ibn al-Muhdír se proroka optal, zda jeho volba je boží vnuknutí, či jeho vlastní názor. Když Mohamed odvětil, že je to jeho vlastní volba, Ibn al-Muhdír navrhl obsadit pramen blíže nepřátelské armádě a blokovat tak všechny ostatní. Mohamed tento návrh přijal a rychle se s armádou přesunul. Podle Tárika Ramadána to dokazuje, že Mohamed nebyl autokratický vůdce, ale dovoloval svým stoupencům odporovat bez toho, že by to bylo považováno za projev neúcty. Naproti tomu je jen velmi málo známo o kurajšovském vojsku v době, kdy vytáhlo z Mekky až do chvíle, kdy dorazilo k Badru. Ty informace, které se zachovaly, mnoho nevypovídají. Arabské armády měly ve zvyku brát s sebou na válečná tažení své ženy a děti, aby podporovaly a staraly se o muže, ale mekkánská armáda to tentokrát neudělala. Kurajšovci také zřejmě vyvinuli jen malé, nebo vůbec žádné úsilí ke zkontaktování spojeneckých kmenů, roztroušených po celém Hidžázu. Obě tyto skutečnosti napovídají, že Kurajšovci výpravu organizovali narychlo, když karavana volala o pomoc. Kromě toho Kurajšovci věděli, že muslimy převyšují počtem v poměru tři na jednoho a očekávali tedy snadné vítězství. Když Kurajšovci dosáhli al-Juhfy, města ležícího jižně od Badru, přijali zprávu od Abú Sufjána, který vojsku sdělil, že karavana je již bezpečně za zády kurajšovské armády a vojsko se tedy může stáhnout zpět do Mekky. V tu chvíli, podle Karena Armstronga, v armádě vypukl mocenský spor; Abú Džahl chtěl pokračovat v tažení, ale některé přítomné klany, mezi nimi Zuhraovci či Adíovci, odmítly Abú Džahla následovat a vrátily se do Mekky. Armstron naznačuje, že klany mohly mít zájem na moci, jež by Abú Džahl získal, kdyby se mu podařilo muslimy zničit. Rovněž rod Hášimovců váhal, ale nakonec jejich kontingent vojsko rovněž opustil. Abú Džahlova armáda odchodem části klanů sice utrpěla ztráty, ale vzápětí se k vojsku připojil oddíl Abú Sufjána z Mekky, čímž se ztráty částečně zacelily. O půlnoci 17. března Kurajšovci sbalili tábor a vytáhli směrem na Badrovské údolí. Protože předchozího dne pršelo, byl postup s koňmi a velbloudy na kopec 'Aqanqal velmi obtížný. Když se jim podařilo kopec překonat, rozbili Kurajšovci tábor přímo v Badrovském údolí a zatímco zbytek vojska odpočíval, bylo vysláno několik jezdců v čele s Umajrem ibn Wahbem, aby prozkoumali muslimské linie. Umajr poté Kurajšovcům nahlásil, že Mohamedova armáda je malá a muslimové nemají žádné spojence, kteří by se k bitvě připojili. Nicméně Umajr varoval před značnými ztrátami, jež mekkánská armáda v konečném útoku utrpí. To ještě více demoralizovalo kurajšovské bojovníky, protože arabské bitvy se tradičně vyznačovaly malými ztrátami na životech, což ještě vystupňovalo další kolo svárů mezi kurajšovskými veliteli. Nicméně podle arabského tradičního podání Amr ibn Hišám rozpory umlčel apelováním na kurajšovský smysl pro čest a požadavkem na naplněním krevní msty.Bitva byla soubojem tří nejlepších mužů od muslimů a Kurajšovců. Z muslimského šiku vyrazili tři z al-ansár, aby se utkali s třemi Mekkánci, ale ti svým pokřikem Medínské zahnali zpět; kurajšovští bojovníci byli nervózní z propuknutí dalších sporů mezi mekkánskými veliteli a navíc chtěli jen bojovat s kurajšovskými muslimy, Mohamedovými bojovníky původem z Mekky. Mohamed tedy vyslal vpřed Alího, Ubajdu a Hamzu. V souboji se Hamzovi podařilo svého soupeře zabít, ačkoliv Ubajda byl smrtelně zraněn. Poté armády zahájily proti sobě palbu z luků. Zabiti byli dva muslimové a neznámý počet Kurajšovců. Ještě před bitvou vydal Mohamed muslimům rozkaz střílet na Kurajšovce během jejich postupu k muslimským liniím a tasit meče až ve chvíli, kdy budou příliš blízko. Nyní, když prorok vydal rozkazy, vrhl směrem proti kurajšovským zástupům hrst oblázků, což bylo pravděpodobně tradiční arabské gesto, a zvolal: „Znetvořeny budiž ty tváře!“ Armáda muslimů vyrazila proti kurajšovským liniím. Mekkánci, demoralizovaní a v plné bojové síle, se kvapně obrátili a dali na útěk. Samotná bitva trvala několik hodin a krátce po poledni bylo po všem. Korán sílu muslimského útoku popisuje v několika verzích, odvolávaje se přitom na tisíce andělů sestupujících z nebe nad Badrem, kteří rozdrtili Kurajšovskou armádu. Rané muslimské zdroje tyto zprávy přebírají doslova a v několika hadísech se objevují pasáže popisující rozhovory Mohameda s archandělem Džibrílem a jeho roli, jež hrál v bitvě u Badru. Al-Buchárí ztráty mekkánské armády vypočítává na 70 padlých a 70 zajatých. To mohlo představovat 15–16 % kurajšovské armády, jestliže ve skutečnosti nebyla velikost mekkánské armády u Badru mnohem nižší, v takovém případě by procento ztracených bojovníků bylo mnohem vyšší. Alí ibn Abú Tálib sám vypočítává 18 padlých Mekkánců. Muslimské ztráty činí asi 14 padlých, tedy asi 4 % celkové armády. O počtu zraněných na obou stranách žádné zdroje nereferují. V bitvě se muslimům podařilo získat značné množství kurajšovských zajatců, včetně urozených, mezi nimi Mohamedova strýce al-Abbáse z rodu Abbásovců, kteří okamžitě zažehli mezi muslimy kontroverzi, podle súry 8: „Nebylo dáno proroku žádnému, aby měl zajatce, pokud dokonale neporazil nepřátele na zemi. Vy toužíte po tom, co nabízí vám život pozemský, zatímco Bůh vám chce dát život budoucí – a Bůh mocný je i moudrý.A kdyby nebylo příkazu již dříve od Boha daného, byl by se vás dotkl trest nesmírný za to, co jste si vzali.Jezte z toho, co jste ukořistili, jen dovolené a výtečné a bojte se Boha, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.“ Podobná událost je rovněž v biblické starozákonní první knize Samuelově, kde Bůh trestá Saula za to, že ušetřil život zajatců, které mu Bůh nařídil pozabíjet. Kurajšovští zajatci byli drženi v bezpečí a zásobováni; dokonce když Umajjův bývalý otrok Bilal chtěl svého bývalého pána zabít, muslimové k Umajjovi postavili stráž.Krátce před tím, než muslimové upustili bitevní pole, vydal Mohamed rozkaz pohřbít více než dvacet mrtvých Kurajšovců v badrské studni. Hadísy několikrát referují o této události, jež byla zřejmě jednou z hlavních příčin pohoršení mezi mekkánskými Kurajšovci. Krátce poté bylo několik muslimů, jež zajali spojenci Mekky, odesláno do Mekky a jako odvetu za porážku u Badru popraveno. Podle tradice krevní msty mnozí příbuzní Kurajšovců padlých u Badru jako pomstu napadli členy kmene, jehož příslušníci zabili jejich příbuzné. Muslimové však rovněž toužili po pomstě za perzekuce, jimž byli několik let vystavováni během pobytu v Mekce; několik zajatců od Badru bylo proto muslimy popraveno. Nicméně, po počátečních popravách byli zajatci rozděleni mezi muslimské rodiny a bylo s nimi zacházeno dobře, později byli propuštěni buď za výkupné, nebo jen za přísahu, že již nebudou proti Mohamedovi bojovat. Bitva u Badru významně ovlivnila vzestup dvou mužů, kteří po následující století určovali směr vývoje Arábie. Prvním byl prorok Mohamed, který se prakticky přes noc stal z mekkánského uprchlíka významným vůdcem. Marshall Hodgson dodává, že Badr donutil ostatní Araby „muslimy vnímat jako potenciální soupeře a nástupce v prestiži a politické roli, jež drželi Kurajšovci.“ Mohamedova pozice v medínské komunitě značně posílila a jeho pozornost se tak mohla zaměřit proti vnějším protivníkům. Krátce po bitvě u Badru Mohamed zahájil kampaň proti medínským židům, kteří ohrožovali jeho politické postavení; prvním napadeným židovským kmenem se stal Banú Kajnuká. V té době naopak pozice hlavního Mohamedova politického odpůrce, Abdulláha ibn Ubajje, vážně oslabila a nadále byl schopen představovat Mohamedovi jen omezeného protivníka. Druhým mužem, jehož bitva u Badru ovlivnila, byl Abú Sufján. Smrt Amra ibn Hášima, stejně jako mnoha dalších kurajšovských šlechticů, dala Abú Sufjánovi příležitost stát se vůdcem kurajšovského kmene; v důsledku, když Mohamed o šest let později pochodoval na Mekku, byl to Abú Sufján, kdo pomohl nekrvavou kapitulaci. Abú Sufján se posléze stal vysoko postaveným úředníkem nově se rodící arabské říše, a jeho syn Mu'ávija se stal syrským místodržícím a v roce 661 i zakladatelem umajjovského chalífátu.V pozdější době se bitva u Badru stala tak slavnou, že Ibn Ishák do své Mohamedovy biografie zahrnul jmenný seznam muslimských bojovníků účastnivších se bitvy. V mnohých hadísech jsou jednotlivci, kteří bojovali u Badru, zaznamenáni spíše formálně, a v pozdějších letech za to dokonce mohli získat jistá privilegia. Poslední veterán z bitvy u Badru zemřel během první islámské občanské války.Jak shrnuje Paul K. Davis: „Mohamedovo vítězství stvrdilo jeho autoritu coby vůdce islámu; zapůsobil tak na místní kmeny, že se k němu připojily, expanze islámu tak začala.“ Bitva u Badru je jednou z mála bitev speciálně zmiňovaných v Koránu, zvláště jako srovnání s bitvou u Uhudu: Súra 3, verše 123–125: „Bůh vám již vskutku pomohl u Badru, když jste byli ještě nepatrní. Bojte se Boha, snad Mu budete vděčni.A hle, pravil jsi věřícím: „Což vám nestačí, že vás Pán váš posílil třemi tisíci andělů z nebe vyslanými? Ba ano! Budete-li vytrvalí a bohabojní; pak až nepřítel na vás prudce zaútočí, Pán váš vás podpoří pěti tisíci andělů, kteří označují známkami.“ Súra 3, verš 13: „Dostalo se vám již znamení v dvou houfech, jež se střetly: jeden houfec bojoval na stezce Boží, zatímco druhý byl nevěřící. A zdál se jim druhý houfec na pohled dvojnásobný počtem; a Bůh poskytuje pomoc Svou tomu, komu chce, a věru je v tom poučení pro ty, kdož jsou jasnozřiví.“ Badr je také předmětem súry 8: Al-Anfál, která líčí vojenské postupy a operace. Arabský výraz al-Anfál znamená „kořist“ a odkazuje na dohady, jak po bitvě mezi vojáky rozdělit kořist ukradenou Kurajšovcům. Osmá súra přímo nezmiňuje jméno Badr, ale popisuje bitvu a několik veršů se vztahuje přímo k bitvě u Badru a událostem krátce po ní. Díky svému významu v dějinách islámu jakožto vítězství proti všem očekáváním, jméno Badr zlidovělo jak v muslimských armádách, tak v militantních organizacích. Název Badr byl také použit pro krycí název operace egyptské armády v říjnu 1973 během jomkipurské války, či bojovou akci pákistánské armády roku 1999 během kárgilské války.Bitva u Badru se stala námětem i pro beletristická zpracování; roku 1976 byla bitva ztvárněna v arabském filmu Poselství, režírovaného Mustafou Akkadem. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Badr na anglické Wikipedii. ALI, Abdullah Yusuf. The Holy Qur'an: Text, Translation & Commentary. New York: Tahrike Tarsile Qur'an; Reissue edition, 1987. ISBN 0-9403-6832-3. (anglicky) ARMSTRONG, Karen. Muhmmad: Biography of the Prophet. San Francisco: HarperSanFrancisco, 1993. Dostupné online. ISBN 0-0625-0886-5. (anglicky) CRONE, Patricia. Piscataway: Gorgias Press LLC, 2004. ISBN 1593331029. (anglicky) HODGSON, Marshall. The Venture of Islam: The Classical Age of Islam. Chicago: University of Chicago Press, 1974. Dostupné online. ISBN 0-226-34683-8. (anglicky) LINGS, Martin. Muhammad: His Life Based on the Earliest Sources. New York: Inner Traditions International, 1983. Dostupné online. ISBN 0892810467. (anglicky) NICOLLE, David. Armies of the Muslim Conquest. Londýn: Osprey Publishing, 1993. Dostupné online. ISBN 1-8553-2279-X. (anglicky) RAMADAN, Tariq. In the Footsteps of the Prophet: Lessons from the Life of Muhammad. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 0195308808. (anglicky) WATT, William Montgomery. Muhammad at Medina. Oxford: Clarendon Press, 1962. Dostupné online. (anglicky) Translation of Sahih Bukhari . Los Angeles: Center for Muslim-Jewish Engagement . (USC-MSA Compendium of Muslim Texts). Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-17. (anglicky) Translation of Malik's Muwatta . Los Angeles: Center for Muslim-Jewish Engagement . (USC-MSA Compendium of Muslim Texts). Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-17. (anglicky) Translation of Sahih Muslim . Los Angeles: Center for Muslim-Jewish Engagement . (USC-MSA Compendium of Muslim Texts). Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-17. (anglicky) Partial Translation of Sunan Abu-Dawud . Los Angeles: Center for Muslim-Jewish Engagement . (USC-MSA Compendium of Muslim Texts). Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-15. (anglicky) Badr: Why did the battle of Badr break out and how did it happen? . IslamAnswers.Net . Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-11-22. (anglicky) The Battle of Badr . Al-Islam.Org . Dostupné online. (anglicky) The first battle of Islam at Badr . Islamic Occasions Network . Dostupné online. (anglicky) The Battle of Badr: “Those Are They Who Are in Truth Believers” . IslamOnline.Net . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-08. (anglicky) HUSSAIN, Irshaad. (Sura 8: verse 11 to 18) - Battle of Badr . 2004-9-30 . (anglicky)

<<<HUMAN>>>: Josef Šabacký? <<<ASSISTANT>>>: Josef Šabacký (19. června 1913 Třebíč – 11. ledna 1994 Třebíč) byl český botanik a ředitel muzea. Josef Šabacký se narodil v roce 1913 v Třebíči, v roce 1932 odmaturoval na gymnáziu v Třebíči a následně nastoupil na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně na studium moderní filologie, ale obratem přestoupil na Přírodovědeckou fakultu, kde se věnoval studiu zeměpisu, francouzštiny a tělesné výchovy. Studoval také praktické cvičení pro učitele kreslení a výtvarné umění na Vysoké škole technické pod vedením Františka Hlavici. Studia ukončil v roce 1939 a nastoupil na pozici pedagoga na gymnázium v Hranicích na Moravě. Po začátku druhé světové války se vrátil do Třebíče, kde se věnoval výtvarnému umění a prodával obrazy a v roce 1942 uspořádal první výstavu.Po skončení druhé světové války odešel do Znojma, kde se začal plně věnovat Sdružení výtvarných umělců pro jižní Moravu a Bloku výtvarných umělců moravskoslezských, pracoval i v lokálním tisku a pořádal výstavy výtvarného umění. V roce 1947 nastoupil do muzea v Trutnově, kde se stal ředitelem muzea a věnoval se také psaní městské kroniky (1945–1952). V Trutnově pracoval až do roku 1959. V tomto roce odešel zpět do Třebíče a do roku 1961 působil jako ředitel muzea ve Velkém Meziříčí. Od roku 1961 působil na pozici ředitele muzea v Třebíči, v roce 1968 byl donucen odejít a přešel do tehdejší Okresní knihovny v Třebíči, kde do odchodu do důchodu v roce 1973 vedl jedno z oddělení.Publikoval ve Sborníku Přírodovědeckého klubu v Třebíči, časopisu Živa a třebíčském městském zpravodaji. Věnoval se primárně klimatologii a ochraně přírody. Celý život se věnoval také perokresbě, malbě a grafice. Jeho díla jsou vystavena v Městské knihovně v Třebíči v pobočce Borovina a Galerii města Trutnov. Byl zakladatelem městské galerie v Trutnově.

<<<HUMAN>>>: Porsche Tennis Grand Prix 2009? <<<ASSISTANT>>>: Tenisový turnaj WTA Porsche Tennis Grand Prix 2009 se konal ve dnech 27. dubna – 3. května v německém Stuttgartu v hale na kurtech s antukovém povrchem. Odměny činily 700,000 USD. Finálová fáze Horní polovina Dolní polovina Oficiální stránka turnaje Pavouk pro dvouhru a čtyřhru Archivováno 10. 6. 2020 na Wayback Machine.

<<<HUMAN>>>: Spe salvi? <<<ASSISTANT>>>: Spe salvi (česky Spaseni v naději) je druhá encyklika papeže Benedikta XVI. vydaná dne 30. listopadu 2007. Encyklika se zabývá nadějí spojenou se spásou, nadějí ve víře s odkazem na sv. Josefínu Bakhitu. Dále se dotýká víry v Novém zákoně a prvotní církve, cituje Řehoře Naziánského, Tomáše Akvinského a Martina Luthera. Pokračuje úvahou o životě věčném a individuální víře člověka v dnešní době a o vztahu víry a rozumu. Nakonec se zabývá pravým výrazem křesťanské víry v kontrastu s idejemi Lenina a praktickou vírou, kde zmiňuje kardinála Ngueyna Van Thuana, Platóna, Maxe Horkheimera a Dostojevského. Encyklika je složena z 8 kapitol o 50 odstavcích o celkem 18 900 slovech. Seznam encyklik Benedikta XVI. Český překlad Tisková konference ČBK k vydání encykliky Spe salvi, téma in Milujte se! 5/2008 (str. 19–22)

<<<HUMAN>>>: Zlý začátek? <<<ASSISTANT>>>: Zlý začátek je dětská novela a první kniha v Řadě nešťastných příhod od Daniela Handlera vydaná pod pseudonymem Lemony Snicket. Kniha seznamuje čtenáře se třemi nedávno osiřelými sirotky Baudelairovými. Čtrnáctiletou Violet, dvanáctiletým Klausem a nemluvnětem Sunny, kteří jsou dáni do výchovy ke svému vzdálenému příbuznému, hraběti Olafovi, který se chce zmocnit dědictví, které po sobě zanechali jejich rodiče. Poté, co jim přidělí špinavou, ošklivou a nezařízenou komůrku, v níž mají bydlet, rozdělí jim úkoly. Sourozenci musí každý den obstarat veškeré domácí práce. Hrabě Olaf je neúspěšný herec. Jednoho dne sourozencům oznámí, že bude hrát velkolepou hru, ve které si zahraje také Violet, coby nevěsta. Violet nejdříve nechápe, proč to hrabě Olaf dělá. Pak ale lest se sourozenci prohlédne. Olaf si ji chce během hry vzít za právoplatnou manželku a tím získat ohromné dědictví po jejich rodičích. Nakonec se mu ale plán nezdaří a zloduch na poslední chvíli prchá pryč před spravedlností. Sourozenci tak ztrácí opatrovníka. Knížka končí tím, jak sourozenci jedou v autě pana Poea k novému opatrovníkovi.

<<<HUMAN>>>: Alasdair Gray? <<<ASSISTANT>>>: Alasdair James Gray (28. prosince 1934 Glasgow - 29. prosince 2019 Glasgow) byl skotský spisovatel. Proslavil se zejména svým prvním románem Lanark (1981). Britský deník The Guardian ho zařadil mezi sto nejvýznamnějších románů všech dob. Jeho beletristická díla kombinují realismus, fantasy a sci-fi, bývají řazena k postmodernismu a srovnávána se styly Franze Kafky, George Orwella, Jorge Luise Borgese či Itala Calvina. Typickým jejich rysem jsou rozsáhlé vysvětlovací poznámky pod čarou. Své knihy si sám ilustroval. Kromě knižních ilustrací maloval také portréty a nástěnné malby, jedna z nich se nachází na stanici metra Hillhead v Glasgow. Gray byl skotský nacionalista a republikán, podporoval skotskou samostatnost. Lanark (1981) 1982, Janine (1984) The Fall of Kelvin Walker (1985) Something Leather (1990) McGrotty and Ludmilla (1990) Poor Things (1992) A History Maker (1994) Mavis Belfrage (1996) Old Men In Love (2007) Unlikely Stories, Mostly (1983) Lean Tales (1985) Ten Tales Tall & True (1993) The Ends of Our Tethers: 13 Sorry Stories (2005) Every Short Story by Alasdair Gray 1951-2012 (2012) A Gray Play Book (2009) Fleck (2011) Něco z kůže, Praha, Argo 1999 (překlad Tomáš Hrách) Lanark: život ve čtyřech knihách, Praha, Argo 2002 (překlad Barbora Punge Puchalská)

<<<HUMAN>>>: Global Champions Tour? <<<ASSISTANT>>>: Global Champions Tour, oficiálně se jménem sponzora Longines Global Champions Tour (LGCT), je každoroční světová série závodů v parkurovém skákání, která v roce 2018 obsahovala 17 podniků konaných v Evropě, Asii, Severní a Střední Americe. Do závodů se kvalifikují jezdci na základě pěti různých skupinových kritérií, včetně postavení na Světovém skokovém žebříčku FEI. Světovou sérii tvoří závody jednotlivců pod názvem „Longines Global Champions Tour“. Závody týmů tvoří sérii pojmenovanou „Global Champions League“. Parkurovou soutěž založil nizozemský olympijský vítěz Jan Tops v roce 2006. Čestnou prezidentkou monackého závodu se stala členka knížecí rodiny Charlotte Casiraghi, která závodila v letech 2009–2015. Mezi jezdkyně, které se opakovaně účastnily série, se zařadili potomci osobností uměleckého a společenského života: Athina Onassisová, Georgina Bloombergová (také majitelka soutěžního týmu), Jessica Springsteenová, Sofia Abramovičová, Jennifer Gatesová, Anna Kellnerová (v sérii Global Champions League) či francouzský herec a režisér Guillaume Canet. Od roku 2007 jsou všechny závody pořádány v rámci klasifikace Mezinárodní jezdecké federace (FEI) v nejvyšší kategorii CSI 5*. Ačkoli se podniky konají s pravidly FEI, série nepatří do okruhu závodů organizovaných Mezinárodní jezdeckou federací, jako například Světové jezdecké hry či Pohár národů. FEI parkurovou soutěž Global Champions Tour uznala v roce 2017. Práva na televizní vysílání drží stanice Eurosport.Při odmítnutí či neúčasti jezdce před zahájením, doplní startovní pole pořadatel podniku dalším jezdcem. Divoké karty jsou rozděleny mezi držitele vlastnických práv, místní pořadatele závodů, vedoucí týmů a Mezinárodní jezdeckou federaci. Minimální dotace jednoho závodu dosáhla v sezóně 2019 částky 300 tisíc eur.V roce 2018 byl zaveden závěrečný sedmnáctý závod v podobě finále ročníku „Super Grand Prix“ pro 16 nejlepších jednotlivců a 16 nejlepších týmů v pořadí daného ročníku. Premiérový takový podnik, s celkovou dotací téměř 12 milionů eur, se uskutečnil během prosince 2018 v pražské O2 areně. Jezdec s koněm jede dvě kola parkurové trati a zdolává překážky vysoké 155 cm a 160 cm v předem určeném časovém limitu. Závodník může být penalizován sekundami či trestnými body, pokud se dopustí přestupků. Čtyři body jsou přičteny při shození každé překážky, za nášlap do vodního příkopu a při prvním odmítnutí poslušnosti koně. Pokud jezdec překročil časový limit, pak za každé 4 sekundy navíc v prvním či druhém kole, je přičten jeden bod a další bod za jednu sekundu nesplněného limitu v rozeskakování. Vyloučení následuje po druhém odmítnutí poslušnosti či pádu jezdce nebo koně. Pro sezónu 2019 bylo platné následující rozdělení bodů v každém z 18 závodu série. Pouze ze závěrečného finále v Praze, společného pro sérii jednotlivců a týmů, se body nepřidělují. Seznam závodů světové série 2018. Super Grand Prix Praha – O2 arena, bez zápočtu bodů do žebříčku Longines, od roku 2018Závody Šanghaj – Čínské muzeum umění, Pchu-tung, od roku 2014 Madrid – Club de Campo Villa de Madrid, od roku 2013 Chantilly – Chantilly Jumping na závodišti Hippodrome de Chantilly, od roku 2010 Cannes – Stade des Hespérides, od roku 2006 Paříž – Parc de Bagatelle, od roku 2016 Ramatuelle/Saint-Tropez – pláž Pampelonne, od roku 2018 Berlín – Letní zahrada, Messegelände, od roku 2017 Hamburk – Deutsches Spring- und Dressurderby, od roku 2008 Řím – Stadio dei Marmi, od roku 2015 Ciudad de México – Campo Marte, od roku 2016 Monte Carlo – Port Hercules, od roku 2006 Valkenswaard – Stal Tops, od roku 2006 Cascais u Estorilu – Hipódromo Manuel Possolo, od roku 2006 Dauhá – Al Šaqab, od roku 2008 Londýn – Royal Hospital Chelsea, od roku 2017 Miami – Miami Beach, od roku 2015 Do kalendáře roku 2019 byly k závodům z roku 2018 přidány dvě nové soutěže: Montréal – Vieux-Port Stockholm – Olympijský stadionSuper Grand Prix Praha – O2 arena, bez zápočtu bodů do žebříčku Longines, 21.–24. listopadu 2019 Vídeň – Magna Racino, v roce 2014 Vídeň – Rathausplatz, v letech 2012, 2013 a 2015 Vídeň – Trabrennbahn Krieau, v roce 2016 Stud Zangersheide u Lanakenu – v roce 2006 Antverpy – Antverpský přístav, v letech 2014–2016 Rio de Janeiro – Athina Onassis International Horse Show, Sociedade Hípica Brasileira, v letech 2009–2011 Wellington, Florida – Winter Equestrian Festival, Palm Beach International Equestrian Center (PBIEC), v letech 2006–2007 Valencie – Město umění a věd, vysušený rybník před Museu de les Ciències Príncipe Felipe, v letech 2009–2011 Valencie – Oliva Nova Beach and Golf Resort, v roce 2012 Paříž – Martovo pole, v letech 2014–2015 Wiesbaden Pfingstturnier, Schlosspark Biebrich, v letech 2012–2013 Olympijské jezdecké centrum v Markópoulu u Athén, v roce 2007 Arezzo – Arezzo Equestrian Centre, v letech 2007–2009 La Mandria u Turína – v roce 2010 Lausanne – marína, v letech 2012–2014 Abú Zabí – Al-Forsan International Sports Resort, v letech 2011–2012 Londýn – Olympijský park královny Alžběty, v roce 2013 Londýn – Horse Guards Parade, v roce 2014 Londýn – Syon Park, v roce 2015 V tomto článku byl použit překlad textu z článku Global Champions Tour na anglické Wikipedii. Global Champions Tour – oficiální stránky (anglicky) Pravidla Longines Global Champions Tour 2019 . Mezinárodní jezdecká unie (FEI) . Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-17. (anglicky) Pravidla Global Champions League 2019 . Mezinárodní jezdecká unie (FEI) . Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-17. (anglicky)

<<<HUMAN>>>: Ben Sasse? <<<ASSISTANT>>>: Benjamin Eric „Ben“ Sasse (* 22. února 1972 Plainview, Nebraska) je americký politik, vysokoškolský pedagog a publicista. V letech 2015–2023 byl senátorem za Nebrasku jako člen Republikánské strany. Po prezidentských volbách v roce 2020 byl jedním z mála senátorů Republikánské strany, kteří uznali vítězství Joea Bidena a blahopřáli mu ke zvolení prezidentem. Po útoku na kapitol 6. ledna 2021 hlasoval pro impeachment Donalda Trumpa. Na podzim roku 2022, dva roky po svém znovuzvolení, byl představenstvem Floridské univerzity vybrán jako její budoucí prezident. Z tohoto důvodu 8. ledna 2023 Sasse rezignoval na post senátora.Sasse je autorem knih The Vanishing American Adult (2017) a Them: Why We Hate Each Other - and How to Heal (2018). Ben Sasse v Biografickém slovníku Kongresu Spojených států (anglicky)

<<<HUMAN>>>: Luis Eduardo Aute? <<<ASSISTANT>>>: Luis Eduardo Aute Gutiérrez (13. září 1943, Manila, Filipíny - 4. dubna 2020, Madrid, Španělsko) byl španělský zpěvák a kytarista. Narodil se ve filipínské Manile. Jeho otcem byl Katalánec, který zde již od roku 1919 pracoval v tabákové firmě, a matkou Filipínka španělského původu. Do Španělska poprvé zavítal ve svých osmi letech. Trvale se zde usadil v roce 1954. Své první album nazvané Diálogos de Rodrigo y Gimena vydal v roce 1968. Později vydal řadu dalších alb. Rovněž publikoval několik básnických sbírek. Oficiální web

<<<HUMAN>>>: MusicBrainz? <<<ASSISTANT>>>: MusicBrainz je projekt, jehož cílem je vytvořit hudební encyklopedii s volně použitelným obsahem. Podobně jako FreeDB bylo MusicBrainz založeno jako snaha o náhradu za komerční CDDB. MusicBrainz původně vzniklo jako projekt pod názvem CD index. Nové jméno a cíle projektu byly zvoleny na setkání roku 1999 v Amsterdamu a MusicBrainz tak začalo směřovat ke kompletní hudební databázi. Po devíti letech roku 2008 je zde registrováno více než 300 000 uživatelů, v databázi se nachází přes 500 000 alb a téměř 6 500 000 skladeb. Mimo samotné databáze s informacemi o umělcích, albech a skladbách, umožňuje MusicBrainz webové služby umožňující speciálním aplikacím identifikovat CD případně jednotlivé skladby a následné uložení meta-informací do tzv. tagů. Na identifikaci kompaktních disků se používají unikátní identifikátory (přesnější než v CDDB a FreeDB) a na identifikaci jednotlivých skladeb se používá technologie otisků nazvaná TRM a vyvinutá společností Relatable. MB Tagger – program pro Windows na automatické rozpoznání audio souborů a ukládání do ID3 tagů. Picard – MusicBrainz tagger nové generace, podporuje Windows, Linux, Mac OS X a další. iEatBrainz – program využívající MusicBrainz pod Mac OS X spolupracující s přehrávačem iTunes. MusicBrainz

<<<HUMAN>>>: Michael Szameit? <<<ASSISTANT>>>: Michael Szameit (29. července 1950, Prießen, Braniborsko – 30. května 2014, Berlín) byl německý (NDR) spisovatel, autor vědeckofantastických povídek a románů. Narodil se v bývalé Německé demokratické republice. Vyučil se elektromechanikem, pak krátce studoval fyziku a poté pracoval v různých filmových a televizních profesích (osvětlovač, asistent zvuku) a nakonec se stal vedoucím nahrávacího studia pro rozhlas a televizi. Od roku 1981 do roku 1984 pracoval v redakci nakladatelství Neues Leben, poté působil jako spisovatel na volné noze a žil v Markkleebergu. Byl vášnivým milovníkem rybaření a v letech 1994–2008 byl členem redakční rady hamburského časopisu Blinker. Ke konci života žil v Berlíně.Je autorem dobrodružné scifi. Jeho první povídky se objevily roku 1976 v antologii Světelná setkání (Begegnung im Licht), první román vydal roku 1982. Patřil mezi nejoblíbenější sci-fi autory NDR. Urlaub auf aldebaranisch (1976, Dovolená po aldebaransku), povídka vydaná v antologii Světelná setkání (Begegnung im Licht). Das Tier (1976, Zvíře), povídka vydaná v antologii Světelná setkání (Begegnung im Licht). Planet der Windharfen (1983, Planeta větrné harfy). Der achte Tag der Schöpfung (2011, Osmý den stvoření). Alarm im Tunnel Transterra (1982, Poplach v tunelu Transterra), první díl volné románové trilogie Sonnensteine (Sluneční kameny). Im Glanz der Sonne Zaurak (1983, V záři slunce Zauraku), druhý díl volné románové trilogie. Das Geheimnis der Sonnensteine (1984, Tajemství slunečních kamenů), třetí díl volné románové trilogie. Drachenkreuzer Ikaros (1987, Dračí křižník Ikaros). CopyWorld (1997), román. Angeln in Schweden (1996, Rybolov ve Švédsku). Aus dem Tagebuch einer Ameise (1985, Z deníku mravence), antologie zvířecí sci-fi. Der lange Weg zum blauen Stern (1990, Dlouhá cesta k modré hvězdě). Česky od autoa vyšly zatím pouze dvě povídky (Dovolená po aldebaransku a Zvíře) v antologii Světelná setkání v překladu Antonína Tejnora. (německy) In memoriam Michael Szameit - Blinker (německy) Szameit, Michael - Fantasyguide (česky) Michael Szameit na webu LEGIE (anglicky) Michael Szameit - Summary Bibliography

<<<HUMAN>>>: Galina Višněvská (biatlonistka)? <<<ASSISTANT>>>: Galina Višněvská-Šeporenková, za svobodna Galina Alexandrovna Višněvská (rusky Галина Александровна Вишневская, * 10. února 1994 Semej) je kazachstánská biatlonistka. Narodila se ve městě Semej. Váží 60 kilogramů a měří 163 centimetrů. V dětství se věnovala fotbalu a až v roce 2008, ve svých 14 letech, začala s biatlonem. Největších úspěchů dosáhla na juniorské scéně. Poznámka: Výsledky z mistrovství světa se započítávají do celkového hodnocení světového poháru, výsledky z olympijských her se nezapočítávají. Nikdy se nedostala na stupně vítězů. Jejím kariérním maximem je 4. místo z hromadného startu v Oberhofu ze sezóny 2016-17.

<<<HUMAN>>>: Monopol? <<<ASSISTANT>>>: Monopol je obvykle chápán jako jedna z forem nedokonalé konkurence, kdy existuje jen jedna firma na straně nabídky. Může ale také jít o obecné privilegium, výhradní možnost rozhodovat. Monopol lze definovat i tak, že není možný vstup nových firem do odvětví (vylobované zákony, regulace) V rozšířeném chápaní lze aplikovat na mnohem větší celky než firmy a to na státy. Privilegium státu je totiž na daném uzemním celku vybírat daně. Monopol má alespoň jednu z pěti následujících charakteristik: Stanovuje ceny - rozhoduje o ceně zboží nebo produktu, který má být prodán, firma určí množství zboží a deklaruje cenu za něj Vysoké vstupní bariéry - ostatní prodávající mohou velmi obtížně vstoupit na trh nebo vůbec nemohou Jeden prodávající - nastává v situaci kdy se firma a její výstupy prakticky rovná celému odvětví Cenová diskriminace - monopolista může změnit cenu i kvantitu zboží, prodávají větší množství za nižší cenu na velmi elastickém trhu nebo menší množtví za větší cenu na neelastickém trhu Maximalizuje profit V obecném smyslu monopol znamená výsadu či privilegium. Tím lze rozumět: výhradní možnost / moc rozhodovat a jednat, nebo výhradní právo (oprávněnost, uznanou legitimitu) rozhodovat.Každé uplatnění (užití) monopolu předpokládá, že monopolista má reálně jako jediný možnost / moc v dané věci rozhodnout a jednat. Má-li současně výhradní právo rozhodnout, uplatňuje tzv. přirozený monopol. Příkladem monopolu může být vlastnictví: Vlastník má monopol na svůj majetek, tzn. jako jediný má moc o něm rozhodovat a nakládat s ním. Pokud je mu současně jako jedinému uznáno právo / oprávněnost o majetku rozhodovat, tzn. jeho vlastnictví je pokládáno za legitimní (není neoprávněné, např. kradené), tak jde o přirozený monopol. Existence monopolů je důsledkem vzácnosti, uplatňujeme je v nějaké formě všichni, už třeba tím, že jako jediní máme moc ovládát vlastní tělo. Monopol, jehož oprávněnost není uznána (tzn. není přirozeným monopolem), lze uplatnit donucením silou (útokem / hrozbou útoku). Například násilnou likvidací / potlačováním konkurence na trhu. Důsledek vzácnosti se například dobře ukazuje na planetě Zemi a jejím omezeném prostoru, myšleno geografickém území. Vznikly tak státy, které mají násilný monopol na daném území, vybírají (pod hrozbou útoku) daně které musí všichni na daném území platit. Státy v míru, které se navzájem uznávají jsou přirozenými monopoly. Monopol je jedna z forem nedokonalé konkurence, při které na straně nabídky existuje pouze jedna nabízející firma. Další formy nedokonalé konkurence pak jsou oligopol (duopol jako speciální případ) a monopolistická konkurence. Hlavními teoretiky nedokonalé konkurence byli Angličan Eduard Hastings Chamberlin (1899–1967) s prací The Theory of Monopolistic Competition (1933) a Angličanka Joan Violet Robinson (1903–1983) s prací Economist of Imperfect Competition (1933). Oba přitom stvořili tuto teorii nezávisle na sobě. Vstup jiných firem na daný trh je omezen bariérami, které se stávají zdrojem monopolní síly: Průměrné náklady určité firmy dosahují minima při větším výstupu než požaduje poptávka. Pokud tržní poptávku může uspokojit svojí produkcí jedna firma s nižšími průměrnými náklady, než kdyby bylo v odvětví více firem, jedná se o přirozený monopol. Jediná firma kontroluje zdroje nezbytné pro výrobu. Tento stav je označován jako monopol z vlastnictví jedinečného výrobního faktoru. Stát udělí jediné firmě výsadní právo produkovat daný statek. Stát si nárokuje poskytovat službu jako jediný poskytovatel, využívá k tomu peněz vybraných na daních Existují právní restrikce v podobě patentů, autorských práv, licencí, koncesí, atd.Státy, resp. úředníci či politici, často dají vzniknout i státnímu monopolu (govopol), tedy takové činnosti či dokonce podnikání, které nejen že provozuje stát jako jediný, navíc v tom skrze vytváření různých pravidel a zákonů brání ostatním. Obecně lze říci, že stát si může narokovat poskytování téměř jakékoli myslitelné služby či výrobu čehokoli, určí sám sebe jako poskytovatele a zakáže nebo silně zreguluje daný trh. Efektivita 100% poskytovaní služeb či výroby státu už byla komunismem vyzkoušena a skončilo to neslavně, opačný extrém tedy 100% poskytování služeb a výroby trhem (anarchokapitalismus) vyzkoušeno nebylo. Představa obou extrémů se ovšem majoritě populace příčí, proto jsme nejspíše odsouzeni ke kompromisům ve fungování uspořádání veškerých lidských potřeb a činností. Teoretickými ekonomy bylo mnohokrát prokázáno, že efektivita služeb a výroby skrze volnotržní systém cen a konkurence je výrazně vyšší v porovnání se státem řízeným a regulovaným trhem. Příklady současných státních monopolů na služby či výrobky: tisk a emise peněz (za realizaci nápadu vydat soukromé peníze státy zavírají do vězení) armáda (k ochraně nebo dobytí svého monopolního územního statusu) bezpečnost (státní policie má výhradní právo poskytovat službu bezpečnosti v mnoha oblastech potírání kriminální činnosti, soukromé agentury mají velmi omezené pole působnosti) spravedlnost (právo je předem stanoveno zákony státu, soudce si nemohou lidé domlouvat a vybírat ve vzájemných smlouvách atd..) systém vzdělávání (pravidla provozu všech škol jsou vnucována ministerstvem školství, je povinná školní docházka, povinné hodnocení žáků atd...) zdravotnictví v ČR (platba zdravotního "pojištění" je povinná pro všechny, nemůžete se rozhodnout neplatit vůbec či platit si více za lepší služby) síť hasičů v ČR (provoz hasičských stanic je financován obecní kasou, trh vůbec nemá šanci najít efektivní rozmístění stanic) samotná stavba silnic a železnic (provoz a výstavba silnic by byl lukrativní bysnys, lidé potřebují jezdit) státní podnik, státní organizace, národní podnik: pošta, Česká pošta železnice, Správa železnic, celostátní dráha, Ve většině zemí světa jsou monopoly nějakým způsobem regulovány ze strany státu. Impuls pro jakýkoli regulační zásah proti konkrétnímu monopolu nebývá brána samotná existence monopolu, ale tzv. zneužití monopolního postavení. Nástroje regulace monopolu jsou: zvýšení zdanění monopolu cenová regulace státní vlastnictví (znárodnění monopolu) antitrustové zákony ekonomická regulace Neefektivnost monopolu spočívá v tom, že ve svém optimu vyrábí menší množství zboží, které prodá za vyšší cenu, než odpovídá efektivnímu stavu. Sílu monopolu lze vyjádřit pomocí Lernerova indexu (L): L = ( P − M C ) P {displaystyle L={frac {(P-MC)}{P}}} ,kde P {displaystyle P} je cena a M C {displaystyle MC} jsou mezní náklady. Lernerův index může nabývat hodnot od 0 do 1, přičemž vyšší hodnoty značí vyšší tržní sílu. Pokud L = 0 {displaystyle L=0} , jedná se o stav odpovídající dokonalé konkurenci ( M C = P {displaystyle MC=P} ). V tomto článku byl použit překlad textu z článku monopoly na anglické Wikipedii. MUSIL, P. Mikroekonomie II: Monopol . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-10. Slovníkové heslo monopol ve Wikislovníku

<<<HUMAN>>>: French Open 2018 – mužská čtyřhra? <<<ASSISTANT>>>: Mužská čtyřhra French Open 2018 probíhala na přelomu května a června 2018. Do deblové soutěže pařížského tenisového grandslamu nastoupilo šedesát čtyři dvojic. Obhájcem titulu byl americko-novozélandský pár Ryan Harrison a Michael Venus, jehož členové nestartovali společně. Harrison nastoupil po boku Kanaďana Vaska Pospisila, s nímž dohrál v úvodním kole na raketách Delbonise a Pairem. Spoluhráčem Venuse se stal jihoafrický deblista Raven Klaasen. Ve třetím kole je vyřadila chorvatsko-rakouská dvojice Mektić a Peya. První kolo bylo rozehráno 29. května 2018 a finále proběhlo v sobotu 9. června na centrálním dvorci Philippa-Chatriera. Američan Bob Bryan se odhlásil pro zranění pravé kyčle. Ukončil tím šňůru 76 grandslamových účastí v řadě, kdy na majorech hrál s dvojčetem Mikem Bryanem.Mate Pavić, Łukasz Kubot, Mike Bryan a John Peers vstoupili do turnaje jako soupeři o post světové jedničky ve čtyřhře. Pavić i po skončení grandslamu zůstal na čele klasifikace. Vítězem se stala šestá nasazená dvojice Francouzů Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut, která ve finále za 1.40 hodin zdolala rakousko-chorvatské turnajové dvojky Olivera Maracha a Mateho Paviće, jež triumfovali na lednovém Australian Open. Ve druhé sadě francouzský pár odvrátil čtyři setboly a zápas následně ukončil v tiebreaku. Herbert s Mahutem získali třetí deblový grandslam po výhrách na US Open 2015 a ve Wimbledonu 2016. Rovněž se stali třetí francouzskou dvojicí, která triumfovala na Roland Garros, když navázali na vítězství Henriho Lecontea s Yannickem Noahem (1984) a Juliena Benneteaua s Édouardem Rogerem-Vasselinem (2014). 1. Łukasz Kubot / Marcelo Melo (3. kolo) 2. Oliver Marach / Mate Pavić (finále) 3. Henri Kontinen / John Peers (čtvrtfinále) 4. Jamie Murray / Bruno Soares (2. kolo) 5. Juan Sebastián Cabal / Robert Farah (čtvrtfinále) 6. Pierre-Hugues Herbert / Nicolas Mahut (vítězové) 7. Ajsám Kúreší / Jean-Julien Rojer (1. kolo) 8. Nikola Mektić / Alexander Peya (semifinále) 9. Ivan Dodig / Rajeev Ram (2. kolo) 10. Raven Klaasen / Michael Venus (3. kolo) 11. Pablo Cuevas / Marcel Granollers (2. kolo) 12. Feliciano López / Marc López (semifinále) 13. Rohan Bopanna / Édouard Roger-Vasselin (čtvrtfinále) 14. Ben McLachlan / Jan-Lennard Struff (1. kolo) 15. Julio Peralta / Horacio Zeballos (2. kolo) 16. Mike Bryan / Sam Querrey (1. kolo) 1. sekce 2. sekce 3. sekce 4. sekce V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2018 French Open – Men's Doubles na anglické Wikipedii. Mužská čtyřhra French Open 2018 . Roland-Garros. Dostupné online.

<<<HUMAN>>>: Sídliště Slezské Předměstí – Sever? <<<ASSISTANT>>>: Sídliště Slezské Předměstí – Sever je urbanistický celek v Hradci Králové – Slezském Předměstí, součást sídliště Slezské Předměstí. Za jeho jihovýchodní hranicí, kterou tvoří Pospíšilova třída a třída SNP, se nachází sídliště Slezské Předměstí – Jih. Podstatnou částí Slezského Předměstí je lokalita Sever. Její páteří je ulice Severní, protínající tuto část od ulice Pouchovská po Myslivečkovu, která dále pokračuje až na křižovatku s třídou SNP. Převážnou část zástavby tvoří panelové domy, postavené na někdejších pozemcích Hackerových pěstitelských školek. Část této sídlištní čtvrti je zastavěna rodinnými domky a vilkami převážně z 1. poloviny 20. století. Sídlí zde Dopravní podnik města Hradce Králové, několik menších firem a Český statistický úřad. V centru této části sídliště bývalo dětské brouzdaliště, později nahrazené mlhovištěm. V duchu hradecké tradice jsou ulice a domy zasazeny do bohaté zeleně. Na rozdíl od jiných sídlišť si Sever zachoval určitou míru urbanistické kvality dík spojení staré vilkové zástavby s novějším „socialistickým funkcionalismem“. Plusem této lokality je dobře dostupná síť občanské infrastruktury od potravinářské prodejny, přes některé služby po restaurace. Počátek bytové výstavby se datuje do druhé poloviny 40. let 20. století, kdy architekti Josef Havlíček a František Bartoš navrhli plán města, kde se severně od druhého městského okruhu měla rozvinout bytová výstavba. Na tento plán navázal Stavoprojekt Hradec Králové v 50. letech. Za samotné autory lze považovat Břetislava Petránek a hlavně Jana Zídku. Podle návrhu měla vzniknout moderní čtvrť pro cca 1700 obyvatel zařazená mezi předměstské vily s výhledem na Orlici a novohradské lesy složená z výškových budov, kde nejvyšší budova měla mít 13 pater. Záměrem autora bylo oživit omezenou možnost panelové technologie různými rozestupy mezi domy a různou skladbu vystavených domů. První experimentální panelový dům v Hradci Králové i celém tehdejším Hradeckém kraji vznikl na rohu Gagarinovy a Slezské ulice v roce 1959. Má podobu čtyřpatrového domu o třech sekcích (vchodech), který disponuje podzemními garážemi. Tento dům byl postaven z panelové konstrukce typu HK60. Obdobný dům byl postaven ještě jeden v Gagarinově ulici. Následně byla zahájena výstavba nového a prvního ryze panelového sídliště Markovická (bytové jádro B2). Pojetí bylo úspěšné v mezikrajské soutěži o experimentální dům z hlediska výrobní technologie vyhlášené Výzkumným ústavem stavební výroby v Praze. Velkou předností technologie, která zajistila úspěch v soutěži, byla její přizpůsobitelnost, díky níž bylo možné realizovat panelové domy v různých podobách (deskové, řadové, věžové, bodové, rodinné) včetně objektů občanské vybavenosti. Byl zde použit nosný systém se stropními prvky o rozponu světlé délky 6 metrů a celkově 6,25 metru (včetně nosné stěny). Autory tohoto pojetí byli architekt a urbanista František Steiner a statik a konstruktér Jaroslav Škaloud. Nový a úspěšný širokorozponový nosný systém z dutinových panelů se v kraji používal v 60. letech 20. století pod označením HK 60 (zpracované Stavoprojektem Hradec Králové ve spolupráci s Pozemními stavbami Hradec Králové). Průčelí získalo podobu okenních pásů střídajících se s plnými parapetními panely a pravidelně rozmístěnými balkony. Fasády byly také děleny vertikálními pilastry. Ve variantě konstrukční soustavy HK 60 bylo v celém Východočeském kraji vybudováno přes šest tisíc bytů.Na tomto sídlišti se tak nacházejí jedny z prvních objektů z konstrukčního panelového systému bytových domů HK-60.Chodníky byly v Gagarinově ulici vybudovány až v roce 1964, takřka čtyři roky po dokončení domů. Dle projektu Paneláci jsou pro domy na sídlišti Sever typické „okenní pásy střídané s plnými parapetními panely a pravidelně rozmístěnými balkony, charakteristické je také dělení fasády vertikálními pilastry“.Sídliště obsahuje čtyřpodlažní až jedenáctipodlažní budovy. Domy na sídlišti Sever v užším slova smyslu (mimo sídliště Markovická) mají bytové jádro B3. Na sídlišti se nachází nejdelší panelový dům v Hradci Králové (lidově „kravín“), který má na délku 300 metrů a obsahuje 20 vchodů. Sídlištěm Sever prochází ulicemi Pouchovská, Severní a Myslivečkova trať trolejbusové linky č. 3, vedoucí z točny Slezské Př. – Cihelna přes centrum města dále do Kuklen a Plačic, se zastávkami Dopravní podnik, Dům L, Sever střed, Sídliště Sever a Alessandria. Za poslední zmíněnou zastávkou se linka napojuje na trať vedoucí po Pospíšilově a třídě SNP, kudy jezdí také trolejbusové linky č. 6 a 27 a autobusy linek č. 12, 14, 15, 23 a 25. Na zastávce Sídliště Sever se nachází trolejbusová smyčka, která však jako konečná byla využívána pouze v minulosti.

<<<HUMAN>>>: Jan Diviš? <<<ASSISTANT>>>: Armádní generál III. třídy v. v. Jan Diviš, křtěný Jan Josef (24. října 1862 Pardubice – 8. srpna 1934 Praha) byl český voják, polní podmaršálek rakousko-uherské císařské armády během první světové války, člen odbojové organizace Maffie a posléze pak generál nově vytvořené Československé armády. Po vzniku Československa působil po dva roky jako její vůbec první velitel a stal se také prvním československým aktivně sloužícím armádním generálem III. třídy. Narodil se v Pardubicích do české rodiny, vychodil obecnou školu a poté reálné gymnázium v Jičíně a Pardubicích. Rozhodl se pro vojenskou dráhu a roku 1879 byl přijat na Technickou vojenskou akademii ve Vídni, kterou zakončil jako poručík. Nejprve sloužil v důstojnické hodnosti poručíka ženijního pluku v Olomoucké pevnosti, po jejím zrušení byl převelen do Přemyšle v Haliči, kde se podílel na dostavbě zdejší pevnosti u hranic s Ruským impériem. Dále postupoval na velitelství ženijních jednotek v Brixenu a poté na několika různých místech Rakouska-Uherska působil jako štábový důstojník či vojenský školitel. Od roku 1902 mu bylo svěřeno velení samostatných jednotek, praporů a pluků. V dubnu nastoupil na velitelství 15. pěšího pluku v Sarajevu na území Bosny a Hercegoviny, kterou Rakousko-Uhersko roku 1878 anektovalo. V Sarajevu byl Diviš přítomen i 28. června 1914 při atentátu na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda, 28. července 1914 pak Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Diviš byl jmenován vojenským velitelem Sarajeva s působností na celé bosenské území, v listopadu téhož roku byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka. Roku 1916 však tuto pozici opustil a z armády předčasně odešel. Na vině mohly být čistě osobní spory s nadřízenými veliteli či konflikt na základně národnostních sporů v armádě. Po návratu do Čech se začal angažovat ve spolupráci s exilovou skupinou Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika zasazujících se o vznik samostatného Československa, sdružené do tajné organizace Maffie. Po vyhlášení samostatného Československa 28. října 1918 byl Diviš jakožto zkušený vojenský velitel a sympatizant české národní myšlenky pověřen členem Národního výboru Josefem Scheinerem vrchním velením nově vytvořené Československé armády. Již 30. října 1918 ji tvořilo 70 bojeschopných a vojensky vycvičených členů, jejichž jádro tvořili někdejší čeští námořníci rakousko-uherského loďstva pod velením Josefa Jiřího Kubáta. Setnina měla vojenské ležení v parku na Slovanském ostrově u Vltavy, časem získala též dostatek zbraní a v prvních dnech převratu obsadila klíčová místa v Praze a také preventivně oblehla uherské pluky pod velením generála Kestřánka, vojenského velitele Prahy, v Karlínských kasárnách. V následujícím čase byla pověřena náborem nových členů s ambicí dosáhnout počtu přes 100 000 vojáků. V prosinci 1918 obdržel Diviš jmenování velitelem Zemského vojenského velitelství v Čechách. Již v listopadu 1918 byly československé vojenské sbory Divišem vyslány k boji v Československo-maďarské válce proti Maďarské republice rad na jižní slovenské hranici, trvající až do roku 1919, armáda prováděla též akce v sudetských oblastech Sudet, kde na krátkou dobu vznikly čtyři nezávislé republiky usilující o připojení k Německu a Rakousku. Diviš se podílel na strukturálním zřízení armády a stabilizaci celé složky. Jako vrchní armádní velitel sloužil do roku 1920, poté působil na československém Ministerstvu národní obrany. Později byl jmenován armádním generálem III. třídy. Z armády pak odešel na vlastní žádost roku 1924 do penze. Jan Diviš zemřel 8. srpna 1934 v Praze ve věku 71 let. Pohřben byl dle svého přání na městském hřbitově v Jičíně, bez vojenských poct a v generálské uniformě. Řád železné koruny III. třídy Válečný kříž 1918 1919 Řád svatého Sávy II. třídy 1921 Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Diviš Databáze Národní knihovny ČR, Diviš, Jan, 1862-1934 Biografický záznam Životopis (VHÚ Praha) válka cz. Jan Diviš

<<<HUMAN>>>: Jozef Kšiňan? <<<ASSISTANT>>>: Jozef Kšiňan (3. ledna 1927 Bratislava – 10. května 2023) byl slovenský sportovní novinář a publicista, trenér mládeže. Absolvent FTVS Univerzity Komenského v Bratislavě. V poválečné době hrál za dorost ŠK Bratislava, později trénoval mládež v Dynamu Bratislava Energia. Pracoval v denících Pravda (1947–1950), Práca (1950–1954) a Smena (1954–1978). V letech 1978–1999 pracoval v ČTK. Byl členem kolektivu autorů knihy Svět devadesáti minut (1979), se Štefanem Mašlonkou je autorem Zlaté knihy futbalu na Slovensku (1988). Je spoluautorem fotbalových ročenek z 80. let dvacátého století, které vnesly systematičnost do postižení detailů tehdejší fotbalové současnosti a jejich uchování pro historii. Je autorem knihy Na nich sa nezabúda o mistrovském celku ČH Bratislava ze sezóny 1958/59. Podílel se na pěti výročních publikacích Slovanu Bratislava, přispěl do Ottovy všeobecné encyklopedie. Pracoval jako novinář na MS 1970 v Mexiku, na ME 1976, na OH 1968, OH 1976, OH 1980, ZOH 1980 a ZOH 1984. Svět devadesáti minut. 1979 Ľubomír Dávid, Ladislav Grünner, Juraj Hrivnák, Jozef Kšiňan, Jindřich Pejchar: Futbal 81/82 – ročenka Ľubomír Dávid, Ladislav Grünner, Juraj Hrivnák, Jozef Kšiňan, Jindřich Pejchar: Futbal 82/83 – ročenka Ľubomír Dávid, Juraj Hrivnák, Jozef Kšiňan, Slavomír Ondrejička a Jindřich Pejchar: Futbal 83/84 – ročenka Ľubomír Dávid, Juraj Hrivnák, Jozef Kšiňan, Slavomír Ondrejička a Jindřich Pejchar: Futbal 84/85 – ročenka Ľubomír Dávid, Juraj Hrivnák, Jozef Kšiňan, Slavomír Ondrejička a Stanislav Sigmund: Futbal 85/86 – ročenka Ľubomír Dávid, Juraj Hrivnák, Jozef Kšiňan, Slavomír Ondrejička a Stanislav Sigmund: Futbal 86/87 – ročenka Ľubomír Dávid, Juraj Hrivnák, Jozef Kšiňan, Slavomír Ondrejička a Stanislav Sigmund: Futbal – Ročenka 87/88 – Šport 1989 Ľubomír Dávid, Juraj Hrivnák, Jozef Kšiňan, Slavomír Ondrejička, Stanislav Sigmund a Peter Šurin: Futbal 88/89 Na nich sa nezabúda – 2005 JEŘÁBEK, Luboš: Český a československý fotbal: lexikon osobností a klubů 1906–2006, Praha, Grada 2007. Cena primátora Bratislavy 2007 Pamätník Tehelného poľa Jozef Kšiňan: Neuverím, kým nezačnú búrať Národná encyklopédia športu

<<<HUMAN>>>: Vřesce? <<<ASSISTANT>>>: Vřesce (německy Wresetz) jsou malá vesnice, část obce Ratibořské Hory v okrese Tábor. Nachází se asi dva kilometry jihozápadně od Ratibořských Hor. Prochází zde silnice II/137. Vřesce jsou také název katastrálního území o rozloze 5,8 km². První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1379. Oblast byla již od doby Přemyslovců známá těžbou stříbra. Písemné dokumenty dosvědčují, že od roku 1612 do roku 1850 se v okolí vesnice vytěžilo zcela jistě více než 100 tun stříbra. Roku 1849 byla zřízena funkce starosty, tuto funkci jako první převzal rolník Josef Krátoška. Pod Vřesce tehdy spadala i osada Podolí. Do této doby Vřesce řídili konšelé, kteří za svou oblast byli odpovědni chýnovskému panství. Roku 1860 začala výstavba cesty do Tábora. V zimě 1870 žili v ovčíně ruští vojáci, na poli za vsí prováděli polní, jezdecký a střelecký výcvik. V roce 1879 byl starostou zvolen Jan Vaněk, který byl císařem později vyznamenán záslužným křížem s korunou. Roku 1900 nalezl Jan Ploticha hliněný hrnec, který obsahoval 1 650 grošů ze 14. století. Další dopravní změnu mělo přinést táborské jednání o stavbě železnice kolem Vřesec, ke které nikdy nedošlo. Do roku 1911 se ve Vřescích vystřídalo několik dalších starostů. V tomto roce byl zvolen František Vrtiška. V letech 1912-1913 se kolem Vřesec konaly vojenské manévry, kterých se účastnila motorizovaná pěchota, dělostřelectvo i letectvo. Tyto manévry na okolních lesích zanechaly značnou škodu. Po první světové válce roku 1919 byl starostou zvolen Antonín Pocháček. V letech 1920–1921 byly prováděny marné pokusy o obnovu těžby stříbra. Byla založena obecní knihovna a sbor dobrovolných hasičů, který funguje dodnes. Ve vesnici také proběhla epidemie slintavky. Silný požár zničil pět chalup, škoda byla vyčíslena na tehdejších necelých 100 000 korun. Ke konci roku 1921 byla zahájena autobusová doprava Tábor – Mladá Vožice. Další archeologický nález se uskutečnil v roce 1924 u Vrtišků, kdy bylo nalezeno 300 grošů. Dosud poslední nález byl zaznamenán v roce 1989, kdy se nalezlo 985 stříbrných mincí. Katastrální mapa katastru Vřesce na webu ČÚZK

<<<HUMAN>>>: Letokruh? <<<ASSISTANT>>>: Letokruh je přírůstek dřeva vytvořený kambiem v průběhu jednoho vegetačního období. Jeden letokruh odpovídá jednomu vegetačnímu období. V našich oblastech je to jeden přírůstek (letokruh) během jednoho roku. Proto počet letokruhů na radiálním řezu (poloměrový řez) odpovídá stáří stromu. Podle počtu letokruhů se dá určit přibližné stáří stromu. Na pařezu lze pomocí nich také určit jih nebo sever. Letokruhy se zabývá vědní obor dendrochronologie, který využívá nepravidelností letokruhů, způsobených zejména odlišným chodem počasí v různých letech k určování doby, z níž dřevo pochází. Letokruh je zpravidla rozdělen na dvě části: Jarní dřevo: obvykle světlejší a měkčí část v letokruhu. Póry (cévy a cévice = tracheje a tracheidy) mají větší průměr než u letního dřeva Letní dřevo: tmavší a obvykle tvrdší část letokruhuV zeměpisných šířkách mírného pásu mají letokruhy všechny stromové dřeviny. U tropických dřevin, kde vlivem stálého podnebí roste dřevina po celý rok, nejsou letokruhy v řezech patrny.

<<<HUMAN>>>: Chivhu? <<<ASSISTANT>>>: Chivhu, do roku 1982 zvané Enkeldoorn, je malé město v Zimbabwe. V roce 2007 byl počet obyvatel města odhadován na 10 000. Město leží 146 km jižně od Harare. Původní název města Enkeldoorn je nizozemského původu a znamená osamělý trn. Odkazuje tak na strom Acacia robusta rostoucí v oblasti. Tento název byl přijat v roce 1891, ale v roce 1982, během druhého výročí nezávislosti Zimbabwe, byl změněn na Chivhu. Toto pojmenování pochází ze šonštiny a znamená mraveniště.Enkeldoorn byl založen afrikánsky hovořícími búrskými farmáři a osadníky kolem roku 1850 a byl první osadou v Zimbabwe založenou bílými osadníky. Stalo se afrikánskou pevností v převážně anglicky mluvící Rhodesii. Získalo tak přezdívku Republika Enkeldoorn. Hospodářství Chivhu je založeno na zemědělství s převažujícím chovem drůbeže a mléčného skotu. Dalšími důležitými komoditami jsou hovězí, vepřové, kukuřice a proso. Ve městě se narodili hráči kriketu Dirk Viljoen a Gavin Ewing. Z města pocházeli i předci dalšího hráče kriketu Andyho Blignauta. V Enkeldoornu se narodil i Mathias Kanda, zimbabwský atlet, který v roce 1964 startoval v maratonském běhu na letních olympijských hrách v Tokiu. Od svých pěti let v Chivhu vyrůstala i bývalá první dáma Zimbabwe Grace Mugabe. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chivhu na anglické Wikipedii.

<<<HUMAN>>>: Oxid titanitý? <<<ASSISTANT>>>: Oxid titanitý (Ti2O3) je sloučenina titanu a kyslíku. Připravuje se reakcí oxidu titaničitého s kovovým titanem při 1 600 °C. Stejně jako ostatní titanité sloučeniny se na vzduchu oxiduje: 2 Ti2O3 + O2 → 4 TiO2 Ti2O3 má strukturu jako oxid hlinitý Al2O3 (korund). Reaguje s oxidujícími kyselinami. Má polovodivé vlastnosti, které se při cca 200 °C mění na vodivost kovového typu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium(III) oxide na anglické Wikipedii. VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

<<<HUMAN>>>: FK Teteks? <<<ASSISTANT>>>: FK Teteks (makedonskou cyrilicí ФК Тетекс) je severomakedonský fotbalový klub z města Tetovo, který byl založen roku 1953. Své domácí zápasy hraje na stadionu Gradski stadion Tetovo s kapacitou 15 000 diváků. Klubové barvy jsou modrá a bílá. Dvakrát vyhrál severomakedonský fotbalový pohár (2009/10, 2012/13), díky čemuž se v následujících sezonách představil v Evropské lize. V klubovém znaku ve tvaru erbu je v horní části stylizovaný fotbalový míč. Uprostřed je v modrém pásu bílý šikmý nápis „teteks“, pod ním je šedě a azbukou název města Тетово (Tetovo) a nad ním opět azbukou zkratka ФК (fotbalový klub). Severomakedonský fotbalový pohár 2 × vítěz (2009/10, 2012/13) Profil Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. na weltfussballarchiv.com (anglicky)

<<<HUMAN>>>: Dolnopočernický mlýn? <<<ASSISTANT>>>: Dolnopočernický mlýn je vodní mlýn v Praze 9, který stojí na potoce Rokytka v areálu zámku u Počernického rybníka. Spolu se zámkem a pivovarem je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky. Vodní mlýn ve stylu anglické novogotiky pochází ze 60. let 19. století. Byl postaven jako součást komplexu zámeckého areálu a situován ve východní části parku řešeného v anglickém stylu. V roce 1995 mlýnice vyhořela a o čtyři roky později začala její rekonstrukce. Zděná patrová provozní budova mlýna stojí na hrázi rybníka. Její štítové průčelí z kamene je ozdobně tvarované a má tři segmentově sklenuté okenní osy. Ve štítě je půlkruhově zaklenuté dvojokno lemované třemi kruhovými okuli a nikou. Ostatní průčelí jsou omítaná.Zvýšený suterén je oddělen průběžnou římsou. V průčelí nad okny vede průběžná suprafenestra. Nad přízemím se nachází seníkové polopatro s otevřenými kruhovými okénky, které je oddělené profilovanou římsou.Uvnitř mlýna jsou patrné zbytky Francisovy turbíny a mechaniky pohonného systému. Protože je bývalá lednice součástí vnitřních prostor, prostupy pro hřídele se nacházejí v interiéru. Dochovány jsou kamenné patky pod sloupy mlýnské hranice. Seznam mlýnů v Praze Dolní Počernice na webu ČÚZK, Archivní mapy

<<<HUMAN>>>: Patricia McKillopová? <<<ASSISTANT>>>: Patricia Jean „Pat“ McKillopová (* 15. července 1956) je bývalá zimbabwská pozemní hokejistka, členka týmu, který v roce 1980 na olympijských hrách v Moskvě vybojoval zlaté medaile. V turnaji nastoupila ve všech pěti utkáních. Profil na www.sports-reference.com

<<<HUMAN>>>: Inish Rath Island? <<<ASSISTANT>>>: Inish Rath Island je malý ostrov o rozloze 1 km², na jezeře Upper Lough Erne, v Severním Irsku. Je obydlený, přístupný veřejnosti, zajímavý svým využitím. První zmínky o osídlení ostrova sahají do doby před 2000 lety. Na ostrově Inish Rath v té době stál opevněný statek(odtud jméno ostrova - irsky rath, ráthú, znamená zabezpečení, ochrana a inis označuje ostrov) ve vlastnictví jednoho rozsáhlého rodinného klanu. Opevnění sloužilo jako ochrana před vlky a jiným nebezpečím, které představovali například zloději dobytka. Od té doby nejsou dostupné žádné informace o dalším osídlení, až do poloviny 19. století, kdy je zmíněn Sir Henry Cavendish Butler, kterému daroval Lord Erne za manželku svou dceru a zároveň s tím i ostrov Inish Rath. Sir Henry postavil uprostřed ostrova dodnes stávající honosný dům, který byl používán po většinu času jako letní sídlo pro panstvo. Ti se shromažďovali na trávníku před domem a pořádali různé večírky a zábavy. Ostrov byl udržován asi dvaceti zahradníky, z nichž někteří bydleli v malém domku, který dodnes stojí sto metrů od hlavního domu. Na břehu ostrova jsou stále ještě viditelné zbytky několika přístavních mol a také neudržovaný dům na úschovnu lodí, které byly používány panstvem jak pro spojení s pevninou, ale i pro projížďky po jezeře, lov kachen a rybaření. Během první a druhé světové války většina šlechty padla v boji a také proto bylo v roce 1950 sídlo rodinou Cavendishe Bultera prodáno. Poté byl ostrov postupně ve vlastnictví několika různých rodin, většinou po dobu tří až osmi let, až do listopadu 1984, kdy byl koupen Mezinárodní společností pro vědomí Krišny (ISKCON, hnutí Hare Krišna). Hnutí Hare Krišna zpřístupnilo ostrov veřejnosti a pořádá zde kulturní programy s duchovní a filosofickou tematikou. Na ostrově se také konají kurzy jógy a vegetariánského vaření. Pro příchozí je možnost ubytování a stravování. Byla obnovena lesní stezka kolem ostrova, aby se mohli návštěvníci setkat se zdejšími přírodními zajímavostmi. Je možné si zde objednat průvodce. Za dob, kdy zde sídlila šlechta, zde bylo vysazeno mnoho druhů různých, často cizokrajných dřevin, takže ostrov má z velké části podobu zámeckého lesoparku. Ostrov krášlí křoviny vzrostlých rododendronů (některé kvetou po celý rok, i v zimě), blahovičníků a množství stálezelených listnatých keřů. Ve větvích stromů hnízdí kolonie volavky popelavé, k vidění jsou také tmavé veverky a k večeru vycházejí na pastvu daňci (podle místních obyvatel to je prý pravděpodobně daněk evropský zkřížený s jelenem sikou). Volně zde žijí zajíci a také pávi. Inish Rath Island je přístupný silnicí (B127) z Derrylinu a Lisnaskea až k Geaglum Quay, kde je k dispozici převoz lodí přímo na ostrov. Převoz pojme jedno, až dvě vozidla a od května do srpna přepravuje pravidelně ve 12 hod. a v 15 hod. za poplatek £ 3/£2. Upper Lough Erne Stránky irského ISKCONu - vlastníka ostrova Turistický průvodce s mapou Oficiální turistické web. stránky o Irsku

<<<HUMAN>>>: Mývatn? <<<ASSISTANT>>>: Komáří jezero (islandsky Mývatn) je jezero na severovýchodě Islandu. Má rozlohu 38 km² a dosahuje hloubky maximálně 4,5 m, průměrně však jen 2,5 m. Leží v nadmořské výšce 277 m. Vyplňuje starou ledovcovou kotlinu zahrazenou lávovým potokem. Nad hladinu jezera vyčnívá zhruba 50 vulkanických ostrovů a ostrůvků, oddělených krátery. Jsou vysoké 20 až 30 m. U východního pobřeží jsou fumaroly. Je zde voda modrého odstínu, která se vyznačuje vysokou průzračností. Odtok zajišťuje směrem na sever do Grónského moře řeka Laxá (délka 58 km). V létě se nad jezerem vznášejí hejna pakomárů, od čehož pochází jeho pojmenování. Velký význam má jezero především jako hnízdiště četných druhů ptáků. Pro oblast je typický hohol islandský, dále se zde objevuje polák chocholačka, kačka strakatá, husa velká, morčák prostřední, labuť zpěvná i potápka žlutorohá. Jezero je jedním z nejoblíbenějších turistických cílů na Islandu. I s okolím je od roku 2004 chráněnou přírodní rezervací. Řasokoule zelená

<<<HUMAN>>>: Noaks ark? <<<ASSISTANT>>>: Noaks ark, česky Noemova archa, je turisticky známá archeologická lokalita, dávné pohřebiště a kulturní památka jižního Švédska. Je to člověkem vytvořené seskupení ležatých vápencových kamenů, které je podobné kromlechu ve tvaru půdorysu kamenné lodi. Dílo dlouhé 26 m a 3,5 metru široké bylo postaveno v době bronzové nebo v době železné. Nachází se v přírodní rezervaci Karum (Karums naturreservat) v okrese Borgholm, na ostrově Öland v kraji Kalmar. Místo je součástí rozsáhlého starověkého pohřebiště Karums alvar s několika dalšími kruhovými a obdélníkovými seskupeními kamenů a osamělých vztyčených kamenů. Podobnost s biblickou Noemovou archou je jen podle názvu.

<<<HUMAN>>>: Ducati? <<<ASSISTANT>>>: Ducati je italská firma zabývající se výrobou motocyklů. Založili ji v roce 1926 tři bratři Adriano, Marcello a Bruno Ducati v Bologni v Itálii a původně vyráběli elektronky, kondenzátory a různé součástky pro radiopřijímače. Motocykly se zde začaly vyrábět až po druhé světové válce. Motocykly Ducati jsou známé především desmodromickým rozvodem a svými úspěchy v Mistrovství světa superbiků. V současné době firmu vlastní společnost Audi. Panigale Streetfighter Multistrada Monster Hypermotard Diavel 1098 999 916 851 Supersport

<<<HUMAN>>>: Teenage Fanclub? <<<ASSISTANT>>>: Teenage Fanclub je skotská alternativní rocková skupina, která vznikla v Bellshillu v roce 1989. Skupinu založili Norman Blake (zpěv, kytara), Raymond McGinley (zpěv, kytara) a Gerard Love (zpěv, baskytara), které později doprovázeli ještě další hudebníci. Love kapelu opustil po téměř třiceti letech v roce 2018. K roku 2019 je sestava následující: Blake, McGinley, Francis MacDonald (bicí), Dave McGowan (baskytara, do roku 2018 klávesy) a Euros Childs (klávesy). Své první album kapela vydala v roce 1990. Následovala řada dalších, přičemž jedno z nich skupina nahrála ve spolupráci s americkým zpěvákem Jadem Fairem. Studiová albaA Catholic Education (1990) The King (1991) Bandwagonesque (1991) Thirteen (1993) Grand Prix (1995) Songs from Northern Britain (1997) Howdy! (2000) Words of Wisdom and Hope (2002) – s Jadem Fairem Man-Made (2005) Shadows (2010) Here (2016) Oficiální stránky

<<<HUMAN>>>: Dub libanonský? <<<ASSISTANT>>>: Dub libanonský (Quercus libani) je opadavý strom dorůstající výšky 10 metrů a pocházející z hor jihozápadní Asie. Listy jsou zubaté, podobné listům kaštanovníku. Je pěstován jako okrasná dřevina i v Česku. Dub libanonský je opadavý strom dorůstající výšky 7 až 10 metrů, někdy může mít i podobu statného keře. Borka je hrubá, šedá s oranžově tónovanými puklinami. Letorosty jsou hnědavé, slabě hranaté, v mládí krátce chlupaté, záhy olysávají. Listy jsou kopinaté, 5 až 10 cm dlouhé, na okraji osinkatě zubaté, poněkud podobné listům kaštanovníku setého, avšak menší. Řapík je 10 až 18 mm dlouhý. Čepel listů je na líci tmavě zelená a lysá, na rubu na žilnatině chlupatá až po celé ploše plstnatá. Žilnatina je složena z 9 až 12 párů žilek. Listy se na podzim zbarvují do žlutých a červených odstínů. Žaludy vyrůstají samostatně nebo po dvou, jsou asi 2,5 cm dlouhé, na asi 15 mm dlouhých stopkách, z 1/2 až 2/3 uzavřené v číšce s dlouhými šupinami. Dozrávají druhým rokem. Dub libanonský je přirozeně rozšířen v horských lesích Malé Asie, Sýrie, Iráku a Íránu. Dub libanonský je zajímavá a pohledná dřevina, která byla introdukována do Evropy již v roce 1856. Roste pomalu a dožívá se více než 100 let. V Česku je pěstován především v parcích a arboretech. Je uváděn z Dendrologické zahrady v Průhonicích, Průhonického parku a Arboreta Semetín, z Botanické zahrady UK Na Slupi a Arboreta Kostelec nad Černými lesy, plodící exemplář je možno vidět i v Botanické zahradě a arboretu MENDELU v Brně. Galerie dub libanonský na Wikimedia Commons

<<<HUMAN>>>: Josef Fišera (pilot)? <<<ASSISTANT>>>: Josef Fišera (12. března 1917, Horní Branná – 30. srpna 1943, letiště Beaulieu, Hampshire) byl český letec a později pilot RAF. Josef Fišera se narodil 12. března 1917 v Horní Branné. Vyučil se strojním zámečníkem u firmy Bönisch ve Vrchlabí a vystudoval Státní průmyslovou školu v Hradci Králové. V letech 1937 až 1939 pracoval ve Škodových závodech v Plzni, kde začal sportovně létat v Západočeském aeroklubu.Po obsazení pohraničí v roce 1938 odešel přes Polsko do Francie, kde byl začleněn do skupiny Československých letců. Po obsazení Francie odešel do Velké Británie, kde byl přidělen ke 311. bombardovací peruti jako mechanik. Zůstal zde až do srpna 1942, kdy byl na vlastní žádost poslán do Kanady na pilotní výcvik. Po návratu do Velké Británie se stal pilotem bombardéru typu Wellington. S ním vykonával operační hlídkové lety nad Atlantským oceánem, při nichž se vyhledávaly a ničily německé ponorky.V roce 1943 začala britská armáda používat modernější letadla typu Liberator a piloti se na nových letadlech museli zaučit, proto probíhaly cvičné lety z letiště Beaulieu. Ráno 30. srpna 1943 vzlétl Liberator GR.V „L“ (BZ785) s posádkou ve složení: Sgt. Josef Fišera, F/Sgt. Josef Bittner, F/L. Emil Palichleb, F/Sgt. Zdeněk Řezáč, Sgt. Theodor Schwarz a Sgt. Emil Szeliga. Vzlet letounu proběhl normálně, avšak po několika minutách letu byl stroj uveden do ostré levé zatáčky, sklouzl po křídle, následoval pád do vývrtky a stroj se v 15.42 zřítil do lesa. Nikdo nepřežil.Josef Fišera byl pohřben 3. září 1943 na vojenském hřbitově Brookwood u Londýna. Dekretem z 13. září 1991 byl Josef Fišera mimořádně povýšen do hodnosti podplukovníka ve výslužbě in memoriam. Jméno Josefa Fišery se objevuje na několika pomnících. Je uvedeno na pomnících obětí druhé světové války v Horní Branné a Jilemnici, zároveň i na dvou pomnících v Plzni. Též se objevuje na pomníku padlým letcům na Náměstí svobody na Praze 6.

<<<HUMAN>>>: Wäinö Wickström? <<<ASSISTANT>>>: Wäinö Waldemar Wickström (19. ledna 1890 Mikkeli – 13. února 1951 Helsinky) byl finský rychlobruslař. Závodil od roku 1906, kdy se poprvé představil na finském šampionátu a také na Mistrovství světa. V roce 1910 se na Mistrovství Evropy umístil na čtvrté příčce, na světovém šampionátu byl pátý. Na MS 1913 skončil čtvrtý. Největšího úspěchu dosáhl na Mistrovství světa 1914, na kterém získal bronzovou medaili. Poslední závody absolvoval v roce 1917. Wäinö Wickström na SpeedSkatingNews.info (anglicky)

<<<HUMAN>>>: Nikita Kučerov? <<<ASSISTANT>>>: Nikita Igorevič Kučerov (rusky Никита Игоревич Кучеров, * 17. června 1993, Moskva) je ruský hokejový útočník hrající v severoamerické National Hockey League za tým Tampa Bay Lightning, který ho v roce 2011 draftoval z 58. pozice. Kučerov začínal s hokejem v jeho rodné Moskvě, kde později nastupoval za tamní tým CSKA Moskva, kde si vyzkoušel i Kontinentální hokejovou ligu (KHL). Během draftu NHL 2011 si ho ve 2. kole vybral tým Tampa Bay Lightning jako 58. celkově. Ve snaze adaptovat se na zámořský hokej přešel Kučerov do kanadské juniorské ligy Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL), kde nastupoval nejprve za Quebec Remparts a později za tým Rouyn-Noranda Huskies. Dne 25. listopadu 2013, během sezóny 2013/14, si připsal ve svém prvním utkání v National Hockey League (NHL) premiérovou branku, když hned jeho první střela na branku skončila za zády Henrika Lundqvista z New Yorku Rangers, čímž se stal sedmým hráčem v historii Lightning, který vstřelil gól ve svém debutu v NHL. Dne 28. října 2014 zaznamenal svůj první hattrick kariéry proti Miku Smithovi z Arizony Coyotes.Během sezóny 2014/15 měl s Tampou Bay povedený ročník. V základní části si v 82 zápasech připsal 65 bodů za 29 gólů a 36 asistencí. Společně s Maxem Paciorettym ovládl hodnocení +/-, když ziskem +38 kladných bodů získal ocenění NHL Plus/Minus Award. Vytvořil tak nový rekord Lightning, jelikož předtím nikdo tolik kladných bodů v základní části neposbíral. Dne 20. května 2015 se Kučerov připojil k Martinu St. Louisovi jako jediní hráči v historii Lightning, kteří nahráli na dva vítězné góly v prodloužení v jednom play-off. S týmem se probojoval až do finále Stanley Cupu, v němž však nestačil na Chicago Blackhawks, kterému v sérii podlehl 2:4 na zápasy. Po sezóně 2015/16 a vypršení dosavadní smlouvy se dne 11. října 2016 dohodl jako chráněný volný hráč s vedením Lightning no novém tříletém kontraktu, za který si přijde na 14,3 milionu amerických dolarů.V Sezoně 2018/2019 vyhrál Nikita Kucherov kanadské bodování NHL (základní část) když za 82 zápasů nasbíral 128 bodů, získal ocenění ART ROSS TROPHY. Dne 2. března 2016 ho ruský trenér Oļegs Znaroks zařadil na svou soupisku pro Světový pohár v ledním hokeji 2016 v Torontu. Kučerov na turnaji působil v dresu Ruska i se svými parťáky z Tampy Bay Andrejem Vasilevskim a Vladislavem Naměstnikovem. S týmem obsadil konečné 4. místo, když po výsledku 3:5 prohráli v semifinále s Kanadou. Na turnaji zaznamenal ve čtyřech odehraných utkáních 3 kanadské body za 2 branky a 1 asistenci. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikita Kucherov na anglické Wikipedii. Nikita Kučerov – statistiky na Hockeydb.com (anglicky) Nikita Kučerov – statistiky na Eliteprospects.com (anglicky) Nikita Kučerov – statistiky na NHL.com (anglicky)

<<<HUMAN>>>: Letounovití? <<<ASSISTANT>>>: Letounovití (Exocoetidae) neboli létající ryby je čeleď jehlotvárných ryb, vyskytujících se v teplých mořích celého světa. Charakteristické jsou pro ně velké prsní ploutve (až dvě třetiny délky těla), které jim umožňují klouzavý let. Je-li ryba pronásledována predátorem, rozjede se rychlými pohyby ocasní ploutve a vymrští se z vody do zhruba metrové výšky (díky štíhlému vřetenovitému tělu překonává odpor vodní hladiny), pak roztáhne prsní ploutve jako křídla a plachtí až dvě sta metrů daleko. Latinský název čeledi pochází z řeckého výrazu ἐξώκοιτος („spící venku“), protože se věřilo, že tyto ryby se ukládají ke spánku na břehu. Největším druhem je letoun kalifornský (Cheilopogon pinnatibarbatus), který dorůstá až délky 40 cm. Většina létajících ryb je však zhruba poloviční. Létající ryby žijí v hejnech a obvykle se drží těsně pod hladinou. Létající ryby jsou předmětem rybolovu; chytají se hlavně v noci a rybáři je lákají na světlo. Jejich jikry jsou v Japonsku vyhlášenou lahůdkou pod názvem tobiko, používají se k přípravě suši. Příslušníky čeledi letounovitých je asi padesát druhů, rozdělených do sedmi rodů: Cheilopogon Cypselurus Exocoetus Fodiator Hirundichthys Parexocoetus Prognichthys Taxon Exocoetidae ve Wikidruzích http://www.rozhlas.cz/priroda/zvirata/_zprava/618380 http://leccos.com/index.php/clanky/letounoviti Archivováno 3. 4. 2014 na Wayback Machine.

<<<HUMAN>>>: Nižná Boca? <<<ASSISTANT>>>: Nižná Boca je obec na Slovensku v okrese Liptovský Mikuláš v Nízkých Tatrách. Horská obec se nachází v jižní části horního Liptova, v Bocianské dolině, na styku Ďumbierských a Kráľovohoľských Tater. Nižnou Bocou protéká říčka Boca, vedle které vede silnice č. I/72, spojující Liptov s Horehroním přes horský průchod Čertovica. Spolu s Vyšnou Bocou je to stará hornická obec, dnes významné turistické středisko Nízkých Tater. Povrchové rudy zde těžily již Keltové, Slované rýžovali zlato a v 13. století nebo později přišli němečtí horníci. Poprvé je obec doložena v roce 1342. V 16. století se těžila železná ruda až ve výši 1700-1900 m n. m. Němci se vystěhovali nebo slovakizovali a v 19. století hornictví zaniklo. V 30. letech 20. století se osada začala měnit na centrum zimního sportu. V obci je evangelický pozdněklasicistický kostel s novorománskou věží z roku 1844. Pro obec je typická dřevěná architektura domů se zápražími. Často jsou to dvojdomy, přičemž každá část má hlavní pokoj s kamny, kuchyní a síní – vstupní předsíní. Domy často neměly komíny a kouř z pece šel přímo na půdu. Zvláštností jsou seníky – stáje, lidově nazývané stajička nebo staja, které jsou roztroušené po okolních loukách. Zde se celoročně zimoval dobytek. Ve spodní části byl samotný dobytek a v horní části bylo uskladněno seno. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nižná Boca na slovenské Wikipedii. Oficiální stránky

<<<HUMAN>>>: Upper Austria Ladies Linz 2018 – ženská dvouhra? <<<ASSISTANT>>>: Ženská dvouhra Upper Austria Ladies Linz 2018 probíhala v první polovině října 2018. Do singlové soutěže lineckého tenisového turnaje hraného na tvrdém povrchu v hale nastoupilo třicet dva hráček. Obhájkyní titulu byla česká tenistka Barbora Strýcová, kterou ve čtvrtfinále vyřadila Belgičanka Alison Van Uytvancková. Vítězkou se stala pátá nasazená Italka Camila Giorgiová, jež ve finále zdolala ruskou kvalifikantku Jekatěrinu Alexandrovovou po dvousetovém průběhu 6–3 a 6–1. V probíhající sezóně si připsala premiérové turnajové vítězství, které představovalo druhý singlový titul na okruhu WTA Tour. 119. hráčka žebříčku Alexandrovová odehrála debutové finále na túře WTA. V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2018 Upper Austria Ladies Linz – Singles na anglické Wikipedii. Upper Austria Ladies Linz 2018 – ženská dvouhra . WTA Tour, Inc. . Dostupné online. (anglicky) Upper Austria Ladies Linz 2018 – kvalifikace ženské dvouhry . WTA Tour, Inc. . Dostupné online. (anglicky)

<<<HUMAN>>>: Dánská 1. divize 1967? <<<ASSISTANT>>>: Dánská 1. divize 1967 byla nejvyšší dánskou fotbalovou soutěží v roce 1967. Vítězem se stal a do Poháru mistrů evropských zemí 1968/69 se kvalifikoval tým Akademisk Boldklub, Veletržní pohár 1968/69 hrály týmy København Boldklub a Boldkluben 1909. Účast v Poháru vítězů pohárů 1968/69 si zajistil vítěz poháru Randers Freja, který nehrál nejvyšší dánskou soutěž. Ligy se zúčastnilo celkem 12 celků, soutěž se hrála způsobem každý s každým doma-venku (celkem tedy 22 kol) systémem jaro-podzim. Poslední dva celky přímo sestoupily. Magazín týdeníku "Kopaná-hokej" - "Fotbalový svět 1968" RSSSF

<<<HUMAN>>>: Kanton Saint-Paul-5? <<<ASSISTANT>>>: Kanton Saint-Paul-5 (francouzsky Canton de Saint-Paul-5) byl francouzský kanton v departementu Réunion v regionu Réunion. Tvořila ho pouze část města Saint-Paul. Zrušen byl při reformě francouzských kantonů v roce 2014.

<<<HUMAN>>>: North Ogden? <<<ASSISTANT>>>: North Ogden je město v okresu Weber County ve státě Utah ve Spojených státech amerických. K roku 2010 zde žilo 17 357 obyvatel. S celkovou rozlohou 16,8 km² byla hustota zalidnění 892 obyvatel na km².

<<<HUMAN>>>: Petr Jákl starší? <<<ASSISTANT>>>: Petr Jákl starší (* 16. prosince 1941 Praha, Protektorát Čechy a Morava) je bývalý československý zápasník–judista, kaskadér, producent a příležitostní herec, účastník letních olympijských her v roce 1972. S aktivním judem začínal jako student strojírenské fakulty ČVUT. Československo reprezentoval v šedesátých a v první polovině sedmdesátých let dvacátého století. Pravidelně reprezentoval Československo na mistrovství Evropy a akademických mistrovstvích světa a Evropy. Vrcholem jeho sportovní kariéry byla kvalifikace na olympijské hry v Mnichově v roce 1972, kde startoval ve střední váhové kategorii do 80 kg a v kategorii bez rozdílu vah. V úvodním kole v soutěži středních vah vybodoval favorizovaného východního Němce Rudolfa Hendela. V dalších kole však nestačil na judo Jihokorejce O Sung-ipa a po pěti wazari (tehdy půl bod) nakonec po minutě boje prohrál na ippon technikou o-soto-makikomi. Jihokorejec ho jako vítěz skupiny vytáhl do oprav. V úvodním kole oprav hodil po dvaceti sekundách na ippon technikou curi-goši Thajce Cherdponga Punsoniho, ale v dalším kole dle vlastních slov znervózněl z šance bojovat o medaile a prohrál po půl minutě boje s Rakušanem Lutzem Lischkou na ippon technikou seoi-nage. Obsadil sedmé místo. Po týdnu nastoupil v soutěži bez rozdílu vah, kde ve druhém kole prohrál na praporky (hantei) s Angelem Parisim tehdy startujícím za Spojené království. Sportovní kariéru ukončil v roce 1974. Pracoval jako trenér a sportovní funkcionář. Několik let vedl československou seniorskou a juniorskou reprezentaci. S bratrem Františkem a dalšími judisty vytvořil v Praze podmínky pro vrcholovou přípravu judistů v klubu Vysokých škol (dnešní USK). Jeho nejznámějším svěřencem byl Jiří Sosna. K judu přivedl syna Petra, který navázal na jeho sportovní kariéru. U filmu se pohyboval od počátku šedesátých let jako kaskadér. Později si zahrál ve filmech jako herec ve vedlejších rolích. Ve filmu z judistického prostředí Jáchyme hoď ho do stroje hrál rozhodčího. V roce 1995 napsal, produkoval a zahrál si hlavní roli ve filmu z kaskadérského prostřední Cesta peklem. Během sametové revoluce v roce 1989 patřil k osobní ochrance Václava Havla a Alexandra Dubčeka. Kubánek T.: Uměl padat. Z judisty přes esesáka kaskadérskou legendou, LN 2015 Sport v Česku Výsledky a novinky Petra Jákla staršího na judoinside.com Petr Jákl starší ve Filmové databázi

<<<HUMAN>>>: Banka Izraele? <<<ASSISTANT>>>: Banka Izraele (hebrejsky בנק ישראל‎, Bank Jisra'el, anglicky Bank of Israel, arabsky بنك إسرائيل‎) je centrální banka Státu Izrael. Nachází se v Jeruzalémě a pobočku má v Tel Avivu. Jejím současným guvernérem je Amir Jaron. Banka Izraele byla založena 24. srpna 1954, kdy Kneset přijal Zákon o Bance Izraele, který ji přiřkl dohlížecí právo nad ostatními bankami. Kontrola nad stanovením kurzů vůči cizím měnám byla bance přidělena až roku 1978. Od roku 1992 banka nastavuje inflační plán a je zmocněna pro jeho potřeby měnit monetární politiku. David Horovic, 1954–1971 Moše Sanbar, 1971–1976 Arnon Gafni, 1976–1981 Moše Mandelbaum, 1982–1986 Micha'el Bruno, 1986–1991 Jacob A. Frenkel, 1991–2000 David Klein, 2000–2005 Stanley Fischer, 2005–2013 Karnit Flugová, 2013–2018 Amir Jaron, od 2018 V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bank of Israel na anglické Wikipedii. (anglicky)(hebrejsky) Oficiální internetové stránky Archivováno 17. 8. 2009 na Wayback Machine.

<<<HUMAN>>>: Pegasidy? <<<ASSISTANT>>>: Meteorický roj Pegasidy se vyskytuje mezi 7. a 13. červencem. Jedná se o slabý meteorický roj, který má maximum kolem 9. července a v maximu dosahuje četnosti pouze 3 meteorů za hodinu. Meteory však vstupují do atmosféry rychlostí asi 70 km/s. Radiant Pegasid je v souhvězdí Pegase asi 5 stupňů západně od hvězdy α Pegasi. Původcem tohoto meteorického roje je pravděpodobně kometa C/1979 Y1 (Bradfield). C/1979 Y1 má oběžnou dobu zhruba 300 let.Ve Střední Evropě je nejlepší čas pro pozorování druhá polovina noci, kdy se radiant dostává dostatečně vysoko nad obzor. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pegasids na anglické Wikipedii.

<<<HUMAN>>>: Hrachová kaše? <<<ASSISTANT>>>: Hrachová kaše je klasický staročeský pokrm, který přetrval až do současné české kuchyně. Kaše je připravována vařením hrachu ve vodě a k její přípravě lze použít jak hrách zelený, tak žlutý a jak sušený, tak řidčeji čerstvý. Sušený zelený hrách je potřeba před vařením namočit na alespoň cca 4 – 6 hodin, případně déle. Žlutý namáčet potřeba není. Namočí-li se hrách přes noc, zkrátí se doba vaření z cca hodiny až na 20 minut. Uvařený hrách se několik minut před dovařením osolí a slije. Podle toho, jak je či není hrách rozvařen, lze hrách dále prolisovat nebo rozmixovat a slitou vodou se doředí do požadované konzistence. Na závěr lze podle chuti přimíchat na tuku osmaženou cibulku, mléko, máslo nebo smetanu, které kaši dále ochutí nebo zjemní, k dochucení lze také přidat česnek s majoránkou. Hrachová kaše se obvykle podává se smaženou cibulkou a uzeným masem nebo s klobásou, párkem či jinou uzeninou, případně s volským okem. K pokrmu se také hodí kyselá okurka. Hrachová kaše má podle její konkrétní konzistence a ingrediencí energii 570 – 1230 kJ, 8 – 18 g bílkovin, 22 – 40 g sacharidů, 0,5 – 8 g tuků na 100 g. Hrachová kaše je tradiční jídlo v mnoha zemích, nikoliv pouze v Česku. Místní recepty se od českých mohou lišit, např. v Arménii s k hrachu jako základní surovině přidávají švestky a jádra ořechů. V Prusku 19. století byla hrachová kaše základem náplně tzv. hrachových jelit. Jednoduchá hrachová kaše na Vaření.cz Hrachová kaše na Kalorické tabulky.cz Hrachová kaše na Dietologie.cz Hrachová kaše na Prostřeno.cz Archivováno 17. 6. 2012 na Wayback Machine. Ze spíže našich babiček Archivováno 19. 8. 2013 na Wayback Machine.

<<<HUMAN>>>: Seznam IC objektů 2251–2500? <<<ASSISTANT>>>: Seznam IC objektů 2251–2500 uvádí část seznamu tzv. IC objektů, které jsou obsaženy v astronomickém katalogu známém jako Index Catalogue (IC); tento katalog mlhovin, hvězdokup a galaxií byl poprvé publikován roku 1895 a byl postupně rozšířen na více než 5000 objektů.

<<<HUMAN>>>: Plessy vs. Ferguson? <<<ASSISTANT>>>: Plessy v. Ferguson (1896) je jedním z klíčových rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států amerických podporující segregaci a ústavnost doktríny „separate but equal“ (česky odděleni, ale rovni). V roce 1890 přijal stát Louisiana zákon, který požadoval oddělené vagóny pro černé a bílé lidi. Ve městě New Orleans skupina občanů ve snaze zákon zrušit přesvědčila Homera Plessyho, který byl z jedné osminy černošského původu, aby jej otestoval. 7. června 1892 nastoupil Plessy do vagónu Východolouisianské železnice (East Louisiana Railroad), který byl určen výhradně bílým. Podle louisianského zákona byl považován za černocha a proto měl být ve vagónu pro „barevné“. Když Plessy odmítl vagón opustit, byl zatčen a uvězněn. V následém soudním přelíčení Homer Adolph Plessy v. Stát Louisiana Plessy argumentoval tím, že železniční společnost popírá jeho ústavní práva podle 13. a 14. dodatku Ústavy Spojených států. Předsedající soudce John Howard Ferguson rozhodl, že Louisiana má právo zákony regulovat železniční společnosti pokud jejich činnost nepřesahuje státní hranice. Plessy byl proto odsouzen za porušení segregačního zákona k pokutě 25 dolarů. Plessy se odvolal k Nejvyššímu soudu Louisiany, který však podpořil Fergusonovo rozhodnutí. Následovalo odvolání k Nejvyššímu soudu Spojených států, který ústavnost louisianského zákona potvrdil. Rozhodnutí soudu vypracované soudcem Henrym Brownem, k němuž se připojilo sedm dalších soudců (jediný soudce, John Marshall Harlan, podal nesouhlasné stanovisko), zamítlo Plessyho argument o porušení 13. dodatku, kterým se zakazuje otroctví. Soud také odmítl názor, že by louisianský zákon implikoval jakoukoli méněcenost černochů, jakožto porušení 14. dodatku, zaručujícího stejnou ochranu zákona. Tvrdil, že segregace podle tohoto zákona byla pouze záležitostí sociální politiky. Rozhodnutí bylo zrušeno v roce 1954 případem Brown vs. školní rada Topeky. Dílo Plessy v. Ferguson ve Wikizdrojích (anglicky)