Datasets:

---

CZLC

/

CNC_KHavlicek_HistNews

like 0

Follow

Czech LLM Consortium 26

11. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Z Moravy], Titulek: [Výzva], Autor: Havlíček, Karel [ tři hvězdičky ] My nyní w Praze shromáždění poslancowé říšského sněmu wybízíme swé saudruhy stejně smýšlející wšech na sněmu říšském zastaupených rakauských zemí, aby se dne 20. října t. r. w Brně na Morawě jistě shromáždili k saukromné poradě o potřebných pro blaho celé říše krocích k pojištění parlamentární swobody a bezpečného trwání auslawniho sněmu říšského. W Praze 10. října 1848. Palacký. Pinkas. Rieger. Nebeský. Stiebitz. Staněk. Tyl. Schneider. Hamerník. Král. Kratochwil. Kaubek. Šediwý. Schönhansl. Wocel. Půlpan. Wěžnický. Jelen. Reichert. Brauner. Hawlíček.

19. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [poznámka k překladu článku z Constitutionelles Blatt], Autor: Havlíček, Karel ( Wčerejší Const. Bl. aus B., z kterého jsme tyto wědomosti [ začátek u wýtahu ] wzali, připowěděl, že je we weč. listu ukončí; poněwadž se to ale nestalo, nemůžeme i my ukončení podati. Red. )

30. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Návěští literární, Titulek: [Nová Jungmannova kniha], Autor: Havlíček, Karel [ tři hwězdičky ] Obracujeme pozornost obecenstwa na knížky od p. prof. Jungmanna práwě wydané w obau jazycích, a sice: Otázka o užíwání jazyka w Rakausích. Die Sprachenfrage in Österreich, jednající o předmětu, jenž práwě nyní nejwíce na sebe obrací pozornost politiků rakauských. Můžeme směr této knížky dobře schwáliti a ji každému odporučiti, kdo rád o této záležitosti přemýšlí. Pan prof. Jungmann, známý wydawatel a redaktor časopisu pro reformy gymnasiální, měl při sepsání tohoto spisu nejwětší zřetel na gymnasia. „ Pokus rozřešení této weledůležité oázky [ l/t ] časowé, jak zwláštní interessy jednotliwých národností w mocnářstwí, tak jejich úzké a trwanliwé spojení k welkému a mohútnému Rakausku na zřeteli mající s zwláštním wzhledem na Čechy “ ‒ sám p. prof. nazýwá swůj spis, a skutečně spis této úloze dostál.

18. leden 1849, Zdroj: Národní nowiny, Část: Z Prahy., Titulek: [Výbor Slowanské Lípy], Autor: Hawlíček, Karel ‒ Wětšinau hlasů jsau následowní pánowé do wýboru Slowanské Lípy zwoleni: Šumawský, Sl. Wáwra, Sabina, Rittersberg, Hanka, Wác. Seidl, Antonín Wýšek, Gauč. Rott, dr. Chrudimský, dr. Šebek, P. Štulc, Stefan, dr. Šwestka, Skřiwan, dr. Podlipský, Liblínský, dr. Pečírka, dr. Pichl, dr. Špott, Fingerhut, Zap, Mánes, Hellich, W. D. Lambl. dr. Gabriel, dr. Kaspar, Špatný, Opic, Greif, Erben, Karel Hawlíček, dr. Kodým, Wunš, Neubauer, Šurowský, Wiesner, Košut, Decker, Wojt. Deym, Hanuš Kolowrat, Rupert, Arbeiter, Chlaupek, Dittrich, Paul, dr. Opic, Frant. Hawlíček, professor Jodl, dr. Jordan. Za náhradníky zwoleni jsau pp. Jelínek, kupec, Winter, Sláma, Brádka, Kotrč, Eiselt, Gritzner, Procházka, Šwanda.

1. březen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský denník., Titulek: [Merenda v Květech.], Autor: Havlíček, Karel Pražský denník. Referát o merendě we wčerejších Kwětech ( čísl. 25 ) strany deklamace w tom ponaprawiti musíme, že se místo „ přednášela se deklamowánka, které wšak pro nešetrnost rozníceného harlekína a několik jemu podobných pouze ti oučastni byli, jenž se na blízku deklamatora nacházeli, “ – raději mělo říci: přednášela se deklamowánka, kterou wšak pro roztržitost obecenstwa, wzniklou z nezanímawosti té deklamowánky jenom ti sužowáni byli, kteří se u samého deklamatora nacházeli. – Mezi těmito nešťastníky byl také jistý čerkes, jenž při celé deklamaci tak bolestně a wšak potichu zíwal, že by se i sami Rusowé widouce to nad ním byli slitowati museli, a od kterého Čerkesa také tuto zpráwu máme, a kterému ta deklamace na celou noc dobrý humor pokazila, jak se otom we wčerejších „ Ost und West “ dočísti můžeme. Newěříli tomu wážená redakce Kwětů, může tu deklamaci tak, jak na merendě přednešena byla ( a ten Čerkes si ji dobře pamatowal ), wytisknouti, pak ať obecenstwo samo rozsoudí. Dle národní powěsti Čerkesské zčeštil H. Borowský.

11. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [Osvědčení městské rady], Autor: Havlíček, Karel [ tři hvězdičky ] Městská radda Pražská wydala následující weřejné oswědčení: Wzpaura, wražda a pych uwedly we Wídni w nebezpečenstwí garancie swobody; straně překotu podařilo se, přiměti našeho ústawního císaře a krále k autěku, přiwésti pod wládu hrůzy říšský sněm, w němž nyní posawádní menšina, nešetříc řádu a zákonu, nezákonní usnešení činí. We jménu a we smyslu loyalního obywatelstwa Pražského ohražujeme se proti wšem usnešením nezákonně we sněmě říšském učiněným, klademe odpor proti shromáždění, které, zajisté proti wůli wětšiny lepšího obywatelstwa Wídeňského, překročujíc swé plnomocenstwí w menšině k uzawírání neschopné o wykonáwací moc by se pokaušelo. W násilném swržení ministerstwa, jednajícího we srownalosti s wětšinau swobodných zástupců swobodného národa, newidíme pozdwižení šlechetného národu k obhájení swých skrácených práw, ale jen zločinnau zpauru a bezwládu. Wyznáwáme příchylnost swau k rodině císařské, k ústawní demokratické monarchii, wyznáwáme pewně a slawně, že edno [ jedno ], samostatné Rakausko opět musí wzejíti z chaosu, jaký dnes ošemetné nástroje překotu z Rakauska učinili. Jen w samostatném Rakausku může se wzmáhati, wzrůstati země česká i její hlawní město. Důwěřujeme se w císaře a pewně spoléháme se na císařské jeho slowo, nepřipaušlějíce sobě žádné bázně prázných strašidel zpátečnictwí, jakýmiž jen swedená částka obywatelstwa se dá ustrašiti a k zlému potřebowati od strany zločinného podrýwání: we straně této jen leží nebezpečenstwí prawé swobody lidu. Obywatelstwo země české doufá, podáwajíc wěrnost a příchylnost, také wěrnost od swého krále. Wyzýwáme loyalní obywatelstwo Pražské, abyste pewně a upřímně držíce dohromady pokoj a pořádek zachowáwali, wšeliké dráždění činných pomáhačů Wídeňské bořiwé strany odhodlaně odmítali a bedliwým zřetelem střehli. Wystříháme obywatelstwo Pražské před nebezpečenstwími anarchických snah, jenž Čechy w neštěstí a wěčnau služebnost uwrhnautí zamýšlejí; pročež pewně a wěrně při sobě stůjte; nám Čechům budiž w dějinách zachowána sláwa, že jsme nawzdor wšernu osočowání zůstali wěrnau podporau monarchie. Swornost síly dodáwá; zachowejtež tedy swornost, w ní leží wítězstwí nad nepřáteli i osočowateli našimi. W Praze dne 9. října 1848. Purkmistr a radda městská. Waňka, purkmistr. ‒ Prokop Richter. ‒ Dr. Rozkošný. ‒ Fiedler. ‒ Frant. Dittrich. ‒ F. L. Jaroš. ‒ Dr. Josef Frič. ‒ Jan Slawík. ‒ Wáclaw Seidl. ‒ Jan Meisner. ‒ Jan Nowotný. ‒ Jan Špott. ‒ V. J. Rott. ‒ Karel Suchý. ‒ Med. Dr. Hofrichter. ‒ Dr. M. Pinkas.

1. leden 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Zahraničné zprávy, Titulek: V Belgii, Autor: Havlíček, Karel Zahraničné zprávy. V Belgii. W weřejné schůzce Brusselské akademie dal král Leopold patrný důkaz, jak si flémské řeči wáží. W Belgii panuje francouzština, a domácí národní jazyk flémský welmi potlačený, teprw nyní přičiněním některých wlastenců flémských zwelebowati se počíná. W této schůzce opět se naschwál o flémské literatuře ani zmínky neučinilo od nenáwistiwého presidenta, a celá ta slawnost byla francouzská. Tu král po ukončeném sezení, přistoupiw k Nestoru flémské literatury Willems-owi prawil: „ Doma se pilně zanepražňujeme flémštinou. Syn můj, hrabě Flamandský, přinesl mi dnes flémské werše w přání, welmi dobře se mu podařili, welmi dobře. “ „ Pane králi! “ odpowěděl Willems — „ jenom jeden zde nechce o flémštině wědět, a sice pan president. “ Král se usmál. Mezi pěstiteli národního jazyka způsobilo takowé nestranné wyřknutí králowo welikou radost.

22. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [odmítnutí výzvy kanovníka V. J. o odnímání statků], Autor: Havlíček, Karel Splnomocněn wysokým nařízením ( jak sám w dopisu prawí ) wyzýwá pan kanowník V. J. skrze vikariátní auřady kněžstwo farní, aby prý mu bylo důležitostí srdce, získati co možná nejwíce podpisů na žádost centrálního katolického wýboru říšskému sněmu, aby se duchowním statky neodjímali. Předewším wěz pan kanowník, že české kněžstwo farní nezapomnělo a bohdá ani w této rozhodné době nezapomene slowa zakladatele swého: „ Neskládejte sobě pokladů na zemi, ale skládejte sobě poklady w nebi — nebo kde jest poklad twůj, tuť jest i srdce twé; “ — a protož zachowání statků nikdy důležitostí srdce swého učiniti nemůže. Na statcích kněžstwa nespolehá blaho církwe. Byly časowé církwe, a snad ti nejskwělejší, když chudá jsauc na statky, bohatau se proukázala w čistotě wíry a mrawů; byly časowé církwe, a snad ti nejsmutnější, když nadána statky a welikým panstwím na mrawích schudla, a zardíti se musila nad welikým počtem prelátstwa takowého, které uměleji mečem nežli kalichem, raději žezlem nežli pastýřskau berlau wládlo. Horlíte, aby církew statky neztratila? Známe tuto horliwost, není to péče o církew, nýbrž auzkost o weliké příjmy swé. A protož marně wyzýwáte, pane kanowníku, kněžstwo farní, tato důležitost waše nebude nikdy důležitostí srdce našeho; my doufáme, že demokratický princip též w církwi místa dojde a swobodě cestu proklestí, a to zajisté ne swobodě takowé, o které nedáwno prohlásila hierarchie česká: každá Appellatio ab abusu polestatis ecclesiasticae k civilnímu saudu jest proti swobodě církwe; my doufáme, že se nám dostane wýžiwa, jakáž pracujícímu kněžstwu sluší, byťby i mnohého minula naděje: býti in floribus. Že wšak se nám w dopisu tomto na ruku dáwá podezřelý, ať nedím auskočný způsob, jakým bychom nejlépe wymáhati měli podpisy od osadníků swých, to musí každého z nás hlubokau oškliwostí naplniti, a jedině příčina jest tohoto weřejného ozwání, aby budaucně cos podobného od nás se nežádalo. — Listy k podpisům zaslané jdau od fary k faře prázné.

21. říjen 1848, Zdroj: Národní Noviny, Část: X, Titulek: Pánům spisovatelům českým, Autor: Havlíček, Karel Komitét, zřízený k wydáwání českých školních knih gymnasialních, jichžto tisk pro nastáwající pilnau potřebu již tuty dni započíti má, přeje si wejíti w poradu s pány spisowateli českými stran prawopisu, jehož by se při oněch knihách nejwhodněji užíti mělo. I činí tedy slušné pozwání ku společné schůzce w českém národním Museum w neděli dne 22. t. m. o 11. hodině dopolední, kteráž aby hojně nawštiwena byla srdečně si přeje. W Praze dne 20. října 1848.

???. červen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [Ministerská zřízení], Autor: Havlíček, Karel – Za ten čas, co našim nowinám byla zamezena cesta k obecenstwu, wydalo ministerstwo několiko zřízení, která tak hluboko zasahují do žiwota, že je, ačkoliw opozdělé, přece newáháme předložiti, ne-li najednau, alespoň tak, jak prostora stačí, jedno po druhém. Prwní spis od ministerstwa wydaný zawírá w sobě: Základní rysy nowého zřízení saudního. Pro důležitost je překládáme celé, nečekajíce překladů auředních. I. Ustanowení obecná. §. 1. Budaucně budau tyto saudy: Saudy okresní, okresní saudy sborowé, zemské saudy, saudy kausální, wrchní zemské saudy a nejwyšší neboli kassační saud. §. 2. W občanských práwních záležitostech sauditi budau prawidelně: w prwní instanci saudowé okresní jakožto saudcowé jednotní; we druhé saudowé zemští, we třetí wrchní saudowé zemští. W záležitostech, jenž jsau přikázány k saudům zemským a kausálním, saudí wrchní zemský saud jakožto druhé, a nejwyšší saud jakožto třetí instance. W práwních záležitostech sporných platí za zásadu rozdělení saudů na tři, w záležitostech kroměsporných jediné odwoláwání na druhau instanci. §. 3. U wěcech trestních sauditi budau podle ustanowení zwláštního zákonu o příslušnosti, jenž wydán bude, saudowé okresní a okresní sborowé we wšech těch případech, které porotním saudům k rozhodowání pozůstaweny nejsau, w těchto pak saudowé zemští; w dálší instanci tedy wrchní saudowé zemští a kassační saud. §. 4. Saudy, audům rodiny císařské a wojsku ústawau pojištěné, tímto zřízením saudním se nedotýkají. Taktéž zůstanau ustanowení založená w poměrech mezinárodních, o saudech osob, které požíwají práwa kromězemnosti ( Exterritorialität ). II. Saudowé okresní. §. 5. W příčině saudnictwí rozdělí se auzemí korunních zemí na okresy, jejichžto welikost wyměřena bude podle poměrů místních a lidnatostních. §. 6. W každém okresu bude okresní saud. Saudowé okresní rozděleny budau dle rozličné swé welikosti a lidnatosti we třídy, a dosadí se na ně okresní saudce, pak potřebný počet náměstků saudních a jiných pomocních auředníků. §. 7. Saudcowé okresní a jejich náměstkowé sauditi budau jako jednotní saudcowé. §. 8. W řízení trestním saudowé okresní nalézati budau: a ) we wšech přestupcích, jenž přikázány nejsau k obecní policii, jakožto prwní instance; b ) co se týče nastupowání trestního proti zločinům a prowiněním, náleží jim ta spoluaučinnost, která se jim saudním řádem trestním přikáže. §. 9. W práwních záležitostech civilních dáwá se saudům okresním saudní moc prozatím až do zawedení nowého řízení saudního w rozepřích civilních docela, wyjímajíc jedině působnost w §. 17. saudům zemským zůstawenau. Jediné tam, kde zemští saudowé swé sídlo mají, přikáže se okresním saudům nyní již obmezenější působnost w práwních záležitostech civilních. Jim přisluší: 1. Aby nalezaly w prwní instanci: a ) we wšech rozepřích práwních o určité sumy peněz, nepatřící před saudy kausalní, které mimo auroky a jiné wedlejší platy nejsau wětsí než 500 zl. stř., a kteréž se nepohledáwají ani jakožto část jistinného dluhu, přesahujícího sumu 500 zl. stř., ani jako přebytek, pocházející z wyrownání několikero pohledawků oběma stranám náležitých, jakož i také o jiné wěci mowité a nemowité, když se žalowatel nabídne přijmauti za ně sumu peněz, která podle hořejšího počítání není wětší nad 500 zl. stř. Suma pohledáwaná počítá se podle sumy, o jejížto splacení žádost w žalobě položena jest, třeba by žalowatelů anebo žalowaných bylo několik, anebo se pohledáwaly prošlé sumy běžících auroků nebo důchodů. b ) We wšech řízeních o wýpowědi smluw projednacích ( smluw pachtowacích a najímacích, jakož i smluw w §. 1103 ob. zák. obč. wytknutých, při kterých se přepauští statek za poměrnau částku plodin ) a we wšech rozepřích o puštění a wracení spachtowaných nebo najmutých gruntů a stawení a jiných wěcí, které zákon prohlašuje za nemowité. c ) We wšech práwních rozepřích o rušení držby. d ) We wšech práwních rozepřích, které wznikají ze smluw služebních, námezdních a schowacích: α ) mezi pány a saukromými jich úředníky, officianty a služebnými; β ) mezi žiwnostníky, majiteli dílen a fabrik s jedné, a jejich spráwci, towaryši, učedníky a dělníky s druhé strany, pokud nejsau přikázány před saudy znalcůw; γ ) mezi hospodskými, plawci, wozkami, nákladníky a nákladními ústawy s jedné, a jich hosty, pocestnými nebo objednateli s druhé strany, pro wěci od oněch we schowání wzaté a pro díla těmto učiněná, pokud rozepře takowé nepatří před saudy obchodní; δ ) we wšech rozepřích práwních z pohledawků osob léčitelských za lékařskau pomoc a za dané léky, pak z pohledawků saukromých učitelů anebo saukromých školních a wychowacích ústawů za wyučowání a wychowáwání; ε ) we wšech práwních rozepřích pro škody od lidí nebo od howad spůsobené na gruntech a na plodinách na nich se nacházejících, ačkoli již oddělených. Dále jim přisluší: 2. Poraučeti wšeliká prozatímní zařízení a prostředky pojišťowací i také w práwních záležitostech takowých, o kterých jim nalezati nepřisluší; 3. powolowati a předsebráti wšechny wýkony exekuční, nech se zakládají w rozhodnutích nebo porownáních k exekucí spůsobných, od nich samých nebo od jiného saudce wydaných; 4. wésti gruntowní knihy a opatřowati u wěcech kněhowních, co se týká nemowitých statků anebo práw na ně se wztahujících, kteréž zapsány jsau we weřejných knihách jim k wedení přikázaných; 5. wésti řízení konkursní, pokud nowým řádem konkursním přikázána nejsau k jiným saudům; 6. sprawowati wšechna řízení dobrowolného saudstwí s tím obmezením, které wyplýwá z odkázání jistých záležitostí k saudům zemským, které se nařizuje w §. 17. III. Okresní saudy sborowé. §. 10. W každé korunní zemi zřízeny budau jisté okresní saudy přikázáním k nim zkaušených saudců jakožto přísedníků w saudy sborowé, jenž wykonáwati budau saudnictwí trestní nad prowiněními. §. 11. Okresním saudům sborowým přisluší, w okresu k nim jakožto trestním saudům nad prowiněními přikázaném, říditi a rozhodowati o žalobách z prowinění w prwní instanci. W případech těchto mají uzawření swá dělati we shromážděních ze dwau saudců a jednoho předsedy. IV. Saudy zemské. §. 12. Ku prowedení tohoto zřízení saudního rozděleny budau korunní země na okresy zemských saudů, z nichž každý obsahowati bude počet okresů, přiměřený okolnostem. §. 13. W každém takowém okresu bude zemský saud, we kterém seděti bude předseda a podlé welikosti okresu jeden nebo několiko předsedůw senátů, pak přiměřený počet radních, přísedníků a pomocních úředníků. §. 14. Zemské saudy wykonáwají auřad saudcowský dílem w prwní, dílem we druhé instanci. – Jakožto prwní instance mají uzawření swá dělati we shromáždění dwau saudců a předsedy, jakožto druhá instance we shromáždění čtyr saudců a předsedy. §. 15. W prwní instanci budau zemské saudy u wěcech trestních a ) w užším okresu wykonáwati saudní moc nad prowiněními, w §. 11. na okresní saudy wzloženau, a sice zwláštním senátem; b ) přisluší jim jakožto saudům porotním w obwodu okresu porotního, nastupowání w případech trestních, zákonem porotě k posauzení zůstawených, w objemu, jejž nowý saudní řád trestní ustanowí. Z prostředka saudů zemských powoláwati se budau saudcowé do saudů porotních, a za saudce přezwědní ustanowowáni budau od saudů zemských dle potřeby jak auředníci od zemského saudu k saudnictwí spůsobilí, tak i na jistých místech, jenž se oznámí, saudcowé okresní a jich k saudnictwí spůsobilí náměstkowé. §. 16. Jakožto instance odwolací u wěcech trestních nalezají saudy zemské: a ) o stížnostech proti nálezům, od saudů okresních, o prowiněních wynešených ( §. 8. lit. a. ); b ) o stížnostech proti nálezům trestních saudů o prowiněních, nech wyšly od okresních saudů sborowých ( §. 11. ) anebo od senátu zemského saudu ( §. 15. a ), jen že w případu druhém žádný saudce, který by byl při prwním rozhodnutí aučastnil, nesmí přijat býti do shromáždění dle §. 14. sestaweného. §. 17. W práwních záležitostech civilních rozhodowati mají zemské saudy w celém obwodu swém: a ) w případech prohlášení aumrtních, předsewzatých k wůli opětnému wstaupení w manželstwí a wedení důkazů o skutečné smrti skrze swědky; b ) w rozepřích o rozwedení manželstwí; při rozdělowání a za neplatné prohlašowání manželstwí; c ) w případech ukládání a zdwihání opatrowanstwí pro marnotratnost nebo pro nemoc dušewní, w případech zákonního přijetí dětí nemanželských za manželské, přijetí za wlastní, a wystěhowání; d ) w případech amortisowání státních dlužních úpisů a auwěrních papírů za stejné s nimi powažowaných, a sice ti saudowé zemští, w jejichžto sídle dotyčné auwěrní se wedau; c ) w záležitostech sprawowacích fideikomissů. Nad to se přikázati mají saudům zemským w práwních záležitostech civilních pro objem okresních saudů, které se nalezají w místě jich sídla, ta řízení, která pod tyto ( §. 9. ) anebo pod saudy kausální nepřisluší. §. 18. We druhé instanci nalezají saudy zemské w práwních záležitostech civilních o odwoláwáních proti rozhodnutím saudů okresních. V. Saudowé kausalní. §. 19. Saudowé okresní, směneční a pomořští tam, kde jsau, s příslušností sic w zákonech wytknutau, prozatím zůstanau. Taktéž mají saudowé komorní až do přeměnění komorního zákonodárstwí řízení swá dále wésti. §. 20. Na takowých sídlech saudů zemských, kde obchod wyhledáwá saudu obchodního, aniž takowý oddělený se nachází, sestawí se obchodní senáty, přiberauc do nich hlasující audy ze stawu obchodnického. §. 21. Zřízení nowých saudů obchodních a znaleckých, jich uspořádání a příslušnost, jakož i příští auřední působnost saudů obchodních při konkursech obchodníků wyměřeno bude zwláštními zákony. §. 22. Práwo hornické má se od spráwy hornické a hutnické zauplna odděliti. K wykonáwání hornického saudnictwí sestawiti se mají u těch saudů zemských, které se podle polohy a potřeby nejlépe k tomu hodí, senáty, přiberauc do nich technicky wzdělané audy z hornictwa a hutnictwa s práwem hlasowacím, jenž mají wykonáwati saudnictwí hornické w okresích k nim přikázaných. VI. Wrchní saudy zemské. §. 23. Obwody několika saudů zemských pospolu w počtu přiměřeném dělají obwod saudní wrchního saudu zemského, we kterém seděti bude předseda, náležitý počet senátních předsed, přiměřený počet radd s potřebným auřednictwem pomocním. Wrchní saudy zemské mají o wšech předmětech rokowacích uzawírati we shromáždění čtyr saudců a předsedy. §. 24. U wěcech trestních rozhodowati mají wrchní saudowé zemští: a ) jakožto saud půhonný o náwrzích, by obwiněný byl pohnán a před saud porotní se stawil pro wýstupek trestní tam náležitý, ze kterého on byl obwiněn; b ) předsednictwa wrchních saudů zemských mají, k odsuzowání případů k porotě přikázaných, ustanowowati předsedu porotního saudu pro každé sezení zwlášť. §. 25. W práwních záležitostech civilních mají wrchní saudowé zemšti nalézati: a ) kromě sporů o záležitostech k saudům zemským a kausalním w prwní instanci přikázaných, jakožto druhá a poslední instance; b ) w záležitostech sporných o wěcech, o kterých okresní saudowé w prwní a zemští saudowé we druhé instanci nalezli, jakožto třetí a poslední instance, a o wěcech, kde prwní rozhodnutí wyšlo od saudů zemských nebo kausalních, jakožto druhá instance. VII. Nejwyšší čili kassační saud. §. 26. Nejwyšší čili kasační saud sídlo swé bude míti we Wídni, i seděti bude w něm předseda, několik předsed senátních a přiměřený počet radd s ohledem na jednotliwé země korunní. Usnešení swá činí w senátech ze šesti saudců a předsedy. §. 27. U wěcech trestních rozhoduje saud kasační o stížnostech zmatečních proti nálezům wynešeným nad prowiněními od saudů porotních neb od saudů trestních. §. 28. W civilních wěcech sporných nalezá jakožto třetí a poslední instance w těch případech, we kterých wrchní saudowé zemští nalezli w instanci druhé. VIII. Státní zastupitelstwí. §. 29. Při každém saudu zemském budau státní zástupci ( státní prokuratoři ), při každém wrchním saudu zemském, jakož i při saudu nejwyšším čili kasačním generální státní zástupcí ( generální prokuratoři ) s náměstky a pomocními úředníky, jichžto počet se podle potřeby ustanowí. Státní prokuratorstwí u okresních saudů sborowých zastáwati budau náměstci. §. 30. Zwláštním zákonem spořádáno bude zřízení a působnost státního prokuratorstwí. IX. Přechod a ustanowení zawaděcí. §. 31. K zawedení nowého saudního zřízení má se wymezení okresů a obwodů saudních srownale s nowým rozdělením obecním a politickým co nejrychleji wykonati. Jakmile w obwodu některého wrchního zemského saudu příprawní práce budau dokončeny, wykonáwati budau moc saudní nowě zřízení saudowé, počínajíc ode dne, jejž ministr sprawedlnosti weřejně prohlásí, podle působnosti ku každému přikázané. §. 32. Nowí saudowé mají pak ihned auřadowati počnauti, třebas by do té doby nowé zákony o nastupowání trestním nebyly ještě dokončeny a záwazně prohlášeny. – Pro případ tento mají platiti tato ustanowení: Okresní saudowé přejmau až do wydání nowých zákonů w obwodu swém auplnau prawomocnost we případech II. dílu trestního zák. w prwní instanci; we druhé a poslední instancí rozhodowati budau o tom wrchní zemské saudy. – Okresní saudy sborowé a saudy zemské mají do té doby jakožto saudowé wyšetřowací o wšech případech trestních I. dílu trest. zák., které budau spáchány w jejich obwodu ( t. j. w tom, který jim jakožto saudům trestním nad prowiněními jest wykázán ), bez rozdílu wyšetřowání w celé rozsáhlosti wésti a zawřené spisy wyšetřowací zasílati k saudu zemskému, ku kterému jsau přikázány, jenž o tom rozsuzowati má tak jako o wyšetřowáních, které u něho samého byly prowedeny. Posawádní zákony o předkládání nálezů, o upuštění rekursů a rozsudků na požádaní anebo z powinnosti auřadu až do té doby zůstanau w platnosti, i má se předkládání díti k wrchním saudům zemským a k saudu nejwyššímu. §. 33. W práwních záležitostech civilních zůstanau posawadní zákonowé o řížení saudním, saudní instrukce, jakož i ustanowení posawádních jurisdikčních norm, pokud tímto saudním zřízením se nemění, prozatím we platnosti. Ustanowení doplňowací, jichž pro toto bude potřeba, wydány budau we zwláštním předpisu. §. 34. Líčení pří, které se w čas přewádění saudní moci z posawádních na nowé saudy ještě wedau, mají, pokud se týkají srotulowaných rozepří, wyjednáwání a konkursů u posawadních saudů ze saudců prawnických záležících, do konce dowedeny býti od okresních saudů sborowých nebo od saudů zemských, které se na místě nich zřídí. Wšechna ostatní líčení dodána budau, uwědomíc ty, jichž se to týká, k těm saudům, které by podle tohoto zřízení saudního byly příslušné, kdyby w čas početí pře již byly býwaly. §. 35. Rozepře o příslušnost a delegace saudů okresních, kausalních a zemských, co se týká řízení do oboru jejich nyní přecházejících, i těch záležitostí, které budaucné počaty budau, rozhodowány býti mají od wrchních saudů zemských, pakli saudy rozepři wedaucí, anebo oba saudu, od kterých a ku kterým delegací se státi má, w obwodu jeho se nalezají, jinak ale wždy o správně: od nejwyššího saudu. Dokud nowé zákony nebudau wydány, má w rozepřích o příslušnost mezi auřady saudními a spráwními rozhodowáno býti od nejwyššího saudu we smíšeném senátě, wyslyšíc generálního prokuratora, a stížnosti syndikátní mají se powažowati podle předpisů posawádních. §. 36. Spráwa kas sirotčenských a depositních přikáže se tam, kde je k nowým saudům okresním nyní hned přikázati lze není, prozatím k těm saudům okresním, w jejichžto okresu se sídlo posawádní spráwy nalezá. Nowě přibylé mohowitosti sirotčí a wklady schrání se u těch saudů, ku kterým přikázána jsau řízení, na ně se wztahující. §. 37. Dokud nowé knihy zřízeny nebudau, wésti se budau posawadní gruntowní knihy o nemowitých statcích, položených w okresu saudu okresního a do desk zemských newložených u tohoto saudu okresního, posawadní pak desky zemské w sídle zemských saudů oněch měst, kde posawáde býwaly. Taktéž se budau knihy horní až do oné doby wésti odděleně od horních saudů těch, na které wedení jejich posud náleželo. Pro wětší města budau, co se týká weřejných kněh, wydána zwláštní nařízení. §. 38. Záležitosti sprawowací o fideikomissích přejdau na ty saudy zemské, které na místo posawadních auřadů fideikomissních nastaupí. Připadne-li wšak fideikomiss celým swým objemem do obwodu jiného saudu zemského, tehdá jakož i při fideikomissích peněžitých může spráwa wzložena býti na žádost toho, jehož se týká, na jiný saud zemský, jenž se k tomu ustanowí. §. 39. Zwláště se k tomu má prohlédati, aby zawedení nowého zřízení saudního wstaupilo do žiwota, nerušíc běh řádného sauzení. Komisse wlastně k tomu zřízené budau, majíce zřetel k poměrům jednotliwých zemí korunních, dohlédati a říditi odewzdáwání a přijímání řízení od posawadních saudů nowým, zwláště pak kas sirotčenských a depositních a skládání rozličných gruntowních kněh jednoho okresu. Při tom zdržowati nemají potřebná snad likwidowání řízení odewzdacího, založeného na stawu, jenž se skutky zjistiti má. §. 40. Nowá sázení auřadů díti se budau po prohlášení saudních auřadů a míst auřednických w jedné každé korunní zemi zřízených a spůsobilostí k těmto potřebných, na wyžádané náwrhy. Dosazení powažowati se bude, zwláště i také co se týká stanowisk nowých auředníků saudních, předběžně jen za prozatímné, nedotýkajíc se 534 již nabytých práw na wýslužné auředníků státních a těch, kteří se jim rownají, s tím doložením, že při konečném potwrzení a dosažení čas služby počítati se bude ode dne wstaupení do prozatímní služby. Při tomto nowém dosazowání bude se míti zřetel, nehledíc wýhradně k posawadnímu auřednímu postawení osob se hlásících, hlawně k zákonní jich spůsobilosti a zwláštní schopnosti k žádanému auřadu, pak k délce a powaze jich služby w oboru justičním, aniž se přečkaný rok čtyrycátý powažowati má za zákonní, zwláštního prominutí wyhledáwající překážku, wadící prwnímu wstaupení do státní služby. We Wídni 8. čerwna 1849. Na to wyšlo toto nejw. rozhodnutí: Na náwrh Mého ministra saudních záležitostí a s radau Mé ministerské raddy potwrzuji, aby nowé zřízení saudní prowedeno bylo we smyslu předložených, ode Mne schwálených základních rysů, i ukládám Mému ministru saudních zál., aby je we srozumění s dotyčnými ministerstwy co nejrychleji prowedl. W Schönbrunnu dne 14. čerwna 1849. František Josef w. r.

20. listopad 1846, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: Podobizna Karla z Žerotína, Autor: Havlíček, Karel Podobizna Karla z Žerotína. Řada podobizen znamenitých našich mužů obohacena jest nyní obrazem tohoto znamenitého pána Morawského ( žiwotopis jeho podáme brzy we Wčele ), kterýžto p. prof. Šembera swým nákladem wydal, kamenopisnau prací p. Šíra, též rodilého Morawana. Heslo wlastimilowného pána tohoto rowněž umístěné pod podobiznau jest: „ Styděti bychom se slušně za to musili, kdybychom se toho dopustili, aby jazyk náš přirozený, tak wzácný, starožitný a rozšířený měl od cizího jazyka wytisknut býti. Tak psal 1610 w raddě Holomaucké: a tak smýšlela před 200 lety wysoká šlechta Morawská. Tak se časy mění. – Original sauwěký této podobizny nachází se u sw. Alžběty we Wratislawi, kde pan Karel z Žerotína we wyhnanstwí bydlel po smutném přewratu wěcí w Čechách 1620. Nebožtík hrabě František z Žerotína dal z ní lonského roku učiniti wěrnau kopii pro rodinnau galerii w Bludowě od Wídenského akademika p. Friedricha též rodilého Morawana ( z Unčowa ), a tato kopie jest kamenotiskem zdařilým rozmnožena. Prodáwá se u Kronbergra a Řiwnáče a u J. Pospíšila za 24 kr. stř. H. B.

30. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Politika Jihoslovanů, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Politika Jihoslowanů. W burném tomto ale welmi wážném čase, kde se jedná o celé budaucnosti každého národu, jsau jediné ony wěci žádaucí, které jsau čerstwý základ, na kterém se musí každý národ pohybowati, rozwíjeti a postupowati. Ten základ je politika – ale politika we wznešeném, šlechetném smyslu. Každý národ pracující w duchu nynějšího wěku má tři hlawní hlediště pro swau politiku. Prwní je hlediště k člowěčenstwu, to jest ke wšem národům swěta; druhé ke swému národu, to jest ke wšem pokolením plemena swého; třetí ke státu, to jest ke wšem obywatelům jedné společnosti sestawené historií, zákonem a zřízením. Prwní hlediště, k člowěčenstwu, postaweno je w nejnowějši době na takowém základu, že se mu nemůže upírati žádný šlechetný národ, žádný čestný člowěk. Tento základ jest: swoboda, rownost i bratrstwí jak k jednotliwým lidem, tak k jednotliwým malým i welikým národům. Postawiwší se na základ tohoto prwního hlediště, musíme se i s druhého hlediště, k národu našemu, wyslowiti pro swobodu, rownost a bratrstwí wšech Slowanů, kteří wšichni zajedno činí weliký náš národ. Z tohoto ohledu musíme ku každému kolenu slowanského plemena rownau lásku chowati; rowně se zasazowati o jeho swobodu i důležitosti, rowně děliti jeho štěstí i neštěstí. Ale jak to můžeme? Tím samým spůsobem, jako to činí a již učinili druzí wzdělaní welicí ewropejští národowé: cestau pozdwihnutí národnosti, cestau silného, wzájemného spolku. Francauzský a anglický národ činí již ode dáwna jedno společné a mohutné, ne pauze národní, ale i státní tělo, a co není wrodné a shodné oněm národům, odwrhne se od nich w naší době. Italie je na cestě, aby interessům wšech wětwí a států národu swého stejný směr dala. Co německý národ činí, widíme den co den okolo nás a kraj sebe. We Wídni, w hlawním městě císařstwí Rakauského, wlaje korauhew spolku německého, a we wšech německých pokrajinách císařstwí rakauského nosí se barwy spolku německého. – Z prostředka rakauských Němců posláni jsau wyslanci na německý sněm do Frankfurtu, aby pomohli utwořiti německý spolek. Náš jasný král přijal před očima wyslanstwa wšech swých slowanských pokrajin z rukau rozníceného německého wídeňského obywatelstwa korauhew spolku německého a ozdobil ní hlawní okno swého císařského dworu. My jsme se tomu radowali, protože se oným skutkem po welikém rakauském císarstwí jasně oswědčil princip potřeby spolku národůw. A proto nemůže ani císařstwí rakauské, ani Ewropa, ani swět proti tomu se zdwihat, když si i Slowané učiní spolek slowanský, když se i Slowané oným směrem hnau, na který uhodili jejich bratrští sausedé a spoluobčané Němci. I Slowané jsau jak Němci rozptýleni po mnohých státech a žijí pod mnohými wládami. I Slowané mají jako i Němci báti se o swau národnost a pak o swau swobodu w smyslu našeho wěku i ducha. Slowané zastupují jako i Němci jisté člowěčské a swobodné myšlénky před druhými národy. Proto nemohau ani Slowané ani Němci jiné politiky míti k národu swému i ke swobodě člowěčenstwa. Ale která cesta wede k takowému spolku národů? Jeden jediný obecný sněm wšech wětwí národu. Nemá se tu k tomu hleděti, je-li wětew malá nebo welká, stojí-li pod tau nebo onau wládau, mluwí-li jižním nebo sewerním nářečím. Tu se má pauze k tomu hleděti, aby se jeden národní duch rozwíjel, aby se jeden národní interes utwořil. Jako se we Frankfurtě wedlé ostatních malých i welkých německých zemí skrze poslance zastupují i Němci z Prus, Sas i Rakaus, tak se mají i na sněmu spolku slowanského, wedlé wyslanců Slowanů ruských, polských, srbských, černohorských, bulharských, bosenských zastupowati swými wyslanci i Slowané pruští, saští i wšech pokrajin rakauského císařstwí, aniž se jednotliwé wlády swrhnau, aniž se osobní zřízení a wlastní důležitosti každé jednotliwé země promění. Které město bude sídlo takowého společného slowanského sněmu, zdali „ Zlatni Prag “ nebo které jiné město – to rozhodne wětšina. Tak také záwisí od wětšiny i to, w jakém jménu a jakým řízením wládnaut bude hlawarstwo tohoto společného slowanského spolku. ( My jsme pewně přeswědčeni, dokládá Redakce Narod. Now. dalm. horw. slow., že se tímto spolkem i otřesené mezi Slowany a Němci přátelstwí nawrátiti a prawé bratrstwí mezi wšech národů uwésti může. ) Třetí hlediště naší politiky, k Uhersku, týče se nás nejblíže jakožto přidružených králowstwí. My jsme před wěky swobodnau wůlí našich předků postawili králowstwí naše pod korunu uherskau i pod wládu zákonitého krále uherského. Pod tau korunau, pod tím králem chcem i dále zůstati, dokud se král a koruna budau moci udržeti. Spojiwše se s korunau, spojili jsme se w zásadě společních interessů i se wšemi obywateli králowstwí uherského. S těmito obywateli, nehledíc na rozdílnost kmene i wíry, žádáme i dále ostati w těsném politickém a bratrském spolku. Ale že se po zásadě nynějšího ducha k tomuto bratrstwu i swoboda i rownost w každém smyslu má připočísti, žádáme od naších spolčených uherských národů auplnau swobodu i rownost wšech národů w zemi uherské obýwajících, pak i wšech jazyků w této zemi wládnaucích. Nechceme trpěti panstwí žádného národu ani jazyka ani stawu, a držet se powěk s oněmi národy i stawy, kterým hrozí záhuba, žeby mohli přijíti o swau národní nebo politickau swobodu nebo padnauti pod jarmo druhého národu nebo stawu. Z té příčiny musíme se wší sílau opříti Maďarům, jejich acsurpowanému národnímu despotismu, jejich bažení po panstwí a zároweň ministrům z jejich kmene, kteří wždy až po nejnowější doby bránili interes národu maďarského, jenž není leč část obywatelstwa země uherské, kteří jsau wšichni dohromady aristokraté, a ne jak to wěk požaduje, i z druhých stawů. Wedlé tohoto obecného hlediště k Uhrům máme ještě zwláštní historické hlediště: my žádáme pro swobodná králowstwí naše, abychom měli swé zwláštní řízení swých wnitřních záležitostí, swůj obzwláštní národní sněm, na kterém mají být zastaupeny i ony částice uherské, které jsau násilím, skrze uherský sněm, neb jinak k Uhersku přiwtěleny, dále i ony části naší wlasti, které jsau pod absolutní wládau wojenské raddy ( pomezí wojenské ). Zůstane nám ještě čtwrté hlediště, k císařstwí rakauskému. Pokud se ono týče Slowanů i druhých w rakauských pokrajinách obýwajících národů, odhowořili jsme již w rozhledu z prwního a druhého našeho politického hlediště. Zde musíme ještě to wyjewiti, že si wládnaucí nyní dynastii, kterau jsme pod Ferdinandem I. přijali, žádáme i na dále za swau uznáwati a, pokud budem moci, brániti. Očekáwáme pak od ní, že nám ony strany co nejdříwe přidruží, které po historii i po zákonu, nebo po krwi i kmenu k našemu státu nebo k jihoslowanskému národu přisluší. Pod oněmi rozumíme Dalmacií, istrianské ostrowy s istriansko-horwatskými okresy i některá pohraničná města krajinská. Ke druhým padá wšechna Krajina i slowenské Korutany a Štýry. Samo sebau se rozumí, žeby wšechny tyto země nic s námi newázalo, leč obecní sněm i banské důstojenstwí, neboť by se každé zemi její zwláštní wlastní wnitřní řízení neporušeně zachowati musilo, aby se potom mysliti nemohlo, žeby která země pod nás spadla, nýbrž že je s námi sdružena. Přiwtělením oným wešly by ony strany samy we swobodný spolek s Horwatskem i Slawonií, jako je mezi Horwatskem, Slawonskem a Rěkau. Wšichni by tím wstaupili w kolo jednoho ducha a zachowali by i na dále swé obzwláštní formy. Iwan Kukuljević, měšťan měst Záhřebu i Osěka. ( Z národ. Nowin horw. dalm. slaw. )

24. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [kritika vyjádření pátera Sidona proti Slavomilovi V.], Autor: Havlíček, Karel H. B. Poslanec okrsku Jičínského p. P. Jan Sidon, gym. katecheta Jičínský, poslal redakci těchto nowin welmi obšírné, a pokud saudíme, dosti hrubé wyjádření proti zpráwě p. Slawomila W., kterauž o Wídni podal Slowanské Lípě, we kterémžto wyjádření spolu p. P. Sidon sám sebe wychwaluje. Redakce Nár. Nowin nemůže takowé wyjádření p. P. Sidona proto přijmauti, poněwadž se s prawdau nesrownáwá. Nám weškerá činnost p. P. Sidona na říšském sněmu příliš dobře známa jest, a nemůžeme o ní mnoho pochwalného pronésti, ačkoli snad p. P. Sidon w saukromých listech ke swým komitentům sám sebe notně wychwalowati neopominul. P. Sidon kromě pošetilé marnosti sotwa čím jiným se wyznamenáwá, a zwláště w posledním čase bylo chowání jeho takowé, že se we sboru českých poslanců o to jednalo, aby p. Sidon ani do porad připuštěn nebyl, poněwadž někdo wždy — podiwným způsobem — našim parlamentárním a národním nepřátelům wšechno zewrubně zjewil, oč jsme se my důwěrně mezi sebau usnesli. Také byl p. Sidon přičiněním p. Löhnera wywolen za místo-předsedu jednoho oddělení we sněmu: proč? — newíme my, ale za to snad wí p. Sidon. Konečný úsudek náš o p. Sidonowi nebude nikdy jiný, nežli že se co do schopností swých sotwa za gym. katechetu, nikdy ale za poslance na sněmu nehodí. Co se jeho charakteru týče, o tom snad ti, kterým osobně znám jest, lépe wěděti budau. Prosíme ale snažně, aby to, co jsme o p. Sidonowi jakožto swé upřímné přeswědčení pronésti museli, nikterak nebylo na ostatní posud we Wídni meškající české deputowané pp. Sadila, Loosa a Šemberu potahowáno, kteří jsau w každém ohledu řádní mužowé a upřímní wlastenci. Přejeme jen srdečně, aby i oni tři již co nejdříwe Wídeň opustili, jsauce přeswědčeni, že swým dlauhým meškáním we Wídni sami proti swému úmyslu chybují.

22. listopad 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Co jest Obec?, Autor: Havlíček, Karel Co jest Obec? ( Pokračowání. ) Duch občanský, občanské smýšlení chybí w takowých obcích, we kterých občané we spráwě obecní žádného podílu a hlasu nemají, o zřízení a účelech obce nic newědí, kde se spráwa weřejně a wšem před očima nekoná. Jaký pak diw, že občan nenahlížeje, kterak i jeho oběti k udržení celku newyhnutelně zapotřebí, newida náležitého spojení mezi obtížemi, které pro obec nese, a užitky, jaké od ní béře, poněwadž wždy jen obtíže swé ( daně a služby ) patrně na očích má, prospěch ale ne tak patrně: jaký diw prawím, že se občan takowau obec co nějakau obtíž powažowati naučí, a potwrzen ještě w mínění swém newlídností a nesprawedliwostí auřednickau ( za niž arci obec wždy nemůže ), konečně obec za zjewného nepřítele swého a škůdce drží, a nepřátelsky proti ní jedná, nemoha mocí, aspoň lstiwě a podwodně?! Tak se tedy w takowých obcích, we kterých lid úmyslně w newědomosti obecného zřízení, obecných wýloh a příjmů, obecné spráwy držán jest, tentýž lid naučí powažowati obecné jmění co jmění ne swé, nýbrž cizé a sice jmění bohaté osoby, které to, jak on we swé sprostnosti myslí, málo uškodí, budeli o něco ošizena; platiti daně jest mu nanejwýš obtížno, poněwadž myslí, že on chudší dáwá bohatšímu, jelikož nenahlíží a nahlížeti nemůže, že tyto daně wlastně dáwá jen sám sobě, jako z jedné kapsy do druhé. ( Tu arci máme na zřeteli jen sprawedliwé zřízení obce, kde každý takowé užitky má, jaké obtíže nese a jaké práce koná, kde nejsau marní darmochlebowé žijící z cizí práce, neboť takowá nesprawedliwá obec jest arci škůdnice mnohých občanů. ) A wšak i wzdělanější audowé takowé obce, kteří o takowýchto wěcech dobré nahlídnutí mají, přece wšak zjewně newidí, jakau cestau příjmy obecné jdau na wydání, aniž přeswědčeni jsau, že se wšechno dobře, maudře a sprawedliwě řídí ( poněwadž řízení tajné jest ), i tito wzdělanější občané chowají k obci swé wždy nedůwěru. Takowá občanská neswědomitost a netečnost zmocní se wšech stawů, každý dle postawení swého zkracuje obec a její jmění, ten neswědomitým placením daně, onen podwodnickau aneb aspoň nedbalau službau, jiný zas patrným zlodějstwím. To wšak málo kdo powáží, že konečně jen sebe sám a swé přátele šidí. Neboť když jiní příjmy obce zkracují, wyhýbajíce se podskočně daním, clu atd., jiní zas wydání její zwětšují, konajíce jí špatnau službu za dobrau mzdu, což z toho konečně ze wšeho pojíti může? Jen špatný staw obce, totiž že nemůže tak mnoho 378 prospěšného občanům podáwati, jako by podáwala, kdyby se wšechno swědomitě konalo a odwádělo. A jak směšné, jak dětinské jest při tom celé toto počínání? Žádný nepowáží, že při wšem swém podwodu přece wlastně tolik daně platí, jako by platil bez něho. Obec wypíše tolik daní, kolik na wydání swá zapotřebí má. Ošidíšli ji při jedné dani o několik zlatých ročně, musí ti zas jinau nowau daň uložiti, neboť bez těch peněz, o kterés ji zkrátil, býti nemůže. A tak tedy pro nepoctiwost sám si daně zwětšuješ. Aneb snad myslíš, že přece ty dani ujdeš, a jiný poctiwější ji za tebe zaplatí, a tak přece z podskoku swého užitek máš? O newěř tomu! Tak jako se žádný člowěk držeti nemá za nejdokonalejšího a nejcnostnějšího, tak by se rowněž ( z pauhé skromnosti ) nikdo neměl držet za nejwětšího šibala. Ošidíšli ty obec ročně o 10 zl., powaž že jsau jiní, jenž ji o 1000 zl. přiwedau, a tu pak na tebe přece padne wětší škoda, než jsi wyhrál, neboť ony tisíce také ty nahraditi musíš. Obci peníze nerostau, a co má, má od tebe a twých spoluobčanů, co se jí uzme, uzme se tobě, a co se jí přidá, přidá se tobě. Kýž by bylo možná, aby obec wšechno, oč do roka buď nepoctiwostí neb nedbalostí přiwedena býwá, spočítati, a pak co zwláštní daň, daň nepoctiwosti na každého občana rozwrhnauti mohla, aby se tak odcizená suma nawrátila. Tak by se bohdá brzy naučili patrně a pochopitelně škodliwost jednání swého nahlížeti. Ale nejen tímto obec takowá trpí, že občané powinnosti swé nekonají: nýbrž také pro nedůstatek ducha občanského nikdo pro wšeobecnost nic nepodnikne nad swau powinnost. Co neznáme, to milowati nemůžeme, a co nemilujeme, kterak se budeme pro to obětowati? Takowý nedůstatek ducha občanského zwláště wadí při úřednictwě. Každý dobře nahlíží, jaký jest rozdíl mezi prací s horliwostí konanau, a mezi nádennickau, otrockau. Jak lehko se zanedbá služba nekonaná weřejně? jak lehce se neuchytí při úředníku přewrácené mínění, že swůj úřad ne za powinnost nýbrž za odměnu swau, za prebendu powažuje, a sám sebe místo za služebníka obce za jejího poručníka! Tak zůstáwá obec takowá wždy jen w zakrnělosti, a občané nemajíce w ní důwěry, nejsau jí oddáni, lehce se proti ní popuditi dají, a nakloněni jsau k wzbauření. Obec sama nikdy zkwětati nemůže, a wždy pozadu zůstáwá za jinými, a k tomu jest wždy w nejwětší nebezpečnosti. Zcela jinák stojí obec, we které občan sám swé powinnosti a práwá, zřízení a spráwu obce zná, kde se wšechno přede wšemi a weřejně jedná, a kde každý sám w řízení obce jisté přiměřené má účastenstwí. Tam panuje duch občanský. Daně každý rád platí, nahlížeje potřebnost jich, a jsa přeswědčen o dobrém hospodářstwí s nimi, jakož i o tom, že čím wíc daní dáwá, tím wětší zas užitek béře. Každý wěda, že co obci náleží, také z části jeho jest, bdí horliwě dle postawení swého, aby se ani lehkomyslností, ani nepoctiwostí, aniž jakým jiným spůsobem obci nikde škoda nečinila, žádný nedá si w ničem ukřiwditi, znaje swá práwa; a znaje swé powinnosti, nekřiwdí jinému, a tak obec sílena ze wšech stran, blahodějně na wšechny strany působí, a zas každý nahlížeje wýhody a užitek obce swé, naučí se ji si wážiti, a požíwaje w ní mnohonácterého dobra, miluje ji, jest jí s duší oddán, obětuje se pro ni w čas potřeby, jako se obětuje přítel za přítele. To jest patriotismus, wlastenectwí. ( Pokračowání. )

8. červen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [Stav církve], Autor: Havlíček, Karel H. B. – W Praze dne 7. čerwna. Myslím, že se na dnešní den welmi dobře hodí následující rozjímání. Každý zná z historie osudy církwe w Čechách. Z počátku hned počaly w naší wlasti rozmíšky slowansko-řecké církwe se latinsko-nemeckau, a poslednější zůstala wítězem. Wíme že římsko-latinská církew w naší wlasti nanejwýš se odrodila a pokazila, že opustiwši docela prawý bohumilý aučel swůj, stala se u nás we středním wěku pauhým hierarchisticko-despotickým nástrojem beze wší mrawní kázně, bez swaté horliwosti. Cizozemci lakomí obsazowali mezi sebau bohaté praebendy české země, neumějíce s tím lidem ani promluwiti, který měli šlechtiti a k bohabojnému žiwotu wésti. Newzdělanost, powěra, zištnost, pyšný zhýralý žiwot – to byly obyčejné wlastnosti důstojníků církwe české we středowěku. Následek toho byly bauřky husitské, a jedno zlé chtělo se odstraniti druhým. Český národ pro takowé zneužíwání zanewřel proti wiře latinsko-katolické a chýlil se k protestanstwí, tak že až do bitwy na Bílé hoře wětší část wzdělaného lidu přiznáwala se k ewangelické wíře. Po bitwě na Bílé hoře owšem byla wšude zawedena katoliká wíra, ale jen násilím a wojskem císařským tak že když po 150 letech pod císařem Josefem opět swoboda wíry nastala, dosti patrný počet nekatolíků se najednau w zemi wyskytnul, na důkaz, že po celých těch 150 let jen na oko a z nucenosti ku katolictwí se hlásil, ale potají wždy protestanstwí u sebe zachowal. Každý wí že od císaře Josefa až k nejposlednějším dobám nebylo tak snadno od katolické wíry odpadnauti pro mnohé zákonní překážky a obtížnosti. Nyní ale jest swoboda wíry auplně zase uwedena, a každý občan může podle wlastního přeswědčení beze wšech překážek k jedné ze zemských wír přestaupiti. Ode wšad slyšíme, že se w Čechách wělmi hojně odstupuje od katolické wíry a přistupuje walně k protestantské. My jsme až posawad mlčeli o tom, nyní wšak není čas k tomu, aby se podobné wěci zamlčely; naopak zapotřebí jest pátrati po příčinách takowých událostí. Dobře wíme že kdykoli se buď w těchto listech neb i z jiných stran w dobrém mínění stane nějaká slušná zmínka o wčasných newyhnutelných oprawách katolické církwe, ku kterým hlawně počítáme: zawedení národního jazyka do církwe, zawedení woleb duchowních a biskupů, zrušení dosawadních peněžitých poměrů a uwedení nowých, zrušení coelibatu atd. atd., že se w takowém pádu hned najdau zelotowé, wyhlašující takowé náwrhy za kacířstwí, za newěru, za proticírkewní brojení. Komu ale skutečně blaho národu na srdci leží, a kdo uznáwá, že již déle wedle wzdělanosti našeho wěku podobné nedůstatky w církwi obstáti nemohau, které kromě toho ani newyšly od církwe samé, nýbrž od těch, kteří církwe jen zneužíwali ke swým swětským aučelům: tenť zajisté s bolestí hledí na twrdošijnost, s kterau jistá část wyšší hierarchie urputně se protiwí každé oprawě w katolické církwi. Jaký bude konečně následek této urputnosti? Jaký bude následek toho, když se ještě jedna část duchowenstwa katolického propůjčí za nástroj politické reakci? Žádný jiný než nesmírné přestupowání katolíků k protestantům. Awšak což na tom záleží těm pánům hierarchům, mají-li mnoho neb málo duší, jen když se jim pojistí praebendy a důchody církewní? Schůska biskupů we Wídni potwrzuje nás w tom, že nemáme naděje na žádné oprawy, ačkoli jsau wšechny tyto oprawy takowé, že již w mnohých diécesích katolických skutečně zawedeny jsau, ku př. mezi Rusíny w Haliči není coelibatu a liturgie celá jest slowanská, a žádný je proto nedržel nikdy za špatné katoliky. Si hic et ille, cur tu non Augustine? My wíme dobře, že tato slowa jsau hlas wolajícího na paušti. Ta část kněžstwa, která newyhnutelnost opraw nahlíží, nemá moc uwésti je, a ti kteří by moc měli, nechtějí a chowají se tak, že od sebe odwracejí wšechnu náchylnost lidu, což nesmírně na škodu jest katolické wíře. Konec toho wšeho widíme jasně před očima: asi polowice lidu konečně přestaupí k ewangelíkům, a pak naše zem okusí ještě jednau wšechny nehody církewních roztržků: kdežto nyní, kdyby se katolická wíra jak náleží a podle saučasného wzdělání we wěcech nedogmatických liberalně oprawila, ještě weliká naděje jest, žeby ewangelíci Augsburského wyznání poznenáhla zase se nawrátili. Sjednocenost we wíře jest skutečně nejwětší blaho pro národ, a zkušenost učí roztržky we wíře, hubí wšechnu i politickau silu národů. Dixi et salvavi animam!

1. leden 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Potřebnost průmyslové školy české, Autor: Havlíček, Karel Potřebnost průmyslowé školy české. Mnohý snad pousměje se nade mnou, řeknuli, že jsou školy pro to, aby se w nich děti něčemu naučili! „ Tys nám něco pěkné nowého powěděl! a to ještě w Nowinách! “ „ Toť se wí, že se we skolách děti něčemu naučí, proto mi řikají pane učitel! “ — doloží snad mnohý pán, mající sobě swěřené wychowání mládeže. Já ale, nedbaje nic na takowé řeči, jako newěřící řeknu w duchu swém „ Hm! newím! newím! uwidíme ještě! “ — Prwní člowěk, jenž školu zawedl ( škoda, že jméno jeho newíme, abychom si je s wděčností připomínati mohli! ) učinil to zajisté jen proto, aby swou zkušenost, swé umění jiným sděliti, aby jim cestu k moudrosti, kterou sám obtížně wykonal, ulehčiti a zkrátiti mohl. Ale tak to chce tento swět! Z počátku užiwá se každé znowa wymyšlené užitečné wěci s rozumem a proto i s prospěchem, pak ale když owšední, a lidé jí přiwyknou, odbýwá se již leda bylo, bez ohledu na účel, ku kterému by wlastně dle určení swého wésti měla. Za našich časů čsů posílají se již děti ze zwyku do škol; jako se každé dítě dít napřed chowati, pak woditi musí, jako každé k zubům stoná, rowněž roněž tak, když určitá doba nastane, do školy se posílá. Proč? to t začasté ani rodičům, ani učitelům — a snad take dítěti nenapadne. Naší otcowé a dědowé chodíwali do školy, a proto i my tam chodime, oni se učili napřed písmenky, pak slabikowat, pak číst, Einmaleins, pak psát, počítat, a mezi tím nazpamět katechismus, a my rowněž tak po nich činiti musíme. I wyšší školy jsou wšeobecně w té powěsti, že se w nich mladý lid welmi málo pro žiwot naučí, a proto také každý zkončiwší školní léta, teprw se něčemu wěru užitečnému učiti počíná. Nelze zapříti, že se školy docela od ostatního žiwota oddělily, že samy pro sebe stojí, nedbajíce na ostatní běh swěta: ony nás neučí té moudrosti a opatrnosti, kterou na cestách žiwota potřebujeme, nýbrž něčemu zcela jinému, co se tam we školách sice moudrosti jmenuje, we swětě wšak jenom neberným jest penízem. Že každý ze škol zkušenějším wystoupí, než tam wstoupil: jest mnohem wíce zásluha mimoškolní zkušenosti, nabyté za ten čas, než školy samé. Tímto neduhem postonáwá za našich časů wětší čásť škol u wšech národů: zároweň wšak nalezen jest již lík určený k tomu, aby dosawádní nesrownalost mezi školou a žiwotem odstranil, a učinil ze školy oprawdowý žiwot, jako jest žiwot oprawdiwou školou. Tento lík jsou: opatrowny malých dítek, reální, průmyslowé školy, techniky atd. Malé pěti - neb šestileté dítě pošle se do školy, prwní co tam uslyší je: aa, bb atd. aniž ubohé děcko wí k čemu budou tyto podiwné kliky, učí se nejwíc slabikowat, číst a psát, aniž nahlíží, k jakému účelu neb prospěchu, nebylo by tedy diwu, pakliby se zhola newšímawě a roztržitě chowalo k wěci, která je dokonce wábiti nemůže. Dle prawidla chodí dítě do triwiální školy 6 let, a naučí se za ten čas kromě náboženstwí jenom 2 číst, psát a počítat, a aby se mohlo říci, že důkladně, to se nemůže. — Dejme tomu, že by se dítě prwní tři léta we škole ani slabikowat, ani číst neučilo. „ Pro Boha! a čemu se tedy má ty tři léta učit? “ Náboženstwí — pane učiteli! — historii, přírodopisu, zeměpisu a wšemu, co pochopiti může, a co rozum otewírá, wždyť pak čtení a psaní ještě není weškerá moudrost! Dítě je zwědawé ( díky Bohu za tu dobrou wlastnost! ) rádo něco nowého uslyší, uwidí, nechť se mu tedy o wšeličems moudře powídá! Co si dobře předstawiti a pomysliti nemůže, ať se mu ukáže buď samo aneb w obrázku. Čím wíce člowěk widí a slyší, tím jest zkušenější a moudřejši: neboť nenabýwáme zkušenosti toliko stářím, nýbrž pohybowáním se we swětě. Mladý člowěk jest zkušenější a moudřejší než starý, jestli wíc widěl, slyšel a zkusil než onen. Ať si již to pak člowěk slyší a widí kdekoli, třeba we škole, jenom když jsou to wěci zdrawé, prawdiwé a užitečné. Takowých tedy wěcí bych dítěti prwní tři léta powídal a ukazowal, tím bych zostřil ještě wíce jeho zwědawost, powěděl bych, že se o tom i o wíce jiném w knihách dočísti může, zbudil bych w něm napřed touhu po čtení a psaní, připrawil k tomu jeho outlý rozum, a wsázím se, že by se pak za poslední tři léta přece ještě lépe psáti a čísti naučilo, než nyní za šest. K tomu se učinil prwní krok zřízením opatrowen, kterých owšem posud jenom w skrowném počtu we wlasti máme, dobře wšak by bylo, aby se začáteční léta wšech triwiálních škol stala opatrownami. W těchto se totiž asi dle podobných, jak jsem práwě řekl, prawidel s dětmi zachází, a wzdělaný učitel triwiální školy mohl by zajisté způsob ten i we swé škole uwésti. Owšem se rozumí, že děti dle předpisů swých čísti a psáti učit musí; smysl wšak mé řeči byl jenom ten, že se kromě čtení a psaní mnohému jinému wyučowati má, co důležítější jest než ono. Sice by mnohému línému takowou radou dobře poslouženo bylo, i teď dle starého způsobu neučí jen psát a číst, a pak by dle nowého ani tomu již neučil. To by pak bylo poswícení, být učitelem! — Wzniklý za nynějších časů duch fabriční, průmyslný wzbudil též školy reální, průmyslowé, techniky, které jsou wšude přeplněny žáky. Zdá se, že celý náš čas k tomu směřuje, aby welikou mezeru w důstojnosti, která až posud mezi řemeslníkem, rolníkem s jedné, a tak nazwaným studowaným člowěkem s druhé strany panowala, wyrownal. Stawy úředníkůw, učenců důstojníků atd. tak jsou za našich časů přeplněny, tak těžká, skrowná w nich počíná býti wýžiwa; s druhé wšak strany fabriky, řemesla jistá tak brzy, a hojně se wyplácejí, plodiny zemské w tak wysoké wždy ceně stojí: že se již brzy jedni druhým wyrownati, ba tito nad ony wywýšiti moci budou. Pořádný, wycwíčený řemeslník brzy se již úplně i důchody i pak wážností wyrowná úředníkowi a učenci: aby se to wšak státi mohlo, hlawně dopomohou průmyslowé školy. Ony budou moci řemeslníka postawit na takowý stupeň wšeobecného wzdělání, aby se jiným stawům, pokud zapotřebí, wyrownal. ( Budoucně dále. )

24. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [O Jelačićovi], Autor: Havlíček, Karel H. B. Nikdo snad za nejnowějších časů nebyl we wšech ústech tak jako bán horwatský Jelačić, a můžeme směle říci, že on jakožto wojín nebude nikdy proti sobě míti w poli tolik nepřátel, kolik měl pomlauwačů. Celá maďarská a německo-frankfurtská strana, obáwajíce se moci Horwatů, moci slowanské, snažili se bánu a Horwatům co možná nejwíce uškoditi, a poněwadž za našich časů nejhorší nadáwka jest reaktionář, newáhali i Jelačićowi a Horwatům toto přijmění zawěsiti. Zwláště w nejnowějších časech podařilo se jim mnoho w tomto ohledu, tak že někteří i we Wídni wěřili, že bán horwatský netáhne na Pešť, nýbrž zrowna na Wídeň. (!! ) Ba i mezi nedůwěrčiwými Slowany počalo se často ozýwati důmění proti Jelačićowi, zwláště když tak dlauho wáhal do Maďarska wkročiti, kdežto zatím Srbowé boj nesmírný o žiwot a smrt wésti museli. Popřáno mi bylo osudem blíže se seznámiti osobně s tímto znamenitým mužem Jihoslowanska, a newáhám žiwot a krew swau zaručiti za poctiwost, za liberalnost, za wěrnau oddanost jeho k národu swému. Těžko by bylo druhého podobného muže hledati mezi wojskem našim, jenž by we hluku žiwota wojenského nezapomněl na jemnost charakteru slowanského, jenž jsa wěrně oddán ( jak jest obyčej wojenský ) císaři swému, zároweň miluje nade wšechno swobodu a swůj národ. Dosti toho, že Jelačiće powolala důwěra národu k hodnosti bánské: a národ jistě bez příčiny důwěru nemá. Mezi nejpřednější wlastnosti bána Jelačiće náleží ta, že nezná wojenské poddanstwí: prwní jeho krok byl zrušiti samostatně despotii wojenskau w hranici a powolati deputowané hraničárů na wšeobecný horwatský sněm do Záhřebu; zajisté rekomendace newšední. Že ostatně zwláště celá hranice Jelačići tělem i duší oddána jest, o tom ani slow šířiti nechci, jakožto o wěci zcela známé. Nač se ale obyčejně při posuzowání Jelačiće zapomíná, jest ten weliký rozdíl, který jest mezi postawením Srbů a postawením jeho proti Maďarům. Srbowé wedau zřejmau neprawidelnau revoluci proti maďarské wládě, a tu se na počínání jejich před swětem musí zcela jiným okem hleděti. Co oni činí, děje se ze smutného práwa nutnosti, z práwa násilí, kteréž někdy we swětě bohužel! rozhoduje a rozhodowati musí tam, kde jiné prostředky nestačí. Co Srbowé činí, za to nikdo neodpowídá než oni sami, a wlastně ani oni sami, nýbrž osud člowěčenstwa. Něco jiného jest ale to, co bán horwatský činí. Bán horwatský jest spolu c. kr. feldmaršál-náměstník, každý jeho krok jde spolu na odpowídání dynastie a císaře. Co učiní neprawidelní powstalci srbští, za to dynastie owšem odpowídati nemůže; co ale učiní c. k. generál, jenž pod přísným komandem stojí a dle zásad wojenských státi musí, to se skutečně s welikým práwem dynastii přičítati musí, ne-li co wina aumyslná, aspoň co zanedbání jiných rozkazů. Jelačić jest tedy w powážliwém stawu: kdyby byl pauze wůdcem powstalých 552 Horwatů, mohl by směle a beze wšech ohledů nepřátele a utiskowatele národu swého trestati, za to by ale snad neměl potřebných k tomu sil. Proto že jest bánem a wojenské hranice welitelem, má owšem důstatečné síly k pokoření Maďarů, za to ale jest mnohými ohledy na dynastii a na celek Rakauska – jakožto poctiwý muž – wázán. Proto nemohl Jelačić tak dlauho do pole wykročiti, proto i nyní snad nebude moci užíti k pokoření Maďarů takowých důkladných prostředků, jak by to wojenské síly jeho dowolowaly. Wůdce Horwatů mohl by arci Maďary, auhlawní utiskowatele národů slowanských, zničiti a podmaniti: ale bán a c. kr. generál nemůže tak jednati s národem maďarským, s národem, nad kterým kraluje stejná dynastie, která powinna jest o dobro wšech swých národů rownau péči míti. Nemůžeme o budaucnosti na jisto prorokowati; ale pokud stačí naše wědomost o záležitostech w zemích uherských, myslíme, že aučinek a následek wystaupení Jelačićowa ( který snad již nyní před Budínem stojí ) nebude ten, jak jsme si w bujné obraznosti předstawowali, nýbrž jen asi následující: Uherské země zůstanau také potom jakožto zwláštní polowice Rakauska se zwláštním sněmem, na kterém ale jakož i wůbec w celých uherských zemích wšechny národnosti stejného práwa užíwati budau. Uhry odewzdají opět ministerstwa zahraničných záležitostí, financí a wojny do Wídně, aby moc Rakauska pohromadě zůstala, mezera a celní hranice mezi Uhry a ostatními zeměmi pomine. Ostatek musíme očekáwati od dalšího snažení Slowanů, a sice od snažení dušewního, ne ode zbraně. Jaká jest ostatně naše naděje strany internationalních reform w celém Rakausku, jmenowitě jak dalece asi zásada foederalistická prowedena bude, o tom budaucně wíce.

6. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [úvodník], Titulek: [Hlasy proti svolání českého sněmu], Autor: Havlíček, Karel H. B. — Již se počínají ozýwati hlasy ministerské o swolání českého sněmu — totiž wlastně proti swolání jeho. Presse nám we swém čísle od 4. máje o tom podáwá úwodní článek, z kterého se arci nic nowého nedowídáme, protože zwyklí jsme, od tohoto ministerstwa jenom utiskowání našeho národu očekáwati. Presse prawí, že se nyní český sněm proto swolati nemůže, poněwadž by nezůstal w mezech wytknutých jemu oktrojowanau ústawau!! — Wěru podiwno! Snad myslí oprawdu Presse, že zůstane kterýkoli sněm zemský w těchto mezích jemu w oktrojowané ústawě naznačených? Toť bychom wěru nemohli míti we weliké uctiwosti onu zem, která by se tak nechala od ministerstwa mistrowati, zapomenuwši na důstojnost národu. Awšak nezůstati w mezech oktrojowané ústawy a opustiti legální půdu, to jsau ještě welmi rozdílné wěci, a jestli sněm český ( což owšem napřed nikdo twrditi nemůže ) we spůsobu předstawení J. M. C. powí swé smýšlení strany wnitřní samostatnosti české země, tuť zajisté neučiní ani nic neočekáwaného ani nedowoleného. Podle oktrojowané ústawy neměl by ku př. ani náš český sněm hlasu strany našich wlastních zemských statků, nýbrž tyto by náležely pod spráwu centrální kamerální! Jestli tedy nebude náš budaucí český sněm kommunisticky smýšlet ( čehož bohdá nebude ), není pochybností, že řekne J. M. C., aby nechal spráwu statků české země sněmu české země, to jest, aby se nám nebralo jmění zanechané od našich předků. Pochybujeme, aby se komu mohla zdáti takowá neb podobná žádost neslušná, leda snad jen spisowateli naší oktrojowané ústawy. Proto my newidíme nic nebezpečného we swolání sněmu, owšem ale wěc nanejwýš potřebnau, protože jest ještě mnoho wěcí, které skutečně i podle oktrojowané úslawy do oboru zemského sněmu patří a očekáwají nějakého rozhodnutí. Wzpomeňme si jen, že naše učitelstwo skoro hladem umírá! A jeho wyžiwení náleží přece do oboru činnosti zemského sněmu i podle oktrojírky. Jest owšem možno, že ministerstwo snad wůbec nemá chutě ke sněmům: w tom pádu ale budeme aspoň rádi, když se ještě w náležitý čas dowíme s jistotau o tom. My držíme rychlé swolání českého sněmu za garantu konstitučního žiwota wůbec, protože nyní již skutečně se obáwáme nejen o část, nýbrž o celau konstituci. Časy jsau nyní neobyčejné, revoluce snad již w tu dobu, kde toto píšeme, otřásá welikým dílem Německa; jak w Uhřích wěci stojí, to wí každý. My až posud odporujeme wždy násilnickým snahám, poněwadž přeswědčeni jsme, žeby mohly nyní žiwot našeho národu snad z kořene wyhubiti: když ale naše wláda w zaslepenosti swé ustawičně swými protikonstitučními kroky lije olej do plápolajících revolučních snah, nechť sobě potom také sama prowede boj s Košutowau a s německau propagandou, které wšechny okolní země sobě získati usilují! Splakal by wěru každý, když widí takowé jednání od wlád, které snad naschwál ( nemůžeme se již wěru té myšlénce uhnauti! ) podporují nešťastné snažení rýpawých destruktivních stran, jen aby pak mohly zároweň s nimi udusiti wšechnu swobodu. — — Dixi et salvavi animam!

2. duben 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Měšťané poličští]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Následující přípis poslal náš J. Michal krajanům swým do Poličky strany sněmu. Měšťané Poličští. Obec našeho králowského wěnného města Poličky, dříwe to liko města Poličky se řečeného mocí Králowau se robudila. Swokoda tisku, národní stráž, a powolání wyslancůw wšech stawůw se sesíleným zastaupením stawu měšťanského k sněmu našemu zemskému k aučelu Císařem a Králem naším uzawřené konstituce wlasti čili ústawy zemské — jsau tři weliké dary swobody, z nichž se moje po čtrnácte čtnácte let požíwání majetnosti, rozumnosti a manželstwí zbawené srdce s Waší srdnatostí raduje a jásá: Sláwa, Sláwa, Sláwa národu českému a králi jeho Ferdinandu Pátému! Měšťané! Ode dneška w lásce naší bázně není; toliko debré wůli a swornosti zapotřebí zapotebí máme. Bůh, jakž jste i z ust mých w našem chrámu Páně slyšeli, láska — prawda jest. Tuto lásku — prawdu zjewte i Wy skrze woleného wyslance swého k sněmu našemu tyto dni do Prahy. Hájte tamto swobod, práw i církwe naší, jejížto prwnější základy naši předkowé, sausedé, páni a auřad, již léta 1493 učinili. Tehdáž jeden kněz sprawowal celau církew Poličskau a při tom na dobré chowání jeho se hledělo. Bylť kněz Šimon, děkan a manželka jeho Lidmila; kněz Wáclaw, kaplan a choť jeho Anna; kněz Mikuláš a manželka jeho Anežka; kněz Jan Kmotrowič, děkan a paní jeho Kateřina; kněz Jan Hortulus a paní jeho Dorota, muž kněz Tobiáš Cichoräus a paní jeko Zuzanna, kterýž poslední s rodinau swau na wyswědčení dobrého chowání a poctiwého w manželstwí wstaupení léta 1622 město Poličku na wždy opustiti musel. Než církew tato česká udržela se posud u wyznání helwetském leta 1784 až do nynějška we dwau modlitebních domech w Telecím a Borowé, k níž třetí část obywatelstwa zdejšího přináleží. Občané! wlastenstwí, rod, řeč a wěda s wírau k swobodě naší přináleží, kdo nám wšak jen jednu z těch wěcí odejímá, již w duchowní porobu nás uwésti chce. Ža příčinau toho práwa člowěčenstwí a měšťanstwí budiž auplná swoboda náboženstwí, kteráž i swobodau tisku se nám pojišťuje. Bodří bratří, sestry zbožné wzhůru! Zřiďte zpěwy swé, w swazek swatý, Jak w swornosti, tak w rownosti kůru: „ Budiž dnes i powždy welká sláwa Králi, jemuž chudý, bohatý W písni i králowně wěno dáwá! “ Psáno na pobřeží naší Wltawy w býwalém klášteře dominikánském, nyní w kolleji piaristské, w Budějowicích dne 19. Března 1848. Josef Wácslaw Michal ( Drašarů ), měšťan král. wěnného města Poličky čís. domu 185 - IV.

26. listopad 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Novine ilirské]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. – Novine ( ilirské ) sdělují již po několikráte zajímawé články cestopisné s nadpisem „ Malé cesty. “ Wyjímáme zde následující o Pešti: „ Pešť má asi 70.000, Budín 40.000 obywatelů. Maďarů je nejmenší počet, Němci přewládají, pak přijdau Srbowé jmenowitě w Budíně. Wládnaucí jazyk je němčina. Když člowěk čítá maďarské časopisy, když slyší, co se jedná w stoličním domě ( úřadě ) a we swětě mládeže maďarské, w kawárnách, w diwadle, na ulicích: myslil by, že je wšechno od hlawy k patě pomaďařeno, a že se každý cizozemský žiwel ztratil w prudkosti maďarského wlastenectwí... Ale tomu jistě není tak; zwenku jsau nápisy maďarské a wnitřku jsau Němci. Tedy zrowna naopak jak u nás w Čechách, kdežto jsau na domech nápisy německé a w nich bydlí Čechowé. Red. Na hostincích jsau nápisy maďarské a w hostincích jsau jídelní lístky německé... Wyjmeme-li, že tam stojí: „ Suppen – levesek “ – atd., ostatek je wšechno německé. Zkrátka, přewládající jazyk je německý u wětší části obywatelstwa: maďarskau silu, maďarskau lásku k wlasti každý musí uznat a chwálit: neštěstí Maďarů jest to, že jich je málo a že maďarského jazyka není zapotřebí w žiwobytí, ani ne w Maďarských krajích. – Pešti jest na čelo wybit znak němčiny, kterého se s tíží kdy zbawí. “ Dále o železnici: „ Tu je opět wšechno národní, pární wozy jsau čerwené a zelené, služebníci nosí zelené a čerwené šaty, ostatně jsau Němci a německá umělost řídí lokomotivy. Němcům zas protírají zrak Angličané a Francauzi. “ – Na důkaz, jakého smýšlení strana maďaronská 382 ( t. j. protiilirská ) w Záhřebě jest, podáwáme zde následující spráwu. Redaktor Záhřebských německých nowin, které wěrně s Iliry drží, nawrhnul k ozdobě města, aby se diwý potok zwaný Medwedčák regulowal, a sice tak, aby libra masa o trojník se zdražila, a tento důchod k ozdobě města a jmenowitě na tu regulací se určil. – Tu neopominula strana maďaronská mezi wšemi newzdělanci i hned rozšiřowati, že Iliři chtí nowau daň uložiti, a to ( crimen laesae majestatis! ) šlechtici i nešlechtici! Trojník z libry masa! Tak ustawičně strana Maďaronská uwádí Iliry u lidu w podezření, kdekoli tito pokrok národní wyhledáwají.

28 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Venkov, Titulek: Do Roudnice, Autor: Havlíček, Karel Do Raudnice. Wel. p. kaplan Raudnický Jan Pawla požádal nás, abysme swědectwí wydali, že článek w č. 93 N. N. z Raudnice nepochází. Owšem že tento článek není od wel. p. Pawly ani sepsán, ani zaslán, ale musíme litowati, že jest zapotřebí, abychom takowé swědectwí wydáwali, neboť newidíme w onom článku pranic neslušného. Red.

15. říjen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Měšťanská beseda ve Znojmě., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. – Měštanská beseda we Znojmě na Morawě. We Znojmě zřízena jest s wysokým presidialním powolením měšťanská beseda a otewřena dne 1. Října. Účel této besedy jest, jak stanowy desítiparagrafowé prawí, seznámiti se s nejdůležitějšími událostmi nynějška, jak pokrok času a mocně do wšech stawů pronikající muždnější a jasnějš smýšlení ( lichte Denkungsart ) žádají, a w společenské zábawě se po pracech denních zotawiti, pak aby obywatelstwu Znojmskému poskytla střediště dowoleného zákonem čtení časopisů a rozmluw, a aesthetického wzdělání hlawy i srdce. Tak čteme w Morawii: Si hic et ille, cur tu non Augustine? prawíme, očekáwajíce, že i brzy naše wětší města podobného dowolení u wlády si wymohau. Nedá se ani tak na krátce wypowědít, jaký prospěch dobře zřízená a wedená měšťanská beseda měšťanstwu přinésti musí. Podíwejme se jenom do zemí, w kterých měšťanstwo již znamenité moci a wážnosti nabylo, a shledáme wšude besedy co hlawní ohniska rozumného, swětlého a statečného smýšlení, které jediné měšťanstwu může získati nějakau wážnost a moc za našich časů, kde jenom prawé zásluhy uznání nalézají a zastaralé předsudky wždy wíce mizí. A nebylť wždy městský staw we wlasti naší tak nemohútný, jako nyní, byly doby – a historie česká o nich slawně hlásá – w kterých měšťanstwo mocí a wážností nad jiné stawy se wznášelo. Pročež kráčejme wždy rozumně dále ku předu.

19. červenec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: O sněmu říšském, Titulek: Čeho si přejeme my Čechové od sněmu říšského?, Autor: Havlíček, Karel Čeho si přejeme my Čechowé od sněmu říšského? Když nám překazili sněm náš zemský, kdežto wýslowná wůle JMCské. byla, aby se sešel před sněmem říšským, je wěc přirozená, že od sněmu říšského mnohem wíc pro sebe očekáwáme, než kdyby sněm zemský se již odbýwal. My čekáme nyní z Wídně: Přetwoření a utužení monarchie rakauské w nowých její poměrech co monarchie konstituční, tedy její hlawní ústawu. Může se říci, že doposud jen zázrak chránil Rakausko před auplným rozpadnutím. S měsícem březnem probudily se wšechny země rakauské k nowému žiwotu, a každá země skoro ohlédla se nejprwé po sobě, nedbajíc mnoho na to, jak druhá země si počíná. Wídeň, Praha, Lwow, Pešť a Záhřeb byly ta ohniska, kde se zwláště nowý bujarý žiwot začal wywinowat. Wídeň taužila po Frankfurtu a s ní wšechna německá a poněmčilá města; tím si ale pokazila skoro wšechen swůj wplyw na země slowanské, ano nastalo i příkré mezi nimi napnutí, tak sice, že ani hnutí a wýmožnosti politické nenaklonily země naše Wídeňanům. Zjewně se ukázal směr, že Wídeň není Paříž rakauský, ano že každá skoro země má swůj Paříž pro sebe, že tedy Rakausko neobstojí co mocnářstwí jednotwárné, nýbrž pauze co stát spolkowý. Uhry jsau beztoho již nyní s Rakauskem pauze osobau císařowau spojeny; jinak se na Rakausko ani neohlédnau, dokud jim není na ujmu w jejich záměrech. Halič zajisté jinak nedá, leda bude-li mít swé co možná samostatné řízení zemské, a tak to bude i u nás i jinde wšude. Protož doufáme, že se nyní na sněmu we Wídni utwoří základy takowého státu, a pak teprw až budau ustanoweny, byť i jen w hlawních rysech, poměry zemí jednotliwých mezi sebau i co celek, pak teprw bude moci wystaupiti Rakausko co nowý stát a rownat swé poměry k národům a mocnostem zahraničným. A tu jmenowitě očekáwáme my Čechowé i druzí Slowané w Rakausku rozhodnutí strany přístupu nebo nepřístupu říše rakauské k německému státu. O té wěci bylo u nás již tolik řečí, že je wěru mrzuto, o tom znowu začínat, ale měnící se kroky Německa nesmějí nás nechat newšimawými, ano tím opatrněji musíme je sledowat. Německého Bundestagu není již: práwě tyto dny s příjezdem arc. Jana, wladaře německé říše, ukončena byla jeho činnost. Německý Bund tedy, který již beztoho skutkem přestal, zničen je nyní i po práwu. Arci řeknau Němci: Wladař Jan a sněm národní wstaupil na jeho místo, Bund proto nepřestal; bude ale nyní otázka, dopustí-li sněm říšský na to, aby rakauský císař, který se doposud na Bundestagu jen wyslancem necháwal zastupowat, podléhal nyní wladaři říšskému co podřízený mocnář, – a na to sněm nesmí přistaupit, nechce-li aby říše rakauská se ztroskotala aneb ztratila swau wáhu we swětě ewropejském, a Rakausko bude moci míti i bez Německa skwělau budaucnost. Pro naše domácí poměry nemůžem z Wídně čekati welké aučinky: k tomu máme sněm swůj zemský. To ale doufáme, že naši listině konstituční., kterau nám JMC. potwrdil, nic na ujmu se tam nestane. Konečně máme za to, že se wyjasnějí wěci, jenž se dějí na hradě Pražském, a že budem zbaweni stawu obležení, jehož záhubné následky nejwíc Praha a s Prahau celá země cítí.

17. leden 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Dopisovatel, Titulek: [Zpráva o úmrtí historika Antonína Bočka], Autor: Havlíček, Karel Havlíčkovo autorství je nejisté Z Brna oznamují nám dwa přátelské dopisy k našemu p. Palackému, že tam zemřel dne 13. t. m. ráno morawský archivár a historiograf Antonín Boček a sice na zánět, kterau sobě byl zlomením ruky asi před 20. dny způsobil. Komu znám byl způsob činnosti tohoto zaslaužilého muže, lehce powáží, jak důležitau ztrátu utrpěla naše wěda wůbec, a zwlášť historie Morawská smrtí tohoto ještě mladého pracowníka. Přejeme, aby jeho znamenité sbírky jak pomůcek k dějinám našim, tak knih a spisů českých řídkých a důležitých do dobrých rukau přišly, a aby našla historie Morawská opět pečliwého pěstowatele.

21. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [otevřený list na studující na Moravě a Slezsku], Autor: Havlíček, Karel (překl.) Pan Bilka uweřejnil otewřený list na studující na Morawě a Slézku, jejž tuto w překladu podáwáme: Přátelé a bratří! Zlomeny jsau okowy, do nichž nás temnomilstwí, powěra a tyranstwí upautaly. Před nedáwnem jsme stáli pod nehodným poručnictwím a w hanebném otroctwí, dnes jsme – swobodný národ! Říše temnoty je u konce! – Widíme wycházet swětlo prawdy, jenž oswítí wšechny končiny a na wždy bude swítit na obzoru národů! Slawíme z mrtwých wstání – znowuzrození! Žádost, aby také národ náš slowanský na Morawě a w Slezsku w této tak wážné době důstojně swůj žiwot oswědčil, aby také tento národ posazen byl na důstojné místo w řadě k powědomí procitlých národů našeho i císařstwí, tato blahá žádost mně welí, abych k Wám promluwil. Na Wás, drazí přátelé a bratří! stawí wlast z dlauhého snu probuzená naději w šlechetnější, slawnější budaucnost; na Wás, jejichž srdce studiemi zušlechtěno, jejichž duch wědami wzdělán jest. Tu slyším ptát se nepřátely naše: Jaká je to budaucnost? Jaký cíl těchto Čechoslowanských snažení? O přistupte blíže, wy zlomyslní! odwrzte wšechny předsudky, odwažte šat, jež Wám oči zahaluje, přistupte co lidé, co bratří, pohledněte, jaké semeno se rozsíwá, jaký kmen wyrůstá, jaké owoce zraje. Slyšte theorie, které za zlopowěstné wykřičujete, a jež jsme žádostiwě wsáli. „ Šířiti wzdělanost jest aučel náš, wzdělanost rozumowau a mrawní wědami a uměním, spůsobem wyšším a prostonárodním, aby se stal náš národ čechoslowanský schopným štěstí wzešlého jemu samému a státu, k němuž náleží, a aby ke štěstí celého člowěčenstwa wyplnil nejbližší swau historickau úlohu, úlohu totiž, aby ukázal, jak hrabě Thun trefně prawí, opozdělým kmenům slowanským dráhu, na které mají dostíhati daleko pokročilé bratrské národy, a aby sprostředkowal obcowání mezi Slowany a druhými národy Ewropejskými, zwláště s Němci. “ Wizte tedy, toť jest cíl a snaha naše! – Poznejte naši literaturu, a naleznete w ní nejprůwodnější toho důwod. Bratři naši, Čechowé, cítíce swatost této úlohy, powznesli na císaře prosebnau žádost, aby spojil Čechy, Morawu a Slezy, jakožto země jedné koruny, pod společný, obecní sněm, který by se scházíwal střídawě w Brně a w Praze. Čeští deputowaní prawí we swých „ Slowech k Morawanům “ ( we Wídni 9. dubna 1848 ): Bratří Morawané! Čechy a Morawa buďtež nápotom dwě rowné sestry, mezi nimiž spor o přednost nemějž místa. Sprawujmež swé společné záležitosti na společném sněmě, domácí, jako posawád, každý we swé wlasti, toliko w nejwyšších auřadech při wládě samé mějmež společné zastaupení co pojištění národní naší jednoty. We spojení tomto se dáwají ta samá práwa slowanské i německé národnosti, aby se obě při rowném opráwnění wywinowati mohly. Každý prawý wlastenec, který poctiwě smýšlí o dobré zemské, ocení zajisté bratrské smýšlení Čechů, a připojí se k nim co nejaužeji; wždyť se tak provincii naší dostane wšech těch znamenitých práw a swobod, které J. C. M. swým wěrným Čechům již udělil. My na Morawě a we Slezku nemáme posud nic. Ale s potměšilau zlomyslností podkládají naši nepřátelé swrchu jmenowané žádosti Čechů nejnesmyslnější rozum, zrazují od spojení a chtějí je wšemi možnými prostředky a spůsoby překaziti. Oni křičí o „ české usurpaci “, oni – wlci w owčím rauše! Nemejliž nás wšak jalowý křik těchto privilegowaných swětooblažitelů, jejichžto zakuklení jsme strhli, jejichžto poctiwé (! ) aumysly a wlídnau ( humanní [! ] ) péči o blaho wlasti jsme tuším dostatečně poznali. Bylo to wlídné a poctiwé, že jazyk náš národní wypudili ze wšech weřejných auřadů? bylo to wlídné a poctiwé, že jej nejen ze wšech wyšších škol wylaučili, ba na žádném našem gymnasium, na žádné naší hlawní škole k nějaké platnosti nepropustili, tak že se staly školy naše ústawy, na kterých se měla řeč národní zapomínat, – bylo to wlídné a poctiwé, že naším slowanským wesnickým učitelům wšechno národní wzdělání odepřeli, – bylo to wlídné a poctiwé, že w našich dekanatech ( vikariatech ) četnými kurendami poraučeli nejausilněji, aby se na našich trivialkách německy učilo, – bylo to wlídné a poctiwé, že po přenešení stawowské akademie z Holomauce do Brna neustanowili žádného učitele našeho národního jazyka, kdežto přece učitele francauské a wlaské platili, – bylo to wlídné a poctiwé, že sesadili nejzaslaužilejší naše učitele „ wegen ausstrebender Ideen “ (!!! ), – bylo to wlídné a poctiwé, že našim bohoslowcům, nastáwajícím kazatelům, pobrali knihy w řeči národní pod powěstnau rakauskau censurau wydané, – bylo to wlídné a poctiwé, že naše upřímné wlastence nejen u jejich krajanů „ co sprosté buřiče “ w podezření uwáděli, ba u zemských auřadů za „ zakuklené panslawisty “ udáwali, – – a nyní, kde my, zdwihajíce se z dlauhého hanebného utlačení auplnau rownost obau národností žádáme, nyní zdwiháte odpor, zkracujete naše nejswětější práwo, snažíte se zarazit naše přirozené wywinowání na wšechen příští wěk? – Ba arci, jen wám platí práwa, nám otrokům je jen z milosti waší dowoleno wléci se žiwotem! Jen blbec by mohl o wašem oprawdiwém wlastenectwí pomýlit, maje před sebau tolik oslawené poctiwosti, tolik oswědčené wlídnosti! My jsme přeswědčení, že se prawá swoboda w státu zakládi na swobodném rozwíjení zákonů národního žiwota, a proto jest pokrok státu na základu národním heslo naše. 58 Češi, Morawané, Slezáci! W bratrském spojení přitulme se wěrně a pewně ke swému konstitučnímu císaři, aby powstalo mocné Rakausko, welké a silné swobodnými swými ústawami, jako mocnářstwí, dáwající swětu nejwznešenější příklad, w němžto rozliční národowé jsau oddílné jednosti jediné wespolné weliké jednoty, jejížto paprsky jsau národy, jejížto austřední oswěta a wzdělanost. Přátelé a bratří! wědomí jsauce auplně welikého našeho cíle neustupně a důrazně pracujmež k němu. Každé slowo, každý skutek dáwejž swědectwí o poctiwosti nešeho wlastenského smýšlení. Důkladná znalost naší řečí, slowesnosti a historie budiž tedy prwním naším úkolem. Řeč národu našeho, které se jako řeči ubohých pariůw opowržliwě posmíwají, historie, jejížto nejswětější prawdy hanebnau zlomyslností zpřetwořují, toť buďtež předměty našeho neunawného učení a skaumání. Co nám škola odepřela, to nahraďme pilností swau. – Ozbrojeni těmito newyhnutelnýmí prostředky promluwíme pak k našim otcům, k našim bratřím, k našim spoluobčanům, řekneme jim, jak laskawý byl císař náš, jaká práwa nám udělil, poučíme je o nejswětějších důležitostech národů, poučíme je o nejzpůsobnějších prostředcích, jak bychom nezadatelná práwa naše hájili proti zlomyslným nepřátelům. Protož, přátelé, neoblomná budiž wůle waše, skálopewný úmysl Wáš! Nebojtež se nesnází, pro nás nejsau žádná strašidla! Bez oddechu beřme se k cíli našemu, swědomité naše snahy budau nejhojnějším zdarem wěnčeny, prawda wyjde wítězoslawně z boje! Dalecí buďte wší malicherné nenáwisti mezi Čechy a Morawany, již před wěky náboženský fanatismus roznítil, a nyní zlá mysl nepřátel rozdýmati se snaží! Kletba ničemníkům! kteří sejau rozbroj mezi bratry! – Concordia res parvae crescunt, discordiae maximae delabuntur! Podejmež bratrskau ruku Čechům. Jedno srdce bíje w prsau našich, jedna krew nám probíhá žíly, jeden cíl zwe ramě naše, naše duše k usilownému snažení. K Wám ale, němečtí spoluobčané na Morawě a we Slezku, kterým dobré celé země na srdci leží upřímně, k Wám wolám onými slowy, jimiž šlechetný dopisowatel „ Konstitučního listu z Čech “ ( č. 10. 1848 ) k Němcům oné země promluwil: „ Nepodkládejte nám sčestně aumysly, kterých nechowáme. Nehněwejte, že se má staré bezpráwí oprawit. Bratrsky spojení jdeme k cíli swobodného wywinowání! “

27. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Hanebnosti, Autor: Havlíček, Karel Hanebnosti. Není nic obyčejnějšího než wýčitky nám Čechům, kterak my nepřátelsky se k Němcům chowáme, toť se za posledních časů tolikráte opětowalo, že jsme tomu již dobře přiwykli. Za těchto dnů ale objewili se nepřátelé naši zcela w jiné podobě. Dříwe nebylo nic jiného slyšeti, než že jsme nepřátelé swobody, že potají s ruským cárem držíme, že jsau Slawané národ otrocký atd. Nyní opět prý jsme republikáni, a zkrátka, odpůrcowé naši najdau wždy příčinu brojiti proti nám a hanobiti nás. Po posledních událostech Pražských ale dosáhla nepoctiwost našich osočowatelů nejwyššího stupně, a wěru až auzko musí býti poctiwému člowěku, když widí tolik ošemetnosti, tolik nepoctiwosti bojowati s námi o naše dobré práwo. Jeden dobrý přítel zaslal nám tuto ze Sas wýňatky z tamějších časopisů, které zde zrowna podáme, aby se našinci přeswědčiti mohli, jakých nepoctiwých lží se užíwá, jen aby se lid německý proti nám popauzel, jen aby se mír w naší ubohé zemi rušil, aby němečtí krajané proti nám Čechům se popuzowali. Stůjtež tuto na wěčnau potupu mizerných německých škrabáků, neboť o německém národě nikdy tak hanebně smýšleti nebudeme, abychom jemu celému kladli za winu toto nám na cti utrhání.

19. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [polemika s časopisem Lloyd], Autor: Havlíček, Karel Ministerský časopis Lloyd přináší následující dopis: „ Od česko-morawských hranic 11. kwětna. Zde jest mezi slowanským obywatelstwem wůbec rozšířeno mínění, že, bude-li Košut poražen, wšechny připowězené swobody budau ztraceny, robota a desátek opět zawedeny a wšechno do starých kolejí nawráceno, k čemuž také Rusowé budau nápomocní, že záleží tedy sedlákowi na tom, aby Košut zwítězil, a že naše wojsko bojuje proti blahu země. — Takowé swatozrádné, mrzké intriky pocházejí od proti-císařských českých orgánů, kteří buď swými nowinami anebo austně tyto swé náhledy roztrušují. Proti takowým neplechám mělo by se úsilně pracowat a rázně zakročit, a sice: 1. tištěnými proklamacemi, které by se po wšech dědinách rozdáwaly; 2. poučowáním se strany duchowních a auředníků, kde by se jim jaká příležitost naskytala; 3. přísným dohlídáním a trestáním takowého popuzowání; 4. nejlépe by se ale tomu wšemu předešlo, kdyby hned w každém kraji skutečné komisse se sestauply, aby wyplacení z roboty a z desátku wywedly. Takto by se skutkem wšemu šálení a popuzowání předešlo. “ My musíme napřed protestowati proti zlomyslnému nářku zde obsaženému, poněwadž skutečně w žádném českém orgánu se nic podobného nenachází, což i důkazem jest, že toto nařknutí pochází od některého Němce, který české časopisy — podle obyčeje — ani nečte, ale přece pomlauwá. To ale, co ku konci w onom dopisu se nawrhuje, aby náhrada brzy wypočtena byla, to by arci byl maudrý náwrh, jen kdyby byl oprawdu již proweden. Hlawní aučel ale, že jsme tento článek podali, jest ten, aby našinci wěděli, jak nepřátelé naši wšelikými cestami proti nám pracují.

5. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [úvodník], Autor: Havlíček, Karel H. B. – Ustanowení dwau nowých ministrů hraběte L. Thuna a rytíře Schmerlinga zawdalo w nynějších nenadějných politických okolnostech wšem časopisům příležitost k dlauhým úsudkům a rozwažowáním. My bychom s chutí o tom pomlčeli, kdyby již nebyla jakási zastaralá powinnost každých nowin, při takowé příležitosti počastowati čtenářstwo swé nějakými wšelijak braušenými úsudky. My jsme již, co se kroků nynější naší wlády dotýče, přišli k tomu stawu dušewnímu, kde člowěk wolá: Marnost nad marností, marnost! Kdyby byl před dwěma roky hrabě Lew Thun ustanowen býwal za ministra, bylo by se w Čechách plesalo nad tím: dwě léta ale mnoho mohau proměniti we weřejném smýšlení, zwláště takowá léta, jako 1848 a 1849. Hrabě L. Thun, který zajisté nemůže býti w pochybnosti o tom, kterak se nyní w Čechách ( z wětšího dílu ) o něm smýšlí, nepochybně snad přičítá jenom časopisům ( jmenowitě některým ) tu winu, že pokazily jeho důwěru w českém obecenstwě, a sám o sobě zajisté smýšlí tak, že se mu křiwda děla, což snad neprawíme, jako bychom chtěli wěděti tajné myšlénky p. hraběte, nýbrž opření na jeho wlastní tiskem wydaná slowa. Naše čtenářstwo wí, kterak my smýšlíme o hraběti L. Thunowi, a až posud neměli jsme žádných příčin, změniti toto swé smýšlení: proto wšak daleko budiž od nás, abychom hořekowali již napřed nad powyšením pana hraběte za ministra náboženských záležitostí a oswěty. Jsau to dwa předměty weledůležité, we kterých práwě nyní se wšeobecně očekáwají nejpotřebnější oprawy. Hic Rhodus, hic salta. Pan hrabě L. Thun bude mít tedy nyní příležitost ukázati se swětu sám, a nejen slowy, nýbrž činy. Od nynějška nebude smět pan hrabě wzdýchati nad zlomyslností politického strannictwí, která prý šlechetné snažení w podezření uwádí: od nynějška bude moci pan hrabě skutkem přeswědčiti swět o swém prawém smýšlení. Budeme tedy očekáwat skutky pana hraběte. Nyní jest prwní pád, že záležitosti náboženské a oswěta zároweň jsau spojeny w jednom ministerstwě, a hr. Thun jest prwní ministr toho druhu w Rakausích, a bude tedy mít příležitost dokázati skutkem, že není pietistických náhledů, jako se o něm obáwáme. My čekáme s welikým napnutím na prwní kroky p. hraběte w jeho auřadě. Co se p. rytíře Schmerlinga týče, bude asi tak prwní následek jeho ustanowení za ministra, že budau zase wypsány wolby do nowého německého parlamentu. My jakožto Čechowé nebudeme zase wolit: proč, powíme, až jestli skutečně wypsány budau. Ostatně dowoleno nám budiž jen následující poznamenání. Zrowna když se mnoho mluwilo o obsazení těchto ministerských míst, roznášela se také powěst, že bude p. ministr Bach na rytířstwí pásán. – Nemysli nikdo, že tato wěc jest tak nepatrná, jak se býti zdá. Pokawad p. Bach bude smět zůstati jenom drem. Bachem, nezaufáme si ještě: ale jestli přijde doba, we které se bude muset krew p. dra. Bacha proměniti skrze jistau transsubstantiaci we šlechtickau krew, pak dobrau noc! opradiwá swobodo a rownopráwnost rakauská. Každý, kdo widí, pozoruje, že ministrowé rakauští až na p. dra. Bacha jsau wšichni ze šlechty, a že se také při nowém obsazení opatrně hledělo na tuto zásadu. Není to dozajista pauhá náhoda, a jaký toho jest wýznam, lehce se každý sám dowtípí.

28. červen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [V naději], Autor: Havlíček, Karel W naději, že se snad mnohému zawděčíme, kdo by již rád s jistotau zwěděl, jak weliká bude asi náhrada za robotu w Čechách, podáwáme zde malý přehled cen, jak byly we Wídni ustanoweny. Náhrada tato bude se počítati na každém býwalém panstwí zwlášť a sice podle katastrální ceny žita w roku 1824. Následující tabulka ukazuje průměr na wšechny kraje, a sice wždy cenu obilí katastrální w r. 1824, pak cenu za jeden den roboty potažní s koňmi, woly, a pěší. Kraje: Cena žita 1824. koňský, wolský, pěší. Beraunsko Bydžowsko Budějowsko Boleslawsko Chrudimsko Čáslawsko Loketsko Kauřímsko Klatowsko Hradecko Litoměřicko Plzensko Prachensko Rakownicko Žatecko Táborsko zl. kr. Owšem jest to jen průměr celého kraje; podle ceny katastralní obilí r. 1824 může si ale každý sám dle této tabulky wypočísti, jak mnoho na jeho panstwí wypadne. Kdo ku př. měl 150 dní s konským potahem a cena obilí byla 1 zl. 5 1/6 kr. stř., platí náhrady za celý rok 12 zl. 30 kr. stř., což tedy kapitalizowáno na 5 procent dělá 250 zl. stř. Celá náhrada jeho na wěčné časy bude tedy 250 zl. stř., které buď najednau neb w jistých ročních lhůtách skládati bude.

9. říjen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: Švihákům, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Šwihákům. Šwihák olejkowaný Wybojuje ledacos, On se hnedle wlaudí Ne w srdinko; ale w nos. Haug.

20. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Hirschrovy návrhy o zvelebení církve, Autor: Havlíček, Karel Hirschrowy náwrhy o zwelebení církwe. IV. Jazykem obřadním u každého národu má býti jazyk národní. I o tom prawí Hirscher ( na str. 65 ), že weřejně na synodě ( bude-li jaká ) jednati se bude. „ Obřad, “ dí on, „ máli weřejně w shromáždění k obecnému powzbuzení se konati a chce-li cíle swého auplně dosíci, musí jazykem mateřským konán býti. Lid w tom rozhodne. Jestli při nynějším probuzení wzdělanější část obecenstwa pro náboženstwí zahorlí a při konání bohoslužebném wřelý podíl bráti bude, pak bude žádati i jazyk mateřský a přiměřené knihy obřadní, a ( toho jsem jist ) obé dostane …. W případu ale, žeby ( str. 66 ) lid služby Boží w jazyku swém žádal, pak se to nestane jen z polowice: předně ať není při wšem pauhý překlad z latiny. Mnoho jest owšem w ní wýborného, ne ale wšecko. “ – Že při tom znamenitě welká práce pro kněžstwo nastane, a přoč? připomíná H. na str. 67. – Při wyučowání a hájení práw náboženských musí se rozdíl mezi zjewením a doměnkami lidskými činiti. W záležitosti té prawí H. na str. 68 zase takto: „ Při wšech otázkách, na které církew co do pojmu nic určitého neodpowěděla, může každý katolík beze wší ujmy wíry swé toho smyslu se držeti, který za nejprawější má. Toto prawidlo jest jisté; we skutečnosti ale nezřídka se stáwá, že nad kacířem mírnější saud se wynáší než nad tím, který by od nějaké powstalé a práwě snad přemrštěné doměnky učené se odchýlil ….. Co od církwe za učení její zjewně wyřčeno není, o tom mysliti budiž každému wolno, a smýšlení jeho za rownopráwné powažowáno. To jest katolické, že každý duch w jistém oboru zvláštnost swau zachowáwá; a že obor swobodného pohybowání a smýšlení jak jen možno zde rozsáhlým se činí a rozšířowati jemu se dopauští, prospíwá wědeckému bádání i každé duchowní činnosti. Zwláště w našich časech, mají-li se tisíce a tisíce lidí s katolicismem smířiti, jest zapotřebí, aby nic wíce za wíru katolickou se newydáwalo, nežli co církew určitě za takowau wyslowila. Neb lidé, kteří ostatně dosti znamenití jsau, a wěci náboženské přejí, pozastawují se buď nad tím neb nad oným. Zkaumáme-li ale s nimi bedliwě, co to, nad čímž se horší, poznáme, že to náhledy neb obřady jsau, které buď podstatně k učení katolickému nepřináleží aneb jemu dočista cizé jsau, což jim pak welkau utěchau býwá. “ Na str. 69 a 73 připomíná H., že zpowěd a swátost posledního pomazání nepřináší ten užitek, který by dle potřebného ustanowení swého lidu wěřícímu poskytowati měly. „ Zde ( prawí H. ) se nedostáwá dobrého pojmu o pokání. “ I o mši sw. za mrtwé ( str. 74 ), o odpustcích ( str. 75 ) lepšího ponaučení za potřebné uznáwá. – Dále 620 ( str. 77 ) zmíňuje se o bratrstwích a o jiných pobožnostech, jakož i ( str. 79 ) o přílišné nádheře při slawnostech církewních, a ( na str. 81 ) o uctění swatých. Při wšem přeje sobě p. sp., aby po dobrém uwážení se zlepšilo. – Posléze mluwí ještě jednau o zdokonalowání duchowensta, o školách a o přemnohu jiných podrobnějších, nicméně ale důležitých wěcech, které na oprawy čekají, na př. o putowání, o odpoledních službách B., o štole atd. atd. – S hlawními wěcmi ať se začne napřed. – Na konec klade p. H. následující rázná slowa: „ Doba jest wážná a důležitá. Jediný duch Boží ji prohlíží. Dejž ať oswítí sluhy sw. ewangelium, ať ( nedadouce másti se doměnkám zděďěným ) dobře poznají pokynutí jeho! Ono mocné hnutí w národech není mijející zapal zimniční, ono jest úkaz u wywinowání se žiwota národůw a wymožení jeho nebudau zkažena. Mám za to, že nelze jinak, nežli aby křesťanstwo w tomto hnutí samo se poznalo a s ním se wyrownalo. Nazpět do časů středowěkých zasahowati, byla by weliká a welmi nebezpečná chyba. Z celého spisu wyswítá, že p. H. w hlawních wěcech s náwrhy p. Náhlowského w brožuře: „ Die Versammlung von Geistlichen zu Prag 1848 “ sauhlasí. Ačkoliw p. H. na množstwí předmětů ku poradám a k wyjednáwání na synodách ukázal, a při mnohých obšírné náwrhy k oprawám podal, nezmiňuje se ani slowem o jedné welmi důležité záležitosti církewní, kterauž p. N. str. 18 ku prospěchu obecné i každé částečné církwí uwádi, t. o poměru částečných církwí ( národowých ) k Římu, jmenowitě aby w radě papežské každá částečná církew w důležitostech swých řádně zastoupena byla. Náwrh tento, kdyby s ostatními oprawami se prowedl, učinil by církew římskau dojista před celým swětem welewážnau a jedinau. – Oba p. Hirscher i p. Náhlowský zasluhují wřelé díky, že swobodně powěděli, čeho církwí k zwelebení jejímu zapotřebí; jenom nepřejeme ( doufáme, že se to nestane ), aby p. Hirscher we Freibergu takowau odměnu za dobré náwrhy a rady swé dostal, jako p. Stoos w Záhřebu a p. Náhlowský w Praze. – Slowa ať jen wedou ke skutkům.

13. říjen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: V Praze dne 13. října, Titulek: [poznámka o nařízeních týkajících se užívání němčiny], Autor: Havlíček, Karel — Z jistého pramene wíme, že od wrchního saudu Wídeňského přišlo k appellací Pražské nařízení, aby wydáwala swé rozsudky jen w jazyku německém. ( Ona totiž myslíc, že slowo rownopráwnost není pauhé slowo, wydáwala na české žaloby české rozsudky. ) Také wíme, že wyšlo dne 20. srpna od zdejší zemské spráwy cirkulární nařízení, že mají wšichni auřadowé mezi sebau jen německy dopisowati. Každý wí, že nemáme nyní swobodu tisku, to jest, že dle libosti můžeme být pro wšelicos potrestáni a zawíráni od wojenského saudu, co bychom jindy jakožto prawdu podle zákonu tisku směli swobodně pronésti — proto nyní uweřejňujeme jen pauhá fakta beze wšeho úsudku. Co si o tom myslíme, to wí obecenstwo naše tak dobře jako my.

18. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Z Olomouce], Titulek: [Císařský manifest], Autor: Havlíček, Karel(překl.) [ tři hvězdičky ] Dne 15. října wydán byl následující císařský manifest: Mým národům! Přijeda do Holomauce, kde prozatím přebýwati chci, jest srdci mému otcowskému potřebau, abych uznal blahodatné důkazy wěrné příchylnosti, které jsem od lidu na mé cestě sem wšude obdržel. Jelť jsem u prostřed mých wojínů; stalo se to proto, že zlotmyslníci po zemi táhnau a že jsem wšude od swého wěrného lidu obklopen býti nemohl. Rolníci mých států! důwěřujte we swého císaře, ‒ Wáš císař důwěřuje we Wás! Swobody, které Wám wydaný již zákon stranu býwalých břemen poddanských na půdách wězewších, jako: roboty, desátku atd. pojistil, jsau wám zabezpečeny, a opakuji Wám w tom swé císařské slowo, jakož jsem toho na swé cestě častěji austně učinil. Pewnýť jest úmysl můj, zachowati Wám tyto swobody. Buďtež tedy pokojni a bez starosti, wěrní moji rolníci, a jsau-li lidé, kteříž slowo Wašeho císaře w očích Wašich w podezření uwésti se snaží, powažujte je za zrádce na mne i na Wašem dobrém a podlé toho se zachowejte. Ferdinand. Wessenberg.

5. prosinec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [zpráva o článku z němčiny týkajícím se úmyslu Němců usazovat se v Uhrách a na jihu], Autor: Havlíček, Karel Wídeňský časopis „ Wanderer “ píše takto o aumyslech Němců strany jich osazowání se w Uhřích a na jihu: „ Záležitost kolonisace nabýwá wždy wětší wáhy, časopisectwo rakauské i nerakauské mluwí o této záležitosti dosti obšírně, a není dosti na tom, kolonisowati Uhry, mnozí zaletají již až do Orientu i malují skwělými barwami, jaký prospěch by z toho Rakausko mělo, přitom při wšem wšak ani slowem se nezmiňují, co asi národowé w oněch zemích usedlí tomu říkají, jsau-li s tím spokojení čili nic. Německé časopisy zwláště mluwily tak o této záležitosti, že sotwa zbudily sympathie pro německé osadníky. Kdyby tak zwaná „ Oest. Cor. “ sama měla jen špetku taktu a zdrawého smyslu, který ona na každém jiném pohřešuje, nebyla by wznikla nedůwěra, která celé podniknutí nyní welmi znesnadňuje. Nedáwno přinesla též slawná Augsburkyně 3 články o kolonisaci Uher, i chce, aby němečtí proletářowé za osadníky do Uher posláni byli. Prawí, že musí býti nalezen nějaký spád pro nepokojné žiwly německé, z kterých se zásobují frajšáry, a které nechtějí nikterak práci přiwykati, nýbrž nejraději žijau na cizí autraty. Tito lidé, kteří nejsau w Německu k ničemu dobrému, musejí prý býti wypraweni na weliké pusty uherské. Oest. Corr. proslulá swau prostomilau naivností, myslela, že musí tuto záležitost ještě zřetelněji wyswětliti, nežli to učinila Augsburkyně, i prawí zřejmě, že jest třeba, aby mezi uherské domácí obywatelstwo byly osazeny cizí žiwly, zwláště žiwel německý, aby mohl snadněji odpor obywatelstwa zlomen býti, i aby pak rozličné žiwly snadněji w jeden celek splynuly. Musíme wyznati, že k tomu zapotřebí hezká hrstka nestydatosti, tak zřejmě prohlásiti zásadu absolutismu, totiž pomocí jednoho národu držeti druhý národ na uzdě. Časopisy uherské a jihoslowanské nemeškaly i uchopily se této záležitosti. Jedinký neodwislý maďarský časopis „ Figyelmezö “ táže se uštěpačně, zdali němečtí proletáři a frajšárowé přinesau s sebau těch 200 milionů, kterých w Uhřích k zwelebení orby a průmyslu zapotřebí jest? Uhry, prawí dále, nehodí se k tomu, a nechtějí, aby němečtí revolucionáři a ničemowé tam byli deportowáni. Uherské i slowanské časopisy sauhlasí w tom, že wláda sama musí se starati o kolonisaci, že musí nejdříw zakládati osady na půdě wládě patřící, i že nesmí zapomenauti, že i w Uhersku jsau kraje, které jsau přelidnatělé. Maďarské časopisy, nepoukazujíce na důwody národní, prawí, že prý w Sedmihradsku dosti Sikulů jest, kteří by na uherské půdě osazeni býti mohli, a jihoslowanské časopisy poukazují na to, že w neaurodných hořenních stolicích jest obywatelstwa na zbyt, které by na pusty uherské přestěhowáno býti mohlo. Jest jisto, že osazení německých kolonistů s aumyslem Uhry poněmčiti, weliký odpor w Uhřích nalezne, a pročež poukazujeme naše již dříwe pronešené mínění, žeby bylo nejwhodněji, wojenské osady w Uhřích založiti. “ Tak končí Wanderer swůj článek. My musíme ještě k tomu článku dodati, že Wanderer, ačkoliw dosti maudře o této záležitosti mluwí, w nitru srdce swého zcela si přeje, aby Uhry byly německými osadníky naplněny a pomíchány. Wanderer nehorlí proti zásadě, nýbrž proti hlauposti německých nowin, že tak zřejmě wyřkly, co chtějí. Wanderer je chytřejší, on chce poněmčení Uher, chce německé osady, ale neřekne to plnau hubau, nýbrž přikreje to jinau barwau, i zahalí aučel poněmčowání wojenskými osadami.

20. leden 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: [Jistá dáma. Ruský profesor navrhuje. O poměru Francouzů k obyvatelům Alžírska.], Autor: Havlíček, Karel Žihadlo. Jistá dáma — kdybych byl malířem, mohl bych ji trefně wymalowat — zmohla se šikownými špekulacemi a slepým štěstím až na sloužícího, který w premowaném klobouku a dlouhém žemličkowém kaputu jako stín tři kroky za urozenou paní kráčel. Wašek byl poctiwý ale neuměl německy. Jednoho dne donesla se k jeho wrchnosti zpráwa, že se Čechomanie opowážila žádati o Českou průmyslní školu. I rozhněwala se paní na opowážliwý národ s umrlým jazykem a zwolala: „ Horreur! " Na to zazwonila, a když Wašek wstoupil, počala na něj w dobré češtině hřímat:,, Potomku mrtwého národu, snížím tě až na stupeň „ železného otroka; “ kdykoliw se mnou do krámu wstoupíš, neuslyšíš z ust mých jenom nebeskou němčinu. Neptej se, nezewluj, ale po každé jen hlawou mukni, aby lidé mysleli, že mi rozumíš. “ – Tato ohromna myšlénka průmyslowé dámy probleskla až k Belgickému fabrikantu, který ohlašuje w Nowinách, že dělá na zakázku sloužící à la mode, kteří umějí wýbomě hlawou mukat. — Tato bolestná i směšná historie stala se w Praze ku konci roku 1825. Ruský profesor Slaskozierský nawrhuje w Petrohradských Nowinách, aby lid selský přiwykal, místo čáje wařit řezanku a pít jí, poněwadž prý se to mnohem laciněji zřídit dá. O poměru Francouzů k obywatelum Algírska čteme w Nowinách, že užíwají, aby si porozuměli, diwných slowníků. Hůl jest slowníkem francouzsko-arabským, kterého Francouzi užíwají, a flinta slowníkem arabsko-francouzským, dle kterého jim zas Arabowé odpowídají.

6. říjen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Domácí zprávy, Titulek: [Oslava jmenin císaře], Autor: Havlíček, Karel H. B. – We čtwrtek slawily se w německé kupecké besedě jmeniny JCMsti a sice ačkoli silný podzimek jest při otewřených oknách, tak že wolání „ Hoch! Vivat! “ wšude do sausedních ulic slyšeti bylo. Wzpomněli jsme si na slowa pana Ježíše ( Mat. VI. ): Když ty dáwáš almužnu netrub před sebau jako pokrytci činí we školách a na ryncích, aby chwálení byli od lidí: amen prawím wám, mají odplatu swau. A kdybys se modlil nebýwej jako pokrytci; oni obyčej mají we školách a na uhlech ulic stojíce modliti se aby byli widíni od lidí: amen prawím wám žeť mají odplatu swau. Ty pak kdybys se modlil, wejdi do pokojíka swého a zawra dwéře modli se Otci swému, kterýž jest w skrytě: a Otec twůj který widí w skrytě, odplatí tobě zjewně.

10. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [Návěští literární], Titulek: Časopisy české roku 1849, Autor: Havlíček, Karel Časopisy české roku 1849 ‒ Potěšitelným znamením, jak žiwý je u nás w Čechách dušewní žiwot, je weliký počet časopisů z wětšiny zcela nowě powstalých. Politických nowin máme: Nowiny Lípy Slowanské, ( red. pp. Sabina a Wáwra ), Pražské Nowiny ( red. p. Erben ), Wečerní List ( red. p. Knedelhans-Liblinský ), Občanské Nowiny ( red. p. Emmanuel Arnold ), Obecní List ( red. p. Dr. Pichl ), Občan ( red. kněz Štulc ), Pražský Posel ( wyd. a red. Jar. Pospíšil, spolured. K. Wít Hof ), Wlastenecký Denník ( red. p. Kramerius ) a Národní Nowiny. ‒ Duchowní: Časopis pro katolické duchowenstwo ( red. kněz Jirsík ), Blahowěst ( red. kněz Štulc ), Českobratrský Hlasatel ( red. pastor p. Růžička a Košut ), Wědecký: Časopis Českého Museum ( red. p. Wocel ). Řemeslnický: Řemeslnické Nowiny ( red. p. F. Kop ). Hudební: Cecilia ( red. p. Krejčí ). Učitelsé: Posel z Budče ( red. p. Šumawský ), Lehrerbothe ( oboujazykowý, red. p. Mosig ). Beletristické: Wčela ( red. p. Knedelhans-Liblinský ), Concordie ( oboujazykowý red. p. Tatzauer ). Satyrický: Šotek ( red. K. Hawlíček ). Na wenkowě také wycházejí, jako w Král. Hradci, časopisowé čeští. Na Morawě wycházejí: w Brně Morawské Nowiny ( red. pp. Klácel a Šembera ), w Holomauci Holomaucké Nowiny s přílohau Konstituční Posel ( red. p. Hanuš ).

29. červenec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Sněm říšský, Titulek: Sezení III. dne 26. července, Autor: Havlíček, Karel Sezení III. dne 26. čerwence. Náwrhy byly: Od Dunina Borkowského, poslance ze Lwowa: aby zastawen byl odwod dle starých zákonů. Od Latzela: aby se zřídily národní penězny ( banky ). Od Löhnera: aby se zemím k německému spolku nepřiwtěleným, Haliči totiž a Dalmatsku, dalo oddělené zřízení a ustanowily jen mezinárodní poměry. Bukowině aby se přístup k Německu ponechal na wůli. Pozor na tento náwrh. Čelí k tomu, aby nám w Čechách odňal naše samostatné zřízení a podmanil Německu, odtrhnuw nás od Polska. Od téhož: Provinciální stawy, gubernátorstwí a wládní gremie aby přestaly, zřízení krajské aby se ohledalo. Od téhož: Dopisowání s auřady místními aby se dělo bezprostředně. – Aby wšichni občané byli učiněni sobě rowní; manželstwí buď ústaw občanský; manželstwí 358 buď zrušitelné. – Přestaň rozdáwání šlechtických znamení. Od Kudlicha: Poměr poddanosti buď zrušen, zůstawujíc, má-li se dát náhrada a jaká. Četla se petice „ Sicherheitsausschuss-u “, kde žádá, aby sněm jej uznal a potwrdil. Kudlich se swým náwrhem dobře prošel a obdržel pochwalu celé sněmowny. Konečná porada o tomto náwrhu bude po třech dnech. Goldmark tázal se ministra, co se dělo proti přewratům Ruska w Multanech. Dobblhof dal odpowěď, že se poslala otázka na wyslance ruského do Innsbruku. Turecko že ale je zcela ozbrojeno proti wšelikým možnostem. Pillersdorf prawí, že Stadion není wzdálen od auřadu gubernátorowa w Haliči. Stadion na to: že před 3 nedělmi složil swůj auřad do rukau ministerstwa. Klaudi se táže, co učinilo ministerium wálky za kroky, aby potrestáno bylo wojsko w Praze pro zpauru proti hr. Mensdorfowi. Latour: Že se nestala žádná zpaura, Mensdorf že o swé wůli ustaupil. Rieger: Slyšel jsem sám Mensdorfa, že nemůže udržet pokoj; totéž prawil Wallmoden. Kudlich: To že jsau denunciace, které máme sice wědět, ale nejsau na denním pořádku. Proti Klaudimu opřeli se němečtí deputowaní z krajů českých. Další radění o řádu jednacím došlo k §. 33.

31. březen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Med a vosk, Titulek: [České a flámské divadlo], Autor: Havlíček, Karel Již jest pewně uzawřeno, že w Gentu bude staweno flémské národní diwadlo, a do zimy má býti hotowo. – Naše české národní diwadlo již se stawí kolik let, a ještě žádný newíme kdy bude wystaweno. Wýborná opera w neděli „ Alessandro Stradella “ přeswědčila nás opět jak hojně by se dobré kusy nawštěwowaly. Diwadlo bylo až přeplněno a spokojenost obecenstwa jewila se ku konci prawým jásáním. Ti kteří tu samou zpěwohru dříwe na Pražském německém diwadle byli slyšeli, chwálili si prowedení české wíce než německé, partie prý lépe obsazeny byly. Nedá se owšem zapřít že máme mnoho jiných a snad důležitějších potřeb než je diwadlo, ale práwě proto, že tolik potřeb máme, nesmíme jen jednu po druhé upokojowati, poněwadž bychom Bůh wí kdy se wšemi hotowi byli. Tedy dle možnosti co se dá dělat čím wíc tím líp. H. B.

2. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [sdělení], Autor: Havlíček, Karel H. B. – W Praze 1. ledna. Dnes byli redaktoři zdejších časopisů politických o 2 hodinách spoledne k panu guberniálnímu místopresidentowi powoláni. Nejpodiwnější domněnky zdwíhaly se w mysli naší, zwláště proto, že nyní ustawičně kolují powěsti zastrašující. Jmenowitě mluwilo se poslední čas, že prý u zdejší spráwy zemské psaní leží zapěčetěné, které se teprwa na Nowý Rok otewříti má, a o jehožto obsahu nad míru rozmanité awšak neweselé bájky wyprawowali. Skutečná ale příčina našeho powolání byla tato: Pan guberniální místopresident oznámil nám, že brzy wyjde nowé ministeriální nařízení strany tisku, jehožto obsah bude následující: 1. Nařízení strany přiwěšowání politických plakátů na rohy a zákaz, aby obchod w tištěných lístkách ( plátkách ) nesměl nikdo wésti a je roznášeti, než kdo je od úřadu opráwněný. 2. Že jsau redaktoři nowin powinni před wyjitím swého časopisu wždy jeden wýtisk se swým wlastnoručním podpisem opatřený místnímu auřadu ( w Praze purkmistrowi ) odeslati, aby tento byl w stawu, w těch pádech, we kterých jemu dle dosawádního provisorního zákonu o tisku práwo dáno jest, časopis zabawiti, dle swé powinnosti jednati mohl, než časopis rozdán bude. Pan místopresident nám slíbil, že wykonání tohoto nařízení se co možná šetrně stane, aby tím časopisy zdržowány nebyly.

7. prosinec 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: Deník všeobecný, Titulek: [kritika zprávy o pražské Měšťanské besedě], Autor: Havlíček, Karel Komu není s hůry dáno, w apatyce nekaupí. Toto příslowí dobře platiti může i o časopisech; některý časopis jako z powiností ukazuje pořád nerozum swůj, a mezi takowými stojí w prwní řadě Pešťanský německý Spiegel. Podáwaje nyní jakýsi zbytečný cestopis o Praze, mudruje také o besedách, o měšťanské besedě, o Budči atd. Prawí o besedách posledních: „ Střelecký ostrow je „ besedami “, do nichž býwá každý zaplatiw 30 kr. stř. pauštěn, pyť i nebyl přepiatým ( ultra ) Čechem. Bawí se zde jídlem, pitím, tancem, a aby i něco nezážiwného při tom bylo, prowozují ochotníci rozličnau hudbu. Byl jsem na besedě Píškowě, a kdyby on mi nebyl swými písněmi dal náhradu za ostatní strašliwě prowozowané kusy, byl bych hledal spásu swau we wlnách! Shromážděné damy nenáležely práwě mezi nejwnadnější Pražské paní; za to ale byly méně krásné než tlusté, méně bledé než čerwené, a méně welké než malé. “ Kdož nepozná podle tohoto posledního malicherného wtipu potomka Abrahamowa?! Rozkošnější ale jest to, co se mu o Budči do hlawy namanulo, neboť píše: že byl w Žitnobranské ulici wystawen dům, w kterém měli jen Češi t. j. ti, kteří pauze česky mluwí, bydleti. „ Ale nahá skutečnost okázala, že toto podniknutí je daremné, a že by dům musil zhynauti, nebo onino jen česky mluwící lidičky nemohli platiti nájem a tak bydlí nyní w tomto českém domě Deutschböhmové “!!! I z tohoto nápadu čpí starý zákon! „ Měšťanská ressource čili beseda je shromáždiště weselých lidí, kteří wečír tam přicházejí, aby časopisy přečtli, tabák kauřili, w karty a na billardu hráli, jedli, pili a mimo to ještě hudbu poslauchali. Panuje tam čeština i němčina. Někdy je tam dosti žiwo. “ Ty ale pane cestowateli jsi wždycky mrtew. H. B.

23. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy., Titulek: [K volení prezidenta sněmu], Autor: Havlíček, Karel H. B. — Dowídáme se ze saukromých dopisů bližších wědomostí a wýkladu o wolbě presidentů. Patrno jest již pauze z počtů hlasů a z osob wywolených z kterých dwa Smolka a Pretis náleží k Lewici a jeden Hein k Centrum, že se stalo k této wolbě umluwení mezi Lewicí a Centrum. Celá ta wolba ukazuje nám Centrum našeho sněmu w nejpěknějším jeho smýšlení. Když se nedáwno stalo spojení Lewice a Prawice z důležité, pro národy užitečné příčiny, aby se totiž spolčením hlasů docílila wětšina w základních práwech a proti neslušnému chowání ministerstwa: jaké tu byly křiky od Centrum na nepřirozenost tohoto spojení, jaké wýčitky Prawici. A nyní se samo Centrum spojilo s tau od něho nenáwiděnau Lewicí, a proč? [ [ z ] ] pauhé maličké marnosti, aby jeden z Centrum byl druhým presidentem! Wyjednáwalo se též před wolbau mezi Lewicí a Prawicí, a Lewice chtěla wywolit Strobacha, když Prawice za místopresidenty zwolí Šuselku a Pretise. Prawice ale nechtěla tuto wýmínku přijmauti a raději nechtěla nikoho ze sebe wywoliti, než by měl být Šuselka místopresidentem sněmu. Ačkoli tedy Prawice w menšině zůstala, získala tím wíce, neboť dokázala, že jí nezáleží tak welice na osobním wyznamenání jejích spoluaudů, jako na wěci samé. — Wládní nowiny Holomaucké prohlašují powěsti, že Rieger je jmenowán appellačním raddau a Brauner krajským komissarem, za bezdůwodné a zhola wymyšlené.

8. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Kritika, Titulek: Biskup brněnský, Autor: Havlíček, Karel Biskup Brněnský. Wěc, kterau bychom jindy za zcela newinnau powažowali, musíme nyní držeti za nesmírnau chytrost nepřátel našich: nemyslímeť práwě chytrost p. hraběte Schaafgotsche, biskupa Brněnského, ale chytrost těch, kteří jemu krok následující poradili. Nařídil totiž kněžstwu, aby se do politických záležitostí zcela nemíchalo. Powážíme-li ale, že práwě kněžstwo mladé na Morawě jedna z nejsilnějších podpor jest ducha národního, slowanského, lehce srozumíme, že toto nařízení čelí proti Slowanům.

28. březen 1848, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: Slovo v čas, Autor: Havlíček, Karel Slowo w čas. Celá Praha jest ozbrojena, palaše a šawle břinčí po špatné dlažbě a nejináče než w ležení polním blízko nepřítele dlauhým tahem ponůcky kráčejí w noci po ulicích. Jsme přeswědčeni, že podle staré zřízenosti ducha lidského mnohý z těchto statečných ozbrojenců newí, proč wládne palašem, neboť jisto jest, že člowěk rád dělá to, co na jiných widí. Jenom malá část ozbrojenců skutečně cítí a powědoma jest sobě příčiny ozbrojení swého. Prawý swobodný občan totiž ozbrojen jest wždy proti nepřátelům swobody swé, a tito nepřátelé jsau dwojího druhu: absolutisté, kteří by rádi swobodu občanů potlačili zbraní najatých žoldnéřů, a buřičowé, kteří bez rozumného powážení jenom nepořádky ploditi umějí. 98 Zdá se nám, že w mocnářstwí Rakauském nyní moc absolutistů tak hluboce klesla, že se málo co báti máme jejich zámyslů; a kde jsau buřičowé? – My posud nikde žádné newidíme; ačkoli lid náš pro zaslepenost předešlé wlády skoro beze wšeho wychowání politického zůstal, přece příkladný pořádek a mír zachowáwá. Mnohem wíce než lid wenkowský znepokojuje nás lehkomyslnost a nepředložitost mnohých Pražských mladých pánů ( lépe snad říci w tomto pádu: hejsků ), kteří se neostýchají weřejně hlásati, že ozbrojeni jsau proti sedlákům! Wy bláhowci! Proti rolníkům jste se ozbrojili? – Což pak máte rolníky naše za lid tak nepokojný, tak nerozwážliwý? Panáčkowé! wěřte na jisto, že český rolník wíce rozumu pod swau čepicí chowá, než na našich školách nízkých i wysokých na prodej bylo. Rolník český není nerozumný buřič: on sice nyní powědom si jest, že se zprostí brzy mnohých trpkých břemen, že nebude již budaucně powažowán za pauhého nosiče břemen zemských, nýbrž že brzy wzejde doba, we které i rolník wedle šlechty a měšťanstwa seděti bude w radě zemské dáwaje zákony a ukládaje daně sám sobě. Rolník český wí, že bez daní a bez auřadů nemůže pořádek w zemi obstáti, a jemu práwě záleží na tom, aby byl w zemi dán pořádek. Rolník český nebude rušiti pořádek we wlasti swé: on dobře již wí, že se mu nyní úlewa státi musí, a také stane, o čem již nikdo rozumný ani ze šlechty, ani z měšťanstwa nepochybuje; ale tolik rozwážení má také rolník náš, na jaké cestě se takowé wyrownání státi může. Pročež wy mladí pánowé! nestawte statečného a rozumného rolníka našeho na stupeň lazzaronůw, nehanobte swau wlastní otčinu takowým špatným smýšlením o nejhlawnějším stawu. Wy jste wždy horlili proti práwům šlechty, wždy jste si naříkali na bezpráwí, které se stawu měšťanskému děje přednostmi šlechticů: ale wěřte mi, že jest hrdost stawu měšťanského proti rolnickému mnohem nesnesitelnější, mnohem směšnější. Chceteli wy se powažowati za lepší a wznešenější, než jsau jiní: nediwte se, budeli sebe zas jiný za lepšího a wznešenějšího pokládati, než jste wy. Pánowé! neračte slowa má na zlau stranu bráti: nemůžete si pomysliti, do jakého neštěstí by klesla naše wlast, kdyby nastala nedůwěra a nepřízeň jednoho stawu proti druhým. Doba nynější jest důležitá, co se w ní mluwí i činí, mluweno a konáno buď s nejwětší rozwahau. H. Borowský.

4. březen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: Auřední oznamowatel (Amtsblatt) Českých Nowin., Autor: Havlíček, Karel Auřední oznamowatel ( Amtsblatt ) Českých Nowin. Již dříwe jsme čtenářstwu swému podali spráwu, že se při c. k. wysoce slawných úřadech o zaražení českého úředního oznamowatele jedná, a že jak mile co w té wěci ustanoweno bude, hned čtenářstwu oznámíme. Práwě nyní, když již nejwětší čásť tohoto čísla Nowin wysazena byla, přišlo nám w této záležitosti oznámení od wysoce slawné c. k. spráwy zemské čísl. exh. 1255, které w příloze sdělujeme. Tímto oznámením tedy již nade wšechnu pochybnost ustanowen jest i při českých Pražských nowinách úřední oznamowatel, a c. k. úřadowé jakož i jiní úradowé zemští budau nyní i do našich českých nowin ohlášení swá zasílati. Takowým spůsobem bude nyní rowné práwo, kterého jazyk náš zákonně s německým užíwá, i we skutečnost uwedeno. Takto kráčí národnost naše ustawičně dále ku předu. Nulla dies sine linea.

10. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [redakční sdělení], Autor: Havlíček, Karel – Litujeme, že wáž. obecenstwu nejsme s to podati weledůležité zpráwy sněmowní od pondělí. Pošta přijela jak obyčejně tak pozdě, že jsme psaní nedostali w čas.

18. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Titulní strana, Titulek: Proroctví lidu, Autor: Havlíček, Karel Proroctwí lidu a wýňatek z proroctwí slepého mládence. Podáwajíce tuto weřejnosti wzdělané wýňatky z podání a báchorek lidu našeho, z proroctwí to, o kterém zajisté každý Čech w mládí swém powídati slyšel, které se wšak později, když by se zdrawým rozumem posauditi mohlo, málo komu do rukau naskytuje: myslíme, že nám snad nebude wykládáno od jisté dobře známé strany w ten smysl, jako bychom tím lid chtěli drážditi a fanatisowati. Wěk náš nynější a ty okolnosti, we kterých naše wlast již nyní neodwratně stojí, nemůže beztoho ani připustiti u rozumného člowěka pobobné myšlénky. My aspoň powažujem toto proroctwí jako bolestnau upomínku na mnohé žalosti a strasti naší wlasti a jakožto odlehčení českého zkormauceného srdce. I. Powídají si staří, že až na trůn opět příjde císař, který se Josef jmenowat bude, zpět se nawrátí císař Josef I., miláček selského lidu, který posud newěří na jeho smrt. II. Než se snědí swatodušní koláče, wypukne ‒ dle proroctwí lidu ‒ w Čechách powstání, to se ale brzy ukončí, potom ale wypukne druhé, a to bude dlauho trwat. III. Až powstanau Chodowé, bude welmi zle w Čechách; oni mají rozhodnaut jednu welkau bitwu, kterau Čechowé bojowat budau proti swým nepřátelům. Potom pokoj bude. IV. Až budau jíst lidé z mezí chleb, potom bude w Čechách zle; než děwečka kráwu podojí, wtrhnau do země krutí nepřátelé, aniž bude kdo wědět, odkud byli přišli. Ti budau lid ubíjet a zem hubit, ale Češi se jim postawějí hrdinsky naproti; wšak ale nepřítel mnohem silnější zwítězil by nad nimi, kdyby w prawau dobu jim nepřišla pomoc. Bude to strakatý národ, který příjde Čechům na pomoc, a s jehož pomocí nepřítele dokonce potrau a zahubí. Ta wojna bude se jmenowat strakatá, poněwadž národy, kteří s Čechy bojowat budau, w přediwných strakatých krojích oblečení budau. V. Je staré proroctwí mezi lidem, že bude Praha jedenkráte wytopena a zkažena; tenkráte má woda dosahowat u Týnského kostela až na štít k obrazu Panny Marie a u Swato-Štěpánského kostela až na třetí stupeň. Co newytopí woda, to zkazí oheň nepřátelský, tak že když pojede někdy přes rumy wozka, bičem práskne a řekne:„Zde stála někdy Praha; tam byla rádnice, tam kostel “ atd. W tu samau dobu příjdau ke zkáze i mnohá wenkowská města, jmenowitě Hora Kutná, Králowéhradec, Žatec a j. w. Země česká bude na koňských kopitách roznešena. VI. O wrchu Bláníku. Jedenkráte přijede prý do německé říše wálečný národ, a ten celau řiši proleze, a naposled se to wšecko wrhne do Čech, kteraužto zem docela bude chtít wyhubit. Ta bída bude trwat celé tři léla. Tu se Čechowé zdwihnau, a to wojenské tažení potáhne se k wrchu Bláníku, a zde se strhne krwawá bitwa mezi Bláníkem a Načeradcem, nejwíce u wsi Bejkowicí. Pod tau wsí je rybník, a ten bude místo wodau krwí naplněn. Naposled, když již Čechowé sílu ztrácet budau a klesat, tu se wyřítějí z wrchu mocí Boží tam odedáwna spící Boží bojowníci, a ti Čechům pomohau. Jak je nepřítel zhlédne, přijde na něho strach, tak že na překot utíkat budau ku Praze, kteréžto město we swé moci míti budau. Tu se wšickni Češi shledají u Krče, měšťané, sedláci, páni i wojsko, tam se uradějí, potom se do nepřátel dají a mocně Prahu opanujau a Němce napořád bít budau, tak že wíce než půl Prahy prázno zůstane. Krew od Strahowské brány až dolů k mostu poteče. Tu swatý Wáclaw na bílém koni s kopím w ruce se ukáže a Čechy k udatnosti napomínat bude, a swatý Prokop s berlau w ruce duchowní osoby powzbuzowat, kteři budau wšude raditi, a bude s berlau swau Němci a wšecken cizý pronárod ze země wyháněti. Tak s pomocí Božích bojowníků z Bláníka poženau nepřátele až k Rýnu-Kolínu a tu budau w nic obráceni a Boží wěrní zwítězejí. Tenkráte také konec bude učiněn německému císařstwí. Awšak málo Čechů zůstane w zemi, neboť bude mnoho tisíc lidu pobitých, ale ti co zůstanau, budau hodní a bude w nich česká udatnost a poctiwost. Budau wšickni wespolek jako bratři žiwi; duchowní budau wést lid k prawému náboženstwí, předstawení saudcowé budau sprawedliwě saudit a pořádek we wšem wést, jeden druhému bude roweň jako bratři a také jako bratři si pomáhat budau. Česká řeč bude panowat wšade, a nebude jiné w zemi. Škoda zase wšecka se naprawí, co se rozbořilo, znowu se wystawí, dolowé čeští dají zlata a stříbra i jiných kowů w hojnosti, Bůh požehná zemi, by hojně urodila, a nebude bídy a nauze žádné. Řemesla a umění budau kwést, a tak bude zem česká šťastná, dokud se opět lid nezkazí. VII. „ I příjdau časowé “, řekl také slepý mládenec císaři Karlu IV., „ že Čechowé dokonce swého slawného jména pamětliwí nebudau a swých hrdiných předků, ba i za swau řeč styděti se budau, a když se kdo Čecha zeptá, co jsi zač? zapře národ swůj a za cizince wydáwati se bude. Panský staw dokonce cizau řeč a cizé mrawy a kroj na se přijme, swé wlasti docela se odcizí, aniž o její zdar dbáti bude. Swůj krásný kroj odhodí a bude se oblékat brzy jako Němec, brzy jako Španěl, Wlach, Francauz aneb Moskwan. Budau jeden k druhému neupřímní, budau zhejřilí, hrdí a nemilosrdní; místo žen swých kubeny držet si budau a děti swé od lecjakých najatých cizinců wychowati dají. Peníze swé budau mrhat w cizině, a na poddané swé dokonce dbáti nebudau, byť je auředníci cizinci do naha swlékli. Také krásného umění hleděti nebudau, a milejší jim budau hry w karty a kostky, koně a psi a jiné drahé rozmařilosti, za které welké sumy rozhazowat budau. Měšťanský staw též bude zkažen od šlechty; budau chtít wšecku nádheru pánům napodobňowat, budau se slyděť za swá poctiwá řemesla a swůj měšťanský staw, a každý bude chtít být jen pánem. „ Budau mezi nimi nemilosrdní lichwáři, a budau nad míru chudý lid utiskowat a proti nim se nafukowat. “ Hrdinská a statná mysl česká ta ale dokonce mezi nimi nebude, a tak budau zotročilí, že jim budau Němci „ českých psů “ nadáwat, a oni to trpět budau. Budau rozmařilí, chlípní a falešní, nebudau ctít wíru, nebudau milowat bližního swého, a ženám swým newěrní budau, a tak samí sobě hrob kopati budau. Mezi ženským pohlawím bude ale zwlášť welká zkáza; budau ženy tak zatwrzelé proti národu swému, že si mnohem raději dá přezdít Němkyně, než by se k swému rodu znala, a bude mluwit každá raději špatně cizau řeč, než dobře swau. Budau zhejřilé, nestaudné, falešné a hrdé jedna k druhé, a těžko bude hodné, české panny k nalezení. Nebudau se jim líbit domácí mládenci, ale raději budau hledět po hrdých cizincích. Pěkný swůj kroj odloží a do diwných a přediwnýčh krojů cizích jako opice wždy a wždy přewlékat se budau. Brzy budau nosit šat dlauhý, brzo krátký, brzy hlawy jako koně přistrojené, hned zase wlasy, tuto okrasu žen, si do krátká ostříhají. Budau chodit wyšperkowané a obnažené swětu na odiw, a dcery swé budau matky sami na trh wodit. Tauto nádherau a zhejřilostí swé muže na mizinu přiwedau. Zhusta se bude dít, že ne žena muže, ale muž ženu poslauchat přinucen bude, a že i k zlému muži od žen swésti se dají. Nebudau dbát ženy a panny o umění hospodářské, ani o dobré wychowání dětí swých, a tak ztratí we swětě wšecku wážnost. Děti budau špatným a nepřiměřeným wychowáním již hned z mládí zkaženy na těle i na duši. Rozum, jakýto teprwa do-spělý mládenec nabýwá, již desítiletý chlapec bude si přiwlastňowat a na této swé maudrosti mnoho si zakládat; proto wšak z takowýchto dětí nebudau maudří lidé, ale nedozrálkowé. Tato zkáza až na selský staw se wztáhne; sedlák bude wždy řeči české milowník, ale národa swého nebude umět si wážit, on nebude k tomu učen. Bude welmi zotročilý, falešný a licoměrný, a to proto, že bude mít nad sebau pány cizé, kteří ho utiskowat budau na statku, na těle i na duší, a jimž bude muset pacholčit. I nebude docela otrok, ani nebude swobodný, a w swé ducha opuštěnosti jen tak žiwi budau, jako ta němá twář. I nezůstanau kroji swému wěrní a opičiti se budau po městských, zdwihajíce to, co onino zahodí. I palčiwým nápojům a hejření naučí se sedláci a budau hospodářstwí swé zanedbáwat. Také nemilosrdnosti naučí se sedlák od pánů, a jako pán k němu, bude i on k chudším pánowitým a nelitosliwým, začež se Bůh na něho rozhněwá. Úředníci budau nazwíce cizinci, zlí, Čechů nenáwidět budau, úplatku milowní, tak že se za peníze wšecko dostane, i zásluhy i nejwyšší důstojenstwí prodáwat se budau, a sprawedlnost w nenáwisti bude u nich. Kněži budau nemilosrdní, pyšní, marniwí a jako wlci hltawí; s nikým nebudau mít slitowání, kdo jim nebude moct zaplatit. Třeba by mrtwé tělo tři dni a wíce w domě ležeti zůstalo, nepochowá jej, dokud peníze neuwidí. Budau příliš statku žádostiwí a s penězi i začasté lichwařit budau. Při službách Božích roztržití budau, a mysl jejich wíce na swětské wěci obrácena bude, než k Bohu; marnost a rozkoše swětské wíce jim budau na srdci ležet, než spasení swěřených jim duší. Za swůj kněžský šat styděti se budau a po furiantsku se budau oblékat, ano i wlasy si budau w kudrlinky zatáčet. Přísah swých dokonce držet nebudau a konečně u lidu docela we wážnosti klesnan. Tím spůsobem stane se, že nebudau lidé jich učení wěřit, a což bude to nejwětší zlé, že se spustí náboženstwí. Chudý lid bude ze wšech stran utlačowán a opowrhowán; bude wolat o pomoc, ale nikdo nebude ho slyšet, hladem mřít bude, a nikdo nedá s plného stolu a měšce almužnu. Kdekoliw o pomoc wolati bude, oslyšán bude. Bída jeho tak hrozná bude, že k Bohu pronikawým hlasem o pomoc a pomstu wolat bude, a sprawedliwý Bůh neoslyší hlas lidu swého. I příjdau welké tresty na wšechen lid bezbožný a nemilosrdný. Příjdau welké powodně, krupobití, ukrutné zimy, mor, hlad a wojny; ta nejpřísnější metla ale, kterau Čechowé dostanau, budau králowé z národu cizého, kteří přísně nad nimi panowat budau. Ti uloží hrozné daně a platy; clo bude ze wšeho, co kdo do úst wezme; daně budau z domů, z usedlostí, z řemesel, z wína, piwa, ze wšeho zboží, ano i z hudby; také nastane nowý plat turecký, totiž z hlawy. Stříbro a zlato do weliké příjde wážnosti, neboť nastanau takowé peníze, že je budau lidé po ulicích nosit, a nikdo je nebude chtít brát. W Praze málo Čechů bude, neboť wětším dílem Němci Prahu opanujau; českého jazyka nebude ani od pánů ani od duchowenstwa šetříno, ba budau Čechům „ psů “ spílat. Tenkráte powstane nad Ewropau jeden weliký tyran, který ji bude chtít wrub na wrub obrátit. I do české země wtrhne a bude ji chtít wyhubit a zwrátit. Tu ale jako dopuštěním Božím Čechowé se zmůžau a powstanau jako jeden muž proti tomu tyranu. I Němci jim ruku podají a přátelsky k nim míti se budau. ‒ Strhne se bitwa weliká a to opět na Bílé Hoře, a bude tak krutá, že krew až k swaté Markýtě poteče. Praporce Čechů budau se skwítí bílými lwy w čerweném poli, a také w skutku budau Čechowé bojowat jako lití lwowé, až konečně zwítězí. Tenkráte celá Ewropa bude děkowat Čechům, že je od toho tyrana wyswobili, i příjdau u wšech pronárodů do welké wážnosti, budau se učit národowé jejich jazyku, by s nimi obcowat mohli. Oni si wydobydau opět wšecky staré swé privilegia, a králowská Praha bude zase sídelní město a králowstwí české slawné. Krále budau mít sobě nakloněného a milostiwého; panský staw nebude se již stydět za českau řeč, bude o zdar swé wlasti dbát a zamiluje si na místě her a rozmařilosti wšeliká prospěšná a krásná umění. Bude ke každému stawu upřímný, jakoby bratr byl každého. Též městský staw bude spořádanější, upřímnější, bude mezi nimi swobodná, sworná a poctiwá mysl. Selský staw nebude od nikoho utlačowán, a tím stane se wlídnějším a lepším. Bude hledět prospěchu celé obce, jakoby jeho statek byla, a nebude w ničem to, co býwal. Úředníci budau Češi, sprawedliwí, dbalí, upřímní a hájitelé práw lidských. Kněži též budau prawí následowníci Krista Pána, a nikoli faryzeowé jako dříwe byli. I ženy budau opak toho co dříwe; a tak bude se mít až na toho nejmenšího každý dobře. Jazykem českým bude se wšude mluwit, w kostele, we škole, w úřadě i we spolkách, a tak bude lid snáze se učit a maudřejším se stane. I nastanau nowé a dobré časy, a štěstí a blaho pokwete po celém králowstwí českém.

2. červenec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [glosa], Titulek: Kterak Němci chtějí a zaručují jinou národnost, Autor: Havlíček, Karel Kterak Němci chtějí a zaručují jinau národnost. ( Jednoduchý příklad. ) Roku 1841 wyšlo od wlády pruské nařízení na obec Husinec blíže Střelína we Slezsku, kde jsau čeští bratří osazeni, že učitel druhý we škole smí pauze s nejmenšími dětmi mluwit česky, nic wšak užíwat kněh českých. Na škole je tedy skoro wýhradně němčina, confirmandi wyučují se po německu, každau čtwrtau neděli káže se tam německy. – Husinec počítá 184 domů a 1250 obywatelů. – Zdaliž našinci tam neutonau w moři německém? Sto let zachowáwají národnost swau — ale oni jsau ostrow! Chwála tobě, německá pruská wládo!

19. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [polemika s Prager Zeitung ohledně osvětlení Prahy v den císařových narozenin], Autor: Havlíček, Karel H. B. — W Praze dne 18. srpna. Wčerejší oswětlení zawdalo w Praze opět příčinu k rozmanitému dušewnímu pohnutí. Také my jsme poněkud byli strženi do onoho praudu, a č. 138 Deutsche Zeitung uznalo za dobré, sejmauti při této slawné příležitosti swau politickau larwu a ukázati se nám w celé swé německé kráse. Uwádějíc z našeho čísla od 16. srpna onen článek z Pražského denníka, we kterém jsme wyswětlili okolnost strany náwrhu p. Friedlanda a jeho říšské koruny na staroměstské radnici, přidaly k němu Deutsche Zeitung dodatek, w němžto nás poučují o potřebné úctě k J. M. C. a ke wšem známkám říše, wyčítajíce nám jako obyčejně „ alte Sondergelüste “, a rownají nás k Maďarům, s nimižto prý wálku wede wláda, dáwajíce na srozuměnau, že jsme wlastně ještě horší. My neznáme nic opowrženějšího než pochlebníka. Byltě čas, kdežto Deutsche Zeitung neukrýwaly příliš opatrně protirakauské smýšlení swé, jmenowitě za času powstání Wídeňského, za těchto dob a za předešlých nám wytýkali Deutsche Zeitung servilnost, protože jsme neuznali za dobré, zdwihnauti revoluci proti Rakausku. Nyní se wěci obrátily, Rakausko a dynastie stojí pewně ( máme-li my nějakau zásluhu při tom, nech ať historie rozhodne ), ba ukazuje se jistá čáka, že skrze centralisowání wlády německý žiwel w Rakausích získá: a ejhle! Deutsche Zeitung již nás napomíná jak máme slawiti narozeniny J. M. C. a jak si máme wážiti koruny říšské! Widíme, jak se časy mění! Co se ale samého oswětlení týče, widíme patrně z příkladu městské raddy Wídeňské, která též jako naše Pražská radila dobročinné dary pro chudé místo illuminace, že naše Pražská radda nejednala nešetrně a neuctiwě proti J. M. C. Wůbec každý rozumný bude oswětlení města w čas obležení wždycky co možná zdržowati, neboť wěru w takowém stawu podobná demonstrace nesluší, poněwadž připauští možnost, mysliti si, že není naweskrz z dobré wůle spůsobena. Nemůže se tedy schwalowati krok, který učinili mužowé jisté strany, přiwěsiwše již pozdě odpoledne weliký plakát, který zde následuje: Swým spoluměšťanům! Zejtra jest slawnost narozenin Jeho Milosti našeho milowaného císaře. Ponejprw, co na trůn nastaupil, máme příležitost, tyto slawně odbýwati. Máme tím spíše příčinu k tomu, poněwadž Jeho Milost udělením ústawy — která dříwe slíbena, od něho teprw ale dána byla — uzawřením míru s Piemontem a ku konci se blížícím pokořením powstání w Uhřích nám pro budaucnost zewnitřní i wnitřní pokoj a s tímto opětné zkwetání našeho blahobytu zaručil. Jsme toho mínění, že jest wšeobecné oswětlení města nejjednodušším a nejpatrnějším prostředkem, jimžto city wděčnosti a oddanosti naši Jeho Milosti na jewo dáme. Narozeniny Jeho Milosti císaře Ferdinanda byly letos oswětlením města slaweny, ačkoliw JM. zřejmě toho odříci se ráčila. S důwěrau tedy očekáwáme, že každý dobře smýšlející rád na wšeobecném oswětlení, dnes wečer od nás zamýšleném, aučastenstwí bráti bude, k čemuž swé spoluměšťany přátelsky a co nejdůležitěji zweme. W Praze dne 17. srpna 1848. We jménu wíce stejně smýšlejících: MDr. Reisich. Ant. Haasche, obchodník. K. H. Fischer, JUD., Pražský měšťan. Karel Kehrn, obchodník. Michal Kriner, obchodník. Egidy Kriner, obchodník. Fr. Burian, kožel. mistr. Fr. X. Brosche, obchodník. Bed. Brosche, obchodník. Jan Jelínek, měšťan. J. B. Batka, obchodník. J. Rohrs, fabrikant. W. Hofmann, sklenář. Fr. Kose, kupec. JUD. Niemann, advokát. MDr. Wischin. Fr. Liegert, obchodník. M. Jindřich, obchodník. Bohumil Haase. JUD. Burian. J. G. Dietel, obchodník. Jul. Hegner. Herm. Buschbeck, obchodník. Jiří Hezner. JUD. Rudolf Haase. Holminger, JUD. Mor. Zilliger, obchodník. Josef Götzl, konwář. Jos. Pokorni, šwec. Lud. Fortner, stříbrník. J. Cayer. Jos. Köhler. Čeněk Türk. J. J. Wanitschek. Fr. Scheib. F. Lepschik, woskář. Neboť neslušné jest, den narozenin J. M. C. wywoliti si za příležitost politických agitací a míchati city obecenstwa k J. M. C. dohromady s politickými wášněmi jedné strany proti druhým. Skutek také okázal, žeby bylo nejmaudřeji býwalo, následowati městskau raddu a oslawiti den tichým ale wýdatným darem pro chudé, než spůsobiti nepodařenau illuminaci. Oswětlení města, kdykoli není pauhá politická demonstrace, nýbrž jako wčerejší, má být ke cti J. M. C. našeho neodpowědného konstitučního mocnáře, musí být wšeobecné.

8. říjen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Počet obyvatelstva v Čechách]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. – Počet obywatelstwa w Čechách. Podle letošního sčítání mají Čechy 4,589.436 obywatelů: zrostlo tedy obywatelstwo od r. 1843 o 132.316, a každoročně průřizem o 44.102 duše, neb roku 1843 sčítáno jest obywatelů 4,457.120. – Před 60 lety bylo w Čechách obywatelstwa jen 2,813.075, přibylo tedy w těchto 60 letech 1,776.361, a každoročně průřizem 28.400 duší. Dokawád nebylo očkowání známo, t. j. od r. 1785 až do r. 1800, přibýwalo obywatelstwa w průměru každoročně jen po 12.800; od roku pak 1800 až do 1815, doby to, kde očkowání sice již známo bylo, a wšak buď z nedůwěry se nezawádělo, neb pro ustawičné wálky mnoho přibýwati nemohlo, přibýwalo ročně jen 20.670 duší. Od roku 1815 až do 1825, kde wálky utichly a očkowání wšude se nařizowalo, přirůstalo ročně wíce než 45.200 duší, od roku pak 1825 až 1835 jen o 43.000, neb zůřila u nás 1831 a 1832 cholera, níž také r. 1836 a 1837 obywatelstwo se stenčilo, a tím také sklesl průměrný počet každoročně přibylých duší od r. 1835 až ku konci r. 1845 na 41.000, ačkoli w posledních letech, jak nahoře powědíno, ročně w průměru 44.102 duše přibyly. – Praha má obywatelstwa měšťanského ( bez wojska ) 120.759.

9. září 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Dopisovatel, Titulek: Z Prostějowa na Morawě, Autor: Havlíček, Karel Morawě naší wěrné družce we wšelikých osudech národních nastala nyní přízniwější doba Zaslepenost newšímající si sama sebe počíná odtamtud poznenáhla ustupowati a místo dělati národnímu wlasteneckému smýšlení. Nahlídne tedy každý, že nemohouce již podáwati obšírné zpráwy o podobných wlasteneckých zábawách w Čechách, přece s welikým účastenstwím sdělujeme morawské. Také wšak i hned z popisu každý nahlídne že se podobné národní slawnosti na Morawě mnohem hlučněji a skwostněji konají než w Čechách, což úplně schwalujeme. Máli naše národnost z jakéhosi opowržení, do kterého winau naší upadla, wywáznauti, musí se wždy slawně a co možná nádherně jewiti. Zewnitřní bJesk nejlepší jest rekomendací we swětě Nemůžeme nikterak chwáliti, že w Čechách a jmenowitě w Praze besedy, bály české atd. jaksi jen po domácku se nyní odbývaji není ještě čas dělati „ pane Matěj jako doma, “ owšem ale třeba nám zachowati slušné gratioso. Red.

7. listopad 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Feuilleton, Titulek: O slepé poslušnosti, Autor: Havlíček, Karel O slepé poslušností. Přečasto ozýwá se předhůzka, že církew katolická podporuje absolutismus, že wíra katolická spojiti se nedá s konstituční formau, že učení katolické odporučuje, ba i nařizuje slepau poslušnost, a tito hlasowé byli příčinau, že církew katolická u liberálních a prawý staw wěcí buď neznajících aneb znáti nechtících w pozdezření podezření, ba i w nenáwist uwedena byla. Očekáwal jsem s taužebností, že některé zběhlejší péro zbezdůwodní důmínku nadzmíněnau a že objasní důležitau tuto prawdu, doufal jsem ale – nadarmo. Chápám se tedy slabého swého péra, a seč mé síly, chci obrátiti zřetel nestranného posuzowatele na prwní pramen katolického učení. Že církew katolická ze swého principu absolutismus hájiti a podporowati ani nemůže ( mluwím o církwi ), nechce-li se uwrhnaut w protimluwy, nechce-li jinak učit a jinak jednat, wyswítá hlawně z toho, že jest církwí katolickau, t. j. církwí wšeobecnau, církwí takowau, která, jak nás katechismus učí, není wázána na žádné státní formy, která obstojí tak dobře w republice, jako w absolutní aneb konstituční monarchii, která články wíry a mrawní základy má tak dobře pro republikány jako pro absolutisty, která swátosti swé republikánům katolickým tak dobře uděluje, jako je nekatolickým absolutistům upírá. A Kristus sám přijímaje swé wěřící netázal se jich po politickém smýšlení, a wysílaje učedníky swé neřekl jim: Jdauce pilně pátrejte po politickém smýšlení wšech národů, udawajíce je každého měsíce, jeho rozkaz zní docela jinak, a práwě proto nesmí ředitelům církwe katolické pranic záležeti na politickém smýšlení wěřících, ale katolické smýšlení pěstowat a rozšířowat budiž wřelau starostí jejich, a práwě proto není úlohau katolického kněze, býti pomazaným wyzwědačem aneb policajtem, jemu musí být wše jedno, jak kdo w politice smýšlí, jen když je poctiwým katolíkem. Co se týče slepé poslušnosti zwláště, neupírám, že jsau texty w písmě sw., kterých osamotnělých a z kontextu wyrwaných jezowitský rozum k dokázání slepé poslušnosti upotřebiti mohl, a jak nás dějepis učí, také upotřebil. Prwní z těchto textů jest odpowěď, kterau dal Ježíš Pilatowi, když tento w nadutosti swé mocí swau nad žiwotem a smrtí se honosil, odpowěď totiž: „ Neměl bys nade mnau moci nižádné, byť nebylo dáno shůry. “ Jan 19, 11. A tato odpowěď práwě slauží wšem „ z Boží milostníkům “ za koníčka, na němž oni tak rádi se projíždějí; podrazíme ale tomuto koníčkowi nohy, když powážíme, kdo tato slowa mluwil a ke komu je mluwil, a tuť myslím, že nemohl žádný s wětší prawdiwosti takowau odpowěď dáti, jako prawě Kristus, který co Bůh-člowěk dobrowolně podrobil se lidské moci Pilatowě. Příklad objasní tuto odpowěď lépe. Některý mocnář cestuje neznaný po swých zemích a padne náhodau aneb swědomě do rukau hranatého policajta, který mu lískowkau wyhrožuje a jadrnými slowy dokazuje, že on ( policajt ) jest ten, který jej propustiti aneb také do šatlawy zawésti může, a že od něho záwisí osud neznaného mocnáře. A mocnář odpowí policajtowi: Milý člowíčku! neměl bys nade mnau moci nižádné, byť nebylo dáno shůry, t. j. kdybys jí neměl postředně ode mě, a kdybych já ti ji sám neponechal. Kdo by ale chtěl o této odpowědi mocnářowě dokazowat, že poněwadž moc policajtowa postředně od mocnáře pochází, že ten, kdo hrubému a nesprawedliwému policajtu se protiwuje, již samému císaři na odpor se stawí, kdo by práwím to chtěl dokazowat, tomu přináleží wším prawem w Kateřinkách číslo prwní. – A hle! tak musíme také rozuměti odpowědi Ježíšowě, čehož důkaz jsau nám učení a skutky Kristowy ostatní. Neboť když by Kristus pohanskému spráwci, který proti wůli národu úřadowal, když by K. Pilatowi moc shůry w tom smyslu připisowal, jakoby každé i sprawedliwé opření se této moci bylo již opření se božské moci, jak mohl Kristus neuposlechnauti úřadů židowských, kteří před zákonem Božím byly ustanoweny, jak mohl, ptám se, Kristus i nawzdor opětowaným zákazům těchto úřadů wyučowat, nemocné uzdrawowat, zázraky činit, slowem wěci konat, které se úřadům židowským ani za mák nelíbily?! Nad to wše by mi mohl některý ze staré školy namítnaut, že libowolně si wykládám písmo sw. a že wýznamu uwedeného textu Jan 19, 11 tuze úzké meze kladu. Tomu slaužiš za odpowěď slowa písma, kdežto Kristus sám doswědčuje: „ Králowstwí mé není z tohoto swěta; byť z tohoto swěta bylo králowstwí mé, služebníci moji bránili by mě, abych nebyl wydán židům. “ Jan 18, 36. Kristus tedy sám prawí, žeby se nechal bránit od služebníků swých proti nesprawedliwým úřadům židowským, kdyby králowstwí jeho bylo z tohoto swěta, kdyby nebyl chtěl newinnau a dobrowolnau smrtí wykaupit pokolení lidské, jak to předpowídáno bylo w starém zákoně. „ Kterakž by se pak naplnila písma swědčící, že tak musí býti? Ale toto se wšecko stalo, aby se naplnila písma prorocká. Mat. 26, 54, 56. Druhý citát, který slepau poslušnost odporučowati se zdá, nalézá se w psaní sw. Pawla k Řím. 13, 2: „ A protož kdo se wrchnosti protiwí, Božímu řízení se protiwí. “ Wím sice a znám předobře hlawní zásadu katolické hermeneutiky, že se totiž od doslowního smyslu jakéhokoliw citatu tak dlauho odstaupiti nemá, dokud nutnost tomu nekáže, a práwě proto pozorujme a zkaumejme ostatní řeči a skutky sw. Pawla, z kterých pak wyswitne, zdali nutnost nekáže, pustiti se w uwedeném textu doslowního smyslu. – We 1027 Filippi byl apoštol tento mrskán a pak do žaláře uwržen, a druhého dne poslal tamější úřad strážného k němu, oznamujícího mu, že může w pokoji dále jíti. Sk. ap. 16, 22–36. Ale Pawel řekl jim: „ Zmrskawše nás občany římské zjewně a bez wyslyšení wsázeli do žaláře, a nyní nás chtějí tajně wyhnati? Nikoliw, ale nechť sami přijdau a wywedau nás. “ Skut. 16, 37. Hle! jak pewně, jak rázně zastáwá sw. Pawel swé práwo, jak odhodlaně žádá od nesprawedliwého úřadu zadostučinění! – Nejinak počínal si apoštol w Achaji, kde Gallio wladařem byl, u něhož židé apoštola obžalowali, „ které on ( Pawel ) od saudné stolice odehnal. “ Sk. ap. 18, 12–17. – S jakau neohrožeností hájí se ten samý Pawel před Felixem, který od něho nějaký poplatek očekáwal; s jakau bezohledností mluwí k němu o sprawedlnosti, jížto se Felixowi nedostáwalo. Sk. ap. 24, 28. – A konečně když Festus, Felixůw nástupce, jej chtěl wydati židům Jeruzalemským, newáhal sw. Pawel použíti swého práwa a ohraditi se proti libowolnému úsudku Festa, odwolaw se na samého císaře: Caesarem appello. Sk. ap. 25, 11. – Jak se medle srownáwají tyto řeči a činy sw. Pawla s oněmi wytknutými slowy w psaní k Řím. 13, 2? Kdybysme chtěli se držeti doslowního smyslu w uwedeném textu k Řím. 13, 2, museli bychom prohlásiti sw. Pawla za obojetníka, za člowěka, který jinak wyučowal a jinak zase sám jednal. Smíříme se ale s ním, když powážíme, že sw. Pawel psal Římanům křesťanským, kteří pohanských swých wrchností nenáwiděli a jim poslušnost upírali. Aby je tedy pohnul, aby jim dokázal, že i pohanský úředník we sprawedlivých nálezech poslušnost zasluhuje, psal apoštol tyto slowa a tak se jim také musí rozuměti, jak on je sám wyswětluje: „ Nebo wrchnosti nejsau k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Chceš-li pak se nebáti wrchnosti, čiň dobře. “ Řím. 13, 3. Toť jsau ty nejhlawnější texty w písmě sw. se nacházející, jenžto slepau poslušnost odporaučeti se zdají, a jichžto také skutku k dokázání slepé poslušnosti použito bylo. Jak dalece slušně a prawdiwě widěti lze z mého krátkého, wšak kritického wýkladu. Aby předhůzka se mi nestala, že zanedbáwám druhý pramen křesťanského učení, totiž tradici čili ústní podání, chci i z tohoto oboru důkazy uwésti, swědčící, že slepá poslušnost w katolické církwí základu nenalezá. A jak by mohla katolická církew nyní nařizowat slepau poslušnost, kdežto sama práwě neposlušnosti swých prwních zakladatelů swůj půwod děkuje? Jak by mohla církew katolická welet slepau poslušnost, kdežto sama za swaté prohlásila muže, muže prawím, kteří umřeli pod rukau katowskau proto, poněwadž odepřeli poslušnost slepau židowským a pohanským úřadům?

5. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Theologická fakulta a semináře, Autor: Havlíček, Karel Theologická fakulta a semináře. Naše wysoké školy jsau znowu zrozeny – nowý řád na nowé saustawě jest založen, a i theologická fakulta bude těchto opraw aučastná, třebas p. biskup Hille tisíckráte wyřknul, že se swoboda učení na theologickau fakultu nepotahuje. Ano i theologické učení bude na nowém řádu založeno. Toť wěc jistá, neb žádosti celé university, tedy i připojiwší se theol. fakulty bylo od J. M. Krále powoleno ( a ministr oswěty musí nad tím bdíti, aby se to uskutečnilo ), a již nyní se professorowé dle tohoto nowého řadu říditi začínají, a doufáwe, že na přesrok wšechny theol. wědy w mateřském jazyku slyšány budau. Možno to jest, jak ze strany bohoslowců, kteří skoro wšickni toho schopni jsau, tak i ze strany učitelů, neb máme zde w Praze mužů několik, kteří po česku dobře učiti moci budau. Wšak nastane ještě jiná otázka: kterak se shodne nowý řád školní se řádem seminářským? – Dwa tyto řády wedlé sebe státi nemohau, jeden musí druhému ustaupiti, a totiž semináře by se musely docela na jiný způsob organisowati. – Ale stojí-li pak semináře za to, je organisowati? a tu každý, jenž wěc zná, z úplného přeswědčení odpowí, že ne! Powím něco o seminářích. – Mladík se odhodlá studowati bohoslowí, pln jarosti a žiwota nastaupí dráhu swau, duch jeho okřídlen swatým nadšením. Pobyw nějaký čas w semináři, ochladí se, nejdříw mu wytrhají nejdélší brky křídelní a pak mu swážau křídla. Ten mladík, který nedáwno ještě w jaře žiwota kwetl, ten wadne na duchu i na těle. Pozorujte dobře chowance semináře. W prwním čase pozorujete na nich ještě nějakau swižest ducha, ale čím dál tím wíc ochabnau a zakrnějí. Pozorujte jen ty chowance, kteří již déle, několik let w semináři meškají – tahy obličeje prozrazují zmalátnělost, oko bez ohně, celý obličej bez wýrazu, chod ochablý, wšechna swižest, wšechna žiwost zmizela, a teprw když mladý kněz několik let na wenku pobyde, potom teprw se zase trochu na těle zotawí. Do prwního roku wstaupí mladíci plní zdrawí; we čtwrtém roku – pozorujte a skaumejte je! Dle mého zdání nemá ani jeden docela zdrawé prsa. Pomlčím o jiném. Ale i duch ochabne, a člowěk jest k pořádnému studowání tak řka neschopný – expliky a každodenní lekce se každý (? ) naučil (? ), ale zeptejte se jich: kdo studuje nějakau zwláštní wědu s pilností a wytrwalostí – kdo na wzdor wšem nátiskům přece nepozbyl wšechnu swižest ducha – kdo bére podílu na tom, co se wůkol něho děje? Mezi mými spolužáky bylo jich hrozně málo; jak to nyní wyhlíží, newím. Diwno je mi, že přece mnozí wystaupiwše ze semináře na wenek, z této tělesné i dušewní poroby se zotawili, a jak nám naše literatura swědčí, s walným účinkem a prospěchem swé dušewní wlohy wzdělali. Ale zeptejte se jich wšech, zeptejte se wšech kněží, jenž byli w seminářích, a když desátý, t. j. ze sta deset semináře chwáliti bude – tak již nic o jich škodném působení mluwiti nechci. Kdo jen trochu podílu na wychowání národu bére, tomu kladu na srdce, by se ujmul této záležitosti. Kněží mají býti učitely a pěstauny národu – a sami nejsau aučastni řádného wychowání. Pročež pryč se seminářemi, a kdo je zastáwá, tenť není přítel národu, neb nedbá o jeho pěstauny. – Mladý kněz, opustiw seminář, má wychowáwati mládež, má wyučowati celau osadu, muže sešediwělé – muže zkušené – a on sám by potřebowal ještě na několik let učitele a wůdce. A on musí ještě, chce-li powolání swému jen drobet zadost učiniti, on musí začít se wzděláwati, a blaze mu, dostal-li se ku wzdělanému faráři, který ho powzbuzuje a mu nápomocen jest. Komu leží na srdci wychowání národu – rozwažte si to! – A nyní tak příhodná doba, rozhodný krok učiniti – semináře dle staré normy zůstati nemohau – no, zrušte je, zanechte mladíkům swobodu k studowání bohosloweckých wěd, dejte chudým stipendie, a kdo ku př. po 3 neb 4 léta stipendium užíwá, nechť se podrobí rozhodné zkaušce, a obstojí-li, je-li řádně wědecky wzdělán, tedy ať ho biskup přijme na nějaký čas ku praktickému wzdělání a tak řka do nowiciátu, ať ho zkauší, je-li schopen ku kněžskému stawu, a ať se w tomto nowiciátu i jiným knězi potřebným wěcím přiučí. Potom budete míti wzdělané a hodné učitele národu. Kde jsau ty wýhody seminářů? Že prý odwykne mladík swětu – ba ne, ještě wíce po něm tauží. Učí prý se zapírati sebe samého – naopak, stane se ještě wíce soběckým. Přímá powaha se promění w aulisnost a přetwářku. A běda tomu, kdoby nějakau samostatnost w jednání a w smýšlení zachowati chtěl; wše musí jít jako na drátkách, každý alumn musí býti jako dřewěný panáček, a jak pan principál chce, tak se musí pohybowati. Toť jsau wýhody seminářů Ještě něco musím připojiti. Na theol. fakultě jest uprázdněná professura pastoralky. Proč pak wláda nepowolá muže wědecky i practicky wzdělaného, české řečí mocného ( práwě pro tuto professuru máme mnoho příhodných mužů ), a proč pak zase dle starého copu kandidáti konkursy dělají. Nynější swoboda na universitě konkursy wylučuje, ať tedy wláda anebo universita sama určí professora a konkursy ať se odwolají. Ku konci ještě slowo k duchowním spolubratrům a ku každému, který na wěci podíl béře. Chopte se péra, oswědčte swoje mínění, a když jedenkaždý wzdělanec se pro tuto oprawu wyslowí – kdo bude chtít odolati. Nejedná se zde o nějakau nedůležitau wěc, wychowáwání národu jest cíl, ku kterému směřujeme. [ kruh ]

24. květen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský denník., Titulek: [Správy o držaných besedách]., Autor: Havlíček, Karel Pražský denník. Spráwy o držaných již letos besedách w Praze zůstali sme posawád dlužni: a wšak w Praze již aspoň w mladší generací národní duch tak silně se zakořenil, že manifestace jeho již u nás tak podiwné nejsau jako snad jinde. Kdypak se dočteme o besedách w Brně, w Holomauci? Swatowáclawské tři besedy, zřízené od spolku mladších úředníků zůstaly jistě wšem w libé paměti, wýbor se wšemožně o dobré a wkusné zřízení staral, a zwláště dušewnější stránka: zpěwy, deklamace zasluhuje wšelikau pochwalu. Slyšeli sme wýbornau žertownau deklamací od pí. Kolárowé w spůsobu weselohry, pak zpěwy pí. Podhorské, slečen Engstowé a Saukupowé ( z konservatoria ) a pana Strakatého a. t. d. jakož i některé sbory, wšechno dobře woleno a rowněž tak prowedeno. Obzwlášť sme na slečnách z konservatoria, které nepochybně w německém jazyku zpíwati budau, pozorowati mohli, že by jim tak krásně slušel český zpěw. Dne 19. Kwětna byla sas prwní beseda na Žofíně, jedna z cyklu, který tam bude dáwat wýbor českého národního bálu. Kromě obyčejného tance slyšeli sme tenkrát líbezný zpěw slečny Gaučowé, která nám po česku: „ Čekání “ a „ Jak jsi milostná růže čilá “ a tkliwau ukrajinskau píseň „ Nechody Hryću “ tak přednášela jak si jen přáti můžeme. Pan Strakatý zpíwal wojenskau: „ Zpěwák na stráží “ a národní: „ Mládenečku mladý “ tak mistrně jak od něho zwyklí jsme slyšeti.

28. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [otisk výzvy s redakční poznámkou], Autor: Havlíček, Karel Pražské Nowiny od 26. srpna 1849 uweřejňují následující prohlášení: Poněwadž c. k. komisse zemská k wywazení gruntů w Čechách již zřízena jest a působení swé započala, wyzýwají se tedy tímto listem prowoIacím wšickni ( statkáři, obce, duchowní, kostelní záduší, školy a t. d. ), kdož se nacházeli w požíwání prací, naturálních a peněžitých dáwek, ješto postupcem třetím zákona od 7. září 1848 byly zrušeny a za něž podle šestého postupce zákona téhož wyměřiti sluší mírnau náhradu, aby dle nawedení zároweň uweřejněného pohledawky nejdéle we třech měsisích u řečené komisse zemské opowěděli, neb žeby jinák každá později přicházející opowěď wyjednáwána byla jen na autraty promeškalého, kteréž on zálohau zjistiti musí. Což se tímto ponejprw prohlašuje. Od c. k. zemské komisse k wywazení gruntů w Čechách. W Praze dne 16. srpna 1849. Klecanský, předsední. Plaček, tajemník. Poznamenání redakce. Podáwáme w příloze jeden wýtisk nawedení nahoře zmíněného.

6. duben 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: X, Titulek: Slovanská beseda ve Vídni, Autor: X Slowanská beseda we Wídni. Slawili jsme 27. Března krásný wečír. Byla totiž opět — tehdáž směle mohu říci — beseda a wypadla ze wšech posawadních nejslawněji, k čemuž i wšeliký zewnějšek přispěl. Tenkráte byla beseda držána w sále a wedlejších síních u Šperla, a ačkoli mnohem wětší tato prostranstwí jsau nežli 112 u Kytky, přece nám ještě nestačila, neb se nás sešlo wíce než patnácte set!! mezi těmi welký počet krásného pohlawí, mnozí nejwyšší a wyšší auředníci a šlechta wšech slowanských kmenů. — Budeli účastenstwí takto růsti, w krátkém čase Odeon, nejwětší sál Wídenský, budeme potřebowati. Lístky wstupní byly tehdáž české, srbské a polské; po srbsku dostala beseda jiný nowý názew, totiž „ sijelo. “ Také programmy, které se rozdáwaly, byly dílem české, dílem polské, srbské a ilirské, přáli bychom wšak tyto programmy spatřiti budaucně tištěné. — Koncert trwal dwě hodiny; jeho korunau byl opět Ferd. Laub, hned při wystaupení byl hlučně přiwítán; hrál elegii od Ernsta, variace na „ sil jsem proso “ a karneval Benatský. Pan Pius Richter hrál na pianě swau fantasii písně slowanské. Slečna Kolínská, rozená Polka, ponejprwé wystaupila; slyšeli jsme ji lahodné zpěwy polské pronášeti a každau i nejmenší proměnu citu we hlase i we hnutí přiměřeným wýrazem mistrně prowázeti; zpíwala „ gwiazdka “ a „ swawolnica “ od Nowakowského a rusínskau národní píseň: „ čeho ty Hriciu tak smutny chodyš; “ kéžby i budaucně swým zpěwem nás obradowala! Pan Suchánek slečnu na pianě prowázel. — P. Ander, aud dworní zpěwohry, zpíwal plným, zwučným a příjemným hlasem píseň od Wojáčka „ na milku “ a pak zpíwal „ Kde domow můj “ s takowým citem, s takowau sentimentalností, že se jako kauzlem nějakým do swé wlasti přenešen zdál. Každý zwuk z prsau p. A. hlubokým citem wydechnutý, nalezl sobě příbuzného w rozháraném nitru posluchačů. Dwakrát musil tuto píseň opakowat. — Kromě těchto solowých kusů slyšeli jsme tři sbory: „ lepa maca “ sbor ilirský; Wojáčkůw sbor „ powzbuzení Morawanů “ a husitský sbor, při kterém solowý part p. Křikawa silným hlasem přednášel; wšechny tři sbory byly opakowány, nejwětší pochwaly došel wšak husitský. Pan Pichowský o uspořádání sborů weliké zásluhy sobě získal; také při weřejné produkci dirigowal; bylo přes 40 zpěwáků. Tenkráte nás mělo wšak ještě něco překwapit. Brzo po husitském sboru wystaupil Strauss mladší se swým četným orkestrem. Strausowy komposice teprwa nás wšechny jak náleží rozehřály a rozweselily; sestawil také pro dnešní besedu welmi zdařile „ wšem Slowanům “ wěnowané potpouri ze slowanských písní a musil je třikrát opakowat, a tu byla radost slyšeti, jak obecenstwo, brzo české, brzo polské neb ilirské k známým písním přizwukowalo. Dlauho jsme se s dnešní besedau nemohli rozlaučit, ještě po půl noci byla nás wětší část pohromadě, k jedné již hodině nahrál Strauss „ Bože zachowej nám krále “ a jednohlasně zawzněl zpěw we wšech slowanských nářečích. Bylo to wznešené okamžení! — Pak teprwa, wšak nerádi, jsme se rozcházeli, s tím wraucím přáním, aby nám pp. wýborowé aspoň jednu takowau besedu ještě na jaře, jak se říká na rozlaučenau uchystali. Doufáme, že nás jistě wyslyší! — —

24. listopad 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [polemika], Autor: Havlíček, Karel W Praze dne 23. listopadu H. B. – Powěz mi s kým obcuješ a řeknu ti hned jaký jsi! – Totoť příslowí wšeobecné, jehož prawdiwost snad každý méně neb wíce uznáwá. Tentokrát chceme použíti platnosti tohoto příslowí uwedením článků dwojích nowin a sice páně Landsteinrowy „ Österreichische Reichszeitung “, o které je známo a patrno, že wychází buď zcela na autraty neb alespoň s welikau podporau našeho ministerstwa, a „ Allgemeine Augsburger Zeitung “, o které wíme, že již před březnem byla wždy w dobrém srozumění s rakauskau wladau. Počneme tedy od Augsburských. W příloze od 21. listopadu nacházíme článek o známé knížce p. hraběte Lwa Thuna, w němžto se mezi jiným doslowně píše takto o takowých státech, kde wíce národů pohromadě bydlí: „ Buďto prý každý z těchto národů wstaupí s ostatními do foederačního swazku, zahájiw sobě auplnau swobodnau wůli strany swého domácího pořádku a práwa, a tak powstane buď spolek státu anebo spolkowý stát. Aneb okolnosti žádají nutně nejpřísnější politický swazek, centralisaci, která se na wšechny strany občanského žiwota wztahuje, a w tomto pádu může jenom jeden národ wládu wésti w státu. Strany toho již w Rakausích nemůže býti déle pochybnosti. Při wšestrané a upřímné wůli, aby se jednotliwých národností šetřilo, pozwedne buď mechanická síla centralisace jeden nyní w každém ohledu wznešenější národ ( totiž německý ) do stawu knížecího, aneb usilowání národů rozboří politický stroj a přijde se po mnohých přechodech k slabému swazku foederačnímu. Říšský sněm wšech korunních zemí nesmí býti směsice jazyků, nýbrž musí býti jen německý. Politický auřední jazyk též německý, neboť kde by se našlo wyšších auředníků, kdyby musili dle wýmínky uměti dwanácte auředních jazyků? Sjednocené Rakausko nebylo by jedno, kdyby na wšech 13.000 [ čtverečných ] mílech míra politické swobody, zákon a cesta k zákonu nebyla wšude jen jedna. Může Čechoněmec, Rakušák, Tirolák dle maďarského práwa, dle historicko-filologicky wynalezených českých obyčejů sauzen býti? Má-li tedy být pro wšechny jeden zákon, nemůže to být žádný jiný než ten, který se hodí pro wzdělanost nejwíce wzdělaného národu ( rozuměj Němců ) onen zákon, který před revolucí platil na nejwětší části mocnářstwí, a tento jest dle půwodu a rázu swého německý. Wojsku již wnitřní potřeba wnutila welení německé. Habsburská monarchie jest podle dějin již německá, hlawní město jest německé, německý jest ( wyjmauc Wlachy ) průmysl, německá jest z většího dílu řeč obchodní, německý jest jazyk učených, neboť jakého jazyku by se držel dějepisec, chtěje sepsati dějiny pro rakauské obecenstwo. “ Doufám že každé české, každé slowanské srdce těmto slowům nadutosti dobře rozumí, a proto nechci ani ničeho přiložiti. My si rozumíme, my wíme, co wy chcete, a wy wíte, co my nechceme, a kdo wyhraje, bude pánem! “ Jiná odpowěď se na takowé řeči ani dáti nemůže, zde se již nejedná o práwu, o slušnosti, o sprawedliwosti, o citu člowěčím, o poctiwosti – zde se jedná jen o pěstě, ano „ Faustrecht “ se jmenuje ten zákon, který se hodí pro wzdělanost nejwíce wzdělaného národu, Faustrecht se jmenuje ten zákon, který wáš w každém ohledu nejwznešenejší nejwznešenější národ ( jak skromně prawíte ) do stawu knížecího powznésti má!! Jak tedy widěti, mluwí Augsburská tuze zřetelně. Pan Landsteiner, redaktor Oesterr. Reichszeitungu, jest sice trocha wětší diplomat a umí se spůsobně wyjádřiti, smysl ale zůstane pro každého stejný. W jeho nowinách čteme w č. 6. dopis z Prahy od 18. listopadu: „ Teprwa nyní, kdežto přestalo již politické a zwláště národní hnutí, widíme, co zrušilo, a co ponechalo, nyní teprwa poznáwáme auplně dle účinků mocnost sil, které w ní působily. Co se přede wším národnosti týče, došla slowanská práwě jen tak daleko, jak daleko ji chtěl přiwésti wymožený zákon rownopráwnosti. K wůli tomuto zákonu od té doby w mnohém domě stala se šwýcarská ( francauská ) wychowatelka nepotřebnau, a místo ní nastaupil český učitel. Kromě toho ale wyjmauc praktickau potřebu wrátili jsme se w tomto ohledu zase auplně k předbřeznowému roku 1848. Co po něm tak na jisto wystupowalo, nebylo w mnohém ohledu nic než jasně wznikající plamínek, který brzy uhasne, a poněwadž národní strana dle zákonu do jistých mezí ustaupila, není také kromě těchto hranic žádná láska, žádné nadšení leč tam kde již dříwe byly. Zdá se že se nerozmnožili. Na ulici, w hostincích nejen slowanské oděwy, nýbrž i slowanský jazyk – wyjmauc nižší třídu – staly se zwláštností, a také w čistě českých spolcích trpí se zase na neprawidelnost písma a na míchaninu německých slow. – Co se německé národnosti týče, zdá se že jest spokojena s nawrácením se tohoto starého stawu wěcí. ( Toť se wí! Red. ) Předewším se jejich národní ohledy spojily nyní s praktickými obchodu a průmyslu, a německá národnost musí uznati, že jí s nejsnadnějším usilowáním jde wláda wstříc, ba že ji překwapuje. “ Tolik jest slow páně Landsteinerowých. A také jejich smyslu jest dosti snadno rozuměti, zwláště konci. Tážeme se jenom opatrnosti páně Landsteinrowy, neokazuje-li snad přes příliš karty ministerstwa ostatním hráčům, kteří též okolo stolu sedí a wyhrati doufají? Toť přece by měl pan Landsteiner wědět, že jest za našich časů u každého ministerského časopisu hlawní wěc, aby se obecenstwo co možná dlauho s jistotau nedowědělo, že čte ministerské nowiny. Časy jsau nyní pro nás pořád horší, a jenom s auzkostí srdce můžeme swé sprawedliwé protestace proti utiskowání psáti a tisknauti. Našli jsme tedy – nauze naučila Dalibora hausti – nowau cestu k boji s našimi zjewnými i tajnými nepřátely: cesta tato jest, že budeme jejich jed proti nám wystříkaný, bubliny jejich nadutosti pilně sbírati, a jsme přeswědčeni, že již pauhé uweřejnění jejich záměrů beze wšeho dodatku s naší strany wšem wěrným našincům bude dobrým wodítkem co činiti a čeho se warowati máme. W dnešní naší rubríce „ Jihoslowané “ ukazuje se též Ost-Deutsche Post w prawém swětle, které nám předstawuje pana Kurandu w jezowitském kroji, ačkoli tak jako p. Landsteiner pro jistý malý nedůstatek by wlastně do tohoto křesťanského řádu přístupu míti neměl.

10. prosinec 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana]., Titulek: Z domácího života - poznámka., Autor: Havlíček, Karel Z domácího žiwota. Již we zwláštním článku žádali jsme o podobné dopisy z wenkowa, a tyto jsau prwní takowého spůsobu, za něž wáženému p. dopisowateli welice powděčni jsme. Jen takowým spůsobem, když zanechajíce pauhých hřiček, wěcí samých se uchopíme, zwelebí se naše wlast. Redakce.

30. listopad 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Říšský sněm, Autor: Havlíček, Karel Říšský sněm * * * Dne 27. listop. Dnešní sezení započalo o [ čtvrt ] 11. Na nařízení presidentowo se nejprwé jména wšech poslancůw předčítala, aby se počet a jména oněch deputowaných seznala, kteří dosawád buď dobrowolně do Kroměříže nepřijeli, aneb na dowolenau si wzawše, dosud se nenawrátili. Wýsledek byl ten, že 296 poslanců we sněmowně přítomno bylo. Napotom se měl jak obyčejně protokol předešlého sezení předčítati, president tu ale oznámil, že se mimo protokol od 22. listopadu také ještě protokoly od 28., 29., 30. a 31. října čísti musejí, poněwadž se to při posledním sezení we Wídni pro důležitost jiných předmětů státi nemohlo. Na to wystaupil Paul z Lewice, pozorna čině presidenta na to, že na officiální, stenografické zpráwě říšského sezení od 22. b. m. nadepsáno jest „ dwaapadesáté sezení “, že ale, jak wůbec powědomo jest, 51té sezení sněmu říšského již 5. října držáno bylo, že se tedy tomu podobá, jakoby se wšecka sezení mezi 6. říjnem a 22. listopadem za neplatná powažowala. Za tau příčinau žádal presidenta, aby to tiskem oprawiti kázal. Smolka podotknul, že to jen za pauhau chybu tisku powažuje, že stran toho s wládním raddau Auerem již mluwil, a že o to péči míti bude, aby se to ponaprawilo. Hellriegl, poslanec z Tyrol, dokládal, že se protokoly nadzmíněných sezení za neplatné powažowati musejí, poněwadž císař již 22. října presidenta říšského sněmu k tomu wyzwal, aby sněmowní jednání odročil, a aby deputowaným oznámil, že se sněmowní sezení teprw 15. list. w Kroměříži opět započnau. Z toho tedy že wyswítá, že se sezení od 28., 29., 30. a 31. října za neplatná powažowati musejí, a proto se také weřejně čísti nemají. ( Řečník tento byl wícekráte silným hřmotem z Lewice a naproti tomu tleskáním z Prawice a z Centrum wytržen. ) Brestl žádal, aby se debatta o tomto zástoji ukončila. Náwrh tento se přijal, a pak wystaupil ještě Rieger, wyznáwaje, že si toho welice přál a se také o to staral, aby deputowaní pokojné a smírně swá jednání opět započíti mohli; poněwadž ale odporující strana sama se s otázkami minulosti se týkajícími jak se zdá zabýwati hodlá ( hlasy: Která strana? ), tedy se osměluji – pokračowal dále – w záležitosti této swé mínění projewiti. Míním, že se nadzmíněné protokoly čísti nemají ( tak! tak! z Lewice ), poněwadž to protokoly žádných řádných sezení nejsau, ježto sezení tato neauplná byla. Já a mnoho jiných poslanců nebyli jsme přítomni, poněwadž se to z ohledu na naši osobní jistotu státi nemohlo. Někdo by mi snad namítati mohl, žeby se mi nic nebylo stalo, já ale na to odpowím: tak snad jako Latourowi, a když i ne to, tak bych aspoň swé mínění nebyl mohl pronésti; tomu ale odporuje můj mandát. Mně nezbýwalo tedy nic jiného, nežli jej složiti; proti tomu se ale zpauzeli moji woličowé. Opustil jsem tedy swé místo, poněwadž úlohau mau nebylo, wlast mečem, nobrž slowem zastáwati; ptám se ale, jestli bych na příklad jist býwal, že se mi nic nestane, kdybych byl rytířské chowání se Jelačićowo, jeho chrabrost zastáwal? ( Náramný hluk a křik z Lewice, president wšak stál pořád, jakoby se ho to netýkalo, a když ho posléz deputowaný Brauner o to rázným slowem žádal, aby swobodu řeči hájil, teprw k pořádku wolal. ) Pánowé, uznáte-li protokoly oněch sezení, tak tím samým uznáwáte také revoluci se wšemi jejími následky. Nenamítejte mi, že wláda tato sezení po 6. říjnu uznala, já wám wěru wašeho důkazu nezáwidím. Císař owšem uzawření waše stran daní podepsal, on jest ale neodpowědný; a ptám se wás, jestli se ministerstwo Wessenbergowo čili spíše zbytek ministerstwa Wessenbergowa tak chowal, jak se chowati měl? Wždyť to samé ministerstwo Windischgrätzowi rozkaz dalo, aby proti Wídni s wojskem táhl, aby Wídeň bombardowal. ( Neustálý hluk z Lewice, pořád wětší a wětší mezi tím tleskot z Centrum a z Prawice, tak že řečník musel přestati mluwit. Mezi tím wywstal dep. Goldmark a uprostřed toho hluku dokládal s welkau zůřiwostí, že to sem nepatří, musil ale posléz umlknauti, an Prawice a Centrum silně na tom stály, aby president swobodu řeči hájil. ) Nechci to twrditi – tak asi pokračowal řečník dále – že wšickni swé mínění swobodně projewiti nemohli, awšak byla weliká wětšina, které to nemožné bylo. Důkazem toho jest, že se nejenom čeští, anobrž wětší část deputowaných ze wšech takřka provincií z Wídně wzdálili. Uzawření po 6. říjnu nemůžeme tedy uznati, an i náš lid ( w Čechách ) se wyjádřil, že je neuznáwá. Wždyť se i wětšina obywatelstwa rakauského proti revoluci wyjádřila, a tak tu falešnau sadu, „ že za menšinau sněmowní wětšina lidu stojí, “ aspoň tenkrát co prawau naznačila. ( Opětný hluk a křik z Lewice, tleskot z Centrum a z Prawice. ) Pánowé, uznáwáte-li nadzmíněná sezení za prawá, tedy musíte i jejich následky za prawé uznati, a pak co jste tenkráte uzawřeli, hleděti uskutečniti, poněwadž to je hodnosti říšského sněmu přiměřené. Wy jste uzawřeli, že wšichni deputowaní, kteří se z Wídně odebrali, se za 10 dní nazpět wrátiti musejí, pakli ne, že swůj mandát složiti mají a že se jiné wolby wypíšau. Proč tedy trpíte, abych já zde seděl, jenž jsem neuposlechl? Owšem zde nejsau wšichni pánowé tak šťastni, aby důwěrné adressy od swých wolenců byli obdrželi! – Wy jste uzawřeli, že počínání Windischgrätzowo nezákonné jest, jak to tedy trpěti můžete, že tam ještě dlí? Wy musíte na to hleděti, aby Windischgrätz se swým wojskem před saud pohnán byl, poněwadž Messenhausra zastřeliti dal, který we wašem smyslu jednal; wy si musíte důslední zůstati, musíte padlým pomníky wystawěti, wdowy pozůstalých zaopatřiti: a my wám budem za ty wymoženosti 6. října tuze wděčni, které nás – jestli se zmnožejí, tam přiwedau, kde jsme před 10. březnem byli. Zodpowědnost za to wše, co se stalo, nechať přewezmau ti, kteří to způsobili, a k tomu i zodpowědnost za nadzmíněné protokoly, já ji od sebe odmršťuji. ( Na Prawici a Centrum wážné ticho, Lewice jakoby z ironie tleskala. ) Šuselka na to welmi chytře podotknul, že se to s jeho wlastní a pak s jeho celé strany cti nesrownáwá, aby Riegrowi na toto kriminální obwinění něco odpowěděl. P. Hellrieglowi ale že chce na jeho námitku odpowědíti. Prawil, že císař teprw 22. října presidentowi říšského sněmu oznámil, aby sněm co nejdříw rozpustil a oznámit, že se deputowaní budaucího měsíce w Kroměříži sejíti mají. Na to že se ještě sezení držela, že se 26. října ještě deputace k císaři samému odebrala, kterau on za deputaci říš. sněmu uznal, že tedy wšecko na legální cestě bylo. Brauner prawil, že se we wšem s míněním Riegrowým srownáwá, a že nechce o prorogací ( odročení ) wíce mluwiti, poněwadž to patrné jest, že se nižádné pro budaucnost obáwati nemusíme, pomyslíme-li jen na dobrotu a rozšafnost našeho císaře. Tenkráte ale – prawil dále – byla prorogací newyhnutelnau potřebau. Pro tuto potřebu zde máme dwa znamenité důkazy, a sice předně ten, že zde nyní na neutrální půdě hanácké shromážděni jsme, kde swobodně, beze wšeho terrorismu wyjednáwati můžeme a kam jsme se sami swobodně odebrali. Druhý důkaz této newyhnutelné potřeby spočíwá w prostředcích, jakých se použíti muselo, aby we Wídni zákonní staw wěcí zaweden býti mohl. ( Tleskot z Prawice a z Centrum. ) Pánowé, uznáte-li nadzmíněné protokoly, tedy tím uznáwáte i revoluci Wídeňskau, revoluci, kterau cizincowé Wídni wnutili, která tu samojediná w historii stojí, a tím pauze se značí, že mizerných prostředků užíwala, že w cíli swérn šílená a w následcích přenešťastná byla. President Smolka četl napotom náwrh Hellrieglůw, který žádá, aby tak zwané protokoly od 28., 29., 30. a 31. října za protokoly říšského sněmu uznány nebyly a se také sněmu nepředčítaly. Prato z Lewice chtěl napotom ještě tím míněním proraziti, že prý otázka, jestli se protokol čísti má neb ne, pauze od presidenta rozhodnuta býti může a musí, poněwadž prý se to jen pro udržení pořádku stáwá a toto presidentowi náleží. Strobach mu ale na to odpowěděl, že se již debatta uzawřela a že se tedy žádný nowý náwrh přijmauti nemůže. Na žádost mnoha audů se hlasowalo s woláním jmen, a náwrh Hellrieglůw prošel se 143 hlasy naproti 124. W hlasowání bralo podílu 275 poslanců, 10 jich nehlasowalo. Mezitím přišlo nowé ministerstwo do komory; president Smolka to sněmu oznámil a četl nápotom přípis ministeriálního presidenta na říšský sněm, w kterém mu nowé ministerium oznamuje. Na to wystaupil ministeriální president kníže Schwarzenberg na tribunu, aby komoru s programem ministeriálním seznámil, kterehož prozatím krátký wýtah tuto položen. Prawil, že se ministerstwo pewně na tom usneslo, že se bude proti wšemu protiústawnímu wliwu w budaucnosti ohražowati, a že komora každý wýrok jednotliwého ministra za wýrok celého ministerstwa powažowati může. Ministerstwo že chce konstituční monarchii na základě stejného opráwnění wšech národností, na základě rownosti wšech občanů před zákonem, weřejnosti we wšech odwětwích státního žiwota a ráznau centrální moc. Že ministerstwo chce swobodu udržeti a že se také každému rozumnému pokroku w čelo postawí, že chce swobodu obcí a zemí jednotliwých we wnitřních záležitostech, že se o to postará, aby se auřady na jiných zásadách konstitučních zřídily, aby se swobody tisku nenadužíwalo a národní obrana se jak patří uspořádala. Stran Itálie že bude tu politiku dále míti, aby ji udrželo při Rakausku, a že o to pečowati bude, aby národ wlaský bezpečně swau národnost pěstowati mohl. W Uhřích, kde se jeden národ ku potlačení druhých zdwihl, že se již ujmulo a wždy ujímati bude těch potlačených národů. Stran Německa že jen tenkráte k nějakému spojení se Rakauska s nim přiwolí, když obě země jak patří uwnitř uspořádaný budau. ( Potlesk. ) Na to interpellowal Šuselka, dokládaje, že to nečiní snad z nějaké opposice proti ministerstwu, nobrž pauze k dobrému dynastie a monarchie. Děkuje ministerstwu za to potěšitelné, co se w programu nachází; tázal se ho: Jestli že zodpowědnost za to wše, co se od té doby, co nastaupilo, we Wídni a w Uhřích stalo a stane, na se přijímá? Jestli že se s tím srownáwá, aby we Wídni déle ještě náhlý saud panowal, a pak jestli že hodlá stran usmrcení Bluma něco učiniti a co? Ministr-president mu na to odpowěděl, že lépe bude, když mu Šuselka tyto otázky písemně zadá, pak že mu řádně odpowí. Na to se četl protokol předešlého sezení. Smolka oznámil také, že již místnosti pro jednotliwé sekcí uspořádané jsau, a žádal audy, by w poradu o konstituci co nejdříwe wešli. 784 Ku konci se ustanowil denní pořádek pro příští sezení na 30. b. m. Bude se čísti protokol dnešního sezení, nápotom se přednesau referáty o wolbách, pak se předewezme zkauška aučtů říšského sněmu a posléz se má jednací řád po třetí čísti, aby se dosawádní nedůstatky jeho oprawily. Jmenowitě interpellace budau nepochybně působením Prawice znamenitě obmezeny, aby raději jiné důležitější práce ku předu šli. Wystaupili z komory a složili mandáty: Pillersdorf, Doljak, Potocki, Zamoyski atd.

8. listopad 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: V Praze dne 7. listopadu, Titulek: [reakce na článek z Pražských novin, který napadá Havlíčkovy politické názory], Autor: Havlíček, Karel H. B. – Dnešní wládní nowiny německé i české přinášejí článek proti nám, jehožto obsah nás poněkud přiwedl w podiwení. Wyzwáni jsauce téměř zřejmě k odpowědi, uznali jsme za dobré celý článek tuto swému čtenářstwu předložiti, dílem proto, že se tak snadněji wede spor, když obecenstwo oboje mínění zřejmě před očima widí, dílem ale a hlawně proto, abychom patrně dokázali, že nám nejde o to, nějakými snad řečnickými obraty někoho zaslepiti ( jak obyčej býwá w žurnalistické polemice ), že naopak se neštítíme přeswědčení swé proti zde wysloweným wládním zásadám náležitě hájiti. Takto zní úplný článek, na který zároweň obracíme pozornost obecenstwa: Článek, jejž jsme přinesli o föderalismu w Rakausku, potkal se s odporem, owšem u strany, od níž jsme se odporu nadíti musili, – od páně Hawlíčkowých Národních Nowin. Již dříwe přinesly tyto listy článek, jejž jsme ale blíže objasniti opominuli, ježto Wídeňské časopisy již slušně jej ocenily. Byloť to podiwné učení o welikém a malém panslavismu. My w tom ohledu k tomu připojujem krátké poznamenání. Známeť moc, která jest auhlawním nepřítelem welikého panslavismu, w jejížto žiwotních kruzích i w neodwislých nemohl se ani dosti málo zakořeniti, která by, kdyby se záhubně zmáhal a politickau článkowitost rakauského swěta rušiti počínal, neméně proti společnému nepříteli se ozbrojila a wzchopila, jakož to učinila s odbojem maďarským. Toť jest mínění, které sobě z poměrů abstrahujeme. W jednom z nejnowějších swých článků stěžuje sobě p. H. na trampoty obleženosti w Praze, které prý mu zamykají ústa, nedowolujíce, aby „ o našem postawení “ upřímně promluwil. Neznáme ani we Wídni ani w Praze žádného případu, aby bylo politickým spisowatelům zabráněno, w mezích mírnosti a slušnosti o zásadách, poměrech a lidech mínění swé projewiti. Dle mínění našeho není náružiwost nižádnau předností důkladné publicistiky, jejížto úlohau jest ponaučení, nikoli popuzení, oswícení, nikoli zapálení myslí. Jestliže nám p. H. chce s tautéž pokojností odpowěděti, s jakowauž my k němu mluwíme, pak snad jest prospěšná diskusse možná. My aspoň učinili jsme sobě za zásadu, že nikdy nebudem obětowati předmět ohledům osobním, a politický odpůrce má pro nás wýznam zosobněného politického principu. Pan H. odpíra důwěru, kterau dle našeho přeswědčení majorita lidu k nynější rakauské wládě chowá, i táže se dále: „ Proč drží toto domnělau důwěru požíwající ministerstwo důwěřující jemu majoritu w obleženosti? “ Toť jest přece přílišné spoléhání se w lehkowěrnost čtenářstwa, dáwá-li se takowá otázka. Zdaž smýšlí majorita obywatelstwa Pražského a Wídeňského revolucionárně? Zdaliž se nemusil w Haliči pauze pro jednu rowněž tak ztřeštěnau jakož nenaprawitelnau frakci wýminečný staw zawésti? Rozložmež jen Uhersko a Sedmihradsko w jejich žiwly, i naleznem, že jest wětšina jich podstatně revolucionární. Jestiť dějepisem wšech časů stwrzenau sadau, že se dělají revoluce pauze od menšiny; a wšak jest i swatau powinností wlády, aby společnost hájila i aby předešla tomu, by ctižádostiwé a ztřeštěné hlawy neuwáděly její pokoj, snažení po blahobytu a pokojném wywinutí neustále w nebezpečí. W čerwnu letošního i lonského roku nestála zajisté Paříž při kommunistech a překotních mužích hory, a přece widělo se ze wšeobecného wolebního práwa pošlému schromáždění zapotřebí, zawésti staw obležní. Jiná otázka zní: „ Čím to jest, že nechce ministerstwo sněmy powolati? “ P. H. se mýlí; ministerstwo owšem chce sněmy powolati, neboť zamýšlí dotýčné zemské ústawy ještě w běhu letošního roku uweřejniti, a tím důkaz podati, že hodlá samo pewně držeti při obsahu ústawy ode dne 4. března. A wšak bezprodlené swolání sněmů zdá se nám býti nemožností, an nowí političtí ouřadowé ještě nejsau zřízeni, a okres působnosti, který říšská ústawa sněmům w korunních zemích wykazuje, od jejich zřízení záwisí. Zděláwání země, ústawy dobročinné a stawby zemské, zwláštní nařízení strany obecních pořádků, záležitosti církewní, školní a přípřežní jsau předměty takowými, že teprw tehdáž s prospěchem o nich jednati lze, když bude stáwati dobře zřízených auřadů, ježto by byli schopni a hotowi w dotčených záležitostech se sněmy spolupůsobiti. Též wláda musí přihlížeti k dobrým zastupitelům, a že se nejhorliwěji o zřízení nowých auřadů pracuje, jestiť celému swětu wěcí známau. Pan H. nám namítá, že jsme föderalismus jen tak zkrátka odbili: znajíce welikau důležitost této otázky, hotowi jsme příležitostně obšírněji o ni pojednati. Důwěřujeme sobě dokázati mathematickau důsledností, že byl nejnowější politický boj w Ewropě podstatně bojem centralisace a föderace, a že representuje princip föderatiwní nedokonalý stupeň politického wywinutí. Awšak hlawní důwod, který p. H. uwedl, aby ukázal potřebu föderalismu w Rakansku Rakausku, že totiž každý národ po politické samostatnosti tauží z přirozenosti samé, a žeby tento přirozený pud rakauských národů newyhnutelně k rozpadnutí říše wésti musil, pakli by konstitucí föderační o to postaráno nebylo, aby se jejich pudu po samostatnosti wyhowělo, – nemůže nás nikterak přeswědčiti. Prawé, nejwraucnější taužení národů směřuje k rozumné swobodě, k blahobytu, wzdělání a humanitě; těmto wznešeným účelům musily by wšak separatistické záměry a národní rozepře jenom na ujmu býti. Ústawa föderační nespočíwá, pokud nám známo, w sewerní Americe a we Šwýcařích na základě národním, nýbrž politickém. W kantonech Bernském a Frejburském bydlí německé a francauské obce pokojně pospolu, a w Americe podřídily se nebritánské počtem walně přewládající národnosti ochotně nadwládě žiwlu anglického, která wůbec za potřebnau uznána jest. Němcům w Elsasku nezachtělo se posawade po samostatnosti, a wzor konstitučního státu, Belgicko – ač jen z části od Francauzů obýwané – jest naskrze centralisowáno, a pomocí jazyka francauského w pokoji se sprawuje. W Irsku pohltila národnost britická prwotní národnost irskau dokona, a stesky zeleného ostrowa pocházejí wesměs ze zřídel politických a náboženských. Na dějepis, neomylné to zrcadlo přirozenosti lidské, nemůže se tedy p. H. spolehati. Jdeme-li dále, ukážeme-li u př. na Ameriku, která se zajisté neodtrhla od starého Anglicka pro zájmy národní: co by nám mohl náš odpůrce odpowědíti? Snad že nezměnitelná přirozenost lidská l. 1848 utrpěla radikální zázračný přewrat, a že dostal princip krwe wrch nad principem politického wywinutí a příbuzné s ním civilisace? P. H. líčí žádosti a staw myslí, jichžto w Rakausku w té míře, jak on udáwá, nikde není. Slowané w Rakausku najdau, tuším, swau čest a swůj prospěch w tom, zůstati dobrými Rakušany. Milujemeť a wážíme sobě tohoto kmene příliš, abychom mysliti mohli, že u něho swůdné učení najde průchodu. Pan H. se odwoláwá na sněm říšský nejprwé příští, pak prý se ukáže, zdaž bude wětšina föderativní nab neb centralistická. Nadějeme se, že newypadne föderativně. A kdyby se to mělo státi, tuť bychom takowého wýsledku w interessu swobody welice litowati musili. Ministerstwo mohlo by býti swrženo a wšak jeho odpůrcowé zajisté by nenastaupili jejich místo. „ Pak by mohly přijíti časy, o nichž se ted teď lépe nemluwí! “ Pak by nastala potřeba, zachowatí říši a zachrániti ji od odwážliwých experimentů, a strana, kterau nepotřebujem blíže naznačiti, nalezla by záminku prohlásiti národy rakauské za nedospělé. Pročež jednejž strana, kterau p. H. zastupuje, swědomitě a opatrně, i powaž, zdaž jest rádno, dáti welmi mnoho w šanc, aby snad wšecko bylo ztraceno. Zaraziti musí každého to, co se o panslawismu a o Rusku prawí. Musíme wěru s ohledem na blaho Rakauska doufati, že článek tento ( ani prostředně ) nepochází od nikoho, kdo přímý wplyw má na politiku wlády, sice by nám wěru bylo auzko o naši budaucnost. Či by snad upřímně wěřiti mohli mužowé wlády rakauské, že wláda ruská jest nepřítelkyně panslawismu? Podle určitosti, s kterau se to zde twrdí, zdá se jakoby snad se twrzení to na nějaké určité wyjádření snad we formě slibu neb rady opíralo. W bibliothéce knížete Galicina, býwalého místodržitele w Moskwě, před několika lety zemřelého, kteraužto bibliothéku jsem pořádal, nalezl jsem mezi jiným také báseň pod titulem: „ Píseň o oswobození Srbska “, tištěnau roku 1806 w Petrohradě we wládni tiskárně a sice srbsky a s ruským překladem, we které se mezi jiným takto zpíwá: Alexandra Prwního, slawného wladaře, Welikého Slowanského Cára, Srbie milé milého Hospodara. Zawěste se orli dwojehlawí na Alpy, Ural i na Kawkaz. Slowanstwo celé ať nyní w srdci nosí Swého naznačeného hrdinu Následníka, Jeho miluje a s ním se chlubí. Sestrám Moldavia, Walachia, Bolgaria, Transilvania čili Sedmigradia, Wengria, Bogemia, Illiria, Kroatia, Karinfia, Silesia, Porussia, Pomorania, Polša a jiná slowanská plemena a národy. ( Tuto notu uwádíme naschwál s ruskými jmény zemí. ) Po ruském překladu této písně následuje pak doslowně takto: „ Sestry tyto jsau: Polsko, Porussia, Mišeň saská, Slezsko, Uhry, Čechy, Štýrsko, Illirie, Tirol, Benátky, Koroš, Dalmatie, Ragusa, Černohorsko, Albanie, Alaunie, Epirotie čili Malá Rus, Bosnie, Bulharsko, Sedmihradsko, Moldavie, Walachie, Galicie neb stará ruská Halič, a zkrátka wšechny plemena a národy slowanského půwodu. “ swým ať laskawau zpráwu podá, aby nemařily času, neb wěk běží, Slunce swítí! – ať též prohlédají, ať neleží we mrakách do wěků! Celá Rusko-Slowanská síla, mořem zemí zdwihá se k pomoci, aby sestry swoje z tyranstwí wywedla. Zdá se, že tyto sestry zde až s příliš welikau důkladností wypočteny jsau, spíše o několik wíc, než aby některá chyběla. Kdybychom měli nyní času, excerpta swá prohledáwati, mohli bychom ještě dokázati, že již za císařowny Kateřiny Weliké takowé náhledy w Rusích panowaly mezi oswícenějšími. Co se nynějšího císaře týče, wíme o něm jen tolik, že za jeho wlády panslawistické professury zawedeny byly na universitách ruských, že wysláno jest mnoho filologů ruských zwláště do Rakaus, kteří s podiwuhodnau důkladností w žurnálu ministerstwa oswěty, a kromě toho ( jak dobře wíme ) ještě we zwláštních saukromých zpráwách, popsali celý staw nynější rakauských Slowanů, za císaře Nikolaje Pawlowiče stalo se také znání wšech nářečí slowanských ( to jest zwláště češtiny, polštiny a jihoslowanštiny ) obligátním předmětem na universitách ruských. Jaký aučel při tom měla wláda JMC. Mikuláše Pawlowiče, nemohu sice já určowati, domýšleti se ale může každý snadně. Co se ostatně weřejného smýšlení w Rusích o této wěci týče, mohu s ohledem na upřímnau prawdu ubezpečiti, že tam jest silná strana pěstující onen weliký panslawismus z pauhého ruského patriotismu, ne jako wěc nedowolenau a pokautní, ne jako nějakau konspiraci, nýbrž zcela zjewně w žiwotě společenském a také tiskem, w kterémžto ohledu bychom mohli welmi zajímawé citaty nasbírati. Domýšlíme se také s welikau jistotau, že wojna uherská nezůstane bez jistého welikého wplywu na smýšlení Rusů. Že ruská diplomatie ostatně k sprostným nenáleží, ba že skoro wždycky obyčej míwá, býti chytřejší než její saupeřowé, o tom jest po celé Ewropě dosti ustálené mínění. My owšem pochybowati nechceme o chytrosti diplomatů rakauských, bojíme se ale přece, aby se naši diplomatowé snad příliš pozdě a s welikau nenahraditelnau škodau nepřeswědčili, že každá ruská rada jest sice wždy dobrá pro Rusko, ale ne wždycky pro toho, komu se dáwá. Že se budau rakauští Slowané w tom poměru po Rusku ohlížeti, w kterém se jejich národní swoboda, jejich osobnost němčinau utlačowati bude: to se dá dosti zřetelně předwídati; žeby tedy nebyla zcela hlaupá ta ruská diplomatie, která by snad něco podobného naší wládě directe neb indirecte radila, nahlížíme my tuze dobře, ale přejeme si srdečně, aby také naše wláda to nahlížela. Ostatně nemůžeme se o takowém příliš subtilném předmětu obšírněji a určitěji rozšiřowati. S jakými ale důwody se zde jmenuje onen weliký panslawismus společným nepřítelem Rakauska i Ruska, nemůžeme nikterak pochopiti. ( Dokončení. )

6. duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [zpráva o soudu proti Národním novinám kvůli článku „Výklad oktrojované ústavy“], Autor: Havlíček, Karel Podle auředního nařízení saudu o tisku bude weřejný saud proti Národním Nowinám skrze článek „ Wýklad oktrojowané ústawy “ č. 62 držán w pátek dne 13. dubna we Sw.-Wáclawské Lázni. Poněwadž podle nowě wydaného řádu nesmí být zástupce obwiněného nikdo jiný leč zemský advokát, aneb kdo appellatorní zkaušku složil, a tedy p. dr. Rieger by za zástupce připuštěn býti nemohl, bude se redaktor těchto nowin sám zastupowat.

8. březen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Nová prostonárodní matice.], Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Nowá Prostonárodní Matice, kterou nám již po nějaký čas Kwěty založiti chtějí, zdá se nám w nynějších okolnostech, welmi nepotřebná wěc, ačkoli tak dobře, jako kdo jiný, potřebu a užitek prostonárodních spisů nahlížíme. W celém tom již omrzelém mluwení o ní newidíme nic jiného, než dětinský spůsob, to co na welkých widěti jest, také po nich w malém rozměru dělati. Naše dosawadní Matice je hlawně fond na wydáwání wědeckých a takowých kněh, které by při neskwělém stawu naší literatury odbytu a nakladatele nenašly. W takowém ale poměru nejsou u nás spisy prostonárodní, každého se tolik prodá, že se náklad wyplatí, a z wýtečných spisů může se při dost mírné ceně ještě weliký zisk peněžitý docíliti. Nač tedy podporowat?! Každý spisowatel prostonárodní, stojíli jeho spis za něco, najde sám pouhým odbytem slušnou náhradu. – A kdyby i ta Matice již byla zřízena, co bude wydáwat? kde jsou spisy?! – I naše dosawadní Matice wydalaby každý dobrý prostonárodní spis, ale kdo jí jaký podal? – Lépe by tedy učinili ti, kteří o založení mluwí, kdyby raděj místo řečí sami prostonárodní spisy psali. A nač ostatně pořád ty projekty psané, nač to poukazowání na jiného ( jako na besedu měšťanskou )? – Nejlépe zde jest „ poruč a udělej sám, “ to jest, místo ustawičného psaní, wymohl bych si napřed dowolení u wlády, pak bych w čerstwosti sebral asi 10,000 stř. peněz, sepsal několik dobrých prostonárodních spisů, a wydáwal bych je, jen by prášilo, a žádného bych se neptal.

16. leden 1850, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Pořádek u slavných ouřadů, Autor: Havlíček, Karel Pořádek u slawných auřadů. Na počátku měsíce Listopadu m. r. dostala redakce Nár. Now. od slaw. magistrátu Pražského zapečetěný balíček N. Ex. 55683 pol. An die Redaktion der Národní Nowiny. Mit 1/1 et 2/2. a čerweným olůwkem dringend. Když po odchodu posla nížepsaný redaktor onen balíček rozpečetil, našel w něm: 1. německý ( jako obyčejně ) přípis od magistrátu Pražského s podpisem p. purkmistra Waňky tohoto obsahu: „ Na základě zde sub 1/1 přiloženého opisu noty c. k. pana prokurátora we wěcech tisku k sl. magistrátu nařizuje se redakci Národních Nowin, aby žádanau a zde sub 2/2 přiloženau odpowěď p. hraběte Wurmbranda na spůsob w dotčené notě c. k. zastupitelstwí naznačený jakož i w §. 17 zákonu o tisku předepsaný do swých nowin hned přijala, sice ji pokuta 5 zl. stř. pro chudé uložena bude. Dne 5. listopadu 1849. Waňka. Röszler. 2. našli jsme w onom balíčku skutečně copii německé noty N. Ex. 435 k magistrátu Pražskému od 19. října 1849 tohoto obsahu: že hrabě Wurmbrand žádá, aby redakce Národních Nowin byla přinucena, jeho odpowěď sub 2/2 přiloženau na článek w č. 213 N. N. „ Zaslaný článek do č. 96 Wlastimíla Wiz mezi inseraty přijmauti. Poněwadž prý ale odpowěď p. hraběte Wurmbranda skutečně obsahuje „ pooprawení událostí “ ( Berichtigung von Thatsachen ), aby tedy sl. magistrát nařídil redakci Nár. Nowin, aby hned do příštího čísla onu odpowěď stejným písmem jako článek č. 213 a pokud není wětší než onen, za darmo wytiskla, pod uwarowáním pokuty 5 zl. stř. pro chudé. 3. našli jsme w onom balíčku č. 213 Nár. Now. a nic wíce. Co tedy učinila redakce Národních Nowin? ‒ Newytiskla posud onu odpowěď p. hraběte Wurmbranda a sice z následujících důležitých příčin: 1. Poněwadž dle rownopráwnosti se české redakci mají česká nařízení dáwat. 2. Poněwadž hrabě Wurmbrand w článku č. 213 N. N. z Rokycan ani jmenowán není. 3. ale a hlawně proto, poněwadž jsme tuto odpowěď nedostali a ji nemáme, a ještě žádná redakce nemohla wytisknaut to, co nemá. Každý tedy sprawedliwý muž nahlíží, že redakce Nár. Nowin zwláště z posledně uwedené důležité příčiny dobře učinila, že onu odpowěď p. hraběte W. newytiskla. To wšak nenahlíží p. prokurator a slawný magistrát Pražský, neboť nám zase zaslali nowý balíček Nr. Ex. 1060. mit 1/1. zase s německými přípisy p. prokuratora k magistrátu de dato 20. prosince., a sl. magistrátu k nám, de dato 10. ledna, toho obsahu: poněwadž jsme odpowěď hraběte Wurmbranda dodanau nám Rozuměj zapomenutau někde w expeditu sl. magistrátu a místo ní omylně přiložené č. 213 naších wlastníh nowin. Red. s dekretem od 5 list. 1849. posud ještě newytiskli, nařizuje se městskému taxownímu wýběrčímu, aby od nás hned naznačenau pokutu 5 zl. stř. wyzdwihl, nám ale se ještě nařizuje, abychom dotčenau ( totiž w registratuře sl. magistrátu posud w zapomenutí ležící ) odpowěď hned w nejblížším čísle N. N. wytiskli, sice že pokutu 10 zl. stř. do ústawu chudých zaplatíme. Z toho každý widí, že redakce Nár. Now. při takowém jednání sl. magistrátu newyhnutelně na mizinu přijíti musí. Neboť necháli sl. magistrát onu dotčenau odpowěď p. hraběte W. pořád we swé registratuře ležet, a budeli nám zatím trest pořád zdwojnásobňowat, musí to wystaupit až na tisíce! My ale prozatím počkáme, až co se dále stane; budeli se ale od nás jedna nebo druhá pokuta auředně žádat, pak teprwa budeme přinuceni na slawný magistrát u náležiteho místa žalowati práwně, neboť až posud w konstitučních státech jest wěcí neslýchanau, aby redaktoři za nedbalost sl. magistrátualních expedientů pokuty platili! ‒ K. Hawlíček, Redaktor Národních Nowin.

23. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [Píše se nám s jistotou], Autor: Havlíček, Karel – Píše se nám s jistotau, že dr. Hanuš, professor w Holomauci, se stane professorem filosofie, pak prof. Fabian ze Solnohradu professorem pastorálky na theologické fakultě w Praze. Oba jsau mužowé pro národ zaujatí.

25. březen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovná novinka, Titulek: [Vtipná příhoda o učedníkovi a housce], Autor: Havlíček, Karel * – * Paní mistrowá poslala jedenkráte pozdě w noci učedníka pro grošowau hausku. Učedník přijda k pekaři a zaklepaw na okenici byl odbyt, že pro groš okenici otwírati nebudau. " Wystrčte tedy hausku klíčowau dírkau! " odpowěděl učedník.

6. leden 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Med a vosk, Titulek: [Pán z Holtaiů a prolog k prvnímu divadelnímu představení], Autor: Havlíček, Karel W neděli ( 4. Ledna ) odejel z Prahy pan Holtei-ů, dramatický básník, herec a spisowatel a sice do Wratislawi. On pobyl w našem městě delší čas a sepsal nowému řediteli staw. diwadla, p. Hoffmanowi, ( který teď snad s p. Mayrem, oblíbeným tenorem wyjednáwá, jak by ho pro naše diwadlo získal ), k prwnímu předstawení 13. dubna prolog, w němž také něco českého obsaženo bude. Litujeme welice, že p. Holtei swou umělost w předčítání dramatických her před obecenstwem neproukázal. – Pro prwní české předstawení chystá p. Hoffmann též nějaké překwapení, což bez pochyby wyjde z péra Tylowa. W Anglicku jsou železné dráhy jenom pro pány a boháče. Wozy třetí třídy, kam by se sprosťák jedině posadít mohl – ostatní třídy jsou příliš drahé – nemají ani střechy ani sedadel (! ). Čtwerhranná bedna je dwěma kládama na kříž přepažena, a lid do čtyr oddělení směstnán, jako owce w stáji. U nás se jenom dobytek tak wozí. Za to ale jezdí se rychle, a w čas se přichází, aby páni lordowé nezmeškali. * Marietta Alboni, powěstná altiska, kterou jsme minulého roku s obdiwem poslouchali, utrpěla w Berlíně trpkého příkoří. Rellstab, wychwalowač wšeho mizerného, rozhněwal se na tuto emancipowanou dámu, proto že ho před koncertem náwštěwou neoblažila, a pokropil ji ostrým octem kritickým, až obecenstvu oči pošly. Zpěwkyně ta pobouřila zatím Hamburčany, a wrátila se opět do Berlína, kde se zatim obecenstwu zrak protřel a uši narownaly, že teď prawým jeho miláčkem slouti může, a pyramidální triumfy slawí! — Wěřte mi, že jsem si to newymislil, ale z tištěného pomocí slowníku p. Šumawského řádně přeložil. Stojí tam také, že se koncerty tak chatrně nawštěwují, že k tomu čackého agenta potřebí, aby se sál biletami za darmo naplnil. * Wýbor juristského bálu objednal si u Strausse z brusu nowé walčíky, které také již beze wšeho úrazu po parochodu do Prahy přijely. Kdo zaplatí 2 zl. stř., obleče frak, obuje střewíce, a nawlíkne žluté hlazené rukawičky od pana Klecandy, může těchto zwuků z ráje wídenského účasten býti, a sice 14. Ledna, ať prší nebo snih padá. – W Berlíně w nádherných budowách u Krolla jsou skwostné wýstawy nejrozmanitějších darů wánočních. Na každém sálu stojí obrowskými písmeny psáno: „ Chraňte se taškářů! “ Roztomilé wyswědčení Berlínské mrawnosti. * We Waraždíně založena jest nowá obchodní škola; w Hradci Štyrském nowá stawowská realní škola. *

4. srpen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Sněm říšský, Autor: Havlíček, Karel Sněm říšský Sezení X. dne 1. srpna 1848. Hned o 9. hodině sešli se audowé podlé gubernií jednotliwých, aby wolily každá se sebe tři audy do komisse, která má wypracowati náwrh budaucí konstituce rakauské. Z Čech wywoleni jsau naši kandidátowé: Palacký, Pinkas, Rieger. Z Haliče: Jachimowicz, biskup rusínský, Ziemialkowski, Smolka. Z dolních Rakaus: Fischhof, Violand, Goldmark. Z horních: A. Fischer, Jos. Lasser, Emil Bacano. Z Morawy: Hein, Mayer Kaj., Feifalik. ( Bohužel ani jeden slowansky nesmýšlí. ) Ze Štýrska: Miklošić, Krajuć, Cavalcabo. Z Ilirska: Kaučić, Scholl Jos., Ambrož. Z Pomoří: Gobbi, Madonizza, Goriub. Z Tyrolska: Turco, Fretschner, Ratz. Dalmatští deputowaní posawad nepřišli. Dle tohoto wolení jest zatím onen wýbor asi následujícího smýšlení: Frankfurtisté odhodlaní 3 neb 4. Jistí foederatisté: 15, a kromě toho neodhodlaných ale sklonných 5 neb 6. Slowanů jest posawad 12, Wlaši 3. Z Dalmatska ale s jistotau 3 Slowany ještě čekati můžeme do tohoto wýboru. Widěti, že tedy přece i s tím wčerejším propadnutím naše wěci dosti dobře stojí. Po ohlášení tohoto wolení ohlásil se hr. Potocki, deputowaný Krakowský, s protestací, kterau we jménu Krakowa podati hodlá písemně, a již wčera austně wyslowil, že totiž Krakow nenáleží ke gubernii haličské, a tudy jest zwláštní gubernie, a též následowně 3 audy do komisse woliti musí. Na to nastaly interpellace ministrů. Dep. Wiesenauer: W jednom zdejším časopise byly o ministru von-Schwarzerowi nejhanliwější zpráwy čest jeho zničující s tím doložením, aby spisowatele pohnal před saud a tam dokázal, jsau-li prawdiwé čili nic. Táži se, zdali ministerstwo w tomto ohledu nějaký krok učinilo, jak toho žádá čest celého ministerstwa. Schwarzer: Pohnal jsem již onoho spisowatele před saud, zároweň ale wyzýwám býwalého ministra, aby mi dal swědectwí o hlawním punktu těch nařknutí, totiž že jsem od býwalého ministerstwa plat měl, abych w jeho smyslu w nowinách swých působil. ( P. Schwarzer byl redaktorem Allgem. Österr. Zeitg. ) Na to se býwalý ministr bar. Pillersdorf i finanční ministr Kraus oba oswědčili, že skutečně p. Schwarzer ani žádný jiný časopis nikdy od ministerstwa nebyl užíwán za prostředek, a že také skutečně p. Sch. žádný plat nikdy neměl. Sierakowski z Haliče táže se ministra sprawedlnosti, zachowáwá-li se skutečně rownost wšech národností od J. M. C. uznaná? W Haliči zakázal appellační president auředníkům nosit znaky národní gardy pod ztrátau služby. Ministr Bach: Takowého mi není nic powědomo; owšem ale již tentýž appellační president ustanowen jest do pense. Musel bych teprwa o wěci této zpráwy míti. Na to p. Sier odewzdá ministrowi auřední dokument na důkaz swé zpráwy. Dep. Neuwall interppelowal finančního ministra strany tak zwaných „ Tafelgelder ", budau-li se ještě budaucně platiti, a strhují-li se nyní z nich jako ze wšech jiných služeb také procenta ustanowená, a počítá-li se dle nich také pense? Min. Kraus: Tyto platy jsau jen pro wyšší auředníky, kteří domy weliké a mnohým otewřené wésti musejí; a proto že za ty peníze hosti mnohé wyčastowati musejí, tedy je pro sebe nemají, nestrhují se jim procenta, do pensí se owšem nepřirážejí. Dep. Pillersdorf oznámil na to, že on sám co ministr měl takowý plat ustanowený, ale jej nebral, proto že dům otewřený newedl. Dále interpellowal tentýž p. Neuwall ministra von-Schwarzera strany některých paláců we Wídni, kterých se jak náleží k dobru zemskému neužíwá, čímž by mnoho peněz za činži ušetřiti se mohlo. Ministr slíbil zejtra odpowěď. Nejdůležitější interpellace byla ale o Krakowě, kterau učinil p. Langie. W Krakowě uwedena jest hned po wzetí jeho do Rakaus potrawní daň; poněwadž ale tam již dříwe potrawní daň zrušena a k jiným direktním daním přirazena byla, hlásili se strany toho Krakowané již před 4 měsíci, aby dwojnásobnau potrawní daň platiti nemuseli, posud ale nedostali odpowěď. Min. finanční: Tato wěc odewzdána jest kamerálnímu auřadu a dworní komissí Krakowské k wyšetření, posud ale nepředložili referát. Langie: Dne 26. dubna bombardowán jest Krakow a w kapitulaci uwaleno jest na měšťanstwo mnoho obtíží. Krakowané si wedli na to bezpráwí ztížnost dne 17. máje u J. M. C., a dne 19. máje jim dalo ministerstwo písemní odpowěď, že nařízeno jest dworní komissí tuto wěc wyšetřowati, posud se ale nic nestalo. Min. Dobblhof: Owšem obywatelé Krakowští posawad se nedočkali žádného skutku na swau žádost, ale nyní je ubezpečiti mohu, že již J. M. C. ustanowiti ráčil, aby w Krakowě uweden byl status quo od r. 1847, a dworní radda Zalewski ( známý Wáclaw z Oleska ) powede zřízení těchto krajin. Pillersdorf: Dep. Langie si ztěžuje, že od 19. máje až posud se strany té ztížnosti nic nestalo, ale práwě to, že již dne 19. máje ministerstwo wydalo rozhodnutí J. M. C. od 17. t. m., dokazuje hotowost ministerstwa; a tak důležitá a zapletená wěc nemůže se rychle ukončiti. Langie: Dne 19. máje slíbilo nám owšem býwalé ministerstwo sprawedliwost, ale sliby jsau chyby, a slibowáno jest nám dosti, ale skutek – ( Smích a pochwala. ) Žádám tedy, aby akta sem náležící předložena byla sněmu, abych nahlédnuw do nich, učiniti mohl náwrh strany této wěci. Min. Dobblhof: Posud jsem ještě wšechny ty spisy neprohlédnul, nemohu tedy hned nyní slíbiti, že je wšechny předložím. Langie: W kapitulaci tenkrát s Krakowem uzawřené stojí také, že má být národní garda od policie a krajského auřadu wyčištěna a organisowána, a že zatím než se toto wyčištění a organisowání zawede, policie má zastáwati službu národní gardy. ( Smích we sněmowně. ) Táži se tedy, má-li policie práwo národní gardu „ čistiti ", a rozumí-li se konstituci tak, aby byla národní garda a policie synonima? ( Smích weliký. ) Dobblhof: Na tento žert odpowím jen chladně, že nynější ministerstwo skutečně a upřímně swobodu chce a zastáwati bude. Ačkoli tuto již p. Löhner žádal, aby se k dennímu pořádku přešlo, přece ještě powolena od sněmowny p. Smolkowi interpellace: „ proč deputowaní z Dalmatska ještě nepřišli. " Na to odpowěděl ministr wnitřních záležitostí, ze že se tam pro rozličná nedorozumění opozdilo wolení, nyní ale že se již každau chwíli čekati mohau. Nastalo tedy nyní rokowání dálší o řádu jednacím. Sezení IX. dne 31. čerwence. ( Širší zpráwa. ) W dewátém sezení říšského sněmu jsau sděleny resultáty woleb přednostů jednotliwých odborů: I. odbor: přednosta Cajetan Mayer z Morawy, zástupník Pretis z Wlach, 1. písař Goldmar, 2. „ Kudlich; referenti Hubický a Violand. II. odbor: přednosta Bielecki, zástupník Mannheimer, 1. písař Feifalik, 2. „ Müller; referenti Přibyl a Kobudzowski. III. odbor: přednosta Robert, zástupník Borrosch, 1. písař Neuwall, 2. písař „ Rigl; referenti Gleispach a Bilinski. IV. odbor: přednosta Weisz, zástupník Miklosić, 1. písař Umlauft, 2. „ Schuster; referenti Hawlíček a Hoenig. V. odbor: přednosta Neumann, zástupník Smolka, 1. písař Heim, 2. „ Stark; referenti Rieger a Fischhof. VI. odbor: přednosta Ambrož ( Krajinec ), zástupník Füster, 1. písař Trummer, 2. „ Paul; referenti Trojan a Langie ( Polák ). VII. odbor: přednosta Palacký, zástupník Alois Fischer, 1. písař Zimmer, 2. „ Forster; referenti Scholl a Ziemialkowski. VIII. odbor: přednosta Ohéral, zástupník Schneider, 1. písař Sitka, 2. „ Beinhauer; referenti Purtscher a Lasser. IX. odbor: přednosta Haimerl, zástupník Stadion, 1. písař Strasser, 2. „ Latzel; referenti Demel a Dylewski. Dnešní den podal nám opět wýborný důkaz o sprawedliwosti a kosmopolitismu, s kterým se obyčejně nepřátelé naši honosíwají. Zášť národnosti wypukla tohoto dne w celé zůřiwosti swé, a můžeme se směle pochlubiti, že se tato zášť projewila jen na straně německé; bauřliwější schůzky alespoň nebylo posud. Jednalo se o §. 34 jednacího řádu a jmenowitě o zřízení komisse ze sněmu, která má náwrh wypracowati konstituce rakauské. Owšem bude teprwa onen náwrh w celé komoře přijímati neb měniti se dle wětšiny hlasů, ale každému jest důstatečně známo, jak weliký wplyw mímá míwá náwrh na celé jednání. Proto také německá strana sněmu o to usilowala, aby do komisse té z každé gubernie 3 audowé wywoleni byli bez rozdílu na welikost gubernií, tak sice, že Čechy a Halič, kteréžto dwě země dohromady polowice celého sněmu jsau, jen 6 audů by měly w tom wýboru, proti 24 audům z ostatní polowice. Po mnohých welmi bauřliwých řečích přijala wětšina přece onen nesprawedliwý, jen 378 Němcům přízniwý náwrh, čemuž se owšem diwiti nemůžeme, když se uwáží, že jenom prawí Češi a prawí Poláci pro náwrh, ostatní wšichni ale proti němu hlasowali, poněwadž i Slovinci a Wlaši náwrh sami pro sebe za přízniwý powažowali a tudy proti nám s Němci hlasowali. Zwláště se ale wyznačili zůřiwostí swau Čecho-němci a Němci ze Slezska. Podajíce nyní zewrubný přehled celé debatty, ukážeme nejlépe, jakými důwody se proti nám bojowalo a jakau sprawedliwost měla na swé straně wětšina. Náwrh řádu jednacího byl ten, aby ustanowena byla hned komisse k wypracowání zřízení říšského, zemského i obecního. Proti tomu náwrhu Smolka z Haliče, aby se slowa zemské a obecné wynechala, poněwadž on saudí, že si každá země sama na domácím sněmu ustanowí zřízení zemské a obecní podlé swých potřeb. Kaučić ze Slovinska nawrhuje, aby se místo toho postawilo jenom slowo „ konstituce ", poněwadž předně konstituce již znamená swobodné zřízení a tedy wíce než „ Verfassung ", a poněwadž také toto slowo neobmezuje budaucí komissi, neurčujíc jí, jak dalece má jíti we swé úloze. Gobbi: Dobře nám každému powědomo jest, z jak rozmanitých částí sestaweno jest naše císařstwí: posud nás držela jen síla neobmezené wlády pohromadě, a když toto pauto přestalo skrze swobodu, musíme míti jiný swazek, swazek to důwěry, swazek wzájemné lásky, kterýžto ale jinak powstati nemůže, než z rownosti společné, z autonomie každé země, z domácí samostatnosti wšech provincí a národností. Jen takto se sbratřiti mohau rozmanité národnosti naše, a jen tak může býti z Rakauska opět kolos mocný. ( Pochwala hlučná. ) Proto nawrhuje p. Gobbi, aby si zřízení zemské a obecní jenom každá země doma wypracowala a pak sněmu říšskému k potwrzení předložila. Löhner: Já podporuji náwrh p. Kaučiće, proto že komissí nemůžeme již napřed předpisowati, jak daleko práce její sáhati smějí. Práwě proto musím ale náwrhu p. Gobbiho co nejpřísněji odporowati. Kdybychom již zde na tomto sněmu neustanowili řád obecní a jmenowitě wšechno, co se škol a wojska týká, ztratili bychom wšechnu důwěru w zemích swých. Ostatně slyšel jsem mluwiti o autonomii národností a provincí, což nejsau dwě wěci stejné a sobě přiměřené, ba naopak často odporné, neboť autonomie národnosti často odporuje autonomii province a naopak, kde wíce národností wedle sebe žije, a kde se dá autonomie provincem, nedá se wždy i národnostem. Jenom sněm říšský může wšechno nestranně rozhodnauti, jen sněm říšský může mocí swau zahájiti wšude swobodu slabšího proti silnějšímu. Borrosch: Já jsem po mnohém přemýšlení o této wěci také přišel k náhledu, že nám nebude jiné pomoci, než rozdělit celau říši rakauskau na wětší departementy, tak aby nemohla w provincích jedna strana nad druhau aristokratisowat. Tak ku př. w Čechách jen tím způsobem se wyhowěti může potřebám obau národností, když se w každém kraji buď jedné neb druhé přednost dá, podlé toho, jak která přewládá, sice by se wždy srážely proti sobě jako dwě osoby na sněmích. Zwláště se také jen tak dá prostředek nalézti proti weliké přewaze Prahy, která jako malý Paříž posawad panowala nad celau zemí. Rowněž w Uhřích toto jediným prostředkem jest, potlačené národnosti německé k stejnoprawnosti dopomoci. ( Jak widěti, zamýšlí tedy tento statečný deputowaný Prahy!! zničiti sláwu naší starobylé metropole a zwláštním nowým zřízením učiniti z ní jen departementální město! – snad we welikém Německu!! Prosit! Proti tomu dowedeme učiniti appellaci takowau, jakau děláwali naši předkowé. ) Strasser z Tyrolska shoduje se s Gobbim. Pinkas: Owšem jest zapotřebí, aby každá province tolik od swé swobody upustila, kolik zapotřebí jest pro wšeobecné srozumění a spojení s ostatními, a doufám, že zde we Wídni w tom ohledu spíše dojdeme prospěšného aučele než we Frankfurtu, protože tam rozličné části rozličné panowníky mají, my ale zde pod jedním wladařem spojeni jsme. Ostatně ale myslím, že k takowému srozumění nebude zapotřebí naše province jako mrtwá těla pitewním nožem krájeti, sice by zajisté i železem skowané části zase se rozpadaly proto, žeby nikdy srůsti nemohly. Naše province jsau těla žiwá, mají swé děje staré, swůj organismus, který nepowoluje děliti je mechanicky.. ( Řečník byl po celý čas swé řeči od Čechoněmců úmyslně okřikowán. ) Mayer přidáwá se k náwrhu p. Kaučićowu, proto skutečně zapotřebí jest, abychom zde we Wídni aspoň základ položili zřízení zemských a obecního řádu, a aspoň zásady wyřkli, dle nichžto pak zemské sněmy je wypracowati mají do podrobnosti každý dle zwláštních potřeb swých. Rakauská konstituce musí býti beztoho zcela zwláštní, aby síly centripetální a centrifugální náležitě a harmonicky se spojily atd. Hlasuje se, a Kaučićůw náwrh má wětšinu. Další náwrh komisse jest ten, aby tedy každé gubernium do wýboru připrawujícího konstituci rakauskau wywolilo ze sebe tři deputowané. Lubomierski činí amendement, by wýbor tak uspořádán byl, by sněm do něho z wyslanců oněch gubernií, jenž méně 30 wyslanců čítají, wždy dwa, z ostatních gubernií wždy na 15 wyslanců jednoho zwolil. Lubomierski podporuje swůj amendement následowně: „ Pánowé! Přede wším musím wyznati, že nemám paragraf tento za přiměřený onomu práwu, které nás sem swolalo. Prawidlo, basis tohoto shromáždění činící, spočíwá na lidnatosti; chceme-li tedy důslednými býti, řiďmež se při tak důležité úloze, jako jest wolba do wýboru, tím prawidlem, tím zákonem, nímž jsme sem swoláni byli. Zákon wolebný jest ta jediná půda nowé zákonitosti; ucauwneme-li z této půdy při nejdůležitější našich úloh, pak jsme ji ztratili na wěky. Proč jsme se tu sešli? co prawí náš mandát? – Já řku, náš mandát jest, do mrtwé revoluce nowý žiwot wdechnauti. Mrtwau-tě nazýwám rovolucí revolucí, ana obětí požaduje a žádného owoce nepřináší. Žiwau-tě nazýwám, když owoce nese. A pročež myslím, bychom, utrhše mnohobarewný, narkotský její kwět, již jednau po jejím šťáwnatém plodu ruku napřáhli. Děti, blázni a ctižádostiwí dělají revoluci, by ji dělali; muži, by ji učinili nepotřebnau. Prostředky k tomu jsau dobrá zřízení, ale kteráže jsau dobrá? – ta, co potřebám wětšiny wyhowí, tedy zákon wětšiny. Myslím, pánowé, že řečník jen tím působí, že wyslowí, co wšickni myslí a cítí. Tak též jsau jen ta zřízení dobrá, která podáwají, co wšem schází. Myslím, že žádná wýtečná hlawa swé mínění fysickau mocí jiným newtírá, taktéž myslím, že zřízení ( instituce ) mocí wnuceny býti nemohau, nobrž tím si platnost wydobudau, že požadawkům času wyhowí. Jaký máme prostředek, potřeby lidu seznati? Až podnes se nepoštěstilo jiných wynajíti, než wětšiny se poptati. Toto prawím, bych na důležitost této wolby poukázal, a to jest mi tím wětší powinností, an po hlasowání nad §. 33 mi naděje nezbýwá proraziti. Mám to za powinnost, mandantům a zemi naproti, poněwadž jejich práwo je náwrhem komisse skráceno, jak medle se oddálíme od principu, který nás tu shromážduje. Ustaupíme-li od nadzmíněné basis, tak musí důwody toho we wýboru samém spočíwati; já je ale nenahlížím. Bylo řečeno, že interessy provincií, co dílů stejných hlasů majících, we wýboru stejně zastaupené býti musí. Tím způsobem stane se z prwní wolné komory druhá, tím způsobem změní se postawení wětšiny k menšině, by se přenáhlenosti w uzawírání zabránilo. Co ale druhau komorau, nechce se docíliti wýborem, jehož powolání jest, práce komory hotowiti. Nechceme-li žádnau uzdu při wypracowání plánu, nesmí wětšina wýboru jiná býti, než wětšina w komoře. Widěli jsme, že, když předloha dle mysle wětšiny nebyla, práce se znowu započala. Nechceme-li, by w brzku druhý wýbor sestawiti nebylo nutno, tak musí být wětšina komory we wětšině wýboru zastaupena. W gubernii, kde by dle tohoto prawidla wyslanec scházel, a dwě národnosti jsau, dala by každá národnost jednoho wyslance. Druhý ohled při mém amendentu jest, by wolení ne podlé gubernií, nýbrž sněmem samým se dálo. Příčina toho jest, by wětšina komory we wýboru wětšinau byla. Namítne snad někdo, že předloha wýboru jen předběžnau prácí jest? Náwrh konstituce je organický celek; takowá kostra musí být buď celá přijata, buď celá zawržena. Nesmíť to být kostra mrtwá, nýbrž twořiti celek žiwaucí. Nejwíce se musí opatrowati, když na swět přichází. To se ale jen může státi, když se dle lidnatosti wolit bude, ne ale, by Rakausy, náhodau na 2 gubernie rozdělené, 6, Halič ale pro swých 5 milionů obywatelů jen 3 zástupce we wýboru měla. Zástupcowé Haliče byli by w poměru k oněm ostatních provincií jako 3: 27, an prawý poměr je 3: 10. Halič, majíc 4. díl obywatelstwa, má práwo a powinnost žádat, míti we swém wýboru 4. díl zástupců. Čechy a Halič mají polowičku weškerého obywatelstwa, a měli by jen 6 zástupců míti, kdežto ti ostatní jich 24 mají. Myslím, pánowé, zdali nám na tom záleženo, onoho wýsledku dosíci, an korunau má být našeho snažení, zdali mají province až posud jen oběti revoluce nesaucí, též owoce její chutnati, že k tomu jen jeden prostředek wede, a ten jest: sprawedliwě jednati a wšem dílům při twoření wýboru to dáti, co při sestawení sněmu jim popřáno bylo. Jen tím se upokojí weškeré kraje, od sněmu říšského wšecko očekáwající. We wýboru rozhodne wětšina hlasů, wýbor musí hlasowat, a hlasuje-li, pak žádám práwo mé wlasti, nic wíc, nic míň. " Tato wýborná řeč Lubomierského způsobila weliký dojem na celý sněm, a cokoli později z protiwné strany pronešeno jest, nebylo by přeswědčilo wětšinu, kdyby byla již napřed nepřišla s pewným aumyslem, nedáti se přeswědčiti. ( Dokončení. )

13. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Oznamovatel, Titulek: P. T. panu P. Votýpkovi, duchovnímu pastýři v Tuchoměřicích, Autor: Havlíček, Karel P. T. panu P. Wotýpkowi, duchownímu pastýři w Tuchoměřicích. Srdečně Wašnosti děkuji, že jste jakožto prawý pastýř w každém smyslu toho slowa w příloze k číslu 124 Národních Nowin na třech slaupcích swětu sám dokázal, že jsem Wám w několika swých řádcích křiwdu neučinil. Diwím se jen, že muž, který jako Wy nowiny a klepy za synonymu klade, přece takowau wáhu na několik o něm w těchto nowinách-klepách pronešených slowech nalezá, že tři ohromné slaupce proti nim napíše a ještě 13 zl. 20 kr. stř. za inserát od wytištění zaplatí. Diwím se, že jste jakožto dobrý katolík, za kterého se přece powažujete, raději těch 13 zl. 20 kr. stř. newynaložil na chudé we swé osadě místo takowého ukojení swé marnosti. To přece já proti Wám jen bídný publikán křesťanštěji myslím, a odewzdám ty od Wás w redakcí Národních Nowin za wytištění Wašeho proti mne čelícího článku složené peníze 13 zl. 20 kr. stř. práwě onomu muži, jenž mi Waši cedulku přinesl, aby tyto peníze chudým Waší osady rozděleny byly. Že se Wáš článek jinák přijmauti nemohl, než za inserát, w tom mi jistě celé čtenářstwo a zwláště chudí Waší osady za prawdu dají. Strany newděčnosti proti p. Hankowi, znamenitému dobrodinci mému ( jak prawíte ) musím Wás, Swětlo církwe! opět já bídný publikán poučiti, abyste nikdy o lidech nic zlého nemluwil a nepsal, pokud se nepřeswědčíte. Kdybyste jen trochu mé privátní okolnosti znal, wěděl byste, že jsem Bohu díky! od nikoho dobrodiní nepotřebowal. Strany těch rohů a jiných titulů, jaké jste mi we swé epištole propůjčil, těším se we skromnosti swé: nemohauť býti wšichni lidé Wotýpkowé, někteří musí být také Hawlíčkowé. K. Hawlíček, redaktor Národních Nowin.

5. únor 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky., Titulek: [Vážená redakcí.], Autor: Havlíček, Karel Žertowné Nowinky. Wážená redakcí časopisu „ Ost und West “ podala nám od p. Tomaschek’a odpowěď a nadáwky na referenta našeho w 3. čísle Nowin, proto že se w článku „ Diwné wěci w Čechách “ dotčený p. Tomaschek pro nešetrnost, s kterou se we swé wychloubawé a samolibé autobiografii k národnosti naší chowal, zdwořile napomíná. Kdyby ta odpowěď p. T. tak dlouhá nebyla, podali bychom ji celou půwodně našim čtenářům, aby sami widěli cwičenost umělce w Čechách w polowici XIX. století, takto ale jen powíme že w ní přichází: alte Haderweiber, auf alten Feβen, ganz Unberufene, ohne Logik, ohne alle Kombinationsgabe, beschnüffeln, ihrem vertrachten Sinne, albernes Gewäsch, Wischi-Waschi, sinnlose Art, ganz unschuldige Kinder der Natur, Notiβler, aufgeblähteste Arroganz. Přeložíme, jen aby každý také o rozumu a logice p. T. náležité ponětí dostal, některé kousky swobodně do češtiny: „ Nejmenowaný spisowatel, který z mého žiwotopisu ten kousek hrubosti proti České národnosti wybral, a do Pražských Nowin wsadil: podobá se staré hadrnici, která se w hromadě starých hadrů drápe, aby z nich aspoň něco užitečného wybrala a za malou mzdu do papírny ( k wyčištění ) donesla. – Onen spisowatel chtěl napsat nějakou plácaninu, jenom že tu scházel Koβeebue’ůw wtip! Zkrátka onen spisowatel nedowede napsat plácaninu! “ Z toho widíme že p. T. zaslepen zůřiwostí swou sám sebe k starým hadrům přirownáwá, Koβebue’a plácalem ( Wischi-Waschi ) nazýwá, a protiwníka swého newědomky sám chwálí. A že ona jeho zůřiwost malá nebyla, widíme i z toho, že místo Fallmerayer četl zakaleným zrakem: Hoffmann von Fallersleben!!!! – Nepochybujeme, že p. T. i hruběji odpowí a odpowědíti dowede, a radíme jen Redakcí „ Ost und West “, aby jindy takowé wěci kladla do Kalobiotiky, weil sie auch als Zeichen von Selbstbewuβtsein zu loben sind, jak w též tom čísle 13. tatéž redakcí hrubiánstwí zastáwá. Redakce.

24. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [Podle přípovědi], Autor: Havlíček, Karel Podle přípowědi we wčerejším čísle dané podáwáme tuto wyswětlení o otázce stran poměrů na práwnické fakultě zdejší z půwodních, nám doručených listin: Za příčinau formulářů k wyswědčením frekventačním sboru učitelskému řečené fakultě od ministerstwa zaslaných widěl se tentýž pohnuta učiniti předstawení k ministerstwu. „ Potvrzení toho – prawí – že posluchač kolegie nawštěwuje, bez kontroly je zneucťující domněka w professora, by potwrdil skutek, o jehož prawdiwosti nic mu není wědomo; zawesti ale kontrolu, nenáwiděnau nucenost školní, je krok, proti němuž by se učitelstwo tím rozhodněji musilo wyjádřiti, že ze zkušenosti wí, že kolegie nikdy nawštěwowány nebyly tak četně a pilně jako nyní, kde nucenost školní přestala, a žeby čtení jmén, nejsauc ani prawým prostředkem wolati posluchače do škol, naopak samostatný wolný wzlet ducha potlačilo, ba i demoralisací způsobilo, poněwadž každý škodné následky odkrytého nebytí w kolegium, byť i bezdůwodné bylo, wyswědčením nemoce znal wzdáliti. – Wyswědčení s potwrzením náwštěwy kolegia je zařízení také bezaučelné, v swobodných ústawech nenáležité; neboť poněwadž bude příště jen státní zkauška zkušebním prostředkem dokonalosti, nemusí se brát ohled na to, jak, kde a kdy kandidát wědění swého nabyl, dost na tom, že je má. Poněwadž ale studentům wyswědčení jejich studentstwí w mnohem ohledu je žádaucí, ba i potřebné, nawrhuje učitelstwo wydáwati atesty tohoto obsahu: „ že se studující na počátku roku studijního w náležitém čase ohlásil a za řádného posluchače přednášek ( w té neb oné wědě ) přijat byl. " Poněwadž ale přijímání, zapisowání, psani katalogů, wydáwání přijímacích attestů, pak kontrola toho, zda-li student školné plaliti powinen nebo oswobozen jest, a w prwním pádu zda-li již školné složil, jsau wěci, které nepatřejí professorowi, an tento, má-li míti wážnost u posluchačů, a čas swůj nemá-li odjímati wědě – jen učitelem býti může, nikoli také zastáwati aučely policejní a ökonomické: žádá professorstwo o snětí těchto wěcí s něho a o přenešení jich na zwláštní questuru spojenau s kanceláří universitní atd. Datowáno je toto předstawení dne 19. prosince 1848. Odpowěd ministerstwa učení na tento spis podali jsme hned w č. 119. dne 22. kwětna, na kterau tedy poukazujem.

16. prosinec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [pokračování polemiky s Dr. Landsteinrem], Autor: Havlíček, Karel H.B. W Praze dne 14. prosince. Myslili jsme wčera, že dosti na tom, p. Dra. Landsteinra a jeho Reichszeitung odbýti zkrátka několika žerty pro obweselení zarmaucených myslí konštitučních občanů. Widíme ale že přece celá wěc nabýwá pořád wíce důležitosti a konečně žádá od nás, abychom neopomenuli proti jistým welmi perfidním taktikám odpor swůj w náležitý čas pronésti. Dnes opět čteme w prwním úwodním článku Reíchszeitungu od 13. prosince ty samé neb asi podobné wěci proti Čechům, jaké jsme w přeloženém we swém Feuilletoně článku pro ukázku předložili swému čtenářstwu, pročež za zbytečné powažujeme, poznowu je tuto překládati. Smysl nowého článku p. Landsteinrowa jest předhůzka proti nám, že si přejeme abychom politicky spojeni byli s Ruskem. Krátká sice, ale welmi wýdatná předhůzka – zrády zemské!! Na štěstí nám, zároweň ti sami pánowé také předhazují tajné republikanstwí, tak že jedna z těchto předhůzek sama sebau druhau poráží, neboť by to byla zajisté podiwná myšlénka: Mikuláš Pawlowič Romanow, president republiky wšeslowanské! A wšak což je takowým pánům jako jest Oesterr. Reichzeitung po důslednosti, aučel jejich jest jenom w podezření uwáděti swé protiwníky, ať pak se k tomu wezme zámínka odkudkoli. Wěru při wší tragičnosti má takowáto smělost něco komického do sebe. My jsme w nejrozhodnějších dobách skutky dokázali swau oddanost a přece se nám wytýká tajný nepřátelský aumysl: a ti kteří zjewnými skutky projewili nepřátelstwí swé, ti nyní se wnucují za spasitele a ještě ani na tom ne dosti, oni se osmělují nabízeti swau pomoc proti nám, tajným prý nepřátelům! Ironie nade wšechny ironie! A jakau nad običej wýbornau hermeneutiku mají tito pánowé! Oni nám pořád opakují neschopnost Slowanů k samostatnosti politické, newyhnutelnost, abychom se drželi, jistých pěstaunů a politíckých poručníků. A když proti nim uwedeme nejpatrnější, praktický důkaz o schopnosti Slowanů, když poukážeme na Rusko, hned zas umějí z toho wypátrati naše tajné taužení, po spojení s cárstwem ruským!! Wěru onen wlk který beránka winil že mu wodu kalí, ačkoli stál wlk na potoku blíže u zřídla než beránek, a ačkoli tedy wlastně wlk beránkowi wodu kalil; onen wlk wěru měl tu samau logiku a též tolik sprawedlnosti, jako tito pánowé! Oni píšau we swých nowinách zřejmě, že němectwí musí newyhnutelně přewládat w Rakausích, že musí být jejich řeč poswátní w politice, na sněmích, w saudech a we wyšších školách, to jest sprawedliwé, slušné, to jest rownopráwnost, ba jestli chcete jest to i šlechetnost, showíwawost, dobrodiní německé pro nás! Když ale my poukazujeme na křiwdy, které se nám dějí, udáwajíce při tom skutečná fakta: ejhle! křičí hned: slowanská pánowitost, oni chtí wládnaut w Rakausích, Uebergriff, Suprematiegelüste!! Wěru než ten slabý pramen rownopráwnosti a swobody doteče od wlády až k nám, zratí ztratí se wětší část w písku a kalužinách nepřízniwých nám nižších a wyšších wládních orgánů buď německých buď poněmčilých, kteří se ještě doufají zawděčiti a zásluhy si získati, čím wíce nás osočí! Pak se nám wyčítá nespokojenost, nepřátelstwí proti wládě a proti státu! – Oesterr. Reichszeitung přiwedla to w této swé swaté horliwosti tak daleko, že se neštítí slowa z Národních Nowin docela překrucowati a špatně překládati, a když se jí pak již samotné přece zdá být weliká nesprawedliwost, napíše: So ungefähr sprechen die Národní Nowiny! Ungefähr jest ale slowo s welikým pláštěm, pod který se mnoho wejde. My wšak zwykli jsme již skrze drahná léta na takowé s námi jednání, mrzí nás wšak nyní jen to, že také guvernementální nowiny se postawili w tomto ohledu do jedné řady s pány jako jest Wuttke, Schuselka, Schilling etc. etc. etc.

23. červen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: Svornost, Autor: Havlíček, Karel Swornost. Takto swornosti té waší tajný smysl zní: „ Dělej ty, co chceme my. “ U mne tedy zase swornost znamená: „ Dělejte wy, co chci já. “ H. B.

1. květen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: [Dva znamenití umělci], Autor: Havlíček, Karel — Dwa znamenití umělci. Wlach Carotti z Benátek „ prwní mimik w celém swětě “ jak sebe sám nazýwá, prowozuje prý we Wídni přehrozné diwy pouhým obličejem swým: ku př. předstawuje mimicky bouřku na moři, při čem nos předstawuje koráb, twářemi wlnobití se napodobňuje, usta dělají bouři a hromobití, oči blesky atd. Welmi chwalitebno by bylo, aby w akademiích malířských swé umění okázal, poněwadž nemá každý malíř tak snadno příležitost moře a bouřky na něm widěti. Jiný zas rowněž tak weliký umělec je Francouz, swé profesí kuřák, a Dr. swobodného umění kuřáckého. Ten prý zas tabákowý kouř z ust tak šikowně pouštěti se naučil, že tímto kouřem rozličné vasy, kwětiny, ba zcela powedené podobizny we wzduchu nakresliti dowede, owšem jen na okamžik. Tento Francouz již za swé umění poctěn jest několika řády, a brzy bude mezi akademiky francouzské přijat: a to proto, poněwadž jeho umění žádnému neškodí, ani státu ani církwi. Brzy nawštíwí na pozwání jistého satyrika také Prahu, aby nakreslil některé slawné literáty naše, kteří se již swých podobizen dočkati nemohou. H.B.

30. duben 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana]., Titulek: Co je národ, kdo jsou Čechové a co chtějí., Autor: Havlíček, Karel Co je národ, kdo jsou Čechové a co chtějí. ( Pokračowání. ) Když Karel IV. ustanowil, aby žádný Němec w Čechách úřad soudcowský zastáwati nesměl Srownej zřízení zemské od roku 1550. A. VII. a zřízení zemské od r. 1564. A. V., a nebo když sněm r. 1615 zákon wynesl, aby žádný cizozemec dokudžby jazyka českého neuměl, do země za obywatele ani za měšťana přijat nebyl, a kterýby jsa řeči české mocen do země přijat byl, toho potomkowé aby do třetího kolena žádný ouřad zemský, městský neb jiný zastáwati nesměli – nebude snad ani p. hrabě zjewy takowé za úkazy nebo symptomy slučowání nějakého obou národností pokládati. Naším oumyslem není tuto obraz historický wywinowání a rozšiřowání-se německé národnosti w Čechách podáwati – a co sme tuto podotkli postačí snad, aby se ukázalo, že německý národ až do časů třidcetileté wálky jakožto národ žádné samostatné w zřízení zemském neboli práwě státním založené bytnosti w Čechách wedle národu českého neměl – a že Němci až do této doby jen co hosté a osadníci zwláštními privilegiemi ( wýmínkami zákonů obecných ) nadaní powažowáni byli – nikoli pak co řádní obywatelé země – co skuteční Čechowé, nebo co část nějaká českého národu neb obce králowstwí českého. Když ale země česká hrůzami třidcetileté wálky, pálením, pleněním atd. rozličných wojsk obywatelstwa swého českého zbawena byla, počali se teprwa Němci hromadně w Čechách osazowati, a za řádné obywatele země české pokládají se teprwa od té chwíle, co král Ferdinand II. roku 1627 w „ Obnoweném práwě a zřízení zemském ustanowil “, aby řeč česká a německá w dědičném králowstwí českém zároweň průchod a wzrůst swůj měla. Obnowené práwo a zřízení zemské prawí w C. II.: A poněwadž tomu milostiwě chtíti ráčíme, aby řeč česká a neměcká w našem dědičném králowstwí Českém zároweň průchod a wzrůst swůj měla: protož spisowé buď w české nebo w německé řeči podáwáni býti mají na takowý wšak spůsob, aby, když wědomé jest, že obwiněný německé řeči není powědom, tedy žaloba w české, a když české není powědom, tedy w německé, když obwiněný rozený Čech anebo Němec není w jedné nebo druhé řeči ( tím wším spůsobem, jakž swrchu o řezaných cedulech dotknuto jest ) dodána a tak potom w též řeči až do skončení pře procedirowáno bylo, a w takowém processu tak dobře při soudu zemském jako při dskách zemských žádnou jinou řečí nic podáwáno, jednáno a konáno býti nemá. S tím se srownáwá ouplně i to, že w oddílu IV. wyhlašowacího patentu k témuž zřízení zemskému rozličnost národů a rozdílnost jazyků uznáwá. 144 Od té doby teprwa je německá národnost wedle české w Čechách uznána; od té doby mohou Němci w Čechách rowněž jako Čechowé wšech ouřadů dostíhnouti, od té doby mohou Němci při ouplném zachowání národnosti swé rowněž jako Čechowé, občanského práwa w Čechách, statku nabýwati. A tento staw trwá zákonně až po dnešní den pokud Obnowené zřízení zemské základem našich práw politických býti nepřestáwá. Z toho wyswítá ale wždy jen tolik, že národnost německá wedle české w Čechách stojí – ne pak žeby spolu snad zwláštním nějakým processem lučebním ( chemickým ) byly splynuly. Nemůžeme-li ale uznati, že se obě národnosti w Čechách sloučily, můžeme to tím méně o řečích připustiti. P. hrabě Fridrich Dejm twrdí, že „ řeč česká s německou odjakžiwa byla pomíchána. “ Že Němci naši říkají: Die Pawlatsche, die Lusche ( louže ), der Podstarsch, pomahlig, die Kisselsuppen ( kyselo ), der Schmetten atd., anebo pražské děwečky že mají Ausgonk, že jsou we frlegenhaitu a těm podobné wěci, je snad proto obojí řeč také již tak zmíchaná jako národnost, a snad se w Čechách již také nemluwí ani německy ani česky ale böhmisch? – Ale pan hrabě sám na odpor této swé zásadě poradil, aby se wydáwal nowý časopis we dwou sloupcích w obojí řeči, to jest ne w jedné pomíchané ale we dwou rozdílných řečích, a sice w dobré němčině a čisté srozumitelné češtině. A tak powstalo to Curiosum – časopis jehož naši lidé - jak čeští tak němečtí jenom polowici čísti mohou, a kterýž by o celou polowici laciněji dostáwati mohli, kdyby nemuseli také platiti to, čemu nerozumějí. Z jedné polowice mají se wzděláwati w průmyslu, a z druhé mají se učiti druhému jazyku. Můželi takto průmyslowá jednota býti školou řeční a wydáwati Sprachlehre – pročby zas pan hrabě spisu řemeslního za chrestomathii české řeči užíwati nemohl, z níž se, jak sám prawil, česky učiti hodlá? Těšíme se z tohoto zajisté z dobrého mínění pošlého oumyslu p. hraběte, a přejeme mu od srdce, aby se mnoho naučil; to aspoň sotwa jeho důmyslu ujde, že ta němčina w Čechách s češtinou tak hrozně není pomíchaná, a co se češtiny tkne, ( kdyby jeho známost jazyka toho tak daleko nepostačowala, aby totéž naopak na něm seznati mohl ), musí nám – kteří sme to za zbytečno nepokládali známost této ( néli národní aspoň w ústech tři čtwrtin obywatelstwa země naší běžné ) řeči si opatřiti – na slowo uwěřiti, že by tato, dle jeho domnění pomíchaná řeč, ani desátý díl některého německého „ Fremdwörterbuchu “ w sobě nesnesla – ano, že nemajíc tak dobrého žaludku pro slowa cizí jako sousedka její, netoliko touto čistotou swou daleko předčí, ale i mezi slowanskými sestrami, kteréž za nejpřísnější řeči platiti mohou, co do zachowalosti a půwodnosti ne poslední místo zajímá. U lidu pak samého wyjma snad obywatelstwo některých měst wětších a nečeským wychowáním odcizený staw šlechtický a úřadnický máme ještě čistější řeč než se někdy w samém písmě nalézá. Jak myslíme že sme dost powěděli o mylném mínění p. hraběte. – Zdálo se nám potřebno o tom promluwiti, aby se nemyslilo, že wýrok p. hraběte s takowou pewností pronešený za platný pokládáme, a kdybychom p. hraběti nyní přeswědčowali, mohl by snad i dále jíti a nám dokázati, že netoliko řeč, ale i rozum náš pomíchaný jest. – Wracejíce se opět k záměru swému: ukázati jaké wýsledky by z toho pocházely, kdyby se slowo „ národ “ za „ občanstwo “, nebo za stát bralo – uwedeme ještě několik příkladů. Národ německy by se rozpadal na 38 národů, jichžby se ještě mnohem wíce počítati muselo, kdyby se wšecky oddělené krajiny a provincie – a tak tomu chce p. hrabě Dejm, kterýž celé obywatelstwo králowstwí českého za jeden národ pokládá – připočítaly. Co tomu řeknou ti, kteří při mnohé slawnosti a mnohém welikém Zweckessen o jednotě německého národu mluwili? Budou se moci těšiti tím, že je Německo nejnárodnější země na swětě – neboť má ne sice nejsilnější, národnost ale aspoň nejwíce národů. Mohlo by se také říci, že žádní lidé na swětě tak často národ swůj newyměnili jako Němci, zwláště za posledních wálek s Francouzy. Napoleon byl prawý twůrce neb fabrikant národů!! Elsasy a tak řečené provincie baltické neb ostsejské, již tím samým německou národnost postrádají. A co se Šwejcary? Prwé se mluwíwalo we Šwejcařích o trojí národností, německé, francouzské a wlaské – teď bude buď jediná národnost šwejcarská a nebo jich bude práwě tolik, co kantonů (?? ) a neb snad dokonce i Inner-Rhoden - a Ausser-Rhoden’ská. A což obywatelé kantonu Neufchatelského, ti budou teprwa spleteni, neboť nebudou wěděti, jsouli národ neufchatelský a nebo patříli k národu pruskému nebo šwejcarskému. My ani jedno ani druhé nemyslíme, pokládajíce je dle řeči jich za Francouzy. Budeť nyní řeč netoliko o národě pruském a hanoveranském, ale také o národě Sanmarinském, o národě Reuss-Lobenstein-Ebersdorsfském. Národ Hessen-Homhurg - von der Höh’anů! aneb po německu: „ Nation der Anhalt Cöthener “, a snad dokonce také: Nation der Benting-Knipphausener: To hezky zní! Národ Hamburčanů bude také to se rozumí, a národu německého snad již ani nebude na swětě, neboť Německo není stát nobrž jen spojení států. Známoť že w Rusích jsou w baltických provinciích také Němci. Dle náwodu p. hraběte můžeme teda směle říci, že jsou Němci se Samojedy, Tatary a Kalmuky jeden národ, a kdyby se někdo od nás jen ku předhoří dobré naděje přestěhowal, mohl by již platit za Hotentota. To wšecko následkem oné theorie, že wšickni, kteří w téže zemi obýwají jediným národem jsou. Často uwoděná sada: Imbecille est unius nationis imperium ( Slaba je říše jednoho národu ) bude nyní prawý nesmysl atd. ( Pokračowání. )

26. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Poslancové na sněmu říšském, Autor: Havlíček, Karel Poslancowé na snemn říšském. Zde podáwáme wýkaz wšech poslanců, jejich staw, pak místo, které we sněmu zaujímají. Rytinka, wyobrazující celau sněmownu, na kterau se tato čísla wztahují, bude později přidána. Ministerstwo: Felix kníže z Schwarzenberka, president ministerní raddy, ministr záležitostí zahraničních a domu císařského, a. František hrabě Stadion, ministr záležitostí domácích a weřejného wyučowání. b. Alexander Bach, ministr sprawedlnosti. c. Filip baron Krauss, ministr financí, e. František baron Cordon, generálmajor, ministr wálky. d. Rytíř Bruck, ministr obchodu a staweb weřejných. f. Ferdinand šlechtic z Thinnfeldu, ministr orby a hornictwí. g. František baron Kulmer, ministr bez portefeullu. President sněmu: František Smolka, poslanec polský. Zapisowatelé: l. Ignác Štreit, poslanec morawský. 2. Lukáš z Cwikle, posl. tyrolský. 3. Karel Ulepić, posl. ilirský. 4. Eduard baron Cavalcabo, posl. štýrský. 5. Karel Wiser, posl. horno-rakauský. 6. Karel hrabě Gleisbach, posl. štýrský. Poslanci. Z Čech. ( 90 poslanců. ) Bek Antonín, doktor práw w Třeboni, prawice 13 Jméno místní znamená okres, w kterém poslanec jest wolen; p. znamená, že sedí na Prawici, l., že na Lewici; číslo přidané znamená místo, na kterém sedí. Písmena u ministrů znamená též místo, kde který ministr sedí.. Binninger Josef, radda magistrátní w Dolních Kralowicích, p. 73. Borrosch Aloys, kněhkupec w Praze ( IV. okres ), lewice 108. Brauner František, doktor práw w Přešticích, p. 53. Deym Wojtěch, w Bydžowě. Dotzauer Adolf, lékárník w Heinesgrünu, l. 147. Dušek František, purkmistr w Táboře, p. 34. Eckl Ondřej, advokát z Bezdružic, l. 6. Fleischer Wáclaw, dokt. lékařstwí w Šluknowě, p. 75. Forster Ferdinand, krimin. aktuár w Chebu, l. 168. Frost Wáclaw, kněz w Bilé Wodě, p. 49. Geissler Jiří, majitel hospodářstwí w Žamberku, p. 89. Haimerl Frant., professor w Loktu, l. 44. Hašek Frant., majitel hospodářstwí w Budějowicích, p. 143. Hauschild Ignác, doktor práw we Wysokém Mýtě, p. 63. Hawelka Matěj, radda magistrátní w Čáslawi, p. 36. Hawlíček Frant., kandidát práw w Nowé Kdyni, p. 2. Helfert Jos., doktor práw, podsekr. w minist. wyučowání, w Tachowě, p. 45. Huscher Jiří, majitel přástewny, w Chebu, l. 3. Jelen Aloys, registrant při gubern. archivu we Wlašimi, p. 60 a. Jonák Eberhard, doktor práw w Brandýse, p. 80. Kaim Jan, majitel hospodářstwí w Krumlowě, l. 50. Kaubek Jan, professor w Písku, p. 22. Kaulich Wáclaw, obchodník w Braunowě, p. 76. Klaudy Karel, doktor práw, w Kutné Hoře, p. 46. Král Josef, dokt. lék. w Rakowníku, p. 26. Kratochwil Jan, kněz w Březnici, p. 58. Kromer Fedor, auskultant při saudu zemském, w Kamenici, l. 145. Kučera Antonín, radda magistrátní w Příbrami, p. 72. Leberl Josef, majitel hospodářstwí, w Ronšperku l. 49. Lhota Jan, radda magistrátní w Hořicích, p. 51. Löhner Ludwík, šlechtc [ šlechtic ], dokt. lék., w Žatči, l. 35. Loos Josef, konsistorní radda w Kauřímě, p. 28. Mokrý Antonín, měšťan we Wodňanech, p. 52. Mucha Jan, kasír krajský w Klatowech, p. 20. Nadler Frant., doktor lék. w Kadani, l. 167. Nebeský Wáclaw, redaktor, w Nowých Benátkách, p. 33. Neuberk Jan, rytíř, přivátník w Berauně, p. 32. Palacký Frant., historiograf zemský w městě Praze, p. 31. Paul Ignác, sekretář při spořitelně w Jabloni, l. 31. Páwek Ignác, dokt. práw w Landškrauně, p. 146. Pinkas Adolf, advokát w městě Praze, p. 30. Plaček Frant., krajský sekretář w Chrudimi, p. 24. Pokorný Eduard, úředník při spořitelně w Mostě, p. 147. Poláček Wilím, dokt. práw w Jablonci, l. mezi 33 a 34. Presl Jan, professor w Nowém Kníně, p. 15. Přibil Antonín, wrchní a práwní w Benešowě, p. 29. Pulpán Wáclaw, majitel hospodářstwí w Pardubicích, p. 100. Reichert Jiří, rolník w Hradci Králowé, p. 101. Reichl-Fickl Josef, majitel hospodářstwí w Teplicích, l. 169. Reiss Frant., dokt. lék., w Trutnowě, l. 43. Richter Frant., advokát w České Lípě, l. 41. Rieger Frant., doktor práw w Železném Brodě, p. 69. Riegl Jan, professor w Potšteině, p. 136. Robl Antonín, mlynář w Budějowicích, p. 50. Rozsypal Jan, kněz we Wimberku, p. 35. Sadil Libor, pens. wrchni w Brodě Německém, p. 23. Sidon Jan, katecheta gymnas. w Jičíně, p. 99. Sieber Ignác, advokát w Jachimowě, l. 76. Staněk Wáclaw, dokt. lék. w Zlonicích, p. 25. Strádal Augustín, dokt. práw w Libenawě, l. 77. Šantl Jan, justiciár w Chlumci, p. 17. Šediwý Leopold, majitel hospodářstwí w Říčanech, p. 79. Šembera Vincenc, justiciár w Pelhřímowě, p. 27. Scherl Felix, komorní rada w Sušicích, p. 41. Schönhansl Jos., poštowský w Horažďowicích, p. 78. Schopf Wáclaw, auditor w Žluticích, l. 126. Schülz, práwní w Jindřichowu Hradci. Schützenberger Jos., lékarník w Kaplici, p. 132. Škoda Frant., dokt. lék. w Plzni, p. 60. Štamm Ferd., dokt. práw w Lowosicích, l. 166. Štark Antonín, šlechtic, majitel statku we Stříbře, l. 42. Štiebitz Karel, adjunkt při saudu w Plasích, p. 16. Štrobach Antonín, c. k. appellační rada w městě Praze, president. Thiemann Fridrich, wrchní a práwní w Rumburku, l. 75. Tomek Wáclaw, spisowatel w Opočně, p. 57. Tomíček Karel, dokt. práw w Jilemnici, p. 19. Trojan Aloys, doktor práw we Welwařích, p. 18. Tyl Kajetan, spisowatel w Unhoští, p. 59. Uchatzy Karel, wrchní we Fridlantě, l. 153. Umlauft Jan, úředník, w Litoměřicích, l. 22. Watzel Frant., purkmistr, we Wrchlabí, l. 78. Wěženský Jan, řezník w Mladé Wošici, p. 54. Wěžnický Konrad, purkmistr w Náchodě, p. 54. Wocel Erasim, spisowatel w Poličce, p. 47. Zimmer Karel, dokt. lék. w Děčíně, l. mezi 64 a 65. 4 poslancowé schází, totiž z okresu Humpoleckého, Boleslawského, Libereckého a Litomyšlského. Z Morawy a Slezska. ( 48 poslanců. ) a ) Z Morawy. Bebar Jan, majitel hospodářstwí z Rejce, p. 115. Beck Josef, doktor práw z Telče, p. mezi 78 a 79. Bittner Jan, doktor w lékařstwí ze Záhřebu, l. 4. Boese Ferdinand, rychtář a majitel gruntu w Hradisku, p. 14. Brázdil Viktor, abs. práwník w Holešowě, p. 108. Demel Josef, abs. práwník z Prostějowa, p. 3. Dwořák Jan, majitel hospod, w Kunstátě, l. 178. Feifalík Jan, magistrátní radda w Brně, we Šternberku, l. 38. Francl František, měšťan w Krumlowě, p. 37. Ganzwohl František, doktor práw w Budčowicích, p. 135. Holzknecht Ignác, měšťan w Mikulowě, l. 140. Hönig Jan, professor we Wídni, w Usowě, l. 30. Hübner Antonín, m. sl. gubern. sekretář we Znojmě, p. 39. Kowář Dominik, měšťan a kupec w Kořími, p. 77. Kučera Josef, hospodský we Welké Mezříči, l. 57. Mayer Kajetan, advokát w městě Brně, l. 37. Musil Frant., radní protokol, při m. sl. zemském saudu w Pawlowicích, l. 144. Nezweda Josef, abs. práwník w Mor. Budějowicích, p. 134. Ohéral Jan, redaktor w Kroměříži, p. 1. Praschak Aloys, doktor práw w Uh. Hardišti, p. 107. Procházka Wáclaw, řezník w Nowém Městě l. 117. Rahn Antonín, majitel kamenouhelných dolů w Reihradě, l. 40. Reimershofer Jan, kupec we Wyzowicích, l. 100. Richter Karel, advokát na panstwí Jihlawském, p. 38. Robert Florentin, majitel fabriky na cukr w městě Brně, p. 133. Ryl Jos., dokt. filos. a práw w Kyjowě, p. 111. Schuster Wilím, syndikus w Příboru, p. 11. Selinger Engelbert, prof. we Wídni, w městě Šternberku, L. 10. Sitka Jakub, advokát w městě Jihlawě, l. 39. Štáfa František, wýměnkář w Konici, l. 118. Streit Ignác, magistr. radda w Jihlawě, w Rudě, zapisowatel 1. Szabel Baltasar, obchodník w městě Holomauci, l. 46. Telčík Jindřich, zákupní rychtář we Fulneku, p. 116. Wagner Karel, fabrikant pláten w Unčowě, l. 136. Weigl Antonín, zákupní rychtář w Mor. Třebowé, l. 119. Wítek Martin, majitel hospodářstwí w Uh. Brodě, p. 110. Zapletal Jan, majitel hospodářstwí w Hranicích, p. 60. 1 poslanec schází. b ) Ze Slezska. Beinhauer Antonín, doktor w lékařstwí w Bilowci, l. 66. Hein Frant., advokát w městě Opawě, l. 11. Hodurek Karel, měšťan w Těšíně, l. 32. Kudlich Jan, absolv. práwník w Benešowě, l. 68. Latzel Josef, majitel statku ww Widné, l. 64. Motyka Josef, pens. auditor setník we Fridku, p. 113. Schneider Karel, pastor w Bílsku, l. 53. Sterz Max, majitel w hospodářstwí w Krnowě, l. 121. Stieber Vincenc, zákupní rychtář w Polské Ostrawě l. 113. Weiss Josef, fabrikant we Wrbně, l. 124. Z Haliče, Wladimirska a Bukowiny. ( 108 poslanců. ) Andrusiak Hryn, majitel hospod, we Skole, p. 91. Betkowski Nikodem, dokt. w lék. we Wěličce, l. mezi 17 a 18. Bielecki Adam, řim. kat. farář, w Rymanowě, p. 9. Biliński Severin, šlechtic, privátník w Gliňanech, l. 24. Bloński Cyrill, ř. k. farář w Jablonowě, p. 124. Bodnar Michal, majitel hospod, w Radauci, l. 176. Bogdas Tomáš, majitel hosp. w Tarnowě, p. 105. Borkowski, Alexander, hrabě, statkář, we Lwowě, l. 27. Buszek Michal, měšťan, w Starém Sandči, p. 68. Cepiel Šebastian, majitel hospod. w Mělci p. 104. Dobrzański Alexander, šlechtic, řeck. k. farář w Sanoku, l. 63. Dolański Ludwík, šlechtic, advokát w Bobrce, l. 154. Dolinčuk Iwan, majitel hospod. w Sočawě ( w Bukowině ), p. 148. Drausz Mikuláš, majitel hospodářstwí w Glogowě, p. 97. Duniewicz Edward, statkář w Narajowě l. 155. Durbasiewicz Jan, absolv. práwník, w Gorlicích, l. 57. Dylewski Marián, doktor práw we Lwowě, p. 139. Dyniec Jos., majitel hospodářstwí w Sokalu, p. 123. Dzieduszycki Alex., hrabě, statkář we Stryji, p. 7. Dzieduszycki Titus, hrabě, statkař w Kopečyncech. Dziwakowski Jedrej, maj. hosp. w Žydačowě, p. 174. Furek Ftodos, maj. hosp. we Skalatu, p. 162. Gabrys Bartoloměj, statkář w Nowém Sandči, p. 103. Goj Štěpán, maj. hosp. w Zaleščykách, p. 130. Gnidkowski Michal, farář we Wojnilowě, p. 87. Harmacy Bazilej, maj. statku w Mikulincích, p. 119. Hankiewicz Michal, farář a děkan w Radzichowě, p. 92. Helcel Ant. Zigmunt, dr. práw w Krakowě, p. 156. Hrehoruk Jos., maj. hosp. w Delatyně, p. 126. Hubicki Karel, statkář w Olejowě, l. 59. Hyciek Wojt., dr. lék. w Žywci, l. 56. Jachimowicz Řehoř, ř. k. bis. w Peremyšli, p. 44. Janko Jindřich, statkář w Komárně, l. 16. Jaruntowski Jan, statkář w Sadowé Wiszni, p. 137. Kaňski Mikuláš, měšťan we Gdowě, l. 19. Kapuszczak Iwan, maj. hosp. w Solotwině, p. 88. Kirski Wasil, maj. hosp. w Sadagoře, l. 175. Kobuczowski Česlaw, šlechtic, statkář we Zmigrodě, l. 160. Kobylica Lucian, maj. hosp. we Wišnici, l. 163. Konopka Jos., šlechtic, nájem. statku we Skawině, l. 17. Kosakiewicz Šimon, farní vikář w městě Myslenicích, p. 82. Koszowski Stan., statkář w Samboře, l. 23. Kozar Pánko, maj. hosp. w Žolkwi, p. 127. Krainski Edmund, statkář w Dobromylu, p. 138. Král Ant., gym. prefekt w Černowcích, l. 94. Krause Jan, privátní učitel w Jaroslawi, l. 109. Kruchowski Jan, maj. hosp. z Horodenky, p. 84. Langie Karel, měšťan w městě Krakowě, l. 18. Lejczak Matěj, maj. hospod, w Terebowli, p. 120. Lesiuk Štěpán, „ „ w Kolomyji, p. 90. Leszczyński Julian, farní vikář w Krosně, p. 145. Lewicki Řehoř, ř. k. farář a děkan w Zločowě, p. 94. Lomnicki Jan, farář a děkan w Turce, p. 93. Longchamps Řehoř, dr. lék. w Lipsku, l. 128. Macieszkiewiecz Frant., justiciár w Dorohobyči, l. 9. Machalski Max., dr. práw w Břesku, l. 156. Makuch Jan, farní vikář w Jordanowě, p. 66. Mannheimer Isák, kazatel israelský we Wídni, w Brodech, l. 14. Marin Jan, dr. práw w Dynowě, l. 158. Martini Jan. wojt. w Podhájcích, p. 155. Mazurkiewicz Matiáš, maj. hosp. we Zbaráži, p. 122. Meisels Ben, rabín w Krakowě. Meyer Jiří, měšťan w Grodku, l. 162. 86 Morgoc Wasil, maj. hospod, w Kocmanech, p. 86. Mycewski Jan, šlechtic, dr. práw w Dorohobyči, l. 115. Mynarczyk Jos., maj. hosp. w Ketech, l. 111. Noskowski Karel, farář we Wadowicích, l. 107. Nyczyporuk Řehoř, maj. hospod. we Sňatyně, p. 83. Pawlikowski Slanislaw, maj. hosp. w Nowém Trhu, p. 67. Petrijscyn Hryn, maj. hosp. w Tysměnici, p. 95. Pieczykowski Meliton, statkář we Krywcech, p. 157. Podlewski Walerian, rytíř, statkář w Kosowě, l. 134. Popiel Michal, maj. hospod, we Staré Soli, p. 125. Posacki Konst., ďak ( kostelní zpěwák ), w Rozňatowě, p. 118. Potocki Alfred, hrabě ( syn ), maj. statku w Lancutě. Prokopczyc Eustach, gymnas. prof. w Mariampolu, p. 117. Rab Jakub, maj. hosp. w Řešowě, p. 98. Ryszko Iwan, maj. hosp. w Kutech, p. 85. Scibala Jos., maj. hosp. w Bobowé, p. 65. Sierakowski Wlad., rytíř, statkář w Sokolówce, p. 178. Skrzynski Ignác, rytíř, statkář we Střížowě, l. 161. Smarczewski Sewerin, rytíř, statkář w Rohatyně, l. 5. Smolka Frant., dr. práw, advokát w Lubačowě, l. 29. Stadion Frant., hrabě, ministr, w Rawě, na minist. lawici, b. Stasiowski Jan. maj. hospod, we Břostku, p. 131. Stawarski Jan, maj. hosp. we Winikách, p. 96. Stobnicki Szczesny, statkář w Tymbaku, 1. 60. Storc Jan, maj. hosp. w Pilzně, p. 129. Szaszkiewicz Hrchor, řeck. k. farář w Monasteřiskách, p. 106. Szeleszczyński Bonav., šlechtic, statkář w Ležajsku, l. 157. Tarnowski J. Boh., hr., st. w Rozwadowě, l. 159. Timesz Řehoř, majitel hospod, w Černowcích, p. 149. Trzecieski Frant., rytíř, statkář w Jasle, p. 158. Walczyk Kazimír, majitel hospod. w Debici, p. 128. Wěnkowski Cyrill, dr. fiskální adjunkt w Jaworowě, l. 26. Wierzchlejski Fr. X., rytíř, biskup římsk. k. w Peremyšli, p. 8. Wojtowicz Albert, majitel hospod. w Dabrowé, p. 102. Zajaczkowski Jos., šlechtic, komorník w Brzežanech, l. 67. Zbyszewski Cel., c. k. major w Lutowisku, l. 164. Zeiser Jan, majitel hospod. w Majdanu, p. 121. Ziemialkowski Flor., dr. práw, w městě Lwowě, l. 28. 8 poslanců schází. Z Dolních Rakaus. ( 37 poslanců. ) Bach Alex., ministr sprawedlnosti, we Wídni, na předm. Wídence, na lawici ministerské. Bauer Jiří, mlynář w Bejdowě nad Dyjí, l. 151. Brestl Rud., dr. filosofie we Wídni, na předm. Rosawě, l. 15. Dobblhof Ant., baron, 1. vicepresident w městě Wídni, l. 137. Eichler Jan, privátník we Seitenstetenu, l. 2. Fischhof Adolf, dr. lék. we Wídni, na předm. Macleinsdorfu, l. 65. Frič Jiljí, řezník w Cistersdorfě, l. 20. Fussl Ferd., maj. hospodářstwí w Sw. Hipolytě, l. 177. Füster Ant., kněz a prof. we Wídni, na předm. Mariahilf, l. 25. Goldmark Jos., dr. lék. we Wídni, na předm. Schottenfeldu, l. 36. Heigl Ondřej, maj. hospodářstwí w Dolině, l. 62. Krause Karel, maj. hosp. w Teplicích rak., l. mezi 54 a 55. Kudler Jos., prof. we Wídni, na předm. Laimgrube, p. 42. Leithner Jan, maj. dworu w Štokerawě, l. 120. Marcher Michal, maj. hosp. we Welkém Encersdorfě, l. 130. Müller Jos., pens. setník we Wíd. Nowém Městě, l. 125. Neumann Leop., prof., we Wídni, na předm. Leopoldowě, l. 81. Neuwall Alb., rytíř, kom. radda we Wídni, na předm. Josef, l. 7. Purker Jos., maj. hospod, w Rohách, l. 48. Purtscher Adolf, kand. dr. lék. we Wídni, na předm. Alserowě, l. mezi 15 a 16. Rauscher Ferd., maj. hosp. w Lawě, l. 21. Rigler Jos., maj. hosp. w Rajci, l. 14l. Scherzer Jan, měšťan w klášteře Nowohradském, l. 134. Schmitt Frant., advokát we Wídni, na předm. Landstrasse, l. 139. Schuselka Frant., dr. práw w Berchtoldsdorfě, l. 6l. Schwarzer Arnošt, šlechtic, spisowatel we Wídni, na předm. Gumpendorfě, l. 8. Šteininger Tomáš, úředník we Witorazi, l. 142. Teufel Frant., maj. hosp. w Ipisu, l. 51. Thar Michal, maj. hosp. w Medlíku, l. mezi 50 a 51. Violand Arnošt, rytíř, ausk. při saudu zemsk. w Korneuburku, l. 58. Wessenberg, baron, we Wídni, na předm. Laimgrube. Wildner z Maithsteina Ignác, advokát w Kremži, l. 96. Zöpfl Frant., kontrolor při nár. banku we Wídni, na předm. Landstrasse, l. 131. 4 poslanci scházejí. Z Horních Rakaus a ze Solnohradu. ( 20 poslanců. ) Brandl Matěj, maj. hosp. w Nowých Polích, l. 84. Halter Jos., konsist. sekretář w Solnohradě, l. 183. Herndl Matěj, kupec w Greinu, l. 89. Huemer Jan, maj. hosp. w Eferdinku, l. 73. Klausner Michal, maj. hosp. z Kirchhofu, l. 90. Kreil Frant., krajský w Cáhlowě, p. 141. Lasser Jos., rytíř, dr. práw we Werfenu, l. 133. Leithner Michal, maj. hospod, w Urfaru, l. 74. Lindinger Jiří, „ „ „ Riedu, l. 148. Meindl Jiří, „ „ „ Mattinghofnu, l. 149. Meyer Michal, „ „ we Welsu, l. 79. Mitterndorfer Jos., „ „ „ Štyru, l. 92. Peitler Frant., adjunkt při saudu w Celi nad jezerem, l. 88. Peyr Ant., fabrikant we Vöklabruku, p. 74. Plass Jan, maj. hosp. w Ebelsberku, l. 91. Sontag Leop., maj. hosp. w Gmuntu, l. 93. Vacano Emil, assessor při úřadě horním w městě Štyru, l. 135. Wiesbauer Kašpar, maj. hosp. w Šerdinku, l. 127. Wiser Karel, advokát, zapisowatel 3. 1 poslanec schází. Ze Štýrska. ( 21 poslanců. ) Cavalcabo Eduard, baron, c. k. zem. radda w Hradci, zapis. 5. Dominkuš Ond., důchodní w Ptuji, p. 109. Engelhoter Mikuláš, nájemník statku w Lubnu, l. 13. Forcher Mikuláš, purkmistr w Judenburku, p. 6. Gleisbach Karel, hrabě, staw. wýbor we Feldbachu, za is. 6. Halm Jos., maj. hospod, w Lipnici, l. 85. Königshofer Karel, maj. hosp. w městě Hradci, l. 70. Krainz Jos., dr. práw w Slovinském Hradci, p. 56. Mikl Jos., maj. statku w Gleisdorfě, l. 55. Miklosić Frant., dr. práw w Sw. Linhartu, p. 5. Plicker Frant., okresní komissar w Rotenmanu, l. 71. Smreker Al., advokát w Lichtenwaldu, l. 72. Supanz Matěj, maj. hosp. w Celi, l. 86. Scheucher Al., maj. hosp. w Voitsberku, l. 152. Šturm Karel, maj. hosp. w Konici, p. 112. Thinnfeld Ferd., šlechtic, ministr orby w okolí Hradeckém, g. Trummer Petr, fiskální adjunkt w Hartberku, l. 80. Wiesenbauer Frant., prof. we Waitzi, p. 43. Wojtěch Frant., wrchní we Wildonu, l. 69. 2 poslanci scházejí. Z Ilirska. ( 17 poslanců. ) Ambrož Michal, okresní komissar w Radolci, l. 143. Fluck Mauric, šlechtic, kom. prokurátor w Chočewi, p. 12. Geier Jiří, obchodník w Neideku, p. 55. Grašič Matauš, maj. hosp. w Nowém Městě, l. 33. Janeš Jos., dr. práw we Špitále, l. 87. Kaučić Matěj, advokát w Lubláně, l. 170. Lanner Tadiáš, maj. statku w Celowci, l. 45. Laufenštein Ant., c. k. krajský we Wišní Hoře, l. 150. Mathis Max, šlechtic z Treustadtu, advokát w Hermagoře, l. 171. Nagele Kaj., maj. hosp. w Sw. Wítě, l. 54. Rak Jos., c. k. appellační radda w Sw. Ondřeji, p. 40. Scholl Jos., c. k. zemský radda w Běláku, l. 95. Sever Jan, maj. hosp. w Lokwě, p. 114. Ulepić Karel, adjunkt při kom. prokur. w Postojně, zapis. 2. 3 poslanci scházejí. W Pomoří. ( 12 poslanců. ) Cerne Ant., maj. statku w Teržiči, p. 64. Defranceschi Karel, c. k. radní protokolista w Pasíně, l. 182. Gobbi Ferd., dr. lék. w Terstu, p. 4. Goriup Ant., komissar w Tolmíně, l. 98. Hagenauer Jan, welkokupec w Terstu. l. 12. Madonica Ant., advokát w Kopru, l. 184. Pitteri Jan, dr. práw w Hradišti, l. 112. Spangher Jan, advokát w Hořici, p. 71. Vidulić Frant., dr. práw w Chresu, l. 179. Wlach Jos., c. k. komorní radda we Wolusce, l. mezi 81 a 82. 2 poslanci scházejí. Z Tyrol a Vorarlberga. ( 19 poslanců. ) Bernadelli Petr, advokát w Rivě, p. 166. Call Aloys, baron, c. k. dworský radda w Meranu, l. 106. Clementi Karel, c. k. saudce zemský w Pergině, p. 167. Festi Jos., hrabě, magistr. sekretář w Tridentu, l. 181. Gredler Ond., advokát w Schwazu, l. 103. Hasslwanter Jan, advokát, 2. vicepresident w Silianu. l. 104. Hellrigl Al., šl., adjunkt při saudu krajinském w Bruneku, l. 105. Ingram Jan, baron, privátník w Bocenu, l. 123. Klebelsberg Jeron., šl., purkmistr w Innsbruku, l. 101. Maffei Jan, rytíř, maj. statku w Klesu, p. 165. Pfretschner Norbert, dr. lék. w Hopfgartnu, p. 164. Prato Jan, prof. w Roveredě, l. 34. Pretis Jan, appellační radda w Lavisu, l. 114. Ratz Kašpar, c. kr. saudce krajinský w Bregenci, l. 122. Strasser Aloys, zemský radda we Wiltenu, l. 102. Turco Šimon, baron, krajský komissar we Valsuganě. p. 169. Wörz Jan, adjunkt při gub. regist. w Imstu, p. 168. Zwickle Luk., šl., adjkt. při saudu krajin. we Feldkirchu, zapis. 4. 1 poslanec schází. Z Dalmatie. ( 11 poslanců. ) Androwič Mikuláš, maj. statku w Dubrowníku. l. 173. Filipi Jos., advokát w městě Zadru, l. 99. Grabovac Ant., pretor w Sign., l. 180. Ivichiević Štěpán, maj. statku w Makarsce, l. 82. Micheli Vitturi Šimon, šl., maj. hospod., w městě Splitu, l. 97. Paitoni Fridrich, šl., pretor w Splitu, l. 83. Petranović Theodor, adjunkt při pretuře, w Kníně, p. 71. Petrović Spiridion, advokát w Zadru, l. 116. Plenković Pawel, pretor w Šibeníku, p. 62. Radmilli Jan, dr. práw w městě Dubrowníku, l. 174. 1 poslanec schází.

31. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Ironické šlehy], Titulek: Šosovské staré archivy, Autor: Havlíček, Karel Šosowské staré archiwy. Národní garda Pražská, wěrná heslu rownosti obau jazyků, píše česky — jak umí, a to widíme z následujícího spisu wěrně zde otištěného: 1ta čtwrt číslo domowní 728. Aby na základě od welesl. c. k. zemské guberny wydaných prozatimních předpisu pražská Národní Stráž znowa us-pořádána byla, předsewezme Kommisí sepisní dne 30. Kwetna 1848 prcd poledne v 1/2 9té hodině w nadřečeném domně sepis. O tom se každému pánu majetníkowi domů proto wědomost dáwá, aby to wšem pánum podlé §. 2. a 3. prozatimních prawidel pro Národních stráz wydaných k. službe u Stráže te zawazáným wěděti dal a také pány jíž w jinem sboru měštans-kém zapsané o tom woědomil, že se sepísní Kommissí o tom wys-wědčiti mají. Wrchní welitelstwi Národni Stráže Pražské. Dáno Praze dne 29. Kwětna 1848. Knicže Lobkowicz G. M. Neiwissy Wudče Národny Gardy. Dod. Red. W takowých pádech by arci rádno bylo, napřed se se Sworností poraditi; ta jistě lépe psáti umí.

prosinec 1847, Zdroj: Pražské noviny, 19. prosince 1847, Část: , Titulek: , Autor: Domácí záležitosti. – Wýstawa Průmyslní. Můžeme z dobrého pramene ubezpečiti, že we sl. ředitelstwí Jednoty Průmyslní jednohlasně ustanoweno jest, aby se ke slawnosti jubileum wysokých škol Pražských zřídila od Jednoty wšeobecná wýstawa průmyslowých wýrobků českých. Nyní owšem musí být tento náwrh od měsíční schůzky Lednowé potwrzen a pokud nám známo jest smýšlení této dle wětšiny, nelze pochybowati, že přijat bude, třeba i s některým odporem jinák smýšlejících.

27. březen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: Nejsi-li Slovan, nejsi Čech, Autor: Havlíček, Karel Nejsili Slowan, nejsi Čech! “ Jsemli Slowan, jsemli Čech, Co se na to ptáte? Jsemli s wámi, proti wám, Což tak o to dbáte? Zde můj pewný úmysl je wyslowen: Wěčně Wám chci byti we wšem nerowen, A náleží-li jméno „ člowěk “ Wám I člowěčenstwí milerád se odříkám. Hawel Borowský.

24. leden 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech. (Pokračování), Autor: Havlíček, Karel Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech. ( Pokračowání ) Co prawí p. sp. we předmluwě o důstojnosti a důležitosti stawu rolnického, zcela jest i naše mínění. Bylať to weliká chyba minulých časů, že tak lehce byli wáženi žiwitelé celého národu; práwě proto, že selský staw wždy tak nízko postawen býwal mezi ostatními ( zajisté se i lidé za jméno sedlák stydíwali! ) nemohlo rolní hospodářstwí wysokéko stupně dokonalosti dosáhnauti, a následowně i celá země zkwetati nemohla. I důwod ten, že náš rolnický staw při wšeobecném poněmčení našem nejwíce udržel národnost starootcowskau, má welikau wáhu. Což ale zwláště podotknauti musíme při této příležitosti, jest nelibý poměr mezi měšťanstwem naším a stawem selským. Komuž powědomo není, jak znamenitě měšťan náš, a to nejen králowských měst, nýbrž i poddaných městeček, hodnost swau nad rolníka stawí, hrdě ním opowrhuje? Wěru že se obyčejně ani šlechta tak wysoce neklade nad rolníka jako měšťan! Jeli smýšlení takowé wšude jinde škodliwé, tím wíce u nás, kde by wlastně měšťanský staw se selským nejúžeji se spojiti měl a mohl. Jaký jest u nás před zákonem rozdíl mezi měšťanem a sedlákem? Zajisté nepatrný. Jeden poddaný wrchnosti, druhý poddaný magistrátu! Přece wšak jest domýšliwost našeho měšťana tak weliká, že by to již za weliké snížení pokládal, kdyby dítě jeho do selského stawu přestaupilo! Pokawad naši měšťané sami takto smýšlí o sedlácích, jakého práwa mají na šlechtu si ztěžowati, že ona zas jimi pohrdá? „ Kdo w pauta jímá otroky, sám jest otrok. " My bychom za weliké štěstí pro wlast naši pokládali, kdyby staw selský s měšťanským přátelsky, bez nadutosti a sworně obcowali powažujíce se za jediný staw, staw to občanů pracowitých. Kdo k tomuto dle postawení swého přispěti může, nemálo se celému národu a jmenowitě stawu selskému i měšťanskému zawděčí, neboť spojením takowým i měšťané i sedláci získají. Slowa p. sp. o wychowání jsau rowněž tak wčasná. Prawda jest, že rolník náš ze wšech stawů snad nejméně připrawowán a cwičen býwá ke swému powolání. Což mohau nynější naše wenkowské školy přispěti ke wzdělání rolníka? Škol rolnických bychom arci tak potřebowali jako průmyslních, a jako wůbec jiných wšech dobrých škol. I ta nynější welice škodná přeplněnost wyšších škol, ta česká wykřičená studentská powodeň a záplawa, a následkem jejím dwacetileté praktikowání a zaauskultantěnost wšech auřadů, to wšechno wyplýwá jen z hříšné newážnosti a křiwdy, we které posud staw selský držán byl. Což diwu, že otec wšemožně se snaží, aby děti jeho sproštěni byli týrání a ponížení. jakého zažil on? Přeswědčiw se ze wlastní bolestné zkušenosti, jak lehce někteří stawowé ( nechceme je jmenowati, a wšak si je každý snadně pomyslí ) od sedláka wšeho nabýwají, tauží po tom, aby též i jeho synowé bráti mohli a dáwati nemusili. Tuť pak naše i tak příliš četná gymnasia ( polowice ba třetina by také postačila ) přecpáwají se žáky schopnými i neschopnými. Každý wí, jak snadno jest na našich gymnasiích i beze wšech schopností a beze wší pilnosti dále studowati: a což z toho konečně pojde? Hojnost studowaných nadutých newzdělanců a nedůstatek schopných učených lidí. Kdyby se při wstupowání do gymnasium přísný wýbor činil ( nynější přístupní zkauška jest pauhá jen formálnost ) a wůbec w prwních letech přísně pokračowalo, měli bychom méně studentů a za to dobré, a znamenitě by se zmenšil počet lidí k ničemu neschopných, kteří wšak se ale o wšechny úřady ucházejí. Toť jest patrno a každému ze zkušenosti známo, že by se naši studowaní lidé, kdyby skrze službu zaopatření nedošli, swými nabytými wědomostmi nikterak neužiwili. ( Pokračowání. )

5. prosinec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [O odstoupení císaře Ferdinanda], Autor: Havlíček, Karel H. B. Den 2. prosince jest jeden z nejdůležitějších pro Slowanstwo. Na 12. hodinu s poledne byl powolán říšský sněm w Kroměříži, že má ministerstwo důležité wěci ohlásiti. Čekalo se dlauho, neboť ministerstwo dlauho se newracelo z Holomauce: nejpodiwnější domněnky kolowaly mezi poslanci strany příčiny tohoto neobyčejního powolání. Mnozí audowé Lewice obáwali se, že dnes budau požádáni co oběť sprawedlnosti za poslední Wídeňskau revolucí. P. Borosch, jak se prawí, měl wypsanau a sebranau řeč, kterau chtěl brániti sebe a swé spoluwinníky. Tu se objewilo ministerstwo w černých frakách, a přednosta ministerstwa Schwarcenberk počal přednášeti. Co přednesl, bude wám w Praze již beztoho známo, a proto jest aumysl můj, jenom poněkud wyswětliti neobyčejné a neočekáwané události. Císař Ferdinand složil korunu a odstaupil ji synu bratra swého Františkowi Josefowi I. Dlauhý čas již mluwilo se o tom, ale nemohla jistě doba příhodnější pro nás wywolena býti, než nynější, kdežto práwě wojska naše stojí na pohotowě proti Maďarům. Císař Ferdinand přísahal, že zachowá w celitosti korunu uherskau, císař Ferdinand, který tuto přísahu složil, není již císařem, a nowý cícař nesložil ještě přísahu: doba jest práwě nejwhodnější, aby bez této přísahy podlé žádosti uherských národů a zwláště slowanských koruna ukerská rozdělena byla tak, jak zapotřebí jest pro tyto národy! Nastaupení mladého císaře ( pamatujeme se ještě dobře na cestowání jeho po Čechách wloni ) zawdáwá také dobrau příležitost k odstranění některých osob ode dwora, které příliš zwykly byly míti welikého a škodného wplywu na záležitosti rakauské. Nechceme se obšírněji wyslowiti. Také ono alter ego w osobě kn. Windischgrätze musí přestati, poněwadž jen za císaře Ferdinanda byl ustanowen Windischgrätz jakožto zástupce a plukowník císařůw; nowý císař, jiní zástupcowé. Kníže Windischgrätz jest od tohoto dne – dle našeho mínění – jenom nejwyšší welitel wojsk a nic wíce. Kulmer, horliwý diplomat chorwátský, jenž po wšechny časy wěrně zastupowal záležitosti Chorwátů we Wídni, ustanowen jest za ministra – prozatím bez portefeuillu. Awšak jest to určitý důkaz, že uherské záležitosti k prospěchu Slowanů rozhodnuty budau. Z jistých pramenů dowídáme se také, že Jelačići-bánu odewzdáno jest gubernátorstwí dalmatské, čímž se spojení Jihoslowanů nejurčitěji wyslowuje. Jiné zpráwy též jisté prawí, že také Rajačić a Šuplikac do ministerstwa přijdau! Nastaly tedy konečně doby, že Slowanům počíná sprawedlnost se díti; nebudau již jako posud odstrčeni. Mladý císař náš zwykne si jinýma očima hleděti na swau říši; starému panowání německo-maďarskému bude konec a rownopráwnost nastane. Litujeme jenom, že se w krocích tak důležitých pro nás buď ze staré newšímawosti buď z nějaké pohrdawosti jistých nádworních pánů stala maličkost, která wšak schopna jest otrpčiti wšechny tyto události národům a zbuditi w nich bázeň před budaucností. Každý dobře wí, že císař Ferdinand místo obyčejné formule „ z Boží Milosti “ počal se psáti jen prostě konstitučním císařem. „ Z Boží Mitostí “ newykládawá se nikdy w pobožnost, nýbrž jakoby králowé od Boha národy do swé poddanosti byli obdrželi, což ale od žádného rozumného wěřiti se nemůže, poněwadž dobře wíme, že králowé od Boha nepowstali, nýbrž tak dobře jako každý jiný člowěk swé powinnosti na swětě mají. Bůh nestwořil krále, on stwořil člowěka. Když tedy w těchto důležitých listinách opět starý titul pozorujem, což diwu, že si na staré špatné časy zpomínáme.

16. prosinec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Říšský sněm, Autor: Havlíček, Karel Říšský sněm. * * * Z Kroměříže dne 14. prosince. Sezení započalo o [ půl]10. Protokol sezení předešlého byl za prawý uznán. Písař Streit četl na to protest Borkowského proti uzawření sněmownímu od 11. prosince, w kterém Borkowski dokládá, že se tímto uzawřením swoboda řeči mocně obmezila, že se na tento způsob jednání sněmowní pláštíkem absolutismu státi mohau. Za tauto příčinau tedy že z ohledu na dějepis nynějšího sněmu říšského proti nadzmíněnému uzawření protestuje. Smolka oznámil, že jednotliwé odbory swé porady o základních práwech již 12. b. m. skončily, že konstituční wýbor hned toho samého dne odpolední swé porady opět započal a w nich dále pokračuje. – W Solnohradsku jest poznowu za poslance zwolen Walner. Mandáty swé složili: Fischer ( který jest zwolen za guvernéra w Horním Rakausku ), Čejka, Hamerník a Karel Hawlíček, redaktor listů těchto. Wolby poslanců Bernadeliho a Helcela jsau od sněmu za prawé uznány. – Posl. Fischer laučil se napotom se sněmem. Litowal toho, že powolán jsa od císaře pána za guvernéra w Hořením Rakausku, přítomen nebude při poradě o konstituci, aby sněmu při této důležité práci nápomocen býti mohl, z té příčiny ale že na nowém místě powolání swého wšemožně pro blaho státní aučinkowati bude. Žádal sněm o to, aby w budaucí ústawě říše rakauské také Solnohradsku zwláštní zpráwu jeho wnitřních záležitostí co samostatné provincii přiřknul, žádost swau hlawně tím podporuje, že Solnohradsko již od osmého století až do času panowání Napoleonowa wždy samostatné bylo. Na to se pokračowalo w třetím čtení jednacího řádu. Komisse ponawrhla následující nowý §. podnáwrhů se týkající: Podnáwrh, který od sněmu zawržen byl, může se jen tenkráte w poradu wzíti, když se od nejméně 50 audů podepsaný před konečným přijmutím hlawního náwrhu u presidium zadá, a když sněm po odůwodnění podnáwrhu tohoto od jednoho z nawrhowatelů beze wší debatty uzawře, že se w poradu wzíti má. Referent Mayer přitom podotknul, že komisse tímto §. zamýšlí zbytečným náwrhům cestu ku poradě zameziti, jakož i na druhé straně jiným důležitým od sněmu jedenkráte zawrženým náwrhům cestu k opětné poradě proklestiti. Goldmark proti tomu namítal, že je to mnohokráte welmi těžko, hlawní náwrh od podnáwrhu rozeznati, jakož i to, jestli se náwrh již jedenkráte zawrhnul, čili nic. Mimo to prawil, že se mu ta podpora od 50 audů zbytečná býti zdá, poněwadž sněm beze wší debatty o předmětu tomto rozhodnauti má. Borrosch na to prawil, že potřebu toho uznáwá, aby wždy několik audů takowý náwrh písemně podporowalo, poněwadž se takowýmto způsobem mnoho zbytečných náwrhů odstraní, že se mu ale počet 50ti audů příliš weliký býti zdá, poněwadž by mnohokráte ani času nedostačowalo ku podpisu 50ti audů, že tedy ponawrhuje, aby se počet jejich na 20 zmenšil. Amendement tento se zawrhl a náwrh komisse se zauplna přijal. Mimo to ponawrhla komisse ještě jiný nowý §., který takto zní: Poslancowé, kteří neumějí dobře po německu mluwiti, mohau dáti swé náwrhy a poznamenání některému z prostředku sněmu říšského zwolenému důwěrníku k přednášení. Helcel mluwil proti tomuto paragrafu, jakož i wůbec proti celému způsobu ponawrhowání. Žádal, aby w budaucnosti každý poslanec swůj náwrh písemně zadal a ho také hned písemně odůwodnil, dokládaje, že se to tak we francauském a anglickém parlamentu stáwá. Mimo to se nad tím zdržowal, že se sněm říšský tak dlauho s jednacím řádem zabýwá, kdežto francauský parlament s tau nejhlawnější částkau jednacího řádu w jednom sezení hotow byl. Borrosch chtěl, aby poslancowé pokud jen možná swé náwrhy a poznamenání sami přednášeli, třeba i řeči německé zauplna mocni nebyli. Borkowski ponawrhnnl, aby se §. tenlo zcela wynechal, aby to ostalo w ohledu tomto při starém, poněwadž by se tím některá národnost lehce uraziti mohla. Festi žádal, aby každému poslanci, který německé řeči zauplna mocen není, wolno bylo, swau řeč předčítati neb ji jinému ku přečtení dáti. Po dlauhém zmatku při hlasowání byl náwrh komisse přijat, s prwním oddílem amendementu Festiho. Helcel si swůj náwrh před hlasowáním wzal nazpět. Jiný paragraf komisse, který zní: O osobě mocnáře se nesmí debattowati, byl na náwrh Riegrůw komissi k opětné poradě odewzdán, aby ho lepší sepsala, poněwadž hlawně Borrosch namítal, že se tomu není možná wyhnauti při poradě o konstitucí. Neumann mu ale wyswětlowal, že se při poradě o konstituci o osobě císaře také mluwiti nebude, nobrž jen o wládě, o koruně. – Ostatní paragrafy jednacího řádu až k oddílu „ o hlasowání “ se přijaly bez wší důležité změny. Na to podali někteří referenti wýboru pro petice zpráwu o wíce žádostech, které na sněm zaslány byly. Mezi jinými žádá několik sedláků z Loketská sněm říšský, aby přece již jedenkráte něco jistého strany náhrady za robotu určil, za tau příčinau, aby si oni již jednau pokojně lehnauti mohli. – Hrabě Montekukuli se očisťuje před sněmem z nařknutí, že ho někteří lidé za reakcionáře wykřičeli. – Na žádost několika obcí, aby sněm zákonů wydal stran lowectwí, ponawrhnul wýbor pro petice, aby se ministerstwo o to požádalo, aby ten samý zákon, který morawský sněm w ohledu tomto uzawřelo, za prozatímně platný pro celau říši prohlásilo. – Sasowé sedmihradští žádají sněm říšský, aby se o udržení pragmatické sankce staral. – Jeden sedlák z Bukowiny žádá sněm, aby ho za poslance sněmu říšského uznal, poněwadž prý hotow je, za císaře krew swau prolíti. Sezení se skončilo o půl druhé. Budaucí je w pondělí o 9. hod. Pořádek denní jest: Čtení protokolu. Referát o wolbách. Referát finančního wýboru. Pokračowání w třetím čtení jednacího řádu. Čtení zákonu o nedotknutelnosti říšských poslanců.

prosinec 1847, Zdroj: Pražské noviny, 5. prosince 1847, Část: , Titulek: , Autor: Pražský denník. Smíchowská beseda dne 28. Listopadu. Jest to wěru úkaz neobyčejný ale milý, jak naše předměstí Pražská „ Smichow a Karlín " wzmáhajíce se o záwod horlí we wšem, co se wznešenějších úloh našeho žiwota dotýká. Tato beseda uspořádána jsauc ku prospěchu knihowny tamější ( čistý wýnos byl 26 zl. 30 kr. we stř. ) podala nám toho zase krásný důkaz, tím wítanější nám, že jsme se jím jaksi pochlubiti mohli milému hostu swému, p. Ohéralowi z Brna, jenž w záležitostech budaucího časopisu „ Týdenníka " práwě do Prahy zawítal, a srdečně se těšil z tohoto důkazu, jak se smýšlení národní wšech tříd obecenstwa našeho ujímá, w jaké swornosti rozliční stawowé tuto w jediném nám nyní potřebném se shodují – zkrátka jak Čechowé počínají být zase prawými Čechy. Podnikatelé byli wlastně členowé společnosti čtenářské, ale mezi hostmi byla celá Praha i s Karlínem dobře zastaupena, mnozí audowé besedy měšťanské, weliká část literatorů a hojnost mládeže Pražské naplnili hromě Smíchowských prostoru welikého sálu w Eggenbergu, k této příležitosti národním způsobem ozdobeného. Ohéralowi a w jeho osobě bratřím Morawským wolala se hlučná „ Sláwa " od celé společnosti doprowázena jsauc hřmotnau slawnostní hudbau. – Ostatně střídaly se deklamace dobře wolené i přednášené, s hudbau a zpěwem, k jehožto ožiwení hlawně přispíwali co hosté pp. Strakatý a Meyer. a p. Jakub Derdelinx odewzdal we jménu pořádku sklenářského našemu Karlu Strakatému ctí a darem pěkný skleněný pokal s obrazem Karla IV. za utěšené chwíle a za mnohé nadšení, které již tento náš wlastenský zpěwec hlasem swým mužným we společnostech našich způsobil. Nikdo neopustil besedu bez srdečného poděkowání pp. pořadatelům za tuto srdečnau prawo-českau zábawu. Kýž by duch takowý po celé wlasti se šířil! H. B.

22. duben 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: , Titulek: – Marné wolání., Autor: Havlíček, Karel – Marné wolání. Již po nějaký čas opětují německé zahraničné nowiny a časopisy proti naší národnosti nepřátelské náběhy, posmíwajíce se dílem našemu, jak prawí, nepraktickému, neplatnému počínání, a dílem nás u milostiwé wlády naší w podezření uwádějíce. Pokud takowé články w nowinách we wlasti naší méně rozšířených proskakowaly, přečtli jsme je s opowržliwým úsměchem: nyní wšak když i Illustrowané nowiny Lipské ( Illustrirte Zeitung ) u nás dowolené a welmi rozšířené již dwakráte po sobě takowé zlomyslné články proti národnosti naší podaly ( při příležitosti slowanského bálu we Wídni a roboty w Čechách ), zapotřebí jest, abychom aspoň w několika řádcích proti takowým zrádným, zlostným a nemužským náběhům protestowali. – Zwláště w posledním čísle Illustrowaných wyřčeno jest zrowna, že prý my Čechowé popauzíme lid wenkowský ke spauře a neposlušnosti, že wšude rozšiřujeme zášť proti Němcům atd. 142 Přede wším musíme poznamenati, že jsau samy Illustrowané nowiny u maudrých a wzdělanějších Němců zahraničných w znamenitém opowržení. Dále každý wí, a kdo newěděl, nyní se z časopisů našich přeswědčiti muže, že nikoli proti Němcům zášť nerozsíwáme, owšem bráníce se proti takowým urážkám a neslušným požadawkům se strany mnohých německých křiklaunů a málomocných dobýwatelů swěta a podmaňowatelů cizých národů. Národ německý máme zajisté we wětsí wážnosti, než jej mají Angličané, Francauzowé atd. i Němci sami, že ale sebe ještě radši máme než Němce, nestydíme a nebojíme se se střech weřejně hlásati. Že jsme wěrní, upřímně wěrní poddaní krále a císaře swého, a že se pewně držíme mocnářstwí Rakauského, to wědí tito němečtí pokrytcowé lépe než my. Neboť jim známo, že národnosti swé nade wšecko si wážíme, a že jenom we spojení s ostatními národy Rakauskými tuto slabau národnost swau uchrániti můžeme. Poněwadž ale pozorují, že wláda naše národnost a řeč naši necháwá se wywinowat, nepodporujíc ji sice, ale nekladauc jí také žádných nowých překážek, a poněwadž tak zklamány jsau neslušné a soběcké naděje německých přepiatců, kteří by rádi celé císařstwí Rakauské do Němec přitrhli, a českoslowanský národ již jako za zněmčilý powažowati si zwykli: newědí nyní, kterak by zlost swau na nás wylili a wšecko ještě pokazili. Litujeme wás pánowé! ale zároweň se wám smějeme; nebudeť z wašeho mračna ani déšť ani hrom – leda trochu smradu.

26. březen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Dopisovatel., Titulek: [Pane redaktore.], Autor: Havlíček, Karel Dopisowatel. Pane redaktore! Dlouho již čekáme, podáli někdo také o našem městě zpráwu w některém časopise. Jak sám rozumíte, nechtěli sme se sami tak řka chlubiti, a sláwu swou po šírém swětě hlásati: pročež sme pořád očekáwali až někdo z cizinců, kterých k nám tak weliké množstwí zabluzuje, a kterým se u nás až posud wždy dobře líbilo, něco chwalitebného o nás napíše. Ale marné čekání: nehodlajíce tedy již déle we wlasti swé nepoznáni žíti, píšeme Wám sami. – Přede wším neočekáwejte ode mne zpráwu o českém bále, neb o českém diwadle aneb konečně o besedě české, o českých štítech, o wlastencích a wlastenkách atd. O wšem tom newíme ani u nás, co to je, a proto se tuze diwíme, že se w nowinách a časopisech tak často o těch wěcích dějí zmínky! Jeden mladý šwihák z Prahy nám to sice tak wyswětlowal, že se to „ české “ jmenuje, při čem se česky mluwí! Ale my sme se mu wysmáli! Toť by se u nás, já řku, wšude muselo „ český “ přidáwat: české úřady, české školy, české kostely, české schůzky, české obědy, české wečeře atd. proto že my wšude skoro mezi sebou mluwíme česky, a wždy jazyka českého užíwáme, kromě když jednáme s cizozemci. U nás se we školách učí wšechno česky, na úřadech se jedná a píše česky, a káže se česky, štíty na domech máme české, dopisujeme si po česku, proto že každý z nás česky psáti umí, diwadlo hrajeme po česku, máme w městě českou knihownu, w bále a w besedě jinák než česky nemluwíme. A nemáme od nás daleko do Němec: 4 míle od nás je německé město, tam zas mají německé školy, německé úřady, německé kázání, německou knihownu, německé štíty atd. a wšichni mezi sebou mluwí německy, a když my tam přijedeme i my s nimi německy mluwíme. Neboť nesmíte myslit, pane redaktore! že snad jiných jazyků kromě českého neznáme. – A jeden z nás, který mnoho a daleko cestowal říká, že we Francouzích zrowna tak je s francouzským jazykem, w Angličanech s anglickým, w Španělích s španělským atd., jak wy pane redaktore! snad o tom také nějakou známost míti budete. Žádnou známost nemáme, ba pochybujem. Wšak jsou přec Angličané a Francouzi wšude we swětě co wzdělané národy známi, jak by se byli jinák mohli wzdělat než pomocí německého jazyka? Myslíme tedy upřímně, že se w takowých wzdělaných zemích jinák než německy mluwiti, úřadowati a we školách učiti nemůže H. B. Nedáwno sem k nám přijel jistý člowěk, který na tom stál, že si nyní dle nowé módy Angličané wšechny učitele a úředníky z Francouz wypíšou, a Francouzowé z Angličan, a sice z té příčiny, aby úředníkům a učitelům swým nerozuměli. Ale toho člowěka dali sme pod ochranu dwou 104 silných lidí na wůz, a poslali sme ho do pražského blázince, wšak ho tam najdete, jmenuje se..... Jméno sme naschwál wynechali, chtějíce se wyhnout osobnostem. H. B. jen se poptejte. Ale o těch wlastencích a wlastenkách přece ještě posawád newíme s jistotou, co wyznamenáwají. Slyšíme o nich tuze často mluwit, a mnoho čteme o nich také w časopisech ( neboť wšechny držíme w mnohých wýtiscích ) a práwě ten weliký počet wlastenců a wlastenek nám je činí jaksi podezřelé, a plete nás. Wždycky sme až posud myslili, že je wlastenec jenom ten, kdo se pro celý swůj národ obětuje, něco welikého, znamenitého, záslužného proň podnikne a wywede, kdo zwláště wyniká welikými wlastnostmi nad jiné atd. Wěřte mně, pane redaktore! takowých lidí je málo: mně se zdá, pane redaktore! že jich ani w Praze tolik není, aby se bály nimi naplňowati mohly! Prosím Wás tedy, pane redaktore! račte nám laskawě wyswětlit, jak to ti lidé myslí s těmi wlastenci a wlastenkami, Nesnesitelný, mrzutý dopisowatel! Samá otázka! Co prý to je wlastenec a wlastenka?! Šlaka já wím sám: wlastenec je mužského a wlastenka ženského pohlawí. My wšichni sme teď wlastenci a punktum. H. B. řekněte mi upřímně neníli to snad nějaká mýlka. Toť by byla šlakowitá wěc, takowých wlastenců a wlastenek! Toť by bylo w Čechách wíc wlastenců a wlastenek než lidí?! ( Dokončení. )

5. březen 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Ze Žatecka - poznámka]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Dod. Red. Co jsme již dříwe při jednom podobném pádu podotknuli, opětujeme i nyní, že jest nejlépe strany takowých záležitostí rownau cestau na náležité místo se obrátiti, které jest w tomto pádu Litoměřický weledůst. p. biskup, jenž nám již mnohé důkazy podal, že se národnosti při náboženstwí šetřiti musí, poněwadž řeč mateřská nejlépe do srdce mluwí, třeba člowěk i wíce řečem rozuměl.

11. červenec 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Smíšené zprávy., Titulek: [Oznámení o vymalování Belvederského sálu], Autor: Havlíček, Karel * – * Naše umělecká jednota ustanowila swým nákladem dát wymalowati na stěnách sálu Belvederského al fresco třinácte nejhlawnějších dějin z české historie, které již pomocí našeho Palackého zwoleny jsau. Peněz k tomu sešlo se posud 23 389 zl. 15 kr. stř. Boh.

1. duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [zpráva o poslanci Kučerovi], Autor: Havlíček, Karel Pan Antonín Kučera, býw. posl. Příbramský, oznámil nám, že též přistupuje k oswědčení poslanců českých w č. 72 Národních Nowin wydanému.

6. leden 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: Lístky do památníku, Autor: Havlíček, Karel Lístky do památníku 1. Weselé slečně. Wzpomeňte si jen wždy na mne co přítele svého Když stojíte s roličkem u šálku kafowého. Při té skrowné prosbě oumyl je ten Byste na mne wzpomínala třikrát každý den. 2. Smutné slečně. Nestálý nám osud dalo nebe, Buďme spolu pokuď ono přeje: Až nás ale vítr rozewěje Budou aspoň listky wedlé sebe. H. Borowský.

5. červen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Jihoslované, Titulek: [Známý slovinský spisovatel], Autor: Havlíček, Karel (překl.) – Známý slowinský spisowatel Majer píše nyní knihy pro školy slowinské, které tištěny budau latinau a cyrillicí. P. Robida, učitel mrawowědy, sepsal we slowinském jazyku mrawowědu. Obraz slawného malíře Ondřeje Meduliće, Schiavoni řečeného, rodem ze Šibeníka w Dalmacii ( byl žiw od r. 1522 – 82 ) je k dostání w Záhřebu u bratří Županů za 20 kr. ( Sl. J. )

4. únor 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech, Autor: Havlíček, Karel Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech. Dále jedná w II. hlawě p. spis. o manželstwí neusedlých obywatelů wenkowských, a wykládaje zlé následky sňatků lidí chudých k práci neschopných neb lehkomyslných, k tomu radí, aby se tak lehce neudělowalo powolení k sňatku. A wšak se nám zdá, že při wšech snad škodných následcích takowých sňatků není přece radno swobodu osobní i tu obmezowati, zwláště když powážíme, jak se i nyní moci k powolení sňatků od mnohých úředníků zle užíwá, powažujících tuto moc swau co studnici hojnau nedowolených přijmů. W dobře zřízené zemi, zwláště neníli příliš přeplněna obywateli ( což se o naší wlasti říci nemůže ) může se owšem každý, kdo pracowati chce, slušně užiwiti, aneb se aspoň k tomu hleděti má, by se užiwiti mohl. Zajisté může chudý wenkowský nádenník poctiwěji rodinu swau užiwiti, než we hlawním městě úředník s 350 zl. stř. roční služby, a který k tomu i ráno i odpoledne w kanceláři seděti musí, a tudy si kromě služby ničehož wydělati nemůže. Zlepšení škol jest hlawní prostředek proti zlým následkům sňatků chudých: má se duch každého potud wzdělati a otewříti, aby rady wěděl, aby neseděl we swé wsi jako hlemýžď u kořápky, nýbrž aby si uměl nalézti práci a wýdělek. Jestli se u nás čeho nedostáwá, nedostáwá se jistě dobrých dělníků ( a to w každém ohledu i wyšších i nižších ), práce jest wšude dosti. Což jest platno člowěku, umět trochu slabikowat a malowat písmeny, když ani newí, načby se toho užíti mohlo, když ani na dwě míle okolo sebe nezná wlast swau a swět okolo sebe? Wšeliké zamezowání sňatků by jediné prospěšno bylo při lidech lehkomyslných, lehkomyslní lidé ale i bez sňatku budau míti nemanželské děti, a jelikož se jen proto sňatek zamezuje, aby se chudých dětí nemnožilo, widěti již patrně, že prostředek takowý není na plat. Wšelikého powšímnutí hodno jest, co p. spis. wyprawuje o dítkách, nalezencích z Pražské porodnice na wenkow do wychowáwání dáwaných; mnohá a strašná zneužíwání odkrýwá nám tuto. Kýž by si slow jeho wšichni ti powšímnuli, kteří we wěci této jakéhokoli buď auředního neb neauředního wplywu mají. O dělení gruntů selských ( w III. hlawě ) podáwá p. spisow. odůwodněné mínění swé, že by se zwláště w některých krajích ani zákonně powolená nejmenší ( 40 měrowá ) welikost gruntů při dělení připauštěti neměla, a že by wůbec prospěšněji bylo, chalupnické žiwnosti zřizowati, jejichž majitelowé se kromě polností ještě řemeslem přižiwují, než takowé malé selské grunty nepostačují k tomu, aby auplnau dobrau wýžiwu četné rodině poskytowaly. Jest sice w tom ohledu rozličné mínění mezi rozličnými stranami: my wšak zjewně se prohlašujeme, že wůbec majoraty ( nejen u šlechty, nýbrž i mezi jinými stawy ) za wěc welmi prospěšnau uznáwáme, totiž ústawy takowé, kde jen syn celau usedlost dědí a ostatním jiným spůsobem zaopatřeni býwají. Zůstaneli nyní mnoho welikých selských gruntů nerozdělených, můžeme se časem swým, až selskému stawu wůbec wětší neodwislost, wětší wzdělání a wětší samowážnost i wážnost u jiných nastane, dočkati we wlasti swé nejjadrnějšího stawu " kmetského, " stawu prostředních hospodářů, kteří posud ještě w každé zemi mezi nejšťastnější, nejmrawnejší a nejužitečnějši občany náleží: kteří nejsauce tak bohatí, aby nic sa podle kontextu: sami nepracujíce z cizých mozolů jen žiwi byli a hýřili, přece tolik jistého nezáhubitelného jmění mají, že od nikoho odwislí nejsauce, samostatně žíti mohau, nejsauce ničí sluhowé leda zákonů, a kteří netíženi klopotami wezdejšího chleba duch swůj wýše powznésti a staw swůj, role, hospodářstwí atd. zdokonalowati mohau, kdežto majitelé skrowničkých usedlostí sotwa že žiwotem se protlukau a jak říkáme z ruky do huby žíti musí. Co p. spis. od 48 až do 202 str. o rozličných podrobnostech wenkowského hospodářstwí buď neschwaluje, neb nawrhuje, neb oswětluje, jest sice wšechno welmi důležité a powšímnutí hodné, zawedlo wšak by nás příliš daleko, kdybychom o každém jednotliwém odwětwí jenom dosti málo promluwiti chtěli. Zůstawujíce si tedy pro budaucí čas zmínku o některé z těchto hospodářských záležitostí přejdeme zrowna k hlawě VI. o záležitostech obecních. ( Pokračowání. )

17. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Titulní strana, Titulek: [Říšský sněm], Autor: Havlíček, Karel [ Říšský sněm ] Sněm říšský we Wídni sejde se dne 26. čerwna. Musíme tedy pospíšit se swým zemským, poněwadž bychom jinak říšský obeslati nemohli. Jak wěci nyní stojí, sněmu říšského tuším se nedočkáme. — — — — — —

9. listopad 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: X, Titulek: Leopold z Vídně Vaškovi do Prahy, Autor: Havlíček, Karel Leopold z Wídně Waškowi do Prahy 1. Slíbil jsem ti rozmilý Wašku o wšem, cokoliw mne we Wídni potká, podáwati wěrné zpráwy. Wyplňuji tedy twé přání a sděluji ti wše, co jsem w 5 nedělích — nezlob se, že jsem tě tak dlauho nechal čekat — zde zakusil a přežil. Jen měj trpěliwosti Wašku, s trpěliwostí člowěk nejdál dojde, nejen we Wídni také jinde. Wšechno ti nepowím najednau, aniž w nějakém jistém pořádku, to ode mně nežádej, ty wíš, že mi wšecko systematické od jak žiwa je protiwné, proto se nediw, budeli můj dopis k tobě nějaká olla potrida, wždyť ti wlaský salát také chutná. — Přijel jsem do Wídně w noci, tedy si můžeš snadno pomyslit, jaký to byl prwní pohled a dojem, na wzdor 14.000 plamenům plynowým, neb tolk jich zde hoří; u wás w Praze tuším jenom něco přes 2000. Wylezl jsem tedy hned druhého dne na 500 let starau štěpánskau wěž, abych jakýsi pojem dostal o rozsáhlosti a o položení staré residence. Štěpánský kostel s 72° wysokau wěží stojí u prostřed Wídně, okolo kostela wystaweno jest 1200 domů, a tyto twoří wlastní město ( které tedy není ani tak welké jako waše Nowé město ), 12 bran wede z města přes glaçis, 6—800 kroků široké, do 34 předměstí, která dohromady přes 7000 domů mají. A we wšech těchto domech dohromady bydlí 420.000 lidí ( tedy práwě tolik co w celém Holomauckém kraji na 90 [ čtverečných ] m. ). A díwal jsem se tedy s wěže na Wideň na toto welebné město, slawné pro swau historii a pro swau universitu. Příjemnau wůni swětoznámých Wídenských „ Naturschnizl-ů “ cítil jsem až na horu. Nachází se we Wídni 80 adwokátů, a káznice pro 600, hwězdárna a Esterházský sklep, kde se nejlepší uherské wíno šenkuje, 3 gymnasia, 300 hospod, 5 diwadel a 4 nemocnice, 2 weřejné bibliothéky a 85 kafíren, 500 spisowatelů ( mezi nimi také Hans Jörgl, jak se těším, jej osobně seznat! ) a ještě jednau tolik fiakrů a omnibusů, 25 kněhkupců a 190 sýrářů, jeden ústaw pro chudé ( jehož fond 680.000 zl. str. ) a 123 paláců, 27 tiskáren a 20 časopisů ( inclusive Hans Jörgla a Wanderera ), konservatorium hudby a legiony flašinetlářů, 6 hřbitowů a několik učených společností atd. atd. atd., wždyť nemusíš najednau wědět, co se zde wšechno nachází, pro zatím podal jsem ti jen jména, ale časem swým budu ti také o tom wšem a ještě o jiném mnoho pěkného wyprawowat, jenom měj strpení a nechtěj mnoho najednau. — — — Obyčejně má každé welké město swůj wlastní ráz, a tak jsem také slídil po rázu Wídenském — wšak marně. A jsem tedy toho mínění, že ráz Wídně jest nemíti žádný. Tak hlučná W. není, jak se u nás powídá, jen w několika ulicích panuje hlomoz a rachocení kočárů a wozů, sem náleží jmenowitě: Kohlmarkt, Graben, Stephansplatz, Kärnthnerstrasse, kteréto ulice jsau také rejdištěm mužských i ženských špekulantů, — w těchto ulicích jsau také nejskwostnější krámy. Našel jsem zde již mnoho starých známých, tak k. p. pana Laukockého, prof. německé řeči we Vicenzii, spisuje a hodlá wydati italiansko-český slowník, který by w nynější době zajisté k welikému prospěchu byl, také jsem si nowých známostí udělal, n. p. seznal jsem p. Wintra, z besed známého komponistu, který několik neděl w Chorwátsku 359 pobyw, přes půl sta písní ilirských nasbíral a nyní snad také wydá, čím by se ilirskému i českému obecenstwu welice zawděčil poněwadž posud žádných tištěných není. Nejznamenitější pro Wídeňáky, co se w nejnowějším čase zde přihodilo, je wystaupení zpěwačky Marry w diwadle „ an der Wien. “ Je to událost přehrozné důležitosti pro udržení rownowáhy mezi africkými a ewropejskými státy a pro zachowání civilisace. Také jsem se byl dwakrát podíwat. Nelze ti Wašku pochopit, jak daleko to již s Wídenským enthusiasmem přišlo! Zdejší časopisy se při tom wšem mrzí, že ona co rozená němkyně zpíwá jen w operách Donizettiho a Belliniho, a že swé poctiwé jméno „ Frl. von Spaaten “ proměnila w italianské. Až přijde slečna Marrowa vulgo Spaaten opět do Wídně, bude prý zpíwat také na slowanské besedě. Toť bude sláwy! Živio! Slečinka je také dobrá špekulantka, chce se podíwat do Ameriky, myslí nepochybně, že dollary wíce wydají než dwacetníky. W tomto samém diwadle, co Marrowa zpíwala, práwě 4 neděle před tím „ producírowalo “ se „ Sohn der Geachteten “, „ Schlacht bei Bender atd. “ w kterých to drámech hlawní úlohu má diwoký cupot, dupot a řehot koňí. Slečny Marrowé zpěwy a řehot koňí!! Pozdraw a popros Wašku onoho pana doktora philosophiae we jménu mém a wšech ostatních 50000 Čechoslowanů Wídenských a nebožtíka Agricoly Rudolfa, toho humanisty, ne purkmistra a také ne jiných ještě pozdějších, aby sem zaslal 50001 wýtisků swé brožurky, kde se to jedná o „ Sein oder Nichtsein “. Buď zdráw!

15. únor 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Slovan a Čech, Autor: Havlíček, Karel Slowan a Čech. Od H. Borowského. Zároweň s probuzením národního ducha a nějaké wyšší činnosti we wlasti naší přistěhowala se i myšlénka Slowanstwa, aneb raději procitla opět, jenom že s wětší silou a s wětší nadějí než dříwe za starodáwna. Jak obyčejně na swětě býwá, stala se i tato myšlénka Slowanstwa, jako wšechny jiné welké a nowé myšlénky módou u nás, tak že před několika léty každý skoro sebe jmenowal Slowanem, stydě se jaksi za tak malé jméno, jako naše Čech, Morawan, Slezan, Slowák: každý dříwe, než se počal učit mluwnici české, přeběhl ruský, polský a j. jazyky, mnoho o nich sice newěděl, ale přece s učenou twáří knihy a časopisy w rozmanitých jinoslowanských jazycích čítal, a z nich mnoho, časem nesmyslně, do češtiny překládal. Rusy, Poláky, Iliry a jiné Slowany jmenowal každý swé bratry, staral se o jejich prospěch, neli wíce aspoň tak jako o wznik swého národu: a ti, kteří nepraktičnější byli, kojili w srdci swém pewné přeswědčení, že časem swým wšech 80 milionů Slowanů ( i s těmi miliony co jich zatím přiroste ) jeden jazyk písemní, jedny sympathie a wšechny jiné wěci, které jmenowati neslušno a nedowoleno jest, dohromady míti budou; zkrátka že z nich ze wšech bude jediný národ w takowém smyslu jako jsou Francouzi atd. jedním národem. To wšechno dohromady nazwali Němci Panslawismus, a wyšňořiwše ho ještě mnohými zwláště přimyšlenými nemotornostmi wzali, ( jen na papíře ) troubu wáleční do zubů, a troubili proti Panslawismu a Slowanům: „ Mordelement! “ Zkrátka o tom Panslawismu nadělo se e po mnoha let hluku, křiku a powyku, napřed u nás w Čechách ( při čem si ještě dowoluju práci pp. Hurbana a Štúra ignorowati a milé Slowensko k našemu kmenu přípočísti ), pak w Ilirsku, hned na to w Němcích, potom w Rusích nato i we Francouzsku, odkud se potom ta idea bezpochyby náhodou w nějakém nowém fraku i do Polska přestěhowala a majíc již jako z Francouz přicházející důstatečného kreditu také wšem Polákům k bratrstwí s námi srdce roztáhnula! – Prosím zatím nehoršiti se nic pro tu ironii, s kterou sem se o tak swaté wěci psáti osmělil: malé strpení a dočtení tohoto článku až ku konci, a pak doufám smířiti každého s náhledy swými. Ubezpečiti mohu, že na sobě nikdy newynucuji aniž wynutiti mohu ironii, mluwě o wěcech zdrawých, prawdiwých, užitečných a rozumných. Nejwětší rozsáhlosti a oprawdowého wniknutí do žiwota dočkala se tato idea Slowanstwa u nás a w Ilirsku, a nám i Ilirům také nejwíce prospěšnou se stala. Práwě wšak proto, že u nás takowé populárnosti takowého rozšíření došla, zanechala nám také mnoho zbytečností, přehnaností, a škodných následků, které na tomto swětě wždy co trusky k neužitečnějšímu přimíšeny býwají. Mnozi u nás, nerozumějíce oč se tu jedná, uchytili se slowa a přijali na sebe wšechny nepotřebné fantastické wýsledky 54 myšlénky Slowanstwa, z prawých wšak a užitečných wýhod jejich žádnou neokusili. A konečně se ze wšeho udělala takowá matenice, že wětší čásť z těch kteří sebe Slowany nazýwali ani sami newědělí nač, proč, a zač, kam to wede, co to je atd. Takowé náhledy o Slowanstwu panují ještě dílem nyní w malých městech našich. Tyto bludné myšlénky co možná w myslích krajanů porownati, škodné odstraniti a užitečné tím wíce wštípiti a wůbec wšechny dobré stránky myšlénky Slowenstwa schwáliti a na škodné poukázati jest oučelem tohoto článku. Nahlížím ale, že slowa má aby tím jistějšího průchodu našla, jakési garantie ze žiwota potřebují: chcemeli proti předsůdkům wystoupiti s nejlepším prospěchem to učiníme, přiznámeli se sami, že sme kdysi w nich wězeli. Zkušenému se wždy wíce a raději newěří. Za studentských let na uniwersitě Pražské, když člowěk nejzpůsobilejší jest rozpáliti se až nemoudře pro nowou oblíbenou myšlénku, w té době když se jedna wětší polowice mladých lidí zamiluje do děwčat, a druhá menší do idei, zablysklo se mi teprw něco o welikém Slowanském národu, o bratrstwu, stejném smýšlení jeho rozdílných kmenů mezi sebou, o budoucí wznešenosti jeho atd.; znělky ze Sláwy Dcery deklamowali sme tiše a nahlas, twořili se ( a wšak netiskli ) také znělky, uchopili sme se abeced a mluwnic wšelikých Slowanských nářečí, kladli si za welkou čest zpíwati dwě polské, jednu ruskou a dwě ilirské písně. W této blažené době seznaw dle možnosti z knih jazyky, děje a obyčeje kmenů Slowanských, umínil sem si pewně procestowati wšechny jejich kraje, a zeznámiti se se wšemi bratry slowanskými osobně w jejich krajinách. Seznal sem Polsko a – nezalíbilo se mi, s nenáwistí a s pohrdáním opustil sem Sarmatské kraje, a po nowém roce w nejtužších mrazích klusal sem na kybitce do Moskwy, zahříwán nejwíce horkostí swé srdečné wšeslowanské wzájemnosti. Ruské mrazy a ostatní ruské wěci uhasily we mne poslední jiskru wšeslowanské lásky; kosmopolitismu sem bez toho nikdy neměl ani za mák w těle, a tak sem se wrátil do Prahy Čechem, pouhým neustupným Čechem, ba s jakousi tajnou kyselostí proti jménu Slowana, které mi seznawšímu dostatečně Rus i Polsku jakousi ironií zawánělo. – Po nějakém čase když sem na nemilé dojmy poněkud byl zapomenul, umírnila se mi opět krew, a byl sem w stawu wšechny podiwné pestré myšlénky, nenáwist a příchylnost w duši swé porownati a při chladné mysli wýsledky na místě nabyté a mrzuté osobní zkušenosti s předešlou poetickou nadšeností opět w souměrnost uwésti. Zkrátka utwořil sem si pro sebe zásady o Slowanstwu a Češstwu a ty zde čtenářům jen pouze k uwážení předložiti hodlám. ( Pokračowání. )

10. prosinec 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [Poznámky redakce.], Titulek: [Dodatek k ohražení.], Autor: Havlíček, Karel Dodatek od redakce. Přítomný článek zaslán nám jest od našeho correspondenta w čísle 88. M. H., katolického Slowáka. Pan Ljudewít Štúr odpowěděl na jeho dopis w čísle 48. Orla Tatránského zcela po štúrowsku, zhola jenom wytýkaje redakcí těchto nowin, že si onu correspondencí sama sepsala dle spráw wyslaných odsud do Slowenska wyzwědačů. Pane Štúre! kdo sám w té díře býwá, jiného tam hledá! W redakcí Pražských nowin nefabrikují se dopisy, a abychom Wám swědomitost swau dokázali, uwolujeme se dwěma hodnowěrným mužům w Praze, které si sám naznačiti můžete, důkazy podati, odkud a od koho dopis onen na Wás máme. Jméno dopisowatele z důležitých příčin weřejně oznámiti nemůžeme. Doufáme wšak, že snad přece budau w Čechách dwa mužowé, které Wy sám za hodnowěrné uznáte. Že my Čechowé nikdy Slowensko a Slowáky jsme netupili ani netupíme, jest wěc patrná, nýbrž jen p. Štúra co škůdce a separatisty w národě našem týkají se naše předhůzky. Pan Štúr jenom té chytrosti se uchopil, že w Nowinách a Orlu swém Slowákům naše časopisy nečítajícím wěci tak předstawuje, jakobychom my Slowáky nenáwiděli: takowýmto spůsobem hledí on kmen proti kmenu podrážditi, aby semeno separatismu, 399 které on rozsíl, dobře se dařilo. Jaká ale zásluha, takowá mzda před Bohem! -

25. srpen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Vídně, Titulek: Interpelace poslance Havelky, Autor: Havlíček, Karel H. B. * * * 25. srpna. Dnes wám mohu we známost uwésti interpellaci, kterau práwě teď deputowaný Čáslawský p. Hawelka na sněmě učinil, a která snad wás bude zajímati. Smysl jeho interpellace byl asi tento: Byl jsem wždy přeswědčen, že weřejné auřady powinnost mají, jenom o weřejné wěci se starati, nikoli wšak kromě auředního weřejného zaměstnání také privátní wěci obstaráwati, do obchodu se míchati a jednotliwým lidem záležitosti osobní wésti. S podiwením jsem tedy četl w jednom zdejším časopisu cirkulář jednoho krajského auřadu w Čechách ( Chrudímského ), následující: Kterak dobře trefená podobizna J. O. komandujícího knížete Windischgrätze ( smích ) potřebau se stala pro hojné jeho ctitele, a kterak p. litograf Henig takowau podobiznu wydal a kterak krajský auřad praenumeraci na ni sbírá atd. Nechci zde ani o tom zmínku činiti, je-li jednání toto reakcionářského aumyslu neb strannické, protiwí-li se proti weřejnému mínění wětšiny atd., ale jisto jest, že nedůstojno býti musí weřejného politického auřadu, aby trafikantstwí prowozowal neb wlastně kolporteura dělal Pražskému kramáři w obrazích, a přeswědčen jsa, že se to bez wědomí ministerstwa a snad i bez wědomí (??? ) gubernium děje, táži se jen pana ministra wnitřních záležitostí, schwaluje-li toto počínání krajského auřadu a má-li aumysl to pro budaucnost zastawiti. Dobblhof: Poněwadž tato wěc owšem nenáleží do činnosti auřední, nemohu to schwalowati, a ostatně jsem zcela stejného smýšlení s panem interpellantem. Ostatně zde pokoj panuje; wčerejší dešť a dobré chowání národní gardy i ministerstwa ochladil znamenitě mysli zdejších anarchistů. Panu Umlauftowi se dnes interpellace o tom welmi špatně powedla, a ministr Dobblhof získal sobě, odpovídaje jemu na jeho křiklawau interpellaci odhodlaně a mírně, pochwalu celé komory. Zejtra se bude snad již hlasowali o zrušení poddanstwí; nesmírné jest očekáwání na wýsledek.

17. září 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky., Titulek: [Lord Pembroke]., Autor: Havlíček, Karel Žertowné Nowinky. * – * Lord Pembroke byl neobyčejný podiwín. Mezi nejznamenitější jeho podiwínstwí náleželo, že se dělal hluchým, jenom aby nelibé žádosti od swé rodiny nemusel, slyšeti a za druhé, že měl starého služebníka, jehož welmi náwiděl, ačkoli celá rodina a jmenowitě paní manželka welmi proti němu byly. Když tato poslední říkáwala: „ Zažeň již přec toho opilce! “ odpowídáwal lord Pembroke: „ Máš prawdu, to je wýborný služebník! “ „ Ale wždyť je pořád opilý! “ „ Owšem, owšem; jest již u nás přes 30 let, a proto by bylo neswědomité nemíti naň žádného ohledu. “ – Jednau wyklopil lady Pembrokowau z kočáru; rozpálená přiběhla k manželi: „ Newyženešli jej, ještě nás wšechny potluče! “ „ Ach! Bože! – prawil lord Pembroké – ubohý John jest nemocen. “ „ Ne, opilý jest. “ „ Ano, ano k politowání! pošlete pro doktora. “ Lady odešla a lord dal Johna zawolat: „ Johne! slyším, žes nemocen, a widím také, že se oprawdu nemůžeš na nohau udržet. To mi jest líto, proto žes již tak dlauho u mne a wždys mau spokojenost zasluhowal. Popečuji o tebe. “ – John musel do postele, dostal weliké horké obklady na hlawu a záda, a pustili mu hodně žilau. Dáwali mu owesnau políwku, a tak musel ležeti 8 dní. Dwakrát za den posílal lord tázati se jak mu je. Po osmi dnech předpušteň jest před lorda. Třesa se na celém těle prosil John za odpuštění, že to již wíce neučiní. – „ Máš prawdu – řekl hluchý – před nemocí není člowěk nikdy jist, ale neboj se nic, budaucně budeš opět tak starostliwě ošetřen. “ „ O Waše Lordstwí! toho již nikdy nebude zapotřebí! “ – * – * Rolník nesl wejce na prodej do Gieszenu. Po cestě se mu jich několik, nepochybně zasmradlých, roztlauklo, a břečka ta natekla mu do peněz, které též na daně s sebau nesl. Tím stříbrné peníze docela zčernaly, tak že je wýběrčí přijmauti nechtěl. Ubohý člowěk newěděl si rady, až mu kdosi w žertu poradil, aby jen šel tam a tam do domu ( k slowútnému chemikowi prof. Liebigowi ) tam že bydlí člowěk, jemuž jest lehko černé peníze zase obíliti. Rolník se rady uchopil, a wejda do laboratorium tázal se hned: „ Jste wy ten, co černé peníze opět na bílo obarwiti umí? “ – Za malau chwíli zbělely wěru peníze chemickým prostředkem. Nyní se ptal rolník, co jest dlužen. „ Nic. “ Tím se nespokojil, když ale opět „ nic “ na druhau otázku za odpowěď dostal, sáhnul do kapsy a prawil: „ Nu, tu je šesták, můžete jej dát tamhle swému towaryši ( myslil assistenta Dr. N. ) na kořalku! “

27. srpen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Sněm říšský, Autor: Havlíček, Karel Sněm říšský dne 22. srpna. ( Dokončení. ) Reichel-Fickl se tázal, jestli wláda rakauská, když i ne z jiného, tak aspoň z ohledu na uznání principu demokratického, francauskau republiku officiálně uznati hodlá. Dobblhof odpowěděl, že se to již dílem stalo; poněwadž poslanec republiky francauské již předešlau neděli od J. M. C. přijat byl. Staudenheim se tázal, proč se při stawení železné dráhy Rychnowské majitelům tamnějším potřebné k tomu pole beze wšeho předcházejícího oznámení wzaly, proč se až dosud kaupí polí těchto od státu nezawedla, a jestli ministerstwo tuto wěc uspořádati hodlá. Na to odpowěděl ministr weřejných prací Schwarzer, že se stran toho s majiteli již wyjednáwá, a že se až dosawad ze žádné strany w ohledu tom žádné nedorozumnění nestalo, o čemž se z patřících aktů p. interpellant přeswědčiti může. Staudenheim na to podotknul, že se weliká síla Wídeňských dělníků do nadzmíněného okolí odebrala, aby tam zanepráždnění našli, že ale při tamních okolnostech wýžiwa takowého množstwí nemožná jest; z té příčiny se také ministerstwa tázal: 1. jakých prostredků w ohledu tomto použiti hodlá, a 2. jestli to prawda jest, že se Rychnowského špitálu co nemocnice pro dělníky s násilím upotřebowalo, kdežto se špitálníci sedlákům wnutili? Schwarzer odpowěděl, že se již oné w prwní otázce uwedené ztížnosti patřičními rozkazy wyhowělo, stran druhé otázky že mu ale nemožno jest, nějakau zpráwu dáti, poněwadž sám žádné neobdržel. Pakli by tomu ale w skutku tak bylo, že se škoda wynahradí. Thinnfeld interpellowal stran wčerejšího pozdwihnutí dělníků, dokládaje, že, jak z jednoho od demokratického klubbu uweřejněného plakátu wyswítá, toto pozdwižení nějakau politickau powahu má. Ptal se tedy, co příčinu k tomuto powstání zadalo, jakých následků mělo, a jak ministerium w pádu tomto jednati zamýšlí? Schwarzer na to odpowěděl, že příčina tohoto pozdwižení zmenšení denního platu pro ženské a děti pod stářím 15 let byla. Toto zmenšení mzdy že se ale proto zawedlo, poněwadž ženských a dětí ku práci neustále tak přibýwalo, že pořádek mezi nimi déle udržeti nemožné bylo. We fabrikách mezitím nastala nauze o dělníky, poněwadž se mnohým zde wíce příležitosti k lenošení naskytowalo. Tyto zmenšením platu odstraniti, byl hlawní aučel ministerstwa při nadzmíneném kroku, a pak peněz uspořiti k zaopatření dělníků w zimním čase. Mnozí z dělníků se opět k práci odebrali, jiní zase zcela wystaupili. Ministr wálky: Byl jsem před několika dny tázán, jaké postawení Rakausko w ohledu srbské wálky zajme. W Horwatech to posud k žádnému sražení nepřišlo, a proti Srbům stojí rakauského wojska 1 pluk hulánů, jeden pluk haličské, jeden pluk německé a něco wlašské infantrie a něco jezdectwa. Wálka tato je nepřirozená, obě strany jsau poslušny toho samého monarchy, obě bojují pod jedním práporem, nelze slowa nalézti pro cit důstojníků, kteří proti swým saudruhům bojowati mají, a ne lehčeji nesau to, že ministerstwu uherskému podřízeni býti musí. Nejwětší část uherských důstojníků jsau we swém nynějším postawení nešťastni, a já lituji jen, že nejsem s to, je zaopatřiti. Uherské důstojníky u německých pluků jsem již wyzwal, zda by k uherským plukům přestaupit nechtěli, ale až posud se jich málo hlásilo. Ministerstwo již přemýšlelo, jakým způsobem by se wálce této konec učinil – ale bohužel nelze mu účinliwě působiti, protože uherské ministerstwo proti wšemu prostředkowání jedná. Nezbýwá tedy nic jiného, než porownání této nešťastné wěci maudrosti císaře pána zanechati. Selinger ptá se ústawního wýboru, jak dalece již u wypracowání konstituce pokročil a zda již hotowý díl shromáždění předloží. Mayer: Co přednosta wýboru osměluji se sděliti, že se již w odbory rozdělil, a jen fysický nedostatek času nedowoluje při nejlepší wůli w prácích pokročiti. Dále se jedná o Kudlichowu náwrhu o poddanstwí. Borrosch chce mluwit jen w duchu smířliwosti. We jménu swaté swobody žádá, by se mu sluchu popřálo. K swobodě čelí snaha wšech; ale snaha tato jen tenkrát může owoce nésti, když smířliwost panuje, když se nikdo w podezření neuwádí. Tak jsau obrancowé náhrady co nepřátele swobody rozkřičeni; to je ranění sebe samého. Jen tenkráte lze swobodě prospěti, když bojowníci bojiště opustiwší si ruce podají. Nesprawedlnost wede sněm k rozpadnutí. Neporazí-li se sněm sám, nemůž nad ním žádná moc wítěziti, ani reakce nebude moci swau černau korauhew, ani anarchie krwawý prápor swůj rozwinauti. Kéžby již při prwním předmětu neblahé nedorozumění zmatek neselo do sněmu. Historického práwa nebude nikdo užíwati co uzdy swobody, kdo práwo člowěčenstwa uznáwá. Nemůže býti žádná státní forma, která by, nemá-li chowati w sobě zárod smrti, bez práwa majetnosti, dědictwí atd. obstáti mohla. Půwodní nabytí majetnosti splýwá často s pěstním práwem ( t. j. práwem silnějšího ). Zapřeme-li práwo pro mlčení ( Verjährung ), pak se nachází společnost we wěčné wálce. Já upomínám jenom na přítomnost. Nyní jsau wšecky urbariální powinnosti privátním jměním, od státu chráněné práwo. Zdali práwě ti nepráwě dobyté byly, na to tu nyní nepřijde. Co teď se křiwdau zdá, bylo tenkrát práwem. Jedná se tu jen o náhled o státu, má-li se mu politika expropriace ( t. j. odjímání jmění ) přiřknauti, aneb má-li co nejwyšší ústaw k náhradě přidržen býti. Sotwa tu kdo bude, který by náwrh Kudlichůw za rozkaz swědomí nepowažowal. Zda může kdo mysliti, že sněm promešká, sedláka oswobodit? Ještě před námi mnoho náwrhů co neotesaných kamenů leží, a tak leccos budeme přinuceni strhnauti, než hlawní pilíře wystawíme, než se k prwnímu patru dostaneme. Takowý jest K. náwrh. Tuze mnoho by byl strhal, kdyby o prawomocnost nebylo postaráno. K. náwrh wede k bezzákonnosti, swéwolnosti a rozpadnutí společnosti, důkaz toho, že ho sám měnil. Já znám jen otce, prwní náwrh; a syna, druhý náwrh; nepochybuji wšak, že třetí náwrh jest Duch swatý. Wšecko bylo zahrnuto w slowě „ poměr poddanosti “, ale na tom není dosti, musí se to učiniti hlawau řady logických členů a co zákon prohlásiti. Prwní čin sněmu jest rozhodnější než wálka, neb province mohau býti ztraceny bez uškození celku; ale pewné státní těleso může maudrostí a wlastenectwím občanů zachráněno býti. Ukazuje na to, jak w prwní době feudální staw dobrodiním byl a poznenáhla w hrozné nadužíwání přešel; jak M. Terezia a Josef tyto pauta již uwolnili. Jsem proti wší náhradě se strany sedláka, musím se ale pro náhradu od státu prohlásit, an stát nesprawedlnosti této nejwíce winnen, proč takowé neswáry trpěl, a poněwadž se rozeznati nedá, zda to weřejné, zda privátní práwo. Stát, který historickau křiwdu w privátní práwo se proměniwší wyzdwihne, je powinnowán k expropriací. Odwoláwalo se tu na usnešení morawských stawů, ale co se mně týká, nemohu wěřit, žeby sedlák kdesi platil, uslyšew, že se jinde nic neplatí. A co máme dělat, máme proti sedlákům exekuční wojsko wyslat? S tím bychom způsobili guerillowau wálku ( t. j. nesauwislau se strany odpůrců ) a rozdrobené wojsko by se stalo neschopným k obraně proti wnějšímu nepříteli. A když stát tolik milionů za wálku platil, může také jednau za mír platit. Ptáte se, proč měšťan má připlácet? Zrowna tak se může sedlák ptát, proč na universitu platí, které přec málo použíwá? Aneb proč akatolíci platí na wydržení katolického duchowenstwa. Ba práwě tak daleko to musí přijít, by stát welkau společnost činil, w níž dušewní komunismus panuje, kde se nikdo neptá, z čí kapsy to jde, jen když to celku náleží. Také se namitla ta otázka, proč železnice ztráty nenahražowala? Mowité zboží je sociálním proměnám tak podrobeno, jako polnost proměnám powětrnosti. Také já chci, by se to zde wyjednalo, neb na provinciálních sněmích mohau snad sociální stupně jakési platnosti míti. Páčí celau sumu náhrady na 300 milionů. Desátek, který k wydržení škol a kostelů určen je, má zatím podržen býti. Souverenitu národa uznáwá jen we wětšině komory; swoboda musí s práwem spojena být a nesmí díl obywalelstwa za paria ( otroky ) snížnit, protože od privilegowané třídy pochází. Brandl ( sedlák z Tyrol ) diwí se, že o tak jednoduchém předmětu se tolik slow dělá. Císař dal swobodu, tedy musí tyto břemena poddanosti sami sebau odpadnaut. Majetníci měli jako haličtí statkáři sami je odstaupit. Od roku 1820 platí sedlák gruntowní daň. Před tím neplatil žádnau státní daň, od té doby ale platí dwojnásobně; tím lidé zchudli, tím přišly wdowy a sirotci o peníze; a kdo se jich ujímal? Nikdo! Tu by mělo platit: „ Poswátná je majetnost. “ Podporuje Kudlicha a Herndla. Brestl nawrhuje, aby se wšecky powinnosti, které se na osobu potahují, jako je ruční robota atd., bez náhrady zrušily. Za ostatní má stát dát náhradu, poněwadž mu z nich užitek wyplýwá a je garantowal ( zaručil ), tak u př. za desátek a laudemium; wšak ne, jak nyní jsau, nýbrž jak býwaly, a tedy cena jejich welká býti nemůže. Dědičný nájem je ale privátní jmění, měl by tedy třetinu sedlák, třetinu wrchnost a třetinu stát na se wzíti. President upomíná, že čas, by se něco náwrhů odůwodnilo, by se odborům odewzdati mohly. Löhner činí náwrh, by se šlechta zrušila, beztoho prý již šlechtictwí co stín mezi lidmi blaudí a hledá člowěka, kterému náleží. Nemá tedy dálší podělowání šlechtictwí we swetě wíru w jeho bytnost rozšiřowati. Šlechta se podobá fosiliím ( předpotomním wěcem ), které z powodně ještě zbyly, wyjímajíc tam, kde se majetností půdy a rekrutowáním z lidu, jako w Anglicku, udržuje, a na prazwěř upomíná, která se ještě jen w Australii uchowala. Sierakowski myslí, že dosti na tom, když se prohlásí, že udělení šlechtictwa není žádná odměna wíce. Pak ztratí swé kořeny w lidu, když známo bude, že šlechtictwí w ničem jiném nezáleží, než we staletých papírech za zetlelé zásluhy. Ale každému budiž swoboda dána, jméno a praedikát míti, jaké se mu líbí, tak jako je každému dowoleno, nositi rozličné kabáty a wausy. Wyzdwižení ale zbudilo by reakcí u těch, kteří šlechtictwí za aud swého těla powažují. Byla by to pro ně bolestná amputace, a pak by si mysliti mohli, že si národ w maličkostech swau žluč wylíwá. Národ je nyní králem, a často se to králům za zlé bralo, že 458 nedali amnestii. Komu to radost dělá, od krejčů a lokajů býti titulowánu, ten může swau šlechtu nosit dle líbosti. Každý může užíwati titule dle wůle, ale stát nebere na to ohled. Hein: Ať se náwrh odewzdá ústawnímu wýboru. Löhner myslí, jej odewzdati odboru; wěc ta není tak nutná. Mayer: Ustawní wýb. dospěl již dále a přinese wíc, než se tu nawrhuje; proč jednotliwé kusy wytrhowat? Klaudi: Demokratickým sněmem je šlechta fakticky wyzdwižena; tedy jenom třeba, to wyslowit. Palacký poukazuje na obtížnosti, které se w praxi objewují, na majoráty, fideikomisse atd. Min. Bach: Že se za nynějšího ministerstwa nikomu šlechtictwí neudělilo a také neudělí, pokawad zásada ( t. j. má-li být šlechta zrušena čili nic ) nebude w konstitucí wyjádřena. Na náwrh Brestlůw přejde se k dennímu pořádku, an shromáždění se uspokojuje se slibem ministrů. Dne 23. srpna. Po uweřejnění woleb do permanentního ( stálého ) finančního wýboru interpelluje Kromer ministra weřejných prácí, zda nemyslí lokomotivy kamenným uhlím topit, a sice z státních hospodářských ohledů. Schwarzer: Ustanowil jsem komisse jak w jihu tak na seweru, by wyšetřily, který způsob je lacinější; ale až posud se ukazují wýsledky pro dříwí přízniwější. Nicméně nechám topit uhlím, jak jen oprawy na pecích lokomotivů dokončené budau; to málo, co se uhospodáří, obětujem státním hospodářským ohledům. Stradal: Hrdelní saud w Litoměřicích držel jednoho z paličstwí obwiněného 17 měsíců we wazbě, aniž by ho byl wyslýchal. Od té doby opět 13 měsíců uteklo, aniž by se s ním cos bylo stalo. Nad saudcem již dáwno weřejné mínění swé akta uzawřelo, a na staré cestě se nepřijde k cíli. Zamýšlí-li ministerstwo zde odpomoci. Bach lituje, že interpellant učinil tuto wěc zámínkau interpellace, lépe by bylo, zrowna u auřadů kompetentních zakročiti. Ostatně přislibuje na to ohled wzíti. Dále se rokuje o K. náwrhu. ( Řeč Braunerowu podáme o sobě. ) Lasser chce, aby se Kudlichůw náwrh přijal, jak stojí a leží. Záleží z dwau kusů. Prwní a druhý jedná o zásadě, 3. a 4. o prowedení. Prwní o zrušení poddanstwí byl přijat wšeobecným jásotem; Kudlich k němu ale přidal druhau zásadu, totiž aby majetnost gruntowní byla zproštěna břemen. Tohoto byla potřeba, jinak by neměla province některá žádný z toho užitek, jako Salzburská, kde poddanstwí wůbec není. Obě tyto zásady jsau příkazy sprawedliwosti a národního hospodářstwí; je to také nutnost politická, aby zaweden byl staw pořádný. Třetí punkt, o sestawení komisse k obádání otázky o náhradě, měli wšichni řečníci na zřeteli. Někteří chtí, aby se wyřkla ihned powinnost k náhradě; w tom jdau ale daleko. Jmění je owšem swaté, ale swaté jsau také nároky práwa, jenž stojí pod zákonem mrawním. Ne každé jmění, které spočíwá na dáwném zneužití, je proto práwo, na př. práwo hornické a j. Přeju si komissí, která by wyšetřila půwody těchto práw, která by pak měla být zrušena bez náhrady. Jmění je dobyto pod ochranau státu; musí se činit rozdíl mezi službami wěcnatými a osobními; w některých provincích není žádné poddanstwí, a přec tam jsau služby wěcnaté. My jsme se sestaupili, bychom hájili také práwa saukromých, pokud neobmezují dobré státu. Třetí mínění, aby se dala náhrada z autrpnosti – nesauhlasí s mým míněním. Neuznáwám práwa historická, která wydírají sobě užitek, nemohauce se wykázati práwem mrawním; mají-li se ale tuto rozuměti také smlauwy, jen proto, že jsau starodáwné, to je nebezpečno; tu přestáwá wšechen pojem o jmění; revoluce je boj proti nepráwu, nezáleží ale w zapření práwa; nynější čas přišel, aby dosáhli lidé swých práw. ( Wšeobecný potlesk. ) Nechci mluwit o komunismu: musím ale říci proti řečníkowi, který prawil, že to komunismus, když se užíwá potu jiných ke swému dobrému — kam by to wedlo, kdyby přišel dělník a pacholek na sedláka řka: Nebudem pro wás wíce pracowat, mohli bychme u wás sotwa se užiwit, kdyby wenkowské powětří nebylo tak sytné – a sedlák odpowěděl: Powětří je mé jmění, řekli by oni: Ano, to je jen něco ze starých časů! – Salcburští sedláci chtějí zrušení za mírnau náhradu – ne snad z autrpnosti, nýbrž že to mají za práwo, které sídlí i pod hrubau hazukau. Táže se, zač náhradu a jakau? Čím sprawedliwější tím lepší; mám za bezpráwí, uwalit tíži celau na jednu třídu; část musí ale tato třída nésti, podlé příslowí: Kdo má užitek, nes i škodu. – Dále se prawilo, by se tato otázka ponechala k rozhodnutí jednotliwým zemím podlé jejich národnosti: ale já nalézám zde w jedné sněmowně wšechny, které hledám; a to nejen k wypracowání ústawy, nýbrž by se dala pomoc každému stawu; jedná se o wystawení celého státu, proto se musejí nutně wšechny provinciální otázky zde rozhodnaut, abychom si jinák swobodu nerozkauskowali podlé jednotliwých potřeb; zde se mají zastaupit wšechny důležitosti, nejen důležitosti jednotliwých zemí, ti, jenž zde sedí, zastupují weškeren národ. ( W centrum pochwala, prawá a lewá, totiž Čechowé a Poláci, mlčí. ) Stadion: Již roku 1843, 1844 a 1845 podali haličtí stawowé náwrhy o zrušení poddanstwí k wládě, ale wláda na ně nepřistaupila. W petici polské od 19. března stojí 10. článek o auplném zrušení roboty a služebností a žádost o wyrownání gruntowních majetností. Dne 22. dubna t. r. darowána 80 obcím robota, ale to je jen 20tý díl 6000 obcí w Haliči. – Stawowé haličtí owšem hleděli w této wěci o lidumilné přewraty, ale o darowání roboty w prawém smyslu nebyla žádná řeč. Pitteri: Poddanstwí je w ústawním státě samo sebau zrušeno. Otázka, zdali bez anebo za náhradu, patří do státního práwa, ne před sněm říšský. ( Dokončení. )

22. leden 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: Počátky jazyka slovanského., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. 2. Počátky posvátného jazyka slovanského. Od Vácslava Hanky. V Praze. Tisk a papír cís. král. dvorní knihtiskárny synóv Bohumila Haase. 1846. Str. 48 m. 8. Krátká mluwnice církewního jazyka staroslowanshého. Úplně wěrný titul této knížky nemůžeme dáti pro nedůstatek takowého českého písma, jakým tištěna jest. Toto nowé české písmo wynalezené od p. W. Hanky, bohužel, ještě naše tiskárna nemá, bohdá také mít nebude.

31. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Satira], Titulek: Má-li auřadník u české spořitelny uměti česky počítat?, Autor: Havlíček, Karel Má-li auřadník u české spořitelny uměti česky počítat? Zpozdilá to otázka, na kterau by slowútný hrabě Fridrich Deym bez meškání odpowěděl, že ne! poněwadž prý člowěk česky mluwící u wzdělanosti o celých dwě stě let pozadu zůstáwá. S tím p. šlechticem notowali by si i jiní pánowé nešlechtici, n. p. Dr. Suttner, rozený Čech sice, ale z panstwí Metternichowa, pak Rösslerowé, Šušelkowé, Makowičkowé a jiní těmto podobní. Já wšak sprostá a poctiwá žena swětu dokážu, jaké následky z hrdopyšného zanedbáwání našeho jazyka při auřadech powstáwají. Mozolnau prácí uspořila jsem si 120 zl. stř., které sem do české spořitelny uložila a do české knížky zapsat dala. Tu wšak na mně udeřila nauze a dohnala mne, abych od swrchu psané summy wyzdwihla 70 zl. stř. Tak se stalo dne 2. března 1848 pod číslem list. 25.236 a č. kassowním 625. Chtíc tyto dny opět uspořený groš uložit, podíwám se do knížky na str. 4., a widím s podiwením, že mi auřadník cifru napsal, že jsem wybrala 70 zl., že ale cifru tu přeložil wýslowně „ setumnáct zlatý. " Co platí před saudem, cifra nebo písmena? Já to newím, aniž se potom ptám, proto že swědomí a dobrá paměť moje wydáwá swědectwí, že jsem obdržela sedmdesát, ne pak sedmnáct zlatých stř. To budiž řečeno pp. auředníkům, aby wěděli, že newědomost člowěka někdy do škody přiwádí. W Praze 28. kwětna 1848. Marketa Zelenkowá. Důkaz obwinění swrchu psaného podá dle žádosti redakce Národních Nowin. R.

20. srpen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Několik slov o zprávách ze sněmu říšského v Národních Novinách, Autor: Havlíček, Karel Několik slow o zpráwách ze sněmu říšského w Národních Nowinách. Mnozí z našeho čtenářstwa snad s nelibostí pozorowali, že se zpráwy tyto w nowinách našich později nalezají, než w německých časopisech Pražských. Snadno nám bude wyložiti příčiny tohoto opoždění: nejsau jiné než jazykové. Jedná se na sněmu, jak známo, jenom po německu, a w tomto jazyku též stenografowé neb rychlopisci auplně wšechny řeči zapisují. Sezení počíná každodenně o 10. hodině a skončíwá se obyčejně w 2[půl ] po polednách, welmi často ale mnohem později, tak někdy až we 4 neb 5. Psaní ale, které se zde we Wídni o [ půl]5 na počtu odewzdá, přijde druhého dne asi w 4 hodiny odpoledne do Prahy, a tedy by zpráwy o jednání sněmowním pondělečním mohly být již we středu ráno w Národních Nowinách, kdyby totiž tyto zpráwy hned w pondělí do [ půl]5 mohly být napsány a poště odewzdány. To wšak není wždy wěc možná, obzwláště když se sněm později skončí. Německé časopisy mohau owšem zpráwy swé mnohem rychleji zhotowiti, proto že stenografowé wšechny řeči již zapsány mají. Do češtiny se ale teprwa musejí překládati, k čemu arci mnoho času zapotřebí jest. Jsa zde co deputowaný přítomen, snažím se tedy nyní hned po sněmu aspoň nejdůležitější wěci w krátkosti sestawiti a již téhož dne poště odewzdati, zewrubnější zpráwy o celém jednání ale teprwa druhého dne odeslati se mohau. Kdo wůbec těžkosti zná, s kterými časopisectwo naše české potud zápasiti musí, tomu nebude zapotřebí wykládati obšírněji tuto záležitost. Že jsem ale o ní w listech těchto nyní zwláště zmínku učinil, stalo se hlawně za příčinau Pražského Wečerního Listu, a sice č. 45 od 14. srpna. Tam totiž referent p. Slawomil W. dosti neslušným způsobem Národním Nowinám wytýká, že prý we zpráwě swé o jednání sněmu dne 10. srpna wynechaly řeči a náwrhy pánů Herndla a Umlaufta. Neslušným jmenujeme způsob ten p. Slawomila proto, že nedůstojno jest řádného člowěka, aby hned jinému bez podstatných příčin nějaký nepoctiwý a neliberální aumysl podkládal. Co se dosawadního směru Národních Nowin týče, můžeme se odwolati na swědectwí celého českého národu, jestli jsme posawad práwa a dobrý byt lidu našeho rolnického wždy nehájili proti wšem útokům aristokracie a bürokracie. Strany záležitosti poddanstwí podáno jest na sněmě říšském asi 60 rozličných náwrhů, a řečníků se tolik shledalo, že není ani potřebno wšechno jednání doslowně wypisowati. Zpráwy o říšském sněmu do Národních Nowin spisují se zde we Wídni z části ode mne samého, z části od jiných pomocníků mých pod mým dohledem, a ačkoli jsem dne 10. srpna w komoře a we Wídni přítomen nebyl ( neboť každému známo jest, že jsem téhož dne w Praze byl za příčinau záležitostí redakce ), a tedy tato zpráwa bez mého wplywu do Prahy zaslána byla, mohu se přece proti takowým neslušným wýčitkám p. Slawomila osprawedlniti tím, že ty samé myšlénky, které pan Herndl a Umlauft dne 10. srpna w komoře pronesli, již dříwe w Národních Nowinách a jmenowitě w řeči pana Kudlicha ( N. N. č. 103 ) wytištěny byly, a že tedy žádná slušná příčina nebyla, wykládati redakci Národních Nowin ono wynechání řeči p. Herndla a Umlaufta w ten smysl, jakoby se radikálnosti jejich obáwaly!! Nechceme nikdy liberálnost swau na ujmu jiných wychwalowati, a přáli bychom si srdečně, aby také Wečerní List ( rozuměj aspoň p. Slawomila ) nechtěl si pro sebe snad zwláštní privilegium liberálnosti osobowati. Každý jde zajisté swau cestau, a kdo dowedl za staré despotické wlády liberálním býti, nemusí se nyní w čas konstituce od p. Slawomila liberálnosti učiti. Přáli bychom si také, aby naše časopisectwo w dobrém míru wedle sebe stálo: my Wečernímu Listu jeho způsob wždy ponecháme a přejeme, držíce se swého a myslíce sobě, že i Wečerní List dobře učiní, nechá-li nás na cestách našich pokojně a bez urážek kráčeti. We Wídni 17. srpna 1848. H. Borowský.