Datasets:

CZLC

/

CNC_KHavlicek_HistNews

like 0

26. březen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: Vocel Labyrint., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. 1. Labyrint Sláwy. Od J. Erasima Wocela. W Praze. Nákladem J. B. Calwe‘ského kněhkupectwí 1846. W 8. str. 266. Zde již máme dílo básnické našeho pěwce tak dáwno očekáwané, které zajisté w básnické literatuře naší epochu učiní. Kritický rozbor celého díla podáme později we Wčele.

9. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [otisk zprávy], Autor: Havlíček, Karel – Zpráwu o zrušení Pražské studentské legie, kterau jsme w neděli jako ještě nejistau podali, potwrzují wládní Pražské Nowiny, i zníť tam strany toho takto: Wys. zemské presidium poslalo k wrchnímu komandu národní gardy Pražské dekret, kterým wys. ministerstwo uwážiwši, že studující mládež se jedině wědám oddati má, že tedy wojenská služba jakožto čas ukrádající a unawující nikoli se nesrownáwá s tímto powoláním, nařizuje zrušení wšech akademických legií. Při této přiležitosti wyslowuje sl. zemské presidium Pražské akademické legii swé auplné uznání za jeji wzorné i důstojné chowání, dokládajíc, že tolik opéče o prawé powolání studujících k tomuto kroku přičinila, a že tímto nařízením nikterak nechtělo urážliwě dotknauti Pražské legie akademické.

15. březen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Direkce Průmyslové jednoty., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Jenerální direkce Průmyslowé jednoty české wydala z ohledu české průmyslné školy přípis ku počestným pořádkům a cechům pražským, aby zdání swá jednotě oznámili, hodlají-li učedníky neb towaryše swé do této budoucí školy propouštěti, w jakou dobu by jim nejpříležitěji bylo, a co by z ohledu potřebného na takowé nawštěwowání dozoru ze swé strany učiniti chtěli. Při této příležitosti mohlo by snad u některého cechu domnění wzniknout, jakoby odtud nějaký záwazek pro mistry powstati chtěl, aby potřebné ku práci lidi do školy posílali, a snad i za nimi, chodějí-li tam wěru, w patách kráčeli a dohlíželi. Lehko jest se pak domysliti, že by jim takowá škola whod býti nemohla. Ale na tuto wěc musíme jiným zrakem hledět. Neníť úmysl těch, kteří se o zřízení české průmyslné školy zasazují, aby celá škola byla jen tak jakýmsi postranným wyučowáním; aby mezi tou školou a dosawádním nedělním wyučowáním českých řemeslníků jiného rozdílu nebylo, leč že se bude i we wšední den učit. Ne, nawrhnutá průmyslna škola má být tak zřízená, aby w ní mladý člowěk, kterému již prwní základ w umění jinde poskytnut jest, we wěcech průmyslných řádného wzdělání dosáhnul, a sice jazykem jemu přirozeným, českým. Takowá škola za našich časů, a jediná w Čechách, doufáme, že dosti řádných žáků míti bude, kteří nic jiného než školu nawštěwowati a dle náwodu tam nabytého doma se cwičiti, na práci míti nebudou. Také doufáme, že se čas a náklad obětowaný náwštěwě této školy, budeli jak náleží zřízená, každému wyplatí, který jakýmkoli způsobem w stawu bude, školu tuto nawštěwowati. Budeli žák již před tím w některém řemesle wyučen, aneb se zároweň některému učiti bude, aneb teprw po zkončeném běhů průmyslowé školy do učení půjde: pro každého může býti škola tato nad míru užitečna; a kdyby se školní hodiny tak rozdělily, aby učedníci rozličných řemesel aspoň na jednu hodinu denně buď z rána nebo wečer, jak který čas má, beze škody mistra swého do školy té choditi mohli, za čas swého učení celou tu školu snadně odbudou. Nesmíme si tedy co žáky této průmyslowé školy pouze učedníky rozličných řemesel w Praze mysliti – a snad wyučowání jen na takowé hodiny obmeziti, které by učedníkuům příležity býti mohly: jako s druhé strany očekáwati musíme, že mnohý mistr některého učedníka swého na některé hodiny z práce do školy propustí. Za prawidlo ale určowati se nic nemůže. Byla by to konečně i wěc zhola nemožná, aby wšickni učedníci wšech pořádků pražských zároweň školu tuto nawštěwowali, ješto wíme, že jich w Praze u wšech cechů dohromady na několik tisíc býti může. Mínění slawného ředitelstwa nemůže teda w té wěci jiné býti, než aby oni lidumilí mistrowé, kteří by přáli, aby se učedníci jejich něčemu kloudnému naučili, podlé možnosti w každém roce jen některého ze swých lidí do této školy 90 choditi nechali, jinák by slawné ředitelstwo pro školu tu sotwa kde w Praze dostatečného místa nalezlo, leč by pány profesory na některém náměstí přednášeti nechalo. Rowněž tak nemůže místo o dohlížení mistrů jinak rozumíno býti, než aby si p. mistrowé známky, kteréž by učedníci ze školy na důkaz, že tam byli, přinesli, odwáděti dali. Pořádek mlynářský jak z jistého pramene wíme, wydal mínění swé w tom smyslu, že wždy některé učedníky a towaryše na některé hodiny buď ráno nebo wečer do školy posílati bude, požádal zároweň slawnou direkcí, aby se wyučowání tak zřídilo, by za 2 léta ukončen byl běh pro ty, kteří by ráno i odpoledne nawštěwowali, a za 4 pro takowé, kteří by jen buď ráno aneb odpoledne do školy přicházeti mohli. Kromě toho uwoluje se pořádek mlynářský ze swé pokladnice na tu školu ročně 50 zl. stř. Průmyslowé Jednotě přispíwati pod jistými welmi slušnými wýmínkami.

23. leden 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Průmyslové jednota]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Průmyslowá Jednota. Wolení. Porcelán. Nowá společnost zeměznalecká a hornická. Dne 20ho držela se týdenní schůzka, a kdybychom dle náwštěwy této chtěli posuzowati žiwot w Jednotě, mohli bychom si libowati, neboť nebýwala jindy ani měsíční ba ani roční schůzka tak hojná, jako tato týdenní nawštíwena asi od 63 spoluaudů. Hlawní předmět, pro který se tenkráte sešli, bylo owšem wolení wýboru III. sekce pro průmyslowé wzdělání, kterýžto wýbor za nowějších dob pro nás nabyl weliké důležitosti. Wywoleni jsau P. T. p. p. Štrobach ( 58 hlasy ), Trojan ( 57 ), Amerling ( 57 ), Rieger ( 56 ), Slawík ( 55 ), Brauner ( 55 ), prof. Mühlwenzl ( 55 ), prof. Petřina ( 51 ), Grohmann, zlatník ( 52 ), Filaus, stawitel ( 50 ), Pospíšil Jaroslaw ( 42 ). Již pauhá jména wywolených ručí za dobré wedení swěřeného jim auřadu. Nowě wywolený wýbor přikročil i hned k wolení přednosty a sekretáře a wywolen jest p. Štrobach za přednostu a p. Trojan za sekretáře, a ti tedy budau celau sekci w hlawním ředitelstwí representowati. Když pak nowě wywolený přednosta místo swé zaujal, přednesli p. apell. radda Šmíd a p. Krieger, fabrikant porcelánu, swé mínění strany přiwážení porcelánu z cizozemska. Jedná se nyní o to, máli být porcelán proti jistému clu do zemí našich připuštěn aneb máli dosawadní staw trwati, dle něhožto se nesmí wewážeti do země. Apell. radda Šmíd projewil mínění swé w ten smysl, že prohibitivní system To jest, když se jisté zboží dokonce nesmí z ciziny přiwážeti. jakožto škodný a zastaralý ani w tomto pádu se zastáwati nemá. Nyní dowoleno jest jenom saukromým osobám pro swau potřebu ( ne kupcům na prodej ) porcelán z cizozemska přiwážeti a daň se w tomto pádu platí příliš nepatrná podle ceny, jakau si každý sám dle libosti za swůj porcelán udá. Tím způsobem se prý nesmírné množstwí cizozemského porcelánu skoro beze cla do země přiwáží ( 8000 centů! ) Pan apell. radda myslí tedy, že by i pro domácí dílny naše lépe bylo, kdyby wůbec se dowolilo cizozemský porcelán, a wšak proti dosti patrnému clu do země přiwážeti, a srownáwá se w tom pádu s míněním průmysl. Jednoty Liberecké, čímž by pak onen postranní ( skoro beze cla ) příwoz přestal. Proti tomu přednesl p. Krieger, že zapotřebí jest průmysl náš porcelánowý, posud ještě mladistwý, lépe hájiti, a tudy při dosawadním zůstati s tau jediné wýmínkau, aby se i z porcelánu pro wlastní potřebu z ciziny přiwáženého slušné clo a to ne dle udání majitele, nýbrž dle ustanoweného prawidla wybíralo. Pan K. uwedl pro swé mínění, že sprostší druhy porcelánu bez toho již u nás welmi laciné jsau, a že by dowoleným příwozem lepších druhů naše dílny newyhnutelnau zkázu utrpěly a spolu weliký počet lidu o swau wýžiwu přišel, poněwadž porcelán náleží mezi takowé wýrobky, při nichž mzda dělnická nejwíce ceny má. Zahraničné dílny proto ale mají lehčí postawení, že tamější dělníci lépe wycwičeni jsauce, wíc a dokonalejší práce zastanau než naši, a tudy jejich wýrobky lacinější býti mohau, poněwadž při nich jest práce nejhlawnější wěc. Až tedy i naše dělnictwo lépe a přiměřeně wycwičeno bude, pak i wydržíme saupeřstwo se zahraničnými dílnami, ba ještě se od nás porcelán wywážeti bude, jakož se i počátek učinil. Zároweň podotknul p. K. že on uznáwaje potřebu lepšího wzdělání dělnictwa sám pro swé dělníky českau i německau školu způsobil, w čem mu mnozí přítomní spoluaudowé chwalitebné swědectwí dali. ( Pan K. jest Němec. ) Pan Baťka, jemuž swěřeno jest wypracowání odpowědi w této záležitosti k wys. sl. wládě, slíbil, že na oboje mínění slušný ohled wezme. Nyní přednesl p. apell. radda Šmíd, jehožto činnost a wšestranné zkušenosti zajisté jsau podiwu hodny, wýborné wypracowání swé: náwrh nowé společnosti zeměznalecké a hornické. Tato společnost, jejímžto aučelem by bylo dobré wědecké proskaumání wlasti naší w ohledu geognostickém a montanistickém, měla by již letos jakožto k pětistileté památce založení wysokých škol Pražských w žiwot wstaupiti, se zwláštními privilegiemi, jaké uděleny jsau i jiným takowým společnostem w Tirolsku a we Středním Rakausku. Způsob nowé společnosti má býti literární s tau jediné wýmínkau, že by audowé její před jinými práwo měli wynaložené od společnosti doly swým nákladem wytížiti ( pawowati ). Roční plat audů byl by asi 5 zl. stř. atd. Hlawní užitek společnosti byl by lepší poznání wnitřních pokladů naší w horách požehnané země, zwláště ale s ohledem na uhlí kamenné a na rudu železnau. Pan apell. radda podotknul též, že by družná Morawa se Slézskem buď ď také podobnau společnost si zříditi aneb s námi se w jednu spojiti měly, kterýžto druhý náwrh patrně přednost zasluhuje; neboť spojené síly dále dojdau. — Jiný wedlejší užitek byl by také ten, že by pak přestaly podwody, jimižto nyní mnohý o swé peníze připrawiti se dá předstíráním hojného wýtěžku z dolů od lidí takowým podskočným průmyslem se žiwících.

10. leden 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: [čeština a němčina v pražských školách], Autor: Havlíček, Karel Havlíčkovo autorství je nejisté – Strany škol wydán jest tyto dny od slaw. Pražského magistrátu nepochybně následkem wyššího nařízení přípis ke wšem pp. učitelům škol Pražských, aby zároweň s weleb. pp. faráři a katechety na sledující otázky obšírně, swědomitě odpowěděli: 1. Čemu se we škole jejich wyučuje? 2. Dle jaké methody zwlášť s ohledem na oba zemské jazyky a jmenowitě na čiště českau mládež? 3. Kdo a jak připrawuje mládež ke zpowědi s ohledem na jazyky oba? 4. Poněwadž se jewí, že se české mládeži we wšech zdejších farních školách wšechno jen německy wykládá, wůbec němčinau trápení působí; že mládež ničemu nerozumějíc, jen papauškuje; že se zwlášť náboženstwí mládeži w cizém neznámém jazyku wykládá a tak hnusí; že dítě do wyššího klasu wstupujíc, německau mluwnici, počítánku a německý katechismus dostáwá, a od té doby za Němce se powažuje, ačkoli ani učiteli, ani knize, ani tomu, čemu se nazpamět naučilo, a co nesmyslně papauškuje, nerozumí; že času není, aby učitel dětem wšechno po česku a po německu wyložiti mohl; a konečně, že učitel dětem češtinu co selskau, hrubau, neschopnau řeč tupí a školním trestem ( signum ) zakazuje: pročež se na wšechny ty kusy swědomitě odpowědíti, a pokud prawdiwé jsau, udati má. 5. Jestli a jak by se škola oprawiti měla? 6. Nebyloli by zapotřebí a pro mládež k dalšímu wzdělání a štěstí prospěšno, aby se w českých školách wšemu jen po česku wyučowalo? 7. Zdali jest zapotřebí w Praze českau hlawní školu zříditi, a jak by se uskutečniti měla? Zároweň se udati má o každé škole počet dětí wšech, pak zwlášť kolik pauze českých, kolik německých a kolik utraquistských? Doufáme, že wážené učitelstwo a zwláště welebné duchowenstwo Pražské na tyto otázky úplně a swědomitě a beze wšeliké w takowých pádech nemužské bázně odpowí a bohdá pak nezůstane krok tento beze spasitelných následků pro celau naši wlast. Račiž jen každý powážiti, jak welice by se pro nějaké zdwořilé ohledy atd. na celém národu prohřešiti mohl. Prawda, čistá prawda každému, i milostiwé wládě i našemu národu nejlépe poslauží.

14. listopad 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Moravy, Titulek: [zpráva], Autor: Havlíček, Karel * * * Z Brna dne 9. listopadu. ( P. Z. ) Laupežní pokusy uherských powstalců w okolí Stražnickém a Břeclawském naplnily každého rozhorleností. Kdyby je nebyl gen. Šimunić předewčírem ( 7. ) opět s rozhodným prospěchem u Holiče zahnal, byla by se nepochybně zdwihla morawská hotowost, a ta by jistě wypadla jinák, než jak o ní pan Šuselka na sněmu blauznil. Šimunić se spojil s gen. Wyszem tak, že jsau morawské hranice od mor. Brodu až ke Suché Krutě dobře obsazeny; zároweň twoří toto wojsko lewé křídlo Windischgrätzowa hlawního woje. Jak slyšíme, nemá Wysz posud rozkaz k pochodu. Musíme se přiznat, že je nám to nepochopitelné. Což pak chce wláda ještě nyní prostřednictwí w Uhřích; či snad Maďarům přiležitost dáti, aby si wše lépe zřídili a konečný pochod cís. woje s nastawajícím newhodným počasím ztížili? – Uwádíme zde slowa, která prý Jelačić nedáwno we Wídni řekl: „ Já nežádám od wlády nic, než upřímnost a rozhodnost. “ – Na zpátečním tahu gen. Šimuniće z Trnawy do Hodonína zachránili jediné dělostřelci mistrowským střílením a podiwuhodnau neohrožeností slabý woj. Každá rána zasáhla na 18hodinowém neustálém pochodu celé řady wojska maďarského, záležejícího z 22 šwadron husarů a mnoha tisíc pěších, kdežto uherská artilerie nikdy netrefila. Jakmile Šimunić s 2 divisemi Karlowých lehkých jezdců, pěti prápory pěších a šesti děly do Hodonína dorazil, spěchali jeho důstojníci k dělostřelcům, objímali každého a zwali je k společné tabuli; neboť jim děkuje Šimunić, že s nepatrnau škodau wywázl. Jeden důstojník od Košutowých husarů je zajat a chodí w Brně na čestné slowo swobodně. Od 2 hod. odp. Dle telegrafické práwě oznámené depeše z Hodonína zahnal gen. Šimunić dne 7. t. m. Uhry až k Senici a Malacce a bude je dále stíhat. Zpráwa tedy sdělená w č. 182 je přec potwrzena.

17. listopad 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [polemika], Autor: Havlíček, Karel W Praze dne 16. listopadu. H. B. – Jak známo, náležíme my k těm orgánům kterým se z jisté strany ustawičně předhazuje pochybowání o prawé konstitučnosti nynější wlády, kterým se předstírá, že rozsíwajíce nedůwěru proti wládě překážejí její dobře míněné činnosti. Již několikráte jsme se proti tomu ohražowali, a nyní opět jsme přinuceni, poukázati na jednu stránku našeho weřejného žiwota, která uwádí naše ministerstwo w podezření libowolného bezohledného wladaření. Známo jest, že se naše ministerstwo w nejnowějších časích opět spustilo do oktrojowání celní jednoty s Německem, a že se práwě nyní o této wěci wyjednáwá. My nechceme nyní o tomto celním spojení samém smýšlení swé projewowati, to wšak jest jisto, že se mnohé welmi wážené a competentní orgány ( mezi nimi Průmyslová Jednota Pražská i Wídeňská ) a weliký počet jednotliwých průmyslníků proti celnímu spojení s Německem úsilně wyslowili, přednášejíce důwody silné a přeswědčující, poukazujíce na newyhnutelné pohromy, které by celý rakauský průmysl a blahobyt wůbec, zwláště ale náš český tímto spojením utrpěl, poněwadž jsme nejwíce winau předbřeznowé wlády za průmyslem německým welmi pozadu zůstali, a teprwa za nějaký čas při dobrých okolnostech w stawu budeme, konkurenci s německým průmyslem wydržeti. Přece wšak wláda naše nyní o swé hlawě zamýšlí celní jednotu s Německem umluwiti. Jestli z jiných okolností patrně již se jewí zalíbení nynějšího ministerstwa w ordonanční konstituční wládě, ukazuje nám tento pád zwláště zřetelně a newýwratně na tuto nechwalitebnau wlastnost nynější wlády. Při jiných prozatímních zákonech, které nám až posud ministerstwo oktrojowalo, dá se alespoň mysliti neb twrditi, že jich jest zapotřebí brzy a že se s nimi nemůže čekati až do swolání říšského sněmu. Celní jednota s Německem jest ale jistě wěc takowá, bez které se může směle i rakauské mocnářstwí říšského sněmu dočkati, a z druhé strany jest to wěc pro materialní blaho národů rakauských tak důležitá a rozhodující, žeby se bez wůle národů samých na sněmu říšském shromážděných neměla wláda sama o swé ujmě na ní odwažowati. Zdá se podle wšeho, jakoby ministerstwo úmysl mělo, wšechny důležitější wěci ještě před swoláním sněmu samowolně ustanowiti, aby pak na dlauhý čas buď zcela nemožno buď alespoň příliš obtíženo bylo jejich změnění. Může se jednání takowé schwalowati? Může si několik jednotliwců, powolaných k wládě jenom od JCM., nepřeswědčíwších se ještě o tom, jak dalece wětšina národů s nimi spokojena jest, odwažowati na wšeliké i nejdůležitější kroky rozhodující o blahu konstitučních zemí, jejichžto národowé podílu míti mají we wládě? Jenom z této strany hledíme my na jednání strany celní jednoty s Německem, a zdá se nám, že nikdo nemůže naše smýšlení o této wěci za přepiaté powažowati.

27. únor 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovná kronika., Titulek: [Modlitba Páně]., Autor: Havlíček, Karel Žertowná kronika. Při wyswětlowání čtwrté prosby modlitby Páně tázal se katecheta: „ Proč prosíme: Chléb náš wezdejší dejž nám dnes? Proč neříkáme: Dejž nám chleba na celý týden, na celý měsíc, na celý rok? “ — Hoch wstal a odpowěděl: „ Wždyť by zatwrd! “ —

2. červen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: Labyrint Slávy od J. Erazima Wocela, Autor: Havlíček, Karel Labyrint Sláwy od J. Erazima Wocela. W našem wěku, jenž tak málo podnětu k básnickému horowání poskýtá, spíše swým jednotwárným wyrownáwáním wolné wywinutí osobnosti ruší – musí nám zajisté 175 každé dílo welewítáno býti, jenž půwodností swau nehrubě drahnau zásobu básnických prací našich množí, a zřetel od neblahé skutečnosti odrýwajíc w swětější wzorů wýše unáší. Jakkoli pak oblast poesie tak daleko sáhá, pokud srdce lidské bije i mysl chápe, přece wíce zaslauží na wděčné uznání lidu swého umělec, jenž předměty k swým wýtworům raději z dějin národních si wolí, a tak w rozkošných zábludech po peřestých niwách otčiny hojného kwítí nasbírá, nimž by nejen swé nobrž i wlasti skráně i rakwe slawných dědu wěnčil. Básník náš wytkl si rowně dostojný jak trudný úkol, děje wlastenské opěwati, a minulost českau růžowým poesie leskem ozářiti, i dotknulť se w swých básních „ Přemyslowci “ a „ Meč a kalich “ jemných strun útrob w strázni po slawné přešlosti roztauženého národa. Wizme nyní, jakau si básník wýtku w tomto swém nejnowějším díle wystawil. On sám nás w předmluwě na prawé stanowisko takto uwádí: „ Žádá pak náš prakticky wěk, aby též básník k praktickým potřebám zřetel swůj obrátil. Přešly doby, kdež zdařilé formy, klassická metra, lesklé mile plynaucí sady hlawní podstatau spisů básnických byly. Jinau, důstojnější úlohu wěk náš pěwcům Českým ukládá, žádaje, aby tito hluboce nahlédali do žiwota národů, aby zpytowali dušewní pohybowání, weškeré taužení a snažení lidu, aby sledowali okem pozorliwým ideály wěku swého, k nimžto pokolení lidské taužebně mysl přikládá. Takowým to básníkům se podaří, do žiwota národu metati střely dušewní, dotýkati se strun nejtajnějších srdce lidského, a tak od srdce k srdci mluwiti w prawém smyslu slow pěwce poswátného. “ „ A práwě doba nynější, na prwní pohled tak nepoetická, básníku welkau, ano nesmírnau látku poskytuje. Neboť spatřujeme, kterak ohromný boj powstal mezi myšlénkau a hmotem, mezi swětem ideálů, jehož obor národnost, náboženstwí a wědu abstraktní w sobě zawírá a mezi smyslností, jenž z lůna přírody zlaté swé paláce do wýsosti žene. A wšak swět ideálů i swět smyslnosti jsau tworowé jedné swětoplozí moci, pročež z jedné wěčné myšlénky powstawše, w odporu a boji wěčném býti nemohau. Boj a odpor jen z přewrácenosti lidského smýšlení pocházejí. “ „ K jednotě a smíření nechť tedy básník co kněz míru wyzýwá; on odkrýwej skwělé poklady w hlubinách dějů dáwných pohrobené, zbuzuj důwěru, aby národ w sebe, w pružnost a wytrwalost swau pewně doufal; on budiž tlumočníkem jeho citu a smýšlení; on konečně ukazuj co nadšený wěštec w dálce časů cíl welebný snažení národního, ideál skwělý, po němž nejwznešenější duchowé wšech wěků taužili. — A tento směr tentýž jest, který w nejstarší době Českého básnictwí panowal. Záboj opěwuje děje, city, taužení saučesných pokolení, národ swůj těší, sílu jeho budí a mocným warytem swým k činnosti wyzýwá — a hle! toť práwě jest cíl národního básnění našeho; z čehož poznati lze, že se k půwodnímu, prawému zřídlu swému básnictwí wěku našeho opět nawracuje. “ Takýť cíl básníka našeho. – Z toho patrno, žeť si wytknul rozřešení otázek, jenž od dáwna swět w dwa tábory dělily – boj to widimy a hmoty. Báseň tedy takořka filosofická s látkau a formau národní. Odpor těchto dwau principů již w perském mithu i w slowanském ( co noční wýprawa Swantewita proti nepřátelům swětla ) wyniká. Ale dlužno bylo tu odbojné žiwly určitě w protiwy rozlučiti, zwěsta od wraha dobře rozeznati, by se wítězstwí nezachwělo. Neboť wěda abstraktní není dowršení widimy a idea lidskosti w spůsobě národnosti dosti přímětků z přírody poskýtá; aniž pak tato wšemáteř příroda jest widu tak ožahawého, by příkázanci její zlým mocím propadali. Sám básník zajisté uznáwá, že „ swět ideálů i swět smyslnosti jsau tworowé jedné swětoplozí moci. “ Jen naše lichá abstrakcí líší to, co wěčně w krásné jednotě sjednáno, a s lichem se potáže umělec, jenž Musu swau za robu nějaké buď filosofské, neb politické abstrakcí zadá, zwláště pak jestli rozřešení wíce reflexí než jednáním wzejde. Poesie má swůj swrchowaný aučel w sobě samé, i může sice podlé toho i jiným praktickým potřebám wyhowěti; ale tyto aučely byť sebe dostojnejší, wždy jen wedlejšími zůstanau. Tak kdo k. p. krásně děj nějaký wlastenský předstawí, tenť i žádostem poesie wůbec a wšeho krasomilého swěta i potřebám národa swého spolu wyhowi, ba mistrowská díla geniů samý žiwot lidu přečkawše i pozdějším wěkům a cizým národům co wěcné wzory swítí, a jsau prameny newyčerpaného blaha. Žeť arci wolení látky není obojetné, zwláště co do prospěchu, to již swrchu dotčeno. W plné míře zajisté básník náš powolání wěštce pojal: z hlubokého názoru w minulost národa budaucí jeho losy naznačit, a wýroky wěčných bohůw smrtelníkům hlásat. Tudiž se poesie co prawá spása jewí, jenž odkojiwši nás strážní k blahému míru srdce powznáší. Ale mír ten nemůže wzejíti leda bojem a utrpením, odpor jesti nutná forma, níž se widima wywijí, přímost musí se w protiwy rozstáti, swět skutečný se wší swau nedokonalostí jest nám wykázané dějiště, kde se síla naše má prokázati, a srdce lidské – se swými wášněmi práwěť to nejhodilejší předmět básnictwí. A mnoholi to srdce pozná poruchů, mnoholi bojů podnikne a jizew utrpí než dobije, a předce by wše strasti nedalo za hnusný sen neporušeného míru. Ano boj a odpor! A národ mníte, že se bez boje a odporu, bez řewnění s jinými národy wychowati i w sláwy swatyni dospěti můž? Jsauť sice i děje míru – podstatné a slawné – často welebnější, než wýprawy swéwole a zištnosti, ale i wzruch národa w odboj proti wrahu, zwláště w spráwě swětější – slawný to úkaz hoden paměti wěčné. Smažte husitskau wálku z listůw naší historie i shasneť sláwa českého národa. Ta jediná doba wáží wíce, než celé ostatní naše dějstwí, wíce než celé wěky činské říše. I slušíť díky wraucné wzdáwat nesmrtelným bohatýrům, že sebrawše sílu národa mocným žezlem odwrátili pohromu, jenž by sice národ náš byla pod meč a jho lítých nepřátel swalila. Tolik k ocelení naší národní sláwy a k sjednání se w hlawní mysli, na niž se děj přítomné básně osnuje. Přistupmež k wěci samé! – ( Pokračowání. )

12 duben 1849, Zdroj: Národní Noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [argumenty pro stažení knížete Windischgrätze], Autor: Havlíček, Karel H. B. – W Praze dne 11. dubna. Skoro wšechny hlasy ozýwají se již buď zjewně neb aspoň dost srozumitelně proti tomu talentu, s kterým kníže Windischgrätz wede wojnu uherskau. Článek předcházející, wýňatek to doslowný z konservativních a nepochybně i ministerských nowin „ Presse ", dokazuje nám, že i ta strana, které býwal onen kwapně oslawený kníže hlawní podpora, nahlíží, žeby jiné wedení wojska w Uhřích nanejwýš potřebné bylo. Co si máme mysliti o ministerstwu, které si rádo nechá říkati silné ministerstwo, a přece si netraufá, wložiti swau silu na wáhu proti pochybným wůdcowským schopnostem generála? Bojí se snad toto silné ministerstwo, aby si o tento bombardující ořech zuby newylomilo? Awšak nejsau to wěci k žertu, nýbrž k pláči! My máme konstituční wládu, která ale osobní slabostí k jednomu aristokratowi necháwá hynaut nejčetnějši wojsko, naše bratry? Taktikau w Uhřích až posud zachowáwanau obětowalo se polowic wojska našeho nemocem; drahého koňstwa, bolestná to pro finance rubrika, wyhynulo bez počtu, a co utrpěla ubohá země tím, že se některé krajiny již několikkrát z ruky do ruky dostaly! Nic nedíme o záhubných následcích pro celau zem, o nebezpečenstwí, které se na nemaďarské národy w Uhřích uwaluje! A to wšechno ze zdwořilosti ku knížeti, kterému se nechtělo a nechce dát na srozuměnau: „ Pane! může být, že jsi dobrý komandant jízdného pluku, může také být, žebys dowedl bombardowat ještě wíce měst než Prahu a Wídeň — ale neukazuješ žádných schopností k wůdcowstwí welikého wojska! " Prawda jest owšem, že mnozí wolali w prwní zlosti po rozpuštění sněmu a ostatních nepřátelských autokách wlády naší proti swobodě: Eljen Košut! Awšak při chladné krwi nebude tak ani jeden Slowan wolati. Košut dokázal nám wždycky, žeby dojda k moci opět tak utiskowal Slowany, jako dříwe, že nezná jinau než maďarskau swobodu, která jest wždy spojena s otroctwím Slowanů, tak jako byla spojena republikánská swoboda šlechty polské s nejkrutějším otroctwím sedláků. Není každý demokrat a přítel swobody, který se za něho wydáwá, a třeba nám nyní Košut w auzkostech hory doly slibowal, wíme dobře, žeby tak málo neb ještě míň slowo držel, než naše wláda. Rozdíl jest jenom ten, žeby Košut po wítězstwí celého maďarského národu proti nám použiti mohl, kdežto naše wlada, budeme-li maudří, ani jednoho národu míti nebude, na který by se utiskujíc naše swobody opírati mohla. Proto držíme wládu naši aspoň za méně nám nebezpečnau než Maďary, byťby jinák zrowna tolik wíry zasluhowala. My jsme přeswědčeni, že Maďary jinák důkladně přemoci nelze, než upřímnau pomocí Slowanů, a Slowanům sluší nyní, když se již wláda naše několikkrát objewila we swé prawé podobě, wčasu se o to postarati, aby si swoje wěci zařídili, neboť až budau Maďaři poraženi, mohla by wláda naše zase zapomenaut na wděčnost. A proto budiž od nynějška politika Slowanů: „ Z ručky do ručky! A nic na auwěrek! " Až posud má jen kníže Windischgrätz tu smutnau zásluhu, že wláda musí s Jihoslowany a se Slowáky trochu šetrněji nakládati; neboť jsme přeswědčeni, žeby se Chorwátům a Srbům byla zpíwala ta samá píseň jako nám, kdyby byl Košut newyhráwal. Nyní ale jest wěru přece této dobroty knížete Windischgrätze přes příliš, a jest čas, aby Jelačić uchopil weslo a učinil konec wojně a spolu slowanskému útisku.

8. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [redakční sdělení], Autor: Havlíček, Karel Jakožto dodatek ke wčerejšímu oznámení strany předplacení musíme ještě doložiti, že wenkowské c. kr. pošty teprwa asi okolo 15. t. m. dostanau nařízení strany nowého spůsobu při předplacení, a proto musíme swé P. T. pany předplatitele žádati, aby až do toho času posečkali.

30. duben 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [Pakeček]., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. 3. Paleček, známý náš čtwerák najednou wyšel dwakrát po sobě swazek XVII. a XVIII. we starém spůsobu.

3. prosinec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Říšský sněm, Autor: Havlíček, Karel Říšský sněm * * * Z Kroměříže dne 30. listopadu. Sezení dnešní započalo o [ půl]10, a sice jak obyčejně čtením protokolu předešlého sezení. President Smolka na to oznámil, že se wýbor pro wypracowání konstituce poznowu opět sestawil, a že se na místo wystauplých audů wywolili poslancowé: Flug, Dylewski, Prato, Lasser. Přednostowé wýboru tohoto zůstali ti sami co dříwe, za referenta jest zwolen Fischer. Též i jednotliwé odbory se poznowu sestawily, swé přednostenstwo wywolily a swé porady o základních práwech započaly. Na místo poslanců, kteří swůj mandát za posledního času složili, jsau, jak president oznámil, wywoleni: Helcel w Krakowě, Janeš w Celowci a Robl w Budějowicích. Wíce deputowaných složilo swůj mandát, a sice: Kiemann z Wimberka, Lubomierski, Zamojski, Dollschein, Doljak a Pillersdorf. Poslední zaslal presidentowi přípis, we kterém swůj wýstup z komory omlauwá. Za příčinu udáwá to, že někdo u jeho komittentů w něj nedůwěru wzbuditi hleděl; poněwadž on ale, jak sám dokládá, po swém wýstupu z ministerstwa jen z toho ohledu do komory wstaupil, aby, když toho zapotřebí bude, swé předešlé auřadowání zodpowídati mohl, dosawád ale se proti němu nic nenamítalo, a jak on doufá, w budaucnosti také namítati nebude, že tedy při této příležitosti swůj mandát do rukau swých komittentů skládá. – Potom oznámil president, že od ministerstwa deputowaný Helfert za státního sekretáře w ministerstwu wyučowání zwolen jest. – Dle náwrhu prwního oddělení pro zkaušení woleb byli prof. Kaubek a Schitzenberger za poslance sněmu říšského wětšinau hlasů uznáni; taktéž i deputowaní Kirsti a Martini, proti jejichž wolbě se námitky staly. – Dle ustanoweného pořádku denního se napotom přikročilo ku zkaušení aučtů sněmowních. Referent Demel napřed připomenul, že mnozí z deputowaných swé diety buď w provinciích neb u státní kassy wyzdwihli, že tedy dle toho swůj referát také zřídí. W provinciích se wydalo deputowaným 33.776 zl. w stř., u státní kassy 27.490 zl. stř., pořádníkowi sněmownímu se wydalo k zaprawení wšelijakých wýloh 1000 zl. stř. Napotom obdržela sněmovní kassa až ku konci měsíce srpna na rozkaz finančního ministerstwa z aerariální kassy 120.000 zl. stř.; přípočte-li se tedy suma nadzmíněných peněz, totiž 62.266 zl. stř. k těm 120.000 zl., tedy obnáší suma peněz, které sněmowní kassa obdržela, 182.266 zl. stř.; weškeré wydání ze sněmowní kassy obnáší až ku konci měsíce srpna 169.285 zl. 20 kr. stř.; tedy zbýwá w kasse na konci měsíce srp. 12.980 zl. 40 kr. stř. Následowato třetí čtení jednacího řádu. Počáteční § §. se skoro beze změny přijali. Dle náwrhu referentowa se měl mezi §. 7. a 8. následující náwrh postawiti: „ Každý poslanec, který se w nějaký státní auřad uwáže, aneb po čas trwání sněmu říšského přijatý auřad zastáwá, taktéž i každý za poslance zwolený úředník státní, který w auřadu swém postaupí, aneb mimo obyčejné powýšení wětší plat dostane, musí se nowé wolbě u swých předešlých woličů podrobiti, má ale tak dlauho místo a hlas ( we sněmowně ), dokawád se wýsledek wolby sněmu neoznámí. “ Náwrh tento wzbudil we sněmowně dlauhau debattu. Pro auplné, nezměněné přijmutí jeho, jak od komisse ponawržen jest, mluwil Klaudi. Poslanec Gredler powstal proti dodatku: „ aneb po čas trwání sněmu říšského nějaký zastáwá, “ žádaje, aby zcela wynechán byl, poněwadž žádný nowý zákon se pro minulost za platný powažowati nemůže. Sadil mluwil proti tomu, aby se u swých předešlých woličů nowé wolbě podrobiti musil, dokládaje, žeby se tímto způsobem jen swoboda woličů obmezowala, an se častokráte stáwá, že člowěk swé politické náhledy mění, což již důstatečná příčina jest pro to, aby se i nowí woličowé wždy wolili. Napotom ještě 796 dokládal, že se náwrh tento wůbec za zwláštní zákon powažowati musí, a že tedy ani do jednacího řádu nepatří. Tento poslední náhled podporowal i také Helfert, připomínaje, že se wěc tato co zwláštní zákon powažowati musí, poněwadž do oboru wolebního zákonu patří, že k tomu tedy zapotřebí, aby se třikráte we sněmowně četl a pak sankcí císařské předložil. Neuwall podporowal náwrh Gredlerůw, odpíraje tomu, žeby se k wolbě i nowí woličowé wywoliti měli. Tohoto posledního náhledu byl i Klaudi hlawně z té příčiny, poněwadž se tu, jak prawil, o zásadu jedná. Tak jako poslanec mandát swůj pro celý čas trwání sněmu říšského obdržel, tak že ho i woličowé pro ten celý čas obdrželi. Haimrl ponawrhl, aby se k sadě: „ aneb mimo powýšení wětší plat “ ještě přidalo: „ neb nějaké osobní přilepšení dostane. “ Paul žádal, aby se konec náwrhu zcela změnil, tak sice, aby po slowech: „ u swých předešlých woličů podrobiti, “ stálo: „ tím ztrácí místo a hlas w komoře, a nemůže swého místa jen nowau wolbau dosáhnauti; “ i té příčiny, poněwadž prý se tu častokráte při hlasowání pauze o jeden hlas jedná, žeby se tedy wládní wplyw we sněmowně důrazným státi mohl. Mayer skončil co referent debattu, ohražuje se proti náwrhu Gredlerowu tím, že každý, kdo státní auřad již dříwe přijmul, jej opět složiti může, když se poznowu wolit dáti nechce; kdo ale ho nyní přijímá neb w budaucnosti přijme, že wí, co ho w tom ohledu očekáwá. Mimo to poukazowal na to, že již konstituce od 25. dubna to samé nařizuje, že tedy ani možná není, aby se národům rakauským ještě méně podalo, než nadzmíněná konstituce obsahuje, poněwadž jen proto zawržená byla, že lid mnohem wíce práwa naproti wládě míti žádal. Co se ale wolebního zákona dotýče, tu že se komora wždy ne co do slowa, anobrž co do ducha dle něho řídila. Při hlasowání propadl náwrh Helfertůw, Sadilůw, Paulůw, též i Gredlerůw, o kterémž se na žádost Borroschowu jmenowitě hlasowalo. Měl 126 hlasů pro sebe, naproti sobě ale 157, 5 poslanců nehlasowalo. Náwrh komisse se přijal, též i amendement Haimrlůw a Mayerůw. Na to se sezení o 1[půl ] skončilo a nejbližší na pondělí o 9. hodině určilo. Denní pořádek pro budaucí sezení jest: Čtení protokolu sezení předešlého, referát o wolbách, pokračowání we čtení jednacího řádu a posléz čtení na říšský sněm zaslaných peticí.

29. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [zpráva o odjezdu dr. Springera do Bruselu, o vydání českých čítanek, o schůzce profesorů, o jednání s hrabětem Kolovratem], Autor: Havlíček, Karel – Minulau sobotu odejel p. doktor Springer do Brusselu. – Pro česká gymnasia nižší i wyšší budau wydány české čítanky, které obsahowati budau wyňatky ze spisů wšeho druhu. Čítanky budau tak zřízeny, že začínajíc od prwní gymnasiální třídy wždy pro dwě třídy bude jedna čítanka we dwau dilech. Jedná se také o to, aby se w nich sestawily důležitější částky ze zákonů, a sice tak, aby se w čítankách pro nižší třídy začalo s lehčími a srozumitelnějšími wěcmi, a postupowalo k těžším. Tak pozná gymnazista zákony spůsobem takřka hrawým. Redakci pro sestawení čítanek přewzali pp. Tomíček a Štorch. – Přede wčírem měli zdejší gymnasialní proffesoři schůzku, aby se usjednotili o krocích, jakých stranu zawedení nowého gymnasialního plánu zapotřebí jest. Páně Jungmannůw wypracowaný plán jest přeložen na český jazyk a nachází se již w tisku. Zašle se na wšecky gymnasia, napotom se předloží wys. ministerstwu oswěty. – Dowídáme se, že se odebral p. Trojan k p. hraběti Kolowratowi, aby se poptal, zdaž a pod jakými wýmínkami by p. hrabě zahradu na Příkopech ke stawbě českého diwadla přenechal. Bude-li p. majitel oné zahrady nakloněn, podporowati ono podniknutí, měli bychom o jednu naději wíce, že se uskuteční dáwné přání o samostatné české diwadlo. ( P. N. )

22. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [O češtině na gymnáziích], Autor: Havlíček, Karel * * * H. B. Podlé zpráw z Wídně wyhowělo již ministerstwo žádosti českých deputowaných, nařídilo totiž dne 18. září, aby se české gubernium o to postaralo, by již s počátkem roku školního 1848–9 český jazyk na gymnasiích ne jako swobodný předmět, nýbrž co obligátní řeč wyučowací uweden byl. Na německých gymnasiích bude čeština wolným předmětem. My schwalujeme také i to, že se na německých gymnasiích práwě nyní, kdežto mezi našimi německými spoluobčany takowé kwašení panuje, neuwádí čeština co obligátní předmět, a to sice proto, aby Němci naši widěli, že je ke swé češtině nikterak nutiti nechceme. Owšem se samo sebau rozumí, že zemským úředníkem Obecní auředníci mohau být arci dle libosti obce, poněwadž se w tom obcím swoboda nechati musí. w Čechách nikdo býti nemůže, kdo oba zemské jazyky nemluwí a nepíše, a nikdo se arci nutiti nebude k tomu, aby se auředníkem zemským stal. Doufáme ale, že z této příčiny naši němečtí spoluobčané, až jen se zase ku chladné krwi náwrátí, milerádi se našemu jazyku učiti budau, tak jako my se němčině učíme. Čím wíce kdo umí, tím potřebnější jest ke wšemu. Potom bude čas, uwésti češtinu co obligátní předmět i do německých gymnasií – a tento čas nastane myslím brzy. Co se ale pp. professorů týče, neškodilo by snad nyní, když tak dlauhé ferie jsau, drobet se w české literatuře ohlédnauti a w řeči literaturní trochu obratnosti si zjednati, aby pak některý žák mistra swého nepřesahowal. Také ale našince na to pozorny činíme, aby se w čas o nowé professury českého jazyka a literatury na gymnasiích ucházeli, by tato místa nebyla z nauze zadána neschopným lidem.

8. červen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [Od nějakého času], Autor: Havlíček, Karel H. B. – Od nějakého času pozorujeme jakési hemžení w ministerstwě, a wšude se wyprawuje o důležitých změnách. Odstaupení wojenského ministra Kordona powažujeme i my za prospěšné, jen z toho ohledu, poněwadž min. Kordon byl beze wší samostatnosti proti knížeti Schwarzenbergowi. Wyprawuje se také sice již o brzkém odstaupení samého knížete Schwarzenberga – my ale newěříme tomu až posud, ačkoli si toho již dáwno přejeme a také pád tohoto ministra předwídáme. Owšem ale to nepůjde tak rychle, neboť ta moc, která drží knížete Schwarzenberga, nedá se tak snadno oblomiti. Když tak nyní – owšem již we střízliwějších okolnostech – powažujeme naše ministerstwo, nemůžeme se uwarowati následujících úwah. Hned na prwní pohled jewí se, že Kordon a Thienfeld wyplňowali místa swá jen prozatím, nemajíce proti prwnímu ministru tolik samostatnosti, aby stáli k němu w poměru rowných kollegů. Ministr Kulmer též není muž, který by byl w stawu dostáti aukolu swému, který by měl býti: zastupowání a podporowání slowanských záležitostí w ministerstwě. Již z toho, jak se po ten celý čas se Slowany jednalo, widěti jest, že baron Kulmer jest jenom titulárním ministrem. Jiné postawení mají owšem Stadion, Bach, Bruck a Kraus. Ministr Kraus – stálost w nestálostech, jak on sám žertowně o sobě prawil, drží již portefeuille financí w několika ministerstwech po sobě, a poněwadž se o nic jiného než o finance nestará, srowná se s každým politickým míněním. Že bídný staw financí není jeho wina, uzná každý rozumný, neboť by w nynějších okolnostech důchod zemský musel býti nádobau wdowy ze Sarepty, aby se mohly udržet finance we skwělém stawu. Ministr Bruck posawad projewil dosti zdárnau činnost we swých wěcech; on jakožto praktický muž jest wzdálen od wší bürokratické zkamenělosti. Také ministr Bach, ačkoli w posledních časech skrze swé kollegy mnoho populárnosti ztratil, jest muž schopný a mohl by w jiném ministerstwě opět důwěry nabýti a patrné zásluhy si získati o reformowání Rakauska. O hraběti Stadionowi jsau úsudky přepodiwné; jedni powyšují jej až tuze ( jmenowitě Terstští a Rusíni, u kterých byl dříwe guvernérem ), jiní až tuze jej tupí. Sprawedliwý úsudek o něm zdá se býti ten, že wady jeho nepřewyšují dobré wlastnosti. On jest centralista a má některé pedantské a jak se nám zdá zastaralé náhledy o konstituci; s druhé strany ale myslíme, že alespoň oprawdu chce zachowati konstituční formy, a co hlawní wěc, že chce, aby Uhersko na wíce korunních zemí rozděleno bylo. Jsme přeswědčeni, že kdyby jen toto poslední prowedl proti knížeti Schwarzenbergowi, již tím pro budaucnost jest Rakausku a Slowanům zwláště pomoženo. Naše mínění jest ale, že kdyby z nynějšího ministerstwa jenom Bruck, Bach, Kraus, Gyulai a Stadion ( uzdrawí-li se ) zůstali, ostatní ale místa jinými awšak liberalními muži obsazena byla: že by pak takowé ministerstwo mohlo sobě získati důwěru národů rakauských a také zdárně wládnaut. Owšem ale by nesměli být nowí ministrowé Schmerlingowé a wůbec zas sami Němci. To jest též hlawní wada, že bez ohledu na jiné národy skoro sami Němci jen do ministerstwa powoláni býwají, kteří pak o záležitosti neněmeckých národů pranic nestarají. Jmenowitě jest podiwno, že koruna nikoho z Čechů za schopného neb za hodného nepowažuje k ministerstwu. Zwláště ministerstwo oswěty mělo by se nyní některým Slowanem obsaditi, sice bude rownopráwnost naše ustawičně jen na papíře, kdežto již jest swrchowaný čas, aby skrze dokonalé reformy we školách nowý konstituční žiwot dobré základy dostal. Pokawad wláda na reformy škol nepomyslí, nemůžeme nikdy wěřiti, že upřímně hodlá konstituční princip do žiwota uwádět. Wýmluwa, že wláda jiných welikých starostí má, nemůže platiti, neboť ministr oswěty newede ani wojnu ani newypůjčuje peníze a má wždycky dost času, dát o sobě něco wědět národům. Nyní ale dobře cítíme, že nemáme žádného ministra oswěty.

18. červen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [Poutník]., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. 8. Pautníka wyšel 3tí swazek; redaktor pokračuje chwalitebně. Tento swazek již také wydán jest prawopisem úplně musejním, ku kterému p. Zap, rowněž jako redakce Nowin a Wčely, k wůli jednotě přistaupil.

2. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [překlady z němčiny], Titulek: Stav Slovanů po událostech květnových, Autor: Havlíček, Karel Staw Slowanů po událostech kwětnowých. Takto nadepsán jest jeden článek w „ Österreichische Zeitung ", w nowinách to, které Slowanům a zwláště nám Čechům posud poctiwého jména nedaly, ano jak říkáme, nám ani na jméno přijíti nemohly. Spisowatel toho článku prawí, že myslil, že po těch kwětnowych událostech proti Wídni potáhneme, že si prozatimní wládu zřídíme, že jsme se ale chowali opatrně a rozwážliwě. „ Wyznáwáme zřejmě, " prawí, „ že nám tato diplomatická powážliwost wíce starostí nadělá, než wšecky dřewnější wýbuchy Čechů. Od nedáwna je pozorowati z celého jejich chowání, že jsau jisti swého wítězstwí, a nahlédneme-li pořádně a pozorně do stawu wěci, nebudem jim moci zaslepení přičítat. W skutku, jejich záležitost učinila tak překwapující, dobrý prospěch, že nezůstáwá nám nic jiného, než obdiwowati se jejich politické obratnosti a neunawné ráznosti, neb žasnauti nad rozmarem náhody, která je tak znamenitě podporowala. 196 Pražané prwní wysmekli se z wlády swých stawů. Bujný Sw.-Wáclavský Wýbor nedělá s historickými práwy dlauhých kwaků. Při zřizowání budaucího sněmu byla národu weliká wětšina pojištěna, řečníci planuli demokratií a nenáwistí proti aristokratům — a nyní utíká se weškerá i aristokratie do otewřených ramenau Čechů! A zajisté nejsau ti spojenci k zawržení, ti spojenci se swým nesmírným bohatstwím, se swým nezrušitelným wliwem u dwora a se swau posud málo sesláblau mocí we wojště i u auřednictwa. Za takowau cenu mohly již tribuny na Wltawě se wynasnažit, wykauzlit wyhlídku do welké slowanské budaucnosti, která by očí aristokratů wábila. Zdali tak oprawdu myslili, newíme, ale dost na tom, že to působilo. Powážíme-li, jak špatné wyhlídky šlechta w Německu widí, nemůžeme šlechtu zaslepeností winiti. Ještě znamenitější jest jiné spojení, které opatrní politikowé uzawříti zamýšlí. Ještě před nedáwnem slyšeli jsme trpké žaloby německých obywatelů Pražských, žaloby na potlačowání, ústrky a hrubé nakládání wšelikého způsobu, třásli se před wypuknutím siciliánské vespery, a nyní podáwají jim strašliwí Čechowé bratrsky ruce! A k tomu ke wšemu blíží se 31. kw. Již se ukazuje stín příštích událostí na hladině politických wýjewů; je ho widěti w sauzwuku wšech slowanských časopisů na seweru i jihu. Horliwost, s kterau za swé snažení bojowali, namáhání, aby za potlačené platili, a aby wždy na skromné heslo „ wzájemnost " ukazowali, postaupila místo swé sarkastickému úsměchu; nás ujišťují, že neuwalí na se žádných nesprawedlností, když budem hezky tiší. "

12. březen 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Matice polská.], Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Matice polská. S welikau radostí a bratrským přáním pozdrawujeme příbuzný nám národ polský na té cestě pokroku národního, na které již my Čechowé, Srbowé, Ilirowé, Lužičané kráčíme. Práwě leží před námi tištěné ohlášení, we kterém mladý kníže Jiří Lubomirski co zástupce kuratora národního Lwowského Museum ( Zakladu imienia Ossoliňskich ) ohlašuje založení ústawu zwaného Biblioteka polska dle wzoru naší Matice. Jak mile se sejde 250 zakladatelů, z kterých každý 50 zl. stř. najednau složiti musí, aby práwo měl, wšechny od Mstice polské wydané knihy darmo dostáwati, počne se hned tisk. Pozdější zakladatelé mohau jako u nás swých 50 zl. we 5 letech pořád sběhlých složiti, knihy wydáwati se budau w tiskárně polského Museum. ( Kdy asi naše chudé Museum wzmůže se na tiskárnu? Museum Lwowské nese na sobě patrný ráz, že od bohaté šlechty polské podporowáno jest. ) Aučty se budau dáwati weřejně a wšechno jmění bude wynaloženo na wydáwání kněh. Knihy bude tato Matice polská wydáwati: historické wšelikého druhu, zeměpisné a národopisné, přírodnické, hospodářské, průmyslowé nejwíc s ohledem na wlast, prameny práw zemských, statistiku, národní hospodářstwí, paedagogické, elementární, náboženské, biblí, filologické a přede wším gramatiku polskau pro Poláky a jiné národy, gramatiky jiných slowanských nářečí, slowníky, pěknau literaturu, zwláště powídky starší a nowější, aby se z nich mohl časem swým utwořit wýbor nejlepších spisowatelů, chrestomatie, encyklopedie, histor. literatury atd. Hlawní aučel jest láce knih, aby tak se upowšechniti a mezi lid dostati mohlo wzdělání, a proto má býti cena těchto knih asi 1 kr. stř. za arch. Nyní se tedy uchopili Poláci w Haliči onoho prostředku ke zwelebení a upewnění národnosti swé, který jest nejbezpečnější, nejtrwanliwější, na který i my Čechowé, starodáwní kmenowci a bratří jejich wšelikau sílu swau obětujeme a wšechnu naději stawíme: jest to wšeobecné wzdělání, wycwičení a ušlechtění národu. To jediné jest základ trwání a sláwy národností našich. Již jednau jsme prawili a prawíme posud: In hoc signo winces!

5. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [překlad ministerského rozhodnutí], Autor: Havlíček, Karel (překl.) – Učitelstwo Pražské práwnické fakulty tázalo se ministerstwa učení, jak to bude budaucně wypadati s disputacemi a předkládáním thesí. Const. Bl. a B. přinesl wčera tuto odpowěď ministerstwa: „ Na otázky učiněné od učitelstwa studií práwních 568 a státních wěd na wysokých školách Pražských přípísu od 28. března t. r. čís. 494 budiž jemu odpowědíno toto: 1. Prawidla, která dosawáde měla práwní platnost strany disputací k dosažení doktorského stupně buďtež dále ještě, a sice tak dlauho zachowáwána, dokud weřejné universitní studium zauplna uspořádáno nebude. Poněwadž při tomto uspořádání co do základu před očima býti musí jednota a sauměrnost jakož podstatná wýmínka, protože náhledy wysokých škol o nutností a spůsobě budaucích disputací rozličné doposud jsau, nemůže se prozatím Pražským wysokým školám žádná powoliti w tom wýminka, která by na budaucí oprawu mohla míti wplyw nutně napřed určowací. 2. Konstituční swoboda tisku nikoliwěk není zawadau dálší práwní platnosti stanowy wysokých škol a zákonu, podlé něhož každý čekanec doktorské hodnosti powiným zůstáwá, aby swé nawržené these k disputaci, dříwe než je dá tisknauti, k náhlednutí předložil učitelstwu, jehož péče jen w tom záležeti bude, aby bdělo nad tím, by w těchto sadách k disputaci nic obsaženo nebylo, co by s jedné strany odporowalo zásadě wědy, s druhé pak strany wésti mohlo k podkopání weřejného pokoje a bezpečnosti, k pohanění a wýsměchu konstitučních zásad a ústaw, konečně ke zkracowání dobrého jména a wědeckých proslulých mužůw na wysokých školách, rozumí-li se pod nimi nejwyšší wzděláwací ústaw. – Nikoliw wšak tímto nejsau kladeny malicherné meze i nejswobodomyslnějšímu wyjádření, nýbrž jen na to se má dolehati a ohled bráti, aby tyto sady ukazowaly důstojnost a řeč shodující se s wědeckým stanowištěm. – Toto práwo daleké jsauc toho, aby na sobě mělo wlastnost censurního zákonu, wyplýwá z powolání a z pojmu wysokých škol, které mají zachowati čistotu wědy a důstojnost sebe samých, a je práwě proto založeno we stanowách wysokých škol. Zrušením anebo zkrácením tedy tohoto práwa zasadila by se rána žiwotnímu základu wysokých škol. W ohledu tom mají učitelské sbory we srozumění se zástupci fakulty při disputacích společné práwo, zapowědíti tisk thesí k disputaci, řečeným zásadám odporujících, w tom smyslu, poněwadž na základě sad takowých, w tom anebo w onom ohledu urážejících, disputace a promoce na doktora nemůže před se jíti. – Tím je 3. zodpowěděna otázka, že nemůže býti řeč o prozatímním stawení těchto disputací, které nejsau pauhau formalitau, wykonáwají-li se jen podle ducha půwodního swého založení a určení. “ – Pokročilo-li ministerstwo učení – kterého wšak wlastně již po celý rok ani nemáme – tímto rozkazem w oprawách we studiích na wysokých školách, usaudí každý sám welmi snadno.

25. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Od Bana hrv. slav. i dalmatinskog. Slavnom Družtvu Slavjanske Lipe u Zlatnom Pragu, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Od Bana hrw. slaw. i dalmatinskog. Slawnom Družtwu Slawjanske Lipe u Zlatnom Pragu. Slawné družstwo! Milí Bratří! Moje dosawádní díla dokazují Wám, kam já zaměřují a co si přeju. Tak jako jsem Iáskau k Slowanstwu odušewněn, tak jsem i wnitř srdce swého přeswědčen, že je Slowanstwo nejwětší podporau Rakauska, ale že je i Rakausko pro Slowany wýmínkau newyhnutelnau, a že „ kdyby teď Rakausko nebylo, museli bychom nějaké utwořiti. “ Není zajisté člowěka rozumného, který by newiděl, že obstání Rakauska s obstáním Slowanstwa a toto s oným nejaužeji slaučeno jest. — Bylo tedy mojí powinností, jakožto wraucného Slowana, stranu protirakauskau, z nepřízně proti Slowanstwu powstalau, w Pešti udusiti a zničiti: ale kterak sem proti Pešti, hnízdu maďarského panstwa, táhl, pozwihli jsau sdružení naši nepřátelé hlawu, a kdyby byli we Wídni zwítězili, moje wítězstwí w Pešti bylo by jenom polowičné, a slaup nepřátel našich nejprwěji by stál we Wídni. Obrátil jsem se tedy s wojskem na Wídeň, abych ukrotil nepřítele Slowanstwa w hlawním městě Rakauska. Nesmírná byla moje radost, když jsem widěl, kterak bratři čeští, wedeni tím samým přeswědčením, náwratem swých poslanců z Wídeňského sněmu potwrzeným wítězonosné prápory před Wídeň donášejí, aby mně a wojsku bratrskau ruku podali a tam buď rekowně zwítězili aneb slawně padli. Mne přiwedlo jenom přeswědčení, že proti nepříteli Slowanstwa táhnu, před Wídeň, a kojím se nadějí, že Wy můj čin nejen rozumíte, ale i podporujete. W hlawním stanu wojska hrvatsko-slavonského u Zwölfaxinga dne 22. října 1848. Přijmětež pozdraw můj. Jelačić, m. p. bán.

24. květen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana], Titulek: O dopisech z venkova., Autor: Havlíček, Karel O dopisech z wenkowa. Z ohledu dopisů z wenkowa, dříwe nejwíce we Kwětech, pak we Wčele a nyní zas w těchto Nowinách umístěných panuje nejwětší různost mínění. Jsauť někteří, jimž se dokonce takowé ( jak říkají obšírné, malicherné ) dopisy o tancích, pití zpěwu a diwadle protiwí, a jiní zas naopak s nejwětší oblibau práwě tyto dopisy čítají, tak že nám i za zlé wykládali, proč we Wčele letos žádných nepodáwáme. Pokusím se tedy o wěc na prwní pohled sice těžkau, totiž dokázati, že obě strany t. j. přízniwci i nepřízniwci dopisů z wenkowa wlastně stejného smýšlení jsau: po nějakém wšak wěci té uwážení nahlídneme, že zde jako wůbec přečasto w jiných pádech, lidé wlastně co do wěci stejně smýšlejíce jenom o slowa se hádají. Okáže se totiž, že proti dobrým dopisům z wenkowa žádný nic nenamítá, až jenom powíme, jaké dopisy dobrými nazýwati se mohau. Hledati w časopisech a zwlášť w nowinách pauze wyražení, jest za našich časů již wěc, abych nejmírněji řekl, zastaralá, a časopisy takowé, které pauhau, jalowau zábawu čtenářům swým přinášejí mohau se posawád udržeti jenom w zemích méně oswícených, pohraužených ještě w starém, nepraktickém, dětinském stawu weřejného smýšlení, kde každý jen o swůj hrnec dbaje, necháwá swět běžeti jak běží, a pokawád jeho chalupa nehoří na hašení nepomyslí. W takowých zemích naplněny jsau nowiny a časopisy samými spráwami o diwadle, o herečkách, o zpěwácích, o koncertech, o dobročinných sbírkách a almužnách, o zábawách a hřičkách, o strašliwých mordech a neštěstích, rebusy, anokdotami a podobnau žurnalistickau plewau. Takowým ale spůsobem hanobí se časopisectwí, a národu jako dítěti podáwá se řehtačka, hračka do rukau, aby na nic důležitějšího neměl kdy mysliti; weškeré zemi hlásá se obšírně, jakau sukni která herečka w kterém kuse na sobě měla, kolik lamp bylo rozswíceno: jaké ale swětlo w zemi swítí, na to se nedbá; když se kterýkoli basista neb tenorista z místa hne, musí se to hned weškeré říši wšemi časopisy traubiti; ale w zemi se mohau díti proměny nejdůležitější, aniž naleznau w časopisech ohlasu nějakého neb posauzení. Jestli se wšak w našich českých časopisech o bálech, o koncertech a besedách, o diwadle atd. častěji píše, jest to zcela jiná wěc, která se dle swrchu uwedeného žurnalistského nemrawu posuzowati nesmí: známo jest, že my těchto jinák nepatrných wěcí užíwáme jenom co nástrojů k dosažení něčeho welikého ba nejdůležitějšího, totiž národnosti a jazyka. Ačkoli sice w zákonech národnost česká a jazyk náš rowného s německým práwa má, přece se w praxi zcela jinák děje a nemajíce jiných prostředků w rukau, musíme besedami, koncerty, bály, diwadlem lásku k jazyku a cit národní wzbuzowati. Proto mají oprawdu spráwy o těchto českých bálech, besedách, diwadlech atd. pro celau zem za nynějších časů znamenitau důležitost: poněwadž nám předewším nejhlawněji na tom záležeti musí, aby náš jazyk wšude, kde zapotřebí, w úřadech, we školách, we wyšší společnosti, u weřejnosti náležitého průchodu dosáhl, zkrátka abychom se opět prawými Čechy stali. Nikdo nemluw, že na jazyku nic nezáleží, jakým mluwíme, českým neb německým, že již nyní lépe jest opowržený a zanedbaný český jazyk nižším stawům zanechati, a němčiny k wůli wětší kultuře se přidržowati. To by bylo zrowna tak, jako by někdo ptákowi, který maje křídla swázaná po zemi běhati musí, radil aby si již raději neužitečná křídla swá ustřihnauti dal a na wěky s čtwernohými na dwau nohách swých poskakowal. Ne, wěčně o to dbáti musí, aby swázaná křídla swá, možnáli, uwolnil a wzhůru wzlétnul do swého přirozeného žiwlu. O to také i my nyní hlawně dbáti musíme; kam a jak wysoko potom doletíme, o tom pro zatím ani řeč, napřed křídla rozwázat. ( Dokončení. )

28. prosinec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [O volbě ve Vimberku], Autor: Havlíček, Karel H. B. — Wolba w okresu Wimberském podáwá nám opět mnohé naučení. Prwní jest zajisté, že w tomto wíce než z polowice německém okresu kandidát zdejších křiklawých německých nowin „ Deutsche Zeitung “ žádného zdaru neměl, důkaz to, že naši němečtí krajané maudřejší jsau než jejich poštíwatelé. Za druhé ale widíme silnau upomínku na naše smutné swatodušní swátky: oba tehdejší účinkující žiwlowé Ormuzd i Ahriman, dobrý i zlý, stojí proti sobě. Ormuzd jest wel. p. Rozsypal, kaplan z Wlachowa Březí, jenž we swatodušních swátcích též newinně we wězení seděl. Ahriman jest bohužel hr. Lew Thun, pod jehožto wladařením wynalezeno jest ono spiknutí, které bombardowáním Prahy nepochybně tak se zplašilo, že po něm ani čichu nezůstalo. Tito dwa protiwochůdci, wězen býwalý a jeho wěznitel, stáli naproti sobě w zápasu a – – síly jejich byly sobě skoro rowny, jen několika hlasy zwítězil p. Rozsypal, kterému wítězstwí jeho srdečně přejeme, znajíce jej co dobrého a swobody milowného wlastence. Tauto wolbau získali jsme o jeden ztracený hlas we sněmu pro foederaci. Zároweň ale musíme jednau a na wždy wšem těm okresům, we kterých se snad ještě woliti bude, připomenauti, že ten český okres, we kterém bude hrabě Lew Thun wywolen, na wěčné časy potupu si zjedná a w celých Čechách do posměšného příslowí přijde. Nechceme nikdy hraběti Lwowi Thunowi jeho dobré wlastnosti upírati, ačkoli jeho bürokratické a aristokratické pedantstwí jim welice wadí: ale hrabě Thun jest hlawní půwodce bombardowání Prahy a wšech těch smutných následků w naší wlasti; on jest hlawní půwodce toho, že celý český národ w celém swětě falešně a utrhačně potupen byl, jakoby byl obmýšlel wražednické spiknutí proti swým německým krajanům a wládě, a toho byste chtěli wywolit za zástupce swého, za tlumočníka waší wůle? Hrabě Lew Thun mnohem wíce má na swědomí naše sw.-dušní události než kníže Windischgrätz. A jest to možná, že již we dwau místech málem by byl wywolen? že mohl dostat přes padesát hlasů? Proč newolíte již raději knížete Windischgrätze. Pozdější dodatek. Práwě když tento článek již do tiskárny odešel, dostali jsme znamenitý dopis ze Sušice, psaný ještě před wolbau, jehožto jedno místo takto zní doslowně: „ Hrabě Thun jest osobně we Wimberce, aby wětšinu na sebe přemluwil; jeho hlásání jest, že prý on w Praze ve svatodušních swátcích o německau stranu nejwětší péči měl atd. atd. To se Němcům líbí. Ejhle! tu jest ten wýklad, proč přes 50 hl. dostal.

2. leden 1846, Zdroj: Česká včela, Část: [titulní strana], Titulek: Česká Modlitba, Autor: Havlíček, Karel Česká Modlitba. Swatý Jene z Nepomuku Drž nad námi swoji ruku, Ať nám Bůh dá, co dal Tobě, By náš jazyk nezhnil w hrobě! H. Borowský.

5. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Svornost, Autor: Havlíček, Karel Swornost. Poslancowé sboru Swornosti obdrželi na swau žádost od ministerstwa wnitřních záležitostí následující odpowěď: Havlíčkův překlad Dříw než mne Waše žádost od 20. t. m. došla, rozhodl jsem protest členůw sboru Swornosti proti zrušení téhož sboru, dne 14. čerwence t. r. č. 6957 od guberního presidium wyrčenému. Ministerní rozhodnutí od 21. srpna 1848 č. 2864 gubernímu presidium odeslané zní doslowně takto: „ Dle auřadního listu někdejšího guberního presidenta hraběte Lwa Thuna od 3. t. m. č. 7645 měl zwlášní sbor Swornost, jenž wedlé národní gardy w Praze trwal, ten wyrčený záměr, aby českau národnost krojem a českým welením předstawowal. Ačkoli proti tomuto záměru nic se namítati nedá, i ačkoli wyšetřující listiny o Pražských čerwnowých událostech a o míře, w jaké Swornost při nich aučastenstwí měla, posawad ukončeny nejsau, a já proto posauditi nemohu, zdaliž Swornost rozpuštění guberním presidium dne 14. čerwence t. r. č. 6957 wyrčené zasluhuje: shledáwám přece, abych wýrok tento z příčiny stížnosti od mnoha audůw Swornosti w měsíci čerwenci 1848 wznešené proto potwrdil, poněwadž zwláštní sborowé w národní gardě wíce škody než užitku přinášejí, neboť swornost a jednota dáwají sílu, kdežto odlučowání a rozptylowání k slabotě wede. Má–li národní garda w hlawním městě swému důležitému powolání we wšech poměrech dostáti, musí se co jediný, dle bytowních okresů rozčlánkowaný celek utwořiti: to není možná, sestáwá–li národní garda z rozličných oddělených spolků, jejichž členowé w celém městě rozptyleni jsau. Ostatně není welení w českém jazyku, na které Swornost obzwláštní wáhu klásti se zdá, u národní gardy w Čechách wylaučeno. To račte, pane místopresidente, swobodný pane v. Mecséry, členům Swornosti na dotčenau rekursní stížnost we jménu mém dáti oznámiti. " Z toho mohau páni poslancowé poznati, že ustanowení guberního presidium od 14. čerwence 1848 č. 6957, jak dalece co trestní wýrok se ukazuje, a nošení posawadních znamení Swornosti za policejní prowinění prohlašuje, ode mne schwáleno ( genehmigt ) nebylo, že rozpuštění sboru Swornosti od guberního presidium wyrčené, jen w administratiwním ohledu, totiž z té příčiny jsem potwrdil, abych prozatímní reorganisaci Pražské národní gardy, jenž od toho dílem záwisí, zrychlil. Ministerní uzawření od 21. srpna 1848 č. 2846 neobsahuje tedy žádné sbor Swornost kompromitující usnešení. Doufám, že toto mé upřímné wyjádření pány poslance jakož i jejich kommittenty uspokojí a je ustanowí, aby předsewzetí swé rozejíti se – nyní již při reorganisaci národní gardy tím ochotněji wykonali, čím wíce to dobré wěci k opětnému zawedení a upewnění poklidu a pořádku w hlawním městě wlasti jejich jen přispíwati může, stane–li se sjednocení Swornosti s národní gardau co nejrychleji. Pražský sbor umělců Concordia newáhá ihned s národní gardau se slaučiti, a w jiných zemích rakauského státu neutwořili se nikde w národní gardě zwláštní sborowé. Rád wěřím, že Swornost slaučením se s národní gardau mnohau pro ně příjemnau upomínku w obět přinese, awšak přináší tuto obět wlasti, konstituční rownosti a sbratření, a to jí při čestném w zadání od 21. t. m. wyjádřeném smýšlení jistě za těžké přicházetí nebude. We Wídni dne 27. srpna 1848. Dobblhof m. p. Z listiny zde uwedené wyswítá: 1. Že sbor Swornost jako takowý tímže ministerním wýnosem zrušen byl, že ale 2. nošení znamení jeho dowoleno jest, a tedy za prowinění se powažowat nemůže. 3. Že zrušením Swornosti témuž sboru na ctí ublíženo býti nemá. 4. Že ministr Dobblhof zrušení Swornosti od hraběte Thuna wyrčené, dříw než deputace k němu přišla, potwrdil, že ale w odpowědi této, deputace a spisu od ní zadaného wlastně se týkající, nikde rozkaz, aby býti přestala, obsažen není, a že ministr jen doufá, že se Swornost před reorganisací národní gardy rozejde a do ní wstaupí. 5. Že wůbec dle této listiny, jak dalece na tuto deputaci a spis její se wztahuje, Swornost by ještě trwati mohla, kdyby na doufání sic ministra Dobblhofa ohled bráti nechtěla. Uznáwajíce, žeby toto poslední wykládání ministerního wýnosu, ač zcela přirozené jest, každému po wůli nebylo, a chtíce pro uwarowání wšelikých nepříjemností Swornost jasnýmí a určitými slowy buď nowě potwrzenau neb zrušenau míti, uložili poslancowé Swornosti p. Gaučowi, ještě na ministerstwo uwážení we Wídni zhotowiti, kteréž on se wší ochotau následowně wypracowal: Wysoké ministerstwo wnitřních záležitostí! Hájíce přísně práwa kommittentů swých jsme powinni proti wysokému ministernímu uzawření dne 21. srpna 1848 č. 2864, jakož i proti wydanému wysokému ministernímu dekretu dne 27. srpna 1848 č. 1270 strany wyzdwižení sboru Swornosti, wzýwajíce sprawedliwost wysokého ministerstwa, následující k uwážení předložiti, a sice z těchto příčin: 1. Žádná z obau stížností, od sboru Swornosti zanešených, nedostala patřící záwěrečné prosbě příslušný wýnos, neboť sbor Swornosti žádal práwem zrušení guberniálního dekretu z důwodných w obojích stížnostech obsažených příčin, an zatím wysoké ministerstwo opomenauc těchto zajisté za wážné uznaných důwodů sbor Swornost, jenž národní gardu co část její doplňowal, z jiných přítomně ještě neplatných příčin wyzdwihuje. 2. Pakli tedy wysoké ministerium dle doslowního smyslu druhého wýnosu ustanowení guberniálního presidenta neschwálilo: musí se na cti těžce uraženému sboru Swornosti takowého weřejného osprawedlnění dostati, jaké každé jiné mrawní osobě w státním auwazku přísluší; to se ale wysokým ministerním dekretem od 21. srpna 1848 nestalo, a na sboru Swornosti lpí posawáde hana guberniálním presidentem na něj uwalená. 3. Dle toho, jak se wysoké ministerium wyjádřilo, nemůže o wyzdwižení sboru Swornosti w admistratiwním ohledu přítomně ani řeči býti, jelikož prozatímní reorganisowání národní gardy není ještě konečné, a poněwadž při tomto prozatímním reorganisowání jiné ještě stáwající zwláštní sbory wšelikých gard měšťanských posawad trwají, a jelikož při dosawádním wždy ještě panujícím prozatímním stawu na sbor Swornost práwem stáwající dle práwních zásad ohled bráti se musí. 4. Z wysokých wýnosů od 27. srpna 1848 newyswítá při wšech uznání hodných důwodech určitě a jasně, co strany dálšího trwání sboru Swornosti od wysokého ministerstwa uzawřeno bylo, poněwadž ztwrzení sboru Swornosti dle logických zásad uznané u mnohých členů sboru a u nepowolaných rozličnému, celku škodliwému wykládání by podléhalo. Tento poslední ohled předewším ustanowil nás s poukazowáním na odůwodnění dříwe již uwedené, prositi sprawedliwé wysoké ministerstwo: A. aby guberniální dekret od 14. čerwence 1848 dle swého celého obsahu zrušiti jasně a určitě uzawřelo; B. aby obnowení sboru Swornosti do konečného reorganisowání národní gardy následkem wyzdwižení jeho uznalo, a C. aby zápowěď: nositi znamení sboru Swornosti co národní kroj, zrušilo, týkající se auřední spis ale aby co nejrychleji pro utišení znepokojené mysle weřejně nowinami oznámilo. We Wídni dne 30. srpna 1848. Rozhodnutí ministerstwa o Swornosti od 1. září. Ministerstwo wnitřních záležitostí rozhodlo dne 1. září na obnowený protest deputowaných Swornosti od 30. srpna: Guberniální presidium wyřklo dne 14. čerwence t. r. čísl. 6957 zrušení sboru Swornosti a zákaz nositi znaky tohoto sboru jakožto trest. Toto wyřknutí trestu nebylo od ministerstwa potwrzeno w rozh. od 21. a 27. srpna t. r. č. 2864 a 1270, owšem ale zrušení sboru Swornosti z ohledů administrativních wyřknuto a zároweň spojení sboru Swornosti s národní gardau při nowém zřízení této ustanoweno. Z toho patrně následuje, že ustanowení gub. presidium od 14. čerwence t. r. č. 6957 i s wyřknutým tam zákazem nošení znaků Swornosti jakožto neplatné a zrušené se powažuje. Z tohoto rozhodnutí následuje, že se sice Swornost při obnowení národní gardy Pražské do ostatní gardy připojiti má ( což každý schwaluje ), že ale do té doby Swornost i se swým oděwem jakožto zwláštní oddělení národní gardy od ministerstwa uznána jest, a že nikdo w Praze nošení oděwu Swornosti zapowídati nesmí. H. B.

10. květen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Hlasové o potřebě jednoty spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky, Autor: Havlíček, Karel Hlasowé o potřebě jednoty spisowného jazyka pro Čechy, Morawany a Slowáky. Národnosti ewropejské nechají se na tré rozděliti: kwetoucí, kleslé a takowé, které wlastně nikdy walného wzniku se nedodělaly. Nynější wěk jest wěk wzmáhajících-se národností: wšemožně se snaží obzwláště menší národy ujíti hrozící jejich žiwotu záhubě, a protiwiti se wětším kmenům, kteří jejich žiwot a řeč zničili, a pak tyto slabší národy w sobě pohltiti, a nimi se rozmnožiti usilují. I my Čechowé náležíme k národům kleslým, a nyní se opět wzmáhajícím: staráme se wšemi silami o to, abychom čestné místo, které naší staří předkowé we swětě drželi, opět zaujali, a zdá se, že přičinění naše, ačkoli počet horliwých, dobrowolných dělníků posud jen skrowný a prostředky jen malé jsou, dobré požehnání, žádoucí následky míti bude. Základy, na kterých štěstí a sláwa národu spoléha, jsou hlawně: dobré zřízení, wzdělanost, země plodonosná, tělesní i dušewní schopnost lidu, a četnost jeho. Prwní doufám, že mi nikdo upírati nebude, a jenom proti poslední by snad nějaká pochybnost wzniknouti mohla. Mohlo by se namítnouti, že i malí národowé, a práwě oni, nejšťastnější býti mohou, že také počtem dosti nepatrné národky, nejslawnějšími se stali. I to prawda jest: a wšak jistě by tito proslawiwší-se národowé posawad kwetli, kdyby četnější byli býwali, a spůsobilejší hájiti neodwislost swou proti náwalům cizým. Nemoha zde wšechny wýhody četnosti národu uwésti, podotknu jenom jednu za wšechny ostatní: totiž, že se z welkého wždy malé, ale ne z malého welké státi může. To jest, národ četný požíwaje jinak wšech wýhod welikosti swé, může wždy we wnitřní administraci, kde přehledu dobrého zapotřebí jest, na malé části rozwržen býti, které se wnitřně dle swých místních potřeb sprawují. W literatuře wšak a w zahraničních záležitostech a styčnostech s jinými národy nemůže být četnost a mohútnost nikdy na škodu, owšem k důstojnosti a sláwě nejwíce přičiní. My národ českoslowanský nenáležíme sice k malým národům, jako jsou Hollanďané, Datčané, Šwedi, Maďaři atd.; také wšak ne do počtu welikých jako Francouzi, Rusowé, Angličané atd. Tím wíce nám wšem na tom záležeti musí, abychom aspoň w té síle, jakou nám okolnosti daly, zůstali a swéwolně se na menší ještě národky nedrobili; jako to w nejnowější době opět některým Slowákům napadlo, nowou slowenskou literaturu sobě založiti, a s předešlého swazku s námi ostatními se násilně wytrhnouti. Sbor Matice České, jehožto hlawní powinností jest, dbáti o wznikání naší literatury, usnesl se proti takowému nechwalnému a celému našemu národu nejwíce ale Slowákům samým škodnému počínání weřejně wystoupiti, aby mnozí mladí Slowáci, kteří zajisté jen z překwapení wěci tak záhubné se přichytili, radou zkušených a po celé wlastí na slowo wzatých mužů powzbuzeni, poznawše nebezpečnost jednání swého, stranu Štúrowu a nezdárné její počínání opustili, a na společnou dráhu naši se nawrátili. Z té příčiny wydány jsou „ Hlasowé “, sbírka rozličných, dílem již dříwe w rozličných okolnostech, dílem nyn zwláště sepsaných pojednání o jednotě písemního jazyka a prot 156 wšelikým nepotřebným nowotám. Spisowatelé těchto pojednání jsou nejwíce rození Slowáci, a ačkoli wlastně celý spis welmi důležitý jest, umínili sme si, abychom pozornost obecenstwa naň obrátili, předběžně zde podati wýjimky jenom z Kollára, který nejwlastněji proti nynějšímu počínání Nowoslowáků wystupuje, a také nejwětší zásluhy o wydání těchto „ Hlasů “ má. Takto píše mezi jiným Kollár za odpowěď na jisté hroziwé psaní, kterým jej p. Štúr odstrašiti chtěl, aby se nowotám jeho w cestu nestawěl: Nikdo se wíce netěšil Wašim Nowinám, nikdo se pro ně tolik nepotil, tolik nepracowal, tolik neběhal, tolik sem tam nepsal, jako já. Toto swědectwí že sobě já i před Bohem i před swětem dáti mohu, to Wám samému, tuším, nejlépe známo bude. Jakže bych tedy já mohl proti těm Nowinám brojiti a bojowati, aneb jejich podwrácení žádati, které jsem z weliké částky já splodil? Wáš cíl a Nowiny, jako takowé, já z celého srdce schwalují; ale Wáš přewrácený prostředek a bludnou cestu k tomuto cíli sobě oškliwím a naprawiti hledám. Jestli by Wás to ale mrzelo, že já sám Wašich Nowin nedržím a nečtu, tedy otewřeně Wám wyznám, že to činím mezi jinými wážnějšími národními příčinami již i pro osobní ušetření mého zdrawí, anť mne při uwedení Waší, duchu a kořenům řeči naší cele nepřiměřené orthographie, oči, při slyšení Wašich hrubých, surowozwukých slow uši boleti začínají, anobrž sám čich na jakousi nepříjemnou wůni upomínán býwá, jakowá ze stájí, z krčem a jiných peleší nízkého žiwota zapáchá a ros uráží. To pak se stáwá nejen mně ale i jiným. Stěžowali sobě mnozí z předplatitelů na Waše Nowiny, že kolikrátkoli tuto Waši luzowinu čísti začali, nechuť a mdloba je napadla takowá, že se jim žaludek zdwihal, pročež od toho raději cele upustiti museli. Pročež sám obecný lid Waše a jemu podobné nářečí nenazýwá jináče, než taračka, habarka, trpačina, bačowina, ledačina, sprostačina. Píšete mi: „ Z některých míst se i o Wašem jistém předsewzetí poučujeme a zpraweni sme o wšem, co myslíte a co počíti chcete. “ Nu a cože jest to za jisté předsewzetí? – o němž Wy práwě dwakráte w listu swém zmínku činíte? Jste-li upřímný, přoč ste to předsewzetí nezjewil? nepochybně rozumíte tím předsewzetí co do wyziskání a wydáwání nowých českoslowenskych nowin. K tomu ste žádných špehéřů nepotřebowali, anť to žádné skryté potajemstwí není; to jest zajisté nejen moje, ale i mnohých jiných předsewzetí, a pakliže Wy i dále we swém bludu urputně setrwáwati budete, to se i stane a státi musí, jestliže Slowáci ještě swé štěstí milují a raději jasné, stálé, širokodaleko swítící slunce bibličtiny následowati chtějí, nežli klamné blyskotky nočních swětlonošůw do bahen a jezer k utonutí je newyhnutelně zawádějících. Wy píšete dále: „ Že já prý wolám: My nesworní Sláwowé! a sám prý, jakou jen mohu, neswornost tropím. “ Wy a Wašinci wěru podiwné máte myšlénky o swornosti a neswornosti, které já aspoň w žádné morálce nenalezám. Kdože začal rušiti tuto swornost a jednotu, já či Wy? jeli ten nesworný, kdo třistoletou cestou i dále w pokoji pokračowati chce a radí, čili ten, kdo od té staré cesty i sám odskakuje i jiné k tomu swádí a táhne? Leží-li Wám štěstí a žiwot našeho kmene na srdci: ukažte to skutkem, láskou a sworností, sjednocowáním a shromažďowáním sil, srdečným připojením-se k mužům takowým, kteří neli wíce rozumu, aspoň delší zkušenost již mají nežli Wy, a kteří této roli swaté ne 2—3 roky, ale celý swůj žiwot již skutečně obětowali; ukažte, že Wám wíce žiwot a štěstí našeho kmene, než ctižádost nowého reformatora we spisowné řeči na srdci leží. Co nám po wšech idiotismech, provincialismech, nářečích anobrž i po wšech řečech, jestli se tím swornost ruší, národ mate, a žiwot náš národní samowraždně do propastě uwaluje. Wždyť řeč není cílem, ale jediné prostředkem k cíli. Ta chwalička a chlubička, kterou Wy co kadidlem nos a čich některých slabých Slowáků lechtáte: „ Náš kmen prý bude 157 míti wlastní žiwot, wlastní literaturu, wlastní písemnou řeč; “ kadidlo tohoto chwastání není prýskyřice indická, ale bolehlaw a čertkus kocourkowský. Oprawdiwý žiwot některého kmene záleží w tom, žiwot tento powýšiti, rozšířiti a oslawiti we swětle národní celosti, nikoli pak jej zoužiti, ponížiti a osamotiti, nebo toto jest jistá smrt kmene. Co by sme myslili o takowém případě, kdyby hrstička obywatelůw některého welikého města aneb některé obce řekla: „ Bratří! nechejme toto město a wšecko obecenstwí s jinými spoluměšťany, opusťme tento nám společný chrám, wěži, školu, odstraňme se raději někam na poušť; tam budeme wésti wlastní žiwot, tam o wlastních silách wystawíme sobě nowý wlastní chrám, nowou wlastní wěži i školu, nowý wlastní špitál i žalář, nowé wlastní diwadla a mlýny atd.; tam sobě powoláme wlastních kněžů i učitelů, wlastního soudce i lékaře, wlastního nočního hlásníka, wlastního woláka, owčáka, wlastního swiňáka, wlastního pastýře telat, husí atd. Ha, to bude žiwot! to radost, to kwět naší obce! “ – Nu ale jak že trwá tento žiwot, tato radost a tento kwět? Jak drahý to žiwot, kde jeden w takowé osamělosti tři - až pětkráte platiti tolik a wynakládati musí na wšecky tyto, a přece planší a slabší wěci i potřeby? jakowáto radost – takowéto filistinstwí a čardárstwí? Wy mne, následowně tedy i Šafaříka, anobrž i Nedožerina, Doležala, Tablice, Palkowiče, Seberiniho, Josefiho a wšecky jiné spisowatele a Slowáky, kteří česky psali a píší, powažujete co nepřátely a wrahy žiwota kmene slowenského: tato škaredá potwora Hegelowské Wámi a wašinci zbožňowané filosofie nejen Waší hlawě, ale ani Wašemu srdci čest nedělá. Wy nesčíslní zástupowé kazatelů, učitelů a spisowatelů we Slowensku, kteří ste ode tři set let w biblické neštúrowské řeči lid a žiwot slowenský wzděláwali, wy wšickni ste byli jen kazikmenowé, jen duchowní Attilowé a Tamerlanowé Slowákůw; wy wšickni nyní ještě žijící duchowníci a kněží, kteří we chrámech w biblické řeči kážete a katechisujete, zarmoucených potěšujete a ku smrti pracujících posilňujete; wy školní učitelé, kteří mládež této řeči wyučujete, pohřební werše w této řeči držíte, slyšte poprawný ortel swůj od pana Štúra: wy jste dle něho jen pohlcowatelé a bořitelé žiwota wlastního kmene, wy jste wšickni jen krwožížniwí Herodesowé wašich wlastních dítek, wy wšickni ste tedy dle p. Štúra nic jiného nezasloužili než meč a prowaz. Owšem celý ty ubohý pospolitý lide, jenž nyní ještě w řeči této doma i we chrámě každodenně písně zpíwáš, a w této řeči se modlíš, při swatbách a křestinách, w listech a dopisech, w obligacech a kwitancech, w testamentech a w jiných písemnostech této řeči užíwáš a nikoli krekačské, trpačské aneb jiné místní; ach wy wšickni škrtíte žiwot kmene slowenského; wy jste samowrahowé, wy politowání hodní slepci; kdybyste to neučinili, tuť by již wáš kmen mohl míti posawád dwa, tři, anobrž sta a tisíce wlastních žiwotů, tuť by nepotřebowal Orel Tatranský sem tam poletowati, na wšech těchto bezdušných mrtwinách se pásti a je pazoury swými drápati. — Podlé tohoto nowého, neslýchaného ewangelium běda! běda! běda Wám samému, pane Štúre! Wy sám ste wětew pod sebou uťal, Wy sám ste hůl nad wlastní hlawou zlámal, Wy wrahu wlastního žiwota swého Trenčanského kmene a nářečí, anť nepíšete drotarčinu ani bernolačinu we swých Nowinách a knihách, ale jakousi hrončinu čili křiwánčinu, aneb Bůh wí jakousi plebejčinu, kterou často sousedé nejbližších stolic a krajin, k. p. Turčané, nerozumějí, nad její neokrouchanou nemotorností, jejími nesčíslnými strakatými warianty w pohlawí, we skloňowání a časowání, jejími huňatými wýrazy a přízwuky, slowem nad celou neumytou, neučesanou, opápeřenou a zašpiněnou postawou se hněwají a mrzejí. Proti Wám tedy musíme my wšickni ostatní tento žiwot kmene našeho brániti, a proto mějte se na pozoru, aby wás snad z Prešowského okolí dzywky prucikami, Turčanské djouky preslicemi, Nitranské díwky pytlíkami, Beuohorští muadenci pauicami a widuami, Sotáci a Šáryské walaly burkownicami, Gemerčané šjernými šižmami a nuažmi, Šťáwničští hawíři knourami a štouchnami, Dolnozemci lapsíky a bunkowy někde nepopadli a newypráskali, proto že Wy zanedbáwáním jejich nářečí a opowrháním jejich kmenů o wlastní žiwot jim hráte, dáwajíce přednost Waším nejoblíbenějším miláčkům hronských brawčjárů a miškarů a jejich Wám nade wše „ drahjému, sladkjému, zwučnjému, dokonaljému, nezanowitjému “ krajomluwu. – O ubohý, pobožný Komenský, o krasocitný Palacký, o libomudrcký Klácelu, wy wrahowé žiwota morawského, proto, že ste knihy swé nepsali w hanačině, walašině aneb w kopaničárčině morawské! ( Dokončení. )

31. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [statistika o počtu odběratelů jednotlivých novin], Autor: Havlíček, Karel Jsme ubezpečeni, že každý jest zwědaw, kolik asi mají které nowiny odbíratelů, ale těžko jest něco jistého tu udati, protože se málo které nowiny s prawým počtem swých odbíratelů pochlubí a obyčejně zwětšujícím sklíčkem se naň díwají. Podáwáme tuto tedy jediné jisté měřitko, totiž počet těch odbíratelů, který se po poště rozesílá, poněwadž tu není možno ani zwětšowati ani zmenšowati, neboť wýkaz ten na c. kr. Pražské poště znám býti musí. W minulém čtwrtletí, t. j. w lednu, únoru a březnu 1849 rozesílalo se po poště: Constit. Blatt aus Böhmen ( Haase ) 2373 exemp. Národní Nowiny 1781 — Bohemia 1405 — Prager Zeitung ( wládní ) 1309 — Deutsche Zeitung 865 — Hlasatel česko-bratrský 625 — Nowiny Slow. Lípy 615 — Wečerní List ( Medau ) 565 — Allg. const. Zeitung ( Medau ) 491 — Abendblatt ( Medau ) 350 — Občanské Nowiny ( Arnold ) 197 — Volksblatt 120 — Wčela ( nebude wycházet ) 103 — Obecní List 81 — Comunalblatt 61 — Pražské Nowiny ( wládní ) 56 — To jest owšem jen ten počet, který jde do celé země po poště; co se w Praze w expedici každých nowin prodá, to není známo; jisto ale jest, že se w Pražských expedicích jenom pro Prahu a její nejbližší okolí nowiny a časopisy odebírají, a celá ostatní zem i jiné země odebírají wšechno po poště. Naše Národní Nowiny mají ku př. wšech odbíratelů něco přes 2400, tedy asi čtwrtina padá na Prahu a nejbližší okolí, a zdá se, že tento poměr i při jiných nowinách panuje, ačkoli to s jistotau udati nemůžeme. Nowiny Slow. Lípy, o kterých též to s jistotau wíme, mají wšech odbíratelů něco přes 800, tedy opět čtwrtinu w Praze a tři čtwrtiny na poště. Když ale ku př. p. Medau udáwá, že má Wečerní List 4000 odbíratelů, musíme to s ohledem na swrchu stojící tabelu za kapitální hyperboli powažowat, a to tím wíce, poněwadž by musil p. Medau wíce odbíratelů mít, než tiskne, což by zázračné bylo.

16. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Monarchie neobmezená čili absolutní, Autor: Palacký, František; Havlíček, Karel (přetisk s komentářem) Wíce než kdy jindy zapotřebí jest nyní poučiti se o tom, co nám jakožto občanům uwolněným wěděti užitečno, ano potřebno jest. Tři wěci jsau, na které w každé zemi se zřetel obrátiti musí; jsou to obywatelé, pak řízení a wláda čili panowník jejich; což dohromady stát čili obec nazýwáme; pročež w každé obci wládu a obywatelstwo rozeznáwáme. Wláda a řízení jsau newyhnutelné w zemi, aby obywatelstwo w dobrém řádu udrženo bylo; a k tomu se zase wykazuje trojí nejwyšší moc: prwní, která zákony dáwá; druhá, která dle nich saudí, a třetí, která, co dle nich usauzeno, wykonáwá. Jestliže tato trojí moc jen jediné osobě w obci swěřena býwá, jest s ní založena samowláda čili monarchie; býwá-li dána do rukau jenom některým osobám wznešenějším, obyčejně šlechticům, stáwá se z nich wláda šlechtická čili aristokracie; a přenáší-li se moc ona na weškerý lid neb wětší část jeho, že on sám dle wůle swé se řídí a sprawuje, powstáwá liduwláda čili demokracie. Tyto tři způsoby spráwy občanské jsau jakožto meze, mezi kterýmiž rozličné druhy se naskytují. W některé zemi wšecky způsoby spráw takowýchto čas po čase se wystřídaly, na př. w starém Řecku, w Athénách, w staré Italii, w Římě a před nedáwnem we Francauzsku. Každý z těchto způsobů wlády může býti dobrý, když se wláda podle národu, a ne národ podle wlády řídí a alespoň upřímnost a poctiwost s ní panuje, jenom že monarchická wláda příliš jest nebezpečná, poněwadž wšechno záleží na wladaři, a málokdy se docela dobrý wladař wydaří. Monarchie neobmezena čili absolutní. Wláda konstituční wywinula se u wšech národů z monarchické; neb ona jest obmezená monarchie. Tato w prwní swé půwodnosti býwá neobmezena a řídí se dle následujících zásad: 1. Monarcha wladař jest od wyšší bytosti a lid mu dán do rukau; on stojí jenom pod zákonem Božím. 2. Moc nejwyšší nad lidem drží on nerozdělenau a neobmezenau; jeho wůle jest zákonem, saudem i wýkonem, on má wšecka práwa a lid jen powinností. 3. On poraučí a lid poslauchá, a toť jeho nejpřednější powinnost. 4. Obec není nic jiného, nežli hromada osob podrobených jediné mocnosti. 5. Monarcha sám jedinký má se o wšecky swé poddané starati, a aby se jim dobře wedlo, o to pečowati; on sám wěděti má nejlépe, co jednotliwým i wšem dohromady nejlépe prospíwá; obmezený rozum poddaných nemůže prý o obecných záležitostech ani saudit. 6. Poddaní nesmějí nařízení mocnosti swé ani posuzowati, nýbrž se tím spokojiti, že wše k jejich dobrému směřuje. 7. Ať se nařizuje a řídí co a jakkoliwěk, do toho nemá poddaný dočista nic říci; sice prý by tím pořádek utrpěl; on nemá ani weřejně o tom mluwit, tím méně psát, leč jak mu předepsáno; wše, co by se o tom mluwilo neb psalo, má být potlačeno ( censura, zapowídání kněh, tajnůstkářstwí ). 8. Monarcha má též rozhodnauti, která wíra poddaným nejpřislušnější; kterau on wyznáwá, mají wšickni po něm wyznáwati; trpí-li ale přece nějaké jiné wyznání, stáwá se to pauze z milosti; wíra jeho má být panující, a ostatní toliko trpěné. 9. Wšecko obecné jmění přináleží nejwyšší mocnosti, a panující mocnář má je mít wýhradně pro swau osobu; protož se jej žádný, jak ním nakládá, ptáti nesmí. 10. Služebníci monarchowi, totiž auřadníci, mají jen wůli pána swého plnit, nedbajíce na to, zdali poddaným to prospíwá; k odpowídání žádný jich potáhnaut nemůže, jenom monarcha sám. Na takowýchto základech stojí neobmezená monarchie, jako ji na př. až posud w Turecku a w Rusku w Ewropě nalezáme. Patrno, že wláda takowáto, majíc základy tyto, jenom dotud w zemi se udržeti může, dokud wětší část národu w temnosti, w newědomosti wězí, nebo 42 okud [ dokud ] násilím udržeti se dá. Jak ale lid — národ Národ se nazýwá lid, kterýž we swé zemi jsa uwolněn, práwa dle swých potřeb a obyčejně i swé wlastní řízení má. k oznání [ poznání ] sebe samého přichází, oswěta se w něm rozmáá [ rozmáhá ], cítí se pod takowauto wládau utištěným, hledá, wymýšlí — použije příležitosti, aby se uwolnil, žádaje na onarchowi špatně vytištěné, dle kontextu monarchowi swém, by upustil od práw swých a jemu ěco [ něco ] jich popustil, což buď wolně neb mocně se dostáwá, a tu se počíná wywinowat z monarchie neobmezené monarchie obmezená čli [ čili ] wláda konstituční. Wláda konstituční. Wláda konstituční, majíc půwod swůj w obmezené amowládě [ samowládě ], jest podle wýměru práw, které panowník náodu [ národu ] swému postupuje, rozličná. Dle toho lze sauditi, že každý národ swau zwláštní konstituci míti musí; nebo národ si takowau wládu s panowníkem swým sám twoří, a dle swých potřeb a důležitostí ustanowuje; a jelikož každý národ cosi zwláštního, národního do sebe má, musí i národní swau konstituci mít. Zde sluší již napřed dobře pojmauti prawidlo: že jest wláda pro národ a ne národ pro wládu, a sice w tom rozumu, že wláda s národem a národ s wládau o wespolné blaho pečowati, a co k němu wede, pospolu ustanowowati chtějí, dle kteréhožto prawidla celé řízení ( uřízení ) zemské z národu se wywinuje a posléze se ním ustanowuje; pročež ústawa zemská již hotowau konstituci jisté země znamená na př. anglické, belgické; a wláda té země, kde se dle určité již konstituce řídí, slowe ústawní čili konštituční, jakož i národ i zem tak pojmenowati slušno. Jmenujeme na př. zem belgickau i národ i wládu její konstituční. Kterému národu se teprw slibuje, byť by již i na papíře pojištěna byla, ten ji ještě nemá, aniž konstitučním w prawdě slauti může; jemu jedině dána jest swoboda, že může a má spolu s wládau dle potřeb a důležitostí swých ji sobě ustrojowati. Na této swobodě musí mu nejwíce býti záleženo, aby z něho samého co z jádra wywinul se strom, pod nímžby pak on sám co národ wolný okřál. — My w králowstwí českém byli jsme posud pod wládau monarchickau na pauhý mrtwý sněm stawowský adkázáni — nyní máme být pod wládau konstituční, pod kteraužto národ náš w Čechách, na Moráwě a w Slezsku — my Čechoslowané okřáti máme. Že dobrau, pořádnau konstitucí míti budeme, ručí nám za to sprawedliwé slowo a upřímné srdce králowské, tím se těšíce, že pro starau wěrnost králi swému a pro nynější swé chowání dobré a pořádné hodni jsme a budeme. — Slušno a rozumné, abychom, dostawše dar takowý, jej ohledali, dobře naň se podíwali a cenu jeho dobře poznali a poznawše jej sobě ho wážili a wěrně ošetřowali. ( Pokračowání. )

12. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [zpráva o vojenských prohlídkách a o redaktorovi Const. Allg. Zeitung ], Autor: Havlíček, Karel Wčera o 1 hod. ráno byla wojenská prohlídka w nowém bytu Lípy SI. Ničeho wšak podezřelého se tam nenašlo. Komisse chowala se s nejwětší šetrností. I w bytu studentského spolku „ Slávie “ byla wčera prohlídka wojenská držána. Redaktor nowin „ Const. allg. Ztg. aus Böhmen “, Quido Pole, poděkowal se z redakcí.

8. říjen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: V Praze dne 8. října, Titulek: [zpráva o nové knize Matice české a o novém redaktorovi novin Deutsche Zeitung], Autor: Havlíček, Karel Ku konci toho měsíce wyjde nákladem Matice České: Jana Slawomíra Tomíčka Děje Anglicka. P. Makowička je již na nowinách „ Deutsche Zeitung a. B. “ podepsán co redaktor. Jsme oprawdu žádostiwí, w jakém smyslu p. Makowička tyto německé nowiny redigowati bude; nebo jak známo, patří p. Makowička k té straně německé, která se nazýwá maloněmeckau a chce spolek tříkrálowý, ze kterého Rakausko wylaučeno jest. Rakauské německé wšak nowiny zastupující německé důležitosti nepřipustí zajisté, aby Rakausko z Německa bylo wylaučeno, protož jest zajímawé pozorowati, zdali pan Makowička politickau swau barwu přemění, čili nic.