_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 32
61
| title
stringlengths 2
24
| text
stringlengths 100
3.49k
| score
float64 0.5
1
| views
float64 264
13.8k
|
---|---|---|---|---|---|
20231101.cs_226859_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/HTPC | HTPC | HTPC nemusí nutně obsahovat vysoce výkonný procesor, většinou se důraz klade na spotřebu (a tím pádem i snazší chlazení). | 1 | 301.823229 |
20231101.cs_226859_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/HTPC | HTPC | HTPC je z podstaty multimediální, proto se v něm často prosazují APU procesory, které obsahují grafickou kartu. Mnoho lidí však používá HTPC jako „console killer“, tj. herní počítač pod televizí. | 0.5 | 301.823229 |
20231101.cs_226859_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/HTPC | HTPC | Ne všichni uživatelé HTPC se spokojí s grafickou kartou integrovanou na základní desce. Častým řešením je použití dedikované grafické karty od nVidia nebo AMD. Modely s pasivním chlazením jsou vhodnější, protože nehlučí. Také je možné použít APU, tom případě je nižší výkon ale i spotřeba, a chlazení je potom společné s procesorem. | 0.5 | 301.823229 |
20231101.cs_226859_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/HTPC | HTPC | Pro zpracování analogového nebo digitálního televizního vysílání je nutné vybavit HTPC televizním tunerem. Okolo roku 2010, v době přechodu na digitální televizní vysílání (DVB) převládaly hybridní televizní karty (které zvládaly jak digitální, tak analogové televizní vysílání), po roce 2015 pak karty pro digitální vysílání (jako hybridní jsou označovány karty umožňující příjem DVB-S, DVB-T i DVB-C). | 0.5 | 301.823229 |
20231101.cs_226859_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/HTPC | HTPC | Pro pohodlné ovládání z křesla je HTPC vybaveno dálkovým ovladačem a bezdrátovou klávesnicí. Popřípadě jen speciální klávesnicí s multimediálními klávesami usnadňujícími ovládání media center a integrovaným zařízením pro ovládání kurzoru myši jak známe z notebooků. | 0.5 | 301.823229 |
20231101.cs_138800_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kant%C3%B3 | Kantó | Region Kantó (関東地方, Kantó-čihó) je geografická oblast, rozprostírající se na východě centrální části japonského ostrova Honšú. Tvoří jej sedm prefektur: Čiba, Gunma, Ibaraki, Kanagawa, Točigi, Tokio a Saitama. | 0.5 | 301.039814 |
20231101.cs_138800_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kant%C3%B3 | Kantó | Region Kantó je z velké části tvořen nížinou Kantó, která zaujímá asi 40% plochy. Zbytek území, především ve vnitrozemí, je kopcovitý a hornatý. Na severu sousedí s regionem Tóhoku, na západě s regionem Čúbu. Jeho východní pobřeží omývají vody Tichého oceánu. | 0.5 | 301.039814 |
20231101.cs_138800_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kant%C3%B3 | Kantó | Název Kantó (関東) naznačuje, že oblast leží východně od historického hraničního bodu, kterým bylo město Hakone. | 0.5 | 301.039814 |
20231101.cs_138800_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kant%C3%B3 | Kantó | Region Kantó byl mocenským centrem země již v období Kamakura (10.–12. stol.), znovu se jím stal až v období Edo. | 0.5 | 301.039814 |
20231101.cs_138800_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kant%C3%B3 | Kantó | Významnnou historickou událostí bylo velké zemětřesení v Kantó, které přišlo 1. září 1923 a mělo intenzitu 7,9 stupně Richterovy stupnice. Zničilo město Jokohama a jižní části Tokia a vyžádalo si přes 140 tisíc obětí, dalších 1,9 milionu obyvatel přišlo o střechu nad hlavou. Zemětřesení zemi zasáhlo v době ekonomické recese po první světové válce. | 1 | 301.039814 |
20231101.cs_138800_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kant%C3%B3 | Kantó | Region Kantó je z urbanistického hlediska nejvyvinutější a průmyslově nejvyspělejší japonskou oblastí. Žije zde asi 30 milionů obyvatel, tedy necelá čtvrtina japonské populace. Průměrná hustota zalidnění je 1192 osob na km². Sídlí zde císař, vláda a parlament, několik univerzit a mnoho kulturních organizací. | 0.5 | 301.039814 |
20231101.cs_138800_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kant%C3%B3 | Kantó | I když je většina území zastavěná, na zbytku půdy probíhá intenzivní zemědělství. Pěstuje se zde především rýže, a také zelenina pro trhy v hlavním městě. | 0.5 | 301.039814 |
20231101.cs_138800_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kant%C3%B3 | Kantó | Výchozím bodem je bez pochyby hlavní město Tokio s císařským palácem a mnoha dalšími zajímavostmi. Dále stojí za návštěvu starobylé císařské město Kamakura s velkou sochou Buddhy Amidy. Na severovýchod od Tokia se nachází město Nikkó se šintoistickou svatyní Futarasan a mauzoleem šóguna Iejasu Tokugawy Nikkó Tóšógú. Jsou zde také (a nejen zde) lázně s termálními prameny. | 0.5 | 301.039814 |
20231101.cs_138800_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kant%C3%B3 | Kantó | Podle tohoto regionu byl pojmenován fiktivní region Kanto ve videohrách společnosti Nintendo s tématem pokémon např. Pokémon Red & Blue. | 0.5 | 301.039814 |
20231101.cs_590597_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Fugas | Fugas | V současnosti pojem výbušný fugas obvykle splývá s pojmem improvizovaného výbušného zařízení, s tím rozdílem, že fugas je vyráběn regulérními vojenskými jednotkami, ale improvizované výbušné zařízení obvykle nepravidelnými jednotkami hnutí odporu nebo teroristy. | 0.5 | 300.515437 |
20231101.cs_590597_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Fugas | Fugas | Zápalné fugasy jsou obvykle tvořeny nádobou s hořlavinou a menší náloží výbušnin určenou na rozhození a zapálení hořlaviny. | 0.5 | 300.515437 |
20231101.cs_590597_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Fugas | Fugas | Před druhou světovou válkou byly v SSSR na posílení obrany stálých a polních opevnění používány i průmyslově vyráběné „ohňometné“ či „plamenometné“ zápalné fugasy, které byly tvořeny nádobou s hořlavinou, směrovým vývodem a pyrotechnickou výmetnou náplní iniciovanou minovou rozbuškou nebo řízené dálkově elektrickou jiskrou. Šlo vlastně o jednoduchý plamenomet na jedno použití. | 0.5 | 300.515437 |
20231101.cs_590597_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Fugas | Fugas | Po druhé světové válce se používaly napalmové miny, které je možno také zařadit k průmyslově vyráběným zápalným fugasům. | 0.5 | 300.515437 |
20231101.cs_590597_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Fugas | Fugas | ČSLA měla ve výzbroji ženijních a chemických jednotek statický plamenomet FOG-2 s dostřelem cca 100–150 m o objemu 25 l. Šlo původně o sovětské druhoválečné těžké statické plamenomety (фугасные огнеметы – FOG-1 a FOG-2), které se však používaly ještě dlouho po válce. Náplň byla volitelná dle použití, pro válečné se počítalo s napalmovou nebo pyrogelovou směsí, takticky pak pro umístění na komunikacích a k ochraně objektů. | 1 | 300.515437 |
20231101.cs_590597_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Fugas | Fugas | Pro výcvik se jako náplň používala obvykle jen nafta zahuštěná kaučukem, ale v praxi se do něj lilo vše, co bylo tekuté a hořelo. | 0.5 | 300.515437 |
20231101.cs_590597_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Fugas | Fugas | Byly k dispozici dvě verze – se zahnutou výmetnicí/sifonem (plamenomet) a rovnou (pro simulaci jaderného výbuchu při výcviku). | 0.5 | 300.515437 |
20231101.cs_590597_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Fugas | Fugas | Výmetnou (již modernizovanou) náplň tvořilo pouzdro se čtyřmi dutými válečky z nitrocelulosového materiálu (raketové palivo) cca 400 g, žárová slož termátového typu (cca 100 g) s obsahem hořčíku a elektrický palník. Vkládala se do příslušného otvoru v tlakové nádobě a uzavírala šroubovacím uzávěrem s malým otvorem pro vývod elektrického palníku. | 0.5 | 300.515437 |
20231101.cs_590597_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Fugas | Fugas | Hlaveň byla uzavírána hliníkovým těsněním (cca 2mm plech), které umožnilo po odpálení výmetné slože dosáhnout vhodného tlaku v nádobě – po jeho překročení došlo k protržení těsnění a výstřiku silně předehřáté náplně. | 0.5 | 300.515437 |
20231101.cs_79669_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cykloturistika | Cykloturistika | Na lehko, cyklista veze jen věci, které potřebuje během jízdy. Uplatňuje se při jednodenních výletech buď z jednoho bodu nebo v kombinaci s přepravou automobilem, vlakem nebo sezónním cyklobusem. Cestovní kanceláře nabízejí tento způsob i u vícedenních zájezdů, kdy zavazadla s ostatními věcmi převáží na místa nocování doprovodné vozidlo. | 0.5 | 299.077027 |
20231101.cs_79669_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cykloturistika | Cykloturistika | Na těžko, všechny věci pro vícedenní cestu veze cyklista na kole. Zpravidla se využívají brašny umístěné na zadním nosiči, pro náročnější cesty případně i v kombinaci s brašnami umístěnými na nosiči na přední vidlici. | 0.5 | 299.077027 |
20231101.cs_79669_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cykloturistika | Cykloturistika | Kromě běžných turistických potřeb se používá, zejména pro náročnější cesty, speciálního cykloturistického vybavení, zejména: | 0.5 | 299.077027 |
20231101.cs_79669_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cykloturistika | Cykloturistika | jízdní kolo by mělo být dostatečně robustní a uzpůsobené k umístění nákladu; cestovatelé, kteří vozí náklad až několik desítek kilogramů mívají speciální kola či jejich zakázkovou úpravu | 0.5 | 299.077027 |
20231101.cs_79669_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cykloturistika | Cykloturistika | nosiče brašen – zadní nosič s dostatečnou tuhostí zamezující rozkmitání nákladu a přední nosič pro boční brašny s těžištěm blízko středu předního kola | 1 | 299.077027 |
20231101.cs_79669_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cykloturistika | Cykloturistika | brašny – dostatečně prostorné a odolné, proti vlhkosti se používají nepromokavé návleky nebo vodotěsné brašny s rolovacím uzávěrem; na řídítka lze umístit brašnu např. s polstrovanou vložkou pro fototechniku a s průhledným nepromokavým pouzdrem na mapu | 0.5 | 299.077027 |
20231101.cs_79669_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cykloturistika | Cykloturistika | cyklopřívěs pro přepravu dětí nebo nákladu; což značně šetří kolo a rozšiřuje využití kola, ale omezuje v náročnějším terénu a při přenášení a převážení | 0.5 | 299.077027 |
20231101.cs_79669_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cykloturistika | Cykloturistika | nářadí umožňující opravu a údržbu kola včetně opravy defektu duše, zejména na cesty do málo civilizovaných oblastí se vozí i náhradní díly včetně např. plášťů kol | 0.5 | 299.077027 |
20231101.cs_79669_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cykloturistika | Cykloturistika | osvětlení – nepředvídatelné události (závada, počasí) a další okolnosti vyžadují dobrá světla pro večerní dojíždění a hledání místa k přenocování | 0.5 | 299.077027 |
20231101.cs_299886_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/STUN | STUN | STUN je sada pomocných internetových standardů včetně síťového protokolu, které slouží k umožnění komunikace skrz NAT, typicky používaný u interaktivních síťových služeb (VOIP, instant messaging apod.). STUN umožňuje zjištění typu NAT, veřejné IP adresy a portu. Protokol byl původně definován dokumentem RFC 3489, kde zkratka znamenala Simple Traversal of User Datagram Protocol (UDP) Through Network Address Translators (NATs). V novějším RFC 5389 byla zachována stejná zkratka, ale s jiným významem: plný oficiální název nyní zní Session Traversal Utilities for NAT. | 0.5 | 297.665888 |
20231101.cs_299886_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/STUN | STUN | STUN klient odešle požadavek na STUN server, který klientovi vrátí odpověď s IP adresou NAT routeru a s číslem portu, který NAT otevřel pro příchozí spojení. Z odpovědi zjistí STUN klient také typ použitého NAT – různé typy NAT nakládají s příchozími UDP pakety různými způsoby. | 0.5 | 297.665888 |
20231101.cs_299886_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/STUN | STUN | Některé aplikace pracující s NATem potřebují charakterizovat NAT dle typu. STUN protokol charakterizuje NAT jako Full cone NAT, Restricted cone NAT, Port restricted cone NAT a Symetrický NAT. | 0.5 | 297.665888 |
20231101.cs_299886_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/STUN | STUN | Známý také jako NAT jedna ku jedné. Všechny požadavky ze stejné vnitřní IP adresy a portu jsou mapovány na stejnou externí IP adresu a port. Externí počítač pak pošle paket lokálnímu počítači, který je za NATem, zasláním paketu na mapovanou externí adresu. NAT tento paket dále přepošle příslušnému počítači za NATem. | 0.5 | 297.665888 |
20231101.cs_299886_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/STUN | STUN | Všechny požadavky ze stejné lokální IP adresy a portu jsou mapovány na stejnou externí IP adresu a port. Na rozdíl od NAT jedna ku jedné může externí zařízení zaslat paket lokálnímu pouze pokud mu lokální počítač zaslal předtím paket. | 1 | 297.665888 |
20231101.cs_299886_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/STUN | STUN | Je podobný Restricted cone NAT, ale omezení zahrnuje čísla portů. Externí zařízení může poslat paket na konkrétní port lokálnímu jen pokud lokální počítač předtím zaslal z tohoto portu paket vnějšímu zařízení. | 0.5 | 297.665888 |
20231101.cs_299886_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/STUN | STUN | Všechny požadavky ze stejné lokální IP adresy a portu na specifickou IP adresu a port jsou mapovány na unikátní externí zdrojovou IP adresu a port. Jestliže to samé lokální zařízení pošle paket se stejnou zdrojovou adresou a portem na jiné místo určení, je použito odlišné mapování. Pouze externí zařízení, které obdrží paket může poslat UDP paket zpět lokálnímu zařízení. V případě symetrického NAT vidí STUN server odlišné mapování, než to odpovídající cíli, ke kterému se mají skrze klienta zasílat pakety. | 0.5 | 297.665888 |
20231101.cs_299886_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/STUN | STUN | Terminologie zavedená STUN protokolem se ukázala jako nedostatečná k popisu NAT, mnoho implementací kombinuje výše popsané typy. Mnoho implementací NAT zachovává port, tedy ve většině situací zůstávají stejná lokální a externí čísla portů. Pokud se ovšem dvě lokální zařízení pokouší o komunikaci se stejným vnějším zařízením na stejném portu, je vnější port druhého lokálního zařízení přidělen náhodně. Pak tedy záleží na úhlu pohledu a NAT je typu restricted cone a zároveň symetrický. | 0.5 | 297.665888 |
20231101.cs_299886_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/STUN | STUN | NAT traversal White Paper – srovnání STUN s jinými metodami NAT traversal, jako například TURN, ICE, ALGs a Session Border Controllers. Zdroj: Newport Networks | 0.5 | 297.665888 |
20231101.cs_96812_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitice | Vitice | První písemná zmínka o části obce pochází z roku 1080, kdy je Chotýš uvedena v zakládající listině vyšehradské kapituly. První písemné zmínky o samotné obci Vitice pocházejí z roku 1352, kdy se uvádí jako sídlo zemanů vitických. | 0.5 | 297.102946 |
20231101.cs_96812_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitice | Vitice | Dominantou obce je gotický kostel se zachovalou baštou, zasvěcený apoštolům Šimonovi a Judovi. Dřevěná zvonice s márnicí na hřbitově, obklopujícím kostel, je též historickou památkou. | 0.5 | 297.102946 |
20231101.cs_96812_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitice | Vitice | Na katastru obce, v prostoru mezi místními částmi Lipany, Vitice a Hřiby, byla 30. května 1434 svedena bitva u Lipan, jejíž památník stojí od roku 1881 na Lipské hoře. | 0.5 | 297.102946 |
20231101.cs_96812_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitice | Vitice | Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo: | 0.5 | 297.102946 |
20231101.cs_96812_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitice | Vitice | V obci Vitice (413 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: 3 hostince, kolář, kovář, krejčí, mlýn, obuvník, pekař, 3 řezníci, 4 sadaři, 2 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek, švadlena, trafika, truhlář. | 1 | 297.102946 |
20231101.cs_96812_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitice | Vitice | V obci Dobré Pole (668 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Vitic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: bednář, 2 obchodníci s dobytkem, 2 hostince, kolář, 2 kováři, výroba lihovin, obuvník, rolník, 4 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek, trafika, obchod s vínem. | 0.5 | 297.102946 |
20231101.cs_96812_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitice | Vitice | Ve vsi Hřiby (161 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Vitic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: hostinec, kovář, 3 rolníci, obchod se smíšeným zbožím, trafika, velkostatkář Otto Heller. | 0.5 | 297.102946 |
20231101.cs_96812_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitice | Vitice | V obci Chotýš (přísl. Močedník, 368 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Vitic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: 2 hostince, kolář, kovář, 2 obuvníci, sedlář, 2 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Chotýš, trafika. | 0.5 | 297.102946 |
20231101.cs_96812_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitice | Vitice | V obci Lipany (280 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Vitic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: 2 hostince, kolář, 2 kováři, 5 rolníků, řezník, obchod se smíšeným zbožím, trafika. | 0.5 | 297.102946 |
20231101.cs_465203_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Encefalomyelitida | Encefalomyelitida | akutní diseminovaná encefalomyelitida (ADEM) neboli postinfekční encefalomyelitida – demyelinizační onemocnění mozku a míchy, které se zpravidla objevuje po virové nebo bakteriální infekci, vzácně po očkování. | 0.5 | 297.046604 |
20231101.cs_465203_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Encefalomyelitida | Encefalomyelitida | myalgická encefalomyelitida (ME), syndrom zahrnující zánět centrální nervové soustavy a projevy únavy a bolesti; název nemoci také chronický únavový syndrom (CFS); často uváděno společně pod zkratkami obou názvů: ME/CFS. (Údajně se vede spor o rozlišení.) | 0.5 | 297.046604 |
20231101.cs_465203_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Encefalomyelitida | Encefalomyelitida | experimentální autoimunitní encefalomyelitida (EAE), někdy též experimentální alergická encefalomyelitida poskytuje relevantní model patogeneze lidské demyelinizační chorobě – roztroušené skleróze. Je považována za její myší model. | 0.5 | 297.046604 |
20231101.cs_465203_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Encefalomyelitida | Encefalomyelitida | Venezuelská encefalomyelitida koní (VEE), angl. Venezuelan Equine Encephalitis je zoonóza, která se vyskytuje v enzootické a epizootické formě, a to především ve Střední a Jižní Americe; nevyskytuje se v ČR ani v EU. | 0.5 | 297.046604 |
20231101.cs_465203_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Encefalomyelitida | Encefalomyelitida | DOSTÁLOVÁ, Vlasta; DOSTÁL, Pavel a ČERNÝ, Vladimír. Akutní diseminovaná encefalomyelitida. Anesteziologie a intenzivní medicína. 2008, roč. 19, č. 4, s. 203–209. ISSN 1214-2158. Dostupné také z: https://www.prolekare.cz/casopisy/anesteziologie-intenzivni-medicina/2008-4/sance-na-postup-do-elitniho-klubu-nastal-cas-na-zmenu-a-co-pro-to-musime-udelat-686 | 1 | 297.046604 |
20231101.cs_465203_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Encefalomyelitida | Encefalomyelitida | HÁJKOVÁ, Kateřina a HYTYCHOVÁ, Taťána. Nákazy u koní: multimediální učební pomůcka [online]. Brno: Veterinární univerzita Brno, 2022. 1 online zdroj, 62 s. ISBN 978-80-7305-888-3. [Multimediální učební pomůcka vznikla v rámci projektu IVA2022FVHE/2410/37.] Dostupné z: https://www.vfu.cz/files/upload/904/FVHE%20Hajkova_Vystup%202022.pdf | 0.5 | 297.046604 |
20231101.cs_465203_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Encefalomyelitida | Encefalomyelitida | CHVOJKA, Martin; GUT, Josef a JIRÁNEK, Miroslav. Akutní diseminovaná encefalomyelitida – ADEM. Pediatrie pro praxi. 2020, roč. 21, č. 5, s. 369–373. ISSN 1213-0494. DOI: https://doi.org/10.36290/ped.2020.076. | 0.5 | 297.046604 |
20231101.cs_465203_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Encefalomyelitida | Encefalomyelitida | KOPAL, Aleš; MRKLOVSKÝ, Milan a EHLER, Edvard. Akutní diseminovaná encefalomyelitida a její možná záměna s AIDP. Neurologie pro praxi. 2007, roč. 8, č. 6, s. 364–366. ISSN 1213-1814. Dostupné také z: https://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2007/06/10.pdf | 0.5 | 297.046604 |
20231101.cs_465203_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Encefalomyelitida | Encefalomyelitida | LIBÁ, Zuzana. Autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému u dětí: současný pohled a terminologie. Neurologie pro praxi. 2018, roč. 19, č. 2, s. 96–99. ISSN 1213-1814. DOI: https://doi.org/10.36290/neu.2018.084 | 0.5 | 297.046604 |
20231101.cs_623122_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gortyn | Gortyn | Gortys, Gortýna, nebo Gortyn (řecky Γόρτυνα, Γόρτυς, nebo Γόρτυν), je nejrozsáhlejší archeologické naleziště na Krétě, položené u vesnice Mitropolis 45 km jižně od správního centra ostrova Heraklionu. V Gortýně, v době římské hlavním městě Kréty, byly objeveny první doklady o osídlení již v době neolitu. Rozkvět zažil v době mínojské civilizace a pak v helenisticko-římském období v době 67 př. n. l. – 300. Jedná se také o obec v regionální jednotce Iraklio. | 0.5 | 294.362945 |
20231101.cs_623122_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gortyn | Gortyn | Ke Gortýně se vztahuje řada mytických událostí. Pod jedním z platanů na místě dnešního Odeionu měl počít Zeus v podobě býka spolu s Európou syny Mínóa a Rhadamantha. Podle jedné verze mýtu založil město samotný Mínós, podle jiné Rhadamanthův syn Gortys. Třetí, nejmladší verze považuje za zakladatele města jiného Gortyse, který pocházel z Tegey v Arkádii. | 0.5 | 294.362945 |
20231101.cs_623122_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gortyn | Gortyn | Oblast pozdější Gortýny lidé poprvé osídlili v období neolitu, v polovině 4. tisíciletí př. n. l.. Gortys se vyskytuje i v Homérových eposech Illias a Odyssea. V Illiadě je označen jako město obklopené hradbami. V Odyssei Homér líčí, jak část loďstva spartského krále Meneláa cestou od Tróje ztroskotala kvůli silným bouřím při pobřeží u Gortýny. V roce 67 př. n. l. si Krétu podrobili Římané. Až do roku 828, kdy ostrov dobyli Arabové, byla Gortys správním centrem Kréty. Gortys byla jedním z center christianizace – podle tradice zde měl na začátku 60. let 1. století kázat svatý Pavel. Jeho žák sv. Titus byl prvním biskupem Gortýny. Kolem roku 300 se ostrov dostal do držení byzantské říše. Gortys takřka zničilo zemětřesení z roku 796. | 0.5 | 294.362945 |
20231101.cs_623122_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gortyn | Gortyn | V Gortýně se nacházejí zbytky tří pevností: archaické a byzantské na pahorku Agios Ioannis a z období helénismu na vrchu Armi. Archeologové zde vykopali tři agory, nejstarší z nich se nacházela na místě dnešní baziliky sv. Tita. Kromě toho obsahuje areál Gortýny mj. pozůstatky mínójské vily, dvou vodovodů, pěti divadel, stadionu, hippodromu, čtyř lázní, pretoria (římských kasáren), pěti pohanských sakrálních staveb a devíti křesťanských církevních objektů. V centru areálu se nachází odeion a bazilika sv. Tita. Odeion sloužil k pořádání koncertů a divadelních představení. Jeho dnešní podoba pochází ze 4. století našeho letopočtu, původní odeion vznikl asi o 800 let dříve. Bazilika sv. Tita byla pojmenována po prvním gortynském biskupovi, žáku evangelisty sv. Pavla. Jedná se o raně křesťanskou stavbu ze 6. století. Východně od baziliky byla zřízena glyptotéka neboli prostor pro instalaci soch, které byly v areálu Gortynu vykopány. | 0.5 | 294.362945 |
20231101.cs_623122_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gortyn | Gortyn | Pro evropské dějiny práva je důležitým pramenem gortýnský zákoník. Vznikl kolem roku 450 př. n. l., kdy byla Kréta osídlena Dóry, reflektuje však starší právní stav. Více než 600 řádků textu vytesaného na kamenech zachycuje právní soustavu, jež vycházela ze Zaleukových zákonů ze 7. století př. n. l. Text je vyryt ve stylu psaní bustrofédon (střídavě zleva doprava a obráceně), a to archaickou alfabetou o 18 písmenech. | 1 | 294.362945 |
20231101.cs_623122_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gortyn | Gortyn | Z gortýnského zákoníku vyplývá, že otrok na Krétě měl volnější právní postavení než jinde, neboť se od svobodného obyvatelstva lišil jen tím, že nesměl vykonávat vojenskou službu. I žena měla podle Zákoníku vysoké společenské postavení. Mohla se rozvést, sňatkem nepřicházela o svůj majetek. Zákoník pamatuje i na právní ochranu dětí po rozvodu rodičů a kodifikuje další záležitosti z rodinného i trestního práva. | 0.5 | 294.362945 |
20231101.cs_623122_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gortyn | Gortyn | První kameny s textem zákoníku objevili francouzští cestovatelé v roce 1857. Od nich je zakoupilo muzeum v Louvre. Hlavní část Zákoníku se našla náhodou na podzim roku 1884, když si místní obyvatelé chtěli opatřit stavební kámen na stavbu olivového lisu. | 0.5 | 294.362945 |
20231101.cs_623122_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gortyn | Gortyn | Kohler, Josef, Das Stadtrecht von Gortyn und seine Beziehungen zum gemeingrichischen Rechte, vyd. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 1912 | 0.5 | 294.362945 |
20231101.cs_623122_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gortyn | Gortyn | Metzger, Rainer R. Untersuchungen zum Haftungs- und Vermögensrecht von Gortyn, vyd. Friedrich Reinhardt, Basel 1973, | 0.5 | 294.362945 |
20231101.cs_779076_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Autovlak | Autovlak | Autovlak je železniční vlak osobní dopravy, který umožňuje kromě osob přepravovat na speciálním voze nebo vozech osobní automobily cestujících. Dálkové autovlaky slouží tomu, aby řidič mohl po dobu cesty odpočívat, kyvadlové autovlaky se používají na kratší vzdálenosti na trasách, kde neexistuje vhodné silniční spojení, přestože je na nich dostatečný přepravní proud. | 0.5 | 294.131159 |
20231101.cs_779076_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Autovlak | Autovlak | Hlavním účelem je, aby řidiči osobních vozidel mohli po dobu cesty odpočívat a i se svými spolucestujícími cestovat ve větším pohodlí, zároveň jsou eliminována i bezpečnostní rizika z nadměrné doby řízení. V současné době slouží autovlaky zejména pro přepravu osob do vzdálených turisticky vyhledávaných oblastí, u některých vlaků je tato služba nabízena jen sezónně. | 0.5 | 294.131159 |
20231101.cs_779076_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Autovlak | Autovlak | Rozměry (zejména výška, délka a šířka) přepravovaných automobilů jsou limitovány typem vozu a průjezdným profilem tratí (resp. přípustným obrysem pro vozidla). Některé autovlaky umožňují i přepravu motocyklů. Obvykle je možné ponechat si v automobilu zavazadla, avšak automobily jsou po dobu cesty zajištěny a případně zapečetěny a cestující k nim nemají přístup. Pro přepravu řidiče automobilu a jeho spolucestujících obvykle dopravce nabízí speciální tarif a pro tyto cestující jsou vyhrazena místa v určitých vozech vlaku. Nakládka a vykládka automobilů je zpravidla možná jen ve výchozí a cílové stanici vozu pro automobily. | 0.5 | 294.131159 |
20231101.cs_779076_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Autovlak | Autovlak | Jiný princip se využívá pro kyvadlovou přepravou automobilů a jejich osádek přes místa, kudy nevede silnice, ale jen železniční trať. Mezi taková místa patří například Hindenburgova hráz na Severofríské ostrovy v Německu, některé průsmyky a tunely ve Švýcarsku (Oberalp, Simplon, Lötschberg, Furka, Vereina, Albula, před otevřením silničního tunelu roku 1980 též Gotthard), Taurská dráha v Rakousku, Eurotunel pod Lamanšským průlivem či Bohinjský tunel ve Slovinsku. Cestovní doba je zde obvykle dostatečně krátká, takže osádky zůstávají v automobilech, eventuálně mohou i vystoupit a pohybovat se ve voze přepravujícím jejich automobil.. Na rozdíl od dálkových autovlaků mohou mít kyvadlové autovlaky přizpůsobenou ložnou míru konkrétní trase (typické pro Eurotunnel). | 0.5 | 294.131159 |
20231101.cs_779076_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Autovlak | Autovlak | V Německu byla služba přepravy automobilů zahájena Německými říšskými drahami (DR) 1. dubna 1930 jako Auto-Gepäck-Verkehr. Automobily však byly přepravovány samostatnými vlaky. Ve 40. letech byly vyvíjeny speciální patrové vozy, avšak kvůli druhé světové válce došlo k realizaci až Německými spolkovými drahami od 25. června 1956 pod označením Autoreisezug na trase Hamburg – Chiasso, kde bylo za sezónu přepraveno asi 930 automobilů. Do roku 1973 se počet relací, na nichž byly přepravovány automobily, zvýšil na 163, počet přepravených automobilů v tomto roce, ovlivněném ropnou krizí, dosáhl 185 500. Od roku 1996 používají Německé dráhy označení Autozug místo Autoreisezug. V letech 2007 a 2008 byla nabídka relací silně zredukována, roku 2009 opět trochu rozšířena. | 1 | 294.131159 |
20231101.cs_779076_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Autovlak | Autovlak | Německé dráhy v roce 2009 nabízely přepravu z několika německých měst (Berlin-Wansee, Hamburg-Altona, Hildesheim, Düsseldorf, Neu Isenburg, o rok dříve též z Mnichova) do francouzských měst Avignon a Narbonne poblíž španělských hranic. V letní sezóně Německé dráhy vypravují autovlaky též do Rakouska (Innsbruck, Salcburk, Schwarzach-St.Veit, Villach). | 0.5 | 294.131159 |
20231101.cs_779076_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Autovlak | Autovlak | Rakouské dráhy nabízely v roce 2009 autovlaky z Vídně do Říma a Florencie. V roce 2012 nabízejí vnitrostátní relace Graz – Feldkirch, Villach – Feldkirch, Vídeň – Feldkirch, Vídeň – Innsbruck, Vídeň – Lienz, Vídeň – Villach a mezinárodní relace Vídeň – Hamburg a Vídeň – Livorno, v letní sezóně i další autovlaky do Itálie. | 0.5 | 294.131159 |
20231101.cs_779076_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Autovlak | Autovlak | Ve Francii má služba název AutoTrain, v Belgii byla provozována do roku 2003 pod názvem Auto-train, ve Finsku má název CarTrain, v Nizozemsku dříve Motorail/Autotrein, nyní autoslaaptrein, v Řecku a Turecku Agenturbetrieb, ve Velké Británii v letech 1955–2005 Motorail, v Česku a na Slovensku Autovlak, ve Švýcarsku Autoreisezug, v Itálii Viaggiare con auto al seguito, v Srbsku Prevoz pračenih automobila. | 0.5 | 294.131159 |
20231101.cs_779076_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Autovlak | Autovlak | České dráhy zavedly poprvé autovlaky od grafikonu 1997/1998 na trase mezi Prahou a Popradem, zpočátku rychlíkem Hornád jen o víkendech v letní sezoně. První tři roky fungoval jako autovlak rychlík Hornád (R 225/224), ten však byl od grafikonu 2000/2001 a funkci autovlaku převzal expres Laborec (Ex 125/124), o rok později překategorizovaný na rychlík (R 425/424). Ve dnech, kdy byl připojován autovůz, měly tyto vlaky odlišný jízdní řád, který počítal s časy navíc na připojování či odpojování a kvůli omezení rychlostí jízdy na 100 km/h. Od grafikonu 2004/2005 začal jezdit ve vybrané dny jezdit další autovůz v rychlíku Cassovia na trase Praha – Košice, tak tomu bylo i o rok později. Od grafikonu 2005/2006 byl rychlík Laborec přejmenován a přečíslován na R 225/224 Šírava a rychlík Cassovia vozil autovůz do Košic již denně. Od jízdního řádu 2008/2009 byl rychlík Cassovia zrušen a rychlík Šírava přesunut do jeho časové polohy, zároveň se objevil nový spoj Slovakia (EN 425/424) v kategorii EuroNight, který převzal oba autovozy (do Košic i do Popradu). Od roku 2012 vozí po většinu roku tři autovozy, z toho dva až do Košic a jeden jen do Popradu. Kromě toho slouží od roku 2009 jako autovlak v trase Praha – Košice též denní EC 120/121 Košičan. | 0.5 | 294.131159 |
20231101.cs_1190604_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/OSIRIS-REx | OSIRIS-REx | Sonda opustila oběžnou dráhu Země a vydala se ke svému cíli. 28. prosince 2016 proběhl zážeh motoru tzv. DSM-1 (anglicky Deep Space Maneuver 1), který změnil rychlost o 431 m/s při použití 354 kg paliva a nasměroval sondu na podobnou heliocentrickou oběžnou dráhu, po které obíhá Země kolem Slunce. 18. ledna 2017 se uskutečnil ještě malý korekční manévr. | 0.5 | 293.99737 |
20231101.cs_1190604_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/OSIRIS-REx | OSIRIS-REx | Oběžná dráha planetky Bennu je oproti rovině ekliptiky skloněná o 6°. Bylo tedy nutné dodat sondě rychlost a směr, aby se dostala na správnou dráhu. 22. září 2017, zhruba po roce letu, čekal tedy OSIRIS-REx gravitační manévr u Země, kdy sonda prolétla ve výšce 17 237 km nad Antarktidou. Během průletu kolem Země proběhly zkoušky vědeckých přístrojů. Další korekce dráhy DSM-2 (anglicky Deep Space Maneuver 2) se uskutečnila 28. června 2018. Sonda změnila rychlost o 16,7 m/s při spotřebě 12,8 kg paliva. | 0.5 | 293.99737 |
20231101.cs_1190604_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/OSIRIS-REx | OSIRIS-REx | Dne 1. října 2018 začal OSIRIS-REx svou rychlost vůči Bennu snižovat. Během října a listopadu pomocí čtyř zážehů AAM-1 až AAM-4 (anglicky Asteroid Approach Maneuver) z rychlosti přibližování 491 m/s zpomalil na 4 cm/s. 3. prosince 2018 se sonda dostala do vzdálenosti 19 km od povrchu planetky a zahájila výzkumnou fázi svého letu. | 0.5 | 293.99737 |
20231101.cs_1190604_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/OSIRIS-REx | OSIRIS-REx | 12. prosince 2019 byl oznámen výběr konkrétní lokace odběru vzorků. Ze čtyř předvybraných kandidátů zvolila NASA nakonec lokalitu s pracovním názvem „Nightingale“ v jednom z kráterů na severní polokouli Bennu. Pro případ komplikací byla vybrána i záložní lokalita, „Osprey“. | 0.5 | 293.99737 |
20231101.cs_1190604_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/OSIRIS-REx | OSIRIS-REx | 14. dubna 2020 byl proveden test přiblížení, během kterého se sonda dostala přibližně do vzdálenosti 65 m k povrchu planetky, další přibližovací test byl úspěšně proveden 11. srpna 2020. Samotný odběr vzorku byl následně proveden 20. října 2020, kdy odběrná hlava byla v kontaktu s povrchem po dobu asi 5 sekund. | 1 | 293.99737 |
20231101.cs_1190604_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/OSIRIS-REx | OSIRIS-REx | OCAMS – Akronym pro kamerové vybavení (the OSIRIS-REx Camera Suite, OCAMS), které se skládá ze tří kamer: PolyCam, MapCam a SamCam. Kamery dodala Arizonská univerzita a mají za cíl zkoumat asteroid Bennu z různých pohledů. | 0.5 | 293.99737 |
20231101.cs_1190604_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/OSIRIS-REx | OSIRIS-REx | PolyCam – globální pohled a získávání obrázků ve stále větším rozlišení, jak se sonda bude přibližovat k asteroidu, který začne mapovat již ze vzdálenosti 2 milionů km. | 0.5 | 293.99737 |
20231101.cs_1190604_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/OSIRIS-REx | OSIRIS-REx | Map Cam – pátrání po průvodcích asteroidu a plynových vlečkách. Mapování asteroidu (i barevně), poskytnutí obrázků ve vysokém rozlišení místa odběru vzorku | 0.5 | 293.99737 |
20231101.cs_1190604_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/OSIRIS-REx | OSIRIS-REx | OLA – Laserový výškoměr (the OSIRIS-REx Laser Altimeter, OLA) je skenovací lidar poskytující topografické informace ve vysokém rozlišení. | 0.5 | 293.99737 |
20231101.cs_951034_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Podiven | Podiven | Měl být jediným pomocníkem, který Václavovi pomáhal při jeho nejzbožnějších činech, doprovázel ho na poutích, při pečení hostií a přípravě mešního vína. Podiven svého pána doprovázel na hostinu do Staré Boleslavi, podařilo se mu utéct, ale byl dostižen a oběšen. Po smrti zůstalo tělo viset neporušené a v průběhu času získal Podiven pověst blahoslavenosti. Podle pověsti měl být také pohřben vně kostela, kde spočinulo tělo sv. Václava. Takovéto tělo bylo později nalezeno a dnes je uloženo v chrámu svatého Víta, Václava a Vojtěcha. | 0.5 | 293.046098 |
20231101.cs_951034_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Podiven | Podiven | Prakticky všechny informace o Podivenově životě vycházejí ze svatováclavských legend a je velmi pravděpodobné, že řada detailů byla později přimyšlena pro zdůraznění slávy sv. Václava. | 0.5 | 293.046098 |
20231101.cs_951034_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Podiven | Podiven | Zřejmě první legenda zmiňující Podivena je nejstarší latinská legenda Crescente fide (v druhé kapitole), která zmiňuje pouze bezejmenného panoše, který Václava provázel na nočních poutích od kostela ke kostelu. Jako jediný také Václavovi pomáhal při tajné přípravě chleba a vína pro nejsvětější svátost. Gumpoldova legenda (v osmé kapitole) popisuje podobně, pouze připojuje, že se jednalo o Václavova mladičkého nejmilejšího komorníka jménem Podiven a (v 26. kapitole) doplňuje, že Podiven po smrti pána značně naříkal, takže ho ze strachu nechal Boleslav oběsit, ovšem jeho tělo se po dva roky nerozkládalo a stále mu rostly vlasy a vousy, které poté šedivěly. | 0.5 | 293.046098 |
20231101.cs_951034_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Podiven | Podiven | Ve Druhé staroslověnské legendě jsou popsány příběhy sv. Václava a Podivena z Gumpoldovy legenda, nicméně Podiven vystupuje jako anonymní panoš. Vedle toho se je popsána historka o tom, že souložnice knížete Václava mu byla nevěrná s jeho milým služebníkem. Václav je při aktu přistihl a poté je nechal sezdat, Richard Händl uvádí, že i tento oženěný služebník byl Podiven. | 0.5 | 293.046098 |
20231101.cs_951034_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Podiven | Podiven | Nejpodrobnější životopis podává Kristiánova legenda. Nejprve (v 6. kapitole) podobně jako předchozí legendy zmiňuje Kristián spolupráci Podivena a Václava, nicméně Kristián vyhrazuje celou 9. kapitolu o Podivenově životě a zázracích. Kristián Podivena nezmiňuje jako mladičkého panoše, či komorníka, jak to dělají předchozí legendy, ale jako vyzrálého muže, který byl správcem knížecího dvora (dispensator), který měl Václavovy družiníky také učit zpívat žalmy a psát. Po Václavově zavraždění utekl do Němec, kde přečkal vyvražďování Václavových přívrženců. Po uklidnění situace se vrátil do Čech, později navštívil Václavova vraha v lázni a zabil ho, načež utekl do lesa, kde byl zajat a oběšen. Po třech letech, kdy se tělo nerozkládalo a co se týče vlasů, vousů, nehtů se chovalo jako živé, byl pohřben na místě pověšení. Po pohřbu se nad hrobem zjevovala zář a lidé pohřbenému projevovali úctu, proto bylo tělo vyzvednuto a přesunuto do hrobu vně rotundy sv. Víta. Pán a služebník tak byli – odděleni pouze zdí – i po smrti blízko. | 1 | 293.046098 |
20231101.cs_951034_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Podiven | Podiven | Barokní legendistika ještě začlenila Podivena do příběhu Palladia země české. Tento zázračný obraz měl mít sv. Václav při sobě, když vykonal osudnou návštěvu u svého bratra, Podiven ho měl od umírajícího knížete převzít a schovat v lese při svém útěku. | 0.5 | 293.046098 |
20231101.cs_951034_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Podiven | Podiven | První informace o pohřbu uvádí již Kristián, který nejprve uvádí první místo pohřbu na místě Podivenovy smrti (dovozuje se tedy, že byl pohřben snad v lese poblíž Staré Boleslavi) a poté byl přenesen ke zdi rotundy, kde již odpočíval sv. Václav. Dále ve své kronice uvádí Kosmas, že při stavbě Spytihněvovy baziliky (tedy v roce 1060) byly Podivenovy ostatky nalezeny a biskup Šebíř je nechal uložit v komoře s poklady, v roce 1124 snad tyto ostatky našel biskup Menhart a nechal je pohřbít ve věži baziliky mezi oltářem sv. Mikuláše a hrobem biskupa Gebharta. | 0.5 | 293.046098 |
20231101.cs_951034_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Podiven | Podiven | Ale v roce 1911, při průzkumech základů, byly objeveny kosti zčásti vložené do zdi Spytihněvovy baziliky, tyto kosti byly uloženy v nové katedrále do ostatkové kaple. Ostatky byly ověřeny antropologem Jindřichem Matiegkou, který potvrdil, že se jedná o muže. V roce 1974 ostatky prozkoumal antropolog Emanuel Vlček, který zjistil, že kosti patří muži 170 až 172 cm vysokému, střední postavy, stáří 40 až 50 let. Podiven tak nebyl knížecím mladým pážetem, ale spíše vzdělaným správcem knížecího dvorce, bojovníkem a druhem knížete. | 0.5 | 293.046098 |
20231101.cs_951034_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Podiven | Podiven | KOŘÁN, Ivo. Bohuslav Balbín, Karel Škréta a Podiven. In: Pomezí Čech, Moravy a Slezska. . Sv. 13, 2012, s. 9-23. | 0.5 | 293.046098 |
20231101.cs_834881_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Senkaku | Senkaku | Souostroví Senkaku () respektive Tiao-jü-tao () v Čínské lidové republice, případně Tiao-jü-tchaj () v Čínské republice; česky „Špičaté ostrovy“, je skupina neobydlených ostrovů ve Východočínském moři spravovaná v současnosti Japonskem jako součást prefektury Okinawa. | 0.5 | 292.668803 |
20231101.cs_834881_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Senkaku | Senkaku | Ostrovy jsou dlouhodobě předmětem teritoriálního sporu mezi Japonskem, Čínskou lidovou republikou a Čínskou republikou (Tchaj-wanem). | 0.5 | 292.668803 |
20231101.cs_834881_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Senkaku | Senkaku | Souostroví se nachází 370 km na východ od pevninské Číny, 220 km na severovýchod od Tchaj-wanu, 410 km západně od Okinawy a 170 km severně od jihozápadního konce souostroví Rjúkjú. Okolní vody jsou vcelku mělké (do 150 m) s výjimkou Okinawské brázdy na jihu, která dosahuje hloubky 2 700 m. | 0.5 | 292.668803 |
20231101.cs_834881_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Senkaku | Senkaku | Flora i fauna na ostrovech se vyznačují endemickými druhy. Na Uocuridžimě žije Mogera uchidai, savec z podčeledi krtků, na Minami Kodžimě se nalézá jedno z mála hnízdišť albatrose bělohřbetého (Phoebastria albatrus). V r. 1978 byl na Uocuridžimu vysazen pár koz, které se rozmnožily a v současném počtu 300 kusů ničí původní vegetaci, čímž ohrožují i místního krtka. | 0.5 | 292.668803 |
20231101.cs_834881_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Senkaku | Senkaku | Klima na ostrovech je oceánické, subtropické. Průměrná roční teplota vzduchu je zhruba 25 °C a přibližně stejná je i průměrná teplota okolního moře. Srážky jsou časté a jsou rozloženy do celého roku s maximem ke konci léta; jejich roční úhrn je přes 2 000 mm. | 1 | 292.668803 |