Datasets:

wamaku

/

cz-esbirka-vydane-akty

like 0

135. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 9. července 1926 o prozatímní úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a královstvím Dánským. President republiky ratifikoval dne 23. prosince 1925 po schválení Národním shromážděním: 1. prozatímní úpravu obchodních styků sjednanou mezi republikou Československou a královstvím Dánským v Praze dne 31. ledna 1924 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 8. února 1924, č. 34 Sb. z. a n., 2. prozatímní úpravu obchodních styků sjednanou mezi republikou Československou a královstvím Dánským výměnou not v Praze dne 18. prosince 1924 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 23. prosince 1924, č. 313 Sb. z. a n., 3. prozatímní úpravu obchodních styků sjednanou mezi republikou Československou a královstvím Dánským výměnou not v Praze dne 18. dubna 1925 a uvedenou prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 28. dubna 1925, č. 86 Sb. z. a n. Dne 28. ledna 1926 bylo to sděleno královské dánské vládě, čímž prozatímní úpravy nabyly mezinárodní platnosti. Vyhlašuje se s tím, že první prozatímní úprava (č. 1) byla v účinnosti od 15. února 1924 do 1. ledna 1925, druhá (č. 2) od 1. ledna 1925 do 30. dubna 1925; od 1. května 1925 jest v účinnosti třetí prozatímní úprava obchodních styků republiky Československé s Dánskem (č. 3). Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o prozatímní úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a královstvím Dánským.

135/1926 Sb.

148. Vyhláška ministra financí ze dne 9. července 1926 o úmluvě mezi československým ministerstvem financí a rakouským spolkovým ministerstvem financí o daňových a poplatkových účincích, jež mají podle ustanovení o obnově bilancí v jednom státě provedené změny ve státě druhém. Na základě článku 18 smlouvy mezi Československou republikou a Rakouskou republikou o urovnání tuzemského a cizozemského zdanění, zvláště o zamezení dvojího zdanění v oboru přímých daní, čís. 414 Sb. z. a n. z roku 1922, byla v Praze dne 12. června 1926 mezi zástupci československého ministerstva financí a zástupci rakouského spolkového ministerstva financí sjednána tato úmluva: Úmluva mezi československým ministerstvem financí a rakouským spolkovým ministerstvem financí o daňových a poplatkových účincích, jež mají podle ustanovení o obnově bilancí v jednom státě provedené změny ve státě druhém. Přihlížejíce k provedení rakouského zákona o zlatých bilancích, jakož i chystaného československého zákona o stabilisačních bilancích zjistila obojí ministerstva financí níže uvedené skutečnosti o vzájemném působení obapolných ustanovení v oboru daňovém a poplatkovém: Čl. I. Má-li podnik v Rakousku sídlo (bydliště) a provozovny na území Československé republiky, považují se knihovně vykázané zisky resultující z nového ocenění veškerých ukládacích hodnot podniku (majetkových hodnot v podniku trvale používaných), v obou státech za daněprosté; totéž platí i o majetku provozovacím, pokud nenáleží provozovně československé. Provozovací majetek, náležející československé provozovně, podroben bude při novém ocenění berním ustanovením zákonů československých. Čl. II. Má-li podnik v Československé republice své sídlo (bydliště) a provozovny v republice Rakouské, považují se knihovně vykázané zisky, které vzniknou z nového ocenění veškerých ukládacích hodnot podniku (majetkových hodnot v podniku trvale používaných), v obou státech za daněprosté. Provozovací majetek provozoven v Rakousku požívá daňových a poplatkových výhod rakouského zákona o zlatých bilancích. Čl. III. Stanoví-li se pro akciové společnosti a společnosti s obmezeným ručením, které mají v jednom z obou států sídlo a v druhém státě provozovnu, při obnově bilance znova ona část akciového neb kmenového kapitálu, která jest věnována obchodnímu provozu ve státě druhém, nepředepíše se ve státě tom poplatek admisní. Nahradí-li při zřízení nové bilance podniky, které mají sídlo ve státě jednom, akcie, které byly podrobeny již ve druhém státě poplatku stanovenému za přenos akcií, jinými akciemi, jsou tyto akcie osvobozeny od poplatku za jejich přenos. Jsou-li znamenány akcie společností majících sídlo v jednom z obou států na burse státu druhého, budou osvobozeny tyto společnosti od poplatku za záznam oněch akcií, které vydány budou v náhradu za akcie již zpoplatněné. Čl. IV. Ustanovení čl. I, II a III nabudou platnosti, jakmile budou publikovány československý zákon o stabilisačních bilancích a rakouský zákon, který poskytne podklad pro některá výše uvedená ustanovení poplatková. Do té doby, nejdéle však do konce roku 1928, posečká se v obou státech s vyměřením dávek zmíněných v této úmluvě kromě poplatku za přenos akcií. Poplatky za přenos akcií, které byly zaplaceny před účinností čl. I—III této úmluvy, budou na žádost, kterou dlužno podati nejdéle do tří let po zaplacení, vráceny. Čl. V. Obě smluvní strany shodují se v tom, 1. že nové ocenění ukládacích nebo provozovacích hodnot podniku sídlícího v jednom z obou států, které jsou mimo území druhého státu, nebude míti daňových účinků na území tohoto posledně jmenovaného státu; 2. že samozřejmě na území republiky Československé nebude míti po stránce daňové důsledku, ocení-li podnik, který má své sídlo v Rakousku, v rámci nového ocenění majetkových součástek ve své generální bilanci československá aktiva a pasiva nejvýše takovým obnosem, který odpovídá podle poměru československé koruny k šilinku knihovnímu ocenění těchto aktiv a závazků v Československé specielní bilanci; totéž platí i v oněch případech, kdy není tu specielní bilance a kde jednotná bilance sestavená v rakouských korunách obsahuje knihovní ocenění, které pochází z doby před rozlukou měn a týká se majetkových součástek nacházejících se v Československu; 3. že změna celkové nominální hodnoty společenského kapitálu, mající svůj důvod výhradně v měnovém vyrovnání podle č. 2 neb v novém ocenění majetkových součástek, nalézajících se mimo území jednoho z obou států, nebude samozřejmě tomuto státu důvodem k vybrání poplatku admisního; 4. že při majetku pozemkovém a domovním ležícím na území jednoho z obou států, který není součástí kupeckého podniku a o němž jsou vedeny řádné obchodní knihy (na př. podniky zemědělské), nebude míti nové ocenění podle předpisů o obnově bilancí účinků daňových a poplatkových ve státě druhém; 5. že v tom případě, kdy budou místo nakolkování starých akcií vydány v důsledku nového ocenění akcie zdarma, i tyto akcie zdarma vydané budou považovány za „akcie nahrazující akcie dosavadní“ ve smyslu čl. III. Čl. VI. Rakouská finanční správa povolí československým podnikům, které o to požádají, aby směly po dobu trvání vyčkávací lhůty nahoře zmíněné (čl. IV) u svých rakouských provozoven prozatím odložiti přeúčtování v šilincích. Čl. VII. Tato úmluva nabude platnosti — bez újmy ustanovení čl. IV, první odstavec, — jakmile ministři financí obou smluvních stran sdělí si navzájem písemně její schválení. Schvalovací listiny ministrů financí obou smluvních stran budou vyměněny v Praze do dvou týdnů. V Praze dne 12. června 1926. Dr. VALNÍČEK v. r. Dr. NESVEDA v. r. Schvalovací listiny ministrů financí obou smluvních stran byly vyměněny v Praze dne 25. června 1926 a nabyla tudíž úmluva tímto dnem platnosti. Dr. Engliš v. r.

Vyhláška ministra financí o úmluvě mezi československým ministerstvem financí a rakouským spolkovým ministerstvem financí o daňových a poplatkových účincích, jež mají podle ustanovení o obnově bilancí v jednom státě provedené změny ve státě druhém.

148/1926 Sb.

152. Ústavný zákon zo dňa 1. júla 1926 o udelení štátneho občianstva československého niektorým osobám. Národné shromaždenie republiky Československej usnieslo sa na tomto ústavnom zákone: § 1. (1) Štátni občania bývalého Uhorska, ktorí pred dňom 1. januára 1910 aspoň štyry roky nepretržite mali bydlište v niektorej obci Slovenska alebo Podkarpatskej Rusi a obec táto za túto dobu nečinila proti nim námietky podľa §u 9 zák. čl. XXII/1886, majú nárok na udelenie československého štátneho občianstva, keď majú od uplynutia spomenutých štyroch rokov nepretržite do podanej žiadosti bydlište na území náležajúcom dnes Československej republike a nie je dokázané, že si v tejto dobe nadobudli domovského práva v niektorej obci ležiacej mimo tohoto územia alebo štátneho občianstva mimo republiky Československej, jestliže do päť rokov od dňa účinnosti tohoto zákona podajú u príslušného úradu (§ 4) žiadosť za udelenie československého štátneho občianstva. (2) Nepretržitosť bydlišťa podľa predošlého odstavca neruší doba, ktorú tá ktorá osoba strávila a) do 1. júna 1919 v službe vojenskej, pokiaľ táto nebola službou z povolania, alebo plniac povinnosť uloženú jej podľa zákona o válečných úkonoch, b) za svetovej vojny alebo po svetovej vojne buď v zajatí, v rukojemstve alebo v internovaní, c) v službe československej brannej moci, d) prechodne za zárobkom. (3) Z nároku sú vylúčeni, ktorí a) sa dopustili trestného činu proti bezpečnosti Československej republiky, alebo b) dobrovolne opustili územie Československej republiky a prejavili nepriateľské smýšlanie vôči nej, c) boli právoplatne vykázaní z územia Československej republiky, d) po 28. októbri 1918 vykonávali mimo územia Československej republiky funkcie v záujme cudzieho štátu, e) odopreli složenie sľubu poslušnosti podľa §u 2 zákona zo dňa 10. decembra 1918, čís. 64 Sb. z. a n., a neboli preto na svojích služobných miestach ponechaní a ani pozdejšie prijatí. § 2. (1) Vydané ženy, manželstvo ktorých nebolo súdne ani rozlúčené, ani vyhlásené za neplatné, nasledujú v štátnom občianstve nabytom podľa tohoto zákona svojho manžela, nezletilé deti manželské a legitimované svojho otca, není-li ho, svoju matku, nemanželské svoju matku. (2) Bývanie umrelého manžela pred 1. januárom 1910 a od tejto doby (§ 1) započíta sa do bývania vdovy, keď si táto podá podľa tohoto zákona žiadosť o udelenie československého štátneho občianstva. (3) Bývanie umrelého otca, alebo umrelej matky-vdovy, alebo umrelej nemanželskej matky pred 1. januárom 1910 a od tejto doby (§ 1) započíta sa do bývania detí (manželských, nemanželských alebo legitimovaných), podajú-li tieto podľa tohoto zákona žiadosť o udelenie československého štátneho občianstva. Keď sú tieto deti nezletilé, podá žiadosť zákonitý zástupca. (4) Podajú-li v predošlom odstavci spomenuté deti alebo ich zákonitý zástupca žiadosť o udelenie československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona, započíta sa do ích bývania (§ 1) doba bývania rodičova (§ 1) aj vtedy, keď dotyčný rodič ešte žije a pre svoju osobu udelenie štátneho občianstva nežiada. § 3. Osobám, ktoré nabyly československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona, určí ministerstvo vnútra, súčasne s udelením štátneho občianstva alebo s vystavením vysvedčenia podľa 5. odstavca §u 4, v zvláštnom výnosu, domovské právo podľa zásad §u 14 zákona z 9. apríla 1920, čís. 236 Sb. z. a n. § 4. (1) Žiadosti o udelenie československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona podať treba u politického úradu II. stolice (županského úradu), v obvode ktorého má žiadatel bydlište. (2) Žiadosť obsahovať musí označenie: a) mena, priezviska, zamestnania, bydliska žiadateľa, b) miesta a dňa narodenia žiadateľa, c) mena a osobných pomerov manželky a detí žiadateľa, d) pobytu žiadateľa od 1. januára 1906 počnúc, prípadne osôb, pobyt ktorých sa mu vpočíta, e) pobytu podľa 2. odstavca §u 1, f) vlastnoručným podpisom opatrené prehlásenie žiadateľovo, že po 1. januári 1906 nestal sa ani štátnym občanom ani domovským právom príslušným mimo republiky Československej, g) prehlásenie žiadateľovo, že žiada o udelenie československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona, h) nie sú-li tieto udaje doložené verejnými listinami, nech sú v žiadosti označené dokazovacie prostriedky, ktoré strana chce mať použité. (3) Politický úrad II. stolice (županský úrad) ihneď predloží žiadosť, zodpovedajúcu predpisom predošlého odstavca, ministerstvu vnútra. Nezodpovie-li žiadosť predpisom predošlého odstavca, vráti politický úrad II. stolice žiadosť strane cieľom doplnenia alebo opravy. Neučiní-li tak strana v primeranej lehote úradom určenej, považuje sa žiadosť za odvolanú. Odvolanú žiadosť možno znovu opakovať. (4) Keď udaje žiadosti nie sú doložené hodnovernými listinami, úrad vyšetrí a zistí podmienky udelenia československého štátneho občianstva, pri čom môže dať prísažne vypočuť svedkov, stránky a použiť všetkých dokazovacích prostriedkov podľa zásad civilného procesného poriadku. Je-li nepretržitosť bydlišťa (§§ 1 a 2) zistená alebo aspoň pravdepodobná, žiadosť zamietnuť možno len vtedy, keď niet ostatných podmienok udelenia štátneho občianstva určených v tomto zákone. (5) Nebola-li žiadosť odvolaná a nevynesie-li ministerstvo vnútra konečné rozhodnutie behom dvoch rokov od dňa podania žiadosti u politického úradu II. stolice (županského úradu), považuje sa československé štátne občianstvo za žiadateľovi udelené podľa tohoto zákona. O tomto spomenuté úrady povinné sú na žiadosť stránky ihneď vydať úradné vysvedčenie. § 5. Udeleniu československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona neprekáža, že žiadatelovi bolo uznanie alebo udelenie československého štátneho občianstva právoplatne odopreté pred dňom, keď zákon tento nadobudne účinnosti. § 6. S osobami, ktorým bude podľa tohoto zákona udelené československé štátne občianstvo, budiž od dňa udelenia štátneho občianstva tak nakládané, ako keby boli bývali štátnymi občanmi od dňa 28. októbra 1918. § 7. Použije-li strana vedome nepravých a nesprávnych dokladov a udajov v žiadosti pri uplatnení nároku v tomto zákone určenom, môže ministerstvo vnútra udelenie československého štátneho občianstva uplatneného podľa tohoto zákona vyhlásiť za neplatné. § 8. Zákon tento nadobudne účinnosti 15. dňa po vyhlásení. Prevedením zákona poveruje sa minister vnútra v dohode so súčastnenými ministrami. T. G. Masaryk v. r. Černý v. r.

Ústavný zákon o udelení štátneho občianstva československého niektorým osobám.

152/1926 Sb.

153. Vyhláška ministra financí ze dne 4. srpna 1926 o provedení článků 69 až 72 (vydání deposit) smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních z 23. dubna 1925, č. 56 Sb. z. a n. z roku 1926. A. Deposita. I. Dovoz z Polska do Československa. § 1. Předmět dovozu. (1) Podle článků 69 až 72 smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních ze dne 23. dubna 1925 (vyhlášené dne 29. dubna 1926, č. 56 Sb. z. a n., nadále prostě „smlouvy“), která nabyla mezinárodní působnosti rovněž dnem 29. dubna 1926, mohou býti v Polsku uvolněna a do Československa dovezena (čl. 69 smlouvy) deposita ležící v den, kdy tato smlouva nabyla působnosti, t. j. 29. dubna 1926, na státním území republiky Polské v úschově u a) státních a poručenských pokladen, b) jakýchkoli úřadů, c) veřejných notářů, d) advokátů, e) peněžních ústavů, f) jiných fysických nebo právnických osob, které spravují cizí jmění. (2) Deposity (čl. 69 smlouvy) rozumějí se cenné papíry, vkladní knížky, podílové knížky, podílové listy, pojistky a jiné listiny (zejména listiny právní), cizí valuty, mincované i nemincované (zpracované i nezpracované) drahé kovy (na př. zlaté a stříbrné mince, šperky, zlaté a stříbrné náčiní a pod.), perly a drahokamy. (3) Pohledávky ze vkladů na knížky a hotovosti uložené na t. zv. depositních účtech nejsou deposity ve smyslu shora uvedených článků smlouvy. § 2. Osoby oprávněné k dovozu. (1) Za dovoz mohou žádati: a) osoby fysické, které v den podání žádosti jsou státními příslušníky československými a na území republiky Polské nemají bydliště; b) osoby právnické, které v den podání žádosti mají hlavní sídlo na území republiky Československé. (2) Za právnické osoby považovati jest v této souvislosti také společnosti obchodní, společnosti s ručením obmezeným a společenstva (družstva) výdělková a hospodářská. Smlouva nevztahuje se však na deposita korporací a nadací, jichž majetek bude rozdělen podle části V. smlouvy nebo podle jiných tam předpokládaných úmluv, které buď již byly nebo budou sjednány. (3) Žádost může vlastník podati buď sám anebo zmocněncem (na př. bankou nebo bankéřem nebo poštovním úřadem šekovým, srov. § 4 vyhlášky). (4) Dovoz deposit jest dobrovolný, jen na zvláštní žádost oprávněného přípustný. § 3. Lhůta pro žádosti. Pro žádosti za vydání (uvolnění) a dovoz deposit běží lhůta šesti měsíců ode dne, kdy smlouva nabyla působnosti (§ 1), t. j. do 29. října 1926 (čl. 69 smlouvy); jest však v zájmu deponentově, aby podal žádost co nejdříve (srov. §§ 6, 7, odst. 5.). § 4. Místo podací. (1) Žádosti podati jest dvojmo bez kolku (doklady ovšem jednoduše) buď a) v tuzemsku u berní správy (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi u finančního ředitelství) příslušné podle bydliště (sídla) vlastníka deposita, nebo b) přímo u polského finančního úřadu I. stolice (urząd skarbowy podatków i oplat skarbowych), v jehož obvodu jest místo depositní. (2) Československé peněžní ústavy (i bankéři) a poštovní úřad šekový se však zmocňují, aby od žadatelů k dovozu vlastních deposit z Polska oprávněných žádosti přijímaly, řádně doložené nebo úředně potvrzené (§ 7) do Polska zasílaly a deposita podle těchto žádostí uvolněná sem dovezly. (3) Státní a jiné veřejné úřady a ústavy, pokud svých deposit nepřevezou samy, nechť použijí prostřednictví Poštovního úřadu šekového v Praze nebo Zemské banky v Praze. § 5. Obsah žádosti. (1) V žádosti nutno uvésti: 1. jméno a příjmení, přesné bydliště (adresu, hlavní sídlo) a pokud jde o osoby fysické, státní příslušnost vlastníka deposita; 2. jméno (název, firmu) a sídlo depositního místa (přesnou adresu, a pokud možno, též příslušný finanční úřad); 3. obsah deposita (přesně podle depositní listiny); 4. udání, přeje-li si žadatel, aby uvolňovací a vývozní povolení polského úřadu finančního bylo vydáno do rukou příslušného polského místa depositního (depositáře) či žadateli, a to buď přímo nebo prostřednictvím příslušné tuzemské berní správy (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finančního ředitelství); v těchto posléze uvedených dvou případech musí však žadatel připojiti poštovné na příslušný dopis z Polska v korunách československých (za obyčejný dopis do 20 gramů 24 polských grošů dle kursu stanoveného mezinárodní poštovní dohodou = Kč 1·50, za doporučený dopis 54 grošů = Kč 3·25). (2) Doklady (přílohy) žádosti, jimiž prokáže: a) osoba fysická svou státní příslušnost a řádné bydliště v den podání žádosti a připojí proto jednak domovský list nebo potvrzení politického úřadu, jednak potvrzení úřadu policejního (obecního), v jehož obvodu bydlí (srov. i § 7, odst. 3.); b) osoba právnická (§ 2 vyhlášky), že v den podání žádosti má hlavní sídlo na území republiky Československé, a připojí proto výpis z obchodního rejstříku nebo jiné úřední potvrzení; c) vlastnictví deposita, avšak jen v případech, kdy mohla by v té příčině nastati pochybnost; tu stačí připojiti soupisový seznam, výpis z obchodních knih nebo jiný v řízení soudním obecně přípustný průkaz. (3) Peněžní ústavy, osoby provozující po živnostensku bankovní obchody, státní nebo poručenské pokladny, jakékoliv úřady, veřejní notáři nebo advokáti, na jichž jméno uložena jsou deposita na území republiky Polské, pořídí jednak podle svých zápisů o vlastních hodnotách uložených v Polsku (nostro), jednak podle došlých a řádně doložených žádostí svých zákazníků, jichž deposita jsou na jméno těchto deponentů uložena v Polsku, zvláštní úhrnné seznamy (konsignace). Každý seznam obsahovati smí pouze deposita uložená u téhož místa depositního. § 6. Polská dávka z majetku a jiné dávky. (1) Hodnoty, jež podle smlouvy mají býti uvolněny, nelze v Polsku postihnouti ani dávkou z majetku, ani jinou dávkou, která by uvolnění ztížila nebo znemožnila. Také jinaká opatření polské státní správy, jež by měla stejný účinek, jsou vyloučena. Všechna tomu odporující zajištění a jinaká opatření budou zrušena. (2) Vydání deposita mohou býti na překážku pohledávky na daních nebo jiných veřejných dávkách nebo zástavní práva pro dávky v tomto odstavci 2. vyjmenované a na depositech váznoucí jen tehdy, když v době podání žádosti o uvolnění již trvaly; takovou pohledávku nutno ovšem před vydáním deposita zaplatiti (§ 11). § 7. Řízení povolovací při dovozu. (1) Deposita jednotlivců. Nebyla-li žádost zaslána přímo polskému finančnímu úřadu I. stolice (urząd skarbowy podatków i oplat skarbowych), nýbrž podána u tuzemské berní správy (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi u finančního ředitelství), zapíše tento podací úřad žádost do zvláštního deníku se dnem podání a s pořadovým číslem, jímž očíslována bude také žádost; potom prozkoumá žádost i přílohy její a shledá-li ji správnou a řádně doloženou, opatří jeden z obou stejnopisů žádosti tímto potvrzením (stvrzovací doložkou): „Podmínky žádané v článku 69 a 70 smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou, č. 56/1926 Sb. z. a n., jsou splněny. Berní správa (finanční ředitelství) v ...............dne................... 1926.“ K tomuto náležitě vyplněnému a podepsanému potvrzení budiž připojeno také kulaté úřední razítko. Doklady žádosti vrátí berní správa (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství) žadateli, kdežto jeden stejnopis žádosti opatřený stvrzovací doložkou zašle s penízem za poštovné na vyřízení (§ 5, odst. 1., bod 4.,) polskému finančnímu úřadu I. stolice (urząd skarbowy podatków i oplat skarbowych), v jehož obvodu jest místo depositní, který na došlou žádost připojí doložku obsahující uvolnění a povolení vývozu deposit v této žádosti uvedených a vrátí ji žadateli podle jeho přání (§ 5, odst. 1., bod 4.) buď přímo na jeho adresu nebo prostřednictvím ať polského místa depositního či tuzemské berní správy (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finančního ředitelství). Druhý stejnopis žádosti ponechá si berní správa (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství) pro své spisy. (2) Hromadná deposita. Při depositech hromadných (kumulativních) předloží deponenti zmínění v § 5, odst. 3., vyhlášky dvojmo vyplněné a řádně (§ 5) doložené konsignace s příslušnými žádostmi komitentů československé berní správě (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finančnímu ředitelství), v jichž obvodu mají bydliště nebo sídlo. Berní správa (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství) přezkoumá správnost konsignace i jejích dokladů a postupuje dále obdobně, jak uvedeno v odst. 1. tohoto paragrafu. Jeden stejnopis konsignace opatří stvrzovací doložkou uvedenou v odst. 1. tohoto paragrafu a takto potvrzenou konsignaci (bez žádostí komitentů deponentových a bez dokladů, které vrátí podateli) zašle berní správa (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství) finančnímu úřadu I. stolice v Polsku (urząd skarbowy podatków i oplat skarbowych), v jehož obvodu nalézá se depositní místo, který na konsignaci připojí doložku obsahující uvolnění a povolení vývozu seznamenaných deposit. (3) Aby průvodní řízení o státní příslušnosti a řádném bydlišti žadatelově bylo co nejkratší, potvrzují berní správy (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství), v jichž obvodu vlastník deposita bydlí nebo jeho banka má sídlo, na ústní zakročení podle předložených původních dokladů přímo na žádosti o vývoz deposita, že žadatel řádně prokázal jak své československé státní občanství, tak i bydliště v Československu. Takové nekolkované úřední osvědčení nahrazuje listinné doklady o obou skutečnostech. (4) Poštovné na doporučené zaslání žádostí (konsignací) do Polska hradí berní správě (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finančnímu ředitelství) žadatelé při podání žádosti (konsignace) buď hotově nebo ve známkách poštovních. (5) Žádosti neúplné nebo nedoložené vrátí se k doplnění podatelům, které jedině postihuje nebezpečí z prodlení. § 8. Žádost o dovoz hodnot, které nejsou v úschově u osob zmíněných v § 1, bodu 1., vyhlášky, projednají se obdobně, nejsou však vázány nijakou lhůtou. § 9. Dovoz cenných papírů nesepsaných nebo neoznačených. (1) Podle vyhlášky ze dne 5. května 1923, č. 93 Sb. z. a n., netřeba nyní zpravidla dovezených cenných papírů dodatečně označovati. (2) Jen jde-li o splatnosti (tažené kusy nebo kupony) dospělé do 10. května 1923, nemohou tyto splatnosti býti v tuzemsku vypláceny, není-li cenný papír řádně označen nebo provázen t. zv. „affidavit“ (§ 15, odst. 4. a 5., vl. nař. ze dne 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n.). (3) Dodatečné označení provede se podle § 10 vl. nař. ze dne 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n., za podmínek tam stanovených. (4) Dodatečné označení povolí berní správa (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství) bydliště žadatelova; provede je berní úřad v sídle okresního finančního ředitelství (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finančního ředitelství) příslušného podle bydliště žadatelova, v Praze finanční zemská pokladna. (5) Peněžní ústavy (zvláště zemské a akciové banky i jejich filiálky), které dovezly značný počet neoznačených cenných papírů s nevyplacenými dosud splatnostmi dospělými do 10. května 1923, mohou u zemského finančního úřadu žádati, aby k nim vyslal úředníka, který rozhodne o přípustnosti označení podle dokladů (§ 10 vl. nař. č. 126/1919 Sb. z. a n.), jež ovšem nutno mu předložiti, a provede označení v ústavu samém (srov. § 12 cit. nař.). II. Vývoz z Československa do Polska. § 10. Řízení povolovací při vývozu. (1) Polským státním příslušníkům, kteří vyhovují podmínkám článků 69 a 70 smlouvy, povolují uvolnění a vývoz deposit (sr. § 1) na jméno vlastníkovo v tuzemsku uložených československé berní správy (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství) příslušné podle místa depositního na žádost, která musí býti buď řádně doložena průkazy o žadatelově polské státní příslušnosti a řádném bydlišti (sídle) jeho (srov. § 5, odst. 2.) nebo potvrzena co do obou těchto skutečností polským úřadem finančním I. stolice (urząd skarbowy podatków i oplat skarbowych). (2) Deposita uložená v tuzemsku na jméno polského peněžního ústavu, bankéře, na jméno státní nebo poručenské pokladny, jakéhokoliv úřadu, veřejného notáře nebo advokáta uvolní tuzemské berní správy (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství) na seznam (konsignaci) předmětů depositních potvrzený polským finančním úřadem I. stolice (urząd skarbowy podatków i oplat skarbowych), že zmíněné podmínky smlouvy jsou splněny (stvrzovací doložka, srov. § 7,odst. 1.). (3) Došlé žádosti zapisovati bude berní správa (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství) do zvláštního deníku (obdobně jako v § 7 vyhlášky). (4) Československá berní správa (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství) připojí na řádně odůvodněné žádosti nebo na konsignaci tuto uvolňovací a vývozní doložku: „Uvolnění a vývoz podle článku 69 a 70 smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou, č. 56/1926 Sb. z. a n., se povoluje. Berní správa (finanční ředitelství) v ............... dne ................... 1926.“ a vydá ji takto vyřízenou tuzemskému místu depositnímu. (5) Vysloví-li však žadatel v žádosti přání, aby vyřízení bylo doručeno jemu (ať přímo, ať prostřednictvím polského finančního úřadu) a připojí-li poštovné, budiž tomuto přání vyhověno (srov. § 5, odst. 1., č. 4.). (6) V pochybnostech, může-li býti depositum uvolněno čili nic, nechť berní správy (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství) vyžádají si nejprve vyjádření tuzemského depositáře a předloží je nato se spisem přímo ministerstvu financí k rozhodnutí. § 11. Československá dávka z majetku a jiné dávky. (1) Hodnoty, jež podle smlouvy mají býti uvolněny, nelze v Československu postihnouti ani dávkou z majetku a z přírůstku na majetku, ani jinou dávkou, která by uvolnění ztížila nebo znemožnila. Také jinaká opatření československé státní správy, jež by měla stejný účinek, jsou vyloučena. Předepsaná dávka budiž odepsána a případná jiná opatření smlouvě odporující zrušena z moci úřední. (2) Vydání deposita mohou býti na překážku pohledávka na daních nebo jiných veřejných dávkách nebo zástavní právo pro takové dávky v tomto odstavci 2. vyjmenované a na depositech váznoucí jen tehdy, když v době podání žádosti o uvolnění již trvaly; takovou pohledávku nutno ovšem před vydáním deposita zaplatiti (§ 6). § 12. Statistika. Berní správy (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství) pořizovati budou pro statistiku z druhých stejnopisů žádostí a konsignací zvláštní seznamy dle druhů a jmenovité hodnoty deposit. O dovezených i vyvezených hodnotách sestaví berní správy (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finanční ředitelství) celkové výkazy a předloží je prostřednictvím II. stolice nejdéle do konce roku 1926 ministerstvu financí. B. Povinnost vykázati neuvolněná a nevyvezená deposita polských státních příslušníků. § 13. Tuzemské peněžní ústavy (bankéři), státní nebo poručenské pokladny, úřady, veřejní notáři a advokáti jsou povinni, pokud jsou jim známy podmínky potřebné k posouzení věci, poříditi seznamy deposit polských státních příslušníků, která nebyla uvolněna a vyvezena jen proto, že jejich majitelé, ač byli oprávněni, za uvolnění a vývoz nežádali, a předložiti tyto seznamy do konce prosince 1926 prostřednictvím zemského finančního úřadu ministerstvu financí. C. Dodatečný soupis a označení cenných papírů k vývozu určených. § 14. Obsahuje-li depositum určené k vývozu do Polska cenné papíry, které nebyly posud k soupisu přihlášeny, ačkoliv papíry soupisem povinny byly, jest depositář povinen papíry přihlásiti k soupisu dodatečně u své berní správy (na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi finančního ředitelství) (§ 9). Dr. Engliš v. r.

Vyhláška ministra financí o provedení článků 69 až 72 (vydání deposit) smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních z 23. dubna 1925, č. 56 Sb. z. a n. z roku 1926.

153/1926 Sb.

155. Vládní vyhláška ze dne 2. července 1926, kterou se uvádí v prozatímní platnost třetí dodatková úmluva ze dne 23. června 1926 k obchodní dohodě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou sjednané v Praze dne 21. května 1921. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 12. října 1925, č. 215 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 19. srpna 1926 připojená třetí dodatková úmluva mezi Československou republikou a republikou Rakouskou sjednaná ve Vídni dne 23. června 1926 k obchodní dohodě mezi Československou republikou a Rakouskem sjednané v Praze dne 4. května 1921. Černý v. r. Třetí dodatková úmluva k obchodní dohodě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou uzavřené v Praze dne 4. května 1921. Podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, dohodli se dodatkové úmluvy ze dne 27. listopadu 1924 a ze dne 27. července 1925 k obchodní dohodě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou uzavřené v Praze dne 4. května 1921 takto pozměniti, pokud se týče doplniti: A. Cla při dovozu do Rakouska. Číslo rakouského celního sazebníkuPojmenováníClo ve zlatých korunáchza 100 kg18Cukr řepový a ostatní cukr téhož druhu (cukr třtinový), též invertovaný, nehledě na stupeň čistoty, vyjma melasu:a) cukr kandisový31˙—b) jiný cukr řepový a třtinový22˙—Poznámka: Surový cukr k zpracování na rafinádu pro cukrovary na dovolovací list16˙70116Smůla bednářská, pivovarská, kartáčnická a provaznická6˙—ex 287Obuv kožená neb s kůží, též spojená s velmi jemnými hmotami, váží-li pár:ex d)méně než 500 g:jednoduché dámské polobotky se svrškem z bavlny nebo bavlny se lnem, s vazbou atlasovou, rypsovou nebo chifonovou, přírodní barvy nebo barvené, také mercerisované, na způsob uložených vzorků125˙—ex 303Zboží výslovně nejmenované, z jemného dřeva nebo takovýmto dřevem dyhované, také hoblované (hladce nebo profilovaně), pak všechno zboží jemně osoustruhované nebo jednoduše vyřezávané nebo s vypálenými, vytlačenými nebo vykrouženými ozdobami, též spojené s koží; vycpávané zboží bez povlaku:pípy přírodního vzhledu13˙50 B. Cla při dovozu do Československé republiky. Číslo československého celního sazebníkuPojmenováníDovozní clo v Kčza 100 kgex 466Drátěné zboží výslovně nejmenované:ex c)jinak jemně opracované, též leštěné nebo poniklované; drát opředený vlákny přediv:deštníkové pruty a kostry550˙— C. Dosavadní tarifní ujednání k níže jmenovaným číslům československého celního sazebníku pozbývají platnosti: ex 200Zboží stávkové a pletené:b) punčochy a ponožkyc) rukaviceex 285Lepenka:ex c)jemné kartony, pak všechny kartony natřené nebo vzorkované barvami, též s vylisovanými vzory:zboží k elektrotechnickým a isolačním účelům připravenéex 299Papírové zboží přepychové, výslovně nejmenované hromadné výrobky obrázkového tisku, hračky, všecky tyto předměty též spojené s obyčejnými nebo jemnými hmotami; papírové prádlo; květiny a jich součástky z papíru:ex b)ostatní:loutky a hračkyex 300Zboží z papíru, lepenky nebo papíroviny, výslovně nejmenované:1.loutky a hračky, s výjimkou hlaviček k loutkám2.zboží k elektrotechnickým a isolačním účelům připravenéex 473Zámky, klíče a jiné součástky zámků:ex a)zámky obyčejné, vyjma zámky bezpečnostní a zámky uměleckého zámečnictví, váží-li kus:1. více než 300 gex 476Železný nábytek, vyjma nábytek umělecké práce zámečnické; tělocvičné nářadí:ex b)jinak obyčejně nebo jemně opracované, též spojené s jinými hmotami:nábytekex 568Výrobky stříbrné a jiné zboží výslovně nejmenované, zcela nebo částečně ze stříbra, též zlacené nebo spojené s pravými nebo nepravými perlami nebo korály, drahokamy nebo polodrahokamy a s napodobenými drahokamy:d)jiné výrobky, potom výrobky ze stříbra, zlatem platované (doublé)624Pokosty lakové (s přísadou pryskyřice, terpentýnu, minerálních olejů neb alkoholu)626Barvy výslovně nejmenované Tato dodatková úmluva, vyhotovená v československém a německém prvopisu, bude pokud možno nejdříve ratifikována a vstoupí v účinnost desátého dne po výměně ratifikačních listin v Praze. O době platnosti a výpovědních lhůtách platí ustanovení obsažená v obchodní dohodě ze 4. května 1921. Čemuž na svědomí uvedení plnomocníci podepsali tuto úmluvu. Dáno ve Vídni dne 23. června roku tisícíhodevítistéhodvacátéhošestého. Za Československou republiku: Dr. FRIEDMAN v. r. Za republiku Rakouskou: SCHÜLLER v. r. Závěrečný protokol k třetí dodatkové úmluvě k obchodní dohodě uzavřené v Praze dne 4. května 1921 mezi Československou republikou a republikou Rakouskou. Při podpisu třetí dodatkové úmluvy k obchodní dohodě uzavřené v Praze dne 4. května 1921 mezi Československou republikou a republikou Rakouskou, učinili podepsaní zmocněnci dnešního dne tato prohlášení, jež mají tvořiti integrující část této dodatkové úmluvy: A. K rakouskému celnímu sazebníku. K čís. 18: Cukr řepový atd.: Jest shoda v tom, že po dobu platnosti této úmluvy nenastane odbavování rafinovaného cukru k výrobě kandisového cukru na dovolovací list. Poněvadž cla tohoto čísla jsou vytvořena se zřetelem na domácí cukerní daň, toho času 10 zlatých korun za 100 kg, a rakouská vláda nemá býti v žádném směru vázána v jejím vyměření, jest shoda v tom, že smluvní celní sazby tohoto čísla mohou býti změněny, odchylně od ustanovení článku I. odstavce 1 dodatkové úmluvy ze 27. listopadu 1924, v souvislosti se změnou cukerní daně o tutéž částku jako cukerní daň. Rozpětí mezi celními sazbami čís. 18 b a poznámky nesmí však překročiti částku 5·30 zlatých korun za 100 kg, při čemž se přihlíží i k domácí dani cukerní. Rakouská vláda se zavazuje, že ode dne vstupu v platnost této dodatkové úmluvy zavede pro surový cukr poznámky k čís. 18 b clo 16·70 zlatých korun za 100 kg. K čís. 145: Látky nábytkové atd.: Pod pojem stolních a ložních pokrývek a nábytkových přehozů nespadá stolní prádlo (soupravy stolního prádla), které se bude vyclívati podle své povahy jako bavlněné, pokud se týče lněné tkaniny. K čís. 270: Hrubé látky, chemicky připravené atd.: Hrubé látky z juty, lnu nebo konopí, chemicky připravené, nebo olejem, dehtem nebo tukovou směsí natřené nebo napuštěné, přikrývky a vozové plachty z nich, budou se vyclívati, když tato povaha zboží jest zachována, podle tohoto čísla bez ohledu na hustotu tkaniny. K čís. 287 d: Jednoduché dámské polobotky: Podšívka svršku této obuvi, jakož i povlak stélky (branzolu) musí býti zcela z bavlny nebo lnu; použití lepidel, také kaučuku, ke kašírování je přípustno. Za uzávěru bude sloužiti jednoduchý knoflík nebo jednoduchá kovová spona; jedna nebo dvě hladké příčné pásky jsou přípustny. Tato obuv nesmí býti jinak zdobena, nesmí míti podpatky „celokomtes“ (podešve až přes krček podpatku); čistá fakturní cena této obuvi nesmí přesahovati 7 zlatých korun za pár. Uložené vzorky mohou býti doplňovány, pokud se týče vyměňovány. K čís. 361 b: Obyčejné hrnčířské nádobí atd.: Také hrnčířské nádobí, z obyčejné hlíny, barevně se vypalující, glazurou jednou polévané, jako na příklad tak zvané nádobí Rockingham, podle předložených vzorků, bude se vyclívati podle tohoto čísla. K čís. 407 a a k čís. 408 a: Pětinková kamna: Při jinak neopracovaných pětinkových kamnech zůstávají bez povšimnutí: sešroubování nebo snýtování jednotlivých součástí, upevnění uzávěr na kamnových dvířkách, jakož i — dojdou-li tato kamna rozložena — vrtané nebo vyrážené otvory za účelem sestavení jednotlivých částí. B. K československému celnímu sazebníku. K čís. 200 d, 233 d, 252 d a 258 d: Stávkové a pletené zboží výslovně nejmenované: Jest shoda v tom, že stávkové a pletené zboží, výslovně nejmenované, shora označených sazebních čísel požívá ve smluvním styku i tehdy smluvních sazeb, jde-li o zboží přistřižené a šité. K čís. 285 c a 300: Zboží k elektrotechnickým a isolačním účelům připravené: Československá vláda si vyhrazuje obnoviti, pokud se týče upraviti cla pro toto zboží v okamžiku, který uzná za vhodný. K čís. 356, 358 a 359: Krabice: Barevná, zlacená, stříbřená, bronzovaná, vypálená, vtlačená označení firem, zboží nebo jakosti, tovární značky a pod., též ozdobená, zůstanou při vyclívání nepovšimnuta. K čís. 466 c: Deštníkové pruty a kostry: Vysvětlivka k čís. 466 b: „Deštníkové pruty a kostry“, sjednaná v protokole k dodatkové úmluvě ze 27. listopadu 1924 pozbývá platnosti dnem, kdy tato úmluva bude uvedena v účinnost. Ve Vídni, dne 23. června 1926. Za Československou republiku: Dr. FRIEDMAN v. r. Za republiku Rakouskou: SCHÜLLER v. r.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost třetí dodatková úmluva ze dne 23. června 1926 k obchodní dohodě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou sjednané v Praze dne 21. května 1921.

155/1926 Sb.

156. Zákon ze dne 23. června 1926 o pohledávkách ze závazků vzniklých bývalému Rakousku, bývalému Uhersku, bývalému mocnářství Rakousko-uherskému, říši Německé a německým státům. Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: § 1. (1) Československý stát není ničím povinován ze závazků vzniklých úmluvami vlád bývalého Rakouska, bývalého Uherska a bývalého mocnářství Rakousko-uherského nebo jejich orgánů, pokud nejde o závazky, o kterých se mírové smlouvy zmiňují výslovně, jako jsou závazky z papírů rentových, bonů, obligací, hodnot a bankovek. (2) Rovněž není československý stát ničím povinován ze závazků vzniklých státům jmenovaným v 1. odstavci z jiných skutečností. (3) Ustanovení 1. a 2. odstavce platí obdobně o závazcích vzniklých říši Německé a německým státům. § 2. Náklady sporů o pohledávky uvedené v § 1 zahájených přede dnem účinnosti tohoto zákona, pokud vzešly až do tohoto dne, nese každá strana ze svého. § 3. (1) Zákon ze dne 23. července 1919, č. 440 Sb. z. a n., jímž se nařizuje příročí o přerušení sporů pro pohledávky za bývalým c. k. erárem, c. a k. erárem a král. uherským erárem, se zrušuje. (2) Exekuční tituly, podle nichž, hledíc k ustanovení § 2, odst. 4. zákona uvedeného v 1. odstavci, nemůže býti vedena exekuce, pozbývají účinnosti, pokud jsou namířeny proti československému státu; k bezúčinnosti budiž hleděno z úřední povinnosti. § 4. Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 9. října 1924, č. 236 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje převzíti pohledávky vzniklé z dodávek za doby války; rovněž nejsou jím dotčeny zákony a akty, kterými československý stát vzal výslovně na sebe splnění závazků uvedených v § 1 tohoto zákona. § 5. (1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. (2) Provedení jeho ukládá se všem členům vlády. T. G. Masaryk v. r. Černý v. r. Syrový v. r. Dr. Beneš v. r. Dr. Schieszl v. r., též za ministra Dra Haussmanna. Dr. Peroutka v. r., též za ministra Dra Engliše. Dr. Slávik v. r., též za ministry Dra Kállaye a Roubíka. Dr. Fatka v. r., též za ministra Dra Říhu. Dr. Krčmář v. r.

Zákon o pohledávkách ze závazků vzniklých bývalému Rakousku, bývalému Uhersku, bývalému mocnářství Rakousko-uherskému, říši Německé a německým státům.

156/1926 Sb.

162. Vládní vyhláška ze dne 26. srpna 1926, kterou se uvádí v prozatímní platnost prozatímní úprava obchodních styků mezi Československou republikou a královstvím Maďarským. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou, v prozatímní platnost s účinností od 1. září 1926 připojená prozatímní úprava obchodních styků mezi Československou republikou a královstvím Maďarským, sjednaná v Praze dne 26. srpna 1926. Dr. Fatka v. r. (Překlad.) Pane ministře, Než bude uzavřena konečná obchodní smlouva mezi královstvím Maďarským a Československou republikou, o kterou se právě vyjednává mezi zástupci obou zemí, mám čest Vám navrhnouti, jsa k tomu řádně zmocněn a ve smyslu pokynů své vlády, aby až do uvedení v platnost smlouvy, jež má býti uzavřena, byly obchodní styky mezi oběma zeměmi prozatímně upraveny takto: 1. Plodiny a výrobky, pocházející z království Maďarského, budou požívati při dovozu na území Československé republiky v každém ohledu nakládání dle zásady o nejvyšších výhodách. 2. Plodiny a výrobky, pocházející z Československé republiky, budou požívati při dovozu na území království Maďarského v každém ohledu nakládání dle zásady o nejvyšších výhodách. 3. Pokud jde o povolovací řízení, jež platí v Československé republice, rozumí se, že s maďarským zbožím bude v tomto řízení nakládáno v loyálním duchu. Tato úmluva vstoupí v platnost 1. září 1926. Bude platiti až do uvedení v platnost konečné obchodní smlouvy, jež má býti uzavřena mezi oběma zeměmi; může však býti vypovězena jednou nebo druhou stranou kdykoliv po 31. prosinci 1926. Bude-li tato úmluva vypovězena, pozbude platnosti jeden měsíc po tom, kdy jedna nebo druhá strana ji vypoví. Dovoluji si podotknouti, že má vláda pokládá tuto úmluvu za uzavřenou touto notou a notou téhož obsahu, kterou mi Vaše Excelence laskavě zašle. Račte přijmouti, pane ministře, ujištění mé nejhlubší úcty. V Praze, dne 26. srpna 1926. Dr. PETR MATUSKA v. r. Jeho Excelenci panu Dru Edvardu Benešovi, ministru zahraničních věcí Československé republiky v Praze. (Překlad.) Pane chargé d'affaires, Odpovídaje na sdělení, které jste mi laskavě učinil dne 26. srpna 1926, mám čest Vám sděliti, jsa k tomu řádně zmocněn, že československá vláda, spoléhajíc pevně na to, že jednání o konečnou obchodní smlouvu, která se právě konají mezi zástupci obou zemí, budou ukončena a že tato smlouva bude uvedena v platnost nejpozději 31. prosince 1926, přijímá návrh maďarské vlády, aby obchodní styky mezi oběma zeměmi byly prozatímně upraveny pro shora zmíněnou dobu takto: 1. Plodiny a výrobky, pocházející z Československé republiky, budou požívati při dovozu na území království Maďarského v každém ohledu nakládání dle zásady o nejvyšších výhodách. 2. Plodiny a výrobky, pocházející z království Maďarského, budou požívati při dovozu na území Československé republiky v každém ohledu nakládání dle zásady o nejvyšších výhodách. 3. Pokud jde o povolovací řízení, jež platí v Československé republice, rozumí se, že s maďarským zbožím bude v tomto řízení nakládáno v loyálním duchu. Tato úmluva vstoupí v platnost 1. září 1926. Bude platiti až do uvedení v platnost konečné obchodní smlouvy, jež má býti uzavřena mezi oběma zeměmi; může však býti vypovězena jednou nebo druhou stranou kdykoliv po 31. prosinci 1926. Bude-li tato úmluva vypovězena, pozbude platnosti jeden měsíc po tom, kdy jedna nebo druhá strana ji vypoví. Račte přijmouti, pane chargé d'affaires, ujištění mé hluboké úcty. V Praze, dne 26. srpna 1926. Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Panu Dru Petru Matuskovi de Tvarozsna a Felsö Rásztoka, Chargé d'Affaires království Maďarského v Praze.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost prozatímní úprava obchodních styků mezi Československou republikou a královstvím Maďarským.

162/1926 Sb.

171. Úmluva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských, obchodních a nesporných. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A KRÁLOVSTVÍ RUMUNSKÉHO BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA A DODATKOVÝ PROTOKOL: (Překlad.) Úmluva o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských, obchodních a nesporných. President republiky Československé a Jeho Veličenstvo král Rumunský, přejíce si upraviti právní styky obou států, pokud se týkají vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, obchodních a nesporných včetně řízení pozůstalostního a poručenského (opatrovnického), rozhodli se sjednati o tom smlouvu. K tomu cíli jmenovali svými zmocněnci: President republiky Československé: pana Zdeňka Fierlingera, mimořádného vyslance a splnomocněného ministra republiky Československé v Bukurešti, a pana JUDra Emila Spiru, odborového přednostu v ministerstvu spravedlnosti v Praze, Jeho Veličenstvo král Rumunský: pana I. G. Ducu, ministra státního tajemníka v ministerstvu zahraničních věcí, kteří vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních: HLAVA PRVNÍ. Ustanovení všeobecná. Článek 1. Stejné nakládání. (1) Příslušníci každé ze Smluvních Stran budou požívati na území druhé strany týchž práv jako vlastní příslušníci, pokud jde o zákonnou a soudní ochranu jich osob a majetku. (2) Budou míti svobodný a volný přístup k soudům a poručenským úřadům druhého státu za stejných podmínek a v téže formě jako vlastní státní příslušníci. Všeobecné jazykové předpisy o řízení před soudy platné na území každého ze smluvních států nejsou touto úmluvou nikterak dotčeny. HLAVA DRUHÁ. Osvobození od jistot a záloh. Článek 2. (1) Příslušné soudy nebo úřady nebudou oprávněny požadovati od příslušníků druhé Smluvní Strany, kteří tam bydlí, jakoukoli jistotu či složení k soudu ani zálohu na soudní útraty z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají v tuzemsku bydliště nebo sídla. (2) Příslušníci jedné z obou Smluvních Stran, mají-li bydliště mimo území druhé Smluvní Strany, budou účastni téhož práva, jsou však povinni, vznášejíce žalobu označiti osobu, která tam bydlí a bude oprávněna přijímati jich jménem všechny spisy týkající se sporu. Článek 3. (1) Byly-li osoby osvobozené podle čl. 2 této úmluvy nebo podle zákonů platných ve státě, kde žaloba byla podána, od placení jistoty nebo složení k soudu, odsouzeny soudem jedné ze Smluvních Stran k náhradě útrat sporu, budou tato rozhodnutí vykonána bezplatně podle místních zákonů příslušnými úřady druhého smluvního státu na žádost, kterou jest vznésti v cestě diplomatické. Rozhodnutí o útratách budou vykonatelna, budou-li opatřena příslušným úřadem dožadujícího státu doložkou, že nabyla moci práva a jsou-li sepsána nebo opatřena překladem podle čl. 9 této úmluvy. Předchozího slyšení stran netřeba, vyhrazuje se však odsouzené straně právo stížnosti, připouštějí-li ji zákony státu, kde jest exekuci provésti. (2) Totéž platí o soudních rozhodnutích, kterými byla později stanovena výše nákladů sporu. HLAVA TŘETÍ. Právo chudých. Článek 4. (1) Příslušníkům jedné Smluvní Strany přiznává se na území druhé právo chudých podle týchž předpisů, jež tam platí pro vlastní státní příslušníky. (2) Bylo-li sporné straně povoleno soudy neb úřady jedné ze Smluvních Stran právo chudých, bude ho požívati též ve všech procesních jednáních a jiných soudních úkonech před soudy druhého smluvního státu, pokud se týkají téže věci. Článek 5. Vysvědčení nemajetnosti bude ve všech případech vydáno nebo potvrzeno úřady stálého pobytu žadatelova nebo, nemá-li ho, úřady místa, kde se právě zdržuje. Nezdržuje-li se na území jedné ze Smluvních Stran a nevydají-li nebo nepotvrdí-li úřady jeho skutečného pobytu vysvědčení nemajetnosti, postačí vysvědčení vydané či potvrzené diplomatickým nebo konsulárním zástupcem státu žadatelova. Nemá-li žadatel pobytu ve státě, kde žádá o právo chudých, bude vysvědčení nemajetnosti bezplatně ověřeno diplomatickým či konsulárním zástupcem státu, kde má býti předloženo. Článek 6. Má-li sporná strana bydliště nebo pravidelný pobyt na území jednoho smluvního státu a přeje-li si býti účastnou práva chudých ve sporu, jejž třeba vznésti před soudy druhého státu, může podati žádost o vysvědčení nemajetnosti u příslušného soudu (úřadu) svého bydliště nebo pravidelného pobytu. Na základě takového vysvědčení nemajetnosti povolí příslušný soud druhého smluvního státu právo chudých pro spor, který jest před ním zahájen. Článek 7. (1) Úřad příslušný k vydání nebo potvrzení vysvědčení nemajetnosti může si opatřiti u úřadu druhé Smluvní Strany informace o majetkových poměrech žadatelových. (2) Úřad, který rozhoduje o žádosti za udělení práva chudých jest oprávněn, aby v mezích své úřední působnosti zkoumal předložené vysvědčení a informace. HLAVA ČTVRTÁ. Poskytování právní pomoci a doručování. Článek 8. (1) Smluvní státy se zavazují že si budou poskytovati právní pomoc v záležitostech občanských, včetně řízení pozůstalostního, poručenského (opatrovnického) a v záležitostech obchodních. Poskytování právní pomoci se vztahuje na: a) doručování obsílek a jiných spisů, b) provádění dožádání o právní pomoc. (2) Žádosti za doručení spisů nebo za poskytnutí právní pomoci budou předávány ministerstvem spravedlnosti státu dožadujícího přímo ministerstvu spravedlnosti státu dožádaného. (3) Je-li dožádaný úřad nepříslušným, vyrozumí ministerstvo spravedlnosti dožádaného státu ministerstvo spravedlnosti druhého státu o tom, kterému příslušnému úřadu bylo dožádání předáno. Článek 9. (1) Žádost za doručení a za právní pomoc jest sepsati v řeči státní, oficielní dožadujícího státu a opatřiti ji překladem v jazyku státním, oficielním dožádaného státu. Překlad bude pořízen neb ověřen přísežným neb úředně oprávněným tlumočníkem dožadujícího státu. (2) Dožádaný úřad může k žádosti dožadujícího úřadu opatřiti překlad na jeho účet. (3) Žádost za právní pomoc nebo doručení spisů netřeba ověřovati, musí však býti opatřeny úřední pečetí odesílajícího úřadu. Článek 10. Obsah dožádání. (1) V dožádání jest udati předmět žádosti, a pokud třeba, věc krátce vylíčiti, strany pak označiti podle jména, povolání, místa pravidelného bydliště, případně sídla nebo pobytu a role procesní. (2) V žádostech o doručení jest udati adresu příjemcovu, druh spisu, který má býti doručen a po případě způsob, jakým má býti doručení provedeno. Článek 11. Způsob vyřízení. (1) Žádosti za právní pomoc neb o doručení budou vyřízeny způsobem předepsaným zákony dožádaného státu. (2) Nicméně bude lze vyříditi je také zvláštní formou, bylo-li o to výslovně žádáno úřadem dožadujícím a neodporuje-li to zákonům státu dožádaného. (3) Listiny a jich přílohy, jimiž se dožádání vyřizuje, netřeba opatřiti překladem v řeči státu dožadujícího. Článek 12. (1) Soudní úřad, jemuž dojde dožádání o právní pomoc, použije při vyřízení týchž donucovacích opatření, jako při vyřízení dožádání úřadu vlastního státu nebo dožádání učiněného k tomu cíli zúčastněnou stranou. Od donucovacích opatření k tomu účelu, aby sporné strany osobně se dostavily, bude lze upustiti tam, kde zákon jich nepředpisuje. (2) Přeje-li si toho dožadující úřad, bude zpraven, kdy a kde bude provedeno žádané opatření, aby zúčastněné strany mohly býti přítomny. Článek 13. (1) Vyřízení dožádání o právní pomoc lze odepříti pouze, není-li prokázána jeho autentičnost, nebo nenáleží-li žádané opatření v dožádaném státě k úkolům soudní pravomoci nebo pokládá-li je stát, kde mělo býti provedeno, za způsobilé, aby ohrozilo jeho výsostní právo nebo jeho bezpečnost. (2) V takovém případě dožádaný úřad podá bez průtahu zprávu ministerstvu spravedlnosti svého státu o důvodech, ze kterých byl výkon dožádání odmítnut. Toto ministerstvo pak zpraví ministerstvo spravedlnosti dožadujícího státu a vrátí mu zároveň dožádání. Článek 14. Spisy, které mají býti doručeny osobám soukromým, netřeba opatřovati překladem v řeči oficielní dožádaného státu, leč by bylo výslovně žádáno, aby bylo doručení provedeno ve formě předepsané zákony dožádaného státu. Jinak bude doručení provedeno pouhým předáním spisů osobě, které má býti spis doručen, pokud jest ochotna spis přijmouti. Článek 15. (1) Doručení, o němž je řeč v čl. 14, lze odepříti pouze tehdy, pokládá-li je stát, na jehož území má býti provedeno, za způsobilé, aby ohrozilo jeho výsostní právo nebo jeho bezpečnost. (2) V tom případě platí rovněž předpis článku 13. Článek 16. (1) Doručení bude prokázati buď potvrzením příjemcovým, které jest opatřiti datem a ověřiti, nebo osvědčením úřadu dožádaného státu o tom, že, jak, kdy a kde bylo provedeno. (2) Byl-li spis, který měl býti doručen, zaslán ve dvou vyhotoveních, jest potvrzení o příjmu nebo osvědčení buď napsati na jednom z nich nebo k němu připojiti. Článek 17. Každá ze Smluvních Stran může na území druhé Smluvní Strany doručovati soudní spisy vlastním příslušníkům přímo svými diplomatickými nebo konsulárními zástupci. Pohrůžka donucovacími opatřeními nebo jich použití jest však při tom vyloučeno. Článek 18. Náklady právní pomoci. (1) Za provedení doručení a za vyřízení dožádání o právní pomoc nebudou požadovány nijaké poplatky, ani náhrada jakýchkoli výloh. Výjimku činí poplatky, které dožádaný stát vyplatil svědkům a znalcům, jakož i výlohy, které vznikly dožádáním o použití zvláštní formy řízení. Výlohy tyto budou nahrazeny neodkladně dožadujícím státem bez ohledu, zda jich náhradu lze obdržeti od zúčastněné strany či nikoli. Ustanovení poslední věty jest použíti i v případech zmíněných v odst. 2. čl. 4. (2) Právní pomoc nesmí býti dožádaným úřadem odepřena proto, že dožadující úřad nesložil přiměřenou zálohu na výlohy, jež podle prvého odstavce tohoto článku musí býti nahrazeny, leda že by pro tatáž úřední jednání mohla býti požadována záloha také na vlastních příslušnících. (3) Poplatky poštovní hradí úřad dožadující. (4) Dožádaný úřad sdělí při vyřízení dožadujícímu úřadu výši výloh, které provedením dožádání vznikly a jež třeba podle prvého odstavce tohoto článku hraditi. Náhrada výloh bude zaslána dožadujícím úřadem úřadu dožádanému prostřednictvím ministerstva spravedlnosti obou států. HLAVA PÁTÁ. Nálezy ve věcech manželských. Článek 19. (1) Rozhodovati o platnosti manželství, o rozluce nebo rozvodu od stolu a lože jsou příslušny výlučně úřady té Smluvní Strany, jejímiž příslušníky jsou manželé. Jsou-li manželé různého státního občanství, jsou výlučně příslušny úřady Smluvního Státu, v němž měli manželé naposled společné bydliště. (2) Změní-li manželé státní příslušnost, tu okolnost, která nastala před touto změnou, může býti důvodem rozluky nebo rozvodu jen potud, pokud odůvodňovala rozluku nebo rozvod též podle práva před tím pro ně platného. (3) Pravoplatné nálezy úřadů jmenovaných v odstavci prvém budou uznány na území druhé Strany. Článek 20. (1) Za vydání prozatímních opatření, jako určení povinnosti alimentační, povolení odděleného bydliště, nebo nařízení o přijetí do společné domácnosti, může každý z manželů, který má bydliště na území druhého Smluvního Státu, žádati též u příslušného úřadu tohoto státu, byť by pro samu žalobu na rozluku nebo rozvod byl příslušen úřad jeho státu. (2) Tato prozatímní opatření zůstanou v platnosti, pokud jich nezmění příslušné úřady státu, jehož občany manželé jsou. HLAVA ŠESTÁ. Spory o manželský původ dítěte, o uznání otcovství k nemanželskému dítěti, rozhodnutí o legitimaci a potvrzení smlouvy o osvojení. Článek 21. (1) Spory o manželský původ dítěte a o uznání nemanželského otcovství k dítěti náležejí před soudy nebo úřady onoho ze Smluvních Států, jehož příslušníkem je osoba, proti které žaloba čelí. (2) Pravoplatné nálezy těchto soudů neb úřadů budou uznány na území druhé Smluvní Strany. Článek 22. (1) Rozhodnouti o legitimaci nemanželského dítěte anebo potvrditi smlouvu o osvojení přísluší úřadům té Smluvní Strany, jejímž příslušníkem jest osoba legitimující nebo osvojitel. (2) Vyžadují-li však zákony státu, jemuž náleží osoba legitimovaná nebo osvojenec, co do souhlasu a potřebného oprávnění jiných náležitostí než jsou vyžadovány podle zákonů státu, jehož úřady jsou příslušny podle odstavce prvého, bude zachovati i náležitosti předepsané zákony státu osoby legitimované neb osvojence. (3) Pravoplatné nálezy úřadů uvedených v odstavci prvém tohoto článku budou uznány na území druhé Smluvní Strany. HLAVA SEDMÁ. Poručnictví a opatrovnictví. Článek 23. (1) Úřadům každé ze Smluvních Stran přísluší poručenská (opatrovnická) péče o osobu a veškeré jmění vlastních příslušníků. (2) Nastane-li potřeba zahájiti poručenství (opatrovnictví) nad příslušníkem jednoho Smluvního Státu, který se zdržuje na území druhé strany nebo tam má jmění, učiní o tom úřad této strany neprodleně sdělení příslušnému úřadu poručencovu (opatrovancovu) a omezí se toliko na bezodkladná opatření na ochranu osoby a jmění. (3) Příslušný úřad státu, jehož občanem je poručenec (opatrovanec), může tato opatření zrušiti. Může však též, je-li to v zájmu této osoby, vyslechna ji a jejího zákonného zástupce, přenésti celé poručenství (opatrovnictví) nebo jednotlivá opatření poručenská (opatrovnická) ať již ohledně osoby, ať ohledně jmění, na úřady druhé Smluvní Strany s jich souhlasem a podle platných tam předpisů. (4) Úřady tyto řídí se pak při svém rozhodování zákony své země. Jejich rozhodnutí, jakmile se stanou pravoplatnými, budou uznána na území druhého státu. O otázkách osobního stavu jim však rozhodovati nepřísluší. HLAVA OSMÁ. Pozůstalosti. Článek 24. Způsobilost pořizovati a nabývati majetek převodem na případ smrti. (1) Příslušníci každého ze Smluvních Států mohou o veškerém jmění, které mají na území druhé Smluvní Strany, volně pořizovati na případ smrti závětí, vzájemnou závětí mezi manžely, dovětkem, smlouvou dědickou, darováním na případ smrti, nebo jinak stejně jako občané této Smluvní Strany. Forma posledního pořízení nebo jeho odvolání řídí se podle práva, kde bylo učiněno. (2) Každá ze Smluvních Stran se zavazuje, že bude co do nabývání majetku ať movitého, ať nemovitého z důvodu převodu na případ smrti s příslušníky druhé Strany nakládati stejně jako s vlastními státními občany. Za právní důvody nabývání majetku podle tohoto ustanovení budou pokládány: závěť, vzájemná závěť, dovětek, smlouva dědická, zákonná posloupnost, právo na povinný díl a odúmrť ve prospěch státu. (3) Předpisy platné na území té Smluvní Strany, kde jest pozůstalostní jmění, jimiž omezuje se právo volně pořizovati na případ smrti buď o veškerém jmění nebo o jeho části nebo o určitých věcech ze zvláštních důvodů hledíc k osobě pořizovatele nebo z důvodů veřejných, jsou ustanovením tohoto odstavce nedotčeny. Stejně nejsou dotčeny touto úmluvou i zvláštní zákonné předpisy, které na území Smluvních Stran jsou případně v platnosti (tak na př. o pozemkové reformě a svěřenství atd.). Článek 25. Příslušnost ku projednání pozůstalosti a) nemovité. (1) Projednávati nemovitou pozůstalost a rozhodnouti o všech sporných otázkách toho se týkajících náleží výlučně soudům neb úřadům té Smluvní Strany, na jejímž území nemovitá pozůstalost jest. (2) O tom, co dlužno pokládati za nemovitý majetek, rozhodují předpisy státu, kde jest tento majetek. Článek 26. b) movité. (1) Projednati movitou pozůstalost náleží soudům nebo úřadům toho Smluvního Státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době úmrtí. Jim se rovněž zůstavuje rozhodovati o sporných otázkách, které se vztahují na řízení pozůstalostní o movitém jmění zůstavitele. (2) Smluvní Strany se zavazují, že si vydají navzájem k účelům uvedeným v odstavci prvém tohoto článku movité jmění pozůstalostní po příslušníku druhé Smluvní Strany, pokud jest na jich území. (3) Co jest pokládati za movité jmění, řídí se podle práva strany, na jejímž území movitá pozůstalost jest. Článek 27. c) odúmrť. Projednati odúmrť ať movitou či nemovitou a rozhodnouti o tom, co jest pokládati za odúmrť, náleží úřadům toho ze Smluvních Států, na jehož území jest jmění. Tomuto státu příslušná odúmrť i připadne. Opatření před vydáním movité pozůstalosti Článek 28. a) na ochranu pozůstalosti. (1) Příslušnému soudu nebo úřadu Smluvní Strany, na jehož území jest movitá pozůstalost, náleží: a) zříditi úmrtní zápis, zemře-li v jeho obvodu příslušník druhé strany. O každém takovém úmrtí zpraví soud nebo úřad, v jehož obvodu úmrtí nastalo, přímo nejbližší konsulární úřad druhé Smluvní Strany anebo, není-li ho, jejího diplomatického zástupce a zašle mu zároveň ověřený opis úmrtního zápisu a po případě i úmrtní list; b) učiniti opatření nezbytná k zabezpečení a účelné správě pozůstalostního jmění, aby zabráněno bylo jeho zmenšení nebo jiné hrozící újmě. (2) Zejména jest povinen zříditi řádný inventář veškerého pozůstalostního jmění a podle okolností případu je buď zapečetiti nebo naříditi jeho uložení na bezpečném místě nebo ustanoviti spolehlivou a důvěryhodnou osobu správcem pozůstalosti. (3) Opatření uvedená v odstavcích 1. a 2. provede soud nebo úřad podle předpisů platných o tom ve vlastním státě. (4) Je-li v místě, kde jest movité pozůstalostní jmění, konsulární úřad druhé Smluvní Strany, lze učiniti opatření, uvedená v odstavci 1. pod lit. b) pouze tehdy, byl-li konsulární úřad o tom vyrozuměn za účelem účasti nejméně 24 hodiny předem anebo je-li nebezpečí v prodlení. Konsulární úřad může v mezích své pravomoci zúčastniti se všech opatření, která budou učiněna místním soudem nebo úřadem státu, kde movité pozůstalostní jmění jest. Zejména může žádati, aby opatření stala se ve formě zvláštní, neodporuje-li tato zákonům platným ve státě, kde jest příslušný soud nebo úřad. Ve všech ostatních případech bude konsulární úřad neprodleně zpraven o všem, co bylo zařízeno k zabezpečení a správě pozůstalostního jmění. Opatření tato mohou býti na jeho přání změněna nebo zrušena, leč by z toho vznikla újma příslušníkům státu, kde pozůstalostní jmění jest. Článek 29. b) na ochranu tuzemských dědiců, odkazovníků a věřitelů. (1) Jsou-li na projednání pozůstalosti zúčastněni jako dědici nebo odkazovníci státní občané toho Smluvního Státu, kde jest pozůstalostní jmění, nebo osoby, které se na tomto území zdržují, jest příslušný soud nebo úřad oprávněn zadržeti k žádosti těchto osob buď celé pozůstalostní jmění nebo postačující jeho část do té doby, dokud o jich dědickém neb odkazovnickém nároku nebude pravoplatně rozhodnuto příslušným pozůstalostním soudem nebo úřadem státu, jemuž zůstavitel přísluší. (2) Stejná opatření mohou býti učiněna i na žádost věřitelů, kteří jsou buď příslušníky Smluvního Státu, na jehož území jest movité pozůstalostní jmění, nebo se tam zdržují, pokud jejich nároky budou ohlášeny u příslušného soudu k vymáhání ve lhůtě stanovené v dalším článku. O nárocích těchto věřitelů rozhodnou výlučně soudy státu, na jehož území jest movité pozůstalostní jmění. Článek 30. Za účelem opatření uvedených v čl. 29 ustanoví soud lhůtu od jednoho do tří měsíců, aby v ní osoby shora zmíněné mohly své nároky přihlásiti u příslušného soudu nebo úřadu. Vyhláška o tom bude uveřejněna v obou státech v časopise určeném pro úřední vyhlášky a její ověřený opis bude neprodleně zaslán soudu nebo úřadu druhé Smluvní Strany, jemuž přísluší projednání pozůstalosti, jakož i úřadu konsulárnímu, nebo, není-li ho, diplomatickému zástupci druhého státu. Nebyly-li nároky přihlášeny v této lhůtě, nelze vydání movitého pozůstalostního jmění odpírati. Odevzdání pozůstalosti. Článek 31. (1) Movitá pozůstalost bude předána nejbližšímu konsulárnímu úřadu státu zůstavitelova. (2) Ustanovením této úmluvy nejsou však nikterak dotčeny předpisy o zápovědi vývozu jednotlivých předmětů. Projednání movité pozůstalosti soudy nebo úřady druhé Smluvní Strany. Článek 32. Je-li movitá pozůstalost na území druhého Smluvního Státu, mohou dědicové, kteří se na tomto území zdržují, požádati, nehledíc k ustanovení čl. 26, aby movitou pozůstalost projednal soud nebo úřad tohoto státu. V tomto případě soud vydá veřejnou vyhlášku, ve které stanoví lhůtu jako v čl. 30 a vyzve všechny dědice a odkazovníky, aby své nároky přihlásili, jinak že bude provedeno pozůstalostní řízení s účastníky, kteří o to požádali. Vyhlášku tuto jest uveřejniti v obou státech v časopise určeném pro úřední vyhlášky a její ověřený opis neprodleně zaslati soudu nebo úřadu domovského státu zůstavitelova, jakož i místně příslušnému úřadu konsulárnímu, nebo, není-li ho, jinému zastupitelskému úřadu jeho státu. Nehlásí-li se následkem této vyhlášky nikdo, nebo souhlasí-li ti, kdož se hlásí, aby tuzemské soudy projednaly pozůstalost, jest ji projednati podle zákonů té strany, kde pozůstalost jest. Naléhají-li však přihlásivší se dědici nebo odkazovníci nebo soud či úřad vlasti zůstavitelovy, jemuž přísluší projednání pozůstalosti, aby pozůstalost byla vydána soudu či úřadu vlasti zůstavitelovy, jest žádosti této vyhověti. Článek 33. Výlohy spojené s opatřeními podle čl. 28 a 31 půjdou na účet státu, jemuž jest pozůstalost předána. Článek 34. (1) Výše uvedená ustanovení o vydání movitých pozůstalostí příslušným soudům neb úřadům domovského státu zůstavitelova nebudou dotčena případnými dohodami mezi finančními správami obou Smluvních Stran o zamezení dvojího zdanění movitých pozůstalostí. (2) Pokud dohoda zmíněná v odstavci prvním tohoto článku nebude sjednána, vyhrazuje si každá ze Smluvních Stran, že dříve než movitou pozůstalost vydá úřadům druhé Smluvní Strany, vybere poplatky a jiné veřejné dávky, které podle jejích zákonů na ní váznou. HLAVA DEVÁTÁ. Prohlášení osoby za mrtvou (nezvěstnou). Článek 35. Prohlásiti osobu za mrtvou (nezvěstnou) přísluší úřadům státu, jehož příslušníkem byla v době, kdy stala se nezvěstnou. Pravoplatné výroky vydané těmito soudy budou uznány též na území druhé Smluvní Strany. Článek 36. V případech nutných mohou soudy kteréhokoliv ze Smluvních Států prohlásiti dle jejich zákonů příslušníka druhého státu za mrtva (nezvěstna), pokud účinky tohoto prohlášení nastati mají na jeho území. HLAVA DESÁTÁ. Ověřování a průvodní síla listin. Článek 37. (1) Listiny sepsané, vydané neb ověřené soudem (poručenským úřadem) neb některým ústředním nebo jiným jemu na roveň postaveným úřadem správním, jsou-li opatřeny úřední pečetí, nepotřebují, má-li jich býti použito před úřady druhé strany, dalšího ověření. (2) Listiny vyhotovené neb ověřené veřejnými notáři, má-li jich býti použito podle odstavce prvého tohoto článku, jest soudně ověřiti. (3) Za soudní listiny je považovati též vyhotovení podepsaná soudní kanceláří, pokud její podpis postačuje podle zákonů jejího státu. (4) Seznam ústředních úřadů, jež podle odstavce prvého přicházejí v úvahu, bude této smlouvě připojen. Smluvní Strany si navzájem sdělí případné pozdější změny, jež by v seznamu nastaly. Článek 38. Průvodní síla veřejných listin, zřízených na území jedné Smluvní Strany, jakož i obchodních knih, vedených na tomto území, řídí se v řízení před soudy druhé Smluvní Strany podle zákonů státu, v němž byly zřízeny, nebo jsou vedeny, aniž však smí býti jim přiznána v míře větší, než připouští právo státu, kde se soudní řízení koná. HLAVA JEDENÁCTÁ. Právní informace a osvědčování právních předpisů. Článek 39. (1) Ministerstva spravedlnosti obou Smluvních Stran dodají si navzájem na požádání informace o právu platném na území svých států, po případě o rozhodování svých soudů o určitých právních otázkách. (2) V žádosti bude přesně vylíčiti, o kterých právních předpisech má býti informace dána, nebo jichž znění má býti osvědčeno, nebo jaké právní otázky se rozhodování soudů týče. HLAVA DVANÁCTÁ. Článek 40. Řízení konkursní. V řízení konkursním a vyrovnávacím, jež bude zahájeno na území jednoho ze Smluvních Států, budou věřitelé, kteří jsou příslušníky druhého státu, postaveni na roveň věřitelům, kteří jsou vlastními státními občany. Článek 41. (1) Byl-li uvalen konkurs na jmění příslušníka druhého Smluvního Státu, jest o tom bez průtahů zpraviti příslušný soud jeho vlasti, pokud je znám, a úřad konsulární, nebo, není-li ho, jiný úřad zastupitelský. Tyto úřady se své strany podají soudu, který vyhlásil konkurs, co nejdříve zprávu, pokud obdrží o tom úřední vědomost, zda úpadce má na území jich státu jmění movité či nemovité. (2) Lze-li za to míti, že na území druhého státu jsou konkursní věřitelé, je zaslati soudu po případě konsulárnímu nebo jinému zastupitelskému úřadu vedle výše zmíněné zprávy také vyhotovení vyhlášky konkursu k uveřejnění v časopisech tam pro to určených. (3) Bylo-li na území jednoho Smluvního Státu zahájeno příslušným soudem konkursní řízení a má-li úpadce na území druhého Smluvního Státu movité jmění, aniž by tam měl své bydliště (sídlo), bude toto jmění na dožádání onoho soudu příslušnými úřady zajištěno a sepsáno. Ode dne, kdy toto dožádání dojde příslušného úřadu druhé Smluvní Strany, nelze tu na movitém jmění úpadcově nabývati ani vlastnických, ani zástavních, ani retenčních práv. O vyloučení a odloučení předmětů z movité konkursní podstaty rozhodují soudy Smluvního Státu, na jehož území jest movité jmění. Zbývající movité jmění bude pak vydáno příslušnému soudu druhé Smluvní Strany. Článek 42. Účinky konkursu vyhlášeného příslušným úřadem jedné Smluvní Strany nedotýkají se nemovitého jmění úpadcova, jež leží na území druhé strany. Případná informace podle odstavce prvého čl. 41 o existenci nemovitého jmění se ustanovení tohoto nikterak nedotýká. HLAVA TŘINÁCTÁ. Článek 43. Vzájemný výkon exekučních titulů. Každá ze Smluvních Stran se zavazuje, že na svém území povolí a vykoná exekuci na základě níže uvedených exekučních titulů, jež pocházejí od úřadů druhé Smluvní Strany a podle práva tam platného jsou vykonatelnými exekučními tituly. Článek 44. Exekučními tituly podle předcházejícího článku jsou: a) rozsudky, platební příkazy (rozkazy), usnesení a jiná rozhodnutí jakýchkoli civilních soudů včetně soudů obchodních, pokud jsou opatřeny doložkou ověřovací a potvrzením, že nepodléhají žádnému dalšímu opravnému prostředku s účinkem odkladným. Totéž platí o rozsudcích trestních, o soukromoprávních nárocích poškozených osob a o útratách trestního řízení. b) Smíry, uzavřené o takových nárocích před soudy výše uvedenými, jsou-li ověřeny a opatřeny doložkou soudu o tom, že jsou vykonatelny. c) Rozsudky a rozhodnutí rozhodců nebo rozhodčích soudů, pokud podle zákona nebo podle písemné smlouvy, v zákonné formě mezi zúčastněnými zřízené, jest rozhodce nebo rozhodčí soud povolán, aby rozhodl. Tyto rozsudky, rozhodnutí nebo smíry bude opatřiti doložkou soudu I. stolice, v jehož obvodu vydali rozhodce nebo rozhodčí soud rozsudek nebo rozhodnutí nebo v jehož obvodu byl učiněn smír, že nepodléhají dalšímu opravnému prostředku s účinkem odkladným, a doložkou, potvrzující správnost jich vyhotovení. Článek 45. Povolení a výkon exekuce řídí se předpisy platnými ve státě, kde exekuce má býti povolena nebo vykonána, pokud tato úmluva nestanoví odchylek. Článek 46. (1) Žádost o povolení a výkon exekuce budiž podána vymáhající stranou u soudu, kde exekuční titul vznikl. Pokud jde o exekuční tituly, vzniklé v řízení před rozhodci nebo rozhodčími soudy, bude podána u soudu I. stolice, o němž jest řeč v čl. 44, lit. c). Tyto soudy opatří žádost za povolení a výkon exekuce doložkami po rozumu čl. 44 a postoupí ji bez odkladu i s ostatními přílohami prostřednictvím ministerstva spravedlnosti příslušnému soudu. (2) Straně je nicméně zůstaveno, aby požádala o povolení a výkon exekuce přímo u příslušného soudu druhého Smluvního Státu. (3) Soud příslušný k povolení exekuce prozkoumá na základě došlých spisů, jsou-li tu všechny podmínky, aby exekuce byla povolena. Toto zkoumání, jež jest skončiti nejpozději do čtrnácti dnů ode dne, kdy spisy k soudu došly, se omezí na zjištění těchto záležitostí: a) lze-li pokládati příslušnost soudu, který rozhodl ve věci, za odůvodněnou podle zákonů státu, kde exekuční titul vznikl. V této příčině postačí, jestliže podle předpisů o příslušnosti soudní, platných ve státě dožádaném o povolení a výkon exekuce, nebyl žádný soud tohoto státu výlučně příslušným k projednání a rozhodnutí věci; b) jde-li o exekuční titul podle čl. 44; c) byla-li žalovaná strana pokaždé, kdy toho zákon vyžaduje, řádně obeslána k řízení, zejména byla-li jí řádně doručena žaloba či první podání nebo rozsudek či jiné rozhodnutí zakládající exekuční titul. Byl-li vydán rozsudek pro zmeškání, jest k návrhu strany povinné zjistiti, nebylo-li jí nějakou nepravidelností znemožněno, aby se řízení zúčastnila, nebo se dala řádně zastoupiti. O těchto okolnostech může soud před svým rozhodnutím slyšeti stranu povinnou, proti níž exekuce je vedena, nebo jejího zástupce; d) Nemá-li býti exekucí vynuceno jednání, které jest podle předpisů platných ve státě, kde exekuce má nastati, zapovězeno, nebo nemá-li jí býti uznán právní poměr neb uskutečněn nárok, který se příčí svrchovanosti dožádaného státu nebo dobrým mravům nebo který podle práva dožádaného státu není žalovatelný nebo vykonatelný. (4) Soud, který exekuci povoluje nebo vykonává, není oprávněn, aby exekuční titul věcně zkoumal. Článek 47. Soud, příslušný k povolení exekuce, povolí podle předpisů pro něj platných prozatímní opatření (zajišťovací) k zajištění nároku z exekučního titulu proti povinné straně, a to s účinky nejen pro vlastní obvod, nýbrž i pro obvody jiných soudů téhož státu, kde jest její jmění. Toto prozatímní opatření lze jen tehdy zrušiti, dá-li tato osoba dostatečnou jistotu za úplné uspokojení nároků z exekučního titulu. Článek 48. Exekuce zajišťovací. Soud příslušný k povolení exekuce může na návrh podaný předepsaným způsobem povoliti podle předpisů platných v dožádaném státě exekuci k zajištění již dříve, než exekuční tituly uvedené v čl. 44 nabyly právní moci, nebo než uplynula lhůta určená ku plnění. Článek 49. Opatření prozatímní (zajišťovací). K návrhu ohrožené strany budou povolena prozatímní opatření (zajišťovací opatření) již před sporem anebo za sporu i tehdy, když k rozhodnutí sporu jest příslušným soud druhého Smluvního Státu. HLAVA ČTRNÁCTÁ. Článek 50. Ustanovení konečná. Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny vyměněny v Praze, pokud možno co nejdříve. Nabude účinnosti jeden měsíc po výměně ratifikačních listin a zůstane v platnosti po dobu šesti měsíců ode dne, kdy bude vypovězena jednou ze Smluvních Stran. Tomu na svědomí zmocněnci úmluvu podepsali a opatřili svými pečeťmi. Dáno ve dvojím vyhotovení v Bukurešti dne sedmého května roku tisícího devítistého dvacátého pátého. (L. S.) Z. FIERLINGER v. r. (L. S.) Dr. E. SPIRA v. r. (L. S.) I. G. DUCA v. r. Dodatkový protokol. Zplnomocnění zástupci Československé republiky a království Rumunského podepisujíce úmluvu o právní pomoci ve věcech občanských, zjišťují souhlas v těchto otázkách: (1) K čl. 8. Aby si navzájem usnadnily znalost soudních obvodů ve svých zemích, sdělí si smluvní strany seznam soudů druhé stolice se všemi soudy I. stolice v jich obvodu. Tento seznam bude opatřen podle možnosti mapou vyznačující soudy různých stolic. (2) K čl. 9. Smluvní strany se dohodnou o formulářích, jichž bude použito pro doručování spisů a jež mají býti sepsány v řeči státní, oficielní, obou států. (3) K čl. 24, odst. 2. Zásada stejného nakládání co do převodu nemovitostí, vyslovená v čl. 24, odst. 2., nedotýká se nikterak případných omezení, jež by stanovilo zákonodárství jednoho ze smluvních států o nabývání nebo držbě zemědělských nemovitostí. Druhé straně smluvní jest ovšem zůstaveno, aby podle zásady vzájemnosti tatáž obmezení zavedla vůči příslušníkům řečeného státu. (4) Tento zápis jest nedílnou součástí této úmluvy. Tomu na svědomí zmocněnci podepsali dodatkový protokol. Dáno ve dvojím vyhotovení v Bukurešti dne sedmého května roku jeden tisíc devět set dvacet pět. Z. FIERLINGER v. r. Dr. E. SPIRA v. r. I. G. DUCA v. r. PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU A DODATKOVÝ PROTOKOL, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 9. ČERVENCE LÉTA TISÍCÍHO DEVITISTÉHO DVACATÉHO ŠESTÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: L. S. Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Tato úmluva vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny vyměněny byly v Praze dne 9. července 1926, a že podle ustanovení článku 50. vstupuje v mezinárodní působnost jeden měsíc po výměně ratifikačních listin. Dr. Beneš v. r.

Úmluva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských, obchodních a nesporných.

171/1926 Sb.

173. Vládní vyhláška ze dne 17. září 1926, kterou se uvádí v prozatímní platnost dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi Československou republikou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou z 28. prosince 1925, podepsaný v Praze dne 30. srpna 1926. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, čís. 158/1923 Sb. z. a n., případně dle čl. VII. zákona ze dne 22. června 1926, čís. 109/1926 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 1. října 1926 připojený dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi Československou republikou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou z 28. prosince 1925, podepsaný v Praze dne 30. srpna 1926. Černý v. r. (Překlad.) Dodatkový protokol k obchodní smlouvě uzavřené mezi Československou republikou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou dne 28. prosince 1925. Podepsaní plnomocníci, náležitě zmocnění, prohlašují, že se shodli takto doplniti závěrečný protokol obchodní smlouvy z 28. prosince 1925: 1. Každá z obou smluvních stran se zavazuje, že za účelem připuštění střelných zbraní dovážených do svého území uzná rovnoplatnými se značkami, vyraženými vlastními svými úředními zkušebnami, značky vyražené obdobnými ústavy druhé strany, což se však nedotýká poplatků, vybíraných snad z důvodů kontrolních opatření, jež by byla nařízena v dotyčných zemích. Tyto poplatky budou však nižší než poplatky, jež se nyní za zkoušky vybírají. Podmínky zkoušek a značkování budou předmětem zvláštní dohody mezi příslušnými správami obou smluvních stran. Předcházející ustanovení budou prováděna počínajíc dnem 1. října 1926. 2. V případě, že Československo by poskytlo jinému státu snížení celních poplatků nyní platných na koně (č. 71 československého celního sazebníku), toto snížení bude přiznáno, pokud bude v platnosti a za stejných podmínek, stejným druhům koní ras brabantských, flámských a ardenských, pochazejících a přicházejících z Hospodářské Unie belgo-lucemburské. Dáno v Praze, dne 30. srpna 1926. Dr. EDVARD BENEŠ v. r. G. de RAYMOND v. r.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi Československou republikou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou z 28. prosince 1925, podepsaný v Praze dne 30. srpna 1926.

173/1926 Sb.

185. Vládní vyhláška ze dne 8. října 1926, kterou se uvádí v prozatímní účinnost prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou ze dne 30. září 1926. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle §u 1 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 12. října 1926 připojená prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, sjednaná výměnou not v Angoře dne 30. září 1926. Touto úpravou se nahrazuje prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, sjednaná dne 11. dubna 1926 v Angoře výměnou not a uvedená v prozatímní účinnost vládní vyhláškou ze dne 21. května 1926, č. 77 Sb. z. a n. Černý v. r. (Překlad.) Vyslanectví republiky Československé v Turecku. Čís. 192 pol. 26. Excellence, Mám čest oznámiti Vaší Excellenci, že očekávajíc brzké uzavření obchodní smlouvy a úmluvy o usazování, o kterých bylo zahájeno jednání dne 22. února t. r., vláda Československá souhlasí s tím, aby po vypršení prozatímní úpravy, sjednané dne 11. dubna 1926, plodiny a výrobky, pocházející a přicházející z Turecka, dovezené do československého území a určené buď ke spotřebě nebo reexportu nebo průvozu, požívaly pro další období šesti měsíců zacházení podle zásady nejvyšších výhod. Je shoda v tom, že použití tohoto prozatímního režimu je podmíněno tím, že v Turecku po dobu shora uvedenou bude zacházeno s plodinami a výrobky, pocházejícími a přicházejícími z Československa, způsobem stanoveným v obchodní úmluvě, podepsané v Lausanne dne 24. července 1923, pro výrobky států, které ji podepsaly. Přijměte, Excellence, ujištění mé hluboké úcty. V Angoře dne 30. září 1926. MILOŠ KOBR v. r. Jeho Excellence TEWFIK ROUCHDY BEY, ministr zahraničních věcí republiky Turecké zde. (Překlad.) Turecká republika. Ministerstvo zahraničních věcí. Generální ředitelství věcí konsulárních a obchodních. Čís. 70839/22. Pane ministře, Mám čest oznámiti Vaší Excellenci, že očekávajíc brzké uzavření obchodní smlouvy a úmluvy o usazování, o kterých bylo zahájeno jednání dne 22. února t. r., vláda Turecká souhlasí s tím, aby po vypršení prozatímní úpravy sjednané dne 11. dubna 1926, plodiny a výrobky, pocházející a přicházející z Československa, dovezené do tureckého území a určené buď ke spotřebě nebo reexportu nebo průvozu, požívaly pro další období šesti měsíců zacházení stanoveného v obchodní úmluvě, podepsané v Lausanne dne 24. července 1923, pro výrobky států, které ji podepsaly. Je shoda v tom, že použití tohoto prozatímního režimu je podmíněno tím, že v Československu po dobu shora uvedenou bude zacházeno s plodinami a výrobky, pocházejícími a přicházejícími z Turecka, podle zásady nejvyšších výhod. Přijměte, pane ministře, ujištění mé hluboké úcty. V Angoře dne 30. září 1926. Dr. TEWFIK ROUCHDY v. r. Jeho Excellence pan MILOŠ KOBR, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr republiky Československé, zde.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní účinnost prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou ze dne 30. září 1926.

185/1926 Sb.

194. Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o pensích, poukázaných bývalou vládou rakouskou. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, ITALIE, POLSKA, RAKOUSKA, RUMUNSKA A KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA A PROHLÁŠENÍ: (Překlad.) Úmluva. RAKOUSKO, ITALIE, POLSKO, RUMUNSKO, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ a SLOVINCŮ a ČESKOSLOVENSKO, přejíce si upraviti otázky týkající se pensí poukázaných bývalou vládou rakouskou; chtějíce za tím účelem uzavříti úmluvu, Vysoké Smluvní Strany jmenovaly svými zmocněnci: Spolkový president republiky Rakouské: p. Rémi Kwiatkowski-ho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra; Jeho Veličenstvo král italský: J. E. markýze Guglielmo Imperiali, královského senátora, velvyslance; Hlava polského státu: p. Macieje Loreta, chargé d'affaires polského státu v Římě; Jeho Veličenstvo král rumunský: p. Al. Em. Lahovary, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra; Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: p. Ottokara Rybára, bývalého poslance; President republiky Československé: p. Vlastimila Kybala, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra. TITO, předloživše své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli se takto: Článek 1. Ode dne, kdy mírová smlouva St. Germainská stala se účinnou, každá z Vysokých Smluvních Stran převezme na sebe pense, platy z milosti a přídavky drahotní civilních i vojenských pensistů, které dne 3. listopadu 1918 byly již poukázány bývalou vládou rakouskou oprávněným osobám, které byly uznány anebo se staly příslušníky dotyčného státu podle této mírové smlouvy, ať již ipso facto, ať opcí či reklamací. Za těchže podmínek převezmou Vysoké Smluvní Strany pense, platy z milosti a přídavky drahotní, které dne 3. listopadu 1918 byly již poukázány bývalými společnými správami bývalého mocnářství rakousko-uherského, v to počítaje i zemskou správu Bosny a Hercegoviny, oprávněným osobám, které v této době byly příslušníky bývalého císařství Rakouského. Tato úmluva netýká se pensí, platů z milosti a přídavků drahotních pensistů státních železnic, mimo to netýká se pensí atd. pensistů jiných podniků státních, které nezatěžovaly státního fisku, nýbrž autonomní pensijní fondy. Článek 2. Výplaty, jež byly v době od 3. listopadu 1918 do 16. července 1920 již provedeny, budou vzájemně kompensovány, pokud nebyly již sjednány zvláštní dohody o tomto předmětu mezi některými Vysokými Smluvními Stranami. Pokud jde o nedoplatky, které se mají za tuto dobu ještě platiti, vyhrazuje si každá z Vysokých Smluvních Stran právo učiniti opatření na ochranu zájmů svých vlastních příslušníků. Článek 3. Pokud vnitřní zákonodárství některého státu nestanoví výjimek, výměra pensí, platů z milosti a drahotních přídavků, jež bude nutno platiti každému pensistovi, nesmí býti nižší než výměra stanovená bývalou příslušnou správou. Výplatu pensí, platů z milosti a drahotních přídavků pensistům sídlícím v cizině bude možno vázati na podmínku, že pensista přenese své bydliště do státu, jehož státní příslušnosti nabyl. V případech výjimečných a je-li prokázáno, že repatriace pensistova setkávala by se z jiných zvláště důležitých důvodů s nesnázemi, může však súčastněný stát svoliti, aby výplata pensí, platů z milosti a drahotních přídavků dála se v cizině. Výplata pensí bude moci býti vázána na určité podmínky. Vysoké Smluvní Strany se zavazují učiniti opatření usnadňující repatriaci pensistů. Článek 4. Výše obnosů placených z titulu pensí, platů z milosti a drahotních přídavků po dni, kdy smlouva St. Germainská stala se účinnou, jiným státem než tím, který podle ustanovení článku 1. byl povinen provésti jich výplatu, bude nahrazena státem neb státy dluhujícími tomu státu, který výplaty provedl. Vyplácení nutno zastaviti na žádost státu, k jehož tíži se provádí. Vzájemná kompensace a náhrada těchto výplat provedou se ve měně dluhujícího státu na podkladě úmluv, které dlužno o tom sjednati se súčastněnými státy. Toto ustanovení nedotýká se nikterak zvláštních úmluv o tom již sjednaných. Článek 5. Vzešly-li by mezi Vysokými Smluvními Stranami spory o státní příslušnost pensistů bývalých správ, Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že nepřestanou vypláceti ani nesníží běžných výplat až do té doby, kdy státní příslušnost pensistova bude uznána a s výhradou práva vymáhati splacení na státu, jehož státní příslušnosti oprávněná osoba nabude. Spor předloží se ve lhůtě jednoho roku na žádost pensistovu nebo súčastněného státu rozhodčímu soudu, který bude příslušným pro otázky státní příslušnosti. Článek 6. Pokud jde o pense, rozumí se, že tato úmluva platí analogicky též o pensích vdov a sirotků, o příspěvcích na vychování těchto a čtvrtročním úmrtném. V tomto směru bude nutno vzíti za základ státní příslušnost zemřelého zaměstnance a v případě, že vdova provedla opci podle mírových smluv, vezme se za základ státní příslušnost jí nabytá. Článek 7. Výplata pensí pro pensisty správ zemských a obecních bude upravena přímými dohodami mezi súčastněnými státy. Článek 8. Tato úmluva nedotýká se nijak zákonů a vnitřních úprav poměrů mezi každou z Vysokých Smluvních Stran a jejími vlastními příslušníky. Článek 9. Tato úmluva bude ratifikována co možno nejdříve. Každý stát zašle svou ratifikaci italské vládě, jejíž péčí budou o tom všechny ostatní signatární státy vyrozuměny. Ratifikace zůstanou uloženy v archivu italské vlády. Tato úmluva vstoupí v platnost pro každý signatární stát ode dne složení jeho ratifikace a od této doby bude účinnou mezi státy, které složily své ratifikace. Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto úmluvu. Dáno v Římě, dne šestého dubna roku tisíc devět set dvacátého druhého v jazyku francouzském a italském — oba texty jsou rozhodující — v jediném exempláři, jenž zůstane uložen ve vládních archivech království Italského a jehož ověřené opisy budou odevzdány každému ze smluvních států. Za Rakousko: RÉMI KWIATKOWSKI v. r. Italii: IMPERIALI v. r. Polsko: MACIEJ LORET v. r. Rumunsko: A. EM. LAHOVARY v. r. Království srbsko-chorvatsko-slovinské: Dr. RYBÁR v. r. Československo: VLASTIMIL KYBAL v. r. Prohlášení delegace rakouské. Delegace rakouská prohlašuje, že jest ochotna podepsati úmluvu o pensích v nynějším textu, avšak činí výhrady netoliko v příčině ratifikace úmluvy vůbec, nýbrž obzvláště pokud jde o ustanovení, podle kterého pensisti Bosny a Hercegoviny byli pojati do ustanovení článku 1. Dáno v Římě, dne šestého dubna, roku tisíc devět set dvacátého druhého. Za Rakousko: RÉMI KWIATKOWSKI v. r. Prohlášení delegace rumunské. Delegace rumunská prohlašuje, že královská vláda rumunská nemohla by přijmouti článek 2., pokud by nebylo před ratifikací úmluvy stanoveno zvláštní dohodou mezi Rakouskem a Rumunskem, že výplaty v době od 3. listopadu 1918 do 16. července 1920 již provedené, budou vzájemně kompensovány a že každá zvláštní dohoda tomu odporující bude zrušena. Dáno v Římě, dne šestého dubna, roku tisíc devět set dvacátého druhého. Za Rumunsko: A. EM. LAHOVARY v. r. Prohlášení delegace československé. Delegace Československé republiky, vzavši na vědomí rakouskou výhradu, prohlašuje, že podpisuje tuto úmluvu s výhradou, že rakouská vláda bude souhlasiti s tím, že pensisti Bosny a Hercegoviny byli pojati do ustanovení článku 1. Delegáti Polska, Rumunska a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců připojují se k prohlášení delegace československé. Dáno v Římě, dne šestého dubna, roku tisíc devět set dvacátého druhého. Za Polsko: MACIEJ LORET v. r. Rumunsko: A. EM. LAHOVARY v. r. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: Dr. RYBÁR v. r. Československo: VLASTIMIL KYBAL v. r. PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU I PROHLÁŠENÍ A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. V TOPOLČIANKÁCH, DNE 26. SRPNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO ŠESTÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. L. S. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že po rozumu čl. 9 úmluva tato vstoupí v platnost pro každý signatární stát ode dne složení ratifikací a od té doby bude účinnou mezi státy, které složily své ratifikace. Své ratifikace dosud složily: Italie 11. března 1924, Rakousko 8. března 1924 a republika Československá 11. září 1926. Složení dalších ratifikací bude ohlášeno vyhláškou ministra zahraničních věcí. Dr. Beneš v. r.

Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o pensích, poukázaných bývalou vládou rakouskou.

194/1926 Sb.

195. Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, ITALIE, POLSKA, RAKOUSKA, RUMUNSKA A KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA A PROTOKOL: (Překlad.) Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922; hodlajíce sjednati o tom úmluvu, Vysoké Smluvní Strany jmenovaly svými zmocněnci: Spolkový president republiky Rakouské: p. Dra Viktora Kienböcka, spolkového ministra financí; Jeho Veličenstvo král italský: p. Antonio Chiaramonte Bordonaro, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra J. V. krále italského ve Vídni; President republiky Polské: p. Dra Zbigniewa Smolku, soudce nejvyššího správního dvoru, přednostu likvidačního oddělení polského vyslanectví ve Vídni; Jeho Veličenstvo král rumunský: p. J. Nistora, státního ministra; Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: p. Ivana Rupnika, doktora práv a vrchního finančního radu a p. Milana Cvetniće, vrchního revidenta státních drah; President republiky Československé: p. Dra Bohumila Vlasáka, vedoucího odborového přednostu ministerstva financí, kteří, předloživše své plné moci, shledané v dobré a náležité formě, dohodli se takto: ČÁST I. Úprava poměrů bývalých státních zaměstnanců a vojenských osob rakouských, nepřevzatých do služeb některé Vysoké Smluvní Strany. Článek 1. Činná služba bývalých civilních státních zaměstnanců a vojenských osob rakouských, dne 3. listopadu 1918 ještě nedaných na odpočinek a nepřevzatých do služeb žádné z Vysokých Smluvních Stran, považuje se za ukončenu dnem 3. listopadu 1918 anebo dnem pozdějším, kterého byli dáni na odpočinek státem nebo se souhlasem státu, na jehož vrub podle těchto ustanovení připadají. Článek 2. Osoby v článku 1. uvedené obdrží odpočivné požitky počínajíc 1. prosincem 1923 od Vysoké Smluvní Strany, jejímiž státními příslušníky se staly podle mírové smlouvy St. Germainské buď ipso facto nebo opcí nebo reklamací, pokud měly nárok na odpočivné požitky nebo na odbytné podle ustanovení bývalého císařství Rakouského, platných v den 3. listopadu 1918 a důsledkem svých započitatelných služebních let, bez ohledu na svoji služební způsobilost v době skončení činné služby. Rozhodně jsou vyloučeny osoby, 1. které odmítly službu ve státě, jehož příslušníky se staly, anebo které nesložily slibu (přísahy) úředně od nich požadovaného, anebo 2. které opustily svoji službu, anebo 3. které vlastní vinou nevyhověly všeobecné nebo zvláštní výzvě, aby nastoupily službu, nebo aby podaly přihlášku za tím účelem, anebo 4. jejichž převzetí do služeb bylo v zájmu veřejném odmítnuto. Výši odpočivných požitků stanoví stát, který břímě příslušného odpočivného požitku přebírá. Článek 3. Odpočivné nebo zaopatřovací požitky pozůstalých po osobách zmíněných v článku 1., a pozůstalých, kterým odpočivné nebo zaopatřovací požitky v den 3. listopadu 1918 ještě povoleny nebyly, připadají počínajíc 1. prosincem 1923 na vrub oné Vysoké Smluvní Strany, které by podle předcházejících ustanovení připadlo břímě odpočivných požitků příslušných zaměstnanců, vyjma případ, kdy vdova (sirotek) nabyla státní příslušnosti jiné Smluvní Strany podle mírové smlouvy St. Germainské buď ipso facto nebo opcí nebo reklamací. Tu připadne břímě odpočivných nebo zaopatřovacích požitků Smluvní Straně posléze zmíněné. Pokud jde o určení výše odpočivných nebo zaopatřovacích požitků, bude platiti ustanovení článku 2. odstavce 3. Článek 4. Placení odpočivných požitků osobám bydlícím v cizině může býti učiněno závislým na podmínce, že příslušná strana přeloží své bydliště do státu, jehož státní příslušnosti nabyla. Přislušný stát může však výjimečně a je-li prokázáno, že návrat pensistův do vlasti působí z jiných obzvláště důležitých důvodů nesnáze, povoliti, aby odpočivné požitky byly vypláceny v cizině. Pro placení odpočivných požitků lze stanoviti přesně vytčené podmínky. Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že učiní opatření, aby návrat pensistů do vlasti byl usnadněn. Článek 5. Ustanovení článku 1. až 4. budou platiti pro zaměstnance společných správ bývalé monarchie Rakousko-uherské i zemské správy Bosny a Hercegoviny, kteří nebyli převzati do služeb některé Vysoké Smluvní Strany a dne 3. listopadu 1918 ještě nebyli dáni na odpočinek, jakož i pro odpočivné požitky těchto zaměstnanců a jich pozůstalých za podmínky, že tito zaměstnanci (pozůstalí) byli dne 3. listopadu 1918 příslušníky bývalého císařství Rakouského. Článek 6. Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že budou platiti odpočivné požitky náležející podle této úmluvy osobám, jichž se tato úmluva týče, na žádost, kterou třeba podati do roka po účinnosti této úmluvy; při placení započtou se zálohy, podpory a jiné platby, od 1. prosince 1923 kteroukoli Smluvní Stranou vyplacené. Výplaty provedené do dne, kdy mírová smlouva St. Germainská stala se účinnou, považovati jest za vzájemně vyrovnané, i když byly provedeny na základě dohod mezi některými z Vysokých Smluvních Stran. Pokud by se některé z Vysokých Smluvních Stran nevzdaly náhrady vzájemnými dohodami, které by sjednaly, jest dlužnický stát povinen státu, který platbu provedl, nahraditi platby (zálohy, podpory) provedené snad po účinnosti mírové smlouvy St. Germainské (16. července 1920) jiným státem nežli tím, který podle předcházejících ustanovení jest od 1. prosince 1923 ku placení zavázán. Platbu dlužno snížiti nebo zastaviti na žádost, včasně doručenou, toho státu, na jehož vrub se provádí. Měna, ve které se provede vzájemné vyrovnání a náhrada uvedených plateb, jakož i směnný kurs, budou stanoveny dohodami, které ujednati náleží příslušným státům. Ustanovení předchozího odstavce nejsou na újmu zvláštním úmluvám o tomto předmětu již sjednaným. Článek 7. Vzejdou-li mezi Vysokými Smluvními Stranami spory o státní příslušnost osob, jichž se týče tato úmluva, zavazují se Vysoké Smluvní Strany, že budou běžné platby prozatím poskytovati i nadále, dokud nebude zjištěna státní příslušnost osoby, o kterou jde, s výhradou náhrady státem, jehož státní příslušnosti oprávněná osoba nabude. Na žádost oprávněné osoby nebo příslušného státu, bude spor předložen do roka rozhodčímu soudu příslušnému pro otázky státního občanství. Článek 8. Předchozí ustanovení článku 1. až 7. nedotýkají se vnitřních zákonů a předpisů, pokud jde o poměr mezi každou z Vysokých Smluvních Stran a jejími vlastními příslušníky. ČÁST II. Úprava poměrů zaměstnanců dvorských a zaměstnanců bývalé kabinetní kanceláře. Článek 9. Pro civilní zaměstnance správ bývalého dvora, jakož i pro zaměstnance bývalé kabinetní kanceláře, kterým byly odpočivné požitky již přiznány nebo jim náležely, jakož i pro jejich pozůstalé, náleží užíti podle jejich smyslu ustanovení úmluvy sjednané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o odpočivných požitcích přiznaných bývalou vládou rakouskou. Pokud jde o zaměstnance, kteří do 3. listopadu 1918 ještě nebyli dáni na odpočinek a kteří nebyli převzati do služeb některé z Vysokých Smluvních Stran, náleží užíti podle jejich smyslu ustanovení první části této úmluvy. První a druhý odstavec tohoto článku týká se jen osob, které byly dne 3 listopadu 1918 příslušníky bývalého císařství Rakouského. Úprava odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých skutečných (pragmatikálních) zaměstnanců správy svěřenských statků bývalého panovnického rodu rakousko-uherského anebo některé z jeho větví vyhrazuje se zvláštním dohodám, jež by súčastněné státy sjednaly. ČÁST III. A. Úprava právních poměrů zaměstnanců bývalých c. k. státních drah. Článek 10. Pro odpočivné požitky (včetně „provisí“), platy z milosti, odbytné a drahotní přídavky, které dne 3. listopadu 1918 byly již přiznány nebo již náležely, budou podle svého smyslu platiti ustanovení úmluvy sjednané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o odpočivných požitcích přiznaných bývalou vládou Rakouskou. Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že budou na účet příslušného státu prozatím na dále vypláceti odpočivné požitky zaměstnancům a jich pozůstalým v prvním odstavci zmíněným až do dne, kdy příslušný stát převezme definitivně placení těchto odpočivných požitků, což dlužno podle možnosti uspíšiti. Ustanovení obsažená v odstavci 2. 3. a 4. článku 6. části I budou platiti také pro platby (odpočivné požitky, zálohy, podpory), o nichž se mluví v prvním odstavci tohoto článku. Článek 11. Pokud jde o zaměstnance, kteří do 3. listopadu 1918 nebyli ještě dáni na odpočinek a kteří nebyli převzati do služeb některé z Vysokých Smluvních Stran, budou podle svého smyslu platiti ustanovení první části této úmluvy. Článek 12. Ustanovení článků 10. a 11. budou rovněž platiti pro zaměstnance (pozůstalé) bývalých zemských drah v Bosně a Hercegovině a bývalé c. a k. vojenské dráhy Banjaluka-Doberlin, pokud tito zaměstnanci byli dne 3. listopadu 1918 příslušníky bývalého císařství Rakouského. Úprava rozdělení fondů těchto drah zůstavuje se dohodě, kterou bude sjednati mezi všemi súčastněnými státy. B. Rozdělení fondů starobního zaopatření bývalé správy c. k. státních drah. Článek 13. Podle přiloženého seznamu, který jest podstatnou součástí této úmluvy, bude rozdělen majetek těchto fondů: 1. pensijního ústavu pro úředníky a podúředníky c. k. rakouských státních drah, 2. provisního ústavu pro sluhy a výpomocné zřízence c. k. rakouských státních drah, 3. pensijního fondu bývalé c. k. priv. Severní dráhy císaře Ferdinanda (oddělení A), 4. pensijního fondu bývalé c. k. priv. Severní dráhy císaře Ferdinanda (oddělení B), 5. pensijního ústavu bývalé c. k. priv. České Severní dráhy (pensijní fond A), 6. pensijního ústavu bývalé c. k. priv. České Severní dráhy (pensijní fond B), 7. pensijního fondu pro úředníky převzaté ze služby priv. Rakousko-Uherské společnosti státních drah do služby c. k. rakouských státních drah, 8. provisního fondu pro podúředníky, sluhy, manipulantky a dělníky převzaté ze služby priv. Rakousko-Uherské společnosti státních drah do služby c. k. rakouských státních drah, 9. pensijního ústavu bývalé c. k. priv. Rakouské Severozápadní dráhy, 10. pensijního ústavu bývalé c. k priv. Jihoseveroněmecké spojovací dráhy. Článek 14. Vysoké Smluvní Strany zjistivše, že hodnota fondů uvedených v předchozím článku nestačí k úhradě pensijního břemene, se dohodly, že rozdělí tyto fondy v poměru pensijního břemene, podle této úmluvy na každý stát připadajícího, které však lze stanoviti jen přibližně. Článek 15. Za účelem tohoto rozdělení budou nemovitosti všech těchto fondů i s právy a závazky knihovně na nich zajištěnými přiděleny Vysoké Smluvní Straně, na jejímž území jsou. Pohledávky fondů budou přiděleny Vysoké Smluvní Straně, na jejímž území je bydliště nebo sídlo dlužníkovo. Pohledávky a dluhy mezi různými fondy k rozdělení určenými a pohledávky a dluhy mezi některým fondem k rozdělení určeným a bývalým c. k. erárem považují se za zrušené. Článek 16. Podle tohoto přídělu je podíl království Italského na dělbě fondů úplně uhrazen, podíly ostatních Vysokých Smluvních Stran jsou uhraženy částečně, až na království Srbů, Chorvatů a Slovinců, na jehož území takových nemovitostí není. Proto budou mezi příslušné státy rozděleny titry in natura, a to každá skupina zvlášť, počítaje v to i titry slosované, ale do 15. října 1923 ještě neproplacené, podle tohoto klíče: Rakousko ...........................................2·5%,Polsko .................................................13·0%,Rumunsko ...........................................4·0%,Království Srbů, Chorvatů a Slovinců ..13·0%,Československo ..................................67·5%. Zůstanou-li podle tohoto rozdělovacího klíče ještě titry nedělitelné; rozdělí se tyto nedělitelné hodnoty — pokud jejich vyrovnání se neprovede vzájemnou výměnou — mezi jmenované státy podle skutečného výtěžku prodeje těchto nedělitelných zbytků. Rozdělení provede komise, která bude svolána do Vídně ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy tato úmluva stane se účinnou; v komisi budou zastoupeny všechny státy mající podíl na rozdělení titrů. Titry slosované po 15. říjnu 1923 anebo případný výtěžek jejich proplacení v původní měně rozdělí se podle výše uvedeného rozdělovacího klíče. Kupony splatné po 15. říjnu 1923 anebo výtěžek jich proplacení v původní měně, připadnou státu, který obdrží příslušný titr. Článek 17. Výtěžek z titrů slosovaných a do 15. října 1923 proplacených, jakož i hotové peníze budou přiděleny republice Rakouské. Rovněž výtěžek z kuponů všech titrů — pokud tyto kupony byly proplaceny do 15. října 1923 — a titry válečných půjček budou přiděleny Rakousku. Naproti tomu přejímá republika Rakouská závazek, že sama vyrovná půjčku na běžném účtu ve výši 12 milionů korun, která byla uzavřena u Pokladny válečných půjček při upisování válečných půjček, a úplně uvolní titry za tuto půjčku zastavené a dá je bez jakéhokoli zatížení k disposici pro rozdělení. Článek 18. Republika Československá postoupí renty papírové, renty stříbrné a renty investiční bývalého císařství Rakouského, jež by jí podle rozdělovacího klíče výše uvedeného příslušely, z poloviny království Srbů, Chorvatů a Slovinců a z poloviny republice Rakouské, výměnou za jiné titry, kterých se oběma těmto státům dostane a které budou voleny společnou dohodou. Za stejných podmínek postoupí republika Polská republice Rakouské renty papírové a renty investiční příslušející Polsku, rovněž výměnou za jiné titry příslušející Rakousku. Článek 19. Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že vydají státům, kterým nemovitosti nebo pohledávky jsou přiděleny, všechny příslušné doklady a písemnosti, které mají. Spolková vláda rakouská dá bezplatné povolení k vývozu titrů, které se mají vydati ostatním Vysokým Smluvním Stranám, a postará se, bude-li nutno, o zrušení rakouského okolkování. Článek 20. Fondy, které se mají rozděliti, považují se touto úmluvou za likvidované. ČÁST IV. Závěrečná ustanovení. Článek 21. Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že při převzetí pensijního břemene vydají si navzájem příslušné potřebné spisy a doklady a že po třicet let ode dne, kdy tato úmluva stane se účinnou, uschovají příslušné hlavní knihy a písemnosti. Kromě toho se dohodly, že při provádění této úmluvy budou si vzájemně pomáhati, že budou si v této věci dopisovati přímo s příslušnými ústředními úřady bez prostřednictví diplomatických zastupitelstev, že dovolí orgánům súčastněnými státy k tomu ustanoveným používání a zkoumání, případně opisování spisů a že si poskytnou nejkratší cestou potřebných vysvětlení. Článek 22. Tato úmluva bude co nejdříve ratifikována. Každý stát zašle svoji ratifikaci vládě rakouské, která o tom zpraví všechny ostatní podpisující státy. Ratifikace zůstanou uloženy v archivech vlády rakouské. Tato úmluva stane se účinnou po ratifikaci všemi Vysokými Smluvními Stranami v den složení poslední ratifikace. Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto úmluvu. Dáno ve Vídni, dne třicátého listopadu roku tisíc devět set dvacátého třetího v jediném exempláři francouzském, který zůstane uložen v archivech vlády rakouské a jehož ověřené opisy budou vydány všem podpisujícím státům. Za Rakousko: Dr. KIENBÖCK v. r. Italii: A. C. BORDONARO v. r. Polsko: Dr. ZBIGNIEW SMOLKA v. r. Rumunsko: Se zřetelem k protokolu ze dne 30. listopadu 1923 připojenému k návrhu úmluvy mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, jakož i k návrhu úmluvy mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních, prohlašuje podepsaný J. Nistor, státní ministr, že podepsal a podpisuje oba tyto texty úmluvy se zdůrazněním, že nebudou moci tvořiti žádné překážky královské vládě rumunské, aby vnitřním zákonodárstvím ustanovila podmínky, jež bude splniti žadatelům, aby mohli uplatňovati uznání práva na pensi, jakož i na výši pense, jež má býti poskytnuta. Ve Vídni, dne 26. července 1924. J. NISTOR v. r. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: IVAN RUPNIK v. r. M. CVETNIĆ v. r. Československo: Dr. BOHUMIL VLASÁK v. r. Dodatečná prohlášení Vysokých Smluvních Stran. 1. Vysoké Smluvní Strany prohlašují, že jsou ochotny zkoumati s největší blahovůlí žádosti o placení odpočivných požitků v cizině a že budou přihlížeti ku zvláštním poměrům žadatelů i tehdy, byla-li dřívější žádost odmítnuta. 2. a) Italská delegace prohlašuje, že vláda italská prozkoumá s veškerou blahovůlí otázky nabytí italského státního občanství zaměstnanců v předcházející úmluvě zmíněných, jichž opční přihlášky anebo reklamace nebyly ještě vyřízeny. b) Vysoké Smluvní Strany prohlašují, že jsou ochotny sjednati dvoustranné dohody o úpravě požitků zaměstnanců, kteří byli propuštěni, ježto nenabyli státního občanství státu, jemuž sloužili po dobu několika let po 3. listopadu 1918. Za Rakousko: Dr. KIENBÖCK v. r. Italii: A. C. BORDONARO v. r. Polsko: Dr. ZBIGNIEW SMOLKA v. r. Rumunsko: J. NISTOR v. r. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: IVAN RUPNIK v. r. M. CVETNIĆ v. r. Československo: Dr. BOHUMIL VLASÁK v. r. Skupina I. Cenné papíry kromě titrů slosovaných a proplacených do dne 15. října 1923 a kromě válečných půjček. ČísloJméno titruPočetJmenovitá hodnota korunS kuponem ze dneOcenění příp. kurs ze dne 15./X. 1923Hodnota podle ocenění příp. kursu korun rakouskýchzl. ve zlatěpo 50 zl. ve zlatě1.4% rakouská zlatá renta, daněprostá453.3001./10. 1918.000163,080.000Státní dluhopisy.Státní dluhopisy.zl. ve zlatěpo 50 zl. ve zlatě2.4% dráhy císařovny Alžběty, ve zlatě, daněprosté196.8001./1. 2450.000196,800.0003.4% dráhy korunního prince Rudolfa, daněprosté605.2001./1. 243.30019,971.6004.4% dráhy Plzeň—Březno6.0001./7. 19143.0008,580.0005.4% rak. Severozáp. a Jihoseveroněm. spoj. dráhy3,320.4001./7. 19118.0003.918,072.0006.4% haličské dráhy Karla Ludvíka1,024.8001./7. 191.50015,372.0007.5¼% dráhy císaře Frant. Josefa, ve zl.5,324.0001./7. 19106.0005.643,440.000Zástavní listy.8.4% Pešťské uh. obchodní banky, 50leté, ve zl.222.0001./2. 24400888.0009.4½% Haličské akciové hypot. banky, 50leté ve zl.2.0001./11. 231.00020.00010.4% Rak.-uher. banky, 50leté, ve zl.330.000—100330.00011.4% Hornorak. zemsk. hypot. ústavu, ve zl.4.0001./11. 23903.60012.4% Všeob. rak. úvěr. pozemk. ústavu, 50leté, ve zl. a kor.1,269.0001./4. 241501,903.50013.4% České hypot. banky, 57leté610.0001./2. 24175.0001.067,500.00014.4% „ „ „ 42½leté274.0001./11. 23180.000493,200.00015.4% Haličské zemské banky, 57½leté619.00031./12. 231.0006,190.00016.4% Haličsk. úvěrn. pozemk. spolku, 56leté20.00031./12. 231.000200.00017.5% okolkov. akcie dráhy cís. Alžb. III. em. (Solnohrady—Tyroly)28001./1. 24za titr 6.00012.00018.— výherní listy 4% prem. dluhop. Uh. hypot. banky26——70018.20019.— výherní listy 3% prem. dluhop. Všeob. rak. poz. úvěr. úst. em. 188083——65053.95020.— uh. prem. půjčka z r. 1870 ve zl.1200—2002001100—10010021.4% halič. zemská půjčka z r. 189343.9001./11. 1920087.80022.4% železn. dluhop. České zemské banky, 78leté224.2001./3. 24155.000347,510.00023.4% železn. oblig. Halič. zemské banky, 57½leté689.0001./4. 245003,445.00024.4% vídeň. doprav. půjčka (Wiener Verk. Anlg. Anl.) em. I, II a 19004,607.8001./4. 241105,068.58025.4% půjčka města Lvova z r. 189670.0001./11. 19200140.00026.4% komun. oblig. Halič. zemské banky, IV. em.80.0001./4. 24200160.00027.4% komun. dluhop. České zemské banky, 78leté1,136.0001./2. 24175.0001.988,000.000Renty.28.4% sjednoc. konv. daněprostá korun. renta květen—listopad3,010.1001./11. 193,010.10029.4% rak. korun. renta březen—září11,560.9001./3. 2011,560.90030.4% sjednoc. konv. daněprostá korun. renta leden—červenec1,554.6001./7. 191,554.60031.4% sjednoc. konv. daněprostá korun. renta červen—prosinec361.2001./6. 19361.20032.4·2% sjednoc. renta stříbrná140.0001./10. 19140.00033.4% uh. daněprostá korun. renta255 7001./6. 19255.70034.3½% rak. invest. renta64.0001./8. 1964.00035.4·2% sjednoc. papírová renta703.0001./2. 20703.000Priority.36.4% Sev. dráhy cís. Ferdin., ve zl.11,015.600†)85.0009.363,260.00037.4% dráhy cís. Frant. Josefa, em. 1884 ve zl.40.0001./4. 1995.00038.000.00038.4% Jihoseveroněm. spoj. dráhy, em. 1892 ve zl.182.8001./7. 19135.000246,780.00039.4% Buštěhradské dráhy, em. 1896544.8001./4. 24135.000735,480.00040.3% Duchcovsko-Podmokelské dráhy, em. 1893170.0001./1. 24110.000187,000.000†) Em. 1891 s kupony z 1./4. 1919„ 1887 „ „ „ 1./5. 1919„ 1888 } „ „ „ 1./6. 1919„ 1904 „ 1898 „ „ „ 1./8. 1919„ 1886 „ „ „ 1./9. 191941.5% spol. Jižní dráhy, ve zlatě190.0001./7. 19130.000494,000.00042.4% dráhy Plzeň—Březno ve zl.126.9001./7. 19140.000177,660.000434% dráhy Albrecht.24.0001./5. 191.200288.000444% dráhy cís. Alžběty, v markáchMk. 24.0001./4. 24——45.3½% rak. Severozáp. dráhy2,467.400†)85 0002.097,290.00046.4% rak. Severozáp. dráhy76.0001./4. 1995.00072,200.00047.4% Moravsko-slezské ústř. dráhy1,672.8001./7. 19120.0002.007,360.00048.4% Uh.-haličské dráhy, em. 1887 ve zl.30.0001./7. 1950.00015,000.00049.3½% Uh.-halič. dráhy, em. 1870, konv.1,001.2001./9. 1950.000500,600.00050.3½% Uh.-halič. dráhy, em. 1878, konv.22.0001./9. 1950.00011,000.00051.3½% Uh.-halič. dráhy, em. 1903131.0001./9. 1950.00065,500.00052.4% dráhy Vorarlberg ve zl.66.0001./3. 2411072.60053.4% dráhy Bregencského Lesa2,908.8001./2. 241002,908.80054.4% dráhy Lvov—Černovice—Jassy, em. 1884180.6001./5. 1920.00036,120.00055.4% dráhy Lvov—Černovice—Jassy, em. 1894614.8001./7. 1920.000122,960.00056.4% dráhy Černovice—Nowosielica (Bukov. místní dr.)175.6001./7. 1912.00021,072.00057.3·6% dráhy Lvov—Černovice—Jassy, em. 188445.0001./5. 1918.0008,100.00058.4% místní dráhy Eisenerz—Vordernberg, ve zl.1,150.8001./1. 241101,265.88059.4% místní dráhy Absdorf—Štokrava1,031.6001./2. 2485876.86060.4% dráhy Košicko-Bohumín., em. 1889, spol. trať1,536.0001./1. 24125.0001.920,000.00061.4% dráhy Košicko-Bohumín., em. 1889, rak. trať20.0001./1. 24125.00025,000.00062.4% Čes. Záp. dráhy, em. 18951,274.4001./7. 19140.0001.784,160.00063.4% „ „ „ em. 188512.0001./7. 19135.00016,200.00064.4% Halič. dráhy Karla Ludvíka, ve zl.1,385.2001./7. 195.00069,260.00065.4% Moravské pohran. dráhy1,720.8001./9. 19135.0002.323,080.00036.240,190.170†) lit. A s kupony z 1./9. 1919„ B „ „ z 1./5. 1919 Skupina II. Nemovitosti. a) Nemovitosti na území republiky Rakouské. Vídeň:I., Hegelgasse 7} činžovní domy,Lothringerstrasse 3Brandstätte 4Elisabethstrasse a Nibelungengasse (Schillerhof), kancelář,Gauermanngasse 2 a 4, úřad,IV., Mayerhofgasse 11, činžovní dům,IX., Franz Josephbahnstrasse 1 a 3, činžovní dům, byty pro zřízence,Universitätsstrasse 10, činžovní dům. Kremže n. D.: Obytný dům pro úředníky. Inšpruk: Viaduktgasse 27 a 29, obytný dům pro úředníky. Villach: Tirolerstrasse 6—12, 4 obytné domy pro úředníky. Celovec: Jesserniggstrasse 31 a 33, obytné domy pro úředníky. Knittelfeld: Roseggerstrasse, obytné domy pro úředníky. Vídeň:XIII., Hackingerstrasse 39 a 39a}Obytné domy pro zřízence pronajaté za zaplacení stavebních výloh obecně prospěšnému stavebnímu a bytovému družstvu ve Vídni XIII. podle umoř. plánu.XIX., Eisenbahnstrasse 15 a 15a Eisenbahnstrasse 11 a 13IV., Gusshausstrasse 19 (včetně pozemku v Eckartsau), činžovní dům.VII., Neubaugürtel 14/16 a Stollgase 10/12, tři činžovní domy, z části kanceláře.XV., Felberstrasse 14/16}XIV., Nobilegasse 28 (Sturzgasse 19)XX., Klosterneuburgerstrasse 115/117obytné domy pro zřízence.Brigittenauerlände 134/136Verlängerte Engerth a LeystrasseXIII., Hackingerstrasse 55/59, 4 obytné domy pro zřízence pronajaté stavebnímu družstvu.XIV., Sturzgasse 17, obytný dům pro zřízence. St. Pölten: 2 kolonie se 36 obytnými domy pro zřízence, nezastavěné pozemky. Brunn u Pöchlarn: 3 obytné domy pro zřízence. Kremže n. Dun.: 3 obytné domy pro zřízence. Attnang-Puchheim: obytný dům pro zřízence. Linec: obec Lustenau: 17 obytných domů pro zřízence. Wels: 2 obytné domy pro zřízence. Inšpruk: 4 obytné domy pro zřízence, Andreas Hoferstrasse 53/55, Staatsbahnstrasse 2/4, Sonnenburgstrasse 20/22. 4 obytné domy pro zřízence, Staatsbahnstrasse 12/13. Bischofshofen: 2 obytné domy pro zřízence. Landeck: Nezastavěné pozemky. St. Veit a. Glan: Obytný dům pro zřízence, čp. 45. 5 obytných domů pro zřízence, čp. 114/118. Knittelfeld: 3 obytné domy pro zřízence, Judenburgstrasse 209 a Murvorstadt, Hauptstrasse 132/133. Ainbach: Statek. Villach: 16 obytných domů pro zřízence v Meerbothgründen. Celovec: Obytný dům pro zřízence. Leitendorf u Lubna: 5 obytných domů pro zřízence. Zell am See: Pozemek. Vídeň:II., Zirkusgasse 47, činžovní dům.Nordbahnstrasse 50, správní budova.Haberhof, Mühlfeldgasse 15} kanceláře.Mühlfeldgasse 16Praterstrasse 68, činžovní dům.Grosse Mohrengasse 25, činžovní dům.Grosse Pfarrgasse 28—30, činžovní dům.Kaiser Josephstrasse 32 a Aloisgasse 5, činžovní dům (z části kancelář).Taborstrasse 22} činžovní dům.Novaragasse 31Holzhausergasse 1, činžovní dům (z části kancelář).XXI., 14 obytných domů pro zřízence, čp. 1473, Immen.-Kuenburg, Gerichts- a Bahnsteggasse.I., Schwarzenbergplatz 3, kancelář.XI., 11 obytných domů Laarberggasse, Geisselbergstrasse, Penziongasse, Hauffgasse, pronajaté stavebnímu družstvu, 9 parcel.II., Taborstrasse 68—70, kancelář. b) Nemovitosti na území království Italského. Terst: Obytné domy pro zřízence, Chiarbola inferiore, Školní budova. Pulj: 2 obytné domy pro zřízence. c) Nemovitosti na území republiky Polské. Krakov: Obytný dům pro úředníky, ulica Blich č. 6. Lvov: Správní budova s adaptací a přístavbou, ulica Krasickich 2—4. Obytný dům pro úředníky, ulica Sapiehy a Glęboka. Nová správní budova, ulica Zygmuntowska. Dependance pro úředníky, ulica Zygmuntowska. Přemyšl: Obytný dům pro zřízence, ulica Krasiňskiego 13, 13a a 13b. Nowy Sącz: 2 kolonie se 6 domy jednoduchými a 96 domy dvojitými. Krakov: Obytný dům pro zřízence, ulica Blich 7—9 a ulica Dwernickiego 2. Lvov: Obytný dům pro zřízence, ulica Grodecka 131 a spojovací křídlo. Obytný dům pro zřízence, ulica Grodecka 127. Tarnopol: Tři obytné domy pro zřízence. Chodorów: Dva obytné domy pro zřízence. Stanislawów: Obytný dům pro zřízence. Obytný dům pro úředníky. Správní budova. Dziedzice: Obytný dům pro úředníky, čp. 482. Zebrzydowice: Obytný dům pro úředníky, čp. 231. Zabierzów: Obytný dům pro zaměstnance, čp. 159. Szczakova: Obytný dům dvojitý pro zřízence, čp. 359—360. Krakov: Dva obytné domy dvojité pro zřízence, čp. 342a a b, a 352a a b. Obytný dům pro úředníky, čp. 316a} u Předního nádraží.3 obytné domy pro zřízence, čp. 362—364 3 obytné domy pro zřízence, čp. 162a, b a c, ulica Bosacka. Obytný dům pro úředníky, čp. 361 b, ulica Lubicz. Oswięcim: Pět obytných domů pro zřízence. Bielsko: Obytný dům dvojitý pro úředníky čp. 306, 307, ulica Franciszka Jozefa. Tři obytné domy pro zřízence, čp. 308—310, Górne Przedmiescie. d) Nemovitosti na územi království Rumunského. Cernăuţi: Tři obytné domy pro úředníky, strada Gării. Tři obytné domy pro zřízence, strada Clocucica. Obytný dům pro zřízence, strada Caliceanca. Obytný dům pro zřízence, u nádraží v Cernăuţi (veřejný sad). e) Nemovitosti na území republiky Československé. Praha: Správní budova, Hooverova 6, resp. Hybernská 46. Dva činžovní domy, Hooverova 2/4, resp. Bolzanova 9. Plzeň: Správní budova. Deset obytných domů pro zřízence, V. Lobežská, čp. 676/7. Rybáře u Karlových Varů: Obytný dům pro zřízence, čp. 348. Louny: Dvě kolonie, čp. 784—820 a 900—952. Chomutov: Dva obytné domy pro zřízence, čp. 1307/08. Záběhlice: Pozemková parcela č. 232, vložky zemsk. desk čís. 1586. Praha-Bubna: Kolonie.*) Břeclava: Čtyři obytné domy pro zřízence, čp. 876—879. Čtyři obytné domy pro zřízence, čp. 1009—1012. Mor. Ostrava—Přívoz: Tři obytné dvojité domy pro zřízence, čp. 744—749. Bohumín: Dva obytné dvojité domy pro zřízence, čp. 394—397. Obytný dům pro úředníky, čp. 171. Čtyři obytné domy pro zřízence, čp. 172—175. Přerov: Obytný dům pro úředníky, čp. 1625. Dva obytné domy pro zřízence, čp. 1604—1605. Dva obytné domy pro úředníky, čp. 1696—1697. Šest obytných domů pro zřízence, čp. 1826—1831. Olomouc: Obytný dům pro úředníky, čp. 263. Čtyři obytné domy pro zřízence, čp. 152—155. Hulín: Obytný dům pro zřízence, čp. 494. Česká Lípa: Obytný dům pro zřízence, čp. 844, s pozemkovou parcelou vložka čís. 1388/2. Benešov: Pozemky. Střekov: Obytný dům pro úředníky a zřízence. Čtyři obytné domy pro úředníky a zřízence. Liberec: Obytný dům pro úředníky, čp. 611/III. Pozemky. Děčín: Čtyři obytné domy pro zřízence. Trutnov: Dva obytné domy pro zřízence. Skupina III. Pohledávky vyjma pohledávky za c. k. erárem a c. k. státními drahami rakouskými a vyjma pohledávky mezi zúčastněnými fondy navzájem. Půjčky a pohledávky vůči různým dlužníkům v různých nástupnických státech v úhrnné částce podle stavu ze dne 31. října 1918: 4,671.563·70 bývalých korun rakousko-uherských. Zápis. Podepsaní, předloživše své plné moci, podepsali tento zápis, připojený k návrhům úmluv mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922, jakož i k návrhu úmluvy mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě odpočivných požitků zemských, obecních a okresních. Zástupce republiky Rakouské, zástupci království Srbů, Chorvatů a Slovinců a zástupce republiky Československé podepsali zmíněné úmluvy. Zástupci ostatních smluvních států se zavazují, že doporučí svým vládám, aby schválily příslušné úmluvy a že budou pečovati o pozdější podepsání úmluv řádně oprávněnými zmocněnci. Polský zástupce prohlašuje, že si jeho vláda vyhrazuje ke druhé z obou výše uvedených úmluv později přistoupiti. Za Rakousko: Dr. KIENBÖCK v. r. Italii: Dr. RICCARDO OTTAVIANI v. r. Dr. FAUSTO PIZZICHELLI v. r. Polsko: Dr. ZBIGNIEW SMOLKA v. r. Rumunsko: C. M. MITILINEU v. r. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: IVAN RUPNIK v. r. MILAN CVETNIĆ v. r. Československo: Dr. BOHUMIL VLASÁK v. r. PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU I PROTOKOL A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 25. SRPNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO ŠESTÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. L. S. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že po rozumu čl. 22 úmluva tato stane se účinnou po ratifikaci všemi smluvními stranami v den složení poslední ratifikace. Účinnost její vyhlášena bude zvláštní vyhláškou ministra zahraničních věcí. Dr. Beneš v. r. *) Zatížená hypotekární půjčkou, povolenou Českou spořitelnou v Praze, jejíž výše, zanesená v knihách dne 31. října 1918, jest 645.099 56 korun.

Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922.

195/1926 Sb.

202. Obchodní úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A REPUBLIKY POLSKÉ BYLY SJEDNÁNY: OBCHODNÍ ÚMLUVA S PŘÍLOHOU K ČLÁNKU II. ÚMLUVY, SE SEZNAMY A, B, C, D, PŘÍLOHAMI E A F, ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM A DODATKOVÝM PROTOKOLEM A II. DODATKOVÝ PROTOKOL SE SEZNAMY I., II. A DODATKOVÝM A ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM: (Překlad.) Obchodní úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou. President republiky Československé s jedné strany a president republiky Polské s druhé strany, v souhlasném přání podporovati a rozvíjeti obchodní styky mezi oběma zeměmi, rozhodli se uzavříti obchodní úmluvu a jmenovali k tomu cíli svými plnomocníky: President republiky Československé: pana Dr. EDUARDA BENEŠE, ministra zahraničních věcí, President republiky Polské: pana Dr. ALEXANDRA SKRZYŃSKI-ho, ministra zahraničních věcí, pana ing. JOSEFA KIEDRONĚ, ministra průmyslu a obchodu, kteříž, předloživše své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích: Článek I. Příslušníci každé z vysokých smluvních stran budou požívati, pokud jde o nastupování a provozování obchodu a živností na území druhé smluvní strany, všech výsad, svobod a výhod přiznaných státu požívajícímu nejvyšších výhod. Článek II. S příslušníky jedné ze smluvních stran, kteří se ubírají na veletrhy a trhy na území strany druhé, aby tam obchodovali, bude se vzájemně zacházeti jako s příslušníky domácími, mohou-li předložiti legitimaci podle vzoru přiloženého k této úmluvě, vydanou úřady státu, jehož jsou příslušníky. Článek III. S příslušníky každé smluvní strany bude se na území druhé smluvní strany zacházeti, pokud jde o jejich právní postavení, jejich majetek movitý i nemovitý, jejich práva a zájmová účastenství, stejně příznivě jako s příslušníky kteréhokoliv třetího státu. Budou míti volnost spravovati své záležitosti na území druhé smluvní strany buď osobně, nebo prostředníkem jimi zvoleným, aniž by byli v tomto ohledu podrobeni jiným omezením než těm, která jsou stanovena zákony a nařízeními platnými na příslušném území. Budou míti právo vystupovati před soudy a budou míti volný přístup k úřadům druhé smluvní strany. Jest jim volno používati k chránění svých zájmů advokátů nebo zástupců, jež si sami zvolí, nepodléhajíce jiným omezením než těm, která jsou stanovena zákony a nařízeními platnými na příslušném území, a bude se s nimi v každém ohledu stejně zacházeti jako s příslušníky kteréhokoliv jiného státu. Článek IV. Příslušníci jedné z obou smluvních stran nebudou přidrženi na území druhé strany k žádné povinné službě ať ve vojsku pozemním nebo námořním, či v národní gardě nebo milici. Budou osvobozeni od jakýchkoli dávek, ukládaných náhradou za osobní službu vojenskou, ode všech vojenských plnění a rekvisicí osobních, avšak budou podrobeni, pokud jde o jejich movitý nebo nemovitý majetek v zemi, vojenským rekvisicím a břemenu vojenského ubytování za týchž podmínek jako příslušníci domácí. Článek V. Akciové a jiné společnosti obchodní, průmyslové nebo finanční, včetně společností plavebních, jež mají své sídlo na území jedné z vysokých smluvních stran a podle zákonů této strany jsou tam po právu ustaveny, budou oprávněny uplatňovati rovněž na území druhé strany veškerá svá práva a zejména vystupovati před soudy jako žalobci a žalovaní, podřizujíce se příslušným zákonům a nařízením platným na území této druhé strany. Připuštění shora vyjmenovaných společností, na území jedné z vysokých smluvních stran po právu ustavených, které hodlají svoji činnost po nabytí působnosti této úmluvy rozšířiti na území druhé strany a které k tomu účelu by potřebovaly zvláštního povolení, bude se říditi zákony a nařízeními platnými na území dotyčného státu, při čemž se rozumí, že připuštění bank a pojišťovacích společností bude se říditi zvláštními zákony a nařízeními dotyčného státu k tomu se vztahujícími. Se společnostmi již jednou po zákonu usazenými bude se po stránce objektivně právní stejně zacházeti jako se společnostmi stejného druhu, kterékoliv třetí země, což se však nedotýká rozhodnutí činěných na základě systému koncesního nebo dle volného uvážení ve věcech správních. Článek VI. Příslušníci každé z obou smluvních stran, jakož i společnosti obchodní a průmyslové nebudou povinni platiti z provozování obchodu a živností na území druhé smluvní strany jiných nebo vyšších daní, dávek nebo poplatků, než které se vybírají od příslušníků a společností domácích. Článek VII. Vnitřní dávky vybírané na účet státu, obcí nebo korporací, jež jsou nebo budou uvaleny na těžbu, výrobu nebo spotřebu některého druhu zboží na území jedné z vysokých smluvních stran, nepostihnou pod žádným titulem produktů druhé strany ani více ani tíživěji než podobné produkty domácí nebo státu požívajícího nejvyšších výhod. Článek VIII. Rozumí se ovšem, že ustanovení předchozích článků, pokud zaručují zacházení dle zásady nejvyšších výhod, nedotýkají se nikterak zvláštních zákonů, nařízení a předpisů v oboru obchodu, živností, policie, obecné bezpečnosti a výkonu určitých živností a řemesel, které jsou nebo budou platiti na území vysokých smluvních stran a vztahovati se všeobecně na všechny cizince. Článek IX. Zboží, plodiny zemské nebo výrobky jedné z vysokých smluvních stran nebudou při dovozu do celního území druhé strany podrobeny jiným nebo vyšším clům nebo dávkám — včetně veškerých vedlejších poplatků a přirážek — než oněm, které jsou nebo budou vybírány ze zboží nebo produktů kterékoliv třetí země. Při vývozu z celního území jedné z vysokých smluvních stran do celního území druhé smluvní strany nebudou vybírána jiná nebo vyšší vývozní cla nebo dávky, než při vývozu těchže předmětů do států požívajících v tomto ohledu nejvyšších výhod. Mimo to i v jiných ohledech každá z vysokých smluvních stran se zavazuje, že nepodrobí dovoz a vývoz ve styku s druhou stranou jinému nebo méně příznivému zacházení, než jakého se používá na kterýkoliv třetí stát, zvláště pokud jde o celní předpisy a jejich provádění, o postup při zkoumání a rozboru dováženého zboží, o podmínky placení cel a dávek, o zařadění do sazeb a jejich výklad a o provádění monopolu. Článek X. Bez újmy ustanovení článku IX zboží, plodiny zemské nebo výrobky republiky Československé, vyjmenované v přiloženém seznamu A, budou při dovozu do celního území republiky Polské požívati procentních slev vyznačených v řečeném seznamu. Zboží, plodiny zemské nebo výrobky celního území republiky Polské, vyjmenované v přiloženém seznamu B, budou při dovozu do republiky Československé požívati procentních slev vyznačených v řečeném seznamu. Procentní slevy vyznačené v seznamech A i B zůstanou stejné bez ohledu na jakákoliv zvýšení nebo snížení dovozních cel. Článek XI. Zboží, plodiny zemské nebo výrobky republiky Československé, vyjmenované v přiloženém seznamu C, nemohou býti při dovozu do celního území republiky Polské podrobeny vyšším clům než oněm, která jsou uvedena v tomto seznamu. Zboží, plodiny zemské nebo výrobky celního území republiky Polské, vyjmenované v přiloženém seznamu D, nemohou býti při dovozu do celního území republiky Československé podrobeny vyšším clům nebo poplatkům než oněm, které jsou uvedeny v tomto seznamu. Ustanovení tohoto článku nedotýkají se nikterak doložky nejvyšších výhod, sjednané v článku IX této úmluvy. Článek XII. Ustanovení článku IX nevztahují se na: 1. výhody v přítomné době poskytované nebo které by mohly býti později poskytnuty sousedním státům k usnadnění místního styku obyvatelstva pohraničního pásma; 2. zvláštní výhody, vyplývající z celní unie; 3. celní režim dle článku 222 smlouvy st.-germainské a dle článku 205 smlouvy trianonské; 4. prozatímní celní režim mezi polskou a německou částí Horního Slezska dle ženevské konvence německo-polské ze dne 15. května 1922. Článek XIII. Obě smluvní strany shodují se v tom, že omezení nebo zákazů týkajících se dovozu a vývozu určitého zboží bude se používati pouze po dobu a měrou naprosto nutnou vzhledem k hospodářským poměrům, při čemž se rozumí, že bude sjednána zvláštní úprava mezi oběma vládami k usnadnění výměny zboží po dobu, ve které výše zmíněný režim zůstane ještě v působnosti. Článek XIV. Nehledě k omezením zmíněným v článku XIII, bude možno činiti výjimky z ustanovení o úplné svobodě obchodu, jíž vysoké smluvní strany si přejí, pouze v případech níže uvedených, pokud tyto výjimky budou platiti pro všechny země ve stejných poměrech: a) z důvodů veřejné bezpečnosti; b) z důvodů zdravotních nebo jako opatření proti nákazám zvířecím nebo rostlinným, při čemž bude dbáno všeobecně uznaných mezinárodních pravidel; c) pro zboží, jež v jednom ze smluvních států jest předmětem státního monopolu; d) v případech vážných událostí dotýkajících se státní bezpečnosti neb životních zájmů země. Článek XV. Aby vzájemnému obchodu byly zajištěny výhody zacházení podle této úmluvy a aby bylo současně vyloučeno jakékoliv možné zneužití, bude moci každá ze smluvních stran požadovati, aby plodiny zemské nebo výrobky druhé strany byly při dovozu doprovázeny osvědčením původu. Osvědčení původu budou vydávána obchodní komorou, k níž přísluší odesilatel, neb každým jiným úřadem, hospodářským sdružením nebo jiným ústavem, jejž uzná země určení. Osvědčení mohou býti ověřována diplomatickým nebo konsulárním zástupcem země určení. Článek XVI. Každá z vysokých smluvních stran se zavazuje, že učiní veškerá nutná opatření, aby účinně zabezpečila plodiny zemské nebo výrobky pocházející z druhé smluvní strany proti nekalé soutěži při obchodních jednáních, a zejména že potlačí a zamezí zabavením nebo všemi jinými vhodnými trestními opatřeními v souhlasu s vlastním zákonodárstvím dovoz, uložení a vývoz, jakož i výrobu, oběh, prodej a uvádění do prodeje ve vnitrozemí všech výrobků, opatřených přímo nebo na jejich bezprostřední úpravě nebo vnějším obalu známkami, jmény, nápisy nebo jakýmikoliv označeními, směřujícími přímo nebo nepřímo k nesprávnému označení původu, druhu, podstaty neb zvláštních vlastností těchto výrobků nebo zboží. Článek XVII. Průvoz osob, zavazadel a zboží jakéhokoliv druhu, přicházejících z území jedné smluvní strany nebo do tohoto území určených, přes území druhé smluvní strany bude se říditi ustanoveními úmluvy a statutu o svobodě transitu, podepsaných v Barceloně dne 20. dubna 1921. Ve snaze uskutečniti v míře možnosti úmysly článku 23, odst. e), úmluvy o Společnosti národů, týkající se zachování svobody dopravy a průvozu, obě vysoké smluvní strany se mimo to vzájemně zavazují, že se zřetelem na svou zeměpisnou polohu zajistí, pokud jde o přepravy určené do jejich zemí, svobodu dopravy a průvozu stanovenou barcelonským statutem tím způsobem, že vysoké smluvní strany nebudou se dovolávati článku 7 v případě politického napětí a že řečená svoboda dopravy a průvozu potrvá i v případě války, za předpokladu však, že tato opatření nebudou směti se příčiti jejich právům a povinnostem jako členů Společnosti národů. Článek XVIII. Ustanovení článků XX, XXI a XXII této úmluvy bude se používati, pokud se týče dovozného, na zboží, jež se prováží po železničních tratích vysokých smluvních stran. Článek XIX. V zacházení mezi příslušníky obou smluvních stran nebude činěno žádného rozdílu, pokud jde o odbavování, o dovozné a veřejné dávky, připadající na přepravu osob a jejich zavazadel po železnicích, provádí-li se za stejných podmínek. Článek XX. Zboží podané k přepravě v území jedné z vysokých smluvních stran, jakož i zboží do tohoto území určené bude plným právem požívati na železnicích druhé smluvní strany výhody nejnižšího výpočtu dovozného, vyplývajícího z použití tarifů vnitřních nebo svazových, platících na přepravní trati ve směru dopravy, pro přepravu zboží stejného druhu bez ohledu na to, odkud přichází nebo kam jest určeno. Každou prohibitivní doložku vylučující použití vnitřního sníženého tarifu jest považovati, pokud jde o shora uvedené přepravy, za neplatnou. Nejnižší výpočet dovozného, o němž se mluví v předchozím odstavci, musí na žádost jedné z vysokých smluvních stran býti vzat za základ při sdělávání svazových tarifů ve styku obou zemí. Pokud jde o odbavování a veřejné dávky při přepravě shora zmíněného zboží, provedené za stejných podmínek, nebude činěno žádného rozdílu v zacházení podle toho, odkud zboží přichází nebo kam jest určeno. Článek XXI. Předchozí ustanovení nevztahují se na snížení sazeb přiznaná z důvodu dobročinnosti nebo v zájmu veřejného vyučování, ani na snížení poskytnutá v případě veřejné pohromy, ani na snížení přiznaná veřejným úředníkům cestujícím za soukromými záležitostmi, ani na služební přepravy správy železniční nebo státní správy civilní aneb vojenské. Článek XXII. Obě smluvní strany si zaručují ve svých vzájemných stycích v oboru železničních tarifů zacházení podle zásady nejvyšších výhod a shodují se, že za účelem podpory mezinárodní železniční dopravy, na níž jsou jejich země zúčastněny, budou prováděti vzájemně blahovolnou tarifní politiku. Článek XXIII. Vysoké smluvní strany se zavazují, že usnadní zřízení a provádění přímé dopravy po železnicích mezi svými územími, jakož i dopravy mezi územím jedné ze smluvních stran a třetího státu přes území druhé smluvní strany. Za tím účelem dojde mezi správami zúčastněných železnic k potřebným dohodám. Příslušné úřady obou smluvních stran budou povinny mimo to zajistiti zřízení vhodných přípojů osobních vlaků a oběh přímých vozů, budou usilovati o to, aby provádění celních a pasových formalit bylo zjednodušeno a urychleno, a budou pečovati o zajištění rychlé a pravidelné přepravy zboží. Článek XXIV. Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci jedné z obou zemí, kteří prokáží předložením své živnostenské legitimace, vydané příslušnými úřady svého státu, že jsou tam oprávněni provozovati svůj obchod nebo svoji živnost a že tam platí poplatky a daně zákony předepsané, budou míti právo buď osobně nebo svými cestujícími uzavírati koupě na území druhé smluvní strany u obchodníků nebo výrobců nebo ve veřejných prodejnách. Budou rovněž moci přijímati zakázky, i podle vzorků, u obchodníků neb jiných osob, které pro svůj obchod nebo svou živnost používají zboží, odpovídajícího těmto vzorkům. Ani v jednom ani v druhém případě nebudou povinni platiti z tohoto důvodu zvláštní poplatek. Obchodní cestující, zastupující polské a československé firmy, mají-li legitimaci, zmíněnou v článku II této úmluvy a vydanou úřady jejich příslušné země, budou míti vzájemné právo míti s sebou vzorky nebo modely, nikoli však zboží. Vysoké smluvní strany si vzájemně sdělí, které úřady jsou pověřeny vydávati legitimace, jakož i kterými předpisy jest se cestujícím říditi při provozování jejich obchodu. S výjimkou zboží, jehož dovoz jest zakázán, předměty podrobené clu, které budou dováženy jako vzorky nebo modely obchodními cestujícími, budou vzájemně propuštěny beze cla dovozního i vývozního s podmínkou, že tyto předměty, nebyly-li prodány, budou opět vyvezeny v předepsané lhůtě a že nebude pochybnosti o totožnosti dovezených a opět vyvezených předmětů, ať procházejí ostatně při vývozu kterýmkoliv celním úřadem. Opětný vývoz vzorků nebo modelů budiž zaručen v obou zemích buď tím, že se složí (hotově) u vstupního celního úřadu částka odpovídající obnosu cla, jež má býti zapraveno, buď tím, že se složí dostatečná jistota. Vyhrazeno jest splnění případných formalit záručných ve všech případech, pokud jde o předměty z platiny, zlata neb stříbra. Vyprší-li předepsaná lhůta, připadne na clo složená částka státní pokladně, a byla-li zaručena, bude ve prospěch státní pokladny vymáhána, neprokáže-li se v této lhůtě, že vzorky nebo modely byly opět vyvezeny. Jestliže se před uplynutím předepsané lhůty předloží vzorky nebo modely celnímu úřadu k tomu cíli ustanovenému, aby byly opět vyvezeny, má se tento úřad ohledáním přesvědčiti, jsou-li předměty jemu předložené totožné s těmi, pro něž bylo dovozní povolení vydáno. Není-li o tom pochyby, potvrdí úřad opětný vývoz a vrátí částku složenou při dovozu neb učiní potřebná opatření pro uvolnění jistoty. Od dovozce nebude požadováno nijakých platů vyjma kolkovné za vydání osvědčení neb dovolovacího listu a za označení, potvrzující totožnost vzorků neb modelů. Hořejší ustanovení nevztahují se na osoby provozující kočovná zaměstnání, na podomní obchod, jakož i na vyhledávání zakázek u osob neprovozujících ani živnosti ani obchodu, při čemž si každá z vysokých smluvních stran vyhrazuje v tomto ohledu úplnou volnost svého zákonodárství. Článek XXV. Styk poštovní, telegrafní a telefonní mezi Československem a Polskem jest předmětem zvláštní úmluvy mezi oběma státy na základě mezinárodních úprav. Úlevy pro místní pohraniční styk budou předmětem zvláštní úpravy. Mimo to vyhrazují si obě vysoké smluvní strany upraviti případně zvláštní dohodou otázky týkající se plavby. Článek XXVI. Připojená veterinární úmluva (příloha E) s příslušným závěrečným protokolem (příloha F) budou tvořiti integrující součást této úmluvy a zůstanou stejně dlouho jako ona v působnosti, při čemž se rozumí, že mohou býti případně pozměněny ve společné dohodě i za trvání obchodní úmluvy. Článek XXVII. Vláda polská, jíž ve smyslu článku 104 smlouvy versailleské a článků 2 a 6 pařížské úmluvy mezi Polskem a svobodným městem Gdanskem ze dne 9. listopadu 1920 náleží péče o vedení zahraničních věcí svobodného města Gdanska, vyhrazuje si právo prohlásiti, že svobodné město jest smluvní stranou v této úmluvě a že přijímá závazky a nabývá práva z ní plynoucí. Tato výhrada nevztahuje se na ustanovení této úmluvy, jež republika Polská sjednává, pokud jde o svobodné město Gdansko, v souhlasu se svými právy vyplývajícími z příslušných smluv. Článek XXVIII. Tato úmluva bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny ve Varšavě, jakmile to bude možné. Nabude působnosti patnáctého dne po výměně ratifikací. Avšak obě vlády mohou se dohodnouti o jejím dřívějším uvedení v účinnost, jestliže jejich příslušná zákonodárství je k tomu opravňují. Tato úmluva zůstane závaznou po dobu jednoho roku ode dne, kdy nabude působnosti. Po uplynutí této lhůty bude se prodlužovati mlčky a zůstane v účinnosti ještě tři měsíce po dni výpovědi dané jednou z vysokých smluvních stran. Čemuž na svědomí plnomocníci podepsali tuto úmluvu. Dáno dvojmo ve Varšavě dne 23. dubna roku tisícího devítistého dvacátého pátého. Dr. EDUARD BENEŠ v. r. AL. SKRZYŃSKI v. r. JÓZEF KIEDROŃ v. r. Příloha k článku II úmluvy. Vzor legitimace. SEZNAM A. Zboží československé, pro něž se sazby polského celního sazebníku touto úmluvou snižují. Číslo polského celního sazebníkuOznačení zbožíSleva v procentechEx 5Zelenina a okopavaniny:ex p.* 2kyselé zelí50%p. 4kořen čekankový, sušený, nepražený a nepřipravený75%ex p. 6 b)okurky v octě a v slané vodě, též s přísadou kopru (Obsah kyseliny octové nesmí přesahovati 3%)50%Ex 6Ovoce, též bobulové:ex p. 2veškeré druhy čerstvých švestek a sliv50%třešně, višně, čerstvé35%ex p. 6vinné hrozny čerstvé, obyčejné (od 1. srpna do 31. října)15%Ex 24Cukrovinky, jakož i výrobky z ovoce a z ovocných bobulí:ex p. 5 b)malinová šťáva (v nádobách neprodyšně neuzavřených) bez cukru, též v sudech30%ex p. 8turecké cukroví:rahat-lukum, čurčela; lékárnické oplatky38%Ex 25Droždí:p. 1lisované40%Ex 29 ex p. 1Pivo v sudech o 4 a 2 hl50%totéž v sudech o 1 hl55%totéž v sudech o ½ hl60%totéž v sudech o ¼ a ⅛ hl65%Ex 32 PoznámkaPod tuto poznámku jsou zařazeny tyto přírodní minerální vody: Bílina, Luhačovice, Poděbrady, Šaratica.Ex 34Maso, zvířecí tuky jedlé výslovně nejmenované, zboží uzenářské a šunky:ex p. 4šunky, též v neprodyšném balení20%Ex 35Sýry:ex p. 2brynza50%olomoucké tvarůžky75%Ex 55Kůže činěné, jakož i poločiněné, v celých kůžích, v půlkách a odřezky:ex p. 3 a)kůže hovězí a kravina, činěné látkami rostlinnými, mazané, černé15%Ex 57Obuv a kožené zboží:ex p. 1 d)dětská obuv25%ex p. 2plátěná obuv25%ex p. 3kožená obuv, vyjmenovaná pod saz. číslem 57 p. 1 c), opatřená špičkami, páskami a obrubami z kůže lakované74%ex p. 3obuv, vyjmenovaná pod saz. číslem 57 p. 2, opatřená špičkami, páskami a obrubami z kůže lakované65%ex p. 4 b)kožené kamaše75%ex p. 5 a)biče20%Ex 65Stavební hmoty:ex p. 4vápno (nehydraulické)20%Ex 72Umělé kameny stavební a výrobky z hmot ohnivzdorných:ex p. 6dinasové cihly45%Ex 74Hrnčířské zboží z obyčejné hlíny neb z cementu; kachle pro kamna, cihly z hlíny hrnčířské:ex p. 2 b)kachle pro kamna, jednobarevné s obrubou v jiné barvě20%ex p. 5 a)roury kameninové57·3%Ex 77Skleněné zboží:ex p. 1 a)láhve ze skla barvy lahvové (zelené, olivové, hnědé) a podobných přírodních barev30%ex p. 1 b)láhve ze skla polobílého40%p. 2výrobky zvlášť nejmenované z bílého nebo polobílého skla, nebroušené, nehlazené, neřezané, též s dny, okraji, hrdly, zátkami a víky broušenými neb hlazenými, se znaky, nápisy a vzory litými neb lisovanými, avšak bez jiných ozdob:ex a)spodky, sklenice na víno, likér a koňak, kalíšky, láhve na konservy, slánky, popelníčky25%d)desky a tašky z polobílého skla60%p. 5 výrobky zvlášť nejmenované z lahvového skla, barevného (v hmotě barvené), o dvou vrstvách, mléčného, matovaného (jakýmkoliv způsobem), pruhovaného, povrchu trhlinovitého nebo lední (Eisglas):b)broušené, hlazené, řezané20%ex p. 8tabulové sklo foukané nebo lité, nebroušené a nehlazené, do 5 mm síly včetně:c)bílé (průhledné), polobílé nebo barvené přírodní barvou lahvovou, hladké, bez vzorů a ozdob, o povrchu větším než ½ až 2 m2 včetně; barevné nebo mléčné, hladké, bez vzorů a ozdob, všech rozměrů20%Ex 90Přírodní soli zvlášť nejmenované, nečištěné, solenky, matečné louhy, minerální bahna:ex p. 2minerální bahno píšťanské v původním balení o 5 kg nebo méně — včetně obal40%Ex 108Kyseliny, sirouhlík a tetrachlorid uhličitý:ex p. 6mravenčí kyselina20%Ex 112Chemické a chemicko-farmaceutické výrobky nejmenované v jiných číslech sazebníku:ex p. 25 b)přírodní soli zřídelní: karlovarská, mariánskolázeňská, darkovská, v původním balení25%hydrosulfit sodný20%formaldehydsulfoxylat25%ex p. 25 c)odbarvovací rostlinné uhlí: karborafin90%Ex 113Farmaceutické výrobky a napuštěné obvazy:p. 4obvazy a gázy z tkanin všeho druhu, vyjma hedvábné nebo polohedvábné, napuštěné léčivými prostředky20%Ex 149Zboží měděné, ze slitin mědi a z ostatních kovů a slitin vyjmenovaných pod č. 143:ex p. 6příbory, lžíce, vidličky, nože, hliníkové20%Ex 150Zboží z nekujné litiny:ex p. 1všeho druhu, zvlášť nejmenované, neopracované, váží-li kus:c)méně než 40 kg až 5 kg včetně10%d)méně než 5 kg15%p. 5nádobí lité, surové nebo smaltované10%ex p. 6kamna, váží-li kus:ex a)5 kg nebo více20%ex b)méně než 5 kg20%ex p. 7kamna, váží-li kus:ex a)5 kg nebo více20%ex b)méně než 5 kg20%ex p. 7strojky na řezání masa, váží-li kus:ex b)až 3 kg včetně10%Ex 152Kotlářské zboží železné nebo ocelové, železné nebo ocelové roury, jakož i jejich spojky:ex p. 7roury o ose přímé, beze švů, o vnějším průměru větším než 100 mm, opatřené na jednom konci závitem vnějším a na druhém konci závitem vnitřním, v délce větší než polovina vnějšího průměru roury, váží-li kus:a)více než 4 kg30%b)4 kg a méně30%Ex 153Zboží železné nebo ocelové, osoustružené, leštěné, obroušené, bronzované nebo jinak opracované, též spojené se dřevem, mědí a jejími slitinami:ex p. 1veškeré, vyjma zboží vyjmenované v položkách 2—10:ex a)opracované (osoustružené, vrtané, hoblované, obroušené a leštěné), váží-li kus:ex I.1000 kg nebo více20%méně než 1000 kg až 500 kg včetně15%méně než 500 kg až 100 kg včetně10%Ex 156Zboží z drátu:ex p. 2hřebíky železné nebo ocelové:ex a)drátěnky25%Ex 158Zboží nožířské:ex p. 1zboží nožířské pro potřebu kuchyňskou, zemědělskou a živnostenskou s rukojetí z obyčejných hmot10%Ex 167Stroje a přístroje, úplné nebo neúplné, zmontované nebo v částech:ex p. 1zvlášť nejmenované:stroje pro cukrovary, pivovary a sladovny, lihovary podle specifikace a za podmínek stanovených v závěrečném protokolu15%ex p. 3silniční válce parní15%silniční válce motorové25%ex p. 6 a)—f)hydraulická zdvihadla40%zdviháky lokomotivní a vagonové15%pojezdné jeřáby15%jeřáby portálové a otočné15%p. 7 f)motory spalovací, váží-li kus:více než 3.000 kg až 70.000 kg10%více než 70.000 kg až 140.000 kg20%více než 140.000 kg30%ex p. 7 a)—f)specielní pumpy parní a transmisní: pro cukrovary, pivovary a sladovny, lihovary, rafinerie minerálních olejů, pro zařízení chladicí a na výrobu ledu, podle specifikace a za podmínek stanovených v závěrečném protokolu15%ex p. 7 a)—f)kompresory pro zařízení chladicí a na výrobu ledu, za podmínek stanovených v závěrečném protokolu35%ex p. 9 a)—e)ruční pumpy30%specielní pumpy odstředivé a turbinové: pro cukrovary, pivovary a sladovny, lihovary, rafinerie minerálních olejů, pro zařízení chladicí a na výrobu ledu, podle specifikace a za podmínek stanovených v závěrečném protokolu15%ex p. 26přístroje zvlášť nejmenované: pro cukrovary, pivovary a sladovny, lihovary a rafinerie minerálních olejů, podle specifikace a za podmínek stanovených v závěrečném protokolu:ex a)neobsahují-li kovů uvedených pod č. 14320%ex a)obsahují-li do 10% včetně kovů uvedených pod č. 14315%ex b), c)obsahují-li více než 10% kovů uvedených pod č. 14315%ex a), b), c)pro zařízení chladicí a na výrobu ledu30%ex p. 28části strojů a přístrojů pro cukrovary, pivovary a sladovny, lihovary, rafinerie minerálních olejů, pro zařízení chladicí a na výrobu ledu, požívajících smluvních cel, na povolení ministerstva financí:neobsahují-li kovů uvedených pod čís. 14335%obsahují-li kovy uvedené pod č. 14320%ex p. 34secí stroje na rozmetávání umělých hnojiv30%vyorávače řepy25%řezačky s ústím větším než 310 mm20%ex p. 35kombinované secí stroje na současné vysévání obilí a umělých hnojiv30%sázecí stroje na brambory20%Ex 168Váhy železné, příslušenství, části a závaží:ex p. 1železná závaží:neopracovaná50%opracovaná15%Ex 169Měřicí a vědecké přesné nástroje a příslušenství:ex p. 4kompresy z bavlněných tkanin, šité, naplněné píšťanským bahnem v původním balení70%Ex 177Lepenka, papír a papírové zboží:ex p. 4balicí papír z vařené slámy nebo vařeného dřeva, nehlazený ani na jedné straně, balicí papír z nebílené buničiny, nehlazený ani na jedné straně30%Ex 187Bavlněné tkaniny surové a bílené:ex p. 3gázy pro obvazy a bandáže nenapuštěné, upravené pro drobný prodej50%Ex 192Tkaniny jutové, lněné, konopné atd.:ex p. 4koberce zcela z juty s nestřiženým vlasem25%Ex 198Plstě a plstěné tkaniny ze srsti neb vlny, jakož i výrobky z těchto látek:p. 1plstě a plstěné tkaniny ze srsti:a)pouze ze srsti30%b)s příměskem vlny nebo bavlny20%p. 5plstě a plstěné tkaniny k výrobě mykacích povlaků40%Ex 199Vlněné tkaniny:ex p. 2šátky na hlavu a šály pestře tkané, váží-li m2:a)do 250 g včetně20%b)od 250—500 g včetně25%c)nad 500 g25%Ex 203Vlněné koberce s nestřiženým vlasem se vzorem na jedné straně, strojní20%Všeobecné poznámky k čís. 183—209.ex p. 7Vlněné a bavlněné tkaniny s příměskem hedvábí jsou vyclívány takto:ex c)nepřesahuje-li poměr hedvábí 10% celkového počtu nití v osnově a v útku — podle příslušného čísla sazebníku pro tyto tkaniny s přirážkou 10%Ex 212Knoflíky a košilové knoflíky:ex p. 2kovové knoflíky (guziki) všeho druhu, vyjma zlaté, stříbrné, platinové (čís. 148) a plechové knoflíky kalhotové (čís. 212 p. 3); knoflíky lněné, bavlněné, vlněné a hedvábné40%p. 3plechové knoflíky kalhotové (sestavené ze dvou plíšků)30%ex p. 4knoflíky porculánové, skleněné, kostěné40%ex p. 4knoflíky dřevěné30%Ex 214Skleněná zrna, perly skleněné, dřevěné, celuloidové, porculánové, kovové, kokosové atd. (z obyčejných hmot); nepravé perly; napodobeniny korálů z různých obyčejných hmot:ex p. 1 a 2perly a korále a výrobky z nich40%Ex 215Předměty modní (fantasijní) a toaletní, sestavené nebo rozložené; hračky:ex p. 3obyčejné galanterní zboží s částmi, výpravou nebo ozdobami z obecných kovů nebo jejich slitin atd., podle specifikace stanovené v závěrečném protokolu50%ex p. 4obyčejné galanterní zboží zvlášť nejmenované ze všech obecných kovů, nespojených s jinými kovy, váží-li kus do 1·2 kg; podle specifikace stanovené v závěrečném protokolu40% *) p. znamená položku. SEZNAM B. Zboží polské, pro něž se sazby československého celního sazebníků touto úmluvou snižují. Číslo československého celního sazebníkuOznačení zbožíSleva v procentechEx 73Veškerá drůbež (vyjma zvěř pernatou):ex a)živá:husy40%ex b)mrtvá, též vykuchaná, oškubaná nebo bez končetin:krocani, kuřata25%96Parafin:a)nečistý, také parafinové šupiny28½%b)jiný28½%Bavlněná příze:Ex 183jednoduchá, surováa)do čís. 12 po anglicku50%b)přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku50%c)přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku50%d)přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku33⅓%Poznámky:1.Bavlněná příze útková pro tkalcovny na látky polohedvábné, jednoduchá, surová, ve způsobě potáčů na krátkých nebo postupujících cívkách, které nejsou přes 13 cm dlouhé a přes 22 mm tlusté, na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením:ex c)přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku50%ex d)přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku33⅓%2.Jednoduchá surová příze bavlněná k výrobě tylu, záclon, výšivek a krajek na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením:ex c)přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku50%ex d)přes čís. 50 až čís. 60 po anglicku33⅓%399Cement40%Ex 432Plechy a plotny:a)neopracované (surové) [černé plechy]:1.silné 2 mm nebo silnější:α)silne 5 mm nebo silnější48·6%β)slabší 5 mm až 2 mm45·7%2.slabší 2 mm až 1 mm49·3%3.slabší 1 mm až 0·6 mm47·2%4.slabší 0·6 mm až 0·4 mm48%5.slabší 0·4 mm až 0·25 mm48·6%6.slabší 0·25 mm49·4%b)hlazené (dresované) nebo mořené (dekapované):1.silné 1 mm nebo silnější45·8%2.slabší 1 mm až 0·6 mm48·6%3.slabší 0·6 mm až 0·4 mm49·4%4.slabší 0·4 mm47·5%Ex 491Plechy a desky (válcované, vykované) dále neopracované:c)zinkové10%Ex 530Hospodářské stroje a přístroje, výslovně nejmenované:ex c) 2.drtiče s kovovými deskami a šrotovníky s kovovými deskami pro potřeby hospodářské44·4%Ex 538Stroje a přístroje výslovně nejmenované:ex a), b), c) 1.drtiče s kovovými deskami a šrotovníky s kovovými deskami40%2.na výrobu cementu40%3.pro úpravu textilních surovin a výrobků40%Ex 598Kyseliny výslovně jmenované:c) 1.kyselina sírová, nedýmavá30%Ex 600Soli vápenaté, strontnaté, barnaté a hořečnaté, výslovně jmenované:ex 1)karbid vápníku25%Ex 602Sloučeniny mědi, olova, zinku a cínu, výslovně jmenované:ex f)lithopony40%Ex 613Škrob (také škrobová moučka):bramborový škrob25%Ex 621Plyny zkapalněné, výslovně nejmenované:kysličník siřičitý (kyselina siřičitá)80% SEZNAM C. Cla touto úmluvou vázaná. Číslo polského celního sazebníkuOznačení zbožíDovozní clo vázanéEx 80Dehet a smola:p.* 2 b)kamenouhelný dehet preparovaný (destilovaný, bez lehkých olejů)2·— zl.Ex 167Stroje a přístroje, úplné nebo neúplné, zmontované nebo v částech:ex p. 1stroje pro cukrovary, pivovary a sladovny, lihovary36·50 zl.ex p. 26 a)přístroje zvlášť nejmenované:I.pro cukrovary, pivovary a sladovny, lihovary a rafinerie minerálnich olejů:A)neobsahují-li kovů uvedených pod čís. 14336·— zl.B)obsahují-li do 10% včetně kovů uvedených pod čís. 14338·25 zl.II.pro zařízení chladicí a na výrobu ledu31·50 zl. *) p. znamená položku. SEZNAM D. Cla a poplatky vázané. Číslo československého celního sazebníkuOznačení zbožíClo za 100 kg Kč96Parafin:a)nečistý, také parafinové šupiny80·—b)jiný100·—Ex 488 c)zinek surový24·— Polotovary minerálních olejů ve smyslu poznámky 1 ke třídě XXI: Číslo československého celního sazebníku Označení zbožíManipulační poplatek při dovozu za 100 kg netto KčEx 177 a)surový benzin20·—b)petrolejový destilát15·—c)parafinový olej7·—Ex 178 a)destiláty mazavých olejů20·—b)parafinový olej7·—Ex 179zbytky destilace minerálních olejů7·— Příloha E. Veterinární úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou. Článek 1. Dovoz zvířat a drůbeže, zvířecích surovin a předmětů, jimiž by mohla býti přenesena nákaza z území jedné ze smluvních stran na území druhé strany, může býti omezen na určitá vstupní místa pohraniční a podroben v nich zvěrolékařské kontrole státem, do něhož se dováží. Článek 2. 1. Každá z obou smluvních stran může: a) dáti prohlédnouti dovážená zvířata (čl. 1) úředním zvěrolékařem, b) žádati, aby dovážená zvířata byla opatřena osvědčením původu, vydaným místními úřady, a zdravotním vysvědčením, vydaným úředním zvěrolékařem, potvrzujícím, že zvířata jsou zdráva a že v době odeslání transportu a 40 dní před tím nepanovala ani v místě původu ani v okruhu 20 km žádná nakažlivá nemoc přenosná na týž druh zvířat. U jednokopytníků a skotu bude požadováno osvědčení původu a zdravotní pro každý kus zvláště, u ostatních zvířat stačí hromadna osvědčení. Tato osvědčení musí býti taková, aby na jich podkladě bylo možno dokázati totožnost zvířat, o něž jde. Osvědčení platí 10 dnů. Den, kdy osvědčení bylo vydáno, se nepočítá. Vyprší-li za dopravy tato lhůta, budiž osvědčení prodlouženo na dalších 10 dní. Zvířata buďtež znovu prohlédnuta zvěrolékařem státním nebo státními úřady zvlášť k tomu zmocněným. Výsledek této prohlídky budiž zaznamenán v osvědčení. Drůbež dopravovaná železnicí podrobí se prohlídce zvěrolékařské při nakládání jen tehdy, bylo-li zdravotní vysvědčení vyhotoveno před více než třemi dny. 2. Pro dovoz masa a masných výrobků platí pouze zákony a nařízení platná v zemi dovážející. Zásilky masné buďtež opatřeny: a) osvědčením zvěrolékaře oprávněného k úřední prohlídce jatečných zvířat a masa s uvedením výsledku prohlídky zvířete před porážkou a po ní; b) razítkem svědčícím o tom, že úřední prohlídka byla provedena zvěrolékařem, a pokud jde o vepřové maso, že bylo prohlédnuto na trichiny s negativním výsledkem. 3. Suroviny zvířecí, kromě vyjmenovaných v následujícím odstavci, buďtež při dovozu opatřeny úředním osvědčením potvrzujícím, že pocházejí ze zdravých zvířat a že v místě, odkud byly odeslány, nevyskytly se častěji případy sněti slezinné, že tyto výrobky nepřišly do styku se zvířaty stiženými nákazou a že mohou býti vyvezeny bez nebezpečí přenesení nákaz. Suché kůže divokých zvířat a králíků, tlačené desky rohové nebo rohy rozřezané na kusy, špičky rohů, denaturované vepřové škvarky, peří do peřin a peří všeho druhu, vlna praná nebo vyvápněná, v pytlích nebo balících, nepotřebují žádného osvědčení o původu; dovoz a průvoz těchto výrobků nepodléhá s hlediska veterinárního nijakému omezení. Článek 3. S přímými zásilkami zvířat a výrobků zvířecích, určenými pro průvoz přes území jedné z obou smluvních stran, bude v pohraničních stanicích stejně zacházeno jako se zásilkami určenými k dovozu. U zásilek zvířat, určených pro průvoz přes území jedné z obou smluvních stran, musí osoby zásilky doprovázející se vykázati dovozním povolením vlády státu dovážejícího. Vagony užívané při průvozu musí býti tak uzavřeny, aby krmivo, stelivo a hnůj nemohly za přepravy vypadnouti. Vykládání, překládání, jakož i přikládáni zvířat za průvozu územím jedné ze smluvních stran jest zakázáno. V případě nutnosti může se překládání připustiti pouze pod dozorem úředního zvěrolékaře. Vagony užívané při průvozu masa a masných výrobků buďtež za průvozu zaplombovány. Na průvoz z třetího státu budou se vztahovati předpisy tohoto článku, jestliže průvoz zemí, o niž jde, není zakázán z důvodů veterinárních. Obě smluvní strany nemohou v žádném případě odepříti příjem zásilky, byla-li zvířata uznána zdravými ve vstupní stanici průvozního státu. Článek 4. Zásilky, jež nevyhovují hořejším předpisům, jakož i zvířata, u nichž bude ve vstupní stanici země dovážející zjištěno, že jsou stižena nákazou nebo jí podezřelá, mohou býti vráceny do země vyvážející, nebo zvířata mohou na žádost vlastníka nebo jeho zástupce býti poražena. Důvod odepření třeba vepsati do osvědčení. Odmítnutí zásilky nutno sděliti nejkratší cestou pohraničnímu správnímu úřadu I. stolice země vyvážející. Zjistí-li se nákaza nebo podezření nákazy u dovezených zvířat až po překročení vstupní stanice, pak pro tato zvířata platí příslušné zákonné předpisy země dovážející; opis zápisu sepsaného v této věci bude bez odkladu zaslán druhé smluvní straně. Ve všech případech, na něž se vztahuje tento článek, třeba vyrozuměti přímo a bez průtahu delegáta ustanoveného případně k tomuto cíli (čl. 7). Článek 5. Vyskytne-li se mor skotu na území jedné ze smluvních stran, má druhá strana právo omeziti nebo zakázati dovoz skotu, vepřů a zvířecích surovin, jakož i předmětů, jimiž lze nákazu přenésti, až do úplného utlumení nemoci. Článek 6. Byla-li dopravou zvířat zavlečena z území jedné ze smluvních stran na území druhé strany nákaza, pro kterou platí povinnost oznamovací, nebo je-li taková nemoc rozšířena na území jedné z obou stran zvláště hrozivým způsobem, má druhá strana právo omeziti nebo zakázati na dobu nebezpečí nákazy dovoz zvířat, na něž jest tato nemoc přenosná, jakož i dovoz zvířecích surovin a předmětů, jimiž lze nákazu přenésti. Dovoz a průvoz nemohou býti ani omezeny ani zakázány v případech: sněti slezinné, sněti šelestivé, nákazy skotu, vztekliny, ozhřivky, puchýřiny jednokopytníků a skotu, prašiviny jednokopytníků a ovcí, červenky bravu vepřového, cholery drůbeže a moru slepičího, jakož i v případě tuberkulosy. Touto úmluvou zůstávají nedotčeny zákonné předpisy smluvních stran o nákazách zvířat, podle nichž lze, vznikne-li nákaza zvířat na hranici nebo poblíže hranice, podrobiti obchod mezi sousedními pohraničními okresy obou stran a průvozní obchod mezi ohroženými pohraničními okresy zvláštním omezením a zákazům, aby tyto nemoce byly utlumeny. Článek 7. Obě strany přiznávají si vzájemně právo vyslati na území druhé strany delegáta, aby byly zpravovány o zdravotním stavu domácích zvířat, o zařízení dobytčích trhů, jatek, karantén, jakož i o provádění veterinárních předpisů. Smluvní strany učiní opatření, aby shora uvedeným delegátům bylo usnadněno náležité vykonávání jich úřední činnosti. Článek 8. Obě smluvní strany budou každých 14 dní vydávati periodické zprávy o současném stavu nákaz zvířat a budou si je vzájemně vyměňovati. Pohraniční správní úřady I. stolice budou si vzájemně bez průtahu a přímo sdělovati vznik nákaz zvířat v pohraničních okresích. Ústřední úřady obou smluvních stran budou si telegraficky sdělovati první případ moru skotu v zemi, jakož i první případ této nemoci a plicní nákazy skotu na území správních úřadů II. stolice. Obdobné zprávy budou se podávati o utlumení shora zmíněných nemocí. Článek 9. Obyvatelé pohraničních pásem obou smluvních stran mohou překročovati hranici v kteroukoli denní hodinu v obou směrech s domácími zvířaty, aby vykonávali hospodářské a živnostenské práce, neb za příčinou letní, saisonní a denní pastvy, s výhradou, že budou dbáti všeobecných předpisů celních a předpisů týkajících se překročení hranice. Obě smluvní strany mohou shora uvedené výhody činiti závislými od splnění těchto podmínek: a) k vykonávání hospodářských prací a k provozování živnosti mohou vlastníci nebo průvodci zvířat doprovázeti tato zvířata přes hranici, vykáží-li se osvědčením vydaným starostou příslušné obce, kde jsou tato zvířata. Osvědčení musí obsahovati: 1. příjmení a jméno vlastníka nebo průvodce zvířat, 2. počet zvířat a jich podrobný popis (druh, pohlaví, barva, podrobné značky), 3. místo, kam se vlastník odebírá se zvířaty, 4. potvrzení, že v obci není rozšířena žádná nákaza přenosná na stejný druh zvířat. Platnost osvědčení omezuje se na 6 dní. b) zvířata hnaná na letní pastvu musí býti opatřena jednotlivými pasy nebo hromadnými pasy vydanými osobou k tomu oprávněnou, na nichž jest úředním zvěrolékařem potvrzeno, že na území příslušného správního úřadu II. stolice, z něhož zvířata pocházejí, není rozšířen mor skotu a že sousední okresy nejsou zamořeny slintavkou a kulhavkou a plicní nákazou. Dále musí zvířata hnaná na letní pastvu na území druhé strany býti opatřena značkami, umožňujícími zjištění jich totožnosti (pálení). Za takové značky jsou považovány známky ušní, žehy a pod. Jednotlivá stáda opatřená značkami a pasy musí býti sepsána a soupis musí býti vyhotoven ve 4 exemplářích, z nichž jeden obdrží úřední zvěrolékař okresu, na jehož území leží pastva, druhý pak obecní úřad místa, z něhož zvířata pocházejí; příslušné celní úřady obou stran obdrží též po jednom exempláři. Pasy stáda musí býti uloženy u obecního úřadu, v jehož obvodu jest pastva. Bezprostředně před vyhnáním zvířat na letní pastvu, jakož i před jejich návratem z pastvy do místa, odkud pocházejí, budou zvířata prohlédnuta úředním zvěrolékařem, pokud se týče jich zdravotního stavu. Místo, odkud pocházejí zvířata na letní pastvu hnaná, jakož i místa, jimiž stádo bude hnáno, nesmí býti zamořena slintavkou a kulhavkou, morem skotu a plicní nákazou. Zvěrolékařská prohlídka na hranici se nekoná. c) Vyskytla-li by se však za pastvy mezi zvířaty, o něž jde, nákaza v části stáda nebo i na jiném místě méně než 20 km od místa pastvy vzdáleném, nebo na cestě, kterouž se stádo musí vraceti k pohraničnímu místu, bude návrat zvířat na území druhé strany zakázán, není-li z naléhavých důvodů (nedostatek píce, hrozící špatné počasí atd) nutno učiniti výjimku. V tomto případě může dojíti k návratu zvířat nákazou nestižených teprve po provedení bezpečnostních opatření, o kterých se dohodnou příslušné úřady, aby bylo zamezeno rozšíření nákazy. d) V případě nutnosti mohou si smluvní strany ve společné dohodě přiznati vzájemně další výhody v pohraničním styku. Článek 10. Železniční vozy, v nichž byla dopravována zvířata (skot, koně, osli, muli, ovce, kozy, brav vepřový a drůbež), budou i se železničním náčiním při tom používaným čistěny a desinfikovány podle předpisů platných v dotyčné zemi. Případné změny těchto předpisů nemohou zmírniti opatření předepsaná v dotyčné zemi v době, kdy tato úmluva byla uzavřena. Obě smluvní strany si vzájemně sdělí tyto změny. Čistění a desinfekce, provedené shora zmíněným způsobem na území jedné strany, budou druhou smluvní stranou uznány za dostatečné. Článek 11. Omezení a zákazy, trvající v době, kdy tato úmluva nabude působnosti, budou zrušeny, jestliže by neodpovídaly ustanovením této úmluvy. Dr. EDUARD BENEŠ v. r. AL. SKRZYŃSKI v. r. JÓZEF KIEDROŃ v. r. Příloha F. Závěrečný protokol k veterinární úmluvě. Při uzavření veterinární úmluvy dohodly se obě strany na těchto výhradách, které budou vzájemně závaznými: 1. V příslušných pohraničních místech budou učiněna opatření, aby zvěrolékařská služba byla prováděna rychle a bez průtahu. Dříve než tato úmluva nabude působnosti, budou pohraniční místa určená pro přechod zvířat stanovena po společné dohodě obou stran a nebudou moci býti změněna opět jen společnou dohodou těchto stran. 2. U zásilek drůbeže menších než 100 kusů budou se požadovati při přechodu hranic pouze osvědčení vydaná místními úřady (čl. 2 b). Ostatní ustanovení článku 2 nevztahují se na takové zásilky. Ustanovení shora uvedená týkají se drůbeže vyvážené z pohraničního okresu jedné země ke spotřebě v pohraničním okresu druhé země. 3. Ve styku mezi pohraničními okresy obou zemí nebude se osvědčení požadovati pro hnůj. Totéž vztahuje se stejně na sušená střeva, jícny, žaludky, měchýře, zasílané poštou; pro maso hovězí, vepřové, skopové, jakož i pro mrtvou drůbež nebude osvědčení požadováno ani v pohraničním styku, ani pro soukromé zásilky poštovní ani pro osobní potřebu cestujících a turistů. 4. Koňské maso připustí se k dovozu toliko, pochází-li z veřejných jatek jsoucích pod stálým dozorem zvěrolékařským. Obě strany si vzájemně sdělí seznam těchto jatek, dříve než veterinární úmluva nabude působnosti. Předpisy shora uvedené o dovozu masa nevztahují se na průvoz. Dovoz psího masa není dovolen. 5. Vznik vztekliny u psů a koček nebude překážeti vydání osvědčení původu, o němž mluví článek 2 b), pro ostatní zvířata domácí. Rovněž vznik prašiviny ovcí a koz nebude překážeti vydání osvědčení pro jednokopytníky a naopak. 6. Při dovozu jednokopytníků z míst, která jsou v značnějším stupni zamořena ozhřivkou nebo nákazou hřebčí, vyhrazují si obě strany, aby v místě určení mohla býti zvířata podrobena diagnostickému řízení za příčinou zjištění těchto nemocí. To platí stejně pro plicní nákazu skotu u zvířat pocházejících z území správních úřadů II. stolice, v nichž jest tato nákaza rozšířena, jakož i pocházejících z území, v nichž neuplynula lhůta nejméně 6 měsíců od posledního objevení se nákazy a v nichž plicní nákaza nebyla úředně prohlášena za utlumenou. Ustanovení předcházející netýkají se jatečných zvířat. 7. Zamítnutí přijetí transportu v důsledku podezření týká se pouze zvířat, o nichž je prokázáno, že přišla do styku se zvířaty nemocnými nebo podezřelými, tudíž zvláště zvířat, dopravovaných současně v jednom železničním vagonu neb vykládaných či nakládaných v téže stanici, na téže rampě a téhož dne. Žádosti vlastníkově nebo jeho zástupce, aby zvířata byla poražena (čl. 4), bude vyhověno pouze v závažných a zvláště odůvodněných případech. 8. Vyskytne-li se mor skotu na území jedné ze smluvních stran, může vláda druhého státu omeziti nebo zakázati dovoz zvířat a předmětů (čl. 5). Takové omezení či zákaz vztahuje se pouze na správní okres II. stolice, kde se vyskytla nákaza, a na správní okresy II. stolice sousední. 9. Tytéž zákazy obsažené v čl. 6 budou omezeny pouze na zamořená území správních úřadů I. stolice a na sousední okresy I. stolice a zůstanou v působnosti toliko do utlumení nákazy. Jsou-li lhůty pro úřední vyhlášení o zániku nákazy na územích smluvních stran rozličné, jest rozhodnou lhůta delší. 10. Ustanovení posledního odstavce článku 6 veterinární úmluvy nevztahují se na průvoz po železnici ve vozech úředně uzavřených a plombovaných; avšak v tomto případě jest zakázáno veškeré přikládání a zadržování transportu v zamořeném pohraničním okresu. 11. Nehledě k ustanovením o buletinech (čl. 8) sdělí si pohraniční správní úřady I. stolice obou stran vzájemně značnější rozšíření těchto nemocí: lissa, malleus, exantema coïtale paralyticum, anaemia perniciosa, aphtae epizooticae, scabies, pleuropneumonia contagiosa boum, variola ovina, septicaemia pestis suum, pestis bovina. Toto sdělení musí obsahovati veškerá data znázorňující náležitě stav věcí a udávati preventivní opatření, jež byla učiněna. Správní úřady I. stolice obou smluvních stran si vzájemně sdělí telegraficky každý první případ moru skotu, plicní nákazy a slintavky a kulhavky, zjištěný v pohraničních okresech. 12. Doprava mléka, mléčných výrobků, vajec, ryb a jiker a včel nepodléhá z hlediska zvěrolékařského žádnému omezení. V případě nutnosti však obě smluvní strany si vyhrazují právo stanoviti určitá omezení. Dr. EDUARD BENEŠ v. r. AL. SKRZYŃSKI v. r. JÓZEF KIEDROŃ v. r. Závěrečný protokol. Přistupujíce k podpisu obchodní úmluvy uzavřené dnešního dne, podepsaní plnomocníci učinili tyto výhrady a tato prohlášení, jež budou tvořiti nedílnou část vlastní úmluvy: K článku I. Pokud jde o provádění ustanovení článku I. o usazování příslušníků jedné z vysokých smluvních stran, o nichž se mluví v článku I, na území druhé strany, obě smluvní strany si vyhrazují možnost odepříti právo k nastoupení obchodu nebo živnosti také řečeným příslušníkům druhé strany, jestliže by při takovém nastupování byl zjevným úmysl soustřediti se v nepoměrném množství v krajích, jejichž hospodářský význam by neospravedlňoval takové soustřeďování. K článku XX. Smluvní strany shodují se, že budou považovati za prohibitivní doložku ve smyslu článku XX pouze ony podmínky použití snížených sazeb, které mají za účel vyloučiti z výhody sníženého tarifu zboží stejného druhu, ale cizího původu. Za prohibitivní doložky nebudou se však považovati podmínky stanovené pro použití sníženého tarifu k tomu, aby bylo zajištěno vyhovění požadavkům vnitřní spotřeby, pokud jde o určité zboží, nebo aby byl zajištěn rozvoj námořních nebo říčních přístavů, jakož i podmínky uložené pro použití tarifů stanovené se slušným zřetelem k zájmům vlastním oboru železničněprovoznímu, na př. aby byly získány nové přepravy, sníženy výlohy trakční atd. Podle tohoto výkladu budou považovány: 1. za doložky prohibitivní: podmínka, že zboží, o něž jde, přišlo z tuzemska, požadavek, aby zboží bylo označeno jménem, jež jest nepřístupno cizímu zboží téhož druhu, podmínka, že zboží bylo dopraveno do stanice odesílací silničními vozidly nebo vlečkou, podmínka, že surovina, z níž jest zboží požívající sníženého tarifu zhotoveno, byla přepravena po tuzemských železnicích; 2. za doložky přípustné: podmínka vnitřní spotřeby, podmínka kombinované přepravy po železnici a po vodě, podmínka, že týmže odesílatelem bude v určité lhůtě podáno k přepravě nejméně určité množství zboží, podmínka, že zboží bude současně podáno k přepravě v množství dostačujícím pro celý vlak atd. K článku XXII. Obě smluvní strany se shodují, že doložce článku XXII jest rozuměti takto: V případě, že by jedna ze smluvních stran přiznala třetímu státu v obchodní nebo tarifní úmluvě příznivější zacházení než podle doložky o paritě ve smyslu článku XIX, bude druhá smluvní strana míti plné právo žádati, aby jí bylo přiznáno totéž zacházení. K článku XXVIII. Aby mohlo býti přikročeno k revisi nebo doplnění této úmluvy bez předchozí výpovědi, dohodly se obě smluvní strany, že na žádost jedné z nich po uplynutí jednoho roku zahájí potřebná jednání. Pokud jde o používání celního sazebníku polského: K čís. 5 p. 6b): Okurky v octě a slané vodě, též s přísadou kopru: Láhve uzavřené blanou nepovažují se za neprodyšně uzavřené. K čís. 35 p. 2: Olomoucké tvarůžky: Olomoucké tvarůžky jsou chudé sýry, málo sfermentované, kulatého tvaru, malého průměru a zvláštní vůně. K čís. 62 p. 11 b), c): Pod názvem „dziczki“ položky 62 p. 11 b) rozumí se pláňata ovocných stromů. K čís. 66 p. 1: Do této položky patří vápenec. Dlažební kameny patří do této položky též, jsou-li tvaru krychlového. K čís. 69 p. 5: Do této položky patří asbestové ucpávky, též spojené s jinými látkami. K čís. 72 p. 5: Do této položky patří šamotové roury. K čís. 72 p. 6: Do této položky patří zvonivkové cihly a plotny o síle 40 mm a více. K čís. 73 p. 4: Do této položky patří zvonivkové cihly a plotny slabší 40 mm. K čís. 77 p. 8: Do této položky patří též tažené tabulové sklo. K čís. 160 p. 2: Lopaty, rýče, motyky: Celní sazba 25·— zl. za 100 kg zůstane vázána 13 měsíců ode dne, kdy tato úmluva nabude působnosti, avšak bez újmy pro doložku nejvyšších výhod. K čís. 152 a 167: Všeobecné poznámky. Stroje a přístroje zmontované proclívají se podle příslušné položky strojů a přístrojů úplných, i když různé jejich části jsou dováženy buď současně nebo postupně v různých zásilkách. Veškeré dílčí zásilky musí býti prohlášeny u téhož celního úřadu ve lhůtě, jež nesmí přesahovati 4 měsíce ode dne první prohlášky. Současně s prohláškou první dílčí zásilky předloží dovozce celnímu úřadu příslušnou žádost s plánem nebo konstruktivním výkresem a soupisem obsahujícím hlavní součástky, jejich povahu a přibližnou váhu každé zvláště. Tento soupis musí též obsahovati celkovou přibližnou váhu vedlejších součástí. K čís. 167: Aby stroje a přístroje uvedené v seznamu A, pro jejichž vyclívání jsou v témž seznamu stanoveny zvláštní podmínky, mohly požívati smluvních sazeb, dlužno předložiti celnímu úřadu prohlášení výrobcovo potvrzující, že jde o výrobky určené k naznačeným účelům, jakož i souhlasné prohlášení příjemcovo. Proclívání strojů a přístrojů, pro něž jsou cla snížena a jejichž dovoz se řídí zvláštními podmínkami výše uvedenými, jest vyhrazeno těmto celním úřadům: Bílsko, Těšín, Dědice, Gdansko, Krakov, Lvov, Poznaň, Varšava, Vilno. K čís. 167 p. 1: Specifikace strojů pro cukrovary, pivovary, sladovny a lihovary, které požívají smluvních sazeb dle seznamu A této smlouvy: Stroje pro cukrovary: stroje na praní řepy s lapači kamení, listí a slámy, řezací stroje na řepu, lisy na řízky, odstředivky na cukr s přístroji na vyprazdňování (dechargeury) a přístroji k odlučování šťav, lisy na kostkové tyčinky a kostkové desky a stroje na rozsekávání kostkových tyčinek a desek na kostky, zařízení na mletí cukru, zařízení na prosévání cukru, balicí stroje na cukr, stroje na mytí forem na cukr, stroje na praní filtračních plachetek. Stroje pro pivovary a sladovny: stroje na odkličování ječmene, šrotovníky sladu, čisticí a lešticí stroje na slad, stroje na utužování sudů, hydraulické nebo s pohonem transmisním, stroje na odstraňování zátek, stroje na mytí sudů, stroje na vymívání sudů, stroje na zkoušení sudů, stroje na vysmolování sudů, stroje na zátkování lahví, stroje na praní filtrační hmoty. Stroje pro lihovary: stroje na praní brambor a řepy, mačkadla sladu. K ex čís. 167 p. 7 a—f; ex 167 p. 9 a—e: Specielní pumpy parní a transmisní; specielní pumpy centrifugální a turbinové: pro cukrovary, pivovary a sladovny, lihovary, rafinerie minerálních olejů, pro zařízení chladicí a na výrobu ledu. Za specielní pumpy, požívající smluvních sazeb podle seznamu A této úmluvy, dlužno považovati: Pro cukrovary: čerpadla na brýdové vody, čerpadla na vápenné mléko, čerpadla na řízky, čerpadla na šťávy, čerpadla na melasu, čerpadla na syrupy, čerpadla na cukrovinu. Pro pivovary a sladovny: čerpadla na mladinku, čerpadla na mláto, regulátory tlaku (bez motoru). Pro lihovary: čerpadla na záparu, čerpadla na líh. Pro rafinerie minerálních olejů: čerpadla na minerální oleje, čerpadla na destiláty a produkty minerálních olejů. Pro zařízení chladicí a na výrobu ledu: čerpadla na slanou vodu, čerpadla na solné roztoky. K čís. 167 p. 26: Přístroje pro cukrovary, pivovary a sladovny, lihovary, rafinerie minerálních olejů, pro zařízení chladicí a na výrobu ledu, požívající smluvních sazeb podle seznamu A této úmluvy: Pro cukrovary: lapače drti, difusery a difusní přístroje, přístroje na hašení vápna, separátory vápenného mléka, malaksery, refrigeranty, krystalisatory, filtrační lisy, filtry (otevřené nízkotlaké filtry, uzavřené filtry skříňové, filtry na spodium), přístroje na čistění šťav aktivním uhlím, přístroje na síření šťav, předhřívače, přístroje odpařovací, přístroje vakuové, zařízení na sušení řízků, přístroje na praní spodia, granulátory, přístroje na sušení cukru, přístroje na chlazení cukru. Pro pivovary a sladovny: obraceče sladu, sladovací bubny a sušicí bubny s pohonem, vystírací kádě s míchadly, scezovací kádě s míchadly, cízy na chmel s míchadly, rmutové pánve s míchadly, mladinkové pánve s míchadly, monžíky na chmel s míchadly, mladinkové filtry (filtrační lisy), sprchové chladiče, kondensátory protiproudové, refrigerátory slané a sladké vody, refrigerátory s míchadly, filtry na vzduch, filtry na prach, chladicí kádě, pivní filtry, přístroje na plnění sudů, přístroje na plnění lahví, přístroje na mytí lahví, přístroje pasteurisační. Pro lihovary: pařáky, zapařovací kádě, monžíky, chladicí hadice s míchadly, protiproudové ohřívače napájecí vody, přístroje destilační, přístroje rektifikační. Pro rafinerie minerálních olejů: kotle beztrubkové pro rafinerie minerálních olejů, též s retortami vně upravenými, rourové chladiče, předhřívače olejů, deflegmatory, přístroje rektifikační benzinu, filtry minerálních olejů, filtry na odbarvování minerálních olejů, přístroje a zařízení na regeneraci odbarvovacích prášků (silikátů), přístroje chladicí parafinových olejů (krystalisátory), filtrační lisy, přístroje na dopravu kyseliny (monžíky), přístroje na ekstrakci parami benzinovými, přístroje na ekstrakci minerálních olejů benzinem, přístroje na destruktivní destilaci (krakování) minerálních olejů, přístroje na výrobu lehkých olejů z těžkých frakcí. Pro zařízení chladicí a na výrobu ledu: kondensátory ponorné, kondensátory sprchové, kondensátory protiproudové, kondensátory povrchové, dochlazovače, refrigeranty, refrigeranty na sladkou vodu s přístroji odpařovacími, přístroje odpařovací, vzduchové chladiče, generátory na výrobu ledu, krystalisátory. K čís. 177 p. 2 c): Do této položky patří též tak řečené isolační plstě (lepenka z konopných odpadků napuštěná dehtem). K čís. 191 pozn. a 192 p. 4: Do položky 192 p. 4 patří pouze koberce s vlasem střiženým nebo nestřiženým a koberce ženylkové. U koberců ženylkových jest přípustna přísada bavlny (3%). Všechny ostatní koberce patří do poznámky k čís. 191. K všeobecným poznámkám k čís. 183—209. K poznámkám 4, 5, 6: Šátky (na hlavu) a šály s třásněmi přišitými, pokud tyto třásně jsou z téže látky jako šátky a šály, proclívají se podle poznámky 5. Šály a šátky na hlavu z jiné látky než hedvábí nebo polohedvábí s třásněmi z hedvábí všeho druhu proclívají se podle poznámky 6. Kapesníky, stolní a ložní prádlo, ručníky atd. lemované, též ažurované se proclívají podle poznámky 5. K čís. 212 p. 2, 3: Knoflíky se proclívají podle tohoto saz. čísla, též jsou-li pokryty látkami vyjmenovanými pod p. 3 čís. 215. K čís. 215 p. 3, 4: Specifikace předmětů patřících do tohoto čísla: Kuřácké potřeby: špičky na doutníky a cigarety, pouzdra, popelníčky. Prsteny, kroužky, náramky; dýmky a lulky. Hřebenářské výrobky. Jehlice: jehlice všeho druhu, jehlice na háčkování. Toaletní předměty: Toaletní pouzdra, kartáčky na zuby. Jablonecké zboží: Náramky, náhrdelníky, jehlice, náušnice, jehlice do nákrčníků a jiné, kroužky, růžence, náprstky, čelenky, přívěsky, prsteny, perly kovové a podobné předměty jablonecké. Pokud jde o používání celního sazebníku československého: Při provádění této úmluvy jest vláda československá oprávněna zavésti valutní koeficient za těchto podmínek: Jestliže by se zjistil v kursu československé koruny ve srovnání s jejím středním kursem za rok 1923 oproti dolaru nebo libře šterlinků nebo oproti střednímu kursu těchto dvou měn vzestup nebo pokles nejméně o 10% vyplývající z kursovního poměru za celý jeden měsíc, zavede vláda československá valutní koeficient takovým způsobem, aby zachovala všeobecným a smluvním clům hodnotu, kterou by měla se zřetelem na střední kurs řečených měn za rok 1923. Aby byla stále udržována tato rovnocennost hodnoty cel, bude vláda československá případně upravovati koeficient ve lhůtách nejdéle měsíčních. Pro zjištění měnových kursů bude vláda československá bráti za základ záznamy na burse v Praze nebo v New-Yorku nebo v Londýně. K seznamu D. Polotovary minerálních olejů: Manipulační poplatky při dovozu polotovarů minerálních olejů čís. 177 a 178, jakož i zbytků destilace čís. 179 celního sazebníku československého mohou býti nahrazeny úplně nebo z části cly, při čemž se rozumí, že součet nového cla a nového manipulačního poplatku nebude moci převyšovati v žádném případě sazby stanovené v seznamu D. S druhé strany však při vývozu polotovarů minerálních olejů výše uvedených nebude v Polsku vybírán žádný poplatek nebo vývozní clo. K čís. 96: Parafin: Tato smluvní sleva přiznává se výlučně pro parafin. K čís. 488 c): Zinek, též slitiny zinku s olovem nebo cínem: Zinkový prach patří podle vysvětlivek k celnímu sazebníku československému do sazebního čísla 488 c). K čís. 613: Bramborový škrob: Za příčinou vyclení dle smluvní sazby zásilka bramborového škrobu musí býti doprovázena osvědčením polského náležitě k tomu oprávněného úřadu, potvrzujícím, že jde o škrob bramborový. K čís. 621 a): Kysličník siřičitý: Aby kysličník siřičitý byl vyclíván dle smluvní sazby, jest třeba, aby zásilka byla doprovázena osvědčením potvrzujícím obsah nádoby. Toto osvědčení bude vydáno úřadem příslušného vojevodstva. Dr. EDUARD BENEŠ v. r. AL. SKRZYŃSKI v. r. JÓZEF KIEDROŃ v. r. (Překlad.) Dodatkový protokol k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925. Podepsaní plnomocníci, náležitě zmocnění, prohlašují, že se shodli takto doplniti nebo upraviti seznam A obchodní úmluvy ze dne 23. dubna 1925: Číslo polského celního sazebníkuOznačení zbožíSleva v procentechEx 5 ex p. 2*)Kyselé zelí 87·5% ex p. 6 b) Okurky v octě a slané vodě, též s přísadou kopru (Obsah kyseliny octové nesmí přesahovati 3%) 88·3%Ex 6 p. 1 čerstvá jablka, obyčejná (od 1. září do 15. ledna) 83·3%ex p. 2 Veškeré druhy čerstvých švestek a sliv 91·7% Třešně, višně, čerstvé 89·2%Ex 24 p. 4 Marmelády a povidla z ovoce a z ovocných bobulí s cukrem — včetně bezprostředního obalu 60 %ex p. 5 b) Malinová šťáva (v nádobách neprodyšně neuzavřených) bez cukru, též v sudech 82·5%p. 6 Povidla bez cukru; ovocná dřeň bez cukru — včetně bezprostředního obalu 83·3%ex p. 8 Turecké cukroví: rahat-lukum, čurčela; lékárnické oplatky 67 %Ex 57 ex p. 3 Kožená obuv vyjmenovaná pod sazebním číslem 57 p. 1 c), opatřená špičkami, páskami a obrubami z kůže lakované Nejvýhodnější clo saz. čísla 57 p. 1. c) s přirážkou 30% tohoto claex p. 3 Obuv vyjmenovaná pod saz. číslem 57 p. 2, opatřená špičkami, páskami a obrubami z kůže lakované Nejvýhodnější clo saz. čísla 57 p. 2 s přirážkou 25% tohoto claex p. 3 Obuv zámišová 60 %Ex 74 ex p. 5 b) Nádobí a zboží hrnčířské z obyčejné hlíny, výslovně nejmenované, též polévané; s ozdobami, malbami a řezbami 20 %Ex 75 p. 3 Fajansové zboží: výrobky s malbami, zlacené anebo se vzory vícebarevnými všeho druhu, s ochrannou obrubou z drahých kovů 25 %Ex 172 ex p. 1 a)Hudební nástroje: piana20 %p. 2 Pianina 20 %Ex 203 Vlněné koberce s nestřiženým vlasem, se vzorem na jedné stranč, strojní 68 %Ex 212 Kovové knoflíky (guziki) všeho druhu, vyjma zlaté, ex p. 2 a) stříbrné, platinové (čís. 148) a plechové knoflíky kalhotové (čís. 212 p. 3); knoflíky lněné, bavlněné, vlněné a hedvábné 50·5% p. 3 Plechové knoflíky kalhotové (sestavené ze dvou plíšků) 48·7%ex p. 4 Knoflíky porculánové, skleněné, kostěné 55·6%ex p. 4 Knoflíky dřevěné 48·2% *) p. znamená položku. Tento dodatkový protokol, jenž tvoří nedílnou část obchodní úmluvy ze dne 23. dubna 1925, sdílí osud zmíněné úmluvy, pokud se týče ratifikace a výměny ratifikačních listin, nabytí působnosti, dřívějšího uvedení v účinnost, doby platnosti a výpovědi. Čemuž na svědomí plnomocníci podepsali tento Dodatkový protokol. Dáno dvojmo v Praze dne 3. července roku tisícího devítistého dvacátého pátého. J. DVOŘÁČEK v. r. ALEXANDR DUNAJECKI v. r. (Překlad.) II. Dodatkový protokol k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925. Podepsaní plnomocníci, náležitě zmocnění, prohlašují, že se shodli takto doplniti nebo upraviti obchodní úmluvu ze dne 23. dubna 1925 a dodatkový protokol ze dne 3. července 1925: Listina I. Výrobky československé, na které jsou snížena cla dle tohoto dodatkového protokolu. Číslo polského celního sazebníkuOznačení zbožíSleva v procentechex 3Mouka, krupice, slad, hrách loupaný:ex p. 2krupice:ex b)krupice kukuřičná55ex 4Bramborový škrob, škrobová moučka, nudle, makarony, arrowroot, leiogomme, dextrin, ságo a otruby mandlové neparfumované:ex p. 2bramborové ságo25ex Poznámka: Bramborové ságo, v malých balíčkách, vážících každý 2 kg a méně — včetně váhy bezprostředního obalu25ex 6Ovoce, též bobulové:p. 1jablka čerstvá obyčejná (zasílaná bez obalu) à la rinfusa (v pytlích, bednách, koších nebo sudech, obalech vystlaných uvnitř papírem neb jinou látkou balicí)88p. 6čerstvé hrozny25ex 46Výrobky z vlasů, chlupů a štětin:ex p. 2Výrobky z chlupů a štětin:ex a)kartáče kromě kartáčů toiletních, kartáčů na šaty (pol. 215 cel. saz.) a technických ve dřevě, železe, kovu a tkanině, nehlazené, neleštěné; tkaniny a síta vlasová30b)kartáče vyjmenované v p. 2 a) leštěné, lakované nebo hlazené30ex 51Zvířecí tuky a oleje tuhé, mazavé nebo tekuté, též mastné kyseliny, kromě zvl. jmenovaných; všeliké ztužené tuky:p. 3degras30ex 55Kůže vyčiněné, rovněž i poločiněné, celé, v půlkách i odpadky:ex p. 1 a)odpadková kůže (vazy a krajiny; vazy: šířka nejvýše 25 cm, nepoltěné a nebarvené, vydělané na způsob podešvic i s tvářemi; krajiny: šířka nejvýše 15 cm, nepoltěné a nebarvené, vydělané na způsob podešvic i s nožinami)15ex p. 3svrškové kůže, měkké, hovězí, koňské i telecí:ex a) IIčiněné látkami rostlinnými (juchta, kravina, vašeta, poltěnka) barvy přírodní, nebarvené30ex p. 5kůže lícované86ex 57Obuv a kožené výrobky:ex p. 1 c)obuv vyjmenovaná pod saz. číslem 57 p. 1 c, je-li zhotovena z kůží vyjmenovaných pod sazebním číslem 55 p. 1, 2 a 335p. 1 d)kožená obuv zvláště nejmen., váží-li pár více než 600 gr. do 900 gr. včetně25ex p. 1 e)obuv vyjmenovaná pod saz. číslem 57 p. 1 e, je-li zhotovena z kůží vyjmenovaných pod saz. číslem 55 p. 1, 2 a 330Poznámka: Kožená obuv, zvláště nejmenovaná, s holínkami z kůží částečně neb úplně jiné barvy než svršek, vyclívá se podle odpovídajících liter p. 1 saz. čísla 57 s přirážkou 50%, sníženou na 30%.ex 60Výrobky korkové a rašelinové:ex p. 1výrobky korkové:d)výrobky z odpadků korkových pro účely isolační i s příměsí látek spojujících20ex 62Rostliny a jich části, zvl. nejmenované:ex p. 11rostliny živoucí:a)stromky, keře a rostliny bez květů a rozvitých poupat30ex 64Výrobky košíkářské a výrobky pletené z látek rostlinných:ex p. 2Výrobky z rákosu:a)bez ozdob20b)zdobené obyčejnými látkami20ex 66Kameny neopracované nebo poloopracované:ex p. 3stavební kámen, kromě zvláště jmenovaného:d)dlažební kámen60p. 11mlýnské kameny hotové, složené z jednotlivých kusů přírodního kamene (z křemenů)25p. 12mlýnské kameny z umělé jednolité křemenné hmoty, mlýnské kameny karborundové atd. (s železnými obručemi, opatřené na spodní části pískovcovou nebo cementovou vrstvou)25ex 69Osinek a isolační hmoty:p. 6isolační hmoty (hlína, infusorní hlína, atd.) s příměsí osinkových vláken neb jiných obyčejných látek, jako chlupů, pilin, konopí atd10ex 70Výrobky z kamenů všelikého druhu, vyjma drahokamy a polodrahokamy; výrobky ze sádry, alabastru a napodobenin kamenů:p. 2obyčejné, kamenické, bez vytesaných a rytých ozdob, též s vypuklými povrchy20ex 72Umělý stavební kámen a výrobky z hmot ohnivzdorných:p. 8retorty pro plynárny a jich části20ex 73Roury; výrobky keramické z hmoty spékané (kamenné):ex p. 5hliněné obkladačky, polévané nebo nepolévané, z hlíny všeliké barvy; hladké, nebo s vypouklými nebo s prohloubenými ozdobami:ex a)jednobarevné: nepolévané20polévané15ex 74Hrnčířské zboží z obyčejné hlíny nebo z cementu; kachle pro kamna, cihly z hlíny hrnčířské (barvené nebo bílé); výrobky železobetonové:ex p. 5nádobí a výrobky hrnčířské, zvl. nejmenované, též polévané:a)bez vzorků a ozdob25c)kameninové roury65p. 6kuchyňské nádobí a výrobky z hlíny ohnivzdorné, též kamenné, zvl. nejmenované30ex 75Výrobky fayencové:ex p. 1desky bílé 20ex p. 2nádobí fayencové s povrchem jednobarevným, avšak jiné barvy, než jednobarevný vnitřek25jiné20ex 76Výrobky porculánové:p.2výrobky porculánové, bílé neb jednobarevné, kromě zvláště vyjmenovaných; hřeby s porculánovými hlavičkami15ex p. 7výrobky k účelům elektrotechnickým a laboratorním:ex a)nemontované: koule, isolátory, pípy, kroužky k objímkám, kolíky; výrobky k účelům laboratorním — váží-li kus: III. 2000 gr nebo více15ex 77Skleněné zboží:ex p. 1 c)láhve na sodovou vodu montované nebo nemontované30p.2výrobky zvlášť nejmenované ze skla bílého nebo polobílého, nebroušené, nehlazené, neřezané, též s dny, okraji, hrdly, zátkami a krky broušenými neb hlazenými, se znaky, nápisy a vzory litými nebo lisovanými, avšak bez jiných ozdob:ex a)sklo servisové, spadající pod sazební číslo 77 p. 2a, jiné než vyjmenované pod saz. čís. ex 77 ex p. 2 a v obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925 .15ex b)sklenky (na víno, likéry, koňak, atd.), poháry, sklenice, gobelety, pokály, láhve na konservy, mísy, misky, talíře, slánky, popelníčky), cylindry k lampám20ex p 6 a)sklenky (na víno, likéry, koňak, atd.), sklenice, sklenice na pivo bez ucha, pokály, talíře, misky, poháry, mísy, slánky, popelníčky, láhve na konservy s rýhami, kresbami, nápisy a znaky leptanými, matovanými nebo guillochované, bez jiných ozdob, s výjimkou vyjmenovaných pod saz. číslem 77 p. 4 a 5 b70ex p. 6 a)sklenice na pivo a vodu s uchy, s kresbami, nápisy, znaky, leptanými, matovanými nebo guillochované, bez jiných ozdob, s výjimkou vyjmenovaných pod saz. číslem 77 p. 4 a 5 b85ex 78Sklo zrcadlové, zrcadla, sklo tabulové, silnější než 5 mm:p. 2sklo tabulové neopracované, t. j. nematované, nebroušené a neleštěné podléhá clu podle p. 1 se srážkou 35%.p. 7sklo tabulové silnější než 5 mm s vloženým drátěným pletivem25ex 90Přírodní soli zvlášť nejmenované, nečištěné, salínky, matečné louhy; minerální bahna:ex p. 2minerální bahno trenčiansko-teplické v původním balení o 5 kg nebo méně, včetně váhy bezprostředního obalu40ex 122Pečetní vosk a pivovarská smůla:p. 3pivovarská smůla40ex 137Barvy a barviva zvlášť nejmenovaná; barvy a hlinky zabarvené nepatrným množstvím organického pigmentu (5% nebo méně), barvy a hlinky, rozdělané s vodou, klihem, olejem a pod.; inkousty tekuté; prostředky čisticí a lepicí:ex p. 5 b)pasty na cídění a mazání obuvi, černé, nikoliv tekuté40ex p. 5 b)pasty na cídění a mazání obuvi, jiné barvy než černé, nikoliv tekuté10ex 141Plech železný a ocelový:ex p. 2pozinkovaný, silný 0·4 mm nebo silnější20ex 149Zboží měděné, ze slitin mědi a jiných kovů a slitin, vyjmenovaných v č. 143:ex p. 4kuchyňské nádobí z hliníku a jeho části:I.neleštěné20II.leštěné nebo matované35ex p. 7 e)stiskací knoflíky z kovů vyjmenovaných pod č. 143 .60ex 151Výrobky železné a ocelové, neopracované:ex p. 1z kujné litiny, váží-li kus:a) 25 kg nebo více15ex 152Kotlářské zboží železné nebo ocelové; roury železné nebo ocelové, jakož i jejich spojky:ex p. 3parní kotle rourové, též s přehřívači; ekonomisery, též s rourami ze šedé litiny15ex p. 7roury o ose přímé beze švů, o vnějším průměru větším než 300 mm, opatřené na jednom konci závitem vnějším a na druhém konci závitem vnitřním o délce nemenší než polovina vnějšího průměru roury, váží-li kus:a)více než 4 kg50ex 153Výrobky železné a ocelové, leštěné, broušené nebo jinak opracované, též ve spojení se dřevem, mědí a s jejími slitinami:ex p. 1 b)řetězy zakončené koulemi, kruhy, háky, svorníky, šarnýry a šrouby, užívané co udidla, řetězy k ojím, atd., s články silnějšími 6·5 mm20ex 154Výrobky z plechu železného nebo ocelového, slabšího než 4 mm:ex p. 1předměty z plechu hrubého, černého, neopracovaného20ex p. 2 a)předměty pozinkované; vany20b)jiné10p. 6nádobí plechové smaltované25ex 156Výrobky z drátu:ex p. 1řetězy zakončené koulemi, kruhy, háky, svorníky, šarnýry a šrouby, užívané co udidla, řetězy k ojím atd., s články silnými 6·5 mm až 2 mm včetně .20ex p. 6 a)mykadla a mykací povlaky plstěné10p. 8háčky, přezky všeho druhu, sponky, dvojité vlásničky atd.15ex p. 10výrobky z mědi a slitin mědi, jakož i z kovů a slitin, vyjmenovaných pod č. 143:b)háčky, přezky všeho druhu, sponky, vlásničky atd.15ex 163Výrobky z cínu a jeho slitin, jakož i výrobky ze zinku a jeho slitin s olovem, neleštěné a nemalované:ex p. 9šešulky neleštěné, nemalované, nelakované, bez vzorů nebo nápisů, vtlačených nebo malovaných20ex Poznámka: šešulky leštěné, malované nebo lakované, avšak bez vtlačených nebo malovaných nápisů nebo vzorů .15ex 165Pozlátko a cínové folie:ex p. 2folie olověné a cínové:a)bílé nebo žluté25b)jiné barvy30c)řezané i potisknuté20ex 167Stroje a přístroje úplné nebo neúplné, zmontované nebo v částích:ex p. 1 e)stroje pro průmysl keramický, váží-li kus více než 1500 kg40p. 5hlubidla (bagry)15ex p. 7zařízení a stroje na zdvihání, spouštění a přenášení nákladů, úplně zmontované, jakož i jejich mechanismy, pro cukrovary, lihovary, sladovny a pivovary, za podmínky, že bude předloženo celnímu úřadu prohlášení výrobce potvrzující, že se jedná o výrobky určené k naznačeným účelům a že souhlasné prohlášení učiní i přijemce .25ex p. 16turbiny parní a spalovací, váží-li kus:ex d)více než 1500 kg až 3000 kg včetně40ex e)více než 3000 kg50p. 29mlýnské stroje:ex b)stroje na čistění a prosívání krupice (reformy)40ex p. 46brány a kultivátory s neohebnými zuby20ex 169Přesné nástroje a přístroje měřicí a vědecké:ex p. 5 d)kompresy z bavlněných tkanin, šité, naplněné bahnem trenčiansko-teplickým, v původním balení .70ex 175Lodi mořské a říční, s výstrojí nebo bez výstroje:p. 1lodi a čluny motorové, hlubidla (bagry):a)o lodním prostoru větším než 600 tun30b)o lodním prostoru 600 tun a menším15p.2železné bárky, doky, pontony15ex 177Lepenka, papír a papírové zboží:p. 4papír balicí, váží-li 1 m2 více než 28 gr, přírodní barvy, nebarvený, v arších:ex b)papír balicí, hlazený jen na jedné straně, z vařené slámy nebo z vařeného dřeva (t. zv. hnědé papíroviny)25ex b)z jiných látek než vařená sláma neb vařené dřevo15p. 8 b)papír v kotoučích o váze 1 m2 nad 28 gr, o šířce nejvýše 120 mm:I.uvedený v č. 177 p. 4, 5, 610II.papír krepovaný25p. 16. a)karton (bristol), uvedený v čísle 177 p. 15, nebarvený ve hmotě; karton uvedený v čísle 177 p. 15 s vodními znaky neb kresbami nebo vzory vtisknutými po celém jeho povrchu; veškerý karton řezaný na lístky nebo pásky20b)výrobky z kartonu bez ozdob a neklížené20ex 178Obrazy, kresby, mapy a atlasy; noty, rukopisy; knihy, žurnály a periodická vydání; obchodní tiskopisy a vyobrazení; poštovní lístky:ex p. 4Poznámka: Předměty vyjmenované v tomto čísle, jiné než vyjmenované v p. 3, vázané se hřbety, podléhají přirážce 35 zlotých.ex 192Tkaniny jutové, lněné, konopné a z jiných látek vyjmenovaných v p. 3 č. 179, s výjimkou tkanin uvedených v číslech 191 a 193:p. 1cvilink, drilly atd., zvláště nejmenované .15ex 199Vlněné tkaniny:ex p. 1podšívkové tkaniny s osnovou z česané příze a s útkem bavlněným30ex p. 2 a), b)podšívkové tkaniny z příze jiné než česané a s útkem bavlněným25ex 210Klobouky a čepice; kloboukové kotouče, dna, šišáky atd., k výrobě klobouků:ex p. 1 a)mužské klobouky tvrdé s výjimkou cylindrů, klaků a klobouky měkké ze srsti (plstěné)30 Listina II. Výrobky polské, na něž se snižují sazby československého celního sazebníku dle tohoto dodatkového protokolu: Číslo čsl. celního sazebníkuOznačení zbožíSleva v procentechex 20Cukr jiného druhu, na př. glykosa, cukr škrobový, hroznový, ovocný, mléčný a podobné cukry; pálený cukr (cukrový a pivní kulér [karamel]):cukr jiného druhu, na př. glykosa, cukr škrobový, hroznový, ovocný, mléčný a podobné cukry23·0721melasa71·43ex 44všechny druhy zeleniny (vyjma lanýže) a jiné rostliny pro kuchyňskou potřebu upravené (sušené, stlačené, krájené, na prach rozmělněné nebo jinak rozdrobené):ex a)sušená zelenina, též solená:bramborové vločky20ex 96Parafin:ex b)jiný:montánní vosk42·86100kolomaz:a)s přísadou minerálních olejů nebo minerálních tuků65b)jiná64·28ex 228Houně; hrubé sukno (na haleny), soukenné okraje:a)houně50ex 361Zboží výslovně nejmenované z jiných surovin soustružnických a řezbářských než ze dřeva:d)z pravého nebo napodobeného jantaru, gagatu, též spojené s obyčejnými, jemnými nebo s jinými velmi jemnými hmotami40ex 445Plechové zboží výslovně nejmenované:ex d)malované, potištěné, bronzované, lakované, smaltované nebo ze vzorkovaných plechů; též spojené s obyčejnými hmotami:1. smaltované nádobí .45·86462Šroubové matice a svorníky, bez závitu, nýty:a)neopracované (surové), o průměru dříku nebo otvoru:1.14 mm nebo větším502.menším 14 mm až 7 mm503.menším 7 mm50b)obyčejně nebo jemně opracované, o průměru dříku nebo otvoru:1.14 mm nebo větším502.menším 14 mm až 7 mm503.menším 7 mm50463šrouby, šroubové matice a svorníky, se závitem:a)neopracované (surové), o průměru dříku neb otvoru:1.14 mm nebo větším502. menším 14 mm až 7 mm503. menším 7 mm až 4 mm504.menším 4 mm50b)obyčejně nebo jemně opracované, o průměru dříku nebo otvoru:1.14 mm nebo větším502.menším 14 mm až 7 mm503.menším 7 mm až 4 mm504.menším 4 mm50ex 613Škrob (také škrobová moučka):bramborový škrob a bramborová škrobová moučka28·12ex 614Škrobová lepidla (dextrin, leiogomme, gommelina) a jiné náhražky klovatiny, výslovně nejmenované; maz, šlichta a podobná lepidla a apretury, obsahující škrob:b)škrobová lepidla (dextrin, leiogomme, gommelina) a jiné náhražky klovatiny, výslovně nejmenované; maz, šlichta a podobná lepidla a apretury, obsahující škrob30·55 Dodatkový protokol k veterinární úmluvě a k závěrečnému protokolu k ní se vztahujícímu tvořícím přílohy E a F k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsané ve Varšavě dne 23. dubna 1925. Obě smluvní strany se dohodly dle čl. XXVI. obchodní úmluvy, aby byla veterinární úmluva s příslušným závěrečným protokolem takto změněna, pokud se týče doplněna: 1. Ustanovení čl. 1 úmluvy platí s tímto doplňkem: Zvířata jatečná, drůbež, jakož i zvířecí suroviny a předměty vyjmenované v tomto článku mohou býti dováženy bez zvláštního povolení veterinárního. 2. Druhý odstavec bodu 3. ve čl. 2. platí v tomto rozsahu: Suché kůže divokých zvířat a králíků, chlupy zaječí a králičí, tlačené desky rohové, špičky rohů, úplně suché celé nebo rozřezané rohy, vyvařené žíně, vyvařené nebo vyvápněné chlupy a štětiny, vyvápněné odpadky kožní, výrobky mlékařské, vejce, dále vyškvařený lůj, vyškvařené vepřové sádlo a zbytky po škvaření zvířecích tuků (kaly a škvarky), byly-li učiněny k lidskému používání nezpůsobilými (ve stavu denaturovaném), peří do peřin a peří všeho druhu, vlna praná nebo vyvápněná, v pytlích nebo balících, nepotřebují žádného osvědčení o původu; dovoz a průvoz těchto výrobků nepodléhá s hlediska veterinárního nijakému omezení. 3. čl. 2. se doplňuje bodem čtvrtým tohoto znění: Každá z obou smluvních stran může po vzájemné dohodě prováděti kontrolu i prohlídku zvěrolékařskou, stanovenou v 1. a 2. článku, na území druhé strany. 4. Ustanovení odst. 1. a 2. čl. 3. mění se takto: S transporty zvířat, drůbeže, jakož i produktů zvířecího původu, pocházejících z území jedné ze smluvních stran a určených k průvozu územím druhé smluvní strany nebude na pohraničních stanicích zacházeno hůře než s transporty určenými k dovozu. S transitem zvířat, drůbeže i produktů zvířecího původu, pocházejících ze státu třetího, který uzavřel úmluvu veterinární s každou z obou smluvních stran, bude zacházeno dle předpisu předchozího odstavce, jestliže nestanoví jinak úmluva, uzavřená mezi státem transitním a státem, z něhož transport pochází. Poslední odstavec téhož článku mění se takto: Pro transit ze států, které neuzavřely úmluvy veterinární s oběma smluvními stranami, může stát, jehož územím transport má býti převážen, předepsati podmínky zvláštní, žádná ze stran smluvních nemůže odmítnouti příjem takového transportu ze státu třetího, jestliže udělila povolení na dovoz (nebo transit) a jestliže ve vstupní stanici státu průvozního byla zvířata shledána zdravými. 5. Ze čl. 6. odst. 2. se vyjímá „cholera drůbeže“ a „mor slepic“. 6. V čl. 9. lit. b), odst. 1., jest před slova „sousední okresy“ vsunouti slova „okres původu, jakož i“. 7. Závěrečný protokol bod 8. se doplňuje odstavcem druhým a třetím tohoto znění: Dokud nebude plicní nákaza skotu v Polsku utlumena, bude s polské strany připuštěn k vývozu do Československa jenom skot jatečný a sice jenom z vévodství prostých plicní nákazy skotu. Takový skot smí býti dovážen jenom do jatek spojených kolejemi s drahou a pak do trhu na jatečný dobytek v Praze, Brně, Mor. Ostravě a Opavě, z těchto trhů jen do jatek spojených s kolejemi. S transporty jatečných vepřů a drůbeže nebude zacházeno způsobem jiným nebo méně příznivým než s takovými transporty ze států jiných. 8. Bod 9. závěrečného protokolu se vztahuje pouze na zamořene správní okresy I. stolice. Tento II. dodatkový protokol, jenž tvoří nedílnou část obchodní úmluvy ze dne 23. dubna 1925, bude sdíleti osud zmíněné úmluvy, pokud se týče ratifikace a výměny ratifikačních listin, nabytí působnosti, dřívějšího uvedení v účinnost, doby platnosti a výpovědi. Čemuž na svědomí plnomocníci podepsali tento II. dodatkový protokol. Dáno dvojmo v Praze, dne 21. dubna roku tisícího devítistého dvacátého šestého. L. S. Dr. PEROUTKA v. r. Dr. FRIEDMAN v. r. L. S. O. WĘCŁAWOWICZ v. r. ALEXANDER DUNAJECKI v. r. Závěrečný protokol. Přistupujíce k podpisu II. dodatkového protokolu, dnes uzavřeného, podepsaní plnomocníci učinili tyto výhrady a prohlášení, které tvoří nedílnou součást protokolu samého: I. K obchodní úmluvě ze dne 23. dubna 1925: K článku II. Za účelem provádění ustanovení článku II. obchodní úmluvy ze dne 23. dubna 1925, týkajících se příslušníků jedné ze smluvních stran, kteří cestují na veletrhy a trhy na území strany druhé, obě smluvní strany jsou shodny, že tato ustanovení nijak se nedotýkají platných předpisů o cestovních pasech. K článku IV. Rozumí se, že příslušníkům obou vysokých smluvních stran nebude nikterak bráněno ve výkonu jejich vojenské povinnosti ve vlastním státě, a že slovem „rekvisice“ rozumějí se všechna hmotná plnění ve prospěch vojenské správy, pokud nenahrazují plnění uložená na místě a náhradou za osobní službu. II. Vláda polská, ve snaze, zajistiti ochranu označení „Plzeňské pivo“, podle svého vnitřního zákonodárství, prohlašuje, že pokládá označení „plzeňské pivo“ za označení okrskové „nazwa regionalna“, příslušející pivovarům plzeňským a zavazuje se zajistiti tomuto označení stejnou ochranu, kterou podle svého zákonodárství může poskytnouti výrobkům s okrskovým pojmenováním vůbec. Poskytnutí této ochrany je podmíněno tím, že československá vláda sdělí polské vládě seznam plzeňských pivovarů, jimž ochrana tato podle československého zákonodárství přísluší. Stejným způsobem poskytne polská vláda ochranu také názvům československých minerálních vod, jež jí budou vládou československou sděleny. Pokud jde o chmel, béře polská vláda na vědomí, že podle československého zákonodárství je označení původu chmele chráněno jako označení okrskové, a zavazuje se je chrániti podle svého příslušného zákonodárství. Jako československý chmel bude tedy možno v Polsku do oběhu uváděti jen takový chmel, který je opatřen označením a provázen ověřovací listinou některé veřejné československé známkovny podle předpisů pro označování původu chmele vždy právě platných, a který jest v původním plnění, t. j. v obalech, opatřených označením původu, pečetí a plombou podle zmíněných československých předpisů. K tomu cíli oznámí československá vláda vládě polské příslušné československé zákony a prováděcí nařízení o ochraně původu československého chmele. III. Pokud jde o používání polského celního sazebníku: K č. 55 p. 1 a). Rozměry stanovené pro odpadkovou kůži budou používati výhody 10% tolerance. K č. 74 p. 2 a). Do této položky spadají jednobarevné kachlíky pro kamna, s ozdobami téže barvy jako základ, vypouklými nebo prohloubenými. K č. 74 p. 5. Do této položky spadají hrnčířské výrobky podle vzorků, uložených u celních úřadů v Krakově, Dědicích a u ministerstva financí. Odbavování těchto výrobků vyhrazuje se těmto celním úřadům: Dědice, Krakov. K č. 77 p. 1. Do této položky spadají odkapovací lahvičky na léky. K č. 77 p. 2 a). Do této položky spadají skleněné čočky pro kapesní elektrické svítilny, lisované nebo lité, nebroušené, případně s okraji broušenými nebo hlazenými. K č. 77 p. 2 a). Do této položky spadají litá písmena s bronzovým podkladem. K č. 77 p. 2 a). Sklenice na pivo s uchy, s výjimkou sklenic vyjmenovaných v čísle 77 p. 4 a 5 b), s pásky leptanými nebo matovanými, guillochované, ale bez jiných ozdob, budou odbavovány podle čísla 77 p. 2 lit. a) s přirážkou 30%. K č. 77 p. 3. Do této položky spadají skleněné čočky pro kapesní elektrické svítilny, broušené nebo leštěné na obou stranách, rovněž matované na jedné straně. K č. 154 p. 4. Do této položky spadají stiskací knoflíky ze železného plechu. K č. 163 p. 4. Do této položky spadají stiskací knoflíky ze zinkového plechu. K č. 177 p. 17. Do této položky spadají cívky z papíru pro navinování příze, rovněž lepené. K č. 199 p. 3. Tkanina (sukno) zv. „halina“ vyrábí se z hrubé vlny a váží 800 g nebo více na 1 m2 a používá se jí k různým účelům (jako na selské pláště, pokrývky na podlahy atd.). V pochybných případech jest si vyžádati vyjádření textilní školy průmyslové v Bielsku. K č. 215 p. 3. Jablonecké galanterní a toiletní zboží ze železa nebo z jiných kovů nebo z jejich slitin, lehce zlacené nebo stříbřené, ve spojení s nedrahými kameny, nebo s nedrahými napodobeninami drahokamů, nebo s jinými hmotami vyjmenovanými pod č. 215 p. 3, bude vyclíváno podle č. 215 p. 3 s podmínkou, že bude zjištěno příslušným osvědčením původu, že uvedené zboží náleží do kategorie zboží zvaného „jabloneckou bijouterií“. IV. Pokud jde o používání československého celního sazebníku: K č. saz. 228 b). Tkaniny, zvané halina. Tkanina (sukno) zv. „halina“ vyrábí se z hrubé vlny a váží 800 g nebo více na 1 m2 a používá se jí k různým účelům (jako na selské pláště, pokrývky na podlahy atd.). V pochybných případech jest si vyžádati vyjádření státní zkušebny pro průmysl textilní při státní odborné škole textilní v Ústí nad Orlicí. K č. 613. Bramborový škrob, rovněž škrobová moučka z bramborů. Aby mohla požívati smluvní sazby, zásilka bramborového škrobu nebo škrobové moučky z bramborů musí býti doprovázena osvědčením polského úřadu řádně k tomu účelu zmocněného, potvrzujícím, že jde o bramborový škrob nebo o škrobovou moučku z bramborů. V. Pozměnilo-li by Československo celní režim nyní platný pro níže uvedené zboží, nesmí nová cla pro zboží pocházející a přicházející z Polska překročiti sazby níže stanovené: Číslo čsl. celního sazebníku Pojmenování zboží Vázaná claex 244Hedvábí umělé, též skané: za 1 kga) surové, bílé, nebarvené: 1. z nitrocelulosy: aa) jednoduché 7 Kč bb) skané 9 Kč 2. jiné: aa) jednoduché 10·50 Kč bb) skané14·— Kčex 652 Dusíkaté vápno za 100 kg 3·60 Kč x 6 (21·60 Kč) Dáno dvojmo v Praze, dne 21. dubna roku tisícího devítistého dvacátého šestého. L. S. Dr PEROUTKA v. r. Dr FRIEDMAN v. r. L. S. O. WĘCŁAWOWICZ v. r. ALEXANDER DUNAJECKI v. r. PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU S PŘÍLOHOU K ČLÁNKU II. ÚMLUVY, SE SEZNAMY A, B, C, D, PŘÍLOHAMI E A F, ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM A DODATKOVÝM PROTOKOLEM A II. DODATKOVÝ PROTOKOL SE SEZNAMY I., II. A DODATKOVÝM A ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. V TOPOLČIANKÁCH, DNE 23. ZÁŘÍ LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO ŠESTÉHO L. S. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. ZA MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: ČERNÝ v. r. Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny ve Varšavě dne 22. října 1926 a že úmluva s dodatkovými protokoly nabude podle čl. XXVIII. úmluvy mezinárodní působnosti dnem šestého listopadu roku tisícího devítistého dvacátéhošestého. Švehla v. r.

Obchodní úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou.

202/1926 Sb.

207. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 30. října 1926 o dohodě mezi Československou republikou a Spojenými Státy Americkými o prodloužení prozatímní úpravy obchodních styků mezi oběma státy. President republiky ratifikoval dne 25. ledna 1926 po schválení Národním shromážděním dohodu mezi Československou republikou a Spojenými Státy Americkými o prodloužení prozatímní úpravy obchodních styků mezi oběma státy, sjednanou v Praze dne 5. prosince 1924 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 18. prosince 1924, č. 314 Sb. z. a n. Notifikaci o tom ze dne 8. července 1926 vzala americká vláda na vědomí dne 24. července 1926, čímž dohoda nabyla mezinárodní platnosti. Tím stává se bezpředmětnou vládní vyhláška ze dne 19. prosince 1924, č. 314 Sb. z. a n., kterou zmíněná dohoda byla uvedena v prozatímní platnost. Švehla v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o dohodě mezi Československou republikou a Spojenými Státy Americkými o prodloužení prozatímní úpravy obchodních styků mezi oběma státy.

207/1926 Sb.

208. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 31. října 1926 o prozatímní úpravě obchodních styků mezi Československou republikou a královstvím Bulharským. President republiky ratifikoval dne 14. července 1926 po schválení Národním shromážděním prozatímní úpravu obchodních styků mezi královstvím Bulharským a Československou republikou, sjednanou výměnou not v Sofii dne 16. října 1925 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. listopadu 1925, č. 226 Sb. z. a n., což bylo královské vládě bulharské dne 16. září 1926 sděleno. Tímto dnem nabyla tato prozatímní úprava mezinárodní platnosti. Tím stává se bezpředmětnou vládní vyhláška ze dne 4. listopadu 1925, č. 226 Sb. z. a n., kterou zmíněná úprava byla uvedena v prozatímní platnost. Švehla v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o prozatímní úpravě obchodních styků mezi Československou republikou a královstvím Bulharským.

208/1926 Sb.

209. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 22. října 1926 o obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou. President republiky ratifikoval dne 2. záři 1926 po schválení Národním shromážděním obchodní smlouvu mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou se závěrečným protokolem, seznamy A a B a s přílohami I, II a III k závěrečnému protokolu, podepsanou dne 28. prosince 1925 v Praze a podle §u 1 zákona ze dne 12. října 1925, č. 215 Sb. z. a n., uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 30. prosince 1925, č. 262 Sb. z. a n. Ratifikační listiny vyměněny byly dne 17. září 1926 v Bruselu, čímž smlouva nabyla mezinárodní platnosti; podle článku 19. vstoupila v mezinárodní působnost dnem 1. října 1926. Tím stala se vládní vyhláška ze dne 30. prosince 1925, č. 262 Sb. z. a n., bezpředmětnou. Švehla v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou.

209/1926 Sb.

211. Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Britanie a Irska o vzájemném vydávání zločinců. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITANIE A IRSKA BYLA SJEDNÁNA TATO SMLOUVA A PROTOKOL: Smlouva ze dne 11. listopadu 1924 mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Britanie a Irska o vzájemném vydávání zločinců. President republiky Československé a Jeho Veličenstvo Král Spojeného království Velké Britanie a Irska i Britských Dominií Zámořských, Císař Indický, rozhodnuvše se souhlasně, že uzavrou smlouvu o vydávání zločinců, jmenovali k tomu cíli zplnomocněnci: President republiky Československé: Dra Emila Spiru, odborového přednostu ministerstva spravedlnosti; A Jeho Veličenstvo Král Spojeného království Velké Britanie a Irska i Britských Dominií Zámořských, Císař Indický: Sir William-a George Tyrrell-a, K. C. M. G., K. C. V. O., C. B., zástupce státního podtajemníka pro věci zahraniční; již, předloživše si navzájem své příslušné plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích: Článek 1. Vysoké smluvní strany zavazují se vydati si navzájem za jistých okolností a podmínek stanovených v této smlouvě osoby, které, jsouce obviněny neb odsouzeny pro některý ze zločinů nebo přečinů vypočtených v článku 2, spáchaný na území podléhajícím pravomoci jedné strany, budou dopadeny na území strany druhé. Článek 2. Vydání se navzájem zaručuje pro tyto zločiny nebo přečiny, lze-li je stíhati a trestati podle zákonů platných na té části území Vysokých smluvních stran, kde osoba, za jejíž vydání bylo žádáno, byla dopadena: 1. Pro vraždu (v to zahrnujíc vraždu úkladnou, otcovraždu, vraždu dítěte, otrávení) neb pokus vraždy; 2. Zabití; 3. Podání prostředků či užití nástroje ku vyhnání plodu; 4. Násilné smilstvo; 5. Soulož s děvčetem mladším 14 let neb její pokus; 6. Neoprávněné omezení svobody; 7. Únos dítěte, v to zahrnujíc opuštění, odložení nebo bezprávné zadržování jeho; 8. Únos ženské osoby; 9. Kuplířství; 10. Dvojženství; 11. Úmyslné zranění nebo úmyslné těžké poškození na těle; 12. Vydírání dopisem neb jinak s úmyslem vynutiti peníze neb jiné cenné věci; 13. Křivou přísahu nebo svádění k ní; 14. Žhářství; 15. Vloupání se do obydlí v noci (burglary) anebo jinaké vloupání se ve dne (housebreaking), obé s úmyslem spáchati zločin; loupež s násilím a krádež nebo zpronevěru; 16. Pro zpronevěru schovatele, bankéře, agenta (komisionáře), správce, tak zv. trustee (poručníka, opatrovníka, likvidátora), řiditele, člena nebo společníka některé společnosti neb společenstva, jakož i pro jinou zpronevěru a pro podvodné užití cizího majetku ve vlastním prospěchu; 17. Nabytí peněz, cenné záruky nebo zboží lstivým předstíráním; převedení na se peněz, cenné záruky nebo jiného majetku u vědomí, že byly ukradeny nebo bezprávně získány; 18. (a.) Padělání nebo pozměnění kovových peněz nebo uvádění padělaných nebo pozměněných kovových peněz do oběhu; (b.) Vědomé a bezprávné zhotovení nějakého nářadí nebo stroje, jenž jest přizpůsoben a má sloužiti k padělání kovových peněz jednoho z obou států; 19. Padělání papírových peněz, veřejných nebo soukromých listin, cenných papírů, veřejných pečetí, kolků, poštovních známek, nebo uvádění v oběh nebo použití takových padělků; 20. Zločiny nebo přečiny proti zákonu o úpadku; 21. Jakýkoliv čin spáchaný s úmyslem ohroziti bezpečnost osob cestujících nebo se nalézajících na dráze; 22. Úmyslné poškození věcí; 23. Obchodování otroky. Vydání bude rovněž povoliti pro námořní lupičství a jiné zločiny neb přečiny, spáchané kdekoli na moři, které podle zákonů Vysokých smluvních stran jsou zločiny neb přečiny podléhajícími vydání. Vydání jest také povoliti pro spoluvinu na některém z výše uvedených zločinů nebo přečinů, ačli spoluvina je trestnou podle zákonů obou smluvních stran. Podle uvážení dožádaného státu lze rovněž povoliti vydání pro kterýkoliv jiný zločin nebo přečin, ohledně kterého podle zákona obou smluvních stran povolení může býti dáno. Článek 3. Jest vyhrazeno každé z obou stran, vydá-li či nic své vlastní příslušníky straně druhé. Článek 4. Vydání nebude povoleno, byla-li osoba vyžadovaná v dožádaném státě již souzena a osvobozena nebo odsouzena, anebo koná-li se tam proti ní dosud trestní řízení pro týž zločin nebo přečin, pro který vydání bylo žádáno. Koná-li se proti vyžadované osobě ve státě dožádaném trestní řízení, nebo je-li tam v trestu pro jiný trestný čin, bude vydání odloženo do té doby, až bude trestní řízení skončeno, nebo, skončilo-li její odsouzením, až bude plně vykonán přisouzený jí trest. Článek 5. Vydání nebude povoleno, jestliže po spáchání zločinu neb přečinu nebo po zahájení trestního stíhání nebo po odsouzení pro takový zločin neb přečin trestnost nebo výkon trestu jsou promlčeny podle zákonů jednoho z obou států. Článek 6. Uprchlý zločinec nebude vydán, je-li zločin nebo přečin, pro který za jeho vydání jest žádáno, politického rázu, nebo dokáže-li, že žádost o jeho vydání byla podána s úmyslem, aby byl souzen nebo potrestán pro zločin nebo přečin politického rázu. Dožádanému státu nebo jeho soudům náleží rozhodnouti, zda jde o zločin nebo přečin politického rázu či nikoli. Článek 7. Vydaná osoba nemůže v žádném případě býti vzata do vazby nebo souzena ve státě, kterému byla vydána, pro jiný zločin nebo přečin, nebo z důvodů jiných, než pro které vydání se stalo, leč by byla propuštěna na svobodu a měla příležitost vrátiti se do státu, jenž ji vydal. Toto ustanovení nevztahuje se na zločiny nebo přečiny spáchané po vydání. Článek 8. Žádost o vydání bude podati příslušnými diplomatickými zástupci Vysokých smluvních stran. Žádost o vydání obviněné osoby musí býti opatřena zatykačem nebo jinou mu na roveň postavenou soudní listinou, vydanými příslušným úřadem státu dožadujícího za vydání, a takovými průkazy, jež by podle zákonů místa, kde obviněný byl dopaden, ospravedlňovaly její zatčení, kdyby zločin neb přečin tam byl spáchán. Žádá-li se o vydání osoby již odsouzené, musí žádost býti doložena odsuzujícím rozsudkem vydaným proti ní příslušným soudem státu dožadujícího. Byl-li vydán rozsudek proti osobě nepřítomné, nebude s osobou, proti níž byl vydán, nakládáno jako s osobou odsouzenou, nýbrž jako s osobou obviněnou. Přílohy nebo doklady žádosti za vydání sepsány budou jazykem státním (oficielním) státu dožadujícího. Článek 9. Je-li žádost o vydání v souhlase s předchozími ustanoveními, zařídí příslušné úřady dožádaného státu zatčení uprchlíka. Článek 10. Uprchlý zločinec může býti zatčen také dříve, než podána byla žádost o jeho vydání, podle zatykače nebo jiné soudní listiny mu na roveň postavené, vydaných příslušným soudním úřadem jednoho z obou států na základě oznámení nebo žaloby a takových průkazů nebo po takovém řízení, jež by ospravedlňovaly vydání zatykače nebo jiné soudní listiny jemu na roveň postavené, kdyby zločin nebo přečin byl spáchán neb osoba byla odsouzena v oné části území obou smluvních stran, ve které příslušný soudní úřad vykonává pravomoc. O dni zatčení bude neprodleně uvědomiti diplomatického zástupce druhého státu. Pokud tomu nejsou na odpor zákony státu, kde stíhaná osoba byla zatčena, bude lze propustiti ji na svobodu, nebude-li ve lhůtě čtyřiceti dnů od její zatčení diplomatickým zástupcem druhého státu podána žádost o její vydání podle ustanovení této smlouvy. Totéž platiti bude ohledně osob obviněných neb odsouzených pro některý ze zločinů nebo přečinů vytčených v této smlouvě a spáchaných na širém moři na lodi jednoho z obou států, jež přijede do přístavu státu druhého. Článek 11. Vydání nastane jen tehdy, bude-li shledáno, že průkazy podle zákonů dožádaného státu jsou s to, aby ospravedlnily v případě, že by byl zločin neb přečin spáchán na území tohoto státu, odevzdání zatčené osoby soudu, nebo aby dokázaly, že tato osoba jest totožnou s osobou, jež byla odsouzena soudy státu požadujícího, a že zločin nebo přečin, pro který byla odsouzena, jest z těch, pro které mohlo býti podle této smlouvy povoleno vydání státem dožádaným. Článek 12. Zatykače, výpovědi a všechny jiné soudní listiny, jakož i opisy jejich bude pokládati za průkazné doklady žádosti o vydání, budou-li podepsány anebo potvrzeny příslušným úřadem a ověřeny v Československé republice razítkem ministerstva spravedlnosti, ve Spojeném království pečetí státního tajemníka. Článek 13. Je-li osoba, o jejíž vydání bylo žádáno jednou z Vysokých smluvních stran podle této smlouvy, rovněž požadována jedním nebo několika jinými státy pro jiné zločiny nebo přečiny, spáchané na území jejich soudní pravomoci, bude vydána státu, jehož žádost za vydání došla nejdříve, ačli tento nevzdá se tohoto nároku. Ustanovením tohoto článku nejsou nikterak dotčeny smlouvy, jež některá z Vysokých smluvních stran sjednala dříve s jinými státy. Článek 14. Nebyly-li dostatečné průkazy pro vydání předloženy do dvou měsíců ode dne zatčení uprchlíkova neb v době další, kterou dožádaný stát neb jeho příslušný soud určí, bude uprchlík propuštěn na svobodu, pokud tomu nejsou na odpor zákony státu, kde stíhaná osoba byla vzata do vazby. Článek 15. Veškeré zabavené předměty, jež byly v držení osoby, jež má býti vydána, v době jejího zatčení, a jakékoliv věci, jež mohou sloužiti jako důkaz zločinu neb přečinu, budou předány pokud možno zároveň s vydanou osobou. Stát, jemuž vydání bylo povoleno, vrátí však ony předměty, jež byly mu předány k účelům dočasným, žádal-li o to stát vydání povolivší. Tato ustanovení platiti budou toliko, pokud zákony dotyčného státu to připouštějí, a nejsou jimi nikterak dotčena práva třetích osob. Článek 16. Každá z Vysokých smluvních stran hradí výlohy způsobené na jejím území zatčením osob, jež svolila podle této smlouvy vydati, jich vězněním a doprovodem k vlastní hranici. Náklady za opatření překladů listin zaslaných, jimiž měla býti doložena žádost za vydání (čl. 8 a 12), hraditi bude stát žádavší za vydání. Článek 17. Ustanovení této smlouvy platiti budou, pokud to zákony připouštějí, pro všechny Dominie Jeho Britského Veličenstva, vyjma níže jmenované Dominie s vlastní svobodnou vládou, t. j. Dominii Kanadskou, Stát (Commonwealth) Australský (zahrnujíc v té příčině Papuu a Norfolk Island), Dominii Novo-Zélandskou, Unii Jihoafrickou, Svobodný Stát Irský a Newfoundland — a vyjma Indii. Vyhrazuje se však, že řečená ustanovení budou platiti pro kteroukoli z výše jmenovaných Dominií nebo Indii, ohledně nichž bude k tomu účelu jménem vlády této Dominie neb Indie zástupcem Jeho Britského Veličenstva u vlády republiky Československé učiněno sdělení. Vyhrazeno jest dále, že každá ze Smluvních stran bude moci odděleně zrušiti působnost této smlouvy pro kteroukoli z výše jmenovaných Dominií nebo pro Indii, vypoví-li ji na dobu ne delší jednoho roku a ne kratší šesti měsíců. Článek 18. Žádost o vydání uprchlého zločince, jenž vyhledal útočiště v některé z Dominií s vlastní svobodnou vládou, Kolonií nebo Držav Jeho Britského Veličenstva, na něž se tato smlouva vztahuje, bude podati generálnímu guvernérovi, guvernérovi nebo hlavnímu úřadu této Dominie s vlastní svobodnou vládou, Kolonie nebo Državy předním konsulárním úředníkem republiky Československé v této Dominii s vlastní svobodnou vládou, Kolonii nebo Državě. Takováto žádost, řídíc se vždy pokud možno a pokud to zákon Dominie s vlastní svobodnou vládou, Kolonie nebo Državy dovolí, ustanovením této smlouvy, bude vyřízena řečeným generálním guvernérem, guvernérem neb hlavním úřadem, jenž buď vydání povolí, anebo předá věc vládě Jeho Britského Veličenstva. Žádosti o vydání uprchlého zločince, jež budou podány některou Dominií s vlastní svobodnou vládou, Kolonií nebo Državou Jeho Britského Veličenstva, budou pokud možno se říditi pravidly uvedenými v předchozích článcích této smlouvy. Článek 19. Strany souhlasí, že se ustanovení obou předchozích článků vztahují stejně, jako by byly državami Jeho Britského Veličenstva na tyto Britské Protektoráty: Protektorát Bechuanaland, Protektorát Gambia, Protektorát Kenya, Protektorát Nigeria, Severní Rhodesia, Severní Území Zlatého Pobřeží, Nyasaland, Protektorát Sierra Leone, Protektorát Šalamounské Ostrovy, Protektorát Somaliland, Swaziland, Protektorát Uganda a Zanzibar. Uzná-li se po podepsání této smlouvy za prospěšno rozšířiti její ustanovení na některé jiné výše zmíněné Britské protektoráty nebo na některý Velkou Britanií chráněný stát nebo na kterékoli území, nad nímž Jeho Britské Veličenstvo přijalo mandát od Společnosti Národů, bude pokládáno, že se ustanovení obou předchozích článků vztahují na tyto protektoráty nebo státy nebo mandátová území ode dne, který bude stanoven notami, jež budou vyměněny, a kterými takové rozšíření bude provedeno. Strany souhlasí dále, že ustanovení této smlouvy, jež platí pro Britské státní příslušníky, platiti budou rovněž pro domorodce kteréhokoli Britského protektorátu nebo chráněného státu nebo území mandátového, na něž se ustanovení obou předchozích článků vztahují nebo později vztahovati budou. Článek 20. Tato smlouva, jejíž znění v jazyku československém a anglickém je stejně autentické, nabude účinnosti čtyřicet dní po výměně ratifikačních listin. Může býti vypověděna každou z Vysokých smluvních stran na dobu ne delší jednoho roku a ne kratší šesti měsíců. Bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny v Londýně co nejdříve. Čemuž na svědomí zplnomocněnci smlouvu podepsali a připojili své pečetě. Dáno v Londýně dne jedenáctého listopadu roku 1924. (L. S.) Dr. EMIL SPIRA v. r. (L. S.) W. TYRRELL v. r. Protokol. Ježto bylo uznáno za nutné doplniti čl. 12. smlouvy o vydávání zločinců, podepsané dne 11. listopadu 1924 mezi Presidentem Československé republiky a Jeho Veličenstvem králem Spojeného království Velké Britanie a Irska a britských Dominií zámořských, Císařem Indickým, podepsaní zplnomocněnci dohodli se, že tento článek má býti takto doplněn: „Zatykače, výpovědi a všechny jiné soudní listiny, jakož i opisy jejich bude pokládati za průkazné doklady žádostí o vydání, budou-li podepsány anebo potvrzeny příslušným úřadem a ověřeny v Československé republice razítkem ministra spravedlnosti nebo jiného státního ministra a ve Spojeném Království pečetí státního tajemníka.“ Tento protokol bude míti tutéž platnost a trvání jako smlouva o vydávání zločinců z 11. listopadu 1924, k níž se vztahuje. Bude s touto smlouvou současně ratifikován a bude považován za její integrální součást. Čemuž na svědomí zplnomocněnci protokol podepsali a připojili své pečetě. Dáno dvojmo v Londýně, dne 4. června 1926. JAN MASARYK. A. CHAMBERLAIN. PROZKOUMAVŠE TUTO SMLOUVU A PROTOKOL, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. V TOPOLČIANKÁCH, DNE 26. SRPNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHODVACÁTÉHO ŠESTÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne 5. listopadu 1926 a že Smlouva a Protokol nabývá podle článku 20. mezinárodní účinnosti čtyřicet dní po výměně ratifikačních listin. Švehla v. r.

Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Britanie a Irska o vzájemném vydávání zločinců.

211/1926 Sb.

212. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 30. října 1926 o ujednání o změně výpovědní lhůty obchodní a celní úmluvy mezi Československou republikou a Švýcarskem. President republiky ratifikoval dne 25. června 1926 po schválení Národním shromážděním ujednání o změně výpovědní lhůty obchodní a celní úmluvy mezi Československou republikou a Švýcarskem, sjednané výměnou not ze dne 30. září 1925 a uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 9. října 1925, čís. 197 Sb. z. a n. Ratifikační listiny byly vyměněny dne 23. srpna 1926 v Bernu, čímž toto ujednání nabylo mezinárodní platnosti. Švehla v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o ujednání o změně výpovědní lhůty obchodní a celní úmluvy mezi Československou republikou a Švýcarskem.

212/1926 Sb.

213. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 30. října 1926 o prozatímní úpravě obchodních styků mezi Československou republikou a Islandem. President republiky ratifikoval dne 30. listopadu 1925 po schválení Národním shromážděním prozatímní úpravu obchodních styků mezi Československou republikou a Islandem sjednanou v Praze, dne 8. května 1924 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 15. května 1924, čís. 104 Sb. z. a n.; to bylo Královské vládě islandské dne 11. února 1926 sděleno, čímž nabyla tato provisorní úprava mezinárodní platnosti. Tím se stala vládní vyhláška ze dne 15. května 1924, čís. 104 Sb. z. a n., bezpředmětnou. Švehla v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o prozatímní úpravě obchodních styků mezi Československou republikou a Islandem.

213/1926 Sb.

230. Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsaná v Římě dne 6. dubna 1922. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, RAKOUSKA, ITALIE, POLSKA, RUMUNSKA A KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA S PŘÍLOHOU: (Překlad.) Úmluva. RAKOUSKO, ITALIE, POLSKO, RUMUNSKO, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ A ČESKOSLOVENSKO, hodlajíce řešiti otázky převodu pohledávek a deposit příslušníků území oddělených od bývalého Rakouska z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, chtějíce za tím účelem sjednati úmluvu, Vysoké Smluvní Strany jmenovaly svými zmocněnci: Spolkový president republiky Rakouské: p. Rémi Kwiatkowskiho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, Jeho Veličenstvo král Italský: J. E. markýze Guglielmo Imperiali, královského senátora, vyslance, Hlava státu Polského: p. Macieje Loreta, Chargé d'Affaires státu Polského v Římě, Jeho Veličenstvo král Rumunský: p. Ef. Antonesco, radu kasačního dvora v Bukurešti, Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: p. Ottokara Rybára, bývalého poslance, President republiky Československé: p. Vlastimila Kybala, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, kteří, odevzdavše své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se takto: ČÁST PRVNÍ. Všeobecná ustanovení. Článek 1. Smluvní státy, kterým připadlo nějaké území bývalého císařství Rakouského, nebo které vznikly rozkouskováním tohoto císařství, vyjímaje Rakousko, zařídí podle ustanovení této úmluvy převod všech pohledávek svých příslušníků u poštovní spořitelny ve Vídni, počítaje v to pohledávky bývalých rakouských nebo rakousko-uherských civilních a vojenských vrchností, úřadů, státních ústavů atd., jichž sídlo zapsané v knihách poštovní spořitelny jest mimo republiku Rakouskou na území těchto států. Pohledávky, které nebudou převzaty jinými národními státy, budou převzaty Rakouskem. Každý z výše uvedených států pověří některý ze svých veřejných peněžních ústavů provedením všech operací vyplývajících z této úmluvy. Tato úmluva nevztahuje se na pohledávky, jejichž majitelé prohlásí, že je chtějí ponechati u poštovní spořitelny ve Vídni. Za likvidační den považuje se, pokud v následujících předpisech není výslovně ustanoven den jiný, poslední den měsíce, v němž tato úmluva stane se účinnou podle článku 20. Článek 2. Za příslušníky území oddělených od bývalého císařství Rakouského, jichž pohledávky mají býti převedeny na národní ústavy, považují se zásadně oni vkladatelé úspor a majitelé šekových účtů, kteří v den rakouské rozluky měnové (26. března 1919) měli na území příslušného státu své řádné bydliště (sídlo) a je od té doby nezanechali. Dočasné změny pobytu, zvláště byly-li způsobeny válečným stavem, nelze považovati za změny řádného bydliště (sídla). Přeložili-li vkladatelé úspor anebo majitelé šekových účtů své bydliště (sídlo) po dni výše uvedeném z území jednoho národního státu do území jiného státu, vyjímaje do Rakouska, rozhoduje o převzetí jejich pohledávek jejich státní příslušnost v den, kdy úmluva tato stane se účinnou. U odboček peněžních ústavů a podniků všeho druhu, u správ statků atd., považuje se místo provozu těchto odboček a správ za sídlo. V příčině příslušníků, kteří měli své bydliště (sídlo) v území položeném mimo bývalé císařství Rakouské a kteří odtud přesídlili do svého národního státu anebo zůstali v cizině, obsahuje druhá část této úmluvy bližší ustanovení. Pokud jde o pohledávky účtované poštovní spořitelnou v bývalých korunách rakousko-uherských, vyhrazují si smluvní státy právo neuznati nebo jen částečně uznati přírůstek, který případně vzniknul po rakouské rozluce měnové, pokud tento přírůstek neplyne z dobropisů úroků na účtech nebo z převodů pohledávky, která přechází na týž národní ústav. Článek 3. Úhrnná částka pohledávek, tímto způsobem ze správy poštovní spořitelny vylučovaných, bude účetně vyjádřena jednotně v korunách. K úhradě této úhrnné částky dá poštovní spořitelna přejímajícím národním ústavům k disposici hodnoty uvedené v článku 9. Aktiva, poštovní spořitelnou k úhradě postoupená, rozdělí se mezi národní státy, vyjímaje Rakousko, podle ustanovení článku 10. Článek 4. Kromě pohledávek z úspor a šekových účtů budou na žádost zájemníků převedena na ústavy ku přejímání ustanovené také deposita cenných papírů, která poštovní spořitelna opatruje a spravuje na účet státních občanů příslušného území, majících bydliště mimo Rakousko. Státní obcanství musí však býti nabyto podle ustanovení mírové smlouvy St. Germainské anebo smluv s ní souvisejících. Pohledávky na účtech v hotovosti, vzešlé z obchodů poštovní spořitelny cennými papíry a účtované poštovní spořitelnou v korunách rakousko-uherských, vyšetří se podle zásad stanovených v článku 8. a přičtou se ku převedeným pohledávkám z šekového a úsporného řízení. Naproti tomu nezahrnou se pohledávky na účtech v hotovosti, účtované v jiné měně, do úhrnné částky, která se má převésti, nýbrž vydají se v této jiné měně. Článek 5. Provedením této úmluvy sprošťuje se poštovní spořitelna každého dalšího závazku vůči oněm stranám, jichž pohledávky přecházejí ze správy její do správy ústavu, na nějž byly převedeny. Přejímající ústavy vstoupí co do převzatých pohledávek v práva a povinnosti poštovní spořitelny s obmezením, že přeměnu pohledávek na národní měnu bude nutno provésti až po obdržení všech úhrad zmíněných ve čtvrté části této úmluvy a jenom v rámci této úhrady. Smluvním státům je však vyhrazeno, aby samy určily, jakým způsobem a jakou částkou má přejímající ústav uspokojiti oprávněné osoby. Obdržených úhrad může býti použito k výplatě vkladů, které výslovně náležejí státu a jsou uloženy na státních účtech, teprve po vyrovnání pohledávek všech ostatních oprávněných osob. ČÁST DRUHÁ. Stanovení bloků pohledávek, jež mají býti převedeny. Článek 6. Při zjišťování bloků pohledávek v úsporném řízení bude se postupovati takto: Smluvní státy, vyjímaje Rakousko, vyzvou, pokud se tak již nestalo, veřejnou výzvou své příslušníky (článek 2.), aby svoje pohledávky z úspor přihlásili ve stanovené lhůtě u úřadů, které budou označeny. Lhůta nesmí přesahovati tři měsíce po té, kdy úmluva tato stane se účinnou. Současně s přihláškou odvedou vkladatelé své spořitelní knížky vypovězené per saldo. Při tom vkladatelé, kteří v den rakouské rozluky měnové měli své bydliště (sídlo) na území příslušného národního státu, musí předložiti průkaz o tomto bydlišti (sídle). Naproti tomu vkladatelé úspor, kteří po rozluce měnové přenesli své bydliště (sídlo) z území některého národního státu do území jiného státu, vyjímaje Rakousko, anebo z území ležícího mimo bývalé císařství Rakouské do území svého národního státu jakož i vkladatelé úspor, kteří svoje bydliště (sídlo) mimo území bývalého císařství Rakouského podrželi, budou povinní prokázati svoje nynější bydliště (sídlo), jakož i svoji státní příslušnost. Tato státní příslušnost musí býti nabyta podle ustanovení mírové smlouvy St. Germainské anebo smluv s ní souvisejících. Zemřel-li vkladatel úspor, bude přidělení jeho úsporné pohledávky rozhodnuto podle jeho posledního bydliště, pokud se týče podle jeho státního občanství (domovského práva). U osob právnických, které přestaly existovati, bude rozhodným jejich poslední sídlo. Žádá-li vkladatel úspor, který po rakouské rozluce měnové přeložil své bydliště (sídlo) do svého národního státu, za přijetí do národního bloku, bude jeho požadavku vyhověno jen tehdy, neučinil-li po rozluce měnové nových vkladů. Dobropisy úroků na účtech nebudou považovány za nové vklady. Ztratila-li se vkladní knížka spořitelní, oznámí vkladatel současně s přihláškou ztrátu knížky a požádá o zavedení umořovacího řízení podle článku 14. zákona ze dne 28. května 1882, č. 56 ř. z. Umořovací řízení a přidělení do národního bloku podle výsledku tohoto řízení bude provedeno poštovní spořitelnou v dohodě s příslušným národním státem. Po provedení případných oprav a doplňků oznámí příslušný národní stát poštovní spořitelně vkladatele úspor, kteří náležejí do jeho národního bloku. Úsporné pohledávky všech k jednomu národnímu bloku náležejících vkladatelů úspor, zjištěné podle stavu v likvidační den, s připočítanými úroky až do tohoto dne, byvše poštovní spořitelnou podle jejích záznamů přezkoušeny, tvoří pohledávkový blok příslušného národního státu. Úsporné pohledávky, které smluvní státy, vyjímaje Rakousko, nepřihlásí, náležejí do pohledávkového bloku Rakouska. Avšak veškeré pohledávky, které dne 26. března 1919 ve smyslu článku 15. a 16. zákona ze dne 28. května 1882, č. 56 ř. z., byly již promlčeny anebo po této době se promlčí, budou přiděleny tomu státu, v jehož území jest poštovní úřad, který vydal vkladní knížku. Článek 7. Při zjišťování pohledávkových bloků v šekovém řízení bude se postupovati takto: Poštovní spořitelna sestaví prozatímně na základě svých záznamů, podle směrnic daných v článku 2., pohledávkové bloky jednotlivých národních států. Poštovní spořitelna společně s přejímajícím ústavem vyrozumí majetníky účtů o jejich prozatímním přidělení do určitého pohledávkového bloku. Vyjde-li najevo, že bydliště (sídlo) některého majitele šekového účtu, sdělené poštovní spořitelnou, souhlasí s bydlištěm (sídlem) v den rozluky měnové, anebo jde-li pouze o změnu bydliště (sídla) uvnitř území téhož státu, majitel účtu nebude povinen podávati dalšího průkazu pro svoje konečné zařadění do příslušného národního bloku. Jde-li však o přeložení bydliště (sídla) do území jiného následnického státu, anebo jde-li o přeložení bydliště z území položeného mimo bývalé císařství Rakouské do národního státu, prokáže majitel účtu svoji nynější příslušnost, jakož i bydliště (sídlo). Žádá-li majitel šekového účtu, vedeného v okolkovaných korunách rakouských, který přeložil svoje bydliště (sídlo) po rakouské rozluce měnové do svého národního státu, za přijetí své pohledávky do národního bloku, bude jeho požadavku po průkazu jeho nynější státní příslušnosti a bydliště (sídla) vyhověno jen tehdy, nedoznal-li jeho účet žádných změn pozdějšími účiny (vklady, převody nebo výplatami). Dobropisy úroků na účtech nebudou považovány za takovéto změny. Zemřel-li majitel šekového účtu, bude rozhodným jeho poslední bydliště před rakouskou rozlukou měnovou, a není-li takového bydliště, jeho poslední domovská příslušnost. U osob právnických, které přestaly existovati, bude rozhodným jejich poslední sídlo. Neprohlásí-li majitel účtu do jednoho měsíce po vyrozumění výslovně, že si přeje ponechati svoji pohledávku u poštovní spořitelny, bude jeho zařadění do národního bloku po předložení případně nutných průkazů považováno za konečné. Po provedení případných oprav a doplňků každý národní stát schválí přidělení jednotlivých majitelů šekových účtů do svého pohledávkového bloku. Pohledávky všech do jednoho národního bloku náležejících majitelů šekových účtů, zjištěné podle jejich výše v likvidační den, s připočtenými úroky až do tohoto dne, tvoří pohledávkový blok příslušného národního státu. ČÁST TŘETÍ. Převod deposit cenných papírů a pohledávek na účtech v hotovosti. Článek 8. Deposita cenných papírů u poštovní spořitelny a pohledávky na účtech v hotovosti státních občanů smluvních států, vyjímaje Rakousko, převedou se podle těchto zásad: Majitelé účtů depositních a účtů v hotovosti budou, pokud se tak již nestalo, veřejnou vyhláškou vyzváni, aby v přiměřené lhůtě přihlásili svá deposita a své pohledávky na hotovosti a aby zmocnili přejímající ústav k jich převzetí. Současně s přihláškou jest předložiti průkaz o státním občanství, jakož i průkaz o bydlišti (sídle) mimo území republiky Rakouské. Pro přidělení deposit cenných papírů a účtů v hotovosti, náležejících k pozůstalostem, jest rozhodující státní občanství, pokud se týče domovská příslušnost a poslední bydliště zemřelého, u osob právnických, které přestaly existovati, sídlo majitele účtu. Účet v hotovosti, náležející k depositu cenných papírů, považuje se za přihlášený, je-li přihlášeno depositum cenných papírů samo. Při přihlášce jest předložiti depositní list (rentovou knížku). Ztratil-li se tento doklad, učiní majitel účtu písemné prohlášení, že ručí za každou škodu, jež by mohla vzniknouti z převodu deposita. Jednotlivá prohlášení majitelů depositních účtů mohou býti nahrazena hromadným prohlášením ústavu převodem pověřeného. Národní státy odevzdají poštovní spořitelně přihlášky, jež budou jimi přezkoušeny a co do podmínek převodu (státní občanství, bydliště nebo sídlo) ověřeny. Poštovní spořitelna přezkoumá, zda přihlášky souhlasí s knihovním stavem, případně je opraví a provede potom v dohodě s přejímajícím ústavem vydání deposit a pohledávek v hotovosti. Rakousko povolí volný vývoz deposit, která podle předchozích ustanovení mají býti převedena, a nezkrátí jich daněmi ani jakýmikoliv dávkami. Při tom jest dbáti nařízení daných Reparační komisí dne 31. srpna 1921; č. 1502, jakož i případných jiných nařízení této komise o nakládání s titry nezajištěného předválečného dluhu bývalého císařství Rakouského. Titry válečných půjček budou převedeny s označením předepsaným Rakouskem pro titry, které jsou v národním majetku následnických států. Cenné papíry podléhající jistotní vázanosti budou převedeny jedině se souhlasem oprávněné osoby (správního úřadu, který má na jistotě zájem). Pohledávkové bloky na účtech v hotovosti, vedené v rakousko-uherských korunách, připočtou se k bloku úsporných pohledávek příslušného státu a naloží se s nimi jako s úspornými pohledávkami. Pohledávky na účtech v hotovosti, účtované v jiné nežli rakousko-uherské měně, vydají se podle stavu v den likvidační ve měně, ve které jsou účtovány. Při tom připočtou se za všech okolností k pohledávkám vyjádřeným v rakouských kolkovaných korunách úroky až do tohoto dne vzešlé; pokud však jde o pohledávky účtované v jiných měnách, bude lze tak učiniti pouze podle zisku docíleného z jejich uložení. Nepřihlášená deposita cenných papírů nebudou při převedení účastna výhod této úmluvy. K nepřihlášeným pohledávkám na účtech v hotovosti, účtovaným v rakousko-uherských korunách, nebude při úhradě pohledávkového bloku smluvních států podle této úmluvy přihlédnuto. Jak jest nakládati s deposity, která jsou zatížena lombardními dluhy, upravuje IV. část této úmluvy. ČÁST ČTVRTÁ. Úhrada úhrnného bloku pohledávek národních států, ze správy poštovní spořitelny převáděných. Článek 9. K úhradě úhrnného bloku pohledávek národních států, který má býti stanoven podle ustanovení části II. a III., použijí se tyto součástky jmění poštovní spořitelny: 1. Především pohledávky vyplývající z vyúčtování poštovní spořitelny vůči poštovním správám národních států, vyjímaje Rakousko, po srážce příslušných dluhů; 2. dále cenné papíry, které podle přiloženého seznamu jsou v majetku poštovní spořitelny, v úhrnné částce 110,641.560 korun jmenovité hodnoty, a to neoznačené jako územní držba republiky Rakouské. Titry předválečného dluhu bývalého císařství Rakouského, uvedené v oddílu I. přiloženého seznamu, vydají se se všemi kupony splatnými od 1. května 1919; 3. dále pohledávky poštovní spořitelny vzniklé z půjček na cenné papíry (půjčky lombardní) za dlužníky, u nichž jsou splněny podmínky článku 8. o státním občanství a bydlišti (sídle); 4. rovněž pohledávky z běžného účtu poštovní spořitelny za poštovní spořitelnou v Sarajevě; 5. tyto knihovně účtované pohledávky poštovní spořitelny, znějící na cizí měnu, plnou hodnotou, a to: a) Société générale pour favoriser le développement du commerce et de l´industrie en France franc. franků 461.977·74 b) Banka Commerciale Italiana, filiálka v Londýně liber 6.728/9/5 c) Swiss Bank Verein, Londýn liber 100.000 d) Deutsche Bank Berlín, filiálka v Londýně liber 4.833/13/9 e) Österreichische Länderbank, filiálka v Londýně liber 12.839/12/9 f) Rakousko - uherská banka lib. 130.063/6/5 g) Deutsche Bank, Berlín, filiálka v Londýně dolarů 18.708·33 h) Société générale de Belgique, Brusel belg. franků 485.853·72 i) Société générale de Belgique, Brusel; depot belgické půjčky pro znovuzbudování, jmenovité hodnoty belg. franků 6,100.000; 6. konečně rakouské kolkované koruny v hotovosti nebo v pohledávkách knihovně účtovaných. Článek 10. 1. Pohledávky a dluhy vyplývající z vyúčtování poštovní spořitelny vůči různým poštovním správám národních států, které mají býti převedeny podle článku 9., bodu 1., budou zaúčtovány na úhradu bloku zvlášť každému národnímu ústavu v poměru koruna za korunu. 2. Cenné papíry, které poštovní spořitelna odevzdá podle čl. 9., bodu 2., rozdělí se podle jmenovité hodnoty, a to: polovinou v poměru k pohledávkovým blokům zmenšeným, pokud se týče zvětšením podle bodu 1. tohoto článku, a polovinou v poměru k původním pohledávkovým blokům přede změnou provedenou podle bodu 1. tohoto článku. K úhradě celkové částky z obou těchto podílů vyplývající přidělí se především každému národnímu ústavu hodnoty, na kterých má příslušný národní stát zvláštní zájem, hledíc k tomu, ve kterém území je zástava anebo kde je sídlo emisního ústavu. Při tom rozdělí se titry v čís. III. přiloženého seznamu uvedené a zajištěné na železnicích, na kterých má současně zájem několik národních států, v poměru délky trati, tvořící zástavu, na území každého státu. Předválečné renty rozdělí se pak poměrně podle jednotlivých druhů. Získané titry předválečných rent bývalého císařství Rakouského zaúčtují se na úhradu pohledávkových bloků jmenovitou hodnotou koruna za korunu. Kupony splatné od 1. května 1919 se nezaúčtují. Ostatní cenné papíry ocení se podle své bursovní hodnoty v přejímajícím státě v den likvidační a zaúčtují se podle směnného klíče stanoveného v tomto státě pro výměnu rakousko-uherských korun. 3. Lombardní pohledávky poštovní spořitelny zmíněné v čl. 9., bodu 3. oznámí se každému přejímajícímu ústavu zvláštním seznamem, jejž tento ústav přezkoumá co do státního občanství a bydliště (sídla) dlužníků. Lombardní pohledávky poštovní spořitelny, které budou uznány po opravě provedené ve vzájemné dohodě, budou i se zástavami převzaty příslušným národním ústavem. Za účelem započítání do pohledávkového bloku jednotlivých národních států rozdělí se lombardní pohledávky podle druhu lombardovaných cenných papírů na tři skupiny. I. Skupina: Pohledávky z lombardu cenných papírů národních anebo cenných papírů, které náležejí k druhům, o jejichž převzetí do národního bloku (nostrifikaci) až do dne likvidačního bude postaráno mírovými smlouvami nebo vnitřním zákonodárstvím přejímajícího státu, jakož i pohledávky z lombardu cenných papírů, které znějí na měnu rovnocennou nebo vyšší, nežli jest měna přejímajícího státu, započítají se do pohledávkových bloků koruna za korunu. II. Skupina: Pohledávky z lombardu cenných papírů, které znějí na měnu méně hodnotnou, nežli jest měna přejímajícího státu, ocení se částkou, jež se uhradí bursovní hodnotou těchto cenných papírů v přejímajícím státě v den likvidační. Není-li v tomto státě záznamu bursovní hodnoty, vezme se za základ bursovní hodnota v státě, na jehož území byl cenný papír vydán, přepočtená podle poměru směnného kursu měny tohoto státu ku měně státu přejímajícího. Hodnoty takto zjištěné započítají se do pohledávkových bloků podle směnného klíče stanoveného v přejímajícím státě pro výměnu rakousko-uherských korun. III. skupina: Pohledávky poštovní spořitelny z lombardu titrů válečných půjček ocení se podle směnného kursu rakouské kolkované koruny a zákonné měny příslušného státu v den likvidační; převyšuje-li však kurs rakouské kolkované koruny kurs měny přejímajícího státu, provede se ocenění v měně posléze uvedené; v obou těchto případech započítají se takto určené částky do pohledávkových bloků podle směnného klíče stanoveného v přejímajícím státě pro výměnu rakousko-uherských korun. Zastavil-li některý dlužník za jednu nebo několik lombardních půjček cenné papíry jedné a téže skupiny, jest pokládati tyto cenné papíry za společnou zástavu pro celý dluh. Ocenění a započítání sloučených lombardních pohledávek do pohledávkových bloků provede se v těchto případech podle ustanovení platných pro příslušnou skupinu. Sloučení lombardních pohledávek různých skupin může se provésti jen při lombardních pohledávkách skupiny I. a II. Při tom se lombardní pohledávky náležející do skupiny I. a II. ocení a započítají na společný účet podle ustanovení platných pro skupinu II. 4. Pohledávky z běžného účtu za poštovní spořitelnou v Sarajevě zmíněné v čl. 9., bodu 4. použije se v poměru koruna za korunu k úhradě pohledávkového bloku království Srbů, Chorvatů a Slovinců. 5. Cizozemských pohledávek postoupených poštovní spořitelnou podle čl. 9., bodu 5. použije se, pokud budou desekvestrovány, především k výplatě vkladů u poštovní spořitelny, náležejících příslušníkům cizích zemí, které byly nepřátelskými v poměru k bývalému území císařství Rakouského. Tyto závazky poštovní spořitelny jest vyrovnati tak, jakoby šlo o dluhy rakouského ústavu. K úhradě těchto cizozemských závazků dá se poštovní spořitelně k disposici potřebná část cizozemských pohledávek. Částí cizozemských pohledávek poštovní spořitelny, které nebudou spotřebovány podle ustanovení předchozího odstavce, použije se k další úhradě národních bloků. Rozdělení této úhrady na pohledávkové bloky provede se podle poměrných čísel, získaných násobením ještě neuhrazených pohledávkových zůstatků průměrem středních směnných kursů národní měny podle úředního záznamu curyšské bursy v posledních dvou měsících před likvidačním dnem. Tyto podíly cizozemských pohledávek postoupených jednotlivým národním ústavům započítají se do pohledávkového bloku střední hodnotou v národní měně na curyšské burse v den připsání k dobru, podle směnného klíče stanoveného v příslušném státě pro výměnu rakousko-uherské koruny. 6. Zůstatek, který zbude po započítání hodnot uvedených v bodu 1. až 5. tohoto článku, uhradí se pětinásobnou částkou buď hotově v rakouských kolkovaných korunách anebo v pohledávkách knihovně účtovaných. Peníz, který jest takto zapraviti, nesmí však přesahovati částku osmi set mil. (800,000.000) rakouských kolkovaných korun. Do tohoto penízu vpočtou se částky, které budou účtovány podle článku 16. v rakouských kolkovaných korunách. Tato úhrada se rozdělí na pohledávkové bloky podle ustanovení předposledního odstavce bodu 5. tohoto článku. Článek 11. Rakousko zasadí se o splacení pohledávek, které má poštovní spořitelna na jeho území, zvláště za Rakousko-uherskou bankou; ostatní smluvní státy se vynasnaží dosíci toho, aby cizozemské pohledávky poštovní spořitelny byly splaceny. ČÁST PÁTÁ. Závěrečná ustanovení. Článek 12. Vklady pro poštovní spořitelnu, které do dne, kdy tato úmluva stane se účinnou, nebudou na ni převedeny ku připsání k dobru na příslušných účtech, vrátí se oprávněným osobám poštovní správou, ku které nyní patří poštovní úřad, který platbu přijal. Platební poukázky poštovní spořitelny, které až do zmíněného dne nebudou provedeny, vrátí se jí k opětnému připsání poukázaných částek k dobru na příslušných účtech a dosud nedošlé výtahy z účtů o provedených výplatách odevzdají se poštovní spořitelně. Článek 13. Smluvní státy se zavazují, že uschovají po dobu jednoho roku po úplném provedení převodů veškeré spisy a doklady týkající se správy převáděných pohledávek. Kromě toho zavazují se smluvní státy ku každé vzájemné pomoci při provádění všech šetření a všech opatření potřebných k stanovení a zajištění pohledávkových bloků. Poštovní spořitelna obstará rozdělení hodnot uvedených ve článcích 9. a 10. a bude při tom postupovati ve vzájemné dohodě se zúčastněnými státy. Podá rovněž všechna nutná vysvětlení a dohodne se nejkratší cestou s funkcionáři delegovanými smluvními státy. Článek 14. Práva vyplývající z této úmluvy pro Polský stát nebudou nijak dotčena prozatímní úmluvou sjednanou před časem mezi tímto státem a poštovní spořitelnou. Dosavadní vyúčtování mezi poštovními spořitelnami ve Vídni a ve Varšavě budou opravena podle ustanovení této úmluvy, avšak s výhradou, že vyloučením pohledávek již vyúčtovaných nesmí býti způsobeno případné zmenšení polského bloku již převzatého. Článek 15. Bude-li po konečném rozdělení nezajištěného předválečného dluhu podíl některé skupiny tohoto dluhu, vyměřený Rakousku, větší nežli část v Rakousku okolkovaná, vymění se titry příslušných skupin státního dluhu, které při provedení bodu 2. článku 9. a 10. této úmluvy budou odevzdány národním státům, za neokolkované titry stejné jmenovité hodnoty takového druhu nezajištěného předválečného dluhu, u kterého část v Rakousku okolkovaná bude převyšovati rakouský podíl. Článek 16. Za převedení pohledávek bude poštovní spořitelna účtovati toliko poplatky stanovené jejími předpisy a odečte je od pohledávky při její likvidaci. Poplatky a výlohy spojené s odevzdáním deposit cenných papírů, jež nebudou kryty pohledávkami v hotovosti, budou zapraveny zaúčtováním v rakouských kolkovaných korunách podle článku 10., bodu 6. této úmluvy. Článek 17. Uskutečněním této úmluvy, za jejíž provedení poštovní spořitelnou ve Vídni ručí republika Rakouská, pomíjí státní ručení stanovené článkem 1. zákona ze dne 28. května 1882, č. 56 ř. z. Článek 18. Tuto úmluvu jest pokládati jedině za finanční úpravu sjednanou podle znění článku 215 mírové smlouvy St. Germainské, obzvláště pokud se týče bývalého hospodaření poštovní spořitelny rakouské. Tato úprava není nikterak na újmu jakékoliv jiné finanční úpravě a nedotýká se žádného jiného ustanovení mírové smlouvy výše zmíněné. Tím vzdávají se všechny smluvní státy práva v článku 215 stanoveného: dovolávati se v této záležitosti Reparační komise. Článek 19. Kdyby při provádění této úmluvy nastaly mezi smluvními státy různosti mínění, zřídí se zvláštní rozhodčí soud, nedojde-li do té doby k ustavení se stálého a všeobecného rozhodčího soudu pro vyřizování neshod mezi různými státy. Tento soud bude utvořen z jednoho člena delegovaného republikou Rakouskou a z jednoho člena, jenž bude jmenován po společné dohodě ostatními smluvními státy. Oba tito členové zvolí si předsedu, který musí náležeti smluvnímu státu, jenž nemá dosud člena v rozhodčím soudu. V případě, že by oba rozhodčí soudcové nemohli se shodnouti na volbě předsedy, bude předseda zvolen většinou hlasů všemi smluvními státy. Sídlem rozhodčího soudu jest Vídeň. Smluvní státy se zavazují poskytnouti rozhodčímu soudu veškerou podporu potřebnou k vykonávání jeho úřadu. Náklady rozhodčího soudu ponesou zúčastněné státy v poměru případů k rozhodnutí předložených. Podíly těchto nákladů, vypadající na jednotlivé účastníky, budou stanoveny rozhodčím soudem od případu k případu. Rozhodčí soud svolá se na žádost kteréhokoli ze smluvních států a rozhoduje většinou hlasů. Předseda hlasuje naposled. Rozhodnutí rozhodčího soudu je pro zúčastněné státy závazné a z jeho rozhodnutí není odvolání. Článek 20. Tato úmluva bude ratifikována. Ratifikace budou sděleny zúčastněnými státy co nejdříve italské vládě. Italská vláda vyrozumí o tom všechny ostatní signatární státy. Ratifikační listiny budou uloženy v archivech italské vlády. Tato úmluva nabude účinnosti po ratifikaci všemi smluvními státy. Jakmile všechny ratifikace dojdou, bude sepsán protokol, jehož datum bude též dnem, kdy tato úmluva stane se účinnou. NA DŮKAZ TOHO zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto úmluvu. DÁNO v Římě dne šestého dubna roku tisíc devět set dvacátého druhého, francouzsky, italsky a německy. Francouzský a italský text mají stejnou platnost. Při odchylkách přihlédne se k textu německému. V tomto případě bude z obou textů, francouzského nebo italského, jedině rozhodným text, který souhlasí s textem německým. Sepsáno v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech vlády království Italského a jehož ověřené opisy budou vydány všem signatárním státům. Za Rakousko: Rémi Kwiatkowski v. r. Italii: Imperiali v. r. Polsko: Maciej Loret v. r. Rumunsko: Ef. Antonesco v. r. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: Dr. Rybár v. r. Československo: Vlastimil Kybal v. r. Příloha. Seznamy cenných papírů k článku 9., bodu 2. I. Renty rakouského předválečného státního dluhu. a) Všeobecný státní dluh: Jmenovité hodnoty v korunách4%renta květnová s kupony od 1. května 191931,100.0004%renta červencová s kupony od 1. července 191910,300.0004·2%renta únorová s kupony od 1. srpna 191912,000.000 b) Rakouský státní dluh: 4%rakouská renta korunová s kupony od 1. září 191928,600.00082,000.000 II. Cenné papíry, na kterých mají národní státy zvláštní zájem. (Článek 10., bod 2.) 1. Československá republika: Jmenovité hodnoty v korunách5¼%dluhopisy dráhy Františka Josefa, ve stříbře, 1/1, 1/784.8005¼ % akcie Alžbětiny dráhy Linec—Budějovice, ve stříbře rak. měn., 1/1, 1/726.8004%priority dráhy Františka Josefa, vyd. 1884, ve stříbře, 1/4, 1/10216.4003%priority Společnosti rakouských místních drah v korunách, 1/1, 1/72,000.4003½ %priority rakouské Severozápadní dráhy, lit. A. konvert., zl., 1/3, 1/91,602.8003½% priority rakouské Severozápadní dráhy, lit. A., vyd. 1903, v korunách, 1/3, 1/9387.2003½%priority rakouské Severozápadní dráhy, lit. B., konvert., ve stříbře, 1/5, 1/111,343.6003½ %priority rakouské Severozápadní dráhy, lit. B., vyd. 1903, v korunách, 1/5, 1/11780.6004%priority rakouské Severozápadní dráhy, vyd. 1885, ve stříbře, 1/4, 1/1065.6003%priority Společnosti státních drah, doplňovací síť (500 franků, 480 korun), 1/3, 1/99604%dluhopisy České severní dráhy, daně prosté, v korunách, 1/1, 1/735.0004%dluhopisy rakouské Severozápadní a Jihoseveroněmecké spojovací dráhy, 1/1, 1/740.0004%dluhopisy dráhy Plzeň—Březno, ve zl. rak. měny, 1/1, 1/7582.0004%priority České Západní dráhy, vyd. 1885, ve stříbře, 1/1, 1/7 389.6004%priority České Západní dráhy, vyd. 1895, v korunách, 1/1, 1/71,835.2004%priority Moravské pohraniční dráhy, v korunách, 1/3, 1/9766.2004%priority Moravsko - slezské ústřední dráhy, v korunách 1/1, 1/73,125.6004%priority dráhy Plzeň—Březno, 150 zl., ve stř., 1/1, 1/7639.1004%priority Jihoseveroněmecké spojovací dráhy, ve stříbře, 1/1, 1/7283.2004%Buštěhradské dráhy, vyd. 1896, v korunách, 1/4, 1/10108.6004%Duchcovsko - Podmokelské dráhy, vyd. 1891, ve stříbře, 1/1, 1/751.0003%Duchcovsko - Podmokelské dráhy, vyd. 1893, v korunách, 1/1, 1/71.6004%Košicko-Bohumínské dráhy, vyd. 1889, zadané ke konversi, ve stříbře, 1/1, 1/7427.2004%Košicko-Bohumínské dráhy, rakouská trať, vyd. 1889 zadané ke konversi, ve stříbře, 1/1, 1/7157.2003½%České hypoteční banky, slosovatelné v 60½ let., v korunách, 1/3, 1/9142.4003½%České hypoteční banky, slosovatelné v 60½ let., v korunách, 1/6, 1/12185.4004%komunální dluhopisy Zemské banky, slosovatelné v 50 let., v rak. měně, 1/5, 1/11120.8004%komunální dluhopisy Zemské banky, slosovatelné v 78 let., v korunách, 1/2,1/8150.2004%komunální dluhopisy Zemské banky, slosovatelné v 78 let., v korunách, 1/5, 1/11130.0004%meliorační dluhopisy Zemské banky, slosovatelné v 78 let., v korunách, 1/2, 1/8368.0004%železniční dluhopisy Zemské banky, slosovatelné v 78 let.,v korunách, 1/3, 1/9257.0004%Moravské hypoteční banky, slosovatelné v 54½ let., v rak. měně, 1/2,1/819.0004%komunální dluhopisy Moravské zemědělské banky, slosovatelné v 54½ let., 1/6, 1/12189.00016,512.460 2. Republika Polská. Jmenovité hodnoty v korunach4%dluhopisy dráhy Albrechtovy, ve stř. zl., 1/1, 1/770.8004%dluhopisy haličské dráhy Karla Ludvíka, 1/1, 1/72,403.6004%priority dráhy Albrechtovy, ve stříbře, 1/5, 1/11820.0004%priority haličské dráhy Karla Ludvíka, ve stříbře, 1/1, 1/7480.8003½% priority Uhersko - haličské dráhy, vyd. 1870, v korunách, konvert., 1/3, 1/9692.0003½%priority Uhersko-haličské dráhy, vyd. 1878, konvert., 1/3, 1/9188.4004%priority Uhersko-haličské dráhy, vyd. 1887, ve stříbře, 1/1, 1/7979.6003½% priority Uhersko-haličské dráhy, vyd. 1903, v koninách, 1/3, 1/9440.0004%zástavní listy Haličského úvěrního pozemkového spolku, slosovatelné v 56 let., v korunách, 30/6, 31/1260.0004%zástavní listy Haličské zemské dráhy král. Haličského a Vladiměřského, 30/6, 31/12, slos. v 57½ let., splatné v korunách30.0004½%zástavní listy Haličské zemské dráhy král. Haličského a Vladiměřského, 30/6, 31/12, slos. v 51½ let., splatné v korunách168.3004½%komunální dluhopisy Haličské zemské dráhy, III. emise, slos. v 51½ let., v korunách, 1/4, 1/10150.0006,483.500 3. Království Italské. 4%půjčka města a obchodní komory v Terstu, 1/1, 1/7, slos., v rak. měně426.400 4. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. 4%místní dráhy Lublaň—Stein, ve zl. rak. měně, 1/1, 1/719.600 5. Království Rumunské. 4%priority dráhy Černovice—Nowosielica v korunách, 1/1, 1/7784.400 III. Cenné papíry, na nichž má zájem několik národních států. 1. Československo a Polsko. 4%priority Severní dráhy Ferdinandovy, vyd. 1888, v rak. měně, 1/6, 1/1228.0004%priority Severní dráhy Ferdinandovy, vyd. 1891, v rak. měně, 1/4, 1/1030.0004%priority Severní dráhy Ferdinandovy, vyd. 1904, v korunách, 1/6, 1/12629.800687.800 2. Polsko a Rumunsko. 4%priority Společnosti dráhy Lvov—Černovice—Jassy, vyd. 1894, v korunách, 1/1, 1/72,945.0004%priority Společnosti dráhy Lvov—Černovice—Jassy, vyd. 1884, ve stříbře, 1/5, 1/11782.4003,727.400 PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU S PŘÍLOHOU A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. V TOPOLČIANKÁCH, DNE 30. ZÁŘÍ LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO ŠESTÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: L. S. Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že úmluva tato nabude účinnosti podle čl. 20 po ratifikaci všemi smluvními státy, kterážto okolnost bude oznámena zvláštní vyhláškou ministra zahraničních věcí. Švehla v. r.

Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsaná v Římě dne 6. dubna 1922.

230/1926 Sb.

231. Dodatečná dohoda k úmluvě podepsané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsaná v Římě dne 23. února 1925. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, RAKOUSKA, ITALIE, POLSKA, RUMUNSKA A KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ BYLA SJEDNÁNA TATO DOHODA S PŘÍLOHOU: (Překlad.) Dodatečná dohoda k úmluvě podepsané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni. REPUBLIKA RAKOUSKÁ, KRÁLOVSTVÍ ITALSKÉ, REPUBLIKA POLSKÁ, KRÁLOVSTVÍ RUMUNSKÉ, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ A REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ, uznavše, že jest vhodno, provésti některé změny úmluvy ze dne 6. dubna 1922 o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, jmenovaly svými zmocněnci: Spolkový president republiky Rakouské: p. Lothara Eggera, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, Jeho Veličenstvo král Italský: J. E. Benito Mussolini, ministerského předsedu, ministra zahraničních věcí, President republiky Polské: p. Zbigniewa Smolku, soudce nejvyššího správního soudu ve Varšavě, Jeho Veličenstvo král Rumunský: p. Al. Em. Lahovary, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: p. Milorada Straznického, profesora na universitě v Záhřebě, President republiky Československé: p. Antonína Papírníka, Chargé d’Affaires a. i. Československé republiky u J. V. krále Italského a p. Bohumila Vlasáka, zplnomocněného ministra a odborového přednostu československého ministerstva financí, kteří, ověřivše své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních: Článek I. A. K bodu 5., článku 9. úmluvy ze dne 6. dubna 1922 připojují se tato ustanovení: Nebude-li vůbec anebo pokud nebude zrušena sekvestrace pohledávek poštovní spořitelny ve Vídni, uvalená vládou Belgie, Francie a Velké Britanie, odevzdá poštovní spořitelna ve Vídni zúčastněným státům, podle ustanovení článku II. této dohody, za příslušné pohledávky s případnými úroky dluhopisy zmíněné v § 12 rakouského spolkového zákona ze dne 16. července 1921 (spolk. zák. č. 393). Tyto dluhopisy zmenší se o částky, kterých bylo použito k zapravení pohledávek u poštovní spořitelny, náležejících příslušníkům cizích zemí, jež byly nepřátelskými v poměru k bývalému území císařství Rakouského, a to: a) o 52.563 francouzské franky (dluhy vůči příslušníkům francouzským); b) o 5.790 liber šterlinků s úroky, které je platiti úřadu verifikačnímu a kompensačnímu (dluhy vůči příslušníkům anglickým a italským). Za pohledávku uvedenou pod písmenem f) odevzdá poštovní spořitelna zúčastněným státům příslušné hodnoty, které obdržela od Rakousko-uherské banky v likvidaci. Vysoké smluvní strany uznávají, že pohledávka uvedená pod písmenem g) je zahrnuta v pohledávce uvedené pod písmenem d); není proto důvodu, aby byla uváděna v seznamu pohledávek. Depositum uvedené pod písmenem i) je nyní u Bruselské banky. B. Bod 6. článku 9. výše zmíněné úmluvy, nahrazuje se tímto: 6. konečně peníz 12.500,000.000 korun rakouských (1,250.000 rakouských šilinků), jenž bude vyplacen státům uvedeným v následujícím článku II., bodu 6., v jejich národní měně podle středního směnného kursu (šek) příslušné měny dne 1. prosince 1924 na vídeňské burse. Poštovní spořitelna vyplatí tento peníz podle ustanovení následujícího článku II., bodu 6.: a) částku čtyři a půl miliardy (450.000 rakouských šilinků) za dva měsíce po dni, kdy výše zmíněná úmluva a tato dohoda stanou se účinnými, a b) zbytek současně s konečným převodem pohledávkových bloků, nikoli však před uplynutím jednoho roku po vyplacení první částky. Článek II. Článek 10. výše zmíněné úmluvy nahrazuje se tímto: 1. Pohledávky a dluhy vyplývající z vyúčtování poštovní spořitelny vůči různým poštovním správám národních států, které mají býti převedeny podle článku 9., bodu 1., budou připsány k dobru, případně k tíži, zvlášť každému národnímu ústavu zmíněnému v článku 1., odstavci 3. výše uvedené úmluvy. 2. Cenné papíry, které poštovní spořitelna odevzdá národním státům podle článku 9., bodu 2. (příloha k zmíněné úmluvě), rozdělí se podle jmenovité hodnoty. Především přidělí se každému národnímu státu hodnoty, na kterých bude míti příslušný národní stát zvláštní zájem, hledíc k tomu, ve kterém území je zástava anebo kde je sídlo emisního ústavu (čís. II. přílohy). Titry dluhu zajištěného na drahách, na kterých má zájem současně několik národních států (čís. III. přílohy), rozdělí se podle přibližného poměru délky trati, tvořící zástavu, na území každého státu. Titry nezajištěného dluhu předválečného (čís. I. přílohy) se všemi kupony (článek 9., bod 2., poslední odstavec) rozdělí se s konečnou platností takto: Italiejmen. hodnota K3,500.000,Polsko„ „ „17,000.000,Rumunsko„ „ „6,000.000,Království Srbů, Chorvatů a Slovinců„ „ „8,000.000,Československo„ „ „47,500.000. Titry přidělené každému národnímu státu podle ustanovení tohoto bodu jsou vyjmenovány v seznamu přiloženém k této dohodě, tvořícím podstatnou součást této dohody. 3. Lombardní pohledávky poštovní spořitelny, zmíněné v článku 9., bodu 3., oznámí se každému státu pro přejímající ústav zvláštním seznamem, jejž tento ústav přezkoumá co do státního občanství a bydliště (sídla) dlužníků. Lombardní pohledávky poštovní spořitelny, které budou po opravě provedené společnou dohodou mezi poštovní spořitelnou a příslušným státem uznány, budou i se zástavami převzaty příslušným národním státem. 4. Pohledávky z běžného účtu za poštovní spořitelnou v Sarajevě, zmíněné v článku 9., bodu 4., použije se k úhradě pohledávkového bloku království Srbů, Chorvatů a Slovinců. 5. Cizozemské pohledávky, postoupené poštovní spořitelnou podle článku 9., bodu 5. výše zmíněné úmluvy, případně podle článku I., bodu A této dohody, rozdělí se podle jmenovité hodnoty takto: Především přidělí se Polsku titry desetileté (článek I., bod A) podle poměru každé skupiny, v úhrnné jmenovité hodnotě šesti a půl (6·5) miliardy korun rakouských, čítané podle středního směnného kursu příslušné cizí měny dne 1. prosince 1924 na vídeňské burse. Zbytek výše zmíněných pohledávek přidělí se podle poměru různých skupin z 13·85% Italii a z 86·15% Československu. 6. Úhrnný peníz dvanácti a půl miliardy korun rakouských (1,250.000 rakouských šilinků), o nichž mluví článek I., bod B této dohody, rozdělí se mezi národní státy takto: K rak.rak. šil.Italii2.000,000.000(200.000)Polsku1.000,000.000(100.000)Rumunsko2.500,000.000(250.000)království Srbů, Chorvatů a Slovinců1.000,000.000(100.000)Československu6.000,000.000(600.000) podle zásady stanovené v článku I., bodu B. této dohody. Polsko, Rumunsko a království Srbů, Chorvatů a Slovinců obdrží výše uvedené částky z peníze 4 a půl miliardy (450.000 rak. šil.), který zaplatí Rakousko podle článku I., bodu B této dohody za dva měsíce po dni, kdy zmíněná úmluva a tato dohoda se stanou účinnými. Článek III. Článek 16. úmluvy ze dne 6. dubna 1922 nahrazuje se tímto: Poštovní spořitelna nebude účtovati poplatků a výloh za převod pohledávek, ani za vydání deposit titrů, provedené v sídle poštovní spořitelny ve Vídni. Článek IV. S výhradou ustanovení posledních odstavců článku I. a II. této dohody bude dohoda, jakož i úmluva ze dne 6. dubna 1922 provedena poštovní spořitelnou ve Vídni na žádost každého zúčastněného státu, jakmile on spolu se správou téže poštovní spořitelny zjistí účetní data převodu běžných účtů a vkladních knížek. Článek V. V článku 2., odstavci prvním, a v článku 6., odstavci 4., úmluvy ze dne 6. dubna 1922, připojí se po slovech „jiného státu“ slovo „národního“. Druhý odstavec článku 14. a článek 15. výše zmíněné úmluvy se zrušují. Za třetím odstavcem článku 19. připojuje se tento odstavec: Dojde-li mezi Rakouskem a jedním nebo několika z ostatních signatárních států ke sporu velké finanční nebo prejudicielní důležitosti, zvolí si oba členové v odstavci druhém zmínění předsedu; neshodnou-li se, bude předseda jmenován Stálým dvorem mezinárodní spravedlnosti. Článek VI. Všechna ustanovení úmluvy ze dne 6. dubna 1922, která nebyla touto dodatečnou dohodou změněna, zůstávají nedotčena. Článek VII. Tato dohoda bude co nejdříve ratifikována. Státy, které dosud neratifikovaly úmluvu ze dne 6. dubna 1922, budou ratifikovati současně tuto úmluvu i tuto dohodu. Každý stát zašle svoji ratifikaci vládě italské, která to oznámí všem ostatním signatárním státům. Ratifikační listiny zůstanou uloženy v archivech vlády italské. Tato dohoda nabude účinnosti současně s úmluvou ze dne 6. dubna 1922 po ratifikaci všemi smluvními státy. Jakmile dojdou všechny ratifikace, bude sepsán protokol, jehož datum bude též dnem, kdy výše zmíněná úmluva a tato dohoda stanou se účinnými. NA DŮKAZ TOHO, zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto dohodu. DÁNO v Římě dne 23. února 1925, francouzsky v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech vlády království Italského a jehož ověřené opisy budou odevzdány všem signatárním státům. Za Rakousko: Lothar Egger. Italii: Benito Mussolini. Polsko: Zbigniew Smolka. Rumunsko: Al. Em. Lahovary. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: Milorad Straznicky. Československo: Antonín Papírník, Bohumil Vlasák. Příloha k dohodě. Seznam hodnot přidělených každému národnímu státu podle ustanovení článku II., bodu B dohody. I. Italie. a) Titry nezajištěného dluhu předválečného: Jmenovité hodnoty v korunách4% renta květnová s kupony od 1. května 1919 1,328.0004% renta červencová s kupony od 1. července 1919439.0004·2% renta únorová s kupony od 1. srpna 1919 512.0004% rakouská renta korunová s kupony od 1. září 1919 1,221.000úhrn a)3,500.000 b) Titry vyjmenované pod číslem II-3 přílohy k úmluvě. 426.400 II. Polsko. a) Titry nezajištěné ho dluhu předválečného: 4% renta květnová s kupony od 1. května 1919 6,447.0004% renta červencová s kupony od 1. července 1919 2,135.0004·2% renta únorová s kupony od 1. srpna 1919 2,488.0004% rakouská renta korunová s kupony od 1. září 1919 5,930.000úhrn a)17,000.000 b) Titry vyjmenované pod číslem II-2 přílohy k úmluvě 6,483.500 c) Podíl na titrech vyjmenovaných pod číslem III-1-2 přílohy k úmluvě: Jmenovité hodnoty v korunách4%priority Severní dráhy Ferdinandovy, vyd. 1888, rak. měn. 1/6, 1/1210.0004%priority Severní dráhy Ferdinandovy, vyd. 1891, rak. měn. 1/4, 1/1010.0004%priority Severní dráhy Ferdinandovy, vyd. 1904, kor. 1/6, 1/12209.3004%priority Spol. dráhy Lvov— Černovice—Jassy, vyd. 1894, kor. 1/1, 1/71,972.6004%priority Spol. dráhy Lvov—Černovice—Jassy, vyd. 1884, stříbro, 1/5, 1/11527.400úhrn c)2,729.300 III. Rumunsko. a) Titry nezajištěného dluhu předválečného: 4% renta květnová s kupony od 1. května 1919 2,276.0004% renta červencová s kupony od 1. července 1919 754.0004·2% renta únorová s kupony od 1. srpna 1919 878.0004% rakouská renta korunová s kupony od 1. září 19192,092.000úhrn a) 6,000.000 b) Titry vyjmenované pod číslem II-5 přílohy k úmluvě 784.400 c) Podíl na titrech vyjmenovaných pod číslem III-2 přílohy k úmluvě: 4% priority Spol. dráhy Lvov—Černovice—Jassy, vyd. 1894, kor. 1/1, 1/7 972.4004% priority Spol. dráhy Lvov—Černovice—Jassy, vyd. 1887, stříbro, 1/5,1/11 255.000úhrn c) 1,227.400 IV. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. a) Titry nezajištěného dluhu předválečného: 4% renta květnová s kupony od 1. května 1919 3,034.0004%renta červencová s kupony od 1. července 1919 1,005.0004·2% renta únorová s kupony od 1. srpna 1919 1,171.0004% rakouská renta korunová s kupony od 1. září 1919 2,790.000úhrn a) 8,000.000. Jmenovité hodnoty v korunáchb) Titry vyjmenované pod číslem II-4 přílohy k úmluvě 19.600 V. Československo. a) Titry nezajištěného dluhu předválečného: 4% renta květnová s kupony od 1. května 1919 18,015.0004% renta červencová s kupony od 1. července 1919 5,967.0004·2% renta únorová s kupony od 1. srpna 1919 6,951.0004% rakouská renta korunová s kupony od 1. září 1919 16,567.000úhrn a) 47,500.000 b) Titry vyjmenované pod číslem II-1 přílohy k úmluvě16,512.460 c) Podíl na titrech vyjmenovaných pod číslem III-1 přílohy k úmluvě: 4% priority Severní dráhy Ferdinandovy, vyd. 1888, rak. měn. 1/6, 1/12 18.0004% priority Severní dráhy Ferdinandovy, vyd. 1891, rak. měn. 1/4, 1/10 20.0004% priority Severní dráhy Ferdinandovy, vyd. 1904, kor. 1/6, 1/12 420.500úhrn c) 458.500 PROZKOUMAVŠE TUTO DOHODU S PŘÍLOHOU A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. V TOPOLČIANKÁCH, DNE 30. ZÁŘÍ LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO ŠESTÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. L. S. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že dohoda tato nabude účinnosti současně s úmluvou uzavřenou v Římě dne 6. dubna 1922 o poštovní spořitelně vídeňské. Švehla v. r.

Dodatečná dohoda k úmluvě podepsané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsaná v Římě dne 23. února 1925.

231/1926 Sb.

243. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 20. prosince 1926, jíž se opravují data výměny ratifikačních listin a počátku účinnosti Úmluvy mezi Československou republikou a Německou říší o úlevách pohraničního styku mezi územím, které versailleskou smlouvou připadlo Československé republice, a územím Německé říše, publikované pod č. 23 Sbírky zákonů a nařízení z roku 1926. Ratifikační listiny Úmluvy mezi Československou republikou a Německou říší o úlevách pohraničního styku mezi územím, které versailleskou smlouvou připadlo Československé republice, a územím Německé říše, byly vyměněny dne 11. června 1925, takže Úmluva nabyla podle čl. 14 působnosti dne 11. července 1925. Tím se opravuje nesprávné uvedení těchto dat při vyhlášení Úmluvy pod č. 23 Sbírky zákonů a nařízení z roku 1926. Švehla v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí, jíž se opravují data výměny ratifikačních listin a počátku účinnosti Úmluvy mezi Československou republikou a Německou říší o úlevách pohraničního styku mezi územím, které versailleskou smlouvou připadlo Československé republice, a územím Německé říše, publikované pod č. 23 Sbírky zákonů a nařízení z roku 1926.

243/1926 Sb.

255. Vládní vyhláška ze dne 22. prosince 1926, kterou se uvádí v prozatímní působnost prozatímní obchodní dohoda mezi Československou republikou a dominiem Kanadou. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, čís. 158/1923 Sb. z. a n., případně dle čl. VII. zákona ze dne 22. června 1926, čís. 109/1926 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 1. ledna 1927 připojená prozatímní obchodní dohoda mezi Československou republikou a dominiem Kanadou, sjednaná výměnou not v Praze dne 20. prosince 1926. Švehla v. r. (Překlad.) Ministerstvo financí v Ottawě, Kanada. V Praze, dne 20. prosince 1926. Pane ministře, projevuje přání zvelebiti a rozšířiti obchodní styky mezi Československou republikou a dominiem Kanadou mám čest potvrditi, že až do uzavření definitivní obchodní smlouvy vláda Československé republiky shoduje se s vládou dominia Kanady, aby byly upraveny vzájemné obchodní styky mezi oběma zeměmi takto: 1. Vláda dominia Kanady poskytne výhody středního tarifu na zboží, plodiny neb výrobky z Československé republiky dopravované bez překládání z československého přístavu, jímž se rozumí přístav cizího státu, v němž Československá republika má přiznaná práva vyplývající ze smluv, na nichž jest dominium Kanada zúčastněno, nebo z přístavu státu požívajícího výhody preferenčního nebo středního tarifu, do některého námořního nebo říčního přístavu kanadského dominia. 2. Zboží, plodiny neb výrobky kanadského dominia, uvedené v tarifních položkách československého celního tarifu, jichž sazební čísla jsou vyjmenována v připojeném seznamu A, nebudou podrobeny při dovozu do Československé republiky jiným nebo vyšším sazbám nebo poplatkům než oněm, jež budou placeny na podobné zboží, plodiny nebo výrobky kterékoliv jiné cizí země. 3. Nebude zachován nebo uložen žádný zákaz neb obmezení na dovoz jakéhokoliv zboží, plodin nebo výrobků z dominia Kanady do Československé republiky nebo na dovoz jakéhokoliv druhu zboží, plodin neb výrobků z Československé republiky do dominia Kanady, které by se stejně nevztahovaly na dovoz podobného zboží, plodin nebo výrobků kteréhokoliv jiného cizího státu. Tohoto ustanovení nelze použíti: a) na zboží, jež jest předmětem státního monopolu, b) v příčině zdravotních či jiných omezení uložených za účelem zajištění bezpečnosti státu, osob nebo zvířat aneb rostlin. 4. Tato dohoda nabude účinnosti dnem 1. ledna 1927 a pozbude platnosti po 15 měsících nebo v této době po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy jedna ze smluvních stran oznámila druhé úmysl ukončiti tuto dohodu. Vzhledem k prozatímní povaze této dohody vlády obou smluvních stran se shodují na tom, že zahájí před jejím vypršením jednání nutná k uzavření všeobecné a definitivní smlouvy o úpravě obchodních styků mezi Československou republikou a dominiem Kanadou na základě vzájemného zacházení dle nejvyšších výhod. Račte přijmouti, pane ministře, ujištění mé nejhlubší úcty. J. A. RUSSELL v. r., komisař tarifu ministerstva financí v Ottawě, Kanada. Pan Dr V. Girsa, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr v Praze. (Překlad.) Ministerstvo zahraničních věcí Československé republiky. V Praze, dne 20. prosince 1926. Pane, projevuje přání zvelebiti a rozšířiti obchodní styky mezi Československou republikou a dominiem Kanadou mám čest potvrditi, že až do uzavření definitivní obchodní smlouvy vláda Československé republiky shoduje se s vládou dominia Kanady, aby byly upraveny vzájemné obchodní styky mezi oběma zeměmi takto: 1. Vláda dominia Kanady poskytne výhody středního tarifu na zboží, plodiny neb výrobky z Československé republiky dopravované bez překládání z československého přístavu, jímž se rozumí přístav cizího státu, v němž Československá republika má přiznaná práva vyplývající ze smluv, na nichž jest dominium Kanada zúčastněno, nebo z přístavu státu požívajícího výhody preferenčního nebo středního tarifu, do některého námořního nebo říčního přístavu kanadského dominia. 2. Zboží, plodiny neb výrobky kanadského dominia, uvedené v tarifních položkách československého celního tarifu, jichž sazební čísla jsou vyjmenována v připojeném seznamu A, nebudou podrobeny při dovozu do Československé republiky jiným nebo vyšším sazbám nebo poplatkům než oněm, jež budou placeny na podobné zboží, plodiny nebo výrobky kterékoliv jiné cizí země. 3. Nebude zachován nebo uložen žádný zákaz neb obmezení na dovoz jakéhokoliv zboží plodin nebo výrobků z dominia Kanady do Československé republiky nebo na dovoz jakéhokoliv druhu zboží, plodin neb výrobků z Československé republiky do dominia Kanady, které by se stejně nevztahovaly na dovoz podobného zboží, plodin nebo výrobků kteréhokoliv jiného cizího státu. Tohoto ustanovení nelze použíti: a) na zboží, jež jest předmětem státního monopolu, b) v příčině zdravotních či jiných omezení uložených za účelem zajištění bezpečnosti státu, osob nebo zvířat aneb rostlin. 4. Tato dohoda nabude účinnosti dnem 1. ledna 1927 a pozbude platnosti po 15 měsících nebo v této době po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy jedna ze smluvních stran oznámila druhé úmysl ukončiti tuto dohodu. Vzhledem k prozatímní povaze této dohody vlády obou smluvních stran se shodují na tom, že zahájí před jejím vypršením jednání nutná k uzavření všeobecné a definitivní smlouvy o úpravě obchodních styků mezi Československou republikou a dominiem Kanadou na základě vzájemného zacházení dle nejvyšších výhod. Račte přijmouti, pane, ujištění mé nejhlubší úcty. Dr V. GIRSA v. r., mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr. Pan J. A. Russell, komisař tarifu ministerstva financí v Ottawě, Kanada, t. č. v Praze. (Překlad.) SEZNAM A. Kanadské produkty, jimž jsou přiznány nejvyšší výhody při dovozu do Československé republiky. Sazební čísla československého tarifu: 23 až 26, 28, 30 až 33, 37 až 39, 47, 49, 50, 63 až 66, 71, 75, 77, 80, 86 až 89, 91, 92, 100, 103, 108, 117, 119 až 122, 128 až 132, 150, 252, 258, 287, 311, 312, 320, 336, 454, 455, 488, 513, 517, 518, 528, 530, 537 až 541, 553, 554, 576, 579, 599, 601, 605, 630. Čísla jednotlivých položek znamenají celé položky. Obaly obvyklé obsahující zboží.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní působnost prozatímní obchodní dohoda mezi Československou republikou a dominiem Kanadou.

255/1926 Sb.

37. Vládní vyhláška ze dne 7. dubna 1927, kterou se uvádí v prozatímní účinnost prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou ze dne 24. března 1927. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle §u 1 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 12. dubna 1927 připojená prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, sjednaná výměnou not v Angoře dne 24. března 1927. Švehla v. r. Prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou ze dne 24. března 1927. (Překlad.) Vyslanectví republiky Československé v Turecku. Č. 43 pol. 1927. Excellence, Mám čest oznámiti Vaší Excellenci, že očekávajíc brzké uzavření obchodní smlouvy a úmluvy o usazování, o kterých bylo zahájeno jednání dne 22. února 1926, vláda Československá souhlasí s tím, aby po vypršení prozatímní úpravy, sjednané dne 30. září 1926, plodiny a výrobky, pocházející a přicházející z Turecka, dovezené do československého území a určené buď ke spotřebě nebo reexportu nebo průvozu, požívaly pro další období šesti měsíců zacházení podle zásady nejvyšších výhod. Jest shoda v tom, že použití tohoto prozatímního režimu je podmíněno tím, že v Turecku po dobu shora uvedenou bude zacházeno s plodinami a výrobky, pocházejícími a přicházejícími z Československa, způsobem stanoveným v obchodní úmluvě, podepsané v Lausanne dne 24. července 1923, pro výrobky států, které ji podepsaly. Přijměte, Excellence, ujištění mé nejhlubší úcty. V Angoře dne 24. března 1927. MILOŠ KOBR v. r. Jeho Excellence TEWFIK ROUCHDY BEY, ministr zahraničních věcí republiky Turecké zde. (Překlad.) Turecká republika. Ministerstvo zahraničních věcí. Č. 6257/7. Pane ministře, Mám čest oznámiti Vaší Excellenci, že očekávajíc brzké uzavření obchodní smlouvy a úmluvy o usazování mezi vládou republiky Turecké a vládou republiky Československé, vláda Turecká souhlasí s tím, aby ode dne 11. dubna 1927 plodiny a výrobky, pocházející a přicházející z Československa, dovezené do tureckého území a určené buď ke spotřebě nebo reexportu nebo průvozu, požívaly pro další období šesti měsíců zacházení stanoveného v obchodní úmluvě, podepsané v Lausanne dne 24. července 1923, pro výrobky států, které ji podepsaly. Je shoda v tom, že použití tohoto prozatímního režimu je podmíněno tím, že v Československu po dobu shora uvedenou bude zacházeno s plodinami a výrobky, pocházejícími a přicházejícími z Turecka, podle zásady nejvyšších výhod. Přijměte, pane ministře, ujištění mé hluboké úcty. V Angoře dne 24. března 1927. Dr. ROUCHDY BEY v. r. Jeho Excellence pan Miloš KOBR, mimořádný vyslanec a splnomocněný ministr republiky Československé zde.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní účinnost prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou ze dne 24. března 1927.

37/1927 Sb.

39. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 13. dubna 1927 o výpovědi dodatkových úmluv k československo-rakouské obchodní dohodě ze dne 4. května 1921. Rakousko vypovědělo ke dni 22. dubna 1927 dodatkové úmluvy k československo-rakouské obchodní dohodě ze dne 4. května 1921, jež byly podepsány dne 27. listopadu 1924, dne 27. července 1925 a dne 23. června 1926 a uveřejněny ve Sbírce zákonů a nařízení pod číslem 1 z roku 1925, pod číslem 21 z roku 1926 a pod číslem 155 z roku 1926, takže pozbudou platnosti dnem 21. dubna 1927. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o výpovědi dodatkových úmluv k československo-rakouské obchodní dohodě ze dne 4. května 1921.

39/1927 Sb.

40. Mezinárodní úmluva o zjednodušení celních formalit. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, NĚMECKA, RAKOUSKA, BELGIE, BRAZILIE, BRITSKÉ ŘÍŠE (SE SOUSTÁTÍM AUSTRALSKÝM, JIHOAFRICKOU UNIÍ, NOVÝM ZÉLANDEM A INDIÍ), BULHARSKA, CHILE, ČÍNY, DÁNSKA, EGYPTA, ŠPANĚLSKA, FINSKA, FRANCIE, ŘECKA, MAĎARSKA, ITALIE, JAPONSKA, LITVY, LUCEMBURSKA, PROTEKTORÁTU REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ V MAROKU, NORSKA, PARAGUAYE, NIZOZEMÍ, POLSKA, PORTUGALSKA, RUMUNSKA, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, SIAMU, ŠVÉDSKA, ŠVÝCARSKA, VLADAŘSTVÍ TUNISU (FRANCOUZSKY PROTEKTORÁT) A URUGUAYE BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA A PROTOKOL: (Překlad.) Mezinárodní úmluva1) o zjednodušení celních formalit. V Ženevě dne 3. listopadu 1923. NĚMECKO, RAKOUSKO, BELGIE, BRAZILIE, BRITSKÁ ŘÍŠE (SE SOUSTÁTÍM AUSTRALSKÝM, JIHOAFRICKOU UNIÍ, NOVÝM ZÉLANDEM A INDIÍ), BULHARSKO, CHILE, ČÍNA, DÁNSKO, EGYPT, ŠPANĚLSKO, FINSKO, FRANCIE, ŘECKO, MAĎARSKO, ITALIE, JAPONSKO, LITVA, LUCEMBURSKO, PROTEKTORÁT REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ V MAROKU, NORSKO, PARAGUAY, NIZOZEMSKO, POLSKO, PORTUGALSKO, RUMUNSKO, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, SIAM, ŠVÉDSKO, ŠVÝCARSKO, ČESKOSLOVENSKO, VLADAŘSTVÍ TUNISU (FRANCOUZSKÝ PROTEKTORÁT) A URUGUAY. Přejíce si uskutečniti zásadu slušného nakládání s obchodem, vyjádřenou v článku 23. paktu Společnosti národů, jsouce přesvědčeny, že uvolnění mezinárodního obchodu od zbytečných, přehnaných nebo libovolných celních nebo podobných formalit znamenalo by důležitý krok k dosažení tohoto cíle, uvažujíce, že nejlepší methodou k dosažení přítomného účele jest mezinárodní dohoda založená na spravedlivé vzájemnosti, vysoké smluvní strany rozhodly se uzavříti k tomu cíli úmluvu, za kterýmžto účelem ustanovily svými plnomocníky: President Německé říše: p. Willy Ernsta, ministerského radu v říšském ministerstvu financí; President republiky Rakouské: p. E. Pflügla, zplnomocněného ministra, zástupce spolkové vlády rakouské u Společnosti národů; Jeho Veličenstvo král Belgů: p. Jules Bruneta, zplnomocněného ministra, presidenta „Bureau international pour la publication des tarifs douaniers“, a p. Armanda L. J. Janssena, generálního ředitele cel; President Spojených Států Brazilských: p. Julia Augusta Barboza Carneiro, obchodního přidělence u brazilského velvyslanectví v Londýně; Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Britanie a Irska a Britských Zámořských Držav, císař Indický: Sira Huberta Llewellyna Smitha, G. C. B., národohospodářského poradce britské vlády; Za Soustátí Australské: p. C. A. B. Campiona, ředitele „Commonwealth Bank of Australia“ v Londýně; Za Jihoafrickou Unii: Sira Huberta Llewellyna Smitha, G. C. B., národohospodářského poradce britské vlády; Za Dominium Novo-Zélandské: Ctihodného Sira Jamesa Allena, K. C. B., Vysokého komisaře Nového Zélandu ve Spojeném Království; Za Indii: Velectihodného lorda Hardingea of Penshurst, K. G., G. C. B., G. C. S. I., G. C. M. G., G. C. I. E., G. C. V. O., I. S. O., tajného radu, bývalého místokrále, bývalého velvyslance; Jeho Veličenstvo král Bulharů: p. D. Mikoffa, chargé d’affaires v Bernu; President republiky Chilské: p. Jorgea Buchanana, bývalého senátora, obchodního poradce chilské legace v Londýně; President republiky Čínské: p. J. R. Loutsengtsianga, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Švýcarské Spolkové rady; Jeho Veličenstvo král Dánský: p. A. Oldenburga, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Švýcarské Spolkové rady, zástupce Dánska u Společnosti národů; Jeho Veličenstvo král Egyptský: p. T. C. Macaulaye, generálního ředitele egyptských cel, a p. Ahmeda Beye Abdela Khaleka, ředitele celnice v Kahýře; Jeho Veličenstvo král Španělský: p. Emilia de Palacios y Fau, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Švýcarské Spolkové rady; President republiky Finské: p. Niilo Mannioa, generálního tajemníka ministerstva sociální péče, a p. Urho Toivola, vyslaneckého tajemníka; President republiky Francouzské: p. Ernesta Bolleye, státního radu, generálního ředitele cel v ministerstvu financí; a pokud se týče protektorátu republiky Francouzské v Maroku: p. Pierre Paul Serra, ředitele šerifských celnic; a pokud se týče vladařství Tunisu (francouzský protektorát): p. Charles Odea, ředitele tunisských cel; Jeho Veličenstvo král Řeků: p. Vasilia Colocotronise, vyslaneckého radu, a p. Dimitria Capsalia, tajemníka první třídy v ministerstvu zahraničních věcí; Jeho Jasná Výsost vladař Maďarska: p. F. de Parcher de Terjekfalva, chargé d’Affaires v Bernu; Jeho Veličenstvo král Italský: Dra Carlo Pugliesiho, generálního místoředitele cel; Jeho Veličenstvo císař Japonský: p. Yotaro Sugimura, místoředitele císařského japonského úřadu u Společnosti národů; President republiky Litevské: p. Gaëtana Dobkeviciuse, vyslaneckého radu, a Dra Petrase Karvelise, radu ministerstva financí, obchodu a průmyslu; Její Královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská: p. Charles Vermairea, lucemburského konsula v Ženevě; Jeho Veličenstvo král Norský: p. Dra Fridtjofa Nansena, universitního profesora v Kristianii; President Republiky Paraguayské: Dra Ramona V. Caballeroa, chargé d’Affaires v Paříži; Její Veličenstvo královna Nizozemská: p. E. Mentena, chargé d’Affaires a. i. v Bernu pro království v Evropě, a p. W. I. Doude van Troostwijk, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Švýcarské Spolkové rady pro nizozemskou Indii, Surinam a Curaçao; President republiky Polské: p. Jana Modzelewskiho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Švýcarské Spolkové rady; President Republiky Portugalské: p. A. Bartholomeua Ferreira, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra republiky Portugalské u Švýcarské Spolkové rady; Jeho Veličenstvo král Rumunský: p. Nicolase Petresco-Comnenea, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Švýcarské Spolkové rady; Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: p. Radmilo Bouyditche, inspektora cel v ministerstvu financí, a p. Valdemara Lounatchka, tajemníka Obchodní komory v Záhřebu; Jeho Veličenstvo král Siamský: p. Phya Sanpakitche Preecha, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho Veličenstva krále Italského; Jeho Veličenstvo král Švédský: p. K. Hjalmara Brantinga, zástupce Švédska v Radě Společnosti národů; Spolková rada Švýcarské konfederace: p. Samuela Häusermann-a, generálního inspektora a přednostu třetí sekce generálního celního ředitelství v Bernu a p. Emila Ferdinanda Leuté-a, ředitele VI. celního okrsku v Ženevě; President republiky Československé: p. Jana Dvořáčka, zplnomocněného ministra a přednostu národohospodářské sekce ministerstva zahraničních věcí a p. Dra Augustina Schönbacha, ministerského radu v ministerstvu financí; President republiky Uruguayské: p. Dra D. Enrique E. Buero-a, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra republiky Uruguayské u Švýcarské Spolkové rady; kteří vyměnivše své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě, dohodli se takto: Článek 1. Aby uplatnili mezi sebou zásadu a ustanovení čl. 23. paktu Společnosti národů ohledně slušného nakládání s obchodem, zavazují se smluvní státy, že svým obchodním vztahům nebudou činiti překážek přehnanými, zbytečnými, libovolnými celními nebo jinými podobnými formalitami. Smluvní státy zavazují se tudíž zrevidovati vhodnými zákonodárnými nebo administrativními prostředky opatření týkající se celních a podobných formalit, které jsou stanoveny jich zákony, řády, předpisy nebo instrukcemi vydanými administrativními úřady, aby je zjednodušily a přizpůsobily čas od času potřebám zahraničního obchodu a ušetřily jej všech překážek s výjimkou oněch, jichž je nevyhnutelně zapotřebí k zabezpečení podstatných zájmů země. Článek 2. Smluvní státy zavazují se zachovávati přesně zásadu slušného nakládání s obchodem ohledně celních a podobných formalit a řízení, formalit při udělování povolení, method ohledacích nálezů neb analysování, a při všech ostatních věcech, o nichž se jedná v této úmluvě, a v důsledku toho souhlasí zdržeti se v těchto věcech všeho nespravedlivého rozlišování, namířeného proti obchodu jiného smluvního státu. Shora uvedená zásada má býti uplatňována i v případech, ve kterých by se určité smluvní státy ve shodě se svým zákonodárstvím neb obchodními smlouvami dohodly vzájemně si přiznati větší ulehčení než ona, která vyplývají z této úmluvy. Článek 3. Vzhledem k vážným překážkám, jež kladou mezinárodnímu obchodu dovozní a vývozní zákazy a omezení, zavazují se smluvní státy přijmouti a použíti, jakmile to okolnosti dovolí, všech opatření vhodných k omezení těchto zákazů na nejnižší míru a v každém případě učiniti všechna vhodná opatření v otázkách povolení, jež se udělují výjimkou ze zákazů dovozních a vývozních: a) aby podmínky, které mají býti splněny, a formality, které mají býti zachovány za účelem získání oněch povolení, byly ihned uvedeny v obecnou známost v nejjasnější a nejurčitější formě; b) aby způsob vydávání těchto povolení byl co možná nejjednodušší a nejstálejší; c) aby zkoumání žádostí a vydávání povolení žadatelům bylo prováděno s největším urychlením; d) aby systém vydávání povolení byl takový, aby zabráněno bylo obchodování těmito povoleními. Za tím účelem povolení, vydávaná jednotlivcům, mají označovati jméno oprávněného a nemá býti možno, aby jich bylo použito jinou osobou; e) aby v případě stanovení kontingentů formality požadované dovozním státem nebyly takové povahy, aby překážely rovnoprávnému rozvržení množství zboží, jehož dovoz jest povolen. Článek 4. Smluvní státy mají bez odkladu uveřejniti veškerá nařízení, týkající se celních a podobných formalit i všech jejich změn, které dosud nebyly uveřejněny, takovým způsobem, aby umožnily zájemníkům obeznámiti se s nimi a aby bylo zabráněno újmě, která by mohla vzniknouti použitím celních formalit, o nichž by oni neměli vědomosti. Smluvní státy se zavazují, že neuvedou v platnost žádného opatření, týkajícího se celních předpisů, dříve, než bude uveřejněno, a to buď v úředním listě dotyčné země aneb jakoukoli jinou vhodnou úřední nebo soukromou cestou publikační. Týž závazek předběžného uveřejnění vztahuje se na všechny věci, týkající se celních tarifů i dovozních a vývozních zákazů a omezení. Nicméně v případech výjimečné povahy, kde by mohlo předběžné uveřejnění poškoditi podstatné zájmy země, pozbývá ustanovení 2. a 3. odstavce tohoto článku závaznosti. V takových případech má se však uveřejnění státi pokud možno zároveň s uvedením v účinnost dotyčného nařízení. Článek 5. Každý smluvní stát, který měnil částečnými opatřeními nebo postupnými přídavky svůj tarif pro značnější množství druhů zboží, má uveřejniti v lehce přístupné formě úplný výkaz všech ukládaných dávek, jakožto výsledek všech platných opatření. Za tímto účelem mají býti všechna cla a poplatky vybírané celními úřady uvedeny soustavně, ať jde o celní sazby, vedlejší dávky, daně spotřební neb z obratu, poplatky manipulační nebo podobné a vůbec všechny poplatky jakéhokoliv druhu, při čemž se rozumí, že se tento závazek omezuje na cla a dávky, které jsou ve prospěch státu vybírány při vyclívání ze zboží dováženého neb vyváženého. Kromě tohoto jasného uvedení dávek, jimž zboží je podrobeno, jest třeba zvláště vyznačiti, zdali je cizozemské zboží při proclívání podrobeno ve prospěch státu zvláštní nějaké dávce spotřební neb jiné, jež výjimečně nepostihuje ani zcela ani částečně zboží tuzemské. Smluvní státy zavazují se učiniti potřebná opatření, aby umožnily obchodníkům zaopatřiti si úřední informace ohledně celního sazebníku a jmenovitě o výši cel, jimž určitý druh zboží podléhá. Článek 6. Aby umožněno bylo smluvním státům a jich příslušníkům seznámiti se co možná nejrychleji se všemi opatřeními, zmíněnými v článku 4. a 5., která se týkají jejich obchodu, zavazuje se každý smluvní stát oznámiti diplomatickému zástupci každého z ostatních států aneb kterémukoliv jinému za tím účelem označenému zástupci, sídlícímu na jeho území, všechny publikace, vydané u provádění uvedených článků. Toto oznámení má býti učiněno dvojmo a ihned po jich uveřejnění. Není-li takového diplomatického neb jiného zástupce, bude oznámení učiněno dotyčnému státu takovou cestou, kterou si pro tento účel určí. Každý smluvní stát zavazuje se mimo to zaslati sekretariátu Společnosti národů ihned, jakmile vyjdou tiskem, deset výtisků všech publikací vydaných u provádění článku 4. a 5. Každý smluvní stát zavazuje se rovněž zaslati ihned, jakmile budou vydány tiskem, „Mezinárodnímu ústavu pro publikaci celních tarifů“ v Bruselu, který jest pověřen mezinárodní úmluvou z 5. července 1890 překládáním a uveřejňováním těchto tarifů, 10 výtisků všech celních tarifů a jich změn. Článek 7. Smluvní státy zavazují se učiniti jak cestou zákonodárnou, tak i administrativní nejvhodnější opatření, aby zabráněno bylo libovolnému neb nespravedlivému provádění jejich zákonů a nařízení v oboru celním a podobném, jakož i dopomoci k právu cestou správní, soudní neb rozhodčí těm, kdož by utrpěli újmu zneužitím těchto zákonů. Všechna opatření tohoto druhu, která jsou v přítomné době nebo budou později v platnosti, mají býti uveřejňována způsobem, o němž jednají čl. 4. a 5. Článek 8. Mimo případy zákazu dovozu a případy, kdy by zadržení zboží bylo nezbytno pro rozřešení sporu, musí zboží, pro něž vznikl spor ohledně použití celního tarifu, ohledně původu, místa odeslání nebo hodnoty, býti na žádost deklarantovu ihned dáno jemu k disposici, aniž by se čekalo na rozřešení sporu, ovšem s výhradou opatření nutných k ochraně zájmů státních. Rozumí se, že vrácení složeného obnosu neb zrušení záruky, dané deklarantem, nastane ihned, jakmile spor bude rozhodnut, což v každém případě musí se státi co možná nejrychleji. Článek 9. Aby byl seznán pokrok, který byl učiněn ve všech věcech týkajících se zjednodušení celních a jiných podobných formalit, o nichž jednají předcházející články, má každý smluvní stát během 12 měsíců ode dne, kdy tato úmluva nabyla pro něho platnosti, dodati generálnímu tajemníku Společnosti národů úhrnný přehled všech opatření, jež učinil, aby docíleno bylo onoho zjednodušení. Podobné přehledy budou předkládány po té každé tři roky a kdykoliv o to požádá Rada Společnosti národů. Článek 10. Vzorky a modely, které podléhají dovoznímu clu a jichž dovoz není zakázán, dovážené výrobci neb obchodníky, usazenými v kterémkoliv ze smluvních států, ať již jimi osobně neb prostřednictvím obchodních cestujících, budou dočasně propouštěny beze cla na území každého smluvního státu, složí-li se obnos dovozního cla aneb poskytne-li se záruka za jeho případné zaplacení. Aby dosáhli této výhody, musí výrobci neb obchodníci a obchodní cestující vyhověti příslušným zákonům, nařízením a celním formalitám, předepsaným dotyčnými státy; tyto zákony a nařízení mohou požadovati, aby interesované strany opatřily si legitimace. Při provádění tohoto článku mají býti považovány za vzorky neb modely veškeré předměty, představující určitý druh zboží, s tou dvojí výhradou, že jednak bude možno zjistiti totožnost uvedených předmětů při zpětném vývozu, jednak, že předměty takto dovážené, posuzovány úhrnem, nepřevyšují ani množstvím, ani cenou obvyklý pojem vzorků. Celní úřady kteréhokoliv smluvního státu budou uznávati za postačitelné pro další zjišťování totožnosti vzorků neb modelů značky, které byly připevněny celním úřadem některého ze smluvních států, pod podmínkou, že vzorky neb modely jsou doprovázeny popisem, ověřeným celními úřady tohoto státu. Další značky mohou však býti celním úřadem dovážející země připevněny ke vzorkům neb modelům ve všech případech, když by tento úřad považoval tuto dodatečnou záruku za nezbytnou, aby se zajistila totožnost vzorků neb modelů při zpětném vývozu. Vyjímajíc tento poslední případ, omezí se celní ověření na uznání totožnosti vzorků a na stanovení výše cla a dávek, jimž by případně podléhaly. Doba, v níž dovolen zpětný vývoz, stanoví se nejméně na 6 měsíců a může býti prodloužena celní správou země dovozu. Po uplynutí povolené lhůty bude clo vymáháno ze vzorků, které nebyly zpět vyvezeny. Vrácení cla zaplaceného při dovozu neb osvobození od záruky za zaplacení tohoto cla provedeno bude bez prodlení každým úřadem pohraničním neb vnitrozemským, pokud bude k tomu oprávněn, a to případně po odečtení cla ze vzorků neb modelů, které nebyly zpět vyvezeny. Smluvní státy uveřejní seznam úřadů, jež byly k tomuto úkonu zmocněny. Požaduje-li se legitimace, musí souhlasiti s formulářem připojeným k tomuto článku a býti vydána úřadem schváleným k tomuto účelu státem, v němž výrobci neb obchodníci mají sídlo svého závodu. Pod podmínkou vzájemnosti nebude požadováno ani konsulární ani jiné visum na legitimacích, leč by stát prokázal, že zvláštní a výjimečné okolnosti jej nutí je požadovati. V tomto případě musí býti příslušné poplatky co nejmenší a nesmějí převyšovati náklady této služby. Smluvní státy si co nejdříve oznámí přímo navzájem a také sekretariátu Společnosti národů seznam úřadů, oprávněných k vydávání legitimací. Až do zavedení systému shora popsaného nebudou dosavadní výhody, jež jsou státy již udělovány, omezeny. Ustanovení tohoto článku, vyjímajíc ustanovení o legitimacích, bude použito při vzorcích a modelech, které podléhají dovoznímu clu a jichž dovoz není zakázán, jsou-li dováženy továrníky, obchodníky neb obchodními cestujícími, kteří mají sídlo v některém ze smluvních států, i když řečené vzorky nebo modely nejsou doprovázeny jmenovanými výrobci, obchodníky neb obchodními cestujícími. (Vzorec.) Článek 11. Smluvní státy omezí co nejvíce možno případy, ve kterých se požadují osvědčení původu. V souhlasu s touto zásadou a srozuměny s tím, že celní správy podrží plné právo zkoumati skutečný původ zboží a následkem toho také moc požadovati bez ohledu na předložené osvědčení jakýkoli jiný důkaz, který budou pokládati za nutný, smluvní státy souhlasí, že budou zachovávati následující ustanovení: 1. Smluvní státy učiní opatření za účelem co největšího zjednodušení a spravedlivého provádění řízení a formalit spojených s vydáváním a uznáváním osvědčení původu a budou uváděti ve veřejnou známost případy, ve kterých taková osvědčení se požadují a podmínky, za kterých se vydávají. 2. Osvědčení původu mohou býti vydávána nejen oficielními úřady smluvních států, nýbrž i kteroukoli z organisací, jež jsou k tomu oprávněny, skýtají nezbytné záruky a byly dříve k tomu uznány každým z interesovaných států. Každý smluvní stát oznámí co nejdříve sekretariátu Společnosti národů seznam organisací, které pověřil vydáváním osvědčení původu. Každý stát vyhrazuje si právo odvolati svoje uznání, udělené kterékoliv z organisací takto oznámených, zjistí-li, že tato organisace vydávala osvědčení nesprávným způsobem. 3. V případech, kdy zboží se nedováží přímo ze země původu, nýbrž přichází územím třetí smluvní strany, budou celní správy přijímati osvědčení původu, vydané oprávněnými k tomu organisacemi této třetí smluvní země, avšak s výhradou práva přesvědčiti se o správnosti takovýchto osvědčení stejným způsobem, jako o osvědčeních vydávaných zemí původu. 4. Celní správy nebudou požadovati předkládání osvědčení původu: a) když se zájemník vzdá nároků na výhodu režimu, jehož použití je závislým od předložení takového osvědčení; b) když sama povaha zboží nepopíratelně určuje jeho původ, a jestliže byla předem o této věci sjednána dohoda mezi dotyčnými státy; c) když zboží je provázeno osvědčením, které potvrzuje, že zboží má právo na regionální označení původu, s výhradou, že toto osvědčení bylo vydáno organisací ustanovenou k tomu cíli a schválenou státem dovozním. 5. Jestliže tomu nepřekáží zákonodárství dotyčných států a za předpokladu vzájemnosti budou celní správy: a) osvobozovati rovněž od průkazu původu — kromě případů, kdy je podezření zneužití — dovezené zboží, které zřejmě není obchodní povahy, nebo které — ač povahy obchodní — má jen nepatrnou hodnotu; b) přijímati osvědčení původu vydaná na zboží, jehož vývoz nemohl býti ihned proveden, s podmínkou, že toto zboží bude vypraveno v době buď jednoho nebo dvou měsíců dle toho, zda země vývozní a země určení sousedí čili nic; tyto lhůty možno prodloužiti, postačují-li důvody udané pro vysvětlení průtahu v dopravě zboží. 6. Jakmile není dovozci z dostatečného důvodu možno předložiti osvědčení původu při dovozu zboží, mohou mu celní úřady poskytnouti lhůtu, potřebnou k předložení tohoto dokladu za podmínek, které uznají vhodnými k záruce cla, které by případně bylo zapraviti. Pakliže bylo osvědčení předloženo dodatečně, bude obnos, kterým bylo clo případně přeplaceno neb zaručeno, navrácen co možno nejdříve. Při provádění tohoto ustanovení bude přihlíženo k poměrům, které by případně nastaly následkem odpočtu kontingentů. 7. Osvědčení mohou býti buď v jazyce dovozní země nebo v jazyce země vývozní, při čemž si celní úřady dovozní země ponechávají právo požadovati překlad, jakmile by měly o obsahu dokladu pochybnosti. 8. Osvědčení původu nepotřebují zásadně konsulárního visa, zejména pocházejí-li od celních úřadů. Jestliže se výjimečně konsulární visum požaduje, mohou zájemníci podle své vůle předložiti svá osvědčení původu k vidování buď konsulu svého okresu nebo konsulu okresu sousedního. Výlohy za visa budou co nejnižší a nemohou přesahovati hotové výlohy, zejména při zásilkách nepatrné hodnoty. 9. Ustanovení tohoto článku vztahují se na všechny doklady užívané jako osvědčení původu. Článek 12. Doklady zvané „konsulární faktury“ nebudou požadovány, leč by jich předložení bylo nutným buď za účelem zjištění původu zboží dováženého v případech, kde by původ mohl míti vliv na podmínky, za kterých se připouští dovoz zboží, nebo za účelem určení hodnoty zboží při clu hodnotném, pro jehož použití obchodní faktura by nestačila. Forma konsulárních faktur bude zjednodušena tak, aby se zamezily všechny spletitosti nebo obtíže a aby se příslušnému obchodu usnadnilo vyhotovování těchto dokladů. Výlohy za visa na konsulární faktury budou stanoveny určitým poplatkem, který budiž co nejnižší; k jedné a téže faktuře nebudou se požadovati více než 3 opisy. Článek 13. Závisí-li režim, jehož lze použíti na některý druh dováženého zboží, od splnění zvláštních technických podmínek, vztahujících se na jeho složení, čistotu, jakost, zdravotní stav, výrobní území nebo na jiné podobné podmínky, vynasnaží se smluvní státy sjednati dohody, dle kterých budou uznávány osvědčení, známky nebo značky vydávané nebo připojené ve vývozní zemi jako záruka splnění řečených podmínek, aniž by toto zboží bylo podrobováno druhému rozboru nebo jiné zkoušce v zemi dovozní, avšak s výhradou zvláštních záruk, když by vznikla domněnka, že požadované podmínky nejsou splněny. Dovoznímu státu má býti poskytnuta veškerá záruka pokud jde o úřady vydávající osvědčení, jakož i o druh a povahu zkoušek vyžadovaných v zemi vývozní. Vedle toho celní správa dovozního státu měla by též podržeti právo, učiniti druhý rozbor, kdykoli by pro to měla zvláštní důvody. Za účelem zevšeobecnění takových dohod bylo by účelno, aby obsahovaly: a) methody, jichž by jednotně bylo používáno všemi zkušebnami, ustanovenými k provádění rozborů nebo jiných zkoušek, při čemž by tyto methody mohly býti občasně revidovány na žádost jednoho nebo více států zúčastněných na takových dohodách; b) povahu a druh zkoušek, jež by se prováděly v každém ze států zúčastněných na takovýchto dohodách, při čemž by bylo pečováno o to, aby požadovaná míra čistoty při různých výrobcích byla určena takovým způsobem, aby to nevedlo ke skutečnému zákazu. Článek 14. Smluvní státy budou zkoumati buď samostatně neb společnými akcemi nejpříhodnější methody, jež by vedly k zjednodušení, k větší jednotnosti a zároveň k větší účelnosti formalit, týkajících se rychlého proclení zboží, prohlídky zavazadel cestujících, systému ukládání zboží v celním skladišti, skladních dávek a jiných věcí, jimiž se zabývá přídavek k tomuto článku. K provedení tohoto článku podrobí smluvní státy blahovolné úvaze doporučení obsazená v tomto přídavku. Přídavek k článku 14. A. Rychlé odbavování zboží. Organisace a provádění služby. 1. Aby se předešlo přeplnění určitých pohraničních úřadů, jest žádoucno usnadniti odbavování v úřadech neb skladištích vnitrozemských, když to vnitřní předpisy, dopravní podmínky a povaha zboží dovolují. 2. Vyjímaje případy podezření ze zneužití a s výhradou práv, která náležejí státům dle jich zákonodárství, jest žádoucno, aby celní olůvka nebo pečeti, přiložené jedním státem na zboží transitní nebo určené do skladiště, byly uznávány a respektovány ostatními státy s tou výhradou, že mohou doplniti plombu nebo pečeť přidáním nových celních známek. Odbavování zboží celními úřady. 3. Jest žádoucno, aby státy, aniž by se vzdávaly práva vybírati zvláštní poplatky, pokud možno: a) usnadnily odbavování zboží zkáze podléhajícího i v mimoúředních hodinách a ve dnech, kdy se nepracuje; b) dovolily v mezích svého zákonodárství nakládání a vykládání lodí a člunů mimo úřední dny a hodiny obvyklé u celních úřadů. Výhody poskytované deklarantu. 4. Jest žádoucno, aby adresát měl vždy na vůli, s výhradou ustanovení článku 10. bernské konvence ze dne 14. října 1890 o dopravě železniční, doplněné bernskou konvencí ze dne 19. září 1906, prohlašovati zboží u celního úřadu sám, nebo dáti je prohlašovati osobou, kterou si zvolí. 5. Jest žádoucno, aby tam, kde takový systém bude uznán za proveditelný, byl zaveden jediný formulář určený zároveň pro celní prohlášku, kterou by vyplňovala strana, pro celní nález, a uzná-li to dotyčná země účelným, i pro stvrzenku o zaplacení dovozního cla. 6. Jest žádoucno, aby státy neuvalovaly, pokud možno, přísných trestů na nepatrné přestupky celního řízení neb celních předpisů. Zvláště pak v tom případě, kde se vyžaduje předložení listin pro odbavení zboží a stalo se opomenutí neb chyba, která zřejmě vylučuje podvodný úmysl a která může snadno býti opravena, případná pokuta má býti co nejmenší, tak aby byla co možná nejméně tíživá a nebyla jiné povahy, než formální pokuty, t. j. jednoduché výstrahy. 7. Bylo by užitečno uvažovati o tom, zda by bylo možno používati šeků poštovních nebo bankovních pro zapravování nebo zajišťování cla, ovšem při předběžném poskytnutí trvalé záruky. 8. Jest žádoucno, aby celní úřady byly pokud možno zmocněny, lze-li totožnost zboží uspokojivě prokázati, vrátiti při zpětném vývozu zboží celní dávky zaplacené při jeho dovozu, s podmínkou, že zboží to bylo neustále pod dozorem celních úřadů. Jest rovněž žádoucno, aby nebyly ukládány žádné vývozní poplatky na takovéto zboží, když se zpět vyváží. 9. Bylo by záhodno učiniti vhodná opatření, aby zamezen byl každý průtah ve vyclívání obchodních katalogů a jiných tiskopisů toho druhu, určených k reklamě, jsou-li zasílány poštou nebo přibaleny ke zboží, na něž se vztahují. 10. Jest žádoucno, aby se úřad pověřený vidováním snažil úřadovati, pokud určité listiny nutné při celních formalitách mají býti opatřeny konsulárním nebo jiným úředním visem, dle možnosti v hodinách obvyklých v obchodních kruzích místa, v němž se nalézá; jest mimo to žádoucno, aby poplatky za úkony v mimoúředních hodinách, jsou-li požadovány, byly omezeny na nejpřiměřenější míru. B. Prohlídka zavazadel cestujících. 11. Jest žádoucno zevšeobecniti co možná nejvíce celní prohlídky ručních zavazadel ve vlacích s průběžnými vozy, buď za jízdy nebo během zastávky v pohraničním nádraží. 12. Jest žádoucno, aby prakse, doporučovaná v hořejším odstavci 11. pro celní prohlídky ručních zavazadel, byla rozšířena pokud možno na cesty po moři a řekách. Prohlídka měla by býti prováděna, pokud možno, na palubě lodi buď za plavby, není-li cesta dlouhá, nebo v přístavu při přistání lodi. 13. Jest žádoucno, aby na celnicích a pokud možno v železničních vozech a na lodích byly vyvěšeny vyhlášky o clech a poplatcích na hlavní druhy předmětů, které obyčejně cestující s sebou vozí, jakož i seznam oněch druhů zboží, jichž dovoz jest zakázán. C. Zacházení se zbožím ukládaným do skladišť a skladní poplatky. 14. Jest žádoucno, aby státy, kde podobná zařízení ještě nejsou zavedena, zřídily nebo povolily zříditi skladiště zvaná „fiktivní“ nebo „zvláštní“; tato zařízení mohou býti povolena pro zboží, jež svou povahou vyžaduje zvláštní péče. 15. Jest žádoucno, aby skladní poplatky ve skladištích byly stanoveny tak přiměřeně, aby zpravidla nepřesahovaly krytí všeobecných výloh a zúrokování uloženého kapitálu. 16. Jest žádoucno, aby osoby, jež mají uloženo zboží ve skladišti, byly oprávněny vyzvednouti si poškozené zboží k tomu cíli, aby bylo buď zničeno v přítomnosti celních úředníků anebo zpět zasláno odesilateli, aniž by bylo z tohoto zboží požadováno clo. D. Zboží uvedené v manifestu a nedovezené. 17. Jest žádoucno, aby nebylo požadováno dovozní clo na zboží, které, ačkoli bylo uvedeno v manifestu, nebylo skutečně dovezeno do země; dovozce neb kapitán musí ve lhůtě stanovené celními úřady podati o tom dostatečný doklad. E. Spolupráce v pohraničních službách. 18. Jest žádoucno, aby byl rozšířen systém mezinárodních železničních stanic a aby byla uskutečněna opravdová spolupráce různých státních úřadů, které tam jsou umístěny. Bylo by rovněž na místě zjednati pokud možno skutečnou shodu pravomoci a úředních hodin protilehlých úřadů obou sousedních zemí ať silničních, poříčních neb železničních. Zřizování celních úřadů sousedních zemí v témže místě a, pokud je to proveditelno, v téže budově, mělo by se co možná zevšeobecniti. K provedení doporučení obsažených v této části E je žádoucno, aby byla svolána mezinárodní konference, jíž by se zúčastnili zástupci všech správních úřadů a interesovaných organisací. Článek 15. Každý smluvní stát se zavazuje, že povolí, aby zavazadla podaná v zahraničním místě byla odeslána přímo bez celní prohlídky na hranici k celnímu úřadu vnitrozemskému, který je k tomu oprávněn, za dostatečné záruky se strany zasilatelovy a s výhradou zákonných trestů v případě podvodu neb nedovoleného dovozu. Smluvní státy uveřejní seznam celních úřadů k účelu tomu oprávněných. Rozumí se, že cestující bude míti též možnost proclíti svá zavazadla u prvního vstupního úřadu celního. Článek 16. Smluvní státy vyhražujíce si veškerá práva co do vlastního zákonodárství ve věcech dočasného dovozu a vývozu, budou říditi se pokud možno zásadami uvedenými v příloze tohoto článku, co se týče režimu pro zboží dovážené neb vyvážené ku zpracování, pro předměty určené pro veřejné výstavy, ať již rázu průmyslového, obchodního, uměleckého nebo vědeckého, pro přístroje a předměty užívané k pokusům a demonstracím, pro cestovní vozidla, nábytkové vozy, vzorky, obaly, zboží vyvážené s výhradou, že bude zpět přivezeno a pro jiné zboží podobného druhu. Přídavek k článku 16. 1. Jest žádoucno, aby předpisy zákonů a nařízení, vztahující se k dočasnému dovozu a vývozu, byly, pokud to okolnosti dovolí, zjednodušeny a uveřejňovány podle článků 4. a 5. této úmluvy. 2. Jest žádoucno, aby všeobecné předpisy stanovily prováděcí opatření pokud možno tak, aby všechny interesované osoby neb firmy mohly o nich nabýti vědomosti a jich využíti. 3. Jest žádoucno, aby postup, jehož se používá ku zjištění totožnosti zboží, byl co možná nejjednodušší a doporučuje se za tím účelem: a) aby byly brány v úvahu záruky, jež poskytují známky připojené na zboží celními správami jiných států; b) aby zaveden byl systém zjišťování totožnosti pomocí modelů nebo vzorků a také pomocí nákresů neb úplných a zevrubných popisů, a to zvláště tam, kde připojení známek jest nemožno nebo obtížno. 4. Jest žádoucno, aby formality, jak při prohlašování, tak při celním ohledání, mohly býti prováděny nejen v pohraničních úřadech, ale i v kterémkoliv úřadě ve vnitrozemí, kterýž by byl k tomu opatřen náležitou pravomocí. 5. Jest žádoucno, aby povolena byla dostatečná lhůta k provedení výkonů, za jichž účelem dochází k dočasnému dovozu neb vývozu, a aby byl vzat zřetel na nepředvídané okolnosti, jež mohou zdržeti jich ukončení, a aby v případě potřeby byla lhůta prodloužena. 6. Jest žádoucno, aby přijímány byly záruky buď v záručních listech nebo v hotovosti. 7. Jest žádoucno, aby záruka byla vrácena neb uvolněna, jakmile budou veškeré převzaté závazky splněny. Článek 17. Tato úmluva není na újmu opatřením všeobecného neb zvláštního rázu, které by byl smluvní stát nucen výjimečně učiniti v případech vážných událostí, týkajících se bezpečnosti státu neb životních zájmů země, při čemž se předpokládá, že zásady slušného nakládání s obchodem musí býti dle možnosti vždy dbáno. Úmluva není rovněž na újmu opatřením, která smluvní státy mohou učiniti v zájmu zdraví lidí, zvířat neb rostlin. Článek 18. Tato úmluva neukládá žádnému smluvnímu státu závazků, které by se příčily jeho právům a povinnostem jako člena Společnosti národů. Článek 19. Účinnost této úmluvy neruší závazků smluvních států týkajících se celních nařízení nebo předpisů, jež převzaly na základě smluv, úmluv nebo dohod sjednaných před 3. listopadem 1923. Vzhledem k tomu, že tyto závazky zůstávají v platnosti, zavazují se smluvní státy, že jakmile to okolnosti dovolí a aspoň při uplynutí těchto dohod pozmění ony takto v platnosti zachované závazky, jež by odporovaly ustanovení této úmluvy, tak, aby je uvedly s nimi v soulad; rozumí se, že tento závazek netýká se ustanovení smluv, jimiž byla zakončena válka let 1914 až 1918 a jimž tato úmluva nemůže býti nikterak na újmu. Článek 20. V souhlasu s článkem 23 e) paktu Společnosti národů každý smluvní stát, který se může proti použití kteréhokoliv ustanovení této úmluvy na celém svém území nebo jeho části platně dovolávati těžkých hospodářských poměrů, přivoděných zpustošením, způsobeným na jeho půdě během války 1914—1918, bude dočasně osvobozen od závazků plynoucích z použití tohoto ustanovení, při čemž se rozumí, že zásada slušného nakládání s obchodem, která jest pro smluvní státy závaznou, musí býti pokud to jen možno zachovávána. Článek 21. Rozumí se, že tato úmluva nesmí býti vykládána tak, že by jakkoli upravovala práva a povinnosti vzájemně oněch území, která tvoří část, neb jsou postavena pod ochranu téhož svrchovaného státu, ať tato území sama o sobě jsou smluvními státy čili nic. Článek 22. Vznikne-li spor mezi dvěma nebo více smluvními státy o výklad neb provádění ustanovení této úmluvy a nemůže-li tento spor býti urovnán buď přímo mezi stranami aneb použitím jakéhokoliv jiného prostředku k dosažení smírného řešení, mohou sporné strany dříve, než by se uchýlily k jakémukoliv rozhodčímu neb soudnímu řízení, předložiti spor za účelem smírné dohody technickému sboru, jejž Rada Společnosti národů pro tento účel může ustanoviti. Tento orgán podá poradní posudek, když byl nejprve vyslechl stranu každou zvláště, a v případě potřeby též společně. Poradní posudek, jejž uvedený orgán podá, nebude závazným pro sporné strany, leda že by byl jimi oběma přijat, a mohou se tyto buď potom, kdy se uchýlily k výše uvedenému řízení aneb na místě tohoto řízení, obrátiti k jakémukoliv jinému rozhodčímu neb soudnímu jednání, které by si zvolily, čítajíc v to projednání před Stálým dvorem mezinárodní spravedlnosti ohledně všech záležitostí, které spadají do působnosti tohoto soudu dle jeho statutu. Vznikne-li spor povahy zmíněné v prvém odstavci tohoto článku o výkladu nebo použití 2. nebo 3. odstavce čl. 4. neb čl. 7. této úmluvy, musí strany na žádost jedné z nich předložiti předmět sporu k rozhodnutí Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti, ať bylo či nikoliv před tím použito řízení zmíněného v prvním odstavci tohoto článku. Zahájení řízení před orgánem shora zmíněným nebo posudek jím vydaný nebude míti za následek v žádném případě odklad sporných opatření; totéž platí v případě, kdy řízení bylo zahájeno před Stálým dvorem mezinárodní spravedlnosti, leč by tento dvůr rozhodl jinak dle čl. 41. svého statutu. Článek 23. Tato úmluva, jejíž texty francouzský a anglický jsou autentické, bude míti dnešní datum a může býti podepsána až do 31. října 1924 všemi státy zastoupenými na konferenci v Ženevě, všemi členy Společnosti národů a všemi státy, jimž Rada Společnosti národů zašle za tím účelem jeden výtisk této úmluvy. Článek 24. Tato úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou odevzdány generálnímu tajemníku Společnosti národů, jenž oznámí jejich převzetí členům Společnosti národů, kteří podepsali úmluvu, jakož i ostatním signatárním státům. Článek 25. Po 31. říjnu 1924 může k této úmluvě přistoupiti každý stát zastoupený na konferenci zmíněné v článku 23., který nepodepsal úmluvu, každý člen Společnosti národů a každý stát, jemuž Rada Společnosti národů zaslala za tím účelem výtisk úmluvy. Přistoupení toto bude provedeno listinou zaslanou generálnímu tajemníku Společnosti národů k uložení v archivu sekretariátu. Generální tajemník zpraví o tomto uložení ihned všechny členy Společnosti národů, již podepsali úmluvu, jakož i ostatní signatární státy. Článek 26. Tato úmluva nabude účinnosti teprve, až bude ratifikována pěti mocnostmi. Dnem účinnosti bude devadesátý den po převzetí páté ratifikace generálním tajemníkem Společnosti národů. Později počne tato úmluva míti účinnost, pokud jde o tu kterou stranu, devadesátým dnem po převzetí ratifikační listiny neb oznámení o přístupu. Ve smyslu ustanovení článku 18. paktu Společnosti národů generální tajemník zapíše tuto úmluvu do rejstříku dnem, kdy vstoupí v účinnost. Článek 27. Generální tajemník Společnosti národů povede zvláštní záznam o tom, které strany tuto úmluvu podepsaly, nebo ratifikovaly, které k ní přistoupily neb ji vypověděly. Tento záznam bude stále vyložen k nahlédnutí členům Společnosti a bude uveřejňován co nejčastěji podle pokynů Rady. Článek 28. Tato úmluva může býti vypovězena písemným oznámením adresovaným generálnímu tajemníku Společnosti národů. Výpověď nabude platnosti za rok po převzetí výpovědní listiny generálním tajemníkem a bude míti účinek pouze pro toho člena Společnosti národů neb pro ten stát, který ji učinil. Generální tajemník Společnosti národů oznámí převzetí každé výpovědi všem členům Společnosti národů, kteří úmluvu podepsali neb k ní přistoupili a všem ostatním státům signatárním neb k úmluvě přistoupivším. Článek 29. Každý stát, který tuto úmluvu podepsal neb k ní přistoupil, může prohlásiti buď při podpisu, při ratifikaci neb přístupu k úmluvě, že přijetí této úmluvy nezavazuje buď všechny nebo některé z jeho protektorátů, kolonií, držav nebo území zámořských, podléhajících jeho svrchovanosti nebo pravomoci, a může později přistoupiti k úmluvě v souhlasu s ustanovením čl. 25. odděleně za kterýkoliv takový protektorát, kolonii, državu neb území zámořské vyjmuté takovým prohlášením. Výpověď může rovněž býti dána odděleně pro kterýkoliv protektorát, kolonii, državu neb území zámořské; pro takovou výpověď platí ustanovení čl. 28. Článek 30. Rada Společnosti národů se žádá, aby uvažovala o tom, bylo-li by vhodno svolati konferenci za účelem revise této úmluvy, když o to požádá třetina smluvních států. Čemuž na svědomí podepsali výše jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu. Dáno v Ženevě, dne třetího listopadu, roku tisícího devítistého dvacátého třetího v jediném exempláři, který bude uschován v archivu sekretariátu Společnosti národů; všechny státy zastoupené na konferenci obdrží po jednom ověřeném opisu. NĚMECKO WILLY ERNST RAKOUSKO E. PFLÜGL BELGIE J. BRUNET A. JANSSEN BRAZILIE J. A. BARBOZA CARNEIRO BRITSKÁ ŘÍŠE H. LLEWELLYN SMITH JIHOAFRICKÁ UNIE H. LLEWELLYN SMITH AUSTRALIE C. A. B. CAMPION NOVÝ ZÉLAND J. ALLEN Prohlašuji, že můj podpis zavazuje zároveň mandátní území Západní Samoe. INDIE HARDINGE OF PENSHURST BULHARSKO D. MIKOFF CHILE JORGE BUCHANAN ČÍNA J. R. LOUTSENGTSIANG DÁNSKO A. OLDENBURG EGYPT T. C. MACAULAY A. ABDEL KHALEK ŠPANĚLSKO EMILIO DE PALACIOS FINSKO NIILO A. MANNIO URHO TOIVOLA FRANCIE E. BOLLEY ŘECKO V. COLOCOTRONIS D. CAPSALI MAĎARSKO F. DE PARCHER ITALIE CARLO PUGLIESI JAPONSKO Y. SUGIMURA LITVA DOBKEVICIUS Dr. P. KARVELIS LUCEMBURSKO CH. G. VERMAIRE FRANCOUZSKÝ PROTEKTORÁT MAROKO P. SERRA NORSKO FRIDTJOF NANSEN PARAGUAY R. V. CABALLERO NIZOZEMSKO Odvolávaje se na článek 29 Úmluvy prohlašuji, že vláda nizozemská přijímajíc úmluvu toliko za království v Evropě, zásadně neodmítá sice svého přístupu za zámořská území, že však vláda odkládá tento přístup a vyhrazuje si přistoupiti později buď za všechna nebo za některé ze zámořských území. E. MENTEN Nizozemsko. Za zámořská území: Nizozemskou Indii, Surinam a Curaçao. W. DOUDE VAN TROOSTWIJK POLSKO J. MODZELEWSKI PORTUGALSKO A. M. BARTHOLOMEU FERREIRA RUMUNSKO Jménem královské rumunské vlády činím tytéž výhrady, které vyjádřily různé vlády, jak uvedeno v článku 6. Protokolu a poznamenávám, že královská vláda vykládá si článek 22. Úmluvy v tom smyslu, že přiznává se jím právo použíti postupu uvedeného ve jmenovaném článku toliko vysokým smluvním stranám pro otázky všeobecného rázu, kdežto soukromé osoby v případě sporu s královskými úřady mohou se dovolávati pouze domácích soudů. N. P. COMNÈNE KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ RADMILO BOUYDITCH Dr. VALDEMAR LOUNATCHEK SIAM PHYA SANPAKITCH PREECHA ŠVÉDSKO HJ. BRANTING ŠVÝCARSKO HÄUSERMANN E. LEUTÉ ČESKOSLOVENSKO J. DVOŘÁČEK Dr. SCHÖNBACH VLADAŘSTVÍ TUNISU (FRANCOUZSKÝ PROTEKTORÁT) ODE URUGUAY E. BUERO Protokol k mezinárodní úmluvě o zjednodušení celních formalit. V okamžiku podepsání smlouvy o zjednodušení celních formalit, dnešního dne uzavřené, usnesli se podepsaní náležitě oprávněni, jak následuje: 1. Rozumí se, že závazky smluvních států plynoucí ze shora zmíněné úmluvy nikterak se nedotýkají oněch, které smluvní státy učinily nebo budoucně učiní mezinárodními smlouvami nebo dohodami vztahujícími se na zachování lidského zdraví, zdraví zvířat neb rostlin (zejména mezinárodní opiové úmluvy) nebo na ochranu veřejné morálky neb mezinárodní bezpečnosti. 2. Ohledně provádění čl. 3. závazek přijatý Kanadou zavazuje toliko federální vládu, nikoliv však krajové vlády, které dle ústavy mohou zakázati neb omeziti dovoz některých produktů na své území. 3. Ohledně provádění čl. 4. a 5. zavazují se federální vlády Brazilie a Kanady pouze pokud se týče opatření vztahujících se na vývozní tarify nebo předpisy o vývozu uvedené ve zmíněných článcích, aniž by přijímaly zodpovědnosti ohledně opatření téhož druhu, učiněných státy nebo provinciemi na základě práv, jež byly jim uděleny ústavou. 4. Ohledně provádění čl. 4. a 2. odst. čl. 5. závazek Německa neobsahuje povinnost, uveřejňovati některé nepatrné dávky, jež vybírá aneb některé zvláštní formality, jichž používá, které neuložilo samo, nýbrž federální státy neb některé z místních úřadů. 5. K provádění čl. 11. smluvní státy uznávají, že pravidla jimi stanovená tvoří minimální záruky, kterých mohou se dožadovati všechny smluvní státy, ale nevylučují rozšíření aneb přizpůsobení těchto pravidel v úmluvách dvoustranných neb jiných, které by řečené státy sjednaly dobrovolně mezi sebou. 6. Vzhledem ku zvláštním okolnostem, ve kterých se nacházejí, prohlásily vlády španělská, finská, polská a portugalská, že si vyhrazují právo vyloučiti při ratifikaci úmluvy článek 10. a že se zavazují k provádění řečeného článku teprve v době pěti let od toho dne. Obdobné prohlášení učinily vlády Španělska, Řecka a Portugalska ohledně 8. bodu čl. 11. úmluvy, a vlády Španělska a Portugalska ohledně bodu 3. téhož článku. Vláda polská učinila obdobné prohlášení ohledně provádění celého tohoto článku s výjimkou bodů 1, 2, 4, 5, 7 a 9, jichž ustanovení bude, pokud se jí týče, prováděti ihned po uvedení v platnost zmíněné úmluvy. Ostatní smluvní státy prohlašují, že přijímají výhrady takto vyjádřené a že budou vázány vůči státům, které zmíněné výhrady učinily pokud se týče věcí, ku kterým se tyto vztahují, teprve až v úvahu přicházející ustanovení jmenovanými státy takto odložená budou jimi skutečně prováděna. Každá výminka, která by dodatečně jinými vládami byla učiněna při ratifikaci nebo při vstupu k úmluvě, pokud by se týkala článku 10. neb 11. neb zvláštních ustanovení těchto článků, bude připuštěna pro dobu zmíněnou v prvém odstavci za podmínek obsažených v odstavci třetím, rozhodne-li tak Rada Společnosti národů po slyšení technického sboru, o němž jedná čl. 22. úmluvy. Tento protokol bude míti tutéž platnost, účinnost a trvání jako úmluva sjednaná dnešního dne, za jejíž nerozlučitelnou část bude považována. Čemuž na svědomí podepsali shora uvedení plnomocníci tuto úmluvu. Dáno v Ženevě, dne třetího listopadu roku tisícího devítistého dvacátého třetího v jediném exempláři, který bude uložen v archivu sekretariátu Společnosti národů; všechny státy zastoupené na konferenci obdrží po jednom ověřeném opisu. NĚMECKO WILLY ERNST RAKOUSKO E. PFLÜGL BELGIE J. BRUNET A. JANSSEN BRAZILIE J. A. BARBOZA CARNEIRO BRITSKÁ ŘÍŠE H. LLEWELLYN SMITH JIHOAFRICKÁ UNIE H. LLEWELLYN SMITH AUSTRALIE C. A. B. CAMPION NOVÝ ZÉLAND J. ALLEN Prohlašuji, že můj podpis zavazuje zároveň mandátní území Západní Samoe. INDIE HARDINGE OF PENSHURST BULHARSKO D. MIKOFF CHILE JORGE BUCHANAN ČÍNA J. R. LOUTSENGTSIANG DÁNSKO A. OLDENBURG EGYPT T. C. MACAULAY A. ABDEL KHALEK ŠPANĚLSKO EMILIO DE PALACIOS FINSKO NIILO A. MANNIO URHO TOIVOLA FRANCIE E. BOLLEY ŘECKO V. COLOCOTRONIS D. CAPSALI MAĎARSKO F. DE PARCHER ITALIE CARLO PUGLIESI JAPONSKO Y. SUGIMURA LITVA DOBKEVICIUS Dr. P. KARVELIS LUCEMBURSKO CH. G. VERMAIRE FRANCOUZSKÝ PROTEKTORÁT MAROCO P. SERRA NORSKO FRIDTJOF NANSEN PARAGUAY R. V. CABALLERO NIZOZEMSKO S výhradou uvedenou v Úmluvě. E. MENTEN Za zámořská území království: Nizozemskou Indii, Surinam a Curaçao. W. DOUDE VAN TROOSTWIJK POLSKO J. MODZELEWSKI PORTUGALSKO A. M. BARTHOLOMEO FERREIRA RUMUNSKO S výhradami a vysvětlivkami zmíněnými při podpisu Úmluvy. N. P. COMNÈNE KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ RADMILO BOUYDITCH Dr. VALDEMAR LOUNATCHEK SIAM PHYA SANPAKITCH PREECHA ŠVÉDSKO HJ. BRANTING ŠVÝCARSKO HÄUSERMANN E. LEUTÉ ČESKOSLOVENSKO J. DVOŘÁČEK Dr. SCHÖNBACH VLADAŘSTVÍ TUNISU (FRANCOUZSKÝ PROTEKTORÁT) ODE URUGUAY E. BUERO PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU I PROTOKOL A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 14. LEDNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO SEDMÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. ZA MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: A. ŠVEHLA v. r. Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina Československé republiky byla uložena ve smyslu čl. 24. dne 10. února 1927 u generálního tajemníka Společnosti národů, tak že dle článku 26. úmluva nabude pro Československou republiku mezinárodní působnosti dnem 11. května 1927. Úmluvou jsou vázány tyto státy: Německo od 1. srpna 1925, Rakousko od 11. září 1924, Belgie od 4. října 1924, Britská Říše od 29. srpna 1924, Soustátí Australské od 13. března 1925 s výjimkou Norfolku, Papuy a území pod mandátem Nové Guiney, Jihoafrická Unie od 29. srpna 1924, Nový Zéland od 29. srpna 1924, Indie od 13. března 1925, Bulharsko od 10. prosince 1926, Čína od 23. února 1926, Dánsko od 17. května 1924, Egypt od 23. března 1925, Francie od 13. září 1926, Maďarsko od 23. února 1926, Italie od 13. června 1924, Norsko od 7. září 1926, Nizozemí (Nizozemská Indie, Surinam a Curaçao) od 30. května 1925, Rumunsko od 23. prosince 1925, Siam od 19. května 1925, Švédsko od 12. února 1926, Švýcarsko od 3. ledna 1927, Protektorát republiky Francouzské v Maroku od 8. listopadu 1926, Vladařství Tunisu (Francouzský protektorát) od 8. listopadu 1926. Přistoupila dále a je vázána úmluvou: Persie dne 8. května 1925. Dr. Beneš v. r. 1) Uložení ratifikační listiny: Rakousko dne 11. září 1924; Belgie dne 4. října 1924; Velká Britanie dne 29. srpna 1924; Dánsko dne 17. května 1924; Italie dne 13. června 1924; Nový Zéland dne 29. srpna 1924; Jihoafrická Unie dne 29. srpna 1924. Tato úmluva vstoupila v účinnost dne 27. listopadu 1924 dle čl. 26.

Mezinárodní úmluva o zjednodušení celních formalit.

40/1927 Sb.

45. Úmluva o transitním přenosu elektrické energie. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, RAKOUSKA, BELGIE, ŘÍŠE BRITSKÉ (S NOVÝM ZÉLANDEM), BULHARSKA, CHILE, DÁNSKA, SVOBODNÉHO MĚSTA GDANSKA, ŠPANĚLSKA, FRANCIE, ŘECKA, MAĎARSKA, ITALIE, LITVY, POLSKA, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ A URUGUAYE BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA S PROTOKOLEM: (Překlad.) Úmluva o transitním přenosu elektrické energie. RAKOUSKO, BELGIE, BRITSKÁ ŘÍŠE (S NOVÝM ZÉLANDEM), BULHARSKO, CHILE, DÁNSKO, SVOBODNÉ MĚSTO GDAŇSK, ŠPANĚLSKO, FRANCIE, ŘECKO, MAĎARSKO, ITALIE, LITVA, POLSKO, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, ČESKOSLOVENSKO A URUGUAY, Přejíce si usnadniti mezinárodní dohodu při sjednávání smluv mezi státy, které mají zájem na transitním přenosu elektrické energie, přijavše pozvání Společnosti Národů k účasti na konferenci shromážděné v Ženevě dne 15. listopadu 1923, ve snaze uzavříti k tomu cíli všeobecnou úmluvu, jmenovaly Vysoké smluvní strany svými plnomocníky: President republiky rakouské: pana Emericha Pflügla, ministra-residenta, zástupce spolkové vlády při Společnosti národů, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; Jeho Veličenstvo král Belgů: pana Xavera Neujeana, belgického ministra železnic, námořnictva, pošt, telegrafů a telefonů, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Britanie a Irska a britských území zámořských, císař indický: Sira Huberta Llewellyna Smitha, G. C. B., hlavního hospodářského radu britské vlády, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; Za dominium Nového Zélandu: ctihodného sira James Allena, K. C. B., vysokého komisaře pro Nový Zéland ve Spojeném království; Jeho Veličenstvo král Bulharů: pana D. Mikoffa, chargé d'affaires v Bernu; President chilské republiky: pana Francisco Rivas Vicuña, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra při Spolkové radě švýcarské, u presidenta republiky Československé, u presidenta republiky rakouské a u Jeho Jasné výsosti říšského správce maďarského, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; Jeho Veličenstvo král dánský: pana P. A. Holck-Coldinga, přednostu oddělení v ministerstvu veřejných prací, člena poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; President republiky polské: Za svobodné město Gdaňsk: pana profesora Bohdana Winiarskiho, místopředsedu poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; Jeho Veličenstvo král španělský: pana Guillermo Brockmanna y Abarzuza, generálního inspektora silnic, průplavů a přístavů, člena poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; President republiky francouzské: pana Maurice Sibille-a, poslance, člena poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; Jeho Veličenstvo král Helenů: pana A. Politise, technického delegáta řecké vlády v Paříži, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní a pana Dimitrije G. Phocase, fregatního kapitána řeckého námořnictva, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; Jeho Jasná výsost říšský správce maďarský: pana Emila de Waltera, ministerského radu v královském maďarském ministerstvu zahraničních věcí, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; Jeho Veličenstvo král italský: pana Pavla Bignami-ho, bývalého státního podtajemníka, bývalého poslance, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; President republiky litevské: pana C. Dobkevicius-a, radu litevského vyslanectví v Paříži, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; President republiky polské: pana profesora Bohdana Winiarskiho, místopředsedu poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: pana B. Vukovitche, ředitele státních drah, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní; President republiky Československé: pana J. Dvořáčka, zplnomocněného ministra a přednostu národohospodářského odboru ministerstva zahraničních věcí; President republiky uruguayské: pana Benjamina Fernandeze y Medina, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho Veličenstva krále španělského, předsedu poradní a technické komise pro dopravu a transit; kteří, předloživše své plné moci, které shledány v dobré a náležité formě, dohodli se takto: Článek 1. Každý smluvní stát zavazuje se jednati s každým jiným smluvním státem, který by jej o to požádal, o sjednání dohod určených k zabezpečení transitního přenosu elektrické energie přes jeho území. Smluvní státy vyhrazují si však možnost neprováděti ustanovení předchozího odstavce v případech, kdyby proti transitnímu přenosu elektrické energie přes své území mohly uplatňovati námitky odůvodněné těžkou újmou, kterou by takový přenos způsobil jejich národnímu hospodářství nebo jich bezpečnosti. Článek 2. Za transitně přenesenou přes území smluvního státu pokládá se elektrická energie, která probíhá tímto územím zvláštním vedením, aniž by byla v hranicích tohoto území, byť i jen částečně, vyráběna, zužitkována nebo transformována. Článek 3. Řešení technických otázek, jež se vyskytnou při provádění prvního odstavce článku prvého, bude založeno výhradně na úvahách, k nimž by se spravedlivě přihlíželo v podobných případech při přenosu uvnitř země, při čemž se však rozumí, že možno výjimečně míti zřetel na politické hranice, jestliže by tím řečené řešení nebylo citelně dotčeno. Článek 4. Dohody zmíněné v článku prvém mohou se týkati zejména: a) všeobecných podmínek pro zřizování a udržování vedení; b) spravedlivých dávek státu, jehož územím se transitní přenos provádí, za výlohy, nebezpečí, škody a břemena všeho druhu, za výlohy správní a dozírací, způsobené zřízením a provozem vedení, jakož i případně za úhradu výloh udržovacích; c) organisace technického dohledu a dozoru veřejné bezpečnosti; d) způsobu úpravy telefonního a telegrafního spojení, potřebného pro službu při transitním přenosu elektrické energie; e) způsobu řešení sporu o výklad a provádění dohod. Článek 5. Zřízení vedení, transitní přenos a zařízení určená k zabezpečení tohoto přenosu podrobeny budou ve státě, jímž transit se provádí, zákonným a správním předpisům, platným dle zákonodárství tohoto státu pro zřízení vedení pro přenos energie a podobná zařízení. Článek 6. Transitní přenos elektrické energie nebude podroben žádným zvláštním dávkám nebo poplatkům z důvodu, že tento přenos se děje v transitu. Článek 7. Smluvní státy budou dbáti toho, aby na svém území a v rámci svého vnitřního zákonodárství usnadnily provádění dohod, na které se vztahuje první článek. Článek 8. Ustanovení této úmluvy neukládají žádnému ze smluvních států povinnosti použíti práva vyvlastňovacího aniž uložiti služebnost. Článek 9. Tato úmluva nestanoví práv a povinností válčících a neutrálních v době války. Nicméně zůstane v platnosti po dobu války v míře slučitelné s těmito právy a povinnostmi. Článek 10. Tato úmluva nemá nikterak v zápětí odvolání výhod větších než jsou ony, které vyplývají z jejich ustanovení a které byly poskytnuty za podmínek s jejími zásadami slučitelných pro transitní přenos elektrické energie územím, jsoucím pod svrchovaností nebo pravomocí některého ze smluvních států. Rovněž neobsahuje zákazu poskytovati podobné výhody v budoucnosti. Článek 11. Tato úmluva nedotýká se nikterak práv a závazků smluvních států, plynoucích z úmluv nebo smluv dřívějších a týkajících se otázek, které jsou předmětem této úmluvy nebo z ustanovení všeobecných smluv, zejména smlouvy versailleské, trianonské a ostatních smluv, jimiž válka 1914—1918 byla ukončena, pokud se týkají těchže otázek. Článek 12. Vznikne-li mezi smluvními státy spor o provádění nebo výklad této úmluvy a nelze-li urovnati tento spor buď přímou dohodou stran nebo jakoukoli jinou smírnou cestou, mohou sporné strany případ předložiti k dobrému zdání orgánu, který by byl ustanoven Společnosti Národů jako poradní a technický orgán členů Společnosti v otázkách dopravních a transitních, ačli se nedohodly neb nedohodnou na jiném způsobu řešení buď poradním, rozhodčím nebo soudním. Ustanovení předchozího odstavce neplatí pro stát, který by se postavil proti transitnímu přenosu s odůvodněním, že by jeho národní hospodářství nebo bezpečnost státu transitem utrpěly vážnou újmu. Článek 13. Jest shoda v tom, že tato úmluva nesmí se vykládati tak, že by v čemkoliv upravovala práva a povinnosti „inter se“ území, která jsou částí nebo jsou postavena pod ochranu jediného svrchovaného státu, ať tato území sama o sobě jsou smluvními státy či nikoliv. Článek 14. Nic z předešlých článků nemůže se vykládati jako by se jakkoli dotýkalo práv a povinností kteréhokoli smluvního státu jako člena Společnosti Národů. Článek 15. Tato úmluva, jejíž znění francouzské i anglické budou stejně směrodatnými, bude míti dnešní datum a může býti podepsána až do 31. října 1924 každým státem zastoupeným na ženevské konferenci, každým členem Společnosti Národů a každým státem, kterému Rada Společnosti Národů za tím účelem zašle jeden výtisk této úmluvy. Článek 16. Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou odevzdány generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů, který zpraví o jich uložení všechny státy ji podepsavší nebo k ní přistoupivší. Článek 17. Počínajíc 1. listopadem 1924 může přistoupiti k této úmluvě každý stát zastoupený na konferenci v Ženevě, každý člen Společnosti Národů a každý stát, kterému Rada Společnosti Národů k tomu cíli zaslala jeden výtisk. Tento přístup bude proveden listinou zaslanou generálnímu tajemníku Společnosti Národů k uložení v archivu sekretariátu. Generální tajemník zpraví ihned o tomto uložení všechny státy úmluvu podepsavší nebo k ní přistoupivší. Článek 18. Tato úmluva nabude působnosti teprve až bude ratifikována ve jménu tří států. Dnem nabytí působnosti bude devadesátý den po převzetí třetí ratifikace generálním tajemníkem Společnosti Národů. Později počne tato úmluva působiti, pokud jde o tu kterou stranu, devadesátý den po přijetí ratifikační listiny nebo oznámení o přístupu. V souhlase s ustanoveními článku 18. úmluvy o Společnosti Národů generální tajemník zapíše tuto úmluvu do rejstříku v den, kdy nabude působnosti. Článek 19. Generální tajemník Společnosti Národů povede, přihlédaje k čl. 21., zvláštní záznam o tom, které strany tuto úmluvu podepsaly nebo ratifikovaly, které k ní přistoupily nebo ji vypověděly. Tento záznam bude stále vyložen k nahlédnutí členům Společnosti a bude co nejčastěji uveřejňován podle pokynů Rady. Článek 20. S výhradou ustanovení článku 11. této úmluvy může býti tato úmluva kteroukoli ze stran vypovězena po uplynutí lhůty pěti let ode dne, kdy nabyla působnosti pro tuto stranu. Výpověď bude dána ve formě písemného oznámení řízeného generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů. Opis tohoto oznámení uvědomující všechny ostatní strany o dni, kterého bylo přijato, bude jim generálním tajemníkem ihned zaslán. Výpověď počne účinkovati za rok ode dne, kdy došla generálního tajemníka a bude míti účinek jen pro stát, který ji oznámil. Článek 21. Každý stát tuto úmluvu podepsavší nebo k ní přistoupivší může prohlásiti buď při podpisu nebo ratifikaci či při přístupu k úmluvě, že jeho přijetí této úmluvy nezavazuje buď žádný nebo ten, který z jeho protektorátů, kolonií, držav nebo zámořských území podléhajících jeho svrchovanosti nebo pravomoci a může později k ní přistoupiti v souhlase s čl. 17. odděleně jménem kteréhokoli z těchto protektorátů, kolonií, držav nebo území zámořských vyjmutých tímto prohlášením. Výpověď může rovněž býti dána odděleně za kterýkoli protektorát, kolonii, državu nebo zámořské území; pro takovou výpověď platí ustanovení článku 20. Článek 22. Přezkoušení této úmluvy může býti požadováno kdykoliv třetinou smluvních států. Čemuž na svědomí podepsali výše jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu. Dáno v Ženevě, dne devátého prosince roku tisícího devítistéhodvacátéhotřetího v jediném výtisku, který zůstane uložen v archivu sekretariátu Společnosti Národů. Rakousko: Emerich Pflügl. Belgie: Xavier Neujean. Britská říše: H. Llevellyn Smith. Nový Zéland: J. Allen. Bulharsko: D. Mikoff. Chile: Francisco Rivas Vicuña. Dánsko: A. Holck-Colding. Svobodné město Gdaňsk: Bohdan Winiarski. Španělsko: Gmo. Brockmann. Francie: S výhradou podle článku 21. této úmluvy, že její ustanovení nezavazují souhrn protektorátů, kolonií nebo zámořských území podléhajících svrchovanosti nebo pravomoci francouzské republiky. Maurice Sibille. Řecko: A. Politis. D. G. Phocas. Maďarsko: Walter. Italie: Paolo Bignami. Litva: Dobkevicius. Polsko: Bohdan Winiarski. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: B. Voukovitch. Československo: J. Dvořáček. Uruguay: B. Fernandez y Medina. Signatární protokol úmluvy o transitním přenosu elektrické energie. Přikročujíce k podpisu úmluvy o transitním přenosu elektrické energie, sjednané dnešního dne, dohodli se podepsaní, byvše k tomu řádně zplnomocněni, takto: Úmluva neobsahuje nikterak závazku pro smluvní stát, aby majitelům nebo podnikatelům vedení, sloužících transitnímu přenosu elektrické energie poskytnul příznivější podmínky na svém území než poskytuje majitelům nebo podnikatelům vedení sloužících přenosu elektrické energie uvnitř dotyčné země. Úmluva netýká se vedení určených výhradně k přenášení značek a mluvy. Tento protokol bude míti tutéž účinnost, platnost a trvání jako úmluva sjednaná dnešního dne, za jejíž nerozlučitelnou součást musí býti považován. Čemuž na svědomí shora jmenovaní plnomocníci podepsali tento protokol. Dáno v Ženevě, dne devátého prosince roku tisícíhodevítistéhodvacátéhotřetího v jediném výtisku, který bude uložen v archivu sekretariátu Společnosti Národů; všem státům na konferenci zastoupeným bude předáno po jednom ověřeném opise. (Následují tytéž podpisy jako na konci úmluvy). PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU A PROTOKOL, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. V TOPOLČIANKÁCH, DNE 13. ŘÍJNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO ŠESTÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. L. S. ZA MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: A. ŠVEHLA v. r. Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina byla dne 30. listopadu 1926 uložena k zápisu u generálního tajemníka Společnosti národů, čímž nabyla dle čl. 18. úmluvy pro Československou republiku mezinárodní účinností dnem 28. února 1927. Mimo to ratifikovaly dosud úmluvu tyto státy: Britská říše, Dánsko, Nový Zéland a Rakousko. Přistoupily: Britská Guayana, Britský Honduras, Brunei, Gambie, Hongkong, Jižní Rhodesie, Kenya, Malajské státy federované: Negri Sembilan, Pahang, Perak, Selangor, Malajské státy nefederované: Johore, Kedah, Kelantan, Perlis, Trengganu, Nigerie, Njaský protektorát, Palestina, Severní Rhodesie, Sierra Leone, Nová Země, Straits Settlements, území Tanganyika, Zlaté Pobřeží a protektorát Uganda. Dr. Beneš v. r.

Úmluva o transitním přenosu elektrické energie.

45/1927 Sb.

58. Úmluva mezi republikou Československou a královstvím Bulharským o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A KRÁLOVSTVÍ BULHARSKÉHO BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA S DODATKOVÝM PROTOKOLEM: Úmluva mezi republikou Československou a královstvím Bulharským o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních. President republiky Československé a Jeho Veličenstvo král Bulharů, přejíce si upraviti právní styky obou států pokud se týkají vzájemné právní ochrany a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, rozhodli se sjednati o tom úmluvu. K tomu cíli jmenovali svými zmocněnci: President republiky Československé: pana Bohdana Pavlů, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra republiky Československé v Sofii, a pana JUDra Emila Spiru, odborového přednostu ministerstva spravedlnosti, Jeho Veličenstvo král Bulharů: pana Atanase D. Burova, ministra zahraničních věcí a kultů, kteří, vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních: HLAVA PRVNÍ. Ustanovení všeobecná. Článek 1. Stejné nakládání. 1. Příslušníci každé ze smluvních stran budou požívati na území druhé strany týchž práv jako vlastní příslušníci, pokud jde o zákonnou a soudní ochranu jejich osob a majetku. 2. Budou míti svobodný a volný přístup k soudům druhého státu za stejných podmínek a v téže formě jako jeho vlastní státní příslušníci. HLAVA DRUHÁ. Osvobození od jistot a záloh. Článek 2. 1. Od státních příslušníků československých nebo bulharských, kteří mají své bydliště v Bulharsku nebo Československu, a kteří před soudy jednoho z obou států budou jednati jako žalobci nebo intervenienti, nebude požadována nižádná jistota neb složení k soudu z toho důvodu, že jsou cizinci nebo, že nemají v tuzemsku bydliště nebo sídla. 2. Totéž platí o složení zálohy se strany žalobců neb intervenientů k zajištění soudních útrat. Téhož ustanovení jest užíti při žalobách navzájem a v opravném řízení. 3. Příslušníci jedné z obou smluvních stran, mají-li bydliště mimo území druhé strany, budou účastni téhož osvobození, jsou však povinni, vznášejíce žalobu, označiti osobu, která tam bydlí a bude oprávněna přijímati jich jménem všechny spisy týkající se sporu. Článek 3. 1. Byl-li žalobce neb intervenient neb stěžovatel (odvolatel), který jest podle článku 2 nebo podle zákona platného ve státě, kde spor je zahájen, osvobozen od placení jistoty, složení k soudu, či zálohy, odsouzen soudy jednoho ze smluvních států k náhradě útrat sporu, bude toto rozhodnutí rovněž lze vykonati cestou uvedenou v článku 9 na území druhého státu týmž způsobem jako rozhodnutí jeho vlastních soudů. 2. Žádosti jest přiložiti rozhodnutí soudu, který na něm osvědčí, že nabylo moci práva. Žadatel přiloží rovněž překlad těchto listin, ověřený podle předpisů článku 10 této úmluvy. 3. Nebude třeba předchozího slyšení stran, odsouzené straně však vyhrazeno bude právo stížnosti, připouštějí-li ji zákony státu, kde jest exekuci provésti. 4. Totéž platí o soudních rozhodnutích, kterými výše nákladů sporu stanovena bude později. HLAVA TŘETÍ. Právo chudých. Článek 4. 1. Příslušníkům jednoho z obou států přiznává se na území druhého státu právo chudých za týchž podmínek, jež platí pro vlastní příslušníky. 2. Bylo-li příslušníku jednoho státu povoleno příslušným úřadem právo chudých, bude ho účasten také před soudy druhého státu při všech procesních úkonech, které se týkají téže věci, čítajíc v to i řízení exekuční. Článek 5. 1. Vysvědčení chudoby bude vydáno úřady stálého pobytu žadatelova nebo, nemá-li ho, úřady místa, kde se právě zdržuje. 2. Nezdržuje-li se žadatel na území jedné ze smluvních stran a nevydají-li mu úřady jeho skutečného pobytu vysvědčení chudoby, postačí vysvědčení příslušného diplomatického nebo konsulárního zástupce. 3. Nemá-li žadatel pobytu ve státě, kde žádá o právo chudých, bude vysvědčení chudoby bezplatně ověřeno diplomatickým či konsulárním zástupcem státu, kde má býti předloženo. Článek 6. 1. Přeje-li si sporná strana, mající bydliště nebo pravidelný pobyt na území jednoho smluvního státu, býti účastnou práva chudých ve sporu, jejž třeba vznésti před soudy druhého státu, může podati žádost o vysvědčení chudoby u příslušného soudu neb úřadu svého bydliště nebo pravidelného pobytu. 2. Na základě této žádosti povolí příslušný úřad druhého státu právo chudých pro spor, který jest před ním zahájen. Článek 7. 1. Nežli vydá žadateli vysvědčení chudoby, může si příslušný úřad vyžádati u úřadů druhého státu informace o jeho majetkových poměrech. 2. Úřad, který rozhodne o žádosti za přiznání práva chudých, jest oprávněn, aby v mezích své úřední působnosti zkoumal předložená mu vysvědčení a informace. HLAVA ČTVRTÁ. Doručování a dožádání o právní pomoc. Ustanovení všeobecná. Článek 8. 1. Vzájemná právní pomoc v mezích článků 8 až 14 týče se: a) doručování spisů ve věcech občanských a obchodních včetně spisů nesporného soudnictví; b) výkonu dožádání o právní pomoc ve věcech občanských, obchodních a nesporných. Článek 9. 1. Žádosti za doručení spisů, jakož i dožádání o právní pomoc budou předávány ministerstvem spravedlnosti státu dožadujícího přímo ministerstvu spravedlnosti státu dožádaného. Tato ministerstva učiní opatření, aby žádosti byly rychle vyřízeny příslušnými úřady. Není-li dožádaný úřad ve věci příslušným, vyrozumí dožádané ministerstvo ministerstvo druhého státu o tom, kterému příslušnému úřadu byla žádost předána. 2. Dožádané ministerstvo vrátí spisy, ať bylo žádosti vyhověno čili nic. Článek 10. Žádost za doručení a za právní pomoc jest sepsati v řeči státní (oficielní) dožadujícího státu a opatřiti ji překladem v jazyku státním (oficielním) dožádaného státu. Překlad bude pořízen neb ověřen buď příslušným úřadem aneb přísežným tlumočníkem jednoho z obou smluvních států. Dožádaný úřad může k žádosti dožadujícího úřadu opatřiti překlad na jeho náklad. Článek 11. Doručování. 1. Spisy, jež bude doručiti, jest sepsati v jazyku dožadujícího úřadu. 2. V žádosti, kterou budou spisy zaslány, jest označiti jména a postavení stran, druh spisu, jejž jest doručiti, úřad, od něhož spis pochází, a adresu příjemcovu. Spisy, jež bude doručiti, budou opatřeny podpisem a pečetí dožadujícího úřadu. Ověření není třeba. 3. Doručení provede příslušný úřad dožádaného státu ve formě předepsané jeho zákonodárstvím. Úřad tento může se omeziti, pokud nejde o výjimku uvedenou v odstavci 4 tohoto článku, na to, že prostě doručí spis adresátovi, je-li ochoten jej přijmouti. 4. Žádá-li dožadující úřad výslovně, aby doručení stalo se ve formě zvláštní, bude žádané formy použito, nepříčí-li se zákonům dožádaného státu. V tomto případě bude spisu přiložen překlad do jazyka státního (oficielního) dožádaného státu. Na požádání bude tento překlad pořízen státem dožádaným na náklad úřadu dožadujícího. 5. Dožádaný stát může odepříti doručení pouze tehdy, pokládá-li je za způsobilé, aby ohrozilo jeho svrchovanost nebo bezpečnost. 6. Doručení bude prokázáno potvrzením příjemcovým, jež opatří datem a podpisem, anebo osvědčením úřadu dožádaného státu, z něhož jest patrno, že, jak a kdy bylo provedeno. Byl-li doručovaný spis zaslán ve dvou vyhotoveních, jest potvrzení příjemcovo neb úřední osvědčení buď napsati na jednom z obou vyhotovení nebo k němu připojiti. 7. Dožadující stát bude ihned zpraven a důvody udány, kdykoli doručení nebude provedeno. Článek 12. Každý z obou států může doručovati spisy vlastním příslušníkům, kteří se zdržují na území druhého státu, svými diplomatickými nebo konsulárními zástupci, aniž však smí použíti donucovacích opatření nebo jimi hroziti. Článek 13. Dožádání o právní pomoc. 1. Dožádání o právní pomoc a jich přílohy jest sepsati v jazyku státním (oficielním) státu dožadujícího a opatřiti překladem v řeči státní (oficielní) státu dožádaného. Na požádání bude tento překlad pořízen státem dožádaným na útraty úřadu dožadujícího. V dožádání o právní pomoc jest uvésti jeho účel, vyznačiti nebo krátce vylíčiti předmět sporu, uvésti co možná nejpřesněji jména stran, jich bydliště nebo pobyt, jakož i jména i adresy případných svědků, kteří mají býti slyšeni. Dožádání a překlady jest opatřiti podpisem a pečetí úřadu dožadujícího. Ověření není třeba. 2. Dožádaný úřad, vyřizuje dožádání, použije forem řízení, jež jsou předepsány zákonodárstvím jeho státu. Nicméně jest vyhověti návrhu dožadujícího úřadu, aby při tom použito bylo formy zvláštní, nepříčí-li se tato zákonům dožádaného státu. 3. Přeje-li si toho dožadující úřad, bude způsobem uvedeným v článku 9 zpraven včas, kdy a kde žádaný důkaz bude proveden, tak aby súčastněné osoby mohly býti přítomny nebo se dáti zastupovati. 4. Dožádaný úřad použije při vyřízení dožádání o právní pomoc donucovacích prostředků, které připouští zákonodárství jeho státu, žádají-li o takovou pomoc úřady jeho státu. 5. Právní pomoc lze odepříti jen tehdy, nenáleží-li žádaný důkazní úkon ve státě dožádaném k pravomoci soudů nebo má-li dožádaný stát za to, že jest s to ohroziti jeho svrchovanost nebo bezpečnost. 6. Dožadující stát bude ihned zpraven o tom a důvody udány, kdykoliv dožádání o právní pomoc nebude provedeno. Článek 14. Náklady právní pomoci. 1. Za provedení doručení a za vyřízení dožádání o právní pomoc nebudou požadovány nijaké poplatky ani náhrada jakýchkoli výloh. Výjimku činí náhrady, které byly placeny svědkům nebo znalcům, jakož i výlohy, které vznikly použitím zvláštní formy řízení, o kterou bylo výslovně žádáno. Tyto náklady budou nahraženy neprodleně dožadujícím státem, ať již byly dobyty na súčastněných stranách čili nic. 2. Právní pomoc nebude lze odepříti z toho důvodu, že dožadující úřad nesložil předem peněžitou zálohu na hražení výloh, jež podle prvého odstavce tohoto článku nutno nahraditi. 3. Poplatky poštovní hradí úřad odesílající. HLAVA PÁTÁ. Ověřování a průvodní síla listin. Článek 15. 1. Listiny sepsané, vydané neb ověřené soudy jednoho z obou států, jichž bude použito na území druhého státu, netřeba ověřovati, jsou-li opatřeny soudní pečetí. 2. Listiny sepsané, vydané neb ověřené některým z ústředních úřadů správních obou států nebo některým jim na roveň postaveným vrchním úřadem správním, nemají zapotřebí ověření, má-li jich býti použito na území druhého státu, jsou-li opatřeny pečetí řečeného úřadu a je-li úřad ten uveden v seznamu připojeném k této úmluvě. Seznam tento může býti dohodou smluvních stran pozměněn nebo doplněn. 3. Listiny vyhotovené nebo ověřené veřejným notářem, má-li jich býti použito podle odstavce 1 tohoto článku, jest soudně ověřiti. Článek 16. Veřejné listiny zřízené na území jednoho z obou států budou míti před soudy druhého státu tutéž průvodní moc, jaká jim přísluší podle zákonů státu, kde byly zřízeny. Nebude jim však přiznána průvodní moc v míře větší, než připouští právo státu, kde se soudní řízení koná. HLAVA ŠESTÁ. Právní informace a osvědčování právních předpisů. Článek 17. 1. Ministerstva spravedlnosti obou smluvních stran dodají si navzájem na požádání informace o právu platném na území svých států. 2. V žádosti bude přesně vylíčiti právní předpisy, o nichž má informace býti dána. HLAVA SEDMÁ. Řízení konkursní. Článek 18. V řízení konkursním a vyrovnávacím, jež bude zahájeno na území jednoho ze smluvních států, budou věřitelé, kteří jsou příslušníky druhého státu, na roveň postaveni věřitelům, kteří jsou vlastními státními občany. Článek 19. 1. Byl-li uvalen konkurs na jmění příslušníka druhého smluvního státu, jest o tom bez průtahu zpraviti příslušný soud jeho vlasti, pokud je znám, a nejbližší úřad konsulární nebo, není-li ho, jiný úřad zastupitelský. Tyto úřady pak podají soudu, který uvalil konkurs, co nejdříve, pokud mají o tom úřední vědomost, zprávu, zda úpadce má na území jejich státu jmění movité či nemovité. 2. Lze-li za to míti, že na území druhého státu jsou konkursní věřitelé, jest zaslati soudu, po případě konsulárnímu nebo jinému zastupitelskému úřadu, kromě výše zmíněné zprávy také vyhotovení vyhlášky konkursu k uveřejnění v časopisech tam pro to určených. 3. Bylo-li na území jednoho smluvního státu zahájeno příslušným soudem konkursní řízení a má-li úpadce na území druhého smluvního státu movité jmění, aniž by tam měl své bydliště (sídlo), bude toto jmění na dožádání onoho soudu příslušnými úřady zajištěno a sepsáno. Ode dne, kdy toto dožádání dojde příslušnému úřadu druhé smluvní strany, nelze tu na movitém jmění úpadcově nabývati ani vlastnických, ani zástavních, ani retenčních práv. 4. O vyloučení a odloučení předmětů z movité konkursní podstaty rozhodují soudy smluvního státu, na jehož území jest movité jmění. Zbývající movité jmění bude pak vydáno příslušnému soudu druhé smluvní strany. Článek 20. 1. Účinky konkursu vyhlášeného příslušným úřadem jedné smluvní strany nedotýkají se nemovitého jmění úpadcova, jež leží na území strany druhé. 2. Případná informace podle prvního odstavce článku 19 o existenci nemovitého jmění se ustanovení tohoto nikterak nedotýká. HLAVA OSMÁ. Vzájemný výkon exekučních titulů. Článek 21. 1. Každá ze smluvních stran se zavazuje, že na svém území povolí a vykoná exekuci na základě níže uvedených exekučních titulů, jež pocházejí od úřadů druhé smluvní strany a podle práva tam platného jsou vykonatelnými exekučními tituly. 2. Vyňaty jsou exekuce na základě rozsudků vynesených ve sporech týkajících se práva vlastnického nebo jiných věcných práv k nemovitostem ležícím na území státu, kde exekuce je žádána. Článek 22. 1. Exekučními tituly jsou: a) rozsudky, platební příkazy (rozkazy), usnesení a jiná rozhodnutí jakýchkoli civilních soudů včetně soudů obchodních, pokud jsou opatřeny doložkou ověřovací a potvrzením, že nepodléhají nižádnému dalšímu opravnému prostředku; totéž platí o rozsudcích trestních týkajících se soukromoprávních nároků poškozených osob a útrat trestního řízení; b) smíry uzavřené před soudy výše uvedenými, jsou-li ověřeny a opatřeny doložkou o tom, že jsou vykonatelny; c) rozsudky a rozhodnutí rozhodců nebo rozhodčích soudů, jakož i smíry před nimi uzavřené, pokud podle zákona nebo podle písemné, v zákonné formě zřízené smlouvy rozhodce nebo rozhodčí soud je povolán, aby rozhodl. 2. Tyto rozsudky nebo smíry nutno bude opatřiti doložkou soudu první stolice, v jehož obvodu rozhodce nebo rozhodčí soud vydali rozsudek nebo rozhodnutí, nebo v jehož obvodu byl smír uzavřen, kterážto doložka potvrdí, že nepodléhají dalšímu opravnému prostředku, jakož i správnost jich vyhotovení. Článek 23. Povolení a výkon exekuce řídí se předpisy platnými ve státě, kde exekuce má býti povolena nebo vykonána, pokud tato úmluva nestanoví odchylek. Článek 24. 1. Žádost o povolení a výkon exekuce budiž podána vymáhající stranou u soudu, kde exekuční titul vznikl. Pokud jde o exekuční tituly vzniklé v řízení před rozhodci nebo rozhodčími soudy, bude podána u soudu první stolice, o němž jest řeč v článku 22, odstavci 2. 2. Tyto soudy opatří žádost za povolení a výkon exekuce doložkami po rozumu článku 22 a postoupí ji bez odkladu i s ostatními přílohami cestou ministerstva spravedlnosti příslušnému soudu. 3. Straně je nicméně zůstaveno, aby požádala o povolení a výkon exekuce přímo u příslušného soudu druhého smluvního státu. 4. Soud příslušný k povolení exekuce prozkoumá na základě došlých spisů, jsou-li tu všechny podmínky, aby exekuce byla povolena. Toto zkoumání, jež jest skončiti nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy spisy k soudu došly, omezí se na zjištění těchto náležitostí: a) lze-li pokládati příslušnost soudu, který rozhodl ve věci, za odůvodněnou podle zákonů státu, kde exekuční titul vznikl. V této příčině postačí, jestliže podle předpisů o příslušnosti soudní platných ve statě dožádaném o povolení a výkon exekuce, nebyl žádný soud tohoto státu výlučně příslušným k projednání a rozhodnutí věci; b) jde-li o exekuční titul podle článku 22; c) byla-li žalovaná strana pokaždé, kdy toho zákon vyžaduje, řádně obeslána k řízení, zejména byla-li jí řádně doručena žaloba či první podání nebo rozsudek či jiné rozhodnutí, zakládající exekuční titul. Byl-li vydán rozsudek pro zmeškání, jest k návrhu strany povinné zjistiti, nebylo-li jí nějakou nepravidelností znemožněno, aby se řízení súčastnila nebo se dala řádně zastoupiti. O těchto okolnostech může soud slyšeti dlužníka, proti němuž je exekuce vedena, nebo jeho zástupce; d) nemá-li exekucí býti vynuceno jednání, které je podle předpisů platných ve státě, kde exekuce má nastati, zapovězeno, nebo nemá-li jí býti uznán právní poměr neb uskutečněn nárok, který se příčí svrchovanosti dožádaného státu nebo dobrým mravům, nebo který podle práva dožádaného státu není žalovatelným nebo vykonatelným. 5. Soud, který exekuci povoluje, nebo který ji vykonává, není oprávněn, aby exekuční titul věcně přezkoumal. Článek 25. 1. Soud příslušný k povolení exekuce povolí podle předpisů pro něj platných prozatímní opatření (zajišťovací) k zajištění nároku z exekučního titulu proti dlužníkovi, a to nejen pro vlastní obvod, nýbrž, žádá-li o to vymáhající věřitel, i pro obvody jiných soudů téhož státu, kde dlužník má jmění. 2. Tato prozatímní opatření lze jen tehdy zrušiti, byla-li dlužníkem dána dostatečná jistota za úplné uspokojení nároků z exekučního titulu. Článek 26. Exekuce zajišťovací. Soud příslušný k povolení exekuce může na návrh podaný předepsaným způsobem povoliti podle předpisů platných v dožádaném státě exekuci k zajištění již dříve, než exekuční tituly uvedené v článku 22 nabyly právní moci, nebo než uplynula lhůta určená k plnění. Článek 27. Opatření prozatímní (zajišťovací). K návrhu ohrožené strany budou povolena opatření prozatímní (zajišťovací opatření) již za sporu i tehdy, když k rozhodnutí sporu jest příslušným soud druhého státu. HLAVA DEVÁTÁ. Ustanovení konečná. Článek 28. Tato úmluva, sepsaná jazykem československým a bulharským, jejíž obě znění jsou stejně původní, bude ratifikována a ratifikační listiny budou co nejdříve v Praze vyměněny. Nabude učinnosti měsíc po výměně ratifikačních listin a zůstane v platnosti, pokud jedna ze smluvních stran neoznámí straně druhé šest měsíců předem svůj úmysl, aby úmluva pozbyla působnosti. Tomu na svědomí zmocněnci úmluvu podepsali a opatřili svými pečetěmi. Dáno v dvojím vyhotovení v Sofii, dne 15. května roku tisícího devítistého dvacátého šestého. (L. S.) BOHDAN PAVLŮ. (L. S.) Dr. EMIL SPIRA. (L. S.) A. D. BOUROV. Dodatkový protokol. Zmocněnci smluvních stran, podepisujíce úmluvu mezi republikou Československou a královstvím Bulharským o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, zjišťují souhlas v těchto bodech: 1. Výrazem soudy rozumějí se ve smyslu úmluvy také úřady poručenské (opatrovnické) na Slovensku a Podkarpatské Rusi. 2. Aby si usnadnily znalost soudních obvodů ve druhém smluvním státě, sdělí si smluvní strany seznam svých soudů druhé stolice se všemi soudy první stolice jejich obvodů. Tomuto seznamu připojena bude pokud možno mapa vyznačující soudy různých stolic. 3. Smluvní strany se dohodnou o formulářích, jež budou sepsány v řeči státní (oficielní) obou států, určených pro doručování spisů. 4. Ustanovení článku 15, odstavce 1 nevztahují se na listiny sepsané, vydané neb ověřené soudy církevními. 5. „Izplnitelni listove“ vydané bulharskými soudy ve věcech směnečných a nabyvší moci práva jsou zahrnuty mezi exekučními tituly podle článku 22, odstavce 1 a). 6. Tento protokol jest nedílnou součástí úmluvy. Tomu na svědomí zmocněnci podepsali tento dodatkový protokol. Dáno v dvojím vyhotovení v Sofii, dne 15. května 1926. BOHDAN PAVLŮ. Dr. EMIL SPIRA. A. D. BOUROV. Seznam správních úřadů, jichž listiny podle článku 15, odstavce 2 úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Bulharským o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních nepotřebují ověření: A. Co se týče československých listin: 1. Ministerstvo vnitra. Zemské správy politické v Praze, Brně a Opavě. Civilní správa Podkarpatské Rusi v Užhorodě. Presidia policejních ředitelství. Archiv ministerstva vnitra. 2. Ministerstvo veřejného zdravotnictví. 3. Ministerstvo pošt a telegrafů. Šekový úřad v Praze. Ředitelství pošt a telegrafů v Praze, Pardubicích, Brně, Opavě, Bratislavě a Košicích. 4. Ministerstvo obchodu, průmyslu a živností. Patentní úřad v Praze. 5. Ministerstvo veřejných prací. 6. Ministerstvo financí. 7. Ministerstvo zemědělství. 8. Ministerstvo národní obrany. 9. Ministerstvo školství a národní osvěty. Zemské školní rady v Praze, Brně a Opavě, oddělení ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě, školní oddělení civilní správy Podkarpatské Rusi v Užhorodě. 10. Ministerstvo věcí zahraničních. Archiv ministerstva věcí zahraničních. 11. Ministerstvo zásobování. 12. Ministerstvo spravedlnosti. 13. Předsednictvo ministerské rady. 14. Ministerstvo pro sjednocení zákonů a organisace správy. 15. Ministerstvo s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě. 16. Ministerstvo železnic. Ředitelství státních drah Praha-Jih, Praha-Sever, Plzeň, Hradec Králové, Brno, Olomouc, Bratislava a Košice. 17. Ministerstvo sociální péče. 18. Nejvyšší účetní kontrolní úřad v Praze. 19. Státní pozemkový úřad v Praze. 20. Statistický úřad v Praze. 21. Kancelář presidenta republiky v Praze. 22. Kancelář poslanecké sněmovny Národního Shromáždění v Praze. 23. Kancelář senátu Národního Shromáždění v Praze. B. Co se týče bulharských listin: 1. Kancelář bulharského carského dvora. (Kancelarija na blgarskija carski dvor). 2. Kancelář národního sobrání. (Kancelarija na narodnoto sobranie). 3. Kancelář ministerské rady. (Kancelarija na ministerskija savet). 4. Nejvyšší správní soud. (Vrchoven administrativen sad). 5. Nejvyšší účetní dvůr. (Vrchovna smetna palata). 6. Ministerstvo zahraničních věcí a kultů. (Ministerstvo na vanšnite raboti i na izpovedaniata). 7. Sv. synod bulharské církve. (Sveti sinod na blgarskata crkva). 8. Ministerstvo vnitra a veřejného zdravotnictví. (Ministerstvo na vatrešnite raboti i narodnoto zdrave). 9. Policejní ředitelství. (Direkcija na policijata). 10. Hlavní ředitelství veřejného zdravotnictví. (Glavna direkcija na narodnoto zdrave). 11. Ministerstvo národní osvěty. (Ministerstvo na narodnoto prosveštenie). 12. Státní universita v Sofii. (Državen universitet v Sofia). 13. Ministerstvo financí. (Ministerstvo na finansite). 14. Ředitelství státních dluhů. (Direkcija na državnite dlgove). 15. Bulharská národní banka. (Blgarska narodna banka). 16. Bulharská zemědělská banka. (Blgarska zemledelska banka). 17. Bulharská ústřední kooperativní banka. (Blgarska centralna kooperativna banka). 18. Ministerstvo spravedlnosti. (Ministerstvo na pravosadieto). 19. Ministerstvo války. (Ministerstvo na vojnata). 20. Ministerstvo obchodu, průmyslu a práce. (Ministerstvo na trgovijata, promišlenostta i truda). 21. Hlavní ředitelství statistiky. (Glavna direkcija na statistikata). 22. Ministerstvo zemědělství a státních statků. (Ministerstvo na zemledelieto i državnite imoti). 23. Ředitelství pracovních pozemkových hospodářství (pozemkový úřad). (Direkcija na trudovite zemledelski stopanstva). 24. Ministerstvo veřejných staveb, cest a prací. (Ministerstvo na obštestvenite sgradi, patištata i blagoustrojstvoto). 25. Hlavní ředitelství cest, veřejných prací a staveb. (Glavna direkcija na patištata, blagoustrojstvoto i sgradite). 26. Ministerstvo železnic, pošt a telegrafů. (Ministerstvo na železnicite, poštite i telegrafite). 27. Hlavní ředitelství železnic a přístavů. (Glavna direkcija na železnicite i pristaništata). 28. Hlavní ředitelství pošt, telegrafů a telefonů. (Glavna direkcija na poštite, telegrafite i telefonite). 29. Ředitelství vzduchoplavby. (Direkcija na vzduchoplavaneto). PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU A DODATKOVÝ PROTOKOL, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 16. PROSINCE LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO ŠESTÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. L. S. ZA MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: A. ŠVEHLA v. r. Tato úmluva vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne 19. února 1927; podle čl. 28 úmluvy nabývá tato mezinárodní působnosti měsíc po výměně ratifikačních listin. Při provádění výměny ratifikačních listin shodli se zmocněnci československý a bulharský na tom, aby ve smyslu čl. 15 této úmluvy byl bod 7. Seznamu československých správních úřadů, jichž listiny nepotřebují ověření, připojeného k této úmluvě, takto doplněn: „7. Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo zemědělství, expositura pro Slovensko v Bratislavě, Zemědělský referát při civilní správě pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě, Ředitelství státních statků v Praze, Ředitelství státních lesů v Brandýse n. L., v Žarnovici, Báňské Bystřici, Liptavském Hrádku, Solném Hradě, Užhorodě, Rahově a Buštině, Ministerská komise pro agrární operace v Praze, Zemská komise pro agrární operace v Brně a Opavě, Státní archiv zemědělský.“ Dr. Beneš v. r.

Úmluva mezi republikou Československou a královstvím Bulharským o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních.

58/1927 Sb.

60. Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti ze dne 10. května 1927 o rozšíření působnosti smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o právní pomoci ve věcech občanských na další britské kolonie, protektoráty a mandátní území. Vláda Jeho Britského Veličenstva oznámila podle článku 14, odst. 2., smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o právní pomoci ve věcech občanských, č. 70 Sb. z. a n. z roku 1926, že si přeje rozšířiti působnost této smlouvy na tyto britské kolonie, protektoráty a mandátní území a označila při tom níže uvedené úřady za oprávněné přijímati dožádání o doručení soudních a mimosoudních spisů a o výkon právní pomoci ve věcech občanských: 1. Bahamas (Bahamas) Nejvyšší justiční úřad (The Chief Justice) Nassau, Bahamas. 2. Barbados (Barbados) Osadní sekretář (The Colonial Secretary) Bridgetown, Barbados. 3. Bermuda (Bermuda) Registrár nejvyššího soudu (The Registrar of the Supreme Court) Hamilton, Bermuda. 4. Britská Guyana (British Guiana) Registrár nejvyššího soudu (The Registrar of the Supreme Court) Georgetown, British Guiana. 5. Britský Honduras (British Honduras) Generální registrár nejvyššího soudu (Registrar General of the Supreme Court) Belize, British Honduras. 6. Ceylon (Ceylon) Předseda nejvyššího soudu (The Judge, Supreme Court) Colombo, Ceylon. 7. Cyprus (Cyprus) Hlavní registrár nejvyššího soudu (Chief Registrar of the Supreme Court) Nicosia, Cyprus. 8. Ostrovy Falkland (Falkland Islands) Registrár nejvyššího soudu (The Registrar of the Supreme Court) Port Stanley, Falkland Islands. 9. Fidži (Fiji) Registrár nejvyššího soudu (The Registrar of the Supreme Court) Suva, Fiji. 10. Gambia (Gambia) Předseda nejvyššího soudu Bathurst (The Judge, Supreme Court) Bathurst, Gambia. 11. Gibraltar (Gibraltar) Registrár nejvyššího soudu (The Registrar of the Supreme Court) Gibraltar. 12. Kolonie Zlatého Pobřeží (Gold Coast Colony) Hlavní registrár Accra (The Chief Registrar) Accra, Gold Coast. 13. Ašanti (Ashanti) Policejní úřad (The Police Magistrate) Coomassie, Ashanti, Gold Coast. 14. Nové území (New territories) (N. Territories) Hlavní komisař Nového území (The Chief Commissioner of the N. T.) Tamale, Gold Coast. 15. Honkong (Hong Kong) Registrár nejvyššího soudu (The Registrar of the Supreme Court) Hong Kong. 16. Jamaika (Jamaica) Registrár nejvyššího soudu (The Registrar of the Supreme Court) Kingston, Jamaica. 17. Kenya (Kenya) Registrár nejvyššího soudu Nairobi (Registrar, H. M’s Supreme Court) Nairobi, Kenya. 18. Ostrovy Leewardovy (Leeward Islands) Hlavní registrár nejvyššího soudu Antigua (Chief Registrar Supreme Court) Antigua, Leeward Islands. 19. Malajské státy (federované), Malajské státy (nefederované) (Malay States [Federated], Malay States [Unfederated]). Hlavní vládní sekretář (The Chief Secretary to Government) Kuala Lumpur, Malay States. 20. Johore (Johore) Generální poradce, Johore Bahru (The General Adviser, Johore Bahru) Malay Peninsula. 21. Kedach a Perlis (Kedah and Perlis) Právní poradce, Alor Star, Kedach (The Legal Adviser, Alor Star) Kedah, Malay Peninsula. 22. Kelantan (Kelantan) Britský poradce, Kota, Bahru (The British Adviser Kota, Bahru) Kelantan, Malay Peninsula. 23. Trengganu (Trengganu) Britský poradce, Kota, Bahru (The British Adviser, Kuala) Trengganu, Malay Peninsula. 24. Brunei (Brunei) Britský resident (The British Resident) Brunei, Borneo. 25. Mauritius (Mauritius) Předseda a registrár nejvyššího soudu (Master and Registrar, Supreme Court) Port Louis, Mauritius. 26. Nigeria (Nigeria) Guvernér (The Governor) Lagos, Nigeria. 27. Severní Rhodesie (Northern Rhodesia) Registrár vysokého soudu (The Registrar of the High Court) Livingstone, Northern Rhodesia. 28. Nyasaland Prot. (Nyasaland Protectorate) Soudce vysokého soudu (The Judge of the High Court) Zomba, Nyasaland. 29. Svatá Helena (St. Helena) Úřadující přednosta nejvyššího soudu (Acting Chief Justice, Supreme Court) St. Helena. 30. Seychelles (Seychelles) Registrár nejvyššího soudu (The Registrar of the Supreme Court) Mahe, Seychelles. 31. Sierra Leone (Sierra Leone) Přednosta a registrár nejvyššího soudu (Master and Registrar, Supreme Court) Freetown, Sierra Leone. 32. Somalsko (Somaliland) Administrativní sekretář (The Secretary to the Administration) Berbera, Somaliland. 33. Straits Settlemens (Straits Settlements) Registrár nejvyššího soudu (The Registrar of the Supreme Court) Singapore, Straits Settlements. 34. Tanganyika (Tanganyika) Registrár nejvyššího soudu (The Registrar of H. M’s High Court) Dar-es-Salaam, Tanganyika Territory. 35. Trinidad (Trinidad) Registrár nejvyššího soudu (The Registrar of the Supreme Court) Port of Spain, Trinidad. 36. Uganda (Uganda) Hlavní vládní sekretář (The Chief Secretary to the Government) Entebbe, Uganda. 37. Západní Pacific, Ostrovy Šalamounovy, Ostrovy Gilbertovy a Ellice (Western Pacific, Solomon Islands, Gilbert and Ellice Islands) Registrár soudu vysokého komisaře Suva. (The Registrar, High Commissioner’s Court) Suva, Fiji. 38. Tonga, Ostrovy Windward, Grenada (Tonga, Windward Islands, Grenada) Registrár nejvyššího soudu (The Registrar of the Supreme Court) Grenada, Windward Islands. Sv. Lucia (St. Lucia) Registrár královského soudu (The Registrar of the Royal Court) St. Lucia. Sv. Vincent (St. Vincent) Předseda soudu (The Chief Justice) St. Vincent, Windward Islands. 39. Zanzibar (Zanzibar) Registrár britského soudu (The Registrar, His Britannic Majesty’s Court) Zanzibar. 40. Palestina (Palestine) President okresního soudu, v jehož obvodu má býti výkon proveden (President of the District Court in the district in which action is to be taken). Smluvní ustanovení o jazykové úpravě dožádání zůstávají nezměněně v platnosti i při dožádáních určených pro výše uvedené britské kolonie, protektoráty a mandátní území s výjimkou protektorátu Nyasaland, pro nějž jest dožádání opatřiti překladem v řeči francouzské a anglické, a Seychelles, pro něž jest připojiti překlad v řeči anglické nebo francouzské. Rozšíření působnosti citované úmluvy stalo se účinným dnem 17. února 1927. Dr. Mayr-Harting v. r. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti o rozšíření působnosti smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o právní pomoci ve věcech občanských na další britské kolonie, protektoráty a mandátní území.

60/1927 Sb.

61. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 12. května 1927 o prozatímní úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Albanií. President republiky ratifikoval dne 14. července 1926 po schválení Národním shromážděním prozatímní úpravu obchodních styků mezi republikou Československou a Albanií, sjednanou výměnou not v Tiraně dne 19. ledna 1926 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. února 1926, čís. 18 Sb. z. a n. z r. 1926, což bylo albanské vládě sděleno dne 24. března 1927. Tímto dnem nabyla tato prozatímní úprava mezinárodní platnosti. Tím stává se bezpředmětnou vládní vyhláška ze dne 4. února 1926, čís. 18 Sb. z. a n., kterou zmíněná úprava byla uvedena v prozatímní platnost. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o prozatímní úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Albanií.

61/1927 Sb.

66. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 11. května 1927 o přístupu Československé republiky k Mezinárodní úmluvě o mšici révové a k Prohlášení doplňujícímu Úmluvu. K žádosti vlády Československé republiky oznámila dne 14. října 1926 Spolková rada švýcarská státům vázaným Mezinárodní úmluvou o mšici révové sjednanou 3. listopadu 1881, že Československá republika přistupuje k Úmluvě se závěrečným protokolem téhož data a k Prohlášení ze dne 15. dubna 1889, doplňujícímu článek 3. Úmluvy, čímž přístup ten podle čl. 13 Úmluvy nabyl mezinárodní působnosti. Úmluva a Prohlášení byly vyhlášeny v říšském zákoníku z r. 1882 pod č. 105, pokud se týče roku 1890 pod č. 16 a ve Sbírce zákonů uherských v zákonném článku XV z r. 1882, pokud se týče XLI z r. 1889, a jsou jimi vázány tyto státy: Německo, Rakousko, Belgie, Španělsko, Francie, Maďarsko, Italie, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Rumunsko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švýcary a Československo. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o přístupu Československé republiky k Mezinárodní úmluvě o mšici révové a k Prohlášení doplňujícímu Úmluvu.

66/1927 Sb.

71. Vyhláška ze dne 4. června 1927, kterou se upravuje text obchodní úmluvy mezi republikou Československou a republikou Polskou, uveřejněné dne 6. listopadu 1926 pod číslem 202 ve Sbírce zákonů a nařízení. 1. V seznamu C obchodní úmluvy ze dne 23. dubna 1925 vázaná celní sazba místo 36˙50 zlotých u čísla 167 ex p. 1. polského celního sazebníku na stroje pro cukrovary, pivovary, sladovny a lihovary na 36˙55 zlotých. 2. V III. článku závěrečného protokolu k II. dodatkovému protokolu ze dne 21. dubna 1926 francouzský text prohlášení k číslu 177 p. 17 polského celního sazebníku, místo „Sous cette position rentrent les tubes pour enrouler les filés en papier même collé“ na: Sous cette position rentrent les tubes pour enrouler les filés en papier même collés. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška, kterou se upravuje text obchodní úmluvy mezi republikou Československou a republikou Polskou, uveřejněné dne 6. listopadu 1926 pod číslem 202 ve Sbírce zákonů a nařízení.

71/1927 Sb.

75. Vyhláška ministrů spravedlnosti a zahraničních věcí ze dne 20. června 1927, kterou se uveřejňuje soudní řád mezistátního rozhodčího soudu československo-rakouského podle článku 36 úmluvy s Rakouskem ze dne 18. června 1924, č. 60 Sb. z. a n. 1926, o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách. Soudní řád mezistátního rozhodčího soudu pro závazky v rakousko-uherských korunách. I. Stanovy rozhodčího soudu. § 1. Rozhodčí soud má název: „Československo-rakouský rozhodčí soud pro závazky ve starých korunách“. § 2. Rozhodčí soud rozhoduje s vyloučením řádných soudů a jinakých soudů a úřadů dotyčného státu s konečnou platností. § 3. (1) Rozhodčí soud je činným ve dvou senátech, z nichž má jeden sídlo v Praze a druhý ve Vídni. Senát v Praze skládá se z předsedy, jmenovaného československou vládou, jednoho československého a jednoho rakouského rozhodčího soudce; senát ve Vídni pak z předsedy jmenovaného rakouskou vládou, jednoho československého a jednoho rakouského rozhodčího soudce. (2) Senáty řídí předsedové. (3) Na místo předsedů a rozhodčích soudců nastupují dle potřeby jejich náhradníci. § 4. Rozhodčí soud může se dožadovati přímo právní pomoci soudů a úřadů správních obou států. II. Řízení před rozhodčím soudem. Podatelna a spisovna. § 5. (1) Podatelna rozhodčího soudu jest u vrchního zemského soudu v Praze, podání k rozhodčímu soudu mohou se však státi s právním účinkem zachované lhůty i u obou zúčtovacích míst. Byla-li právní věc již přikázána, jest další podání činiti u úřadovny příslušného senátu. (2) Podání učiněná u zúčtovacích míst ve věcech, které dosud nejsou přikázány žádnému z obou senátů, budou zaslána podatelně rozhodčího soudu. Po přikázání věci zašlou se další podání kanceláři příslušného senátu. (3) Pro kancelářské práce obou senátů zřídí se po jedné kanceláři, pro senát v Praze u vrchního zemského soudu v Praze a pro senát ve Vídni u zúčtovacího úřadu ve Vídni. (4) Až bude činnost rozhodčího soudu skončena, uschovají se spisy obou senátů v Praze. Přidělení záběhu. § 6. (1) Právní věci u rozhodčího soudu nově došlé přidělí se losem oběma senátům stejnoměrně. Losování provede předseda pražského senátu v přítomnosti rakouského rozhodčího soudce nebo zástupce rakouského zúčtovacího úřadu. (2) Losování děje se zpravidla v prvém týdnu měsíce o věcech, jež došly v předešlém měsíci, v naléhavých případech může však býti provedeno i dříve. (3) Dokud právní věc jest zahájena u rozhodčího soudu, připadnou další právní věci, které se týkají právních poměrů téhož věřitele a téhož dlužníka, bez losování témuž senátu. (4) Předsedové přikáží každou novou právní věc rozhodčímu soudci jako zpravodaji. Jednací jazyk. § 7. (1) Jednání řídí se před senátem v Praze jazykem československým a před senátem ve Vídni jazykem německým. Těmito jazyky prohlašují se i rozsudky a usnesení. Jinak lze před oběma senáty slovem i písmem používati obou těchto jazyků. (2) Písemnostem, předloženým pro účely důkazní, které jsou sepsány v jazyku jiném než československém nebo německém, jest připojiti ověřený překlad do jednacího jazyka, jestliže a pokud to předseda nařídí. Podání. § 8. (1) Každé podání musí obsahovati podpis žadatele, nebo jeho zákonitého zástupce nebo zmocněnce, a jsou-li k němu připojeny přílohy, jich označení, počet a udání, zda jsou připojeny v prvopise či v opise. (2) Podání ani jeho přílohy se nekolkují a nutno je podati v šesti vyhotoveních se záhlavím pro žadatele. Je-li odpůrců více, zvýší se dle toho počet vyhotovení. Z předložených stejnopisů doručí se po jednom členům senátu, a — pokud nejsou žadateli — i věřiteli, dlužníku, jejich společníkům v rozepři a oběma zúčtovacím místům. (3) Trpí-li podání formální vadou, která překáží řádnému vyřízení, vrátí je předseda k opravě a k opětnému předložení ve krátké neprodlužitelně stanovené lhůtě. Ve lhůtě té předložené správně opravené podání platí jako by podáno bylo v den kdy po prvé došlo. Lhůty. § 9. (1) Běh lhůt počíná dnem, jenž následuje po dni doručení; není-li však třeba, aby usnesení bylo doručeno, tedy prohlášením jeho. (2) Do lhůt nezapočítávají se dny poštovní dopravy, je-li prokázáno, že podání bylo dáno na poštu včas. Připadne-li konec lhůty na neděli nebo svátek, v jednom z obou smluvních států zákonem uznaný, je nejbližší den všední posledním dnem lhůty. (3) Soudní prázdniny rozhodčího soudu staví běh lhůt vyjímajíc lhůtu ku podání žaloby, stížnosti nebo návrhu (§ 13). § 10. (1) Lhůty, jichž prodloužení není výslovně zapovězeno, může předseda prodloužiti, jestliže strana, v jejíž prospěch jest lhůta, z donucovacích neb alespoň velmi závažných důvodů nemůže včas provésti úkon lhůtou vázaný a zejména kdyby bez prodloužení lhůty utrpěla škodu nenahraditelnou. Žádost o prodloužení lhůty musí býti podána u příslušného senátu před vypršením lhůty, která má býti prodloužena. Okolnosti na odůvodnění návrhu uplatněné buďte na žádost osvědčeny. (2) Byla-li lhůta prodloužena, budiž udán den, kterého lhůta prodloužená končí. O doručování. § 11. (1) Doručování rozhodčího soudu děje se doporučeným dopisem na zpáteční lístek. Žaloby a stížnosti nutno doručiti k vlastním rukám odpůrcovým. Za odpůrce pokládá se jen dlužník nebo věřitel. Je-li třeba, poskytnou si kanceláře obou senátů vzájemně pomoc. (2) Pro doručení náhradné na území obou smluvních států platí ustanovení onoho území, na němž doručení má býti provedeno. Děje se s výhradou náhrady stranami na útraty kanceláře tohoto území. Soudní prázdniny. § 12. Soudní prázdniny rozhodčího soudu trvají od 15. července včetně do 25. srpna každého roku. Jak a kdy lze se dovolávati rozhodčího soudu. § 13. (1) Rozhodčího soudu může se dovolávati: a) v případech čl. 36, lit. a) úmluvy ze dne 18. června 1924, č. 60 Sb. z. a n., z roku 1926, č. 92 r. Sp. z. (nadále bude označována krátce jen „úmluva“), každá strana (věřitel neb dlužník), žalobou na plnění nebo určení do 30 dnů ode dne, kdy mu doručeno bylo odkázání věcí na rozhodčí soud (čl. 28, odst. 3, poslední věta úmluvy). Nebyla-li žaloba do této lhůty podána, může ji podati kterékoli zúčtovací místo za věřitele neb dlužníka do dalších 30 dnů proti druhé straně (dlužníku nebo věřiteli); b) v případech čl. 36, lit. b), dohody každé z obou zúčtovacích míst návrhem do 30 dnů po zjištění rozporu mezi zúčtovacími místy. Jestliže zúčtovací místo na lhůtou vázané vyzvání druhého zúčtovacího místa, aby podalo konečné vyjádření, popřelo názor vyzývajícího zúčtovacího místa, nebo nevyjádřilo-li se ve lhůtě té vůbec, počíná lhůta ku podání žaloby ode dne, kdy došla odpověď vyzvaného zúčtovacího místa nebo od vypršení lhůty k ní. Těchto ustanovení jest obdobně použíti i na případy čl. 13, odst. 2, úmluvy mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 12. července 1924, č. 60 čsl. Sb. z. a n. a č. 94 r. Sp. z.; c) v případech čl. 36, lit. c) a d), dohody věřitel nebo dlužník stížností do 30 dnů po doručení napadeného rozhodnutí; d) v případech čl. 36, lit. e), dohody jedno neb obě zúčtovací místa písemným návrhem, jenž není vázán lhůtou. (2) Běh lhůt nezačne přede dnem, kterého tento soudní řád nabude účinnosti; nastala-li událost, od které lhůta jíti počíná, přede dnem jeho uveřejnění, počítá se teprve ode dne, jenž následuje po dni jeho vyhlášky (§ 52). (3) Tyto lhůty nemohou býti prodlouženy. Žaloby. § 14. (1) Písemné vyhotovení žaloby (spis žalobní) má mimo všeobecné náležitosti §u 8 obsahovati: a) označení stran podle jména a příjmení, bydliště, postavení ve sporu v řízení před rozhodčím soudem (žalobce, žalovaný) a jich zástupců, b) udání dne, od kterého jde lhůta k žalobě, c) stručné vylíčení skutkového děje, d) případné průvodní návrhy a e) určitou žalobní žádost. (2) Žalobě jest připojiti i odkazovací usnesení zúčtovacích míst. Stížnosti a návrhy. § 15. (1) Písemné vyhotovení stížnosti (stižný spis) má mimo všeobecné náležitosti § 8 obsahovati: náležitosti vypočtené v § 14, odst. 1, lit. a)—d), dále přesné označení napadeného rozhodnutí neb opatření, jež nutno zároveň připojiti, udání dne, kterého bylo (stěžovateli) doručeno, jednotlivé body stížnosti a určitý návrh. (2) Těchže ustanovení jest obdobně použíti na návrhy dle § 13, lit. b) a d). Skutková tvrzení a důkazy. § 16. (1) Skutková tvrzení a, pokud se tato neopírají o výsledky řízení před zúčtovacími místy, i potřebné důkazy a průvodní návrhy nutno uvésti v prvém spise (žaloba, stížnost, návrh, žalobní odpověď, obrana a protivyjádření), leda že opoždění tvrzení bude ospravedlněno. (2) Nový skutkový přednes jest jen bez újmy ustanovení čl. 25 a 26 úmluvy přípustný toliko tehdy, neměly-li strany k němu v řízení před zúčtovacími místy ani podnětu ani příležitosti. (3) Na okolnosti nerozhodné, opožděné a přednesené v úmyslu, aby spor byl protahován, nelze přihlížeti. Jistota. § 17. (1) Každý žalobce a stěžovatel složí jistotu za náklady na soudní poplatky ve výši 3% ceny, již má pro něho předmět sporu dle učiněného návrhu. Jistota ta činí pro rakouské strany nejméně 40 šilinků, pro československé pak nejméně 400 Kč. Jistotu předpisuje předseda senátu, jemuž právní věc připadá (§ 6). Pro složení jistoty budiž stanovena neprodlužitelná lhůta 30 dnů. Jistotu jest složiti dle toho, připadla-li věc československému nebo rakouskému senátu, buď u zúčtovacího místa v Praze (Zemská banka v Praze II., Příkopy) nebo u zúčtovacího úřadu ve Vídni I., Biberstrasse 16, na účet rozhodčího soudu a doklad o tom předložiti příslušnému senátu. (2) Nebyla-li jistota ve stanovené lhůtě dána, pokládá se za to, že žaloba, stížnost nebo návrh nebyly podány. (3) Zúčtovací a odúčtovací místa (čl. 13 dohody z 12. července 1924, č. 60 čsl. Sb. z. a n. a č. 94, r. Sp. z.) nejsou povinna dáti jistotu. (4) Těchto ustanovení jest obdobně použíti na vedlejší intervenienty (§ 19, odst. 2 a 3). Řízení o žalobách a stížnostech. § 18. (1) Žaloby, stížnosti a návrhy, které byly podány opožděně nebo k jichž vyřízení rozhodčí soud zřejmě není příslušný, dále, které byly podány stranou nade vši pochybnost k tomu neoprávněnou, nebo které se dle § 17, odst. 2 pokládají za nepodané, buďtež bez dalšího řízení usnesením senátu odmítnuty. § 19. (1) Na soud přijaté žaloby a stížnosti, jakož i návrhy dle § 13, odst. 1, lit. b) buďtež kanceláří z příkazu předsedy dle toho, co řečeno v § 8, doručeny každé zúčastněné straně a zúčtovacím místům, a to odpůrci s vyzváním, aby do neprodlužitelné 30denní lhůty podal na žalobu žalobní odpověď, na stížnost obranu a na návrh vyjádření. (2) O návrhu dle § 13, odst. 1., lit. b), buďtež vyrozuměni též věřitel a dlužník. Tito mohou jako vedlejší intervenienti také podati návrhy a prohlášení. (3) Ustanovení odst. 2. jest obdobně použíti, byla-li věřitelem neb dlužníkem podána stížnost dle § 13, lit. c). Řízení o návrzích dle § 13, odst. 1., lit. d). § 20. Návrhy zúčtovacího místa, podané dle § 13, odst. 1., lit. d), doručují se z příkazu předsedy druhému zúčtovacímu místu s vyzváním, aby do 30 dnů podalo vyjádření. Žalobní odpověď a obrana. § 21. Písemné vyhotovení žalobní odpovědi, obrany a vyjádření má obsahovati: a) označení stran a jich zástupců (§ 14, lit. a), b) vývody na žalobu, stížnost nebo návrh po stránce jak věcné, tak i právní, c) případné průvodní návrhy a d) určitý návrh. § 22. Pro žalobní odpověď, obranu a vyjádření dle §§ 19, 20 a 24, platí obdobně §§ 18 a 19, při čemž však odpadá vyzvání ku podání dalších vyjádření. Sdělení staniž se nejpozději s ustanovením jednání. Zastoupení stran. § 23. Strany na sporu zúčastněné mohou procesní úkony předsevzíti samy nebo se dáti zastupovati svéprávnou osobou. Právo zúčtovacích míst vystupovati jako strana. § 24. Obě zúčtovací místa mají právo v právní věci, kterou zahájil u rozhodčího soudu věřitel neb dlužník žalobou neb stížností, podávati ve lhůtě předepsané pro žalobní odpověď neb obranu svá písemná vyjádření a v nich činiti návrhy, zejména též k účelům průvodním. § 25. Zástupci zúčtovacích míst (čl. 37., odst. 5. dohody) mohou až do skončení řízení i proti vůli stran podati návrhy, aby rozhodčí soud o tom rozhodl, spadá-li právní poměr pod dohodu. Předkládání spisů rozhodčímu soudu. § 26. Spisy, jež jsou uloženy u zúčtovacích míst a týkají se předmětu sporu, buďtež rozhodčím soudem pokud možno vyžádány teprve čtyři neděle před stáním nebo neveřejným seděním, jež nastupuje na jeho místo, a zúčtovacími místy bez průtahu předloženy. Nahlédnutí do spisů. § 27. (1) Zúčtovací místa jsou oprávněna kdykoliv nahlédati do spisů rozhodčího soudu a rovněž mohou i strany nahlédati do spisů, které se týkají jejich záležitostí, pokud neoznačila zúčtovací místa své spisy za vyloučené z nahlédnutí. (2) Do poradních protokolů nelze nahlédati. Zpětvzetí, smír a uznání. § 28. (1) Zpětvzetí žalob a stížností, uzavření smíru a uznání jsou přípustna jen za souhlasu obou zúčtovacích míst. (2) Rozhodnutí soudu, jímž se omezuje nebo zastavuje řízení, může býti spojeno s výrokem o soudních poplatcích a útratách. Uspokojení. § 29. Každé zúčtovací místo může, jakmile mu byla rozhodčím soudem sdělena stížnost (§ 13, odst. 1, lit. c), v dohodě s druhým zúčtovacím místem úplně neb částečně ztěžovatele uspokojiti. Dohodnutí s druhým zúčtovacím místem odpadá, odporuje-li stížnost rozhodnutí vydanému dle čl. 28, odst. 5 úmluvy. Učiněné opatření budiž oznámeno rozhodčímu soudu, jenž dle toho, pokud se stěžovateli uspokojení dostalo, řízení zastaví neb omezí a jistotu buď zcela nebo z části vrátí. Usnesení soudu může býti spojeno s rozhodnutím o soudních poplatcích a útratách. Klid řízení. § 30. Klid řízení se nepřipouští. Provádění důkazů. § 31. (1) Rozhodčí soud může důkazy provésti sám nebo okresním soudem, v jehož obvodu má býti důkaz proveden. (2) K provedení důkazu buďtež předvoláni všichni účastníci. Tito mají právo, aby byli přítomni a kladli za souhlasu předsedy senátu neb soudce dožádaného otázky svědkům nebo znalcům. (3) Předseda může naříditi, aby strana, která vede důkaz, složila určitý peníz zálohou k uhrazení nákladu na provedení důkazu. Nebyla-li záloha včas složena, může býti upuštěno od provedení důkazu a v řízení pokračováno bez ohledu na to, že důkaz proveden nebyl. Vzdání se jednání. § 32. Stěžovatel, navrhovatel (§ 13, odst. 1, lit. b) a pokud je sporná jedině právní otázka, i žalobce mohou se vzdáti ústního jednání. Souhlasí-li všichni účastníci nebo nepodají-li k tomu vyjádření a nepokládá-li rozhodčí soud jednání ze zvláštních důvodů nutným, budiž rozhodnuto bez jednání v sezení neveřejném. Vzdání se musí býti oznámeno před ustanovením roku a nelze ho odvolati. Ústní jednání. § 33. (1) Rozhodčí soud jedná veřejně. Veřejnost může býti usnesením senátu vyloučena. (2) O návrhu podle § 13, odst. 1, lit. d) rozhoduje však bez roku. § 34. Jakmile došla žalobní odpověď, obrana nebo vyjádření dle §§ 19, 20 až 24 k rozhodčímu soudu nebo lhůta k jich podání vypršela, nařídí předseda, není-li tu platného vzdání se jednání, líčení, předvolá všechny účastníky, jejich vykázané zástupce, zúčtovací místa, jakož i svědky a znalce a učiní veškerá jiná opatření, jež se týkají vedení sporu. § 35. Nedostaví-li se předvolaní účastníci a zástupci zúčtovacích míst k jednání, jakož i nebyla-li podána žalobní odpověď, obrana nebo vyjádření, není to na překážku, aby jednání bylo provedeno a vydáno rozhodnutí. § 36. Předseda ustanovuje jednání s udáním místa — na území obou smluvních států — a času dle potřeby a to zpravidla tak, aby při jednom stání byl projednán větší počet právních věcí, bera při tom zřetel na osobní a věcnou souvislost právních věcí. § 37. (1) Jednání počíná se vyvoláním věci a vylíčením věcného i právního stavu zpravodajem. (2) Předseda zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá slovo, vyslýchá osoby, které mají býti slyšeny k důkazu, a prohlašuje usnesení a rozhodnutí. (3) Nejdříve je slyšeti strany a zástupce zúčtovacích míst. Před skončením jednání musí strana, která žádá náhradu útrat, založiti seznam útrat, jinak nároku na ně pozbude. Odročení jednání. § 38. (1) Soud může jednání již započaté z důležitých důvodů odročiti. (2) Jednání ještě nezapočaté může odročiti předseda. (3) Jednání odročené budiž provedeno před těmiže soudci. Není-li to možno, budiž jednání znovu provedeno. Protokol jednací. § 39. (1) O každém jednání sepíše zapisovatel protokol, který má obsahovati: jména členů senátu, zapisovatele, stran, jejich zástupců a zástupců zúčtovacích míst, jakož i podstatné události jednání, návrhy stran a usnesení o nich. (2) Protokol budiž podepsán předsedou a zapisovatelem. Nález. § 40. (1) Nález budiž zpravidla po skončeném jednání ústně prohlášen. Prohlášení toto není závislé na přítomnosti účastníků. (2) Vydání nálezu může býti vyhrazeno i písemnému vyhotovení. Hlasování. § 41. (1) Ke každému usnesení rozhodčího soudu je třeba naprosté většiny hlasů. Zpravodaj hlasuje prvý, po té druhý rozhodčí soudce a naposled, je-li třeba, předseda. (2) Členové senátu jsou vázáni na své hlasování, jakmile byl nález prohlášen neb písemné vyhotovení jeho bylo odevzdáno kanceláři k vypravení. Hodnocení důkazů. § 42. Rozhodčí soud hodnotí důkazy podle volného uvážení. Protokol o poradě. § 43. O poradách a hlasováních budiž sepsán zvláštní protokol. Vyhotovení a doručení nálezů. § 44. Každý nález i když byl prohlášen ústně, budiž doručen stranám a zúčtovacím místům písemně. § 45. (1) Písemné vyhotovení nálezu o žalobách, stížnostech a návrzích má obsahovati: a) označení senátu, jména jeho členů a zapisovatele, označení stran jménem a příjmením, bydliště a jejich postavení ve sporu, označení navrhujícího zúčtovacího místa a všech zástupců, jakož i udání čísel přihlášek obou zúčtovacích míst, b) stručné označení žádání, c) výrok, d) rozhodnutí o soudních poplatcích a útratách a e) důvody rozhodovací. (2) Písemné vyhotovení nálezu, jež je určeno pro spisy rozhodčího soudu, budiž podepsáno všemi členy senátu a zapisovatelem. Vyhotovení pro účastníky podepíše jen předseda a zapisovatel. (3) Předchozích ustanovení jest obdobně použíti i na nálezy o návrzích zúčtovacích míst dle § 13, odst. 1., lit d). O soudních poplatcích a útratách. § 46. (1) V nálezu budiž rozhodnuto také o soudních poplatcích a útratách. Na soudních poplatcích zapraví prohrávající strana 3% ceny, kterou má pro ni předmět sporu, jak se podává ze žádání, jež je základem sporu. Při tom stanoví se podíl, o němž se děje zmínka v čl. 16. dohody, pro všechny věřitele československé bez rozdílu 10% sporné, ve starých korunách vzniklé pohledávky, a to v čsl. korunách. Jakmile byla dle tohoto vyměřovacího základu dosažena pro československé strany částka 10.000 Kč a pro rakouské strany částka 2.000 S, vyměří se z další hodnoty soudní poplatek jen ve výši 1½%. Mimo soudní poplatky má strana úplně prohrávající nahraditi odpůrci i nutné útraty, jež mu vzešly řízením před rozhodčím soudem. Při tom však nebudiž přihlíženo k zvýšení útrat, jež vzešlo přivzetím právního zástupce. (2) Nastoupilo-li zúčtovací místo dle § 13, 1 a), žalobou na místo strany (věřitele neb dlužníka), jest pro určení soudních poplatků a útrat rozhodnou cena předmětu sporu, jak se jeví pro stranu, za kterou zúčtovací místo vystupuje (věřitele nebo dlužníka). Podlehne-li zúčtovací místo, vedouc samo spor, bude povinno toto hraditi soudní poplatky a útraty; připojila-li se však strana ke sporu jako vedlejší intervenient, hradí je tato. (3) Podá-li věřitel nebo dlužník v případech čl. 36., lit. c) a d), dohody stížnost a zvítězí-li se svým žádáním, buďtež mu přisouzeny nutné útraty řízení před rozhodčím soudem (odst. 1.) v prvním případě proti oběma zúčtovacím místům rukou společnou a nerozdílnou a v druhém případě proti zúčtovacímu místu, které vydalo rozhodnutí. (4) Nebylo-li v řízení před rozhodčím soudem popřeno, že na pohledávku vztahují se ustanovení úmluvy, nebo byla-li tato otázka sice sporná, avšak rozhodčím soudem kladně zodpověděna, tvoří soudní poplatky a útraty, jež byly prohrávající straně uloženy, část závazku a budou příslušným zúčtovacím místem vymáhány. Bylo-li však rozhodčím soudem rozhodnuto, že závazek nespadá pod ustanovení úmluvy, jest stranám dáno na vůli, aby vymáhaly soudní poplatky a útraty jim přisouzené v případě potřeby dle ustanovení exekučního řádu (§ 1, č. 16). (5) Je-li, přihlížejíc k odlišné hodnotě, kterou má předmět sporu pro obě strany, jistota žalobcem nebo stěžovatelem složená větší než částka, kterou má prohrávající strana na soudních poplatcích zapraviti, budiž přeplatek žalobci nebo stěžovateli vrácen. Nedosahuje-li však jistota částky soudních poplatků, jest prohrávající strana povinna, zaplatiti nedostávající se částku u zúčtovacího úřadu. (6) Při uzavření smíru, nebylo-li nic jiného umluveno, má se za to, že každá strana nese soudní poplatky, připadající na polovici předmětu sporu (odst. 1.). Přepočítání částek, které mají býti složeny. § 47. Částky, které mají býti složeny jako jistota, soudní poplatky, záloha nebo útraty, přepočítají se dle předpisu čl. 13. úmluvy. Výkon. § 48. Nálezy a usnesení rozhodčího soudu vyjma případ, uvedený v § 46, odst. 4., jakož i smíry uzavřené před rozhodčím soudem, vymáhají příslušná zúčtovací místa. Navrácení ku předešlému stavu. § 49. (1) Aby způsobená právní újma byla odčiněna, může býti k návrhu poškozené strany nebo zúčtovacích míst až do vynesení nálezu povoleno navrácení ke stavu předešlému pro nezaviněné vyloučení strany z procesního úkonu. Návrh jest podati v neprodlužitelné 30denní lhůtě, počínajíc dnem, kdy strana měla možnost, aby učinila návrh u senátu, který se touto věcí zabývá nebo zabýval. (2) O návrhu rozhodne předseda, a to po případě po slyšení stran a zúčtovacích míst. (3) Vyhoví-li se návrhu, budiž v usnesení vysloveno, do kterého stavu řízení se záležitost navrátí. Řízení dle odstavce VIII. dohody. § 50. Řízení, jehož je třeba, aby bylo docíleno rozhodnutí podle odstavce VIII. úmluvy, určí od případu k případu předsedové senátů nebo třetí rozhodčí soudce. O použití ustanovení civilního soudního řízení. § 51. Pokud v tomto soudním řádu není ustanoveno jinak, budiž obdobně použito ustanovení civilního soudního řízení před sborovými soudy I. stolice s náležitým zřetelem na mezistátní postavení a zvláštní zařízení rozhodčího soudu, jakož i na zásadu, že řízení má býti provedeno rychle a jednoduše. Vyhlášení. § 52. Tento soudní řád vyhotoví se v jazyku československém a německém, při čemž jsou oba texty autentické. Platnosti nabude v den vyhlášení. Změny. § 53. Změny tohoto soudního řádu mohou býti provedeny dohodou předsedů obou senátů. I pro změny platí ustanovení § 52. Švehla v. r. Dr. Mayr-Harting v. r.

Vyhláška ministrů spravedlnosti a zahraničních věcí, kterou se uveřejňuje soudní řád mezistátního rozhodčího soudu československo-rakouského podle článku 36 úmluvy s Rakouskem ze dne 18. června 1924, č. 60 Sb. z. a n. 1926, o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách.

75/1927 Sb.

77. Zákon ze dne 15. června 1927 o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: Přirážky k daním přímým. § 1. (1) Přirážky svazků územní samosprávy (zemí, okresů a obcí) mohou býti vybírány k těmto daním přímým: dani pozemkové bez 1·5% zvláštního příspěvku (§ 105, odst. 2. zákona o přímých daních), dani domovní, všeobecné dani výdělkové, zvláštní dani výdělkové bez přirážky rentabilitní a likvidační, dani rentové, pokud se vybírá přímo, dani z vyššího služného, a to pro léta 1928 a další s výjimkami dále uvedenými do těchto nejvýše přípustných sazeb: přirážky zemské 160%přirážky okresní 110%přirážky obecní 200%. (2) Přirážky k dani činžovní nesmí přesahovati polovici těchto sazeb, pokud se týče, byly-li v roce předcházejícím účinnosti tohoto zákona vybírány sazbou vyšší, tuto sazbu, pokud nepřevyšuje sazby u ostatních daní nejvýše přípustné (odst. 1.). Obecní přirážky jsou však až do sazby podle odst. 1. přípustny vždy, jestliže se pro dotyčný rok nevybírají v obci dávky z používaných místností na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) nebo na jiném, nájemné (nájemní hodnotu) nahrazujícím podkladě. (3) Ustanovení odst. 2. má platnost pro léta 1932 a další. Pro léta 1928 až 1931 mohou přirážky k dani činžovní býti zvýšeny jen do té výše, aby byl vyrovnán úbytek, nastalý snížením přirážkové základny, vyplývající ze snížení sazeb činžovní daně podle § 156 zákona o přímých daních, nejvýše však do sazby, uvedené v odst. 1. (4) Příspěvky podle §§ 25 a 26 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním, pokud se vybírají ve formě přirážek, nezapočítávají se do výměry podle předchozích odstavců. (5) Nestačí-li úhrada, rozpočtená z obecních, pokud se týče okresních přirážek podle sazeb, uvedených v odst. 1. a 2., pokud se týče 3., ani k úplné úhradě úroků a splátek ze zápůjček, platně uzavřených obcí nebo okresem do dne platnosti tohoto zákona, buďtež vybírány přirážky nad sazby, stanovené v odst. 1. v takové výši, aby potřeba tato byla kryta, avšak nejvýše přirážky obecní do sazby 300%, přirážky okresní do sazby 150%. Při tom se nepřihlíží k potřebě na úrok a splátky ze zápůjček na stavby, podniky a jiná zařízení, jež mají rozpočtovou rovnováhu nebo přebytek; jinak se k potřebě této přihlíží, nejvýše však do částky rozpočtového schodku jednotlivých staveb, podniků a zařízení. Na přirážky k dani činžovní se ustanovení tohoto odstavce o přípustnosti zvýšení přirážkové sazby nevztahují. (6) Pro města s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem) platí součet procent přirážek okresních a obecních podle odst. 1. jako nejvyšší přípustná výměra přirážek obecních. Ustanovení odst. 2. a 3. platí obdobně. (7) Nehledíc k ustanovení odst. 2., 3. a 4. jest odstupňování přirážek k různým druhům přímých daní přípustno pouze u obcí pro jednotlivé osady, tvořící samostatné katastrální území, jestliže podržely vlastnictví a správu svého majetku. Odstupňování přirážek uvnitř jednoho druhu daně je nepřípustno vůbec. § 2. (1) Z plateb na zemské (župní) přirážky vyhrazuje se ve prospěch státu 30% k částečné úhradě osobních nákladů na školství národní, pokud je opatřuje stát. Jinak zůstávají v platnosti dosavadní předpisy o vydržování národních škol. (2) Obce jsou povinny přispívati do fondů, zřízených podle § 108 zákona o přímých daních, částkou ve výši 10% pozemkové daně, předepsané v obci z veškeré půdy kromě lesů. Pokud částka ta může býti uhrazena z výnosu obecních přirážek, vybíraných státními úřady, zadrží se jimi a odvede do označeného fondu. (3) Bližší provedení určí vládní nařízení. § 3. (1) Dosavadní předpisy o schvalování rozpočtů a povolování přirážek zůstávají v platnosti s těmito odchylkami: Usnesení o vybírání nejvýše 100%ní přirážky obecní, 50%ní přirážky okresní a zemské nepotřebuje vyššího schválení. Vyšší přirážky až do sazeb, stanovených v § 1, povoluje a rozpočty schvaluje obcím, i když vyšší přirážky byly usneseny jen pro některou část obce, okresní výbor, okresům a městům s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem) zemský výbor, zemím vláda. O podaném odvolání proti usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu rozhoduje okresní výbor, o odvolání proti usnesení o rozpočtu měst s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem) a o rozpočtu okresním výbor zemský. Odvolání proti rozpočtu zemskému je nepřípustno. (2) Příslušnost k povolování přirážek řídí se při diferencovaných přirážkách (§ 1, odst. 7.) výměrou nejvyšší přirážky. (3) Právo vlády, pokud se týče úřadů, v odst. 1. uvedených, povoliti přirážky ve výměře usnesené zahrnuje v sobě též právo stanoviti přirážky výměrou nižší nebo vyšší až do meze podle § 1 přípustné. (4) Vláda, pokud se týče úřady, povolané rozhodovati o žádostech za povolení přirážek, jsou povinny rozhodnouti nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy žádost náležitě doložená k nim došla. Žádosti obcí a okresů o povolení přirážek buďtež doloženy kromě dokladů o splnění formálních náležitostí též posledním účtem, žádosti obcí mimo to též výkazem o poplatcích, přirážkách ke státním daním spotřebním a samostatných dávkách v obci již zavedených, s uvedením sazeb. (5) Pro obec hlavního města Prahy je bezprostředním i vyšším úřadem dohlédacím zemský výbor. (6) Nestačí-li celková úhrada ani s výnosem nejvyšší přirážky podle § 1 dovolené k úplné úhradě rozpočtové potřeby, nařídí úřad přirážku povolující při povolování obecních přirážek obci podle potřeby vybírání vhodných obecních dávek a poplatků, pro něž vydána vládou pravidla, nebo zvýšení sazeb zavedených již takovýchto dávek a poplatků do nejvyšší pro ně přípustné míry. Rovněž může úřad ten, připoje osnovu příslušných pravidel, navrhnouti vládě povolení takových dávek a poplatků, pro něž nejsou vydána vládou pravidla, jež však se zřetelem k pravděpodobnému čistému výtěžku mohou míti pro finanční hospodářství obce značnější význam. (7) Vláda, pokud se týče úřady, uvedené v odst. 1., jsou při povolování přirážek povinny přihlížeti k tomu, aby rozpočtový schodek byl zpravidla uhrazen v rámci přípustné výše přirážek; musí proto nejen zkoumati, zda rozpočty vyhovují všem ustanovením zákonným, jmenovitě jsou-li v nich zařazena veškerá plnění, obci (okresu, zemi) po zákonu příslušející, nebo platy peněžní, zakládající se na právním titulu, pokud jsou takové závazky úřadu přirážky povolujícímu známy, nýbrž jsou povinny, nestačí-li celková úhrada ani s výnosem nejvyšší přirážky podle § 1 dovolené k úplné úhradě rozpočtové potřeby, zkoumati jednotlivé položky rozpočtů také po stránce účelnosti a prováděti v potřebě a úhradě změny jak co do zařazení, tak co do výše. Rovněž jsou úřady ty povinny dbáti toho, aby u obcí byla zachovávána ustanovení §§ 21 a 22 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n., a naříditi provedení k tomu směřujících opatření. Zamýšlené zavedení nebo zvýšení dávek a poplatků (odst. 6.) a zamýšlené změny v rozpočtech buďtež dotčeným samosprávným svazkům sděleny, aby se o nich do 14 dnů vyjádřily. (8) Opatření (odst. 6., věta 1. a odst. 7.) vlády, pokud se týče úřadů přirážky povolujících nahrazují usnesení zastupitelských sborů a v příčině dávek a poplatků i povolovací řízení. Svazky územní samosprávy jsou povinny vyhověti nařízením, vydaným na podkladě ustanovení odst. 6. a 7. § 4. (1) Příspěvek obce na úhradu schodku školního rozpočtu budiž vřaděn do rozpočtu obecního, v jehož mezích se uhradí stejně jako ostatní potřeby obecní. Vybírati zvláštní obecní přirážky školní se nedovoluje. (2) Místní školní rady jsou povinny, aby nejdéle do konce září každého roku zaslaly podrobný rozpočet školní obce na příští rok kalendářní s potřebnými výkazy a vysvětlivkami starostovi obce. Jde-li o školní obec, složenou z několika obcí místních nebo jejich částí, připojí se k rozpočtu též rozvrh rozpočtového schodku mezi přiškolené obce a rozešle se starostům všech přiškolených obcí. Tutéž povinnost mají na Slovensku a v Podkarpatské Rusi obecní školské stolice stran rozpočtu na potřeby veřejných škol národních, vydržovaných zcela nebo z části obcemi. (3) Starostové obcí jsou povinni školní rozpočet s rozvrhem schodku ihned po dobu 14 dnů veřejně vyložiti, a když byl prve s finanční komisí sdělen, aby se o něm vyjádřila, nejdéle do 30 dnů od dne, kdy jim byl dodán, předložiti obecním zastupitelstvům, aby se usnesla, má-li se proti školnímu rozpočtu nebo rozvrhu jeho schodku podati odvolání. Usnesené odvolání jest podati do 14 dnů ode dne usnesení. (4) Proti školnímu rozpočtu nebo rozvrhu jeho schodku má kromě obecního zastupitelstva (odst. 3.) právo ve lhůtě vyložení podati odvolání také každý volič nebo poplatník v obci. O odvolání rozhoduje s konečnou platností okresní výbor, pokud se týče, přísluší-li přiškolené obce do dvou nebo více okresů nebo jde-li o samostatné školní okresy, zemský výbor. Úřady rozhodující o odvolání jsou povinny slyšeti příslušné, v dotyčném území zřízené okresní (městské) školní výbory. (5) Ustanovení § 3, odst. 7. vztahuje se i na rozpočet školní. (6) Ustanovení předchozích odstavců platí též o školních rozpočtech samostatných městských školních okresů. Povinnost uvedená v odst. 2. týče se orgánů, kterým podle platných předpisů přísluší sestavovati rozpočet městského školního okresu. § 5. (1) Výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek k dani pozemkové děje se obcemi, kterým se od státní finanční správy dostane potřebných údajů; jiné přirážky ke státním daním (§ 1) se vypočtou, předepíší a vyberou činiteli, kteří jsou pověřeni vybíráním příslušných daní státních. (2) Podkladem pro výpočet a předpis přirážek je příslušná daň státní; jakákoliv změna platební povinnosti co do daně státní má za následek i příslušnou změnu platební povinnosti co do přirážek, pokud zvláštními zákony není stanoveno jinak. (3) Přirážky jsou splatny zároveň s příslušnou daní státní; o jich vymáhání a promlčení platí stejné předpisy jako pro státní daň, k níž se přirážka vybírá. O úrocích z prodlení a náhradních platí ustanovení zákona o přímých daních. (4) Proti výměře přirážek lze se do 30 dnů po příslušném oznámení odvolati u předpisujícího činitele. Odvolání nemá účinku odkládacího; rozhoduje o něm s konečnou platností, pokud jde o přirážky k dani pozemkové, vybírané obcemi, bezprostřední úřad dohlédací, pokud jde o přirážky k ostatním státním daním (§ 1), finanční úřad I. stolice, který jest povinen vyžádati si dobré zdání příslušného samosprávného svazku, popírá-li se odvoláním platební povinnost. (5) Obecní zastupitelstvo může se nejméně dvoutřetinovou většinou všech členů usnésti, aby od počátku správního roku, který následuje po pravoplatnosti usnesení, byly výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek k dani pozemkové přeneseny na činitele státní. Pravoplatné usnesení nelze později již měniti novým usnesením obecního zastupitelstva. § 6. (1) Vláda, pokud se týče úřady povolující přirážky jsou povinny sdělovati činitelům, vybírajícím přirážky, sazby povolených přirážek. Svazky územní samosprávy (§ 1, odst. 1.) jsou povinny činitelům, kteří pro ně vybírají přirážky k přímým daním, oznámiti vždy nejdéle do konce března výši rozpočtové úhrady z těchto přirážek. Nebyly-li přirážky na běžný správní rok do té doby ještě povoleny nebo jde-li o přirážky, k jichž vybírání není třeba povolení, dlužno předložiti doklad, že o povolení přirážek a v jaké výši bylo zažádáno, pokud se týče oznámiti usnesené sazby přirážek. (2) Nebude-li ustanovení odst. 1. vyhověno, zastaví jmenovaní činitelé odvod přirážek za měsíc březen a další až do doby, kdy ustanovení tomuto bude vyhověno. Výjimky může ze závažných důvodů povoliti finanční úřad II. stolice. (3) Pokud nedošlo oznámení úřadu přirážky povolujícího o přirážkách na běžný správní rok povolených nebo oznámení toho kterého svazku o usnesených sazbách přirážek, k jichž vybírání není třeba povolení, dlužno přirážky bez újmy ustanovení odst. 2. odváděti podle sazby předešlého roku, nejvýše však v sazbách podle § 1, odst. 1. až 3. a 6. přípustných. Došlo-li oznámení o sazbách přirážek vyžadujících povolení, avšak usnesených sazbou nižší než v roce předešlém, dlužno přirážky na běžný rok až do rozhodnutí o jejich povolení odváděti touto sazbou nižší. (4) Ustanovení tohoto paragrafu nevztahují se na obecní přirážky k dani pozemkové, vybírané obcemi. § 7. (1) Činitelé, vybírající přirážky, budou z výtěžku plateb na přirážky obecní poukazovati obcím měsíčně nejvýše jednu dvanáctinu oznámených rozpočtových úhrad z přirážek. Jen výjimečně, prokáže-li obec, že na úhradu rozpočtových vydání nestačí v některém měsíci dvanáctina rozpočtové úhrady z přirážek, může finanční úřad II. stolice nebo úřad jím zmocněný na dotčený měsíc povoliti v mezích plateb a nezbytně nutné potřeby poukaz přirážek nad jednu dvanáctinu. (2) Částky, o které by výtěžek plateb na přirážky v tom kterém roce převyšoval míru, stanovenou v odst. 1., budou obcím po vyrovnání případných přeplatků a nedoplatků z dřívější doby poukázány k výplatě dodatečně s přirážkovým přídělem za měsíc listopad a musí jich býti použito především k zaplacení dluhů, jinak k úhradě řádných rozpočtových schodků a k snížení přirážek roku následujícího, případně i let příštích; v poslednějším případě musí býti v mezidobí uloženy na úrok. O zmíněném dodatečném poukazu budiž zpraven bezprostřední dohlédací úřad. § 8. (1) Starosta obce (úřadující náměstek), který do lhůty stanovené okresním výborem neprovede bez omluvných důvodů příkazů podle § 3, odst. 8., může býti okresním úřadem potrestán pořádkovou pokutou do 5000 Kč. Ustanovení obecních zřízení o sesazení s úřadu zůstávají nedotčena. Na okolnosti tyto musí při stanovení lhůty býti upozorněno. (2) Pořádkové pokuty, uložené podle předchozího odstavce, připadají pokladně okresního výboru. Příděly. § 9. (1) Obcím, které v roce předcházejícím rok berní vybíraly více než 150% obecních přirážek, přikazuje se celá splatná daň domovní v té které obci na berní rok předepsaná. (2) Při přirážkách odstupňovaných (§ 1, odst. 7.) rozhoduje výměra přirážky nejnižší. K výši přirážky k dani činžovní se nehledí. (3) Skládá-li se obec z několika osad anebo byla-li utvořena sloučením několika obcí, a jestliže tyto územní části podržely vlastnictví a správu svého majetku, takže v důsledku toho se v nich vybírá přirážka v různé výši, má nárok na příděly podle odst. 1. jen ta územní část, ve které se vybírá přirážka ve výši v odstavci tom označené a jen z daně, v územní části té předepsané. (4) Městům, v nichž je sídlo zemské politické správy, přísluší příděl podle odst. 1. nehledíc na výši obecních přirážek. § 10. (1) Zemské výbory budou spravovati zvláštní fond, jemuž připadnou: 1. Splatná daň domovní, předepsaná na léta 1928 a další v obvodu té které země v obcích neb osadách, které podle ustanovení § 9 nemají nároku na příděl z daně té; 2. 1·5% zvláštní příspěvek podle § 105, odst. 2. zákona o přímých daních, předepsaný na léta 1928 a další v obvodu té které země, po srážce částky, přidělené fondu, označenému v § 108 zákona o přímých daních; 3. část obecních přirážek ku všeobecné a zvláštní dani výdělkové (§§ 58, odst. 6. a 85, odst. 6. zákona o přímých daních); 4. tyto roční příděly z daně z obratu a přepychové: fondu při zemském výboru v Čechách103,374.800Kčna Moravě se Slezskem40,650.500„na Slovensku14,564.000„v Podkarpatské Rusi1,410.700„ . Příděly fondů sníží se o částky, vypadající na služební, odpočivné a zaopatřovací platy zaměstnanců okresů a jejich pozůstalých, jichž placení při organisaci politické správy převezme stát. (2) Zemské výbory budou z fondu, označeného v odst. 1., poskytovati příspěvky oněm obcím a okresům svého obvodu, jichž upravená rozpočtová potřeba nemohla býti zcela uhrazena přes to, že výměry přirážek podle § 1 bylo plně využito a v obcích byly též zavedeny vhodné dávky i poplatky. Ustanovení tohoto odstavce nevztahuje se na hlavní město Prahu. (3) Obce žádající za příděl z fondu jsou povinny předložiti svoje rozpočty okresnímu úřadu v nepřekročitelné lhůtě do 30. listopadu roku předcházejícího rok rozpočtový. Okresní úřad předloží tyto rozpočty, podle § 3, odst. 6. a 7. upravené, s celkovým přehledem rozpočtů a s případnými vyjádřeními (§ 3, odst. 7.) zemskému úřadu nejdéle do konce ledna. Do téhož dne předloží své rozpočty okresy. Bezdůvodné nedodržení lhůty má za následek ztrátu nároku na příděl z fondu. (4) Z příspěvku podle odst. 2. jsou vyloučeny okresy, jejichž výbory jakožto bezprostřední dohlédací úřady nevykonaly řádně povinnosti, uložené jim v § 3, odst. 6. a 7., a obce i okresy, které neprovedly ustanovení § 3 zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495, a § 19 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., pokud se týče § 212 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platového zákona), jakož i obce a okresy, které bez závažných důvodů nepoužily možnosti, dané jim v § 28 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních ve veřejné správě. (5) Při poskytování příspěvku podle odst. 2. příslušejí zemským výborům co do úpravy rozpočtů stejná práva a povinnosti, jako výborům okresním (§ 3, odst. 6., 7. a 8.), jejichž opatření mohou k cíli dalšího snížení rozpočtového schodku měniti. Při rozdělování příspěvku dlužno po zjištění celkového nároku na fond dbáti toho, aby v mezích pohotových prostředků fondu byly především uhrazeny náklady, k nimž jsou obce (okresy) po zákonu povinny anebo jež spočívají na jiném právním titulu; teprve ze zbývajících prostředků lze povoliti příspěvky na ostatní náklady se zřetelem na jejich účelnost a se zřetelem na obce a okresy finančně slabé, zejména s nízkou přirážkovou základnou. (6) O použití a stavu fondu jsou zemské výbory povinny předložiti do konce ledna každého roku ministerstvu financí zprávu, jejíž podrobnosti určí vládní nařízení. § 11. (1) Pokud rozpočtová potřeba země České, Moravsko-slezské, Slovenské a Podkarpatoruské nemohla býti zcela uhrazena přes to, že výměry přirážek podle § 1 bylo plně využito, může vláda při schvalování zemských rozpočtů na návrh ministerstva vnitra rozděliti mezi jmenované svazky podle potřeby příděl z daně z obratu a přepychové do nejvyšší roční částky 140,000.000·— Kč. Příděl tento sníží se o částky, vypadající na služební, odpočivné a zaopatřovací platy zemských zaměstnanců, jichž placení při organisaci politické správy převezme stát. (2) Pokud rozpočtová potřeba hl. města Prahy nemohla býti zcela uhrazena přes to, že výměry přirážek (§ 1) bylo plně využito a že byly též zavedeny vhodné dávky a poplatky, může po úpravě rozpočtu ministr financí povoliti jmenovanému městu příděl z daně z obratu a přepychové až do nejvyšší roční částky 10,000.000·— Kč. § 12. (1) Příděly podle §§ 9 až 11 budou finančními úřady poukazovány, pokud se týče k dobru súčtovány v čtvrtletních pozadu splatných lhůtách. (2) Konečné súčtování podle čl. I., § 6, odst. 2. zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 334 Sb. z. a n., kterým se přikazuje samosprávným svazkům výnos některých státních daní a mění se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku sazba domovní daně třídní, budiž provedeno co do plateb konaných na předpisy příslušných daní na léta 1921 až 1927 včetně. § 13. Podíl na celkové roční částce 7,000.000 Kč podle ustanovení čl. I., § 2, zákona č. 334/1921 Sb. z. a n. bude v dosavadní výměře přikazován zemským fondům českému a moravskoslezskému, nemocničnímu fondu pražskému a brněnskému. § 14. Zvláštní přirážku k dani z lihu, zavedenou ve prospěch zemí, pokud se týče žup, článkem III. zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 687 Sb. z. a n., jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu, rozdělí mezi dotčené samosprávné svazky počínajíc rokem 1928 ministr financí, a to z polovice v poměru běžné rozpočtové potřeby z roku 1926, z polovice v poměru výtěžku daně z lihu vždy za předešlý rok v tom kterém území. Ustanovení závěrečná. § 15. § 25 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. se doplní takto: Vyjádří-li se o zamýšleném opatření záporně zájemníci, kteří by dohromady platili více než polovinu potřebného nákladu, jest provedení opatření vázáno schválením okresního výboru, a jde-li o města s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem) zemského výboru. § 16. § 26, odst. 3. zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. bude zníti: (3) Výše, rozvrh a způsob placení buďtež sjednány dohodou se zájemníky. Za dohodu se pokládá souhlas zájemníků, na něž by připadly alespoň dvě třetiny těchto příspěvků. Nedojde-li k dohodě, jest k stanovení výše, rozvrhu a způsobu placení třeba schválení zemského výboru. § 17. § 27 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. pozbývá platnosti na léta 1928 a další. § 18. Pokud se týče drah, o nichž jednají zákony ze dne 31. října 1906, č. 212 ř. z., ze dne 2. srpna 1908, č. 169 ř. z. a ze dne 27. března 1909, č. 46 ř. z. o nabytí některých drah státem, jest státní železniční správa povinna, počínajíc rokem 1927, platiti po 10 let na základě předpisu výdělkové daně na rok 1907 obecní přirážky oněm obcím, jež na tomto předpisu byly zúčastněny. Tato přirážková základna snižuje se počínajíc rokem 1928 každoročně o ⅒ předpisu na r. 1907. § 19. O všech příjmech a vydáních každého samosprávného svazku jest sestaviti každoročně jednotný rozpočet. § 20. Obce a okresy, jichž roční potřeba na úrok a splátky ze zápůjček vyžaduje kromě výtěžků kmenového jmění k tomuto účelu použitých více než 50% přirážkové základny v průměru tří let, jež předcházejí rok, v němž se dotyčný svazek o zápůjčce usnáší, smí nové zápůjčky uzavírati jen tehdy, jde-li o opatření úhrady na nutná vydání, způsobená vyšší mocí, nebo nařízením nadřízených úřadů, podle zákona, nebo o vydání na zařízení, o němž bude náležitě prokázáno, že jeho výnosem bude úrokování a splácení zápůjčky zaručeno. K potřebě na úrok a splátky ze zápůjček obecních a okresních staveb, podniků a jiných zařízení, jež mají rozpočtovou rovnováhu nebo přebytek, se při stanovení meze 50% nehledí. Jinak se k potřebě této přihlíží, nejvýše však do částky rozpočtového schodku jednotlivých staveb, podniků a jiných zařízení. § 21. Na ošetřovací útraty ve veřejných nemocnicích, porodnicích a ústavech pro choromyslné, pokud jich nelze vymoci na ošetřovaném anebo na jiných fysických nebo právnických osobách (korporacích, spolcích, nemocenských pojišťovnách a pod.), jež jsou podle zákona nebo z jiného právního titulu povinny je nésti, jsou obce povinny přispívati dvaceti procenty ošetřovacích útrat, vzešlých za jejich příslušníky pro rok 1928 a další. Tento příspěvek nepovažuje se za chudinské opatření osoby ošetřované. Tato povinnost obcí odpadá, jde-li o ošetřovací útraty za léčení chorob nakažlivých ve veřejných nemocnicích. § 22. (1) Veškeré náklady stálého ubytování četnictva v celém území republiky hradí pro rok 1928 a další stát, na nějž přechází vlastnictví veškerého movitého zařízení, sloužícího ubytování četnictva. (2) Podrobnější předpisy určí se vládním nařízením. (3) Všechna práva v příčině nájmu místností četnictva, jež příslušejí zemím z dosavadních nájemních smluv, pokud se týče z dosavadního nájemního poměru, přecházejí dnem 1. ledna 1928 na stát. (4) O částku vypadající ročně na zemské fondy pro stálé ubytování četnictva sníží se příděly státní zemím (§ 11, odst. 1.). § 23. Ministr financí se zmocňuje, aby stanovil, zda, do jaké míry a za jakých podmínek lze po dobu tří let od účinnosti tohoto zákona zákonné přirážky k daním výnosovým, které platí poplatníci na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na náklady církevních škol, započítati do výměry přirážek, rozhodných pro přípustnost příspěvku z fondu podle § 10. § 24. (1) Při každém obecním zastupitelstvu v obcích majících podle posledního úředního sčítání lidu nejméně 10.000 obyvatel, budiž ustanoven úředník pro obor služby konceptní; v obcích menších přísluší obecnímu zastupitelstvu usnášeti se podle ustanovení § 212 platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. o tom, mají-li býti zřízena místa úřednická vůbec a jaká, vydati bližší pravidla o ustanovení úředníků a o jejich služebních požitcích a právních nárocích. (2) Úředníkem pro obor služby konceptní může býti ustanoven pouze ten, kdo prokáže se kvalifikací získanou na některé československé fakultě věd právních a státních a před 28. říjnem 1918 i na některé fakultě věd právních a státních v bývalém mocnářství rakoussko-uherském nabytím hodnosti doktorské nebo úspěšným složením teoretických státních zkoušek požadovaných pro způsobilost k veřejné službě. (3) Práva nabytá úředníků již ustanovených, odpovídající předpisům dosud platným, nejsou tím dotčena. § 25. Svazky územní samosprávy jsou povinny předkládati ministerstvu financí výkazy o výši a druhu svých příjmů a vydání a o stavu jmění a dluhů. Podrobnosti určí vládní nařízení. § 26. Pokud okresní, pokud se týče zemské výbory nebudou v některém území ještě ustaveny a zvláštním zákonem nebude jinak stanoveno, vykonávají působnost, která podle tohoto zákona přísluší okresním výborům — bezprostřední, působnost, která přísluší zemským výborům — vyšší úřady dohlédací (§§ 48 a 58 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n.). Až do účinnosti zákona o organisaci politické správy vztahují se ustanovení zákona o přirážkách zemských obdobně na přirážky župní a ustanovení o přirážkách okresních na okresní přirážky silniční. § 27. Pokud nenabude účinnosti zákon o organisaci politické správy, pokud se týče nedojde k sloučení Moravy se Slezskem, dostane se fondům, jež se zřídí při vyšších dohlédacích úřadech, z přídělů, označených v § 10, odst. 1., č. 1. až 3., částek připadajících na jejich obvod, a z přídělu, uvedeného v § 10, odst. 1., č. 4., pro Moravu, částka 6,266.700.— Kč zemi Slezské, z přídělu pak, uvedeného pro Slovensko, částka 3,354.700Kč pro župuXV.3,735.700 „„„XVI.1,564.800 „„„XVII.1,744.800„„„XVIII.1,655.400„„„XIX. a2,508.600„„„XX. § 28. Ustanovení §§ 3, 4, 8, 17, 19 a 20 mají na území Podkarpatské Rusi platnost, dokud zákon jejího sněmu v mezích jeho působnosti jinak neustanoví. § 29. (1) Ustanovení tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1928 s tou úchylkou, že opatření, jež zákon ku včasnému provedení předpokládá již v roce předchozím, budou již ode dne vyhlášení učiněna podle předpisu zákona tohoto. (2) S výhradou použití na dřívější případy pozbývají zároveň platnosti všechna ustanovení zákonů a nařízení, jež se týkají předmětů, upravených tímto zákonem, zejména: a) ze zákona č. 329/1921 Sb. z. a n.: § 27, § 30, odst. 2. a 3., § 31, § 42, pokud se týká přirážek k daním přímým, § 49, § 57, odst. 3.; b) ze zákona č. 334/1921 Sb. z. a n.: čl. I. §§ 1 a 3 až 6; c) § 16 zákona ze dne 6. února 1920, č. 116 Sb. z. a n., o organisaci a působnosti ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy a místních výborů; d) § 30 zákona ze dne 13. července 1922, č. 243 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě zřízení obcí na Slovensku a § 1, č. 5. zákona ze dne 31. března 1925, č. 62 Sb. z. a n., jímž se s prozatímní platností upravují některá ustanovení obecního zřízení v Podkarpatské Rusi; mění, pokud se týče doplňují se zejména: a) ze zákona č. 329/1921 Sb. z. a n.: § 7, odst. 2., 3. a 6., § 23, odst. 1., č. 2. a 4. a odst. 2., § 25, § 26, odst. 3.; b) § 39 zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, pak §§ 40 a 80 téhož zákona, pokud jednají o odvolání proti přirážkám; c) § 40 obecního zřízení českého ze dne 16. dubna 1864, č. 7. čes. z. z., § 38 obecního zřízení moravského ze dne 15. března 1864, č. 4. mor. z. z., § 38 obecního zřízení slezského ze dne 15. listopadu 1863, č. 17. slezs. z. z., § 12 zákona ze dne 7. února 1919, č. 76 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení dosavadních obecních zřízení a městských statutů v Československé republice, a těmto odpovídající ustanovení obecních řádů měst s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem), pokud jde o odvolání proti výměře obecních přirážek, § 10, odst. 2. a 3. zákona ze dne 6. února 1920, č. 114 Sb. z. a n. kterým se sousední obce slučují s Prahou; d) §§ 77 zákona ze dne 25. července 1864, č. 27 čes. z. z. o zastupitelstvu okresním, čl. XXIV. zákona ze dne 5. března 1862, č. 18 ř z., jímž se vyměřují základní pravidla, dle nichž se mají uspořádati záležitosti obecní (pokud jde o odvolání proti usnesení okresního zastupitelstva ve věci obecních přirážek); e) §§ 12 až 14 zákona ze dne 24. února 1873, č. 16 čes. z. z., kterým se upravuje zřizování, vydržování a navštěvování veřejných škol obecných a § 11 téhož zákona ve znění zákona ze dne 11. září 1880, č. 85 čes. z. z.; f) § 42 zákona ze dne 24. ledna 1870, č. 17 mor. z. z., kterým se pořádá zakládání, vydržování a návštěva veřejných škol obecných, ve znění zákona ze dne 27. listopadu 1905, č. 4 mor. z. z. z r. 1906; g) §§ 37 a 38 zákona ze dne 6. listopadu 1901, č. 41 slezs. z. z. o zřizování, navštěvování a vydržování veřejných škol obecných; h) zák. čl. XXXVIII/1868 o vyučování v národních školách; i) čl. I, odst. 2., věta 2. zákona ze dne 26. června 1926, č. 99 Sb. z. a n. o zvýšení daně z lihu; k) zák. čl. XV/1883, XXI/1886 o komitátech a I/1890 o veřejných silnicích a mýtech, ve znění zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 302 Sb. z. a n.; l) § 5 zákona ze dne 5. března 1888, č. 19 čes. z. z., kterým se upravují veřejně-právní poměry všeobecných veřejných nemocnic v Čechách, zákon ze dne 20. května 1914, č. 19 mor. z. z. o příspěvku domovských obcí k nákladům ošetřovacím a zák. čl. XXI/1898; m) §§ 3, 6 a 42 zákona ze dne 23. července 1919, č. 443 Sb. z. a n., jímž se upravují služební poměry úředníků při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. (3) Zákon ze dne 26. března 1919, č. 170 Sb. z. a n., pozbývá co do ustanovení § 1, odst. 4., věta 2. platnosti od 1. ledna 1932. § 30. Provedením tohoto zákona pověřují se ministři vnitra a financí. T. G. Masaryk v. r. Švehla v. r. Černý v. r. Dr. Engliš v. r.

Zákon o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.

77/1927 Sb.

95. Obchodní smlouva mezi republikou Československou a Švýcarskem. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A KONFEDERACE ŠVÝCARSKÉ BYLA SJEDNÁNA TATO SMLOUVA S PŘÍLOHAMI A, B a C: (Překlad.) Obchodní smlouva mezi Československou republikou a Švýcarskem. President Československé republiky a spolková rada švýcarská rozhodli se uzavříti smlouvu za účelem usnadnění a rozvoje obchodních styků mezi Československou republikou a Švýcarskem a jmenovali svými plnomocníky: President československé republiky: pana Dr. J. Friedmanna, přednostu národohospodářské sekce ministerstva zahraničních věcí, spolková rada švýcarská: pány W. Stuckiho, přednostu obchodního oddělení spolkové národohospodářské sekce, prof. Dr. E. Laura, ředitele švýcarského rolnického svazu, Dr. E. Wettera, místopředsedu obchodního a průmyslového svazu, A. Gassmanna, generálního celního ředitele, Dr. Th. Odingu, člena švýcarské národní rady, kteří shledavše své plné moci v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích: Článek 1. Pokud jde o dovoz a vývoz zaručují si obě strany práva a nakládání dle zásady nejvyšších výhod. V důsledku toho obě smluvní strany se zavazují, že si propůjčí navzájem bez náhrady a ihned, všechny výsady a výhody, jež kterákoli z nich poskytla nebo poskytne ve zmíněných oborech některé třetí mocnosti, zejména pokud jde o výši, záruku a vybírání cel, celního uskladnění (včetně úpravy vstupu, výstupu a uložení zboží ve svobodných přístavech, obvodech a veřejných skladištích), celních formalit a vyclívání zboží, jakož i vnitřních dávek vybíraných na účet kohokoliv. Jsou však vyjmuty výhody, které jsou nebo budou poskytnuty sousedním státům k usnadnění místního pohraničního styku a výhody vyplývající z celní unie, která byla nebo bude uzavřena některou smluvní stranou. Článek 2. Obě smluvní strany se zavazují, že nebudou stěžovati vzájemný obchod jakýmikoli zákazy nebo omezeními dovozu nebo vývozu. Z toho pravidla může se učiniti výjimka: 1. za výjimečných okolností, pokud jde o válečné zásoby; 2. z důvodů veřejné bezpečnosti; 3. z důvodů zdravotní a veterinární policie a za účelem ochrany zvířat a rostlin proti nemocem, hmyzu a jiným nepřátelům jakéhokoliv druhu; 4. aby se podrobilo cizí zboží zákazům a omezením, které byly nebo budou ustanoveny, v zemi vnitřním zákonodárstvím a které postihnou výrobu, provoz, dopravu nebo spotřebu podobných domácích výrobků. To se týká zejména zboží, které jest předmětem státního monopolu v území některé smluvní strany. Článek 3. Dovozní cla v Československu na plodiny nebo výrobky švýcarského původu nebo výroby, vyjmenované v příloze A této smlouvy, a dovozní cla ve Švýcarsku na plodiny nebo výrobky československého původu nebo výroby, vyjmenované v příloze B, nepřekročí sazeb vyznačených v těchto přílohách. Cla československého sazebníku jakož i cla stanovená v příloze A této smlouvy jsou vyjádřena v československých korunách. Kdyby se zjistilo v kursu československé koruny ve srovnání se středním kursem v roce 1925 téže koruny v poměru k dolaru nebo libře šterlinků nebo ke střednímu kursu těchto dvou měn zvýšení nebo snížení nejméně o 10 ze 100, vyplývající z průměru kursů celého měsíce, československá vláda zavede kursovní součinitel tak, že všeobecná i smluvní cla zachovají svoji hodnotu, kterou měla v poměru ke střednímu kursu zmíněných měn v roce 1925. Aby se udržela tato rovnováha v hodnotě cel, československá vláda změní v daném případě součinitel nejméně jednou za měsíc. Za základ pro stanovení měnových kursů bude čsl. vláda bráti záznam bursy pražské nebo new-yorské nebo londýnské. Cla švýcarského sazebníku jakož i cla stanovená v příloze B této smlouvy jsou vyjádřena ve zlatě. Článek 4. Aby se zabezpečily vzájemnému obchodnímu styku výhody, které obsahují ustanovení této smlouvy, mohou obě smluvní strany žádati, aby plodiny a výrobky, určené k vývozu, byly doprovázeny osvědčením o původu. Případy, ve kterých se budou žádati osvědčení o původu, se omezí na nejmenší míru. Osvědčení o původu budou vydávati buď obchodní komora, k níž přísluší vývozce, buď jiný úřad nebo útvar hospodářský, který označí vývozní země a schválí země určení. Konsulární potvrzení pro osvědčení o původu nebude se požadovati. Článek 5. Pokud jde o průvoz, obě smluvní strany budou používati ve vzájemných stycích ustanovení úmluvy podepsané v Barceloně dne 20. dubna 1921 a statutu o svobodě transitu. Také v tomto ohledu si zabezpečují práva a nakládání dle zásady nejvyšších výhod. Článek 6. Vnitřní dávky, vybírané v území některé smluvní strany na účet kohokoliv, které zatěžují výrobu, úpravu nebo spotřebu zboží, nepostihnou, pod jakoukoli záminkou, výrobků druhé smluvní strany vyšší sazbou nebo tíživějším způsobem než podobné výrobky domácí. Výrobky, které jsou předmětem státních monopolů jakož i látky způsobilé k výrobě monopolisovaných výrobků, mohou se podrobiti za účelem zajištění monopolů, náhradní dovozní dávce též tehdy, když podobné domácí výrobky nebo látky jí nejsou podrobeny. Tato dávka se vrátí, když se v předepsané lhůtě prokáže, že látky podrobené dávce se použilo způsobem vylučujícím výrobu monopolisovaného zboží. Článek 7. Bylo sjednáno vzájemné osvobození od jakékoli dovozní a vývozní dávky se závazkem zpětného vývozu nebo dovozu a za podmínek předepsaných v záznamním řízení: 1. pro předměty určené k opravě; 2. pro vzorky podrobené clům, včetně vzorků obchodních cestujících, ve shodě s čl. 10 mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě 3. listopadu 1923; 3. pro upotřebené a označené pytle, dřevěné sudy a koše, které jsou zpět voženy prázdné, když byly dříve vyvezeny naplněné; 4. pro nástroje a nářadí, které montéři dovážejí k výkonu svého zaměstnání. Pod týmž závazkem a za týchž podmínek bylo zásadně sjednáno osvobození od jakékoli dovozní a vývozní dávky: 5. pro části strojů vyvážených z jedné z obou zemí za účelem vyzkoušení; 6. pro modely ze dřeva nebo jiných látek k potřebě sléváren; 7. pro nástroje a nářadí určené pro montéry, o nichž se jedná pod číslem 4., pokud se posílají před tím nebo potom, co montéři překročili hranici. Zpětný vývoz nebo zpětný dovoz má se státi v přiměřené lhůtě, která pravidelně nepřekročí jeden rok. Článek 8. Jestliže zboží vyvážené z jedné země do druhé se vrací původnímu vývozci proto, že je ten, jemuž bylo určeno, nepřijal, nebo z jiných důvodů, upustí se při zpětném vývozu od vybírání vývozní dávky a již zaplacená dovozní dávka se vrátí nebo se upustí od vymáhání povinované dovozní dávky, s podmínkou, že zboží zůstane až do zpětného vývozu pod dozorem celního nebo železničního úřadu a že zpětný vývoz se vykoná ve lhůtě dvou měsíců od dovezení, aniž zboží doznalo jakékoli změny. Článek 9. Obchodníci a továrníci a jiní výrobci jedné země jakož i jejich obchodní cestující budou míti právo, vykáží-li se legitimací vydanou úřady jejich země a budou-li dbáti předpisů platných v tomto ohledu v území druhé strany, uzavírati v druhé zemi koupě pro svůj obchod, pro svoji výrobu nebo jiný podnik a přijímati zakázky, aniž budou podrobeni jakékoli dávce z tohoto důvodu. Mohou míti s sebou vzorky nebo modely, nikoli však zboží. Legitimace musí souhlasiti se vzorem uvedeným v mezinárodní úmluvě o zjednodušení celních formalit podepsané v Ženevě dne 3. listopadu 1923. Ustanovení výše zmíněná nevztahují se na kočovná zaměstnání, na podomní obchod a na vyhledávání zakázek u osob neprovozujících ani průmysl ani obchod; smluvní strany si vyhrazují v tomto ohledu úplnou volnost svého zákonodárství. Článek 10. Vzniknou-li spory o výklad této smlouvy, včetně příloh A, B a C, a požádá-li jedna smluvní strana, aby byly předloženy rozhodnutí rozhodce, druhá strana musí s tím projeviti souhlas, a to i pokud jde o prejudicielní otázku, zda jde o spor pro výklad smlouvy. Nález rozhodcův bude míti závaznou moc. Článek 11. Tato smlouva bude co nejdříve ratifikována. Ratifikační listiny budou vyměněny v Bernu. Tato smlouva vstoupí v platnost 15 dní po výměně ratifikačních listin a může býti vypovězena po jednom roce, načež zůstane závaznou po tři měsíce ode dne výpovědi. Čemuž na svědomí plnomocníci tuto úmluvu podepsali a přitiskli na ni své pečetě. Dáno ve dvojím vyhotovení, v Bernu dne 16. února roku tisícíhodevítistéhodvacátéhosedmého. (L. S.) (podpis) Dr. Jul. Friedmann. (L. S.) (podpis) W. Stucki (L. S.) (podpis) Ernst Laur (L. S.) (podpis) Ernst Wetter (L. S.) (podpis) A. Gassmann (L. S.) (podpis) Th. Odinga. Příloha A. Cla při dovozu do československého celního území. Čísla čsl. celního sazebníkuPojmenování zbožíCelní sazba KčVIII. Dobytek jatečný a tažný.ex 64. Býci: Poznámka. Plemenní býci rasy červeně strakaté, simenské (simentálské), černě strakaté zv. freiburgské, hnědé a eringskéza kus 180·—ex 65. Krávy: Poznámka. Plemenné krávy rasy červeně strakaté, simenské (simentálské), černě strakaté zv. freiburgské, hnědé a eringské 180·—ex 66. Mladý hovězí dobytek: Poznámka. Plemenný mladý hovězí dobytek rasy červeně strakaté, simenské (simentálské), černě strakaté zv. freiburgské, hnědé a eringské108·—ex 67. Telata: Poznámka. Telata na plemeno rasy červeně strakaté, simenské (simentálské), černě strakaté zv. freiburgské, hnědé a eringské 30·—X. Výrobky živočišné.ex 81.Vosk živočišný:ex b) připravovaný (bílený, barvený, v tabulkách nebo v koule zhnětený), též s jinými látkami smísený, na př. vosk zahradnický, vosk lepicí, voskový tmel a pod. vosky:za 100 kgvosk zahradnický210·—XIV. Potraviny.ex 114.Pečivo (biskuity, kakes, koláče, oplatky atd.):biskuity, suchary a kakes735·—ex 119.Sýry:ex a) jemné stolní: ementálský, greyerský (gruyère); sánský, sbrinzský a jiné sýry Spalen 294·—ex b) ostatní:ementálský, greyerský (gruyère); sánský, sbrinzský a jiné sýry Spalen 210·—126. Kakaový prášek1400—ex 127. Kakaová hmota; čokoláda, čokoládové náhražky a výrobky: čokoláda v cihlách a v tabulkách1050·— ostatní čokoláda, čokoládové náhražky a výrobky1250—ex 131. Poživatiny v krabicích, lahvích a podobných nádobách neprodyšně uzavřené (vyjma jmenované pod čís. 114, 126 a 127): výživné moučky 480·— ex Poznámka 1: mléko kondensované v cihlách vážících nejméně 10 kg 200·—mléko kondensované jiné 150·— mléko sušené 320·—ex 132. Poživatiny výslovně nejmenované: výživné moučky 480— glarnský bylinný sýr120·— ex Poznámka 2: mléko kondensované v cihlách vážících nejméně 10 kg200·— mléko kondensované jiné150·—mléko sušené 320—XIX. Barviva a třísliva.ex 162. Orseille, persio; indigo; košenila (červec nopálový); výtažek ze dřeva kaštanového; výtažek ze dřeva kvebrachového; výtažky tříslové, výslovně nejmenované: indigo beze clavýtažek duběnkový a škumpinový8·—ex 163. Výtažky barvířské výslovně nejmenované: a) tekuté 60·—XXII. Bavlna, příze a zboží z ní, též pomísené jinými předivy rostlinnými, nikoli však vlnou nebo hedvábím.Bavlněná příze: ex 183. jednoduchá, surová:b) přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku 171·—c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku297·—d) přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku306·—e) přes čís. 70 až čís. 90 po anglicku342·— f) přes čís. 90 po anglicku 279·50 ex Poznámky.1. Bavlněná příze útková pro tkalcovny na látky polohedvábné, jednoduchá, surová, ve způsobě potáčů na krátkých nebo prostupujících cívkách, jež nejsou přes 22 mm tlusté, na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením: z c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku207·— z d) přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku252·— 2. Jednoduchá surová příze bavlněná k výrobě tylu, záclon, výšivek a krajek na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením:z c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku 207·—z d) přes čís. 50 až čís. 60 po anglicku 252·— z d) a e) přes čís. 60 až čís. 80 po anglicku 288·— z e) přes čís. 80 až čís. 90 po anglicku 280·— z f) přes čís. 90 po anglicku beze claex 184. dvojpramenná, surová: c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku 342·—d) přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku 351·— e) přes čís. 70 po anglicku 387·—Poznámka. Dvojpramenná surová příze bavlněná pro tkalcovny na látky polohedvábné, potom k výrobě tylu, záclon, výšivek a krajek, na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením:z c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku 252·—z d) přes čís. 50 až čís. 60 po anglicku300·— z d) a e) přes čís. 60 až čís. 80 po anglicku 250·—z e) přes čís. 80 až čís. 90 po anglicku250·— z e) přes čís. 90 po anglicku beze cla185. troj- nebo vícepramenná, jednou skaná, surová: a) do čís. 12 po anglicku 216·—b) přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku 261·— c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku 387·—d) přes čís. 50 po anglicku 450·—Poznámka. Bavlněná příze troj- nebo vícepramenná přes čís. 60 po anglicku k vyšívání (nit vyšívací) na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením: 1. přes čís. 60 až čís. 80 po anglicku315·— 2. přes čís. 80 až čís. 90 po anglicku260·— 3. přes čís. 90 po anglicku beze cla186. troj- nebo vícepramenná, jednou skaná, surová: a) do čís. 12 po anglicku 261·— b) přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku297·— c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku450·— d) přes čís. 50 po anglicku513·—187. Bavlněná příze bílená, mercerovaná, barvená (také potištěná) podrobena jest přirážce k celní sazbě, stanovené pro příslušnou surovou přízi, a to: a) bílená80·— b) mercerovaná 90·— c) barvená (také potištěná) 140·— d) bílená a mercerovaná 140·— e) barvená (také potištěná) a mercerovaná 160·— Poznámka. Ve smluvním styku připočítávají se přirážky tohoto čísla ke smluvním clům, stanoveným pro surové příze. 188.Příze pro drobný prodej upravená: a) jednoduchá nebo dvojpramenná; troj- nebo vícepramenná, jednou skaná 830·— b) troj-nebo vícepramenná, opětovně skaná 900·—Bavlněné zboží:ex 189. obyčejné, t. j. tkaniny z příze čís. 50 a nižšího, čítající ve čtverci o straně 5 mm 38 nebo méně nití, vyjma t. zv. tkaniny bagdadské a madrasové: ex a) hladké, též jednoduše vyrážené (keprované): 1. surové600·— 2. bílené 800·— ex b) vzorkované: 1. surové 800·— 2. bílené 1000·—ex 190. obyčejné, husté, t. j. tkaniny z příze čís. 50 a nižšího, čítající ve čtverci o straně 5 mm více než 38 nití, vyjma t. zv. tkaniny bagdadské a madrasové: ex a) hladké, též jednoduše vyrážené (keprované): 1. surové 1000·— 2. bílené1200·— ex b) vzorkované: 1. surové 1100·— 2. bílené 1300·—ex 191.jemné, t. j. tkaniny z příze přes čís. 50 až včetně čís. 100, vyjma t. zv. tkaniny bagdadské a madrasové: a) hladké, též jednoduše vyrážené (keprované): 1. surové 1600·— Poznámka. Bavlněné tkaniny jemné, surové, hladké (nevzorkované), též prané, k vyšívání na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením 1000·— 2. bílené2600·—3. barvené 2800·—4. potištěné, pestře tkané 3000·— b) vzorkované: 1. surové 2000·—2. ostatní 3000·—ex 192.velmi jemné, t. j. tkaniny z příze přes čís. 100, vyjma t. zv. tkaniny bagdadské a madrasové: a) hladké, též jednoduše vyrážené (keprované): 1. surové2200·— Poznámka. Bavlněné tkaniny velmi jemné, surové, hladké (nevzorkované), též prané, k vyšívání na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením1600·—2. bílené 3200·—3. barvené 3400·—4. potištěné, pestře tkané3600·— b) vzorkované: 1. surové 2600·— 2. ostatní 3600·—Poznámka. Tkaniny tkané plochým stehem 2600·— Poznámka za s. č. 194. Tkaniny mercerované v kusu nebo tkaniny zhotovené zcela nebo částečně z mercerované příze, jakož i takové aksamity a stuhy podrobeny jsou ve smluvním styku přirážce ke smluvnímu clu, stanovenému pro příslušnou tkaninu 120·—ex 198.Výšivky: a) vložky (bandes, entre-deux):1. toliko na okraji vyšívané7500·—2. jiné (též v prostředku vyšívané)8500·—ex b) tyl a krajky, vyšívané: tyl vyšívaný8500·—c) výslovně nejmenované7500·—ex 200.Zboží stávkové a pletené: d) výslovně nejmenované 3000·—XXIII. Len, konopí, juta a jiná přediva rostlinná, výslovně nejmenovaná, příze a zboží z nich,nikoli však pomísené bavlnou, vlnou nebo hedvábím.Zboží lněné, konopné, jutové atd.: ex 212. Výšivky:a) vložky (bandes, entre-deux): 1. jen na okraji vyšívané 8760·— 2. jiné (též v prostředku vyšívané)9600·—ex b) tyl vyšívaný9000·— c) výslovně nejmenované8760·—ex 215. Zboží prýmkářské a knoflikářské: úplety na klobouky:a) surové nebo bílené 91·—b) barvené 442·—ex 219. Zboží provaznické a potřeby technické: c) hadice, tkané nebo pletené 700·—XXIV. Vlna, vlněná příze a vlněné zboží, též pomísené jinými předivy, vyjma hedvábí. Příze: 225. Příze česaná, výslovně nejmenovaná: a) surová, jednoduchá:1. až čís. 45 metricky 156·— 2. přes čís. 45 metricky 274·— b) surová, dvoj- nebo vícepramenná: 1. až čís. 45 metricky 220— 2. přes čís. 45 metricky376·— Poznámky. 1. Příze česaná, výslovně nejmenovaná, surová, jednoduchá nebo dvojpramenná, přes čís. 30 až včetně čís. 50 metricky k výrobě prýmků na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízenímbeze cla2. Dvojpramenná příze lastingová čís. 40 až čís. 65 metricky pro tkalcovny na lasting na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízenímbeze clac) bílená, barvená, potištěná, jednoduchá: 1. až čís. 45 metricky406·— 2. přes čís. 45 metricky532·—d) bílená, barvená, potištěná, dvojpramenná nebo vícepramenná: 1. až čís. 45 metricky 532·— 2. přes čís. 45 metricky 672—e) melírovaná vlnou barvenou nebo potištěnou, jakož i vlnou nebarvenou (přírodně bílou): 1. jednoduchá462·— 2. dvoj- nebo vícepramenná, též takováto příze z praménků různé barvy 532·— Vlněné zboží: ex 233. Zboží stávkové a pletené: d) výslovně nejmenované: 1. váží-li tucet kusů nebo tucet párů více než 1kg3125·— 2. váží-li tucet kusů nebo tucet párů 1 kg nebo méně4200—235. Výšivky vyšité hedvábím4125·—236. Výšivky vyšité jinými látkami3450·—XXV. Hedvábí a hedvábné zboží, též pomísené jinými předivy.ex 240. Hedvábné zámotky (kokony); odpadky hedvábné nespředené: hedvábné odpadky nespředenébeze claex 242. Hedvábí (smotané nebo niťované [filované]), též skané:a) surovébeze cla c) barvené: 1. na černo741·—2. jinak barvené936—243. Floretové hedvábí (odpadky hedvábné, předené), též skané: a) surové nebo bělenébeze cla b) barvené: 1. na černo 741·— 2. jinak barvené 936·—244. Hedvábí umělé: a) surové nebo bílé, nebarvené: 1. jednoduché 1050·— 2. skané 1400·— b) barvené: 1. jednoduché 1560·— 2. skané 1560·—246. Niti z hedvábí, z hedvábí floretového neb umělého, též spojeného s jinými předivy, bílené nebo barvené, upravené pro drobný prodej1248·—Zboží celohedvábné (z hedvábí, z hedvábí floretového neb umělého):247. Celohedvábné zboží, vyšívané 14000·—ex 248. Tyl a síťovité látky, tkané na způsob tylu; gázy (též tkané krepy a flory); krajky a krajkové šátky: gázy (též tkané krepy a flory) 12500·— krajky a krajkové šátky 9450·—249. Hedvábná mlýnská plátýnka6000·— Poznámka. Okolnost, že hedvábná mlýnská plátýnka jsou konfekcionována pro mlynářské účely, nemá vlivu na jejich vyclívání. 250. Celohedvábné tkaniny, výslovně nejmenované:a) surové: 1. z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí a hedvábí floretového6000·—2. jiné 8000·— b) barvené: 1. z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí a hedvábí floretového 6500·— 2. jiné 9000·— c) potištěné, pestře tkané: 1. z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí a hedvábí floretového 7000·— 2. jiné 10000·—Poznámka. Celohedvábné tkaniny hladké na vzdušné vyšívání (základ na leptání) na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením1400·—ex 252. Zboží stávkové a pletené: d) výslovně nejmenované: 1. z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí a hedvábí floretového 9000·— 2. jiné 15000·—ex 253. Stuhové zboží: c) jiné:1. nefasonované 12000—2. fasonované 13000—ex 254. Zboží prýmkářské a knoflikářské: úplety na klobouky4400— Zboží polohedvábné (z hedvábí, z hedvábí floretového neb umělého, spojeného s jinými předivy):ex 255. Polohedvábné zboží vyšívané; tyl a síťovité látky tkané na způsob tylu, gázy (též tkané krepy a flory); krajky a krajkové šátky:polohedvábné zboží vyšívané; gázy (též tkané krepy a flory) 9000·—krajky a krajkové šátky6875·—256. Polohedvábné tkaniny výslovně nejmenované5600·—ex 258. Zboží stávkové a pletené: d) výslovně nejmenované 6000·—ex 260. Zboží prýmkářské a knoflikářské: úplety na klobouky 3600·—XXVI. Zboží konfekční.ex 267.Klobouky mužské a chlapecké:za kus ex c) ze slámy, lýka, dřevěných loubků nebo z jiných surovin: ex 1. negarnované: klobouky ze stébel, podle povahy uložených vzorků, dovážené přes celní úřady v Praze a v Chebu 4·— ex 268. Klobouky ženské a dívčí všeho druhu: ex a) negarnované: klobouky ze stébel, podle povahy uložených vzorků, dovážené přes celní úřady v Praze a v Chebu 5·12Poznámky k s. č. 274.za 100 kg 1. Za základ pro výpočet cla s přirážkou podle čís. 274 jest vzíti ve smluvním styku smluvní clo stanovené na součástku směrodatnou pro vyclení. 2. Stužky, smyčky a prýmky, též z hedvábí, zůstanou při proclívání zboží čísla 274 bez povšimnutí. 3. U metrového zboží nehledí se na šicí stehy, jimiž jednotlivé střídy (raporty) výšivkové, krajkové nebo střídy vzdušného vyšívání nebo jejich části (motivy) jsou do plochy nebo do výšky sestaveny a uspořádány v metrové zboží. Konfekční zboží na př. límce, manšety a podobné předměty sestavené šitím ze stříd (raportů) výšivkových, krajkových nebo ze stříd vzdušného vyšívání odbavují se však jako zboží výstrojné.ex Všeobecné poznámky k sazební třídě XXII. až XXVI.2. Skleněné, porculánové nebo kovové perly, skleň, cetky, skleněné přádlo, vlákna z kostice atd., jež jsou do látky vetkány, vestávkovány nebo vpleteny atd., zůstanou při zařaďování zboží textilního nepovšimnuty. 3. Zboží textilní všeho druhu, spojené s kovovými vlákny (s oblým nebo plochým drátem), podrobeno jest 20procentní celní přirážce ke smluvní sazbě, stanovené pro upotřebený druh textilního zboží. 4. Při vyclívání výšivek rozhoduje základní látka a nepřihlíží se k látce, jíž se vyšívalo, pokud neobsahuje sazebník o tom zvláštních ustanovení. To platí i o kovových nitích použitých jako vyšívací materiál. Vyšívané aksamity a tkaniny na způsob aksamitu, jakož i vyšívané stuhy v sazebníku výslovně neuvedené, dlužno vyclívati jako výšivky. Vyšívané zboží stávkové, pletené, prýmkářské a knoflikářské — vyjma zboží čís. 247 (vyšívané zboží hedvábné) a 255 (vyšívané zboží polohedvábné) — nevyclívá se jako výšivky, nýbrž podle vlastní své povahy. Bavlněné, lněné a vlněné zboží stávkové a pletené, které jest vyšíváno hedvábím nebo vyzdobeno hedvábnou šitou prací, dlužno vyclívati jako polohedvábné zboží stávkové a pletené čísla 258; rovněž tak dlužno vyclívati bavlněné, lněné a vlněné zboží prýmkářské a knoflikářské, které jest hedvábím vyšíváno nebo vyzdobeno hedvábnou šitou prací, jako polohedvábné zboží prýmkářské a knoflikářské čísla 260. ex 5.K stávkovému a pletenému zboží (včetně punčoch a zboží trikotového) patří s výjimkou háčkovaných, pletených a stávkových krajek jednak zboží stávkové (zátahové nebo řetězové) jednak zboží pletené, háčkované, síťkované (práce filetová nebo vázaná), na př. takovéto látky v kuse (metrové zboží), stuhy, kápě (kapižony), čepice, kamaše, rukavice, čepce, košile, kalhoty, jupky, límce, živůtky, peleriny, nátepníčky, nákoleníky, pásy proti nachlazení, bačkorky pro děti, zástěry, ponožky, punčochy, kabelky, sáčky na peníze, trikotové oděvy, šátky, vesty a pod. zboží jak fasonové t. j. pravidelně (regulérně) pracované tak i přistřižené ze stávkovaných látek a šité. U stávkového a pleteného zboží zůstávají nepovšimnuty obruby nebo švy nebo lemy z úzkých stužek zabraňující rozpárání a obyčejné přídavky nutné k použití, jako lemované knoflíkové dírky, knoflíky, smyčky, háčky, přezky, kožené proužky, jednoduché stahovací šňůry, stužky k zavazování, třapce, kroužky a pod., a to bez ohledu na hmotu těchto přídavků. Rovnočaré klínky (t. zv. tamburovací švy) z hedvábí nebo z polohedvábí u rukavic z bavlněných, lněných nebo vlněných stávkových látek, jež by dle všeobecného sazebníku odůvodňovaly vyclení rukavic jako zboží polohedvábného (s. č. 258), zůstanou při vyclívání ve smluvním styku nepovšimnuty. Stávkové a pletené zboží výstrojné (vystrojené věci fantasijní) vyclívají se jako zboží výstrojné dle výstroje zatíženého vyšším clem. Tkaniny, které jsou obroubeny toliko jednoduše nebo opatřeny jednotlivými stehy, nevyclívají se — nejde-li o předměty obchodu výstrojným zbožím — podle celních sazeb na věci šité, nýbrž uvaluje se na ně pouze 5procentní přirážka ke smluvnímu clu stanovenému na příslušnou tkaninu. Kapesní šátky, stolní prádlo, ložní prádlo a ručníky z příze bavlněné nebo z přediv třídy XXIII. s obrubami, zhotovenými tím způsobem, že se kraj tkaniny bez zahnutí pouze pošije nebo že se kraj tkaniny jednou nebo vícekráte ve větší nebo menší šířce zahne a zahnutý kus tkaniny pevně přišije, aniž by byly opatřeny prolamováním (ažurovým stehem) jakéhokoli způsobu nebo krášleny ozdobnými stehy nebo jiným způsobem, nepodrobují se proto ani celním sazbám pro šité věci ani celní přirážce. Toto zboží podléhá místo celním sazbám pro šité věci přirážce 10procentní, stanovené v 5. všeobecné poznámce, odst. 2. ke třídě XXII. až XXVI., ke smluvním clům, je-li opatřeno buď toliko jednoduchými ažurovými obrubami (obrubami s průlomkem položebříčkovým nebo s průlomkem žebříčkovým) nebo toliko jednořadým průlomkem, jenž běží uvnitř tkaniny souběžně s jejími kraji a jest zhotoven přesně týmž způsobem jako jednoduché ažurové obruby, avšak nesouvisí s obrubou. T. zv. pavouci (hvězdicovité útvary z nití), vzniklí na místech křižujícího se prolamování, zůstanou při tom bez povšimnutí. Výšivky s applikacemi, jichž základní tkanina jest spojena vyšitím vzorků s mullem nebo tylem tak, že vzorky objeví se po odstřižení látky ležící nad nimi nebo pod nimi, nepatří k šitým věcem čísla 274, nýbrž vyclívají se jako výšivky. Textilní zboží, na němž jsou vyšita toliko písmena, též propletená nebo sama sebou ozdobná (monogramy, ozdobná písmena a pod.) nebo jména, čísla a pod., nepočítá se za výšivky, nýbrž vyclívá se podle své povahy.XXVIII. Zboží ze slámy, třtiny, lýka, loubků a podobných hmot, nejmenované v jiných třídách sazebních.ex 281. Pletené zboží výslovně nejmenované: ex b) jemné, pokud nepatří do položky c), též spojené s obyčejnými hmotami: úplety na klobouky ze slámy a loubků: surové nebo bílené 30·— ex c) velmi jemné, t. j. pletené zboží protažené nebo propletené předivem hedvábným nebo jiným, žíněmi nebo kovovými vlákny, též spojené s obyčejnými nebo jemnými hmotami: úplety na klobouky 780·— ex d) spojené s jinými velmi jemnými hmotami: úplety na klobouky 1560·— XXIX. Papír a papírové zboží. ex 300. Zboží z papíru, lepenky nebo papíroviny, výslovně nejmenované:ex b) z papíru nebo s papírem čísla 290 b), 294 a 296 c), potom všechno zboží s obrázky nebo s malbami: tiskopisy, oznámení a návěští 720·— XXX. Kaučuk, gutaperča a zboží z nich.. ex 315. Tkaniny a stávkové látky kaučukem potažené, napuštěné, potřené nebo vrstvami kaučuku mezi sebou spojené, z těchto přediv: b) z jiných látek textilních, též plsti 910·— XXXII. Kůže vydělaná a kožené zboží. Kožené zboží: 340. Všeliká obuv zcela nebo z části kožená, též spojená se zbožím textilním nebo s jinými látkami, váží-li pár: a) více než 1200 g 1200·— b) více než 600 g až 1200 g 1500·— c) 600 g nebo méně 3000·— XXXIV. Zboží dřevěné; zboží ze surovin soustružnických a řezbářských.ex 355. Dřevěné hračky:ex c) spojené s jemnými hmotami: tenisové rakety 840·— ex 356. Zboží výslovně nejmenované z obyčejného dřeva, též hoblované (hladce nebo profilovaně), zhruba osoustruhované nebo zhruba vyřezávané, též zklížené, spárované nebo jiným způsobem sestavené: ex c) mořené, barvené, pokostované, lakované, leštěné, pak všecko zboží spojené s koží nebo s obyčejnými hmotami, vyjma zboží pod položkou b) zařaděné: ex 2. z tvrdého dřeva nebo dýhované (obyčejným dřevem): lyže 280·— ex 357. Zboží výslovně nejmenované z jemného dřeva nebo takovýmto dřevem dyhované, též hoblované (hladce nebo profilovaně), zhruba osoustruhované nebo zhruba vyřezávané, též zklížené, spárované nebo jiným způsobem sestavené: ex b) mořené, barvené, pokostované, lakované, leštěné, pak všecko zboží spojené s koží nebo s obyčejnými hmotami, vyjma zboží zařaděné pod položkou a):lyže a lyžařské hole 280·— ex 358.Zboží dřevěné, výslovně nejmenované, jemně osoustruhované, pak všecko zboží s vypálenými, vytlačenými nebo vykrouženými ornamenty, též spojené s koží nebo s obyčejnými hmotami; vycpávané zboží bez povlaku: lyže a lyžařské hole 600·— Poznámka. T. zv. zboží interlakenské, brienzské a hornobernské, podle uložených vyobrazení, dovážené přes celní úřady v Karlových Varech, v Chebu a v Bratislavě 400·— ex 359. Zboží dřevěné, výslovně nejmenované, jemně prolamované nebo vyřezávané; dřevěné zboží zlacené, stříbřené nebo bronzované (vyjma dřevěné lišty a rámy); dřevěné zboží jemně malované; dřevěné zboží výslovně nejmenované, spojené s jemnými hmotami, vyjma kůži a povlaky ze zboží textilního: dřevěná písmena a jejich sestavy 437·50 Poznámka. T. zv. zboží interlakenské, brienzské a hornobernské, podle uložených vyobrazení, dovážené přes celní úřady v Karlových Varech, v Chebu a v Bratislavě500·— ex 360. Zboží dřevěné, výslovně nejmenované, vykládané (bulová práce, intarsie, dřevěná mosaika); dřevěné zboží, výslovně nejmenované, čímkoli povlečené: Poznámka. T. zv. zboží interlakenské, brienzské a hornobernské, podle uložených vyobrazení, dovážené přes celní úřady v Karlových Varech, v Chebu a v Bratislavě725·— ex 361. Zboží výslovně nejmenované z jiných surovin soustružnických a řezbářských než ze dřeva: ex b) z kosti, rohu a jiných živočišných látek řezbářských pod položkou e) nejmenovaných, též spojené s obyčejnými nebo s jemnými hmotami:ex 2. jiné předměty:hřebeny, jehlice, sponky do vlasů 1440·—ex c) z mořské pěny, lávy, celluloidu a z podobných umělých surovin řezbářských (vyjma napodobeniny látek jmenovaných pod položkou d) a e)), též spojené s obyčejnými nebo s jinými jemnými hmotami:hřebeny, jehlice, sponky do vlasů 1800— ex e) z pravé nebo napodobené slonoviny, perleti, želvoviny, též spojené s obyčejnými, jemnými nebo s jinými velmi jemnými hmotami: hřebeny, jehlice, sponky do vlasů: pravé 3240·— napodobené 1800·— ex 362. Galanterní zboží (drobnůstky [nippes] a toiletní předměty): ex a) ze dřeva nebo z látek řezbářských, patřících do čís. 361 a), též spojené s obyčejnými nebo s jemnými hmotami: Poznámka. T. zv. zboží interlakenské, brienzské a hornobernské, podle uložených vyobrazení, dovážené přes celní úřady v Karlových Varech, v Chebu a v Bratislavě. 936·— ex b) totéž zboží, spojené s velmi jemnými hmotami: Poznámka. T. zv. zboží interlakenské, brienzské a hornobernské, podle uložených vyobrazení, dovážené přes celní úřady v Karlových Varech, v Chebu a v Bratislavě. 1690·— XXXVI. Zboží kamenné, z kamene, nepálených zemin, cementu a kamenné směsi.ex 394. Kamenné desky 16 cm silné nebo slabší (vyjma desky břidlicové a kameny litografické): ex b) dále opracované, též broušené nebo leštěné: ex 1. z kamenů nejmenovaných pod 2. a 3.:desky slídové a mikanitové 21·— ex 404. Umělé brusy a brousky, též spojené se dřevem, železem nebo s jinými obecnými kovy: a) ze smirku, karborunda nebo z podobných tvrdých brusidel180·— ex 409. Kamenné zboží spojené s jinými hmotami, pokud nebyl vzat zřetel na takové spojení v jiných číslech této třídy:ex a) s obyčejnými hmotami:zboží ze slídy nebo z mikanitu; brousicí papír512·50ex b) s jemnými hmotami:zboží ze slídy nebo z mikanitu; brousicí plátno1080·—XXXVIII. Železo a železné zboží. Železo a železné polotovary: ex 428. Surové železo; železo a ocel, obojí staré ve zlomcích a odpadcích k tavení a sváření:c) ferromangan, ferrosilicium (50 až 90% silicia), ferrochrom, ferronikl, ferrowolfram, ferromolybden, ferrovanadium, ferroaluminium beze cla441. Spojky trub (fittings) a příruby z kujného železa: a) neopracované (surové) neb obyčejně opracované: 1. spojky trub (fittings) 280·— 2. příruby 215·60 b) jemně opracované:1. spojky trub (fittings) 380·— 2. příruby 294·— ex 457.Pilníky a rašple, o délce seku (tahu): b) 150 mm až 250 mm 760·— c) menším 150 mm 950·— ex 461. Hřebíky a drátěnky:ex d) jemně opracované, pak všecky hřebíky s hlavičkami z jiných hmot obyčejných:nábytkové hřebíky a závlačky 344·— ex 463. Šrouby, šroubové matice a svorníky, se závitem: ex a) neopracované (surové), o průměru dříku nebo otvoru: 4. menším 4 mm 430·— ex b) obyčejně nebo jemně opracované, o průměru dříku nebo otvoru 4. menším 4 mm 500·— ex 476. Železný nábytek, vyjma nábytek umělecké práce zámečnické; tělocvičné nářadí: ex b) jinak obyčejně nebo jemně opracované, též spojené s jinými hmotami: stoly a skříně na operační nástroje, operační stolice a operační stoly 770·— ex 483. Zboží z kujného železa, výslovně nejmenované, též spojené s nekujnou litinou nebo se dřevem:a) neopracované (surové) nebo odrhnuté nebo hrubě natřené, váží-li kus: 1. více než 25 kg 96·— 2. více než 3 kg až 25 kg 115·— 3. více než 0·5 kg až 3 kg 134·— 4. 0·5 kg nebo méně 154·— ex c) jemně opracované, váží-li kus: ex 1. více než 25 kg: ložiska kuličková a válečková (vyjma pro velocipedy)90·— ex 2. více než 3 kg až 25 kg:ložiska kuličková a válečková (vyjma pro velocipedy)96·— ex 3. více než 0·5 kg až 3 kg: ložiska kuličková a válečková (vyjma pro velocipedy)108·— ex 4. 0·5 kg nebo méně: ložiska kuličková a válečková (vyjma pro velocipedy)120— ex 484. Zboží železné spojené s obyčejnými hmotami: isolační trubky s papírovou vložkou; ložiska kuličková a válečková (vyjma pro velocipedy)360·— ex 485. Zboží železné, spojené s jemnými hmotami: nábytkové hřebíky a závlačky 1200·— XXXIX. Obecné kovy a zboží z nich. Surové kovy a polotvary: ex 488. Obecné kovy, surové, staré ve zlomcích nebo v odpadcích: f) hliník, hořčík, jakož i slitiny hliníku s hořčíkem beze claex h) slitiny z obecných kovů, výslovně nejmenované:slitiny hliníku, pokud nepatří do pol. f) beze claex 491. Plechy a desky (válcované, vykované), dále neopracované: d) měděné, niklové, hliníkové a z jiných výslovně nejmenovaných obecných kovů a kovových slitin: 1. silnější než 0·5 mm 175·— 2. silné 0·5 mm a slabší 224·— ex 492. Plechy a desky, hloubené nebo dírkované: ex d) měděné, niklové, hliníkové a z jiných výslovně nejmenovaných obecných kovů a kovových slitin: 1. hliníkové kotouče 225·— 2. měděné nebo mosazné kotouče 350·— ex 496. Tyče, pruty a dráty (válcované, vykované nebo tažené): d) měděné, niklové, hliníkové a z jiných obecných kovů a kovových slitin:1. silnější než 0·5 mm 175·— 2. silnější než 0·25 mm až 0·5 mm 224·— 3. silné 0·25 mm nebo slabší 252·—ex 497. Tyče, pruty a dráty, leštěné, pokostované, lakované, niklované, pomosazněné, poměděné nebo povlečené jinými obecnými kovy, vzorkovaně lisované: b) měděné, niklové, hliníkové a z jiných obecných kovů a kovových slitin: 1. silnější než 0·25 mm435·— 2. silné 0·25 mm nebo slabší540·— ex 505. Listy (folie) olověné (plumbiol) a cínové (staniol), lesklé, vzorkované, barvené nebo lakované; šešulky na lahve, tuby a podobné zboží cínové, z pocínovaného olova nebo z olověných slitin: cínové listy (staniol) 720·— olověné listy (plumbiol), šešulky na lahve a tuby cínové, z pocínovaného olova nebo z olověných slitin576·—ex 517. Zboží výslovně nejmenované z mědi a z jiných obecných kovů nebo z kovových slitin výslovně nejmenovaných, též spojené s obyčejnými hmotami: ex a) obyčejně opracované:nábytkové hřebíky a závlačky; kroužky do plachet; kování k vagonům, nábytku, oknům a dveřím; nábytek; tělesa osvětlovací; měděné a mosazné nádobí660·— ostatní, vyjma automaty na ohřívání vody 825·— ex b) jemně opracované: nábytkové hřebíky a závlačky; kroužky do plachet; nábytek; měděné a mosazné nádobí 1300·— 520. Veškeré zboží hliníkové nebo ze slitin hliníku podobných, též spojené s obyčejnými nebo jemnými hmotami: a) k účelům technickým 1200·— b) ostatní: 1. hliníkové listy (folie) 1500·— 2. ostatní zboží 1600·— XL. Stroje, přístroje a jich součásti ze dřeva, železa neb obecných kovů, vyjma ty, které patří do třídy XLI. a XLII.ex 526. Parní kotle; přístroje destilační, chladicí a varní; cisterny a tanky; všecky tyto předměty hotové, též s armaturami k nim patřícími a přimontovanými: ex a) železné: přístroje destilační, chladicí a varní 312·— ex b) železné se součástmi z obecných kovů:přístroje destilační, chladicí a varní 384·— ex c) z obecných kovů:přístroje destilační, chladicí a varní 576·— ex 528. Parní stroje a jiné motory výslovně nejmenované (vyjma motory třídy XLI. a XLII); pracovní stroje, spojené neodlučitelně s parními motory (parní hlubidla, parní jeřáby, parní kladiva, parní pumpy, parní stříkačky a podobné stroje); váží-li kus:ex c) více než 25 q až 100 q: motory spalovací a výbušné 260·— parní turbiny 390·— ex d) více než 100 q až 1000 q: motory spalovací a výbušné 220·— parní turbiny 330·— ex e) přes 1000 q: motory spalovací a výbušné 200·— parní turbiny 300·— ex 534. Stroje tkalcovské a stávkářské, jakož i pomocné stroje tkalcovské a stávkářské: ex b) ostatní: hedvábnické stavy a hedvábnické snovací stroje 189·— Poznámka. Smluvního cla 189·— Kč nepožívají listové stroje, Jacquardovy, Verdolovy a jiné podobné přístroje. ex 535. Stroje šicí a pletací: a) podstavce, též rozložené 240·— ex b) hlavy, hotové součásti hlav (vyjma jehly): hlavy pletacích strojů 1000·— ex c) nehotové součásti hlav, též ze surové litiny; stroje šicí a pletací s podstavcem: stroje pletací s podstavcem 680·— 537. Stroje a přístroje výslovně nejmenované z obecných kovů (t. j. s více než 50% obecných kovů)400·— ex 538. Stroje a přístroje výslovně nejmenované, jiné, váží-li kus:ex a) 2 q nebo méně: pumpy na tekutiny a vývěvy; kompresory pro zařízení chladicí a pro zařízení na výrobu ledu; mísící, hnětací a šlehací stroje pro pekárny a cukrárny; mlýnské válcové stolice; válcové stroje na výrobu čokolády a pro keramický průmysl375·— ventilátory 337·50 kolové mlýny 300·— ex b) více než 2 q až 10 q: pumpy na tekutiny a vývěvy; kompresory pro zařízení chladicí a pro zařízení na výrobu ledu; mísící, hnětací a šlehací stroje pro pekárny a cukrárny; mlýnské válcové stolice; válcové stroje na výrobu čokolády a pro keramický průmysl350·— ventilátory337·50kolové mlýny280·—knihtiskařské stroje rotační84·— ex c) více než 10 q:pumpy na tekutiny a vývěvy; kompresory pro zařízení chladicí a pro zařízení na výrobu ledu; mísící, hnětací a šlehací stroje pro pekárny a cukrárny; mlýnské válcové stolice; válcové stroje na výrobu čokolády a pro keramický průmysl300·—ventilátory300·—kolové mlýny240·—knihtiskařské stroje rotační72·— ex Poznámky ku třídě XL. 2. Při zařaďování strojů, přístrojů a jejich součástí nepřihlíží se ke spojení s jinými hmotami. ex 3. Jako části strojů nebo přístrojů buďtež vyclívány takové předměty výslovně nezařaděné, kterých nemůže býti jinak použito než k sestavení strojů nebo přístrojů. XLI. Elektrické stroje, přístroje a elektrotechnické potřeby. 539. Dynama a elektrické motory (vyjma motory k automobilům), též spojené neodlučitelně s mechanickým zařízením nebo s přístroji; transformátory (otáčivé nebo nehybné měniče); váží-li kus: a) 25 kg nebo méně: elektrické ventilátory a elektrické motory k ventilátorům864·— ostatní 975·— b) více než 25 kg až 5 q 700·— c) více než 5 q až 30 q 550·— d) více než 30 q až 80 q 436·— e) více než 80 q 360— ex 540. Elektrické přístroje telegrafní, zvonkové, návěstní a zabezpečovací přístroje železniční; telefony a mikrofony; ochranná zařízení proti blesku (vyjma hromosvody); elektrické přístroje měřicí a počítací; váží-li kus:ex a) 5 kg nebo více: elektrické přístroje telegrafní; telefony a mikrofony, vyjma přístroje radiotelegrafní a radiotelefonní 2100·— elektrické přístroje měřicí a počítací 1500·— ex b) méně než 5 kg: elektrické přístroje telegrafní; telefony a mikrofony, vyjma přístroje radiotelegrafní a radiotelefonní3000·— elektrické přístroje měřicí a počítací, váží-li kus: 1. více než 1·5 kg 2600·— 2. 1·5 kg nebo méně 3300·— 543. Elektrické přístroje a elektrotechnická zařízení (regulátory, odpory, napáječe a pod.), výslovně nejmenovaná:uhlíkové kartáčky montované; elektrické přístroje vařicí a topné; suché články; elektrická zapalovací zařízení pro spalovací a výbušné motory (též pro automobilové a létadlové motory); elektrické spouštěcí, osvětlovací a signální příslušenství pro motorová vozidla; akumulátory 1200·— ostatní, váží-li kus:1. 25 kg nebo méně 1500·— 2. více než 25 kg až 2 q 1350·— 3. více než 2 q 1200·— Poznámka. Dovážejí-li se součásti dynam, elektromotorů atd. saz. čísla 539 samy o sobě, dlužno vyclívati hotové části, z jichž konstrukce lze nepochybně poznati, že jsou součástmi takových strojů, podle s. č. 539, a to podle položky b) až e) tehdy, předloží-li strana potřebné průkazy, že tyto části patří ke stroji, zařazenému pod položku b) až e). Není-li takových průkazů, vyclí se podle položky a). Jiné zvlášť o sobě dovážené součásti k těmto strojům atd., dlužno vyclívati jako odděleně dovážené součásti strojů tř. XL., pokud vůbec mají povahu strojových součástí, všechny ostatní součásti pak podle povahy hmoty. Součásti jiných přístrojů a elektrotechnických potřeb, patřících do této třídy, nejsou-li výslovně jmenovány, dlužno vyclívati jako dotyčné přístroje atd., jeví-li se konstrukcí hotovými částmi takových přístrojů atd.; jiné součásti dlužno vyclívati podle jejich vlastní povahy. Výslovně nejmenované elektrické přístroje a elektrotechnická zařízení, jichž kus váží s přimontovanými elektrickými přístroji měřicími i počítacími méně než 5 kg, dlužno vyclívati podle s. č. 540 b). XLIV. Přístroje a nástroje (instrumenty), hodiny. Přístroje a nástroje [instrumenty] (vyjma ty, které patří do třídy XLI., a vyjma hudební nástroje): za 1 kg ex 576. Přístroje a nástroje výslovně nejmenované: fonografy a podobné přístroje 7.70 Hudební nástroje:ex 582. Hudební nástroje výslovně nejmenované: hrací pouzdra 336·— Hodiny: 585. Hodinky: za kus a) se zlatými pouzdry: 1. hodinky do náramků; hodinky, u nichž největší vnější průměr střední části pouzdra (carrure) nepřevyšuje 3·5 cm 25·— 2. ostatní 30·— b) se stříbrnými (též zlacenými) pouzdry: 1. hodinky do náramků; hodinky, u nichž největší vnější průměr střední části pouzdra (carrure) nepřevyšuje 3·5 cm 12·— 2. ostatní 13·— c) s jinakými (též zlacenými nebo stříbřenými) pouzdry 7·— 586. Pouzdra k hodinkám: a) zlatá: 1. k hodinkám do náramků; k hodinkám, u nichž největší vnější průměr střední části pouzdra (carrure) nepřevyšuje 3·5 cm 20·— 2. k jinakým hodinkám 25·— b) stříbrná (též zlacená):1. k hodinkám do náramků; k hodinkám, u nichž největší vnější průměr střední části pouzdra (carrure) nepřevyšuje 3·5 cm 7·— 2. k jinakým hodinkám 8·— c) jinaká (též zlacená nebo stříbřená) 2.08 587. Hodinkové stroje, též destičky k hodinkovým strojům a neopracované (surové) stroje (ebauches) 4.90 588. Hodinkové součástky: za 100 kg a) nestříbřené, nezlacené 840·— b) stříbřené nebo zlacené 1680·— ex 589. Hodiny a hodinové stroje, výslovně nejmenované; hodinové kostry; pastorky se zasazenými čípky a přinýtovanými kolečky: hodiny a hodinové stroje pro automobily; portefeuilleové hodiny; hodiny t. zv. neuchatelské (neuenburgské); malé stojací hodiny 1435·—XLVI. Chemické látky pomocné a chemické výrobky. Ostatní chemické pomocné látky a výrobky:614. Škrobová lepidla (dextrin, leiogomme, gommelina) a jiné náhražky klovatiny, výslovně nejmenované; maz, šlichta a podobná lepidla a apretury, obsahující škrob: a) lepek 450·— Poznámka. Lepek (vyjma lepek pšeničný) k výrobě polévkového koření na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením145·— b) škrobová lepidla (dextrin, leiogomme, gommelina) a jiné náhražky klovatiny, výslovně nejmenované; maz, šlichta a podobná lepidla a apretury, obsahující škrob200·— ex 622. Pomocné látky a výrobky chemické, výslovně nejmenované: metaldehyd pevný (pevné palivo „Meta“) 50·— XLVII. Pokosty, zboží barvířské, lékárnické a voňavkářské. Barvy:626. Barvy výslovně nejmenované 500·— Příloha B. Cla při dovozu na celní území švýcarské. Číslo švýcarského sazebníkuPojmenování zbožíCelní sazba fr. c.za qI. Poživatiny a nápoje.A. Obilí, kukuřice, rýže a luštěniny.Obilí, kukuřice, luštěniny, neloupané, nešrotované:3.— Oves—·604.— Ječmen—·6015.Slad1·50B. Ovoce a zelenina.26.Ovoce suché neb sušené, nezbavené pecek (ovoce peckovité)10·—Šťávy z plodů a z bobulí, šťávy z plodů zahuštěné do tuha, ovocná purré bez cukru s alkoholem nebo bez:ex 29b— malinová šťáva25·—Zelenina:— konservovaná:41.— — sušená, v otevřeném balení15·—— — v soli:ex 42b— — — jiná (než kapary a olivy: v sudech), též kyselé zelí, vyjma lanýže v sudech10·—ex 43b— — okurky, konservované v octě neb jinak, v nádobách všeho druhu ve váze přes 5 kg20·—C. Zboží osadnické a podobné výrobky.53.Chmel3·—ex 57.Čekankový kořen, sušený1·—Cukr:68b— krystalový; glykosa (cukr hroznový, cukr škrobový) pevný; kandis7·—68c— pilé8·—69.— homolový, v deskách, v hrubých kusech, odpadky rafinovaného cukru10·—70.— řezaný neb v jemném prášku13·—D. Poživatiny původu živočišného.Maso:— konservované:— — solené, uzené; slanina sušená:77a— — — šunka65·—77b— — — ostatní75·—E. Poživatiny jinde nejmenované.ex 103Malinová šťáva, s cukrem100·—G. Nápoje.ex 114aPivo v sudech s obsahem 2 hl a méně9·—II. Zvířata a živočišné látky; hnojiva a živočišné odpadky.A. Zvířata.za kusVoli:— s mléčnými zuby:136a— — jateční80·—136c— bez mléčných zubů100·—B. Živočišné látky a podobné výrobky jinde nejmenované.Peří do peřin:za q155a — surové, nedrané, v obalech hydraulicky lisovaných neb v jiných obalech ve váze 100 kg nebo více3·—155b— drané40·—III. Kůže a kožky, surové a činěné, kožené výrobky, obuv.Kůže a kožky na svršky obuvi všeho druhu (Oberleder):179.— teletiny činěné chromem, na líci barvené neb černěné a lícované (boxcalf)80·—Boty a trepky:195.— ze svrškové kůže telecí, koňské, kozlečí, kozí, ovčí a kůží s uměle vytlačeným lícem, s podšívkou nebo bez ní240·—199.— z kanavy, plsti, látky bavlněné, serže (lastings), sametu a plyše, vyjma z hedvábného sametu a plyše, s koženou podrážkou neb koženým obložením120·—V. Dříví.Dříví palivové, klestí, kůra stromová:221.— dříví listnatých stromů—·05224.— dřevěné uhlí—·30Dříví stavební a užitkové:— po délce řezané nebo štípané, též zcela otesané, jiné (než pražce) všeho druhu:236.— — z ostatních stromů listnatých (vyjma dubu)1·80237.— — ze stromů jehličnatých2·50264bSedadla (velká i malá) z ohýbaného dřeva bukového, nevycpaná53·—NB. ad 264 b. Podle tohoto čísla vyclívají se stojany na květiny, jakož i kuřácké stolky a stolky čajové a přípravné z ohýbaného dřeva bukového bez ohledu na rozměry, jestliže tento nábytek nemá povahy nábytku přepychového. Za nábytek přepychový se považuje nábytek zdobený, mosazný, zlacený, vykládaný, vyřezávaný, pokládaný dřevem cizokrajným, jakož i nábytek ve spojení s látkami textilními.271.Dřevěné výrobky všeho druhu, hotové, jinde nejmenované: jiné (než surové)40·—VI. Papír a výrobky grafického umění:A. Suroviny k výrobě papíru.Papírovina k výrobě papíru:— vyrobená chemickou cestou (celulosa a kaše ze slámy, alfy atd), mokrá nebo suchá:290.— — nebílená4·—291.— — bílená 5·—B. Papír a lepenka, nepotištěné.1. bez dalšího opracování po jejich zhotovení.294.Balící papíry, jinde v sazebníku nejmenované, též olejované15·—ex 299.Papír cigaretový vážící 25 gr nebo méně na 1 m2, v celých arších nebo ve svitcích o šířce 25 cm nebo více25·—2. s dalším opracováním po zhotovení.307cPapír pergamenový, pergaminový a jejich napodobeniny25·—VII. Přediva textilní a úplety; konfekce.A. Bavlna.Pokrývky (na postel, stůl atd.), přistřižené:378.— bez práce šité jehlou a prýmků, též s třásněmi zhotovenými tkaním nebo jednoduše vázanými150·—379.— s prýmky nebo s prací šitou jehlou.160·—NB. ad 379. Pokrývky s obrubou pouze šitou, neb s jednoduchým záhybem na krajích posuzují se jako pokrývky bez práce šité.NB. ad 378/379. Prádlo ložní, stolní a kuchyňské, bavlněné spadá dle své povahy do s. č. 378 nebo 379. S obrubou pouze šitou nebo s jednoduchým záhybem na okrajích vyclívá se podle čís. 378.B. Len, konopí, juta, ramie atd.Tkaniny z přediv textilních uvedených v s. č. 396:405.— z juty, surové, vykazující méně než 9 nití ve čtverci o straně 5 mm4·—za qTkaniny z přediv textilních, uvedených v s. č. 396 (pokračování):411a— vařené, v louhu močené, kremované, bílené clo tkanin surových zvýšené o 40%NB. ad saz. čís. 405/413. Pro vyclení tkanin, v nichž střídají se místa nehustá s hustými, jest směrodatný průměrný počet nití. Tento počet se zjistí odpočtem nití v útku a v osnově mezi 2 body, které se opakují pravidelně v útku a osnově ve vzoru tkaniny, přepočtením tohoto počtu nití v poměru na 5 mm šířky vzoru a sečtením výsledků pro osnovu a útek. Ve tkaninách z příze dvojpramenné neb skané, počítá se každá jednoduchá nit zvláště. Při stanovení konečného výsledku nebéře se ohled na zlomky.NB. ad saz. čís. 418. Tar. Pokrývky s obrubou pouze šitou neb s jednoduchým záhybem na okrajích jsou posuzovány jako pokrývky bez práce šité jehlou.NB. ad saz. čís. 417/418. Prádlo ložní, stolní a kuchyňské lněné spadá dle své povahy do saz. čís. 417 neb 418. S obrubou pouze šitou neb jednoduchým záhybem na okrajích posuzuje se dle čís. 417.426.Pytle50·—Rohožky a pokrývky z přediv uvedených pod čís. 396 též s olemovaným okrajem nebo třásněmi:430.— tkané: z juty75·—C. Hedvábí.Pokrývky (ložní, stolní atd,) hedvábné, z hedvábí odpadkového, umělého hedvábí, přistřižené:— bez práce šité jehlou a bez prýmků, též s třásněmi zhotovenými tkaním neb jednoduše vázanými:453a— — Pokrývky z pettenuzza, s osnovou bavlněnou80·—453b— — jiné300·—454.— s prýmky a prací šitou jehlou400·—NB. ad saz. čís. 454. Pokrývky s obrubou pouze šitou neb s jednoduchým záhybem na krajích, posuzují se jako pokrývky bez práce šité jehlou.D. Vlna.Vlněné tkaniny, bílené, barvené, potištěné, pestře tkané (tkaniny z příze mykané neb česané):474.— ve váze více než 300 g na m2190·—475a— zanella a serž na podšívky o šířce 138 až142 cm incl. ve váze 300 g neb méně na m260·—Pokrývky (ložní, stolní atd.) přistřižené:479.— bez práce šité jehlou a bez prýmků, též s třásněmi zhotovenými tkaním nebo jednoduše vázanými210·—480.— s prýmky neb prací šitou jehlou230·—NB. ad saz. čís. 480. Pokrývky s obrubou pouze šitou neb jednoduchým záhybem na krajích, posuzují se jako pokrývky bez práce šité jehlou.482bKoberce na podlahu, jiné než vyjmenované v saz. čís. 481 a 482a150·—F. Sláma, rákos, lýko, vrbové proutí, dřevěné loubky atd.513.Zboží košíkářské bez podstavce, z loupaného vrbového proutí, z dřevěných loubků, rákosu:surové neb mořené32·—H. Zboží konfekcionované.Prádlo bavlněné, lněné, ramiové atd.:530.— košile300·—531.— límce košilové, košilové vložky, náprsenky, manšety atd.250·—ex 579.Rukojeti k deštníkům, slunečníkům a holím, vyjma rukojeti z drahého kovu neb kovu pozlaceného neb postříbřeného10·—Vycházkové a jezdecké hole a bičíky, hole k deštníkům a slunečníkům:— s rukojetí z téže hmoty jako hůl:580a— — Hole k deštníkům a k slunečníkům, neokované10·—580b— — Vycházkové a jezdecké hole a bičíky50·—— s rukojetí z jiných hmot (vyjma s rukojetí z drahého kovu neb rukojetí pozlacenou neb postříbřenou):581c— — Vycházkové a jezdecké hole a bičíky100·—VIII. Minerální hmoty.Smirkové a karborundové výrobky:632b— jiné (než vyjmenované v saz. čís. 630/632a)25·—IX. Hlína a kamenina; hrnčířské zboží.A. Hlína.Dlaždice a obkládačky:— jednobarevné, hladké neb rýhované:656.— — surové neb nanášené; dlaždice3·—658.— — polévané, smaltované9·—B. Kamenina.674.Kanalisační součásti záchodové, z jemné kameniny neb porculánu, včetně výlevek a koupacích van:a — Výlevky a záchodové mísy, z pálené hlíny, kameniny neb porculánu, polévané neb smaltované zcela neb z části žluté barvy18·—b — ostatní30·—676.Zboží z jemné kameniny40·—C. Hrnčířské zboží.Hliněné zboží:678.— lomu bílého neb nažloutlého; parian, biskvit35·—680b— Porculán všeho druhu, jiný (než uvedený v saz. čís. 679 a 680 a)40·—X. Sklo.Surové sklo (lité sklo), jako skleněné tašky a skleněné cihly, dlaždice a obkládačky, t. zv. diamantové sklo:683.— přírodní barvy, hladké nebo vzorkované8·—NB. ad 683. Rýhované sklo posuzuje se jako vzorkované sklo.684.— barvené, matné, leštěné atd.10—685.— katedrální sklo jakéhokoliv zabarvení5—NB. ad saz. čís. 686. Tabulové sklo, přírodní barvy, tažené, bez mechanického opracování, vyclívá se podle tohoto sazebního čísla bez ohledu na velikost a sílu tabulí.Skleněné zboží a duté sklo:NB. ad saz. čís. 689.1. Optické sklo surové vyclívá se podle čís. 689 sazbou 2 fr. za q na průkaz o použití k účelům optickým.2. Sklo zvané „salinové“, bezbarvé, v tabulích, vyclívá se podle čís. 689 na průkaz o použití k výrobě hodinových sklíček.— ze skla černého, hnědého neb zeleného:691a— — láhve8·—NB. ad saz. čís. 691 a. Za láhve ve smyslu saz. čís. 691 a považuje se duté sklo, jež vykazuje obvyklý tvar vinných a pivních lahví.691b— — ostatní4·—— nebroušené neb jen s obroušeným dnem neb zabroušenou zátkou, nebo též opatřené známkou, jménem neb značkou, pokud nejsou ryté:692.— — z polobílého skla12·—NB. ad 692. Na značky cejchovní, včetně označení nutných k udání obsahu, nebere se zřetel při vyclení.693.— — z bezbarvého skla (bílého):a — — — konservové láhve, též broušené, nespojené s jinými hmotami15·—b — — — ostatní18·—— všeho druhu:— — broušené, ryté, barevné (z barveného skla), zlacené atd., též ve spojení s jinými hmotami, vyjma drahé kovy:ex 694b— — — hodinková sklíčka o průměru 52 mm a více75·—694c— — — jiná (než uvedená v saz. čís. 694a/b)40·—Skleněné zboží a duté sklo, druhů uvedených v saz. čís. 691/693:696.— v hrubých obalech ze dřeva, rákosu neb slámy12·—698.— s uzávěrkou (víkem, uzávěrkou mechanickou atd.) z nedrahého kovu, kameniny, porculánu atd.45·—XI. Kovy.A. Železo.Železniční materiál:737.— Nápravy, péra, kolové obruče, kola, kolovéhvězdice: hrubě opracované1·20Roury všeho druhu, jinde v sazebníku nejmenované, o vnitřním průměru menším než 40 cm:— surové, dehtem natřené, se základním nátěrem, též se vřezanými závity na koncích nebo opatřené hrdly:742.— — nenýtované1·—NB. ad 742. Dle tohoto čísla vyclívají se stožáry rourové pro vedení elektrická a osvětlení, surové, dehtované, nebo opatřené jednoduchým základním nátěrem, nenýtované, šrouby nespojené, též vyválcované z jednoho kusu, postupně se zúžující, též vrtané a opatřené zesilujícími prsténci.743.— — nýtované5·—744.— ostatní; příruby rour7·—Hřebíky, sekané, lisované, lité, kované:776.— jiné (než podkováky)25·—Zboží z kujné litiny, z lité ocele, z kujného železa, z ocele, v sazebníku jinde nejmenované: surové, odrhnuté, dehtované, opatřené základním nátěrem, váží-li kus:803.— 100 kg nebo více6·—804.— od 25 až 100 kg excl.9·—XII. Stroje, mechanická nářadí a vozidla.A. Stroje a mechanická nářadí.Součástky strojů, hrubě opracované, váží-li kus:879.— 500 kg a více z nekujné litiny (šedé litiny), 250 kg a více z lité ocele, 50 kg a více z kujného železa nebo ocele; dále bez omezení váhy: součástky kotlů hrubě opracované, z kujného železa nebo ocele nenýtované, neděrované pro nýtování; roury z kujného železa nebo ocele, vinuté ve spirálách neb hadovitě atd.1·20 880.— méně než 50 kg z kujného železa nebo ocele4·—Opracované součástky motorů hydraulických, parních strojů pevných, parních lokomobil, parních silničních válců, parních turbin, motorů plynových, petrolejových, benzinových, na horký vzduch, na stlačený vzduch, jakož i ostatních motorů a obráběcích strojů na kovy, váží-li kus:ex 895b— 2500 až 10.000 kg excl.20·—ex 896b— 500 až 2500 kg excl.20·—ex 897b— 100 až 500 kg excl.30·—ex 898b— méně než 100 kg35·—B. Vozidla.ex 910.Dětské kočárky a saně60·—XIV. Drogy, látky a výrobky chemické, barvy a pod. výrobky.A. Zboží farmaceutické a drogy; voňavkářské zboží.ex 968.Cukrový kulér15·—NB. ad saz. čís. 974 b. Podle čís. 974 b vyclívají se sazbou 20 frs za 1 q kompresy z bavlněných tkanin, obsahující léčivé bahno (bahno sirné ze zřídel thermálních), též balené v lepenkových krabicích, s návodem k použití, pro léčebné účely.978.Minerální vody, přírodní neb umělé4·—NB. ad saz. čís. 979. Léčivé bahno nemleté, nebalené pro drobný prodej, vyclívá se podle tohoto čísla sazbou 5 frs za 1 q.980.Zřídelní sole, sole pro koupele, slatinné sole, s udáním jejich léčivé působivosti neb bez něho: upravené pro drobný prodej nebo v dávkách10·—NB. ad saz. čís. 980. Podle čís. 980 vyclívají se kostky lisovaného léčebného bahna (bahno sirné ze vřídel thermálních), k účelům léčebným, též s návodem k použití.ex 981.Ovocné essence, spadající do čís. saz. 981100·—NB. ad saz. čís. 981. Do tohoto čísla spadají též essence, výtažky a barviva, sloužící k výrobě alkoholických nápojů, sucharů a cukrovinek.B. Látky a výrobky chemické k účelům průmyslovým.Pomocné látky připravené a organické výrobky:ex 1057.— Pivovarská smůla, na průkaz o použití k vysmolování pivních sudů5·—C. Barvy.Barvy chemické, suché, v kusech nebo v prášku, neupravené:1104a— Zinková běloba, zinkolit2·—XV. Zboží jinde nejmenované.Drobné zboží kovové (quincaillerie) a galanterní všeho druhu, v sazebníku jinde nejmenované:1145.— jiné (než spadající do saz. čís. 1144) všeho druhu; drobné zboží (mercerie) jinde v sazebníku nejmenované100·—1146.Nepravá bižuterie, t. j. ozdobné předměty všeho druhu, pokud nejsou z drahých kovů, drahých kamenů, perel nebo pravých korálů:a nepravá bižuterie ze skla, též zasazená do obecných kovů: nepozlacená, nepostříbřená200·—b — ostatní370·—1155bTužky černé a barevné, zasazené do dřeva nebo papíru; kreslicí křídy, nejmenované v čís. 1155 a50·— Příloha C. Dodatečné ustanovení. K článku 2. Jestliže za mimořádných okolností jedna smluvní strana by pokládala za nutné zachovati nebo zavésti pro některé druhy zboží zákazy nebo omezení dovozu nebo vývozu, dohodne se v tomto ohledu s druhou stranou, pokud by nebylo dřívější dohody. K článku 5. Švýcarsko nebude požadovati výhody poskytnuté Československou republikou Polsku v čl. XVII. obchodní úmluvy uzavřené mezi Československou republikou a Polskem dne 23. dubna 1925, ani kdyby Československá republika poskytla tytéž výhody jinému státu sousednímu. Jest shoda v tom, že nakládání dle zásady nejvyšších výhod nevztahuje se na otázky tarifní v železniční dopravě. K článku 7. Za účelem zajištění totožnosti zboží budou se navzájem uznávati úřední rozpoznávací značky připojené při výstupu z jedné země na zboží, na které byl dán volný list nebo které jest předmětem záznamního řízení. Celní úřady obou zemí mají právo připojiti k nim ještě své zvláštní značky, pokládají-li to za nutné. Puncování vzorků zboží z drahých kovů (zboží klenotnické, zlatnické a hodinářské atd.) v dovozní zemi není povinné; tím však nejsou dotčena opatření nutná, aby se zabezpečilo předložení vzorků k puncování, nebyly-li by zpět vyvezeny v předepsané lhůtě. V případech uvedených v bodech 2 až 7 článku 7., může se zpětný vývoz nebo zpětný dovoz provésti také přes jiný celní úřad, než přes který zboží bylo dovezeno nebo vyvezeno. Celní úřad, přes který se provádí zpětný vývoz, bude oprávněn, aby sám vrátil dávky a poplatky zaplacené prozatímně nebo aby učinil nutná opatření k osvobození dovozce od jeho záruky, byly-li tyto dávky a poplatky pouze zaručeny. K článku 10. Pokud jde o ustanovení rozhodce, sjednalo se toto: Obě smluvní strany dohodnou se o osobě rozhodcově ve lhůtě dvou měsíců po předání žádosti o rozhodčí řízení. Rozhodce nemůže ani býti příslušníkem jednoho z obou států, ani bydleti na jejich území, ani býti ve vztahu závislosti nebo v jiném podobném poměru k jednomu z obou států, ani býti členem jiného rozhodčího soudu, který se týká jednoho z obou států. Nedohodnou-li se obě smluvní strany o rozhodci ve lhůtě dvou měsíců, svěří se jeho ustanovení předsedovi správní rady stálého rozhodčího soudu v Haagu. K příloze A. (Cla při dovozu do československého celního území.) K s. č. 37. — Jablka a hrušky, jež zabaleny jsou v několikerém obalu, kde tedy v nádobě každý jednotlivý kus jest ještě zvlášť zabalen nebo mezi ovoce jsou vloženy vrstvy z papírové nebo dřevité vlny, vaty, hoblovaček a pod., pokládají se za jemné stolní ovoce. K s. č. 64—67. — Plemenný dobytek ras uvedených v příloze A vyclí se v dovozu s celní výhodou, předloží-li dovozce předepsané osvědčení příslušné čsl. zemědělské rady příp. zemědělského referátu civilní správy Podkarpatské Rusi, potvrzené nálezem čsl. úředního zvěrolékaře pověřeného zvěrolékařskou prohlídkou při dovozu, že jde v souhlase s údaji příslušného švýcarského dobytčího pasu o dovoz plemenného dobytka ras uvedených v osvědčení. K s. č. 81. — Při odbavování zahradnického vosku zůstává obsah alkoholu až do 8 procent váhy bez povšimnutí. Dle smluvní sazby vyclívá se zahradnický vosk i v malém balení. K s. č. 101. — Zvýší-li se clo saz. čísla 101 (tuky a směsi tuků, výslovně nejmenované), nebude nová celní sazba převyšovati 25 Kč za 100 kg. K s. č. 114. — Biskuity, suchary a kakes, též s přísadou cukru, požívají smluvního cla 735 Kč. K s. č. 119. — 1. Označení „Emmental“, „Gruyère“ a „Saanen“ neudávají místo výroby, nýbrž způsob švýcarské výroby. Smluvní clo přiznává se tudíž všem sýrům vyrobeným tímto způsobem, bez ohledu na to, ve které švýcarské krajině byly vyrobeny. 2. Poskytne-li Československá republika některému třetímu státu pro některý jiný druh sýrů saz. pol. 119 a) příp. 119 b) nižší clo, než jest stanoveno v příloze A pro švýcarské druhy sýrů saz. pol. 119 a) příp. 119 b), bude stejného cla použito též na švýcarské druhy sýrů, jmenované v příloze A v saz. pol. 119 a) příp. 119 b). 3. K jemným stolním sýrům patří kromě sýrů, jež podle jich jakosti patří k jemným sýrům, též všecky sýry, které se dovážejí v malých bedničkách, krabičkách, škatulkách, ve staniolu, papíru a pod.; tyto vnitřní obaly (krabičky, škatulky atd.) vyclívají se se zbožím. Sýry vyjmenované v příloze A v saz. čís. 119, v bochnících, vyclívají se podle saz. pol. 119 b) za sazbu 210 Kč. 4. Pod označením „švýcarský ementálský“, „originální ementálský“, „originální švýcarský sýr“, „švýcarský sýr v krabicích“, může býti v Československé republice prodáván nebo jinak do obchodu uváděn jen takový sýr, který byl ve Švýcarsku vyroben. Vůbec jest u všech druhů sýra, jenž nebyl ve Švýcarsku vyroben, zakázáno připojovati k označením „Emmental“, „Gruyère“, „Sbrinz“, udávajícím způsob výroby, jakákoli pojmenování vzbuzující dojem, že dotyčný sýr byl vyroben ve Švýcarsku. K s. č. 132. — Jako glarnský bylinný sýr (zvaný také „Schabzieger“) rozumí se hubený sýr s přísadou pískavice (melilotus coerulea). Při vyclívání glarnského bylinného sýru nepřihlíží se na případný přídavek másla až do 40 procent váhy. K s. č. 131 a 132. — Výživné moučky, též s přísadou cukru, požívají smluvního cla 480 Kč. Kondensované a sušené mléko, též s přísadou cukru, požívají smluvního cla 200 Kč, 150 Kč nebo 320 Kč. Při vyclívání kondensovaného mléka v cihlách nehledí se na ochranný povlak z kakaového másla nebo z jiných rostlinných tuků v síle nepřesahující 1 mm. K s. č. 162. — Je shoda v tom, že osvobození od cla poskytuje se jak pro přírodní indigo tak i pro syntetické indigo téhož chemického složení jako přírodní indigo (indomodř) na dobu trvání této smlouvy, nejvýše však na dobu tří let. Pro bezcelné odbavení musí býti zásilky syntetického indiga doprovázeny osvědčením továrny podle níže uvedeného vzoru o tom, že indomodř jest bez přísady jiných látek. Celní správě československé jest vyhraženo přezkoušeti správnost takovýchto osvědčení. Osvědčení. K s. č. 163. — Jako tekuté výtažky odbavují se extrakty mající hustotu menší než 35° Baumé. Přírodní tekuté výtažky barvířské, připravené s přísadou mořidel k potřebě v textilním tiskařství a barvířství, patří jen tenkráte do saz. pol. 163 a), jestliže obsah popele v sušině nečiní více než 25%; barvířské výtažky s větším obsahem popele nutno vyclívati podle č. 626. K s. č. 183, 184, 185 a 186. — Jako surová bavlněná příze vyclívá se bavlněná příze opálená plynem, jakož i příze pařená, pokud jinak zachovala ráz příze surové. K poznámce za s. č. 192. — Tkaniny tkané plochým stehem (též barvené, potištěné nebo pestře tkané, bez ohledu na povahu a jemnost příze použité k jich výrobě) jsou tkaniny protkávané (brožované) se vzorky podobnými výšivkám, jichž obrazcová útková nit leží uvnitř hranic vetkaných obrazců nejméně na jedné straně zcela a na druhé straně částečně volně. Tyto tkaniny rozeznávají se od výšivek tím, že u nich zasahuje obrazcová útková nit, kdykoliv se vzorek opakuje, vždy přesně tytéž niti základní tkaniny a jeví se jimi vázána na způsob tkanin, čehož u výšivek není. Tkaniny tkané plochým stehem vyclí se však na žádost dovozce podle povahy základní tkaniny v případě, že výše příslušného cla jest nižší, nežli při použití cla 2600 Kč za 100 kg, za podmínky, že obrazcová útková nit byla předem z ústřižku potřebného k zjištění váhy této základní tkaniny odstraněna. U tkanin tkaných plochým stehem zhotovených o dvojnásobné šířce, jež při úpravě na kusy se rozpůlí po délce, nepřihlíží se při vyclívání k jednoduché ochranné obrubě (zapošití) na okrajích povstalých rozpůlením látky, zamezující roztřepení tkaniny. K s. č. 199, 215, 254 a 260. — Při vyclívání úpletů na klobouky nepřihlíží se k tomu, zda jest více proužků k sobě našito k vytvoření úpletů, ani ke spojení s kovovými vlákny. K s. č. 215. — Při vyclívání úpletů na klobouky nepřihlíží se k nepatrnému příměsku jiných textilních přediv, t. j. do výše nepřesahující 8%. K s. č. 250 a 256. — Bude-li pro celohedvábné nebo polohedvábné tkaniny hladké (nefasonované) poskytnuta větší celní výhoda než pro tkaniny fasonované, budou považovány za hladké tkaniny ony, které nezávisle na tom, zda jsou jednobarevné, po délce nebo na příč pruhované nebo kostkované, ukazují ve vazbě jednotný a pravidelný povrch, zhotovený tím, že se osnovní a útkové niti kříží a že se toto křížení opakuje vždy po určitém a omezeném počtu nití. Toto zboží může býti vyrobeno současným použitím více nitěnic. Byla-li by pro polohedvábné tkaniny hladké s. č. 256 přiznána větší celní výhoda, nežli pro polohedvábné tkaniny fasonované, dlužno polohedvábné tkaniny i fasonované, váží-li čtvereční metr více než 200 gramů, vyclívati podle cla na tkaniny hladké. K s. č. 253 a 259. — Za celohedvábné nebo polohedvábné, nefasonované (hladké) stuhové zboží uznává se takové stuhové zboží, které nezávisle na tom, zda jest jednobarevné, po délce nebo na příč pruhované nebo kostkované, ukazuje ve vazbě jednotný a pravidelný povrch, zhotovený tím, že se osnovní a útkové niti kříží a že se toto křížení opakuje vždy po určitém a omezeném počtu nití. Toto zboží může býti vyrobeno současným použitím více nitěnic. K s. č. 281. — Při vyclívání úpletů na klobouky nepřihlíží se k tomu, zda jest více proužků k sobě našito k vytvoření úpletů. K s. č. 295. — Jako tapety „tekko“ a „salubra“ vyclívají se dle s. č. 295 též jiné tapety z papíru, na př. „targos“ a „matho“. K s. č. 428. — Ve smluvním styku odbavuje se beze cla též ferrosilicium s obsahem 30 až 49% křemíku (silicia). K s. č. 497. — Podle saz. pol. 497 b) vyclívá se měděný drát s povlakem acetylcelulosy, též pro účely elektrické. K s. č. 520. — Hliníkové listy (folie) patří do položky a) s. č. 520 jedině tehdy, nebyly-li zušlechtěny. K všeobecným poznámkám k sazební třídě XXII. až XXVI. a ke všeobecným poznámkám k sazební třídě XXXVIII. — Pro výpočet přirážek stanovených ve všeobecných poznámkách k sazební třídě XXII. až XXVI. a ve všeobecných poznámkách k sazební třídě XXXVIII. jest vzíti za základ nejvýhodnější clo přicházející v úvahu pro dotyčné zboží. K s. č. 532 a 533. — Zvýší-li se clo saz. čís. 532 (stroje na přípravu a zpracování bavlny, jakož i bavlnářské stroje spřádací a skací, pokud nepatří do následujícího čísla) a 533 (stroje na přípravu a zpracování, jakož i stroje spřádací a skací ku předení odpadků a mykané příze z bavlny a vlny), nebudou nové celní sazby převyšovati 90 Kč za 100 kg. K s. č. 534. — Pro celní výhodu stanovenou na hedvábnické stavy a hedvábnické snovací stroje nutno při dovozu při šetření ostatních předpisů prokázati celnímu úřadu účel upotřebení stavů a snovacích strojů, jakož i okolnost, že továrna, pro niž jsou tyto stroje určeny, zpracovává hedvábí, předepsaným potvrzením příslušné obchodní a živnostenské komory. K s. č. 538. — Pro celní výhodu stanovenou na kompresory pro zařízení chladicí a pro zařízení na výrobu ledu příp. pro válcové stroje na výrobu čokolády a pro keramický průmysl vyžaduje se při šetření ostatních předpisů dodatečná celní prohlídka, t. j. zjištění, že dotyčné stroje sestavené v závodě odběratelově ve stavu k provozu způsobilém skutečně slouží k udanému účelu upotřebení. Pokud jde o kompresory pro zařízení chladicí a pro zařízení na výrobu ledu, upouští se od této dodatečné prohlídky, nepřesahuje-li úhrnná váha celého dovezeného zařízení 2 q, případně včetně váhy elektromotoru namontovaného k dotyčnému zařízení. Pro celní výhodu stanovenou na mísicí, hnětací a šlehací stroje pro pekárny a cukrárny nutno při dovozu při šetření ostatních předpisů prokázati celnímu úřadu účel upotřebení dotyčných strojů předepsaným potvrzením příslušné obchodní a živnostenské komory. Vysvětlivka k saz. třídě XL. — Při odběru strojů a přístrojů této třídy, které požívají podle přílohy A při dovozu, jsou-li určeny pro určité upotřebení sníženého cla, musí obchodníci zaplatiti clo připadající na dotyčný stroj nebo přístroj bez ohledu na celní slevu. Prokáže-li obchodník ve lhůtě jednoho roku, při šetření ostatních předpisů, že stroj nebo přístroj byl skutečně dodán pro upotřebení, na němž závisí celní sleva, vrátí se rozdíl mezi clem zaplaceným a clem sníženým. K s. č. 543. — Jako elektrické přístroje vařicí a topné připouštějí se všechny elektrické přístroje a elektrická zařízení používané v domácnosti a v živnostech k vaření, pečení, smažení, vření, vytápění, na př.: sporáky, vařiče, pece na smažení a pečení, rožně, pařáky a jiná zařízení k vaření, smažení nebo k pečení, hrnce k vaření a jiné nádobí k vaření (konve a konvice k vaření vody, kávy, mléka, čaje atd.), přístroje na vaření vajec a smažení chleba, kotlíky k vaření, ohřívadla, ohřívací stoly a skříně, žehličky, přístroje na ohřívání vody a nádrže na udržování horké vody, vytápěcí tělesa elektrická všeho druhu včetně vytápěcích těles vyzařujících, kachlových kamen, jakož i ostatní topná zařízení, jako vytápěcí roury atd. Ke třídě XLI. — Jest shoda v tom, že celní sazby stanovené v této smlouvě na zboží této třídy neplatí pro přístroje Roentgenovy, jakož i ostatní elektrolékařské přístroje a pomocné nářadí. K s. č. 585 a 586. — Hodinky a pouzdra k hodinkám, pouze se zlacenou korunkou, obloučkem nebo jinými podobnými částečkami, nepokládají se za zlaté hodinky nebo za zlatá pouzdra k hodinkám. Hodinky a pouzdra k hodinkám zlatem galonované nebo platované vyclívají se jako zlacené hodinky nebo zlacená pouzdra k hodinkám. K s. č. 585 a 587. — Sníží-li se autonomně nebo smluvně dnešní clo 4·90 Kč s. č. 587 (hodinkové stroje), dozná clo s. č. 585 stejného snížení. K s. č. 589. — Malými stojacími hodinami jsou malé stojací hodiny s ciferníkem, jehož největší průměr nepřevyšuje 10 cm. Ke třídě XLIII a k s. č. 585 a 586. — Zboží z bílého zlata (slitin zlata s niklem, mědí, zinkem, paladiem, hliníkem, stříbrem, cínem nebo s jinými kovy) vyclívá se jako zboží ze zlata. K s. č. 614. — Směsi lepku s nepatrnou příměsí fosforečnanu sodného a santalového dřeva vyclívají se podle saz. pol. 614 a). Podle poznámky k saz. pol. 614 a) mohou býti vyclívány též směsi lepku (vyjma lepku pšeničného) s nepatrnou příměsí fosforečnanu sodného a santalového dřeva. K s. č. 622. — Metaldehyd pevný (pevné palivo „Meta“) vyclívá se smluvní celní sazbou 50 Kč i v balení pro drobný prodej. K s. č. 625. — Podle s. č. 625 vyclívají se též dehtová barviva s přísadou kuchyňské soli, Glauberovy soli nebo dextrinu až do 50%. Československá republika se zavazuje, že nebude po dobu trvání této smlouvy, nejvýše však po dobu dvou let vybírati cla při dovozu basických dehtových barviv. Za účelem cla prostého odbavení musí býti zásilky basických dehtových barviv doprovázeny osvědčením vyrábějící továrny podle tohoto vzoru: Osvědčení. K příloze B. (Dovozní cla na celním území švýcarském.) 1. K pol. 53 (chmel). Pod názvem „Československý chmel“, zvláště pak pod pojmenováním „Český chmel“ (,Žatecký chmel“, „Roudnický chmel“, „Ouštěcký chmel“, „Dubský chmel“), „Moravský chmel“ („Tršický chmel“), smí se uváděti ve Švýcarsku do oběhu jen chmel známkovaný a provázený ověřovací listinou některé veřejné československé známkovny podle zákonitých předpisů o označování původu chmele, platných v Československé republice. Mimo to musí býti takový chmel v původním plnění, to jest v obalu, opatřeném označením původu, pečetí a plombou, podle zmíněných československých předpisů. 2. Ve smlouvě stanovená cla saz. čís. 4 (ječmen nešrotovaný, neloupaný), 15 (slad), 53 (chmel) a ex 114 a (pivo v sudech s obsahem 2 hl a méně) švýcarského celního tarifu ponechávají Švýcarsku plně možnost eventuelní zdanění piva prováděti také v tom způsobu, že by se vybíraly celní přirážky při dovozu piva a surovin k výrobě piva určených. Tyto celní přirážky byly by vzájemně patřičně odstupňovány při předpokladu, že se ze 133 kg ječmene vyrobí 100 kg sladu a že k výrobě 1 hl piva jest zapotřebí 18 kg sladu. 3. Pod označením, v němž slovo „Pilsen“ (Plzeň) jest uváděno v jakékoliv formě nebo spojení, může býti dáváno do obchodu nebo čepováno ve Švýcarsku jen pivo, které bylo vyrobeno v městě Plzni (Pilsen) v Čechách. PROZKOUMAVŠE TUTO SMLOUVU JAKOŽ I PŘÍLOHY A, B, C A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 24. ČERVNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO SEDMÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. L. S. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny v Bernu dne 27. června 1927, takže smlouva nabyla dle čl. 11. mezinárodní působnosti dnem 12. července 1927. Dr. Beneš v. r.

Obchodní smlouva mezi republikou Československou a Švýcarskem.

95/1927 Sb.

119. Obchodní a plavební úmluva mezi Československem a Finskem. JMÉNEM ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY. JMÉNEM ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY, A REPUBLIKY FINSKÉ BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA SE ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM: (Překlad.) Obchodní a plavební úmluva mezi Československem a Finskem. President republiky Československé s jedné strany a president republiky Finské s druhé strany, v souhlasném přání podporovati a rozvíjeti obchodní styky mezi oběma zeměmi, rozhodli se uzavříti obchodní a plavební úmluvu a jmenovali k tomu cíli svými plnomocníky: President republiky Československé: p. Jana Brože, legačního radu v ministerstvu zahraničních věcí; President republiky Finské: p. Väinö Voionmaa, ministra zahraničních věcí; kteříž předloživše své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích: Článek 1. S příslušníky každé ze smluvních stran bude se nakládati na území druhé strany v každém ohledu jako s příslušníky státu požívajícího nejvyšších výhod. Nemohou býti postiženi daněmi, poplatky nebo dávkami jakéhokoliv pojmenování nebo druhu tíživěji než příslušníci domácí. Článek 2. S akciovými společnostmi, družstvy a jinými společnostmi hospodářské povahy, jež mají své společenské sídlo na území jedné ze smluvních stran a které podle zákonů této strany jsou tam po právu ustaveny, bude se nakládati na území druhé strany, s podmínkou, že budou zachovávány všechny formality stanovené zákony, v každém ohledu jako s obdobnými společnostmi státu požívajícího nejvyšších výhod, při čemž se rozumí, že připuštění takových společností k provozování jejich obchodu a živnosti na území druhé strany zůstává podřízeno zvláštním zákonům a nařízením tam platným. Daně, poplatky nebo dávky jakéhokoliv pojmenování nemohou tyto společnosti postihnouti tíživěji než vyjmenované společnosti a družstva domácí. Článek 3. Příslušníci nebo společnosti a družstva jedné smluvní strany, kteří mají své sídlo na území druhé strany, mohou tam býti podrobeni daním, poplatkům a dávkám, zmíněným v čl. 1. a 2., buď pouze ze jmění, jež jest v zemi, kde tyto daně, poplatky a dávky jsou zavedeny, nebo z obchodu či živnosti, jimi tam provozovaných, nebo z jakéhokoliv příjmu, kterého tam nabývají. Článek 4. Jestliže příslušníci finští, kteří nejsou usídleni v Československu, nebo společnosti a družstva finská se věnují vývozu z Finska do Československa, nebudou podrobeni v Československu, pokud tam nebudou míti závody, daním z výtěžku plynoucího z tohoto vývozu. Jestliže provozují svůj obchod nebo živnost úplně neb z části v Československu, může se tam zdaniti pouze část výtěžku plynoucího z obchodů uskutečněných v Československu. Stejně se bude postupovati při vývozu do Finska, který je prováděn československými příslušníky, společnostmi a družstvy. Článek 5. Vnitřní dávky vybírané na účet státu, obcí nebo korporací, které zatěžují nebo budou zatěžovati těžbu, výrobu nebo spotřebu zboží na území jedné smluvní strany, nepostihnou z žádného důvodu výrobků druhé strany ani více ani tíživěji než domácí výrobky téhož druhu. Článek 6. Kupci, továrníci a jiní obchodníci jedné smluvní strany, kteří prokáží předložením své obchodní legitimace, vydané příslušnými úřady svého státu, že jsou tam oprávněni provozovati svůj obchod nebo svoji živnost a že tam platí poplatky a daně zákony předepsané, budou míti právo, podrobí-li se zákonům a nařízením platným v obou zemích, uzavírati buď osobně nebo svými cestujícími koupě na území druhé smluvní strany u obchodníků neb výrobců nebo ve veřejných prodejnách. Budou moci přijímati zakázky též podle modelů a vzorků u obchodníků neb jiných osob, které pro svůj obchod nebo svou živnost používají zboží odpovídajícího zboží nabízenému. Vybírá-li jedna smluvní strana zvláštní poplatky nebo dávky, může druhá strana učiniti obdobná opatření, aby se sjednala vzájemnost. Českoslovenští a finští obchodní cestující, opatření legitimací odpovídající vzoru schválenému společnou dohodou smluvních stran a vydanou úřady jejich příslušné země, budou míti vzájemné právo míti s sebou vzorky a modely, nikoliv však zboží. Smluvní strany si sdělí, které úřady jsou oprávněny vydávati legitimace jakož i předpisy, jimiž mají se říditi obchodní cestující při svých obchodech. Zboží, dovážené jako vzorky k výše zmíněným účelům, bude se připouštěti v obou zemích dočasně bezcelně v souhlase s celními předpisy a formalitami stanovenými k zajištění jich zpětného vývozu nebo zaplacení cla předepsaného pro případ, že by zboží nebylo zpět vyvezeno ve lhůtě stanovené příslušnými zákony nebo nařízeními. Toto oprávnění nevztahuje se však na zboží, jež vzhledem ku svému množství nebo hodnotě nemůže se považovati za vzorky nebo jehož totožnost vzhledem k jeho povaze nemohla by se zjistiti při zpětném vývozu. Právo rozhodovati, má-li se propustiti některý vzorek bezcelně, patří výlučně ve všech případech příslušným úřadům dovozní země. Dovozní a vývozní omezení platná v obou zemích nemění se hořejšími ustanoveními. Předloží-li se vzorky nebo modely před uplynutím stanovené lhůty příslušnému celnímu úřadu, aby byly opět vyvezeny, jest povinností tohoto úřadu zjistiti, zda předložené zboží jest skutečně ono, pro které bylo vydáno povolení k dočasnému bezcelnému dovozu. Není-li žádné pochybnosti v tomto směru, potvrdí úřad opětný vývoz a vrátí obnos složený na clo. Zjistí-li se, že vzorky nebo modely nebyly zpět vyvezeny před uplynutím stanovené lhůty, připadne obnos složený na clo státní pokladně. Mimo značky, které jsou úředně připojeny, v zemi vývozu, aby zaručily totožnost vzorků nebo modelů, mohou celní úředníci dovozní země dáti připojiti dodatečné značky, pokládají-li to za nutné. Hořejší ustanovení nevztahují se na osoby provozující kočovná zaměstnání, na podomní obchod, jakož i na vyhledávání zakázek u osob neprovozujících ani živnosti ani obchodu, při čemž si obě smluvní strany vyhrazují v tomto ohledu úplnou volnost svého zákonodárství. Článek 7. Pokud jde o cla a dovozní dávky, jakož i veškeré příplatky, součinitele nebo zvýšení, ať se nazývají jakkoliv, jež jsou nebo budou vybírány při dovozu zboží, každá smluvní strana se zavazuje, že plodiny neb výrobky strany druhé budou požívati bezpodmínečně a bezvýhradně všech výhod nebo osvobození, jež poskytla nebo poskytne podobným výrobkům třetí mocnosti. Plodiny neb výrobky vyvážené z území jedné smluvní strany na území strany druhé budou požívati nejvyšších výhod, pokud jde o vývozní cla a dávky, jež jsou právě v platnosti neb mohly by býti pro příště stanoveny. Článek 8. Bez újmy ustanovení článku 7., československé zboží, plodiny nebo výrobky, vyjmenované v přiloženém seznamu A, budou při dovozu do Finska požívati procentních slev, vyznačených ve zmíněném seznamu, procentních slev, které se budou vztahovati na všechny přirážky neb zvyšovací součinitele, jež jsou právě v platnosti nebo které by mohly platiti v budoucnu. Finské zboží, plodiny nebo výrobky, vyjmenované v přiloženém seznamu B, budou při dovozu do Československa požívati procentních slev vyznačených ve zmíněném seznamu, procentních slev, které se budou vztahovati na sazby československého celního sazebníku, včetně součinitelů a zvýšení tam stanovených, které právě jsou nebo v budoucnosti budou v platnosti. Článek 9. Mezi územími obou smluvních stran bude vzájemná volnost obchodu a plavby. Smluvní strany si však vyhrazují zakázati neb omeziti dovoz a vývoz, pokud tyto zákazy neb omezení budou platiti současně vůči všem jiným zemím stejně postaveným, a to v těchto případech: 1. z důvodů veřejné bezpečnosti; 2. z důvodů veřejného zdravotnictví (počítajíc v to i zvláštní řízení o vínech a alkoholických nápojích ve Finsku) nebo aby se zajistila ochrana zvířat a rostlin proti nemocím nebo příživníkům; 3. pro semena, která vzhledem k jejich původu nemohou rozvinouti klíčivost v zemi dovozu; 4. pro válečné zásobování za mimořádných okolností; 5. aby bylo lze rozšířiti na cizí zboží zákazy neb omezení, jež jsou nebo snad budou později ustanovena vnitřním zákonodárstvím na výrobu, provoz, spotřebu anebo dopravu téhož zboží domácího uvnitř země; 6. pro předměty státního monopolu. Uznaly-li by smluvní strany v důsledku mimořádných okolností za nutné zachovati nebo zavésti pro některé zboží zákazy neb omezení dovozu nebo vývozu, zavazují se vstoupiti v jednání, aby uvedená opatření byla upravena co nejpříznivěji pro druhou stranu. Rozumí se, že každé zrušení a každé zmírnění zákazu neb omezení poskytnuté jednou smluvní stranou, byť i dočasně, pro jakékoliv zboží, platilo by okamžitě a bezpodmínečně i pro totéž nebo podobné zboží druhé smluvní strany. Článek 10. Aby se vyhradily výhody předchozích ustanovení výrobkům pocházejícím z jejich zemí, mohou smluvní strany žádati, aby výrobky a zboží dovážené na jejich území byly doprovázeny osvědčením o původu, vydaným příslušnými úřady země původu. Pokud jde o podrobné náležitosti, týkající se formy, obsahu a užívání osvědčení o původu, zaručují si obě smluvní strany vzájemně nakládání dle zásady nejvyšších výhod. Článek 11. Pokud jde o průvoz, budou obě smluvní strany používati ve svých vzájemných stycích ustanovení barcelonské úmluvy a statutu o svobodě transitu ze dne 20. dubna 1921. Článek 12. Při přepravě železniční a jiné veřejné přepravě bude se nakládati, pokud jde o stejné trati a stejný směr, se zbožím druhé smluvní strany v každém ohledu tak příznivě jako s podobným zbožím domácím, zejména co se týče vypravení, přepravy a přepravních poplatků. Článek 13. Československé lodi a jejich náklady budou požívati ve Finsku a lodi finské a jejich náklady v Československu v každém ohledu téhož zacházení jako lodi a náklady státu požívajícího nejvyšších výhod. Lodi a náklad jedné ze smluvních stran nebudou podrobeny na území druhé strany dávkám, poplatkům nebo daním jiným nebo vyšším než lodi domácí a jejich náklady. Z tohoto ustanovení se činí výjimka ohledně práva pobřežní plavby a výhod, jež jsou nebo budou poskytnuty domácímu rybolovu a jeho výrobkům. Článek 14. Obě smluvní strany přiznávají si vzájemně právo jmenovati konsulární zástupce ve všech přístavech, městech a místech druhé strany, kam konsulární zástupcové každé jiné země jsou připouštěni. Konsulární zástupcové obou smluvních stran, jakmile obdrží exequatur od vlády země, v níž mají své sídlo, budou požívati s podmínkou vzájemnosti na území druhé strany všech výhrad, práv, svobod, poct a výsad a téže pravomoci, jež jsou nebo budou přiznány konsulárním zástupcům téže třídy třetí mocnosti, při čemž se však rozumí, že žádná smluvní strana nebude moci žádati v důsledku tohoto ustanovení výhrad, práv, svobod, poct a výsad širších, než které sama poskytla konsulárním zástupcům druhé smluvní strany. Článek 15. Smluvní strany budou blahovolně zkoumati otázku nakládání s dělníky jedné smluvní strany na území druhé strany za tím účelem, aby zvláštními úmluvami zajistily navzájem těmto dělníkům co možná nejpříznivější nakládání, pokud jde o sociální pojištění a ochranu dělníků. Článek 16. Na základě ustanovení této úmluvy nemohou smluvní strany žádati: Zvláštní výhody, jež jsou nebo budou poskytnuty později sousedním státům k usnadnění místního pohraničního styku; zvláštní výhody, vyplývající z celní unie. Československá republika nemůže dále žádati: Výhody, jež jsou nebo budou poskytnuty Finskem Estonsku, a to dotud, pokud tyto výhody nebudou poskytnuty některému jinému státu; výhody, které Finsko poskytlo nebo poskytne Švédsku, pokud jde o plavbu severně od 58° severní šířky; výhody, které Finsko poskytlo nebo poskytne Rusku, pokud jde o rybolov a lov tuleňů. Článek 17. Tato úmluva bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny co nejdříve ve Varšavě. Vstoupí v platnost patnáctého dne po výměně ratifikací. Avšak obě vlády mohou se dohodnouti o jejím dřívějším uvedení v účinnost, jestliže jejich příslušná zákonodárství je k tomu opravňují. Tato úmluva zůstane závaznou po dobu jednoho roku ode dne, kdy nabude působnosti. Po uplynutí této lhůty bude se mlčky prodlužovati a zůstane v účinnosti ještě tři měsíce ode dne výpovědi dané jednou smluvní stranou. Čemuž na svědomí plnomocníci podepsali tuto úmluvu a připojili k ní svoji pečeť. Dáno dvojmo, v Helsinkách dne 2. března roku tisícíhodevítistéhodvacátéhosedmého. L. S. JAN BROŽ v. r. L. S. VÄINÖ VOIONMAA v. r. Seznam A. Výrobky československé, na něž se snižují dovozní sazby finské podle této úmluvy. Číslo finského tarifuPojmenování zbožíSleva v % Konservy v krabicích neprodyšně uzavřených:ex 147.Ovoce stolní a bobule, zelenina a houby jedlé různých druhů 75%Koberce:270. na způsob plyše, nevázané, nerozstříhané nebo rozstříhané75% Tkaniny nejmenované:280.polohedvábné 80%Stuhy, šňůry a zboží prýmkářské:281.z bavlny atd.: z plyše a aksamitu75% 286.polohedvábné75%Zboží stávkové polohedvábné:301.jiné druhy 75%Kožené zboží:474.obuv: obrácená, jiné druhy25%475.— z lakované kůže 50%479.Kožené rukavice, též s částmi z tkanin, zvlášť nejmenované50%Zboží jinam nezařazené:945.bižuterie80% Seznam B. Výrobky finské, na něž se snižují dovozní sazby československé podle této úmluvy. Číslo čsl. sazebníkuPojmenování zbožíSleva v %ex 121.Ryby výslovně nejmenované, nasolené, uzené, sušené:ex b) jiné:uzené šproty33%ex 128.Konservy rybí, masové a korýšové:rybí konservy50%ex 131.Poživatiny v krabicích, lahvích a pod. nádobách neprodyšně uzavřené (vyjma jmenované pod čís. 114, 126 a 127):ryby v oleji62½%rybí konservy50%ex 351.Dyhy, jakož i desky ze skližených dyh:a) nevykládané:1. surové40%ex 356.Zboží výslovně nejmenované z obyčejného dřeva, též hoblované (hladce nebo profilovaně), zhruba osoustruhované nebo zhruba vyřezávané, též zklížené, spárované nebo jiným způsobem sestavené:ex a) surové, nespojené s jinými hmotami:ex 1. z měkkého dřeva:cívky až do délky 70 mm20% ex 612.Albumin a albuminoidy, kasein, kaseogomma:Poznámka: kasein pro výrobu umělého rohu na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením beze claex 622.Pomocné látky a výrobky chemické, výslovně nejmenované: kyselina mléčná 46⅔% Protokol o podpisu. Přistupujíce k podpisu této úmluvy dohodly se obě smluvní strany na těchto ustanoveních: K čl. 1. Smluvní strany se v zásadě shodují, že za pobyt příslušníků jedné smluvní strany na území druhé strany se nemají vybírati poplatky. Po dobu, po kterou by se vybíraly v jednom z obou států na podkladě platných zákonitých ustanovení poplatky za pobyt, vyhrazuje se druhé straně činiti tak rovněž. K čl. 6. Ustanovení čl. 6. o legitimacích pro obchodní cestující a jiné osoby v tomto článku uvedené, nedotýkají se nijak pasových a visových předpisů platných na území obou smluvních stran. K čl. 7. Rozumí se, že doložka o nejvyšších výhodách nevztahuje se na dovoz vín a alkoholických nápojů. K listině B. Obě smluvní strany se dohodly, že Československo poskytne na ementálský sýr, též bez kůry, pocházející z Finska (čís. 119a nebo 119b československého celního sazebníku) slevu, poskytnutou pro týž sýr v obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927. Sleva tato nabude účinnosti vstoupením v platnost zmíněné smlouvy mezi republikou Československou a Švýcarskem a zůstane vázána po dobu trvání této úmluvy. Československo se zavazuje, použíti za týchž podmínek smluvní sazby položky 119 československého celního sazebníku, povolené shora zmíněnou smlouvou pro jiné sýry původu švýcarského, na sýry původu finského téhož druhu. K listině B, k položce ex 121. Rozumí se, že sleva 33% se počítá ze cla autonomního Kč 270·—, takže vyplývá smluvní sazba Kč 180·—. K listině B, k položce ex 622. Rozumí se, že sleva 46⅔% počítá se ze cla autonomního 15% ad valorem, takže vyplývá smluvní sazba 8% ad valorem. Dáno ve dvou exemplářích, v Helsinkách dne 2. března roku tisícíhodevítistéhodvacátéhosedmého. JAN BROŽ v. r. VÄINÖ VOIONMAA v. r. PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU SE ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 13. ČERVENCE LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO SEDMÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. L. S. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny ve Varšavě dne 16. července 1927, takže úmluva nabývá dle čl. 17. mezinárodní působnosti dnem 31. července 1927. Dr. Beneš v. r.

Obchodní a plavební úmluva mezi Československem a Finskem.

119/1927 Sb.

121. Vládní vyhláška ze dne 2. srpna 1927, kterou se uvádí v prozatímní platnost dodatková úmluva ze dne 21. července 1927 k obchodní dohodě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou, sjednané v Praze dne 4. května 1921. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle čl. VII zákona ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 10. srpna 1927 připojená dodatková úmluva mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 21. července 1927 k obchodní dohodě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou, sjednané dne 4. května 1921. Švehla v. r. Dodatková úmluva k obchodní dohodě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou, uzavřené v Praze dne 4. května 1921. President Československé republiky a spolkový president republiky Rakouské ve snaze usnadniti obchodní styk mezi oběma státy celně-tarifními úmluvami, rozhodli se uzavříti k tomu cíli dodatkovou úmluvu k obchodní dohodě, uzavřené 4. května 1921 a jmenovali za tím účelem svými plnomocníky: President Československé republiky: pana Hugona Vavrečku, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Československé republiky ve Vídni a pana Dra Julia Friedmanna, přednostu národohospodářské sekce v ministerstvu zahraničních věcí. President republiky Rakouské: pana Dra Ignáce Seipela, spolkového kancléře republiky Rakouské a pana Dra Hanse Schürffa, spolkového ministra pro obchod a dopravu, kteří, vyměnivše si své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě, dohodli se na tomto: Článek I. (1) Plodiny a výrobky původu československého a přicházející z Československé republiky, které jsou vyjmenovány v tarifní příloze A, připojené k této úmluvě, nebudou podrobeny při dovozu do republiky Rakouské clům vyšším než jsou sjednány v řečené příloze. (2) Plodiny a výrobky původu rakouského a přicházející z republiky Rakouské, které jsou vyjmenovány v tarifní příloze B, připojené k této úmluvě, nebudou podrobeny při dovozu do Československé republiky clům vyšším než jsou sjednány v řečené příloze. (3) Tato ustanovení nečiní však vzhledem na řečené produkty původu rakouského nebo československého nikterak újmy právu na nakládání podle zásady nejvyšších výhod ve smyslu článku VI obchodní dohody ze 4. května 1921. Článek II. (1) Cla československého sazebníku jsou vyjádřena v československých korunách, jejichž poměr k plnohodnotným zlatým měnám cizím jest určen zákonem (čl. III zák. ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sbírky zákonů a nařízení). (2) Kdyby tento zákonem stanovený poměr byl změněn tak, že by se posunul kurs československé koruny k dolaru nebo k libře šterlinků aneb ke střednímu kursu těchto měn v měsíčním průměru nejméně o 10 ze 100, zavede československá vláda součinitele tak, aby jimi bylo odčiněno uvedené posunutí poměru nynějšího zákonem stabilisovaného kursu československé koruny ke střednímu kursu zmíněných měn. (3) V tomto případě změní československá vláda součinitele nejméně jednou za měsíc podle kursovního poměru, pravidelně zjišťovaného Národní bankou Československou. (4) Za základ pro stanovení měnových kursů bude brán záznam bursy pražské nebo new-yorkské nebo londýnské. Článek III. Články 2 a 5 dohody o nákazách zvířecích (příloha c ke článku XII obchodní dohody mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze 4. května 1921) mění se podle přílohy C. Článek IV. (1) Tato dodatková úmluva, vyhotovená v československém a německém prvopisu, bude pokud možno nejdříve ratifikována. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze. (2) Tato úmluva vstoupí v účinnost patnáctého dne po výměně ratifikačních listin. Obě vlády si však vyhrazují, uvésti ji se zatímní platností dříve v účinnosti, pokud jsou k tomu zmocněny podle svých zákonů. (3) O době platnosti a výpovědních lhůtách platí ustanovení, obsažená v obchodní dohodě ze 4. května 1921. (4) Změny dohody o nákazách zvířecích (článek III a příloha C) jsou nedílnou částí obchodní dohody ze 4. května 1921 a zůstanou tak dlouho v platnosti jako tato obchodní dohoda. (5) Čemuž na svědomí uvedení plnomocníci podepsali tuto úmluvu a přitiskli na ni své pečeti. Dáno ve Vídni, dne 21. července roku tisícíhodevítistéhodvacátéhosedmého. Za Československou republiku: Vavrečka v. r. Dr J. Friedmann v. r. Za republiku Rakouskou: Seipel v. r. Schürff v. r. Příloha A. Cla při dovozu do Rakouska. Číslo rakouského celního sazebníkuPojmenováníClo ve zlatých korunáchIV. Cukr, umělá sladidla.za 100 kg18Cukr řepový a ostatní cukr téhož druhu (cukr třtinový), též invertovaný, nehledě na stupeň čistoty, vyjma melasu:a) cukr kandisový31·—b) jiný cukr řepový a třtinový22·—Poznámka: Surový cukr k zpracování na rafinádu pro cukrovary na dovolovací list16·7019Cukr jiného druhu, na př. cukr škrobový (hroznový, glykosa, dextrosa), cukr ovocný (levulosa), maltosa, cukr mléčný a pod., cukr barvivý (cukrový a pivní kulér)12·—VI. Obilí, slad, luštěniny, mouka, mlýnské výrobky, rýže.25Ječmen2·—29Slad, nepražený{Přirážka 0˙80 ke clu za 133 kg ječmeneVII. Ovoce, zelenina, semena, rostliny a části rostlin.ex 35Ovoce, výslovně nejmenované, čerstvé: ex a) jemné ovoce stolní: 1. jahody: lesní5·—jiné10·—2. maliny2·—ex b) jinébrusinky2·—ex 36Ovoce, upravené: ex b) jiné ovoce, sušené atd.: ex 1. ovocná břečka (pulpa), ovocná dřeň a rmut, vyjma ovocnou břečku, dřeň a rmut ze švestek6·—ex 39Zelenina, výslovně nejmenovaná a jiné kuchyňské rostliny, čerstvé:ex a) jemná zelenina stolníokurky:1. salátové okurky1·—2. jiné2·—hlávkový salát2·—brukev (kedlubny)2·—křen2·—hřiby2·—karotka1·—ex b) jiná: ex 1. zemáky vyjma ranné zemákybeze claex 1. všechna ostatní: kapusta1·—tuřín1·—mrkev1·—petržel1·—celer1·—zelenina do polévky1·—zelí2·—ex 40Všechny druhy zeleniny (vyjma lanýže) a jiné kuchyňské rostliny, jakkoli sušené, nebo jinak jednoduše připravené (t. j. rozdrobené, protlačené, stlačené, vařené, nasolené, naložené v octě, avšak neslazené):ex c) jiné: okurky naložené ve slané vodě nebo v octě: 1. v sudech o hrubé váze nad 500 kg5·—2. ostatní8·—Poznámka: Přísada kopru nevylučuje proclívání podle tohoto čísla. kyselé zelí4·5042Semeno jetelové4·—43Semena travní4·—ex 44Semena, výslovně nejmenovaná: semeno bukové8·50Z poznámky k čís. 44: semeno cukrovkové beze claex 46Okrasné květiny (také ratolesti s ozdobnými plody), uřezané, nesvázané nebo svázané, též na drátě:c) barvené, napuštěné nebo, aby byly trvanlivé, jinak upravené34·—ex 47Okrasné listoví, traviny, ratolesti (bez ozdobných plodů a květů), uřezané, nesvázané nebo svázané, též na drátě: c) barvené, napuštěné nebo, aby byly trvanlivé, jinak upravené34·—ex 48Živoucí rostliny: ex b) jiné: 3. stromy a keře vyjma lesní rostliny7·—49Kořen čekankový, sušený (nepražený), též nakrájený 1·—50Chmel, chmelová moučka20·— z hrubé váhyIX. Jiná zvířata.ex 58Veškerá drůbež (vyjma zvěř pernatou): ex a) živá: husy8·—X. Živočišné suroviny.ex 68a) peří v balení o váze:1. 80 kg nebo vícebeze cla2. pod 80 kg100·—XI. Tuky a oleje.ex 79a) Kyselina stearová12·—ex 80a) Kyselina olejová (elain)6·—81Degrasbeze claXII. Nápoje.85Pivo: a) v sudech12·—b) v lahvích nebo džbánech30·—ex 87Víno a mošt, medovina: ex a) v sudech: ovocné víno a ovocný mošt z jiného ovoce než jablek a hrušek30·—Z poznámek: 2. ovocné víno a ovocný mošt z jablek a hrušek: a) v sudech12·—b) v lahvích24·—89Šťávy z plodů, ovoce a bobulí, nezahuštěné, neslazené: a) v sudech6·—b) v lahvích25·—ex 91Minerální vody: a) léčivé vody přírodní1·40ex b) stolní vody přírodní a umělé: přírodní1·40XIII. Potraviny.ex 93Pečivo:ex a) slazené: perník75·—ex b) ostatní:bílé oplatky (podložky pod pečivo)100·—ex 96Maso: ex c) upravené (sušené, v láku, uzené, též vařené):šunka, uzená pečínka; vepřová svíčková, paprikovaná 25·—ex 97Masité droby:ex a) obyčejné a ex b) jemné:1. párky, frankfurtské, uzenice, konsumní salámy, cigárka, různé játrové salámy (vyjma salámy z drůbežích jater), jelita, tlačenky, moravské klobásy, taliány20·—2. různě pojmenované vařené droby převážně z hovězího masa; jazykový salám; gothajský salám50·—3. vepřová svíčková; masité droby všeho druhu z drůbežích jater; hrubě sekaný šunkový salám; studenský salám; svíčková zavinutá; šunkový závin; lososový salám 60·—ex 98Sýry: ex a) jemné sýry stolní a krabicové a ex b) ostatní: 1. tvaroh3·—2. tvarůžky a brynza8·—3. měkké sýry po způsobu romaduru ve formě hranolkové (jako harrachovský, fürstenberský a pod.), jakož i obyčejné sýry cihelkové (jako švarcenberský a pod.) 20·—4. jiné měkké sýry30·—ex 101Pražený slad (karamelový, barvivý) pro pivovary ku výrobě tmavých piv na dovolovací list 7·—ex 107Potraviny zvláště nejmenované a všechny neprodyšně uzavřené poživatiny, pokud nepodléhají vyšší sazbě:ex c) konservy zeleninové:1. okurky v sudech a soudcích: α) ve hrubé váze pod 50 kg, jakož i okurky v hořčici25·—β) jiné11·—2. okurky ve sklenicích a lahvích, naložené ve slané nebo octové vodě, také s přísadou kopru 20·—ex f) bonbony a cukroví: hmota marcipánová120·—výrobky z marcipánu150·—ex g) jiné: konservy šunkové v plechových krabicích, váží-li kus více než 2˙5 kg35·—XIV. Uhlí, rudy a zeminy.ex 110ex b) jiné zeminy a látky nerostné, výslovně nejmenované, přírodní, pálené, mleté nebo plavené: trenčiansko-teplické a piešťanské bahno léčivébeze claXV. Barviva a třísliva.ex 111Kůry dubovébeze claXVI. Klovatiny a pryskyřice116Smůla bednářská, pivovarská, kartáčnická a provaznická6·—XVIII. Bavlna, příze a zboží z ní, atd.Bavlněná příze: 133jednoduchá, surová: a) do čís. 12 po anglicku14·—b) přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku19·—c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku33·—d) 1. přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku38·—2. přes čís. 70 až čís. 84 po anglicku43·—e) přes čís. 84 po anglicku beze cla134dvojpramenná, surová:a) do čís. 12 po anglicku19·—b) přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku24·—c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku38·—d) přes čís. 50 až čís. 84 po anglicku45·—e) přes čís. 84 po anglicku beze cla135troj- nebo vícepramenná, jednou v nit skaná, surová: a) do čís. 12 po anglicku24·—b) přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku29·—c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku43·—d) přes čís. 50 až čís. 84 po anglicku50·—e) přes čís. 84 po anglickubeze cla136troj- nebo vícepramenná, opětovně v nit skaná, surová: a) až do čís. 12 po anglicku29·—b) přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku33·—c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku50·—d) přes čís. 50 až čís. 84 po anglicku57·—e) přes čís. 84 po anglicku beze cla137Bavlněná příze, bílená, mercerovaná, barvená (také potištěná) podrobena jest přirážce ke clu, stanovenému pro příslušnou surovou přízi, a to:a) bílená nebo mercerovaná12·—b) barvená, potištěná, také mercerovaná18·—c) upravená voskem, gumou a pod. (železná příze) 20·—Poznámka: Ve smluvním styku připočítávají se přirážky tohoto čísla ke smluvním clům, stanoveným pro surové příze.138Bavlněná příze vikuňová a odpadková: a) surová: 1. až do čís. 10 metricky15·—2. přes čís. 10 metricky20·—b) bílená nebo barvená: 1. až do čís. 10 metricky25·—2. přes čís. 10 metricky30·—Poznámka: Do tohoto čísla spadá všechna odpadková bavlněná příze, na způsob mykané předená, též s příměskem vlny až do 8% váhy příze. Bavlněné zboží: 140Tkaniny z příze čís. 21 a nižšího, čítající ve čtverci o straně 5 mm 38 nebo méně nití: a) nevzorkované: 1. surové80·—2. bílené nebo mercerované107·—3. barvené126·—4. potištěné jednou až čtyřmi barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s jednou barvou v útku 166·—5. potištěné pěti nebo více barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s více barvami v útku nebo v pěti nebo více barvách pestře tkané 176·—b) vzorkované: 1. surové105·—2. bílené nebo mercerované133·—3. barvené152·—4. potištěné jednou až čtyřmi barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s jednou barvou v útku: α) látky s neohraničenými vzory, pestře tkané, podle povahy předložených vzorků, k potažení žíněnek a nábytku 210·—β) jiné192·—5. potištěné pěti nebo více barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s více barvami v útku nebo v pěti nebo více barvách pestře tkané 202·—141 ATkaniny příze přes čís. 21 až do čís. 29 včetně, čítající ve čtverci o straně 5 mm 38 nebo méně nití: a) nevzorkované: 1. surové100·—2. bílené nebo mercerované131·—3. barvené153·—4. potištěné jednou až čtyřmi barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s jednou barvou v útku193·—5. potištěné pěti nebo více barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s více barvami v útku nebo v pěti nebo více barvách pestře tkané 200·—b) vzorkované: 1. surové125·—2. bílené nebo mercerované157·—3. barvené179·—4. potištěné jednou až čtyřmi barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s jednou barvou v útku:α) látky s neohraničenými vzory, pestře tkané, podle povahy předložených vzorků, k potažení žíněnek a nábytku240·—β) jiné219·—5. potištěné pěti nebo více barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s více barvami v útku nebo v pěti nebo více barvách pestře tkané 226·—141 BTkaniny z příze přes čís. 29 až do čís. 50 včetně, čítající ve čtverci o straně 5 mm 38 nebo méně nití: I. z příze přes čís. 29 až do čís. 31 včetně:a) nevzorkované: 1. surové100·—2. bílené nebo mercerované131·—3. barvené153·—4. potištěné jednou až čtyřmi barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s jednou barvou v útku 193·—5. potištěné pěti nebo více barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s více barvami v útku nebo v pěti nebo více barvách pestře tkané 200·—b) vzorkované: 1. surové125·—2. bílené nebo mercerované157·—3. barvené179·—4. potištěné jednou až čtyřmi barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s jednou barvou v útku α) látky s neohraničenými vzory, pestře tkané, podle povahy předložených vzorků, k potažení žíněnek a nábytku 240·—β) jiné219·—5. potištěné pěti nebo více barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s více barvami v útku nebo v pěti nebo více barvách pestře tkané226·—II. z příze přes čís. 31 až do čís. 50 včetně: a) nevzorkované:1. surové127·—2. bílené nebo mercerované162·—3. barvené187·—4. potištěné jednou až čtyřmi barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s jednou barvou v útku 227·—5. potištěné pěti nebo více barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s více barvami v útku nebo v pěti nebo více barvách pestře tkané 240·—b) vzorkované: 1. surové152·—2. bílené nebo mercerované189·—3. barvené214·—4. potištěné jednou až čtyřmi barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s jednou barvou v útku 254·—5. potištěné pěti nebo více barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s více barvami v útku nebo v pěti nebo více barvách pestře tkané 267·—142Tkaniny z příze čís. 50 a nižšího, čítající ve čtverci o straně 5 mm více než 38 nití: a) nevzorkované: 1. surové137·—2. bílené nebo mercerované173·—3. barvené198·—4. potištěné jednou až čtyřmi barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s jednou barvou v útku 238·—5. potištěné pěti nebo více barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s více barvami v útku nebo v pěti nebo více barvách pestře tkané 253·—b) vzorkované: 1. surové162·—2. bílené nebo mercerované200·—3. barvené226·—4. potištěné jednou až čtyřmi barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s jednou barvou v útku 265·—5. potištěné pěti nebo více barvami nebo ve dvou až čtyřech barvách pestře tkané s více barvami v útku nebo v pěti nebo více barvách pestře tkané 280·—145Látky nábytkové, též s florem; záclony Madras a Bagdad:a) stolní pokrývky, ložní pokrývky a nábytkové přehozy na určitou míru tkané; záclony Madras a Bagdad; nábytkové látky, také s florem, z přediv třídy XIX310·—b) ostatní nábytkové látky400·—146Aksamity, tkaniny na způsob aksamitu a aksamitové stuhy: aksamity a tkaniny na způsob aksamitu:a) potištěné nebo pestře tkané230·—b) jiné150·—aksamitové stuhy200·—149Krajkové záclony všeho druhu, látky na krajkové záclony a pokrývky ložní a nábytkové toho druhu. Poznámka: Zboží toho druhu obroubené obšívkovým stehem nebo stužkou podléhá pevné přirážce100·—ex 153Zboží stávkové a pletené:a) stávkované a pletené látky v celých kusech (metrové zboží): 1. surové220·—2. bílené, mercerované, barvené, potištěné, pestře stávkované nebo pletené260·—ex b) punčochy a ponožky, váží-li tucet párů:ex 2. pod 1 kg: γ) ostatní250·—Poznámka k b): Ke klínkům z hedvábí se při proclívání nepřihlíží. c) rukavice320·—d) výslovně nejmenované: α) spodní prádlo zdrastěné s tkanicí280·—β) ostatní440·—Poznámka: Vzorkovaně prolamované stávkové zboží bez přirážkyXIX. Len, konopí, juta a jiná přediva rostlinná, výslovně nejmenovaná, příze a zboží z nich, atd.Zboží lněné, konopné, jutové, atd.: ex 161Tkaniny z příze lněné, též smíšené s jinými předivy této třídy: a) nevzorkované: 1. surové:α) až o 40 nitích v osnově a v útku ve čtverci o straně 2 cm 50·—β) přes 40 nití až 160 nití v osnově a v útku ve čtverci o straně 2 cm 85·—γ) přes 160 nití v osnově a v útku ve čtverci o straně 2 cm100·—2. bílené, loužené, barvené, potištěné nebo pestře tkané: α) až o 80 nitích v osnově a v útku ve čtverci o straně 2 cm120·—β) přes 80 nití až 160 nití v osnově a v útku ve čtverci o straně 2 cm 200·—γ) přes 160 nití v osnově a v útku ve čtverci o straně 2 cm 220·—b) vzorkované, vyjma damašky: 1. surové: α) až o 160 nitích v osnově a v útku ve čtverci o straně 2 cm:αα) až o 80 nitích130·—ββ) přes 80 nití až 160 nití150·—β) přes 160 nití v osnově a v útku ve čtverci o straně 2 cm 180·—2. bílené, loužené, barvené, potištěné nebo pestře tkané 200·—162Damašky všeho druhu, též surové: a) až o 80 nitích v osnově a v útku ve čtverci o straně 2 cm200·—b) přes 80 nití až 160 nití v osnově a v útku ve čtverci o straně 2 cm 250·—c) přes 160 nití v osnově a v útku ve čtverci o straně 2 cm 300·—163Batisty, gázy, linony a jiné řídké tkaniny 250·—ex 168Zboží pletené, prýmkářské a knoflíkářské: knoflíky, opředené lněnou nití150·—ex 170Koberce na podlahu ze lnu, konopí, juty, kokosových vláken nebo jiných přediv rostlinných, výslovně nejmenovaných, též bílené, barvené, potištěné: ex a) bez floru: jiné než z kokosových vláken55·—b) s florem: 1. jutové koberce t. zv. Smyrna (s točenou ženylkou) 70·—2. ostatní130·—ex 171Zboží provaznické a potřeby technické:ex c) hadice, tkané70·—XX. Vlna, vlněné příze a vlněné zboží, atd.Vlněné zboží: ex 180Vlněné zboží, tkané, výslovně nejmenované:a) váží-li čtvereční metr 700 g nebo více: 1. haliny a látky, zvané huňa, také potištěné 80·—2. pokrývky z odpadků70·—3. jiné pokrývky a látky na obuv120·—4. jiné vlněné zboží tkané120·—b) váží-li čtvereční metr méně než 700 g až 450 g 240·—c) váží-li čtvereční metr méně než 450 g až 200 g: 1. surové190·—}+ 10% z hodnoty2. barvené, potištěné, pestře tkané205·—ex d) váží-li čtvereční metr méně než 200 g: 1. vlněné zboží tkané s bavlněnou osnovou: α) podšívkový serž, podšívkový satin325·—β) ostatní260·—2. jiné vlněné zboží tkané: α) surové240·—}+ 10% z hodnotyβ) barvené nebo pestře tkané250·—181Látky nábytkové, též s florem: a) s florem490·—b) bez floru, váží-li čtvereční metr:1. 400 g nebo více500·—2. méně než 400 g400·—182Aksamity, tkaniny na způsob aksamitů a aksamitové stuhy: a) látky sealskinové, váží-li čtvereční metr 450 g nebo více 200·—b) ostatní240·—187Zboží stávkové a pletené: a) stávkované a pletené látky v celých kusech (metrové zboží) 240·—b) punčochy a ponožky, váží-li tucet párů:1. punčochy 1˙5 kg nebo více a ponožky 1 kg nebo více 235·—2. punčochy méně než 1˙5 kg a ponožky méně než 1 kg 500·—c) rukavice: 1. kastorové rukavice250·—2. jiné400·—d) výslovně nejmenované320·—ex 188Koberce na podlahu: a) z hrubé zvířecí srsti, také s nepatrným přimísením vlny: 1. bez floru50·—2. s florem120·—c) 1. velourové koberce250·—2. axminsterské koberce se střiženou ženylkou215·—d) jiné a koberce z plsti, též potištěné 120·—ex 189Plsť a plstěné zboží (vyjma koberce na podlahu): b) jiná plsť a plstěné zboží: 1. plsť v kusech (metrové zboží), barvená beze cla2. ostatní180·—Poznámka: Plsť v kusech (metrové zboží), surová, melírovaná nebo bílá, pro výrobu obuvi, hlav kladívek pro piana, klobouků, šlí, výšivek a kamaší na potvrzeníbeze claXXI. Hedvábí a hedvábné zboží, atd.Zboží polohedvábné: 208Látky nábytkové, též s florem1200·—ex 210Polohedvábné tkaniny výslovně nejmenované: ex b) fasonované: ex 2. barvené nebo pestře tkané: tkaniny pro stolní prádlo, také ubrousky, z bavlny nebo lnu, v osnově nebo v útku s umělým hedvábím, váží-li přes 200 g na 1 m2600·—213Zboží stávkové a pletené: a) zboží metrové700·—b) jiné1000·—XXII. Zboží konfekční.218Práce vlásenkářské; práce z lidských vlasů240·—ex 219Kloboukové šišáky:za kusa) vyrobené ze srsti0·60b) vlněné0·40ex 220Klobouky mužské a chlapecké: b) z plsti: 1. negarnované: α) vyrobené ze srsti1·20β) vlněné0·702. garnované: α) vyrobené ze srsti1·50β) vlněné1·—ex 225Šatstvo, prádlo a jiné výslovně nejmenované šité předměty (s výjimkou pánského šatstva a těžké dámské konfekce) buďtež vyclívány podle hlavní součástky se 40procentní přirážkou. Při dámské konfekci a všech oděvních předmětech s hedvábnou podšívkou, vystrojených krajkami nebo výšivkami, pokládá se za hlavní součástku součástka stižená nejvyšším clem.Poznámky:1. Za základ pro výpočet cla s přirážkou podle čísla 225, pokud tato v předchozím ustanovení jest vázána, jest vzíti ve smluvním styku smluvní clo stanovené na součástku směrodatnou pro vyclení.2. Stužky, smyčky, prýmky, lemování, límce a manžety, také z hedvábí, zůstanou při vyclívání zboží čísla 225 bez povšimnutí. 3. Při vyclívání těžké dámské konfekce zůstanou mimo to bez povšimnutí také límce a manžety, vyšívané. K všeobecným poznámkám k třídám XVIII až XXII. Tkaniny, které jsou obroubeny nebo stehovány toliko jednoduše, nevyclívají se podle celních sazeb na věci šité, nýbrž uvaluje se na ně 10procentní přirážka ke clu, stanovenému na příslušnou tkaninu. Hedvábné a polohedvábné tkaniny, které jsou obroubeny nebo stehovány toliko jednoduše, nevyclívají se podle celních sazeb na věci šité, nýbrž uvaluje se na ně pouze 5procentní přirážka ke clu, stanovenému na příslušnou tkaninu. Kapesní šátky, stolní prádlo, ložní prádlo a ručníky z příze bavlněné nebo z přediv třídy XIX, dále z hedvábných nebo polohedvábných tkanin, s obrubami, zhotovenými tím způsobem, že se kraj tkaniny bez zahnutí pouze pošije, nebo že se kraj tkaniny jednou nebo vícekráte ve větší nebo menší šířce zahne a zahnutý kus tkaniny pevně přišije, aniž by byly opatřeny prolamováním (ažurovým stehem) jakéhokoliv způsobu nebo krášleny ozdobnými stehy nebo jiným způsobem, nepodrobují se proto ani celním sazbám pro šité věci ani přirážce. Toto zboží podléhá místo celním sazbám pro šité věci přirážce 10procentní, stanovené v 6. všeobecné poznámce ke třídě XVIII až XXII, je-li opatřeno buď toliko jednoduchými ažurovými obrubami (obrubami prostě nebo žebříčkem prolamovanými) nebo toliko jednořadým prolamováním jež běží uvnitř tkaniny souběžně s jejími kraji a jest zhotoveno zvláštními nitkami přesně týmž způsobem jako jednoduché ažurové obruby, avšak nesouvisí s obrubou. T. zv. pavouci (hvězdicovité útvary z nití), vzniklí na místech křižujícího se prolamování, zůstanou při tom bez povšimnutí. Textilní zboží, na němž jsou vyšita toliko písmena, též propletená nebo sama sebou ozdobná (monogramy, ozdobná písmena a pod.) nebo jména, čísla a pod., nepočítá se za výšivky.Při konfečním zboží všeho druhu zůstanou nepovšimnuty zcela bezpodstatné přídavky, které vzhledem k ceně a upotřebení předmětu nemají rázu zvláštního přídavku nebo výzdoby (na př. kartáčové šňůrky, pouhé lemování na okrajích neb jednotlivé prýmky a pod.).Při vyclívání zboží z přediv třídy XIX zůstává přimísení bavlny, které neobnáší více než 8% čisté váhy zboží, bez povšimnutí jako nepodstatné.XXIII. Zboží kartáčnické a řešetářské.ex 227Ostatní kartáčnické zboží vyjma drátěné kartáče k technickým účelům: b) spojené s umělými hmotami řezbářskými160·— nad celní sazbu pro dotyčnou řezbářskou látkuc) spojené s jinými jemnými látkami130·—e) jiné100·—ex 228Štětce: b) ze štětin nebo stříhaných zvířecích chlupů 130·—XXIV. Zboží z lýka, sítí, třtiny, rákosu, loubků, slámy a pod., nejmenované v jiných třídách.ex 234Ostatní pletené zboží, též košikářské:ex c) pletiva z loubků, spojená s vlákny z přediv85·—XXV. Papír a papírové zboží.ex 236Lepenka: a) lepenka z hadrů a slámy: 1. lepenka z hadrů4·—2. lepenka ze slámy beze claex b) lepenka krycí: 2. pískem nesypaná7·—238Papír balicí, váží-li čtvereční metr 30 gramů nebo více, nebílený, nebarvený, nebo v papírovině barvený, též na jedné straně hlazený: a) papír ze slámybeze clab) jiný9·—243Papír pergamenový a jiné balicí papíry tuk nepropouštějící 12·—ex 246Papír cigaretový a hedvábný v arších, rolích a bobinách; vata buničitá, neupravená k léčebným účelům: a) papír cigaretový: 1. hladký, v rolích širších než 5 cm nebo v arších28·—2. hladký v bobinách, dále veškeré filigranované, vzorkované nebo lisované cigaretové papíry 28·—b) papír hedvábný, barvený20·—c) vata buničitá, vyjma k léčebným účelům20·—ex 248Papír výslovně nejmenovaný: ex a) hladký:balicí papír, váží-li čtvereční metr 45 g nebo více, nebílený, nebarvený nebo pouze v papírovině barvený, na obou stranách hlazený 9·—ex b) jiný (čárkovaný, linkovaný, vzorkovaně lisovaný, rýhovaný, krabatý, také opatřený značkami, čarami nebo vzory způsobenými vodotiskem nebo značkovací plstí): balicí papír na jedné straně hlazený, opatřený značkami, čarami nebo vzory, způsobenými vodotiskem nebo značkovací plstí9·—ex 250Tiskopisy, oznámení a jiné potištěné papíry, kartony a lepenky: ex c) jiné: papír pergamenový a jiné balicí papíry tuk nepropouštějící: 1. jednou barvou potištěné32·—2. více barvami potištěné nebo s obrázkovou úpravou 52·—ex 251Cigaretový papír v knížkách75·—ex 252Zboží z papíru, lepenky nebo papíroviny, pokud není jinak zařazeno: ex a) ve spojení s velmi jemnými hmotami: pouzdra200·—ex b) ve spojení s jemnými hmotami: pouzdra100·—ex c) jiné: ex 1. více barvami potištěné, z papíru nebo s papírem pestrým, zlatým nebo stříbrným, též s obrázky nebo malováním:α) sáčky40·—β) lékárnické kartonáže; pouzdra50·—ex 2. všechno ostatní: α) sáčky25·—β) lékárnické kartonáže; pouzdra30·—γ) dutinky na přízi30·—δ) knoflíky20·—ε) gumoid v deskách, tyčích, rourách,kroužcích a cylindrech 19·—ζ) listy na Jacquardovy stroje10·—XXVI. Kaučuk, gutaperča a zboží z nich.267Oděv a jiné předměty konfekcionované lepením, šitím a podobným způsobem z látek jmenovaných v číslech 265 a 266 dlužno vyclívati jako tyto látky s 30% přirážkou.XXVII. Voskované plátno a zboží z něho.270Hrubé látky, chemicky připravené, nebo olejem, dehtem nebo tukovou směsí natřené nebo napuštěné; vozové plachty a jinaké přikrývky z hrubých látek 105·—ex 271Pokrývky na podlahu z voskovaného plátna, linolea a z podobných směsí: ex b) ostatní: lepenka na podlahu: 1. jednobarevná35·—2. vzorky potištěná45·—XXVIII. Kůže vydělaná a kožené zboží.ex 287Obuv kožená neb s kůží, též spojená s velmi jemnými hmotami, váží-li pár: ex b) méně než 500 g: jednoduché dámské polobotky se svrškem z bavlny nebo bavlny se lnem, s vazbou atlasovou, rypsovou nebo chifonovou, přírodní barvy nebo barvené, také mercerované, na způsob uložených vzorků125·—288Pantofle a domácí střevíce, bez ohledu na látky k nim použité: a) střevíce z látky zvané huňa110·—b) ostatní160·—289Rukavice kožené (i pouze přistřižené), též spojené s velmi jemnými hmotami1000·—XXX. Dříví a dřevěné zboží; látky soustružnické a řezbářské a zboží z nich.294a) dříví palivové, také dřevěná kůra, klestí, větvoví 0·50b) dřevěné uhlí a brikety z dřevěného uhlí, vrby k pletení, vyloužené tříslo, tříslové koláče, otýpky beze claex 295Dříví stavební a užitkové: c) dále opracované: hoblované, drážkované, čepované nebo napuštěné; připravená sudovina; dřevěný drát, dřevěná vlna, dřevěná moučka: 1. sloupy, napuštěné3·502. dřevěný drát, dřevěná vlna4·—3. dřevěná moučka1·504. ostatní4·—nad celní sazbu pro stavební a užitkové dříví, podél pilou řezané nebo jinak ořezávané atd.ex 299Dřevěné lišty (na nábytek, rámy a pod.): b) mořené, barvené, pokostované, lakované, leštěné; půdované, pokládané hmotou, nebo s okrasami ze hmoty 30·—ex 301Hole dřevěné nebo rákosové:a) neopracované, přírodního vzhledubeze clab) zhruba opracované: 1. přírodního vzhledu4·502. mořené, barvené, pokostované15·—c) jemně opracované36·—ex 302Zboží výslovně nejmenované, z obyčejného dřeva, též hoblované (hladce nebo profilovaně), zhruba osoustruhované nebo zhruba vyřezávané, též sklížené, spárované, nebo jiným způsobem sestavené: ex a) z měkkého dřeva: ex 1. přírodního vzhledu: α) sudové zátky ze smrkového dřeva6·—β) sudy12·—ex 2. barvené, mořené, pokostované, lakované, leštěné, pak všechno zboží spojené s koží: žaluziová prkénka14·—ex b) z tvrdého dřeva nebo dyhované obyčejným dřevem: ex 1. přírodního vzhledu: α) pípy16·—β) bukové tyče, do válce zhruba osoustruhované15·—γ) soudky a kbelíky z bukového dřeva, o obsahu nejvýše 6 l, k balení 12·—δ) zahradní nábytek z masivního bukového dřeva 22·—ε) nábytek a části nábytku z ohýbaného dřeva 14·—ex 2. barvené, mořené, pokostované, lakované, leštěné, pak všecko zboží spojené s koží: α) pípy, leštěné22·—β) zahradní nábytek z masivního bukového dřeva, neleštěný 28·—γ) nábytek a části nábytku z ohýbaného dřeva16·—ex 303Zboží výslovně nejmenované, z jemného dřeva nebo takovýmto dřevem dyhované, také hoblované (hladce nebo profilovaně) atd.: 1. pípy, přírodního vzhledu22·—2. pípy, leštěné30·—3. nábytek a části nábytku z ohýbaného dřeva, s vypálenými nebo vytlačenými ozdobami 16·—ex 304Zboží dřevěné, výslovně nejmenované, jemně prolamované nebo vykládané atd.:a) rolety z dřevěného drátu s četnými vlákny z přediv 35·—b) památkové předměty40·—ex 305Zboží dřevěné, výslovně nejmenované, s povlaky všeho druhu: a) rolety z dřevěného drátu, převážně nebo zcela pokryté vlákny z přediv 85·—b) kavárenské stolky, potažené linoleem, též pobité na okrajích mosazným plechem 50·—ex 307Zboží ze hmot soustružnických a řezbářských, též spojené s jemnými hmotami: ex a) 3. knoflíky z celuloidu155·— nad celní sazbu pro celuloidex b) z umělého rohu nebo umělé pryskyřice: kuřácké náčiní (dýmky, špičky doutníkové a cigaretové, násadce [do úst] k nim a pod.) 170·— nad celní sazbu pro dotyčnou řezbářskou látkuex d) z kosti, rohu a jiných přírodních látek řezbářských: 1. knoflíky z bůvolích rohů150·—2. špičky k dýmkám120·—XXXI. Sklo a skleněné zboží.316Duté sklo nerafinované (nebroušené, nevzorkované, neděrované, nezabroušené, nelisované), též se zabroušenými zátkami nebo s obroušenými dny nebo okraji: a) přírodní barvy, nikoli však bílé nebo polobílé 4·—Poznámka: Podle tohoto čísla se proclívají hnědé pivní láhve bez ohledu na případnou přísadu barviva. b) bílé, též polobílé (průhledné)16·— z hrubé váhyc) barevné (ve hmotě barvené nebo podjímané) 16·— z hrubé váhy317Duté sklo rafinované: a) leptané, broušené, vzorkované, děrované, zabroušené nebo vyřezávané: 1. přírodní barvy nebo bílé (průhledné) 17·—Poznámka: Duté sklo toho druhu pro výrobce železného a kovového zboží, kamenného, dřevěného a řezbářského zboží, jakož i osvětlovacích těles k úpravě tohoto zboží na potvrzení beze cla2. barevné (ve hmotě barvené nebo podjímané) 19·—Poznámka: Duté sklo toho druhu pro výrobce železného a kovového zboží, kamenného, dřevěného a řezbářského zboží, jakož i osvětlovacích těles k úpravě tohoto zboží na potvrzení b) malované, zlacené, stříbřené; sklem opředené, nebo sklem navrstvené: 1. malované45·—2. ostatní20·—Poznámka: Duté sklo toho druhu pro výrobce železného a kovového zboží, kamenného, dřevěného a řezbářského zboží, jakož i osvětlovacích těles k úpravě tohoto zboží na potvrzení: 1. malované22·—2. ostatníbeze cla318Skleněné hrušky pro elektrické žárovky30.—319Lisované, lisovaně foukané nebo masivní sklo, výslovně nejmenované, surové, též s broušenými okraji nebo dny, přírodní barvy nebo bílé (průhledné): a) technické sklo6·—b) stavební kameny6·—c) desky na podlahu (do světlíků), tašky15·—d) ostatní20·—Poznámka: Rafinované nebo barevné sklo toho druhu vyclívá se podle čís. 317. 320Sklo zrcadlové a tabulové, surové, nebroušené, neleštěné, nevzorkované, neohýbané, nepokládané: a) 1. zrcadlové sklo, lité nebo foukané beze cla2. surové lité sklo silné 5 mm nebo silnější nebarvené8·— z hrubé váhyb) jiné 1. surové lité sklo v síle pod 5 mm, nebarvené, a surové lité sklo barvené 8·— z hrubé váhy2. ostatní: α) nebarvené: αα) sklo tabulové, strojně tažené silné 5 mm nebo silnější 18·— z hrubé váhyββ) jiné20·— z hrubé váhyβ) barvenébeze cla321Sklo zrcadlové a tabulové, broušené, leštěné, vzorkované, ohýbané, též barvené nebo podjímané: a) nefacetované, nepokládané: 1. zrcadlové sklo, broušené, leštěné, též barvené nebo podjímané beze cla2. jiné20·— z hrubé váhyb) facetované, nepokládané22·— z hrubé váhyex c) malované, zlacené nebo stříbřené, též vzorkované nanesením nebo vpálením barev 24·— z hrubé váhyPoznámka: Zvětšovací zrcadla, bez rámů, vyjma zrcadla z opticky broušených čoček (čís. 480) beze cla323Drátové sklo16·— z hrubé váhy325Sklíčka hodinková, též broušenábeze claSkla do brýlí a jiná optická skla, broušená 140·—326Skleněné perly, skleněné korály, skleněné kuličky, skleněné knoflíky, skleněné ověsky, massivní, skleněné předivo: a) z bílého nebo barevného skla: 1. skleněné předivo k technickým účelům 20·—2. ostatní4·80b) malované, zlacené nebo stříbřené18·—c) napodobeniny pravých perel a práce z nich 240·—327Nepravé kameny, nezasazené30·—328Pánské a dámské ozdoby ze skla, předměty ze skleněných perel (vyjma napodobeniny pravých perel), z nepravých kamenů, ze skleněných destiček, přediv a pod.: a) nespojené nebo spojené s jemnými hmotami: 1. předměty ze skleněných perel (vyjma napodobeniny pravých perel), z nepravých kamenů, ze skleněných destiček, skleněného přediva a pod., nespojené s jinými hmotami 28·—2. jiné120·—b) spojené s velmi jemnými hmotami240·—329Skleněné a smaltované zboží výslovně nejmenované: a) spojené s velmi jemnými hmotami240·—b) spojené s jemnými hmotami: 1. spojené s kaučukem, kůží nebo s ornamentovanými neponiklovanými součástkami ze železa nebo obecných kovů72·—2. spojené s jinými jemnými hmotami120·—XXXII. Kameny a zboží kamenné.ex 331Kameny: ex b) na více než třech stranách pilou řezané, jinak však hrubé nebo jen zhruba osekané; kamenné desky silné 16 cm nebo silnější, toliko pilou řezané: ze žuly0·70ex 333Kamenné desky slabší 16 cm (vyjma desky břidlicové a kameny litografické): ex a) neopracované (osekané, pilou řezané): ex 2. ze žuly3·—ex b) dále opracované, též broušené nebo leštěné: ex 2. ze žuly12·—335Předměty výslovně nejmenované ze žuly, porfyru, syenitu a podobných tvrdých kamenů: a) osekané, pilou řezané nebo pemrlicí opracované: 1. hladce profilované nebo hladce opracované, nekroužené 3·602. jinak profilované, zdobené nebo kroužené 7·20b) zcela nebo částečně broušené, leštěné, zlacené nebo stříbřené 20·—340Vápno: a) vápenec, surovýbeze clab) vápno, pálené, hašené (žíravé vápno) 0·20ex 343Mlýnské kameny, litografické kameny: litografické kameny a umělé kameny pro defibreury beze claex 346Umělé brusy a brousky:a) ze smirku nebo umělých tvrdých brusidel 16·—XXXIII. Zboží hlíněné.ex 352Cihly, vyjma ohnivzdorné, z hlíny (jílu), nepálené nebo pálené: a) bez další úpravy: 1. obstěrací a plovací cihly0·502. jiné kameny duté, děrované, děrované desky a tvárnice 0·50b) natřené, napouštěné, čazené, polévané 1·—354Cihly a desky ohnivzdorné: a) cihly a desky dinasové, magnesitové, bauxitové a tuhové 2·30b) ostatní1·80355Zvonivky a dlaždice: a) 1. silnější než 80 mmbeze cla2. 80 mm až 30 mm0·80b) méně než 30 mm až 15 mm2·60c) slabší 15 mm5·70356Obkládačky, též dlaždičky, polévané (vlysy): a) jednobarevné9·—b) vícebarevné, malované, též zlacené nebo stříbřené 14·—ex 357Trouby: b) trouby z hlíny, polévané; trouby z obyčejné kameniny nebo z ohnivzdorné hlíny 1·90359Kamna a jejich součástky: a) zhruba pracovaná a nezdobená1·10Poznámka: Pod touto položkou vyclívají se modré kamnové kachle, též s bílým žlábkem, vykazují-li cihlovitý lom. b) 1. modré kamnové kachle, též s bílým žlábkem, vykazují-li cihlovitý lom1·102. kamnové kachle, toliko tmavozeleně nebo tmavohnědě polévané, též zdobené, avšak zhruba pracované, vykazují-li cihlovitý lom 1·103. ostatní10·—ex 360Křivule, kelímky, mufle, vypalovačky a jiné technické potřeby: b) ze hmot ohnivzdorných nebo z obyčejné kameniny 3·—361Obyčejné nádobí hrnčířské; výslovně nejmenované zboží z obyčejné kameniny:a) z obyčejné kameniny2·—b) z obyčejné hlíny, barevně se vypalující 1·40Poznámka: Podle čís. 361 b) vyclívá se obyčejné nádobí hrnčířské s bělavým lomem, jednoduše zdobené stříkáním nebo nanášením barev (t. zv. znojemské nádobí).362Porculán22·—ex 363Hliněné zboží výslovně nejmenované: a) zboží z kameniny pro technické a hygienické účely, nepatří-li do čís. 45310·—ex b) jiné: 1. bílé (bílé jako slonovina)10·—ex 2. barevné, malované, stříbřené nebo zlacené: α) hnědé hliněné nádobí, uvnitř bílé, polévané (t. zv. karamelové nádobí) 6·—β) ostatní (vyjma hliněné dýmky)18·—XXXIV. Železo a železné zboží.ex 374Válce z nekujné litiny: b) opracované: 1. válce ke stroji na papír, o délce válcové plochy mezi čepy více než 2 m, zhruba ubrané, pro továrny na papírenské stroje beze cla2. jiné18·—376Roury z kujného železa, beze švů nebo svařované, též tažené, též opatřené závity nebo přírubami (vyjma roury svařované čís. 377); vlnité plamence.Poznámka: Podle čís. 376 b) dlužno odbavovati též rourové stožáry pro potřebu železnic a k osvětlovacím účelům z válcovaných rour osazených (zúžujících se) nebo z jednotlivých kusů rour svařované, též natřené, děrované nebo opatřené navlečenými ochrannými prstenci. ex 381Plechové zboží: ex b) z plechu slabšího než 2 mm: ex 2. jinak obyčejně opracované, též pozinkované nebo poolovněné: stolní, domácí, kuchyňské nářadí45·—ex 3. jinak jemně opracované, též potažené ostatními obecnými kovy nebo leštěné, s vlisovanými nebo vyraženými vzory, smaltované, jemně natřené, lakované, pomalované, potištěné: α) smaltované koupací vany60·—β) smaltované nádobí70·—γ) stolní, domácí, kuchyňské nářadí; hřebelce70·—δ) plechové obaly, z bílého plechu nebo pocínované 70·—384Železniční nápravy a železné součástky kol, železniční kola a dvojkolí 14·—ex 388Nástroje: ex e) lopaty22·—ex 389Hřebíky a drátěnky: ex a) neopracované nebo obyčejně opracované: 1. podkováky15·—2. obuvnické hřebíky (vyjma ručně kované)20·—ex 3. jiné hřebíky výslovně nejmenované 16·—b) jemně opracované, dále všechny s hlavičkami z obyčejných hmot 36·—obuvnické hřebíky ručně kované26·—ex 391Řetězy a řetězové články, vyjma řetězy lité a kloubové: a) 1. neopracované nebo obyčejně opracované, s články: α) silnými 2 mm až 6 mm20·—β) silnějšími než 6 mm17·—2. jiné, s články: α) silnými 2 mm až 6 mm28·—β) silnějšími než 6 mm25·—ex 395Drobné potřeby, též spojené s jemnými hmotami: ex a) očka (kroužky), přesky a háčky: 1. lakované100·—2. jiné, též spojené s jemnými hmotami120·—ex 398Pera: ex b) pásová pera vozová11·—ex 405Zboží nožířské a jeho součástky: ex a) strojky na řezání masa50·—ex b) 2. kapesní nože150·—407Zboží z nekujné litiny, výslovně nejmenované: a) neopracované, odrhnuté nebo zhruba natřené, váží-li kus: 1. 100 kg nebo více5·—2. méně než 100 kg až 40 kg5·—3. méně než 40 kg až 5 kg7·—4. méně než 5 kg9·—b) jinak obyčejně opracované, váží-li kus: 1. 100 kg nebo více14·—2. méně než 100 kg až 40 kg16·—3. méně než 40 kg až 5 kg18·—4. méně než 5 kg20·—c) jemně opracované, váží-li kus: 1. 100 kg nebo více: α) koupací vany18·—β) jiné 20·—2. méně než 100 kg až 40 kg: α) koupací vany18·—β) jiné23·—3. méně než 40 kg až 5 kg: α) koupací vany; lité nádobí, smaltované 18·—β) jiné28·—4. méně než 5 kg: α) koupací vany; lité nádobí, smaltované 18·—β) jiné33·—408Umělecká litina a jiná ozdobná litina, též spojená s kujným železem: a) neopracovaná nebo pouze odrhnutá: 1. pětinková kamna ve váze 5 kg nebo více 7·—2. jiná32·—b) jinak obyčejně nebo jemně opracovaná 48·—Poznámky k a) a b): 1. podstavce a dvířka ke kamnům, neopracovaná, odrhnutá, též zhruba natřená15·—2. vahadla a podstavce vah, neopracované, odrhnuté, též zhruba natřené20·—3. pouhé označení únosnosti vah, vlité na těchto vahadlech a podstavcích vah, nemá ještě vlivu na jejich odbavení jako umělecká neb ozdobná litina. 409Zboží z kujného železa, výslovně nejmenované: a) neopracované, odrhnuté nebo zhruba natřené, váží-li kus: 1. 5000 kg nebo více8·—2. méně než 5000 kg až 1000 kg10·—3. méně než 1000 kg až 25 kg12·—4. méně než 25 kg až 3 kg15·—5. méně než 3 kg až 0·5 kg17·—6. méně než 0·5 kg20·—b) jinak obyčejně opracované, váží-li kus:1. 25 kg nebo více20˙—2. méně než 25 kg až 3 kg22˙—3. méně než 3 kg až 0·5 kg24˙—4. méně než 0·5 kg28˙—c) jemně opracované, váží-li kus: 1. 25 kg nebo více30˙—2. méně než 25 kg až 3 kg32˙—3. méně než 3 kg až 0·5 kg36˙—4. méně než 0·5 kg40˙—XXXV. Obecné kovy a zboží z nich.ex 423Drobné potřeby z obecných kovů a kovových slitin, též spojené s jemnými hmotami: očka (kroužky), přesky a háčky: a) lakované100˙—b) jiné, též spojené s jemnými hmotami120˙—424Ozdoby, šperky a přepychové předměty (galanterní zboží), též spojené s jemnými hmotami 170˙—ex 428Zboží výslovně nejmenované, z mědi nebo jiných obecných kovů a kovových slitin jinde nejmenovaných: ex c) jiné: 2. jemně opracované150˙—429Zboží výslovně nejmenované, z niklu nebo ze slitin niklu jako pakfonku, alpaky, nového stříbra a pod.: a) příbory140˙—b) jiné180˙—430Zboží výslovně nejmenované, z hliníku nebo ze slitin hliníku podobných: a) pro technické účely, vyjma folie a tuby 100˙—ex 432Zboží výslovně nejmenované z obecných kovů, zcela nebo částečně pozlacené nebo postříbřené, nebo spojené s velmi jemnými hmotami:ex b) jiné: reflektory pro automobily200˙—Z poznámek ke třídě XXXIV a XXXV: 2. Odstranění švů (jehel), vzniklých při lití nebo lisování, dlátem, obroušením, též na smirkovém kotouči, upilováním nebo obrážením, jakož i zarovnání ploch na lomu, upíchnutí přílitků a hrubé ubrání ocelových odlitků za účelem zjištění, že jsou bez kazu, nepovažuje se za opracování.XXXVI. Stroje, přístroje atd.435Parní kotle25˙—ex 436 APřístroje destilační, chladicí a varní: ex a) železné, též s nepodstatnými součástkami z obecných kovů 26˙—c) 1. železné, ve spojení nejvýše s 50% obecných kovů 35˙—2. jiné55˙—436 BCisterny a tanky: a) železné, též s nepodstatnými součástkami z obecných kovů: α) ocelové láhve (bomby)16˙—β) jiné24˙—b) hliníkové70˙—c) z ostatních obecných kovů40˙—ex 438Parní stroje, parní a vodní turbiny, spalovací motory a jiné výslovně nejmenované motory (vyjma motory třídy XXXVII a XXXVIII); pracovní stroje spojené nerozlučně s parními motory (parní hlubidla, parní jeřáby, parní kladiva, parní pumpy, parní stříkačky a podobné stroje); váží-li kus: ex a) 100.000 kg nebo více: parní stroje, parní jeřáby24˙—ex b) méně než 100.000 kg až 10.000 kg:parní stroje, parní jeřáby30˙—ex c) méně než 10.000 kg až 2500 kg: parní stroje, parní jeřáby36˙—ex d) méně než 2500 kg až 1000 kg: žentoury18˙—ex e) méně než 1000 kg až 200 kg: žentoury18˙—ex 439Hospodářské stroje a přístroje:b) mlátičky15˙—d) jiné: 1. dřevěné (t. j. se 75% nebo více dřeva) 13˙—2. železné: α) stroje k čištění luk od mechu10˙—β) pluhy a pluhové součástky18˙—γ) ostatní22˙—ex 440Stroje a přístroje na přípravu, zpracování nebo zušlechtění přediv a zboží z přediv:ex b) tkalcovské stavy a pomocné stroje tkalcovské: 1. stavy na bavlnu a len, též šlichtovací stroje 16˙—2. všechny ostatní stavy, vyjma soukenické stavy, a jiné pomocné stroje pro tkalcovny 13˙—ex 441Stroje a přístroje, výslovně nejmenované: ex b) z obecných kovů (t. j. s 50% nebo větším obsahem obecných kovů): speciální stroje a přístroje pro cukrovary, pivovary, sladovny 43˙—ex c) ze železa: α) speciální stroje a přístroje pro cukrovary, pivovary a sladovny, pro doly, hutě a válcovny, jakož i pro chemický průmysl, váží-li kus: 1. 10.000 kg nebo více26˙—2. méně než 10.000 kg až 1000 kg32˙—3. méně než 1000 kg až 200 kg38˙—4. méně než 200 kg42˙—β) transmise, váží-li kus: 3. méně než 1000 kg až 200 kg30˙—4. méně než 200 kg34˙—γ) žebrové topné roury (radiatory), váží-li kus:4. méně než 200 kg24˙—δ) lité kotelní články, neopracované, pro nízkotlaké kotle a pro kotle na teplou vodu, váží-li kus: 4. méně než 200 kg30˙—XXXVII. Elektrické stroje a přístroje; elektrotechnické potřeby.ex 448Elektrické přístroje a zařízení výslovně nejmenovaná, jako zařízení rozvodná a dotyková, spouštěče, regulátory, odpory, galvanické články všeho druhu, kapesní baterie a kapesní akumulátory, pojistky, vypínače, objímky, ochranná zařízení proti blesku, odbočnice se zamontovanými svorkami, hlavice žárovek, přístroje topicí a varní, váží-li kus: ex d) méně než 5 kg až 500 g:lité odporové spirály, surové55˙—ex e) méně než 500 g: 1. lité odporové spirály, surové65˙—2. gumon se zalisovanými součástkami kovovými 120˙—ex 453Hotové součástky z tvrdé gumy, skla, porculánu nebo jiných isolačních hmot pro elektrické účely, nemontované: b) z porculánu, váží-li kus: 1. přes 5000 gbeze cla2. 5000 g až 600 g: α) od 5000 g až do 3000 gbeze claβ) pod 3000 g až do 600 g16˙—3. pod 600 g22˙—ex c) jiné, váží-li kus: 1. 600 g nebo vícebeze claXXXVIII. Vozidla.ex 456Dětské vozíky, pojízdné stolice bez mechanismů: ex a) ze dřeva nebo proutí s dřevěnou nebo železnou kostrou bez gumových obručí, nepolštářované, nevycpávané, nelakované, neponiklované: sportovní dětské vozíky ze dřeva25˙—ex b) jiné: sportovní dětské vozíky ze dřeva, s povlaky všeho druhu 90˙—ex 462Hotové součástky motorů k vozidlům: ex b) jiné: klikové hřídele, ošropované115˙—XXXIX. Drahé kovy, drahokamy a polodrahokamy a zboží z nich; mince.ex 474 Pravé kameny (drahokamy a polodrahokamy) atd.:ex b) polodrahokamy (kameny do skvostů) atd.: za 1 kggranáty20˙—jiné polodrahokamy (kameny do skvostů)30˙—XL. Instrumenty a jiné výrobky jemné mechaniky; hodiny.ex 482Nástroje měřicí pro živnostníky: metrovky a míry skládací dřevěné60˙—ex 483Váhy a součástky vah, vyjma váhy patřící do čís. 479:ex b) sklonné váhy, též spojené s miskovými vahami nebo s vahami s posuvným závažím, váží-li kus pod 50 kg:dopisní váhy o nosné váze do 1000 g70˙—485Kostelní a jiné varhany píšťalové40˙—ex 486Hudební nástroje, výslovně nejmenované; mluvící stroje: nástroje smyčcové, trsací a dechové (též foukací harmoniky) 30˙—Poznámka: Jako dechové nástroje vyclívají se též signálové trubky železniční, automobilové a pod. XLI. Kuchyňská sůl.ex 496Kuchyňská sůl atd.: slatinný louh2˙—ex 497Zřídelní produkty, obsahující kuchyňskou sůl, pevné, k účelům léčivým a vědeckým: a) přírodní22˙—Poznámka: Podle tohoto čísla vyclívají se též, jsou-li upraveny pro drobný prodej. XLII. Chemické látky pomocné a chemické výrobky; látky lékárnické a voňavkářské, jakož i zboží z nich; zboží barvířské, svíčky, mýdla.ex 499Kyseliny: g) kyselina fluorovodíková24˙—ex k) 1. kyselina mravenčí6˙—ex 500Sloučeniny draselné, sodné a amonné: a) 2. chlorečnan draselnýbeze claex k) 1. manganistan (permanganát) draselný 16˙—ex 501Sloučeniny vápníku, barya a magnesia: ex d) chlornan sodný3˙—ex 503Sloučeniny mědi, olova, zinku a cínu: c) 1. chlorid zinečnatý16˙—ex 510Jiné chemické výrobky:ex e) škrob: 1. bramborový škrob (též moučka z bramborového škrobu) 12˙—3. jiný škrob a moučky škrobovébeze claf) 1. lepek a ševcovský maz12˙—2. škrobové lepidlo (dextrin a jiné náhražky klovatiny, obsahující škrob, též lepidlo na štítky) 17˙—3. maz, šlichta a podobná lepidla a apretury, obsahující škrob 10˙—ex 513Lékárnické zboží upravené, jakož i všecky látky svými nápisy, štítky, obaly a pod. označené jako léky i léky pro zvířata, pokud nepodléhají vyššímu clu; dále chemicky jednotné zvlášť nejmenované látky určené výlučně k léčebným účelům: 1. přírodní, pevné, zřídelní produkty obsahující kuchyňskou sůl, nikoli však v pastilkách nebo smíšené s jinými látkami22˙—2. trenčiansko-teplické a piešťanské bahno léčivé beze cla514Vaty a obvazy, upravené k účelům léčebným: a) obvazové látky: 1. kompresy naplněné léčivým bahnem20˙—2. jiné100˙—Poznámka: Podle čísla 514a) nutno proclívati též mulová obínadla s tkaným okrajem. b) vaty a jiné obvazy40˙—516Etherické oleje, jako oleje z květů; umělé voňavé látky, jinde nejmenované 35˙—ex 523Nerostné barvy: ex a) barvy zinkové a chromové: 1. zinková běloba, zinková šeď (kysličník zinečnatý) beze cla2. běloba ze sirníku zinečnatého, lithopon, Griffitova běloba beze claex 539Mýdlo: ex a) obyčejné: tukové emulse, prosté minerálních olejů, pro koželužský průmysl 8˙—ex 541Glycerin: b) čištěný nebo destilovaný25˙—XLIV. Hračky a ozdoby na vánoční stromek.ex 548Hračky a ozdoby na vánoční stromek, jakož i jejich součástky: ex a) dřevěné: 1. zhruba pracované, atd.: sportovní saně12˙—2. jemně pracované, mořené, barvené, lakované, leštěné, pomalované: α) sportovní saně20˙—β) lyže50˙—γ) ostatní50˙—3. spojené s jemnými hmotami100˙—ex c) z kamene, porculánu nebo hlíny, též ve spojení s jemnými látkami: 1. kuličky na hraní a součástky loutek z porculánu 5˙—2. jiné α) z hlíny12˙50β) z porculánu25˙—XLV. Díla literární a umělecká.Z poznámek k této třídě: ex 1. Modlitební knížky, ve vazbách potažených zcela nebo z části celuloidem nebo kostí nebo vystrojených těmito látkami, odbavují se podle čísla 549. XLVI. Odpadky.556Mláto a matoliny beze cla Příloha B. Cla při dovozu do Československé republiky. Číslo československého celního sazebníkuPojmenování zbožíCelní sazba v Kčza 100 kgVII. Ovoce, zelenina, rostliny a části rostlin.ex 52Semena výslovně nejmenovaná: semena smrková120˙—ex 62Rostliny výslovně nejmenované a jejich části: ex b)sušené neb upravené (na prach umleté nebo jinak rozmělněné nebo barvené): dřevěná moučka10·50VIII. Dobytek jatečný a tažný.ex 71Koně:za kusex a)starší dvou let: teplokrevní rasy Haflinger900˙—chladnokrevní rasy norické1100˙—ex b)do dvou let: teplokrevní rasy Haflinger; chladnokrevní rasy norické 550˙—XIII. Nápoje:ex 109Víno, ovocné víno, vinný a ovocný mošt, šťávy z plodů, ovoce a bobulí, nezahuštěné; medovina: ex a)v sudech: vína rakouského původu z vinných krajů Grinzing, Nussberg, Klosterneuburg, Bisamberg, Langenzersdorf, Stammersdorf, Falkenstein, Herrenbaumgarten, Matzen, Mistelbach, Poysdorf, Heiligenstein, Langenlois, Zöbing, Haugsdorf, Mailberg, Unter-Markersdorf, Pulkau, Retz, Krems, Loiben, Wachau, Baden, Gumpoldskirchen, Guntramsdorf, Pfaffstätten, Traiskirchen, Vöslau, Mörbisch, Oggau, Rust, St. Margareten, Deutsch-Landsberg, Stainz a přicházející z Rakouska, jsou-li doprovázena osvědčením o svém původu, vydaným rakouským úřadem k tomu oprávněným 210˙—ovocné víno210˙—ex b)v lahvích: vína rakouského původu z vinných krajů Grinzing, Nussberg, Klosterneuburg, Bisamberg, Langenzersdorf, Stammersdorf, Falkenstein, Herrenbaumgarten, Matzen, Mistelbach, Poysdorf, Heiligenstein, Langenlois, Zöbing, Hausdorf, Mailberg, Unter-Markersdorf, Pulkau, Retz, Krems, Loiben, Wachau, Baden, Gumpoldskirchen, Guntramsdorf, Pfaffstätten, Traiskirchen, Vöslau, Mörbisch, Oggau, Rust, St. Margareten, Deutsch-Landsberg, Stainz a přicházejí z Rakouska, jsou-li doprovázena osvědčením o svém původu, vydaným rakouským úřadem k tomu oprávněným 487˙50XIV. Potraviny.ex 127Kakaová hmota; čokoláda, čokoládové náhražky a výrobky: čokoládové výrobky1500˙—XXII. Bavlna, příze a zboží z ní, též pomísené jinými předivy rostlinnými, nikoli však vlnou nebo hedvábím.Bavlněná příze: ex 183jednoduchá, surová: a)do čís. 12 po anglicku126˙—b)přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku171˙—c)přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku297˙—d)přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku456˙—e)přes čís. 70 až čís. 90 po anglicku516˙—ex Poznámky. 1. Bavlněná příze útková pro tkalcovny na látky polohedvábné, jednoduchá, surová, ve způsobě potáčů na krátkých nebo prostupujících cívkách, které nejsou přes 13 cm dlouhé a přes 22 mm tlusté, na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením:z c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku 207˙—z d) přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku 336˙—ex 2. Jednoduchá surová příze bavlněná k výrobě tylu, záclon, výšivek a krajek na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením: z c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku 207˙—z d) přes čís. 50 až čís. 60 po anglicku 336˙—z d) a e) přes čís. 60 až čís. 80 po anglicku 396˙—ex 184dvojpramenná, surová: a)do čís. 12 po anglicku171˙—b)přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku216˙—c)přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku342˙—d)přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku540˙—e)přes čís. 70 po anglicku480˙—ex Poznámka. Dvojpramenná surová příze bavlněná pro tkalcovny na látky polohedvábné, potom k výrobě tylu, záclon, výšivek a krajek, na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením: z c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku252˙—z d) přes čís. 50 až čís. 60 po anglicku420˙—z d) a e) přes čís. 60 až čís. 80 po anglicku 336˙—ex 185troj- nebo vícepramenná, jednou skaná, surová:a)do čís. 12 po anglicku216˙—b)přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku261˙—c)přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku387˙—d)přes čís. 50 po anglicku600˙—ex Poznámka. Bavlněná příze troj- nebo vícepramenná přes čís. 60 po anglicku k vyšívání (nit vyšívací) na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením: 1. přes čís. 60 až čís. 80 po anglicku420˙—186troj- nebo vícepramenná, opětovně skaná, surová: a)do čís. 12 po anglicku261˙—b)přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku297˙—c)přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku450˙—d)přes čís. 50 po anglicku684˙—187Bavlněná příze bílená, mercerovaná, barvená (také potištěná) podrobena jest přirážce k celní sazbě, stanovené pro příslušnou surovou přízi, a to:a)bílená 8˙—}se součinitelem 10b)mercerovaná 9˙—c)barvená (také potištěná)14˙—d)bílená a mercerovaná14˙—e)barvená (také potištěná) a mercerovaná16˙—Poznámka. Ve smluvním styku připočítávají se přirážky tohoto čísla ke smluvním clům, stanoveným pro surové příze. XXIII. Len, konopí, juta a jiná přediva rostlinná, výslovně nejmenovaná, příze a zboží z nich, nikoli však pomísené bavlnou, vlnou nebo hedvábím.ex 205Příze konopná (z konopného vlákna a z konopné koudele, též pomísená jinými předivy do této třídy patřícími); příze výslovně nejmenovaná: a)jednoduchá, surová72˙—XXIV. Vlna, vlněná příze a vlněné zboží, též pomísené jinými předivy, vyjma hedvábí.ex 225Příze česaná, výslovně nejmenovaná: ex a)surová, jednoduchá: ex 1.až čís. 45 metricky: Poznámka. Příze z lidských vlasů, žíní nebo chlupů kozích a podobných, též navzájem pomísených (bez přimísení ovčí vlny), až čís. 5 metricky120˙—ex b)surová, dvoj- nebo vícepramenná: ex 1.až čís. 45 metricky: Poznámka. Příze z lidských vlasů, žíní nebo chlupů kozích a podobných, též navzájem pomísených (bez přimísení ovčí vlny), až čís. 5 metricky 170˙—ex 229Vlněné zboží tkané, výslovně nejmenované, též potištěné: ex b)váží-li čtvereční metr více než 200 až 700 g: lodeny tyrolské podle vzorníků uložených u zvláště zmocněných celních úřadů 1450˙—ex 233Zboží stávkové a pletené: ex d)výslovně nejmenované: váží-li tucet kusů nebo tucet párů více než 1 kg 3125˙—ex 238Plsť a plstěné zboží (vyjma koberce na podlahu): ex a)hrubá plsť ze zvířecí srsti (též přikrojená, dehtovaná nebo lakovaná):plstěné desky, pravoúhlé; fasonové plsti k technickým účelům 384˙—ex b)jiná plsť a plstěné zboží: ex 1.nepotištěné: plstěné desky, pravoúhlé; fasonové plsti k technickým účelům 1440˙—ex 239Technické potřeby: ex a) dna k sítům, provazy a lana ze žíní; hrubé mřížky, drhané sítě a podobné potřeby technické výslovně nejmenované: kroucené žíně a chlupy, též na tkaninách410˙—XXV. Hedvábí a hedvábné zboží, též pomísené jinými předivy. ex 244 Hedvábí umělé:a)surové nebo bílé, nebarvené:1.jednoduché1050˙—2.skané1400˙—ex 252Zboží stávkové a pletené: ex d)výslovně nejmenované: z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí a hedvábí floretového 9000˙—ex 253Stuhové zboží: c)jiné: 1.nefasonované: z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí a hedvábí floretového10.000˙—jiné12.000˙—2.fasonované:z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí a hedvábí floretového 11.000˙—jiné13.000˙—ex 258Zboží stávkové a pletené: d)výslovně nejmenované6500˙—ex 259Stuhové zboží: c)jiné: 1.polohedvábné stuhy tkané na způsob rypsu, 6 cm široké nebo užší, barvené na černo, na šedo nebo na hnědo (stuhy na klobouky) 5850˙—2.nefasonované jiné7000˙—3.fasonované8450˙—XXVI. Zboží konfekční.za kusex 267Klobouky mužské a chlapecké: ex a)z hedvábí a z tkanin všeho druhu, klaky; též garnované:čepice z tkanin všeho druhu, vyjma z hedvábí12˙—269Klobouky všeho druhu, ozdobené16˙—ex 272Deštníky a slunečníky, povlečené látkami: ex a)nevystrojené drahými kovy: 3.z polohedvábí17˙—274Šatstvo, prádlo, zboží výstrojné a jiné věci, šité z látek, výslovně nejmenované (vyjma pánské šatstvo, těžkou dámskou konfekci, kožešinu s. čís. 346 s podšívkou, pánské límce a pánské manžety, dámské, dívčí a dětské prádlo, jakož i lehkou konfekci pro dámy, dívky a děti, zdobené krajkami nebo výšivkami), buďtež vyclívány podle hlavní součástky, za kterouž se pokládá při dámské konfekci a při zboží výstrojném součástka stížená nejvyšším clem, se 40procentní přirážkou celníza 100 kgPánské límce a pánské manžety:z bavlněných tkanin s čís. 1891100˙—z ostatních bavlněných tkanin4100˙—Dámské, dívčí a dětské prádlo, jakož i lehká konfekce pro dámy, dívky a děti, zdobené krajkami nebo výšivkami:z bavlněných tkanin s. čís. 189 neb 190 6500˙—z bavlněných tkanin s. čís. 191 neb 192, jakož i ze lněných neb vlněných tkanin 10.000˙—z tkanin třídy XXV23.000˙—Kožešina s. pol. 346a), s podšívkou: z celohedvábných tkanin z přírodního hedvábí15.000˙—z jiných tkanin9000˙—Poznámky.Za základ pro výpočet cla s přirážkou podle s. čís. 274, pokud tato v předchozím ustanovení jest vázána, jest vzíti ve smluvním styku smluvní clo stanovené na součástku směrodatnou pro vyclení.Stužky, smyčky, prýmky, lemování, límce a manžety, také z hedvábí, zůstanou při vyclívání zboží s. čís. 274 bez povšimnutí.Při vyclívání těžké dámské konfekce zůstanou mimo to bez povšimnutí také límce a manžety, vyšívané. K všeobecným poznámkám k sazební třídě XXII. až XXVI. Tkaniny, které jsou obroubeny nebo stehovány toliko jednoduše, nevyclívají se, nejde-li o předměty obchodu výstrojným zbožím, podle celních sazeb na věci šité, nýbrž uvaluje se na ně 10procentní přirážka ke clu stanovenému na příslušnou tkaninu. Hedvábné a polohedvábné tkaniny, které jsou obroubeny nebo stehovány toliko jednoduše, nevyclívají se, nejde-li o předměty obchodu výstrojným zbožím, podle celních sazeb na věci šité, nýbrž uvaluje se na ně pouze 5procentní přirážka ke clu stanovenému na příslušnou tkaninu.Kapesní šátky, stolní prádlo, ložní prádlo a ručníky z příze bavlněné nebo z přediv třídy XXIII. s obrubami, zhotovenými tím způsobem, že se kraj tkaniny bez zahnutí pouze pošije, nebo že se kraj tkaniny jednou nebo vícekráte ve větší nebo menší šířce zahne a zahnutý kus tkaniny pevně přišije, aniž by byly opatřeny prolamováním (ažurovým stehem) jakéhokoliv způsobu nebo krášleny ozdobnými stehy nebo jiným způsobem, nepodrobují se proto ani celním sazbám pro šité věci ani přirážce.Toto zboží podléhá místo celním sazbám pro šité věci přirážce 10procentní, stanovené v 5. všeobecné poznámce, odst. 2. ke třídě XXII. až XXVI., je-li opatřeno buď toliko jednoduchými ažurovými obrubami (obrubami prostě nebo žebříčkem prolamovanými) nebo toliko jednořadým prolamováním, jež běží uvnitř tkaniny souběžně s jejími kraji a jest zhotoveno zvláštními nitkami přesně týmž způsobem jako jednoduché ažurové obruby, avšak nesouvisí s obrubou. T. zv. pavouci (hvězdicovité útvary) z nití, vzniklí na místech křižujícího se prolamování, zůstanou při tom bez povšimnutí. Textilní zboží, na němž jsou vyšita toliko písmena, též propletená nebo sama sebou ozdobná (monogramy, ozdobná písmena a pod.) nebo jména, čísla a pod., nepočítá se za výšivky. Při konfekčním zboží všeho druhu zůstanou nepovšimnuty zcela bezpodstatné přídavky, které vzhledem k ceně a upotřebení předmětu nemají rázu zvláštního přídavku nebo výzdoby (na př. kartáčové šňůrky, pouhé lemování na okrajích neb jednotlivé prýmky a pod.). XXIX. Papír a papírové zboží.ex 285Lepenka: ex a)obyčejná, váží-li čtvereční metr 300 gramů a více: lepenka ručně vyrobená60˙—ex c)jemné kartony, pak všechny kartony natřené nebo vzorkované barvami, též s vylisovanými vzory: jemné kartony, pak všechny kartony natřené nebo vzorkované barvami, též s vylisovanými vzory, vyjma vulkanfibr 225˙—ex 296Papír výslovně nejmenovaný: ex a)hladký:papír hedvábný180˙—ex c)vzorkovaně lisovaný, krepovaný, rýhovaný nebo krabatý: papír krepovaný252˙—298Tiskopisy, oznámení a návěští: a)dvou- nebo vícebarevné nebo potištěné zlatem nebo stříbrem nebo zhotovené způsobem fotomechanickým 1080˙—b)jiné420˙—Poznámka k s. čís. 299. Periodické časopisy modní obsahu odborného nebo literárního dlužno odbavovati podle čís. 647 beze cla, když tento obsah není pouhým krátkým popisem vyobrazení u obrázků nebo není jen na zvláštních vložkách nebo obálkách. ex 300Zboží z papíru, lepenky nebo papíroviny, výslovně nejmenované: a)z papíroviny, lepenky, papíru, vyjma z papíru čísla 290 b), 294 a 296 c): uzávěrky k lahvím250˙—ostatní350˙—b)z papíru nebo s papírem čísla 290 b), 294 a 296 c), potom všechno zboží s obrázky nebo s malbami: doutníkové a cigaretové špičky, zdobené zlatou barvou360˙—dopisní papír v krabicích; alba, notesy; obchodní knihy a podobné knihařské výrobky 820˙—ostatní720˙—Poznámka. Zboží patřící do pol. a) a b) může býti též spojeno s obyčejnými hmotami.ex c)spojené s jemnými hmotami nebo knihařským plátnem: obchodní knihy a alba1050˙—ostatní, vyjma loutky a hračky1200˙—Poznámka k s. čís. 300. Stužky, šňůrky a pod. z příze všeho druhu, jimiž jsou upraveny dopisní papíry, dopisní lístky, obálky a krabice s dopisními papíry jakož i alba, zůstanou při vyclívání nepovšimnuty.Poznámka k s. čís. 298, 299 a 300. Tiskopisy v jazyku německém, jimiž se výhradně doporučují výrobky rakouského průmyslu, a návody k jich upotřebení podléhají polovici sazby příslušných položek.XXX. Kaučuk, gutaperča a zboží z nich.ex 312Zboží z měkkého kaučuku, výslovně nejmenované, též spojené s obyčejnými nebo jemnými hmotami: utěsňovací desky z kaučuku s příměsí osinku800˙—ex 320Technické potřeby: c)ucpávky1200˙—XXXI. Voskované plátno a zboží z něho.325Voskované plátno, výslovně nejmenované, také voskovaný mušelín a voskovaná dykyta:a)zboží metrové s neohraničeným vzorem1500˙—b)zboží zhotovené na určitou míru nebo zboží metrové s ohraničeným vzorem 1700˙—ex 326Zboží z voskovaného plátna, voskovaného mušelínu a voskované dykyty, vyjma zboží sedlářské, řemenářské a brašnářské: ex a)též spojené s obyčejnými nebo jemnými hmotami: potítka do klobouků1100˙—XXXII. Kůže vydělaná a kožené zboží.ex 328Kůže hovězí a koňská, vydělaná na způsob podešvic (též na hnací řemeny):ex a)hřbety (croupons): 1.činěné tříslem493˙—ex b)jiná (vyjma kůži odpadkovou): 1.činěná tříslem390˙—c)kůže odpadková245˙—ex 338Zboží sedlářské a řemenářské, též spojené s jinými hmotami:ex a)bez kovových součástek nebo s kováním, přezkami, kroužky, obloučky a jinými součástkami železnými nebo ocelovými (vyjma železné nebo ocelové součástky poniklované nebo jinými kovy povlečené): velocipedová sedla1350˙—ex 339Zboží brašnářské kožené, z voskovaného plátna a z hrubších látek: b)vystrojené jinými kovy než pod a) jmenovanými (vyjma kovy drahé), též spojené s obyčejnými nebo jemnými hmotami:kožené peněženky s poniklovaným kuličkovým závěrem 2000˙—ostatní2300˙—Poznámka. Sem patří též zboží čistě kožené, váží-li kus 1 kg nebo více. c)spojené s velmi jemnými hmotami, pak zcela kožené zboží galanterní, váží-li kus méně než 1 kg 4580˙—ex 344Technické potřeby: ex b)hnací řemeny ploché, též řemeny metací: 1.z kůže činěné tříslem910˙—XXXIV. Zboží dřevěné; zboží ze surovin soustružnických a řezbářských.ex 351Dyhy, jakož i desky ze sklížených dyh:ex a)nevykládané: 1.surové105˙—ex 352Dřevěné lišty (na nábytek, na rámy atd.): ex a)hladké nebo profilované: 4.bronzované, zlacené, stříbřené, jemně malované:široké více než 3 cm525˙—široké 3 cm nebo méně600˙—ex 353Rámy (na obrazy, zrcadla atd.), nepatří-li do čís. 362: a)z dřevěných lišt čís. 352 a) 1 a 2375˙—c)z dřevěných lišt čís. 352 a) 4 a b)900˙—ex 354Hole dřevěné nebo rákosové: b)zhruba opracované, mořené, barvené, pokostované, lakované nebo leštěné, též na konci okované270˙—c)jemně opracované, pak všecky hole spojené s obyčejnými hmotami (vyjma na konci okované) 450˙—d)spojené s jemnými hmotami1000˙—f)spojené s velmi jemnými hmotami2400˙—ex 356Zboží výslovně nejmenované z obyčejného dřeva, též hoblované (hladce nebo profilovaně), zhruba osoustruhované nebo zhruba vyřezávané, též sklížené, spárované nebo jiným způsobem sestavené: ex a)surové, nespojené s jinými hmotami: ex 1.z měkkého dřeva: krabice120˙—ex 2.z tvrdého dřeva nebo dyhované (obyčejným dřevem): prkénka pro lupenkářství150˙—kopyta, dřevěné podpatky, rámy na pily, hoblíková lůžka 200˙—ex b)surové, okované nebo jinak spojené se železem nebo s jinými obecnými kovy:ex 1.z měkkého dřeva: krabice240˙—ex 2. z tvrdého dřeva nebo dyhované (obyčejným dřevem): kopyta280˙—ex c)mořené, barvené, pokostované, lakované, leštěné, pak všecko zboží spojené s koží nebo s obyčejnými hmotami, vyjma zboží pod položkou b) zařaděné: ex 1.z měkkého dřeva: krabice240˙—Poznámka. Prkénka z barveného nebo mořeného lipového nebo olšového dřeva pro továrny k výrobě tužek na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením 32˙—ex 2.z tvrdého dřeva nebo dyhované (obyčejným dřevem): nábytek220˙—krabice350˙—ex 357Zboží výslovně nejmenované z jemného dřeva nebo takovýmto dřevem dyhované, též hoblované (hladce nebo profilovaně), zhruba osoustruhované nebo zhruba vyřezávané, též klížené, vyspárované nebo jiným způsobem sestavené:ex b)mořené, barvené, pokostované, lakované, leštěné, pak všecko zboží spojené s koží nebo s obyčejnými hmotami, vyjma zboží zařaděné pod položkou a):nábytek; dýmkové troubele z višňového dřeva400˙—ex 358Zboží dřevěné výslovně nejmenované jemně osoustruhované, pak všecko zboží s vypálenými, vytlačenými nebo vykrouženými ornamenty, též spojené s koží nebo s obyčejnými hmotami; vycpávané zboží bez povlaku: hoblíková lůžka260˙—krabice350˙—cívky pro textilní stroje400˙—kopyta, napínače obuvi, dřevěné podpatky475˙—nábytek600˙—ex 359Zboží dřevěné výslovně nejmenované jemně prolamované nebo vyřezávané; dřevěné zboží zlacené, stříbřené nebo bronzované (vyjma dřevěné lišty a rámy); dřevěné zboží jemně malované; dřevěné zboží výslovně nejmenované, spojené s jemnými hmotami, vyjma kůži a povlaky ze zboží textilního: krabice437˙50nábytek650˙—ex 360Zboží dřevěné, výslovně nejmenované, vykládané (bulová práce, intarsie, dřevěná mosaika); dřevěné zboží výslovně nejmenované, čímkoli povlečené:nábytek, vykládaný750˙—ostatní nábytek900˙—ex 361Zboží výslovně nejmenované z jiných surovin soustružnických a řezbářských než ze dřeva: ex c)z mořské pěny, lávy, celluloidu a z podobných umělých surovin řezbářských [vyjma napodobeniny látek jmenovaných pod položkou d) a e)], též spojené s obyčejnými nebo s jinými jemnými hmotami: polotovary kulečníkových koulí k dalšímu zpracování upravené 375˙—hřebeny, jehlice, sponky do vlasů1800˙—knoflíky z celluloidu1960˙—ex d)z pravého nebo napodobeného jantaru, gagatu, též spojené s obyčejnými, jemnými nebo s jinými velmi jemnými hmotami: kuřácké náčiní (dýmky, špičky doutníkové a cigaretové, násadce [do úst] k nim a pod.) 2880˙—ex e)z pravé nebo napodobené slonoviny, perleti, želvoviny, též spojené s obyčejnými, jemnými nebo s jinými velmi jemnými hmotami: hřebeny, jehlice, sponky do vlasů: pravé3240˙—napodobené1800˙—XXXV. Sklo a skleněné zboží.373Skleněné hrušky pro elektrické žárovky 250˙—XXXVI. Zboží kamenné, z kamene, nepálených zemin, cementu a kamenné směsi.ex 400Zboží z cementu nebo sádry, výslovně nejmenované, též spojené se dřevem nebo s hrubě pracovanými součástkami ze železa nebo z jiných obecných kovů:ex a)nebroušené, nenatřené, ani nelakované: stavební desky z magnesitového cementu a dřeva8˙—ex 404Umělé brusy a brousky, též spojené se dřevem, železem nebo s jinými obecnými kovy:a)ze smirku, karborunda nebo z podobných tvrdých brusidel 180˙—ex 408Kamenné zboží jemné, t. j. předměty přepychové (těžítka, svícny, misky, kalamáře a podobné drobnůstky [nippes]; sochy, poprsí, figury zvířecí a jiné plastické výrobky až do 5 kg váhy), hračky; všechny tyto předměty též spojené s obyčejnými hmotami: drobnůstky (nippes), sochy, poprsí a figury zvířecí, ze sádry500˙—XXXVII. Zboží hliněné.ex 413Cihly ohnivzdorné: ex a)dinasové (dinasbriks), z magnesitu, bauxitu a tuhy: ex 1.ve váze kusu do 5 kg: magnesitové cihly14˙—ex 2.ve váze kusu přes 5 kg: magnesitové cihly21˙—ex 418Stavební okrasy (též terakotové), polévané nebo nepolévané: Staussovy rohože36˙—ex 426Hliněné zboží jiné (jinde nezařaděné), spojené: ex b)s jemnými hmotami: hliněné dýmky600˙—XXXVIII. Železo a železné zboží.ex 428Surové železo; železo a ocel, obojí staré ve zlomcích a odpadcích k tavení a sváření:a)železo surové9˙50ex c)ferromangan, ferrosilicium (50 až 90% silicia), ferrochrom, ferronikl, ferrowolfram, ferromolybden, ferrovanadium, ferroaluminium: ferrosilicium (30 až 95% silicia)beze claex 431Železo a ocel v tyčích, kované, válcované nebo tažené: a)nefasonované39˙—b)fasonované45˙50c)železo okrasné, ornamentované58˙50ex 432Plechy a plotny: a)neopracované (surové) [černé plechy]: 1.silné 2 mm nebo silnější: silné 5 mm nebo silnější58˙50slabší 5 mm až 2 mm61˙752.slabší 2 mm až 1 mm65˙—3.slabší 1 mm až 0·6 mm71˙50Poznámka k s. pol. a)2 a a)3. Ploché železo na želízka k nožům 45˙504.slabší 0·6 mm až 0·4 mm78˙—5.slabší 0·4 mm až 0·25 mm84˙506.slabší 0·25 mm91˙—Poznámka. Páskové železo široké 100 mm nebo širší a silné aspoň 1 mm v kotoučích pro válcovny za studena na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením 45˙50ex b)hlazené (dresované) nebo mořené (dekapované): ex 1.silné 1 mm nebo silnější78˙—2.slabší 1 mm až 0·6 mm84˙503.slabší 0·6 mm až 0·4 mm91˙—4.slabší 0·4 mm100˙80ex 433Plechy a plotny prorážené, dírkované, hloubené nebo přistřižené:ex b)hlazené nebo mořené (dekapované): pásky na bedny168˙—ex c)ostatní: pásky na bedny288˙—ex 434Drát: a)α) válcovaný61˙20β) ostatní: silný 1·5 mm nebo silnější79˙80slabší 1·5 mm až 0·5 mm105˙—slabší 0·5 mm126˙—ex 439Trouby, nikoli však jich spojky, z kujného železa, válcované nebo tažené, nebo z kujné litiny, též s přehnutými, přiletovanými nebo navařenými přírubami; trouby vlnité: ex a)neopracované (surové), též odrhnuté, se závity nebo s přírubami vrtanými nebo soustruhovanými:dutá ocel v tyčích k výrobě dutých vrtáků 39˙—ex 445Plechové zboží výslovně nejmenované:ex b)z černého plechu, zhruba natřené, nebo z hladkého (dresovaného) plechu, též zhruba natřené: uzávěry k páskům na bedny184˙—ex c)obroušené, jemně natřené nebo pokostované, poolovněné, pozinkované, pocínované (též z bílého plechu); též spojené s obyčejnými hmotami:obroušené, jemně natřené nebo pokostované, poolovněné, pozinkované, pocínované (též z bílého plechu); též spojené s obyčejnými hmotami, vyjma konve na mléko475˙—ex d)malované, potištěné, bronzované, lakované; smaltované nebo ze vzorkovaných plechů; též spojené s obyčejnými hmotami: ex 2.ostatní: uzávěrkové plomby600˙—osvětlovací tělesa a jejich součástky, smaltované 750˙—ex e)leštěné, poměděné, pomosazněné, niklované, platované mědí, slitinami mědi nebo hliníkem, nebo postříbřené; též spojené s obyčejnými nebo s jemnými hmotami: osvětlovací tělesa a jejich součástky, leštěné, poměděné, pomosazněné, niklované; též spojené s obyčejnými nebo s jemnými hmotami 1400˙—domácí střádanky, niklované1800˙—ex 451Nápravy, čepy náprav, zděře a zákolníky pro povozy silniční: a)surové, dále neopracované100˙80ex b)dále opracované: 1.obyčejné nápravy a jich součástky230˙—452Kosy a srpy, též spojené se dřevem128˙—Poznámka. Zcela neb částečně pokostované, lakované, bronzované, leštěné nebo zakalené (duhové) barvy ukazující kosy a srpy, potom kosy a srpy písmem podle patrony popsané, ozdobené vybroušenými čarami nebo tečkované údery kladivem, též řadově nebo vzorkovaně, dlužno rovněž vyclívati podle čís. 452.ex 453Těžké kovářské kleště, sochory, sochory vidlité (kozí nožky) a skalní nebozezy, též na ostří nebo na hraně broušené; duté skalní nebozezy: duté skalní nebozezy144˙—454Nosáky, motyky a lopaty (včetně lžic zednických), též spojené se dřevem:a)neopracované (surové), též broušené na ostří nebo na hraně 140˙—b)jinak obyčejně nebo jemně opracované176˙—ex 455Vidle na seno a hnůj a jiné hrubé vidle, hrábě a hrabky, též spojené se dřevem: ex a)neopracované (surové), též s upravenými špičkami: vidle na seno a hnůj a jiné hrubé vidle 280˙—ex b)jinak obyčejně nebo jemně opracované, též leštěné nebo niklované: vidle na seno a hnůj a jiné hrubé vidle 280˙—ex 456Kladiva, palice; sekery všeho druhu; kleště, vyjma těžké kleště kovářské; kovadliny, kovadlinové babky, kovářské zápustky (tvárnice): ex a)váží-li kus 500 g nebo více: ex 1.černé nebo obyčejně opracované: kovadliny, váží-li kus více než 25 kg210˙—kladiva, palice, nástroje k naklepávání kos290˙—šroubové klíče370˙—ex b)váží-li kus méně než 500 g, pak bez ohledu na váhu všecky úplně nebo částečně leštěné nebo niklované: kladiva, palice, nástroje k naklepávání kos530˙—šroubové klíče672˙—ex 460Želízka do hoblíků a dláta, teslíky, výslovně nejmenované nebozezy razidla, průbojnice a jiné nástroje výslovně nejmenované; všecky tyto nástroje, též úplně nebo částečně leštěné nebo poniklované: provlaky na drát600˙—teslíky, pneumatické nástroje, ozuby ke strojům brázdícím (šramacím) 900˙—ex 461Hřebíky a drátěnky: b)hřebíky drátěné, též odrhnuté128˙—ex 462Šroubové matice a svorníky, bez závitu; nýty: a)neopracované (surové), o průměru dříku nebo otvoru: 1.14 mm nebo větším120˙—2.menším 14 mm až 7 mm190˙—3.menším 7 mm240˙—463Šrouby, šroubové matice a svorníky, se závitem: a)neopracované (surové), o průměru dříku nebo otvoru: 1. 14 mm nebo větším215˙—2.menším 14 mm až 7 mm290˙—3.menším 7 mm až 4 mm360˙—4.menším 4 mm430˙—b)obyčejně nebo jemně opracované, o průměru dříku nebo otvoru: 1.14 mm nebo větším290˙—2.menším 14 mm až 7 mm360˙—3.menším 7 mm až 4 mm430˙—4.menším 4 mm500˙—ex 466Drátěné zboží výslovně nejmenované: ex a)neopracované (surové) neb obyčejně opracované: ex 1.z drátu silného 1·5 mm nebo silnějšího: závlačky a řeznické háky154˙—drátěná lana300˙—ex 2.z drátu slabšího 1·5 mm: drátěné kartáče400˙—ex b)jemně natřené, pocínované, pozinkované:drátěná pletiva, pozinkovaná400˙—Poznámka. Drátěná lana čís. 466a) 2 a b)387˙—ex c)jinak jemně opracované, též leštěné nebo poniklované; drát opředený vlákny přediv:drátěné závěsy k nástěnným lampám400˙—drátěné závěsy k visacím lampám; deštníkové pruty a kostry550˙—ex 468Jehlice, pokud nepatří do čís. 469; psací pera a nástrčky na pera; ocelové perly, též zlacené nebo stříbřené; udice, háčky a sponky, přezky, knoflíky, náprstky a podobné drobné potřeby:pouzdra na cigarety a na tabák1300˙—470Pružinová ocel (ocel sploštěná na pásy ve svazcích nebo v kotoučích na pružno kalená), též leštěná: a)silná 0·5 mm nebo silnější270˙—b)slabší 0·5 mm630˙—ex 471Pera (zpruhy): ex b)jiná pera vozová: pásové zpruhy125˙—ex d)pera výslovně nejmenovaná, též leštěná nebo spojená s obyčejnými nebo jemnými hmotami: pera k šněrovačkám, též potažená1200˙—472Kování (klouby [závěsy], závory, okenní a dveřní stěžeje, stěžejní knoflíky a součástky stěžejí, kování dveřní, okenní, nábytkové a vozové); zboží ostruhářské; všecky tyto předměty, pokud nejsou výrobky uměleckého zámečnictví, též spojené s obecnými kovy:a)neopracované (surové), též odrhnuté, vrtané nebo zhruba natřené: váží-li kus více než 500 g264˙—váží-li kus 500 g nebo méně316˙—b)broušené, jemně natřené, pokostované, poolovněné, pozinkované, pocínované nebo jinak obyčejně opracované (též z bílého plechu):váží-li kus více než 500 g440˙—váží-li kus 500 g nebo méně528˙—c)jinak jemně opracované:váží-li kus více než 500 g550˙—váží-li kus 500 g nebo méně660˙—ex 473Zámky, klíče a jiné součástky zámků:ex a)zámky obyčejné, vyjma zámky bezpečnostní a zámky uměleckého zámečnictví, váží-li kus: 2.300 g nebo méně660˙—b)zámky bezpečnostní a zámky uměleckého díla zámečnického 930˙—ex c)klíče a součástky zámků obyčejně nebo jemně opracované, vyjma pera k zámkům:klíče400˙—ex 475Železné pokladny a bezpečnostní skřínky: a)nedohotovené, pouze ze železných ploten a tyčí 264·—ex b)hotové (též takové vložky do tresoru), též spojené s prací uměleckého zámečnictví: 1.vyplněné ilosačními hmotami380·—ex 479Zboží nožířské a jeho součástky: b)hrubé nože a nůžky pro potřebu živnostenskou nebo zemědělskou: kudly550·—ostatní630˙—Poznámka. Stěradla k válcům pro papírny dlužno vyclívati podle povahy hmoty.ex 481Zboží z nekujné litiny, výslovně nejmenované, též se spojkami z kujného železa nebo spojené se dřevem:ex a)neopracované (surové) nebo pouze odrhnuté, váží-li kus: ex 1.více než 100 kg: ocelářské skořepy (kokily)25·—ex 483Zboží z kujného železa, výslovně nejmenované, též spojené s nekujnou litinou nebo se dřevem: ex a)neopracované (surové) nebo odrhnuté nebo hrubě natřené, váží-li kus: ex 2.více než 3 kg až 25 kg: koule pro kulové mlýny90·—ex 3.více než 0·5 kg až 3 kg: koule pro kulové mlýny100·—magnety134·—ex 4.0·5 kg nebo méně: magnety, závlačky, řeznické háky154·—ex b)jinak obyčejně opracované, váží-li kus: ex 3.více než 0·5 kg až 3 kg: magnety230˙—ex 4.0·5 kg nebo méně: magnety, ozuby do podkov268·—Poznámka k s. čís. 483. Holé magnety (ocilkové, podkovové, kroužkové, lahvové atd.) neovinuté, bez spojení, magnetované či nikoli, též dírkované nebo jinak opracované, vyclívají se dle tohoto čísla. Všeobecné poznámky ke třídě XXXVIII.1. Podle celního sazebníku jest mezi kujné železo zařaděna též ocel, měkká litina a ocelová litina. 2. Při železném zboží opracovaném oproti neopracovanému (surovému) rozeznávají se 3 stupně způsobu opracování. Není-li u jednotlivých čísel této třídy výslovně uveden způsob opracování nebo nejsou-li u nich stanoveny výjimky, pokládají se podle tohoto roztřídění: a) Za zboží obyčejně opracované: všecky železné předměty, jež jsou odrhnuty, dírkovány, vrtány nebo opatřeny vyřezanými závity, jakož i všecky železné předměty, které jsou zcela nebo částečně opilovány, na povrchu zhruba ubrány, osoustruhovány, osmirkovány, ohoblovány, obroušeny nebo hrubě natřeny; pak všecky železné části, které jsou snýtovány, sešroubovány nebo podobným způsobem dodatečně složeny, pokud nepříslušejí vzhledem k svému dalšímu opracování do b) a c).Za opracování se však nepokládá, když se švy (jehly), vzniklé při lití nebo lisování, dlátem odstraní, obrousí (též na smirkových kotoučích), upilují nebo srazí, když se plochy na lomu zarovnají, když se přílitky odpíchnou, pak když se předměty z ocelové litiny zhruba uberou, aby se zkusilo, jsou-li bezvadny; b) za zboží jemně opracované: všecko zboží železné, které jest zcela nebo částečně pocínováno, pozinkováno, poolovněno, poměděno, pomosazněno, okysličeno, jemně natřeno, pokostováno, lakováno, malováno, bronzováno nebo smaltováno; konečněc) za zboží velmi jemně opracované: všecko zboží železné, které jest leštěno, ryto, niklováno, platováno mědí, slitinami mědi nebo hliníkem. Není-li v sazebníku zvláštního ustanovení, dlužno vyměřiti ze zboží velmi jemně opracovaného 50%ní celní přirážku k sazbě na dotyčné zboží. Jsou-li však pro zboží stanoveny zvláštní celní sazby za obyčejné nebo jemné opracování, dlužno položiti za základ výpočtu 50%ní přirážky celní sazbu, která platí pro zboží jemně opracované. XXXIX. Obecné kovy a zboží z nich.ex 491Plechy a desky (válcované, vykované), dále neopracované: d)měděné, niklové, hliníkové a z jiných výslovně nejmenovaných obecných kovů a kovových slitin:1.silnější než 0·5 mm175·—2.silné 0·5 mm a slabší224·—ex 492Plechy a desky, hloubené nebo dírkované: ex d)měděné, niklové, hliníkové a z jiných výslovně nejmenovaných obecných kovů a kovových slitin: hliníkové kotouče225·—měděné nebo mosazné kotouče350·—ex 496Tyče, pruty a dráty (válcované, vykované nebo tažené): ex d)měděné, niklové, hliníkové a z jiných obecných kovů a kovových slitin: ex 1.silnější než 0·5 mm175·—2.silnější než 0·25 mm až 0·5 mm224·—3.silné 0·25 mm nebo slabší252·—ex 500Trouby a válce, dále neopracované: d)z jiných obecných kovů nebo kovových slitin, váží-li běžný metr: 1.1 kg nebo více280·—2.méně než 1 kg480·—ex 505Listy (folie) olověné (plumbiol) a cínové (staniol), lesklé, vzorkované, barvené nebo lakované; šešulky na lahve, tuby a podobné zboží cínové, z pocínovaného olova nebo z olověných slitin: olověné folie (plumbiol)576·—cínové folie (staniol)720·—ex 506Knihtiskařská písmena (též linky, orámování a okrasy):a)z liteřiny420·—ex 509Kovové perly, též zlacené nebo stříbřené; hračky, jehlice, kroužky, knoflíky, přezky, háčky a sponky, náprstky a jiné drobné potřeby; psací pera a nástrčky na pera z obecných kovů a kovových slitin; všecky tyto předměty, pokud nepatří do čís. 520:alpakové nebo pakfongové příbory, lžíce a podložky k jídelním příborům; knoflíky k límcům a manžetám; jehlice k límcům, sponky k límcům, svorky na nákrčníky; pouzdra na cigarety a na tabák 1800·—náprstky2200·—ex 514Zboží výslovně nejmenované z olova, cínu a ze slitin olova s cínem, též spojené s obyčejnými hmotami: ex a)obyčejně opracované: syfonové hlavičky k lahvím600·—ex 516Zboží, ulité z mědi a z jiných obecných kovů nebo z kovových slitin, výslovně nejmenovaných, též spojené s obyčejnými hmotami, vyjma hrubé odlitky, patřící do čís. 501: ex a)neopracované (surové), též opilované, neornamentované: armatury720·—ex b)dále opracované neb ornamentované:ex 1.drobné zboží lité, lehčí 50 g na kus, pak všecky lité předměty ornamentované:armatury1800·—ex 2.ostatní zboží lité, obyčejně opracované:armatury780·—Poznámka k čís. 516. Takovéto zboží jemně opracované vyclívá se podle čís. 517 b). ex 517Zboží výslovně nejmenované z mědi a z jiných obecných kovů nebo z kovových slitin výslovně nejmenovaných, též spojené s obyčejnými hmotami: ex a)obyčejně opracované: kování k nábytku a dveřím; osvětlovací tělesa a jejich součástky660·—ostatní, vyjma automaty na ohřívání vody 825·—ex b)jemně opracované: kování k nábytku a dveřím1300·—osvětlovací tělesa a jejich součástky; petrolejové, lihové vařiče a spájecí přístroje 1440·—ostatní, vyjma automaty na ohřívání vody 1800·—518Zboží výslovně nejmenované z niklu, též spojené s obyčejnými nebo jemnými hmotami1800·—522Zboží z obecných kovů nebo kovových slitin, úplně nebo částečně zlacené nebo stříbřené, zlatem nebo stříbrem platované nebo spojené s velmi jemnými hmotami: stolní náčiní, příbory a lžíce4680·—ostatní5400·—Všeobecné poznámky ke třídě XXXIX. 1.Zboží nepokládá se za opracované, když švy (břity) po slévání nebo lisování jeho se utesají, obrousí (též na smirkových kotoučích), upilují nebo srazí, jakož i když plochy na lomu se srovnají nebo přílitky odpíchnou. 2.Za jemně opracované dlužno pokládati všechno kovové zboží malované, bronzované, lakované, patinované, vernované, pomosazněné, poměděné, niklované, smaltované, jemně leštěné nebo jiným podobným způsobem jemně opracované. Naopak dlužno pokládati všecko kovové zboží jiným způsobem opracované (dírkované, vrtané nebo opatřené vyřezanými závity, úplně nebo částečně opilované, osoustruhované, ohoblované, obroušené nebo jednoduše leštěné, pocínované, pozinkované, poolovněné atd.) za obyčejně opracované. XL. Stroje, přístroje a jich součásti ze dřeva, železa nebo obecných kovů, vyjma ty, které patří do třídy XLI. a XLII.ex 527Lokomotivy a tendry; lokomobily:ex a)lokomotivy a tendry:silniční lokomotivy288·—ex b)lokomobily: úplné pojízdné lokomobily pro zemědělské účely288·—ex 528Parní stroje a jiné motory výslovně nejmenované (vyjma motory třídy XLI. a XLII.); pracovní stroje, spojené neodlučitelně s parními motory (parní hlubidla, parní jeřáby, parní kladiva, parní pumpy, parní stříkačky a podobné stroje); váží-li kus:ex a)2 q nebo méně: motory spalovací a výbušné400·—ex b)více než 2 q až 25 q: motory spalovací a výbušné320·—ex c)více než 25 q až 100 q: motory spalovací a výbušné260·—vodní turbiny325·—ex d)více než 100 q až 1000 q: motory spalovací a výbušné220·—vodní turbiny275·—ex e)přes 1000 q: vodní turbiny250·—ex 530Hospodářské stroje a přístroje, výslovně nejmenované:b)mlátičky180·—Poznámka. Ocel na příraznice mlátiček, na příslušné délky nenařezaná, vyclívá se podle povahy hmoty.ex c)jiné: ex 2.železné: pluhová tělesa, pluhové hlavy, pluhové odhrnovačky, pluhové plazy, pluhové radlice a krojidla 168·—ex 536Stroje a přístroje výslovně nejmenované ze dřeva (t. j. s 75% dřeva nebo více): dřevěné řemenice180·—ex 538Stroje a přístroje výslovně nejmenované, jiné, váží-li kus: ex a)2 q nebo méně: plechové řemenice312·50pumpy na tekutiny330·—vozová zdvihadla s ozubenou tyčí375·—hydraulické regulátory750·—ex b)více než 2q až 10 q: pumpy na tekutiny315·—papírenské stroje400·—vzdušné kompresory; stroje na špicování a loupání obilí420·—hydraulické regulátory700·—ex c)více než 10 q: papírenské stroje; elevátory na slámu 300·—stroje na špicování a loupání obilí360·—hydraulické regulátory600·—XLI. Elektrické stroje, přístroje a elektrotechnické potřeby.539Dynama a elektrické motory (vyjma motory k automobilům), též spojené neodlučitelně s mechanickým zařízením nebo s přístroji; transformátory (otáčivé nebo nehybné měniče); váží-li kus: a)25 kg nebo méně: dynama a elektrické motory1080·—ostatní1188·—b)více než 25 kg až 5 q: dynama a elektrické motory750·—ostatní825·—c)více než 5 q až 30 q650·—d)více než 30 q až 80 q550·—e)více než 80 q396·—ex 540Elektrické přístroje telegrafní, zvonkové, návěstní a zabezpečovací přístroje železniční; telefony a mikrofony; ochranná zařízení proti blesku (vyjma hromosvody); elektrické přístroje měřicí a počítací; váží-li kus:ex b)méně než 5 kg: telefony, mikrofony i s příslušným ochranným zařízením proti blesku, vyjma přístroje radiotelegrafní a radiotelefonní 3600·—ostatní, vyjma elektrické přístroje měřicí a počítací, jakož i vyjma přístroje radiotelegrafní a radiotelefonní 4200·—ex 542Elektrické lampy (obloukovky, žárovky a pod.), montované objímky k elektrickým lampám; montovaná skleněná tělesa pro světelné elektrické jevy:žárovky elektrické a jejich součástky2200·—543Elektrické přístroje a elektrotechnická zařízení (regulátory, odpory, napáječe a pod.), výslovně nejmenovaná: nejvýše 25 kg1800·—více než 25 kg1440·—XLIII. Drahé (vzácné) kovy, drahokamy a polodrahokamy a zboží z nich; mince.ex 570Výrobky výslovně nejmenované, zcela nebo částečně z pravých nebo nepravých korálů, z nepravých perel (vyjma ty, které patří do čís. 567 a 568); zboží granátové: za 1 kgvýrobky z nepravých perel80·—XLIV. Přístroje a nástroje (instrumenty), hodiny.ex 577Nástroje měřicí pro živnostníky (měřítka, skládací míry, kružítka úhlová, točitá a obkročná, drátoměry a podobné předměty): a)metrovky a míry skládací dřevěné768·—ex 578Váhy a součástky vah, vyjma váhy přesné, patřící do čís. 574: ex a)váhy desetinné a mostní: váhy mostní a jejich součástky600·—579Piana, pianina, harmonia a podobné nástroje klávesové (vyjma varhany) 1200·—580Kostelní a jiné varhany píšťalové400·—za 100 kgXLVI. Chemické látky pomocné a chemické výrobky.ex 597Kysličníky a zásady, výslovně jmenované: l)klejt mletý, v prášku; massikot a suřík (minium)96·—q)peroxyd vodíku180·—ex 598Kyseliny výslovně jmenované: ex b)kyselina solná, kyselina dusičná; dřevný ocet, surový:ex 2.kyselina dusičná; dřevný ocet surový: kyselina dusičná17·50ex 599Soli draselné, sodné a amonné, výslovně jmenované: ex f)soda kalcinovaná (bezvodý uhličitan sodný); vodní sklo, tekuté: 1.soda kalcinovaná24·—ex i)kyselý uhličitan draselný a sodný (bikarbonát, soda bicarbonata); borax čištěný; siřičitan sodný, pevný; kyselý siřičitan sodný, pevný; sirnatan sodný, pevný: ex 2.kyselý uhličitan draselný a sodný; siřičitan sodný, pevný; kyselý siřičitan sodný, pevný; sirnatan sodný, pevný: kyselý uhličitan draselný a sodný72˙—ex k)dusitan sodný (natriumnitrit); surový manganan a manganistan draselný a sodný; šťovan draselný (sůl šťavelová); vinný kámen čištěný; uhličitan amonný: dusitan sodný (natriumnitrit); uhličitan amonný 67·20ex 600Sloučeniny vápníku, strontia, barya a hořčíku, výslovně jmenované:ex l).uhličitan vápenatý, umělý; fosforečnan vápenatý, umělý; karbid vápníku (calcium carbid); dusičnan strontnatý; chlorid barnatý; dusičnan barnatý: terrar (kysličník zirkoničitý)100·—ex 621Plyny zkapalněné, výslovně nejmenované: kysličník siřičitý (kyselina siřičitá) 39·—XLVII. Pokosty, zboží barvířské, lékárnické a voňavkářské.ex 630Lékárnické zboží upravené, jakož i všecky látky svými nápisy, štítky, obaly a pod. označené jako léky, i léky pro zvířata; vaty a obvazy upravené k účelům léčivým: prášek proti hmyzu342˙—mýdla dehtová a medicinální684˙—lékárnické zboží upravené ve formě syrobů a roztoků1200˙—XLVIII. Svíčky, mýdlo a voskové zboží.639Zboží z tvárného vosku1200˙—. Závěrečný protokol k dodatkové úmluvě k obchodní dohodě uzavřené v Praze dne 4. května 1921 mezi Československou republikou a republikou Rakouskou. Při podpisu dodatkové úmluvy k obchodní dohodě, uzavřené v Praze 4. května 1921 mezi Československou republikou a republikou Rakouskou, učinili podepsaní zmocněnci dnešního dne tato prohlášení, jež mají tvořiti integrující část této dodatkové úmluvy: A. K rakouskému celnímu sazebníku. I. Rakouská vláda ujišťuje tímto, že zvýší-li se všeobecné celní sazby níže uvedených čísel, nepřevýší celní sazby pro výrobky, pocházející a přicházející z Československa, výměry níže vyznačené: Číslo rakouského celního sazebníkuPojmenováníClo ve zlatých korunáchza 100 kg132Bavlněná vata, vyjma vatu k léčebným účelům; nitě upravené k čištění strojů atd.:a) bílené a zbavené tuku17˙—b) ostatní12˙—ex 190Technické potřeby:a) kroucené žíně, také smíšené s jinými hrubými zvířecími chlupy nebo s rostlinnými předivy45˙—ex 266Pružné tkaniny, pružné zboží stávkové a prýmkářské:ex a) zcela nebo z části z hedvábí:z umělého hedvábí340˙—ex b) z jiných přediv:z bavlny210˙—ex 329c) 1. psací náčiní a soupravy psacího náčiní, s mosazným kováním, nezdobené72˙—2. demijony20˙—3. ostatní36˙—375Roury a rourové spojky z nekujné litiny:a) surové, též odrhnuté, též potažené asfaltem nebo dehtem, o síle stěny:1. 7 mm nebo více6˙502. pod 7 mm8˙—b) jiné, o síle stěny:1. 7 mm nebo více2˙—2. pod 7 mm14˙—ex 389 a) 3Drátěnky17˙—ex 453 c)Hotové součástky pro elektrické účele, jiné, váží-li kus:ex 2. pod 600 g:jiné, než ze skla40˙— II. K čís. 18: Cukr řepový atd.: Jest shoda v tom, že po dobu platnosti této úmluvy nenastane odbavování rafinovaného cukru k výrobě kandisového cukru na dovolovací list. Poněvadž cla tohoto čísla jsou vytvořena se zřetelem na domácí cukerní daň, toho času 10 zlatých korun za 100 kg, a rakouská vláda nemá býti v žádném směru vázána v jejím vyměření, jest shoda v tom, že smluvní celní sazby tohoto čísla mohou býti změněny, odchylně od ustanovení článku I., odstavce 1. této úmluvy, v souvislosti se změnou cukerní daně o tutéž částku jako cukerní daň. Rozpětí mezi celními sazbami čís. 18 b a poznámky nesmí však překročiti částku 5·30 zlatých korun za 100 kg, při čemž se přihlíží i k domácí dani cukerní. Rakouská vláda se zavazuje, že po dobu platnosti této dodatkové úmluvy nesníží pro surový cukr poznámky k čís. 18 b cla 16·70 zlatých korun za 100 kg. K čís. 25: Ječmen a k čís. 29: Slad: Smluvního cla pro ječmen 2 zlatých korun se užije, nebude-li autonomní (pohyblivé) clo výhodnější. K čís. 35 a: Třešně: Jest shoda v tom, že každá výhoda, kterou by Rakousko přiznalo třetímu státu pro proclívání višní, bude platiti bez jakéhokoliv omezování též pro proclívání třešní československého původu. K čís. 39 a: Salátové okurky: Za salátové okurky, uváděné pod čís. 39 a přílohy A, považují se okurky o délce 15 až 30 cm, jichž 60 kusů váží 4½ kg nebo více. Vyskytnou-li se v zásilce jednotlivé okurky odchylné délky, nemá tato okolnost vlivu na odbavování jako salátové okurky. K čís. 46 c a čís. 47 c: Okrasné květiny atd. a okrasné listoví atd. barvené, napuštěné nebo, aby byly trvanlivé, jinak upravené: Podle sazebního čís. 46 c a čís. 47 c dlužno odbavovati také okrasné květiny atd., po případě okrasné listoví atd., které jsou ke zvýšení trvanlivosti upraveny glycerinem, louhem chloridu vápenatého a pod., lakované, velutované, slídou potažené nebo bronzované. K čís. 50: Chmel: Pod názvem „Československý chmel“, zvláště pak pod pojmenováním „Český chmel“ („Žatecký chmel“, „Roudnický chmel“, „Ouštěcký chmel“, „Dubský chmel“), „Moravský chmel“ („Tršický chmel“), smí se uváděti v Rakousku do oběhu jen chmel známkovaný a provázený ověřovací listinou některé veřejné československé známkovny podle zákonitých předpisů o označování původu chmele, platných v Československé republice. Mimo to musí býti takový chmel v původním plnění, to jest v obalu, opatřeném označením původu, pečetí a plombou, podle zmíněných československých předpisů. Označení původu československého chmele, uvedené v předchozím odstavci, bude požívati v Rakousku téže ochrany, jaká je zavedena vždy právě platnými rakouskými zákony pro označování původu šumivých vín a pálených lihových tekutin. K čís. 56: Koně: Jest shoda v tom, že každá výhoda, kterou by Rakousko přiznalo třetímu státu v proclívání koní teplokrevných nebo chladnokrevných, bude platiti za stejných podmínek také pro teplokrevné koně, pocházející a přicházející z Československa. K čís. 96 c: Šunka, uzená pečínka; vepřová svíčková, paprikovaná: Clo 25 zlatých korun se zvýší, zvýší-li se sazba používaná pro vepře těžší než 40 až 110 kg (čís. 55 c), o 225% tohoto zvýšení cla. K čís. 97: Masité droby: Celní sazby 20 zlatých korun, případně 50 zlatých korun, případně 60 zlatých korun se zvýší, zvýší-li se sazby používané na dobytek (čís. 52 a) nebo na vepře těžší než 40 až 110 kg (čís. 55 c) podle těchto zásad: Čís. 97/1. Každá zlatá koruna, o kterou se zvýší používaná sazba čís. 52 a (nyní 5 zlatých korun) způsobí, že se zvýší clo 20 zlatých korun, smluvené podle přílohy A o 2˙20 zlatých korun. Každá zlatá koruna, o kterou se zvýší používaná sazba čís. 55 c (nyní 9 zlatých korun), způsobí, že se zvýší clo 20 zlatých korun, smluvené podle přílohy A o 0˙35 zlatých korun. Čís. 97/2. Každá zlatá koruna, o kterou se zvýší používaná sazba čís. 52 a (nyní 5 zlatých korun), způsobí, že se zvýší clo 50 zlatých korun, smluvené podle přílohy A o 1˙80 zlatých korun. Každá zlatá koruna, o kterou se zvýší používaná sazba čís. 55 c (nyní 9 zlatých korun), způsobí, že se zvýší clo 50 zlatých korun, smluvené podle přílohy A o 1·70 zlatých korun. Čís. 97/3. Každá zlatá koruna, o kterou se zvýší používaná sazba čís. 52 a (nyní 5 zlatých korun), způsobí, že se zvýší clo 60 zlatých korun, smluvené podle přílohy A o 1·50 zlatých korun. Každá zlatá koruna, o kterou se zvýší používaná sazba čís. 55 c (nyní 9 zlatých korun), způsobí, že se zvýší clo 60 zlatých korun, smluvené podle přílohy A o 3 zlaté koruny. Zvýší-li se jak používaná sazba čís. 52 a tak čís. 55 c, sečtou se přirážky jmenované u každé jednotlivé skupiny uvedené v předchozím (čís. 97/1, případně 97/2, případně 97/3). Bude-li se uchylovati budoucí rakouská sazba používaná pro čerstvé maso nynějšího čís. 96 a 3 o více než 50% od celní sazby, která by vyplývala, když se zachová — při základu budoucí rakouské sazby používané pro dobytek (čís. 52 a) nebo pro vepře těžší než 40 až 110 kg (čís. 55 c) — nynější procentní poměr mezi čís. 52 a případně 55 c na jedné straně a čís. 96 a 3 na druhé straně (5 zlatých korun ke 12 zlatým korunám, případně 9 zlatých korun ke 12 zlatým korunám), přikročí obě strany ve vzájemné dohodě k revisi celní sazby čís. 97/1. Změní-li se celní sazba čís. 97/2 nebo čís. 97/3, jest rakouská vláda oprávněna zvýšiti smluvní celní sazby těchto položek o rozdíl mezi sazbou, která se vypočte podle zmíněného počítacího způsobu a novou rakouskou sazbou používanou pro čerstvé maso nynějšího čís. 96 a 3. K čís. 107 g: Šunkové konservy: Po dobu platnosti sazby 20 zlatých korun používané nyní pro šunku čís. 96 c snižuje se celní sazba pro šunkové konservy na 30 zlatých korun. Zvýší-li se clo pro šunku čís. 96 c přes 25 zlatých korun, zvýší se clo pro šunkové konservy tak, že rozpjetí mezi předchozími celními položkami 25 ke 35 zůstane procentně zachováno. K čís. 132: Bavlněná vata: V tomto sazebním čísle vyclívá se také bavlněná vata, bílená a zbavená tuku, v balících o váze 50 kg a více. K čís. 140 až 144: Bavlněné tkaniny: Hladké tkaniny, u nichž povstaly jednoduché kraje a pokrajní pruhy pouze vetkáním silnější příze (jako na příklad jednoduché bordury při kapesních šátcích atd.), nepokládají se proto ještě za vzorkované. K poznámkám k čís. 140, 141 A, 141 B a 142: 1. Grádlové tkaniny: Grádlové tkaniny jsou trojvazné, pokud se týká čtyřvazné grádlové képry, u kterých se střídají dva stejně široké proužky; při tom u jednoho z nich běží přímky nalevo, u druhého napravo. 2. K poznámce 3: Tkaniny ze skané příze: Za tkaniny ze skaných přízí považují se všechny tkaniny, u nichž v osnově a v útku dohromady nepřipadají průměrně více než tři jednoduchá vlákna na jednu nit. Toto omezení neplatí u tkanin zvaných kongres a tkanin k vyšívání; tyto spadají vždy, pokud jsou přitkány skané příze, pod tkaniny ze skaných přízí. K čís. 145: Nábytkové látky bavlněné: Za nábytkové látky bavlněné se nepovažují: a) veškeré potištěné tkaniny bavlněné; b) aksamity bavlněné, váží-li čtvereční metr méně než 400 g; c) jiné bavlněné tkaniny: α) v kusu barvené; β) váží-li čtvereční metr méně než 250 g. Ostatní shora neuvedené bavlněné tkaniny dlužno odbavovati jako nábytkové látky, jestliže podle své povahy jsou určeny především k výpravě nábytku (nábytkové povlaky a přehozy). Pod pojem stolních a ložních pokrývek a nábytkových přehozů nespadá stolní prádlo (soupravy stolního prádla), které se bude vyclívati podle své povahy jako bavlněné, pokud se týče lněné tkaniny. K čís. 153 c: Rukavice: Stávkované nebo pletené rukavice, jsou-li vybaveny podšívkou, nepodrobují se přirážce 20% k příslušné celní sazbě (bod 5 všeobecných poznámek k třídám XVIII až XXII). K čís. 161: Tkaniny ze lněné příze: Tkaniny ze lněné příze s jednotnou atlasovou (satinovou) vazbou projednávají se ve smluvním styku jako nevzorkované tkaniny. K čís. 180 a 1: Tkaniny halina a huňa: Halina vyrábí se z hrubé vlny a váží čtvereční metr 800 g nebo více; používá se jí k různým účelům (jako na selské pláště, pokrývky na podlahu atd.). Huňa je proti halině poněkud jemnější, hladší sukno, z podobného materiálu jako halina. Je zpravidla silněji valchována než halina a používá se jí k výrobě obyčejných domácích střevíců. K čís. 180 a 2: Pokrývky z odpadků: Pokrývky z odpadků jsou pokrývky s osnovou z rostlinných přediv a s útkem z méněcenných, vlněných odpadků přádelných nebo z umělé vlny; tyto pokrývky nejsou prané a vyznačují se tudíž mastným zápachem a hmatem. K čís. 180 a 3: Látky na obuv: Látkami na obuv tohoto čísla rozumějí se: silné, na obou stranách zdrastěné, dvojité tkaniny, jichž svršek sestává jak v osnově, tak v útku z vlněné příze mykané, spodek pak vykazuje útek z vlněné příze mykané a osnovu z bavlny, která současně váže svršek. Tyto tkaniny jsou zhusta na svršku různobarevnou přízí čtvercově vzorkovány. K čís. 180c: Zásady pro vyclívání vlněného tkaného zboží podle hodnoty: Vyclívání podle hodnoty vlněného tkaného zboží, výslovně nejmenovaného, děje se zásadně podle čisté (netto) fakturované ceny. Z fakturované ceny odečítá se tudíž rabat a pod. Zlaté koruny přepočítávají se podle kursu v den vyclívání. Při zboží, prodaném československým výrobcem přímo rakouskému odběrateli, je směrodatnou faktura, vystavená československým podnikem. Bylo-li prodáno zboží rakouskému odběrateli z rakouského svobodného skladiště komisionářem nebo pobočným závodem československého podniku, bere se v úvahu ona faktura, kterou rakouskému odběrateli vydá komisionář, pokud se týká pobočný závod. Má-li celní úřad pochybnosti o správnosti fakturovaných cen, nastoupí rozhodčí řízení, stanovené v bodu 3. §u 21 rakouského celního řádu. K čís. 181: Nábytkové látky vlněné: K nábytkovým látkám vlněným nenáležejí: a) aksamity vlněné, váží-li čtvereční metr méně než 450 g, b) jiné tkaniny vlněné, váží-li čtvereční metr méně než 250 g. Ostatní shora neuvedené vlněné tkaniny dlužno odbavovati jako nábytkové látky, jestliže podle své povahy jsou určeny především k výpravě nábytku (nábytkové povlaky a přehozy). K čís. 182a: Sealskiny: Sealskiny jsou tkaniny na způsob plyšů s bavlněnou osnovou a vlněným útkem, také potištěné a lisované; zdrastěné vlněné látky, netkané na způsob floru, vyclívají se podle čís. 180. K čís. 187c: Rukavice: Stávkované nebo pletené rukavice, jsou-li vybaveny podšívkou, nepodrobují se přirážce 20% k příslušné celní sazbě (bod 5 všeobecných poznámek k třídám XVIII až XXII). K čís. 189b 1: Plsť v kusech, barvená: Plstí v kusech, barvenou, rozumí se toliko plsť, která je úplně vybarvena. Pouhé stínování, přibarvení a pod. nepokládají se za barvení. K čís. 200 a čís. 208: Nábytkové látky hedvábné a polohedvábné: K nábytkovým látkám hedvábným a polohedvábným nenáležejí látky se zatíženým hedvábím. K čís. 234 a: Ostatní zboží pletené, též košíkářské, surové: Podle tohoto čísla vyclívají se také obyčejné koše z dřevových loubků (štěpek), nemořené, nebarvené, nepokostované aniž lakované, s jinými hmotami nespojené, takového druhu, jako se jich užívá k balení (rozesílání zboží). Barevný pruh z loubků na kraji takových košů vpletený zůstává při vyclívání nepovšimnut. Sem patří též hrubé kolébky z přírodního proutí. K čís. 250: Tiskopisy: Tiskopisy československého poštovního šekového úřadu (složenky, šeky, seznamy k hromadným šekům, šekové platební poukázky, poukazy dobropisů, převodní příkazy, splatní lístky [složenky], seznamy k hromadným převodním příkazům a obálky pro zasílání šeků a převodních příkazů) odbavují se ve smluvním styku beze cla. K čís. 252: Pouzdra: Pouzdra jsou obaly, určené k úschově předmětů a k tomu účelu uvnitř patřičně upravené. K čís. 252 c: Lékárnické kartonáže: Za lékárnické kartonáže dlužno považovati krabičky, určené k lékárnickým účelům (krabičky zasouvací, kulaté a podobné, t. zv. krabičky lékárnické), jakož i krabičky skládací, vesměs, možno-li jejich použití k tomu účelu seznati z tištěného označení nebo pod. K čís. 267: Oděv z kaučuku atd.: Za základ pro výpočet cla s přirážkou vezmou se ve smluvním styku smluvní cla čís. 265 a 266. K čís. 270: Hrubé látky, chemicky připravené atd.: Hrubé látky z juty, lnu nebo konopí, chemicky připravené, nebo olejem, dehtem nebo tukovou směsí natřené nebo napuštěné, přikrývky a vozové plachty z nich, budou se vyclívati, když tato povaha zboží jest zachována, podle tohoto čísla bez ohledu na hustotu tkaniny. Použití bavlněných přízí do čís. 13 po anglicku nevylučuje, aby se projednávalo toto zboží jako hrubé látky. K čís. 271 b: Lepenka na podlahu: Lepenka na podlahu jest pokrývka na podlahu z lepenky, která jest napuštěna bitumenem, petrolejovou smůlou nebo asfaltem a pak opatřena pokostovým nátěrem na jedné nebo na obou stranách, v síle nad 1·2 mm a ve váze 1000 g nebo více na 1m2. K čís. 287 b: Jednoduché dámské polobotky: Podšívka svršku této obuvi, jakož i povlak stélky (branzolu) musí býti zcela z bavlny nebo lnu; použití lepidel, také kaučuku, ke kašírování je přípustno. Za uzávěru bude sloužiti jednoduchý knoflík nebo jednoduchá kovová spona; jedna nebo dvě hladké příčné pásky jsou přípustny. Tato obuv nesmí býti jinak zdobena, nesmí míti podpatky „celokomtes“ (podešve až přes krček podpatku); čistá fakturní cena této obuvi nesmí přesahovati 7 zlatých korun za pár. Uložené vzorky mohou býti doplňovány, pokud se týče vyměňovány. K čís. 288: Pantofle a domácí střevíce atd.: Střevíce zvané huňa jsou střevíce, zhotovené z látky zvané huňa (bez ohledu na váhu tkaniny), s podrážkou z motouzu, z látky zvané huňa nebo z plsti. Ve smluvním styku nevylučuje vyclení jako střevíce huňa, jsou-li paty nebo přední části sesíleny vložkou z kartonu (lepenky), jakož i upravené k lepšímu opnutí nohy (na příklad knoflíky, přeskami nebo pružnými vložkami). Podle čís. 288 b vyclívá se též obuv tak zvaná mikado. Obuv mikado jest obuv z plsti nebo z látek na obuv, z tak zvané velbloudí srsti nebo z tak zvaných skotských látek (viz k čís. 180 a 3), bez ohledu na váhu použité látky, s podešví z plsti a kůže nebo jen z kůže, nebo jen z plsti nebo motouzu nebo z kůže s mezipodešví z lepenky nebo z textilní látky. Připevnění podpatkových plátků, jakož i ozdobení třapci z jiných látek jest přípustné. Taková obuv může míti též stužený nárt a patu. K čís. 301: Hole dřevěné nebo rákosové: Spojení se zdířkou, tvořící dolní konec hole, z obyčejných nebo jemných látek zůstává při vyclívání bez povšimnutí. K čís. 302: Zahradní nábytek: Za zahradní nábytek se považují židle, lenošky, lavice, stoly a stoličky. K čís. 302 a 303: Krabice: Barevná, bronzovaná, stříbřená, zlacená, vypálená nebo vtlačená označení firem, zboží nebo jakosti, tovární značky a pod., též ozdobená, zůstanou při vyclívání nepovšimnuta. K čís. 302 a 303: Památkové předměty: Označení krajiny a místa nebo krátkého věnování, provedené vypáleným, vtlačeným, malovaným a podobným písmem, zůstanou při vyclívání tohoto zboží podle jeho bližší povahy bez povšimnutí. K čís. 319: Technické sklo: Za technické sklo se považuje: Luxfer-prismata (vložky do světlíků), zorná skla pro kotle, pro pekařské, tavicí pece atd., misky pro vyvolávání fotografií a na chirurgické nástroje s výlevkou nebo bez ní, kasety pro vyvolávání fotografických desek, vodoměrná skla a ochranná opatření k vodoměrným sklům, vásy a cylindry na mazavé oleje ke strojům, třecí misky a paličky pro laboratoře, filtrovací trychtýře s vlisovanými rýhami, obkládačky ze skla, skla do lodních svítilen a lodní čočky, stojánky pro výkladní skříně, skleněná písmena, skleněné vlnité valchy, skleněné tyče pro průmysl nábytku a textilní, lahvové kuličky a jiné uzávěrkové kuličky, kuličky pro technické účele, kuličky pro mlýny, cylindrické válce pro kožařský průmysl. K čís. 340 a: Vápenec, surový: K čís. 340 a patří surový vápenec (přírodní uhličitan vápenatý), nepálený, v kusech nebo mletý. K čís. 340 b: Vápenec, pálený, hašený, (žíravé vápno): Smluvní celní sazba tohoto čísla platí, pokud jest v platnosti československé clo pro vápno, pálené, též hašené (československé číslo 150 a) 1·50 Kč. K čís. 355: Zvonivky a dlaždice: Síla zjišťuje se na nejtenším místě; při tom však prohlubeniny, způsobené vtlačenými továrními známkami a značkami, jakož i pouze ojedinělé, při lisování nebo pálení vzniklé nepravidelnosti a konečně i snížené okraje zůstanou bez povšimnutí. K čís. 361 b: Obyčejné hrnčířské nádobí atd.: Také hrnčířské nádobí, z obyčejné hlíny, barevně se vypalující, glazurou jednou polévané, jako na příklad tak zvané nádobí Rockingham, podle předložených vzorků, bude se vyclívati podle tohoto čísla. K čís. 375: Roury: Lité roury s kondensačními hrnci (syfony) vyclívají se jako rourové spojky tohoto čísla. K čís. 381: Domácí a kuchyňské nářadí: Jako domácí a kuchyňské nářadí vyclívají se též kbelíky na uhlí, předložky před kamna a misky ke kamnům. K čís. 407 a: Zboží z nekujné litiny: U kanalisační litiny pokládá se potažení asfaltem za hrubý nátěr. Za kanalisační litinu se pokládají stokové mříže, vstupní rámy, vstupní poklopy, stokové uzávěry, dešťáky, vtokové trychtýře, skřínky na kohouty a uliční poklopy pro podzemní hydranty. K čís. 407: Litina kamnová: Do kusové váhy pětinkových kamen dlužno započítati též příslušné kroužky, rošty, nohy a nezdobená dvířka, která jsou buď připevněna drátem nebo jsou s nimi společně zabalena. K čís. 408: Pětinková kamna: Do kusové váhy pětinkových kamen dlužno započítati též příslušné kroužky, rošty, nohy a dvířka, která jsou k nim buď připevněna drátem nebo jsou s nimi společně zabalena. K čís. 407 a a k čís. 408 a: Pětinková kamna: Při jinak neopracovaných pětinkových kamnech zůstávají bez povšimnutí: sešroubování nebo snýtování jednotlivých součástí, upevnění uzávěr na kamnových dvířkách, jakož i — dojdou-li tato kamna rozložena — vrtané nebo vyrážené otvory za účelem sestavení jednotlivých částí. K čís. 428: Armatury, petrolejové vařiče atd.: Ucpávky u armatur, petrolejových a lihových vařičů a letovacích nástrojů zůstanou při vyclívání bez povšimnutí. K čís. 439 d, 2α: Stroje k čištění luk od mechu: Stroje k čištění luk od mechu jsou stroje na obdělávání luk, opatřené noži ve dvou řadách za sebou, které slouží k rozřezávání trávníku. K čís. 441 b a c: Speciální stroje a přístroje pro cukrovary, pivovary a sladovny: Takovými speciálními stroji a přístroji na průkaz jejich určení se rozumějí: A. Pro cukrovary: stroje na praní řepy, řezací stroje na řepu, difusery a difusní přístroje s příslušnými vývěvami, lisy na řízky, filtrační lisy, kalolisy, lapače drti, malaksery (též refrigeranty a kristalisatory), saturatéry, přístroje na vyprazdňování odstředivek (dechargeury), přístroje k odlučování šťáv, zařízení na síření šťáv, separátory vápeného mléka, přístroje na hašení vápna, filtry (otevřené nízkotlaké filtry, uzavřené filtry skříňové, filtry na spodium), přístroje na čištění šťáv aktivním uhlím, zařízení na regeneraci spodia, lisy na kostkové tyčinky a kostkové desky a stroje na rozsekávání kostkových tyčinek a desek na kostky, balicí stroje na cukr, granulátory, zařízení na prosévání cukru, zařízení na mletí cukru, zařízení na sušení řízků, zvedací kola na řepu nebo vodu, hrabicové transportéry řízků, bagry na řízky, dopravní a lisovací šrouby na řízky, pásové transportéry, korýtkové výtahy, třasadlové dopravní žlaby, výtahy na řepu, Westonovy odstředivky, odstředivky na cukrové homole, čerpadla na brýdové vody, čerpadla na vápenné mléko, čerpadla na kal, čerpadla na šťávy, čerpadla na cukrovinu, čerpadla na syrupy, stroje na praní plachetek, stroje na praní spodia, stroje na mytí forem na cukr. B. Pro pivovary a sladovny: vystírací a zcezovací kádě s míchadly, stroje na odkličování ječmene, obraceče sladu, sladovací bubny, sušicí bubny, šrotovníky, čisticí a lešticí stroje na slad, cízy na chmel, stroje na utužování sudů s příslušenstvím, stroje na odstraňování zátek, automatické stroje na mytí sudů, automatické stroje na vymývání sudů, stroje na zkoušení sudů, požahovací stroje na sudy, stroje na vysmolování sudů, válečková zařízení na dopravu sudů, mladinkové filtry, monžíky na chmel s míchadly, kalorifery pro sladovny, přístroje na plnění sudů, filtry, stroje na praní filtrační hmoty, přístroje na plnění lahví i s transportními pasy, zařízení na čištění lahví, stroje na uzátkování lahví, Posléze jmenovaných 5 strojů, pokud se týká přístrojů vyclívá se podle smluvních sazeb také tehdy, odebírají-li se pro jiné podniky než pivovary. Smluvní cla platí i pro jednotlivě dovážené části těchto strojů a přístrojů čís. 441 b a c s výjimkou transportních pasů k přístrojům na plnění lahví. K čís. 441 c: Speciální stroje a přístroje pro doly, hutě a válcovny a pro chemický průmysl: Takovými speciálními stroji a přístroji na průkaz jejich určení se rozumějí: A. Pro doly, hutě a válcovny: těžné stroje, vyklápěcí zařízení, třídicí rošty, třasadla, kývavá síta, třídicí bubny, prádla uhlí, úplná zařízení válcoven železa a obecných kovů včetně válcoven za studena, jakož i pomocná zařízení k nim (jako sklápěcí stoly, válečková posunovadla, střešní zdviže, vlečná zařízení), Forterovy ventily k plynovým generátorům, pístová dmychadla k zařízením pro vysoké pece, těžší než 800 q, turbinová dmychadla k zařízením pro vysoké pece, těžší než 20 q, turbokompresory k zařízením pro vysoké pece, těžší než 400 q. B. Pro továrny na mýdlo: stroje na řezání mýdlových tyčí, hoblovací stroje na mýdlo, mísicí stroje na mýdlo, hnětací stroje (pilírovací) na mýdlo, lisy na mýdlové tyče (pelotesy), sušicí stroje na mýdlo, automatické razicí stroje, chladicí stroje na mýdlové desky, kompresory s výtlakovou nádobou na mýdlo. C. Zařízení pro továrny na olej: drticí stroje na semena, čisticí stroje na semena, pražicí pánve, hydraulické ceďákové lisy, stroje na lámání pokrutin. D. Zařízení pro továrny na klih: drticí stroje na kosti, difuséry kostí, vyluhovací a extrakční přístroje na klih, přístroje na sušení fosfátů. Smluvní cla platí i pro jednotlivě dovážené části těchto strojů a přístrojů čís. 441 b a c. K čís. 456: Sportovní dětské vozíky: Sportovní vozíky sem náležející jsou dětské vozíky většinou sklápěcí, se dřevěnou kostrou, dřevěným sedadlem, dřevěnou opěrou a dřevěnými podpěradly rukou a nohou, bez vyložení po stranách, bez obalu na nohy a bez střechy. K čís. 514 a: Obvazové látky: Podle tohoto sazebního čísla dlužno ve smluvním styku vyclívati mullová obínadla se tkaným okrajem, i nejsou-li napuštěna a v antiseptických obalech. B. K československému celnímu sazebníku. K s. čís. 64 a 65. Pro plemenné býky a plemenné krávy rasy simenské a hnědé, pocházející a přicházející z Rakouska, budou platiti pro dobu trvání obchodní smlouvy dojednané 16. února 1927 mezi Československou republikou a Švýcarskem cla stanovená v této smlouvě sazbou 180·— Kč za kus. Plemenný dobytek jmenovaných ras projedná se při dovozu za snížené clo, předloží-li dovozce celnímu úřadu předepsané osvědčení příslušné československé zemědělské rady nebo zemědělského referátu civilní správy Podkarpatské Rusi, potvrzené nálezem československého úředního zvěrolékaře, pověřeného zvěrolékařskou prohlídkou při dovozu, o tom, že v souhlasu s údaji rakouského dobytčího pasu jde o plemenný dobytek rasy jmenované v osvědčení. K s. čís. 71. Teplokrevní koně pocházející a přicházející z Rakouska, a to ras nebo kmenů Lipica, Nonius, Furioso, Gidran, křížení anglo-arabského a kříženci jmenovaných teplokrevných koní mezi sebou, jakož i teplokrevní koně rasy Haflinger budou požívati po dobu platnosti obchodní smlouvy dojednané 31. května 1927 mezi Československou republikou a Maďarským královstvím celních sazeb v této smlouvě pro teplokrevné koně stanovených ve výši 900·— Kč, případně 550·— Kč za kus, předloží-li dovozce celního úřadu potvrzení československého úředního zvěrolékaře, pověřeného zvěrolékařskou prohlídkou při dovozu, o tom, že v souhlase s údaji rakouského dobytčího pasu jde o dovoz jmenovaných teplokrevných koní. V případě splnění této poslední podmínky budou požívati chladnokrevní koně norické rasy, pocházející a přicházející z Rakouska, při dovozu do Československé republiky smluvních cel 1100·— Kč, případně 550·— Kč zu kus. Přiznala-li by Československá republika třetímu státu pro chladnokrevné koně celní výhodu přesahující smluvní výhodu přiznanou Rakousku, bude platiti tato výhoda také na koně týchž ras, i na koně rasy norické, pocházející a přicházející z Rakouska. K s. čís. 109. Zásilky rakouských vín musí při dovozu do Československé republiky býti doprovázeny nejen osvědčením původu, nýbrž i nálezem o rozboru. Osvědčení původu jsou oprávněny vydávati místně příslušné zemědělské a lesní ústředny (zemědělské komory) — Land- und forstwirtschaftliche Hauptkörperschaften (Landwirtschaftskammern), jakož i příslušní spolkoví sklepní inspektoři. Nálezy o rozboru jest oprávněn vydávati zemědělsko-chemický spolkový pokusný ústav ve Vídni nebo jeho odbočky. Nálezy o rozboru budou obzvláště obsahovati: specifickou váhu, alkoholovou stupňovitost, obsah všech kyselin, obsah těkavých kyselin, obsah extraktu (výtažku), obsah cukru, obsah extraktu (výtažku) bez cukru, obsah popele (nerostných látek). V nálezu o rozboru bude udáno, že se rozbor týká téže vinné zásilky, pro niž bylo vydáno příslušné osvědčení původu. Československým úřadům zůstává vyhrazeno právo přezkoušeti rozbory dovážených vín. K s. pol. 200 d), 233 d), 252 d) a 258 d). Jest shoda v tom, že stávkové a pletené zboží, výslovně nejmenované, shora označených sazebních čísel požívá ve smluvním styku i tehdy smluvních sazeb, jde-li o zboží přistřižené a šité. K s. pol. 229 b). Tyrolské lodeny jsou hladké, nevzorkované, jednobarevné (barvené v kusu nebo ve vlně), nebo vícebarevné (pouze melírované) tkaniny z ovčí mykané příze, jež jsou více nebo méně zplstěny (valchovány) a mají svrchní stranu hladkou nebo zdrastěnou (lodeny s vlasem na způsob velbloudího). Československá vláda prohlašuje ochotu, že sníží-li celní sazbu na vlněné tkaniny této položky ještě pod výměru, přiznanou pro tyrolské lodeny, přizná touž výhodu také tyrolským lodenům. Odbavovati tyrolské lodeny jsou zmocněny hlavní celní úřady v Praze, v Plzni, v Liberci, v Brně a v Bratislavě. K s. čís. 239. Kroucenými žíněmi a chlupy na tkaninách rozumějí se stejnoměrné vrstvy roztřásněných žíní a chlupů, jež jsou upevněny na hrubých tkaninách; používá se jich k účelům čalounickým (vycpávání). K s. pol. 267 a). Čepicemi sem patřícími rozumějí se pokrývky na hlavu se štítkem, jakož i námořnické čapky pro děti, zhotovené z tkanin všeho druhu, vyjma z hedvábí. K s. čís. 274. Lehkou konfekcí pro dámy, dívky a děti rozumějí se: lehké šaty (šaty v celku), bluzy, sukně, župany, pyjama, zástěrky, ranní kabátky (kabátky ke kadeření). Za těžkou dámskou konfekci se pokládají dámské a dívčí pláště, kostymy, kabáty (saka) a sukně ke kostymům. K s. čís. 298 a 300. Jest shoda v tom, že tiskopisy rakouského poštovního spořitelního úřadu, a to šekové vplatní lístky, šeky v sešitech, seznamy k hromadným šekům, platební poukázky a převodní poukázky odbavují se při dovozu do Československé republiky podle s. čís. 647 beze cla. K poznámce k s. čís. 299. Bezcelnost bude přiznána takovým modním časopisům, které mají formu časopisu, tudíž vycházejí-li periodicky nejméně 4kráte do roka, je-li udána redakce (vydavatel) a předplatné nebo cena jednotlivého sešitu a mají-li mimo to obsah literární (román, feuilleton, novelu) nebo odborný (modní zprávu nebo podobné pojednání nebo delší popisy vyobrazených modelů), a sice i tehdy, když nejsou sešity, nýbrž skládají se z volně vložených, avšak stránkovaných listů. K těmto bezcelným modním časopisům přiložené archy vzorkových střihů, hotové střihy a pod., dále nestránkované modní obrázky dlužno vyclívati odděleně podle jich povahy. K s. čís. 300. 1. Při vyclívání nehledí se na vyobrazení a značky, jež jsou pouze živnostenskými ochrannými známkami, ani na ozdoby sestávající z čar, orámování, jsou-li toliko na bezprostředních obálkách, obalech nebo krabicích s papírovým zbožím. 2. Žlábky vytlačené na listy do alb za účelem snažšího listování, dírky na těchto listech, mající sloužiti k jejich spojení a výřezy k zasunutí lístků, nevylučují vyclívání podle s. pol. 300 a). 3. Při zařadění alb, desek na jejich vazbu a psacích podložek nehledí se na rohy a hřbety z kůže nebo tkanin. 4. Hotová alba s koženými deskami vyclívají se podle s. pol. 300 c). 5. Desky na vazbu alb povlečené napodobeninami kůže (pegamoidem, grabiolem, granitolem atd.) vyclívají se podle s. čís. 300 c). K s. čís. 312. Utěsňovacími deskami z kaučuku s příměsí osinku rozumějí se pravoúhlé desky větších rozměrů, jichž se používá k výrobě ucpávek na vysoký tlak. K s. pol. 326 a). Ve smluvním styku vyclívají se také potítka do klobouků z napodobenin kůže (pegamoidu, grabiolu, granitolu atd.) podle s. pol. 326 a). K s. čís. 338. Do s. čís. 338 patří jen velocipedová sedla bez per a opor (podpěradel). K s. čís. 351. Desky sklížené z dyh (překlížky) vyclívají se podle s. čís. 351. K s. pol. 353 a). Ke zhotovení rámů patřících do s. pol. 353 a) může býti použito též dyh z různých druhů dřeva, pokud se tím nevytvoří kresby, mosaika a pod. K s. čís. 354. Při vyclívání holí nehledí se na spojení se zdířkou z jemných hmot, jež tvoří dolní konec hole. K poznámce k s. pol. 356 c) 1. Prkénka uvedená v poznámce k s. pol. 356 c) 1 požívají výhody smluvní sazby v poznámce vyznačené jen tehdy, jsou-li 160—250 mm dlouhá, 40 až 70 mm široká a 4·5—7·5 mm silná. K s. čís. 356, 358 a 359. Barevná, též bronzí, stříbrem nebo zlatem provedená, vpálená nebo vtlačená označení firem, zboží nebo jakosti, tovární známky a pod., též ozdobená, zůstanou při vyclívání krabic nepovšimnuta. K s. pol. 361 c). Zvýší-li Rakousko dnešní clo 20 zlatých korun na celluloid, čímž by se zvýšilo také celkové smluvní clo (ex s. čís. 307 a 3) pro knoflíky z celluloidu (155 zlatých korun nad clo pro celluloid), vyhrazuje si Československá republika zvýšiti dnešní smluvní clo 1960·— Kč pro knoflíky z celluloidu (ex s. pol. 361 c) v rozsahu celního zvýšení provedeného Rakouskem. K s. čís. 400. Podle s. čís. 400 vyclívají se stavební desky (Heraklitovy, Veitschské desky), jež byly zhotoveny s použitím dřevěných třísek nebo jiných rostlinných vláken, pokud obsahují co do váhy více než 50% magnesitového (Sorelova) cementu. K s. čís. 431. Ve smluvním styku vyclívají se kroucené ocelové tyče k výrobě spirálních vrtáků na uhlí, jakož i ocelové tyče s vyvstávající spirálou k výrobě hadových vrtáků podle s. pol. 431 b). K s. čís. 432. Plochým železem na želízka k nožům rozumí se ploché železo směrem ke středu nebo k jedné podélné straně postupně sesílené. K s. čís. 433. Jest shoda v tom, že pásky na bedny s vroubkováním nebo rýhováním, jež vznikly při vyrážení dírek, nepokládají se za vzorkované. K s. čís. 439. Dutá ocel v tyčích k výrobě dutých vrtáků má vnější průměr 18—35 mm, při čemž světlost nesmí přesahovati 35% vnějšího průměru. Průřez těchto tyčí může býti kulatý šesti- nebo osmihranný. K s. čís. 468. Ve smluvním styku odbavují se poniklovaná pouzdra na cigarety a na tabák celní sazbou 1950·—Kč za 100 kg. K s. čís. 468 a 509. Pružné pásky v pouzdrech na cigarety a na tabák zůstanou při vyclívání nepovšimnuty. K s. pol. 470 b). Podle s. pol. 470 b) vyclívá se též kalená, pružinová ocel ve svazcích nebo v kotoučích slabší 0·5 mm a široká 1·5 cm a užší. K s. čís. 472. Šikmo vysoustružené zápustě pro hlavičky šroubů nevylučují projednání kování podle s. pol. 472 a). K s. čís. 475. Při vyclívání železných pokladen nehledí se na poniklování klíčových štítků, klik a rukojetí. K s. čís. 516. Armatury jsou výstrojné předměty strojů, přístrojů a rourovodů. K s. čís. 517. Při zařadění armatur, petrolejových, lihových vařičů a spájecích přístrojů zůstávají ucpávky nepovšimnuty. K poznámce k s. pol. 530 b). Takováto ocel na příraznice k mlátičkám, surová, vyclívá se podle s. pol. 431 c). K s. čís. 538. Pro celní výhodu stanovenou na elevátory na slámu nutno při dovozu při šetření ostatních předpisů prokázati celnímu úřadu účel upotřebení dotyčných strojů předepsaným potvrzením příslušné obchodní a živnostenské komory. Pro celní výhodu stanovenou na papírenské stroje vyžaduje se při šetření ostatních předpisů dodatečná celní prohlídka, t. j. zjištění, že dotyčné stroje sestavené v závodě odběratelově ve stavu k provozu způsobilém skutečně slouží k udanému účelu upotřebení. Stroji papírenskými rozumějí se stroje na výrobu papíroviny, papíru a lepenky a na úpravu papíru a lepenky. 1. Ke strojům na výrobu papíroviny patří: a) stroje na výrobu dřevoviny: stroje na loupání kůry, loupací stroje, štípací stroje (váží-li kus více než 1000 kg), stroje na vyvrtávání suků, brusy na dřevo, lapače třísek, třídicí stroje na dřevovinu, rafinery dřevoviny, odvodňovací šroubové lisy, odvodňovací stroje na dřevovinu; b) stroje na výrobu buničiny: stroje na loupání kůry, loupací stroje, stroje na řezání kotoučů z kmenů, odstředivé mlýny (na drcení rozsekaného dřeva nejméně s 15 bicími rameny), stroje na třídění rozsekaného dříví, lapače suků, drtiče buničiny, lapače písku, stroje na třídění buničiny, odvodňovací šroubové lisy, odvodňovací stroje s podélnými síty rovinnými nebo síty válcovými, bělicí holandry; c) stroje na výrobu hadroviny: zařízení na vyklepávání hadrů, stroje na řezání hadrů, zařízení na vyprašování hadrů, namáčecí bubny, stroje na rozvlákňování, holandry na vypírání a rozmělnění hadrů, bělicí holandry, odvodňovací stroje s podélnými síty nebo se síty válcovými. 2. Ke strojům na výrobu papíru a lepenky patří: zařízení na rozpouštění zemin a chloru, holandry na papírovinu, mlýny na jemné mletí papíroviny (zvané též kuželové mlýny), vlastní papírenské stroje s podélnými síty rovinnými nebo se síty válcovými, sestávající z lapačů písku, z lapačů uzlů, z části sítové, z přetřásadla, z části lisovací (odvodňovací), z části sušicí (vysoušecí válce), z části hladicí (satinovací válce), z podélného řezacího stroje a ze zařízení navíjecího. 3. Ke strojům na úpravu papíru a lepenky patří: stroje na převíjení a rozřezávání papírového listu, navlhčovací stroje, papírenské kalandry, příčné řezací stroje, stroje na výrobu pergamenového papíru (sestávající z podobných částí jako vlastní papírenské stroje), stroje na slepování papírových listů (kašírovací stroje) (sestávající z podobných částí jako vlastní papírenské stroje). Ke tř. XLI. Je shoda v tom, že celní sazby stanovené v této dodatkové úmluvě pro zboží této třídy nevztahují se ani na Roentgenovy ani na jiné elektrolékařské přístroje a pomocné nářadí. K s. čís. 621. Při použití smluvního cla je podmínkou, že se předloží vysvědčení o obsahu obalů. Tato vysvědčení buďtež vyhotovena příslušnou komorou země výroby pro obchod, živnosti a průmysl. K obchodní dohodě ze 4. května 1921. Ke článku II.: Obě smluvní strany se zavazují, že s příslušníky a společnostmi druhé smluvní strany nebudou, pokud se týká režimu tuzemských a cizozemských platebních prostředků nakládati hůře než s příslušníky a společnostmi státu, požívajícího v tomto směru nejvyšších výhod. Ke článku VIII.: Ustanovení dunajského statutu o transitním styku na Dunaji nejsou dotčena ustanoveními tohoto článku a příslušného závěrečného protokolu. Ke článku X.: Jest shoda v tom, že obě strany, měníce ustanovení odstavce 3. si sdělí úřady, příslušné k vystavování živnostenského listu legitimačního. Živnostenské listy legitimační budou vyhotoveny podle vzoru, předepsaného ve článku 10 Mezinárodní konvence pro zjednodušení celních formalit ze dne 3. listopadu 1923. Ke článku XIII.: Odstavec 2 tohoto článku nahrazuje se tímto zněním: Bude-li zařízena státní služba pro vlek lodí po vodě neb na potahové scestce na přírodních neb umělých vodních cestách aneb bude-li uděleno soukromým podnikům výlučné právo ku provozování vléčné lodní služby po vodě neb na potahové scestce, budou plavidla a výrobky druhé smluvní strany, pokud se týče odbavení, jakož i stanovení a vybírání poplatků za vlek, úplně postavena na roveň plavidlům a výrobkům vlastního území. Ke článku XIV.: Odstavec 1. tohoto článku nahražuje se tímto zněním: Příslušníkům druhé smluvní strany dovoluje se za stejných podmínek a poplatků jako příslušníkům vlastního státu používati silnic a jiných cest, průplavů, zdýmadel, převozů (prámů), mostů a mostních otvorů, přístavů a přístavišť, označení a osvětlení splavné dráhy, lodivodní služby, skladišť, zařízení k záchraně a uschování lodního zboží a pod., pokud tato zařízení aneb ústavy jsou určeny pro veřejnou dopravu, při čemž nerozhoduje, zda-li jsou spravovány státem, obcemi neb veřejnými korporacemi či soukromníky. K příloze a) ke článku XII.: Osvobození od dávek uvedené v bodě b rozšiřuje se na čerstvou zeleninu do množství 5 kg (vyjma zemáky). Ustanovení bodu f o hospodářských podnicích platí obdobně také pro rybničné hospodářství. Osvobození od cla přiznává se též pro potřebné množství krmiva pro ryby. Mateční kapři, kteří jsou určeni ku tření z hlavních kaprových rybníků do třecích rybníků, budou odbavováni v záznamním řízení. Úbytek při opětném jich vývozu zůstane bezcelný, bude-li hodnověrně odůvodněn. Roční množství a druh krmiva pro ryby, jakož i počet, případně váha třecích ryb, bude stanovena pro jednotlivá rybničná hospodářství v obapolné dohodě. Bod q, odstavec 1., bude zníti: V pohraničním styku smějí pohraniční obyvatelé s sebou bráti malé dávky zboží denní potřeby, pro něž by jinak bylo potřebí povolení (článek IX., odstavec 1c), i tehdy, jedná-li se o zboží, určené pro obchod, pokud však vstupní dávka na ně připadající nepřevyšuje částku 300 Kč, pokud se týká 43 zlatých korun. Příloha C ke článku III. Změny dohody o nákazách zvířat ze dne 4. května 1921. Na místo druhého odstavce článku 2 nastupují tato ustanovení: „Mají-li býti vyvezena zvířata, na něž jest přenosná nákaza a) mor skotu nebo plicní nákaza skotu, b) hřebčí nákaza koní, mor vepřů, nákaza vepřů nebo neštovice ovčí, c) slintavka a kulhavka, pak jest mimo to potvrditi, že tyto nákazy se nevyskytly ani v místě původu ani v sousedních obcích, a to: ad a) v posledních 6 měsících, vyjímajíc u vepřů, u nichž se tato doba zkracuje na 40 dnů; ad b) v posledních 40 dnech; ad c) v posledních 21 dnech. Při dopravě zvířat určených k porážce, na něž jest přenosným mor skotu, plicní nákaza skotu, slintavka a kulhavka, neštovice ovčí, nákaza vepřů nebo mor vepřů, má se však potvrzení státního zvěrolékaře vztahovati jenom na to, že tyto nákazy, pokud jsou na dotčený druh zvířat přenosny, se nevyskytly v době odeslání ani v místě původu ani v sousedních obcích“. Sedmý odstavec článku 2 má zníti: „V certifikátech na maso a masné výrobky budiž stvrzeno, že zboží, o něž jde, pochází ze zvířat, jež byla podle předpisů prohlédnuta za živa a po porážce zvěrolékařem, úřadem ustanoveným, a shledána zdravými“. První odstavec článku 5 doplňuje se takto: „Takové opatření lze též naříditi při vyskytnutí se plicní nákazy skotu ohledně dovozu skotu, ze skotu pocházejících zvířecích částí a surovin, jakož i předmětů, jimiž lze nakažlivinu přenésti, dále při vyskytnutí se nákazy hřebčí ohledně dovozu jednokopytníků, i když nákazy tyto se nevyskytnou způsobem povážlivým“. Ve Vídni dne 21. července 1927. Za Československou republiku: Vavrečka v. r. Dr J. Friedmann v. r. Za republiku Rakouskou: Seipel v. r. Schürff v. r.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost dodatková úmluva ze dne 21. července 1927 k obchodní dohodě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou, sjednané v Praze dne 4. května 1921.

121/1927 Sb.

140. Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti ze dne 31. srpna 1927 o rozšíření působnosti smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o právní pomoci ve věcech občanských na Maltu a některé západoindické ostrovy. Vláda Jeho Britského Veličenstva oznámila podle čl. 14., odst. 2., smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o právní pomoci ve věcech občanských, č. 70 Sb. z. a n. z r. 1926, že si přeje rozšířiti působnost této smlouvy na tyto další britské kolonie, protektoráty a mandátní území, a označila při tom níže uvedené úřady za oprávněné přijímati dožádání o doručení soudních a mimosoudních spisů a o výkon právní pomoci ve věcech občanských: 1. Malta (Malta) — ministr spravedlnosti, Valetta, Malta (The Minister of Justice, Valetta, Malta), 2. ostrovy Turks a Caicos v západoindickém souostroví (Turks and Caicos Islands) — komisař a soudce pro ostrovy Turks a Caicos (The Commissioner and Judge, Turks and Caicos Islands), 3. ostrov Cayman v západoindickém souostroví (Cayman Islands) — soudce Velkého Soudního Dvoru ostrova Cayman (The Judge of the Grand Court, Cayman Islands). Smluvní ustanovení o jazykové úpravě dožádání zůstávají nedotčena. Rozšíření úmluvy stalo se účinným ohledně Malty dne 17. června 1927 a ohledně ostatních tří výše jmenovaných ostrovů v západoindickém souostroví dne 1. srpna 1927. Dr. Mayr-Harting v. r. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti o rozšíření působnosti smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o právní pomoci ve věcech občanských na Maltu a některé západoindické ostrovy.

140/1927 Sb.

147. Mezinárodní opiová úmluva. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, ALBANIE, NĚMECKA, RAKOUSKA, BELGIE, BRASILIE, ŘÍŠE BRITSKÉ, KANADY, COMMONWEALTHU AUSTRALSKÉHO, UNIE JIHOAFRICKÉ, NOVÉHO ZÉLANDU, SVOBODNÉHO STÁTU IRSKÉHO A INDIE, BULHARSKA, CHILE, KUBY, DÁNSKA, ŠPANĚLSKA, FRANCIE, ŘECKA, MAĎARSKA, JAPONSKA, LOTYŠSKA, LUCEMBURSKA, NICARAGUY, NIZOZEMSKA, PERSIE, POLSKA, PORTUGALSKA, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, SIAMU, SUDANU, ŠVÝCARSKA A URUGUAYE BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA A PROTOKOL: (Překlad.) SPOLEČNOST NÁRODŮ. DRUHÁ OPIOVÁ KONFERENCE. Úmluva. ALBANIE, NĚMECKO, RAKOUSKO, BELGIE, BRAZILIE, ŘÍŠE BRITSKÁ, KANADA, COMMONWEALTH AUSTRÁLSKÝ, UNIE JIHOAFRICKÁ, NOVÝ ZÉLAND, SVOBODNÝ STÁT IRSKÝ a INDIE, BULHARSKO, ČILE, KUBA, DÁNSKO, ŠPANĚLSKO, FRANCIE, ŘECKO, MAĎARSKO, JAPONSKO, LOTYŠSKO, LUCEMBURSKO, NICARAGUA, NIZOZEMSKO, PERSIE, POLSKO, PORTUGALSKO, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, SIAM, SUDAN, ŠVÝCARSKO, ČESKOSLOVENSKO A URUGUAY, Hledíce k tomu, že provádění ustanovení Haagské Úmluvy z 23. ledna 1912 Smluvními stranami mělo v zápětí výsledky velké důležitosti, že však podloudnictví a zneužívání látek uvedených v Úmluvě pokračuje ve veliké míře; Přesvědčeny, že podloudnictví a zneužívání těchto látek může býti skutečně potlačeno jen účinnějším zmenšením pěstění a výroby těchto látek a bedlivějším dozorem a dohledem na mezinárodní obchod, než předvídá řečená Úmluva; Přejíce si učiniti další opatření, aby dosaženo bylo cíle vytčeného jmenovanou Úmluvou, a doplniti a zesíliti její ustanovení; Vědomy, že toto zmenšení a tento dozor vyžadují spolupráci všech Smluvních stran; Důvěřujíce, že toto humanní úsilí dojde jednohlasného souhlasu zúčastněných zemí: Vysoké Smluvní strany rozhodly se sjednati k tomu cíli Úmluvu a jmenovaly svými plnomocníky: President Nejvyšší Rady Albánské: p. B. Blinishti, ředitele albánského sekretariátu u Společnosti Národů. President Říše Německé: p. H. von Eckardta, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra. President Republiky Rakouské: p. Emericha Pflügla, zplnomocněného ministra, zástupce federální vlády rakouské u Společnosti Národů. Jeho Veličenstvo Král Belgů: p. Fernanda Peltzera, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské; Dr. Ferdinanda de Myttenaere, vrchního inspektora lékáren. President Spojených Států Brazilských: Dr. Humberto Gotuzzo, vrchního lékaře péče o choromyslné v Rio de Janeiro; Dr. Pedro Pernambuco, mimořádného profesora na lékařské fakultě university v Rio de Janeiro. Jeho Veličenstvo Král Spojeného Království Velké Britanie a Irska a Britských Dominií Zámořských, Císař Indický: Sira Malcolma Delevingne, K. C. B., zástupce státního podtajemníka; a za Dominion Kanadské: Ctihodného R. Danduranda, senátora, delegáta na VI. Shromáždění Společnosti Národů; za Commonwealth Austrálský: p. M. L. Shepherda, I. S. O., oficielního tajemníka Commonwealth austrálského ve Velké Britanii; za Unii Jihoafrickou: p. J. S. Smita, Vysokého komisaře ve Spojeném království; za Dominion Novozélandské: Ctihodného Sira James Allena, K. C. B., Vysokého komisaře pro Nový Zéland ve Spojeném království; za Svobodný Stát Irský: p. Michaela MacWhitea, zástupce Svobodného státu irského u Společnosti Národů; za Indii: p. R. Sperlinga, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Jeho britského Veličenstva u Spolkové rady švýcarské. Jeho Veličenstvo Král Bulharů: p. Dimitrije Mikoffa, chargé d’affaires ve Švýcarsku. President Republiky Čilské: p. Emilio Bello-Codesido, velvyslance, presidenta čilské delegace na šestém Shromáždění Společnosti Národů. President Republiky Kubánské: p. Aristida de Agüero y Bethencourt, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Presidenta Říše německé a u Presidenta Republiky rakouské. Jeho Veličenstvo Král Dánský: p. A. Oldenburga, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské, zástupce Dánska u Společnosti Národů. Jeho Veličenstvo Král Španělský: p. E. de Palacios, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské. President Republiky Francouzské: p. G. Bourgois, francouzského konsula; p. A. Kirchera, ředitele cel a nepřímých daní v Indočíně. President Republiky Hellenské: p. Vassili Dendramise, chargé d’affaires ve Švýcarsku. Jeho Nejjasnější Výsost Guvernér Maďarska: Dr. Zoltána Baranyai, ředitele královského maďarského sekretariátu u Společnosti Národů. Jeho Veličenstvo Císař Japonský: p. S. Kaku, bývalého civilního guvernéra generální vlády v Taiwanu; p. Yotaro Sugimuru, velvyslaneckého radu, zástupce přednosty císařského úřadu japonského u Společnosti Národů. President Republiky Lotyšské: p. W. G. Salnaise, ministra sociální péče. Její Královská Výsost Velkovévodkyně Lucemburská: p. Charles Vermaira, lucemburského konsula v Ženevě. President Republiky Nicaragujské: p. A. Sottile, nicaragujského konsula v Ženevě, stálého delegáta u Společnosti Národů. Její Veličenstvo Královna Nizozemská: p. W. G. van Wettuma, člena poradní komise Společnosti Národů pro otázky opia a jiných škodlivých drog; Dr. J. B. M. Coebergha, vrchního inspektora služby Veřejného zdravotnictví; p. A. D. A. de Kat Angelino, tajemníka pro čínské věci ve vládě nizozemské Indie. Jeho Císařské Veličenstvo Perský šach: Jeho Výsost prince Mirzu Riza Khan Arfa-od-Dovleh, velvyslance, zástupce císařské vlády u Společnosti Národů. President Republiky Polské: Dr. W. Chodźko, bývalého ministra veřejného zdravotnictví, zástupce polské vlády v Mezinárodním úřadě veřejného zdravotnictví. President Republiky Portugalské: p. Bartholomeu Ferreiru, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské; Dr. Rodrigo J. Rodriguesa, guvernéra Macao. Jeho Veličenstvo Král Srbů, Chorvatů a Slovinců: p. M. Yovanoviće, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské, stálého delegáta u Společnosti Národů. Jeho Veličenstvo Král Siamský: Jeho Nejjasnější Výsost prince Damrase, Chargé d’affaires v Nizozemsku. Jeho Excellence Generální Guvernér Sudanu: Sira Wasey Sterryho, C. B. E., právního tajemníka sudanské vlády. Spolková Rada Švýcarská: p. Paula Dinicherta, zplnomocněného ministra, přednostu oddělení pro zahraniční věci spolkového politického departementu. President Republiky Československé: p. Ferdinanda Veverku, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské, stálého delegáta u Společnosti Národů. President Republiky Uruguayské: p. Enrique E. Buero, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské, kteří, předloživše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních: HLAVA I. Definice. Článek 1. K účelu této Úmluvy Smluvní strany shodují se v tom, že přijímají tyto definice: Surové opium. — Výrazem „surové opium“ se rozumí šťáva samočinně ssedlá, vyrobená z makovic máku setého (Papaver somniferum L.), která nebyla dosud podrobena žádnému zpracování vyjma takové, jež jest nutno k jejímu balení a dopravě, ať obsahuje jakékoli množství morfia. Medicinální opium. — Výrazem „medicinální opium“ se rozumí opium, které podrobeno bylo nutnému zpracování, aby se hodilo pro potřebu lékařskou, ať se nalézá v prášku nebo drobných kouscích, ať smíšeno s neutrálními látkami podle požadavků lékopisu. Morfium. — Výrazem „morfium“ se rozumí hlavní alkaloid opia s chemickým vzorcem C17H19NO3. Diacetyl morfia. — Výrazem „diacetyl morfia“ se rozumí diacetyl morfia (diamorfium, heroin) s chemickým vzorcem C21H23NO5. Listy kokové. — Výrazem „listy kokové“ se rozumí list Erythroxylon Coca Lamarck, Erythroxylon novo-granatense (Morris) Hieronymus a jejich druhů, z čeledi Erythroxylaceae, a list jiných odrůd tohoto rodu, z nichž mohl by býti kokain získán přímo nebo získán chemickou cestou. Surový kokain. — Výrazem „surový kokain“ se rozumějí všechny výrobky získané z listu kokového, jež přímo nebo nepřímo mohou sloužiti k výrobě kokainu. Kokain. — Výrazem „kokain“ se rozumí methyl-benzoyl levotočivý ekgonin ([a] D 20° = — 16° 4 v 20% chloroformovém roztoku s chemickým vzorcem C17H21NO4. Ekgonin. — Výrazem „ekgonin“ se rozumí levotočivý ekgonin ([a] D 20° = — 45° 6 v 5% vodném roztoku), jehož chemický vzorec jest C9H15NO3 . H2O, a všechny deriváty tohoto ekgoninu, které by mohly průmyslově sloužiti k jeho zpětnému získání. Indické konopí. — Výrazem „indické konopí“ se rozumí suchý, kvetoucí nebo plodonosný vrcholík pestíkových rostlin Cannabis sativa L., z něhož pryskyřice nebyla vyloučena, ať jest uveden do obchodu pod jakýmkoli pojmenováním. HLAVA II. Vnitřní dozor na surové opium a listy kokové. Článek 2. Smluvní strany se zavazují, že vydají zákony a nařízení, pokud se tak ještě nestalo, aby zajistily účinný dozor na výrobu, rozdělování a vývoz surového opia; zavazují se rovněž čas od času přehlížeti a zostřiti, bude-li toho zapotřebí, příslušné zákony a nařízení, jež vydají ve smyslu článku 1. Haagské Úmluvy z roku 1912 nebo této Úmluvy. Článek 3. Smluvní strany omezí se zřetelem k různým svým obchodním podmínkám počet měst, přístavů nebo jiných míst, jimiž vývoz nebo dovoz surového opia nebo listů kokových bude dovolen. HLAVA III. Vnitřní dozor na vyráběné drogy. Článek 4. Ustanovení této hlavy vztahují se na tyto látky: a) Opium medicinální; b) Surový kokain a ekgonin; c) Morfium, diacetyl morfia, kokain a jich příslušné soli; d) Všechny přípravky oficinelní a neoficinelní (zahrnujíc v to i prostředky zvané antiopium), které obsahují více než 0·2% morfia nebo více než 0·1% kokainu; e) Všechny přípravky, které obsahují diacetyl morfia; f) Přípravky galenické (výtažek a tinktura) indického konopí; g) Každý jiný omamný prostředek, na který se může tato Úmluva vztahovati podle článku 10. Článek 5. Smluvní strany vydají účinné zákony a nařízení, tak aby výroba, dovoz, prodej, rozdělování, vývoz a užívání látek, na něž se tato hlava vztahuje, bylo omezeno výlučně na potřeby lékařské a vědecké. Budou spolupracovati navzájem, aby bylo zabráněno užívání těchto látek k jakémukoli jinému účelu. Článek 6. Smluvní strany budou dozírati na všechny osoby, které vyrábějí, dovážejí, prodávají, rozdělují nebo vyvážejí látky, na něž se tato hlava vztahuje, jakož i na budovy, kde tyto osoby provozují takový průmysl nebo obchod. Za tím účelem Smluvní strany budou povinny: a) Omeziti výrobu látek uvedených v článku 4. b), c), g) výlučně na podniky a místnosti, které k tomu cíli jsou oprávněny; b) vyžadovati, aby všichni, kdož vyrábějí, dovážejí, prodávají, rozdělují nebo vyvážejí řečené látky, byli opatřeni oprávněním nebo dovolením provozovati tyto činnosti; c) vyžadovati od těchto osob, aby ve svých knihách vedly záznamy o vyrobeném, dovezeném, vyvezeném, prodaném a kterýmkoli jiným způsobem postoupeném množství řečených látek. Toto pravidlo nebude se nutně vztahovati na množství použitá lékaři, jakož i na prodeje učiněné na lékařský předpis lékárníky řádně oprávněnými, jsou-li předpisy v každém případě řádně uschovány lékařem nebo lékárníkem. Článek 7. Smluvní strany učiní opatření, aby každý převod v jejich vnitřním obchodu na neoprávněné osoby nebo každé držení těmito osobami látek, na něž se tato hlava vztahuje, bylo zakázáno. Článek 8. Zjistí-li Zdravotní komitét Společnosti Národů, když byl předložil otázku Stálému komitétu Mezinárodního úřadu veřejného zdravotnictví v Paříži za účelem podání dobrého zdání a zprávy, že některé přípravky obsahující omamné prostředky uvedené v této hlavě nemohou dáti vznik náruživosti užívání jedů pro povahu léčivých látek, s nimiž jsou tyto přípravky sloučeny a které znemožňují ve skutečnosti jejich zpětné získání, Zdravotní komitét uvědomí o tomto zjištění Radu Společnosti Národů. Rada sdělí toto zjištění se Smluvními stranami, což bude míti v zápětí, že na dotyčné přípravky nebudou se ustanovení této Úmluvy vztahovati. Článek 9. Každá Smluvní strana může oprávniti lékárníky, aby vydali obecenstvu z vlastního popudu jako lék pro bezprostřední spotřebu v případě naléhavé nutnosti tyto opiové oficinelní přípravky: Opiovou tinkturu, laudanum Sydenham, doverský prášek; nicméně největší dávka, jež může býti v tomto případě vydána, nesmí obsahovati více než 0·25 g oficinelního opia a lékárník musí zaznamenati ve svých knihách podle článku 6 c) vydaná množství. Článek 10. Zjistí-li Zdravotní komitét Společnosti Národů, když byl předložil otázku Stálému komitétu Mezinárodního úřadu veřejného zdravotnictví v Paříži za účelem podání dobrého zdání a zprávy, že kterýkoli omamný prostředek, na nějž se tato Úmluva nevztahuje, jest způsobilý dáti vznik podobnému zneužití a vyvolati účinky právě tak škodné jako látky uvedené v této hlavě Úmluvy, uvědomí Zdravotní komitét Radu Společnosti Národů a doporučí jí, aby ustanovení této Úmluvy vztahovala se na tuto látku. Rada Společnosti Národů oznámí toto doporučení Smluvním stranám. Smluvní strana, která přijme doporučení, oznámí svůj souhlas generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů, jenž o tom uvědomí ostatní Smluvní strany. Ustanovení této Úmluvy budou se ihned vztahovati na předmětnou látku ve vztazích mezi Smluvními stranami, které přijmou doporučení uvedené v předchozím odstavci. HLAVA IV. Indické konopí. Článek 11. 1. Dodatkem k ustanovením hlavy V. této Úmluvy, která budou se vztahovati na indické konopí a pryskyřici z něho vyloučenou, Smluvní strany se zavazují: a) Že zakáží vývoz pryskyřice vyloučené z indického konopí a obvyklé přípravky, jichž základem jest pryskyřice (jako hašiš, esrar, šira a džamba) do těch zemí, které zakázaly jejich užívání, a když jejich vývoz jest povolen, že budou požadovati předložení zvláštního dovozního osvědčení vydaného vládou státu dovozního, jímž se potvrzuje, že dovoz jest schválen k účelům vyznačeným v osvědčení a že pryskyřice a její přípravky nebudou opět vyvezeny; b) že budou požadovati, dříve než vydají pro indické konopí vývozní povolení zmíněné v článku 13. této Úmluvy, předložení zvláštního dovozního osvědčení vydaného vládou státu dovozního, jímž se potvrzuje, že dovoz jest schválen a určen výlučně k potřebám lékařským a vědeckým. 2. Smluvní strany budou prováděti účinný dozor, tak aby zabránily nedovolenému mezinárodnímu obchodu indickým konopím a obzvláště pryskyřicí. HLAVA V. Dozor na mezinárodní obchod. Článek 12. Každá Smluvní strana bude požadovati, aby pro každý dovoz kterékoli z látek, na něž se tato Úmluva vztahuje, bylo opatřeno zvláštní dovozní povolení. Toto povolení bude udávati množství, jež má býti dovezeno, jméno a adresu dovozce, jakož i jméno a adresu vývozce. Na dovozním povolení bude vyznačena lhůta, v níž jest dovoz provésti; může jím býti připuštěn dovoz i v několika zásilkách. Článek 13. 1. Každá Smluvní strana bude požadovati, aby pro každý vývoz kterékoli z látek, na něž se vztahuje tato Úmluva, bylo opatřeno zvláštní vývozní povolení. Na tomto povolení bude udáno množství, jež má býti vyvezeno, jméno a adresa vývozce, jakož i jméno a adresa dovozce. 2. Smluvní strana bude požadovati, dříve než vydá toto vývozní povolení, aby osoba nebo firma žádající o vývozní povolení předložila dovozní osvědčení vydané vládou státu dovozního a potvrzující, že dovoz jest schválen. Každá Smluvní strana se zavazuje, že zavede pokud možno dovozní osvědčení, jehož vzor jest připojen k této Úmluvě. 3. Ve vývozním povolení bude určena lhůta, v níž jest vývoz provésti, a uvedeno číslo a datum dovozního osvědčení, jakož i úřad, který je vydal. 4. Opis vývozního povolení bude zásilku doprovázeti a vláda, která vydá vývozní povolení, zašle jeho opis vládě země dovozní. 5. Jakmile dovoz bude proveden nebo projde-li lhůta stanovená pro dovoz, vrátí vláda dovozní země vývozní povolení s příslušným potvrzením na rubu vládě země vývozní. V tomto potvrzení bude vyznačeno množství skutečně dovezené. 6. Je-li skutečně vyvezené množství nižší než jest vyznačeno ve vývozním povolení, bude toto množství poznamenáno příslušnými úřady na vývozním povolení a na každém úředním opisu tohoto povolení. 7. Týká-li se žádost o vývoz zásilky, jež má býti uložena v celním skladišti dovozní země, může příslušný úřad vývozní země přijmouti na místě zmíněného dovozního osvědčení osvědčení zvláštní, jímž příslušný úřad dovozní země potvrzuje, že povolil dovoz zásilky za shora zmíněných podmínek. V takovém případě bude ve vývozním povolení přesně vyznačeno, že zásilka jest vyvážena, aby byla uložena v celním skladišti. Článek 14. Aby bylo zajištěno úplné použití a provádění ustanovení této Úmluvy ve svobodných přístavech a ve svobodných pásmech, zavazují se Smluvní strany, že použijí svých platných zákonů a nařízení na svobodné přístavy a svobodná pásma ležící na jejich území a budou v nich vykonávati, pokud jde o látky uvedené v této Úmluvě, týž dohled a dozor jako v jiných částech svého území. Nicméně nezabraňuje tento článek žádné Smluvní straně používati na řečené látky ustanovení ráznějších ve svobodných přístavech a svobodných pásmech než v ostatních částech svého území. Článek 15. 1. Pro žádnou zásilku kterékoli z látek uvedených v této Úmluvě, je-li tato zásilka dovážena z jedné země do druhé, nebude povolen průvoz třetí zemí — ať tato zásilka jest či není přeložena s lodi nebo vozidla použitého — nebude-li předložen příslušným úřadům této země zásilku doprovázející opis vývozního povolení (nebo osvědčení o změně cesty, bylo-li toto osvědčení vydáno podle následujícího odstavce). 2. Příslušné úřady země, kterouž zásilka kterékoli z látek uvedených v této Úmluvě smí projíti, učiní nutná opatření, aby zabránily změně cesty této zásilky na jiné místo určení, než jest označeno na opisu vývozního povolení (nebo na osvědčení o změně cesty), který doprovází tuto zásilku, pak-li vláda této země nepovolila tuto změnu cesty zvláštním osvědčením o změně cesty. Osvědčení o změně cesty bude vydáno jen po obdržení dovozního osvědčení podle ustanovení článku 13., jež vydá vláda, do jejíž země má řečená zásilka změniti cestu; toto osvědčení bude obsahovati tytéž údaje jako vývozní povolení podle předpisu článku 13., současně i jméno země, z níž tato zásilka byla původně vyvezena. Všechna ustanovení článku 13., jež se vztahují na vývozní povolení, budou se vztahovati rovněž na osvědčení o změně cesty. Kromě toho vláda země povolující změnu cesty zásilky, musí podržeti opis původního vývozního povolení (nebo osvědčení o změně cesty), který doprovázel řečenou zásilku v době jejího vstupu na území dotyčné země, a vrátiti jej vládě, která jej vydala, oznamujíc jí současně jméno země určení, v jejíž prospěch změna cesty byla povolena. 3. V případech, kdy doprava se děje vzduchem, předcházející ustanovení tohoto článku nebudou platiti, jestliže letadlo přeletí bez přistání území třetí země. Přistane-li letadlo na území třetí země, jest užíti ustanovení řečených, pokud to okolnosti dovolí. 4. Odstavec 1. až 3. tohoto článku nebude prejudikovati ustanovením kterékoli mezinárodní dohody omezující dozor, který by mohl býti prováděn některou ze Smluvních stran na látky uvedené v této Úmluvě, když jsou přepravovány přímo. 5. Ustanovení tohoto článku nebudou se vztahovati na dopravu látek poštou. Článek 16. Je-li zásilka některé z látek uvedených v této Úmluvě vyloděna na území některé Smluvní strany a složena v celním skladišti, nebude moci býti vyzvednuta z tohoto skladiště, aniž by dovozní osvědčení vydané vládou země určení a potvrzující, že dovoz jest schválen, bylo předloženo úřadu, jemuž celní skladiště podléhá. Tento úřad vydá zvláštní povolení pro každou zásilku takto vyzvednutou a jím nahradí vývozní povolení zmíněné v článcích 13., 14. a 15. Článek 17. Pokud prochází zásilka látek uvedených v této Úmluvě jako průvozní zboží územím některé Smluvní strany, nebo pokud jest tam uložena v celním skladišti, nesmí býti podrobena žádnému úkonu, který by změnil buď její povahu, nebo, a to bez povolení příslušného úřadu, její balení. Článek 18. Pokládá-li některá ze Smluvních stran za nemožné použíti kteréhokoli ustanovení této hlavy na svůj obchod s jinou zemí z toho důvodu, že tato není stranou této Úmluvy, bude vázána použíti ustanovení této hlavy, jen pokud to okolnosti dovolí. HLAVA VI. Stálý ústřední komitét. Článek 19. Stálý ústřední komitét bude jmenován do tří měsíců ode dne, kdy tato Úmluva nabude platnosti. Ústřední komitét bude se skládati z osmi osob, které svojí odbornou schopností, svojí nestranností a svojí nezávislostí budou vzbuzovati všeobecnou důvěru. Členové Ústředního komitétu budou jmenováni Radou Společnosti Národů. Spojené Státy Severoamerické a Německo budou vyzvány, aby označily k účasti na tomto jmenování po jedné osobě. Při tomto jmenování bude vzat zřetel k důležitosti toho, aby v Ústředním komitétu byly v náležitém poměru osoby, které znají otázku omamných prostředků jak v zemích, kde jsou pěstěny a vyráběny, tak v zemích, kde jsou spotřebovány, a které mají vztahy k těmto zemím. Členové Ústředního komitétu nebudou zastávati úřadů, které je činí přímo závislými na jejich vládách. Členové Komitétu budou jmenováni na dobu pěti let a budou znovu volitelni. Komitét zvolí svého předsedu a stanoví svůj jednací řád. Pro zasedání Komitétu budou čtyři členové tvořiti quorum. Rozhodnutí Komitétu vztahující se na článek 24. a 26. musí býti odhlasována naprostou většinou hlasů všech členů Komitétu. Článek 20. Rada Společnosti Národů v souhlasu s Komitétem učiní nutná opatření pro zřízení a činnost Komitétu, aby zaručena byla plná nezávislost tohoto orgánu při provádění jeho technických úkonů ve shodě s touto Úmluvou a aby zajištěn byl generálním tajemníkem chod správy Komitétu. Generální tajemník bude jmenovati tajemníka a úřednictvo Ústředního komitétu na naznačení tímto Komitétem a s výhradou schválení Radou. Článek 21. Smluvní strany se shodují, že každoročně zašlou před 31. prosincem Stálému ústřednímu komitétu stanovenému článkem 19. odhady množství každé z látek uvedených v Úmluvě, která mají býti dovezena na jejich území pro vnitřní spotřebu během následujícího roku k účelům lékařským, vědeckým a jiným. Tyto odhady nelze považovati za závazné pro příslušnou vládu, nýbrž budou oznámeny Ústřednímu komitétu jako pomůcka k výkonu jeho mandátu. V případech, kde by okolnosti zavazovaly zemi, aby během roku změnila své odhady, oznámí tato země Ústřednímu komitétu opravené odhady. Článek 22. 1. Smluvní strany se shodují, že každoročně nejpozději do tří měsíců [v případech uvedených v odstavci c) do pěti měsíců] po ukončení roku a způsobem, jenž bude naznačen Ústředním komitétem, zašlou jemu co nejúplnější a nejpřesnější statistiky vztahující se na předcházející rok: a) O pěstění surového opia a listů kokových; b) O výrobě látek uvedených v hlavě III, článku 4. b), c), g) této Úmluvy a surovinách užívaných pro tuto výrobu. Množství látek, jehož se užívá k výrobě jiných derivátů než těch, které jsou uvedeny v této Úmluvě, bude ohlášeno odděleně; c) O zásobách látek uvedených v hlavě II. a III. této Úmluvy, které jsou v držení velkoobchodníků nebo států za účelem vnitřní spotřeby pro jiné potřeby než pro potřeby státu; d) O spotřebě mimo potřeby státu látek uvedených v hlavě II. a III. této Úmluvy; e) O množství látek uvedených v této Úmluvě, jež byla konfiskována v důsledku nedovoleného dovozu a vývozu; v těchto statistikách bude uveden způsob, jakým bylo naloženo s konfiskovanými látkami, jakož i všechny ostatní prospěšné údaje o konfiskaci a použití konfiskovaných látek. Statistiky uvedené sub a, b, c, d, e budou oznámeny Ústředním komitétem Smluvním stranám. 2. Smluvní strany se shodují, že do čtyř týdnů po ukončení každého období tří měsíců a pro každou z látek uvedených v této Úmluvě zašlou Ústřednímu komitétu způsobem, který jím bude předepsán, statistiky podle zemí původu nebo určení o dovozu a vývozu každé z těchto látek za předcházející čtvrtletí. Tyto statistiky budou zaslány telegraficky v případech, jež by Komitét určil, leda by množství nedosahovalo minima, jež bude stanoveno pro každou látku Ústředním komitétem. 3. Dodávajíce statistiky podle tohoto článku vlády udávají odděleně množství dovezená nebo zakoupená pro státní potřebu, aby bylo možno určiti množství požadovaná pro všeobecné potřeby lékařské a vědecké. Ústřední komitét nebude oprávněn klásti otázky nebo vyjádřiti jakékoli mínění, pokud jde o množství dovezená nebo zakoupená pro potřeby státu nebo o jejich upotřebení. 4. Ve smyslu tohoto článku látky držené, dovezené nebo koupené státem pro případný prodej nejsou považovány za skutečně držené, dovezené nebo koupené pro potřeby státu. Článek 23. K doplnění údajů oznamovaných Ústřednímu komitétu o konečném přídělu celého světového množství surového opia zašlou vlády zemí, v nichž užívání připravovaného opia jest dočasně povoleno, každoročně nejpozději do tří měsíců po ukončení roku Komitétu způsobem, který bude jím předepsán, kromě statistik, o nichž se činí zmínka v článku 22., co nejúplnější a nejpřesnější statistiky, vztahující se na předchozí rok: 1. O výrobě připravovaného opia a surovin užívaných k této výrobě; 2. O spotřebě připravovaného opia. Rozumí se, že Komitét nebude oprávněn klásti otázky nebo vyjadřovati jakékoli mínění o těchto statistikách a že ustanovení článku 24. nebudou se vztahovati na otázky uvedené v tomto článku, leda že Komitét zjistí nedovolené mezinárodní transakce ve značné míře. Článek 24. 1. Ústřední komitét bude stále dohlížeti na pohyb mezinárodního obchodu. Jestliže zprávy, jež má po ruce, ho dovedou k závěru, že určitá země shromažďuje přílišná množství látky uvedené v této Úmluvě a hrozí takto státi se střediskem nedovoleného obchodu, bude míti právo žádati dotyčnou zemi o vysvětlení prostřednictvím generálního tajemníka Společnosti národů. 2. Nebude-li vůbec podáno vysvětlení v přiměřené době, nebo jestliže daná vysvětlení nebudou dostatečná, bude míti Ústřední komitét právo upozorniti na to vlády všech Smluvních stran, jakož i Radu Společnosti Národů a doporučiti, aby žádný nový vývoz látek, na které se tato Úmluva vztahuje, nebo kterékoli z nich nebyl proveden s určením do dotyčné země po tak dlouho, až Komitét oznámí, že se mu dostalo uspokojení ohledně stavu v této zemi, pokud jde o řečené látky. Ústřední komitét oznámí současně vládě dotyčné země doporučení, které učinil. 3. Dotyčná země bude oprávněna vznésti spornou otázku na Radu Společnosti Národů. 4. Každá vláda země vývozní, která nebude ochotna jednati podle doporučení Ústředního komitétu, bude rovněž oprávněna vznésti spornou otázku na Radu Společnosti Národů. Nemíní-li tak učiniti, uvědomí ihned Ústřední komitét s udáním pokud možno svých důvodů, že není ochotna podříditi se doporučení Rady. 5. Ústřední komitét bude míti právo uveřejniti zprávu o sporné otázce a sděliti ji Radě, která ji předá vládám Smluvních stran. 6. Není-li v některém případě rozhodnutí Ústředního komitétu jednohlasné, jest uvésti rovněž mínění menšiny. 7. Každá země bude vyzvána vyslati zástupce na zasedání Ústředního komitétu, na nichž bude zkoumána sporná otázka, která se jí přímo dotýká. Článek 25. Všechny Smluvní strany budou míti právo přátelsky upozorniti Komitét na každou otázku, která podle jejich zdání vyžaduje šetření. Nicméně nebude moci býti tento článek vykládán tak, jakoby rozšiřoval pravomoc Komitétu. Článek 26. Pokud jde o země, jež nejsou Smluvními stranami této Úmluvy, bude moci Ústřední komitét učiniti táž opatření, jež jsou vypočtena v článku 24. v tom případě, když zprávy, které má po ruce, dovedou jej k závěru, že ta která země hrozí se státi střediskem nedovoleného obchodu; v tomto případě učiní Komitét opatření, vyznačená v řečeném článku, pokud jde o oznámení příslušné zemi. V takovém případě bude použito odstavců 3, 4 a 7 článku 24. Článek 27. Ústřední komitét předloží každoročně Radě Společnosti Národů zprávu o své činnosti. Tato zpráva bude uveřejněna a oznámena všem Smluvním stranám. Ústřední komitét učiní všechna nutná opatření, aby odhady, statistiky, zprávy a výklady, jež má po ruce, podle článků 21., 22., 23., 24., 25. a 26. této Úmluvy, nebyly uveřejněny způsobem, který by mohl usnadniti činnost spekulantů nebo uškoditi zákonitému obchodu některé ze Smluvních stran. HLAVA VII. Všeobecná ustanovení. Článek 28. Každá ze Smluvních stran se zavazuje, že bude stíhati přiměřenými tresty, počítajíc v to v případě potřeby konfiskaci látek, jež jsou předmětem trestného činu, porušení zákonů a nařízení, která se vztahují na provádění ustanovení této Úmluvy. Článek 29. Smluvní strany budou co nejblahovolněji uvažovati o možnosti zavésti zákonodárná opatření, aby potrestány byly činy, spáchané v rozsahu jejich pravomoci a směřující k napomáhání nebo k účastenství při spáchání činu na jakémkoli místě vně jejich pravomoci, pokud porušuje platné zákony tohoto místa a vztahuje se na předměty uvedené v této Úmluvě. Článek 30. Smluvní strany oznámí si navzájem prostřednictvím generálního tajemníka Společnosti Národů, pokud tak již neučinily, svoje zákony a nařízení, jež se týkají látek uvedených v této Úmluvě, jakož i zákony a nařízení vydaná k jejímu provedení. Článek 31. Tato Úmluva nahražuje mezi Smluvními stranami ustanovení hlavy I., III. a V. Úmluvy podepsané v Haagu 23. ledna 1912. Tato ustanovení zůstanou v platnosti mezi Smluvními stranami a každým státem, který jest Smluvní stranou Haagské Úmluvy a který by nebyl Smluvní stranou této Úmluvy. Článek 32. 1. Aby vyřídily pokud možno přátelsky spory, které by vznikly mezi Smluvními stranami o výklad nebo provádění této Úmluvy a které by nebyly mohly býti rozřešeny cestou diplomatickou, budou moci sporné strany před jakýmkoli řízením soudním nebo rozhodčím předložiti tyto spory k dobrému zdání technickému orgánu, který by určila Rada Společnosti Národů k tomuto cíli. 2. Dobré zdání jest podati do šesti měsíců ode dne, kdy spor byl vznesen na uvedený technický orgán, leda že po vzájemné dohodě rozhodnou sporné strany prodloužiti tuto lhůtu. Tento technický orgán stanoví lhůtu, ve které strany mají se rozhodnouti, zda přijímají jeho dobré zdání. 3. Dobré zdání nebude vázati sporné strany, nebude-li přijato každou z nich. 4. Spory, které by nemohly býti vyřízeny ani přímo ani případně na podkladě dobrého zdání zmíněného technického orgánu, budou vzneseny na žádost jedné ze sporných stran na Stálý dvůr Mezinárodní spravedlnosti, leda že by bylo přikročeno k vyřízení sporu pomocí arbitráže nebo kterýmkoli jiným způsobem na základě některé stávající Úmluvy nebo zvláštní dohody, která by byla sjednána. 5. Na Dvůr spravedlnosti bude vznesen spor podle ustanovení článku 40. statutu Dvora. 6. Rozhodnutí sporných stran o tom, že předloží spor k dobrému zdání technickému orgánu stanovenému Radou Společnosti Národů nebo že užijí arbitráže, bude sděleno s generálním tajemníkem Společnosti Národů a jeho prostřednictvím s ostatními Smluvními stranami, které budou míti právo přistoupiti k řízení. 7. Sporné strany musí předložiti Stálému dvoru Mezinárodní spravedlnosti každý bod mezinárodního práva nebo otázku výkladu této Úmluvy, která by se vyskytla během řízení před technickým orgánem nebo rozhodčím soudem, o nichž by tento orgán nebo tento soud usoudil na žádost jedné ze stran, že předběžné rozřešení Dvorem je nezbytné pro vyřízení sporu. Článek 33. Tato Úmluva, jejíž text francouzský i anglický jest authentický, bude datována tímto dnem a bude až do 30. září 1925 vyložena k podpisu každému státu zastoupenému na konferenci, na níž byla vypracována tato Úmluva, každému členu Společnosti Národů a každému státu, jemuž Rada Společnosti Národů zašle za tím účelem jeden výtisk této Úmluvy. Článek 34. Tato Úmluva jest podrobena ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Společnosti Národů, který oznámí toto uložení členům Společnosti Národů, kteří Úmluvu podepsali, jakož i ostatním státům, které ji podepsaly. Článek 35. Počínajíc 30. zářím 1925 každý stát zastoupený na Konferenci, na níž byla vypracována tato Úmluva, a který jí nepodepsal, každý člen Společnosti Národů a každý stát, jemuž Rada Společnosti Národů zašle k tomu cíli jeden výtisk, bude moci přistoupiti k této Úmluvě. Tento přístup provede se listinou, která bude zaslána generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů a uložena v archivu sekretariátu. Generální tajemník oznámí ihned toto uložení členům Společnosti Národů, kteří podepsali tuto Úmluvu, a ostatním státům, které ji podepsaly, jakož i ostatním státům, které k ní přistoupily. Článek 36. Tato Úmluva vstoupí v platnost, jakmile bude ratifikována deseti Mocnostmi, počítajíc v to sedm států, které se zúčastní jmenování Ústředního komitétu podle znění článku 19., z nichž nejméně dva státy musí býti stálými členy Rady Společnosti Národů. Datem, kdy Úmluva vstoupí v platnost, bude devadesátý den po tom, kdy generální tajemník Společnosti Národů obdrží poslední potřebnou ratifikaci. Po této době nabude tato Úmluva účinnosti pro každou ze Smluvních stran devadesátého dne po obdržení její ratifikace nebo oznámení o jejím přístupu. Podle ustanovení článku 18. Paktu Společnosti Národů zapíše generální tajemník tuto Úmluvu v den, kdy vstoupila v platnost. Článek 37. Generálním tajemníkem Společnosti Národů bude veden zvláštní seznam o tom, které Smluvní strany podepsaly nebo ratifikovaly tuto Úmluvu, k ní přistoupily nebo ji vypověděly. Tento seznam bude stále přístupný Smluvním stranám a členům Společnosti Národů a bude uveřejněn co nejčastěji podle pokynů Rady. Článek 38. Tuto Úmluvu lze vypověděti písemným oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů. Výpověď nabude účinnosti rok po datu jejího obdržení generálním tajemníkem a bude účinna jen pro stát, který ji vypověděl. Generální tajemník Společnosti Národů oznámí každou výpověď, kterou obdržel, každému členu Společnosti Národů, který podepsal Úmluvu nebo k ní přistoupil, a ostatním státům, které ji podepsaly nebo k ní přistoupily. Článek 39. Každý stát, který podepsal nebo přistoupil k této Úmluvě, bude moci prohlásiti buď při svém podpisu nebo při uložení své ratifikace nebo svého přístupu, že jeho přijetí této Úmluvy nezavazuje buď celek nebo ten který z jeho protektorátů, kolonií, držav nebo zámořských území pod jeho svrchovaností nebo jeho pravomocí, nebo pro které přijal mandát Společnosti Národů, a bude moci později a podle článku 35. přistoupiti odděleně jménem kteréhokoli ze svých protektorátů, kolonií, držav nebo zámořských území, vyloučených takovým prohlášením. Výpověď bude moci rovněž býti provedena odděleně pro každý protektorát, kolonii, državu nebo zámořské území; ustanovení článku 38. budou se vztahovati na tuto výpověď. Na svědomí čehož shora jmenovaní plnomocníci podepsali tuto Úmluvu. Dáno v Ženevě dne devatenáctého února 1925 v jediném exempláři, který bude uložen v archivu sekretariátu Společnosti Národů; jeho ověřený opis bude odevzdán všem státům zastoupeným na Konferenci a každému členu Společnosti Národů. ALBANIE B. BLINISHTI NĚMECKO H. VON ECKARDT S výhradou připojenou k protokolu plenární schůze ze 16. února 1925. H. v. E. S výhradou prozatímního odkladu provedení článku 13., odstavce 4. obdobného ustanovení článku 15. a článku 22., odstavce 2. Vzhledem k zvláštním okolnostem, v nichž se nachází, vyhražuje si federální vláda možnost odložiti prozatímně a na dobu trvání těchto okolností provedení ustanovení shora uvedených o zasílání opisu vývozního povolení a osvědčení o změně cesty vládě země dovozní. Nicméně bude nadále prováděti režim dovozních a vývozních osvědčení přijatý v důsledku doporučení poradní komise pro otázky obchodu opiem a jiných škodlivých drog. Z týchž důvodů a pokud řečené zvláštní okolnosti budou trvati, vyhražuje si federální vláda, aby mohla prozatímně odložiti provedení ustanovení o zasílání čtvrtletních statistik Ústřednímu komitétu. Bude však nadále podávati roční zprávu. RAKOUSKO EMERICH PFLÜGL BELGIE FERNAND PELTZER DR. FERD. DE MYTTENAERE BRAZILIE PEDRO PERNAMBUCO f. H. GOTUZZO ŘÍŠE BRITSKÁ MALCOLM DELEVINGNE KANADA R. DANDURAND COMMONWEALTH AUSTRÁLSKÝ M. L. SHEPHERD UNIE JIHOAFRICKÁ J. S. SMIT NOVÝ ZÉLAND J. ALLEN Podle článku 39. jest Úmluva přijata Novým Zélandem ve jménu mandátového území západní Samoy. J. A. 11. září 1925. INDIE R. SPERLING SVOBODNÝ STÁT IRSKÝ MICHAEL MAC WHITE BULHARSKO D. MIKOFF ČILE EMILIO BELLO-C. KUBA ARISTIDES DE AGÜERO Y BETHENCOURT DÁNSKO A. OLDENBURG (s výhradou ratifikace) ŠPANĚLSKO EMILIO DE PALACIOS FRANCIE G. BOURGOIS A. KIRCHER Francouzská vláda jest povinna učiniti se své strany veškeré výhrady, pokud jde o kolonie, protektoráty a mandátová území, jež jsou pod její pravomocí, o možnosti předkládati ve lhůtě přesně vymezené čtvrtletní statistiky, o nichž jedná odstavec 2. článku 22. G. B. A. K. ŘECKO Ad referendum VASSILI DENDRAMIS MAĎARSKO DR. BARANYAI ZOLTÁN JAPONSKO S. KAKU Y. SUGIMURA LOTYŠSKO W. G. SALNAIS LUCEMBURSKO CH. G. VERMAIRE NICARAGUA A. SOTTILE NIZOZEMSKO v. WETTUM J. B. M. COEBERGH A. D. A. DE KAT ANGELINO PERSIE Ad referendum a s výhradou vyhovění, jež bude dáno Společností Národů žádosti Persie vyložené v jejím memorandu. O. D. C. 24. PRINC ARFA-OD-DOVLEH MIRZA RIZA KHAN POLSKO CHODŹKO PORTUGALSKO A. M. BARTHOLOMEU FERREIRA R. J. RODRIGUES KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ M. JOVANOVIĆ SIAM DAMRAS SUDAN WASEY STERRY ŠVÝCARSKO PAUL DINICHERT S odvoláním na prohlášení formulované švýcarskou delegací na 36. plenární schůzi Konference o zasílání čtvrtletních statistik, o nichž jedná článek 22. odst. 2. ČESKOSLOVENSKO FERDINAND VEVERKA URUGUAY E. E. BUERO Příloha. (Překlad.) SPOLEČNOST NÁRODŮ. DRUHÁ OPIOVÁ KONFERENCE. Protokol. Podepsaní, zástupci určitých států, které podepsaly Úmluvu o omamných prostředcích podepsanou dnešního dne, a náležitě zplnomocnění k tomuto cíli; Berouce na vědomí Protokol podepsaný dne 11. února tisícistého devítistého dvacátého pátého zástupci států, které podepsaly Dohodu podepsanou téhož dne o užívání připravovaného opia, Shodují se na těchto ustanoveních: I. Státy, které podepsaly tento Protokol, uznávajíce, že mají povinnost podle znění hlavy I. Haagské Úmluvy prováděti na pěstění, rozdělování a vývoz surového opia dostatečný dozor, aby zamezily nedovolený obchod, zavazují se, že učiní nutná opatření k úplnému zamezení do pěti let od tohoto dne, aby podloudnictví opiem netvořilo vážné překážky v účinném potlačení užívání připravovaného opia na územích, kde toto užívání jest prozatím dovoleno. II. Otázka, zda závazek uvedený v článku I. byl úplně splněn, bude rozhodnuta na konci řečeného období pěti let komisí, která bude ustanovena Radou Společnosti Národů. III. Tento Protokol vstoupí v platnost pro každý ze států, které jej podepsaly, téhož dne jako Úmluva o omamných prostředcích podepsaná dnešním dnem. Články 33. a 35. Úmluvy vztahují se na tento Protokol. Čemuž na svědomí byl dán tento Protokol v Ženevě devatenáctého února 1925 v jediném exempláři, který bude uložen v archivu sekretariátu Společnosti Národů a jehož ověřený opis bude vydán všem státům, zastoupeným na Konferenci a každému členu Společnosti Národů. ALBANIE B. BLINISHTI NĚMECKO H. VON ECKARDT ŘÍŠE BRITSKÁ MALCOLM DELEVINGNE KANADA W. A. RIDDELL COMMONWEALTH AUSTRÁLSKÝ M. L. SHEPHERD UNIE JIHOAFRICKÁ J. S. SMIT NOVÝ ZÉLAND J. ALLEN INDIE R. SPERLING BULHARSKO D. MIKOFF ČILE EMILIO BELLO-C. KUBA ARISTIDES DE AGÜERO Y BETHENCOURT ŘECKO Ad referendum VASSILI DENDRAMIS JAPONSKO S. KAKU Y. SUGIMURA LOTYŠSKO W. G. SALNAIS LUCEMBURSKO CH. G. VERMAIRE NICARAGUA A. SOTTILE v. WETTUM NIZOZEMSKO J. B. M. COEBERGH A. D. A. DE KAT ANGELINO PERSIE PRINC ARFA-OD-DOVLEH MIRZA RIZA KHAN PORTUGALSKO A. M. BARTHOLOMEU FERREIRA R. J. RODRIGUES KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ M. JOVANOVIĆ SIAM DAMRAS SUDAN WASEY STERRY ČESKOSLOVENSKO FERDINAND VEVERKA PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU I PROTOKOL SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 5. BŘEZNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO SEDMÉHO. L. S. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina Československé republiky byla uložena ve smyslu čl. 34. úmluvy dne 11. dubna 1927 u generálního tajemníka Společnosti Národů. Dle čl. 36. vstoupí úmluva v platnost, jakmile bude ratifikována deseti státy, počítajíc v to sedm států, které zúčastní se jmenování Ústředního komitétu podle znění čl. 19., z nichž nejméně dva státy musí býti stálými členy Rady Společnosti Národů, a to 90 dní po složení ratifikační listiny posledním z desíti států. Mimo Československou republiku ratifikovaly tuto úmluvu tyto státy: Velká Britanie (17. II. 1926), Australie (17. II. 1926), Jihoafrická Unie (17. II. 1926), Nový Zéland (17. II. 1926), Indie (17. II. 1926), Sudan (20. II. 1926), Portugalsko (13. IX. 1926), Salvador (2. XII. 1926), Bulharsko (9. II. 1927), Polsko (16. VI. 1927), Gdaňsk (16. VI. 1927), Francie (2. VII. 1927). Kromě toho k úmluvě přistoupily tyto státy: Egypt (16. III. 1926), Rumunsko (26. III. 1926, s výhradou ratifikace), San Marino (21. IV. 1926), Dominikánská republika (ad referendum), Bahamy (22. X. 1926), Monaco (9. II. 1927), Bolivie (19. I. 1927, s výhradou ratifikace). Dr. Beneš v. r.

Mezinárodní opiová úmluva.

147/1927 Sb.

151. Vládní vyhláška ze dne 6. října 1927, kterou se uvádí v prozatímní účinnost prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou ze dne 15. září 1927. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 11. října 1927 připojená prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, sjednaná výměnou not v Angoře dne 15. září 1927. Švehla v. r. Prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou ze dne 15. září 1927. (Překlad.) Vyslanectví republiky Československé v Turecku. Č. 509—1927. Excellence, Mám čest oznámiti Vaší Excellenci, že očekávajíc brzké uzavření obchodní smlouvy mezi vládou republiky Československé a vládou republiky Turecké, vláda Československá souhlasí s tím, aby ode dne 11. října 1927 plodiny a výrobky, pocházející a přicházející z Turecka, dovezené do československého území a určené buď ke spotřebě nebo reexportu nebo průvozu, požívaly pro další období šesti měsíců zacházení podle zásady nejvyšších výhod. Jest shoda v tom, že použití tohoto prozatímního režimu je podmíněno tím, že v Turecku po dobu shora uvedenou bude zacházeno s plodinami a výrobky, pocházejícími a přicházejícími z Československa, způsobem stanoveným v obchodní úmluvě, podepsané v Lausanne dne 24. července 1923, pro výrobky států, které ji podepsaly. Přijměte, Excellence, ujištění mé nejhlubší úcty. V Angoře dne 15. září 1927. MILOŠ KOBR v. r. Jeho Excellence TEWFIK ROUCHDY BEY, ministr zahraničních věcí republiky Turecké Zde. (Překlad.) Turecká republika. Ministerstvo zahraničních věcí. Č. 19.600/24. Pane ministře, Mám čest oznámiti Vaší Excellenci, že očekávajíc brzké uzavření obchodní smlouvy mezi vládou republiky Turecké a vládou republiky Československé, vláda Turecká souhlasí s tím, aby ode dne 11. října 1927 plodiny a výrobky, pocházející a přicházející z Československa, dovezené do tureckého území a určené buď ke spotřebě nebo reexportu nebo průvozu, požívaly pro další období šesti měsíců zacházení stanoveného v obchodní úmluvě, podepsané v Lausanne dne 24. července 1923, pro výrobky států, které ji podepsaly. Je shoda v tom, že použití tohoto prozatímního režimu je podmíněno tím, že v Československu po dobu shora uvedenou bude zacházeno s plodinami a výrobky, pocházejícími a přicházejícími z Turecka, podle zásady nejvyšších výhod. Přijměte, pane ministře, ujištění mé hluboké úcty. V Angoře dne 15. září 1927. Dr. TEWFIK ROUCHDY BEY v. r. Jeho Excellence pan Miloš KOBR, mimořádný vyslanec a splnomocněný ministr republiky Československé Zde.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní účinnost prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou ze dne 15. září 1927.

151/1927 Sb.

163. Vyhláška ministra financí ze dne 1. července 1927, kterou se uveřejňují úmluvy mezi nástupnickými státy a Společnou pokladnou zahraničních věřitelů o úpravě služby některých státních předválečných dluhů rakouských a uherských. I. (Překlad.) Inšprucký protokol. Dne 25. června 1923 shromáždila se v Inšpruku, v Rakousku, z podnětu podvýboru pro rozdělení dluhu rakousko-uherského, jenž byl k tomu náležitě zmocněn Reparační komisí (rozhodnutí z 19./6. 1923), konference, které se zúčastnili: s jedné strany delegáti států sukcessních a států cessionářských bývalého Rakousko-Uherska, s druhé strany zástupci majitelů státních dluhopisů rakouských a uherských, za tím účelem, aby se přikročilo k trvalé úpravě otázek, které vyvolává služba některých kategorií dluhů rakouských a uherských. Vlády výše zmíněné zastupovali: Pp. za Rakousko: Dr. Walter Güttel, ministerský rada, za Maďarsko: Dr. Kálmán Zsigmondy, ministerský rada, za Italii: Commendatore F. Pizzichelli, ministerský rada, za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: Dr. Dragoljub G. Novakovič, generální ředitel Národní banky, za Polsko: Dr. J. Mrozowski, delegát Polska v Reparační komisi, za Československo: Dr. Karel Brabenec, ministerský rada, za Rumunsko: A. Zeuceanu, likvidátor Rakousko-uherské banky. Sdružení a výbory zastupovali: Pp. za Francii: Barde, ředitel Národního sdružení francouzských majitelů cenných papírů, za Italii: Alberti, z bankovního sdružení italského, za Holandsko: Dr. A. F. van Hall, předseda výboru majitelů státních papírů rakouských a uherských, a Dr. H. A. van Nierop, člen řečeného výboru, za Švýcarsko: R. A. Koechlin, předseda výboru pro sukcessní státy bývalé monarchie Rakousko-uherské, švýcarského sdružení bankéřů, a S. Clerc. Po kontradiktorním prozkoumání opatření, která by bylo učiniti, navrhl podvýbor ku přijetí přítomnými členy následující text, který již nesmí býti měněn a který opatřili svým podpisem; rozumí se, že konečné rozhodnutí jejich mandantů nebo členů, týkající se schválení nebo neschválení návrhu úmluvy, bude oznámeno Reparační komisi nejpozději dne 15. listopadu 1923. Pan delegát Rumunska opakoval prohlášení učiněné na konferenci vídeňské dne 21. března t. r. jménem Rumunska a oznámené potom Reparační komisi. Zástupci ostatních států zvláště uvedli, že jejich příslušné vlády vyhrazují si úplnou volnost co do schválení nebo neschválení. Čl. 1. Aby zahraniční majitelé titrů níže vypočítaných byli representováni u států, bude ustaven výše zmíněnými sdruženími organism pojmenovaný: Společná pokladna zahraničních majitelů státních předválečných dluhopisů rakouských a uherských, která bude pověřena tím, aby pro účet a ve jménu majitelů přijímala platy konané státy sukcessními a státy cessionářskými za účelem úrokové a umořovací služby řečených titrů a aby po případě opatřila obnovení obíhajících titrů. Čl. 2. Titry, jichž službu pokladna zajistí, budou: 1. Dluhopisy původně vydané Privilegovanou rakousko-uherskou společností státních drah (Steg), které tvoří součást jedné z půjček níže označených, nechť jest jakákoliv státní příslušnost zúčastněných majitelů: půjčka 3% (stará síť), znějící na franky, půjčka 3% (doplňovací síť), znějící na franky, půjčka 4% z r. 1900, znějící na franky a marky. Ježto rozdělení půjček Privilegované rakousko-uherské společnosti státních drah (Steg) stalo se předmětem konečných rozhodnutí Reparační komise, jest pokladna zmocněna, aby podnikla, jakmile bude řádně ustavena, všechny kroky za účelem uplatnění práv majitelů těchto půjček, ať tito majitelé přináležejí státům nesukcessním nebo necessionářským anebo ať přináležejí státům sukcessním a státům cessionářským. 2. Titry bývalého nezajištěného státního dluhu rakouského nebo uherského, uložené mimo bývalá území Rakouska a Uherska (Altausland) a zmíněné v odstavci 9. přílohy ke článku 203 mírové smlouvy St. Germainské a ke článku 186 mírové smlouvy Trianonské, které tvoří součást jedné z půjček níže označených: 4% rakouská zlatá renta, 4% uherská zlatá renta, 4½% rakouské pokladniční poukázky z r. 1914 (znějící na koruny, marky, holandské zlaté, franky a libry sterlinků), 4½% uherská renta z r. 1913 (znějící na koruny, franky, marky a libry sterlinků), 4½% uherská umořitelná renta z r. 1914 (znějící na koruny, franky, marky a libry sterlinků). 3. Po případě ostatní titry obsažené v bývalém státním dluhu rakouském nebo uherském, ohledně kterých by došlo k dohodě mezi vládami a pokladnou. Čl. 3. Pokladna bude míti své společenské sídlo v Paříži; bude míti možnost změniti své sídlo a svou státní příslušnost. Čl. 4. Pokladna bude řízena správní radou, které přináleží: a) zástupci majitelů titrů. Zástupci majitelů belgických budou zastoupeni Belgickým sdružením pro ochranu majitelů státních papírů v Antverpách; zástupci majitelů anglických Sdružením majitelů cizozemských dluhopisů; zástupci majitelů francouzských Národním sdružením francouzských majitelů cenných papírů; zástupci majitelů italských Bankovním sdružením italským; zástupci majitelů holandských Výborem majitelů rakouských a uherských státních dluhopisů, který byl zřízen Sdružením pro obchod cennými papíry (výbor bursy v Amsterodamě); zástupci majitelů švýcarských Švýcarským sdružením bankéřů v Basileji. Pět sdružení majitelů, která budou representovati nejdůležitější skupiny titrů, totiž sdružení francouzské, holandské, belgické, švýcarské a anglické, určí každé po dvou delegátech v radě pokladny; ostatní sdružení určí každé po jednom delegátu. Každé sdružení bude míti možnost určiti jednoho nebo více náhradníků. Určení každého z těchto delegátů bude oznámeno vládě, jejíž jest státním příslušníkem; b) komisař delegovaný dle ročního pořadí úhrnem vlád států sukcessních a států cessionářských; c) předseda, jehož hlas bude rozhodujícím při rovnosti hlasů a který bude moci býti určen podle ročního pořadí mezi členy rady, kteří zastupují tři nejdůležitější národní skupiny majitelů. Předseda bude znovu volitelným bez časového omezení. Čl. 5. Správní rada pokladny bude konati každého roku v červnu a v prosinci dvě řádná zasedání. Bude moci býti shromážděna, vyžádají-li toho okolnosti, k zasedáním mimořádným svoláním svého předsedy nebo na žádost buďsi delegovaného komisaře, buďsi dvou sdružení. Rada bude uveřejňovati roční zprávu o operacích, které pokladna provedla v uplynulém správním roce. Čl. 6. Rozpočet vydání bude sestaven správní radou pokladny. Až do splacení prvé čtvrtletní splátky zajistí státy funkční náklady pokladny zálohami, které budou vráceny nebo připsány k dobru do dvou let a které by mohly dosíci výše 600.000 fr., splatných polovinou při zahájení činnosti pokladny, polovinou za šest měsíců potom. Tyto zálohy byly by takto rozděleny: Republika Rakouská 115.000 franků,Království Maďarské138.000„Království Italské12.000„Republika Polská 42.000„Království Rumunské71.000„Království Srbů, Chorvatů a Slovinců 49.000„Republika Československá 173.000 „ Čl. 7. Správní rada pokladny ustanoví generálního sekretáře, který obdrží své instrukce a který bude zodpovědný vůči ní za správnou činnost pokladny. Generální sekretář a jeho náměstek zúčastní se všech zasedání správní rady. Personál pokladny bude určen generálním sekretářem. Čl. 8. Titry nyní obíhající budou v zásadě podrženy. Pokladna bude způsobilá vydati nové kuponové archy, na kterých stane se zmínka o změnách přivoděných v podmínkách služby. Pokladna nebude moci provésti nijakého placení na staré kupony. Čl. 9. Čistý podíl dluhovaný každým státem na službu půjček pojmenovaných „4% zlatá renta rakouská a 4% zlatá renta uherská“ bude určen Reparační komisí v rozhodnutí, které se stane později. Z důvodů hospodářských a finančních poměrů, které tíží všechny zúčastněné státy, jest omezeno břímě, které je zatěžuje vůči majitelům titrů nacházejících se na území států nesukcessních a necessionářských, na 32% (třicetdvě procenta) úrokové částky stipulované ve zlatě, zahrnujíc v to provisi. Státy budou prováděti v sídle pokladny liberující placení sum takto vypočtených ve čtvrtletních splátkách pozadu splatných, na běžnou službu kuponů, z nichž prvá bude splatna dne 1. dubna 1925. Nebude-li provedeno toto placení efektivně ve zlatě, stane se v librách sterlinků nebo v dolarech Spojených států podle volby, která bude oznámena každému státu nejméně dva měsíce před splatností. Splacení zadrželých kuponů, které odpovídají období, pokud jde o rentu rakouskou, mezi 1. dubnem 1920 a 31. prosincem 1924 a pokud jde o rentu uherskou, období mezi 1. červencem 1921 a 31. prosincem 1924, bude vypočteno na témž základě 32% a provedeno bezúročně rovněž čtvrtletními platy, které se rozvrhnou na dobu 12 let, jež bude běžeti od 1. ledna 1926 do 1. října 1937. Platy z titulu běžné služby a z titulu zadrželých úroků budou prováděny dle tohoto přehledu: Dnena 4% zlatou rentu rakouskou v procentech jmenovité hodnoty převedené na 32%na 4% zlatou rentu uherskou v procentech jmenovité hodnoty převedené na 32%1. dubna 19251%1%1. července 19251%1%1. října 19251%1%1. ledna 19261 19/48%1 14/48%1. dubna 19261 19/48%1 14/48%atd.dttodtto1. října 1937dttodtto1. ledna 19381%1%1. dubna 19381%1%atd. Pokud jde o půjčky dále uvedené, při kterých Reparační komise rovněž určí čisté podíly, totiž: 4½% rakouské pokladniční poukázky z r. 1914 (znějící na koruny, marky, holandské zlaté, franky a libry sterlinků), 4½% uherská renta z r. 1913 (znějící na koruny, franky, marky a libry sterlinků), 4½% uherská umořitelná renta z r. 1914 (znějící na koruny, franky, marky a libry sterlinků), budou státy dluhovati majitelům titrů nacházejících se na území států nesukcessních a států necessionářských 27% (dvacetsedm procent) zlaté parity stipulované částky, zahrnujíc v to provisi. Výhoda tohoto ustanovení bude přináležeti pouze majitelům zastoupeným v radě pokladny co do titrů okolkovaných podle rozhodnutí Reparační komise s výhradou smluvních ustanovení týkajících se umoření rakouských pokladničních poukázek. Placení sum dluhovaných za úroky a umoření půjček vypočtených v předcházejícím odstavci bude se konati podle modalit výše vytčených pro zlaté renty. Pokud jde o zadrželosti, budou dluhovány: 1. na 4½% rakouské pokladniční poukázky z r. 1914: A) úroky za dobu mezi 1. červencem 1920 a 31. prosincem 1924, B) umoření titrů vylosovaných nebo které by bylo vylosovati v letech 1921, 1922, 1923, 1924; 2. na 4½% uherskou rentu z r. 1913: úroky za dobu mezi 1. dubnem 1921 a 31. prosincem 1924; 3. na 4½% uherskou umořitelnou rentu z r. 1914: A) úroky za dobu mezi 1. březnem 1921 a 31. prosincem 1924, B) umoření titrů vylosovaných nebo které by bylo vylosovati v letech 1921, 1922, 1923 a 1924. Jest umluveno, že před 1. lednem 1931 přikročí se mezi smluvními stranami ku přezkoumání omezení ujednaného v tomto článku pro službu běžného kuponu takovým způsobem, že by v případě citelného zlepšení finančních poměrů států procento výše zmíněné mohlo býti zvýšeno a uvedeno v soulad s tímto zlepšením. Příloha: Poznámka o modalitách placení: I. Zlaté renty. II. Titry znějící na více měn. I. Zlaté renty. Procentní poměr 32%, zahrnující provisi, bude vypočten ze zlaté hodnoty dolaru nebo libry sterlinků, jichž parita co do příslušné zlaté čistosti a zrna bude čítána podle zákonných ustanovení platných dne 1. ledna 1914. II. Titry znějící na více měn. Procentní poměr 27%, zahrnující provisi, bude vypočten z parity jedné ze měn, na které titr zní, podle volby pokladny, její protihodnotou ve zlatě v den splatnosti. Příklad: Je-li zvolena libra sterlinků a jestliže tato měna ztrácí dva body v poměru ke zlaté libře, bude vypočten procentní poměr 27% z 98/100 (devadesátosm setin) zlaté libry. Poznámka: Pokud jde o rakouské pokladniční poukázky, zůstávají v platnosti smluvní ustanovení, týkající se splacení umořených titrů v souvislosti s kolkem. Čl. 10. Nesplní-li některý ze států nějakého ustanovení této úmluvy, nabudou věřitelé individuelně nebo sdružení věřitelů jejich jménem v poměru k tomuto státu znovu v plném rozsahu práv, která jim příslušejí z mírových smluv a z emisních smluv půjček výše naznačených. Čl. 11. Pokladna vyšetří pro každou kategorii titrů, jejíž službu má zajistiti, součet annuitních částek dluhovaných státy sukcessními a státy cessionářskými. Pokladna určí podle ustanovení příslušných emisních smluv a podle poměrů mezi celkovou výší inkasovaných sum a výší dluhovaných annuit sumu, která bude určena pro službu úrokovou a po případě pro službu umořovací každé půjčkové kategorie. V případě, že by úhrn platů vykonaných v běžném správním roce byl nižší než úhrnná výše annuit dluhovaných státy, rozvrhne pokladna sumy takto inkasované mezi různé kategorie půjček podle jejich vzájemného poměru. Rozumí se, že stát, který splnil plat jej zatěžující, jest od té doby definitivně zproštěn svého závazku. Čl. 12. Státy sukcessní a státy cessionářské budou míti možnost vykoupiti v souhlase se zástupci věřitelů částku svých annuit pod podmínkou, že řádně platily po dobu tří za sebou jdoucích správních roků všechny annuity, které jim byly uloženy. Tento výkup bude moci býti proveden buď hotovými nebo odevzdáním rentových titrů vykupujícího státu. Sumy, které budou inkasovány pokladnou z titulu tohoto výkupu, budou moci býti určeny buďsi ku splacení na základě veřejné nabídky, buďsi k nákupu na burse, buďsi konečně k částečnému splacení kapitálu titrů této kategorie, které budou v oběhu. Po uplynutí lhůty patnácti let řádné a nepřetržité služby počínajíc od 1. ledna 1925 bude míti každý stát možnost koupiti pro svůj vlastní účet na trhu titry spravované pokladnou ve výši rovnající se co do kapitálu jeho příspěvkovému podílu. Kupující stát bude v tomto případě povinen odevzdati nakoupené titry pokladně k ověření této operace, aby dosáhl své konečné liberace. Čl. 13. Státy sukcessní a státy cessionářské budou míti možnost odevzdati pokladně v dohodě s ní titry svého národního dluhu na kapitalisovanou částku nesplatných annuit, které dluhují. Tyto titry nebudou moci v žádném případě býti předmětem budoucích omezení práv vyplývajících z opatření fiskálních nebo jiných. Titry budou zapsány na jméno správní rady pokladny a uloženy u některé banky, která bude zvolena společnou dohodou mezi správní radou a vládou dotčeného sukcessního nebo cessionářského státu. V případě zastavení platů na kupony těchto titrů nabudou věřitelé ihned znovu svých práv na annuity upravené touto úmluvou. Čl. 14. Podmínky zahájení výplaty kuponů, jakož i kontrola umořených titrů a kuponů proplacených ústavy, které budou pokladnou pověřeny finanční službou titrů, budou předmětem zvláštní úpravy, jež bude připravena pokladnou. Čl. 15. Každému státu jest vyhrazeno právo odvolati jím již danou ratifikaci této úmluvy v případě, že většina států by se rozhodla, že jí nebude ratifikovati. Čl. 16. Ustanovení této úmluvy vztahují se na všechny majitele, jichž titry byly okolkovány mimo území států sukcessních a států cessionářských, a jsou vyloučena všechna zvláštní práva jakékoliv skupiny majitelů, která by vyplynula z úprav separátních. Čl. 17. Provedení závazků ujednaných v této úmluvě jest podmíněno, pokud toho třeba, tím, že bude vyhověno formalitám a předpisům stanoveným ústavními zákony těch vlád, které budou musiti zaříditi jejich splnění, což se zavazují vykonati ve lhůtě co možná nejkratší. Čl. 18. Dojde-li ke sporu mezi Společnou pokladnou a jedním nebo více státy sukcessními nebo státy cessionářskými o použití této úmluvy, bude tento spor předložen rozhodčímu sboru složenému ze dvou rozhodčích, z nichž po jednom určí každá strana; při různosti mínění zvolí tito rozhodčí vrchního rozhodčího, aby rozhodl mezi nimi. Nález rozhodčího sboru bude závazným pro obě strany. Čl. 19. Tato úmluva zůstane v platnosti až do úplného splacení titrů bývalého státního dluhu rakouského a uherského, které jsou předmětem těchto ujednání. Nebude možno tuto úmluvu vypověděti nebo změniti před tímto termínem, leč na základě rozhodnutí signatárních vlád a sdružení. TOMU NA SVĚDOMÍ členové konference podepsali tento protokol. V INŠPRUKU, dne dvacátého devátého června 1923. Podvýbor: G. Bouniols v. r. Dr. Ploj v. r. Dr. G. Dolzani v. r. Delegáti států: za Rakousko: Dr. Güttel v. r., za Maďarsko: Dr. K. Zsigmondy v. r., za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: Dr. Drag. G. Novakovič v. r., za Italii: Dr. Fausto Pizzichelli v. r., za Polsko: J. Mrozowski v. r., za Československo: Dr. Karel Brabenec v. r. Zástupci sdružení: za Francii: Barde v. r., za Italii: Alberti v. r., za Holandsko: A. F. van Hall v. r. a H. A. van Nierop v. r., za Švýcarsko: Koechlin v. r. II. (Překlad.) Pražská dohoda. Dne 6. listopadu 1925 shromáždila se v Praze, v Československu, z podnětu Reparační komise — rozhodnutí ze dne 1. května 1925 — konference, které se zúčastnili s jedné strany delegáti sukcessních a cessionářských států bývalého Rakouska a Uherska, s druhé strany delegáti „Společné pokladny majitelů státních dluhopisů rakouských a uherských, vydaných před válkou“, za tím účelem, aby byly stanoveny některé modality provádění Inšpruckého protokolu ze dne 29. června 1923. Reparační komisi zastupovali: Pp. Gaston Bouniols, určený zároveň za předsedu konference, a Dr. G. Dolzani. Vlády výše zmíněné zastupovali: Pp. za Rakousko: Dr. Walter Güttel, ministerský rada. za Maďarsko: Dr. Kálmán Zsigmondy, ministerský rada, za Italii, Commendatore E. Ciarrocca, ředitel v ministerstvu financí, za Polsko: J. Mrozowski, delegát Polska v Reparační komisi, za Rumunsko: A. Zeuceanu, delegát Rumunska v Reparační komisi, za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: Dr. M. Ploj, náměstek delegáta království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Reparační komisi, za Československo: Dr. Karel Brabenec, ministerský rada, Společnou pokladnu: pp. Paul Gauthier, předseda, A. F. van Hall a Léon Keusters, místopředsedové, J. Clerc, Sir Bernard Greenwell, R. A. Koechlin, H. A. van Nierop, F. van Roy, L. W. Stewart, F. Urbig, Dr. K. Weigelt, členové správní rady, M. Fenoglio, zastupující správního radu M. Bianchini, M. Barde, generální sekretář. P. C. Rodenbach z Reparační komise zastával funkci sekretáře konference. Po kontradiktorním prozkoumání opatření, která by bylo učiniti, stanovili a přijali přítomní členové následující text, jejž opatřili svými podpisy, vyjímajíc p. delegáta Rumunska, který přečetl dvě prohlášení, jichž opisy jsou připojeny k této dohodě. Tento text však závisí na následující rozvazovací výmince: Každému ze zastoupených států jest vyhrazena možnost odvolati souhlas daný jeho zástupcem, a to ve formě dopisu nebo telegramu, řízeného na Reparační komisi, před 15. prosincem t. r. Po uplynutí této lhůty bude jeho souhlas pokládán za definitivní. Aby se však tato dohoda stala vykonatelnou, musí býti opatřena schválením Reparační komise. Čl. 1. Společná pokladna béře na vědomí sdělení, které jí bylo učiněno zástupci Reparační komise, o výši jmenovité hodnoty titrů zmíněných v čl. 2., č. 2, Inšpruckého protokolu, jichž službu má zajistiti a které připadají k tíži státům níže označeným: Dluh rakouský: 4% zlatá renta zlaté:4½% poukázky z r. 1914 na více měn koruny:Republika Rakouská83,907.07161,372.329Republika Polská66,618.779 21,917.047Království Rumunské7,384.9563,744.356Království Srbů, Chorvatů a Slovinců8,982.8914,544.023Republika Československá72,603.35623,780.520 Dluh uherský: 4% zlatá renta zlaté:4½% renta z roku 1913 na čtyři měny koruny: 4½% umořitelná renta z roku 1914 na čtyři měny koruny:Republika Polská——277.615Království Maďarské242,856.272 16,013.820 98,344.781Království Rumunské136,970.703 31,862.390 103,505.087Království Srbů, Chorvatů a Slovinců84,788.129 18,522.960 67,314.632 Předcházející cifry bude možno po případě změniti: 1. Na vyzvání Reparační komise v tom případě, že by si opatřila jiné statistické základy; 2. na žádost předloženou souhlasně dvěma nebo více zúčastněnými státy, aby byly opraveny jejich kontingenty, aniž se tím ovšem změní úhrn. Čl. 2. Ježto nemohl býti posud splněn závazek, vyplývající pro sukcessní a cessionářské státy z čl. 9. Inšpruckého protokolu, aby totiž 1. dubna 1925 se započalo s placením smluvených čtvrtletních splátek, stanoví se data a částky, jak následuje: Dne 2. ledna 1926 zaplatí každý ze států 20% čtvrtletní splátky dospívající dne 1. ledna 1926 ze zlatých rent rakouské a uherské. Doplněk — totiž 80% — této čtvrtletní splátky, jakož i čtvrtletní splátka ze 4½% pokladničních poukázek a ze dvou 4½% uherských rent z r. 1913 a 1914, bude splacen za 30 dní po tom, co každý stát obdrží oznámení Reparační komise o čistém podílu jej zatěžujícím. Pro výpočet výše zmíněných 20%, nedojde-li k řečenému oznámení, použije se odhadů čistých podílů uvedených výše v čl. 1. Počínajíc 1. dubnem 1926 budou státy platiti běžné čtvrtletní splátky ve dny stanovené článkem 9. Inšpruckého protokolu, při čemž tři zadrželé čtvrtletní splátky (1. duben, 1. červenec a 1. říjen 1925) rozvrhnou se na šest stejných platů, které se přičtou k běžné čtvrtletní splátce počínajíc 1. dubnem 1926. Na konci roku 1926 sdělí Společná pokladna státům počet titrů jí sepsaných, aby mohla býti vypočtena výše čtvrtletních splátek nutných počínajíc od tohoto data až do dne, kdy následkem uplynutí preklusivních lhůt pro věřitele bude moci Společná pokladna definitivně určiti požadovanou částku a uzavříti účty. Čl. 3. Na základě čl. 2. Inšpruckého protokolu ustanovily smluvní strany následující podmínky pro zajištění služby obligací původně vydaných Privilegovanou rakousko-uherskou společností státních drah (STEG): Pokud se týče úroků: A. — 3% půjčky (stará síť a doplňovací síť). Platy z titulu zadrželostí a běžné služby budou prováděny státy ve zlatých francích na základě 27% (dvacetsedm procent), čítajíc v to provisi. Částka připadající na zadrželé úroky podle stavu v den podpisu této dohody bude splácena Společné pokladně dlužnickými státy po jedné desetině 15. ledna každého roku, počínajíc od roku 1926 včetně až do roku 1935 včetně. Dne 15. ledna 1935 přikročí se ku přezkoumání omezení ujednaného v tomto článku pro službu běžného kuponu takovým způsobem, že by v případě citelného zlepšení finančních poměrů států procento výše zmíněné mohlo býti zvýšeno a uvedeno v soulad s tímto zlepšením. Běžná služba kuponů počne od první splatnosti v roce 1926 stanovené smlouvami, totiž od 1. března 1926. B. — 4% půjčka z roku 1900. Platy z titulu zadrželostí a běžné služby budou prováděny státy ve francouzských francích. Ustanovení obsažená výše pod lit. A a týkající se dat placení jak zadrželostí tak běžné služby vztahují se rovněž na titry řečené 4% půjčky z roku 1900, při čemž se podotýká, že první splatnost běžné služby jest 1. února 1926. Pokud se týče umořování: Následující ustanovení vztahuje se na oba výše pod A i B zmíněné případy: Slosování vykonaná rakouskou správou pro splatnosti spadající do období mezi 1. červencem 1919 a 31. prosincem 1925 budou anulována. Počet titrů odpovídající onomu počtu, jenž měl býti umořen mezi těmito dvěma daty, bude umořen v období jdoucím od 1. ledna 1926 do 31. prosince 1935 jednou desetinou ročně zároveň s pravidelným umořováním, jak jest upraveno v plánu ze dne 4. července 1893 Společností stanoveném. Státy budou míti možnost splniti svůj umořovací závazek odevzdáním titrů nejpozději jeden měsíc před datem stanoveným pro každý tah. V případě, že by počet takto odevzdaných titrů byl nižší než počet stanovený jak pro umořování pravidelné tak pro umořování zadrželá, stane se tento rozdíl předmětem slosování, které provede Společná pokladna. Titry takto vylosované budou splaceny, spadají-li do rubriky A, ve zlatých francích na základě 27%, a spadají-li do rubriky B, ve francouzských francích jmenovitou hodnotou. Čl. 4. Na základě čl. 2., č. 3, Inšpruckého protokolu umlouvají podepsaní, že dají zajistiti Společnou pokladnou službu zajištěné uherské renty z r. 1910, jmenovité hodnoty 250 milionů korun, znějící na čtyři měny. V souhlasu s čl. 9., odst. 6, řečeného protokolu a s částí II. přílohy k tomuto článku převezmou státy, které byly prohlášeny za dlužníky z této půjčky, ke své tíži zadrželosti i běžnou úrokovou službu řečené půjčky z titrů náležejících ke Společné pokladně v poměru 27% zlaté parity stipulované částky, čítajíc v to provisi, ve lhůtách a za podmínek stanovených Inšpruckým protokolem a touto dohodou. Před 1. červencem 1926 provedou státy anulaci titrů jimi vzatých z oběhu, načež podíl, zatěžující je podle rozhodnutí Reparační komise, bude snížen o částku, kterou tyto titry představují, a jejich závazek omezí se na podíl zbývající po provedení této operace. Čl. 5. Články 9. a 12. Inšpruckého protokolu doplňují se takto: 1. Titry umořitelných půjček nebudou až do konce roku 1930 umořovány slosováním 27% své jmenovité hodnoty, budou však nakupovány sukcessními a cessionářskými státy a předkládány koncem každého pololetí Společné pokladně k anulaci. 2. Každý sukcessní nebo cessionářský stát předloží koncem každého pololetí Společné pokladně počet titrů odpovídající podílu na smluvním umořování, který mu byl přidělen Reparační komisí, při čemž ovšem v tom případě, že státy předloží Společné pokladně menší počet titrů než částku je zatěžující, ponesou nepředložené titry i nadále úrok k tíži států. Pokud zvláště jde o 4½% rakouské pokladniční poukázky z r. 1914, bude každý sukcessní nebo cessionářský stát povinen předložiti počet titrů jím koupených v každé z obou níže zmíněných kategorií, jehož výše odpovídá poměru, ve kterém jest tato kategorie přihlášená u Společné pokladny k celkové sumě titrů u řečené pokladny přihlášených. Titry opatřené německým kolkem budou pro nákupy považovány za jednu kategorii a všechny ostatní titry za kategorii druhou. Poznámka: Tomuto ustanovení nemá však býti rozuměno tak, jako by obsahovalo schválení nebo odmítnutí tvrzení hájeného Společnou pokladnou o mezinárodní povaze úhrnu 4½% rakouské půjčky z r. 1914 (Schatzanweisungen). Ustanovení to zůstane v platnosti, pokud bude toho třeba, po odpovědi států na toto tvrzení. 3. Titry koupené sukcessními nebo cessionářskými státy, které budou odevzdány Společné pokladně, budou předmětem zvláštního zúčtování, za účelem zjištění podle počtu takto odevzdaných titrů, o jakou částku má býti snížena nebo zvýšena čtvrtletní splátka, dluhovaná jednotlivým státem a následující po odevzdání titrů, aby bylo umožněno zajistiti službu titrů zůstávajících v oběhu. 4. Ke konci roku 1930 bude sestaven přehled celkové operace a objeví-li se potom, že některý stát nakoupil menší počet titrů než podíl, který mu byl přidělen, bude na nevykoupené titry vzat zřetel v plánu budoucích umořování. 5. Výminka lhůty 15 let pro nákup titrů se strany států, stanovená ve čl. 12., odst. 2., Inšpruckého protokolu nevztahuje se na 4½% rakouské pokladniční poukázky z r. 1914 ani na 4½% uherskou umořitelnou rentu z r. 1914. Čl. 6. Majitelé titrů, jichž služba jest zajištěna Společnou pokladnou, kteří by musili uplatňovati práva týkající se titrů ztracených nebo odcizených, jsou postaveni pod ochranu toho zákonodárství, jemuž podléhá řečená pokladna. Tato úprava vztahuje se rovněž na případy pozbytí držby nastalé v období spadajícím mezi počátek účinnosti mírových smluv St. Germainské a Trianonské a 20. prosinec 1924, den oficielního ustavení Společné pokladny. Totéž zákonodářství platí rovněž co do promlčení buď kapitálu, buď úroků. Jestliže by některý stát přistoupivší k této dohodě potřeboval zákonného zmocnění, aby zajistil účinnost tohoto článku, zavazuje se dotčený stát, že vyhlásí tento zákon co možno nejdříve. ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ členové konference podepsali tuto dohodu, která byla vyhotovena ve dvou exemplářích, z nichž jeden jest uložen u ministerstva zahraničních věcí republiky Československé, které jest pověřeno vydáváním jeho autentických opisů, a druhý u Reparační komise. V Praze dne čtrnáctého listopadu 1925. Za Reparační komisi: G. Bouniols v. r. Dr. G. Dolzani v. r. Delegáti států: za Rakousko: Dr. Güttel v. r. za Maďarsko: Zsigmondy v. r. za Italii: E. Ciarrocca v. r. za Polsko: J. Mrozowski v. r. za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: Dr. Ploj v. r. za Československo: Dr. Brabenec v. r. Společná pokladna: předseda: Paul Gauthier v. r. místopředsedové: A. F. van Hall v. r. Léon Keusters v. r. členové správní rady: J. Clerc v. r. Bernard Greenwell v. r. L. W. Stewart v. r. R. A. Koechlin v. r. van Nierop v. r. van Roy v. r. F. Urbig v. r. Dr. Weigelt v. r. M. Fenoglio v. r. generální sekretář: Barde v. r. III. (Překlad.) Dodatečný protokol. Příloha k Inšpruckému protokolu a k Pražské dohodě. Část prvá. Ježto Inšprucký protokol (čl. 9., poslední odstavec) a Pražská dohoda (čl. 3., lit. A, odstavec 3.) zavedly revisní řízení, které co do formy jest totožné v obou případech, ačkoliv se vztahuje na různé předměty a data, považovali signatáři těchto aktů (čtyři věřitelská sdružení, podepsavší Inšprucký protokol, jsou dnes zastoupena Společnou pokladnou majitelů státních dluhopisů rakouských a uherských, vydaných před válkou) za nutno vymeziti již nyní podmínky jeho použití tímto způsobem: Aby jakýkoli revisní návrh mohl býti připuštěn, musí dosíci všeobecného souhlasu smluvních států, kteréžto ustanovení bude se vykládati takto: Odpor dvou nebo více států bude nezbytný a postačitelný, aby zabránil přijetí revisního návrhu a v důsledku toho, aby zachoval platný stav. Jestliže se vyskytne odpor jen se strany jediného státu, budou míti signatáři možnost přes to přejíti, v kterémžto případě postavení řečeného odporujícího státu bude toto: Bude moci po hlasování přidružiti se k mínění, které dosáhne většiny a dáti svůj souhlas k nově učiněnému opatření. V opačném případě bude moci, setrvávaje ve svém odporu, upustiti, pokud se jeho týče, od provádění protokolu neb aktu, o které běží. Podrobuje se takto úpravě článků 203 mírové smlouvy St. Germainské a 186 mírové smlouvy Trianonské, splní závazky z nich vyplývající vůči věřitelům. Část druhá. Království Rumunské, zastoupené dnes panem A. Zeuceanu, jeho delegátem v Reparační komisi, zdrželo se až posud přistoupení k Inšpruckému protokolu ze dne 29. června 1923 a k Pražské dohodě ze dne 14. listopadu 1925. Království Rumunské prohlašuje prostřednictvím pana A. Zeuceanu, který se prokázal k tomu cíli plnou mocí, že uznává tyto akty a prvou předcházející část této přílohy a že se zavazuje zajistiti se své strany jejich provedení, jakož i provedení Vídeňské úmluvy. Toto přistoupení bylo vzato na vědomí. Tato příloha, jakož i dopis Společné pokladny, týkající se Pražské dohody, byly vyhotoveny ve dvou exemplářích, z nichž jeden jest uložen u ministerstva zahraničních věcí republiky Československé, které jest pověřeno vydáváním jeho autentických opisů, a druhý u Reparační komise. V Paříži dne patnáctého března 1926. Za reparační komisi: G. Bouniols v. r. Dr. G. Dolzani v. r. Delegáti států: Za Rakousko: Schmid v. r. za Maďarsko: G. de Barkóczi v. r. za Italii: Corsi v. r. za Polsko: J. Mrozowski v. r. za Rumunsko: A. Zeuceanu v. r. za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: Dr. Ploj v. r. za Československo: Krno v. r. Společná pokladna: předseda: Paul Gauthier v. r. člen správní rady: F. van Roy v. r. generální sekretář: Barde v. r. Vyhlašuje se s tím, že tyto úmluvy byly schváleny vládou Československé republiky, a to: Inšprucký protokol usnesením ze dne 16. října 1923, Pražská dohoda usnesením ze dne 15. prosince 1925, Dodatečný protokol s přílohou usnesením ze dne 10. června 1927. Úmluvy tyto nabyly účinnosti: Inšprucký protokol dne 18. listopadu 1924, rozhodnutím Reparační komise téhož data, č. 3010, Pražská dohoda a Dodatečný protokol dne 19. března 1926, rozhodnutím stálého ředitelského výboru Reparační komise téhož data, č. 474. Společná pokladna ustavila se dne 20. prosince 1924. Dr. Engliš v. r.

Vyhláška ministra financí, kterou se uveřejňují úmluvy mezi nástupnickými státy a Společnou pokladnou zahraničních věřitelů o úpravě služby některých státních předválečných dluhů rakouských a uherských.

163/1927 Sb.

20. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 20. ledna 1928 o vejití v působnost části IV. (článek 23.—33.) Smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních podepsané ve Varšavě dne 23. dubna 1925 V den výměny ratifikačních listin: Dohody mezi republikou Československou a republikou Polskou o rozdělení spisů a archivů železničních, Dohody mezi republikou Československou a republikou Polskou ve věci výměny spisů po bývalých vojenských úřadech rakouských, uherských a rakousko-uherských, Dohody mezi republikou Československou a republikou Polskou o rozdělení spisů uschovaných dosud u úřadů rakouských, Prohlášení mezi republikou Československou a republikou Polskou o vzájemném vypůjčování starších spisů mezi úřady obou stran, uzavřených ve Varšavě dne 8. února 1927, podepsán byl protokol, v němž bylo stanoveno, že vzhledem k vejití v platnost svrchu zmíněných dohod a prohlášení, část IV. smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních ze dne 23. dubna 1925 jednající o rozdělení spisů (článek 23.—33. smlouvy uveřejněné ve Sb. zák. a nař., roč. 1926, částka 33 ze dne 29. dubna 1926, čís. 56) vstoupí v platnost dnem 6. února 1928, jako ve chvíli nabytí moci svrchu zmíněných dohod a prohlášení, souhlasně s ustanovením článku 33. výše uvedené smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních, ze dne 23. dubna 1925. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o vejití v působnost části IV. (článek 23.—33.) Smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních podepsané ve Varšavě dne 23. dubna 1925.

20/1928 Sb.

22. Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti ze dne 19. ledna 1928 o rozšíření působnosti smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o vzájemném vydávání zločinců, a protokolu ze dne 4. června 1926, jímž byl doplněn čl. 12 uvedené smlouvy, na další britská Dominia, kolonie, protektoráty a mandátní území. Vláda Jeho Britského Veličenstva oznámila, že si přeje rozšířiti působnost smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o vzájemném vydávání zločinců, a doplňujícího protokolu ze dne 4. června 1926 na tato Dominia s vlastní svobodnou vládou: 1. Soustátí Australské včetně Papuy a ostrova Norfolku (Commonwealth of Australia including Papua and Norfolk Island), 2. Nový Zéland (New Zealand), 3. Unii Jihoafrickou (Union of South Africa), 4. Svobodný Stát Irský (Irish Free State), 5. Nový Foundland (Newfoundland), 6. Indii a tyto další britské protektoráty, chráněné státy a mandátní území: 7. Palestinu (Palestine) 8. Britský Kamerun (British Cameroone), 9. Britskou část Togolandu (Togoland British sphere), 10. území Tanganyika (Tanganyika territory), 11. stát Severní Borneo (State of North Borneo), a na chráněné státy: 12. Perak (Perak), 13. Selangor (Selangor), 14. Negri Sembilan (Negri Sembilan), 15. Pahang (Pahang), 16. Johore (Johore), 17. Kedah (Kedah), 18. Brunei (Brunei). Pokud jde o Palestinu, rozumí se, že ustanovení smlouvy o vzájemném vydávání zločinců, pokud se vztahují na britské státní příslušníky, vztahují se na osoby, jež jsou palestinskými státními příslušníky nebo nabudou této příslušnosti podle nařízení rady o palestinském státním občanství z r. 1925 (Palestinian Citizenship Order in Council, 1925). Vlády Australského Soustátí, Nového Zélandu a Unie Jihoafrické projevily přání, aby působnost shora uvedené smlouvy o vydávání zločinců s doplňujícím protokolem byla rozšířena též na: 19. Novou Guineu (New Guinea), 20. Západní Samoa (Western Samoa), 21. Jihozápadní Afriku (South West Africa), 22. Nauru (Nauru). Žádosti za vydávání zločinců z výše uvedených Dominií, protektorátů, chráněných států nebo mandátních území budou přijímány podle čl. 18 shora citované smlouvy o vydávání zločinců generálním guvernérem, guvernérem nebo hlavním úřadem Dominií s vlastní svobodnou vládou uvedených pod č. 1—6 této vyhlášky v Papui vrchním guvernérem v Papui, Port Moresby (The Lieutenant Governor of Papua, Port Moresby), na ostrově Norfolku správcem ostrova Norfolku (The Administrator of Norfolk Island), v Palestině vysokým komisařem (The High Commissioner), v Britském Kamerunu guvernérem v Nigerii (The Governor of Nigeria), v Britské části Togolandu guvernérem Zlatého Pobřeží (The Governor of the Gold Coast), v Tanganyika guvernérem území Tanganyika (The Governor), ve státě Severní Borneo hlavním zástupcem britské společnosti pro Severní Borneo (The Principal Representative in Borneo of the British North Borneo Company), v Peraku residentem (The Resident), v Salangoru residentem (The Resident), v Negri Sembilan residentem (The resident), v Pahangu residentem (The Resident), v Johore hlavním poradcem (The General Adviser), v Kedahu britským poradcem (The British Adviser), v Brunei britským residentem (The British Resident), v Nové Guinei správcem území Nové Guiney v Rabaulu (The Administrator of the Territory of New Guinea, Rabaul), v Nauru správcem území Nauru v Nauru (Central Pacific) (The Administrator of Nauru, Nauru Central Pacific), v Západní Samoa generálním guvernérem Nového Zélandu (The Governor-General of New Zealand), v Jihozápadní Africe správcem Jihozápadní Afriky (The Administrator of South West Africa). V nepřítomnosti vysokého komisaře v Palestině, guvernéra v Nigerii, guvernéra Zlatého Pobřeží a guvernéra území Tanganyika budou přijímati žádosti za vydávání zločinců jejich úřední zástupci pověření výkonem vlády (The Officer administering the Government). Rozšíření působnosti smlouvy o vydávání zločinců a doplňujícího protokolu nabylo účinnosti podle čl. 17 smlouvy o vydávání zločinců ohledně Dominií uvedených v této vyhlášce pod č. 1—6 se souhlasem jich vlastní svobodné vlády dne 11. července 1927 a ohledně území uvedených pod č. 7—10 a 19—22 dne 15. července 1927. Ohledně ostatních území uvedených v této vyhlášce stalo se rozšíření působnosti účinným podle čl. 19 smlouvy o vydávání zločinců dnem 3. listopadu 1927. Dr. Mayr-Harting v. r. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti o rozšíření působnosti smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o vzájemném vydávání zločinců, a protokolu ze dne 4. června 1926, jímž byl doplněn čl. 12 uvedené smlouvy, na další britská Dominia, kolonie, protektoráty a mandátní území.

22/1928 Sb.

25. Vyhláška ministra vnitra ze dne 2. února 1928 o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad povolených v roce 1927. Podle §u 5 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n., o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů, vyhlašuji, že v roce 1927 povolil jsem tyto změny úředních názvů míst: V Čechách: 1. Pro osadu, jež byla utvořena sloučením osad Žalan a Starosedel v pol. okresu teplicko-šanovském, ustanoven byl název Žalany, německy Schallan. 2. Pro osadu, utvořenou sloučením osad Nových a Starých Ohnišťan v pol. okresu novobydžovském, ustanoven byl název Ohnišťany. 3. Pro osadu, utvořenou sloučením osad Nové Vsi a Hrdlovky v pol. okresu duchcovském, ustanoven byl název Hrdlovka, německy Herrlich. 4. Pro místní obce, jež vznikly rozloučením místní obce Kožlí v soudním okresu mirovickém, ustanoveny byly názvy: Kožlí pro místní obec sestávající z osad Kožlí a Velkého Víru, Šerkov pro místní obec sestávající z osad Pukňova a Šerkova a Podskalí pro místní obec sestávající z osad Vystrkova a Podskalí. 5. Pro místní obce, vzniklé rozloučením místní obce Krupína v soudním okresu nasavrckém, ustanoveny byly názvy: Švihov pro místní obec sestávající z osad Bošova, Krupína a Švihova a Ctětín pro místní obec sestávající z osad Bratroňova, Ctětína, Strkova a Vranova, při čemž název Krupín jako název místní obce zanikl. 6. Název osady Lhotky, náležející k místní obci Kytínu v soudním okresu dobříšském, změněn byl na Stříbrná Lhota. 7. Pro místní obec, jež byla utvořena sloučením místních obcí Zlaté Olešnice Návarovské a Zlaté Olešnice Semilské v pol. okresu jilemnickém, ustanoven byl název Zlatá Olešnice. Na Moravě: 8. Pro osadu, utvořenou sloučením osad Přemyslovic a Nových Sadů v pol. okresu litovelském, ustanoven byl název Přemyslovice. 9. Pro místní obec, jež vznikla sloučením místních obcí Petrova a Zvolenova v pol. okresu hodonínském, ustanoven byl název Petrov. 10. Název místní obce Němčic v soudním okresu židlochovickém změněn byl na Velké Němčice. Ve Slezsku: 11. Název místní obce Polanky v pol. okresu bíloveckém změněn byl na Polanka nad Odrou. 12. Pro místní obec, utvořenou z části polské obce Javořinky v soudním okresu jablunkovském, ustanoven byl název Hrčava a pro místní obec, utvořenou z části polské obce Horní Líštné v soudním okresu českotěšínském, název Horní Líštná. Černý v. r.

Vyhláška ministra vnitra o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad povolených v roce 1927.

25/1928 Sb.

33. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 9. února 1928 o rozšíření platnosti obchodní úmluvy mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925 na svobodné město Gdánsko. Polská vláda oznámila podle čl. XXVII obchodní úmluvy mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925, č. 202 Sb. z. a n. z roku 1926, že svobodné město Gdánsko se stává smluvní stranou v této úmluvě a že přijímá závazky a nabývá práv z ní plynoucích. Rozšíření úmluvy se stává účinným dnem 24. února 1928. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o rozšíření platnosti obchodní úmluvy mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925 na svobodné město Gdánsko.

33/1928 Sb.

42. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 28. března 1928 o prozatímní obchodní dohodě mezi republikou Československou a dominiem Kanadou. Prozatímní obchodní dohoda mezi Československou republikou a dominiem Kanadou, podepsaná v Praze dne 20. prosince 1926 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1926, č. 255 Sb. z. a n., byla po schválení Národním shromážděním presidentem republiky ratifikována, čímž nabyla mezinárodní působnosti. Tím se stává bezpředmětnou vyhláška ministerstva zahraničních věcí ze dne 22. prosince 1926, č. 255 Sb. z. a n. Dr. Šrámek v. r. za ministra Dra Beneše.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o prozatímní obchodní dohodě mezi republikou Československou a dominiem Kanadou.

42/1928 Sb.

47. Vládní vyhláška ze dne 29. března 1928, kterou se uvádí v prozatímní platnost prodloužení prozatímní obchodní dohody mezi Československou republikou a dominiem Kanadou. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158/1923 Sb. z. a n., případně dle čl. VII zákona ze dne 22. června 1926, čís. 109/1926 Sb. z. a n. v prozatímní platnost s účinností od 1. dubna 1928 připojená dohoda sjednaná výměnou not dne 6. února 1928 v Ottawě, kterouž se prodlužuje platnost prozatímní obchodní dohody mezi Československou republikou a dominiem Kanadou, sjednané výměnou not v Praze dne 20. prosince 1926 (č. 255 Sb. z. a n. z r. 1926 a č. 42 Sb. z. a n. z r. 1928). Dr. Šrámek v. r. Prodloužení prozatímní obchodní dohody mezi Československou republikou a dominiem Kanadou ze dne 20. prosince 1926. (Překlad.) Ministr financí, Kanada. V Ottawě, dne 6. února 1928. Milý pane Květoni, kladu si za čest sděliti, že kanadská vláda očekávajíc brzké sjednání obchodní úmluvy souhlasí s tím, aby prozatímní obchodní dohoda sjednaná mezi vládou dominia Kanady a vládou Československé republiky v Praze dne 20. prosince 1926, jež vyprší dne 31. března 1928, zůstala v platnosti až do té doby, kdy bude nahražena obchodní úmluvou, o níž se právě jedná, s tím omezením, že může býti tři měsíce předem vypovězena. Vám oddaný JAMES A. ROBB v. r., ministr financí, Kanada. Vážený pan F. V. Květoň, úřadující československý generální konsul, v Montrealu. (Překlad.) Generální konsulát ČSR. Č. 887/28. V Ottawě, dne 6. února 1928. Vážený pane, kladu si za čest sděliti, že československá vláda očekávajíc brzké sjednání obchodní úmluvy souhlasí s tím, aby prozatímní obchodní dohoda sjednaná mezi vládou Československé republiky a vládou dominia Kanady v Praze dne 20. prosince 1926, jež vyprší dne 31. března 1928, zůstala v platnosti až do té doby, kdy bude nahražena obchodní úmluvou, o níž se právě jedná, s tím omezením, že může býti tři měsíce předem vypovězena. Mám čest býti Vám, vážený pane, v úctě oddaný F. V. KVĚTOŇ v. r., úřadující generální konsul. Vážený pan James A. Robb, ministr financí, Ottawa, Ont.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost prodloužení prozatímní obchodní dohody mezi Československou republikou a dominiem Kanadou.

47/1928 Sb.

73. Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti ze dne 10. dubna 1928 o vyžadování zločinců z území Západní Samoi. Vláda Jeho Britského Veličenstva oznámila, že Správce Západní Samoi (Administrator of Western Samoa) jest oprávněn přijímati žádosti za vydání zločinců z území Západní Samoi. Tím se mění vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti ze dne 19. ledna 1928, č. 22 Sb. z. a n., o rozšíření působnosti smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o vzájemném vydávání zločinců, a protokolu ze dne 4. června 1926, jímž byl doplněn čl. 12 uvedené smlouvy, na další britská Dominia, kolonie, protektoráty a mandátní území, podle které byl generální guvernér Nového Zélandu (The Governor-General of New Zealand) dosud oprávněn přijímati žádosti za vydání osob ze Západní Samoi. Dr. Beneš v. r. Dr. Mayr-Harting v. r.

Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti o vyžadování zločinců z území Západní Samoi.

73/1928 Sb.

88. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 25. června 1928 o dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 21. července 1927 k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, sjednané dne 4. května 1921. President republiky ratifikoval dne 19. dubna 1928 po schválení Národním shromážděním dodatkovou úmluvu mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 21. července 1927 k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, sjednané dne 4. května 1921, uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 2. srpna 1927, čís. 121 Sb. z. a n. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 11. června 1928. Podle článku IV. nabude dodatková úmluva mezinárodní platnosti dne 26. června 1928. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 21. července 1927 k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, sjednané dne 4. května 1921.

88/1928 Sb.

89. Vládní vyhláška ze dne 28. června 1928, kterou se uvádí v prozatímní působnost prozatímní dohoda mezi republikou Československou a Persií. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, čís. 158/1923 Sb. z. a n., případně dle čl. VII. zákona ze dne 22. června 1926, čís. 109/1926 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 1. července 1928 připojená prozatímní dohoda mezi republikou Československou a Persií, sjednaná v Teheranu dne 17. června 1928. Dr. Šrámek v. r. (Překlad.) Prozatímní dohoda mezi republikou Československou a Persií. President republiky Československé a Jeho Císařské Veličenstvo Perský Šach, stejně prodchnuti upřímným přáním skončiti v době pokud možno nejkratší svá právě konaná jednání, směřující k tomu, aby se uzavřely mezi jejich oběma zeměmi smlouva o přátelství a dohody o usazování, konsulární, celní a obchodní, rozhodli se do té doby udržovati své styky na podkladě prozatímní dohody a jmenovali za tím účelem svými plnomocníky: republika Československá s jedné strany: p. Miroslava Schuberta, konsula republiky Československé v Teheranu, a Persie se strany druhé: Jeho Excellenci Fatoullah Chana Pakrevana, vedoucího přednostu ministerstva zahraničních věcí, kteříž, předloživše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních: Článek 1. Diplomatické zastoupení každé vysoké smluvní strany bude požívati na území druhé s podmínkou vzájemnosti výsad a osvobození uznaných všeobecným mezinárodním právem. Konsulární zástupci každé vysoké smluvní strany mohou sídliti na území strany druhé, mají-li řádné exequatur. Budou požívati čestných výsad a osobních osvobození soudních a fiskálních, uznaných všeobecným mezinárodním právem a s podmínkou naprosté vzájemnosti. Článek 2. Ode dne 10. května 1928 budou příslušníci každé vysoké smluvní strany připuštěni a bude s nimi zacházeno na území druhé podle pravidel a zvyklostí všeobecného mezinárodního práva a na podkladě naprosté vzájemnosti. Pokud jde o jejich osoby a majetek, práva a zájmy, budou tam požívati naprosté ochrany zákonů a úřadů země. Bude s nimi v každém ohledu zacházeno stejně jako s vlastními příslušníky, aniž by však mohli činiti nárok na zacházení, vyhražené jen vlastním příslušníkům s vyloučením všech ostatních cizinců. Pokud však jde o právní postavení osob, zůstanou příslušníci každé vysoké smluvní strany na území druhé strany podrobeni předpisům zákonů své země. Příslušníci jedné ze smluvních stran nebudou podrobeni na území druhé žádné službě vojenské ať ve vojsku pozemním, námořním nebo vzdušném, ať v národních gardách nebo milicích, ani žádné povinnosti nebo břemenům, nahražujícím vojenskou službu. Mohou býti podrobeni jen takovým vojenským plněním a rekvisicím, které se zákonitě ukládají vlastním příslušníkům, a to v téže míře a podle týchž zásad jako tito. Článek 3. Upravujíce své styky na zásadě celní autonomie, obě smluvní strany se shodují v tom, že plodiny zemské nebo výrobky průmyslové, přicházející z území jedné z nich, budou podrobeny při vstupu na území druhé předpisům základního celního zákona této. Majíce za to, že lze doufati, že lhůta jednoho roku postačí, aby se uzavřely smlouva o přátelství, dohoda o usazování, dohody konsulární, obchodní a celní, o které se právě jedná, shodují se, že si vzájemně poskytnou do 10. května 1929 výhody svého platného nejnižšího celního sazebníku a všech slev z tohoto sazebníku, které by byly přiznány ve prospěch výrobků jakéhokoliv původu. Článek 4. Tato prozatímní dohoda bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny v Teheraně co nejdříve. Zůstane v platnosti až do uzavření smlouvy a dohod výše zmíněných, nejdéle však do 10. května 1929. Je shoda v tom, že pro stranu perskou není potřebí, aby článek 3., týkající se tarifních ustanovení, byl předložen ke schválení Medjilissu ve smyslu ustanovení zákona ze dne 13. Ordibehechtu 1307 (3. května 1928). Čemuž na svědomí jmenovaní plnomocníci podepsali tuto dohodu a připojili k ní svoji pečeť. Dáno v Teheranu, dne 17. června 1928. L. S. MIROSLAV SCHUBERT v. r. L. S. F. PAKREVAN v. r.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní působnost prozatímní dohoda mezi republikou Československou a Persií.

89/1928 Sb.

115. Obchodní smlouva mezi republikou Československou a Estonskem. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A REPUBLIKY ESTONSKÉ BYLA SJEDNÁNA TATO SMLOUVA SE ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM A PŘÍLOHOU: (Překlad.) Obchodní smlouva mezi republikou Československou a republikou Estonskou. Republika Československá a republika Estonská, ve snaze podporovati rozvoj obchodních styků mezi oběma státy, rozhodly se uzavříti obchodní smlouvu. K tomu cíli byli jmenováni plnomocníky: za republiku Československou: pan Dr. Václav Girsa, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr Československé republiky, za republiku Estonskou: pan Frédéric Akel, ministr zahraničních věcí, kteříž, vyměnivše si plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, dohodli se o těchto článcích: HLAVA I. Všeobecná ustanovení a práva příslušníků. Článek 1. Příslušníci obou smluvních stran budou vzájemně moci, podrobujíce se zákonům země, vstupovati, cestovati nebo prodlévati úplně svobodně na celé rozloze území státu druhého. Článek 2. Příslušníci obou smluvních stran, podrobujíce se zákonům země, budou ve všem, co se týče cestování a pobytu, studia, výkonu jejich řemesel a povolání, provozu podniků průmyslových i živnostenských a práva obchodovati se všemi druhy zboží, s nimiž obchodovati jest dovoleno, postaveni ve všech směrech na roveň příslušníkům státu požívajícího nejvyšších výhod. Článek 3. Příslušníci obou stran budou rovněž moci, podrobujíce se zákonům země, nabývati, držeti nebo najímati a obývati domy, dílny, obchody, krámy a místnosti, jichž mohou potřebovati a najímati pozemky, aby jich používali k dovoleným účelům, stejně jako příslušníci státu požívajícího nejvyšších výhod. Ve všem, co se týče převodu movitého majetku, testamentární nebo jinou posloupností a práva nakládati jakýmkoliv způsobem majetkem všeho druhu, jehož mohou po zákonu nabýti, budou požívati na území druhé smluvní strany, podrobujíce se zákonům země, týchž výsad, svobod a práv a nebudou podrobeni v tomto ohledu jiným nebo vyšším dávkám, poplatkům, daním nebo břemenům jakéhokoliv druhu než těm, kterých se používá nebo bude používati vůči příslušníkům státu požívajícího nejvyšších výhod. Rozumí se, že obě vlády budou v tomto ohledu se říditi zásadou vzájemnosti. Článek 4. Příslušníci obou smluvních stran budou taktéž moci svobodně vyvážeti, podrobujíce se zákonům země, výnos z prodeje svého majetku vůbec, aniž by byli povinni platiti z vývozu jiné nebo vyšší dávky, než jaké by musili zapraviti za podobných okolností příslušníci státu požívajícího nejvyšších výhod. Článek 5. Příslušníci obou smluvních stran budou míti volný přístup k soudům a jim na roveň postaveným úřadům, jak aby se u nich domáhali, tak i aby hájili svých práv, a budou požívati v tomto ohledu, s výhradou vzájemnosti, všech práv a výsad, jakých požívají vlastní příslušníci. Budou moci používati u všech instancí advokátů, právních zástupců a jakýchkoliv jednatelů oprávněných zákony země. Článek 6. Příslušníci obou smluvních stran budou zproštěni na území druhé smluvní strany jakékoliv osobní povinné služby vojenské ať v pozemním vojsku neb v námořnictvu, ať v národní gardě nebo v milici; dále budou zproštěni jakýchkoliv dávek, ať v penězích nebo v naturaliích určených k náhradě osobní povinné služby. Na druhé straně nebude se jim nikterak brániti, aby dostáli své vojenské povinnosti ve své vlastní zemi. V míru i za války budou povinni jen k takovým vojenským plněním a rekvisicím, které se ukládají vlastním příslušníkům, a to v téže míře a podle stejných zásad jako tito, a vždy za náhradu. Příslušníci obou smluvních stran budou taktéž osvobozeni od jakéhokoliv úřadu a funkce soudní, správní neb obecní. Článek 7. Příslušníci obou smluvních stran nebudou nuceni, podrobí-li se zákonům země, nésti břemena nebo platiti poplatky, daně, dávky nebo příspěvky jakéhokoliv druhu, jiné nebo vyšší než ty, které jsou nebo budou uloženy příslušníkům státu požívajícího nejvyšších výhod. Rozumí se, že obě vlády budou se v tomto ohledu říditi zásadou vzájemnosti. Článek 8. Akciové nebo jiné společnosti a sdružení obchodní, průmyslová a finanční, které jsou nebo budou ustaveny podle zákonů jedné smluvní strany a které mají své sídlo na území této strany, jsou oprávněny, podrobí-li se zákonům druhé strany, vykonávati na jejím území svá práva a vystupovati před soudem buď jako žalobci nebo jako žalovaní. Předchozí ustanovení nebude míti vlivu na otázku, zda taková společnost nebo sdružení založené v jedné z obou zemí, bude či nebude míti právo provozovati obchod nebo živnost v druhé, ježto toto právo vždy se řídí podle zákonů a nařízení, které platí v dotyčných zemích. Jakmile zmíněné společnosti a sdružení budou připuštěny, budou požívati týchž práv a výhod, které jsou nebo budou přiznány podobným organisacím kterékoliv mocnosti třetí. HLAVA II. Obchod a doprava. Článek 9. Dokud za daných hospodářských podmínek bude nutno, aby jedna nebo druhá smluvní strana vzhledem k výjimečným obtížím zachovala v platnosti omezení nebo zákazy dovozu nebo vývozu zboží, jest shoda v tom, že nebude zachováno v platnosti ani uloženo žádné omezení nebo zákaz dovozu nebo vývozu jakéhokoli zboží, přicházejícího z území druhé země nebo tam určeného, nevztahuje-li se zároveň na podobné zboží přicházející z kterékoliv jiné země neb tam určené. Obě smluvní strany se shodují v tom, že v této době, v níž by hospodářské potíže vyžadovaly těchto výjimečných opatření, bude-li zapotřebí, usnadní vzájemné styky zvláštní dohodou v tomto ohledu. Nikterak však nebudou za porušení zásady nejvyšších výhod pokládány zákazy neb omezení zachovávané v platnosti neb ukládané buď jakožto opatření zdravotní, nebo jakožto opatření na ochranu proti nákazám zvířecím nebo rostlinným, při nichž bude dbáno všeobecně uznaných mezinárodních pravidel, nebo z důvodu veřejné bezpečnosti, a na zboží, jež je ve smluvních státech předmětem státního monopolu. Článek 10. Československé zboží, plodiny zemské a výrobky průmyslové, které budou dovezeny do Estonska, a estonské zboží, plodiny zemské a výrobky průmyslové, jež budou dovezeny do Československa, ať jsou určeny k spotřebě, k uskladnění, k opětnému vývozu nebo průvozu, nebudou podléhati, pokud jde o dovoz, vývoz, zpětný vývoz a průvoz, clům, poplatkům, dávkám, přirážkám, daním, příspěvkům, omezením nebo povinnostem všeobecným nebo místním jiným neb vyšším, ani jiným formalitám dovozním nebo vývozním, než těm, které budou uloženy státu, požívajícímu nejvyšších výhod. Je také shoda v tom, že zboží původu estonského, jež jest vyjmenováno v příloze k této smlouvě, nebude podrobeno při jeho dovozu v Československu vyšším clům než těm, jež jsou stanovena jmenovanou přílohou. Žádná smluvní strana neuloží na vývoz jakéhokoliv zboží určeného do území druhé strany, poplatků nebo dávek jiných nebo vyšších, než jsou poplatky a dávky, které jsou nebo budou uloženy na vývoz podobného zboží, určeného do kterékoliv jiné země, požívající nejvyšších výhod. Aby zajistily zboží pocházejícímu z jejich zemí výhodu uvedených ustanovení, obě smluvní strany mohou žádati, aby zboží dovážené bylo doprovázeno osvědčením původu. Tato osvědčení původu budou vydávána buď obchodními komorami, do jejichž obvodu patří vývozce, nebo každým jiným úřadem nebo hospodářským sdružením, jež uzná země určení a nebude na nich zapotřebí diplomatického nebo konsulárního ověření. Článek 11. Obchodníci, továrníci a živnostníci, příslušníci jedné smluvní strany, usazení a provozující svůj obchod a živnost na území této strany, kteří prokáží předložením živnostenské legitimace vydané příslušnými úřady jejich země, že jsou tam oprávněni provozovati svůj obchod neb živnost a že tam platí zákonité dávky a daně, mohou na území druhé strany, buď osobně nebo prostřednictvím cestujících, činiti nákupy nebo sbírati zakázky na vzorky nebo bez nich. S těmito obchodníky, továrníky, živnostníky a jejich obchodními cestujícími, činícími nákupy nebo sbírajícími, přijímajícími zakázky, bude se v každém ohledu nakládati jako s příslušníky státu požívajícího nejvyšších výhod. Článek 12. Zboží, dovážené jako vzorky k zmíněným účelům, bude v obou zemích připuštěno dočasně beze cla v souhlase s celními ustanoveními a formalitami zavedenými, aby se zajistil jejich zpětný vývoz nebo aby se zaplatila předepsaná cla, nebude-li znovu vyvezeno ve lhůtě stanovené zákonem. Zmíněná výsada nebude se však vztahovati na zboží, jež pro svoje množství nebo hodnotu nemůže se pokládati za vzorky, nebo jehož totožnost pro jeho povahu nemohla by se zjistiti při zpětném vývozu. Má-li se vzorek připustiti beze cla, o tom rozhodují výhradně, ve všech případech, příslušné úřady místa, kde byl dovezen. Článek 13. Obě smluvní strany se zavazují, že poskytnou na železnici, po vodě a na cestách sloužících mezinárodnímu průvozu svobodný průvoz územím jsoucím pod jejich svrchovaností osobám, zavazadlům, zboží, jakož i lodím, člunům, vozům, vagonům a jiným prostředkům dopravním, přicházejícím z druhé země nebo do ní určeným a že budou s nimi nakládati aspoň tak příznivě, jako jest tomu u státu požívajícího nejvyšších výhod. Článek 14. Osoby, zavazadla, zboží, jakož i lodi, čluny, vozy, vagony nebo jiné dopravní prostředky se považují za procházející územím jsoucím pod svrchovaností jednoho ze smluvních států, je-li jejich průvoz zmíněným územím, vykonaný s přeloděním nebo bez něho, s uskladněním nebo bez něho, s přeložením nebo bez přeložení nákladu, se změnou způsobu dopravy nebo bez ní, toliko zlomkem jejich celkové dopravy, jež začala a musí býti ukončena mimo hranice státu, jehož územím jsou prováženy. Článek 15. Průvozní náklady nebudou podléhati žádným zvláštním dávkám nebo poplatkům za průvoz (čítajíc v to vstup i výstup). Budou se však moci z těchto průvozních nákladů vybírati poplatky nebo dávky určené výlučně k zapravení průjezdem způsobených výloh za dovoz a správu. Sazba všech poplatků a dávek tohoto druhu musí odpovídati podle možnosti výlohám, jež mají krýti, a tyto poplatky a dávky budou se ukládati za podmínek uvedených v předchozím článku s tou výhradou, že na určitých cestách tyto poplatky a dávky budou se moci snížiti neb i zrušiti, jsou-li výlohy spojené s dozorem různé. Článek 16. Obě smluvní strany se zavazují, že budou používati při průvozní dopravě na cestách provozovaných nebo spravovaných státem, anebo jím koncesovaných, ať místa vypravení nebo určení nákladu jsou jakákoliv, přiměřených tarifů jak pokud jde o sazby tak i podmínky pro jejich použití a se zřetelem na podmínky dopravního styku, jakož i na ohledy obchodní soutěže mezi dopravními cestami. Tyto tarify musí býti stanoveny tak, aby co nejvíce usnadňovaly mezinárodní dopravní styk. Článek 17. Obě smluvní strany se zaručují ve svých vzájemných stycích, pokud jde o výpravu a výlohy dopravní na železnicích, že budou postupovati podle zásady nejvyšších výhod. Pokud se týká průvozních poštovních zásilek, bude použito ustanovení úmluv Světové Poštovní Unie. Článek 18. Žádná smluvní strana nebude povinna zajistiti průjezd cestujících, jimž není dovolen vstup na její území, ani průvoz takového zboží, jehož dovoz jest zakázán, ať již z důvodů zdravotních nebo veřejné bezpečnosti nebo jako opatření proti nemocem zvířecím nebo rostlinným. Článek 19. S loďmi a čluny, plujícími pod vlajkou jedné smluvní strany, s jejich posádkami a náklady bude se nakládati na vodních cestách jejich území, jakož i v přístavech a vnitrozemských vodách druhé smluvní strany, ať přicházejí přímo ze země původu nebo z jiné země, a ať jest jakékoli místo původu neb určení jejich nákladů, v každém ohledu aspoň tak příznivě, jako s loďmi, čluny, posádkami a náklady státu požívajícího nejvyšších výhod. Článek 20. S výhradou případů, ve kterých tato smlouva výslovně stanoví jinak, dohodly se smluvní strany, že ve všem, co se týče obchodu, plavby a průmyslu, každá výsada, výhoda, úleva nebo jakékoliv osvobození, které jedna z nich již poskytla nebo by poskytla v budoucnosti příslušníkům nebo plodinám zemským nebo výrobkům průmyslovým kteréhokoliv jiného státu, budou ihned a bezpodmínečně rozšířeny na příslušníky a dotyčné výrobky druhé smluvní strany. Článek 21. Za porušení zásady nejvyšších výhod, jež jest základem této smlouvy, nebudou však pokládána tato osvobození, svobody a výsady: a) Výsady, jež byly nebo budou přiznány sousedním státům, aby se usnadnil místní obchod uvnitř jednoho nebo druhého pohraničního pásma. b) Výsady, jež byly přiznány jednou smluvní stranou některému třetímu státu na základě celní jednoty. c) Svobody, osvobození a výsady, které Estonsko přizná některému baltickému státu (Finsku, Lotyšsku a Litvě) zvláštními dohodami. Stejně jest tomu, pokud jde o výsady, jež by Estonsko přiznalo Rusku na základě zvláštních celních úmluv nebo dohod. Rozumí se však, že Československo bude se moci ihned dožadovati těchže výhod, budou-li Estonskem přiznány některému třetímu státu shora neuvedenému. HLAVA III. Konsulární ustanovení. Článek 22. Obě smluvní strany mohou jmenovati konsuly ve všech místech druhé strany, vyjímajíc místa, kde by připuštění konsulárních úředníků nebylo vhod. Tato výjimka však nebude učiněna vůči jedné smluvní straně, nebyla-li rovněž učiněna vůči všem ostatním mocnostem. Konsuly rozumějí se všechny osoby pověřené vykonáváním konsulárních funkcí. Tito konsulové, obdrževše od vlády země, pro kterou jsou jmenováni, exequatur nebo jiná potřebná oprávnění, budou míti s podmínkou vzájemnosti právo vykonávati všechny funkce a požívati všech výsad, výhrad a osvobození, které jsou nebo budou přiznány konsulárním úředníkům téhož stupně státu požívajícího nejvyšších výhod. Pokud jde o osvobození od přímých daní, dohodly se obě smluvní strany o tom, že přiznají tuto výhodu pouze konsulům z povolání, pokud nebudou příslušníky onoho státu, v němž vykonávají své funkce, avšak nikoliv ve větším rozsahu než diplomatickým zástupcům smluvních stran. Jest však shoda, že žádná smluvní strana nebude moci žádati na základě těchto ustanovení svobod, výhrad a výsad širších než těch, jež sama poskytla konsulům druhé smluvní strany. Smluvní strany si vyhrazují ostatně uzavříti zvláštní konsulární dohodu. HLAVA IV. Závěrečná ustanovení. Článek 23. Spory nebo neshody v názorech mezi oběma smluvními stranami ohledně provádění nebo výkladu této smlouvy, budou se řešiti před smíšeným rozhodčím soudem. Rozhodčí soud bude ustanoven ad hoc a bude se musiti skládati ze stejného počtu zástupců obou stran. Neshodnou-li se tito zástupci, uchýlí se k třetímu rozhodci, o jehož jmenování bude event. požádán president Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti. Článek 24. Tato smlouva bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny ve Varšavě co nejdříve. Článek 25. Smlouva nabude působnosti patnáctým dnem po výměně ratifikací, a to nejprve na dobu jednoho roku. Po roce prodlužuje se mlčky a zůstane dále v působnosti, dokud nebude jednou z obou smluvních stran šest měsíců předem vypovězena. Působnost této smlouvy končí šest měsíců po výpovědi dané uvedeným způsobem. Čemuž na svědomí zmocněnci obou smluvních stran podepsali tuto smlouvu a připojili své pečetě. Dáno dvojmo v Tallinnu dne 20. června tisícíhodevítistéhodvacátéhosedmého. L. S. Dr. V. GIRSA v. r. L. S. FR. AKEL v. r. Závěrečný protokol. Přistupujíce k podpisu této smlouvy, dnes uzavřené mezi Československem a Estonskem, podepsaní plnomocníci se dohodli na tomto: K čl. 1. a 2. Příslušníci obou smluvních stran nebudou podrobeni za pobyt na území druhé smluvní strany veřejným dávkám. Pakliže by jedna smluvní strana takové dávky vybírala od příslušníků druhé strany, je tato druhá strana oprávněna vzájemně je vybírati. Jinak předpisy týkající se pasů, vis, pobytu a vypovídání cizinců, platné na území jedné nebo druhé smluvní strany, zůstávají nedotčeny. K čl. 10. Pokud jde o dovoz „killa tallinského“ do Československa, je shoda v tom, že se předložení osvědčení původu považuje za povinné. Dále je shoda v tom, že československé minerální vody, s nimiž se bude nakládati při jejich dovozu v Estonsku jako s minerálními vodami státu požívajícího nejvyšších výhod, jsou tyto: Bilinská kyselka, Františkových lázní minerální vody, Karlovarské minerální vody, Mariánských lázní minerální vody, Mattoniho kysibelka, Krondorfská kysibelka, Luhačovické minerální vody, Neudorfská kyselka, Poděbradská minerální voda a Šaratica hořká voda. Tento protokol, jenž bude považován smluvními stranami za přijatý a schválený bez jiné zvláštní ratifikace pouhou výměnou ratifikací smlouvy, k níž se přikládá, byl vyhotoven dvojmo v Tallinnu 20. června 1927. Dr. V. GIRSA v. r. FR. AKEL v. r. Příloha celní sazby při dovozu do Československé republiky. Číslo čsl. celního sazebníkuPojmenování zbožíSazba za 100 kg Kčex 131. Poživatiny všeho druhu, v krabicích, v lahvích a jiných podobných nádobách neprodyšně uzavřené (vyjma jmenované pod čís. 114, 126 a 127):Killo tallinnské360·—ex 612. Albumin a albuminoidy; kasein, kaseogomma:Poznámka: kasein pro výrobu umělého rohu na dovolovací list pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením beze cla. PROZKOUMAVŠE TUTO SMLOUVU SE ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM A PŘÍLOHOU A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 28. PROSINCE ROKU TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO SEDMÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny v Tallinu dne 2. července 1928, takže úmluva nabývá dle čl. 25. mezinárodní působnosti dnem 17. července 1928. Dr. Beneš v. r.

Obchodní smlouva mezi republikou Československou a Estonskem.

115/1928 Sb.

123. Vládní vyhláška ze dne 13. července 1928, kterou se uvádí v prozatímní působnost IV. Dodatkový protokol k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, čís. 158/1923 Sb. z. a n., případně podle čl. VII zákona ze dne 22. června 1926, čís. 109/1926 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 1. srpna 1928 připojený IV. Dodatkový protokol k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou, sjednaný ve Varšavě dne 26. června 1928. Dr. Šrámek v. r. IV. Dodatkový protokol k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsané dne 23. dubna 1925. Podepsaní plnomocníci, náležitě zmocnění, prohlašují, že se shodli doplniti nebo změniti obchodní úmluvu z 23. dubna 1925 jakož i dodatkové protokoly k Úmluvě: a) z 3. července 1925, b) z 21. dubna 1926 a c) z 9. února 1928 takto: I. Všechny seznamy československých výrobků, pro něž byly sazby polského celního sazebníku, jakož i všechny seznamy výrobků polských, pro něž byly sazby celního sazebníku československého sníženy nebo vázány podle Úmluvy a uvedených dodatkových protokolů, pozbývají své platnosti a jsou nahrazeny seznamy A, B a C, připojenými k nynějšímu protokolu. II. Články X a XI Úmluvy pozbývají platnosti. Místo nich nabývají účinnosti tato ustanovení: Bez újmy ustanovení článku IX zboží, plodiny zemské nebo výrobky Československé republiky, uvedené v seznamu „A“, připojeném k tomuto protokolu, nebudou platiti při dovozu na celní území republiky Polské cel vyšších, než jak jsou konsolidována v tomto seznamu. Konsolidovaná cla se rozumějí ve zlotých podle poměru, určeného v nařízení presidenta Polské republiky ze dne 13. října 1927 o stabilisaci zlotého (Dz. U. R. P. č. 88, p. 790). Zboží, plodiny zemské nebo výrobky Československé republiky, uvedené v seznamu „B“, připojeném k tomuto protokolu, budou požívati při dovozu na celní území Polské republiky procentních slev, uvedených v tomto seznamu. Procenta, uvedená v seznamu „B“, zůstanou tatáž bez ohledu na zvýšení nebo na snížení dovozních cel. Bez újmy ustanovení článku IX zboží, plodiny zemské nebo výrobky Polské republiky, uvedené v seznamu „C“, připojeném k tomuto protokolu, nebudou platiti při dovozu na celní území republiky Československé cel vyšších, než jak jsou konsolidována v tomto seznamu. III. Tento protokol bude ratifikován a nabude platnosti patnáctého dne po výměně ratifikačních dokumentů ve Varšavě. Bude platiti tak dlouho, pokud bude v platnosti obchodní úmluva ze dne 23. dubna 1925. Obě strany se budou moci dohodnouti, že bude uveden v účinnost dříve, jestliže jejich právní stav jim to dovolí. Dáno ve Varšavě dne 26. června roku tisícího devítistého dvacátého osmého ve dvou shodných exemplářích, každý v jazyce polském a československém. Dr. JUL. FRIEDMANN v. r. ALFRED WYSOCKI v. r. MIECZYSŁAW SOKOŁOWSKI v. r. SEZNAM A. Položka polského celního sazebníkuOznačení zbožíClo za 100 kg zl.ex 3 ex p. 2 ex b)krupice kukuřičná,brutto4·95p. 3slad7·50ex 4 ex p. 2bramborové ságo37·50ex Poznámkabramborové ságo v balíčkách, vážících každý 2 kg a méně, spolu s váhou bezprostředního obalu45·—ex 5 ex p. 2kyselé zelí,brutto5·—p. 4čekankový kořen sušený, nepražený a nepřipravený, brutto3·13ex p. 6 ex b)okurky v octě a v slané vodě, též s přísadou kopru (obsah kyseliny octové nesmí přesahovati 3%), brutto19·89ex 6 ex p. 1čerstvá jablka, obyčejná (zasílaná bez obalu, nasypaná v pytlích, bednách, koších nebo sudech, při čemž nádoby mohou býti vystlány uvnitř papírem nebo jinými balicími látkami), od 1. září do 30. dubna,brutto18·—ex p. 2veškeré druhy čerstvých švestek a sliv,brutto12·45višně, třešně, čerstvé,brutto16·20ex p. 6čerstvé hrozny, od 1. srpna do 30. listopadu, brutto84·—ex 13 ex p. 2přípravky do jídel, jako: hořčice, soje, pikle; výtažky a přípravky masové, peptonové a jiné vyživovací, kromě zvláště jmenovaných — spolu s váhou bezprostředního obalu150·—ex 24 p. 4marmelády a povidla z ovoce a z ovocných bobulí s cukrem, spolu s váhou bezprostředního obalu120·—ex p. 5 b)malinová šťáva (v nádobách neuzavřených neprodyšně) bez cukru, též v sudech, spolu s váhou bezprostředního obalu52·50p. 6povidla bez cukru; ovocná dřeň bez cukru, spolu s váhou bezprostředního obalu40·08ex p. 8cukroví zvané turecké: rahatlukum, čurčela; lékárnické oplatky, spolu s váhou bezprostředního obalu99·—ex 25 p. 1droždí lisované66·30ex 26 p. 1chmel187·—ex 29 ex p. 1pivo plzeňské v sudech, spolu s jejich váhou:4 a 2 hl26·—1 hl23·40½ hl20·80¼ a ⅛ hl18·20pivo v sudech, spolu s jejich váhou:4 a 2 hl32·501 hl29·25½ hl26·—¼ a ⅛ hl22·75ex 32 ex Poznámkapřírodní minerální vody: Šaratice, Luhačovice, Poděbrady, Bílina6·—ex 34 ex p. 4šunka, též v neprodyšném balení80·—ex 35 ex p. 3brynza30·—olomoucké tvarůžky15·—ex 46 ex p. 2 ex a)kartáče ze srsti (kromě lidských vlasů) i ze štětin, kromě kartáčů toiletních, kartáčů na šaty (saz. č. 215 cel. saz.) a technických, ve dřevě, železe, kovu a tkanině, nehlazené i neleštěné; tkaniny a síta ze žíní a chlupů115·50b)kartáče, jmenované v pol. 2a), leštěné, lakované nebo hlazené 157·50ex 51 p. 3degras14·—ex 53napuštěné knoty na svíčky78·—ex 55 ex p. 1 ex a)odpadkové kůže (vazy a krajiny; vazy: šířka nejvýše 30 cm, nepoltěné a nebarvené, vydělané na tvrdo i s tvářemi; krajiny: šířka nejvýše 20 cm, nepoltěné a nebarvené, vydělané na tvrdo i s nožinami)127·50Poznámkarozměry ustanovené pro odpadkové kůže požívají 10% tolerance.ex p. 3kůže svrškové měkké, hovězí, koňské a telecí:ex a) kůže hovězí a kravina, činěné látkami rostlinnými, mazané, ex Ičerné136·—ex IIčiněné látkami rostlinnými (juchty, kraviny, vašety, poltěnky), přírodní barvy, nebarvené168·—ex p. 5kůže lícované273·—juchty černěné, silně maštěné, s umělým lícem (chagrinované) 136·—ex 57 ex p. 1 ex c)obuv, jmenovaná pod saz. č. 57 p. 1c), (váží-li pár více než 900 g do 1200 g včetně), je-li zhotovena z koží, jmenovaných pod sazebním číslem 55 p. 1, 2 a 3633·75d)přes 600 g do 900 g včetně853·13e) Iobuv, jmenovaná pod saz. číslem 57 p. le), (váží-li pár 600 g a méně), je-li zhotovena z koží, jmenovaných pod saz. číslem 55 p. 1, 2 a 31.179·36IIjiná1.347·84f)obuv dětská, váží-li pár 600 g a méně780·—Poznámkakožená obuv, s výjimkou zvláště jmenované, se zápětím (krček s patkou) z koží částečně neb úplně jiné barvy než nárt (předek), vyclívá se podle příslušných písmen p. 1 tohoto čísla s přirážkou 20%.Tato přirážka se počítá ze cla smluvního a připočítává se ke clu smluvnímu, pokud toto existuje.ex p. 2plátěná obuv525·—ex p. 3obuv z lakované kůže, z látky hedvábné, polohedvábné z brokátu (protkaná stříbrnými, zlatými nebo leonskými nitmi), hotová nebo nehotová, jakož i veškerá obuv, spojená s látkami a kožemi, jmenovanými v pol. 3 tohoto saz. čísla1.857·60kožená obuv, jmenovaná pod saz. číslem 57 p. 1c), se špičkami, páskami neb obrubami z lakované kůže:sazba nejvyšších výhod podle s. č. 57 p. 1c) s přirážkou 30% téže sazby:Ije-li zhotovena z koží, jmenovaných pod saz. číslem 55 p. 1, 2 a 3823·88IIjiná1.014·—ex p. 3obuv, jmenovaná pod saz. číslem 57 p. 2, se špičkami, páskami nebo obrubami z lakované kůže:sazba nejvyšších výhod podle s. č. 57 p. 2 s přirážkou 25% téže sazby656·25obuv zámišová1.200·—ex p. 4 ex b) IIkožené kamaše377·—ex p. 5 ex a) IIbiče360·—ex 60 ex p. 1 ex d)výrobky z korkových odpadků k účelům isolačním, též s příměsí látek spojujících49·60ex 62 ex p. 11 a)živoucí stromky, keře a rostliny, bez květů a zabarvených poupat:Iv hrnkách nebo kádích,brutto21·—IIbez obalu nebo v obalu jiném, než uvedeném pod a) I,brutto63·—ex 65 ex p. 4vápno (nehydraulické)0·80ex 66 ex p. 3 b)kameny, kvádry a desky, o síle přes 15 cm, opilované nebo otesané v celku nebo jen částečně; stupně na schody, desky na chodníky a okraje k chodníkům0·90d)dlažební kostky0·48p. 11mlýnské kameny hotové, složené z jednotlivých kusů přírodního kamene (z křemenů)15·—p. 12mlýnské kameny z umělé jednolité křemenné hmoty; mlýnské kameny karborundové a p. (s železnými obručemi, opatřené na spodní části pískovcovou nebo cementovou vrstvou)18·75ex 69 p. 6isolační hmoty (hlína, infusorní hlína a p.) s příměsí osinkových vláken nebo jiných obyčejných látek, jako chlupů, pilin, konopí a pod5·40ex 70 p. 2obyčejné kamenické výrobky bez vytesaných a rytých ozdob, též s vypuklými povrchy:a)hlazené zcela nebo z části24·—b)oloupané a otesané, avšak nehlazené16·—ex 71 p. 4umělé kroužky, brousky, desky a pilníky na ostření, broušení a hlazení — všecko ze smirku, korundu, křemene, granátu a z jiných hmot, kromě zvláště jmenovaných, jakož i z lisovaných nebo ze sešívaných materiálů textilních a pod.; bubny na loupání140·—ex 72 ex p. 6dinasové: cihly a tvárnice, též modelové0·55p. 8retorty pro plynárny a jejich části12·—ex p. 9 ex a)praná tuha, chemicky nezpracovaná, ve formě granátů, tabulek 11·—ex 73 p. 3nádobí z kameniny (t. zv. vzdorující působení kyselin) a náčiní tovární; hrnky, džbány, reservoiry, balony, chladiče, kohoutky, rourky s tenkými stěnami k spojování přístrojů a p., ze spečené hmoty a nessající vodu, rovněž polévané, avšak bez ozdob13·—ex p. 5hliněné obkládačky, polévané nebo nepolévané, z hmot všeliké barvy, hladké i s vypuklými nebo s prohloubenými ozdobami (en relief):a)jednobarevné:Inepolévané16·64IIpolévané13·60ex 74 ex p. 2 a)kachle na kamna jednobarevné, též polévané24·—Poznámkakachle na kamna jednobarevné, s vypuklými nebo s prohloubenými ozdobami en relief téže barvy co základ24·—ex b) Ikachle na kamna jednobarevné s okrajem jiné barvy20·—p. 5nádobí a hrnčířské výrobky, zvláště nejmenované, též polévané :a)bez vzorů a ozdob7·50b)s ozdobami, malbami a s plastickými okrasami40·—c)kameninové roury4·09p. 6kuchyňské nádobí a výrobky z ohnivzdorné hlíny, též kamenné, kromě zvláště jmenovaných:a)nepolévané21·—b)polévané25·90ex 75 p. 1fajansové výrobky bílé a jednobarevné, z barvené hmoty, bez ozdob, rovněž s vypracovanými vzory30·—hliněné obkládačky, hladké i tvarové, polévané, z bílé hmoty, s bílým povrchem13·60p. 2hliněné obkládačky, hladké i tvarové, polévané, z bílé hmoty, s barevným povrchem13·60fajansové nádobí s jednobarevným vnějším povrchem, avšak jiné barvy než jednobarevný vnitřek33·75jiné fajansové výrobky36·—p. 3fajansové výrobky s malbami, zlacené nebo s vícebarevnými vzory, jakož i všechny s ochranným okrajem z nedrahých kovů75·—ex 76 p. 2porculánové výrobky, bílé nebo jednobarevné (kromě zvláště jmenovaných); hřeby s porculánovými hlavičkami93·50p. 3porculánové výrobky s barevnými a zlacenými okraji a proužky, avšak bez jiných ozdob; majolika, také s vypracovanými ozdobami; lékárnické nádobí s nápisy, avšak bez ozdob, také s víky z obyčejných kovů97·50lékárnické nádobí s nápisy, avšak bez ozdob, také s víky z obyčejných hmot s výjimkou kovů150·—p. 4porculánové nádobí s malbami nebo s malovanými a zlacenými vzory, arabeskami, květy a pod. ozdobami180·—ex p. 7výrobky k účelům elektrotechnickým a laboratorním:ex a) IIInemontované: koule, isolátory, pípy, kroužky k objímkám, kolíky; výrobky k účelům laboratorním — váží-li kus přes 2000 g56·10b)veškeré jiné nemontované80·—ex 77skleněné výrobky:ex p. 1 a)láhve ze skla barvy lahvové (zelené, olivové, hnědé) a podobných přírodních nikoliv umělých barev10·50ex b) ex IIláhve ze skla polobílého22·20ex c)láhve sifonové, montované nebo nemontované57·40p. 2výrobky, kromě zvlášť jmenovaných, z bílého nebo polobílého skla, nebroušené, nehlazené, nevyřezávané, též s obroušenými nebo přihlazenými dny, okraji, hrdly, zátkami a víky, s litými nebo s lisovanými znaky, nápisy a vzory, avšak bez jiných ozdob:a)lisované nebo lité:misky, kalíšky (na víno, na likér a na koňak a pod.), poháry, láhve na konservy, slánky, popelníčky41·25sklo servisové jiné46·75jiné55·—Poznámkasklenice na pivo s uchy, vyjímaje sklenice jmenované v čísle 77 p. 4 a 5b), s páskami leptanými, matovanými nebo guillochovanými, ale bez jiných ozdob, budou odbavovány podle čís. 77 p. 2a) s přirážkou ke clu smluvnímu 30% téhož cla.ex b)kalíšky (na víno, likér, koňak a pod.), poháry, pohárky, sklenice, gobelety, pokály, láhve na konservy, mísy, misky, talíře, slánky, popelníčky a cylindry k lampám100·—d)desky a tašky z polobílého skla28·60p. 4výrobky ze skla bílého a polobílého broušené, hlazené, vyřezávané, avšak bez jiných ozdob800·—ex p. 5výrobky, kromě zvlášť jmenovaných, ze skla lahvového barevného (barveného v hmotě), o dvou vrstvách, mléčného, matovaného (jakýmkoli způsobem), pruhovaného, ze skla se zprýskanou nebo lední hmotou:b)broušené, hlazené, vyřezávané480·—ex p. 6 ex a)kalíšky (na víno, likér, koňak atd.), poháry, pohárky, sklenice, skleničky, sklenice na pivo bez ucha, láhve na konservy, mísy, misky, talíře, slánky, popelníčky, s páskami, kresbami, nápisy a znaky, leptanými, matovanými neb guillochovanými, ale bez jiných ozdob — vše s výjimkou jmenovaných pod saz. číslem 77 p. 4 a 5b)360·—sklenice na pivo a na vodu s uchy, s kresbami, nápisy a znaky, leptanými, matovanými nebo guillochovanými, ale bez jiných ozdob — vše s výjimkou jmenovaných pod saz. číslem 77 p. 4 a 5b)180·—ex p. 8tabulové sklo nebroušené a neleštěné, o síle 5 mm a méně:a)bílé (průhledné), polobílé nebo barvené, přírodní lahvové barvy, hladké bez vzorů a ozdob — o povrchu do ¼ m2 včetně25·—b)totéž — o povrchu přes ¼ do ½ m2 včetně31·—c)totéž — o povrchu přes ½ do 2 m2 včetně; barevné nebo mléčné, hladké, bez vzorů a ozdob, všech rozměrů32·—ex d)sklo katedrální a ornamentální50·—ex 78sklo zrcadlové, zrcadla, sklo tabulové, silnější než 5 mm:p. 1sklo zrcadlové (broušené, leštěné), též matované, o povrchu:a)do 1000 cm2 včetně30·—b)přes 1000 cm2 do 4000 cm2 včetně50·—c)přes 4000 cm2 do 10.000 cm2 včetně85·—d)přes 10.000 cm2 do 20.000 cm2 včetně110·—e)přes 20.000 cm2 do 40.000 cm2 včetně150·—f)přes 40.000 cm2 do 70.000 cm2 včetně185·—g)přes 70.000 cm2215·—p. 2sklo tabulové o síle přes 5 mm, neopracované, t. j. nematované, nebroušené a neleštěné, podléhá clu podle p. 1 se srážkou 35%.p. 7sklo tabulové silnější než 5 mm s vloženým drátěným pletivem45·—ex 80 ex p. 2kamenouhelný dehet:b)preparovaný (bez lehkých olejů)2·—ex 90 ex p. 2minerální bahno trenčansko-teplické nebo píšťanské v původním balení ve váze 5 kg nebo méně, s váhou bezprostředního obalu15·—ex 112 ex p. 25 ex b)přírodní soli ze zřídel v Karlových Varech, v Mariánských Lázních a v Darkově v původním balení, s váhou bezprostředního obalu60·—ex c)odbarvovací rostlinné uhlí: karborafin, spolu s váhou bezprostředního obalu12·—ex 113 p. 3hygroskopická vata, nasycená léčivy350·—p. 4obvazy a gázy z tkanin všeho druhu (vyjma hedvábné nebo polohedvábné), napuštěné léčivy640·—ex 122 p. 3pivovarská smola18·—ex 137 ex p. 5pasty a mazadla na podlahy, prostředky na čištění a mazání koží a kovů, též na hlazení a na leštění — s příměsí tuku, vosku a pod., s váhou bezprostředního obalu:b)v jiném balení84·—ex b)černé pasty na obuv, nikoliv tekuté — s váhou bezprostředního obalu72·—ex 140 ex Poznámka 5všeliké výrobky — s výjimkou kolejnic pro železnice, úzkokolejné dráhy a tramvaje (žlábkovaných), jakož i s výjimkou oceli, obsahující přes 10% wolframu — uvedené v saz. č. 140:pevnosti od 55 do 70 kg včetně na 1 mm2 — platí clo podle příslušných položek s přirážkou 10 zl.pevnosti přes 70 kg na 1 mm2 — platí clo podle příslušných položek s přirážkou 55 zl.uvedená v saz. č. 140 uhlíková ocel neslitinová, pevnosti 70 kg a méně na 1 mm2, neplatí přirážky, ustanovené touto poznámkou.ex 141 ex p. 2plech železný a ocelový, pozinkovaný, silný 0˙4 mm nebo silnější33·28ex 149 ex p. 4hliníkové kuchyňské nádobí a jeho části:Ineleštěné304·—IIleštěné nebo matové325·—ex p. 6 ex a)hliníkové příbory, lžíce, vidličky, nože506·—ex p. 7 ex a)hliníkové pivovarské ležácké sudy (nádrže)180·—ex e)stiskací knoflíčky z kovů, jmenovaných pod č. 143400·—ex 150 ex p. 1výrobky ze surové nebo nekujné litiny: všeho druhu, kromě zvlášť jmenovaných, neopracované — váží-li kus:c)méně než 40 kg do 5 kg včetně14·40d)méně než 5 kg17·—p. 4válce kalené o průměru přes 650 mm nebo delší než 1500 mm:a)neopracované25·—b)s povrchem zhruba odrhnutým a s hotovými čepy a růžicemi40·—c)opracované (leštěné, profilované, nasekávané a pod.)60·—ostatní:a)neopracované32·50b)s povrchem zhruba odrhnutým a s hotovými čepy a růžicemi 52·—c)opracované (leštěné, profilované, nasekávané a pod.)78·—p. 5lité nádobí surové nebo smaltované27·—ex p. 6 a)litá kamna, váží-li kus:I5 kg a více32·—IIméně než 5 kg48·—ex p. 7 a)litá kamna, váží-li kus:I5 kg a více64·—IIméně než 5 kg96·—ex 151výrobky železné a ocelové, neopracované:ex p. 1z kujné litiny, váží-li kus:a)25 kg a více20·40ex p. 2ocelové odlitky, váží-li kus:a)1000 kg a více26·—méně než 1000 kg do 200 kg včetně29·90z Poznámky 2:výrobky, uvedené v p. 2 tohoto saz. č., s výjimkou zhotovených z oceli, obsahující přes 10% wolframu:pevnosti od 55 do 70 kg (včetně) na 1 mm2, platí clo podle příslušných písmen p. 2 s přirážkou 10 zl. za 100 kg;pevnosti přes 70 kg na 1 mm2 — platí clo podle příslušných písmen p. 2 s přirážkou 55 zl. za 100 kg;výrobky, uvedené v p. 2 tohoto saz. č., zhotovené z oceli uhlíkové neslitinové, pevnosti na 1 mm2 70 kg a méně, neplatí přirážky, ustanovené v 2. poznámce k 2. pol. tohoto saz. č.ex p. 3výrobky kované, lisované a vyrážené ze železa a oceli, také s opilovanými okraji a stranami, avšak neopracované, kromě zvláště jmenovaných — váží-li kus:a)1000 kg a více22·—b)méně než 1000 kg do 200 kg včetně29·90ex 152 ex p. 3parní kotle rourové, též s přehřívači; ekonomiséry, též s litinovými rourami56·10ex p. 5komorové skřínky pro vodotrubné kotle:a)neopracované67·—ex p. 7roury o přímé ose, bez švu, o vnějším průměru přes 100 mm do 300 mm, opatřené na jednom konci závitem vnějším a na druhém konci závitem vnitřním o délce ne menší než polovina vnějšího průměru roury — váží-li kus:a)více než 4 kg17·50b)4 kg a méně32·20roury o přímé ose, bez švu, o vnějším průměru přes 300 mm, opatřené na jednom konci závitem vnějším a na druhém konci závitem vnitřním o délce ne menší než polovina vnějšího průměru roury, váží-li kus:a)více než 4 kg12·50b)4 kg a méně32·20ex 153výrobky železné a ocelové, leštěné, broušené nebo jinak opracované, též spojené s dřevem, s mědí a s jejími slitinami:ex p. 1veškeré, vyjma zboží jmenované v položkách 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10:ex a)opracované (osoustruhované, vrtané, frezované, hoblované, broušené a leštěné) — váží-li kus:I1000 kg a více80·—méně než 1000 kg až do 500 kg včetně85·—méně než 500 kg do 100 kg výlučně90·—ex II100 kg90·—ex b)výrobky z řetězů, zakončené koulemi, kruhy, háky, svorníky, šarnýry a šrouby, užívané jako brzdy, postranky, řetězy k ojím a p., s články o síle přes 6·5 mm44·80ex 154výrobky ze železného a ocelového plechu, slabšího než 4 mm:ex p. 1nádobí, sudy a bubny ze surového černého plechu o síle méně než 1·5 mm, neopracované57·20jiné neopracované výrobky ze surového černého plechu44·—p. 2pocínované, pozinkované, povlečené olovem nebo slitinami olova, zinku nebo cínu, kromě zvláště jmenovaných:výrobky pozinkované; vany68·—jiné výrobky99·45p. 3lampy pro havíře, lucerny, svítilny, vše pocínované nebo pozinkované, s výjimkou svítilen do větru100·—svítilny do větru130·—p. 6plechové nádobí smaltované138·75ex 156 ex p. 1výrobky z řetězů, zakončené koulemi, kruhy, háky, svorníky, šarnýry a šrouby, užívané jako brzdy, postranky, řetězy k ojím a p., s články o síle 6·5 až do 2 mm včetně70·40ex p. 2 a)drátěnky silnější než 2 mm33·75jiné43·87ex p. 6 ex a)mykadla a mykací povlaky plstěné351·—p. 8háčky, přezky, zavírací špendlíky, sponky, dvojité vlásničky a p. — vše ze železného a z ocelového drátu318·75ex p. 10výrobky z drátu měděného a ze slitin mědi, jakož i z kovů a ze slitin, jmenovaných v č. 143:b)háčky, přezky, zavírací špendlíky, sponky, dvojité vlásničky a p.425·—ex 158 ex p. 1 ex a)nože se střenkami z obyčejných hmot; čepele k nožům, vidličky, také bez rukojetí, hotové i nehotové — kromě zvláště jmenovaných520·—b)výrobky nožířské pro potřebu kuchyňskou, zemědělskou, živnostenskou, s rukojetí z obyčejných hmot315·90ex p. 2nože kapesní a zavírací780·—ex p. 3nože kapesní a zavírací, pozlacené a postříbřené nebo se střenkami pozlacenými, postříbřenými, z želvoviny, perleti, slonoviny a mamutové kosti anebo s ozdobami z těchto hmot, rovněž s ozdobami ze zlata a ze stříbra1.950·—ex 163výrobky z cínu a z jeho slitin, jakož i výrobky ze zinku a z jeho slitin s olovem, neleštěné a nebarvené:ex p. 9šešulky neleštěné, nebarvené, nelakované, bez vytlačených nebo barevných nápisů nebo vzorů400·—ex Poznámka:šešulky leštěné, barvené nebo lakované, avšak bez vtlačených nebo barevných nápisů nebo vzorů488·75ex 165 ex p. 2olověné a cínové folie:a)bílé a žluté150·—b)barevné210·—c)řezané, též potisknuté320·—ex 167stroje a přístroje úplné i neúplné, zmontované nebo v částech:ex p. 1stroje zvlášť nejmenované, též pro domácnost:ex e)stroje pro průmysl keramický, váží-li kus více než 1500 kg42·90f)strojky na řezání masa, váží-li kus 3 kg a méně108·—ex p. 1stroje zvláště nejmenované pro cukrovary, lihovary, pivovary a sladovny, podle specifikace a za zvláštních podmínek, stanovených v závěrečném protokolu43·86SPECIFIKACE STROJŮ PRO CUKROVARY, PIVOVARY, SLADOVNY A LIHOVARY (saz. č. 167 p. 1).Stroje pro cukrovary:Stroje na praní řepy s lapači kamení, listí a slámy.Řezací stroje na řepu.Lisy na řízky.Odstředivky na cukr s přístroji na vyprazdňování (dechargeury) a přístroji k odlučování šťáv.Lisy na kostkové tyčinky a kostkové desky a stroje na rozsekávání kostkových tyčinek a desek na kostky.Zařízení na mletí cukru.Zařízení na prosévání cukru,Balicí stroje na cukr.Stroje na mytí forem na cukr.Stroje na praní filtračních plachetek.Stroje pro pivovary a sladovny:Stroje na odkličování ječmene.Šrotovníky sladu.Čisticí a lešticí stroje na slad.Stroje na utužování sudů, hydraulické nebo s pohonem transmisním.Stroje na odstraňování zátek.Stroje na mytí sudů.Stroje na vymývání sudů.Stroje na zkoušení sudů.Stroje na vysmolování sudů.Stroje na zátkování lahví.Stroje na praní filtrační hmoty.Stroje pro lihovary:Stroje na praní brambor a řepy.Mačkadla sladu.p. 4silniční válce:parní60·77motorové53·62p. 5hlubidla (bagry), váží-li kus:a)25.000 kg a méně63·75b)přes 25.000 kg46·75ex p. 7zařízení a stroje na zdvíhání, spouštění a přenášení nákladů, úplně zmontované, jakož i jejich mechanismy — pro cukrovary, lihovary, sladovny a pivovary za zvláštních podmínek, stanovených v závěrečném protokole, váží-li kus:a)100 kg nebo méně90·—b)přes 100 do 300 kg včetně75·—c)přes 300 do 1.000 kg včetně60·—d)přes 1.000 do 5.000 kg včetně52·50e)přes 5.000 do 10.000 kg včetně41·25f)přes 10.000 kg37·50p. 8hydraulická zdvihadla, kromě osobních a nákladních, váží-li kus:a)100 kg a méně54·—b)přes 100 do 300 kg včetně45·—c)přes 300 do 1.000 kg včetně89·—d)přes 1.000 do 5.000 kg včetně33·—e)přes 5.000 do 10.000 kg včetně27·—f)přes 10.000 kg24·—zdvihadla lokomotivní a vagonová, jeřáby pojízdné, portálové a otočné, váží-li:a)100 kg a méně76·50b)přes 100 do 300 kg včetně63·75c)přes 300 do 1.000 kg včetně55·25d)přes 1.000 do 5.000 kg včetně46·75e)přes 5.000 do 10.000 kg včetně38·25f)přes 10.000 kg34·—ex p. 9speciální pumpy parní a transmisní pro cukrovary, pivovary a sladovny, lihovary a rafinerie minerálních olejů, podle specifikace a za zvláštních podmínek, stanovených v závěrečném protokole, váží-li:a)120 kg a méně187·85b)přes 120 do 300 kg včetně149·17c)přes 300 do 750 kg včetně121·55d)přes 750 do 1500 kg včetně93·92e)přes 1500 do 3000 kg včetně77·35f)přes 3000 kg60·77SPECIFIKACE PUMP (saz. č. 167 p. 9, 11 a 14).Speciální pumpy parní a transmisní; speciální pumpy centrifugální a turbinové: pro cukrovary, pivovary, sladovny, lihovary, rafinerie minerálních olejů, pro zařízení chladicí a na výrobu ledu.Za speciální pumpy, požívající smluvních sazeb, dlužno pokládati:Pro cukrovary:Čerpadla na brýdové vody.Čerpadla na vápenné mléko.Čerpadla na řízky.Čerpadla na šťávy.Čerpadla na melasu.Čerpadla na syrupy.Čerpadla na cukrovinu.Pro pivovary a sladovny:Čerpadla na mladinku.Čerpadla na mláto.Regulátory tlaku (bez motoru).Pro lihovary:Čerpadla na záparu.Čerpadla na líh.Pro rafinerie minerálních olejů:Čerpadla na minerální oleje.Čerpadla na destiláty a produkty minerálních olejů. Pro zařízení chladicí a na výrobu ledu:Čerpadla na slanou vodu.p. 10Čerpadla na solné roztoky. motory spalovací, nehybné a pojízdné, váží-li:a)přes 3.000 až do 70.000 kg64·35b)přes 70.000 až do 140.000 kg57·20c)přes 140.000 kg50·05p. 11speciální pumpy parní a transmisní pro zařízení chladicí a na výrobu ledu, podle specifikace a za zvláštních podmínek, stanovených v závěrečném protokole, váží-li:a)120 kg a méně144·50b)přes 120 do 300 kg včetně114·75c)přes 300 do 750 kg včetně93·50d)přes 750 do 1500 kg včetně72·25e)přes 1500 do 3000 kg včetně59·50f)přes 3000 kg46·75kompresory pro chladicí zařízení a na výrobu ledu za zvláštních podmínek, stanovených v závěrečném protokole, váží-li:a)120 kg a méně110·50b)přes 120 do 300 kg včetně87·75c)přes 300 do 750 kg včetně71·50d)přes 750 do 1500 kg včetně55·25e)přes 1500 do 3000 kg včetně45·50f)přes 3000 kg35·75p. 13ruční pumpy, váží-li:a)75 kg a méně119·—b)přes 75 do 300 kg včetně91·—c)přes 300 do 750 kg včetně77·—d)přes 750 do 2000 kg včetně56·—e)přes 2000 kg38·50ex p. 14speciální pumpy odstředivé a turbinové pro cukrovary, lihovary, pivovary, sladovny a rafinerie minerálních olejů, podle specifikace a za zvláštních podmínek, stanovených v závěrečném protokole, váží-li:a)75 kg a méně187·85b)přes 75 do 300 kg včetně143·65c)přes 300 do 750 kg včetně121·55d)přes 750 do 2000 kg včetně88·40e)přes 2000 kg60·77speciální pumpy odstředivé a turbinové pro chladicí zařízení a na výrobu ledu, podle specifikace a za zvláštních podmínek, stanovených v závěrečném protokole, váží-li:a)75 kg a méně144·50b)přes 75 do 300 kg včetně110·50c)přes 300 do 750 kg včetně93·50d)přes 750 do 2000 kg včetně63·—e)přes 2000 kg46·75ex p. 16turbiny parní a spalovací, váží-li:d)přes 1000 do 1500 kg včetně93·75přes 1500 do 3000 kg včetně75·—e)přes 3000 kg37·50ex p. 29mlýnské stroje:a)válcové stolice78·—ex b)stroje na prosívání krupice (reformy)45·—ex p. 33přístroje, kromě zvláště jmenovaných, pro cukrovary, pivovary, sladovny, lihovary a rafinerie minerálních olejů, podle specifikace a za zvláštních podmínek, stanovených v závěrečném protokole:a) I, II, III, IVneobsahují-li kovů, jmenovaných v č. 14343·20obsahují-li do 10% včetně kovů, jmenovaných v č. 14345·90b) I, II, III, IVobsahují-li přes 10% do 25% včetně kovů a jejich slitin, jmenovaných v č. 14371·40c) I, II, III, IVobsahují-li přes 25% kovů a jejich slitin, jmenovaných v č. 143102·—přístroje, zvláště nejmenované, pro chladicí zařízení a na výrobu ledu, podle specifikace a za zvláštních podmínek, stanovených v závěrečném protokole:a) I, II, III, IVobsahují-li do 10% včetně kovů, jmenovaných v č. 14331·50b) I, II, III, IVobsahují-li přes 10% do 25% včetně kovů a jejich slitin, jmenovaných v č. 14349·—c) I, II, III, IVobsahují-li přes 25% kovů a jejich slitin, jmenovaných pod č. 14370·—Specifikace přístrojů k saz. č. 167 p. 33.Přístroje pro cukrovary, pivovary a sladovny, lihovary, rafinerie minerálních olejů, pro zařízení chladicí a na výrobu ledu.Pro cukrovary:Lapače drti.Difuséry a difusní přístroje.Přístroje na hašení vápna.Separátory vápenného mléka.Malakséry.Refrigeranty.Krystalisátory.Filtrační lisy.Filtry (otevřené nízkotlaké filtry, uzavřené filtry skříňové, filtry na spodium).Přístroje na čištění šťav aktivním uhlím.Přístroje na síření šťav.Přehřivače.Přístroje odpařovací.Přístroje vakuové.Zařízení na sušení řízků.Přístroje na praní spodia.Granulátory.Přístroje na sušení cukru.Přístroje na chlazení cukru.Pro pivovary a sladovny:Obraceče sladu.Sladovací bubny a sušicí bubny s pohonem.Vystírací kádě s michadly.Scezovací kádě s michadly.Cízy na chmel s michadly.Rmutové pánve s michadly.Mladinkové pánve s michadly.Monžíky na chmel s michadly.Mladinkové filtry (filtrační lisy).Sprchové chladiče.Kondensátory protiproudové.Refrigerátory slané a sladké vody.Refrigerátory s michadly.Filtry na vzduch.Filtry na prach.Chladicí kádě.Pivní filtry.Přístroje na plnění sudů.Přístroje na plnění lahví.Přístroje na mytí lahví.Přístroje pasteurisační.Pro lihovary:Pařáky.Zapařovací kádě.Monžíky.Chladicí hadice s michadly.Protiproudové ohřívače napájecí vody.Přístroje destilační.Přístroje rektifikační.Pro rafinerie minerálních olejů:Kotle beztrubkové pro rafinerie minerálních olejů, též s retortami vně upravenými.Rourové chladiče.Přehřivače olejů.Deflegmatory.Přístroje rektifikační benzinu.Filtry minerálních olejů.Filtry na odbarvování minerálních olejů.Přístroje a zařízení na regeneraci odbarvovacích prášků (silikátů).Přístroje chladicí parafinových olejů (krystalisátory).Filtrační lisy.Přístroje na dopravu kyseliny (monžíky).Přístroje na extrakci parami benzinovými.Přístroje na extrakci minerálních olejů benzinem.Přístroje na destruktivní destilaci (krakování) minerálních olejů.Přístroje na výrobu lehkých olejů z těžkých frakcí.Pro zařízení chladicí a na výrobu ledu:Kondensátory ponorné.Kondensátory sprchové.Kondensátory protiproudové.Kondensátory povrchové.Dochlazovače.Refrigeranty.Refrigeranty na sladkou vodu s přístroji odpařovacími.Přístroje odpařovací.Vzduchové chladiče.Generátory na výrobu ledu.Krystalisátory.ex p. 34transmise:b)ozubená kola se zuby neopracovanými34·—e)veškerá ozubená kola se zuby opracovanými, váží-li kus:I25 kg a méně71·—IIpřes 25 do 75 kg včetně66·—IIIpřes 75 kg58·—ex p. 35části strojů a přístrojů:ex a)části strojů a přístrojů pro cukrovary, pivovary, sladovny, lihovary, rafinerie minerálních olejů, pro chladicí zařízení a na výrobu ledu, požívajících smluvních cel, na povolení ministerstva financí:Ineobsahují-li kovů, jmenovaných v č. 14391·—IIobsahují-li kovy, jmenované v č. 143112·—ex p. 38elektrické stroje: dynama a elektrické motory, veškeré transformátory, též oddělené součástky jmenovaných strojů — všechny, váží-li kus:b)přes 15 do 150 kg včetně476·10c)přes 150 do 500 kg včetně 362·25ex p. 42řezačky s ústím přes 310 mm27·60pojízdné pohrabovače spojené s přetřasačem30·—ex p. 43secí stroje na rozmetávání umělých hnojiv; odstředivky na mléko17·50ex p. 45vyoravače řepy25·50kombinované secí stroje na současné vysévání obilí a umělých hnojiv23·80sázecí stroje na brambory27·20řezačky bubnové s ústím přes 310 mm31·28ex p. 46brány a kultivátory s neohebnými zuby38·64pluhy, mlátičky a orebná nářadí54·60ex p. 47obyčejné pojízdné pohrabovače58·65ex 169 ex p. 23úplné přístroje telefonní:b)telefonní přístroje a spínače automatických systémů500·—c)telefonní přístroje v železných pouzdrech pro doly, huti a železnice310·—p. 27telegrafní klapáky610·—ex 172 ex p. 1 a)piana, za kus1.040·—p. 2pianina, za kus520·—ex p. 4hudební nástroje zvlášť nejmenované, hotové kovové struny, příslušenství a části hudebních nástrojů zvlášť nejmenovaných, vyjma části gramofonů150·—ex 173 ex p. 17kovové části automobilů, kromě součástek jmenovaných v p. 6 tohoto saz. č.120·—ex 176 p. 4papírovina, vyrobená chemicky ze dřeva, slámy, hadrů a pod. (buničina — celulosa):a)suchá, s obsahem vody 50% i méně5·80b)vlhká, s obsahem vody přes 50%2·90ex 177 ex p. 2lepenka (výrobek z papíroviny), jejíž 1 m2 váží 250 g nebo více, neslepená z jednotlivých papírových archů:a)lepenka přírodní barvy, nebarvená, z vařené slámy a z nevařené dřevoviny11·50b)lepenka přírodní barvy z vařeného dřeva, hadrů a p.; lepenka na tiskařské matrice13·80ex e)lepenka satinovaná, též se vzory nebo nákresy, natisknutými po celém povrchu45·—ex p. 4 ex a)balicí papír z vařené slámy nebo z vařeného dřeva, nehlazený ani na jedné straně; balicí papír z nebílené buničiny, nehlazený ani na jedné straně17·50ex b)balicí papír, hlazený jen na jedné straně, z vařené slámy nebo z vařeného dřeva (z t. zv. hnědé papíroviny)26·25z jiných látek než z vařené slámy a z vařeného dřeva, satinovaný na jedné straně29·75ex p. 6papír všeho druhu, kromě zvlášť jmenovaného, bílý nebo barvený ve hmotě, bez ozdob a vodotisků, váží-li 1 m2 přes 28 g, rovněž s jednotným modrým nebo šedivým sešitovým linkováním:a)s obsahem dřevoviny přes 30%, váží-li 1 m2:Ipřes 28 do 48 g včetně23·—IIpřes 48 g18·—ex p. 8 b)papír v kotoučích o váze 1 m2 přes 28 g, o šířce nejvýše 120 mm:Ijmenovaný v p. 4, 5, 658·50IIkrepovaný86·25p. 10rostlinný pergamen:a)přírodní barvy100·—b)barvený v hmotě130·—pergamenový papír o váze 1 m2 přes 28 g:a)přírodní barvy80·—b)barvený v hmotě104·—p. 16 a)karton (bristol), jmenovaný v p. 15, barvený, ale ne v hmotě; karton, jmenovaný v p. 15, s vodotisky, s kresbami nebo vzory, natisknutými na celém jeho povrchu; veškerý karton, řezaný na lístky nebo pásky120·—b)výrobky z kartonu bez ozdob a neklížené132·—ex p. 17cívky z papíru k navinování příze, rovněž lepené84·50ex 178 Poznámka:předměty jmenované v tomto čísle, kromě jmenovaných v p. 3, ve vazbách se hřbety, podléhají přirážce35·—ex 184příze z vláknin, jmenovaných v pol. 2 a 3 saz. č. 179:p. 1v přadenech neskaná, surová:a)do čís. 6 (po anglicku) včetně110·—b)přes čís. 6 do čís. 12 včetně120·—c)přes čís. 12 do čís. 20 včetně130·—d)přes čís. 20 do čís. 35 včetně160·—e)přes čís. 35 do čís. 70 včetně180·—f)přes čís. 70200·—p. 2v přadenech neskaná, bílená nebo barvená:a)do čís. 6 (po anglicku) včetně125·—b)přes čís. 6 do čís. 12 včetně140·—c)přes čís. 12 do čís. 20 včetně150·—d)přes čís. 20 do čís. 35 včetně185·—e)přes čís. 35 do čís. 70 včetně210·—f)přes čís. 70230·—p. 3v přadenech skaná, surová:a)do čís. 6 (po anglicku) včetně120·—b)přes čís. 6 do čís. 12 včetně130·—c)přes čís. 12 do čís. 20 včetně140·—d)přes čís. 20 do čís. 35 včetně175·—e)přes čís. 35 do čís. 70 včetně200·—f)přes čís. 70220·—p. 4v přadenech skaná, bílená nebo barvená:a)do čís. 6 (po anglicku) včetně135·—b)přes čís. 6 do čís. 12 včetně150·—c)přes čís. 12 do čís. 20 včetně165·—d)přes čís. 20 do čís. 35 včetně200·—e)přes čís. 35 do čís. 70 včetně225·—f)přes čís. 70250·—p. 5příze v klubkách nebo na cívkách, surová:a)neskaná250·—b)skaná275·—p. 6příze v klubkách nebo na cívkách, bílená a barvená:a)neskaná285·—b)skaná315·—Poznámka:příze lněná úplně bílená od čís. 14 do čís. 50 (po anglicku) včetně k účelům tkalcovským — na povolení min. financí platí clo podle příslušných písmen pol. 2 a 4 se slevou 60% ze cla smluvního.ex 185příze z hedvábí přírodního i umělého:p. 3umělé hedvábí:a)skané, nebarvené880·—b)skané, barvené, všeliké skané více než dvakráte1.120·—p 4příze z vaty umělého hedvábí, jakož i z odpadků umělého hedvábí (chappe artificielle vistra), skaná jednou nebo vícekráte, též s příměsí příze jiné:a)nebarvená1.100·—b)barvená1.400·—ex 186vlna česaná, předená a skaná:p. 2příze jednoduchá:a)do čís. 57. včetně (metricky):Inebarvená190·08IIbarvená234·63b)přes čís. 57 (metricky):Inebarvená213·29IIbarvená247·94p. 3skaná z jednoduché příze, čísel:a)do č. 57 (metricky) včetně:Inebarvená207·90IIbarvená252·45b)přes čís. 57 (metricky):Inebarvená241·01IIbarvená275·66p. 4ozdobně skaná (s uzlíky, s očky, s poutky a p.):a)nebarvená261·80b)barvená296·45p. 5příze z velbloudí srsti jednoduchá a skaná do č. 57 (metricky) včetně11·—187bavlněné tkaniny surové a bílené:p. 1bavlněná plátna, jichž jde na 1 kg váhy do 10 m2 včetně243·10p. 2bavlněná plátna, jichž jde na 1 kg přes 10 do 15 m2 včetně; tkaniny, jichž jde na 1 kg váhy do 15 m2 včetně425·70p. 3tkaniny, jichž jde na 1 kg váhy více než 15 m21.089·—gázy na obvazy a bandáže, nenapuštěné, upravené pro drobný prodej550·—188tkaniny bavlněné mercerované, barvené, pestře tkané a potištěné:p. 1bavlněná plátna, jichž jde na 1 kg váhy do 10 m2 včetně475·20p. 2bavlněná plátna, jichž jde na 1 kg váhy přes 10 do 15 m2 včetně; tkaniny, jichž jde na 1 kg váhy do 15 m2 včetně742·50p. 3tkaniny, jichž jde na 1 kg váhy přes 15 m21.584·—189bavlněné: aksamit, plyš, plyšové stuhy, také vzorkované, jichž jde na 1 kg váhy:a)3 m2 a méně682·—b)přes 3 m21.364·—ex 190 p. 6šňůrky z kokosových vláken10·—p. 7příze z manily na výrobu běhounů, na povolení min. financí10·—ex 191 p. 2běhouny, rohožky na utírání obuvi, rohožky z kokosových vláken a příze120·—p. 3běhouny, koberce z juty, z manilského konopí a podobných vláknin, nestřižené, bez kobercového spodku, kromě výrobků žinilkových264·—ex 192tkaniny jutové, lněné, konopné a z jiných přediv, jmenovaných v pol. 3 č. 179, kromě tkanin uvedených v číslech 191 a 193:p. 1cvilink, drilly a p., kromě zvlášť jmenovaných340·—ex p. 4koberce zcela z juty s nestřiženým vlasem412·50193 p. 1tkaniny a plátna lněné, konopné a z jiných vláknin, jmenovaných v pol. 3 saz. č. 179 (kromě tkanin, patřících do saz. č. 192 a do pol. 2 tohoto saz. č.), bílené, barvené, potištěné i pestře tkané, váží-li 1 m2:a)přes 240 g730·—b)240 g a méně880·—p. 2ubrusy, ubrousky, ručníky, šátky a pod., také v kusech, ale s dokončenými vzorky, váží-li 1 m2:a)přes 240 g950·—b)240 g a méně1.250·—197polohedvábné: tkané šátky, tkaniny, stuhy, tkaničky, aksamity a plyše; hedvábná dykyta a voskované hedvábné plátno5.000·—tkaniny polohedvábné jedno- nebo vícebarevné o šíři nepřesahující 58 cm, s rypsovým okrajem ne užším než 5 mm, určené na výrobu deštníků a slunečníků, na povolení min. financí, váží-li 1 m2:a)přes 120 g1.500·—b)přes 60 do 120 g2.500˙—c)60 g a méně4.000·—ex 198 p. 2plsti a plstěné látky vlněné, kromě zvlášť jmenovaných690·—p. 5plsti a plstěné látky na výrobu mykacích povlaků pro příslušné továrny, na povolení min. financí24·—ex 199vlněné tkaniny:p. 1z česané příze, váží-li 1 m2:a)do 250 g včetně2.640·—b)přes 250 g2.200·—podšívkové tkaniny s osnovou z vlněné česané příze a s útkem bavlněným, váží-li 1 m2:a)do 250 g včetně2.415·—b)přes 250 g2.012·50p. 2jiné všeho druhu (v pol. 1 nejmenované), váží-li 1 m2:a)do 250 g včetně1.584·—b)od 250 do 500 g včetně1.056·—c)přes 500 g935·—podšívkové tkaniny s osnovou z vlněné příze jiné než z česané a s útkem bavlněným, váží-li 1 m2:a)do 250 g včetně1.552·50b)přes 250 do 500 g včetně1.035·—šátky na hlavu a šály, pestře tkané, váží-li 1 m2:a)do 250 g včetně1.440·—b)přes 250 do 500 g včetně900·—c)přes 500 g750·—ex 200tkaniny polovlněné:p. 1tkaniny s bavlněnou osnovou, váží-li 1 m2 přes 500 g825·—ex 203koberce vlněné a polovlněné:s nestřiženým vlasem, se vzorkem na jedné straně, strojní výroby640·—žinilkové střižené s hladkým spodkem (axminster)1.500·—ostatní, kromě vázaných2.000·—Ze všeobecných poznámek k čís. 183—209.vlněné a bavlněné tkaniny s příměsí hedvábí jsou vyclívány takto:jestliže množství hedvábí nepřesahuje 10% celkového počtu nití v osnově a v útku, podle příslušného čísla sazebníku pro tyto tkaniny s přirážkou k smluvnímu clu 10% z téhož cla.ex pozn. k p. 7 c)ex 210 ex p. 1 ex a)mužské klobouky tvrdé, kromě cylindrů a klaků, a klobouky měkké ze srsti (plstěné), za kus10·50ex 212 ex p. 2 a)kovové knoflíky všeho druhu kromě zlatých, stříbrných, platinových (čís. 148) a kromě plechových knoflíků kalhotových (č. 212 p. 3), knoflíky lněné, bavlněné, vlněné a hedvábné396˙—ex b)knoflíky kamenáčové1.600˙—p. 3plechové knoflíky kalhotové (sestavené z dvou plíšků)230·85p. 4knoflíky porculánové, skleněné, kostěné222˙—knoflíky dřevěné259·—ex 214 ex p. 1nepravé perly a napodobeniny korálů60˙—ex p. 2výrobky z nepravých perel a z napodobenin korálů240˙—ex 215 ex p. 3obyčejné galanterní výrobky atd. podle specifikace500˙—SPECIFIKACE k saz. č. 215 p. 3 a 4:Kuřácké potřeby: špičky na doutníky a na cigarety, pouzdra, popelníčky, dýmky. Jehlice všeho druhu, jehlice na háčkování.Předměty toiletní: toiletní pouzdra, kartáčky na zuby, pouzdérka, hřebenářské výrobky. Výrobky jablonecké: náramky, náhrdelníky, jehlice, náušnice, jehlice do nákrčníků a j., kroužky, růžence, náprstky, přívěsky, čelenky, prstýnky, kovové perly a podobné jablonecké výrobky.ex p. 4obyčejné galanterní výrobky zvlášť nejmenované ze všech obecných kovů, nespojených s jinými hmotami, váží-li kus do 1·2 kg včetně, podle specifikace480˙— SEZNAM B. Položka polského celního sazebníkuOznačení zbožíSleva v %ex 46 ex p. 2 ex a)štětce, kromě uvedených v pol. c)42˙32ex 64 ex p. 2výrobky košikářské a pletené z rákosu:a)bez ozdob38˙46b)zdobené obyčejnými látkami38˙46ex 108 ex p. 6 b)mravenčí kyselina38˙46ex 112 ex p. 25 ex b)hydrosulfit sodný s vahou bezprostředního obalu38˙46ex c)formaldehydsulfoxylat s vahou bezprostředního obalu42˙31ex 168 ex p. 5závaží:a)železná:neopracovaná61˙54opracovaná34˙62ex 169 ex p. 5 ex d)kompresy z bavlněných tkanin, také šité, naplněné bahnem píšťanským nebo trenčansko-teplickým, v původním balení76˙92ex 183příze bavlněná:p. 1příze jednoduchá do čís. 38 excl. (po anglicku):a)surová15˙38b) Ibílená a barvená15˙38IImercerovaná23˙85p. 2od čís. 38 do čís. 60 excl. (po anglicku):a)surová15˙38b) Ibílená a barvená15˙38IImercerovaná 23˙85p. 3od čís. 60 do čís. 80 včetně (po anglicku):a)surová15˙38b)bílená, mercerovaná a barvená15˙38p. 4přes čís. 80 (po anglicku):a)surová15˙38b)bílená, mercerovaná a barvená15˙38p. 5příze na dřevěných cívkách, skaná ze dvou nebo více jednoduchých přízí (spolu s vahou cívek), čísel:a)do čís. 38 excl. (po anglicku)15˙38b)od čís. 38 do čís. 60 excl. (po anglicku)15˙38c)od čís. 60 do čís. 80 včetně (po anglicku)15˙38d)přes čís. 80 (po anglicku)15˙38p. 6příze všeho druhu, skaná ze dvou nebo z více jednoduchých přízí (kromě jmenované v pol. 5), čísel:a)do čís. 38 excl. (po anglicku):Isurová15˙38IIbílená, mercerovaná a barvená15˙38b)od čís. 38 do čís. 60 excl. (po anglicku):Isurová15˙38IIbílená, mercerovaná a barvená15˙38c)od čís. 60 do čís. 80 včetně (po anglicku):Isurová15˙38IIbílená, mercerovaná a barvená15˙38d)přes čís. 80 do čís. 110 včetně (po anglicku):Isurová15˙38IIbílená, mercerovaná a barvená15˙38e)přes čís. 110 (po anglicku):Isurová15˙38IIbílená, mercerovaná a barvená15˙38ex 195 p. 4zboží, jmenované v pol. 1, 2 a 3, zhotovené zcela z umělého hedvábí24˙42ex 198 p. 1plsti a plstěné látky ze srsti:a)jenom ze srsti46˙15b)s příměsí vlny nebo bavlny38˙46 SEZNAM C. Čísla čsl. celního sazebníkuPojmenování zbožíCelní sazba Kčza 100 kgEx 20.Cukr jiného druhu, na př. glykosa, cukr škrobový, hroznový, ovocný, mléčný a podobné cukry; pálený cukr (cukrový nebo pivní kulér [karamel]):cukr jiného druhu, na př. glykosa, cukr škrobový, hroznový, ovocný, mléčný a podobné cukry260˙—21.Melasa30˙—Ex 44.Všechny druhy zeleniny (mimo lanýže) a jiné rostliny pro kuchyňskou potřebu upravené (sušené, stlačené, krájené, na prach rozmělněné nebo jinak rozdrobené):ex a)sušená zelenina, též solená: bramborové vločky200˙—Ex 73.Veškerá drůbež (mimo zvěř pernatou):ex a)živá:husy33˙60ex b)mrtvá, též vykuchaná, oškubaná nebo bez končetin:krocani, kuřata131˙2596.Parafin:a)nečistý, také parafinové šupiny80˙—b)jiný:montánní vosk80˙—ostatní100˙—100.Kolomaz:a)s přísadou minerálních olejů nebo minerálních tuků112˙—b)jiná50˙—Ex 183.Bavlněná příze, jednoduchá, surová:a)do čís. 12 po anglicku126˙—b)přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku171˙—c)přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku297˙—d)přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku456˙—Ex Poznámky.1.Bavlněná příze útková, jednoduchá, surová, ve způsobe potáčů na krátkých nebo prostupujících cívkách, které nejsou přes 13 cm dlouhé a přes 22 mm tlusté, dovážené na dovolovací list pro tkalcovny látek polohedvábných, pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením:z c)přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku207˙—z d)přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku336˙—ex 2.Jednoduchá surová příze bavlněná, dovážená na dovolovací list, k výrobě tylu, záclon, výšivek a krajek, pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením:z c)přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku207˙—z d)přes čís. 50 až čís. 60 po anglicku336˙—Ex 228.Houně; hrubé sukno (na haleny); soukenné okraje:houně290˙—Ex 244.Hedvábí umělé:a)surové nebo bílé, nebarvené:1.jednoduché1.050˙—2.skané1.400˙—Ex 350.Vlysy, obruby, příčky a výplně, hoblované, jakož i parkety (desky kližené nebo jinak spojené); vše ani nedyhované ani nevykládané:ex a)surové:vlysy, obruby, příčky a výplně, hoblované50˙—Ex 351.Dyhy, jakož i desky ze skližených dyh:ex a)nevykládané:1.surové105˙—Ex 361.Zboží výslovně nejmenované z jiných surovin soustružnických a řezbářských než ze dřeva:d)z pravého nebo napodobeného jantaru, gagatu, též spojené s obyčejnými, jemnými nebo s jinými velmi jemnými hmotami2.880˙—399.Cement16˙20Ex 432.Plechy a plotny:a)neopracované (surové) (černé plechy):1.silné 2 mm nebo silnější:silné 5 mm nebo silnější58˙50slabší 5 mm až 2 mm61˙752.slabší 2 mm až 1 mm65˙—3.slabší 1 mm až 0˙6 mm71˙504.slabší 0˙6 mm až 0˙4 mm78˙—5.slabší 0˙4 mm až 0˙25 mm84˙506.slabší 0˙25 mm91˙—b)hlazené (dresované) nebo mořené (dekapované):1.silné 1 mm nebo silnější78˙—2.slabší 1 mm až 0˙6 mm84˙503.slabší 0˙6 mm až 0˙4 mm91˙—4.slabší 0 4 mm100˙80Ex 445.Plechové zboží výslovně nejmenované:ex d) malované, potištěné, bronzované, lakované; smaltované nebo ze vzorkovaných plechů; též spojené s obyčejnými hmotami:1.smaltované nádobí576˙—462.Šroubové matice a svorníky, bez závitu; nýty:a)neopracované (surové), o průměru dříku nebo otvoru:1.14 mm nebo větším120˙—2.menším 14 mm až 7 mm 190˙—3.menším 7 mm240˙—b)obyčejně nebo jemně opracované, o průměru dříku nebo otvoru:1.14 mm nebo větším190˙—2.menším 14 mm až 7 mm240˙—3.menším 7 mm290˙—463.Šrouby, šroubové matice a svorníky, se závitem:a)neopracované (surové), o průměru dříku nebo otvoru:360˙—1.14 mm nebo větším215˙—2.menším 14 mm až 7 mm290˙—3.menším 7 mm až 4 mm360˙—4.menším 4 mm430˙—b)obyčejně nebo jemně opracované, o průměru dříku nebo otvoru:1.14 mm nebo větším290˙—2.menším 14 mm až 7 mm360˙—3.menším 7 mm až 4 mm430˙—4.menším 4 mm500˙—Ex 488.Obecné kovy, surové, staré ve zlomcích nebo v odpadcích:ex c)zinek, též slitiny zinku s olovem nebo cínem:zinek surový24˙—Ex 491.Plechy a desky (válcované, vykované), dále neopracované:c)zinkové129˙60Ex 530.Hospodářské stroje a přístroje, výslovně nejmenované:ex c)jiné:ex 2.železné:drtiče s kovovými deskami a šrotovníky s kovovými deskami pro potřeby hospodářské240˙—Ex 538.Stroje a přístroje výslovně nejmenované, jiné, váží-li kus:ex a)2 q nebo méně:drtiče s kovovými deskami a šrotovníky s kovovými deskami; stroje na výrobu cementu; stroje pro úpravu textilních surovin a výrobků450˙—ex b)více než 2 q až 10 q:drtiče s kovovými deskami a šrotovníky s kovovými deskami; stroje na výrobu cementu; stroje pro úprava textilních surovin a výrobků420˙—ex c)více než 10 q:drtiče s kovovými deskami a šrotovníky s kovovými deskami; stroje na výrobu cementu; stroje pro úpravu textilních surovin a výrobků360˙—Ex 598.Kyseliny výslovně jmenované:ex c)kyselina sírová (monohydrát kyseliny sírové):1.komorová (anglická, nedýmavá)18˙20Ex 600.Sloučeniny vápníku, strontia, barya a hořčíku, výslovně jmenované:ex 1)uhličitan vápenatý, umělý; fosforečnan vápenatý, umělý; karbid vápníku (calciumcarbid); dusičnan strontnatý; chlorid barnatý; dusičnan barnatý:karbid vápníku (calciumcarbid)180˙—Ex 602.Sloučeniny mědi, olova, zinku a cínu, výslovně jmenované:ex f)dusičnan měďnatý; dusičnan olovnatý; chlorid zinečnatý; sirník zinečnatý, bílý; lithopony, Griffitova běl:lithopony288˙—Ex 613.Škrob (také škrobová moučka):bramborový škrob a bramborová škrobová moučka149˙50Ex 614.Škrobová lepidla (dextrin, leiogomme, gommelina) a jiné náhražky klovatiny, výslovně nejmenované; maz, šlichta a podobná lepidla a apretury, obsahující škrob:b)škrobová lepidla (dextrin, leiogomme, gommelina) a jiné náhražky klovatiny, výslovně nejmenované; maz, šlichta a podobná lepidla a apretury, obsahující škrob200˙—Ex 621.Plyny zkapalněné, výslovně nejmenované:kysličník siřičitý (kyselina siřičitá)39˙— Závěrečný protokol. Přistupujíce k podpisu IV. Dodatkového protokolu k československo-polské obchodní úmluvě ze dne 23. dubna 1925, podepsaní plnomocníci učinili následující prohlášení, která budou tvořiti nedílnou část uvedeného Dodatkového protokolu: Ustanovení, obsažená v závěrečných protokolech ze dne 23. dubna 1925 jakož i z 21. dubna 1926, pokud se týkají používání celních sazebníků, se mění takto: A. Při používání celního sazebníku polského. K s. č. 5 p. 6 b). — Láhve zalepené blanou se nepokládají za neprodyšně uzavřené. K s. č. 35 p. 3. — Olomoucké tvarůžky jsou chudé sýry, málo sfermentované, kulatého tvaru, malého průměru a zvláštní vůně. K s. č. 53. — Do tohoto saz. čísla patří také napuštěné knoty do svíček. K s. č. 61 p. 1. — Kreslicí a rýsovací prkna budou vyclívána podle pol. 1 saz. č. 61. K s. č. 62 p. 11 b) a c). — Pod názvem „dziczki“ saz. č. 62 pol. 11 b) se rozumějí pláňata ovocných stromů. K s. č. 66 p. 1. — Do tohoto saz. čísla i položky patří vápenec. K s. č. 66 p. 3 d). — Dlažební kostky patří do tohoto saz. čísla a položky též, jsou-li tvaru krychlového. K s. č. 69 p. 5. — Do tohoto saz. čísla i položky patří osinkové ucpávky, též spojené s jinými látkami. K s. č. 72 p. 5. — Do tohoto saz. čísla i položky patří šamotové roury. K s. č. 72 p. 6. — Do tohoto saz. čísla i položky patří zvonivkové cihly a desky o síle 40 mm a více. K s. č. 73 p. 4. — Do tohoto saz. čísla i položky patří zvonivkové cihly a desky slabší než 40 mm. K s. č. 74 p. 5. — Do tohoto saz. čísla i položky patří hrnčířské výrobky tohoto sazebního čísla podle povahy vzorků, uložených u celních úřadů v Krakově a v Dědicích jakož i u ministerstva financí. Vyclívání těchto výrobků se vyhrazuje těmto celním úřadům: Dědice, Krakov. K s. č. 74 p. 5. — Do tohoto saz. čísla i položky patří také žlaby, koryta a výlevy — nikoli ohnivzdorné. K s. č. 74 p. 5 c). — Do tohoto saz. čísla i položky patří též kameninové poloroury a spodky. K s. č. 77 p. 1. — Do tohoto saz. čísla i položky patří odkapovací lahvičky na léky. K s. č. 77 p. 2 a). — Do tohoto saz. čísla i položky patří skleněné čočky ke kapesním elektrickým svítilnám, lisované nebo lité, nebroušené, též s okraji přibroušenými nebo hlazenými. K s. č. 77 p. 2 a). — Do tohoto saz. čísla i položky patří také litá písmena s bronzovaným podkladem. K s. č. 77 p. 3. — Do tohoto saz. čísla a položky patří skleněné čočky ke kapesním elektrickým svítilnám, broušené nebo leštěné na obou stranách, rovněž matované na jedné straně. K s. č. 77 p. 8. — Do tohoto saz. čísla i položky patří tažené tabulové sklo. K s. č. 78 p. 2. — Strojní tabulové sklo tažené, neopracované jiným způsobem, síly přes 5 mm, jest vyclíváno podle saz. č. 78 p. 2. Vzniknou-li při vyclívání pochybnosti, mohou úřady míti zřetel k potvrzením příslušných obchodních komor, že jde o strojní tažené sklo tabulové. K s. č. 154 p. 4. — Do tohoto saz. čísla i položky patří stiskací knoflíky ze železného plechu. K s. č. 163 p. 4. — Do tohoto saz. čísla i položky patří stiskací knoflíky ze zinkového plechu. K s. č. 152 a s. č. 167. — Stroje a přístroje rozebrané se vyclívají podle příslušných položek pro stroje a přístroje nerozebrané, též když různé jich části jsou zasílány současně nebo postupně v různých zásilkách. Veškeré dílčí zásilky musí býti prohlášeny u téhož celního úřadu v lhůtě, která nesmí překračovati 4 měsíce ode dne první prohlášky. Současně s prohláškou první dílčí zásilky dovozce předloží celnímu úřadu příslušnou žádost s plánem anebo s konstruktivním výkresem a se soupisem, obsahujícím hlavní součástky, jejich povahu a u každé zvláště přibližnou váhu. Tento soupis musí též obsahovati celkovou přibližnou váhu vedlejších součástí. K s. č. 167 p. 1, 7, 9, 11, 14, 33. — Aby stroje a přístroje, uvedené v seznamu celních sazeb, pro jejichž vyclívání jsou v témž seznamu stanoveny zvláštní podmínky, mohly požívati smluvních sazeb, dlužno předložiti celnímu úřadu výrobcovo prohlášení, potvrzující, že jde o výrobky, určené k naznačeným účelům, jakož i souhlasné prohlášení příjemcovo. Proclívání strojů a přístrojů, pro něž jsou cla snížena a jichž dovoz se řídí uvedenými zvláštními podmínkami, je vyhrazeno těmto celním úřadům: Bílsko, Těšín, Dědice, Gdánsko, Krakov, Lvov, Poznaň, Varšava, Vilno. K s. č. 177 p. 2 c). — Do tohoto saz. čísla i položky patří též t. zv. plst isolační (lepenka z konopných odpadků, napuštěná dehtem). K s. č. 177 p. 10. — Pergamenový papír (nepravý pergamen) má téměř stejnou průsvitnost jako rostlinný pergamen (pravý pergamen) a svým vzhledem se od tohoto liší nepatrně, jest však celkem tenčí. Od rostlinného pergamenu (pravého pergamenu) se liší tím, že na přetrženém místě jsou znatelná vlákna, zvláště tehdy, jestliže byl papír napřed ponořen do vody. Nepravý pergamen se po delším vaření mění v kaši. Pravý pergamen se rozeznává od nepravého pergamenu ještě tím, že po 20-minutovém vaření v zředěné (3%) žíravé sodě a při intensivním míchání může býti vyňat v celku, t. j. v takovém kousku, v jakém byl před vařením. K s. č. 177 p. 17. — Do tohoto saz. číslai položky patří též papírové cívky k navinování příze, rovněž lepené. K s. č. 191 p. 2 a 3, jakož i k s. č. 192 p. 4. — Do saz. čísla 192 p. 4 patří koberce s vlasem nestřiženým nebo střiženým a koberce žinilkové; u koberců žinilkových je přípustná malá příměs bavlny (3%). Ostatní koberce patří do pol. 2 a 3 saz. čísla 191. Poznámky: 4, 5 a 6 ze všeobecných poznámek k s. č. 183—209. Šátky (na hlavu) a šály s přišitými třásněmi, pokud tyto třásně jsou z téže látky jako šátky a šály, vyclívají se podle poznámky 5. Šály a šátky na hlavu z jiných textilních materiálů než hedvábné nebo polohedvábné s třásněmi hedvábnými všeho druhu se vyclívají podle poznámky 6. Kapesníky, stolní a ložní prádlo, ručníky atd., obroubené, též ažurované, se vyclívají podle poznámky 5. K s. č. 212 p. 2, 3. — Knoflíky se vyclívají podle saz. č. 212 p. 2 nebo 3 též, jsou-li povlečené hmotami, jmenovanými v pol. 3 s. č. 215. K s. č. 215 p. 3. — Jablonecké galanterní a toiletní výrobky ze železa nebo z jiných kovů a z jejich slitin, lehce pozlacené nebo postříbřené, ve spojení s nedrahými kameny nebo s nedrahými napodobeninami drahých kamenů nebo s jinými hmotami, jmenovanými v saz. č. 215 p. 3 — budou vyclívány podle saz. čísla 215 p. 3, jestliže příslušným osvědčením původu bude potvrzeno, že uvedené výrobky patří do kategorie výrobků, zvaných „jabloneckou bijouterií“. B. Při používání celního sazebníku československého. Celní sazby československého sazebníku, stanovené v seznamu „C“, připojeném ke IV. Dodatkovému protokolu, rozumějí se v československých korunách, jichž poměr k plnohodnotným zlatým měnám cizím jest určen zákonem (čl. III zák. ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n.). Kdyby tento zákonem stanovený poměr byl změněn tak, že by se posunul kurs československé koruny k dolaru nebo k libře šterlinků nebo ke střednímu kursu těchto měn v měsíčním průměru nejméně o 10 ze sta, zavede československá vláda součinitele tak, aby jimi bylo odčiněno uvedené posunutí poměru nynějšího zákonem stabilisovaného kursu československé koruny ke střednímu kursu zmíněných měn. V tomto případě změní československá vláda součinitele nejméně jednou za měsíc podle kursovního poměru, pravidelně zjišťovaného Národní bankou Československou. Za základ pro stanovení měnových kursů bude brán záznam bursy pražské nebo newyorkské nebo londýnské. K poznámce 1 ke tř. XXI. — Poplatky za povolení dovozu polotovarů minerálních olejů čís. 177 a 178 jakož i zbytků destilace čís. 179 celního sazebníku československého mohou býti nahrazeny úplně nebo z části cly, při čemž se rozumí, že nové clo nebo součet nového cla a nového poplatku za povolení dovozu nebude moci převyšovati v žádném případě tyto sazby, jež zůstanou vázány po celou dobu platnosti obchodní úmluvy: Čísla čsl. celního sazebníkuPojmenování zboží Poplatek za povolení dovozu Kč za 100 kg nettoEx 177surový benzin20·—petrolejový destilát 15·—parafinový olej7·—Ex 178destiláty mazacích olejů20·—parafinový olej 7·—Ex 179 zbytky destilace minerálních olejů7·— S druhé strany však při vývozu uvedených polotovarů minerálních olejů nebudou v Polsku vybírány žádné poplatky nebo vývozní cla. K s. č. 96. — Smluvní cla se přiznávají jenom parafinu a montánnímu vosku. K s. č. 228. — Do s. č. 228 patří sukno na haleny zv. „halina“ barvy bílé nebo přírodní. Vyrábí se z hrubé vlny o šíři nejvýše 140 cm a o váze 800 g nebo více na 1 m2. Používá se ho k různým účelům (jako na selské pláště, pokrývky na podlahy atd.). V pochybných případech jest si vyžádati vyjádření státní zkušebny pro průmysl textilní při státní odborné škole textilní v Ústí nad Orlicí. K s. č. 488. — Zinkový prach patří podle vysvětlivek k celnímu sazebníku československému do saz. položky 488 c). K s. č. 600. — Zvýší-li se clo saz. položky 600 m) (dusíkaté vápno), nebude nová celní sazba převyšovati 21·60 Kč za 100 kg. K s. č. 613. — Bramborový škrob nebo bramborová škrobová moučka vyclí se smluvním clem 149·50 Kč jen tehdy, bude-li zásilka doprovázena osvědčením, vydaným polským úřadem řádně k tomu účelu zmocněným, potvrzujícím, že jde o bramborový škrob nebo o bramborovou škrobovou moučku. Československá celní správa má právo přezkoumati správnost osvědčení. K s. č. 621. — Kysličník siřičitý (kyselina siřičitá) vyclí se smluvním clem 39·— Kč jen tehdy, bude-li zásilka doprovázena osvědčením, vydaným úřadem příslušného vojevodstva, potvrzujícím obsah nádob, v nichž se zboží doveze. C. Při dovozu speciální oceli z Československa do Polska. K s. č. 140 poznámka 5 a k s. č. 151 p. 2 poznámka 2 polského celního sazebníku. Smluvních cel, pokud jsou ustanovena v seznamu „A“, budou požívati speciální ocel anebo odlitky z ní tehdy, když budou doprovázeny osvědčeními. Tato osvědčení budou obsahovati následující údaje: a) firmu výrobce, b) známku oceli nebo obchodní název odlitku, c) analysu, udávající v procentech obsah jednotlivých složek oceli nebo odlitků, nebo prohlášení: při oceli uhlíkové — že zásilka obsahuje skutečně uhlíkovou ocel neslitinovou (aneb odlitky z ní), a při jiných speciálních ocelích (nebo při odlitcích . nich) — že neobsahují více než 10% wolframu. Celní úřad eventuálně odebéře vzorky zboží a předloží je spolu s osvědčením k zjištění celnímu departementu, což však samozřejmě nezdržuje normální celní odbavení na základě osvědčení. Československá vláda oznámí polské vládě seznam ústavů nebo podniků, které budou pověřeny vydáváním příslušných osvědčení. Dáno ve Varšavě dne 26. června roku tisícího devítistého dvacátého osmého ve dvou shodných exemplářích, každý v jazyce polském a československém. Dr. JUL. FRIEDMANN v. r. ALFRED WYSOCKI v. r. MIECZYSŁAW SOKOŁOWSKI v. r.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní působnost IV. Dodatkový protokol k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou.

123/1928 Sb.

129. Zákon ze dne 14. července 1928 o nabytí místní dráhy Votice—Sedlčany státem. Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: § 1. Připojená úmluva, sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Votice-Sedlčany se strany druhé, podle které nabývá stát dnem 1. ledna 1928 této místní dráhy, se schvaluje. § 2. Ministr železnic se zmocňuje, aby uhradil provozní výdaje této místní dráhy za rok 1928, nekryté jejími provozními příjmy a výdaje na zúročení a úmorovou splátku hypoteční zápůjčky v rámci rozpočtu státního podniku „Československé státní dráhy“ skupina II., oddíl III., § 5 státního rozpočtu pro rok 1928. § 3. Ministr financí se zmocňuje, aby schodky místní dráhy za léta 1921—1923 vzniklé v částce 467.460˙94 Kč, které byly zatímně hrazeny zálohou z pokladních hotovostí, uhradil podle čl. XIX, odst. 3. finančního zákona pro rok 1928. § 4. Veškeré úkony s provedením tohoto zákona související, majetkové převody, podání, zápisy, připojená úmluva, jakož i jiné listiny jsou osvobozeny ode všech veřejných daní, dávek, kolků a poplatků. § 5. Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři železnic a financí. T. G. Masaryk v. r. Dr. Šrámek v. r. Najman v. r. Novák v. r. za ministra Dr. Engliše. Příloha. Úmluva sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou ministry železnic a financí jménem vlády (v následujícím krátce „stát“) se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Votice — Sedlčany (v následujícím krátce „společnost“) se strany druhé o nabytí místní dráhy Votice—Sedlčany státem. Článek I. Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1928 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v knihách pozemkových (všeobecných nebo železniční knize) anebo není, s veškerými právy a závazky jejími, zejména železniční trati společnosti z Votic do Sedlčan, tvořící předmět koncesní listiny ze dne 16. května 1893, č. 95 ř. z., s veškerým movitým i nemovitým příslušenstvím, se všemi vozidly a veškerými zásobami, jakož i veškerého ostatního jmění společnosti se všemi aktivy i pasivy, i s reservním fondem, pokud nebyl podle svého určení se schválením státní správy spotřebován. Článek II. Naproti tomu přejímá stát k vlastnímu placení podle platného, státní správou schváleného umořovacího plánu zbytek dosud neumořené části hypotekární zápůjčky, uzavřené u Zemské banky království Českého, nyní u Zemské banky (dříve Zemské banky království Českého) v Praze v jmenovité hodnotě 1,096.000.— Kč, t. j. slovy jedenmiliondevadesátšesttisíc Kč. Veškeré akcie postupuje společnost státu bez zvláštní úplaty. Tyto akcie společností vydané společnost opatří a státu odevzdá do 31. ledna 1928. Článek III. Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek. Článek IV. Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti a jakmile řádná valná hromada schválí výroční účty za rok 1927. Likvidaci společnosti provede na základě jejího usnesení státní správa. Článek V. Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (čl. IX.), přechází fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát. Společnost se zavazuje, že vydá státu veškeré spisy, listiny, plány, účty, knihy atd. místní dráhy se týkající a že provede sama knihovní pořádek. Článek VI. Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo československého státu (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející. Společnost jest povinna řádně podepsati právní listiny, potřebné ku převodu knihovního vlastnictví na stát, jakmile jí budou státní správou k podpisu předloženy. Článek VII. Obě smluvní strany vzdávají se práva odporovati této úmluvě pro zkrácení nad polovici obecné ceny. Článek VIII. Pro jakékoliv právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v prvé stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze. Článek IX. Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením. Úmluva tato byla sepsána v jednom prvopise; společnost obdrží její opis. V Praze, dne 23. listopadu 1927. Ministr železnic: J. Najman v. r. Ministr financí: Dr. Engliš v. r. Místní dráha Votice-Sedlčany: Josef Poustka v. r. Emanuel Francán v. r.

Zákon o nabytí místní dráhy Votice—Sedlčany státem.

129/1928 Sb.

130. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 18. července 1928 o výpovědi „Zvláštní telegrafní dohody československo-italské“, podepsané v Terstu dne 21. prosince 1922. Italie vypověděla dnem 1. října 1927 „Ujednání o službě telegrafní, telefonní a radiotelegrafní“, podepsané v Terstu dne 21. prosince 1922, které tvoří součást dohod s Italií, uveřejněných číslem 14/1924 Sb. z. a n., s výhradou bodů 3 a 4 článku 1. tohoto ujednání, které zůstávají v platnosti. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o výpovědi „Zvláštní telegrafní dohody československo-italské“, podepsané v Terstu dne 21. prosince 1922.

130/1928 Sb.

137. Vládní vyhláška ze dne 17. července 1928, kterou se uvádí v prozatímní působnost II. dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158/1923 Sb. z. a n., případně dle čl. VII zákona ze dne 22. června 1926, č. 109/1926 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 20. srpna 1928 II. dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou ze dne 28. prosince 1925, podepsaný v Bruselu dne 21. února 1928. Dr. Šrámek v. r. (Překlad). Druhý dodatkový protokol k obchodní smlouvě uzavřené mezi Československou republikou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou dne 28. prosince 1925. Podepsaní plnomocníci, náležitě zmocnění, prohlašují, že se shodli takto pozměniti závěrečný protokol obchodní smlouvy z 28. prosince 1925: V důsledku úpravy, sjednané mezi zástupci zúčastněných průmyslů obou zemí, ruší se ustanovení článku V. závěrečného protokolu obchodní smlouvy z 28. prosince 1925, týkající se umělého hedvábí z nitrocelulosy. Tento dodatkový protokol bude ratifikován a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve. Vstoupí v platnost patnáctého dne po výměně ratifikačních listin. Bude platiti po stejnou dobu jako obchodní smlouva z 28. prosince 1925, jejíž jest integrální součástkou. Dáno dvojmo v Bruselu dne 21. února 1928. Dr. HAVLÍČEK v. r. Van LANGENHOVE v. r.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní působnost II. dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou.

137/1928 Sb.

138. Vládní vyhláška ze dne 17. července 1928, kterou se uvádí v prozatímní působnost III. Dodatkový protokol k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158/1923 Sb. z. a n., případně dle čl. VII zákona ze dne 22. června 1926, č. 109/1926 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 20. srpna 1928 III. Dodatkový protokol k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925, podepsaný v Praze dne 9. února 1928. Dr. Šrámek v. r. (Překlad.) III. Dodatkový protokol k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou z 23. dubna 1925. Podepsaní plnomocníci, náležitě zmocnění, prohlašují, že se shodli na základě ustanovení závěrečného protokolu k článku XXVIII obchodní úmluvy z 23. dubna 1925 pozměniti ustanovení č. V závěrečného protokolu k II. Dodatkovému protokolu z 21. dubna 1926, týkající se umělého hedvábí, též skaného, surového, bílého, nebarveného, jednoduchého nebo skaného, takto: Čís. čsl. celního sazebníkuPojmenování zbožíDovozní clo Kč za 100 kg ex 244.Hedvábí umělé:a)surové nebo bílé, nebarvené:1. jednoduché 1050·—2. skané1400·— Tento dodatkový protokol bude ratifikován a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve. Vstoupí v platnost patnáctého dne po výměně ratifikačních listin. Smluvní strany mohou se však dohodnouti o jeho dřívějším uvedení v účinnost, jestliže jejich příslušná zákonodárství je k tomu opravňují. Bude platiti po stejnou dobu jako obchodní úmluva z 23. dubna 1925, na níž závisí. Dáno dvojmo v Praze, dne 9. února 1928. Dr. JUL. FRIEDMANN v. r. Dr. GRZYBOWSKI v. r.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní působnost III. Dodatkový protokol k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou.

138/1928 Sb.

139. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 9. července 1928 o ratifikaci Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích, podepsané v Bernu dne 23. října 1924. Mezinárodní úmluva o přepravě zboží byla spolu se závěrečným protokolem ratifikována Německem, Rakouskem, Belgií, Bulharskem, Dánskem, Svobodným městem Gdanskem, Španělskem, Finskem, Francií, Maďarskem, Italií, Lotyšskem, Lucemburskem, Norskem, Nizozemskem, Polskem, Rumunskem, Švédskem, Švýcarskem a Československem, za účasti vládní komise Saarského území. Uvedené státy složily ratifikační listiny v Bernu dne 18. X. 1927. Zápis sepsaný při této příležitosti, ve kterém jsou obsažena i ustanovení o tom, kdy tato úmluva vstoupí v platnost pro shora uvedené státy, jakož i pro ony státy, které ji budou ratifikovati dodatečně, uveřejňuje se tímto spolu s překladem. Dr Beneš v. r. (Překlad.) Zápis o uložení ratifikačních listin a vstupu v platnost Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích, ze dne 23. října 1924. V provedení závěrečného protokolu Mezinárodní úmluvy ze dne 23. října 1924 o přepravě zboží po železnicích, sjednané mezi Německem, Rakouskem, Belgií, Bulharskem, Dánskem, Svobodným městem Gdanskem, Španělskem, Estonskem, Finskem, Francií, Řeckem, Maďarskem, Italií, Lotyšskem, Litvou, Lucemburskem, Norskem, Nizozemím, Polskem, Portugalskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švédskem, Švýcarskem a Československem, za účasti vládní komise Saarského území a na pozvání zaslané švýcarskou spolkovou radou Vysokým Smluvním Stranám sešli se podepsaní zmocněnci dnes ve Spolkovém paláci v Bernu, za přítomnosti a účasti p. Pierrotet, zástupce vládní komise Saarského území, aby uložili ratifikační listiny zmíněné Úmluvy, která se svými přílohami a se svým závěrečným protokolem tvoří v celku devět aktů, jakož i aby stanovili lhůtu, kdy tato Mezinárodní úmluva vstoupí v platnost. Sdělivše si své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, předali tito své ratifikační listiny v jediném výtisku za každý stát, kteréžto listiny prozkoumány a shledány byvše správnými a souhlasnými předány byly spolkové vládě švýcarské k uložení s tímto zápisem v jejich archivech. Podle závěrečného protokolu zmíněné Úmluvy nabývá tato účinnosti mezi státy, které ji ratifikovaly, jakmile se vlády těchto států o tom dohodnou. V důsledku toho dohodli se podepsaní plnomocníci dnešního dne na tomto: 1. § 2. článku 60. a příloha VII. Mezinárodní úmluvy ze dne 23. října 1924 o přepravě zboží po železnicích (M. Ú. Z.) vstoupí v platnost zítřejším dnem, t. j. dnem 19. října 1927. 2. Ostatní ustanovení Mezinárodní úmluvy ze dne 23. října 1924 o přepravě zboží po železnicích vstoupí v platnost dnem 1. října 1928. Od tohoto dne pozbude Mezinárodní úmluva ze dne 14. října 1890 o přepravě zboží po železnicích, spolu s pozdějšími změnami této Úmluvy a s dodatkovým prohlášením ze dne 20. září 1893, účinnosti a bude nahrazena Mezinárodní úmluvou o přepravě zboží po železnicích ze dne 23. října 1924. 3. Usnesení Komise znalců, podle § 2 článku 60 zmíněné Úmluvy, tak jak tato byla sdělena zúčastněným vládám přípisem Ústředního úřadu ze dne 28. února 1927 č. 697 považují se za notifikovaná podle zmíněného článku 60. § 2 M. Ú. Z. dnem 19. října 1927. V důsledku toho lhůta dvou měsíců, zmíněná v článku 60, § 2, počíná dnem 19. října 1927. Aby se však umožnilo železničním správám, by zahájily již teď přípravné práce nezbytné pro vstup nových předpisů v platnost, prohlašují podepsaní již teď, že jejich vláda nebude činiti námitek proti textu sjednanému komisí znalců, jenž mu byl sdělen Ústředním úřadem dne 28. února 1927. Je shoda v tom, že Ústřední úřad učiní všechna nutná opatření, aby příloha I vstoupila v platnost stejným dnem jako Úmluva. Tento zápis zůstane do 1. ledna 1928 otevřen pro podpisy vlád Smluvních Států, které do dnešního dne nemohly jej podepsati. Pro státy, které uloží své ratifikační listiny po 1. lednu 1928, nabude tato Úmluva účinnosti za tři měsíce ode dne, kdy švýcarská vláda zpraví o uložení ostatní Smluvní Státy, při čemž je shoda v tom, že tento vstup v platnost nenastane před 1. říjnem 1928. Tomu na svědomí sepsali a podepsali tento zápis níže jmenovaní plnomocníci a zástupce vládní komise Saarského území. Dáno v Bernu osmnáctého října roku tisícího devítistého dvacátéhosedmého v jediném exempláři, jehož autentický výtisk bude dodán každé Straně. Za Německo: Dr. Adolf Müller. Za Rakousko: Dr. Leo di Pauli. Za Belgii: Fernand Peltzer. Za Bulharsko: D. Mikoff. Za Dánsko: A. Oldenburg. Za Svobodné město Gdansk: J. de Modzelewski. Za Lucembursko: Lefort. Za Norsko: J. Irgens. Za Španělsko: Mauricio Lopez-Roberts y Terry Marquis de la Torrehermosa. Za Finsko: Hugo Valvanne. Za Francii: Pierre Guerlet. Za Maďarsko: Félix Parcher de Terjékfalva. Za Italii: B. Pignatti. Za Lotyšsko: Charles Duzmans. Za vládní komisi Saarského území: Pierrotet. Za Nizozemsko: W. Doude van Troostwijk. Za Polsko: J. de Modzelewski. Za Rumunsko: N. P. Comnène. Za Švédsko: Kumlin. Za Švýcarsko: Dr. Haab. Za Československo: Dr. Veverka.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o ratifikaci Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích, podepsané v Bernu dne 23. října 1924.

139/1928 Sb.

140. Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, NĚMECKA, RAKOUSKA, BELGIE, BULHARSKA, DÁNSKA, SVOBODNÉHO MĚSTA GDANSKA, ŠPANĚLSKA, ESTONSKA, FINSKA, FRANCIE, ŘECKA, MAĎARSKA, ITALIE, LOTYŠSKA, LITVY, LUCEMBURSKA, NORSKA, NIZOZEMÍ, POLSKA, PORTUGALSKA, RUMUNSKA, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, ŠVÉDSKA A ŠVÝCARSKA BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA S PŘÍLOHAMI I., II., III., IV., V., VI., VII. A PROTOKOLEM: (Překlad.) Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích. (M. Ú. Z.) sjednaná mezi Německem, Rakouskem, Belgií, Bulharskem, Dánskem, svobodným městem Gdanskem, Španělskem, Estonskem, Finskem, Francií, Řeckem, Maďarskem, Italií, Lotyšskem, Litvou, Lucemburskem, Norskem, Nizozemím, Polskem, Portugalskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švédskem, Švýcarskem a Československem. Vlády shora vyjmenovaných států, shledavše nutným, aby provedeny byly četné změny na Mezinárodní úmluvě o přepravě zboží po železnicích ze 14. října 1890, pozměněné 16. července 1895, 16. června 1898 a 19. září 1906, které se účastní většina jich, rozhodly se sjednati novou Úmluvu o přepravě zboží po železnicích, jejímž základem jest návrh, který ve společné dohodě daly vypracovati a který jest obsažen v protokolu, podepsaném 8. června 1923 v Bernu, a jmenovaly svými plnomocníky: Německo: pana Eduarda Hoffmanna, chargé d’affaires ve Švýcarsku. Rakousko: Jeho excelenci pana Leo di Pauliho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Belgie: Jeho excelenci pana Ferdinanda Peltzera, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Bulharsko: pana Dimitrije Mikoffa, chargé d’affaires ve Švýcarsku. Dánsko: Jeho excelenci pana Andrease de Oldenburga, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Svobodné město Gdansko: Jeho excelenci pana Jana de Modzelewskiho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra polského ve Švýcarsku. Španělsko: Jeho excelenci pana Emilia de Palacios y Fau, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Estonsko: Pana Karla Menninga, chargé d’affaires v Německu a ve Švýcarsku. Finsko: Pana Urho Toivola, ředitelé finského sekretariátu u Společnosti národů. Francie: Jeho excelenci pana Henri Allizé, velvyslance ve Švýcarsku, pana Maurice Sibille, poslance, pana Clémenta Colsona, vicepresidenta státní rady. Řecko: Pana Vassili Dendramise, chargé d'affaires ve Švýcarsku. Maďarsko: Pana Félixe Parchera de Terjékfalva, chargé d’affaires ve Švýcarsku. Italie: Jeho excelenci pana Carla Garbasse, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Lotyšsko: Jeho excelenci pana Oskara Voita, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Německu a ve Švýcarsku. Litva: Jeho excelenci pana Václava Sidzikauskasa, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Německu, chargé d’affaires ve Švýcarsku. Lucembursko: Pana Antonína Leforta, státního radu, prvního vládního komisaře pro železnice. Norsko: Jeho excelenci pana Jana Irgense, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Italii a ve Švýcarsku. Nizozemí: Jeho excelenci pana Viléma I. Doude van Troostwijka, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Polsko: Jeho execlenci pana Jana de Modzelewskiho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Portugalsko: Jeho excelenci pana Antonína M. B. Ferreira, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Rumunsko: Jeho excelenci pana Mikuláše Petresco-Comnène, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: Jeho excelenci pana Milutina Jovanoviče, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Švédsko: Jeho excelenci pana barona Jonáše M. Alströmera, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Švýcarsko: Pana Giuseppe Motta, spolkového radu, přednostu politického spolkového departement. Československo: Pana Otakara Lankaše, přednostu departement ministerstva železnic. Tito v přítomnosti a za účasti pana Jana Morize, zástupce vládní komise Saarského území, sdělivše si své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli se o těchto článcích: ODDÍL PRVNÍ. Věc a rozsah Úmluvy. Článek první. Železnice a přepravy, pro které platí Úmluva. § 1. Tato Úmluva platí pro všechny zásilky zboží, podané přímým nákladním listem ku přepravě po území nejméně dvou smluvních států a přepravované výlučně po tratích, zapsaných v seznamu, sestaveném podle článku 58 této Úmluvy. § 2. Úmluva tato však neplatí: 1. Pro zásilky, jejichž stanice odesílací a stanice určení leží na území téhož státu a které územím druhého státu jen procházejí: a) když trati průvozní jsou v provozu železnice státu odesílacího; b) i když trati průvozní nejsou v provozu železnice státu odesílacího, jestliže zúčastněné železnice sjednaly zvláštní úmluvy, podle kterých přepravované zásilky nejsou považovány za mezinárodní. 2. Pro zásilky mezi stanicemi dvou států sousedních, koná-li se celá přeprava po železnicích jednoho z těchto států, jestliže odesilatel volbou vzorce nákladního listu žádá za použití vnitřního řádu, platného pro tyto železnice, a jestliže žádný z těchto států tomu neodporuje. Článek 2. Účast jiných podniků než železnic. § 1. Kromě železnic mohou býti zapsány v seznamu, zmíněném v článku prvním, trati s pravidelným provozem automobilním nebo plavebním, které doplňují přepravu železniční a na kterých se koná mezinárodní přeprava pod odpovědností buď jednoho ze smluvních států nebo jedné železnice, zapsané v seznamu. § 2. Pro podniky, které provozují přepravu na těchto tratích, platí všechny závazky a všechna práva plynoucí pro železnice z této Úmluvy, s výhradou odchylek, nutně vyplývajících z různosti přepravy. Tyto odchylky nesmějí však měniti předpisů o ručení, stanovených touto Úmluvou. § 3. Každý stát, který si přeje, aby byla zapsána v seznamu jedna z tratí, o nichž je řeč v § 1, musí se vhodným způsobem postarati o to, aby odchylky, zmíněné v § 2, byly uveřejněny týmž způsobem jako tarify. Článek 3. Předměty vyloučené z přepravy. S výhradou odchylek, stanovených § 2 článku 4, jsou vyloučeny z přepravy za podmínek této Úmluvy: 1. předměty, jejichž přeprava jest vyhrazena správě poštovní, třeba jen na jediném státním území, přes které zásilka má býti přepravována; 2. předměty, jež svými rozměry, svou vahou nebo svou úpravou by se nehodily k žádané přepravě vzhledem k zařízením nebo provozním prostředkům třeba jen jediné ze zúčastněných železnic; 3. předměty, jejichž přeprava je zakázána podle zákonných ustanovení neb opatření, učiněných z důvodů veřejného pořádku, třeba jen v jediném ze zúčastněných států; 4. kromě výjimek, uvedených v Příloze I k této Úmluvě: A. látky, které mohou vybuchnouti, a to: a) trhaviny a střeliviny; b) munice; c) zápalné látky a tělesa ohňostrojná; d) stlačené, zkapalněné nebo pod tlakem rozpuštěné plyny; e) látky vyvíjející ve styku s vodou zápalné nebo hoření podporující plyny. Látky, jichž se neužívá ani ke střelbě ani k trhání, nejsou výbušinami podle této Úmluvy, jestliže výbuch nemůže býti způsoben ohněm a nejsou-li k úderu nebo tření citlivější než dinitrobenzol; B. látky samozápalné; C. látky odpor vzbuzující nebo zapáchající. Článek 4. Předměty podmínečně ku přepravě připuštěné. § 1. Předměty níže uvedené jsou připuštěny ku přepravě s mezinárodním nákladním listem za těchto podmínek: 1. předměty uvedené v Příloze I k této Úmluvě jsou připuštěny za podmínek tam stanovených; 2. mrtvoly jsou připuštěny ku přepravě za těchto podmínek: a) přepravují se jako rychlé zboží pod dozorem průvodce, ačli není dovoleno je přepravovati jako nákladní zboží nebo bez doprovodu na všech železnicích, na přepravě zúčastněných; b) přepravné musí býti zaplaceno při podeji; c) pro přepravu platí zákony a policejní nařízení každého státu, ačli není upravena zvláštními úmluvami mezi více státy; 3. železniční vozidla jedoucí na vlastních kolech jsou připuštěna jen tehdy, zjistí-li jedna železnice, že vozidlo jest způsobilé k jízdě a osvědčí-li to záznamem na vozidle nebo zvláštním průkazem; lokomotivy, tendry a motorové vozy musí býti kromě toho doprovázeny odborným zřízencem, kterého dá odesilatel, hlavně proto, aby obstarával mazání; 4. živá zvířata jsou připuštěna za těchto podmínek: a) zásilky živých zvířat musí býti doprovázeny průvodcem, kterého dá odesilatel, pokud nejde o malá zvířata, podaná ku přepravě v klecích, bednách, koších atd. dobře uzavřených; doprovod není však nutný, jsou-li stanoveny výjimky přímými mezinárodními tarify neb ujednáními mezi železnicemi; b) odesilatel musí zachovati policejně-veterinární předpisy států odesílacího, určení a průvozního. Jest povinen za tím účelem opatřiti všechny nutné průvodní listiny; 5. předměty, jichž nakládání nebo přeprava by způsobovala podle uvážení odesílací železnice zvláštní obtíže vzhledem k zařízením nebo provozním prostředkům jedné nebo několika zúčastněných železnic, jsou připuštěny jen za zvláštních podmínek, jež jest nutné stanoviti pro každý případ. § 2. Dva nebo více smluvních států mohou sjednati zvláštními dohodami buď, že jisté předměty, vyloučené podle této Úmluvy, budou připuštěny k mezinárodní přepravě mezi těmito státy za jistých podmínek anebo, že předměty, uvedené v Příloze I. budou připuštěny za podmínek méně přísných. Železnice mohou též vhodnými tarifními ustanoveními buď připustiti ku přepravě jisté předměty z přepravy vyloučené, nebo zavésti méně přísné podmínky pro přepravu předmětů podmínečně připuštěných. Článek 5. Přepravní povinnost železnice. § 1. Každá železnice, pro kterou platí tato Úmluva, je povinna vykonati podle jejích podmínek každou přepravu zboží, které je připuštěno podle této Úmluvy, pokud: a) odesilatel vyhoví předpisům Úmluvy; b) přeprava je možná pravidelnými prostředky přepravními; c) přepravě nebrání okolnosti, kterých železnice nemohla odvrátiti a které zdolati nebylo v její moci. § 2. Železnice není povinna přijímati předměty, které mohou býti nakládány, překládány nebo vykládány jen zvláštními zařízeními leč, jsou-li ve stanicích, ve kterých tyto úkony mají býti vykonány, taková zařízení. § 3. Železnice není povinna přijímati leč zásilky, jejichž přeprava může býti vykonána neprodleně; předpisy platné ve stanici odesílací stanoví případy, ve kterých tato stanice jest povinna vzíti zatím na sklad zásilky, které nevyhovují této podmínce. § 4. Zásilky musí býti vypraveny v pořadí, v jakém byly přijaty ku přepravě, vyjma případy uvedené v následujícím paragrafu. § 5. Jestliže veřejný zájem nebo nutkavé potřeby provozní toho vyžadují, může příslušný úřad ustanoviti, aby a) provoz byl zastaven úplně nebo z části; b) určité zásilky byly vyloučeny nebo připuštěny jen za určitých podmínek; c) určité zásilky požívaly přednostního práva. Tato opatření musí býti oznámena veřejnosti. Každá železnice může odmítnouti zásilky, jejichž přepravě by bránila takováto omezení. § 6. Každé přestoupení ustanovení tohoto článku zakládá nárok na náhradu způsobené škody. ODDÍL II. Smlouva přepravní. KAPITOLA PRVNÍ. Úprava a podmínky přepravní smlouvy. Článek 6. Obsah a úprava nákladního listu. § 1. Odesilatel jest povinen předložiti pro každou mezinárodní zásilku, pro kterou platí tato Úmluva, nákladní list podle vzorce, který je obsažen v Příloze II k Úmluvě. Tiskopisy nákladního listu musí býti tištěny na psacím papíře bílém, pevném; pro rychlé zboží mají na hořejším i dolejším okraji červenou pásku nejméně 1 cm širokou, na líci i na rubu. § 2. Mezinárodní tarify nebo dohody mezi železnicemi ustanovují, v jakém jazyku musí býti vytištěny tiskopisy nákladních listů. Není-li ustanovení tarifních nebo dohod, musí býti tiskopisy vytištěny v jednom z oficiálních jazyků státu odesílacího; musí však kromě toho míti text francouzský nebo německý neb italský a mohou obsahovati překlady, uznané za účelné v jiných jazycích. Údaje odesilatele v nákladním listu musí býti vždy sepsány v jednom z oficiálních jazyků státu odesílacího. Jaké překlady jsou nutné, určí mezinárodní tarify nebo zvláštní dohody mezi železnicemi. Není-li tomu tak, jest odesilatel povinen připojiti překlad francouzský nebo německý neb italský. § 3. Části tiskopisu, orámované silnými čarami, musí vyplniti železnice, ostatní odesilatel. Odesilatel musí přeškrtnouti sloupce, které nevyplní. § 4. Volba tiskopisu nákladního listu bílého nebo tiskopisu s červenými páskami naznačuje, zda zboží má býti přepravováno jako zboží nákladní nebo rychlé. Jest nepřípustné žádati, aby byla zásilka přepravována po jedné části trati jako rychlé zboží a po druhé části jako nákladní zboží, leda že by to dovolovala zvláštní dohoda mezi všemi zúčastněnými železnicemi. § 5. Nákladní listy, v nichž bylo přepisováno nebo škrabáno, nejsou přípustny. Škrtání je dovoleno jen tehdy, potvrdí-li je odesilatel svým podpisem a, jde-li o počet neb o váhu kusů, zapíše-li opravené množství též slovy. § 6. Údaje v nákladním listu musí býti napsány nebo vytištěny nesmazatelně. Povinné jsou tyto údaje: a) místo a den sepsání nákladního listu; b) název odesílací železnice; c) název železnice určení a stanice určení, se všemi nutnými bližšími údaji, aby bylo zabráněno záměně mezi různými stanicemi téhož místa nebo místa, které má stejné jméno nebo jméno podobné; d) jméno a bydliště příjemcovo. Jako příjemce lze označiti pouze jedinou osobu, firmu nebo společnost. Označiti stanici nebo přednostu stanice určení jako příjemce jest přípustné jen tehdy, dovoluje-li to výslovně příslušný tarif. Adresy, které neudávají jména příjemcova, jako „na řád ............“ nebo „držiteli duplikátu nákladního listu“ nejsou přípustné; e) označení obsahu zboží, údaj váhy neb obdobný údaj, podle předpisů železnice odesílací, a mimo to při zásilkách kusových počet, popis obalu, znamení a čísla kusů, a u zásilek, které má nakládati odesilatel, řadu, číslo a vlastnickou značku vozu. Zboží musí býti označeno takto: zboží uvedené v Příloze I. názvem jemu tam daným; zboží jmenované v roztřídění zboží nebo v tarifu, názvem, jímž jest tam označeno; ostatní zboží názvy obchodně obvyklými. Nestačí-li místo, určené pro označení zboží v nákladním listu, musí býti zboží označeno na vložkách, pečlivě k nákladnímu listu připevněných a odesilatelem podepsaných; f) podrobný výpočet průvodních listin, vyžadovaných úřady celními, berními, finančními nebo policejními a jinými úřady správními, jež jsou přiloženy k nákladnímu listu nebo jež jsou podle poznámky uloženy v určité stanici; g) podpis odesilatele jménem nebo firmou, jakož i přesný údaj jeho bydliště a, přeje-li si toho, adresu telegramní a telefonní. Dovolují-li to zákony a řády, platné ve stanici odesílací, může býti podpis vytištěn nebo nahrazen razítkem odesilatelovým. Jako odesilatel smí v nákladním listu býti označena pouze jediná osoba, firma nebo společnost. Kromě toho může nákladní list obsahovati tyto údaje: h) záznam „na dráze (na přihlášku)“ nebo záznam „dodati do domu“, je-li tento způsob dodání zaveden ve stanici určení (článek 16 § 2.). Látky, které mohou vybuchnouti nebo samozápalné látky (viz Přílohu I) nemohou býti adresovány „na dráze“; i) žádost za použití tarifů, zejména tarifů speciálních nebo výjimečných podle článku 11, § 10 a článku 34; k) částku zájmu na dodání, opověděného podle článku 35; l) údaj poplatků, které odesilatel chce zaplatiti podle ustanovení článku 17; m) částku dobírky, váznoucí na zboží, a záloh, které by železnice povolila, jak řečeno v článku 19; n) navrženou přepravní cestu a stanice, kde má býti vykonáno řízení celní nebo berní, jakož i prohlídky, požadované finančními nebo policejními a jinými úřady správními; o) označení zmocněnce podle článku 15. § 7. Jiná prohlášení v nákladním listu smějí býti uváděna jen tehdy, předpisují-li je zákony a řády některého státu a neodporují-li této Úmluvě. Jest zakázáno nahrazovati nákladní list jinými listinami nebo připojovati jiné doklady než ty, které tato Úmluva dovoluje. Předpisují-li to však zákony a řády, platné ve stanici odesílací, musí odesilatel kromě nákladního listu sepsati listinu, určenou k tomu, aby železnici zůstala jako důkaz o smlouvě přepravní. § 8. Jest zakázáno podati jedním nákladním listem předměty, které nemohou býti naloženy pohromadě bez závady a bez porušení předpisů celních, berních, finančních, policejních nebo jiných úřadů správních. § 9. Zboží, které má nakládati a vykládati odesilatel a příjemce, musí býti podáno zvláštními nákladními listy, v nichž není žádný předmět, jehož nakládání nebo vykládání náleží železnici. Zvláštními nákladními listy musí rovněž býti podávány předměty, označené v článku 4. § 10. Jeden nákladní list smí zníti pouze na náklad jednoho vozu s výhradou předmětů nedělitelných, pro něž je třeba více než jednoho vozu. Toto ustanovení však neplatí, jestliže zvláštní předpisy, jichž jest použíti pro příslušnou přepravu, nebo tarify dovolují vypraviti po celé přepravní cestě několik vozů týmž nákladním listem. § 11. Odesilatel smí vepsati dole na rubu nákladního listu, avšak jen jako pouhou zprávu pro příjemce a bez závaznosti a odpovědnosti pro železnici tyto údaje: „Zásilka N-a“ „Z rozkazu N-a“ „K disposici N-a“ „K další přepravě N-u“ „Pojištěno u N-a“ „Pro loď N.“ „Z lodi N.“ „K vývozu do N.“ Každý z těchto údajů musí se vztahovati na celou zásilku. Článek 7. Ručení za údaje v nákladním listu. Přirážky k dovoznému. Jak jest si počínati při přetěži. § 1. Odesilatel ručí za správnost svých údajů a prohlášení v nákladním listu; stihnou jej všechny důsledky toho, jsou-li tato prohlášení neb údaje nesprávné, nepřesné, neúplné nebo jsou-li napsány jinde, než na místě k tomu určeném. § 2. Železnice jest oprávněna kdykoliv přezkoumati, souhlasí-li zásilka s údaji nákladního listu. K přezkoumání budiž pozván odesilatel nebo příjemce, koná-li se ve stanici odesílací nebo ve stanici určení. Nedostaví-li se zájemce, nebo koná-li se přezkoumání na cestě a není-li tu jiných zákonných předpisů nebo řádů v zemi, kde přezkoumání se koná, jest nutné je vykonati v přítomnosti dvou svědků, cizích dráze. Nesouhlasí-li zásilka s údaji nákladního listu, váznou na zboží výdaje, způsobené přezkoumáním, nebyly-li zaplaceny na místě. § 3. Zákony a řády každého státu stanoví podmínky, za kterých železnice má právo nebo povinnost zjistiti nebo přezkoumati váhu zboží nebo počet kusů, jakož i skutečnou vlastní váhu vozu. § 4. Váží-li se náklady vozové na kolejové váze, určí se váha tak, že se odečte vlastní váha napsaná na voze od celkové váhy naloženého vozu, leda že by převážení prázdného vozu dalo jinou vlastní váhu. § 5. Jsou-li údaje nebo prohlášení nesprávné, nepřesné nebo neúplné tak, že mohou způsobiti přijetí předmětů, vyloučených z přepravy podle odstavce 4 článku 3, nižší výpočet dovozného za zásilku nebo překaziti normální použití tarifů, nebo není-li dbáno bezpečnostních předpisů Přílohy I. jakož i byl-li vůz, naložený odesilatelem přetížen, jest zaplatiti přirážku, kromě rozdílu dovozného a podle případu kromě náhrady škody snad vzniklé, nehledě k trestním následkům. Přirážka k dovoznému je stanovena takto: a) Bylo-li zboží, které jest z přepravy vyloučeno podle odstavce 4 článku 3 nebo zboží vyjmenované v Příloze I nesprávně, nepřesně nebo neúplně označeno, nebo nebylo-li dbáno bezpečnostních předpisů této Přílohy, činí přirážka: u zboží vyloučeného z přepravy podle odstavce 4 článku 315 franků u zboží vyjmenovaného v Příloze Iv třídě I. skupina 1a15»v třídě I. skupiny 1b, 1c a 1d10»v třídě I. skupina 1e, a v třídách II. a III.5»v třídách IV., V. a VI.1 frank za kilogram hrubé váhy celého kusu. Stanoví-li předpisy, platné pro vnitřní přepravu železnice, na které byla závada zjištěna, nižší přirážky, vyberou se tyto. b) Byla-li nesprávně, nepřesně nebo neúplně označena zásilka jiného zboží, než které je uvedeno pod písmenem a) tohoto paragrafu, rovná se přirážka dvojnásobnému rozdílu mezi dovozným, počítaným ze stanice odesílací až do stanice určení podle nesprávného, nepřesného nebo neúplného označení a dovozným, jež by bylo bývalo vybráno, kdyby bylo označení správné, přesné a úplné. Tato přirážka musí činiti alespoň 1 frank, a to i když není rozdílu v dovozném. Stanoví-li předpisy, platné pro vnitřní přepravu železnice, na které závada byla zjištěna, nejmenší přirážku nižší, vybere se tato. c) Byla-li udána menší váha než váha skutečná, rovná se přirážka dvojnásobnému rozdílu mezi dovozným za váhu udanou a dovozným za váhu zjištěnou ze stanice odesílací až do stanice určení. d) Byl-li přetížen vůz, naložený odesilatelem, rovná se přirážka šestinásobnému dovoznému ze stanice odesílací do stanice určení za váhu, která převyšuje mez zatížení. Vůz je přetížen, jestliže náklad vozu překročí mez zatížení, takto stanovenou: Má-li vůz pouze jediný nápis, označující jeho nosnost, jest jej považovati za normální ložnou váhu; mez zatížení rovná se pak normální ložné váze, zvětšené o 5%. Má-li vůz dva nápisy, stanoví normální ložnou váhu ten, který udává nižší nosnost; nápis, udávající vyšší nosnost, stanoví mez zatížení. e) Je-li u téhož vozu udána nižší váha než váha skutečná a je-li tu i přetěž, vyberou se přirážky za obě závady na sobě nezávisle. § 6. Přirážky, které podle shora uvedeného § 5 mají býti vybrány, váznou na přepravovaném zboží, nehledě k tomu, kde byly zjištěny okolnosti, které k vybrání jich opravňují. Neuhrazuje-li hodnota zboží částku přirážky, neb odmítne-li příjemce zboží, jest povinen odesilatel zaplatiti neuhrazenou částku pohledávky, vzniklou z přirážek. § 7. Přirážku nelze vybírati: a) při nepřesném údaji váhy, je-li železnice povinna zásilku zvážiti podle ustanovení platných ve stanici odesílací; b) při nepřesném údaji váhy nebo při přetížení, žádal-li odesilatel v nákladním listu, aby vážila železnice; c) při přetížení způsobeném za přepravy vlivy povětrnostními, dokáže-li odesilatel, že zachoval, nakládaje vůz, předpisy platné ve stanici odesílací; d) přibylo-li na váze za přepravy, aniž nastalo přetížení, dokáže-li odesilatel, že přírůstek na váze vznikl vlivy povětrnostními. § 8. Bylo-li přetížení vozu zjištěno stanicí odesílací nebo některou stanicí na cestě, může býti přetěž s vozu sňata i když není důvodu, aby byla vybrána přirážka. Odesilatel budiž, třeba-li, vyzván neprodleně prostřednictvím stanice odesílací, aby oznámil, jak chce naložiti s přetěží. Za přetěž se počítá dovozné za projetou trať podle sazeb platných pro hlavní náklad, je-li třeba, s přirážkou podle shora uvedeného § 5; byla-li přetěž vyložena, vyberou se poplatky za tento výkon podle tarifu vedlejších poplatků té dráhy, která jej koná. Přikáže-li odesilatel, aby byla přetěž vrácena neb aby byla znovu podána, jedná se s ní jako se samostatnou zásilkou. Článek 8. Sjednání smlouvy přepravní. Duplikát nákladního listu. § 1. Smlouva přepravní je sjednána, jakmile stanice odesílací přijala ku přepravě zboží s nákladním listem. Stanice odesílací stvrdí přijetí tím, že vytiskne na nákladní list své razítko s datem přijetí. § 2. Razítko budiž vytištěno hned po podeji celé zásilky, která je uvedena v nákladním listu a po zaplacení poplatků, které odesilatel na se bere. Toto orazítkování musí se státi v přítomnosti odesilatelově, požádá-li o to. § 3. Po vytištění razítka je nákladní list důkazem smlouvy přepravní. § 4. U zboží, které má nakládati odesilatel podle tarifních ustanovení nebo podle úmluvy s ním sjednané, jsou-li takové úmluvy ve stanici odesílací přípustny, nejsou údaje nákladního listu o váze nebo počtu kusů důkazem proti železnici leč, bylo-li zjištění váhy a počtu kusů železnicí vykonáno a osvědčeno v nákladním listu. § 5. Železnice je povinna potvrditi příjem zboží a den jeho přijetí ku přepravě na duplikátu nákladního listu, který jí musí odesilatel předložiti zároveň s nákladním listem. Tento duplikát nemá povahu ani nákladního listu, který provází zásilku, ani konosement. Článek 9. Zásady pro výpočet dovozného. Tarify a přepravní cesty. § 1. Dovozné a vedlejší poplatky vypočítávají se podle tarifů, které v každém státě jsou pravoplatné a byly řádně uveřejněny. Tyto tarify musí míti všechny údaje nutné pro výpočet dovozného a vedlejších poplatků a stanoviti, je-li třeba, podmínky pro přepočet měn. § 2. Z tarifů musí býti zřejmy všechny zvláštní podmínky pro různé přepravy, zejména pak údaj, platí-li pro rychlé zboží či nákladní zboží. Má-li některá železnice pro všechno zboží nebo pro některé jeho druhy nebo pro určité trati tarif pouze pro jeden způsob přepravy, může býti tohoto tarifu použito pro přepravu zásilek jak nákladním listem pro nákladní zboží, tak nákladním listem pro rychlé zboží, při čemž platí pro příslušný způsob přepravy dodací lhůty podle ustanovení článku 6 § 4 a článku 11. Tarifů musí býti užíváno pro všechny zájemníky stejným způsobem. Jejich ustanovení platí, pokud neodporují této Úmluvě; jinak jsou pokládána za neúčinná a neplatná. § 3a) Předepsal-li odesilatel v nákladním listu přepravní cestu, počítá se přepravné po této cestě. Označení stanic, ve kterých mají býti splněny předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a jiných úřadů správních, rovná se předpisu přepravní cesty. b) Předepsal-li odesilatel v nákladním listu pouze tarify, použije železnice těchto tarifů, pokud předpis tento stačí k určení stanic, mezi kterými má býti žádaných tarifů použito. Železnice vyvolí mezi přepravními cestami, pro něž platí tyto tarify v den sjednání smlouvy přepravní, tu cestu, která se jí zdá pro odesilatele nejvýhodnější. c) Předepsal-li odesilatel v nákladním listu zaplacení dovozného předem až k některé stanici na cestě za podmínek stanovených v článku 17 § 1, vyvolí železnice mezi přepravními cestami, které vedou zmíněnou stanicí na cestě tu, která se jí zdá pro odesilatele nejvýhodnější. Přepravné se počítá po přepravní cestě zvolené železnicí. d) Je-li v případech, zmíněných shora pod písmeny a) a c) mezi stanicí odesílací a stanicí určení mezinárodní tarif, platný pro přepravní cestu, žádanou pod písmenem a) nebo mezi stanicí odesílací a stanicí, označenou pod písmenem c), použije se tohoto tarifu, není-li v době vypravení zásilky jeho použití závislé na podmínkách, které by nebyly splněny. e) Nedostačují-li údaje odesilatelovy k úplnému určení přepravní cesty nebo tarifů, nebo vylučují-li se navzájem některé z těchto údajů, vyvolí železnice přepravní cestu nebo tarify, které se jí zdají pro odesilatele nejvýhodnějšími. Řídí se vždy údaji nákladního listu, pokud se týče stanic, zmíněných pod písmenem a) odstavce 2 a, pokud je možné, i jinými předpisy odesilatelovými. Je-li však mezi stanicí odesílací a stanicí určení přímý mezinárodní tarif, použije se tohoto tarifu, souhlasí-li přepravní cesta, kterou tento tarif určuje, v daném případě s předpisy nákladního listu pokud se týče stanic, zmíněných pod písmenem a) odstavce 2, a není-li jeho použití závislé na jiných podmínkách, které by nebyly splněny. f) Ve všech shora zmíněných případech počítají se lhůty po přepravní cestě žádané odesilatelem nebo zvolené železnicí. g) Železnice nemůže kromě případů, zmíněných v článku 5. § 5 a v článku 23. § 1 provésti přepravu po jiné cestě než po přepravní cestě udané odesilatelem, leč: 1. jestliže dovozné a lhůty dodací nebudou převyšovati dovozné a lhůty dodací, počítané po přepravní cestě, označené odesilatelem; 2. jestliže předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a jiných úřadů správních budou splněny vždy ve stanicích, označených odesilatelem. Odesilateli bude dána zpráva, že se přeprava koná po jiné cestě, než kterou předepsal. h) V případech, zmíněných pod b), c) a e) (odst. 1.) tohoto paragrafu, neručí železnice za škodu, vzniklou volbou přepravní cesty nebo tarifu leč při zlém úmyslu nebo hrubé nedbalosti. § 4. Železnice nesmějí vybírati pro sebe kromě dovozného a různých poplatků vedlejších, vyznačených v tarifech, jinou částku než své hotové výdaje, jako cla vývozní nebo dovozní, poplatky neoznačené v tarifu za převoz z jedné stanice do druhé, výdaje za opravu vnějšího nebo vnitřního obalu zboží, nutnou k jeho zachování a jiné podobné výdaje. Tyto výdaje musí býti náležitě zjištěny a zvláště zaúčtovány v nákladním listu, k němuž musí býti připojeny doklady. Je-li zaplacení těchto výdajů věcí odesilatelovou, nevydají se doklady příjemci s nákladním listem, nýbrž se dodají odesilateli s vyúčtováním výdajů, jak jest řečeno v článku 17. Článek 10. Zákaz zvláštních úmluv. Každá zvláštní úmluva, která by měla za účel přiznávati slevu z tarifních sazeb jednomu nebo více odesilatelům, jest výslovně zakázána a neplatná. Dovoleny jsou však slevy ze sazeb, jsou-li náležitě uveřejněny a všem za týchž podmínek stejně přístupny, jakož i slevy poskytnuté buď ve prospěch služby železniční nebo veřejné správy nebo ve prospěch účelů dobročinných. Článek 11. Dodací lhůty. § 1. Dodací lhůty nesmějí překročiti tuto nejvyšší mez: a) pro rychlé zboží: 1. výpravní lhůta 1 den; 2. přepravní lhůta za každých započatých 250 tarifních kilometrů1 den; b) pro nákladní zboží: 1. výpravní lhůta 2 dny;2. přepravní lhůta za každých započatých 250 tarifních kilometrů 2 dny. § 2. Prochází-li zásilka několika sítěmi železničními, spojenými kolejemi, počítá se lhůta přepravní podle úhrnné vzdálenosti mezi stanicí odesílací a stanicí určení; lhůta výpravní počítá se pouze jednou, nehledě k počtu zúčastněných železničních sítí. § 3. Zákony a řády každého státu určují, pokud železnice, které jsou pod jeho dozorem, mohou stanoviti přirážky ke lhůtám v těchto případech: a) pro zásilky, které jdou: buď po moři nebo po vodních cestách vnitrozemských po prámu nebo po lodi, buď po cestě bez kolejí železničních, buď po určitých připojeních dvou tratí téže sítě nebo různých sítí, buď po podružné trati, buď po trati s jiným rozchodem než normálním; b) za okolností mimořádných, které mohou způsobiti: buď neobvyklý vzrůst přepravy, buď neobvyklé obtíže provozní. Přirážky ke lhůtám musí býti stanoveny v každém případě celými dny. § 4. Přirážky ke lhůtám, odůvodněné shora uvedenými okolnostmi pod písmenem a) § 3 musí býti uvedeny v tarifech. Přirážky ke lhůtám, zmíněné pod písmenem b) § 3, musí býti uveřejněny a nemohou vstoupiti před uveřejněním v platnost. § 5. Lhůta dodací začíná o půlnoci po přijetí zboží ku přepravě podle článku 8 § 1. § 6. Lhůta je zachována, je-li před jejím uplynutím zboží dodáno, nebo jeho příchod oznámen buď příjemci neb osobě zmocněné je přijmouti podle řádu železnice dodací. Zákony a řády každého státu stanoví způsob, jakým se zjistí, zda byla zpráva o příchodu dodána. U zásilek, které nejsou dováženy železnicí do domu a jejichž příchod se nemusí oznamovati, je lhůta dodací zachována, je-li zboží před jejím uplynutím přichystáno pro příjemce ve stanici určení. § 7. Lhůty dodací se staví po celou dobu zdržení, způsobeného plněním předpisů celních, berních, finančních nebo policejních a jiných úřadů správních, jakož i po celou dobu provozní poruchy, bránící dočasně přepravu započíti nebo v ní pokračovati a kterou nelze železnici k vině přičísti. Rovněž se staví lhůty po dobu provádění úkonů, zmíněných v §§ 2 a 3 článku 7, a po dobu zdržení, způsobeného změnou smlouvy přepravní, nařízenou odesilatelem podle článku 21. Mimo to se staví lhůty dodací při přepravě živých zvířat po dobu: a) pobytu těchto zvířat ve stanicích napájecích; b) zdržení způsobeného policejním opatřením; c) zvěrolékařské prohlídky. § 8. U zásilek nákladního zboží staví se lhůty dodací o nedělích a zákonných dnech svátečních. U zásilek rychlého zboží, následuje-li po dni, kdy zboží bylo přijato ku přepravě, neděle nebo zákonný den sváteční, počíná lhůta běžeti o den později. Rovněž, je-li poslední den dodací lhůty neděle nebo zákonný den sváteční, uplyne lhůta až dne následujícího. Tato ustanovení však neplatí pro zásilky rychlého zboží, pro které v nedělích a dnech svátečních jsou stanice otevřeny buď v zemi odesílací nebo v zemi určení. § 9. Nařizují-li zákony nebo řády jednoho státu v neděli a v určitých zákonných dnech svátečních úplné nebo částečné přerušení přepravy rychlého zboží, prodlužují se vzhledem k tomu lhůty dodací. § 10. Mohou-li býti podle zákonů a řádů jednoho státu vydány zvláštní nebo výjimečné tarify se sníženými sazbami a s prodlouženými lhůtami, mohou železnice tohoto státu použíti těchto tarifů s prodlouženými lhůtami i v mezinárodní přepravě. Článek 12. Stav zboží. Obal. § 1. Přijímá-li železnice ku přepravě zboží, na němž jsou zřejmé stopy poškození, může žádati, aby byl stav tohoto zboží v nákladním listu zvláště poznamenán. § 2. Vyžaduje-li povaha zboží obalu, jest odesilatel povinen je zabaliti takovým způsobem, aby za přepravy bylo chráněno před úplnou nebo částečnou ztrátou a před poškozením, a nehrozilo škodou osobám, provozním prostředkům nebo jinému zboží. Jinak musí obal vyhovovati tarifním předpisům a řádům železnice odesílací. § 3. Nevyhověl-li odesilatel předpisům § 2. může železnice buď odmítnouti zásilku nebo žádati, aby odesilatel uznal v nákladním listu, že obal chybí, nebo že je vadný, s přesným popisem vady. § 4. Odesilatel ručí za následky toho, že obal chybí, nebo že je vadný, jak uznáno v nákladním listu, jakož i za zevně neznatelné vady obalu. Všechnu škodu z toho vznikající nese odesilatel, který v daném případě jest povinen odškodniti železnici za škodu, kterou snad utrpěla. Odesilatel ručí též za zevně znatelné vady obalu, které nejsou uznány v nákladním listu, provede-li železnice důkaz o těchto vadách. § 5. Podává-li odesilatel v téže stanici obvykle zboží téhož druhu, vyžadující obalu, a odevzdává je buď nebalené nebo v obalu stejně vadném, může se zhostiti povinnosti, aby učinil zadost předpisům § 3 při každé zásilce tím, že uloží v této stanici všeobecné prohlášení podle vzorce Přílohy III k této Úmluvě. V tomto případě musí býti v nákladním listu poznamenáno, že toto všeobecné prohlášení je uloženo ve stanici odesílací. § 6. S výhradou výjimek, které tarify výslovně stanoví, jest odesilatel povinen opatřiti kusové zboží zřetelnými a nesmazatelnými zevními znameními, vylučujícími jakoukoliv záměnu a shodujícími se úplně se značkami, uvedenými v nákladním listu. Kromě toho jest povinen opatřiti každý jednotlivý kus zboží štítkem, označujícím nesmazatelnými písmeny stanici určení. Jméno a adresu příjemce dlužno rovněž napsati, jestliže jest to stanoveno řádem, platným pro dráhu odesílací, buď nezakrytě nebo v záhybu štítku, který bude otevřen jen tehdy, ztratí-li se nákladní list. Staré nápisy nebo štítky musí odesilatel přeškrtnouti neb odstraniti. § 7. S výhradou výjimek, které tarify výslovně stanoví, nejsou přepravovány jinak než ve vozových zásilkách předměty křehké (jako sklo, porculán, hrnčířské zboží), předměty, které by se roztrousily ve vozech (jako ořechy, ovoce, krmivo, kamení), jakož i zboží, které by mohlo jiné kusy znečistiti nebo poškoditi (jako uhlí, vápno, popel, obyčejná prsť, zemitá barva), není-li takové zboží zabaleno nebo svázáno tak, aby se nemohlo rozbíti, ztratiti a nemohlo znečistiti nebo poškoditi jiné kusy. Článek 13. Listiny nutné ke splnění předpisů celních, berních, finančních, policejních a jiných úřadů správních. Celní závěrka. § 1. Odesilatel jest povinen připojiti k nákladnímu listu listiny, jež jsou nutné ke splnění předpisů celních, berních, finančních nebo policejních a jiných úřadů správních před dodáním zboží příjemci. Tyto listiny smějí se týkati jediné zboží, které je uvedeno v témže nákladním listu, leda by předpisy správní nebo tarify jinak stanovily. Nemohou-li listiny tohoto druhu býti připojeny k nákladnímu listu, ježto jsou uloženy v některé stanici pohraniční, musí býti přesně označeno v nákladním listu místo, kde jsou uloženy. § 2. Železnice není povinna zkoumati, jsou-li připojené listiny přesné a dostatečné. Odesilatel ručí železnici za všechny škody, jež by mohly vzniknouti z toho, že tyto listiny chybějí, že jsou nedostatečné nebo nesprávné, leda že by vinu měla železnice. Železnice ručí podle ustanovení oddílu III za následky ztráty listin, poznamenaných v nákladním listu a k němu připojených, jak řečeno v článku 6. § 6. písmeno f. § 3. Odesilatel jest povinen vyhověti předpisům celním o obalu a přikrytí zboží. Železnice může odmítnouti zásilky, jejichž celní závěrka je poškozená nebo vadná. KAPITOLA II. Provádění smlouvy přepravní. Článek 14. Podej zboží ku přepravě a jeho nakládání. § 1. Podej zboží ku přepravě řídí se zákony a řády platnými ve stanici odesílací. § 2. Zboží nakládá buď železnice neb odesilatel podle předpisů, platných ve stanici odesílací, pokud v této Úmluvě nejsou jiná ustanovení nebo pokud v nákladním listu není poznámka o zvláštní dohodě, sjednané mezi odesilatelem a železnicí. § 3. Zboží má býti přepravováno podle ustanovení přímých mezinárodních tarifů, buď ve vozech krytých, buď ve vozech otevřených, buď ve vozech zvláště zařízených nebo ve vozech otevřených, přikrytých plachtou, pokud v této Úmluvě nejsou jiná ustanovení. Není-li přímých mezinárodních tarifů nebo nemají-li o tom žádných ustanovení, jsou předpisy, platné ve stanici odesílací, směrodatnými pro celou přepravní trať. Článek 15. Předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a jiných úřadů správních. § 1. Dokud je zboží na cestě, splňuje železnice předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a jiných úřadů správních. Železnici jest dáno na vůli pověřiti na svou vlastní odpovědnost tímto úkolem komisionáře, nebo může jej sama na se vzíti. V obou případech má železnice povinnosti komisionáře. Odesilatel může se však buď sám nebo svým zmocněncem, označeným v nákladním listu, zúčastniti řízení, zmíněného v hořejším odstavci, aby podal nutná vysvětlení a sdělení, aniž by proň z toho vzcházelo právo vzíti zboží v držbu nebo vykonati řízení, o něž jde. Předepsal-li odesilatel nepřípustný postup pro splnění předpisů celních, berních, finančních, policejních nebo jiných úřadů správních, učiní železnice, co uzná v zájmu oprávněného příkazce za nejvhodnější a zpraví odesilatele o opatřeních, jež učinila. § 2. Je-li ve stanici určení celní úřad a nákladní list předpisuje vyclení při příchodu, nebo není-li takového předpisu a zboží přijde do stanice určení nevyclené, má příjemce právo provésti celní řízení ve stanici určení. Užije-li toho práva, musí dříve vyplatiti nákladní list. Neprovedl-li řízení celní ani příjemce ani zmocněnec odesilatelův ve lhůtě, stanovené předpisy platnými ve stanici určení, může železnice postupovati, pokud nebyl nákladní list příjemcem vyplacen, jak řečeno v § 1. Článek 16. Dodání. § 1. Železnice je povinna vydati příjemci ve stanici určení, označené odesilatelem, nákladní list a zboží na potvrzení a po zaplacení pohledávek, vyplývajících z nákladního listu. Přijetí zboží a nákladního listu zavazuje příjemce, aby zaplatil železnici pohledávky vyplývající z nákladního listu. § 2. O dodání zboží, jakož i o případném závazku železnice dodati zboží příjemci do domu, buď v místě, kde je stanice určení, nebo v jiném místě, platí zákony a řády železnice dodací. § 3. Po příchodu zboží do stanice určení má příjemce právo žádati na železnici, aby mu odevzdala nákladní list a vydala zboží. Nepřišlo-li zboží ve lhůtě stanovené v článku 30, § 1, jest příjemce oprávněn, ať jedná ve svém vlastním zájmu nebo v cizím, po uplynutí této lhůty, uplatniti vlastním jménem proti železnici práva ze smlouvy přepravní, když byl dříve splnil závazky, jež mu tato smlouva ukládá. Článek 17. Placení přepravného. § 1. Dovozné a ostatní poplatky, které nevzal odesilatel na se podle nákladního listu, jsou považovány za poukázané na příjemce. Odesilatel může zaplatiti buď určitě stanovené poplatky nebo dovozné až ke kterékoli hranici nebo pohraniční stanici podle použitých tarifů; výjimečně mohou tarify nebo dohody mezi železnicemi připustiti zaplacení do určitých stanic, jež nejsou stanicemi pohraničními. Odesilatel musí označiti v nákladním listu, ve sloupci k tomu určeném, poplatky, které bere na se tímto způsobem: a) bere-li odesilatel na svůj vrub dovozné, jakož i všechny ostatní poplatky, které podle řádu a tarifu může zaúčtovati stanice odesílací, čítajíc v to, je-li třeba, i poplatky za opověď zájmu na dodání podle článku 35 níže uvedeného a poplatky za zálohy a dobírky, vyjádří to slovem „vyplaceno“; b) bere-li odesilatel na se jiné než shora pod písmenem a) uvedené poplatky, vyjádří to slovy „vyplaceno dovozné a ....... (přesné označení poplatku nebo poplatků, které chce zaplatiti)“. Záznam „vyplaceno clo“ značí, že odesilatel zaplatí clo a poplatky, které vybírají celní úřady, jakož i poplatky za vyclení, které vybírá železnice; c) bere-li odesilatel na se všechny poplatky, a to i ty, které vzniknou po přijetí zboží ku přepravě, vyjádří to slovy „vyplaceno se všemi poplatky“; d) vezme-li odesilatel na se jen jeden nebo jen několik poplatků, uvedených shora pod písmenem a), vyjádří to slovy „vyplaceno ... (přesné označení poplatku nebo poplatků, které chce zaplatiti)“; e) bere-li odesilatel na se dovozné až ke hranici nebo do pohraniční stanice nebo výjimečně až do označené jiné stanice než pohraniční, vyjádří to slovy „vyplaceno až ke hranici X“ nebo „vyplaceno až do X“. Je dovoleno zapsati do nákladního listu najednou více platebních záznamů, které se vzájemně doplňují, na příklad „vyplaceno dovozné a vyplaceno clo“, nebo „vyplaceno až ke hranici X a vyplaceno clo“. § 2. Železnice odesílací může žádati zaplacení přepravného předem u zásilek, které podle jejího úsudku rychle se kazí nebo které vzhledem ke své nepatrné hodnotě nebo své povaze jí dostatečně nezaručují přepravné. § 3. Bere-li odesilatel na se veškeré poplatky nebo jejich část a nemůže-li býti jejich výše přesně určena při podeji ku přepravě, může železnice žádati jako jistotu na stvrzenku zálohu jisté částky v přibližné výši poplatků. Přelistovací stanice zapíší postupně tyto poplatky do výplatního účtu, který provází zásilku až do místa určení a který se vrátí stanici odesílací do dvou měsíců po uplynutí dodací lhůty. Jakmile se vrátí výplatní účet, vykoná se vyúčtování a stvrzenka o záloze nahradí se účtem poplatků podle údajů výplatního účtu. Výplatní účet sepisuje se podle vzorce Přílohy IV. této Úmluvy. § 4. Stanice odesílací musí přesně označiti jak v duplikátu tak v nákladním listu poplatky, které jí byly zaplaceny. Článek 18. Nesprávné užití tarifu. § 1. Bylo-li tarifu užito nesprávně, nebo stala-li se chyba při výpočtu dovozného a různých poplatků, musí býti přeplacený nebo nedoplacený rozdíl nahrazen. § 2. Přeplatky, zjištěné železnicí, přesahují-li 0.50 fr. za nákladní list, musí býti oznámeny z úředního podnětu zúčastněnému a vyrovnány co nejdříve. § 3. Nedoplatky zaplatí železnici odesilatel, nebyl-li nákladní list vyplacen. Přijal-li příjemce nákladní list, jest odesilatel povinen zaplatiti nedoplatek jen pokud se týče poplatků, které vzal na se podle platebního záznamu, zapsaného jím do nákladního listu; zbytek jde na vrub příjemcův. § 4. Částky dlužné podle tohoto článku zúročí se 6%, přesahují-li deset franků při jednom nákladním listu. Tyto úroky počítají se ode dne reklamace, zmíněné v článku 40 nebo, nebylo-li reklamace, ode dne podání žaloby. Článek 19. Dobírky a zálohy. § 1. Odesilatel může zatížiti zásilku dobírkou až do výše její hodnoty. Suma dobírky musí býti vyjádřena ve měně státu odesílacího; tarify mohou stanoviti výjimky. § 2. Železnice není povinna vyplatiti dobírku odesilateli, dokud dobírka nebyla příjemcem zaplacena. Tato částka musí býti odesilateli přichystána do tří měsíců od zaplacení; při prodlení přísluší 6% úroky po uplynutí lhůty. § 3. Bylo-li zboží příjemci vydáno, aniž by dříve dobírka byla vybrána, je železnice povinna zaplatiti odesilateli částku škody až do výše dobírky, s výhradou svého nároku proti příjemci. § 4. Při zásilkách na dobírku vybírá se poplatek, stanovený tarify; tento poplatek jest zaplatiti i když byla dobírka zrušena nebo snížena změnou smlouvy přepravní (článek 21, § 1). § 5. Zálohy nejsou přípustny, leč podle ustanovení platných ve stanici odesílací. Článek 20. Povinnosti železnice určení. Železnice určení jest povinna vybrati všechny pohledávky vyplývající ze smlouvy přepravní, zejména dovozné, různé poplatky, poplatky celní, dobírky a jiné výdaje, váznoucí na zboží. Tyto poplatky vybírá jak na svůj účet, tak na účet předcházejících železnic a jiných zájemníků. KAPITOLA III. Změna smlouvy přepravní. Článek 21. Právo pozměniti smlouvu přepravní. § 1. Pouze odesilatel má právo pozměniti smlouvu přepravní, buď tím, že vezme zboží zpět ve stanici odesílací, nebo že je zadrží na cestě, neb oddálí jeho dodání, nebo dá je vydati v místě určení nebo v kterémkoli jiném místě, ležícím před místem určení nebo za ním, příjemci, uvedenému v nákladním listu, nebo jiné osobě, nebo posléze tím, že přikáže, aby zboží bylo vráceno do stanice odesílací. Železnice má na vůli kromě toho přijmouti na žádost odesilatelovu změny smlouvy směřující k uložení, zvýšení, snížení nebo zrušení dobírky nebo k vyplacení zásilek; tyto změny připouští železnice bez veškeré záruky, že budou vykonány. Jiné změny, než ty, které jsou shora vypočítány, nejsou v žádném případě připuštěny. Změny smlouvy přepravní nesmějí nikdy míti v zápětí rozdělení zásilky. § 2. Změny smlouvy, shora zmíněné, musí býti učiněny písemným prohlášením, podepsaným odesilatelem podle vzorce, jenž jest v Příloze V. této Úmluvy. Toto prohlášení musí býti opakováno na duplikátu nákladního listu, zároveň železnici předloženém, který železnice vrátí odesilateli. Vykoná-li železnice příkaz odesilatelův, aniž si vyžádala předložení duplikátu, ručí za škodu tím vzešlou příjemci, byl-li mu duplikát odesilatelem odevzdán. Žádá-li odesilatel zvýšení, snížení nebo zrušení dobírky, musí předložiti doklad, který mu byl původně vydán. Zvyšuje-li nebo snižuje-li se dobírka, vrátí se opravený doklad zúčastněnému, zruší-li se dobírka, odejme se mu. Změna smlouvy, přikázaná odesilatelem v jiné formě, než jak shora předepsáno, jest neúčinná a neplatná. § 3. Železnice vyhoví příkazům odesilatelovým na změny smlouvy, jestliže jí došly prostřednictvím stanice odesílací. Žádá-li toho odesilatel, budiž stanice určení nebo stanice, kde zásilka má býti zadržena, zpravena na jeho útraty telegramem, odeslaným ze stanice odesílací a potvrzeným písemným prohlášením. V tom případě nesmí stanice určení nebo stanice, kde byla zásilka zadržena, ani odevzdati nákladní list, ani vydati zboží příjemci, ani zásilku dále poslati, dokud nedostala písemné prohlášení. § 4. Právo měniti smlouvu přepravní zaniká, i když odesilatel má duplikát nákladního listu, jakmile nákladní list byl odevzdán příjemci nebo jakmile tento uplatní právo vyplývající ze smlouvy přepravní podle článku 16, § 3. Od toho okamžiku musí se železnice podříditi příkazům příjemcovým, jinak mu ručí za následky neprovedení podle podmínek stanovených v oddílu III. Článek 22. Provedení změn smlouvy přepravní. § 1. Železnice nesmí odmítnouti, oddáliti nebo změniti provedení příkazů, zmíněných v prvním odstavci § 1 článku 21, leč v případech, když: a) provedení není již možné v okamžiku, kdy příkazy dojdou železnice; b) provedením byla by rušena pravidelná služba provozní; c) provedení odporuje, jde-li o změnu stanice určení, zákonům a řádům platným ve státech na přepravě zúčastněných, zejména pokud se týče předpisů celních, berních, finančních nebo policejních a jiných úřadů správních; d) hodnota zboží nezaručuje pravděpodobně, jde-li o změnu stanice určení celé přepravné, jež bude váznouti na tomto zboží po příchodu na nové místo určení, leda že by toto přepravné bylo hned zaplaceno nebo zajištěno. V případech shora uvedených budiž odesilatel co možná nejdříve zpraven o překážkách, které brání provésti jeho příkazy. Nemůže-li železnice předvídati tyto překážky, nese odesilatel všechny důsledky vyplývající z toho, že počala prováděti jeho příkazy. § 2. Přikázal-li odesilatel, aby bylo zboží vydáno v některé stanici na cestě, vybere se dovozné až do této stanice podle tarifů, platných mezi stanicí odesílací a jmenovanou stanicí na cestě. Přikázal-li odesilatel, aby byla zásilka vrácena do stanice odesílací, počítá se dovozné: 1. až do stanice, kde byla zásilka zadržena, podle tarifů platných mezi stanicí odesílací a touto stanicí; 2. z této stanice až do stanice odesílací podle tarifů, platných pro tuto trať. Přikázal-li odesilatel další přepravu do jiné stanice, počítá se dovozné: 1. až do stanice, kde zásilka byla zadržena, podle tarifů platných mezi stanicí odesílací a touto stanicí; 2. z této stanice až do nové stanice určení podle tarifů, platných mezi těmito stanicemi. § 3. Železnice má nárok na náhradu výdajů, vzniklých provedením příkazů zmíněných v § 1 článku 21, nebyly-li tyto výdaje způsobeny jejím zaviněním. Článek 23. Přepravní překážky. § 1. Nelze-li s přepravou pro překážku započíti nebo byla-li přeprava přerušena, jest na železnici, aby rozhodla, je-li v zájmu odesilatelově vyžádati si jeho příkazů nebo je-li výhodnější přepraviti zboží z úředního podnětu po jiné cestě přepravní. Železnice jest oprávněna požadovati dovozné po této jiné cestě a užije příslušných lhůt i jsou-li delší než po původní cestě přepravní, pokud nelze přičísti vinu železnici. § 2. Není-li jiné cesty přepravní, vyžádá si železnice příkazů odesilatelových; železnice není však povinna tak učiniti, jde-li o dočasnou překážku, vzniklou z okolností, uvedených v článku 5. § 5. § 3. Odesilatel zpravený o přepravní překážce může smlouvu zrušiti, zaplatí-li železnici, v daném případě, buď dovozné za trať již projetou nebo výdaje vzniklé přípravou ku přepravě, jakož i všechny poplatky stanovené tarify, pokud nelze přičísti vinu železnici. § 4. Nemá-li odesilatel duplikát nákladního listu, nemohou příkazy, které dává v případech, uvedených v tomto článku, měniti ani označení příjemce ani místo určení. § 5. Vykonány nebudou: a) příkazy odesilatelovy, které nedojdou prostřednictvím stanice odesílací; b) příkazy, aby bylo vráceno zboží, jehož hodnota neuhradí pravděpodobně výdaje s tím spojené, leda by tyto poplatky byly hned zaplaceny nebo zajištěny. § 6. Nedá-li odesilatel, zpravený o překážce přepravní, v přiměřené lhůtě vykonatelné příkazy, bude postupováno podle ustanovení o překážkách při dodání, která platí na železnici, na které bylo zboží zadrženo. § 7. Pomine-li přepravní překážka dříve než dojdou příkazy odesilatelovy, odešle se zboží, kam jest určeno, aniž se vyčká těchto příkazů, o čemž jest odesilatele co možná nejrychleji zpraviti. Článek 24. Překážky při dodání. § 1. Vzniknou-li překážky při dodání zboží, musí stanice určení bez odkladu zpraviti o tom odesilatele prostřednictvím stanice odesílací a vyžádati si jeho příkazů. Bylo-li o to požádáno v nákladním listu, musí býti tato zpráva dána hned telegraficky. Výdaje za tuto zprávu váznou na zboží. Odmítne-li příjemce zboží, má odesilatel právo naložiti se zbožím, i když nemůže předložiti duplikát nákladního listu. Jestliže příjemce odmítnuv zboží dodatečně si pro ně přijde, bude mu vydáno, neobdržela-li zatím stanice určení opačné příkazy odesilatelovy. Zpráva o vydání zboží musí býti dána hned odesilateli doporučeným dopisem, jehož výdaje váznou na zboží. V žádném případě nesmí býti zboží vráceno odesilateli bez jeho výslovného souhlasu. § 2. Pokud není nic stanoveno v § 1 tohoto článku a s výhradou ustanovení článku 43, určují zákony a řády platné pro dodací železnici způsob, jak postupovati, je-li překážka při dodání. KAPITOLA IV. Zajištění práv železnice. Článek 25. Zástavní právo železnice. § 1. Železnice má na zboží právo zástavního věřitele pro veškeré pohledávky uvedené v článku 20. Toto právo trvá, pokud zboží jest v držení železnice neb osoby třetí, která je drží za ni. § 2. Účinky práva zástavního řídí se zákony a řády státu, v němž se dodání vykoná. ODDÍL III. Ručení železnic. Žaloby. KAPITOLA PRVNÍ. Ručení. Článek 26. Společné ručení železnic. § 1. Železnice, která přijala ku přepravě zboží s nákladním listem, ručí za provedení přepravy na celé cestě až do dodání. § 2. Každá následující železnice vstupuje již tím, že převzala zboží s původním nákladním listem, ve smlouvu přepravní podle podmínek této listiny a přejímá závazky z toho vznikající, bez újmy ustanovení článku 42, § 3, která se týkají železnice určení. § 3. Ručení železnice podle této Úmluvy zaniká ve stanici určení, označené v nákladním listu, i když odesilatel označil jiné místo určení. Přeprava odtud dále řídí se zákony a řády vnitřními. Článek 27. Rozsah ručení. § 1. Železnice ručí za podmínek, stanovených v této kapitole, za škodu vzniklou buď úplnou nebo částečnou ztrátou jakož i poškozením zboží, která vznikne od přijetí zboží ku přepravě až do jeho dodání neb opožděným dodáním. § 2. Je zbavena tohoto ručení při úplné nebo částečné ztrátě nebo poškození, dokáže-li, že škoda byla způsobena zaviněním oprávněného příkazce, jeho příkazem, který nevyplývá ze zavinění železnice, vlastní vadností zboží (vnitřní zkázou, ubýváním, obyčejným prosakováním atd.) nebo vyšší mocí. § 3. Je zbavena ručení za škodu vzniklou opožděným dodáním, dokáže-li, že zpoždění bylo způsobeno okolnostmi, kterých železnice nemohla odvrátiti a které zdolati nebylo v její moci. Článek 28. Omezené ručení při škodách, které mohou vzniknouti z určitých příčin. § 1. Železnice neručí za škody, které vzniknou z jedné nebo několika těchto příčin: a) z nebezpečí souvisícího s přepravou v otevřených vozech, u zboží tak přepravovaného buď podle předpisů tarifních nebo podle úmluv, sjednaných s odesilatelem a poznamenaných v nákladním listu; b) z nebezpečí vznikajícího buď tím, že obal chybí nebo že je vadný, u zboží, které je svou povahou vydáno ztrátám na váze nebo poškozením, není-li zabaleno; c) z nebezpečí souvisícího s nakládáním nebo vykládáním nebo vznikající z vadného naložení, jde-li o zboží nakládané odesilatelem nebo vykládané příjemcem buď podle tarifů neb úmluv sjednaných s odesilatelem a poznamenaných v nákladním listu nebo podle úmluv sjednaných s příjemcem; d) ze zvláštního nebezpečí buď úplné nebo částečné ztráty nebo poškození zejména zlomením, rzí, vnitřní přirozenou zkázou, kromobyčejným prosakováním, vysýcháním, roztroušením, jemuž je určité zboží vydáno z příčin vlastních jeho povaze; e) z nebezpečí vznikajícího buď tím, že předměty z přepravy vyloučené byly nicméně podány ku přepravě s pojmenováním nesprávným, nepřesným nebo neúplným, nebo že byly předměty jen podmínečně připuštěné ku přepravě podány s pojmenováním nesprávným, nepřesným nebo neúplným, nebo že neučinil odesilatel předepsaných bezpečnostních opatření; f) ze zvláštního nebezpečí, spojeného s přepravou pro živá zvířata; g) z nebezpečí, jemuž má býti čeleno doprovodem živých zvířat nebo zboží, jestliže buď podle této Úmluvy nebo podle tarifů nebo podle úmluv, sjednaných s odesilatelem a poznamenaných v nákladním listu, přeprava těchto zvířat nebo tohoto zboží má býti vykonána s doprovodem. § 2. Mohla-li podle okolností případu vzniknouti škoda z jedné nebo několika těchto příčin, platí domněnka, že z nich vznikla, nedokáže-li oprávněný příkazce opak. Článek 29. Výše náhrady za úplnou nebo částečnou ztrátu zboží. Musí-li železnice podle ustanovení této Úmluvy dáti náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu zboží, vypočítá ji: podle bursovní ceny, není-li této, podle tržní ceny, není-li ani prvé ani druhé, podle obecné hodnoty zboží téhož druhu a jakosti v místě a době, kde zboží bylo přijato ku přepravě. Náhrada nemůže však převyšovati 50 franků za každý chybějící kilogram hrubé váhy, s výhradou omezení stanovených v článku 34. Kromě toho se nahradí přepravné, clo a jiné výdaje zaplacené za ztracené zboží, bez náhrady další škody, kromě výjimek, o nichž je řeč v článcích 35. a 36. Nejsou-li částky, které tvoří základnu pro výpočet náhrady, vyjádřeny ve měně státu, ve kterém placení jest požadováno, přepočítají se podle kursu dne a místa placení. Článek 30. Domněnka o ztrátě zboží. Jeho nalezení. § 1. Oprávněný příkazce může bez dalších důkazů považovati zboží za ztracené, nebylo-li dodáno příjemci nebo pro něho přichystáno ve třiceti dnech po uplynutí lhůt počítaných podle článku 11. K těmto třiceti dnům jest přidati tolikrát po deseti dnech, nejvíce však třicet dnů, kolika státy zásilka prošla kromě státu odesílacího a určení. § 2. Oprávněný příkazce může, přijímaje náhradu za ztracené zboží, vyhraditi si ve stvrzence, že žádá, aby byl ihned zpraven, bude-li zboží nalezeno do čtyř měsíců po vyplacení náhrady. O této žádosti bude mu vydáno písemné osvědčení. § 3. Po obdržení této zprávy může oprávněný příkazce ve lhůtě třicetidenní žádati, aby mu bylo zboží vydáno zdarma podle vlastní volby ve stanici odesílací nebo ve stanici určení, označené v nákladním listu, vrátí-li náhradu, kterou obdržel, s výhradou všech nároků na náhradu pro opoždění, stanovenou podle článku 33 a případně článku 35, § 3, níže uvedených § 4. Není-li ve stvrzence výhrady zmíněné shora v § 2, nebo nebyly-li ve lhůtě třicetidenní dány příkazy podle § 3, nebo bylo-li zboží nalezeno teprve po čtyřech měsících po zaplacení náhrady, naloží železnice se zbožím podle zákonů a řádů svého státu. Článek 31. Omezené ručení při ztrátě na váze. § 1. U zboží, které svou zvláštní povahou zpravidla již pouhou přepravou utrpí ztrátu na váze, ručí železnice za ztrátu na váze pouze tehdy, převyšuje-li mez takto stanovenou: a) 2% váhy u zboží tekutého nebo podaného ve vlhkém stavu, jakož i nehledě k délce přepravy u tohoto zboží: sladké dřevo,chmel,barvířské dřevo strouhané nebo mleté,ovčí vlna,rohy a paznehty,čerstvá zelenina,žíně,čerstvý tmel,surové kůže,kosti celé nebo mleté,odpadky koží,zpracované kůže (usně),kůry,sušené ryby,čerstvé tabákové listy,kořeny,kožešiny,mýdla a hutné oleje,čerstvé plodiny, plodiny sušené nebo pečené,sůl,tuky,štětiny,řezaný tabák,zvířecí šlachy; b) 1% u všeho ostatního suchého zboží, které rovněž podléhá ztrátě na váze za přepravy. § 2. Omezené ručení, stanovené v § 1 tohoto článku, nelze uplatniti, je-li dokázáno podle okolností případu, že ztráta má jiné příčiny než ony, které ospravedlňují stanovenou mez. § 3. Je-li přepravováno více kusů jediným nákladním listem, počítá se přípustná mez ztráty na váze u každého kusu, je-li jeho váha při podeji odděleně označena v nákladním listu nebo může-li býti zjištěna jiným způsobem. § 4. Při úplné ztrátě zboží nesráží se při výpočtu náhrady nic za ztrátu na váze, vzniklou za přepravy. § 5. Předpisy tohoto článku neruší nikterak předpisů článku 28. Článek 32. Výše náhrady za poškození zboží. Za poškození musí železnice kromě výjimky, uvedené v článku 34, zaplatiti částku, o niž bylo zboží znehodnoceno, bez náhrady další škody kromě výjimek, o nichž je řeč v článcích 35 a 36. Náhrada nemůže však převyšovati: a) je-li celá zásilka poškozením znehodnocena, částku, která by byla bývala vyplacena za úplnou ztrátu; b) je-li pouze část zásilky poškozením znehodnocena, částku, která by byla bývala vyplacena za ztrátu znehodnocené části. Článek 33. Výše náhrady za opožděné dodání. § 1. Byla-li překročena lhůta dodací a nedokáže-li oprávněný příkazce, že z opoždění vznikla škoda, jest železnice povinna zaplatiti: 1/10 dovozného při opoždění nepřesahujícím 1/10 lhůty dodací; 2/10 dovozného při opoždění větším než 1/10 a nepřesahujícím 2/10 lhůty dodací; 3/10 dovozného při opoždění větším než 2/10 a nepřesahujícím 3/10 lhůty dodací; 4/10 dovozného při opoždění větším než 3/10 a nepřesahujícím 4/10 lhůty dodací; 5/10 dovozného při opoždění větším než 4/10 lhůty dodací. § 2. Byl-li podán důkaz, že z opoždění vznikla škoda, budiž zaplacena za tuto škodu náhrada, která nemůže převyšovati dovozné. § 3. Náhrady poskytované podle paragrafů 1 a 2 tohoto článku, nemohou býti požadovány vedle těch, které by příslušely za úplnou ztrátu zboží. Při částečné ztrátě buďtež zaplaceny v daném případě za část zásilky, která nebyla ztracena. Při poškození poskytují se v daném případě vedle náhrady, stanovené v článku 32. Článek 34. Omezení náhrady podle určitých tarifů. Poskytuje-li železnice veřejnosti zvláštních podmínek přepravních (tarify speciální nebo výjimečné), které značí slevu z celkového dovozného, počítaného podle obyčejných podmínek (tarifů všeobecných), může omeziti náhradu, příslušející oprávněnému příkazci při poškození, ztrátě neb opoždění, na určitou nejvyšší částku. Jestliže takto stanovená nejvyšší částka vyplývá z tarifu, kterého bylo použito pouze na části přepravní cesty, lze se jí dovolávati jen tehdy, když příhoda, odůvodňující náhradu, udála se na této části přepravní cesty. Článek 35. Opověď zájmu na dodání. § 1. U každé zásilky může býti opověděn zájem na dodání a poznamenán v nákladním listu, jak jest řečeno v článku 6, § 6 písmeno k). Částka opověděného zájmu musí býti vyjádřena buď ve měně státu odesílacího, nebo ve zlatých francích, nebo v jiné měně tarify stanovené. § 2. Z opověděné částky vybírá se poplatek 1/4‰ za každých započatých 10 kilometrů. Tarify mohou tyto poplatky snížiti a stanoviti jejich nejmenší částku. § 3. Byl-li opověděn zájem na dodání, může býti žádáno při opoždění: a) nebylo-li dokázáno, že vznikla z toho opoždění škoda a v mezích opověděného zájmu: 2/10 dovozného při opoždění nepřesahujícím 1/10 lhůty dodací; 4/10 dovozného při opoždění větším než 1/10 a nepřesahujícím 2/10 lhůty dodací; 6/10 dovozného při opoždění větším než 2/10 a nepřesahujícím 3/10 lhůty dodací; 8/10 dovozného při opoždění větším než 3/10 a nepřesahujícím 4/10 lhůty dodací; celé dovozné při opoždění větším než 4/10 lhůty dodací; b) je-li podán důkaz, že vznikla z opoždění škoda: náhradu až do výše opověděného zájmu. Je-li částka opověděného zájmu menší než náhrady stanovené v článku 33, mohou býti tyto žádány místo náhrad, určených písmeny a) a b). § 4. Je-li podán důkaz, že škoda vznikla úplnou nebo částečnou ztrátou nebo poškozením zboží, u něhož byl opověděn zájem na dodání, může býti přiznána kromě náhrad, stanovených v článcích 29 a 32, nebo v daném případě v článku 34, další náhrada plné škody až do výše opověděné částky. Článek 36. Výše náhrady při zlém úmyslu nebo hrubé nedbalosti železnice. Ve všech případech, kdy železnice zavinila úplnou nebo částečnou ztrátu, poškození neb opoždění zboží zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí, budiž oprávněnému příkazci plně nahrazena dokázaná škoda až do dvojnásobné výše nejvyšších částek, stanovených v daném případě v článcích 29, 32, 33, 34 a 35. Článek 37. Zúrokování náhrady. Oprávněný příkazce může požadovati 6% úroky z přiznané náhrady, převyšuje-li tato náhrada při jednom nákladním listu deset franků. Tyto úroky počítají se ode dne reklamace, zmíněné v článku 40 nebo, nebylo-li reklamace, ode dne podání žaloby. Článek 38. Vrácení náhrady. Náhrada přijatá neprávem musí býti vrácena. Při podvodu má železnice kromě toho nárok na zaplacení částky, rovnající se částce neprávem vyplacené, nehledě k trestním následkům. Článek 39. Ručení železnice za její zaměstnance. Železnice ručí za zaměstnance ve své službě a za jiné osoby, kterých užije k vykonání přepravy, kterou na se vzala. Jestliže však na žádost zájemce železniční zaměstnanci sepisují nákladní listy, pořizují překlady nebo činí jiné úkony, které nepříslušejí železnici, jest za to míti, že jednají na vrub osoby, které tyto služby prokazují. KAPITOLA II. Reklamace. Žaloby, řízení a promlčení ve sporech, vznikajících ze smlouvy přepravní. Článek 40. Reklamace. § 1. Reklamace ze smlouvy přepravní musí býti podány písemně u železnice označené v článku 42. § 2. Právo reklamovati mají osoby, které jsou podle článku 41 oprávněny žalovati železnici. § 3. Podá-li reklamaci odesilatel, musí předložiti duplikát nákladního listu. Podá-li reklamaci příjemce, musí předložiti nákladní list, byl-li mu vydán. § 4. Nákladní list, duplikát a jiné doklady, oprávněným příkazcem snad k reklamaci připojené, musí býti předloženy buď v prvopisech nebo v opisech, na žádost železnice řádně ověřených. Při vyřizování reklamace může železnice požadovati předložení nákladního listu, duplikátu nebo dobírkového listu v prvopisu, aby v nich zaznamenala vyřízení. Článek 41. Osoby, které mohou podati žalobu na železnici. § 1. Žaloba na vrácení částky zaplacené podle smlouvy přepravní přísluší pouze tomu, kdo částku zaplatil. § 2. Žaloba z dobírek podle článku 19 přísluší pouze odesilateli. § 3. Ostatní žaloby na železnici, které vznikají ze smlouvy přepravní, příslušejí: odesilateli, pokud má právo měniti smlouvu přepravní, jak řečeno v článku 21; příjemci od okamžiku, kdy buď dostal nákladní list neb uplatnil práva, která mu příslušejí podle článku 16, § 3. Při podání těchto žalob musí odesilatel předložiti duplikát nákladního listu. Schází-li, může žalovati železnici pouze tehdy, zmocní-li ho k tomu příjemce, nebo podá-li důkaz, že příjemce zboží odmítl. Článek 42. Železnice, na které mohou býti žaloby podány. Příslušnost. § 1. Žaloba na vrácení částky, zaplacené podle přepravní smlouvy, může býti podána pouze na železnici, která ji vybrala. § 2. Žaloba z dobírek podle článku 19 může býti podána jen na železnici odesílací. § 3. Ostatní žaloby, vznikající ze smlouvy přepravní, mohou býti podány jen na železnici odesílací, železnici určení nebo na tu železnici, na níž se udála příhoda, opravňující k žalobě. Nedostala-li železnice určení zboží, může býti nicméně žalována. Žalobce má právo volby mezi jmenovanými železnicemi; jakmile je žaloba podána, právo volby zaniká. § 4. Žaloba může býti podána jen u příslušného soudu státu žalované železnice, není-li jinak stanoveno úmluvami mezistátními nebo koncesemi. Má-li některý podnik v provozu samostatné železniční sítě v různých státech, je každá z těchto sítí považována za zvláštní železnici podle tohoto paragrafu. § 5. Žaloba může býti podána na jinou železnici než které jsou označeny v §§ 1, 2 a 3, když je podána jako žaloba navzájem nebo jako námitky ve sporu, na který se vztahuje žaloba železnice z téže přepravní smlouvy. § 6. Ustanovení tohoto článku neplatí pro vzájemný postih železnic, který jest upraven v kapitole III tohoto oddílu. Článek 43. Zjištění částečné ztráty nebo poškození zboží. § 1. Objeví-li železnice částečnou ztrátu nebo poškození, nebo domnívá-li se toho, nebo tvrdí-li tak oprávněný příkazce, jest železnice povinna bez průtahu, a pokud je to možné, v přítomnosti oprávněného příkazce zjistiti zápisem stav a váhu zboží, a pokud je to možné, výši škody, její příčinu a dobu, kdy vznikla. Opis tohoto zápisu budiž dán oprávněnému příkazci, žádá-li o to. § 2. Neuzná-li oprávněný příkazce zjištění v zápisu, může žádati za soudní zjištění stavu a váhy zboží, jakož i příčin a výše škody podle zákonů a řádů státu, kde bylo zboží dodáno. Článek 44. Zánik nároků ze smlouvy přepravní proti železnici. § 1. Odběrem zboží zanikají všechny nároky proti železnici, vzniklé ze smlouvy přepravní. § 2. Nároky však nezaniknou: 1. dokáže-li oprávněný příkazce, že škoda byla způsobena zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí železnice; 2. jde-li o nároky z opoždění, byly-li uplatněny u jedné ze železnic, označených v článku 42, § 3, ve lhůtě nepřesahující čtrnáct dnů, nečítajíc v to den odběru; 3. jde-li o nároky z částečné ztráty nebo z poškození: a) byla-li zjištěna ztráta nebo poškození před odběrem zboží oprávněným příkazcem podle článku 43; b) bylo-li zjištění, jež se mělo státi podle článku 43, opominuto pouze vinou železnice; 4. jde-li o nároky ze škod zevně neznatelných, které byly zjištěny po odběru, za těchto podmínek: a) když železnice nenabídla oprávněnému příkazci přezkoumání zboží ve stanici určení; b) když byla žádost za zjištění podle článku 43 podána hned po objevení škody a nejpozději v sedmi dnech po odběru zboží; c) když oprávněný příkazce dokáže, že škoda vznikla v době mezi přijetím zboží ku přepravě a jeho dodáním; 5. jde-li o nároky na vrácení zaplacených částek nebo dobírky podle článku 19. § 3. Oprávněný příkazce může odpírati odběr zboží, i když byl přijal nákladní list a zaplatil přepravné, dokud nebude vyhověno jeho žádosti, aby byla zjištěna škoda jím tvrzená. Výhrady, které by příjemce učinil, ač zboží odebral, nemají účinku, neuzná-li je železnice. § 4. Chybí-li při dodání některé z kusů uvedených v nákladním listu, může oprávněný příkazce zaznamenati ve stvrzence podle § 1 článku 16, že mu nebyly tyto přesně označené kusy dodány. Článek 45. Promlčení nároků ze smlouvy přepravní. § 1. Nároky ze smlouvy přepravní se promlčují v jednom roce, nebyla-li dlužná částka již na jisto postavena uznáním, smírem nebo soudním rozsudkem. Promlčení však nastane až ve třech letech, jde-li: a) o nároky odesilatelovy na vyplacení dobírky, vybrané železnicí od příjemce; b) o nároky ze škody, způsobené zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí; c) o nároky podle článku 38 při podvodu. § 2. Promlčení se počíná: a) při nárocích na náhradu za částečnou ztrátu, poškození neb opožděné dodání: dnem dodání; b) při nárocích na náhradu za úplnou ztrátu: dnem uplynutí lhůty dodací; c) při nárocích na doplacení nebo vrácení dovozného, vedlejších poplatků nebo přirážek, nebo při nárocích na opravu přepravného, bylo-li tarifu užito nesprávně nebo stala-li se chyba při výpočtu: dnem zaplacení dovozného, vedlejších poplatků nebo přirážky nebo, nebylo-li placeno, dnem podeje zboží ku přepravě; d) při nárocích týkajících se dobírek podle článku 19: 90. dnem po uplynutí lhůty dodací; e) při nárocích na zaplacení doplatku ke clu, požadovaného celním úřadem: dnem uplatnění nároku celním úřadem. Den označený jako počátek promlčení nepočítá se nikdy do lhůty. § 3. Promlčení se staví písemnou reklamací, podanou u železnice podle článku 40. Promlčení pokračuje dnem, kdy železnice zamítla reklamaci písemně a vrátila doklady, které k ní byly připojeny. Důkaz o přijetí reklamace neb odpovědi a o vrácení dokladů přísluší straně, která se toho dovolává. Další reklamace nestaví promlčení. § 4. S výhradou předcházejících ustanovení řídí se stavení a přetržení promlčení zákony a řády státu, ve kterém byly nároky vzneseny. Článek 46. Nepřípustnost uplatňování nároků zaniklých nebo promlčených. Nároky zaniklé nebo promlčené podle ustanovení článků 44 a 45 nemohou býti uplatňovány ani žalobou navzájem ani námitkami. KAPITOLA III. Pravidla pro vyúčtování. Vzájemný postih železnic. Článek 47. Pravidla pro vyúčtování mezi železnicemi. § 1. Každá železnice, která buď při odeslání nebo při příchodu zásilky vybrala přepravné nebo jiné pohledávky, vyplývající ze smlouvy přepravní, jest povinna zaplatiti zúčastněným železnicím podíl, který jim z těchto poplatků a pohledávek připadá. § 2. Odevzdání zboží jednou železnicí železnici následující opravňuje první železnici, aby připsala hned druhé železnici na vrub částku poplatků a pohledávek, které váznou na zboží podle nákladního listu v době odevzdání s výhradou konečného vyúčtování podle § 1 tohoto článku. § 3. S výhradou svých práv proti odesilateli ručí železnice odesílací za přepravné a ostatní poplatky, kterých nevybrala, ač odesilatel je vzal na se podle nákladního listu. § 4. Dodá-li železnice určení zboží, aniž by při dodání vybrala poplatky a pohledávky, jimiž bylo zatíženo, ručí za zaplacení těchto poplatků a pohledávek s výhradou svých práv proti příjemci. Článek 48. Postih při náhradě za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození. § 1. Železnice, která zaplatila náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození podle ustanovení této Úmluvy, má právo postihu proti železnicím, které se zúčastnily přepravy, podle těchto ustanovení: a) železnice, která škodu způsobila, ručí sama; b) byla-li škoda způsobena několika železnicemi, ručí každá z nich za škodu, kterou způsobila. Není-li v daném případě rozlišení možné, rozdělí se náhrada mezi ně podle zásad uvedených pod písmenem c); c) nemůže-li býti dokázáno, že byla škoda způsobena jednou nebo několika železnicemi, rozdělí se příslušná náhrada mezi všechny železnice zúčastněné na přepravě s výjimkou těch, které dokáží, že se škoda nestala na jejich tratích. Rozdělení se provede v poměru k počtu kilometrických vzdáleností podle použitých tarifů. § 2. Je-li některá železnice neschopna platiti, rozdělí se podíl na ni připadající a jí nezaplacený mezi všechny ostatní železnice, které byly zúčastněny na přepravě, v poměru k počtu kilometrických vzdáleností podle použitých tarifů. Článek 49. Postih při náhradě za opožděné dodání. § 1. Předpisy uvedené v článku 48 platí též při náhradě placené za opoždění. Bylo-li opoždění způsobeno závadami, které byly zjištěny na několika železnicích, rozdělí se náhrada mezi tyto železnice v poměru ke zpoždění na jejich tratích. § 2. Lhůty dodací, stanovené článkem 11. této Úmluvy, rozdělí se mezi jednotlivé železnice, zúčastněné na přepravě, takto: 1. mezi dvě železnice sousední: a) lhůta výpravní se rozdělí stejným dílem; b) lhůta přepravní se rozdělí v poměru k počtu kilometrických vzdáleností podle použitých tarifů mezi obě železnice; 2. mezi tři nebo více železnic: a) především se přidělí ze lhůty výpravní první a poslední železnici dvanáct hodin při nákladním zboží a šest hodin při rychlém zboží; b) zbytek výpravní lhůty a třetina lhůty přepravní se rozdělí stejnými díly mezi všechny zúčastněné železnice; c) další dvě třetiny lhůty přepravní rozdělí se mezi všechny železnice v poměru k počtu kilometrických vzdáleností podle použitých tarifů. § 3. Přirážky ke lhůtám, na které má některá železnice právo, přidělí se této železnici. § 4. Čas mezi okamžikem, kdy bylo zboží první železnici odevzdáno a dobou, kdy se lhůta počíná, jde výhradně k dobru této železnice. § 5. Výše uvedené rozdělení platí jen v případě, kdy celková dodací lhůta nebyla zachována. Článek 50. Řízení při postihu. § 1. Železnice, proti které je veden některý z postihů, o nichž je řeč ve shora zmíněných článcích 48 a 49, nemá naprosto práva vzíti v odpor řádně odůvodněné zaplacení, učiněné správou, která vede postih, byla-li náhrada stanovena soudně a byl-li jí spor řádně oznámen a dána zároveň příležitost do sporu vstoupiti. Soudce, který vede hlavní spor, určí podle okolnosti případu lhůty stanovené pro oznámení sporu a pro vstoupení do něho. § 2. Železnice, která chce vésti postih, musí svůj požadavek vznésti v jediné žalobě proti všem zúčastněným železnicím, s nimiž nebylo dosaženo narovnání, jinak ztratí právo postihu proti těm, které nežalovala. § 3. Soudce je povinen rozhodnouti v jediném rozsudku o všech postizích, které naň byly vzneseny. § 4. Žalované železnice nemohou vésti dodatečný postih. § 5. Není dovoleno předem spojiti postih se žalobou na náhradu. Článek 51. Příslušnost v řízení postihovém. § 1. Soudce v sídle železnice, proti které se vede postih, jest výhradně příslušným pro všechny postihové nároky. § 2. Má-li býti žaloba podána proti několika železnicím, má žalující železnice právo voliti mezi soudci, příslušnými podle předcházejícího paragrafu, toho, u kterého podá žalobu. Článek 52. Zvláštní ujednání o postizích. Železnicím je vyhrazeno sjednati zvláštní ujednání buď předem pro různé postihy, které by mohly mezi sebou míti, nebo pro zvláštní případ. ODDÍL IV. Různá ustanovení. Článek 53. Platnost práva tuzemského. Pokud není v této Úmluvě žádných ustanovení, platí v každém státě pro přepravu předpisy tuzemských zákonů a řádů. Článek 54. Všeobecná pravidla o řízení. Řízení ve všech sporech, vznikajících z přeprav, pro které platí tato Úmluva, má pokračovati podle příslušného soudce, s výhradou opačných ustanovení v této Úmluvě. Článek 55. Vykonání rozsudků. Zabavení a jistoty. § 1. Jakmile rozsudky, podle ustanovení této Úmluvy vynesené příslušným soudcem po provedeném řízení s oběma stranami nebo pro zmeškání, staly se vykonatelnými podle zákonů, kterých bylo použito tímto soudcem, stávají se vykonavatelnými v každém z ostatních států smluvních ihned po splnění předpisů předepsaných v tom státě. Přezkoumání podstaty sporu není přípustné. Toto ustanovení neplatí pro rozsudky, které jsou vykonatelné pouze prozatímně, ani pro odsuzující výroky, jimiž byla vyslovena povinnost žalobcova k náhradě škody, kromě útrat sporu, byla-li jeho žaloba zamítnuta. § 2. Pohledávky vzniklé z mezinárodní přepravy ve prospěch jedné železnice proti železnici, která není v témže státě jako první železnice, mohou býti zabaveny jen podle rozsudku vyneseného soudem státu, ve kterém jest železnice věřitelka. § 3. Železniční vozidla, jakož i movité předměty všeho druhu železnici náležející a v těchto vozidlech obsažené, mohou býti zabaveny na jiném území než na území státu, ve kterém jest železnice, která jest jejich vlastnicí, jen podle rozsudku vyneseného soudem onoho státu. § 4. Při soudních žalobách, které se zakládají na mezinárodní přepravní smlouvě, nemůže býti požadováno poskytnutí jistoty, aby bylo zabezpečeno zaplacení soudních útrat. Článek 56. Měna. Přepočítací nebo přijímací kurs cizích měn. § 1. Jsou-li v této Úmluvě nebo v jejich Přílohách vyjádřeny částky ve francích, jest je považovati za zlaté franky v hodnotě 15.18 zlatého dolaru Spojených států amerických. § 2. Železnice je povinna uveřejňovati ve vývěscích na pokladnách nebo jiným vhodným způsobem kursy, podle nichž přepočítává dovozné, dobírky, vedlejší poplatky a jiné poplatky, vyjádřené v jednotkách cizí měny, jsou-li placeny ve měně tuzemské (přepočítací kurs). § 3. Železnice, která přijímá placení v cizí měně, je též povinna uveřejňovati kursy, podle nichž je přijímá (kurs přijímací). Článek 57. Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravy. § 1. Aby bylo usnadněno a zajištěno provádění této Úmluvy, je zřízen Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravy, jehož úkolem jest: a) přijímati oznámení každého smluvního státu a každé zúčastněné železnice a oznamovati je ostatním státům a železnicím; b) sbírati, pořádati a uveřejňovati zprávy všeho druhu důležité pro mezinárodní přepravy; c) na žádost stran projevovati dobrá zdání o sporech, které by mohly vzniknouti mezi železnicemi; d) usnadňovati finanční vztahy mezi železnicemi, vzešlé z provádění mezinárodních přeprav, jakož i dobývání pohledávek nezaplacených a zajišťovati tímto způsobem bezpečnost vzájemných vztahů mezi železnicemi; e) připravovati ku projednání žádosti o změnu této Úmluvy a navrhovati v daném případě svolání konferencí, o nichž je řeč v článku 60. § 2. Zvláštní řád, jímž jest Příloha VI této Úmluvy, určuje sídlo, složení a organisaci tohoto úřadu, jakož i to, čeho potřebuje pro svou činnost. Tento řád a jeho změny smluvené dohodou mezi všemi smluvními státy mají stejnou platnost a trvání jako Úmluva. Článek 58. Seznam tratí, pro které platí Úmluva. § 1. Úkolem Ústředního úřadu, o němž je řeč v článku 57, jest sestaviti a přesně vésti seznam tratí, pro které platí tato Úmluva. K tomu účelu dostává oznámení smluvních států o zápisu do tohoto seznamu neb o výmazu tratí, některé železnice nebo některého z podniků, zmíněných v článku 2. § 2. Účast nové trati na mezinárodní přepravě počíná teprve za měsíc ode dne, kdy Ústřední úřad oznámil ostatním státům její zápis. § 3. Výmaz některé trati vykoná Ústřední úřad ihned, jakmile mu oznámí smluvní stát, na jehož žádost tato trať byla zapsána do seznamu, že tato trať nemůže nadále dostáti závazkům Úmluvou uloženým. § 4. Již přijetí oznámení Ústředního úřadu opravňuje každou železnici přerušiti hned s tratí, která byla vyškrtnuta, veškerý mezinárodní přepravní styk, pokud nejde o zásilky na cestě, v jejichž přepravě musí býti pokračováno až do stanice určení. Článek 59. Připuštění nových států. § 1. Chce-li stát, který nepodepsal tuto Úmluvu, k ní přistoupiti, pošle svou žádost vládě švýcarské, která ji oznámí všem zúčastněným státům se zprávou Ústředního úřadu o stavu železnic žádajícího státu se stanoviska mezinárodní přepravy. § 2. Neoznámí-li ve lhůtě šesti měsíců, počínaje od rozeslání této zprávy, nejméně dva státy švýcarské vládě své námitky, jest žádost pravoplatně přijata, o čemž vláda švýcarská zpraví stát, který žádost podal, i všechny státy zúčastněné. V případě opačném oznámí vláda švýcarská všem státům a státu žádost podávajícímu, že zkoumání žádosti se odročuje. § 3. Připuštění stává se účinným měsíc ode dne oznámení rozeslaného vládou švýcarskou. Článek 60. Revise úmluvy. § 1. K revisi Úmluvy sejdou se zástupcové smluvních států svolaní vládou švýcarskou, nejpozději pět let po té, kdy vešly v platnost změny, přijaté poslední konferencí. Konference svolá se dříve, požádá-li o to nejméně třetina smluvních států. § 2. Ku přesnému vedení Přílohy I je zřízena komise znalců, jejíž organisace a činnost jsou upraveny řádem, jenž jest v Příloze VII této Úmluvy. Usnesení této komise jsou hned oznamována vládám zúčastněných států prostřednictvím Ústředního úřadu. Jsou považována za přijata, nevznesou-li ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení proti nim námitky nejméně dvě vlády. Vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce po měsíci, ve kterém Ústřední úřad oznámil jich přijetí vládám zúčastněných států. Ústřední úřad označí ten den při oznámení těchto usnesení. Článek 61. Doplňující ustanovení. § 1. Doplňující ustanovení, která by některé smluvní státy nebo zúčastněné železnice pokládaly za vhodné uveřejniti ku provádění Úmluvy, buďtež oznámeny Ústřednímu úřadu. § 2. Úmluvy o přijetí těchto ustanovení mohou vejíti v platnost na železnicích, které k nim přistoupily, způsobem stanoveným zákony a řády každého státu, nesmí však odporovati Mezinárodní úmluvě. Jejich uvedení v platnost budiž oznámeno Ústřednímu úřadu. Článek 62. Doba platnosti závazku vyplývajícího z přistoupení k Úmluvě. § 1. Doba platnosti této Úmluvy je neomezena. Každý zúčastněný stát může ji však vypověděti za těchto podmínek: První závazek platí až do 31. prosince pátého roku po vstoupení této Úmluvy v platnost. Každý stát, který by ji chtěl vypověděti po uplynutí této doby, musí oznámiti svůj úmysl nejméně jeden rok před tím švýcarské vládě, která o tom zpraví všechny zúčastněné státy. Nebylo-li oznámení učiněno v naznačené lhůtě, závazek se pravoplatně prodlužuje na další tři leta a tak dále od tří do tří let, nebyla-li dána výpověď nejméně jeden rok před 31. prosincem posledního roku jednoho z těchto tříletí. § 2. Nové státy, připuštěné k účasti na Úmluvě během pětiletí nebo během jednoho z tříletí, jsou zavázány až do konce tohoto období, pak až do konce každého následujícího období, dokud nevypovědí svůj závazek nejméně jeden rok před uplynutím jednoho z nich. Článek 63. Texty Úmluvy a jejich vzájemná platnost. Tato Úmluva byla podle diplomatických zvyklostí sjednána a podepsána v jazyku francouzském. Textu francouzskému jest připojen text v jazyku německém a text v jazyku italském, které mají platnost oficiálních překladů. Při rozporu rozhoduje text francouzský. Tomu na svědomí podepsali tuto Úmluvu plnomocníci shora jmenovaní a zástupce vládní komise Saarského území. Dáno v Bernu dvacátéhotřetího října roku tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu švýcarské spolkové vlády, a jehož autentický výtisk bude dodán každé z podepsavších Mocností. Za Německo: EDUARD HOFFMANN. Za Rakousko: Dr. LEO di PAULI. Za Belgii: FERNAND PELTZER. Za Bulharsko: D. MIKOFF. Za Dánsko: A. OLDENBURG. Za svobodné město Gdansko: J. MODZELEWSKI. Za Španělsko: EMILIO de PALACIOS. Za Estonsko: K. MENNING. Za Finsko: URHO TOIVOLA. Za Francii: H. ALLIZÉ. MAURICE SIBILLE. C. COLSON. Za Řecko: VASSILI DENDRAMIS. Za Maďarsko: F. PARCHER de TERJÉKFALVA. Za Italii: GARBASSO. Za Lotyšsko: Dr. O. VOIT. Za Litvu: V. SIDZIKAUSKAS. Za Lucembursko: LEFORT. Za Norsko: J. IRGENS. Za Nizozemí: U. DOUDE van TROOSTWIJK. Za Polsko: J. MODZELEWSKI. Za Portugalsko: A. M. BARTOLOMEU FERREIRA. Za Rumunsko: N. P. COMNÈNE. Za vládní komisi Saarského území: J. MORIZE. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. JOVANOVIČ. Za Švédsko: ALSTRÖMER. Za Švýcarsko: MOTTA. Za Československo: Dr. LANKAŠ. Příloha I.*) (článek 4). Předpisy o předmětech podmínečně připuštěných ku přepravě. Úvod. Zboží uvedené v příloze I musí býti v nákladním listu označeno názvy podle přílohy. Předměty, které patří pod pojem tříd I, II a VI a nejsou v nich vyjmenovány, jsou vyloučeny z přepravy. Předměty, které patří pod pojem tříd III, IV a V a nejsou v nich vyjmenovány, je dovoleno přepravovati bez podmínek. Látky vyjmenované v příloze I nesmějí býti zabaleny do téhož obalu pospolu nebo s jinými předměty, leč dovoluje-li to příloha I. Do téhož vozu mohou býti nakládány pospolu nebo s jinými předměty, pokud to příloha I nezakazuje. Předpisuje-li příloha I na obalech určité nápisy, musí býti u těchto nápisů značka Jde-li o zboží třídy I, musí odesilatel shora uvedený název zboží v nákladním listu červeně podtrhnouti. Pokud příloha I neobsahuje opačných ustanovení, není nijak obmezeno přijetí předmětů uvedených v příloze I ku přepravě jako rychlé zboží. Pokud níže uvedené předpisy ustanovují polepování nálepkou podle vzorců č. 1, 2 nebo 3, uvedených na konci přílohy I, musí odesilatel tyto nálepky na kusy upevniti pokud možné tak, že je nalepí nebo přibije; pouze, nedovoluje-li to povaha zboží, mohou býti nalepeny na lepenku nebo tabulky řádně připevněné na kusy. Nálepky téhož vzorce musí býti nalepeny drahou na obě strany vozu dříve než se začne nakládati. Nálepky je třeba přibíti nebo nalepiti buď na příslušném místě nebo na tabulce připevněné na stěně nebo upevniti jakýmkoli způsobem tak, aby pevně držely. TŘÍDA I. Látky, které mohou vybuchnouti. Ia. Trhaviny a střeliviny.1) Je dovoleno přepravovati: 1. Nitrocelulosu (střelnou bavlnu, kollodiovou bavlnu), a to: a) ve vločkách a nelisovanou, obsahuje-li alespoň 25% vody neb alkoholu (75 dílů suché látky a 25 dílů kapaliny); b) lisovanou, obsahuje-li alespoň 15% vody (85 dílů suché látky a 15 dílů vody). Nitrocelulosa musí vyhovovati těmto podmínkám chemické stálosti látky (stability): Nitrocelulosa zahřívaná po dvě hodiny na teplotu 132° C nesmí vyvíjeti více než 3 kubické centimetry kysličníku dusnatého na 1 gram nitrocelulosy; teplota vzbušnosti musí býti nad 180° C. 2. Trinitrotoluol, jakož i trinitrotoluol zvaný kapalný (neutrální směs nitrovaných toluolů, kapalná při obyčejné teplotě). Tyto látky nesmějí býti nebezpečnější než chemický čistý „α trinitrotoluol“. 3. Kyselinu pikrovou. Ta nesmí obsahovati nečistot, které by ji činily nebezpečnější než chemicky čistý výrobek. 4. Organické nitrolátky, které nejsou nebezpečnější než kyselina pikrová, určené k vědeckému badání nebo k farmaceutickým účelům, odesílané v množství, které u jedné látky není větší než 500 gramů a u všech dohromady než 5 kilogramů ryzí váhy, v množství to rovnajícím se 15 kilogramům hrubé váhy. Přepravní podmínky. Přeprava výbušin se řídí těmito ustanoveními: A. Balení. (1) 1. Nitrocelulosa (střelná bavlna, kollodiová bavlna). Nitrocelulosa ve vločkách a nelisovaná, obsahující alespoň 25% vody neb alkoholu [a)] a nitrocelulosa lisovaná, obsahující alespoň 15% vody [b)] musí býti zabalena do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných, nepropouštějících podle okolností vodu neb alkohol. Místo dřevěných nádob lze užíti též odolných a nepromokavých sudů lepenkových. 2. Trinitrotoluol musí býti řádně zabalen do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných. Místo dřevěných nádob lze užíti též odolných a nepromokavých sudů lepenkových. Trinitrotoluol zvaný kapalný může býti balen nejen do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných, nýbrž i do železných nádob s naprosto neprodyšným závěrem, který by povolil při požáru tlaku plynů, tvořících se uvnitř nádoby. 3. Kyselina pikrová musí býti řádně balena do odolných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných. Místo nich lze užíti též odolných a nepromokavých sudů lepenkových. Látky, obsahující olovo (směsi nebo sloučeniny), nejsou přípustné jako obaly. 4. Přípravky z organických nitrolátek musí býti dobře zabaleny do utěsněných nádob ze skla nebo kameniny, které se dají dobře uzavříti, a tyto pak musí býti dobře zabaleny do pevných a utěsněných nádob dřevěných, které se dají dobře uzavříti. (2) Hrubá váha kusu vyjmenovaného pod 1, 2 a 3 nesmí býti větší než 60 kilogramů, jde-li o bedny; jde-li o balení v sudech, které se mohou váleti, je přípustná hrubá váha 100 kilogramů. Hrubá váha kusu vyjmenovaného pod 4 nesmí býti větší než 15 kilogramů. (3) Každý kus musí býti opatřen nálepkou podle vzorce č. 1. Mimo to musí býti na kusech s kyselinou pikrovou zřetelný nápis červenými písmeny „Kyselina pikrová“. B. Osvědčení. Nákladní listy. (1) Při každé zásilce musí odesilatel a odborník-chemik, uznaný odesílací železnicí, potvrditi na nákladním listu, že povaha zboží a obal vyhovují shora uvedeným předpisům. Osvědčení odborníka není třeba, je-li za týmž účelem připojeno zvláštní prohlášení příslušného úřadu k nákladnímu listu, v němž třeba to poznamenati. (2) Zvláštní zákonné předpisy smluvních států, po jejichž území má zásilka jíti, ustanovují jiná osvědčení, kterých by snad bylo ještě třeba. C. Přepravní prostředky. (1) Veškeré výbušiny musí býti přepravovány v krytých vozech nákladních. (2) Vozů, jejichž stěny nebo střechy jsou pokryty olovem, nesmí se užíti pro přepravu kyseliny pikrové. D. Nakládání. (1) Výbušné látky se nesmějí nakládati do téhož vozu s předměty vyjmenovanými pod I c, I d, I e, II, III a V. (2) Je zakázáno nakládati látky obsahující olovo (směsi nebo sloučeniny) do téhož vozu s kyselinou pikrovou. E. Způsob přepravy. Přeprava jako rychlé zboží není dovolena. Ib) Munice. Je dovoleno přepravovati: 1. Zápalnice bez zapalovačů, a) časové zápalnice [zápalnice ze silné hadice s duší z černého prachu o velkém průměru nebo s duší z vláken nitrované bavlny; pokud jde o zápalnice s pomalým hořením viz I c, 1 c)]; b) mžikové zápalnice (kovové trubice tenkých stěn o malém průměru s duší z výbušných látek, které nejsou nebezpečnější než čistá kyselina pikrová, nebo opředené šňůry o malém průměru s duší z třaskavé složi, která není nebezpečnější než černý prach). 2. Netřaskavá rozněcovadla (rozněcovadla, která nezpůsobují drtivého účinku ani rozbuškami a jinými zařízeními), a) zápalky pro střelné zbraně (kovové zápalky); zápalné hladiny pro střelivo (lepenkové pánvičky) s obsahem nanejvíce 40 miligramů zápalné složi, jejichž převyšující okraj lepenkový musí býti alespoň dvakráte tak vysoký jako průměr vlisované složi zápalné; b) prázdné nábojnice se zápalkami pro střelné zbraně; c) trubkové zapalovače, zápalkové šrouby, elektrické zapalovače bez rozbušek, bezpečné zapalovače nebo jiná podobná zapalovadla se slabou náplní černého prachu, uváděná v činnost třením, úderem neb elektřinou; d) zapalovače dělového střeliva bez rozbušek nebo bez zařízení, způsobujících drtivý účinek, roznětky pro zapalovače dělového střeliva. 3. Petardy pro třaskavá zastavovací návěští na železnicích. 4. Náboje pro ruční zbraně, a) hotové náboje s nábojnicemi výhradně z kovu. Střely musí býti s nábojnicemi tak spojeny, aby se nemohly ani odděliti ani aby se nevytrousila náplň prachu; b) hotové náboje s nábojnicemi částečně kovovými. Celá náplň prachu musí býti v kovovém spodku nábojnice a musí býti uzavřena zátkou nebo krytkou. Lepenka musí býti tak odolná, aby se za přepravy nezlomila; c) hotové lepenkové náboje se středním roznětem. Lepenka musí býti tak odolná, aby se za přepravy nezlomila; d) kuličkové náboje pro flobertky; e) brokové náboje pro flobertky; f) flobertkové náboje bez kuliček a broků. Přepravní podmínky. A. Balení. Pokud jde o 1. (1) Zápalnice bez zapalovačů musí býti baleny do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných (beden anebo sudů) tak, aby nemohlo nastati ani rozsypání ani vydrobení; na bednách nebo sudech nesmějí býti železné pásky neb obruče. Místo dřevěných nádob lze užíti odolných a nepromokavých sudů lepenkových. (2) Hrubá váha kusu se zápalnicemi nesmí býti větší než 60 kilogramů. (3) Na každém kuse musí býti nálepka podle vzorce č. 1. Pokud jde o 2. (1) Netřaskavá rozněcovadla musí býti balena do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných (beden); mimo to jsou přípustné: dřevěné sudy pro rozněcovadla, vyjmenovaná v a); pytle pro prázdné nábojnice, vyjmenované v b); dřevěné bečky neb odolné a nepromokavé lepenkové sudy pro elektrické zapalovače bez rozbušek vyjmenované v c). (2) Před uložením rozněcovadel vyjmenovaných v a) do vnějších obalů je třeba dbáti: 1. zápalky, u kterých je povrch zápalné složi nepokryt, smějí býti pevně baleny nanejvíce po 1000, zápalky, u kterých je povrch zápalné složi přikryt, nanejvíce po 5000 do nádob z bílého plechu, do krabic z tuhé lepenky nebo do dřevěných bedniček; 2. zápalné hladiny pro střelivo musí býti pevně baleny nanejvíce po 1000 do krabic z tuhé lepenky. U krabice musí víko přesahovati; krabice musí býti dobře svázány. Každá bedna smí obsahovati nanejvíce 10 krabic a uvnitř musí býti vyložena buď plstěnou vložkou centimetr tlustou nebo podobnou látkou. (3) Rozněcovadla vyjmenovaná v c) a d) musí býti balena do nádob tak, aby se nemohla posunovati. (4) Kus se zapalovači vyjmenovanými v a), c) a d) nesmí vážiti více než 100 kilogramů. Pokud jde o 3. (1) Petardy musí býti baleny do beden z drážkových prken alespoň 22 milimetrů silných a pevně spojených šrouby do dřeva, úplně utěsněných a vložených do druhé bedny utěsněné. Ta nesmí míti větší objem než 60 kubických decimetrů. (2) Petardy musí býti řádně uloženy do papírových ostřižků, pilin nebo sádry, nebo musí býti dobře srovnány a odděleny jedna od druhé tak, aby se nemohly dotýkati ani navzájem ani stěn bedny. (3) Na každém kuse musí býti nálepka podle vzorce č. 1. Pokud jde o 4. (1) Náboje pro ruční zbraně musí býti řádně uloženy do nádob z bílého plechu nebo do dřevěných nádob, nebo do nádob z pevné lepenky tak, aby se nemohly posunovati. Nádoby musí býti baleny těsně vedle sebe a nad sebou do pevných, utěsněných a dobře uzavřených beden dřevěných. Prázdné mezery musí býti vyplněny lepenkou, papírem, koudelí, dřevitou vlnou nebo hoblovačkami — vše bez vlhkosti a bez mastných látek — tak, aby bylo zamezeno viklání. (2) Hrubá váha kusu nesmí býti větší než 100 kilogramů. B. Osvědčení. Nákladní listy. (1) U mžikových zápalnic, vyjmenovaných pod 1b), musí býti v nákladním listu osvědčení odborníka-chemika, uznaného odesílací železnicí, potvrzující, že povaha výbušiny vyhovuje podmínkám ustanoveným pod Ib, 1b) přílohy I k Mezinárodní úmluvě. Osvědčení odborníka není třeba, je-li připojeno za týmž účelem zvláštní prohlášení příslušného úřadu k nákladnímu listu, v němž třeba to poznamenati. (2) Pro netřaskavá rozněcovadla vyjmenovaná pod 2 musí býti v nákladním listu zapsáno osvědčení podepsané odesilatelem, které musí zníti takto: „Podepsaný potvrzuje, že zásilka uvedená v tomto nákladním listu vyhovuje jak povahou, tak obalem ustanovením I b přílohy I k Mezinárodní úmluvě o netřaskavých rozněcovadlech“. (3) Pokud jde o petardy, musí odesilatel potvrditi v nákladním listu, že zásilka je balena podle předpisů uvedených pod I b přílohy I k Mezinárodní úmluvě. (4) Pokud jde o náboje pro ruční zbraně vyjmenované pod 4, musí býti v nákladním listu zapsáno osvědčení podepsané odesilatelem, které musí zníti takto: „Podepsaný potvrzuje, že zásilka uvedená v tomto nákladním listu vyhovuje jak povahou, tak obalem ustanovením I b přílohy I k Mezinárodní úmluvě o nábojích pro ruční zbraně“. (5) Zvláštní zákonné předpisy smluvních států, po jejichž území má zásilka jíti, ustanovují jiná osvědčení, kterých by snad bylo ještě třeba. C. Přepravní prostředky. Veškeré střelivo musí býti přepravováno v krytých vozech nákladních. D. Způsob přepravy. Zápalnice (1) a petardy (3) jsou vyloučeny z přepravy jako rychlé zboží. I c. Zapalovací a ohňostrojná tělesa. Je dovoleno přepravovati: 1. Zapalovací tělesa a zápalnice. a) Obyčejné zápalky (sirky) a jiné škrtací zápalky. b) Pyrotechnické zápalné tyčinky, jako bengálské zápalky, tyčinky se zlatým deštěm, tyčinky s květinovým deštěm, kouzelné svíce atd. c) Zápalnice z černého prachu, zápalnice z tenké a husté hadice s duší z černého prachu o malém průměru [pokud jde o jiné zápalnice z černého prachu — zápalnice s rychlým hořením — viz Ib, 1a)]. 2. Pyrotechnické salonní výrobky, zápalné pásky. a) Třaskavé bonbony, květinové lístky, lístky z kollodiového papíru a jiné podobné výrobky, obsahující nepatrné množství kollodiového papíru nebo malé kuličky z třaskavého stříbra. b) Třaskavé hrášky, třaskavé granáty a podobné výrobky, obsahující třaskavé stříbro. Nesmějí však obsahovati více než jeden gram třaskavého stříbra na 1000 kusů. c) Konfetové kuličky, Boskovy válečky, kotilonové ovoce a podobné výrobky, obsahující slabou náplň kollodiové bavlny určené k vypálení neškodného obsahu, jako kuliček z vaty, konfetů atd. d)1) Výbušné lístky (amorces), zápalné pásky, parafinové pásky zápalné, obsahující výbušinu složenou z chlorečnanu draselného nebo ledku, z malého množství fosforu, jakož i sirníku antimonitého, síry, mléčného cukru, ultramarinu, lepidla (dextrinu, gumy) nebo podobných látek. Na 1000 zápalných lístků lze užíti nanejvíce 7 gramů 5 decigramů výbušiny. 3. Ohňostrojná tělesa. a) Umělecká ohňostrojná tělesa, jako rakety, římská světla, fontány, kola, slunce atd. b) Malé a salonní ohňostroje, jako žabky, fire crackers, toulačky, stříbrný a zlatý dešť a jiná podobná tělesa ohňostrojná, která lze vypáliti z ruky. c) Bengálské ohně, bengálské pochodně, signal blue lights atd. Pro složení ohňostrojných těles platí toto: (1) Ohňostrojná tělesa nesmějí býti schopna vyvolati silný výbuch, aniž smějí obsahovati nějakou směs, která by se lehce vznítila buď samovolně nebo třením, tlakem neb úderem. Jsou přípustné: přísada nanejvíce 3% práškového hořčíku do směsí nitratových a do bengálských hořčíkových pochodní; směsi chlorečnanů, obsahující nanejvíce 40% chlorečnanu draselného do malých světelných tělísek, která jsou uvnitř tělesa ohňostrojného; tuby, obsahující pikran hořečnatý a chlorečnany plněné v papírových dutinkách. Tyto tuby však nesmějí míti schopnost vybuchnouti nárazem, úderem nebo zapálením. Jiné směsi, obsahující žlutý fosfor, zinkový prach, práškový hořčík nebo chlorečnany nejsou dovoleny. (2) Tělesa vyjmenovaná v a) a b) musí se skládati hlavně z moučného černého prachu smíšeného s uhlím, kovovým prachem (litinovým prachem, prachem z lité oceli), hliníkovým pozlátkem, olověným klejtem a jinými nerostnými prášky v lisovaném stavu. Jednotlivé těleso nesmí obsahovati více než 30 gramů černého prachu zrněného. 4. Návěštní ohňostroje jako rány dělové atd., skládající se z papírové dutinky zaklížené a ovinuté motouzem a obsahující nanejvíce 75 gramů zrněného prachu se zápalnicí, avšak bez detonačního zapalovače. Přepravní podmínky. A. Balení. (1) K balení se musí užíti pevných, utěsněných a dobře uzavřených beden dřevěných. Pro předměty vyjmenované pod 1a) lze též užíti pevných nádob z bílého plechu. Pro předměty vyjmenované pod 2b) až d), 3 a 4 musí býti bedny z prken spárovaných; jejich hrany musí býti spojeny na rybinu nebo svlakem. U předmětů vyjmenovaných pod 2 musí býti víka na bednách připevněna šrouby. Pro předměty, vyjmenované pod 2b) až d), 3 a 4, musí býti bedny zhotoveny z prken alespoň 18 milimetrů silných; uvnitř musí se vyložiti dobrým a pevným papírem; papír může býti nahrazen lehkou vložkou zinkovou. Bedny pro předměty vyjmenované pod 1c) musí vyhovovati těmto posledním dvěma předpisům. (2) Výrobky níže vyjmenované musí býti před uložením do nádob řádně zabaleny takto: a) předměty pod 1a), 2a) a 2c) do silných papírových obalů nebo do pevných krabic; b) předměty pod 1b) do krabic, které se spojí po 10 až 12 do balíků a zabalí do papíru; c) předměty pod 2b) do dřevěných bedniček nebo do silných lepenkových krabic, obalených papírem, při čemž žádná nesmí obsahovati více než 1000 kusů; aby se nepohybovaly, utěsní se pilinami; d) předměty pod 2d) α) výbušné lístky do pevných krabic lepenkových, z nichž žádná nesmí obsahovati více než 100 lístků. Tyto krabice s výbušnými lístky se spojí po 12 do kotouče, a 12 kotoučů se sváže v pevný balík a zabalí do papírového obalu; β) zápalné pásky a parafinové zápalné pásky buď tak, jak uvedeno v α), nebo do válců z bílého plechu s těsně nasazenými víky na obou koncích. Každý válec smí obsahovati nanejvíce 12 svinutých proužků po 50 zápalných páscích. Tyto krabice se spojí nanejvíce po 30 v pevný balík a zabalí do papírového obalu; e) předměty pod 3 do pevných krabic lepenkových nebo do dřevěných bedniček; předměty vyjmenované pod 3c) mohou býti baleny též do papírových sáčků; umělecká ohňostrojná tělesa velkých rozměrů musí býti zabalena do papíru, není-li jejich místo pro zapálení přikryto papírovou čepičkou; v obou případech musí býti zabráněno roztroušení; f) předměty pod 4 do pevných krabic, do kterých musí býti návěštní ohňostroje řádně uloženy, při čemž jednotlivá tělesa musí býti od sebe oddělena silnou vrstvou pilin nebo podobné látky. (3) Balíky se nesmějí v nádobách posunovati. U předmětů vyjmenovaných pod 2b) až d), 3 a 4 musí býti prázdné prostory vnější bedny řádně vyplněny vhodnými a suchými látkami balicími (dřevitou vlnou, papírem atd.). Vlhkého sena, bavlněných cucků a jiných látek, které se mohou samy vznítiti, nesmí se užíti. Jde-li o veliké obrazy ohnivé (transparenty), stačí upevniti je řádně v nádobě. (4) Na vnějších nádobách musí býti zřetelnými a trvanlivými písmeny označen údaj obsahu, a mimo to u předmětů, uvedených pod 2b) až d), 3 a 4 přesná adresa odesilatelova. (5) Hrubá váha kusu s předměty vyjmenovanými pod 2b) až d), 3 a 4 nesmí býti větší než 100 kilogramů, celková váha zápalných látek u obyčejných ohňostrojných těles 20 kilogramů, u malých ohňostrojných těles a u salonních ohňostrojů 25 kilogramů; celková váha zrněného prachu obsaženého ve směsi obyčejných ohňostrojných těles, malých těles ohňostrojných a salonních ohňostrojů nesmí býti větší než 2.5 kilogramu, celková váha výbušin u výbušných lístků nesmí býti větší než 7 kilogramů. (6) Na každém kuse, vyjma na kusech s předměty vyjmenovanými pod 1, musí býti nálepka podle vzorce č. 1. B. Ostatní ustanovení. (1) Zápalky vyjmenované pod 1a) v množství ne větším než 5 kilogramů, zabalené podle předpisů kapitoly A, lze spojiti v jeden kus s jinými předměty, (vyjma látky vyjmenované pod Ia, Ib a Ic, II a III této přílohy). (2) Zápalnice [1c)] a výbušné látky [2d)] nesmějí býti nakládány do téhož vozu s výbušinami nebo se zápalnými látkami. (3) Přeprava musí býti provedena v krytých vozech. (4) U předmětů vyjmenovaných pod 2b) až d), 3 a 4 musí odesilatel potvrditi v nákladním listu, že povaha zásilky i obal vyhovuje předpisům ustanoveným v Ic přílohy I k Mezinárodní úmluvě. C. Způsob přepravy. Ohňostrojná tělesa (3) a návěštní ohňostroje (4) jsou vyloučeny z přepravy jako rychlé zboží. I d. Stlačené, zkapalněné a pod tlakem rozpuštěné plyny. Je dovoleno přepravovati stlačené, zkapalněné a pod tlakem rozpuštěné plyny níže vyjmenované: a) Stlačené plyny: 1. kysličník uhličitý; 2. vodní plyn, svítiplyn, smíšený plyn (olejový plyn, neobsahující více než 30% acetylenu); 3. olejový plyn (plyn bohatý); 4. kyslík, vodík, dusík, methan (báňský plyn), vzduch, vzácné plyny (argon, neon, helium, xenon, krypton); b) Zkapalněné plyny: 5. kysličník uhličitý, olejový plyn, kysličník dusný, ethan; 6. amoniak, karbonylchlorid (fosgen); 7. bezvodý chlor, kysličník siřičitý, kysličník dusičitý (tetroxyd dusíku); 8. methylchlorid, ethylchlorid, methyléter, methylamin, ethylamin; 9. kapalný vzduch, kapalný kyslík; c) Rozpuštěné plyny pod tlakem: 10. amoniak rozpuštěný ve vodě, v koncentracích vyšších než 25% a nepřevyšujících 50%; 11. acetylen rozpuštěný v acetonu a nassátý v pórovitých látkách. Přepravní podmínky. A. Druhy nádob. a) Pokud nejsou v této příloze uvedeny zvláštní podmínky pro výrobu, povahu a jakost kovu, kterým musí vyhovovati nádoby na stlačené, zkapalněné a pod tlakem rozpuštěné plyny, platí podmínky předepsané pro tuzemskou přepravu jejich země původní. b) Pro kapalný vzduch a kapalný kyslík se užije: α) skleněných nádob s dvojitými stěnami, mezi nimiž je vzduchoprázdný prostor. Nádoby musí býti obaleny plstí a uzavřeny plstěnou zátkou tak, aby mohly plyny unikati, aniž způsobí uvnitř silný tlak, aby však nemohla kapalina vytékati. Tato plstěná zátka musí býti upevněna tak, aby se nemohla při naklonění nebo při převrácení láhve uvolniti. Každá láhev nebo několik lahví spolu spojených musí býti chráněno od nárazu drátěným košem nebo jinou podobnou nádobou pevně na zemi stojící. Tyto koše nebo jiné podobné nádoby musí býti uloženy do kovových truhlíků nebo dřevěných beden s plechovou vložkou, nahoře otevřených nebo pouze chráněných v hoření své části drátěnou sítí, dírkovaným víkem nebo jiným podobným způsobem ochranným. Kovové truhlíky nebo dřevěné bedny musí býti ve spodní své části úplně utěsněné do dostatečné výše, aby se nemohla při rozbití lahví kapalina z vnějších obalů rozlíti. Truhlíky a bedny nesmějí obsahovati snadno zápalné látky balicí; látky jako plsť a vlna jsou dovolené; β) nádoby z jiných látek. Těch nelze užíti, leč s podmínkou, že jsou chráněny od pronikání tepla tak, aby se nemohly ani opotiti ani ojíniti. Předpisy uvedené v α) o uzávěře skleněných lahví platí obdobně o těchto nádobách. c) Pro roztoky acetylenu v acetonu musí býti nádoby z tažného železa plávkového, z kujné (temperované) oceli nebo z jiné látky podobné jak co do pevnosti a pružnosti, tak i tažitelnosti (nikoli však z mědi). Nádoby se naplní hmotou pórovitou, stejnoměrně rozloženou, a to takovou, aby nemohla vzniknouti prázdná prostora vlivem teploty 50° C nebo nárazy za přepravy. Ani tato hmota ani rozpouštědla nesmějí nijak chemicky působiti navzájem, ani na kov, z něhož je nádoba vyrobena. Žádná částka kovová v přímém styku s rozpuštěným acetylenem nesmí býti vyrobena z mědi nebo ze slitiny, obsahující více než 70% mědi. V nádobách musí býti normální množství rozpouštědla takové, aby zvětšení objemu, které nastane nassátím acetylenu při tlaku plnění, zůstavilo uvnitř pórovité hmoty volný prostor, rovnající se alespoň 15% obsahu vody v nádobě; naplnění acetylenem smí býti takové, aby konečný tlak plnění nebyl při teplotě 15° C větší než 15 kg/cm2. B. Úřední zkoušení nádob. Nádoby z plávkového železa, oceli nebo mědi musí býti před užitím podrobeny odborníkem schváleným příslušnými úřady zkoušce vodním tlakem. Nádoby určené ku přepravě roztoků acetylenu musí býti mimo to před užitím přezkoušeny, pokud jde o jakost pórovité hmoty a množství přípustného rozpouštědla [viz A, c)]. (2) Vnitřní tlak, kterému je nutné podrobiti nádoby při zkoušce vodním tlakem, musí býti: a) u stlačených plynů jeden a půl tlaku plnění, který nesmí převyšovati meze ustanovené v D (viz dále). Zkušební tlak musí převyšovati tlak plnění alespoň o 5 kilogramů na čtvereční centimetr; b) u zkapalněných plynů vyjmenovaných pod 5, 6, 7 a 8: u kysličníku uhličitého .................. 250 kg/cm2,u olejového plynu ........................ 250„u kysličníku dusného ................... 250 „u ethanu ......................................120 „u amoniaku .................................. 35 „u karbonylchloridu (fosgenu) ....... 15 „u chloru ........................................ 30 „u kysličníku siřičitého ................... 15 „u kysličníku dusičitého .................30 „u methylchloridu ..........................20 „u ethylchloridu ............................. 10 „u methyléteru ............................... 20 „u methylaminu ............................. 14 „u ethylaminu ................................10 „ c) u rozpuštěných plynů pod tlakem: u acetylenu rozpuštěného v acetonu ...............................60 kg/cm2u amoniaku rozpuštěného pod tlakem, a to: ............................na 30% (30 dílů amoniaku, 70 dílů vody) ..........................6 „na 40% (40 dílů amoniaku, 60 dílů vody) ..........................8 „na 50% (50 dílů amoniaku, 50 dílů vody) ..........................12 „ (3) Zkouška tlakem se musí opakovati: a) každé 2 roky u nádob určených ku přepravě chloru, kysličníku dusičitého, kysličníku siřičitého, karbonylchloridu, methylchloridu a ethylchloridu; b) každých 5 let u nádob určených ku přepravě ostatních stlačených a zkapalněných plynů; c) každých 5 let u nádob na rozpuštěný amoniak pod tlakem. (4) Nádoby na přepravu rozpuštěného acetylenu musí býti podrobeny zkoušce každých 10 let. Tato zkouška musí obsahovati alespoň vnější stav nádob (účinek rezu, znetvoření) a stav hmoty výplně (uvolnění, slehnutí). Mimo to musí se provésti namátkou zkouška tím, že se prořízne přiměřený počet nádob a zkouší se pečlivě vnitřek, jak pokud jde o rez, tak pokud jde o změny na hmotě výplně a o změny na látce, ze které jsou vyrobeny. Při přepravě nádob s rozpuštěným acetylenem musí býti nákladní list provázen osvědčením příslušného úřadu odesílací země, podle něhož jsou tyto nádoby v té zemi připuštěné ku přepravě. (5) Zkoušku vodním tlakem je třeba provésti tak, aby zvyšování tlaku se dálo bez nárazů. Nádoby musí vydržeti zkušební tlak, aniž změní trvale svůj tvar a aniž dostanou trhliny. Aby se zjistilo, že zkušební tlak nezpůsobil ani trhlin ani trvalých změn tvaru, musí údaj kontrolního manometru zůstati stejným alespoň po jednu minutu. C. Úprava nádob (ventily, nápisy). (1) Nádoby ku přepravě stlačených, zkapalněných nebo pod tlakem rozpuštěných plynů (vyjma kapalný vzduch a kapalný kyslík) musí býti opatřeny alespoň jedním ventilem k plnění a vypouštění. Jde-li o roztoky acetylenu (11), nesmějí kovové části ventilu přicházející ve styk s plynem obsahovati více než 70% mědi. Při olejovém plynu a smíšeném plynu lze místo ventilů užíti kovových zátek zašroubovaných; ty musí uzavírati tak těsně, aby se neprojevoval zápach obsahu nádoby. (2) Na nádobách musí býti zřetelnými a trvanlivými písmeny tyto nápisy: a) u všech plynů: α) jméno plynu, označení výrobce nebo majitele, jakož i pořadové číslo nádoby; β) váha prázdné nádoby i se součástkami výstrojnými (ventilem, kovovou zátkou atd., vyjma váhu ochranné čepičky); γ) zkušební tlak; δ) datum poslední zkoušky a razítko odborníka, který zkoušku provedl; b) u stlačených nebo pod tlakem rozpuštěných plynů: výše přípustného tlaku při plnění [viz D (1)]; mimo to u nádob na rozpuštěný acetylen v acetonu celkovou váhu prázdné nádoby [viz shora písmeno α) β)], nassávací hmoty a přípustného množství acetonu v nádobě; c) u zkapalněných plynů: největší přípustná náplň. D. Plnění nádob. (1) Největší přípustný tlak plnění u nádob na přepravu stlačených plynů činí při teplotě uvedené na 15° C: u plynného kysličníku uhličitého 20 kg/cm2u smíšeného plynu (olejového plynu, neobsahuje-li více než 30% acetylenu) a vodního plynu 10 „u olejového plynu (bohatého plynu) 125 „u kyslíku, vodíku, svítiplynu, dusíku, methanu (báňského plynu), stlačeného vzduchu a vzácných plynů 200 „ (2) Největší přípustná náplň u nádob na přepravu zkapalněných plynů vyjmenovaných pod 5, 6, 7 a 8 činí při teplotě uvedené na 15° C: 1 kg kapaliny na u kysličníku uhličitého1·34l}obsahu nádoby.u olejového plynu2·50lu kysličníku dusného1·34lu ethanu3·30lu amoniaku 1·88lu karbonylchloridu (fosgenu)0·80lu chloru0·80lu kysličníku siřičitého0·80lu kysličníku dusičitého0·80lu methylchloridu1·25lu ethylchloridu1·25lu methyléteru1·65lu methylaminu1·70lu ethylaminu1·70l (3) U plynů rozpuštěných pod tlakem v kapalinách: a) největší přípustný konečný tlak plnění při teplotě 15° C u acetylenu rozpuštěného v acetonu činí .............15 kg/cm2; b) největší přípustná náplň u nádob se řídí tímto: u acetylenu rozpuštěného v acetonu musí býti normální množství rozpouštědla při teplotě, uvedené na 15° C takové, aby zvětšení objemu, kterému podléhá nassátím acetylenu při konečném tlaku plnění, zůstavilo uvnitř pórovité hmoty volný prostor rovnající se alespoň 15% obsahu vody v nádobě; u amoniaku rozpuštěného pod tlakem ve vodě: v poměru 30 g amoniaku na 70 g vody — 1 kg roztoku na 1·20 l obsahu nádoby; v poměru 40 g amoniaku na 60 g vody — 1 kg roztoku na 1·25 l obsahu nádoby; v poměru 50 g amoniaku na 50 g vody — 1 kg roztoku na 1·30 l obsahu nádoby; E. Ostatní předpisy. (1) Jsou-li nádoby naplněné plyny vyjmenovanými pod 5, 6 a 7 (vyjma chlor a kysličník dusičitý) nebo pod 8 zabaleny do beden, mohou býti přepravovány s jinými předměty. (2) Nádoby naplněné stlačenými plyny nebo zkapalněnými plyny vyjmenovanými pod 5, 6, 7 a 8, nezabalené do beden, musejí býti opatřeny zařízením, které zamezuje kutálení. Zařízení, aby se nádoby nekutálely, není třeba u velkých nádob, které se nenosí, nýbrž kutálejí a které za tím účelem jsou opatřeny zvláštními obručemi. Tyto nádoby nejsou dovoleny leč pro plyny vyjmenované pod 6, 7 a 8. Jejich obsah nesmí býti menší než 100 litrů a ne větší než 500 litrů. Jejich ventily musejí býti opatřeny ochrannými čepičkami z kujného železa, oceli nebo kujné litiny; měděné nádoby mohou býti opatřeny měděnými čepičkami. Ventily umístěné uvnitř hrdla nádob a chráněné našroubovanou a pevně sedící zátkou kovovou nemusejí býti opatřeny čepičkami. Nádoby s kysličníkem uhličitým, olejovým plynem a kysličníkem dusným musejí býti bíle natřeny, jsou-li nakládány nebalené. (3) Na nádobách naplněných stlačenými plyny nebo zkapalněnými plyny vyjmenovanými pod 5, 6, 7 a 8, jakož i na bednách, obsahujících tyto nádoby, musí býti zřetelným a trvanlivým způsobem označen jejich obsah. Nádoby musejí býti v bednách uloženy tak, aby bylo možné lehce nalézti zkušební razítka. Na dřevěných bednách a kovových truhlících pro přepravu kapalného vzduchu nebo kyslíku (9) musí býti zřetelné nápisy „Kapalný vzduch“ (nebo „Kapalný kyslík“), „Vzhůru“, „Dolů“, „Velmi křehké“. (4) Kusy se nesmějí házeti a nesmějí býti vydány nárazům, ani vystaveny paprskům slunečním ani sálavému teplu. (5) Přeprava musí býti provedena: a) V otevřených vozech: 1. u stlačených plynů, byly-li podány ku přepravě ve vozidlech zvlášť upravených pro silniční přepravu a jsou-li zcela přikryty plachtami; 2. u látek vyjmenovaných pod 8: v měsících od března až do konce října musejí však býti vozy zcela přikryty plachtami, nejsou-li nádoby zabaleny v dřevěných bednách. b) V krytých vozech: 1. u stlačených plynů [viz však a) 1 a c) 1]; 2. u zkapalněných plynů vyjmenovaných pod 5, 6 a 7 v měsících od března až do konce října; 3. u kapalného vzduchu a kapalného kyslíku. c) V otevřených nebo krytých vozech: 1. u olejového plynu, smíšeného plynu a vodního plynu; v měsících od března až do konce října musejí však býti otevřené vozy zcela přikryty plachtami, nejsou-li nádoby uzavřeny v dřevěných bednách; 2. u zkapalněných plynů vyjmenovaných pod 5, 6 a 7 v měsících od listopadu až do konce února. (6) Nádoby naplněné stlačenými nebo zkapalněnými plyny musejí býti naloženy do vozů tak, aby ani nemohly spadnouti ani se zvrhnouti. Nádoby obsahující kapalný vzduch nebo kapalný kyslík je třeba umístiti na stojato a chrániti od jakéhokoli poškození, které by mohlo povstati jinými kusy. Nádoby nesmějí býti rovněž nakládány v přímé blízkosti snadno zápalných drobných předmětů nebo snadno zápalných kapalných látek. (7) a) Pro připuštění nádob vozů kotlových, určených ku přepravě stlačených nebo zkapalněných nebo pod tlakem rozpuštěných plynů platí o jakosti jejich materiálu, úředních zkouškách, úpravě a plnění předpisy pod A, B, C a D a pro ventily předpisy pod E, odstavec (2), jakož i předpisy pod H. Nádoby musejí býti řádně a pevně přidělány do vozu, aby nebylo možné je z něho vyjmouti. b) Kotlové vozy, určené ku přepravě zkapalněných plynů, se stejným průměrem po celé délce, musejí býti uvnitř opatřeny vhodně provrtanými přepážkami nebo podobnými zařízeními, které zmírňují pohyb kapaliny při náhlé změně rychlosti vozidla. c) Kotlové vozy určené ku přepravě zkapalněných plynů vyjmenovaných pod 5, 6 a 7 musejí býti opatřeny dřevěným obalem. d) U nádob kotlových vozů, určených ku přepravě stlačených nebo zkapalněných plynů, nemusí býti každá nádoba opatřena ventilem na plnění a vypouštění. Stačí, jsou-li všechny nádoby na obou koncích vozu zapojeny ke shromažďovací rouře, která je opatřena uzavíracím ventilem, umístěným uvnitř vozové skříně. Tyto ventily nemusejí býti opatřeny ochrannými čepičkami. F. Výjimky z předpisů, ustanonovených pod A až E. (1) Zkapalněné plyny vyjmenované pod 5, 6 a 7 mohou býti přepravovány v malém množství též v silných, neprodyšně uzavřených rourách skleněných, a to: kysličník uhličitý a kysličník dusný až do 3 gramů, amoniak, chlor a kysličník dusičitý až do 20 gramů, bezvodý kysličník siřičitý a karbonylchlorid (fosgen) až do 100 gramů, za těchto podmínek: Skleněné roury nesmějí býti naplněny kysličníkem uhličitým a kysličníkem dusným, leč do poloviny, amoniakem, chlorem a kysličníkem dusičitým do dvou třetin a kysličníkem siřičitým a karbonylchloridem (fosgenem) do tří čtvrtin. Každá skleněná roura musí býti umístěna ve spájeném pouzdře z bílého plechu, vyplněném křemelinou a zabaleném do pevné bedny dřevěné. Je dovoleno zabaliti více pouzder z bílého plechu do téže bedny, avšak roury, obsahující chlor, nesmějí býti vloženy do téže bedny s rourami naplněnými amoniakem a kyselinou siřičitou. Rovněž je dovoleno zabaliti jiné předměty do bedny, obsahující pouzdra z bílého plechu, naplněná jinými zkapalněnými plyny než chlorem. (2) Látky vyjmenované pod 8 v množství až do 100 gramů ve skleněných rourách, jichž celková váha nesmí býti větší než 5 kilogramů, mohou býti uloženy samy nebo s jinými předměty do pevných beden s podmínkou, že skleněné roury v nich budou pevně vsazeny. Na bednách musí býti nálepka podle vzorce č. 2. Bedny, neobsahující více než 100 gramů každé z těchto látek, mohou býti přepravovány v krytých vozech. (3) Kovová pouzdra na kysličník uhličitý (sodor, sparklets), obsahující nanejvíce 25 gramů zkapalněného kysličníku uhličitého a nanejvíce 1 gram kapaliny na 1 kubický centimetr 340 kubických milimetrů obsahu, lze přijmouti ku přepravě bez obmezení, je-li kysličník uhličitý prost všech zbytků vzduchu. (4) Stlačený kyslík až do 0.3 kilogramů na čtvereční centimetr, balený v malých pytlech z kaučuku, z impregnovaných tkanin nebo podobných látek lze přijmouti ku přepravě bez podmínek. G. Způsob přepravy. Zkapalněné plyny vyjmenované v seznamu pod 8 nelze přijmouti ku přepravě jako rychlé zboží, leč v malém množství nanejvíce do 100 gramů s podmínkou, že jsou zabaleny podle předpisů kapitoly F, odstavec (2). H. Přechodná ustanovení. Ku přepravě lze nadále přijímati přechodně i nádoby na stlačené, zkapalněné nebo pod tlakem rozpuštěné plyny, kterých bylo užíváno po dobu platnosti přílohy I k bývalé Mezinárodní úmluvě. O lhůtách na obnovení občasných zkoušek platí podmínky ustanovené v B. I e. Látky vyvíjející ve styku s vodou zápalné nebo hoření podporující plyny. Je dovoleno přepravovati: 1. Kovy alkalií a kovy žíravých zemin, jako sodík, draslík, vápník atd., jakož i slitiny těchto kovů. 2. Karbid vápníku, kalciumkyanamid, obsahující více než 0·2%1) karbidu vápníku, hydrid vápníku. 3. Peroxyd sodíku a peroxyd sodíku ve směsích, nejsou-li tyto směsi nebezpečnější než peroxyd sodíku. Přepravní podmínky. A. Balení. (1) K balení je třeba užíti pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob ze železa (nebo z bílého plechu). Látky vyjmenované pod 1 lze též přepravovati až do 5 kilogramů v odolných lahvích skleněných, opatřených pevnou a utěsněnou uzávěrou. Nádoby musí býti úplně suché, neb u látek vyjmenovaných pod 1 naplněné petrolejem. (2) Nádoby obsahující látky vyjmenované pod 1 a 3 musí býti vsazeny do ochranných obalů, a to: a) nádoby ze železa nebo z bílého plechu, obsahující látky vyjmenované pod 1 do dřevěných beden nebo do ochranných košů kovových; b) skleněné láhve, obsahující látky vyjmenované pod 1 nebo nádoby, obsahující látky vyjmenované pod 3 do dřevěných beden, opatřených uvnitř plechovou vložkou tak utěsněnou, aby tam nemohla vniknouti voda. Skleněné láhve zabalené do beden musí býti pevně uloženy do suché křemeliny nebo do jiných podobných látek nehořlavých. Skleněné láhve, neobsahující více než 250 gramů, mohou býti zabaleny místo do dřevěných beden do nádob z bílého plechu, které jsou opatřeny pevnou a utěsněnou uzávěrkou. (3) Na kusech musí býti zřetelnými a trvanlivými písmeny označen jejich obsah, jakož i nápis: „Chraňte od vlhka“. B. Ostatní předpisy. (1) Každé množství až do 5 kilogramů, zabalené podle předpisů ustanovených v A, může býti spojeno s jinými předměty. (2) S kusy je třeba zacházeti se zcela zvláštní opatrností. Nesmí býti jimi házeno a ve voze musí se upevniti tak pevně, aby byly chráněny od tření, otřesů, nárazů, převrácení nebo spadnutí s vyšších vrstev. (3) Přeprava se musí díti v krytých vozech. Karbid vápníku a kalciumkyanamid (2) však je možné přepravovati v otevřených vozech pod plachtou. (4) Prázdné nádoby, které obsahovaly látky vyjmenované pod 2 musí býti zbaveny všech zbytků těchto látek. V nákladním listu je třeba udati dřívější jejich obsah. TŘÍDA II. Samozápalné látky. Je dovoleno přepravovati: 1. Obyčejný fosfor (bílý nebo žlutý). 2. Amorfní fosfor (červený), sirník fosforitý, sloučeniny fosforu se žíravými zeminami, na příklad fosfid vápníku, fosfid stroncia; dále fosfid železa a podobné samozápalné sloučeniny fosforu s kovy. 3. Směsi amorfního fosforu s pryskyřicemi nebo tuky, jejichž bod tání je vyšší než 35° C, roztoky obyčejného fosforu v sirouhlíku. 4. Zinkethyl, zinkmethyl, jakož i roztoky těchto látek v éteru. 5. Čerstvě pálené saze. 6. Čerstvě pálené dřevné uhlí, mleté, zrnité nebo v kusech. 7. Silně zatěžkané hedvábí (cordonnet, souple, bourre de soie, chappe) v přadenech. 8. a) Tyto látky napuštěné tukem, fermeží neb olejem: vlnu, chlupy, umělou vlnu, bavlnu, hedvábí, len, konopí, jutu — jako surovinu, jako odpadky, povstalé při předení nebo tkaní, jako hadry nebo cucky. b) Výrobky z látek shora jmenovaných napuštěné tukem, fermeží neb olejem, na příklad plachty, provaznické zboží, hnací řemeny z bavlny nebo konopí, tkalcovské nítěnky a jacquardské nítěnky (brda), příze a nitě, síťové zboží (tukem napuštěné rybářské sítě atd.). 9. Směsi z hořlavých látek zrnitých nebo pórovitých se lněným olejem, fermeží, pryskyřičným olejem a s jinými látkami podobnými, pokud tyto poslední součástky mohou ještě podléhati samookysličení (na příklad náplň zvaná korková). 10. Mastné piliny železné a ocelové (ostružky nebo vývrtiny atd.). 11. Papír napuštěný tukem, fermeží neb olejem a dutinky z tohoto papíru. 12. Pyroforické kovy. 13. Zinkový prach. 14. Upotřebené pytlíky od droždí, nečištěné. 15. Upotřebenou čisticí hmotu plynárenskou. 16. Nitrocelulosová vlákna k výrobě umělého hedvábí. Přepravní podmínky. A. Balení. (1) Látky vyjmenované pod 1 a 2 musí býti baleny do pevných, utěsněných a dobře spájených nádob z bílého plechu, které třeba řádně uložiti do silné, dobře uzavřené bedny dřevěné. U látek vyjmenovaných pod 2 v množství nanejvíce 2 kilogramů lze užíti místo nádob z bílého plechu skleněných lahví nebo nádob z kameniny, které musí býti rovněž zabaleny do silné, dobře uzavřené bedny dřevěné. Obyčejný fosfor musí býti ponořen do vody. Na bednách musí býti označen zřetelnými a trvanlivými písmeny jejich obsah; u obyčejného fosforu je nutné připojiti nápis „Vzhůru“. (2) Látky vyjmenované pod 3 musí býti buď zabaleny do beden zamezujících vytroušení nebo nality do nenabitých nábojů. (3) Zinkethyl a zinkmethyl (4), jakož i roztoky těchto látek v éteru musí býti baleny do silných, pevných nádob z hlíny (kameniny atd.) nebo ze skla, zatavených neb opatřených neprodyšnou uzávěrou zaručující stejnou bezpečnost. Skleněné nebo kameninové nádoby musí býti zabaleny ať jednotlivě, ať několik pohromadě do pevných nádob plechových, vyplněných popelem nebo suchou křemelinou a neprodyšně spájených. Na nádobách, obsahujících skleněné balony, musí býti vedle toho zřetelný nápis „Opatrně neste“. Je nepřípustné voziti je na ruční káře nebo nositi je na ramenou nebo na zádech. (4) Látky vyjmenované pod 5 a 6 musí býti zabaleny do utěsněných a dobře uzavřených nádob. Dřevěné sudy je třeba uvnitř vyložiti nepropustnou látkou a umístiti do jiných pevných nádob (košů, kbelíků, beden). (5) Látky vyjmenované pod 7 musí býti zabaleny do silných beden. Jsou-li tyto bedny vyšší než 12 centimetrů, je třeba jednotlivé vrstvy hedvábí odděliti od sebe dostatečnými prázdnými prostory vložením dřevěných roštů; otvory ve stěnách, směřující do těchto prázdných prostorů, umožní proudění vzduchu. Zevně třeba přidělati lišty, aby nemohly býti otvory beden zakryty. (6) Z látek vyjmenovaných pod 8a) musí býti upotřebená bavlna na čištění a vlhké cucky (hadry na čištění) silně slisovány a zabaleny do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob. (7) Látky vyjmenované pod 9 musí býti zabaleny, jsou-li slisovány do tvarů, do pevných, utěsněných nádob z bílého plechu nebo do silných beden dřevěných, které mají uvnitř utěsněnou vložku z bílého plechu; nejsou-li slisovány do tvarů do silných, utěsněných a dobře uzavřených nádob. (8) Látky vyjmenované pod 10 musí býti zabaleny do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob kovových. Obalu není zapotřebí při přepravě v železných vozech s příklopy nebo v otevřených vozech železných pod plachtou. (9) Látky vyjmenované pod 12 musí býti zality do skleněných rour a tyto zabaleny do spájených nádob z bílého plechu, vyplněných křemelinou nebo jinými podobnými vhodnými suchými látkami zemitými. (10) Zinkový prach musí býti zabalen do pevných a neprodyšně uzavřených nádob kovových. (11) Upotřebené nečištěné pytlíky od droždí (14) musí býti zabaleny do pevně uzavřených nádob. (12) Upotřebenou čisticí hmotu plynárenskou nelze přepravovati leč v plechových vozech, leda že by byla zabalena do silných beden plechových. Nejsou-li zmíněné vozy opatřeny dobře přiléhajícími plechovými příklopy, musí býti zásilka úplně přikryta plachtami tak preparovanými, aby se nemohly vznítiti při přímém dosahu plamenů. Nakládání i vykládání provede odesilatel nebo příjemce; rovněž povinnost opatřiti plachty přísluší na požádání železniční správy odesilateli. (13) Nitrocelulosová vlákna k výrobě umělého hedvábí musí býti zabalena do kovových nádob anebo do neprodyšně uzavřených sudů dřevěných, a to v tomto posledním případě s takovým přebytkem vody, aby se dala snadno zjistiti třepáním nádobou. Jsou-li vlákna zabalena do kovových nádob, stačí obaliti každou cívku vlhkou látkou a v nákladním listu třeba označiti, že tato podmínka je splněna. (14) Na každém kuse, obsahujícím látky vyjmenované pod 1 až 4, musí býti nálepka podle vzorce č. 2. B. Ostatní předpisy. (1) Látky níže vyjmenované je možné zabaliti spolu s jinými předměty do pevné, utěsněné a dobře uzavřené bedny dřevěné, dbáno-li předpisů o nádobách, ustanovených v A: a) obyčejný fosfor (1) v množství ne větším než 250 gramů; taková malá množství mohou býti též uložena pod vodou v silných, neprodyšně uzavřených nádobách skleněných, které musí býti umístěny do nádob z bílého plechu a v nich upevněny vhodnými látkami balicími; nádoby obsahující fosfor musí býti pevně uloženy ještě do jednoho dřevěného obalu; b) látky vyjmenované pod 2 v množství ne větším než 5 kilogramů; c) zinkethyl a zinkmethyl (4) v množství ne větším než 2 kilogramy s podmínkou, že budou nádoby řádně zabaleny do schran; je však zakázáno baliti je spolu s jinými samozápalnými látkami, jakož i s látkami výbušnými (Ia), s municí (Ib), se zapalovacími a ohňostrojnými tělesy (Ic) a se zápalnými látkami vyjmenovanými v třídě IIIa a b; d) látky vyjmenované pod 11 a 12 bez obmezení. (2) Je-li v nákladních listech prohlášení, a) že saze (5) a dřevné uhlí mleté, zrnité nebo v kusech (6) nejsou čerstvě pálené (t. j. chladly-li tyto látky alespoň po 48 hodin), b) že hedvábí v přadenech (7) není silně zatěžkané, c) že látky vyjmenované pod 8 nejsou napuštěné tukem, fermeží neb olejem, a že látky vyjmenované pod 10 nejsou mastné, d) že upotřebené pytlíky od droždí (14) jsou vyčištěné, e) že upotřebená čisticí hmota plynárenská je zcela okysličena, lze přepravovati tyto látky bez podmínek. (3) Látky vyjmenované pod 8 — vyjma upotřebenou bavlnu na čištění a cucky (hadry na čištění) zabalené za podmínek ustanovených v kapitole A, odstavec (6) — musí býti suché. (4) Papírové dutinky vyjmenované pod 11 nemohou býti přepravovány, leč obsahuje-li nákladní list prohlášení potvrzující, že byly po napuštění tukem neb olejem zahřáty a potom ve vodě úplně schlazeny. (5) Ku přepravě musí býti užito: a) pro zinkethyl a zinkmethyl (4) otevřených vozů; malá množství až do 10 kilogramů lze nakládati osamoceně nebo (v množství ne větším než 2 kilogramy) spolu s jinými předměty do krytých vozů za podmínek ustanovených v odstavci (1) c); b) pro látky vyjmenované pod 7, 8 a 11 krytých vozů neb otevřených vozů pod plachtou. Bavlna na čištění a cucky (hadry na čištění), zabalené podle podmínek ustanovených v kapitole A, odstavec (6), lze přepravovati také v otevřených vozech; c) pro nitrocelulosová vlákna k výrobě umělého hedvábí krytých vozů se zavřenými otvory ve stěnách. (6) Mimo to je nutné dbáti pro zinkethyl a zinkmethyl předpisů ustanovených pod IIIa, B, odstavec (4). C. Způsob přepravy. Zinkethyl a zinkmethyl není připuštěn ku přepravě jako rychlé zboží leč v malém množství až do 10 kilogramů, je-li odesílán osamoceně, nebo je-li odesílán spolu s jinými předměty, v množství ne větším než 2 kilogramy. TŘÍDA III. ZÁPALNÉ LÁTKY. III a. Hořlavé kapaliny. Pro níže uvedené kapaliny a jejich umělé směsi při teplotách pod 15° C kapalné nebo konsistence mazlavé platí zvláštní podmínky: A. Kapaliny a umělé směsi nebo roztoky, které se nemísí s vodou. 1. Kapaliny a umělé směsi nebo roztoky s bodem vzplanutí pod 21° C,1) které neobsahují více než 30% pevných látek rozpustných v kapalinách (zápalné kapaliny): a) kapaliny a umělé směsi nebo roztoky s bodem varu nanejvýše do 50° C, jakož i ty, které nemajíce stálého bodu varu, dávají při frakční destilaci až do 50° C podíl, který převyšuje 5% původního objemu. Do tohoto druhu patří zejména: velmi lehké ropy (surové minerální oleje), první frakce při destilaci dehtu a plynových olejů, sirouhlík, éter ethylnatý, kollodium; b) kapaliny a umělé směsi nebo roztoky s bodem varu nad 50° C, které nemajíce stálého bodu varu, dávají při frakční destilaci až do 50° C podíl, který nepřevyšuje 5% původního objemu. Do tohoto druhu patří zejména: surové minerální oleje a jiné surové oleje nerostné, jakož i velmi těkavé produkty jejich destilace, jako petrolejový éter, lehké a těžké benziny, benzin-nafta, ligroin a různé produkty destilace kamenouhelného dehtu, jako lehké oleje, benzol, toluol. 2. Kapaliny a umělé směsi nebo roztoky, jejichž bod vzplanutí je mezi 21° C a 55° C. Do tohoto druhu patří zejména: petrolej „Test“, surový neb čištěný „Standard white“, „Water white“, kerosin, různé lehké produkty destilace dřevného, rašelinového, lignitového a kamenouhelného dehtu jako na příklad solventní nafta, xylol, minerální terpentin (white Spirit), jakož i octan amylnatý, terpentin a určité směsi alkoholů a benzolů. 3. Kapaliny, jejichž bod vzplanutí je vyšší než 55° C, aniž převyšuje 100° C. Do tohoto druhu patří zejména: kamenouhelný dehet destilovaný, surový dehet, solárový olej, určité oleje pro motory na vnitřní spalování (motorine atd.) oleje z dřevného, rašelinového, lignitového a kamenouhelného dehtu, oleje z živičných břidlic, odpadní oleje, plynové a parafinové oleje. B. Kapaliny neb umělé směsi nebo roztoky, které mohou se mísiti s vodou v jakémkoliv poměru a které mají bod vzplanutí nižší než 21° C. Do tohoto druhu patří zejména: dřevný líh (líh methylnatý) surový nebo přečištěný, jakož i směsi těchto kapalin, líh ethylnatý a jeho směsi, denaturovaný líh a obyčejně užívaný prostředek k denaturování lihu (směs pyridinových zásad s lihem methylnatým), aceton a jeho směsi, aldehyd octový a jeho směsi. Přepravní podmínky. A. Balení. (1) Balení musí se díti do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob, na jejichž hmotu (železný plech nebo jiné kovy, sklo, kameninu, dřevo) nesmí obsah kapalin působiti. Je zakázáno užíti dřevěných nádob pro kapaliny vyjmenované pod A 1a) a b), jakož i pro xylol a amylacetat. (2) Hrubá váha kusu, jehož nádoby jsou ze skla nebo z kameniny, nesmí býti větší než 75 kilogramů. Tyto nádoby, jakož i nádoby z bílého plechu, jichž obsah není větší než 5 kg, musí býti pevně uloženy ať osamoceně, ať několik pohromadě, do jiných pevných a vhodnými balicími látkami opatřených nádob (vrbových nebo kovových košů, kbelíků nebo beden). Tyto vnější obaly (vyjma bedny) musí býti opatřeny dobrými a pevnými držadly. Nekryté vnější obaly musí míti víko, a je-li toto víko ze slámy, rákosu, třtiny nebo jiných podobných látek lehce hořlavých, musí býti napuštěno hliněným nebo vápenným mlékem atd. s přísadou vodního skla. Pro nádoby ze železného plechu, obsahující éter ethylnatý nebo sirouhlík, platí tytéž předpisy, avšak bez obmezení váhy. Tyto předpisy neplatí pro kapaliny uvedené pod A 2, 3 a B, jsou-li zabaleny do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob ze železného plechu. (3) Nádoby ze železa nebo z jiných kovů nesmějí býti naplněny kapalinami vyjmenovanými pod A 1a) a b) leč až do 90% svého obsahu při teplotě 15° C. (4) Na každém kuse obsahujícím kapaliny vyjmenované pod A 1a) a b), jakož i aceton musí býti nálepka podle vzorce č. 2. Na koších a kbelících musí býti mimo to zřetelný nápis: „Opatrně zacházejte“. Nesmějí se nositi ani na ramenou ani na zádech. Je dovoleno voziti je jen na ručních karách. B. Ostatní předpisy. (1) Je dovoleno zabaliti s ostatními předměty do pevných, utěsněných a dobře uzavřených beden dřevěných, dbáno-li předpisů ustanovených v kapitole A o nádobách: a) kapaliny vyjmenované pod A 2, 3 a B bez obmezení, b) kapaliny vyjmenované pod A 1b) v celkovém množství ne větším než 20 kilogramů, c) kapaliny vyjmenované pod A 1a) v celkovém množství ne větším než 5 kilogramů. (2) V nákladním listu musí býti tyto údaje: 1. u všech kapalin musí býti v tomto nákladním listu uvedeno, je-li bod vzplanutí nižší než 21° C, nebo je-li mezi 21° C a 55° C nebo je-li mezi 55° C a 100° C a dále, je-li kapalina schopna smísiti se s vodou, či ne — toto poslední však jen tehdy, jestliže již z názvu zboží nevycházejí jasně na jevo potřebné údaje, na př. „benzol“; 2. pokud jde o kapaliny vyjmenované pod A 1a) a b), musí v nákladním listu býti uvedeno, zda bod varu je nižší nebo vyšší než 50° C; 3. pokud jde o kapaliny, které nemají stálý bod varu, musí býti v nákladním listu uvedeno, zda při frakční destilaci do 50° C dávají podíl, převyšující 5% původního objemu či nikoli. Chybí-li takové údaje, naloží se se zásilkami podle předpisů A 1a). (3) Přeprava se musí díti v otevřených vozech; v malém množství mohou býti však též nakládány do krytých vozů, ať osamoceně, ať s jinými předměty podle ustanovení odstavce (1) b) a c), a to kapaliny vyjmenované pod A 1a), jejichž celková hrubá váha není větší než 10 kilogramů — sirouhlík do 2 kilogramů, kapaliny vyjmenované pod A 1b), jejichž celková hrubá váha není větší než 20 kilogramů a kapaliny vyjmenované pod A 2, jejichž celková hrubá váha není větší než 50 kilogramů. (4) Mimo to u kapalin vyjmenovaných pod A 1a) a b) a u acetonu je třeba dbáti těchto předpisů: a) dříve, než se začne nakládati, musí býti vozy opatřeny na obou stranách vedle nálepky podle vzorce č. 2 nálepkami „Opatrně posunujte“; b) kusy musí býti ve vozech řádně upevněny, nepřikryté koše a kbelíky musí býti přivázány ke stěnám; nesmějí se klásti na sebe; c) nádoby, které se za přepravy poškodily, musí býti hned vyloženy, a není-li je možné opraviti v krátké době, mohou býti prodány i s obsahem v nich zůstavším bez formalit na účet odesilatelův; d) prázdné, dobře uzavřené nádoby ze železa nebo jiných kovů, které obsahovaly tyto kapaliny, mohou býti přepraveny v krytých vozech. Prázdné nádoby tohoto druhu nejsou připuštěny ku přepravě, leč jsou-li dobře uzavřeny. Nekovové nádoby musí býti přepravovány v otevřených vozech. V nákladním listu musí býti uvedeno, k čemu bylo nádob před tím užito. (5) Předpisy uvedené pod A (Balení) odstavec (1) a pod B (Ostatní předpisy), odstavec (2) platí na přepravu v kotlových vozích všech kapalin, které patří do třídy IIIa. Mimo to platí též na kapaliny druhů A 1a) a b) a A 2 předpisy v B (Ostatní předpisy), odstavec (4) a). C. Způsob přepravy. Z přepravy jako kusové zboží rychlé jsou vyloučeny: a) kapaliny uvedené pod A 1a) v množství větším než 10 kilogramů a sirouhlík v množství větším než 2 kilogramy; nesmějí býti rovněž baleny společně s jiným zbožím; b) kapaliny vyjmenované pod A 1b) a A 2, jakož i dřevný líh (líh methylnatý) v množství větším než 20 kilogramů; c) prázdné nádoby, které obsahovaly kapaliny vyjmenované pod A 1a), 1b) a 2, vyjma dobře uzavřené nádoby kovové. IIIb. Pevné látky zápalné. Za určitých podmínek je dovoleno přepravovati tyto předměty: 1. Látky, které se mohou snadno zapáliti jiskrami lokomotivy, jako seno, dřevné uhlí v kusech, piliny, dřevěné třísky, dřevnou drť, papírové ostřižky, rákos (vyjma španělský rákos), přediva rostlinného původu a jejich odpadky, slámu (v to čítajíc i kukuřičnou, rýžovou a lněnou slámu), rašelinu (vyjma strojovou nebo lisovanou rašelinu), jakož i zboží vyrobené pomocí přísady petrolejových zbytků, pryskyřice a jiných podobných látek s pórovitými látkami zápalnými, pak síru. (2) Celoidin, výrobek z roztoku kollodia vyrobený neúplným odpařením alkoholu z tohoto roztoku, vzhledu jako mýdlo a obsahující hlavně kollodiovou bavlnu. (3) Celuloid v deskách, listech, tyčinkách, rourkách; předměty vyrobené z celuloidu; látky k výrobě celuloidových filmů a filmy téhož druhu; celuloidové odpadky a odpadky celuloidových filmů. Přepravní podmínky. A. Balení. (1) Látky vyjmenované pod 1 musí býti přepravovány v krytých vozech nebo v otevřených vozech pod plachtou, nejsou-li balené. Železnice může žádati, aby plachty dodal odesilatel. (2) Celuloidové desky musí býti zabaleny tak, aby bylo zcela znemožněno jich vysýchání. (3) a) Celuloid v deskách a listech musí býti zabalen do pevných beden dřevěných nebo do balíků ze silného a pevného papíru balicího. Tyto balíky musí býti dány mezi dva rámy z prken a pevně staženy obručemi z páskového železa. Okraje rámů musí dostatečně přesahovati papírový obal. b) Celuloid v tyčinkách a rourkách musí býti zabalen do pevných beden dřevěných nebo do balíků ze silného pevného papíru balicího. Tyto balíky musí býti přikryty hustou tkaninou, svázanou na obou koncích na uzly, nebo musí býti obloženy čtyřmi úzkými prkny podélnými a dvěma silnými prkny čelnými, na které se musí podélná prkna přibíti. c) Předměty vyrobené z celuloidu, látky k výrobě filmů a filmy musí býti zabaleny do pevných beden dřevěných nebo do odolných krabic lepenkových. d) Odpadky celuloidu a filmů musí býti zabaleny do pevných a utěsněných beden, kbelíků nebo sudů. Mohou býti zabaleny též do pevných a hustých obalů z hrubého plátna, svázaných na obou koncích na uzly nebo do pevných pytlů ze surového plátna, které jsou opatřeny na dně odolnými držadly. Pokud jde o obaly předepsané shora v druhé větě pod b), nesmí váha zásilky býti větší než 30 kg u rourek a 50 kg u tyčinek. Pokud jde o obaly v hrubém plátně ustanovené pod d) pro celuloidové a filmové odpadky, nesmí tato váha býti větší než 40 kg. B. Způsob přepravy. Látky vyjmenované pod 1, jakož i filmové a celuloidové odpadky, se nepřijímají ku přepravě jako kusové zboží rychlé. Látky vyjmenované pod 3 nelze přepravovati leč v krytých vozech; větráky těchto vozů musí býti uzavřeny. Tyto předměty nesmějí býti uloženy v blízkosti topných rour nebo topných vedení nebo vytápěných kamen. TŘÍDA IV. Jedovaté látky. Za určitých podmínek je dovoleno přepravovati tyto látky: 1. Pevné sloučeniny arsenu, zejména kysličník arsenitý (otrušík, utrých), sirník arsenitý (auripigment), sirník arsenatý (arsenový rubín, červené sklo arsenové, realgar), kovový arsen (šedý arsen, kobaltum) atd. 2. Ferrosilicium a manganosilicium získané cestou elektrickou, s obsahem silicia méně než 75%. 3. Kyanid draselný a kyanid sodný v pevném stavu. 4. Kapalné látky arsenové, zejména kyselinu arseničnou. 5. Roztoky kyanidu draselného a kyanidu sodného. 6. Jedovaté chemické výrobky kovové: a) sublimát, rumělku; barvy obsahující měď, zejména měděnku, zelená a modrá barviva z mědi; octan olovnatý; b) jiné chemické přípravky s olovem, zejména kysličník olova (massikot) minium, bělobu olověnou a jiné barvy obsahující olovo; odpadky obsahující olovo. 7. Síran měďnatý (modrou skalici) a směsi síranu měďnatého s vápnem, sodou a jinými podobnými látkami (prášek k výrobě bordoského louhu atd.), kyselinu šťavelovou a šťovan draselný v pevném stavu. 8. Chlorečnany. Peroxyd barya. Natriumazid. 9. Anilin (anilinový olej). Přepravní podmínky. A. Balení. (1) Nádoby užívané k balení musí býti pevné, utěsněné a tak uzavřené, aby nemohlo nastati ani prosakování ani roztroušení. (2) Látky vyjmenované pod 1 a 3 musí býti zabaleny takto: a) do silných železných sudů s našroubovaným víkem a se silnými obručemi nebo b) do dvojitých sudů vyrobených ze suchého a pevného dřeva a stažených obručemi nebo do dvojitých beden vyrobených týmž způsobem a stažených pásy, při čemž vnitřní nádoby třeba vyložiti hustou tkaninou. Vnitřní nádoby dřevěné lze též nahraditi spájenými nádobami z bílého plechu nebo nádobami ze skla nebo z kameniny. Nádoby ze skla nebo z kameniny musí býti řádně zabaleny do jiných nádob vhodnými látkami balicími. Za těch podmínek může býti spojeno několik nádob v jeden kus; c) látky vyjmenované pod 1 mohou býti též zabaleny do pytlů z dehtovaného plátna, které se vloží do jednoduchých sudů ze silného a suchého dřeva. (3) Ferrosilicium a manganosilicium vyjmenované pod 2 musí býti zabaleno do silných, vodu nepropouštějících nádob ze dřeva nebo kovu. (4) Látky vyjmenované pod 4 musí býti zabaleny takto: a) do kovových, dřevěných nebo kaučukových nádob, opatřených dobrou uzávěrou, nebo b) do nádob ze skla nebo z kameniny, které se pečlivě uloží do jiných pevných nádob (vrbových nebo kovových košů, kbelíků nebo beden) a upevní vhodnými látkami balicími; tyto vnější nádoby (vyjma bedny) je třeba opatřiti vhodnými držadly. (5) Látky vyjmenované pod 5 musí býti zabaleny do dobře uzavřených nádob železných, které se pečlivě uloží do pevných dřevěných nebo kovových nádob, vyplněných křemelinou, pilinami nebo jinými látkami nassávajícími. (6) Látky vyjmenované pod 6 musí býti zabaleny takto: a) do železných sudů nebo do utěsněných a obručemi pevně stažených sudů ze suchého a silného dřeva nebo do beden stažených pásy, nebo b) do železných nádob (řečených Hobbocks) nebo c) do nádob ze skla nebo z kameniny, nebo při množství ne větším než 10 kilogramů — do dvojitých silných obalů papírových (sáčků); nádoby i sáčky musí býti pečlivě uloženy do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných, vyplněných vhodnými látkami balicími; d) veškeré barvy obsahující olovo je dovoleno zabaliti též do nádob z bílého nebo jiného železného plechu; e) jakékoli sloučeniny olova a mědi ve vodních roztocích je dovoleno též přepravovati v utěsněných jímkách, vyrobených z látek, na které tyto sloučeniny nemohou účinkovati. (7) Látky vyjmenované pod 7 musí býti zabaleny do silných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných (sudů nebo beden) nebo do pevných, hustých a dobře uzavřených pytlů. (8) Látky vyjmenované pod 8, vyjma natriumazid, musí býti zabaleny do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob ze dřeva nebo z vlnitého plechu. Užije-li se nádob ze dřeva (sudů nebo beden), musí býti uvnitř vyloženy nepřetržitou vložkou pevného papíru, aby se zcela zamezilo vytroušení. Natriumazid musí býti zabalen do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob ze železa (nebo z bílého plechu). (9) Na kusech obsahujících látky vyjmenované pod 1 až 9 musí býti zřetelnými a trvanlivými písmeny označení jejich obsahu. Názvy hromadné, jako arsenové látky, olověné preparáty, jedovaté barvy jsou přípustné. Mimo to látky, vyjmenované pod 1, 3, 4, 5 a 6a) a kyselina šťavelová a šťovan draselný v pevném stavu musí míti nálepku podle vzorce č. 3 a jde-li o ferrosilicium nebo manganosilicium (2.) poznámku „Chraňte od vlhka. Nepřevraťte.“ Na nádobách obsahujících látky vyjmenované pod 8 musí býti zřetelný a trvanlivý nápis, označující jejich obsah a nálepka podle vzorce č. 2. Nádoby obsahující natriumazid musí míti vedle toho označení „Chraňte od vlhka“. (10) Anilin (anilinový olej) musí býti zabalen do železných sudů nebo do naprosto odolných a dokonale utěsněných sudů dřevěných (na příklad petrolejových sudů). B. Ostatní předpisy. (1) Je dovoleno baliti spolu s jinými předměty do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných, dbáno-li předpisů o nádobách ustanovených v kapitole A: a) látky vyjmenované pod 4 v množství ne větším než 1 kilogram; tyto látky musí býti zabaleny ve skleněných nádobách a řádně upevněny suchou křemelinou do utěsněné nádoby z bílého plechu; b) látky vyjmenované pod 1, 3 a 8 v množství ne větším než 5 kilogramů; je však zakázáno spolubaliti kyanid draselný, kyanid sodný a chlorečnany, peroxyd barya a natriumazid s kyselinami nebo kyselými solemi; c) látky vyjmenované pod 6a) v množství ne větším než 10 kilogramů; d) látky vyjmenované pod 2, 6b) a 7 bez obmezení váhy. Obsahuje-li nádoba látky vyjmenované pod 1, 3, 4, 5 a 6a), jakož i kyselinu šťavelovou a šťovan draselný v pevném stavu, musí býti na ní nálepka podle vzorce č. 3. (2) Je zakázáno nakládati látky vyjmenované pod 1, 3, 4, 5 a 6a), jakož i kyselinu šťavelovou a šťovan draselný v pevném stavu spolu s potravinami nebo s jinými poživatinami. (3) Rovněž je zakázáno nakládati látky vyjmenované pod 3, 5 a 8 spolu s kyselinami a mimo to látky pod 5 s kyselými solemi. (4) Látky vyjmenované pod 5 nesmějí býti přepravovány leč v kotlových vozech nebo v otevřených vozech. Natriumazid nesmí býti přepravován leč v krytých vozech. (5) Ferrosilicium a manganosilicium vyjmenované pod 2 musí býti podáno ku přepravě jen zcela suché a v úplně suchých nádobách; musí-li býti přepravováno v otevřených vozech, musí býti vozy přikryty nepromokavými plachtami. (6) Prázdné nádoby, v kterých byly přepravovány jedovaté látky vyjmenované pod 1, 3, 4, 5 nebo 6a), jakož i kyselina šťavelová a šťovan draselný v pevném stavu, musí býti dokonale uzavřeny. Prázdné pytle, které sloužily ku přepravě jedovatých látek vyjmenovaných pod 1, musí býti uzavřeny do beden nebo do jiných hustých a dobře uzavřených pytlů, napuštěných dehtem a polepených nálepkou podle vzorce č. 3. Na nádobách nebo pytlech a na nákladním listu musí býti vyznačen dřívější obsah. Rovněž platí ustanovení uvedená v odstavci (2). Na nádobách a prázdných pytlech, v kterých byly přepravovány látky vyjmenované pod 8 musí býti nálepka podle vzorce č. 2. (7) Na nádoby kotlových vozů určené ku přepravě jedovatých látek nebo jejich roztoků vodních platí předpisy ustanovené v A, odstavec (1) a (9) a B, odstavec (6). Tyto nádoby nesmějí býti vyrobeny leč ze hmot, na které neúčinkují zmíněné látky nebo jejich roztoky. Nádoby kotlových vozů na přepravu látek vyjmenovaných pod 5 nesmějí míti nýtovaných švů nebo musí míti dvojí stěnu. Nesmějí míti mimo to žádných otvorů ve spodní části (kohoutky, ventily atd.). Otvory musí býti utěsněny a chráněny pevně našroubovanými čepičkami kovovými. Kotlové vozy naplněné látkami vyjmenovanými pod 5 musí býti zařaděny do vlaku tak, aby byly odděleny alespoň jedním vozidlem od ostatních vozů naplněných kapalnými kyselinami. C. Způsob přepravy. Z přepravy jako kusové zboží rychlé jsou vyloučeny látky vyjmenované pod 1, 3, 4, 5, 6a) a 8, jakož i prázdné nádoby, v to čítajíc pytle, které obsahovaly tytéž látky. D. Výjimky z předpisů ustanovených v A, B a C. Tyto předpisy neplatí na výrobky vyjmenované v třídě IV., určené k vědeckému bádání nebo k farmaceutickým účelům, odesílané v množství ne větším než 1 kilogram pro každý výrobek, jsou-li pečlivě zabaleny do nádob ze skla nebo kameniny s těsnící uzávěrou, a jsou-li tyto nádoby pak pečlivě zabaleny do pevných, utěsněných a dobře uzavřených beden dřevěných. TŘÍDA V. Žíravé látky. Za určitých podmínek lze přepravovati tyto předměty: 1. Kyselinu sírovou, dýmavou kyselinu sírovou (kyselinu sírovou obsahující anhydrid, oleum, olej vitriolový, nordhausskou kyselinu sírovou), kyselinu dusičnou (lučavku) a její směsi, kyselinu solnou, kyselinu fluorovodíkovou. 2. Chlorid sirný, jakož i dusičnan železitý i síran železitý (mořidlo). 3. Žíravé louhy (sodný a draselný louh atd.); zbytky po rafinaci oleje, čpavkovou vodu neobsahující více než 25% čpavku (amoniaku). 4. Brom. 5. Anhydrid kyseliny sírové (anhydrid sírový). 6. Acetylchlorid, chlorid antimoničný, chromylchlorid, oxychlorid fosforečný, chlorid fosforečný (fosforpentachlorid), chlorid fosforitý (fosfortrichlorid), sulfurylchlorid, thionylchlorid a kyselinu chlorosulfonovou. 7. Vodní roztoky peroxydu vodíku s více než 6% váhy peroxydu vodíku. 8. Sirník sodný a koks natronový. 9. Kyselý síran sodný (natriumbisulfát). 10. Pálené vápno mleté (kysličník vápenatý). 11. Surový naftalín schopný odkapovati, v sypaném stavu. Přepravní podmínky. A. Balení. (1) Látky vyjmenované pod 1 až 4 musí se baliti do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob, na které obsah neúčinkuje. O kyselině fluorovodíkové (1) viz odstavec (5). Uzávěra musí býti tak upravena, aby nemohla býti poškozena ani otřesem, ani obsahem. Užije-li se nádob ze skla nebo z kameniny, platí tyto podmínky: a) nádoby na přepravu látek vyjmenovaných pod 1 až 3 musí býti pevně vsazeny do silných druhých nádob (vrbových anebo kovových košů, kbelíků nebo beden), vyplněných vhodnými látkami balicími. Vnější nádoby (vyjma bedny) musí býti opatřeny pevnými držadly; b) u koncentrované kyseliny dusičné o specifické váze alespoň 1˙48 při 15° C (46˙8° Baumé) a u červené dýmavé kyseliny dusičné musí býti nádoby ze skla nebo z kameniny obloženy ve vnějších nádobách křemelinou nebo jinými vhodnými zemitými látkami v objemu rovnajícím se alespoň jich obsahu; c) balicích látek ustanovených v a) a b) není třeba, jsou-li skleněné nádoby uloženy do kovových obalů se všech stran je kryjících a upevněny dobrými péry obloženými asbestem tak, aby se v obalu nemohly posunovati; d) u bromu (4) musí býti nádoby ze skla nebo kameniny uzavřeny do pevných nádob dřevěných anebo kovových a zasypány až po hrdlo popelem, pískem, křemelinou nebo jinými podobnými látkami nehořlavými. (2) Přístroje k hašení, obsahující kyseliny vyjmenované pod 1, musí býti vyrobeny tak, aby kyselina nemohla vytéci. (3) Elektrické akumulátory plněné kyselinou sírovou (1) musí býti uloženy do skříně na baterie tak, aby se články nemohly posunovati. Skříň na baterie musí býti pevně zabalena nassávajícími balicími látkami do jiné bedny. Na víkách beden musí býti zřetelné nápisy: „Elektrické akumulátory“ a „Vzhůru“. Jsou-li akumulátory nabité, musí býti poly zajištěny tak, aby nenastalo krátké spojení. Jsou-li články vyrobené z látek odolných, jako ze dřeva s olověnou výplní nebo z tvrdého kaučuku, a jsou-li jejich hoření části tak opatřeny, aby nemohla kyselina vystřiknouti nebezpečným způsobem, lze upustiti od zabalení akumulátorových článků nebo baterií s podmínkou, že vhodná zařízení, jako podstavce, pažení, podpory zabrání, aby se převrhly nebo posunuly a chrání je od poškození, které by mohlo nastati spadnuvšími kusy na baterie. Články a baterie, které jsou přidělány k vozidlu, rovněž nepotřebují zvláštního balení, jsou-li tato vozidla na železničním voze dobře zajištěna neb upevněna. (4) Pro olověný rmut obsahující kyselinu sírovou z akkumulátorů a olověných komor nelze užíti dřevěných nádob leč, je-li možné úplně zabrániti prosakování kyseliny. (5) Nádoby obsahující kyselinu fluorovodíkovou (1) musí býti z olova nebo gutaperči, jeli kyselina zředěná; dřevěné nádoby, uvnitř řádně opatřené vrstvou parafinu, jsou rovněž přípustné. Pro kyselinu koncentrovanou alespoň na 70% kyseliny čisté mohou býti užity též železné nádoby s utěsněnými zátkami závitnicovými. Tyto železné nádoby nelze podati, ať plné, ať prázdné, na odesílacích stanicích leč, je-li na jejich vnější straně odstraněna každá stopa kyseliny. Na nádobách na kyselinu fluorovodíkovou plných nebo prázdných musí býti nálepky nebo zřetelný a trvanlivý nápis: „Koncentrovaná 70% kyselina fluorovodíková“ a mimo to nálepka podle vzorce č. 3. (6) Anhydrid kyseliny sírové (5) musí býti zabalen: a) do silných a dobře spájených nádob z obyčejného nebo bílého plechu nebo b) do silných lahví ze železa, bílého plechu nebo mědi s pevnou a neprodyšnou uzávěrou. Nádoby i láhve musí býti řádně zabaleny do silných nádob ze dřeva nebo bílého plechu a zasypány křemelinou nebo jinými podobnými látkami nehořlavými. (7) Látky vyjmenované pod 6 musí býti zabaleny: a) do nádob z kujného nebo plávkového železa, oceli, olova nebo mědi, úplně utěsněných a opatřených dobrou uzávěrou nebo b) do skleněných nádob. Tu je třeba dbáti těchto předpisů: α) skleněné nádoby musí míti silné stěny a musí býti neprodyšně uzavřeny zabroušenými zátkami skleněnými a tak zajištěnými, aby nevypadly; β) obsahují-li skleněné nádoby více jak 5 kilogramů, musí býti vsazeny do kovových obalů. Láhve s menším obsahem lze baliti do silných beden dřevěných, rozdělených uvnitř na tolik oddílů, kolik láhví má býti odesláno. Žádná bedna nesmí míti více jak čtyři oddíly; γ) skleněné nádoby musí býti uloženy do vnějších obalů tak, aby mezi nimi a stěnami byl prázdný prostor alespoň 30 milimetrů. Prázdný prostor třeba pečlivě vysypati křemelinou nebo jinými podobnými látkami nehořlavými; při acetylchloridu lze užíti též pilin; δ) na víku vnějších nádob musí býti označení obsahu s nápisem „Křehké“ nebo s výstižným znamením. (8) Pro roztoky peroxydu vodíku (7) musí se užíti silných nádob ze skla nebo z kameniny které nerozkládají peroxyd vodíku a které nejsou neprodyšně uzavřeny, nebo které zamezují, aby vznikl vnitřní přetlak. Balony, láhve a džbány musí býti zabaleny do pevných beden nebo košů opatřených držadly. Koše musí býti přikryty dobrým víkem ochranným. (9) Na rafinovaný sirník sodný krystalovaný (8) musí býti užito nádob, které nepropouštějí vodu na surový sirník sodný, jakož i na natronový koks utěsněných nádob železných. (10) Kyselý síran sodný musí býti zabalen do nádob s utěsněnými stěnami, na které obsah neúčinkuje. Může býti též nakládán do otevřených vozů, které jsou uvnitř vyložené olovem, přikryté plachtou a opatřené zařízením, znemožňujícím přímý dotyk plachty s kyselým síranem sodným. (11) Pálené vápno mleté musí býti zabaleno do pevných a nepropustných pytlů. (12) U naftalínu vyjmenovaného pod 11 musí odesilatel na své útraty odděliti podlahu vozu od této látky plachtou z husté tkaniny. (13) Na každém kuse obsahujícím látky vyjmenované pod 1 až 6 musí býti nálepka podle vzorce č. 3. Na kusech s červenou dýmavou kyselinou dusičnou musí býti mimo to nálepka podle vzorce č. 2. B. Ostatní předpisy. (1) Je dovoleno baliti spolu s jinými předměty do pevných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných, dbáno-li předpisů o nádobách ustanovených v kapitole A: a) brom (4) až do 500 gramů; b) anhydrid kyseliny sírové (5) v množství ne větším než 2 kilogramy; může býti také zabalen do silných zatavených baněk skleněných, které je nutné řádně uložiti do pevných, dobře uzavřených nádob z bílého plechu, vyplněných křemelinou; c) látky vyjmenované pod 6 až do 5 kilogramů; d) látky vyjmenované pod 1, 2 a 3 až do 10 kilogramů. Nádoby obsahující tyto látky musí býti řádně uloženy do dřevěných nádob. (2) V nákladním listu musí býti uvedeno: a) u kyseliny dusičné (1) ve skleněných nádobách specifická váha při teplotě 15° C; chybí-li tento údaj v nákladním listu, považuje se kyselina za koncentrovanou [A, odstavec (1) b) a c)]; b) u olověného rmutu obsahujícího kyselinu sírovou z akumulátorů a olověných komor třeba potvrditi, že kyselina sírová nemůže vytéci; c) u odpadní kyseliny sírové vzniklé při výrobě nitroglycerinu třeba potvrditi, že je zcela denitrována, jinak je vyloučena z přepravy. Tohoto prohlášení není třeba při odpadní kyselině vzniklé při výrobě nitrocelulosy; nepatrný obsah nitrocelulosy nevadí. (3) Látky vyjmenované pod 1 až 5 musí býti přepravovány v otevřených vozech. Krytých vozů lze však také užíti: a) pro přepravu látek vyjmenovaných pod 3, jsou-li zabaleny do silných a utěsněných železných sudů, které nesmějí býti naplněny leč až do devíti desetin jich obsahu; b) pro přepravu bromu (4) v množství ne větším než 500 gramů, pro přepravu anhydridu kyseliny sírové (5) v množství ne větším než 2 kilogramy a pro přepravu látek vyjmenovaných pod 1, 2 a 3 v množství ne větším než 10 kilogramů ať samotných anebo s jinými předměty s podmínkou, že tyto nádoby budou pečlivě uloženy do pevného obalu dřevěného. (4) Vodní roztoky peroxydu vodíku, jejichž obsah peroxydu vodíku je větší než 6% váhy a ne větší než 35% váhy (7), jakož i sirník sodný a koks natronový (8) se přepravují v krytých vozech nebo v otevřených vozech pod plachtou; vodní roztoky peroxydu vodíku s obsahem peroxydu vodíku více než 35% váhy (7) musí býti vždy přepravovány ve zvlášť zařízených vozech (na př. nádobových vozech). (5) Prázdné nádoby, které obsahovaly látky vyjmenované pod 1 až 5, jsou-li podány ku přepravě jako kusové zboží, musí býti dobře uzavřené nebo zcela vyčištěné. V nákladním listu musí býti označen jich dřívější obsah. (6) Předpisy ustanovené v odstavcích (3) a (5) neplatí ani na přístroje k hašení ani na elektrické akumulátory [A, odstavce (2) a (3)]. (7) Nádoby obsahující kyselinu fluorovodíkovou (1) musí se postaviti uzávěrou vzhůru. (8) Na nádoby kotlových vozů určených ku přepravě žíravých látek platí předpisy ustanovené v A, odstavec (1), vyjma předpisy uvedené v a) až d). (9) Pálené vápno mleté v pytlích nesmí býti přepravováno leč v krytých vozech. (10) Je-li uvedeno v nákladním listu, že surový naftalín byl zbaven v hydraulickém lisu nebo v odstředivém stroji součástí olejových tak, že se již nejeví žádné odkapávání, nepodléhá přeprava hrubého naftalínu žádné podmínce. C. Způsob přepravy. (1) Látky vyjmenované pod 3 lze přepravovati jako rychlé zboží kusové, jsou-li zabaleny podle předpisů uvedených v B, odstavec (3) a); látky pod 1 až 3 v množství ne větším než 10 kilogramů, brom až do 500 gramů a anhydrid kyseliny sírové až do 2 kilogramů lze rovněž přepravovati v balení podle B, odstavec (3) b). (2) Toto obmezení neplatí na přístroje k hašení a na elektrické akumulátory [A, odstavce (2) a (3)]. D. Výjimky z předpisů ustanovených pod A, B a C. Tyto předpisy neplatí na výrobky vyjmenované v třídě V, určené k vědeckému badání nebo k farmaceutickým účelům, odesílané v množství ne větším než 1 kilogram pro každý výrobek, jsou-li pečlivě zabaleny do nádob ze skla nebo kameniny s těsnící uzávěrou, a jsou-li tyto nádoby pak pečlivě zabaleny do pevných, utěsněných a dobře uzavřených beden dřevěných. TŘÍDA VI. Látky vzbuzující odpor a látky zapáchající. Je dovoleno přepravovati: 1. Čerstvé šlachy, čerstvé odřezky nevápněné1) kůže na výrobu klihu, jakož i odpadky obou těchto druhů látek, čerstvé rohy, paznehty nebo kopyta nezbavené kostí a měkkých částí na nich lpějících, čerstvé kosti nezbavené masa nebo jiných měkkých částí na nich lpějících, jakož i jiné odpor vzbuzující a zapáchající látky živočišné, pokud nejsou níže vyjmenovány. 2. Čerstvé kůže nesolené. 3. Čištěné nebo sušené kosti, čištěné nebo sušené rohy a paznehty nebo kopyta. 4. Čerstvé žaludky telecí, úplně vyčištěné od všech zbytků potravy. 5. Vylisované zbytky vzniklé při výrobě klihu z klihovky (klihárenské vápno, klihárenské rosoly nebo hnojivo z klihovatin). 6. Nevylisované zbytky druhu označeného pod 5. 7. Hnůj proložený stelivem. 8. Jiné druhy výkalů, jakož i výkaly z latrin. Přepravní podmínky. A. Balení. (1) Látky shora vypočítané, podané ku přepravě jako kusové zboží, musí býti zabaleny takto: a) látky vyjmenované pod 1, 5 a 6 do silných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných (sudů, kbelíků nebo beden); obsah se nesmí projevovati nepříjemně svým zápachem; b) látky vyjmenované pod 2 do silných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných (sudů, kbelíků nebo beden) nebo do pevných, nepropustných a dobře uzavřených pytlů, napuštěných vhodnými prostředky desinfekčními, jako kyselinou karbolovou, lysolem tak, aby se neprojevoval hnilobný zápach obsahu; užíti takových pytlů je však obmezeno na měsíce listopad, prosinec, leden a únor; c) látky vyjmenované pod 3 do utěsněných nádob (sudů nebo kbelíků) nebo do pevných pytlů; d) telecí žaludky (4) do silných, utěsněných a dobře uzavřených dřevěných nádob (sudů nebo kbelíků); v měsících od dubna až do konce září musí se telecí žaludky nasoliti tak, že na každý žaludek se užije 15 až 20 gramů kuchyňské soli; mimo to musí se nasypati alespoň 1 centimetr silná vrstva na dno nádoby užité za obal, jakož i na vrchní vrstvu žaludků; v nákladním listu musí býti prohlášení, že bylo dbáno těchto předpisů; e) psí lejno (8) do silných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných nebo kovových; f) holubí trus (8) do silných, utěsněných a dobře uzavřených nádob dřevěných (sudů nebo kbelíků); suchý trus holubí může býti také balen do pevných a nepropustných pytlů. Na nádobách užitých za obal nesmí býti zevně žádná stopa obsahu. (2) Pro vozové náklady platí tyto předpisy: a) látky vyjmenované pod 1 a 2: 1. užije-li se krytých vozů zvlášť zařízených, které mají účinná zařízení větrací, není třeba obalu. Látky musí býti napuštěny alespoň 5% karbolovou kyselinou nebo jinými vhodnými prostředky desinfekčními tak, aby se neprojevoval hnilobný zápach obsahu; 2. užije-li se obyčejných otevřených vozů nákladních: α) od 1. března do 31. října musí býti látky zabaleny do pevných a nepropustných pytlů; tyto pytle je nutné napustiti desinfekčními prostředky vyjmenovanými pod 1, aby se neprojevoval hnilobný zápach obsahu. Každá zásilka tohoto druhu musí býti přikryta plachtou ze silné tkaniny (zvané chmelový žok), napuštěnou roztokem některého ze svrchu zmíněných prostředků desinfekčních; tato plachta pak musí býti sama zcela přikryta velkou, nepromokavou a dehtem nenapuštěnou plachtou; β) od 1. listopadu do konce února není třeba pytlového obalu. Zásilky však musí býti rovněž přikryty plachtou z chmelové látky a tato plachta pak musí býti sama zcela přikryta velkou, nepromokavou a dehtem nenapuštěnou plachtou. První plachta musí býti, je-li toho třeba, navlhčena některým z desinfekčních prostředků, vyjmenovaných pod 1 tak, aby se neprojevoval hnilobný zápach; γ) nejsou-li desinfekční prostředky s to, aby zabránily hnilobnému zápachu, musí býti zásilky zabaleny do silných, utěsněných a dobře uzavřených sudů nebo kbelíků tak, aby se neprojevoval hnilobný zápach obsahu nádoby; b) látky vyjmenované pod 3 nevyžadují zvláštního obalu; jsou-li podány nebalené a v otevřených vozech, musí býti náklad zcela přikryt nepromokavými plachtami; c) telecí žaludky (4) musí býti zabaleny způsobem předepsaným v odstavci (1) d); d) látky vyjmenované pod 5 musí býti zcela přikryty dvěma velkými, na sebe položenými, nepromokavými a dehtem nenapuštěnými plachtami. Spodní plachta musí býti napuštěna vhodnými prostředky desinfekčními (karbolovou kyselinou, lysolem atd.) tak, aby se neprojevoval hnilobný zápach. Mezi plachty musí býti nasypána vrstva suchého vápna hašeného, sypké rašeliny nebo již upotřebeného třísla; e) látky vyjmenované pod 6 musí býti zabaleny podle předpisů ustanovených v odstavci (1) a); f) hnůj proložený stelivem (7) nevyžaduje zvláštního obalu; je-li podán ku přepravě bez obalu, musí býti náklad zcela přikryt nepromokavými plachtami; g) látky vyjmenované pod 8 musí býti zabaleny do silných, utěsněných a dobře uzavřených nádob. Suché psí lejno a suchý holubí trus lze též zabaliti do pevných a nepropustných pytlů. B. Ostatní předpisy. (1) Železnice může obmeziti přepravu na určité vlaky, ustanoviti placení přepravného napřed a vydati zvláštní ustanovení o době a lhůtě pro nakládání a vykládání, jakož i o přivážení a odvážení. Železnice může žádati, aby plachty dodal odesilatel. (2) Látky vyjmenované pod 7 a 8 (vyjma psí lejno a holubí trus) se nepřijímají jako zboží kusové. (3) Nádoby obsahující psí lejno nesmějí býti váleny; přepravují se na stojato. (4) Poslední železnice, zúčastněná na přepravě, musí železniční vozy, kterých bylo užito ku přepravě nákladů látek vyjmenovaných pod 1, 2 3 a 7 v sypaném stavu nebo nákladů látek vyjmenovaných pod 8, vždy po každém užití podrobiti čištění nebo desinfekci podle zákonných ustanovení platných ve smluvním státu, kde je stanice určení. Poplatky za desinfekci jdou na vrub zboží. (5) Projevuje-li se zápach vzbuzující odpor, může železnice kdykoli dáti opatřiti tyto látky vhodnými desinfekčními prostředky, aby zápach byl odstraněn; výdaje jdou na vrub zboží. (6) Látky vyjmenované pod 3 a 4 lze přepravovati v krytých vozech. Je zakázáno nakládati je s potravinami nebo jinými poživatinami. Látky vyjmenované pod 1, 2, 5, 6, 7 a 8 musí býti přepravovány v otevřených vozech [viz však A (2) a) 1]. Přeprava suchého psího lejna, které je zabaleno podle předpisů ustanovených v A (2) f) poslední věta, musí býti provedena v krytých vozech nebo v otevřených vozech opatřených dobře přiléhajícími plachtami. (7) Prázdné nádoby a plachty, kterých bylo užito ku přepravě látek třídy VI musí býti úplně vyčištěny a vhodnými prostředky desinfikovány tak, aby nešířily hnilobný zápach. V nákladním listu musí býti vyznačeno, k čemu jich bylo užito. Přeprava jich se musí díti v otevřených vozech. (8) Ostatně platí pro zásilky platné předpisy policejní každého státu. C. Způsob přepravy. Látky vyjmenované v třídě VI, prázdné nádoby, které obsahovaly tyto látky a plachty odesílané zpět, kterých užito k jich přepravě, nelze přepravovati jako kusové zboží rychlé. Vzorec nálepky č. 1. Vzorec nálepky č. 2. Vzorec nálepky č. 3. Vzorec nálepky „Opatrně posunujte!“ Dáno v Bernu dne dvacátéhotřetího října tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého. Za Německo: EDUARD HOFFMANN. Za Rakousko: Dr. LEO DI PAULI. Za Belgii: FERNAND PELTZER. Za Bulharsko: D. MIKOFF. Za Dánsko: A. OLDENBURG. Za svobodné město Gdansko: J. MODZELEWSKI. Za Španělsko: EMILIO DE PALACIOS. Za Estonsko: K. MENNING. Za Finsko: URHO TOIVOLA. Za Francii: H. ALLIZÉ. MAURICE SIBILLE. C. COLSON. Za Řecko: VASSILI DENDRAMIS. Za Maďarsko: F. PARCHER DE TERJÉKFALVA. Za Italii: GARBASSO. Za Lotyšsko: Dr. O. VOIT. Za Litvu: V. SIDZIKAUSKAS. Za Lucembursko: LEFORT. Za Norsko: J. IRGENS. Za Nizozemí: W. DOUDE VAN TROOSTWIJK. Za Polsko: J. MODZELEWSKI. Za Portugalsko: A. M. BARTOLOMEU FERREIRA. Za Rumunsko: N. P. COMNÈNE. Za vládní komisi Saarského území: J. MORIZE. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. JOVANOVIČ. Za Švédsko: ALSTRÖMER. Za Švýcarsko: MOTTA. Za Československo: Dr. LANKAŠ. Příloha II (článek 6, § 6.). MEZINÁRODNÍ PŘEPRAVA PO ŽELEZNICÍCH. NÁKLADNÍ LIST. Příloha II (článek 6, § 6.). DUPLIKÁT NÁKLADNÍHO LISTU. Příloha III. (Článek 12). Všeobecné prohlášení Dáno v Bernu dne dvacátéhotřetího října roku tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého. Za Německo: EDUARD HOFFMANN. Za Rakousko: Dr. LEO DI PAULI. Za Belgii: FERNAND PELTZER. Za Bulharsko: D. MIKOFF. Za Dánsko: A. OLDENBURG. Za svobodné město Gdansko: J. MODZELEWSKI. Za Španělsko: EMILIO DE PALACIOS. Za Estonsko: K. MENNING. Za Finsko: URHO TOIVOLA. Za Francii: H. ALLIZÉ. MAURICE SIBILLE. C. COLSON. Za Řecko: VASSILI DENDRAMIS. Za Maďarsko: F. PARCHER DE TERJÉKFALVA. Za Italii: GARBASSO. Za Lotyšsko: Dr. O. VOIT. Za Litvu: V. SIDZIKAUSKAS. Za Lucembursko: LEFORT. Za Norsko: J. IRGENS. Za Nizozemí: W. DOUDE VAN TROOSTWIJK. Za Polsko: J. MODZELEWSKI. Za Portugalsko: A. M. BARTOLOMEU FERREIRA. Za Rumunsko: N. P. COMNÈNE. Za vládní komisi Saarského území: J. MORIZE. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. JOVANOVIČ. Za Švédsko: ALSTRÖMER. Za Švýcarsko: MOTTA. Za Československo: Dr. LANKAŠ. Příloha IV. (Článek 17, § 3.) VÝPLATNÍ ÚČET. Dáno v Bernu dne dvacátéhotřetího října tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého. Za Německo: EDUARD HOFFMANN. Za Rakousko: Dr. LEO DI PAULI. Za Belgii: FERNAND PELTZER. Za Bulharsko: D. MIKOFF. Za Dánsko: A. OLDENBURG. Za svobodné město Gdansko: J. MODZELEWSKI. Za Španělsko: EMILIO DE PALACIOS. Za Estonsko: K. MENNING. Za Finsko: URHO TOIVOLA. Za Francii: H. ALLIZÉ. MAURICE SIBILLE. C. COLSON. Za Řecko: VASSILI DENDRAMIS. Za Maďarsko: F. PARCHER DE TERJÉKFALVA. Za Italii: GARBASSO. Za Lotyšsko: Dr. O. VOIT. Za Litvu: V. SIDZIKAUSKAS. Za Lucembursko: LEFORT. Za Norsko: J. IRGENS. Za Nizozemí: W. DOUDE VAN TROOSTWIJK. Za Polsko: J. MODZELEWSKI. Za Portugalsko: A. M. BARTOLOMEU FERREIRA. Za Rumunsko: N. P. COMNÈNE. Za vládní komisi Saarského území: J. MORIZE. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. JOVANOVIČ. Za Švédsko: ALSTRÖMER. Za Švýcarsko: MOTTA. Za Československo: Dr. LANKAŠ. Příloha V. (Článek 21). Změny přepravní smlouvy. Dáno v Bernu, dne dvacátéhotřetího října roku tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého. Za Německo: EDUARD HOFFMANN. Za Rakousko: Dr. LEO DI PAULI. Za Belgii: FERNAND PELTZER. Za Bulharsko: D. MIKOFF. Za Dánsko: A. OLDENBURG. Za svobodné město Gdansko: J. MODZELEWSKI. Za Španělsko: EMILIO DE PALACIOS. Za Estonsko: K. MENNING. Za Finsko: URHO TOIVOLA. Za Francii: H. ALLIZÉ. MAURICE SIBILLE. C. COLSON. Za Řecko: VASSILI DENDRAMIS. Za Maďarsko: F. PARCHER DE TERJÉKFALVA. Za Italii: GARBASSO. Za Lotyšsko: Dr. O. VOIT. Za Litvu: V. SIDZIKAUSKAS. Za Lucembursko: LEFORT. Za Norsko: J. IRGENS. Za Nizozemí: W. DOUDE VAN TROOSTWIJK. Za Polsko: J. MODZELEWSKI. Za Portugalsko: A. M. BARTOLOMEU FERREIRA. Za Rumunsko: N. P. COMNÈNE. Za vládní komisi Saarského území: J. MORIZE. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. JOVANOVIČ. Za Švédsko: ALSTRÖMER. Za Švýcarsko: MOTTA. Za Československo: Dr. LANKAŠ. Příloha VI. (Článek 57). Řád Ústředního úřadu pro mezinárodní železniční přepravu. Článek 1. § 1. Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu má své sídlo v Bernu. Jeho organisací v mezích ustanovení článku 57 Úmluvy, jakož i dohledem na jeho činnost jest pověřena Spolková rada švýcarská. § 2. Výdaje Ústředního úřadu budou hrazeny smluvními státy v poměru k délce železničních tratí nebo tratí, které jsou v provozu jiných podniků, připuštěných k účasti na přepravách, konaných za podmínek stanovených Mezinárodní úmluvou. Trati, na nichž se provozuje plavební doprava, účastní se však na výdajích jen v poměru k polovině délky svých tratí. Příspěvek činí pro každý stát nejvýše 1·40 franků za kilometr. Částka ročního úvěru, připadající na kilometr železniční sítě, bude stanovena pro každý správní rok švýcarskou spolkovou vládou po vyslechnutí Ústředního úřadu, se zřetelem k nynějším okolnostem a potřebám. Bude vybírána vždy v celku. Nedosáhnou-li skutečné výdaje Ústředního úřadu úvěrové sumy, vypočtené podle této zásady, bude užito zbytku, který nebude vydán pro provisní a pensijní fondy, jejichž úroky jsou určeny k poskytování podpor nebo náhrad úředníkům a zaměstnancům Ústředního úřadu, kdyby pro pokročilý věk, nehody nebo nemoc se stali trvale neschopnými, aby nadále zastávali svou práci. Rozesílaje smluvním státům výroční zprávu a každoroční rozpočet výdajů, požádá je Ústřední úřad, aby zapravily příslušný podíl na výdajích za uplynulý správní rok. Stát, který do 1. října nezaplatí svůj příspěvek, bude po druhé požádán, aby tak učinil. Bude-li toto vyzvání bez výsledku, obnoví je Ústřední úřad na počátku příštího roku při tom, když rozesílá výroční zprávu o uplynulém správním roku. Nebylo-li do příštího 1. července vyhověno tomuto vyzvání, bude po čtvrté zakročeno u státu, který je v prodlení, aby byl přiměn k zaplacení obou prošlých splátek; nebude-li to míti úspěchu, zpraví jej Ústřední úřad tři měsíce později o tom, že nebude-li očekávané placení do konce roku uskutečněno, bude jeho zdráhání vykládáno jako mlčky vyjádřený projev jeho vůle Úmluvu vypověděti. Nebude-li tomuto poslednímu zákroku vyhověno do 31. prosince, přikročí Ústřední úřad, bera na vědomí mlčky vyjádřenou vůli dluhujícího státu, že chce Úmluvu vypověděti, k výmazu tratí tohoto státu ze seznamu tratí, připuštěných k mezinárodní přepravě. Částky nezaplacené mají býti, pokud je to možné, uhrazeny řádnými úvěry, kterými Ústřední úřad disponuje, a mohou býti rozvrženy na čtyry správní roky. Část schodku, která nemohla býti tímto způsobem uhrazena, bude převedena ve zvláštním zúčtování na vrub ostatních států v poměru k počtu kilometrických vzdáleností tratí, pro něž platí Úmluva v době zúčtování a pro každý stát do té míry, jak během období dvou let, které se končí vystoupením státu dluhujícího, byl s ním účasten na Úmluvě. Stát, jehož trati budou vymazány za podmínek stanovených v předchozím odstavci, nebude moci dáti je znovu připustiti k mezinárodní přepravě, leč zaplatí-li nejprve částky, které zůstal dlužen za příslušná léta, a to s 5% úroky, které se počítají od konce šestého měsíce, který uběhl ode dne, kdy Ústřední úřad po prvé jej vyzval, aby zaplatil příspěvky naň připadající. Článek 2. § 1. Ústřední úřad vydává měsíčník, který bude obsahovati zprávy, potřebné k používání Úmluvy, zejména zprávy o seznamu tratí železničních a jiných podniků a o předmětech, které jsou vyloučeny z přepravy nebo k ní připuštěny jen podmínečně, jakož i údaje o rozhodnutích soudních a o statistice, jejichž uveřejnění tam uzná za účelné. § 2. Časopis bude vydáván v jazyku francouzském a německém. Jeden výtisk bude zasílán zdarma každému státu a každé ze zúčastněných správ. Další vyžádané výtisky budou se prodávati za cenu, stanovenou Ústředním úřadem. Článek 3. § 1. Účty a pohledávky z mezinárodních přeprav, které zůstaly nezaplaceny, může věřitelská správa oznámiti Ústřednímu úřadu, aby usnadnil jejich zaplacení. Za tím účelem požádá Ústřední úřad dluhující přepravní podnik, který jest v prodlení, aby vyrovnal dlužnou částku, nebo aby oznámil důvody, proč se zpěčuje platiti. § 2. Uzná-li Ústřední úřad, že důvody pro odmítnutí platby jsou dostatečně odůvodněné, odkáže strany na rozhodnutí příslušného soudce. § 3. Uzná-li Ústřední úřad, že celá suma nebo její část jest řádným dluhem, může, poradiv se se znalcem prohlásiti, že dluhující přepravní podnik jest povinen zaplatiti Ústřednímu úřadu celou pohledávku nebo její část; částka takto zaplacená zůstane uložena až do věcného rozhodnutí příslušného soudce. § 4. Nevyhoví-li přepravní podnik do 14 dnů vyzvání Ústředního úřadu, zašle se mu nová upomínka s upozorněním na důsledky jeho odmítnutí. § 5. Deset dní po této nové upomínce, zůstane-li bez účinku, zašle Ústřední úřad státu, kterému podléhá přepravní podnik, odůvodněnou zprávu se žádostí, aby uvážil, jaká opatření dlužno učiniti a zejména, aby zkoumal, má-li dluhující přepravní podnik ponechati v seznamu tratí. § 6. Prohlásí-li stát, kterému podléhá dluhující přepravní podnik, že přes to, že nebylo placeno, nepokládá za nutné tento podnik dáti vyškrtnouti ze seznamu, nebo nechá-li zprávu Ústředního úřadu šest neděl bez odpovědi, bude beze všeho platiti o něm právní domněnka, že přejímá záruku za platební schopnost toho podniku, pokud jde o pohledávky z mezinárodních přeprav. Dáno v Bernu dne dvacátéhotřetího října roku tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého. Za Německo: EDUARD HOFFMANN. Za Rakousko: Dr. LEO DI PAULI. Za Belgii: FERNAND PELTZER. Za Bulharsko: D. MIKOFF. Za Dánsko: A. OLDENBURG. Za svobodné město Gdansko: J. MODZELEWSKI. Za Španělsko: EMILIO DE PALACIOS. Za Estonsko: K. MENNING. Za Finsko: URHO TOIVOLA. Za Francii: H. ALLIZÉ. MAURICE SIBILLE. C. COLSON. Za Řecko: VASSILI DENDRAMIS. Za Maďarsko: F. PARCHER DE TERJÉKFALVA. Za Italii: GARBASSO. Za Lotyšsko: Dr. O. VOIT. Za Litvu: V. SIDZIKAUSKAS. Za Lucembursko: LEFORT. Za Norsko: J. IRGENS. Za Nizozemí: V. DOUDE VAN TROOSTWIJK. Za Polsko: J. MODZELEWSKI. Za Portugalsko: A. M. BARTOLOMEU FERREIRA. Za Rumunsko: N. P. COMNÈNE. Za vládní komisi Saarského území: J. MORIZE. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. JOVANOVIČ. Za Švédsko: ALSTRÖMER. Za Švýcarsko: MOTTA. Za Československo: Dr. LANKAŠ. Příloha VII. (Článek 60). Řád komise znalců. Článek 1. Německo, Francie a Italie jsou zastoupeny stále v komisi znalců. Ostatní smluvní státy mohou, uznávají-li to nutným, dáti se zastupovati ve schůzích komise. Článek 2. Vlády smluvních států oznámí svá přání a své odůvodněné návrhy, týkající se Přílohy I, Ústřednímu úřadu pro mezinárodní přepravy po železnicích, který ihned uvědomí o nich ostatní smluvní státy. Pokaždé, kdy toho bude třeba, pozve Ústřední úřad komisi k zasedání. Všechny smluvní státy budou zpraveny dva měsíce předem o schůzích komise. Zpráva musí udávati přesně pořad denního jednání. Článek 3. Komise je platně ustavena, jakmile tři smluvní státy jsou zastoupeny. Článek 4. Komise určí pro každé zasedání svého předsedu a náměstka předsedy. Článek 5. Komise se usnáší většinou hlasů zastoupených států. Při rovnosti rozhoduje hlas předsedy schůze. Článek 6. Každý stát nese výdaje svých zástupců. Článek 7. Ústřední úřad obstarává práce sekretariátu a korespondence komise. Článek 8. Ředitel nebo v jeho zastoupení náměstek ředitele Ústředního úřadu účastní se schůzí komise s hlasem poradním. Dáno v Bernu, dne dvacátéhotřetího října roku tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého. Za Německo: EDUARD HOFFMANN. Za Rakousko: Dr. LEO DI PAULI. Za Belgii: FERNAND PELTZER. Za Bulharsko: D. MIKOFF. Za Dánsko: A. OLDENBURG. Za svobodné město Gdansko: J. MODZELEWSKI. Za Španělsko: EMILIO DE PALACIOS. Za Estonsko: K. MENNING. Za Finsko: URHO TOIVOLA. Za Francii: H. ALLIZÉ. MAURICE SIBILLE. C. COLSON. Za Řecko: VASSILI DENDRAMIS. Za Maďarsko: F. PARCHER DE TERJÉKFALVA. Za Italii: GARBASSO. Za Lotyšsko: Dr. O. VOIT. Za Litvu: V. SIDZIKAUSKAS. Za Lucembursko: LEFORT. Za Norsko: J. IRGENS. Za Nizozemí: V. DOUDE VAN TROOSTWIJK. Za Polsko: J. MODZELEWSKI. Za Portugalsko: A. M. BARTOLOMEU FERREIRA. Za Rumunsko: N. P. COMNÈNE. Za vládní komisi Saarského území: J. MORIZE. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. JOVANOVIČ. Za Švédsko: ALSTRÖMER. Za Švýcarsko: MOTTA. Za Československo: Dr. LANKAŠ. Protokol. Přistupujíce k podpisu Úmluvy o přepravě zboží po železnicích, sjednané podle data dnešního dne, prohlásili a smluvili podepsaní plnomocníci v přítomnosti a za účasti zástupce vládní komise Saarského území toto: I. Ratifikace a vstoupení v platnost. Úmluva bude ratifikována, ratifikační doklady mají býti co možná nejdříve uloženy v Bernu. Úmluva vstoupí v platnost mezi státy, které ji schválí, jakmile vlády těchto států se o tom dohodnou. II. Ustanovení přechodná. Vzhledem k tomu, že příslušná hodnota měn, které jsou v užívání v různých státech, podléhá náhlým změnám, může každý stát pro období, které nesmí překročiti dobu čtyř let ode dne, kdy vstoupí v platnost Úmluva, měniti ustanovení článků 17, 19, 21, 29 a 36 Úmluvy, buď ustanoveními, uveřejněnými v tarifech, buď opatřením moci státní tím, že stanoví, že pro určité přepravy: 1. a) zásilky odesílané z toho státu nebudou připuštěny, leč budou-li vyplaceny až k jeho hranicím; b) na zásilkách nebudou váznouti při vstupu do tohoto státu žádné poplatky, nebo že zásilky určené do tohoto státu nesmí býti vyplaceny při odeslání leč jen k jeho hranicím; c) přepravné za zásilky v průvozu tímto státem bude zaplaceno podle dohod zúčastněných buď ve státu odesílacím, nebo ve státu určení; 2. na zásilkách, které jsou přepravovány po tratích tohoto státu, nesmí váznouti žádná dobírka, a zálohy nebudou připuštěny; 3. nebude dovoleno odesilateli pozměňovati smlouvu přepravní pokud jde o vyplácení a dobírku; 4. nejvyšší částky stanovené v článcích 29 a 36 budou případně sníženy z 50 a ze 100 franků na 25 a 50 franků. Tento protokol, který bude ratifikován v týž čas jako Úmluva, sjednaná dnešního dne, bude považován za podstatnou její část a bude míti touž platnost a trvání jako tato Úmluva. Tomu na svědomí podepsali plnomocníci a zástupce vládní komise Saarského území tento protokol. Dáno v Bernu, dne dvacátéhotřetího října roku tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu švýcarské spolkové vlády, a jehož jeden autentický výtisk bude dodán každé z podepsavších Mocností. Za Německo: EDUARD HOFFMANN. Za Rakousko: Dr. LEO DI PAULI. Za Belgii: FERNAND PELTZER. Za Bulharsko: D. MIKOFF. Za Dánsko: A. OLDENBURG. Za svobodné město Gdansko: J. MODZELEWSKI. Za Španělsko: EMILIO de PALACIOS. Za Estonsko: K. MENNING. Za Finsko: URHO TOIVOLA. Za Francii: H. ALLIZÉ. MAURICE SIBILLE. C. COLSON. Za Řecko: VASSILI DENDRAMIS. Za Maďarsko: F. PARCHER de TERJÉKFALVA. Za Italii: GARBASSO. Za Lotyšsko: Dr. O. VOIT. Za Litvu: V. SIDZIKAUSKAS. Za Lucembursko: LEFORT. Za Norsko: J. IRGENS. Za Nizozemí: V. DOUDE VAN TROOSTWIJK. Za Polsko: J. MODZELEWSKI. Za Portugalsko: A. M. BARTOLOMEU FERREIRA. Za Rumunsko: N. P. COMNÈNE. Za vládní komisi Saarského území: J. MORIZE. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. JOVANOVIČ. Za Švédsko: ALSTRÖMER. Za Švýcarsko: MOTTA. Za Československo: Dr. LANKAŠ. PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU S PŘÍLOHAMI I, II., III., IV., V., VI., VII. A PROTOKOLEM A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 24. ČERVNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO SEDMÉHO. L. S. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že dohoda o tom, kdy úmluva tato vstoupila, vztažmo vstoupí v platnost, obsažena jest v zápisu (procès verbal) zároveň uveřejňovaném. Dr. Beneš v. r. *) Podle usnesení komise znalců z května a listopadu 1925 a července 1926. 1) Látky, kterých se neužívá ke střelbě nebo trhání, jichž výbuch nemůže býti způsoben ohněm a které nejsou k úderu nebo k tření citlivější než dinitrobenzol, nepatří podle těchto ustanovení do výbušin. 1) Třaskavé zátky (bouchons fulminants, Knallkorke), jejichž náplň je složena z chlorečnanu draselného a fosforu, jsou vyloučeny z mezinárodní přepravy. 1) Kalciumkyanamid, jehož obsah podle prohlášení v nákladním listu nepřevyšuje 0·2% karbidu vápníku, je připuštěn ku přepravě bez obmezení. 1) Body vzplanutí a varu se měří při tlaku 760 mm. Bod vzplanutí jest ustanoven přístrojem Abel-Penskyho. Frakční destilace musí býti provedena v přístroji typu Englerova, při čemž musí býti teploměr zcela ponořen do páry. 1) Vlhké odřezky vápněné kůže jsou připuštěné ku přepravě bez obmezení.

Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích.

140/1928 Sb.

141. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 9. července 1928 o ratifikaci Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, podepsané v Bernu dne 23. října 1924. Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel byla spolu se závěrečným protokolem ratifikována Německem, Rakouskem, Belgií, Bulharskem, Dánskem, Svobodným městem Gdanskem, Španělskem, Finskem, Francií, Maďarskem, Italií, Lotyšskem, Lucemburskem, Norskem, Nizozemskem, Polskem, Rumunskem, Švédskem, Švýcarskem a Československem, za účasti vládní komise Saarského území. Uvedené státy složily ratifikační listiny v Bernu dne 18. X. 1927. Zápis sepsaný při této příležitosti, ve kterém jsou obsažena i ustanovení o tom, kdy tato úmluva vstoupí v platnost pro shora uvedené státy, jakož i pro ony státy, které ji budou ratifikovati dodatečně, uveřejňuje se tímto spolu s překladem. Dr Beneš v. r. (Překlad.) Zápis o uložení ratifikačních listin a vstupu v platnost Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích ze dne 23. října 1924. V provedení závěrečného protokolu Mezinárodní úmluvy ze dne 23. října 1924 o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, sjednané mezi Německem, Rakouskem, Belgií, Bulharskem, Dánskem, Svobodným městem Gdanskem, Španělskem, Estonskem, Finskem, Francií, Řeckem, Maďarskem, Italií, Lotyšskem, Litvou, Lucemburskem, Norskem, Nizozemím, Polskem, Portugalskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švédskem, Švýcarskem a Československem za účasti vládní komise Saarského území, a na pozvání zaslané švýcarskou spolkovou radou Vysokým Smluvním Stranám, sešli se podepsaní zmocněnci dnes ve spolkovém paláci v Bernu, za přítomnosti a za účasti p. Pierrotet, zástupce vládní komise Saarského území, aby uložili ratifikační listiny zmíněné Úmluvy, která se svými přílohami a se svým závěrečným protokolem tvoří v celku čtyři akty, jakož i aby stanovili lhůtu, kdy tato Mezinárodní úmluva vstoupí v platnost. Sdělivše si své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, předali tito své ratifikační listiny v jediném výtisku za každý stát, kteréžto listiny prozkoumány a shledány byvše správnými a souhlasnými předány byly spolkové vládě švýcarské k uložení s tímto zápisem v jejich archivech. Podle závěrečného protokolu zmíněné Úmluvy nabývá tato účinnosti mezi státy, které ji ratifikovaly, jakmile se vlády těchto států o tom dohodnou. V důsledku toho dohodli se podepsaní plnomocníci dnešního dne na tomto: Mezinárodní úmluva ze dne 23. října 1924 o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích vstoupí v platnost dnem 1. října 1928. Tento zápis zůstane do 1. ledna 1928 otevřen pro podpisy vlád Smluvních Států, které do dnešního dne nemohly jej podepsati. Pro státy, které uloží své ratifikační listiny po 1. lednu 1928, nabude tato Úmluva účinnosti za tři měsíce ode dne, kdy švýcarská vláda zpraví o uložení ostatní Smluvní Státy, při čemž je shoda v tom, že tento vstup v platnost nenastane před 1. říjnem 1928. Tomu na svědomí sepsali a podepsali tento zápis níže jmenovaní plnomocníci a zástupce vládní komise Saarského území. Dáno v Bernu osmnáctého října roku tisícího devítistého dvacátéhosedmého v jediném exempláři, jehož autentický výtisk bude dodán každé Straně. Za Německo: Dr. Adolf Müller. Za Rakousko: Dr. Leo di Pauli. Za Belgii: Fernand Peltzer. Za Bulharsko: D. Mikoff. Za Francii: Pierre Guerlet. Za Maďarsko: Félix Parcher de Terjékfalva. Za Dánsko: A. Oldenburg. Za Svobodné město Gdansko: J. de Modzelewski. Za Španělsko: Mauricio Lopez-Roberts y Terry Marquis de la Torrehermosa. Za Finsko: Hugo Valvanne. Za Polsko: J. de Modzelewski. Za Rumunsko: N. P. Comnène. Za Italii: B. Pignatti. Za Lotyšsko: Charles Duzmans. Za Lucembursko: Lefort. Za Norsko: J. Irgens. Za Nizozemsko: W. Doude van Troostwijk. Za vládní komisi Saarského území: Pierrotet. Za Švédsko: Kumlin. Za Švýcarsko: Dr. Haab. Za Československo: Dr. Veverka.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o ratifikaci Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, podepsané v Bernu dne 23. října 1924.

141/1928 Sb.

142. Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, NĚMECKA, RAKOUSKA, BELGIE, BULHARSKA, DÁNSKA, SVOBODNÉHO MĚSTA GDANSKA, ŠPANĚLSKA, ESTONSKA, FINSKA, FRANCIE, ŘECKA, MAĎARSKA, ITALIE, LOTYŠSKA, LITVY, LUCEMBURKU, NORSKA, NIZOZEMÍ, POLSKA, PORTUGALSKA, RUMUNSKA, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, ŠVÉDSKA A ŠVÝCARSKA BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA S PŘÍLOHAMI I., II. A PROTOKOLEM: (Překlad.) Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (M. Ú. C.) sjednaná mezi Německem, Rakouskem, Belgií, Bulharskem, Dánskem, Svobodným městem Gdanskem, Španělskem, Estonskem, Finskem, Francií, Řeckem, Maďarskem, Italií, Lotyšskem, Litvou, Lucemburskem, Norskem, Nizozemím, Polskem, Portugalskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švédskem, Švýcarskem a Československem. Vlády shora vyjmenovaných států, shledavše užitečným, aby sjednána byla Úmluva o přepravě cestujících a zavazadel, rozhodly se za tím účelem sjednati Úmluvu, jejímž základem jest návrh, který ve společné dohodě daly vypracovati, a který jest obsažen v protokolu, podepsaném 8. června 1923 v Bernu, a jmenovaly svými plnomocníky: Německo: pana Eduarda Hoffmanna, chargé ďaffaires ve Švýcarsku. Rakousko: Jeho excelenci pana Leo di Pauliho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Belgie: Jeho excelenci pana Fernanda Peltzera, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Bulharsko: Pana Dimitrije Mikoffa, chargé ďaffaires ve Švýcarsku. Dánsko: Jeho excelenci pana Andrease de Oldenburga, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Svobodné město Gdansko: Jeho excelenci pana Jana de Modzelewskiho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra polského ve Švýcarsku. Španělsko: Jeho excelenci pana Emilia de Palacios y Fau, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Estonsko: Pana Karla Menninga, chargé ďaffaires v Německu a ve Švýcarsku. Finsko: Pana Urho Toivola, ředitele finského sekretariátu u Společnosti Národů. Francie: Jeho excelenci pana Henri Allizé, velvyslance ve Švýcarsku; pana Maurice Sibille, poslance; pana Clémenta Colsona, vicepresidenta státní rady. Řecko: Pana Vassili Dendramise, chargé ďaffaires ve Švýcarsku. Maďarsko: Pana Félixe Parchera de Terjékfalva, chargé ďaffaires ve Švýcarsku. Italie: Jeho excelenci pana Carlo Garbasse, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Lotyšsko: Jeho excelenci pana Oskara Voita, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Německu a ve Švýcarsku. Litva: Jeho excelenci pana Václava Sidzikauskasa, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Německu, chargé ďaffaires ve Švýcarsku. Lucembursko: Pana Antonína Leforta, státního radu, prvního vládního komisaře pro železnice. Norsko: Jeho excelenci pana Jana Irgense, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Italii a ve Švýcarsku. Nizozemí: Jeho excelenci pana Viléma I. Doude van Troostwijka, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Polsko: Jeho excelenci pana Jana de Modzelewskiho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Portugalsko: Jeho excelenci pana Antonína M. B. Ferreira, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Rumunsko: Jeho excelenci pana Mikuláše Petresco-Comnène, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: Jeho excelenci pana Milutina Jovanoviče, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Švédsko: Jeho excelenci pana barona Jonáše M. Alströmera, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku. Švýcarsko: Pana Giuseppe Motta, spolkového radu, přednostu politického spolkového departement. Československo: Pana Otakara Lankaše, přednostu departement ministerstva železnic. Tito v přítomnosti a za účasti pana Jana Morize, zástupce vládní komise Saarského území, sdělivše si své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli se o těchto článcích: ODDÍL PRVNÍ. Věc a rozsah Úmluvy. Článek první. Železnice a přepravy, pro které platí Úmluva. § 1. Tato Úmluva platí pro veškerou přepravu cestujících a zavazadel s mezinárodními lístky přepravními po území nejméně dvou smluvních států, koná-li se výlučně po tratích, zapsaných v seznamu, sestaveném podle článku 58. této Úmluvy. § 2. Úmluva tato však neplatí: 1. Pro přepravy, při nichž stanice nástupní a stanice cílová leží na území téhož státu, a které územím druhého státu jen procházejí: a) když trati průvozní jsou v provozu železnice státu odjezdu; b) i když trati průvozní nejsou v provozu železnice státu odjezdu, jestliže zúčastněné železnice sjednaly zvláštní úmluvy, podle kterých tyto přepravy nejsou považovány za mezinárodní. 2. Pro přepravu mezi stanicemi dvou států sousedních, koná-li se celá přeprava po železnicích jednoho z těchto států a jestliže žádný z těchto států tomu neodporuje. § 3. Tarify určují spoje, pro které se vydávají mezinárodní jízdenky a zavazadlové lístky. Článek 2. Účast jiných podniků než železnic. § 1. Kromě železnic mohou býti zapsány v seznamu, zmíněném v článku prvním, trati s pravidelným provozem automobilním nebo plavebním, které doplňují přepravu železniční, a na kterých se koná mezinárodní přeprava pod odpovědností buď jednoho ze smluvních států nebo jedné železnice, zapsané v seznamu. § 2. Pro podniky, které provozují přepravu na těchto tratích, platí všechny závazky a všechna práva plynoucí pro železnice z této Úmluvy s výhradou odchylek, nutně vyplývajících z různosti přepravy. Tyto odchylky nesmějí však měniti předpisů o ručení, stanovených touto Úmluvou. § 3. Každý stát, který si přeje, aby byla zapsána v seznamu jedna z tratí, o nichž je řeč v § 1, musí se vhodným způsobem postarati o to, aby odchylky, zmíněné v § 2, byly uveřejněny týmž způsobem jako tarify. Článek 3. Přípoj. § 1. Úmluva platí rovněž pro přepravu cestujících a zavazadel ze stanice, která není v mezinárodním tarifu, do přípojné stanice téhož státu, která je v tomto tarifu, a odtud do stanice cílové, která je v témže tarifu, buď s mezinárodní jízdenkou nebo se zavazadlovým lístkem, ve kterých jsou sečteny sazby za přepravu přímou a přípojnou, nebo s dvěma jízdenkami přípojnými. Jsou-li vydány dvě jízdenky, musí býti na druhé poznamenána původní stanice nástupní. § 2. Železnice určují, pokud a za jakých podmínek lze požadovati tuto přípojnou přepravu z určitých stanic. Tyto stanice jsou vyjmenovány v seznamu, který se oznámí ostatním zúčastněným železnicím. Článek 4. Přepravní povinnost železnice. Je-li tu mezinárodní tarif, nebo je-li přípojná přeprava dovolena podle článku 3., nelze přepravu odmítnouti, pokud: a) cestující vyhoví předpisům této Úmluvy; b) přeprava je možná pravidelnými prostředky přepravními; c) přeprava není zakázána v jednom ze zúčastněných států zákonnými předpisy nebo z důvodů veřejného pořádku; d) přepravě nebrání okolnosti, kterých železnice nemohla odvrátiti, a které zdolati nebylo v její moci. ODDÍL II. Smlouva přepravní. KAPITOLA PRVNÍ. Přeprava cestujících. Článek 5. Právo na přepravu. § 1. Cestující musí míti jízdenku na počátku jízdy. Tarify mohou v té příčině stanoviti výjimky. § 2. Cestující jest povinen uchovati svoji jízdenku po celou dobu jízdy. Na požádání musí ji předložiti každému zaměstnanci, pověřenému kontrolou a odevzdati na konci jízdy. Článek 6. Jízdenky. § 1. Jízdenky, vydané pro mezinárodní přepravu, pro kterou platí tato Úmluva, musí míti znamení . § 2. Na jízdenkách jsou povinné tyto údaje: a) název stanice nástupní a cílové; b) přepravní cesta; je-li dovoleno použíti různých cest nebo různých přepravních prostředků, musí to býti v jízdence poznamenáno; c) druh vlaku a vozová třída; d) jízdné; e) den počátku platnosti; f) doba platnosti. § 3. Tarify nebo dohody mezi železnicemi určují, v jakém jazyku musí býti jízdenky tištěny a vyplňovány, jakož i jejich úpravu a obsah. § 4. Jízdenky knižní, které obsahují lístky kontrolní, jakož i jízdenky sestavné, tvoří podle této Úmluvy jedinou jízdenku. Spojí-li úřední nebo soukromé cestovní kanceláře jízdenky pod jednou obálkou, tvoří každá z nich zvláštní jízdenku, pro kterou platí podle okolností vnitřní předpisy zúčastněného státu nebo tato Úmluva. § 5. Kromě výjimek, stanovených tarify, nelze jízdenku postoupiti leč, nezní-li na jméno a nebyla-li jízda započata. Obchodování s jízdenkami a jejich další prodej za jinou cenu než tarifní podléhá v každém státě zákonům a řádům toho státu. Článek 7. Sleva pro děti. § 1. Děti až do dovršeného čtvrtého roku se přepravují zdarma bez jízdenky, není-li žádáno pro ně zvláštního místa. § 2. Děti starší 4 let až do dovršeného desátého roku a děti mladší, pro které je žádáno zvláštního místa, přepravují se za ceny zlevněné, které nemohou převyšovati polovinu ceny jízdenek pro dospělé. Poskytnutí této slevy není povinné u jízdenek již zlevněných vzhledem k normálnímu tarifu. Článek 8. Doba platnosti jízdenek. § 1. Doba platnosti jízdenek musí býti určena tarify. § 2. Tato platnost musí býti nejméně: U jízdenek jednoduchých: za každých započatých 150 kilometrů 1 den. U jízdenek zpátečních: na vzdálenost menší nebo rovnou 50 kilometrům 2 dny;od 51 do 100 kilometrů 3 dny;za každých dalších započatých 100 kilometrů1 den. § 3. Zvláštní jízdenky za zlevněnou cenu mohou míti jinou dobu platnosti. Článek 9. Přidělení a objednávka míst. § 1. Přidělení míst se řídí předpisy platnými na každé železnici. § 2. Tarify nebo jízdní řády určují, zda a za jakých podmínek mohou býti objednána místa u určitých vlaků. Článek 10. Přerušení jízdy ve stanicích na cestě. Tarify určují, zda a za jakých podmínek má cestující právo přerušiti jízdu ve stanicích na cestě po dobu platnosti své jízdenky. Článek 11. Změna třídy nebo vlaku. Cestující může zaujmouti místo ve vyšší třídě nebo přestoupiti do vlaku vyššího druhu, než které jsou označeny na jízdence, za podmínek určených tarify a zaplatí-li stanovený doplatek. Článek 12. Cestující bez platné jízdenky. Cestující, který nemůže předložiti platnou jízdenku, jest povinen zaplatiti kromě jízdného za projetou trať ještě přirážku, nehledě k trestním následkům; tato přirážka se vypočítává podle řádu železnice, na které bylo žádáno předložení jízdenky; není-li v tom směru žádných předpisů, musí cestující zaplatiti přirážku, která se rovná jízdnému za projetou trať. Článek 13. Osoby z jízdy vyloučené nebo podmínečně k ní připuštěné. § 1. Nejsou připuštěny do vlaku nebo mohou býti vyloučeny během cesty: a) osoby opilé, osoby, které se chovají neslušně nebo nezachovávají zákonných předpisů a řádů; tyto osoby nemají nároku na vrácení ani jízdného, ani poplatku, které zaplatily za přepravu svých zavazadel; b) osoby, které pro nemoc nebo z jiných důvodů by mohly býti svým sousedům na obtíž, leda že by byl pro ně zvláštní oddíl předem objednán, nebo jim mohl býti dán k použití po zaplacení. Osoby onemocnělé cestou musí však býti vždy přepraveny nejméně až do první stanice, kde jest možné jim poskytnouti potřebného ošetření; jízdné a poplatek vybraný za zavazadla se jim vrátí po odečtení částky, připadající na trať projetou. § 2. Přeprava osob, stižených nakažlivou nemocí, řídí se mezinárodními úmluvami nebo, není-li jich, ustanoveními platnými v každém státě. Článek 14. Předměty vyloučené z osobních vozů. § 1. Do osobních vozů nemohou býti s sebou brány předměty nebezpečné, zejména nabité zbraně, látky výbušné, snadno zápalné nebo žíravé, jakož i předměty takové, které by mohly býti na obtíž nebo k nepohodlí cestujícím. Osoby, které při výkonu veřejné služby nosí střelnou zbraň, jakož i lovci a střelci, jsou však oprávněni vzíti s sebou střelivo až do nejnižší meze váhy, stanovené řády, platnými v příslušných zemích. Strážím, které doprovázejí vězně a s nimi ve zvláštních vozech neb oddílech jedou, jest dovoleno vzíti s sebou nabitou střelnou zbraň. § 2. Železniční zaměstnanci mají právo přesvědčiti se v přítomnosti cestujících o povaze předmětů, vzatých s sebou do vozů, jsou-li tu vážné důvody k podezření, že byla porušena ustanovení § 1. § 3. Ten, kdo ustanovení § 1 nedbá, ručí za veškerou škodu z toho vzniklou a propadá kromě toho trestům, stanoveným zákony a řády. Článek 15. Braní ručních zavazadel a zvířat do osobních vozů. § 1. Cestující jsou oprávněni bráti s sebou do vozů zdarma předměty snadno přenosné (ruční zavazadlo), nebrání-li tomu předpisy celní, berní, finanční nebo policejní nebo předpisy jiných správních úřadů a nemohou-li tyto předměty poškoditi vozy. Každý cestující má pro svá ruční zavazadla nárok pouze na prostor nad místem, které zaujímá a pod ním; tarify mohou stanoviti jiná omezení. § 2. Živých zvířat není dovoleno bráti s sebou do vozů. Malí psi a jiná malá zvířata domácí jsou však přece připuštěni, nebrání-li tomu policejní předpisy různých států a nenamítá-li proti tomu nic žádný z cestujících. Tarify nebo jízdní řády mohou zakázati nebo dovoliti připuštění zvířat do určitých druhů vozů nebo vlaků. Tarify stanoví, zda, a za která zvířata musí býti zaplacen poplatek přepravní. § 3. Dohled na ruční zavazadla a zvířata, která cestující bere s sebou, přísluší jemu samému. Článek 16. Zpoždění. Ztráta připojení. Zrušení vlaků. Bylo-li zpožděním vlaku zmeškáno připojení k jinému vlaku, nebo byl-li zrušen vlak na celé nebo na části trati, a chce-li cestující pokračovati v jízdě, jest železnice povinna, pokud je to možné, přepraviti jej s jeho zavazadly bez jakéhokoli doplatku vlakem, jedoucím do téže stanice cílové po téže trati nebo po jiné trati, patřící týmž správám, který mu umožní, že přijede do cílové stanice s menším zpožděním. Přednosta stanice nechť stvrdí, podle okolností na jízdence ztrátu připojení nebo zrušení vlaku, prodlouží, pokud je to nutné, dobu platnosti, a učiní ji platnou pro novou trať, pro vyšší třídu nebo pro vlak s vyššími sazbami. Železnice jest však oprávněna v tarifech nebo jízdních řádech vyloučiti užití určitých vlaků. KAPITOLA II. Přeprava zavazadel. Článek 17. Pojem zavazadel. Předměty vyloučené z přepravy. § 1. Za zavazadla považují se pouze předměty, určené k osobní potřebě cestujícího na cestu, jež jsou uloženy v cestovních kufrech, koších, v tlumocích, v cestovních brašnách, v krabicích na klobouky a v jiných obalech toho druhu. § 2. Kromě toho připouštějí se jako zavazadla s podmínkou, že jich cestující potřebuje: a) lenošky přenosné nebo pojezdné pro nemocné; b) dětské kočárky; c) cestovní kufry se vzorky zboží; d) hudební nástroje přenosné v bednách, pouzdrech nebo jiných obalech; e) nářadí pro představení artistů, pokud jejich úprava, objem a váha dovoluje rychle je naložiti a umístiti v zavazadlovém voze; f) nástroje měřičské až do délky 4 metrů a příruční nářadí; g) jízdní kola a motorová kola s jedním sedadlem s podmínkou, že jsou s nich sňaty volné součástky, a že nádržky na benzin jsou úplně prázdné a opatřeny kohoutky vypouštěcími, jakož i rohačky s jedním nebo dvěma místy, lyže a plachty pro bruslaře. § 3. Jiné předměty, které nejsou určeny k osobní potřebě cestujícího, jakož i zvířata, uzavřená v dostatečně bezpečných schranách, mohou býti přijaty jako zavazadla, dovolují-li to tarify. § 4. Jako zavazadla jsou z přepravy vyloučeny předměty, které podle Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích jsou z přepravy vyloučeny, nebo které jsou připuštěny jen podmínečně. Článek 18. Ručení cestujícího za zavazadla. Přirážky. § 1. Držitel zavazadlového lístku ručí za zachovávání předpisů článku 17.; nese všechny důsledky porušení těchto předpisů. § 2. Železnice je oprávněna, domnívá-li se, že byly předpisy porušeny, zjistiti, zda obsah zavazadel vyhovuje předpisům. Držitele zavazadlového lístku jest přizvati ke zjišťování; nedostaví-li se, nebo nelze-li ho stihnouti a není-li tu jiných zákonných předpisů nebo řádů ve státě, kde se zjišťování koná, je nutné je vykonati v přítomnosti dvou svědků, cizích dráze. Je-li zjištěno porušení předpisů, jest držitel zavazadlového lístku povinen zaplatiti výdaje, způsobené zjišťováním. § 3. Jsou-li porušena ustanovení § 4 článku 17., jest povinen držitel zavazadlového lístku zaplatiti přirážku nehledě na doplatek a, je-li třeba, nehledě na náhradu škody, jakož i na trestní následky. Jako přirážka se platí 15 franků za každý kilogram hrubé váhy předmětů vyloučených z přepravy, obsahují-li tyto předměty látky vyloučené z přepravy podle odst. 4. článku 3. Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích nebo zařaděné do I. a II. třídy Přílohy I. k Mezinárodní úmluvě o přepravě zboží po železnicích, nejméně však 30 franků, a v ostatních případech 5 franků, nejméně 10 franků. Stanoví-li předpisy, platné pro vnitřní přepravu železnice, na které byla tato závada zjištěna, nižší celkovou přirážku, vybere se tato. Článek 19. Obal a úprava zavazadel. § 1. Zavazadla, jejichž obal jest nedostatečný, nebo jejichž úprava je vadná, mohou býti odmítnuta. Jestliže jsou přece přijata, je železnice oprávněna poznamenati jejich stav na zavazadlovém lístku. § 2. Jednotlivé kusy musí býti označeny způsobem dostatečně trvanlivým, jménem a adresou cestujícího a stanicí určení. Kusy, které nemají těchto označení, mohou býti odmítnuty. § 3. Staré štítky, adresy nebo jiná označení, vztahující se na dřívější přepravy, musí cestující odstraniti. Článek 20. Podej. Zavazadlový lístek. § 1. Zavazadla mohou býti podávána pouze na předložení jízdenky, platné nejméně až do stanice určení zavazadel. Tarify určují, zda a za jakých podmínek mohou býti zavazadla připuštěna ku přepravě bez předložení jízdenky. § 2. Při podeji zavazadel vydá se cestujícímu zavazadlový lístek. § 3. Jinak řídí se úkony při podeji zavazadel podle řádů, platných ve stanici odesílací. § 4. Zavazadlové lístky, vydávané pro mezinárodní přepravy, musí býti vyhotoveny podle vzorce, který jest v Příloze I. této Úmluvy. § 5. Na zavazadlových lístcích jsou povinné tyto údaje: a) název stanice odesílací a stanice určení; b) přepravní cesta; c) den podeje a vlak, ke kterému bylo zavazadlo podáno; d) počet jízdenek (vyjma v případě podle odstavce 2. § 1); e) počet a váha kusů; f) výše zavazadelného a jiných případných poplatků; g) v daném případě slovy částka zájmu na dodání, opověděného podle článku 35. § 6. Tarify nebo dohody mezi železnicemi určují, v jakém jazyku musí býti zavazadlové lístky tištěny a sepisovány. Článek 21. Výdej. § 1. Zavazadla se vydají, odevzdá-li se zavazadlový lístek. Železnice není povinna zkoumati, je-li držitel zavazadlového lístku ku převzetí oprávněn. § 2. Držitel zavazadlového lístku má právo požadovati u výdejny stanice určení výdej zavazadla, jakmile uplynula po příjezdu vlaku, k němuž bylo zavazadlo podáno, doba potřebná pro přichystání, jakož i, třeba-li toho, pro splnění předpisů celních, berních, finančních, policejních a jiných úřadů správních. § 3. Nepředloží-li se zavazadlový lístek, není železnice povinna vydati zavazadel, leč prokáže-li žadatel své oprávnění; nezdá-li se tento průkaz dostatečným, může železnice žádati složení jistoty. § 4. Zavazadla vydávají se ve stanici, do které byla podána. Na včasnou žádost držitele zavazadlového lístku mohou však býti zavazadla, dovolují-li to okolnosti a nebrání-li tomu předpisy celní, berní, finanční, policejní, nebo jiných úřadů správních, vrácena ve stanici odesílací nebo vydána v některé stanici na cestě, vrátí-li se zavazadlový lístek, a kromě toho, žádá-li tak tarif, předloží-li se jízdenka. § 5. Držitel zavazadlového lístku, jemuž nebylo vydáno zavazadlo za podmínek, uvedených v § 2 shora uvedeném, může žádati, aby mu byl na zavazadlovém lístku potvrzen den a hodina, kdy žádal o výdej. § 6. Jinak se řídí výdej předpisy, platnými pro železnici dodací. KAPITOLA III. Společná ustanovení pro přepravu cestujících a zavazadel. Článek 22. Vlaky. Jízdní řády. Výtahy z tarifů. § 1. Pro přepravu jsou určeny vlaky, jezdící pravidelně podle jízdních řádů a vlaky jezdící podle potřeby. § 2. Železnice jsou povinny vyvěsiti včas ve stanicích jízdní řády vlaků svých tratí. V jízdních řádech musí býti vyznačen druh vlaků, vozová třída a doba odjezdu vlaků; u významnějších stanic přestupních a u stanic konečných musí býti vyznačena též doba příjezdu, jakož i důležitější připojení vlaková. Jízdní řády již neplatné musí býti neprodleně odstraněny. § 3. V každé stanici, otevřené pro mezinárodní přepravu, musí býti cestujícímu umožněno nahlédnouti do tarifů nebo do výtahu z tarifů, z nichž jest patrna cena mezinárodních jízdenek tam prodávaných a příslušné poplatky za zavazadla. Článek 23. Zásady pro výpočet přepravních poplatků. Tarify. § 1. Přepravní poplatky se vypočítávají podle tarifů, které v každém státě jsou pravoplatné a byly řádně uveřejněny. Tyto tarify musí míti všechny údaje, nutné pro výpočet přepravních a vedlejších poplatků, a stanoviti, je-li třeba, podmínky pro přepočet měn. § 2. Z tarifů musí býti zřejmy zvláštní podmínky přepravní. Tarifů musí býti užíváno pro všechny zájemníky stejným způsobem; jejich ustanovení platí, pokud neodporují této Úmluvě; jinak jsou pokládána za neúčinná a neplatná. Mezinárodní přímé tarify a jejich změny vstupují v platnost dnem, určeným při jejich uveřejnění; zvýšení těch tarifů nebo jiná ztížení přepravních podmínek musí býti uveřejněna nejméně osm dní přede dnem, určeným pro vstoupení v platnost. Jsou-li vydány jízdenky nebo zavazadlové lístky mezinárodní, aniž by tu byl přímý tarif, a některá železnice provede změnu ve svém tarifu, může býti žádáno použití této změny na ostatních železnicích nanejdřív osm dní po té, kdy byly tyto o tom zpraveny. Tarify pouze dočasné pozbývají platnosti uplynutím lhůty, stanovené pro jejich platnost. Článek 24. Zákaz zvláštních úmluv. Každá zvláštní úmluva, která by měla za účel přiznávati slevu z tarifních sazeb jednomu nebo více cestujícím, jest výslovně zakázána a neplatná. Dovoleny jsou však slevy ze sazeb, jsou-li náležitě uveřejněny a všem za týchž podmínek stejně přístupny, jakož i slevy poskytnuté buď ve prospěch služby železniční nebo veřejné správy nebo ve prospěch účelů dobročinných, výchovných a vzdělávacích. Článek 25. Předpisy celní, berní, finanční, policejní a jiných úřadů správních. Cestující jest povinen říditi se předpisy celními, berními, finančními, policejními a jiných úřadů správních, jak pokud se týče jeho osoby, tak i pokud se týče prohlídky zavazadel a zavazadel ručních. Jest povinen býti přítomen této prohlídce, není-li tu výjimek, dovolených řády. Železnice neručí cestujícímu za následky vzniklé z toho, že nedbal těchto povinností. Článek 26. Návratky. § 1. Nebylo-li jízdenky použito, může býti žádáno vrácení zaplaceného jízdného po srážce částek, zmíněných v §§ 3 a 4 níže uvedených. § 2. Bylo-li pro úmrtí, onemocnění nebo nehodu přihodivší se cestujícímu na cestě nebo z jiných nutných příčin podobného rázu použito jízdenky jen částečně, bude vrácen po srážce částek, zmíněných v §§ 3 a 4, rozdíl mezi celkem zaplaceným jízdným a jízdným za projetou trať, vypočítaným podle normálních tarifů. § 3. Z návratků jsou vyloučeny daně, příplatky za objednaná místa, poplatky za zhotovení knižních jízdenek a provise, zaplacené za prodej jízdenek. § 4. Z částky, která má býti vrácena, sráží se poplatek 10%, nejméně 0·50 fr. a nejvýše 3 fr. za jízdenku, jakož i případné poštovné. Tento poplatek se nesráží, jestliže nepoužitá jízdenka se vrátí výdejně, ze které pochází, týž den, kdy byla vydána. § 5. Vzdá-li se cestující, jemuž bylo znemožněno pokračovati v jízdě podle jízdního řádu pro ztrátu připojení, způsobeného zpožděním vlaku, zrušením vlaku nebo přerušením přepravy, další jízdy, jest oprávněn žádati, aby bylo použito ustanovení paragrafu 2, aniž by si železnice mohla sraziti poplatky, zmíněné v § 4. § 6. U jízdenek zlevněných možno poskytnouti návratky jen v případech a s omezeními, která jsou stanovena v § 5; zlevněné jízdenky pro děti, vydané podle prvního odstavce § 2. článku 7., nepovažují se za zlevněné jízdenky podle tohoto paragrafu. § 7. Za jízdenky ztracené neposkytuje se náhrady. § 8. Jsou-li zavazadla vzata zpět dříve, než opustila stanici odesílací, jest možné žádati za vrácení zavazadelného. Jsou-li zavazadla vzata zpět v některé stanici na cestě, poskytne se návratek jen v případech a podle ustanovení shora uvedených §§ 2. a 5. V obou případech sráží se s částky návratku poplatek 0·50 fr. za zavazadlový lístek, a v daném případě daně. § 9. Tarify mohou míti odchylná ustanovení, pokud ovšem nemají za následek ztížení pro cestující. § 10. Nárok na návratek, odůvodněný ustanoveními §§ 1, 2, 5, 6 a 8, zanikne, nebyl-li uplatněn u železnice ve lhůtě 6timěsíční po uplynutí doby platnosti jízdenky. § 11. Bylo-li tarifu užito nesprávně nebo stala-li se chyba při výpočtu přepravních a různých poplatků, musí býti přeplacený nebo nedoplacený rozdíl nahrazen. § 12. Přeplatky, zjištěné železnicí, přesahují-li 0·50 fr. za každou jízdenku nebo každý zavazadlový lístek, musí býti oznámeny, pokud je to možné, z úředního podnětu zúčastněnému a vyrovnány co nejdříve. § 13. Ve všech případech, které nejsou uvedeny v tomto článku a není-li zvláštní dohody mezi železnicemi, platí vnitřní řády. Článek 27. Rozepře. Rozepře mezi cestujícími nebo mezi cestujícími a zaměstnanci urovnává prozatímně ve stanicích dozorčí úředník a za jízdy vůdce vlaku. ODDÍL III. Ručení železnic. Žaloby. KAPITOLA PRVNÍ. Ručení. Článek 28. Ručení za přepravu cestujících, ručních zavazadel a zvířat. § 1. Železnice ručí za smrt cestujícího nebo za zranění, vzniklé železniční nehodou, jakož i za škody, způsobené zpožděním nebo zrušením vlaku nebo ztrátou připojení, podle zákonů a řádů státu, kde se případ stal. Následující články tohoto oddílu neplatí pro tyto případy. § 2. U ručních zavazadel a u zvířat, o které jest pečovati cestujícímu podle článku 15, § 3, ručí železnice pouze za škody, které sama zavinila. § 3. V těch případech není společného ručení. Článek 29. Společné ručení železnic za zavazadla. § 1. Železnice, která přijala k přepravě zavazadla a vydala mezinárodní zavazadlový lístek, ručí za provedení přepravy na celé cestě až do výdeje. § 2. Každá následující železnice vstupuje již tím, že převzala zavazadla, ve smlouvu přepravní a přijímá závazky z toho vznikající, bez újmy ustanovení článku 42, § 2., která se týkají železnice určení. Článek 30. Rozsah ručení. § 1. Železnice ručí za podmínek stanovených v této kapitole za škodu vzniklou buď úplnou nebo částečnou ztrátou jakož i poškozením zavazadel, která vznikne od přijetí zavazadla k přepravě až do jeho výdeje nebo zpožděným výdejem. § 2. Je zbavena tohoto ručení při úplné nebo částečné ztrátě nebo poškození zavazadel, dokáže-li, že škoda byla způsobena zaviněním cestujícího, vlastní vadností zavazadel nebo vyšší mocí. Neručí za škodu, vzniklou zvláštní povahou zavazadla, vadností obalu nebo tím, že předměty z přepravy vyloučené byly nicméně podány k přepravě jako zavazadlo. Mohla-li vzhledem ke skutečným okolnostem vzniknouti škoda z nebezpečí, které souvisí buď se zvláštní povahou zavazadla nebo s vadností obalu nebo s tím, že obsahovalo předměty, jejichž přeprava jako zavazadlo jest zakázána, platí domněnka, že škoda vznikla skutečně z jedné z těchto příčin, nedokáže-li oprávněný příkazce opak. § 3. Rovněž jest zbavena ručení za škodu vzniklou zpožděným výdejem, dokáže-li, že zpoždění bylo způsobeno okolnostmi, kterých železnice nemohla odvrátiti, a které zdolati nebylo v její moci. Článek 31. Výše náhrady za úplnou nebo částečnou ztrátu zavazadel. Musí-li železnice podle ustanovení této Úmluvy dáti náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu zavazadel, je možné požadovati: a) je-li dokázána výše škody: částku rovnající se dokázané škodě, která však nemůže převyšovati 20 franků za každý chybějící kilogram hrubé váhy; b) není-li dokázána výše škody: úhrnnou částku ve výši 10 franků za každý chybějící kilogram hrubé váhy. Kromě toho se nahradí přepravné, clo a jiné výdaje, zaplacené za ztracené zavazadlo, bez náhrady další škody, kromě výjimek, o nichž je řeč v článcích 35 a 36 níže uvedených. Článek 32. Domněnka o ztrátě zavazadla. Jeho nalezení. § 1. Scházející zavazadlový kus jest považován za ztracený, uplynulo-li čtrnáct dní ode dne, kdy bylo žádáno za výdej. § 2. Byl-li zavazadlový kus, považovaný za ztracený, nalezen do roka po tom, kdy bylo žádáno o jeho výdej, je železnice povinna zpraviti o tom cestujícího, je-li jeho bydliště známo, nebo může-li býti vypátráno. § 3. Po obdržení této zprávy může cestující ve lhůtě třicetidenní žádati, aby mu byl tento zavazadlový kus vydán zdarma, podle vlastní volby, ve stanici určení nebo ve stanici odesílací, vrátí-li náhradu, kterou obdržel, s výhradou všech nároků na náhradu pro zpoždění, stanovenou podle článku 34 a případně článku 35, § 3. § 4. Nebyl-li zavazadlový kus nalezený požadován ve lhůtě třicetidenní, stanovené ve shora uvedeném § 3, nebo byl-li tento zavazadlový kus nalezen teprve po roce od doby, kdy bylo žádáno za jeho výdej, naloží s ním železnice podle zákonů a řádů svého státu. Článek 33. Výše náhrady za poškození zavazadel. Za poškození musí železnice zaplatiti částku, o niž zavazadlo bylo znehodnoceno bez náhrady další škody, kromě výjimek, o nichž je řeč v článcích 35. a 36. Náhrada nemůže však převyšovati: a) je-li celá zásilka poškozením znehodnocena, částku, která by byla bývala vyplacena za úplnou ztrátu; b) je-li pouze část zavazadla poškozením znehodnocena, částku, která by byla bývala vyplacena za ztrátu znehodnocené části. Článek 34. Výše náhrady za zpožděný výdej zavazadel. § 1. Při zpožděném výdeji, nedokáže-li cestující, že z tohoto zpoždění vznikla škoda, je železnice povinna zaplatiti náhradu deset centimů za kilogram hrubé váhy zavazadel zpožděně vydaných a za každých započatých dvacetčtyři hodin, počítaných od doby, kdy bylo žádáno o jeho výdej, nejvýše za čtrnáct dní. § 2. Byl-li podán důkaz, že ze zpoždění vznikla škoda, budiž zaplacena za tuto škodu náhrada, která nemůže převyšovati čtyřnásobnou úhrnnou náhradu, stanovenou v § 1 tohoto článku. § 3. Náhrady, poskytované podle obou předcházejících paragrafů, nemohou býti požadovány vedle těch, které by příslušely za úplnou ztrátu zavazadel. Při částečné ztrátě buďtež zaplaceny v daném případě za část zavazadla, která nebyla ztracena. Při poškození poskytují se v daném případě vedle náhrady stanovené v článku 33. Článek 35. Opověď zájmu na dodání. § 1. U každého zavazadla může býti opověděn zájem na dodání a poznamenán na zavazadlovém lístku. Není-li jiných ustanovení v tarifech, musí býti částka opověděného zájmu vyjádřena ve měně státu odesílacího. § 2. V tom případě vybírá se z opověděné částky poplatek 1⁄4‰ za každých započatých 10 kilometrů. Tarify mohou tyto poplatky snížiti a stanoviti jejich nejmenší částku. § 3. Byl-li opověděn zájem na dodání, může býti žádáno při zpoždění: a) nebylo-li dokázáno, že vznikla z toho zpoždění škoda, a v mezích opověděného zájmu, 0·20 fr. za kilogram hrubé váhy zavazadel zpožděně vydaných a za každých započatých dvacetčtyři hodin, počítaných od doby, kdy bylo žádáno za výdej, nejvýše za čtrnáct dní; b) je-li podán důkaz, že vznikla ze zpoždění škoda, může náhrada dosahovati výše opověděného zájmu. Je-li částka opověděného zájmu menší než náhrady stanovené v článku 34, mohou býti tyto žádány místo náhrad, určených písmeny a) a b) tohoto paragrafu. § 4. Je-li podán důkaz, že škoda vznikla úplnou nebo částečnou ztrátou, nebo poškozením zavazadel, u nichž byl opověděn zájem na dodání, může býti přiznána další náhrada plné škody až do výše opověděné částky. Tyto náhrady připočítávají se k náhradám, určeným podle článků 31 a 33. Článek 36. Náhrada při zlém úmyslu nebo hrubé nedbalosti železnice. Ve všech případech, kdy železnice zavinila úplnou nebo částečnou ztrátu, poškození nebo zpoždění zavazadel zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí, budiž cestujícímu plně nahrazena dokázaná škoda až do dvojnásobné výše nejvyšších částek, stanovených v článcích 31, 33., 34. a 35. Článek 37. Zúrokování náhrady. Cestující může požadovati 6% úroky z přiznané náhrady, převyšuje-li tato náhrada při jednom zavazadlovém lístku deset franků. Tyto úroky počítají se ode dne reklamace, zmíněné v článku 40, nebo, nebylo-li reklamace, ode dne podání žaloby. Článek 38. Vrácení náhrady. Náhrada přijatá neprávem musí býti vrácena. Při podvodu má železnice kromě toho nárok na zaplacení částky rovnající se částce neprávem vyplacené, nehledě k trestním následkům. Článek 39. Ručení železnice za její zaměstnance. Železnice ručí za zaměstnance ve své službě a za jiné osoby, kterých užije k vykonání přepravy, kterou na se vzala. Jestliže však na žádost cestujících železniční zaměstnanci činí úkony, které nepříslušejí železnici, jest za to míti, že jednají na vrub cestujícího, jemuž takovou službu prokazují. KAPITOLA II. Reklamace. Žaloby, řízení a promlčení ve sporech, vznikajících ze smlouvy přepravní. Článek 40. Reklamace. § 1. Reklamace ze smlouvy přepravní musí býti podány písemně u železnice označené v článku 42. § 2. Právo reklamovati mají osoby, které jsou podle článku 41 oprávněny žalovati železnici. § 3. Jízdenky, zavazadlové lístky a jiné listiny, oprávněným příkazcem snad k reklamaci připojené, musí býti předloženy buď v prvopisech nebo v opisech, na žádost železnice řádně ověřených. Při vyřizování reklamace může železnice požadovati vrácení jízdenek nebo zavazadlových lístků. Článek 41. Osoby, které mohou podati žalobu na železnici. Žaloba na železnici, která vzniká ze smlouvy přepravní, přísluší pouze osobě, která předloží podle případu jízdenku nebo zavazadlový lístek, nebo nemá-li jich, prokáže svůj nárok. Článek 42. Železnice, na které mohou býti žaloby podány. Příslušnost. § 1. Žaloba na vrácení částky zaplacené podle přepravní smlouvy může býti podána pouze na železnici, která ji vybrala. § 2. Ostatní žaloby vznikající ze smlouvy přepravní, mohou býti podány jen na železnici odesílací, železnici určení nebo na tu železnici, na níž se udála příhoda, opravňující k žalobě. Nedostala-li železnice určení zavazadlo, může býti nicméně žalována. Žalobce má právo volby mezi jmenovanými železnicemi; jakmile je žaloba podána, právo volby zaniká. § 3. Žaloba může býti podána jen u příslušného soudu státu žalované železnice, není-li jinak stanoveno úmluvami mezistátními nebo koncesemi. Má-li některý podnik v provozu samostatné železniční sítě v různých státech, je každá z těchto sítí považována za zvláštní železnici podle tohoto paragrafu. § 4. Žaloba může býti podána na jinou železnici, než které jsou shora označeny v paragrafech 1 a 2, když je podána jako žaloba navzájem nebo jako námitky ve sporu, na který se vztahuje žaloba železnice z téže přepravní smlouvy. § 5. Ustanovení tohoto článku neplatí pro vzájemný postih železnic, který jest upraven v kapitole III. tohoto oddílu. Článek 43. Zjištění částečné ztráty nebo poškození zavazadla. § 1. Objeví-li železnice částečnou ztrátu nebo poškození, nebo domnívá-li se toho, nebo tvrdí-li tak cestující, jest železnice povinna bez průtahu, a pokud je to možné, v přítomnosti cestujícího zjistiti zápisem stav a váhu zavazadel, a pokud je to možné, výši škody, její příčinu a dobu, kdy vznikla. Opis tohoto zápisu budiž dán cestujícímu, žádá-li o to. § 2. Neuzná-li cestující zjištění v zápisu, může žádati za soudní zjištění stavu a váhy zavazadel, jakož i příčin a výše škody, podle zákonů a řádů státu, kde bylo zavazadlo vydáno. § 3. Při ztrátě zavazadlového kusu jest cestující povinen k usnadnění železničního pátrání popsati ztracené kusy tak přesně, jak je to možné. Článek 44. Zánik nároků proti železnici ze smlouvy o přepravě zavazadel. § 1. Odběrem zavazadel zanikají všechny nároky proti železnici, vzniklé ze smlouvy přepravní. § 2. Nároky však nezaniknou: 1. dokáže-li cestující, že škoda byla způsobena zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí železnice; 2. jde-li o nároky za zpoždění, byly-li uplatněny u jedné ze železnic, označených v článku 42, § 2 ve lhůtě nepřesahující čtrnáct dnů, nečítajíc v to den odběru; 3. jde-li o nároky z částečné ztráty nebo z poškození: a) byla-li zjištěna ztráta nebo poškození před odběrem zavazadel cestujícím podle článku 43; b) bylo-li zjištění, jež se mělo státi podle článku 43 opominuto pouze vinou železnice; 4. jde-li o nároky ze škod zevně neznatelných, které byly zjištěny po odběru, za těchto podmínek: a) když železnice nenabídla cestujícímu přezkoumání zavazadel ve stanici určení; b) když byla žádost za zjištění podle článku 43 podána hned po objevení škody a nejpozději ve třech dnech po odběru zavazadel; c) když cestující dokáže, že škoda vznikla v době mezi přijetím zavazadla ku přepravě a jeho výdejem; 5. jde-li o nároky na vrácení zaplacených částek. § 3. Cestující může odmítati odběr zavazadel, dokud nebude vyhověno jeho žádosti, aby byla zjištěna škoda jím tvrzená. Výhrady, které by učinil ač zavazadla přijal, nemají účinku, neuzná-li je železnice. § 4. Chybí-li při výdeji některé z kusů uvedených v zavazadlovém lístku, může cestující žádati, dříve než přijme ostatní, aby mu železnice vydala o tom potvrzení. § 5. Ručení za úplnou ztrátu zaniká, nebyla-li zavazadla ve lhůtě šesti měsíců po příjezdu vlaku, kterým měla býti přepravována, požadována ve stanici určení, nehledě k tomu, že cestující musí býti vždy zpraven, bylo-li zavazadlo nalezeno a lze-li z jeho označení zjistiti adresu cestujícího. Článek 45. Promlčení nároků ze smlouvy přepravní. § 1. Nároky ze smlouvy přepravní se promlčují v jednom roce, nebyla-li dlužná částka již na jisto postavena uznáním, smírem nebo soudním rozsudkem. Promlčení však nastane až ve třech letech, jde-li o nároky ze škody, způsobené zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí nebo podvodem podle článku 38. § 2. Promlčení se počíná: a) při nárocích na náhradu za částečnou ztrátu, poškození nebo zpožděný výdej: dnem výdeje; b) při nárocích na náhradu za úplnou ztrátu: dnem, kdy mělo býti vydáno; c) při nárocích na doplacení nebo vrácení přepravních poplatků, vedlejších poplatků nebo přirážek, nebo při nárocích na opravu přepravních poplatků, bylo-li tarifu užito nesprávně nebo stala-li se chyba při výpočtu: dnem zaplacení přepravních poplatků, vedlejších poplatků nebo přirážky nebo, nebylo-li placeno, dnem, kdy mělo býti placeno; d) při nárocích na zaplacení doplatku ke clu požadovaného celním úřadem: dnem uplatnění nároku celním úřadem; e) při ostatních nárocích, týkajících se přepravy cestujících: dnem, kdy jízdenka pozbyla platnosti. Den označený jako počátek promlčení nepočítá se nikdy do lhůty. § 3. Promlčení se staví písemnou reklamací podanou u železnice podle článku 40. Promlčení pokračuje dnem, kdy železnice zamítla reklamaci písemně a vrátila doklady, které k ní byly připojeny. Důkaz o přijetí reklamace neb odpovědi a o vrácení dokladů přísluší tomu, kdo se toho dovolává. Další reklamace nestaví promlčení. § 4. S výhradou předcházejících ustanovení řídí se stavení a přetržení promlčení zákony a řády státu, ve kterém byly nároky vzneseny. Článek 46. Nepřípustnost uplatňování nároků zaniklých nebo promlčených. Nároky zaniklé nebo promlčené podle ustanovení článků 26, § 10, 44 a 45 nemohou býti uplatňovány ani žalobou navzájem ani námitkami. KAPITOLA III. Pravidla pro vyúčtování a vzájemný postih železnic. Článek 47. Pravidla pro vyúčtování mezi železnicemi. Každá železnice je povinna zaplatiti ostatním zúčastněným železnicím podíl, který jim připadá z poplatků přepravních, jež vybrala nebo měla vybrati. Článek 48. Postih při náhradě za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození. § 1. Železnice, která zaplatila náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození zavazadla podle ustanovení této Úmluvy, má právo postihu proti železnicím, které se zúčastnily přepravy, podle těchto ustanovení: a) železnice, která škodu způsobila, ručí sama; b) byla-li škoda způsobena několika železnicemi, ručí každá z nich za škodu, kterou způsobila. Není-li v daném případě rozlišení možné, rozdělí se náhrada mezi ně podle zásad uvedených pod písmenem c); c) nemůže-li býti dokázáno, že byla škoda způsobena jednou nebo několika železnicemi, rozdělí se příslušná náhrada mezi všechny železnice zúčastněné na přepravě s výjimkou těch, které dokáží, že se škoda nestala na jejich tratích. Rozdělení se provede v poměru k počtu kilometrických vzdáleností podle použitých tarifů. § 2. Je-li některá železnice neschopna platiti, rozdělí se podíl na ni připadající a jí nezaplacený mezi všechny ostatní železnice, které byly zúčastněny na přepravě, v poměru k počtu kilometrických vzdáleností podle použitých tarifů. Článek 49. Postih při náhradě za zpožděný výdej. Předpisy uvedené v článku 48 platí též při náhradě placené za zpoždění. Bylo-li zpoždění způsobeno závadami, které byly zjištěny na několika železnicích, rozdělí se náhrada mezi tyto železnice v poměru ke zpoždění na jejich tratích. Článek 50. Řízení při postihu. § 1. Železnice, proti které je veden některý z postihů, o nichž je řeč ve shora zmíněných článcích 48 a 49, nemá naprosto práva vzíti v odpor řádně odůvodněné zaplacení, učiněné správou, která vede postih, byla-li náhrada stanovena soudně a byl-li jí spor řádně oznámen a dána zároveň příležitost do sporu vstoupiti. Soudce, který vede hlavní spor, určí podle okolností případu lhůty stanovené pro oznámení sporu a pro vstoupení do něho. § 2. Železnice, která chce vésti postih, musí svůj požadavek vznésti v jediné žalobě proti všem zúčastněným železnicím, s nimiž nebylo dosaženo narovnání, jinak ztratí právo postihu proti těm, které nežalovala. § 3. Soudce je povinen rozhodnouti v jediném rozsudku o všech postizích, které naň byly vzneseny. § 4. Žalované železnice nemohou vésti dodatečný postih. § 5. Není dovoleno předem spojiti postih se žalobou na náhradu. Článek 51. Příslušnost v řízení postihovém. § 1. Soudce v sídle železnice, proti které se vede postih, jest výhradně příslušným pro všechny postihové nároky. § 2. Má-li býti žaloba podána proti několika železnicím, má žalující železnice právo voliti mezi soudci, příslušnými podle předcházejícího paragrafu, toho, u kterého podá žalobu. Článek 52. Zvláštní ujednání o postizích. Železnicím je vyhrazeno sjednati zvláštní ujednání buď předem pro různé postihy, které by mohly mezi sebou míti, nebo pro zvláštní případ. ODDÍL IV. Různá ustanovení. Článek 53. Platnost práva tuzemského. Pokud není v této Úmluvě žádných ustanovení, platí v každém státě pro přepravu předpisy tuzemských zákonů a řádů. Článek 54. Všeobecná pravidla o řízení. Řízení ve všech sporech, vznikajících z přeprav, pro které platí tato Úmluva, má pokračovati podle příslušného soudce s výhradou opačných ustanovení v této Úmluvě. Článek 55. Vykonání rozsudků. Zabavení a jistoty. § 1. Jakmile rozsudky, podle ustanovení této Úmluvy vynesené příslušným soudcem po provedeném řízení s oběma stranami nebo pro zmeškání, staly se vykonatelnými podle zákonů, kterých bylo použito tímto soudcem, stávají se vykonatelnými v každém z ostatních států smluvních ihned po splnění předpisů předepsaných v tom státě. Přezkoumání podstaty sporu není přípustné. Toto ustanovení neplatí pro rozsudky, které jsou vykonatelné pouze prozatímně, ani pro odsuzující výroky, jimiž byla vyslovena povinnost žalobcova k náhradě škody, kromě útrat sporu, byla-li jeho žaloba zamítnuta. § 2. Pohledávky, vzniklé z mezinárodní přepravy ve prospěch jedné železnice proti železnici, která není v témže státě jako první železnice, mohou býti zabaveny jen podle rozsudku vyneseného soudem státu, ve kterém jest železnice věřitelka. § 3. Železniční vozidla, jakož i movité předměty všeho druhu železnici náležející a v těchto vozidlech obsažené, mohou býti zabaveny na jiném území než na území státu, ve kterém jest železnice, která jest jejich vlastnicí, jen podle rozsudku vyneseného soudem onoho státu. § 4. Při soudních žalobách, které se zakládají na mezinárodní přepravní smlouvě, nemůže býti požadováno poskytnutí jistoty, aby bylo zabezpečeno zaplacení soudních útrat. Článek 56. Měna. Přepočítací nebo přijímací kurs cizích měn. § 1. Jsou-li v této Úmluvě nebo v jejích Přílohách vyjádřeny částky ve francích, jest je považovati za zlaté franky, v hodnotě15,18 zlatého dolaru Spojených států amerických. § 2. Železnice je povinna uveřejňovati ve vývěscích na pokladnách nebo jiným vhodným způsobem kursy, podle nichž přepočítává částky, vyjádřené v jednotkách cizí měny, jsou-li placeny ve měně tuzemské (přepočítací kurs). § 3. Železnice, která přijímá placení v cizí měně, je též povinna uveřejňovati kursy, podle nichž je přijímá (kurs přijímací). Článek 57. Zřízení Ústředního úřadu pro mezinárodní železniční přepravy. § 1. Aby bylo usnadněno a zajištěno provádění této Úmluvy, je zřízen Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravy, jehož úkolem jest: a) přijímati oznámení každého smluvního státu a každé zúčastněné železnice a oznamovati je ostatním státům a železnicím; b) sbírati, pořádati a uveřejňovati zprávy všeho druhu důležité pro mezinárodní přepravy; c) na žádost stran projevovati dobrá zdání o sporech, které by mohly vzniknouti mezi železnicemi; d) usnadňovati finanční vztahy mezi železnicemi vzešlé z provádění mezinárodních přeprav, jakož i dobývání pohledávek nezaplacených a zajišťovati tímto způsobem bezpečnost vzájemných vztahů mezi železnicemi; e) připravovati ku projednání žádosti o změnu této Úmluvy a navrhovati v daném případě svolání konferencí, o nichž je řeč v článku 60. § 2. Zvláštní řád, jímž jest Příloha II této Úmluvy, určuje sídlo, složení a organisaci tohoto úřadu, jakož i to, čeho potřebuje pro svou činnost. Tento řád a jeho změny smluvené dohodou mezi všemi smluvními státy mají stejnou platnost a trvání jako Úmluva. Článek 58. Seznam tratí, pro které platí Úmluva. § 1. Úkolem Ústředního úřadu, o němž je řeč v článku 57, jest sestaviti a přesně vésti seznam tratí, pro které platí tato Úmluva. K tomu účelu dostává oznámení smluvních států o zápisu do tohoto seznamu neb o výmazu tratí některé železnice nebo některého z podniků, zmíněných v článku 2. § 2. Účast nové trati na mezinárodní přepravě počíná teprve za měsíc ode dne, kdy Ústřední úřad oznámil ostatním státům její zápis. § 3. Výmaz trati vykoná Ústřední úřad ihned, jakmile mu oznámil smluvní stát, na jehož žádost tato trať byla zapsána do seznamu, že tato trať nemůže nadále dostáti závazkům Úmluvou uloženým. § 4. Již přijetí oznámení Ústředního úřadu opravňuje každou železnici přerušiti hned s tratí, která byla vyškrtnuta, veškerý mezinárodní přepravní styk, pokud nejde o přepravy na cestě, v nichž musí býti pokračováno až do stanice určení. Článek 59. Připuštění nových států. § 1. Chce-li stát, který nepodepsal tuto Úmluvu, k ní přistoupiti, pošle svou žádost vládě švýcarské, která ji oznámí všem zúčastněným státům se zprávou Ústředního úřadu o stavu železnic žádajícího státu se stanoviska mezinárodní přepravy. § 2. Neoznámí-li ve lhůtě šesti měsíců, počínaje od rozeslání této zprávy, nejméně dva státy švýcarské vládě své námitky, jest žádost pravoplatně přijata, o čemž vláda švýcarská zpraví stát, který žádost podal, i všechny státy zúčastněné. V případě opačném oznámí vláda švýcarská všem státům a státu žádost podávajícímu, že zkoumání žádosti se odročuje. § 3. Připuštění stává se účinným měsíc ode dne oznámení rozeslaného vládou švýcarskou. Článek 60. Revise Úmluvy. K revisi Úmluvy sejdou se zástupcové smluvních států svolaní vládou švýcarskou nejpozději pět let poté, kdy vešly v platnost změny, přijaté poslední konferencí. Konference svolá se dříve, požádá-li o to nejméně třetina smluvních států. Článek 61. Doplňující ustanovení. § 1. Doplňující ustanovení, která by některé smluvní státy nebo zúčastněné železnice pokládaly za vhodné uveřejniti ku provádění Úmluvy, buďtež oznámeny Ústřednímu úřadu. § 2. Úmluvy o přijetí těchto ustanovení mohou vejíti v platnost na železnicích, které k nim přistoupily, způsobem stanoveným zákony a řády každého státu, nesmí však odporovati Mezinárodní úmluvě. Jejich uvedení v platnost budiž oznámeno Ústřednímu úřadu. Článek 62. Doba platnosti závazku vyplývajícího z přistoupení k Úmluvě. § 1. Doba platnosti této Úmluvy je neomezena. Každý zúčastněný stát může ji však vypověděti za těchto podmínek: První závazek platí až do 31. prosince pátého roku po vstoupení této Úmluvy v platnost. Každý stát, který by ji chtěl vypověděti po uplynutí této doby, musí oznámiti svůj úmysl nejméně jeden rok před tím švýcarské vládě, která o tom zpraví všechny zúčastněné státy. Nebylo-li oznámení učiněno v naznačené lhůtě, závazek se pravoplatně prodlužuje na další tři leta a tak dále, od tří do tří let, nebyla-li dána výpověď nejméně jeden rok před 31. prosincem posledního roku jednoho z těchto tříletí. § 2. Nové státy, připuštěné k účasti na Úmluvě během pětiletí nebo během jednoho z tříletí, jsou zavázány až do konce tohoto období, pak až do konce každého následujícího období, dokud nevypovědí svůj závazek nejméně jeden rok před uplynutím jednoho z nich. Článek 63. Texty Úmluvy a jejich vzájemná platnost. Tato Úmluva byla podle diplomatických zvyklostí sjednána a podepsána v jazyku francouzském. Textu francouzskému jest připojen text v jazyku německém a text v jazyku italském, které mají platnost oficiálních překladů. Při rozporu rozhoduje text francouzský. Tomu na svědomí podepsali tuto Úmluvu plnomocníci shora jmenovaní a zástupce vládní komise Saarského území. Dáno v Bernu, třiadvacátého října roku tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu švýcarské spolkové vlády, a jehož jeden autentický výtisk bude dodán každé z podepsavších Mocností. Za Německo: EDUARD HOFFMANN. Za Rakousko: Dr. LEO DI PAULI. Za Belgii: FERNAND PELTZER. Za Bulharsko: D. MIKOFF. Za Dánsko: A. OLDENBURG. Za svobodné město Gdansko: J. MODZELEWSKI. Za Španělsko: EMILIO de PALACIOS. Za Estonsko: K. MENNING. Za Finsko: URHO TOIVOLA. Za Francii: H. ALLIZÉ. MAURICE SIBILLE. C. COLSON. Za Řecko: VASSILI DENDRAMIS. Za Maďarsko: F. PARCHER de TERJÉKFALVA. Za Italii: GARBASSO. Za Lotyšsko: Dr. O. VOIT. Za Litvu: V. SIDZIKAUSKAS. Za Lucembursko: LEFORT. Za Norsko: J. IRGENS. Za Nizozemí: W. DOUDE VAN TROOSTWIJK. Za Polsko: J. MODZELEWSKI. Za Portugalsko: A. M. BARTOLOMEU FERREIRA. Za Rumunsko: N. P. COMNÈNE. Za vládní komisi Saarského území: J. MORIZE. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. JOVANOVIČ. Za Švédsko: ALSTRÖMER. Za Švýcarsko: MOTTA. Za Československo: Dr. LANKAŠ. Příloha I. (Článek 20.) Vzorec zavazadlového lístku. Dáno v Bernu, třiadvacátého října roku tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého. Za Německo: EDUARD HOFFMANN. Za Rakousko: Dr. LEO DI PAULI. Za Belgii: FERNAND PELTZER. Za Bulharsko: D. MIKOFF. Za Dánsko: A. OLDENBURG. Za svobodné město Gdansko: J. MODZELEWSKI. Za Španělsko: EMILIO de PALACIOS. Za Estonsko: K. MENNING. Za Finsko: URHO TOIVOLA. Za Francii: H. ALLIZÉ. MAURICE SIBILLE. C. COLSON. Za Řecko: VASSILI DENDRAMIS. Za Maďarsko: F. PARCHER DE TERJÉKFALVA. Za Italii: GARBASSO. Za Lotyšsko: Dr. O. VOIT. Za Litvu: V. SIDZIKAUSKAS. Za Lucembursko: LEFORT. Za Norsko: J. IRGENS. Za Nizozemí: W. DOUDE VAN TROOSTWIJK. Za Polsko: J. MODZELEWSKI. Za Portugalsko: A. M. BARTOLOMEU FERREIRA. Za Rumunsko: N. P. COMNÈNE. Za vládní komisi Saarského území: J. MORIZE. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. JOVANOVIČ. Za Švédsko: ALSTRÖMER. Za Švýcarsko: MOTTA. Za Československo: Dr. LANKAŠ. Příloha II. (Článek 57.) Řád Ústředního úřadu pro mezinárodní železniční přepravu. Článek 1. § 1. Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu má své sídlo v Bernu. Jeho organisací v mezích ustanovení článku 57 Úmluvy, jakož i dohledem na jeho činnost jest pověřena Spolková rada švýcarská. § 2. Výdaje Ústředního úřadu budou hrazeny smluvními státy v poměru k délce železničních tratí nebo tratí, které jsou v provozu jiných podniků, připuštěných k účasti na přepravách, konaných za podmínek, stanovených Mezinárodní úmluvou. Trati, na nichž se provozuje plavební doprava, účastní se však na výdajích jen v poměru k polovině délky svých tratí. Příspěvek činí pro každý stát nejvýše 0·80 franku za kilometr. Částka ročního úvěru, připadající na kilometr železniční sítě, bude stanovena pro každý správní rok švýcarskou spolkovou vládou po vyslechnutí Ústředního úřadu se zřetelem k nynějším okolnostem a potřebám. Bude vybírána vždy v celku. Nedosáhnou-li skutečné výdaje Ústředního úřadu úvěrové sumy, vypočtené podle této zásady, bude užito zbytku, který nebude vydán, pro provisní a pensijní fondy, jejichž úroky jsou určeny k poskytování podpor nebo náhrad úředníkům a zaměstnancům Ústředního úřadu, kdyby pro pokročilý věk, nehody nebo nemoc se stali trvale neschopnými, aby nadále zastávali svou práci. Rozesílaje smluvním státům výroční zprávu a každoroční rozpočet výdajů, požádá je Ústřední úřad, aby zapravily příslušný podíl na výdajích za uplynulý správní rok. Stát, který do 1. října nezaplatí svůj příspěvek, bude po druhé požádán, aby tak učinil. Bude-li toto vyzvání bez výsledku, obnoví je Ústřední úřad na počátku příštího roku při tom, když rozesílá výroční zprávu o uplynulém správním roku. Nebylo-li do příštího 1. července vyhověno tomuto vyzvání, bude po čtvrté zakročeno u státu, který je v prodlení, aby byl přiměn k zaplacení obou prošlých splátek; nebude-li to míti úspěchu, zpraví jej Ústřední úřad tři měsíce později o tom, že nebude-li očekávané placení do konce roku uskutečněno, bude jeho zdráhání vykládáno jako mlčky vyjádřený projev jeho vůle Úmluvu vypověděti. Nebude-li tomuto poslednímu zákroku vyhověno do 31. prosince, přikročí Ústřední úřad, bera na vědomí mlčky vyjádřenou vůli dluhujícího státu, že chce Úmluvu vypověděti, k výmazu tratí tohoto státu ze seznamu tratí, připuštěných k mezinárodní přepravě. Částky nezaplacené mají býti, pokud je to možné, uhrazeny řádnými úvěry, kterými Ústřední úřad disponuje, a mohou býti rozvrženy na čtyry správní roky. Část schodku, která nemohla býti tímto způsobem uhrazena, bude převedena ve zvláštním zúčtování na vrub ostatních států v poměru k počtu kilometrických vzdáleností tratí, pro něž platí Úmluva v době zúčtování, a pro každý stát do té míry, jak během období dvou let, které se končí vystoupením státu dluhujícího, byl s ním účasten na Úmluvě. Stát, jehož trati budou vymazány za podmínek stanovených v předchozím odstavci, nebude moci dáti je znovu připustiti k mezinárodní přepravě, leč zaplatí-li nejprve částky, které zůstal dlužen za příslušná léta, a to s 5% úroky, které se počítají od konce šestého měsíce, který uběhl ode dne, kdy Ústřední úřad po prvé jej vyzval, aby zaplatil příspěvky naň připadající. Článek 2. § 1. Ústřední úřad vydává měsíčník, který bude obsahovati zprávy, potřebné k používání Úmluvy, zejména zprávy o seznamu tratí železničních a jiných podniků a o předmětech, které jsou vyloučeny z přepravy nebo k ní připuštěny jen podmínečně, jakož i údaje o rozhodnutích soudních a o statistice, jejichž uveřejnění tam uzná za účelné. § 2. Časopis bude vydáván v jazyku francouzském a německém. Jeden výtisk bude zasílán zdarma každému státu a každé ze zúčastněných správ. Další vyžádané výtisky budou se prodávati za cenu, stanovenou Ústředním úřadem. Článek 3. § 1. Účty a pohledávky z mezinárodních přeprav, které zůstaly nezaplaceny, může věřitelská správa oznámiti Ústřednímu úřadu, aby usnadnil jejich zaplacení. Za tím účelem požádá Ústřední úřad dluhující přepravní podnik, který jest v prodlení, aby vyrovnal dlužnou částku, nebo aby oznámil důvody, proč se zpěčuje platiti. § 2. Uzná-li Ústřední úřad, že důvody pro odmítnutí platby jsou dostatečně odůvodněné, odkáže strany na rozhodnutí příslušného soudce. § 3. Uzná-li Ústřední úřad, že celá suma nebo její část jest řádným dluhem, může, poradiv se se znalcem, prohlásiti, že dluhující přepravní podnik jest povinen zaplatiti Ústřednímu úřadu celou pohledávku nebo její část; částka takto zaplacená zůstane uložena až do věcného rozhodnutí příslušného soudce. § 4. Nevyhoví-li přepravní podnik do 14 dnů vyzvání Ústředního úřadu, zašle se mu nová upomínka s upozorněním na důsledky jeho odmítnutí. § 5. Deset dní po této nové upomínce, zůstala-li bez účinku, zašle Ústřední úřad státu, kterému podléhá přepravní podnik, odůvodněnou zprávu se žádostí, aby uvážil, jaká opatření dlužno učiniti a zejména, aby zkoumal, má-li dluhující přepravní podnik ponechati v seznamu tratí. § 6. Prohlásí-li stát, kterému podléhá dluhující přepravní podnik, že přes to, že nebylo placeno, nepokládá za nutné tento podnik dáti vyškrtnouti ze seznamu, nebo nechá-li zprávu Ústředního úřadu šest neděl bez odpovědi, bude beze všeho platiti o něm právní domněnka, že přejímá záruku za platební schopnost toho podniku, pokud jde o pohledávky z mezinárodních přeprav. Dáno v Bernu, třiadvacátého října roku tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého. Za Německo: EDUARD HOFFMANN. Za Rakousko: Dr. LEO DI PAULI. Za Belgii: FERNAND PELTZER. Za Bulharsko: D. MIKOFF. Za Dánsko: A. OLDENBURG. Za svobodné město Gdansko: J. MODZELEWSKI. Za Španělsko: EMILIO de PALACIOS. Za Estonsko: K. MENNING. Za Finsko: URHO TOIVOLA. Za Francii: H. ALLIZÉ. MAURICE SIBILLE. C. COLSON. Za Řecko: VASSILI DENDRAMIS. Za Maďarsko: F. PARCHER de TERJÉKFALVA. Za Italii: GARBASSO. Za Lotyšsko: Dr. O. VOIT. Za Litvu: V. SIDZIKAUSKAS. Za Lucembursko: LEFORT. Za Norsko: J. IRGENS. Za Nizozemí: W. DOUDE VAN TROOSTWIJK. Za Polsko: J. MODZELEWSKI. Za Portugalsko: A. M. BARTOLOMEU FERREIRA. Za Rumunsko: N. P. COMNÈNE. Za vládní komisi Saarského území: J. MORIZE. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. JOVANOVIČ. Za Švédsko: ALSTRÖMER. Za Švýcarsko: MOTTA. Za Československo: Dr. LANKAŠ. Protokol. Přistupujíce k podpisu Úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, sjednané dnešního dne, prohlásili a smluvili podepsaní plnomocníci v přítomnosti a za účasti zástupce vládní komise Saarského území toto: Úmluva bude ratifikována, ratifikační doklady mají býti co možná nejdříve uloženy v Bernu; úmluva vstoupí v platnost mezi státy, které ji schválí, jakmile vlády těchto států se o tom dohodnou. Tento protokol, který bude ratifikován v týž čas jako Úmluva sjednaná dnešního dne, bude považován za podstatnou její část a bude míti touž platnost a trvání jako tato Úmluva. Tomu na svědomí podepsali plnomocníci a zástupce vládní komise Saarského území tento protokol. Dáno v Bernu, třiadvacátého října roku tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu švýcarské spolkové vlády, a jehož jeden autentický výtisk bude dodán každé z podepsavších Mocností. Za Německo: EDUARD HOFFMANN. Za Rakousko: Dr. LEO DI PAULI. Za Belgii: FERNAND PELTZER. Za Bulharsko: D. MIKOFF. Za Dánsko: A. OLDENBURG. Za svobodné město Gdansko: J. MODZELEWSKI. Za Španělsko: EMILIO DE PALACIOS. Za Estonsko: K. MENNING. Za Finsko: URHO TOIVOLA. Za Francii: H. ALLIZÉ. MAURICE SIBILLE. C. COLSON. Za Řecko: VASSILI DENDRAMIS. Za Maďarsko: F. PARCHER de TERJÉKFALVA. Za Italii: GARBASSO. Za Lotyšsko: Dr. O. VOIT. Za Litvu: V. SIDZIKAUSKAS. Za Lucembursko: LEFORT. Za Norsko: J. IRGENS. Za Nizozemí: W. DOUDE VAN TROOSTWIJK. Za Polsko: J. MODZELEWSKI. Za Portugalsko: A. M. BARTOLOMEU FERREIRA. Za Rumunsko: N. P. COMNÈNE. Za vládní komisi Saarského území: J. MORIZE. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. JOVANOVIČ. Za Švédsko: ALSTRÖMER. Za Švýcarsko: MOTTA. Za Československo: Dr. LANKAŠ. PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU S PŘÍLOHAMI I., II. A PROTOKOLEM A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 24. ČERVNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO SEDMÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že dohoda o tom, kdy úmluva tato vstoupí v platnost, obsažena jest v zápisu (procѐs verbal) zároveň uveřejňovaném. Dr. Beneš v. r.

Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích.

142/1928 Sb.

164. Vyhláška ministerstva železnic ze dne 20. září 1928 o počátku účinnosti železničních mezinárodních úmluv bernských z 23. října 1924. Ministerstvo železnic, po dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, vyhlašuje podle § 1. (1) vládního nařízení ze dne 17. července 1928, č. 143 Sb. z. a n., a s odkazem na § 1. (1) zákona ze dne 14. července 1927, č. 110 Sb. z. a n.: Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích (M. Ú. Z.) č. 140 Sb. z. a n., z r. 1928 a Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (M. Ú. C.) č. 142 Sb. z. a n., z r. 1928, vstupují 1. října 1928 v účinnost mezi Československem, Belgií, Bulharskem, Dánskem, Estonskem, Finskem, Francií, Italií, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, Lichtenštejnskem, Lotyšskem, Lucemburskem, Maďarskem, Německem, Nizozemskem, Norskem, Polskem, Rakouskem, Rumunskem, Řeckem, Španělskem, Švédskem, Švýcarskem, Svobodným městem Gdanskem a územím Saarským. Dr. Srdínko v. r. za ministra Najmana.

Vyhláška ministerstva železnic o počátku účinnosti železničních mezinárodních úmluv bernských z 23. října 1924.

164/1928 Sb.

165. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 10. září 1928 o dohodě, kterou se prodlužuje prozatímní obchodní dohoda mezi republikou Československou a dominiem Kanadou. Dohoda mezi republikou Československou a dominiem Kanadou, o prodloužení prozatímní obchodní dohody ze dne 20. prosince 1926, sjednaná výměnou not v Ottawě dne 6. února 1928 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 29. března 1928, č. 47/1928 Sb. z. a n., byla po schválení Národním shromážděním presidentem republiky ratifikována, čímž nabyla mezinárodní působnosti. Tím se stává bezpředmětnou vládní vyhláška ze dne 29. března 1928, č. 47 Sb. z. a n. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o dohodě, kterou se prodlužuje prozatímní obchodní dohoda mezi republikou Československou a dominiem Kanadou.

165/1928 Sb.

211. Vládní vyhláška ze dne 28. prosince 1928, kterou se uvádí v prozatímní platnost doplňkový protokol k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským z 1. března 1924. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle čl. VII zákona ze dne 22. června 1926, čís. 109 Sb. z. a n. v prozatímní platnost s účinností od 31. prosince 1928 připojený doplňkový protokol k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským z 1. března 1924, podepsaný v Praze dne 19. listopadu 1928. Dr. Šrámek v. r. Doplňkový protokol k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským, podepsané v Římě dne 1. března 1924. Podepsaní plnomocníci, řádně byvše zmocněni, shodli se na následující dohodě: I. Československo vzdává se dobrodiní smluvních cel, sjednaných u položky ex 396 a)2 přílohy B dodatkové úmluvy z 1. března 1924, k obchodní a plavební smlouvě československo-italské z 23. března 1921, pokud se týkají proclívání motorů pro automobily, dovážených do Italie. II. Při proclívání nádrží a den, určených k výrobě torped, dovážených do Italie, nebude se bráti zřetel na opracování soustruhem, provedené hrubě na jejich povrchu pouze za účelem zjištění, že kov, z něhož jsou složeny, nevykazuje poresity nebo jiných nedostatků; v důsledku toho se uvedené nádrže proclívají jako roury surové, podle druhu a příslušná dna k nim jako kusy kované, surové. Čemuž na svědomí uvedení plnomocníci podepsali tento doplňkový protokol, sepsaný ve dvou exemplářích, jeden v jazyku československém, druhý v jazyku italském, s tím, že v případě rozporu bude rozhodovati text v jazyku italském, jakožto jazyku známém všem plnomocníkům. Dáno v Praze, dne 19. listopadu 1928. L. S. Dr. K. KROFTA v. r. L. S. VANNUTELLI REY v. r.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost doplňkový protokol k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským z 1. března 1924.

211/1928 Sb.

212. Vládní vyhláška ze dne 28. prosince 1928, kterou se uvádí v prozatímní platnost dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Španělskem ze dne 29. července 1925. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, čís. 158 Sb. z. a n., případně podle čl. VII. zákona ze dne 22. června 1926, čís. 109 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 1. ledna 1929 připojená dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Španělskem ze dne 29. července 1925, podepsaná v Madridě dne 13. prosince 1928. Dr. Šrámek v. r. (Překlad). Dodatková dohoda k obchodní úmluvě z 29. července 1925, sjednané mezi republikou Československou a Španělskem. President republiky Československé a Jeho Katolické Veličenstvo král španělský, uznavše že k podpoře výměny zboží a hospodářské součinnosti mezi oběma státy a k utužení obchodních styků mezi republikou Československou a Španělskem jest užitečno změniti a doplniti obchodní úmluvu sjednanou v Madridě dne 29. července 1925, jmenovali svými plnomocníky: President republiky Československé: pana Vlastimila Kybala, svého mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra při Jeho Katolickém Veličenstvu, atd.; Jeho Katolické Veličenstvo král španělský: Jeho Excelenci Dona Miguela Prima de Rivera y Orbaneja, markýze de Estella, předsedu Své ministerské rady, španělského Granda, generála armád, vyznamenaného vavřínovým velkokřížem královského a vojenského řádu Svatého Ferdinanda, velkokřižního rytíře řádů Svaté Hermenegildy, Vojenských zásluh, Námořních zásluh, Svého komořího u výkonu úřadu a ve službě, atd., kteří, předloživše si své příslušné plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních: Článek I. Seznam A, o němž se zmiňuje článek 2. obchodní úmluvy z 29. července 1925, nahrazuje se seznamem plodin nebo výrobků, pocházejících a přicházejících z území španělských a vyjmenovaných v závěrečném protokolu k článku I. této dohody. Článek II. Článek 4. a 5. uvedené úmluvy se zrušují a nahrazují se těmito ustanoveními: Plodiny nebo výrobky, pocházející a přicházející z republiky Československé, budou požívati při dovozu do Španělska, na Balearské Ostrovy, na Kanárské Ostrovy a do španělských držav v plném rozsahu sazeb minimálního tarifu a všeobecně nejvyšších výhod jak co do dovozních cel, tak i co do vnitřních dávek nebo jakýchkoliv jiných obdobných výhod, které Španělsko přiznává nebo přizná třetí zemi, avšak s výjimkou zvláštního zacházení, které Španělsko přiznalo nebo přizná v budoucnosti plodinám nebo výrobkům, přicházejícím a pocházejícím z Portugalska, ze španělského pásma v Maroku nebo z republik hispano-amerických. Článek III. Seznamy A a B, připojené k uvedené úmluvě, se zrušují. Článek IV. Plodiny nebo výrobky, pocházející a přicházející ze španělských držav Guinejského zálivu, budou požívati při dovozu do republiky Československé nejvyšších výhod; plodiny nebo výrobky, pocházející a přicházející z republiky Československé, budou požívati při dovozu do výše zmíněných držav dovozních sazeb druhého sloupce celního sazebníku uvedených držav, jakož i nejvyšších výhod. Článek V. Článek 7. uvedené úmluvy doplňuje se takto: Obě smluvní strany se zavazují zaručiti si vzájemně veškeré výsady — včetně nejpříznivějších sazeb — plynoucí ze změn celního názvosloví, ze specialisací a z poznámek, zavedených v jejich celním sazebníku opatřeními správními nebo zákonnými nebo úmluvami sjednanými s některou třetí mocností. Republika Československá bude požívati, kromě toho, veškerých výhod nebo výsad, které Španělsko přiznalo nebo přizná některé třetí mocnosti co do ustanovení o používání španělského sazebníku nynějšího nebo budoucího. Článek VI. Jestliže by nastaly v jejich režimu celním, obchodním nebo měnovém změny, které by rušivě působily na provádění této dohody, obě smluvní strany přiznávají si podle vzájemné dohody právo předložiti kdykoliv žádost, směřující k dosažení změny nebo přizpůsobení této dohody, aniž by byly povinny napřed ji vypověděti. V tomto případě budou ihned zahájena jednání, aby byla znovu zjednána spravedlivá rovnováha vzájemných ústupků a výhod. Článek VII. Tato dohoda, tvořící nedílnou součást obchodní úmluvy z 29. července 1925, v jejím takto změněném znění, bude ratifikována a vstoupí v platnost patnáct dní po výměně ratifikací, která bude provedena v Madridě co možná nejdříve. Bude uvedena v prozatímní platnost dne 1. ledna 1929. Druhý odstavec článku 9. uvedené úmluvy se nahrazuje takto: Obchodní úmluva z 29. července 1925, ve svém změněném znění a tato dodatková dohoda zůstanou v platnosti po devět měsíců, budou po vypršení této lhůty mlčky prodlouženy a pozbudou platnosti tři měsíce po té, kdy jedna nebo druhá smluvní strana je vypoví. Čemuž na svědomí příslušní plnomocníci podepsali tuto dohodu a přitiskli na ni své pečeti. Dáno v Madridě, dvojmo, dne 13. prosince 1928. L. S. VLASTIMIL KYBAL v. r. L. S. EL MARQUÉS DE ESTELLA v. r. Závěrečný protokol. Při podpisu dohody, sjednané dnešního dne, plnomocníci obou smluvních stran učinili tato prohlášení, tvořící nedílnou součást této dohody: Ustanovení závěrečného protokolu obchodní úmluvy ze dne 29. července 1925, zůstávají v platnosti pokud nejsou změněna ustanoveními níže uvedenými: K článku I. Československá vláda se zavazuje používati níže uvedených celních sazeb při dovozu těchto produktů, pocházejících a přicházejících z území španělských do území československého. Číslo československého sazebníkuOznačení zboží Clo za 100 kgex 10Vinné bobule a hrozny, sušené240,00ex 12Pomeranče 60,00Mandarinky90,00ex 14Banány66,00ex 35Vinné hrozny z Almérie, v sudech, proložené korkovou drtí a provázené osvědčením původu, od 1. listopadu do konce února 200,00ex 109 a)Víno, v sudech:210,00vína španělského původu z vinných krajů Kastilie, Rioja, Aragón, Ampurdán, Panadés, Valencia, Murcia, Baleárské ostrovy, Andalusie, Galicie a Kanárské ostrovy, včetně vín Málaga, Jerez, Priorato dulce, Malvasia, Muškát, Tarragona a přicházející ze Španělska, bez ohledu na alkoholickou stupňovitost, v souhlase s československým zákonodárstvím, jsou-li provázena osvědčením o svém původu, vydaným španělskými úřady k tomu oprávněnými ex 109 b)Víno, v lahvích: 487,50víno španělského původu z vinných krajů Kastilie, Rioja, Aragón, Ampurdán, Panadés, Valencia, Murcia, Baleárské ostrovy, Andalusie, Galicie a Kanárské ostrovy, včetně vín Malaga, Jerez, Priorato dulce, Malvasia, Muškát, Tarragona a přicházející ze Španělska bez ohledu na alkoholickou stupňovitost, v souhlase s československým zákonodárstvím, jsou-li provázena osvědčením o svém původu, vydaným španělskými úřady k tomu oprávněnýmiPoznámky: k ex 109 a): Víno v demijonech se vyclívá jako víno v sudech podle saz. č. 109 a), přesahuje-li hrubá váha demijonů 25 kg.k ex 109 a) a ex 109 b): Zásilky španělských vín musejí při dovozu do Československé republiky býti provázeny nejen osvědčením původu, nýbrž i nálezem o rozboru. Osvědčení původu a nálezy o rozboru budou oprávněny vydávati španělské úřední organisace, jichž seznam bude sestaven vzájemnou dohodou. Rovněž budou vzájemnou dohodou stanoveny údaje, obsažené ve výše uvedených nálezech o rozboru.V nálezu o rozboru bude udáno, že rozbor se týká téže vinné zásilky, pro niž bylo vydáno příslušné osvědčení původu. Československé úřady uznají nálezy o rozboru vydané v řádné formě španělskými úřady a budou míti právo přezkoumati rozbory dovážených vín. Vína jakéhokoliv druhu, s názvem španělským, jež dojdou ze Španělska bez osvědčení původu, nebudou moci býti dovezena do území republiky Československé s použitím celního režimu a výhod plynoucích z výše uvedené koncesse.ex 131Sardinky v oleji360,00Konservy ovocné560,00ex 366Korkové zátky300,00Podešve a pod. zboží z korku, též spojené s obyčejnými hmotami, s výjimkou přípravků k výrobě pokrývek na podlahy 180,00Poznámka: Korek patřící do čísel 363, 364 a 365 celního sazebníku československého bude požívati nejvyšších výhod a v žádném případě nebude podroben vyššímu clu než Kč 28˙— nebo Kč 56˙— nebo Kč 119˙—. K článkům I. a II. Československé minerální vody přírodní, které jsou uznány obecně prospěšnými podle československého zákonodárství a jejichž seznam bude předložen španělské vládě s výhradou pozdějších doplňků, budou vyclívány při dovozu do Španělska podle nejvyšších výhod a budou moci býti prodávány bez jakékoli předběžné formality, bude-li prokázán jejich původ a náležité balení, což bude přezkoumáváno lékárnickými dozorci španělské celní správy. Stejně španělské minerální vody přírodní, které jsou uznány obecně prospěšnými podle španělského zákonodárství a jejichž seznam bude předložen československé vládě s výhradou pozdějších doplňků, budou vyclívány při dovozu do republiky Československé podle nejvyšších výhod a budou moci býti prodávány bez jakékoli předběžné formality, bude-li prokázán jejich původ a náležité balení, což bude přezkoumáváno československou celní správou. K článku II. Jest shoda v tom, že plodiny a výrobky, pocházející a přicházející z republiky Československé, budou vždy požívati všeobecně nejvyšších výhod, ať nový španělský celní tarif vstoupí v platnost kdykoli. Čemuž na svědomí příslušní plnomocníci podepsali tento závěrečný protokol. Dáno v Madridě, dvojmo, dne 13. prosince 1928. VLASTIMIL KYBAL v. r. EL MARQUÉS DE ESTELLA v. r. (Překlad.) V Madridě, dne 13. prosince 1928. Pane ministře, Pro provádění poznámek ad ex 109 a) a ex 109 b), uvedených ke čl. I. závěrečného protokolu obchodní dohody, sjednané dnes, mám čest Vám oznámiti, že vydávati osvědčení původu na vína španělského původu budou oprávněny úřední organisace vyjmenované v připojeném seznamu A a že nálezy o rozboru budou vydávati úřední instituce španělské, vyjmenované v připojeném seznamu B. Jest shoda v tom, že nález o rozboru bude obsahovati zvláště: specifickou váhu, alkoholovou stupňovitost, obsah všech kyselin, obsah těkavých kyselin, obsah extraktu (výtažku), obsah cukru, obsah extraktu (výtažku) bez cukru, obsah popele (nerostných látek). Jest rovněž shoda v tom, že poznámkou, uvedenou u čísla Ex 109 a) a Ex 109 b): „bez ohledu na alkoholickou stupňovitost“ není dotčeno vnitřní zákonodárství o víně, platné v Československu. Přijměte, pane ministře, projev mé zvláštní úcty. EL MARQUÉS DE ESTELLA v. r. Jeho Excelence pan Vlastimil Kybal, mimořádný vyslanec a splnomocněný ministr republiky Československé. (Překlad.) V Madridě, dne 13. prosince 1928. Pane předsedo, Vaše Excelence mi laskavě oznámila dopisem z dnešního dne toto: Pro provádění poznámek ad ex 109 a) a ex 109 b), uvedených ke čl. I. závěrečného protokolu obchodní dohody, sjednané dnes, mám čest Vám oznámiti, že vydávati osvědčení původu na vína španělského původu budou oprávněny úřední organisace, vyjmenované v připojeném seznamu A a že nálezy o rozboru budou vydávati úřední instituce španělské, vyjmenované v připojeném seznamu B. Jest shoda v tom, že nález o rozboru bude obsahovati zvláště: specifickou váhu, alkoholickou stupňovitost, obsah všech kyselin, obsah těkavých kyselin, obsah extraktu (výtažku), obsah cukru, obsah extraktu (výtažku) bez cukru, obsah popele (nerostných látek). Jest rovněž shoda v tom, že poznámkou, uvedenou u čísla Ex 109 a) a Ex 109 b): „bez ohledu na alkoholickou stupňovitost“ není dotčeno vnitřní zákonodárství o víně, platné v Československu. Bera na vědomí toto oznámení, prosím Vás, pane předsedo, abyste přijal ujištění mé nejhlubší úcty. VLASTIMIL KYBAL v. r. Jeho Excelenci Donu Miguelovi Primu de Rivera y Orbaneja, markýzi de Estella, předsedovi ministerské rady v Madridě. (Překlad.) Příloha A. Oficielní obchodní komory a oficielní zemědělské komory, sídlící ve vinných krajích, vyjmenovaných v závěrečném protokolu k článku I., budou oprávněny vydávati osvědčení původu na vína pocházející ze Španělska. (Překlad.) Příloha B. Seznam španělských oficielních ústavů, oprávněných vydávati nálezy o rozboru vín španělského původu, určených k vývozu do Československa. Estación de Viticultura y Enología de Haro. Estación de Viticultura y Enología de Reus. Estación de Viticultura y Enología de Villafranca del Panadés. Estación Agronómica La Moncloa. División Agronómica de Experimentaciones de Palencia. División Agronómica de Experimentaciones de Jerez de la Frontera. Granja Escuela Práctica de Agricultura de Burjasot (Valencia). Sección Agronómica de Tarragona. Sección Agronómica de Alicante. Sección Agronómica de Málaga.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Španělskem ze dne 29. července 1925.

212/1928 Sb.

228. Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti ze dne 15. prosince 1928 o úpravě bulharského textu čl. 21, odst. 2., úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Bulharským ze dne 15. května 1926 o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních Bulharský text článku 21, odst. 2., úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Bulharským ze dne 15. května 1926 o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, vyhlášené ve Sbírce zákonů a nařízení č. 58 z r. 1927, zní ve shodě s československým textem úmluvy správně takto: „Изключватъ ce решенията, издадени пo пронеси относно празото за собственость или за други вещни права вѣрху недвижими имущества, находящи се въ Държавата, въ която е поискано изпълнението.“ Oprava bulharského textu byla provedena výměnou not mezi vládami československou a bulharskou a za souhlasu bulharského Sobranje. Dr. Mayr-Harting v. r. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti o úpravě bulharského textu čl. 21, odst. 2., úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Bulharským ze dne 15. května 1926 o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních.

228/1928 Sb.

3. Vyhláška ministrů spravedlnosti a zahraničních věcí ze dne 30. prosince 1928, kterou se vyhlašují změny soudního řádu československo-rakouského mezistátního rozhodčího soudu pro závazky v rakousko-uherských korunách. Předsedové pražského a vídeňského senátu československo-rakouského rozhodčího soudu pro závazky ve starých korunách dohodli se podle čl. 37 úmluvy s Rakouskem ze dne 18. června 1924, č. 60 Sb. z. a n. 1926 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách, na některých změnách soudního řádu mezistátního rozhodčího soudu pro závazky ve starých korunách, vyhlášeného ministry spravedlnosti a zahraničních věcí dne 20. června 1927, č. 75 Sb. z. a n. Změny ty se tímto vyhlašují. Dr. Mayr-Harting v. r. Dr. Beneš v. r. Změny soudního řádu mezistátního rozhodčího soudu pro závazky v rakousko-uherských korunách (č. 75/27 čsl. Sb. z. a n. a č. 184/27 BGBI.). § 8, odst. 3., má zníti: Trpí-li podání formální vadou, která překáží řádnému vyřízení, vrátí je předseda k opravě a opětnému předložení v krátké lhůtě. Bylo-li příkazu v opravě vyhověno sice včas, nikoliv však úplně, může býti pro úplné doplnění a opětné předložení podání stanovena ještě neprodlužitelná lhůta osmi dnů. V § 13, odst. 1., lit. b) na konci jest zaměniti slovo „žaloba“ slovem „návrh“. § 15, odst. 1., má zníti: Písemné vyhotovení stížnosti (stižný spis) má mimo všeobecné náležitosti § 8 obsahovati: náležitosti vypočtené v § 14, odst. 1., lit. a) až d), dále pokud možno údaj dne, kterého bylo stěžovateli rozhodnutí naříkané doručeno, jednotlivé body stížnosti a určitý návrh. Naříkané rozhodnutí jest připojiti, může však býti od toho upuštěno, bylo-li ve stížnosti přesně označeno. § 17, odst. 1., znějž: Každý žalobce a stěžovatel složí jistotu za soudní poplatky ve výši 3% ceny, již má pro něho předmět sporu dle učiněného návrhu. Zákonné nebo smluvené úroky se započítají do základu pro vyměření. Jakmile podle tohoto základu pro vyměření bylo dosaženo částky pro rakouské strany šilinků 2.000 — a pro československé strany částky Kč 10 000 —, jest z další částky řečené ceny sporu vyměřiti žalobní jistotu pouze 1½%. Žalobní jistota činí však pro rakouské strany nejméně šilinků 40·— a pro československé nejméně Kč 200·—. Jistotu předpisuje předseda senátu, jemuž právní věc připadá (§ 6). Pro složení jistoty budiž stanovena neprodlužitelná lhůta 30 dnů. Jistotu jest složiti dle toho, připadla-li věc československému nebo rakouskému senátu, buď u zúčtovacího místa v Praze (Zemská banka v Praze II., Příkopy), buď u rakouského zúčtovacího místa ve Vídni (I., Biberstraße 16) pro účet rozhodčího soudu. Odstavec 2. znějž: (2) Nebyla-li jistota ve stanovené lhůtě dána, pokládá se za to, že žaloba nebo stížnost nebyly podány. Odstavec 4. znějž: (4) Těchto ustanovení jest obdobně použíti na vedlejší intervenienty (§ 19, odst. 2.). § 18 znějž: Žaloby, stížnosti a návrhy, které byly podány opožděně nebo k jichž vyřízení rozhodčí soud zřejmě není příslušný, dále které byly podány stranou nade vši pochybnost k tomu neoprávněnou nebo které se podle § 8, odst. 3., a § 17, odst. 2., pokládají za nepodané, buďtež bez dalšího řízení usnesením senátu odmítnuty. § 28, odst. 2., znějž: (2) Rozhodnutí soudu, jímž se omezuje nebo zastavuje řízení, může býti spojeno s výrokem o soudních poplatcích a útratach. Soudní poplatky jest určiti podle stavu řízení přiměřenou částkou žalobní jistoty. § 46, odst. 1., znějž: (1) V nálezu budiž rozhodnuto také o soudních poplatcích a útratách. Na soudních poplatcích zapraví prohrávající strana 3% ceny, kterou pro ni má předmět sporu, jak se podává ze žádání, jež je základem sporu. Při tom stanoví se podíl, o němž se děje zmínka v čl. 16 dohody, pro všechny věřitele československé bez rozdílu 10% sporné ve starých korunách vzniklé pohledávky, a to v československých korunách. Jakmile byla dle tohoto vyměřovacího základu dosažena pro československé strany částka 10.000·— Kč, a pro rakouské strany částka 2.000·— S, vyměří se z další hodnoty soudní poplatek jen ve výši 1½%. Nejmenší částky stanovené pro žalobní jistotu (§ 17) platí i pro soudní poplatky. Mimo soudní poplatky má strana úplně prohravající nahraditi odpůrci i nutné útraty, jež mu vzešly řízením před rozhodčím soudem. Při tom však nebudiž přihlíženo k zvýšení útrat, jež vzešly přivzetím právního zástupce. Dr. KAREL KASPER v. r.

Vyhláška ministrů spravedlnosti a zahraničních věcí, kterou se vyhlašují změny soudního řádu československo-rakouského mezistátního rozhodčího soudu pro závazky v rakousko-uherských korunách.

3/1929 Sb.

12. Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti ze dne 28. ledna 1929 o rozšíření působnosti smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924, č. 70 Sb. z. a n. z r. 1926, o právní pomoci ve věcech občanských, na dominium kanadské. Vláda Jeho Britského Veličenstva oznámila podle článku 14, odst. 2., smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924, č. 70 Sb. z. a n. z r. 1926, o právní pomoci ve věcech občanských, že si přeje rozšířiti působnost této smlouvy na dominium kanadské. Veškerá sdělení a právní dožádání týkající se některé z provincií kanadských jest říditi na „Attorney General“ dotyčné provincie. V územích severozápadních (The North-West Territories) jest přípisy říditi na „The Commissioner of the North-West Territories“ a v provincii Yukon-Territory na „The Gold Commissioner of the Yukon Territory“. Dožádání jest sepsati v jazyku anglickém nebo opatřiti překladem v tomto jazyku. Dožádání týkající se soudů nebo úřadů provincie Quebecku lze sepsati buď v jazyku anglickém nebo francouzském. Dožádání určená pro provincie: Ontario, Manitoba, Nova Scotia, Alberta a území Yukon jest opatřiti též podrobným seznamem otázek, o nichž má býti výslech proveden. Rozšíření působnosti smlouvy stalo se účinným dnem 21. prosince 1928. Dr. Beneš v. r. Dr. Mayr-Harting v. r.

Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti o rozšíření působnosti smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924, č. 70 Sb. z. a n. z r. 1926, o právní pomoci ve věcech občanských, na dominium kanadské.

12/1929 Sb.

14. Úmluva o cejchování vnitrozemských lodí. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, NĚMECKA, RAKOUSKA, BELGIE, BULHARSKA, ŘÍŠE BRITSKÉ, ŠPANĚLSKA, FINSKA, FRANCIE, ŘECKA, MAĎARSKA, ITALIE, NIZOZEMÍ, POLSKA, RUMUNSKA, SVAZU SOVĚTSKÝCH SOCIALISTICKÝCH REPUBLIK, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ A ŠVÝCARSKA BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA S PŘÍLOHOU, ADDENDEM I., II. A PODPISOVÝM PROTOKOLEM: (Překlad). Umluva o cejchování vnitrozemských lodí. Německo, Rakousko, Belgie, Bulharsko, Říše Britská, Španělsko, Finsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Italie, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Svaz sovětských socialistických republik, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švýcarsko a Československo, chtějíce opatřiti pro mezinárodní dopravu provozovanou loděmi vnitrozemské plavby nové úlevy, jmenovaly za tím účelem svými plnomocníky: President říše německé: pana G Franoux, generálního konsula německého velvyslanectví v Paříži. President spolkové republiky rakouské: pana Dr. Pavla Zifferera, odborového radu rakouského vyslanectví u presidenta francouzské republiky. Jeho Veličenstvo král Belgů: pana J. Bruneta, zplnomocněného ministra; pana D. Bouckaerta, generálního ředitele mostů a silnic, v hodnosti generálního tajemníka. Jeho Veličenstvo král Bulharů: pana Jordana Dančova, náměstka generálního ředitele železnic a přístavů bulharského státu. Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Britanie a Irska a britských území zámořských, císař indický: pana J. G. Baldwina C. B., zástupce Velké Britanie v mezinárodních komisích říčních, člena poradní a technické komise pro dopravu a průvoz. Jeho Veličenstvo král španělský: markýze de Faura, ministerského radu velvyslanectví Jeho katolického Veličenstva u presidenta francouzské republiky. President republiky finské: pana O. Enckella, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u presidenta francouzské republiky. President republiky francouzské: pana Alberta Mahieu, senátora, zplnomocněného zástupce Francie u ústřední komise pro rýnskou plavbu; pana Silvaina Dreytuse, generálního inspektora mostů a silnic. President republiky řecké: pana G. Mézévirise, fregatního kapitána, námořního atašé řeckého vyslanectví u presidenta francouzské republiky. Jeho Jasná výsost říšský správce maďarský: pana Alfreda z Dietrich-Sachsenfelsu, zástupce Maďarska v mezinárodní komisi dunajské. Jeho Veličenstvo král italský: pana Carla Rossettiho, zplnomocněného ministra, zástupce Italie v mezinárodních komisích říčních. Její Veličenstvo královna nizozemská: Dra G. Van Slooten, radu vysokého vojenského dvoru a apelačního dvoru v Haagu. President republiky polské: pana Jiřího Bogorya-Kurzenieckiho, radu ministerstva zahraničních věcí a přednostu odboru pro průvoz v tomto ministerstvu. Jeho Veličenstvo král rumunský: pana G. Popesco, inženýra, generálního inspektora, profesora plavby na polytechnické škole v Bukurešti, člena poradní a technické komise pro dopravu a průvoz. Ústřední výkonný výbor svazu sovětských socialistických republik: pana C. Lepina, předsedu severozápadní říční plavby svazu sovětských socialistických republik. Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: pana F. Vilfana, náměstka zástupce v mezinárodní komisi dunajské. Spolková švýcarská rada: pana A. Rynikera, inženýra, radu. President republiky Československé: pana Ing. Bohuslava Müllera, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, zástupce Československé republiky v mezinárodních komisích říčních, kteří předloživše si navzájem své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, shodují se na těchto opatřeních, směřujících k zajištění vzájemného uznávání cejchovních průkazů. Článek 1. Cejchovní průkazy vydávané příslušnými úřady některého smluvního státu podle řádů, odpovídajících ustanovením této úmluvy a její přílohy, jsou, s vyloučením všech jiných, uznávány úřady ostatních smluvních států za rovnocenné s průkazy, které tyto státy vydávají podle týchž zásad. Článek 2. Smluvní státy se zavazují, že nejpozději za 9 měsíců ode dne, kdy tato úmluva nabude na jejich území platnosti, a za podmínek uvedených v článku 12., budou používati řádů vydaných každým z nich ku provedení ustanovení této úmluvy a její přílohy; tyto řády si vzájemně oznámí 3 měsíce před jejich používáním; každá další změna těchto řádů bude oznámena v téže lhůtě. Článek 3. Smluvní státy se zavazují, že na svém území dají cejchovati každou loď, která o to bude žádati. Rovněž se zavazují, že dají přecejchovati každou loď, která o to žádá a splňuje některou z podmínek, uvedených v článku 4. Článek 4. Smluvní stát může žádati o přecejchování lodi jenom tenkráte, jde-li o velkou opravu, důležité přestavby nebo změny vnějších neb vnitřních rozměrů lodi anebo je-li cejchovní průkaz starší než deset let. Toto přecejchování může býti provedeno jen podle všeobecně platných správních předpisů. Uzná-li smluvní stát nutným přezkoušeti na své útraty údaje průkazů, může přezkoušeti, jde-li o naloženou loď, pouze vnější její rozměry. Článek 5. Příslušný ministerský odbor každého smluvního státu zašle v čtvrtletních lhůtách příslušnému odboru dotčeného smluvního státu: 1. Seznam lodí jeho úřady přecejchovaných, které byly posledně cejchovány úřady tohoto smluvního státu; k tomuto seznamu budou připojeny cejchovní průkazy odňaté při přecejchování. 2. Seznam lodí, jejichž jméno neb označení bylo změněno a jejichž poslední cejchovní průkaz je zapsán v tomto smluvním státě. Seznamy jsou sestaveny podle tabulek číslo 1. a 2., připojených k příloze této úmluvy. Je-li třeba získati urychlené zprávy, mohou příslušné úřady různých smluvních států dopisovati si mezi sebou bezprostředně. Za tím účelem zašlou si státy vzájemně seznam, obsahující tyto úřady, jejich rozlišovací písmena nebo čísla a hodnost úředníků, kteří je řídí. Tento seznam jest stále doplňován. Článek 6. Jestliže v některém ze smluvních států jest nějaká loď zrušena, oznámí to příslušný úřad tohoto státu v tříměsíční lhůtě, počínajíc dnem, kdy se o tom dověděl, dotčenému zápisnímu úřadu, jemuž podle možnosti zašle cejchovní průkaz. Článek 7. Přechodně a po dobu 5ti let, počínajíc 1. říjnem 1927, budou průkazy, vydané před tímto dnem, uznávány tam, kde jsou uznávány nyní, jakož i tam, kde budou uznávány podle zvláštní dohody. Článek 8. Tato úmluva, jejíž francouzské a anglické znění budou stejně směrodatnými, bude míti dnešní datum a může býti podepsána až do 1. října 1926 každým státem, pozvaným na pařížskou konferenci. Článek 9. Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou odevzdány generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů, který zpraví o jich uložení všechny státy ji podepsavší anebo k ní přistoupivší. Článek 10. Počínajíc 1. říjnem 1926, může přistoupiti k této úmluvě každý stát, pozvaný na konferenci zmíněnou v článku 8., nebo každý stát, který má společnou hranici s některým z těchto států. Tento přístup bude proveden listinou zaslanou generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů k uložení v archivu sekretariátu. Generální tajemník zpraví o tomto uložení všechny státy úmluvu podepsavší aneb k ní přistoupivší. Článek 11. Státy, které nejsou členy Společnosti Národů, mohou zaslati, budou-li si toho přáti, své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu francouzské vládě, která je uloží ve svém archivu a zašle jejich opis generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů. Generální tajemník zpraví o přijetí těchto dokladů všechny státy úmluvu podepsavší anebo k ní přistoupivší. Článek 12. Tato úmluva nabude působnosti teprve, až bude ratifikována pěti státy. Dnem nabytí působnosti bude devadesátý den po převzetí páté ratifikace generálním tajemníkem Společnosti Národů. Později počne tato úmluva působiti, pokud jde o ten který smluvní stát, devadesátý den po přijetí ratifikační listiny neb oznámení o přístupu. V souhlase s ustanovením článku 18. úmluvy o Společnosti Národů generální tajemník zapíše tuto úmluvu do rejstříku v den, kdy nabude působnosti. Článek 13. Generální tajemník Společnosti Národů povede zvláštní záznam o tom, které státy tuto úmluvu podepsaly nebo ratifikovaly, které k ní přistoupily nebo ji vypověděly. Tento záznam bude stále vyložen k nahlédnutí členům Společnosti, jakož i všem státům, pozvaným na konferenci zmíněnou v čl. 8., a bude co nejčastěji uveřejňován podle pokynů Rady. Článek 14. Tato úmluva může býti vypověděna kterýmkoliv smluvním státem po uplynutí lhůty pěti let ode dne, kdy nabyla působnosti pro tento stát. Výpověď bude dána ve formě písemného oznámení, řízeného buď generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů, nebo, pokud jde o státy, které použily možnosti poskytnuté článkem 11., francouzské vládě, která jeho opis zašle generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů. Opis tohoto oznámení, uvědomující všechny ostatní smluvní státy o dni, kterého bylo přijato, bude jim generálním tajemníkem zaslán. Výpověď počne účinkovati za rok ode dne, kdy došla generálního tajemníka, a bude míti účinek jen pro stát, který ji oznámil. Článek 15. Prozkoumání této úmluvy může býti požadováno kdykoliv, alespoň jednou třetinou smluvních států. Čemuž na svědomí plnomocníci v předu jmenovaní tuto úmluvu podepsali. Dáno v Paříži, dvacátého sedmého listopadu roku tisícího devítistého dvacátého pátého v jediném exempláři, který bude uložen v sekretariátě Společnosti Národů; jeho ověřené opisy budou doručeny všem státům na konferenci zastoupeným. NĚMECKOFRANOUXGEHLHAARRAKOUSKOPAUL ZIFFERERBELGIEJ. BRUNET BOUCKAERTBULHARSKOJ. DANČOVBRITSKÁ ŘÍŠEJOHN BALDWINŠPANĚLSKOMARQUÉS DE FAURAFINSKOENCKELLFRANCIEMAHIEUS. DREYFUSŘECKOG. MÉZÉVIRISMAĎARSKODIETRICHITALIECARLO ROSSETTINIZOZEMSKOG. VAN SLOOTEN A. VAN DRIELPOLSKOJ. KURZENIECKIRUMUNSKOG. POPESCOSVAZ SOVĚTSKÝCH SOCIALISTICKÝCH REPUBLIKLEPINKRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ,s použitím výhody čl. IV. signatárního protokolu,F. VILFANŠVÝCARSKOMOTTAČESKOSLOVENSKOIng. BOHUSLAV MÜLLER Příloha úmluvy o cejchování vnitrozemských lodí. Článek 1. Účelem cejchování vymezeného v této příloze jest získati možnost stanoviti buď váhu lodi nebo váhu nákladu podle ponoru. Úhrnná váha lodi jest rovna váze objemu vody, který vytlačí, a váha nákladu je rovna váze objemu vody vytlačené lodí naloženou, zmenšené o váhu objemu vody, vytlačené lodí prázdnou. Článek 2. Při cejchování lodí používá se pouze metrického systému. Proto délkové rozměry jsou vyjádřeny v metrech, decimetrech a centimetrech, objemy v krychlových metrech a v krychlových decimetrech, váhy v tunách po tisíci kilogramech a v desetinných zlomcích tun. Úkony, vymezené v níže uvedených článcích 3. a 4., určují vztlak podle objemu. Váhy odpovídající vztlakům, vyjádřeným objemy, zapsanými v cejchovním průkaze, jsou vždy rovny součinu těchto vztlaků a specifické hustoty vody, v níž byly čteny ponory stupnic. Článek 3. Objem, který se má měřiti, jest vnější objem části lodního tělesa omezený: 1. rovinou největšího ponoru, dovolenou řády na různých splavných cestách, po kterých má loď plouti, a 2. buďto rovinou ponoru prázdné lodi, tak jak je určena níže, nebo rovinou procházející spodkem lodi. Článek 4. a) U lodí, určených k dopravě zboží, jsou míry měřeny přímo na lodi. Část lodního tělesa, která se má měřiti, jest rozdělena vodorovnými rovinami na vrstvy zpravidla o výšce jednoho decimetru. Vodorovná plocha každé vrstvy jest rozdělena pořadnicemi kolmými k podélné ose lodi na plošné úseky. Ve střední části, tvaru přibližně obdélníkového, jakož i v každém výběžku na přídi a zádi, jsou nejméně čtyři takové plošné úseky. K výpočtu plošného obsahu ploch, omezených křivkami, jest nutno používati Simpsonova pravidla. Nejkrajnější části výběžků na přídi a zádi lodi, jejichž výška se rovná nanejvýše výšce úseků sousedních, mohou, je-li toho třeba, tvořiti plošné úseky, jichž plošný obsah jest počítán zvláště. Objem jedné vrstvy se obdrží, násobí-li se poloviční součet plošných obsahů horní a dolní plochy výškou; dovolí-li to tvary lodi, může býti pro výpočet seskupeno několik vrstev. Podíl, rovnající se objemu vrstvy, dělenému počtem centimetrů, vyjadřujících její výšku, jest považován za vztlak lodi pro každý centimetr ponoru této vrstvy. b) U lodí, které nejsou určeny k dopravě zboží, uzná se za vztlak odpovídající určité rovině ponoru, sedmdesát setin součinu následujících rozměrů, vztahujících se k vnějšímu povrchu lodního tělesa, bez vyčnívajících částí, a to: 1. Délky, rovnající se vzdálenosti mezi dvěma svislými rovinami, kolmými na podélnou osu lodi a dotýkajícími se vnějšího obrysu příslušné roviny ponoru. 2. Největší šířky této roviny ponoru. 3. Středního ponoru, měřeného svislou vzdáleností mezi řečenou rovinou ponoru a nejnižší částí lodního tělesa v příčném řezu, vedeném uprostřed délky, vymezené ve výše uvedeném odstavci 1. Tyto tři rozměry jsou změřeny buď na samotné lodi nebo stanoveny podle stavebních výkresů. Článek 5. Cejchovní stupnice, je-li jich třeba, jsou umístěny symetricky a po dvou na bocích lodi, v rovinách svislých, kolmých na osu. Lodi, jejichž lodní těleso je delší než 40 m, mají těchto stupnic nejméně šest, z nichž dvě jsou v rovině poblíže prostředku délky a dvě krajní jsou v přední a zadní části lodi, ve vzdálenostech od střední roviny, rovnajících se asi jedné třetině úhrnné délky lodi. Je-li těchto stupnic více než šest, jest jejich umístění určeno obdobně podle údajů, uvedených v odstavci 2. a 4. tohoto článku. U lodí, až do 40 metrů největší délky, může býti počet stupnic zmenšen na čtyři; tyto stupnice jsou pak umístěny po dvou v rovinách poblíže jedné a dvou třetin délky lodi. Stupnice musí býti velmi zřetelné a zakotovány k pevným bodům. Jsou děleny po 2 centimetrech, počítaných ve směru svislém a mají zvláště vyznačený každý desátý centimetr; nula odpovídá buď rovině ponoru prázdné lodi nebo rovině, jdoucí spodkem lodi v místě jednotlivých stupnic. Za výšku roviny ponoru nad rovinou omezující dole prostor, který se má měřiti, béře se aritmetický průměr údajů, čtených na všech stupnicích. Článek 6. Za rovinu ponoru prázdné lodi považuje se rovina, odpovídající poloze, kterou zaujme loď ve sladké vodě, jsouc zatížena toliko: 1. výstrojí, zásobami a posádkou, kterou loď nezbytně potřebuje, aby mohla plouti, 2. vodou na dně, kterou není možno vyčerpati obyčejnými čerpacími prostředky, 3. kromě toho, jde-li o loď samohybnou, vodou normálně používanou pro její chod, avšak bez paliva a bez pohyblivého zatížení. Článek 7. Cejchování jest osvědčeno vydáním průkazu; tento průkaz jest zapsán pod pořadovým číslem ve zvláštním rejstříku, vedeném úřadem, který jest k tomu účelu ustanoven každým smluvním státem pro určitý okruh a který je charakterisován rozpoznávacími písmeny nebo čísly, z nichž poslední písmeno nebo písmena označují stát, na jehož území jest tento úřad. Seznam písmen označujících státy je připojen k této příloze. Článek 8. Rovina největšího ponoru, určená v článku 3., jest zřetelně vyznačena na každém boku lodi jednou nebo několika čarami anebo cejchovními tabulkami, jejichž dolní okraj odpovídá této rovině. U každé značky nebo na každé tabulce jsou vyraženy zřetelnými písmeny tyto údaje: 1. Rozpoznávací písmena nebo čísla úřadu, zmíněného v článku 7, 2. pořadové číslo průkazu. Tyto údaje jsou opakovány nesmazatelnými písmeny na nejtrvanlivějších částech lodního tělesa. Článek 9. Každá cejchovaná loď musí míti cejchovní průkaz. Tento průkaz udává zejména: 1. Zápisný úřad, zmíněný v článku 7. 2. Rozpoznávací písmena nebo čísla tohoto úřadu, pořadové číslo průkazu a jeho datum. 3. Jméno neb označení lodi. 4. Druh stavby. 5. Největší délku a největší šířku lodního tělesa. 6. Opakování údajů požadovaných výše uvedeným odstavcem 2. z posledního, novým cejchováním zrušeného průkazu, jestliže jej loď měla. 7. Má-li loď stupnice, jejich počet, umístění, popis a hlavně místo zvolené za nulu. 8. Průměr svislých vzdáleností mezi rovinou spodku lodi, jdoucí nejnižším místem v průřezech, v nichž jsou stupnice, a mezi rovinou ponoru prázdné lodi uvedenou výše, jakož i posádku, materiál, výšku vody na dně lodi a váhu vody, normálně používané při pohonu strojů, kteréžto údaje byly vzaty v úvahu pro stanovení této roviny ponoru prázdné lodi, kromě toho označení místa stálého zatížení. 9. Postupný vztlak lodi pro každý centimetr ponoru, počínajíc rovinou ponoru prázdné lodi; u lodí, které nejsou určeny k dopravě zboží, jsou tyto údaje nahrazeny údaji o vztlaku lodi prázdné podle vymezení v článku 6. a o vztlaku mezi rovinou největšího ponoru, zmíněnou v článku 3. výše uvedeném a rovinou ponoru prázdné lodi. Článek 10. Jde-li o přecejchování lodi, jsou staré nápisy a značky, jakož i cejchovní tabulky, bylo-li jich použito, odstraněny a při jejich výměně postupuje se jako při prvém cejchování. Zároveň jest odňat starý cejchovní průkaz. Článek 11. Změní-li se jméno neb označení lodi, zaznamená to úředník k tomu zmocněný v cejchovním průkaze. Tato poznámka je opatřena datem a podpisem. Tabulka I. ADDENDUM I. Tabulka II. ADDENDUM I (pokračování). ADDENDUM II. Seznam rozeznávacích písmen států, o nichž je zmínka v článku 7. D NěmeckoA RakouskoB BelgieGB Britská říšeSvobodný stát IrskýBG BulharskoDA GdanskoDK DánskoEŠpanělskoEstonskoSF FinskoFFrancieGR ŘeckoM MaďarskoI ItalieLotyšskoLT LitvaL LucemburskoNO NorvéžskoN NizozemskoPL PolskoP PortugalskoRM RumunskoSR Svaz sovětských socialistických republikSHS Království Srbů, Chorvatů a SlovincůS ŠvédskoCH ŠvýcaryČS Československo Podpisový protokol. Přikročujíce k podpisu úmluvy o cejchování vnitrozemských lodí, sjednané dnešního dne, dohodli se podepsaní, byvše k tomu náležitě zplnomocněni, takto: I. Rozumí se, že tato úmluva nedotýká se, pokud jde o vodní cesty, příslušející do pravomoci některé mezinárodní komise, ani práva, jež by mezinárodní komisi náleželo, aby sama z vlastní moci stanovila texty řádů, které odpovídají této úmluvě, ani povinností, jež pro ni vyplývají ze smluv, úmluv a akt, jimiž se řídí. II. Rozumí se, že úmluva nedotýká se nikterak práv a povinností, vyplývajících pro smluvní státy z dohod o vzájemném uznávání cejchovních průkazů, udávajících nosnost v rejstříkových tunách. III. Rozumí se, že průkazy vydávané podle pravidel měření a výpočtu dohody z roku 1913 mezi Německem a Rakouskem, budou prozatímně uznávány v obvodu úřadů, kde cejchování se nyní provádí podle těchto pravidel, za rovnocenné s průkazy, které budou vydávány podle podmínek této úmluvy a její přílohy. Kdyby státy, které tyto průkazy vydávají, nezřekly se této výhrady ve lhůtě 10 let, počínající 1. říjnem 1926, bude svolána nová konference k prozkoumání této otázky. IV. Rozumí se, že každý smluvní stát, na jehož území by byly 1. října 1926 vybírány plavební poplatky podle rejstříkových tun, může žádati při podpisu této úmluvy nebo při přístupu k ní, aby lodi vnitrozemske plavby, podrobené těmto poplatkům, byly prozatímně opatřeny cejchovním průkazem v rejstříkových tunách, kterýžto průkaz by byl v tom případě uznáván úřady tohoto státu za rovnocenný s průkazy vydávanými jím podle téhož systému; nebude-li loď míti takovéhoto průkazu, může zmíněný stát provésti dodatečné cejchování. V. Rozumí se, že smluvní státy jsou povinny vyhověti povinnostem, předepsaným článkem 2. a 5. dohody, jen potud, pokud jsou účastny na mezinárodní plavbě. VI. Rozumí se, že každý smluvní stát může žádati při podpisu úmluvy nebo při přístupu k ní, že při přecejchování lodi, která byla původně cejchována jeho úřady, budou nesmazatelné značky, když neslouží jen ke konstatování cejchování, doplněny nesmazatelným křížem se stejnými rameny, že toto doplnění bude považováno za rovnocenné s odstraněním, předepsaným článkem 10. přílohy úmluvy, že staré cejchovní tabulky místo odstranění budou označeny křížem, a že budou-li dávány nové cejchovní tabulky, budou dřívější umístěny v téže rovině jako nové a poblíže nich V tomto případě budou zprávy, o nichž je zmínka v odstavci 3. článku 5. a 6. úmluvy, zasílány taktéž úřadu, u něhož loď byla původně zapsána. Tento protokol bude míti tutéž účinnost, platnost a stejné trvání jako úmluva, sjednaná dnešního dne, za jejíž nerozlučnou součást musí býti považován. Čemuž na svědomí shora jmenovaní plnomocníci tento protokol podepsali. Dáno v Paříži dvacátého sedmého listopadu roku tisícího devítistého dvacátého pátého v jediném výtisku, který bude uložen u sekretariátu Společnosti Národů; všem státům na konferenci zastoupeným bude doručen ověřený opis. NĚMECKO FRANOUXRAKOUSKO PAUL ZIFFERERBELGIEJ. BRUNET BOUCKAERTBULHARSKO J. DANČOVBRITSKÁ ŘÍŠE JOHN BALDWINŠPANĚLSKO MARQUÉS DE FAURAFINSKO ENCKELLFRANCIE MAHIEU S. DREYFUSŘECKO G. MÉZÉVIRISMAĎARSKO DIETRICHITALIE CARLO ROSSETTINIZOZEMSKO G. VAN SLOOTEN A. VAN DRIELPOLSKO J. KURZENIECKIRUMUNSKO G. POPESCOSVAZ SOVĚTSKÝCH SOCIALISTICKÝCH REPUBLIK LEPINKRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ F. VILFANŠVÝCARSKO MOTTAČESKOSLOVENSKO Ing. BOHUSLAV MÜLLER PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU S PŘÍLOHOU, ADDENDEM I., II. A PODPISOVÝM PROTOKOLEM, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. V TOPOLČIANKÁCH, DNE 15. ŘÍJNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO OSMÉHO. L. S. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina byla dne 17. ledna 1929 uložena v archivech Sekretariatu Svazu Národů. Podle čl. 12 úmluvy nabývá tato pro Československou republiku mezinárodní platnosti 90 dní po tomto uložení, t. j. dnem 17. dubna 1929. Mimo to ratifikovaly dosud úmluvu tyto státy: Německo, Rakousko, Belgie, Bulharsko, říše Britská, Španělsko, Francie, Maďarsko, Nizozemsko, Rumunsko, Švýcary. Dr. Beneš v. r.

Umluva o cejchování vnitrozemských lodí.

14/1929 Sb.

15. Mezinárodní zdravotní úmluva. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, AFGANISTANU, ALBANIE, ŘÍŠE NĚMECKÉ, ARGENTINY, RAKOUSKA, BELGIE, BRASILIE, BULHARSKA, CHILE, ČÍNY, KOLUMBIE, KUBY, DÁNSKA, SVOBODNÉHO MĚSTA GDÁNSKA, DOMINIKY, EGYPTA, EQUATORU, ŠPANĚLSKA, SPOJENÝCH STÁTŮ SEVEROAMERICKÝCH, ETHIOPIE, FINSKA, FRANCIE (ALŽÍRU, FRANCOUZSKÉ ZÁPADNÍ AFRIKY, FRANCOUZSKÉ VÝCHODNÍ AFRIKY, FRANCOUZSKÉ INDOČÍNY, STÁTŮ: SYRIE, VELKÉHO LIBANU, ALAUITŮ A DŽEBEL-DRUS, SOUHRNU OSTATNÍCH KOLONIÍ, PROTEKTORÁTŮ, DRŽAV A ÚZEMÍ POD MANDÁTEM FRANCOUZSKÝM), SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITANIE A IRSKA (DOMINIA KANADY, SOUSTÁTÍ AUSTRALIE, DOMINIA NOVÉHO ZÉLANDU, INDIE, (UNIE JIHOAFRICKÉ), ŘECKA, QUATEMALY, HAITY, HEDŽASU, HONDURASU, MAĎARSKA, ITALIE, JAPONSKA, LIBERIE, LITVY, LUCEMBURKU, MAROKA, MEXIKA, MONAKA, NORSKA, PARAQUAYE, NIZOZEMÍ, PERU, PERSIE, POLSKA, PORTUGALSKA, RUMUNSKA, SAN-MARINA, SALVADORU, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, SUDANU, SVÝCAR, TUNISU, TURECKA, SVAZU SOVĚTSKÝCH SOCIALISTICKÝCH REPUBLIK, URUGUAYE A VENEZUELY BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA S PODPISOVÝM PROTOKOLEM: (Překlad.) Mezinárodní zdravotní úmluva Jeho Veličenstvo král Afganistanský, president republiky Albanie, president Říše Německé, president státu Argentinského, spolkový president republiky Rakouské, Jeho Veličenstvo král Belgů, president republiky Spojených Států Brazilských, Jeho Veličenstvo král bulharský, president republiky Chili, president republiky Číny, president republiky Kolumbie, president republiky Kuby, Jeho Veličenstvo král dánský, president republiky Dominikánské, Jeho Veličenstvo král egyptský, president republiky Equatoru, Jeho Veličenstvo král španělský, president Spojených Států Amerických, Její Veličenstvo královna králů ethiopských a Jeho Císařská a Královská Jasnost princ a dědic a správce císařství, president republiky Finské, president republiky Francouzské, Jeho Veličenstvo král Spojeného Království Velké Britanie a Irska a britských zemí zámořských, císař indický, president republiky Řecké, president republiky Quatemaly, president republiky Haiti, Jeho Veličenstvo král Hedžazu, president republiky Hondurasu, Jeho Výsost Nejjasnější správce království uherského, Jeho Veličenstvo král italský, Jeho Veličenstvo císař japonský, president republiky Liberia, president republiky Litevské, Její královská Výsost paní velkovévodkyně Lucemburská, Jeho Veličenstvo sultán marocký, president republiky Mexické, Jeho Výsost Nejjasnější princ monacký, Jeho Veličenstvo král norský, president republiky Paraguay, Její Veličenstvo královna nizozemská, president republiky Peru, Jeho Veličenstvo šach perský, president republiky Polské, president republiky Portugalské, Jeho Veličenstvo král rumunský, správci-kapitánové San-Marina, Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců, president republiky Salvadoru, generální guvernér, zástupce nejvyšší moci v Sudanu, Spolková rada švýcarská, president republiky Československé, Jeho Výsost Bey Tunisský, president republiky Turecké, centrální výkonný výbor sovětských republik socialistických, president republiky Uruguay a president republiky Venezuela, rozhodnuvše se provésti na ustanoveních zdravotní úmluvy podepsané v Paříži 17. ledna 1912 změny, jež jsou podloženy novými poznatky ve vědě i praxi profylaktické, stanoviti mezinárodní předpisy týkající se skvrnitého tyfu a neštovic a rozšířiti, pokud lze, pole pro uplatnění zásad, kterými se řídí mezinárodní úprava zdravotní, uzavřeli k tomu cíli úmluvu a jmenovali svými plnomocníky: Jeho Veličenstvo král afganistanský: p. Islambek Khudoiar Khan-a, tajemníka afganistanského vyslanectví v Paříži. President republiky Albanie: p. Dra Osman-a, ředitele nemocnice v Tiraně. President Říše Německé: p. Franoux, tajného radu německého vyslanectví v Paříži; p. Dra Hamel-a, radu říšského ministerstva vnitra. President státu argentinského: p. Federica Alvarez de Toledo, ministra Argentiny v Paříži; p. Dra Araoz Alfaro, předsedu zdravotního oddělení; p. Manuela Carbonnel-a, profesora zdravotnictví na lékařské fakultě v Buenos-Aires. President republiky Rakouské: p. Alfreda Grünberger-a, rakouského ministra v Paříži. Jeho Veličenstvo král Belgů: p. Velghe, generálního tajemníka ministerstva vnitra a zdravotnictví. President Spojených Států Brazilských: p. prof. Dra Karla Chagas-e, generálního ředitele správního oddělení pro veřejné zdravotnictví, ředitele ústavu Oswalda Cruza; p. Dra Gilberta Moura Costu. Jeho Veličenstvo král bulharský: p. Morfov-a, ministra Bulharska v Paříži; p. Dra Točko Petrova, profesora na lékařské fakultě v Sofii. President republiky Chili: p. Armanda Quezada, ministra Chili v Paříži; p. Dra Emila Aldunate-a, profesora na lékařské fakultě v Chili; p. Dra Rodrigueza Barros-e, profesora na lékařské fakultě v Chili. President republiky Čínské: p. generála Yao Si-Kiou, vojenského attaché v Paříži; p. Dra Scie Ton-Fa, odb. sekretáře čínského vyslanectví v Paříži. President republiky Kolumbie: p. Dra Miguela Jimenez Lopez-a, profesora na lékařské fakultě v Bogotě, splnomocněného ministra Kolumbie v Berlíně. President republiky Kuby: p. Ramiro Hernandez Portelu, radu kubánského vyslanectví v Paříži; p. Dra Maria Lebreda, ředitele nemocnice „Las Animas“. Jeho Veličenstvo král dánský: p. Dra Th. Madsen-a, ředitele stát. sérového ústavu. p. J. A. Korbing-a, ředitele Společnosti sjednocených rejdařů. President republiky Polské, za svobodné město Gdansko: p. Dra Vitolda Chodzko, bývalého ministra zdravotnictví; p. Dra Karla Stade-a, stát. radu senátu svobodného města Gdanska. President republiky Dominikánské: p. Dra Betances-a, profesora na lékařské fakultě v San-Domingu. Jeho Veličenstvo král egyptský: Fakhry pašu, egyptského ministra v Paříži; p. majora Karla P. Thomson-a, D. S. O., předsedu egyptské zdravotní rady námořní a karantenní; p. Dra Mohameda Abd el Salama el Guindy bey-e, druhého sekretáře na egyptském vyslanectví v Bruselu, zástupce egyptské vlády ve výboru mezinárodního úřadu pro veřejné zdravotnictví. President republiky Equatoru: p. Dra J. Illingourth-a Ycazu. Jeho Veličenstvo král španělský: p. markýze de Faura, ministra, radu velvyslanectví španělského v Paříži; p. Dra Francisco Murillo y Palacios, generálního ředitele zdravotnictví španělského. President Spojených Států Amerických: p. Dra H. S. Cumming-a, hlavního lékaře, Veřejná zdravotní služba; p. Dra Taliaferro Clark-a, lékaře-seniora, Veřejná zdravotní služba; p. Dra W. W. King-a, lékaře, Veřejná zdravotní služba. Její Veličenstvo královna králů ethiopských a Jeho císařská a královská Jasnost princ dědic a správce císařství: p. hraběte Lagarde, vévodu d’Entotto, zplnomocněného ministra. President republiky Finské: p. Karla Enckell-a, ministra Finska v Paříži; p. Dra Oswalda Streng-a, profesora university v Helsinforsu. President republiky Francouzské: Jeho Excellenci p. Camilla Barrѐre-a, velvyslance francouzského; p. Harismendy, zplnomocněného ministra, místoředitele v ministerstvu zahraničních věcí; p. de Navailles, místoředitele v ministerstvu zahraničních věcí; p. Dra Calmette-a, místoředitele Pasteurova ústavu; p. Dra Léona Bernard-a, profesora na lékařské fakultě v Paříži. Za Alžír: p. Dra Luciena Raynaud-a, generálního inspektora zdravotních úřadů alžírských. Za Západní francouzskou Afriku: p. Dra Paula Gouzien-a, lékaře — generálního inspektora koloniálních vojenských oddílů. Za Východní francouzskou Afriku: p. Dra Thiroux, lékaře-inspektora koloniálních vojenských oddílů. Za francouzskou Indočínu: p. Dra l’Herminier-a, zástupce Indočíny v poradním výboru Orientálního úřadu Společnosti národů; p. Dra Noela Bernard-a, ředitele Pasteurových ústavů v Indočíně. Za státy Syrii, Velký Liban, Alauitů a Džebel-Druz: p. Harismendy, zplnomocněného ministra, místoředitele v ministerstvu zahraničních věcí; p. Dra Delmas-a. Za všechny ostatní kolonie, protektoráty, državy a území pod francouzským mandátem: p. Dra Audibert-a, generálního inspektora zdravotní služby v ministerstvu kolonií. Jeho Veličenstvo Král spojeného Království Velké Britanie a Irska a britských zemí zámořských, císař indický: Sira George Seatona Buchanan-a, Kt., C. B. D., vrchního lékaře v ministerstvu zdravotnictví; p. Johna Murray-e, C. M. G., radu ministerstva zahraničních věcí. Za dominium kanadské: p. Dra Johna Andrewa Amyot-a, C. M. G., M. B., generálního ředitele ministerstva zdravotnictví v dominiu kanadském. Za Commonwealth australské: p. Dra Williama Campbell Sawers-e, D. S. O., M. B., lékaře v ministerstvu zdravotnictví. Za dominium novo-zélandské: p. podplukovníka Sydney Price James-a, M. D. Za Indii: p. Davida Thomase Chadwick-a, C. S. I., C. I. E., tajemníka indické vlády v ministerstvu obchodu. Za Unii Jihoafrickou: p. Dra Filipa Stock-a, C. B., C. B. E., zástupce ve výboru mezinárodního Úřadu pro veřejné zdravotnictví. President republiky Řecké: p. Al. C. Carapanos-a, řeckého ministra v Paříži; p. Dra Matarangas-a Gérassimosa. President republiky Quatemaly: p. Dra Francisca A. Figueroa, Chargé d’Affaires v Paříži. President republiky Haiti: p. Dra Georges Audain-a. Jeho Veličenstvo král Hedžazu: p. Dra Mahmouda Hamoudé-a, generálního ředitele veřejného zdravotnictví. President republiky Hondurasu: p. Dra Ruben Audino-Aguilar-a, Chargé d’Affaires v Paříži. Jeho Výsost Nejjasnější správce království uherského: p. Dra Karla Grosch-e, radu ministerstva sociální péče. Jeho Veličenstvo král italský: p. Dra Alberta Lutrario, prefekta I. třídy; p. dra Giovanni Vottorio Repetti-ho, gen. lékaře italského královského námořnictva, zdravotního ředitele generálního komisariátu emigračního; p. přístavního plukovníka Odoardo Huetter-a, velitele přístavu v Benátkách; p. Guido Rocco, prvního tajemníka italského velvyslanectví v Paříži; p. Dra Cancelliere-a, místoprefekta I. třídy; p. Dra Druetti-ho, zdravotního delegáta zahraničního. Jeho Veličenstvo císař japonský: p. Hajimé Matsushimu, velvyslaneckého radu; p. Dra Mitsuzo Tsurumi-ho, japonského delegáta ve výboru Mezinárodního úřadu pro veřejné zdravotnictví. President republiky Libéria: p. barona R. A. L. Lehmann-a, ministra Libérie v Paříži; p. N. Ooms-a, prvního tajemníka vyslanectví. President republiky Litevské: p. Dra Pranase Vaiciušku, hlavního důstojníka zdravotního v záloze pověřeného přednáškami na universitě v Kovně, hlavního lékaře města Kovna. Její královská Výsost velkovévodkyně lucemburská: p. Dra Praum-a, ředitele bakteriologické laboratoře v Lucemburku. Jeho Veličenstvo sultán marocký: p. Harismendy, zplnomocněného ministra, místoředitele v ministerstvu zahraničních věcí; p. Dra Luciena Raynaud-a, generálního inspektora zdravotní služby alžírské. President republiky Mexické: p. Dra Rafaela Cabreru, mexického ministra v Bruselu. Jeho Výsost Nejjasnější princ monacký: p. Roussel-Despierres-a, státního tajemníka J. V. N. prince monackého; p. Dra Marsan-a, ředitele zdravotní služby knížecí. Jeho Veličenstvo král norský: p. Sigurda Bentzon-a, radu norského vyslanectví v Paříži; p. Dra Matyáše Gram-a, generálního ředitele zdravotní správy. President republiky Paraguay: p. Dra R. V. Caballero, Chargé d’Affaires Paraguay ve Francii. Její Veličenstvo královna nizozemská: p. Doude van Troostwyk, nizozemského ministra v Bernu; p. Dra N. M. Josefa Jittu, předsedu zdravotní rady; p. Dra de Vogel, bývalého vrchního inspektora zdravotní služby v nizozemské Indii; p. van der Plas, konsula nizozemského v Džeddahu. President republiky Peru: p. Dra Pabla S. Mimbelu, zplnomocněného ministra Peru v Bernu. Jeho Veličenstvo šach perský: p. Dra Ali-Khana Partow-Aazam-a, bývalého místotajemníka v ministerstvu školství, místopředsedu zdravotní rady a ředitele císařské nemocnice; p. Dra Mansour-Charif-a, bývalého lékaře královské rodiny. President republiky Polské: p. Dra Witolda Chodzko, bývalého ministra zdravotnictví; p. Taylor-a, náměstka přednosty oddělení mezinárodních smluv. President republiky Portugalské: p. profesora Ricarda Jorge-a, generálního ředitele veřejného zdravotnictví. Jeho Veličenstvo král rumunský: p. Dra Jana Cantacuzene, profesora na lékařské fakultě v Bukurešti. Kapitáni-správcové San-Marina: p. Dra Guelpu. President republiky Salvador: p. profesora Lardé-Arthés-a. Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: p. Miroslava Spalajkoviče, zplnomocněného ministra v Paříži. Generální guvernér, zástupce nejvyšší moci v Sudanu: p. Dra Olivera Francise Haynese Atkey-e, M. B., F. R. C. S., ředitele lékařské služby v Sudanu. Spolková rada švýcarská: p. Alfonse Dunant-a, švýcarského ministra v Paříži; p. Dra Carrière, ředitele spolkové služby veřejného zdravotnictví. President republiky Československé: p. Dra Ladislava Procházku, vrchního fysika města Prahy. Jeho Výsost Bey tunisský: p. de Navailles, místoředitele v ministerstvu zahraničních věcí. President republiky Turecké: Jeho Excellenci Aly Féthy Bey-e, tureckého velvyslance v Paříži. Ústřední výkonný výbor Svazu sovětských socialistických republik: p. prof. Nicolase Semaško, člena ústředního výkonného výboru S. S. S. R., lidového komisaře pro veřejné zdravotnictví R. S. F. S. R.; p. Jacques Davtian-a, radu velvyslanectví Svazu sovětských socialistických republik v Paříži; p. Vladimíra Egoriew-a, místoředitele lidového komisariátu pro zahraniční věci; p. Dra Ilju Mammuliu, člena ústředního výkonného výboru sovětské socialistické republiky Gruzinské; p. Dra Leona Bronstein-a, z lidového komisariátu pro veřejné zdravotnictví sovětské socialistické republiky Ukrajinské; p. Dra Oganesa Meburnutoff-a, člena koleje lidového komisariátu pro veřejné zdravotnictví R. S. F. S. R. v Uzbekistanu; p. Dra Mikuláše Freyberg-a, radu lidového komisariátu pro veřejné zdravotnictví R. S. F. P. R.; p. Dra Alexeje Sysin-a, předsedu zdravotního a epidemiologického oddělení lidového komisariátu pro veřejné zdravotnictví R. S. F. S. R., profesora university. President republiky Uruguay: p. A. Herosu, bývalého uruguayského Chargé d’Affaires v Paříži. President republiky Venezuela: p. Josefa Ignacia Cardenase, venezuelského ministra v Madridě a v Haagu. Kteří, vyměnivše si své plné moci, jichž forma byla shledána správnou, dohodli se na následujících ustanoveních: Předběžné ustanovení. K uskutečnění této úmluvy přijaly Vysoké Smluvní Strany následující definice: 1. Slovo „obvod“ značí přesně určenou část území, jako: provincii, gubernii, okres, kraj, kanton, ostrov, obec, město, městskou čtvrť, vesnici, přístav, aglomeraci atd., bez ohledu na rozlohu a obyvatelstvo těchto částí území. 2. Slovo „pozorování“ značí isolaci osob, ať na lodi či v zdravotní stanici, dříve, než jest jim povolena volnost pohybu. Slovo „dohled“ značí, že osoby nejsou isolovány, že jest jim hned dovoleno volně se pohybovati, ale že jsou ohlášeny zdravotním úřadům v těch místech, kam se ubírají a jsou podrobeny lékařské prohlídce, jež zjistí jejich zdravotní stav. 3. Slovem „mužstvo“ rozumí se všechny osoby, jež se nacházejí na lodi ne jedině proto, aby se přeplavily z jedné země do druhé, ale které jsou nějakým způsobem ve službách lodi, osob na lodi nebo nákladu. 4. Slovo „den“ značí interval dvaceti čtyř hodin. TITUL I. VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ. HLAVA I. Předpisy, jichž mají dbáti vlády zemí zúčastněných na této úmluvě, jakmile se na jejich území objeví mor, cholera, žlutá zimnice nebo některé jiné nakažlivé nemoci. ODDÍL I. Oznámení a další sdělení ostatním státům. Článek první. Každá vláda jest povinna oznámiti bez prodlení ostatním vládám a současně i Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví: 1. první skutečný případ moru, cholery nebo žluté zimnice, zjištěný na jejím území; 2. první skutečný případ moru, cholery nebo žluté zimnice, vyskytnuvší se mimo obvody již zamořené; 3. vyskytnutí se epidemie skvrnitého tyfu nebo neštovic. Článek 2. Zároveň s oznámeními, o nichž jedná článek první nebo ihned za nimi buďtež zaslány údaje: 1. o místě, kde se nemoc vyskytla; 2. o datu, kdy se vyskytla, o jejím původu a její formě; 3. o počtu zjištěných případů a o počtu úmrtí; 4. o rozsahu obvodu neb obvodů postižených; 5. pokud se týče moru, o vyskytnutí se této nemoci mezi hlodavci nebo o neobvyklé jich úmrtnosti; 6. pokud se týče cholery, o počtu nositelů zárodků v případě, kde byli zjištěni; 7. pokud se týče žluté zimnice, zda a v jakém množství (index) se vyskytuje Stegomyia calopus (Aedes Egypti); 8. o učiněných opatřeních. Článek 3. Oznámení, o nichž je řeč v článcích 1. a 2., zasílají se diplomatickým zastupitelstvím nebo, kde jich není, konsulátům v hlavním městě postižené země a jsou k disposici konsulárním funkcionářům působícím na jejím území. Tato oznámení zasílají se také Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví, který je neprodleně sdělí všem diplomatickým zastupitelstvím, nebo když jich není, konsulátům v Paříži, jakož i nejvyšším zdravotním úřadům zúčastněných států. Oznámení podle čl. 1. jsou zasílána telegraficky. Telegramy, zaslané Mezinárodním úřadem pro veřejné zdravotnictví vládám zemí zúčastněných na přítomné úmluvě nebo nejvyšším úřadům zdravotním těchto zemí, a telegramy, odeslané těmito vládami a těmito úřady u vykonávání přítomné úmluvy, rovnají se telegramům státním a požívají přednostního práva přiznávaného těmto telegramům článkem 5. Mezinárodní úmluvy telegrafické z 10./22. července 1875. Článek 4. Po oznámeních a sděleních, o nichž je řeč v článcích 1. a 2., budou pravidelně zasílána Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví další sdělení tak, aby vlády byly stále zpravovány o postupu epidemie. Tato sdělení, jež mají býti pokud možno častá a úplná (a která mají býti podávána nejméně jednou týdně, pokud se týče počtu případů a úmrtí), vyznačí obzvláště učiněná opatření proti rozšiřování nemoci. Mají přesně vylíčiti opatření prováděná při odplutí lodi, aby se zamezilo vyvezení nákazy, a zvláště opatření, učiněná vzhledem ke hlodavcům a hmyzu. Článek 5. Vlády se zavazují zodpověděti každou žádost o informaci, která by jim byla zaslána Mezinárodním úřadem pro veřejné zdravotnictví o nakažlivých nemocech uvedených v úmluvě, jež se vyskytly na jejich území, a o okolnostech, jež by mohly míti vliv na přenesení těchto nemocí z jedné země do druhé. Článek 6. Ježto krysy*) jsou hlavními činiteli při přenášení dýmějového moru, vlády se zavazují, že použijí všech prostředků, jež budou v jejich moci, aby zmenšily nebezpečí a aby byly častými a pravidelnými šetřeními stále informovány o stavu morové nákazy mezi krysami v přístavech, zvláště pak aby prováděno bylo soustavné sbírání a bakteriologické zkoumání krys v každém obvodu morem postiženém nejméně po dobu šesti měsíců od nalezení poslední morové krysy. Postup a výsledek těchto zkoušek budou sdělovány v dobách normálních v pravidelných obdobích, a v případě vyskytnutí se moru každý měsíc Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví, aby vlády mohly býti tímto úřadem nepřetržitě informovány o stavu myšího moru v přístavech. Jakmile bude zjištěn mor u krys na zemi, v přístavu po 6 měsíců prostém nákazy, mají býti zprávy poslány nejkratší cestou Článek 7. Aby se usnadnilo poslání, jež mu bylo svěřeno touto úmluvou a vzhledem k užitečným informacím, které poskytuje zpravodajská služba epidemiologická při Společnosti Národů, jakož i její Orientální úřad v Singapuru a jiné podobné úřady, jakož i panamerický zdravotní úřad, jest Mezinárodní úřad pro veřejné zdravotnictví zmocněn učiniti potřebná opatření se zdravotním výborem Společnosti Národů, jakož i s panamerickým zdravotním úřadem a jinými organisacemi tohoto druhu. Rozumí se, že povinnost posílati zprávy na základě výše uvedených opatření nezrušuje v ničem ustanovení úmluvy římské ze dne 9. prosince 1907 a že nemůže míti za následek nahražení Mezinárodního úřadu pro veřejné zdravotnictví žádnou jinou instituci zdravotní. Článek 8. Ježto rychlé a správné plnění předcházejících předpisů jest svrchovaně důležito, vlády uznávají nutnost dáti příslušným úřadům instrukce pro vykonávání těchto předpisů. Ježto hlášení mají cenu jen tehdy, jestliže každá vláda jest sama včas zpravena o případě moru, cholery, žluté zimnice, skvrnitého tyfu nebo neštovic a o případech podezřelých z těchto nemocí nastalých na jejím území, zavazují se vlády zavésti povinné ohlašování těchto nemocí. Článek 9. Doporučuje se, aby sousední země učinily zvláštní úpravy za účelem organisace přímé informační služby mezi přednosty příslušných správních úřadů, pokud jde o území pohraniční, nebo území, jež jsou v bližších obchodních stycích. Tyto úpravy budou sděleny Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví. ODDÍL II. Podmínky, za kterých lze se domnívati, že opatření, ustanovená v úmluvě, mají nebo nemají již býti použita vůči tomu, co přichází z jiného územního obvodu. Článek 10. Oznámení případů moru, cholery nebo žluté zimnice odjinud zavlečených nemá za následek, aby vůči tomu, co přichází z obvodu, v němž se případy ty vyskytly, byla zaváděna opatření, stanovená v následující hlavě II. Jakmile se však objeví první případ moru nebo žluté zimnice, o němž bude zjištěno, že nebyl zavlečen, nebo jakmile případy cholery vytvoří ohnisko*), nebo projeví-li skvrnitý tyf nebo neštovice epidemickou formu, bude možno použíti těchto opatření. Článek 11. Aby opatření podle hlavy II. omezena byla jedině na krajiny opravdu zasažené, mají je vlády zaváděti jen vůči tomu, co přichází z určitě vymezených obvodů, v nichž nemoci, na něž se vztahuje tato konvence, se projevily za podmínek, o nichž je řeč v druhém odstavci článku 10. Avšak toto obmezení, stanovené jen pro postižený obvod, lze připustiti jen s tou výslovnou podmínkou, že vláda země, k níž řečený obvod patří, učiní vhodná opatření: 1. aby bylo zamezeno šíření se epidemie; a 2. aby použito bylo opatření, předepsaných v následujícím článku 13. Článek 12. Vláda každé země, v níž leží zasažená krajina, zpraví ostatní vlády, jakož i Mezinárodní úřad pro veřejné zdravotnicví za podmínek stanovených v čl. 3., jakmile přestane nebezpečí nákazy pocházející z této krajiny a jakmile budou učiněna všechna profylaktická opatření. Od této informace nebude možno použíti opatření, o nichž jedná hlava II. vůči tomu, co přichází z krajiny, o niž jde, leč v případech mimořádných, při nichž však postup musí býti ospravedlněn. ODDÍL III. Opatření v přístavech a při odjezdu lodí. Článek 13. Příslušný úřad jest povinen učiniti účinná opatření: 1. aby zabráněno bylo nalodění osob, jevících příznaky moru, cholery, žluté zimnice, skvrnitého tyfu aneb neštovic, jakož i osob, nacházejících se ve styku s nemocnými a jsoucích v takovém stavu, že by mohly nemoc přenášeti; 2. při moru, aby zabráněno bylo tomu, aby se na loď dostaly krysy; 3. při choleře, aby dbáno bylo toho, aby naloděná pitná voda a poživatiny byly zdravé a aby voda, sloužící za přítěž, je-li třeba, byla desinfikována; 4. při žluté zimnici aby zabráněno bylo tomu, aby se na loď dostali komáři; 5. při skvrnitém tyfu aby zaručeno bylo odvšivení každého podezřelého cestujícího ještě před jeho naloděním; 6. při neštovicích aby staré šaty a hadry byly podrobeny desinfekci, dříve než budou sbaleny. Článek 14. Vlády se zavazují udržovati ve svých velkých přístavech a v okolí jejich a pokud možno v ostatních přístavech a v jejich okolí zdravotní službu, jejíž organisace a vybavení by zaručovaly, že provedena budou profylaktická opatření ohledně nemocí, o nichž jedná přítomná úmluva, zejména opatření podle článků 6., 8. a 13. Tyto vlády zašlou aspoň jednou ročně Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví zprávu, v níž vylíčí ohledně každého svého přístavu stav jeho zdravotní organisace se vztahem k ustanovením předchozího odstavce. Úřad předá tyto informace vhodnou cestou vyšším zdravotním úřadům zúčastněných zemí buď přímo, nebo prostřednictvím jiného mezinárodního zdravotního organismu v souhlase s dohodami uzavřenými podle článku 7. HLAVA II. Ochranná opatření proti nemocem zmíněným v hlavě I. Článek 15. Zdravotní úřady mohou provésti lékařskou návštěvu a, jestliže okolnosti toho vyžadují, mohou podrobiti důkladné prohlídce každé plavidlo, ať pochází odkudkoliv. Opatření nebo výkony zdravotní, kterým může býti podrobeno plavidlo při příjezdu, se určují na základě nálezu o skutečném stavu, jaký je na lodi, a o zdravotních podmínkách plavby. Každé vládě náleží se vztahem k informacím, poskytovaným na základě ustanovení oddílu I. hlavy I. a čl. 14. přítomné úmluvy, jakož i se vztahem k povinnostem, které jí přísluší podle oddílu II. hlavy I., stanoviti řád, jemuž bude podrobeno v přístavech to, co přichází z každého cizího přístavu a zejména rozhodnouti, zda s hlediska řečeného řádu má býti některý cizí přístav považován za postižený. Opatření, tak jak jsou uvedena v této hlavě, mají býti považována za maximum, v jehož mezích mohou vlády nařizovati, jakým způsobem má býti nakládáno s plavidly při jejich příjezdu. ODDÍL I. Sdělení předepsaných opatření. Článek 16. Každá vláda jest povinna sděliti ihned diplomatickému zastoupení, nebo, není-li ho, konsulovi postižené země, jenž sídlí v jejím hlavním městě, jakož i Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví, který jest povinen o tom ihned zpraviti ostatní vlády, opatření, jež pokládá za nutno předepsati vůči tomu, co přichází z této země. Tato sdělení budou taktéž k disposici ostatním diplomatickým nebo konsulárním zástupcům, ustanoveným na jejím území. Rovněž jest povinna oznámiti touž cestou odvolání těchto opatření nebo jejich změny. Není-li v hlavním městě diplomatického zastoupení nebo konsulátu, učiní se sdělení přímo vládě dotyčné země. ODDÍL II. Zboží a zavazadla. — Dovoz a průvoz. Článek 17. S výhradou ustanovení posledního odstavce článku 50. zboží a zavazadla, dovážená po souši nebo po moři, nemohou býti podrobena prohibitivním opatřením při vstupu, pokud se týče při provozu a nemohou býti zadržena na hranicích nebo v přístavech. Jediná opatření, jichž lze vůči nim použíti, jsou blíže určena v následujících paragrafech: a) V případě moru může býti podrobeno odhmyzení, a je-li třeba, desinfekci nátělní prádlo, šatstvo a oděvy již nedávno nošené (užívané svršky) a nedávno použitá lůžková zařízení. Zboží, jež pochází z postiženého obvodu a v němž se mohou nalézati krysy morem nakažené, může býti vyloděno pouze s podmínkou, že zachována bude v nejvyšší možné míře nutná opatrnost, aby zabráněno bylo krysám uniknouti a aby byly vyhubeny. b) V případě cholery mohou býti podrobeny desinfekci nátělní prádlo, šatstvo a oděvy nedávno nošené (užívané svršky), nedávno použitá lůžková zařízení. Výjimkou z ustanovení tohoto článku mohou býti podrobeny prohibitivním opatřením ryby, škeble a čerstvá zelenina, leč by byly podrobeny procesu, jenž by zničil zárodky cholerové. c) V případě skvrnitého tyfu může býti podrobeno odhmyzení nátělní prádlo, hadry a oděvy již nošené (užívané svršky), použitá lůžková zařízení, jakož i hadry, jež nejsou dopravovány jako zboží ve velkém. d) V případě neštovic může býti podrobeno desinfekci nátělní prádlo, hadry a oděvy nedávno nošené (užívané svršky), nedávno použitá lůžková zařízení, jakož i hadry, jež nejsou dopravovány jako zboží ve velkém. Článek 18. Úřad země určení ustanovuje způsob a místo desinfekce, jakož i postup, jehož jest použíti k vyhubení krys nebo hmyzu (blech, vší, komárů atd.). Tyto výkony jest zaříditi tak, aby předměty jimi trpěly co nejméně. Šatstvo a jiné předměty malé ceny mohou býti zničeny ohněm, jakož i hadry, nejsou-li dopravovány jako zboží ve velkém. Každému státu přísluší upraviti otázku zaplacení případné náhrady za škodu vzešlou desinfekcí, vyhubením krys nebo hmyzu, jakož i zničením předmětů výše zmíněných. Jsou-li při provádění těchto opatření vybírány zdravotním úřadem buď přímo, buď prostřednictvím některé společnosti nebo jednotlivce poplatky, musí býti výše těchto poplatků určena sazebníkem, který má býti dříve vyhlášen a tak sestaven, aby z celkového jeho používání nemohl vzniknouti pro stát nebo pro zdravotní úřad pramen příjmů. Článek 19. Dopisy a korespondence, tiskopisy, knihy, noviny, spisy atd. nepodléhají žádnému zdravotnímu opatření. Poštovní balíky podléhají obmezení jen v tom případě, obsahují li některé z předmětů, na něž lze vztahovati opatření, o nichž mluví čl. 17. přítomné úmluvy. Článek 20. Jestliže zboží nebo zavazadla byla podrobena opatřením předepsaným článkem 17., každý interesent má právo žádati od zdravotního úřadu, aby mu bezplatně vystavil osvědčení o provedených opatřeních. ODDÍL III. Ustanovení o vystěhovalcích. Článek 21. V zemích vystěhovaleckých mají zdravotní úřady prováděti zdravotní prohlídku vystěhovalců před jejich odjezdem. Doporučuje se, aby uzavírány byly mezi zeměmi vystěhovaleckými, přistěhovaleckými a průchodními zvláštní dohody k tomu cíli, aby byly stanoveny podmínky, kterým má tato prohlídka vyhovovati, čímž by se omezila na nejmenší míru možnost odepříti pro příčiny zdravotní přechod přes hranici průchodního státu a země, do níž vystěhovalec se ubírá. Doporučuje se také, aby tyto dohody stanovily preventivní opatření proti nakažlivým nemocem, jímž by měli býti podrobeni vystěhovalci v zemi, kterou opouštějí. Článek 22. Doporučuje se, aby města nebo přístavy, z nichž vystěhovalci odjíždějí, měly vhodnou hygienickou a zdravotní organisaci, a sice: 1. dohlížecí a pomocnou službu lékařskou, jakož i potřebný zdravotní a profylaktický materiál; 2. státnímu dozoru podrobený ústav, kde by vystěhovalci mohli podstoupiti zdravotní formality, býti dočasně ubytováni a podrobeni všem potřebným prohlídkám lékařským, jakož i kde by byly zkoušeny jich nápoje a potraviny; 3. v přístavu se nacházející místnost, kde budou vykonávány lékařské prohlídky v okamžiku posledních příprav k nalodění. Článek 23. Doporučuje se, aby vystěhovalecké lodi byly opatřeny dostatečnou zásobou očkovacích látek (proti neštovicím, choleře atd.), aby mohlo býti přikročeno v případě potřeby k očkování průběhem cesty. ODDÍL IV. Opatření v přístavech a na námořních hranicích. A. Mor. Článek 24. Za nakaženou se pokládá loď: 1. Která má na palubě případ lidského moru; 2. nebo na níž vyskytl se více než šest dní po nalodění případ lidského moru; 3. nebo na jejíž palubě zjištěna byla přítomnost morových krys. Za podezřelou pokládá se loď: 1. Na níž vyskytl se případ lidského moru v prvých šesti dnech po nalodění; 2. nebo na níž pozorováním bylo zřejmě zjištěno nápadné hynutí krys, jehož příčina není určena. Taková loď zůstává podezřelou do té doby, dokud v přístavu řádně k tomu vybaveném nebude použito vůči ní opatření, předepsaných v této úmluvě. Za nezávadnou se pokládá loď, která, ačkoliv přichází z přístavu zamořeného, neměla ani v době odplutí, ani za plavby, ani v době příjezdu na palubě moru lidského nebo krysího a na jejíž palubě nebylo pozorováním zjištěno nápadné hynutí krys. Článek 25. Lodi nakažené morem podléhají těmto opatřením: 1. lékařské prohlídce; 2. nemocné jest ihned vyloditi a isolovati; 3. všechny osoby, které byly s nemocnými ve styku, a osoby, jež zdravotní úřad přístavní důvodně pokládá za podezřelé, jest vyloditi, pokud jest to možno. Mohou býti podrobeny buď pozorování nebo dohledu aneb pozorování a potom dohledu,*) při čemž však celkové trvání těchto opatření nesmí přesahovati šest dnů, počínajíc dnem příjezdu lodi. Zdravotnímu úřadu v přístavu přísluší použíti těch opatření, která bude pokládati za vhodná, hledíc k datu posledního případu, k stavu lodi a k místním poměrům. Po tutéž dobu může býti zakázáno každé vylodění mužstva, pokud by se nedělo za účelem služebním, o němž by byl uvědomen zdravotní úřad. 4. Lůžková zařízení již upotřebená, špinavé prádlo, užívané svršky a ostatní věci, které podle názoru zdravotního úřadu nutno pokládati za zamořené, jest odhmyziti a je-li třeba, desinfikovati; 5. části lodi, které byly obývány osobami morem nakaženými, neb jež jest podle názoru zdravotního úřadu pokládati za zamořené, jest odhmyziti a je-li třeba desinfikovati; 6. zdravotní úřad může naříditi vyhubení krys před vyloděním nákladu, jestliže míní, že povaha a umístění nákladu dovolují úplné vyhubení krys bez vylodění nákladu. V tomto případě loď nesmí býti podrobena novému hubení krys po vylodění. V ostatních případech úplné vyhubení hlodavců musí býti provedeno na lodi při prázdném podpalubí. U lodí s přítěží výkon ten bude proveden před naložením nákladu, a to co nejdříve. Hubení krys musí býti prováděno takovým způsobem, aby pokud možno nedošlo ke škodám na lodi a případně na nákladu. Výkon ten nesmí trvati déle než 24 hodin. Veškeré výlohy způsobené hubením krys, jakož i všechny případné náhrady zapraveny budou ve smyslu zásad čl. 18. Má-li loď vyloditi jenom část svého nákladu a shledávají-li přístavní úřady, že jest nemožno provésti úplné vyhubení krys, bude zmíněná loď moci setrvati v přístavu po dobu potřebnou ku vylodění řečené části nákladu, s podmínkou, že ku spokojenosti zdravotních úřadů učiněna budou předem veškerá opatření, pojímajíc v to i isolaci, aby zabráněno bylo krysám přejíti z lodi na pevninu při vykládání zboží nebo jinak. Vylodění nákladu provedeno bude pod dozorem zdravotního úřadu, jenž učiní veškerá opatření, aby zabránil nákaze personálu vyloďováním zaměstnaného. Tento personál podroben bude pozorování anebo dohledu, jež nebudou moci trvati déle než šest dnů od okamžiku, kdy přestane pracovati při vyloďování. Článek 26. Lodi, které jsou z moru podezřelé, podléhají opatřením stanoveným v bodech 1, 4, 5 a 6 článku 25. Mužstvo i cestující lze mimo to podrobiti dohledu, který nepotrvá déle než šest dní, počítaje od příjezdu lodi. Na stejnou dobu lze zakázati vylodění mužstva, s výjimkou důvodů služebních, oznámených zdravotnímu úřadu. Článek 27. Lodi morem nedotčené jsou ihned připuštěny k volnému provozu v přístavu s výhradou, že zdravotní úřad přístavu, do něhož loď připlula, může jim předepsati tato opatření: 1. Lékařskou prohlídku za účelem zjištění, zda loď vyhovuje podmínkám, stanoveným definicí lodi nezávadné; 2. vyhubení krys na lodi za podmínek, stanovených v odstavci 6. článku 25., a to v případech mimořádných a z podstatných důvodů, jež budou písemně sděleny kapitánovi lodi; 3. mužstvo a cestující lze podrobiti dohledu, který netrvá déle než šest dnů počínaje dnem, kdy loď vyplula z postiženého přístavu. Na stejnou dobu lze zakázati vylodění mužstva, s výjimkou důvodů služebních, oznámených úřadu zdravotnímu. Článek 28. Na všech lodích, vyjma těch, jež se věnují národní plavbě pobřežní, má býti v pravidelných obdobích prováděno hubení krys, nebo mají tyto lodi býti udržovány stálými opatřeními v takovém stavu, aby na nich počet krys byl snížen na minimum. V prvém případě obdrží osvědčení o vyhubení krys a v druhém případě osvědčení o osvobození od vyhubení krys. Vlády označí prostřednictvím Mezinárodního úřadu pro veřejné zdravotnictví ony ze svých přístavů, jež mají potřebnou výzbroj a personál k hubení krys na lodích. Osvědčení o vyhubení krys nebo o osvobození od vyhubení krys budou vydávána výlučně zdravotními úřady výše zmíněných přístavů. Platnost těchto osvědčení potrvá šest měsíců. Avšak lodím, jež se vracejí do svého mateřského přístavu, povoluje se dodatečné prodloužení jejich platnosti o jeden měsíc. Nebude-li mu předloženo žádné platné osvědčení, zdravotní úřad přístavů zmíněných v odst. 2. tohoto článku bude moci po vyšetření a inspekci: a) provésti sám opatření za účelem vyhubení krys na lodi, anebo dáti provésti tato opatření pod svým vedením a dohledem. Jakmile tato opatření budou uspokojivě vykonána, bude povinen vystaviti datované osvědčení o vyhubení krys. Rozhodne v každém případě o způsobu, kterého bude použito, aby bylo zaručeno vyhubení krys na lodi; v osvědčení bude uvedeno podrobné vylíčení způsobu, jímž bylo provedeno hubení krys, jakož i počet zahubených krys. Hubení krys musí býti prováděno tak, aby pokud možno nedošlo ke škodám na lodi a případně na nákladu. Výkon nesmí trvati déle než 24 hodin. U lodi s přítěží výkon ten bude proveden před naložením nákladu. Veškeré výlohy, způsobené hubením krys, jakož i všechny případné náhrady zapraveny budou podle zásad stanovených v článku 18. b) Vystaviti osvědčení o osvobození od vyhubení krys, datované a odůvodněné, přesvědčil-li se, že loď jest udržována v takovém stavu, že jest na ní počet krys snížen na minimum. Osvědčení o vyhubení krys a osvědčení o osvobození od vyhubení krys budou míti pokud možno jednotnou formu. Vzory pro tato osvědčení budou připraveny Mezinárodním úřadem pro veřejné zdravotnictví. Příslušný úřad každé země jest zavázán podati každý rok Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví zprávu o stavu opatření, jež byla učiněna při plnění tohoto článku, jakož i sděliti počet lodí, jež byly podrobeny vyhubení krys, nebo jimž byla vystavena osvědčení o osvobození od vyhubení krys v přístavech zmíněných v druhém odstavci tohoto článku. Mezinárodní úřad veřejného zdravotnictví se žádá, aby učinil ve shodě s článkem 14. vše k zajištění výměny zpráv o opatřeních, učiněných při plnění tohoto odstavce, jakož i o získaných výsledcích. Ustanovením tohoto článku nejsou dotčena práva přiznaná zdravotním úřadům články 24. až 27. přítomné úmluvy. Vlády budou bdíti, aby všechna zamýšlená a prakticky proveditelná opatření byla příslušnými úřady učiněna, aby bylo zajištěno vyhubení krys v přístavech, v jich částech a v jich okolí, jakož i na bárkách a přístavních lodích. B. Cholera. Článek 29. Loď jest považovati za nakaženou, je-li na její palubě případ cholery, nebo vyskytl-li se případ cholery na lodi během posledních pěti dnů, jež předcházely jejímu vjezdu do přístavu. Loď jest pokládati za podezřelou, jestliže se vyskytl na její palubě případ cholery v okamžiku odjezdu nebo během plavby, ale žádný nový případ během posledních pěti dnů před jejím vjezdem do přístavu. Tato loď zůstává podezřelou do toho okamžiku, kdy byla podrobena opatřením, předepsaným touto úmluvou. Loď jest pokládati za nezávadnou, jestliže přes to, že pochází z přístavu zamořeného, nebo že má na palubě osoby pocházející z obvodů zamořených, nevyskytl se na ní v době odjezdu, za plavby nebo v době příjezdu žádný případ cholery. Případy, které jeví klinické příznaky cholery, při nichž nebyly nalezeny vibriony anebo v nichž byly nalezeny vibriony nemající rázu vibrionů cholerových, jsou podrobeny všem opatřením pro choleru předepsaným. Nositelé zárodků, objevení při příjezdu lodi, budou podrobeni po svém vylodění všem povinnostem, které případně ukládají svým příslušníkům národní zákony země, do níž přijeli. Článek 30. Lodi nakažené cholerou podléhají těmto opatřením: 1. lékařské prohlídce; 2. nemocné jest ihned vyloditi a isolovati; 3. posádku a cestující lze vyloditi a podrobiti buď pozorování nebo dohledu, po dobu nepřevyšující pět dnů počítaje ode dne příjezdu lodi. Avšak osoby, které prokáží, že jsou immunisovány proti choleře očkováním provedeným ne více než před šesti měsíci, ale více než před šesti dny, budou moci býti podrobeny dohledu, ne však pozorování; 4. použitá lůžková zařízení, špinavé prádlo, užívané svršky a ostatní věci, počítaje v to poživatiny, které podle náhledu přístavního zdravotního úřadu nutno pokládati za nedávno nakažené, jest desinfikovati; 5. části lodi, které byly obývány osobami onemocnělými cholerou, nebo jež jsou zdravotním úřadem pokládány za zamořené, jest desinfikovati; 6. vyloďování nákladu jest prováděti za dozoru zdravotního úřadu, jenž učiní veškerá nutná opatření, aby zamezeno bylo nakažení personálu zaměstnaného vyloďováním; tento personál bude podroben pozorování nebo dohledu, jež nemají trvati déle pěti dnů od okamžiku, kdy přestane pracovati při vyloďování nákladu; 7. je-li pitná voda, již má loď v zásobě, považována za podezřelou, vyleje se po desinfekci a nahradí se po desinfekci nádrží vodou zdravou; 8. zdravotní úřad může zakázati vylévání vody přítěžné (water-ballast), jestliže byla načerpána v některém zamořeném přístavu, leč by byla dříve desinfikována; 9. zapověděti lze, aby byly do přístavní vody odváděny nebo vylévány lidské výměty, jakož i zbytková voda lodi, leč že byla dříve desinfikována. Článek 31. Lodi podezřelé z cholery podléhají opatřením uvedeným v bodech 1., 4., 5., 7., 8. a 9. článku 30. Posádku i cestující lze podrobiti dohledu, který nemá trvati déle pěti dnů od příjezdu lodi. Doporučuje se, aby na stejnou dobu bylo zakázáno vyloditi posádku s výjimkou důvodů služebních, oznámených zdravotnímu úřadu přístavu. Článek 32. Byla-li loď prohlášena za nakaženou nebo podezřelou pouze na základě toho, že na lodi jsou případy jevící klinické příznaky cholery, bude prohlášena za nezávadnou, jestliže po dvou zkouškách následujících za sebou v intervalu nejméně 24 hodin, nebyl objeven ani vibrion cholery ani jiný podobný vibrion. Článek 33. Lodi prosté cholery jsou připuštěny ihned k volnému provozu. Zdravotní úřad přístavu, do nějž přijíždějí, může pro ně zavésti opatření uvedené pod body 1., 7., 8. a 9. článku 30. Mužstvo a cestující lze podrobiti dohledu, který netrvá déle než pět dnů počínaje dnem, kdy loď připlula. Na stejnou dobu lze zabrániti vylodění mužstva s výjimkou služebních důvodů, oznámených zdravotnímu úřadu přístavu. Článek 34. Ježto očkování proti choleře jest účinnou a osvědčenou metodou pro zastavení cholerové nákazy a proto též pro omezování jejího rozšíření, doporučuje se správám zdravotním, aby prováděly v míře co možno nejhojnější a vždy, kdy to bude možno, specifické očkování v cholerových ohniscích a aby poskytovaly jisté výhody v omezovacích opatřeních těm osobám, které by se podrobily tomuto očkování. C. Žlutá zimnice. Článek 35. Za nakaženou jest pokládati loď, na níž jest případ žluté zimnice, nebo jestliže se na ní vyskytl případ této nemoci v okamžiku odjezdu nebo během plavby. Za podezřelou jest pokládati loď, jestliže se na ní nevyskytl sice případ žluté zimnice, ale připlula-li po plavbě kratší šesti dnů z přístavu nakaženého žlutou zimnicí nebo z přístavu nenakaženého, jenž se však nachází v těsném spojení s endemickým střediskem žluté zimnice, nebo připlula-li vykonavši cestu delší šesti dnů a lze-li míti za to, že může transportovati křídlaté stegomyie (Aedes Egypti), pocházející z řečeného přístavu. Za nezávadnou jest pokládati loď, byť by přicházela z přístavu nakaženého žlutou zimnicí, jestliže vykonala cestu delší šesti dnů, aniž se na ní vyskytl případ žluté zimnice, a nelze-li míti za to, že transportuje křídlaté stegomyie, nebo prokáže-li způsobem uspokojujícím pro zdravotní úřady přístavu, do něhož připlula: a) že po dobu svého pobytu v přístavu, z něhož vyplula, kotvila ve vzdálenosti nejméně dvou set metrů od obydlené země a v takové vzdálenosti od pontonů, že přístup stegomyie na loď jeví se jako nepravděpodobný; b) že v okamžiku odplutí podrobila se účinnému vyhubení komárů vykouřením. Článek 36. Lodi nakažené žlutou zimnicí podrobeny jsou těmto opatřením: 1. lékařské prohlídce; 2. nemocné jest vyloditi a ty z nich, kteří jsou v prvých pěti dnech nemoci, tak isolovati, aby se zabránilo nákaze komárů; 3. ostatní osoby, opouštějící loď, jsou podrobeny pozorování nebo dohledu, jež nemají trvati déle šesti dnů od okamžiku vylodění; 4. loď bude kotviti aspoň dvě stě metrů od obydlené země a v takové vzdálenosti od pontonů, že přístup stegomyie jeví se málo pravděpodobnym; 5. na palubě jest přikročiti k vyhubení komárů ve všech fásích jejich vývoje, pokud možno před vyloděním zbozí. Je-li toto vylodění prováděno před vyhubením komárů, bude personál zaměstnaný touto prací podroben pozorování nebo dohledu, jež nemají trvati déle šesti dnů od okamžiku, kdy přestane pracovati při vyloďování. Článek 37. Lodi podezřelé ze žluté zimnice mohou býti podrobeny opatřením stanoveným v bodech 1., 3., 4. a 5. článku 36. Nicméně jestliže plavba netrvala déle šesti dnů a jestliže loď vyhovuje podmínkám stanoveným lit. a) nebo b) odstavce článku 35., jenž se týká lodí nezávadných, jest tato podrobena pouze opatřením stanoveným v bodě 1. a 3. článku 36 a jest jí podstoupiti vykouření. Uplynulo-li třicet dní od vyplutí lodi z infikovaného přístavu a neobjevil-li se na lodi ani jediný případ za této plavby, může býti loď připuštěna k volnému provozu s výhradou, že předem provedeno bude na ní vykouření, uznají-li to zdravotní úřady za nutné. Článek 38. Lodi nezávadné co do žluté zimnice mohou po lékařské prohlídce býti připuštěny k volnému provozu. Článek 39. Opatření, stanovená v článku 36. a 37., vztahují se pouze na území, kde existují stegomyie a má jich býti použito se zřetelem na okamžité klimatické poměry oněch území, jakož i na podmínky, v nichž stegomyie se vyskytují. V ostatních zemích použije se jich v té míře, v jaké toho zdravotní úřady uznají za nutné Článek 40. Kapitánům lodí, jež jistou dobu kotvily v přístavech nakažených žlutou zimnicí, doporučuje se výslovně, aby za plavby nařídili pátrání po komárech a jejich larvách a jich metodickému ničení v rozsahu pokud možno největším v přístupných částech lodi, zejména ve skladištích potravin, kuchyních, topírnách a vodních nádržích a ve všech místnostech zvláště způsobilých k tomu, aby se v nich stegomyie usadily. D. Skvrnitý tyf. Článek 41. Lodi, na nichž se během plavby nebo v okamžiku přistání vyskytl případ skvrnitého tyfu, mohou býti podrobeny následujícím opatřením: 1. lékařské prohlídce; 2. nemocné jest ihned vyloditi, isolovati a odvšiviti; 3. jiné osoby, o nichž by bylo právem se domnívati, že jsou nositeli vší, nebo že byly vystaveny nákaze, jest rovněž odvšiviti a mohou býti podrobeny dohledu, jehož trvání bude ustanoveno na každý případ zvlášť a jenž nesmí nikdy trvati déle dvanácti dnů počítaje ode dne odvšivení; 4. použitá lůžková zařízení, prádlo, užívané svršky a ostatní věci, které podle náhledu zdravotního úřadu pokládány jsou za zamořené, jest zbaviti hmyzu; 5. části lodi, které byly obývány osobami onemocněvšími tyfem a jež podle náhledu zdravotního úřadu jest pokládati za zamořené, nutno zbaviti hmyzu. Loď jest bez prodlení připuštěna k volnému provozu. Každé vládě přísluší učiniti po vylodění opatření, která považuje za vhodná pro zabezpečení dohledu nad osobami, jež přijely na lodi, jež neměla sice na palubě skvrnitého tyfu, ale které opustily před méně než dvanácti dny obvod, v němž jest epidemie tyfová. E. Neštovice Článek 42. Lodi, na nichž buď za plavby nebo v okamžiku přistání objevil se případ neštovic, mohou býti podrobeny následujícím opatřením: 1. lékařské prohlídce; 2. nemocné jest neprodleně vyloditi a isolovati; 3. jiné osoby, o nichž by bylo lze právem se domnívati, že byly na palubě vystaveny nákaze a jež dle názoru zdravotního úřadu nejsou dostatečně chráněny nedávným očkováním, nebo tím, že již kdysi neštovicemi byly nemocny, mohou býti podrobeny buď očkování nebo dohledu, nebo očkování a poté dohledu, jehož trvání bude stanoveno podle okolností, jež ale nesmí nikdy přesahovati dobu 14 dnů ode dne přistání lodi; 4. nedávno použitá lůžková zařízení, špinavé prádlo, užívané svršky a ostatní věci, které podle náhledu zdravotního úřadu pokládány jsou za čerstvě zamořené, jest desinfikovati; 5. pouze ony části lodi, které byly obývány osobami onemocněvšími neštovicemi a jež podle náhledu zdravotního úřadu jsou pokládány za zamořené, jest desinfikovati. Loď jest bez prodlení připustiti k volnému provozu. Každé vládě přísluší učiniti po vylodění opatření, která uzná za vhodná pro zabezpečení dohledu nad osobami, které nejsou chráněny očkováním a jež přijely na lodi, která neměla sice na palubě neštovic, ale jež opustily před méně než 14 dny obvod, v němž jest epidemie neštovic. Článek 43. Doporučuje se, aby na palubě lodí, které plují ve vodách zemí, v nichž neštovice se vyskytují epidemicky, učiněna byla všechna možná opatření, aby zajištěno bylo očkování nebo přeočkování posádky. Doporučuje se taktéž, aby vlády pokud možno nejvíce rozšiřovaly očkování a přeočkování zvláště v přístavech a v pohraničních krajích. F. Společná ustanovení. Článek 44. Kapitán a lodní lékař jsou povinni zodpověděti veškeré otázky, jež jim jsou kladeny zdravotním úřadem, pokud se týče podmínek zdravotních na lodi za plavby. Jestliže kapitán a lékař tvrdí, že od vyplutí lodi nevyskytl se na palubě žádný případ moru, cholery, žluté zimnice, skvrnitého tyfu nebo neštovic a že nebylo zjištěno neobvyklé hynutí krys, zdravotní úřad může žádati od nich formální nebo přísežné prohlášení. Článek 45. Za účelem provedení opatření uvedených v předcházejících podděleních A, B, C a D, zdravotní úřad vezme v úvahu, zda lodi mají na palubě lékaře a jaká opatření během plavby byla učiněna, hlavně za účelem vyhubení krys. Zdravotní úřady států, které snad se v této věci dohodnou, budou moci sprostiti lékařské prohlídky a ostatních opatření nezávadné lodi, které mají na palubě lékaře, jejich zemí zvláště pověřeného. Článek 46. Doporučuje se, aby vlády, podrobujíce svým opatřením to, co přichází z cizí země, měly na zřeteli, co tato země podnikla proti nakažlivým nemocem a proti jich rozšiřování do jiných zemí. Lodi, přijíždějící z přístavů vyhovujících podmínkám uvedeným v článcích 14. a 51., nemají jen z tohoto důvodu práva na zvláštní výhody v přístavu, do něhož přijely, ale vlády se zavazují, že budou bráti co největší ohled na opatření, již učiněná v oněch přístavech, takže opatření, jimž by byly podrobeny lodi přicházející z těchto přístavů, byla by snížena v přístavu, do nějž přijely, na minimum. Za tím účelem a aby plavba, obchod a provoz byly co nejméně ztěžovány, doporučuje se, aby ve všech případech, kde by se to mohlo zdáti výhodným, byly uzavírány zvláštní dohody v rámci ustanovení článku 57. přítomné úmluvy. Článek 47. Lodi ze zamořených krajin pocházející, na nichž byla dostatečným způsobem provedena zdravotní opatření ku spokojenosti zdravotního úřadu, nepodléhají při příjezdu do nového přístavu, ať přístav ten náleží témuž státu či nikoliv, po druhé těmto opatřením, pod podmínkou, že se od té doby nestala nějaká příhoda, která vede k použití zdravotních opatření výše uvedených a pod podmínkou, že se nezastavily v nějakém zamořeném přístavu, vyjma aby se zásobily palivem. Za v přístavu se zastavivší se nepokládá loď, která aniž se dostane do styku s pevnou zemí, vylodila pouze cestující a jejich zavazadla, jakož i poštu, anebo pouze nalodila poštovní balíky nebo cestující se zavazadly, či bez nich, jestliže tito nevešli ve styk s přístavem, ani se zamořeným obvodem. Jde-li o žlutou zimnici, musí se mimo to loď držeti co nejdále od obydlené země, nejméně 200 metrů v takové vzdálenosti od pontonů, že přístup stegomyie jeví se málo pravděpodobným. Článek 48. Přístavní úřad, jenž prování zdravotní opatření, vystaví na požádání kapitánovi nebo každé jiné interesovane osobě vysvědčení o druhu opatření, o užitých methodách, o tom, které části lodi byly jim podrobeny, a o důvodech, pro něž bylo k opatřením přikročeno. Vydá též zdarma na požádání cestujícím, kteří pluli na zamořené lodi, vysvědčení označující den jejich příjezdu a opatření, kterým byli sami, jakož i jejich zavazadla, podrobeni. ODDÍL V. Všeobecná ustanovení. Článek 49. Doporučuje se: 1. aby zdravotní pas byl vystavován zdarma ve všech přístavech; 2. aby visové poplatky konsulární byly vzájemně sníženy tak, aby hradily pouze služební úkon; 3. aby zdravotní pas byl vystavován vedle řeči země, kde jest vydáván, ještě aspoň v jedné řeči obvyklé ve světě námořním; 4. aby byly uzavírány zvláštní dohody v duchu článku 57. přítomné úmluvy za účelem postupného zrušení konsulárních vis a zdravotního pasu. Článek 50. Jest žádoucno, aby počet přístavů vybavených organisací a zařízením, které by dostačily k tomu, aby mohla býti přijata loď v jakémkoliv zdravotním stavu, odpovídal v každém státě významnosti jeho obchodu a plavby. Avšak bez újmy práva vlád dohodnouti se o zavedení společných zdravotních stanic, má každá země vybaviti touto organisací a zařízením nejméně jeden přístav na pobřeží každého ze svých moří. Kromě toho doporučuje se, aby všechny veliké přístavy pro námořní plavbu byly vypraveny tak, aby alespoň lodi nezávadné mohly se v nich podrobiti hned po svém příjezdu předepsaným zdravotním opatřením a nebyly za tím účelem posílány do jiného přístavu. Každá loď nakažená nebo z nákazy podezřelá, připluvší do přístavu, jenž není náležitě vybaven, aby ji mohl přijmouti, odpluje na své risiko a nebezpečí do některého přístavu, otevřeného lodím jejího druhu. Vlády oznámí Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví přístavy, které jsou u nich otevřeny pro to, co přichází z přístavů zamořených morem, cholerou nebo žlutou zimnicí, a zejména přístavy otevřené pro lodi nakažené a podezřelé. Článek 51. Doporučuje se, aby ve velkých přístavech pro námořní plavbu byly zavedeny: a) pravidelná lékařská služba přístavní a stálý lékařský dohled na zdravotní stav posádek a obyvatelstva v přístavu; b) materiál pro dopravu nemocných a místnosti vhodné k jich isolaci, jakož i k pozorování podezřelých osob; c) zařízení potřebná k účinné desinfekci a k účinnému odstranění hmyzu: bakteriologická laboratoř a pohotovost k provádění nutného očkování proti neštovicím nebo proti jiným nemocem; d) opatřování nepodezřelé pitné vody pro přístav a používání systému, který poskytuje co nejúplnější bezpečnost při odvádění výkalů a odpadků, jakož i při odstraňování odpadkové vody; e) dostatečný odborný personál a nástroje potřebné k hubení krys na lodích, v dílnách a ve skladištích; f) trvalou organisaci pro výzkum krys. Doporučuje se též, aby skladiště a doky byly v mezích možnosti uzavřeny myším (rat-proof) a aby síť přístavních stok byla oddělena od sítě městské. Článek 52. Vlády nepřikročí k zdravotní prohlídce těch lodí, které projíždějí jejich územními vodami*) bez zastávky v přístavech nebo na pobřeží jejich zemí. V případě, že by z jakéhokoliv důvodu loď se zastavila v přístavu nebo na pobřeží, byla by podrobena v mezích mezinárodních úmluv zákonům a nařízením zdravotním země, jíž náleží ten přístav nebo to pobřeží. Článek 53. Všem lodím, vykazujícím výjimečně špatné hygienické podmínky, jež jsou s to usnadniti rozšíření nemocí označených přítomnou úmluvou, zejména lodím přeplněným, mohou býti předepsána zvláštní opatření. Článek 54. Každé lodi, která nechce se podrobiti závazkům uloženým zdravotním úřadem přístavu podle ustanovení této úmluvy, jest volno odplouti. Nicméně lze povoliti vyložení jejího zboží s podmínkou, že bude isolována a že zboží bude podrobeno opatřením stanoveným v oddílu II. hlavy II. této úmluvy. Může jí býti rovněž povoleno vylodění oněch cestujících, kteří o to požádají, s podmínkou, že se podrobí opatřením předepsaným zdravotním úřadem. Loď může naloditi palivo, potraviny a vodu, musí však zůstati isolována. Článek 55. Každá vláda se zavazuje míti pouze jednu a tutéž zdravotní sazbu, jež bude uveřejněna a jejíž poplatky mají býti mírné. Tato sazba bude uplatňována v přístavech vůči všem lodím bez rozdílu mezi vlajkou národní a vlajkami cizími a vůči cizincům za stejných podmínek jako vůči vlastním občanům. Článek 56. Lodi, provozující mezinárodní pobřežní plavbu, budou podrobeny zvláštnímu řádu, jenž bude stanoven společnou dohodou příslušných zemí. Nicméně ustanovení článku 28. této úmluvy budou se na ně vztahovati ve všech případech. Článek 57. Vlády mohou, berouce ohled k zvláštní své poloze a za tím účelem, aby byla zvýšena účinnost zdravotních opatření, o nichž je řeč v této úmluvě, a zmenšeny obtíže vznikající při jejich použití, sjednati mezi sebou zvláštní dohody. Texty těchto dohod budou oznámeny Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví. ODDÍL VI. Opatření na hranicích zemských. — Cestující. — Železnice. — Pohraniční pásma. — Vodní cesty. Článek 58. Pozorovací stanice nebuďtež zřizovány na zemských hranicích. Pokud se týče nemocí označených touto úmluvou, mohou býti zadrženy na hranicích toliko osoby, jevící příznaky těchto nemocí. Tato zásada nevylučuje práva každé země, aby v případě potřeby uzavřela část svých hranic. Místa, jimiž hraniční provoz bude výhradně povolen, budou označena; v tomto případě budou zřízeny v místech takto označených řádně vybavené zdravotní stanice. Tato opatření budou bezodkladně sdělena sousednímu interesovanému státu. Přes ustanovení tohoto článku budou moci býti zadrženy na zemských hranicích za účelem pozorování, ne však déle než na dobu sedmi dnů počítaje ode dne příchodu, osoby, které byly ve styku s nemocným, stiženým plicním morem. Osoby, které se stýkaly s nemocnými, stiženými skvrnitým tyfem, budou moci býti podrobeny odvšivení. Článek 59. Jest důležito, aby ve vlacích, jedoucích ze zamořeného obvodu, byli cestující průběhem cesty ve příčině svého zdravotního stavu podrobeni dohledu železničního personálu. Zakročení lékaře omezuje se na prohlídku cestujících a na ošetření nemocných, a je-li třeba, jejich okolí. Dojde-li k této prohlídce, spojuje se, pokud lze, s prohlídkou celní, aby cestující byli zdržováni co nejméně. Článek 60. Železniční vozy, které jsou v provozu v zemích, kde jest žlutá zimnice, mají býti upraveny tak, aby se hodily co možno nejméně k převážení stegomyie. Článek 61. Jakmile cestující, přicházející z obvodu, v němž vládnou poměry, o nichž je řeč v 2. odstavci článku 10. této úmluvy, přibudou na místo určení, mohou býti podrobeni dohledu, který nesmí trvati při moru déle šesti dnů, při choleře déle pěti dnů, při žluté zimnici déle šesti dnů, při skvrnitém tyfu déle dvanácti dnů, a déle čtrnácti dnů, jestliže se jedná o neštovice, počítaje ode dne příjezdu ve všech těchto případech. Článek 62. S výhradou předchozích ustanovení ponechávají si vlády právo učiniti ve výjimečných případech zvláštní opatření, pokud se týče nemocí označených touto úmluvou, ohledně určitých kategorií osob, jež neposkytují dostatečných zdravotních záruk, zejména osob, které cestují nebo překročují hranice ve skupinách. Ustanovení tohoto odstavce nevztahují se na vystěhovalce s výhradou ustanovení článku 21. Tato opatření mohou spočívati v tom, že na hranicích se zřídí zdravotní stanice vybavené tak, aby mohly zaručiti dohled nad osobami, o něž jde, jakož i jejich lékařské vyšetření, jejich desinfekci, odhmyzení a očkování. Tato výjimečná dohlédací opatření mají pokud možno býti sjednána zvláštními úmluvami mezi sousedními státy. Článek 63. Vozy, určené k dopravě cestujících, pošty neb zavazadel, jakož i nákladní vagony, nesmí býti na hranicích zdržovány. V případě však, že některý z těchto vozů jest zamořen, nebo byl použit cestujícím stíženým morem, cholerou, skvrnitým tyfem nebo neštovicemi, zadrží se tento vůz potřebný čas, aby byl podroben profylaktickým opatřením, nakázaným v tom kterém případě. Článek 64. Činiti opatření pro přechod hranic železničním a poštovním personálem přísluší súčastněným správním úřadům. Upravena jsou tak, aby nepřekážela výkonům služby. Článek 65. Úprava hraničního provozu a otázky související s tímto provozem, ponechává se zvláštním dohodám mezi sousedními zeměmi, podle ustanovení přítomné úmluvy. Článek 66. Vládám pobřežních států přísluší, aby stanovily zvláštními úpravami zdravotní řád na jezerech a vodních cestách. TITUL II. ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O PRŮPLAVU SUEZSKÉM A O SOUSEDNÍCH ZEMÍCH. ODDÍL I. Opatření pro obyčejné lodi, které přicházejí ze zamořených přístavů severních a vjíždějí do Suezského průplavu nebo do egyptských přístavů. Článek 67. Obyčejným, nezávadným lodím, které přicházejí z některého evropského, středozemního nebo černomořského přístavu morem nebo cholerou zamořeného a které se hlásí k průjezdu Suezským průplavem, bude dovoleno proplouti v karanténě. Článek 68. Obyčejné, nezávadné lodi, které chtějí přistáti v Egyptě, mohou se zastaviti v Alexandrii nebo Port-Saidu. Je-li přístav, z něhož loď vyplula, zamořen morem, může býti použito článku 27. Je-li přístav, z něhož loď vyplula, zamořen cholerou, může býti použito článku 33. Zdravotní úřad přístavu může nahraditi dozor pozorováním buď na palubě nebo v karantenní stanici. Článek 69. Opatření, jimž budou podrobeny nakažené a podezřelé lodi, přicházející z některého morem neb cholerou zamořeného přístavu v Evropě nebo na pobřeží Středozemního neb Černého moře a které si přejí přistáti v některém přístavu egyptském nebo proplouti průplavem Suezským, budou stanovena podle ustanovení této úmluvy, zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou. Článek 70. Řád stanovený zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou bude pokud možno v nejbližší době podroben revisi, aby byl uveden v souhlas s ustanoveními přítomné úmluvy. Aby se tento řád stal vykonatelným, bude přijat mocnostmi zastoupenými v řečené radě. Bude jím ustanoven režim, jemuž budou podrobeny lodi, cestující i zboží. Určí minimální počet lékařů, jenž má býti přidělen každé zdravotní stanici, jakož i způsob získání, odměňování a vymezení kompetence těchto lékařů a veškerého úřednictva, jimž pod vedením zdravotní námořní a karantenní rady egyptské svěřen bude dozor a provádění profylaktických opatření. Tito lékaři a úředníci označeni budou egyptské vládě zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou, prostřednictvím jejího předsedy. ODDÍL II. Opatření pro Rudé moře. A. Opatření pro obyčejné lodi, které přicházejí od jihu a hlásí se v přístavech v Rudem moři, neb plují do moře Středozemního. Článek 71. Pro obyčejné lodi, přicházející od jihu a vstupující do Rudého moře, platí zvláštní ustanovení, uvedená v dalších článcích, bez ohledu na všeobecná ustanovení, obsažená v prvním titulu a jež se týkají roztřídění a režimu lodí nakažených, podezřelých nebo nezávadných. Článek 72. Lodi nezávadné. — Lodi nezávadné mohou proplouti Suezským průplavem v karanténě. Jestliže loď hodlá přistáti v Egyptě, platí pro ni: a) je-li přístav, z něhož loď vyplula, zamořen morem, musí loď vykonati nejméně šestidenní plavbu, jinak by cestující, kteří opustí loď, a mužstvo byli podrobeni dohledu, pokud neuplyne zmíněných šest dní. Nakládání a vykládání lodního nákladu bude povoleno se zřetelem na nutná opatření, aby bylo krysám zamezeno opustiti loď; b) je-li přístav, z něhož loď vyplula, zamořen cholerou, může lodi býti povolen volný provoz, ale každý cestující nebo člen mužstva, jenž opustí palubu, může tak učiniti teprve po plných pěti dnech ode dne, kdy loď opustila zamořený přístav, jinak bude podroben dohledu, dokud neuplyne toto období. Zdravotní úřad přístavu může vždy, když to uzná za nutné, nahraditi dozor pozorováním buď na palubě nebo v karantenní stanici. V každém případě může provésti bakteriologické zkoušky, které uzná potřebnými. Článek 73. Lodi podezřelé. — Lodím, na nichž nachází se lékař, může býti dovoleno, uzná-li zdravotní úřad, že poskytují dostatečné záruky, proplouti Suezským průplavem, podrobeny jsouce při tom karanténě za podmínek řádu, zmíněného v článku 70. Má-li loď přistáti v Egyptě: a) jedná-li se o mor, může vůči ní býti použito opatření článku 26., nicméně může dohled býti nahrazen pozorováním; b) jedná-li se o choleru, může býti použito opatření článku 31. s toutéž výhradou, pokud se týče nahrazení dohledu pozorováním. Článek 74. Lodi nakažené. — a) Mor. Může býti použito opatření vyhlášených v článku 25. V případě, že jest nebezpečí infekce, může býti loď žádána, aby zakotvila u Pramenů Mojžíšových, nebo na jiném místě, označeném zdravotním úřadem přístavu. Proplutí v karanténě může býti povoleno ještě před uplynutím nařízeného období šesti dnů, shledá-li to zdravotní úřad možným. b) Cholera. — Může býti použito opatření vyhlášených v článku 30. Loď muže býti žádána, aby zakotvila u Pramenů Mojžíšových, nebo na jiném místě a v případě vážné epidemie propuknuvší na lodi, může býti odkázána do El-Tor, aby tak umožněno bylo očkování a případně léčení nemocných. Lodi nebude povoleno proplouti Suezským průplavem, dokud se zdravotní úřad nepřesvědčí o tom, že loď, cestující a mužstvo neskýtají již žádného nebezpečí. B. Opatření pro obyčejné lodi, které přijíždějí v době pouti ze zamořených přístavů hedžaských. Článek 75. Zuří-li v době putování do Mekky v Hedžasu mor nebo cholera, pokládají se lodi, které přijíždějí z Hedžasu neb z kterékoliv jiné části arabského pobřeží při Rudém Moři, aniž přibraly na palubu poutníky nebo podobné skupiny cestujících, a které po dobu plavby neměly na palubě žádného podezřelého případu, za obyčejné lodi podezřelé. Podléhají preventivním opatřením a nakládá se s nimi podle předpisů platných pro tyto lodi. Jsou-li určeny do Egypta, mohou býti podrobeny ve zdravotním ústavu, který určí zdravotní námořní a karantenní rada egyptská, pětidennímu pozorování pro choleru a šestidennímu pro mor, počínaje dnem odjezdu lodi. Lodi ty jsou stále podrobeny veškerým opatřením, předepsaným pro lodi podezřelé (desinfekce atd.) a mohou býti do přístavu k volnému provozu připuštěny teprve po příznivé lékařské prohlídce. Rozumí se, že ohledně lodí, na nichž během plavby se vyskytly podezřelé případy, bude lze naříditi pozorování u Pramenů Mojžíšových a že bude trvati pět dní, pokud jde o choleru, a šest dní, pokud jde o mor. ODDÍL III. Organisace dohledu. Článek 76. Lékařská prohlídka, stanovená v řádech pro každou loď přijíždějící do Suezu, může na lodích, které se hlásí k proplutí průplavem, býti vykonána i v noci, jsou-li tyto lodi osvětleny elektrickým světlem a vždy tehdy, když zdravotní úřad přístavu má jistotu o dostatečném osvětlení. Sbor zdravotních strážníků má za úkol vykonávati dohled a prováděti profylaktická opatření, zavedená pro průplav Suezský a v karantenních ústavech. Strážníci mají povahu orgánů veřejné moci, s právem zakročiti v případě porušení zdravotních předpisů. ODDÍL IV. Proplutí Suezským průplavem v karanténě. Článek 77. Zdravotní úřad přístavní v Suezu povoluje proplutí v karanténě. Námořní zdravotní a karantenní rada egyptská bude o tom neprodleně zpravena. V pochybných případech rozhoduje rada. Článek 78. Jakmile jest dáno povolení uvedené v předcházejícím článku, zašlou se telegramy jednak přístavnímu úřadu onoho přístavu, jejž kapitán označí jako nejbližší, v němž hodlá zastaviti, jednak přístavu, který jest cílem plavby. Odeslání těchto telegramů děje se na útraty lodi. Článek 79. Každá země vyhlásí trestní předpisy proti lodím, které by se uchýlily od směru plavby kapitánem udaného a neoprávněně přistály v některém přístavu na území této země. Vyjímají se případy vyšší moci a nucené zastávky. Článek 80. Kapitán jest povinen při zdravotním odbavení lodi hlásiti, zda má na palubě skupiny domorodých topičů neb jakýchkoli za plat pracujících služebníků, kteří by nebyli zapsáni v seznamu mužstva neb v rejstříku k tomu účelu zavedeném. Zejména tyto otázky jest klásti kapitánům všech lodí, které se hlásí v Suezu a přicházejí od jihu. Odpovídá se na ně pod přísahou anebo formálním prohlášením: „Máte na palubě pomocné dělníky, topiče nebo jiné zaměstnance, kteří nejsou zapsáni v seznamu mužstva neb ve zvláštním rejstříku? Jaké jest jejich státní občanství? Kde jste je nalodil?“ Lékaři zdravotní služby mají se přesvědčiti o přítomnosti těchto pomocných zaměstnanců a zjistí-li, že někteří z nich jsou nepřítomni, mají bedlivě pátrati po příčinách jejich nepřítomnosti. Článek 81. Zdravotní úředník a aspoň dva zdravotní strážníci vstoupí na loď. Mají doprovázeti loď až do Port-Saidu. Jejich úkolem jest zameziti styky a bdíti nad prováděním předepsaných opatření za přeplavby průplavem. Článek 82. Veškerá naloďování a vyloďování, jakož i přeloďování cestujících nebo zboží jest za plavby průplavem Suezským zakázáno. Nicméně v Suezu neb Port-Saidu mohou cestující vstoupiti na loď v karanténě. Článek 83. Lodi, přijíždějící v karanténě, vykonají plavbu ze Suezu do Port-Saidu a naopak bez zastávky. Uvázne-li loď nebo je-li donucena k zastávce, provede mužstvo nutné výkony vyhýbajíc se jakémukoliv styku s personálem Společnosti Suezského průplavu. Článek 84. Lodní transporty vojenských sborů po lodích podezřelých nebo nakažených, projíždějících v karanténě, mohou proplouti průplavem pouze za dne. Jsou-li nuceny prodlévati v průplavu za noci, zakotví v jezeře Timsah nebo ve Velkém Jezeře. Článek 85. Lodím, projíždějícím v karanténě, jest zakázáno zastaviti se v přístavu Port-Saidskem, vyjma v případech, uvedených ve článcích 82. a 86. Zásobování děje se pomocí prostředků, jimiž loď disponuje. Nakládači nebo jakékoliv jiné osoby, jež by vystoupily na palubu, budou isolovány na karantenním pontonu. Budou podrobeny zákonným opatřením. Článek 86. Jsou-li lodi, projíždějící v karanténě, nuceny zásobiti se v Suezu nebo v Port-Saidu uhlím nebo petrolejem, musí provésti tento úkon tak, aby poskytnuty byly nutné záruky isolace a zdravotního dohledu, jež bude žádati zdravotní námořní a karantenní rada egyptská. Lodím, na nichž jest možný účinný dohled nad opatřováním uhlí a na nichž může býti zamezeno veškerému styku s lodním mužstvem, jest dovoleno zásobování uhlím pomocí přístavních dělníků. Za noci bude místo úkonu náležitě osvětleno elektrickým světlem. Článek 87. Lodivodové, elektrotechnici, zaměstnanci společnosti a zdravotní strážníci vysadí se v Port-Saidu za přístavem mezi přístavními moly a odtud jsou zavedeni přímo ke karantennímu pontonu, kde podrobeni budou nutným opatřením. Článek 88. Níže stanovené válečné lodi požívají, pokud se týče proplutí Suezským průplavem, výhod následujících opatření: Karanténní úřad uzná je za nepodezřelé, předloží-li vysvědčení, vystavené lodními lékaři a podepsané velitelem lodi, v němž se dosvědčuje pod přísahou nebo formálním prohlášením: a) že se nevyskytl na palubě ani v okamžiku odjezdu ani po dobu plavby žádný případ moru nebo cholery; b) že před méně než dvanácti hodinami před příjezdem lodi do přístavu egyptského byla provedena důkladná zdravotní prohlídka všech osob zdržujících se na lodi bez výjimky a že při ní nebyl objeven žádný případ těchto nemocí. Tyto lodi osvobozeny jsou od lékařské prohlídky a budou ihned připuštěny k volnému provozu. Úřad karantenní má nicméně právo dati vykonati svými zřízenci lékařskou prohlídku na palubě válečných lodí, kdykoliv toho uzná potřebu. Válečné lodi podezřelé nebo nakažené budou podrobeny platným předpisům. Za válečné lodi považují se pouze bitevní jednotky. Dopravní lodi, nemocniční lodi patří do kategorie lodí obyčejných. Článek 89. Zdravotní námořní a karantenní rada egyptská jest oprávněna, aby organisovala územím egyptským zeleznični průvoz poštovních zásilek a obyčejných cestujících, přicházejících ze zamořených území v karantenních vlacích. ODDÍL V. Zdravotní řád pro Perský záliv. Článek 90. Zdravotní řád vyplývající z I. titulu této úmluvy bude používán zdravotními úřady přístavními jak při odjezdu, tak při příjezdu lodí, pokud jde o plavbu v zálivu Perském. TITUL III. ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO POUTI. HLAVA PRVNÍ. Ustanovení všeobecná. Článek 91. Ustanovení článku 13. platí pro osoby a předměty, které se dopravují do Hedžasu neb do království Irackého a které mají býti naloděny na loď poutnickou, i když přístav nalodění není zamořen. Článek 92. Když se v přístavu vyskytují případy moru, cholery nebo jiných epidemických nemocí, provádí se nalodění na poutnickou loď teprve tehdy, když byly osoby, rozdělené ve skupiny, podrobeny pozorování, které umožňuje zjednati si jistotu, že žádná z nich není stižena těmito nemocemi. Rozumí se, že při provádění těchto opatření může každá vláda přihlížeti k místním poměrům a možnostem. V případě cholery osoby, které se podvolí očkování prováděnému na místě lékařem zdravotního úřadu, budou podrobeny pouze lékařské prohlídce při očkování. Budou vyňaty z pozorování stanoveného tímto článkem. Článek 93. Poutníci musí míti lístek pro cestu tam i zpět nebo musí složiti částku, dostačující na krytí nákladu zpáteční cesty, a dovolují-li o okolnosti, mají prokázati, že mají nutné potřebné prostředky k vykonání pouti. Článek 94. Jedině lodím s mechanickým motorem se dovoluje dopravovati poutníky na velkou vzdálenost. Článek 95. Poutnické lodi, provozující v Rudém Moři pobřežní plavbu, které jsou určeny k dopravě na krátké vzdálenosti, zvané „plavby pobřežní“ (kabotáž), jsou podrobeny předpisům, obsaženým ve zvláštním řádě, uveřejněném zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou. Článek 96. Za poutnickou loď se nepokládá ta loď, která vedle obyčejných cestujících, mezi nimiž mohou býti i poutníci vyšších tříd společenských, nalodí poutníky v počtu takovém, že nepřipadá ani jeden takový poutník na sto tun hrubé nosnosti. Tato výjimka týče se pouze lodi, a poutníci, ať náleží kterékoliv třídě společenské, kteří na lodi cestují, zůstávají podrobeni všem předpisům poutníků se týkajícím a vyhlášeným v této úmluvě. Článek 97. Kapitán nebo jednatelství plavební společnosti, mezi nimiž volí zdravotní úřad, jsou povinni zapraviti veškeré zdravotní poplatky, připadající na poutníky. Poplatky jest započítati do ceny jízdenky. Článek 98. Na vyloďovacích místech nemají se, pokud možno, dostati do styku poutníci, kteří se vyloďují a naloďují ve zdravotních stanicích. Vylodění poutníci mají býti rozděleni v táborech po skupinách co nejméně početných. Jest nutno zásobovati je zdravou pitnou vodou, buď nalezenou v místě nebo získanou destilací. Článek 99. Potraviny, přivezené poutníky, budou zničeny, uzná-li zdravotní úřad toho potřebu. HLAVA II. Poutnické lodi. — Zdravotní zařízení. ODDÍL I. Všeobecné předpisy pro lodi. Článek 100. Loď má býti tak upravena, aby mohla ubytovati poutníky v mezipalubí. Krome místa, reservovaného mužstvu, musí loď poskytnouti každému jednotlivci jakéhokoliv stáří plochu 1˙50 m2, t. j. 16 anglických čtverečních stop, s výškou mezipalubí aspoň 1˙80 m, t. j. 6 anglických stop. Umísťovati poutníky pod prvním mezipalubím, jež se nachází pod plavební čarou, jest zakázáno. Budiž postaráno o řádnou ventilaci, která pod prvním mezipalubím má býti prováděna ventilací mechanickou. Mimo plochu takto poutníkům reservovanou musí loď poskytnouti každému jednotlivci bez rozdílu stáří na horní palubě aspoň 0 56 m2 volné plochy, t. j. kolem 6 čtverečních stop anglických, mimo místo, které bude reservováno na řečené horní palubě přenosným nemocnicím, mužstvu, sprchám, záchodům a místům určeným pro službu. Článek 101. Na palubě mají býti vyhrazena místa zraku ukrytá, z nichž dostatečný počet bude dán k výhradnému použití ženám. Tato místa budou opatřena tlakovým vedením vody, vodními kohoutky nebo sprchami tak, aby poskytovala stále mořskou vodu k potřebě poutníků, i když loď zakotví. Počet kohoutků nebo sprch bude 1 ku 100 nebo zlomek ze 100 poutníků. Článek 102. Loď musí vedle záchodků pro posádku býti opatřena splachovacími záchody neb záchody s kohoutkem. Pro ženy musí býti určeny záchody zvláštní. Počet záchodků musí odpovídati 2% nebo zlomku ze sta poutníků. Záchody nesmí býti umístěny na dnu lodi. Článek 103. Na lodi musí býti dvě místnosti, ve kterých poutníci sami mohou vařiti. Článek 104. K uložení nemocných musí býti vyhrazeny nemocniční místnosti s dobrými bezpečnostními a zdravotními podmínkami. Tyto místnosti musí býti umístěny na horní palubě, leč by podle názoru zdravotního úřadu mohlo býti stejně hygienické umístění uskutečněno jinde. Mají býti zařízeny tak, aby bylo lze podle povahy nemoci isolovati osoby stižené nakažlivými nemocemi a osoby, které vešly s nimi ve styk. Nemocnice i nemocnice přenosné musí pojmouti alespoň 4% nebo zlomek ze sta poutníků, plavících se po lodi, při čemž pro každého musí býti vyhrazeny 3 m2, t. j. okolo 32 čtverečních stop anglických pro osobu. Nemocnice budou vybaveny zvláštními záchody. Článek 105. Každá loď musí míti na palubě léky, desinfekční prostředky a předměty nutné k ošetřování nemocných. Nařízení sestavené pro tento druh lodi každou jednotlivou vládou stanoví druh a množství léků. Mimo to má každá loď býti opatřena potřebnými immunisačními prostředky, zvláště vaccinou proticholerovou a proti neštovicím. Ošetření a léky jsou poutníkům poskytovány zdarma. Článek 106. Každá loď, která nalodí poutníky, musí míti na palubě lékaře, jenž má řádný diplom a jest pověřen vládou země prvního přístavu, v němž poutníci se nalodili pro cestu tam. Jakmile počet poutníků naloděných přesáhne 1000, bude naloděn další lékař, vyhovující týmž podmínkám. Článek 107. Kapitán jest povinen dáti na viditelném a přístupném místě na lodi vyvěsiti vyhlášky, které jsou sepsány v hlavních jazycích zemí, obývaných poutníky, kteří mají vstoupiti na loď, a udávají: 1. cíl lodi; 2. cenu jízdenek; 3. denní dávku vody a potravin každému poutníku poskytovanou shodně s předpisy země jeho původu; 4. ceny potravin, které k denní dávce nepatří a musí býti placeny zvláště. Článek 108. Velká zavazadla poutníků zanesou se do rejstříku a očíslují. Poutníci smějí si nechati při sobě jen věci nejnutnější. Jejich povaha, množství a rozměry řídí se předpisy, vydanými tou kterou vládou pro její lodi. Článek 109. Předpisy hlavy I, II (oddíly I, II a III), jakož i III. hlavy tohoto titulu budou jako lodní řád vyvěšeny v jazyku národnosti lodi, jakož i v hlavních jazycích zemí, obývaných naloděnými poutníky, a to na místě viditelném a přístupném na každé palubě a v každém mezipalubí všech lodí, jež dopravují poutníky. ODDÍL II. Opatření, jež jest učiniti před odplutím. Článek 110. Kapitán, neb není-li ho, vlastník aneb jednatel každé poutnické lodi jest povinen nejméně tři dny před odjezdem ohlásiti příslušnému úřadu přístavu, z něhož loď vyjíždí, svůj úmysl vzíti na loď poutníky. V přístavech, kde loď zastavuje, jest kapitán, nebo není-li ho, vlastník aneb jednatel každé poutnické lodi povinen učiniti do dvanácti hodin před odjezdem lodi tutéž ohlášku. Tato ohláška nechť udává, kdy zamýšlí loď odjeti a kam jede. Článek 111. Na základě ohlášky, předepsané předcházejícím článkem, přikročí příslušný úřad k prohlídce a vyměření lodi na náklad kapitánův. Má-li kapitán již vysvědčení o vyměření, vystavené příslušným úřadem své země, pak provede se pouhá prohlídka, leč by bylo podezření, že doklad neodpovídá již přítomnému stavu lodi. Článek 112. Příslušný úřad nepovolí odjezd poutnické lodi, dokud se nepřesvědčí: a) že loď byla dokonale vyčištěna a že byla dle potřeby desinfikována; b) že loď jest s to podniknouti cestu bez nebezpečí, že jest opatřena zařízením a přístroji, jichž je zapotřebí, aby mohla čeliti nebezpečí ztroskotání, nehodám a nebezpečí požáru, zvláště pak že jest opatřena vysílacím a přijímacím přístrojem telegrafie bez drátu, který funguje neodvisle od ústředního hybného stroje lodního, že jest opatřena dostatečným počtem záchranných prostředků; kromě toho, že jest náležitě vybavena, zařízena, dobře větrána a že má dostatečné prostorné stany ku krytí paluby a že není na lodi ničeho, co by bylo nebo mohlo býti na újmu zdraví a bezpečnosti cestujících; c) že vedle zásob pro loď a mužstvo jsou na lodi na místech vhodných k účelnému uskladnění potraviny, jakož i palivo dobré jakosti a v množství dostatečném pro všechny poutníky a pro celou dobu plavby; d) že pitná voda, vzatá na loď, jest dobré jakosti, že jest jí dostatek; že nádrže s pitnou vodou na lodi jsou chráněny před znečištěním a uzavřeny tak, že lze vodu rozdíleti jen kohoutky nebo čerpadly. Rozdílecí přístroje, zvané násosky (suçoirs) jsou naprosto zakázány; e) že je loď opatřena destilačním přístrojem, který může vyrobiti denně pro každou osobu na lodi, čítajíc v to i lodní mužstvo, 5 litrů vody; f) že loď opatřena jest desinfekčním přístrojem, jehož bezpečnost a výkonnost byly zjištěny zdravotním úřadem přístavu, kde se poutníci naloďují; g) že k posádce náleží diplomovaný lékař, pokud možno zběhlý v otázkách týkajících se zdravotních věcí námořních a exotické pathologie, jenž musí býti uznán vládou prvního přístavu, v němž poutníci se nalodili pro cestu tam, a že loď jest opatřena léky podle článku 105; h) že na palubě lodi není žádného zboží ani objemných předmětů; i) že stav lodi jest takový, že opatření předepsaná dále v oddílu III. mohou býti provedena. Článek 113. Kapitán nesmí odjeti, dokud nemá v ruce: 1. seznam ověřený příslušným úřadem, v němž bude uvedeno jméno, pohlaví a celkový počet všech poutníků, jež smí vzíti na loď; 2. doklad udávající jméno, národnost, lodní prostor lodi, jméno kapitána, lodního lékaře, přesný počet naloděných osob (mužstvo, poutníci a jiní cestující), druh nákladu, místo odplutí. Příslušný úřad uvede v řečeném dokladu, byl-li přípustný počet poutníků dosažen či nikoliv a v případě, že by ho nebylo dosaženo, uvede doplňující počet cestujících, které loď může naloditi v přístavech, v nichž se postupně zastaví. ODDÍL III. Opatření, jež jest učiniti za plavby. Článek 114. Za plavby musí paluba, vyhrazená poutníkům, zůstati prosta objemných předmětů; musí býti ve dne i v noci vyhrazena naloděným osobám a dána jim bezplatně k používání. Článek 115. Mezipalubí musí býti každodenně pečlivě vyčištěno a drhnuto pískem, při čemž cestující zůstanou na palubě. Článek 116. Záchody pro cestující i pro mužstvo musí býti udržovány v čistotě a čištěny a desinfikovány třikrát denně, a je-li třeba, i vícekráte. Článek 117. Výměty a výkaly osob, které jeví příznaky moru, cholery, úplavice, nebo jiné nemoci, bránící jim používati nemocničních záchodů, musí býti sebrány do nádob, obsahujících desinfekční roztok. Tyto nádoby buďtež vylévány do nemocničních záchodů, které jest po každém odstraňování řečených hmot pečlivě desinfikovati. Článek 118. Ložní předměty, koberce, oděvy, které dostaly se do styku s nemocnými, o nichž je řeč v článku předcházejícím, jest ihned desifikovati. Dodržování tohoto předpisu se doporučuje zvláště, pokud jde o oděvy osob, které se pohybují v blízkosti těchto nemocných a mohly by býti znečištěny. Ony z výše uvedených předmětů, které nemají ceny, budou buďto vrženy do moře, není-li loď v přístavu neb nějakém průplavu, nebo zničeny ohněm. Ostatní buďtež desinfikovány péčí lodního lékaře. Článek 119. Místnosti, které jsou obsazeny nemocnými, uvedené v článku 104., jest pečlivě a pravidelně čistiti a desinfikovati. Článek 120. Každému poutníku kteréhokoliv věku musí býti denně zdarma poskytnuto nejméně pět litrů pitné vody. Článek 121. Vzejde-li pochybnost o jakosti pitné vody aneb o možnosti její nákazy hned s počátku nebo za plavby, bude voda převařena aneb jinak sterilisována a kapitán jest povinen dáti vylíti vodu do moře v prvním staničním přístavu, v němž loď zastaví a v němž si může opatřiti vodu lepší. Nebude moci dáti naloditi čerstvou vodu, dokud nebudou vodní nádrže desinfikovány. Článek 122. Lékař navštěvuje poutníky, ošetřuje nemocné a dbá toho, aby byly na lodi zachovávány zdravotní předpisy. Má zejména: 1. se přesvědčiti, zda potraviny přidělované poutníkům jsou dobré jakosti, zda jich množství odpovídá převzatým závazkům a zda jsou náležitě upraveny; 2. se přesvědčiti, zda se zachovávají předpisy článku 120. o rozdělování pitné vody; 3. vzejdou-li pochybnosti o jakosti pitné vody, připomenouti kapitánovi písemně předpisy článku 121; 4. přesvědčiti se, je-li loď udržována stále v čistém stavu a zvláště jsou-li záchody čištěny podle předpisů článku 116; 5. přesvědčiti se, jsou-li příbytky poutníků udržovány v čistotě a zda se v případě sdělných nemocí desinfekce děje podle článku 119; 6. vésti deník o všech zdravotních příhodách, vyskytnuvších se za plavby a předložiti tento deník na požádání příslušnému úřadu staničního přístavu nebo přístavu příjezdu. Článek 123. Jedině osoby ustanovené k ošetřování nemocných morem, cholerou nebo jinou nakažlivou nemocí mají k nim přístup a nesmějí nijak přijíti do styku s ostatními osobami na lodi. Článek 124. V případě, že dojde za plavby k úmrtí, poznamená kapitán úmrtí na seznamu vidovaném úřadem přístavu odjezdu při jménu a vedle toho zapíše do své lodní knihy jméno zemřelé osoby, její věk, její původ, pravděpodobnou příčinu smrti podle vysvědčení, vydaného lékařem, a datum úmrtí. Jde-li o úmrtí na nakažlivou nemoc, musí býti mrtvola, která byla dříve zabalena do rubáše, napuštěného desinfekčním roztokem, vhozena do moře. Článek 125. Kapitán má dbáti, aby veškerá profylaktická opatření, vykonaná za plavby, byla zapsána do lodní knihy. Tuto knihu předloží kapitán na požádání příslušnému úřadu staničního přístavu nebo přístavu příjezdu. V každém přístavu, v něž se loď zastaví, dá si kapitán ověřiti od příslušného úřadu seznam sestavený podle článku 113. Byl-li některý poutník za plavby vyloděn, poznamená kapitán na seznamu vylodění u jména poutníkova. V případě nalodění budou jména naloděných osob poznamenána na tomto seznamu podle shora uvedeného článku 113, a to před novým vidováním příslušným úřadem. Článek 126. Zdravotní doklad, vystavený v přístavu odjezdu, nesmí býti za plavby měněn. V případě, že nebylo vyhověno tomuto ustanovení, může býti s lodí nakládáno jako s nakaženou. Viduje jej zdravotní úřad v každém přístavu, kde loď se zastavuje. Tento zdravotní úřad poznamená na dokladu: 1. počet v přístavu tom vyloděných neb naloděných cestujících; 2. příhody, které se sběhly na moři a týkají se zdraví nebo života naloděných osob; 3. zdravotní stav v přístavu staničním. ODDÍL IV. Opatření, jež jest učiniti při příjezdu poutníků do Rudého moře. A. Zdravotní řád pro poutnické lodi plující od jihu k Hedžasu. Článek 127. Poutnické lodi, které přijíždějí od jihu a jedou do Hedžasu, musí se především zastaviti ve zdravotní stanici v Camaranu a jsou podrobeny řádu, stanovenému v následujících článcích. Článek 128. Lodi, uznané po lékařské prohlídce za nezávadné, budou připuštěny k volnému provozu, jakmile budou skončeny tyto úkony: Poutníci se vylodí, vykoupají pod sprchou nebo v moři; jich špinavé prádlo a ta část upotřebených svršků a zavazadel, která může býti po náhledu zdravotního úřadu podezřelou, se desinfikuje. Tyto úkony, zahrnuje v to vylodění i nalodění, nesmí trvati déle 48 hodin. S podmínkou, že tato lhůta nebude překročena, může zdravotní úřad provésti bakteriologické zkoušky, jež uzná za nutné. Neshledá-li se za těchto úkonů žádný ani skutečný, ani podezřelý případ moru neb cholery, poutníci se ihned znovu nalodí a loď se vypraví k Džeddahu. Lodi, uznané po lékařské prohlídce za nezávadné, jsou osvobozeny od výkonů shora předepsaných, jsou-li splněny následující podmínky: 1. že všichni poutníci, nalézající se na lodi, byli imunisováni proti choleře a neštovicím; 2. že byly zachovávány přesně předpisy této úmluvy; 3. není-li příčiny, proč by mělo býti pochybováno o prohlášení kapitána a lodního lékaře, že nebylo na lodi ani při odjezdu ani během plavby žádného případu moru, cholery nebo neštovic. Při moru se použije předpisů článku 27 proti krysám, které se snad nalézají na lodích. Článek 129. S loďmi podezřelými, na nichž vyskytly se případy moru v prvních šesti dnech po nalodění, nebo na nichž bylo zjištěno nápadné hynutí krys, nebo na nichž byly v době vyplutí případy cholery, ale které nemají od pěti dnů žádný nový případ, nakládá se takto: Poutníci se vylodí, vykoupají se pod sprchou nebo v moři; jich špinavé prádlo a ta část upotřebených svršků a zavazadel, která může býti podle náhledu zdravotního úřadu podezřelou, se desinfikují; části lodi, které byly nemocnými obývány, se desinfikují. Tyto úkony, zahrnujíc v to vylodění i nalodění, nesmí trvati déle 48 hodin. S podmínkou, že tato doba nebude překročena, může zdravotní úřad provésti bakteriologické zkoušky, jež uzná za nutné. Neshledá-li se za těchto úkonů žádný, ani skutečný, ani podezřelý případ moru nebo cholery, poutníci se ihned znovu nalodí a loď se vypraví směrem k Džeddahu. Při moru se použije předpisu článku 26 proti krysám, které se snad nalézají na lodi. Článek 130. Lodi nakažené, to jest ony, které mají na palubě případy moru neb cholery, jakož i ty, které vykázaly případy moru více než šest dní po nalodění nebo v posledních pěti dnech případy cholery, nebo lodi, na nichž objeveny byly krysy nakažené morem, podrobeny budou tomuto řádu: Osoby nakažené morem neb cholerou se vylodí a isolují v nemocnici. Ostatní cestující se vylodí a isolují ve skupinách co nejméně početných tak, aby celek nesdílel osudu jednotlivých skupin v případě, že by se v nich mor nebo cholera vyskytla. Špinavé prádlo, užívané předměty, šatstvo náležející mužstvu nebo cestujícím, jsou desinfikovány, jakož i loď sama. Místní zdravotní úřad může však rozhodnouti, že není zapotřebí, aby byla vykládána velká zavazadla a zboží a že jen část lodi má býti desinfikována. Cestující zůstanou po pět nebo šest dnů, dle toho, jde-li o choleru neb mor, v ústavu camaranském. V případě, že by se vyskytla nová onemocnění po vylodění cestujících, prodlouží se pozorovací doba o pět dní pro choleru a o šest dní pro mor, čítaje od isolování posledního případu. Pokud jde o mor, použije se řádu, předepsaného ve článku 25 proti krysám, které by se mohly nalézati na lodích. Po dokončení těchto úkonů loď znovu nalodí poutníky a vypraví se směrem k Džeddahu. Článek 131. Lodi, o nichž je řeč v článku 128., 129. a 130., budou po svém příjezdu do Džeddahu podrobeny lékařské prohlídce. Je-li výsledek této prohlídky příznivý, bude loď ihned připuštěna k volnému provozu. Objeví-li se však zjištěné případy moru neb cholery během plavby nebo v okamžiku, kdy loď přijíždí do Džeddahu, zdravotní úřad v Hedžasu bude moci učiniti všechna potřebná opatření s výhradou ustanovení článku 54. Článek 132. Každá zdravotní stanice, určená k přijímání poutníků, musí býti vybavena vycvičeným, zkušeným a dostatečně početným personálem, jakož i veškerými stavbami a věcnými zařízeními, aby bylo zajištěno úplné provedení opatření, jimž řečení poutníci jsou podrobeni. B. Zdravotní řád pro poutnické lodi, přijíždějící od severu z Port-Saidu a jedoucí k Hedžasu. Článek 133. Nezjistí-li se v přístavu odjezdu, ani v jeho okolí, žádný případ moru nebo cholery a nevyskytl-li se žádný případ moru ani cholery za plavby, bude loď ihned připuštěna k volnému provozu. Článek 134. Zjistí-li se v přístavu odjezdu nebo v jeho okolí nějaký případ moru neb cholery, nebo vyskytl-li se nějaký případ moru neb cholery za plavby, podrobí se loď v El-Toru pravidlům daným pro lodi, které přijíždějí od jihu a zastavují se v Camaranu. Lodi budou potom připuštěny k volnému provozu. ODDÍL V. Opatření, jež jest učiniti při návratu poutníků. A. Poutnické lodi, které se vracejí na sever. Článek 135. Všechny lodi s určením do Suezu neb do některého středozemního přístavu, které mají na palubě poutníky neb podobné skupiny cestujících a které přicházejí z některého přístavu v Hedžasu neb z některého jiného přístavu na arabském pobřeží Rudého moře, jsou povinny odebrati se do El-Toru, aby se podrobily pozorování a zdravotním opatřením uvedeným v článcích 140. až 142. Článek 136. Dokud nebude zřízena v přístavu Akaba karantenní stanice, odpovídající potřebám, poutníci plující po moři z Hedžasu do Akaby, budou před vyloděním v Akabě podrobeni v El-Toru nutným karantenním opatřením. Článek 137. Lodi, které vezou poutníky zpět do Středozemního moře, projíždějí průplavem pouze v karanténě. Článek 138. Jednatelům plavebních společností a kapitánům dává se na vědomí, že jediné poutníci egyptští jsou oprávněni vystoupiti po skončeném pozorování ve zdravotní stanici v El-Toru definitivně z lodi, aby se odebrali do svých domovů. Za Egypťany neb za osoby v Egyptě bydlící budou uznáni pouze ti poutníci, kteří se vykáží stvrzenkou, vystavenou od egyptského úřadu, že tam bydlí, a vyhotovenou podle zavedeného vzorce. Neegyptští poutníci nesmějí býti vyloděni po opuštění El-Toru v přístavu egyptském, leč by k tomu obdrželi dovolení a za zvláštních podmínek stanovených zdravotním úřadem egyptským, v souhlase se zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou. Plavebním jednatelům a kapitánům se tudíž dává na vědomí, že přeloďování cizích poutníků v Egyptě, v El-Toru, v Suezu, v Port-Saidu neb v Alexandrii jest bez zvláštního povolení, jež vydává se od případu k případu, zapovězeno. Lodi, které snad mají na palubě poutníky národnosti neegyptské, sdílejí postavení těchto poutníků a nebudou vpuštěny do žádného egyptského přístavu ve Středozemním moři. Článek 139. Egyptští poutníci jsou podrobeni v El-Toru nebo v kterékoliv jiné stanici, kterou určí zdravotní námořní a karantenní rada egyptská, třídennímu pozorování a lékařské prohlídce, a je-li třeba, též desinfekci a odhmyzení. Článek 140. Jestliže v Hedžasu nebo v přístavu, odkud loď pochází, se zjistí mor neb cholera aneb jestliže tyto nemoci v Hedžasu v době putování byly, podrobí se loď v El-Toru pravidlům určeným pro nakažené lodi v Camaranu. Osoby nakažené morem neb cholerou se vylodí a isolují v nemocnici. Ostatní cestující se vylodí a isolují ve skupinách co nejméně početných tak, aby celek nesdílel osudu jednotlivé skupiny v případě, že by tam mor neb cholera se vyskytla. Špinavé prádlo, užívané předměty, šatstvo náležející mužstvu neb cestujícím, zavazadla a zboží podezřelé z nákazy, se vylodí za účelem desinfekce. Desinfekce jejich i lodi děje se co nejdůkladněji. Přístavní zdravotní úřad může však rozhodnouti, že není zapotřebí, aby byla vykládána velká zavazadla a zboží a že jen část lodi má býti desinfikována. Ohledně krys, které snad se nacházejí na lodi, platí předpisy uvedené v článku 25. Všichni poutníci podléhají pozorování, počínaje dnem, kdy byly skončeny desinfekční úkony, po plných šest dní pokud se týče moru a po pět dní pokud jde o choleru. Vyskytl-li se nějaký případ moru neb cholery v některé skupině, počíná šestidenní, resp. pětidenní období pro tuto skupinu teprve dnem, kdy byl zjištěn poslední případ. Článek 141. V případě, o němž se jedná v předchozím článku, mohou egyptští poutníci býti mimo to podrobeni dalšímu třídennímu pozorování. Článek 142. Jestliže ani v Hedžasu, ani v přístavu, odkud loď přichází, mor ani cholera nebyla zjištěna a jestliže tyto nemoci se nevyskytly v Hedžasu v době putování, podrobí se loď v El-Toru předpisům platícím v Camaranu pro lodi nezávadné. Poutníci se vylodí, vykoupají se pod sprchou nebo v moři, jich špinavé prádlo a ona část použitých svršků a zavazadel, která dle názoru zdravotního úřadu mohla by býti podezřelou, se desinfikuje. Trvání těchto úkonů nesmí přesahovati dobu sedmdesáti dvou hodin. Nicméně jestliže se na poutnické lodi po dobu plavby z Džeddahu do Yambo a do El-Toru nevyskytli nemocní morem nebo cholerou a jestliže se zjistí osobní lékařskou prohlídkou, vykonanou v El-Toru po vylodění, že loď nemá na své palubě nemocných toho druhu, může jí býti povoleno zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou proplouti v karanténě třeba i za noci Suezským průplavem, budou-li splněny následující čtyři podmínky: 1. Lékařskou službu na palubě vykonává jeden neb více lékařů, diplomovaných a uznaných; 2. loď jest opatřena desinfekčními přístroji řádně účinkujícími; 3. jest zjištěno, že počet poutníků nepřesahuje počet povolený předpisy o poutích; 4. kapitán se zavazuje, že odpluje přímo do přístavu, který označil jako svou příští zastávku. Zdravotní taxa, kterou jest zapraviti karantenní správě, rovná se poplatku, který by byli zaplatili poutníci, kdyby byli zůstali po tři dny v karanténě. Článek 143. Loď, na níž by se během plavby z El-Toru do Suezu vyskytl podezřelý případ, může býti vrácena do El-Toru. Článek 144. Přeloďování poutníků jest přísně zapovězeno v egyptských přístavech, vyjma v případech, kdy k tomu bude dáno zvláštní povolení, a za zvláštních podmínek stanovených zdravotním úřadem egyptským, v souhlase se zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou. Článek 145. Lodi, vyjíždějící v Hedžasu a vezoucí poutníky do některého z přístavů afrického pobřeží Rudého moře, odebéřou se přímo do karantenní stanice, kterou označí místní úřad, na kterém závisí výše uvedený přístav, aby se tam podrobily stejnému karantennímu řádu jako v El-Toru. Článek 146. Lodi, přijíždějící z Hedžasu nebo z některého jiného přístavu arabského pobřeží Rudého moře, v němž neřádí ani mor ani cholera, nemají-li na palubě ani poutníků ani podobných skupin a jestliže neměly podezřelé nehody za plavby, jsou připuštěny k volnému provozu do Suezu po příznivé lékařské prohlídce. Článek 147. Cestující, přijíždějící z Hedžasu, kteří provázeli poutníky, budou podrobeni témuž řádu, jako poutníci. Ani kupci, ani osoby jiných titulů nebudou vyjmuti z opatření, jichž může býti použito vůči poutníkům. B. Poutníci, vracející se v karavanách na sever. Článek 148. Poutníci, cestující v karavanách, musí se odebrati do některé z karantenních stanic umístěných na jejich cestě, aby tam byli podle okolností podrobeni opatřením, předepsaným v článcích 140. nebo 142. ohledně vyloděných poutníků, ať jest zdravotní stav Hedžasu jakýkoliv. C. Poutníci, kteří se vracejí k jihu. Článek 149. V případě, že by byla výprava poutníků nakažena, může býti poutnická loď, vracející se na jih do úžiny Bab-el-Mandeb na rozkaz konsulárního úřadu zemí, do nichž se poutníci vracejí, přinucena, aby se zastavila v Camaranu a podrobila se lékařské prohlídce. ODDÍL VI. Opatření, jež mohou býti použita na poutníky, cestující po hedžasské železnici. Článek 150. Vlády zemí, kterými probíhá hedžasská železnice, vedeny zásadami této úmluvy, učiní všechna opatření za účelem organisace zdravotního dohledu nad poutníky při jejich cestě na svatá místa a za účelem profylaktických opatření, aby bylo zabráněno šíření sdělných nemocí povahy epidemické. ODDÍL VII. Zdravotní zprávy o poutích. Článek 151. Zdravotní námořní a karantenní rada egyptská bude zasílati pravidelně a bude-li třeba, cestou nejrychlejší, zdravotním úřadům všech súčastněných zemí a současně Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví za podmínek stanovených touto úmluvou, všechny zprávy a informace zdravotní, o nichž se dověděla během poutí, o zdravotním stavu Hedžasu a krajin, jimiž procházejí poutníci. Kromě toho sestaví roční zprávu, která bude sdělena týmž úřadům a Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví. HLAVA III. Ustanovení trestní. Článek 152. Každý kapitán, jemuž se dokáže, že při rozdělování vody, potravin a paliva nedostál závazkům převzatým buď jím samým, nebo za něho osobou jinou, bude potrestán pokutou do 50 franků ve zlatě za každé nedodržení. Tato pokuta se vybéře ve prospěch poutníka, jenž se stal obětí tohoto nedopatření a jenž dokáže, že marně žádal splnění převzatých závazků. Článek 153. Každé provinění proti článku 107. trestá se pokutou do 750 franků ve zlatě. Článek 154. Každý kapitán, který se na seznamu poutníků neb zdravotním dokladu, předepsaném článkem 113., dopustí jakéhokoliv podvodu, nebo s jehož vědomím se takový podvod stane, bude trestán pokutou do 1.250 franků ve zlatě. Článek 155. Každý kapitán lodi, která přijíždí bez zdravotního dokladu přístavu odjezdu, anebo bez visa ze staničních přístavů, neb která není opatřena předepsaným seznamem náležitě vedeným podle článků 113., 125. a 126., jest trestán v každém případě pokutou do 300 franků ve zlatě. Článek 156. Každý kapitán, jemuž bude dokázáno, že má nebo měl na palubě přes 100 poutníků bez přítomnosti diplomovaného lékaře podle předpisů článku 106., bude trestán pokutou do 7.500 franků ve zlatě. Článek 157. Každý kapitán, jemuž bude dokázáno, že má nebo měl na lodi větší počet poutníků, než jaký smí naloditi podle 1. článku 113., bude trestán pokutou do 125 franků ve zlatě za každého přespočetného poutníka. Vylodění poutníků, přesahujících pravidelný počet, provede se na první stanici, v níž sídlí příslušný úřad a kapitán jest povinen poskytnouti vyloděným poutníkům potřebnou sumu peněz ku pokračování v jich cestě až k cíli. Článek 158. Každý kapitán, jemuž se dokáže, že vylodil poutníky v jiném místě, nežli v místě jich určení, leč by se tak stalo s jejich souhlasem, aneb že je vylodil mimo případ vyšší moci, trestán bude pokutou do 500 franků ve zlatě za každého neprávem vyloděného poutníka. Článek 159. Všechna jiná porušení předpisů o poutnických lodích trestají se pokutou od 250 do 2.500 franků ve zlatě. Článek 160. Každý přestupek, zjištěný za plavby, se poznamená na zdravotním dokladu lodním, jakož i na seznamu poutníků. Příslušný úřad sepíše o tom protokol, jenž odevzdán bude na příslušném místě. Článek 161. Přestupky ustanovení článků 152. až 159. včetně budou zjištěny zdravotním úřadem přístavu, v němž se loď zastavila. Trest vysloven bude příslušným úřadem. Článek 162. Veškeří činitelé povolaní k tomu, aby spolupůsobili při provádění předpisů této úmluvy, pokud jde o lodi převážející poutníky, jsou v případě, že se dopouštějí nesprávnosti při použití těchto předpisů, trestáni podle zákonů své vlasti. TITUL IV. Dohled a provedení. I. Zdravotní námořní a karantenní rada egyptská. Článek 163. Potvrzují se ustanovení přílohy III zdravotní úmluvy benátské ze dne 30. ledna 1892 o složení, pravomoci a činnosti zdravotní námořní a karantenní rady egyptské tak, jak vyplývají z dekretů khedivských z 19. června 1893 a z 25. prosince 1894, jakož i z ministerského výnosu ze dne 19. června 1893. Tyto dekrety a tento výnos jsou připojeny k úmluvě. Nehledě k ustanovením těchto dekretů a nařízení, dohodly se vysoké smluvní strany o následujícím: I. Počet egyptských delegátů v lůně zdravotní námořní a karantenní rady bude zvýšen na pět členů: 1. předsedu rady, jmenovaného vládou egyptskou, který bude hlasovati pouze při rovnosti hlasů; 2. evropského doktora lékařství jako generálního inspektora zdravotní námořní a karantenní služby; 3. tři delegáty, jmenované egyptskou vládou. II. Zvěrolékařská služba zdravotní námořní a karantenní rady bude přenesena na egyptskou vládu. Budou dodrženy následující podmínky: 1. Egyptská vláda bude vybírati za importovaný dobytek poplatky, které nepřekročí výše zdravotních poplatků, vybíraných zdravotní námořní a karantenní radou. 2. Následkem toho vláda egyptská se zavazuje, že bude každoročně odváděti zdravotní námořní a karantenní radě částku odpovídající průměru čistého zisku této služby za poslední tři rozpočtová léta, předcházející datu, kdy byla uvedena v platnost tato úmluva. 3. Opatření za účelem desinfekce lodí, dobytka, koží a částí zvířat budou prováděna jako dříve prostřednictvím této zdravotní námořní a karantenní rady. 4. Cizincům, pokud jsou nyní ve zvěrolékařské službě zdravotní námořní a karantenní rady egyptské, bude povoleno, aby použili dobrodiní náhrad stanovených zákonem č. 28 z roku 1923, ohledně podmínek služebních a pensionování nebo propouštění úředníků, zaměstnanců nebo zřízenců cizích národností. Odstupňování těchto náhrad řídí se výše uvedeným zákonem. Ostatní podrobnosti budou stanoveny dohodou mezi egyptskou vládou a zdravotní námořní a karantenní radou. III. Vzhledem k veliké vzdálenosti mezi přístavem Suakim, sídlem zdravotní námořní a karantenní rady egyptské a Alexandrií a vzhledem k tomu, že poutníci a cestující, kteří vystupují v přístavu Suakim, interesují z ohledu zdravotního pouze území sudanské, zdravotní správa přístavu Suakim bude od řečené rady oddělena. Článek 164. Řádné výdaje vyplývající z ustanovení této úmluvy, zejména z ustanovení o rozmnožení personálu zdravotní námořní a karantenní rady egyptské, jsou hrazeny tak, že vláda egyptská každoročně na doplnění poukáže částku čtyř tisíc egyptských liber, kteroužto částku bude možno vybrati z přebytku majákové služby, který zůstal k disposici této vládě. Od této částky se však odečte výnos přirážkové karantenní dávky, která činí 10 P. T. (tarifový piastr) za jednoho poutníka a vybírá se v El-Toru. Kdyby se uhražování této částky výdajů jevilo vládě egyptské obtížným, mocnosti zastoupené ve zdravotní námořní a karantenní radě se dorozumí s touto vládou, kterak zabezpečiti její účast na uvedených výdajích. Článek 165. Zdravotní námořní a karantenní radě egyptské se ukládá, aby uvedla v souhlas s ustanoveními této smlouvy řády, jichž nyní používá při moru, choleře a žluté zimnici, jakož i předpisy o lodích a osobách, které v poutní době přicházejí z arabských přístavů do Rudého Moře. Za stejným účelem podle okolností podrobí revisi nyní platný všeobecný řád o zdravotní námořní a karantenní policii. Tyto řády musí býti přijaty, mají-li nabýti působnosti u jednotlivých mocností zastoupených v radě. II. Rozličná ustanovení. Článek 166. Výnosu zdravotních dávek a pokut vybíraných zdravotní námořní a karantenní radou nesmí býti v žádném případě použito k jiným účelům než k účelům řečené rady. Článek 167. Vysoké smluvní strany se zavazují, že uloží svým zdravotním správním úřadům sepsati instrukci, která by kapitánům lodí, zejména tam, kde není lodního lékaře, usnadnila používati předpisů o moru, choleře a žluté zimnici, jež jsou obsaženy v této úmluvě. TITUL V. Konečná ustanovení. Článek 168. Přítomná úmluva nahrazuje mezi vysokými smluvními stranami ustanovení úmluvy podepsané v Paříži dne 17. ledna 1912, jakož i po případě ustanovení úmluvy podepsané v Paříži dne 3. prosince 1903. Tyto dvě poslední úmluvy zůstanou v platnosti mezi vysokými smluvními stranami a každým státem, který měl na nich účast a nemá účast na přítomné úmluvě. Článek 169. Přítomná úmluva ponese datum dnešního dne a bude moci býti podepsána až do 1. října t. r. Článek 170. Tato úmluva bude ratifikována a ratifikace budou složeny v Paříži co nejdříve. Nevstoupí v platnost dříve, dokud nebude ratifikována deseti smluvními stranami. Poté nabude účinnosti, pokud se týče každé vysoké smluvní strany, od složení její ratifikace. Článek 171. Státům, které nepodepsaly této konvence, bude volno přistoupiti k ní na jejich žádost. Toto přistoupení bude oznámeno diplomatickou cestou vládě republiky Francouzské a touto ostatním smluvním stranám. Článek 172. Každá z vysokých smluvních stran bude moci prohlásiti buď při podpisu nebo při složení ratifikací nebo při svém přístupu, že její přijetí této úmluvy nezavazuje buď všechny či ten či onen z jejích protektorátů, osad, držav, nebo území pod mandátem a bude moci později a ve shodě s předcházejícím článkem přistoupiti k ní odděleně ve jménu toho kterého ze svých protektorátů, osad, držav nebo území pod mandátem, vyjmutých takovým prohlášením. ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ jednotliví zplnomocněnci podepsali tuto úmluvu. DÁNO V PAŘÍŽI, dvacátéhoprvého června tisícdevětsetdvacetšest v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu vlády republiky Francouzské a jehož shodné, ověřené opisy budou odevzdány diplomatickou cestou ostatním smluvním stranám. Za Afganistan: ISLAMBEK KHOUDOIAR KHAN. Za Albanii: Dr. OSMAN. Za Říši Německou: FRANOUX. HAMEL. Za stát Argentinský: F. A. de TOLEDO. Za Rakousko: Dr. ALFRED GRÜNBERGER. Za Belgii: VELGHE. Za Brasilii: CARLOS CHAGAS. GILBERTO MOURA COSTA. Za Bulharsko: B. MORFOFF. TOCHKO PETROFF. Za Chili: ARMANDO QUEZADA. Za Čínu: S. K. YAO. SCIE TON FA. Za Kolumbii: MIGUEL JIMÉNEZ LOPEZ. Za Kubu: R. HERNANDEZ PORTELA. Za Dánsko: TH. MADSEN. Za Gdánsko: CHODZKO. STADE. Za republiku Dominikánskou: BETANCES. Za Egypt: FAKHRY. Dr. M. EL GUINDY. Za Equator: J. ILLINGOURTH. Za Španělsko: MARQUIS DE FAURA. Dr. F. MURILLO. Za Spojené Státy Americké: H. S. CUMMING. W. W. KING. Za Ethiopii: LAGARDE, vévoda D’ENTOTTO. Za Finsko: ENCKELL. Za Francii: CAMILLE BARRЀRE. HARISMENDY. NAVAILLES. Dr. A. CALMETTE. LÉON BERNARD. Za Alžír: Dr. RAYNAUD. Za Západní Afriku: Dr. PAUL GOUZIEN. Za Východní Afriku: THIROUX. Za Indočínu: Dr. L’HERMINIER. Dr. N. BERNARD. Za státy Syrské, Velkého Libanu, Alauity a Džebel-Druz: HARISMENDY. Za všechny ostatní osady, protektoráty, državy a území pod mandátem Francie: AUDIBERT. Za Říši Britskou: G. S. BUCHANAN. JOHN MURRAY. Za Kanadu: J. A. AMYOT. Za Australii: W. C. SAWERS. Za Nový Zéland: SIDNEY PRICE JAMES. Za Indii: D. T. CHADWICK. Za Jihoafrickou Unii: PHILIP STOCK. Za Řecko: AL. C. CARAPANOS. D. MATARANGAS. Za Quatemalu: FRANCISCO A. FIGUEROA. Za Haiti: GEORGES AUDAIN. Za Hedžas: Dr. MAHMOUD HAMOUDÉ. Za Honduras: RUBÉN AUDINO AGUILAR. Za Maďarsko: Dr. CH. GROSCH. Za Italii: ALBERTO LUTRARIO. GIOVANNI VITTORIO REPETTI. ODOARDO HUETTER. G. ROCCO. GUISEPPE DRUETTI. Za Japonsko: H. MATSUSHIMA. MITSUZO TSURUMI. Za republiku Liberii: R. LEHMANN. N. OOMS. Za Litvu: Dr. PR. VAICIUSKA. Za Lucembursko: Dr. PRAUM. Za Maroko: HARISMENDY. Dr. RAYNAUD. Za Mexiko: R. CABRERA. Za Monako: F. ROUSSEL. Dr. MARSAN. Za Norsko: SIGURD BENTZON. Za Paraguay: R. V. CABALLERO. Za Nizozemí: DOUDE VAN TROOSTWYK. N. M. JOSEPHUS JITTA. DE VOGEL. VAN DER PLAS. Za Peru: P. MIMBELA. Za Persii: ad referendum: Dr. ALI KHAN PARTOW AAZAM. MANSOUR CHARIF. Za Polsko: CHODZKO. Za Portugalsko: RICARDO JORGE. Za Rumunsko: Dr. J. CANTACUZÈNE. Za San Marino: Dr. GUELPA. Za Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. SPALAIKOVITCH. Za Salvador: CARLOS R. LARDÉ-ARTHES. Za Sudan: OLIVER FRANCIS HAYNES ATKEY. Za Švýcarsko: DUNANT. CARRIÈRE. Za Československo: Dr. LADISLAV PROCHÁZKA. Za Tunis: NAVAILLES. Za Turecko: A. FÉTHY. Za Svaz sovětských socialistických republik: J. DAVTIAN. J. MAMULIA. L. BRONSTEIN. O. MEBURUNTOFF. N. FREYBERG. AL. SYSSINE. V. EGORJEFF. Za Uruguay: A. HEROSA. Za Venezuelu: ad referendum: JOSÉ IG. CARDENAS. Příloha. Khedivský dekret z 19. června 1893. My, khediv egyptský, na návrh našeho ministra vnitra a podle souhlasného mínění naší ministerské rady hledíce k tomu, že by bylo potřebno provésti některé změny v našem dekretu ze dne 3. ledna 1881 (2. Safer 1298), nařizujeme: Článek 1. Zdravotní, námořní a karantenní rada jest pověřena tím, aby učinila opatření, jichž jest třeba k tomu, aby zamezeno bylo zavlečení epidemických nemocí a nemocí zvířecích do Egypta neb zavlečení jich do ciziny. Článek 2. Počet egyptských delegátů snižuje se na čtyři členy: 1. předsedu rady, který jest jmenován vládou egyptskou a hlasuje jen v případě rovnosti hlasů; 2. evropského doktora lékařství jako generálního inspektora zdravotní služby; 3. zdravotního inspektora města Alexandrie neb toho, jenž koná jeho úkoly; 4. veterinářského inspektora správy zdravotních služeb a veřejného zdravotnictví. Veškeří delegáti musí býti lékaři náležitě diplomovanými buď některou evropskou lékařskou fakultou neb státem aneb musí býti skutečnými úředníky z povolání v hodnosti nejméně místokonsula neb v jiné rovnocenné hodnosti. Toto ustanovení neplatí o úřednících, kteří právě skutečně vykonávají službu. Článek 3. Zdravotní, námořní a karantenní rada vykonává stálý dohled na zdravotní stav Egypta a na to, co přichází z cizích zemí. Článek 4. Pokud se týče Egypta, bude zdravotní, námořní a karantenní rada dostávati každého týdne od Rady pro zdraví a veřejné zdravotnictví zdravotní výkazy měst Kahýry a Alexandrie a každého měsíce zdravotní výkazy z provincií. Tyto zprávy bude nutno zasílati častěji, jestliže si to zdravotní, námořní a karantenní rada, hledíc ke zvláštním okolnostem, vyžádá. Se své strany pak zdravotní, námořní a karantenní rada oznámí radě pro zdraví a veřejné zdravotnictví rozhodnutí, která učinila, a zprávy, které obdržela z ciziny. Vlády zasílají radě, mají-li to za vhodné, zdravotní zprávy o svých zemích a ohlašují jí epidemie a nakažlivé nemoci zvířecí, jakmile se objevily. Článek 5. Zdravotní, námořní a karantenní rada přesvědčuje se o zdravotním stavu země a vysílá inspekční komisi všude tam, kde to pokládá za potřebné. Rada pro zdraví a veřejné zdravotnictví bude o vyslání těchto komisí uvědomena a má usnadňovati provedení jejich úkolů. Článek 6. Rada činí preventivní opatření k tomu cíli, aby se zamezilo zavlečení epidemií a nakažlivých nemocí zvířecích do Egypta, buď přes hranice mořské anebo přes hranice pouště, a určuje místa, kde mají býti zrízeny prozatímní tábory a stálé karantenní ústavy. Článek 7. Rada vydává vzory pro záznamy, které mají býti vepsány na pasy, jež vystavují zdravotní úřady odjíždějícím lodím. Článek 8. Vyskytnou-li se v Egyptě nakažlivé nemoci lidské nebo zvířecí, činí preventivní opatření k tomu cíli, aby se zamezilo přenesení těchto nemocí do ciziny. Článek 9. Rada dohlíží a dozírá na provádění zdravotních karantenních opatření, která nařídila. Sestavuje veškeré řády týkající se karantenní služby, bdí nad jejich přesným prováděním, jak pokud jde o ochranu země, tak pokud jde o zachování záruk stanovených mezinárodními zdravotnickými úmluvami. Článek 10. Vydává předpisy ve směru zdravotnickém o podmínkách, za nichž se může díti doprava poutníků, jedoucích do Hedžasu a zpět a dohlíží v poutní době na jich zdravotní stav. Článek 11. Rozhodnutí, která učinila zdravotní námořní a karantenní rada, sdělují se ministerstvu vnitra; rovněž bude o nich uvědomeno ministerstvo zahraničních věcí, jež je po případě oznámí zastupitelstvím a generálním konsulátům. Předseda rady je však oprávněn dopisovati si přímo o běžných věcech služebních s konsulárními úřady v pobřežních městech. Článek 12. Předsedovi, a je-li tento nepřítomen neb zaneprázdněn, generálnímu inspektorovi zdravotní, námořní a karantenní služby se ukládá, aby se postaral o provedení rozhodnutí rady. K tomu cíli jest v přímém úředním styku se všemi úředníky zdravotní, námořní a karantenní služby a jednotlivými zemskými úřady. Řídí podle pokynů rady zdravotní policii v přístavech, námořní karantenní ústavy a karantenní stanici na poušti. Mimo to vyřizuje běžné věci. Článek 13. Generální zdravotní inspektor, ředitelé zdravotních úřadů, lékaři v karantenních stanicích a karantenních táborech buďtež vybráni z lékařů řádně diplomovaných buď některou evropskou lékařskou fakultou nebo státem. Delegátem vlády v Džeddahu může býti lékař diplomovaný v Kahýře. Článek 14. Kandidáty pro veškeré funkce a úřady související se zdravotní, námořní a karantenní službou oznamuje rada prostřednictvím svého předsedy ministrovi vnitra, který jedině bude oprávněn je jmenovati. Totéž platí při odvoláních, změnách a povýšeních. Předsedovi však přísluší jmenovati přímo všechny nižší zřízence, dělníky, sluhy, atd. Jmenování zdravotních strážníků vyhrazeno jest radě. Článek 15. Ředitelů zdravotních služeb jest sedm a sídlí v Alexandrii, Damietě, Port-Saidu, Suezu, Toru, Suakimu a v Kosseiru. Zdravotní úřad v Toru bude moci úřadovati jen v době poutí neb v době epidemie. Článek 16. Rozkazům ředitelů zdravotních úřadů podléhají všichni zdravotní zřízenci v jich obvodu. Ředitelé jsou zodpovědni za řádné vykonávání služby. Článek 17. Přednosta zdravotního jednatelství v El Ariš má tatáž práva a tytéž povinnosti, jež předcházející článek svěřuje ředitelům. Článek 18. Rozkazům ředitelů zdravotních stanic a karantenních táborů podléhají všichni úředníci lékařské a správní služby ústavů, které tito ředitelé řídí. Článek 19. Úkolem generálního zdravotního inspektora jest dohlížeti na veškeré úřady, které podléhají zdravotní, námořní a karantenní radě. Článek 20. Delegát zdravotní, námořní a karantenní rady v Džeddahu má za úkol poskytovati radě zprávy o zdravotním stavu v Hedžasu, jmenovitě po dobu poutí. Článek 21. Disciplinární komise, složená z předsedy, z generálního inspektora služby zdravotní, námořní a karantenní a ze tří delegátů volených radou, jest povolána, aby vyšetřovala stížnosti vznesené proti zřízencům zdravotní, námořní a karantenní služby. Vypracuje v každém případě zprávu, kterou předloží k posouzení valnému shromáždění rady. Delegáti obnovují se každoročně. Jsou znovu volitelni. Rozhodnutí rady předkládá její předseda ministerstvu vnitra ke schválení. Disciplinární komise může, aniž se rady dotázala: 1. uděliti důtku; 2. zastaviti plat nejvýše na tři měsíce; Článek 22. Disciplinární tresty jsou: 1. Důtka; 2. zastavení platu nejméně na osm dní a nejvýše na tři měsíce; 3. přeložení bez náhrady stěhovacích výloh; 4. propuštění. Tyto tresty se ukládají nehledíc k případnému stíhání pro zločin neb činy trestné dle práva obecného. Článek 23. Poplatky zdravotní a karantenní vybírány jsou zřízenci náležejícími k zdravotní, námořní a karantenní službě. Tito se přizpůsobí, pokud jde o účetnictví a vedení knih, všeobecným předpisům ministerstva financí. Účetní úředníci zasílají své účty a vybrané poplatky předsednictvu rady. Vedoucí účetní úředník, přednosta ústřední účtárny, kvituje jim tyto částky na visum předsedy rady. Článek 24. Zdravotní námořní a karantenní rada vládne sama svými peněžními prostředky. Správa příjmů a výdajů svěřena jest komisi složené z předsedy, generálního inspektora zdravotní, námořní a karantenní služby a ze tří delegátů mocností volených radou. Má název „Finanční komise“. Tři delegáti mocností obnovují se každoročně. Jsou znovu volitelni. Tato komise určuje s výhradou schválení rady platy zaměstnanců všech stupňů, rozhoduje o výdajích stálých a o výdajích nepředvídaných. Každého čtvrt roku podává radě ve zvláštním sezení podrobnou zprávu o svém hospodaření. Do tří měsíců po uplynutí rozpočtového roku sestaví rada na návrh komise konečnou rozvahu, kterou předloží prostřednictvím svého předsedy ministerstvu vnitra. Rada sestavuje rozpočet svých příjmů a vydání. Tento rozpočet bude jako rozpočet doplňkový schválen v ministerské radě současně s obecným rozpočtem státním. Kdyby úhrnná číslice vydání přesahovala číslici příjmů, bude schodek hrazen z obecných prostředků státních. Rada však bude musiti ihned uvažovati o prostředcích, jak uvésti příjmy a výdaje v rovnováhu. Její návrhy budou prostřednictvím předsedy předloženy ministrovi vnitra. Přebytek příjmů, je-li jaký, zůstane v pokladně zdravotní, námořní a karantenní rady; bude rozhodnutím zdravotní rady, které musí býti potvrzeno ministerskou radou, určen výhradně ke zřízení reservního fondu, z něhož by se kryly nepředvídané potřeby. Článek 25. Předseda jest povinen naříditi tajné hlasování, kdykoliv o to požádají tři členové. Tajné hlasování jest obligatorní pokaždé, kdykoli jde o volbu delegátů mocností do disciplinární nebo finanční komise a když jde o jmenování, propuštění, změnu neb povýšení personálu. Článek 26. Guvernéři, policejní prefekti a mudirové jsou zodpovědni, pokud se jich týče, za provádění zdravotních předpisů. Jsou stejně jako všechny civilní a vojenské úřady povinni poskytnouti svou pomoc k rychlému provedení opatření učiněných v zájmu veřejného zdraví, jakmile jsou za to zákonitým způsobem úředníky zdravotní, námořní a karantenní služby požádáni. Článek 27. Všechny starší výnosy a předpisy pozbývají platnosti, pokud odporují předcházejícím ustanovením. Článek 28. Našemu ministerstvu vnitra se ukládá, aby provedlo tento výnos, který nabude platnosti teprve dnem 1. listopadu 1893. Dáno v paláci Ramlehském, dne 19. června 1893. ABBAS HILMI. Z rozkazu khedivova: předseda ministerské rady, ministr vnitra: RIAZ. Khedivský dekret ze dne 25. prosince 1894. My, khediv egyptský, na návrh našeho ministra financí a podle souhlasného mínění ministerské rady, berouce zřetel, pokud se týká článku 7., na souhlasné mínění pánů komisařů, ředitelů pokladny státního dluhu, se souhlasem mocností nařizujeme: Článek 1. Počínaje finančním rokem 1894 bude z nynějšího výnosu majákových poplatků ročně brána částka 400.000 liber egyptských, jíž bude použito jak jest v dalších článcích uvedeno. Článek 2. Částky vybrané v roce 1894 bude použito 1. ke krytí případného schodku finančního roku 1894 karantenní rady v případě, že tento schodek nebude moci býti úplně uhrazen z prostředků reservního fondu této rady, jak o tom bude řeč v článku dalším; 2. k úhradě mimořádných výloh vzniklých zařízením zdravotních ústavů v El-Toru, Suezu a u Pramenů Mojžíšových. Článek 3. Nynějšího reservního fondu karantenní rady bude použito ke krytí schodku finančního roku 1894, při čemž nesmí tento fond klesnouti pod částku 10.000 egyptských liber. Nebude-li schodek takto úplně kryt, bude, pokud jde o zbytek, uhrazen z prostředků daných v článku 1. Článek 4. Z částky 80.000 liber egyptských, plynoucí z finančních let 1895 a 1896, budou vzaty: 1. částka rovnající se oné částce, která byla z týchž příjmů vyplacena v roce 1894 na krytí schodku zmíněného roku 1894, tak aby se jí zvýšil na 40.000 lib. eg. úhrn částek určených na mimořádné práce uvedené v článku 1. pro El-Tor, Suez a Prameny Mojžíšovy; 2. částky potřebné ku krytí schodku v rozpočtu karantenní rady za finanční roky 1895 a 1896. To, co po odpočtení hořejších částek zbude, bude věnováno na stavbu nových majáků v Rudém moři. Článek 5. Počínajíc finančním rokem 1897, bude se této roční částky 40.000 lib. eg. používati na krytí případných schodků karantenní rady. Výše částky k tomu potřebné bude definitivně stanovena na základě finančních výsledků rady ve finančních letech 1894 a 1895. Přebytku použije se ke snížení majákových poplatků; rozumí se, že tyto poplatky budou sníženy v moři Rudém i v moři Středozemním ve stejném poměru. Článek 6. Vláda jest vzhledem na výše uvedené platy a věnování zbavena počínaje rokem 1894 jakéhokoliv závazku v příčině ať řádných ať mimořádných výdajů karantenní rady. Rozumí se však, že výdaje, které až potud vláda egyptská nesla, zůstanou i nadále k její tíži. Článek 7. Počínaje rokem 1894 bude po vyúčtování přebytků s pokladnou státního dluhu zvětšen podíl na těchto přebytcích, který připadá vládě, o roční částku 20.000 lib. eg. Článek 8. Mezi vládou egyptskou a vládami Německa, Belgie, Velké Britanie a Italie bylo umluveno, že částka na snížení majákových poplatků podle článku 5. tohoto dekretu určená bude odečtena od částky 40.000 lib. eg., kterou mají na zřeteli listy přiložené k obchodním úmluvám, k nimž došlo mezi Egyptem a řečenými vládami. Článek 9. Našemu ministru financí se ukládá, aby provedl tento dekret. Dáno v paláci Kubbehu, dne 25. prosince 1894. ABBAS HILMI. Za khediva: předseda ministerské rady: N. NUBAR. Ministr financí: AHMER MAZLOUM. Ministr zahraničních věcí: BOUTROS GHALI. Ministerský výnos ze dne 19. června 1893 o činnosti zdravotní, námořní a karantenní správy. Ministr vnitra na základě dekretu ze dne 19. června 1893 nařizuje: TITUL I. O zdravotní, námořní a karantenní radě. Článek 1. Předseda jest zavázán svolati zdravotní, námořní a karantenní radu první úterek každého měsíce k řádné schůzi. Rovněž má ji svolati, žádají-li o to tři členové. Konečně má shromážditi radu k mimořádné schůzi, vyžadují-li okolnosti, aby některé důležité opatření ihned bylo učiněno. Článek 2. Pozvánka má obsahovati otázky, které jsou na denním pořádku. Kromě naléhavého případu mohou konečná usnesení býti učiněna toliko o otázkách uvedených v pozvánce. Článek 3. Tajemník vede protokoly o schůzích. Tyto protokoly musí býti předloženy k podpisu všem členům, kteří byli přítomni schůzi. Tyto protokoly budou v celém obsahu opsány do rejstříku, který i s originálními protokoly buď uschován v archivu. Každému členu rady bude k jeho žádosti vydán zatímní opis protokolu. Článek 4. Stálá komise, sestávající z předsedy, generálního inspektora zdravotní, námořní a karantenní služby a dvou zástupců mocností volených radou, jest povolána učiniti naléhavá opatření. Delegát súčastněné národnosti budiž pokaždé přibrán a má právo hlasovací. Předseda hlasuje jen při rovnosti hlasů. Rozhodnutí budou ihned písemně oznámena všem členům rady. Tato komise bude obnovována každé tři měsíce. Článek 5. Předseda nebo v jeho nepřítomnosti generální inspektor zpravotní, námořní a karantenní rady řídí jednání rady. Avšak hlasuje toliko při rovnosti hlasů. Předsedovi přísluší nejvyšší řízení služby. Jest povolán k tomu, aby dával vykonávati usnesení rady. Sekretariát. Článek 6. Sekretariát pod řízením předsedovým soustřeďuje v době dopisování jak s ministerstvem vnitra, tak i s jednotlivými činiteli zdravotní, námořní a karantenní správy. Jemu jsou přiděleny statistika a archiv. Jemu budou přiděleni pomocníci a tlumočníci v počtu dostatečném pro vyřizování prací. Článek 7. Tajemník rady, který jest přednostou sekretariátu, jest přítomen zasedáním rady a vede protokol. Jemu jest podřízen pomocný a služební personál sekretariátu. Řídí jeho práce a dohlédá k nim pod vrchním dozorem předsedovým. Dohlédá na archiv a jest za něj zodpověden. Účtárna. Článek 8. Přednosta centrální účtárny jest „účetním správcem“. Svůj úřad smí nastoupiti teprve tenkráte, až složí kauci, jejíž výši ustanoví zdravotní, námořní a karantenní rada. Za řízení finančního výboru dohlédá k činnosti přednostů, jimž náleží vybírání zdravotních a karantenních poplatků. Sestavuje rozpočty a účty, které jest předkládati ministerstvu vnitra, když se financní výbor na nich usnesl a rada je schválila. O generálním zdravotním inspektoru. Článek 9. Generálnímu zdravotnímu inspektoru přísluší dohled ke všem služebním odvětvím podřízeným radě. Vykonává tento dohled za podmínek uvedených v článku 19. dekretu ze dne 19. června 1893. Vykonává alespoň jednou ročně přehlídku každého zdravotního úřadu, každé zdravotní agencie neb hlídky. Předseda kromě toho nařizuje k návrhu rady a podle potřeby služby přehlídky, které má vykonati generální inspektor. V případě zaneprázdnění generálního inspektora ustanoví předseda v dohodě s radou úředníka, který jej má zastupovati. Kdykoli generální inspektor přehlíží některý úřad, agencii, zdravotní hlídku, zdravotní stanici nebo karantenní tábor, má podati předsedovi rady zvláštní zprávu o tom, co shledal. V čase mezi svými objížďkami účastní se generální inspektor pod vrchní správou předsedovou řízení všeobecné služby. Zastupuje předsedu, když by předseda nebyl přítomen nebo byl zaneprázdněn. TITUL II. Služba v přístavech, karantenních stanicích a zdravotních stanicích. Článek 10. Zdravotní, námořní a karantenní policie podél egyptského pobřeží Středozemního a Rudého moře, jakož i na zemských hranicích pouště jest svěřena ředitelům zdravotních úřadů, správcům zdravotních ústavů nebo karantenních táborů, přednostům zdravotních agencií nebo zdravotních hlídek a zaměstnancům jim podřízeným. Článek 11. Ředitelé zdravotních úřadů řídí službu jak úřadu, kterému jsou představeni, tak zdravotních hlídek jemu podřízených a odpovídají za ni. Mají dohlédati k přesnému provádění zdravotních, námořně policejních a karantenních předpisů. Mají se chovati podle instrukcí, které dostali od předsednictva rady a dávati všem zřízencům svého úřadu i orgánům zdravotních hlídek s ním spojených potřebné příkazy a návody. Jejich úkolem jest přijmouti a odbaviti lodi a prováděti karantenní opatření; v případech řády ustanovených konají lékařskou prohlídku a vyšetření přestupků karantenních. Ředitelé sami korespondují ve správních záležitostech s předsednictvem, kterému zasílají veškeré zdravotní zprávy, které sebrali při vykonávání svého úřadu. Článek 12. Ředitelé zdravotních úřadů dělí se vzhledem k služnému na dvě třídy: Úřady první třídy, jež jsou čtyři: Alexandrie; Port-Said; pánev Suezská a tábor u Pramenů Mojžíšových; Tor. Úřady druhé třídy, jež jsou tři: Damietta; Suakim; Kosseir. Článek 13. Předsedové zdravotních agencií mají vzhledem k agenciím týž obor působnosti, jako ředitelé, pokud se týče jejich úřadů. Článek 14. V El Ariš jest toliko jedna zdravotní agencie. Článek 15. Přednostům zdravotní hlídky jsou podřízeni zřízenci hlídky, od nich spravované. Sami pak jsou podřízeni řediteli některého zdravotního úřadu. Jim jest svěřeno prováděti zdravotní a karantenní opatření v řádech předepsaná. Nesmí vydávati žádného zdravotního pasu a mají právo vidovati toliko pasy lodí, které jsou volně připuštěny do přístavů. Lodi, které přistanou v jejich stanovišti se zdravotně závadným pasem nebo za nepravidelných poměrů, přimějí, aby se odebraly do přístavů, kde jest zdravotní úřad. Sami nesmějí vykonávati zdravotních šetření, nýbrž jest jim obrátiti se k tomu účelu na ředitele představeného úřadu. Kromě případů nezbytně naléhavých jsou v písemném styku ve všech věcech správních toliko s tímto ředitelem. V naléhavých zdravotních a karantenních záležitostech, jako na příklad v příčině opatření, která mají býti učiněna u připluvší lodi, anebo v příčině záznamu, který má býti učiněn v pase odjíždějící lodi, dopisují si přímo s předsednictvem rady, avšak mají o tomto dopisu bez prodlení podati zprávu řediteli, kterému jsou podřízeni. O ztroskotání lodi, o kterém se dovědí, musí nejkratším způsobem podati zprávu předsednictvu rady. Článek 16. Zdravotních hlídek jest šest, a to: Hlídky v Port-Neuf, Abukiru, Brullosu a Rosette, které jsou podřízeny úřadu v Alexandrii; hlídky v Kantara, ve vnitřním přístavu v Ismaili, které jsou podřízeny úřadu v Port-Saidu. Rada může podle služebních potřeb a peněz, které jsou k disposici, zříditi nové zdravotní hlídky. Článek 17. Stálá nebo prozatímní služba ve zdravotních stanicích a karantenních táborech jest svěřena ředitelům, kterým jsou podřízeni zdravotní úředníci, strážci, nosiči a služební personál. Článek 18. Ředitelé mají o to pečovati, aby se osoby do zdravotní stanice nebo do tábora dopravené podrobily karanténě. Společně s lékaři dohlédají k isolaci rozličných druhů karantenovaných osob a zabraňují každému jejich styku. Po uplynutí lhůty dovolují lodím volný přístup do přístavu neb jej zrušují podle platných předpisů, dávají prováděti desinfekci zboží a svršků a nařizují karanténu pro personál při těchto úkonech zaměstnaný. Článek 19. Dohlédají stále k výkonu předepsaných opatření a ke zdravotnímu stavu osob v karanténě a personálu ústavu. Článek 20. Odpovídají za postup služby a podávají denně zprávu předsednictvu zdravotní, námořní a karantenní rady. Článek 21. Lékaři, přidělení zdravotním stanicím a karantenním táborům, jsou podřízeni ředitelům těchto ústavů. Oněm jest podřízen lékárník a ošetřovatelé nemocných. Dohlédají ke zdravotnímu stavu karantenovaných osob a personálu a spravují nemocnici zdravotní stanice a tábora. Volný styk s pobřežím může býti povolen osobám v karanténě teprve po prohlídce a příznivé zprávě lékařské. Článek 22. V každém zdravotním úřadu, každé zdravotní stanici nebo karantenním ležení jest ředitel zároveň „účetním správcem“. Za své osobní zodpovědnosti ustanoví úředníka, který jest pověřen vybíráním zdravotních a karantenních poplatků. Přednostové zdravotních agencií nebo hlídek jsou rovněž účetními správci a mají osobně obstarávati vybírání poplatků. Úředníci vybíráním poplatků pověření mají zachovávati předpisy finančním ministerstvem vydané o požadovaných zárukách, vedení spisů, platebních lhůtách a vůbec o všem tom, co se týče finanční stránky jejich služby. Článek 23. Výdaje zdravotní, námořní a karantenní služby budou zapravovány z vlastních prostředků rady nebo v dohodě s finančním ministerstvem z pokladen jím určených. V Kahýře, dne 19. června 1893. RIAZ. Protokol o podpisu. Podepsaní plnomocníci se sešli dnešního dne, aby podepsali Mezinárodní zdravotní úmluvu. Plnomocníci říše Německé, poukazujíce na článek 25. činí výslovné výhrady co do možnosti přiznané úmluvou různým vládám naříditi pozorování v případě hlízového moru. Plnomocníci brazilští prohlašují, že jsou zmocněni podepsati úmluvu ad referendum s výhradami, jež jsou uvedeny v protokolu poslední plenární schůze. Plnomocníci Chile prohlašují, že se připojují k výhradám učiněným plnomocníky Brazilie a Portugalska. Plnomocníci Číny činí jménem své vlády výslovné výhrady co do závazku obsaženého v odstavci 2. článku 8., aby ohlašování nemocí, jmenovaných v úmluvě, bylo povinným. Plnomocníci egyptští opětují jménem své vlády výslovné výhrady, které vyslovili co do přítomnosti delegáta zastupujícího na konferenci Sudan. Prohlašují mimo to, že touto přítomností nemohou býti v ničem dotčena suverenní práva Egypta. Plnomocníci Španělska prohlašují, že činí jménem své vlády tutéž výhradu jako učinili ohledně článku 12. plnomocníci Spojených Států Amerických. Plnomocníci Spojených Států Amerických prohlašují formálně, že dnešní jejich podpis na Mezinárodní zdravotní úmluvě nesmí býti vykládán v tom smyslu, že Spojené Státy Americké uznávají režim nebo jednotku vládnoucí signatární nebo přistoupivší mocnosti, nebyl-li tento režim nebo tato jednotka uznána Spojenými Státy jako vláda této mocnosti. Prohlašují kromě toho, že účast Spojených Států Amerických na dnešní Mezinárodní zdravotní úmluvě nezavazuje v ničem Spojené Státy vůči signatární nebo přistoupivší mocnosti, zastupované režimem nebo jednotkou, kterou Spojené Státy neuznávají jakožto vládu této mocnosti až do dne, kdy bude zastoupena vládou uznanou Spojenými Státy. Plnomocníci Spojených Států Amerických prohlašují mimo to, že jejich vláda si vyhrazuje právo rozhodovati, zda vzhledem k opatřením, jež jest učiniti, cizí obvod má býti považován za zamořený, a určovati opatření, jichž bude nutno používati za zvláštních okolností při příjezdu do jejích přístavů. Ježto rozsáhlé dílo, vykonané Mezinárodní zdravotní konferencí a četná nová ustanovení v něm obsažená nemohla býti telegraficky předložena Jejímu Veličenstvu královně králů a Jeho císařské a královské Výsosti princi Tafari Makonnenovi, dědici a vládci císařství, zástupce císařství ethiopského prohlašuje, že nemůže podepsati úmluvu, dokud neobdrží potřebné instrukce. Plnomocníci britští prohlašují, že jejich podpis nezavazuje žádnou z částí Říše Britské, zastoupenou odděleně ve Svazu Národů, jež by nepodepsala samostatně úmluvu, nebo jež by k ní nepřistoupila. Mimo to prohlašují, že si vyhrazují právo nevztahovati ustanovení 2. odstavce článku 8. na všechny protektoráty, osady, državy nebo země pod britským mandátem, jež by byly súčastněny na úmluvě a které pro praktické důvody nemohly by plně vyhověti těmto předpisům ohledně povinného hlášení nemocí jmenovaných v řečeném článku. Zástupce Kanady vyhrazuje pro svoji vládu právo rozhodovati, zda vzhledem k opatřením, jež jest učiniti, má býti cizí obvod pokládán za zamořený, a určovati opatření, jež budou prováděna za zvláštních okolností při příjezdu do kanadských přístavů. Zástupce Kanady prohlašuje, že jeho vláda jest s touto výhradou ochotna vzíti v úvahu závazky článku 12. úmluvy a míti na zřeteli oficielní zprávy, jež by dostávala ohledně nemocí v cizích zemích. Zástupce Indie prohlašuje, že jest zmocněn podepsati Mezinárodní zdravotní úmluvu s výhradou, že Indie není nyní z praktických důvodů s to převzíti závazek článku 8., týkající se povinného ohlašování nemocí jmenovaných v řečeném článku s výjimkou velkých měst, nebo v případě epidemie. Plnomocníci britští prohlašují a žádají, aby bylo konstatováno, že výhrady plnomocníků perských ohledně článku 90. nemohou v ničem změniti nynější stav až do sjednání dohody mezi vládou perskou a britskou. Plnomocníci republiky Finské prohlašují, že jejich vláda si vyhrazuje v odporu k ustanovením článku 30. podrobiti po případě pozorování osoby immunisované proti choleře, ježto immunisace proti choleře neskýtá dostatečné záruky. Ježto mimo to provoz na finských hranicích směrem východním koná se výhradně pouze dvěma těsně sousedícími železnicemi a na západě pouze jednou železnicí, což nedovoluje pomýšleti na částečné uzavření hranic, Finsko si vyhrazuje, aby se vyhnulo úplnému uzavření hranic v případě epidemie, zavésti po případě pozorování bez ohledu k ustanovení článku 58. Plnomocníci japonští prohlašují, že jejich vláda si vyhrazuje možnost: 1. zasílati hlášení a zprávy, které mají býti dle úmluvy předkládány Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví, prostřednictvím orientální kanceláře v Singapuru; 2. činiti opatření, která pokládají zdravotní úřady za vhodná, pokud se týče nositelů zárodků cholerových. Plnomocníci litevští prohlašují, že přistupují sice k úmluvě, ale že činí výslovné výhrady co do jejího uvedení v účinnost mezi Litvou a Polskem, dokud nebudou obnoveny normální styky mezi oběma zeměmi. Tyto výhrady mají zvláštní důležitost pokud jde o ustanovení článků 9., 16., 57. a 66. Plnomocníci nizozemští prohlašují jménem své vlády, že tato si vyhrazuje, pokud se týče nizozemské Indie, uplatňovati opatření stanovená článkem 10., odstavec 2., též na to, co přichází z obvodů zamořených krysím morem. Prohlašují mimo to, že jejich vláda si vyhrazuje, pokud se týče nizozemské Indie, vykládati 2. bod článku 27. v tom smyslu, že hubení krys předepsané tímto článkem může býti vykonáváno na lodích vezoucích náklad z obvodu postiženého krysím morem, soudí-li zdravotní úřad, že tento náklad může obsahovati krysy a že jest složen na lodi tak, aby zabráněno bylo pátrání předepsanému v posledním odstavci článku 24. Plnomocníci perští prohlašují, že nic neodůvodňuje zachování zvláštního ustanovení týkajícího se Perského zálivu. Fakt, že úmluva obsahuje článek 90., tvořící V. oddíl II. hlavy, jim zabraňuje, aby podepsali úmluvu, aniž by učinili výhrady co nejvýslovnější. Plnomocníci perští prohlašují mimo to, že status quo nemůže nikterak vázati jejich vládu. Vyhražují dále pro svoji vládu právo nevykonávati ustanovení článku 8. o povinném hlášení nemocí jmenovaných ve zmíněném článku. Plnomocník portugalský prohlašuje, že jest zmocněn svojí vládou podepsati úmluvu ad referendum s výhradami zapsanými v protokolu poslední plenární schůze. Plnomocník turecký prohlašuje, že se Turecko žádnou smlouvou nezřeklo svého zastoupení v námořní, zdravotní a karantenní radě egyptské. Mimo to, maje na zřeteli znění smlouvy o úžinách, podepsané v Lausanne, a zvláštní postavení úžin bosporské a dardanelské, vyhražuje zdravotní správě turecké právo umístiti zdravotní stráž na palubu každé obchodní lodi, projíždějící úžinami bez lékaře a přicházející ze zamořeného přístavu, za tím účelem, aby se loď nedotkla přístavu tureckého. Rozumí se ovšem, že zpoždění a vydání, jež by mohla způsobiti tato stráž, budou co nejmenší. Plnomocníci Svazu Sovětských Socialistických republik, připomínajíce prohlášení, jež učinili dne 26. května v sezení prvé komise ohledně článku 7. návrhu úmluvy, prohlašují, že nečiní námitek proti ustanovení opravňujícímu Mezinárodní úřad pro veřejné zdravotnictví uzavírati dohody s ostatními zdravotními institucemi; ale jsou toho náhledu, že toto oprávnění vyplývá z dohody uzavřené v Římě roku 1907, jež stanoví působnost úřadu. Soudí proto, že výše uvedené ustanovení, které pouze potvrzuje toto oprávnění, mělo býti uvedeno jen v protokolu a nemělo tvořiti zvláštní článek samotné úmluvy. Plnomocníci Svazu Sovětských Socialistických republik připomínají, že za jednání o článku 12. úmluvy hlasovali proti ustanovení, které ve výjimečných případech dává vládám právo prodloužiti provádění zdravotních opatřeni přes prohlášení dotčeného státu, že již není nebezpečí nemoci. Mají za to, že toto ustanovení mohlo by se dotýkati jedné ze základních zásad úmluv předešlých a býti příčinou nedorozumění, jež by mohla vzniknouti z jeho provádění. V důsledku toho prohlašují, že ve smyslu úmluvy toto ustanovení může býti vzato v úvahu jen v případech výjimečných, když vláda, jíž podléhá zamořený obvod, neplní závazky stanovené úmluvou pro tento případ. Plnomocníci Sovětských Socialistických republik připomínají výhrady, jež učinili již v druhém výboru ohledně činnosti a kompetence námořní, zdravotní a karantenní rady egyptské. Pokládají za nutné zdůrazniti hlavně, že zvláště články 70. a 164. propůjčují této radě právo stanoviti různé předpisy policie zdravotní, námořní a karantenní s podmínkou, že tyto předpisy, aby staly se vykonatelnými, musí býti přijaty různými mocnostmi zastoupenými v radě. Ježto Svaz Sovětských Socialistických republik není dosud zastoupen v námořní, zdravotní a karantenní radě egyptské, delegace Svazu pokládá za nutné vyhraditi své vládě právo, aby buď přijala nebo nepřijala nařízení, vypracovaná touto radou. Podepsaní berou na vědomí výše uvedené výhrady a prohlašují, že jejich země si vyhražují právo použíti výhod z nich plynoucích vůči zemím, jichž jménem byly učiněny. ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ Plnomocníci podepsali tento protokol. DÁNO v Paříži dvacátéhoprvého června tisícdevětsetdvacetšest. Za Afganistan: ISLAMBEK KHOUDOIAR KHAN. Za Albanii: Dr. OSMAN. Za Říši Německou: FRANOUX. HAMEL. Za republiku Argentinskou: F. A. de TOLEDO. Za Rakousko: Dr. ALFRED GRÜNBERGER. Za Belgii: VELGHE. Za Brasilii: CARLOS CHAGAS. GILBERTO MOURA COSTA. Za Bulharsko: B. MORFOFF. TOCHKO PETROFF. Za Chili: ARMANDO QUEZADA. Za Čínu: S. K. YAO. SCIE TON FA. Za Kolumbii: MIGUEL JIMÉNEZ LOPEZ. Za Kubu: R. HERNANDEZ PORTELA. Za Dánsko: TH. MADSEN. Za Gdánsko: CHODZKO. STADE. Za republiku Dominikánskou: BETANCES. Za Egypt: FAKHRY. Dr. M. EL GUINDY. Za Equator: J. ILLINGOURTH. Za Španělsko: MARQUIS DE FAURA. Dr. F. MURILLO. Za Spojené Státy Americké: H. S. CUMMING. W. W. KING. Za Ethiopii: LAGARDE, vévoda D’ENTOTTO. Za Finsko: ENCKELL. Za Francii: CAMILLE BARRЀRE. HARISMENDY. NAVAILLES. Dr. A. CALMETTE. LÉON BERNARD. Za Alžír: Dr. RAYNAUD. Za Západní Afriku: Dr. PAUL GOUZIEN. Za Východní Afriku: THIROUX. Za Indočínu: Dr. L’HERMINIER. Dr. N. BERNARD. Za státy Syrské, Velkého Libanu, Alauity a Džebel-Druz: HARISMENDY. Za všechny ostatní osady, protektoráty, državy a území pod mandátem Francouzským: AUDIBERT. Za Říši Britskou: G. S. BUCHANAN. JOHN MURRAY. Za Kanadu: J. A. AMYOT. Za Australii: W. C. SAWERS. Za Nový Zéland: SYDNEY PRICE JAMES. Za Indii: D. T. CHADWICK. Za Severoafrickou Unii: PHILIP STOCK. Za Řecko: AL. C. CARAPANOS. D. MATARANGAS. Za Quatemalu: FRANCISCO A. FIGUEROA. Za Haiti: GEORGES AUDAIN. Za Hedžas: Dr. MAHMOUD HAMOUDÉ. Za Honduras: RUBÉN AUDINO AGUILAR. Za Maďarsko: Dr. CH. GROSCH. Za Italii: ALBERT LUTRARIO. GIOVANNI VITTORIO REPETTI. ODOARDO HUETTER. G. ROCCO. GUISEPPE DRUETTI. Za Japonsko: H. MATSUSHIMA. MITSUZO TSURUMI. Za republiku Liberii: R. LEHMANN. N. OOMS. Za Litvu: Dr. PR. VAICIUSKA. Za Lucembursko: Dr. PRAUM. Za Maroko: HARISMENDY. Dr. RAYNAUD. Za Mexiko: R. CABRERA. Za Monako: F. ROUSSEL. Dr. MARSAN. Za Norsko: SIGURD BENTZON. Za Paraguay: R. V. CABALLERO. Za Nizozemí: DOUDE VAN TROOSTWYK. N. M. JOSEPHUS JITTA. DE VOGEL. VAN DER PLAS. Za Peru: P. MIMBELA. Za Persii: ad referendum: Dr. ALI KHAN PARTOW AAZAM. MANSOUR CHARIF. Za Polsko: CHODZKO. Za Portugalsko: RICARDO JORGE. Za Rumunsko: Dr. J. CANTACUZÈNE. Za San Marino: Dr. GUELPA. Za Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: M. SPALAIKOVITCH. Za Salvador: CARLOS R. LARDÉ-ARTHES. Za Sudan: OLIVER FRANCIS HAYNES ATKEY. Za Švýcarsko: DUNANT. CARRIÈRE. Za Československo: Dr. LADISLAV PROCHÁZKA. Za Tunis: NAVAILLES. Za Turecko: A. FÉTHY. Za Svaz Sovětských Socialistických republik: J. DAVTIAN. J. MAMULIA. L. BRONSTEIN. O. MEBOURNOUTOFF. N. FREYBERG. AL. SYSSINE. V. EGORIEFF. Za Uruguay: A. HEROSA. Za Venezuelu: ad referendum: JOSÉ IG. CARDENAS. PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU S PODPISOVÝM PROTOKOLEM, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K TOMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 26. LEDNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO OSMÉHO. L. S. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že československé ratifikační listiny byly uloženy v Paříži dne 28. března 1928 a že podle článku 170. smlouva nabyla pro republiku Československou mezinárodní účinnosti dnem 31. května 1928. Mimo Československo ratifikovaly tuto smlouvu: Francie, Belgie, Španělsko, Velká Britanie, Sudan, Monako, Maroko, Spojené Státy Severoamerické a Tunis. Dr. Beneš v. r. *) Ustanovení přítomné úmluvy, týkající se krys, vztahují se případně i na ostatní hlodavce a všechna zvířata, jež jsou známa jako přenašeči moru. *) „Ohnisko“ existuje, když objevení se nového případu mimo okolí prvních případů ukáže, že se nepodařilo omeziti rozšíření nemoci na místa, kde se původně objevila. *) Ve všech případech, kde tato úmluva nařizuje dohled, může se zdravotní úřad výjimečně uchýliti ku pozorování u osob, které neskýtají dostatečné záruky po stránce zdravotní. Osobám, podléhajícím pozorování neb dohledu, jest se podrobiti všem klinickým a bakteriologickým zkouškám, jež zdravotní úřad uzná za nutné. *) Výrazu „územní vody“ má býti rozuměno ve smyslu přísně právnickém; nevztahuje se na průplavy suezský, panamský a kielský.

Mezinárodni zdravotní úmluva.

15/1929 Sb.

17. Vyhláška ministerstva železnic ze dne 2. února 1929 o počátku účinnosti železničních Mezinárodních úmluv bernských z 23. října 1924 ve styku s Portugalskem. Ministerstvo železnic, po dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, vyhlašuje podle § 1 (1) vládního nařízení ze dne 17. července 1928, č. 143 Sb. z. a n., a s odkazem na § 1 (1) zákona ze dne 14. července 1927, č. 110 Sb. z. a n.: Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích (M. Ú. Z.), č. 140 Sb. z. a n. z r. 1928, a Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (M. Ú. C.), č. 142 Sb. z. a n. z r. 1928, nabývají účinnosti ve styku s Portugalskem dnem 1. března 1929. Vyhláškou touto se doplňuje vyhláška ministerstva železnic ze dne 20. září 1928, č. 164 Sb. z. a n. Najman v. r.

Vyhláška ministerstva železnic o počátku účinnosti železničních Mezinárodních úmluv bernských z 23. října 1924 ve styku s Portugalskem.

17/1929 Sb.

19. Vyhláška ministra vnitra ze dne 6. února 1929 o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1928. Podle §u 5 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n., o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů, vyhlašuji, že v roce 1928 povolil jsem tyto změny úředních názvů míst: V zemi České: 1. Název obce a osady Záboří v politickém okresu kutnohorském změněn byl na Záboří nad Labem. 2. Pro osadu místní obce Malovic, která byla založena při provádění pozemkové reformy u dvora Rabína v politickém okresu prachatickém, stanoven byl název Holečkov. 3. Pro osadu, utvořenou sloučením osad Méstyse Haňšpachu, Vsi Haňšpachu a Ludvíkoviček, tvořících místní obec Haňšpach v politickém okresu šluknovském, ustanoven byl název Haňšpach, německy Hainspach, kterýžto název jest též názvem místní obce. V zemi Moravskoslezské: 4. Název části osady Zbrašova, zvané dosud Teplice, v politickém okresu hranickém, změněn byl na Teplice (j. č.) nad Bečvou. 5. Název obce a osady Jaroměřic v politickém okresu moravskobudějovickém změněn byl na Jaroměřice nad Rokytnou. 6. Český název obce a osady Louček v politickém okresu krnovském změněn byl na Krásné Loučky; německý název Schönwiese zůstává nezměněn. Černý v. r.

Vyhláška ministra vnitra o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1928.

19/1929 Sb.

40. Úmluva mezi republikou Československou a republikou Řeckou o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, jakož i ve věcech pozůstalostních. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A REPUBLIKY ŘECKÉ BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA S DODATKOVÝM PROTOKOLEM A SEZNAMEM: (Překlad.) Umluva mezi republikou Československou a republikou Řeckou o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, jakož i ve věcech pozůstalostních. President republiky Československé a president republiky Řecké, přejíce si upraviti právní styky mezi oběma státy, pokud se týkají vzájemné právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, jakož i ve věcech pozůstalostních, rozhodli se sjednati o tom úmluvu a jmenovali svými zmocněnci: President republiky Československé: pány JUDra Emila Spiru, odborového přednostu ministerstva spravedlnosti, a JUDra Karla Halfara, přednostu oddělení pro mezinárodní smlouvy v ministerstvu zahraničních věcí; President republiky Řecké: pány Jiřího Lagoudakise, splnomocněného ministra, generálního ředitele v ministerstvu zahraničních věcí, a Perikla Rhallise, generálního sekretáře v ministerstvu spravedlnosti, kteří sdělivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních: HLAVA PRVNÍ. Všeobecná ustanovení. Článek 1. Stejné nakládání. Příslušníci každé ze Smluvních Stran budou požívati na území druhé Strany týchž práv jako vlastní příslušníci, pokud jde o zákonnou a soudní ochranu jich osob a majetku. Budou míti svobodný a volný přístup k soudům za týchž podmínek a v téže formě, jako vlastní státní příslušníci. Všeobecné jazykové předpisy, platné na území každého ze Smluvních Států, nejsou touto úmluvou nijak dotčeny. HLAVA DRUHÁ. Osvobození od jistoty a záloh, výkon rozhodnutí, vztahující se na výlohy a útraty. Článek 2. Československým nebo řeckým příslušníkům, majícím bydliště v Řecku nebo Československu a kteří budou žalobci nebo intervenienty před soudy jednoho z obou států, nebude moci býti uložena žádná jistota ani záloha, jakkoli pojmenovaná, buď z důvodu, že jsou cizinci, buď z důvodu nedostatku bydliště nebo sídla ve státě. Toto pravidlo platí také při žalobách navzájem a v opravném řízení. Příslušníci jedné ze Smluvních Stran, mají-li bydliště mimo území, budou účastni téhož práva, jsou však povinni, podávajíce žaloby, označiti osobu, která bydlí na tomto území a bude oprávněna přijímati jejich jménem všechny spisy, týkající se řízení. Článek 3. Jestliže žalobce nebo intervenient nebo stěžovatel byl osvobozen ať podle článku 2, nebo podle zákona státu, kde žaloba byla podána, od povinnosti složiti jistoty, zaplatiti zálohy nebo složiti k soudu záruku a byl odsouzen soudy jednoho z obou států k náhradě útrat a výloh sporu, bude rozhodnutí o tom na přímou žádost interesované strany vykonatelným i na území druhého státu týmž způsobem, jako rozhodnutí vydaná jeho vlastními soudy. K žádosti jest připojiti výrokovou část rozhodnutí, jakož i osvědčení o tom, že rozhodnutí nabylo moci práva. Toto osvědčení bude vydáno v Československu soudem, jenž vydal rozhodnutí, nebo v Řecku kanceláří tohoto soudu, a bude potvrzovati, že lhůty ku podání opravných prostředků uplynuly bezvýsledně. Žadatel musí též předložiti ověřený překlad těchto listin, a to v Československu v jazyku československém, v Řecku v jazyku řeckém. Táž ustanovení platí o soudních rozhodnutích, jimiž výše nákladů sporu byla stanovena později. HLAVA TŘETÍ. Právo chudých. Článek 4. Příslušníkům jednoho z obou států bude přiznáno na území druhého právo chudých za týchž podmínek jako vlastním příslušníkům. Bylo-li právo chudých přiznáno úřadem k tomu povolaným příslušníku jednoho z obou států, bude ho tento příslušník účasten i před soudy druhého státu ve všech soudních jednáních týkajících se téže věci, zahrnujíc v to i řízení exekuční. Článek 5. Vysvědčení nemajetnosti bude vydáno úřady stálého pobytu žadatelova nebo, nemá-li ho, úřady místa, kde se právě zdržuje. Není-li žadatel na území žádného z obou států, postačí vysvědčení, vydané příslušným diplomatickým nebo konsulárním zástupcem. Článek 6. Příslušný úřad může před vydáním vysvědčení nemajetnosti žadateli opatřiti si u úřadů druhého státu zprávy o jeho hospodářských poměrech. Úřad, jenž má rozhodovati o žádosti za udělení práva chudých, jest v mezích své pravomoci oprávněn zkoumati vysvědčení a informace, jež mu budou předloženy. HLAVA ČTVRTÁ. Doručování spisů a dožádání o právní pomoc. Článek 7. Vzájemná právní pomoc se v mezích následujících článků vztahuje na: a) doručování soudních i mimosoudních spisů ve věcech občanských a obchodních včetně spisů soudnictví nesporného; b) výkon dožádání o právní pomoc ve věcech občanských a obchodních a ve věcech soudnictví nesporného. Článek 8. Spisy, určené pro doručení, a dožádání o právní pomoc budou zaslány ministerstvem spravedlnosti státu dožadujícího přímo ministerstvu spravedlnosti státu dožádaného. Tato dvě ministerstva se postarají o rychlé vyřízení žádostí příslušnými úřady. Je-li dožádaný úřad nepříslušným, dožádané ministerstvo uvědomí ministerstvo druhého státu o tom, kterému příslušnému úřadu bylo dožádání předáno. Dožádaná ministerstva vrátí žádosti, ať jim bylo vyhověno čili nic. Článek 9. a) Spisy určené pro doručení jest sepsati v Československu v jazyku československém, nebo pokud to dovolují platné předpisy, v jazyku národnostní menšiny, v Řecku v jazyku řeckém. Průvodní dopisy jest sepsati francouzsky. Jest v nich uvésti jména a postavení stran, povahu spisu, jenž má býti doručen, úřad, od něhož spis vychází, a adresu příjemce. Spisy určené pro doručení, jest opatřiti podpisem a pečetí nebo razítkem dožadujícího úřadu. Ověření netřeba. b) Doručení bude provedeno příslušným úřadem dožádaného státu ve formách předepsaných vlastním zákonodárstvím tohoto státu. Tento úřad může se omeziti, s výjimkou případů uvedených pod lit. c) tohoto článku, na prosté doručení spisu adresátovi, je-li ochoten jej přijmouti. c) Žádá-li dožadující úřad výslovně, aby doručení se stalo ve formě zvláštní, jest užíti žádané formy, neodporuje-li zákonům dožádaného státu. V tomto případě spis, jejž jest doručiti v Československu, jest sepsati v jazyku československém nebo k němu připojiti překlad v tomto jazyku; spis, jejž jest doručiti v Řecku, třeba sepsati v jazyku řeckém nebo k němu připojiti překlad v tomto jazyku. Tyto překlady budou na žádost pořízeny ve státě dožádaném na náklad dožadujícího státu. d) Dožádaný stát může odepříti doručení toliko tehdy, pokládá-li je za způsobilé, aby ohrozilo jeho výsostní právo nebo jeho bezpečnost. e) Důkazem o provedeném doručení jest potvrzení datované a podepsané příjemcem, nebo osvědčení úřadu dožádaného státu o tom, že, jak a kdy bylo doručení provedeno. Byl-li spis, určený pro doručení, zaslán ve dvou vyhotoveních, budiž potvrzení o přijetí nebo osvědčení o tom napsáno na jednom z obou vyhotovení nebo k němu připojeno. f) Ve všech případech, kdy doručení nebude provedeno, bude stát dožadující o tom bez průtahu uvědomen s udáním důvodů. Článek 10. Každý z obou států může doručovati spisy svým vlastním příslušníkům na území druhého státu svými diplomatickými nebo konsulárnými zástupci, avšak bez pohrůžky donucovacími opatřeními a bez jejich použití. Článek 11. a) Československá dožádání o právní pomoc a jejich přílohy jest sepsati v jazyku československém a připojiti k nim překlad v jazyku řeckém; řecká dožádání o právní pomoc a jejich přílohy jest sepsati v jazyku řeckém a připojiti k nim překlad v jazyku československém. Na požádání budou překlady pořízeny ve státě dožádaném na náklad dožadujícího úřadu. V dožádání o právní pomoc jest uvésti účel žádosti, označiti nebo krátce vylíčiti předmět sporu, uvésti co možno přesně jména stran, místo jejich bydliště nebo pobytu, jakož i jména a adresy případných svědků, kteří mají býti vyslechnuti. Dožádání o právní pomoc a překlady jest opatřiti podpisem a pečetí nebo razítkem dožadujícího úřadu. Ověření netřeba. b) Dožádaný úřad provede dožádání o právní pomoc ve formě předepsané vlastním zákonodárstvím dožádaného státu. Jest však vyhověti žádosti dožadujícího úřadu, aby bylo použito formy zvláštní, neodporuje-li tato forma zákonům státu dožádaného. c) Dožadující úřad jest na jeho žádost způsobem zmíněným v článku 8. včas uvědomiti o tom, kdy a kde bude provedeno dožádání o právní pomoc, tak aby zúčastněné osoby mohly při tom býti přítomny nebo se dáti zastupovati. d) Úřad, dožádaný o právní pomoc, má při vyřízení použíti donucovacích opatření, jež připouští jeho vlastní zákonodárství pro výkon takové žádosti úřadu jeho vlastního státu nebo žádosti učiněné k tomu účelu zúčastněnou stranou. e) Výkon dožádání o právní pomoc lze odepříti toliko, nenáleží-li žádané opatření k úkolům soudní pravomoci dožádaného státu nebo pokládá-li je dožádaný stát za způsobilé, aby ohrozilo jeho výsostní právo nebo jeho bezpečnost. f) Ve všech případech, kdy dožádání o právní pomoc nebude provedeno, bude stát dožadující o tom bez průtahu uvědomen s udáním důvodů. Článek 12. Za doručení spisů a za vyřízení dožádání o právní pomoc nebude požadován nijaký poplatek ani náhrada jakýchkoli výloh. Výjimka z tohoto pravidla činí se pro náhrady, placené svědkům nebo znalcům, pro náklady, vzniklé z výslovné žádosti o použití zvláštní formy řízení, jakož i pro výlohy, jež jest platiti podle zákonů dožádaného státu. Dožadující stát nahradí neprodleně tyto náklady bez ohledu, zda obdržel jejich náhradu od zúčastněných stran či nikoliv. Právní pomoc nesmí býti odepřena z důvodu, že dožadující úřad nesložil předem peněžitou částku na krytí nákladů, jež musí býti nahraženy podle ustanovení předcházejícího odstavce. Poplatky poštovní hradí úřad odesílající. HLAVA PÁTÁ. Ověřování a průvodní moc listin. Článek 13. Listiny sepsané, vydané nebo ověřené soudy jednoho z obou států, jsou-li opatřeny pečetí nebo razítkem soudu, nepotřebují nijakého ověření, má-li jich býti použito na území druhého státu. Mezi listiny právě uvedené náleží též spisy, podepsané soudní kanceláří, dostačí-li tento podpis podle zákonů státu, k němuž soud náleží. Listiny sepsané, vydané neb ověřené některým ústředním správním úřadem obou států nebo některým vyšším správním úřadem jemu na roveň postaveným, má-li jich býti použito na území druhého státu, nepotřebují nijakého ověření, jsou-li opatřeny pečetí nebo razítkem zmíněného úřadu a je-li tento úřad uveden v seznamu, připojeném k této úmluvě. Tento seznam může ostatně býti kdykoliv změněn nebo doplněn na základě společné dohody vyhláškou správního úřadu. Článek 14. Veřejné listiny, sepsané na území jednoho z obou států, jakož i obchodní knihy tam vedené mají před soudy druhého státu tutéž průvodní moc, jakou jim přiznávají zákony státu, z něhož pocházejí. Průvodní moc bude jim však přiznána toliko v mezích, připuštěných zákony státu, jehož soudy věc projednávají. HLAVA ŠESTÁ. Právní informace. Článek 15. Ministerstva spravedlnosti Smluvních Stran sdělí si na požádání informace o právu platném v jejich státě. V žádosti bude přesně vyznačiti zákonodárství, o němž jest žádána informace. HLAVA SEDMÁ. Pozůstalosti. Článek 16. Způsobilost pořizovati a nabývati majetek převodem na případ smrti. Dědická práva, ať se týkají movitostí nebo nemovitostí, řídí se zákony státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době úmrtí. Poslední pořízení jsou platně učiněna, vyhovují-li předpisům buď zákonů místa, kde byla učiněna, nebo zákonům státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době, kdy učinil poslední pořízení. Totéž pravidlo platí pro odvolání těchto pořízení. Předchozí ustanovení nedotýkají se v ničem předpisů, platných na území té Smluvní Strany, kde je jmění, a jež z důvodu veřejného pořádku omezují volné pořizování a nabývání na případ smrti, ať jde o jmění v celku nebo jeho část, nebo jednotlivé předměty. Rovněž se nedotýkají zvláštních zákonných předpisů (týkajících se pozemkové reformy, fideikomisů, atd.), jež by byly snad v platnosti na území Smluvních Stran. Článek 17. Příslušnost ku projednávání pozůstalosti. a) Pozůstalosti nemovité. Projednati nemovitou pozůstalost a rozhodnouti o všech sporných otázkách toho se týkajících náleží výlučně soudům nebo úřadům té Smluvní Strany, na jejímž území nemovitost a pozůstalost jest. O tom, co dlužno pokládati za nemovitost, rozhodují přepisy státu, kde nemovitost jest. Článek 18. b) Pozůstalosti movité. Projednati movitou pozůstalost náleží soudům nebo úřadům toho Smluvního Státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době úmrtí. Jim přísluší také rozhodnouti o sporných otázkách, jež se vztahují na řízení pozůstalostní o movitém jmění zůstavitelově. Smluvní Strany se zavazují, že si vydají navzájem k účelům uvedeným v předešlém odstavci movitosti, náležející do pozůstalosti po příslušníku druhé Strany, pokud jsou na jejich území. O tom, co dlužno pokládati za movitost, rozhodují předpisy státu, na jehož území movitosti jsou. Článek 19. Opatření před vydáním movitých pozůstalostí. a) Ochrana pozůstalosti. Příslušným soudům nebo úřadům Smluvní Strany, na jejímž území jest movitá pozůstalost, náleží: a) zemře-li na jejím území příslušník druhé Smluvní Strany, zříditi úmrtní zápis nebo vydati potvrzení, dosvědčující osobní poměry zemřelého, jakož i případnou vyhlášku poslední vůle. Soud nebo úřad, v jehož obvodu úmrtí nastalo, uvědomí o něm v každém případě konsulární úřad druhé Strany, nebo není-li ho, jejího diplomatického zástupce a zašle mu zároveň ověřený opis shora zmíněných listin a po případě i úmrtní list; b) v případě nutnosti učiniti opatření nezbytná k zabezpečení pozůstalosti a k zajištění její dobré správy, aby bylo zabráněno jejímu zmenšení nebo jiné újmě. Zejména jsou povinny zříditi inventář veškeré pozůstalosti a podle okolností ji zapečetiti nebo dáti jmění uložiti na bezpečném místě nebo jmenovati k jeho správě důvěryhodnou osobu jako správce. Shora zmíněná opatření budou soudem nebo úřadem provedena podle předpisů, platných o tom v jejich vlastním státě. Je-li v místě, kde je movitá pozůstalost, konsulární úřad druhé Smluvní Strany, lze učiniti opatření, uvedená pod lit. b) toliko tehdy, byl-li zmíněný konsulární úřad o tom uvědomen nejméně 24 hodiny předem, leč by bylo nebezpečí v prodlení. Konsulární úřad zúčastní se nebo spolupůsobí v mezích své pravomoci na opatřeních, jež budou provedena soudem nebo úřadem místa, kde je movitá pozůstalost. Zejména může žádati, aby tato opatření byla provedena ve zvláštní formě, neodporuje-li zákonům státu, kde jest zmíněný soud nebo úřad. Ve všech ostatních případech bude konsulární úřad neprodleně uvědomen o všem, co bylo zařízeno k zabezpečení správy pozůstalostního jmění. Tato opatření mohou na jeho žádost býti změněna nebo zrušena, leč by z toho vznikla újma příslušníkům státu, kde je pozůstalostní jmění. Článek 20. b) Ochrana tuzemských dědiců, odkazovníků a věřitelů. Jsou-li na projednání pozůstalosti zúčastněni jako dědici nebo odkazovníci příslušníci Smluvního Státu, kde je pozůstalostní jmění, nebo osoby, které se na tomto území zdržují, je soud nebo úřad místa, kde je tento majetek, oprávněn zadržeti k jejich žádosti buď celé pozůstalostní jmění nebo jeho postačitelnou část do té doby, dokud o jejich dědickém nebo odkazovnickém nároku nebude pravoplatně rozhodnuto příslušným soudem nebo úřadem státu, jehož zůstavitel byl příslušníkem. Táž opatření lze učiniti na žádost věřitelů, kteří jsou příslušníky Smluvního Státu, na jehož území je movité pozůstalostní jmění, nebo kteří se tam zdržují, pokud uplatní své nároky u příslušného soudu ve lhůtě stanovené v dalším článku. O nárocích těchto věřitelů rozhodnou výlučně soudy státu, kde je movitá pozůstalost. Článek 21. Za účelem opatření uvedených v článku 20 ustanoví soud lhůtu od jednoho do tří měsíců, v níž osoby shora označené musí uplatniti své nároky u příslušného soudu nebo úřadu. Vyhláška o tom bude uveřejněna v obou státech v listě nebo v listech určených pro úřední vyhlášky a její ověřený opis bude neprodleně zaslán soudu nebo úřadu, jemuž náleží projednati pozůstalost, jakož i konsulárnímu zástupci, nebo, není-li ho, diplomatickému zástupci druhého státu. Nebyly-li nároky přihlášeny v této lhůtě, nelze odpírati vydání movitého pozůstalostního jmění. Článek 22. Vydání pozůstalosti. Movitá pozůstalost bude vydána nejbližšímu konsulárnímu úřadu, nebo, není-li ho, diplomatickému zástupci státu, jehož zůstavitel byl příslušníkem. Ustanovení této úmluvy nedotýkají se v ničem předpisů o zápovědi vývozu některých předmětů. Článek 23. Projednávání movitých pozůstalostí soudy nebo úřady druhé Smluvní Strany. Je-li movitá pozůstalost příslušníka jednoho z obou Smluvních Států na území druhého, mohou dědicové, kteří se tam zdržují, žádati, nehledíc k ustanovení článku 18, aby ji projednal soud nebo úřad tohoto státu. V tomto případě vydá soud veřejnou vyhlášku, v níž ustanoví lhůtu ode dvou do tří měsíců a vyzve všechny dědice a odkazovníky, aby své nároky přihlásili, jinak že bude přikročeno k projednání s těmi účastníky, kteří o to požádali. Tato vyhláška bude uveřejněna v obou státech v listě nebo v listech, určených pro úřední vyhlášky, a její ověřený opis bude neprodleně zaslán soudu nebo úřadu státu, jehož zůstavitel byl příslušníkem, jakož i jeho místně příslušnému konsulárnímu úřadu, nebo, není-li ho, jinému zástupci jeho státu. Nepřihlásí-li se nikdo na tuto vyhlášku, nebo souhlasí-li ti, kdož přihlásili své nároky, aby pozůstalost byla projednána zmíněným soudem, projednání se tam provede podle zákonů domovského státu zůstavitelova ve smyslu čl. 16. Žádá-li však některý z přihlásivších se dědiců nebo odkazovníků, aby pozůstalost byla vydána soudu nebo úřadu státu zůstavitelova nebo jestliže soud nebo úřad státu zůstavitelova, jemuž náleží projednati pozůstalost, na to naléhá, bude vyhověno této žádosti. Článek 24. Výlohy spojené s opatřeními podle článku 19 a 22 půjdou na účet státu, jemuž pozůstalost je předána. Článek 25. Výše uvedená ustanovení o vydání movitých pozůstalostí příslušným soudům nebo úřadům domovského státu zůstavitelova nebudou dotčena případnými dohodami, jež by byly snad uzavřeny mezi oběma Smluvními Stranami o zamezení dvojího zdanění movitých pozůstalostí. Pokud zmíněná dohoda nebude sjednána, vyhražuje si každá ze Smluvních Stran právo, že před odevzdáním movité pozůstalosti úřadům druhé Strany vybere poplatky a jiné veřejné dávky, stanovené zákony platnými v jejím státě. Článek 26. Ustanovení konečná. Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Athénách. Nabude účinnosti za měsíc po výměně ratifikačních listin a podrží svoji účinnost ještě tři měsíce po výpovědi, již lze dáti kdykoli. Tomu na svědomí zmocněnci tuto úmluvu podepsali ve dvou vyhotoveních. Dáno v Athénách dne 7. dubna 1927. Dr. EMIL SPIRA v. r. Dr. KAREL HALFAR v. r. G. C. LAGOUDAKIS v. r. P. RHALLIS v. r. Dodatkový zápis. Zmocněnci Smluvních Stran přistupujíce k podpisu úmluvy mezi republikou Československou a republikou Řeckou o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, jakož i ve věcech pozůstalostních, shodli se na tom, že: 1. Soudy ve smyslu této úmluvy se rozumějí též poručenské (sirotčí) úřady na Slovensku a Podkarpatské Rusi; 2. aby si navzájem usnadnily znalost soudních obvodů ve svých územích, sdělí si Smluvní Strany seznam soudů druhé stolice se všemi soudy první stolice, zřízenými v jejich obvodu. K seznamu bude připojena mapa vyznačující obvody soudů různých stolic; 3. Smluvní Strany se dohodnou na formulářích, jež budou sepsány v oficielním jazyku obou států a jichž bude použito pro doručování spisů; 4. tento zápis je nedílnou částí úmluvy. Tomu na svědomí zmocněnci tento zápis podepsali. Dáno v Athénách ve dvojím vyhotovení dne 7. dubna roku tisícího devítistého dvacátého sedmého. Dr. EMIL SPIRA v. r. Dr. KAREL HALFAR v. r. G. C. LAGOUDAKIS v. r. P. RHALLIS v. r. Seznam správních úřadů, jejichž listiny podle druhého odstavce článku 13. úmluvy mezi republikou Československou a republikou Řeckou o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech civilních a obchodních, jakož i ve věcech pozůstalostních nepotřebují ověření. A. Pokud se týče československých listin: 1. Ministerstvo vnitra, Zemské správy politické v Praze, Brně a Opavě Civilní správa Podkarpatské Rusi v Užhorodě, Presidia policejních ředitelství, Archiv ministerstva vnitra. 2. Ministerstvo veřejného zdravotnictví. 3. Ministerstvo pošt a telegrafů, Poštovní šekový úřad v Praze, Ředitelství pošt a telegrafů v Praze, Pardubicích, Brně, Opavě, Bratislavě a Košicích. 4. Ministerstvo obchodu, Patentní úřad v Praze. 5. Ministerstvo veřejných prací. 6. Ministerstvo financí. 7. Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo zemědělství, expositura pro Slovensko v Bratislavě, Zemědělský referát civilní správy Podkarpatské Rusi v Užhorodě, Ředitelství státních statků v Praze. Ředitelství státních lesů v Brandýse n. L., Žarnovicích, Báňské Bystřici, Liptavském Hrádku, Solném Hradě, Užhorodě, Rahovu a Buštině, Ministerská komise pro agrární operace v Praze, Zemská komise pro agrární operace v Brně a Opavě, Státní zemědělský archiv. 8. Ministerstvo národní obrany. 9. Ministerstvo školství a národní osvěty, Zemské školní rady v Praze, Brně a Opavě, oddělení ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě, školské oddělení civilní správy Podkarpatské Rusi v Užhorodě. 10. Ministerstvo zahraničních věcí, Archiv ministerstva zahraničních věcí. 11. Ministerstvo zásobování. 12. Ministerstvo spravedlnosti. 13. Předsednictvo ministerské rady. 14. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy. 15. Ministerstvo s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě. 16. Ministerstvo železnic, Ředitelství státních drah Praha-Jih, Praha-Sever, Plzeň, Hradec Králové, Brno, Olomouc, Bratislava a Košice. 17. Ministerstvo sociální péče. 18. Nejvyšší účetní kontrolní úřad v Praze. 19. Státní pozemkový úřad v Praze. 20. Statistický úřad v Praze. 21. Kancelář presidenta republiky v Praze. 22. Kancelář poslanecké sněmovny Národního shromáždění v Praze. 23. Kancelář senátu Národního shromáždění v Praze. B. Pokud se týče řeckých listin: 1. Ministerstvo zahraničních věcí. 2. Ministerstvo spravedlnosti. 3. Ministerstvo vnitra. 4. Ministerstvo veřejného vyučování a kultu, Svatý Synod řecké církve, Universita v Athénách, Universita v Soluni. 5. Ministerstvo financí. 6. Ministerstvo národního hospodářství, Vysoká škola věd finančních a obchodních. 7. Ministerstvo dopravy, Generální ředitelství státních drah, Polytechnická škola (Metsovion). 8. Ministerstvo zemědělství. 9. Ministerstvo zdravotnictví, veřejné péče a pomoci. 10. Ministerstvo války, Vzdušná obrana. 11. Ministerstvo námořnictví. 12. Politická kancelář předsedy ministerské rady. 13. Předsedové senátu a poslanecké sněmovny. 14. Generální vlády (Gouvernements généraux) v Soluni, Thrakii, Epiru a na Kretě. SPIRA v. r. HALFAR v. r. LAGOUDAKIS v. r. RHALLIS v. r. PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU S DODATKOVÝM PROTOKOLEM A SEZNAMEM, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 30. PROSINCE LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO SEDMÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: L. S. T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Úmluva tato vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne 18. února 1929; podle čl. 26 úmluvy nabývá tato mezinárodní působnosti měsíc po výměně ratifikačních listin. Dr. Beneš v. r.

Úmluva mezi republikou Československou a republikou Řeckou o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, jakož i ve věcech pozůstalostních.

40/1929 Sb.

52. Obchodní úmluva mezi republikou Československou a Francií. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A JMÉNEM REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA SE SEZNAMY A, B, C, D, PODPISOVÝM PROTOKOLEM A PROHLÁŠENÍM, JAKOŽ I VÝMĚNA NOT: (Překlad.) Obchodní úmluva mezi republikou Československou a Francií. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ a PRESIDENT REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ, uznavše, že k rozvoji výměny zboží a hospodářské součinnosti mezi oběma zeměmi je užitečno nahraditi obchodní úmluvu, uzavřenou 17. srpna 1923 a doplněnou 18. srpna 1924, úmluvou novou, jmenovali svými plnomocníky: s jedné strany, president republiky Československé, pana Štefana Osuského, zplnomocněného ministra a mimořádného vyslance republiky Československé, a pana Vojtěcha Vaníčka, generálního konsula, s druhé strany, president republiky Francouzské, pana Aristida Brianda, ministra zahraničních věcí, a pana Bokanowského, ministra obchodu, průmyslu, pošt, telegrafů, telefonů a letectví, kteří, předloživše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních: Článek I. Plodiny nebo výrobky z celního území francouzského budou při dovozu do celního území republiky Československé požívati nejnižších celních sazeb, které republika Československá přiznává nebo v budoucnosti přizná kterékoli jiné mocnosti. Aniž tím bude dotčeno výše zmíněné ustanovení, plodiny nebo výrobky, vyjmenované v seznamu A, budou požívati při dovozu do celního území republiky Československé smluvních celních sazeb v řečeném seznamu stanovených. Cla československého sazebníku jsou vyjádřena v československých korunách, jejichž poměr k zlatým měnám je stanoven zákonem. Kdyby tento zákonem stanovený poměr byl změněn tak, že by se posunul kurs československé koruny k dolaru nebo libře šterlinků, aneb ke střednímu kursu těchto měn v měsíčním průměru nejméně o 10 ze 100, zavede československá vláda součinitele tak, aby jimi bylo odčiněno uvedené posunutí poměru nynějšího zákonem stabilisovaného kursu československé koruny ke střednímu kursu zmíněných měn. V tomto případě změní československá vláda součinitele nejméně jednou za měsíc podle kursovního poměru pravidelně zaúčtovaného Národní bankou Československou. Za základ pro stanovení měnových kursů bude brán záznam bursy pražské, nebo newyorkské nebo londýnské. Článek II. Plodiny nebo výrobky pocházející a přicházející z republiky Československé s výjimkou těch, které jsou vyjmenovány v seznamu B, budou při dovozu do celního území francouzského požívati bez omezení sazeb minimálního tarifu a nejvyšších výhod. Kromě toho plodiny nebo výrobky pocházející a přicházející z republiky Československé, vyjmenované v seznamu C, budou při dovozu do celního území francouzského požívati sazeb minimálního tarifu uvedených v řečeném seznamu. Platnost sazeb stanovených v seznamu C potrvá, dokud úřední index velkoobchodních cen nevykáže rozdíl větší než 20% proti indexu v měsíci červenci 1928. Kdyby takový rozdíl nastal, cla mohou býti zvýšena a musí býti snížena v poměru k indexu, při čemž však příslušná oprava může nastati teprve koncem čtvrtletí. Stejný postup bude zachován v témž poměru a za týchž podmínek při každé pozdější změně indexu velkoobchodních cen. Provedená snížení nesmí však překročiti 60% celních sazeb uvedených v tarifu. Článek III. Každá z vysokých smluvních stran bude přiznávati zboží z celního území druhé strany, pokud jde o zboží vyjmenované v seznamech A a C, výhody plynoucí ze změn celního názvosloví nebo ze způsobů tarifikace, zavedených v tarifech na základě správních nebo zákonných opatření nebo na základě úmluv uzavřených s jinými mocnostmi. Zmíněné změny nesmějí v žádném případě míti v zápětí ani zvýšení průměrného zatížení u příslušných celních sazeb, ani rozlišování na úkor výrobků z celního území druhé smluvní strany. Článek IV. Hodnotou, kterou dlužno prohlásiti při celním projednání československého zboží, požívajícího při dovozu do Francie výhod předchozích článků a podrobeného clům ad valorem, bude ona hodnota, kterou má zboží v místě a v době dodání celnímu úřadu. Tuto hodnotu tvoří kupní hodnota (fakturovaná cena) zboží, zvýšená o veškeré výdaje, jež jsou spojeny s dovozem až na místo celního projednání (přeprava, dopravné, vývozní clo, pojistné, obstarávání, cena obalů nepodléhajících oddělenému vyclení, atd.), vyjímajíc dovozní cla. Hodnotu takto vypočtenou dlužno však příslušně upraviti podle změny cen, nastavší po koupi. Prohlášku dlužno doložiti fakturou vidovanou francouzským diplomatickým nebo konsulárním úřadem, a kde takových není, povolanými k tomu organisacemi, poskytujícími potřebných záruk a uznanými předem francouzskou vládou. Toto uznání může býti odňato, zjistí-li se, že tyto organisace již potřebných záruk neposkytují. Francouzská celní správa může požadovati předložení uzávěrek, smluv, dopisů a jiných dokladů, týkajících se příslušných obchodních jednání, aniž však tyto doklady, neb i faktura, jsou závazné pro ocenění celními úřady. Co do různých produktů nebo zboží, jež budou uvedeny v dekretech vydaných podle posudku meziministerské poradní komise při francouzském ministerstvu obchodu a průmyslu, může hodnota, sloužící za základ vyclení, býti stanovena podle úředních tržních záznamů nebo směrných cen, ujednaných se zúčastněnými průmyslovými a obchodními svazy a schválených příslušnými ministerstvy. Československá vláda zařídí vyclívání zboží, podrobeného v republice Československé clu podle ceny, na podkladě ceny fakturované, zvýšené podle československých zákonů o výlohy za obal, za dopravu až na hranici československou, za pojistné a obstarávání. Co se však týká automobilových vozidel, vysoké smluvní strany určily zvláštním ustanovením základnu k použití tarifikace a k celnímu projednání. Obě vlády, nevzdávajíce se svého oprávnění k ocenění, zavazují se vzíti v úvahu veškeré odhadové podklady předložené s tím, že pocházejí od průmyslových organisací, oprávněných k jejich vydávání a hodných důvěry, při čemž řečených podkladů bude použito zejména v případě, kdy domněnka podvodu při fakturování cen mohla by míti v zápětí uložení pokut nebo trestů. Článek V. Mezi územími obou smluvních stran bude vzájemná svoboda obchodu a plavby. Obě smluvní strany si však vyhrazují právo činiti z této zásady výjimky z níže vyjmenovaných důvodů, jestliže tyto zákazy neb omezení budou platiti současně pro všechny ostatní země stejně postavené: 1. zákazy neb omezení týkající se veřejné bezpečnosti; 2. zákazy neb omezení vydané z důvodů mravnosti nebo lidskosti; 3. zákazy neb omezení obchodu zbraněmi, municí a válečným materiálem nebo za mimořádných okolností veškerými jinými válečnými potřebami; 4. zákazy neb omezení vydaná v zájmu veřejného zdravotnictví nebo k zajištění ochrany zvířat nebo rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky; 5. vývozní zákazy neb omezení na ochranu národního majetku uměleckého, historického nebo archeologického; 6. zákazy neb omezení týkající se zlata, stříbra, mincí, papírových peněz a cenných papírů; 7. zákazy neb omezení, jimiž má býti na cizozemské produkty rozšířen režim platný v tuzemsku pro produkci, obchod, přepravu a spotřebu produktů stejného druhu; 8. zákazy neb omezení platné pro produkty, jež jsou nebo budou v tuzemsku produkovány nebo uváděny do prodeje státním monopolem nebo monopoly provozovanými pod státní kontrolou. Článek VI. Plodiny nebo výrobky, vyvážené z celního území jedné vysoké smluvní strany do celního území strany druhé, budou požívati, pokud jde o vývozní cla a poplatky, nejpříznivějšího režimu, který každá z vysokých smluvních stran přiznává nebo případně přizná kterékoli třetí mocnosti. Článek VII. Nejvyšší výhody, sjednané v předchozích článcích, se netýkají: a) výhod, které byly nebo budou přiznány jednou vysokou smluvní stranou sousedním zemím k usnadnění pohraničního styku v pásmu, které zpravidla nemá přesahovati šíři 15 kilometrů po každé straně společné hranice; b) zvláštního režimu, který by Francie zavedla v oboru tarifním pro dovoz určený k usnadnění finančních úprav se zeměmi, které s ní byly od r. 1914 do r. 1918 ve válečném stavu. Článek VIII. Vnitřní dávky, jež zatěžují ve prospěch kohokoli na území jedné vysoké smluvní strany produkci, oběh, zpracování nebo spotřebu některé plodiny nebo některého výrobku, nesmějí pod žádnou záminkou postihnouti produkty druhé smluvní strany vyšší mírou nebo za těžších podmínek než produkty domácí stejného druhu. Francouzské produkty, podléhající při dovozu do republiky Československé t. zv. manipulačnímu poplatku, budou podrobeny sazbám nejpříznivějším, při čemž tyto poplatky pro zboží, vyjmenované v seznamu D, nesmějí překročiti uvedené tam sazby. Veškeré produkty, jež nyní nepodléhají manipulačnímu poplatku, nesmějí napříště býti zatíženy poplatkem vyšším než 1% z hodnoty. Článek IX. Při úpravě volného obchodu a zejména při prodeji, uvádění do prodeje, oběhu, spotřebě zboží nebude činěno rozdílu mezi zbožím domácím a zbožím druhé smluvní strany, kromě opatření, jichž by kterákoli z obou vlád musela použíti na potírání nekalé soutěže. Článek X. Vysoké smluvní strany si vzájemně zaručují nejvyšší výhody v provádění celních formalit při průvozu, uskladnění, zpětném vývozu, překládání zboží a při jakýchkoli jiných úkonech, kterým je podrobeno zboží dovážené, vyvážené nebo provážené, stejně jako u poplatků, spojených s těmito různými úkony. Článek XI. Při posuzování původu zboží, dováženého z území jedné smluvní strany na území strany druhé, přiznávati bude tato nejvyšší výhody v mezích svého vlastního zákonodárství. Článek XII. Při dovozu nebudou podléhati celním sazbám ani poplatkům jiným nebo vyšším, než jako kdyby byly dovezeny přímo ze země původu: československé plodiny půdy nebo výrobky průmyslové dovezené do Francie přes území jedné nebo několika zemí třetích, stejně jako plodiny zemské nebo výrobky průmyslové třetích zemí, dovezené do francouzského území přes území československé, jestliže jejich přeprava se bude díti přímo a nikoli po moři; francouzské plodiny zemské nebo výrobky průmyslové dovezené do Československa přes území jedné nebo několika zemí třetích, stejně jako plodiny zemské nebo výrobky průmyslové třetích zemí, dovezené do československého území přes území francouzské. Článek XIII. Se zřetelem na zvláštní zeměpisnou polohu republiky Československé svoluje Francie k přiznání výhod z přímého dovozu zboží pocházejícího a přicházejícího z republiky Československé, byť i bylo dovezeno po moři, s podmínkou, že přichází z jednoho z těchto evropských přístavů: Gdyně, Gdansko, Štětín, Lubek, Hamburk, Brémy, Rotterdam, Antverpy, Janov, Benátky, Terst, Rjeka, Sušak, Split, Braila, Galac a že toto zboží bude doprovázeno na doklad této přepravy všemi průkazními listinami (nákladním listem o dopravě železniční nebo říční v originále nebo duplikátu a námořním konosamentem) a k průkazu původu, kdyby tento nebyl přepravními listinami dostatečně prokázán, osvědčením původu, předepsaným pro druhy zboží, vyjmenované v Předběžných poznámkách k francouzskému celnímu sazebníku, a vyhotoveným podle níže uvedených ustanovení článku XIV. Článek XIV. U provádění článků I., II. a XXX. vysoké smluvní strany mohou požadovati, aby produkty a zboží dovezené do jejich území byly doprovázeny osvědčením původu prokazujícím: 1. jde-li o suroviny ve vlastním slova smyslu nebo o plodiny, že pocházejí z druhé země, 2. jde-li o zpracovaný výrobek, že při něm splněny jsou podmínky, buď co do obsahu suroviny nebo co do zpracování, na které dovozní země váže uznání původu, o čemž jedná hořejší článek XI. Osvědčení původu budou vydávána buď celními úřady nebo příslušnými obchodními komorami každé vysoké smluvní strany; vyhotovována budou podle vzorů přijatých celní správou nebo úředně uznanými obchodními komorami země, odkud zásilka přichází, a to buď v jazyce země původu nebo v jazyce země určení. V prvém případě obě země vyhrazují si požadovati překlad. Osvědčení původu vydaná celními úřady budou sproštěna konsulárního visa. Osvědčení původu vydaná úředně uznanými obchodními komorami budou vidována konsulárními úřady země určení bezplatně. Bude-li osvědčení původu, vidované konsulárním úřadem, obsahovati udání hodnoty zboží, může takovéto osvědčení původu nahraditi konsulární fakturu. V tomto případě nebude konsulárním úřadem vybírán za ověření hodnoty zboží žádný dodatečný poplatek. Poštovní balíčky a poštovní zásilky, dále balíčky o váze 5 kg a méně, dovezené letadlem, stejně jako vzorky obchodních cestujících budou zproštěny osvědčení původu. Nebude-li zboží, pocházející z třetí země, dovezeno ze země původu do území jedné vysoké smluvní strany přímo, nýbrž přes území strany druhé, vysoké smluvní strany přijmou, ku průkazu původu, osvědčení vydaná příslušnými úřady druhé smluvní strany jako rovnoprávná s osvědčeními vyhotovenými v zemích původu, jestliže předložená osvědčení budou souhlasiti s předpisy a nebude-li podezření, že jde o podvod neb o zneužití. Ve všech případech, kdy jedna z obou vlád oznámí druhé vládě, že došlo při vydávání řečených osvědčení k podvodným manipulacím, zavede ihned vláda, jíž byla stížnost předložena, zvláštní šetření o činech, kladených za vinu, uvědomí o výsledku šetření stěžující si vládu a učiní, bude-li třeba, veškerá opatření, která jsou v její moci, aby předešla dalším zmíněným podvodným praktikám. Článek XV. Každá z vysokých smluvních stran se zavazuje, že učiní veškerá potřebná opatření, aby účinně zabezpečila plodiny nebo výrobky, pocházející z území druhé smluvní strany, proti nekalé soutěži při obchodních jednáních a zejména, že potlačí a zamezí zabavením nebo všemi jinými vhodnými trestními opatřeními v souhlasu s vlastním zákonodárstvím dovoz, uskladnění, prodej a uvádění do prodeje ve vnitrozemí všech produktů, opatřených přímo neb na jejich bezprostřední úpravě nebo vnějším obalu, na fakturách, na nákladních listech a obchodních tiskopisech, známkami, jmény, nápisy nebo jakýmikoli značkami udávajícími, přímo či nepřímo, nesprávně původ, druh, podstatu nebo specifické vlastnosti těchto produktů nebo zboží. Článek XVI. Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou prováděti mezinárodní úmluvu z 20. března 1883 o ochraně živnostenského vlastnictví, revidovanou ve Washingtoně 2. června 1911, stejně jako i ostatní dodatkové dohody týkající se živnostenského vlastnictví, jež byly podepsány v Haagu 5. listopadu 1925. Článek XVII. Každá z vysokých smluvních stran se zavazuje učiniti veškerá potřebná opatření k potlačení používání nesprávných zeměpisných označení původu výrobků vinařských, jestliže tyto pocházejí z území té nebo oné vysoké smluvní strany a jestliže označení původu je v zemi výroby náležitě chráněno a druhé straně hlášeno. Ve hlášení musí býti vymezena území, na která se tato označení původu vztahují, a stanoveno řízení, na základě kterého se osvědčení původu vydávají. Zejména bude zabavením nebo zákazem nebo jinými vhodnými trestními opatřeními v souhlasu se zákonodárstvím každé země potlačen dovoz a vývoz, uskladnění, výroba, oběh, prodej nebo uvádění do prodeje zmíněných výrobků, budou-li sudy, láhve, obaly nebo bedny je obsahující opatřeny známkami, jmény, nápisy nebo jakýmikoli značkami s nesprávným označením původu, vědomě použitým. Zabavení výrobků označených za závadné nebo jiná trestní opatření budou provedena buď na zákrok úřadů správních nebo na žádost státního zastupitelství nebo zúčastněné strany — jednotlivce, sdružení nebo syndikátu — podle příslušného zákonodárství každé z vysokých smluvních stran. Zákaz používání zeměpisných označení původu k označení jiných vinařských výrobků než těch, jež jsou k tomu skutečně oprávněny, platí i kdyby byl uveden pravý původ výrobků nebo kdyby nesprávná označení byla doprovázena opravnými dodatky jako: „druh“, „způsob“, „typ“ nebo jinými. Žádné zeměpisné označení původu vinařských výrobků jedné z vysokých smluvních stran nemůže být pokládáno za označení rázu druhového, je-li náležitě chráněno v zemi výroby a bylo-li řádně hlášeno druhé straně. Stejně budou uznána i vymezení a specifikace, vztahující se k těmto označením. Vysoké smluvní strany se kromě toho zavazují používati od nynějška ustanovení tohoto článku ve prospěch Francie u sýrů Roquefort a ve prospěch republiky Československé u chmele a u plzeňského piva. Vysoké smluvní strany se zavazují provésti v nejkratší době hlášení, o nichž jedná prvý odstavec tohoto článku. Vysoké smluvní strany prohlašují, že jsou ochotny zkoumati později možnost rozšíření předchozích ustanovení i na jiné výrobky, které odvozují své specifické vlastnosti z půdy nebo z podnebí. Článek XVIII. Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci jedné z obou zemí, kteří prokáží předložením živnostenské legitimace, vydané úřady své země, že tam jsou oprávněni provozovati svůj obchod nebo živnost a že tam platí dávky a daně předepsané zákonem, mají právo buď osobně nebo svými cestujícími uzavírati koupě v druhé zemi u obchodníků nebo ve veřejných prodejnách nebo u osob, jež zboží vyrábějí. Rovněž mohou přijímati zakázky i podle vzorků nebo modelů od obchodníků, v jejich obchodních místnostech, nebo od osob, které zboží nabízeného druhu používají při provozování živnosti. Z činností, uvedených v tomto odstavci, nebudou podrobeni žádné dávce ani poplatku. Osoby, vybavené živnostenskou legitimací, jsou oprávněny bráti s sebou vzorky nebo modely, nikoli však zboží. Při tom musí zachovávati předpisy platné v každé z obou zemí. Živnostenské legitimace musí souhlasiti se vzorem přijatým Mezinárodní úmluvou o zjednodušení celních formalit, podepsanou v Ženevě 3. listopadu 1923. Legitimace tyto budou sproštěny konsulárního nebo jiného visa. Článek XIX. Ve věci vzorků a modelů použijí vysoké smluvní strany ustanovení Mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě 3. listopadu 1923. Lhůta pro zpětný vývoz jest stanovena, s výhradou prodloužení, na dobu šesti měsíců. Článek XX. Ustanovení článků XVIII. a XIX. nejsou na újmu předpisům upravujícím v obou zemích kočovná zaměstnání a podomní obchod, při čemž každá z vysokých smluvních stran si v tomto směru vyhrazuje úplnou volnost svého zákonodárství. Článek XXI. 1. Příslušníci každé z obou vysokých smluvních stran budou požívati na území strany druhé nejvyšších výhod při cestování, pobytu, usazování, jakož i při provozování obchodu, živnosti nebo jakéhokoliv jiného zaměstnání a při veškerých právech a zájmech z toho plynoucích. 2. Příslušníci každé z obou vysokých smluvních stran budou míti na území strany druhé plnou volnost držeti, najímati majetek movitý i nemovitý nebo uvazovati se v jeho držení a nabývati vlastnictví tohoto majetku koupí, darováním, zákonnou posloupností, posledním pořízením nebo jakýmkoli jiným způsobem za podmínek, stanovených pro příslušníky kteréhokoli státu třetího v zákonech onoho státu, v němž majetek je. Tímto majetkem mohou nakládati za stejných podmínek. 3. Každá z vysokých smluvních stran nebude zacházeti s příslušníky strany druhé méně příznivě než s příslušníky domácími nebo s příslušníky států, požívajících nejvyšších výhod, při rekvisicích nebo plněních, s výhradou ustanovení bodu 4., týkajícího se rekvisic a vojenských plnění osobních. 4. Příslušníci každé z vysokých smluvních stran jsou zproštěni na území strany druhé vší povinné služby vojenské, ať ve vojsku nebo v národní gardě nebo v milici. Jsou zproštěni jakýchkoli dávek, ukládaných náhradou za osobní vojenskou službu, stejně jako všech vojenských plnění nebo rekvisic osobních. 5. Vysoké smluvní strany neučiní žádných opatření ve příčině omezení, nakládání, restrikce nebo vyvlastnění z důvodu obecného prospěchu nebo všeobecného zájmu, postihujících vlastnictví nebo užívání majetku, práv nebo zájmů příslušníků strany druhé, jestliže by za stejných podmínek nepodrobovaly týmž opatřením majetek, práva nebo zájmy příslušníků domácích nebo příslušníků států požívajících nejvyšších výhod. Použití těchto opatření bude podmíněno zaplacením spravedlivé náhrady, bude-li tato ovšem přiznávána příslušníkům domácím nebo příslušníkům státu požívajícího nejvyšších výhod. 6. U daní a dávek všeho druhu, stejně jako u veškerých jiných břemen rázu fiskálního, pokud mohou míti povahu daní, nehledě v čí prospěch jsou vybírány, příslušníci každé vysoké smluvní strany budou požívati v každém směru na území strany druhé, jak pro své osoby, tak pro svůj majetek, práva a zájmy, včetně svého obchodu, živnosti nebo zaměstnání, stejného zacházení a stejné ochrany u finančních úřadů a soudů jako příslušníci domácí. Jestliže zákony jednoho z obou států nyní přiznávají nebo v budoucnosti budou přiznávati stejné zacházení s cizinci jako s domácími příslušníky za podmínky vzájemnosti ve věcech daňových, vysoké smluvní strany prohlašují tímto článkem, že tuto podmínku vzájemnosti pokládají za splněnou. Ustanovení bodu 6. nepřekáží případnému vybírání buď t. zv. poplatků pobytových nebo poplatků souvisejících s plněním policejních formalit, při čemž se rozumí, že příslušníci obou zemí budou v tomto směru postaveni na roveň s příslušníky státu požívajícího nejvyšších výhod. Nejvyšší výhody, uvedené v předchozích odstavcích, nevztahují se na ony výhody, které jedna z vysokých smluvních stran přiznala neb přizná třetímu státu, aby dosáhla rovnováhy mezi svým vlastním zdaněním a zdaněním v tomto třetím státě a zejména, aby předešla dvojímu zdanění, nebo aby zajistila vzájemně ochranu a právní pomoc ve věcech daňových povinností neb finančních trestů. Článek XXII. 1. Akciové společnosti a jiné společnosti podle občanského práva, společnosti obchodní, finanční, pojišťovací, společnosti dopravní i zasilatelské a vůbec veškeré společnosti hospodářské povahy, jež jsou ustaveny podle zákonů jednoho z obou států a mají sídlo na jejich území, budou uznány druhou stranou za řádně zřízené. 2. Pravoplatnost jejich zřízení a jejich způsobilost vystupovati před soudy bude posuzována podle jejich stanov a podle zákonodárství jejich země původu. 3. Řečené společnosti zřízené na území jedné z vysokých smluvních stran, podvolí-li se zákonům druhého státu, mohou na území tohoto státu vykonávati svou činnost, usazovati se tam a zřizovati tam filiálky, odbočky a jednatelství. 4. Vysoké smluvní strany budou zacházeti s řečenými společnostmi stejně jako s jejich jednatelstvími, odbočkami a filiálkami podle ustanovení článku XXI., platných pro příslušníky, jestliže jde o právo držeti, najímati, uvazovati se v držení, nabývati vlastnictví jakéhokoli majetku movitého i nemovitého a o právo nakládati s ním, jakož i ve věcech rekvisic a plnění, nebo co do opatření ve příčině omezení, nakládání, restrikce nebo vyvlastnění z důvodu obecného prospěchu nebo všeobecného zájmu. 5. Vysoké smluvní strany budou zacházeti s řečenými společnostmi stejně jako s jejich jednatelstvími, odbočkami a filiálkami podle ustanovení článku XXI., platných pro příslušníky, při daních a ochraně ve věcech fiskálních. Avšak co se týče daní z majetku, z důchodů a ze zisků, každá z obou vysokých smluvních stran zdaní společnosti strany druhé, podle povahy daní, toliko ze společnostního kapitálu, který společnosti investovaly na jejím území, z majetku, jejž tam společnosti mají ve vlastnictví, z cenných papírů, jež tam obíhají, ze zisků, jichž tam společnosti dosahují a z obchodů, jež tam uskutečňují. Článek XXIII. Ve všech otázkách, týkajících se mezinárodní přepravy, vysoké smluvní strany se odvolávají na Úmluvu a Statut barcelonský z 20. dubna 1921 o svobodě transitu. Jejich vzájemné styky se budou nadále říditi ustanoveními těchto ujednání. Článek XXIV. Vysoké smluvní strany použijí ve vzájemném styku ve všech otázkách, týkajících se mezinárodního režimu železničního, ustanovení Úmluvy a Statutu o mezinárodním režimu na železnicích, sjednaných v Ženevě 9. prosince 1923. Článek XXV. U plavby na mezinárodních řekách se vysoké smluvní strany odvolávají na ujednání upravující tuto plavbu a zejména na Úmluvu a Statut barcelonský z 20. dubna 1921 o režimu vodních cest mezinárodního významu a na Mezinárodní Úmluvu pařížskou z 23. července 1921, stanovící definitivní mezinárodní statut dunajský. Jejich vzájemné styky se budou nadále říditi ustanoveními těchto ujednání. Článek XXVI. Vysoké smluvní strany se dohodly, že ve vzájemném styku uvedou bezodkladně v účinnost ustanovení Úmluvy a Statutu ženevského z 9. prosince 1923 o mezinárodním režimu námořních přístavů s výhradou doplňujících ustanovení, uvedených níže. Lodi československé mohou vplouti do jednoho nebo do několika přístavů francouzských, aby zplna nebo z části buď vylodily cestující nebo náklady přicházející z ciziny, anebo nalodily cestující nebo náklady do ciziny určené. Vláda československá se zavazuje, že neučiní žádných opatření aniž připustí, aby organisace jí kontrolované učinily jakákoli opatření a že nesjedná s cizími vládami nebo organisacemi jakoukoli dohodu, které by ve svém účinku vylučovaly francouzské lodi a námořní obchod nebo zacházely s nimi v kterémkoli směru méně příznivě než s vlajkou československou neb s vlajkou státu třetího, zejména jestliže jde o přepravu statků, cestujících a vystěhovalců z Československa neb z některého státu cizího, kteří by projížděli částí území československého kteroukoli cestou nebo do kteréhokoli přístavu nebo z něho. Vláda francouzská přijímá se své strany tentýž závazek, co se týče československých lodí a námořního obchodu. Článek XXVII. Vysoké smluvní strany budou zacházeti s loďmi, s plavebními společnostmi nebo s vystěhovaleckými podniky druhé smluvní strany stejně jako s loďmi, společnostmi a podniky domácími nebo kteréhokoli státu třetího, požívajícího nejvyšších výhod, při přepravě vystěhovalců, kteří přicházejí z jejich území, nebo jimi projeli a nalodí se v kterémkoli přístavu. Tímto článkem nejsou však nikterak dotčena ustanovení zákonů a předpisů o podmínkách, kterým jest podrobeno buďto oprávnění k přepravě vystěhovalců nebo zřizování jednatelství těmito společnostmi nebo podniky. Článek XXVIII. Vysoké smluvní strany budou uznávati národnost lodí podle vlastních zákonů a předpisů a zjistí ji podle dokumentů a listin, chovaných na palubě a vyhotovených příslušnými úřady země, které loď patří. S každou československou lodí, která by byla donucena nepohodou nebo vyšší mocí uchýliti se do některého francouzského přístavu, bude se ve všech směrech zacházeti jako s loďmi státu, požívajícího nejvyšších výhod. Stejně tomu bude, uvázne-li nebo ztroskotá-li československá loď na pobřeží francouzského území. Článek XXIX. Vysoké smluvní strany budou zacházeti ve vodách vnitrozemských, stejně jako ve svých vnitrozemských přístavech otevřených obchodu, s loďmi druhé smluvní strany a s jejich posádkami i náklady stejně jako s loďmi, s posádkami i s náklady státu požívajícího nejvyšších výhod. Při veškerých poplatcích a dávkách spojených s vnitrozemskou plavbou, vysoké smluvní strany nebudou ve svých vnitrozemských vodách nebo ve svých vnitrozemských přístavech, otevřených obchodu, zacházeti s loďmi druhé strany, s jejich posádkami i náklady méně příznivě než se svými vlastními loďmi, posádkami i náklady nebo s loďmi, s posádkami i s náklady státu, požívajícího nejvyšších výhod. Ustanovení, obsažená v obou předchozích odstavcích, se netýkají přepravy mezi dvěma přístavy téže domácí vnitrozemské plavební sítě. Veškeré lodi náležející Čechoslovákům nebo některé československé společnosti, rovněž lodi náležející Francouzům nebo lodi, které podle francouzského práva jsou uznány za lodi francouzské, pokládají se v duchu této úmluvy za lodi vysokých smluvních stran. Článek XXX. Pro všechny produkty požívající nejvyšších výhod, budou plodiny nebo výrobky přicházející a pocházející z republiky Československé požívati při dovozu do francouzských osad, zvaných assimilovanými, t. j. těch, jež mají v zásadě tentýž celní režim jako země mateřská, sazeb minimálního tarifu, ať již to jest tarif mateřské země, nebo ať jde o tarif zvláštní. Při dovozu do celního území československého budou požívati plodiny nebo výrobky z francouzských osad, zvaných assimilovanými, jsou-li vyjmenovány v seznamu C, celních sazeb a výhod uvedených v řečeném seznamu, a ať již jsou v seznamu C vyjmenovány nebo nikoli, budou požívati nejvyšších výhod. V osadách tak zvaných neassimilovaných, t. j. těch, jež mají zvláštní celní režim, a v Tunisu, budou požívati produkty pocházející a přicházející z republiky Československé nejnižších celních sazeb, jež tam jsou nebo budou přiznávány kterékoli jiné mocnosti v důsledku tarifních opatření nebo obchodních úmluv. Produkty z francouzských osad, zvaných neassimilovanými, z protektorátů a z mandátových území budou při dovozu do Československa požívati nejvyšších výhod. Článek XXXI. Ustanovení článků III., VI., VII., VIII., IX., X., XI., XII., XIII. a XIV. o výměně zboží mezi oběma zeměmi, platí též pro francouzské osady a Tunis. Článek XXXII. V přístavech francouzských osad budou požívati obchodní lodi československé nejvyšších výhod, podvolí-li se ustanovením veřejného pořádku a bezpečnosti, jakož i místním zákonům a předpisům. Článek XXXIII. Přiznání nejvyšších výhod neopravňuje Československo, aby požadovalo přednostních výhod, jež Francie přiznává nebo přizná francouzským osadám, protektorátům a mandátním územím na svém celním území, nebo výhod, které osady a protektoráty přiznávají neb přiznají Francii, francouzským osadám, protektorátům a mandátním územím. Článek XXXIV. Jestliže by nastaly v jejich režimu celním, obchodním nebo měnovém změny, které by rušivě působily na provádění této úmluvy, vysoké smluvní strany přiznávají si podle vzájemné dohody právo předložiti kdykoliv jakoukoli žádost, směřující k dosažení změny nebo přizpůsobení této úmluvy, aniž by byly povinny napřed ji vypověděti. Kdyby jednání o této žádosti neměla do dvou měsíců výsledku, může postižená strana vypověděti tuto úmluvu s tím, že pozbude platnosti po dvou měsících. Článek XXXV. Neshody, jež by vznikly mezi vysokými smluvními stranami o výklad nebo provádění této úmluvy a nemohly býti vyřešeny cestou diplomatickou, budou předloženy, podle vzájemné dohody, kompromisní cestou buď Stálému mezinárodnímu soudnímu dvoru za podmínek a podle řízení stanoveného jeho statutem, anebo soudu arbitrážnímu za podmínek a podle řízení stanoveného haagskou úmluvou z 18. října 1907 pro smírné řešení mezinárodních sporů. Nedohodnou-li se obě strany na kompromisu, jedna i druhá strana bude míti po předběžném měsíčním ohlášení právo přednésti spor přímo cestou žádosti Stálému mezinárodnímu soudnímu dvoru. Článek XXXVI. Tato úmluva bude ratifikována a výměna ratifikací provedena bude v Paříži. Úmluva vstoupí v platnost dnem, o němž se obě vlády dohodnou. Vysoké smluvní strany budou moci vypověděti tuto úmluvu počínajíc 1. dubnem 1929 tak, aby pozbyla platnosti po třech měsících. ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ příslušní plnomocníci, náležitě k tomu cíli oprávnění, podepsali tuto úmluvu a přitiskli na ni své pečeti. DÁNO V PAŘÍŽI, dvojmo, dne 2. července 1928. L. S. ŠTEFAN OSUSKÝ m. p. L. S. VANÍČEK m. p. L S. A. BRIAND m. p. L. S. M. BOKANOWSKI m. p. Seznam A. Číslo celního sazebníku československéhoOznačení zbožíClo za 100 kg.II. Koření.ex 4 Pepř (černý, bílý a červený [španělský, též paprika], dlouhý pepř; pepřový prach); nové koření; zázvor: pepř (černý, bílý a dlouhý) 144˙—ex 8 Kardamony, šafrán, vanilka: šafrán, vanilka 600˙—III. Jižní ovoce.ex 9 Fíky: b) sušené: 1. v krabicích, bedničkách nebo košíčkách 200˙—2. ve věncích nebo jinak balené 120˙—ex 12 Pomeranče: mandarinky 90˙—ex 14 Datle, pistacie, banany (pisang): datle 200˙—16 Mandle: a) suché, nevyloupané nebo vyloupané 200˙— b) nezralé ve skořápce 112˙50ex 17 Piniová (limbová) jádra, nevyloupaná; svatojánský chléb, nazaroly, jedlé kaštany; kokosové a podobné jedlé ořechy cizokrajné; olivy čerstvé, sušené neb solené: olivy čerstvé, sušené neb solené 28˙—VII. Ovoce, zelenina, rostliny a části rostlin. Ovoce: ex 35 vinné hrozny, čerstvé; vinný rmut: stolní hrozny, čerstvé: od 1. března do 31. července 240˙—v ostatní době 300 —ex 37 Ovoce výslovně nejmenované, čerstvé: ex a) jemné ovoce stolní: meruňky, broskve, nektarinky od 1. března do 31. května 100˙— Zelenina:40 Lanýže 150˙—ex 43 Zelenina výslovně nejmenovaná a jiné rostliny pro kuchyňskou potřebu, čerstvé: ex a) jemná zelenina stolní: artičoky 65˙— lilek jedlý (aubergines) od 1. listopadu do 30. září 65˙—květák od 1. listopadu do 30. dubna 52˙— fazole zelené a hrách zelený, štěrbák, endivie, štěrbák kadeřavý od 1. listopadu do 31. května 65˙— karotky ve svazečcích, špenát od 1. listopadu do 31. března 156˙— hříbky čerstvé 65˙—chřest od 1. listopadu do 31. března 130˙—brambory ranné od 15. února do 31. března 130˙— salát hlávkový od 1. listopadu do 30. dubna 156˙—Rostliny a části rostlin: Semena: ex 49 Semeno jetelové: a) vičenec 35˙—ex b) jiné: vojtěška 50˙— červený jetel 168˙—ex 52 Semena výslovně nejmenovaná: semena výslovně nejmenovaná mimo semena řepy cukrové, řepy krmné a jehličnatých stromů 60˙— Okrasné květiny a okrasné listoví, pak živoucí rostliny: ex 54 Okrasné květiny (také ratolesti s ozdobnými plody), uřezané, nesvázané nebo svázané, též na drátě: a) čerstvé: od 1. prosince do 31. března 500˙— v ostatní době 750˙—ex 56 Živoucí rostliny (také v obyčejných květináčích, kbelíkách a podobných nádobách):c) květinové cibule, hlízy a odenky (rhizomy, bulvy) 48˙—IX. Jiná zvířata.76 Mořská zvířata lasturová, nebo korýši (na př. ústřice, mořští raci, mořští pavouci, krabi, želvy), čerstvá, též uvařená, nikoli však vyloupaná 240˙—XI. Tuky.Technické tuky a mastné kyseliny:ex 94Vosk rostlinný: ex b) vosk karnaubový a jiný rostlinný vosk výslovně nejmenovaný: 2. připravovaný (bílený, barvený, v tabulkách nebo v koulích), též s přísadou jiných látek 420˙—ex 95 Kyselina stearová (stearin), kyselina palmitová (palmitin): kyselina stearová (stearin) 210˙—ex 97 Dégras a kyselina olejová: a) kyselina olejová (olein) 90˙—XII. Mastné oleje.ex 104 Olej olivový, kukuřičný, makový, sezamový, podzemnicový, bukvicový a slunečnicový v sudech, měchách a měchýřích: olej olivový v sudech, je-li doprovázen vysvědčením o čistotě, vydaným francouzským úřadem k tomu oprávněným 30˙— Olej podzemnicový (arachový), doprovázený osvědčením, vydaným laboratořemi k tomu oprávněnými o tom, že olej byl vskutku vyroben z jader a slupek arachidových 36˙—ex 106 Oleje mastné, v láhvích, džbánech a podobných nádobách pod 25 kg: ex b) oleje čís. 104: olej olivový, je-li doprovázen vysvědčením o čistotě, vydaným francouzským úřadem k tomu oprávněným: v lahvích 54˙—v plechovkách 81˙—olej podzemnicový, doprovázený osvědčením, vydaným laboratořemi k tomu oprávněnými o tom, že olej byl vskutku vyroben z jader a slupek arachidových 129˙60 ostatní oleje čís. 104, v lahvích 144˙—XIII. Nápoje.ex 108 Lihové tekutiny pálené:a) cognac: cognac a armagnac v lahvích, pocházející a přicházející z Francie, je-li provázen osvědčením, vydaným francouzskými úřady k tomu oprávněnými o tom, že tyto lihoviny mají právo na uvedené označení původu podle francouzského zákonodárství 1.000˙—cognac a armagnac v sudech, pocházející a přicházející z Francie, je-li provázen osvědčením, vydaným francouzskými úřady k tomu oprávněnými o tom, že tyto lihoviny mají právo na uvedené označení původu podle francouzského zákonodárství 3.000˙—jiné vinné destiláty, pocházející a přicházející z Francie, které mají právo na označení původu, jsou-li provázeny osvědčením vydaným francouzskými úřady k tomu oprávněnými o tom, že tyto lihoviny mají právo na uvedené označení původu podle francouzského zákonodárství 3.000˙— ex b) likéry, punšové tresti a jiné lihové tekutiny pálené, s přísadou cukru nebo jiných látek, francovka: likéry, punšové tresti a jiné lihové tekutiny pálené, s přísadou cukru nebo jiných látek 2.200˙—ovocné konservy s přísadou alkoholu 1.530˙— ex c) arak, rum: rum 1.196˙—ex d) jiné lihové tekutiny pálené: přírodní ovocné lihoviny pálené 1.640˙—ex 109 Víno, ovocné víno, vinný a ovocný mošt, šťávy z plodů, ovoce a bobulí, nezahuštěné; medovina: ex a) v sudech: vína bordeauxská a všechna ostatní vína pocházející a přicházející z Francie, jež mají právo na označení původu, jsou-li provázena osvědčením, vydaným francouzskými úřady k tomu oprávněnými o tom, že tato vína mají právo na uvedené označení původu podle francouzského zákonodárství 210˙—ex b) v lahvích: vína bordeauxská a všechna ostatní vína pocházející a přicházející z Francie, jež mají právo na označení původu, jsou-li provázena osvědčením, vydaným francouzskými úřady k tomu oprávněnými o tom, že tato vína mají právo na uvedené označení původu podle francouzského zákonodárství 420˙—ex 110 Víno šumivé:vína champagneská a všechna ostatní vína pocházející a přicházející z Francie, jež mají právo na označení původu, jsou-li provázena osvědčením, vydaným francouzskými úřady k tomu oprávněnými o tom, že tato vína mají právo na uvedené označení původu podle francouzského zákonodárství 1.100˙—XIV. Potraviny.ex 114 Pečivo (suchary, kakes, koláče, oplatky atd.): suchary s přísadou cukru 385˙—ex 119 Sýry: ex a) jemné stolní:Camembert, Brie, Coulommiers, Pont-l’Évêque, Mont-ďOr, Munster, Géromé, Livarot, Roquefort, Bleu-ďAuvergne, Port-Salut, sýry zvané à la crème nebo double crème, jako demi-sel, bondons, petits carrés 294˙—ex 127 Kakaová hmota; čokoláda, čokoládové náhražky a výrobky: výživné moučky s přísadou čokolády720˙—čokoláda v cihlách nebo v tabulkách 1.050˙—ex 128 Konservy rybí, masové a korýšové: paštiky játrové, galantina z drůbeže 600˙—129 Konservy zeleninové (mimo zeleninu sušenou čís. 44a) 420˙—ex 130 Konservy ovocné, zahuštěný mošt, zahuštěné šťávy z plodů, ovoce a bobulí; tamarindy: zahuštěná šťáva pektinová 200˙—ex 131 Poživatiny v krabicích, lahvích a podobných nádobách neprodyšně uzavřené (mimo poživatiny jmenované pod čís. 114, 126 a 127): sardinky, makrely a tuňák v oleji 360˙—konservy lanýžové a zeleninové 420˙—konservy rybí a zvěřinové600˙—ex 132 Poživatiny výslovně nejmenované: výživné moučky 480˙— bonbony a koření (condiments) 720˙—XVII. Nerosty.ex 148 Barevné hlinky: b) pálené, mleté, plavené, lisované 30˙— XVIII. Látky lékárnické a voňavkářské.151Šťáva lekořicová (ze sladkého dřeva), zahuštěná, v bednách nebo v kusech 150˙—ex 154 Vonné vodičky (lihuprosté), jako: vodička z květů pomerančových, vodička růžová, levandulová, fenyklová, z máty peprné, millefleurová a podobné vodičky: b) v nádobách lehčích než 10 kg hrubé váhy 97˙50ex 155 Silice (etherické oleje):ex b) silice výslovně nejmenované: silice přírodní600˙—XIX. Barviva a třísliva.163 Výtažky barvířské výslovně nejmenované: a) tekuté 60˙—b) pevné 100˙—XXII. Bavlna, příze a zboží z ní, též pomísené jinými předivy rostlinnými, nikoli však vlnou nebo hedvábím.Bavlněná příze: 183 jednoduchá, surová: a) do čís. 12 po anglicku 126˙— b) přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku 171˙—c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku 297˙—d) přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku 306˙—e) přes čís. 70 až čís. 90 po anglicku342˙—f) přes čís. 90 po anglicku 279˙50184 dvojpramenná, surová: a) do čís. 12 po anglicku 171˙—b) přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku 216˙—c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku 342˙—d) přes čís. 50 až čís. 70 po anglicku 351˙—e) přes čís. 70 po anglicku 387˙—185 troj- nebo vícepramenná, jednou skaná, surová:a) do čís. 12 po anglicku 216˙—b) přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku 261˙—c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku 387˙—d) přes čís. 50 po anglicku 450˙—186 troj- nebo vícepramenná, opětovně skaná, surová:a) do čís. 12 po anglicku 261˙—b) přes čís. 12 až čís. 29 po anglicku 297˙—c) přes čís. 29 až čís. 50 po anglicku 450˙—d) přes čís. 50 po anglicku 513˙—188 Příze pro drobný prodej upravená: a) jednoduchá nebo dvojpramenná; troj- nebo vícepramenná, jednou skaná 830˙—b) troj- nebo vícepramenná, opětovně skaná 900˙—Bavlněné zboží: ex 189 obyčejné, t. j. tkaniny z příze čís. 50 a nižšího, čítající ve čtverci o straně 5 mm 38 nebo méně nití, mimo t. zv. tkaniny bagdadské a madrasové: ex a) hladké, též jednoduše vyrážené (keprované): 4. jednou až čtyřmi barvami potištěné neb ve dvou barvách pestře tkané 1.420˙—5. pěti nebo více barvami potištěné neb ve více než ve dvou barvách pestře tkané 1.520˙—ex b) vzorkované:3. barvené 1.420˙—4. jednou až čtyřmi barvami potištěné neb ve dvou barvách pestře tkané 1.660˙—5. pěti nebo více barvami potištěné neb ve více než ve dvou barvách pestře tkané 1.760˙—ex 191 jemné, t. j. tkaniny z příze přes čís. 50 až včetně čís. 100, mimo t. zv. tkaniny bagdadské a madrasové: ex a) hladké, též jednoduše vyrážené (keprované): 2. bílené 2.600˙—3. barvené 2.800˙—4. potištěné, pestře tkané 3.000˙—193 Aksamity a zboží tkané na způsob aksamitů, též aksamitové stuhy 3.800˙—199 Zboží prýmkářské a knoflíkářské 2.203˙50ex 200 Zboží stávkové a pletené:a) stávkované a pletené látky v celých kusech (zboží metrové): 1. surové 2.640˙—2. bílené, barvené, potištěné, pestře stávkované nebo pletené 2.880˙—XXIII. Len, konopí, juta a jiná přediva rostlinná, výslovně nejmenovaná, příze a zboží z nich, nikoli však promísené bavlnou, vlnou nebo hedvábím.Příze: ex 204 Příze lněná (ze lněného vlákna nebo ze lněné koudele); příze ramiová (z čínské kopřivy):c) skaná:surová 516˙—ostatní 645˙—d) pro drobný prodej upravená: 1. jednoduchá: surová516˙—ostatní 645˙—2. skaná:surová 996˙—ostatní 1.245˙—213 Aksamity a zboží tkané na způsob aksamitu (s rozřezaným nebo nerozřezaným florem) 3.000˙—XXIV. Vlna, vlněná příze a vlněné zboží, též promísené jinými předivy, kromě hedvábím.Příze: 225 Příze česaná, výslovně nejmenovaná: a) surová, jednoduchá:1. až čís. 45 metricky 156˙—2. přes čís. 45 metricky 274˙—b) surová, dvoj- nebo vícepramenná:1. až čís. 45 metricky 220˙—2. přes čís. 45 metricky 376˙—c) bílená, barvená, potištěná, jednoduchá: 1. až čís. 45 metricky 406˙—2. přes čís. 45 metricky 532˙—d) bílená, barvená, potištěná, dvojpramenná nebo vícepramenná:1. až čís. 45 metricky 532˙—2. přes čís. 45 metricky 672˙—e) melírovaná vlnou barvenou nebo potištěnou, jakož i vlnou nebarvenou (přírodně bílou): 1. jednoduchá 462˙—2. dvoj- nebo vícepramenná, též takováto příze z praménků různé barvy 532˙—226 Příze mykaná a příze výslovně nejmenovaná, na způsob mykané předená:a) surová, jednoduchá 195˙—b) surová, dvoj- nebo vícepramenná 300˙—c) bílená, barvená, potištěná:1. jednoduchá 348˙—2. dvoj- nebo vícepramenná 456˙—Vlněné zboží: 229 Vlněné zboží tkané, výslovně nejmenované, též potištěné: a) váží-li čtvereční metr více než 700 g 1.700˙—b) váží-li čtvereční metr více než 200—700 g 2.500˙—c) váží-li čtvereční metr 200 g nebo méně 3.000˙—230 Aksamity a tkaniny na způsob aksamitu (s rozřezaným nebo nerozřezaným florem), též potištěné 4.000˙—ex 233 Zboží stávkové a pletené: a) stávkované a pletené látky v celých kusech (zboží metrové) 3.600˙—ex 238 Plsť a plstěné zboží (kromě koberců na podlahu):ex b) jiná plsť a plstěné zboží:1. nepotištěné: plstěné desky pravoúhlé; fasonované plstí k technickým účelům 1.440˙—ostatní zboží 1.800˙—XXV. Hedvábí a hedvábné zboží,též promísené jinými předivy.ex 242 Hedvábí (smotané nebo niťované [filované]), též skané: c) barvené: 1. na černo 741˙—2. jinak barvené 936˙—246 Niti z hedvábí, z hedvábí floretového neb umělého, též spojeného s jinými předivy, bílené nebo barvené, upravené pro drobný prodej 1.248˙—Zboží celohedvábné (z hedvábí, z hedvábí floretového neb umělého): 247 Celohedvábné zboží, vyšívané 14.000˙—248 Tyl a síťovité látky, tkané na způsob tylu; gázy (též tkané krepy a flory); krajky a krajkové šátky: tyl a síťovité látky, tkané na způsob tylu 13.200˙—gázy (též tkané krepy a flory):a) surové: 1. z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí nebo hedvábí floretového 7.500˙—2. jiné 9.500˙—b) barvené: 1. z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí nebo hedvábí floretového 9.500˙—2. jiné 11.500˙—c) ostatní: 1. z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí nebo hedvábí floretového 10.500˙—2. jiné 12.500˙—Krajky a krajkové šátky: a) vzdušné (leptané) 9.450˙—b) jiné 11.500˙—249 Hedvábná mlýnská plátýnka 6.000˙—250 Celohedvábné tkaniny výslovně nejmenované: a) surové:1. z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí nebo hedvábí floretového 6.000˙—2. jiné 8.000˙—b) barvené:1. z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí nebo hedvábí floretového 6.500˙—2. jiné 9.000˙—c) potištěné, pestře tkané: 1. z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí nebo hedvábí floretového 7.000˙—2. jiné 10.000˙—251 Aksamity a tkaniny na způsob aksamitu (s rozřezaným nebo nerozřezaným florem) 14.000˙—252 Zboží stávkové a pletené: a) stávkované nebo pletené látky v celých kusech (zboží metrové) 19.500˙—b) punčochy a ponožky 22.750˙—c) rukavice 18.200˙—d) výslovně nejmenované: 1. z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí nebo hedvábí floretového 9.000˙—2. jiné 15.000˙—253 Stuhové zboží: a) vyšívané nebo z tylu, gázu nebo jiných tkanin čís. 248 14.000˙—b) stuhy aksamitové a stuhy s aksamitovými vzorky 13.000˙—c) jiné: 1. nefasonované: z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí nebo hedvábí floretového 10.000˙—jiné 12.000˙—2. fasonované: z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí nebo hedvábí floretového 11.000˙—jiné 13.000˙—254Zboží prýmkářské a knoflikářské: z umělého hedvábí, bez přimísení hedvábí nebo hedvábí floretového 12.000˙—jiné 15.000˙—Zboží polohedvábné (z hedvábí, z hedvábí floretového nebo umělého, spojeného s jinými předivy): 255 Polohedvábné zboží vyšívané; tyl a síťovité látky tkané na způsob tylu, gázy (též tkané krepy a flory); krajky a krajkové šátky: polohedvábné zboží vyšívané; gázy (též tkané krepy a flory) 9.000˙—tyl a síťovité látky tkané na způsob tylu18.000˙—krajky a krajkové šátky 6.875˙—256 Polohedvábné tkaniny výslovně nejmenované 5.600˙—257 Aksamity a tkaniny na způsob aksamitů (s rozřezaným nebo nerozřezaným florem) 14.400˙—258 Zboží stávkové a pletené: a) stávkované a pletené látky v celých kusech (zboží metrové) 9.000˙—b) punčochy a ponožky 10.550˙—c) rukavice 8.450˙—d) výslovně nejmenované 6.000˙—259 Stuhové zboží: a) vyšívané nebo z tylu, gázu nebo z jiných tkanin čís. 255 15.000˙—b) stuhy aksamitové a stuhy s aksamitovými vzorky 12.000˙—c) jiné: 1. polohedvábné stuhy tkané na způsob rypsu, 6 cm široké nebo užší, barvené na černo, na šedo nebo na hnědo (stuhy na klobouky)5.850˙—2. nefasonované jiné 7.000˙—3. fasonované 8.450˙—260 Zboží prýmkářské a knoflikářské 5.070˙—XXVI. Zboží konfekční.261 Umělé květiny, hotové, zcela nebo částečně z látek textilních 13.200˙—263 Péra ozdobná, upravená a práce z těchto per 13.750˙—264 Umělá kožešina z peří:a) pštrosího a podobného jemného peří 16.500˙—b) z jiného peří:1. konfekcionovaná, také nášivkové pruhy 9.300˙—2. výslovně nejmenovaná 7.200˙—265 Práce vlásenkářské a jiné práce z vlasů 4.500˙—268 Klobouky ženské a dívčí všeho druhu: za kusa) negarnované 6˙40b) garnované 10˙40271 Vějíře všech druhů: za 100 kga) z obyčejných hmot 2.250˙—b) z jemných hmot nebo s nimi 3.750˙—c) z velmi jemných hmot nebo s nimi 7.875˙—d) vystrojené drahými kovy: 1. zlatem 15.875˙—2. stříbrem 11.250˙—272 Deštníky a slunečníky, povlečené látkami: a) nevystrojené drahými kovy: za kus1. ozdobené nebo z krajek, z výšivek 50˙—2. z hedvábí 34˙—3. z polohedvábí17˙—4. z jiných látek 10˙—b) vystrojené drahými kovy: 1. zlatem 92˙502. stříbrem 57˙50273 Nášivky ze šňůr, bíz, ženilek a podobných prýmků, i dále konfekcionované (nikoli však krajkami nebo výšivkami), zhotovené:a) zcela nebo částečně z hedvábí, hedvábí floretového nebo umělého 19.500˙— b) z jiného přediva 5.200˙—XXVII. Zboží kartáčnické a řešetářské.276 Kartáčnické zboží, výslovně nejmenované (mimo drátěné kartáče k technickým účelům), vystrojené:a) obyčejnými hmotami 756˙—b) jemnými hmotami 840˙—c) velmi jemnými hmotami2.184˙—d) drahými kovy: 1. zlatem9.520˙—2. stříbrem 6.720˙—XXIX. Papír a papírové zboží.Papír: ex 292 Papír připravený k účelům fotografickým: b) citlivý 600˙—295 Čalouny 200˙—XXX. Kaučuk, gutaperča a zboží z nich.311 Obuv, též spojená se zbožím textilním všeho druhu nebo s jinými hmotami:podpatky 720˙—ostatní 600˙—ex 312 Zboží z měkkého kaučuku, výslovně nejmenované, též spojené s obyčejnými nebo jemnými hmotami:plné obruče pro automobily 507˙—315 Tkaniny a stávkové látky kaučukem potažené, napuštěné, potřené nebo vrstvami kaučuku mezi sebou spojené, z těchto přediv: a) z hedvábí, z hedvábí floretového neb umělého, zcela nebo z části 2.100˙—b) z jiných látek textilních, též plsti 910˙—316 Pružné tkaniny, pružné zboží stávkové a prýmkářské z těchto přediv:a) z hedvábí, z hedvábí floretového neb umělého, zcela nebo z části 2.100˙—b) z jiných látek textilních: 1. péra do bot 1.190˙—2. jiné předměty 1.300˙—ex 320 Technické potřeby:a) tkaniny na mykací povlaky, dovážené na dovolovací list pro továrny, které tyto povlaky vyrábějí, pod dozorem a za podmínek stanovených nařízením 24˙50e) pneumatiky (duše a pláště): 1. pro velocipedy 1.000˙—2. ostatní 1.100˙—XXXII. Kůže vydělaná a kožené zboží.Kůže: 328 Kůže hovězí a koňská, vydělaná na způsob podešvic (též na hnací řemeny): a) hřbety (croupons): 1. činěné tříslem 493˙—2. činěné minerální solí 714˙—b) jiná (mimo kůži odpadkovou):1. činěná tříslem: umělá kůže 178˙50ostatní 390˙—2. činěná minerální solí: umělá kůže 178˙50ostatní 595˙—c) kůže odpadková 245˙—333 Kůže kozlí (kozlovice), kozí (kozina) a kozlečí (kozletina), upravená, mimo kůži rukavičkářskou a kůži lakovanou 1.350˙—335 Všeliká kůže rukavičkářská 620˙—336 Kůže lakovaná všeho druhu 800˙—ex 337Kůže výslovně nejmenovaná; pergamen: kůže výslovně nejmenovaná, mimo napodobeniny exotických koží; pergamen 450˙—XXXIII. Zboží kožešnické.346 Kožešina konfekcionovaná: a) z koží obyčejných 5.400˙—b) z koží jemných12.960˙—XXXIV. Zboží dřevěné; zboží ze surovin soustružnických a řezbářských.ex 361 Zboží výslovně nejmenované z jiných surovin soustružnických a řezbářských než ze dřeva:ex c) z mořské pěny, lávy, celluloidu a z podobných umělých surovin řezbářských (mimo zboží z napodobenin látek jmenovaných pod položkou d) a e)), též spojené s obyčejnými nebo s jinými jemnými hmotami: filmy kinematografické 1.200˙—hřebeny, jehlice a sponky do vlasů 1.800˙—ex e) z pravé nebo napodobené slonoviny, perleti, želvoviny, též spojené s obyčejnými, jemnými nebo s jinými velmi jemnými hmotami: hřebeny, jehlice a sponky do vlasů, z napodobenin 1.800˙—366 Korkové zátky, podešve a pod. zboží, též spojené s obyčejnými hmotami: korkové zátky 480˙—ostatní 360˙—XXXV. Sklo a skleněné zboží.Sklo tabulové: 380 Suché desky fotografické, citlivé 585˙—XXXVIII. Železo a železné zboží.Železo a železné polotovary:ex 428 Surové železo; železo a ocel, obojí staré ve zlomcích a odpadcích k tavení a sváření: a) železo surové 9˙50429 Vlková kujnina (železo kryčné); výlitky (ingoty) 21˙20430 Housky (brusky) z plávkového železa a housky svařené ze železa svarného, vývalky (balvany), plaštiny 30˙15431 Železo a ocel v tyčích, kované, válcované nebo tažené: a) nefasonované 39˙—b) fasonované 45˙50c) okrasné, ornamentované 58˙50d) upravené, nepatří-li pod e) 75˙60 e) niklované, platované mědí, slitinami mědi nebo hliníkem, nebo leštěné 98˙—432 Plechy a plotny: a) neopracované (surové) [černé plechy]: 1. silné 2 mm nebo silnější: silné 5 mm nebo silnější 58˙50slabší 5 mm až 2 mm 61˙752. slabší 2 mm až 1 mm 65˙—3. slabší 1 mm až 0·6 mm 71˙504. slabší 0·6 mm až 0·4 mm 78˙—5. slabší 0·4 mm až 0·25 mm 84˙506. slabší 0·25 mm 91˙—b) hlazené (dresované) nebo mořené (dekapované): 1. silné 1 mm nebo silnější 78˙—2. slabší 1 mm až 0·6 mm 84˙503. slabší 0·6 mm až 0·4 mm 91˙—4. slabší 0·4 mm 100˙80c) pocínované, pozinkované, poolovněné, poměděněné, pomosazněné, pokostované, broušené: 1. silné 1 mm nebo silnější: α) pocínované, pozinkované, poolovněné 117˙—β) jiné 133˙—2. slabší 1 mm až 0·6 mm: α) pocínované, pozinkované, poolovněné 123˙50β) jiné 140˙—3. slabší 0·6 mm až 0·4 mm: α) pocínované, pozinkované, poolovněné 130˙—β) jiné 150˙—4. slabší 0·4 mm:α) pocínované, pozinkované, poolovněné 201˙60β) jiné 168˙—d) poniklované, platované mědí, slitinami mědi nebo hliníkem, nebo leštěné 168˙—e) vzorkované (barvou nebo lisováním), moirované, lakované 182 70 433 Plechy a plotny prorážené, dirkované, hloubené nebo přistřižené: a) černé plechy 238˙—b) hlazené nebo mořené (dekapované) 235˙20c) ostatní 403˙20434 Drát:a) drát: válcovaný 61˙20ostatní: 1. silný 1·5 mm nebo silnější 79˙802. slabší než 1·5 mm až 0·5 mm 105˙— 3. slabší než 0·5 mm 126˙— b) pocínovaný, pozinkovaný, poolovněný, poměděněný, pomosazněný, pokostovaný:1. silný 1·5 mm nebo silnější 120˙—2. slabší 1·5 mm až 0·5 mm 151˙203. slabší 0·5 mm 176˙40c) poniklovaný, platovaný mědí, slitinami mědi nebo hliníkem, nebo leštěný 201˙60 435 Kalený drát: a) neopracovaný (surový) 134˙40b) leštěný nebo jinak dále opracovaný 319˙20Železné zboží:437Válce z nekujné litiny:a) neopracované (surové), též odrhnuté42˙—b jinak obyčejně nebo jemně opracované126˙— 438 Trouby a jich spojky z nekujné litiny: a) neopracované (surové), též odrhnuté, též asfaltem nebo dehtem natřené; při síle stěny:1. 7 mm nebo větší 50˙— 2. slabší než 7 mm 95˙55b) jinak obyčejně opracované; při síle stěny:1. 7 mm nebo větší 109˙202. slabší 7 mm 172˙90c) jemně opracované; při síle stěny: 1. 7 mm nebo větší 195˙— 2. slabší 7 mm 222˙95439 Trouby, nikoli však jejich spojky, z kujného železa, válcované nebo tažené, nebo z kujné litiny, též s přehnutými, přiletovanými nebo navařenými přírubami; trouby vlnité: a) neopracované (surové), též odrhnuté, se závity nebo s přírubami vrtanými nebo soustruhovanými 173˙60b) jinak obyčejně opracované 224˙—c) jemně opracované 324˙80440 Trouby z ploten a z plechu nýtované, letované nebo sdrápkované:a) neopracované (surové) neb obyčejně opracované: 1. kouřové trouby ke kamnům, též kolena z černého plechu 238˙— 2. jiné 294˙—b) jemně opracované 406˙—441 Spojky trub (fittings) a příruby z kujného železa:a) neopracované (surové) neb obyčejně opracované: 1. spojky trub (fittings) 280˙—2. příruby 215˙60b) jemně opracované:1. spojky trub (fittings) 380˙—2. příruby 294˙—ex 445 Plechové zboží výslovně nejmenované:ex a) z neopracovaného (surového) černého plechu: holá kola pro letadla a automobily50˙—ex b) z černého plechu, zhruba natřené, nebo z hladkého (dresovaného) plechu, též zhruba natřené: holá kola pro letadla a automobily 50˙—ex c) obroušené, jemně natřené nebo pokostované, poolovněné, pozinkované, pocínované (též z bílého plechu); též spojené s obyčejnými hmotami:holá kola pro letadla a automobily 80˙—ex d) malované, potištěné, bronzované, lakované; smaltované nebo ze vzorkovaných plechů; též spojené s obyčejnými hmotami:ex 2. ostatní:holá kola pro letadla a automobily 130˙—ex e) leštěné, poměděněné, pomosazněné, niklované, platované mědí, slitinami mědi nebo hliníkem, nebo postříbřené; též spojené s obyčejnými nebo jemnými hmotami: holá kola pro letadla a automobily200·—447 Předměty k upevňování kolejnic: spojky, klíny, kolejnicové hřeby, podložky, ustalovací kroužky atd. (mimo šrouby, šroubové svorníky a matice), železniční pražce, kolejové stoličky 126˙— 449 Železniční kola a dvojkolí, hotová, o průměru:a) 36 cm nebo více 174˙40b) menším 36 cm 240˙—450 Výhybková zařízení, křížovky, posunovadla, výhybky, zařízení brzd, nárazníky a podobné těžké železniční hmotiny: a) neopracované (surové), též odrhnuté 168˙—b) jinak obyčejně opracované 240˙—Nástroje a náčiní:453 Těžké kovářské kleště, sochory, sochory vidlité (kozí nožky) a skalní nebozezy, též na ostří nebo na hraně broušené; duté skalní nebozezy 144˙—457 Pilníky a rašple, o délce seku (tahu): a) přes 250 mm 450˙—b) 150 mm až 250 mm 760˙—c) menším 150 mm 950˙—458 Pily a neozubené listy na pily, též úplně nebo částečně leštěné nebo niklované:a) lupenky 462˙50b) ostatní 900˙—459 Kruže (frézy), výstružníky (mimo výstružníky úhlové), závitníky a spirální vrtáky, čelisti závitnic; šídla; všecky tyto nástroje též úplně nebo částečně leštěné nebo niklované; váží-li kus: a) 250 g nebo více 1.125˙—b) méně než 250 g 1.593˙75ex 460 Želízka do hoblíků a dláta, teslíky, výslovně nejmenované nebozezy, razidla, průbojnice a jiné nástroje výslovně nejmenované; všecky tyto nástroje též úplně nebo částečně leštěné nebo poniklované: želízka do hoblíků a dláta 1.125˙—461 Hřebíky a drátěnky: a) cvočky a cvoky; podkováky; hřebíky sekané, výslovně nejmenované 288˙—b) hřebíky drátěné, též odrhnuté 128˙—c) jiné hřebíky:1. neopracované (surové), též odrhnuté 216˙—2. jinak obyčejně opracované, s jinými hmotami však nespojené 240˙—d) jemně opracované, pak všecky hřebíky s hlavičkami z jiných hmot obyčejných: nábytkové hřebíky a závlačky344˙—ostatní432˙—462 Šroubové matice a svorníky, bez závitů; nýty:a) neopracované (surové), o průměru dříku nebo otvoru: 1. 14 mm nebo větším 120˙—2. menším 14 mm až 7 mm 190˙—3. menším 7 mm 240˙—b) obyčejně nebo jemně opracované, o průměru dříku nebo otvoru: 1. 14 mm nebo větším 190˙—2. menším 14 mm až 7 mm 240˙—3. menším 7 mm 290˙— 463Šrouby, šroubové matice a svorníky, se závitem: a) neopracované (surové), o průměru dříku nebo otvoru: 1. 14 mm nebo větším 215˙—2. menším 14 mm až 7 mm 290˙—3. menším 7 mm až 4 mm 360˙—4. menším 4 mm 430˙—b) obyčejně nebo jemně opracované, o průměru dříku nebo otvoru: 1. 14 mm nebo větším 290˙—2. menším 14 mm až 7 mm 360˙—3. menším 7 mm až 4 mm 430˙—4. menším 4 mm 500˙—470Pružinová ocel (ocel sploštěná na pásy ve svazcích nebo v kotoučích na pružno kalená), též leštěná: a) silná 0˙5 mm nebo silnější270˙—b) slabší 0˙5 mm630˙—ex 479 Nožířské zboží a jeho součástky: c) nůžky (mimo hrubé nůžky pro potřebu živnostenskou a zemědělskou), též velmi jemně opracované 2.100˙— d) nože kapesní a zavěráky všeho druhu, též velmi jemně opracované 1.800˙— e) všecko ostatní zboží nožířské, též velmi jemně opracované 2.100˙— XXXIX. Obecné kovy a zboží z nich. Kovové zboží: ex 517 Zboží výslovně nejmenované z mědi a z jiných obecných kovů nebo z kovových slitin výslovně nejmenovaných, též spojené s obyčejnými hmotami: ex a) obyčejně opracované: bronzové snímače proudu, nemontované 550˙—ex 520 Veškeré zboží hliníkové nebo ze slitin hliníku podobných, též spojené s obyčejnými nebo jemnými hmotami:b) ostatní: konve na mléko 1.200˙—hliníkové listy (folie) 1.500˙—ostatní zboží 1.600˙—ex 521 Zboží z obecných kovů nebo kovových slitin, spojené s jemnými hmotami: houkačky pro velocipedy, motorová kola (motocykly) a automobily 1.050˙—ex 522 Zboží z obecných kovů nebo kovových slitin, úplně nebo částečně zlacené nebo stříbřené, zlatem nebo stříbrem platované nebo spojené s velmi jemnými hmotami: reflektory a svítilny elektrické pro motocykly a automobily 4.995˙—XL. Stroje, přístroje a jich součásti ze dřeva, železa neb obecných kovů, vyjma ty, které patří do třídy XLI. a XLII. ex 529 Stroje obráběcí: stroje k obrábění dřeva 360˙—537 Stroje a přístroje výslovně nejmenované z obecných kovů (t. j. více než 50% obecných kovů)400˙—XLI. Elektrické stroje, přístroje a elektrotechnické potřeby. ex 543 Elektrické přístroje a elektrotechnická zařízení (regulátory, odpory, napáječe a pod.), výslovně nejmenované: elektrické spouštěcí, osvětlovací a signální příslušenství pro motorová vozidla a letadla; akumulátory; uhlíkové kartáčky montované 1.200˙—ex 545 Akumulátory s olověnými elektrodami, jakož i olověné elektrody akumulátorové: akumulátory 432˙—XLII. Vozidla.Vozidla silniční: ex 553 Motorová kola, též s přívěsným vozíkem, přívěsné vozíky zvláště dovážené, automobily (též motorové tříkolky), chasis s motorem nebo bez něho a karoserie zvlášť dovážené: b) osobní automobily (též motorové tříkolky), chasis s motorem nebo bez něho a karoserie zvlášť dovážené 43% z cenyc) nákladní automobily, autobusy, automobily nerozlučně spojené s pracovním zařízením, chasis s motorem nebo bez něho a karoserie zvlášť dovážené 43% z ceny554Motory automobilové a letadlové: a) automobilové, váží-li kus: za 100 kg1. nejvýše 50 kg 4.800˙—2. více než 50 kg až 250 kg 3.300˙—3. více než 250 kg: více než 250 až 500 kg 3.000˙—více než 500 kg 2.700˙—b) letadlové 12.000˙—XLIII. Drahé (vzácné) kovy, drahokamy a polodrahokamy a zboží z nich; mince. ex 568 Výrobky stříbrné a jiné zboží výslovně nejmenované, atd.:a) příbory a lžíce, též rukověti na příbory, váží-li kus více než 10 g 300˙—b) příbory a lžíce, též rukověti na příbory, váží-li kus 10 g nebo méně 390˙—XLIV. Přístroje a nástroje (instrumenty), hodiny. Přístroje a nástroje [instrumenty] (mimo ony, jež patří do třídy XLI., a mimo hudební nástroje): ex 574 Přístroje matematické a fysikální: za 1 kgpočítadla pro automobily a motorová kola10˙50vodoměry12˙75ex 575Přístroje optické: ex b) divadelní kukátka, dalekohledy a jiné optické přístroje: ex 1. s obrubami jinými než z drahých kovů nebo z hliníku: kukátka divadelní a dalekohledy 36˙—ex 2. s obrubami stříbrnými nebo hliníkovými: kukátka divadelní a dalekohledy 45˙—ex 3. s obrubami zlatými nebo platinovými: kukátka divadelní a dalekohledy 75˙—Hodiny:ex 589 Hodiny a hodinové stroje, výslovně nejmenované; hodinové kostry; pastorky se zasazenými čípky a přinýtovanými kolečky: hodiny a hodinové stroje pro automobily 1.435˙—XLVI. Chemické látky pomocné a chemické výrobky. Soli a jiné sloučeniny výslovně jmenované: ex 599 Soli draselné, sodné a amonné, výslovně jmenované: ex i) kyselý uhličitan draselný a sodný (bikarbonát, soda bicarbonata); borax čištěný; siřičitan sodný, pevný; kyselý siřičitan sodný, pevný; sirnatan sodný, pevný: ex 2. sirnatan sodný, pevný (antichlor)100˙—ex o) sirník draselný a sodný, též sirná játra; sirník amonný; chlorečnan draselný a sodný; fosforečnan sodný:chlorečnan sodný 192˙—ex 600 Sloučeniny vápníků, strontia, barya a hořčíku, výslovně jmenované:ex c) chlorid vápenatý, nečistý; annalin (umělý síran vápenatý); sirník barnatý, surový; umělý uhličitan barnatý: umělý uhličitan barnatý 25˙—ex 1) uhličitan vápenatý, umělý; fosforečnan vápenatý, umělý; karbid vápníku (calciumcarbid); dusičnan strontnatý; chlorid barnatý; dusičnan barnatý:chlorid barnatý a dusičnan barnatý 144˙—uhličitan vápenatý, srážený 120˙—ex 602 Sloučeniny mědi, olova, zinku a cínu, výslovně jmenované:a) modrá skalice; admontská skalice (směs zelené a modré skalice) 90˙—608 Leštidla na boty: a) černá, nikoliv tekutá 135˙—b) jiná, též t. zv. krémy 675˙—611 Klih všeho druhu, též vyzina (vyzí klíh): rybí klih, tekutý, v sudech130˙—ostatní 175˙50ex 619 Kolodium, chloroform, alkohol methylnatý (dřevný líh), aceton, sehnaná kyselina octová: ex b) ostatní: chloroform 1.200˙—ex 620 Éther: ex b) jiné éthery jednoduché, jakož i všecky složené, též éther oenantový: chlorid ethylnatý:2. v jiných nádobách 4.500˙—ex 622 Pomocné látky a výrobky chemické výslovně nejmenované:acetylcellulosa 8% z cenyXLVII. Pokosty, zboží barvířské, lékárnické a voňavkářské. Pokosty: 623 Pokosty olejové (bez přísady pryskyřice, terpentýnu nebo minerálních olejů): za 100 kga) v sudech 270˙—b) v plechovkách, lahvích a podobných nádobách 540˙—Barvy:ex 626 Barvy výslovně nejmenované:výtažky ze dřeva kampeškového 180˙— ultramarin modrý 493˙20ex 628 Inkousty, inkoustové prášky, pečetní vosk: inkousty 360˙—Zboží lékárnické a voňavkářské: ex 630 Lékárnické zboží upravené, jakož i všecky látky svými nápisy, štítky, obaly a pod. označené jako léky, i léky pro zvířata; vaty a obvazy upravené k účelům léčivým: mýdla medicinální 684˙—631 Octy, tuky a oleje, navoněné: a) ve schránách váhy 5 kg nebo větší360˙— b) ve schránách pod 5 kg 1.350˙— 632 Alkoholické aromatické tresti 2.700˙— 633 Zboží voňavkářské (jakož i všecky voňavé látky a směsi označené úpravou, štítky, návody a pod. jako voňavky); kosmetické prostředky: a) prosté lihu (líčidla, pudry navoněné, oleje na vlasy, pomády, pasty na zuby, františky) 2.700˙—b) obsahující alkohol 4.500˙— 637 Mýdlo: a) obyčejné 120˙— b) jemné, t. j. navoněné nebo v tabulkách, koulích, krabicích, hrnečkách 648˙— Seznam B. Číslo celního sazebníku francouzskéhoPojmenování zboží3Osli a oslice.16 BMaso mražené.17 quaterHovězí tlamy krájené atd.18 quaterMrtvé želvy.20 terSušené maso ke krmení zvířat atd.29Mesinský vlas.34 bisVajíčka bource.40Kosti do běla vypálené.42Klihovka.43Ostatní výrobky a odpadky surové.44Produkty francouzského rybolovu.Ex-45Čerstvé mořské ryby.48Ústřice.49Humři a langusty.50Slavka jedlá a ostatní lastury, plné.51Rybí tuk.52Vorvanina.53Jikry, tresky a makrely.54Velrybí kostice neopracované.55Kůže tulení a kytovců, surové.56Surové korále.57Jemné perly.58Rybí měchýře atd.59Houby všeho druhu, surové.60Houby všeho druhu, upravené.62Kly sloní.63Želvovina.65Lastury.66Dobytčí kosti a kopyta, surová.75Lodní suchary a chléb.75 bisDiabetický a lepkový chléb.75 terMacesy.78Manioka surová neb sušená.78 bisSago, salep, arrow-root atd.82Medyněk atd.Ex-85Mandle, banány, datle, fíky.90Cukr z osad a držav francouzských.ex 94Suchary sladké z osad a držav francouzských.96Káva.99Pepř.100Nové koření.101Amomy a kardamony.102Skořice.103Skořice dřevnatá.104Muškátové ořechy.105Muškátový květ.106Hřebíček.107Vanilka.108Čaj.ex 109Tabák v listech nebo žilách.ex 110Olej olivový, tulukunový, illipový a z palmových jader.114Přírodní gumy.115 quaterPryskyřice a ostatní exotické produkty pryskyřicové, jiné než z borovice a jedle atd.117Balsámy.118Kafr.119Kaučuk, balata, gutaperča atd.120Ptačí lep.121Manna.122Aloe.123Opium.125Rybí klí (sarcacolla), kino a jiné rostlinné šťávy sušené.ex 126Kořeny ibiškové, proskurníkové atd. (čerstvé nebo sušené).126 terKůry.126 quaterLišejníky k účelům léčebným.134Surový korek atd.138Jemná dřeva nebo dřeva exotická.139Dřeva vonná.140Dřeva barvířská.ex 141Bavlna nevyzrněná, hromadně vyzrněná.142 bisKonopí atd.143Juta atd.144Phormium tenax, abaka atd.144 bisRamie nebo čínská tráva.145Rákos a třtina surová, pýr, piasava, istle, esparto, kokosová vlákna.ex 145 bisPýr, piasava, istle česané a řezané.147Lípové kůry k výrobě lanoví.148Kokosové skořápky a prázdné kalabasy.149Soustružnická tvrdá jádra.150Garancin.151Curcumin.152Quercitrin.153Lišejníky barvířské orseilové.154Kůry tříslové atd.155Škumpa, fiset, épine-vinette atd.156Duběnky, valonky atd.156 bisŠafran.159Lanýže atd.164 bisKvasnice atd.177 bisSádrové odlitky, nebarvené.188Slín.188 bisLed.189Síra.195Gagat.196Jantar.200Zlato a platina.201Stříbro (s výjimkou lístkového stříbra).204Železná ruda.205 bisSlitiny železa atd.212 bis Železné hobliny atd.219Staré železo v odpadcích a zlomcích k tavení.219 bisŽelezné odpadky atd.220Železné okuje atd.222Olovo.223Cín.225Nikl (vyjma niklu tepaného a válcovaného).226Rtuť.227Antimon.228Arsen.229Kadmium surové.230Vismut.231Manganová ruda.232Kobaltová ruda.07}Kyselina dusičná.07 bis0809010Kyselina nitrosulfonová (Acide-sulfonitrique).013 bisPlynárenská voda čpavková.015Čpavek technicky čistý atd.016Čpavek zkapalněný bezvodý.018Chlorid zinečnato-amonný.035Oxychlorid uhlíku.054Komprimovaný vodík.059Kyslík komprimovaný a zkapalněný.059 bisKomprimovaný dusík.059 terAcetylen atd.0137 bisLouhy ze zpracování karnalitu.0268 bisResorcin atd.0318Chinaldin, chinolin.0319Methylchinolin, atd.0321 bisParakresidin.0331Nitrosoanalgesin.0332Bromoanalgesin.0334Benzyliden, aminoanalgesin.0336 bisDiamidodifenylmočovina atd.0350Kokain čistý a jeho soli.0356Glycyrrhicin nebo jeho sůl amonná.283Košenila.284Kermesová zrna živočišná.285Přírodní lak barvířský též v tročiskách.286Indigo.288Borytová modř.289Katechu neformované.290Orleán.292Lakmus.319 bisTapioka (vyjma výrobky tuzemské).324Rybí klih atd.333Trativodné trubky.335Hliněné dýmky.400Vnitřní podešve z jutové příze.403Tkaniny z přediv zvaných phormiumtenax, z abaky a ostatních rostlinných přediv nejmenovaných.495 bisMince.ex 521 quaterLinotypy.629Korále broušené, nemontované.631Velrybí kostice.631 bisNepravá kostice. Seznam C. Číslo francouzského sazebníku Pojmenování zboží Jednotka pro výměru cla Clo včetně násobkuex 26 Peří do peřin: nedrané 100 kgbeze cladrané a prach draný neb nedraný „85˙0069Oves:v zrnu „15˙00šrot, neobsahující více než 10% mouky„22˙50mouka „25˙0070 Ječmen: v zrnu„15˙00 šrot, neobsahující více než 10% mouky„22˙50mouka „25˙00ex 74 Slad, ječmen klíčený: v zrnu hodnota15%80 Suchá zelenina: boby: v nati nebo v luskách100 kg 3˙00v zrnu „7˙00loupané, šrotované „20˙00cizerna (pois chiches) (1)„beze clafazole:v zrnu (2)„15˙00v zrnu tříděném, stejnozrnném (2)„25˙00 loupané, zlomkové nebo drcené „30˙00čočka: v zrnu 100 kg 20˙00 loupaná, zlomková neb drcená „ 35˙00hrách: v zrnu „15˙00loupaný, zlomkový, neb drcený „30˙00ostatní:v zrnu „10˙00loupaný, zlomkový neb drcený„20˙00ex 115 Smůla pivovarská, obsahující: do 15% parafinu, ozokeritu atd.„8˙00ex 126 bis Traviny, květy a listy léčivé: květy římského heřmánku, bezu a lípy, melisa v listech nebo v nati, komonice lékařská„80˙00128 bis Dříví obyčejné, otesané nebo řezané:železniční pražce, z měkkého nebo tvrdého dřeva, silné: 80 milimetrů a silnější „1˙90 slabší 80ti milimetrů„2˙25 ostatní, silné: 80 milimetrů a silnější „3˙2535 milimetrů excl. do 80 milimetrů excl.„3˙502 milimetry excl. do 35 milimetrů incl., vyjma dyhy„4˙50136 bis Sláma nebo vlna dřevěná: nebarvená, nepřipravená, nekližená „7˙00barvená, chemicky připravená anebo kližená „10˙00ex 141 Bavlna hydrofilní: nenapuštěná a nesloužící k léčebným účelům „ 120˙00 též napuštěná nebo upravená k léčebným účelům„125˙00 Vata buničitá: neaseptická, nebarvená, nelisovaná, propustná „140˙00aseptická, barvená, lisovaná nebo nepropustná „150˙00160 Chmel, včetně chmelových odpadků„ 125˙00ex 163 Kořen čekankový: sušený, nepražený „17˙00 168 Papírovina:mechanicky rozemletá: suchá 100 kg6˙50(1)vlhká „ 3˙25(1) vyrobená způsobem chemickým: suchá „13˙00(1)vlhká „6˙50(1)172 ter Pivo 100 kg hrubé váhy64˙00(2)174 quater Vody minerální 100 kg 15˙00176 ter Pomníky náhrobní a části náhrobních pomníků ze žuly (porfýru podobné nebo jiné, vyjma leštitelný vápenec): A. neleštěné, nehlazené:a) řezané nebo tesané s povrchem rovným, silné: 20 centimetrů a silnější„ 20˙004 centimetry do 20 centimetrů excl. „25˙00slabší 4 centimetrů „30˙00 b) s římsami a s výzdobou soustružnickou„70˙00c) se sochařskou výzdobou „ 140˙00B. Leštěné nebo hlazené (t. j. mdle leštěné): a) hladké, t. j. bez římsy a bez výzdoby soustružnické a sochařské, silné:do 6 centimetrů „ 100˙00více než 6 centimetrů „ 60˙00 b) s římsami a s výzdobou soustružnickou „150˙00 c) s výzdobou sochařskou „300˙00ex 178 bis Brousky: zcela z umělých brusidel nebo stmelené z brusidel přírodních nebo z jiných hmot: karborundum nebo karborandum (karbid křemíku) rozmělněné nebo v zrnech„70˙00ex 178 quater B Brusy a lešticí kotouče a ostatní brousky setmelené, též s obručemi kovovými: zcela z umělých brusidel nebo spojené z přírodních brusidel nebo z jiných hmot, váží-li: 500 gramů a méně 100 kg 220˙00od 500 gramů do 10 kg „190˙00 10 kg a více„170˙00ex 194 Vosk minerální nebo ozokerit: rafinovaný„254˙00207 ter Ocel jemná, nástrojová „ 75˙00207 quater Ocel speciální, obsahující (1): nejméně 0˙5% niklu, vyjma plechy„75˙000˙5% do 6% chromu„ 75˙00 0˙5% do 6% wolframu „75˙000˙2% do 2% molybdenu„ 75˙000˙1% do 0˙5% vanadia„ 75˙00 0˙1% do 0˙5% titanu„75˙00207 quinquies Ocel speciální, obsahující: více než 6% chromu „300˙00 více než 6% wolframu „300˙00 více než 2% molybdenu„300˙00více než 0˙5% vanadia„300˙00více než 0˙5% titanu nebo ostatních vzácných prvků„ 300˙00ex 221 Prášek bronzový„ 500˙000135 Kysličník hořečnatý (magnesie): pálený přírodní „beze cla pálený čistý hodnota 5%0144 Chloridy a kysličníky rtuti„5%0157 Uhličitan draselný 100 kg 28˙000175 Kysličník zinečnatý „ 60˙000194 Alkohol methylnatý surový (líh dřevný) „ 60˙000195 Alkohol methylnatý rektifikovaný „ 120˙000195 bis Alkohol methylnatý čistý, s méně než 1% acetonu „ 140˙000200 Aceton „ 100˙000202 Rozpustidla acetonová a methylacetatová „90˙00ex 301 Tužky, tuhy do tužek a pastelky: zasazené, t. j. s obložením:z jiného dřeva než ze dřeva bílého, ve hmotě nebarveného, z náhražek dřeva, z papíru atd., s vložkou tuhovou nebo břidlicovou, tvaru kulatého, t. j. s průřezem kruhovým: lakované 1 kg 11˙25 tytéž jako v odstavci předcházejícím, avšak tvaru jiného než kulatého, t. j. čtverhranného, šestihranného, trojhranného, ploché nebo s jakýmkoli jiným průřezem než kruhovým; lakované nebo nelakované „12˙00 s vložkou barevnou (z červené hlinky, indiga, rumělky atd.) a s obložením ze dřeva bílého nebo jiného, z náhražek dřeva, z papíru atd.:kulaté nebo s průřezem kruhovým: nelakované „10˙50 lakované „11˙50jakýchkoli jiných tvarů nebo průřezů: lakované nebo nelakované„14˙00s vložkou snímkovou a s vložkou obsahující přísadu tuku, vosku, kakaového másla, křídy atd., sazí nebo jiných hmot barevných, k psaní na skle, kovu, porculánu, kůži atd. (tužky vitrografické, keramografické, dermografické atd), jakéhokoli obložení a tvaru„ 18˙00Tužky do zápisníků nebo tobolek (portefeuillů) o průměru do 6½ milimetru u tužek kulatých nebo 19 milimetrů u ostatních tvarů: bez hlavičky „ 12˙50s hlavičkou nebo ozdobou z kosti, kovu, celluloidu, umělé rohoviny nebo z jakékoliv jiné hmoty „ 20˙00 Tuhy do tužek, tuhy ke psaní a kreslení na hmotách všeho druhu, tuhy kamenotiskařské, pastelky, hlinkové tyčinky, barevné křídy suché, jiné než v předchozím uvedené, křídy barevné a s příměsí mastných látek a jiných hmot toho druhu, o průměru: do 3½ milimetru „ 60˙00více než 3½ milimetru do 7 milimetrů„45˙00 více než 7 milimetrů„ 32˙00308 quater Barvy keramické; přípravky k barvení skla a smalty jiné než obsahující kysličníky nebo soli kovů, výslovně uvedené hodnota 15%317 Čekanka, pražená nebo mletá, a náhražky čekanky, sušené v zrně nebo mleté 100 kg 34˙10318 Škrob nenavoněný: pšeničný, ze špaldy nebo směsky „ 180˙00jiný obilný„150˙00ex 331 Zboží hrnčířské, ohnivzdorné, z obyčejné hlíny: křivule, kelímky, retorty, vypalovačky, mufle „9˙00 ostatní výrobky, vyhloubené nebo duté, jiné než cihly„ 8˙00341 Ostatní z jemných hmot s ozdobami neb bez ozdob, s reliefy nebo polévané „cla a násobky jemné fajanse podle druhu341 bis Fajanse nebo kameniny k účelům zdravotním (ex 340, ex 341, ex 345, ex 346): z hlíny obyčejné nebo jemné:a) bílá, jakož i s odstínem nažloutlým a slonoviny „56˙00b) zdobená „110˙00ex 342 Obkládačky a dlaždice keramické, pálené z kamenin:jednobarevné bez ozdob „18˙00zdobené více barvami neb prorážené„26˙00345 Fajanse jemná a majolika: zboží hrnčířské z jemné hmoty: nezdobené: bez polevy „42˙00s polevou jednobarevnou„ 54˙00346 Zdobené: bez polevy„ 72˙00s polevou „96˙00346 bis Předměty z fajanse stolní nebo pro potřebu toaletní k zařízení a výzdobě obydlí, potřeby pro kanceláře (vázy, žardiniery, misky, vázičky na květiny atd.) ve spojení s částmi z kovů obecných, poniklovaných, jestliže váha kovu nepřesahuje 15% celkové váhy (ex 343 až 346) hodnota 18%347 A Porculán zdobený: bílý 100 kg 100˙00 zdobený 100 kg 300˙00 zdobený, zesílený „250˙00porculán pro laboratoře hodnota20%sošky novější výroby „ 20% parian a porculán bez polévy„18%347 B Porculán zdobený:příbory čajové a kávové (1) (2):a) s jednoduchým proužkem jednobarevrevným, jiným než zlaceným 100 kg 260˙00b) s jednoduchým proužkem zlaceným nebo dvojnásobným proužkem barevným nebo zlatým „280˙00c) s jakýmkoli jiným vzorkem „300˙00Předměty k účelům elektrotechnickým z fajanse, z porculánu, bílé nebo barevné kameniny, hliněné, skleněné, ze skla křišťálového atd.: 347 bis A Bez součástek z kovů nebo jiných hmot: zvonkové isolátory: 1. o průměru 90 milimetrů a méně „ 75˙002. o průměru 90 milimetrů až 200 milimetrů „140˙003. o průměru 200 milimetrů a více „180˙00Jiné než zvonkové isolátory, vážící:1. více než 10 gramů „210˙002. 10 gramů a lehčí „300˙00ex 347 bis B Se součástkami nebo příslušenstvím: z litiny nebo kujného železa, oceli, železného nebo ocelového plechu, z mědi, olova, cínu nebo zinku nebo slitin „ Cla s. č. 347 bis A s přirážkou 65%347 quater Předměty porculánové stolní nebo pro potřebu toaletní, předměty k zařízení nebo k výzdobě obydlí, potřeby pro kanceláře (vázy, žardiniery, misky, vázičky na květiny atd.) ve spojení s částmi z kovů obecných, poniklovaných, jestliže váha kovu nepřesahuje 17% celkové váhy (ex 347) „18%ex 348 Sklo zrcadlové: sklo zrcadlové leštěné nebo broušené, méně než 10 milimetrů silné, o ploše ½ m2 nebo větší: A. čtverhranné nebo pravoúhlé s hrubě přiříznutými okraji o ploše: ½ m2 do 1 m2m214˙00více než 1 m2 do 2 m2„16˙00více než 2 m2„ 19˙00B. čtverhranné nebo pravoúhlé, s okraji opracovanými jinak než do čtverhranu nebo pravoúhelníku, vyříznuté, šikmo seříznuté, šikmo obroušené, ryté nebo matované, smaltované nebo zdobené „clo jako výše s přirážkou 20%348 quinquies Sklo v tabulích nebo kusech nebo dlaždičky leštěné, neprůhledné nebo barevné, o ploše menší než ½ m2: čtverhranné nebo pravoúhlé, s hrubými okraji 100 kg 50˙00ostatní, včetně ochranných desek a tabulí do rámů nebo jiných tabulí, se šikmo obroušenými hranami, fasetované, ryté nebo zdobené, všech rozměrů „ 150˙00ex 350 Sklo duté a křišťálové: A. osvětlovací předměty jiné než lampy, lustry, součásti lustrů, ověsky atd.: skla nebo cylindry osvětlovací:dírkované nebo se zářezy na předmětu samém „ 200˙00ostatní „ 120˙00reflektory, lampová stinidla, zvony, skleněné tulipány, ochranná skla nebo skleněné skříňky: 1. bílé nebo ve hmotě zbarvené a jednobarevné:a) též otřené, na okrajích obroušené neb dírkované, hladké neb s reliefy neb ozdobami, vzniklými jen jediným lisováním „ 90˙00b) tytéž s okraji tavením zaoblenými „ 130˙00c) též matované, vzorkované, ručně nebo dalším lisováním předmětů po skončeném lisování kostry předmětů (1)100 kg230˙002. ostatní (s otřenými vrchními plochami neb s broušenými, rytými nebo matovanými částmi, různobarevné, podjímané vrstvou jinobarevného skla, zdobené nebo opatřené inkrustacemi nebo aplikacemi, obecnými kovy posázené nebo zasazené atd.) hodnota 20%ex 351 Sklo tabulové: obyčejné: skla o ploše do ½ m2100 kg 60˙00skla o ploše větší než ½ m2„70˙00Tabulové sklo tažené, silné: 3½ milimetru a slabší „clo tabulového skla okenního více než 3½ milimetru „clo tabulového skla obyčejného s přirážkou 30%352 Sklíčka hodinková: surová, též sklíčka do nepravých hodin„120˙00ex 357 Sklo optické surové: sklo optické obyčejné, lité, jako jsou kondensátory, skla pro svítilny čočkovitého tvaru — po jedné neb obou stranách —, svítilny k vozům (phares), elektrické kapesní svítilny tvaru okrouhlého, oválného, pravoúhlého atd.: zrcadla Manginova a sférická, okuláry, mířidla, zpětná zrcadla hodnota 18%ex 359 Láhve, fioly a flakony obyčejné, naplněné nebo prázdné o obsahu:½ litru a více 100 kg 23˙80 1½ decilitru do ½ litru excl.„38˙00359 quinquies Láhve s navrtaným ústím „clo jako u lahví, podle druhu, s přirážkou 5 frs. na 100 kg361 quater Roury skleněné, jednoduše řezané „ 190˙00367 B Příze leštěná, motouzy, provazy z papíru, celulosy atd.clo leštěné příze, motouzů, provazů konopných, podle druhu, se srážkou 20%ex 382 Tkaniny celolněné: hladké nebo vzorkované, vykazující v osnově a útku ve čtverci o straně 5 milimetrů, po dělení součtu nití dělitelem 2 a váží-li 100 m2: (1) (2)surové:40 kg a více:o 6 nitích a méně 1 kg 1˙60o 7 a 8 nitích „ 2˙25o 9 a 10 nitích„ 3˙00 o 11 a 12 nitích„3˙50o více než 12 nitích „ 4˙5025 kg incl. do 40 kg excl.:o 6 nitích a méně „ 3˙00o 7 a 8 nitích „ 4˙25o 9 a 10 nitích „ 5˙20o 11 a 12 nitích „ 6˙50o 13 a 14 nitích „ 8˙00o 15, 16 a 17 nitích „ 9˙00o 18, 19 a 20 nitích „ 13˙00o 21, 22 a 23 nitích „ 15˙00o více než 23 nitích „ 17˙5015 kg incl. do 25 kg excl.: o 7 a 8 nitích a méně „ 4˙50o 9 a 10 nitích „ 5˙25o 11 a 12 nitích „ 6˙50o 13 a 14 nitích „ 8˙00o 15, 16 a 17 nitích „ 9˙00o 18, 19 a 20 nitích „ 14˙00o 21, 22 a 23 nitích „ 20˙00o více než 23 nitích „ 25˙0010 kg incl. do 15 kg excl.: o 14 nitích a méně 1 kg 18˙00o 15 a 16 nitích „ 20˙00o 17 a 18 nitích „ 25˙00 o 19 a 20 nitích „ 30˙00o 21 a 22 nitích „ 40˙00o 23 nitích a více „ 45˙007 kg incl. do 10 kg excl.: o 14 nitích a méně „ 25˙00o 15 a 16 nitích „ 30˙00o 17 a 18 nitích „ 40˙00o 19 a 20 nitích 45˙00o 21 a 22 nitích „ 60˙00o 23 nitích a více „ 70˙00 lehčí než 7 kg: o 14 nitích a méně „30˙00o 15 a 16 nitích „35˙00o 17 a 18 nitích„ 40˙00o 19 a 20 nitích„ 50˙00 o 21 a 22 nitích„ 65˙00o 23 nitích a více „ 75˙00ex 382 bis Plátna speciální na sýr, lněná nebo konopná, hladká, surová, šlichtovaná nebo nešlichtovaná, rozměrů nejvýše 2½ m ×1½ m nebo čtvercová o straně 2 m, vykazující v základní tkanině v osnově a útku ve čtverci o straně 5 milimetrů, po dělení součtu nití dělitelem 2, nejvýše 6 nití podle vzorků uložených u vstupních celních úřadů „ 1˙00ex 383 Tkaniny celolněné, hladké nebo vzorkované, bílené, kremované, prané, v louhu močené, nebo apretované cla tkanin surových příslušných kategorií, s přirážkou 40%ex 384 Tytéž potištěné, barvené, pestře tkané (brochés ou ouvragés) cla tkanin hladkých nebo vzorkovaných, bílených, kremovaných atd., s přirážkou 15%404 Tkaniny celobavlněné: hladké, keprované a cvilinkové, surové, vykazující v osnově a útku ve čtverci o straně 5 milimetrů a váží-li 100 m2: 13 kg a více: o 27 nitích a méně 1 kg 4˙00o 28 až 35 nitích„ 5˙00o 36 až 43 nitích „ 6˙00o 44 nitích a více „ 7˙5011 kg incl. do 13 kg excl.: o 27 nitích a méně „ 4˙50o 28 až 35 nitích „ 5˙50o 36 až 43 nitích „ 6˙50o 44 nitích a více „ 8˙50 9 kg incl. do 11 kg excl.: o 27 nitích a méně „ 5˙50o 28 až 35 nitích „ 7˙00o 36 až 43 nitích „ 9˙00o 44 nitích a více „ 11˙007 kg incl. do 9 kg excl.: o 27 nitích a méně „ 7˙00o 28 až 35 nitích „ 8˙50o 36 až 43 nitích „ 10˙50o 44 nitích a více „ 15˙005 kg incl. do 7 kg excl.: o 27 nitích a méně „ 8˙50o 28 až 35 nitích „ 9˙00 o 36 až 43 nitích „ 11˙00o 44 nitích a více „ 17˙003 kg incl. do 5 kg excl.:o 27 nitích a méně „ 15˙00o 28 až 35 nitích „ 16˙00o 36 až 43 nitích „ 20˙00o 44 nitích a více „ 30˙00méně než 3 kg „ 35˙00405 Tkaniny bavlněné všeho druhu, loužené nebo bílené cla tkanin surových, podle druhu, s přirážkou 20%406 Tkaniny bavlněné všeho druhu, barvené cla tkanin surových, podle druhu, s přirážkou 2 frs. za kilogram406 bis Tkaniny bavlněné všeho druhu, mercerované (1)cla tkanin surových, bílených, barvených nebo potištěných, s přirážkou 0 70 frs. za kilogram406 ter Tkaniny bavlněné gumované, apretované, škrobené pro kloboukové vložky 1 kg 8˙50407 Tkaniny bavlněné všeho druhu, potištěné: šátky kapesní, nákrční, šátky zvané cache-nez a fichus, bavlněné šály, hladké nebo keprované, též moarované, lisované nebo se vzorky vytlačenými, v kusech tkané nebo přistřižené, také s třásněmi tkanými nebo navázanými, s obrubou jednoduchou, potištěnou, za tisk: jednou a dvěma barvami cla tkanin surových, podle druhu, s přirážkou 20 frs. za 100 m2třemi barvami cla tkanin surových, podle druhu, s přirážkou 22˙50 frs. za 100 m2 čtyřmi až šesti barvami cla tkanin surových, podle druhu, s přirážkou 35 frs. za 100 m2 sedmi barvami a více cla tkanin surových, podle druhu, s přirážkou 55 frs. za 100 m2 ostatní za tisk: jednou a dvěma barvami cla tkanin surových, podle druhu. s přirážkou 26 frs. za 100 m2 třemi až šesti barvami cla tkanin surových, podle druhu, s přirážkou 38 frs. za 100 m2 sedmi barvami a více cla tkanin surových, podle druhu, s přirážkou 60 frs. za 100 m2408 Tkaniny celobavlněné:knihařské plátno (perkál) na vazby a kartonážní práce atd.: nelisované 1 kg 12˙50lisované „14˙00plátno k obkreslování nebo průsvitavé „12˙00408 bis Tkaniny pokryté povlakem atd. „ 11˙00411 Tkaniny všeho druhu, celobavlněné nebo ze smíšené bavlny, vyrobené zcela nebo z části: z příze bílené cla tkanin surových, podle druhu, s přirážkou 50% a připočtením příslušného cla za bílení a po případě za mercerování nebo lisování a za tisk.z příze barvené cla tkanin surových, podle druhu, s přirážkou 50% a s připočtením příslušného cla za barvení a po případě za mercerování nebo lisování a za tisk.z příze hlazené nebo mercerované (surové, bílené nebo barvené) cla tkanin surových, podle druhu, s přirážkou 50%, po případě s připočtením příslušného cla za bílení, barvení nebo potištění a vždy s přirážkou za hlazení nebo mercerování.412 Tkaniny celobavlněné, leštěné nebo fasonované; surové cla bavlněných tkanin hladkých, surových, s přirážkou 30%412 bis Tkaniny smyčkové na způsob smyčkových ubrousků nebo jiné tkaniny s vazbou vaflovou (nádůrkovou), s vazbou zvanou „oeils de perdrix“ a podobnou cla tkanin z příze leštěné, vzorkované, podle druhu a třídy, s přirážkou 20%Tytéž tkané na stavu Jacquardově cla jak výše uvedeno, s přirážkou 30%413, 406 bis a 411 Piqués, přikrývky a pokrývky z piqué a ripsu, váží-li 100 m2: více než 18 kilogramů surové 1 kg 11˙0518 kilogramů a méně, surové„ 15˙30414, 406 bis a 411 Barchenty damaškové a stolní prádlo vážící 14 kilogramů a více na 100 m2: surové„10˙20Tkaniny celobavlněné: Tyly na způsob bobinetu pro záclony, ložní pokrývky, poduškové potahy, lenoškové přehozy atd. (vyjma vložky):415, 406 bis a 411 A. obyčejné, t. j. s rovnou osnovou a jediným útkem, vykazující v osnovní šířce 25 milimetrů (a): surové: až 8 nití incl. „ 10˙20od 8 až 10 nití incl. „ 14˙45od 10 až 12 nití incl.„ 18˙70více než 12 nití „ 25˙50416, 406 bis a 411B. Jiné než obyčejné (s osnovou tkanou na stavu Jacquardově, se dvěma nebo více útky (a): surové:až 8 nití incl.„ 13˙26od 8 až 10 nití incl.„ 18˙79od 10 až 12 nití incl. „ 24˙31více než 12 nití „ 33˙15417, 406 bis a 411 C. Zboží s krajovým vzorem (a): 1. obyčejné: surové: až 8 nití incl.„11˙73od 8 až 10 nití incl.1 kg 16˙66od 10 až 12 nití incl.„ 21˙50více než 12 nití „ 29˙322. jiné než obyčejné:surové: až 8 nití incl.„15˙21od 8 až 10 nití incl.„21˙59od 10 až 12 nití „27˙96 více než 12 nití „38˙16418, 406 bis a 411Tkaniny celobavlněné: přikrývky surové „ 3˙32419 Zboží bavlněné stávkové, včetně zboží stávkového z příze zvané „fil de Perse“ nebo „fil d’Ecosse“ (z bavlněné příze skané) a z příze zvané „béraudine“: 1. Tkaniny v kusech, váží-li m2: s jednoduchými oky: a) bez výstroje: méně než 100 gramů„26˙00100 gramů do 140 gramů „19˙00více než 140 gramů „12˙00b) s výstrojí ruční nebo strojní: kategorie A.cla tkanin s jednoduchými oky, podle kategorie, s přirážkou 25% kategorie B.cla tkanin s jednoduchými oky, podle kategorie, s přirážkou 50% s oky složenými: a) jednostranné tkaniny cla tkanin s jednoduchými oky, podle kategorie, s přirážkou 60% níb) oboustranné tkaniny cla tkanin jednostranných, podle druhu, s přirážkou 40%2. Rukavice: a) bez výstroje 1 kg 80˙00b) s výstrojí „ cla, jak výše uvedeno, s přirážkou 18%3. Punčochy a ponožky hodnota 20%4. Ostatní zboží všeho druhu, včetně oděvů nebo částí oděvů, zcela upravené nebo neupravené: a) bez výstroje 1 kg 25˙00b) s výstrojí ruční nebo strojní: kategorie A.„31˙25kategorie B.„37˙50430 Plátno voskované: a) balicí „1˙80431 b) ostatní:na tkanině surové, vyvařené a bílené„ 4˙25na tkanině zcela nebo z části barvené, potištěné nebo také z příze barvené nebo pestře tkané „ 5˙00ex 433 Tkaniny ze smíšené bavlny, při nichž bavlna převládá ve váze:ostatní tkaniny:krepy zdravotní, bavlněné, s příměsí vlny, při nichž převládá bavlna ve váze „5˙50435 Zboží prýmkářské s příměsí hedvábí „ 50˙00438 Tkaniny celovlněné: nábytkové látky (jiné než uvedené v saz. čísle 438 bis) vážící více než 400 gramů na m2„ 15˙00ex 440 až 441 Látky vlněné na oděvy, záclony a jiné, váží-li m2, včetně obrub, nejvíce 250 gramů „ 15˙00442 Koberce:A. s uzlíky vázanými nebo zatočenými, jakéhokoli původu, včetně napodobenin:do 120 řad m280˙00121 až 200 řad „100˙00201 až 300 řad „125˙00301 až 400 řad „160˙00401 až 500 řad „260˙00501 řad a více „340˙00B. tkané na stavu Jacquardově, s nerozstřiženým florem (bouclé) nebo na způsob aksamitu „8˙00C. hladké nebo potištěné na způsob aksamitu „6˙00s nerozstřiženým florem„ 4˙50D. Žinýlkové a axminster m29˙50E. ostatní „ 8˙00444 Fezy neb červené čepice (ex 445) kus 3˙50451 Přikrývky tkané: tkané na stavu Jacquardově 100 kg 800˙00ostatní „ 400˙00453 bis Aksamity nábytkové: hladké 1 kg15˙00jacquardované „20˙00456 bis Tkaniny z chlupů mohérových, čistých nebo smíšených atd.„30˙00ex 460 Oděvy, prádlo, jinde nejmenované atd.hodnota 15%460.sexiès Zboží konfekcionované, ostatní 100 kg cla tkaniny, zatížené nejvyšší sazbou, s přirážkou 10%ex 461 Papír nebo kartony jiné než zv. „de fantaisie“: b) papír pergamenový a náhražky jeho100 kg 100˙00papír pergamenový atd.„110˙00c) papír zvaný „Kraft“ a podobné„ 80˙00f) papír výše nejmenovaný atd.„100˙00g) papír nejmenovaný atd.:vážící více než 35 gramů „ 65˙0035 gramů nebo méně:papír pro kondensátory hodnota 11%ostatní 100 kg 100˙00Papír neb kartony zvané „de fantaisie“: m) papír ostatní atd.„180˙00462 Lepenka v arších, deskách atd.: a) surová lepenka přírodní barvy atd. „ 56˙00464 bis Cívky a kuželovité roury atd.: z obyčejné nebo kližené lepenky „100˙00 z lisované nebo tvrzené lepenky atd.„250˙00465 bis Zboží z lepenky atd.: lakované atd.„ 390˙00477 bis Kůže umělá atd. hodnota 6%481Botky nebo polobotky šněrovací:z vlněných, bavlněných nebo konopných tkanin, též s koženými podrážkami (de cuir ou de peau) „ 15%z vlněných nebo bavlněných nebo konopných tkanin, zdobené jakoukoli kůží ovčí, černou kozí, nebo hovězí štípenkou hodnota 15%s koženou podrážkou, svrškem z hovězí štípenky leštěné (cirée), nelícované, nelakované „12%z barvené kůže kozí, kozlečí nebo napodobeniny kozlečí kůže, z marokinu, z kůže hříběcí, z teletiny zamišové leštěné (ciré), přírodní, lakované, hlazené nebo z jakékoliv jiné kůže nejmenované, z tkanin celohedvábných nebo ze smíšeného hedvábí „15%482 A Polobotky vykrojené (střevíce): z vlněných, bavlněných, nebo konopných tkanin bez ozdobné výstroje neb vyšívání, s koženou podrážkou (de cuir ou de peau) „ 15%z vlněných, bavlněných nebo konopných tkanin s ozdobnou výstrojí nebo vyšíváním, z kůže ovčí, z černé kůže kozí „ 15%s podrážkou koženou se svrškem z leštěné (cirée) hovězí štípenky, nelícované, nelakované „12%z barvené kůže kozí, kozlečí nebo napodobeniny kozlečí kůže, z marokinu, z kůže hříběcí, z teletiny zamišové, přírodní leštěné (ciré naturel), lakované, hlazené nebo z jakékoliv jiné kůže nejmenované, z celohedvábných nebo polohedvábných tkanin „15%482 B Polobotky sahající ke kotníkům: s koženou podrážkou, se svrškem z leštěné (cirée) hovězí štípenky, nelícované, nelakované „12%z ostatních kůží „ 15%482 bis Obuv dětská všeho druhu a ostatní z kožešiny nebo zdobená kožešinou„ 18%483 Obuv dětská s koženou (de cuir ou de peau) podrážkou o délce méně než 17 centimetrů:zcela nebo z části z kůže nebo z tkanin celohedvábných nebo ze smíšeného hedvábí, šitá„15%ostatní „ 15%484 Rukavice: z kožešiny, podšité kožešinou, s částmi kůže, tkanin, též tkanin stávkových atd. nebo bez nich „ 20%z kůže všeho druhu s částmi tkanin, též tkanin stávkových atd. nebo bez nich „ 20%496 bis Bižuterie nepravá atd.:z hliníku atd.hodnota 20% z mědi atd.„ 20%ze zinku, z olova atd.„20%510 A Stroje a mechanická zařízení (a).Parní stroje stabilní a stroje lodní, vždy bez kotlů, parní pumpy, kompresory na vzduch a na různé plyny a všechny motory jinde nejmenované: s pístem, váží-li kus: 100.000 kg a více 100 kilogr.70˙0050.000 kg do 100.000 kg excl.„85˙0025.000 kg do 50.000 kg „ 95˙005.000 kg do 25.000 kg „125˙001.000 kg do 5.000 kg „140˙00250 kg do 1.000 kg „160˙00méně než 250 kg „ 180˙00510 A bez pístu: parní turbiny, váží-li kus: 100.000 kg a více 100 kg 87˙5050.000 kg do 100.000 kg excl. „106˙25 25.000 kg do 50.000 kg „118˙755.000 kg do 25.000 kg„ 156˙251.000 kg do 5.000 kg „175˙00250 kg do 1.000 kg„ 380˙0050 kg do 250 kg„ 600˙00méně než 50 kg hodnota 20%ostatní, váží-li kus:100.000 kg a více 100 kg 145˙0050.000 kg do 100.000 kg excl. „175˙0010.000 kg do 50.000 kg „225˙001.000 kg do 10.000 kg „275˙00250 kg do 1.000 kg „380˙0050 kg do 250 kg „ 600˙00méně než 50 kg hodnota 20%510 B Pumpy bez pístu (pumpy odstředivé )a kompresory bez pístu, váží-li kus:100.000 kg a více 100 kg 108˙7550.000 kg do 100.000 kg excl.„131˙2510.000 kg do 50.000 kg „168˙751.000 kg do 10.000 kg„ 206˙25250 kg do 1.000 kgpumpy odstředivé „250˙00kompresory „285˙0050 kg do 250 kg excl.:pumpy odstředivé „325˙00kompresory „450˙00 méně než 50 kg hodnota 15%510 C Kompresory více než dvoustupňové, váží-li kus: 100.000 kg a více 100 kg 70˙0050.000 kg do 100.000 kg excl.„85˙0025.000 kg do 50.000 kg excl.„95˙005.000 kg do 25.000 kg excl.„125˙001.000 kg do 5.000 kg excl.„147˙00250 kg do 1.000 kg excl.„175˙00méně než 250 kg „ 200˙00510 D Motory spalovací a výbušné na plyn, benzin, petrolej, alkohol atd., váží-li kus: Dieselovy motory a motory plynové: 100.000 kg a více:Motory plynové: více než 700.000 kg 100 kg 100˙00 od 400.000 kg do 700.000 kg incl. „ 110˙00 od 100.000 kg do 400.000 kg incl. „ 125˙00 Motory Dieselovy„ 135˙00 50.000 kg do 100.000 kg excl. „ 150˙0010.000 kg do 50.000 kg excl. „ 160˙00 5.000 kg do 10.000 kg excl. „ 165˙00 2.500 kg do 5.000 kg excl. „ 170˙00 1.000 kg do 2.500 kg excl. „ 180˙00 250 kg do 1.000 kg excl. „ 250˙00 méně než 250 kg „325˙00 Ostatní: 100.000 kg a více „ 135˙00 50.000 kg do 100.000 kg excl. „ 150˙00 10.000 kg do 50.000 kg excl. „ 170˙00 5.000 kg do 10.000 kg excl. „ 180˙00 2.500 kg do 5.000 kg excl. „ 190˙00 1.000 kg do 2.500 kg excl. „ 200˙00 250 kg do 1.000 kg excl. „ 250˙00 méně než 250 kg „ 325˙00 511 bis Stroje parní polostabilní, včetně kotlů, váží-li kus: 50 tun a více „ 105˙00 méně než 60 tun „ 125˙00 512 bis A Pumpy, váží-li kus: 10.000 kg a více „ 80˙00 1.000 kg do 10.000 kg excl. „ 90˙00 500 kg do 1.000 kg excl. „ 100˙00 150 kg do 500 kg excl. „ 110˙00 méně než 150 kg„140˙00 516 Stroje k přípravě a zpracování textilních surovin a výrobků:stroje na čištění, rozvolňování, připravování, sušení, karbonisování textilních přediv a jejich odpadků; pomocné stroje skací, soukací, navíjecí a přípravné stroje tkací; stroje na barvení, bílení, apretování, dohotovení a s tím spojené obdobné pracovní postupy textilní výroby v kterémkoli stadiu „140˙00 stroje pro bělírny, barvírny a čistírny „ 115˙00 Ostatní stroje nejmenované, pro průmysl textilní „ 135˙00 518 Stavy tkalcovské:stavy tkalcovské na hedvábí: Automatické 100 kg 130˙00 s více člunky „ 110˙00 ostatní „ 90˙00 stavy tkalcovské ostatní: Automatické „ 110˙00 s více člunky „ 90˙00 ostatní „ 85˙00 522 Stroje hospodářské a zahradnické (vyjma motory):odstředivky a podobné přístroje odstředivé (b), váží-li kus:více než 35 kg „ (f) 260˙00 35 kg a lehčí „ (f)320˙00 pluhy zvané brabantské„ (f)90˙00 lisy na víno, na ovocné šťávy, na olej, váží-li 400 kg a více, nepřetržité „ (f)75˙00 kultivátory, pérové brány, pojízdné pohrabovače, pohrabovače spojené s obraceči, obraceče, jednoradlicové pluhy (c)„ (f)70˙00 žací stroje travní a obilní, žací stroje samovázací, nahrabovače (c)„ (f) 60˙00 ostatní, váží-li kus (c): 400 kg a více „ (f) 80˙00 méně než 400 kg „ (f)100˙00 523 Šicí stroje: podstavce a převody „ 55˙20 Hlavy šicích strojů včetně částí poniklovaných:ke zvláštním účelům s jednou nebo více jehlami nebo háčky, s člunky nebo řetízky k jiným pracem než jednoduchým nebo souběžným stehům, jako na vyšívání, prýmkování, prolamování (ažurování), kroužkování, obdírkování, přišívání háčků a kroužků, stehy pilovité a ozdobné, kryté stehy, prošívání ložních pokrývek, přišívání knoflíků atd., váží-li kus:50 kg a více 100 kg 700˙00 25 kg do 50 kg excl. „ 750˙00 méně než 25 kg „ 800˙00 ostatní „ 500˙00 523 bis Šicí stroje:stoly, stolky, lavice, skříňky, zásuvky, poličky, nástavce atd., ze dřeva, se součástkami z jiných hmot neb bez nich „ cla nábytku jiného než z ohýbaného dřeva a jiného než sedadel, podle případu, s přirážkou 20% (č. 592—592 bis) skříňky ze železného neb ocelového plechu s příslušenstvím z jiných hmot nebo bez příslušenství „ cla předmětů nejmenovaných ze železného neb ocelového plechu, podle druhu (č. 568) 525 bis A Stroje mlýnské a mlýnské válcové stolice: drtiče na obilí a semena vážící: více než 1.000 kg „ 90˙00 ostatní „ 105˙00 ostatní přístroje „ 105˙00 525 octiès B Větrníky, zdvihadla na vodu, váží-li kus:25.000 kg a více „ 60˙00 15.000 kg do 25.000 kg excl. „ 65˙00 10.000 kg do 15.000 kg „ 70˙00 7.500 kg do 10.000 kg „ 75˙00 5.000 kg do 7.500 kg „ 80˙00 1.000 kg do 5.000 kg „ 80˙00 250 kg do 1.000 kg „ 100˙00 100 kg do 250 kg „ 110˙00 méně než 100 kg „ 140˙00 Přístroje destilační a rektifikační, na alkohol, petrolej, glycerin atd., s obsahem méně než 5% mědi, váží-li kus: 25.000 kg a více „ 54˙00 15.000 kg do 25.000 kg excl.„ 60˙00 10.000 kg do 15.000 kg „ 65˙00 7.500 kg do 10.000 kg excl. 100 kg 75˙00 5.000 kg do 7.500 kg „ 80˙00 1.000 kg do 5.000 kg „ 90˙00 250 kg do 1.000 kg „ 120˙00 100 kg do 250 kg „ 130˙00 méně než 100 kg „ 140˙00 Přístroje pro průmysl chemický, poolověné uvnitř nebo zevně, s obsahem olova, přesahujícím 33% celkové váhy, váží-li kus: 25.000 kg a více „ 60˙00 15.000 kg do 25.000 kg excl. „ 65˙00 10.000 kg do 15.000 kg excl. „ 70˙00 7.500 kg do 10.000 kg excl. „ 75˙00 5.000 kg do 7.500 kg excl. „ 80˙00 1.000 kg do 5.000 kg excl. „ 80˙00 250 kg do 1.000 kg excl. „ 120˙00 100 kg do 250 kg excl. „ 130˙00 méně než 100 kg „ 140˙00 525 noniès Přístroje pro výrobu a rafinaci cukru: 25.000 kg a více „ 90˙00 15.000 kg do 25.000 kg excl. „ 98˙00 10.000 kg do 15.000 kg „ 105˙00 7.500 kg do 10.000 kg „ 112˙50 5.000 kg do 7.500 kg „ 120˙00 1.000 kg do 5.000 kg „ 135˙00 250 kg do 1.000 kg „ 180˙00 100 kg do 250 kg „ 195˙00 méně než 100 kg „ 210˙00 527 Přístroje cukrovarnické, varná zařízení pro pivovary, lihovary, továrny na voňavky, lékárny, kuchyně, při nichž měď a bronz převládají ve váze, váží-li kus: 5.000 kg a více „ 185˙00 250 kg do 5.000 kg excl. „ 250˙00 méně než 250 kg „ 295˙00 527 bis Přístroje chladicí, váží-li kus: 10.000 kg a více „85˙00 500 kg do 10.000 kg excl. „120˙00 méně než 500 kg „175˙00 533 A Strojní součásti, zařízení řídicí, brzdicí a transmise z kovaného neb lisovaného železa nebo oceli, z litiny neb z ocelolitiny, z kujné litiny, váží-li kus: neopracované: z kovaného neb lisovaného železa nebo ocele, z litiny nebo z ocelolitiny, váží-li kus: více než 1.000 kg 100 kg 60˙00více než 300 kg do 1.000 kg incl. „ 80˙00více než 100 kg do 300 kg incl. „ 95˙00více než 15 kg do 100 kg incl. „ 120˙00více než 1 kg do 15 kg incl. „ 150˙00více než 500 gr do 1 kg incl. „ 190˙00více než 200 gr do 500 gr incl. „ 230˙00200 gr a méně „ 250˙00z kujné litiny, váží-li kus: více než 1.000 kg stejná cla jako na součásti ze železa neb ocele tohoto saz. číslavíce než 300 kg do 1.000 kg incl. více než 100 kg do 300 kg incl. „více než 15 kg do 100 kg incl. „více než 1 kg do 15 kg incl. „„více než 500 gr do 1 kg incl. 100 kg 160˙00více než 200 gr do 500 gr incl. „ 180˙00200 gr a méně ” 200˙00opracované: Podstavce plynových motorů, motorů Dieselových a parních strojů, váží-li kus:5.000 kg a více „ 85˙002.500 kg do 5.000 kg excl. „ 100˙001.000 kg do 2.500 kg excl. „ 115˙001.000 kg a méně cla ostatních opracovaných součástí, podle třídy, v tomto saz. čísleVálce válcovacích stolic, váží-li kus:z ocelolitiny:5.000 kg a více 100 kg 80˙00 2.500 kg do 5.000 kg excl. „ 90˙00 1.000 kg do 2.500 kg excl. „ 100˙00 300 kg do 1.000 kg excl. „ (čisté váhy) 135˙00 300 kg a méně cla ostatních opracovaných součástí podle třídy, v tomto saz. číslez ocele kované: 5.000 kg a více 100 kg 96˙00 2.500 kg do 5.000 kg excl. „ 108˙00 1.000 kg do 2.500 kg excl. „120˙00 300 kg do 1.000 kg excl. „ 162˙00 300 kg a méně cla ostatních opracovaných součástí tohoto sazeb. čísla, podle třídySoučástky strojů, zařízení řídicí, brzdicí a transmise z kovaného nebo lisovaného železa nebo oceli, z litiny neb z ocelolitiny, z kujné litiny, váží-li kus (A), (E):opracované:písty plynových motorů, pastorky pro pohon válcovacích stolic, váží-li kus: více než 5000 kg 100 kg 110˙00 1.000 kg do 5.000 kg incl. „ 120˙00 1.000 kg a méně cla ostatních opracovaných součástí tohoto sazeb. čísla, podle třídydesky pro konvertory, rámy válcovacích stolic, podvozky pro dráhy válcovacích stolic, váží-li kus:více než 5.000 kg 100 kg 75˙00 2.500 kg do 5.000 kg incl. „ 95˙00 1.000 kg do 2.500 kg incl. „ 115˙00 1.000 kg a méně cla ostatních opracovaných součástí tohoto sazeb. čísla, podle třídyválce plynových motorů, váží-li kus: více než 1.000 kg 100 kg120˙001.000 kg a méně cla ostatních opracovaných součástí tohoto sazeb. čísla, podle třídykotlové výstuhy, váží-li kus:od 1 kg do 15 kg 100 kg 180˙00ostatní (méně než 1 kg nebo více než 15 kg) cla ostatních opracovaných součástí tohoto sazeb. čísla, podle třídyrýhované válce pro textilní stroje: více než 1.000 kg 100 kg 130˙00 více než 300 kg až do 1.000 kg incl.„ 200˙00 více než 100 kg až do 300 kg incl. „ 225˙00 více než 15 kg až do 100 kg incl. „ 250˙00 více než 1 kg až do 15 kg incl. „ 200˙00 více než 500 gr až do 1 kg incl. „ 350˙00 více než 200 gr až do 500 gr incl. „375˙00 200 gr a méně „ 400˙00 lamely pro automatická měřidla pevnosti nití a osnov „ clo saz. č. 531 ostatní: více než 1.000 kg „ 130˙00 více než 300 kg až do 1.000 kg incl. „ 200˙00 více než 100 kg až do 300 kg incl. „ 225˙00 více než 15 kg až do 100 kg incl. „ 250˙00 více než 1 kg až do 15 kg incl. „ 300˙00 více než 500 gr až do 1 kg incl. „ 350˙00 více než 200 gr až do 500 gr incl. „ 375˙00 200 gr a méně „ 400˙00 533 quinquiès Součásti parních turbín atd.: lopatky 1 kg 10˙00 ostatní hodnota17% 533 sexiès Součásti kotlů atd.:neopracované 100 kg 80˙00 opracované „ 110˙00 Válcová topeniště pro kotly atd.:neopracovaná „ 40˙00 opracovaná „ 55˙00 ex 549 Zboží nožířské: nože kuchyňské a řeznické „ 500˙00 Břitvy: jemné s jednou čepelí a se značkou nebo ozdobou zlacenou nebo pokovověnou atd. „ 3.000˙00 zavírací nože: s jedním želízkem„1.800˙00 s více želízky, váží-li tucet: 500 gramů a více„ 2.200˙00 méně než 500 gramů „ 2.700˙00 Nůžky: ostatní o délce: méně než 12 centimetrů „ 1.800˙00 12 centimetrů do 25 centimetrů excl. „1.500˙00 25 centimetrů a více „ 1.000˙00 Nože stolní:s rukojetí z jemného dřeva, kosti, černého rohu, celuloidu atd.„ 2.000˙00 s rukojetí ze dřeva obyčejného, nebo z kovu obecného „ 750˙00 z jednoho kusu, zcela ze železa nebo z ocele „ 400˙00 Strojky na stříhání vlasů; váží-li kus: méně než 110 gramů „2.500˙00 110 gramů a více „1.500˙00 součástky „ 2.200˙00 Obyčejné zboží nožířské ostatní:nůžky na drůbež, kapesní vývrtky s pákou, kleště na lámání a řezání cukru atd. „ 1.800˙00 566 quater Mechanické zátky: skládající se z knoflíku porculánového bílého nebo barevného, fajansového, hliněného nebo skleněného a zařízení ze drátu železného, ocelového, měděného nebo zinkového. Speciální uzávěrky celně na roveň postavené.bez kaučukového kroužku: nepotištěné 100 kg 100˙00 potištěné „ 125˙00 s kaučukovými kroužky: nepotištěné „ 125˙00 potištěné „ 156˙25 části a součásti mechanických zátek: knoflíky porculánové, fajansové, hliněné nebo skleněné: nepotištěné „ 40˙00 potištěné„ 60˙00 zařízení ze železného, ocelového, měděného nebo zinkového drátu „ 50˙00 ex 568 Předměty pro domácnost a ostatní zboží, výslovně nejmenované, ze železa, ocele nebo černého plechu: Lakované bez ozdob a tisku, vytvořených obtiskováním neb jiným způsobem: jednou nebo dvěma barvami „90˙00 pocínované neb z bílého plechu, bez vzorku„ 145˙00 smaltované jednobarevně, též odstínované, též barvy žulové „145˙00 smaltované na způsob mramoru bez zlata neb jiných kovů, bez tisku nebo ozdob, vytvořených obtiskováním nebo jinak „ 170˙00 ex 573 Předměty umělecké nebo ozdobné z mědi nebo bronzu: Stolní náčiní: neciselované, neryté, nezdobené ražením, lisováním nebo jinak 1 kg 8˙00 ostatní „ 13˙00 ex 574 Zboží z ryzí mědi nebo ze slitin mědi se zinkem nebo cínem:Výrobky lampařské a klempířské:hořáky lampové a plynové z ryzí mědi nebo ze slitin mědi, ve spojení s bílým plechem neb bez něj (jiné než pro acetylen) a jejich součástky bez ohledu, zda jsou leštěné, vraněné, lakované nebo pocínované 100 kg 550˙00 výrobky lampařské: svítilny, svítilny chráněné (lanternes-tempête), osvětlovací předměty závěsné a jiné, než hořáky do lamp a hořáky plynové a předměty umělecké a ozdobné ze železa, zinku, cínu nebo z ryzí mědi nebo ze slitin mědi, nebo zhotovené spojením těchto kovů, jakož i části a součástky bez ohledu, zda jsou leštěné, vraněné, lakované, pocínované, poolověné nebo galvanisované:důlní lampy olejové nebo benzinové „ 350˙00 ostatní předměty„ 430˙00 Výrobky klempířské (jiné než lampařské) zhotovené z ryzí mědi nebo ze slitin mědi a bílého plechu, jinde nezařaděné „310˙00 ex 579 Zboží z čistého niklu nebo ze slitin platované niklem nebo z poniklovaných kovů: ostatní předměty: z čistého niklu neb slitin, též z niklového železa neb oceli nebo platované čistým niklem nebo slitinami niklu, jinde nejmenované a nezařaděné: části jednoduše kované, tlačené nebo tepané, váží-li kus: 50 kg a více 1 kg 1˙25 25 kg incl. do 50 kg excl. „ 1˙40 10 kg incl. do 25 kg excl. „ 1˙60 1 kg incl. do 10 kg excl. „1˙90méně než 1 kg „ 2˙05 části lité, ražené nebo kované surové „ 3˙10 kuchyňské nádobí „ 5˙00 ostatní předměty: k účelům technickým „ 6˙50 ostatní „ 7˙50 z kovů obecných, vyjma hliník a kovy stejně zařaděné, včetně zinku, poniklovaných, jinde nejmenovaných a nezařaděných : kuchyňské nádobí 1 kg 5˙00ostatní předměty: k účelům technickým „ 6˙50ostatní „ 7˙50590 Nábytek:nábytek z ohýbaného dřeva, sestavený nebo nesestavený:sedadla, oddělené kusy a části sedadel, vyjma opěradla, palmety atd.:barvené, pokostované, voskované, lakované nebo s vypálenými neb s jinými ozdobami 100 kg 180˙00ostatní „ 115˙00nábytek jiný než sedadla, oddělené kusy a části tohoto nábytku:barvené, pokostované, voskované, lakované nebo s vypálenými neb s jinými ozdobami „ 140˙00ostatní „ 100˙00602 bis Zboží soustružnické: pokostované nebo voskované atd. „100˙00ostatní „ 60˙00ex 604 Housle bez pouzder, bez smyčců nebo jiného příslušenství, hotové nebo nedohotovené, lakované nebo nelakované:z doby před r. 1801: bez ozdobného proužku (1)kus 2˙55s ozdobným proužkem „ 6˙80ostatní: bez ozdobného proužku (1) hodnota 35%s ozdobným proužkem „ 35%citery, banža a Aeolovy harfy kus 15˙00kytary všeho druhu, bez smyčců, bez pouzder nebo jiného příslušenství, hotové nebo nedohotovené, lakované nebo nelakované: z doby před r. 1801 „ 6˙80ostatní hodnota35%serinety kus 13˙00 kolovrátky „ 40˙00 harfy „ 550˙00 čela atd. hodnota 45% dřevěné basy atd. „ 45% mandoliny atd. „ 45% akordeony, koncertiny a podobné nástroje: s jednou řadou klapek s basem neb bez basu kus 5˙00s dvěma řadami klapek:se 16 basy nebo méně „ 10˙00 s více než 16 basy „17˙00s třemi řadami klapek: se 16 basy nebo méně „24˙00s více než 16 basy „ 36˙00 s více než třemi řadami klapek: se 48 basy nebo méně „ 48˙00 s více než 48 basy „ 60˙00 harmoniky dechové atd. 100 kg 294˙00 626 Klobouky plstěné ze srsti nebo z vlny a srsti: kloboukové šišáky, též desky a plstě neapretované, neupravené, neopracované na kloboučnické formě hodnota 12% ostatní:negarnované „ 14% částečně garnované nebo garnované po kloboučnicku s podšívkou nebo bez podšívky „ 14% 627 Klobouky plstěné z vlny: kloboukové šišáky, též desky a plstě neapretované, neupravené, neopracované na klouboučnické formě „ 12% ostatní: negarnované „ 14% částečně garnované nebo garnované po kloboučnicku s podšívkou nebo bez podšívky „ 14% 636 Tužky plnicí, držátka na tužky atd. „ 20% 641 Dýmky, troubele atd. 1 kg 30˙00 641 bis Zboží soustružnické ozdobné z celluloidu (slonoviny a želvoviny napodobené atd.) z umělé rohoviny, bakelitu, albertolu, plastosy, celofanu, acetylcelulosy a podobných řezbářských hmot, též hřebínky a hřebeny (peignes et démêloirs) atd. „ 20˙00 Prádlo zvané americké (límce, manžety, náprsenky atd.) z celluloidu nebo podobných látek, s tkaninami neb bez tkanin hodnota 18%Zboží řezbářské z tvrdé gumy „Viz: Předměty z tvrdé gumy (z ebonitu)Zboží řezbářské z kosti, rohu, bambusové třtiny, kamenáče nebo z jiných hmot 1 kg 20˙00Zboží řezbářské ze želatiny, potištěné neb nepotištěné hodnota 20%Zboží řezbářské z jiných hmot: Dýmky, násadce (špičky) na doutníky i cigarety a troubele z celluloidu, bakelitu, umělé rohoviny a podobných hmot, nevystrojené neb vystrojené jinak než jantarem, kopalem, perletí, želvovinou, slonovinou, ambroidem, nebo posázené obecnými kovy nebo bez nich. Tytéž ze dřeva nebo rákosu, vystrojené nebo posázené jinak než jantarem, kopalem, perletí, želvovinou, slonovinou, ambroidem, nebo posázené obecnými kovy „ 18%644 Zboží kartáčnické: obyčejné, vystrojené dřevem: s vlákny rostlinnými atd. 100 kg 273˙00se štětinami atd. „546˙00s látkami rostlinnými i nerostnými atd. „ 409˙50jemné:vystrojené dřevem, kostí atd. „1.200˙00ostatní hodnota 20%644 bis Štětce a štětky k malování a kreslení: ze štětin vepřových neb kančích, ze žíní neb rostlinných látek:s násadcem z obyčejného dřeva nemalovaným, nebarveným, nelakovaným, neleštěným, bez kroužku neb s kovovým kroužkem, též poniklovaným 1 kg 3˙00 s násadci jinými „ 5˙00 ostatní hodnota 15%smetáky z per a oprašovače „ 20%ex 645 Knoflíky: s ozdobami, kovové atd. 1 kg 10˙00tak zvané stiskací atd.: knoflíky k přišívání 9˙50knoflíky s nýtkem 1 kg 12˙50 tytéž potažené celuloidem nebo podobnými hmotami „ 18˙50 z umělé rohoviny atd. „ 23˙00 kamenáčové: kalhotové „ 6˙00 ostatní „ 14˙00 ex 646 Zboží hračkářské atd.: 1 c) kovové hračky atd. „ 7˙00 e) zvířata, loutky atd. „ 10˙50 2 sportovní nářadí s mechanickými stroji atd.: e) předměty nejmenované atd. „ 7˙50 646 bis Hry a hračky atd.: hry a hračky kovové atd. „ 11˙50 jemné automatické hračky všeho druhu atd. „ 36˙00 (1) Mouka z cizerny vyclívá se stejně jako mouka z hrachu obyčejného. Cizerna, konservovaná podle způsobu Chevallier-Appertova nebo jakýmkoli jiným obdobným způsobem, vyclívá se jako zelenina konservovaná. (2) Ministerským nařízením stanoveny budou znaky fazolí v zrnech netříděných a fazolí tříděných a stejnozrnných. (1) S výhradou kontrolních opatření, stanovených příslušnými ministry, papírovina dovezená k výrobě papíru jiného než zv. „de fantaisie“, strojně vyrobeného, váží-li čtverečný metr více než 35 gramů, a k výrobě papíru zv. „de fantaisie“, bíle natřeného, určeného k tisku novin, periodických publikací a knih, podléhá papírovina těmto clům: Papírovinamechanicky rozemletá, suchá 100 kg 1˙50„ „ „ vlhká„ 0˙75„ vyrobená chemickýmzpůsobem,suchá„3˙00„ „ „ „ vlhká„ 1˙50 (2) Včetně výrobní dávky. (1) Saz. číslu 207 quater podléhá speciální ocel pouze, obsahuje-li jeden nebo nejvýše dva z výše uvedených prvků a jestliže v tomto druhém případu obsah každého z těchto dvou prvků nepřesahuje hranici stanovenou pro každý z nich. (1) Čajovým nebo kávovým příborem se rozumí: a) příbor 15dílný (12 koflíků s talířky, 1 konvice na čaj nebo kávu s obsahem 12ti koflíků, 1 cukřenka, 1 konvice na mléko); b) příbor 9dílný (6 koflíků s talířky, 1 konvice na čaj nebo kávu s obsahem 6ti koflíků, 1 cukřenka, 1 konvice na mléko). (2) Příbory jednotlivých výše uvedených tří kategorií mají býti předloženy k vyclení, podle možnosti, v zásilkách oddělených, aby jejich celní projednání bylo usnadněno. (1) Předměty nematované, hladké, s krajem okrouhlým, bez pletenců, bez vlnovek, bez vyřezávání, jednoduše ručně otevřené, nebudou pokládány za „vzorkované“. (1) Při sčítání nití útkových a osnovních nečítají se zlomky nití; součet obou čísel dělí se dvěma; jestliže podíl jest zlomkový, počítá se zlomek nití za nit celou, vyjma kategorie s počtem nití více než 20. Není-li stanoveno jinak, niti skané, jakož i niti vláčené nebo sdružené počítají se tolika jednotkami, kolik obsahují nití jednoduchých. (2) Tkaniny s obrubou tkanou ze skaných nití, ze silných nití nebo z jednoduchých nití, silněji kroucených než nitě tkaniny základní, podléhají clu tkanin podle kategorie s přirážkou 5%. (1) Tkaniny s vylisovaným vzorkem, vykazující 30 čárek (hachures) a více ve čtverci o straně 5 milimetrů, platí stejné clo jako tkaniny mercerované. Tkaniny mercerované a zároveň lisované platí přirážku pouze jednou. (a) Výpočet nití provádí se v husté části osnovy. Každá nit osnovní počítá se za jednotku, ať jde o nit jednoduchou nebo skanou. (a) Dovozce jest povinen uvésti v prohlášení pojmenování, váhu a druh součástí, z nichž stroj jest složen, a předložiti plán neb vyobrazení tohoto stroje. Není-li jinak stanoveno, každý neúplný stroj vyclí se bez ohledu na to, zda tvoří jednotku či nikoli, podle sazeb na strojní součásti, není-li takto vypočtené clo nižší než clo na úplný stroj téže váhy, jako jest dovezená součást; jinak dlužno vyclíti součásti stroje podle sazeb na úplné stroje. Stroje dovezené bez setrvačníků nejsou pokládány za neúplné. Setrvačník podléhá vždy clu pro něj stanovenému. Totéž platí pro litinová ohniště. Ustanovení o strojích bez setrvačníků netýká se však spalovacích a výbušných motorů, vážících 500 kg a méně. Není-li jinak stanoveno, elektrické motory, přístroje a strojní zařízení do strojů montované nebo s nimi mechanicky spojené, podléhají clu, pro ně stanovenému, jestliže jest vyšší než clo na stroje a části strojů. Taktéž roury tažené nebo nesvařené ze železa nebo ocele vyclívají se, podle druhu, jako roury, jestliže clo jest vyšší než clo na stroje, kotie, jakož i části strojů a kotlů. Kovy, jichž používá se povětšině při stavbě strojů a parních kotlů, jsou: litina, kujné železo, kujná litina, litá ocel, kujná ocel, jakož i ryzí měď a slitiny mědi. Zinek, cín, hořčík, ryzí nikl a slitiny niklu, poniklované kovy, hliník nebo jemu celně na roveň postavené kovy používají se v omezeném rozsahu. Podíl ostatních látek na strojích, jako dřevo, osinek, kaučuk atd. nemění ničeho na zařadění strojů, leč by tak bylo výslovně stanoveno zákonným nebo správním předpisem. Není-li jinak stanoveno, kusy a části hliníkové neb z kovů, hliníku celně na roveň postavené, z ryzího niklu nebo ze slitiny niklu, a poniklované nebo poniklovaným celně na roveň postavené, s nižším clem než stroje neb jich části, podléhají odděleně clu podle sazeb pro ně stanovených, leč by k tomu byl vzat již zřetel v tarifikaci, nebo že by podíl dotyčných předmětů nepřesahoval 5% celkové váhy. Zprostředkující transmise od strojů zcela oddělené vyclívají se, není-li jinak stanoveno, podle sazeb pro ně stanovených; traktory, podvozky, truks, vozy, pontony atd., na nichž jsou tyto stroje namontovány, podrobeny jsou clu rozdílně podle sazeb pro ně stanovených. Není-li jinak stanoveno, stroje nebo kotle, při nichž ryzí měď nebo slitina mědi převládá ve váze, vyclívají se podle saz. čís. 527, není-li clo nižší než clo na tyto přístroje. Za stejných předpokladů topné a kuchyňské přístroje vyclívají se rovněž podle saz. čís. 527, dosahuje-li u těchto přístrojů podíl mědi 25% celkové váhy. Přístroje zajišťovací a k obsluze sloužící vyclívají se podle sazeb pro ně stanovených, leč by byly na strojích neb parních kotlech pevně a trvale připevněny. Stroje a kotle, určené pro lodi, jakož i jejich příslušenství, jsou sproštěny násobku, byly-li objednány v cizině před vydáním nařízení ze 30. srpna 1927 na podkladě stavebních smluv lodí, byly-li tyto smlouvy před tímto datem registrovány. (b) U strojů s podstavcem z litiny, nerozlučně spojeným, sráží se 25% z čisté váhy. (c) Součástky opracované, dovážené za účelem opravy a udržování strojů cizího původu (vyjma odstředivky) a zařazené do saz. čís. 532, 533 a 535 bis A (vyjma kohouty), platí 50% z cel na součástky opracované, zmíněných saz. čísel. Prováděcí předpisy k tomuto ustanovení dány budou ministerským nařízením. (f) U strojů hospodářských a zahradnických vybírají se cla podle zákonné váhy odhadní, zjištěné násobením hrubé váhy násobkem, stanoveným nařízením ministrů zemědělství, obchodu a financí podle obalu a podle druhu stroje. (A) Součásti rámů automobilových podvozků vyclívají se jako součásti automobilů (čís. 614ter). (E) Co do částí traktorů a strojů hospodářských a zahradnických (vyjma odstředivky a podobné přístroje odstředivé), viz poznámku k saz. čís. 522. (1) Nástroje s ozdobným proužkem jsou takové, jež mají na horní nebo spodní desce proužek obkládaný nebo vykládaný. Nástroje s proužkem pouze malovaným nebo černě taženým pokládají se za nástroje bez ozdobného proužku. Seznam D. Číslo celního sazebníku československéhoPojmenování zbožíPoplatková sazbaex 10Hrozny suché Malaga5%Hrozny ostatní½%ex 52Semeno řepy cukrovkové¼%Semena jehličnatá½%ex 108ex 1.a) Cognac1%ex b) Likéry, vyjma třešňovka1%c) Arak, rum½%ex 2. Jiné lihoviny pálené2%ex 109Mošt vinný, šťávy z ovoce nezahuštěné, medovina½%ex 134Řezivo (podle druhů dřeva)1 neb 5%ex 150Zeminy a hmoty nerostné, pálené, vápno pálené½%ex 164Dehet jiný než dřevný½%ex 169Vosk montanní½%ex 173Terpentýn, olej terpentýnový atd., vyjma olej smolný½%ex 369Tyčinky a trubičky skleněné pod 8 mm½%ex 380Desky suché fotografické½%ex 519Zboží výslovně nejmenované z kovu britania atd., jiné než stolní příbory z pocínované ocele½%ex 531Stroje válcové na potiskování látek, vyjma válce na potiskování hedvábí½%540Přístroje pro telegrafii bez drátu a součástky5%ex 553Vozidla automobilová atd., jiná než motorová kola a karoserie automobilové, odděleně dovážené½%ex 597Klejt v šupinách a v kusech½%ex 604Nitrobenzol, anthracen surový, naftalin surový, kyselina karbolová surová½%620 aEther ethylnatý½%640Zápalky½%643Nábojnice½%644Náboje½% Závěrečný protokol. Při podpisu dohody, uzavřené dnešního dne, VLÁDA REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A VLÁDA REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ se rozhodly uvésti v tomto protokolu přesněji podmínky provedení úmluvy podle níže uvedených ustanovení: K článku I. (seznam A): K číslům 108 a, ex 109 a 110 čsl. sazebníku. — Československo může stanoviti dvojí podmínku a to původu a provenience pro přiznání smluvních sazeb stanovených v seznamu A. u těchto výrobků: cognac, armagnac a jiné vinné destiláty (čís. 108 a), víno (ex čís. 109) a víno šumivé (čís. 110 čsl. sazebníku), jakož i u všeho jiného zboží, u kterého tato dvojí podmínka bude vyžadována ode všech zemí požívajících nejvyšších výhod. K číslu 127 čsl. sazebníku. — Výživné moučky s obdobným obsahem kakaa jako výrobek zvaný „Phosphatine Falières“ budou vyclívány sazbou Kč 720˙—, stanovenou v seznamu A. K číslu 155 b čsl. sazebníku. — Bude-li požadováno osvědčení o povaze výrobků, uvedených v této sazební položce (etherické oleje jiné, výslovně nejmenované), postačí osvědčení vývozce, ověřené příslušnou obchodní komorou, o tom, že jde o silici přírodní, původu rostlinného, neobsahující alkohol. K číslu 163 čsl. sazebníku. — Za tekuté výtažky budou pokládány výtažky ze dřeva kampeškového, které obsahují nejvýše 30% popela. K číslu 229 čsl. sazebníku. — Nekonečně tkané plsti k účelům technickým budou vyclívány s 30%ní slevou s autonomních sazeb nyní platných. K číslu 237 čsl. sazebníku: Koberce vázané. — Jestliže Československo změní u tohoto zboží nynější sazbu (Kč 3375˙— za 100 kg), nebude ji moci zvýšiti o více než o 50% této sazby. Ke třídě XXV čsl. sazebníku: Hedvábí. — Jestliže by se Československo buď z důvodů vnitřních nebo následkem změny své hospodářské výměny s některými státy rozhodlo zavésti u výrobků hedvábných nové názvosloví nebo novou tarifikaci, může tak učiniti jen za souhlasu francouzské vlády. Tato se zavazuje vstoupiti o tom v jednání na kteroukoli žádost, jež jí bude československou vládou předložena. Neměla-li by tato jednání do čtyř měsíců od předložení žádosti výsledku, může každá z vysokých smluvních stran vypověděti tuto úmluvu s tím, že pozbude platnosti po dvou měsících. K číslům 298 až 300 čsl. sazebníku. — Patřící do těchto sazebních čísel tiskopisy ve francouzském jazyce, jimiž se výhradně doporučují výrobky francouzského průmyslu, a návody k jejich upotřebení, budou vyclívány s 50%ní slevou sazeb příslušných položek. K číslu 299 čsl. sazebníku. — Bezcelnost bude přiznána takovým módním časopisům, které vycházejí periodicky nejméně čtyřikráte do roka ve formě časopisu, je-li udána redakce (vydavatel) a předplatné nebo cena jednotlivého sešitu a mají-li tyto časopisy kromě toho obsah literární (román, feuilleton) nebo odborný (módní zprávu nebo podobné pojednání nebo delší popisy vyobrazených modelů). Tento režim bude platiti i tehdy, když časopisy nebudou sešity, nýbrž budou se skládati z listů volně vložených, avšak stránkovaných. K číslu 334 čsl. sazebníku: Kůže ovčí, jehněčí atd. — Jestliže by nynější sazby byly zvýšeny, mohlo by zvýšení nastati jen u kůže černé a nemohlo by býti větší než o 50% nynější sazby. Současně byla by poskytnuta náhradou sleva u kůže barvy přírodní. K číslu 445 čsl. sazebníku. — Vodoměry budou vyclívány podle druhů třemi pětinami příslušné celní sazby. K číslům 483 a 484 čsl. sazebníku. — Holá kola k automobilům a k letadlům budou vyclívána podle druhů jednou čtvrtinou celních sazeb stanovených sazebními čísly 483 a 484. K číslům 528 a 554 čsl. sazebníku. — Karburátory, zařaděné do těchto sazebních čísel, budou podléhati clu, kterému jsou podrobeny karburátory, patřící do sazebního čísla 537. K číslu 630 čsl. sazebníku: Lékárnické zboží upravené ve formě syrobů a roztoků. — Jestliže by Československo zavedlo clo podle váhy, které by u některých výrobků, zařaděných do této sazební položky, převyšovalo 15% z hodnoty, jest shoda v tom, že dovozce, prokáže-li hodnotu, může požadovati odbavení 15%ním clem z této hodnoty místo cla podle váhy. K číslu 637 a čsl. sazebníku. — Do této sazební položky se clem Kč 120˙— za 100 kg bude zařaděno mýdlo, zvané marseilleským, nenavoněné, v kusech, vážících nejméně 500 gramů, s vylisovanou známkou, jménem výrobcovým, označením složení nebo s jinými podobnými údaji, nebudou-li kusy baleny jednotlivě. K článku II. (Seznam B.) Z výhod, stanovených článkem II., budou vyňaty jenom produkty, u nichž není vývozního zájmu, vyjmenované v seznamu B., vyhotoveném československou vládou; jestliže však československá vláda dodatečně prokáže u kteréhokoli z těchto produktů zájem, bude tento produkt ihned a bezpodmínečně požívati ve Francii minimálního tarifu a nejvyšších výhod. (Seznam C.) Minimálního tarifu bude použito u materiálů všeho druhu, sloužících za obaly u zboží, požívajícího minimálního tarifu, jestliže tyto materiály jsou podle celních předpisů vyclívány odděleně. U produktů, pocházejících a přicházejících z Československa, jež požívají výhod této úmluvy, bude použito, co se týče přirážky skladištní a původové, sazeb, kterým podléhá totéž zboží, pocházející a přicházející z kterékoli jiné země. K číslu 211 franc. sazebníku. — Železné bílé plechy, zdobené stříkáním, nesmaltované, budou vyclívány sazbami čísla 211 (železo pocínované). K číslu 350 B franc. sazebníku. — Duté a křišťálové sklo: Předměty stolní nebo pro potřebu toaletní, k zařízení a k výzdobě obydlí, potřeby kancelářské, vázy, žardiniéry, misky, vázičky na kytice atd., patřící do položky „ostatní“, podléhají clu 20% z hodnoty, jsou-li posázeny nebo vystrojeny obecnými kovy, nechť je poměr kovové části k celku jakýkoli. K číslu 362 franc. sazebníku. — Předměty jiné než z foukaného skla, s rourkou, přifoukanou na kahanu, zkumavky, baňky (ampule) na serum a chladiče (refrigeranty) budou zařaděny mezi předměty ze skla nejmenované. K číslu 362 franc. sazebníku. — Tabulové a zrcadlové sklo druhu „Triplex“, t. j. složené z tabulí skla okenního nebo zrcadlového, oddělených vrstvou celluloidu nebo podobných látek, vyclívají se podle čísla 362 (předměty ze skla nejmenované). K číslu 533 A franc. sazebníku. — Kruhy nebo prstence elektrických generátorů s obsahem do 8% niklu vyclívají se jako součásti strojů, zařízení řídících atd., opracované, patřící do čísla 533 A. K číslu 568 franc. sazebníku. — Pouzdra na kapesní elektrické svítilny z obecných kovů vyclívají se jako zboží železné, ocelové atd., i když jsou opatřena spojkami a částmi isolovanými, používanými obyčejně v běžné výrobě. K číslům 573, 577, 578, 579, 579 bis franc. sazebníku. — Nářadí kuchyňské a domácí poniklované nebude v žádném případě podrobeno clu, stanovenému na náčiní poniklované stolní. K číslu 635 quater franc. sazebníku. — Sklo a nářadí k vědeckým nástrojům a pro laboratoře. — 1. Předměty jiné než z foukaného skla s rourkou, přitavenou nebo přifoukanou na kahanu, budou zařazeny do čísla 362 „Předměty ze skla nejmenované“. 2. Třecí misky a paličky do moždířů, zařaděné do čísla 362, budou přeřaděny do čísla 350 c (duté sklo ostatní). K článku IV. Co se týče provádění pátého odstavce hořejšího článku IV., francouzská vláda prohlašuje, že není účelem tohoto článku, aby skutečné ceny cizozemské byly nahrazeny cenami tuzemskými, jakožto podkladem k vyměření cla, nýbrž aby jenom u výrobků, jejichž hodnotu by nebylo možno určiti jiným způsobem, byla stanovena hodnota odhadní, k jejímuž zjištění dlužno současně vzíti v úvahu ceny tuzemské a skutečné ceny na hlavních cizozemských trzích. Na druhé straně je shoda v tom, že v případě, kdyby úřední trhové záznamy a zvláštní směrné ceny, o nichž je zmínka v článku IV. a podle nichž by byly upraveny fakturované ceny, byly podle mínění československé vlády založeny na sporném hodnocení, může tato požadovati od francouzské vlády veškerá vysvětlení, týkající se tohoto podkladu hodnocení. Vysoké smluvní strany se dohodly o tom, že ustanovení článku IV. nebudou uplatňována u automobilových vozidel, patřících do položky čísla 614 ter francouzského a do čísla 553 československého sazebníku. V souhlase se zvláštním ustanovením, pojatým do článku IV. budou se automobilová vozidla, podrobená (číslo 553 československého sazebníku) clům podle ceny, v republice Československé vyclívati na základě skutečných cen v zemi původu, zvýšených podle československých zákonných předpisů o výlohy za obal, za dopravu až na československou hranici, za pojistné a za obstarávání. K tomu účelu, aniž se při tom vzdává svého práva na ocenění, československá vláda se zavazuje vzíti v úvahu kromě faktur předložených dovozci veškeré odhadové podklady, předané jí francouzskou vládou s tím, že pocházejí od průmyslových korporací, oprávněných k jejich vydávání a hodných důvěry. Tento režim bude zachován a způsob jeho provádění zůstane nezměněn, dokud potrvá povolovací řízení. Vysoké smluvní strany se však dohodly, že čtyři měsíce před datem, stanoveným v tomto protokolu (k článku V.) pro zahájení jednání o kontingentech, přikročí k vyjednávání o nahrazení celního režimu, stanoveného touto úmluvou, režimem cel specifických. Dojde-li k dohodě, bude se cly specifickými zaveden opětně volný dovoz automobilových vozidel. Kdyby naproti tomu k dohodě o tarifikaci nedošlo, bude o ní a o kontingentech, o nichž je řeč v článku V., jednáno bez újmy výpovědního práva, stanoveného tímto závěrečným protokolem (k článku V.) pro případ neúspěchu těchto jednání. K článku V. Výjimkou ze svého nynějšího dovozního režimu, Československo povoluje Francii u níže uvedených výrobků tyto roční dovozní kontingenty: Číslo čsl. sazebníku49. b) 2. semeno vojtěškové7.000 q49. b)3. semeno červeného jetele1.000q109. a 110.víno a víno šumivé120.000hl553. vozidla automobilová všeho druhu1.000 vozů Přihlížejíce k výhradám učiněným republikou Československou podle článku 6. Mezinárodní úmluvy o zrušení dovozních a vývozních zákazů a omezení, podepsané v Ženevě 8. listopadu 1927, co se týče vína, semen červeného jetele, jakož i automobilových vozidel, jimiž se bude zabývati mezinárodní konference, svolaná pod ochranou Společnosti národů na 3. červenec 1928, a očekávajíce výsledků této mezinárodní akce, vysoké smluvní strany se zavazují zahájiti jednání, jestliže na území jedné z nich potrvají čtyři měsíce po uvedení v platnost řečené mezinárodní úmluvy dovozní nebo vývozní zákazy nebo omezení, dotýkající se druhé vysoké smluvní strany, jestliže tato o to požádá. Kdyby tato jednání neměla do jednoho měsíce výsledku, každá z vysokých smluvních stran může vypověděti tuto obchodní úmluvu s tím, že pozbude platnosti po dvou měsících. K článku VIII. Ustanovení prvého odstavce článku VIII. se týkají rovněž obratové daně. Co se týče náhradní daně z uhlí, rozumí se, že bude vypočítávána z ceny dovezeného zboží podle postupu a způsobu, užívaného u produktů států, požívajících nejvyšších výhod. K článku XI. Při provádění článku XI. francouzská vláda rozšíří na níže uvedené produkty, pocházející a přicházející z Československa, při určování jejich původu, ustanovení předpisu, podle něhož zboží a produkty, které ve třetím státě, požívajícím příznivějšího celního tarifu než jejich země původu, byly podrobeny úplnému zpracování, budou pokládány za pocházející z řečeného třetího státu, aniž bude ostatně činěn rozdíl, zda zpracování bylo provedeno pod celní kontrolou nebo nikoli: Čísla celního sazebníku francouzskéhoPojmenování zbožíex 34Žloutek.74Slad.ex 96Káva pražená nebo náhražky kávové.110 bisOleje vařené nebo okysličené.ex 128, ex 133 bisDříví otesané nebo řezané, napouštěné nebo jakýmkoli jiným chemickým způsobem připravované.136 bis Sláma a vlna dřevěná.ex 175 Mramor řezaný, leštěný, s římsami nebo jinak opracovaný.ex 175 bis Úběl se sochařskou výzdobou nebo jinak opracovaný.ex 177 Kameny opracované, se sochařskou výzdobou neb římsami.178 bisSmirek v prášku. Korund v zrnech.178 ter Papír a plátno smirkové, smirek setmelený v kotoučích atd.178 quaterBrousky k broušení a ostření nástrojů.ex 180 Břidlice bez rámce nebo s rámcem, zvláště ke kreslení a psaní.180 bis Břidlice v rámcích ze dřeva pokostovaného nebo ze dřeva přírodního vzhledu (bílého), opatřených počitadlem nebo kovovou schránkou na pisátko.ex 200 Zlato lístkové nebo v prášku.ex 201Stříbro lístkové.ex 203 Hliník lístkový nebo v prášku, válcovaný, kovaný nebo litý.ex 221 Měď nebo slitiny mědi se zinkem, válcované nebo kované; v deskách a drátech leštěných nebo neleštěných; měď pozlacená nebo postříbřená: v cihelkách nebo ingotech, kovaná, tažená, válcovaná nebo na přízi či hedvábí ovinutá, bronzový prášekex 223 Cín ryzí nebo slitiny cínu, kované nebo válcované, tažené v drát a cínové folie.ex 224 Zinek válcovaný.ex 225 Nikl, výrobky prvého tavení, ryzí, čištěný, kovaný, válcovaný, v drátech; slitiny niklu s mědí s přísadou zinku nebo bez ní, v ingotech nebo cihelkách, kované, válcované a v drátech.ex 298 Laky a barvy stejně zařazené, kromě laků surových.301 Tužky.ex 301 bisTuhy do tužek.317 Čekanka, pražená nebo mletá, a náhražky čekanky v zrně nebo mleté.380, 381 bis Příze hedvábná.476 Kůže vydělaná.ex 493 Kožišiny zvláště nejmenované, přikrojené nebo v sešitých kusech.494 Kožišiny zpracované nebo konfekcionované.577 Nádobí nebo jiné zboží z ryzího cínu nebo ze slitiny cínu s antimonem, se zinkem aneb s olovem.578 Zboží ze zinku všeho druhu.579 bis Zboží z hliníku vyjma bižuterii a zboží z hliníkového bronzu.ex 585 Kapsle zápalné.594 Dřevěné tyče a lišty.594 bis Rámce ze dřeva všech velikostí.603 quaterZboží dřevěné: dyhy, překližované desky a ostatní zboží (výhoda se omezuje na druhy dřeva, vyskytující se v Československu).ex 620 ter Slída v listech nebo v deskách. K článku XIII. Při provádění článků I. a II., každá z vysokých smluvních stran nebude pokládati za přerušení přímé dopravy po souši vykládání a nové nakládání po cestě na území druhé strany, i když došlo na tomto území: 1. k změně způsobu dopravy, nebo pod kontrolou celní správy průvozní země: 2. k pozměnění vnější úpravy zboží, 3. k rozdělení na několik částí, 4. k roztřídění. Aby prokázali přímou dopravu, musí prohlašující předložiti celnímu úřadu země určení: a) v prvém případě, nahoře uvedeném, původní faktury, soupisy zásilky, nákladní listy a veškeré listiny týkající se dopravy, které dosvědčují, že v době vypravení ze země původu bylo zboží skutečně určeno do země dovozní a že neprodlévalo na průvozních místech déle, než bylo třeba k překládání a změně způsobu dopravy; b) v dalších třech případech, osvědčení celní správy průvozní země, potvrzující: totožnost zboží, zpracování, že v době vypravení z místa původu bylo zboží skutečně určeno do země dovozní, že neprodlévalo v průvozních místech déle než bylo třeba k pozměnění jeho vnější úpravy, k rozdělení zboží na několik částí anebo k jeho roztřídění. Různé tyto doklady mohou býti odmítnuty celní správou dovozní země, jde-li o podezření z podvodu nebo z podvržení. K článku XIV. Dokud nevstoupí v platnost úprava francouzských předpisů o průkazu původu, jež se nyní projednává, budou osvobozeny od průkazu původu tyto produkty dovezené do Francie z Československa: Kulatina surová, řezivo a dříví otesané, cihly, vápno, cement, dolomit, vápenec leštitelný surový nebo opracovaný, břidlice pokryvačská, dlaždice a plotny, uhlí, vlna, kvasnice pivní, mramory, kameny dlažební přírodní, stavební kameny surové neb zpracované, kameny drcené ku štěrkování cest, sádra, dřeváky, tašky krycí, ryby a korýši ulovené v republice Československé. Škrob, ovoce konservované v krabicích nebo ve skleněných nádobách s bezprostředními obaly, opatřenými nezničitelně československými známkami. Zbraně, automobily, ohřivače lité a plechové, tlačené obkládačky cementové, krby lité a plechové, ohnivzdorné pokladny, sporáky lité a plechové, pece kuchyňské lité a plechové, kamna litá a plechová (osvobození od osvědčení původu týká se ohřivačů, krbů, sporáků, kamen a pecí kuchyňských ze smaltovaného plechu nebo zdobených fajansí), hudební nástroje, stroje a mechanická zařízení, motocykly, kolejnice, přívěsné vozíky, opatřené nezničitelně československou tovární známkou. Superfosfáty a strusky v pytlích, opatřených československými továrními známkami. Chmel doprovázený zvláštním osvědčením původu, vydaným některou z veřejných známkoven chmele. Je shoda v tom, že celní správa podrží v každém případě možnost vyžádati si zákonný znatelský posudek, bude-li se jí původ zásilek zdáti pochybným. K článku XVII. Při provádění článku XVII. se rozumí: 1. že odstavec čtvrtý se týká zeměpisných označení původu ve formě substantivní; jiná použití, která mohou zavdati příčinu k nejasnostem, podléhají příslušnému zákonodárství každé z obou zemí; 2. že výraz „výrobky vinařské“ platí výslovně pro víno a jeho deriváty a nikterak se netýká sazenic a vinných keřů, plodících vinné hrozny; že 3. a) francouzská vína, pocházející z oblastí, vymezených francouzským zákonodárstvím, b) veškerá francouzská vína, požívající přihlášeného označení, proti němuž nebylo do roka podáno odvolání, c) veškerá ostatní vína, pocházející a přicházející z Francie, Alžíru, francouzských osad a protektorátů, která jsou prosta vší příměsi, nejsou řezána s víny cizího původu a mohou dosáhnouti později výhod označení původu podle francouzského zákonodárství, budou požívati výhod smluvního cla nebo cel příznivějších, jichž by republika Československá poskytla třetí mocnosti. Vína uvedená v odstavci a) musí býti doprovázena potvrzením původu podle přiloženého vzoru (1); totéž potvrzení původu bude doprovázeti vína uvedená v odstavci b), jakmile francouzská vláda ohlásí československé vládě označení původu, o nichž jedná zmíněný odstavec, a jakmile tato učiní nutná správní opatření; ve všech ostatních případech musí býti vína doprovázena osvědčením původu podle přiloženého vzoru (2). * * * Vysoké smluvní strany se zavazují, že učiní příslušná opatření, aby do dvou měsíců od uvedení v platnost této úmluvy byla zahájena jednání o zvláštní úmluvě, určené k všemožnému usnadnění vzájemného obchodu předměty rostlinnými a živočišnými mezi oběma zeměmi, zajišťujíce si však ochranu svých životních zájmů v této věci. Vzor čís. 1. Příloha k článku XVII. Potvrzení označení původu pro výrobky vinařské, vyvážené do Československa. Vzor čís. 2. Příloha k článku XVII. Osvědčení původu pro vína vyvážená do Československa. K článku XXI. Vysoké smluvní strany souhlasí, aby ustanovení této úmluvy, ve věci zacházení s cizinci, platila pro dělníky, zaměstnance a jiné osoby, pracující za mzdu, vpuštěné na jejich území, stejně jako pro všecky jiné cizince. Ustanoveními této úmluvy vysoké smluvní strany nezamýšlely však upraviti podmínky a zajištění ve věci dočasného pobytu a trvalého usazování cizích dělníků, zaměstnanců a jiných osob, pracujících za mzdu, aniž se vyslovily o opatřeních, ke kterým jsou některé státy nuceny na ochranu domácího pracovního trhu. Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou blahovolně zkoumati, jak zacházeti s dělníky a zaměstnanci jedné strany na území strany druhé, ve věci ochrany dělníků i zaměstnanců a sociálního pojištění, aby příslušnými úpravami oboustranně zaručily těmto dělníkům a zaměstnancům zacházení, poskytující jim výhody pokud možno rovnocenné. Tyto úpravy budou stanoveny zvláštní úmluvou. K článku XXII. Obě vysoké smluvní strany se však dohodly, že nebudou požadováním předběžného povolení klásti překážky při zřizování společností, provozujících činnost, všeobecně dovolovanou společnostem všech ostatních zemí. Jestliže zákon jedné z vysokých smluvních stran činí zřízení společnosti druhé strany na svém území závislým na předběžném a odvolatelném povolení, má tato druhá strana právo žádati o takové použití zákona, aby při zřízení jejich společností zajistilo jim možnosti a záruky rovnocenné skutečně s těmi, jichž poskytuje sama. Kdyby tato spravedlivá vzájemnost se jí nezdála uskutečněnou, může žádati o bezodkladné zahájení jednání, aby tato vzájemnost byla patřičnými opatřeními zajištěna na základě nejliberálnějšího režimu. Kdyby tato jednání neměla výsledku do jednoho měsíce od předložení žádosti, může žádající stát vypověděti tuto úmluvu s tím, že pozbude platnosti po dvou měsících. Kdyby změnami, nastalými po podpisu této úmluvy v zákonech a předpisech jedné z vysokých smluvních stran, zacházení, plynoucí z doložky nejvyšších výhod, se stalo v jednom státě v celku méně příznivým než v druhém, budou zahájena jednání, aby byla stanovena patřičná opatření k zajištění řádné vzájemnosti na základě nejliberálnějšího režimu. Jakmile tato opatření budou ujednána, uvedou je vlády vysokých smluvních stran v platnost na území každé z nich. K článkům XXI. a XXII. Ustanovení této úmluvy o oprávnění k usazování nemění ničeho na zvláštních smlouvách, uzavřených mezi oběma vysokými smluvními stranami. K článku XXVI. Do tří měsíců od uvedení v platnost této úmluvy, vysoké smluvní strany prozkoumají společně stav svých zákonodárství o cejchování obchodních lodí, jakož i o bezpečnosti plavby a o zdravotnictví na palubě řečených lodí, aby, bude-li možno, dosáhly vzájemného uznání osvědčení, vydaných na základě těchto zákonodárství. Ustanovení článku XXVI. ve věci úplné rovnosti zacházení s plavebními podniky obou zemí, s jejich loďmi a s jejich majetkem, budou platiti rovněž pro československé pásmo v přístavech hamburském a štětínském, o němž jednají články 363 a 364 versailleské smlouvy. K článku XXVII. Co se týče provádění článku XXVII., československá vláda, přihlížejíc k svému zákonodárství, činícímu ve věcech vystěhovalectví činnost námořních společností a vystěhovaleckých jednatelství, jak domácích tak cizích, závislým na předběžném povolení a státní kontrole, prohlašuje, že přistoupila k Statutu a Úmluvě ženevské o mezinárodním režimu námořních přístavů, toliko s výhradou ve věcech vystěhovalectví podle článku 12. zmíněného statutu. Československá vláda však prohlašuje, že francouzské plavební podniky, kterým bylo již uděleno povolení k dopravě vystěhovalců, budou ho moci užívati, dokud se budou podvolovati podmínkám, jimiž je vázáno udělení tohoto povolení. Případným žádostem o udělení povolení, předloženým jinými francouzskými plavebními podniky, bude tato vláda rovněž blahovolně vyhovovati, podvolí-li se tyto podniky platným zákonným předpisům. Francouzská vláda, berouc na vědomí prohlášení, obsažená v předchozích odstavcích, prohlašuje, že nepoužije práva, plynoucího z její výhrady, kterou učinila při podpisu zmíněného Statutu a Úmluvy ženevské, dokud francouzské společnosti nebudou dotčeny ve vykonávání povolení, která již mají, a dokud československá vláda bude stejně zacházeti s francouzskými společnostmi, jež by se o povolení k vystěhovalecké přepravě později ucházely. Francouzská vláda je rovněž ochotna nepoužíti hned vyrovnávacích opatření, kdyby se domnívala, že její zájmy jsou ohroženy, a hodlá, aby těmto zájmům bylo učiněno zadost, vstoupiti s československou vládou v jednání, jež má býti zahájeno bezodkladně a skončiti dohodou do jednoho měsíce od předložení žádosti francouzskou vládou. Nebude-li po uplynutí této lhůty dosaženo dohody, bude se Francie moci prohlásiti za sproštěnou závazků článků XXVI. a XXVIII. této úmluvy, po čemž budou styky smluvních stran v námořních věcech podrobeny toliko vnitřním zákonům každé z nich a mezinárodním úmluvám, ke kterým obě přistoupily. Francouzská vláda bude však moci učiniti výše zmíněná vyrovnávací opatření teprve za dva měsíce po skončení jednání. Totéž platí pro odvetná opatření, k nimž by se pokládala za nucenou přikročiti vláda československá. K článkům XXX. a XXXI. Co se týče přístupu a pobytu československých příslušníků ve francouzských osadách, francouzská vláda neučiní rozlišujících opatření na jejich úkor. Při usazování francouzská vláda zabezpečí zacházení podle nejvyšších výhod československým příslušníkům, fysickým osobám a společnostem, které jsou nebo budou vpuštěny na území francouzských osad, s podmínkou, že budou šetřiti zákonných předpisů o veřejném pořádku a bezpečnosti, stejně jako i místního zákonodárství. Francouzská vláda doporučí tunisské vládě, aby proti československým příslušníkům, ve věci jejich přístupu a pobytu v Tunisu, nečinila žádných rozlišujících opatření a aby přiznávala také československým příslušníkům, fysickým osobám a společnostem, usazeným na území tunisském, práva, jichž požívají příslušníci jiných mocností, s podmínkou, že budou šetřiti zákonných předpisů o veřejném pořádku a bezpečnosti, stejně jako i místního zákonodárství. Francouzská vláda doporučí tunisské vládě, aby rozšířila ustanovení článku XXVI. na tunisské přístavy, s výjimkou rybolovu a pobřežní plavby. Co se týče zacházení s obchodními cestujícími a režimu u vzorků a modelů, francouzská vláda se zavazuje, že v koloniích a v Tunisu neučiní žádných rozlišujících opatření, namířených zvláště proti zájmům československým. K článku XXXIV. Je shoda v tom, že možnost požadovati změny nebo přizpůsobení této úmluvy, daná článkem XXXIV. každé vysoké smluvní straně, neplatí nikterak pro snížení cel, jež by jedna nebo druhá vysoká smluvní strana provedla autonomně anebo jež by smluvně poskytla třetí mocnosti, ježto okamžité a bezpodmínečné získání těchto slev je zajištěno doložkou o nejvyšších výhodách. ŠTEFAN OSUSKÝ m. p. VANÍČEK m. p. A. BRIAND m. p. M. BOKANOWSKI m. p. Dodatečné prohlášení. Majíce na zřeteli co nejrychlejší zlepšení nynějšího stavu své hospodářské výměny, vysoké smluvní strany se dohodnou o možnosti uvésti ihned v platnost co největší část oněch ustanovení této úmluvy, jež podle jejich příslušných zákonodárství nevyžadují předběžného schválení parlamentu. Na žádost jedné z nich budou obě smluvní strany zkoumati způsob, jak by oné straně, která podle svého zákonodárství je s to uvésti v platnost co největší část ustanovení úmluvy, byla dána buď záruka rychlého projednání úmluvy parlamentem druhé strany anebo lhůta ke splnění ústupků, ke kterým se sama uvolila, až do ratifikace celé úmluvy druhou stranou. V Paříži, dne 2. července 1928. Pane ministře, Při jednáních, jichž výsledkem jest obchodní smlouva z dnešního dne, francouzská delegace žádala, aby jí byly dány níže uvedené záruky o používání úpravy, zavedené Československem pro kosmetické prostředky čísla 633 československého celního sazebníku: 1. Zdravotní osvědčení, zavedená zmíněnou úpravou, byla by požadována jenom pro barviva, prostředky k odstraňování vlasů, líčidla, červeň na rty, krémy na obličej a pasty na zuby. 2. Zdravotní osvědčení byla by vydávána buď veřejnými laboratořemi, nebo přísežnými znalci, jichž seznam by francouzská vláda oznámila vládě československé. 3. Uvedená osvědčení, jež by byla odevzdána příslušnému československému konsulátu, byla by platna na dobu tří let, budou-li se týkati určitých výrobních známek. 4. Vláda francouzská dodá vládě československé na její žádost seznam odborných výrobních a obchodních firem z oboru kosmetických prostředků. Rozumí se, že u kosmetických prostředků, jež jsou v kovovém obalu, množství olova v tomto obalu nebude větší než 1%, jestliže tento předpis platí také pro výrobky domácí. Račte přijmouti, pane ministře, projev mé hluboké úcty. A. BRIAND v. r. Jeho Excellenci panu ŠTEFANU OSUSKÉMU, zplnomocněnému ministru a mimořádnému vyslanci republiky Československé v Paříži. V Paříži, dne 2. července 1928. Pane ministře, Na rozkaz své vlády a odpovídaje na dopis, který mi Vaše Excellence laskavě zaslala dnešního dne, mám čest Vám dáti tato ujištění o používání úpravy, zavedené Československem pro kosmetické prostředky, uvedené v čísle 633 československého celního sazebníku: 1. Zdravotní osvědčení, zavedená zmíněnou úpravou, budou požadována jenom pro barviva, prostředky k odstraňování vlasů, líčidla, červeň na rty, krémy na obličej a pasty na zuby. 2. Zdravotní osvědčení budou moci býti vydávána buď veřejnými laboratořemi, nebo přísežnými znalci, jichž seznam francouzská vláda vládě československé oznámí. 3. Uvedená osvědčení, jež budou odevzdána příslušnému československému konsulátu, budou platna na dobu tří let, budou-li se týkati určitých výrobních známek. 4. Vláda francouzská dodá vládě československé na její žádost seznam odborných výrobních a obchodních firem z oboru kosmetických prostředků. Rozumí se, že u kosmetických prostředků, jež jsou v kovovém obalu, množství olova v tomto obalu nebude větší než 1%, jestliže tento předpis platí také pro výrobky domácí. Račte přijmouti, pane ministře, projev mé hluboké úcty. ŠTEFAN OSUSKÝ v. r. Jeho Excellenci panu ARISTIDU BRIANDOVI, ministru zahraničních věcí v Paříži. V Paříži, dne 2. července 1928. Pane ministře, Při provádění článku II. obchodní smlouvy, uzavřené dnešního dne, žádal jste mne, aby různost v zacházení, vznikající ustanoveními předně článku 6. obchodní smlouvy francouzsko-německé ze dne 17. srpna 1927 a za druhé článku II. obchodní smlouvy francouzsko-československé nikterak nepřivodila jakoukoliv nevýhodu na újmu Československa. Jménem své vlády mám čest Vám prohlásiti, že záruky, obsažené v článku II. obchodní smlouvy francouzsko-československé, jsou ve skutečnosti větší, než záruky článku 6. obchodní smlouvy francouzsko-německé, poněvadž tento článek vyhrazuje francouzské vládě uvažovati o omezení doložky nejvyšších výhod. Přes to francouzská vláda nikterak nepomýšlí na to, že by soustava záruk, volená k tomuto účelu Československem, mohla býti pro Československo v jakékoliv době příčinou méně příznivého zacházení, než je to, jež vyplývá z ustanovení článku 6. obchodní smlouvy francouzsko-německé pro Německo. Račte přijmouti, pane ministře, ujištění mé hluboké úcty. A. BRIAND v. r. Jeho Excellenci panu ŠTEFANU OSUSKÉMU, zplnomocněnému ministru a mimořádnému vyslanci republiky Československé v Paříži. V Paříži, dne 2. července 1928. Pane ministře, Svým dopisem z dnešního dne mi Vaše Excellence laskavě oznámila toto: „Při provádění článku II. obchodní smlouvy, uzavřené dnešního dne, žádal jste mne, aby různost v zacházení, vznikající ustanoveními předně článku 6. obchodní smlouvy francouzsko-německé ze dne 17. srpna 1927 a za druhé článku II. obchodní smlouvy francouzsko-československé nikterak nepřivodila jakoukoliv nevýhodu na újmu Československa. Jménem své vlády mám čest Vám prohlásiti, že záruky, obsažené v článku II. obchodní smlouvy francouzsko-československé, jsou ve skutečnosti větší, než záruky článku 6. obchodní smlouvy francouzsko-německé, poněvadž tento článek vyhrazuje francouzské vládě uvažovati o omezení doložky nejvyšších výhod. Přes to francouzská vláda nikterak nepomýšlí na to, že by soustava záruk, volená k tomuto účelu Československem, mohla býti pro Československo v jakékoliv době příčinou méně příznivého zacházení, než je to, jež vyplývá z ustanovení článku 6. obchodní smlouvy francouzsko-německé pro Německo“. Beru na vědomí tuto zprávu a prosím Vás, pane ministře, abyste přijal ujištění mé nejhlubší úcty. ŠTEFAN OSUSKÝ v. r. Jeho Excellenci panu ARISTIDU BRIANDOVI, ministru zahraničních věcí v Paříži. V Paříži, dne 2. července 1928. Pane ministře, Při vyjednávání jste mne laskavě uvědomil o přání, projeveném československou vládou, aby francouzskou vládou byly do obchodní smlouvy vloženy doložky o povolení úlev při vjezdu a pobytu československých obchodních cestujících, kteří chtějí provozovati své povolání na území francouzských osadních držav. Mám čest Vás prositi, abyste československé vládě laskavě oznámil, že ve francouzských osadách není prozatím žádné úpravy o vpouštění cizích obchodních cestujících. Zmíněná úprava bude připravována, ale bude moci býti definitivně zavedena teprve po poradě s místními vládami. Jsem šťasten Vám dáti ujištění, že francouzská vláda bude této úpravy používati s největší blahovůlí pro československé obchodní cestující, jakmile úprava bude uvedena v platnost. Račte přijmouti, pane ministře, ujištění mé hluboké úcty. A. BRIAND v. r. Jeho Excellenci Panu ŠTEFANU OSUSKÉMU, zplnomocněnému ministru a mimořádnému vyslanci republiky Československé v Paříži. V Paříži, dne 2. července 1928. Pane ministře, Na přání, projevené při jednání československou vládou, aby francouzskou vládou byly do obchodní smlouvy vloženy doložky o povolení úlev při vjezdu a pobytu československých obchodních cestujících, kteří chtějí provozovati své povolání na území francouzských osadních držav, Vaše Excellence mi laskavě oznámila, že ve francouzských osadách není prozatím žádné úpravy o vpouštění cizích obchodních cestujících a že zmíněná úprava, která bude připravována, bude moci býti definitivně zavedena teprve po poradě s místními vládami. Vaše Excellence mi však laskavě dala ujištění, že francouzská vláda bude této úpravy používati pro československé cestující s největší blahovůlí, jakmile úprava bude uvedena v platnost. Mám čest poděkovati Vaší Excellenci za zmíněné oznámení a prosím Vás, abyste laskavě přijal ujištění mé nejhlubší úcty. ŠTEFAN OSUSKÝ v. r. Jeho Excellenci panu ARISTIDU BRIANDOVI, ministru zahraničních věcí v Paříži. PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU SE SEZNAMY A, B C, D, PODPISOVÝM PROTOKOLEM A PROHLÁŠENÍM, JAKOŽ I VÝMĚNU NOT, A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 29. BŘEZNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACATÉHO DEVÁTÉHO. L. S. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Tato obchodní úmluva se seznamy A, B, C, D, protokolem a prohlášením, jakož i s notami, nabývá platnosti podle dohody, sjednané mezi vládou republiky Československé a vládou republiky Francouzské ve smyslu článku XXXVI., dnem 24. dubna 1929. Týmž dnem pozbývá platnosti obchodní úmluva mezi republikou Československou a Francií, podepsaná dne 17. srpna 1923 v Paříži a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 30. srpna 1923, č. 174/1923 Sb. z. a n., a dodatečná úprava, podepsaná v Paříži dne 18. srpna 1924 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 23. prosince 1924, č. 5/1925 Sb. z. a n. Dr. Beneš v. r.

Obchodní úmluva mezi republikou Československou a Francií.

52/1929 Sb.

56. Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti ze dne 2. dubna 1929 o rozšíření působnosti smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o vzájemném vydávání zločinců a protokolu ze dne 4. června 1926, jímž byl doplněn čl. 12 uvedené smlouvy, na Kanadu. Vláda Jeho Britského Veličenstva oznámila, že si přeje rozšířiti na Kanadu působnost smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o vzájemném vydávání zločinců a doplňujícího protokolu ze dne 4. června 1926. Rozšíření působnosti smlouvy o vydávání zločinců a doplňujícího protokolu nabylo účinnosti podle čl. 17 smlouvy dnem 15. srpna 1928. Žádosti za vydání zločinců z Kanady jest říditi podle čl. 18 shora citované smlouvy o vydávání zločinců na kanadského státního sekretáře pro zahraniční věci v Ottawě, Kanada (The Canadian Secretary of State for External Affairs, Ottawa, Canada). Dr. Beneš v. r. Dr. Mayr-Harting v. r.

Vyhláška ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti o rozšíření působnosti smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska ze dne 11. listopadu 1924 o vzájemném vydávání zločinců a protokolu ze dne 4. června 1926, jímž byl doplněn čl. 12 uvedené smlouvy, na Kanadu.

56/1929 Sb.

61. Dodatečná dohoda mezi republikou Československou a královstvím Norským ze dne 26. června 1928 k obchodní dohodě mezi republikou Československou a královstvím Norským, sjednané dne 2. října 1923. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A KRÁLOVSTVÍ NORSKÉHO SJEDNÁNA BYLA TATO DODATEČNÁ DOHODA: (Překlad.) Norské vyslanectví v Praze. Pane řediteli, Potvrzuje příjem Vašeho dopisu z dnešního dne, mám čest Vám oznámiti, že jsem vzal jménem norské vlády na vědomí, že vláda československá je ochotna proclívati sardinky zvané norské v oleji druhu „clupea spratus“ a „clupea harengus“, pocházející a přicházející z Norska, uzavřené neprodyšně v krabicích, sazbou čísla 131 československého celního sazebníku, která byla nebo bude v každé době smluvně sjednána pro sardinky v oleji. Kromě toho „Kippered herrings“, pocházející a přicházejí z Norska, téhož čísla československého celního sazebníku, budou proclívány sazbou Kč 360·— za 100 kg. Vláda československá si vyhražuje právo požadovati osvědčení, potvrzující povahu zboží. Je shoda v tom, že jmenované „Kippered herrings“ budou proclívány touž sazbou jako sledi čísla 131 československého celního sazebníku, pocházející ze státu, požívajícího doložky o nejvyšších výhodách. Tyto závazky mohou býti zrušeny po předcházející tříměsíční výpovědi. Toto ujednání bude schváleno smluvními stranami v souhlase s příslušnými ustanoveními jich vnitřního zákonodárství a vstoupí v platnost dnem výměny oznámení o jeho schválení. Račte přijmouti, pane řediteli, výraz mé hluboké úcty. t. č. Varšava 26. června 1928. N. CHR. DITLEFF v. r. Pan Dr. JULIUS FRIEDMANN, ředitel v ministerstvu zahraničních věcí v Praze, t. č. Varšava. (Překlad.) Pane chargé d’affaires, Podle Vašeho přání, týkajícího se otázky proclívání rybích norských konserv, mám čest Vám oznámiti, že vláda československá je ochotna proclívati sardinky zvané norské v oleji druhu „clupea spratus“ a „clupea harengus“, pocházející a přicházející z Norska, uzavřené neprodyšně v krabicích, sazbou čísla 131 československého celního sazebníku, která byla nebo bude v každé době smluvně sjednána pro sardinky v oleji. Kromě toho „Kippered herrings“, pocházející a přicházející z Norska, téhož čísla československého celního sazebníku, budou proclívány sazbou Kč 360·— za 100 kg. Vláda československá si vyhražuje právo požadovati osvědčení, potvrzující povahu zboží. Je shoda v tom, že jmenované „Kippered herrings“ budou proclívány touž sazbou jako sledi čísla 131 československého celního sazebníku, pocházející ze státu, požívajícího doložky o nejvyšších výhodách. Tyto závazky mohou býti zrušeny po předcházející tříměsíční výpovědi. Toto ujednání bude schváleno smluvními stranami v souhlase s příslušnými ustanoveními jich vnitřního zákonodárství a vstoupí v platnost dnem výměny oznámení o jeho schválení. Račte přijmouti, pane chargé d’affaires, výraz mé hluboké úcty. t. č. Varšava dne 26. června 1928. Dr. JUL. FRIEDMANN v. r. Pan N. CHR. DITLEFF, chargé d’affaires Norska v Praze, t. č. Varšava. PROZKOUMAVŠE TUTO DOHODU A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NÍ SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JI. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 13. DUBNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO DEVÁTÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že schválení dodatečné dohody bude oznámeno královské Norské vládě dne 1. května 1929 a že tímto dnem vstoupí tato dodatečná dohoda v platnost. Dr. Beneš v. r.

Dodatečná dohoda mezi republikou Československou a královstvím Norským ze dne 26. června 1928 k obchodní dohodě mezi republikou Československou a královstvím Norským, sjednané dne 2. října 1923.

61/1929 Sb.

66. Vládní vyhláška ze dne 10. května 1929, kterou se uvádí v prozatímní platnost obchodní, celní a plavební úmluva mezi republikou Československou a Persií. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158 Sb. z. a n., případně podle čl. VII zákona ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 10. května 1929 připojená obchodní, celní a plavební úmluva mezi republikou Československou a Persií, sjednaná v Teheráně dne 30. dubna 1929. Udržal v. r. (Překlad.) Obchodní, celní a plavební úmluva mezi republikou Československou a císařstvím Perským. President republiky Československé a Jeho císařské Veličenstvo Šach Perský, stejně prodchnuti přáním upevniti hospodářské styky mezi oběma státy, rozhodli se uzavříti obchodní, celní a plavební úmluvu a jmenovali proto svými plnomocníky: President republiky Československé: pana Miroslava Schuberta, konsula republiky Československé v Teheráně, Jeho císařské Veličenstvo Šach Perský: Jeho Excellenci Mirzu Mohameda Ali Khana Farzina, jeho ministerstva zahraničních věcí, kteří, vyměnivše si své plné moci, shledané v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních: Článek 1. Československé výrobky přírodní nebo průmyslové nebudou při svém dovozu do Persie podrobeny jiným nebo vyšším clům, součinitelům, přirážkám nebo dovozním poplatkům jakékoliv povahy než těm, které postihují nebo budou postihovati podobné výrobky státu, požívajícího nejvyšších výhod. Československé výrobky přírodní nebo průmyslové nebudou při svém vývozu z Československa do Persie podrobeny jiným nebo vyšším clům nebo vývozním poplatkům jakékoliv povahy než těm, které se vybírají nebo budou vybírati při vývozu podobných výrobků, určených pro kterýkoliv stát, požívající nejvyšších výhod. Článek 2. Perské výrobky přírodní nebo průmyslové nebudou při svém dovozu do Československa podrobeny jiným nebo vyšším clům, součinitelům, přirážkám nebo dovozním poplatkům jakékoliv povahy než těm, které postihují nebo budou postihovati podobné výrobky státu, požívajícího nejvyšších výhod. Perské výrobky přírodní nebo průmyslové nebudou při svém vývozu z Persie do Československa podrobeny jiným nebo vyšším clům nebo vývozním poplatkům jakékoliv povahy než těm, které se vybírají nebo budou vybírati při vývozu podobných výrobků, určených pro kterýkoliv stát, požívající nejvyšších výhod. Článek 3. Výrobky jedné smluvní strany řádně dopravené na území druhé strany, z kterých byly zapraveny dovozní cla a poplatky, předepsané zákony a ustanoveními o cizích výrobcích, nebudou potom v žádném ohledu podrobeny méně příznivému zacházení, než jakému budou podrobeny podobné přírodní nebo průmyslové výrobky kteréhokoliv třetího státu. Článek 4. Obě smluvní strany se zavazují poskytnouti si vzájemně nejvyšší výhody pro každý postup vztahující se na vybírání cel, jakož i pro záruku i pro každou jinou formálnost při dovozu a vývozu. Článek 5. Smluvní strany se budou říditi při osvědčeních o původu zboží ustanoveními mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě dne 3. listopadu 1923. Článek 6. Smluvní strany nebudou překážeti vzájemné výměně zboží žádným zákazem nebo omezením, týkajícím se jejich dovozu nebo vývozu, kromě následujících zákazů nebo omezení, kterých nebude používáno jako prostředku libovolného zkracování nebo zastřeného omezení: 1. zákazy neb omezení, týkající se veřejné bezpečnosti; 2. zákazy neb omezení, vydané z důvodů mravnostních a humanitních; 3. zákazy neb omezení, týkající se obchodu zbraněmi, střelivem a válečným materiálem nebo za výjimečných okolností všemi jinými válečnými potřebami; 4. zákazy neb omezení, vydané k ochraně veřejného zdraví nebo k zajištění ochrany zvířat nebo rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky; 5. zákazy neb omezení při vývozu, mající za účel ochranu národního majetku uměleckého, historického nebo archeologického; 6. zákazy neb omezení, platné pro zlato, stříbro, mince, papírové peníze a cenné papíry; 7. zákazy neb omezení, mající za účel rozšířiti na cizí zboží režim, platný ve vlastním státě pro výrobu, obchod, dopravu a spotřebu podobných výrobků domácích; 8. zákazy neb omezení, platné pro výrobky, které jsou nebo budou ve vlastním státě po stránce výroby neb obchodu předmětem státních monopolů nebo monopolů státem kontrolovaných; 9. zákazy neb omezení k ochraně životních zájmů státu za výjimečných a neobvyklých okolností. Jestliže budou opatření toho druhu učiněna, bude jich používáno tak, aby tím pro druhou smluvní stranu nevznikalo žádné libovolné zkracování. Jejich trvání bude omezeno na trvání důvodů neb okolností, které je způsobily. Článek 7. Smluvní strany si vzájemně poskytnou svobodu průvozu svými územími, a to pro osoby, zavazadla, zboží a předměty všeho druhu, jakož i pro zásilky, materiály a prostředky, sloužící k dopravě všeho druhu, jak na železnicích, tak při dopravě jiného způsobu, vhodné pro mezinárodní provoz, zajišťujíce si při tom zacházení podle nejvyšších výhod. Výjimky jsou však možné v níže uvedených případech, jestliže budou současně platiti pro všechny ostatní státy a státy, jež jsou v podobných poměrech: a) výjimky z důvodů veřejné bezpečnosti; b) výjimky z důvodů zdravotně-policejních nebo na zajištění ochrany zvířat nebo rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky; c) výjimky týkající se obchodu zbraněmi, střelivem a válečným materiálem a za výjimečných okolností všemi jinými válečnými potřebami. Smluvní strany se zavazují nevybírati poplatků z průvozu. Mohou se však vybírati z průvozních přeprav poplatky určené jen k úhradě dozíracích a správních výdajů, tímto průvozem způsobených. Tato ustanovení platí jak pro zboží provážené přímo, tak i pro zboží, které jest při průvozu překládáno, znovu baleno nebo uloženo na sklad. Článek 8. Ustanovení této úmluvy se nevztahují: 1. na zvláštní výhody, které jedna ze smluvních stran poskytuje nebo poskytne sousedním státům k ulehčení pohraničního styku v jistém pásmu území s té i oné strany hranice; 2. na závazky, které jedna z obou stran na sebe vzala nebo vezme následkem celní unie. Článek 9. U vzorků a modelů budou se říditi smluvní strany ustanoveními mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě dne 3. listopadu 1923. Lhůta pro zpětný vývoz bude šestiměsíční a může býti prodloužena do dvanácti měsíců. Článek 10. Pro vzájemný poštovní styk platí ustanovení světových poštovních smluv a úmluv, jestli tento styk nebyl pro některé druhy zásilek upraven zvláštní dohodou mezi poštovními správami obou smluvních stran. Proto se vzájemné výměně poštovních zásilek poskytnou veškeré možné úlevy, které nejsou v rozporu s vnitřními zákony a nařízeními některé smluvní strany, aby obě poštovní správy mohly vždy a zejména v pravidelnosti a rychlosti dopravy úplně dostáti závazkům, převzatým podpisem světových poštovních smluv nebo zvláštních poštovních dohod. Zejména budou poštovní zásilky veškerého druhu, které pocházejí z území jedné smluvní strany a mají býti dodány do území druhé smluvní strany, jestliže jsou podrobeny celnímu řízení, vycleny co možná nejrychleji a bez zbytečných obtíží, aby se tak zamezil každý neodůvodněný průtah v jejich dodání. Zvláštní otázky vzájemného poštovního styku, jež by vyžadovaly zvláštní úpravy a spolupůsobení také jiných správních oborů kromě správy poštovní, budou řešeny obapolně s největší blahovůlí. Článek 11. S československými obchodními loďmi a s jejich náklady v Persii a s perskými obchodními loďmi a s jejich náklady v Československu bude se zacházeti stejně, jako s loďmi domácími a s jejich náklady a nikdy ne méně příznivě, než s loďmi a s náklady jakékoliv jiné země. Z tohoto ustanovení se činí výjimka u práva plavby pobřežní a výhod, které jsou nebo budou poskytnuty domácímu rybolovu a jeho výrobkům. Článek 12. Tato úmluva jest sepsána v dvojím vyhotovení v jazyku francouzském. Bude ratifikována a výměna ratifikací bude provedena co nejdříve v Teheráně. Úmluva vstoupí v platnost patnáct dní po výměně ratifikací. Zůstane v účinnosti 5 let. Nebude-li vypověděna šest měsíců před uplynutím této lhůty, bude pokládána za prodlouženou mlčky na neurčitou dobu. Po výše uvedené pětileté lhůtě může býti vypověděna kdykoliv se lhůtou šesti měsíců. Čemuž na svědomí plnomocníci, náležitě k tomu zmocnění, podepsali tuto úmluvu a přitiskli na ni své pečeti. Dáno v Teheráně, dne 30. dubna 1929. L. S. MIROSLAV SCHUBERT v. r. L. S. M. FARZINE v. r. Závěrečný protokol. Přistupujíce k podpisu obchodní, celní a plavební úmluvy, uzavřené dnes mezi republikou Československou a císařstvím Perským, podepsaní plnomocníci učinili toto prohlášení, které bude tvořiti nedílnou součást úmluvy samé: I. K čl. 6. Rozumí se, že: a) závazky převzaté oběma smluvními stranami se nevztahují na zákazy neb omezení dovozu neb vývozu, které — nehledě na oprávnění podle článku 6. — platí v obou státech při podpisu této úmluvy a které budou oznámeny druhé straně do dvou měsíců ode dne vstupu v účinnost této úmluvy; b) v případě, že by jedna smluvní strana, opírajíc se o výjimky uvedené v článku 6, zavedla nové zákazy neb omezení takové povahy, že by byly vážně na újmu obchodu druhé strany, bude tato moci do jednoho roku od jejich zavedení vypověděti tuto úmluvu, jejíž účinnost skončí šest měsíců po tom. II. Jest shoda v tom, že ustanovení této úmluvy se v ničem nedotýkají pasových předpisů obou smluvních stran. III. Jestliže vysoké smluvní strany nepodepíší do jednoho roku smlouvu o přátelství a úmluvu o usazování, o které se vyjednává, obě vysoké smluvní strany si vyhrazují právo vypověděti tuto úmluvu měsíc předem, nehledě na ustanovení článku 12. Dáno v Teheráně, dne 30. dubna 1929. L. S. MIROSLAV SCHUBERT v. r. L. S. M. FARZINE v. r.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost obchodní, celní a plavební úmluva mezi republikou Československou a Persií.

66/1929 Sb.

76. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 21. května 1929, kterou se opravuje text IV. Dodatkového protokolu k československo-polské obchodní úmluvě, podepsaného dne 26. června 1928 a uveřejněného ve Sbírce zákonů a nařízení dne 28. července 1928 pod č. 123 V seznamu A IV. Dodatkového protokolu k československo-polské obchodní úmluvě, podepsaného 26. června 1928, vypouští se z českého textu saz. č. 76 p. 3: „lékárnické nádobí s nápisy, avšak bez ozdob, také s víky z obyčejných hmot s výjimkou kovů“ slovo „také“; z polského textu téhož saz. čísla a položky: „naczynia apteczne z napisami, lecz bez ozdób, również z pokrywkami z materjałów pospolitych, z wyjątkiem metali“ vypouští se slovo „również.“ Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních vecí, kterou se opravuje text IV. Dodatkového protokolu k československo-polské obchodní úmluvě, podepsaného dne 26. června 1928 a uveřejněného ve Sbírce zákonů a nařízení dne 28. července 1928 pod č. 123.

76/1929 Sb.

101. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 5. června 1929, kterou částečně pozměňuje svou vyhlášku ze dne 24. března 1926, č. 47 Sb. z. a n., o nejvyšších a těch vyšších úřadech správních republiky Československé, jichž listiny nepotřebují v Německé říši dalšího ověření, a týchž úřadech Německé říše a německých zemí, jichž listiny nepotřebují dalšího ověření v Československé republice. Ve skupině B-II Úřady jednotlivých zemí v odstavci f) Duryňsko nastaly v bodě 11. a 12. tyto změny v označení: V bodě 11. na místě „Krajská ředitelství včetně správy krajského oddělení v Camburku (die Kreisdirektionen einschließlich der Verwaltung der Kreisabteilung Camburg)“ bude pro příště „Krajské úřady duryňské (die Thüringischen Kreisämter)“ a v bodě 12. na místě „Městská ředitelství (die Stadtdirektionen)“ bude příště „Městští přednostové městských okresů (die Stadtvorstände der Stadtkreise)“. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí, kterou částečně pozměňuje svou vyhlášku ze dne 24. března 1926, č. 47 Sb. z. a n., o nejvyšších a těch vyšších úřadech správních republiky Československé, jichž listiny nepotřebují v Německé říši dalšího ověření, a týchž úřadech Německé říše a německých zemí, jichž listiny nepotřebují dalšího ověření v Československé republice.

101/1929 Sb.

103. Zákon ze dne 18. června 1929 o reorganisaci vysoké školy obchodní v Praze. Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: § 1. Vysoká škola obchodní v Praze včleňuje se do svazku českého vysokého učení technického v Praze. § 2. Studijní doba rozšiřuje se na 4 roky pro všechny řádné posluchače, kteří vstoupí do I. ročníku počínajíc studijním rokem 1929/30 nebo později, jakož i pro ony posluchače, kteří nevykonají druhou státní zkoušku do konce studijního roku 1932/33. § 3. Pro posluchače uvedené v § 2 vydá ministr školství a národní osvěty, stanově příslušné studijní směry, nové studijní a zkušební řády. § 4. Vládním nařízením bude vydán řád pro dosažení doktorátu věd obchodních. § 5. Stavovského označení „inženýr“ (Ing.) jsou oprávněni užívati i ti, kdož podle posavadních řádů vykonali obě státní zkoušky na vysoké škole obchodní v Praze. § 6. Zákon tento, jímž se mění zákon ze dne 23. července 1919, č. 461 Sb. z. a n., nabývá účinnosti dnem 1. září 1929. Provede jej ministr školství a národní osvěty. T. G. Masaryk v. r. Udržal v. r. Dr. Štefánek v. r.

Zákon o reorganisaci vysoké školy obchodní v Praze.

103/1929 Sb.

106. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 4. července 1929 o nabytí účinnosti Úmluvy o poštovní spořitelně vídeňské z 6. dubna 1922 a Dodatečné dohody ze dne 23. února 1925. Dne 10. června 1929 byla složena u italské vlády poslední ratifikace k Úmluvě mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsané v Římě dne 6. dubna 1922, vyhlášené v č. 230 Sbírky zákonů a nařízení z roku 1926 a k Dodatečné dohodě k Úmluvě podepsané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit o hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsané v Římě dne 23. února 1925, vyhlášené v č. 231 Sbírky zákonů a nařízení z r. 1926. V důsledku toho se vyhlašuje, že shora uvedená Úmluva a Dodatečná dohoda nabyly současně účinnosti dne 10. června 1929. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o nabytí účinnosti Úmluvy o poštovní spořitelně vídeňské z 6. dubna 1922 a Dodatečné dohody ze dne 23. února 1925.

106/1929 Sb.

132. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 24. září 1929 o výpovědi československo-turecké obchodní úmluvy ze dne 31. května 1927. Turecko vypovědělo ke dni 25. září 1929 obchodní úmluvu mezi republikou Československou a republikou Tureckou, podepsanou dne 31. května 1927 a uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení pod číslem 40 z roku 1928, takže tato úmluva pozbude platnosti dnem 24. září 1929. Udržal v. r. za ministra Dra Beneše.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o výpovědi československo-turecké obchodní úmluvy ze dne 31. května 1927.

132/1929 Sb.

138. Mezinárodní Ujednání o vývozu koží. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, NĚMECKA, RAKOUSKA, BELGIE, VELKÉ BRITANIE A SEVERNÍHO IRSKA, BULHARSKA, DÁNSKA, FINSKA, FRANCIE, MAĎARSKA, ITALIE, LUCEMBURSKA, NORSKA, NIZOZEMÍ, POLSKA, RUMUNSKA, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, ŠVÉDSKA, ŠVÝCARSKA A TURECKA BYLO SJEDNÁNO TOTO UJEDNÁNÍ S PROTOKOLEM: Překlad. Mezinárodní Ujednání o vývozu koží. President Německé říše; spolkový president republiky Rakouské; Jeho Veličenstvo král Belgů; Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a britských dominií zámořských, císař Indický; Jeho Veličenstvo král Bulharů; Jeho Veličenstvo král Dánský; president republiky Finské; president republiky Francouzské; Jeho Nejjasnější Výsost správce Maďarska; Jeho Veličenstvo král Italský; Její královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská; Jeho Veličenstvo král Norský; Její Veličenstvo královna Nizozemská; president republiky Polské; Jeho Veličenstvo král Rumunský; Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců; Jeho Veličenstvo král Švédský; spolková rada Švýcarská; president republiky Československé; president republiky Turecké: Přejíce si odstraniti překážky, které nyní brání obchodu jistými surovinami, a vyhověti přání vyslovenému v Závěrečném aktu Úmluvy z 8. listopadu 1927 o zrušení dovozních a vývozních zákazů a omezení, způsobem co nejpříznivějším pro výrobu a mezinárodní obchod, jmenovali svými plnomocníky: President říše Německé: P. Adolfa Reinshagena, ministerského radu v ministerstvu národního hospodářství; Spolkový president republiky Rakouské: Dr. Richarda Schüllera, odborového přednostu ve Spolkovém úřadě; Jeho Veličenstvo král Belgů: P. J. Bruneta, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra; P. F. van Langenhove, šéfa kabinetu a generálního ředitele zahraničního obchodu v ministerstvu zahraničních věcí; Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a britských dominií zámořských, císař Indický: Za Velkou Britanii a Severní Irsko, jakož i všechny části říše britské, které nejsou zvláště členy Společnosti Národů: Sira Sydney Chapmana, K.C.B., C.B.E., hospodářského poradce vlády Jeho Britského Veličenstva; Jeho Veličenstvo král Bulharů: P. D. Mikoffa, chargé d´affaires v Bernu; Jeho Veličenstvo král Dánský: P. J. Clana, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, předsedu dánské komise pro uzavírání obchodních smluv; P. Williama Borberga, stálého zástupce Dánska pověřeného u Společnosti Národů; President republiky Finské: P. Rudolfa Holsti-ho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, stálého delegáta u Společnosti Národů; President republiky Francouzské: P. E. Lécuyera, správce cel v ministerstvu financí; Jeho Nejjasnější Výsost správce Maďarska: P. Alfréda Nickla, vyslaneckého radu; Jeho Veličenstvo král Italský: P. A. Di Nolu, generálního ředitele obchodu a hospodářské politiky; P. Pasquala Troise, generálního ředitele cel; Její královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská: P. Alberta Calmese, člena Nejvyšší rady hospodářské unie belgo-lucemburské; Jeho Veličenstvo král Norský: P. Dr. Frede Castberga, profesora královské university v Oslo; P. Gunnara Jahna, ředitele norského ústředního úřadu statistického; Její Veličenstvo královna Nizozemská: P. Dr. F. E. Posthumu, býv. ministra zemědělství, průmyslu a obchodu; President republiky Polské: P. Františka Dolezala, státního podtajemníka v ministerstvu průmyslu a obchodu, člena hospodářského komitétu Společnosti Národů; Jeho Veličenstvo král Rumunský: P. Konstantina Antoniade-a, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Společnosti Národů; P. C. Popescu, generálního ředitele průmyslu v ministerstvu průmyslu a obchodu; P. J. G. Dumitresco, generálního ředitele obchodu v ministerstvu průmyslu a obchodu; Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: P. Konstantina Fotitche, stálého delegáta u Společnosti Národů; P. Jiřího Curcina, generálního ředitele Sdružení průmyslových svazů srbochorvatskoslovinských; Jeho Veličenstvo král Švédský: P. K. I. Westmana, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské; Spolková Rada Švýcarská: P. Waltera Stucki-ho, ředitele obchodního oddělení Spolkového úřadu pro veřejné hospodářství; President republiky Československé: P. Dr. F. Peroutku, býv. ministra obchodu, odborového přednostu v ministerstvu obchodu; President republiky Turecké: P. Muchfika Selami, generálního konsula tureckého v Ženevě; kteří předloživše si navzájem své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních: Článek první. Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že od 1. října 1929 nebude vývoz koží a kožišin syrových neb upravených podléhati žádnému zákazu neb omezení v jakékoli formě a pod jakýmkoli názvem. Článek 2. Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že od téhož dne nebude ponecháno v platnosti ani zavedeno na zboží uvedené ve článku 1 žádné vývozní clo ani žádný poplatek — kromě poplatku statistického —, které by podle příslušných zákonů Vysokých Smluvních Stran neplatily pro všechny obchodní směny, jichž předmětem by bylo toto zboží. Článek 3. Toto Ujednání, jehož francouzský i anglický text budou stejně směrodatnými, ponese datum dnešního dne. Bude moci býti podepsáno dodatečně do 31. prosince 1928 jménem každého člena Společnosti Národů a každého státu-nečlena, jemuž Rada Společnosti Národů vydá k tomu cíli exemplář tohoto Ujednání. Článek 4. Toto Ujednání bude ratifikováno. Ratifikační listiny budou složeny do 1. července 1929 u Generálního tajemníka Společnosti Národů, který oznámí neprodleně jejich přijetí všem členům Společnosti Národů a všem státům-nečlenům, jichž jménem bylo podepsáno toto Ujednání i Mezinárodní Úmluva o zrušení vývozních a dovozních zákazů a omezení z 8. listopadu 1927, anebo které k ní přistoupily. Kdyby toto Ujednání nebylo ratifikováno do onoho dne některými členy Společnosti Národů anebo některými státy-nečleny, jichž jménem bylo podepsáno, vyzve Generální tajemník Společnosti Národů Vysoké Smluvní Strany, aby se dohodly o možnosti jeho uvedení v platnost. Zavazují se, že se zúčastní této porady, která se musí konati do 1. září 1929. Budou-li všichni členové Společnosti Národů a státy-nečlenové, jichž jménem bylo toto Ujednání podepsáno, je ratifikovati do 1. září 1929, anebo usnesou-li se, na základě postupu stanoveného v předešlém odstavci ti, jichž jménem bylo ratifikováno, na jeho uvedení v platnost, vstoupí v platnost 1. října 1929, a bude to oznámeno Generálním tajemníkem Společnosti Národů všem Vysokým Smluvním Stranám, zúčastněným na tomto Ujednání a na Úmluvě z 8. listopadu 1927. Článek 5. Od 1. ledna 1929 může přistoupiti k tomuto Ujednání každý člen Společnosti Národů a každý stát-nečlen, na nějž se vztahuje článek 3. Toto přistoupení se stane oznámením učiněným Generálnímu tajemníku Společnosti Národů, které bude pak uloženo v archivech sekretariátu. Generální tajemník vyrozumí neprodleně o tomto uložení všechny, kteří podepsali toto Ujednání anebo k němu přistoupili. Článek 6. Podá-li po uplynutí dvouletého období od uvedení v platnost tohoto Ujednání alespoň třetina členů Společnosti Národů a států-nečlenů, na něž se toto Ujednání vztahuje, Generálnímu tajemníku Společnosti Národů žádost o revisi článku 2, zavazují se ostatní, že se súčastní každé porady, která by se k vůli tomu konala. Každý člen Společnosti Národů a každý stát-nečlen, na nějž se vztahuje toto Ujednání, bude moci, v případě, kdyby tato porada skončila zamítnutím revise jím žádané, anebo kdyby usoudil, že nemůže přijmouti revidovaný článek 2, nabýti znovu volnosti jednání, pokud jde o předmět tohoto článku, za šest měsíců po zamítnutí revise anebo po uvedení v platnost revidovaného článku 2, s podmínkou, že o tom zpraví Generálního tajemníka Společnosti Národů. Kdyby následkem výpovědí učiněných podle předešlého odstavce žádala jedna třetina členů Společnosti Národů a států-nečlenů, na něž se toto Ujednání vztahuje a kteří je nevypověděli, o novou poradu, zavazují se všechny Vysoké Smluvní Strany, že se jí zúčastní. Každá výpověď učiněná podle výše uvedených ustanovení bude neprodleně oznámena Generálním tajemníkem Společnosti Národů všem ostatním Vysokým Smluvním Stranám. Článek 7. Aniž by bylo prejudikováno ustanovením předešlého článku, týkajícím se výpovědi, může býti toto Ujednání vypověděno jménem každého člena Společnosti Národů anebo každého státu-nečlena po uplynutí pátého roku ode dne, kdy bylo uvedeno v platnost. Tato výpověď nabude účinnosti za dvanáct měsíců ode dne, kdy byla oznámena Generálnímu tajemníku Společnosti Národů. Tato výpověď bude účinnou jen pro člena Společnosti Národů anebo státu-nečlena, jehož jménem byla učiněna. Každá výpověď učiněná tímto postupem bude neprodleně oznámena Generálním tajemníkem Společnosti Národů všem ostatním Vysokým Smluvním Stranám. Usoudí-li některá z Vysokých Smluvních Stran, že výpověď takto učiněná vytvořila novou situaci a podá Generálnímu tajemníku Společnosti Národů za tím účelem žádost, svolá tento Konferenci, které se ostatní Vysoké Smluvní Strany zavazují zúčastniti. Tato Konference bude moci buď rozvázati závazky plynoucí z tohoto Ujednání ve lhůtě, již sama určí, anebo změniti jeho ustanovení. Kdyby některý ze členů Společnosti Národů anebo některý ze států-nečlenů, který je vázán tímto Ujednáním, usoudil, že nemůže přijmouti provedených změn, může býti zmíněné Ujednání vypověděno jeho jménem, a on bude pak zbaven svých závazků ode dne, kdy výpověď, jež vedla ku svolání Konference, nabude působnosti. Článek 8. Ustanovení článků 4, 5, 7, 8, 9, 10, 11, 12 a 13 Úmluvy z 8. listopadu 1927 a ustanovení Protokolu, která pojednávají o těchto článcích, jakož i paragrafu b Protokolu ad článek 1, budou se vztahovati k tomuto Ujednání, pokud tomu dovolují závazky tam obsažené a zboží, o němž pojednává. Pro provedení postupu stanoveného ve výše uvedeném článku 8, nebude činěn rozdíl mezi různými ustanoveními předešlých článků tohoto Ujednání. Čemuž na svědomí podepsali výše jmenovaní plnomocníci toto Ujednání. Dáno v Ženevě, dne jedenáctého července roku tisícího devíti stého dvacátého osmého, v jediném exempláři, který se uloží v archivech sekretariátu Společnosti Národů; ověřený opis bude vydán všem členům Společnosti Národů. NĚMECKO ADOLF REINSHAGEN RAKOUSKO Dr. RICHARD SCHÜLLER BELGIE J. BRUNET F. VAN LANGENHOVE VELKÁ BRITANIE A SEVERNÍ IRSKO, jakož i všechny části Britské říše, které nejsou zvláště členy Společnosti Národů. Prohlašuji, že můj podpis se nevztahuje na žádnou z Kolonií Jeho Britského Veličenstva ani na Protektoráty a území postavené pod jeho svrchovanost či mandát. S. CHAPMAN BULHARSKO Při podpisu tohoto Ujednání prohlašuje bulharská vláda, že bude ratifikovati a uvede v platnost toto Ujednání ihned, jakmile národní měna obdrží zlatý základ. D. MIKOFF DÁNSKO J. CLAN WILLIAM BORBERG FINSKO RUDOLF HOLSTI FRANCIE Při podpisu tohoto Ujednání prohlašuje Francie, že svým přijetím nemíní převzíti žádného závazku, pokud jde o celek jejích Kolonií, Protektorátů a území postavených pod její svrchovanost či mandát. E. LÉCUYER MAĎARSKO NICKL ITALIE A. DI NOLA P. TROISE LUCEMBURSKO ALBERT CALMES NORSKO FREDE CASTBERG NIZOZEMSKO POSTHUMA POLSKO FRANÇOIS DOLEZAL RUMUNSKO ANTONIADE CESAR POPESCO J. G. DUMITRESCO KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ CONST. FOTITCH GEORGES CURCIN ŠVÉDSKO K. I. WESTMAN S výhradou ratifikace se souhlasem Riksdag-u. ŠVÝCARSKO W. STUCKI ČESKOSLOVENSKO Dr. FR. PEROUTKA TURECKO Turecko si vyhrazuje právo podržeti dva a půl procentní ad valorem „muamele vergisi“ (obecnou dávku z vývozních formalit), jakož i minimální dávku z veterinářské prohlídky. MUCHFIK SELAMI Protokol Ujednání. Při podpisu Mezinárodního Ujednání o vývozu koží, uzavřeného dnešního dne, shodli se podepsaní, jsouce k tomu řádně oprávněni, na následujících ustanoveních, jež mají zajistiti provedení tohoto Ujednání: Ustanovení Ujednání o vývozu koží datované dnešního dne vztahují se na zákazy a omezení při vývozu zboží uvedeného v článku 1 tohoto Ujednání z území kterékoli Vysoké Smluvní Strany na území kterékoli z ostatních Vysokých Smluvních Stran. K článku 1. „Kůžemi a kožišinami upravenými“ rozumí se ve smyslu tohoto Ujednání kůže, které byly podrobeny nějaké úpravě pouze za tím účelem, aby bylo zajištěno jejich konservování. K článku 2. Vzhledem k připojenému prohlášení, podepsanému rumunským delegátem, souhlasí Vysoké Smluvní Strany, aby tento stát nebyl prozatím vázán ustanovením článku 2 Ujednání z dnešního dne. Prohlášení rumunské delegace. Vyhražujíc si právo ponechati vývozní cla na kůže a kožišiny syrové neb upravené, prohlašuje rumunská vláda, že nemá v úmyslu, podržeti, pokud jde o tyto výrobky, zrušený zákaz pomocí přehnaných poplatků; chce toliko zachovati si volnost, aby dospěla postupným snížením vývozních poplatků k normálním poměrům, což ostatně již učinila v případě jiných surovin. ANTONIADE. Čemuž na svědomí podepsali výše jmenovaní plnomocníci tento Protokol. Dáno v Ženevě, dne jedenáctého července roku tisícího devítistého dvacátého osmého, v jediném exempláři, který se uloží v archivech sekretariátu Společnosti Národů; ověřený opis bude vydán všem členům Společnosti Národů. NĚMECKO ADOLF REINSHAGEN RAKOUSKO Dr. RICHARD SCHÜLLER BELGIE J. BRUNET F. VAN LANGENHOVE VELKÁ BRITANIE A SEVERNÍ IRSKO, jakož i všechny části Britské říše, které nejsou zvláště členy Společnosti Národů. Prohlašuji, že můj podpis se nevztahuje na žádnou z Kolonií Jeho Britského Veličenstva ani Protektoráty a území postavené pod jeho svrchovanost či mandát. S. J. CHAPMAN BULHARSKO Při podpisu tohoto Ujednání prohlašuje bulharská vláda, že bude ratifikovati a uvede v platnost toto Ujednání ihned, jakmile národní měna obdrží zlatý základ. D. MIKOFF DÁNSKO J. CLAN WILLIAM BORBERG FINSKO RUDOLF HOLSTI FRANCIE S výhradami učiněnými při podpisu Ujednání. E. LÉCUYER MAĎARSKO NICKL ITALIE A. DI NOLA P. TROISE LUCEMBURSKO ALBERT CALMES NORSKO GUNNAR JAHN NIZOZEMSKO POSTHUMA POLSKO FRANÇOIS DOLEZAL RUMUNSKO ANTONIADE CESAR POPESCO J. G. DUMITRESCO KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ C. FOTITCH GEORGES CURCIN ŠVÉDSKO K. I. WESTMAN ŠVÝCARSKO W. STUCKI ČESKOSLOVENSKO Dr. FR. PEROUTKA TURECKO S výhradou učiněnou při podpisu Ujednání. MUCHFIK SELAMI PROZKOUMAVŠE TOTO UJEDNÁNÍ S PROTOKOLEM A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 27. ČERVNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO DEVÁTÉHO. L. S. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že v důsledku čl. 4. tohoto Ujednání byla konána v Ženevě porada zástupců států, podepsavších toto Ujednání, na které byl dne 11. září 1929 podepsán Protokol, jenž je v příloze, a který se týká uvedení v platnost Mezinárodního Ujednání ze dne 11. července 1928 o vývozu koží. V důsledku tohoto Protokolu vstoupí toto Ujednání a jeho Protokol v platnost dne 1. října 1929 pro tyto státy: Československo, Německo, Rakousko, Belgii, Velkou Britanii, Dánsko, Finsko, Francii, Maďarsko, Italii, Lucembursko, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švédsko a Švýcarsko. Dr. Beneš v. r. (Překlad.) Protokol o uvedení v platnost Mezinárodního Ujednání z 11. července 1928 o vývozu koží. 1. Podepsaní, byvše k tomu řádně oprávněni svými Vládami, a dostavivše se do Ženevy na výzvu Generálního tajemníka Společnosti Národů podle ustanovení článku 4. Mezinárodního Ujednání o vývozu koží, podepsaného v Ženevě 11. července 1928; Zjistivše, že složení ratifikačních listin bylo provedeno jejich Vládami ve lhůtě stanovené výše uvedeným článkem 4. kromě Maďarska, jehož jménem bylo toto složení provedeno až 26. července 1929: 2. Prohlašují, že — aby tento Protokol dosáhl svého účelu — souhlasí s tím, aby byl ratifikaci Maďarské Vlády výjimečně přiznán týž účinek, jako by se bylo její složení stalo před 1. červencem 1929. 3. Vzavše na vědomí připojená prohlášení, jež učinili delegáti Polska a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, prohlašují, že jejich Vlády uvedou v platnost, jak mezi sebou, tak vůči oběma těmto státům, Mezinárodní Ujednání o vývozu koží podepsané v Ženevě 11. července 1928, a to od 1. října 1929, kteréžto datum je předvídáno článkem 4. dotyčného Ujednání. 4. Vzhledem k situaci vyplývající z prohlášení uvedených pod číslem 3., prohlašují, že souhlasí, aby byl pozdějším ratifikacím Vlády polské a Vlády království Srbů, Chorvatů a Slovinců, výjimečně přiznán týž účinek, jako kdyby se složení bylo stalo před 1. červencem 1929. Čemuž na svědomí podepsali níže podepsaní tento Protokol. Dáno v Ženevě, jedenáctého září, roku tisícího devíti stého dvacátého devátého v jediném exempláři, jehož francouzský i anglický text budou stejně směrodatnými, a který se uloží v archivu Sekretariátu Společnosti Národů. Ověřený opis bude doručen všem členům Společnosti Národů, jakož i každému Státu-nečlenu, jemuž Rada Společnosti Národů zašle exemplář Ujednání z 11. července 1928. PROHLÁŠENÍ. Prohlášení polské delegace. Podepsaný, byv k tomu řádně oprávněn Polskou Vládou, prohlašuje, že se tato Vláda zavazuje uvésti v platnost administrativní cestou od 1. října 1929 veškerá ustanovení Mezinárodního Ujednání o vývozu koží, podepsaného v Ženevě 11. července 1928 s podmínkou, že dotyčné Ujednání bude téhož data uvedeno v platnost níže uvedenými státy: Německem, Rakouskem, Belgií, Velkou Britanií, Dánskem, Finskem, Francií, Maďarskem, Italií, Lucemburskem, Nizozemskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švédskem, Švýcarskem a Československem. V Ženevě, jedenáctého září tisíc devět set dvacet devět. Prohlášení delegace království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Podepsaný, byv k tomu řádně oprávněn Vládou Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, prohlašuje, že se tato Vláda zavazuje uvésti v platnost administrativní cestou od 1. října 1929 veškerá ustanovení Mezinárodního Ujednání o vývozu koží, podepsaného v Ženevě 11. července 1928 s podmínkou, že dotyčné Ujednání bude téhož data uvedeno v platnost níže uvedenými státy: Německem, Rakouskem, Belgií, Velkou Britanií, Dánskem, Finskem, Francií, Maďarskem, Italií, Lucemburskem, Nizozemskem, Polskem, Rumunskem, Švédskem, Švýcarskem a Československem. V Ženevě, jedenáctého září tisíc devět set dvacet devět.

Mezinárodní Ujednání o vývozu koží.

138/1929 Sb.

139. Mezinárodní Ujednání o vývozu kostí. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, NĚMECKA, RAKOUSKA, BELGIE, VELKÉ BRITANIE A SEVERNÍHO IRSKA, BULHARSKA, DÁNSKA, FINSKA, FRANCIE, MAĎARSKA, ITALIE, LUCEMBURSKA, NORSKA, NIZOZEMÍ, POLSKA, RUMUNSKA, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, ŠVÉDSKA, ŠVÝCARSKA A TURECKA BYLO SJEDNÁNO TOTO UJEDNÁNÍ S PROTOKOLEM: (Překlad.) Mezinárodní Ujednání o vývozu kostí. President Německé říše; Spolkový president republiky Rakouské; Jeho Veličenstvo král Belgů; Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a Britských dominií zámořských, císař Indický; Jeho Veličenstvo král Bulharů; Jeho Veličenstvo král Dánský; president republiky Finské; president republiky Francouzské; Jeho Nejjasnější Výsost správce Maďarska; Jeho Veličenstvo král Italský; Její Královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská; Jeho Veličenstvo král Norský; Její Veličenstvo královna Nizozemská; president republiky Polské; Jeho Veličenstvo král Rumunský; Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců; Jeho Veličenstvo král Švédský; Spolková rada Švýcarská; president republiky Československé; president republiky Turecké: Přejíce si odstraniti překážky, které nyní brání obchodu jistými surovinami, a vyhověti přání vyslovenému v Závěrečném aktu Úmluvy z 8. listopadu 1927 o zrušení dovozních a vývozních zákazů a omezení, způsobem co nejpříznivějším pro výrobu a mezinárodní obchod, jmenovali svými plnomocníky: President říše Německé: P. Adolfa Reinshagena, ministerského radu v ministerstvu národního hospodářství; Spolkový president republiky Rakouské: Dr. Richarda Schüllera, odborového přednostu ve Spolkovém úřadě; Jeho Veličenstvo král Belgů: P. J. Bruneta, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra; P. F. van Langenhove, šéfa kabinetu a generálního ředitele zahraničního obchodu v ministerstvu zahraničních věcí; Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a Britských dominií zámořských, císař indický: Za Velkou Britanii a Severní Irsko, jakož i všechny části říše britské, které nejsou zvláště členy Společnosti Národů: Sira Sydney Chapmana, K. C. B., C. B. E., hospodářského poradce vlády Jeho Britského Veličenstva; Jeho Veličenstvo král Bulharů: P. D. Mikoffa, chargé d’affaires v Bernu; Jeho Veličenstvo král Dánský: P. J. Clana, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, předsedu dánské komise pro uzavírání obchodních smluv; P. Williama Borberga, stálého zástupce Dánska pověřeného u Společnosti Národů; President republiky Finské: P. Rudolfa Holsti-ho, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, stálého delegáta u Společnosti Národů; President republiky Francouzské: P. E. Lécuyera, správce cel v ministerstvu financí; Jeho Nejjasnější Výsost správce Maďarska: P. Alfréda Nickla, vyslaneckého radu; Jeho Veličenstvo král Italský: P. A. Di Nolu, generálního ředitele obchodu a hospodářské politiky; P. Pasquala Troise, generálního ředitele cel; Její Královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská: P. Alberta Calmese, člena Nejvyšší rady hospodářské unie belgolucemburské; Jeho Veličenstvo král Norský: Dr. Frede Castberga, profesora královské university v Oslo; P. Gunnara Jahna, ředitele norského ústředního úřadu statistického; Její Veličenstvo královna Nizozemská: Dr. F. E. Posthumu, býv. ministra zemědělství, průmyslu a obchodu; President republiky Polské: P. Františka Dolezala, státního podtajemníka v ministerstvu průmyslu a obchodu, člena hospodářského komitétu Společnosti Národů; Jeho Veličenstvo král Rumunský: P. Konstantina Antoniade-a, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Společnosti Národů; P. C. Popescu, generálního ředitele průmyslu v ministerstvu průmyslu a obchodu; P. J. G. Dumitresco, generálního ředitele obchodu v ministerstvu průmyslu a obchodu; Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: P. Konstantina Fotitche, stálého delegáta u Společnosti Národů; P. Jiřího Curcina, generálního ředitele Sdružení průmyslových svazů srbochorvatskoslovinských; Jeho Veličenstvo král Švédský: P. K. I. Westmana, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské; Spolková rada Švýcarská: P. Waltera Stucki-ho, ředitele obchodního oddělení Spolkového úřadu pro veřejné hospodářství; President republiky Československé: Dr. F. Peroutku, býv. ministra obchodu, odborového přednostu v ministerstvu obchodu; President republiky Turecké: P. Muchfika Selami, generálního konsula tureckého v Ženevě; kteří, předloživše si navzájem své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních: Článek první. Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že nepodrobí od 1. října 1929 vývoz surových neb odtučněných kostí, jakož i jejich odpadků, rohů, paznehtů a kopyt i jejich odpadků, a klihovky žádnému zákazu neb omezení v jakékoli formě či pod jakýmkoli názvem. Článek 2. Vysoké Smluvní Strany, které nemají toho času zavedeno žádné vývozní clo na výrobky uvedené ve článku 1. anebo jichž vývozní cla na toto zboží nepřesahují sazbu 1·50 švýcarského franku za 100 kilogramů, zavazují se, že nezavedou anebo neponechají v platnosti od 1. října 1929 žádného vývozního cla, které by přesahovalo tuto sazbu 1·50 švýcarského franku. Článek 3. Vysoké Smluvní Strany, které mají toho času zavedeno na zboží uvedené ve článku 1. vývozní clo nad 3 švýcarské franky, zavazují se, že je sníží od 1. října 1929 na sazbu nepřesahující 3 švýcarské franky. Článek 4. Vysoké Smluvní Strany, které nyní mají zavedeno na zboží uvedené ve článku 1. vývozní clo nad 1·50 franku, aniž by však toto přesahovalo 3 švýcarské franky a aniž by zavedly zákazy na tyto výrobky, zavazují se, že nezvýší sazbu nyní platnou. Nicméně vývozní cla nepřesahující 3 švýcarské franky mohou býti zavedena těmi Vysokými Smluvními Stranami, které mají nyní clo vyšší než 1·50 franku, nepřesahující však 3 švýcarské franky, jestliže však cla jsou zavedena nyní zároveň se zákazy. Článek 5. Na zboží uvedené ve článku 1. nebude zaveden ani ponechán v platnosti žádný poplatek — kromě statistického, — který by podle příslušných zákonů Vysokých Smluvních Stran neplatil pro všechny obchodní směny, jejichž předmětem by bylo toto zboží. Článek 6. Toto Ujednání nevylučuje nikterak Vysokým Smluvním Stranám možnost, aby některé jich skupiny neuzavřely mezi sebou zvláštní dohody, které by spočívaly buď na omezení vývozního cla na sazbu nižší než ta, která je stanovena tímto Ujednáním, anebo na zrušení celého vývozního cla. Tyto dohody nebudou však na újmu právům, které pro třetí státy vyplývají z úmluv zakládajících se na zásadě nejvyšších výhod. Článek 7. Toto ujednání, jehož francouzský i anglický text budou stejně směrodatny, ponese datum dnešního dne. Může býti dodatečně podepsáno, do 31. prosince 1928, jménem každého člena Společnosti Národů a každého státu nečlena, jemuž Rada Společnosti Národů vydá k tomu cíli exemplář tohoto Ujednání. Článek 8. Toto Ujednání bude ratifikováno. Ratifikační listiny budou složeny do 1. července 1929 u generálního tajemníka Společnosti Národů, který oznámí neprodleně jejich přijetí všem členům Společnosti Národů a všem státům nečlenům, jichž jménem bylo podepsáno toto Ujednání i Úmluva z 8. listopadu 1927, anebo které k němu přistoupily. Kdyby toto Ujednání nebylo ratifikováno do onoho dne některými členy Společnosti Národů anebo některými státy nečleny, jichž jménem bylo podepsáno, vyzve generální tajemník Společnosti Národů Vysoké Smluvní Strany, aby se dohodly o možnosti jeho uvedení v platnost. Zavazují se, že se zúčastní této porady, která se musí konati do 1. září 1929. Budou-li všichni členové Společnosti Národů a státy nečlenové, jichž jménem bylo toto Ujednání podepsáno, je ratifikovati do 1. září 1929, anebo usnesou-li se, na základě postupu stanoveného v předešlém odstavci ti, jichž jménem bylo ratifikováno, na jeho uvedení v platnost, vstoupí v platnost 1. října 1929. a bude to oznámeno generálním tajemníkem Společnosti Národů všem Vysokým Smluvním Stranám tohoto Ujednání a Úmluvy z 8. listopadu 1927. Článek 9. Od 1. ledna 1929 může přistoupiti k tomuto Ujednání člen Společnosti Národů a každý stát nečlen, na nějž se vztahuje článek 7. Toto přistoupení se stane oznámením učiněným generálnímu tajemníku Společnosti Národů, které bude pak uloženo v archivech sekretariátu. Generální tajemník vyrozumí neprodleně o tomto uložení všechny ty, kdo podepsali toto Ujednání anebo k němu přistoupili. Článek 10. Podá-li po uplynutí dvouletého období od uvedení v platnost tohoto Ujednání, alespoň třetina členů Společnosti Národů a států nečlenů, na něž se vztahuje toto Ujednání, generálnímu tajemníku Společnosti Národů žádost o revisi článků 2, 3 neb 4, zavazují se ostatní, že se zúčastní každé porady, která by se k vůli tomu konala. Každý člen Společnosti Národů a každý stát nečlen, na nějž se vztahuje toto Ujednání, bude moci, v případě kdyby tato porada skončila zamítnutím revise jím žádané, anebo kdyby usoudil, že nemůže přijmouti revidovaných článků 2, 3 neb 4, nabýti znovu volnosti jednání, pokud jde o předmět těchto článků, za šest měsíců po zamítnutí revise anebo po uvedení v platnost revidovaných článků 2, 3 neb 4, s podmínkou, že o tom zpraví generálního tajemníka Společnosti Národů. Kdyby následkem výpovědí učiněných podle předešlého odstavce žádala třetina členů Společnosti Národů a států nečlenů, na něž se toto Ujednání vztahuje a kteří je nevypověděli, o novou poradu, zavazují se všechny Vysoké Smluvní Strany, že se jí zúčastní. Každá výpověď učiněná podle výše uvedených ustanovení bude neprodleně oznámena generálním tajemníkem Společnosti Národů všem ostatním Vysokým Smluvním Stranám. Článek 11. Aniž by bylo prejudikováno ustanovením předešlého článku, týkajícím se výpovědi, může býti toto Ujednání vypověděno jménem každého člena Společnosti Národů anebo každého státu nečlena, po uplynutí pátého roku ode dne, kdy bylo uvedeno v platnost. Tato výpověď nabude účinnosti za dvanáct měsíců ode dne, kdy byla oznámena generálnímu tajemníku Společnosti Národů. Tato výpověď bude účinnou jen pro člena Společnosti Národů anebo státu nečlena, jehož jménem byla učiněna. Každá výpověď učiněná tímto postupem bude neprodleně oznámena generálním tajemníkem Společnosti Národů všem ostatním Vysokým Smluvním Stranám. Usoudí-li některá z Vysokých Smluvních Stran, že výpověď takto učiněná vytvořila novou situaci a podá generálnímu tajemníku Společnosti Národů žádost za tím účelem, svolá tento Konferenci, které se ostatní Vysoké Smluvní Strany zavazují zúčastniti. Tato Konference bude moci buď ukončiti závazky plynoucí z tohoto Ujednání ve lhůtě, již sama určí, anebo změniti jeho ustanovení. Kdyby některý ze členů Společnosti Národů anebo některý ze států nečlenů, který jest vázán tímto Ujednáním, usoudil, že nemůže přijmouti provedených změn, může býti zmíněné Ujednání vypověděno jeho jménem, a on pak bude zbaven svých závazků ode dne, kdy výpověď, jež vedla ku svolání Konference, nabude působnosti. Článek 12. Ustanovení článků 4, 5, 7, 8, 9, 10, 11, 12 a 13 Úmluvy z 8. listopadu a ustanovení Protokolu o těchto článcích, jakož i paragrafu b) Protokolu k článku 1., budou se vztahovati k tomuto Ujednání, pokud tomu dovolují závazky v něm obsažené a výrobky, o nichž pojednává. Co se týče provedení postupu stanoveného ve výše uvedeném článku 8, nebude činěn rozdíl mezi různými ustanoveními předešlých článků tohoto Ujednání. Čemuž na svědomí podepsali výše jmenovaní plnomocníci toto Ujednání. Dáno v Ženevě, dne jedenáctého července roku tisícího devítistého dvacátého osmého, v jediném exempláři, který se uloží v archivech sekretariátu Společnosti národů; ověřený opis bude vydán všem členům Společnosti Národů. NĚMECKO ADOLF REINSHAGEN RAKOUSKO DR. RICHARD SCHÜLLER BELGIE J. BRUNET F. VAN LANGENHOVE VELKÁ BRITANIE A SEVERNÍ IRSKO jakož i všechny části Britské říše, které nejsou zvláště členy Společnosti Národů. Prohlašuji, že můj podpis se nevztahuje na žádnou z Kolonií Jeho Britského Veličenstva ani na Protektoráty a území postavené pod jeho svrchovanost či mandát S. J. CHAPMAN BULHARSKO Při podpisu tohoto Ujednání prohlašuje bulharská vláda, že bude ratifikovati a uvede v platnost toto Ujednání ihned, jakmile národní měna obdrží zlatý základ. D. MIKOFF DÁNSKO J. CLAN WILLIAM BORBERG FINSKO RUDOLF HOLSTI FRANCIE Při podpisu tohoto Ujednání prohlašuje Francie, že svým přijetím nemíní převzíti žádného závazku, pokud jde o celek jejích Kolonií, Protektorátů a území postavených pod její svrchovanost či mandát. E. LÉCUYER MAĎARSKO NICKL ITALIE A. DI NOLA P. TROISE LUCEMBURSKO ALBERT CALMES NORSKO GUNNAR JAHN NIZOZEMSKO POSTHUMA POLSKO FRANÇOIS DOLEZAL RUMUNSKO ANTONIADE CESAR POPESCO J. G. DUMITRESCO KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ CONST. FOTITCH GEORGES CURCIN ŠVÉDSKO K. I. WESTMAN S výhradou ratifikace se souhlasem Riksdag-u. ŠVÝCARSKO W. STUCKI ČESKOSLOVENSKO DR. F. PEROUTKA TURECKO Turecko si vyhrazuje právo podržeti dva a půl procentní ad valorem „muamele vergisi“ (obecnou dávku z vývozních formalit), jakož i minimální dávku z veterinářské prohlídky MUCHFIK SELAMI. Protokol Ujednání. Při podpisu Mezinárodního Ujednání o vývozu kostí uzavřeného dnešního dne, shodli se podepsaní, jsouce k tomu řádně oprávněni, na následujících ustanoveních, jež mají zajistiti provedení tohoto Ujednání. Ustanovení Ujednání o vývozu kostí datované dnešního dne vztahují se na zákazy a omezení při vývozu zboží uvedeného ve článku 1. tohoto Ujednání z území kterékoli Vysoké Smluvní Strany na území kterékoli z ostatních Vysokých Smluvních Stran. Oddíl I. K článku 1. a) Ustanovení článku 1. týkají se Italie jen potud, pokud jde o klihovku. Co se týče ostatního zboží uvedeného v řečeném prvním článku, Vysoké Smluvní Strany uznávajíce, že Italii není možno, následkem smluv uzavřených s jistými zeměmi, zvýšiti vývozní clo o dvě papírové liry, souhlasí, aby směla podržeti v platnosti stávající zákaz, dokud zůstane platným ustanovení o sazbě vývozního cla na kosti. b) Odpadky z kostí zahrnují v sobě zejména odřezky, které pocházejí z výroby knoflíků neb jiných podobných výrobků, a jsou obyčejně známy pod jménem „brýle“ (dentelles). Oddíl II. K článku 2. Co se týče provedení článku 2., Vysoké Smluvní Strany uznávají, že zvláštní postavení Rakouska, Maďarska a Československa opravňuje tyto země, aby zavedly, přes ustanovení řečeného článku 2., vývozní clo, které smí přesahovati sazbu 1·50 švýcarského franku v něm stanovenou, nesmí však v žádném případě přesahovati sazbu tří švýcarských franků. Oddíl III. K článku 3. Vzhledem k níže uvedeným prohlášením, jež podepsali delegáti Polska, Rumunska a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, shodují se Vysoké Smluvní Strany, aby tyto státy byly prozatím zproštěny každého závazku, pokud jde o sazby vývozních cel na výrobky uvedené ve článku 1. Ujednání z dnešního dne. A. Prohlášení polské delegace. Polská vláda použivši práva, které jí bylo uděleno podle výše uvedeného Oddílu III. Protokolu k článku 3., aby ponechala v platnosti anebo zavedla bez omezení sazeb vývozní clo na výrobky uvedené ve článku 1. Ujednání z dnešního dne, dává ochotně ujištění, že nezvýší stávající sazby a vynasnaží se, aby je v budoucnosti postupně snížila. FRANÇOIS DOLEZAL. B. Prohlášení rumunské delegace. Vyhražujíc si právo ponechati vývozní cla na surové neb odtučněné kosti, jakož i na jejich odpadky, rumunská vláda prohlašuje, že nemá v úmyslu udržeti, pokud jde o tyto výrobky, zrušený zákaz pomocí přehnaných poplatků; chce toliko zachovati si volnost, aby dospěla postupným snížením poplatků k normálním poměrům, jak ostatně již učinila v případě jiných surovin. ANTONIADE. C. Prohlášení delegace Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Vláda Království Srbů, Chorvatů a Slovinců použivši práva, které jí bylo uděleno podle výše uvedeného Oddílu III. Protokolu k článku 3., aby ponechala v platnosti anebo zavedla, bez omezení sazeb, vývozní clo na výrobky uvedené ve článku 1. Ujednání z dnešního dne, dává ochotně ujištění, že nepřekročí sazbu čtyř švýcarských franků a vynasnaží se, aby ji v budoucnosti postupně snížila. CONST. FOTITCH. Oddíl IV. Ku článkům 2, 3 a 4. Pokud jde o klihovku, shodují se Vysoké Smluvní Strany, že tato nemůže býti přirovnávána ke zboží uvedenému ve článku 1. Ujednání z dnešního dne, a že kromě států jmenovaných v Oddílu III. tohoto Protokolu, nemá býti zavedeno žádné vývozní clo na klihovku. Nicméně připouštějí, aby Maďarsko zavedlo na toto zboží clo, které nesmí v žádném případě přesahovati dvě třetiny cel, jež platí pro výrobky uvedené ve článku 1. Ujednání z dnešního dne. Čemuž na svědomí podepsali výše jmenovaní plnomocníci tento Protokol. Dáno v Ženevě, dne jedenáctého července roku tisícího devítistého dvacátého osmého, v jediném exempláři, který se uloží v archivech sekretariátu Společnosti Národů; ověřený opis bude vydán všem členům Společnosti Národů. NĚMECKO ADOLF REINSHAGEN RAKOUSKO DR. RICHARD SCHÜLLER BELGIE J. BRUNET F. VAN LANGENHOVE VELKÁ BRITANIE A SEVERNÍ IRSKO jakož i všechny části Britské říše, které nejsou zvláště členy Společnosti Národů. Prohlašuji, že můj podpis se nevztahuje na žádnou z Kolonií Jeho Britského Veličenstva ani Protektoráty či území postavené pod jeho svrchovanost či mandát S. J. CHAPMAN BULHARSKO Při podpisu tohoto Ujednání prohlašuje bulharská vláda, že bude ratifikovati a uvede v platnost toto Ujednání ihned, jakmile národní měna obdrží zlatý základ. D. MIKOFF DÁNSKO J. CLAN WILLIAM BORBERG FINSKO RUDOLF HOLSTI FRANCIE S výhradami učiněnými při podpisu Ujednání E. LÉCUYER MAĎARSKO NICKL ITALIE A. DI NOLA P. TROISE LUCEMBURSKO ALBERT CALMES NORSKO FREDE CASTBERG NIZOZEMSKO POSTHUMA POLSKO FRANÇOIS DOLEZAL RUMUNSKO ANTONIADE CESAR POPESCO J. G. DUMITRESCO KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ CONST. FOTITCH GEORGES CURCIN ŠVÉDSKO K. I. WESTMAN ŠVÝCARSKO W. STUCKI ČESKOSLOVENSKO DR. F. PEROUTKA TURECKO S výhradou učiněnou při podpisu Ujednání. MUCHFIK SELAMI. PROZKOUMAVŠE TOTO UJEDNÁNÍ S PROTOKOLEM A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 27. ČERVNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO DEVÁTÉHO. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. „Vyhlašuje se s tím, že v důsledku čl. 8 tohoto Ujednání byla konána v Ženevě porada zástupců států, podepsavších toto Ujednání, na které byl dne 11. září 1929 podepsán Protokol, který jest v příloze, a který se týká uvedení v platnost Mezinárodního Ujednání ze dne 11. července 1928 o vývozu kostí. U příležitosti podepsání tohoto Protokolu podepsána ještě zvláštní příloha, jež je rovněž připojena, a která se týká způsobu provádění některých ustanovení tohoto Ujednání. V důsledku výše citovaného Protokolu vstoupí toto Ujednání a jeho Protokol v platnost dne 1. října 1929 pro tyto státy: Československo, Německo, Rakousko, Belgii, Velkou Britanii, Dánsko, Finsko, Francii, Maďarsko, Italii, Lucembursko, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švédsko a Švýcarsko.“ Dr. Beneš v. r. (Překlad.) Protokol o uvedení v platnost Mezinárodního Ujednání z 11. července 1928 o vývozu kostí. 1. Podepsaní, byvše k tomu řádně oprávněni svými Vládami, a dostavivše se do Ženevy na výzvu Generálního tajemníka Společnosti Národů podle ustanovení článku 8. Mezinárodního Ujednání o vývozu kostí, podepsaného v Ženevě 11. července 1928; Zjistivše, že složení ratifikačních listin bylo provedeno jejich Vládami ve lhůtě stanovené výše uvedeným článkem 8. kromě Maďarska, jehož jménem bylo toto složení provedeno až 26. července 1929: 2. Prohlašují, že — aby tento Protokol dosáhl svého účelu — souhlasí s tím, aby ratifikaci Maďarské Vlády byl výjimečně přiznán týž účinek, jako by se bylo její složení stalo před 1. červencem 1929; 3. Vzavše na vědomí připojená prohlášení, jež učinili delegáti Polska a království Srbů, Chorvatů a Slovinců, prohlašují, že jejich Vlády uvedou v platnost, jak mezi sebou, tak vůči oběma těmto státům, Mezinárodní Ujednání o vývozu kostí, podepsané v Ženevě 11. července 1928, a to od 1. října 1929, kteréžto datum je předvídáno článkem 8. dotyčného Ujednání. 4. Vzhledem k situaci, vyplývající z prohlášení uvedených pod číslem 3, prohlašují, že souhlasí, aby byl pozdějším ratifikacím Vlády polské a Vlády království Srbů, Chorvatů a Slovinců, výjimečně přiznán týž účinek, jako kdyby se složení bylo stalo před 1. červencem 1929. Čemuž na svědomí podepsali níže podepsaní tento Protokol. Dáno v Ženevě, jedenáctého září, roku tisícího devítistého dvacátého devátého v jediném exempláři, jehož francouzský i anglický text budou stejně směrodatnými, a který se uloží v archivu Sekretariátu Společnosti Národů. Ověřený opis bude doručen všem členům Společnosti Národů, jakož i každému Státu-nečlenu, jemuž Rada Společnosti Národů zašle exemplář Ujednání z 11. července 1928. PROHLÁŠENÍ. Prohlášení polské delegace. Podepsaný, byv k tomu řádně oprávněn Polskou Vládou, prohlašuje, že se tato Vláda zavazuje uvésti v platnost administrativní cestou od 1. října 1929 veškerá ustanovení Mezinárodního Ujednání o vývozu kostí, podepsaného v Ženevě 11. července 1928, s podmínkou, že dotyčné Ujednání bude téhož data uvedeno v platnost níže uvedenými státy: Německem, Rakouskem, Belgií, Velkou Britanií, Dánskem, Finskem, Francií, Maďarskem, Italií, Lucemburskem, Nizozemskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švédskem, Švýcarskem a Československem. V Ženevě, jedenáctého září tisíc devět set dvacet devět. Prohlášení delegace Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Podepsaný, byv k tomu řádně oprávněn Vládou království Srbů, Chorvatů a Slovinců, prohlašuje, že se tato Vláda zavazuje uvésti v platnost administrativní cestou od 1. října 1929 veškerá ustanovení Mezinárodního Ujednání o vývozu kostí, podepsaného v Ženevě 11. července 1928, s podmínkou, že dotyčné Ujednání bude téhož data uvedeno v platnost níže uvedenými státy: Německem, Rakouskem, Belgií, Velkou Britanií, Dánskem, Finskem, Francií, Maďarskem, Italií, Lucemburskem, Nizozemskem, Polskem, Rumunskem, Švédskem, Švýcarskem a Československem. V Ženevě, jedenáctého září tisíc devět set dvacet devět. (Překlad.) Při dnešním podepsání Protokolu o uvedení v platnost Mezinárodního Ujednání z 11. července 1928 o vývozu kostí, dohodli se níže podepsaní delegáti jednotlivých Vlád, že budou prováděti od 1. října 1929 ustanovení zmíněného Ujednání za níže vymezených podmínek, a že je budou prováděti až do chvíle, kdy by toto Ujednání přestalo býti v platnosti. I. Švýcarská Vláda prohlašuje, že netrvá, pokud se jí týká, na ustanovení obchodní smlouvy mezi Italií a Švýcarskem z 27. ledna 1923, které znemožňovalo Italii, aby zvýšila své vývozní clo 2 papírových lir na kosti, s podmínkou, že Italie nezvýší svého vývozního cla na sazbu vyšší než 2·50 švýcarských franků za 100 kil. II. Italská Vláda prohlašuje v důsledku prohlášení švýcarské Vlády, obsaženého pod výše uvedeným číslem I, že upouští od udržování zákazu, jejž podle oddílu I Protokolu Ujednání byla oprávněna ponechati prozatímně v platnosti a zavazuje se, že nezvýší vývozní clo na veškero jiné zboží, než klihovku, zmíněnou v prvním článku Ujednání, nad 2·50 švýcarských franků za 100 kil. III. Vlády rakouská a československá prohlašují, že nepoužijí možnosti zvýšení, která je jim přiznána v oddílu II Protokolu Ujednání, leč do částky 2·50 švýcarských franků. IV. Maďarská Vláda se zavazuje, že předloží co nejdříve Parlamentu, — a v každém případě během jeho příštího zasedání — návrh zákona určený ku snížení vývozního cla na kosti na 2·50 švýcarských franků za 100 kil, které bylo stanoveno od zrušení zákazu na 3·30 pengö. Očekávajíc rozhodnutí Parlamentu, bude maďarská Vláda prozatímně aplikovati od 1. října 1929 clo 2·50 švýcarských franků. V. Vláda království Srbů, Chorvatů a Slovinců prohlašuje, že používajíc možnosti, která je jí přiznána oddílem III. Protokolu Ujednání a připojeným k němu prohlášením C, nepřekročí sazby 3 švýcarských franků. VI. Polská Vláda, odvolávajíc se na znění oddílu III Protokolu Ujednání a na prohlášení k němu připojené, zavazuje se, že předloží co nejdříve Parlamentu, — a v každém případě během jeho příštího řádného zasedání, — návrh zákona určený ku stanovení vývozního cla na kosti na 6 zlotých za 100 kil (čili méně než 3·50 švýcarských franků). Očekávajíc rozhodnutí Parlamentu, bude Polská Vláda prozatímně aplikovati od 1. října 1929 clo 6 zlotých. VII. Rumunská Vláda, odvolávajíc se na znění svého prohlášení připojeného k oddílu III Protokolu Ujednání, zavazuje se, že nepřekročí nejvyššího cla, zavedeného kterýmkoli ze smluvních států. DÁNO v Ženevě v osmi exemplářích jedenáctého září roku tisícího devítistého dvacátého devátého. Ověřený opis bude doručen všem vládám zastoupeným na Konferenci, která se konala v Ženevě od 29. srpna do 11. září 1929 za účelem uvedení v platnost Mezinárodního Ujednání z 11. července 1928 o vývozu kostí. RAKOUSKO Dr RICHARD SCHÜLLER v. r. MAĎARSKO BARANYAI ZOLTÁN v. r. ITALIE A. DI NOLA v. r. POLSKO F. SOKAL v. r. RUMUNSKO C. ANTONIADE v. r. KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ G. CURCIN v. r. ŠVÝCARSKO W. STUCKI v. r. ČESKOSLOVENSKO ZD. FIERLINGER v. r.

Mezinárodní Ujednání o vývozu kostí.

139/1929 Sb.

140. Vládní vyhláška ze dne 1. října 1929, kterou se uvádí v prozatímní platnost dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Tureckem. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se na základě usnesení vlády podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158/1923 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 25. září 1929 připojená dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Tureckem, sjednaná v Ankaře dne 19. září 1929. Udržal v. r. Dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou ze dne 19. září 1929. (Překlad.) Vyslanectví republiky Československé. Č. 279/29. Ankara, dne 19. září 1929. Pane ministře, Mám čest oznámiti Vaší Excellenci, že očekávajíc brzké uzavření a uvedení v platnost obchodní smlouvy mezi vládou republiky Československé a vládou republiky Turecké, moje vláda souhlasí s tím, aby ode dne 25. září 1929 až do 25. března 1930 výrobky přírodní a průmyslové, pocházející a přicházející z Turecka, dovezené do československého území a určené buď ke spotřebě nebo k reexportu nebo k průvozu, požívaly zacházení podle zásady nejvyšších výhod. Jest shoda v tom, že používání tohoto prozatímního režimu je podmíněno tím, že v Turecku po dobu shora uvedenou bude zacházeno s výrobky přírodními a průmyslovými, pocházejícími a přicházejícími z Československa, podle zásady nejvyšších výhod. Současně mám čest prohlásiti jménem své vlády, že československá tabáková režie zakoupí během šesti měsíců, počínaje dnem 25. září 1929, ke krytí své potřeby, množství nejméně jednoho milionu kilogramů cigaretových tabáků tureckého původu pod podmínkou, že různé jakosti používané zmíněnou režií budou nabízeny na volném trhu v dostatečných množstvích a za ceny odpovídající cenám tabáků stejné jakosti v jiných zemích. Pokud obě strany budou nuceny zachovati dozor nad dovozem nebo vývozem cestou povolovací, nebudou podmínky, kterým bude povolovací řízení podrobeno, v žádném případě méně příznivé než ony, jimž budou podrobeny výrobky přírodní nebo průmyslové každé jiné země. Každé zrušení zákazu neb omezení poskytnuté dočasně jednou smluvní stranou ve prospěch výrobků třetí mocnosti bude se ihned a bezpodmínečně vztahovati na stejné neb podobné výrobky pocházející z druhé strany. Je rovněž shoda v tom, že tento modus vivendi bude mlčky prodloužen, jestliže nebude jednou z obou stran vypověděn třicet dní předem. Ztratí svoji účinnost ipso facto dnem uvedení v platnost projednávané obchodní smlouvy. Přijměte, pane ministře, ujištění o mé nejhlubší úctě. KOBR v. r. Jeho Excellenci Dru TEWFIKU RÜŞTÜ Bey-ovi, ministru zahraničních věcí republiky Turecké v Ankaře. (Překlad.) Republika Turecká. Ministerstvo zahraničních věcí. Č. 73.391/24. Ankara, dne 19. září 1929. Pane ministře, Mám čest oznámiti Vaší Excellenci, že očekávajíc brzké uzavření a uvedení v platnost obchodní smlouvy mezi Tureckem a Československem, moje vláda souhlasí s tím, aby ode dne 25. září 1929 až do 25. března 1930 výrobky přírodní a průmyslové, pocházející a přicházející z Československa, dovezené do tureckého území a určené buď ke spotřebě nebo k reexportu nebo k průvozu, požívaly zacházení podle zásady nejvyšších výhod. Je shoda v tom, že používání tohoto prozatímního režimu je podmíněno tím, že s výrobky přírodními a průmyslovými, pocházejícími a přicházejícími z Turecka, bude zacházeno v Československu po dobu shora uvedenou podle zásady nejvyšších výhod. Současně mám čest vzíti na vědomí prohlášení Vaší Excellence ve věci závazku československé tabákové režie zakoupiti v době trvání této dohody jeden milion kilogramů cigaretových tabáků tureckého původu. Je dále shoda v tom, že ustanovení této dohody nezeslabují nijak příslušných práv obou vlád učiniti při dovozu nebo vývozu veškerá opatření, která by byla nutna k ochraně životních hospodářských zájmů obou zemí s podmínkou, že tato opatření budou používána bez diskriminace. Pokud obě strany budou nuceny zachovati dozor nad dovozem nebo vývozem cestou povolovací, nebudou podmínky, kterým bude povolovací řízení podrobeno, v žádném případě méně příznivé než ony, jimž budou podrobeny výrobky přírodní nebo průmyslové každé jiné země. Každé zrušení zákazu nebo omezení poskytnuté dočasně jednou smluvní stranou ve prospěch výrobků třetí mocnosti bude se ihned a bezpodmínečně vztahovati na stejné neb podobné výrobky pocházející z druhé strany. Je rovněž shoda v tom, že tento modus vivendi bude mlčky prodloužen, jestliže nebude jednou z obou stran vypověděn třicet dní předem. Ztratí svoji účinnost ipso facto dnem uvedení v platnost projednávané obchodní smlouvy. Přijměte, pane ministře, ujištění o mé hluboké úctě. Dr. RÜŞTÜ v. r. Jeho Excellenci panu MILOŠI KOBROVI, mimořádnému vyslanci a zplnomocněnému ministru republiky Československé zde.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Tureckem.

140/1929 Sb.

163. Obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ BYLA SJEDNÁNA TATO SMLOUVA SE ZÁVĚREČNÝM ZÁPISEM: Obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců. President republiky Československé s jedné strany a Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců s druhé strany, v souhlasném přání prohloubiti obchodní styky stejně jako i spolupráci hospodářskou mezi oběma státy a dáti takto pevný podklad přátelským svazkům, jež je pojí, rozhodli se uzavříti obchodní a plavební smlouvu a jmenovali k tomu účelu svými plnomocníky: President republiky Československé: Dra Julia Friedmanna, přednostu národohospodářské sekce ministerstva zahraničních věcí, Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: Dra Milana Todoroviće, universitního profesora, kteříž, předloživše si navzájem své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na tomto: Článek 1. S příslušníky jedné smluvní strany se bude na území druhé v každém ohledu a zejména, pokud jde o nastupování a provozování obchodu, živností a plavby, naprosto stejně zacházeti jako s příslušníky státu požívajícího nejvyšších výhod. Příslušníci jedné smluvní strany mohou stejně jako příslušníci státu požívajícího nejvyšších výhod, volně vstupovati na území druhé smluvní strany, tam se zdržovati i usídliti, jakož i v každé době toto území svobodně opustiti, budou-li dbáti platných zákonů a nařízení. Při tom nebudou podrobeni žádným jiným neb obtížnějším všeobecným nebo místním omezením nebo poplatkům kteréhokoliv druhu než-li těm, jimž jsou aneb budou podrobeni příslušníci státu požívajícího nejvyšších výhod. Nebudou podrobeni z důvodu pobytu v území druhé strany žádné veřejné dávce. Příslušníci jedné smluvní strany budou požívati na území druhé strany právní ochrany jako vlastní příslušníci a budou míti volný přístup k soudům a správním úřadům. Budou míti na území druhé smluvní strany úplnou volnost držeti, najímati nebo uvésti se v držení movitého i nemovitého majetku a nabývati vlastnictví koupí, darováním, posloupností, posledním pořízením nebo jakýmkoli jiným způsobem a nakládati s ním za podmínek, stanovených pro příslušníky kteréhokoli státu třetího v zákonech a nařízeních té smluvní strany, v jejímž území jest majetek. Článek 2. Akciové a jiné společnosti obchodní všeho druhu, zahrnuje v to společnosti průmyslové, peněžní, dopravní, plavební a pojišťovací, které mají své sídlo na území jedné smluvní strany a které podle zákonů této strany jsou tam po právu ustaveny, budou také na území druhé strany uznány za právně existující. Budou oprávněny uplatňovati i na území této druhé strany, zachovávajíce její zákony a nařízení, před soudy a správními úřady všechna svá práva a obzvláště vystupovati před soudy a vésti tam spory jako strana žalující nebo žalovaná. Připuštění společností shora vyjmenovaných, které jsou na území jedné smluvní strany po právu ustaveny a které hodlají po nabytí působnosti této smlouvy rozšířiti svoji činnost na území druhé smluvní strany a k tomu účelu by potřebovaly zvláštního svolení, bude se říditi podle zákonů a nařízení, v dotyčném státě platných. Se společnostmi již připuštěnými bude se zacházeti podle zásady nejvyšších výhod. Článek 3. Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci, kteří jsou příslušníky jedné smluvní strany a prokáží živnostenskou legitimací, vydanou příslušnými úřady své země, že jsou tam oprávněni provozovati obchod nebo živnost a že tam platí zákonité daně a dávky, budou míti právo, na území druhé smluvní strany — podrobíce se zákonům a nařízením tam platným — buď osobně nebo cestujícími, kteří jsou v jejich službách, nakupovati zboží u obchodníků neb osob, které zboží vyrábějí; rovněž budou moci přijímati zakázky i podle vzorků od obchodníků v jejich obchodních místnostech, neb u osob, v jejichž podniku se užívá nabídnutého zboží. Tyto osoby jsou oprávněny míti s sebou vzorky nebo modely, ne však zboží. Živnostenské legitimace budou souhlasiti se vzorem, stanoveným v mezinárodní úmluvě o zjednodušení celních formalit, sjednané v Ženevě 3. listopadu 1923. Tyto legitimace jsou osvobozeny od konsulárních nebo jiných vis. Ustanovení tohoto článku neplatí pro kočovné živnosti a pro podomní obchod; rovněž neplatí pro vyhledávání zakázek u osob, které se nezabývají ani obchodem, ani řemeslem, ani průmyslem. Smluvní strany v tomto ohledu ponechávají si plnou volnost svého zákonodárství. Článek 4. Příslušníkům jedné smluvní strany nebudou na území druhé strany ukládána břemena nebo daně, dávky neb příspěvky jakéhokoliv druhu, jiné nebo vyšší než ty, které jsou nebo budou ukládány vlastním příslušníkům. Totéž platí o společnostech, o nichž se mluví v článku 2 této smlouvy. Článek 5. Příslušníci jedné smluvní strany budou prosti na území druhé smluvní strany jakékoliv povinnosti k osobní službě vojenské ve vojsku pozemním, námořním nebo leteckém, stejně jako v jiných institucích vojenských nebo vojensky organisovaných a určených k udržování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti státu. Budou osvobozeni ode všech dávek nahražujících tuto službu. Budou však přidrženi k tomu, aby se podrobili jiným plněním než osobní službě vojenské (jako na př. ubytování vojska, poskytnutí přípřeže atd.) v rozsahu a podle zákonů a nařízení používaných pro vlastní příslušníky. Článek 6. Smluvní strany projevují ochotu, že ve zvláštní dohodě upraví otázku zaměstnávání dělníků a zaměstnanců, příslušníků jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, jakož i že upraví otázku jejich sociálního pojištění. Článek 7. Smluvní strany nebudou překážeti žádnými zvláštními opatřeními vzájemnému obchodnímu styku, zejména ne zákazy dovozu a vývozu. Smluvní strany si však vyhrazují právo zakázati neb omeziti dovoz a vývoz, pokud tyto zákazy neb omezení budou platiti současně vůči všem jiným zemím aneb vůči zemím, u nichž jsou stejné předpoklady, a to v těchto případech: 1. z důvodů veřejné bezpečnosti; 2. z důvodů mravnostních nebo humanitních; 3. jde-li o obchod se zbraněmi, střelivem a válečným materiálem nebo za výjimečných okolností se všemi ostatními válečnými potřebami; 4. jde-li o ochranu veřejného zdraví neb ochranu zvířat a rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky; 5. k ochraně národního majetku uměleckého, historického nebo archeologického; 6. jde-li o zákazy neb omezení, platné pro zlato, stříbro, mince, papírové peníze a cenné papíry; 7. jde-li o zákazy neb omezení, mající za účel rozšířiti na cizí zboží režim, který platí nebo bude platiti ve vlastní zemi pro výrobu, obchod, dopravu a spotřebu domácích výrobků téhož druhu; 8. s ohledem na produkty, které jsou nebo budou předmětem státních monopolů nebo monopolů státem kontrolovaných. Článek 8. Zboží, produkty přírodní neb výrobky jedné strany smluvní nebudou podrobeny při svém dovozu do celního území druhé strany jiným neb vyšším clům neb dávkám — čítaje v to veškeré příplatky a přirážky — než oněm, jež jsou neb budou vybírány ze zboží, produktů přírodních neb výrobků stejného druhu kterékoli třetí země. Zboží, produkty přírodní nebo výrobky jedné strany smluvní nebudou podrobeny při jejich vývozu do celního území druhé strany jiným nebo vyšším clům neb dávkám — čítaje v to veškeré příplatky a přirážky — než oněm, jež jsou neb budou vybírány ze zboží, produktů přírodních neb výrobků stejného druhu při vývozu do kterékoli třetí země. Mimo to zavazuje se každá smluvní strana, že nebude v žádném jiném ohledu zacházeti se zbožím druhé strany, ať jde o dovoz či vývoz, způsobem jiným nebo méně příznivým, než jakým zachází se zbožím dováženým z kteréhokoli třetího státu nebo do kteréhokoli státu vyváženým, zejména pokud jde o celní předpisy a jejich provádění, způsob přezkoušení a rozboru zboží, podmínky placení celních poplatků a jiných dávek, roztřídění i výklad tarifů. Článek 9. Ode všech dovozních i vývozních dávek budou při dovozu nebo vývozu vzájemně osvobozeny: 1. upotřebené předměty a spotřebitelné předměty za cesty potřebné, jež slouží cestujícím k vlastní potřebě a jež tito s sebou vezou, pokud tyto věci nejsou předmětem obchodu; 2. vzorky, též na kartonech, jichž pro jiný účel nelze použíti, avšak s výjimkou předmětů monopolu; 3. upotřebené známkované obaly, nádoby, ochranné pokrývky a pod., jde-li o vracející se obaly vývozních zásilek a vrátí-li se během stanovené lhůty. Článek 10. Pod podmínkou, že vstupují do celního území jednoho z obou smluvních států jakožto dopravní prostředky za účelem dopravy osob a zboží přes hranici a že opět vystoupí, ať s nákladem nebo bez něho, budou požívati osvobození ode všech dovozních a vývozních dávek: 1. parní, motorové a dřevěné lodi, jakož i vlečné lodi, včetně obvyklého inventáře a příslušenství na nich se nalézajícího, domácích lékárniček, jakož i náhradních součástek a nářadí, jež jsou spolu dováženy na uvedených plavidlech za účelem opravy v případě poškození; 2. lokomotivy, s tendrem nebo bez něho, jakož i železniční vagony včetně obvyklého příslušenství v nich se nalézajícího; 3. vzducholodi se všemi předměty potřebnými pro jízdu, jakož i s náhradními součástkami a nářadím k opravě v případě poškození. Ode všech dovozních a vývozních dávek jsou dále osvobozeny: pohonné látky nalézající se na parních nebo motorových lodích, lokomotivách a vzducholodích v množství potřebném pro dobu jízdy v celním území jednoho z obou smluvních států, jakož i šatstvo, prádlo, poživatiny a monopolní předměty — tyto však jen v množství přípustném podle monopolních předpisů dovozního státu —, jež dopravní personál s sebou veze pro vlastní potřebu či spotřebu. Předměty a materiál nalézající se na plavidlech a vzducholodích musí býti zapsány v inventáři vozidla. Pokud by nebyly v inventáři zapsány, musí býti sepsány ve zvláštním seznamu. Inventář i zvláštní seznam musí býti celním úřadům a orgánům na požádání předložen. Článek 11. S výhradou podmínek předepsaných pro záznamní styk budou propouštěny beze cla: 1. upotřebené koše, dřevěné sudy a pytle, jež se dovážejí k plnění a v naplněném stavu opět vyvážejí; totéž platí pro upotřebené ochranné pokrývky, jež se dovážejí se zbožím nebo bez něho, aby sloužily při dovozu, pokud se týče vývozu zboží jako ochranný prostředek; 2. předměty, jež jsou určeny ke správce; 3. předměty určené k vyzkoušení a k pokusům; 4. zboží, dovážené do území druhého smluvního státu na výstavy a soutěže, dále na trhy, veletrhy nebo na nejistý prodej; 5. nábytkové vozy s příslušenstvím, naložené nebo prázdné, i když převezmou kdekoli jiný náklad pro zpáteční cestu, pod podmínkou, že jich jinak nebude během přechodného pobytu na území druhého smluvního státu použito k tuzemské dopravě. Článek 12. Vnitřní dávky a poplatky, vybírané na účet kohokoliv, které zatěžují nebo budou zatěžovati výrobu, přípravu, obrat nebo spotřebu zboží na území jedné smluvní strany, nesmějí pod žádnou záminkou postihnouti zboží druhé strany více ani tísnivěji než domácí zboží stejného druhu nebo zboží stejného druhu pocházející ze státu požívajícího nejvyšších výhod. Článek 13. Smluvní strany se zavazují, že bude jedna druhé vzájemně přiznávati volnost průvozu na svém území železnicemi, vodními cestami, přirozenými nebo umělými a všemi jinými cestami a silnicemi otevřenými pro mezinárodní průvoz, ať jde o zboží v přímém průvozu nebo o zboží, které se má během průvozu překládati nebo ukládati do skladišť. Volnost průvozu zahrnuje průvoz osob, zavazadel, zboží, osobních i nákladních vagonů, lodí, člunů a jiných dopravních prostředků. Výjimky z volnosti průvozu, pokud platí pro všechny státy se stejnými poměry, mohou býti učiněny na dobu co nejkratší a nejnutnější pouze v těchto případech: 1. z důvodu státní bezpečnosti a veřejného pořádku; 2. z ohledů zdravotně-policejních a vzhledem k ochraně zvířat nebo užitečných rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky. Průvoz bude osvobozen od všech celních a vnitřních dávek a nebude se mu směti překážeti jakýmkoli nepotřebným zdržováním neb omezováním. Přece však je každá smluvní strana oprávněna vybírati statistický poplatek, jakož i vybírati úhradu za všechna vydání způsobená celním dozorem a manipulací při průvozu, překládání a ukládání do skladišť. Rovněž tak může zboží podléhati placení daně z obratu, jestliže se stalo během průvozu předmětem jakékoli obchodní transakce. Pokud se týče průvozu, přiznávají si smluvní strany vzájemně, že bude jedna s druhou zacházeti podle zásady nejvyšších výhod. Podle toho budou všechny výhody, osvobození nebo ulehčení — zahrnujíc v to i přepravní tarify —, jež by jedna smluvní strana přiznala kterémukoli třetímu státu, rozšířeny ihned a bezpodmínečně také na průvozní zboží druhé smluvní strany. Článek 14. Československé zboží, přírodní produkty nebo výrobky, které se dovážejí do království Srbů, Chorvatů a Slovinců přes území jiných států, a srbsko-chorvatsko-slovinské zboží, přírodní produkty nebo výrobky, které se dovážejí do republiky Československé přes území druhých států, jakož i zboží, přírodní produkty nebo výrobky jiných států, které se dovážejí do území jedné smluvní strany přes území druhé smluvní strany — nebudou podléhati při svém dovozu jiným nebo vyšším clům neb dávkám, než-li by podléhaly při přímém dovozu ze země původu neb při dovozu přes území kteréhokoliv jiného státu. Toto platí jak pro přímý tak pro nepřímý dovoz, t. j. i pro případ, bylo-li zboží během průvozu uskladněno, překládáno nebo přebalováno. Článek 15. Při přepravě cestujících a jejich zavazadel, prováděné za stejných podmínek, nebude se na železnicích smluvních stran činiti rozdíl mezi příslušníky jedné a druhé smluvní strany, pokud jde o odbavování, přepravu, přepravní ceny, jakož i veřejné dávky, připadající na přepravu. Článek 16. Se zbožím odeslaným z království Srbů, Chorvatů a Slovinců do jedné železniční stanice v republice Československé nebo přes republiku Československou nebude se za stejných podmínek postupovati na československých železnicích nepříznivěji, pokud se týče přepravních cen, způsobu přepravy, jakož i pokud se týče daní a dávek, které s tím souvisí, než se zásilkami československého zboží stejného druhu, které se dopravují mezi československými železničními stanicemi v témže směru i na téže trati. Totéž bude platiti na železnicích království Srbů, Chorvatů a Slovinců pro zboží, které je odesláno z republiky Československé do některé železniční stanice v království Srbů, Chorvatů a Slovinců anebo se prováží přes území království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Článek 17. Smluvní strany se zavazují, že si přiznají navzájem tytéž dopravní sazby, které platí nebo budou platiti na jejich železnicích v témže směru a na téže trati pro zboží téhož druhu, které je odesláno z některého aneb do některého třetího státu. Článek 18. Předchozí ustanovení neplatí pro snížení sazeb, přiznaná z důvodů dobročinnosti nebo v zájmu veřejného vyučování, ani pro snížení, poskytnutá v případě veřejné pohromy, ani pro snížení, přiznaná veřejným zaměstnancům, cestujícím za soukromými záležitostmi, ani pro služební přepravy správy železniční nebo státní správy civilní a vojenské. Článek 19. Smluvní strany se zavazují, že budou ve svých vzájemných stycích v oboru železničních tarifů postupovati podle zásady nejvyšších výhod. Shodují se dále v tom, že budou prováděti vzájemně blahovolnou tarifní politiku, zvláště za účelem podpory mezinárodní železniční dopravy, na níž jsou jejich země zúčastněny. Článek 20. Smluvní strany se zavazují, že usnadní zřízení a provádění přímé dopravy po železnicích mezi svými územími, jakož i dopravy mezi územím jedné smluvní strany a některého třetího státu přes území druhé smluvní strany. Za tím účelem dojde mezi správami zúčastněných železnic k potřebným dohodám. Mimo to budou příslušné úřady obou smluvních stran povinny zajistiti vhodné přípoje osobních vlaků a oběh přímých vozů. Budou usilovati o to, aby provádění celních a pasových formalit bylo zjednodušeno a urychleno a budou pečovati o zajištění rychlé a pravidelné přepravy zboží. Článek 21. S námořními loďmi království Srbů, Chorvatů a Slovinců, jejich náklady, jejich veliteli a posádkou v republice Československé, a s námořními loďmi československými, jejich náklady, jejich veliteli a posádkou v království Srbů, Chorvatů a Slovinců bude se zacházeti v každém ohledu stejně jako s námořními loďmi domácími, jejich náklady, jejich veliteli a posádkou nebo s námořními loďmi, jejich náklady, veliteli a posádkou státu požívajícího nejvyšších výhod. Článek 22. Námořní lodi jedné smluvní strany, které vjíždějí do přístavu druhé smluvní strany, aby doplnily náklad určený do ciziny, nebo aby vylodily část svého nákladu, který přichází z ciziny, při čemž jest povoleno i přímé překládání, mohou podržeti, zachovávajíce platné zákony a nařízení, onu část nákladu, která jest určena do některého jiného přístavu této smluvní strany nebo některého jiného státu a mohou ji opět vyvézti, aniž by platily za tuto část svého nákladu nějakých poplatků kromě poplatků za dozor, které nesmějí býti vyšší než sazby platné pro domácí lodi nebo pro lodi některého třetího státu. Za týchž podmínek mohou se plaviti z jednoho do druhého přístavu téže smluvní strany, aby tam vylodily cestující přicházející z ciziny, nebo aby tam nalodily cestující, kteří cestují do ciziny. Článek 23. S loďmi, plavebními společnostmi nebo vystěhovaleckými podniky jedné smluvní strany bude se zacházeti v přístavech a na území druhé smluvní strany ve všem, co se týče dopravy vystěhovalců, kteří přicházejí z jejího území, nebo jím projeli a naloďují se v jejich přístavech, jako s loďmi, plavebními společnostmi a vystěhovaleckými podniky státu, požívajícího nejvyšších výhod. Tím však nejsou nikterak dotčena ustanovení zákonů a nařízení o podmínkách, kterým je podrobeno buďto oprávnění k přepravě vystěhovalců nebo zřizování jednatelství těmito plavebními společnostmi nebo vystěhovatelskými podniky. Článek 24. Národnost námořních lodí bude uznávána vzájemně na podkladě průkazů a lodních listin, vydaných příslušnými úřady, podle zákonů a nařízení každé smluvní strany. Rovněž tak se budou uznávati vzájemně i cejchovní listy námořních lodí, vydané příslušnými úřady každé smluvní strany. Článek 25. Pro vzájemný styk poštovní platí ustanovení mezinárodních poštovních smluv a úmluv, pokud není styk tento pro jisté druhy zásilek upraven zvláštní dohodou mezi poštovními správami obou smluvních stran. Poštovní správy smluvních stran poskytnou vzájemné výměně poštovních zásilek všelikého druhu veškeré úlevy, jež nejsou v odporu s jejich zákony a nařízeními, aby mohly po každé stránce a zejména co do pravidelnosti a rychlosti dopravy úplně dostáti povinnostem, převzatým mezinárodními poštovními konvencemi nebo zvláštními vzájemnými poštovními dohodami. Poštovní zásilky veškerého druhu, jež pocházejí z území jedné smluvní strany a mají býti doručeny v území druhé smluvní strany, budou, pokud jsou podrobeny celnímu řízení, vycleny co možná nejrychleji a bez zbytečných obtíží, aby se zamezil každý neodůvodněný průtah v jejich doručení. Mimořádné otázky vzájemného poštovního styku, jež by vyžadovaly úpravy zvláštní nebo spolupůsobení také jiných správních oborů, budou obapolně řešeny s největší blahovůlí. Článek 26. Každá smluvní strana se zavazuje, že učiní veškerá nutná opatření, aby účinně zabezpečila zboží, produkty přírodní nebo výrobky, pocházející z druhého smluvního státu, proti nekalé soutěži v obchodě a zejména, že potlačí a zamezí zabavením nebo jinými vhodnými trestními opatřeními v souhlasu s vlastním zákonodárstvím, dovoz, uložení a vývoz, jakož i výrobu, oběh, prodej a uvedení do prodeje uvnitř země všeho zboží, opatřeného přímo nebo na jeho vnitřním nebo vnějším obalu známkami, jmény, nápisy nebo jakýmikoliv označeními, obsahujícími přímo nebo nepřímo nesprávná označení původu, druhu, podstaty nebo zvláštních vlastností tohoto zboží. Článek 27. Smluvní strany se shodují v tom, že ve svých vzájemných stycích budou používati ustanovení mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, uzavřené v Ženevě 3. listopadu 1923. Článek 28. Smluvní strany se shodly, že při vzájemné ochraně literárního a uměleckého vlastnictví (autorské právo) se budou říditi ustanoveními revidované bernské dohody z 13. listopadu 1908. Článek 29. Spory, jež by vznikly mezi smluvními stranami o aplikaci nebo výkladu ustanovení této smlouvy i jejich dodatků, příloh a závěrečného protokolu, budou předloženy rozhodčímu soudu, pokud je nelze vyříditi cestou diplomatickou. Podrobnosti o sestavení rozhodčího soudu a jeho řízení budou sjednány v jednotlivých případech. Článek 30. Tato smlouva bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny v Bělehradě co nejdříve. Nabude působnosti patnáctého dne po výměně ratifikačních listin a bude platiti po dobu tří let. Po uplynutí této doby se prodlužuje mlčky a zůstane v účinnosti ještě šest měsíců po výpovědi. Smlouva tato jest sepsána ve dvou stejně znějících původních exemplářích v jazyku československém a srbochorvatském. Čemuž na svědomí plnomocníci obou stran tuto smlouvu podepsali a přitiskli své pečeti. Dáno v Praze, dne 14. listopadu 1928. Za republiku Československou: Dr. JUL. FRIEDMANN v. r. L. S. Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců: Prof. M. TODOROVIĆ v. r. L. S. Závěrečný protokol. Přistupujíce k podpisu obchodní a plavební smlouvy, sjednané dnešního dne, podepsaní plnomocníci učinili tyto výhrady a prohlášení, jež budou tvořiti nedílnou část vlastní smlouvy: K čl. 1. Touto smlouvou nejsou dotčena ustanovení smlouvy o úpravě vzájemných právních styků, sjednané v Bělehradě dne 17. března 1923. Ustanovení tohoto článku neomezuje v ničem práva každé smluvní strany odepříti příslušníkům druhé strany povolení k pobytu v zemi anebo je v případech platnými zákony a nařízeními připuštěných ze svého území vyhostiti. Pokud jde o usazování a nastupování obchodu, živností a plavby, bude každá smluvní strana s příslušníky druhé strany postupovati s největší blahovůlí. S příslušníky jedné smluvní strany, kteří měli v den vstupu v účinnost této smlouvy oprávnění na území druhé smluvní strany se usaditi nebo provozovati obchod, živnost nebo plavbu nebo kteří tam byli zaměstnáni jako dělníci nebo zaměstnanci, se bude zacházeti, pokud jde o výkon dotyčné jejich činnosti, jako s vlastními příslušníky. K čl. 1. a 2. Smluvní strany vyslovují ochotu, že budou s největší blahovůlí rozhodovati o žádostech jednotlivých podniků, ať patří jednotlivcům nebo společnostem, kterým se již dostalo práva působnosti na jejich území, ve věci zaměstnávání dělníků a zaměstnanců, kteří jsou příslušníky druhé smluvní strany. K čl. 3. Vybírá-li jedna smluvní strana od obchodních cestujících druhé strany zvláštní daně nebo dávky, může druhá strana učiniti obdobná opatření, aby se sjednala vzájemnost. Se vzorky a modely podléhajícími clu, jichž dovoz není zakázán, bude nakládáno po rozumu ustanovení čl. 10 úmluvy o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě 3. listopadu 1923. Pro vzorky, jež s sebou přinášejí osoby opatřené živnostenskou legitimací, zůstávají v platnosti fytopathologické předpisy o dovozu. K čl. 4. Příslušníci jedné smluvní strany, zaměstnaní jako dělníci nebo zaměstnanci na území druhé strany, budou, pokud jde o zdanění, postaveni na roveň vlastním příslušníkům. Zaměstnavatelé, kteří by takové dělníky nebo zaměstnance zaměstnávali, nebudou z tohoto důvodu více zdaněni, než kdyby zaměstnávali vlastní příslušníky. K čl. 6. Až do doby, než bude tato dohoda sjednána a než nabude účinnosti, budou smluvní strany postupovati s největší blahovůlí. K čl. 7. Uznala-li by jedna smluvní strana z naléhavých důvodů hospodářských za nutné zachovati nebo zavésti pro některé zboží zákazy neb omezení dovozu nebo vývozu, sdělí druhé smluvní straně, pokud se tak již nestalo, seznam takového zboží a dohodne se s ní o kontingentech, v jichž mezích budou tyto případné zákazy zrušeny. Rozumí se, že každé zrušení zákazu neb omezení, poskytnuté jednou smluvní stranou, byť i dočasně, pro jakékoliv zboží kterékoli třetí země, jež by jinak zůstalo podrobeno povolovacímu řízení, bude okamžitě a bezpodmínečně platiti i pro zboží stejného druhu druhé smluvní strany. Poplatky a jiné podmínky, předepsané pro udílení uvedených povolení, nebudou v žádném případě méně příznivé než poplatky a podmínky, platné pro kteroukoliv jinou zemi. K čl. 8. I. Zásada nejvyšších výhod neplatí: 1. pro zvláštní výhody, které jedna smluvní strana poskytla nebo poskytne některému sousednímu státu k ulehčení pohraničního styku, 2. pro zvláštní výhody, které jedna smluvní strana poskytla nebo poskytne některému třetímu státu na základě smlouvy o celní unii. II. Za zboží jedné ze smluvních stran budou považovány též takové výrobky, jež tam byly získány zpracováním cizozemských surovin nebo přepracováním cizozemských látek (materiálu) v zušlechťovacím styku. U zboží, jež má býti při dovozu do území druhé smluvní strany podrobeno smluvnímu nakládání, musí býti původ zboží prokázán. Oba smluvní státy nebudou zpravidla požadovati osvědčení původu. Každý smluvní stát si vyhražuje, že bude požadovati tato osvědčení, jestliže jest původ zboží směrodatným pro použití příznivějších celních sazeb, nebo z jiných důležitých důvodů. Platnost osvědčení původu, vydaných pro výrobky získané v zušlechťovacím styku, nemůže býti brána v pochybnost z důvodu, že toto zboží se vyváží ve vázaném oběhu (v záznamním řízení). Osvědčení původu budou vydávati příslušné obchodní komory nebo celní úřady, jakož i jiné úřady nebo ústavy vývozního státu, jež k tomu budou určeny dohodou příslušných ústředních úřadů. Osvědčení původu mohou býti vydána buď v jazyce dovozního státu nebo v jazyce státu vývozního, při čemž si celní úřady dovozního státu ponechávají právo požadovati překlad, jakmile by měly o obsahu dokumentu pochybnosti. Každá smluvní strana si vyhražuje, že bude požadovati v případech, kdy by to bylo žádoucí, aby byla osvědčení původu vidována jejími diplomatickými nebo konsulárními úřady. Toto visum se uděluje bezplatně. K čl. 9. K bodu 3. Jako známkování přicházejí v úvahu převážně značky pořízené stranou samou, jako na př. začáteční písmena, ochranné známky a pod. K čl. 10. K bodu 1. Za lodní inventář se považují i jeřáby, a to i tehdy, jestliže se s plavidel dočasně sejmou, aby se jich použilo na břehu. K čl. 11. K bodu 1.—5. V záznamním řízení může býti totožnost zjištěna též popisem, odpočítáním nebo podle soukromých značek, pokud se příslušný zjišťovací způsob jeví spolehlivým. Celní poplatky se zajišťují těmito způsoby: u předmětů uvedených v bodech 1 až 3 kromě složením hotovosti též cennými papíry nebo bankovní zárukou; u předmětů uvedených v bodu 4 pouze složením hotovosti; u nábytkových vozů (bod 5) kromě složením hotovosti, cennými papíry nebo bankovní zárukou též generelním nebo specielním ručením některé tuzemské špediterské firmy. K bodu 1. Osvobození jiných obalů se řídí autonomními ustanoveními obou smluvních států, avšak za předpokladu vzájemnosti. Cejchovní značky obalů, jež jsou dováženy v záznamním styku, budou vzájemně uznávány. Ochrannými pokrývkami uvedenými v bodě 1 se rozumějí jen takové, jež netvoří inventář železnice. K bodu 2. Jest shoda v tom, že přídatky v cizině přibylé se vyclívají. K bodu 5. Lhůta ku zpětnému vývozu může býti stanovena až šesti měsíci. K čl. 8.—11. Smluvní strany si navzájem oznámí úřady, jež jsou oprávněny a povinny na žádost stran dávati jim závazné vysvětlivky k jednotlivým celně-tarifním položkám a vysloviti se závazně o tarifování určitě označeného zboží. K čl. 12. Mezi vnitřní daně patří i daň z obratu. K čl. 19. Smluvní strany se shodují, že doložce článku 19 jest rozuměti takto: V případě, že by jedna ze smluvních stran přiznala třetímu státu v obchodní nebo tarifní úmluvě příznivější zacházení než podle doložky o paritě ve smyslu článků 15. a 16., bude druhá smluvní strana míti plné právo žádati, aby jí bylo přiznáno totéž zacházení. K čl. 21. a 22. Zásada stejného zacházení jako s domácími námořními loďmi i jejich náklady nebude se vztahovati: 1. na výhody, jež se dávají domácímu rybářství, 2. na pobřežní plavbu. K čl. 21.—24. Ustanovení čl. 21.—24. se vztahují jen na námořní plavbu. Pro říční plavbu budou platiti ustanovení mezinárodních dunajských smluv. Smluvní strany prohlašují, že jsou ochotny autonomně odstraňovati překážky, jež by ztěžovaly říční plavbu. Za tím účelem budou smluvní strany sdělovati jedna druhé překážky, jež časem se objeví. K čl. 8., 14. a 27. Ustanovení těchto článků nedotýkají se v ničem zvláštních podmínek platných pro dovoz vína. Dáno v Praze, dne 14. listopadu 1928. Dr. Jul. FRIEDMANN v. r. Prof. M. TODOROVIĆ v. r. PROZKOUMAVŠE TUTO SMLOUVU SE ZÁVĚREČNÝM ZÁPISEM A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 27. ZÁŘÍ LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO DEVÁTÉHO. L. S. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny v Bělehradě dne 11. listopadu 1929 a že smlouva se závěrečným protokolem nabývá podle článku 30. smlouvy mezinárodní působnosti dnem 26. listopadu 1929. Dr. Beneš v. r.

Obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.

163/1929 Sb.

171. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 30. listopadu 1929 o složení Polskem ratifikačních listin k úmluvě, uzavřené dne 6. dubna 1922 v Římě mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o pensích poukázaných bývalou vládou rakouskou. Královské italské vyslanectví v Praze notifikovalo z rozkazu své vlády ministerstvu zahraničních věcí v Praze, že polský velvyslanec provedl dne 10. června t. r. složení ratifikačních listin k úmluvě mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem ze dne 6. dubna 1922 o pensích, poukázaných bývalou vládou rakouskou (č. 194 Sb. z. a nař. z r. 1926). Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o složení Polskem ratifikačních listin k úmluvě, uzavřené dne 6. dubna 1922 v Římě mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o pensích poukázaných bývalou vládou rakouskou.

171/1929 Sb.

177. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 17. prosince 1929 o mezinárodní působnosti Dodatkového protokolu k obchodní smlouvě, sjednané mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou. Podle § 3 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158 Sb. z. a n., a podle čl. VII, odst. 2., zákona ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n., se vyhlašuje, že Dodatkový protokol k obchodní smlouvě, sjednané mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou dne 28. prosince 1925, podepsaný v Praze dne 30. srpna 1926 a uvedený v prozatímní platnost vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení vládní vyhláškou ze dne 17. září 1926, č. 173 Sb. z. a n., byl po schválení Národním shromážděním ratifikován presidentem republiky dne 30. dubna 1927 a nabyl mezinárodní působnosti výměnou ratifikačních listin dne 10. října 1929. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o mezinárodní působnosti Dodatkového protokolu k obchodní smlouvě, sjednané mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou.

177/1929 Sb.

178. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 17. prosince 1929 o mezinárodní působnosti Druhého dodatkového protokolu k obchodní smlouvě, sjednané mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou. Podle § 3 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158 Sb. z. a n., a podle čl. VII, odst. 2., zákona ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n., se vyhlašuje, že Druhý dodatkový protokol k obchodní smlouvě, sjednané mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou dne 28. prosince 1925, podepsaný v Bruselu dne 21. února 1928 a uvedený v prozatímní platnost vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení vládní vyhláškou ze dne 17. července 1928, čís. 137 Sb. z. a n., byl po schválení Národním shromážděním ratifikován presidentem republiky dne 15. března 1929 a po výměně ratifikačních listin nabyl podle třetího odstavce mezinárodní působnosti dne 15. listopadu 1929. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o mezinárodní působnosti Druhého dodatkového protokolu k obchodní smlouvě, sjednané mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou.

178/1929 Sb.

179. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 17. prosince 1929 o mezinárodní působnosti dodatkové dohody k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Španělskem ze dne 29. července 1925, podepsané v Madridě dne 13. prosince 1928. Podle § 3 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158 Sb. z. a n., a podle čl. VII, odst. 2., zákona ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n., se vyhlašuje, že dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Španělskem ze dne 29. července 1925, sjednaná dne 13. prosince 1928 a uvedená v prozatímní platnost vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení vládní vyhláškou ze dne 28. prosince 1928, č. 212 Sb. z. a n., byla po schválení Národním shromážděním ratifikována presidentem republiky dne 11. října 1929 a po výměně ratifikačních listin nabyla podle čl. VII mezinárodní působnosti dne 15. prosince 1929. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o mezinárodní působnosti dodatkové dohody k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Španělskem ze dne 29. července 1925, podepsané v Madridě dne 13. prosince 1928.

179/1929 Sb.

5. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 24. prosince 1929 o přístupu Československé republiky k I. úmluvě II. Haagské mírové konference ze dne 18. října 1907 o smírném vyřizování mezinárodních sporů. Notami ministra zahraničních věcí Československé republiky ze dne 16. července 1920 a československého vyslanectví v Haagu ze dne 13. září 1920 byl vládě království Nizozemského notifikován úmysl Československé republiky přistoupiti k I. úmluvě II. Haagské mírové konference o smírném vyřizování mezinárodních sporů, podepsané dne 18. října 1907 v Haagu mezi Německem, Spojenými státy severoamerickými, Argentinou, Rakoussko-Uherskem, Belgií, Bolivií, Spojenými státy Brasilskými, Bulharskem, Chilí, Čínou, Kolumbií, Kubou, Dánskem, republikou Dominikánskou, Ekuadorem, Španělskem, Francií, Velkou Britanií a Irskem, Řeckem, Quatemalou, Haiti, Italií, Japonskem, Lucemburskem, Mexikem, Černou Horou, Norskem, Panamou, Paraguayem, Nizozemskem, Peru, Persií, Portugalskem, Rumunskem, Ruskem, Salvadorem, Srbskem, Siamem, Švédskem, Švýcarskem, Tureckem, Uruguayem a Venezuelou, vyhlášené v rakouském říšském zákoníku z r. 1913 pod č. 177 a ve Sbírce zákonův uherských z r. 1913 zák. čl. XLIII. Nizozemské ministerstvo zahraničních věcí notou ze dne 12. června 1922 notifikovalo souhlas smluvních mocností s přístupem Československé republiky a tímže dnem nabyl přístup ten mezinárodní působnosti. Vyhlašuje se s tím, že úmluvou jsou vázány tyto státy: Československo, Německo, Spojené státy severoamerické, Rakousko, Belgie, Bolivie, Brasilie, Čína, Kuba, Dánsko, Španělsko, Finsko, Francie, Guatemala, Haiti, Japonsko, Lucembursko, Maďarsko, Mexiko, Nicaragua, Norsko, Panama, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, Salvador, Siam, Švédsko a Švýcarsko. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška o přístupu Československé republiky k I. úmluvě II. Haagské mírové konference ze dne 18. října 1907 o smírném vyřizování mezinárodních sporů.

5/1930 Sb.

6. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 4. ledna 1930 o mezinárodní působnosti doplňkového protokolu k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským z 1. března 1924, podepsaného v Praze dne 19. listopadu 1928. Podle čl. VII, odst. 2., zákona ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n., se vyhlašuje, že doplňkový protokol k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským z 1. března 1924, podepsaný v Praze dne 19. listopadu 1928 a uvedený v prozatímní platnost vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení vládní vyhláškou ze dne 28. prosince 1928, č. 211 Sb. z. a n., byl po schválení Národním shromážděním ratifikován presidentem republiky dne 31. května 1929 a výměnou ratifikačních listin nabyl mezinárodní působnosti dne 2. prosince 1929. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška o mezinárodní působnosti doplňkového protokolu k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským z 1. března 1924, podepsaného v Praze dne 19. listopadu 1928.

6/1930 Sb.

9. Vládní vyhláška ze dne 10. ledna 1930, kterou se uvádí v prozatímní platnost dohoda o některých tarifikačních otázkách mezi republikou Československou a Německou říší. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se podle čl. VII zákona ze dne 22. června 1926, čís. 109/1926 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 15. ledna 1930 připojená dohoda o některých tarifikačních otázkách mezi republikou Československou a Německou říší, sjednaná výměnou not v Praze dne 22. prosince 1929. Udržal v. r. (Překlad.) Německé vyslanectví v Praze. Č. C II/4. Německé vyslanectví dovoluje si z příkazu své vlády oznámiti ministerstvu zahraničních věcí republiky Československé toto: Aby byly odstraněny potíže při vyclívání knih v republice Československé, prosí německá vláda, aby pro smluvní styk znění 1. bodu poznámek k třídě L bylo upraveno takto: Knihy, kalendáře, obrazy (mimo hromadné výrobky obrázkového tisku č. 299), hudebniny atd., vázané v deskách povlečených nebo vypravených tkaninami saz. tř. XXII. nebo XXIII., zařadí se do s. č. 647, příp. 648, i kdyby rohy nebo hřbet byly koží povlečeny. Německá vláda by byla vděčna, kdyby tato úprava mohla vstoupiti v platnost ještě v měsíci prosinci 1929. Německá vláda se své strany je ochotna: 1. umělý burel, vyjma umělý burel ve formě briket, zařaditi od tohoto dne seznamem zboží k celnímu sazebníku do s. č. 317 V a odbavovati jej beze cla; 2. co možná nejdříve navrhnouti německým zákonodárným sborům: a) aby sudová smůla s obsahem parafinu více než 10% a ne více než 20% byla odbavována podle s. č. 243 beze cla; b) aby ze zboží s. č. 785 A, které podle poznámky k s. č. 784 a 785 A podléhá přirážce 10.— řM nebo více za 100 kg, se vybíralo clo z čisté váhy; 3. o to pečovati, aby úprava vyplývající z přípovědi učiněné v bodu 2, lit. a) a b), byla provedena co nejrychleji. Německé vyslanectví používá i této příležitosti, aby znovu projevilo váženému ministerstvu svoji hlubokou úctu. V Praze dne 22. prosince 1929. L. S. Ministerstvu zahraničních věcí republiky Československé v Praze. Ministerstvo zahraničních věcí republiky Československé Č. 160.807/IV—3a/29. Odpovídajíc na verbální notu německého vyslanectví ze dne 22. prosince 1929, č. C II/4, dovoluje si ministerstvo zahraničních věcí oznámiti toto: Aby byly odstraněny potíže při vyclívání knih v republice Československé, upraví vláda republiky Československé — vyhovujíc přání tlumočenému citovanou verbální notou — pro smluvní styk znění 1. bodu poznámek k třídě L takto: Knihy, kalendáře, obrazy (mimo hromadné výrobky obrázkového tisku č. 299), hudebniny atd., vázané v deskách povlečených nebo vypravených tkaninami saz. tř. XXII. nebo XXIII., zařadí se do s. č. 647, příp. 648, i kdyby rohy nebo hřbet byly koží povlečeny. Vláda republiky Československé uvede tuto úpravu v platnost co nejdříve, s výhradou dodatečného ústavního schválení. Ministerstvo zahraničních věcí bere na vědomí, že říšská vláda je se své strany ochotna: 1. umělý burel, vyjma umělý burel ve formě briket, týmž dnem, kterým bude provedena v republice Československé výše zmíněná úprava bodu 1. poznámek k třídě L, zařaditi seznamem zboží k celnímu sazebníku do s. č. 317 V a odbavovati jej beze cla; 2. co možná nejdříve navrhnouti německým zákonodárným sborům: a) aby sudová smůla s obsahem parafinu více než 10% a ne více než 20% byla odbavována podle s. č. 243 beze cla; b) aby ze zboží s. č. 785 A, které podle poznámky k s. č. 784 a 785 A podléhá přirážce 10.— řM nebo více za 100 kg, se vybíralo clo z čisté váhy; 3. o to pečovati, aby úprava vyplývající z přípovědi učiněné v bodu 2, lit. a) a b), byla provedena co nejrychleji. Ministerstvo zahraničních věcí používá této příležitosti, aby vyslovilo váženému vyslanectví projev své hluboké úcty. V Praze dne 22. prosince 1929. L. S. Váženému vyslanectví Německé říše v Praze.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost dohoda o některých tarifikačních otázkách mezi republikou Československou a Německou říší.

9/1930 Sb.

10. Vládní vyhláška ze dne 10. ledna 1930, kterou se uvádí v prozatímní platnost dodatečná dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se podle čl. VII zákona ze dne 22. června 1926, čís. 109 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 15. ledna 1930 připojená dodatečná dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná výměnou not v Paříži dne 10. ledna 1930. Udržal v. r. (Překlad.) Pane chargé d’Affaires, mám čest Vám potvrditi, že francouzská vláda dává souhlas k následujícím ujednáním, která jsou výsledkem jednání mezi Vaším vyslanectvím a mým ministerstvem: 1. Přesto, že chmel a slad jsou obsaženy v seznamu produktů, o nichž jedná francouzský zákon z 1. prosince 1929, vláda francouzská prohlašuje, že po dobu platnosti obchodní úmluvy francouzsko-československé z 2. července 1928 nemá naprosto v úmyslu požadovati od vlády československé, aby se zřekla u těchto dvou produktů záruk uvedených ve článku II. zmíněné úmluvy. 2. Vláda francouzská souhlasí s tím, aby při dovozu do Francie obyčejné poniklované podnosy ze železného plechu, pocházející a přicházející z Československa byly považovány za „kovové poniklované výrobky, jiné než k účelům technickým“ (č. 579 franc. tarifu). Se své strany prohlašuje vláda československá: 1. že se zříká záruk stanovených článkem II. obchodní úmluvy z 2. července 1928, pokud se týká ovsa, 2. že souhlasí, aby byla pojata do seznamu A obchodní úmluvy z 2. července 1928 tato položka: Čís. celního sazebníku čsl. Clo za 100 kg330kůže telecí (teletina),mimo kůži lakovanou:činěná tříslemKč 1.080činěná minerální solí Kč 1.350 Tato výměna dopisů bude ratifikována, avšak obě vlády se shodují v tom, že ji uvedou co nejdříve v prozatímní působnost, pokud je k tomu opravňuje jejich příslušné zákonodárství. Přijměte, pane chargé d’affaires, projev mé nejdokonalejší úcty. V Paříži dne 10. ledna 1930. Za ministra zahraničních věcí a zmocněn, francouzský velvyslanec, generální tajemník BERTHELOT v. r. Panu Čeňku Iblovi, chargé d’affaires a. i. republiky Československé v Paříži. (Překlad.) Pane předsedo, mám čest Vám potvrditi, že československá vláda dává souhlas k následujícím ujednáním, která jsou výsledkem jednání mezi Vaším ministerstvem a vyslanectvím: 1. Přesto, že chmel a slad jsou obsaženy v seznamu produktů, o nichž jedná francouzský zákon z 1. prosince 1929, vláda francouzská prohlašuje, že po dobu platnosti obchodní úmluvy francouzsko-československé z 2. července 1928 nemá naprosto v úmyslu požadovati od vlády československé, aby se zřekla u těchto dvou produktů záruk uvedených ve článku II. zmíněné úmluvy. 2. Vláda francouzská souhlasí s tím, aby při dovozu do Francie obyčejné poniklované podnosy ze železného plechu, pocházející a přicházející z Československa byly považovány za „kovové poniklované výrobky, jiné než k účelům technickým“ (č. 579 franc. tarifu). Se své strany prohlašuje vláda československá: 1. že se zříká záruk stanovených článkem II. obchodní úmluvy z 2. července 1928, pokud se týká ovsa, 2. že souhlasí, aby byla pojata do seznamu A obchodní úmluvy z 2. července 1928 tato položka: Čís. celního sazebníku čsl.Clo za 100 kg330kůže telecí (teletina),mimo kůži lakovanou:činěná tříslemKč 1.080činěná minerální solíKč 1.350 Tato výměna dopisů bude ratifikována, avšak obě vlády se shodují v tom, že ji uvedou co nejdříve v prozatímní působnost, pokud je k tomu opravňuje jejich příslušné zákonodárství. Račte přijmouti, pane předsedo, projev mé nejhlubší úcty. V Paříži dne 10. ledna 1930. Chargé d’Affaires a. i. IBL v. r. Jeho Excellenci panu Aristidu Briandovi, ministru zahraničních věcí v Paříži.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost dodatečná dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií.

10/1930 Sb.

13. Vyhláška ministra vnitra ze dne 18. ledna 1930 o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1929. Podle §u 5 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n., o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů, vyhlašuji, že v roce 1929 byly povoleny tyto změny úředních názvů míst: V zemi České: 1. Pro osadu, utvořenou sloučením osad Malého Újezda a Školky, tvořících místní obec Malý Újezd v politickém okresu mělnickém, ustanoven byl název Malý Újezd, kterýžto název je též názvem místní obce. 2. Pro místní obec, vzniklou sloučením místních obcí Chomutova a Horní Vsi v politickém okresu chomutovském, stanoven název Chomutov, německy Komotau. 3. Pro místní obec, vzniklou sloučením místních obcí Karlových Varů a Tuhnic v politickém okresu karlovarském, stanoven název Karlovy Vary, německy Karlsbad. 4. Název obce a osady Kerhartic v politickém okresu lanškrounském změněn byl na Kerhartice nad Orlicí. 5. Pro osadu, utvořenou sloučením osad Střekova, Novosedlic a Kramol, tvořících místní obec Střekov v politickém okresu Ústí n. L., stanoven byl název Střekov, německy Schreckenstein, kterýžto název je též názvem místní obce; pro část (čtvrt) nové jednotné osady, kterou tvoří bývalá osada Střekov, stanoven název Střekov I., německy Schreckenstein I., pro část, kterou tvoří bývalá osada Novosedlice, stanoven název Střekov II., německy Schreckenstein II., a pro část, kterou tvoří bývalá osada Kramoly, stanoven název Střekov III., německy Schreckenstein III. 6. Název obce a osady Malé Třebnouševsi v politickém okresu Nová Paka změněn byl na Vinice. 7. Pro osadu, utvořenou sloučením osad Podolí a Svijan, tvořících místní obec Podolí v politickém okresu turnovském, ustanoven byl název Svijany, kterýžto název jest též názvem místní obce. V zemi Moravskoslezské: 1. Pro osadu, utvořenou sloučením osad Nových Tvorovic a Starých Tvorovic, tvořících místní obec Tvorovice v politickém okresu přerovském, ustanoven název Tvorovice, kterýžto název je též názvem místní obce. 2. Název obce a osady Trnávky, německy Türnau, v politickém okresu Moravská Třebová, změněn byl na Městečko Trnávka, německy Markt Türnau. 3. Název obce a osady Želechovic v politickém okresu holešovském změněn byl na Želechovice nad Dřevnicí. 4. Název obce a osady Polanky v politickém okresu vsetínském změněn byl na Valašská Polanka. 5. Název obce a osady Kunčiček v politickém okresu místeckém změněn byl na Kunčičky u Bašky. 6. Název obce a osady Vysoká Studnice v politickém okresu jihlavském změněn byl na Vysoké Studnice. Dr. Slávik v. r.

Vyhláška o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1929.

13/1930 Sb.

17. Vyhláška ministra vnitra ze dne 7. února 1930, jíž se opravuje chyba ve vyhlášce téhož ministra ze dne 18. ledna 1930, čís. 13 Sb. z. a n., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1929. Ve vyhlášce ministra vnitra ze dne 18. ledna 1930, čís. 13 Sb. z. a n., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1929, má býti v oddílu: V zemi České, bod 7., správně toto: „Pro osadu, utvořenou sloučením osad Podolí a Svijan, tvořících místní obec Podolí v politickém okresu turnovském, ustanoven byl název Svijany, kterýžto název jest též názvem místní obce.“ Dr. Slávik v. r.

Vyhláška, jíž se opravuje chyba ve vyhlášce téhož ministra ze dne 18. ledna 1930, čís. 13 Sb. z. a n., o změnách úředních názvů měst, obcí osad a částí osad, povolených v roce 1929.

17/1930 Sb.

22. Zákon ze dne 26. února 1930 o zásluhách T. G. Masaryka. Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: § 1. (1) T. G. Masaryk zasloužil se o stát. (2) Výrok tento budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou sněmovnách Národního shromáždění. § 2. Zákon tento provede vláda. T. G. Masaryk v. r. Udržal v. r. Dr. Beneš v. r. Dr. Slávik v. r. Dr. Engliš v. r. Dr. Dérer v. r. Dr. Meissner v. r. Dr. Matoušek v. r. Mlčoch v. r. Dostálek v. r. Bradáč v. r. Dr. Viškovský v. r. Dr. Czech v. r. Dr. Spina v. r. Bechyně v. r. Dr. Franke v. r. Dr. Šrámek v. r.

Zákon o zásluhách T. G. Masaryka.

22/1930 Sb.

25. Vládní vyhláška ze dne 17. března 1930, kterou se uvádí v prozatímní platnost dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Egyptem. Se souhlasem presidenta republiky uvádí se podle § 1 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 17. března 1930 dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Egyptem, sjednaná výměnou not v Kahýře dne 16. března 1930. Udržal v. r. (Překlad.) Ministerstvo zahraničních věcí. Sekce politická a obchodní. Č. 1. 23/2 (12). Kahýra, dne 16. března 1930. Pane Chargé d’Affaires, odvolávaje se na jednání zahájená ve věci uzavření prozatímní obchodní dohody mezi Československem a Egyptem, kladu si za čest oznámiti Vám, že egyptská vláda souhlasí, aby bylo zacházeno podle zásady nejvyšších výhod se všemi výrobky přírodními a průmyslovými, pocházejícími z Československa, dováženými do Egypta a určenými buď ke spotřebě nebo k opětnému vývozu nebo k průvozu. Tohoto zacházení bude se prozatímně používati na výrobky dovážené do Egypta přes země, které nemají s Egyptem obchodních ujednání. Tento režim přiznává se s podmínkou úplné reciprocity a s výhradou režimu přiznaného výrobkům sudanským, nebo který by byl přiznán výrobkům některých pohraničních států podle regionálních dohod. Tato dohoda nabude účinnosti, jakmile mně oznámíte souhlas Vaší vlády. Může býti vypoveděna každou ze smluvních stran dva měsíce předem; bude ratifikována příslušnými činiteli v obou zemích a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve. Používám této příležitosti, abych Vás znovu ujistil, pane Chargé d’Affaires, svou hlubokou úctou. Ministr zahraničních věcí: WACYF BOUTROS GHALI v. r. Panu Vladimíru S. Hurbanovi, československému Chargé d’Affaires, Kahýra. (Překlad.) Vyslanectví republiky Československé. Č. 690. Kahýra, dne 16. března 1930. Pane ministře, kladu si za čest potvrditi příjem dopisu Vaší Excellence č. 1. 23/2 (12) ze 16. března 1930 tohoto znění: „Odvolávaje se na jednání zahájená ve věci uzavření prozatímní obchodní dohody mezi Československem a Egyptem, kladu si za čest oznámiti Vám, že egyptská vláda souhlasí, aby bylo zacházeno podle zásady nejvyšších výhod se všemi výrobky přírodními a průmyslovými, pocházejícími z Československa, dováženými do Egypta a určenými buď ke spotřebě nebo k opětnému vývozu nebo k průvozu. Tohoto zacházení bude se prozatímně používati na výrobky dovážené do Egypta přes země, které nemají s Egyptem obchodních ujednání. Tento režim přiznává se s podmínkou úplné reciprocity a s výhradou režimu přiznaného výrobkům sudanským, nebo který by byl přiznán výrobkům některých pohraničních států podle regionálních dohod. Tato dohoda nabude účinnosti, jakmile mně oznámíte souhlas Vaší vlády. Může býti vypoveděna každou ze smluvních stran dva měsíce předem; bude ratifikována příslušnými činiteli v obou zemích a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.“ V odpověď dovoluji si potvrditi Vaší Excellenci souhlas republiky Československé se zásadami shora uvedenými s výhradou zacházení, které by republika Československá poskytla pohraničním státům, neb výhod vyplývajících z celní unie. Používám této příležitosti, abych Vás znovu ujistil, pane ministře, svou hlubokou úctou. VLADIMÍR S. HURBAN v. r. Jeho Excellenci Wacyf Boutros Ghali Pašovi, ministru zahraničních věcí, Kahýra.

Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Egyptem.

25/1930 Sb.

57. Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, RAKOUSKA, ITALIE, RUMUNSKA A KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA: (Překlad.) Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních; hodlajíce sjednati o tom úmluvu, Vysoké Smluvní Strany jmenovaly svými zmocněnci: Spolkový President republiky Rakouské: p. Dra Viktora Kienböcka, spolkového ministra financí; Jeho Veličenstvo král italský: p. Antonio Chiaramonte Bordonaro, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Jeho Veličenstva krále Italského ve Vídni; Jeho Veličenstvo král rumunský: p. J. Nistora, státního ministra; Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců: p. Ivana Rupnika, doktora práv a vrchního finančního radu, a p. Milana Cvetniće, vrchního revidenta státních drah; President republiky Československé: p. Dra Bohumila Vlasáka, vedoucího odborového přednostu ministerstva financí, kteří, předloživše své plné moci, shledané v dobré a náležité formě, dohodli se takto: Článek 1. Země, okresy a obce bývalého císařství Rakouského, které jsou úplně na území některého ze smluvních států, případně zákonití nástupci jmenovaných právnických svazků, udělí a budou platiti odpočivné a jiné zaopatřovací požitky, příslušnými předpisy stanovené, svým vlastním veřejným zaměstnancům a učitelům, kteří se stali příslušníky jiné Smluvní Strany podle mírových smluv, a to v téže výši a podle těchže předpisů jako pensionovaným zaměstnancům, kteří se stali příslušníky státu, v němž jsou výše jmenované právnické svazky. To bude platiti rovněž pro zaměstnance, kteří ztratili své místo jedině v důsledku nabytí nového státního občanství podle mírových smluv, pokud nebyli převzati do některé veřejné služby jako zaměstnanci státní nebo zemští nebo okresní nebo obecní na území státu, jehož státního občanství nabyli. Článek 2. Placení odpočivných a jiných zaopatřovacích požitků v obvodech zemí, okresů a obcí rozdělených v důsledku mírových smluv bude převzato správou části obvodu, ku které pensista náleží v důsledku nabytí státního občanství podle mírových smluv. Nabyl-li pensista státního občanství jiné Smluvní Strany nežli té, ku které připadly části obvodů, připadne břímě odpočivných požitků té části obvodu, ve které oprávněná osoba vysloužila největší počet služebních let při výměře odpočivného započitatelných, vyjímaje zvláštní dohody, které by placení zjednodušovaly vzájemným vyrovnáním. Článek 3. Vzniklo-li by použitím předchozího ustanovení (článku) správě některé z obou částí rozděleného obvodu větší břímě nežli je poměrný podíl, který bude podle článku 204. mírové smlouvy St. Germainské ustanoven pro veřejné dluhy, bude k tomuto přetížení přihlédnuto při konečném rozdělení břemen připadajících zmíněné části rozděleného správního obvodu. Článek 4. Vyplácel-li po 3. listopadu 1918 odpočivné požitky tohoto druhu jiný úřad nežli úřad podle předcházejících ustanovení příslušný, budou se tyto platy mezi Smluvními Stranami, případně mezi příslušnými právnickými svazky považovati za vzájemně vyrovnané. Tato úmluva nedotýká se nijak úmluv, které mezi jednotlivými Smluvními Stranami již byly nebo ještě budou sjednány. Článek 5. Tato úmluva bude co nejdříve ratifikována. Všechny státy zašlou svoje ratifikace vládě rakouské, která o tom zpraví všechny ostatní podpisující státy. Ratifikace zůstanou uloženy v archivech vlády rakouské. Tato úmluva stane se účinnou po ratifikaci všemi Vysokými Smluvními Stranami v den složení poslední ratifikace. Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto úmluvu. Dáno ve Vídni, dne třicátého listopadu roku tisíc devět set dvacátého třetího v jediném exempláři francouzském, který zůstane uložen v archivech vlády rakouské a jehož ověřené opisy budou vydány všem podpisujícím státům. Za Rakousko: Dr. KIENBÖCK v. r. Italii: A. C. BORDONARO v. r. Rumunsko: Se zřetelem k protokolu ze dne 30. listopadu 1923 připojenému k návrhu úmluvy mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, jakož i k návrhu úmluvy mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních, prohlašuje podepsaný J. Nistor, státní ministr, že podepsal a podpisuje oba tyto texty úmluv se zdůrazněním, že nebudou moci tvořiti žádné překážky královské vládě rumunské, aby vnitřním zákonodárstvím ustanovila podmínky, jež bude splniti žadatelům, aby mohli uplatňovati uznání práva na pensi, jakož i na výši pense, jež má býti poskytnuta. Dne 26. července 1924. J. NISTOR v. r. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců: I. RUPNIK v. r. M. CVETNIĆ v. r. Československo: Dr. BOHUMIL VLASÁK v. r. PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NÍ SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JI. TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI. NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 20. DUBNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO TŘICÁTÉHO. L. S. PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r. MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r. Vyhlašuje se s tím, že československý ratifikační exemplář byl uložen ve smyslu článku 5. této Úmluvy u vlády rakouské dne 8. května 1930. Složením ratifikačních listin Československou republikou a republikou Rakouskou nabývá tato Úmluva dne 8. května 1930 mezinárodní účinnosti mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ve smyslu článku III. Dodatečné úmluvy uzavřené mezi oběma státy dne 3. února 1929. Vůči ostatním smluvním státům nabude tato Úmluva mezinárodní účinnosti po složení poslední ratifikace, což bude oznámeno zvláštní vyhláškou ministra zahraničních věcí. Dr. Beneš v. r.

Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních.

57/1930 Sb.

78. Zákon ze dne 28. května 1930 o nabytí místních drah Zaječí—Čejč—Hodonín a Mutěnice—Kyjov státem. Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: § 1. Připojené úmluvy, sjednané mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí, se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Zaječí—Čejč—Hodonín a společností moravských místních drah se strany druhé, podle kterých nabývá stát dnem 1. ledna 1929 místních drah Zaječí—Čejč—Hodonín a Mutěnice—Kyjov, se schvalují. § 2. Ministr financí se zmocňuje, aby schodky těchto místních drah za léta 1921—1923, jež činí u místní dráhy Zaječí—Čejč—Hodonín 10,027.423·78 Kč a u místní dráhy Mutěnice—Kyjov 626.815·84 Kč, celkem tedy 10,654.239·62 Kč, které byly zatímně hrazeny zálohou z pokladní hotovosti, uhradil z výtěžků státních zápůjček z předešlých let, které nebyly do konce roku 1928 spotřebovány, vyjímajíc výtěžek losové půjčky podle zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., o stavebním ruchu. § 3. Veškeré úkony s provedením tohoto zákona související, majetkové převody, připojené úmluvy a jiné listiny, podání, zápisy, jakož i provedení výmazu zástavního práva pro prioritní obligační půjčky společnosti moravských místních drah z roku 1901 a 1904 v železniční vložce č. 21 místní dráhy Mutěnice—Kyjov a veškeré úkony s tím související jsou osvobozeny ode všech veřejných daní, dávek, kolků a poplatků. § 4. Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři železnic a financí. T. G. Masaryk v. r. Udržal v. r. Mlčoch v. r. Dr. Engliš v. r. Příloha I. Úmluva sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou ministry železnic a financí jménem vlády (v následujícím krátce „stát“) se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Zaječí—Čejč—Hodonín (v následujícím krátce „společnost“) se strany druhé o nabytí místní dráhy Zaječí—Čejč—Hodonín státem. Článek I. Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1929 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v knihách pozemkových (všeobecných nebo železniční knize) či nikoli, s veškerými právy a závazky jejími, zejména železniční trati společnosti ze Zaječí přes Čejč a Mutěnice do Hodonína, tvořící předmět koncesní listiny ze dne 21. srpna 1896, č. 165 ř. z., a železniční trati z Čejče do Ždánic, koncesované vyhláškou ministerstva železnic ze dne 24. července 1908, č. 64 ř. z., se všemi vlečnými drahami, pokud jsou majetkem společnosti, s veškerým movitým i nemovitým příslušenstvím, se všemi vozidly a veškerými zásobami, jakož i veškerého ostatního jmění společnosti se všemi aktivy i pasivy, i s reservním fondem, pokud nebyl podle svého určení se schválením státní správy spotřebován. Článek II. Naproti tomu přejímá stát rovněž od 1. ledna 1929 ku vlastnímu placení podle platného, státní správou schváleného umořovacího plánu zbytek dosud neumořené části hypoteční zápůjčky, ujednané u Zemědělské banky markrabství moravského, nyní Hypoteční a Zemědělské banky moravské v Brně, v nom. hodnotě 1,300.000 Kč, t. j. slovy jeden milion třistatisíc korun československých. Za každou předloženou, dosud neslosovanou prioritní akcii společnosti zaplatí stát náhradu, rovnající se ceně, kterou převážně platila společnost při volném nákupu prioritních akcií, prováděném na podkladě jejího usnesení, nejvýše však 65% nominální hodnoty prioritních akcií. Veškeré kmenové akcie společností vydané společnost podle možnosti opatří a odevzdá státu bezúplatně do jednoho měsíce ode dne právní platnosti této úmluvy (čl. IX.). Článek III. Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek. Článek IV. Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti a jakmile řádná valná hromada schválí výroční účty za rok 1928. Likvidaci společnosti provede na základě jejího usnesení státní správa. Článek V. Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (čl. IX.), přejde fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát. Společnost se zavazuje, že vydá státu veškeré spisy, listiny, plány, účty, knihy atd. místní dráhy se týkající a že provede sama knihovní pořádek. Článek VI. Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo Československého státu (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející. Společnost jest povinna řádně podepsati právní listiny, potřebné ku převodu knihovního vlastnictví na stát do čtyř neděl po té, jakmile jí budou státní správou k podpisu předloženy. Článek VII. Obě smluvní strany vzdávají se práva odporovati této úmluvě pro zkrácení nad polovici obecné ceny. Článek VIII. Pro jakékoli právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v I. stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze. Článek IX. Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením. Úmluva tato byla sepsána v jednom prvopise; společnost obdrží její opis. V Brně dne 16. května 1929. Místní dráha Zaječí—Čejč—Hodonín: DROBNÝ v. r. KAREL STEFAN v. r. V Praze dne 4. července 1929. Ministr železnic: J. V. NAJMAN v. r. Ministr financí: Dr. VLASÁK v. r. Příloha II. Úmluva sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou ministry železnic a financí jménem vlády (v následujícím krátce „stát“) se strany jedné a společností moravských místních drah (v následujícím krátce „společnost“) se strany druhé o nabytí místní dráhy Mutěnice—Kyjov státem. Článek I. Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1929 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky místní dráhy Mutěnice—Kyjov, tvořící předmět koncesní listiny ze dne 14. července 1899, čís. 136 ř. z., se všemi nemovitostmi, ať jsou zapsány v knize železniční neb ve všeobecných knihách pozemkových, s veškerým movitým i nemovitým příslušenstvím, se všemi vozidly a veškerými zásobami, jakož i veškerého ostatního jmění a všech práv železničního podniku místní dráhy, i s obnovovacím fondem, utvořeným pro místní dráhu ve výši 20.000 Kč. Článek II. Naproti tomu přejímá stát rovněž od 1. ledna 1929 veškeré dluhy, závazky a břemena společnosti, pokud jí vzešly z provozování místní dráhy Mutěnice—Kyjov. Zejména přejímá stát ku vlastnímu placení podle platného, státní správou schváleného umořovacího plánu veškeré obíhající a do 1. ledna 1929 ještě neumořené obligace 4% prioritní půjčky společnosti, jež byla vydána v původní jmenovité hodnotě 1,660.000 Kč, t. j. slovy jedenmilionšestsetšedesáttisíc korun československých (emise z roku 1900). Dále přejímá stát ku vlastnímu placení ze 4% prioritní obligační půjčky společnosti, jež byla vydána v původní jmenovité hodnotě 350.000 Kč, t. j. slovy třistapadesáttisíc korun československých (emise z roku 1904), část ve jmenovité hodnotě 138.000 Kč, které bylo použito k výstavbě místní dráhy Mutěnice—Kyjov, a to zbytkem do 1. ledna 1929 dosud neumořeným. Článek III. Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek. Článek IV. Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (čl. VIII.), přechází fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát. Společnost se zavazuje, že vydá státu veškeré spisy, listiny, plány, účty, knihy atd. místní dráhy se týkající. Článek V. Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo Československého státu (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející. Společnost jest povinna řádně podepsati právní listiny, potřebné ku převodu knihovního vlastnictví na stát do čtyř neděl po té, jakmile jí budou státní správou k podpisu předloženy. Článek VI. Obě smluvní strany vzdávají se práva odporovati této úmluvě pro zkrácení nad polovici obecné ceny. Článek VII. Pro jakékoliv právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v I. stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze. Článek VIII. Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením. Úmluva tato byla sepsána v jednom prvopise; společnost obdrží její opis. V Moravské Ostravě, dne 17. června 1929. Společnost moravských místních drah: Inž. EGGER v. r. JAN PROKEŠ v. r. V Praze dne 4. července 1929. Ministr železnic: J. V. NAJMAN v. r. Ministr financí: Dr. VLASÁK v. r.

Zákon o nabytí místních drah Zaječí—Čejč—Hodonín a Mutěnice—Kyjov státem.

78/1930 Sb.

82. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 17. června 1930 o nabytí mezinárodní účinnosti Úmluvy uzavřené dne 30. listopadu 1923 ve Vídni mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny Úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922. Dnem složení poslední ratifikace, t. j. 12. května 1930 nabývá Úmluva uzavřená dne 30. listopadu 1923 ve Vídni mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny Úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922, uveřejněná pod č. 195 Sbírky zákonů a nařízení z r. 1926, mezinárodní účinnosti. Dr. Beneš v. r.

Vyhláška o nabytí mezinárodní účinnosti Úmluvy uzavřené dne 30. listopadu 1923 ve Vídni mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny Úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922.

82/1930 Sb.