Datasets:

rasdani

/

cohere-wikipedia-2023-11-cs-1.5k-articles

like 0

20231101.cs_834881_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Senkaku

Senkaku

Čína ostrovy objevila v 14. století a dalších několik století nikdo její nárok nezpochybňoval. Při cestách čínských úředníků do království Rjúkjú byly považovány za hranici mezi Tchaj-wanem a tímto královstvím. Japonsko vyhlásilo svoji suverenitu nad ostrovy 14. ledna 1895 poté, co v r. 1879 anektovalo Rjúkjú a následně nechalo ostrovy Senkaku prozkoumat, přičemž byly shledány neobydlenými. Šimonosecká mírová smlouva, která byla uzavřena 17. dubna 1895 po japonském vítězství v první čínsko-japonské válce, v čl. II. převedla na Japonsko plnou svrchovanost nad Tchaj-wanem a Pescadorskými ostrovy, aniž by Senkaku nějak zmiňovala.

20231101.cs_834881_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Senkaku

Senkaku

V období 1900 až 1940 fungovala na ostrovech továrna na zpracování ryb, ve které pracovalo až 200 dělníků a ostrovy tak byly obydlené. Když úpravna zkrachovala, obyvatelé ostrovy opustili. Po porážce Japonska ve druhé světové válce vyvinula japonská diplomacie velké úsilí, aby v mírové smlouvě minimalizovala rozsah území, jehož svrchovanosti se Japonsko explicitně vzdávalo. Ovšem ostrovy Senkaku patřily k územím, jichž se týkal čl. 3 a které měly být se souhlasem OSN převedeny do správy USA. Pro odpor Sovětského svazu OSN takový souhlas nevydalo a mohutné protesty obyvatel Rjúkjú vedly k tomu, že tyto ostrovy byly 17. června 1971 Japonsku navráceny. Jak Čínská lidová republika, tak Čínská republika (Tchaj-wan) namítají, že příslušná smlouva neurčila s konečnou platností suverenitu souostroví Senkaku.

20231101.cs_834881_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Senkaku

Senkaku

Japonsko opírá svoje nároky o skutečnost, že svrchovanost nad ostrovy získalo ještě před Šimonoseckou smlouvou. Netýká se jich tudíž ani Káhirská deklarace, podle které mělo Japonsko Číně navrátit veškerá území touto smlouvou získaná. Japonsko bylo připraveno převést suverenitu nad ostrovy na Spojené státy, což se ovšem podepsáním dohody o navrácení ostrovů Rjúkjú a Daito nestalo. Protože ani Čínská lidová republika, ani Čínská republika (Tchaj-wan) nevznesly svoje nároky po dobu americké správy, považuje Japonsko nynější požadavky za zcela účelové.

20231101.cs_834881_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Senkaku

Senkaku

Čínské stanovisko vychází z historické suverenity Číny nad ostrovy s tím, že suverenitu nad ostrovy ztratila Šimonoseckou smlouvou, protože vztyčení japonské vlajky na ostrovech před jejím uzavřením neuznává jako změnu suverenity. Dále se opírá o Postupimskou deklaraci, kterou Japonsko při kapitulaci akceptovalo a ve které se stanovilo, že „suverenita Japonska bude omezena na ostrovy Honšú, Hokkaidó, Kjúšú, Šikoku a některé malé ostrovy, které spojenci určí, jak bylo oznámeno v Káhirské deklaraci v r. 1943“. Také se odvolávají na protest ministerstva zahraničních věcí Čínské lidové republiky proti japonsko-americké dohodě o navrácení ostrovů.

20231101.cs_266205_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6taland

Götaland

Götaland (čti jétaland, švédsky ) (Gothia, Gothland, Gothenland, Gotland, Gautland, Geatland, Gautjod, Gauthiod) je historické území Švédska rozkládající se v jeho jižní části. Na severu hraničí se Svealandem.

20231101.cs_266205_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6taland

Götaland

Provincie Småland (Malá země) je pokryta hustými lesy. V nejjižnější části, Skåne, se nachází řada zemědělských statků. Obojí, tedy lesy i hospodářství, je zastoupeno ve Västergötlandu i Östergötlandu. Pobřeží je relativně ploché s písečními plážemi a mnoha malými ostrovy.

20231101.cs_266205_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6taland

Götaland

Götaland v současnosti není oficiální správní jednotkou. Jako historické území však v sobě zahrnuje celkem 10 provincií:

20231101.cs_266205_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6taland

Götaland

Původní centrum osídlení se nacházelo ve Västergötlandu (Západní Götland). Jak je dochováno ve středověkých islandských a norských literárních pramenech, označení Gautland (Götland) není etymologicky shodné s Götalandem.

20231101.cs_266205_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6taland

Götaland

Ptolemaios (2. století př. n. l.) zmiňuje obyvatele jako goutai a Beowulf (8. století n. l.) jako Géatas. V norských a islandských zdrojích se někdy užívá označení Gautar pouze pro obyvatele Västergötlandu, ale někdy i jako obecné etnické označení lidí z Västergötlandu i z Östergötlandu (Východní Götland).

20231101.cs_266205_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6taland

Götaland

Jméno Götaland nahradilo staré Götland v 15. století, pravděpodobně proto, aby se odlišilo označení širšího regionu od původního centra ve Västergötlandu. Jméno Götaland pravděpodobně původně označovalo pouze Västergötland a Östergötland, ale později bylo rozšířeno i na přilehlé okresy. Götaland je pravděpodobně plurálovou konstrukcí s významem „země Gótů“, kde Göta- je genitiv plurálu ethnomyma Gót (Göt, Geat).

20231101.cs_266205_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6taland

Götaland

Původní království Västergötland a Östergötland, kdysi rivalové, vytvořila vlastní Götaland. Gótští králové však patří do norské mytologie.

20231101.cs_266205_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6taland

Götaland

Geatland je země, ve které údajně žil hrdina středověké báje Beowulf. Teprve v pozdním středověku začal být Götaland považován za součást Švédska.

20231101.cs_266205_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6taland

Götaland

Bo Jonsson Grip ve své závěti z roku 1384 uvedl, že švédské království (vlastnil více než polovinu) se skládá ze Swerige (Švédsko, tj. Svealand), Österlandu (Východní země, tj. Finsko) a Göthalandu (Götaland).

20231101.cs_283230_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kladky

Kladky

První zpráva o kostele v obci pochází z roku 1581, kdy se však jednalo o dřevěnou stavbu. Ta byla posléze dostavěna, roku 1871 byl přestavěn v novorománském stylu a generální opravy se dočkal v roce 2001.

20231101.cs_283230_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kladky

Kladky

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.

20231101.cs_283230_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kladky

Kladky

Farní kostel sv. Cyrila a Metoděje, uprostřed vesnice, vznikl dostavěním kostela svatého Mikuláše z 17. století

20231101.cs_283230_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kladky

Kladky

Římanské gladiátorské hry, již tradiční dovednostní soutěž pro mužská družstva, která se koná na fotbalovém hřišti TJ Sokol Kladky každý rok v červnu

20231101.cs_283230_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kladky

Kladky

Lyžařský areál Kladky, vlastník a provozovatel TS Sokol Kladky, webkamera sjezdovky, lyžařská a snowboardová škola

20231101.cs_283230_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kladky

Kladky

Obcí prochází modrá turistická značka vedoucí Kladeckou dolinou ze západu od Nectavy pokračující skrze celou obec severovýchodním směrem na Milkov a posléze do Javoříčka. Údolím potoka Věžnice vede ze severu od Kozova zelená turistická trasa, která protíná obec v její polovině a pokračuje na jih do Jesence. Od rozcestníku "U křížku" sdílí stejnou trasu jako naučná stezka Kladecko, která vede ze zastávky Šubířov údolím Bělé, kolem stejnojmenné osady k zmiňovanému rozcestníku, kde se stáčí jihovýchodním směrem do Jesence. Podél její trasy je rozmístěna více než desítka informačních tabulí.

20231101.cs_283230_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kladky

Kladky

Přestože se obec skládá z jediného katastrálního území, ona sama se dělí na víc částí (nikoli však evidenčních částí). S vesnicí spojenou je nejvyšší část obce zvaná Vyšehrad, nalézající se na jejím západním okraji. Dalších zhruba 500 metrů severozápadně od ní leží na silnici do Vysoké osada Ošíkov, dalších cca 700 metrů stejným směrem se rozkládá osada Trpín. Jižně od Kladek se mezi loukami a lesy nachází osada Bělá.

20231101.cs_283230_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kladky

Kladky

Jižně od obce pramení potoky Věžnice a Špraněk, oba obcí posléze protékají. Zcela nejjižnější část katastru obce patří do povodí říčky Nectava.

20231101.cs_283230_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kladky

Kladky

U pramene Špraňku se rozkládá přírodní památka U nádrže, ve které jsou chráněny mokřadní louky. Její nejnižší bod navazuje na vodní nádrž.

20231101.cs_482763_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brno-O%C5%99e%C5%A1%C3%ADn

Brno-Ořešín

První písemná zmínka o Ořešíně, tehdy uvedeném pod názvem Horus, pochází z roku 1275, kdy je uváděn v listině, podle které má ves za určitý poplatek dočasně, do své smrti, držet Bambo, správce moravského podkomořího Černína z Popovic. Po jeho úmrtí se měla vesnice vrátit do majetku zábrdovického premonstrátského kláštera, k čemuž skutečně došlo. Konvent v Zábrdovicích však byl zadlužený a roku 1327 prodal Ořešín starobrněnským cisterciačkám, které pro tuto transakci použily finance věnované jejich zakladatelkou, královnou Eliškou Rejčkou. Vesnice se tak stala součástí starobrněnského panství, v němž zůstala až do poloviny 19. století. Cisterciačkám ze Starého Brna patřil tento majetek do zrušení kláštera v roce 1782; Ořešín byl spravován v rámci jejich cacovického statku. Od konce 16. století stál v čele vsi rychtář.

20231101.cs_482763_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brno-O%C5%99e%C5%A1%C3%ADn

Brno-Ořešín

V roce 1657, po třicetileté válce, byl Ořešín tvořen devíti usedlostmi, z nichž jedna, místní dvůr, byla pustá. Poplužní dvůr, opuštěný za nedávných válečných událostí, byl ve druhé polovině 17. století rozdělen na poloviny a zanikl. Obnoven byl v roce 1773. Počet devíti domů ve vsi zůstával dlouhá desetiletí stejný, zvyšovat se začal až v poslední čtvrtině 18. století díky poddanské a pozemkové reformě, která zde byla včetně raabizace a definitivnímu zrušení a rozparcelování dvora provedena roku 1784. Po zrušení kláštera cisterciaček spravoval od roku 1782 starobrněnské panství, včetně Ořešína, státní náboženský fond. Panství koupil v roce 1825 starobrněnský advokát Franz rytíř Heintl, od jehož synů ho roku 1843 získal Eduard kníže Schönburg-Hartenstein, který ho držel několik let do zrušení patrimoniální správy. Většina obyvatel vsi se až do konce 19. století živila zemědělstvím.

20231101.cs_482763_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brno-O%C5%99e%C5%A1%C3%ADn

Brno-Ořešín

Po vzniku obecního zřízení byl od roku 1850 Ořešín coby samostatná obec součástí politického okresu Brno-venkov, v němž setrval až do roku 1971, kdy byl přičleněn k Brnu a zahrnut tak do okresu Brno-město. Příslušnost k soudním okresům byla složitější. V letech 1850–1855 spadal do soudního okresu Brno-horní předměstí. Toho roku byly brněnské soudní okresy spojeny v jeden s názvem Brno, jenž byl v roce 1892 opětovně rozdělen a Ořešín se stal součástí soudního okresu Brno-okolí. V něm se nacházel až do roku 1949, kdy byly tyto územní jednotky zrušeny.

20231101.cs_482763_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brno-O%C5%99e%C5%A1%C3%ADn

Brno-Ořešín

V roce 1850 se ze starobrněnského panství stal hospodářský velkostatek, kterému v okolí Ořešína patřily především lesy. Velkostatek dědili potomci knížete Eduarda, takže zůstal v majetku rodu Schönburg-Hartenstein až do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů vyvlastněn. Lesní revír byl přičleněn ke Školnímu lesnímu statku tehdejší brněnské Vysoké školy zemědělské.

20231101.cs_482763_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brno-O%C5%99e%C5%A1%C3%ADn

Brno-Ořešín

V letech 1907–1908 byla ze sousedních Jehnic postavena do Ořešína silnice (dnešní ulice Klimešova). Plánováno bylo i její prodloužení z horní části vsi přes les do Útěchova, které bylo nejprve odloženo a následně, ještě před první světovou válkou, zrušeno, neboť by se na takovou investici musela malá obec silně zadlužit. K roku 1911 byl ze zdejších živností evidován hostinec, prodej tabáku a kořalky a tři obchody. Toho roku byla v Ořešíně založena dělnická tělocvičná jednota a v roce 1913 sbor dobrovolných hasičů. V první světové válce padli čtyři místní občané. Roku 1920 založili Ořešínští Sokol a tehdy zde vznikla také knihovna. Počátkem 20. let byla založena federovaná dělnická tělocvičná jednota. V roce 1930 byla obec elektrifikována a během první republiky byla postavena hasičská zbrojnice. Jako obecní úřad sloužila od té doby obecní pastouška, kde byla umístěna i knihovna. Ve 20. letech zde místní občan vybudoval jediný větší podnik ve vsi: rodinnou strojírenskou dílnu, která se úspěšně rozvíjela, a to až do roku 1945, kdy ji musel kvůli nedostatku místa přestěhovat do Slavkova u Brna. Ve 30. a 40. letech zde také fungovala malá tkalcovská dílna, po válce přesunutá do Rozhraní. V celostátních i komunálních volbách vítězily v Ořešíně levicové strany, národní socialisté, sociální demokraté a komunisté. Během přelomu 19. a 20. století se totiž postupně proměnila skladba obyvatelstva: v roce 1924 zde žili již pouze dva sedláci, zatímco se zvyšoval počet domkářů, kteří převážně pracovali jako dělníci v průmyslových závodech v okolí (v Jehnicích, České, Adamově, Brně).

20231101.cs_482763_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brno-O%C5%99e%C5%A1%C3%ADn

Brno-Ořešín

Během druhé světové války byli v německých koncentračních táborech coby političtí vězni zabiti dva ořešínští občané. Koncem dubna 1945 umístila ustupující německá armáda jedno ze svých velitelství do blízkých Jehnic, takže se němečtí vojáci i s technikou objevili i v Ořešíně. Část vsi se dokonce musela vystěhovat. Přímé boje se však obci vyhnuly, pouze několik domů bylo při ostřelování poškozeno. Z Ořešínských nezemřel nikdo, avšak byly zabity dvě ženy z jiných vsí, které se zde schovávaly před boji. Vesnice byla osvobozena rumunskou armádou ráno 9. května 1945. V poválečné době měli i v Ořešíně politickou převahu komunisté, národní socialisté si však udrželi pozici předsedy místního národního výboru (starosty), a to i po únoru 1948. Dne 17. října 1949 byl zahájen provoz autobusové linky Dopravního podniku města Brna z Řečkovic přes Mokrou Horu a Jehnice do Ořešína. Malý rybníček na návsi byl v roce 1950 nahrazen betonovou požární nádrží (zrušenou krátce po roce 2000). Kvůli nízkému počtu zemědělců, který se vzhledem k malé výměře polí snižoval dlouhodobě, zde v rámci kolektivizace zemědělství nevzniklo jednotné zemědělské družstvo, ale místní hospodáři byly v roce 1957 donuceni vstoupit do Státního statku Jehnice. V 50. a 60. letech byl v obci zaveden vodovod, kanalizace a veřejné osvětlení.

20231101.cs_482763_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brno-O%C5%99e%C5%A1%C3%ADn

Brno-Ořešín

Záměr o připojení Ořešína k Brnu se objevil již v roce 1960. Podle tehdejší nerealizované myšlenky se měla obec připojit k Jehnicím a ty následně k Brnu. O definitivním přičlenění k městu rozhodly orgány komunistické strany v roce 1967, události následujícího roku však provedení odložily. Ořešín se společně s několika dalšími obcemi stal součástí Brna 26. listopadu 1971, začleněn byl městského obvodu Brno VI-Řečkovice. Od 1. května 1972 byl součástí městské části Brno-Řečkovice, která však byla krátce poté zrušena a její území, včetně Ořešína, 21. září 1972 přičleněno k městskému obvodu Brno V.

20231101.cs_482763_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brno-O%C5%99e%C5%A1%C3%ADn

Brno-Ořešín

Místní knihovna se v roce 1972 stala pobočkou městské Knihovny Jiřího Mahena. Téhož roku byly pojmenovány ořešínské ulice. Při novém rozčlenění Brna po sametové revoluci se Ořešín stal k 24. listopadu 1990 samosprávnou městskou částí Brno-Ořešín. Počátkem 90. let 20. století byla ves plynofikována, v tomto desetiletí byl také severně od vesnice postaven ořešínský vodojem. V letech 2004–2005 byl vybudován druhý vodojem v katastru městské části, vodojem Jehnice v ulici Jasná. Tehdy byl také přestavěn sportovní areál v horní části Klimešovy ulice, v letech 2007–2008 se modernizace dočkal sportovní areál Sokola v Drozdí ulici a roku 2008 byla postavena nová hasičská zbrojnice. Coby vůbec první školní zařízení ve vsi byla v roce 2011 postavena kontejnerová mateřská škola, vůbec první školka tohoto typu v Brně. Roku 2018 došlo k přesunu ořešínské radnice a knihovny z dlouhodobě nevyhovující bývalé obecní pastoušky v Ronovské ulici do zrekonstruované bývalé barokní hájenky z roku 1744 v ulici U zvoničky. Upraven byl i přilehlý prostor včetně zvonice, která byla změněna na kapli.

20231101.cs_482763_14

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brno-O%C5%99e%C5%A1%C3%ADn

Brno-Ořešín

Katastrální území Ořešína vzniklo před rokem 1826, kdy byl pořízen stabilní katastr. Jednalo se o malou ves se shlukovou zástavbou, jejímž základem byla severojižní cesta z Mokré Hory do Útěchova, dnešní ulice Drozdí a horní část ulice Klimešovy (od návsi nahoru), vedoucí v prostoru vesnice po spádnici. Čtvercová náves, uprostřed s křížkem, byla obestavěna několika hospodářskými statky. Na západ, po vrstevnici, vybíhala krátká slepá ulička, dnešní ulice U zvoničky, opět se zástavbou, zčásti tvořenou pozůstatky bývalého ořešínského dvora (v jeho prostoru se nacházela také tehdejší hájenka, nyní radnice). Právě návsí a touto ulicí byl tvořen Ořešín až do poloviny 18. století. Teprve po roce 1750 začala vznikat shluková, převážně domkářská zástavba podél cesty na Útěchov, dnešní horní část ulice Klimešovy, včetně ulice Ronovské. Domy byly v roce 1826 již vybudovány z nehořlavého materiálu, dřevěné byly stodoly u statků.

20231101.cs_953117_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrolarynx

Elektrolarynx

O vývoj elektrických generátorů hlasu (elektrolarynxů) se postaral Gluck na začátku dvacátého století a masově byly rozšířeny ve třicátých letech. Mezi ně patřil například transorální umělý hrtan typu Cooper-Rand.

20231101.cs_953117_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrolarynx

Elektrolarynx

Elektrolarynx (EL) používá, na rozdíl od dvou předchozích metod, elektromechanický převodník, který vytváří zvuk pomocí oscilátoru. EL se skládá ze tří částí. Elektromechanického měniče, generátoru signálu a zdroje energie (v drtivé většině baterie).

20231101.cs_953117_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrolarynx

Elektrolarynx

Intraorální/Transorální (kontakt je uskutečněn vložením do úst nebo je zdroj v ústech přímo umístěn).

20231101.cs_953117_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrolarynx

Elektrolarynx

Velká část krčních modelů EL má v nabídce nástavec, který umožňuje změnit funkci přístroje z krční na transorální variantu.

20231101.cs_953117_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrolarynx

Elektrolarynx

Intraorální varianta EL má daleko lepší výsledky co se týče srozumitelnosti projevu i objektivních parametrů jako například odstup signál-šum (Signal-Noise Ratio – SNR). Pro každodenní používání však není oblíben kvůli estetickým, hygienickým a praktickým důvodům. Používá se tedy nejčastěji těsně po operaci a pacient si následně kupuje krční EL. Občas je však krk pacienta silně zjizven v důsledku operace a krční EL není efektivní. Proto se v tomto případě přistupuje na intraorální variantu.

20231101.cs_953117_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrolarynx

Elektrolarynx

I když základní elektrolarynx umožňuje pacientovi opět navrátit hlas, má mnoho nevýhod. Mezi největší nevýhodu patří strojový zvuk hlasu s nemožností určovat výšku a zabarvení hlasu a nízká srozumitelnost oproti jiným metodám. Dalším problémem je vysoká pořizovací cena, potřeba mít ho neustále u sebe s čímž souvisí i omezení pohybu rukou a potřeba výměny baterií.

20231101.cs_953117_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrolarynx

Elektrolarynx

První dva problémy (řízení výšky a špatná srozumitelnost) se dají zdokonalit pomocí Signal processingu. Na trhu existuje již EL, které nahrazují klasický dvoupolohový vypínač tlačítkem citlivým na tlak, kterým lze přímo regulovat výšku hlasu. Trénovaný pacient je schopen tímto vyjádřit celou škálu emocí, které předtím s klasickým EL nebyl schopen.

20231101.cs_953117_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrolarynx

Elektrolarynx

Špatná srozumitelnost je zapříčiněna především neefektivním přenosem mechanické vlny z EL do hlasového ústrojí. Podstatná část vlny se šíří vzduchem a skrz celé tělo místo toho, aby se měnila v akustickou vlnu uvnitř hlasového ústrojí. Nevyužitá energie zarušuje užitečný signál a snižuje se srozumitelnost. Během let se objevily dva hlavní směry, jak zvýšit SNR. Adaptivní filtrace a princip spektrálního odečítání. Oba dva principy se osvědčily při potlačování rušení v jiných aplikacích.

20231101.cs_953117_14

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrolarynx

Elektrolarynx

Pacient je při používání EL omezen v pohybu. Je nucen ho neustále přidržovat a rukou ovládat jeho funkci. Jedním z možných řešení je úprava na handsfree zařízení. Měnič je pomocí lepicí vrstvy upevněn na požadované místo a spoušť EL je řízena pomocí Elektromyografického (EMG) detektoru upevněného obdobně na svalstvu pod bradou. EMG detektor detekuje pohyb svalstva a vyhodnotí ho jako přání pacienta mluvit. Cenově dostupnější alternativou je pak krční nástavec se spouští na pružině. EL je na tomto díle uložen a pacient aktivuje zařízení zatlačením brady dolů, čímž se EL aktivuje.

20231101.cs_382105_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eukaryogeneze

Eukaryogeneze

Eukaryogeneze je evoluční proces vzniku eukaryotické buňky, která na rozdíl od prokaryotické obsahuje množství vnitřních membrán a složité organely (mitochondrie a podobně). Některé okolnosti ještě nejsou zcela vyjasněny, ale např. o mitochondriích a plastidech se ví, že vznikly endosymbioticky, tzn. pohlcením jednoho organismu druhým. Jiné struktury v eukaryotické buňce však vznikly endogenně, na základě mutací (de novo).

20231101.cs_382105_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eukaryogeneze

Eukaryogeneze

Vznik eukaryotické buňky se zřejmě odehrál asi před 2 miliardami lety, ačkoliv s tím někteří vědci nesouhlasí a kladou tento milník do mnohem nedávnější doby.

20231101.cs_382105_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eukaryogeneze

Eukaryogeneze

Přesný průběh počátků eukaryogeneze není zcela vyjasněn. Zdá se, že ke vzniku eukaryot přispěly genomy jak archeálních, tak bakteriálních buněk. Podrobně se průběh eukaryogeneze snaží vysvětlit více než 20 hypotéz. Důležitou roli v těchto hypotézách často hrají právě bakterie a archea, tedy dvě prokaryotické domény, z nichž se pravděpodobně eukaryota vyvinula.

20231101.cs_382105_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eukaryogeneze

Eukaryogeneze

Často se v hypotézách objevuje otázka vzniku mitochondrií, která je však v základních rysech již v podstatě objasněná. V této organele byla totiž nalezena DNA, která vykazuje značnou příbuznost s bakteriemi z řádu Rickettsiales. Endosymbiotická teorie tak oprávněně tvrdí, že mitochondrie vznikly právě pohlcením Rickettsií jinou buňkou a mitochondrie jsou potomci těchto bakterií. To však pravděpodobně neznamená, že pouhý vznik mitochondrií znamenal vznik eukaryot v dnešním slova smyslu. Eukaryotická buňka má i množství jiných typických rysů, jako je buněčné jádro, endomembránový systém, lineární chromozomy a mRNA splicing, ale není jasno v tom, jestli tyto rysy vznikly před nebo po endosymbióze budoucí mitochondrie.

20231101.cs_382105_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eukaryogeneze

Eukaryogeneze

Chimérické hypotézy je souhrnné označení pro takové hypotézy, které předpokládají v průběhu eukaryogeneze fúzi několika typů buněk.

20231101.cs_382105_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eukaryogeneze

Eukaryogeneze

Podle tzv. archeální hypotézy je eukaryotická buňka pouhým potomkem buňky jisté archebakterie, která pohltila bakteriálního symbionty, z nichž se vyvinula mitochondrie. Horizontálním přenosem genetické informace z mitochondrie do genomu archeálního se pak vysvětluje skutečnost, že mnohé znaky eukaryot jsou spíše bakteriálního původu. Další geny spíše bakteriálního původu by teoreticky mohla eukaryotická buňka získat i z potravy, pokud se živila bakteriálními buňkami (tzv. gene ratchet teorie). Některé varianty této hypotézy se zabývají i mechanismem pohlcení bakteriálního předka mitochondrie a např. předpokládají, že archeální předek eukaryot by neměl buněčnou stěnu (jako recentní Thermoplasmata), naopak by již měl aktinový základ cytoskeletu s rozvětvenými filamenty, který by umožňoval vychlípeniny plazmatické membrány usnadňující zachycení bakterie. Vycházejí přitom z monofylie genetického kódování některých archeálních a eukaryotických aktinů.

20231101.cs_382105_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eukaryogeneze

Eukaryogeneze

Detailněji se okolnostmi archeální hypotézy zabývá tzv. vodíková hypotéza navržená v roce 1998. Hostitelskou buňkou byla anaerobní, vodík metabolizující autotrofní archebakterie, která pohltila symbiotickou bakterii schopnou v rámci své respirace produkovat vodík. Tyto bakterie následně prošly evolucí a změnily se na mitochondrie.

20231101.cs_382105_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eukaryogeneze

Eukaryogeneze

Vodíková hypotéza má své výhody i nevýhody. Pro hovoří fakt, že tato hypotéza vysvětluje příčiny, které vedly k pohlcení mitochondrie. Svůj význam má i skutečnost, že v přírodě se nachází podobná uskupení organismů vyměňujících si vodík (hydrogenozomy nálevníků a jejich symbionti). Na druhou stranu je známo, že eukaryotická membrána je podobná spíše membráně bakterií, jenže kdyby měla pravdu vodíková hypotéza, membrána by byla archeální. Archebakterie také provozují anaerobní metanogenní metabolismus, zatímco eukaryota nikoliv. I další metabolické vlastnosti spíše mluví v neprospěch této teorie.

20231101.cs_382105_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eukaryogeneze

Eukaryogeneze

Podobně jako vodíková hypotéza, také syntrofická hypotéza předpokládá, že motivací ke vzniku eukaryotické buňky byl metabolismus vodíku, přičemž se výměna produktů metabolismu mezi několika druhy (tedy právě tzv. syntrofie) objevuje i v jejím názvu. Syntrofickou hypotézu formulovali poprvé Moreira a López-García roku 1998.

20231101.cs_137473_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Endokanabinoid

Endokanabinoid

Vědci předpokládali, že v mozku mohou být přítomny další ethanolamidy nenasycených mastných kyselin a identifikovali ve vepřovém mozku další dva endocannabinoidy, homo-gamma-linoleoylethanolamid a 7,10,13,16-docosatetraenoylethanolamid. Ve snaze nalézt endogenní ligand na periferní kanabinoidní receptor, který byl mezitím objeven, izolovali ze psího střeva další derivát kyseliny arachidonové, 2-arachidonoyl glycerol. Nakonec odborníci isolovali z vepřového mozku třetí, éterový typ endocannabinoidu, který nazvali noladin éter (2-arachidonyl glyceryl éter). Název je odvozen od hebrejského slova nolad, což znamená „zrodil se“. Tato látka se váže na CB1 kanabinoidní receptor a vyvolává u myší uklidnění, hypotermii, střevní nepohyblivost a mírnou antinociceptivitu (snížení citlivosti k bolestivým podnětům). Na periferální kanabinoidní receptor (CB2) se váže slabě.

20231101.cs_137473_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Endokanabinoid

Endokanabinoid

Při vývoji bioanalytických metod ke stanovení anandamidu v mozku a v periferálních tkáních byla izolována látka se stejnou molekulovou vahou jako anandamid. Měla však kratší retenční čas a byla identifikována jako O-arachidonoyl ethanolamin (kyselina arachidonová a ethanolamin spojené esterovou vazbou – ethanolamin je zde vázán právě opačně nežli u anandamidu). Tato látka byla nazvána virodhamin - tento název je odvozen od sanskrtského slova virodha, což znamená protiklad. Nato vědci zkoumali hypotézu, založenou na předcházejících studiích vztahů mezi strukturou a aktivitou a dostupnosti biosyntetických prekurzorů, že N-arachidonoyl-dopamin (NADA) je „kapsaicinu podobná“ látka v nervových zakončeních savců, která se váže na vaniloidní receptor VR1. Zjistili, že NADA je přirozená látka, která se nalézá v nervových tkáních a nejvyšší její koncentraci má striatum, hipokampus a mozeček, nejnižší koncentraci pak ganglion hřbetního kořene. NADA se váže na cannabinoidní receptor s vysokou účinností.

20231101.cs_137473_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Endokanabinoid

Endokanabinoid

Nová endocannabinoidům podobná sloučenina s vazodilatačními vlastnostmi byla v laboratoři Hebrejské Univerzity izolována z hovězího mozku. Tato látka, ''N''-arachidonoylserin (ARA-S), je chemicky příbuzná anandamidu. Na rozdíl od anandamidu se váže na CB1 a CB2 či na vaniloidní TRPV1 receptor velmi slabě. Nicméně vyvolává na endotelu závislou vazodilataci krysích izolovanéhých tepen mezenteria a břišní aorty a stimuluje fosforylaci p44/42 MAP kinázy a proteinové kinázy B/Akt v kultivovaných endoteliálních buňkách. ARA-S také potlačuje LPS-indukovanou tvorbu TNF-α (tumor necrosis factor) na linii myších makrofágů a u běžných myší, jakož i u myší, které nemají CB1 a CB2 receptory. Řada těchto účinků se shoduje s účinky uváděnými pro abnormální cannabidiol, který je syntetickým agonistou předpokládaného nového typu cannabinoidního receptoru. Z toho důvodu ARA-S může představovat endogenního agonistu na tento receptor.

20231101.cs_137473_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Endokanabinoid

Endokanabinoid

Devane W.A., Dysarz F.A., Johnson M.R., Melvin L.S., Howlett A.C.: Determination and characterization of a cannabinoid receptor in rat-brain. Mol. Pharmacol. 34 (5), 605-613 (1988)

20231101.cs_137473_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Endokanabinoid

Endokanabinoid

Devane W. A., Hanuš L., Breuer A., Pertwee R. G., Stevenson L. A., Griffin G., Gibson D., Mandelbaum A., Etinger A., Mechoulam R. Isolation and structure of a brain constituent that binds to the cannabinoid receptor. Science 258, 1946–1949 (1992)

20231101.cs_137473_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Endokanabinoid

Endokanabinoid

*Hanuš L., Gopher A., Almog S., Mechoulam R.: Two new unsaturated fatty acid ethanolamides in brain that bind to the cannabinoid receptor. J. Med. Chem. 36, 3032-3034 (1993)

20231101.cs_137473_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Endokanabinoid

Endokanabinoid

Mechoulam R., Ben-Shabat S., Hanuš L., Ligumsky M., Kaminski N.E., Schatz A.R., Gopher A., Almog S., Martin B.R., Compton D.R., Pertwee R.G., Griffin G., Bayewitch M., Barg J., Vogel Z. Identification of an endogenous 2-monoglyceride, present in canine gut, that binds to the peripheral cannabinoid receptors. Biochem. Pharmacol. 50(1), 83-90 (1995)

20231101.cs_137473_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Endokanabinoid

Endokanabinoid

Hanuš L., Abu-Lafi S., Fride E., Breuer A., Shalev D. E., Kustanovich, I., Vogel Z., Mechoulam R.: 2-Arachidonyl Glyceryl Ether, a Novel Endogenous Agonist of the Cannabinoid CB1 Receptor. PNAS 98 (7), 3662-3665 (2001)

20231101.cs_137473_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Endokanabinoid

Endokanabinoid

Porter A.C., Sauer J.M., Knierman M.D., Becker G.W., Berna M.J., Bao J.Q., Nomikos G.G., Carter P., Bymaster F.P., Leese A.B., Felder C.C. Characterization of a novel endocannabinoid, virodhamine, with antagonist activity at the CB1 receptor. J. Pharmacol. Exp. Ther. 301(3), 1020–1024 (2002)

20231101.cs_107389_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Protoceratops

Protoceratops

Podle americké etnoložky, historičky vědy a folkloristky Adrienne Mayorové ze Stanfordovy univerzity existuje možnost, že legendární okřídlený tvor Gryf ze střední Asie může mít svůj myšlenkový původ ve zkamenělinách protoceratopsů. Mayorová vychází z toho, že zkameněliny těchto dinosaurů byly známé již obchodníkům a cestovatelům po Hedvábné stezce před mnoha tisíciletími. Ti pozorovali zobákovité rostrum protoceratopsích lebek a mohli si snad ve své fantazii vykreslit gryfa jako původce takové lebky. Jedná se však pouze o jednu z domněnek, které zřejmě nebudou nikdy zcela prokazatelné.

20231101.cs_107389_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Protoceratops

Protoceratops

Objevuje se v mnoha televizních pořadech o dinosaurech, například Putování s dinosaury: Obří dráp, Armageddon zvířecí říše, Vraždící stroje: Pravda o dinosaurech zabijácích, Planeta dinosaurů a dalších.

20231101.cs_107389_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Protoceratops

Protoceratops

Maryanska, T.; Osmólska, H. (1975). "Protoceratopsidae (Dinosauria) of Asia". Palaeontologica Polonica. 33: 133–181.

20231101.cs_107389_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Protoceratops

Protoceratops

You H. & Dodson, P. (2004). Basal Ceratopsia. In: Weishampel, D.B., Dodson, P., & Osmolska, H. (Eds.). The Dinosauria (2nd Edition). Berkeley: University of California Press. Pp. 478-493.

20231101.cs_107389_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Protoceratops

Protoceratops

Lambert, O., Godefroit, P., Li, H., Shang, C.-Y. & Dong, Z.-M. (2001). "A new species of Protoceratops (Dinosauria, Neoceratopsia) from the Late Cretaceous of Inner Mongolia (P. R. China)". Bulletin de l'Institut Royal des Sciences Naturelles de Belgique, Science de la Terre: 5–28.

20231101.cs_107389_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Protoceratops

Protoceratops

Justyna Słowiak, Victor S. Tereshchenko & Łucja Fostowicz-Frelik (2019). Appendicular skeleton of Protoceratops andrewsi (Dinosauria, Ornithischia): comparative morphology, ontogenetic changes, and the implications for non-ceratopsid ceratopsian locomotion. PeerJ 7:e7324. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.7324

20231101.cs_107389_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Protoceratops

Protoceratops

Łukasz Czepiński (2020). New protoceratopsid specimens improve the age correlation of the Upper Cretaceous Gobi Desert strata. Acta Palaeontologica Polonica. doi: https://doi.org/10.4202/app.00701.2019

20231101.cs_107389_14

https://cs.wikipedia.org/wiki/Protoceratops

Protoceratops

A. Knapp, R. J. Knell and D. W. E. Hone (2021). Three-dimensional geometric morphometric analysis of the skull of Protoceratops andrewsi supports a socio-sexual signalling role for the ceratopsian frill. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 288 (1944): 20202938. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2020.2938

20231101.cs_107389_15

https://cs.wikipedia.org/wiki/Protoceratops

Protoceratops

V. S. Tereshchenko (2021). Axial Skeleton of Subadult Protoceratops andrewsi from Djadokhta Formation (Upper Cretaceous, Mongolia). Paleontological Journal. 55: 1408–1457. doi: https://doi.org/10.1134/S0031030121120030

20231101.cs_1612315_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Boritany

Boritany

Za přítomnosti cis-diolů, jako jsou manitol, sorbitol, glukóza a glycerol, se kyselina boritá stává kyselejší a její pKa může být, v závislosti na koncentraci manitolu, i kolem 4.

20231101.cs_1612315_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Boritany

Boritany

Při tvorbě komplexu (v podstatě esteru) reakcí jedné molekuly kyseliny borité a dvou molekul manitolu se uvolní tři molekuly vody a jeden proton:

20231101.cs_1612315_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Boritany

Boritany

Vzniklý produkt bývá nazýván kyselina manitoboritá, protože může být titrován silnou zásadou, například hydroxidem sodným; bod ekvivalence se určuje potenciometrickou titrací, která slouží ke stanovení koncentrace boritanů. Tímto způsobem se často určuje obsah boru v primárním okruhu u lehkovodních reaktorů, ve kterých slouží kyselina boritá jako moderátor neutronů.

20231101.cs_1612315_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Boritany

Boritany

Při neutrálním pH se kyselina boritá účastní kondenzačních reakcí, při kterých vznikají polymerní anionty. Následující rovnice popisuje vznik tetraboritanového aniontu:

20231101.cs_1612315_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Boritany

Boritany

Tetraboritanový anion se skládá z dvou čtyřstěnných a dvou trojúhelníkových struktur propojených do bicyklického celku. Dva atomy boru vytvářející čtyřstěnné struktury jsou propojeny společným kyslíkovým atomem, díky navázaným hydroxylovým skupinám mají záporný náboj. Celý anion se skládá ze tří cyklů: dvou propojených šestičlenných (boroxolových) a jednoho osmiúhelníkového; v každém cyklu se střídají atomy boru a kyslíku. Boroxolové cykly jsou součástí struktury mnoha boritanových aniontů.

20231101.cs_1612315_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Boritany

Boritany

Mezi tetraboritany patří minerál borax (oktahydrát tetrahydroxoboritanu sodného, Na2[B4O5(OH)4]·8H2O; obvykle psáno zjednodušeně jako Na2B4O7·10H2O). Tetraboritan sodný lze získat ve velmi čisté podobě a může tak být použit na přípravu standardních roztoků v odměrné analýze.

20231101.cs_1612315_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Boritany

Boritany

Jsou také známy boritany odvozené od kyseliny monohydrogenborité (HBO2), jako LiBO2 a KBO2, v jejich molekulách se vyskytují cyklické ionty [B3O6]2−.

20231101.cs_1612315_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Boritany

Boritany

Borokřemičité sklo je v podstatě křemičitan, v jehož struktuře jsou některé jednotky [SiO4]4− nahrazeny [BO4]5− centry, společně s různými kationty, které vyrovnávají rozdíly v oxidačních číslech křemíku (oxidační číslo IV) a boru (oxidační číslo III). Tyto nepravidelnosti ve struktuře vedou k pomalé krystalizaci a vzniklé sklo má nízký součinitel teplotní roztažnosti, díky čemuž je, na rozdíl od běžného sodného skla, odolné vůči popraskání při zahřívání.

20231101.cs_1612315_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Boritany

Boritany

K běžným boritanům patří boritan sodný (NaBO2) a borax. Borax je rozpustný ve vodě, a tak se jako minerál vyskytuje pouze v místech s nízkými úhrny srážek; mezi taková místa patří mimo jiné Údolí smrti a poušť Atacama.

20231101.cs_31303_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sindh

Sindh

Sindh (sindhsky سنڌ, Sindh, urdsky سندھ, Sindh, anglicky Sindh) je jedna ze čtyř provincií Pákistánu. Sousedící regiony jsou Balúčistán na západě a severu, Paňdžáb na severu a Rádžastán (Indie) na východě. Na jihu jsou Arabské moře a Kaččhské bažiny.

20231101.cs_31303_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sindh

Sindh

Sindh je třetí geograficky největší provincií. Jeho rozměry jsou okolo 579 km ze severu na jih a 442 km (maximální) nebo 281 km (průměrné) z východu na západ, s rozlohou 140 915 km². Počet obyvatel byl v roce 1994 okolo 28 miliónů, z nichž přibližně polovina žije ve městech. Hlavním městem je Karáčí. Dalšími městy jsou například Hajdarábád, Sukkur, Mírpur Khás, Tando Ádam, Tando Alláhjár, Navábšáh, Lárkána, Šikárpur, Chajrpur a Badin. Používané jazyky jsou sindhština, urdština a rádžastánština.

20231101.cs_31303_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sindh

Sindh

Hlavní pěstované rostliny jsou bavlna, rýže, pšenice a cukrová třtina, přičemž rýže je nejvýznamnější. Dále, méně významné, jsou banány a mango.

20231101.cs_31303_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sindh

Sindh

Sindh je historicky velmi bohatá oblast. První známé vesnické osídlení je datováno až do 7 000 př. n. l. Některé z nejranějších známých textů, pocházejících ze Sindhu, jsou datovány přibližně z 3 500 př. n. l. První urbanizovaná civilizace v jižní Asii je harappská kultura, rozvinutá ve třetím tisíciletí př. n. l., jedním z jejích hlavních center bylo Mohendžo Daro. Oblast Indu byla velice urbanizována, s plánovanými městy, zavodňovacím systémem a unifikovanou soustavou vah a výběru daní.

20231101.cs_31303_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sindh

Sindh

V 17. století př. n. l. dorazili do této části světa Árijci a bylo objeveno, že za Sindhem na východě je „Deserta inconeta“, neboli neznámá poušť. Samotný název Sindh byl odvozen ze sanskrtského označení pro řeku sindhu. Též Hindu, Indus, a Indie mají svůj původ ve stejném předchůdci.

20231101.cs_31303_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sindh

Sindh

Sindh byl v 6. století př. n. l. dobyt perskou říší a stal se perskou satrapií Hinduš. Alexandr Veliký vtrhl do této oblasti v roce 325 př. n. l. a dobyl Pandžáb až po řeku Beas, kde jeho vojáci odmítli pokračovat dále na východ. Alexandrova vojska se poté přesunula na jih, do Sindhu a odtud se vrátila na západ. Po Alexandrově smrti východní části jeho říše připadly Seleukovcům a nejvýchodnější provincie, ležící na Indu, byly integrovány do maurjské říše. Sídlem maurjské správy byla Takšašila, blízko dnešního Islámábádu.

20231101.cs_31303_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sindh

Sindh

Roku 275 př. n. l. se maurjovský král Ašóka stal buddhistou. Též Sindh byl na čas obrácen na tuto víru. Poté, co v roce 60 přišli Kušanové, se Sindh v rámci jejich říše stal prosperující zemědělskou oblastí. S příchodem Hefthalitů (Bílých Hunů) v 6. století došlo k dezintegraci země. Sedmé století pak znamenalo definitivní konec buddhistického období.

20231101.cs_31303_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sindh

Sindh

V roce 711 první arabské muslimské armády, vedené Muhammadem bim Kásimem, dobyly Sindh na hinduistických vládcích. Sindh se stal provincií umajjovského chalífátu. Multán, v jižním Paňdžábu, se stal centrem islámské sekty ismá'ílíja, která má v Sindhu stále mnoho následovníků. Oblast byla ovládána ghaznovským královstvím od 10. do 12. století, dillíským sultanátem od 13. do 16. století a Mughaly od 16. do 18. století. Poté, co mughalská říše začala v 18. století upadat, dostal se Sindh pod kontrolu afghánských vládců.

20231101.cs_31303_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sindh

Sindh

V letech 1842–1843 armády Spojeného království pod velením generála Charlese Jamese Napiera dobyla Sindh. Aga Chán I. pomohl Britům v ovládnutí Sindhu, za což byl odměněn. Ze Sindhu se stala součást Bombajské presidencie Britské Indie. Roku 1935 byl Sindh vyčleněn jako samostatná provincie, která se stala součástí Pákistánu po vyhlášení pákistánské nezávislosti roku 1947.

20231101.cs_112631_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nippur

Nippur

Peters sám byl v oblasti archeologie úplným laikem, neseznámil se s místními poměry a provedl řadu nerozvážných diplomatických tahů, jimiž si znepřátelil domorodé obyvatelstvo. Vykopávky začal 6. února 1889. Byly zcela nesystematické, Peters nechával kopat chaotické příkopy, tunely a jámy, čímž nadělal budoucímu průzkumu značné škody a potíže. Zcela opomíjel architekturu, zajímaly ho jen jednotlivé nálezy, v čemž však měl úspěch. Získal množství předmětů – cihly s nápisy, sošky, závaží a fragmenty asi 2000 hliněných tabulek. Nápisy na těchto tabulkách dosvědčily, že objevené město se nazývalo Nippur.

20231101.cs_112631_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nippur

Nippur

V dubnu 1889 vyvrcholily potíže s domorodci. Když Peters zjistil krádeže věcí z tábora, rozhodl se k ráznému kroku, když přikázal svým tureckým četníkům, vybraných k ochraně tábora, po vetřelcích střílet. Když tak došlo k zabití příslušníka kmene Afádžů, vyhlásili domorodci americkým průzkumníkům boj. 18. dubna byl tábor přepaden a archeologové museli utéci, přičemž zachránili aspoň část vykopávek.

20231101.cs_112631_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nippur

Nippur

John Peters se dokázal na novou expedici připravit lépe a 14. ledna 1890 začal znovu kopat. Během necelých čtyř měsíců zde našel množství úlomků váz a sošek, pečetí na cihlách a asi 5000 tabulek. Všechny nálezy odvezl do USA, kde je věnoval muzeu Pensylvánské univerzity ve Philadelphii.

20231101.cs_112631_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nippur

Nippur

Pro archeologii a světovou historii mají mnohem větší hodnotu práce vedené konzulem USA J. H. Haynesem. V pahorku Niffar strávil s přestávkami celkem 38 měsíců. V první fázi zde byl od března 1893 do února 1896, poté od února 1899 do května 1900. Většinou se musel spolehnout na pomoc domorodých asistentů. Ačkoliv také nebyl historik, archeolog ani architekt, dokázal přinést světu mnoho nových poznatků z nejstarší historie Sumeru.

20231101.cs_112631_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nippur

Nippur

Objevil přes 500 hrobů, více než tisíc pečetí a pečetních válečků, množství střepin váz a sošek, především však archív 50 000 hliněných tabulek, které posléze vědci zpracovávali přes půl století. Z klínopisných textů vyčetli jména nejstarších vládců sumerských měst Uru, Uruku a dalších až po historii babylonských říší. Nález těchto tabulek byl posledním argumentem pro existenci sumerského národa. Tento archív byl nalezen na kopci poměrně vzdáleném od nippurského zikkuratu. Vznikal postupně od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. až do perského období.

20231101.cs_112631_14

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nippur

Nippur

Některé z textů obsahují nejstarší literární památky světa - báje, legendy a poezii. Jejich překladu z tabulek se věnoval německý badatel Hermann Hilprecht, po jehož smrti se na základě poslední vůle část tabulek dostala do sbírek univerzity v Jeně, část zůstala ve Philadelphii. Mezi nejvýznamnější texty nalezené v Nippuru patří báje o Potopě světa, která byla předobrazem biblickému příběhu. Zajímavé jsou však i tabulky vypovídající o životě v sumerských městech. Např. se s nich dozvídáme, že v Nippuru znali téměř 60 druhů piva různé kvality. Zajímavá je tabulka ze 13. st. př. n. l. s nejstarším známým plánem města na světě.

20231101.cs_112631_15

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nippur

Nippur

Haynes odkryl velkou část starověkého posvátného města Nippur. Na jednom z východních návrší určil půdorys paláce, na jižním zdivo obchodní čtvrti. Další místo skrývalo nippurskou písařskou školu se zachovanými lavicemi a skříněmi. Zjistil, že město bylo obehnáno hradbami a u jedné z chrámových ohradních zdí našel zbytky nástupiště dokládající, že Nippur byl kdysi říčním přístavem. Hospodářské záznamy na tabulkách jasně dokumentují, že celé město bylo podřízeno chrámu, který vlastnil v okolí pole i pastviny, jejichž nájemci museli chrámu dodávat doklady o výnosech, odvodech a daních.

20231101.cs_112631_16

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nippur

Nippur

Uvnitř chrámové zdi nalezl Haynes zbytky dvou svatyň a zikkuratu, chrámové stavby o několika stupních na široké obdélníkové základně. Svatyně stála na nejvyšším stupni zikkuratu. Nippurský zikkurat, který Sumerové nazývali É-KUR (Dům-hora), se skládal ze tří vrstev. Nejstarší z nich z 26. - 27. st. př. n. l. pocházela z téže doby jako nejstarší egyptská pyramida krále Džosera, prostřední z poloviny 23. st. př. n. l., kdy vládl akkadský král Narámsín, nejmladší, cihly vnější vrstvy nesly pečeť krále 3. dynastie urské Urnammua z konce 22. st. př. n. l.

20231101.cs_112631_17

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nippur

Nippur

Město Nippur vystupuje v řadě mezopotamských bájí a povídek. Počátek vesmíru a lidstva vykládají etiologické mýty. Nejstarším textem je nippurský archaický válec z 25. st. př. n. l., v němž se vypráví o bohu Enlilovi a bohyni Ninchursag.

20231101.cs_76715_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tlustec

Tlustec

Kopec je samostatně stojící dominantou, zdáli z jihu dobře viditelnou i s lomy na svazích. Vysoký je 592 m n. m., převyšuje tedy kopce v okolí o 100 metrů. Je zhruba 1,5 km na východ od železniční zastávky u obce Brniště na trati 086 z Liberce do České Lípy. Z nejbližší obce Luhov, 1 km jižně, vede v serpentinách cesta k vrcholu. Ze západní strany je obtékán Panenským potokem. Geomorfologicky je řazen do Zákupské pahorkatiny, okrsku Cvikovská pahorkatina, které jsou součástí pahorkatiny Ralské. Okolí i samotný kopec jsou jen málo zalesněné. Vrchol a severní část se nachází na území obce Jablonné v Podještědí (katastr Postřelná č. 726192), jižní část včetně lomu spadá pod katastr Luhov u Mimoně č. 688584 (obec Brniště). Kopec je tvořen nefelininitickým basanitem, který byl těžen ve dvou lomech.

20231101.cs_76715_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tlustec

Tlustec

První požadavek na otevření lomů vzneslo ředitelství Železničního stavitelství v Ostrově nad Ohří v roce 1968. Vypracovaný projekt počítal s odtěžením až na kótu 420 m n. m. Kamenivo bylo určené pro železnice v Severočeském kraji. Projekt byl schválen, protože Tlustec nebyl považován za cenný oproti Ralsku a Lipce, které státní ochrana chtěla zachránit. V roce 1982 bylo zahájeno kácení lesa, zbudována příjezdová cesta a technické zázemí kamenolomů a poté těžba kamení začala.

20231101.cs_76715_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tlustec

Tlustec

Rok poté začala prosazovat ZO ČSOP v Praze provedení přírodovědné inventarizace Tlustce. Průzkum z let 1985 - 1990 prokázal 300 druhů vyšších rostlin, 62 druhů ptáků, 18 druhů savců a stovky druhů bezobratlých živočichů. Orgány státní ochrany přírody připravují vyhlášení východních svahů za chráněné území.

20231101.cs_76715_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tlustec

Tlustec

V roce 1993 lomy koupila ve veřejné soutěži firma Beron s.r.o (později zkrachovala), načež vznikla Nadace Lemberk požadující ukončení či omezení těžby. V roce 1997 Ministerstvo životního prostředí zpracovalo návrh na omezení těžby.

20231101.cs_76715_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tlustec

Tlustec

V roce 2011 požádala pražská firma Chlup o možnost obnovit těžbu velmi kvalitního čediče. Proti se ozval mj. Miroslav Šimonek, předseda Sdružení pro záchranu kopce Tlustec.

20231101.cs_76715_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tlustec

Tlustec

V roce 2012 vydal Krajský úřad Libereckého kraje s těžbou souhlas, ten však Ministerstvo ŽP následně zrušilo, těžba tedy v roce 2012 nepokračuje. Nedlouho poté upozornily ekologické organizace na pokus je uplatit, aby těžbu svými námitkami neblokovali. Následovalo soudní líčení.