Datasets:

gowitheflowlab

/

parallel-small

like 0

Today as we launch African Hadithi, we fulfil this prophecy foretold 53 years ago.

Dnes, když spouštíme AfricanHadithi, naplňujeme toto proroctví, které bylo prorokováno před 53 lety.

This becomes the medium from which Africa shall tell her history and stories."

Staneme se médiem, pomocí kterého bude Afrika moci vypovědět své dějiny a svůj příběh."

In another story, Sifa Asani Gowon queries the double life prevalent among Nigerian users of social media platform:

V jiném příběhu zkoumá Sifa Asani Gowon dvojí život, který se rozšířil mezi nigerijskými uživateli sociálních médií:

"Social media does, however, possess an unsavoury underbelly - with specific insidious tendencies that many of us are either blissfully unaware of or choose to ignore.

"Sociální média mají nicméně svou odpornou stinnou stránku — se zvláště zákeřnými projevy, kterých si řada z nás buďto blaženě není vědoma, nebo se je rozhodla ignorovat.

Social media sites can be the most honest-dishonest places in existence.

Sociální média mohou být ta nejupřímnější i nejprolhanější místa vůbec.

People are free to create alter egos and ‘avatars’ of themselves for the world to see.

Lidé si mohou vytvořit svá alter ega a ‘avatary’ podle toho, jak chtějí, aby je svět viděl.

There is a sense of an alternate reality where the lines are blurred between whom one imagines or believes him/herself to be and what he/she chooses to portray.

Je v tom kus alternativní reality, ve které se rozostřily hranice mezi tím, jak člověk sám sebe vnímá (nebo kým věří, že je), a tím, jak se sám sebe rozhodne zobrazit.

All rough edges are cleaned up and perfectly placed masks donned for the virtual world to see.

Obrušujeme všechny hrubé hrany a nasazujeme skvěle padnoucí masky, ve kterých se představujeme virtuálnímu světu.

And as wondrous as imagination can be, it can also be dangerous when people lose grip of what is actually real."

A i když je fantazie skvělá věc, může být také nebezpečná, když lidé ztratí kontrolu nad tím, co je vlastně skutečné."

Chris Akor discusses aid in “Africa and Western Aid”:

Chris Akor diskutuje téma vnější pomoci ve článku “Afrika a pomoc západu”:

"However, as critical as aid is to state survival in Africa, it is the most disastrous thing to have happened to the continent.

"Na druhou stranu, přestože je vnější pomoc pro přežití afrických států kriticky důležitá, je to ta nejhorší věc, která se mohla našemu kontinentu přihodit.

It has not only destroyed industries and trade, but it has also fuelled corruption, encouraged government irresponsibility, and undermined efforts to develop a strong taxation system without which no country can truly claim to be developed or self-sustaining.

Nejen, že zničila průmysl a obchod, ale také podnítila korupci, podpořila nezodpovědnost vlád a podkopala snahy zavést silný daňový systém, bez kterého nemůže žádná země doopravdy tvrdit, že je rozvinutá nebo soběstačná.

What is more, it has undermined democracy by making African governments accountable to donor countries and agencies rather than to their own people.

A co víc, podryla demokracii tím, že se díky ní staly africké vlády zodpovědné dárcovským zemím a agenturám — více než svým vlastním lidem.

This is besides the obvious fact that aid donors usually impose their own ideas of development on receiving societies often based on their own priorities and vision."

Nehledě na zjevnou skutečnost, že dárci většinou vnucují cílovým komunitám své představy o směru rozvoje, které jsou často založeny na jejich vlastních prioritách a vizích."

GV: How does the project sustain itself financially?

GV: Jak je projekt financovaný?

NE: We are working towards attracting venture capitalists in the future, now we rely on ads.

NE: Pracujeme na tom, abychom v budoucnu dokázali přilákat rizikový kapitál, nyní jsme odkázáni na reklamu.

GV: Anything else you want to add?

GV: Chtěl byste ještě něco dodat?

NE: Africa is a story that is grossly un-narrated and misrepresented.

NE: Příběh Afriky je zásadním způsobem zanedbaný a zkreslený.

AfricaHadithi hopes to set the bar in telling the authentic African story.

Projekt AfricaHadithi by chtěl nastavit určitou úroveň toho, jak by měl být "skutečný příběh Afriky" vyprávěn.

Although AH currently covers only Anglophone Africa, we plan to expand in the future to other language groups in the continent.

Ačkoli se AH v současné chvíli věnuje pouze anglofonní Africe, plánujeme v budoucnosti rozšířit naše pokrytí i na další jazykové skupiny kontinentu.

Tribute to Malaysian Activist Irene Fernandez · Global Voices

Pocta malajsijské aktivistce Irene Fernandez

Irene died of heart failure on March 31, 2014.

Irene zemřela na selhání srdce 31. března 2014.

Irene is the founder of Tenaganita, a group which advocates the protection of migrants and refugees.

Irene založila skupinu "Tenaganita", která se věnuje ochraně práv migrantů a uprchlíků.

Irene is a veteran activist who has consistently and valiantly asserted the rights of women, workers, and other marginalized sectors of society.

Irene byla dlouholetou aktivistkou, důsledně a odvážně se zasazovala za práva žen, pracujících a ostatních přehlížených skupin.

She was a recipient of the Right Livelihood Award in 2005, an alternative Nobel prize.

V roce 2005 obdržela ocenění "Right Livelihood Award" (Cena za správný, spravedlivý, přínosný způsob života), také označovanou jako "Alternativní Nobelova cena".

Irene was arrested in 1996 and charged with "maliciously publishing false news" in relation to her work exposing the abuse of migrants in detention centers.

Irene byla zatčena v roce 1996 a obviněna ze "zákeřného vydávání falešných zpráv" v souvislosti s svojí prací, která odhalila týrání migrantů v detenčních centrech.

Her trial which lasted 13 years became the longest in Malaysian history.

Její soud trval 13 let a stal se nejdelším v historii Malajsie.

The Aliran human rights group recognized the bravery of Irene who was viciously persecuted by the government:

Aliran, skupina zasazující se za lidská práva, ocenila statečnost Irene jako aktivistky, která byla záštiplně pronásledována vládou:

The cause of human rights has lost a staunch fighter who courageously stood up in defence of fairness and the just treatment of unfortunate migrant workers who are often exploited and mistreated by unscrupulous employers and agencies.

Boj za lidská práva přišel o oddanou bojovnici, která se odvážně postavila na obranu poctivého a spravedlivého přístupu k nebohým pracujícím migrantům, kteří jsou často vykořisťováni a týráni bezohlednými zaměstnavateli a agenturami.

She was dedicated and determined in pursuing her cause for the welfare of the downtrodden.

Vášnivě a odhodlaně usilovala o naplnění svého cíle — důstojné životní úrovně utlačovaných a utiskovaných.

And like all human rights advocates everywhere, she was persecuted by a government that does not brook any defiance by anyone in the pursuit of justice.

A jako všichni obhájci lidských práv byla i ona pronásledována vládou, která netoleruje jakýkoli vzdor od těch, kteří se snaží domoci spravedlnosti.

Steve Oh described Irene as Malaysia’s ‘Joan of Arc’ of maltreated migrants:

Steve Oh líčí Irene jako malajsijskou ‘Johanku z Arku’ utlačovaných migrantů:

The political tyrants made life unfairly difficult for this intrepid, irrepressible and humble Malaysian ‘Joan of Arc’ of maltreated migrants and repressed refugees in her country.

Političtí tyrani neférovým způsobem zkomplikovali život této nebojácné, nezkrotné a skromné malajsijské ‘Johanky z Arku’, která ve své zemi bojovala za utiskované migranty a uprchlíky.

It is hard to speak of Irene without recalling the hostile environment where the authorities are unwilling to be scrutinised and held accountable for their deeds.

Je těžké mluvit o Irene bez toho, abychom zmínili nepřátelské prostředí, ve kterém se úřední orgány bránily jakékoli kontrole a zdráhaly se přijmout zodpovědnost za své činy.

She overcame the untold hardships she suffered at the hands of the overbearing authorities that had harassed her.

Musela projít nevýslovným strádáním, když se dostala do rukou panovačných úředníků, kteří na ni neustále doráželi.

As I write, I recall the strength of this remarkable woman in whose stoic countenance were etched the sufferings of a saintly woman, sufferings not the fruit of personal making but from helping the helpless in their pitiful plight.

Jak jsem napsal, vybavuji si sílu této pozoruhodné ženy, do jejíž stoické vyrovnanosti bylo vryto utrpení téměř světice — utrpení ne kvůli vlastnímu prospěchu, ale kvůli pomáhání bezmocným v jejich těžkém údělu.

Opposition leader Anwar Ibrahim also paid tribute to Irene:

Vůdce opozice Anwar Ibrahim také uctil památku Irene:

...a champion of the weak, the poor and the marginalized, and a fighter of true grit in the face of persecution and constant harassment by the authorities.

...zastánce slabých, chudých a přehlížených, bojovnice s opravdovým odhodláním tváří v tvář pronásledování a neustálému obtěžování ze strany vládních orgánů.

Indeed, also a sad personal loss as she had been a close family friend and my colleague since our Malaysian Youth Council days.

Samozřejmě jde také o těžkou osobní ztrátu, protože byla blízkou rodinnou přítelkyní a mou kolegyní od dob našeho působení v Malajsijské radě mládeže (Malaysian Youth Council).

Klang MP Charles Santiago summed up the legacy of Irene:

Charles Santiago, člen malajsijského parlamentu za volební obvod Klang, shnul Irenin odkaz:

None of the persecution and harassment she faced doused her spirit to fight on.

Nic z pronásledování a obtěžování, se kterými se setkala, nezadusilo její odvahu dále bojovat.

She, in fact, waged wars that were truly inspirational for the younger generation.

Ona vedla boj, který byl skutečně inspirující pro mladší generaci.

Her commitment to human rights and justice is legendary.

Její oddanost lidským právům a spravedlnosti se stala legendou.

We all aim to leave an imprint as we end our journey on earth.

Všichni se snažíme za sebou něco zanechat, když se naše cesta na zemi blíží svému konci.

Irene leaves behind a legacy which will continue to not just fight for the rights of the oppressed and underprivileged, but also continue to inspire others to be courageous in the face of adversity and to soldier on to fight for what they believe in.

Irene zanechala odkaz, díky kterému bude nejen pokračovat boj za práva utlačovaných a nerovnoprávných, ale který bude mimo to nadále inspirovat ostatní k tomu, aby byli odvážní tváří v tvář nepřízni osudu a aby i přes obtíže pokračovali v boji za to, čemu věří.

Irene is a friend and partner of various Asian human rights groups.

Irene byla přítelkyní a partnerem různých asijských skupin zasazujících se o lidská práva.

One of them is the Philippine-based Center for Women's Resources:

Jednou z nich je Centrum pro ženské otázky (Center for Women's Resources) z Filipín:

Center for Women’s Resources is one with the people who deeply mourn Dr. Irene Fernandez's death.

Center for Women’s Resources stejně jako mnoho ostatních hluboce truchlí nad smrtí Dr. Irene Fernandez.

We give honor to a great woman who was so supportive of our struggle and advocacy.

Vzdáváme čest této skvělé ženě, která nám byla výraznou oporou v našem boji a našich aktivitách.

She was a citizen of the world, an activist without borders, a real internationalist.

Byla světoobčankou, aktivistkou bez hranic, opravdovou mezinárodní osobností.

On Facebook, Victor Sang Khambil remembered Irene as a fighter in behalf of the Chin people in Malaysia:

Victor Sang Khambil připomněl ve svém příspěvku na Facebooku Ireniny zásluhy v boji za práva etnika Chin v Malajsii:

I can only say that death ends a life but not a relationship.

Mohu jen říct, že smrt ukončí život, ale ne vztah k zemřelému.

Irene Fernandez is not only in the history book of Malaysia as a great human rights defender but she is living forever with the Chin people too.

Irene Fernandez nebude pouze zapsána do dějin Malajsie jako skvělá obhájkyně lidských práv, ale zůstane také navždy s lidem Chin.

Goodbye my friend, here is my last word to you, " you will never die because you are a living symbol of a woman's courage."

Sbohem, má přítelkyně, tady jsou pro tebe má poslední slova: "Ty nikdy nezemřeš, protože jsi živoucím symbolem lidské odvahy."

The Asian Peasant Coalition mentioned Irene’s agrarian reform advocacy:

Asijská koalice rolníků (Asian Peasant Coalition) se zmínila o Irenině obraně zemědělské reformy:

Irene’s sudden death shocked us and we are very saddened.

Irenina náhlá smrt nás šokovala a jsme velmi zarmouceni.

However, our beloved Irene will always inspire us.

Avšak naše milovaná Irene pro nás bude vždy vzorem.

We call on the people who were inspired by her sincere work to translate their sympathy into a more painstaking work to serve the oppressed people.

Vyzýváme lidi, které inspirovala její upřímná práce, aby využili tento pocit solidarity a aby se ještě svědomitěji zasazovali za utlačované lidi.

We will continue her legacy.

Budeme pokračovat v jejím odkazu.

We will continue our struggle for genuine agrarian reform and food sovereignty!

Budeme dále bojovat za opravdovou zemědělskou reformu a potravinovou suverenitu!

A few years ago, the United States recognized Irene as one of the leading activists in the world who fought hard to end modern-day slavery.

Před několika lety ocenili Spojené státy americké Irene jako jednu z nejvýznamějších světových aktivistů a aktivistek, kteří neúnavně pracují na vymýcení moderního otroctví.

Ambassador Joseph Y. Yun expressed sadness over the passing of Irene:

Velvyslanec Joseph Y. Yun vyjádřil smutek na Ireninou smrtí:

People throughout Malaysia and around the world had great respect for her long record of fighting on behalf of the poor and marginalized.

Lidé v Malajsii a všude po světě si jí velmi vážili pro její dlouhodobé zásluhy o boj za chudé a opomíjené.

A few years earlier, the State Department acknowledged Irene as one of ten leading activists around the world working to end modern-day slavery.

Před několika lety ocenilo ministerstvo zahraničí USA Irene jako jednu z deseti předních světových aktivistů a aktivistek, kteří se zasazují o zastavení moderního otroctví.

The United States Government could not have found a better person to honor.

Vláda Spojených států nemohla najít pro toto ocenění lepší osobnost.

We were all moved by her conviction and her contribution to promoting respect for human rights in Malaysia. We will all truly miss Irene’s passion, dedication and, above all, her friendship.

Na nás všechny hluboce zapůsobilo její vnitřní přesvědčení i to, jak v Malajsii prosazovala dodržování lidských práv. Všem nám bude upřímně chybět Irenino zanícení, oddanost věci a především její přátelství.

“Click Rights” Campaign for Digital Rights in Middle East and North Africa · Global Voices

Click Rights: Kampaň o "digitálních právech" pro Střední východ a severní Afriku

Following Edward Snowden's revelations about the US National Security Agency, the international community has been abuzz with discussion over new models for Internet governance.

Po odhaleních Edwarda Snowdena o americké Národní bezpečnostní agentuře (NSA) se v mezinárodní komunitě živě diskutuje o nových modelech správy internetu.

But are Arab citizens taking part in this discussion?

Ale účastní se této diskuse také arabští občané?

One influential organization says they are not, because awareness of digital rights is so lacking.

Jedna vlivná organizace tvrdí, že ne, a to sice proto, že chybí povědomí o "digitálních právech".

IGMENA is the Internet Governance programme in the Middle East and North Africa of the Dutch international development organization Hivos.

IGMENA je program správy internetu (Internet Governance programme) pro Střední východ a severní Afriku vedený holandskou mezinárodní rozvojovou organizací Hivos.

Their new campaign “Click Rights” aims to bring more awareness of digital rights to citizens, so they in turn can pressure governments and the private sector to uphold them.

Jejich nová kampaň “Click Rights” se snaží zvýšit povědomí o digitálních právech, aby občané mohli účinněji působit na vlády a soukromý sektor v otázkách jejich dodržování.

(Disclosure: Global Voices is a grantee of Hivos.)

(Upozorňujeme, že Global Voices je spolufinancována organizací Hivos.)

On their website, they introduce topics including universality, accessibility, expression and privacy, in an interactive and easy-to-remember way.

Na svých stránkách představují témata jako všeobecnost (univerzalita), přístupnost, svoboda projevu a soukromí, a to v interaktivní a snadno zapamatovatelné formě.

“We provide a set of ten punchy internet rights included in the Charter of Human Rights and Principles for Internet , which are still not recognized by the Arab community,” explains IGMENA’s Communication and Advocacy Officer Noha Fathi.

"Předkládáme soubor deseti zásadních internetových práv zahrnutých v Chartě lidských práv a pravidel v oblasti internetu (Charter of Human Rights and Principles for Internet) , která stále ještě nejsou přijímána arabskou komunitou,” vysvětluje Nora Fathi, zodpovědná za komunikaci a zastupování zájmů programu IGMENA.

Pointing to Internet restrictions throughout the region, Fathi, who is Egyptian, dives into the situation in her own country: “Internet freedom is still being stifled in Egypt… Online activists and bloggers are detained, sometimes because of a tweet that is perceived by the authorities as a source of menace to national security.

Když Fathi, která je sama z Egypta, poukazuje na omezení internetu typická pro tento region, použije jako příklad situaci ve své zemi: "Svoboda internetu je v Egyptě stále ještě potlačována... Online aktivisté a blogeři jsou zadržováni, někdy kvůli jednomu ´tweetu´, který je příslušnými úřady vnímán jako hrozba pro národní bezpečnost.

There are restrictions on many levels, technical, policy and human rights.”

Existují zde omezení na mnoha různých úrovních — technické, politické a i na úrovni lidských práv."

“Since citizens can’t do lobbying if they are not aware of the rights, we aim to provide a set of rights that are still not recognized by the Arab community and to build consensus around them.

"Jelikož se občané nemohou zasazovat za práva, kterých si nejsou vědomi, snažíme se vést diskusi o skupině práv, která stále ještě nejsou uznávána arabskou komunitou, a dosáhnout na nich obecné shody.

Accessing the governments is a long-term objective because without raising awareness of Arab netizens about their rights in the first place, it will be almost impossible to have consensus on any principle,” says Fathi.

Vést dialog s vládami je dlouhodobý cíl — pokud nejprve nezvýšíme povědomí arabských online uživatelů o jejich vlastních právech, bude prakticky nemožné dosáhnout shody na jakémkoli předpisu," říká Fathi.

IGMENA’s Click Rights campaign website is accessible in English and Arabic.

Internetová "Click Rights" kampaň programu INGEMA je dostupná v angličtině a arabštině.

Satirist’s 'KFC' Podcast is Litmus Test for South Korean Free Speech · Global Voices

Satirický podcast 'KFC': Zatěžkávací zkouška pro jihokorejskou svobodu projevu

Promotion image of new podcast 'KFC', fair use.

Propagační fotografie nového podcastu "KFC", publikováno v rámci "fair use".

Kim Ou-joon is a satirist and prominent critic of the administration of former South Korean President Lee Myung-bak, and was the driving force behind the groundbreaking podcast "Naneun Ggomsuda".

Kim Ou-joon je satirik a prominentní kritik vlády bývalého jihokorejského prezidenta Lee Myung-baka a byl také hlavní postavou průlomového podcastu "Naneun Ggomsuda" .

In March, he returned to the airwaves after being acquitted on charges of defaming President Park Geun-hye last fall.

V březnu se vrátil do éteru poté, co byl zproštěn obvinění z pomluvy prezidentky Park Geun-hye, ke kterému mělo dojít během loňského podzimu.

His new show, “KFC" (supposedly named in reference to one the of president's nicknames being "Chicken") has begun airing regularly on Hankyoreh TV, and marks the next test in determining how much leeway the Park administration will give to its critics.

Jeho nová show "KFC" (údajně pojmenována s odkazem na jednu z prezidentčiných přezdívek — "kuře") je nyní pravidelně vysílána na kanále Hankyoreh a představuje další zkoušku, která ukáže, kolik svobody dopřeje vláda prezidentky Park svým kritikům.

Although South Korea is widely regarded as one of the leading democracies in Asia, recent criticism from a variety of international human rights organizations over the government’s treatment of dissenting voices has led to concerns that the country is lagging behind other nations in freedom of expression.

Ačkoli je Jižní Korea obecně považována za jednu z předních asijských demokracií, nedávná kritika ze strany mnohých mezinárodních lidskoprávních organizací kvůli způsobu, jakým vláda nakládá s nesouhlasnými názory, vedla k obavám, že tato země začíná zaostávat za ostatními národy z hlediska ochrany svobody projevu.

In particular, criminal defamation laws remain a powerful weapon in government suppression of free speech, a point made repeatedly in a 2011 report from the UN Special Rapporteur on Human Rights and Reporters Without Borders.

Konkrétně jde o zákony proti pomluvě, které zůstávají silnou zbraní vlády v rámci potlačování svobody slova — toto tvrzení bylo opakovaně zmíněno ve zprávě od zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva z roku 2011.

According to a report from UC San Diego professors Stephan Haggard and Jong-sung You, criminal defamation cases have increased five-fold, from roughly 2,000 annual cases at the end of the Kim Dae-jung administration to over 10,000 at the end of the Lee presidency.

Podle studie , kterou vypracovali profesoři Stephan Haggard a Jong-sung You z University of California, San Diego, se počet obvinění z pomluvy pětkrát zvýšil, a to přibližně z 2 000 případů ročně ke konci vládního období Kim Dae-jung na více než 10 000 na konci funkčního období prezidenta Lee.

This rise in defamation indictments has corresponded with a dramatic uptick in the amount of web content blocked or deleted by the government’s internet regulation body, the Korea Communications and Standards Commission (KCSC).

Tento nárůst obvinění kvůli pomluvě jde ruku v ruce s dramatickým navýšením počtu webových stránek, které blokoval nebo smazal orgán vlády pro regulaci internetu, Korea Communications Standards Commission (Korejská komise pro komunikační standardy, KCSC).

Figures easily accessed on the KCSC website show that the removal of objectionable content – which covers a range of categories from obscenity and defamation to national security issues – has skyrocketed since the agency’s creation, from roughly 10,000 blocked or deleted websites and Internet postings in 2008 to more than 85,000 in 2013.

Čísla, která jsou přímo přístupná na webové stránce KCSC, ukazují, že počet případů, kdy byl odstraněn nevhodný obsah — tento pojem zahrnuje široký počet kategorií od nemravnosti a pomluvy až po otázky národní bezpečnosti — se prudce zvyšuje od doby založení této agentury, a to přibližně z 10 000 blokovaných nebo smazaných webových stránek a internetových příspěvků v roce 2008 na více než 85 000 v roce 2013.

Much of this activity has been conducted in accordance with the country’s Network Act, which broadly defines “illegal online content” and criminalizes the online circulation of “unlawful information.”

Mnoho z těchto zásahů bylo provedeno v souladu se zákonem o informačních a komunikačních sítích, který nabízí širokou definici "nelegálního online obsahu" a kriminalizuje online rozšiřování "nezákonných informací".

In addition to disturbing trends regarding criminal defamation and Internet regulation (some might say censorship), indictments under the country’s controversial National Security Law have begun to inch upward, from 32 in 2008 to 103 last year .

Ke znepokojivému vývoji, který se týká trestního postihování pomluv a regulace internetu (kterou by někteří možná označili za cenzuru), se přidal také zvyšující se počet obvinění na základě kontroverzního zákona o národní bezpečnosti, a to z 32 v roce 2008 na 103 během minulého roku .

A rise in Cold War-era rhetoric has revived national security as a salient issue in Korean politics and forced critics on the left to be more careful about what they say lest they be branded “pro-North Korea sympathizers'.

Vzestup rétoriky studené války vzkřísil národní bezpečnost jako hlavní téma korejské politiky a donutil kritiky z levého politického spektra, aby pečlivěji vážili svá slova, protože jinak mohou být označeni za "sympatizanty Severní Koreje" .

In 2012, Amnesty International issued a scathing report about the National Security Law, correctly pointing out that the vague and arbitrary nature of the use of Article 7 produces a chilling effect on those who question government policy.

V roce 2012 vydala Amnesty International ostře kritickou zprávu o zákonu o národní bezpečnosti, správně poukazující na fakt, že nekonkrétní a svévolná povaha sedmého článku tohoto zákona má zastrašující účinek na ty, kteří pochybují o vládní politice.

This clause forbids praising the North Korean leadership, joining an "anti-government" organization, engaging in anti-state activities, or possessing or distributing North Korean media or literature.

Tato klauzule zakazuje chválit vedení Severní Koreje, přidat se k "protivládní" organizaci, angažovat se v protistátních aktivitách i vlastnit nebo distribuovat severokorejská média nebo literaturu.

The fact that many of these critics are now being charged under defamation statutes rather than National Security Law violations is small consolation.

Fakt, že mnozí z vládních kritiků jsou v současné chvíli obviněni podle zákona o pomluvě a ne podle zákona o statní bezpečnosti, nabízí jen malou útěchu.

So far, many of the president's critics have been wary of her position on these issues, and she has done little to assuage these concerns.

Mnoho kritiků současné prezidentky se obává jejího postoje k těmto otázkám — a ona udělala jen málo pro to, aby rozptýlila jejich znepokojení.

As 2013 drew to a close, the country was wracked by a series of strikes, mainly over fears that the government was planning to privatize a new rail line.

Na konci roku 2013 byla země sužována řadou stávek , hlavně kvůli obavám, že se vláda chystá privatizovat novou železniční trasu.

Alluding to the causes of the strike, the president blamed social media for spreading “wild rumors” and stated that the government had to act “quickly and aggressively against groups who distort the situation".

V narážce na důvody stávek obvinila prezidentka sociální média ze šíření “divokých zvěstí” a oznámila, že vláda musí “rychle a agresivně zakročit proti skupinám, které překrucují skutečnou situaci".

The fact that this statement was made a day after the government’s official broadcast regulation arm targeted several media outlets – including the online sites Gobal and Newstapa – for producing reports which the agency termed “not real news” raised fears that the government may be preparing to step up its efforts to regulate both Internet content and broadcast media.

Tento výrok přišel den poté, co oficiální vládní skupina pro regulaci vysílání kritizovala několik médií — včetně online portálů Gobal a Newstapa — za reportáže, které tento vládní výbor označil jako “nereálné, nepoctivé zprávy” .