Datasets:

gowitheflowlab

/

parallel-small

like 0

The truth is that I don't really know how much I resemble the young woman I was before.

Pravdou je, že nevím, jak moc se podobám té mladé ženě, kterou jsem byla předtím.

Writing for Global Voices could be an opportunity for me to reaquaint myself with myself, or at least remind myself of who this person whom I live with, and who is me, has become.

Psaní pro Global Voices by mohlo být příležitostí se znovu sama k sobě přiblížit, nebo si alespoň připomenout, kým se stala ta osoba, se kterou prožívám každý den a kterou jsem já sama.

Today I am 29 years old.

Dnes je mi 29 let.

My name is Marcell.

Moje jméno je Marcell.

The name means "young warrior".

To jméno znamená "mladá bojovnice".

I come from a small family.

Pocházím z malé rodiny.

My late father, may God have mercy on his soul, was an Orthodox priest.

Můj zesnulý otec, kéž by Bůh dopřál klid jeho duši, byl duchovním.

And my late mother, may God have mercy on her soul too, was a housewife and a great mother.

A má zesnulá matka, kéž by i její duši dopřál Bůh klid, byla ženou v domácnosti a skvělou matkou.

I studied dentistry in the city of Aleppo until I reached a point where I realised that I was more concerned with social issues.

Studovala jsem zubní lékařství v Aleppu, dokud jsem si neuvědomila, že mě mnohem více zajímá dění ve společnosti.

I left medicine and I studied political science - international relations and diplomacy, to be more precise.

Opustila jsem medicínu a začala studovat politické vědy, přesněji řečeno mezinárodní vztahy a diplomacii.

I cannot introduce myself without telling you about my city, Aleppo, as the two of us are exactly alike: worn down, exhausted, full of fire, full of the desire to live, confused.

Nemohu představit sama sebe bez toho, abych vyprávěla o svém městě, Aleppu — to proto, že jsme oba dva úplně stejní: opotřebovaní, vyčerpaní, plní ohně, plní touhy žít, zmatení.

Aleppo is the second largest city in Syria.

Aleppo je druhé největší město Sýrie.

According to statistics, its population used to be 5 million.

Podle oficiálních údajů býval počet jeho obyvatel 5 milionů.

I am not sure how many of them still remain, and how many refugees from other places have come to live here.

Nejsem si jistá, kolik z nich tu zůstalo a kolik uprchlíků sem přišlo odjinud.

I discovered my ability to express myself orally and in writing from a young age.

Své literární nadání jsem objevila již jako malá.

It could be a characteristic I inherited from my father.

Mohl by to být talent zděděný po mém otci.

I enjoyed writing essays at school, a chore other students considered boring.

Ve škole mě bavilo psaní esejí, povinnost, která ostatním studentům přišla nudná.

I read everything that fell into my hands. I also used to write on anything I could write on: bills, tissue paper in restaurants and in the margins of books I was reading.

Četla jsem vše, co mi přišlo pod ruku, a psala jsem na vše, na co se dalo psát: na účtenky, na ubrousky v restauracích i na okraje knih, které jsem zrovna četla.

And when blogging arrived, naturally, I took it up.

A když se objevilo blogování, samozřejmě jsem s ním také začala.

And this is what happened.

A od toho se odvinulo vše ostatní.

I started blogging in 2008.

Začala jsem blogovat v roce 2008.

At the time, I had friends who were paying the price of freedom of speech in Syrian regime prisons.

V té době jsem měla přátele, kteří seděli ve vězeních syrského režimu za to, že se pokusili využít své právo svobody projevu.

This was enough for freedom of speech to become my mission, which turned me into a regime opponent early on. An opponent of a regime that supressed general freedom and civil life.

A právě svoboda projevu se stala mým hlavním cílem — cílem, který mě velmi brzy proměnil v odpůrce syrského režimu, který potlačoval osobní svobody a občanská práva.

When the revolution started in Egypt, it paralysed our ability to mobilise ourselves in any other direction except towards our hope that a revolution would take place in Syria too.

Když vypukla revoluce v Egyptě, prakticky jsme se nedokázali soustředit na jakoukoli jinou variantu vývoje událostí v naší zemi — upnuli jsme se k naději, že i v Sýrii dojde k takové revoluci.

So without further thought, I joined the revolutionary wave.

A tak jsem se bez rozmýšlení přidala k revoluční vlně.

At first, I wrote about it.

Nejprve jsem o ní psala.

Then, I joined the protests.

Potom jsem se účastnila protestů.

I still remember the feeling of euphoria mixed with worry, and the fear and embarrassment that at the back of my throat as I chanted, "The people want to overthrow the regime!"

Stále si pamatuji ten pocit euforie, který se mísil se znepokojením a studem, když jsem co nejhlasitěji skandovala "Lidé chtějí svrhnout režim!".

During one protest, volleys of bullets started raining on us from the Syrian security forces' firearms, and those around me began running.

Během jednoho protestu na nás začala dopadat salva kulek ze zbraní syrských bezpečnostních jednotek a všichni kolem mě začali utíkat.

I discovered then that I am one of those people who is paralysed by fear, which prevents me from moving and turns me into an obstacle for those trying to run away.

Zjistila jsem tehdy, že jsem jednou z těch lidí, které strach zcela paralyzuje — nemohla jsem se ani pohnout a stala jsem se překážkou pro ty, kteří se snažili utéct.

My friends grabbed my hands and pulled me away to protect me, and since that time I have been collecting stories about being on the verge of death, injury or arrest, and how people more rational than I would intervene and rescue me.

Moji přátelé mě chytli za ruce a odvlekli mě, aby mě ochránili. Od té doby jsem se už vícekrát ocitla na pokraji smrti, zranění nebo zatčení a lidé racionálnější než jsem já museli vždy zasáhnout a zachránit mě.

It took some time for the Syrian secret service to develop a dossier on me, especially considering that there is at least one informant for every 10 Syrians.

Po nějaké době si na mě syrská tajná služba založila složku — což neudiví, když uvážíte, že na každých deset Syřanů připadá alespoň jeden informátor.

During that period, and after a year of protests and listening to advice on being careful from family and friends, the turning point arrived: my mother was martyred at a Syrian regime forces' checkpoint in Aleppo.

V té době, po roce protestů a poslouchání rad rodiny a přátel, abych byla opatrná, došlo ke zlomovému okamžiku: moje matka byla zabita u kontrolního stanoviště prorežimních jednotek v Aleppu.

I lost a part of me forever.

Část mě tím navždy zmizela.

Because of the amazing funeral, attended by many revolutionaries who carried my pain with red roses, the authorities began calling me in and interrogating me about my activism on a weekly basis.

Kvůli krásnému obřadu, na který přišlo mnoho stoupenců revoluce s rudými růžemi jako symboly mé bolesti, si mě začaly úřady povolávat k pravidelným každotýdenním výslechům ohledně mého aktivismu.

At that time, the armed revolution was edging closer to Aleppo.

V té době byla ozbrojená revoluce Aleppu již velmi blízko.

At the time, I was against armament in all its forms.

Já jsem byla proti zbrojení ve všech jeho formách.

I believed peaceful change would guarantee Syrians their rights and result in the smallest number of sacrifices.

Věřila jsem, že nenásilná změna zajistí Syřanům jejich práva a vyústí v nejmenší možný počet obětí.

In fact, large portions of my city have already been liberated, except for my neighbourhood and the places I am familiar with, which have remained under the Syrian regime's control.

Ve skutečnosti je velká část mého města již osvobozena, s výjimkou čtvrtí v mém sousedství a některých mně dobře známých míst, která zůstávají pod kontrolou syrského režimu.

When the interrogations became more serious, and it looked inevitable that I would soon be arrested, I decided to accept a scholarship to study for a Masters degree in human rights in the UK.

Když začaly být výslechy intenzivnější a zdálo se nevyhnutelné, že budu brzy zatčena, rozhodla jsem se přijmout stipendium pro studium lidských práv na univerzitě ve Velké Británii.

Like any survivor of bloody events such as I have witnessed, during that year I returned to Syria over and over again, to Aleppo, driven by guilt.

Stejně jako každý, kdo přežil taková krveprolití jako já, vracela jsem se do Sýrie znovu a znovu, z pocitu viny.

I moved from one friend's house to the other, as it was dangerous for me to return to my own home, until my friends' lives, too, became endangered as a result of their association with an activist like me.

Bylo pro mě nebezpečné vrátit se do svého domu, a tak jsem se přesouvala z jednoho bytu svých přátel do druhého — až do doby, než jsem svou přítomností ohrozila i jejich životy.

I was then forced to make what was obviously the right decision, and moved to the liberated part of Aleppo, leaving behind friends, family, memories, my home and the two graves of my parents.

Tím jsem byla donucena udělat jediné správné rozhodnutí. Přesunula jsem se do osvobozené části Aleppa a nechala za sebou své přátele, rodinu, vzpomínky, domov a hroby svých rodičů.

In short, most of the life I was used to.

Tedy většinu svého dosavadního života.

Living alone as an activist during wartime, alone and away from family and familiar surroundings, posed new challenges.

Osamělý život aktivistky — za války, daleko od rodiny a mně známých míst — přede mě postavil nové výzvy.

I had moved to an area which I knew nothing about, except that the regime's security apparatus had no presence there.

Musela jsem se přestěhovat do oblasti, o které jsem věděla jen to, že v ní nebyly bezpečnostní složky režimu.

But it wasn't free of all the other forms of death.

Zůstaly zde ale všechny ostatní podoby smrti.

As one of the very few unveiled women in conservative and humble surroundings, among people who are very kind, despite the violence of their environment, I sometimes suffer from petrifying loneliness.

Jako jedna z mála žen bez závoje v konzervativním a prostém prostředí, mezi lidmi, kteří jsou velmi přívětiví i přes násilí všude kolem, trpím občas hrůzostrašnou samotou.

I live with the constant fear of being kidnapped.

Žiju v neustálém strachu, že budu unesena.

At times I can withstand it, but at others I break down in exhaustion.

Někdy se mu dokážu postavit, jindy se pod ním zhroutím v naprostém vyčerpání.

I am surrounded by stories of heroes whose heroism might inspire others to effect change themselves.

Jsem obklopena příběhy hrdinů, jejichž odhodlání může inspirovat ostatní k tomu, aby se změnili.

Because of all this, and because our daily lives are full of events which may not be enough for one lifetime, I have decided to write for you.

Kvůli tomu, a také proto, že je náš každodenní život zde v Sýrii plný událostí, které by se jinde nevměstnaly do jednoho lidského života, jsem se rozhodla pro vás psát.

My articles will some times be about my everyday life. At other times they'll touch upon memories and what we would love our lives to be like, despite the horrors we see.

Mé články budou někdy o běžných dnech, jindy se dotknou vzpomínek nebo nadějí, jak by naše životy měly vypadat — i přes hrůzy, které tu vídáme.

You are free to choose to sympathise with me, or be harsh with your judgements.

Můžete se mnou sympatizovat, nebo být tvrdí ve svém odsudku.

But my hope is that what I relate to you reflects some of the dream, the desire to change, and the trust that this change is possible, as far-fetched or painful as that dream might be.

Já ale doufám, že to, co vám budu vyprávět, ukáže něco z naděje, touhy po změně a víry, že tato změna je možná — jakkoli nepravděpodobný nebo bolestivý může být tento sen.

Marcell Shehwaro blogs at marcellita.com and tweets at @Marcellita, both primarily in Arabic.

Poznámka překladatele: Článek byl přeložen do češtiny z jeho anglické verze, nikoli z arabského originálu.

AfricanHadithi, a News Portal Dedicated to Telling Africa's Story · Global Voices

AfricanHadithi: Zpravodajský portál, který se bude věnovat dění v Africe Poznámka překladatele: Všechny odkazy v článku vedou na stránky v anglickém jazyce.

AfricanHadithi logo.

Logo AfricanHadithi.

Africa is often underreported and misrepresented in mainstream media.

Afrika je v mainstreamových médiích často nedostatečně zastoupena a její obraz je zkreslený.

AfricanHadithi wants to combat this.

AfricanHadithi hodlá tuto situaci napravit.

This new online platform is committed to highlighting authentic African stories and putting the news into context.

Tato nová online platforma chce upozorňovat na autentické africké příběhy a umisťovat je do správného kontextu.

Nwachukwu Egbunike, editor-in-chief of AfricanHadithi and Global Voices author, talks to Global Voices Online about the project.

Nwachukwu Egbunike, šéfredaktor AfricanHadithi a autor píšící pro Global Voices, poskytl Global Voices Online o tomto projektu rozhovor.

Global Voices Online (GV): Can you tell us what AfricanHadithi (AH) is and how the idea came about?

Global Voices Online (GV): Můžete nám říci, co je AfricanHadithi (AH) a jak vznikla myšlenka na jeho založení?

Nwachukwu Egbunike (NE): AfricanHadithi (@AfricanHadithi) is an online news portal that seeks to tell the story about Africa. Hadithi means "story" in Swahili.

Nwachukwu Egbunike (NE): AfricanHadithi (@AfricanHadithi) je online zpravodajský portál, který chce vyprávět příběh Afriky, "hadithi" znamená ve svahilštině "příběh".

It was launched on February 14, 2014.

Byl spuštěn 14. února 2014.

We wish to zoom into the stories behind the news - usually not reported in the mainstream media.

Chtěli bychom se soustředit na příběhy v pozadí zpráv — ty příběhy, o kterých mainstreamová média většinou mlčí.

AfricanHadithi seeks to answer the question "so what?" This means providing the context behind the news (good, bad or ugly) that makes headlines about the continent.

AfricanHadithi se snaží odpovědět na otázku "no a?", poskytnout kontext k novinovým titulkům (ať už k pozitivním, negativním, nebo ošklivým zprávám), které o Africe v médiích vycházejí.

AfricanHadithi is the brainchild of Kola Mudele, whose extensive professional trips around the continent showed him a deep gap - the lack of nuanced understanding of African news within the continent itself and also .

Nápad vytvořit AfricanHadithi dostal Kola Mudele, který hodně služebně cestoval po Africe a všiml si hlubokého problému — nedostatku opravdového pochopení pro to, co se v Africe děje, a to jak mezi obyvateli kontinentu samotného, tak ve vnějším světě.

Kola realised that while there are numerous portals that dish out news about the continent, they were in most cases individual efforts and lacked integration.

Kola si uvědomil, že přestože existuje řada portálů, které chrlí zprávy o kontinentu, jde většinou o jednotlivé projekty a chybí jim integrace do většího celku.

For instance, Anglophone Africa news rarely appears in Francophone Africa, same goes with other language groups within the continent.

Například zprávy z anglofonní Afriky se jen zřídka objeví v Africe frankofonní, to samé platí o ostatních jazykových skupinách kontinentu.

Also, the emphasis in many occasions is on the news per se and not the context of the news.

Stejně tak je často kladen důraz na zprávu samotnou a ne na její kontext.

As such, AfricanHadithi is not so much interested in recounting the news about Africa – there are many online/offline media doing that already – our focus is to answer the questions “so what?”

V tomto smyslu není cílem AfricanHadithi převyprávět zprávy o Africe — existuje mnoho online i offline médií, které už toto dělají — náš záměr je odpovědět na otázku "no a?".

There has been a Boko Haram terrorist incident in Nigeria, so what?

V Nigérii došlo k teroristickému útoku sekty Boko Haram, no a?

How does it affect the common Nigerian in Bauchi, for instance?

Jak to například ovlivní běžného Nigerijce v Bauchi?

How do we lend our voice to the voiceless victim of the vicious attack of these terrorists?

Jak můžeme propůjčit svůj hlas němým obětem brutálního útoku těchto teroristů?

Nwachukwu Egbunike, editor-in-chief of AfricanHadithi and Global Voices author.

Nwachukwu Egbunike, šéfredaktor AfricanHadithi a autor píšící pro Global Voices.

Photo used with his permission.

Fotografie použita s jeho svolením.

GV: How did you get involved with the project?

GV: Jakým způsobem jste se k projektu AfricanHadithi dostal Vy?

NE: Kola infected me with his zeal, just as he did with many contributors and core team members of AfricanHadithi – Africans within the continent and in the Diaspora.

NE: Kola mě nakazil svým nadšením, stejně jako mnoho jiných přispěvatelů a členů kmenového týmu AfricanHadithi — Afričanů jak v rámci kontinentu, tak v diaspoře.

I must say that it was not a difficult task, bearing in mind my passion for telling the factual story of Nigeria and the continent.

Musím říct, že to nebylo tak složité rozhodování, když uvážíte mou touhu vyprávět skutečný příběh Nigérie i celého kontinentu.

This was the focus of my first book “Dyed Thoughts: A Conversation in and from my Country”, to ignite a story – using my personal opinion narrations online and offline.

Toto bylo hlavní téma mé první knihy “Dyed Thoughts: A Conversation in and from my Country” (Pestrobarevné myšlenky: Dialog v mojí zemi a z mojí země) — chtěl jsem podnítit vizi příběhu, a to za použití svých vlastních komentářů, publikovaných online i offline.

Besides, since the project was going to make use of the online platform, it was not be difficult accepting to come on board.

Kromě toho nebylo těžké přijmout účast v projektu, který bude využívat online platformu.

That’s what we do on the Global Voices platform, albeit with a different focus and audience.

To je to, co děláme i v Global Voices, i když s jiným zaměřením a jiným publikem.

GV: There are several other websites telling the African story.

GV: Existuje již několik webových stránek, které se zaměřují na "příběh Afriky".

What is different about African Hadithi?

Čím se liší AfricanHadithi?

NE: as I wrote on my blog when introducing the project to the public: “The African continent is broad and vast.

NE: jak jsem napsal na svém blogu, když jsem představoval projekt veřejnosti: “Africký kontinent je obrovský a rozlehlý.

The stories she nurtures should also be diverse and breathless.

Příběhy, které se na něm odehrávají, by měly také být rozmanité a vyrážet dech.

That should be the norm for a continent full of vibrant people with stories unending, a combination of all that is human – the good, bad and not so pretty.”

To by mělo být zcela samozřejmé na kontinentu, který je plný energických lidí s nekonečnými příběhy, s kombinací všeho, co je lidské — ať už je to dobré, zlé nebo ne úplně pěkné.”

Asides AH’s vision of providing context, the truth is that Africa is a continent bubbling with unending stories.

Když odhlédnu od vize AfricanHadithi o uvádění zpráv do souvislostí, je pravdou, že Afrika představuje kontinent, který překypuje nekonečnými příběhy.

As such, there cannot be too many platforms telling these stories, rather no matter the number, this story cannot be adequately narrated or exhausted by the current platforms.

Médií, které se snaží tyto příběhy vyprávět, tedy nemůže být nikdy dost — bez ohledu na jejich počet nemůže být příběh Afriky dostatečně převyprávěn nebo vyčerpán.

GV: How has the reception being so far?

GV: Jaké jsou zatím ohlasy?

NE: It has been impressive with barely one month of operation (launch date was February 14, 2014).

NE: Impozantní — na to, že fungujeme stěží jeden měsíc (server byl spuštěn 14. února 2014).

Already we have over 46,000 page hits and counting.

Již jsme napočítali přes 46 tisíc přístupů a toto číslo dále roste.

We have about 50 contributors who have so far warmed up to the idea and also many others who are willing to contribute.

Máme již kolem padesáti přispěvatelů, které nadchla naše myšlenka, a mnoho dalších, kteří jsou ochotní se zapojit.

I’ll say that it has been interesting, although we have our eyes on bigger targets.

Řekl bych, že vše probíhá velmi nadějně, ale my se soustředíme na ambicióznější cíle.

GV: Can you share with us some of interesting stories that have appeared on African Hadithi?

GV: Můžete se s námi podělit o zajímavé příběhy, které se dosud objevily na AfricanHadithi?

NE: One of the contributors, David W. Wagacha, thinks that AH will fulfill a prophesy as foretold by Patrice Lumumba, Congolese independence leader and first democratically elected prime minister of the Democratic Republic of Congo, of Africans writing the African story themselves:

NE: Jeden z přispěvovatelů, David W. Wagacha, míní, že projekt AH naplní proroctví, které prorokoval Patrice Lumumba, konžský vůdce národního osvobozeneckého hnutí a první demokraticky zvolený premiér Demokratické republiky Kongo, o Afričanech, kteří budou sami psát dějiny své země:

"Lumumba prophesied that there would come a time when Africa shall write her history.

"Lumumba prorokoval, že přijde doba, kdy Afrika bude sama psát své dějiny.

A history that will be laced with dignity and glory, a history that reverberates the entire breadth of the Motherland, a history not dictated upon from far way lands, Paris, Brussels, Washington or the United Nations but a history that will be inherently African.

Dějiny, které budou lemovány důstojností a slávou, dějiny, které budou odrážet celou šíři naší rodné země, dějiny, které nebudou určovány ze vzdálených zemí, Paříží, Bruselem, Washingtonem nebo Spojenými národy, nýbrž dějiny, které budou svou podstatou africké.

A history narrated by Africa.

Dějiny vyprávěné Afrikou.