Datasets:

rasdani

/

cohere-wikipedia-2023-11-cs-1.5k-articles

like 0

20231101.cs_589328_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Korjaci

Korjaci

Od etnonyma Korjaků byl odvozen mimo jiné název někdejšího Korjackého autonomního okruhu, jehož rozsah přibližně odpovídal rozšíření korjackého národa, a Korjackého pohoří, nacházejícího se v severovýchodní části Kamčatského poloostrova.

20231101.cs_589328_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Korjaci

Korjaci

Národ obývá severní a střední část Kamčatského poloostrova a přilehlé území pevniny vymezené poloostrovem Tajgonos na západě, Beringovým mořem na východě, masivem hory Palpal na severu a pobřežím Ochotského moře na jihu.

20231101.cs_589328_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Korjaci

Korjaci

Ke korjacké národnosti se při sčítání lidu v Rusku v roce 2010 přihlásilo celkem 7 953 osob. Většina z nich žije na území Kamčatského kraje (6 640 osob, 83,5 % z celkové korjacké populace v Rusku). Další významnější korjacké osídlení bylo zaznamenáno v Magadanské oblasti (900 osob, 11,3 %), především na poloostrově Tajgonos (osady Topolovka, Verchnij Pareň, částečně Gižiga), a v jihovýchodní části Čukotského autonomního okruhu (55 osob, 0,7 %). Zhruba dvě třetiny příslušníků etnika tvoří venkovské obyvatelstvo (5 036 osob, 63,3 %), zbývající třetina žije ve městech (2 917 osob, 36,7 %).

20231101.cs_589328_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Korjaci

Korjaci

Ve srovnání s rozšířením v minulosti je patrná migrace za hranice tradičního areálu. Zatímco celková korjacká populace vzrostla v letech 1970–1989 podle oficiálních údajů o 25 %, v Korjackém autonomním okruhu to bylo pouze 11 %. V Petropavlovsku-Kamčatském bylo roku 1989 evidováno 386 Korjaků, za hranicemi Ruské federace téhož roku více než 300. Ačkoli by se mohlo zdát, že velikost populace zůstala v průběhu 20. století poměrně stabilní, zvýšená migrace (ať už dobrovolná, nebo nucená) vedla k dramatickému poklesu znalosti korjackého jazyka: jen v letech 1959–2002 se snížil počet mluvčích z téměř 6 000 na pouhé 3 000.

20231101.cs_589328_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Korjaci

Korjaci

Na základě zeměpisného rozšíření, jazykových odlišností a některých dalších ukazatelů lze v rámci národa Korjaků vyčlenit následující podskupiny:

20231101.cs_589328_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Korjaci

Korjaci

Způsob života etnik a nejstarší kultura, která dala vzniknout korjackému národu, navazovaly na neolitické lovce z asijského vnitrozemí. Počátkem 1. tisíciletí našeho letopočtu se předchůdci Korjaků začali usazovat a specializovat na lov na moři, což bylo provázeno diferenciací na menší etnické skupiny a drobením jazyka do dialektů. V 16.–17. století přešla část Korjaků (dnes známých jako Čavčuveni) pod vlivem sousedních tunguzských národů k pastevectví sobů.

20231101.cs_589328_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Korjaci

Korjaci

Převládající zdroj obživy se u Korjaků lišil skupinu od skupiny. Zatímco Čavčuveni získávali většinu životně nezbytných surovin z chovu sobů, většině Aljutorů (Karagincům, Palancům a vlastním Aljutorům) zajišťoval obživu rybolov. Rybolovu se však do značné míry věnovaly i skupiny čavčuvenské. U usedlých Korjaků hrál důležitou roli lov mořských savců.

20231101.cs_259166_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Garou

Garou

Pierre Garand, vystupující pod pseudonymem Garou (* 26. června 1972, Sherbrooke, Kanada), je kanadský zpěvák s výrazným „chraplavým“ hlasem, který je u nás známý hlavně jako představitel role Quasimoda z francouzského muzikálu Notre-Dame de Paris.

20231101.cs_259166_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Garou

Garou

Garou, vlastním jménem Pierre Garand, se narodil 26. června 1972 v Sherbrooke, quebecké části Kanady. Přezdívka Garou vznikla už na střední škole, přičemž Pierre mu říkají pouze jeho nejbližší – v podstatě jen rodiče a jeho o osm let starší sestra Maryse. Otec Irené míval autodílnu a dnes je spolu se svou ženou Carmen v důchodu. Maryse se živí prodejem nemovitostí. Garou je otcem Emilie (nar. [2001]), kterou má se švédskou modelkou Ulrikou.

20231101.cs_259166_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Garou

Garou

Jeho sestra hrála v jeho životě důležitou úlohu už od útlého dětství. To ona ho spolu s jeho otcem – ve volném čase vášnivým hráčem na kytaru – přivedla k hudbě a do velké míry určovala jeho muzikální vkus. Během navštěvování soukromé katolické školy pro chlapce založil se spolužáky skupinu The Windows and Doors. Hráli písně Beatles, Garou zpíval svým tehdy ještě čistým hlasem, který se do nynější polohy přetransformoval až ve věku zhruba 17 let, a doprovázel se na kytaru, jeho velkým vzorem v té době byl Paul McCartney. Vystupovali v tělocvičně a v rámci školy měli slušný úspěch. To příznivě zapůsobilo na Garouovo sebevědomí a jeho chuť věnovat se hudbě i v budoucnu. V 18 letech se sám přihlásil do armády, kde si jako hráč na trubku odsloužil jeden rok. Po skončení vojenské služby Garou vystřídal různá rozličná zaměstnání. Živil se jako podomní obchodník, sběrač vinných hroznů, průvodce a dokonce i prodával dámské spodní prádlo. Zpíval také po barech a po skončení šichty ještě s kytarou stával v ulicích Montrealu a hrával kolemjdoucím písně „šité na míru“, a to i přes zákaz rušení nočního klidu, díky čemuž asi neměl nouzi o problémy s policisty.

20231101.cs_259166_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Garou

Garou

V březnu 1992 navštívil Garou koncert lokální hvězdy písničkáře Louise Alaryego se svou tehdejší přítelkyní. V přestávce byl postaven před mikrofon, načež i přes prý příšernou trému odzpíval pět písní. Na základě toho byl majitelem baru zaměstnán na plný úvazek jako zpěvák. Hrál ovšem i v dalších barech. V roce 1995 založil skupinu Untouchables, která se orientovala převážně na R&B s doprovodem trubek. Hned od začátku existence se skupina setkala se zájmem veřejnosti a obdržela mnoho nabídek ke spolupráci včetně Sony Music. Garou je však všechny odmítl, neboť se ještě necítil připraven na „plnohodnotnou“ kariéru.

20231101.cs_259166_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Garou

Garou

Až se na jednom vystoupení se skupinou objevil Luc Plamondon. Pracoval tehdy na muzikálu Notre-Dame de Paris a hledal vhodného zpěváka pro obtížný part Quasimoda. Rozpoznal v Garouovi obrovský pěvecký i herecký talent a neváhal s nabídkou hlavní role v muzikálu, která mladého Quebečana proslavila doslova na celém světě. Mezi země, kde kromě Francie muzikál slavil velký úspěch patří hl. Spojené království, Kanada, Rusko, Belgie, Švýcarsko, Polsko, Itálie, Španělsko, USA i Čínská republika. I v této době obdržel řadu nabídek, ale Garou čekal na ideální podmínky. Muzikál z něj udělal obrovskou hvězdu a každému bylo jasné, že stejným hlasem nedisponuje už nikdo jiný na celém světě. Garou tvrdí, že se nikdy nezajímal o svou popularitu, přesto ho takovéhle zbožňování muselo notně ovlivnit. V roce 1999 byl seznámen s manželem a manažerem Celine Dion René Angelilem. Tehdy všechno záviselo na vydařeném stisknutí ruky, neboť jejich první setkání trvalo pouhé desítky sekund. Nutno podotknout, že Garouovi jistě pomohl jeho osobitý šarm, kterým už na první pohled působí snad na všechny lidi. Dociluje toho třeba i jen jediným úsměvem a upřímným pohledem svých modrých očí, což dané osobě dává pocit důležitosti. Ještě téhož roku se Garou společně s Bryanem Adamsem a dalšími sólisty z Notre-Dame zúčastnil velké rozlučky se Celine Dion, která se načas kvůli vytouženému těhotenství loučila se svou kariérou. Celine Garoua požádala, aby se mezitím „postaral“ o její skupinu muzikantů a ten nadšeně souhlasil.

20231101.cs_259166_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Garou

Garou

6. listopadu 2000 tak vyšlo Garouovo první album Seul, na kterém se mj. podíleli Luc Plamondon, Richard Cocciante (autoři Notre-Dame), Bryan Adams, David Foster, Didier Barbelivien i Aldo Nova. Toto album netrpělivě očekávala kritika a hlavně fanoušci převážně z Francie. Kromě pilotního singlu, nesoucího stejné jméno jako celé album, se videoklipu dočkaly ještě písně Je n´attendais que vous, Gitan a duet se Celine Dion Sous le vent, ke kterému vznikly dokonce videoklipy dva. O něco později Garou natočil i video k známému přezpívanému songu Le monde est stone, přičemž tuto svou velmi osobitou verzi zařadil jako bonus na „živé“ album Seul avec vous, které vyšlo přesně o rok později než Seul, které zaznamenalo obrovský úspěch a vyhnalo zpěváka na pět koncertních šňůr po Francii, Kanadě, Švýcarsku, Belgii a Polsku. Na koncertě v Paříži pak bylo nahráno Seul avec vous. Neobjevují se na něm pouze písně z jeho debutantního alba, nýbrž i skladby z Notre-Dame a známé francouzské a anglické covery (La Bohéme, Georgia on my mind, Everybody loves somebody).

20231101.cs_259166_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Garou

Garou

V březnu 2002 Garou vystoupil v největší francouzské koncertní hale – v Paláci sportů v Bercy, a tak vznikla další živá nahrávka Live á Bercy. Vystoupili s ním mj. i takové hvězdy a doslova živé legendy současné frankofonní hudby jako jeho nejlepší přítel Patrick Bruel, dále Celine Dion, Gerald de Palmas a jeho spolusouputníci z muzikálových prken Notre-Dame Daniel Lavoie a Patrick Fiori. Tak vznikla jedna z nejpovedenějších a nejpozoruhodnějších verzí Belle. Garou tento večer považuje za nejkrásnější okamžik svého života a na záběrech z tohoto koncertu vypadá opravdu velmi šťastně. Nedlouho poté vystoupil na festivalu v Sopotech a polské sousedy si naprosto získal. Velmi oblíbenou se stala obzvláště píseň Gitan a v Polsku propukla nefalšovaná garouovská horečka. Stal se nejpopulárnějším zahraničním zpěvákem a díky svému charizmatu i miláčkem médií. Netrvalo dlouho a Garou se do Polska vydal na turné, které zaznamenalo obrovský úspěch.

20231101.cs_259166_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Garou

Garou

V roce 2003 se měl konat útok na americký trh anglicky zpívanou deskou. Měl to být velký (komerční) úspěch, písně už byly hotové, ale nakonec z vydání alba sešlo z podivných administrativně-produkčních příčin. Snad ani Garou sám nevěděl přesně, co se stalo, a tento dílčí neúspěch pro něj znamenal menší krizi. Rozhodl se ji překonat vydáním nové francouzské desky ještě toho roku. Tak se taky stalo. V květnu roku 2004 tedy vyšlo jeho druhé studiové album Reviens, které je více podle jeho představ než Seul. Na Reviens se nacházejí jak rockově laděné skladby, tak i pomalé romantické balady. K už osvědčeným autorům se přidali další veleznámé osobnosti: Jean Jacques Goldman, Gerald de Palmas a Gildas Arzel (francouzský bluesový kytarista). Album má opět stejnojmennou píseň Reviens (Ou tu caches-tu) a kromě ní vznikly videoklipy ještě k Et si on dormait a Passe ta route. Píseň Le sucre et le sel nazpíval se sestrami Suzie a Annie Villeneuveovými, úspěšnými účastnicemi quebecké Star academy. Z následující koncertní šňůry v roce 2004 bylo natočeno živé album Routes. K témuž roku se vztahuje i Garouovo „odskočení si“ do České republiky, kde vystoupil ve skromném Lucerna Music baru a společně s Bohoušem Josefem a Danielem Bártou zapěl prapodivnou českou verzi Belle. Kromě anglických coverů zazpíval ještě největší pecky z alba Reviens a Seul včetně závěrečné Gitan. Mezitím (v listopadu 2004) si ještě střihl spolupráci s francouzským švihákem Michelem Sardouem, z čehož vznikl duet La riviere de notre enfance na Sardouovo album Du plaisir. Za vidění stojí i rozverný videoklip k tomuto singlu, který i v zahraničí zaznamenal podstatný úspěch.

20231101.cs_259166_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Garou

Garou

Dlouho očekávané anglické album se po šesti letech příprav dočkalo vydání v průběhu května 2008 (6. května – 19. května). Na albu Piece of my soul se odráží začátky Garouovy kariéry v angličtině a také jeho hudební osobnost. Album začíná energickou skladbou "Stand up" a končí poklidnou "Coming home". Na albu se podílelo mnoho významných hudebních osobností z celého světa. Garou se v rozhovorech s médii zmínil o tom, jak ho těšila spolupráce se švédským producentem Peerem Astromem (Brunin', Coming Home), který spolupracoval např. se Céline Dion, Madonnou a Jennifer Lopez. Dále se na albu opět autorsky podílel kanaďan Aldo Nova (Coming Home, Take a piece of my soul). Z Velké Británie se podíleli Don Mescall (Beautiful Regret, Heaven's Table, What's the time in NYC) a Ronan Hardiman (What's the time in NYC). "Nothing else matters" (složili Dimitri Ehrlich a Andy Marvel) je inspirovaná Petrou Němcovou a jejím zážitkem v Thajsku v prosinci 2004, kdy při tsunami zahynul její přítel fotograf Simon Atlee a sama byla zraněná. "First day of my life" je coververze písně Melanie C (ex-Spice Girl) a složili ji Enrique Iglesias a Guy Chambers. Na písních "Accidental" a "You and I" spolupracovala Judie Tzuke, anglická skladatelka polského původu. Úvodní píseň "Stand up" složil Rob Thomas (z Matchbox 20). Garou kromě zpěvu také skládá, ale až doteď skládal vždycky jenom "do šuplíku". "All the way" je píseň o ženách a pokeru, tedy o jeho dvou velkých vášních. Proto si k ní napsal text sám.

20231101.cs_829214_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polariz%C3%A1tor

Polarizátor

udávající rozsah úhlů, pro které polarizátor vykazuje svou funkci. V laserové technice je dále důležitý

20231101.cs_829214_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polariz%C3%A1tor

Polarizátor

Základní funkci tohoto typu polarizátoru si můžeme ozřejmit tím, že odlišné ztráty vzhledem k polarizaci si

20231101.cs_829214_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polariz%C3%A1tor

Polarizátor

představíme vodivostí stejně orientovaných hustých lineárních vodičů (o vzdálenosti menší než vlnová

20231101.cs_829214_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polariz%C3%A1tor

Polarizátor

Reálná konstrukce se pak řeší anizotropní stavbou dielektrického materiálu, ve kterém je odlišná vazba na přenos náboje. Vytváří se uměle –

20231101.cs_829214_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polariz%C3%A1tor

Polarizátor

pomocí anizotropně tažených dielektrických fólií, které vytvářejí větší ztráty (absorpci) pro jednu orientaci polarizace, pro druhou

20231101.cs_829214_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polariz%C3%A1tor

Polarizátor

jsou tyto ztráty pronikavě menší). V dnešní době mají význam zejména polarizační fólie – nejznámější jsou tzv. polaroidové fólie

20231101.cs_829214_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polariz%C3%A1tor

Polarizátor

H-typu (objevené E.H. Landem), kdy procesem tažení za tepla dostává polyvinilalkohol anizotropní charakter s dlouhými

20231101.cs_829214_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polariz%C3%A1tor

Polarizátor

makromolekulami. Tento materiál je poté impregnován v kapalině obsahující jód; tím dochází k rozdílné absorpci molekul (podél

20231101.cs_829214_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polariz%C3%A1tor

Polarizátor

Jevu se hojně využívá pro stavbu fóliových polarizačních filtrů. Výhodou (zejména oproti hranolům) je

20231101.cs_404496_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Probus

Probus

Marcus Aurelius Probus (19. srpna 232 Sirmium, Dolní Panonie – září či říjen 282 tamtéž) byl římský císař vládnoucí v letech 276–282. Moderní historiografie ho pokládá za jednoho z nejschopnějších panovníků ve 3. století, ať už ve vojenském, či správním ohledu.

20231101.cs_404496_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Probus

Probus

Probus pocházel z rolnické rodiny usazené v okolí Sirmia v dnešním Srbsku. Podle Epitome de Caesaribus se jeho otec jmenoval Dalmatius, podle Historie Augusty Maximus; jméno matky, která prý náležela k významnější rodině, je neznámé. Údaje o Probově příbuzenství s císařem Claudiem Gothikem jsou považovány za fikci.

20231101.cs_404496_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Probus

Probus

Do armády vstoupil Probus zřejmě za vlády císaře Valeriana a udělal v ní rychlou kariéru, naposledy ve funkci velitele východních legií (dux Orientis). Přesný průběh jeho vojenské dráhy nelze na základě dnešního stavu poznání zrekonstruovat.

20231101.cs_404496_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Probus

Probus

Císařem provolaly Proba syrské legie, patrně ihned poté, co se v létě 276 rozšířila zpráva o násilné smrti císaře Tacita, teprve nedávno zvoleného. Pro poměry ve 3. století bylo typické, že proklamace nedošla všeobecného přijetí a prakticky v téže době si oblékl purpur i nevlastní Tacitův bratr, prefekt pretoriánů Florianus, který při Bosporu bojoval s Góty. Florianus přerušil stíhání již poražených útočníků a nastoupil pochod do nitra Malé Asie, aby se postavil Probovi. Toho sice uznali v Sýrii, Foinikii, Palestině a Egyptě, přesto však nebylo jeho postavení záviděníhodné, neboť většina říše včetně senátu se vyslovila pro jeho soupeře.

20231101.cs_404496_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Probus

Probus

V nastalé občanské válce se Probus osvědčil jako dobrý taktik. Podle kronikáře Zosima se s ohledem na převahu Florianových jednotek snažil zápas prodlužovat a nakonec těžil z toho, že nepřátelské legie, většinou naverbované v Evropě, začaly v důsledku horkého místního podnebí trpět nemocemi. V září 276 byl pak Florianus vlastními vojáky v Tarsu zavražděn – cestu k moci měl Probus volnou.

20231101.cs_404496_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Probus

Probus

Své působení v čele říše zahájil Probus velmi energicky. Vydal se po Florianových stopách zpět k Bosporu, rozprášil zbytky gótských oddílů, které dosud sužovaly kraj, a na jaře 277 dospěl do svého rodiště Sirmia na Balkáně. V té době již zcela jistě plánoval výpravu na západ, k Rýnu, neboť Frankové a Alamani vážně ohrožovali galské provincie. Do Lugduna dorazil pravděpodobně koncem srpna.

20231101.cs_404496_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Probus

Probus

Válka s germánskými kmeny se protáhla až do roku 278 a jejím výsledkem bylo obnovení stability v celém galském prostoru. Podle Historie Augusty prý zahynulo 400 000 nepřátel, silně přehnané číslo, které ale dokazuje, jak výrazné římské vítězství bylo. Na jaře 278 se Probus odebral do Raetie, aby i na dunajské hranici obnovil mír a pořádek.

20231101.cs_404496_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Probus

Probus

Při tažení Raetií vystoupil Probus proti Alamanům, Burgundům a Vandalům, uštědřil jim rozhodnou porážku a zajal jednoho z jejich náčelníků jménem Igillus. Pak pokračoval v pochodu do Ilyrika, kde se střetl se Sarmaty, a odtud dále do Thrákie, ohrožované Góty. Do léta 279 se mu podařilo neklidnou oblast natolik pacifikovat, že mohl poprvé během své vlády odejít na delší čas do Říma.

20231101.cs_404496_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Probus

Probus

Bez účasti císaře byla roku 278 potlačena vzpoura v Lykii a Pamfýlii, vedená jakýmsi Lydiem, při níž vyslané vojsko delší čas obléhalo město Kremna v Pisidii, kam se rebelové uchýlili. Obsáhlou zprávu kronikáře Zosima o tomto povstání potvrdily archeologické vykopávky v Kremně a jejím okolí, které probíhaly v letech 1985–1987. Rovněž místními veliteli byly zlikvidovány snahy Blemmyů podnikat kořistné výpravy do Egypta a město Ptolemais, jehož obyvatelé se s útočníky spojili, padlo zpět do římských rukou.

20231101.cs_305416_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/SpaceShipTwo

SpaceShipTwo

SpaceShipTwo (celým názvem Scaled Composites Model 339 SpaceShipTwo) je projekt cestovního kosmického raketoplánu americké společnosti The Spaceship Company, která je joint venture mezi Scaled Composites (jež je uváděna jako její výrobce) a Virgin Galactic (která rozvíjí obchod vesmírné turistiky pro tento projekt).

20231101.cs_305416_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/SpaceShipTwo

SpaceShipTwo

Raketoplán navazuje na předchozí projekt SpaceShipOne; a je součástí programu Tier One, sponzorovaného Paulem Allenem, jehož společnosti Mojave Aerospace Ventures zase The Spaceship Company licensuje technologii v SpaceShipTwo.

20231101.cs_305416_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/SpaceShipTwo

SpaceShipTwo

Cílem projektu je vyvinout raketoplán pro dopravu vesmírných turistů do vesmírného prostoru (jako hranice vesmíru je stanovena vzdálenost 100 km nad povrchem Země – Kármánova hranice). Lety SpaceShipTwo představují tzv. balistické skoky; prvním balistickým skokem byl let amerického astronauta Alana Sheparda v lodi Freedom 7 (Mercury-Redstone 3).

20231101.cs_305416_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/SpaceShipTwo

SpaceShipTwo

kabina: délka 3,66 m, průměr 2,28 m se třemi okny vepředu a 12 okénky (33 × 43 cm) po stranách a na stropě

20231101.cs_305416_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/SpaceShipTwo

SpaceShipTwo

Zkušební lety probíhají na základně Edwards v poušti Mojave v Kalifornii. Raketoplán je nejdříve vynesen do výšky přibližně 15,2 km jedním z nosných letadel (dvoutrupovým White Knight Two), kde se od něj odpojí. Poté pokračuje pomocí hybridních raketových motorů ke svému apogeu, které je 110 km od povrchu Země.

20231101.cs_305416_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/SpaceShipTwo

SpaceShipTwo

Během roku 2009 se připravují první starty s posádkou z operačního střediska Spaceport America v Novém Mexiku. Galactic plánuje minimálně pět osmimístných raketoplánů (dva piloti, šest pasažérů) s dvěma mateřskými loděmi a postupně je vysílat na hranici vesmírného prostoru a to i denně, neboť o lety je velký zájem.

20231101.cs_305416_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/SpaceShipTwo

SpaceShipTwo

Richard Branson oznámil, že bývalý pilot F1 Niki Lauda podepsal dohodu, na jejímž základě bude trénovat pilotáž suborbitálních letadel SS2, vyvíjených pro společnost Virgin Galactic. Lauda měl pilotní průkaz, který mu umožňoval pilotovat i dopravní letadla, v roce 2019 však ve věku 70 let zemřel.

20231101.cs_305416_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/SpaceShipTwo

SpaceShipTwo

V prosinci 2009 Branson uvedl, že první lety se SpaceShipTwo by měly začít již v roce 2011. První vesmírné turisty bude čekat cesta do výšky kolem 104 km od Země a asi osmiminutová zkušenost stavu beztíže.

20231101.cs_305416_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/SpaceShipTwo

SpaceShipTwo

Dne 10. ledna 2014 byl proveden třetí, úspěšný test lodě i s dvoučlennou posádkou nad Mohavskou pouští.

20231101.cs_425473_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beorhtric

Beorhtric

Jediné wessexské mince zatím nalezené byly vyraženy v období po Offově smrti, což naznačuje, že Beorhtric založil novou mincovnu (patrně ve Winchesteru, asi roku 795). Jedna z těchto mincí byla nalezena v roce 1854 v současném hrabství Hampshire.

20231101.cs_425473_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beorhtric

Beorhtric

Asi od roku 796 nechal král Beorhtric razit stříbrné mince (pæneġas) podle mercijského vzoru. Spor se vede o to, zda se mincovna nalézala v Hamwiku (Southampton) nebo ve Winchesteru. Mince byly raženy pouze v malém počtu a jejich ražba byla spíše otázkou prestiže a zosobněním jeho nároku na korunu Wessexu, než aby sloužily ekonomickým účelům. Tři nalezené Beorhtrikovy mince pocházejí ze dvou různých ražeb.

20231101.cs_425473_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beorhtric

Beorhtric

Výměnu půdy s knížetem (princeps) Hemelem prokazoval král Beorhtric listinou vydanou okolo roku 790. V roce 794 převedl půdu na svého vojenského správce (præfectus) Wigfritha a roku 801 na knížete (princeps) Lullu. Roku 796 podepsal král Beorhtric dvě listiny mercijského krále Ecgfritha jako svědek. Beorhtric byl považován za „velmi zbožného“, nejsou ale známy žádné jeho dary, ani privilegia pro kláštery nebo kostely. Skutečnost, že nemnoho dochovaných listin uvádí pouze seznam obdarovaných laiků, je pravděpodobně jen náhodná.

20231101.cs_425473_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beorhtric

Beorhtric

O více než půlstoletí později uvádí biskup Asser, učenec na dvoře Alfréda Velikého, historku o tom, že Beorhtrika omylem otrávila jeho choť Eadburg. Ta podle tohoto vyprávění potom uprchla do Franské říše a uchýlila se do kláštera. Z kláštera byla posléze vyhnána poté, co byla přistižena s mužem. Původ této historky je pochybný. Negativní obraz Eadburgy, kterou biskup Asser vinil také z mnoha intrik a několika otrav, vychází spíše z propagandy Beorhtrikova nástupce Ecgberhta (802–839), který byl nepřátelský vůči Beorhtrikovi i Eadburžině otci králi Offovi, než z historických faktů. Sebevědomě vystupující Eadburg pravděpodobně opravdu jednostranně zastupovala zájmy Mercie.

20231101.cs_425473_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beorhtric

Beorhtric

Naproti tomu uvádí Anglosaská kronika, že „Beorhtric a hrabě (ealdorman) Worr zemřeli a Ecgberht nastoupil na trůn“. Současně hrabě (ealdorman) Æthelmund z království Hwicce u Kempsfordu (současné hrabství Gloucestershire) překročil Temži, ale v bitvě byl poražen wessexským hrabětem (ealdormanem) Wiohstanem. Nejpravděpodobnější interpretace tohoto zápisu je, že Ecgberht napadl Wessex spolu se svými stoupenci a Beorhtric padl v bitvě. Zda na Mercii závislé království Hwicce zasáhlo do bojů na straně Beorhtrika nebo zda se jednostranně snažilo využít chaosu ve Wessexu, zůstává v rovině spekulací.

20231101.cs_425473_14

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beorhtric

Beorhtric

Anglosaská kronika uvádí, že Beorhtric byl pohřben ve Warehamu v roce 802. Jeho nástupcem se stal Ecgberht.

20231101.cs_425473_15

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beorhtric

Beorhtric

Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, . PDF (6,2 MB)

20231101.cs_425473_16

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beorhtric

Beorhtric

Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain), Continuum, 1995, .

20231101.cs_425473_17

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beorhtric

Beorhtric

Dorothy Whitelock: English Historical Documents 500-1041, svazek 1, Routledge, London 1995 (2. vydání), .

20231101.cs_303474_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svaljava

Svaljava

V roce 1881 byla přes Svaljavu postavena železniční trať ve směru Vídeň–Lvov. Tento čin dal impuls k vývozu zdejší minerální vody po rakouských zemích, což vedlo k vybudování sklárny na výrobu láhví. Vzniklo také překladiště na sušení dřeva. Až do roku 1918 bylo město sídlem vlastního okresu (). Bylo součástí župy Bereg.

20231101.cs_303474_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svaljava

Svaljava

V roce 1910 bylo v posledním sčítání lidu, které bylo uskutečněno za Rakousko-Uherska, ve Svaljavě 3802 obyvatel, z toho 1698 Rusínů, 1115 Němců, 735 Maďarů a 195 Slováků.

20231101.cs_303474_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svaljava

Svaljava

Po rozpadu Rakouska-Uherska , téměř rok po skončení 1. světové války (11. 11. 1918), se v roce 1919 Podkarpatská Rus tím i Svaljava připojily k Československu. Zatímco v roce 1920 žilo ve městě 4,4 tisíce obyvatel, v roce 1939 to bylo již sedm tisíc obyvatel. Během první československé republiky se zde rozvíjel chemický průmysl. Bylo zde gymnázium a od roku 1921 i odborná škola. Slibný vývoj ukončila maďarská anexe a druhá světová válka.

20231101.cs_303474_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svaljava

Svaljava

Před příchodem Rudé armády nechala německá a maďarská vojska strhnout všechny mosty a dále zničila místní nádraží. Jednotky Rudé armády dosáhly Svaljavy dne 24. října 1944.

20231101.cs_303474_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svaljava

Svaljava

Roku 1945 na základě zfalšovaného referenda které organizoval SSSR pod dohledem sovětských vojsk, byla Podkarpatská Rus spolu s městem Svaljava připojeny k Ukrajinské SSR. Po skončení druhé světové války Rudá armáda v blízkosti města vybudovala koncentrační tábor, ve kterém byla vězněná převážně maďarská a německá menšina. Dnes se na jeho místě nachází památník v podobě rozlehlého parku.

20231101.cs_303474_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svaljava

Svaljava

Po skončení války se stala oficiálně sídlem městského typu a práva města získala Svaljava roku 1957. V 50. letech zde vzniklo kino, které neslo název Tarase Ševčenka (později zaniklo, dnes se zde nachází restaurace Evropa). V 60. letech 20. století zde žilo 10,1 tisíce obyvatel. V této době zde také byl postaven Palác kultury se sochou Ivana Franka. Vznikla zde i organizace pro kulturní aktivity maďarské národnostní menšiny. Rozvíjela se zde sklářská výroba.

20231101.cs_303474_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svaljava

Svaljava

Od roku 1991 je město součástí nezávislé Ukrajiny. Roku 1994 zde byl dokončen památník obětem Stalinových represí (z období po připojení bývalé Podkarpatské Rusi k SSSR).

20231101.cs_303474_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svaljava

Svaljava

V okolí je stáčena minerální voda. Zastoupen je zde také potravinářský průmysl. Díky procházející železniční trati se většina místních provozů rozvíjela v její blízkosti. To je případ bývalého závodu Lesokombinátu (), který nicméně po rozpadu SSSR zanikl a jeho objekty byly postupně ničeny zubem času.

20231101.cs_303474_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svaljava

Svaljava

Místní řeckokatolický kostel pochází z roku 1758. Dřevěný kostel sv. Michaela vznikl v 16. století a je ukázou tzv. lemkovské architektury. Další pravoslavné kostely zde vznikly v 19. století, v první polovině století dvacátého a třetí potom byl vysvěcen v roce 2010.

20231101.cs_856606_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Olomouc-m%C4%9Bsto

Olomouc-město

Centrem olomouckého historického jádra je Horní náměstí, kde se ještě před založením města křižovaly obchodní stezky. Na severní straně náměstí dříve probíhalo hlavní městské korzo (tzv. Linie A–B neboli linka), další korzo (Linie C–D neboli divadelní linka) probíhalo na západní straně náměstí. Až do roku 1954 zde také jezdily olomoucké tramvaje. Přímo ve středu náměstí je olomoucká radnice se 75 m vysokou věží a známým orlojem. Kromě ní se zde nachází 31 m vysoké sousoší Nejsvětější Trojice a tři kašny: Herkulova, Caesarova a Arionova. Z významných budov na náměstí nutno uvést Salmův, Dietrichštejnský, Petrášův a Edelmannův palác, dále Moravské divadlo, secesní budovu pošty, obchodní dům Baťa nebo Krajinskou lékárnu. S náměstím je přímo spojeno jižněji položené Dolní náměstí, které dlouhá léta sloužilo jako místo obchodu. Nachází se na něm mariánský morový sloup, další dvě olomoucké kašny: Neptunova a Jupiterova, kapucínský klášter s kostelem Zvěstování Páně nebo masné krámy. Významným je také Hauenschildův palác. Směrem na jih od Dolního náměstí je bývalý klášter voršilek, původně dominikánek, s kostelem sv. Kateřiny, podle něhož byla pojmenována dřívější Kateřinská brána, která nahradila původní Blažejskou bránu u Blažejského náměstíčka. Ještě jižněji je pak tržnice z konce 19. století.

20231101.cs_856606_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Olomouc-m%C4%9Bsto

Olomouc-město

Východně od obou hlavních náměstí se zdvíhá Michalské návrší (233 m n. m.), kde v počátcích města sídlil královský fojt a jehož centrem je Žerotínovo náměstí. Nachází se zde kostel sv. Michala, v přilehlém klášteře se dříve odehrávala zasedání zemského sněmu a soudu, dnes je zde kněžský seminář. V této části města je také např. kaple sv. Sarkandra, teologická fakulta nebo secesní vila Primavesi. Na sever od Horního náměstí se před vznikem města nacházela osada, od počátku českého charakteru, v jejímž centru byl později postaven kostel sv. Mořice. V jeho sousedství je obchodní Galerie Moritz, která nahradila dřívější obchodní dům Prior, a Merkurova kašna. Ještě více na sever se rozkládala další osada, původní Bělidla, o kterou bylo město v polovině 16. století naposledy před vznikem Velké Olomouce rozšířeno. Významnou památkou je zde kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, dále se zde nachází např. kino Metropol nebo vozovna dopravního podniku.

20231101.cs_856606_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Olomouc-m%C4%9Bsto

Olomouc-město

Náměstím Republiky s kašnou Tritonů začíná Předhradí, které bylo až do roku 1786 odděleno od vlastního královského města Novou bránou. Patří sem už i např. kostel Panny Marie Sněžné, na nějž navazuje bývalá jezuitská kolej, kde sídlila původní olomoucká univerzita, Divadlo hudby nebo Vlastivědné muzeum, v jehož čele je bývalý kostel sv. Kláry. Celé toto území na Petrském návrší (228 m n. m.) bylo dříve doménou klášterů a dalších církevních objektů, které později zčásti vystřídaly vojenské stavby, jako např. mohutná Hanácká kasárna či Tereziánská zbrojnice na Biskupském náměstí před arcibiskupským palácem. Zachovala se zde ale řada kanovnických rezidencí a v části z nich jsou umístěny univerzitní instituce, přičemž na místě filozofické fakulty stál původně kostel sv. Petra. Ten byl prvním centrem obnoveného biskupství, které bylo roku 1141 přeneseno ke katedrále sv. Václava, jež se spolu s areálem olomouckého hradu a Arcidiecézním muzeem nachází už na Václavském náměstí na Dómském návrší (226 m n. m.). Předhradí končilo Hradskou bránou, po jejímž zboření se na území až k rameni Moravy postavil soubor nájemních domů, představující první etapu moderního rozšiřování města po likvidaci olomoucké pevnosti.

20231101.cs_856606_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Olomouc-m%C4%9Bsto

Olomouc-město

Kromě ZSJ Olomouc-historické jádro tvoří městskou čtvrť Olomouc ještě dalších šest základních sídelních jednotek. Na území východních ZSJ Husova a Kpt. Nálepky se soustředila moderní činžovní výstavba směřující k hlavnímu nádraží. Nachází se zde také např. pedagogická fakulta v budově postavené původně pro velitelství 4. armádního sboru, vrchní soud v dřívějších zeměbraneckých kasárnách, evangelický kostel a naproti za řekou pravoslavný chrám sv. Gorazda. Reprezentativnější stavby se ale soustředily na západě od historického centra (ZSJ Sady Flora), kde od 90. let 19. století začala po vídeňském vzoru vznikat okružní komunikace s nynějším názvem třída Svobody. Až do zasypání v roce 1954 tudy také protékalo jedno z ramen Moravy, u nějž byl vybudován val s kasematy, z původního opevnění se ale kromě jeho krátké části zachovala jen Terezská brána. Na západní straně této třídy postupně vyrostla celá nová část městského centra s hodnotnou architekturou ve stylu historimu. Výraznými budovami jsou především justiční palác s věznicí a novogotický Červený kostel, o něco severněji se nachází např. Husův sbor (již na katastru Nové Ulice) nebo Pöttingeum. Dříve zde stála také synagoga, která byla ale v roce 1939 vypálena. Okraj této části lemuje řada vil, kupř. Hamburgerova, Šrotova, Zweigova, Briessova, Passingerova apod.

20231101.cs_856606_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Olomouc-m%C4%9Bsto

Olomouc-město

Tato vilová výstavba pak tvoří hranici pro dva z vnitřních olomouckých parků, Čechovy a Smetanovy sady. Třetí, Bezručovy sady, v nichž je např. umístěno mauzoleum jugoslávských vojínů, obklopuje historické jádro z jihu a východu. Přes řeku od tohoto parku se nachází rozsáhlé území (ZSJ 17. listopadu), které bylo dlouho prakticky nezastavěno, protože i po zrušení pevnosti stále sloužilo vojenským účelům. V ohybu ramene Moravy byla nejdříve vybudována Korunní pevnůstka a dále od ní další fortifikace, které byly kvůli svému tvaru nazvány Enveloppe (obálka), což přetrvalo dodnes jako místní název Envelopa. Kromě sporadické výstavby, např. posádkového (garnizonního) soudu, se zde začalo více stavět až v 50. letech 20. století, kdy byly postaveny zejména vysokoškolské koleje či budova okresního výboru KSČ, dnes sloužící právnické fakultě. Naposledy zde přibyla budova přírodovědecké fakulty. Zcela na jižním okraji této centrální městské čtvrti se ještě nachází ZSJ Varšavské náměstí s nádražím Olomouc-Nová Ulice a ZSJ Šantova s nádražím Olomouc-Smetanovy sady, na které bylo na místě bývalé továrny MILO (Mährische Industrie für Lebensmittel Olmütz) vybudováno obchodní centrum Šantovka.

20231101.cs_856606_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Olomouc-m%C4%9Bsto

Olomouc-město

Kromě vlastního města, jehož vývoj odpovídá historii Olomouce, se před městskými hradbami dříve nacházela také řada předměstí, která však v polovině 18. století musela ustoupit výstavbě olomoucké pevnosti. Ta pak zamezovala dalšímu rozrůstání. Žili v nich převážně rybáři a drobní rolníci, přičemž ti z nich, kteří žili v osadách patřících městu a považovaných proto za jeho součást, neměli robotní povinnosti, za to museli odvádět městské daně.

20231101.cs_856606_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Olomouc-m%C4%9Bsto

Olomouc-město

Na západní straně městských hradeb vybíhaly ze tří městských bran Zelená ulice (od Dolní brány, dnes Lafayettova), Střední ulice (od Střední brány, dnes Pavelčákova), od níž odbočovalo osídlení Gošikl (Goschickel, dnes ulice Štítného), a Litovelská ulice (od Litovelské brány, dnes Riegrova). Další osadou byla ještě Vozovka (Wagendrössel, dnes ulice Na Vozovce). Všechny vznikly po roce 1314, kdy král Jan Lucemburský věnoval městu zdejší půdu, a protože byla poté osídlena německými měšťany, měla převážně německý charakter. Souhrnně se nazývala Střední předměstí a po svém zboření při výstavbě pevnosti se jeho obyvatelé přesunuli ještě více západněji, kde znovuzaložili Zelenou ulici a Novou Střední ulici, což dalo základ čtvrti s názvem Nová Ulice (Neugasse).

20231101.cs_856606_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Olomouc-m%C4%9Bsto

Olomouc-město

Východě od Hradské brány se rozkládala osada Ostrovy (zhruba mezi ulicemi Komenského, Husova a Masarykova; její součástí byly, či snad i jako samostatné se uvádí také lokality Předmostí, Rybáře nebo Skalka), která vznikla už na počátku 13. století. Po celou svou existenci patřila klášteru Hradisko a byl zde kupř. špitál sv. Markéty nebo formanská hospoda. Několikrát zanikla, např. 1642 byla vypálena Švédy, ovšem po posledním zničení v roce 1742 pruskými vojsky už nebyla kvůli pevnosti obnovena. Její obyvatelé odešli na území, kde poté vznikly Pavlovičky. V dnešních Bezručových sadech se u Michalského výpadu nacházela osada Závodí, která patřila metropolitní kapitule a v roce 1585 získala privilegium pečeti i obecního znaku s vyobrazením ryby. Zbořena byla v letech 1755–1756. Nedaleko od ní se rozkládala osada Klopoř, která byla zlikvidována ještě před stavbou pevnosti roku 1742 a zůstal po ní jen Jakubský mlýn (doložen již roku 1213). Později byla v těchto místech postavena Korunní pevnůstka a další předsunuté vojenské objekty na území Envelopy.

20231101.cs_856606_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Olomouc-m%C4%9Bsto

Olomouc-město

Před Blažejskou bránou u soutoku Moravy s jedním z jejích ramen existovala ves s názvem Dědinka (původně Dörfel), která je poprvé zmiňována roku 1402. Patřila městu, které ji roku 1435 prodalo měšťanu Lukáši Salzerovi, po němž získala jméno Salzergut (Salzerův statek). A i když již v roce 1498 Olomouc využila předkupního práva a vesnici získala zpět, tento název jí už zůstal. Po jejím zboření zde byly umístěny tři předsunuté pevnůstky zvané Salzerova reduta a obyvatelé Dědinky našli vhodné místo pro obnovení své vesnice až v katastru Holic, kde vznikl Nový Svět. Další rozvoj centra Olomouce mimo její vlastní historické jádro proto nastal až ke konci 19. století po zrušení pevnosti.

20231101.cs_637974_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Neuromarketing

Neuromarketing

Hlavními nástroji na výzkum však zůstávají neurozobrazovací techniky a to funkční magnetická rezonance (fMRI) a elektroencefalografie (EEG).

20231101.cs_637974_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Neuromarketing

Neuromarketing

Neuromarketing je nástroj ke zkoumání pravdivých preferencí spotřebitele, které nejsou subjektivně ovlivněny např. zaujetím k určité značce, jméně apod. Výstupem těchto poznatků jsou reklamní kampaně zaměřené na skutečné reakce mozku a produkci takových výrobků a služeb, které budou spotřebiteli efektivně nabízeny a zároveň poptávány. V tomto smyslu je působení na spotřebitele, skrze výsledky z neuromarketingové analýzy, podprahové.

20231101.cs_637974_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Neuromarketing

Neuromarketing

Jedním z nejdůležitějších marketingových psychologických principů je vytvořit koncept. Zavádění předmětu s určitým tématem do spotřebitelské mysli vyvolá elektrochemické reakce v nervovém řečišti a centru, které toto téma nějakým způsobem kóduje. Následné působení tohoto tématu spolu s určitým podnětem, povede k rychlejšímu zpracování informace. V praxi toho využívají reklamní agentury, které si jsou vědomy nutnosti časté opakovanosti důležitých sdělení, jako např. stěžejní argumenty pro nákup produktu. Rovněž firmy toho využívají při designovaní rozložení prodejny, kde produkty, které se zaměřují na základní potřeby a zaměstnávají kognitivně založený rozhodovací proces jsou umístěné co nejdál od vchodu do obchodu, zatímco produkty na emocionálně založené bázi jsou umísťovány zákazníkovi do cesty, aby podpořili jeho impulzivní chováni. Podprahové působení na člověka působí, aniž by si to uvědomoval.

20231101.cs_637974_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Neuromarketing

Neuromarketing

Výzkum založený na neuromarketingových technikách má četné oblasti využití, od navrhování nových produktů až po integrované způsoby a prostředky komunikace s lidmi, kteří tvoří poptávku.

20231101.cs_637974_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Neuromarketing

Neuromarketing

Designování potravinářských a nápojových výrobků: vnímání chuti je složitý proces, který vyžaduje integraci mnoha smyslových podnětů, jako je chuť, textura, vůně a vzhled. Neurozobrazovací nástroje se ukázaly být účinné při dekódování tohoto složitého procesu a mohou být úspěšně použity při návrhu nového výrobku.

20231101.cs_637974_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Neuromarketing

Neuromarketing

Architektonický design nové budovy: měření mozkové aktivity generované při pohledu na rozlíčné částí budovy a integrace objevů neurozobrazování do procesu designování nové budovy. S pomocí virtuální reality mohou výzkumníci vytvářet velmi přesné simulace budov nebo životního prostředí a s pomocí funkční magnetické rezonance mohou sledovat subjekt při „touláním se“ virtuálními koridory.

20231101.cs_637974_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Neuromarketing

Neuromarketing

Filmový a hudební průmysl: pomocí funkční magnetické rezonance se měří různé scény ve filmu a pak v závislosti na registrované mozkové reakci se tyto scény zahrnou nebo odstraní z finálni podoby filmu. Stejný postup se používá v hudebním průmyslu, kde se studie provedené s pomocí funkční magnetické rezonance používají na předvídaní počouvatelnosti nových hudebních úseků.

20231101.cs_637974_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Neuromarketing

Neuromarketing

Další oblasti zahrnují: prodávaní skupinových výrobků (kosmetika, jídlo, exkluzívni produkty nebo služby), designování reklam, webstránek nebo organizace online obchodů. Metoda neuromarketingu se nepoužívá jen u komerčního marketingu, ale také u sociálního, nekomerčního a např. v politickém marketingu.

20231101.cs_637974_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Neuromarketing

Neuromarketing

S rozvojem neuromarketingové analýzy spotřebitelské mysli vystává na povrch otázka etiky a toho, zdali je pak zákazník schopen se bránit.

20231101.cs_455464_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlatn%C3%ADky-Hodkovice

Zlatníky-Hodkovice

Obec Hodkovice byla od zřízení obcí v roce 1850 samostatnou obcí v okrese Jílové, od roku 1869 byla osadou obce Břežany v okrese Karlín, v letech 1880–1910 osadou obce Dolní Břežany v okrese Královské Vinohrady, v letech 1921–1930 opět samostatnou obcí v okrese Jílové, v roce 1950 obcí v okrese Praha-východ, v letech 1961–1999 osadou obce Zlatníky v okrese Praha-západ. Od 1. února 1999 nese obec název Zlatníky-Hodkovice.

20231101.cs_455464_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlatn%C3%ADky-Hodkovice

Zlatníky-Hodkovice

V roce 2009 vznikl severozápadně od Zlatníků z nepotřebné zeminy zbylé při stavbě pražského okruhu kopec Kamínek.

20231101.cs_455464_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlatn%C3%ADky-Hodkovice

Zlatníky-Hodkovice

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

20231101.cs_455464_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlatn%C3%ADky-Hodkovice

Zlatníky-Hodkovice

V obci Zlatníky (504 obyvatel, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: biograf Sokol, cihelna, obchod s drůbeží, rolnické družstvo pro zužitkování mléka, 2 hostince, kolář, kovář, krejčí, pekař, pokrývač, 3 rolníci, 2 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Zlatníky, stavební družstvo, studnař, 2 trafiky, truhlář, zámečník.

20231101.cs_455464_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlatn%C3%ADky-Hodkovice

Zlatníky-Hodkovice

Ve vsi Hodkovice (268 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: cihelna, drůbežárna, 2 hostince, 2 kováři, 2 rolníci, řezník, obchod se smíšeným zbožím, 2 švadleny, trafika, velkostatek, zahradnictví.

20231101.cs_455464_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlatn%C3%ADky-Hodkovice

Zlatníky-Hodkovice

Farní kostel svatého Petra a Pavla ve Zlatníkách byl poprvé zmíněn roku 1377. V části Zlatníky se na návsi nachází novorománský kostel sv. Petra a Pavla z roku 1857, postavený na místě staršího, z něhož zůstalo zachováno jen přízemí věže.

20231101.cs_455464_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlatn%C3%ADky-Hodkovice

Zlatníky-Hodkovice

Dálnice D0 (Pražský okruh), na níž v obci není žádný nájezd. Na území obce leží dálniční křižovatka s Vesteckou spojkou, vyúsťující mimo katastr obce.

20231101.cs_455464_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlatn%C3%ADky-Hodkovice

Zlatníky-Hodkovice

Krajská okružní silnice II. třídy č. 101, která obcí prochází ve svém jižním úseku Praha-Zbraslav – Dolní Břežany – Zlatníky – Jesenice – Říčany.

20231101.cs_455464_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlatn%C3%ADky-Hodkovice

Zlatníky-Hodkovice

Linka 341 v trase Praha-Modřany – Dolní Břežany – Hodkovice – Zlatníky – Libeř – Jílové u Prahy zajišťuje základní dopravní obslužnost obce. V Dolních Břežanech navazuje na páteřní linku 333 ve směru Praha-Kačerov.

20231101.cs_212796_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Postfix

Postfix

Postfix napsal Wietse Venema, známý svými bezpečnostními nástroji a dokumenty, které popisují zabezpečení. Program vznikl roku 1998 jako open source software, tj.program s otevřeným zdrojovým kódem. Firma IBM Research sponzorovala původní uvedení a podporuje i jeho neustálý vývoj. IBM nazývá tento balíček Secure Mailer. Základní principy Postfixu jsou:

20231101.cs_212796_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Postfix

Postfix

Spolehlivost Postfix obratně prokazuje svou sílu zejména při práci ve vysokém zatížení. Mnoho softwarových systémů se např. projevuje nepředvídatelně, když jím dojde paměť nebo diskový prostor. Postfix detekuje takové podmínky a místo zhoršení situace nabídne možnost systému se vzpamatovat.

20231101.cs_212796_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Postfix

Postfix

Zabezpečení Postfix zavádí proti útočníkům několik obranných vrstev. Při návrhu Postfixu byl použit princip nejmenších oprávnění, takže jednotlivé procesy běží s nejnižší sadou oprávnění (privilegií). Procesy s vyšším oprávněním nikdy nedůvěřuji neprivilegovaným procesům. Postfix umožňuje deaktivovat nepotřebné moduly, což má za následek jednodušší instalaci a vyšší bezpečnost.

20231101.cs_212796_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Postfix

Postfix

Výkon Postfix byl navržen pro dosažení vysokého výkonu, ale s předpokladem, že jeho rychlost neomezí jiné systémy. Speciálními technikami omezuje jak počet nových procesů, které je nutné vytvořit, tak i počet přístupů k systému souborů potřebných pro zpracování zprávy.

20231101.cs_212796_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Postfix

Postfix

Flexibilita Systém Postfix je složen z různých programů a podsystémů. Tímto přístupem lze dosáhnout vysokou pružnost. Všechny části lze upravovat pomocí jednoduchých konfiguračních souborů.

20231101.cs_212796_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Postfix

Postfix

Snadné použití Postfix je z pohledu nastavení a správy velice jednoduchý balíček pro zpracování zpráv. Pracuje s jednoduchými konfiguračními soubory a vyhledávacími tabulkami zajišťujícími překlad adres a předávání zpráv.

20231101.cs_212796_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Postfix

Postfix

Kompatibilita se sendmailem Postfix může plně nahradit Sendmail v systému aniž by se změny dotkly uživatelů a aniž by byla narušena funkce aplikací. Postfix podporuje konvence Sendmailu jako /etc/aliases a soubory .forward. Postfix podporuje téměř všechny původní argumenty příkazové řádky Sendmailu.

20231101.cs_212796_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Postfix

Postfix

Postfix je Mail Transfer Agent, zpracovává předávání zpráv mezi servery a lokálně v rámci systému. Nezajišťuje komunikaci POP ani IMAP.

20231101.cs_212796_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Postfix

Postfix

Jako MTA Postfix přijímá a odesílá zprávy elektronické pošty přes síť protokolem SMTP. V případě místního dodání může lokální agent Postfixu ukládat zprávy přímo do úložiště zpráv nebo je předávat specializovanému programu pro doručení pošty.

20231101.cs_81884_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jalub%C3%AD

Jalubí

Jalubí je obec v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji, nacházející se na severovýchodním úpatí Chřibů v nadmořské výšce 229 metrů a 4 km severozápadně od Uherského Hradiště. Žije zde obyvatel. I přes mírně členitý kotlinový terén se v centru rozprostírá náves uličního typu, kterou protéká Jalubský potok.

20231101.cs_81884_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jalub%C3%AD

Jalubí

V Jalubí se stále dodržují tradiční zvyky, jako např. krojované hody s právem, masopust, pochovávání basy, a stavění a kácení májky. Patrně největší památkou Jalubí je farní kostel sv. Jana Křtitele, postavený na kopci nad obcí roku 1763. Interiér zdobí obrazy Ignáce Raaba a Ignáce Mayera st., kazatelna a varhany od Jana Výmoly. V polích na severovýchodě obce stojí replika původního větrného mlýna.

20231101.cs_81884_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jalub%C3%AD

Jalubí

Nejstarší písemné doklady názvu vesnice mají podobu Gelube (1265) a Gelbowe (1372) (písmeno G v nich označuje hlásku j), od roku 1532 je doložena dnešní podoba Jalubí. Původ tohoto jména je neznámý.