_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 32
61
| title
stringlengths 2
24
| text
stringlengths 100
3.49k
| score
float64 0.5
1
| views
float64 264
13.8k
|
|---|---|---|---|---|---|
20231101.cs_987016_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Disturbance | Disturbance | Je to událost, která jedny organismy potlačuje a současně vytváří prostor pro opětovnou kolonizaci jedinci stejných nebo jiných druhů. Toto narušení prostředí přináší jak nepříznivé, tak i příznivé vlivy, které se mohou projevovat i evolučně. | 0.5 | 326.896981 |
20231101.cs_987016_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Disturbance | Disturbance | abiotické – oheň (po zásahu blesku), záplavy a vodní eroze (povodně, tsunami), vítr (polomy, hurikány), tektonická aktivita (zemětřesení, sopka) | 0.5 | 326.896981 |
20231101.cs_987016_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Disturbance | Disturbance | biotické – člověk (vykácení lesa, vypalování porostů), býložravci (odtrávnění dlouhodobou pastvou), hmyz a patogenní organismy (kůrovec, sarančata, parazitické houby) | 0.5 | 326.896981 |
20231101.cs_987016_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Disturbance | Disturbance | Obvykle se uvádějí tři varianty, které mohou, pokud nedošlo k totální devastaci krajiny, po odeznění příčin samovolně nastat: | 1 | 326.896981 |
20231101.cs_987016_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Disturbance | Disturbance | Spontánně se obnoví původní biologické a zoologické společenství, které bylo v prostoru před pohromou, toto se stává v případech pravidelných disturbancí, např. v prostředí tajgy nebo křovinatých stepí a savan, kde periodicky dochází k požárům a tudíž tam rostou rostliny na oheň přizpůsobené (hluboké kořeny, tlustá kůra) a žijí živočichové schopní rychlého přesunu (dobří běžci, létající hmyz) nebo kladoucí vajíčka hluboko v zemi (termiti). Některé druhy dokonce na tyto události, pro jiné organismy katastrofální, přímo čekají, aby po ohni mohla vyklíčit jejích semena nebo aby velká voda roznesla jejích oddenky a semena do okolí. | 0.5 | 326.896981 |
20231101.cs_987016_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Disturbance | Disturbance | Vznikne společenství druhově chudší než bylo původní, uvolněné místo zaujmou byliny neb stromy, které jsou mnohdy invazní (křídlatka, akát) a vytvářejí rostlinné monokultury vhodné k životu jen pro málo druhů živočichů. | 0.5 | 326.896981 |
20231101.cs_987016_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Disturbance | Disturbance | Nastane dynamický vývoj, kdy po disturbanci vznikne za nových startovacích podmínek nový ekosystém i s náznakem evoluce a může vedle sebe existovat větší počet forem organismů. Po vykácení starého lesa vznikne osluněný prostor pro klíčení semen nových stromů a dalších bylin a může se tak i rozšířit druhová variabilita původní monokultury. Na půdě požárem nebo vodou zbavené starých rostlin mohou dobře klíčit málo konkurenceschopné rostliny, které předtím v zastínění byly o tuto šanci připraveny nebo se v daném prostoru vůbec nevyskytovaly. | 0.5 | 326.896981 |
20231101.cs_987016_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Disturbance | Disturbance | Rozsah a závažnost disturbance záleží i na mozaikovitosti prostředí. Skládá-li se krajina z menších nestejnorodých ploch, je pravděpodobnější, že disturbance v daném případě zasáhne jen některou a tudíž nenabude katastrofálních rozměrů. | 0.5 | 326.896981 |
20231101.cs_387733_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pouchov | Pouchov | Pouchovem projíždí MHD linky č. 14, 15, 25 a linka č. 13, která zde má výjimečně i konečnou zastávku (Pouchov kostel). | 0.5 | 326.392995 |
20231101.cs_387733_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pouchov | Pouchov | Podle Jiřího Svobody pochází název z dob bójského osídlení a vychází z keltské předpony bou- (bojský) a koncovka souvisí se sídhean, sídhein (zdrobnělina od sídh – kopec), podobně jako názvy Bousín, Bousov, Bouzov a další. To odpovídá situování Pouchova na vyvýšenině v jinak rovinatém okolí Hradce Králové. | 0.5 | 326.392995 |
20231101.cs_387733_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pouchov | Pouchov | Lze uvést ještě dvě varianty původu jména obce. Publikace Královéhradecko Ludvíka Domečky a Františka Ladislava Sála (vyd. 1928) uvádí "název Pouchov odvozen je buď od osobního staročeského jména Púch, nebo spíše od slova pouch, které znamená něco prázdného, holého. Pouchy říká se prázdným vejcím. Druhému výkladu spíše by nasvědčoval název, který přichází r. 1590, 1679 a 1689 Pouchoví a Pouchovy. Půda na níž nebylo úrodných polí, nýbrž jen pastviny a močály, jako tomu bylo většinou na území nynějšího Pouchova, byla prázdná, holá, byla pouchem." | 0.5 | 326.392995 |
20231101.cs_387733_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pouchov | Pouchov | Dominantou této městské části je římskokatolický kostel svatého Pavla apoštola, jeden z mála takto zasvěcených chrámů v České republice. Byl vystavěn jako jednolodní pozdně barokní sálová stavba roku 1780, věž byla přistavěna v klasicistním slohu roku 1832. Nad hlavním oltářem je v omítce namalovaný obraz s unikátní scénou Svatý Pavel na areopágu v Athénách, dílo J. Kramolína. Interiér kostela byl ovšem v roce 1970 modernizován, všechny staré fresky jsou zabílené. | 0.5 | 326.392995 |
20231101.cs_387733_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pouchov | Pouchov | Ke kostelu přiléhá farní hřbitov a v jeho sousedství se nachází i hřbitov vojenský a židovský. Na farním hřbitově je pohřbeno několik osobností kulturního a náboženského života: například spisovatel František Turinský, hradecký biskup Josef Doubrava nebo český herec Josef Bek. Nachází se zde i hrobka kanovníků kapituly při hradecké katedrále sv. Ducha. K pozoruhodným památkám dále patří kamenná socha sv. Jana Nepomuckého a Boží muka. Vojenský hřbitov byl založen roku 1810 náhradou za zrušený na Slezském Předměstí – Rožberku a jsou na něm hroby vojáků z prusko-rakouské, první světové i druhé světové války. Židovský hřbitov byl založen roku 1877 a nyní se o něj stará pražská židovská obec. Kromě původních hrobů se na něm nachází také obřadní síň a pomník 394 Židů, kteří pocházeli z Hradce Králové a zahynuli v koncentračních táborech. | 1 | 326.392995 |
20231101.cs_387733_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pouchov | Pouchov | Pouchovská farnost je rodnou farností arcibiskupa pražského, původně biskupa královéhradeckého Dominika Duky, který také na prostranství před místním kostelem roku 1970 sloužil svoji primiční mši svatou. | 0.5 | 326.392995 |
20231101.cs_387733_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pouchov | Pouchov | Součástí Vazební věznice Hradec Králové je areál Samostatného oddělení výkonu trestu v katastru obce, v průmyslové zóně města Hradce Králové. Byl dostavěn v roce 1976 se záměrem zaměstnávat odsouzené z nižších nápravných skupin, dnes v kategorii výkonu trestu odnětí svobody s dohledem. | 0.5 | 326.392995 |
20231101.cs_387733_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pouchov | Pouchov | Základní škola Pouchov – základní škola pro 540 žáků s družinou a jídelnou, moderátorský a řečnický klub Ambrozia, který má i své internetové rádio. | 0.5 | 326.392995 |
20231101.cs_387733_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pouchov | Pouchov | Střední škola služeb, obchodu a gastronomie – střední odborná škola zajišťující výuku dvou, tří a čtyřletých oborů číšník, fotograf, kadeřník, kosmetička, kuchař, zahradník, prodavač, vlasová kosmetika, management obchodních firem a sportovních klubů, obchodní management a zahradnictví. | 0.5 | 326.392995 |
20231101.cs_785897_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Scheurebe | Scheurebe | Scheurebe byla v Německu registrována roku 1956 a roku 2007 se pěstovala ve 13 klonech na 1.702 hektarech vinic, převážně v oblastech Rheinhessen 953 ha, Falc, Nahe a Franken. Na poměrně velkých plochách najdeme odrůdu i v Rakousku, roku 1999 zde byla vysazena na 530 ha, pod názvem Sämling 88 je pěstována například v okolí Neusiedler See či ve Štýrsku, hrozny se používají k výrobě bobulových výběrů a ledových vín. Dále se odrůda pěstuje na malých plochách i na jihu Anglie, ve státech Kalifornie a Oregon v USA a na západě Austrálie. | 0.5 | 326.327387 |
20231101.cs_785897_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Scheurebe | Scheurebe | Odrůda není zapsána do Státní odrůdové knihy České republiky a není ani odrůdou, povolenou k výrobě zemských vín, nicméně vzácně ji najdeme i na našich vinohradech a s odrůdovými víny se lze ojediněle setkat na místních koštech. | 0.5 | 326.327387 |
20231101.cs_785897_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Scheurebe | Scheurebe | Šlechtitelský název odrůdy byl Sämling 88, pod tímto názvem najdeme odrůdu místy ještě dnes v Rakousku. Na počest šlechtitele, kterým byl Dr. George Scheu (1897–1949), bývalý ředitel šlechtitelské stanice v Alzey, byla odrůda přejmenována roku 1945, přičemž sufix „rebe“ v překladu z němčiny znamená „réva“. | 0.5 | 326.327387 |
20231101.cs_785897_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Scheurebe | Scheurebe | Lokálně používaná synonyma této odrůdy jsou : Шойребе, Самлинг 88, Альцей S. 88 (vše Rusko), Alzey S. 88, S 88, Saemling, Sämling 88 (Rakousko), Scheu 88, Scheu Riesling, Dr. Wagnerrebe. | 0.5 | 326.327387 |
20231101.cs_785897_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Scheurebe | Scheurebe | V Německu je registrován tetraploidní klon odrůdy Scheurebe, zapsaný v katalogu odrůd VIVC samostatně. | 1 | 326.327387 |
20231101.cs_785897_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Scheurebe | Scheurebe | Frühe Scheurebe, jedno ze synonym odrůdy Bacchus, dalo, vytrženo z kontextu, vzniknout domněnce, že se jedná o odrůdu, která byla dříve nazývána Scheurebe („früh“, německy „dříve“, ale též mj. „raně, časně, brzy“), jedná se samozřejmě o omyl, synonymum obě jinak typově podobné odrůdy vlastně odlišuje (myšleno tím, že Bacchus je „raněji dozrávající, než Scheurebe“). | 0.5 | 326.327387 |
20231101.cs_785897_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Scheurebe | Scheurebe | Réví dobře vyzrává, ale i vyzrálé réví je nejvýše průměrně odolné mrazu. Odrůda nemá sklon ke sprchávání. Plodnost je střední, (7) 9–11 t/ha při cukernatosti (16) 18–21 °NM a aciditě (6) 8–10 g/l. Hodí se pro většinu vedení, snáší dobře i krátký řez, doporučuje se ale vedení vyšší s řezem na dlouhé tažně. Vhodné jsou podnože SO-4, T 5C a 125 AA. | 0.5 | 326.327387 |
20231101.cs_785897_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Scheurebe | Scheurebe | Odolnost proti plísni révové (Plasmopara viticola) je mírně nadprůměrná, vůči plísni šedé (Botrytis cinerea) průměrná, vůči padlí révovému (Uncinula necator) nízká. Odrůda dobře odolává chloróze, ale občas trpí fytoplazmózou (Grapevine flavescence doreé phytoplasma). | 0.5 | 326.327387 |
20231101.cs_785897_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Scheurebe | Scheurebe | Tak jako Ryzlink rýnský má odrůda poměrně vysoké nároky na polohu, v horších polohách hrozny nevyzrají dostatečně a mošt má vysokou aciditu. Vyžaduje hlubší, úrodnější půdy, na suchých půdách bývají menší sklizně. Dobře snáší vyšší obsah vápníku v půdě. | 0.5 | 326.327387 |
20231101.cs_346664_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Euglenozoa | Euglenozoa | Euglenozoa (Euglenoida, česky někdy též krásnoočka) je kmen jednobuněčných eukaryotických organismů z říše Excavata. Zahrnuje jak volně žijící organismy, tak i mnohé významné parazitické druhy, z nichž některé napadají i člověka. Nicméně nejznámější podskupiny jsou bičivky a krásnoočka. Euglenozoa jsou velké asi 15-40 µm, vzácně však až 500 µm. | 0.5 | 325.807465 |
20231101.cs_346664_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Euglenozoa | Euglenozoa | Většina euglenozií má dva paralelní bičíky vyrůstající často z vchlípené dutinky (tzv. ampula). Mohou také mít cytostóm (buněčná ústa), která slouží k příjmu větších kusů potravy (např. bakterie). Buněčná ústa jsou podporována třemi sadami mikrotubulů, které vyrůstají z báze bičíků. Další sady bičíků podporují dorzální a ventrální povrch těla. | 0.5 | 325.807465 |
20231101.cs_346664_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Euglenozoa | Euglenozoa | Dravých druhů je jen menšina a mnohá Euglenozoa se živí absorpcí organických látek. Další možností je autotrofie, konkrétně fotosyntéza v chloroplastech. Tyto chloroplasty však vznikly sekundární endosymbiózou, tedy dávným pohlcením zelené řasy. Dokladem toho je fakt, že jsou plastidy obalené třemi membránami, a že obsahují chlorofyl A a B (+ další pigmenty). Rozmnožují se prostým dělením. Během mitózy zůstává jaderná membrána neporušená a dělicí vřeténka se formují zvnějšku. | 0.5 | 325.807465 |
20231101.cs_346664_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Euglenozoa | Euglenozoa | Ještě koncem 20. století bylo zařazení zástupců kmene Euglenozoa nevyjasněné. Krásnoočka (Euglenophyceae) byla původně vzhledem k jejich chloroplastu zpravidla řazena k zeleným řasám (tedy k rostlinám), bičivky k bičíkovcům (tehdy živočichům podříše Protozoa – prvoci). Revoluci znamenalo až ustavení superskupiny (říše) Excavata podpořené morfologickými i molekulárně biologickými argumenty, a zahrnutí několika skupin nynějších euglenozoí původně považovaných za nepříbuzné do této říše. Chloroplasty krásnooček se ukázaly být důsledkem druhotné endosymbiózy. | 0.5 | 325.807465 |
20231101.cs_346664_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Euglenozoa | Euglenozoa | Typickým rysem euglenozoí je ultrastruktura bičíku. Mimo běžné přítomné podpůrné mikrotubuly a axonemy navíc bičíky obsahují zvláštně stavěné paraxonemy. Právě na základě tohoto znaku byla do euglenozoí vedle tradičních tříd krásnooček (Euglenoidea či Euglenophyceae) a bičivek (Kinetoplastea) zahrnuta i nová třída Diplonemea a několik rodů nejasného zařazení, jako Postgaardi. Objevy nových druhů a molekulární analýzy fylogenetické příbuznosti podle podobnosti genomu od počátku 21. století podstatně rozšířily taxonomický obsah kmene. | 1 | 325.807465 |
20231101.cs_346664_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Euglenozoa | Euglenozoa | Aktuální systém k roku 2016 zahrnuje osm tříd, dále členěných do 18 řádů a 31 čeledí (v závorkách u čeledí/podčeledí uvedeny příslušné rody; (P) značí taxony, které jsou pravděpodobně parafyletické): | 0.5 | 325.807465 |
20231101.cs_346664_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Euglenozoa | Euglenozoa | Čeleď: Scytomonadidae (syn. Petalomonadidae ) (Atraktomonas, Biundula, Calycimonas, Dolium, Dylakosoma, Notosolenus, Pentamonas, Petalomonas, Scytomonas, Tropidoscyphus) | 0.5 | 325.807465 |
20231101.cs_346664_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Euglenozoa | Euglenozoa | Čeleď: Neobodonidae (P) (Neobodo (P), Rhynchobodo, Actuariola, Azumiobodo, Cruzella, Cryptaulaxoides, Klosteria) | 0.5 | 325.807465 |
20231101.cs_346664_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Euglenozoa | Euglenozoa | Čeleď: Trypanosomatidae (např. Blastocrithidia, Crithidia, Leishmania, Leptomonas, Paratrypanosoma, Phytomonas, Sergeia, Trypanosoma, Wallaceina) | 0.5 | 325.807465 |
20231101.cs_248005_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Slia%C4%8D | Sliač | Sliač ( Szliács, zřídkavě Sliatsch) je město na středním Slovensku, v Banskobystrickém kraji, v okrese Zvolen. Známé jsou zdejší lázně a také mezinárodní letiště, jediné na středním Slovensku. | 0.5 | 325.785946 |
20231101.cs_248005_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Slia%C4%8D | Sliač | Město se nachází 5 km od Zvolena směrem na Banskou Bystricu, v údolí řeky Hron, přes kterou zde vede most. Dostupné je po železnici spojující Zvolen s Bratislavou a po silnicích nižší třídy. | 0.5 | 325.785946 |
20231101.cs_248005_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Slia%C4%8D | Sliač | Archeologické nálezy z oblasti jsou datovány do 5. až 9. století. První písemná zmínka o městě je z roku 1250 (týká se osady Hájniky). Dnešní město vzniklo sloučením doposud samostatných obcí Hájniky a Rybáre s lázeňským střediskem Sliač v roce 1959 a tato obec byla povýšená na město v roce 1969. | 0.5 | 325.785946 |
20231101.cs_248005_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Slia%C4%8D | Sliač | V době okupace Československa sovětskými vojsky (v letech 1968 – 1991) byly ve Sliači v a jeho okolí dislokovaná sovětská vojska. V červnu 2016 slovenský prezident Andrej Kiska odhalil ve městě památník odsunu sovětských vojsk, první svého druhu na Slovensku. | 0.5 | 325.785946 |
20231101.cs_248005_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Slia%C4%8D | Sliač | První písemná zmínka o osadě je z roku 1250, kdy je zmiňována latinsky jako Villa Custodum silvarum. V místech osady Hájniky žili Slované již v 6. století. Od 14. století náležela vesnice hradu Zvolen. V letech 1582–1657 byla součástí Osmanské říše. V této době byla roku 1626 poškozena požárem. Z obyvatelů se stali kalvíni, katolická farnost byla obnovena až v roce 1675. K dalšímu požáru došlo v roce 1876. Roku 1910 ve vesnici žilo 696 obyvatel, (maďarská menšina, slovenská většina). Do roku 1919 byla obec součástí Zvolenské župy (okresu Zvolen), poté se stala součástí Československa. | 1 | 325.785946 |
20231101.cs_248005_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Slia%C4%8D | Sliač | První zmínka o osadě pochází z roku 1249, kdy byla nazývána maďarsky Halasz (tj. „rybář“). Byla součástí opevnění města Zvolen. V letech 1582–1668 byla součástí Osmanské říše. Obyvatelé se živili především pěstováním chmelu a chovem hovězího dobytka. Roku 1910 ve vesnici žilo 671 obyvatel, (maďarská menšina, slovenská většina). Do roku 1919 byla obec součástí Zvolenské župy (okresu Zvolen), poté se stala součástí Československa. | 0.5 | 325.785946 |
20231101.cs_248005_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Slia%C4%8D | Sliač | Zatímco vesnice Hájniky a Rybáre se nacházejí na pravém břehu řeky, lázeňské středisko Sliač leží na břehu levém. Lázně jsou na tomto místě známy od 13. století. | 0.5 | 325.785946 |
20231101.cs_248005_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Slia%C4%8D | Sliač | Sliač je známé lázeňské centrum pro léčbu civilizačních chorob. Probíhá zde léčba srdečně-cévních chorob, chorob pohybového aparátu, onkologických a gynekologických chorob a post–covidového syndromu. | 0.5 | 325.785946 |
20231101.cs_248005_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Slia%C4%8D | Sliač | V desátých letech 21. století byly zdejší lázně posledními lázněmi na Slovensku, jejichž většinovým akcionářem byl stát. V roce 2009 skončily v účetní ztrátě až 1,3 milionů eur a v roce 2012 přes 800 tisíc eur. Aby odvrátil hrozící konkurz, navýšil v červnu 2006 Fond národního majetku základní jmění společnosti o 1,5 milionů eur a svůj podíl zvýšil z 67 na 72,5 %. | 0.5 | 325.785946 |
20231101.cs_614761_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/SMILES | SMILES | SMILES je zkratka pro anglický termín „simplified molecular input line entry specification“, čili česky „zjednodušená molekulární specifikace pro vstupní řádky“. Tato specifikace jednoznačným způsobem popisuje strukturu molekul pomocí řetězců znaků ASCII. Řetězce SMILES lze importovat do většiny editorů molekul a konvertovat je zpět do dvojrozměrných kreseb nebo trojrozměrných modelů molekul. | 0.5 | 324.60569 |
20231101.cs_614761_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/SMILES | SMILES | Původní specifikaci SMILES vyvinuli Arthur Weininger a David Weininger koncem 80. let 20. století. Později byla modifikována a rozšířena, především v Daylight Chemical Information Systems Inc. V roce 2007 vznikl otevřený standard nazvaný „OpenSMILES“; za vznikem stojí chemická open-source komunita Blue Obelisk. Mezi další „lineární“ notace patří například Wiswesser Line Notation (WLN), ROSDAL nebo SLN (Tripos Inc). | 0.5 | 324.60569 |
20231101.cs_614761_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/SMILES | SMILES | V červenci 2006 uvedla IUPAC jako standardní reprezentaci vzorců formát InChI. O SMILES se obecně tvrdí, že má oproti InChI výhodu v o něco lepší lidské čitelnosti. Je také podporován širší základnou softwaru s rozsáhlým teoretickým zázemím (např. teorií grafů). | 0.5 | 324.60569 |
20231101.cs_614761_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/SMILES | SMILES | Anderson, E.; Veith, G.D; Weininger, D. (1987) SMILES: A line notation and computerized interpreter for chemical structures. Report No. EPA/600/M-87/021. U.S. EPA, Environmental Research Laboratory-Duluth, Duluth, MN 55804 | 0.5 | 324.60569 |
20231101.cs_614761_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/SMILES | SMILES | Weininger, D. (1988), SMILES, a chemical language and information system. 1. Introduction to methodology and encoding rules, J. Chem. Inf. Comput. Sci. 28, 31-36. | 1 | 324.60569 |
20231101.cs_614761_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/SMILES | SMILES | Weininger, D.; Weininger, A.; Weininger, J.L. (1989) SMILES. 2. Algorithm for generation of unique SMILES notation J. Chem. Inf. Comput. Sci. 29, 97-101. | 0.5 | 324.60569 |
20231101.cs_614761_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/SMILES | SMILES | Helson, H.E. (1999) Structure Diagram Generation In Rev. Comput. Chem. edited by Lipkowitz, K. B. and Boyd, D. B. Wiley-VCH, New York, pages 313-398. | 0.5 | 324.60569 |
20231101.cs_614761_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/SMILES | SMILES | Instant JChem by ChemAxon – desktop application for storing/generating/converting/visualizing/searching SMILES structures, particularly batch processing; personal edition free | 0.5 | 324.60569 |
20231101.cs_614761_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/SMILES | SMILES | JChem for Excel by ChemAxon – MS Excel add-in for storing/generating/converting/visualizing/searching SMILES structures | 0.5 | 324.60569 |
20231101.cs_186951_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Staveni%C5%A1t%C4%9B | Staveniště | Staveniště tvoří zpravidla jednu ucelenou plochu. Nejvýhodnější je staveniště na zelené louce, kde je ke stavbě neomezovaný přístup ze všech stran. Ve stísněných městských prostorech jde nejčastěji o staveniště v proluce, kde je obvykle nutné některé části zařízení staveniště (kanceláře, šatny atp.) vybudovat na jiném, odděleném místě. | 0.5 | 323.350729 |
20231101.cs_186951_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Staveni%C5%A1t%C4%9B | Staveniště | Staveniště je tvořeno pásem podél budované stavby, objekty zařízení staveniště jsou soustředěny na jednom vhodném místě. U rozsáhlých staveb se buduje samostatný stavební dvůr, kde jsou na jednom místě všechny objekty zařízení staveniště a odkud se pracovníci rozvážejí na jednotlivé části stavby, (pracoviště). | 0.5 | 323.350729 |
20231101.cs_186951_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Staveni%C5%A1t%C4%9B | Staveniště | Předání a převzetí staveniště je akt, při kterém stavebník, nebo jím pověřený zástupce, seznámí zhotovitele stavby, zastupovaného nejčastěji stavbyvedoucím, s podmínkami a okolnostmi, které mohou ovlivnit bezpečnost pracovníků zhotovitele na novém neznámém pracovišti. O předání a převzetí staveniště se vyhotoví zápis. | 0.5 | 323.350729 |
20231101.cs_186951_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Staveni%C5%A1t%C4%9B | Staveniště | Za uspořádání staveniště, popřípadě vymezeného pracoviště, odpovídá zhotovitel, kterému bylo toto staveniště, popřípadě pracoviště, předáno a který je převzal. V zápise o předání a převzetí se uvedou všechny známé skutečnosti, jež jsou významné z hlediska zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví fyzických osob zdržujících se na staveništi, popřípadě pracovišti. | 0.5 | 323.350729 |
20231101.cs_186951_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Staveni%C5%A1t%C4%9B | Staveniště | Nařízení Hl. města Prahy č. 11/2014 Sb., kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy) | 1 | 323.350729 |
20231101.cs_186951_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Staveni%C5%A1t%C4%9B | Staveniště | Zákon č. 309/2006 sb,. (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů | 0.5 | 323.350729 |
20231101.cs_186951_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Staveni%C5%A1t%C4%9B | Staveniště | Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích | 0.5 | 323.350729 |
20231101.cs_186951_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Staveni%C5%A1t%C4%9B | Staveniště | Peter Böttcher, Helmhard Neuenhagen: Baustelleneinrichtung: betriebliche Organisation, Geräte, Kosten, Checklisten, Bauverlag GmbH, Wiesbaden und Berlin 1997, | 0.5 | 323.350729 |
20231101.cs_186951_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Staveni%C5%A1t%C4%9B | Staveniště | Miroslav Pinkava, Stanislav Vítek: Navrhování a realizace objektů zařízení staveniště, Dům techniky ČSVTS, Praha 1985 | 0.5 | 323.350729 |
20231101.cs_1160565_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gymnema | Gymnema | Rod Gymnema je v rámci čeledi Apocynaceae řazen do podčeledi Asclepiadoideae a tribu Marsdenieae. Mezi blízce příbuzné rody náleží např. dregea (Dregea) a marsdenie (Marsdenia). | 0.5 | 323.09642 |
20231101.cs_1160565_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gymnema | Gymnema | Listy gymnemy (G. sylvestre, G. hirsutum) při žvýkání dočasně paralyzují vnímání sladké chuti. Změna chuti se týká cukrů i náhradních sladidel. Účinek je způsoben obsaženou kyselinou gymnemovou. | 0.5 | 323.09642 |
20231101.cs_1160565_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gymnema | Gymnema | Hlavními obsahovými látkami gymnemy lesní jsou glykosidy, zejména kyselina gymnemová, gymnestrogenin, gymnemagenin a jeho O-iso-propyliden. Kyselina gymnemová je směsí asi 9 blízce příbuzných kyselých glykosidů. Z dalších látek je v listech obsažen např. peptid gurmarin, saponiny aj. | 0.5 | 323.09642 |
20231101.cs_1160565_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gymnema | Gymnema | Léčivá rostlina gymnema lesní je shledávána nejedovatou. Při běžném dávkování (400 mg extraktu denně) nebyly zjištěny vedlejší účinky ani nežádoucí interakce s jinými léčivy. | 0.5 | 323.09642 |
20231101.cs_1160565_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gymnema | Gymnema | Účinek snížení hladiny krevního cukru způsobuje zejména konduritol A, derivát cyklohexenu izolovaný z listů gymnemy lesní v roce 1992. | 1 | 323.09642 |
20231101.cs_1160565_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gymnema | Gymnema | Gymnema lesní (Gymnema sylvestre) má dlouhou historii využití v tradiční indické medicíně a k léčení diabetes se zde používá více než 2000 let. V tradičních ájurvédských textech jsou indikace různé, např. při migréně, kožních chorobách, zvětšených mízních uzlinách aj. V současné indické medicíně se listy užívají jako antidiabetikum, kořeny jako emetikum, expektorans aj. | 0.5 | 323.09642 |
20231101.cs_1160565_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gymnema | Gymnema | Klinické studie prokázaly efekt snížení hladiny krevního cukru a rovněž zvýšení počtu beta buněk a Langerhansových ostrůvků ve slinivce.. | 0.5 | 323.09642 |
20231101.cs_1160565_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gymnema | Gymnema | U pacientů s diabetes 1. typu se účinek projevuje snížením potřeby inzulínu, u diabetes 2. typu umožňuje snížení medikace. Při užívání přípravků z této rostliny se doporučuje konzultace s kvalifikovaným lékařem a pečlivá kontrola hladiny cukru v krvi. Nelze jej používat jako náhradu inzulínu. | 0.5 | 323.09642 |
20231101.cs_1160565_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gymnema | Gymnema | V indické medicíně jsou využívány i jiné druhy rodu gymnema, zejména G. montanum a G. hirsutum. Využití je podobné jako u gymnemy lesní. | 0.5 | 323.09642 |
20231101.cs_108370_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%AD%C5%BEkov | Nížkov | Z geologického hlediska je území součástí Českého masivu. Z hornin převažuje rula, pararula, migmatit a ortorula. Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně Hornosázavské pahorkatiny a jejího podcelku Havlíčkobrodské pahorkatiny, v jehož rámci spadá pod geomorfologický okrsek Přibyslavská pahorkatina. Průměrná nadmořská výška činí 527 metrů. Nejvyšší bod území obce leží na trojmezí hranic Nížkova, Matějova a Rosičky západojihozápadně od intravilánu Nížkova v nadmořské výšce cca 615 metrů. Nejnižší bod se nachází na levém břehu Sázavy na trojmezí hranic Bukové, Olešenky a Nových Dvorů v nadmořské výšce cca 463 m. | 0.5 | 322.810604 |
20231101.cs_108370_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%AD%C5%BEkov | Nížkov | Na převážné části území se vyskytuje kambizem, okolí Poděšínského potoka pokrývají glejové půdy a část severozápadního území luvizem. | 0.5 | 322.810604 |
20231101.cs_108370_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%AD%C5%BEkov | Nížkov | Největším vodním tokem na území obce Nížkov je řeka Sázava, která tvoří přirozenou severní hranici katastrálních území Nížkov a Buková. Nepatrná plocha k.ú. Nížkov (cca 0,2 ha) zasahuje na pravý břeh Sázavy. Území obce spadá do povodí drobných levostranných přítoků Sázavy, s výjimkou nejsevernějšího okraje, tvořeného údolní nivou Sázavy. Celé území obce tak patří k úmoří Severního moře. Ze severozápadní části katastrálního území Nížkov odvádí vodu do Sázavy drobné bezejmenné toky. Okrajové části katastrálních území Buková a Špinov spadají do povodí Olešenského potoka a západní okraj špinovského katastru do povodí Jablonského potoka (Bystřice). Do povodí Poděšínského potoka patří zhruba dvě třetiny území obce. Samotný Nížkov leží v údolí Poděšínského potoka. Jako hydrologickou zajímavost lze snad zmínit to, že velmi těsně za katastrální hranicí Nížkov-Matějov probíhá hlavní evropské rozvodí Labe-Dunaj. | 0.5 | 322.810604 |
20231101.cs_108370_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%AD%C5%BEkov | Nížkov | Z jihozápadu přitéká k Nížkovu Sirákovský potok, přibírající z pravé strany Římeský potok. Sirákovský potok se následně jižně od Nížkova vlévá z pravé strany do Poděšínského potoka. Tento zesílený Poděšínský potok protéká obcí a na jejím severním okraji do něj z levé strany přitéká Rožkový potok. Poděšínský potok, který tvoří západní hranici katastru Nížkov, se v jeho severozápadním rohu u železniční zastávky vlévá do řeky Sázavy. | 0.5 | 322.810604 |
20231101.cs_108370_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%AD%C5%BEkov | Nížkov | V severní části katastru Nížkov nedaleko železniční trati a řeky Sázavy se nachází plošně největší nádrž na území obce, Díralů rybník, o výměře 1 ha.Po obou stranách katastrální hranice s Rosičkou leží Gigantský rybník (0,8 ha). V západní části k.ú. Nížkov je situována bývalá vodárenská nádrž Obora (v mapách též označovaná jako Přehrada) o ploše 0,6 ha. Dále na území všech tří nížkovských katastrů leží celkem přes dvacet malých vodních nádrží s výměrou od několika arů do 0,5 ha. Z velké většiny jde o průtočné rybníky, situované převážně na drobných přítocích Poděšínského potoka, případně na přítocích těchto přítoků. Namátkou z nich můžeme jmenovat v povodí Rožkového potoka rybníky Benešů, Farský, Záduška, Pojmonův a Jilkův rybník. Jediným bočním rybníkem je Jilák (0,3 ha), situovaný na okraji intravilánu místní části Nížkov a napájený z Poděšínského potoka. | 1 | 322.810604 |
20231101.cs_108370_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%AD%C5%BEkov | Nížkov | V rámci Quittovy klimatické klasifikace se řadí do mírně teplé oblasti MT3, podle Atlasu podnebí ČSR z roku 1958 do okrsku B5 a dle Köppenovy klasifikace podnebí k vlhkému kontinentálnímu podnebí. Dle údajů z nejbližší meteorologické stanice v Přibyslavi činí průměrná roční teplota 6,8 °C a průměrný srážkový úhrn dosahuje hodnoty 692 mm/rok. Průměrný roční sluneční svit je 1613 hodin. | 0.5 | 322.810604 |
20231101.cs_108370_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%AD%C5%BEkov | Nížkov | V rámci biogeografického členění se řadí k provincii středoevropských listnatých lesů, Hercynské podprovincii, Havlíčkobrodskému bioregionu. Území se nalézá ve fytogeografickém obvodu Českomoravského mezofytika, v okrese 67 Českomoravská vrchovina. Obec v jižní části obklopují jehličnaté, místy smíšené lesy. Dříve převažovaly buky (Fagus) a jedle (Abies), avšak vlivem lesního hospodářství převládá smrk ztepilý (Picea abies). Potenciálně přirozenou vegetací je biková bučina a biková nebo jedlová doubrava. Krajinu tvoří pole a louky s trvalým travním porostem. Podél vodních toků rostou olšiny (Alnus) s bledulemi jarními (Leucojum vernum). V lesích se vyskytují borůvky (Vaccinium myrtillus), violky lesní (Viola reichenbachiana) či kapraď samec (Dryopteris filix-mas). | 0.5 | 322.810604 |
20231101.cs_108370_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%AD%C5%BEkov | Nížkov | V okolních lesích žijí srnci obecní (Capreolus capreolus) či divočáci (Sus scrofa), z šelem pak kuny lesní (Martes martes) a lišky obecné (Vulpes vulpes). V lesích hnízdí datli černí (Dryocopus martius), žluny šedé (Picus canus), sýkory (Parus), pěnice (Sylvia) či drozdi zpěvní (Turdus philomelos), z dravých ptáků se objevuje káně lesní (Buteo buteo). Na vlhkých loukách jsou zastoupeny běžné druhy plazů a obojživelníků, např. zmije obecná (Vipera berus), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), skokan (Rana), ropucha obecná (Bufo bufo) či čolek (Triturus). U vodních toků žijí typické druhy ryb a rovněž skokani hnědí (Rana temporaria) a mloci skvrnití (Salamandra salamandra). Na rybnících sídlí kachny divoké (Anas platyrhynchos) či lysky černé (Fulica atra). | 0.5 | 322.810604 |
20231101.cs_108370_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%AD%C5%BEkov | Nížkov | U soutoku Rožkového a Poděšínského potoka u silnice na Bukovou roste 150letá borovice lesní (Pinus sylvestris) o výšce 17 metrů a s obvodem kmene 160 cm, která byla 25. října 1995 prohlášena za památný strom. | 0.5 | 322.810604 |
20231101.cs_760965_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%A1andy | Kšandy | Kšandy (též šle, šráky) je součást oděvu, sloužící k udržení volných či padajících kalhot v patřičné poloze. Jsou volitelným, tedy nepovinným, doplňkem oděvu, jejich existence nijak nesnižuje či nezvyšuje formálnost oblečení, ani neomezuje příležitost, pro kterou si je vzít. Stejnou funkci jako kšandy má opasek – proto je nevhodné (dokonce faux pas) vzít si obě dvě současně. | 0.5 | 322.709698 |
20231101.cs_760965_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%A1andy | Kšandy | Předchůdce kšand lze vypátrat až 300 let do minulosti, ale za vynálezce moderních kšand se označuje Albert Thurston, který je zhotovil v roce 1820. Zajímavostí je, že Mark Twain si nechal v roce 1871 patentovat podobný vynález – „přizpůsobitelná a oddělitelná poutka na oděv“ (Adjustable and Detachable Straps for Garments, ADSG). | 0.5 | 322.709698 |
20231101.cs_760965_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%A1andy | Kšandy | Kšandy byly v minulosti brány mezi oblečení, které se nemá ukazovat (či dokonce považovány za součást spodního prádla), z toho důvodu se vždy překrývaly svrchní vrstvou oblečení (sakem, žaketem, apod.) nebo vestičkou. Existovalo pravidlo říkající, že ke kalhotám, které mají poutka na pásek, by se kšandy neměly nosit. Toto pravidlo je ale málo známé a často se porušuje – třeba i pro to, že v současnosti jsou kšandy vnímány jako módní doplněk, který podtrhuje styl. Kalhot bez poutek na opasek dnes existuje naprostá menšina – téměř veškerá konfekce se vyrábí s nimi – a kalhoty na míru jsou zhotoveny tak, aby nepadaly a pásek či kšandy nebyly potřeba. | 0.5 | 322.709698 |
20231101.cs_760965_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%A1andy | Kšandy | Ještě do začátku 20. století kšandy drtivě převažovaly nad pásky. Během 1. světové války však ztratily na své popularitě, protože řadu doplňků pro uniformy bylo praktické nosit na pásku. Ve 20. a 30. letech 20. století se kšandy nosily u formálnějších kalhot, s tím, že kalhoty s páskem patřily ke sportovnímu oblečení – v současnosti toto rozlišení již neplatí a naopak pásky v drtivé většině převládají nad nošení kšand. | 0.5 | 322.709698 |
20231101.cs_760965_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%A1andy | Kšandy | Kšandy sestávají ze dvou většinou pružných pásků přehozených přes ramena, které se na zádech buď spojují do jednoho (typ Y), spojují a zase rozcházejí (typ X nebo H) nebo jsou samostatné, tj. přes každé rameno jedna. Pásky mohou mít různou šířku (většinou do 1 palce, u dětské varianty užší), mohou být z různých materiálů: elastických i neelastických (elastické přišly později), a s několika způsoby přizpůsobení délky pásků. Různý je i způsob připevnění ke kalhotám: | 1 | 322.709698 |
20231101.cs_760965_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%A1andy | Kšandy | některé kalhoty (především dětské) mají kšandy přišité vzadu napevno a zapínají se na předním dílu kalhot | 0.5 | 322.709698 |
20231101.cs_760965_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%A1andy | Kšandy | sportovní kalhoty (pro cyklistiku, běh, běh na lyžích apod.) mohou mít kšandy různého tvaru a šířky jako svoji neoddělitelnou součást. | 0.5 | 322.709698 |
20231101.cs_760965_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%A1andy | Kšandy | V minulosti se nosily kšandy na knoflíky spolu s kalhotami s vyššími pasy a pod vestičkou, protože podle konvence neměly být vidět. Etiketa též upravuje doporučené barvy kšand: říká, že ke smokingu jsou vhodné kšandy černé a ke fraku bílé. | 0.5 | 322.709698 |
20231101.cs_760965_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%A1andy | Kšandy | V současnosti se u mladé generace stávají opět trendy (zejména u hipsterů) a nosí se na zádech ve stylu písmena Y, X či volně svěšené (přičemž tak ztrácejí svoji funkci). Formální kšandy bývají v konzervativních barvách (černá, bílá, šedá), u kšand poloformálních lze zakoupit sady, které se barvou, vzorem či materiálem doplňují s kravatou, kapesníčkem do saka nebo dokonce ponožkami. Neformální kšandy mohou svými barvami a vzory doplňovat a zdůrazňovat módní styl svého nositele – výjimečně lze vidět jejich využití jako místo pro přichycení odznaků a placek. | 0.5 | 322.709698 |
20231101.cs_840885_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Lofofora | Lofofora | roste ve státě Querétaro, severně od města Vizarróna a Toliman. Obývá plochá dna údolí vytvořená dočasnými potoky, zde v písčitohlinitých náplavech vytváří mnohohlavé trsy. Naopak rostliny rostoucí na sluncem rozpálených skalních plošinách jsou solitérní. Novější nálezy ukazují okrajové překrývání s areálem L. williamsii. | 0.5 | 322.239695 |
20231101.cs_840885_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Lofofora | Lofofora | roste ve státě San Luis Potosí v pánevní oblasti Las Tablas. Ploché bažinaté dno pánve je nasyceno vodou s vysokým obsahem síranů. Ze dna vystupují ostrůvky ostřic, na kterých rostou lofofory a další kaktusy. | 0.5 | 322.239695 |
20231101.cs_840885_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Lofofora | Lofofora | roste v Mexiku na jihu státu Coahuila, v oblasti mezi místy Viesca - San Pedro (de las Colonias), Emiliano Zapata a dále směrem na Parras. Oblast tvoří uzavřenou pánev, lofofory obývají strmé skalní útvary ve výškách asi 1200-1600 m n. Naleziště jsou velmi suchá a s vysokými rozdíly teplot, patří ke klimaticky nejextrémnějším v celém Mexiku. | 0.5 | 322.239695 |
20231101.cs_840885_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Lofofora | Lofofora | Lophophora williamsii se nalézá na rozsáhlém území Mexika ve státech Chihuahua, Coahuila, Nuevo León, Tamaulipas, San Luis Potosí, Zacatecas, Durango; dále pak v USA ve státě Texas a na jihu Nového Mexika. Obývá jak rovinaté, tak skalnaté oblasti ve výškách od 100 do 2100 m n. m. Předpokládá se, že současný rozsáhlý výskyt je důsledkem šíření této kultovní rostliny Indiány. Ostatní toxické druhy mají totiž jen malé areály výskytu. | 0.5 | 322.239695 |
20231101.cs_840885_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Lofofora | Lofofora | Rostou solitérně i trsovitě. Stonek kulovitý až zploštěle kulovitý, přechází v podzemní část a dlouhý řepovitý kořen. Jednotlivý stonek dle druhu 5 až 20 cm široký, trsy až 0,5 m velké. Žebra nízká, někdy nezřetelná, jindy rozdělená do hrbolů. Pokožka je sametově matná, měkká, různé barvy. Areoly nesou různé množství vlny, trny až na jednu formu chybí. Květy vyrůstají ze středu temene z husté vlny, jsou nejčastěji narůžovělé, 1,5 až 4 cm velké. Někdy jsou autogamní. Plody holé, narůžovělé, jsou vysouvány z areol a temenní vlny až po dozrání. Semena 1 až 2 mm velká, černá, s charakteristickou síťovitou kresbou na povrchu. | 1 | 322.239695 |
20231101.cs_840885_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Lofofora | Lofofora | Jednotlivé stonky jsou až 14 cm široké, ploché, přechází v podzemní část a řepovitý kořen. Roste solitérně i trsovitě, trsy mohou být i 0,5 m velké. Vyspělé exempláře v charakteristické formě mají zcela plochá žebra jen naznačeně oddělená vlnovitou rýhou, takzvaně difusní. Pokožka je šedo až žlutozelená, někdy modrozelená. Květy jsou až 3 cm velké, nejčastěji bílé, ale i nažloutlé nebo narůžovělé. Existuje mnoho vzhledem přechodných forem k L. williamsii, zejména určení mladých rostlin je možné jen na základě známého původu semen. Obsahuje smrtelně jedovatý neurotoxin pellotin. | 0.5 | 322.239695 |
20231101.cs_840885_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Lofofora | Lofofora | Nejmenší, geofytický druh. Plochá nadzemní část je jen 2 -3 cm vysoká a 5 cm široká, tmavě zelená. Podzemní část je přes 10 cm dlouhá a přechází v řepovitý kořen. Květy jsou vzhledem k stonku velké, až 4 cm, široce rozevřené, bílé až narůžovělé, s tmavým středním proužkem. | 0.5 | 322.239695 |
20231101.cs_840885_16 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Lofofora | Lofofora | Je největším druhem rodu, dorůstá až 20 cm. Pokožka je matně šedozelená, někdy namodralá. Vyznačuje se bohatou temenní a areolovou vlnou. Původně byl uváděn jako charakteristický znak karmínově červená barva květů, později byly v přírodě nalezeny rostliny kvetoucí bíle, narůžověle i fialově. Obsahuje smrtelně jedovatý neurotoxin pellotin. | 0.5 | 322.239695 |
20231101.cs_840885_17 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Lofofora | Lofofora | Tato část obsahuje botanický popis druhu L. williamsii. Další informace o narkotických účincích naleznete v článku peyotl. | 0.5 | 322.239695 |
20231101.cs_589328_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Korjaci | Korjaci | O komplikované etnické situaci v této oblasti svědčí i fakt, že při sčítání lidu v Rusku v roce 2002 byli do Korjaků zahrnuti také lidé deklarující národnost aljutorskou (алюторцы), alutalju (алутальу), apokvajamyl’o (апокваямыл’о), apukinskou (апукинцы), čavčuvenskou (чавчувены), čavčyv (чавчыв), kamenskou (каменцы), karaginskou (карагинцы), karan’ynyljo (каран’ыныльо), nymylanskou (нымыланы), oljutorskou (олюторцы), vojkypal’o (войкыпал’о) a vojampolskou (воямпольцы). | 0.5 | 321.469586 |
20231101.cs_589328_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Korjaci | Korjaci | Čukčové a Eskymáci používali pro Korjaky označení tann’yt „cizinci, nepřátelé“, Jukagirové karaka, kočovní Korjaci pak byli sousedními Eveny nazýváni khejeke „ti, kteří se objevují na kopcích“ a čan’-čivar „ti, kteří mají mnoho sobů“. | 0.5 | 321.469586 |