Datasets:

CZLC

/

CNC_KHavlicek_HistNews

like 0

15. únor 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Venkov, Titulek: [zpráva], Autor: Havlíček, Karel Z Tismic dne 1. února. Ačkoliw již po wíce let u nás čtenářská společnost se udržela, nyní od 1. ledna b. r. počíná ještě wíce do žiwota wstupowati. Na wybídnutí našeho duchowního spráwce p. Wáclawa Kaubka, který w celé osadě wážnost a lásku požíwá, a usnešením čtenářského spolku, aby se totiž příležitost a přístup zjednal i ostatním občanům, slyšeti Národní Nowiny a jiné užitečné časopisy, scházíme se k tomu cíli každého dne we škole jakožto nejpříhodnějším místě u wečer, když lid po práci má, tam se od jednoho wždy střídawě nowiny hlasitě člau, při tom některá neznámá slowa jakož i méně srozumitelné sady se wyswětlují, a lid rád k poslauchání – zwláště „ Šotka “ – se schází. Takowýmto spůsobem čtení nowin se může mnohého chwalitebného aučele docíliti. Sprostší lid, nemaje příležitosti a prostředků sobě nowin zaopatřiti, aniž času ku čtení, a byť i měl, nerozuměje jim tak snadno, býwá mnohými jen austními powěstmi klamán a w mnohých pochybnostech držán, a tudy často i wzpaury pro wěc dobrau a sprawedliwau, jsauc lžiwě poučen, co loď bez wesla zmítán, a tím to přichází, že se zmatek stane a dobré wěci se škodí. Frant. S. Kocaurek. Dod. Red. Přáti si musíme, aby za příkladem takowým též i jinde se pokračowalo. Neníť zajisté možná, zwláště proto, že naše školy na nízkém stupni se posud nacházely, aby weškerý lid mohl celým nowinám rozuměti. Redakce Národních Nowin, ačkoli se wšemožně snaží o lehkau srozumitelnost, musí se přece wyznati, že není w stawu každau wěc tak obšírně wyložiti, aby tomu každý dobře rozuměti mohl, který o zeměpisu, dějepisu, konstitučním žiwotě atd. nikdy nic nezwěděl. Není wšak pochybnosti, že se pilný čtenář, zwláště má-li prwní čas některého laskawého wykladatele při ruce, za krátký čas tak dalece z našich nowin poučiti může, aby budaucně wšemu i bez wýkladu rozuměl.

8. červenec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Tuto podáváme Čechům věrný překlad Jednání Frankfurtského konstitujícího sněmu ve věci rakousko-slovanské dne 1.července, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Tuto podáwáme Čechům wěrný překlad Jednání Frankfurtského konstitujícího sněmu we wěci rakausko-slowanské dne 1. čerwence Von-Beisler mluwil prwní co aud wýboru pro slowanské wěci. Náwrh wýboru zní takto: 1. Ohledně na wolení w Čechách a na Morawě. Nech se wyzwe wláda rakauská, aby bezprodleně a důkladně nařídila w německo-slowanských říšských zemích rakauského mocnářstwí posud chybující wolby k zastaupení národnímu do Frankfurtu, aby chránila wolení před rušícími wplywy, nařídila již woleným, posud nepřišlým poslancům, by šli za jich powoláním, anebo — potřeba-li toho — předsewzala doplné wolení. Ostatně připowídá konstitující shromáždění, důwěřujíc, že rakauská wláda bude chránit důležitosti Německa, jí podporau w krocích k tomu wedaucích. 2. Ohledem na události Pražské a na náwrh od posl. Bergera a Schillinga ( aby se shromáždění spolkowé hned wyzwalo, by nařídilo k ochraně obywatelů německých w Čechách wtrhnutí baworských a saských wojsk do Čech ) stawí wýbor tento náwrh: aby konst. shromáždění se wyjádřilo: „ Kroky od Bundestagu učiněnými stalo se wšechno, co wyhledáwala potřeba okamžení, a konstit. shrom. udělí wládě rakauské we wšech její krocích k ochraně Němců w Čechách od české strany napadených w potřebě nejsilnější podporu. “ Kuranda poukázal na to, že podlé počtu poměrného je w Čechách jen asi o 500.000 Čechů wíc než Němců, že ale tuto přewahu wzdělání německé daleko přesahá Čechowé, jenž dostali swobodu z Wídně, nechtějí nyní uznáwat práwa Němcůw. Tito musejí wšemožně být chráněni, a byť musíme w principu být proti knížeti Windischgrätzowi, musíme přec uznat, že hájil wěc německau. Von-Radowitz prochází wšeliké saustawy, jenž se wystawily při twoření státu: předně saustawu territoriality, pak pod Napoleonem saustawu přirozených hranic, nyní saustawu na zásadě národnosti. We wšech ale zdá se, že přijdau Němci wždycky zkrátka, w poslední saustawě ( wezmem-li ji w nejužším smyslu ) jakoby welký národ se musel obmezowat na hranice řeči. Šleswiku, kde by se neměla odtrhnaut ani jedna wes, má Německo pustit polowici, poněwadž obywatelé mluwí dánsky. Polowic Poznaňska ztratilo se z tétéž příčiny, a uwoděno je Německo na pokraj wálky, o jejížto těžkosti si mnozí posud nejsau wědomí, o níž si ale musíme předstawit, žeby to byla wojna, která by z Německa učinila bojiště mezi wýchodními a západními sausedy. Žádalo se na Němcích, aby postaupili wlaské Tyroly, což znamená tolik, aby postaupili dwéře swého wlastního domu. Pustí-li Německo swůj wplyw na Wlachy, rozdělí se o ně Francauz a Angličan. W Čechách se žádá totéž. Dříwější ustanowení učinily Čechy odwážnými; nejdříw se odtrhowali, pak zbauřili, což bylo potlačeno. Německo nedopustí, aby se 600leté spojení roztrhlo; laskominám odtrhowacím musí se učinit konec. K tomu cíli musí se prowést wolení, a proto se musí Německo prohlásit, že hodí swau wáhu do wážek. Řečník poukazuje na postawení dwau wojsk, sasko-pruského asi 20.000 a baworského asi 10.000 mužů na hranice, která by mohla w 6 dnech dostat odsud rozkaz ke wtrhnutí. Řečník tedy nawrhuje, aby skrze shromáždění spolkowé rakauská wláda se wyzwala, by swé powinnosti spolkowé učinila zadost a se postarala o to, aby we 14 dnech děly se w Čechách wolby pro národní shromáždění; wyjádří-li se wláda, že není s to, přiřkne se jí pomoc spolku a ta bude pohotowě. Posl. Jeitteles přidal se k Bergerowu náwrhu. Posl. Wiesner nalezá wýraz: „ Německo-slowanské říšské země “ být powážliwým, a žádá, aby se řeklo pauze: Německé říšské země. Wojska spolkowého že není potřebí: neboť Praha je hřbitow. Dostačí nedopustit, aby nezplanul oheň z popele. Česká strana jmenuje sebe demokratickau; ale po ta leta, co jí stáwá, neodpustila wenkowanům ani jednu robotu. Rolnické obywatelstwo rozhodne se spíše pro Německo, sezná-li základní práwa, jenž je jeho přináležejícím přiřknau, spatří-li, že mu Německo wíc podáwá než Češstwo. Řečník nawrhnul, aby se základní práwa po jich přijmutí přeložily do českého a rozšířily w Čechách. Cokoliw se uzawře, jmenowitě wtrhnutí wojska, musí jediné skrze konstitující shromáždění uzawřeno býti; poněwadž se nesmí zdáti, jakoby wláda rakauská aučinkowala spolu, že wolá na Čechy, jenž nemohau posud zapomenaut na bitwu Bělohorskau, nepřítele do země. Neugebauer obrátil zrak na poslední události. Wláda rakauská držela na oko se snahami slowanskými; rakauský ministr řekl rakauské jedné deputaci, nebylo-li by možné, aby Rakausko příště bylo hlawně říší slowanskau. Proč se wolby i nyní newypisují? Chtěla se dát milost zbauřencům, a jen silné wystaupení jednoho muže dokázalo, že se we wyšetřowání pokračuje. Ruské a polské peníze aučinkují tam. Řečník ale klade we wládu nyní důwěru a žádá, aby se učinil pokus. Von-Roeszler: Němci mají práwo na Čechy; od století byli nejpilnější wzděláwatelé půdy. Ruge zastáwá mínění menšiny we wýboru, která činila tento náwrh: W důwěře, že wláda rakauská, jenž se přidala ke wznešeným dnům kwětnowým we Wídni, bude wědět, kterak by sama obnowila pokoj w Praze mezi obywatelstwem a wážnost auřadu, uzawírá shromáždění konstitující: 1. Bez wyzwání wlády rakauské nesmějí žádné německé spolkowé wojska wstaupit na půdu českau. 2. Jak mile ale rakauské auřady, kterékoliw, k ochraně zákonního pořádku a k bezpečnosti žiwota a statku powolají pomoc wojenskau, mají wojska pruská, saská a baworská, jenž uzawřením spolku dne již 20. kwětna jsau ustanovena, jim poskytnauti podporu národu německého. 3. Po odstranění porušení pokoje a wálky domácí w Praze nemají se práwa národů a swobody weškerých občanů státních zákony wýminkowými zkracowat, a práwo rozdílných národností, jež konstitující shromáždění swým wyjádřením w protokolu slawně uznalo, má se w auplné míře zachowáwat. On to beře ze stanowiska politického a že se musí podat podpora auřadům proti každému pokusu rušení k opatření zákonního pořádku. Jiskra se drží stanowiska národního a proto náwrhu wětšiny. Von-Neuwall: Česká strana ztratila na wenkowě daleko wšechen kredit. Chtějí raději zůstat při konstitučním Rakausku než při nějaké pochybné nowé stwůře. Berger: Přijde na to, jak Čechy nyní stojí? Kdo zwítězil? To powí nejlépe kníže Windischgrätz. Wídeňský poslal deputací do Prahy, kterau přijalo wojsko rakauské s pozdrawením: Deutsche Hunde! ( Němečtí psi! ) Hlídali je granátníci, a od Windischgrätze dostali odpowěd: „ Jinde zwítězila revoluce, zde já, a já jsem sluha mého císaře. “ Čechowé a Němci stojí proti reakci, a oběma se musí dát ochrana. Tím se nezadá nic wěci německé. Wolby musí jíti před se, ale ne násilím zbraně, nýbrž poučením. Řečník ruší swůj prwnější náwrh, je proti tomu, aby se přijalo wyjádření, že spolek wšechno již byl zařídil, a chce, aby se do náwrhu wýborowého č. 1. přijalo: že chce ( konst. shrom. ) aučinkowat k podniknutí woleb poučením aučelným. — Na to se hlasowalo, Radowicůw náwrh se zawrhl a přijal náwrh wýboru we prwotní formě. Poznám. Red. To jsme wědělo každý, že Němci we Frankfurtu zuby nehty uchopí se našeho neštěstí, a že co nemohli proti nám dokázat, když jsme byli mrawně silní, budau nyní chtít prorazit, když jsme tělem slabí. — Widíme z těchto jich řečí, že málo přejau nám Čechům samostatným, ale mnoho Čechům pokořeným, leč ale to je útěcha pro dáwného hrdinského ducha českého, že nám hrozí wojskem wšelijakých wýložek teď, když se zdáme zcela kleslými a když se nám stalo neštěstí. My máločetný národ český stojíme proti takowé síle Němectwa sami, bez pomoci, hnaní skoro k zaufalému odporu. Newíme ani, kolik máme nepřátel a kdo je ním. Co se týče Němců za hranicemi, kteří si nás zpupně příosobují, stawíce se na základ zpukřelý, totiž na starý spolek německý, spolek knížat, ne pak národů, na spolek, jehož hlawu: Bundestag, práwě zlomili, tož doufáme, že na sněmu říšském se musí rozhodnaut konečně a pro celé mocnářstwí tato wěc německá; proto že budeme mít pokoj od woleb do Frankfurtu da capo. Kdybychom se chtěli nyní smát, našli bychme w těchto řečech znamenitě mnoho látky k srdečnému smíchu. Pomněme jen na slowa Wiesnerowa: „ Česká strana jmenuje sebe demokratickau, a po tu dobu, co jí stáwá, neodpustila wenkowanům ani jednu robotu. “ Mnohá špekulace wynášela wíc než ubohé wlastenectwí, a newíme ani jeden příklad, žeby se byl který wlastenec wlastenectwím zmohl na panstwí, aby mohl odpauštět robotu; ba ani ty často zmíněné peníze ruské a polské žádnému nepomohly k panstwím. Za druhé litujeme swobodný národ německý, který za každého woliče hotow je postawiti wojáka německého s bodákem a kulkau; dále litujeme naši wládu, že si musí nechat líbit wnucowání trojbarewné exekuce na nás Čechy; na konci ale sebe, neopřeme-li se na sněmu říšském wší silau proti náwalu Němectwa.

4. únor 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovná novinka, Titulek: [Vtipná příhoda o úbytku volů ve Lvově], Autor: Havlíček, Karel – Newděk jest černý hřích. Doufáme tedy, že každému bude milo zwěděti něčeho o našich welikých dobrodincích, kteří žiwotem swým žiwot náš zachowáwají – míníme polské woly. Lwowské nowiny se zwláštní šetrností udáwají počet těchto we Lwowě r. 1845 a 1846 pro wšeobecné dobro na smrt wydaných. Zabito a snědeno jich we Lwowě r. 1845 – 19913, ale r. 1846 – 20435, což jest patrným důkazem pokroku a wzdělanosti, neboť 1846 mnohem wíce wolů we Lwowě ubylo Každodenně ubyde we Lwowě 58 kusů!

28. červen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Přednešení ministra soudních záležitostí, Alexandra Bacha, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Přednešení ministra saudních záležitostí, Alexandra Bacha, we kterém podáwá zpráwu o příprawách k brzkému dopracowání zákonních kněh, jichž nowé zřízení saudní wyhledáwá. Nejmilostiwější Pane! Wěrně oddaný minístr saudních záležitostí byl Waší Milosti předložil w nejponíženějším přednešení stwrzené od ministerské raddy základní rysy zřízení saudního, kteréž se dle ústawy říšské zawesti má, i mohl již w tomto přednešení připomenauti, že prowedení tohoto zřízení saudního záwisí na předcházejícím wydání několika wěcních zákonů, kteréž se dle smyslu §. 120 ústawy říšské, wyhražujíc budaucí jich předložení říšskému sněmu, prozatímně nejwyššími rozhodnutími mají uwesti do žiwota. Wěrně oddaný saudní ministr pokládal sobě za powinnost, aby w ohledu tomto spůsobil potřebné práce příprawné, i dowoluje si tímto podati Waší Milosti we stručném wylíčení nejponíženější zpráwu o stawu těchto zákonodárských prací. Zákonodárstwí rakauské w oboru saudním požíwalo ode dáwných let znamenité powěsti, proto že bylo prwní, které na místo římských institucí a zwyků utwořilo zákony domácí, z nichžto některé, když wyšly, co díla dokonalá byly uwítány, a i podnes, jako knia kniha zákonů občanských, w hlawních swých částích za práce mistrowské se uznáwají a od zákonodárstew cizozemských užíwají. Hlawní zřetel wlády a zastupitelstwa říšského musí nyní, kde se wědě otewřelo pole swobodného přetřásání, a kde se s tolikera stran ozýwají přání a hlasy, žeť přetěžké jest, uhodnauti mezi nimi nezkřiwené, čisté požadawky ducha času a potřeby, aby pokojně a wážně ku prospěchu občanů onu sláwu opatřowaly a rozmnožowaly. Ustanowiti wýraz práwa we wěci a we spůsobě zákonem, jest úloha tak wznešená, a jistota, že se w jednoduchosti a jasnosti zákonů a prostředků práwních, we státě místo swépomoci nastupujících, hlawně zakládá blaho společnosti občanské, jest tak patrné a očewidné, žeť jest swatau powinností, spojiti k wypracowání důkladných zákonů nejšlechetnější síly we státu. Shromáždění zákonodárná mohau podle powahy swé předlohy zákonů obšírnějších jen zkaušeti a konečně o nich se usnášeti; jich wypracowati, úkolem jejich není. K tomu musí býti zwláštní sborowé. Zákonodárstwí, wykonáwané od welikých shromáždění, chřadne přečasto na následcích porady, wedené w bauři wášní řečnických. Domnělé oprawy, duchem strannickým z nenadála wyslowené a s obecným přihlášením přijaté, wytrhnau nezřídka celau ökonomii zákonu z weřejí, nesrownáwajíce se ani se zásadami zákonu ani s články předcházejícími nebo následujícími. Toť jest na příčině, že se zákonům takto udělaným nezřídka nedostáwá jednoty u wypracowání, obecnosti w aučincích, dostatečnosti we prostředcích a obezřetnosti w aučelu. K wůli wywarowání se takowým nesnázím jsau we wšech téměř státech ústaw nejswobodnějších sborowé, kteří k tomu jsau powoláni, aby pro sněm pracowali náwrhy zákonů, buď od ministerstwa jsauce nawržených anebo od sněmu za potřebné uznaných. Takowýmto sborem bude w Rakausku říšská radda ( §. 96-98 ústawy říšské ). Do raddy této budau nejwýtečnější hlawy se wšech částí šírého mocnářstwí powoláwány a w jednotliwých případech znalcemi a důwěrníky sesilowány, aby se w postawení docela neodwislém wšemi silami oddaly pracím zákonodárským a přiwáděly do nich jednotu a sauwislost. Čím důkladnější náwrhowé wyjdau z dílny přemýšlení a sborowé porady mužů těchto, tím krásnější a wydatnější bude poslední a rozhodná weřejná porada na sněmích zákonodárních. Sboru tomuto i také w odwětwí zákonodárstwí saudního ponechány budau ony obsáhlé zákony ke schwálení, k jejichžto prwnímu složení wěrně oddaný ministr saudních záležitostí posud sice mohl podati podnět, které wšak wždy napřed musí projíti poradu we raddě říšské, aby se sněmu říšskému předložiti mohly co náwrhy docela zralé. Zde wede přenáhlení následky nejzáhubnější w zápětí; neníť nic snadnějšího, jako zákon udělati; nic mrzutějšího, jako jej wyswětlowati a doplňowati; nic wážnost moci zákonodárné wíce oslabujícího, jako jej odwolati. Zákony, kterých zjinačení saudního zřízení, ústawau pojištěné, wyhledáwá, jsau asi tyto: Předewším musí se wypracowati úplný zákon trestní podle roztřídění skutků trestných na zločiny, prowinění a přestupky. Wznešenému předchůdci Waší Milosti, Císaři Josefowi II., náleží ta sláwa, že poslušen jsa popudu welikého swého srdce, nejprwé w Rakausku nasadil sekeru na zbytky krutých středowěkých zákonů trestních, a že zawedl zákon lidskosti šetřící, ku kterémuž se připojil zákon císaře Františka I. od r. 1803, jenž od tehdejších práwníků za wýtečný byl wychwalowán. Kéž by bylo Waší Msti, nesaucí jméno i smýšlení welikého předka swého, popřáno, abyste potwrzení swé propůjčil nowé knize zákonů trestních, která by wyhowowala wšem požadawkům času, žiwota i wědy. Částí nejdůležitějšího nowého tohoto zákonu trestního bude část o nastupowání we wěcech trestních, která prawidla o předzwědném wyšetřowání, o řízení před saudy porotními, o trestních saudech okresních, o postawení státního prokuratora we při trestní, zkrátka auplný obraz tohoto odhalí w přehledné spojitosti. Jakožto doplněk tohoto auplného zákonu trestního musí býti wypracowán zákon o wězeních a jich kázni; úloha to důležitá, při jejímžto rozřešení se musí wyhýbati stejnau pečliwostí auskalím železné krutosti slepého trestání zákonního i choré citliwosti, užíwajíc při tom zkušeností národů nejpraktičnějších. Obrátíme-li oko k zákonodárstwu civilnímu, tu nám wzejde w austrety nejprwé kniha zákonů občanskych jakožto předmět oprawdowé úcty, wážná to budowa, kterauž otřásti nemohly ani poslední mocná praudění času. Toliko některá jeho ustanowení, jmenowitě o manželstwí, o poručenstwích, o zůstalostech, o wlastewnosti wrchní a požitkowé budau se muset wzíti w prohlednutí a wšechna nařízení rušící a měnící w jeden zákon spojiti. Obšírnější jest wypracowání nowého řízení civilního. Zákony o tom wydané wzrostly w prawé onus multoruni camelorum ( břemeno mnoha welblaudů ), a má-li se státi šťastná odstáwka w zákonodárstwí, musí nowý saudní řád, neohlížeje se a neodkazuje na starší zákony, auplně spořádati běh saudních řízení od prwního početí až do prowedení prowedení exekuce, šetříc při tom zásady weřejnosti i austnosti a majíc zřetel k rozličným auřadům saudním. K doplnění saudního řádu musí se wypracowati řád konkursní a zákon o advokátech, pak řád notariatní a zákon o gruntowních knihách, a wšechny tyto zákony se musí uwesti we srownalost a sauwislost. Nowý zákon obchodní šetřící řádu žiwnostního, komor obchodních, saudů průmyslnických i fabričních ( prudhommes ) jakož i nowý zákon o saukromém a weřejném práwu námořním jsau pilně potřebny, i bude o nich jakož i také o práwu směnečním společná úmluwa s německými spolkowými státy, aby se nejwětší možnau sauhlasností w zákonech, jimiž poměry obchodní jsau spořádány, materialním prospěchům w nejširším objemu pojistilo pohybowání co nejswobodnější. Tato jsau hlawní díla, w nichž se zawírá úloha nejblíže příští budaucnosti w oboru saudního zákonodárstwí, nedotýkajíc se oněch směrů zákonodárských, ku kterým se spoluaučinnost mužů w saudnictwí zběhlých wyhledáwati musí, jakowéto jsau: oprawa zákonů wojenských, zákonů horních a komorních, náwrh služební pragmatiky, zákon o státních zkauškách atd. Dowoluji si wšak obrátiti pozornost Waší Milosti k tomu, že dle §. 120 ústawy říšské, že prozatímná zákonní nařízení již nyní a před wypracowáním welikých děl zákonních obyčejným spůsobem zákonodárským Zdá se býti mýlka. §. 120 zní: Pokud se spůsobem w ústawě wyměřeným nedosáhne zákonů organických, tauto ústawau říšskau wymíněných, wydána budau přiměřená ustanowení spůsobem nařizowacím. zawedena býti mohau a musí, aby se oprawa práwosaudstwí, w ústawě 544 přislíbená, we smyslu jejím co nejdříwe uwedla do žiwota, a tím aby se přišlo wstříc práwem napnutým očekáwáním národůw Waší Msti. Při tom se nesluší děsiti myšlénky nějakého provisorium, neboť zajedno proběhly saudní spráwy wšech téměř států doby provisorní, nežli došly swého nynějšího útwaru, nikdež ještě za dokonalý neuznaného, a pak se prozatímní zákony rozwrhnau na takowých základech, které se srownáwají se zásadami ústawy říšské a k tomu se hodí, aby přejdauce jednau do praxi auřadů saudních a wniknauce do obyčejůw národůw, připrawily ochotné přijmutí a wšeobecné porozumění zákonům konečným, kteréž se s pomocí zkušeností zatím nabytých chystati budau. Tyto prozatímní zákony, kterých nowé zřízení saudní wyhledáwá, jsau již wšechny rozpočaty a dílem již dokončeny, dílem swého dokončení nedaleky. Tyto pak jsau: Zákon o příslušnosti saudní, který hledě k posawadním wěcním zákonům trestním pořádá budaucí trojité rozdělení wšech případů trestných na zločiny, prowinění a na přestupky; prozatímní předpisy o řízení před saudy porotními, pak o saudech trestních nad prowiněními a nad jednoduchými přestupky, kromě prozatímního předpisu o přezwědném wyšetřowání w nastupowání trestním podle dotčených tří kategorií, předpis o oboru působním státního zastupitelstwí a o sestawowaní list porotničích. Pro řízení saudní zapotřebí bude nařízení o proměně posawadních jurisdikčních poměrů k wůli nowému saudnímu zřízení; tak též se chystají náwrhy nowého řádu o gruntowních knihách, řádu konkursního, řádu advokátního a notariatního. Budu pracowati o to, abych náwrhy prozatímních těchto zákonů po auplném jich ukončení a po odbyté obezřetné poradě se zwláštními přednešeními předložil Waší Msti. Ostatně by se mezitímné nařízení a instrukce, kterých ku prowedení přerozsáhlého a přeobtížného zřizowání bude zapotřebí, mohly ponechati odpowědnému ministerstwu. Račtež tedy, Waše Msti, z uctiwého tohoto wylíčení porozuměti, že učiněny jsau wšechny kroky, aby se nowé zřízení saudní s prozatímními zákony jím wyhledáwanými v čase co možná nejkratším stalo skutkem a prawdau, tuto pak nejponíženější zpráwu nejmilostiwěji přijmauti k wědomosti a jej schwáliti. We Wídni dne 8. čerwna 1849. Bach w. r. Na to se stalo toto nejwyšší rozhodnutí: „ Zpráwu tuto k wědomosti přijímám a schwaluji. “ W Schönbrunně dne 15. čerwna 1849. František Josef w. r.

12. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [Návěští literární], Titulek: [Spisy Al. Svobody], Autor: Havlíček, Karel ‒ Uwádíme zde spisy prof. Al. Swobody, jehož úmrtí jsme w předewčerejším čísle oznámili, které buď již wydány buď ještě w rukopise jsau: 1. Hrabě Beňowský, diwadlo od Kotzebue, překlad; 2. Hostinné práwo, diw. od Zieglera, překlad; 3. Laupežníci, diw. od Šillera; 4. Montechi a Capuletti, zpěwohra, překlad; 5. Norma, zpěwohra, překlad; 6. Karel Skreta, diwadlo půwodní; 7. Básně od Šillera, překlad; tyto wšecky spisy jsau již tištěny; posud w rukopisu, awšak k tisku připrawené jsau: Legenda o sw. Cyrillowi a Metoději o několika arších, legenda o sw. Janu Nep., pak 17 jiných legend a ballad, píseň k známé melodii na národní hymnu a 8 jiných básní a náboženských písní. Mimo to podal swým žákům letos metrický překlad dwau elegií Tibulowých, mnohých Propercowých a několika Horácowých ód. Ještě před swau smrtí pracowal na wšeobecném dějepisu pro českau mládež na základu rozdělení na wšecky díly swěta a swětodějinných událostí.

13. prosinec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: >[titulní strana], Titulek: [kritika pražského hrdelního soudu a nepřátel národně liberální strany], Autor: Havlíček, Karel H. B. Říkáwá se obyčejně, ze celá strana, celý národ nikdy se nemá tupiti a pomlauwati pro osobní wady jednotliwců, a že tedy skwrna objewující se na mrawním charakteru některé osoby nepadá na celau stranu, na celý národ, ku kterému tato osoba náleží. – To wšak se jenom říká a nedělá, jinák jest w theorii, jinák w praxi. Tak dobře jako si celý národ wlastní zásluhy swých wýborných we swětě z té neb jiné příčiny proslulých mužů ke cti připisuje, tak dobře jako po nejdélší časy s chlaubau wzpomíná národ na swé wýtečníky: tak také zas nepřátelé a protiwníci s radosti se uchopí každé osobní wady jednotliwce, aby mohli potupu rozšiřowati o celé straně protiwné aneb dokonce o celém národu. Prawda těchto slow potwrdila se zase na případnosti p. Trojána – owšem tenkrát pro zahanbení těch kteři nás zahanbiti chtěli. Nepochybně, že událost tato nejenom w Praze nýbrž také we wšech končinách naší wlasti byla předmětem rozmanitých řečí, hádek, zármutku z jedné, a zlomyslného potěšení z druhé strany. Když se najednau jako blesk z čista jasna roznesla po Praze powěst, že jest Trojan od hrdelního saudu a sice pro podwod zatčen, byli jsme wšichni tak neočekáwanau a neobyčejnau událostí jako omráčeni. Wšichni, kteří tohoto muže od jeho mladictwí znají a s ním obcují, přeswědčili se nejednau o jeho šlechetné a poctiwé powaze, o jeho upřímné obětawostí, s kterau wždy nehledě na žádný zisk a na žádnau obět usilowalo obecné dobro naší wlasti: a já sám písatel tohoto již po wíce let stoje s ním w uším přátelském swazku a obcowání, měl jsem nejednau příležitost nejen ze slow nýbrž z činůw, a to nejen weřejných nýbrž nejsaukromějších přeswědčiti se newýwratně o šlechetné jeho powaze. Zpráwau takowau o jeho zatknutí, zatknutí u hrdelního saudu, zatknutí pro podwod, byl jsem dočista omráčen. Zatím si pospíšili pánowé jisté strany, kteři by nás wšechny jim w cestě stojící zastawatele práw národu nejraději widěli snad na poprawišti neb alespoň zhanobené a poražené, zatím si tedy tito pánowé pospíšili na wšelikých cestách rozšiřowati nejhanebnější powěsti o příčině Trojanowa zatknutí. Již prý po mnoha let dělal falešné směnky, již množstwí lidu prý o znamenité peníze přiwedl a t. d. tak že se nám až hnusí jenom opakowati wšechno to, co tito lidé po celém městě rozšiřowali. A zrowna nejwětší „ přátele pokoje a pořádku, “ kteří naší straně každau chwíli wyčítají nesnášeliwost, osobowáni, ultra a t. d. zrowna tito pánowé ukázali tak jako wždy jindy i při této příležitosti, jak by jim milo bylo kdyby nás mohli zkaziti. Nespokojili se tím jenom Trojana hanobiti: hned musela celá strana naše být sestawena ze samých zločinců, podwodníků, přestupníků a t. d., tak dalece že ku př. jistý dobře známý professor práw se ani zdržeti nemohl, při swém auřadowání ( při rigrosum ) nám wšem utrhačně spílati. Co wšechno jsme zde w Praze od takowých a podobných našich dobrodinců poslauchati musili, může si každý posaudit již jen podle toho, co si traufali tisknaut we swých časopisech, jmenowitě w jednom, o kterém jsme si již dáwno pewně umínili, že ani wyslowením jeho jména nowiny swé zhyzditi nechceme. Také Lloyd we Wídni, o kterém se dobře wí na čí autraty wychází, píše ještě w auterním swém čísle ( 11 pros. ) doslowně takto: Das Verbrechen dessen Trojan beschuldigt wird, ist, wie ich höre, „ Urkundenverfälschung und betrügerisches Anlocken fremder Waaren. “ Ein schönes Geschäft für einen diätenlosen Volksvertreter! “ Widěti z toho hned jak těm pánům jěště posud sněm w žaludku leží, tak že ho a odtud narostlau žluč proti nám ještě posud wytráwiti nemohli! W takowých trapných okolnostech snažili jsme se alespoň dowěděti, jaké podezření se u hrdelního saudu proti Trojanowi skutečně zdwihlo, a co jsme se o celé wěci dowěděli, to jsme w krátkosti podali již hned tenkrát w N. N., aby alespoň něčím se porazily ty oškliwé powěsti. Nyní sme se owšem teprwa dowěděli, že ani to, co jsme my o této wěci podali není prawdiwé, a jmenowitě, že ani žádný konkurs nebyl wypsán. Než rozhodnutí sl. appellačního saudu, které jsme již wčera sdělili, a které bylo uzawřeno jednohlasně w rozmnoženém senatu ( 9 rad a oba předsedowé ) očistilo p. Trojána ze wšelikého podezření. Tím owšem jest jeho weřejné postawení zachowáno a jemu zase wšechny předešlé hodnosti a úřady nawráceny: kdo ale nahradí jemu z úplna wšechny ztráty a utrpení, které mu překwapenost hrdelního saudu Pražského způsobila? Kdo může posauditi, jaký jest to cit, býti w tak oškliwém podezření, býti w takowých řečech po celé zemi, jenom ten může dokonale uwážiti těžkost křiwdy, které Pražský hrdelní saud se na p. Trojanowi dopustil. Pan Pštros, přednosta hrdelního saudu Pražského, měl tím opatrněji w této wěci jednati, poněwadž je wšeobecně známý poměr jeho osobní k p. Trojanowi. Každý wí, že p. Trojan byl na místě p. Pštrosa spoluaudem zemského wýboru, za kterýžto auřad p. Trojan 900 zl. stř. ročního platu užíwá, a každý dobře wí, že p. Pštros písemně si u obce Pražské s patrnau nelibostí proti Trojanowi ztěžowal, že tímto wywolením p. Trojana jeho p. Pštrosa důchody stenčeny jsau ( o 900 zl. ročně ), a tudy od obce nějakau remuneraci za swau býwalau činnost žádal. Každý také wí, že p. Trojan po odstaupení pana purkmistra Müllera k tomu působil, aby někdo jiný než p. Pštros za purkmistra Pražského wywolen byl. Práwě poněwadž wšechno toto známo jest, měl sobě pan Pštros, přednosta Pražského hrdelního saudu tím opatrněji počínati, neboť každý wí, že w těchto wěcech welmi mnoho na přednostowi záleží, který si sám ke každé wěic wěci sestawuje senat. Wí se také, s jakau rychlostí hrdelní saud wykonal swé překwapené uzawření na p. Trojanowi, a jak spěšně oznámil hned jeho zatknutí k městské raddě a t. d., a s druhé strany se wí s jakau wáhawostí odeslal hrdelní saud jeho rekurs k appellačnímu saudu. Rekurs p. Trojana potřebowal pět dní k cestě z Nowoměstské radnice na Malau stranu, čímž se také newinné zatknutí p. T. prodlaužilo, poněwadž zameškáno jest sezení appellace. Uwádíme naschwal wšechny tylo prawdiwé okolnosti, abychom ukázali, jak práwě w tomto pádu nejwíce obezřetnosti a opatrnosti pří hrdelním saudě by bylo býwalo zapotřebí, aby se k žádným důmínkám strannosti příčina nezawdala. Celá tato případnost byla wšak pro nás alespoň w tom ohledu poučná, že jsme opět seznali množstwí lidí, kterým by to srdečnau radost způsobilo, kdyby naši stranu hodně zoškliwiti a tak naše působení pokaziti mohli. Bůh jim to odpusť! –

29. prosinec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [O platu učitelů], Autor: Havlíček, Karel H. B. – Čteme w některých časopisech nesmírné děkowání za interpellaci p. prof. Haimrle o zwelebení stawu učitelského, kterau učinil we sněmu říšském. Nechtějíce nikterak p. Haimrlowi zásluhu jeho ztenčowati, winni jsme přece prawdě to oswědčení, že nebyl p. prof. H. jediný, který se o tuto wěc postaral. Známo jest, že pro nerozum mnohých našemu učitelstwu, beztoho i tak w bídě postawenému, od počátku konstituce ani ty sporé platy a jiné wýsluhy dáwany nebyly, poněwadž mnozí we sprostnosti swé myslili, že swoboda jest, nikomu nic neplatit. Tím se stalo, že učitelstwo na mnohých místech do nejwětší bídy přišlo a zrowna hlad trpělo w prawém smyslu toho slowa. Mnohé žaloby strany toho docházely k deputowaným z Čech a odjinud, a konečně deputace morawského učitelstwa nawštiwila w Kroměříži slowanský klubb, žádajíc, aby se jich klubb w této wěci u ministerstwa ujal. Slowanský klubb wzal to do porady, a uzawřelo se, aby se kroky potřebné strany toho neučinily w interpellaci ( proto že národy hořekují na mnohé interpellace ), nýbrž aby se ministerstwu podal we jménu audů slowanského klubbu spis žádající, aby prozatím aspoň na jistau sumu zwýšeny byly platy nejhůř dotowaných učitelů, a aby se ostatním důchody jejich od wlády ostře wymáhaly, než se od sněmu samého něco konečného strany škol uzawře. Deputace slowanského klubbu wyslána w té wěci k ministerstwu oswěty, přinesla wšak zpráwu, že již ministerstwo samo od sebe uzawřelo, platy učitelů hned nyní ze státních důchodů aspoň nejméně na 250 zl. stř. ročně zwýšiti. Interpellace p. prof. Haimrle učiněna jest we sněmu později, a až ministerstwo na ní po nowém roce odpowí, jsme přeswědčeni, že odpowěď nebude jiná než ta, co jsme práwě tuto uwedli. Co se konečného zřízení této wěci týče, jest naše mínění, že plat učitele nemá být menší než 400 zl. stř. ročně, a že má být z důchodů zemských wyplacen. Zároweň ale myslíme, žeby se při obsazowání škol obci samé a stawu učitelskému nějakým způsobem wplyw nechati měl, aby se místa učitelská nezadáwala skrze protekcí na cestě bürokratické. Takowé mínění budau Národní Nowiny wždy horliwě zastáwati, až k wyjednáwání přijde.

8. listopad 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Co jest Obec?, Autor: Havlíček, Karel Co jest Obec? ( Pokračowání. ) Na dwau welikých hlawních základech wystawen jest weškeren lidský swět, Schiller je jmenowal: hlad a lásku, my je pojmenujeme: náklonnost ( poněwadž se již u nás láska béře jen we smyslu sexualním ) a užitek, a stawíme náklonnost jen honoris gratia na prwní místo, neboť w oprawdiwém swětě skoro wždy na něm užitek ( hlad ) stáwá. Cokoli člowěk dělá, činí buď z náklonnosti, neb pro užitek ( leda by nic nemyslil, a dělal wšechno newěda proč, mechanicky ) a blažený ten, kdo wšechno užitečné činiti může z náklonnosti, a komu wšechno, co z náklonnosti učinil, užitečné jest. Zde stojíme při základním uzlu člowěčí bytosti, při egoismu ( pro užitek ) a při mrawnosti ( z náklonnosti ). Co jest wlastně egoismus ( soběctwí ), přetěžké to určení, a nižádná lidská moc udati nemůže při jednotliwých činech hranice mezi egoismem a mrawností. Člowěk může nejkrásnější činy wykonati z nejšpinawějších, z nejzištnějších a nejnemrawnějších pohnůtek, a naopak dobrý úmysl může před swětem platiti za zlý. A proto by nebylo dobře snowati základy weřejného zřízení obce na pauhé náklonnosti, na mrawnosti, z té příčiny, že lidský bystrozrak dobře prowedené pokrytstwí proniknauti nemůže, a tedy by od soběckých chytráků, wydáwajících se za nezištné obětowawé muže, přečasto šizen býwal. Jenom rodina, tato malá obec, jest wýhradně založena na náklonnosti, poněwadž se w ní, jakožto wždy pohromadě žijící, pokrytstwí mnohém tíž prowésti dá, ačkoli i tu máme mnohé oškliwé příklady. Každá dobře zřízená obec musí být ale jen založena na užitku a sice na užitku wšeobecném. To jest každý jednotliwec musí z toho užitek míti, že w obci žije, sice jest tato obec špatná. Každá obec jest jakési obmezení swobody jednotliwců, člowěk práwě tím, že do obce wstupuje, k rozličným powinnostem se zawazuje, které by sic jinák ( jako pauhý člowěk osamělý aneb w rodině žiwaucí ) neměl, a k těmto powinnostem zawazuje se dobrowolně jen proto, že z toho spolku, od té obce za to wětší užitek očekáwá. ( Nebereme zde užitek jen we smyslu nejhrubším. ) W obci platiti musí zásada: Něco za něco, nic za nic, a čím wíce se obec drží této zásady, tím dokonalejší jest. Aby nám nikdo zle nerozuměl, musíme doložiti, že náklonnost, obětawost atd. ( co se patriotismus zowe ), nikterak z obce newylučujeme, tyto wždy w obci budau a býti musí, ale jenom že nahodile a tak, aby obec sama na nich založena nebyla, aby nechtěla obec státi a zkwetati patriotismem a jinými dobrowolnými skutky občanů. Neboť každý nahlížeti musí, že by takowý základ při známé powaze lidského ducha jen slabý a nejistý, ba nanejwýš nebezpečný býti musel. ( Pokračowání. )

30. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [polemika], Autor: Havlíček, Karel W ministerském poloauředním časopisu Lloyd čteme dne 26. ledna, že se we Wojwodowině Srbské od 1. ledna zawede w auřadech wšude srbský jazyk, že ale z ohledu na rownopráwnost Němci swoje přípisy w materštině podáwati mohau. To je skutečně nowá theorie ministerská o rownopráwnosti, aby každý kolonista wšude, kam zaleze, práwo měl žádati, by se podle něho řídilo celé auřednictwo tamější země, aby ku příkladu si mohlo několik Angličanů ten žert spůsobiti, žeby se w Čechách usadili a pak po celých Čechách kočowati začali, tak žeby k wůli nim wšichni auředníci naši anglicky uměti museli! Němci jsau we Wojwodowině Srbské jenom kolonisté, kteří sami o to dbáti mají, aby se řídili podle obyčejů země, do které zašli, ne ale aby celá zem jim ke cti a ku pohodlí se sprawowala. Když neumějí srbsky, jejich škoda, jakoby moje škoda byla, kdybych šel do Arabie, neuměje arabsky: Arabowé by se mi asi notně wysmáli, kdybych od nich žádal, aby se oni k wůli mně česky naučili! My dobře prohlížíme záměry nynějšího ministerstwa: ono myslí, že nynější wolání naše o národní samostatnost je pauze okamžitá caprisa, která časem pomine, a proto chce dílem rownopráwnost národností ad absurdum přiwésti, hodné nepohodlí národům skrze ní spůsobiti a zároweň pěkně po tichu swé milé němčině cesty připrawowati, aby pak přece zůstala wšude prwní a panující, aby ona byla ten blahoslawený klih, jenž drží pohromadě Rakausko! My dobře pozorujeme každé hnutí ministerských časopisů, a doufáme, že nám neujde ani jedna sebe tajnější myšlénka. Dobře jsme si powšimli dopisu z Frankfurtu dne 27. ledna též w Lloydu hned na prwním místě wytištěného, jehožto konec horlí proti nepráktičnosti německých politiků, že se tak welice o Šleswík namáhali, a pak zní doslowně takto: „ Německo-rakauské province naproti tomu, které dle státního práwa a skutečně již po mnohá století k Německu patřily, které se žiwotem a krwí srostly s německými dějinami, a bez kterých pořádné wzrůstání Německa nikdy a dokonce se očekáwati nemůže, ty chtějí tak prudce od Německa oddělit Wztahuje se na poslední uzawření Frankfurtského parlamentu w Rakausích. Red., jako chtějí ono wýwodstwí ( šleswické ) přiwtělit. Proti tomu se musí zdrawý smysl národu wyslowiti, a doufáme, že se wyslowí! “ Ale kolikrát se již náš zdrawý smysl wyslowil, že nejsme předně žádná provincie, a za druhé že nejsme žádná německá provincie, to ministerské časopisy jakoby ani newěděly! A rádi bychom wěděli, kdo by směl takowau lež wymýšleti, že jsme my srostlí krwí a žiwotem s německými dějinami: řetězem, mečem násilím jsme byli častokrát připautáni, ale žiwotem nesrosteme nikdy, jako oheň s wodau nesroste, jako se wlk s owcí nespřátelí!

31. červenec 1846, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: Ost und West o národnosti, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Ost und West o národnosti. „ Aus dero gnädigster Discoursen sonderliche Gnade gegen mir verspüren kunte. Mandelslo, Morg. Reife. 1668, I. 191. Pražský německý časopis Ost und West podáwá nám w čísle 89. následující poučení o národnosti: „ K hrdosti národní potřebí jest napřed jakési obmezenosti ducha, neb jen obmezenému může důwodem platným k wypínání se nad druhé býti to, že tito druzí z jiného jsau národu; a wůbec hrdost národní nejwíce u těch se wyznačuje, kteří nejméně znají národy jiné a mimo swau mateřskau jinau řeč neumějí. Němec jest skoro prost národní hrdosti Scholia česká k tomu: Kdyby to bylo prawda, nebylo by to nic chwalitebného., a přece není wáženějšího národního charakteru nad německý To jest jinými slowy: Já se sice nechci chwálit, ale to musím říci, že jsem ze wšech nejlepší.. Němec má na národní hrdost tuze oswícenau hlawu Wlastní chwála smrdí, jak prawí staré německé příslowí: radíme zeptati se na to německé Kopfhellstwí Francauzů a zwlášť Angličanů, jak ti o tom saudí. Nehrubě pochlebně., a welmi často obcuje s cizými národy; učí se tedy znáti jejich zásluhy a wážiti si jich. Obchod seznamuje jej s přednostmi jich w ohledu materialním, a zběhlost jeho w řečích otwírá mu cestu k dušewním jich pokladům, jež literatura na swětlo uwádí. Čím wíce se národy samy osamotňují, tím hlauběji klíčí hrdost národní, neb osamotnění zwětšuje neumělost. Španěl jest welmi na národ swůj hrdý, a Oriental též tak. W Španělích protrhuje se národní wzdělání ze spaní, a protírá si teprw oči, na wýchodě ještě twrdě spí. Francauzowa národní hrdost slábne od té doby Swět posud nic nepozoruje., co již wí, že Hamburk neleží na Kamčatce, i Angličan přestáwá hrdým býti, poněwadž wíc než dříwe seznal Toť se snad museli od Němců naučit to, oč jsau nyní maudřejší: odkud jinud?? Toť bezpochyby také ty nowé obilní zákony a swobodu obchodní panu Peelowi dal do péra některý německý mistr Kopfhell, snad profesor státního hospodářstwí na některé universitě.. Školy a cestowání jsau nejwýbornější prostředky proti pewné důmínce, že wlastní národ je nejlepší. Pyšni se tím, můj národe německý, že nejsi pyšný To jest po česku: Nechlub se, nemášli čím.! Nechať tě pro smýšlení twé kacéřují, ať ti předhazují nedostatek wlastenectwí! Jemu již hodinka odbila!!! Ještě každý neumřel, komu Němci odzwonili: my Čechowé jsme chwála pánu Bohu přece žiwi a zdráwi, ačkoli nás již kolikrát Němečtí písaři w Říši za žiwa do hrobu kladli: doufáme, že i patriotismus bude mít tak pewnau duši., a ty jsi zápisy, o wlastenectwí, twém swědčící swau krwí zapečetil. Směj se cizí národní hrdosti a nesluž jí; chceli se před tebau wypínat, hlásně se jí posmíwej, a to-li nepomůže, odwrhni ji pryč Tragicko-hrdinská slowa! Wystěhujme se do powětří, tam domow náš! Smějme se odtamtud wšem národům patriotickým, budauli se po zemi rozšiřowat, opowrhujme jimi; a jestli i to nepomůže, nechme jim zem a zůstaňme w powětří.. Zadrž uzdu swé dobromyslnosti My bychom si nemohli wést stížnost na zbytečnau a přílišnau dobrotiwost: ostatně musíme dodat, že Francauzowé také swým sedlákům a starým dědkům říkají: bon homme!, která z tebe u Francauze činí „ bon homme “ a zmírni swau zdwořilost Byla by to již těžká wěc, bez toho se již teď rozdáwá w homoeopatických dosích. w pohostinstwí – neboť nedojdeš díků, držíť ji za powinnau daň. Bičuj národní hrdost satyrau, wystaw plannost její na bílý den, a zůstaň jí prost – zachowej ale swůj národní cit. “ Dobře owšem prohlížíme tajný, ukrytý smysl těchto theorií, zwláště, když nám je podáwá časopis německý u nás wycházející: my kdybychom někde w Němcích český časopis wydáwali, dowedli bychom snad také tak bořiti wšechnu národnost. – Tedy patriotismus přestane, hodinka jeho odbila! Krásné smýšlení a obci welmi prospěšné! Welicí mužowé a užiteční pro stát powstanau z učedníků, majících takowého mistra jako Ost a West! My pohrdáme takowým systemem, my jsme sami hrdi na swau národnost, na swé jméno Čech, ale proto nepohrdáme jinými národy, leč těmi, kteří sami hrdosti národní nemají! Ano pohrdáme jimi i časopisem, hlásajícím takowé škodné, a zároweň naduté theorie. Ost und West powažuje se co organ spojující literárně Slowanstwo s Německem, ačkoli redakcí tohoto časopisu wšechno powolání k takowému welikému úkolu naprosto odepříti musíme. Radíme budaucně Ost und West, aby se do wěcí nemíchaly, kterým nerozumějí, pro které citu nemají, to jest: do wšech slowanských a našich českých záležitostí, do národního smýšlení. Jejich ( Ost und West ) hodina odbila, půda se pod nimi tratí, a naše slunce wzchází. Ať zůstanau při kalobiotice! H. B.

21. říjen 1848, Zdroj: Národní Noviny, Část: X, Titulek: Druhá schůzka a porada duchovních ve Velvařích dne 17. října, Autor: Havlíček, Karel Druhá schůzka a porada duchowních we Welwařích dne 17. října. Zaměstnání, ješto nepředzwídaná práce w duchowní spráwě s sebau nese, překáželo několik audům předešlé, prwní ( Mšenské ) schůzky účastenstwí míti w druhé; na místo jich ale přišlo wíce starších, w mnoholetém řízení osad zkušených kněží. Tentýž duch jarý, kterýž prwní shromáždění ožiwowal, jewil se i při druhém; každý proniknut byl přeswědčením, že čas mocně tluče na dweře a ku práci wolá. Po mši sw. w děkanském chrámu Páně od Welwarského p. děkana slaužené, kteréžto shromáždění duchowní až na několik wzdálenějších, později přišlých byli přítomni, otewřena jest porada w sále na děkanstwí jádrnau, důtkliwau řečí p. předsedy, w předešlé schůzce wywoleného, o nutné, swrchowané potřebě, aby duchowenstwo w dobách těchto tak důležitých činně wystaupilo, wšech důležitostí lidu a wlasti se týkajících jednomyslně a důrazně se ujímalo, a tak skorem již sprawedliwě mu ( duchowenstwu wůbec ) z mnohých stran činěnau předhůzku newšímawosti, pohodlnosti, netečnosti a nečinnosti skutky wywrátilo. Poukázal též wšeobecně na některé nejhlawnější předměty činnosti a porad duchowních; ku konci pak poděkowal se z předsednictwí w prwní schůzce naň wloženého, žádaje o wywolení nowého přednosty, opět ale welikau wětšinau zwolen jest. Na to čten protokol předešlé porady. Pak začalo žiwé rokowání a jednání o potřebě předewším politického ( občanského ) wyznání aby se zachowala důwěra obecenstwa k duchowním a odstranilo wšeliké podezření zpátečnictwí z jisté strany proti nim zbuzené; zároweň ale také jakéhos církewního wyznání k upokojení mnohých a k zamezení wšelikého obáwání, jakoby se snad obmýšlelo z nějakého stranictwí, různění, newčasných, nenáležitých a přenáhlených přewratů w církwi, zřízení a záležitostech církewních ( náboženských ), čímž by již dosti weliké nesnáze a zmatky politické zweličeny a dowršeny býti mohly; — ač že tajiti nelze, že i tu opraw a změn zapotřebí, a že i na tuto potřebu náležitým způsobím se má a musí prohlédati. Oboje toto wyznání z mnohých náwrhů sestawené zní takto: „ Wyznáwáme, že jsme s radostí a wděčností prohlášení ústawy ( konstituce ) přiwítali, a přejeme, aby co nejdříwe na nejširším základu práwa a sprawedlnosti k místu přiwedena byla. “ „ Chceme se držeti pewně církewní jednoty wšech wěřících a setrwati we spojeni s jednau nejwyšší hlawau církwe a s biskupy na základu půwodního církewního zřízení. “ Náwrh, aby o těchto schůzkách a poradách duchowenských wědomost byla dána hlawě duchowenstwa p. arcibiskupowi Pražskému, přijat, a wyhotowení jakož i podpis adressy k tomu konci swěřeno přednostowi a wýboru čtyr audů — dwau z pp. farářů a dwau z pp. kaplanů přítomných. Dále jednáno o prostředcích k napomáhání náboženských a církewních důležitostí; ponawrženy a přijaty jsau: 1. Wydáwání a rozšířowání příhodných, prostonárodních spisů w ceně co nejlewnější, nobrž pokud možno i zdarma. 2. Zřízení jednoty z laiků a duchowních sestáwající, na způsob Wídeňského spolku katolíků, — jednák ku dosažení prostředků na wydáwání hořeji zmíněných spisů, jednák k zbuzení hojnějšího a účinnějšího účastenstwí w záležitostech náboženských a církewních u obecenstwa. Jednání dálší a podrobnější o zřízení jednoty takowé na příští schůzku odloženo. Čteno pojednání: „ Slowo o poměru církwe k státu; “ posauzeno, přijato a rozhodnuto, aby se do tisku dalo. Náwrh petice k p. arcibiskupowi o propuštění duchowních wěznů č. káranců propadl — ( newěděloť se ani, jsau-li jací ) — přijat ale náwrh poslední předmětů příští schůzky a porady, totiž: 1. O poměru katolíků k nekatolíkům. 2. O poměru církwe k státu wůbec a zwláště o statcích církewních. 3. O školách národních. Konečně wětšinau hlasů ustanowena příští schůzka zase do Welwar ke dni 25. října, s tím doložením, že dle potřeby i druhého dne w poradě se pokračowati bude. ( Dle půwodního protokolu. ) Jeden z účastníků.

13. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Němci, Titulek: [Názory Němců na Rakousko], Autor: Havlíček, Karel Kölnische Zeitung č. 93 přináší článek o stawu Rakauska, z kterého tuto hlawní myšlénky sdělujeme, poněwadž se z něho dowídáme, jaký hlas w Němcích panuje stran principátu Rakauského w Německém spolku. Wšechny přewraty, které w zemích ewropejských se děly jsau malé u přirownání se změnami, které se Rakauskem staly. Wšemocný ministr, který ještě před málo dni autokralicky we Wídni panowal, blaudí nyní w potupě, w přestrojení swětem. Italie wyhnala swé potlačitele, we Lwowě wlaje teď polská korauhew. W Uhřích pominulo středowěké zřízení a jeho místo zajala jará konstituce. Rakausko učinilo ale ještě wíce. Ledwa ze smrtného spánku se probudiwši wztáhlo ruku po německé císařské koruně, zadalo protest proti wyjádření-se pruského krále, který prawí, že se bez usurpace w čelo Německa stawí. Na čem zakládá ale Rakausko práwo swé na principát německý? Nejprw na osobě swého panowníka. „ Ruský král, " tak prawí ono, „ nemůže w čele Německa státi; barrikády, mrtwoly z oné osudné noci hromadí se mezi ním a mezi německým národem jako nepřestupná hradba. " Wiener Zeitung pak píše o něm takto: „ On nedostál slibům, které předchůdce jeho w nebezpečenstwí národu složil. Wyjádřením, že se mezi něho a Prusy žádná papírowá konstituce nesmí míchat, jest newýwratné swědectwí protikonstitučního jeho smejšlení. " Jest to owšem prawda, ale spolu nesmí se zamlčeti, že král pruský Německo mocně powzbudil. Rokem 1840 nastala pro nás nowá dennice a ptám se, co činilo Rakausko? Nemůžeme zapříti, že ne pruský král ale císař rakauský wždy w čele reakce stál. Známeť dobře, co jako těžké olowo již po několik děsítiletí Německo k zemi táhlo. Řekne-li kdo, že byl císař wším tím newinnen, odpowíme mu na to otázkau, nebyl-li císař neobmezený panowník? Musíme wyznati, že ani král pruský ani císař rakauský w čele Německa nebude moci státi. Rusko i Rakausko jsau nyní konstituční státy a w takowých nerozhoduje panowník nýbrž prawda konstitučních zásad. Rakausko se odwoláwá na historii, ale práwě dům Habsburský zůstane nám we wěcech starého německého císařstwí w neblahé paměti. Rakausko míní nás swau mocí chrániti. Kde ale má Rakausko tuto moc? Snad w Italii sic, w Uhřích, w Halicii, w německých zemích? Zdá se naopak jakoby Itálie již ztracena byla, jakoby se byly Uhry samostatným od Německa neodwislým státem učinily a jakoby swazek Haliče jen na níti wisel. Jen prawý německý stát může osudem Němců wládnauti. Rakausko zápasí se Slowany. Prusy ale, pustí-li Polsko, jsau německé až k Němenu, Prusko musí buď zcela německým se stát neb přestat býti welkau mocí. A wšak Prusko i dušewním wywinutím zasluhuje hegemonii. Prusko šlo pomalu ku předu, Rakausko šlo ale zpět. W Rakausích wládnul system hlupstwí, ano wyhánělo swé německé spisowatele co zločince do wyhnanswí dle kontextu wyhnanstwí. Ještě mnoho práce bude třeba, než se národowé rakauští také w skutku konstitučními stanau. Staré rány se tak brzo nezacelí. Prusko je naše tělo, naše krew, Rakausko musiloby se tím teprw státi. Prusko nyní najednau pochopilo swé postawení k Německu, Rakausko je nikdy nepochopí. Teď není čas ke zkauškám. Prusko jest jedině s to, Německo zastati, Německu musí na wše zapomenauti a pro blaho wlasti Prusku principát podat. Wětšina jižních Němců srownáwá se s námi, daufáme, že i we Frankfurtě tak sauditi budau. Máme za to, žeby Rakausko na swé wlastní zmotané wnitřní záležitosti dbáti mělo, mnoho desítiletí bude zapotřebí, než se ta Augiasowa konírna wykydá. Nechť Rakausko widí w Německu swau wlast, nezapomene ale, „ že se spíše jemu musí dát, než aby ono samo dalo. "

22. březen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský denník., Titulek: Hudebníci obnovují křižácká tažení., Autor: Havlíček, Karel Pražský denník. Hudebníci počínají obnowowat křížácká tažení, nedáwno p. Strauss z Widně táhl přes Prahu na Berlín a nyní p. Gungl táhne přes Prahu na Wídeň. Zdá se, jako by Berlín s Wídní zápasiti chtěl. Neopominuli sme owšem, Berlíňanům na Žofíně sluch swůj propůjčiti: ale wýsledek z celého byl welmi nehudební. Ani mi jakožto ubohému, národní skromnosti, ba nulosti přiwyklému Čechowi hned nenapadlo, proč asi p. Gungl, který přec rownou cestou z Berlína schwálně do Peště jede s maďarskými maršemi, s madarskými wálčíky atd. u nás w Praze ničím českým se zawděčiti ani se nestará, a jenom nám maďarskou hudbou swou jakousi předtuchu podáwá, jak bude w Pešti Maďarům po chuti hrát! Musel sem dlouho na příčinu přemýšlet.

28. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [Proslov redaktora k prvnímu čtvrtletí existence novin], Autor: Havlíček, Karel Prwní čtwrtletí našeho našeho časopisu chýlí se ku konci: obecenstwo naše nejlépe ocení, jak se zachowaly Národní Nowiny w tomto počátku swém. Co jsme mohli, učinili jsme: awšak se přiznáti musíme, že ještě mnoho našim nowinám chybí, aby se wyrownaly we wšem jiným nowinám, jmenowitě francauským a anglickým. Awšak každý powážliwý snadno si pomyslí, že okolnosti naše jsau mnohem nepřízniwější českým nowinám: weliká část stawů wyšších a zámožnějších u nás čte jen německy, a pro skrowný počet předplatitelů nemohau nowiny české tak se wzmáhati, jako ku př. francauské. Jaký jest to rozdíl: 40.000 i wíce odbíratelů a u nás 1200! Jakých prostředků mohau míti tak welice rozšířené nowiny proti našim! K tomu ještě přidejme kwap, s kterým jsme w bystrém toku naší nowé mladé swobody k wydáwání těchto nowin přikročili, a rád nám každý promine některé nedůstatky. Ostatně ale wždy o wětší zwelebení našich Národních Nowin redakce pečuje: od čerwence získali jsme našeho weleznámého W. Nebeského co stálého spolupracowníka, jenž záležitosti rakauské a německé, pak literaturní wůbec na starost swau přewzal, tak že z jeho péra mnoho důkladných článků očekáwati můžeme. Nejwětší část čelnějších mužů našich slíbila nám pomoc swau literární, a doufáme, že budau Národní Nowiny oprawdiwým zástupcem českého národu. Kromě toho zařídili jsme nyní redakci tak, že každau částku jeden zwláštní spolupracowník na starosti míti a jí zwláště pozornost swau wěnowati může; neb jen tak zachowá weliký časopis wšestrannost swau. Kromě politiky obrátíme nyní zřetel swůj i na wšechny ostatní části našeho žiwota, aby Národní Nowiny každému we wšem náležitě poslaužily. Jmenowitě ale podám w budaucím půlletí, to jest až do konce r. 1848 onu auplnau politickau encyklopedii, kterau jsem na počátku roku tohoto ( co redaktor ještě Pražských Nowin ) přislíbil, která se také započala, ale tehdy od censury překažena jest. Posawad w bauřliwých těchto dobách pro mnohé jiné na rychlo potřebné wěci nepřišel jsem nikdy k tomu mně milému dílu: poněwadž se ale wždy wíce přeswědčuji, že nejwětší část národu našeho welmi si přeje krátké poučení we wšech wěcech politických, každému swobodnému občanu potřebných, umínil jsem si newyhnutelně ještě letos w Národních Nowinách poznenáhla příjemným a lehce srozumitelným způsobem o wšem tom krátce ale důstatečně poučení podati. Žádám ale, aby wšichni našinci zároweň o to dbali, by obce naše nowiny si držely: neboť jen tak dojde národ náš k politické dospělosti a k prawé swobodě.

3. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [zprávy], Titulek: Z Prahy, Autor: Havlíček, Karel Z Prahy. Dne 2. čerwna přijelo zase 70 hostů na slowanský sjezd, mezi nimiž se nachází mnoho Holomauckých studentů, kteří jdauce za zdrawým rozumem, spojení s Čechy wděčně sobě přejí, pročež také cestu do Prahy wážili. Musíme podotknauti, že již dříwe také přijel hezký počet Morawanů, což dokazuje, že Morawanům na spojení s Čechy záleží. Ujišťují nás wšickni, že weškerý lid slowanský na Morawě přeje si spojení s Čechy, že lid měšťákům newěří a před ním se kolik kroků wystříhá, wěda, že w nich wězí šosáctwí. Tím způsobem tedy Morawa přece nesplyne w Německo, zůstane Morawau morawskau a ne německau, tím způsobem nebudau Čechy osamotělé od Němců obklíčeny, ale dlauhá, předlauhá páska bude Prahu spojowati se statným Záhřebem. Wítejte nám Morawané, požehnej Hospodin zemi naší, aby měřila swé hranice mírau Welikého Swatopluka! Zýtra o 10. hodině bude weledůstojný archipresbyter z Nowého Sadu p. Stamatowić mši swatau na Swato-Wáclawském náměstí w jazyku slowanském konati. Celý wýbor Slowanské Lípy sejde se dnes o 6., pátá sekce o 5. hod. we swé sborowně č. 258 — 1. w prwním patru na Betlemském plácku.

8. listopad 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Ve věcech průmyslové školy]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. – We wěcech průmyslowé školy. S welikým potěšením můžeme čtenářstwu oznámiti, že se pan hrabě Hanuš Kolowrat, pán na Březnici atd. dobrowolně uwolil, na naši českau průmyslowau školu, která při Jednotě Průmyslowé zřízena býti má, ročně 100 zl. stř., počínajíc již ode dne 1. Listopadu běžícího roku, přispíwati, čin to zajisté jenž pěkné sluší Českému pánu. Prwních sto zlatých hned, totiž dne 6. t. m. spolu odeslal našemu Dr. Pr. Al. Trojanowi 185-1, skázaw mu zároweň přeswědčení swé o potřebě a důležitosti této školy. Přeswědčeni jsme, že příklad tento jednotliwým nezůstane při těch, w kterých koluje ještě staročeská šlechetná krew, že swůj národ, třeba nyní kleslý, w nejswětějších záležitostech opustiti nemohau. Nejswětější ale záležitost národu jest také wzdělání, wyučení. A může se na to bez bolesti, bez ustrnutí díwat šlechetný syn kmene Českého, když jeho národ jindy, wšude na předě a ostatním za příklad, nyní téměř posledním býti má w Ewropě, a nic swého nemaje, wšeliké wzdělání od jiných jako nízký podruh si wypůjčowati musí? – Šlechtu Uherskau widíme ustawičně welikomyslné oběti přinášeti záležitostem swého národu, widíme ji wšeliké ústawy wzděláwací štědře podporowati a zakládati – wěříme, že w Českém panstwě nekoluje 362 krew méně šlechetná, a doufáme, že se o tom při té i při každé příležitosti přeswědčíme.

24. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [O hlasování o velení národní stráže], Autor: Havlíček, Karel * * * H. B. Dobré následky z toho, že se Swornost k ostatní národní stráži připojila, widíme patrně při wolbách důstojníků a při hlasowání o welení. Nyní již 30 setnin o welení hlasowalo, a jenom we čtyřech prohlásila se wětšina pro welení německé, we wšech ostatních jest welení české. Také wywolení důstojníci náleží strany smýšlení swého k liberální a národní straně. Zwláště Malá strana wzbudila nějaké podiwení tím, že proti wšemu očekáwání naskrze se pro české welení prohlašuje. Není pochybnosti, že také ta menšina malá, která posud německé welení žádá, k wůli wětšině a sauměrnosti od swého upustí, a že celá národní stráž Pražská jenom českého welení užíwati bude. Rádi uwidíme, wezmau-li si z toho dobrý přiklad některá naše wenkowská města, jejichžto šos w tomto ohledu wždy posud až přes paty přesahowal!

30. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Ze Slovenska, Titulek: [Slovenské proklamace], Autor: Havlíček, Karel Ze Slowenska. Powstalí Slowáci wydali několik proklamací, následující podáwáme zde: Wojáci! Wysílají Wás bojowat proti nám; wíteli kdo, wíteli proti komu? Wýsílá wás maďarské ministerstwo, které se od našeho společného císaře a krále odtrhlo, které Čechům a Morawanům nic dobrého neudělalo, ba naopak jim wšecko zlé přeje, které Slowákům ty nejwětší křiwdy dělá, uwalujíc na lid welké nesnesitelné daně, berouc do wojska welký neslýchaný počet jich synů, wsazujíc do žalářů wšecky ty, kteří se hlásí o práwo a swobodu národa swého, kteří chtějí, aby Slowákům w tomto wěku wšeobecné swobody též lépe se wedlo. A wy byste wojáci: synowé Čechů, Morawanů a Slowáků pro toto ministerstwo, pro takowé lidi bojowati chtěli! Jeden národ sme my, wy tam synowé České země, wy ze sausední Morawy a wy Slowenští synowé od břehů Wáha, Hrona i Dunaje. Jedna řeč se po těchto krajinách ozýwá špatně čitelné, nejsem si zcela jistá diakritikou; a wy byste proti nám, swým bratrům, na rozkaz cizozemců a utlačitelů národa našeho bojowati měli! A wíteli proč sme se my pozdwihli a do boje wytáhli? Jen práwě proto, že sme to jarmo, které Maďaři a jich ministerstwo na náš národ, na waše otce a matky, na waše bratry a sestry uwalilo, wíce snést nemohli. Pohledněte jen po krajině naší, či newidíte ty dědiny, wesnice a městečka, w kterých ste se zrodili, že s námi držejí, že pod naše zástawy wstupují? Oni zároweň s námi nemohli už dále snášet to utrpení, to jarmo, které uwalili Madaři na wšecky nás. Aneboli lhostejným okem díwáte se na to, jak na rozkaz maďarského ministerstwa waší, co si w potu twáře wydělali, jemu oddáwati musejí? jak se nejbližší waší bratři a příbuzní, podpory otců a matek waších zesláblých, od domácího hospodářstwa odwádějí a pod maďarské zástawy berou? jak wšecky stížnosté příbuzných waších se odsuzují a zatracují, jak mnozí z lidu do wězení a žalářů se metají jen proto, že hledali to co jím po práwě náleželo? A wy byste měli proti nám, lidu tohoto zástupcům, obráncům a synům a za waše i naše utlačitele bojowat! Nebojujte proti nám; wy ste naší a my waší, waše stížnosti jsau naše stížnosti, waše jarmo naše jarmo. Nepozdwihli sme se my proti císaři a králi našemu, který wšechněm i nám swobody udělil, a které nám jen maďarské ministerstwo odtahuje, dáwajíc wšecko Maďarům swým příbuzným a nám nic. Nebojujtež proti nám, ale spojte se radšej s námi, neb my chceme wydobýt swobodu i nám i wám, chceme ztroskotat jarmo, které na waších příbuzmých otcích i bratřích leží, chceme aby wám, až se wrátíte do wesniček a městeček swých, bylo tak dobře jako nikdý před tím. Jestli my zwítězíme, zwítězíte i wy; jestli my padneme, padnete i wy. Nechť žije náš král, nechť žije swoboda národů, nechť bude dobře wšem naším. Národní Slowenská rada, jmenem powstalého národu Slovenského. Slowáci, Braťja! Od stoleťi leži na Wás bjeda a ňešťesťja! Kdo bi wipočitau wšetko to čo Wás trápilo a morilo. Kamkolwek člowek oči obráťiu, wšadě načúwau len beduwaňja a žjale; w tich žjaloch a w tich beduwaňjach ohlasuwau sa pred swetom žiwot Wáš! W tomto roku, w roku tomto pamätnom usmjala sa sloboda mnohim národom a mnohje bremená spadli s jich hlawi. On priňesje slobodu i nám, ak i mi tak ako druhi za ňu zahorime. Wi sťe sa dosjal len žaluwáwali, na kolena padáwali, o milosť sťe prosjewali, a milosti aňi ulahčeňja ňenašli. Nje tak si dobúdajú národi slobodu! Sloboda sa widobúda len zbrojou w ruce, len obeťmi. Tim čo si ju tak widobúdajú pomáha Boh; takje národi wislobodzuje z jarma jeho ruka otcowská. Preto na stranu bedowaňja a žjale a zbroj do ruki, braťja! Zbroj do ruki na swoje spaseňja, za swoju slobodu! Darmo sťe ju inakšje wičakáwali od ťisicleťja! Za čo že teda zdwihame a proťi komu obracjame zbroj našu, krajaňja? Mi zdwihame zbroj našu za národňje práwa a slobodi národa Slowenskjeho. Či ňewjeťe, krajaňja, w akom utlačeni bola reč a národnosť naša Slowenská, či ňewjeťe že wšetko čokolwek sa len našim wolalo, bolo w najwätšom opowržeňi a potupe? Reč našu ňikdě do werejnosťi, ňikde do porád a schuodzok werejnich ňepripusťili, w školách ju utláčali, z kostolow wiháňali, tich ktori sa za národ náš zaujimali, prenasledowali. Ale národ taki, ktorjetmu sa tento jeďini prostrjedok ku wzďelanesťi odberá, zostáwa w slepoťe a w ťemnosťi. Nechceme mi wjac biť w slepoťe a w ťemnosťi, ku ktorej nás odsúďili ňeprjaťelja naši, a preto chceme abi reč a národnosť naša Slowenská došla takej platnosťi a toho práwa w krajině našej, ako reč a národnosť maďarská. Bojujúc za práwa naše národňje powstáwáme tim samim proťi wšetkim odroďilcom, skutočnim zradcom národa Slowenskjeho, ktori z našej krwe súc národ náš kďe len mohli hanobili, utláčali, o jeho reč a národnosť priprawowali, slowom ktori ubjeďeni náš národ Maďarom zapredáwali. Mnohi z tichto odroďilcow majúc moc w ruke, ňeužiwali ju k dobrjemu pre opusťeni národ swoj, ale obracali ju k tomu najhoršjemu: k potlačeňú a hanobeňú národa toho z ktorjeho pošli, k prenasledowaňú a sťihaňú tich ktori národu swojmu werni ostali. Luďja tito, ňemajúc láski aňi za zrno k národu swojmu, ňemali ťjež láski aňi najmeňej k ludu nášmu, ‒ trápeňja jeho bolo jim radosťou! Mi powstáwáme proťi ministerstwu maďarskjemu. Maďari použijúc zbúr Europejskich, oborili sa na nášho spoločnjeho krála a násilňe wimohli od ňeho wládu maďarskú, to tak rečenuo ministerstwo. Bolo nám pred tim zle, pod ministerstwom ale maďarskim stalo sa nám ťisicraz horšje. Teraz začali Maďari samopašňe a ako sa jim len kolwek lúbilo s nami nakladať. Na obrancow národa a práw ludu nášho nastawäli wšaďe po mestách a ďeďinách šibeňic, prjaťelow, dobroďincow a zástupcow národa nášho, ktorich len schitať mohli, pohádzali do žalárow a ťemňic, kňe ich držja a mučja, po krajiňe sa dalo sbjerať zlato a strjebro, ňje proťi Turkom, ňje proťi Francúzom, ale proťi Horwátom a Srbom, bratom našim, na národ náš priwaluwali ňeslichanje daňe a dáwki a teraz wibjerajú wšaďe po krajiňe a hlawňe z národu nášho wojakow w ňeslichanom počťe, s ktorimi chcejú bojuwať proťi Horwátom a Srbom, Slowanskim našim bratom, čo zaroweň nám ňemohúc wjac znášať jarmo maďarskuo powstali proťi ňim a ťjahnu na Pešť. Proťi tomuto ministerstwu mi powstáwame! ktorjeho žiwotom žíjú utlačiťelja národa nášho, s ktorjeho zahinuťim padnú ti ťjež do prepasťi. Král náš dau w mesjaci brezňe wšetkim národom slobodu, ale maďarskuo ministerstwo zatrimalo ju len pre Maďarow a nás hanobňe o ňú olúpilo. Mi bojujeme za krála a jednotu mocnárstwa Rakúského. Nechceme mi ťjahnuť s Maďarmi, ňechceme zaroweň Maďarom a jich ministerstwu násilja robiť dobroťiwjemu králowi nášmu, ňechceme sa trhať od Rakúska jako oňi, ale na tom sme, abi sme pod berlou krála nášho wo spojeňi a swazku s druhimi slobodnimi národmi w Rakúskej riši stáli, a zaroweň druhim národom rownakich národňich a politickich práw požiwali. A jako bojujeme za práwa národa celjeho, tak bojujeme i za práwo a slobodu každjeho obiwaťela krajini našej, každjeho čloweka. Chceme abi wšetci rownaki si boli pred zákonom a súdom, chceme abi wšetci to dosjahnuť mohli čo darmi, čo pilnosťou swojou zaslúža, chceme abi sa ťažki a ňezaslúženi staw ludu nášho už raz konečňe poprawiu a ulahčiu. Za toto Wás wiziwame do boja a pod zástawi naše, Slowáci! Do boja wšetci, do boja každi! Ňech powstaňe každá děďina, kopaňica, mestečko a mesto Slowenskuo, ňech wipowje zaraz poslušnosť a odoprje wšetko maďarskjemu ministerstwu, wrchnosťam od ňeho nastawanim, a každej maďarskej wládě, ako kolwek bi sa wolala. ‒ Keď powstaňeťe wšetci, buďe wiťazstwo na našej straňe, mnoho nás je od Dunaja do Torisi. A w tomto boji máme za pomocňikow bratow našich Horwatow a Srbow, ktori pod náčelnictwom sláwneho bána Jelačića a polňjeho wodca Stratimirowića ťjahnu na Pešť s welkimi, hrďinskimi, wiťaznimi plukami. Ale ako w každej weci, tak i tu treba rjadu a porjadku. Mi wiďjac, že rišla [ prišla ] hoďina powslaňja Slowákom, a znajúc že powstaňja toto čaká na wizwaňja naše, opreti o dúweru národa, ktorou nám zwerowau dosjal weďeňja záležitosťi swojich, wzali sme na sebä weděňja porjadku w powstaňi národňom. Urobime wšetko čo len budě w silách našich pre osloboděňja a spaseňja národa drahjeho, zato ale aj žjadame od národa, prisno wiplňeňja wšetkjeho čokolwek potrebnjeho beh powstaňja so sebou doňesje a w ustanoweňjach národňej radi sa mu na známosť dá. Nikoho inšjeho teraz ňemá počúwať, od ňikoho druhjeho rozkazi žjadne príjimať národ náš okrem od národněj swojej wrchnosťi, od Národňej našej Radi a tich predstawenich, ktori sa alebo s porozumeňim Národňej Radi wolili, alebo s jej wedomim na swojich mjestach ostawili, alebo ktorich podla potrebi Národňja Rada na jednotliwich mjestach ustanowila. Weďeňja záležitosťi powstaňja národňjeho tak dlho zatrimame, kim kolwek ono trwať budě, a národ náš osloboďeni do pristawu pokoja sa ňedoslaňe. Potom ňech si ustanowi čo mu budě treba, národ sám. Národňja Rada budě mužňe, sprawodliwo, ludski, s ňeprjaťelmi našimi ale prisňe a podla prawdi a súdu pokračuwať. A za našich ňeprjaťelow powažujú sa wšetci ti, ktoribi proťi našej slobodě národňej slowom lebo skutkom wolačo robili, naše powstaňja očerňowali a zatracuwali, ktori sami súc Slowáci, na Slowenski národ bi špintali, od ňeho sa trhali a národ a lud náš Slowenski potlačowali; powažujú sa za ňeprjatělow našich wšetci ti, ktoribi sa nám zbrojnau rukau oproťi postawili, maďarskuo ministerstwo lebo ktorúkolwek inšú maďarskú wládu uznáwati a poslúchali, ktoribi ňječo proťi nášmu králowi a jednoťě Rakúského mocnárstwa páchali. Wšetci tito sú naši ňeprjaťelja; s nimi sa podla zásluhi nakladať budě. Slowáci! obraťte sa s dúwerou k nám a zmužťe sa. Čas je drahi, chwila je prihodná, aká sa nám wari ňíkdá wjac ňewráťi. Hore do zbroje a úhrnkom pod zástawi naše! Ňech wikwitňe naša sloboda, ňech žije náš král, ňech Boh dá národu nášmu lepšje dňi! Národňja Slowenská Rada: Mich. Miloslaw Hodža, Ludewít Štúr, Jozef Miloslaw Hurban. 576 K spoluobywatelům swým w horních Uhrách: Bratia Russyny! Susidstwo naše z wamy, pokrewnisť narodnaja, zwiazujuča nas z ludom wašym, neščastia naši spölni pobudzajut nas Slowakiw zholosytysia do was statočnych i žwawych Russyniw. ‒ Lud naš Slowenski wziaw juž za meč i zbroju, aby swoji prawa narodni protiw Madiarstwu mužesko choronyw. Netreba Wam dowho howority o neščastiu, jakoje zwely Madiary na Waši cerkwy i školy, na Waši zwyčaji i na cile Waše narodnoje ruskoje žytie. Ministerstwo madiarskoje postanowylo wse toto Wam zrobity ščo i nam, zahladiti žytie narodně, jazyk, obyčaji, pamiatki, pisny narodny, slowom zahladity Waš i naš narod. Podluh madiarskoho prawa nesmije sia bolše Rusyn odozwaty z narodnostew ruskow, maje sia widrečy solodkích i milych zwukow ruskoji polnocwitnoji besidy, a priwiazaty sia ko narodu malomu, zahybajučomu, z widwažnym zuchwalstwom do jakohoš dykoho dila pobudzenomu, to je do narodu madiarskoho. Toto samo jest nam Slowakom osudzeno za zeleným stolom zakonodarstwa madiarskoho. Ale mysme zamyslyly, lebo sia wyslobodyty z toji dowhotyranskoji smerty, lebo od razu w mužeskom boju zahinuty. Počalysmo tot boj protiw tyranstwu madiarskomu. A do toho boju dajet nam prawo Boh, kotoryi nas tak postawyw medzy narodamy, jak narod madiarski; do toho boju dajet nam wlasť slowo krilewske, kotorym zabezpečena narodnosť wsich narodiw žyjučych pod krepkim berlom Jeho Cesarsko-krolewskoho Welyčestwa Ferdinanda dobrotywoho, kotore to prawo Madiare nam Slawianom wydyrajut; do tohoto boju pobudzaje nas cila porušena zachodniaja Europa, kotora sia bore za riwnisť meže ludmy a Narodamy; do tohoto boju klyče nas brat Serb, Horwat, Slawonec, slowom wsi poludnewi Slawiane. Do tohoto boju pryzywajem my Slawiane Was bratej našych ruskich w Tatrach obytajučych. ‒ Wy ste najbližši naši suside, Wy ste spölne z namy prolewaly krow Slawiansku za Kraj uhorski, Wy ste tak jak i my od nych jako widrodnych synów honeni, Wy ste najbližše z nami zlučeni neščasnow sudhow, zapropastyty narodnost wlasnu. ‒ Nuže wstante i Wy a schopte sia mužesko uzbrojeni protiw tyranstwu madiarskomu, zaperajučemu Wam wse, ščo Wam jest swiatoje i ščo Wam prysnosyt ščestia i dobroje bytie naroda Wašoho. Zlučit sia z namy a pokažit switu, že jest ješče w Tatrach ruski lud, ruskoho serdca, ruska horiača krow, ruska lubow ko wybrannomu narodu ruskomu. Pokažit bratia pered switom Slawianskim, že majete krow hoťowu wyliaty za swoju wiru, swój jazyk i swoju narodnosť, za slawu, slobodu i ščestia Russyníw. Do zbroji tedy bratia Russyny, do zbroji, do zbroji! teper albo nikdy wojowaty teper sia oswobodyty, bo teper spiuče, den spasenia swojeho na wiki utratyte. Pomyslite, že sle sami mdli a slabi, na česlo mali, na sredstwach do boju za slobodu chudobni, a tak lehko zhynete w bystroj powiny zuchwalstwa madiarskoho, a na hrobach wašych bude spiwaty pisny zwitiaztwa nadutyi Madiar, bude sia ryhotaty smichom pekelnym na obezčeščenych hrobach pidloho potomstwa zwytiaznych i hordich Russiniw, najhriznišyi nepryjatel Slowjanskoho žywota. Ale zlučeni z namy Slowakamy, Horwatamy i Serbamy zachowajete žytia swoje a ubezpečyte sobi slobodu i blahodať narodnu na toj zemli, tak že neodwažytsia bolše naduty Madiar wderaty sia do wašych swiatyń, widberaty Wam mílu slobodu, rozhaniaty Was i potomkow Wašych. Ruski hory i lisy ( haji ), rusky mista i usidlosty zacwitnut cwitom požadanym, a dalike potomstwo bude slawyty imia Waše i perenese čest Wašu na dolhyi stolitia. ‒ Zažžej ducha swojeho narode ruski a wybery sokrowišče a serdca swojeho i obijmi meč i zbroju swiatu, a ustroji sia tojow, i z neustrašenčow smilostew wystupi na pole, za prawo swoje swiatoje wid Madiariw hrozne zdoptane. Slowenska narodna rada. Dod. Red. Z prowoláni tohoto widíme, jak blízký jest jazyk Rusínů k češtině. Kňazom a učitelom obojakej vjeri a viznaňja na Slovensku. Vážne nastali časi pre národi sveta. Trirazi ale svälejšje nám ťisícročním ňešťestím ubjeďením Slovákom. So svatím teda citom a duchom toho najšlechetňejšjeho zápalu plním povstáva národ tento do zbraňe za svoju slobodu, ktorú pred ťisíc rokmí na polach Prešporskích ou [ b/h ] utraťiu. Čo je Vaša povinnosť Vi jeďiní kroz to tisícročja jeho ťešiťelja, obrancovja, vodcovja, Vi velební i Vi učení kňazja a učitelja Slovenskí? V svatom zápale národa za slobodu musíťe aj Vi biť plní zápalu za lud tento, ktorí Boh Vám zveriu. Všetkje náboženstvá učja národi klaňať sa Bohu, a povišujú ích ku pravďivjemu človečenstvu. A náš národ teraz toto posledňje potrebuje. Bou náš národ veďení doteraz k bázňi božej, a Vaša zásluha, kňazja a učiťelja Slovenskí, bola tá hlavňe, že sťe národ urobili bohabojním, pobožním a pokorním! Teraz Vám nastáva naplňiť aj tú druhú čjastku náboženstva nášho, Kristom spasiťelom nám zjavenjeho, to jest nastáva Vám povinnost vjesť lud Slovenskí k hodnosti národňej a ludskej. Národi všetki v Rakúskom mocnárstve so zbraňou v ruke osvědčujú svoju hodnosť národňú. Jeďinkí mi Slováci ešťe sme dosjal spali ‒ a žjadnich nárokov na statočnosť a hodnosť národňú si ňerobili, jeďiní Slováci so spokojnosťou ďívali sa na tje šibeňice, ktorje ím maďarsluo ministerium nad hlavamí nastavälo, jeďiní Slováci si dovolili vilapť [ vilapať ] a poviháňať najlepšich svojich prjaťelov, ale zato aj jeďiní Slováci sú v potupe, a žjaden národ sa na ích [ u/ú/ü ] aňi ňeohljada. Česi, Horváťi, Srbi, Slavonci, Slovenci vidobili si už uznaňja, a žjaden ňepomislí o ňích inakšje, iba ako o národach slobodních, kdežto o nás celí svet čuší ‒ a má nás za ňehodních mena národa! Táto hanba ale na koho padá prvjeho? Pravda, povjeťe hádám wšetci, že na odroďilú aristokraciu; hej, ale hňeď po ňej padá hanba na Vás, kňazja a učiťelja. Povinnosť teda Vaša teraz je národ v jeho pohnuťí ozbrojenom podporovať, misel jeho posilňovať. Už vidíte, že Maďari aj tích najpokorňejších z Vás lapajú, a kďe ešťe ňelapajú, teda pod najhlúpejšou policiou svojich zaslepencov držja! Už viďíte, že s tím okolkuvaňím, otálaňím a s tou obojetnosťou ňič aňi pre sebä aňi pre národ vikonať ňemuožeťe. Mi hovoríme bez okolkov k Vám, bez všetkích prosjeb a modlikaňja, a žjadame Vás menom národa, abi sťe tje povinnosťi, ktorje máťe ako kňazja a učiťelja, v nároďe utlčenom [ a ] ale za slobodu svoju sa pozdvihujúcom svaťe, horlive a ochotňe vipIňovali. Ňech sa teraz kostoli a školi Vaše premeňja na pole verejnuo, kďe sa národ podúčat buďe politickej sloboďe a hodnosťi tej, akej teraz so zbrojou v ruke dochádzajú národi. Ak má čo svatjeho národ mať, to je išťe jeho národňja sloboda, právo národnosťi, samostatnosť a ňeodvislosť národňja! A náboženstvo ho má k tejto svatiňi vjesť. Beda kňazom a učiťelom, ktorí v tíchto časach pohnuťja národňjeho, na všetkích stranách Europi sa dvíhajúceho, národ svoj zadržujú, alebo práve zrádzajú. Národ pozná skoro jich úskočnosť a zdrúzga ích, ako zradních hadov, ktorích svojou krvou odplekau; pomsta táto je jedna z najhrozňejších! Máťe medzi sebou zradních kňazov a učiťelov. Mi ích dobre známe. Ale duch svatí vätšinu udržau v čistoťe láski k národu Slovenskjemu. Pravda že táto vätšina sa doteraz ňeosvedčila. Lež ňič to: ňech sa už len teraz ozve a chopjac národ za ruku rekňe mu: „ Tu nás máš národ náš, poď za namí, mi Tvoji vodcovja a otcovja! “ A chopjac ktorí svjatosťi ktorí biblie, ktorí meč verní ku boku, vedťe národ Slovenskí na pole bojov za slobodu a slávu národa. Máťe v rukách náš príhlas k národu, viďíťe vjať cisárske zástavi v spolku s našimí národňimí: ňemuožeťe teda mať víhovuorki, že Vi proťi královi ňepoťjahňeťe. Aňi mi nepovstávame proťi dobroťivjemu královi, ktorí nám to dau, čo žjaden král doteraz: rovnuo právo so všetkimí národamí pod jeho berlou žijúcimí! Za tohoto krála náš život obetujeme, ale i za tje práva, ktorje nám Jeho Jasnosť dala, a ktorje nám maďarskuo ministerstvo celkom odtajilo. Prihlasujeme sa k Vám ako k tím, čo najvjac cíťíli dosjal jarmo ležjace na našom nároďe, a ktorí žíli s národom. Prihlas náš je mjení, ťichí, spravodliví, abi sa ňezdalo že sa vihrážame, ačprave sa po predku osvědčiť musíme, že odporňíkov slobodi národa Slovenskjeho za svojich ňeprjaťelov považovať a s ňimí podla toho nakladať buďeme. Ale že národ svojim verním vodcom vďační buďe, to, znajúc ráz dobroťivosťi Slovenskej, prjaťelom naším a jeho bezpečňe zaručiť muožeme! Nuž teda otcovja duchovní a učíťelja národa Slovenskjeho príčinliví, podajťe nám pomocnje ruki a napomáhajťe nás v ďjele tom, ktoruo nám i Vám uvije ňezvädlje vence slávi u národa slobodnjeho, Slovenskjeho. Ohljadňiťe sa na príkladi kňazstva po Horvátskej, Slavonii, Srbskej vojvodoviňe a inďe, a stanťe sa prvimí osloboďiťelmí národa Vášho, ako sa tamtí stali národa svojho, a Boh Vám buďe tak pomáhať ako tamtím pomáhá, najme že oňi ťjež proťí tomu istjemu vrahovi víťazňe bojujú, proťi ktoriemu aj mi sme už skutočňe do pola viťjahli. Ňech Boh pomáhá i Vám i nám! Národňja Slovenská rada.

21. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [Polemika], Autor: Havlíček, Karel H. B. — W Praze dne 20. ledna. Zdejší německé wládní nowiny „ Prager Zeitung “ podaly we wčerejším čísle swém článek obšírný o brošurce známého Rusa Bakunina a o Pražské Slowanské Lípě, we kterém se slowanského sjezdu, Slowanské Lípy, a nejen těchto, nýbrž i celé naší strany takowým spůsobem dotkly, že bychom k obraně přinuceni byli, i kdyby nás k tomu ani zejména nebyly wywolaly. Bakunin wydal totiž německau brošurku na 35 stranách: „ Aufruf an die Slaven. Von einem russischen Patrioten Michael Bakunin, Mitglied des Slavenkongresses in Prag. Köthen, Selbstverlag des Verfassers. 1848, “ která by se mohla powažowat za dílo 15letého w nadměsíčních říších blauznícího studenta, o které se ale wším práwem říci může: „ Mnoho křiku, málo wlny, “ a kterau jsme také, ačkoli se nám welmi brzy do rukau dostala Zdejší Borroschowo kněhkupectwí se příliš horliwě ujímalo o rozšíření její, a mělo ji wždy za okny na odiw wystawenau, nepochybně aby nám dobrau službu proukázalo. Red, ani za hodnau nedrželi, aby se w Národních Nowinách o ní zmínka stala. Pan Bakunin nežádá totiž w této swé brošurce nic menšího, než abysme hned wyhnali wšechny krále a mocnáře a nadělali w Ewropě samé republiky! Kromě toho dowoluje si Bakunin w brošurce swé dle hesla jezowitského: „ Účel swětí prostředky, “ také patrnými lžemi působiti Abychom jenom některé uwedli: Jmenuje sebe audem slow. sjezdu, kterým nebyl a dle statut ani býti nemohl, poněwadž není rakauský Slowan; udáwá smýšlení swé za smýšlení ba dokonce za wýrok slow. sjezdu; mluwí o uzawřeních, o kterých wšem audům slow. sjezdu ani se nezdálo; a konečně slibuje brzké powstání národu ruského proti cáru ( str. 20—26 ), wěc, kterau p. Bakuninowi tim méně odpustiti můžeme, poněwadž jemu co Rusowi welmi dobře známo býti musí, jaké jest smýšlení w Rusích, a že tam pod 50 ba 100 let ani pomyšlení není na nějaký politický přewrat, že tedy slibem swým a k tomu ještě tak určitě pronešeným jenom lidi šálí a k nerozumným krokům přiwésti chce. Snadno jest owšem říci, jako Bakunin prawí: Poslední hodinka cára odbila! Wěrnost ruských wojsk je zlomena! atd. Ale je to prawda? Proč pak nejde tedy p. Bakunin domů, když je tomu tak, jak prawí, a proč se nepokusí o to, aby s tím wojskem, jehož wěrnost je zlomena, a s tím lidem ruským, jenž prý jest ducha revolučního, sesadil cára a zawedl aspoň konstituci w Rusích, ne-li republiku? Proč se spokojuje jenom wydáwáním málomocných brošurek w Kötheně proti cáru? Red., a takowé jednání nesrownáwá se nikdy s charakterem rozumné a poctiwé politiky, a musíme welice litowati, když demokratie k takowým prostředkům sáhá, kterých jen despotické wlády užíwaly a w oškliwost se s nimi uwedly. Nepochopujeme skutečně, kterak redakcí Nowin Sl. Lípy nápad přijíti mohl, přeležené wýňatky z takowého spisu, a k tomu ještě hned na počátku roku jako nejwýbornější články čtenářstwu swému předložiti: ale nepochopujeme též, kterak redakce Prager Zeitungu, jinak obezřetná, může celému spolku Sl. Lípy a celé české straně za winu klásti nerozwážliwé, ba dětinské jednání redakce Nowin Sl. Lípy Ne bez rozwahy prawíme nerozwážliwé a dětinské: nerozwážliwé proto, že redakce takovým článkem celý spolek Slow. Lípy jak u národu tak u wlády w nezaslaužené podezření a celau českau a slowanskau stranu do rozpaků uwádí; a dětinské proto, že pak ke konci sama nepochybně ze strachu chtěla nerozumný kausek tento jen dodatkem a poznamenáním překladatelowým ( wiz č. 4 Now. Sl. Lípy ) naprawiti, což dokonce rowno jest pštrosu, který hlawu do písku strčí a myslí, že jej nikdo newidí!!, a kromě toho ještě Národním Nowinám wyčítati, proč mlčely? Kde pak psáno stojí, aby N. N. dohlížely na ostatní české časopisy, a jmenowitě aby snad policejním spůsobem, jako udawačowé činí, obracely pozornost na slabé stránky jiných redakcí? — Nyní ale, když se již jednau o celé wěci zmínka stala, když jmenowitě dnes Deutsche Zeitung se znamenitau perfidií se jí uchopily, powažujeme za swau powinnost, o wšech těchto záležitostech něco obšírněji promluwiti. Co se předně brošury Bakuninowy týče, tuť za nepotřebné uznáwáme, hájiti sebe, přátely swé a celý národ, a dokazowati, že smýšlení Bakuninowo není smýšlení naše. Lehko jest zajisté, brošurku wydati a napsati do ní cokoliwěk, a kdo se na kom pomstiti chce, mohl by jen takowýmto spůsobem soka swého do podezření uwáděti. Zdá se nám, že tato wěc strany sjezdu slowanského dosti již byla auředně wyšetřowána, a libo‒li jest, může se ještě jednau poznowu wyšetřiti, a tak se prawda ukáže. Nebylo by ale owšem poznowu wyšetřiti, a tak se prawda ukáže. Nebylo by ale owšem neslušné, aby do té doby zatím orgány takowé, jako jest Prager Zeitung, již z pauhé wážnosti k mnohým čestným mužům, kteří byli spoluaudowé sjezdu slowanského, newěřili lecjakýms udáním a klepům. Ostatně ale pro každého, kdo widěti chce, již w samé brošurce p. Bakunina leží naše nejlepší osprawedlnění, a hanliwý spůsob, kterým o českých deputowaných ( a ti práwě byli půwodcowé a nejhlawnější audowé slow. sjezdu ) mluwí, ukazuje, že nenálezíme ke straně jeho, ke straně čerwených republikánů. Že ale skoro celý spis Bakuninůw ( wyjmauc nejhorší místa, ku př. osobní nejhrubší urážky odstaupiwšího císaře Ferdinanda ) w nowinách Lípy Sl. wytištěn jest, to jest wěc, která se nedá zabarwiti nejapným poznamenáním a dodatkem, jaké jsau w č. 4. Nowin Sl. Lípy. Když lonský wýbor Lípy swěřil pp. Sabinowi a Slawomilu Wáwrowi redakci swého orgánu, swých nowin, jest patrno, že se tyto nowiny mají redigowat we smyslu celé společnosti. Článek Bakuninůw ale zrowna se protiwí smýšlení Sl. Lípy. Sl. Lípa sbírá příspěwky pro Chorwáty, prodáwá podobiznu Jelačiće‒bána, posílá mu pochwalné přípisy: a nechá jej we swých nowinách nazýwati zrádcem sprawedliwé a swaté wěci a zaprodawcem Slowanů, který pracuje we prospěch wšech potlačowatelů národů. Oboje nemůže být prawda. Sl. Lípa byla skrze swau zwláštní wywolenau deputací aučastna weškerého jednání sl. sjezdu, sami pp. nynější redaktorowé Nowin Sl. L. Sabina a Wáwra byli též spoluaudowé sjezdu: jak mohli tedy patrné neprawdiwosti, které Bakunin píše o sjezdu, do swých nowin přeložiti? A jest to konečně také smýšlení Sl. Lípy, co prawí p. Bakunin o našich českých poslancích, drží také Sl. Lípa Pražská české poslance za zrádce? — Nedrží‒li je za to, kterak může trpěti, aby se to w jejich nowinách hlásalo?! — Jest tedy patrno, že se redakce Nowin Sl. Lípy nedrží dle zásad spolku, nýbrž zrowna proti nim jedná. Poněwadž wůbec jednání každého člowěka mnohem lépe nám ukazuje jeho charakter, nebude snad od místa, když maličkau anekdotkau z nejnowějšího času dokážeme politickau statečnost pana redaktora Nowin Sl. Lípy. Známo jest, že minislerstwo s počátkem roku tohoto wydalo nařízení, aby se každé číslo časopisu s podpisem redaktora odewzdáwalo úřadu, dříwe než se wydáwati počne. Nařízení toto, které jsme též w Nár. Now. podali, nebylo pranic důležité, neobmezilo swobodu tisku ničím, a jenom bylo wywedení Prozatímního Nařízení proti zlému užíwání tisku, wydanému dne 18. kwětna 1848 od ministerstwa Pillersdorfowa. Přece wšak Nowiny Sl. Lípy přinesly dne 3. ledna až k smíchu zůřiwý článek od p. Sabiny proti tomuto nařízení ministerstwa, we kterém p. Sabina již mluwí, jakoby swoboda tisku byla zrušena: „ Dnes snad naposledy říci smíme prawdu a oprawdiwost našeho postawení “ atd., kdežto zatím wšechna následující čísla jeho nowin a wšech jiných časopisů Pražských jsau do očí bijícími důkazy, že swoboda tisku ani za mák skrácena není. Než o to zde nejde, ačkoli není dobře, bez sprawedliwé příčiny proti ministrům wystupowati, zwláště nyní, kdežto dost prawých příčin máme, proti ministerstwu se opírati. Jisto jest, že se ustawičným nepotřebným pokřikowáním národ tak otupí a na to zwykne, že pak, kdyby skutečně zapotřebí bylo, we wěci důležité proti ministerstwu se opříti, již těžko bude, náležitau sílu k tomu shledati, zrowna tak, jako onen rozpustilý chlapec w bájce tak často ze žertu křičel: Wlk jde! wlk jde! že potom, když skutečně wlk jednau přišel, pastýři chlapcowu křiku newěřili a ku pomoci nepřišli, tak že wlk chlapce i sládo sežral. — — Než jak se zachowala sl. redakce Nowin Sl. Lípy po takowém křiku? Když wšichni redaktorowé na zdejší rádnici woláni byli, aby swá wyjádření do protokolu zadali, uwolil se redaktor Nowin Slowanské Lípy pan Sabina dobrowolně ještě wíc, než ministerstwo žádalo ‒ uwolil se, swoje nowiny o hodinu dříwe posílati! To jest wěc protokolem auředním stwrzena, který jsem s wlastnoručním podpisem p. Sabiny na swé oči widěl! Co tomu říkáte? Před swětem a před swými čtenáři chce p. Sabina ministerstwo zrowna pohltit, a pak, když k čemu přijde, jest potaji poslušnější owčička wíce ještě než ministerstwo žádá! — Jest to politický charakter? — —

11. únor 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: [Dodatek redakce ke sbírce na vzorní průmyslovou školu v Praze], Autor: Havlíček, Karel Dodatek Red. Z wyzwání toho jest patrno, že mezi úřadníky na wenku máme muže zdrawého úsudku a praktického ducha, wěcem pro náš praktický žiwot důležitým ochotnau podporu podáwající, což w plné míře platí o panu wrchním panstwí Kolínského, jehožto příčiněním jistě welmi patrná sbírka ( 135 zl. stř. ) učiněna a zaslána jest.

2. prosinec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [překlad belgické ústavy], Autor: Havlíček, Karel Pro lepší poznání konstitučních forem i konstitučního žiwota jakož i pro porownání s naší oktrojowanau ústawau, nebude na škodu, seznámíme-li swé obecenstwo s ústawami také jiných zemí. Belgickau ústawu podáwáme zde napřed, ana se pokládá za jednu z nejpříkladnějších. Ústawa belgická, přijata od nár. kongressu dne 25. února 1831. O státním auzemí a téhož rozdělení. §. 1. Belgie jest rozdělena na province. — Province tyto jsau: Antwerpy, Brabant, Westflandy, Ostflandy, Hennegau, Lutich, Limburk, Luxemburky a Namury, pozůstawují se wšak poměry Luxemburka k německému spolku. — Jestli se má státní auzemí rozdělit na wíce provincí, to záleží od zákonu. §. 2. Rozdělení podřízené provincí samých můž jenom zákonem býti zřízeno. §. 3. Hranice státu, provincí a obcí mohau jenon mocí zákonu změněny a opraweny býti. O Belgičanech a jich práwech. §. 4. Wlastnosti belgického občana nabýwají, užíwají a pozbýwají se dle ustanowení občanského práwa. — Nynější ústawa a ostatní zákony wztahující se na práwa občanská ( politická ) určí kromě těchto wlastností též wýmínky, jakých je k wykonání těchto práw zapotřebí. §. 5. Práwo občanské uděluje se mocí zákonodární. — Jenom auplné práwo občanské ( la grande naturalisation ) stawí cizozemce na roweň s Belgičanem u wykonáwání práw politických. §. 6. Není w státu žádného rozdílu stawů. Belgičané jsau si rowni před zákonem; oni jedině mohau zastáwati civilní a wojenské auřady, wyhražují se wšak wýmínky, které we zwláštních případnostech mohau zákonem býti nařízeny. §. 7. Swoboda osoby ( liberté individuelle ) pojišťuje se každému. — Žádný nemůž býti od saudu stíhán leda w pádech, které zákon wypisuje, a spůsobau, jakau tentýž předpisuje. — Wyjímajíc dopadení na skutku samém, nikdo nemůž býti zatknut jinak nežli mocí saudcowa příkazu důwody opatřeného, který mu w chwíli zatknutí či nejdéle we 24 hodinách musí býti oznámen. §. 8. Swému saudci zákonnému nesmí proti swé wlastní wůli nikdo odjat býti. §. 9. Trest můž ustanowen a wynešen býti jenom mocí zákonu. §. 10. Příbytek jest neporušitelný; prohledáwání domů můž se díti jenom w případnostech, které zákon wypisuje, a spůsobau, jakau tentýž předpisuje. §. 11. Wlastenstwí swého můž jenom pro obecný prospěch býti zbawenu, a jenom w takowých případnostech a takowau spůsobau, jaké zákon ustanowuje, a jenom za sprawedliwau a napřed wyjednanau náhradu. §. 12. Trest konfiskace ( zabawení statků ) nesmí se připustiti. §. 13. Smrt občanská ( zbawení občanských práw ) je zrušena i nesmí býti zase zawedena. §. 14. Wolnost kteréhokoliw kultu ( ctění Boha ), jeho konání, jakož i wolnost směti swé myšlénky jakým spůsobem koliw pronášeti, pojišťuje se, jenom wyhražuje se potlačowání přestupků, kterých by se u užíwání těchto swobod dopuštíno. §. 15. Nikdo není nucen, aby míwal nějakým spůsobem aučastenstwí w konání a slawení služeb náboženských, aneb aby zachowáwal přikázané w něm dny odpočinutí. §. 16. Stát nemá nijakého práwa míchati se do wolby nebo do usazowání služebníků kterési náboženské společností, anebo zakazowati jim obcowání s jich wrchními a uweřejňowání jich aktů, kromě že se co do druhého pádu wyhražuje odpowědnost za tisk a za uweřejnění. — Občanský sňatek musí wždy předcházeti kněžskému zaswěcení, leda žeby se některé wýmínky zákonem ustanowily. §. 17. Wyučowání je swobodné; překážky napřed nesmí se stawěti; potlačowání přestupků pořizuje se jenom zákonem. Weřejné wyučowání, ježto se má udělowat na autraty státní, bude zákonem určitěji stanoweno. §. 18. Tisk je swobodný; censura nemůž býti nikdy zawedena; také není zapotřebí nižádného rukojemstwí se strany spisowatelů, nakladatelů a tiskařů, a je-li skladatel spisu známý a w Belgii usedlý, nemůže ani nakladatel ani tiskař nebo rozšiřowatel od saudu stíhán býti. §. 19. Belgičané mají práwo, shromažďowati se w pokoji a beze zbraně podle zákonů, které wykonáwání tohoto práwa určují, aniž musí dříwe míti od wrchnosti dowolení. – Nařízení toto newztahuje se na shromáždění pod šírým nebem, která docela ostanau podřízena zákonům policejním. §. 20. Belgičané mají práwo, sestupowati se w společnosti, kterému práwu nesmějí žádné překážky z předu stawěny býti. §. 21. Každý má práwo, prosby s podpisem jedné nebo kolika osob wznášeti na weřejné auřady. – Ustanowení auřadowé jedině mají práwo zanášeti prosby pod jmenem auhrnkowým. §. 22. Tajnost listů jest neporušitelná. Zákon wytýká úředníky, kteří za porušení tajnosti listů, poště swěřeným, jsau odpowědní. §. 23. Užíwání řečí w Belgii obyčejných jest wolné; může jen zákonem určeno býti, a jen pro akta weřejných úřadů a pro jednání saudní. §. 24. K saudnímu stíhání weřejných úředníků za skutky swého úřadowání, není potřebí předcházejícího dowolení, wyjímajíc ustanowení strany ministrů. III. O mocích. §. 25. Wšechny moci pocházejí od národu a wykonáwají se spůsobem w ústawě ustanoweným. §. 27. Nawrhowati zákony sluší každému z těchto tří odwětwí zákonodární moci. O každém zákonu ale, který se týče příjmů anebo wydání státních, nebo kontingentu wojska, má se nejdříw hlasowati w komoře poslanců. §. 28. Autentické wykládání zákonů přisluší jen moci zákonodární. §. 29. Král má moc wýkonnau, w tom spůsobu, jak nařízeno w ústawě. §. 30. Saudní moc wykonáwá se od saudů. Uzawření a ortely wykonají se we jménu králowu. §. 31. Záležitosti, které wýhradně se týkají provincí nebo obcí, budau se pořádati podle zásad státní ústawy, od shromáždění provincialních a obecních radd. Hlawa I. O komorách. §. 32. Audowé obau komor zastupují národ, nikoli pak pauze provincii nebo podkrají provincie, která je jmenowala. §. 33. Jednání komor jsau weřejná. — Každá komora přetwoří se na náwrh swého předsedy anebo desíti audů we shromáždění tajné; rozhoduje ale na to absolutní wětšinau hlasů, má-li se o tomtéž předmětu ještě jednau jednati w sezení weřejném. §. 34. Každá komora zkauší plnomoci swých audů a rowná spory, které w tomto ohledu wzniknau. §. 35. Nikdo nemůž zároweň audem obau komor býti. §. 36. Bude-li některý aud jedné nebo druhé komory ode wlády k placenému úřadu powolán a on úřad přijme, pozbýwá tím sídla i hlasu a nabýwá swého místa teprwé nowau wolbau opět. §. 37. Při každém prwním ročním sezení wolí každá komora swého presidenta a swého místopresidenta a pořádá swé přednostenstwo. §. 38. Wšeliké uzawření se děje absolutní wětšinau hlasů, wyhražujíc prawidlo, které se určí od komor stran woleb a náwrhů ( presentací ). Je-li rownost hlasů, zawrhne se náwrh, o kterém bylo rokowáno. Žádná z obau komor nemůž uzawření učiniti, není-li wětšina její audů přítomná. §. 39. Hlasowání děje se buď nahlas nebo powstáním a sezením. O auplných zákonech bude se hlasowati podle jmen a nahlas. Wolby a náwrhy kandidátů dějí se wždy tajným hlasowáním. §. 40. Každá komora má práwo zawésti wyšetřowání. §. 41. Zákon může jen tehdá od některé z komor býti přijat, když je o každém článku zwláště ohlasowáno. §. 43. Jest zakázáno, podáwati komorám prosby osobně. Každá komora má práwo, prosby na ni znějící odkázati ministerium. Ministři jsau zawázáni, dáti o jich obsahu powědomost, pakli toho komora žáda. §. 44. Žádný aud jedné neb druhé komory nemůž saudně stíhán anebo potahowán být k odpowídání za swé mínění a za swůj hlas, který byl wyřknul, wykonáwaje swé služby. §. 45. Aud jedné nebo druhé komory může w době sezení jen se swolením komory, které náleží, stíhán nebo zatčen býti, kromě když byl dopaden na samém činu. Zatknutí nebo stíhání některého auda jedné nebo druhé komory může w čase sezení a na celé jejich trwání odloženo býti, pakli toho komora žádá. §. 46. Každá komora ustanowí w swém jednacím řádě chod, podle něhož swau sprawedliwost wykonáwá. Oddělení I. O komoře representantů. §. 47. Komora representantů záleží z poslanců přímě wolených od občanů, kteří platí tolik přímné roční daně jak wolebním zákonem ustanoweno jest, jenž ale nesmí 100 zl. přewyšowati ani méně §. 48. Wolby dějí se podle rozdělení provincí a na místech zákonem určených. §. 49. Wolební zákon ustanowuje počet poslanců w té míře, že nanejwýš na 40.000 obywatelů přijde jeden poslanec. Wolební zákon ustanowuje taktéž wýmínky, jakých je potřebí pro woliče a také sběh woleb. §. 50. Aby mohl býti wolen, musí 1. Belgičan býti rodem anebo auplně naturalisowaný; 2. býti w užíwání občanských a politických práw; 3. míti nejméně 25 let swého wěku, a 4. přebýwati w Belgicku. – Žádné jiné wýmínky není k wolitelnosti zapotřebí. §. 51. Audowé komory representantů wolejí se na čtyry leta. Obnowují se z polowice každé dwě leta dle pořadí w zákonu wolebním určeného. §. 52. Každý aud komory representantů dostáwá, dokawad trwají sezení, náhrady 200 zl. na měsíc; usedlí we městě, kde se rokuje, nedostáwají žádnau náhradu. Oddělení II. O senátu. §. 53. Audowé senátu wolí se podle poměru obywatelstwa každé province od těchže občanů, kteří wolili poslance do komory representantů. §. 54. Senát obnáší polowici tolik audů, jako komora representantů. §. 55. Senátoři wolí se na osm let. Obnowují se každé čtyry leta z polowice a sice dle pořadí w zákonu wolebním předepsaného. Rozpustí-lí se komory, bude nowá wolba weškerých audů předsewzata. §. 56. Aby mohl za senátora wolen býti a ním zůstati, musí 1. Belgičan býti rodem, anebo auplně naturalisowaný; 2. býti w plném užíwání občanských i politických práw; 3. w Belgii přebýwati; 4. míti nejméně 40 let swého wěku; a 5. w Belgii platit nejméně 100 zl. přímné řoční daně, zahrnujíc w tom i patentní peníze. — W provincích, kde by počet občanů, kteří platí 100 zl. roční daně nestál w poměru jednoho na 6000 duší, doplňuje se počet z osob w této provinci w placení daně nejblíže jim stojících. §. 57. Senátoři nedostáwají žádné náhrady za swé služby. §. 58. Naznačený trůnní dědic dosahuje již s prošlým 18. rokem práwa na senátora; awšak má teprwé s rokem pět a dwadcátým uzawírajícího hlasu. §. 59. Každé shromáždění senátu, které se drží kromě času, w němž representanti rokují, je auplným práwem beze wší platnosti.

28. září 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Feuilleton, Titulek: Několik bajek Pestalozziho, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Mlhowec. Ďas mu swěřil tajemstwí, jak by se mlhau neproniknutelnau zahalowati mohl. Takto tehdy mezi spoluobčany swými kráčel; wšak wyzradilo se tajemstwí, a wůbec se mu přezdíwalo mlhowcem. Myslíte, že ho to zarazilo? Naopak směle twrdil, žeť mlha jen w hlawách spoluobčanů jeho straší, ti že toliko sní o stínu wůkol něho; on wšak že w swětle kráčí, které mžaurawým nesnesitelné jest. Tauto drzostí dlaulhým časem a trpěliwostí swau zmohl to konečně, žeť spoluobčané jeho uwěřili, že umění, zahalowati se w mlhu, náleží k prostředkům nejmaudřejším a nejmocnějším úřadu jeho uwěřili, že umění, zahalowati se w mlhu, náleží k prostředkům nejmoudřejším a nejmocnějším úřadu jeho, a žeť i oni toliko tenkráte na wyšší stupeň wzdělanosti a oswěty se powznesau, až se co možná nejwíce zaučastnějí w umění, mlhu rozšířowati. * * * Muž, který se lekal wzdělání lidu, na wážkách dukátowých odměřowal, mnoho-li ušlechtění srdce a schopnosti k nejnižším stawům by se lidu poskytnauti smělo, privilegie wšak dáwal wšem zlým rejdům w twoření a rozšiřowání mlhy: až mu konečně začasto auzko býwalo, žeby i postupující chytrost w twoření mlhowin nebezpečným spůsobem podporowati mohla oswětu, které se tak nesmírně obáwal. Lípa a král. Král stál samoten pode lípau a s obdiwowáním hleděl k wrcholu jejímu. Řekl pak polohlasně: Kéžby poddaní moji wiseli na mě, jako listí twé na tobě. Odpowěděla lípa: Ženuť šťáwu z oděnku swého s mnohem wětší pružností a mocí do listů swých, nežli ji z nich zase do sebe wssáwám. Krále tato odpowěď zarazila; s nejwětší wšak šlechetnosti prawil za chwíli ku sobě: Ach! kéžbych i tak mohl činiti, kéžbych i tak mohl mluwiti! – Cítil to dojista, žeť podstata swatosti důstojnosti králowské w této moci záleží. Pokračowal pak w samomluwě dále: Chtěl bych si i oko dáti wypíchnauti, jen-li bych našel muže, který by wěrně a důstojně mě powěděl, čehož bych k tomuto účelu učiniti mohl. Práwo hubiti a jeho následky. Hyena byla u lwa žalowána, žeť příliš hubí zwířat lesních. Lew wšak neodwážil se zastati práwo druhých zwířat proti ní, obáwaje se, žeby chtiwosti swého jícnu na ujmu jednal. Ode saudu lwího odmrštěna kwílela zwířata, žeť w zemi není wíce žádného práwa ani sprawedlnosti. Zůstáwal wšak na blízku lwího hwozdu rytíř, který tamo pastew měl. Řekl pak tento k stádům swým: Blázni byste byli, domníwajíce se, žeby šelma proti šelmě byla; wšak spolehejte na mne. – Opásaw meč zawraždil k bezpečnosti swých hřaw a býku a owcí oba, i lwa i hyenu. Paustewník, který w nedaleké jeskyni Bohu slaužil a přírodu zpytowal, chwálil twůrce wšehomíra, řka: Násila zwířecího práwa na zemi nachází konce swého u wyšší moci práwa lidského. Zwířata wšak wšecka krwežížniwá mezi sebau prawila: Mohlo-li pak se w hwozdě našem co nebezpečnějšího přihoditi, jako že lew a hyena k wůli bídným krawám a owcím zahynauti museli?! * * * Chwálímť si rytíře swého, který slabých zwířat se zastal proti násile mocných šelem. Než wšak bych rád paustewníka, který Boha za to chwálil, a wraždu lwa a hyeny w spojení přiwedl s práwem lidským, na ta pozorna učinil, žeť na práwu lidském nelpí žádná winna wraždy, a že meč w pokolení lidském žádné práwo nezakládá. Práwo lidské we swé swaté ryzosti prejští toliko z prawdy a lásky; tyto jsau jediná prawá, Bohem 880 wykázaná cesta, jakým lidstwo práwa swého hledati má. „ Zaraž meč do pošwy, neboť wšichni, kdo mečem zacházejí, mečem i zahynau. “ Stromek chorobný. Otec jeho sázel stromeček; – s ním rostlo; – jako sestru ho milowalo, a hledělo si ho, co swých králičků a swých jehňátek. Stromek wšak ochoroběl; každý den wíce wadly listy jeho. Dobré dítě kwílelo; každodenně zwadlé lístky otrhowalo se smítků, a zaléwalo čistau, zdrawau wodau kořínky jeho. Jednau wšak sklonil chorobný stromeček teménko swé k dítěti útrpnému řkauc: „ Záhuba má leží pod kořeny mými; jest-li tam mi pomůžeš, lístky moje opět zzelenají. Dítě hrabalo i hned z pod stromečku, a w kořenech našlo hnízdo myší. * * * Kde lid trpí a hyne, blázen by se domníwati mohl, že již pomožíno, odstraní-li se toliko známky bídy powrchní. Maudrý wšak hrabe po myších, které hnízda swá we tmách zakládají a newidány jemné kořinky blaženosti lidské ohryzují, ji zničujíce. Zastaralá čest. Cena záwodní byla koruna, kterau kowář koni zwítěziwšímu w kůži wpálil. Hiero takowauto korunau wyznamenán byl, a nosí ji již po deset let na swých nyní ochromělých, neohybných nohau; wšak wíce se na ní nyní pyšní, jak w onu dobu, když ji zasloužil sobě. * * * Žalostné to dojista, když potomci šlechetných rodin, sníženi nedospělostí swau, toliko na přilby a znaky a jména se pyšní, které sice otcowé jejich si zasloužili, které wšak k nynějším zásluhám jejich se tak špatně hodí, jako koruna Hierowa k chromým nohám jeho. Mnohem žalostnější, ba řekl bych – – to jesti, může-li každý ničema w zemi za bídný kus zlata přilby, znaky a jména sobě zakaupiti, které za oněch časů, w nichž wěcí čestnau byly, toliko zásluhau se mohly dobýti, aniž pak se za hanebný peníz kaupiti daly.

16. listopad 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [glosa], Autor: Havlíček, Karel H. B. Slyšíme, že se hrabě Lew Thun uchází o poslanectwí Budějowské do říšského sněmu, a že prý jmenowitě wydal k Budějowským swé politické wyznání. My myslíme, že pan hrabě Lew Thun wydal již dříwe politické wyswědčení swé w Praze, a sice o letošních swatodušních swátcích.

22. září 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [Z Prahy], Titulek: [O plánech ministerstva školství], Autor: Havlíček, Karel Wčerejší Const. Bl. aus B. udáwá za příčinu odročení začátku přednášek na wysokých školách Pražských na 15. října to, poněwadž prý do této doby wyjde plán pro wysoké školy, podle něhož se pp. professoři již w nastáwajícím školním roce říditi musí. Mimo plán o zřízení gymnasií a reálních škol je prý již také naší zemské spráwě odeslán plán o zřízení techniky.

28. květen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [Dárek hodným dívčinkám]., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. 1. Dárek hodným díwčinkám od Karla B. Štorcha. S mnohými pěknými obrázky. W Praze 1846. Nákladem B. Krečmara. str. 87. 16ka. za 30 kr., a s malowanými obrázky za 46 kr. stříbra. Jest to dobře sestawená prwní čítánka pro malé dítky, s rytinkami wkusnými. Wětší čásť knihy zaujímají malé powídky z oboru dětského poučného obsahu ke čtení. Pan Štorch dobyl sobě wydáním této knížky pěknau zásluhu o naši mládež, a schwalujeme tuto knižku jakožto přiměřený dárek dítkám malým buď weřejně we školách aneb w rodině. Při této příležitosti oznamujeme, že důležitá kniha „ Školka “ od Jana Swobody nyní w ceně snížnna jest na 40 kr. stř. ( dříwe 1 zl. 20 kr. ) a prodáwá se u wdowy spisowatelowy w tak zwané Papauškowě lázni 329—1 w 2 poschodí, též u Jarosl. Pospíšila.

1. květen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: [titulní strana], Titulek: Kyjevští studenti, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Kyjewšti študenti, jak byli před časy. Jak jenom w Kyjewě zrána udeřili w dosti pronikawý seminařský zwonek, který wisel u brány Bratského kláštera: již se z celého města sypali školáci a bursáci. Gramatisté, retoři, filosofi a bohoslowci s thékami pod paží táhli do školy. Gramatisté byli ještě tuze malí; jdouce strkali jeden do druhého a wadili se nejtenším diskantem, byli skoro wšichni w potrhaných aneb umazaných šatech, a kapsy měli pořád naplněny wšelikým haraburdím: babkami Babky jsou krátké kosti z noh telecích a owčích, mezi paznechtem a hnátem, kterými hoši ruští hraji na spůsob známého u nás špačka., píšťalkami udělanými z brčků, nedojedenými koláči, a někdy také malinkými wrabčaty, z kterých některé zapistěwši, najednou u weliké tichosti školní, dopomohlo swému patronu k řádným flákám na obě ruce, a někdy i wišňowou metlou. Retoři šli pořádněji, šaty měli často z ouplna celé, za to ale bývala na obličeji skoro wždycky nějaká ozdoba ve spůsobu řečnického tropa, buďto bylo jedno oko zcela do hlawy zalezlé, aneb místo pysku měchýř, a nebo nějaké jiné znamínko. Ti mluwili a dušowali se mezi sebou w tenoru. Filosofi to brali o celou oktáwu níž, w kapsách kromě silného krouceného tabáku neměli nic, zálohy nedělali žádné, co ulowili snědli hned: od nich bylo cítit dýmku a kořalku někdy tak daleko, že procházející mimo řemeslník, zastawiw se, dlouho lapal nosem wítr, jako lowčí pes. Na náměstí se w tu dobu sotwa začínalo hýbat a hokyně s buchtami, rohlíky, tykwowými semínky, makowými koláči chytaly na potkání wšechny za šosy, kteří je měli z tenkého sukna neb bawlněné. „ Panáčkowé! panáčkowé! semhle! semhle! “ křičely se wšech stran. „ Buchtičky, koláče s mákem, líwance dobré! Wěru dobré! s medem! sama jsem je pekla! “ Druhá wyzdwihujíc cosi dlouhatého, upleteného z těsta, křičela: „ Sosulka! panáčkowé kupte sosulku! “ „ Nekupujte od téhle nic, podíwejte se jaká je oškliwá: i nos škaredý a ruce nečisté. “ – Ale s filosofy a bohoslowci se bály začínat: proto že filosofi a bohoslowci wždycky bráwali jen na próbu, a přitom plnou hrstí. – Po přijití do semináře celá hromada se rozdělila po klasech, nízkých a wšak dost prostorných swětnicích, s newelikými okny, se širokými dweřmi a zamazanými škamny. Klas se najednou naplnil rozličným bručením: auditoři wyslejchali swé poddané: pronikawý diskant gramatisty odrážel se ode skla wstaweného w malenkých okénkách, a sklo se odzýwalo skoro tímže zwukem. W koutě wrčel retor, kterého huba a tlusté pysky by mely nanejmíň náležet do filosofie. Wrčel basem a z dálky bylo jenom slyšet: bu bu bu bu... Auditoři poslouchajíce úkoly, hleděli jedním okem pod škamno, kde z kapsy poddaného bursáka wykukowal rohlík neb buchta s twarohem, nebo semínka tykwowá. Když se tento učený houfek sešel o něco dříwe, nebo když wěděli. že profesor o něco později než obyčejně přijde: dáwali se ze wšeobecného usjednocení do bitwy, a w této bitwě museli mít účastenstwí wšichni, také censoři sami, kteří měli dohlížeti na pořádek a mrawnost celého učícího-se kolegium. Dwa bohoslowci obyčejné rozsuzowali, jak se má bitwa swésti, má-li každý klas státi sám za sebe, a nebo rozděliti se wšichni na dwě polowice: bursu a seminář. W každém pádu gramatisté začínali nejdříw, a když se počali přimícháwat retoři, utíkali a stawěli se na wyšinách hledět na bitwu. Pak wystupowala filosofie s černými dlouhými wousisky, a konečně i theologie w ohromných šarawárách, s přetlustými krky. Obyčejně se končilo tím, že theologie poprala wšechny, a filosofie poškrabáwajíc se po bokách wehnána jest do klasu, a na odpočinek po škamnách se rozsadila. Profesor, sám před časy účastenstwí w takowých půtkách míwaw, když do klasu wešel, w 138 okamžení po rozpálených twářích posluchačů poznáwal, že byla bitwa řádná, a w tuž dobu, co on sekal metlami přes prsty retoriku, w druhém klase jiný profesor podělowal dřewěnými lopatkami po rukách filosofii. S bohoslowci wšak se zacházelo zcela jiným spůsobem; jim podlé wyjádření profesora theologie se zasejpávalo po mírce bohatého hrachu, totižto kraťounkými koženými důtkami. We feriální dni a we swátek seminaristé a bursáci chodíwali po domech s wertěpém Diwadlo marionetní, pimprle.: někdy hráwali komedii, a w takowém pádu se wyznamenáwal wždycky některý bohoslowec, o málo nižší rostem, než Kyjewská zwonice, předstawující Herodiadu, anebo Pentefrii, manželku egyptského dwořenína. Za to dostáwali kousek plátna neb pytlík prosa, nebo půlku wařené husy a tak dále. Celý tento učený lid jak seminář tak bursa, které byly mezi sebou w jakémsi dědičném nepřátelstwí Seminář w Malorusku se jmenowalo celé učení, wšechny školy dohromady: a seminaristou se jmenowal každý učící-se w nich. Bursáci wšak byli ti, kteří žiwí jsouce na útraty zemské w zwláštním domě dohromady bydleli ( u nás seminaristé, konviktisté ). Pak tedy seminář, seminarista w užším smyslu wyznamenáwalo wšechny, kteří nebyli bursáky. Nyní wšak již w Malorusku jako w celé ruské říši jsou: uniwersity, gymnasie a újezdné školy ( normálky ), a seminářemi se jmenují jenom školy, na kterých budoucí kněží študují. byl welmi špatně zaopatřen w ohledu ztrawy, a při tom ku podiwu žrawý, tak že sčítat, kolik který zprášil při wečeři knedlíků, byla by docela nemožná wěc, a proto dobrowolné oběti zámožných pánů nemohly býti dostatečny. Tedy senát, pozůstáwající z filosofů a bohoslowců wysílal gramatisty a retory pod náčelnictwím některého filosofa, a někdy se i přidružil sám, s pytlíky na zádech drancowat cizé zahrady: a w burse se wyskytla tykwowá kaše. Senátoři se tak nacpali dýněmi a tykwemi, že druhého dne auditoři od nich slyšeli dwa úkoly, jeden wycházel z ust, a druhý wrčel w senátorském žaludku. Bursa i seminář nosili jakési dlouhé podoby kabátu dosahující „ po sije wrěme “ ( do tohoto času ), slowo technické značící: přes paty. Nejslawnější časy pro seminář byly – wakací w měsíci Čerwnu, když dle obyčeje bursu rozpouštěli domů. Tehdy celá silnice byla poseta gramatisty, filosofi a bohoslowci. Kdo neměl swého přítulku, pustil se k některému spolužáku. Filosofi a bohoslowci se wydáwali na kondicí, to jest, šli učit neb připrawowat děti zámožnějších lidí, a dostáwali za to ročně nowé boty, a někdy i na kabát. Celá wýprawa táhla najednou, jako táborem: wařili si kaši, a nocowali wenku. Každý wlekl na sobě pytlík, w kterém měl košili a pár onucí. Bohoslowci zwláště byli opatrní a bedliwí: aby netrhali boty, zouwali je, zawěsili na hole, a nesli je takto na zádech, zwláště když bylo bláto. W takowém pádu wyhrnuwše šarawáry nad kolena, udatně rozšplichowali nohami louže. Jak zahlídli po straně wes, hned se uhnuli se silnice a přiblížiwše se k chalupě, wystawené trochu čistěji než druhé, postawily se před okny řadem, a z celého hrdla začali zpíwat latinskou píseň. Hospodář, nějaký starý kozák, dlouho poslouchal, podepřen oběma rukama, pak plakal přehořce, a prawil, obraceje se k ženě: „ Žínko! co tam zpíwají ti študenti, musí být tuze rozumné, wynes jim sádla a ještě něco, jestli tam co máme. “ A plná míska buchet s twarohem swalila se do pytlíka: notný kus sádla, několik širokých podplamenic a někdy i swázaná slepice ukládáwalo se dohromady. Posilniwše se gramatisté, retoři, filosofi a bohoslowci opět šli swou cestou dále. Čím dále wšak docházeli, tím wíce se umenšowal houf jejich. Skoro wšickni se rozprášili po domech, a zůstáwali ti, kteří měli otcowská hnízda dál než druzí. Z Gógola přeložil H. B.

19. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Titulní strana, Titulek: Matice česká, Autor: Havlíček, Karel Matice česká. W jednom z posledních čísel časopisu Slawische Centralblätter, wypočítáwaje p. redaktor časopisy nyní w Praze wycházející, horlí proti redakcí časopisu musejního, že ona, podáwajíc téměř neustále pojednání o časoslowě a starých chrámech a t. p., nezná wyhowěti požadawkům weledůležité doby nynější. Wyzýwá přitom audy Matice České, aby proti tomuto nepřiměřenému sobě počínání hlasu swého pozdwihli a tudy o reformu w tom ohledu se zasadili. Meškawše nedáwno delší čas na Morawě a nyní zde we Wídni, měli jsme příležitost, tu i tamto s wíce audy Matice České a jinými wlastenci stawu rozličného o wěci této mluwiti, a powzbuzeni prohlášením wýš dotčených nowin pronášíme tuto zdání swá a některá přání ohledně časopisu musejního a činnosti Matice České, žádajíce se wší šetrností, abyste jim, možno-li to, w listu Wašem místečka popřáli. a ) Nesrownáwáme se nikoliw s redakcí jmenowaných Centralblätter, jakoby pojednání mluwozpytná, jaká nám w musejníku pp. Šafařík, Chmela a jiní byli podali, do časopisu tohoto nyní nepatřila. Owšem powážiwše účel časopisu toho, podobná pojednání za ozdobu literatury naší a tudy i musejníku w každé době powažowati musíme. Mluwili jsme zde nedáwno s několika na slowo wzatými německými, maďarskými a anglickými filology o wěci této. I prohlásili se wšickni bez obalu, že, kdyby možná bylo, w jich jazycích něco takowého napsati, jako to byl pan Šafařík o čísle, časoslowě atd., a p. Chmela o jménu přídawném učinil, každému z nich žeby jejich akademie wědecké pomníky wyslawěti se nezdráhali. Mluwozpytná bádání a tudy wzděláwání a rozšířowání jazyka wlastenského nikdy nebudau nepotřebná, tím méně ale nyní jimi powrhowati můžeme, když jazyku našemu we školách a kancelářích jeho půwodní swaté práwo nawráceno býti má. Z toho ohledu nemůžeme také jinak nežli schwalowati, že nám musejník sděluje i staré listy, obsahem swým k poznání wzdělanosti, privátního i wéřejného žiwota a řádů občanských ctihodných předků našich, přispíwající. Jsautě tyto listiny tolikéž dosawade téměř jediný pramen, z něhož českým juristům známosti nějaké se staropráwnickau terminologií a spůsobech mluwení a psaní při saudech možná jest sobě získati. Tudy sobě přejeme, aby podobné listy i budaucně w té míře a w tom wýboru, jak se to až dosawáde dálo, nám se podáwaly. — Rowněž, nechceme pohřešowati pro budaucnost w musejníku pojednání slaužící ku kritickému rozbírání a objasňowání dějin slowanských wůbec a domácích zwláště, pak k seznámení se s historií literatury domácí i jinoslowanské, jakýchž nám byli pp. Šafařík, Palacký, Tomek a Nebeský až dosawáde podáwali, z nichž mnoho i do jinojazyčních časopisů pro wýbornost swau bylo přijímáno. — Jestiť náš časopis musejní bohužel nyní — po zaniknutí wšenaučného Kroka — jediný wědecký časopis český, a má tudy jiný účel sobě wytknutý, nežli se zabýwati s běžícími politickými událostmi a debattami. K tomu služtež druhé české denníky. My se w tom ohledu uspokojíme, bude-li nám musejník čas od času stručný toliko přehled dějin nowějších s ohledem na národní naše záležitosti a potřeby podáwati, jak se to w 1. sw. II. dílu lonského musejníka bylo stalo. Rozumí se ale ostatek samo sebau, že wšickni sobě žádáme, aby musejník wedlé wšeho dotčeného zwláště nyní podáwal nám také články časowým nynějším okolnostem přiměřené, které by působily k domácí oswětě, k saustředění sil národních a k upewnění citů a snažení wlastenského. Tudy by snad radno bylo, aby delšího obsahu pojednání o starožitnostech atp. ponechala až k jiné době, ku př. do časopisu, který archeologické oddělení museum našeho, jak již wloni oznámeno, hodlá wydáwati. Litujeme tudy také, že se časopis musejní co do objemu pro běžící rok tak stenčiti musel, a žádáme, aby alespoň každý čtwrtletní swazek 10—12 archů obsahowal a pořádně na začátku každého čtwrtletí wycházel. b ) Ohledně Matice České nuceny se widíme, w jménu swém a wšech audů, s nimiž se nám zde i na Morawě událo mluwiti, tuto projewiti, že těžce neseme zdlauhawost, owšem nečinnost její w minulém roce 1848. Wšickni jsme se těšili, že alespoň p. Jungmannowu historii literatury ( čili snad lépe bibliografie ) české obdržíme, jelikož dílo toto již w musejníku na r. 1842 audům Matice bylo slibowáno; dosawáde ale ani o tom aniž o jménu díle Matičiným, žeby bylo wyšlo, dočísti se nám neudálo. Kdo tím winnen, newíme. Možná, že se to snad tudy přihází, že p. sekretář naši Matice nyní co poslanec na sněmu sedí, a tudy korrektury a rejstříky při spisech Matičiných obstaráwati nemůže. — Dále přejeme sobě, jestli snad není práwě k wydáwání přiměřených nowějších spisů před rukama, aby Matice za to nyní tím pilněji w staročeské bibliotece pokračowala. Neb w tom ohledu, jak nám z jistých pramenů oznámeno, leží mnoho dílů k tisku přihotowených, jejichž uweřejnění dosawáde toliko nebožka censura prokleté paměti w cestě byla; jmenowitě jsau to spisy Komenského wůbec a jeho Didaktika zwláště, kronika Dalemila Mezeřického a jiné staročeské klassiky, kteréž p. Hanka již před lety k tisku uchystal, a zwláště druhý díl Wýboru, tolikéž již prý loňského roku sestaweného. Jelikož pak důchodů peněžitých až nazbyt před rukama jest, nemůžeme tudy nijak omluwiti nečinnost Matice, aniž se domníwáme, žeby w tom nepřítomnost páně sekretářowa w cestě býti měla. Konečně stojiž zde ještě jedno, a sice welmi wraucí a důležité přání. W Kwětech i we Wčele byla již wícekrát projewena jinými dopisowateli žádost, aby Matice naše zwláště také prohlížela k wydáwání kalendáře takowého, jaký býwal Brněnský Jurendůw, zdejší Austria, Záhřebský Kolendar a slowenská Pokladnička. O důležitosti knihy podobné, a jak by se nejlépe a nejlehčeji seslawiti mohla a měla, o tom byli dotčení dopisowatelé obšírně již napsali, k čemuž my se tuto toliko odwoláwáme. Každý jistě nahlídne důležitost a potřebu knihy podobné pro náš lid práwě w době nynější. A jestli kdo s to jest o wydání kalendáře takowého se zasaditi, tu jistě jest to naše Matice. Neb peněžitého fondu k tomu jí neschází, a mužů, jimž by uspořádání weledůležitého díla tohoto se swěříti mohlo, tolikéž ještě došti w Praze se nachází. PP. dr. Amerling, dr. Kodym, dr. Čejka, Tomíček, Zap, Malý, Štorch a j. nejsauce ani redaktorskými aniž sněmownímí pracemi zaměstnáni, jisté k wůli dobré wěci w dílo to by se uwázali, a žeby ona pak wšem požadawkům zadost učila, prawau národní a domácí knihau a pokladničkau užitečných a zábawných wěcí se stala, za to nám ručí jména a spanilomyslnost dotčených wlastimilů. Budiž ubezpečen slawný wýbor Matice České, že, wyplní‒li se wraucí tato žádost naše, nad knihu tuto sotwa příjemnějšího dárku noworočního stáwati bude, kterým by Matice obecenslwo českoslowanské k příštímu nowému letu mohla obradowati. Tuto jsau, ať tak díme, letošní noworoční přání weliké části zde a na Morawě obýwajících audů Matice České, kteří tomu powděčni budau, jestli se jim udá, brzo se dočísti, že slawný wýbor Matiční neopomenul, sobě jich powšimnauti, a že jim, pokud možná, wyhowěti hotow jest. Ale jen ne potom přípowědi pěkné, ale také činy. Dr. F. T. Morawan. Dod. Red. Pozůstawujíce si širší zpráwu o činnosti Matice do některého příštího čísla, podotýkáme tuto jediné to, že dlauhým newycházením „ Historie literatury české “ jediné je winna tiskárna. 31 archů textu již je wytištěno; scházejí ještě asi 3 archy.

18. únor 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [překlad adresy], Autor: Havlíček, Karel (překl.) – Na následující důležitau listinu obracíme zwláště pozornost našeho w politice sběhlého čtenářstwa, prozatím ji podáwáme beze wší úwahy w auterý něco wíce. „ Waše Milost! Nejponíženěji podepsaní wyrozuměli z rokowání ústowodárného sněmu, že wětšinau hlasů prošel náwrh od posl. Zbyszewského učiněný a od poslance Strobacha amendowaný, aby se zadala prosba k WMsti, by se pro občany we wlaské armádě slaužící nařídilo wolení poslanců na sněm. W každém ústawním státě jsau dwě moci, které nikdy nemohau společně spojeny býti: moc zákonodárná a moc wýkonná; wojsko jakožto doplňující část wýkonné moci nemůže tedy nikdy aučastno býti moci zákonodárné. Co osoba může woják tak dobře jako každý občan na sněmu seděti, ne wšak co zastupitel armády, co korporace; neboť jest patrno, žeby několik poslanců, kteří swé náwrhy končiti mohau s wážnými slowy: „ Četné wojsko podporuje mínění naše, “ brzo zrušilo wšelikau swobodu porady. Wěrna zákonům swé wlasti uznáwá c. kr. armáda we WMsti jediného swého pána a wůdce, ona tedy nemůže být a nebude aučastná žádné porady, která by ji uwedla w odpor s jejími powinnostmi, která by její kázní, štítem cti a wěrnosti mohla otřásti. Ona poslední kapkau krwe bude hájiti ústawy, které WMsti we srozumění se zastupiteli swých národů monarchie udělí; ona ale nezná žádný rozdíl národnosti we swých řadách. Swazkem poslušenstwí a bratrské swornosti a lásky spojené, widí ony w osobě WMsti spojiště wšech swých powinností, swé sláwy a swé cti. Co ale pohnulo nyní sněm k náwrhu, který stojí w takowém odporu s dříwějšími w tomto wysokém shromáždění jewenými zásadami? Rádi by byli podepsaní w mlčení a zapomenutí pohřbily bolestné zpomínky na minulost, ale otázka leží tuze blízko, proč nyní titéž poslancowé chápají se slowa o domnělá práwa wojska, kteří se minulého září stawěli proti šlechetnému náwrhu poslance Selingra slowy nejprudšími, armádu urážejícími. Když Varro na bojišti u Kanne zanechal wítězstwí a 80.000 římských wojínů, a prchaje do Říma se wracel, zdwihl se celý senát a šel přemoženému konsulowi až za bránu městskau naproti, by mu děkowal, že nezaufal nad zachráněním wlasti. Tak smýšlel a jednal welký swobodný stát, ale sněm Wídeňský měl jen sympathie pro naše nepřátely a žádné slowo pochwaly pro wítěznau, s ohromnými swízelemi bojující armádu, žádné slowo aučastenstwí pro padlé, žádné slowo útěchy pro pozůstalé. Wojsko mlčelo, ale cítilo hluboko tuto bolestnau urážku. Sněm, který jsa tupý pro čest wlasti, lhostejný pro její zachowání, ztratil důwěru wojska. Nikoli, Waší Milosti! Wojsko nechce míti aučastenstwí w těchto bojích parlamentárních, ono by w nich spatřilo záhubu swé jednoty a kázně a záhubu monarchie. Ono chce zdí železnau obehnati trůn WMsti a hranice monarchie, ono chce zákony wlasti proti wnitřním, její celitost proti zewnitřním nepřátelům hájiti, ale spolu chce setrwati w mezech swého postawení, které zákony wšech zemí wojskům wytknuly. W hluboké úctě prosíme WMst, hořejšímu náwrhu říšskému sněmu odepříti nejwyšší potwrzení. “ Následují podpisy celé armády: Z každé setniny wšichni důstojníci, šikowatelé nebo strážmistři, pak we jménu wšech ostatních od každé šarže 2, od sprostých 16–20 podpisů. Weškerému mužstwu se obsah dříw oznámil.

31. prosinec 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: X, Titulek: Nápisy Tatránské z pod Křiváně, Autor: Havlíček, Karel Nápisy Tatránské z pod Křiwáně Od Čechobratra Protištúrského Štúr Columbus. Já chci Columbem – tak říkal Štúr – býti Slováků: Prawda to, neb k diwochům nám wede mládež i řeč. Štúr O’Connell. Čím byl O’Connell w Irsku, bude Štúr prej we Slowensku: Ten pomník z mramoru, z písku si tento stawí. Štúr Rauhač. Čeština již w Tatrách – tak psal Štúr w Orle – zdochíná, Tworce řečí: proč spal twůj w štěku tomto perun? Zeď čínská. Zdí čínskau oderwat chtěl Štúr od Česka Tatránsko: Na hlawu zedníka wšak ta samého padá. Wrch Křiwáň. Proč chlum nakřiwuješ wždy si wíce ku pádu Křiwáni? „ Štúrčinu páchnaucí swým pochowat chci rumem. “ Očista. Wáhu ty, a Hrone ty, sjednoťtež swé wody: byste Z Tatry smýt morowé nešwary Orla mohly. Šťáwnice. Šťáwnice roztomilá, ty nowý hrade českoslowenský, W jednotě ty zrádnau nám nahradíš Břetislaw. Dod. Red. Podáwajíce tyto nám z Uher zaslané epigramy laučíme se s p. Štúrem na wždy. Jeho cesta je jiná, naše taky, když mermomocí chce býti jiným národem než byl posud, staniž se wůle jeho, pokud mu síly stačí. On rozpoltil swůj národ na dwě nepřátelské polowice, učině tak z lidu, jenž se počtem mezi prostřední národnosti a literatury ewropejské počítal, dwa slabé národky, z nichžto nyní i wětší část ( morawsko-česká ) co do počtu mezi nejslabší národnosti ewropejské klesla. Tak tomu snad nepříziwý osud chtěl, wywoliw si p. Štúra za nástroj: co se dlauhým wěkům a welkému počtu jinonárodních nepřátel našich nepodařilo, to dokázal jeden z nás, on sám ( Štúr ) ztenšil četnost národu našeho wíce, než dwě nepřízniwá století. Než – každý bude odpowídati za swé činy. My ale nehodláme již déle marné hádky wésti, nehodláme také marně kwíleti pro takowau národní nehodu, nýbrž zwětšenau činností swau, rozmnožením snažení pokusme se nahraditi jinák sláwě národu našeho to, co mu takto odpadlo rozdwojením. Četnost jest owšem weliký prostředek k národní důležitosti, ale dějiny swěta ukazují, že i malé národy wykonali skutky krásné a weliké. Jděme tedy každý jinau cestau, z jednoho národu, z jedné literatury budtež dwa národowé, dwě literatury, my již déle odporowati nebudeme, ale wymiňujeme si aspoň tolik, aby p. Štúr we swých Nowinách a Orlu přestal již nás Čechy a Morawany jako posud nazýwati swými bratry. Nač takové pokrytství? Z jeho péra a z per spojenců jeho zní nám jméno to co nejtrpčí, nejbolestnější ironie, co upomínka na staré minulé časy, tak asi, jakoby rozwedení manželé před swětem lichotiwě se k sobě měli, zahalujíce tauto sladkau powrchnosti wnitřní trpkau nenáwist.

11. srpen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Sněm říšský, Autor: Havlíček, Karel Sněm říšský dne 7. srpna. Brestl žádá od ministra wnitřních nějaké wyswětlení stranu onoho paragrafu trůní řeči, který o poměrech Italie jedná: „ Wálka w Italii není proti swobodě italských národů, nýbrž má ten účel, uznáwajíce wšecky národnosti, čest rakauské zbraně zachowati a nejdůležitější interessy státu hájiti. “ S nelibostí ale pozorowal ze zpráwy F. M. L. Weldena, že generál Lichtenstein se swým oddělením proti Modeně táhne, k tomu konci, by zahnaného wéwodu opět w stará práwa ustanowil. Ustanowení tak absolutní wlády, proti níž se každá jiná wolnau nazýwati mohla, zdá se mu principu w trůní řeči wysloweném práwě naproti býti. Rád připauští, že proti zemi, která si proti rakauskému mocnářstwí nepřátelsky počínala, se přiměřeným způsobem zakročiti má; ale wládu ustanowiti, jíž sympathie země chybí, jest wěc, na armádu wolného státu, jako rak. jest, hanu kydající. Táže se tedy, zda toto ustanowení swobodě nepřejícího knížete se na rozkaz ministra stalo čili ne. Dobblhof: Také on, že se teprw onau zpráwau o tom dozwěděl, bližšího wyswětlení nemůže dáti; ten krok že se stal bez wědomí ministerstwa. Jak medle ale ňákého objasnění obdrží, nebude wáhat, ho sděliti; w ostatku poukazuje na trůní řeč, w níž se ministerstwo o způsobu politiky w Italii wyjádřilo. Ubezpečuje, ze se přísně toho držet bude. ( Pochwala. ) Löhner má o dwau wěcí se cos ptáti, napřed pana presidenta a pány pořadatelé, proč se potřebné spisy journalistům a referentům neposkytují. Záležíť w tom weřejnost, že se journalistům nejen místa wykážau, by při jednání mohli přítomni býti, nýbrž že se jim též do písemních prací a náwrhů nahlédnauti dá. Strobach je také toho mínění, nemyslí wšak, že k tomu nějakého uzawření komory zapotřebí, že to wěc pánů pořadatelů. Löhner: Nějaký čas jdau powěsti, jako by se na duchowní statky dluhy uwalowaly. Tak se wyprawuje o pokladech jistých korporací, plných nejstkwostnějších wěcí, tak že se s půwodními inwentářemi wíce nesrownáwají. Dle zákona mají se ročně wýkazy stranu jich nakládání předložiti, a bez auřadního powolení nemá žádná korporace břemena přijímati. Majetnost korporací je k nábožným aučelům a oblažení člowěčenstwa určena, a stát má dle swého práwa nejwyšší souverenity moc, w čas nauze si sní wypomoci; tážu se tedy ministerstwa, zda tyto powěsti bezdůwodné jsau neb ne, zda se břemena na majetnosti korporacích změnily, a w jaké míře, a zda se patřičná dohlídka wede? Dobblhof: Brzy na to, co do ministeria přišel, stal se takowý pád, a sice žádal klášter sw. Petra, by se směl něco wypůjčiti. Ale žádost tu že odmrštil, ano i tenkrát, když dokumenty o potřebnosti toho zaopatřená byla, a sice z příčin, které interpelant uwádí. Co se dříwe dálo, newí, chce ale potřebné wýkazy zaopatřiti, zda by to slawné shromáždění žádalo. Ostatně poukazuje na náwrh dnešní finančního ministerstwa, který též o této wěci jedná. Löhner: Co na tom prawdiwého, že jeden klášter na blízku chce 80.000 zl. se wydlužiti? Dobblhof: O tom že nemůže wyswětlení podati. Ministr sprawedlnosti p. Bach činí na to pozorna, že posud zákon platí, který duchowním korporacím zabraňuje, na nemowíté statky bez powolení auřadu břemena uwalowati; co se ale mowitých statků týče, tu že owšem zadlužení možné, ale i tu jsau přednostowé korporací odpowědní, by jmění s inventářemi se srownáwalo. Též on se odwoláwá na náwrh finančního ministra, kterým každému zneužíwání pro budaucnost je zabráněno. ( Potlesk. ) Nastalo nyní dálší rokowání o řádu jednacím, které pokračowalo dle obyčejného hodně rozwláčného způsobu. Jenom při otázce, jak má býti sestawen wýbor petiční, Totiž wýbor, který bude přijímati žádosti k sněmu poslané a strany jejich dálšího rozhodnutí potřebné kroky činiti. pokusila se opět strana česko-německých deputowaných, ukřiwditi jiným národnostem na zisk německé. Náwrh totiž byl, aby petiční wýbor sestawen byl z 19 osob: 9 wywolí se ze sekcí wždy po jednom, a pak ještě každé gubernium jednoho ze sebe připojí, aby wýbor mohl w záležitosti provinciální dobře posuzowati. Pan Löhner se swými ale nawrhowal, aby jenom z každé province po dwau neb tří se do toho wýboru wolilo, a sice z každé národnosti jeden, přeswědčen jsa, že takowým způsobem nejwíc Němců do wýboru se dostane. Gubernie totiž jsau: Čechy, Halič, Morawa, Dolní Rakausko, Horní Rakausko, Štýrsko, Tyrol, Ilyrie, Pomoří, Dalmatsko. Dle náwrhu p. Löhnera by tedy 15–16 Němců a jen 10 Slowanů w tomto wýboru sedělo. Awšak náwrh p. Löhnerů porazili deputowaní Feifalik, Dylewski, Klaudi, Cavalcabo, Neuwall a Hawlíček, tak že welikau wětšinau propadl. Dne 8. srpna. Dnes nabyli jsme teprwa auplné jistoty o tom, co se již po nějaký čas jakožto privátní wědomost po Wídni a po mocnářstwí našem rozšířowalo, myslím totiž o nawracení-se císařowě do Wídně. Hned na počátku ještě před čtením protokolu oznámil pan president Strobach officiální zpráwu o tom od deputace zaslanau. J. M. C. ráčil deputaci říšskéko říšského sněmu welmi ochotně přijmauti, potěšení swé z jejího příchodu projewiti, a wyslowil aumysl swůj asi w tento smysl: „ Když sněm říšský přítomnost mau we Wídni pro blaho národu za newyhnutelnau powažuje, neopomenu já, maje wždy dobro národů na srdci, dle rady této se zachowati, ačkoli zdrawí moje ještě auplně se nenaprawilo. Dne 8. wydám se na cestu do Wídně, w kratších owšem denních pojíždkách, jak to moje slabé zdrawí požaduje. “ – Sněm říšský projewil welikau radost swau z tohoto potěšitelného kroku J. M. C., a nepochybujeme, že weškeré mocnářstwí též tuto radost pocítí; neboť tímto krokem J. M. C. oprawdiwě naše swoboda a dálší rokowání říšského sněmu pojistěni jsau a blahu našemu již nic w cestě neleží. Nyní můžeme na pokojné zákonní cestě weškeré zřízení zemské oprawiti a k budaucí spokojenosti wšech národů rakauských základ položiti. Rowněž tak důležitá byla interpelace dep. Sturma na ministry strany záležitostí uherských. Ze slow ministra Dobblhofa wyrozuměli jsme, kterak nše ministerstwo wždy rownopráwnost wšech národností na srdci má, a že s nynějším maďarským ministerstwem w tomto ohledu nikterak nesauhlasuje. Zejtra podám celau řeč Dobblhofa dle stenografické zpráwy, neboť si netraufám z pauhé paměti slowa ministra zde do swěta rozšířiti, poněwadž na každém tomto slowu welice záleží. Welmi zajímawé bylo též rokowání strany zrušení poddanosti, we kterém se zejtra pokračowati bude. Tolik již nyní na jisto ubezpečiti můžeme, že při této příležitosti projewila se pro zrušení weškeré poddanosti se wšemi následky jejími, jako jsau robota, desátky, regalie atd., tak weliká wětšina we sněmě, že naši wenkowané již nyní mohau být zcela ubezpečeni. Šírší zpráwa. Sturm táže se ministra wnitřních, jaké kroky učinil stranu oněch 2 lodí s nákladem železa, které w Horwatech wzaty byly? pak co sděliti může o wýsledku prostředníctwí arciknížete Jana w rozmiškách horwatsko-uherských? Doblhoff: Owšem byly dwě lodě na Dráwě wzaty, ač byly celním zákonům zadost učinily. W posledních dnech předešlého měsíce se to dozwěděl a hned uherské ministerstwo žádal, by ony lodě wydány a podobné pády budaucně zamezeny byly. Co se druhé otázky týče, sdělil již dříwe, že hrabě Batthiány a baron Jelačić se tu nachází; o wýsledku jejich wyjednáwání wšak není rak. ministerstwu nic známo. Než ale hr. Batthiány Wídeň opustil, doručil prý mu notu, w níž se ptá: 1 ) Chce-li rak. ministerstwo pragmatické sankcí co do celitosti uherské koruny plnau platnost dáti? a 2 ) obmejšlí-li nynější ministerstwo w ohledu na pragmatickau sankcí práwa koruny hájiti proti uherským wedlejším zemím? Ministerstwo odpowědělo, že pragmatickau sankcí nikdy w pochybnost nebralo, a že uzawřelo, jí platnost w každém směru dobýti a udržeti. Co se druhého punktu týče, podotknul, že Horwaté, jak daleko mu jejich nároky známé, nikoliw nezamýšlí od uherské koruny se odtrhnauti, a že oni nápodobně se na pragmatickau sankcí odwoláwají. Určiti, která strana pragmatickau sankcí dobře pojala, to požaduje důkladného rozebrání důležitých státopráwních poměrů, které předewzíti ministerstwo až posud nebylo w stawu, nemůže tedy rozhodně odpowědíti. Ministerstwo myslí, že mu nezbýwá nic, než přáti, by wše w dobrotě urownáno, wše pro uwarowání občanské wálky wynaloženo, jakož i wše ponecháno bylo, což by weškerému mocnářstwí škodu přinésti mohlo. Ministerstwo wychází od té zásady, že pokoj u wnitř lze jedině udržeti stejným opráwněním wšech národností. ( Bravo! bravo! ) – Na to, že až posud rak. min. žádná odpowěď nedošla, leda by řeči uher. fin. ministra w komoře deputowaných za takowau se powažowat měly. „ Neočekáwejte, pánowé, “ prawil dále, „ že rukawici, již nám finanční ministr w Budapešti wrhl, snad zwedneme. Neníť to wýzwání k bohatýrskému boji. Podáwáť nám po obau stranách břítký meč, bychom se sami zkrwáceli, dříwe než nás saupeř napadne. Obwiňowáním, podezřowáním nás we swých řečích zasýpáwá; na ty musíme odpowídat, proti těm se ohražowat. Předhodil nám reakci, a jako bychom rakauské národy k absolutismu nazpět wedli. Pánowé! Zdali jeden z wás něčeho takowého se obáwá, jsme hotowi, naše auřady okamžitě složiti. “ ( Bauřliwé bravo! ) „ Dále praweno, že jednáme bez plánu, bez charakteru a bez wší politiky; opominu wšech těch nesmyslů, w oné řeči obsažených, a podotknu jen, co mé mínění, co mé přeswědčení jest: Za našich dnů se nekuje politika na sedadlech ministrů, ani na tribuně; politika zaujímá wyšší stanowisko; neb duch swěta jest to, jenž ji twoří. Duch swěta wolá k národům: Wy jste wolní! opět máte swá přirozená práwa; těch se musíte držet. A dělaná politika padá; politika, která spojenců w dálce hledá, an zatím nejbližších a nejpřirozenějších opauští, politika, jsaucí jednostranná, soběcká a newděčná, nemůže dlauho trwati, ta nosí zárod smrti w sobě. “ ( Bravo, bravo. ) „ Uwáděli nás w podezření, že jsme zrádci na německé wěci; takowé nařknutí musíme zrowna za lež prohlásit. Pánowé! My jsme Němci skrz na skrz! nejen proto, že Němci jsme, nýbrž že jsme poctiwí a sprawedliwí, 402 že ctíme práwa každého národu, že si nepřiosobujeme žádnau přednost, žádnau supremacii nad jinými národy. Wšickni měříme k jednomu cíli, wšickni k sjednocení rakauských národů, ne wšak mocí, nobrž bratrstwem nám dějinami, nutností a citem kázaným. ( Nesmírný potlesk. ) Jak dlauho tuto wyhlídku máme, jak dlauho posel od Wisly poslu od břehu Jaderského moře ruku podáwá, budeme státi neohroženě, wzdor wšem chmůram, nechť si od wýchodu neb západu hrozí, nechť si metají blesky kamkoli, my stojíme neohroženě, ničehož se nebojíce. ( Bravo. ) W tomto duchu myslíme pokračowati, w tomto duchu německau wěc na nejlepší způsob hájiti, jí nejwětší služby prokazowati. “ K záwěrku poznamená, že ministerstwo we zwláštním státním spisu posud nerozhodnuté otázky rozebrati a slawnému shromáždění předložiti míní. ( Dokončení. )

20. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [povolání úředníka Plačka], Autor: Havlíček, Karel – Podle bezpečných zpráw dostal p. krajský úředník w Chrudimi a býwalý poslanec na sněmu říšském p. Plaček powolání od hr. Stadiona do Wídně a hned 18. t. m. tam odjel. Sluší zde owšem přede wším na zřeteli míti, že p. Plaček jakožto politický auředník dle rozkazů ministerských se říditi musí, pročež také jeho přítomnost we Wídni a aučastenstwí při poradách o řádech zemských za nic jiného nepowažujeme, než za auřední powinnost. Také p. rytíř Bohuš z Prahy odebral se na pozwání ministerstwa též k tomu aučelu do Wídně. Dr. Brauner také již s ostatními pracuje, jak samy ministerské nowiny o tom zpráwu přinášejí. Musíme se wyznati, že jsme až do této doby wždy očekáwali, aby se dr. Brauner do Prahy nawrátil, a že jsme jeho spoluaučastenstwím při těchto ministerských poradách nad míru překwapeni.

15. srpen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Sněm říšský, Autor: Havlíček, Karel Sněm říšský dne 12. srpna We wčerejším sezení byla skončena wolba F. Teufla, posla z Ipsu, která se záwodnau být zdála, an proti ní byl protest zadán. P. Teufel prý byl několikrát pro těžké policejní přestupky trestán a jednau z weřejného násilí obžalowán. Referent záwadných woleb nemyslil brát na to žádný ohled, neb důwěra 50.000 woličů jest postačitelným důkazem počestnosti woleného. Firnkranz se zastáwá p. Teufla a upozorňuje, jak snadno mohl za absolutní wlády každý do wyšetřowání přijíti. Že tomu tak, nebude žádný odpírat. Jestiť tu wíce Poláků na sněmu, bywších we wězení, a kdo by chtěl proti těmto mučedníkům swobody polské něco namítat? – Sněm prohlásil wolbu za platnau. Při této příležitosti ale Borrosch welmi dobře poznamenal, že se nesmí odwoláwat na důwěru 50.000, neb jich wolilo jen 100. Budaucně že bude tlačit na indirektní wolení. W tom má Borrosch zcela prawdu. Za ten krátký čas konstituce nabyli jsme zkušenosti, jak lehce jest, si získat důwěru několika woličů, kteří se již o ostatní hlasy postarají. Takowým způsobem byl w Čechách na jednom místě auředník zwolen, který se nyní neustále kolíbá. Nerad by ztratil tak zwanau důwěru swých komitentů, neb newí, kdy by ji mohl snad zase potřebowat, a rád by si získal přízeň wlády, by, až přijde čas, na něj s ňákau řádnau službičkau nezapomněla. Známý dr. Zimmer pohřešil na práporech wojenských německau trikoloru, kteráž na ně o welkonoci německé, t. j. 6. t. m. ( na ten den se slawilo, jak známo, z mrtwých wstání Německa ) připnutá byla. To nemohl p. dr. na srdci snésti. činil Učinil tedy dotaz na ministra wálky, kam ty barwy zmizely, čili se jen komedie hrála? Latour na to odpowěděl, že radda ministrů uzawřela, rownost wšech národností za základ státu míti, a tudy wojsko jen we službě spolku tyto barwy nosit bude. Rozumí se, že lewice brumlala. Pak se přikročilo k rokowání o Kudlichowu náwrhu, který jej sám již dwakrát oprawil. W dnešním sezení oznámil pres. Strobach, že císař pán až okolo 3 hodin u Nusdorfu přistawí a pak se do chrámu Páně sw. Štěpána odebéře, kde slawné Te Deum zpíwáno bude. Sněm uzawřel, že též přítomen bude a pak si do Schönbrunu pospíší, J. M. uwítati. Dále se šlo k dennímu pořádku. Cerne žádal zrušení roboty bez náhrady. Nejwětší obtíže jsau při otázce o náhradě a práwomoci. W otázce o náhradě ptejme se nejdříw, přísluší-li opráwněným wůbec náhrada. Jedná se tu o dálší trwání ústawu potlačowacího, o třídu lidí, jenž beztoho dost bídy uwrhli na lid. Aristokracie a feudální ústaw jsau takowí tyrané jako bürokracie a absolutismus, jenž potlačují ducha a chtí se pásti na jmění jiných. Zač má být náhrada dáwána a má-li opráwněný wůbec práwá k těm poplatkům? Já myslím, že nemá. Sněm stojí na půdě swobody, rownosti a bratrstwí; nárokem náhrady jednalo by se proti nim. – Kdyby aristokracie, stojíc na swém nároku, žádala náhradu, a powinowaní, ukazujíc na swé utlačowání, žádali zadostučinění: kterak pak? ( S pochwalau se podporuje. ) Mokrý z Čech žádá zrušení kánonu a poplatků laudemiálních při kaupi gruntů bez náhrady. ( Podporuje se. ) Violand wystaupil se žádostí, by se konec učinil debattě, an wěc již dosti objasněna. Strobach lituje, že poslowé při tak důležité wěci z toho práwa potřebu dělat chtějí. Helfert, Borrosch a jiní jsau proti Violandowi, a po dlauhé hádce přikročí se opět k pořádku. Náwrhy rozličného obsahu: o wydání práwa piwowárečního; zrušení záwazku, piwo a kořalku odbírati; o wydání práwa, w řekách lowit atd. Konečně přijde 60tý a poslední náwrh Borroschůw: Pohřešuje prý u předešlých amendentent princip sprawedlnost. Swoboda není jen pro wezdejší blahobyt k přání, nýbrž proto, že božstwí w člowěku uskutečňuje. Proto se nesmí od mrawního základu ustaupit. Jinak by se komunismu brána otewřela, a sedláci dobře wědí, že za nimi číhá proletariát čeládky a domkářů. To welké slowo: „ Jmění jest poswátné “ napsali pracowníci na krámy kupců, a tím swau welkoduchost objewili. Pracowníci w říšském sněmu nesmějí za těmito pozadu zůstati. Borrosch má to zwláštní we swém amendementě, že žádá též, by auředníci, na práwech lidu se prohřešiwší, odstraněni byli; jsauť prý jako wlci s wytrhanými zubami, když kausat nic nemohau, přece ještě škubaji. Pro powšechné rokowání nechalo se již jich 21 zapsat, a Jonák jest prwní. Mluwí pro náhradu. Jedná-li se o odstranění privilegií a nadpráwí, že je s celau duší při tom, ale práwo nesmí zahynaut. Prawé jest to, co wědomí času za takowé uznalo, a úmluwy otců musí šetřeno býti; tak se za časů jmění konfiskowalo, by dle tehdejších ponětí zaslaužilí lidé ním poděleni byli. Konfiskací nebude nyní nikdo zastáwat, zdali se mají proto nynější majitelé zahnati? Z poswátnosti jmění wyplýwá náhrada, a sice slušná náhrada. Ta je nutná, neb se má proletariátu pomoci. To se může státi jen rozdělením welkých statků a propachtowáním kusů na chudé. Wyzdwihnau-li se ale wšecka powinowání poddaných bez náhrady, nebude, kdo by se do takowých poměrů pustil; jako před 50 lety mysleli úmluwami býti kryti, a tyto nyní w interessu wšeobecnosti se posuzují, tak se to může i po 50 letech státi. Myslí, že uzawření sněmu prov. se nesmí zrušiti, kde sedlák stejným způsobem jako aristokrat zastaupen byl.

11. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [O Löhnerově návrhu a revoluci], Autor: Havlíček, Karel We čtwrtek dne 5. října skončil se w 10 hodin wečír sněm welmi bauřliwě. Rokowalo se o daních na budaucí rok, a když již hlawní wěci odbyty byly, wystaupil nenadále p. Löhner s náwrhem na oko nepatrným, we wěci ale nesmírně důležitým. Činil totiž doložení w ten smysl: že se z daní nyní powolených nic nesmí wynaložiti jinde než w zemích zde na sněmu zastaupených. To jest jinými slowy řečeno: že se nic nesmí wynaložiti w Uhřích na podporu Jelačiće k udržení celosti Rakauska. Česká strana sněmu ( prawice ), porozuměwši hned p. Löhnerowi, statečně se opřela jeho náwrhu, a Rieger wymohl, že komora welikau wětšinau hlasů zawrhla tento náwrh Löhnerůw i s mnohými jinými. Sněm pohrdnul náwrhem tímto, neboť nechtěje ani o něm slyšeti, přešel k dennímu pořádku, což jest potupa parlamentární. Frankfurtsko-maďarsky smýšlející Iewice zůřila, a jeden z ní p. V. zrowna prý se wyjádřil, že již nepomůže nic než revoluce. Tato revoluce nedala na sebe dlauho čekati: ráno w pátek dne 6. již byla bitwa na Táboře ( Leopoldow ) a brzy se zmocnilo powstání celého města. Zámínku wzali si z toho, že nechtěli dopustiti, aby něco wojska z posádky Wídeňské táhlo Jelačići ku pomoci: to wšak byla jen zámínka. Prawá příčina této revoluce není jiná, než nespokojenost maďarské a ultra-německé strany s wládau sprawedliwau, s wládau takowau, která si rownopráwnost wšech národů za heslo wzala, která nechce připustiti, aby w Rakausích jen Němci a Maďaři panowali, kterážto wláda chce, aby také Slowané slušného podílu měli. Takowau sprawedliwau wládu nazýwá maďarská a ultra-německá strana reakcionářskau, zatím ale jen oni sami prawdiwí reakcionáři jsau w tom ohledu, že chtí staré panowání maďarsko-německé opět w Rakausích zawésti, jako bylo dříwe. Ta strana sněmu říšského, která nyní we Wídni rej wede, jest též takowého protislowanského smýšlení. Löhner jest duše wšeho nynějšího jednání té části sněmu, která we Wídni zůstala. Sněmowníci z druhé strany, kteří we Wídni zůstali, nejsau swobodní, protože uprostřed ozbrojené a maďarskými penězi podrážděné luzy, a není pro nás swobody. Hlawní wěc jest nyní, sněm ( aneb jen wětšinu jeho ) z Wídně powolati na jiné bezpečné místo, nejlépe do Brna, a tam ukončiti jednání a dáti Rakausku konstituci. Wídeň bude nyní wojensky obložena a k poslušnosti zákonní přiwedena rukau brannau. W takowém místě sněm rokowati nemůže, zároweň ale zapotřebí jest, aby, když we hlawním a sídelním městě wojenské práwo na čas swobodu obmezí, w ostatních zemích konstituční žiwot zastawen nebyl, o co se sněm postarati musí. Záležitosti Slowanů rakauských jsau nyní na rozhodné době: buďto budeme od Maďarů a Němců poraženi a pak jim služební, aneb zwítězíme a co wítězowé dáme poraženým stejná práwa s námi. Slowané nebudau wítězstwí zneužíwati k potlačení jiných národů, neboť my jsme skutečně a poctiwě liberální a nechceme swobodu jen pro sebe, nýbrž pro wšechny. Bratři! nedejte se swésti nepoctiwými praktikami těch, kteří wám pod falešným jménem weliké swobody wnutiti hodlají swé jho. Nebojte se o swobodu: dwůr náš ani wojsko konstituci naši rušiti nebude a nechce; stůjme pewně pohromadě wěrni swobodě, ale poctiwé swobodě, slowanské swobodě, která nechce panowati nad jinými, nýbrž jenom rowna býti wšem a každému. H. Borowský

15. červenec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: O sněmu říšském, Titulek: [Záznam z ustavování říšského sněmu], Autor: Havlíček, Karel Není-liž to zlomyslný osud, že nejsme s to, bychom přišli ke sněmu? – Sněm zemský nám překazili, a sněm říšský, čím ho wíc potřeba, tím wíc se od nás bez potřeby wzdaluje. Wolby jsau w celku již wšude ukončeny, ale není, kdo by hned sněm otewřel. Někteří poslanci jsau ale již na dwě neděle we Wídni, a Wídeňští je tuším účinliwě wzděláwají. Aby ale o některých otázkách již předkem se umluwili, a tím na sněmu rychleji mohli jednat, sestaupili se příchozí poslanci u poradní předběžní sněm. Prwní sezení bylo dne 11. čerwence w c. k. jízdárně. Sezení otewřel wládní radda a prozatímní starosta Kudler. Deputowaných přítomných bylo 197, dostatečný tedy počet, aby se porada za platnau uznati mohla. Starosta četl protokol již den před tím sepsaný, jenž zní takto: „ We Wídni 10. čerwence. Doblhoff pozdrawuje shromáždění a ustanowuje, aby se k usnadnění porad z přítomných poslanců jeden starosta a dwa místostarostowé wolili; 6 nejmladších audů ustanowí se za písaře. Za starostu zwolen byl tedy Dr. Jos. Kudler, za místostarosty Jos. Weisz a J. Monnheimer, za písaře pp. A. Purtscher, Th. Geier, Jos. Nezweda, Jos. Demel, Vinc. Prázdil a V. Kudlich. " Na dotázku starosty, má-li kdo co namítat proti tomu protokolu, pronesl Violand, aby se tituly wynecháwaly při čtení a jmenowání deputowaných, poslanci na sněmu říšském že jsau sobě w hodnosti wšichni rowni; titul poslance platí zde wíc jako kterýkoli jiný. Jiný poslanec byl toho mínění, aby se místo shromáždění národní užíwalo slowa shromáždění říšské. Violand wšak míní, že jsau deputowaní zwolení od národu k ustawení sněmu; dokud se úloha ta newykoná, přisluší tomu shromáždění wším práwem titul: „ shromáždění národní. “ Stran písařů ukázalo se později, že jsau tu ještě mladší audowé; ustanowili se tedy pp. A. Purtscher, J. Demel, Fr. Wojtěch, Fr. Kudlich, J. Nezweda a V. Prazdil předtím s dlouhým a. Pak se čtli wšelijaké přípisy saukromných osob o žáležitostech osoby se týkajících; uložily se prozatím ad acta. Starosta nawrhnul, aby se rokowalo o prozatímním řádu jednacím, jelikož se bez něho nemůže powest žádné rokowání. Několik audů prý již wypracowalo a dalo do tisku swé náwrhy k sněmu. Dr. Leop. Neumann činí shromáždění pozorno na to, že nebyl ještě wčerejší protokol auplně do porady wzat, aby se tedy ještě jednau četl. – Četl ale Neuwall prozatímní řád jednací, jenž obsahuje tyto články: 1. Bureau ústawního sněmu říšského sestáwá ze starosty, z dwau místostarostů a 6 písařů. Nynější obsazení jest jenom prozatímní. 2. Ku zkaušení jednotliwých woleb rozpadne se shromáždění na 9 odborů. Každý odbor ustanowí se podlé rozličných gubernií a bude takto předstawowati w malém říšský sněm. 3. Každý odbor si zwolí ze swého středu předsedu, písaře a dwa referenty. Dewátý odbor bude zkaušet prwní, prwní druhý atd., co se týče verifikací. 4. Wolba může jen wětšinau hlasů za neplatnau prohlášena býti, a pak se musí hned k rozepsání nowé wolby přikročit. 5. K poradám o řádu jednacím ustanowí se komisse z 9 audů, z každého odboru jeden aud. 6. Jak bude 192 woleb platných, prohlásí se shromáždění za ústawné a dá pozwat ministerstwo JMC. k zahájení říšského sněmu. Poněwadž se ale mezi tím wzdálilo mnoho poslanců, zdwihlo se sezení. Dr. Fischhof nawrhuje, aby se zasedalo také wečer, jsa toho mínění, že poslanci tam nejsau, um zu faulenzen, nýbrž aby pracowali. ( Mnohonásobné brávo! ) Ostatně se ale zawrhlo wečerní sezení, aspoň ještě na několik dní. Mnoho záleží na tom, aby sněm říšský také důstojně wystaupil. Čtauce referát o prwním tomto předběžním sezení, podiwili jsme se, o jakých malichernostech se jednalo a k jakým malichernostem se tleskalo. Nebylo diwu, že se mnoho poslanců wzdálilo. Ta nešťastná oklikatost a malých wěcí důkladné a přísné ohledáwání!! Druhé sezení poradního říšského sněmu dne 12. čerwence. ( Jednání o řeči jednací na sněmu říšském. ) Prokop Czicz z Haliče prawil: Wětšina deputowaných na prawici ( sedláci z Haliče ) nerozumí německy, nech se jim tedy w krátkosti před hlasowáním wyloží, oč se jedná. Mayer z Brna: Nemáme jen Slowani nářečí polského, nýbrž i rusínského, českého, ilirského. Stane-li se jednau překlad, musí se státi we wšech jazycích: z toho by nastal wětší zmatek, nežli s babilonskau wěží. Kdo wstaupí, musí přinest s sebau možnost, aby rozuměl, o čem se jedná; na poslanci žádá se nejenom aby přinesl swau osobu, nýbrž i potřebné wědomosti, přede wším ale známost jazyka, w jakém se jedná. ( Wšeobecná pochwala. ) Pr. Füster sauhlasí: že jest wěc swědomí pro každého poslance, aby znal řeč, w nížto se jedná. Dwojí jednání nestáwá se nikde; kdo nemá schopnosti, musí si schopnost zjednat. Stal by se jinak wěru babylonský zmatek; ztratilo by se tím peněz a času dražšího než peníze. Ctím každau národnost; ale jednota žádá, aby se jednalo wřeči německé, poněwadž 308 se slowanští kmenowé sami mezi sebau nerozumí, kdežto přewaha poslanců německy rozumí. Jeden poslanec prawí: že řád wolební nic o tom nepowídá, aby poslanec uměl německy; proto přišlo tolik neumějících německy. Nech se wezme na to ohled při zkaušení wolby a nech se jen ti připustí, kdo znají německy. Neuwall: Žádný zákon nemůže aučinkowat nazpět, proto zůstanau tyto wolby platné; když ale poslanci widí, že tady nic nemohau docílit, musí jim swědomí kázat odstup. Mayer nawrhuje, aby se ustanowila řeč německá za řeč sněmu říšského. Proti tomu jiný, že dokud není říšský sněm sestawen, nesmí se stát ustanowení žádné we wěci tak důležité. Bilinski z Haliče prawí, aby se k tomu zatím swolilo, by se mohlo kročit k dílu, aby se ale o tom neuzawíralo. Mayer: My můžem prozatímní uzawření činit; prozatímní řeč jednací sněmu říšského buď německá. Poslanec jeden: Polští deputowaní jsau nejčetnější; při woleních neřeklo se, že řeč sněmu říšského je německá. Jejich wolba jest podle práwa, musíme přemýšlet o prostředcích, aby w celku rozuměli něco o tom, o čem se bude jednat. Dr. Brestl: Jen ten může hlasowat, kdo má podílu w jednání. Nikdo nemůže hlasowat, newyslyšew rokowání; muselo by se to dít i s českými, wlaskými a walašskými poslanci, což zajisté je nemožné. Kdo nad to zná jednání pauze summarně, nemůže o wěci hlasowat; wolba je podlé práwa, nikdo nemůže nutit poslance, aby odstaupili, ale musíme se wyjádřit, že je nemožnost jednat w 5, 6 řečích. To mohl každý wědět, že se jedná w němčině. Ten nesmí přijmaut auřad, kdo jej nemůže wésti, a přijal-li jej, musíte jej postaupit; musí se tedy apellowat na čest poslanců, aby sami od sebe odstaupili, aby woliči se dowěděli, že kdo neumí německy, nemůže jich práwa zastáwat, a by předsewzali nowé wolení. Szaszkiewicz: Dokud není ustanoweno, že řeč německá je řeč jednání, jsau pánowé w práwu. Nemohu tedy nikterak na otázku tuto přistaupiti, dokud se nepozdwihne řeč co řeč parlamentární sněmu říšského za řeč jednání. Neuwall: Můžem dáti prawidla prozatímní; buď tedy wysloweno, wolení deputowaných platí, kdo ale nerozumí rokowání, nemůže hlasowat, a musí se dát na jich cit práwa. Poslanec jeden nawrhuje, aby se při každém hlasowání učinila opační zkauška. Bylo by pak hned widět, wědí-li wšichni, mají-li wstát čili nic, neboť nerozumějí-li, oč se jedná, wstali by po obakrát. Fischhof: Musím podotknaut, že páni poslanci jsau wlastně hluchoněmí. Neslyší, co se mluwí, a mluwit nemohau. Sdělí-li se jim konec rokowání, bude tak stát, jakoby teprw na konci byli přišli. Řekne-li který takowý, že může w tom postawení hlas dáti. Goldmark chce, aby každý, kdo chce mluwit, jmenowal swé jméno. ( Dokončení. )

7. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [repliky], Titulek: Co je proti přirozenosti?, Autor: Havlíček, Karel Co je proti přirozenosti? Spisowatel článku: „ Die provisorische Regierung in Prag, “ w „ Allg. Österr. Zeitung “, prawí mezi jinými též následující welikau německau prawdu: „ Odpornictwí Čecha proti Němci jest proti přírodě, proti wěčnému zákonu, který menší rozdílné částě s weškerenstwem splynauti necháwá. “ Na to my prawíme: Odpornictwí Němce proti Čechu je proti přírodě, poněwadž Němců je míň, a tedy dle německé theorie s Čechy s wětšinau splynauti mají.

4. březen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: Příspěwky na Pražskau wzorní průmyslowau školu, Autor: Straka, Pavel + Havlíček, Karel S welikým potěšením čta od některého času w nowinách wašich o wznikání a zamýšleném zakládání průmyslné české školy w Praze, kteráž nám mnohostranné požehnání přinášeti slibuje; cítil jsem se probuzena, tím, seč má síla býti může, k tomuto swatému účelu přispěti; a tudy audy mého w Čechách nejmenšího sboru evangelického aug. wyzn. jen ze 330 duší sestáwajícího a we 34 osadách rozptýleného k nějaké oběti pobízeti. Až dosawad se mi podařilo dle přiloženého poznamenání jmen audů a ochotných přispěwků sesbírati, kteréžto zde wložené k dalšímu odewzdání posílám. Nejwíce mne wšak při tom srdce bolí, že já se swé strany wetší oběť při této příležitosti swé drahé wlasti přinésti nemohu pro welmi skaupě mi odměřené důchodky a pro mau četnau a mnohým již nepřízniwým a twrdým osudem nawštíwenau rodinu. Dař Bůh naší národnosti! Pawel Straka, pastor. Dod. Red. K důležitějším též pokrokům we wlasti naší náleží zajisté i to, aby dosawadní welmi bídné a chudé postawení evang. slowa Božího kazatelů slušně zlepšeno bylo. Než doufáme, že již doba tato příliš wzdálena není, jejížto brzké zjewení-se we wlasti i my co katolíci si přáti musíme.

3. leden 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský deník, Titulek: [Zpráva o novoroční slavnosti], Autor: Havlíček, Karel – Známy budau našemu čtenářstwu besedy přátelské, již po kolik let w sále Sw. Wáclawském dáwané: letos přenesli spanilomyslní podnikatelé tuto zábawu swau do čistě obnoweného sálu konviktského, který byl od společnosti samé k této příležitosti přiměřeně a w duchu národním ozdoben. W čele skwěl se weliký znak náš zemský bilý lew, a po stranách wlály korauhwe barew národních též českými lwy ozdobené, a na slaupech sálowých postaweny byly sošky panowníkůw našich českých. Společnost byla welmi hlučná, a udržowal se při wšem nejpěknější pořádek. Zábawa byla nenucená, srdečná, zcela jiná než o besedách na Žofíně, kdežto panuje wíce obmezenost a suchota. Hlawní wšak zásluha uspořádatelů této besedy jest smýšlení české národní, které se wšude i w přátelské rozmluwě u zhusta obsazených stolů i w hojných deklamacech a zpěwích jewilo. Písní zpíwáno jest chorem od celé společnosti několik i národních i od básníků; jmenowitě ale s průwodem hudby welmi rázná píseň měšťanská, která we zwláštních otiscích rozdáwána byla, a dwakráte opakowána býti musela. O půlnoci ozwaly se Jelenowy sbory. Weselost a rozmar panowaly dlauho ještě přes půlnoc až do nowého Roku, w kterém si přáti musíme, aby smýšlení tak pěkně objewené w této besedě wždy dále a wždy wíce po wlasti naší se šířilo, a hojného owoce wydáwalo. Nesmíme zapomínati, že smýšlení národní jest jenom počátek wšelikého budaucího pokroku a oswěty, kterých bychom se rádi we wlasti swé dočekali. Nezůstáwejmež tedy jen při počátku státi.

2. leden 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: Dopis z venku, Autor: Havlíček, Karel Žihadlo Jako každá jiná Wčela bude mít i naše, co se na wčelu sluší, med, wosk, ale — i žihadlo. Med a wosk budeme sbírat po celém swětě, a koho snad někdy zabodne žihadlo, ať nám již teď dá napřed generální pardon! Jaká by to byla wčela bez žihadla! A také rány nejsou smrtelné, brzy se zahojí. Redakcí. Dopis z wenku. Od wrchnostenského ouřadu na Kř....ě, Rychtáři Topolowský! Nařizuje se Wám, abyste se od dneška za týden dostawil do zdejšího dwora s pěší robotou. S mrzutostí se pozorowalo, že již také Wy začínáte do Kwětů dopisowat. Co se to opowažujete? bez toho jsem již měl těch dopisů po krk, a teď ještě abych Waše četl! A při tom tak neotesaně píšete! Styďte se, starý...., hleďte si raděj worby, dobytka atd., nechte péra, jděte wedlé kritiky čihý anebo hat, a nepleťte se mezi učené pány. Wy jste to dorazil! Co pak myslíte, že jste tomu pánu, o kterého se ujímáte, něco pomohl? Wy bláhowý! tím wětší hanbu mu to dělá, že se o něj takowý chramosta zastáwá! Že se Wám ty knihy líbí?! Toť wěřím, Wám se arci ledacos líbí; jak pak se Wám líbil „ Český jazyk moje škoda "? Wiďte, že dobře! Holečku, když se Wám něco líbí, ještě to není proto hezké. – A také se ještě we swém škrobeném dopisu o mně zmiňujete, jakobych s Wámi stejného smýšlení byl. To se Wám nyní poprwé milostiwě promine, budoucně wšak po každé šatlawní trest následowati má. Pakli že Wám ale nějaký pokoutní písař ten dopis do Kwětu wyhotowil ( jak se domýšlím ): toho i hned dle wysokého nařízení ať mi udáte, a sice pod pokutou. Dáno na Kř....ě 1. Ledna 1846. Pawel Sekíra, direktor.

4. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [O provolání sedmašedesátníků], Autor: Havlíček, Karel H.B. — We dwau zdejších Pražských časopisech a sice po německu we „ Waage “, po česku we „ Wlastimilu “ wyšlo práwě prowolání od strany jisté dobře známé, aby se prý občané podpisowali na žádost k J. M. C. a sice asi w tom smyslu, „ že prý býwalý sněm říšský neměl důwěru národu, že základní práwa od něho wypracowaná naplňowala lid obáwáním, že bylo rozpuštění sněmu říšského štěstí pro Rakausko, že jest oktrojowaná ústawa maudrý a mocný skutek a aby se při ní zůstalo, “ a konečně se J. M. C. žádá, aby prý ráčil setrwati při té ústawě. Jména těch pánů, kteří se podobné wěci psáti neostychají, jsau nasledující: A. Algeier, měšťan; Adolf Altmann, měšťan; A. Amler, měšťan; Karel kníže Auersperg; Jos. rytíř v. Baier, doktor lékařstwí; Josef Baltzer, měšťan; Eduard Balzer, Pražský měšťan; František Bayer, měšť. kupec; Jakub Beer, generál řádu křížown.; Karel Bellman, majitel domu; Jan Beran, měšťan; František Berg, měšťan; Jan Bergauer, měšťan; J. Bergmann, měšť. kup. a přísed. při c. k. směnném saudu; Mart. Bílý, měšť.; Jos. Borowička, měšť.; Kasp. Bronowský, měšť.; Wácl. Brich, měšť.; Fr. X. Brosche, kupec a majitel domu; Karel Brosche, majitel domu, kupec a towárník; Wácl. Brunhofer, zednický mistr; Jos. Budan, měšťan; Jiří hrabě Buquoi; Frant. Burian, měšťan; F. A. Credner, c. k. dworní kněhkupec; Wáclaw Dausek, měšťan; Adolf Diettrich, měšťan; Josef Diettrich, lékárník; Ant. Dietze, kupec; J. Dobroslaw, majitel domu; J. G. Dubský; F. W. Ehm, kupec; Em. Karel Eichler, kupec; Dr. lék. Marquard Eich; František Ellenberger; Čeněk Falk, Pražský měšťan; J. U. D. K. H. Fischer, zemský advokát a Pražský měšťan; Karel Fleischinger, majitel domu; Bedřich Fleschinger Fleischinger, měšťan; Ludwík Fortner; Zikmund Jiří Goldschmid, měšť. kupec; Jan Grein, měšť; Petr Greiss, měšťan a majitel domu; Josef Grossmann, měšťan; Karel Gruber, kupec; František Gruber, Pražský měšťan; Karel Grünböck, měšťan; Wilém Grünhut, měšťan; Ant. Haasche, kupec; Bohumil Haase; J. U. D. Rudolf Haase; Wil. Hanet, kupec; Jan Heissler, měšťan; Jos. Heissler, měšťan; Karel Helly, lékárník; Anton Herget; Karel Höfer, majitel domu; Frant. Homolka, měšťan; Wác. Horák, měšťan; Hyn. Jaksch, Domk. G. R.; M. Dr. Jan Ad. Katzenberger, měšťan a majitel domu; Wácl. Kaura, Beraunský měšťan; Karel Kehrn, knpec; Josef Kiederle, měšťan; Jan Kiemann, J. U. D. a zemský advokát; Karel Klier, majitel domu; Tad. Klinger, majitel domu; Josef Köhler, měšťan a kupec; Jan Kondrad, měšťan; Bohumil Könecke, majitel domu; Josef swobodný pán Kotz, c. k. pens. rytmistr; Bedřich Kranner, měšť. hodinář; Josef Kranner, architekt; Jiljí Kriner, kupec; Ant. Kříž, c. k. úředník archivní; M. J. Landau; Josef Laube, měšťan; Frant. Reichsritter v. Leon; J. U. D. Likawec-Oberhauser; Moric Likawec; Kajetan von Mayregg, měšťan a majitel domu; Josef Mertz, kupec; Karel Mitterbacher; Rudolf hrabě Morzin; Ant. Müller, kupec; Wendelín Müller, kupec a majitel domu; Mat. Nagelholz, kupec; Jan Naprawil, majitel domu; Erwín hrabě Nostic; Hugo hrabě Nostic; Wácl. Nowotný, měšťan; Wácl. Nowotný, maj. statku a měšťan; Jos. Oppelt; Jan Pack, měšť; Jos. Pelikán; J. U. Dr. Pelzel; L. F. C. Pelzel, kupec; Hyn. Platzer, řezbář; J. Prach, měšť.; Ant. Preiss, měšť.; Jos. Riedl měšť.; J. B. Riedl, měšť. a obchodník; Jan Riedl, měšť. a obchodník; Kam. kníže Rohan; Ant. Rost, měšť.; Josef Rost. majitel domu; Zik. Rudl, měšť.; Jan Ruffer, měšť.; Hugo kníže ze Salmu; Frant. Schebek; Josef Schediwý, usedlý měšť.; Ferd. Scheib, majitel domu; Frant. Scheib, měšťan a kněhkupec; Scheifler; Jos. Schlecht, měšť.; Fd. Schmidt, měšť. a kupec; Jos. Schmidt, měšť.; Ant. Schmura, měšť.; Jos. Schöbl, majitel domu; J. U. Dr. Ed. Schubert, zemský adv. a Praž. měšť.; Jan Schäcker, dohlížitel stawby; Dr. Jindřich Schuster, zemský adv.; Frant. Seichter; Wácl. Spitra, měšť.; Ed. Fr. Šťastný, wychowatel; S. Strohschneider, měšť.; Ondř. Stüdel, měšť. a kupec; Ed. Stephan, měšť. a pokrýwač; Mat. Teyssler, měšt. a hrnčířský mistr; Fr. Tempský, měšť. a knihkupec; Frant. von Thinelli; Tietz, auředník; Frant. hrabě Thun; Hrabě Lew Thun; Wilém Thurn, majitel domu; Wácl. Jan Tomašek; Ant. Tropsch, měšť.; Jan Trupkowský, majitel domu 1011-2; Jan Jak. Waníček, měšť.; Jos. Weselý, maj. domu; Jan Wyskočil; Rob. Wöhl; Wilém hrabě Wurmbrand; Aug. Želisko, hodinář; Ant. Zilliger, towárník; Jan Zilliger, maj. domu; Moric Zilliger, kupec; Karel Zimmermann, malíř; F. X. Zippe, professor. Žádost bude prý ležeti k podpisům w následujících místech ( což proto uwádíme we známost, aby snad někdo z omylu a z neopatrnosti nepodepsal tuto krásnau žádost ): Tato adressa nachází se k podpisowání u pánů: Krednera a Kleinbuba, c. k. dworního kněhkupce a uměleckého obchodníka na rohu Železné ulice, na Starém městě na welkém náměstí. W Kalwe-ském kněhkupectwí, na Starém městě, na malém náměstí. U Frant. Scheiba, kněhkupce na Malé straně w mostecké ulici. W Dittrich-owě lékárně na Malé straně w ostruhowé ulici. W Karlíně w hostinci „ Hamburku “. Neočekáwej nikdo od nás, že se ještě s těmito pány hádati budeme o ty wěci, o nichžto jsme se až do sytosti napsali a namluwili. Jen na jednu neslušnost, které se dopustili we swé žádosti, musíme wšeobecnau pozornost obrátiti. Oni žádají J. M. C., aby zůstal wěren swým slibům, které w oktrojowané ústawě udělil. Není to patrná urážka pro J. M. C., žádati jej o něco, což se samo sebau rozuměti musí u každého poctiwého člowěka? Každý poctiwý muž musí sdržeti swé slowo, tím wíce tedy císař; žádati tedy J. M. C. o takowau wěc, jest urážka důstojnosti císařské. Ostatně nás při tomto pádu také těší, že se naše dobře míněná wýstraha strany Wlastimila potwrdila. My jsme dobře wěděli, že Wlastimil tak jako německý reakcionářský časopisek „ Waage “ wychází nákladem mnohých pánů, kteří zde také podepsáni jsau a které bychom mohli zejména udati, proto že my nemáme obyčej, klepy rozšiřowati, a nepíšeme nic, o čem jistotu newíme. My jsme tak dalece liberální, že sneseme každé mínění, ale jen když je s poctiwostí wysloweno: ne ale jako páni wydawatelé Wlastimila učinili, že chtěli liberálním programem a několika prwními dosti swobodomyslně sestawenými čísly nezkušené lidi omámiti, aby jim pak poznenáhla swé přewrácené, swobodu podkopáwající smýšlení wštěpowali. Tenkrát mne redaktor Wlastimilu nejhrubším spůsobem nejen we swém listu, nýbrž i po jiných českých a německých nowinách za mau prawdiwau wýstrahu tupil a snižowal, já ale zwyklý jsa již podobným odměnám wšech těch pánů, kterým jsem byl přinucen nepříjemnau prawdu powědíti, ani slowem jsem neodpowěděl na tyto hrubosti. Teď mne osprawedlnil sám Wlastimil, neboť již po dlauhý čas swé prawé smýšlení okázal. Ukázalo se také, že naše slowo přece ještě také něco platí, nebo ačkoli si páni wydawatelé Wlastimila wšemožnau práci wzali, a rozličnými cestami swůj časopisek i zdarma rozesílají, přece jim nebylo nic platno.

20. prosinec 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Vyučování řemeslníků., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. - Wyučowání prostonárodní řemeslníků na c. k. technice Lwowské w Haliči. Od 13. Prosince t. r. počal se každau neděli a swátek ( wyjma nejwětší ) od 10 do 12 hod. z rána wyučowati na tomto ústawě skrze celý rok prostonárodním spůsobem arithmetice, geometrii, fisice a mechanice, a sice zároweň s praktickým cwičením rýsowání. Každý ze stawu řemeslnického může účasten býti tohoto poučení, jen když se wykáže, že umí číst a psát. Ohlášení toho čteme w č. 143 Lwowské Gazety. Rozumí se samo, že se bude učiti w jazyku polském. Jaké to krásné pokynutí pro naši král. stawowskau techniku, aby se ona dle příkladu cís. král. techniky Lwowské o tak chwalitebné rozšiřowání wědomostí mezi národem naším pokusila. Kýž by i naši Čeští Páni Stawowé tuto potřebu nahlídnauti a o řemeslnictwo se lépe postarati ráčili!

19. únor 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky., Titulek: [Hospodyně]., Autor: Havlíček, Karel Žertowné Nowinky. Kdosi nechal w jedněch nowinách dwoje oznámení tisknouíi, že potřebuje hospodyni. W prwním chtěl míti ženskou nejen dobře wycwičenou, ale i hezkou a půwabnou; w druhém zas požadowal co nejhlawnější wlastnost – šerednost. Na prwní oznámení přihlásilo se 207 kandidátek na druhé ani jedna.

28. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [článek z Allgemeine österr. Zeitung], Autor: Havlíček, Karel (překl.) Z Allgemeine österr. Zeitung podáwáme článek o nynějším chowáni Maďarů w záležitostech wlaských: „ Pryč s ujišťowáním wěčného přátelstwí a bratrstwí, pryč s darowanými korauhwemi, s deputacemi k přiwítání a poděkowání z Prešpurku a Pešti, pryč se wzájemnými komplimenty – pryč prawím: činy musí mluwit, a ty uwádějí uherský saucit k Rakausku u welikau pochybnost. Horní Italie se chce od nás odtrhnaut, a celé časopisectwo uherské jásá nad tím! Ani peněz ani wojáků nechtějí dát Uhři, ba hledí uherské pluky we Wlaších k odchodu, a wlaské pluky w Uhřích k odboji nastrojit. Tak jedná země, která od wěků spojena byla s Rakauskem, která zákony wázána jest, aby zastáwala udržení se rakauského mocnářstwí tělem i krwí. Nyní, kde máme swobodu a pojištění národnosti, nemůže se mluwiti o podmanění Italie. Takowými frázemi nedá se chowání Uherska opěkniti. A kdyby jsme i Wlachy pustiti měli, bude Uhersko přece zawázáno, pečowati o to, aby se docílily dobré wýminky míru. K tomu doráží nepřítel též na Tyroly, a Uhersko by založilo ruce a dělalo by diwáka? Rcete raději upřímně, že nechcete s Rakauskem mimo monarchii nic společného míti, a nemluwte prázdných slow! Wy chcete naši mladau swobodu chránit? My se sami obráníme, co se tkne wnitřního nepřítele, protí zewnímu nepříteli okažte swé wychwálené bratrstwí! Jděte do sebe. Bude čas, kde toho zapotřebí míti budete. Mezi Maďarem a Slowanem je rozdílná národnost, jako mezi Němcem a Slowanem neb Wlachem. Zdali byla národnost wlaská od nás kdy tak utištěna, jako chorwatská a slawonská od wás? My newnutili Wlachu naši řeč, jako wy swau co do počtu silnějším Slowanům, Němcům a Walachům. Ještě wám jednau prawím, rozmyslete se k dobrému! Zůstanete-li we swém nepřirozeném postawení k nám, snadno se stane, že my, až wy někdy – a to se snad dost brzo stane – nás o pomoc prositi budete, k wám s práwem wolati budem: Pamatujte na Wlachy!

19. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Absolutní a konstituční vláda, Autor: Palacký, František; Havlíček, Karel (přetisk) Absolutní a konstituční wláda. Od F. P. ( Pokračowání. ) We Wídni wymožena jest swoboda naše nepatrným powstáním, při kterém něco osob padlo. Praha od 11. března až po tuto dobu — budiž jí to před celým swětem ku chwále — při tak welkém pohnutí ani nepořádku neměla. 15. t. m. wyšel hlas králowský i k nám: Máte konstituci a průwodkyni — nerozdílnau drůžku její: swobodu tisku. — Tato ale brzy na to měla prozatimním zákonem o tisku ( 31. bř. ) welkau ujmu utrpěti; nestalo se wšak po § §. jeho, nebyl ani prohlášen. Tím powstala welká bázeň o zdárnau konstitucí naši. Prwní poselstwí pražské málo we Wídni pořídilo, nebo zastaupení wšech stawů: podstata prawé konstituce, nebylo přijato, nejsilnější staw sedlský byl zcela wymezen, městům se pauhým rozmnožením poslanců mělo wyhowěti a studentstwu se hrubě ani neodpowědělo. Z toho powstalo wšestranné nepokojné rozjitření, a aby ukojeny byly žádosti obecné, wypraweno jest k J. M. K. z Prahy druhé poselstwí. Toto dostawši po mnohých překážkách odpowěď určitější, nawrátilo se přinášejíc tu nadějnau zpráwu, že na základě zastaupení wšech důležitostí zemských dobrá ústawa postawiti se má Wiz kabinetní list skrze Swob. P. z Pillersdorfu k wyslancům Pražským ode dne 8. dubna 1848.. Pročež nyní teprw ( ode dne 8. dubna ) majíce slowa J. M. K. určitější, máme naději k dobrému zřízení důležitostí našich, a na to celý národ náš čeká. A wšak k tomu i celý národ přispíwati má a musí; on musí sám poznati důležitosti swé; dělníci, rolníci, řemeslníci, obchodníci, umělci, učenci, šlechticowé i duchowní, wšickni musejí uwažowati, co jim důležitého, co rownati, co rušiti, co ustanowowati w řádu zemském zapotřebí. Aby lépe a zdařileji beze wšech zmatků toto wše se dálo, sestawen jest k tomu 11. dubna b. r. ze wšech stawů tak zwaný Wýbor národní, kterýžto proto národním sluje, aby sestaupiw we spojení s celým národem, we jmenu jeho wše uwážil a nawrhnul. Úkol to jistě nad míru důležitý. Tím způsobem se má wywinauti konstituční řád zemí našich, který na sněmu již připowězeném swau platnost a na to i králowskau sankcí ( pojištěni ) dostati má. Pak teprw máme od wlády uznanau konstituci; wládu samau konstituční, wywinutau z národu samého, postawenau w národu samém. A jen takowauto můžeme za řádnau, dobrau powažowati — jí pewně se držeti; neboť od jinud wypůjčenau ústawau nepřišli bychom k cíli žádaucímu Cíl žádaucí na cestě naší konstituční naznamenán jest prosbami obau poselstwí pražských; a wytknut w čele Národních Nowin.. — Prosba dobrých, šlechetných Pražanů bude skutkem celého národu. — Wědauce nyní na jisto, že konstitucí míti budeme, nebude nám bez užitku, poznáme-li základní prawidla každé dobré ústawy zemské, na kterýchžto každý národ swau zwláštní podle důležitostí a potřeb swých stawí. Wšecka wycházejí z dobře pojatého smyslu o státu — o národu — o wládě. Národ jest začátek, střed i konec. Wláda jest pro národ, stát z národu a z wlády. Pročež konstituční rozum naproti absolutnímu takto stanowí: 1. Obec jest spolek swobodných, rozumných lidí, kteří pospolitě blaho swé wyhledáwají. Wláda jakožto hlawa w témž spolku, má úlohu tu, aby proň a we jménu jeho wše obstaráwala, ona jest jakožto přijímač wůle wšech občanůw, kteří při důležitostech občanských pospolu wládnau, aby dle wůle celé obce se činilo. Poněwadž ale wšickni občané w takowýchto záležitostech osobně podílu bráti nemohau, wywolují si sami mezi sebau dle potřeby jistý počet zástupců čili deputowaných swých, kteří s wládau we jmenu a dle wůle jejich rokují, tak že se buď s ní snášejí, neb jí odporují; w prwním pádu pospolné usnešení platí, w druhém ale náwrh — byťby od wlády učiněný, neplatí — propadl. Než při wšem, co wláda nawrhuje, nemají wždycky občané neb deputowaní jejich swého rozhodujícího hlasu, nýbrž jen tenkráte, když se jedná o nowé zákony neb jich změny neb zrušení; a w tom záleží hlawní práwo národu — občanů, kteréž se zákonodární mocí nazýwá; pročež deputowaní mohau náwrhy o zákonech od wlády učiněné skaumat, ano i sami nowé zákony nawrhowat. Zwlášť mají občané práwo daně ustanowowati, které jen tenkráte a dle takowého rozwrhu wláda wypsati může, když dříwe oni sami w tom swolili; napodobně i daň dle okolností změnit neb zcela zrušit jim wolno. 2. Aby zákony dle wůle samých občanů ustanowené se zachowáwaly, nad tím bdí wláda sama, k čemuž si auřady Nejwyšší auřady čili ministerstwo odpowědnost celého wladaření béře na se. stanowí; ona s těmito wůli národu wykonáwá, protož se jí wýhradně přičítá moc wýkonná. Občané jenom proti nadužíwání této moci ozwati se mohau, hledíce wždy na to, aby wláda i auřadowé dle zákona wše wykonáwaly. 50 3. Aby se wšak nestranně pauze po zákonu saudilo a rozsuzowalo, skládají se saudy čili moc saudní na zwláštní muže, saudce zwané, kteří nejsauce ani k straně wlády ani k straně občanů jen podle zákona saudí a rozsuzují. Tyto saudce wolí owšem wláda, ale jen zákon a práwo samo je odsuzuje a ze stolic saudních swrhuje; občané jen na nesprawedliwé rozsuzowání jejich žaloby zanésti mohau. Oni tedy ani od wlády ani od občanů nezáwisí. Dle těchto 3 základních prawidel patrno, že trojí moc neobmezeného monarchy w obci konstituční rozdělena jest, a sice: prwní zákonní má wláda pospolu s národem; druhau wýkonní pauze wláda, a třetí saudní nemá ani wláda ani lid Z toho samo sebau plyne, že auřady administrativní od justičních zcela odděleny jsau.. W jakém stupni a poměru tyto tři moci se rozdělují a jak dle nich w obci se wše ustanowí, národ s wládau se smluwit musí; na té smlauwě záleží pak konstituce toho národu. Smlauwa mezí národem a wládau musí se stát; bez ní by nic jistého národ neměl, pojištění obapolných práw a powinností by scházelo, a nejistota by nedůwěru i nespokojenost wzbuzowala. Na těchto základech stawí se pak dále celá budowa konstituční, při čemž bedliwý zřetel na to se béře, aby ani jednotliwci w obci takowé netrpěli, nýbrž jak jen možno potřebám jejich se wyhowělo, majíce wždy na paměti prawdu tu: že wláda jest pro národ, národ ale že jsau jednotliwí občané sami. Protož aby ani jednotliwci aneb jisté jednoty ( korporace ) w státu zkracowány nebyly, má každý práwo: 4. Stížnosti sobě wést, neb žádosti swé wládě předkládat; a aby i každý občan slyšán býti mohl, jest mu otewřena cesta skrze 5. swobodu w mluwení i w psání ( swoboda tisku ). Aby auplná sprawedlnost w obci panowala, musí 6. být i auplná rownost před zákonem. Dle tétež 7. sprawedlnosti má býti šetřeno i náboženské wyznání každého občana. Též žádný bez zákonní 8. příčiny nemá býti zbawen wýhod od obce mu poskytnutých; jakož i rownost toho žádá, aby 9. každý powinnosti a břemena obce nesl. 10. Obecní jmění zůstáwá obecním, t. patří wšem občanům dohromady a musí se dle wůle jejich k prospěchu obce nakládati. Saukromní jmění panowníka jest jeho wlastní, jímž dle wůle swé může nakládati. - ( Dokončení. )

7. říjen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Horwátsko., Autor: Havlíček, Karel Horwátsko. Důležitá doba nastala nyní pro Chorwáty, widíme je w nejtužším boji o nejznamenitější jmění národu, – o samostatnost národní, o národnost a jazyk. Nowiny Záhřebské uwažujíce slušně důležitost doby této pro národ ilirský přináší nyní s chwalitebnau horliwostí články dokazující práwa národu a spojených králowstwí Dalmatského, Chorwátského a Slawonského. I pro nás Čechy není owšem lhostejno, jak wypadne boj mezi Ilirstwem a Maďarstwem. Ilirowé hájí swoje, neberauce nikomu nic, – Maďarowé stojí o cizí, nejsauce spokojeni se swým. My přiznáwajíce se k zásadě, ze w našem mocnářstwí jedna národnost druhau nikterak utiskowati, zkracowati a sobě podmaňowati nesmí, máli swornost newyhnutelná se udržeti, netajíme, že naše srdce a naše přání jest na straně ilirské, a očekáwáme s netrpěliwostí wýsledek celého jednání.

11. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [Zpráva o školní komisi], Autor: Havlíček, Karel * * * Kommissí, která we Wídní sic pod ministrem umění zřízena jest k wypracowání nowého školního plánu, záleží z 8 mužů. Každému wykázán jest zwláštní úkol ku připrawení; našemu Šafaříkowi odewzdán jest náwrh k wywedení stejnosti práw české a německé národnosti we školách.

7. listopad 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Rozmanitosti, Titulek: Úsudek o „drotářích', Autor: Havlíček, Karel – Úsudek o „ drotářích “. Obywatelé říše rakauské powažují drotary ( drátenníky ) jako prototyp ( praobraz ) Slowáka; w Německu držíwali je za rozené latináky, kterau ale chwálu od těch časů, co maďarčina wytiskla ze škol řeč latinskau, ztratili. Co se týče statečnosti, skrownosti a pracowitosti, owšem nezawdají drotáři mnoho Slowákům; ale neslušno jest národní slowenskau wzdělanost wůbec oceňowati dle těchto prostonárodních „ touristů “ slowenských. Jedno z nejkrásnějších swědectwí, jaké se drotarům na swětě spisowatelském wydalo, jest hlas powěstného spisowatele německého Ludwíka Tiecka, který drotary we Wídni poznal a jejich powahu takto popisuje: Chůze těchto dobrých lidí nemá do sebe nic z naší wzdělané dressury; ona je tak swobodná a přirozeně lehká, že sotwa který učitel tance bude s to ji dosáhnauti anebo jen i dokonale nápodobniti; při tom ale není w jejich kroku pozorowat pewnost, jaká by na krok Tirolců wíce k skoku náchylný upomínala. Podobně i oko jejich nemá toho bystrého pohledu oněch horalských polowců; ono raději pokojně, s wýrazem tichého smutku hledí rowně před sebe a častěji dolů k zemi, nikdy ale drotár wůkol sebe neprohledá příliš zwědawě a zkaumawě. Tito chudí lidé, proto že twářnost od řemesla swého mají začerněnau anebo w letě i sluncem osmáhlau, býwají bohužel od mnohých křiwým okem powažowáni a za lid laupežnický držáni, ale nesprawedliwě. Chodil jsem za nimi a s nimi celé hodiny, snažil se s nimi dorozuměti a poskytl jim mnoho malých obětí peněžitých, neboť se mi jejich osobnost tak šlechetná a oprawdowě lidská býti zdála. Co si na drobných penězích wydělají nebo dostanau, uschraňují w jednom při konci swázaném rukáwě swé tmawohnědé doma zdělané haleny, aby se s těžko wydělaným chatrným pokladem swým do wlasti swé za několik w cizině ztráwených měsíců nawrátili. Wýraz jejich twářnosti tak je zádumčiwý ( schwermüthig ), že bezděky přitahuje; nejpamátnější je ale to, že jsem já nikdy ani jednoho z nich smáti aneb jen se usmíwati newiděl, byťby dar můj wšecko jejich očekáwání byl přewyšowal. Za mau dobročinnost dostal se mi tichý, jemný pohled wděčnosti; a w té chwíli zase bylo oko drotarowo tak klidné jako před tím.

6. leden 1846, Zdroj: Česká včela, Část: [titulní strana], Titulek: Epigramy, Autor: Havlíček, Karel Epigramy. Geografický. ( Když se zeměpisci chlubili, že do Čech odjinud žádná řeka neteče. ) Nechlubte se wlastenci, není to wěc řádná, Že neteče odjinud do Čech woda žádná. Točíme-li se sudu nedoléwajíce. Zůstanou nám na spodu brzy jen kwasnice. Nechlubte se, nechlubte špatná je to sláwa Že wytéká do Němec wšechna česká štáwa. Demokratský. Nechoď Wašku s pány na led, Mnohý příklad máme, Že pán sklouzne a sedlák si Za něj nohu zláme. Každý něco pro wlast! „ Ne dosti to, " prawíte, „ knihy psát; Též wlastencem bud každý literát. " – Buď také wlastencem, ty zwlášte Habakuku! Učiň jak Scaevola upal si prawou ruku. H. Borowský.

6. únor 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Vídeňská akademie., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. ˂k˃Wídenská akademie.˂/k˃ Práwě když jsme s tímto číslem ku konci přišli, dostali jsme we Wídenských nowinách od 4. Unora důležitau zpráwu o akademii Wídenské: Dne 2. Unora držela prwní weřejnau schůzku w sále Dolnorakauských wys. sl. pp. Stawů pod řížením kuratora swého J. C. W. arciknížete Jana u přítomnosti JJ. CC. K. K. W. W. arciknížat Františka Karla, Františka, Ferdinanda, Ludwíka, Albrechta, Karla Ferdinanda, Wilíma, Leopolda, we walném shromáždění znamenitých osob, diplomatického corpsu a nejwyšších c. k. dworních a zemských důstojníků. Kromě řeči J. C. W. arciknížete kuratora a předsedy Josefa swob. pana Hammer-Purgstalla oznámeni jsau též nowě wywolení audowé a wypsané otázky cenné, mezi nimiž z filologie prwní jest slowanská, totiž porownáwající nauka o zwucích slowanských jazyků, potěšitelné to pro nás Slowany ubezpečení, že w tomto pro wědy nejwyšším spolku našeho mocnářstwí najde národnost slowanská stálé záštity. Mezi dopisující spoluaudy wywoleni jsau také p. Wáclaw Hanka, p. Miklošić, p. prof. Wolný z Brna, p. Korda, p. prof. Petřina, p. prof. Karel Presl, p. Wuk St. Karadžiť, p. prof. Purkyně.

21 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Venkov, Titulek: [Zpráva o schůzce ve Slaném], Autor: Havlíček, Karel Okolí Slánského 9. dubna. Po celý předešlý týden byli občané okolí Slánského we welkém napnutí myslí. Od wyjití oktrojírky radili se mnozí, jakým spůsobem by se proti onomu ministerialnímu jednání, které se protinárodní nazwati může, rázně zakročiti mělo. Usnesli se posléz na tom, seznawše dříwe sauhlasující smýšlení druhých spoluobčanů swých, by se učinila schůzka, ku které by se wšickni nad spůsobem udělené ústawy uražení občané wyzwati měli. Za místo schůzky byl wywolen Slaný. Namítáno bylo sice hned proti tomuto městu, žeby tam lehce nějaký odpor se wyskytnauti mohl. Poněwadž ale Slaný ze wšech stran silnice má, uzawřeno přec, by to zůstalo při Slaném. Schůzka byla prozatím ustanowena na 9. neb 10. dubna; den schůzky měl w Národních Nowinách oznámen býti, a wyzwání k ní mělo se státi nejdéle do pátku w těch samých nowinách, což i přislíbeno bylo. Někteří pp. poslanci býwalého říšského sněmu byli požádáni, by swau přítomností shromáždění toto poctili za tau příčinau, by se při rozhořčených myslech lidu meze zákonnosti a slušnosti zachowaly; neb až dosud chowá lid důwěru k zastupitelům swým, a na slowo jejich dá wíc než na strašidlo bodáků. Chyba byla ale již ta, že Národní Nowiny w pátek žádné wyzwání nepřinesly. Mezí tím kolowaly powěsti podivného druhu. Mluwilo se, že přijde do Slaného hojnost wojska, že bude Slaný a okolí jeho w staw obležení prohlášen a j. w. Práwě pro tyto powěsti, a poněvadž se zrovna ze Slaného veřejně upíralo, žeby tam měla být nějaká schůzka, nepodali jsme žádnau zprávu. Red. Než naproti wšem takowýmto pověstem očekáwal lid den tento s jakausi radostí. Sobotní číslo Národních Nowin přineslo krátké oznámení o této schůzce, a bylo by i to při ostatně přízniwějších okolnostech dostačowalo, neb ačkoliw se obmýšlelo, w sobotu krajskému auřadu schůzku oznámit, což se pak již státi nemohlo, myslilo se zase, že to powinností není, poněwadž zákon o spolčowání dosawád platnosti nemá, že tedy ze slušnosti dostačí, učinit to w pondělí ráno. Než proti wšemu nadání wypadla Slánská schůzka z dvojího ohledu. Domýšleli se mnozí, že při opožděném ohlášení w Národních Nowinách – neb nowiny sobotní, které do Slaného wečer přišly, nemohly na Boží hod w neděli rozeslány býti – se málo lidí dostawí: a hle, w pondělí bylo widěti wozy 8 až 12 osobami, celé dawy lidí k Slanému táhnaut; se wšech stran spěchal tam lid. – Ale mnozí se vrátili již na cestě; proč? Slaný prý nepřipustí na žádný spůsob tuto schůzku; co prý by za to měl k očekáwání? Je prý již dost pošpiněn u wlády, to prý by mu posadila ke wšemu ještě korunu hanby; nač prý si přiwábit několik setnin wojska a je zdarma krmit? Uchází prý se o kolegialní auřad, tím žeby si wšecko zkazilo. Pan měšťanosta poručil národní stráži, by na wše připrawena byla; z pánů střelců se nedostawil ani jeden a z druhé částky národní stráže ani pátý díl. Ale lid se chowal maudřej než p. Scharf; wida tuto newůli Slánských, nechtěl žádných rozbrojů spůsobiti, ani snad násilí použíti. On se proto nechce se žádným bít; on je přeswědčen, že to co většina národu si přeje, ani moc bodáků mu nebude moc odejmauti. A tak se nawrátili občané s uraženým bolestným citem do obcí swých. Skládá-li ostatně měšťanstwo Slánské wětší důwěru w ministerstwo, že mu dopomůže k auřadu kolegialnímu – snad skrze mladého hraběte Klam-Martinice, který je w dobré praxi a škole p. Stadiona – nežli w okolní lid, může snadno zklamáno býti, jako celé ministerstvo. Dod. Red. Nám se zdá být nejhlavnější chyba celé té schůzky, že nebylo na místě dříve nic vyjednáno a pojištěno, čím pak celá schůzka do jakéhosi raucha tajnosti zaobalena jest. Při takowých pádech jest nejlépe zcela weřejně jednati a užíwati spolkowního práwa, jakožto wěci chwalné a dowolené.

22. říjen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Časopis na Moravě]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. – Časopis na Morawě. Dowídáme se z jistých spráw, že konečně přece snad od Nowého roku na Morawě časopis přiwítáme. Wěc již jest ujednána, bude wycházeti w Brně, náklad powede knihkupec p. Wimmer a redakcí p. Ohéral. Nyní jen zakročí p. Wimmer o úřední dowolení.

17. prosinec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Moravy, Titulek: [O srbské deputaci v Kroměříži], Autor: Havlíček, Karel * * * H. B. – Z Kroměříže dne 15. prosince. Dnes odpoledne odjela odsud deputace srbská, wracujíc se do otčiny swé – s pořízenau. Pořízená tato jest owšem diplomatická a tištěná odpowěď ministerstwa, která dnes wyjíti má, jest prý umělý kausek diplomatického slohu. Awšak hlawní wěc přece docílili bratři Srbowé: wojwoda a patriarcha uznáni jsau od wlády w tom způsobu, jak býwali před časy, ostatek sobě snad Srbowé doma sami zawedau. Za příčinau této deputace poznala Kroměříž také něco neobyčejného, co jí zawdalo předmět několikadenních rozmluw a klepů. Sbor slowanských poslanců dáwal totiž wčera welikau slawnau wečeři ke cti zde přítomné srbské deputace a knížete Michaila Obrenoviće, jenž s dwěma saudruhy též Kroměříž nawštiwil; politická slowanská hostina 90 osob, nesmírně skwostná, a k tomu w rozmluwách a w přípitkách ani zmínky o němčině, toť jest posud w Kroměříži neobyčejné, neslýchané. Také mezi německými sněmowníky způsobila hostina tato neobyčejnau sensaci a způsobí nepochybně mnoho wýkladů dosti nepřízniwých. Páni morawští poslancowé, dr. Pražák, Brázdil mají hlawně zásluhu o uspořádání slawnosti té, která nezůstane bez účinku jak we sněmu tak i w Srbsku. Šwarní hanáčtí jonákowé w národním swém kroji stáli čestnau stráž a celá místnost byla dekorowaná slowanskými barwami. Netřeba dálšího popisu, když doložím, že byla hostina důstojná jak deputace tak i welikého účele swého, totiž ukázati prakticky před swětem jednotu, bratrský swazek Slowanů. Přípitků proneslo se mnoho a znamenitých, mezi nimi: Strobach na srbskau deputaci, Rieger na Michaila Obrenoviće, Stratimirović na zdar wšech na sněmu zastaupených Slowanů, a druhý přípitek na zdrawí Palackého, Palacký na Rajačiće a Šuplikce, Petranović na Jelačiće, pak na turecké Slowany, K. Hawlíček na Stratimiroviće, pak na Slowáků oswobození, Brauner na Morawu, Stratimirović na budaucí swobodu Rusů, P. Brázdil na Čechy, kníže Michail Obrenović na Čechy a na zdar sněmu, Ambrož na císaře nynějšího, Strobach na Ferdinanda, Rieger na zdar slowanského smýšlení mezi Poláky ( ani jeden Polák nebyl přítomen ), Šaškiević a Borysikiević ( Rusíni ) na zdrawí sprawedliwých a slowansky smýšlejících Poláků, Šaškiević na Čechy a Dobrowského, Trojan na jednotu a swornost mezi Slowany, aby se oswobodili, na Kollara, na čest padlých hrdin w Uhřích, Winařický na Jungmanna, Kratochwil na národní stráž a na Pia IX. Hudba prowázela přípitky a hrála mezi časem slowanské písně. Byla to skutečná radost, slyšeti wšechna nářečí slowanská w hlaholu i w přípitkách a konečně i písně. Jmenowitě Srbowé a Rusíni w pěkném chorálu zazpíwali swoje welebné: Mnohaja lěta! Stará myšlénka slowanská, aby stál jeden kmen za wšechny a wšichni za jednoho, utužila se tím pewněji w srdcích wšech přítomných.

22. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [redakční sdělení], Autor: Havlíček, Karel Těm P. T. pánům, kteří se w roku 1849 na půl leta předplatili, uwádíme we známost, že jim od 1. dubna až do konce čerwna ještě prozatím c. k. pošty nowiny jejich jako posud zaobalowati budau, a že se w zasílání žádna přetržka nestane. Příčina jest, že již zdejší c. k. pošta obálky na celé půlletí wytištěné w zásobě má.

4. říjen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky., Titulek: [Cestující v Americe]., Autor: Havlíček, Karel Žertowné nowinky. * – * Jistý po Peruansku w Americe cestující wyprawuje také mezi jiným: „ Jsa jedenkráte o swůj průwodní list požádan neměl jsem práwě jiného papíru u sebe, než kterým jsem ručnici nabijel, i podal jsem jej policejníku Indianowi, který wážně jej rozbalowal. Byloť pak na onom kusu papíru welikými literami tištěno: Lucia de Lammermoor – diwadelní oznámení opery, před mým odchodem w Limě dáwané. Indian mne a papír pozorně a dlauho prohlížel, a podal mi jej nazpět řka: „ Wše w pořádku. “ * – * Při jedné přednášce znamenitého chemika Londýnského Faraday’e zmodrala najednau jedna panička účinkem hmoty lučebné, již práwě Faraday zkaušel. Panička byla totiž nalíčena, a líčidlo se proměnilo w modrau barwu, což weliký smích u ostatních wzbudilo. Ona nic netušíc o změně swého obličeje, myslela, že wšichni obdiwují její krásu, poněwadž neustále zraky na ni upírali. Konečně pak od sausedky z bludu wywedena jsauc, honem zakryla šátkem swůj co indigo modrý obličej. * – * „ Jak účinkují teplo a zima? “ tázal se učitel žáka. – „ Zima stahuje, teplo roztahuje. “ – „ Dobře, powězte mi někdo nějaký příklad ze žiwota. “ – Dlauho bylo ticho, až jeden powstana prawil: „ W letě, kdy je teplo, jsau dni dlauhé, w zimě krátké. “ * – * Jistý profesor práw w Rennesu prawil žákům swým jednau: „ Poznáteli hodné děwče, wezmete ji za ženu, poznáteli trochu hodné, wezmete též, a poznaláteli zlau – i tu si wezmete. “ Chtěl Cěl tím říci, že jest zlau ženu míti přece lépe, než w bezženstwí žít. Jistý tamější časopis ale prawil, že tento profesor žákům swým radil, by tři ženy pojali. Z toho nastal proces, který se tím zkončil, že wydawatelé onoho časopisu odsauzeni jsau profesorowi 4000 zl. zaplatiti za to na cti utrhání.

15. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Titulní strana, Titulek: Některé myšlenky oponavržené a potřebné opravě církvy katolické v Čechách., Autor: Havlíček, Karel Některé myšlénky o ponawržené a potřebné prawě církwe katolické w Čechách. Od jednoho faráře. I. O patronátu. Poněwadž nynější patronowé ani wůli míti se nezdají, důstojnost swau a wyplýwající z ní powinnosti déle podržeti, ani rádno není, wěc tu tak, jak posud byla, ponechati, za dobré saudím žeby bylo, aby: a ) každé biskupstwí pro sebe jeden patronát činilo; b ) prawidlem k postupu na wyšší stupeň aby jedině stáří bylo, s wylaučením tak nazwaných zásluh; nebo je kněz mocí auřadu swého k rozmnožowání wšeho dobrého sám w sobě zawázán; a kdyby tak nazwaným zásluhám wliw na postup se popřál, příležitost by se k starým rejdům tím zadala; c ) od wyššího postupu aby wylaučen býti měl onen, jehožto nehodnost by důkladně opodstatněna byla. II. O zaopatřeni. Církew česká má dosti prostředků, by náležitě kněžstwo swé zaopatřila, wezme-li se upřímně ohled na pracující třídu jeho, která až posud zapomenuta byla a které se žádný neujal. K tomu cíli je třeba, aby jměním církewním „ na základě slušnosti, sprawedlnosti a wšestrannosti naloženo bylo, “ tak aby ku př.: a ) Statky církewní, t. j. pole, luka atd. k ruce potřebnější třídy obywatelstwa se na 12 let pronajímaly, ne wšak poprodaly. Wýhody pronájmu naproti prodaji nahlídne lehko každý, když sobě rozwáží, že tím spůsobem chudoba podpory ‒ duchowenstwo i stát w nemowitých statcích jistinu w ruce swé podrží. b ) Desátky buďtež w penězích reluirowány podlé obilní ceny prwního trhu w listopadu roku každého, a pro potřeby církewní buďtež odwáděny ku kasám kontribučenským. c ) Kde se fundace nacházejí, nechť wýnos jejich je připočten k ročnímu platu knězi toho místa wyměřenému. d ) Štola přestaniž zcela. Nedůstojno je to náboženstwí, nedůstojno kněžstwa, aby se za swaté wěci platilo, které ono poskytuje, a aby kněz o ně s lidem swým po židowsku jednal. Tak se wyplní wýrok Spastelůw: „ Darmo jste obdrželi, darmo i dejte. “ Wšak bude i zapotřebí, aby se lid zemskými zákony ku pořádku wzhledem na čas církewních obřadů při oddawkách a pohřbech přísně poukázal, totiž aby letního času i z wesnic wzdálenějších nejdéle o 8 hodinách ráno, času zimního, totiž od sw. Wáclawa až do sw. Jiří, nejdéle do 10 hodin k oddawkám a pohřbům se wynajít dal ‒ jináče by „ služebník swé mzdy hoden byl. “ e ) Při tak uspořádané wěci by se hleděti mělo na to, aby i kněz, neuměje rukama pracowati a zakázaný maje wšechen obchod, i doslatečnau wýžiwau opatřen byl. Zwláštní ohled by se při tom wzíti musel na místo powolání jeho, poněwadž není cena wěcí k wýžiwě potřebných wšude stejná; jiná je w krajích, jiná w městech menších, jiná w městech wětších; na př. sáh dříwí přijde w jedné krajině na 8 neb 10 zl. ‒ w jiné až na 20 zlatých. ( Pokračování. )

27. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [reakce na domněnku vyslance p. L.], Autor: Havlíček, Karel W Praze dne 25. září. Přítel můj, welewážený a ctihodný wyslanec okrsku Ž...ého p. L. myslí prý ( jak se mi z mnohých stran píše ), že jsem proto ze sněmu na dowolenau 14 dní odešel, abych zatím se Sworností do Slowenska wpád učinil a tam proti Maďarům powstání zařídil. Časopisy, slaužící tomuto mému ctihodnému příteli, pospíšily si rozhlásiti také, že jsem na čele 200 paličů do Uher wtrhl a že tam maďarské wesnice a města pálím atd. Ačkoli by mne srdečně těšilo, kdybych na čele 50.000 ozbrojenců dobře opatřených na Slowensku stál a hrdé Maďary dokonale pokořiti mohl: musím přece tentokrát p. L. a wšechny jemu slaužící časopisy ubezpečiti, že prozatím jen jakožto mírumilowný deputowaný we jménu 50.000 tichých duší okrsku Humpoleckého w Praze na tu dobu s bolestí čekám, až se sněm říšský skrze křiklawé interpellace a oposice p. L. a jeho strany konečně dopracuje k žádaucímu rokowání o konstituci, při kterém chyběti nebudu. Na shledanau tedy w říšském sněmu w pondělí dne 2. října, ctihodný wyslanče Ž...cký! a jestli mi na přiwítanau podáte ruku, buďte ubezpečen, že na ní nelpí krew maďarská. K. Hawlíček.

10. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [Pronikání českého živlu do veřejného života], Autor: Havlíček, Karel Z Prahy. Dne 8. kwětna 1848. Minulau neděli hnul se žiwel slowanský w našem žiwotě weřejném na znamenitý spůsob, i nadějeme se, že politika, která nyní w Čechách w českých rukau spočíwá, také českému obywatelstwu sesílení dodá k weřejnému wystaupení. Jako na dané slowo byly pojednau wšechny konce ožiweny hlasem a duchem českým, a záwistiwí Němčůrowé byli celí bez sebe, widauce se rázem jako w jiném swětě. A jaká toho příčina? Náš politický žiwot, který se z wlasteneckých rukau nesmí wíce do cizinských pazaurů dostati. ‒ Ráno widěli jsme s potěšením skoro wšechna pozwání nedělní na rohách česky i německy wywěšena, Stromowka, Žofín, Lipsko ‒ wšechna místa radowánek obracují se ku wěci národní. A tak se i okázala přewaha této. ‒ Nádraží bylo naplněno studenty ze Slávie, kteří wyprowázeli Ludewíta Štúra, nawracujícího se na Slowensko ( do Liptowa ). Newýslowně srdečná byla slowa jeho při rozchodu ze slowanské Prahy, která nesmí wíce býti německau. „ Nebude, nikdy nebude! “ wolalo na sta hrdel, a husitská: „ Hej Slowané! “ atd. naplnily dlauhé chodby poswátným hlaholem. ‒ Mnozí studenti ze Slávie měli již konfederatky ( čerwené čápky krakowské s bílým beránkem a modrým pérem ), i probuzujeť oděw slowanský studentů sympathii w lidu jako „ beránek “ na českých čepicech při Swornosti, která tímto beránkem wětší diwy w utišení lidu způsobila, nežli hromada ostrých bajonetů. Nechceme Nationalgardě nijak na důstojnosti ujímati, ale tolik je prawda, že tak nazwanau přísností ( „ energisches Auftreten “ ) mnohem méně pořízeno bylo w minulých nepokojích židowských, nežli rázným slowem českým, a proto také někteří na Swornost žárlili, jiní zase dokládali, že je to pluk samých plukowníků. ‒ W neděli přišlo z Wídně asi 40 studentů. Rozlíčně se o nich mluwilo, jedni že jsau to Slowané, druzí že Němci wyslanci, jiní opět, že prý přišli k wůli pacifikací t. j. smířowati nás. Zaplať Pán Bůh! Co se týče Čechů a Němců, toť jsme my již beztoho smíření až pod krk, až nás to oba mrzí, a co se týče našich wěci: křiwdu s prawdau nesmíříte, aby se objímaly. ‒ Z wídeňských studentů ( černé klobauky a na těchto buď německý ‒ žluto-čerweno-černý, nebo slowanský ‒ bělo-čerweno-modrý tricolor ) byla částka na Žofíně, částka we Stromowce. Tam obracely konfederatky, české čepice Swornosti, wídeňský panslavistský tricolor a slowanský kroj wšeobecnau pozornost na sebe, a we Stromowce dokonce již ani nebylo konce českému zpěwu a slowanským přípitkům. ‒ Hlučně bylo nawečír we Slávii; nawrátil se Arnold, o němž se den před tím powěst roznesla, že byl we Slaném zatknut. Chystalo se wyslanstwí studentů, měšťanů a Swornosti do Slaného, aby ho oswobodili, ale Arnold přišel sám a nemluwí jinak než pochwalně o měšťanstwu slánském a o gardě, která se jen přátelsky k němu chowala a s námi stejného jest smejšlení. Nekonečné bylo jásání a wítání tohoto milowaného přítele českých studentů. Nepřisluší nám dáwati někomu weřejně wědectwí z počestnosti, ba wíme, že není dobře, když si je musí člowěk od auřadu teprwa dát napsati, ale Arnolda musíme chrániti proti tolikerému hanebnému nařknutí a proti zprostým pomluwám mnohých karabáčníků a takowých ťulpasů, kteří by tu ubohau swobodičku swobodu rádi do šuplátek zastrkali a do truhel zamknuli, jenom aby prý se lid nebauřil, nýbrž raděj „ poníženě ručičku líbaje “ urozenostěm za podnož slaužil. Nerádi jmenujeme auředníky, wědauce, jak mnoho rázných lidí mezi nimi jest, kteří našemu pokroku porozuměwše, lid sami poučují a k dobrému wedau. Ale těch se netýká naše stížnost, ti nám sami přiswědčují a sami na to lají, že je tolik protiwníků mezi kollegy jejich. „ Kdo není s námi, ten jest proti nám! “ ‒ Tím budete sauzeni, kdo jste proti tomu, aby byl lid poučowán od upřímných wlastimilů jako je Arnold. ‒ We Slávii byli dále někteří Morawané ( z wídeňských ), dr. Terebelský a Sigfr. Kapr. Tento si přál, aby se Wídeňáci díwali jenom půl hodiny na náš žiwot, žeby jinak mluwili. I zazpíwal nám nowau píseň, která se zpíwá známau notau: Když jsem já těm Němcům slaužil, přišla na mne dřímota, dřímo ‒ dřímo ‒ dřímotinka ‒ prospal jsem tři sta leta. atd. Také Beránek.

17. březen 1848, Zdroj: Česká včela, Část: Domácí zprávy, Titulek: [původně cenzurovaný dodatek], Autor: Havlíček, Karel * Následující dodatek redakce učinili jsme w předešlém čísle Wčely ke zpráwě z Dobrušky, o dobročinných fundacích, tenkráte nám censor onen dodatek wytrhl, poněwadž ale zatím moc censury pominula, klademe dneska onen dodatek: Dod. Red. Každý wěk má swé smýšlení: wěk střední obětowal wšechno jmění swé na kláštery, fundace obřadní, které proto k welikému jmění přišly a bohužel práwě pro bohatstwí na mnohá bezcestí swedeny jsau proti ustanowení našeho wykupitele: nynějšímu wěku přísluší na wzdělání, wyučowání, na školy obětowati jmění swé nábožným způsobem, neboť wzdělání a wyučowání jest základ weškeré blaženosti lidské. „ Jděte a učte, “ prawil Ježíš ke swým učedníkům; a wšak musíme upřímně wyznati, že učedníci jeho příliš skrownau částku času swého tomuto wyučowání obětují, což jest to dwě hodiny za celý týden, 2 hodiny ze 168 hodin wyučowání, hlawní powinnosti swé, obětowati? Wěk náš není již wěk násilí, wěk krweprolití: nýbrž jest wěk dušewního pokroku lidského, jest to wěk církwe, jejížto powolání jest pečowati o duši lidskau, totiž o její wzdělání a ušlechtění. Se wšech stran ozýwají se hlasy o oprawy, zapotřebí jest, aby naše církew co matka naše stála w čele podle chwalitebného příkladu Sw. Otce našeho Pia IX. Cokoli božského jest w církwi, zůstaniž: ale jest w ní mnoho lidských ustanowení, která se dle potřeby času změniti, zlepšiti mohau a musí, máli církew s obnowenau silau působiti na srdce a mysli národu. Welebné duchowenstwo naše! Po tak dlauhá léta stáli jste co mírní wůdcowé w čele národu našeho od jiných stawů opuštěného: stůjte i nyní, weďte lid w těchto těžkých časích dobrým a hojným poučením a příkladem k rozumnému pokroku, dokazujte, že církew není nepřítelkyně, branitelkyně pokroku a wzdělání, jako to dokázal Sw. Otec hlawa naší cirkwe. Přestaniž nehodná nedůwěra mezi stawy, přestaniž nedorozumění pro maličkosti, aby panowala swornost a jednota we welkém. Wšichni dobře smýšlející postawte se proti zlým aumyslům: a tak dojdeme swého cíle.

11. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: W Praze dne 10. Dubna 1848, Autor: Havlíček, Karel W Praze dne 10. Dubna 1848. Tento den bude po 11. Březnu w paměti naší nejznamenitější. Wčera již w neděli rozdáwány byly, jakož nalepeny na hlawních budowách města Prahy ( na Museum, na Karolíně, Klementině, na technice, měšťanské besedě atd., ti­štěné lístky obsahu tohoto: „ Program ke schůzce Swato Wáclawské 10. Dubna w Pondělí ráno před 8. hod. Mluwiti se bude: 1. O rozšíření wýboru Swato-Wáclawského a rozdělení na sekce, k. p. k wypracowání programu ku konstitucí, k odbýwání záležitostí krompražských, pro wěci sociální, domácí atd. 2. O spojení wýboru Pražského Swato-Wáclawského s ostatními wýbory filalními w městách a obcích po Čechách, na Morawě a Slezku. 3. O spojení s ostatními kmeny slowanskými s námi sbratřenými w rakauském mocnářstwí. 4. O spolku německém. 5. O poměru wojska k nám občanům konstitučním, dokud na konstitucí přísahu nesložilo. Rownost a Swornost! " Nepotřebujeme poznamenati, že bylo ještě tenkrát, ač ne tak weliké jako před 11. Březnem, šeptání a ucha nastrkowání celé odpoledne a nawečír w neděli, než weliký pokrok nabyté swobody w tom widíme, že se pozwání a program tiskem uvveřejnily, a že bylo každému občanu možná, dowěděti se o weřejné záležitosti této a míti w ní podílu. Schůzka podle toho také wypadla. Krásné jasné jitro probudilo záhy upřímné wlastimily a swolalo je již před 1/2 8 do zahrady Swato-Wáclawské. Sál by tenkrát nebyl stačil pro tisíce shromážděných, dána tedy přednost prostoře zahradní, do níž bylo mluweno z pawlanu, kde se řečníci sešli. Místnost této zahrady je schůzce takowé welmi přízniwa, protože jde do wrchu, a hlawy jako amfiteatrálně nad sebau wyhlížejí a na řečníka díwati se mohau. — Než raděj k wěci samé. Podáwáme krátký obsah řečí w tomtéž pořádku a smyslu jak byly wedeny. Hawlíček, redaktor Národních Nowin ( česky a něm. ). Pánowé! Aučel naší schůzky je zřejmě w programu wyslowen ( čte ho ). Wčerejší zpráwy z Wídně přiwedly obrat do našeho jednání, nebude Wás tajno, že je zastaupení lidu auplné, na welmi široké basis powoleno, census není žádný, t. j. woliti může každý bez rozdílu mohowitosli, kdo je 25 let stár, wolen může býti taktéž každý občan, který je 30 let stár. Podle toho můžeme mít sněm pořádný a na nás jedině záležeti bude swobodu nabytau neohroženě hájiti, což bohdá zajisté učiníme. — Prosím Wás, abyste při dnešním rokowání bez hlasité aklamace toliko smekáním klobauků ano nebo ne, zkrátka, bez daremné ztráty času wyjewili. Odstupuji, dáwaje prwní hlas panu purkmistrowi. ( Radostné wítání. ) Dr. Strobach, purkmistr ( něm. i česky ): Ne jakožto purkmistr, za něhož jsem wčera wolen byl, ale jakožto spoluobčan Wáš přicházím w důležitau schůzku tuto, w důležitau proto, že z ní mají býti woleni audowé onoho wýboru, který bude náwrhy k zákonům činiti a o wěcích pojednáwati, které na budaucím sněmu ustanoweny a tudy pro Prahu a celau zem žiwotní otázkau budau. Předewším jest otázka, má-li být určen počet těch, kteří se k wýboru Swato-Wáclawskému přiwoliti mají, a má-li se druhý wýbor pod zpráwau nejw. purkrabího p. hr. Stadiona s našim spojit? Hlasowé z lidu: Druhý wýbor není z lidu wywolen. Wýbor národní musí mít naší důwěru. Strobach: Rozumějte, že tu má být porada, zdali wýbor a jeho wěci swau wnitřní cenau, swau dobrotau obstojí. Hawlíček: Myslím, že se není třeba obmezowati a upautati na počet, kdežto není weliký rozdíl, je-li členů wýboru něco pod nebo přes 100. ( Přijato absolutní wětšinau ). Uffo Horn ( německy ): Dříwe než přistaupíme k prowolání nowě wolitebných členů, tážu se Wás we jménu wýboru měšťanského, který wším práwem wýborem Swato-Wáclawským se nazýwá, jakož i články dobyté we Wídni články Swato-Wáclawskými ( Skt. Wenzels-Artikel ), na památku onoho přepamátného dne 11. Března, kde jste prwní hrdinstwí politické wykonali, tažu se Wás, máme-li Waši důwěru, a zdali jsme jí wšudy zadost učinili? ( Ano! ) Tážu se Wás, budeme-li důwěru Waši i dále ještě míti a spoléhajíce se na ní, můžeme-li i dále tak neohroženě prawdu hájiti, jako jsme posud s Waši pomocí činili? ( Hlučné přiswědčowání ). Waše wolání, které nám pochlebuje – než co prawím pochlebuje – které nás šlechtí, je nám radostným důkazem, že se we Wás utwrzuje onen duch odhodlaný, rekowský, nímžto jste žiwot swůj oswědčili; hlas Wáš sestawuje nás wywolené w celek, který bude pewně státi jako skála; zlomiti a rozkotati musí se na této hrázi wšechna reakce, a mužowé wýboru Wašeho odwolají wšem ošemetným protiwníkům swobody zbraní weřejnosti a rázností. ( Pochwaly. ) Strobach: Newywratnáť wůle naše, abychom se na odpor stawěli každé reakcí proti práwům propůjčeným nám od krále našeho. Působení naše musí se z Prahy na celé Čechy i na Morawu rozšířiti, pročež spojení s těmito newyhnutelně jest potřebné. Swoboda, swoboda w každém ohledu budiž hájena, a protiwníkům této jakýmkoliw mocně se opírati budeme. ( Hlučná pochwala. ) Wodka, štud. práw: Hodlám přečísti několik jmen těch, o kterých se myslí, že by mohli býti woleni. Prosím wšak, aby přijati byli jenom ti, kteří mají wskutku důwěru, a kteří se za schopné uznají k wedení weřejných wěcí. Zapomeňte při tom, milí přátelé, na wšechny osobní poměry a domácí čili priwátní ohledy, pusťte mimo sebe wšechen hněw na toho neb onoho, a wolte mužů řádných, aby důstojně stáli u weřejnosti. Neboť wězte, že zrakowé celých Čech na nás jsau obráceny, a že je dosti zlomyslníků zde jako na wenku, kteří nejen tajně práci naši podkopáwají, ale i weřejně haniti a tupiti nás se neostýchají. Což newíte, že jsme weřejně nazwáni byli rotau zlosynů ( nemilé pohnutí ), my, jenžto by wšechno nasadili a do posledního obětowali k oblažení národu svvého, my, jenžto zde stojíme wšickni za jednoho a jeden za wšechny! Hawlíček: Zwláště z ohledu národností je třeba, abyste pánowé neměli žádné ohledy, žádnau zášť. Zde se jedná o wšeobecné dobro, Čech, Nečech, každý má w něm stejného podílu. Jaké zapotřebí jest, aby ze wšech stran wýbor wywolen byl, by pak kroky jeho ode wšech podpory a záštity nalezly. ( Ano! ) Strobach: Co pan Hawlíček o národnosti prawí, musím o náboženstwí také hlásati, i slušno jest, aby protestanti a israelité nebyli wylaučení. Wodka: Tedy některá jména: Strobach, náš p. purkmistr. ( Náramné sláwy wolání. ) Strobach: Děkuji Wám za waši upřímnau podílnost a důwěru we mne. Jsem sice jeden z nejmladších měšťanů Pražských, awšak uznáwám důležitost doby této, w které mi popřáno jest, oswědčiti se we smýšlení swém. Doufám že mi bude možná dokázati Wám, že Wás w důwěře Waší nezklamu. Wodka: Následují jména: Dr. Witák, Dr. Fanta, Dr. Hamrník, Dr. Ratzenbeck, Dr. Rozkošný, Richter Prokop zlatník, Schwertner mechanik, Dr. jur. Hofmeister, 24 Dr. jur. Jos. Majer ( majorita pro, minorita contra ), Dr. Hauschild, Wáwra Matěj, mlynář ( již dříwe wolen ), Dr. jur. Horáček, Kinzelberger, ( až posud při každém jménu pochwala ). Dr. Chrudimský ( slabá aklamace, ostatně ticho, několik hlasů proti ). Hawlíček: Zdá se, že zde není auplné srozumění; nemožnáť to wěc, aby každého wšechny tisíce, co je wás zde, znáti museli; kdo koho nezná, nemá hlasu ani pro ani proti. ( Hlasowé z lidu: čtěte dále! ) Uffo Horn: činím tuto náwrh aby byli woleni tři wrchní kommandanti národní gardy, to jsauť: Haase, Schebelka, Bernt. ( Silná opposice: Ne, ne! ) Wodka: Dr. Daníček, Dr. Brzorád, Carda winárník, Rott Vincenz kupec, Welc sekretář, Rieger Fr. Ladisl. Strobach: Wytrhuji wás poznamenáním, že máme potěšitelnau zpráwu, že se náš horliwý tento krajan zejtra již nawrátí z cesty – – ( Hlasowé: Wítán buď! ) Wodka: Wesemann, měšťan, Tyl Branimír, Hanžák, zlatník, Rywola krejčí, Linke měšťan, Nikodém měšťan, generál Beer ( hlučné wolání ne! ne! ) Dále ze spisowatelstwa i Palacký, Egon Ebert, Šafařík, Hawlíček redaktor, Erben, Moriz Hartmann, Alfred Meissner, Kaubek professor, Hickel redaktor, Dr. Čejka, Nebeský, Klučák red., Hanka, Malý red., Tomíček, Sabina red., Prof. jur. Schneider, Pospíšil knihtlačitel ( již dříwe wolen ), Landau knihtlačitel. ( Wezměte wšechny! ) Strobach: Nezapomeňte pánowé na zastaupení duchowenstwa, w jehožto rukau wychowání mládeže nejwíce spočíwá. Dr. Brauner: My se nalezáme posud na sotwa ještě wyrownané půdě nowých poměrů. Wšeobecná swoboda činí základ našeho nynějšího postawení. Nejdůležitější musejí být pro nás wůdcowé mládeže, a to je duchowenstwo a učitelstwo. U duchowenstwa činíme rozdíl mezi privilegovaným a neprivilegowaným; toto poslední je w zastaupení potřebnější pro nás, protože mu mládež odewzdána jest. [ Nawrženi a prowoláni jsau: ] Wlček kněz církewní, Růžička katecheta, Tesař, far. Krolmus, Dr. Bolzano, Filip učitel, Wenzig prof., Klicpera prof., Swoboda prof. malostranský, Smetana prof., p. Štulc kněz církewní, Košut pastor ewang.; konečně: hrabě Erwin Nostic, hrabě Albert Nostic, hr. Friedrich Deym, baron Neuberg, Camil kníže Rohan, hr. Wilém Wurmbrand, hr. Bouquoi. Hlas z posluchactwa: Učiněn zde náwrh, aby také studující měli podílu na wýboru národním, a aby se aspoň každé fakultě jednoho wywolence posílati k poradám powolilo. ( Ano, ať si wywolí wýbory! ) Strobach: Pánowé! máte-li důwěru w nás, ponecháte to uznání wýboru wywoliti a potáhnauti k sobě do porady zkušených mužů jakéhokoliw stawu, kromě wywolených a přijatých? ( Ano! Ano! ) Ruppert: Welice důležité je nyní i spojení s wenkowem, bude tedy hlawní péče naše na to obrácena, abychom se s městy a obcemi po celé zemi srozuměli, jejich potřeby za předmět swých porad sobě obrali, a tak swazek celé země silně utužili. Podpíráni Waší upřímnau wůlí a wytrwalostí podaří se nám pak tento těžký úkol, udržeti i dále ten příkladný mír, jakým jsme se posud krásně před swětem oswědčili. Uffo Horn: Žádáme wás mimo to, abyste se neuráželi na některých wadách a neshodnostech w našem rokowání, protože jsme wšickni w žiwlu parlamentním posawáde děti. Waše příkladné chowání ručí nám za dobrý rozkwět tohoto zřízení konstitučního. Strobach: Jsa srozuměn se wším tím co ostatní pánowé pronesli, myslím že jsme úlohu dnešní schůzky wykonali a že se rozejdeme, nemá-li žádný wíce co přednésti a nebo namítnauti. Hlasowé: Ostatní články programu! O něm. spolku! Hawlíček: Myslím pánowé, že to bude whodněji moci býti předmětem nynějších porad, ku kterým bude newyhnutelně wětšího locale zapotřebí, nežli bylo posawádní u sw. Hawla; snad w Konviktě, nebo kdekoliw wýbor sám za dobré uzná ( Ano! ) Wodka: Ještě ku konci wyslowuji žádost, že se od nynčka wýbor Swato-Wáclawský rozšířený nazýwati má wýborem národním. ( Wýbor národní! národní! ) Tím bylo jednání ukončeno a radostně rozešli se w nejlepším pořádku zástupowé jako byli přišli. Weliký list na rohách oznamuje dnešního dne: „ Národní wýbor. Dnešní národní shromáždění w zahradě Sw. Wáclawské uzawřelo jak následuje: I. Rozšíření Sw. Wáclawského wýboru následujícími spoluaudy: Bolzano, Dr. Theol. Brzorad, Dr. U. J. Buquoi, hrabě otec. Čejka, Dr. M. Daníček, Dr. J. U. Deym Fridrich, hrabě. Ebert Egon, spisowatel. Erben, spisowatel. Fanta, Dr. Fi­lip, učitel. Hamerník, Dr. M. Hanka, custos. Haniak, zlatník. Hartmann Moric, spisowatel. Hauschild, Dr. J. U. Hawlíček, redaktor. Hickel, spisowatel. Horáček, Dr. J. U. Hofmeister, Dr. J. U. Chrudimský, Dr. J. U. Kaubek, professor. Kinzelberger, kupec. Klučák, redaktor. Klicpera, professor. Košut, pastor. Krolmus, farář. Linke, měštan. Landau, kněhtlačitel. Malý, redaktor Majer, Dr. J. U. Meissner, spisowatel. Nebeský, spisowatel. Nostic Albert, hrabě. Nostic Erwein, hrabě. Nikodém, měštan, Palacký, historio graf. Pospíšil, kněhtlačitel. Příbram, fabrikant. Ratzenbeck, Dr. M. Richter Prokop, zlatník. Rieger, Dr. J. U. Rohan Kamil, kníže. Rott, kupec. Rozkošný, Dr. J. U. Rywola, krejčí. Růžička, katechet. Sabina, redaktor. Schneider, professor. Smetana, professor. Schwerdtner, měštan. Štrobach A., Dr. a purkmistr pražský. Swoboda, professor malostranský. Štulc W., kněz církewní. Šafařík, professor. Tesař, učitel. Tomíček, spisowatel. Týl Branimír, měštan. Wáwra Matěj, mlynář. Welc, sekretář. Wenzig, professor. Wesemann, měšťan. Witák, Dr. J. U. Wlček, kněz církewní. Wurmbrand Wilém, hrabě. II. Spojení Sw. Wáclawského wýboru s prozatímní komisí pod presidentstwím J. O. nejwyššího pana purkrabího má se hned žádati, a spojený wýbor jmenowati se národním. III. Studenti ať si z každé fakulty jednoho studenta ze sebe wywolí do Národního wýboru. IV. Národní wýbor at si přibere k poradě muže zkušené dle uznání. V. Národní wýbor at wstaupí w dopisowání a spojení s ostatními obcemi městskými a wenkowskými. VI. Ostatní punkty programu we schůzkách swých weřejných ať wezme hned do porady. W Praze dne 10. Dubna 1848. "

13 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Slováci, Titulek: [Překlad polemiky J. Kollára z němčiny], Autor: Havlíček, Karel (překl.) – Kollár uweřejňuje w Presse oswědčení, jež tuto doslowně klademe: W č. 83 tohoto listu ( Presse ) prawí se: „ Dle wyřknutí slowenských důwěrníků we Wídni má býti jazyk maďarský podržen za auřední na Slowensku, protože prý wětšina wzdělaných Slowáků jazyka slowenského zběhlí nejsau. " Táži se, kde a od koho wyřknutí toto bylo učiněno, a mohli-li důwěrníci wůbec pustiti z úst takowýto sám sobě odporující nesmysl; nebo kdyby Slowáci nebyli w žiwotě a w auřadě zběhlí jazyka swého mateřského, jakž by mohli býti zběhlí jazyka cizého, maďarského? Kdyby se nemohli smluwiti s lidem w jazyku národním, jakž by to mohli dowésti w jazyku národu jiného? Což jim bude lid lépe rozuměti, když mu budau z auřadu mluwiti maďarsky raději nežli slowensky? A může-liž nyní podlé zásady rowného práwa wšech národností a jazyků we státech rakauských také jen wolen býti na auřad někdo takowý, který nerozumí jazyku lidu, u něhož auřaduje? Dále se prawí we článku, wyňatém z Pešťanského kurýra: „ J. Kollár miluje wšechna nářečí slowenská stejnau wraucností, proti tomu wšak, jenž by mu měl býti nejmilejší, proti slowenskému, jest nesprawedliw. " Že w tom wězí patrný nesmysl, widí každý na prwní pohled. Neboť miluji-li wšechny stejnau wraucnoslí, musit se láska má wztahowati newyhnutelně i také na nářečí slowenské. Nikdy jsem nebyl proti domácímu užíwání nářečí slowenských, wždyť pak sám mluwím se wšemi Slowáky slowensky; arci ale jsem proti tomu, aby jakožto nářečí pokrajinné zawedeny byly do literatury a za jazyk písemní a do nekonečna rozmnožowaly písemní jazyky slowanské. Že jsem proti nářečí slowenskému nesprawedliw nebyl a nejsem, dokázal jsem dílem sbírkau swau slowenských národních písní we wšech nářečích, které we dwau silných dílech wyšly, dílem skutečným užíwáním dobrých slow, wýrazů a konstrukci slowenských, jimiž jsem we spisech swých obecný poklad písemního jazyka hleděl obohacowati a zdokonalowati. Tak jako Denis, Bauernfeld, Kastelli a Lewitschnigg a jiní spisowatelé rakauští proti rakauskému; jako Wieland, Schiller a jiní Šwábi proli šwábskému, jako Geszner, Müller a jiní Šwýcarowé proti šwýcarskému, jako Kant, Hegel a jiní Prušáci proti pruskému, jako Klopfstock, Göthe a jiní Nížní Němci proti nížnoněmeckému nářečí nebyli nesprawedliwí proto, že spisy swé psali písemním jazykem ušlechtilejším a obecnějším: takž nejsem já nesprawedliw proti slowenským wedlejším a podnářečím proto, že jsem psal wzdělaným jazykem českoslowanským, u Slowáků již po století užíwaným a rozšířeným. Jan Kollár.

20. únor 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [polemika], Autor: Havlíček, Karel H. B. – W čísle 82 Lloydu podal jistý Pražský dopisowatel se znamením [ křížek ] překlad prawidel slowanského klubbu w Kroměříži, wyňatý z Národních Nowin, že prý je s úžasem četl. Onen p. dopisowatel nechwálí sice wůbec klubby, ale slowanský již dokonce, poněwadž snad ministrům drobet nepohodlný jest. Proti slowanskému klubbu nyní již po nějaký čas brojí wšechny min. časopisy od Oest. Corr. w Holomauci až do rytířsko-kupeckého Lloydu, jenž se zdá být korauhwí celé té strany, a we wšech widíme zřejmau neb skrytau, často welmi chytře přestrojenau snahu, zrušiti slowanský klubb a uwesti nedorozumění mezi audy jeho. My pozorujeme již po nějaký čas tato pokaušení ministerských lidí, a znajíce dobře každau osobnost a každau stránku slowanského klubbu, prohlížíme též každé fintě ministerských časopisů až na dno, ale wždy s tím pewným upokojením, že mužowé klubbu slowanského též tak dobře jako my rozumějí, kam se wlastně bije w ministerských časopisech. Jisto jest, že slowanský klubb, pokud se udrží pohromadě, též udrží we wšech čistě politických wěcech přewahu we sněmu, stoje mezi protirakauskau Lewicí a wěčně ministerským Centrum, tak že se mu před swětem žádná přepiatost wyčítati nemůže. Proto práwě je ministerstwu nepohodlný, a ono by příliš rádo z něho tolik audů aspoň odstranilo, kolik zapotřebí jest succursu k Centrum, aby mělo wětšinu hlasů wždy jistau pro každý náwrh ministerský. Proto také píše onen Pražský dopisowatel do Lloydu, „ žeby rád wěděl, zná-li swět konstituční takowé politické strany, jako slowanský klubb, které by swobodnému přeswědčení audů swých takowé okowy dáwaly! To prý jest již fakce, intrika a spojené působení lidí přeswědčení nemajících a cizí přeswědčení neuznáwajících. Také prawí onen dopisowatel, že jsau w slow. klubbu mužowé, kteří dříwe konservatiwní zásady zastáwali a nyní se při nowých wolbách skrze weřejné listy Riegrowy sesíliti chtějí schwalowáním kandidátů, kteří slauží nejradikalnějším, ba republikánským aučelům! “ Radili bychom wůbec ministerské straně, aby s republikány nestrašila bez potřeby; přijde čas, že oni se sami ohlásí; pokud ale to nečiní, nač ministerská strana sama je swoláwá; zkušenost učí, že sama monarchická, nepoctiwá reakce býwá nejwětší příčinau republik, jako máme příklad we Francauzích. – We slowanském klubbu alespoň ať je nyní nehledá! Že ale onen Pražský dopisowatel do Lloydu tak málo studu měl, slowanskému klubbu nějaké násilnictwí při hlasowání předhazowati zrowna po uwedení prawidel klubbu, z kterých jedno zní, že každý, kdo dle uzawření klubbu we sněmu hlasowati nechce a nemůže, oznámiti má swé příčiny. Práwě slowanský klubb jest w ohledu tomto nejliberalnější, a každý aud může jinak hlasowati, než klubb uzawřel, jen když to dříwe ohlásí, aby klubb wěděl, na kolik hlasů s jistotau počítati může. W jiných klubbech se audowé, kteří jinak hlasují, než se uzawřelo, zrowna wylučují! Nač tedy lháti? nač wytýkati slowanskému klubbu wěci, které jsau zhola neprawdiwé? Ostatně také z jiných stran, ač může-li se p. Neustadt Pan Neustadt, známý dopisowatel do Const. Blatt, přistaupil již za weliký plat k ministerskému Lloydu, pak ale z příčin pauze peněžitých ( ne politických ) opět odstaupil, a nyní dělá sice opposici proti ministerstwu, ale jak se zdá jen proto; aby ještě pod wýnosnějšími wýmínkami opět byl u ministerstwa přijat. Z té samé příčiny brojí též p. Neustadt we swých „ Politische Briefe “ také welmi šikowně proti českým poslancům, práwě aby ministerstwu ukázal, jak dobře by mu slaužiti mohl, kdyby mu dobře zaplatilo. My na takowé narážky p. Neustadta odpowídati nebudeme, abychom jemu tím práwě sami pomohli k tomu, oč pracuje. Red. nazwati jinau stranau než ministerskau wytýká se slowanskému klubbu, že sestawen jest ne podle politických zásad, nýbrž podle národnosti. Ale což w tom diwného. U Němců panujících posud w celém Rakausku není diwno, že buď na Lewici, buď w Centrum sedí, zrowna tak jako u Slowanů, kteří wšichni až dosawad odstrčení, a helotowé w Rakausích nyní se k tomu aučelu spojili, aby sobě na ústawním sněmu wymohli stejná práwa s Němci. To jest hlawní účel Slowanů při tomto sněmu; oni bojují o swé bytí, neb nebytí, o politický žiwot swého národu, a proti tomuto účelu jest wšechno ostatní jen maličkost. Až bude konstituce hotowa, až budau mít Slowané skutečnau rownopráwnost s jinými, pak na budaucích sněmich není pochybností, že budau Slowané i w Centrum seděti a na wíce rozmanitých stran se děliti; kdyby to ale nyní učinili, a nyní, kde beztoho ani ještě jisto není, podaří-li se jim wšem dohromady spojeným docíliti rownopráwnosti a kdyby se prawím nyní rozděliti, zasluhowali by pro neswornost swau sprawedliwau kletbu potomstwa. A komu pak se nelíbí také swornost mezi Slowany? Zrowna těm, proti kterých nadwládě se Slowané spojili, a co se mému úhlawnímu nepříteli nelíbí, to mi jistě není na škodu! Dixi.

19. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Naše politika, Titulek: Rakausy, Autor: Havlíček, Karel 3. Rakausy. Nad Rakauskem sebraly se nyní bauře a mraky, ale newí se bude-li z nich padati zhaubný hrom aneb aurodný dešť. Jsme přeswědčeni že Rakausko při celém těžkém stawu swém přece ještě s wětší welebností a mohutností powstati může z rozhodné doby této, bude-li maudře a dle okolností říditi kroky swé. My Slowané západní, Slowané swobodní, Čechoslowané, Jihoslowané a Poláci pewně stojíme s rakauským císařstwím, powažujíce je za přirozenau pásku, která nás bratry rozené auzce k sobě wáže a we spojení tuží proti wšelikému nebezpečenstwí. Mrzelo nás Čechy, mrzelo Jihoslowany, mrzelo Poláky, že we Wídni zawlály barwy rewoluce německé – ba republiky německé, může se snad říci! Rádi zapomínáme na tuto dobrotiwau slabost naší wlády, s kterau se proti wlastnímu prospěchu swému dala do rukau Frankfurtských německých patriotů! Ale co tomu řekne časem swým historie, že Praha zachowala barwy rakauské, když je sama Wídeň, sama wláda wídenská opustila! Ó ironie osudu! Čechowé jsau rakauštější než Rakušané sami! My w Praze, my w Záhřebě starali jsme se lépe a wytrwaleji o wáš prospěch! – A wšak doufáme, že wláda se upamatuje na nás a na sebe; my si přejeme aby we Wídni wlály barwy jen rakauské ne ale německé — my nejsme Němci, a takowé my prawí 28 milionů lidu s námi. Uwažte toto pánowé u wlády! Wyřkněte konečně tu zásadu, že jest císarstwí rakauské spolek rozličných národů stejné důstojnosti, stejného práwa, z nichžto žádný žádnému neslauží. Tak jedině bude pewně stát říše rakauská: ale co německá říše rozpadne se zajisté co newidět. Kýž by již konečně přestala wláda wídenská kojiti se nějakau nadějí na korunu císařstwí německého, která zajisté nebude nyní lepší než byla za Karla IV., jenž prawil: „ Chci raději být bohatým českým králem než chudým německým císařem! "! Kýž by již konečně odwrátila wláda wídenská oči swé od Wlaska a od Německa a obrátila se na tu stranu, kde jest jí wykázáno pole k slawné činnosti. Již slawný krajan náš pán Albrecht Waldšteyn, wéwoda Friedlandský, radil před 200 lety císaři k takowé politice. W saukromých jeho dopisech k císaři, které posud zachowány jsau, radí wýslowně aby císař upustil od rad Jezowitů, aby nechal wálky náboženské ( s protestanty ), která jen nepřátelstwí proti císaři plodí, ale aby se obrátil na Turecko. Kdyby byl tenkráte císař raddy tohoto slawného Čecha uposlechl, mohlo být Rakausko nejmohútnější země w Ewropě, mohlo být weliká říše Slowanů swobodných. Tenkráte by byla i naše wlast česká zase rozkwětla, germanisace násilná nebyla by wyhubila tolik tisíců a tisíců Slowanů! Waldštejn padl – oběť Jezowitů. Co se ale tenkrát před 200 lety nestalo, může se posud státi. Posawad panuje w Turcích despota asiatský a jeho drábowé hubí lid tichý slowanský, jenž úpí pod břemenem cizonárodního otroctwí. Slowané w Turcích hledí na wykupitele spolukmenowce swé do Rakaus, očekáwajíce od těchto swobodných bratří swých dar swobody a samostatnosti národní. Na této straně po Dunaji kwete pro Rakausko blaho a welikost, ne ale we Wlaších, ne w Haliči. Skoda na stokrát peněz a krwe we Wlaších! Škoda toho nákladu, který wynaložen jest na poněmčení Haliče! Wyhozeno, marně wyhozeno. Lepší odměnau byla by wděčnost celého národu polského, než Halič prowincie nesprawedliwě dobytá a hrůzau držená při mocnářstwí. Nepochybujeme, že celé Polsko, kdyby zas nyní powstalo na swět, wěrným bude spojencem Rakauska, wěrným spojencem Čechů a jižních Slowanů. Bylať by to pěkná mohutnost od břehů baltických až k břehům Středozemního moře, lepší než weškeré Německo!

29. říjen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: V Praze dne 28. října, Autor: Havlíček, Karel W Praze dne 28. října H. B. – Doslýchá se z rozličných stran, že sl. ministerstwo oswěty zwláštní záměr má zwelebiti wysoké školy Pražské w ohledu slowanské filologie. My wěříme této powěsti zwláště na základě některých skutečných již kroků sl. ministerstwa w tomto ohledu. Zdá se nám wšak, že při tom ministerstwo oswěty hlawně wědeckau filologii na zřeteli má: my ale bychom rádi na jednu wíce praktickau stránku a důležitau pro nás zřetel sl. ministerstwa obrátili, aby snad, jestli uzná důwody naše za platné, náwrh náš uskutečnilo bez ohledu na to, že od strany opposiční wychází. My totiž litujeme již dáwno toho, že mládež naše ani w Praze dobré příležitosti nemá, naučiti se prakticky a pro žiwot nářečím slowanským w Rakausích zdomácnělým. Kromě polštiny newyučuje se zde w Praze žádnému jinému nářečí. Každý ale, kdo powahu krajin zwláště od Rusínů a od Jihoslowanů obydlených ze zkušenosti zná, bude wěděti, jak weliký nedůstatek tyto země mají literárně wzdělaných lidí wůbec, zwláště ale technických mužů w nejširším smyslu toho slowa. Podíwejme se do aurodných a od Boha požehnaných krajin rusínských a jihoslowanských, a najdeme hospodářstwí, lesnictwí, stawbu wodní, cesty a průmysl wůbec skoro ještě jen w přirozeném stawu, a hlawní příčina toho jest nedůstatek lidí w těchto uměních cwičených. Nyní kdežto pro tyto slowanské kraje nastala doba samostatnosti domácí, budau hlawně na zwelebení wlasti swé w tomto ohledu dbáti, a ohlížeti se po lidech schopných k podobným oprawám. Než by sami ze sebe tolik potřebných lidí nabyli, muselo by nanejméně asi půl století uplynauti a cizých wzdělanců k tomu ke wšemu powolati sotwa se uzná za prospěšné ze slušné pečliwosti o zachowání swé čisté národnosti. Známo jest ale, že w Čechách máme weliký počet přebýwající mladých lidí w těchto oborech technických a jiných wycwičených, kteří skoro ani místa nemají. Kdyby se tedy takowým lidem nyní a pro budaucnost poskytla zde w Praze příležitost, naučiti se prakticky nářečí jihoslowanskému a rusínskému, welmi dobře by se i nám i těmto slowanským kmenůw poslaužilo. Za půl léta naučí se každý Čech tolik z každého jihoslowanského nářečí, co pro obyčejný žiwot potřebuje, a přesídliw se do jihoslowanské země, bude tam za krátký čas s ohledem jazyka jako domácí. Jsme přeswědčeni, žeby se naši wzdělanci w těchto sbratřených krajích milerádi přijali a žeby zemím těm až do té doby dobře poslaužiti mohli, kde budau míti samý důstatek swých wlastních wzdělanců. A celý tento účel dá se s příliš malau obětí uskutečniti, kdyby totiž slaw. ministerstwo zde w Praze jednoho Jihoslowana a jednoho Rusína za učitele ( docenta ) weřejného swé materčiny ustanowilo. Jsme přeswědčeni, žeby se k těmto místům zwláště mnoho našlo konkurrentů. My o potřebě a užitečnosti tohoto ustanowení jak pro nás tak i pro dotčené kmeny slowanské pewně přeswědčeni jsauce, doufáme, že náš zemský sněm sám na wlastní zemské autraty tyto učitele usfanowí ustanowí, kdyby slaw. ministerstwo nutnau potřebu toho neuznalo.

30. leden 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: [Pověstný pěvec], Autor: Havlíček, Karel Duprez powěstný zpěwec byl w Marseilli. Na důkaz hluboké úcty k nesmrtelnému virtuosovi wěnowali mu občané tamější skrze zwláštní deputaci — jitrnici!

1. duben 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: – Příspěwky na Pražskau wzorní průmyslovau školu., Autor: Havlíček, Karel Welice nás potěšila tato již třetí sbírka z města a okolí Mělnického, a ještě naději máme, že když panstwí Mělnické, město a pak tamější paní zwláštní sbírku uspořádali, že jistě také welebné duchowenstwo, které se jinde při tomto účelu nejwíce wyznamenalo, a tuto ještě se nepřipojilo, nás co nejdříwe něčím obzwláště příjemným překwapí, a to tím wíce, an také mnohá jména obywatelů města pohřešujeme, do kterých celau důwěru máme, že přewelkau potřebu této školy pochopili, neb i těm nebude nepowědomo, že se wzdělanost nejlépe tím spůsobem dokáže, když swým spolubratrům ke wzdělanosti nápomocni býti se přičiníme. – Spanilomyslnost wysoce ctěných paní Mělnických jest owšem prwní takowý úkaz we wlasti naší, neboť se posud nepamatujeme, aby kde jinde paní společně byly nějaký wlastenecký ústaw podporowaly: naopak se welmi často bolestně pohřešowalo u krásné pleti naší ono národní smýšlení, láska k wlasti, kterau se Polky tak wyznamenáwají a pro kterau také w celé Ewropě wážnosti užíwají. Red.

26. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Vídně, Titulek: [otisk proklamace knížete Windischgrätze], Autor: Havlíček, Karel (překl.) 23 října. Práwě wyšla tato proklamace kn. Windischgrätze: Obywatelům Wídně! Maje nařízení od JMC. a jsa opatřen wším plnomocenstwím, abych položil meze nynějšímu we Wídni panujícímu nezákonnímu stawu, spoléhám na upřímnau a silnau podporu wšech dobře smýšlejících obywatelů! Obywatelé Wídeňští! Waše město jest pokaleno krutými činy, jenž prsa každého počestného muže naplňují hrůzau; ono jest posud w rukau malé, ale odwážliwé a žádné hanebnosti se nelekající strany. Wáš žiwot, waše jmění jest wydáno swéwůli hrstky zlosynůw, wzmužte se a následujte hlasu powinnosti a rozumu; we mne naleznete a obnowiti pokoj a pořádek we Wídni. Tímto se prohlašuje město, předměstí a jejich okolí do stawu obležení, wšechny ciwilní auřady stawí pod auřad wojenský, a proti přestupníkům mých nařízení oznamuje se náhlý saud. Wšichni dobře smýšlející nech jsau pokojní; bezpečnost osoby a jmění hájiti, bude má nejhlawnější péče; naproti tomu ale propadnau odpůrní wší přísnosti zákonů wojenských. W Břeclawi dne 20. října 1848. Kníže Windischgrätz, polní maršálek.

23. leden 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Dopisovatel., Titulek: [Slovanský bál]., Autor: Havlíček, Karel Dopisowatel. Z Wídně. Slowanský bál. Záhřebské německé nowiny mají následující dopis z Wídně: „ W letošním masopustě bude slowanský bál dne 9. Unora w sále Žofínském. Wíme, že mnozí páni a damy w Chorwátsku projewili přání, tento bál letos nawštíwiti, pročež si pokládáme za čest je i druhé wlastence a wlastenky we jménu wýboru slowanského bálu pozwati. Žádáme pány a damy, aby slowanský bál, možnáli, w národním kroji náwštěwau poctíti ráčili; tím by wyhowěli i smýšlení zdejšího slowanského obecenstwa i rázu slowanského bálu, w němž budau weškeré wětwe Slowanů rakauských swé zástupce míti. Díky buďtež rychlému a pohodlnému spojení sídelního města s ostatními krajemi. Bogdan. “ Slowanům Wídenským oznamujeme, že wstupní lístky do toho bálu dostati lze od 1. do 9. Unora w bureau wýboru: We městě, Kohlmarkt č. 254. na II. poschodí wždy od 11—1 a od 3—6 hodin. Red.

27. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: , Titulek: [Žádost o neužívání cizích slov], Autor: Havlíček, Karel [ tři hvězdičky ] Tyto dni dostali jsme následující přípis: Národní Nowiny jsau pro celý národ, pro učeného i pro neučeného, a k tomu druhému druhu lidu w naší milé wlasti náleží dosawad wětší díl, ku kterému í já náležím; - w těchto nowinách ale nám přichází tak často slowa cizá, kterým bez pomoci slowníka nerozumíme ( a kdo má ze sprostého lidu hned slownik pří ruce? ), jako jsau: demokrat, aristokrat, reakcionář; dynastie, despotie, sympathie, hierarchie, amnestie, associace, souverenita; absolutní wláda, foederalistická zásada, internationalní reforma, socialistická strana atd. U powážení, že nase milá řeč dosti bohatá, cizých slow nepotřebuje, osmělil jsem se žádati, abyste tu lásku k národu měl a těch cizých slow wíce nepotřebowal, nýbrž w jiném, srozumitelném smyslu k národu mluwil, začež doufám že Wám každý občan naší milé wlasti srdečné diky wzdáwati bude. Musíme se přiznati, že se nás tato důtka wším práwem týká, poněwadž častokrát pro čerstwost cizého slowa wšeobecně již uwedeného užíwáme, kde by skutečně čistě slowanské též tak dobře poslaužilo. Zároweň ale musíme ubezpečiti onoho wáženého p. dopisowatele, že prowedení jeho zásady wždy možné není, a že pro mnohé pojemy, jako ku př. demokratie, aristokratie atd. skutečně whodných slow nemáme, a že takowá slowa we wšech ewropejských jazycích w užíwání jsau, jakožto slowa nyní již wšem jazykům obecná. Strany takowých příprawujeme beztoho kratičký slowníček s wýklady těchto slow, který co nejdříwe k Nár. Nowinám jakožto přílohu přidáme. Tak snad jeho žádosti auplně se wyhowí. Redakce

7. září 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: X, Titulek: Štulcovy pomněnky a Wolfgang Menzl, Autor: Havlíček, Karel Štulcowy Pomněnky a Wolfgang Menzl Kdož nezná powahu našeho Štulce, duši ohniwau a jemnau, stojící mezi dwěma nepřátelskými živly, které hýbajíce nynějším swětem, w ustawičném nebezpečenství potřenu býti 287 od jednoho z nich neb od obau zároweň? Práwě w Pomněnkách r. 1845 wydaných jewí se nejzřetelněji celá ona individualnost Štulcowa a zároweň jsau tyto znělky ustawičnými ozwěnami wlasteneckého i náboženského ducha. A jak se setkal s naším Štulcem Wolfgang Menzl, nenazýwaný jinak po německu než „ Franzosenfreszer “? Takto: náš profesor Wenzig wydal zdařilý německý překlad Štulcowých Pomněnek, a onen německý kritik podáwá o nich we swém časopise „ Literaturblatt N. 5 “ následující mínění, které zde jakožto curiosum doslowně přeložiti musíme, aby i čtenářstwo naše poznalo smýšlení o nás jednoho z nejwýtečnějších německých literatorů a recensentů: „ Wýrodek to ( t.j. Pomněnky ) w Čechách po nějaký již čas se zmáhajícího panslawismu, pln wzteklého newražení a zášti proti Němcům. Jestli to důkaz, jak málo národního taktu naši němečtí spisowatelé a kněhkupci mají, mohauce takowé wěci překládati a německým čtenářům schwalowati. Mezi jinými opěwá básník bojiště Kolínské, kde jak známo Fridrich Weliký prwní strašnau porážku utrpěl; toto wítězstwí Rakušanů nad Prusy osobuje se zde, s úplným neuznáwáním dějepisu, co wítězstwí Slowanstwí nad Germanstwím. – – – Ano skromný pan Wěnceslaw Štulc se posadí na Sněžku ( nepomně, že ji nemůže ani českým jménem jmenowati ) a přiwlastňuje zkrátka panslawismu Slézsko a Lužici jako staročeská příslušenstwí. Panowé tedy snějí, že někdy we Wratislawi, Zhořelicích, Žitawě, a proč ne i w Drážďanech, Lipsku, Berlíně ano i w Hamburku slowansky se bude mluwiti a že se tam wyhubí wšeliká památka Němců? “ Widíme, jaká jest zaslepenost na swětě, když člowěk mermomocí widěti nechce. Ejhle! nebudeme se snad k wůli p. Wolfgangowi Menzlowi we Štutgartě z toho smět radowati, že jsau wšeteční Prušáci od našich poraženi u Kolína! Ba práwě, pane Wlkodláku Štutgartský! budeme se z toho radowati a radowali bychom se ještě wíc, kdyby i u Lobosic, u Prahy, a wšude jinde byli býwali poraženi: tak by aspoň naše Slézsko krásné nebylo propadlo, a stálo by posud co skwělý kámen na koruně české! Nediwíme se ostatně p. Menzlowi, že nezná čistě české jméno Sněžky naší, mysle, že jsme čekati musili, až nás jeho krajané naučí, že se jmenuje „ Schneekoppe “: ó! milý starý recenzente Štutgartský! jak teprwa zpláčeš hořkými slzami, až wydá Palacký swůj topografický slowníček český ( nelekej se, bude to již letos ), z kterého se ukáže, jak se někdy wšechna místa nyní zněmčená po Baworské a Saské hranici čistými českými jmény jmenowala, patrný to důkaz, že tam Čechowé sídlili, a že jsau nynější německá jména jen zkažena z českých! Ostatně ale zůstaňme každý při swém! a ráčejí nám odpustit, pane Menzl! že jsme Češi, my za to nemůžeme! H. B.

23. leden 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: [Gilotina. Loučení kamarádů v Kytajsku.], Autor: Havlíček, Karel Žihadlo. Lékaře Guillotin-a tak jeho wynález, guillotina, zajímala, že 25. Dubna 1789 w Konwentě wýslowně se projewil: Smrt tímto nástrojem jest beze wší bolesti. I odprawení musí to doswědčiti. U nás, když se dwa kamarádi loučí, slyšíwáme fráse: „ Šťastnou cestu! “ – „ Půjč mi dwa dwacetníky! “ „ Pozdrawuj Honzíka, ale mé milé a krejčímu neříkej kde jsem! “ W Kytajsku je to jinak. Jednou byli dwa Kytajci na rozchodu, i prawil jeden k odcházejícímu: „ Mášli doma newěstu, tedy ať nesestárla, wzrůst její ať se wzpíná jako strom ochwěný šatem listí swého, pleť twáří jejich ať je jako sražená smetana, úsměw rtů jako jarní den, po němž se libowůně rozestírá, obočí ať jsou jako temní motýlowé, a zuby její jako wlhké jádra z tykwí, a nehty prstů jejích jako lupeny z růží. “

22. prosinec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Říšský sněm, Autor: Havlíček, Karel Říšský sněm. * * * Z Kroměříže dne 19. prosince. Začátek sezení o 10. hod. Protokol předešlého sezení se přijal beze wší změny. Smolka oznámil, že opět 15 posl. své náwrhy nazpět wzalo, jiné náwrhy se odewzdaly jednotliwým wýborům. – Wýbor fin. žádal, aby sněm uzawřel, že se ti audowé, kteří we fin. a spolu také w konstitučním wýboru jsau, rozhodnaut mají, w kterém z těchto dwau wýborů pro budaucnost zůstati chtějí, poněwadž to pro krátkost času není možná, aby do obau wýborů k poradám chodili, a wýbor fin. se nyní pilně scházeti musí, aby co nejdříwe swau zkaušku státního rozpočtu na rok 1849 ukončil. Komora tomu přiwolila. Posl. Fachinetti složil swůj mandát. Wýbor konst. ukončil již wčera swau poradu o základních práwech a dnes má ještě uspořádání wšech náwrhů k dohotowení, za tau příčinau žádal také sněm říšský, aby se dnešní sezení co možná brzy skončilo. Dle pořádku denního se měly přednášeti referáty o peticích ku sněmu říšskému zadaných; poněwadž se ale wčera we sněmowně uzawřelo, že wýbor pro petice wšecky zaslané žádosti, které do oboru činnosti některého ministerstwa přináležejí, ministerstwu co nejdříwe odewzdati má, nemohl wýbor, zaměstknán jsa uskutečněním tohoto uzawření, žádného referátu podati. Přikročilo se k ukončení třetího čtení řádu jednacího. Brauner ponawrhl ještě jeden nowý §., jenž takto zní: „ Samostatné náwrhy na změnění jednacího řádu mohau se jen tenkráte do porady wzíti, když se od nejméně 50ti audů podepsány presidentowi písemně odewzdají a komora připuštění náwrhu pomocí debatty wyřkne. “ Náwrh tento odůwodnil Brauner tím, že říšský sněm, jsa prwníkráte pohromadě, dost zkušenosti nemá, aby si dokonalý a auplný řád jednací ustanowiti mohl. Poměry, w jakých se sněm říšský nalezá, jsau zcela nowé, jakých až dosawad w žádném parlamentárním žiwotě nestáwalo. Takowau úlohu, jakau rakauský říšský sněm rozřešiti má, rozdělení totiž a uspořádání celé říše, neměl až dosawad žádný parlament, zkušenost jiných parlamentů mu tedy powždy nedostačí. Za tau příčinau toho opatrnost žádá, aby si otewřenau cestu ponechal, na které mu lze swůj jednací řád dle zwláštní potřeby oprawiti a zdokonaliti. Této opatrnosti užíwal dosawad každý jiný parlament. Paul na to podotknul, že se w celku s tímto náwrhem srownáwá, že ale nepochopuje, proč práwě 50 audů každý takowý náwrh podporowati musí, kdežto při jiných náwrzích podpora 20ti audů dostačuje. Brauner odpowěděl, že je to z opatrnosti, aby se tohoto práwa nenadužíwalo. Borrosch prawil, že chtěl doslowně to samé co Brauner ponawrhnauti. Náwrh Braunerůw se přijal wětšinau hlasů. Paragraf, týkající se osoby mocnáře, který byl komissí k opětné poradě odewzdán, ponawrhla komisse poznowu takto: Osoby mocnáře, co takowé, se nesmí žádný w debattě dotknauti. Stylisowání toto se opět zawrhlo, a beze wší debatty se přijal náwrh Wildnerůw, jenž takto zní: Na nedotknutelnost a nezodpowědnost panowníka se w debattách nejpřísnější ohled bráti musí. Konečně se wětšinau hlasů jednací řád w celku přijal. Dle denního pořádku se mělo přikročiti k prwnímu čtení zákona o nedotknutelnotsi říšských poslanců. Šuselka byl proti tomu, dokládaje, že se beztoho co nejdříwe o základních práwech rokowati bude, a že tento zákon také mezi ně patří; žádal tedy, aby se později o něm rokowalo; poněwadž prý by to také neslušné bylo, nyní přede wším jiným o něm rokowati. Lid by na to ukazowati mohl, že se na sněmu i říšském dosawad nic jiného neukončilo, než jednací řád, a že se poslancowé přede wším jiným jen o sebe i starají. Mayer žádal, aby se zákon tento teprw po šesti měsících do porady wzal. Rieger chtěl, aby se dnes ponejprw četl, a aby napotom sněm určil, kdy se podruhé čísti má. Paul na to podotknul, žeby se napotom za 8 dní podruhé čísti musel, poněwadž to tak jednací řád nařizuje. Náwrh Šuselkův se přijal wětšinau hlasů. Na to se sezení o 11. hod. skončilo. Budaucí je zítra o 10. hod. Denní pořádek jest: Čtení protokolu dnešního sezení, referát o wolbách, wolba přednostenstwa a pořádatelů, a konečně referát o peticích.

15. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Vídně, Titulek: Dne 13. září ve 4 hod. odpoledne, Autor: Havlíček, Karel * * * Dne 13. září we 4 hod. odpoledne. Dnešního dne způsobila jedna zdejší strana, jak doufáme, poslední autok swůj na pokoj města i celé říše. Sněm říšský sedí w permanencí, až jak události dopadnau. Dle žádostí wrchního komanda národní gardy wytáhlo též wojsko a stojí přátelsky wedle národní gardy, aby zabránili hrubé moci, sáhati nezákonným způsobem do weřejných záležitostí celé země. Wčera potlaukli buřičowé mnoho nábytku w ministerstwě wnitřních záležitostí Dobblhofa, protože nechtěl a nemohl powoliti, aby státní kassa na sebe wzala wyplacení akcií, kterými někteří zdejší šejdířowé obelstili mnoho lidu. Patrno, že tu nemůže státní kassa nahražowati těm, kteří z wlastní neopatrnosti ošizeni jsau. Awšak zdejší političtí dobrodruhowé a spekulanté snažili se wšemožně lid popuzowati, a ještě dnes trwá tato bauře. Zejtra obšírněji. H. B. * * * Poslancowé uherského sněmu žádali od císaře dne 9. t. m. w Schönbrunně tyto wěci: 1. Aby wšechny nyní před nepřítelem nestojící uherské pluky ihned do Uher se wrátili a dle příkazů uherského ministerstwa statně a wěrně konali powinnost obrany wlasti. 2. Aby JCMst. nařídil pod hrozbau ztracení nejwyšší milosti a pod zákonnitým trestem, aby wojsko, w Uhřích jsaucí, proti powstalým, jaké jméno a korauhew koli usurpují, náležitě konalo powinnost obrany wlasti a zachowání uherských zákonů. 3. Je určitý aumysl maďarského národu, záležitost národnosti a wlády zemské mezi národem maďarským a horwatským ještě na tomto sněmu wyrownati na základě rownosti, bratrstwí, swobody a společné ústawnosti. Horwatsko stojí nyní pod despotismem wojenským, a jeho občané jsau tím zadržowáni, podati swá sprawedliwá přání maďarskému zákonodárstwí; hleď tedy WCMsti., aby národ horwatský, sproštěn tohoto despotismu, mohl swobodně se wyjádřit, Rjeka ale, wěrolomně obsazená, a slavonské župy byly ihned wydány. 4. Maďarský národ nepochybuje, že WCMst. snahy zpátečníků, kteří si wytýčili jen wlastní prospěch za cíl, nejen wzdáleny, ale i trestuhodní trestáni byli. 5. Dále žádá maď. národ, aby WCMst. potwrdila podané od uherského sněmu zákony s král. schwálením a odebrala se do středu národa do Budapešti a podporowala a řídila činění zákonodárců a konstituční wládu s král. přítomností. Na to odpowěděl JMst. císař: „ Bolí mě srdce, že wyslowenému od deputace říšské přání národa strany Mé cesty k němu nemohu wyhowěti pro Swé oslablé zdrawí. Náwrhy zákona budu zkaušet, a kdyby stranu nich měla být nějaká záwada, newykládej si nikdo tak, jako bych stáwající již zákony chtěl odstranit neb porušit. Opakuji, že je Moje pewná wůle, zachowati zákony, celitost a práwa říše Mé uherské koruny dle Mé král. přísahy. Co se týče ostatních od Wás zmíněných článků, jsau již dílem dle přání národa wybyty, dílem wám zjewím rozhodnutí Swé cestau ministerstwa we lhůtě co možná nejkratší. "

30. leden 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Vděčnost národní.], Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Wděčnost národní. Mezi úkazy za poslednějších dob we wlasti naší neobyčejné a wšak jistě potěšitelné připočísti musíme mnohé smutkowé slawnosti a wděčné upomínky na J. Jungmanna, které se po rozličných místech slawily rozličným, méně neb wíce hlučným způsobem. W Augs. Wše. Now. diwil se jim také již známý jeden dopisowatel Pražský prawě: „ Snad ještě nebyl žádný spisowatel tak brzy po smrti swé tolik ctěn jako Jos. Jungmann od Čechů, kteří we wlasteneckém ctění podporowatelů literatury swé wšechny národy přewýšují, již 42 pohřebních slawností konalo se za J. Jungmanna atd. “ Ačkoli slowa tato wíce prawí než z nich patrně hledí, předce rádi chceme wěřiti, že dobře míněna jsau. A wšak i w Praze a w Čechách slyšeli jsme se také již leckoho tomu diwiti, „ že Čechowé J. Jungmanna, spisowatele Slowníka, tak příliš wyznamenali “ a mnohý snad w duchu politowal nás, kterak wýhradní cnosti swé od cizozemců nám dobrotiwě přiřknuté, totiž filologičnosti, wěrni zůstáwáme. Ubezpečeni wšak jsme, že nikdo z těchto pánů hlawní zásluhu nebožtíkowu na zřeteli neměl, že nikdo z nich nepowážil, že Čechowé w J. Jungmannowi ctí zároweň swau wlastní národnost, totiž muže, jenž o zachowání její mezi nyní žijícími prwní a nejwětší zásluhu měl, a tu pak již přestane wšeliké malicherné puntíčkowání, jak dalece w úctě swé k nebožtíkowi jíti máme. Komu jest lhostejno, jsauli jací Čechowé na swětě, nebo ne: tenť owšem není powolán wážiti si Jungmanna, a třeba by byl slowník stodílowý sepsal a sláwau swau spisowatelskau wšechny swěty naplnil; kdo ale přistupen jsa citům šlechetnějším, wedle swé wýžiwy, wedle swého pohodlí a užíwání ještě také něco wyššího uznáwá na swětě, kdo nemiluje toliko sebe nýbrž i swau rodinu, a ne toliko swau rodinu nýbrž i swau dědinu, a ne jen dědinu swau nýbrž i celý národ: tenť zajisté nebude zachowání a zwelebení národnosti swé, čest národu swého před swětem počítati mezi wěci nepatrné a nepotřebné. Tenť také dowede uwážiti cenu Jungmannowu. Wímeť dobře, že ne 40 neb 80, nýbrž mnohem wíce po weškeré wlasti přinešeno jest obětí za duši tohoto skromného muže, jenž za žiwobytí swého žádné poctění nepřijímal jsa milowník tichého působení: ale když newděčnost mezi nejčernější ohawnosti se klade, musí býti wděčnost krásnau chwalitebnau cností, a dobrá budaucnost prorokowati se může národu wděčnému swým zaslaužilým mužům. Zpráwy o těchto nábožných upomínkách jistě potěšily každau wlasti a národu oddanau duši, neboť nad míru jest každému příjemno shledati mysli saucitné se swau. Zwláště poslední Wídenská zpráwa w těchto listech, jak se nadějeme, mnohým způsobila utěšenau chwíli. Nyní wšak abychom jiným užitečným a důležitým článkům příliš místa neujímali, hodláme již podobné zpráwy jenom co nejstručněji podáwati, na což wážené P. T. dopisowatele swé pozorny činíme. Nesmíme w ničem, byť by i sebe potěšitelnější bylo, jednotwárně utkwěti, nýbrž wždy dále neunaweně kráčeti w činnosti, která jest milá Bohu i lidem dobré wůle. H. B.

2. červen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: Němci v říši mají svobodu tisku, Autor: Havlíček, Karel Němci w říši mají svobodu tisku. – Drážďanští diwadelní hercowé obžalovali jednoho redaktora, že je haněl, kdežto oni přece sami za hodné lidi se drží.

2. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [zpráva], Autor: Havlíček, Karel – Dr. Štrobach stal se práwě w Praze apellačním raddau. Bude tedy w jeho okresu nowá wolba.

20. listopad 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: [tři satirické anekdoty], Autor: Havlíček, Karel * – * „ Jaký jsi krajan? “ ptal se w Haliči saudce wězna.,, Dříwe jsem byl Čech, w Haliči stal jsem se Šwábem. “ –,, A jaký pak ty jsi krajan? “ tázal se tentýž saudce žida. „ Pane! já jsem krejčí. “ * – * Také jinde jsau osli we wážnosti. Král Siameský probuzen byl jedenkráte w čas wálky z twrdého spánku yáním osla, a tím warowán před nepřítelem jižjiž jej přepadnauti hodlajícím. Wděčen za takowé wyswobození z nebezpečí, rozkázal, aby osel ctěn byl co zwíře swaté, a jméno jeho powažowáno za zwláštní wyznamenání osob wysokých. – Brzy na to přišel k siameskému dworu wyslanec Kytajský, i byl příchod jeho od nejw. hofmistra a prwního komořího takto králi oznámen: „ Welmožný Laku, panowníče wěřících a wšehomíra, králi bílého slona a majiteli swatého zubu! Přišel jest sem z Kytaje weliký osel, a žádá před twáří Twé Wznešenosti uwrci se w prach! “ * – * We Wšeobecných Aušpurských nowinách wedau stížnost na Němce w Sw. Americe, že prý tam němčinu zanedbáwají. Kdosi prý tam wydáwá časopis pod názwem: „ Wahre Amerikanei. “ Wida, to se nelíbí; ale kdybychom my swůj jazyk w Čechách zanedbáwali to by nalezlo milost w Swaté Římsko-německé říši! Co nemáš sám rád, nečiň jinému.

4. únor 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [noticka], Autor: Havlíček, Karel Sezení říšského sněmu dne 31. ledna předůležité jest, z té příčiny, že se w něm ponejprw oswědčila určitě síla stran, které w nejblíže přiští době naproti sobě státi budau w otázce, od jejíhož rozhodnutí wšechno budaucí blaho naší říše záwisí. Ponejprw můžeme tu spočítati muže, kteří chtějí zosnowati země rakauské we spůsobu foederativním, a mužů, kteří w centralisací spatřují štěstí státu našeho. Poslanec Brandejský ( Jonák ) nawrhuje, aby swobodné stěhowání osob a jmění obmezowáno bylo toliko řády obecními jednotliwých zemí. Poslanec Holomaucký ( Szabel ) stojí na tom, aby obmezení toto řídilo se zákonem wšeobecným. Poslanec Brandejský předpodkládá za jisto w náwrhu swém, že jednotliwé země rakauské budau mít wlastní swé zákonodárstwí we swých osobních wěcech, swé sněmy, swé ústawy zwláštní; poslanec Holomaucký má za to, že weškerá moc zákonodární we státu zůstane w rukau jediného ústředního sněmu, který také we zákonodárních, zwláštních záležitostech jednotliwých zemí bude míti rozhodný hlas; zkrátka náwrh Jonákůw jest přímý wýsledek saustawy foederativní, náwrh Száblůw přímý wýsledek saustawy centralistické. Nyní bylo ukázati se stranám we sněmu. W přihlásení se k jednomu z obau náwrhu, musely ukázati swůj směr, saustawu, za kterau chtí státi. Strany se měřily. Hlasowalo se: náwrh Jonakůw obdržel wrch 176 hlasy proti 136 hlasům. Pro foederací jest tedy wětšina našeho sněmu, a to statná wětšina čtyřiceti hlasů. Nezbýwá nám tuto než doložiti, že w těch 136 hlasích zahrnuto je celé centrum a lewice německá. Až přijde k boji s obau stran, často budeme mít příležitost mluwiti o příčinách a pohnútkách, proč centrum s lewici hlasují pro centralisací.

30. říjen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: Na K..., Autor: Havlíček, Karel Na K... W kostele wždy najdeš Pannu Mary: Ale wěř, že bys se modlil sám, Kdyby hudebníci tam – – Nehráli. [ tři kříže ]

13. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Vídně, Titulek: [O zákoně o zrušení poddanství], Autor: Havlíček, Karel H. B. Dne 10. září. Dnes ráno ( někde již wčera wečer ) četli jsme již na rozích nowý zákon o zrušení poddanstwa. W nejwětší rychlosti dal J. M. C. král náš český wšemu tomu, co a jak to sněm říšský ustanowil, potwrzení swé, a nyní již není dokonce žádné pochybnosti o tom, že poddanstwo přestalo. Prwní owoce konstituce naší máme již, totiž: Rownost wšech stawů před zákonem, práwa feudální zrušena jsau w celém našem mocnářstwí, protož také tyto dwa punkty z hesla těchto nowin dnešního dne wynecháwáme, neboť již déle o ně usilowati nemusíme, dosáhnuwše cíle swého. Dejž Bůh, abychom také ty ostatní punkty brzy wymazati mohli! Ode dne prohlášení toho zákonu není již žádného rozdílu mezi šlechticem, poddaným a měštanem, jsme wšichni stejně opráwnění občané wlasti naší.

17. září 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [Pražský posel]., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. – Pražského Posla sw. 4. ( s obrazem Otakara. ) – Pražského Pautníka sw. 6. – Musejníka sw. V.

31. leden 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech, Autor: Havlíček, Karel Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech. Co prawí spis. w druhé kapitole o wšelikých zlých následcích newčasného odstupowání selských gruntů, již také p. Hušek w předešlém ročníku Pražských Nowin dosti obšírně wyobrazil a oboje předstawení srownáwají se, což úplně swědčí o prawdě. Poněwadž hlawní půwod jest služba wojenská, které se lid ( poněkud ne bez příčiny ) bojí, bylo by owšem nejlépe, kdyby se ještě na méně let obmeziti mohla, pak ale zhola každý syn rolnický bez wýmínky odwésti musel. Několik let pod dobrau a přísnau dohlídkau s dobrým příkladem okolo sebe pobýti we wětších měsech, a cwičiti i tělo i duši, nebyloby snad nikomu na škodu. Školy wojenské, které již nyní zawedeny jsau, ještě wíce by se zdokonaliti mohly tím, že by i mnoho literně wzdělaných mladíků zároweň slaužilo, kteříby ostatní wyučowati mohli, jako se nyní děje. Zároweň by se službau wojenskau rozliční stawowé posud oddělení přátelsky sblížili, z čeho by pro wšeobecnost jen dobré následky wznikati musely. Pak by také selský synek, nabyw leckde zkušenosti a obratnosti, mnohem lépe k samostatnosti co hospodář se hodil a nedal by se jako nyní často od leckterého lehkomyslného člowěka zastrašiti písemnostmi a šiditi. Wůbec by se mohlo ústawu wojenského wýborně použíti pro dobro obecné, pro wzdělání lidu a wštípení w nich prawého občanského ducha. ( Pokračowání. )

24 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [Titulní strana], Titulek: [Otisk protestu], Autor: Havlíček, Karel W sobotu podali měšťané a samostatní občané z farního okresu sw. Jiljí ( u Dominikánů ) v Praze následující ohražení ( protest ) ku král. zemské spráwě ( guberně ) a k raddě městské we jménu celých rodin a wšech spolupracowníků i čeledínů swých: Jako wšickni národowé ewropejští hlásili jsme se lonského roku také my Čechowé k swému práwu, přede wším wyhledáwajíce práwo nejswětější a přece ode wěku nám skracowané, práwo totiž k wolnému wywinowání dušewnímu, pak odstranění wšelikých překážek a pojištění národního žiwota wůbec. Žádali a zároweň bratrsky podáwali jsme my Čechowé w Čechách toliko práwo rowné pro sebe tak jako pro Němce. I bylať uznána sprawedliwost a slušnost žádosti naší: manifestem ode dne 8. dubna 1848 zaručil se JMst. císař a král náš Ferdinand V. slawně s odpowědnými swými rádci: „ Národnost česká že položena býti má za základ tak, že se řeč česká we wšech wětwích státní spráwy a weřejného wyučowání řečí německau w úplnau rownost stawí. “ Sliby podobné jsau od oné doby wícekráte opětowány a zásada rownopráwnosti národní má w celém mocnářstwí rakauském slaužiti za základ ústawy říše. Awšak poohledneme-li se po Čechách wůbec a po Praze, hlawním to městě českém, zwláště nahledneme-li jmenowitě w úřady, we školy a w kostely, nelze upírati, že w skutku málo se dosawáde stalo k wyplnění takowýchto slibů swatoswatých, a ještě z toho mála počíná se již pohříchu zase odejímati. Máme-li wěřiti, že spráwa zemská sama k ujmě této napomahá? Že Praha mezi obywateli swými we wšech částích mnohem wíce Čechů než Němců čítá, jest wůbec známo, i bylo by wěru podiwno, kdyby to po tolikerých důkazích, jakých k oswědčení této prawdy podal rok minulý, práwě snad jen král. spráwa země newěděla. Nejpatrnější důkaz poskytuje o tom poměr dětí we školách farních, o němž se lehko lze přeswědčiti: ačkoli jsau zde školy tyto wyučowáním, schopnostmi učitelůw a celým swým zřízením skoro wesměs dítkám německým přístupnější než českým, nalezá se přece sotwa někde wíce než 3 – 5 žáků rodilých Němců na 100 Čechů! A dítě zajisté přináší z domu prawidelně jen tu a takowau řeč co mateřskau, jaká se doma mluwíwá; pročež z mateřské řeči dětí snadno i dobře sauditi jest o řeči rodičů i celých rodin a tak spolu o řeči weškerého obywatelstwa. Přeswědčena jsauc o tom i nahlížejíc, národní wzdělání že hlawním jest základem obecního blaha a přiměřené změny potřebau nejnutnější, zasadil se obec Pražská i mnohý jednotliwý lidumil předewším o lepší uspořádání far a škol, aby prawým potřebám lidu wšemožně bylo wyhowěno. Tak stalo se, že w hořejší nejlidnatější to části města Nowého i Starého, kde 4 fary a wíce kostelů s weřejným konáním služeb Božích a wšech obřadů církewních pohromadě leží, jakož zejména: fara u sw. Trojice ( Trinitárů ), fara u Marie Sněžné ( Františkánů ), fara sw. Jiljí ( u Dominikánů ) a fara sw. Františka ( u Křižowníků ), pak chrámy Páně sw. Salvatora i Klementa a w klášteře Woršulinek, w nichžto we wšech se napořád hlásalo slowo Boží a modlení konalo jen jazykem německým, zawedlo se ku konci minulého roku aspoň na faře i we škole dominikánské s přiwolením p. arcibiskupa a důstojné konsistoře česká řeč k wyučowání, aby se mezi sedmi kostely zatím jeden stal tak přístupným weliké wětšině českého lidu, jako zůstalo ostatních šest pro menšinu německau. Powažowali jsme krok ten za počátek, aspoň za úkaz dobré wůle a šetrnosti k Čechům; že wšak tím arci ještě zadost nebylo učiněno zásadě rownopráwnosti národůw ani naprosto, tím méně dle poměru počtu a tedy potřeb jedněch i druhých, to bije do očí samo sebau, doswědčí to každý poctiwý kněz ze zkušenosti denní, wyswítáť to patrně z toho, že při kázání a požehnání českém chrám býwá přeplněn, při obřadech německých ale kostely zůstáwají z wětšího dílu prázdny, jako to zejména také kostel sw. Jiljí u Dominikánů býwal potud, dokud se w něm neozýwaly zwuky české. Očekáwali jsme s trpěliwostí a s dobrým práwem, že bude čím dál tím lépe, že se wíce pastýřů duchowních zachowá dle powolání swého k potřebám duší sobě swěřených tak šlechetně, jako p. přewor a farář Dominikánský, i doufali jsme, že také tam, kde by zwyk, pohodlí aneb jakékoliw ohledy soběcké snad silnější byly, než horliwost w powinnosti swaté, konečně weřejní úřadowé náležitý zjednají průchod zákonu a základním práwům národa. A hle, tu nám zwěstuje dnes kazatel náš po ukončení swé nábožné řeči w chrámu sw. Jiljí, že i zde má zaniknauti pro nás učení křesťanské, že totiž z wyššího rozkazu budaucně opět má kázaní býti německé. Úcta k místu poswátnému a k oznamowateli wáženému zabránila sice, že se uražený cit přítomných wěřících neoswědčil wýjewy zjewnějšími; než ale hnutí wšeobecné a zraky celého nesčislného zástupu jewily přece hned we chrámu Páně, že wšecka srdce žalostí i trpkým úžasem byla naplněna; po ulici pak nastalo hlasité reptání: „ Tak se šetří rownopráwnosti u nás, že nám nepřejí ani jednoho z tolikerých kostelů? " – „ Aj, toť nás již i z kostelů wyhánějí! " – „ Tak zase jeden krok nazpět; jak daleko jsme ještě od rownopráwnosti oprawdiwé; upírať se nám ještě rownost před Bohem, kdy teprw dospějeme k rownému práwu před zákonem swětským. Toť není k wydržení wíce “ atd. Jiní zas nechtěli ani wlastním wěřiti sluchům. Spěchali jsme k p. faráři, bychom zwěděli, jak a proč se to stalo, abychom nabyli o tom úplné přeswědčení. Tu slyšeli jsme dále, že není sice zrowna zakázáno, awšak nemožným učiněno, kázati česky, poněwadž od welestawné zemské spráwy přikázáno jest slowo Boží i w řeči německé na hodinu 9., tedy na místo dosawadního kázaní českého, a sice práwě proto, že čas ten prý pro Němce je nejpohodlnější. Toť jakoby weleslawné spráwě w králowstwí českém jedině na Němcích záleželo, nic na Češích! A poněwadž ani síly kláštera Dominikánského k obstaráwání tolikerých kázaní nepostačují, ani čas k wykonáwáni jich, jelikož jest o 10. hod. welká zpíwaná mše, která někdy přes 11 hodin trwá, načež jde před půl 12. hod. školní mládež ke mši nadané ( fundowané ), tak že není wíce pokoje, nemohlo by skutečně českého kázaní stáwati wedle německého. Zde jest mnoho far tak čistě německých, jakoby w pauhých Němcích byly; proč se tam nic podobného ani neděje ani nežádá, totiž aby se při němčině rowně šetřilo češtiny, ačkoli je počet Čechů osady daleko wětší? My máme také za to, že rownopráwnost národní w tom nepozůstáwá, aby w každém kostele a we wšech školách zároweň se učilo řeči obojí ( proti tomu ozýwali se hned lonského roku Němci napřed a nejúsilněji, bylo by to také oprawdu aspoň zde w Praze zbytečné týrání a maření sil, času i nákladu ), anobrž myslíme, že stejně postaráno býti má o skutečné potřeby národa každého, tak aby wšichni pohodlně mohli nějaký kostel i školu použíwati; a tu můžeme s dobrým swědomím twrditi, že we wšech dílech našeho města swrchu dotčených pro wšecky Němce, kteří tu bydlejí a cwičení křesťanské nawštěwují, jeden chrám spíše postačí, než čtyry pro Čechy. Jedná-li se tu jen o pohodlí, mělo by se wždy spíše hleděti k pohodlí a k potřebám wětšiny: a tu je oboje zase očewidě na straně Čechů. Neboť zrowna třídy nejčetnější, třídy měštanské prostřední a služební, ty, jenž pokrmu dušewního, útěchy w utrpení a posily w lopocení swém nejwíce potřebují, jsau skoro naskrze české; pro ně je každá ztráta času bolestnější, oni se musejí w rodině střídati, jeden druhému domácnost odewzdáwati, kdykoli dům opauštějí, a tedy také, když do kostela jdau; rodiče mají na děti, mistři na učenníky, čeleď atd. dohlížeti, jichž doma neustále potřebují, pročež je neradi daleko posílají a z očí pauštějí, an zatím těch, kteří jen německy rozumějí, welmi málo jest a ještě méně na kázaní chodí, aniž to osobám těm obyčejně co uškodí, jdau-li na př. od Dominikánů ke Křižowníkům o několik kroků dále do kostela, kde wždy jisti býti mohau pohodlného místa w stolicích, aby odpočinuli sobě po skrowné procházce, kterauž beztoho činíwají buď přede mší aneb po wykonané pobožnosti. Že pak staré zákony z časů Josefowých proti rownopráwnosti a jen k wšeobecnému zněmčení čelící w ohledu tom nižádného místa wíce nemají a míti nemohau, netřeba snad dokazowati. Proto není pražádné podstatné příčiny, aby se rušil dosawadní pořádek církewní u sw. Jiljí dle nutnosti zlepšený, proto nemůžeme déle mlčeti: ohražujeme se co nejurčitěji proti zákazu řečenému, w němž pozorujeme skracowání rownopráwnosti nám swatoswatě zaručené, i žádáme, aby weleslawná spráwa zemská toto swé nařízení we faře Dominikánské odwolati ráčila, a nejen faráři tomu aby se w kázaní českém nepřekáželo, nobrž aby wůbec zásada rownopráwnosti bez dalšího zadržowání naskrze a úplně prowedena byla. Nesnází a těžkostí jest wěru pro lid i pro wládu již příliš mnoho; máme dosti příčin k stížnostem we wěcech obecních; nebylo by dobře, je bez potřeby ještě rozmnožowati: nešetření aneb dokonce pohrdání swatým práwem národnosti dotýká se nejhlubších citů i otřásá národem celým. Tak wzrůstá nespokojenost obecní, z které sotwa komu wykwete co dobrého. Práwě ale w době takowé nebezpečné má a musí wládě i každému dobromilu nejwíce záležeti na udržení bohabojnosti, na mrawním wzděláwání a ušlechtění lidu. Spoleháme se na maudrost prozatímního zeměspráwce, že takowauto důležitost obecnau w obět nedá pauhé samolibosti několika zpanštilých, od spolubčanů ” spoluobčanů ” swých zbůhdarma se odchylujících rodin. Ostatně jest nám pro uwarowání wšelikého pohoršení uctiwě doložiti, že to prozřetelnost káže, aby se služby Boží w dosawadním spůsobu nepřetrženě konaly, tedy aby také budaucí neděli zas kázaní české držáno bylo w čas obyčejný, jinak by se bylo co obáwati nemilých wýstupů, z kterých by mohlo i mnohé nebezpečenstwí pojíti. W Praze dne 15. dubna 1849. Dodatek k městské raddě: Uwádějíce wše to, jak jsme ohražení swé přímo k zemskému král. presidium podali, zároweň slawné Pražské raddě k Iaskawé známosti, důwěřujeme se pewně, že wywolení zástupcowé tohoto král. hlawního města w případnosti té poznati ráčíte záležitost obecní, jelikož se tu jedná o princip pro každého Čecha i pro weškerau wlast weIedůležitý. Skládáme důwěru we Wás, pánowé, že se netoliko o naší wěc zasadíte, anobrž že se spolu o wšeobecné řádné prowedení zásady národní rownopráwnosti we wšech poměrech obce, zwláště pak u weřejném wyučowání pro mládež i pro lid dospělý úsilně starati neopominete, aby Čech we wlasti swé rownau měrau požíwal wšech wýhod, jaké má Němec a každý rodák we swém kraji! ( Následují podpisowé obywatelůw z osady sw. Jiljí. )

18. červen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [Ilia]., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. 7. Ilia. Wýjewy z turecko-slowanských zemí, od Pr. Sedleckého ( Chocholauška ). Z Kwětů na r. 1846. W Praze. Tisk a sklad Jar. Pospíšila. 1846. 16 str. 30 kr.

10. červenec 1846, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: Medvěd, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Nedwěd. ( Pokračowání. ) III. We swětském zwěřinci, kde se zábawně procházejí lwice se swými lwy a lwíčaty, jsau temné kautky, skromné brlohy, kam málo kdy dochází powěst o hlučných radowánkách swětských. Tam shrbeni a stočeni leží zamračení nedwědi, zahrabáni jsau we swých nedwědích myšlénkách, aneb čítají pro rozmnožení dlauhé chwíle naše špatné časopisy, tak jako ssají oprawdiwí nedwědí z dlauhé chwíle ze swých pracek. Mrzutý jest jim žiwot na swětě, a we swětě žíti nechtějí – není to w jejich nedwědí přirozenosti. „ Což my? “ říkají oni, „ což s námi? “ Jsme drsnatí, huňatí, neobratní. Budau se nám smát. Ani w kwapíku nedowedeme se obrátit, ani w mazurce dupnaut w prawý čas, a o walčíku dwautaktowém není s námi ani žádná řeč. “ W Petrohradě je takowých nedwědů mnoho. Častěji je můžeme potkat po jednom aneb w páru. Wždycky wypadají mrzutě, jako s něčím nespokojení. Díwají se zasmušile, chodí se procházet po Newském Prospektu, mluwí málo, poklon dělají ještě méně, a wůbec mají zlostný zewnějšek. Dobrowolní wywrženci ze salonského swěta, mluwí o něm s jakausi posmíwawau a líceměrnau úctau. Ale zwláště o salonských šwihácích wyjádřují se welmi nepřízniwě, jako by se na ně horšili pro jejich balní wítězstwí, jako by jim záwiděli jejich štěstí. Ostatně jsau dobří spoludruzi. Okamžitě se wespolek jeden druhého poznají, a w tom se jim musí wydat swědectwí prawdiwé, že nedwěd nedwědowi, když se mu zalíbí, wždy podá pracku. Ale jestli, proti nadání, z nedwědího spolku nedwídek přeběhne mezi swětský lid, tu se – ó běda! nedwědi rozzlobí oprawdu, ježí se, zdwihnau srst, urážejí newěrníka posměchy, a konečně wylučují jej ze swého hnízda. Zanětí jejich jest nejobyčejnější: mají dlauhau chwíli, a díwají se na welký swět skrz dírku swé brlohy. Hraběnka W. jest předmětem zwláštního jejich pozorowání. Opakují každau její weselau odpowěď, každý její wtip, a jejich nedwědí lorgnetty welmi často míří s tichau pobožností na její loži. Oběd w hostinci, wečír w diwadle – to jsau jejich hlawní radosti. A pak dýmka, sigarka, pachitos, papiros atd. doplňují jak možná den. Někdy čtau – ale málo kdy, nač pak by to bylo! Někdy slauží w úřadě, ale nerádi, proto že nedowedau zacházet s lidmi. Ostatně, jako i jiní hříšní mladí lidé, časem si podowádí, a častěji zřídí si mezi sebau hody, kde se pak jejich zalízawost promění we weselé hýření mládeneckého žiwota. Ta wšichni zpíwají dohromady arie z rozličnych oper, tu wýborně dělají po hercích petrsburského diwadla, tu tančí po cikansku, a hlasitě pomlauwají wšechny petrsburské krásy. Ale to jsau jenom okamžité wýbuchy. Nedwědí žiwot je wůbec mrzutý a jednotwárný; jinak nemůž býti. Kdo bude w Petrohradě hledat společenský žiwot kromě domu, nenajde si saudruhů leč mezi hokyněmi a zamazanými Wlachy s podobiznami Napoleona na hlawách. Zůstane tedy jen na wybranau žiwot w saloně aneb we swém kabinetě. K prwnímu zapotřebí mnoho strejčků a tetinek, mnoho peněz aneb mnoho obratnosti, doktorského kočáru, nesmírné uctiwosti, a poklon jak se náleží. Druhý předpisuje přísné práce, jistý účel, a čistě-dušewní žiwobytí, ku kterému není každý stwořen, a ku kterému dle swého wychowání nejsme způsobilí; ať nic nedím o zamilowané naší sewerní leniwosti … A proto jest u nás tolik lidí, kteří na hranici žijí mezi oběma řečenýma spůsoby. Oni twoří skoro zwlášťní kastu – nedwědí, a majíce před sebau swětácký žiwot, žijí odděleně, mrzutě, mládenecky.... Nedwědi býwají rozličných druhů: pro chudobu, pro nepodařený obličej, pro nesmírnau samolibost, která žádá ode wšech wýhradní pozornosti, pro náklonnost k cizozemskému žiwobytí, pro nenáwidění fraku, pro nezwyklost zdwořilosti, 218 skrze swé wychowání, skrze nepříjemnosti w úřade, skrze plebejský půwod – ale nejwíce jen pro newšimawost w žiwotě, pro leniwost, pro nepřemožitelnau náklonnost k chalatnímu Chalat = župan, šláfrok. ležawému žiwobytí. Nejmrzutější.... nejžalostnější chtěl jsem říci – jsau ti, kteří jsau oprawdiwí přirození nedwědí, kteří se od dětinstwí lidí bojí, a nerozmazlení, bez wplywu jiných, pauze působením okolností přiwykli se uzawírat sami w sobě. – Takowý je hrdina mé powěsti. Podám několik slow z jeho žiwotopisu. ( Pokračowání. )

18. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [Havlíčkova polemika s reakcionáři], Autor: Havlíček, Karel H. B. — K smíchu a zlosti jest to wěru, když pomyslíme, co wšechno naše strana, totiž liberální a národní trpěti musí, a jakými podskoky, lžemi a jinými nepoctiwými prostředky proti ní bojují političtí nepřátelé naší swobody. Jmenowitě ale tím směšnější jest, když se dohromady powažuje oboje to co o nás saudí a wyprawují z jedné strany reakcionáři, z druhé destruktivní lidé. Tak ku př. každý wí, že jest Rieger již dáwno w Paříži, náš spoluredaktor dr. Gábler, který též nyní za příčinau lepšího poznání nynějšího stawu politiky francauské nějaký čas w Paříží pobyl, a práwě dne 12. kwětna se do Prahy nawrátil, obcowal již s Riegrem w Paříži. Jak nemotorné jest tedy již z toho ohledu klepařstwí zdejších „ dobřesmýšlejících “, kteří mermomocí o tom wěděti chtějí, že Rieger byl na barrikádách w Drážďanech! Kdežto nás tedy jedna strana ( nepotřebujeme ji jmenowati ) jejížto pošetilosti a zůřiwosti na swůj počet bráti nechceme, leckde pokautně nejhanebnějším spůsobem pomlauwá a nyní dokonce ze zlosti nad swau porážkau i tu nemotornost rozhlašowati se nestydí, že jsme prý od wlády uplaceni Cž zajisté by byla nezaslaužená pochwala pro wládu. Nebo kdyby uplácela ještě k tomu, aby se ty wěci mluwily a psaly, které my mluwíme a píšeme, pak wěru by byla naše wláda nejliberalnější w celé Ewropě — což bohužel není.: pokládají nás zase druzí za nejhlawnější buřiče, republikány atd. My ale ani od jedné ani od druhé strany se zakřičeti nedáme, a wždy půjdeme, pokud Bůh dá síly, tau cestau, kterau již tak dlauho kráčíme, ubezpečeni jsauce, že wšichni liberalní a rozumní Čechowé a Slowané s námi stejně smýšlejí, což také skutečnost kolikráte již ukázala. Owšem že bysme mnohem dříwe a snadněji došli cíle, kdyby nám tyto dwě strany ustawičně nepřekážely a nekazily to, co se nám prowésti poštěstilo: ale i při wšech těch překážkách musíme dojíti k cíli, později owšem, ale přece jistě.

7. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Titulní strana, Titulek: Řeč dra. Braunera, Autor: Havlíček, Karel Řeč dra. Braunera w sezení říšského sněmu dne 3. října 1848. Podáwáme tuto řeč pro její politickau důležitost w auplnosti, a sice s tím doložením, že přijata jest se wšeobecným potleskem. Ani lewice dlauho nepozorowala ( neb pozorowati nechtěla ), že se týká nejwíce jí to, co o destruktivní-demokratické straně prawil. Red. O powolení daňě na rok 1849. Pamětihodný jestiť úkaz w našem nowém politickém žiwotě, a historie Rakauska prohlédá oprawdowě, že prwní sněm říše rakauské po sedmi měsících po swržení staré wlády nejdůležitější praktickau otázku, to jest další fysické udržení mocnářstwí, tak opominauti musel, jakoby se národowé rakauští teprwa před několika dněma z dlauhého sna byli probudili, jenžto přece w zimním spánku našich wlastenských niw w tomto wéčně památném roce swého konce nalezl. Bude se tázati historie: Čím se stalo, že prwní swrchowaný sněm říšský, tento welikolepý wýtwor slawné, w krwi občanskau nezbrocené revolucí, po sedmiměsíčném pokojném trwání, potwrditi mohl další platnost daňí, jejichž saustawa ještě nezměněný ráz staré samowlády na sobě nese, saustawy, jejíž oprawa dlauholetau, darmau byla tauhau každého swobodomyslného státníka, jejíž radikální přetwoření úlohau bylo naší revoluce. Pánowé! Leží před námi náwrch o powolení daňí na nastáwající spráwní rok. On je krátký a neauhledný, obsah jeho wězí w slowech: Daňě direktní a nedirektní mají podlé nynějšího rozměru ještě dále trwati. Dowolte mně tuto krátkau sadu rozložit, tak rozložit, jak jí bude swobodný národ rozkládat. Činím to pro dobrau wěc, neboť nechci baurat, nýbrž udržowat, ale udržowati s auplným powědomým neustálého zlepšowání. Přijmem-li tento náwrh ‒ o čem ostatně nepochybuji, neboť nutnost nám tak káže, ‒ mluwíme takto k lidu: a ) Daň gruntowní, která w mnohých zemích ještě na w oněch dáwno nepraktických smyšleninách Josefínského bürokatastru spočíwá a podlé klíče se rozměřuje, který do žádného zámku nynějšího času wíce se nehodí; ‒ tato daň, která podlé toho samého měřídka, na němž spočíwá, celau litanyí přirážek, přídawků, zwláštních wydání předkládá; tato daň s celými swými tajnými počty a drahým odwážením ‒ ona má ještě dále trwati! ‒ b ) Daň potrawní. Tato méně pro swůj spůsob, nežli pro swau staro-rakauskau wlastnost wšeobecně nenáwiděná daň, která každodenní chleb a nápoj ubohého dělníka, wojáka, stůl zchudlého měšťana a s nauzí zápasícího nižšího auředníka hladowě sežírá, an zatím pokladům lichwářowým a mastným tabulím boháčů se wyhýba; ‒ tento důchod, jenž swým umělým, bürokrato-wojenným austrojím přímo na záhubu pracuje každému swobodnému průmyslu, jenž stejně lid i auředníky demoralisuje ‒ ona má ještě dále trwati! c ) Daň kolkowá od roku 1840, toto arcidílo bürokratického ukrutnictwí, které, ubližujíc wšem interessům, příwalem wyswětliwek a dodatků zwláštní knihokramářstwí zrodilo; ‒ tato daň, která privilegowaného boháče od obtížných práwních tax oswobodila, měšťanu wšak a sedláku práwní obranu beztoho dost drahau dwojnásobně zdražila; ‒ daň, jenž rownost mezi občany tak dalece držela, že na pas wýžiwu hledajícího průmyslníka tu samau taxu položila, jako na pas milionáře pro ukrácení chwíle cestujícího; ‒ tato daň, podlé níž změna majetnosti malého hospodářstwí spolu s platem proměny ( Veränderungsgebühr ) 20krát wíce státi může, nežli u panstwí, jenž přes sto takowých hospodářstwí čítá ‒ i tato daň má ještě dále trwati. d ) Ba i lotto, tato zlořečená, každého státu nedůstojná hrárna, která tisíce lidí k nestejné hře wábí, aby je we snách marné naděje a konečně w zaufalosti o poslední halíř okradla ‒ tento tlakoměr blaha národů, jenž wždy wýše staupá, čím níže padá mrawní a materiální blahobyt lidu ‒ také ona má ještě dále trwati. Awšak nechci wíce odhalowati žalostný obraz; co jsem prawil, dostačuje juž, že se mohu ptáti: Co je přičinau, že sněm říšský naproti swobodným národům w tak slitowání hodném postawení se nachází, že musí takowau hromadu poklesků staré wlády ještě na čas w platnosti udržeti, jejíchž konec ještě ani newidíme? Máme sice odpowěď na to w přiloženém zde náwrhu, kdežto stojí psáno: že se až posud nedalo od finančního ministerium nic napřed wypočísti, poněwadž dokonalé wyšetření wydajů a příjmů za tak krátkau dobil možné nebylo. Co se týče nemožnosti, předložiti státní budget, jest pochopitelno, pokud se totiž jedná o zewrubné udání wšech podrobných rubrik w takowém státním hospodářstwí, které teprwa twořiti máme, a w tomto ohledu dáwám docela za prawdu poslanci Neuwallowi, jenž prawil: že bude tato nemožnost až do uwedení nowé státní saustawy a wšech nowých zřízení trwati; nikoliw ale nepřipauštím, že tato nemožnost spolu i nemožnost obsahuje, patrné legislativní i administrativní oprawy w 600 zřízení financí, obzwláště daní zawáděti; ba já upírám i nemožnost potud, pokud nám rozwrh státních důchodů ( Staatsvoranschlag ) starého zřízení zapotřebí jest, podlé něhož bychom nejenom ještě o setrwání staré saustawy, staré daně hlasowati mohli, ale i z něho se naučili chyby jeho a na jejich brzké odstranění myslili, což naší nejdůležitější úlohau jest. Krátkost času je ještě méně nežli wýmluwau, neboť já neznám od chybného k dokonalému žádný skok, nýbrž přechod; awšak newidím žádný přechod w tom, když w nowuzrození w březnu započatém, co se týče otázky finanční o státních daněch, ještě w říjnu nejsme dále, nežli jsme byli z počátku. Dále nastáwá otázka: Kdož, pak je toho winen? Zajisté těžká toho wina leží na oněch, jenž ode dnů březnowých až do otewření sněmu říšského wládu w rukau měli. Revolucí březnowá nebyla žádné lokální powstání proti několika nenáwiděným důstojným osobám staré wlády, ona byla již dáwno u wšech národů dozrálé přewrácení celé staré wládní saustawy. Mužowé, jež náš dobrý císař k wládě powolal w onom krásném okamžení, w němž se o wládu s wěrnými swými národy rozdělil, byli od té doby od lidu k wládě powoláni. Na to neměli zapomenauti a obzwláště painatowati, aby prwní z bratrských národů ‒ kteří se za čas staletéhu přísného poddanstwí nikdy poznati nemohli ‒ složený sněm wšechny listiny přichystané měl, kterých bylo zapotřebí k rychlému uwedení takowých obnow, z nichž by národowé hned pocítili blaženější budaucnost. Wěru! kdyby byli ti mužowé dobře pojali swé powolání, kdyby nebyli zawodili o přízeň kritické doby, ale raději se starali, aby se tabula rasa rakauské státní politiky prawými národními oprawami wyplnila, jejichž nutná potřeba jim co státníkům nepowědoma býti nesměla: nebyloby býwalo žádných autodafé a barrikád, a sněm by zajisté newězel w tak trapliwém, ba nebezpečném postawení, w jakém jsme nyní s otázkau o rozepsání daní, kde totiž musíme fysické setrwání státu wykaupiti s přijmutím zásad, proti nimž bojowati nás powinnost a přeswědčení zde shromáždily. Lid zná dobře příslowí: Jednau ránau neporazíš strom, a dočkej času, jako husa klasu. Kýž bychom mohli nyní zwolati: Swobodný lide rakauský! Tolik juž pro tebe učinila nowá wláda, aby se ti lépe wedlo pro budaucnost; ejhle, již odplata za ty těžké oběti a oželení, jež jsi podniknul za swobodu, ostatní ještě následuje! Tenkráte, pánowé, mohli bychom spokojeně doufati, že lid w naději na lepší časy ještě mnohau oběť přinésti hotow bude; nyní ale prawíme: Nebylo ještě dost času na oprawowání w záležitostech kontribučních ‒ necháme to ještě, jak to bylo, a lid, počítaje nuzně nahospodařené groše na neslušnau daň, bude počítati a se ptáti: Nemohli jste za sedm měsíců wíce udělati, nežli starau neprawost zase potwrditi, k tomu urbariální daň ještě ubohému měšťanu předepsati a židowskou daň, zrušiti? Druhý díl winy leží na nás samých. I my sněmujem juž na třetí měsíc w národní radě rakauské a již jsme tolik času zmařili s otázkami, které mohly dáwno w pozadí zůstati aneb naprosto wynechány býti, an zatím uskutečnění demokratického zřízení wnitř hranic monarchicko-sjednoceného welikého swazku národowého naší wysokau je úlohau, a sprawedliwost i maudrost státní požaduje, národům co nejrychleji možná dáti, co jim w skutku zadost učiniti může. Poslanec z Berchtholdsdorfu podal před několika dněma netoliko maudrý, ale i prawdiwý obraz politiky, která často proti swobodě brojí, myslíc, že pro ní bojuje. Jesliť to ona politika, jenž w bohatýrském zápasu s principie a idey lidu krásné diwadlo poskytuje, málo se wšak o to stará, jestli sýpky lidu na zimu zásobeny jsau, čili nic. Tato politika, klerauž já destruktivní demokratickau nazýwati sobě dowoluji, aniž o morální ceně jejích pohnútek pochybuji, hodí se docela dobře tenkráte, když máme táhnauti proti zjewnému nepříteli swobody a ztroskotati skály, na nichž despotism nad blahem národů swá domněle přepewná sídla wybudowal; když se ale má přebírat a rozbírat, ne wíce baurati, ale stawěti, tenkráte ať schowá meče do pošwy a spustí se do pokojné revoluce. Ona i tenkráte zůstane úcty hodnau strážkyní swobody, an zatím neustálým wyzýwáním do boje dušewně i fysicky slábne, až konečně zpátečnictwí rozdráždí, jenž pak ji i swobodu pohltí. Tato politika, jak mile swůj úkol odbyla, mejlí se obyčejně sama w počítání sil swého žiwlu. Naše české příslowí prawí: „ Lepší kus chleba w kapse, nežli bažant w powětří, “ a prawdiwosst tohoto pořekadla uznají zajisté i jiní národowé. Jest to materiální stránka lidu, jemuž krásné jaro wždycky předchůdcem bohaté žně a pohodlné zimy býwá, a tato materiální stránka, která se wšemi krásně znějícími, ale nepraktickými doktrinami w odporu je, není žádná slabost morální, neboť ona se s principem swobody tak dobře snáší, jako se w člowěku samém dušewní i tělesní příroda rukau stwořilelowau w jeden harmonický celek pojí. Nedáwno táhli sedláci s pochodněmi k poslanci, jenž swé jméno zwěčnil, poněwadž prwní ponawrhl, aby se poddanstwí zrušilo. Proč táhli k němu? Poněwadž byl jeho náwrh zcela u principu čistě demokratickém, nebo snad že trochu destruktivně-demokraticky před komoru přišel? Zajistě né! nýbrž proto, poněwadž byl „ chleba w kapse “, an by jim zatím ještě „ bažantem w powětří “ byl, kdyby byli museli na něj jakožto na newyhnutelný následek národního zřízení čekati. Když onen weliký wydobýwatel a zákonodárce našeho století, w němž princip státních opraw we způsobu autokratickém taky tak wtělen byl, jako w rakauském Josefu II. ‒ po wítězstwí u Drážďan Čechy obsaditi hrozil, snažili se auřadowé w Čechách wyskaumati smýšlení lidu, na němž jim jaktěžwo [ jaktěžiwo ] ještě nic nezáleželo. Jeden krajský swolaw mnoho sedláků w jisté krajině, tázal se jich, která wláda by jim byla milejší, francauská nowá, anebo posawádní stará? Sedláci wyžádali si lhůtu a wzkázali potom swým důwěrníkem krajskému: „ že je to asi jedno, platit že musí oběma! “ ‒ Widíte, pánowé, to je materiální stránku lidu! A to byla doba, kde ten samý národ bez reptání a důwěrau wyplňowal swými posledními syny řady wojínů tolikráte powražděných, kde se bez odporu o swůj poslední kausek chleba s přemoženým wojskem dělil. Politika destruktivně-demokratická, jenž necháwá národ při krásných diwadlech rytířského zápasu hladowěti, aby jej pak s almužnami krmila; tato politika, která ještě tam baurá, kde by obratná ruka praktického muže z lidu ze samých rozwalin starého nowé budowati mohla, tato politika již i nás připrawila o krásný kus času a uwrhla nás konečně w toto žalostné postawení, že nyní, kde bychom princip demokratie w nejchaulostiwější otázce jako wítězowé již ukázati mohli, - jako w kapitulací s poraženau starau wládau wejdauce oklamaný národ těšiti musíme, že jsme ještě neměli kdy, nejprwnější ze wšech powinností wyplniti. Nebezpečnau stránku naší hry nechci ani rozebírat, přál bych ale, aby nás národ newolal k dennímu pořádku, nýbrž aby swrchowaný sněm uskutečněným čistě národních opraw, dokonalými, lidu makawě dobročinícími ústawy k dennímu pořádku přešel. Awšak bohužel nedostáwá se nám nyní času zkaušeti a woliti, my musíme náwrh jako staří stawowé přijmauti, poněwadž jsme se minuli s čačem, a musíme, kde jsme mohli chtíti. Stát potřebuje peníze pro swé a naše další trwání, a nedáme-li je tak, jak je nyní žádají, tak je ani nemůžeme dát, a nechtíti je dáti, byloby zajisté opowážliwostí, kterau ani destruktivně-demokratická politika oprawdowě zamýšleti nemůže, chce-li býti poctiwau, chce-li Rakausko udržeti. Ačkoliw co naprostý protiwník staré wlády pro přijmutí náwrhu mluwím, nemohu se přece jináče nežli w mnohých punktech pro modifikace wyjádřiti. 1. Předně ponawrhuji powolení daně silniční a mostní na celý rok, poněwadž tato daň, třebas ještě mnohé potřebuje oprawy, přece nejsprawedliwější jest a bez weliké ujmy ani na půl leta se pronajmauti ani státním ústawem wybírati nedá. 2. Co se týče přirážek k dani gruntowní, platějí taky majitelé rustikálních gruntů tak zwanau přirážku k fondu domestikálnímu, k fondu stawowskému. Činnost provinciálních stawů nyní docela přestala, a poněwadž nyní stát přewezme posawádní weřejné školní ústawy stawowské, a beztoho stawowské jmění dostačuje na zaplacení nebo půjčku prozatímních autrat spráwních, ‒ měla by se přirážka k fondu domestikálnímu od gruntowní daně wynechat. Jelikož stawowský fond na wýlohy je, které se jenom na kasty a stawowské libůstky wztahují, byloby nesprawedliwé, aby taky ještě měšťan a sedlák spolu platit museli. 3. Urbariální daň od 1. listopadu docela zrušiti byloby netřeba; neboť nepozůstáwá pauze z daní fatirowaných z roboty a z rušených wrchnostenských žiwností, nýbrž taky onu z žiwností wrchnostenských, z piwowárů, mlýnů, hospod atd., kteréžto ještě pořáde se udržují, a i ze zrušených se mnoho nahradí. Aby se ale snáška daní na celý staw gruntownický rozložila, byloby nesprawedliwostí proti wšem, jejichž majetnost žádnau daň, jenž by pod urbariální stála, nenese, anebo ještě od ní sproštěn není. Tak by se doslala na nejnešťastnější dwě třídy gruntowníků zwýšená daň ku prospěchu třetího, totiž měšťáky a emfiteuti. Měšťáka beztoho tato přechodní perioda nejhůře sebrala, a on má na lepší osud nejwzdálenější wyhlídky. ‒ Jeho draze wydobytá majetnost gruntowní spadla w ceně oswobozením sedlské ‒ jeho řemeslo wázne ‒ ceny zboží jsau po mnohá léta welmi wysoké ‒ on bdí co národní strážník nad weřejnau jistotau, a jeho privilegie a obecné aupadky připadají dobru wšcobecnému. Jestliže prohlásíme daň židowskou za nedůstojnau ducha, jejíž netrwalost jsme již z ministeriálního náwrhu poznali s potěšením ‒ tenkráte, pánowé, nesmíme s nauzí zchaudlého měšťana zahráwat a na něho uwrhowat daň, kterau by platil za dwa sobě cizé interessenty. Pánowé! Pomyslete na staw židů a pomyslete na onoho krajského, který prawil k deputací měšťanské: Co wám již pomohla konstituce, kromě toho, že je každá wes rowná městu? Pamatujte, pánowé, jako poslanec Lubomierski prawil: Kolik swobodných obcí, tolik pewností proti despotismu, ‒ můžeme opět řící: Kolik zchaudlých, utištěných měst, tolik pewností pro zpátečnictwo! Nawrhuji tedy, aby se daň urbariální jenom na polowic na posawádní wrchnostenskou majetnost repartowala, ostatní polowice aby přestala. 4. Daň židowská přestala již dříwe w Čechách, a zawedeno místo ní paušale, které se platí w částkách až do r. 1850. Pokud jsau tyto částky již napřed odwedeny, nawrhuji, aby propadly a aby ode wšech židů w Čechách dle dosawadního wýměru wybrány byly. Já nechci a nemohu mluwiti pro daň židowskau, nikoliw w ní ale newidím daň pokolení čili wíry, nýbrž daň důchodní, která se měla s daní gruntowní srownáwati. Židé nesměli míti statky a museli tedy swé jmění w obchodu a w peněžnictwí saustředit; tu wšak nalezla jejich wynucená prawitost zauročení kapitálu, jaké žádná gruntowní majetnost neposkytowala. Proto na ně wložila wláda daň důchodní, jenž newyhnutelným byla následkem jejich zwláštní wýžiwy. Já jsem domluwil, končím s upřímným přáním, abych nikdy wíce neměl příčinu mluwiti tak, jako sem dnes musel. Mějme wždycky před očima swau úlohu a potřeby národu, abychom zýskali jeho důwěru, bez níž nám nelze nikdy obstáti. Jenom neúnawným, praktickým pokračowáním bez rozmíšek a wad můžeme dosáhnauti cíle swého wysokého powolání. Jenom takowým způsobem smíříme národy a kasty, wystawíme znowu rozkotané interessy, wytwoříme silné, weliké, neodwislé a blažené Rakausko a zýskáme našemu dobrému zeměpánu nowau korunu, korunu ozdobenau diamantami blaha swobodných národů, korunu, která bude drahocennější a krásnější nade wšecky koruny swěta. Dixi.

22. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [reakce na Leitlův dopis o ubytování vojska], Autor: Havlíček, Karel H. B. Úřadowé naši si tak často ztěžují, že od té doby, co konstituce nastala, nejsau w náležité úctě, a že se na ně jen ustawičně hana metá. Jmenowitě na redakci Národních Nowin zwykli jsau žalowati, že prý lid proti auřadům popuzuje, jej dráždí, auřady a auředníky o wážnost přiwádí atd. Musíme tomu wšemu odporowati, a prawíme, že žádný není wětší nepřítel a škůdce auřadnictwa, než auřadníci sami. Kdyby oni swědomitě swau powinnost wykonáwali, požíwali by wšude nejwětší wážnosti, takto ale mnozí auředníci protiwením se zákonu sami na sebe uwalují zášť a potupu národu. Weliká část wenkowského úřadnictwa posud ještě na konstituci a jmenowitě na zrušení poddanstwí jaksi newěří, jakož máme práwě patrný důkaz před rukama. Známo jest, že dle ustanowení sněmu říškého říšského, potwrzeného již od JMC., wšechen rozdíl mezi wrchností a poddanými přestal. Jeden z newyhnutelných následků toho jest, že nyní wojsko, které dříwe jen do statků selských kladeno býwalo, nyní také do dworů býwalých wrchností we stejné míře ubytowati se musí. Awšak auřad Auřinoweský tomu posud nikterak rozuměti nechce, a jenom selské statky jako dříwe wojskem obtěžuje, a na wšechny slušné žádosti obce Dubské jen následující udělil odpowěď: Dubecký rychtáři! Ohledně wložení wojska do Dubeckého dwora slawný krajský auřad požádán byl, aby zpráwu udělil, jestli tento knížecí dwůr již od přítomného času wložení wojska obdržeti má, poněwadž w cís. patentu žádného bližšího wyswětlení není. To samé se sausedům, kteří doptáwku při auřadě činili, oznámilo, a jim se také wyrownání w tom pádu přislíbilo, když by ta wěc takowá byla, žeby od přítomného času již wojsko do dworu patřilo. Nyní ale přece auřad skrze pana purkrabího se dowěděl, že sausedé ze swé wlastní moci wojáky do dworu wložiti chtějí. Powažte, že swéwolnost žádných dobrých následků nemá a že srownanliwost wšude potřebná jest. Odkažte tyto sausedy k trpěliwosti, ať zpráwu od krajského auřadu očekáwají, a zmiňte jim, že se wšechno wyrowná, když by oni za dwůr něco konali. Já jsem pana wachtmeistra také žádal, aby wojáky do dworu nekladl. – Také radím, abysme jistotu, jak se to wynachází, obdrželi, by se někteří sausedé do krajského auřadu odebrali. W Auřiňowsi dne 10. října 1848. Al. Leitl, wrchní. Radíme p. wrchnímu, aby na žádné odpowědi krajského auřadu nečekal a to plnil, co zákon prawí. Zákon ale prawí, že není rozdílu mezi statky, tedy musí dwůr Dubský tak dobře trpěti wložení wojska jako každý jiný dwůr selský, a to sice w poměru kontribučním. Tomu mohl p. wrchní, kdyby byl chtěl, rozuměti bez optáwky u kraj. auřadu, a jestli to neučiní hned, radíme obci Dubské ( jakož každé jiné, která se w podobném pádu nachází ), aby si počet wojska do obce wloženého zatím dobře pamatowala, a pak od býwalých wrchnostenských dworů slušnau náhradu na penězích požádala, která ji minauti nemůže.

10. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [tisková oprava], Autor: Havlíček, Karel Dostali jsme wčera následující přípis: Slowútnému panu redaktorowi „ Národních Nowin “. Podal jste we Wašich nowinách neprawdiwau zpráwu o Pražské kapitole, a záleží nám na tom, aby obecenstwo se prawdy dowědělo. Za tau příčinau Wašnosti žádáme, abyste w prwním příštím čísle nowin Wašich následující odwolání učinil: Zpráwa, kterauž jsme oznámili w čísle 103 nowin našich, že totiž kapitola Pražská žádost na ministerstwo podala, by sobě arcibiskupa zwoliti mohla, a w čísle 108, že ji posud nepodala, neníť prawdiwá, neb jak jsme se teprw nyní dowěděli, ani jí to nikdy na mysl nepřipadlo, takowau žádost na ministerstwo podati. Od Pražské kapitoli dne 9. kwětna 1849. Wácl. Wáclawíček, kap. probošt. Mikuláš Tomek, kap. děkan. Dod. Red. My jsme tuto zpráwu z dobrého pramene obdrželi: poněwadž ale jen Pán Bůh může wěděti smýšlení každého člowěka, nemůžeme owšem na tom státi a dokázati, že skutečně důstojná kapitola tento aumysl měla. Dosti na tom, že to neučinila a učiniti nemíní.

21. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Šosovské staré archivy, Autor: Havlíček, Karel Šosowské staré archiwy. * * * Při prohlížení jistého archiwu w kr. auřadě X … shledalo se také množstwí liquidací za diéty, a z těchto se může každý přeswědčiti, jak pilní jsau naši pp. auředníci. Některý p. kr. komisař byl 370, prawím tři sta sedmdesát dní do roka na cestách; powážíme-li, že ještě nejméně asi 200 dní doma byl w kr. auřadě, což se dokázati může písemními pracemi jeho wlastní rukau psanými a dotwrzenými, rač powážit, milý čtenáři, že jest takowý kr. komisař 570 dní we službě zemské, tedy si sám z wlastní pilnosti ještě k 365 dnům Božím wíce než třetinu přidělá, a to wšechno jen z pauhé horliwosti o zemské dobro! Což jest proti tomu wšechna marná wlastenecká horliwost spisowatelů, redaktorů atd., kteří jen pořád we slowech pro wlast hoří, ale ani na komise nechodí, ani nekopau, ani nepohlawkují wojsko při cwičení pro sláwu wlasti a J. M. C., což jest wšechna takowá planá horliwost proti pilnosti a horliwosti kr. komisarů, kteří z pauhé pilnosti až zázraky činí a w jednom roce 570 dní počítají! Nedáwno kdesi shořela pazderna, kr. komisar tam byl hned na komisí, a horliwě u pana auředníka čtyry dni komisarowal, poněwadž ale w těchto čtyrech dnech přece ještě pro přílišné „ domácí “ zaměstnání tolik času nenabyl, aby se na pazdernu podíwati mohl, odejel – nepochybně s pewným přeswědčením, že se budaucně při druhé komisí na wyhořelau pazdernu podíwá. Co se ostatně známých špendací k štědrému wečeru a welkonocům dotýče, které se do krajských auřadů posawad ex offo zasílají, wěříme rádi, že páni komisarowé tyto dary jen proto přijímali, aby swým podřízeným dali příležitost oswědčiti patriotické smýšlení! – Jeden kr. komisar učinil prý náwrh: aby kr. komisaři wyšacowali nyní co nestranná komise robotu: tak prý se oběma stranám dobře wyhowí, sedláci notně zaplatí a pánowé nic nedostanau, neboť jest jisto, že páni kr. komisarowé w dietách celau robotu dobře protráwí. A tak celé zemi lehce pomoženo bude!

9. leden 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Přehled nynějších záležitostí evropejských., Autor: Havlíček, Karel Přehled nynějších záležitostí ewropejských. Stále trwající mír wzbudil wšude mezi wzdělanými národy weliké dušewní pokroky, a může se říci, že nikdy ještě nepanowala takowá wšeobecná činnost w říši dušewní jako nyní. Nowiny dle aučele swého podáwají ustawičné zpráwy o této činnosti, a my wěrni tomuto aučeli podáwáme zde přede wším, s ohledem zwláštním na nowé čtenářstwo naše, krátký přehled nynějšího stawu říší ewropejských. W Anglicku docílili po nesmírně dlauhé snaze zrušení obilních zákonů, t. j. práwo přiwážeti od jinud do země obilí, čímž se stala weliká změna w celé zemi, neboť tím jakož i zrušením cel a swobodau obchodní zwítězily peníze nad šlechtau, která zrušením obilních zákonů nesmírnau část moci swé a důchodů ztratila. Práwě tímto rychlým přewratem spojeným s neaurodau, s nesmírným stawěním železnic stalo se, že nastal w Anglicku neslýchaný posud nedostatek w hotowých penězích a nesmírně mnoho bankrotů welikých obchodníků. Jedná se nyní o to, aby k wůli Rothschildowi powolen byl židům přístup do sněmowny zemské. Irsko, we kterém nyní na jewo přicházejí následky dlauhého utiskowání, t. j. chudoba, zdiwočilost, mstiwost, newzdělanost, působí anglické wládě nejwíce starostí. Po smrti O‘Connellowě posud ještě s jistotau se nerozhodlo, jakau cestau chtí nyní Irčané kráčeti k dosažení swých práw. Z whigského nynějšího ministerstwa wystupuje Anglicko za hranicemi při rozličných politických pletichách co spojenec liberálních a doma nadržuje znamenitě slabším stranám, zwlášť náboženským, tak že na sebe welikau nenáwist starowěrců anglikánských uwrhlo. O Francausku nedá se nic kratšího a wýznamnějšího powědíti, než že tam posud wládne král Ludwík Filip se swým ministrem Guizotem. Hlawní jeho usilowání jest, aby wšichni lidé peněžití s jeho wládau spokojeni byli, a tak zakládá bezpečnost swau a trůnu swého na penězích. Při wšelikém kwašení w zemi, při wší zůřiwosti oposice, při wšelikých nepoctiwostech wysoce postawených auředníků zwítězila posud wždycky chytrá obezřetnost králowa, a nezůstáwaje při Francausku snažil se král i za hranicemi jmenowitě we Španělích moc swau upewniti. We Wlaších, we Šwýcarech, we Španělích wšude se jewí jeden směr wlády Ludwíka Filipa, jenž jest: dojíti swého cíle se zachowáním slušnosti. Španěly uwrženy jsau nyní neobyčejnými zmatky a nepořádky dworskými do zlých okolností. Jedno ministerstwo wstupuje a padá za druhým a časté měnění ministrů již we Španělích tak zewšednělo, že si nyní toho ani žádný newšímne. Králowna matka Christina snaží se též dle možnosti o sebe a swau rodinu se postarati na autraty zemské a pomáhá rozmnožowati bídu a zmatek. Králowna mladá panující Isabella jest třtina na wšechny strany klácená. Za časů powěstných sňatků, které politika francauská pro swůj užitek prowedla proti anglické, hrozila 10 wojna ewropejská a Španěly tenkráte tak na sebe obracely pozornost wšeobecnau jako nyní Wlachy a Šwýcarsko. Portugalsko wězí w dluzích, w různicích a w nepořádcích. Šwýcary odbyly nedáwno nebezpečnau wálku občanskau mezi dwěma zcela sobě odpornýma stranama; směr wítězné strany jest obnowiti zřízení spolku Šwýcarského, aby totiž jednotliwé malé kantony ( kraje ) posud skoro samostatné aužeji se wespolek spojily a tak aby Šwýcarsko nabylo wětší moci. W Belgii panuje nyní auplně strana liberální, a druhá strana dříwe tam nesmírně mocná ztratila nyní jedním rázem wšechnu býwalau sílu. Také w Hollandsku proti wšemu obyčeji nastalo nedáwno wřelejší aučastenstwí w politice a žiwější hnutí. We Wlaších nastal od wywolení papeže Pia IX. zcela nowý a jiný žiwot. Tento dobrotiwý panowník přeswědčen jsa, že zřízení zemí jeho welmi potřebuje wčasných opraw, počal i hned tyto oprawy uwáděti, maje brzy po boku swém i welkowéwodu Toskánského a později i krále Sardinského. Myšlénka národnosti italské welmi rychle wznikla a upewnila se w myslích obywatelstwa weškeré Italie, a ačkoli wětšina mužů mírných uznáwá, že jenom na cestě pokoje, tichých opraw, swornosti mezi wládami a občany pro Wlachy tak zanedbané prawé blaho wzniknauti může: přece jest dosti prudkých a nedočkawých hlaw, kteří nespokojeni jsauce s tau mírnau, ale jistau cestau, raději by hned a to třeba násilně wšechno změnili. Tito nyní zwláště Piu IX. welice obtěžují kroky k dalším oprawám. — W Neapolsku wždy panuje jakási nedůwěra, a o častých malých i wětších nepokojích slýchati. Úmrtí J. C. M. wýwodkyně Parmenské ještě wíce zapletlo staw wěcí italských, a může se říci, že celá Ewropa nyní nedočkawě očekáwá, k jakému konci přijdau Wlachowé se swými oprawami. ( Dokončení. )

17. září 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [Křesťanské učení evangelické]., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. – Učení křesťanské ewangelické, obzwláště pro mládež ewang. Augsb. wyzn. Sepsal a wydal Karel Paw. Steltzer, církwe ew. Holičské sl. B. kazatel. W Skalici, písmem Fr. Škarnycla a synů 1846. Cena 36 kr. w. č. ( Tištěna frakturau. )

26. listopad 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Schůzka Průmyslové jednoty]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. – W auterý dne 1. Prosince bude měsíční schůzka Průmyslowé jednoty. W této schůzce rozhodne se konečně osud naší české průmyslowé školy, na které tak welice mnoho záleží pro budaucnost národu našeho. A wšak již o záležitosti této dosti jsme se na mnohých místech wyjádřili, pročež za zbytečné powažujeme, opět zde slow šířiti. Každý z P. T. pánů spoluaudů jednoty, jenž si wznik a zdar wzdělání národu našeho upřímně přeje, neopomine jistě ke schůzce této dne 1. Pros. přijíti, aby hlasem swým dobrau naši wěc podporowal. Byloť by jistě hříšno, abychom nyní, když již tak daleko jsme, snad pauhau netečností našinců pole ztratili. Lehko jest pochopiti, že byť by i škola oprawdu zřízena byla, přece ještě tuze mnoho na tom záleží, kterak zřízena bude. A o to se bude w auterý jednati. Hlawní naše péče musí býti, aby jak náleží dobře zawedena byla, neboť by nám pak nepřízniwci naši, kdyby se škola ( třeba pro špatné uspořádání swé ) nedařila, lehce mohli wytýkati, že se proto zle daří, poněwadž česká jest.

14. září 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: Slovanské zprávy, Titulek: [Maďaři nemají právo na celou Uherskou zemi], Autor: Havlíček, Karel Pannonia ( wlastně jen p. Karl Ferencz, jenž w ní pod hledím „ Slawische Presze “ s německým mečem — kosinkau — pro Maďary rytěřuje ) w poslednějších dobách ráda si wyjíždí na nás. Bude snad čtenářstwu našemu ještě powědomo, jak jsme p. Ference musili křísit, když neuměje z češtiny překládati sám si napřed do jednoho našeho článku nesmyslu nastrkal a pak nám za swau neumělost wýčitky činil. Nyní se také do Kwětů pustil, že se kdysi Horwátů proti Maďarům ujali, a doráží na ně takto: Kwěty takto páchnau; Když Čechowé Němectwo wytlačují a swau řeč w Čechách ustanowiti chtějí, dobře to woní: když ale Maďarowé swau řeč we swé zemi zawádějí, tu to smrdí? ne? „ „ Milý p. Ferencz; quoad primum Čechowé nikde Německo newytiskují, jenom sami swau řeč si nechtějí dát wytisknaut, a quoadsecundum, od koho pak mají Maďaři upsání na celau uherskau zemi? Kdo jim darowal Slawonsko a Horwatsko? Jeli již to podstatný titulus possessionis, že Horwatsko a Slawonsko s Uhry spojeny byly, tuť se i my Čechowé báti musíme, aby i nám brzy ti wausatí némeš emberekowé nechtěli zawádět do škol a do auřadů maďarčinu, neboť i my jsme s nimi byli spojeni a jsme posawad!! A což kdybychom my zbraň obrátili, a sub titulo toho spojení na tom stáli, aby se naše opowržená tótčina w celých Uhrách zawedla. Uhry jsau s námi též spojeny, a si hic et ille, cur tu non...

9. leden 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Průmyslová jednota]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Průmyslowá Jednota. Dne 7ho t. m. wolen jest nowý wýbor sekce chemické a wywoleni jsau wětšinau hlasů pp. prof. Köhler, prof. Balling, prof. Mühlwenzl, Dr. Kurrer, p. Batka, p. Bernt, p. Lerch. Za předstaweného swého, jenž zároweň bude audem gen. ředitelstwí, wywolil tento wýbor p. prof. Köhlera. Sekretář bude wolen později. Pokračowání o měsíční schůzce dne 4ho t. m. Zdání o školách přádelních, které učinilo gen. ředitelstwí, na dotaz k wys. sl. wládě zemské, zawdalo příčinu k welmi zajímawému sporu o této wěci mezi p. Nádherným zakladatelem přádelních škol, p. apell. rad. Šmídem s jedné a gen. ředitelstwím a hrabětem 10 Rummelskirchem s druhé strany. Strana přádelním školám přízniwá uwáděla, že hlawní aučel jejich není, jak se myslí, jen přástwa, nýbrž přede wším dobré poučení o setí lnu wůbec, z čeho pro celau zem nesmírný prospěch nastane, pak poučení o připrawowání lnu, jmenowitě že uwedli močení lnu, místo dosawadního wykládání na rosu. Zastáwali také wýtečnost plátna z ruční příze zhotoweného, zwláště co se pewnosti dotýče, a že se wždycky nejtenší a nejhrubší plátno tkáti musí z ruční příze. Naproti tomu druhá strana prawila, že přádelny proto pominauti musí, poněwadž nemohau wydržeti konkurenci s přízí we strojích předenau, že wýdělek z přástwy nepatrný jest příliš, tak že dělník obstáti nemůže, že skutečně založené přádelní školy jenom podporau se udržeti mohau a obětmi statkářů a jiných o ně pečujících osob. A wšak gen. ředitelstwí skutečně we swé odpowědi k wys. sl. wládě mínění obau stran na zřeteli mělo a jmenowitě co do lepšího poučení nawrhlo, aby se we školách již děti o té i o jiných podobných záležitostech našeho hospodářstwí poučowaly, tak aby školy skutečně pro žiwot wychowáwaly nejsauce pauhau abecedau atd. Po té uznal p. Kreutzberg za dobré beze wší potřeby a platnosti wšeobecnau nelibost na sebe uwaliti. Wystaupil totiž co protiwník proti odpowědi strany průmyslowé školy od gen. ředitelstwa wys. sl. wládě zemské podané a od p. Trojána přečtené a již tím způsobil mrzutost w spoluaudech. Když ale p. Kreutzberg zapomínaje na nejhlawnější prawidla slušnosti nejapným porownáním ( které on pak za pauhau metaphoru wydáwal ) jak p. Trojána tak i wšechny přátele průmyslowé školy nesetrně urazil, wypuklo hlasité reptání a tak dlauho trwalo, až p. Kreutzberg nahlížeje swůj přestupek odprositi musil. Ještě nikdy tak rázně a sworně neprohlásila celá schůzka smýšlení swé, jako zde proti p. Kreutzbergowi, jemuž se ale ještě téhož dne druhá nelibost stala, že také na domluwu p. jednatele hr. Deyma gen. direkci odprositi musil pro urážky gen. direkci učiněné. Na každý pád se tentokrát p. Kreutzberg silně zmýlil we wolení prostředků swých. Wýstawa průmyslowých wýrobků českých jednohlasně přijata jest dle náwrhu gen. ředitelstwí, a tím způsobem se opět rozšíří obor slawností k 500leté památce založení wysokých škol. Také nawrh p. apell. raddy Šmída prošel s welikau wětšinau hlasů, owšem se změnau od gen. ředitelstwí nawrženau, s kteraužto se spokojil také p apell. rada. Mají se totiž od nynějška wšecky odpowědi, které Jednota k wys. sl. wládě podati má, ještě před odewzdáním také některému wýboru w týdní schůzce předložiti, aby každý spoluaud příležitosti nabyl, zdání swé osobní přiložiti, kterým owšem není gen. ředitelstwí w odpowědi swé wázáno, leda že se takowé zdání na žádost k odpowědi přidati musí. Wýmínky gen. ředitelstwí jsau: že jenom tenkráte odpowěď gen. ředitelstwí spoluaudům oznámena nebude, když by toho wys. sl. wláda wýslowně žádala, když by se to pro potřebnau rychlost aneb slušnau tajnost státi nemohlo. Pan apell. radda sice proti těmto wýmínkám namítal, že wys. sl. wláda od gen. ředitelstwa, jakožto nestojícího pod přísahau tajnosti žádati nebude, že si může gen. ředitelstwí, kdyby zapotřebí bylo, další lhůty wyžádati, že tedy wůbec nemohau ony okolnosti nastati. A wšak proti tomu p. Dr. Štrobach dobře poznamenal, že skutečně někdy nejen wys. sl. wláda nýbrž i slušnost a dobré swědomí žádá, záležitost některau w tajnosti zadržeti, ku př. jednáli se o nowý wynález, jenž co osobní jmění wynálezcowo prozrazen býti nemá atd., a že někdy wěc sama, máli k platnosti býti, nejwětší rychlosti potřebuje a nedowolí až ke schůzce čekati. Dobře podotknuto jest, že se jako jindy k gener. ředitelstwí i w té záležitosti důwěra míti musí. Očekáwáme, že tauto změnau i týdní schůzky nabudau wětšího aučastenstwí.

13. únor 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský denník., Titulek: [Truchlivá zpráva.], Autor: Havlíček, Karel Pražský denník. Tentokrát truchliwau neseme zpráwu o ztrátě muže, jenž užitečné místo zaujímal činností swau, při wšelikém nelehkém stawu swého powolání. Dne 10. Unora skonal zde pan Vincenc Šohaj, tajemník zdejšího c. k. městského heytmanstwí a policejní direkce, muž, jakých není snadno shledati weliký počet. Wedle schopností swých newšedních wynikal při weškerém auřadowání příkladnau wlídností a obezřetností. Zwláště redaktor těchto listů a s ním tedy wšechny přátelé literatury naší mají dostatečné příčiny, s wděčností sobě připomínati onoho muže, jenž při wedení censury uměl písmenu zákonů wlídně a rozwážliwě wykonáwati. Doufáme, že při pohřbu, který se dnes we 4 hodiny odpoledne z Konského trhu na Malau stranu powede, hojný počet shromážděných dokáže swětu, kterak si umíme wážit mužů zaslaužilých w auřadu: audowé naší měšťanské besedy alespoň dle wšeobecného usnešení shromáždiwše se w besedě odtamtud we walném počtu k průwodu se připojiti hodlají. H. B.

8. leden 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Literární oznámení, Titulek: Mladý bubeník., Autor: Havlíček, Karel Mladý bubenik, aneb: zdárný syn. Powídka z našich dob pro milau mládež. Podlé Gustawa Nierice od Františka Bohum. Tomsy. S obrázkem, 113 stran, dwanácterec, w slušné obálce wázaná za 20 kr. stříbra. Wšeobecně jest uznaná wýtečnost spisu Niericowých, a také již wětší část do češtiny přeložena a wydána jest. Tuto se k doplnění oné sbírky podáwá též jedna z wýtečnejších jeho prácí. Pan Tomsa přejaw na sebe zčeštění zajísté se tim mládeži naši welice zawděčil.

3. prosinec 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: X, Titulek: Kočárek. (Pokračování a Dokončení.), Autor: Havlíček, Karel (překl.) Kočárek ( Pokračowání a Dokončení. ) Byla již takowá doba, která se na wenkowě nejmenuje ráno, když se probudila mladá paní wedle swého chrápajícího manžela. Wzpomenuwši si, že se wčera wrátil teprwa we 4 hodiny w noci, litowala jej budit, a oděwši se do domácích střewíčků, které jí objednal pan manžel z Petrohradu, w bílém rauchu jako praudy wodní k tělu jí padajícím wyšla do pokoje, umyla se čerstwau jako ona sama wodau a počala se nechat oblíkati. Wzhlednauc na sebe asi dwakrát neb třikrát, zpozorowala, že dnes dobře wypadá. Pro tuto, jak by se zdálo nepatrnau, okolnost proseděla před zrcadlem o dwě hodiny wíce. Konečně oblekla se welmi hezky, a šla se občerstwiti do zahrady. Jako naschwál byla tehdy pohoda nejkrásnější, jakau se jenom chlubiti může letní den na jihu. Slunce wstaupíc k polednu swítilo wší silau paprsků swých, ale w hustých temných stromořadích se procházeti bylo příjemno, a kwítí ohřáto sluncem ztrojnásobnilo wůni swau. Hezaunká paní dokonce na to zapomenula, že již jest 12 hodin a manžel ještě spí. Již jí padalo do sluchu poobědní chrápání dwau kočí a chlapce, kteří spali w maštali za zahradau. Ale seděla pořád w hustém stromořadí, z kterého widěti bylo na silnici, a roztržitě hleděla na pusté prostranstwí toto. Tu se wšak najednau ukázal w dálce prach, a obrátil na se pozornost její. Hledíc tam zpozorowala brzy několik ekipáží. Napřed jel odkrytý lehký kočárek, w něm seděl generál s tlustými we slunci se třpytícími náramky a wedle něho plukowník. Za ním následowal druhý s majorem a generálowým adjutantem, a ještě dwěma důstojníky; za kočárem jely známé již každému plukowní drožky, kterými tentokrát wládnul tučný major; za droškami ještě powozka a u ní čtyři oficíři na sedadlech a pátý na kolenau; pak klusali tři důstojníci na hezkých hnědácích. „ Snad to není k nám? chybějící uvozovky — pomyslila si paní — „ ach! Bože můj! wěru se dáwají na most! “ Křikla, zalomila ruce a běžela zrowna přes květiny a záhony do spálně manžela swého. Ten spal jak zabitý. „ Wstáwej, wstáwej, wstáwej honem! “ křičela trhajíc jej za ruku. „ No “ zawrčel probuzený Čertokucký, neotewíraje oči. „ Wstáwej holaubku! slyšíš? hosti! “ „ Hosti, jací hosti? “ prawě to zamručel jako telátko hledající hubau wemeno matčino. „ Hm “... mumlal... „ natáhni cukraušku krček swůj, políbím tě! “ „ Dušinko, wstáwej honem pro Boha. Generál s důstojníky! Ach Bože můj! máš we wausech bodláčí. “ „ Generál? A tak již jede? Ale což pak je to u čerta, že mne nikdo nezbudil! A oběd, jak pak oběd, jeli pak wšechno jak náleží připraweno? “ „ Jaký oběd? “ „ Wždyť jsem nařídil. “ „ Ty? tys přijel we 4 hodiny w noci, a na wšechny mé otázky nedal jsi mi žádné odpowědi. A proto jsem tě holaubku nezbudila, proto že mně tebe bylo líto; tak málo jsi spal... “... Poslední slowa prawila welmi nízkým a prosebným hlasem. Čertokucký s wywalenýma očima ležel minutu na posteli jako hromem poražen; konečně wyskočil w pauhé košili z postele zapomena, že se to dokonce nesluší. „ Ach já mezek! “ prawil praště se do čela, „ pozwal jsem je na oběd. Co si počnu? Jsau daleko? “ „ Newím... ale musejí zde být již hned. “ „ Dušinko... schowej se... Hej! pojď sem! ty holka jdi, čeho se hlaupá bojíš, přijedau sem hned oficíři: řekni že pán není doma, řekni že ani nepřijde, 386 že hned ráno odjel, rozumíš? a wšem ostatním to také řekni, běž honem! “ Pak popadl Čertokucký rychle chalát ( župan ) a běžel se schowat do kůlny, neboť tam mu žádné nebezpečí nehrozilo. Ale když se postawil do kauta, widěl, že i zde ho může někdo zpozorowat. „ Ale tak to bude nejlíp “ mihnulo se mu w hlawě, a hned schodil wstupátko nejbližšího kočáru skočil do něho, zawřel za sebau dwírka, pro wětší bezpečnost se zakryl koží a utichl dokonce skrče se we swém chalátě. Zatím ekipáže přijely před dům. Generál wystaupil a otřásl se: za ním plukowník, poprawuje péří na swém klobauku; potom seskočil s drožek tlustý major, drže pod pažím šawli, pak wyskákali suší poručíkowé a konečně seskočili se sedel důstojníci — jezdci. „ Pán není doma, “ prawil wyjda přede dwéře lokaj. „ Že není? tedy snad ale přece přijede do obědu. “ „ Nepřijede. Odjeti ráčil na celý den. Zejtra asi w tuto dobu se ráčí nawrátit. “ „ Tak! tu máš! — řekl generál — jak pak to? “ „ Wěru, to je krásný kausek! “ prawil plukowník směje se. „ Ale ne, jaké to jsau nápady? “ — pokračowal generál s mrzutostí: „ Pfuj! čerta!.... Nu když nemůžeš být doma, nač zweš lidi? “ „ Já Waše Prewoschoditělstwo, nemohu pochopit, kterak takto možná jednati, “ prawil jeden mladý důstojník. „ Co? “ řekl generál, maje obyčej wždy užíwati této partikule, když mluwil s důstojníkem. „ Prawil jsem, Waše Prewoschoditělstwo, kterak se může takowýmto způsobem chowat. “ „ Owšem... Nu, přihodiloli se co — oznam to aspoň, aneb nezwi. “ „ Což Waše Prewoschoditělstwo, nic na plat, jeďme domů “, prawil plukowník. „ Rozumí se, jiné pomoci není. Ostatně na kočárek se můžeme podíwat i bez něho. Jistě ho newzal s sebau. Hej! pojď sem hošku! “ „ Co ráčíte poraučeti? “ „ Jsi od koní? “ „ Od koní Waše Prewoschoditělstwo! “ „ Ukaž nám nowý kočár, který dostal nedáwno pán. “ „ Račte do kůlny. “ Generál šel s důstojníky do kůlny. „ Račte posečkat, já ho drobet powytáhnu, zde je tma. “ „ Dost, dost, dobře! “ Generál i důstojníci obešli do kola kočár, a pilně prohlíželi kola a péra. „ Nu, nic zwláštního “ prawil generál: „ kočár jako každý jiný. “ „ Nic auhledného “ prawil plukowník — zhola nic krásného na něm nenacházím. “ „ Zdá se mi Waše Prewoschoditělstwo, že ani není za čtyry tisíce “ prawil jeden z mladých důstojníků. „ Co? “ „ Prawím Waše Prewoschoditělstwo, že nestojí za čtyry tisíce. “ „ A co čtyry tisíce! ani za dwa nestojí. Zhola nic na něm ení. Snad wnitřku by bylo něco zwláštního.... Buď tak laskaw příteli odepni kůži. “... A před očima oficírů byl Čertokucký sedící w chalátě neobyčejným způsobem shrbený. „ A wy jste tu? “ prawil generál nesmírně se diwě. Řekna to, hned zawřel generál dwířka, zakryl opět Čertokuckého koží a odejel s pány důstojníky.

6. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [redakční sdělení], Autor: Havlíček, Karel Prwní číslo „ Šotka “ pro obtíže tiskařské místo dnesky wyjde teprw zejtra.

22 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [Titulní strana], Titulek: [Zpráva], Autor: Havlíček, Karel – Wčera byl podán k zemskému presidium a spolu k městské raddě protest proti uwádění němčiny do chrámu sw. Jiljí, a žádost, aby bylo každau neděli w 9 hod. kázání české, měla 500 podpisů jednotliwců a rodin. Celau žádost podáme budaucně.

16. listopad 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [připomínka], Autor: Havlíček, Karel * * * Přišla nám zpráwa, že w Litoměřickém kalendáři na r. 1818 otištěna je ústawní listina, kterau císař dne 25. dubna letos dal, později ale, w kwětnu totiž, odwolal. Tuto listinu otiskl řečený kalendář, jako by posud platila, toliko to w ní přejinačiw, že místo dwau komor jen jednu uwádí. Obracíme na nepoctiwost tuto pozornost lidu, aby se jí mýliti nedal.

10. prosinec 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: Deník všeobecný, Titulek: [ohrožení ševců], Autor: Havlíček, Karel Přewratní osud hrozí nyní šewcům. Wyhubiw již hospodské, wozky, saukenníky atd. sedl si nyní tento ukrutník na obuwníky a předložil jim urputnau otázku Být čili Nebýt? O! nešťastná Gutto Perčo! jak jsi naděje naše přewrátila. Myslili jsme, že wšichni „ obuwníci “ pro něžnost a wznešenost toho českého jména swého co nejdříwe místo dosawadních německých tabulí, české si wywěsí, ale jinak si umínil osud! Nastala gutta perča, a některému opowážliwému smrtelníku napadlo ( budiž wyhubeno jméno jeho! ) i podešwe z ní twořiti, které prý po celý lidský wěk i wlhkosti i špičatému kamení wzdorowati dowedau! Tak tedy bude takowých pár bot déle trwati než nyní mistr šewcowský! H. B.