label
stringclasses 4
values | answers
sequencelengths 1
9
| text
stringlengths 747
1.46k
|
|---|---|---|
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"Městského soudu v Praze",
"Ústavní soud",
"soud prvního stupně",
"Obvodního soudu pro Prahu 5"
] | věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.
ABSTRAKT
Abstrakt není k dispozici.
PRÁVNÍ VĚTY
Právní věta není k dispozici.
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem se sídlem Praha 4, Zdiměřická 1452/26, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 10. 2010, čj. 20 C 525/2008 - 161, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011, čj. 28 Co 105/2011 - 199, takto :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, vydaných v řízení o jeho návrhu na snížení vyživovací povinnosti ke svému zletilému synovi, ve kterém neuspěl. Soudy sice vycházely ze změny poměrů na jeho straně, ale soud prvního stupně vyšel |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"čj. 20 C 525/2008 - 161",
"čj. 28 Co 105/2011 - 199"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... dispozici.
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem se sídlem Praha 4, Zdiměřická 1452/26, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 10. 2010, čj. 20 C 525/2008 - 161, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011, čj. 28 Co 105/2011 - 199, takto :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, vydaných v řízení o jeho návrhu na snížení vyživovací povinnosti ke svému zletilému synovi, ve kterém neuspěl. Soudy sice vycházely ze změny poměrů na jeho straně, ale soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 96 odst. 1 zákona o rodině, tj. z potencionálního příjmu stěžovatele. V jeho případě je aplikace tohoto ustanovení nepřiměřeně tvrdá. Snaží se o získání zaměstnání na pozici odpovídající jeho znalostem, zkušenostem a dosaženému vzdělání. Hlavní důvod svého neúspěchu při hledání zaměstnání vidí stěžovatel v důsledné kontrole přijímaných |
Reference zákonu | [
"§ 96 odst. 1 zákona o rodině"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem se sídlem Praha 4, Zdiměřická 1452/26, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 10. 2010, čj. 20 C 525/2008 - 161, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011, čj. 28 Co 105/2011 - 199, takto :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, vydaných v řízení o jeho návrhu na snížení vyživovací povinnosti ke svému zletilému synovi, ve kterém neuspěl. Soudy sice vycházely ze změny poměrů na jeho straně, ale soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 96 odst. 1 zákona o rodině, tj. z potencionálního příjmu stěžovatele. V jeho případě je aplikace tohoto ustanovení nepřiměřeně tvrdá. Snaží se o získání zaměstnání na pozici odpovídající jeho znalostem, zkušenostem a dosaženému vzdělání. Hlavní důvod svého neúspěchu při hledání zaměstnání vidí stěžovatel v důsledné kontrole přijímaných zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že vůči němu běží exekuce |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"Ústavní soud",
"Obvodní soud",
"Obvodní soud pro Prahu 5"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... § 96 odst. 1 zákona o rodině, tj. z potencionálního příjmu stěžovatele. V jeho případě je aplikace tohoto ustanovení nepřiměřeně tvrdá. Snaží se o získání zaměstnání na pozici odpovídající jeho znalostem, zkušenostem a dosaženému vzdělání. Hlavní důvod svého neúspěchu při hledání zaměstnání vidí stěžovatel v důsledné kontrole přijímaných zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že vůči němu běží exekuce pro neplacení výživného ze strany jeho synů, nemají vůči němu potencionální zaměstnavatelé dostatek důvěry. Soudy obou stupňů tak dostatečně nepřihlédly k jeho tíživé finanční situaci, kterou si nijak nezpůsobil. Ve věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces a k diskriminaci nejmladšího stěžovatelova syna V. ve prospěch synů z prvního manželství. Tím byla fakticky snížena i životní úroveň tohoto nejmladšího syna stěžovatele.
Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5, shora označeným rozsudkem, zamítl návrh stěžovatele na snížení vyživovací povinnosti stěžovatele k žalovanému Bc. M. P. na 1.000,- Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2008. Vyšel ze zjištění, že rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 5. 2002, čj. 5 Nc 361/2001 - 55, ve spojení s rozsudkem Městského |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"čj. 12 Co 286/2002 - 75",
"čj. 5 Nc 361/2001 - 55"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... a dosaženému vzdělání. Hlavní důvod svého neúspěchu při hledání zaměstnání vidí stěžovatel v důsledné kontrole přijímaných zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že vůči němu běží exekuce pro neplacení výživného ze strany jeho synů, nemají vůči němu potencionální zaměstnavatelé dostatek důvěry. Soudy obou stupňů tak dostatečně nepřihlédly k jeho tíživé finanční situaci, kterou si nijak nezpůsobil. Ve věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces a k diskriminaci nejmladšího stěžovatelova syna V. ve prospěch synů z prvního manželství. Tím byla fakticky snížena i životní úroveň tohoto nejmladšího syna stěžovatele.
Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5, shora označeným rozsudkem, zamítl návrh stěžovatele na snížení vyživovací povinnosti stěžovatele k žalovanému Bc. M. P. na 1.000,- Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2008. Vyšel ze zjištění, že rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 5. 2002, čj. 5 Nc 361/2001 - 55, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2002, čj. 12 Co 286/2002 - 75, byli tehdy nezletilí synové stěžovatele a MUDr. V. P. svěřeni do výchovy matky a stěžovateli, jako otci, byla |
Reference zákonu | [
"§ 99 odst. 1 a 2 zákona o rodině"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... dne 25. 5. 2004 byla schválena dohoda rodičů, podle které bylo výživné na nezl. J. zvýšeno na 5.000,- Kč měsíčně.
Obvodní soud se, v souladu s ustanovením § 99 odst. 1 a 2 zákona o rodině, zabýval otázkou, zda v daném případě došlo k takové změně poměrů, která by mohla vyústit v korekci posledního soudního rozhodnutí upravujícího vyživovací povinnost stěžovatele. Vzal v úvahu změnu poměrů, spočívající v jeho nezaměstnanosti, a vzrůst jeho životních nákladů, zejména vzhledem k soužití s nezaměstnanou přítelkyní a k narození syna v roce 2006. Stěžovatel se po celou dobu své nezaměstnanosti ucházel o zaměstnání, ale pouze na vedoucích místech mezinárodních společností. Tento postup označil soud za nerozvážný, vzhledem k počtu jeho vyživovacích povinností a jeho vyšším životním nákladům. Soud konstatoval, že míra nezaměstnanosti v Praze patří k nejnižším nejen v ČR, ale i v EU. Stěžovatel nebyl v době nezaměstnanosti evidován na příslušném úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání, věnoval se podnikání, v němž však nedosahoval, podle daňových přiznání, žádných příjmů. Stěžovatel u svého posledního zaměstnavatele skončil pracovní poměr dohodou ( i když zde dosahoval nadstandardních |
Reference zákonu | [
"§ 96 odst. 2 zákona o rodině"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... půjčkám stěžovatele soud nemohl přihlížet, neboť zákonná vyživovací povinnost má přednost před ostatními pohledávkami. Pokud jde o vyživovací povinnost k nezletilému synovi V., vzhledem k jeho věku jsou jeho potřeby daleko menší než odůvodněné potřeby žalovaného.
Soud neshledal zjištěné změny poměrů účastníků sporu jako důvodné pro změnu vyživovací povinnosti stěžovatele k žalovanému. Původně stanovené výživné odpovídá výdělkovým možnostem a schopnostem otce i potřebám žalovaného. Pro zvýšené životní náklady stěžovatele, spočívající ve splácení úvěru poskytnutého na nadstandardní bydlení, nelze omezovat základní a přednostní vyživovací povinnost stěžovatele k žalovanému. Soud tak neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly aplikaci ustanovení § 96 odst. 2 zákona o rodině.
Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej pouze co do výše náhrady nákladů řízení. Konstatoval, že soud prvního stupně po dostatečném dokazování hodnotil důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, správně zjistil skutkový stav věci, kterou správně posoudil i po stránce právní, proto se s ním zcela ztotožnil. Poukázal na to, že při posouzení výdělkových možností a schopností stěžovatele je třeba vyjít ze zásady potencionality příjmů. Stěžovatel je |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"soud prvního stupně",
"soudu prvního stupně"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... pro změnu vyživovací povinnosti stěžovatele k žalovanému. Původně stanovené výživné odpovídá výdělkovým možnostem a schopnostem otce i potřebám žalovaného. Pro zvýšené životní náklady stěžovatele, spočívající ve splácení úvěru poskytnutého na nadstandardní bydlení, nelze omezovat základní a přednostní vyživovací povinnost stěžovatele k žalovanému. Soud tak neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly aplikaci ustanovení § 96 odst. 2 zákona o rodině.
Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej pouze co do výše náhrady nákladů řízení. Konstatoval, že soud prvního stupně po dostatečném dokazování hodnotil důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, správně zjistil skutkový stav věci, kterou správně posoudil i po stránce právní, proto se s ním zcela ztotožnil. Poukázal na to, že při posouzení výdělkových možností a schopností stěžovatele je třeba vyjít ze zásady potencionality příjmů. Stěžovatel je po dobu delší tří let, i přes své vzdělání a praxi, trvale bez zaměstnání, přitom jeho rodinné výdaje a výdaje na bydlení jsou nadstandardní. Než by se spokojil s nižším příjmem, kdy průměrné výdělky zaměstnanců jeho vzdělání činí 40.000,- až 45.000,- Kč, snaží se svou |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"Ústavní soud",
"Ústavním soudu",
"soud odvolací",
"soudu prvního stupně"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. Zabýval se i argumenty stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Věcí se důkladně zabýval i soud odvolací, který přesvědčivě a srozumitelně, v souladu s ustanoveními zákona o rodině, vyložil, proč se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí potvrdil. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění zmíněných soudních rozhodnutí. Ústavní soud považuje závěry a právní hodnocení obecných soudů za správné, plně v souladu s obecným právem. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu |
Reference zákonu | [
"§ 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb."
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. Zabýval se i argumenty stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Věcí se důkladně zabýval i soud odvolací, který přesvědčivě a srozumitelně, v souladu s ustanoveními zákona o rodině, vyložil, proč se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí potvrdil. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění zmíněných soudních rozhodnutí. Ústavní soud považuje závěry a právní hodnocení obecných soudů za správné, plně v souladu s obecným právem. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu |
Účinnost | [
"ve znění pozdějších předpisů"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. Zabýval se i argumenty stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Věcí se důkladně zabýval i soud odvolací, který přesvědčivě a srozumitelně, v souladu s ustanoveními zákona o rodině, vyložil, proč se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí potvrdil. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění zmíněných soudních rozhodnutí. Ústavní soud považuje závěry a právní hodnocení obecných soudů za správné, plně v souladu s obecným právem. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu |
Soudní instituce | [
"Nejvyšší soud",
"Nejvyšší soud České republiky",
"Městského soudu v Praze",
"Obvodního soudu pro Prahu 6"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně D. H., zastoupené Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem Praha 2, Ladova 1, proti žalovaným 1 ) Ing. arch. J. M., 2 ) Ing. Ji. M., 3 ) MUDr. E. F., a 4 ) J. M., zastoupeným Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Postupice 58, o určení neplatnosti zvýšení nájemného a o vzájemném návrhu na určení výše nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 325/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 19 Co 465/2008-102, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč, k rukám Mgr. Davida Nováka, advokáta se sídlem Praha 2, Ladova 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"č. j. 21 C 325/2006-70",
"č. j. 19 Co 465/2008-102",
"sp. zn. 21 C 325/2006"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... ) Ing. arch. J. M., 2 ) Ing. Ji. M., 3 ) MUDr. E. F., a 4 ) J. M., zastoupeným Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Postupice 58, o určení neplatnosti zvýšení nájemného a o vzájemném návrhu na určení výše nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 325/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 19 Co 465/2008-102, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč, k rukám Mgr. Davida Nováka, advokáta se sídlem Praha 2, Ladova 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 6 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 15. 1. 2008, č. j. 21 C 325/2006-70, výrokem I. určil, že je neplatné zvýšení nájemného za užívání bytu č. 3, ve 2. podlaží domu č.p. na pozemku parc. č. 2243 v k.ú. S., na adrese N. S. 25, |
Soudní instituce | [
"Městský soud v Praze",
"Nejvyšší soud České republiky",
"soud prvního stupně",
"Obvodní soud pro Prahu 6",
"Nejvyšší soud",
"soud odvolací",
"soudu prvního stupně"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... sídlem Praha 2, Ladova 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 6 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 15. 1. 2008, č. j. 21 C 325/2006-70, výrokem I. určil, že je neplatné zvýšení nájemného za užívání bytu č. 3, ve 2. podlaží domu č.p. na pozemku parc. č. 2243 v k.ú. S., na adrese N. S. 25, P. 5 ( dále jen „ předmětný byt “, resp. „ byt “ a „ předmětný dům “ ), a to od 1. 1. 2007 z částky 1.246,38 Kč na částku 7.220,50 Kč, určené dopisem ze dne 14. 9. 2006, výrokem II. zamítl vzájemný návrh žalovaných na určení, že žalobkyně je povinna platit nájemné ve výši 7.220,50 Kč měsíčně, počínaje dnem následujícím po právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení ( výrok III. ).
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze ( soud odvolací ) rozsudkem ze dne 28. 1. 2009, č. j. 19 Co 465/2008-102, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"soudem prvního stupně",
"Městský soud v Praze",
"Nejvyšší soud České republiky",
"Ústavního soudu České republiky",
"Nejvyšší soud",
"soud odvolací",
"soudu prvního stupně"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... určené dopisem ze dne 14. 9. 2006, výrokem II. zamítl vzájemný návrh žalovaných na určení, že žalobkyně je povinna platit nájemné ve výši 7.220,50 Kč měsíčně, počínaje dnem následujícím po právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení ( výrok III. ).
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze ( soud odvolací ) rozsudkem ze dne 28. 1. 2009, č. j. 19 Co 465/2008-102, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vycházel – ve shodě se soudem prvního stupně – ze zjištění, že žalovaní ( podíloví spoluvlastníci předmětného domu ) oznámili žalobkyni ( nájemkyni bytu ) dopisem ze dne 14. 9. 2006 zvýšení nájemného na částku 7.220,50 Kč měsíčně, přičemž v dopise uvedli, že při stanovení výše nájemného postupovali podle zákona č. 107/2006 Sb. Přisvědčil jeho závěru, že zvýšení nájemného žalovanými je neplatné, neboť nepostupovali podle uvedeného zákona, resp. sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 333/2006 Sb. Ve shodě se soudem prvního stupně dále především konstatoval, že jejich odkaz na nálezy Ústavního soudu České republiky ( např. na nález sp.zn. I. ÚS 489/05 ) |
Reference zákonu | [
"č. 107/2006 Sb.",
"§ 237 odst. 1 písm. c ), odst. 3 o.s.ř",
"č. 333/2006 Sb."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... při stanovení výše nájemného postupovali podle zákona č. 107/2006 Sb. Přisvědčil jeho závěru, že zvýšení nájemného žalovanými je neplatné, neboť nepostupovali podle uvedeného zákona, resp. sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 333/2006 Sb. Ve shodě se soudem prvního stupně dále především konstatoval, že jejich odkaz na nálezy Ústavního soudu České republiky ( např. na nález sp.zn. I. ÚS 489/05 ) je nepřípadný, neboť byť byly vydány po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb., týkaly se období před nabytím jeho účinnosti, kdy soudy – v důsledku absence příslušné právní úpravy – stanovovaly výši nájemného konstitutivním rozhodnutím; tento stav byl však napraven vydáním citovaného zákona a domáhat se zvýšení nájemného rozhodnutím soudu již není možné. Na základě toho shledal správným rovněž výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, neboť byl učiněn v prosinci 2007, tj. již za účinnosti zákona č. 107/2006 Sb.
Proti rozsudku odvolacího soudu ( a to výslovně proti ,,všem jeho výrokům “ ) podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ), odst. 3 o.s.ř a uplatnili v něm dovolací důvody podle § 241a odst. |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp.zn. I. ÚS 489/05"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... 14. 9. 2006 zvýšení nájemného na částku 7.220,50 Kč měsíčně, přičemž v dopise uvedli, že při stanovení výše nájemného postupovali podle zákona č. 107/2006 Sb. Přisvědčil jeho závěru, že zvýšení nájemného žalovanými je neplatné, neboť nepostupovali podle uvedeného zákona, resp. sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 333/2006 Sb. Ve shodě se soudem prvního stupně dále především konstatoval, že jejich odkaz na nálezy Ústavního soudu České republiky ( např. na nález sp.zn. I. ÚS 489/05 ) je nepřípadný, neboť byť byly vydány po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb., týkaly se období před nabytím jeho účinnosti, kdy soudy – v důsledku absence příslušné právní úpravy – stanovovaly výši nájemného konstitutivním rozhodnutím; tento stav byl však napraven vydáním citovaného zákona a domáhat se zvýšení nájemného rozhodnutím soudu již není možné. Na základě toho shledal správným rovněž výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, neboť byl učiněn v prosinci 2007, tj. již za účinnosti zákona č. 107/2006 Sb.
Proti rozsudku odvolacího soudu ( a to výslovně proti ,,všem jeho výrokům “ ) podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"Nejvyšší soud České republiky",
"Nejvyššího soudu",
"odvolacího soudu",
"Nejvyššího",
"Nejvyšší soud",
"soudu prvního stupně"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... účinnosti zákona č. 107/2006 Sb., týkaly se období před nabytím jeho účinnosti, kdy soudy – v důsledku absence příslušné právní úpravy – stanovovaly výši nájemného konstitutivním rozhodnutím; tento stav byl však napraven vydáním citovaného zákona a domáhat se zvýšení nájemného rozhodnutím soudu již není možné. Na základě toho shledal správným rovněž výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, neboť byl učiněn v prosinci 2007, tj. již za účinnosti zákona č. 107/2006 Sb.
Proti rozsudku odvolacího soudu ( a to výslovně proti ,,všem jeho výrokům “ ) podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ), odst. 3 o.s.ř a uplatnili v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a b ) o.s.ř. Dovolatelé mají za to, že v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena a ) „ otázka, kterého období se týká povinnost obecných soudů …… určovat nájemné z bytu podle místních podmínek “, stanovená v nálezech Ústavního soudu, zejména v „ plenárním nálezu sp.zn. 20005 “, b ) „ jakého období se týká právo pronajímatele na zvýšení nájemného “ ( |
Reference zákonu | [
"§ 241a odst. 2 písm. a ) a b ) o.s.ř.",
"č. 107/2006 Sb.",
"§ 237 odst. 1 písm. c ), odst. 3 o.s.ř",
"o.s.ř."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... nabytím jeho účinnosti, kdy soudy – v důsledku absence příslušné právní úpravy – stanovovaly výši nájemného konstitutivním rozhodnutím; tento stav byl však napraven vydáním citovaného zákona a domáhat se zvýšení nájemného rozhodnutím soudu již není možné. Na základě toho shledal správným rovněž výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, neboť byl učiněn v prosinci 2007, tj. již za účinnosti zákona č. 107/2006 Sb.
Proti rozsudku odvolacího soudu ( a to výslovně proti ,,všem jeho výrokům “ ) podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ), odst. 3 o.s.ř a uplatnili v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a b ) o.s.ř. Dovolatelé mají za to, že v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena a ) „ otázka, kterého období se týká povinnost obecných soudů …… určovat nájemné z bytu podle místních podmínek “, stanovená v nálezech Ústavního soudu, zejména v „ plenárním nálezu sp.zn. 20005 “, b ) „ jakého období se týká právo pronajímatele na zvýšení nájemného “ ( zda jde o zvýšení „ pro futuro “ či |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp.zn. 20005",
"IV. ÚS 2191/08"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... ) „ otázka, kterého období se týká povinnost obecných soudů …… určovat nájemné z bytu podle místních podmínek “, stanovená v nálezech Ústavního soudu, zejména v „ plenárním nálezu sp.zn. 20005 “, b ) „ jakého období se týká právo pronajímatele na zvýšení nájemného “ ( zda jde o zvýšení „ pro futuro “ či též i za dobu minulou ), c ) otázka rozsahu poučovací povinnosti obecných soudů, uložená jim Ústavním soudem “ ( která v dané věci nebyla splněna, což založilo vadu řízení ), d ) zda se lze po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb. domáhat zvýšení nájemného soudním rozhodnutím [možnost podávat žaloby o určení obvyklého nájemného i po vydání citovano zákona přitom nepřímo vyplývá i z nejnovější judikatury Ústavního soudu ve věcech žalob o náhradu škody proti státu ( např. „ IV. ÚS 2191/08 “ )]. V dovolání obsáhle rozebírají problematiku jednostranného zvyšování nájemného a polemizují s napadeným rozhodnutím i s rozhodnutími Ústavního soudu. Závěrem označují za otázku zásadního významu otázku, ,,zda obsah sdělení MMR v důsledku manipulace se statistickým souborem zákonem nepředpokládané je porušením zákonného zmocnění |
Soudní instituce | [
"Ústavním soudem",
"Ústavního soudu",
"Nejvyšší soud České republiky",
"Nejvyššího soudu",
"Nejvyššího",
"Nejvyšší soud"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... odst. 1 písm. c ), odst. 3 o.s.ř a uplatnili v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a b ) o.s.ř. Dovolatelé mají za to, že v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena a ) „ otázka, kterého období se týká povinnost obecných soudů …… určovat nájemné z bytu podle místních podmínek “, stanovená v nálezech Ústavního soudu, zejména v „ plenárním nálezu sp.zn. 20005 “, b ) „ jakého období se týká právo pronajímatele na zvýšení nájemného “ ( zda jde o zvýšení „ pro futuro “ či též i za dobu minulou ), c ) otázka rozsahu poučovací povinnosti obecných soudů, uložená jim Ústavním soudem “ ( která v dané věci nebyla splněna, což založilo vadu řízení ), d ) zda se lze po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb. domáhat zvýšení nájemného soudním rozhodnutím [možnost podávat žaloby o určení obvyklého nájemného i po vydání citovano zákona přitom nepřímo vyplývá i z nejnovější judikatury Ústavního soudu ve věcech žalob o náhradu škody proti státu ( např. „ IV. ÚS 2191/08 “ )]. V dovolání |
Reference zákonu | [
"§ 243b",
"§ 4 písm. a ) zákona č. 107/2006 Sb.",
"č. 107/2006 Sb."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... ), c ) otázka rozsahu poučovací povinnosti obecných soudů, uložená jim Ústavním soudem “ ( která v dané věci nebyla splněna, což založilo vadu řízení ), d ) zda se lze po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb. domáhat zvýšení nájemného soudním rozhodnutím [možnost podávat žaloby o určení obvyklého nájemného i po vydání citovano zákona přitom nepřímo vyplývá i z nejnovější judikatury Ústavního soudu ve věcech žalob o náhradu škody proti státu ( např. „ IV. ÚS 2191/08 “ )]. V dovolání obsáhle rozebírají problematiku jednostranného zvyšování nájemného a polemizují s napadeným rozhodnutím i s rozhodnutími Ústavního soudu. Závěrem označují za otázku zásadního významu otázku, ,,zda obsah sdělení MMR v důsledku manipulace se statistickým souborem zákonem nepředpokládané je porušením zákonného zmocnění § 4 písm. a ) zákona č. 107/2006 Sb. “ ( ad e/ ). Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby bylo ,,ve smyslu ust. § 243b “ zrušeno též rozhodnutí soudu prvního stupně.
Žalobkyně se v dovolacím vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím, namítla, že dovolání je nepřípustné, neboť všechny |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"Nejvyšší soud České republiky",
"odvolacímu soudu",
"odvolacího soudu",
"Nejvyšší soud",
"soudu prvního stupně"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... i z nejnovější judikatury Ústavního soudu ve věcech žalob o náhradu škody proti státu ( např. „ IV. ÚS 2191/08 “ )]. V dovolání obsáhle rozebírají problematiku jednostranného zvyšování nájemného a polemizují s napadeným rozhodnutím i s rozhodnutími Ústavního soudu. Závěrem označují za otázku zásadního významu otázku, ,,zda obsah sdělení MMR v důsledku manipulace se statistickým souborem zákonem nepředpokládané je porušením zákonného zmocnění § 4 písm. a ) zákona č. 107/2006 Sb. “ ( ad e/ ). Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby bylo ,,ve smyslu ust. § 243b “ zrušeno též rozhodnutí soudu prvního stupně.
Žalobkyně se v dovolacím vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím, namítla, že dovolání je nepřípustné, neboť všechny právní otázky uvedené v dovolání byly zodpovězeny stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp.zn. Pl.ÚS-st 27/09, které rovněž citovala.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp.zn. Pl.ÚS-st 27/09"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... zrušeno též rozhodnutí soudu prvního stupně.
Žalobkyně se v dovolacím vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím, namítla, že dovolání je nepřípustné, neboť všechny právní otázky uvedené v dovolání byly zodpovězeny stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp.zn. Pl.ÚS-st 27/09, které rovněž citovala.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným ( vydaným ) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ( tj. před 1. červencem 2009 ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. ledna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. ( dále opět jen „ o.s.ř.” ).
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ), |
Reference zákonu | [
"č. 99/1963 Sb.",
"čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb.",
"§ 240 odst. 1 o.s.ř.",
"občanský soudní řád",
"§ 10a o.s.ř.",
"§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.",
"o.s.ř.",
"č. 7/2009 Sb."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... dovolání je nepřípustné, neboť všechny právní otázky uvedené v dovolání byly zodpovězeny stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp.zn. Pl.ÚS-st 27/09, které rovněž citovala.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným ( vydaným ) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ( tj. před 1. červencem 2009 ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. ledna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. ( dále opět jen „ o.s.ř.” ).
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. ), se zabýval |
Účinnost | [
"ve znění pozdějších předpisů",
"ve znění před novelou provedenou zákonem"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... dovolacím vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím, namítla, že dovolání je nepřípustné, neboť všechny právní otázky uvedené v dovolání byly zodpovězeny stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp.zn. Pl.ÚS-st 27/09, které rovněž citovala.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným ( vydaným ) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ( tj. před 1. červencem 2009 ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. ledna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. ( dále opět jen „ o.s.ř.” ).
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( § 241 |
Soudní instituce | [
"Nejvyšší soud České republiky",
"Nejvyššího soudu",
"soud dovolací",
"odvolacího soudu",
"Nejvyššího",
"Nejvyšší soud",
"soudu prvního stupně"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. ( dále opět jen „ o.s.ř.” ).
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. ), se zabýval jeho přípustností.
Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatelé výslovně napadli rovněž nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu, s přihlédnutím k obsahu dovolání ( § 41 odst. 2 o.s.ř. ) však zastává názor, že ve vztahu k tomuto výroku nejsou uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány; navíc dovolání proti nákladovým výrokům – byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu – není přípustné ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura 5/2002 ).
Žalovaní dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž |
Reference zákonu | [
"§ 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř.",
"§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.",
"§ 237 odst. 3 o.s.ř.",
"o.s.ř.",
"§ 41 odst. 2 o.s.ř.",
"§ 237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... 1 o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. ), se zabýval jeho přípustností.
Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatelé výslovně napadli rovněž nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu, s přihlédnutím k obsahu dovolání ( § 41 odst. 2 o.s.ř. ) však zastává názor, že ve vztahu k tomuto výroku nejsou uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány; navíc dovolání proti nákladovým výrokům – byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu – není přípustné ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura 5/2002 ).
Žalovaní dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu ( nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř. ); dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( § 237 odst. 3 o.s.ř. ).
Z toho, že |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp.zn. 29 Odo 874/2001"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. ( dále opět jen „ o.s.ř.” ).
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. ), se zabýval jeho přípustností.
Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatelé výslovně napadli rovněž nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu, s přihlédnutím k obsahu dovolání ( § 41 odst. 2 o.s.ř. ) však zastává názor, že ve vztahu k tomuto výroku nejsou uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány; navíc dovolání proti nákladovým výrokům – byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu – není přípustné ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura 5/2002 ).
Žalovaní dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu ( nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř. |
Reference zákonu | [
"§ 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř.",
"§ 241a odst. 2 písm. b ) o.s.ř.",
"§ 237 odst. 1 písm. c ) a odst. 3 o.s.ř.",
"§ 242 odst. 3 o.s.ř.",
"o.s.ř."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) a odst. 3 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b ) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky ( z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Dovolatelé v dovolání formulují otázky, s nimiž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Pokud jde o otázky ad a ), b ) a d ), lze konstatovat, že jde o otázky, jejichž řešení je v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustáleno, a proto nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. |
Soudní instituce | [
"dovolacího soudu",
"Nejvyšší soud České republiky",
"dovolací soud",
"odvolacím soudem",
"odvolacího soudu",
"Nejvyšší soud"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) a odst. 3 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b ) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky ( z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Dovolatelé v dovolání formulují otázky, s nimiž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Pokud jde o otázky ad a ), b ) a d ), lze konstatovat, že jde o otázky, jejichž řešení je v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustáleno, a proto nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp.zn. 26 Cdo 3663/2007",
"sp.zn. 26 Cdo 2106/2006",
"sp.zn. 26 Cdo 32/2006",
"sp.zn. 26 Cdo 1598/2006",
"sp.zn. 26 Cdo 1013/2005",
"sp.zn. 26 Cdo 1924/2006",
"sp.zn. 33 Odo 541/2005",
"sp.zn. 26 Cdo 1039/2006",
"sp.zn. II. ÚS 361/06"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř.
Již ustálená soudní praxe dovodila, že nedošlo-li ohledně výše nájemného k dohodě mezi účastníky právního vztahu nájmu bytu, pak při absenci pozitivní právní úpravy v době do 30. března 2006 byl obecný soud oprávněn zasáhnout do obsahu nájemního vztahu a nájemné z bytu zvýšit ( stanovit ), avšak nikoli zpětně, nýbrž konstitutivním rozhodnutím ( pro futuro ) – srov. rozhodnutí Nejvyššího ze 7. 7. 2006, sp.zn. 26 Cdo 32/2006, z 30. 8. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1013/2005, z 31. 8. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1039/2006, z 10. 10. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1924/2006, z 24. 10. 2006, sp.zn. 26 Cdo 2106/2006, z 21. 3. 2007, sp.zn. 26 Cdo 1598/2006, a z 27. 4. 2007, sp.zn. 33 Odo 541/2005. V rozsudku z 29. 10. 2008, sp.zn. 26 Cdo 3663/2007, pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu z 26. 7. 2007, sp.zn. II. ÚS 361/06 – dovodil, že „ tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1. 1. 2007 právní vztah mezi |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp.zn. 26 Cdo 3663/2007",
"sp.zn. III. ÚS 3158/07",
"sp.zn. 33 Odo 541/2005",
"sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09",
"sp.zn. Pl. ÚS 7/07",
"sp.zn. IV. ÚS 175/08",
"sp.zn. II. ÚS 361/06"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... Cdo 1598/2006, a z 27. 4. 2007, sp.zn. 33 Odo 541/2005. V rozsudku z 29. 10. 2008, sp.zn. 26 Cdo 3663/2007, pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu z 26. 7. 2007, sp.zn. II. ÚS 361/06 – dovodil, že „ tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1. 1. 2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem “. Zbývá dodat, že usnesením Ústavního soudu ze 14. 8. 2008, sp.zn. Pl. ÚS 7/07, byl odmítnut návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb. Navíc plénum Ústavního soudu přijalo pod sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09 dne 28. 4. 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. 9. 2008, sp.zn. IV. ÚS 175/08, a ze 4. 12. 2008, sp.zn. III. ÚS 3158/07, a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání |
Soudní instituce | [
"Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích",
"Nejvyšší soud České republiky",
"Ústavního soudu",
"Nejvyšší soud"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... ÚS 361/06 – dovodil, že „ tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1. 1. 2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem “. Zbývá dodat, že usnesením Ústavního soudu ze 14. 8. 2008, sp.zn. Pl. ÚS 7/07, byl odmítnut návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb. Navíc plénum Ústavního soudu přijalo pod sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09 dne 28. 4. 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. 9. 2008, sp.zn. IV. ÚS 175/08, a ze 4. 12. 2008, sp.zn. III. ÚS 3158/07, a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. ledna 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné |
Reference zákonu | [
"čl. 11 odst. 4 Listiny",
"č. 107/2006 Sb."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... 2008, sp.zn. 26 Cdo 3663/2007, pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu z 26. 7. 2007, sp.zn. II. ÚS 361/06 – dovodil, že „ tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1. 1. 2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem “. Zbývá dodat, že usnesením Ústavního soudu ze 14. 8. 2008, sp.zn. Pl. ÚS 7/07, byl odmítnut návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb. Navíc plénum Ústavního soudu přijalo pod sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09 dne 28. 4. 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. 9. 2008, sp.zn. IV. ÚS 175/08, a ze 4. 12. 2008, sp.zn. III. ÚS 3158/07, a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání |
Reference zákonu | [
"čl. 11 odst. 4 Listiny",
"§ 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb.",
"č. 107/2006 Sb."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... – pobočky v Pardubicích na zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb. Navíc plénum Ústavního soudu přijalo pod sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09 dne 28. 4. 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. 9. 2008, sp.zn. IV. ÚS 175/08, a ze 4. 12. 2008, sp.zn. III. ÚS 3158/07, a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. ledna 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. ( srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 8. 7. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1366/2008, z 20. 10. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1819/2009, a z 10. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5408/2008 ).
Odvolací soud se při řešení označených |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"Nejvyšší soud České republiky",
"Nejvyššího soudu",
"Nejvyššího soudu České republiky",
"Ústavního soudu České republiky",
"Nejvyššího",
"Nejvyšší soud"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. ( srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 8. 7. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1366/2008, z 20. 10. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1819/2009, a z 10. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5408/2008 ).
Odvolací soud se při řešení označených otázek od citované judikatury Ústavního soudu České republiky a již ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
Dovolatelé dále výslovně ( ad c/ ) uplatňují i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a ) o.s.ř. Přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu z 9. 1. 2008, sp.zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp.zn. 23 Cdo 4562/2009, a usnesení Ústavního soudu z 28. 7. 2010, sp.zn. IV. ÚS 1464/10 |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp.zn. 26 Cdo 1819/2009",
"sp.zn. III. ÚS 3158/07",
"sp.zn. 26 Cdo 5408/2008",
"sp.zn. 26 Cdo 1366/2008",
"sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09",
"sp.zn. IV. ÚS 175/08"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... plénum Ústavního soudu přijalo pod sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09 dne 28. 4. 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. 9. 2008, sp.zn. IV. ÚS 175/08, a ze 4. 12. 2008, sp.zn. III. ÚS 3158/07, a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. ledna 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. ( srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 8. 7. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1366/2008, z 20. 10. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1819/2009, a z 10. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5408/2008 ).
Odvolací soud se při řešení označených otázek od citované judikatury Ústavního soudu České republiky a již ustálené judikatury Nejvyššího |
Reference zákonu | [
"č. 107/2006 Sb.",
"§ 241a odst. 2 písm. a ) o.s.ř.",
"o.s.ř."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. ( srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 8. 7. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1366/2008, z 20. 10. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1819/2009, a z 10. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5408/2008 ).
Odvolací soud se při řešení označených otázek od citované judikatury Ústavního soudu České republiky a již ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
Dovolatelé dále výslovně ( ad c/ ) uplatňují i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a ) o.s.ř. Přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu z 9. 1. 2008, sp.zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp.zn. 23 Cdo 4562/2009, a usnesení Ústavního soudu z 28. 7. 2010, sp.zn. IV. ÚS 1464/10 ). V projednávané věci však uvedené otázky, resp. námitky dovolatelů nesměřovaly |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp.zn. 23 Cdo 4562/2009",
"sp.zn. II. ÚS 650/06",
"sp.zn. 21 Cdo 541/2004",
"sp.zn. IV. ÚS 1464/10"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... soudu České republiky a již ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
Dovolatelé dále výslovně ( ad c/ ) uplatňují i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a ) o.s.ř. Přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu z 9. 1. 2008, sp.zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp.zn. 23 Cdo 4562/2009, a usnesení Ústavního soudu z 28. 7. 2010, sp.zn. IV. ÚS 1464/10 ). V projednávané věci však uvedené otázky, resp. námitky dovolatelů nesměřovaly k výkladu procesních předpisů, a proto jejich prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. Ostatně jak již uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, týkala se poučovací povinnost možnosti změny návrhu na žalobu na náhradu škody, o kterýžto případ se však v souzené věci nejedná. |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"Nejvyšší soud České republiky",
"Nejvyššího soudu",
"dovolací soud",
"Nejvyššího",
"Nejvyšší soud",
"odvolací soud"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... 541/2004, nález Ústavního soudu z 9. 1. 2008, sp.zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp.zn. 23 Cdo 4562/2009, a usnesení Ústavního soudu z 28. 7. 2010, sp.zn. IV. ÚS 1464/10 ). V projednávané věci však uvedené otázky, resp. námitky dovolatelů nesměřovaly k výkladu procesních předpisů, a proto jejich prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. Ostatně jak již uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, týkala se poučovací povinnost možnosti změny návrhu na žalobu na náhradu škody, o kterýžto případ se však v souzené věci nejedná.
Přípustnost dovolání v dané věci pak nemůže založit ani dovolateli označená otázka ad e ), neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaných není podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c ) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 |
Reference zákonu | [
"§ 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř.",
"§ 243b",
"§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c ) o.s.ř.",
"§ 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.",
"o.s.ř."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... V projednávané věci však uvedené otázky, resp. námitky dovolatelů nesměřovaly k výkladu procesních předpisů, a proto jejich prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. Ostatně jak již uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, týkala se poučovací povinnost možnosti změny návrhu na žalobu na náhradu škody, o kterýžto případ se však v souzené věci nejedná.
Přípustnost dovolání v dané věci pak nemůže založit ani dovolateli označená otázka ad e ), neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaných není podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c ) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, kteří zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k |
Reference zákonu | [
"§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 3 odst. 2 věty za středníkem, § 7 písm. d ), § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.",
"§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.",
"o.s.ř."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, kteří zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč ( § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 3 odst. 2 věty za středníkem, § 7 písm. d ), § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny ( srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. října 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.
ABSTRAKT
Analytická právní věta
V situaci, kdy zákonodárce nepřijal v rozporu s ústavním pořádkem právní úpravu umožňující jednostranné zvyšování nájemného, jsou obecné soudy povinny posoudit, zda v dané konkrétní věci došlo v důsledku stanoveného regulovaného nájemného k nucenému omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i zda byly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu za takové omezení.
Obecné soudy nesmí apriorně zamítat žaloby pronajímatelů na náhradu vůči státu, jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy ( viz nález ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ), nýbrž musejí uplatněný nárok posoudit z hlediska jejich |
Reference zákonu | [
"čl. 11 odst. 4 Listiny",
"čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.
ABSTRAKT
Analytická právní věta
V situaci, kdy zákonodárce nepřijal v rozporu s ústavním pořádkem právní úpravu umožňující jednostranné zvyšování nájemného, jsou obecné soudy povinny posoudit, zda v dané konkrétní věci došlo v důsledku stanoveného regulovaného nájemného k nucenému omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i zda byly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu za takové omezení.
Obecné soudy nesmí apriorně zamítat žaloby pronajímatelů na náhradu vůči státu, jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy ( viz nález ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ), nýbrž musejí uplatněný nárok posoudit z hlediska jejich |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp. zn. Pl. ÚS 20/05"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... nepřijal v rozporu s ústavním pořádkem právní úpravu umožňující jednostranné zvyšování nájemného, jsou obecné soudy povinny posoudit, zda v dané konkrétní věci došlo v důsledku stanoveného regulovaného nájemného k nucenému omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i zda byly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu za takové omezení.
Obecné soudy nesmí apriorně zamítat žaloby pronajímatelů na náhradu vůči státu, jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy ( viz nález ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ), nýbrž musejí uplatněný nárok posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny. V tomto smyslu jsou povinny poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nedodržení tohoto postupu představuje porušení základního práva žalobce na ochranu majetku a na soudní ochranu ve smyslu čl. 11 |
Reference zákonu | [
"č. 82/1998 Sb.",
"čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod",
"čl. 36 Listiny",
"čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy",
"čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny",
"č. 82/1998 Sb"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... základního práva žalobce na ochranu majetku a na soudní ochranu ve smyslu čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Návrh a řízení před Ústavním soudem
Na návrh stěžovatele J. P. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 29. 6. 2009 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008 sp. zn. 35 Co 300/2008 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 22 C 265/2006 pro rozpor s čl. 36 Listiny.
Narativní část
Stěžovatel se s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhal vůči žalované České republice - Ministerstvu financí náhrady škody ( ve výši rozdílu mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným a obvyklým nájemným ), která mu jako vlastníku nájemního domu vznikla v období od 1. 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 |
Soudní instituce | [
"Městského soudu",
"Ústavním soudem",
"Ústavního soudu",
"Městského soudu v Praze",
"Obvodního soudu pro Prahu 1"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... ), nýbrž musejí uplatněný nárok posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny. V tomto smyslu jsou povinny poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nedodržení tohoto postupu představuje porušení základního práva žalobce na ochranu majetku a na soudní ochranu ve smyslu čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Návrh a řízení před Ústavním soudem
Na návrh stěžovatele J. P. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 29. 6. 2009 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008 sp. zn. 35 Co 300/2008 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 22 C 265/2006 pro rozpor s čl. 36 Listiny.
Narativní část
Stěžovatel se s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhal vůči žalované České |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp. zn. 22 C 265/2006",
"Pl. ÚS 3/2000",
"sp. zn. 35 Co 300/2008"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Návrh a řízení před Ústavním soudem
Na návrh stěžovatele J. P. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 29. 6. 2009 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008 sp. zn. 35 Co 300/2008 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 22 C 265/2006 pro rozpor s čl. 36 Listiny.
Narativní část
Stěžovatel se s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhal vůči žalované České republice - Ministerstvu financí náhrady škody ( ve výši rozdílu mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným a obvyklým nájemným ), která mu jako vlastníku nájemního domu vznikla v období od 1. 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytů, nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 3/2000, včas nepřijal zákon, který by ústavně konformním |
Reference zákonu | [
"č. 82/1998 Sb.",
"č. 82/1998 Sb",
"čl. 36 Listiny",
"č. 176/1993 Sb."
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... sp. zn. 22 C 265/2006 pro rozpor s čl. 36 Listiny.
Narativní část
Stěžovatel se s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhal vůči žalované České republice - Ministerstvu financí náhrady škody ( ve výši rozdílu mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným a obvyklým nájemným ), která mu jako vlastníku nájemního domu vznikla v období od 1. 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytů, nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 3/2000, včas nepřijal zákon, který by ústavně konformním způsobem upravil otázku nájemného. Obvodní soud zamítl žalobu stěžovatele se závěrem, že na postup Parlamentu ČR nelze v daném případě zákon č. 82/1998 Sb. vztáhnout. Městský soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.
Odůvodnění nálezu Ústavního soudu
Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 20/05 konstatoval protiústavnost dlouhodobé nečinnosti Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s |
Soudní instituce | [
"Městský soud",
"Ústavního soudu",
"Obvodní soud",
"Ústavní soud",
"soudu prvního stupně"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhal vůči žalované České republice - Ministerstvu financí náhrady škody ( ve výši rozdílu mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným a obvyklým nájemným ), která mu jako vlastníku nájemního domu vznikla v období od 1. 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytů, nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 3/2000, včas nepřijal zákon, který by ústavně konformním způsobem upravil otázku nájemného. Obvodní soud zamítl žalobu stěžovatele se závěrem, že na postup Parlamentu ČR nelze v daném případě zákon č. 82/1998 Sb. vztáhnout. Městský soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.
Odůvodnění nálezu Ústavního soudu
Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 20/05 konstatoval protiústavnost dlouhodobé nečinnosti Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy. Ústavní soud v odůvodnění citovaného nálezu uvedl, že obecné soudy, i přes absenci předvídané konkrétní úpravy, musí posoudit možné zvýšení nájemného, a to |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"I. ÚS 489/05",
"II. ÚS 93/05",
"sp. zn. I. ÚS 489/05",
"Pl. ÚS-st. 27/09"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... posoudit možné zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách. K těmto závěrům se Ústavní soud rovněž přihlásil ve svých nálezech sp. zn. I. ÚS 489/05, II. ÚS 93/05 a I. ÚS 489/05.
Stanovisko Pl. ÚS-st. 27/09 sjednotilo do té doby nejednotnou judikaturu Ústavního soudu; jednak upřesnilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného pouze za období od podání žaloby do 31. 12. 2006 ( od 1. 1. 2007 již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., před podáním žaloby tomu bránil konstitutivní účinek konkrétního rozhodnutí ), a dále stanovilo, že obecné jsou povinny posoudit možnost zvýšení nájemného z hlediska práva pronajímatelů na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení a případně uplatnit i nové důkazy či námitky.
Obecné soudy tedy nesmějí nárok na náhradu škody vůči státu zamítat apriorně, ale jsou povinny při respektování závěrů vyslovených v judikatuře Ústavního soudu posoudit specifika jednotlivých uplatněných nároků v konkrétních případech.
Z |
Reference zákonu | [
"čl. 11 odst. 4 Listiny",
"§ 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb.",
"č. 107/2006 Sb."
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... odůvodnění citovaného nálezu uvedl, že obecné soudy, i přes absenci předvídané konkrétní úpravy, musí posoudit možné zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách. K těmto závěrům se Ústavní soud rovněž přihlásil ve svých nálezech sp. zn. I. ÚS 489/05, II. ÚS 93/05 a I. ÚS 489/05.
Stanovisko Pl. ÚS-st. 27/09 sjednotilo do té doby nejednotnou judikaturu Ústavního soudu; jednak upřesnilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného pouze za období od podání žaloby do 31. 12. 2006 ( od 1. 1. 2007 již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., před podáním žaloby tomu bránil konstitutivní účinek konkrétního rozhodnutí ), a dále stanovilo, že obecné jsou povinny posoudit možnost zvýšení nájemného z hlediska práva pronajímatelů na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení a případně uplatnit i nové důkazy či námitky.
Obecné soudy tedy nesmějí nárok na náhradu škody vůči státu zamítat apriorně, ale jsou povinny při respektování závěrů |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09",
"Pl. ÚS-st. 27/09"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny, a proto ústavní stížnosti vyhověl.
Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vojen Güttler. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.
PRÁVNÍ VĚTY
Ústavní soud přijal dne 28. 4. 2009 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 ( ST 27/53 SbNU 885; 136/2009 Sb. ), zpřesňující a sjednocující dřívější judikaturu. V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ( výrok I ).
Dále Ústavní soud v tomto stanovisku konstatoval ( výrok II ), že žaloby pronajímatelů ( vlastníků bytů ) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné |
Reference zákonu | [
"136/2009 Sb.",
"čl. 36 a násl. Listiny",
"§ 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb.",
"č. 107/2006 Sb."
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... změně právního posouzení a případně uplatnit i nové důkazy či námitky.
Obecné soudy tedy nesmějí nárok na náhradu škody vůči státu zamítat apriorně, ale jsou povinny při respektování závěrů vyslovených v judikatuře Ústavního soudu posoudit specifika jednotlivých uplatněných nároků v konkrétních případech.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny, a proto ústavní stížnosti vyhověl.
Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vojen Güttler. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.
PRÁVNÍ VĚTY
Ústavní soud přijal dne 28. 4. 2009 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 ( ST 27/53 SbNU 885; 136/2009 Sb. ), zpřesňující a sjednocující dřívější judikaturu. V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z |
Reference zákonu | [
"č. 82/1998 Sb.",
"č. 40/1964 Sb.",
"§ 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb.",
"č. 358/1992 Sb.",
"č. 107/2006 Sb.",
"č. 82/1998 Sb"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... sjednocující dřívější judikaturu. V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ( výrok I ).
Dále Ústavní soud v tomto stanovisku konstatoval ( výrok II ), že žaloby pronajímatelů ( vlastníků bytů ) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád )], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění |
Účinnost | [
"ve znění pozdějších předpisů"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ( výrok I ).
Dále Ústavní soud v tomto stanovisku konstatoval ( výrok II ), že žaloby pronajímatelů ( vlastníků bytů ) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád )], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy [nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ( N 47/40 SbNU 389; |
Reference zákonu | [
"č. 82/1998 Sb",
"č. 82/1998 Sb.",
"čl. 11 odst. 4 Listiny",
"čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod",
"č. 358/1992 Sb.",
"252/2006 Sb."
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... výrok I ).
Dále Ústavní soud v tomto stanovisku konstatoval ( výrok II ), že žaloby pronajímatelů ( vlastníků bytů ) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád )], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy [nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ( N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb. )], jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vůči státu na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp. zn. 22 C 265/2006",
"sp. zn. 35 Co 300/2008",
"sp. zn. I. ÚS 2855/08"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... stanovisko Ústavního soudu uvádí - že samotná protiústavnost právní úpravy regulovaného nájemného ještě neznamená, že v každém individuálním případě došlo k porušení základního práva pronajímatele, resp. vlastníka bytu, ani to, že výše nároku na náhradu za nucené omezení vlastnického práva musí být identická s rozdílem mezi obvyklým a regulovaným nájemným. Obecné soudy však nesmějí nárok na náhradu vůči státu zamítat apriorně, ale jsou povinny při respektování shora vyslovených závěrů posoudit specifika jednotlivých uplatněných nároků v konkrétních případech a vytvořit procesní prostor včetně řádného poučení účastníků řízení, aby se účastníci mohli k novému právnímu posouzení vyjádřit a uplatnit případně i nové důkazy či námitky.
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního souduJménem republiky
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 29. června 2009 sp. zn. I. ÚS 2855/08 ve věci ústavní stížnosti J. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2008 sp. zn. 35 Co 300/2008 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. ledna 2008 sp. zn. 22 C 265/2006, jimiž |
Soudní instituce | [
"Městský soud",
"Městského soudu",
"Ústavního soudu",
"Městského soudu v Praze",
"Obvodního soudu pro Prahu 1",
"soud odvolací",
"soudu prvního stupně"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008 sp. zn. 35 Co 300/2008 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 22 C 265/2006. Citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení částky 164 680 Kč proti žalované České republice - Ministerstvu financí. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a změnil jej ve výroku o nákladech řízení, jež je stěžovatel povinen zaplatit žalované, tak, že jejich výše činí 35 830,90 Kč. Dále uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 21 360,50 Kč.
Ve věci se jednalo o to, že se stěžovatel shora uvedené částky domáhal - s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ) - z titulu náhrady škody, která mu jako vlastníku |
Reference zákonu | [
"č. 82/1998 Sb.",
"č. 176/1993 Sb.",
"č. 358/1992 Sb.",
"č. 231/2000 Sb.",
"č. 82/1998 Sb"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Dále uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 21 360,50 Kč.
Ve věci se jednalo o to, že se stěžovatel shora uvedené částky domáhal - s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ) - z titulu náhrady škody, která mu jako vlastníku nájemního domu v Praze vznikla v období od 1. 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, nálezem Ústavního soudu č. 231/2000 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 ze dne 21. 6. 2000 ( N 93/18 SbNU 287 )] včas nepřijal zákon, který by ústavně konformním způsobem upravil otázku nájemného v bytech. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným ve výši 2 138 Kč a obvyklým nájemným činícím částku 6 862 Kč měsíčně.
Soud prvního stupně v napadeném |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"Pl. ÚS 3/2000",
"sp. zn. Pl. ÚS 3/20"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Dále uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 21 360,50 Kč.
Ve věci se jednalo o to, že se stěžovatel shora uvedené částky domáhal - s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ) - z titulu náhrady škody, která mu jako vlastníku nájemního domu v Praze vznikla v období od 1. 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, nálezem Ústavního soudu č. 231/2000 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 ze dne 21. 6. 2000 ( N 93/18 SbNU 287 )] včas nepřijal zákon, který by ústavně konformním způsobem upravil otázku nájemného v bytech. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným ve výši 2 138 Kč a obvyklým nájemným činícím částku 6 862 Kč měsíčně.
Soud prvního stupně v napadeném |
Soudní instituce | [
"Nejvyššího soudu",
"Ústavního soudu",
"Ústavní soud",
"Soud prvního stupně"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, nálezem Ústavního soudu č. 231/2000 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 ze dne 21. 6. 2000 ( N 93/18 SbNU 287 )] včas nepřijal zákon, který by ústavně konformním způsobem upravil otázku nájemného v bytech. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným ve výši 2 138 Kč a obvyklým nájemným činícím částku 6 862 Kč měsíčně.
Soud prvního stupně v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že na postup Parlamentu České republiky nelze v daném případě zákon č. 82/1998 Sb. vztáhnout.
Odvolací soud se dovolal existující judikatury Nejvyššího soudu, která uvedený závěr potvrzuje. Uvedl, že mu není známo, že by Ústavní soud vydal nález, ve "kterém by ztotožnil nesprávný úřední postup ve smyslu shora citovaného zákona s tím, že nebyl včas vydán zákon v podobě požadované částí občanů České republiky". Nárok žalobce prý nelze posuzovat ani podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále |
Reference zákonu | [
"č. 82/1998 Sb.",
"čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny",
"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod",
"č. 82/1998 Sb",
"§ 420 a násl. občanského zákoníku"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Kč a obvyklým nájemným činícím částku 6 862 Kč měsíčně.
Soud prvního stupně v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že na postup Parlamentu České republiky nelze v daném případě zákon č. 82/1998 Sb. vztáhnout.
Odvolací soud se dovolal existující judikatury Nejvyššího soudu, která uvedený závěr potvrzuje. Uvedl, že mu není známo, že by Ústavní soud vydal nález, ve "kterém by ztotožnil nesprávný úřední postup ve smyslu shora citovaného zákona s tím, že nebyl včas vydán zákon v podobě požadované částí občanů České republiky". Nárok žalobce prý nelze posuzovat ani podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále jen "Listina" ) ani dle obecných ustanovení občanského práva ( § 420 a násl. občanského zákoníku ), neboť na nárok založený na jednání orgánů státu při výkonu státní moci je třeba aplikovat právě speciální zákon č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně tedy podle odvolacího soudu nepochybil, jestliže žalobu stěžovatele zamítl.
II.
Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě uvedl, že napadenými rozsudky došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"odvolacího soudu",
"Soud prvního stupně"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... nález, ve "kterém by ztotožnil nesprávný úřední postup ve smyslu shora citovaného zákona s tím, že nebyl včas vydán zákon v podobě požadované částí občanů České republiky". Nárok žalobce prý nelze posuzovat ani podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále jen "Listina" ) ani dle obecných ustanovení občanského práva ( § 420 a násl. občanského zákoníku ), neboť na nárok založený na jednání orgánů státu při výkonu státní moci je třeba aplikovat právě speciální zákon č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně tedy podle odvolacího soudu nepochybil, jestliže žalobu stěžovatele zamítl.
II.
Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě uvedl, že napadenými rozsudky došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. Právo stěžovatele na soudní ochranu se podle něj odvíjí ze samotného nálezu Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 84/2003 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 2/03 ze dne 19. 3. 2003 ( N 41/29 SbNU 371 )], ze kterého výslovně vyplývá jeho právo domáhat |
Reference zákonu | [
"č. 82/1998 Sb.",
"čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny",
"č. 84/2003 Sb.",
"čl. 11 odst. 1 Listiny",
"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod",
"č. 82/1998 Sb",
"§ 420 a násl. občanského zákoníku"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... ani podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále jen "Listina" ) ani dle obecných ustanovení občanského práva ( § 420 a násl. občanského zákoníku ), neboť na nárok založený na jednání orgánů státu při výkonu státní moci je třeba aplikovat právě speciální zákon č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně tedy podle odvolacího soudu nepochybil, jestliže žalobu stěžovatele zamítl.
II.
Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě uvedl, že napadenými rozsudky došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. Právo stěžovatele na soudní ochranu se podle něj odvíjí ze samotného nálezu Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 84/2003 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 2/03 ze dne 19. 3. 2003 ( N 41/29 SbNU 371 )], ze kterého výslovně vyplývá jeho právo domáhat se soudní ochrany, v souladu s odůvodněním nálezu uváděným slovy : "Vzhledem k výše konstatované protiústavnosti právního stavu ( a pro uvedená specifika nájemních smluv s regulovaným nájemným ), nebude-li do českého |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp. zn. Pl. ÚS 2/03"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... že napadenými rozsudky došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. Právo stěžovatele na soudní ochranu se podle něj odvíjí ze samotného nálezu Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 84/2003 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 2/03 ze dne 19. 3. 2003 ( N 41/29 SbNU 371 )], ze kterého výslovně vyplývá jeho právo domáhat se soudní ochrany, v souladu s odůvodněním nálezu uváděným slovy : "Vzhledem k výše konstatované protiústavnosti právního stavu ( a pro uvedená specifika nájemních smluv s regulovaným nájemným ), nebude-li do českého právního řádu zavedena ústavně konformní regulace nájemného, nezbude Ústavnímu soudu než dostát svým povinnostem, jež pro něj vyplývají z Ústavy [České republiky], a alespoň v individuálních případech zajistit fungování principů vycházejících z ústavního pořádku České republiky, eventuálně příslušných mezinárodních úmluv.". Zdůraznil, že při uplatňování svých práv v soudním řízení před obecnými soudy postupoval důsledně dle publikovaných stanovisek a nálezů Ústavního soudu, z nich odvíjel svoje právní nároky vůči vedlejšímu účastníkovi řízení, |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"Ústavnímu soudu"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... českého právního řádu zavedena ústavně konformní regulace nájemného, nezbude Ústavnímu soudu než dostát svým povinnostem, jež pro něj vyplývají z Ústavy [České republiky], a alespoň v individuálních případech zajistit fungování principů vycházejících z ústavního pořádku České republiky, eventuálně příslušných mezinárodních úmluv.". Zdůraznil, že při uplatňování svých práv v soudním řízení před obecnými soudy postupoval důsledně dle publikovaných stanovisek a nálezů Ústavního soudu, z nich odvíjel svoje právní nároky vůči vedlejšímu účastníkovi řízení, avšak nalezení svého práva před obecnými soudy se nedočkal. Stěžovatel považuje za nepřípustné, aby "za právní situace vytvořené právním závěrem Ústavního soudu ["nelze se domáhat zaplacení rozdílu mezi obvyklým a regulovaným nájemným za dobu minulou", podle nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. 4. 2006 ( N 80/41 SbNU 59 )] bylo obecnými soudy po stěžovateli jako žalobci požadováno ( jako předpoklad úspěšnosti stěžovatele jako žalobce v řízení o náhradu škody vůči českému státu způsobené rozdílem mezi tzv. regulovaným a tržním nájemným ), aby uplatňoval svůj právní nárok na zaplacení pohledávky se stejnou právní podstatou vůči nájemcům bytů s tzv. regulovaným nájemným za dobu minulou, přičemž |
Soudní instituce | [
"Městského soudu",
"Ústavního soudu",
"Městského soudu v Praze",
"Ústavním soudem",
"soudem prvního stupně",
"soudu odvolacího",
"soudu prvního stupně"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... že pro vznik odpovědnosti státu za škodu nebyl naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu při uplatňování veřejné moci. Stěžovatel dodal - za situace, kdy řádně a úplně splnil svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní, tedy vylíčil skutkový stav věci v rozhodných skutečnostech, označil důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení a v řízení před soudem prvního stupně prokázal oprávněnost uplatněného nároku na zaplacení peněžitého plnění ( nároku na náhradu škody ) vůči žalovanému - že setrvává na svých dosavadních skutkových i právních tvrzeních uvedených v obsahu žalobního návrhu a v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, na kterých nemá v řízení před Ústavním soudem žádný důvod cokoli měnit či upravovat; jeho žalobní tvrzení konstantně vycházejí z dostupné judikatury Ústavního soudu, kterou citoval i v ústavní stížnosti.
Stěžovatel se konečně domáhá odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, zejména s ohledem na výrok stanovící jeho povinnost nahradit českému státu náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 35 830,90 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 21 360,50 Kč.
Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení napadených rozsudků obecných soudů. |
Reference zákonu | [
"136/2009 Sb.",
"§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... odkazováno na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o omezení vlastnických práv ve věci Hütten-Czapská proti Polsku, je prý účelově opomíjen odlišný právní vývoj úpravy vlastnických práv v poválečném období v obou zemích. Co se týče stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009 ( ST 27/53 SbNU 885; 136/2009 Sb. ), vedlejší účastník řízení uvedl, že je nepovažuje za pokyn k nahrazení soudního důkazního řízení o konkrétních žalobách mechanickým vyplácením paušálních částek peněžitých náhrad z prostředků státního rozpočtu všem majitelům nájemních domů, kteří stát žalovali o co nejvyšší částku svého jiným způsobem neprosazeného podnikatelského výnosu. Proto vedlejší účastník navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.
Ústavní soud shledal, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a proto od něho se souhlasem účastníků upustil.
IV.
Ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud se problematikou, jíž se dotýká ústavní stížnost, zabýval v minulosti již několikrát.
Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 ( N 47/40 SbNU 389; 252/2006 |
Reference zákonu | [
"čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod",
"čl. 4 odst. 3, čl. 4 odst. 4 a čl. 11 Listiny",
"§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu",
"252/2006 Sb."
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... zamítl.
Ústavní soud shledal, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a proto od něho se souhlasem účastníků upustil.
IV.
Ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud se problematikou, jíž se dotýká ústavní stížnost, zabýval v minulosti již několikrát.
Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 ( N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb. ) konstatoval, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy, je protiústavní a porušuje čl. 4 odst. 3, čl. 4 odst. 4 a čl. 11 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V odůvodnění citovaného nálezu také mimo jiné uvedl, že obecné soudy, i přes absenci předvídané konkrétní úpravy, musí rozhodnout o ( poznámka : možném ) zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminacím výše zmíněným. |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"Ústavní soud",
"obvodního soudu"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... konkrétní úpravy, musí rozhodnout o ( poznámka : možném ) zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminacím výše zmíněným. Konkrétní rozhodovací postup Ústavní soud nenabídl ( aby nenahrazoval poslání soudů obecných ), avšak zdůraznil, že je nutno se vyvarovat libovůle; rozhodnutí se musí zakládat na racionální argumentaci a důkladném uvážení všech okolností případu, použití přirozených zásad a zvyklostí občanského života, závěrů právní nauky a ustálené ústavně konformní soudní praxe.
V nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. dubna 2006 pak Ústavní soud uvedl, že při rozhodování o výši nájemného bude obecný soud konstitutivním rozhodnutím ( pro futuro ) dotvářet objektivní právo. V tomto směru je správná premisa obvodního soudu, že se nelze domáhat zaplacení rozdílu mezi obvyklým a regulovaným nájemným.
V nálezu sp. zn. II. ÚS 93/05 ze dne 8. 6. 2006 ( N 118/41 SbNU 475 ) Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že zákonodárce reagoval až přijetím zákona č. 107/2006 Sb., který nabyl účinnosti dne 31. března 2006. V dané věci se jedná o případ, kdy se stěžovatel domáhal jednostranného |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"I. ÚS 489/05",
"II. ÚS 93/05",
"sp. zn. II. ÚS 93/05",
"sp. zn. I. ÚS 489/05"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... tak, aby nedocházelo k diskriminacím výše zmíněným. Konkrétní rozhodovací postup Ústavní soud nenabídl ( aby nenahrazoval poslání soudů obecných ), avšak zdůraznil, že je nutno se vyvarovat libovůle; rozhodnutí se musí zakládat na racionální argumentaci a důkladném uvážení všech okolností případu, použití přirozených zásad a zvyklostí občanského života, závěrů právní nauky a ustálené ústavně konformní soudní praxe.
V nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. dubna 2006 pak Ústavní soud uvedl, že při rozhodování o výši nájemného bude obecný soud konstitutivním rozhodnutím ( pro futuro ) dotvářet objektivní právo. V tomto směru je správná premisa obvodního soudu, že se nelze domáhat zaplacení rozdílu mezi obvyklým a regulovaným nájemným.
V nálezu sp. zn. II. ÚS 93/05 ze dne 8. 6. 2006 ( N 118/41 SbNU 475 ) Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že zákonodárce reagoval až přijetím zákona č. 107/2006 Sb., který nabyl účinnosti dne 31. března 2006. V dané věci se jedná o případ, kdy se stěžovatel domáhal jednostranného zvýšení nájemného převážně za dobu, kdy neexistoval žádný právní předpis, který by jednostranné zvýšení nájemného umožňoval. Odmítly-li obecné soudy |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"I. ÚS 489/05",
"sp. zn. IV. ÚS 111/06",
"sp. zn. Pl. ÚS 20/05",
"sp. zn. I. ÚS 489/05"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... 118/41 SbNU 475 ) Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že zákonodárce reagoval až přijetím zákona č. 107/2006 Sb., který nabyl účinnosti dne 31. března 2006. V dané věci se jedná o případ, kdy se stěžovatel domáhal jednostranného zvýšení nájemného převážně za dobu, kdy neexistoval žádný právní předpis, který by jednostranné zvýšení nájemného umožňoval. Odmítly-li obecné soudy požadavek stěžovatele s poukazem na neexistenci právní úpravy, dopustily se tím ve vztahu k němu odepření spravedlnosti ( denegatio iustitiae ).
V nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. dubna 2006, jakož i v nálezu sp. zn. IV. ÚS 111/06 ze dne 16. 5. 2006 ( N 102/41 SbNU 303 ) Ústavní soud uvedl, že výrokem nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 byla zdůrazněna odpovědnost státu za újmu vzniklou nepřijetím předvídané právní úpravy. Z toho plyne, že pokud pronajímatelův důvodný nárok nebude v plné míře uspokojen, nezbude mu jiná cesta než uplatnit vůči státu požadavek na náhradu škody. Uvedená teze tudíž formuluje požadavek subsidiarity uplatnění náhrady škody v předmětné věci vůči státu po vyčerpání efektivních procesních prostředků k ochraně práva směřujících vůči |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09",
"sp. zn. I. ÚS 2220/08",
"Pl. ÚS-st. 27/09"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... zn. Pl. ÚS 20/05 byla zdůrazněna odpovědnost státu za újmu vzniklou nepřijetím předvídané právní úpravy. Z toho plyne, že pokud pronajímatelův důvodný nárok nebude v plné míře uspokojen, nezbude mu jiná cesta než uplatnit vůči státu požadavek na náhradu škody. Uvedená teze tudíž formuluje požadavek subsidiarity uplatnění náhrady škody v předmětné věci vůči státu po vyčerpání efektivních procesních prostředků k ochraně práva směřujících vůči nájemcům.
Jelikož judikatura Ústavního soudu zaznamenala ve věcech týkajících se dané problematiky vývoj směřující k některým nejednotným nebo rozdílným právním závěrům, I. senát Ústavního soudu ( řešící obdobný případ, vedený pod sp. zn. I. ÚS 2220/08 ) předložil věc plénu k zaujetí stanoviska podle § 23 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud přijal dne 28. 4. 2009 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09, zpřesňující a sjednocující dřívější judikaturu. V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od |
Reference zákonu | [
"č. 40/1964 Sb.",
"č. 82/1998 Sb.",
"§ 23 zákona o Ústavním soudu",
"§ 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb.",
"č. 107/2006 Sb.",
"č. 82/1998 Sb"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... senát Ústavního soudu ( řešící obdobný případ, vedený pod sp. zn. I. ÚS 2220/08 ) předložil věc plénu k zaujetí stanoviska podle § 23 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud přijal dne 28. 4. 2009 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09, zpřesňující a sjednocující dřívější judikaturu. V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ( výrok I ).
Dále Ústavní soud v tomto stanovisku konstatoval ( výrok II ), že žaloby pronajímatelů ( vlastníků bytů ) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona |
Reference zákonu | [
"čl. 36 a násl. Listiny",
"§ 79 zákona o Ústavním soudu",
"§ 82 odst. 3 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb."
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... důvodů Ústavní soud shledal, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny.
Proto Ústavní soud podle § 82 odst. 3 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnosti vyhověl, jak je dostatečně zřejmé z výroku i odůvodnění tohoto nálezu.
Co se však týče žádosti stěžovatele o odložení vykonatelnosti napadených rozsudků, Ústavní soud jí nevyhověl. Ústavní soud především připomíná, že v případě návrhu na odklad vykonatelnosti, který je nutno chápat jako významnou výjimku z pravidla ( srov. § 79 zákona o Ústavním soudu ), není dán nárok na automatické vyhovění takovému návrhu. Záleží na úvaze Ústavního soudu, jehož judikatura je v těchto případech z povahy věci, i s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů, přísně restriktivní; jinak by byl Ústavní soud spíše další soudní instancí v rámci obecného soudnictví než soudním orgánem ochrany ústavnosti, což je však jeho stěžejní ústavní úlohou. Vyhověním ústavní stížnosti a vázaností obecných soudů názorem Ústavního soudu se ostatně situace stěžovatele i ve vztahu k nákladům řízení v přiměřené lhůtě napravila. |
Soudní instituce | [
"Ústavního soudu",
"Ústavní soud",
"Ústavním soudu"
] | Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... důvodů Ústavní soud shledal, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny.
Proto Ústavní soud podle § 82 odst. 3 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnosti vyhověl, jak je dostatečně zřejmé z výroku i odůvodnění tohoto nálezu.
Co se však týče žádosti stěžovatele o odložení vykonatelnosti napadených rozsudků, Ústavní soud jí nevyhověl. Ústavní soud především připomíná, že v případě návrhu na odklad vykonatelnosti, který je nutno chápat jako významnou výjimku z pravidla ( srov. § 79 zákona o Ústavním soudu ), není dán nárok na automatické vyhovění takovému návrhu. Záleží na úvaze Ústavního soudu, jehož judikatura je v těchto případech z povahy věci, i s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů, přísně restriktivní; jinak by byl Ústavní soud spíše další soudní instancí v rámci obecného soudnictví než soudním orgánem ochrany ústavnosti, což je však jeho stěžejní ústavní úlohou. Vyhověním ústavní stížnosti a vázaností obecných soudů názorem Ústavního soudu se ostatně situace stěžovatele i ve vztahu k nákladům řízení v přiměřené lhůtě napravila. |
Soudní instituce | [
"Městského soudu v Praze",
"Městský soud v Praze",
"Nejvyšší soud České republiky",
"soud prvního stupně",
"Nejvyšší soud",
"Vrchního soudu v Praze"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně E. K., proti žalované MUDr. B. H., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 95/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2012, č.j. 1 Co 11/2012-72, takto :
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
( § 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2011, č.j. 32 C 95/2009-67, výrokem I. určil, že se žalobkyni vrací zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 4.340,- Kč z účtu Městského soudu v Praze. Výrokem II. uložil žalobkyni sdělit soudu číslo jejího účtu. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že usnesením ze dne 25. 10. 2010, č.j. 32C 95/2009-41, potvrzeným k odvolání žalobkyně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2011, č.j. 1 Co 11/2011-52, zastavil |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"č.j. 1 Co 11/2011-52",
"č.j. 32 C 95/2009-67",
"č.j. 32C 95/2009-41",
"sp. zn. 32 C 95/2009",
"č.j. 1 Co 11/2012-72"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... sp. zn. 32 C 95/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2012, č.j. 1 Co 11/2012-72, takto :
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
( § 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2011, č.j. 32 C 95/2009-67, výrokem I. určil, že se žalobkyni vrací zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 4.340,- Kč z účtu Městského soudu v Praze. Výrokem II. uložil žalobkyni sdělit soudu číslo jejího účtu. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že usnesením ze dne 25. 10. 2010, č.j. 32C 95/2009-41, potvrzeným k odvolání žalobkyně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2011, č.j. 1 Co 11/2011-52, zastavil s odkazem na § 9 odst. 2 písm. a ) občanského soudního řádu ( dále jen „ o.s.ř. “ ) řízení ve výše uvedené věci pro nezaplacení jedné třetiny soudního poplatku ve výši 4.340,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 11. 2011. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek byl zaplacen poté, |
Reference zákonu | [
"§ 9 odst. 2 písm. a ) občanského soudního řádu",
"§ 243c odst. 2 o.s.ř."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... v Praze pod sp. zn. 32 C 95/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2012, č.j. 1 Co 11/2012-72, takto :
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
( § 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2011, č.j. 32 C 95/2009-67, výrokem I. určil, že se žalobkyni vrací zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 4.340,- Kč z účtu Městského soudu v Praze. Výrokem II. uložil žalobkyni sdělit soudu číslo jejího účtu. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že usnesením ze dne 25. 10. 2010, č.j. 32C 95/2009-41, potvrzeným k odvolání žalobkyně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2011, č.j. 1 Co 11/2011-52, zastavil s odkazem na § 9 odst. 2 písm. a ) občanského soudního řádu ( dále jen „ o.s.ř. “ ) řízení ve výše uvedené věci pro nezaplacení jedné třetiny soudního poplatku ve výši 4.340,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 11. 2011. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek |
Soudní instituce | [
"Nejvyšší soud",
"Nejvyšší soud České republiky",
"Vrchního soudu v Praze",
"Vrchní soud v Praze"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... odvolání žalobkyně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2011, č.j. 1 Co 11/2011-52, zastavil s odkazem na § 9 odst. 2 písm. a ) občanského soudního řádu ( dále jen „ o.s.ř. “ ) řízení ve výše uvedené věci pro nezaplacení jedné třetiny soudního poplatku ve výši 4.340,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 11. 2011. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek byl zaplacen poté, co bylo řízení pravomocně skončeno, soud rozhodl o vrácení soudního poplatku.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. září 2012, č.j. 1 Co 11/2012-72, výrokem I. odmítl odvolání žalobkyně a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že žalobkyně není k podání odvolání subjektivně legitimována, byť byla účastníkem řízení. Vrácením soudního poplatku po skončení řízení ( byť se skončením žalobkyně nesouhlasí ) jí nevzniká žádná újma na jejích právech.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně ( nezastoupená advokátem ) dne 21. listopadu 2012 „ odvolání “, které Nejvyšší soud posoudil ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání, ve kterém žádá |
Reference zákonu | [
"č. 99/1963 Sb.",
"čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb.",
"§ 10a o.s.ř.",
"§ 236 odst. 1 o.s.ř.",
"§ 41 odst. 2 o.s.ř."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... řízení pravomocně skončeno, soud rozhodl o vrácení soudního poplatku.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. září 2012, č.j. 1 Co 11/2012-72, výrokem I. odmítl odvolání žalobkyně a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že žalobkyně není k podání odvolání subjektivně legitimována, byť byla účastníkem řízení. Vrácením soudního poplatku po skončení řízení ( byť se skončením žalobkyně nesouhlasí ) jí nevzniká žádná újma na jejích právech.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně ( nezastoupená advokátem ) dne 21. listopadu 2012 „ odvolání “, které Nejvyšší soud posoudil ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání, ve kterém žádá o pokračování v soudním řízení.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího |
Soudní instituce | [
"Nejvyšší soud České republiky",
"soud dovolací",
"odvolacího soudu",
"Nejvyšší soud",
"Vrchního soudu v Praze",
"Nejvyšší soud ČR"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... Praze usnesením ze dne 26. září 2012, č.j. 1 Co 11/2012-72, výrokem I. odmítl odvolání žalobkyně a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že žalobkyně není k podání odvolání subjektivně legitimována, byť byla účastníkem řízení. Vrácením soudního poplatku po skončení řízení ( byť se skončením žalobkyně nesouhlasí ) jí nevzniká žádná újma na jejích právech.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně ( nezastoupená advokátem ) dne 21. listopadu 2012 „ odvolání “, které Nejvyšší soud posoudil ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání, ve kterém žádá o pokračování v soudním řízení.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237 |
Účinnost | [
"ve znění pozdějších předpisů"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... soud posoudil ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání, ve kterém žádá o pokračování v soudním řízení.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení o vrácení soudního poplatku, není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu. Navíc není dovolatelka k podání dovolání ani subjektivně legitimována neboť tímto rozhodnutím jí nevzniká jakákoliv újma na jejích právech.
Dovolatelka sice není zastoupena advokátem, ani nedoložila, že by měla sama právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento |
Reference zákonu | [
"č. 99/1963 Sb.",
"čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb.",
"§ 10a o.s.ř.",
"§ 236 odst. 1 o.s.ř.",
"§ 41 odst. 2 o.s.ř.",
"§ 237 až § 239 o.s.ř."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... na jejích právech.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně ( nezastoupená advokátem ) dne 21. listopadu 2012 „ odvolání “, které Nejvyšší soud posoudil ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání, ve kterém žádá o pokračování v soudním řízení.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení o vrácení soudního poplatku, není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu. Navíc není dovolatelka k podání dovolání ani subjektivně legitimována neboť tímto rozhodnutím jí nevzniká jakákoliv újma na jejích právech.
Dovolatelka sice není zastoupena advokátem, ani nedoložila, že by |
Soudní instituce | [
"Nejvyšší soud",
"Nejvyšší soud České republiky",
"odvolací soud",
"odvolacího soudu"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení o vrácení soudního poplatku, není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu. Navíc není dovolatelka k podání dovolání ani subjektivně legitimována neboť tímto rozhodnutím jí nevzniká jakákoliv újma na jejích právech.
Dovolatelka sice není zastoupena advokátem, ani nedoložila, že by měla sama právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není |
Reference zákonu | [
"§ 241b odst. 2 o.s.ř.",
"§ 104 odst. 2 o.s.ř.",
"§ 236 odst. 1 o.s.ř.",
"§ 237 až § 239 o.s.ř.",
"§ 241 o.s.ř."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení o vrácení soudního poplatku, není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu. Navíc není dovolatelka k podání dovolání ani subjektivně legitimována neboť tímto rozhodnutím jí nevzniká jakákoliv újma na jejích právech.
Dovolatelka sice není zastoupena advokátem, ani nedoložila, že by měla sama právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( § 243a odst. 1 věta |
Reference zákonu | [
"§ 241b odst. 2 o.s.ř.",
"§ 104 odst. 2 o.s.ř.",
"§ 243b odst. 5, § 218 písm. b/ a c/ o.s.ř.",
"§ 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.",
"§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.",
"§ 241 o.s.ř."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( § 243a odst. 1 věta první o.s.ř. ), dovolání odmítl ( § 243b odst. 5, § 218 písm. b/ a c/ o.s.ř. ), aniž musel zkoumat otázku povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení ( srov. § 241b odst. 2 o.s.ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když žalobkyně nemá v dovolacím řízení na náhradu těchto nákladů nárok.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2012
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu |
Soudní instituce | [
"Nejvyšší soud České republiky",
"Nejvyššímu soudu",
"Obvodního soudu pro Prahu 5",
"Okresnímu soudu ve Zlíně",
"Nejvyšší soud",
"Obvodní soud pro Prahu 5"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci řízení o dědictví po zůstaviteli M. G., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 427/2012, o návrhu synovce zůstavitele Čestmíra Kučery na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto :
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 427/2012 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Zlíně.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 5 předložil k rozhodnutí Nejvyššímu soudu návrh ve věci delegace projednání dědictví z důvodu vhodnosti z podnětu účastníka řízení, ve smyslu § 12, odst. 2, 3 občanského soudního řádu ( dále jen „ o. s. ř. “ ).
Po zahájení řízení o dědictví, vedeného u shora označeného soudu pod sp. zn. 32 D 427/2012, navrhl synovec zůstavitele, jako jediný dědic, který neodmítl dědictví, delegaci vhodnou k Okresnímu soudu ve Zlíně, kterou ničím neodůvodnil.
Předpokladem přikázání |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp. zn. 32 D 427/2012"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci řízení o dědictví po zůstaviteli M. G., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 427/2012, o návrhu synovce zůstavitele Čestmíra Kučery na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto :
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 427/2012 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Zlíně.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 5 předložil k rozhodnutí Nejvyššímu soudu návrh ve věci delegace projednání dědictví z důvodu vhodnosti z podnětu účastníka řízení, ve smyslu § 12, odst. 2, 3 občanského soudního řádu ( dále jen „ o. s. ř. “ ).
Po zahájení řízení o dědictví, vedeného u shora označeného soudu pod sp. zn. 32 D 427/2012, navrhl synovec zůstavitele, jako jediný dědic, který neodmítl dědictví, delegaci vhodnou k Okresnímu soudu ve Zlíně, kterou ničím neodůvodnil.
Předpokladem přikázání |
Reference zákonu | [
"čl. 38 Listiny základních práv a svobod",
"č. 162/1998 Sb.",
"č. 2/1993 Sb.",
"§ 12 odst. 2 o. s. ř.",
"§ 12, odst. 2, 3 občanského soudního řádu"
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... dědictví z důvodu vhodnosti z podnětu účastníka řízení, ve smyslu § 12, odst. 2, 3 občanského soudního řádu ( dále jen „ o. s. ř. “ ).
Po zahájení řízení o dědictví, vedeného u shora označeného soudu pod sp. zn. 32 D 427/2012, navrhl synovec zůstavitele, jako jediný dědic, který neodmítl dědictví, delegaci vhodnou k Okresnímu soudu ve Zlíně, kterou ničím neodůvodnil.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Podle § |
Reference zákonu | [
"čl. 38 Listiny základních práv a svobod",
"§ 88 písm. j ) o. s. ř.",
"č. 162/1998 Sb.",
"č. 2/1993 Sb.",
"§ 12 odst. 2 o. s. ř."
] | U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Podle § 88 písm. j ) o. s. ř. je v dědickém řízení stanovena obligatorní příslušnost soudu podle místa zůstavitelova posledního bydliště.
Nejvyšší soud po zvážení rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. není dán.
Podstatná část úkonů dědického řízení již byla provedena v obvodu dosavadního místně příslušného soudu, s jedním ze synů zůstavitele byl sepsán protokol o |
Soudní instituce | [
"Okresního soudu v Šumperku",
"Nejvyššího soudu",
"Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci",
"Nejvyššího soud České republiky",
"soud odvolací"
] | U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných M. P. a K. P. 648/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 2 To 110/2012, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 23/2012, takto :
Podle § 265g odst. 2 tr. řádu bere předseda senátu Nejvyššího soudu na vědomí zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce.
Odůvodnění :I.
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 3 T 23/2012, byli obvinění M. P. a K. P. uznáni shodně vinnými jednak pokusem zločinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl uvedeným rozsudkem oběma uložen podle § 145 odst. 1, § |
Reference na rozhodnutí soudu | [
"sp. zn. 3 T 23/2012",
"sp. zn. 2 To 110/2012"
] | U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných M. P. a K. P. 648/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 2 To 110/2012, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 23/2012, takto :
Podle § 265g odst. 2 tr. řádu bere předseda senátu Nejvyššího soudu na vědomí zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce.
Odůvodnění :I.
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 3 T 23/2012, byli obvinění M. P. a K. P. uznáni shodně vinnými jednak pokusem zločinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl uvedeným rozsudkem oběma uložen podle § 145 odst. 1, § |
Reference zákonu | [
"§ 265g odst. 2 tr. řádu",
"§ 171 odst. 1 tr. zákoníku",
"§ 23 tr. zákoníku",
"§ 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku"
] | U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných M. P. a K. P. 648/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 2 To 110/2012, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 23/2012, takto :
Podle § 265g odst. 2 tr. řádu bere předseda senátu Nejvyššího soudu na vědomí zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce.
Odůvodnění :I.
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 3 T 23/2012, byli obvinění M. P. a K. P. uznáni shodně vinnými jednak pokusem zločinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl uvedeným rozsudkem oběma uložen podle § 145 odst. 1, § |
Reference zákonu | [
"§ 146 odst. 1 tr. zákoníku",
"§ 145 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku",
"§ 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku",
"§ 259 odst. 3 písm. a ) tr. řádu",
"§ 258 odst. 1 písm. b ), d ), f ) tr. řádu",
"§ 23 tr. zákoníku"
] | U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení... spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl uvedeným rozsudkem oběma uložen podle § 145 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl oběma podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o povinnosti obviněných k náhradě způsobené škody.
Z podnětu odvolání obviněných Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 2 To 110/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b ), d ), f ) tr. řádu rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a sám poté podle § 259 odst. 3 písm. a ) tr. řádu ve věci nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jim uložil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon oběma podmíněně odložil podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku na |
Soudní instituce | [
"Krajský soud",
"okresního soudu",
"Krajský soud v Ostravě",
"Nejvyššího soud České republiky"
] | U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení... P. a K. P. uznáni shodně vinnými jednak pokusem zločinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl uvedeným rozsudkem oběma uložen podle § 145 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl oběma podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o povinnosti obviněných k náhradě způsobené škody.
Z podnětu odvolání obviněných Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 2 To 110/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b ), d ), f ) tr. řádu rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a sám poté podle § 259 odst. 3 písm. a ) tr. řádu ve věci nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými přečinem ublížení |
Soudní instituce | [
"Krajský soud",
"Okresním soudem v Šumperku",
"Nejvyššímu soudu",
"krajského soudu",
"Nejvyššího soud České republiky"
] | U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení... a ) tr. řádu ve věci nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jim uložil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon oběma podmíněně odložil podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Krajský soud tímto rozsudkem rozhodl rovněž o povinnosti obviněných k náhradě způsobené škody.
II.
Proti rozsudku krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obou obviněných dovolání, jež opřel o ust. § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu. Toto dovolání směřovalo proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku s tím, že podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyššímu soudu bylo dovolání spolu se spisem předloženo Okresním soudem v Šumperku dne 2. 1. 2013. Podáním datovaným dnem 17. 1. 2013, doručeným Nejvyššímu soudu dne 21. 1. 2013, vzal nejvyšší státní zástupce podané dovolání s odkazem na ust. § 265g odst. 1 věta první tr. řádu výslovně zpět. |
Reference zákonu | [
"§ 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu",
"§ 146 odst. 1 tr. zákoníku",
"§ 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku",
"§ 259 odst. 3 písm. a ) tr. řádu"
] | U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení... ), f ) tr. řádu rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a sám poté podle § 259 odst. 3 písm. a ) tr. řádu ve věci nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jim uložil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon oběma podmíněně odložil podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Krajský soud tímto rozsudkem rozhodl rovněž o povinnosti obviněných k náhradě způsobené škody.
II.
Proti rozsudku krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obou obviněných dovolání, jež opřel o ust. § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu. Toto dovolání směřovalo proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku s tím, že podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyššímu soudu bylo dovolání spolu se spisem předloženo Okresním soudem v Šumperku dne 2. 1. 2013. Podáním datovaným dnem 17. 1. 2013, doručeným Nejvyššímu soudu dne 21. 1. |
End of preview. Expand
in Dataset Viewer.
Basic Information
This dataset is converted from fewshot-goes-multilingual/cs_czech-court-decisions-ner using script convert_ner_court_decisions.py.
For longer texts (>200 ws tokens), the script samples text around the selected entity. It always follows form "<initial 20 ws tokens>, ..., <sampled window>".
Then it extracts category name for the entity, all occurences of such entity in the text, and creates simple json representation. For example:
{
"label": "Reference na rozhodnutí soudu",
"answers": ["sp. zn. Pl. ÚS-st 27/09", "sp. zn. Pl. ÚS 20/05"],
"text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... shledaly jeho oznámení o změně vlastníka a z toho plynoucí změnu výše nájemného za neplatné. Jak stěžovatel správně dovodil, Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 rozhodl, že obecné soudy, i přes absenci předvídané konkrétní úpravy, musí rozhodnout o zvýšení nájemného, v závislosti na místních podmínkách, tak, aby nedocházelo k diskriminaci. Vzhledem k tomu, že v takových případech půjde o nalézání a aplikaci podústavního práva, což Ústavnímu soudu, jak opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje, nepřísluší, zdržuje se toho, aby nabízel konkrétní postup při tomto rozhodování a nahrazoval tak poslání soudů obecných. Pouze uvádí, že je nutno se vyvarovat libovůle. Rozhodnutí se musí zakládat na racionální argumentaci a důkladném uvážení všech okolností případu, použití přirozených zásad a zvyklostí občanského života, závěrů právní nauky a ustálené ústavně konformní soudní praxe.\n\nVe stanovisku, přijatém plénem Ústavního soudu dne 28. 4. 2009 pod sp. zn. Pl. ÚS-st 27/09, Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí"
}
train 306
test 5143
Dataset Source & Citation
This is the adaptation of the original Czech Court Decisions Dataset project info, link to data. The category names (verbalizers) were added by a Czech native speaker.
Cite authors of the original dataset:
@misc{11234/1-2853,
title = {Czech Court Decisions Dataset},
author = {Kr{\'{\i}}{\v z}, Vincent and Hladk{\'a}, Barbora},
url = {http://hdl.handle.net/11234/1-2853},
note = {{LINDAT}/{CLARIAH}-{CZ} digital library at the Institute of Formal and Applied Linguistics ({{\'U}FAL}), Faculty of Mathematics and Physics, Charles University},
copyright = {Creative Commons - Attribution-{NonCommercial}-{ShareAlike} 4.0 International ({CC} {BY}-{NC}-{SA} 4.0)},
year = {2014}
}
- Downloads last month
- 34