Datasets:

CZLC

/

CNC_Dialekt

like 0

Follow

Czech LLM Consortium 23

Rok: 2011, Typ sídla: městská lokalita, Místo: Železný Brod (Jirkov), Téma: Povolení na divadlo, Počet mluvčích: 1 Přišli Němci. A sokolovny zavřeli. A já jsem tehdy začala už jezdit do Turnova do školy a tam byl okres. (nadechnutí). Von tatínek říkal. (nadechnutí). Vem tam tu divadelní knížku. Co budeme hrát. Ať nám to povolej. Já tam přišla a ten pán mně říká dole na vrátnici. (nadechnutí). Běžte do prvního poschodí. No já tam přišla zaťukala jsem. A říkala jsem. (nadechnutí). Dobrý den. <para type="cizojazyčný projev"> heraus </para>! Třikrát mě ten Němec vyhodil. (nadechnutí). No. My jsme se učili němčinu. Já jsem chodila na angličtinu. Asi čtyřikrát jsem byla. A pak nám to zakázali. Že jo. (nadechnutí). Tak já jsem teda přišla a. Řekla jsem německy dobrý den a tak už se jako trošičku pokoukal. Pokoukal ale říkal. (nadechnutí). (nadechnutí). (nadechnutí). <para type="cizojazyčný projev"> heil </para>! A já jsem nevěděla. Mně se klepaly nohy. Já nevěděla co a jak. Ale nakonec jsem si to v*. Na chodbě složila. Jak mu to asi řeknu. Možná že mně rozuměl. (nadechnutí). (nadechnutí). A tak jako jsme. To divadlo hráli. A měli jsme z Jílovýho. Nějakej pan Patka tam chodil. Ten dělal na okrese a ten sledoval aby si tam nikdo nic nepřidával. (nadechnutí). (nadechnutí). No. Voni si tam přidali. Ten se usmíval. To bylo. To vždycky prostě b* měli radost ohromnou. (nadechnutí). A bejvávalo to hezký.

0101-C-SVC-2011-N

Rok: 2011, Typ sídla: městská lokalita, Místo: Železný Brod (Jirkov), Téma: Jirkovské zpívání, Počet mluvčích: 1 Vono se tak strašně nezpívalo. (rušivý zvuk). Akorát když takhle volali. Jeden na druhýho. (nadechnutí). Ale třeba jako u nás. Jako v rodině nemůžu říct teda. (nadechnutí). Ale vím. Že když někdo přišel třeba odněkud jinud. Tak říkal. (nadechnutí). (nadechnutí). Jé. Vy tady zpíváte. No. Třeba. Božka půjdeš v pátek do Němec? Jo?. Tak půjdem spolu a <para type="přeřeknutí"> máli </para> bysme jít až na Pufperk. (nadechnutí). No. Anebo potom. Ruženo proč je ten tvůj starej pořád takovej nasojenej? Tváří se jak kakabus. A co mu je? (nadechnutí). (nadechnutí). Takhle volali. (nadechnutí). Anebo potom. Holky nepůjdeme do Račic? Vono se tam tancuje. (nadechnutí). No ale chlapi. Ty jako moc jako nevolali. Že jo. Akorát takhle. (nadechnutí). Francku. Jdeš na pivo počkej na mě. Tak já půjdu s tebou. Dáme si. (nadechnutí). (nadechnutí). A potom nejlepší bylo. Tam byla taková selka a měla tři kluky a ta je volala na pole jo. A to bylo furt. (nadechnutí). (nadechnutí). Pepíku Pepíku slyšíš. Kde seš? Honem se převlíkni. A vybírat brambory rychle. (nadechnutí). (dlouhá pauza).

0102-C-SVC-2011-N

Rok: 2012, Typ sídla: městská lokalita, Místo: Vysoké nad Jizerou, Téma: Vysocké halekání, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Jaroslava M.] No tak bych ještě vzpomněla když jsme v létě tak. O prázdninách měli volno tak že tam jezdil z Prahy takovej pan Hajna a rád nás fotil. [mluvčí: Jaroslava M.] A vždycky třeba jak paseme kozy nebo sečeme trávu nebo hrabeme na poli. [mluvčí: Jaroslava M.] No a obyčejně nás vzal na některý místo. Který se mu líbilo a tam si udělal fotky. [mluvčí: Jaroslava M.] Von to potom posílal do nějakýho časopisu. [mluvčí: Jaroslava M.] A tak taky jednou s náma zašel až ke koupališti. [mluvčí: Jaroslava M.] A to je v* z Vysokýho dvacet minut dolů no a vod nás to bylo skoro půl hodiny. Takže nás tam rodiče nepouštěli ale s nim jsme tam mohli jít. [mluvčí: Jaroslava M.] No vzal tam hochy na maňáska a moc se nám tam líbilo. [mluvčí: Jaroslava M.] A teď jsme pořád uvažovali jak bysme si mohli taky něco takovýho seřídit. [mluvčí: Jaroslava M.] A tak kluky napadlo tam byl přes potok. Takovej můstek kde jezdil hospodář na louku. Jinak by nemohl. [mluvčí: Jaroslava M.] Takže ucpali tu troubu do rána tam natekla voda sice byla studenější ale pěkně jsme si tam zařádili. [mluvčí: Jaroslava M.] No a druhej den jsme říkali. [mluvčí: Jaroslava M.] Půjdeme zase! [mluvčí: Jaroslava M.] A že jsme vo tom vypravovali i jiným děvčatům tak my jsme tam už byli. [mluvčí: Jaroslava M.] A najednou slyšíme. [mluvčí: Jaroslava M.] Oú. Uú. Alalalá lidí alalalá lidí! [mluvčí: Jaroslava M.] Jsme říkali. [mluvčí: Jaroslava M.] No děvčata jdou hulákaj na nás mávaj na nás. [mluvčí: Jaroslava M.] My jsme nepochopili proč. [mluvčí: Jaroslava M.] Mysleli jsme si že z radosti. Tak jsme taky hulákali mávali jsme na ně a oni zatím viděli toho hospodáře že jede po silnici s koněm. [mluvčí: Jaroslava M.] No a najednou se vozvalo ze silnice. [mluvčí: Jaroslava M.] Sakramentský havrlanti co to tam děláte. Že já vás zpřerážím. Takhle mně zmáchat celou louku! [mluvčí: Jaroslava M.] No tak to se ví že jsme utekli no nedohonil nás tak nepoznal nás nic se z toho potom nedělo prošlo nám to ale slyšeli jsme ho. Že vezme flintu a postřílí nás jestli nás tam uvidí takže jsme tam víckrát nešli. No měli jsme po zábavě. [mluvčí: Miriam Š.] A zkuste mně ještě předvíst jak jste halekali. [mluvčí: Jaroslava M.] Alalalalala lidí! [mluvčí: Jaroslava M.] Alalalalalala lidí!

0103-C-SVC-2012-N

Rok: 2012, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Benecko, Téma: Práce u Holmana, Počet mluvčích: 1 To já byl potom za války sem byl na* nasazenej na nucený práce. (nadechnutí). Jednak chodili jednadvacátej ročník a další dvaadvacátej ročník většinou do říše. Je šafovali no a já měl taky jet. (nadechnutí). A otec můj to už jsme bydleli tady na Benecku. Že jo ten mně potom sjednal tadyhle. S tím Holmanem. (nadechnutí). Tyhlety pozemky co tady jsou vidíte kolem všude kolem silnice tady dozadu až k tomuhle lesu a nahoru to bylo všechno jeho. (nadechnutí). (mlasknutí). Von tam měl dva chlívy. Jedny byly krávy. Druhý byli plemenný b* b* bejci. (nadechnutí). S těma p*. Plíškama na to chodily prostě kontroly a von chodil na výstavy do Trutnova a tak dále. (nadechnutí). No a von to s ním vyjednal. Jestli bych u něj nemoh pracovat. No a. Albert Holmanů ho znal. Voni byli dost takoví jako kamarádi a říkal že jo. No tak já měl vyhraný jeli jsme <para type="se smíchem"> do Vrchlabí na arbeitsamt. Že jo a na landrát </para>. (rušivý zvuk). (nadechnutí). Tam s* si to přepsali. Prostě že tady jsem zaměstnanej no a já chodil do práce sem. Měl jsem to v místě. Dělal jsem ráno vod devíti hodin. Dobytek voni si obstarávali sami s Ludmilou. To byla jeho manželka. Pocházela z Vítkovic. Von byl taky von byl NSDAP von byl Němec dost kovanej ale nebyl zas tak nějakej. Kór aby. Nějak. Čechům ubližoval ne to nebo toho nebo aby udal někoho nebo. (nadechnutí). Voni Němci věděli že se tady poslouchá všecko ale furt to ještě s nima šlo. Já jsem tam pracoval na louce. Na poli. A chodili jsme potom na podzim do lesa dělat dřevo. (nadechnutí). Voni si dělali ta dojila Ludmila. A von taky Albert. Já jsem s ním vycházel taky dobře a von mně říkal. (rušivý zvuk). Naučíš se jezdit s koněm naučíš se dělat tadyhle a naučíš se německy. A von potom s* už taky věděl že to praskne protože já jsem vždycky na něj se díval jak jak š* v poledne když jsme šli k vobědu jak čte noviny. A vždycky si vobrátil tu stránku na Rusko kolik padlo lidí jestli taky někdo ze Sudet a z těch známejch. (nadechnutí). Furt to tam sledoval že jo. Protože vono jich tamvodsud taky zařvalo hodně. (nadechnutí). No ale já jsem toho ty tři roky tady jsem nastoupil čtyřicet dva. Vyšel jsem školu třetí měšťanku čtvrtou měšťanku jsem udělal potom potom po převratě. (nadechnutí). No tak já jsem tady do toho pětačtyřicátýho tři roky u něj pracoval. (mlasknutí). nešlo tady vo život. To bylo dobrý. (nadechnutí). (nadechnutí). Já jsem zvyk práci. Což. Chválím strašně. (nadechnutí). A hrozně dob* moc chválím. Že jsem tady měl dneska tomu říkaj biostrava. (nadechnutí). No ale to mlíko bylo dobrý. A tak dost jako jsem nějak netrpěl hlady nebo tak nějak. Tím nedostatkem. (nadechnutí). No a byl jsem každej den doma. A. Poprchávalo a my jsme pořád sušili. (nadechnutí). Voni měli schwedenreuter. Jak se tomu říkalo takový kůly se napíchly. Asi tak daleko jako přes sednici. (nadechnutí). Nejdřív se to posekalo strojem. To jsme si na podzim tyhle kůly v lese nadělali všecko. To už bylo připravený. (nadechnutí). To se tam natlouklo asi takhle vod sebe. Na kortouči normálně dřevěným s kolečkem byl takovej naviják s drátem ten se na jedný straně zahák na ten první kůl pevnej kterej byl takhle zavr* zaraženej v zemi a pevnej a ten drát se na každej kůl. První šichta asi takhle vysoko navinula a celá řada. (nadechnutí). (nadechnutí). Tadyhle třeba třicet čtyřicet metrů. Tam se to zase připevnilo. (nadechnutí). Vono to teda dalo chvíli práci. Vo to není. Ale teď se udělaly už z tý zavadlý trávy nemusela bejt suchá. Vona lepší když byla zavadlá takový řady udělaly se věchty a šlo a teďka ten věchet se takhle na ten první drát pověsil. (nadechnutí). (nadechnutí). Silně protože to vl* vl* bylo to vlhčí když se to potom seschlo tak to bylo takový slabý. (nadechnutí). A takhle se to. Pr* prostě pověsilo. A bylo to asi takhle vysoko nad zeměj protože ten drát byl asi takhle vysoko. Takže tadyhle šel šel všude vzduch a druhá šichta se natáhla nad něj. (nadechnutí). Udělala se další šichta a takovejch se udělalo pět. (nadechnutí). A byla stěna takhle vysoká. (rušivý zvuk). (nadechnutí). Mohlo pršet jakkoliv takhle déšť po tom sjel. Přišel vítr udělal & vono to profouklo. Z jedný strany z druhý strany v tu ránu to bylo suchý. (citoslovce). (nadechnutí). (nadechnutí). Akorát byla trošku vomoklá ta vočernalá ta povrchní vrstva ale vevnitř krásně zelený všechny lístečky všechny zůstaly na tom protože s tím senem se ne* nepohybovalo s tou trávou to nevopadalo nikde. (nadechnutí). (nadechnutí). A já přišel domů a vono bylo takovýhle počasí. Maminka mně říká. Vy sušíte?. Já povídám. My sušíme. No my ne vždyť. To nemůžem roztřásat a nemůžem nic pro to dělat jaký je počasí! Voni si potom už to dělali taky <para type="se smíchem"> když to viděli. Už v menším jakoby jo </para>. (rušivý zvuk). No no tak takhle se sušilo. Tohle se pověsilo a bylo usušený. Počkalo se až to potom bude suchý <para type="přeřeknutí"> šláhlo </para> se na to a vozilo se mohlo bejt pod mrakem jako je dnes mohlo se vozit kdykoliv. (dlouhá pauza).

0104-C-SVC-2012-N

Rok: 2013, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Jablonec nad Jizerou (Buřany), Téma: Jak se pekl v Buřanech chleba, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Prokop K.] Co já pamatuju jako malej kluk že. Jsem se furt motal mezi nima poněvadž ve sednici normálně pekař vyvaloval chleba dával na vošatky že jo poněvadž v šest hodin ráno muselo bejt první těsto z míchačky n* na vále že jo. [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] Takže táta ve čtyři hodiny ráno vstával a v deset hodin šel spát zastavil mlejn poněvadž to se celý klepalo to by se nedalo snad ani spát jo poněvadž to se klepalo celý poněvadž ten. Těma transmisema když máte převody vod turbíny až nahoru do pátyho patra takže to je nějakej rachot to je. [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] No <para type="se smíchem"> von </para> von večír v deset hodin už měl připravený všechno v díži. Ráno ve čtyři hodiny vstával pustil to míchal a v šest hodin ráno musil mít první těsto . Pekař na vále. [mluvčí: Prokop K.] (pousmání). [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] Takže von když přijel potom tak měl takovýho starý* nějakýho starýho indiána von takovej motor takovej ten velikej takovej ten vždycky když v Buřanech sjížděl k fabrice z toho kopečka dolu tak vždycky udělal bác bác do toho do výfuku a zase jen ba ba ba ba ba nahoru ke škole tak to jsme už slyšeli že už pekař jede poněvadž to byl rachot přeukrutnej. [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] Když to měl na vále tak pekař přišel normálně se převlík do pekařskýho a každý ráno jsme spolu snídali kyselo. [mluvčí: Prokop K.] Ale kyselo holý jo. [mluvčí: Prokop K.] Jenom kousek těsta chlebovýho že jo se dalo do kastrolu zalilo vodou rozmíchalo se to zavařilo se to žádný vejce akorát se to drobet vosolilo ani se to nemastilo. [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] To já jsem už <para type="se smíchem"> če* čekal no tak </para> to mi bylo čtyři roky že jo že až. Přijede pekař tak jsem vylez z postele a hned jsem mazal. [mluvčí: Prokop K.] (pousmání). [mluvčí: Prokop K.] A a pekař vždycky vzal ten dvoukilovej bochník takovej. Zouvák z toho ukrojil takovejhle a kudlou udělal kostky že jo takhle to vzal takhle to hodil do toho kastrolu a už jsme lovili. [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: ] (klepání). [mluvčí: ] (klepání). [mluvčí: Prokop K.] Já z jedný strany von z druhý strany každý ráno takže já jsem vodchovanej na kysele. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] (pousmání). [mluvčí: Prokop K.] No ale jako bylo to dobrý to jako. Žádný vejce žádný houby žádný mastidlo ale bylo to dobrý. [mluvčí: Prokop K.] Nebo jak* člověk si to nějak <para type="se smíchem"> neuměl bez toho představit </para>. [mluvčí: Prokop K.] (pousmání). [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] No tak ten taky posnídal no a a už se vrh. K válu a a vyvalovat a při tom si musil ještě začít topit poněvadž to táta nedělal to si dělal pekař sám poněvadž vono . Vytopit pec tak aby to vopravdu peklo a tak aby t* to peklo dobře. [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] Ale na chleba se muselo topit uhlím. [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí). [mluvčí: Prokop K.] Takže jak se říká pekařina je uhlí takovej malej voříšek jako že jo. To je to je uhlí nic moc kvalitního ale má dlouhej plamen. Jako dřevo že jo. [mluvčí: Prokop K.] Nemá takovou výhřevnost ale má dlouhej plamen a to je potřeba k peci že jo aby -. [mluvčí: Prokop K.] (nadechnutí).

0105-C-SVC-2013-N

Rok: 2013, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Jablonec nad Jizerou (Buřany), Téma: Jak se hasí chleba, Počet mluvčích: 1 Před . Třema rokama? Před třema rokama tady u mě byla moje polosestřenice z Ameriky Svaťa to byla zase ze strany babičky vlastně to byla dcera dcera dcera babiččiny sestry. (mlasknutí). (nadechnutí). A vona říká. Člověče v tý Americe voni neuměj udělat chleba já sem jezdila sedmdesát kilometrů pro chleba. Poněvadž tam byl taky Čech kterej to tam pek jo. (nadechnutí). (nadechnutí). Vono jí bylo dvaaosmdesát roků. Kdyby si řekla dvaašedesát tak byste jí to věřila jo. Úplně bezvadná ženská ale j* jakou letoru jako jak jí to myslelo jak se pohybo* -. (nadechnutí). To jsem říkal. No jestli tobě je dvaaosmdesát tak já padnu! (nadechnutí). To já. Říkám. To je úžasný teda! A tak. Rozčílila jsem se <para type="se smíchem"> a </para> začala jsem píct doma svůj chleba že jo. (pousmání). (nadechnutí). Říká. Člověče vono to. Von je dobrej všechno ale vždycky mně praská. Já říkám. No jo tak člověče tak to nehasíš že jo! (nadechnutí). Každá pec která se vytopí se musí vyhrabat popel že jo nechat vodstát a potom se vezme žitný koště dlouhý na dlouhý hrázce který je ve vodě a tim se musí celá pec vytřít no to byl kus slámy vopravdu. Přivázanej k. Dlouhý násadě a bylo ve vodě. (nadechnutí). (nadechnutí). Tam byla taková kadečka většinou plechová tam byla kadečka a v tom byla voda. (nadechnutí). Namočil a strčil do pece. To všude úplně hnala pára všude. (vydechnutí). (nadechnutí). A to. Se zavřely průduchy a nechala se ta pára v tý peci. (rušivý zvuk). (nadechnutí). A vona ta pára asi pomohla. Rozložit ještě ten hic v tý peci tak jak by měl na celý. (nadechnutí). A při tom to bylo jako vlhký takže když se tam potom tenhleten chleba dal tak nepraskal když byl dvoukilovej neprask. (nadechnutí). (nadechnutí). No a tak řikám. (pousmání). Tak zkus hele do trouby nebo to přetři nějakou mokrou handrou že jo nebo něco tím a voštruchuj to když to jde do pece ale chce to aby v t* ta trouba byla vlhčí drobet že jo. (nadechnutí). (nadechnutí). No to za tři neděle po tom co se vrátila zpátky nám poslala maila. (nadechnutí). (pousmání). <para type="se smíchem"> dvaaosmdesát roků žiju a jsem blbá že jsem nevěděla. Že to mám takhle udělat </para>! (smích).

0106-C-SVC-2013-N

Rok: 2012, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Jablonec nad Jizerou (Horní Dušnice), Téma: Do Jablonce na nákup, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Rudolf J.] Na Hradsku je tunel jedeme s nákladním vlakem z Poniklýho do. Jablonce. [mluvčí: Rudolf J.] Vjíždíme na Maříkově do tunelu v tu dobu jezdila ještě pára. Lokomotiva. [mluvčí: Rudolf J.] Jsme na lokomotivě voba dva vjíždíme do tunelu. [mluvčí: Rudolf J.] Kolega mně říká. [mluvčí: Rudolf J.] Pepíku máme před sebou nějakýho vandráka! [mluvčí: Rudolf J.] Vzal do ruky parní píšťalu z ruky ji nepustil. Že jo. [mluvčí: Rudolf J.] Přiblížil se von* se to vono se to neuhnulo. [mluvčí: Rudolf J.] A říká mně kolega. [mluvčí: Rudolf J.] To je babka. Má na zádech ruksak. [mluvčí: Rudolf J.] (nadechnutí). [mluvčí: Rudolf J.] Ta je z Bratrouchova a ze všech těch obcích tam žádný krámy teď nejsou tak jezdili na nákup voni říkali po krosnovsku. Pro forotu pro forotu tak jezdili do Jablonce. [mluvčí: Rudolf J.] (nadechnutí). [mluvčí: Rudolf J.] (nadechnutí). [mluvčí: Rudolf J.] A tu parní píšťalu nepustil z ruky. [mluvčí: Rudolf J.] A ta babka musila bejt hluchá jako papír c* to jestli tohlento neslyší. [mluvčí: Rudolf J.] Bylo to asi tak sto metrů do Hradska upravím rychlost abysme ji to že jo na Hradsku zastavíme. [mluvčí: Rudolf J.] (nadechnutí). [mluvčí: Rudolf J.] Babka vos* vodstoupila a my jdeme dolu z lokomotivy. [mluvčí: Rudolf J.] Kolega ji vezme takhle za límeček a říká. [mluvčí: Rudolf J.] Matko co kdybysme vás bejvali zajeli? [mluvčí: Rudolf J.] Ne ne panáčku. Ne ne panáčku!. Já kdybych vám uhnula vy byste mně ujeli. A já chci do Jablonce na nákup! [mluvčí: ] (smích více mluvčích najednou). [mluvčí: Rudolf J.] (smích). [mluvčí: Miriam Š.] (smích).

0107-C-SVC-2012-N

Rok: 1957, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Benecko (Horní Štěpanice), Téma: Pan řídící Šír, Počet mluvčích: 1 To nás chodilo do školy. Do jedný třídy vod šedesáti do sedmdesáti dětí. (nadechnutí). (nadechnutí). To byl jeden učitel. Jedna třída a druhá třída zas takovej počet podobnej. (nadechnutí). No. To se rozumí to ty kantoři měli chlebíček zaslouženej. My jsme byli taky nekalí. Taky jsme byli kluci rošťáci. (nadechnutí). (nadechnutí). To řídící Šír víte. To byl učitel učitelů. Hrozně dobrej kantor! Ale. Když si nevěděl rady. Výprask nám dal taky. Taky nám dal výprask!. Von t* to jinak nešlo. (nadechnutí). Tedy ta klukovina se musela nějak vybouřit. Taky. (nadechnutí). No ale zas byl hrozně dobrej. A pak. Po každým trestě udělal výklad takovej. Že by některý ženský plakaly u toho. (nadechnutí). Vždycky výklad. Von tak rozumově u*. Tedy. (nadechnutí). Jak říkám. Učitel učitelů. Když si takhle my. Starý chlapi. Sejdem co jsme k němu chodili do školy víte s takovou láskou na něj vzpomínáme. (nadechnutí). Nechci s tím hřešit ale takový vzpomínky. Pomalu větší než na vlastního tátu. Víte. Takový vzpomínky. Ušlechtilý na něj máme všichni. Víte vzpomínky nesmrtelný. Na toho člověka. Na toho řídícího Šíra. (nadechnutí). Vobzvláště tedy když člověk probírá tuhle ty jeho knihy. Mám je jednou přečtený a člověk se ještě vrací do těch jeho spisů a vzpomínám si. I v těch spisech má ty svý výrazy. Víte. Takový který uplatňoval nám. Ve třídě. Víte. (nadechnutí). (nadechnutí). Tak si f* tedy si vzpomínám. (nadechnutí).

0108-C-SVC-1957-S

Rok: 1957, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Benecko (Horní Štěpanice), Téma: Doma ve Štěpanicích, Počet mluvčích: 1 No. Můj táta. Byl kovář a ty strejcové to byli všechno samí kováři. (nadechnutí). Ty kováři se rádi napili. Třicet piv. Tenkrát. (nadechnutí). To bylo ve Štěpancích Hořeních tam byla ta. Lihovarna tam se . Vařil špiritus. A dělala kořalka. (nadechnutí). (nadechnutí). A to v každý obci. To je neštěstí. Víte. Co ty mámy naplakaly. A. Deset dětí a když fotr tohle. Dělá a. Jsou na podruží na podruží v nájmu. (nadechnutí). Třikrát tři světničku dohromady byl náš byt. (dlouhá pauza). Děti po mně a přede mnou zas starší. A v tom jsme obývali. (dlouhá pauza). Udělejte si úsudek. Já začal chodit do školy bylo mně. Šest roků a po mně. Po roce <para type="přeřeknutí"> bylja </para> holka a po roce zas ještě druhá holka. (dlouhá pauza). (dlouhá pauza). Mně bylo šest. Druhý holce bylo pět a. Třetí holce byly čtyři. Přišel do rodiny. Záškrt. V čtrnácti dnech umřely vobě. (rušivý zvuk). (nadechnutí). A to nebyly peníze. Na doktory. (dlouhá pauza). Dneska. Kdyby člověk něco vypravoval. Voni tomu lidi nechtěj věřit. (dlouhá pauza). Přišla ta nemoc v čtrnácti dnech umřely. Na doktora nebyly peníze. Podle toho se žilo. Že jo. Řekne se chlebíček. Chlebíček nebyly někdy brambory neřku #li chlebíček. (rušivý zvuk). Chlebíček. To už. Bylo jako luxus. (nadechnutí). Brambory. To se říká chleba chudejch lidu že jo. (nadechnutí). A často ani nebyly že. Kluci jako jsme byli brali jsme si. Kradli jsme jeden druhýmu brambory. (nadechnutí). Ty máš vo jednu víc. (dlouhá pauza). Takhle to vypadalo. To se rozumí tedy je to pro vás důležitý. Člověk. Někdy se to i stydí vypravovat jak jsme. Žili. A to nebylo jen v naší rodině. To. Takhle ž*. Podobně žili v druhý a když ne v druhý. V každý třetí rodině že si brambory počítali. Víte. A nikdy nebyly.

0109-C-SVC-1957-S

Rok: 1957, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Benecko (Horní Štěpanice), Téma: Faktor Hakl, Počet mluvčích: 1 A s tou tkalcovinou jémine to bylo hrozný. Víte. Co ty. Kupci s tkalcema dělali. To bylo hrozný to si žádnej neumí představit. A s politováním musí člověk říct. Víte tady na Jilemnicku. Víte. Snad to bylo ještě horší. Než na Vrchlabsku. (nadechnutí). (nadechnutí). Český obchodníci. Ty co měli. Kšeft tkalcovskej v rukouch byli bezohlední hrozně. Snad ještě víc než Němci. (nadechnutí). Před Němcem bych to neřek. No to. Tedy. Jsem starej. Ale v mým dětství. To se vždycky vypravovalo n* na Jilemnicku. Nějakej Hakl obchodník. Víte chodil s rancem jako každej jinej tkadlec. (nadechnutí). (nadechnutí). Ale chytráctvím začal faktořit. Víte. A uměl v tom chodit. Uměl. Vyždímat. Vydělávat peníze a začal rychle bohatnout. Víte. A vyšinul se udělal takovej. Majetek. Až panství koupil ten Hakl. Víte. (nadechnutí). Ale stran tkalců strašně bezohlednej. Na jeho. Jmění. Lpělo hrozně mnoho slzí a zármutku chudejch tkalců.

0110-C-SVC-1957-S

Rok: 1957, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Benecko (Horní Štěpanice), Téma: Jak se tkalcovalo, Počet mluvčích: 1 Tedy faktoři. Víte ty se už měli lepší než tovaryši. Faktor si držel podle možnosti pět deset patnáct dvacet stavů. Těch tkalců. Když neměl místo tak dával ty foroty. Takovem tovaryšům a voni mu ty šátky to zboží zpracovali. Podle jeho přání. Jak zas měl obchodníkoj dodat. A když měl tedy mnoho stavů. Už docela lepší žil. Kdežto. Tovaryš tkadlec to byl chudák. (dlouhá pauza). Když tedy jsem byl vyučenej jsem. Jako tovaryš. (hlasitý hovor v pozadí). učedník se musel učit. Půl roku a když byl na. Mistrovu. Stravu. Tak rok tkalcovinu. (nadechnutí). (nadechnutí). No. Asi tak dva měsíce jsem musel čekat než se uprázdnil stav. No a pak tedy čtrnáct dní jsem musel soukat nejdřív musel. Každej učedník se naučit řádně soukat a pak sed za stav. No a pak pomaličku tedy. To se rozumí. Mistři byli. Dost přísný. Zboží se muselo dělat pěkný víte. To ty obchodníci kunýrovali to. (nadechnutí). Hlavně pěkný zboží dělat! Aby na takovým kapesníčku nebyl kaz! To už. Ten šáteček byl bezcenný. Když měl chybu. Ty obchodníci. Ty si na to potrpěli. Aby. Nemuseli. Za ty šátky nic dát. Dělali tedy těm. Tkalcům štrof těm faktorům. A faktor to zas srazil. Tomu tovaryšoj. Takhle to bylo. (dlouhá pauza). To se rozumí jeden proti druhýmu. Ty tkalci. To byl rozdíl. Tkadlec a tkadlec. (hlasitý hovor v pozadí). Udělat pěkný zboží. Nezkazit nic anebo zas byli tkalci že. Nim bylo škoda dát tu forotu. Víte. (nadechnutí). Některý tkalci takový zboží. Dělali ještě posud že tý foroty bylo nim škoda poněvadž ta forota je pořád ještě drahá. Ta bavlna. Že jo nebo příze. Lněný teď vono se už tak nedělá. My jsme dělali všechno v dřívějších dobách. Samý lněný zboží. (nadechnutí). To da*. To jak bylo pracný. Že jo. Když sem tam prošlupovat. Člunek. (hlasitý hovor v pozadí). To nešlo vošidit.

0111-C-SVC-1957-S

Rok: 1957, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Jestřabí v Krkonoších, Téma: Vrzavka, Počet mluvčích: 1 To tady bylo vobyčejný když se kráva otelila tak to první mlezivý mlíko dali do toho m* mouku a. Vajíčko rozmíchali a dali to píct. A tomu se říkalo vrzavka. Poněvadž vono to tak trochu vrzalo. Když se to jedlo. A tady byl nějakej zedník Nácků všichni mu říkali Franz Nácků a von to ohromně rád. Von říkal. To já kdybych byl císařem anebo králem to by mně museli sedláci místo daní samý vrzavý mlíko nosit. A jednou zedničil tady. V boudách v Němcích a Němci ty to lili pod tesy. To. První mlezivý mlíko. Von povídal. Ale hospodyně to mně z toho upečte vrzavku. Vona vám upekla vrzavku. Takovej pekáč že by na něm moh tříletýho kluka mejt. Tak jsem sed a jed. A najed jsem se pořádně. A šel jsem po vobědě. Dělat. Pane začnu dělat začala se mně tak motat hlava. Bolet hlava žaludek jsem měl napatej kon*. Jen jsem se potil. Tak jsem si musel jít lehnout. Stočil jsem zástěru povídám. Hospodyně. Není mně dobře já si musím lehnout. A vona. Co jsem nedojed. Tu vrzavku. Dala to takhle na kamna. A já jsem leh nahoře ve světnici proti kamnům. A teď jsem tam viděl ten pekáč s tou nedojedenou vrzavkou. Já voči přimk abych na ten pekáč neviděl. Do smrti že nechci vrzavku vidět. Ale když jsem tři hodiny pospal jsem se probudil bylo mně dobře. Tak jsem se na ten pekáč podíval povídám si v duchu. Franz to to dojez. Voni by to zahodili. A tak jsem milou vrzavku dojed. A víte bylo mně dobře. Šel jsem dělat. A šlo to.

0112-C-SVC-1957-S

Rok: 1957, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Jestřabí v Krkonoších, Téma: O Kobrovi a jeho křížku, Počet mluvčích: 1 V sousední vesnici byl v Krkonoších nějakej Kobr měl tam menší usedlost a měl jednoho syna. A poděvadž starej byl ještě schopnej a. A stará taky tak to voddělali sami a syn se dal. Do <para type="přeřeknutí"> kolařaření </para>. Poněvadž tenkrát se navlíkaly sekaný korále. Jezdilo se pro ně až do Černý Studně za Smržovku. No nějakej čas utek stará se rozstonala a zemřela. (nadechnutí). A taky. Tam zeza Vysokýho z jedný vesnice. Nějakej Duštír kolalařil. Tak se vždycky scházeli tam. Na Černý Studni a poněvadž Kobr měl koně. Tak mu vždycky ty korále. Pytel dva přiložil. A tak mu to dovez až do Sklenařic. A tamvodtud si to už Duštír vodvez sám. A když Kobroj zemřela máma tak byl s koralma a povídá. Tak poslouchejte Duštír. Už vám nebudu korále vozit. No pročpak hochu. Copak jsem ti udělal?. Vždyť ti vod toho vždycky zaplatím! A ještě ti koupím kořalky! Vo to ne. Ale zemřela máma no a táta by sám nic neuhospodařil. Tak prej se vožeň. Seš už dost starej klacek! Von povídá. Jo d* Duštír. Vono se vám to řekne vožeň u nás tak šikovná ženská není do hospodářství a já nemám kdy shánět po světě ženskou. Duštír povídá. A víš co? Přijď k nám a vem si naši Anku ta je do práce jako ďas! Tak milej Kobr se tam vypravil no a koneckonců z toho byly námluvy a svatba. (nadechnutí). (nadechnutí). A. Anka se k němu nastěhovala. A vskutku do práce byla jako ďas. Ale na muže byla jako ďábel! No a von že se Kobr drobek rád ponapil tak často mívali takový bouřkový líbánky spolu. No. Leta utekla a Kobr ale kolalařil pořád. A jednou jel s koralma domů v noci a v příchovským háji kobyla najednou mu upadla. A vostala natažená. Tak ji vodtáh do pankejtu a ustříh jí žíně z vocasu. Uříz. Prej. Bude za to zlatnik jo a mrchu ať si někdo zakope! No a vozejček že to bylo podolou s koralma táh sám až do Mexika. (nadechnutí). No. Tam byli jiný koraláři tak si dali. Vočko a von se tam pozdržel do rána. Ráno už bylo světlo když přišel domů <para type="se smíchem"> kobyla se před vokny </para> pásla! <para type="se smíchem"> vona byla asi </para> hladová a unavená. Tak sebou praštila a vostala ležet. (nadechnutí). No a pak. Když si vodpočala. Tak se v pankejtě nažrala trávy a sebrala se domů. No a když přišel domů žena se do něj pustila. Milá Anka. Ty prej jeden vochmelko kobyla přišla domů a někdo ní uříz vocas! Jo. Ty chlastáš. A hraješ karty a vo koně se nestaráš! Tak z toho zas byla taková. Rodinná nepříjemnost. (nadechnutí). Milej Kobr se sebral a šel do Vysokýho. Poněvadž ve Vysokým měli voddavky. Myslil si kdyby mu to farář udělal aby je rozved. (nadechnutí). No tak šel ke svatý zpovědi. Když se vyzpovídal. Povídá. (nadechnutí). Ale velebný pane. Já mám ještě jeden těžkej hřích kterej mě trápí už třicet let a. Bojím se ho skoro přiznat. (nadechnutí). Farář povídá. To by byla svatokrádež. To by byl nejtěžší hřích na světě žádnej hřích se nemá zamlčet! Tak copak to máte za hřích na tom svědomí. Že vás třicet let tíží? To je velebný pane před třicíti lety jsem tady u oltáře hlavního vzal křížek a ten křížek mě celejch třicet let trápí. Já bych ho rád vrátil. (nadechnutí). Farář povídá. No když ho vrátíte a budete činit pokání. Tak vám to bude odpuštěno! (nadechnutí). Tak milej Kobr se sebral domů povídá. (nadechnutí). Mámo ráno musíme do Vysokýho na faru budou předělávat matriku tak tam musíme jít. Kdy seš narozená a kdy jsme se vzali. (nadechnutí). No tak vona druhej deň se voblíkla svátečně a šli do toho Vysokýho. (nadechnutí). Přišli tam na faru povídá. (nadechnutí). Tak pane faráři. Jsem tady a tady vám. Přivádím ten křížek. (nadechnutí). Ukázal na ženu. Kterej jsem. U oltáře před třicíti lety vzal. A kterej mě třicet roků trápí. Milá Kobrovka se mu vyplila do vobličeje. Povídá. Ty všiváku. Ty mně ještě děláš takovouhle vostudu i u velebnýho pána? A pan farář povídá. Ale paní Kobrová. Nic se nezlobte a. Vono to bude dobrý. Ale já musím si dojít do vedlejší místnosti pro matriku. Musíte chvíli počkat. A vy paní Kobrová můžete jít zatím domů. Já to už vyřídím s panem Kobrem. No zatim ale farář <para type="se smíchem"> poslal pro četníka </para> a četník přišel. A poněvadž za starýho Rakouska. Církev měla veliký zastání. A poněvadž sňatek manželskej je svátost zneuctění svátosti. Tak Kobr. Křížku zbavenej nebyl. Ale dostal za to sedm dní basy. A trápil se se svou Ankou až do smrti.

0113-C-SVC-1957-S

Rok: 1957, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Jestřabí v Krkonoších, Téma: Kdo je černější?, Počet mluvčích: 1 V jedný vesničce. V Krkonoších žil krejčí. Byl to bejvalej. Námořník. Sloužil u námořníků. A von byl hrozně. Černý pleti. (nadechnutí). Von měl kůži jako naviksovanou. A poněvadž neměl mnoho šití tak takhle těm vrchnostenskejm úředníkům žehlil a spravoval šaty. (nadechnutí). A voni mu zas dávali práci. (nadechnutí). Chodil s nima na příjem dříví anebo dohlížel na lidi na kultuře. Když vysazovali smrky. (nadechnutí). A tak měl celoroční výdělek. A že byl poctivě černej. Ženu měl ještě černější. A jednou na tom kopci na Chlumu byla udělaná paseka. A přijel tam vrchní. Nadlesní s účetním a fořt. (nadechnutí). Přijímalo se dříví. No a Koptik nim nosil přesnídávku a takový to občerstvení a plášť. A jednou tak. Svačili a nadlesní povídá. (nadechnutí). Poslouchejte. Koptiku. Ale vy jste vopravdu sakramentsky černej. To prej pane vrchní nadlesní nic není. To kdybyste viděl mou bábu. Ta je ještě černější. No Koptiku. Tohle mně neřikejte. Že je ještě černěj*. (nadechnutí). No na mou duši. Když vám to povídám. Já nikdy nelžu! No prej. (nadechnutí). Jestli je černější tak vám dám sáh dříví. A budete si ho moct hned vodvízt. Poněvadž von bydlel vod paseky takovejch dvacet minut. Šel domů. (nadechnutí). Povídá. Mámo jdi se vypůjčit trakař k Harcubom a já si vezmu náš. Dostal jsem sáh dříví bukovýho vod pana nadlesního. A žena jeho šla a vypůjčila se tam trakař a jeli. Když přijeli na paseku povídá. Tak mámo pojď musíme se panu nadlesnímu poděkovat. Když přišli k němu von povídá. Tak pane nadlesní. Je černější než já nebo ne? Nadlesní povídá. No teda je. A vona mu dala facku až se zamotal. Koptikoj. Povídá. Ty prej. Chlape jeden ještě mně děláš po světě vostudu a hanobíš mě! Von povídá. Mámo buď zticha! Dostali jsme sáh dříví bukovýho za to! A. Nadlesní povídá. No víte Koptiku že jste mně nelhal tak si vemte dva sáhy dříví! A tak Koptik za to že měl ženu černější dostal dva sáhy dříví.

0114-C-SVC-1957-S

Rok: 2012, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Benecko (Mrklov), Téma: Mrklovská čarodějnice, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Olga K.] No bylo tady malý hospodářství. Který měli Horákovi. [mluvčí: Olga K.] Měli čtyři kluky. [mluvčí: Olga K.] A když manželka zemřela poměrně mladá von prodal stodolu zboural a stavěl v Jilemnici. Kvůli tomu jako aby měl dřevo. [mluvčí: Olga K.] A k* když potom to dostavěl vodstěhoval se do Jilemnice. [mluvčí: Olga K.] No a prodal to Ho* manželům Holubcovejm. [mluvčí: Olga K.] Pokud. Byl pan Holubec jako ještě tak to jakž takž šlo. [mluvčí: Olga K.] No a když s* zemřel tak milá paní Holubcová začala řádit. [mluvčí: Olga K.] Zdálo se jí že jako ji vošidili. Von totiž ten pan bejvalej majitel prodal ty velký pozemky k tomu co měl a nechal jen tohle kolem domu. [mluvčí: Olga K.] No. Jí se zdálo že má pořád málo. [mluvčí: Olga K.] Tak. Nejdřív šla na katastr do Jilemnice. [mluvčí: Olga K.] A měření. Museli jít měřit. [mluvčí: Olga K.] Bylo to dobrý. [mluvčí: Olga K.] Potom. Na katastr a geodézii do Liberce zase měření. Zase neuspěla. [mluvčí: Olga K.] Potom do Pardubic a znova měřili. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Olga K.] No. A potom to už měla koště asi nasmolený. Tak letěla do Prahy do prezidentský kanceláře. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Olga K.] A mám dojem že tam byl Štrougal. [mluvčí: Olga K.] No. Zase nic. [mluvčí: Olga K.] A uvařili jí kafe. [mluvčí: Olga K.] A vona říká. No když neuspěla. Tak ať si ho vypijou sami! [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Olga K.] A jela domů. A začalo to! [mluvčí: Olga K.] Zatarasila ty hoření cesty nejdřív. Takže tam s tím tatraplánem nemohli jezdit sousedi a n* nijak jinak se na silnici nedostali. [mluvčí: Olga K.] Prostě nic. [mluvčí: Olga K.] Tu cestičku. Co vedla přes potok tak sebrala plot takovej drátěnej vostrej. A kolem to vobložila plotem. [mluvčí: Olga K.] A ten plot. Zamazala tím co našla zpod <para type="přeřeknutí"> záchadu </para> a z chlívka ten celej plot tam namazala. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Olga K.] Proti bylo hřiště hrál se tam volejbal. [mluvčí: Olga K.] No a. Když tam hrály děvčata. No tak ty taky trochu zlobily tak na ně přilítla i s kosou. [mluvčí: Olga K.] No a po tý cestičce chodil pošťák. Nakupovat. Prostě sousedi nikdo tam už nemoh jít přesto že to byly veřejný cestičky jako dřív že jo to bylo. [mluvčí: Olga K.] No a jednou ke mně ten pošťák přišel a říká. [mluvčí: Olga K.] Víš co. Pojď. Ukradnem ten plot! [mluvčí: Olga K.] Tak jsme šli vodmontovali plot to víte a tak jsme ho donesli na silnici a teď ten rachot po silnici dolů a kam s ním? [mluvčí: Olga K.] No došli jsme až. K hospodě pod hospodu a tam byl takovej sráz dolů a potok tak jsme dolezli k tomu <para type="přeřeknutí"> potoko </para> s tím drátěným plotem a hodili jsme ho do potoka. [mluvčí: Olga K.] A šli jsme domů. [mluvčí: Olga K.] Že jsme jako zrovna nevoněli po konvalinkách <para type="se smíchem"> to jsme nevoněli </para>. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Olga K.] No ale nebyl konec. [mluvčí: Olga K.] Vona začala řádit zas na sousedi že jí tohle udělali. [mluvčí: Olga K.] No co už asi toho měli nahoře taky dost. A byla bouřka. [mluvčí: Olga K.] A ten strom. Jak jsem to tady. Nakreslila. To byl nějakej jesen tak do toho stromu uhodilo a nějakej ten kulovej blesk a něco se vodrazilo jí a rozbilo jí to postele. [mluvčí: Olga K.] Totiž jen to peří. [mluvčí: Olga K.] A <para type="se smíchem"> peří </para> jí všude lítalo. [mluvčí: Olga K.] A řádila znova. Že to udělali sousedi a to. [mluvčí: Olga K.] No ale pak bába se přece jenom dům prodala <para type="se smíchem"> a vodstěhovala se </para>.

0115-C-SVC-2012-N

Rok: 2012, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Jestřabí v Krkonoších, Téma: Žádost o cement, Počet mluvčích: 1 Ten chtěl cement Němec. Tak napsal na landrát na vopravu žumpy vo cement d* napsal tam dvakrát. A voni mu ani nevodpověděli. Jo. Tak u toho tak nějak hudral a děda říkal. To se divím. Proč by ti nedali ciment na spravení žumpy vždyť to je na zemědělský účely. No a on byl takovej ještě dožranej. Tak. Dědoj nějak říká. No když seš tak chytrej. Tak tam napiš ty! Říká. No jestli chceš. Já ti tam napíšu. No a napsal tam. <para type="cizojazyčný projev"> ich brauche acht Sack Zement. Acht Sack Zement nach Reinigung Jauchgrube. Danke </para>. No za týden dostal poukaz na cement a ještě k tomu ho měl vo dvacet procent lacinější. Protože to bylo na zemědělský účely. Von říká. Já Němec já tam dvakrát psal. Voni. Voni nevodpověděli a Čech tam napíše a já ho mám lacinější! No a děda říká. A co #s tam psal? No von mu to ukazoval. Von*. Dvoustránkovej dopis a voni nepochopili. Co vůbec chce! Samý jen vo*. Vomlouvání a děda napsal. <para type="cizojazyčný projev"> ich brauche acht Sack Zement. Nach Reinigung Jauchgrube. Danke </para>.

0116-C-SVC-2012-N

Rok: 2012, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Jestřabí v Krkonoších, Téma: Hospoda Vormouka, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Lubomír Š.] Vítkovice měly prostě. Za tý války nebo před válkou. Nějak. Asi těch. Devět set. Padesát šedesát obyvatel a z toho bylo sedmdesát dva Čechů. <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Lubomír Š.] A to byli Češi. Vormovka nad Vormovkou Udatná. Nad silnicej tady jak. Je ta. Je ta garáž tak tam byla hospoda to byla ta pů* původně ta. Vormovka. [mluvčí: Lubomír Š.] To zas bylo forman vítkovickej. Jezdil do Rokytnice do pivovaru. Nim do hospody pro pivo. [mluvčí: Lubomír Š.] No a jednou prostě nějak. Přišel tam hoch malej. S kusem papíru kde měl napsaný. [mluvčí: Lubomír Š.] <para type="cizojazyčný projev"> morgen vor mouka. Pivo später </para>. [mluvčí: Lubomír Š.] Jako ráno že napřed pojede pro mouku pekařoj a pro pivo jako pozdějc. Aby na něj hospodskej nečkal. [mluvčí: ] (hlasitý hovor v pozadí). [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Lubomír Š.] V pět hodin že přijede s koněm. Že budou nakládat sudy do Rokytnice a zpátky že nejdřív musí do mlejna pekařoj pro mouku a že přijede pozdějc. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Lubomír Š.] No ale seděli tam. Ten byl někde venku myslím v chlívě. No prostě byl někde venku a ty to četli. Co tam chodili. To byla česká hospoda. Že jo. [mluvčí: Lubomír Š.] No tak to . Četli česky. [mluvčí: Lubomír Š.] <para type="cizojazyčný projev"> morgen vor mouka </para>. [mluvčí: Lubomír Š.] No tak říkali. [mluvčí: Lubomír Š.] No. No. Vono když je mha tak to vypadá . Že to je jako v mouce a když je metelice. Tak to je jako v mouce. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Lubomír Š.] A začali tý hospodě říkat Vormovka. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Lubomír Š.] Vod toho to jako dostalo jméno. Že jo. [mluvčí: Lubomír Š.] No a vono to potom. Teda jako nějak tomu Šimůnkoj vyhořelo. [mluvčí: Lubomír Š.] Ještě. Já se pamatuju. Byly ty. Ty trámy a t* ten chlív a to to ještě jako stálo. Než to. Rozebrali.

0117-C-SVC-2012-N

Rok: 2013, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Martinice v Krkonoších, Téma: Za války v Martinicích, Počet mluvčích: 1 Mně bylo osm roků tady to zabírali. Probudili jsme se ráno tady chodil ten. Náš bubeník. Co nám dával zprávy ráno v šest hodin to už se čekalo. Co bude asi. (nadechnutí). Bubnoval a že jako naše republika byla vobsazená Němci a. Že abysme zachovali klid. A že to všechno se nějak vyřeší. A. Přišli ty vojáci. Ty Němci sem. Žalej. Černá hora tak. To všechno už bylo vobsazený. Mezi Harrachovem nebo Rokytnicí a Vrchlabím ta silnice dělala hranici. Jo v. V Hrabačově byla vystavená celnice. Tam nastoupili ty Němci. Tak vím. Že jako osmiletej kluk jsme šli na ten hřbitov. A za hřbitovem vedla cesta. A tady nahoru tím kopcem. To je Hůra se to jmenuje a po nějakejch. Já nevím. Sto metrech stáli už německý vojáci s puškama. Ale voni to nebyli vojáci. To byli civilisti. Říšský Němci měli pásky s <para type="přeřeknutí"> Hitlerjem </para> teda s hákovým křížem. A pušky ale to byli. Říšský Němci ale s těma se dalo diskutovat. Nejhorší byli ty. Lhoťáci pro nás ty sudeťáci ty k. K těm Němcům chtěli přijít. Že jo. Dokonce tadyhle v tom. Studenci tam byli i lidi že. Šla jim hranice mimo ten jejich barák. Ale voni to byli. Už Němci. Tak si požádali. Aby byli. Zabrány těma Němcema. Že jo. (mlasknutí). No a. To takový potom byli tady Němci. (nadechnutí). A tak mi s tím otcem jsme šli na ten hřbitov vedla cesta. Vedle hřbitova a na ní stáli ty a s nima se dalo diskutovat. Protože my jsme uměli německy. Protože jsme se učili. A ty . Voni říkali. No. My za to nemůžem my ne*. My to dostali nařízený. My jsme nastoupili na tu vojenskou službu v civilu. A jen tu pásku měli. A pušku. No a tak jsme diskutovali vo tom a my. Já tak já ne. Ale ty otcové. Jen jsem poslouchal. Že jo. (nadechnutí). No ale pak po nějakým čase. Tak. Že moc. Mohli jsme na ten hřbitov. Ale dál už ne. V tý Lhotě Zálesní tady až po tu slinici. Která vede ze Studence do Vrchlabí tak. Po nějakým čase. Pak už se to urovnalo a ta hranice se. Rozšířila až po tu silnici. (klepání). T*. Ta nám p* ta potom dělala tu hranici no a tam už zkrátka se dál nesmělo no. (klepání). No a to sousedství s těma Něm*. S těma Němcema. My jako kluci. Mám takovou jednu příhodu. Ten kopec tadyhle k tý Lhotě jak je. Tak jako kluci jsme tam lítali tam byla taková skála a tam jsme se jednou na tu skálu dostali. A do* dolů jsme koukali. Do tý Lhoty. A ty l* kluci lhotecký si tam hráli na tom hřišti. A když nás tam nahoře <para type="přeřeknutí"> zjištili </para> voni už měli pušky. Ale byly to teda asi vzduchovky jenom tak po nás začali střílet. Tak my jsme museli z tý skály utýct. (nadechnutí). Jsme měli špatnej s nima takovej a byli to kluci s*. Někteří i známí. Že jo. Byli to staří jako my. Pak po válce jsme zas. Voni zas. Byli rádi. Že se s nima bavíme. Nebo když se to zabíralo. Tak pot*. Po tu Lhotu to bylo zabraný. Takže my jsme byli Češi a za tou silnicej byli Němci jo. A nějakej čas se to drželo. Že jsme se stýkali s nima ještě. Ale rodiny byli známý. Třeba von byl Němec a von vona byla Češka. Že jo vzali se spolu. Takže byly to rodiny napůl. Napůl. Vím že moje maminka kamarádi*. My jsme pocházeli z Kruhu teda a. Jedna se vdala do. Do tý Lhoty a že. Za války chodila vedle našeho baráku a babička se někdy. S ní mlu*. Nebo maminka bavila. A vona říká. (nadechnutí). Liduško. Já už musím jít aby mě tady nikdo neviděl mně by ohromně nadávali. Takže ty Lhoťáci. Někteří byli slušný ale někteří byli teda krutý to bylo nebezpečný se s nima bavit. (rušivý zvuk). Takhle jsme s nima tady žili. Zas třeba manželčina. Maminka a voni měli v Kalný příbuzný a do tý Kalný se nemohli nijak dostat buďto přes Horka. Kde byla taky hranice. A někdo jim tam umřel těm to ještě jsme se neznali s manželkou jsme se. Jen to vypravovala že teda. Aby nemuseli přes ty Horka tak si to nějak vyjednali. Že je tady v tý Lhotě pustili tou Lhotou protože nesli velkej věnec do tý Kalný tak aby nemuseli. (nadechnutí). (klepání). Protože. I ty Lhoťáci někteří do toho Studence. Do tý továrny chodili dál jo. (klepání). (mlasknutí). Tam ve Lhotě žádná b*. Továrna nebyla. No byla tam malá. Taková dřevovýroba. Tak chodili do Studence. Takže se znali s těma našema. Nebo s tou mojí panímámou no a když šli po tý Lhotě s tím věncem. Tak se nesměli nikde ani votočit. (klepání). (cinkání nádobí). Manželka vždycky říká. Že maminka teda že na někoho tam zamávala a. Ta ženská byla nešťastná z toho. Votočila se. A musela honem. Za dveře. Aby neviděli ty sousedi. Co tam byli vopravdu Němci takoví. Jo. (klepání). (klepání). Byli to. Uměli česky ale byli. Pro Němce no a tak musela vodejít aby neměla s tym nějakej průšvih. No. (klepání). Takže takhle. Byli. T* některý. Ty Němci byli takoví no.

0118-C-SVC-2013-N

Rok: 2013, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Martinice v Krkonoších, Téma: Hřiště na tenis, Počet mluvčích: 1 A na tom hřišti když jsme ten tenis hráli tak nás bylo moc. Tak starší hráli volejbal tak nás zas vyhazovali jako malí kluci nebo mladší kluci. Tak jsme si udělali vprostřed hřiště takový kolíky jsme si zapíchali ale jenom vyndavací aby se dalo hrát. Že jo. (mlasknutí). (nadechnutí). A tam museli jsme si vytrhat ty drny vprostředku to bylo hřiště travnatý. (nadechnutí). No a teďko jsme tam přes šňůru nataženou rakety dřevěný jsme měli a ty ty míče byly takový už. Vodřený celý že jo už tam nebyly to to to chlupatý no ale. Pořád jsme hráli nalajnovaný jsme to měli. (nadechnutí). (nadechnutí). (mlasknutí). (nadechnutí). No a furt se nám to tam jako nezdálo a protože jsme ten les měli n* prošáranej že jo tak tady se říkalo U Domečku tamhle je taková chata a u tý chaty bylo takový velký prostranství a vona to byla školka. (nadechnutí). (nadechnutí). A lesáci ji protrhali takže to bylo vyprázdněný a ten les patřil brenský tý Harrachoj že jo ten zámek celej. No a tam sídlilo to velitelství. (nadechnutí). No a my jako třináct čtrnáctiletý kluci jsme si říkali. No tady kdyby jsme si tu udělali z toho plošinu pěkně tak by se nám tady hřiště h* hrálo pěkně. (nadechnutí). I když. By nás to bejvalo stálo mnoho úsilí. (nadechnutí). Srovnat to že jo. Ale byli bysme jako páni toho prostoru tam. (nadechnutí). No a tak. Nás nenapadlo nic jinýho než do toho zámku k tomu Harrachoj jít. Tak s s tím panem Tomášem. Byli jsme tři nevím kdo tam tenkrát chyběl tak jsme šli do zámku do Brannej. (nadechnutí). (nadechnutí). No a tam byla s* stráž. (rušivý zvuk). No a my jestli bysme mohli mluvit s nějakým tím panem hajným kterej tady má na starost samozřejmě byli to Němci všechno. Jo. Neuměli česky. (nadechnutí). No a tak nás tam uvedli zaťukali votevřeli a my jsme vešli jako kluci říkám to byla taky nápada. Fešáci vyšňořený še* s těma šaržema všema. (nadechnutí). (nadechnutí). No a když zjistili. Co chcem. Tak říkali. (nadechnutí). To nelze rušili byste. Zvěř. (nadechnutí). (nadechnutí). Jo no celkem nás vyslechli a no tak jsme bohužel teda tenis museli hrát na tom hřišti. (nadechnutí). To jen jako třináct čtrnáctiletí kluci jsme se nebáli jít za tím von to nebyl Harrach že jo to byl to to měl podřízený v tom tom h* bre* hornobrenským panství. Tak jsme tam tenkrát takhle dopadli. No. (rušivý zvuk). (dlouhá pauza).

0119-C-SVC-2013-N

Rok: 2012, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Benecko (Mrklov), Téma: Jak hořelo, má panenko!, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Olga K.] Pan Forman hledal lidi i v hospodě. [mluvčí: Olga K.] A přišel tady sem k Bubeníkom do hospody a seděl tam můj táta. [mluvčí: Olga K.] A tak se ho ptal jestli by chtěl hrát ve filmu. [mluvčí: Olga K.] (mlasknutí). [mluvčí: Olga K.] No von že jo. [mluvčí: Olga K.] Tak šel hrát toho dědu. [mluvčí: Olga K.] V podvlíkačkách. Že jo úplně v podvlíkačkách hrál toho dědu starýho. [mluvčí: Olga K.] Tam koupili nějakou dřevěnou starou chalupu natřikrát to filmovali. A že ji vždycky polili petrolkou. Aby to hořelo. A zas to uhasili. [mluvčí: Olga K.] No a taky měli vode mě vypůjčený tady. Takovej vobrázek a pak měli ještě takový starý umyvadlo. No ale to tam zůstalo. [mluvčí: Olga K.] No. My jsme to ani nechtěli že jo. To už nám nevrátili. [mluvčí: Olga K.] <překryv mluvčích> tej </překryv mluvčích> a voni to vopakujou často ale už toho je hodně vystříhanýho už. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Olga K.] No děvčata vodtud chodily tančit do toho plesu že jo. Dával jim dvacku za to. [mluvčí: Olga K.] Byl to hasičskej bál. [mluvčí: Olga K.] Tam jak se kradlo. Vykradli tu tombolu <para type="se smíchem"> celou </para>. [mluvčí: Olga K.] Děvčata tady vodtud z kraje tam chodily tancovat no hráli to většinou jako to hráli neherci. [mluvčí: Olga K.] Ta kapela to bylo myslím všechny. Že nebyli herci hodně jich jako bylo co nebyli herci. [mluvčí: Olga K.] Jo to se točilo ve Vrchlabí. [mluvčí: Miriam Š.] Hmm. [mluvčí: Olga K.] A ten pan Forman ten sem pro tátu jako pro mýho jezdil zas ho přivez s manželkou ještě s tou první. [mluvčí: Olga K.] No byli jsme na premiéře se podívat. [mluvčí: Olga K.] Jenomže myslím že se dost ty hasiči zlobili. <para type="se smíchem"> víte u toho. Protože to bylo jak tam všechny vykradli </para> no prostě celou tu tombolu. Co tam byla. [mluvčí: Olga K.] (smích). [mluvčí: Olga K.] Byl konec tím že tam leželi ty dva na tý posteli. Vedle <para type="se smíchem"> toho vohně už zhasnutýho </para> pruhovaný peřiny -.

0120-C-SVC-2012-N

Rok: 1957, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá, Téma: Jak kanár nezpíval, Počet mluvčích: 1 Byl tady jeden takovej starej tkadlec ale byl to muzikant a velikej ptáčník to byl víte jo. A jednou měl takovýho kanára. Von mu přestal zpívat. A tady vodtud na Zabylym byl nějakej takovej šibal taky ptáčník voni říkali že má černoplešku. Vono se tomu říká černohlávek a von tady dříve jsem tady říkali černopleška. A voni říkali že by tu černoplešku vzal za toho kanára když mu nezpívá. A ten šibal vobarvil vrabce víte <para type="se smíchem"> a dal mu vrabce vobarvenýho </para> místo černoplešky za kanára. Ale kanár zas nezpíval ani černopleška když to byl švihlík nebo vrabec jo. A v Jilemnici já mu tak povídám zkrátka a v Jilemnici byl nějakej pilníkář byl to Němec ten tak ptákům rozuměl. Tak von s tou pleškou šel do Jilemnice nebo s tou černopleškou šel do Jilemnice že ho ten pilníkář že ho vyhojí. Že bude zpívat to. Ten ta černopleška. Tak ji tam měl tejden a když tam za tejden přišel <para type="se smíchem"> jo </para> von to byl Němec. Tak on se ptá. Tak co dělá pleška? <para type="se smíchem"> jo </para> pleška chcíp!

0121-C-SVC-1957-S

Rok: 1957, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá, Téma: Lhář, Počet mluvčích: 1 Byl jeden takovej kluk víte mladej a tak ukrutně lhal jo. Ale všude ho takhle ve vesnicích znali jak lže. A jednou šel cestou tady šel a potkal ho pan farář. A farář na něj. Tak Venouši mně tedy něco ale zalži bez pomyšlení. Prej. Pane faráři dneska mně dejte pokoj. Mamince je tuze špatně. Já jdu pro pana pátera. Jo prej pan páter není doma tak to musím jít já. Tak hnedka na faru do kostela víte ty vobřady sebou vzali kostelníka a tedy zvonil když potkali kněze že jo smekali. Kluk taky ještě smekal. Když přišli domů máma zrovna vylejvala špínu. Z prádla víte? Tak koukali co se to děje. Ach prej. Hochu ty #s mně ale zalhal! No máma hnedka brala hůl a chtěla kluka prát. A ten pan farář povídá prej. Ne. Vy ho neperte já jsem chtěl ať mně zalže něco bez pomyšlení ale <para type="se smíchem"> že mně takhle zalže to jsem si nepomyslel </para>!

0122-C-SVC-1957-S

Rok: 1957, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá, Téma: S bryčkou pro vikáře, Počet mluvčích: 1 V sedmdesátým osmym roku to už bude brzo hrůza let. Že jo když. Byla v Bosni ta okupace tak tady přišel domů nějakej kanonýr. A jeho táta sloužil tady u Nosků. U kostela. A to vždycky bejvávalo každej rok byla. Náboženská zkouška. A tyhle Noskovi měli tedy ten kočár a ty pro toho vikáře vždycky každej rok jeli s bryčkou. To tady byla v Poniklý abych vám řek jedna bryčka. Jo. Tedy ten kanonýr povídá tátoj von tam slou* u těch Nosků prej. Táto já tam za vás dojedu pro vikáře. A prej. Toť dojeď já si něco udělám ještě. No tak ten kanonýr jel. Když tam přijeli do Jilemnice. Vikář nebyl doma. A tu se sešel s mým tátem prej. Petře pojď si sednout! A voni každej si rád jako líz. Muzika hrála tady u kostela. Zvonily zvony a když přijeli na faru tam troubili intráda bubny vířily ty hodnostáři jako vesští kněz řídicí učitel. Starosta a ta vyšší jako elita šli ke kočáru. Každej čepici smek votevřeli kočár že vyle* vyleze vikář. A von vylez můj táta <para type="se smíchem"> s kůžej </para>. (smích). Někteří říkali že to je veliká bezbožnost a chtěli to jako snad soudně. Ale zas někteří. Který tomu byli rádi tomu kanonýroj jeden obchodník dal za to na šatstvo víte. Že byl jako ve vojenským tak mu dal za to na šatstvo.

0123-C-SVC-1957-S

Rok: 2013, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Jestřabí v Krkonoších (Roudnice), Téma: Škola v Křižlicích, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Martina H.] V Křižlicích byly dvě třídy ve škole. [mluvčí: Martina H.] V první třídě učil. Starší. Pan učitel. A ten byl takovej příjemnej milej. [mluvčí: Martina H.] A vo* taky ledacos slevil no ale tak jako ty prvňáci ty jsou takoví. Ještě. Neuspořádaný že no tak to nebyl na ně nijak to ale druhá třída byla vod pátýho ročníku do osmýho a tam jsme měli vopravdu pana učitele. A ten byl vopravdu snaživej. [mluvčí: Martina H.] Jenže my jsme ho nechápali. Jo. [mluvčí: Martina H.] A to je když je. Tady to mám napsaný. [mluvčí: Martina H.] Byl přísnej a důslednej. [mluvčí: Martina H.] Pro nás to nebylo. [mluvčí: Martina H.] No a tak teda snažil se naučit ale potom když už jsme jako . Byli ze školy ven a to tak jsme uznali jakej byl na nás že se snažil. Aby to vopravdu šlo. [mluvčí: Martina H.] (mlasknutí). [mluvčí: Martina H.] Když <para type="přeřeknutí"> ňáhodou </para> někdy jsme taky přišli pozdě. To je jistý. My jsme to měli daleko. [mluvčí: Martina H.] My jsme chodili. Ve vedlejš* s* z* já jsem chodila z Roudnice do Křižlic. [mluvčí: Martina H.] Ještě to bylo zase blíž než na Roudnici. Jo. [mluvčí: Martina H.] A tak nám dovolili chodit do Křižlic. [mluvčí: Martina H.] Taky jsme měli vo čtyři roky mladšího bratra. Ten s náma chodil a von s* nerad chodil do školy. [mluvčí: Martina H.] A to jsme ho museli táhnout po končinách někdy jsme už věděli. Už je pozdě protože v hoření třídě v osm hodin to von hodinky měl pěkný zlatý začala se zpívat Aby nás pánbůh miloval. [mluvčí: Martina H.] Ve škole. Přišel jednou taky rozkaz že jsme museli zvednout ruku a říkat. [mluvčí: Martina H.] Hitlerovi zdar! [mluvčí: Martina H.] Ale po česku. [mluvčí: Martina H.] Hitlerovi zdar! [mluvčí: Martina H.] To přišel teda takovej rozkaz. Do školy. Že. [mluvčí: Martina H.] No a tak když učitel jako to. Tak t* ale kdyby tam byl někdo jinej. Tak <překryv mluvčích> tak s* </překryv mluvčích> se to muselo. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> hmm hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Martina H.] No my jsme byli v Sudetech. Že jo. My jsme byli jako Němci. Vedený. [mluvčí: Martina H.] To jak ten starej pan řídící jako šel. Do penze tak potom po něm nastoupil mladej. A ten uměl německy. Tak toho jsme měli na němčinu. [mluvčí: Martina H.] To. Jsme měli. Jo.

0124-C-SVC-2013-N

Rok: 2013, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Jestřabí v Krkonoších (Roudnice), Téma: Lumpačiny, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Jaruška K.] Ale já si vzpomenu ale vono to není pěknýho nic. [mluvčí: Jaruška K.] (mlasknutí). [mluvčí: Jaruška K.] (nadechnutí). [mluvčí: Jaruška K.] (nadechnutí). [mluvčí: Jaruška K.] Voni kluci mě naváděli a já sem byla tak ráda. Že sem to dokázala!. [mluvčí: Jaruška K.] A vždycky říkali. [mluvčí: Jaruška K.] (nadechnutí). [mluvčí: Jaruška K.] A že tohle neuděláš. [mluvčí: Jaruška K.] <para type="se smíchem"> jim povídám </para>. [mluvčí: Jaruška K.] <para type="imitace"> ts tohleto </para>? [mluvčí: Jaruška K.] Takže nedáš Zděnkoj Triznovu hubičku? [mluvčí: Jaruška K.] (nadechnutí). [mluvčí: Jaruška K.] (mlasknutí). [mluvčí: Jaruška K.] Povídám. [mluvčí: Jaruška K.] No bodejť jo. Nebo. [mluvčí: Jaruška K.] Tak jsem šla a dala. [mluvčí: Jaruška K.] (mlasknutí). [mluvčí: Jaruška K.] Potom se to nějak dostalo učiteloj nebo co. Tak nevím. [mluvčí: Jaruška K.] ale neříkal mně nic. Ale jestli se něco někde. [mluvčí: Jaruška K.] jindy zase. [mluvčí: Jaruška K.] Víš. Řekni Pepíkoj Řehořkovu že ho máš ráda. A von se rozbrečí. [mluvčí: Jaruška K.] (nadechnutí). [mluvčí: Jaruška K.] No tak. To jsem udělala. [mluvčí: Jaruška K.] (mlasknutí). [mluvčí: Jaruška K.] (mlasknutí). [mluvčí: Jaruška K.] Vona to Miluška ještě neslyšela. [mluvčí: Martina H.] No to slyším a právě <překryv mluvčích> koukám </překryv mluvčích>. <překryv mluvčích> úplně zírám </překryv mluvčích>. [mluvčí: Jaruška K.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Jaruška K.] <překryv mluvčích> no to je Ruda </překryv mluvčích> Doubkůch. [mluvčí: Jaruška K.] (mlasknutí). [mluvčí: Jaruška K.] To byl Ruda . [mluvčí: Jaruška K.] A tu už to bylo poněkolikátý a von tam měl nějakou příbuznou. Nějakou tetku chodila takhle po vsi tak ta mně domlouvala. [mluvčí: Jaruška K.] (nadechnutí). [mluvčí: Jaruška K.] (mlasknutí). [mluvčí: Jaruška K.] (mlasknutí). [mluvčí: Jaruška K.] (mlasknutí). [mluvčí: Jaruška K.] Ať ho nechám bejt. [mluvčí: Jaruška K.] Že brečí. [mluvčí: Jaruška K.] (mlasknutí).

0125-C-SVC-2013-N

Rok: 1971, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Zastřelená nevěsta, Počet mluvčích: 1 Nějaká Aninka Holubová z byla z Návarova a ženich byl z Klapandy Mrva. A šli z kostela. A tenkrát byl hloupej zvyk střílet. Jak šel průvod jak svatba šla tak se točila tady mezi Kotrbovy a tu fabriku tam byla tkalcovnička a ten zvedá revolver a ten mu povídá jeden. Nestřílej je to mezi domama nech to takovou hloupost až tamhle na vrchách. A von ještě zvedal ruku a ten mu přes ni bouch a ten zrovna do ní prásk. Vona popošla pět kroků zvrátila se a konec. Ach tenkrát to byl poprask a voni ji donesli. Toho času byla moje tetička školnicej tak ji donesli. A vona myslela že se jí udělalo slabo a prej. Copak copak prej se stalo nevěstince to se jí udělalo slabo? A toho času tam byl pan Marek doktor povídal. Jo slabo a navždy. A zrovna byla tadyhle střelená. Já jsem ji viděla když ji měli svlečenou druhej deň že ji budou pitvat. Tak ji svlíkli. Tedy potatchle a tadyhle byla zrovna do srdce tak trefená! Já ji viděla tu Aninku vona měla přirezlý vlasy a hezká holka a vono jí bylo patnáct let. Teď svatba bez nevěsty. Vodtancovali ten její věnec a rozešli se nebyla žádná hostina. Všecko nechali. Vona ta Holubová prej rozdejte to ale prej nebudeme žádnou. Hmm to víš. Co to bylo za náladu když se tohle stalo. A tu ti za nějakej čas ho našli utopenýho pod Návarovem. V Kamenici byl utopenej tak nebyl z ni* ani jeden.

0126-C-SVC-1971-S

Rok: 1971, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Se sklem do kraje, Počet mluvčích: 1 A na Čáslavsku všecko mluvěj ová. Já jsem taky Opočensková. A tam byli strašně hodný lidi. Strašně hodný lidi vopravdu. Jo a taky ve Žlebích jsme byli Filipov Koudelov Markovice Sklovice a . Vrdy Bučice tam byla fabrika na cikorii. Prej. Půjdem ráno. Tak jsme šli. Hodinu z půlnoci jsme vyšli z domu na čtyřhodinovej vlak nebyly punčochy měla jsem takový slabý punčochy vyzula jsem střevíce v Brodě a strčila jsem nohy pod sebe a střevíce jsem strčila každej střevíc pod paž abych ho měla teplej. Ve vlaku se netopilo vokna byly vytlučený. No a tak jsme přijeli do k* Hradce Královýho. Tam jsem vystoupila a teď se ptám kam bych měla jít. A to prej. Jděte tuhle pojede vlak ta Slovanka pojede na Práskačku tam vystupte a jděte na Urbanici. Tak jsem šla. Jo a cestou takhle poslouchám tam šel nějakej Jan Vodička. tam se ho ptali jestli dostal. To prej jsem dostal za půl třetího roku mám tenhle orláb. Tenkrát se neříkalo dovolená. A to byl hostinskej. Právě vo tom hostinským ti budu povídat. Nebejt něj tak bych snad byla zmrzla tenkrát. Vono v kraji. My myslíme tady že jsou foukanice. Ale tyhle hory nás. Chránějí ale tam to žene. Tak jsem teda šla. A přišla jsem do prvního místa do Urbanic tam. Šili kabáty. A říkala jsem nim jestli by mě tam nechali do rána. My prej tady nebydlíme. My prej tady máme dílnu ale my prej jsme z Hradce. Tak jsem šla do druhýho baráku a najednou tady. Já lezu do dveří dědek ten hospodář. Ty mrcho!. Začne nadávat prej. Netáhni mně z domu tak prej ti dám sekerou! Teď šla do druhýho domu já povídám jestli by mě nechali do rána. No prej necháme. Ale do ovčína musíte tam se zahrabete do slámy a já na vás naházím pytle a takový to. Řku. Jen když mě necháte třeba. Přesedím to. A vona ti měla takovou malou cimřičku jako tady a. Taky děti asi čtyři nebo pět. No jestli prej nedostanete lepší nocleh tak přijďte sem. Tak jsem ti šla do silnice. Ale vona mně povídala. Dejte si pozor. Je tam taková louž co se husy v létě koupou. A já jsem ti šla jednou nohou jsem tam stoupla prolomilo se to a já měla plnej střevíc. ježišmarja! Tak jsem tam šla ale do jednoho domu přes silnici. Taky to bylo u silnice na druhý straně a tam mně povídali. No vohřejte se tady ale na nocleh vás nenecháme nemáme vás kam dát. Já povídám. Já to přesedím tady v sednici nebojte se já nejsem žádná zlodějka podívejte se já vám nocleh zaplatím. Ale kdepak tu povídal. No tak vás dáme do chlívka máme tam po vepříkovi boudu. Ale máme zlýho bejka a kdyby prej se večír utrh a my prej to neslyšíme. No tak jsem šla dál. Tak jsem si myslela. Půjdu do toho ovčína. A jdu ti dál koukám Jan Vodička. Hostinský. Já jsem si myslela. Tohle nic nebude. Sebrala jsem se a šla. Já půjdu do tý Praskačky a řeknu si tam hlídači aby mě tam do rána nechal. . To se topilo v takovejch to musili topit. Já ti přijdu za Praskačku. Ježišmarja světa znát nebylo. Já nevěděla kde jsem. Tak jsem se vrátila a jdu ti k milý hospodě k milýmu hostinci krásnej hostinec voni měli sál větší než tahle U Linků. A teď ti jsem u vrat a takhle chytám vrata a najednou v bačkách a v ponožkách jde takovej štramák. Majitel hostince to byl ten Vodička. (zvuk z rádia). A votevře ty vrata. Pojďte dál pojďte dál! A. Tak jsem šla dál. Přijdu do domu. Já ti potatchle zmrzlá sukně zmrzlá klepala se mnou zima a von povídal. Vodkudpak jste? A já povídám. Ale já jsem až vod Železnýho Brodu. Jéjej no já prej to tam neznám ale jsou tamvotud vojáci se mnou byli. Na frontě v na Itálii. A von povídá. A kde vy máte manžela? Já povídám. Já ho mám už na Rusku zas ale byl na Itálii. A u kterejch sloužil? Já povídám. Osmnáctej mašinkver abtajlunk třetí druhý cuk. Já prej jsem u něj byl. A jak se jmenoval? Já povídám. Opočenský. Tak jsem ho dobře znal von dostal dyzenterii. Že jo?. Já povídám. Jo jo jo. Dostal dyzenterii a tak byl vod července doma. Von povídal. Tak si sedněte ale nechoďte blízko ke kamínkám. Ruce červený. Dejte si ten ranec dolů. Ještě mně to vodvázal. Vona přijde do domu ti taková hubená ženská malá a a von povídá. (rušivý zvuk). Tahle paní si tu zůstane do rána. A vona povídá. A kam ji dáme? Teď tam přišla taková panímáma s pantátem. Maminko tuhle je podívejte se má taky muže na vojně dvě malý děti. Jak starý?. Já povídám. Jednomu je pět a druhýmu je sedm. No tak si tu zůstanete přineste jí nějaký prádlo. Vona mně přinesla ze sebe. To víš. Ale já byla ráda. Přinesla mně podvlečku. Řku. Košili mám suchou. Přinesla mně jupku jak to bejvaly ty jupky. A a přineste jí ještě slamník. Tak slamník přinesli. A přineste jí duchny. Jednu pod sebe polštáře dva na to a duchnou přikrejt. Jo von povídal. Tý paní uvaříš čaj. Tak a vona se nějak k tomu neměla. A von šel uvařil čaj. Dal mně do toho rumu. Vypít jsem to musila a teď koukal co to jím. My šrotovali doma žito a my z toho ti měli no vono to vypadalo jak sekaná ale no to to ti bylo. Von povídal. Co to máte?. A já povídám. To máme takovej. Von to popad a hodil to prasatům. Tohle prej je nějaký jídlo? Já jsem brzy usnula. To jsem usnula. No po Hromnicích vono už je dýl světlo. A ráno jsem vstala a von povídá. Tak prej mně ukažte. Co to máte. Tak jsem mu to ukázala. A já povídám. Tuhle mám taštičku to je korálová voni dělají taky. Ze dřevěnejch korál. Právě ji nemám. Ale sebou mně Šída dal hrad Karlštejn. A von ho měl velikej takovejhle. Já měla ho v krabici. A a co prej to máte tuhle? A já povídám. To je hrad Karlštejn. A teď já ho ukázala von to měl brokátem posypaný víš různý barvy. A von povídal. Co stojí? Já povídám. Nic! A <para type="s pláčem"> dala jsem se u toho do breku </para> řku. (pláč). <para type="s pláčem"> pane hostinskej já nevím. Jak vám mám blahořečit </para> vždyť bych snad zmrzla nebejt vás a. Nemluvte vo tom! Moc #li máte utrženýho?. A já povídám. Mám dva zlatý čtyřicet krejcarů. A von povídá. A tak tady byste nepochodila a. Tahle vánice tu může potrvat jděte domů já jedu do Hradce Královýho se na štábní velitelství ohlásit a já vás vezmu sebou. Tak mě pěkně vzal sebou. A domů ti mně dal takovej krajíc s kolik udělal díru teď ti mně tam možná půl libry. Dal toho sádla a. A pojďte jedem! Tak jsme jeli. No jí jsem poděkovala. A von tak na ni zahlíd. A. Vona. No no tak v*. A tu i to z ní vylezlo. No já promiňte. Já nevěděla já myslela. Voni prej tu choděj různý takový. No prej. To víš. Tohle je horší než žebrota. A. Prej. Škoda že nemáte manžela doma já bych ho pozdravoval. Řku. Už je zas pryč. Tak mě dovez až na nádraží na nádraží mně koupil lístek do Brodu. (klepání). To stálo dva zlatý čtyřicet krejcarů. (klepání). A já jsem kvečeru byla doma. (klepání). Já to ale taky vodstonala já jsem dostala skřipku takovou silnou. No a tu jsme to potom šli ještě na jaře doprodat. Já jsem šla na vobec že jsem to neprodala. Já vám peníze dám. No ale ani prej nehovoř. Až to prodáš prodáš kdyby to bylo nevím kdy. No a tak jsem potom ještě šla se švagrovou. S Amálkou Rezlerovou prvního března. To byl masopust. Právě jsme nalítly na maškaru na nějakou . V Bakově zastávka to jsme vystoupily šly jsme na Studenku a tam tu co Sukorady a ty vesnice jsme přešly no a jen ale asi čtyři. A tam jsme to doprodaly že tam byla ta maškara. A víc jsem do kraje nešla.

0127-C-SVC-1971-S

Rok: 1982, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Zásada, Téma: Vodník, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Kristýna Z.] Ježišmarja. Ale <para type="se smíchem"> to já nevím </para> jak to bude vypadat. [mluvčí: Albert N.] Jen se nebojte dobře to bude vypadat. [mluvčí: Kristýna Z.] No tak už to máte <překryv mluvčích> puštěný jo </překryv mluvčích>? [mluvčí: Albert N.] <překryv mluvčích> no to víte že jo </překryv mluvčích>! [mluvčí: Kristýna Z.] No tak naše maminka když byla mladá tak nám vypravovala jak šla jednou do Brodu. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] Její tatínek stonal to byla ještě svobodná. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] A tak musila jít do Brodu pro léky do lékárny. [mluvčí: Kristýna Z.] A když šla z lékárny už bylo tma. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] Teď vona se hrozně bála. [mluvčí: Kristýna Z.] A tenkrát nejezdili ty formani. Nejezdili moc. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] Tak si myslela. [mluvčí: Kristýna Z.] Jen kdyby někdo šel. Abych se s ním mohla svízt. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] A přišla nad Brod a tam jak jsou ty mosty tak na tom mostě šel mužskej. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] A vona si myslela. [mluvčí: Kristýna Z.] Ach to su ráda. Já ho dohoním aspoň nepůjdu sama než to je kdo je. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] A mužskej přešel most a von se jí ztratil. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] Tak vona si myslela. [mluvčí: Kristýna Z.] Ach to von šel rychleji nebo někde zašel na stranu. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] Tak šla zas dál. [mluvčí: Kristýna Z.] A přijde druhej most vono jich je asi možná čtyři nebo pět než se dojde do Loužnice. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] Na mostě zas byl ten mužskej. A zas šel. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] A jak přešel most von se jí zas ztratil. [mluvčí: Kristýna Z.] No ale ještě si nic nemyslela. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] No ale když už to bylo pokolikátý pak už na ni pad takovej strach. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] No a tak šla pořád dál. Až přišla do Loužnice. To už bylo hrozně moc hodin. [mluvčí: Kristýna Z.] A přišla do Zádělek. A tam bylo tolik světýlek a my tomu říkali cvendy. [mluvčí: Kristýna Z.] Ty světýlky se jmenovaly cvendy. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] Tak vona vobrátila. Říkali že když se vobrátěji všechny kapsy naruby tak že ty cvendy nemají žádnou moc. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] Tak vona všechny kapsy co měla vobrátila naruby no a šla dál. [mluvčí: Kristýna Z.] A přišla už do Zásady tam k jednomu baráku a už byla blízko domu. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] Tam se jí postavil do cesty pes a voči prej měl jako plecháčky. Takový hrozný a nedal se jí hnout. [mluvčí: Kristýna Z.] A vona povídala. [mluvčí: Kristýna Z.] Ježišikriste! [mluvčí: Kristýna Z.] A jak tohle řekla pes se jí ztratil. [mluvčí: Kristýna Z.] A tak přišla pod dům už nemohla ani dál jít. Bylo to v zimě a teď pod domem slyšela. [mluvčí: Kristýna Z.] Von umírá! [mluvčí: Kristýna Z.] A vona si myslela že to její táta umřel. Ale to nebyl její táta. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] Tak vona se tam svalila vostala bez sebe a kdyby bejvali nešli honem někdo pro vodu tam ke studnici tak by bejvala do rána tam zmrzla. [mluvčí: Kristýna Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristýna Z.] A ráno povídala. Že to byl jako vodník že ji pronásledoval vodník.

0128-C-SVC-1982-S

Rok: 1982, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Zásada, Téma: Světování, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Antonie J.] My chodily do světa s jednou a chodila taky s námi tý holky máti tak jsme chodily tři. [mluvčí: Antonie J.] Aj řeknu vám přijely jsme do Brna večír jsme nasedaly v půl pátý hodiny tady nebo možná dřív a přijely jsme. Tam bylo půl třetí hodiny po půlnoci. Uzle na zádech a přišel k nám člověk takovej mladej a von říká. [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] Pozoroval nás jak hovoříme. [mluvčí: Antonie J.] Vy nejste zdejší panímámo. [mluvčí: Antonie J.] Ne nejsme. [mluvčí: Antonie J.] A. [mluvčí: Antonie J.] Vodkudpak přicházíte? [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] My jsme vod krkonošskejch hor. [mluvčí: Antonie J.] Ale propána a vod který strany?. [mluvčí: Antonie J.] Že jsme ze Železnýho Brodu. [mluvčí: Antonie J.] A von povídá. [mluvčí: Antonie J.] Nechtěly byste si vodpočinout do rána? [mluvčí: ] (hlasitý hovor v pozadí). [mluvčí: Antonie J.] To víte my viděly mladýho člověka jsme se chechtaly prej. [mluvčí: Antonie J.] Pojďme. Děvčata pojďte!. [mluvčí: ] (hlasitý hovor v pozadí). [mluvčí: Antonie J.] Tak jsme šly. [mluvčí: Antonie J.] Daly jsme si říct. [mluvčí: Antonie J.] Prej. [mluvčí: Antonie J.] Vy si vodpočinete a ráno si pěkně krásně zas půjdete po vesnici. [mluvčí: Antonie J.] To byla nejbližší vesnice Řečkovice u Brna. [mluvčí: Antonie J.] Tak jsme šly. [mluvčí: Antonie J.] Tolik schodů nahoru!. [mluvčí: Antonie J.] Vod tý chvíle jsme v tom Brně nebyly. [mluvčí: Antonie J.] A ta tetka Pavlína povídala ještě jsme byly spolu nějaký přátele trochu a vona povídá. [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] A co tomu budou říkat vaše rodiče? [mluvčí: Antonie J.] Von říkal. [mluvčí: Antonie J.] Panímámo. Já jsem úplně sám. [mluvčí: Antonie J.] Ach my jsme se zalekly. [mluvčí: Antonie J.] Myslely jsme smi* ať nás nevokrade <překryv mluvčích> máme uzle </překryv mluvčích>. [mluvčí: Albert N.] <překryv mluvčích> no jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Antonie J.] Ale byl to poctivej člověk. [mluvčí: Antonie J.] No tak teď rozsvítil to světlo takový bledězelený jak tomu říkali acetolen nebo jak že? [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] A to jsme nikdy takový neviděly. Věřte to bylo krásný světlo a tak. [mluvčí: Antonie J.] Tuhle je postel prázdná. Tadyhle je kanape. Já budu tamhle na posteli jedna si můžete na kanape dvě na postel. [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] My se stiskaly všecky tři na posteli. [mluvčí: Antonie J.] My se bály <para type="se smíchem"> víte to víte </para> kolik mně bylo roků. Vosmnáct roků mně bylo a tý Vlastě bylo ještě míň vo šest let no to jenže máma ji neměla komu nechat tak ji vzala sebou. [mluvčí: Antonie J.] (pousmání). [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] Tak jak chcem brzo vstávat. [mluvčí: Antonie J.] V pět hodin. [mluvčí: Antonie J.] No tak nás budil. [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] Panímámy. Už je pět hodin. [mluvčí: Antonie J.] A co budem dlužný?. [mluvčí: Antonie J.] Nic! A až někdy do Brna přijedete budete mě hledat. [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] My nehledaly. Zas jsme jely na jinou stranu. [mluvčí: Antonie J.] (pousmání). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Antonie J.] A tak tak to bylo takový světování. [mluvčí: Antonie J.] Ten výdělek nebyl a nějaká koruna se přeci vidělala. [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] Jéj taky nás vokradli jednou jémine. [mluvčí: Antonie J.] To bylo na Moravě v Přerově u nějakejch Suchánků v hospodě tam byl nějakej Procházka v hospodě mladík. Hezkej člověk. A že jezdí s limonádou prej. [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] Pojeďte s námi panímámy můžete tam něco prodat do předměstí. [mluvčí: Antonie J.] Tak jsme jely. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] Ale mně to hned von měl takovej stoláček a měl ty limonády a to měl všechno přikrytý a vzádu mně dal dva uzle. To bylo mý. Ta paní neměla nic ta jezdila se mnou ale měla vyřídilku dobře prodávala šikovná. [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] No a teď přijedem do toho předměstí a von povídal. [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] Tož ty rance máte pryč. [mluvčí: Antonie J.] Ježiši já se tak lekla. To bylo tašek. To bylo hromadu hromadu set teď jsem to vod lidu měla. Jen co já lidem řeknu! [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí). [mluvčí: Antonie J.] Ale to jsme potkali s károu jeli vojáci nějaký ty to mohli vzít. [mluvčí: Antonie J.] My neměly žádnej ten živnostenskej list. Abysme se mohly poukázat a ta paní hostinská Suchánková povídala. Abysme nedělaly nějaký potíže aby vona s tím něco neměla. [mluvčí: Antonie J.] Tak já se sebrala a šla domů. [mluvčí: Antonie J.] No a už jsem nešla zas jsem šla s jinou jinam zas jsme šly do Berouna a tam na tu stranu s nějakou jinou a to se mně už. Dobře trochu vedlo přeci. [mluvčí: Antonie J.] (nadechnutí).

0129-C-SVC-1982-S

Rok: 197X, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Kvérgrify, Počet mluvčích: 1 No tak ještě jednou taky vo tom Hlavovi. Von to byl velikej milovník tohohle lovu toho honění. No a vždycky chodil si v takovým mysliveckým. Jednou dal si ušít krásný tu kamizolu někde na Smržovce u nějakýho takovýho výbornýho krejčího. Když si ji přines domů byl radostí celej pryč hnedka si to zkusil. Před zrcadlo nikdo nebyl doma a tak se tam produkcíroval a ze všech stran se prohlížel jak mu to sluší. Sundal flintu kterou měl nad postelí ale zapomněl že ji má nabitou poněvadž tenkrát chodili tady zloději. Tak to měl pořád připravený. A teď tam dělal všelijaký ty kvérgrify a taky tam proti tomu zrcadlu namíří jak mu to bude slušet až bude střílet. Natáh kohoutek. Lap. Rána. Zrcadlo na tisíce kusů ach to byla patálie a nejhorší by* bylo až přišla žena domů.

0130-C-SVC-197X-S

Rok: 197X, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Doma u sedláka, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Leona D.] To se až košík bramborů voškrábal na ty halušky a z plotny se braly a lojem se to mastilo. [mluvčí: Leona D.] No a nikdy jsme si nenaříkali no zaplať pánbůh byli jsme zdraví. [mluvčí: Leona D.] No jen samým lojem jsme mastili. [mluvčí: Leona D.] Jsem měla namazanej chleba až jsem přišla k sedlákovi. [mluvčí: Leona D.] Jémine když tatínek přines z toho lomu jednu jitrnici. Tak ji rozdělil na šestnáct dílů. Každej jsme <překryv mluvčích> dostal </překryv mluvčích> takovejhle kouštínek jen jsme čekali kdy zas bude pátek. Kdy nám zas jitrnici přinese. Museli jsme ohromně šetřit ohromně. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> jé </překryv mluvčích>. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] A na všecko jsme byli vopatrný jak na střevíce no vůbec na všecko. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] To jsme přišli domů ze školy měli jsme to dost daleko přišli jsme umáchaný domů když bylo tolika sněhu a museli jsme se hned <para type="přeřeknutí"> převzout </para>. Starý nějaký šúty na nohy no a co jsme mohli <překryv mluvčích> dělat </překryv mluvčích>. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Leona D.] Jen když jsme to měli. [mluvčí: Leona D.] Nechtěli jsme do školy chodit tak votrhaný. [mluvčí: Leona D.] Teď za tý války musel se člověk starat vo všecko aby sehnal to živobití. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] No tak jsem běhala sem a tam no a povídám. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] Maminko vždyť vona mně jedna selka říkala abych šla. Abysme neměli nouzi že mně nechají nějaký brambory něco že mně nechají ať tam jen přijdu. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] No tak jsem se vobětovala a do ty služby s* potom jsem šla když ty menší sourozenci už byli velký. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] no a teď co jsem mohla dělat. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] Já povídám. [mluvčí: Leona D.] Já k vám jinak nepůjdu jen když mně necháte nějaký živobití aby neměli hlad. [mluvčí: Leona D.] No ale musím říct nechali mně co bylo potřeba tak mně nechali. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] To nemůžu zas naříkat. [mluvčí: Leona D.] No já nim zas všecko jsem nim udělala. [mluvčí: Leona D.] Ráno jsem musela vařit to kyselo s* na snídani no vo všecko jsem se starala ve statku. [mluvčí: Leona D.] No a taky se vždycky na ten chleba mouka se přinesla do sednice a nechala se vohřát. [mluvčí: Leona D.] Tu se do díže zadělal takovej kvásek no a ten kvásek se nechal asi tak no někdy i den někdy dva no a tu se potom už zadělalo až to bylo vopravdovsky na ten chleba. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] Tu se zadělalo no ta mouka se procedila prosejtovala zkrátka aby to bylo čistý. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] N* no a tu jsme chodili vedle díže. S kopistem to jsme tahaly dvě vždycky takhle do výšky jsme to. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] Ten chleba aby byl dobrej tak se muselo vždycky kopist zvednout a když se to těsto táhlo. Tak to už bylo dost. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] A třeba jsme chodili víc než hodinu. [mluvčí: Leona D.] No ale co se dalo dělat museli jsme se to naučit. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] No a v peci se přikládalo hlavně pařezama aby ta pec byla rozpálená. [mluvčí: Leona D.] No třeba někdy se pekly buď hned koláče potom měli jsme zadělaný no všecko co se dalo. Tak jsme pekli v peci. [mluvčí: Leona D.] Tady v Loužnici měli v kolika místech a v kraji u sedláka to měli v každým domě. Tu pec. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] To se peklo až dvacet bochníků velikánskejch za čtrnáct dní byly pryč. [mluvčí: Leona D.] Když <překryv mluvčích> velkej </překryv mluvčích> sedlák byl a g* když přišli takhle něco pomoct na ty pole. Tak jsem nim musela dát ráno snídaně svačina voběd a ještě svačina a ještě večeře. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] To jinak nešlo. [mluvčí: Leona D.] To se muselo dělat tak aby ty lidi měli chuť k práci. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] Toť velkej plat neměli. [mluvčí: Leona D.] No když sedlák přišel a prosil maminku proboha ať mě tam ještě nechá že <para type="se smíchem"> beze mě nemůžou bejt živi. Že jsem nim to dobře </para> vedla. [mluvčí: Leona D.] Toť se ví už byl starej taky. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] <překryv mluvčích> no a </překryv mluvčích> byla válka. No a co jsem se mohla naučit. Koňma jsem se naučila všechno do mašiny dávat. Mašinu spravovat cepy rovnat. Všecko co se dalo všecko jsem se naučila. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Leona D.] A se sedlákem k muzice. To jsem se musela postavit na židli prohlíd jestli to mám všecko správně urychtovaný na sobě. Aby se za mě nemuseli stydět. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] Tak jsem vždycky na tu židlici. [mluvčí: Leona D.] Jen se koukněte jestli to mám tedy správně. Ať se za mě nestydíte! [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Leona D.] No tak jsem s nima seděla u stolu. Hoši mě brali <para type="se smíchem"> tancovat </para>. [mluvčí: Leona D.] Tam byli hudebníci dělali na poli a voni vždycky říkali. [mluvčí: Leona D.] No Boženko my ti musíme u muziky zahrát. [mluvčí: Leona D.] No tak mně hráli. [mluvčí: Leona D.] <para type="zpíváno"> švec sedí na verpánku caráraracaca a nakukuje do džbánku caráraracaca a ševcovka mu nadává caráraracaca ty potvůrko vožralá. Caráraracaca </para>. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Leona D.] <para type="se smíchem"> a jen jsem se bála jen ať si mě žádnej sedlák nenamluví </para>. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Leona D.] <para type="se smíchem"> a sedláka jsem přeci jen dostala </para>. [mluvčí: Leona D.] Sedlák <překryv mluvčích> přišel </překryv mluvčích> za mnou k nám a teď já povídám. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] Maminko propána co mám dělat vždyť jde za mnou sedlák! [mluvčí: Leona D.] A maminka povídala. [mluvčí: Leona D.] Nech ho přijít holka! [mluvčí: Leona D.] Tak jsem ho nechala přijít a zůstal už navždy. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] No tu za nějakej čas přived maminku no a v* ta se mnou byla osmnáct let. [mluvčí: Leona D.] (nadechnutí). [mluvčí: Leona D.] A nikdy jsme se nehádali. [mluvčí: Leona D.] Tedy srovnávali jsme se ne že jsme se hádali to nemůže žádnej říct i s tou tchýněj.

0131-C-SVC-197X-S

Rok: 197X, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Kropice na čarodějnice, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Josefa Š.] Koncem dubna ty čarodejnice. A to jsme vždycky vzali doma něco klacky. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A je tenkát už děvčata a tahle ten Bedřich Matoušků Oldřich Vladimír ty už šli. A už každej měl hrnec. A já nemohla najít. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A maminka měla tam běliště prádlo na. Louce a novou kropici. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A. Bedřich povídá. [mluvčí: Josefa Š.] Povem tu kropici. Jí se nic nestane. [mluvčí: Josefa Š.] No a to jsme šli tady ke zvoničce nejdřív chodili vedle. To se vodháněly čarodejnice. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A klackem se do toho řezalo. [mluvčí: Josefa Š.] A tu průvodem jsme šli až tam nahoru víš kde jsou <překryv mluvčích> Skřiba </překryv mluvčích>. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích> no. [mluvčí: Josefa Š.] Tam byla taková hrobka a tam se zapálil voheň a bubnovali. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A nebožtík Jarouš Matoušků. Ten byl starší ten už chodil po honách. Tak von zas střílel ještě. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A to víš. Když jsem měla novou kropici. Tak každej si uhodil. Schválně kluci bouchali. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A já už ji tam pak nechala na hrobce. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] No jo ale maminka pak říkala pořád. [mluvčí: Josefa Š.] Kdo mně ukrad kropici?. No vždyť tady v životě se nám nic neztratilo já jdu večer sbírat prádlo. Kropice pryč! [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Ale pak. [mluvčí: Josefa Š.] Měli jsme pole. A vona nějak šla voves hrabat a nedalo jí to a šla na tu hrobku. [mluvčí: Josefa Š.] Kouká. [mluvčí: Josefa Š.] Jé tady je nová kropice rozmlácená. [mluvčí: Josefa Š.] No tak už -. [mluvčí: Miriam Š.] Už věděla. [mluvčí: Josefa Š.] Pak zas já měla kropici na zádech. [mluvčí: Miriam Š.] (smích).

0132-C-SVC-197X-S

Rok: 197X, Typ sídla: městská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Šaty pro princezny, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Josefa Š.] Tam byla velká parta chasy a tak jsme chodívali k Matouškovem. [mluvčí: ] (hlasitý hovor v pozadí). [mluvčí: Josefa Š.] Paní Matoušková šla na Bratříkov na pobyt a my se tam ty děti držely. [mluvčí: Josefa Š.] A Bedřich měl vyřezanejch břitvou mnoho panáků ze dřeva. [mluvčí: Josefa Š.] Ale krásný princezny a všechno. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A to bylo ve světový válce že byla nouze vo látku a vo všechno. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Ale paní Matoušková si ňekde za brambory vyměnila v Huti vod Němců ty jí přinesli takovou látku a vona nim dala brambory a tak že bude mít šaty. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] No ale Bedřich potřeboval vodpoledne ti princezny byly vyřezaný na to divadlo panáčkový potřeboval na šaty. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Dvě princezny neměly šaty. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Říká. [mluvčí: Josefa Š.] A počkejme tamhle má máma látku já kousek z rohu vezmu. Vždyť vono to bude stačit na šaty. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] No látka byla takhle složená a tak von ustříh takovej kus no a tam byla ta Růžena Ducháčková. Ta to ušila. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Ta uměla dost šít. Tak princezny šaty krásný. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] no přišla Matoušková kvečeru bylo to v neděli a říká. [mluvčí: Josefa Š.] Aninko. [mluvčí: Josefa Š.] Dceři. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Jdeme k švadleně na Bratříkov. Pojď dojdem s těma šatama budeš mít hezký šaty. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] No tak jo. [mluvčí: Josefa Š.] Vezme tu látku. A teď se jí to nějak nezdálo. Tak tu látku takhle rozdělá ale vona jak byla složená tak jak von to ustříh tak von byl v prostředku takovej velikej čtverec. Vystřiženej a zůstaly jen kraje. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Švadlena ani blůzu z toho nemohla dát udělat. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] Jé to byl <překryv mluvčích> cirkus </překryv mluvčích>! [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Josefa Š.] Ale princezny měly šaty. [mluvčí: Josefa Š.] Hrálo se to byl cirkus. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí).

0133-C-SVC-197X-S

Rok: 197X, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Vánoční stromeček, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Josefa Š.] Ta příhoda Bedřicha Matouškovýho no bylo mu asi patnáct let. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Tak první byl Štědrej večer a teď jsem u Loumů. Tedy to je v sousedství najednou přijde pan Matoušek a říká. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Ježiš honem karbulku karbulku!. [mluvčí: Josefa Š.] Dřív se rány čistily karbulkou. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Prej. [mluvčí: Josefa Š.] Na co?. [mluvčí: Josefa Š.] No vždyť malou chvíli jsme postavili vánoční stromek na stůl vysokej a ten pitomec Bedřich už šel trhat. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] Stoup si na rám vokna a na stůl. A teď jak chtěl z vršku aby to nebylo znát kde trhá utrhnout stromek se zvrt nějak a von spad do vokna vobě vokna jak. Zvenčí tak i zvnitřku prorazil a von letěl až ven. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A celej <překryv mluvčích> pořezanej </překryv mluvčích>. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Josefa Š.] Tak honem Loumovi s karbulkou a a honem k doktoru. No ale dřív to bylo dobrý že dole byl truhlář. Honem vokna zas zadělal takže nemuseli tak dlouho mrznout. Ale Bedřich byl dlouho v obvazech. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Ale představ si ráno postavějí stromeček a za chvíli se jde česat. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A zas druhej případ. [mluvčí: Josefa Š.] Zas. Bratr jeho Vladimír taky. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] To vždycky u Matoušků. Na Štědrej den se strojil stromeček a přijdu tam na Boží n* narození k Matouškovem a najednou pan Matoušek chytil stromek a hodil ho do půlou setnice. [mluvčí: Josefa Š.] A já říkám. [mluvčí: Josefa Š.] Co už co stromek? [mluvčí: Josefa Š.] (vydechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Von už byl skoro vočesanej. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Josefa Š.] Na Štědrej den byl. Pověšenej a na Boží narození ráno se stromek už dává pryč chlapi ho maj vožratej! [mluvčí: Josefa Š.] (vydechnutí). [mluvčí: Miriam Š.] (smích).

0134-C-SVC-197X-S

Rok: 197X, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Smetana, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Josefa Š.] Že už budeme tlouct. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Byl chlív a vzadu byla ještě taková cimra. Komora jsme tomu říkali. Tam mívala maminka takhle smetany a to. [mluvčí: Josefa Š.] A tenkrát měla sud já nevím co ji napadlo sud. A přes to široký prkno a tam měla ten hrnec smetany. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] To bylo ve světový válce. [mluvčí: Josefa Š.] A že přijde sestra z Maršovic. Pro mlíko podmáslí no a vždycky kousek másla. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A teď já přišla ze školy a říkám. [mluvčí: Josefa Š.] Mami já si vezmu chleba. [mluvčí: Josefa Š.] Tak chleba mně ukrojila. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Ale nic na něj nemám. Není stlučený. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Jsem si myslela. [mluvčí: Josefa Š.] V komoře je smetana! [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Tak zticha jsem vlezla do komory a já se vopřela jak to prkno bylo přes sud. A ten hrnec vona maminka ho dala do prostředka ale já se zkraje vopřela vo to prkno a vono. Se nadzvedlo do výšky. A teď ten hrnec se smetanou na mě. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Maminka vyběhla prej. [mluvčí: Josefa Š.] No tak už mám máslo sežraný! To prej nesežere kousek chleba suchýho teď přijdou z Maršovic a. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A takovou lamentaci. Já utíkala. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A teď jsem měla strach až. Tatínek přijde z polí. Ten byl s hochma na poli. Co dostanu. [mluvčí: Josefa Š.] A nedostala. [mluvčí: Josefa Š.] Tatínek říká. [mluvčí: Josefa Š.] A no vždyť to bylo smetana. No tak pojíme nemastný. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A tenkrát nehuboval. [mluvčí: Josefa Š.] (dlouhá pauza).

0135-C-SVC-197X-S

Rok: 197X, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Výlet do Turnova, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Josefa Š.] To mně bylo patnáct let. Šestnáctej. S Mařkou Holou s Loumovou. [mluvčí: Josefa Š.] A šly jsme do Turnova ráno no devítkou jsme jely na Turnov. Pak jsme byly na Hlavatici. Na Valdštejně v tom skalním městě. A zas to vzaly zpátky přišly jsme do Turnova nohy mě bolely. To ještě byly ty vysoký kramflíčky jako teď jdou že. A to jsem si na výlet vzala ty boty s kramflíčkama. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Tenkrát ale to byla taky móda bílý etamínový šaty. Na tom letní kabát. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A tam jsme v Turnově. No a tam hoši asi dva byli z Dolánek hoši a voni se k nám připletli. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A Mařka se s nima bavila a já moc ne. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A teď jí říkám. [mluvčí: Josefa Š.] Víš Máňo já s klukma nejedu v jednom voze. To nejedu to si jeď ale já ne. [mluvčí: Josefa Š.] A byla tam taky Růžena Bartoníčková s Růženou Kopalovou jsme se setkaly no ale ty jen koukaly. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Najednou přijel vlak ale dřív to nebylo jako teď jsou ty Železný Brod Praha. To nebylo nic. [mluvčí: Josefa Š.] Vždyť náš Vítězslav strojvůdce zajel. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] A vlaky spojený holky vlezly vo dva vozy dál dopředu. A ty hoši do posledního asi vlezli. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A já povídám. [mluvčí: Josefa Š.] Já jdu semhle vo jeden vůz ještě dál copak musíme jet s hochma? [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A tak jsme vylezli no a vlak. Začal jet a já už to víš jak jsem jezdila do Kněžmosta povídám. [mluvčí: Josefa Š.] Máňo. My jedem špatně. My jedem ku Praze. [mluvčí: Josefa Š.] Ať prej jedem kam jedem já budu spát. [mluvčí: Miriam Š.] (hvízdání). [mluvčí: Josefa Š.] Ujitý. Bylo. Půl. Po šesti hodinách. Začátkem května že už se tak šeřilo. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Ježiš přijde ten co proskřipuje. Průvodčí říká. [mluvčí: Josefa Š.] Jé holčičky kam jedete?. [mluvčí: Josefa Š.] A já povídám. [mluvčí: Josefa Š.] Do Železného Brodu. [mluvčí: Josefa Š.] Vždyť jedete ku Praze. [mluvčí: Josefa Š.] Já říkám. [mluvčí: Josefa Š.] Vidíš Mařko já ti to říkala. [mluvčí: Josefa Š.] Vždyť #s prej ty vlezla první do vozu. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Tak prej tedy. [mluvčí: Josefa Š.] Tak si jeďte a dojedete do Příšovic a tam vystoupíte a půjdete přes hodinu pěšky. A vodsud jede vlak. A to jede jen z Turnova asi po devítich hodinách tak ve čtvrt na deset nebo tak. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] No a tak jsme šly. To je přes hodinu z Příšovic do Turnova. [mluvčí: Josefa Š.] Byly jsme na náměstí. Byla tma a já říkám. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Pojď Máňo jdeme na nádraží. [mluvčí: Josefa Š.] Nejdu ty #s šla vo vůz dál tak já zas nejdu na nádraží na nádraží nejdu. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Tak my se ptaly na náměstí kudy se dostanem do Brodu. [mluvčí: Josefa Š.] Cestu jsme neznaly. Teď nám to vysvětlovali tak jsme přešly celej Turnov a tam mezi polema jsme s* šly někde k Loučkám dlouho po poli jsme šly potmě přišly jsme k do takový silnice a tam. Byl velká zahrada a mlýn. U vody Jizera no a tam lesy. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Já jen říkala pořád. [mluvčí: Josefa Š.] Víš půjdu všude ale lesem ti nepůjdu Mařko lesem ti nepůjdu. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Teď psi se tam na nás vrhli v tom dvoře rámus tam votevře. Ten mlynář asi vokno a říká. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Ježiš! [mluvčí: Josefa Š.] Prej. [mluvčí: Josefa Š.] Co vy tady co vy někde?. [mluvčí: Josefa Š.] Myslil nějaký bludičky. [mluvčí: Josefa Š.] Co tady děláte?. [mluvčí: Josefa Š.] A my říkaly že tedy jsme zabloudily a že se chcem dostat do Železného Brodu kudy. [mluvčí: Josefa Š.] Ach prej. [mluvčí: Josefa Š.] Pojďte do rána. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Já povídám. [mluvčí: Josefa Š.] Kdepak naši by mě hledali já do rána nemůžu. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Tak nám to vysvětlil ať jdem takhle kousek zpátky. Ale tam že půjdem přes nějaký Peklo. Ale ať nespadnem břehem dolů že tam je taková stráň a že tam teče voda že bysme se rozbily. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] No to byl taky rozum takovou cestou nás poslat. [mluvčí: Josefa Š.] Že si nadejdem a že tam pak přijdem do nějakejch Sekyrkovejch Louček. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Tak zas zpátky po takovejch mezích. A to ti byl takovej háječek a tam břeh taková úzká cestička a dole hučela voda. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] To bylo to přes to přes to Peklo. [mluvčí: Josefa Š.] Jé. Já jsem říkala. [mluvčí: Josefa Š.] Mařko my mohly sedět v Turnově na nádraží a takhle vždyť my zabloudíme my ani domů nedojdem. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] No ale přece do těch Sekyrkovejch Louček jsme došly. Vlastně my ani s* nějak jsme se jich vyhnuly a přišly jsme na kraj Koberov. Ale ne k Brodu. [mluvčí: Josefa Š.] A tam byl hostinec a my jsme se šly do hostince dlužit hrníček na vodu. [mluvčí: Josefa Š.] A peníze jsme měly. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Takový dva mladíci s námi vyšli a říkali. [mluvčí: Josefa Š.] No ale pojďte my vám dáme limonádu. Nepijte tu vodu pojďte my vám dáme limonádu. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A my nechtěly napily se vody cestovaly jsme v Propastným a vlak už byl v Brodě. [mluvčí: Josefa Š.] A my ještě z Propastnýho zas musely šlapat než se dostanem do Brodu. [mluvčí: Josefa Š.] Já říkám. [mluvčí: Josefa Š.] Tak vidíš vlak je dřív v Brodě nežli my. [mluvčí: Josefa Š.] No a pak ale u Černýho mostu vystupovali to tenkrát takovejch lajdáků a my z Brodu zas ještě než jsme došly strachy domů že. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A tahle byla u. Puličků u Doleckejch taková lavička já říkám. [mluvčí: Josefa Š.] Máňo. Posedněme si já už nemůžu. [mluvčí: Josefa Š.] Tak jsme si sedly. Teď já kouknu na boty já ty kramflíčky tu gumičku měla utrženou takhle postavenou a po tom jsem šla. [mluvčí: Josefa Š.] Tak s* seřízený to víte v takový celej deň chodit a teď ještě až z Příšovic pěšky do Loužnice. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Bylo asi hodina náš tatínek se jakorát voblíkal to víš maminka lamentaci Louma se voblíkal že nás půjdou hledat. [mluvčí: Josefa Š.] Von říkal. [mluvčí: Josefa Š.] Já Boženu zmlátím jen až přijde domů. [mluvčí: Josefa Š.] Ale když viděl. Jak zmučený jsme přišly zhingrovaný tak povídal že by nad námi <para type="se smíchem"> zaplakal </para>. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] To bylo. No to víš strach byl co se s námi stalo že jsme nešly domů. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> a v kolik </překryv mluvčích> jste to přišly domů? [mluvčí: Josefa Š.] <překryv mluvčích> a my </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Josefa Š.] No asi po hodině z půlnoci. [mluvčí: Josefa Š.] A vod <para type="se smíchem"> rána </para> na výletě. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A Vítězslav ze mě měl smích a pak jel taky. [mluvčí: Josefa Š.] Pěkně v Turnově. Jak z pražskýho vystoupil myslel že přesedá na brodskej vo jeden vůz dál a jel zas na Prahu. [mluvčí: Josefa Š.] A byl to strojvůdce. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] Ách jó to víš za života se stane ledacos.

0136-C-SVC-197X-S

Rok: 197X, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Pětikoruna za holiče, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Josefa Š.] N* tak to máte rozbitý. [mluvčí: ] (hlasitý hovor v pozadí). [mluvčí: Miriam Š.] Už to bere? [mluvčí: Josefa Š.] Jo. [mluvčí: Miriam Š.] Ale málo pořád. No. [mluvčí: Josefa Š.] To mně bylo osmnáct let a Mařce Holý asi to už šly mikáda takový. Ale tak trošku víc vystříhaný vzadu. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] No já taky že půjdu k holiči nedostala na Bratříkov do zábavy to se chodilo v neděli večer. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A to s* byla u nás v neděli vodpoledne teď já říkám. [mluvčí: Josefa Š.] Je Máňo já nešla k holiči. Já snad do tý zábavy nepůjdu. [mluvčí: Josefa Š.] A já prej taky ne. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A tatínek. Můj otec říká. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Ale já vás vostříhnu. Vždyť já umím. [mluvčí: Albert N.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A já už věděla. Náš tatínek. Nůžky nevostrý. [mluvčí: Josefa Š.] To já povídám. [mluvčí: Josefa Š.] Tak Máňo jdi napřed. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] No Máňa sedla. Tatínek začal stříhat že ale voni se mu dělaly schody. A tak von to bral <překryv mluvčích> pořád vejš </překryv mluvčích>. [mluvčí: Albert N.] <překryv mluvčích> čím dál tím </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A von už i byl tady až skoro na vršek vystříhaný teď ještě břitvou. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Já už spínala ruce tak jsem říkala. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Ne já se nedám. To lepší půjdu zarostlá než to. [mluvčí: Josefa Š.] No tak ji dostříhal a teď Máňa s* chudák říká. [mluvčí: Josefa Š.] Božko mám to pěkný ale mám to moc vysoko že. <para type="se smíchem"> mám to vysoko </para>. [mluvčí: Albert N.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] A tatínek říká. [mluvčí: Josefa Š.] Tak Boženo sedni teď vostříhám tebe. [mluvčí: Albert N.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] Ach tati já nechci já nechci. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] No jo. Ty musíš dávat pětikoruny holiči. Kdepak naše Božena to je panská. Vona musí k holiči donýst pětikorunu vode mě nechce. [mluvčí: Josefa Š.] A takovej rámus. [mluvčí: Albert N.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] No ale nedala jsem se. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Přišli jsme na Bratříkov mládenci. Hoši po ní koukaj a říkaj. [mluvčí: Josefa Š.] Máňo kdes byla u holiče. Ty seš krásně vostříhaná no ty seš pě* -. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Vona ještě ty schůdky <para type="se smíchem"> že a na vršku jé to bylo j* </para> -. [mluvčí: Albert N.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] Já jsem byla šťastná že jsem se nedala! [mluvčí: Josefa Š.] Tak mně říká. [mluvčí: Albert N.] (odkašlání). [mluvčí: Josefa Š.] Ty Božko dělají si hoši ze mě smích anebo. Mám to tak vošklivě vostříhaný?. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A povídám. [mluvčí: Josefa Š.] Ale máš to dobrý! [mluvčí: Josefa Š.] (dlouhá pauza).

0137-C-SVC-197X-S

Rok: 197X, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Ježky, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Josefa Š.] Šla jsem do Brodu bylo to vo trhu . Jsem koupila hlavatku to zelí a jdu k Hlavovi tady byl cukrář tam byl velikej obchod a tak jsem tam vlezla a že si tam nechám hlavatku. [mluvčí: Josefa Š.] A voni mě znali a. [mluvčí: Josefa Š.] Beze všeho. [mluvčí: Josefa Š.] Ještě ten mladej s takovou ochotou. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] No jo ale dejte si ji. [mluvčí: Josefa Š.] Prej. [mluvčí: Josefa Š.] Tam dozadu. [mluvčí: Josefa Š.] Tak jsem šla až k těm hlavním dveřím ale voni s nima nechodili. Voni chodili krámem. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Já si myslím. [mluvčí: Josefa Š.] No tamhle si dám do. K těm dveřím tu hlavatku. Ten murclík. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A tak jsem šla a dala no a šla jsem na trh. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Josefa Š.] No a asi za dvě hodiny jdu zpátky plnej krám lidu a já říkám. [mluvčí: Josefa Š.] Já si vezmu tu hlavatku. [mluvčí: Josefa Š.] Jo. Beze všeho. [mluvčí: Josefa Š.] No tak jsem přešla tu cimru a teď jdu po tý chodbě ale já pitomec kdybych se podívala hned na zem. Já si jdu. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A to bylo kus k těm dveřím a myslím si. [mluvčí: Josefa Š.] Pane. Ty maj rohože! [mluvčí: Josefa Š.] Nebo jak se to říká. [mluvčí: Josefa Š.] Č* ty špuntový. To se to houpe. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] A nepodívala jsem se až přijdu k těm dveřím co končím votočím se. Jaký to asi mají a voni měli ty veliký plechy s těma malejma ježkama. A to už byla nouze. To bylo za Hitlera a voni měli napečenejch těch ježků malejch ty mandlový! [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A já šla po těch. Teď kouknu. To bylo dopuštění tam byly ty ježky nev* jedny plechy takhle narovnaný. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Tam si myslí žádnej nechodí. Tak ty cukráři to narovnali tam k těm dveřím a zas ještě i druhou řadu. Taky to byly ty velký plechy. [mluvčí: Josefa Š.] A já šla nejdřív po jedný straně po těch ježkách a teď po druhejch zas. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] A já myslela že to je jak se pucujou nohy. Ježiš. [mluvčí: Josefa Š.] A já onem utíkala. Už jsem nečekala na autobus a běžela k Volšinám nahoru s mundálkem a. [mluvčí: Josefa Š.] To víš. Táta byl z Německa zmrzačenej a halíře nebylo. Dluhu a teď kdybych měla ty ježky ty plechy platit. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Jen co asi řekli tolika národa a šli pro ježky na prodej. A teď to všechno rozdupaný. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] On věděl ten Hlava mladej že jinej tam nebyl. Že jsem si tam dala tu hlavatku. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A tak jsem honem už jsem šla radši půldruhý hodiny pěšky. Než bych čekala aby mě chytli v Brodě. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] A teď táta mně říkal. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Co seš zamyšlená. Co se ti stalo?. [mluvčí: Josefa Š.] Já čekala kdy mně přijde účet. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] No a co ses nepodívala hned? [mluvčí: Josefa Š.] No nepodívala. Až jsem byla zas zpátky. Tak teprve jsem se p* podívala. Po čem jsem to šla. Já po ježkách. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] A já tam nešla asi půl roku a za půl roku jsem tam šla a ani se nezmínila. Paní Hlavová ani von. [mluvčí: Josefa Š.] Vždyť <překryv mluvčích> mě znali </překryv mluvčích>. Já se tam tolik let <překryv mluvčích> nachodila voni byli </překryv mluvčích> strašně hodný. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> a voni byli hodný víš to nebyli zlí lidi </překryv mluvčích>. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Vona dřív paní Hlavová šila vždyť mně jako na robě maminka mi. Voni dřív zůstávali tam v Betlémě a tam mně maminka vždycky dávala u ní šít šaty. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] No a pak cukrářství. A. A von ale chudák s takovou ochotou. Ať si to tam dám do chodby. No tak já sem si to ne na kraj. Já až přes celou chodbu tam k hlavním dveřím aby mně <para type="se smíchem"> neulámali hlavatku </para>. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (smích). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Na to nikdy nezapomenu. Na ty ježky.

0138-C-SVC-197X-S

Rok: 197X, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Štěstí ve sportce, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Josefa Š.] Byli jsme na poli. Kopali brambory. Že. [mluvčí: Josefa Š.] A dřív poštmistr bral sportku. Do půl třetí skoro. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Josefa Š.] No a já že půjdu a . Napsala jsem si to na lísteček. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Josefa Š.] A Ola šla dřív dělali jen do půl druhý hodiny tak. Ke dvoum hodinám šla domů já volám. [mluvčí: Josefa Š.] Oli vem tam ten papírek a dojdi na poštu. A kup sportku a vopiš to tam! [mluvčí: Josefa Š.] Ola by to udělala. [mluvčí: Josefa Š.] Jo ale táta že. Manžel měl doma sportku ten nechal brambory kopání. S těma špinavejma rukama vod hlíny běžel vytáh sportku a psal čísla z lístku. [mluvčí: Josefa Š.] A já to měla jedna. Šest jedna šest osm devatenáct čtyřicet pět a třicet. Nebo jak to bylo. [mluvčí: Josefa Š.] Ale von si myslel. [mluvčí: Josefa Š.] Takový ze začátku hloupý číslice! [mluvčí: Josefa Š.] Tu osmičku nedal dal mně tam dvanáctku. [mluvčí: Josefa Š.] No Ola to popadla tu sportku. Donesla ji a já měla pěkně jen pět set patnáct korun. Ale ještě že mně ji dali protože byla dost umazaná vod tý hlíny. [mluvčí: Josefa Š.] A já bych bejvala měla druhou. A bylo třiatřicet tisíc pět set. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Josefa Š.] A pak dělal rámus. Že já jsem ti to psal. [mluvčí: Josefa Š.] A já nevím. Já jindy bych se zlobila. A ne. [mluvčí: Josefa Š.] Já říkám. [mluvčí: Josefa Š.] Nemám to vyhrát teď nerámusuj! [mluvčí: Miriam Š.] Hmm. [mluvčí: Josefa Š.] A podruhý zas vo sportce. [mluvčí: Josefa Š.] Zas jsem měla sportku napsanou. [mluvčí: Josefa Š.] Já měla vařit voběd. Byla u nás Jana Tomíčková. [mluvčí: Josefa Š.] A já říkám. [mluvčí: Josefa Š.] Jano. Já si teď po vobědě sběhnu se sportkou. [mluvčí: Josefa Š.] Vona vyjde ven a říká. [mluvčí: Josefa Š.] Teto chci jet domů koukej tamhle se mračí. Pojďme na jahody! [mluvčí: Josefa Š.] Já nechtěla jít že si jdu se sportkou a no tak jsem si říkala. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Josefa Š.] Až přijdu. Já si do půl třetí hodiny dojdu. Je půl jedný. My budem hned zpátky. [mluvčí: Josefa Š.] Dojdem do Končin jo začala bouřka. My šly domů a přijdem domů. Ale strašná bouřka byla trvala možná přes hodinu. Já se sportkou nemohla no tak jsem nešla. Říkám. [mluvčí: Josefa Š.] Ale já bych stejně nic nevyhrála! [mluvčí: Josefa Š.] A měla bych deset tisíc sedm set. [mluvčí: Miriam Š.] Hmm. [mluvčí: Josefa Š.] No a zas sportka zůstala doma. [mluvčí: Josefa Š.] U. U půllitru jahod. [mluvčí: Miriam Š.] Hmm.

0139-C-SVC-197X-S

Rok: 197X, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Loužnice, Téma: Vždyť se tak čudí, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Josefa Š.] V sobotu ráno to už je kolik let táta přijde a říká. [mluvčí: Josefa Š.] Ty kravička se bude telit dojdi pro Milouše Hnídkovýho a pro Jarouše!. [mluvčí: Josefa Š.] Ty vždycky u toho taky pomáhali. [mluvčí: Josefa Š.] Ale nejdřív vypucujem trouby u bubínku. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Bylo to v zimě. [mluvčí: Josefa Š.] Tak jo. [mluvčí: Josefa Š.] Honem vypucovali trouby a já vodešla pro ty hoši no a př* vrátím se n* než hoši přišli. Já šla napřed. [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] (nadechnutí). [mluvčí: Josefa Š.] Přijdu do. Sednice plno kouře. Ani vidět nebylo jenom manžel běhá s. Hadrem a furt říká. [mluvčí: ] (smích více mluvčích najednou). [mluvčí: Josefa Š.] Já nevím co nám to dělá vidíš. Vždyť se tak čudí ani vidět. [mluvčí: Josefa Š.] Vokna dveře všechno votevřený. Jako jako když hoří. [mluvčí: Josefa Š.] A já říkám. [mluvčí: Josefa Š.] No a co ty? Vždyť máš trouby na zemi! [mluvčí: Josefa Š.] Von zapomněl nasadit trouby. [mluvčí: ] (smích více mluvčích najednou). [mluvčí: Josefa Š.] A tak von topil. A trouby mu ležely na zemi. [mluvčí: ] (smích více mluvčích najednou). [mluvčí: Josefa Š.] A pak mu to nemělo kouřit když kamínka neměly trouby do komína.

0140-C-SVC-197X-S

Rok: 2005, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Zásada, Téma: Trojka, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Linda S.] V pětačtyřicátym roce to jsem ještě chodila do obecný školy tady sem a vždycky jsem měla pěkný známky a najednou jsem přinesla trojku. [mluvčí: Linda S.] No co se mnou naše máti dělala za kusy. [mluvčí: Linda S.] A paní učitelka říkala. No že se jí zdá že nevidím. [mluvčí: Linda S.] Žádný učebnice moc nebyly to se všechno psalo a že já ten příklad mám dobře vypočítanej ale úplně jinej že ho vopíšu z tabule špatně. [mluvčí: Linda S.] (nadechnutí). [mluvčí: Linda S.] A teďka co se mnou. [mluvčí: Linda S.] Tak strejček. Ten z Vrchu říkal. [mluvčí: Linda S.] Tak ji ráno přiveď. A já s ní dojdu do Jablonce. Já tam mám známýho doktora. [mluvčí: Linda S.] Tak ráno mě maminka dovedla do Vrchu a šli jsme do toho Jablonce přes Smržovku pěšky. [mluvčí: Linda S.] A říkala jsem. [mluvčí: Linda S.] No. My jdem k doktoru a proč nese strejček. Košík vajec? [mluvčí: Linda S.] Přesně vím ten barák. Kde to bylo. [mluvčí: Linda S.] Přišli jsme tam. Strejček uměl dobře německy ale doktor byl Čech. [mluvčí: Linda S.] A strejček tam zaťukal mluvil se služkou. Měla takovou tu čelenku a dal jí ten košík a hned jsme byli na řadě. [mluvčí: Linda S.] No a doktor mně dal teda brejle. No a pak už jsem neměla trojky. [mluvčí: Linda S.] A když jsme šli zpátky to byl zrovna nálet na Drážďany a na Smržovce houkali na nálet. Jako všichni do krytu. [mluvčí: Linda S.] Strejček mě popad za ruku a utíkali jsme nahoru na ten hřeben a říkal. [mluvčí: Linda S.] Pojď teď si tadyhle posednem. Vodpočinem si jestli nás to má chytit tak radši venku než ve sklepě. [mluvčí: Linda S.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích> takovýhle věci já si pamatuju. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> hmm hmm </překryv mluvčích>.

0141-C-SVC-2005-N

Rok: 2005, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Zásada, Téma: O divadlech, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Linda S.] Ochotníci tu byli to se hrálo divadlo. Ale to vopravdu. Hodnotný kusy. Ne nějaký. Slátaniny. [mluvčí: Linda S.] Zuzanu Vojířovu hráli Strakonickýho dudáka. To jsem už já taky jsme dělali ty víly a tohleto to jsem ještě chodila do školy no vopravdu tady bylo herců takovejch. [mluvčí: Linda S.] Tatínek Michala Pavlatovýho i maminka ty hodně jako hráli. [mluvčí: Linda S.] Vona teda to byla herečka a hodně jich takovejch tady bylo. [mluvčí: Linda S.] A pak se s tím třeba někam jelo ještě no jenže dneska kdo vám večer půjde někde na nějaký zkoušky. [mluvčí: Linda S.] <překryv mluvčích> to </překryv mluvčích> byla i zábava. I jsme se bavili. Když jsme tam chodili. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Linda S.] Vopravdu bylo to hezký a šla ves dohromady. [mluvčí: Linda S.] No to hrál ještě můj tatínek a to hráli já už teď nevím jakej to byl kus a von měl tam vypít flašku nějaký. Kořalky a říkal. [mluvčí: Linda S.] Já jsem si musel dávat takovej pozor. [mluvčí: Linda S.] Von si tam dal čaj a voni mu to vyměnili ale von na to přišel tak to vylil a dal si tam zas ten čaj no voni pak strašně se divili. Co vydrží. Co snese když vypil tu flašku a moh hrát dál. [mluvčí: Linda S.] Pak se hrála. Bílá nemoc taky se tady hrála. [mluvčí: Linda S.] A teď no jak to na vesnici je že jo žádný ty scény teď tam byli ty pacienti že jak to je u toho doktora Galéna a voni leželi na těch postelí*. Na těch lehátkách tam no a teď se mělo zhasnout. Každej měl vzít to lehátko a vodejít. A byla zas jiná scéna. [mluvčí: Linda S.] Ale osvětlovač byl nemocnej. Byl tam jinej a von rozsvítil v tom nejlepším když voni tam lítali s těma lehátkama. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Linda S.] <překryv mluvčích> jednou </překryv mluvčích> jsme byli na zájezdu to jsem měla taky permanent*. To jsem chodila pokaždý a to pan učitel to organizoval. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Linda S.] A už jsme byli tahle nad Hutěj. Von říkal. [mluvčí: Linda S.] No jo. Ale musím vám říct že je změna programu. [mluvčí: Linda S.] A teď že nějaká detektivka to bude. Já říkám. [mluvčí: Linda S.] No to bude třeba taky dobrý že jo? [mluvčí: Linda S.] Jenže voni to moderně sehráli tam jezdila motorka vlak a byl to starej kus. [mluvčí: Linda S.] (nadechnutí). [mluvčí: Linda S.] A teď. Ty. Jablonecký. Co měli ty pěkný lístky ty vodešli a my jsme tam museli vostat že nám autobus nejel. [mluvčí: Linda S.] To bylo drama my se tak ohromně smáli to jsem se dlouho tak nenasmála jako v tom divadle. [mluvčí: Linda S.] (nadechnutí). [mluvčí: Linda S.] Byla jsem se sestřenicej. Vona myslela že brečím vona říká. [mluvčí: Linda S.] Nebreč! [mluvčí: Linda S.] A já říkám. [mluvčí: Linda S.] A <para type="se smíchem"> vždyť </para> já nebrečím! [mluvčí: Linda S.] A za mnou seděla. Jedna paní a povídala. [mluvčí: Linda S.] No takovej kvalt s večeřej ani jsem se pořádně nenajedla. To jsem mohla radši vostat doma.

0142-C-SVC-2005-N

Rok: 2005, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Zásada, Téma: Krejčí Halíř, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Lada P.] Tak vám povím vo tom Halíři ze Zásady. Krejčím kterej tady bydlel v Dolenci ve starym statku po Tomšovejch. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] Von ten pan Tomeš byl zubař ve vile bydleli. A tam ten statek vopustili. Když už se přestávalo hospodařit. [mluvčí: Lada P.] No a my jako děti jsme tam k němu chodívaly na návštěvy. Protože ty holky Tomšovy byly moje kamarádky. Ty vlastně vlastnily ten statek. A z toho titulu von se k nám taky právě choval jako strejda řekněme. [mluvčí: Lada P.] Ale nebyl to strejda byl to Halíř. [mluvčí: Lada P.] No a tak s tím Halířem jsme prožívaly všelijaký legrácky. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] Ještě si vzpomínám. Že jsme tam taky hrávaly divadla na půdě. [mluvčí: Lada P.] Když jsme tam přišly. Říkaly jsme. [mluvčí: Lada P.] Pane Halíř my si budeme hrát vodpoledne na vaší půdě divadlo. Tak to tam trochu uklidíme. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] A von. [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> jo. Děvčata. Tak si to tam ukliďte </para>! [mluvčí: Lada P.] Von takhle jako mluvil tak rozvážně. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] Tak my jsme vzaly kyblíky s vodou před barákem byla ještě pumpa tenkrát. Napumpovaly jsme si kyblíky s vodou hadry a už jsme tam šly na půdu uklízet. [mluvčí: Lada P.] Jak tam jsme tu vodu vylily že jo ty stropy byly takový jenom prkna a pod tím byla takhle nasypaná nějaká ta. Šotolina a hned potom byl strop. [mluvčí: Lada P.] No a teď von najednou přiběh nahoru a mimořádně protože jinak nám všechno dovolil že jo tak na nás začal hrozit. [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> ale už mně z tý půdy ven vždyť mně to tam teče na šití. Já tam mám pod tím šití a vono mně to tam teče </para>! [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] Protože von byl krejčím. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] A měl tam takovou jako postel. Přes tu postel měl prkno pod tím prknem v noci spal a ve dne na tom prkně šil. [mluvčí: Lada P.] No tak vono mu to zrovna teklo na to šití tak jsme museli nechat úklidu a bylo po divadle. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] No tak to je jedna <para type="se smíchem"> taková vzpomínka na něj </para>. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Lada P.] No a potom von šil von tedy uměl podle zákazníků se říkalo že Halíř umí postavit hadry pořádně. [mluvčí: Lada P.] Tak si k němu dával taky šít hadry pan Matoušek. To byl podnikatel ze Zásady. Byl to jak se říkalo faktor. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] No a von si taky jednou z nějakejch cest přivez sebou manželku a říkalo se jí Pařížanka ale jestli byla z Paříže to se neví ale Pařížanka to byla na pohled zjevná. Protože byla nádherně pořád namalovaná nehty měla krásný červený. To jsme jako děti děsně obdivovaly. Protože to tady žádná taková osoba nikdy nehty červený neměla a měla blonďatý vodbarvený vlasy. Někdy je měla do zrzava. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] No ale abych se dostala k věci kvůli tomu Halíři. [mluvčí: Lada P.] Tak pan Matoušek si taky u něj nechal šít kvádro jak se říkalo na sokolskej bál. Protože v Zásadě bejvaly ohromně slavný sokolský bály a každej musel mít nějaký nóbl šaty. Ženský musely mít na ty bály nový šaty každej rok. No a chlapi když už to jako bylo nutný tak taky i nový panský obleky. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] A tak si ten Matoušek nechal u toho Halíře šít oblek ale <para type="přeřeknutí"> navrušil </para> se čas pan Matoušek přišel že už pozejtří nebo kdy je bál a Halíř neměl nic ušito. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] No ale říkal. [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> Láďo neboj se to já to spíchnu. To budeš vidět. To bude kvádro jak se patří přijď si zejtra nebo pozejtří </para>. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] No tak pan Matoušek přišel zejtra nebo pozejtří a Haléř zase že říkal. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> Láďo ještě to nemám. Přijď zítra. Ale do bálu to bude jistě </para>! [mluvčí: Lada P.] No tak se to takhle posunovalo pan Matoušek sice do t* ty hadry do toho bálu měl. Ale když přišel na sál tak z něj jeho kamarádi vytahovali ještě bílý nitě. Ty kterejma to stehoval. [mluvčí: Lada P.] A takže takhle to s ním bylo s tím Halířem. [mluvčí: Lada P.] Když jsem už byla jako taková slečna kolem těch patnácti šestnácti let tak jsem šla ze Zásady na naši samotu. [mluvčí: Lada P.] Tak jdu z kopečka dolů a vidím pan Halíř jde z lesa na trakaři nějaký větve nebo nějaký dřevo z lesa to se tak dřív chodívalo no a tak jsme se potkali akorát a teď vidím pan Halíř se zastavuje položil si ten trakař na tu cestu a já na něj. [mluvčí: Lada P.] Dobrý den pane Halíř! [mluvčí: Lada P.] A von. [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> nazdar děvče </para>! [mluvčí: Lada P.] Dal si ruce do boku a říká. [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> ty děvče já jsem ti něco chtěl p* říct ty seš takový pěkný šikovný děvče a von tam za tebou chodí takovej vyšklíbenec furt tam jezdí na kolištěti </para>. [mluvčí: Lada P.] A já mu říkám. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] A jakej vyšklíbenec pane Halíř? [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> no ten Belďas odpornej. Vždyť to je vodpornej kluk já bejt tebou. Tak na něj vezmu posranej knytlík a ženu ho vod baráku </para>. [mluvčí: Lada P.] No nevím co jsem mu už na to <para type="se smíchem"> tenkrát řekla </para> ale vysvětlila jsem si to tím. Že zkrátka Belďas jak. Ho nazval a ještě jeho nějakej kamarád voni si z něj dělali legraci nebo zkrátka využívali jeho osoby jako figurky mimořádný a tak s ním taky zacházeli že jo. [mluvčí: Lada P.] A takže si vzpomínám že za ním přišli a říkali mu. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] Pane Halíř mluvili jsme s Jiruškou. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] To byl. Jiruška měl přezdívku. [mluvčí: Lada P.] A vzkazuje vám. Že tady má na kalhoty připravený. A že mu máte ušít roury jak se teďko dělaj. [mluvčí: Lada P.] A Halíř povídá. [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> a proč nepřišel Jiruška sám mně to povědět </para>? [mluvčí: Lada P.] No von nemá čas. Protože má rozdělanou práci. [mluvčí: Lada P.] Von tenkrát Jiruška mačkal v driketě. No tak se to mohlo řekněme tak jako hodit že by ta příležitost mohla bejt. Že nemá čas. [mluvčí: Lada P.] A vzkazuje vám. Že mu máte udělat roury deset centimetrů nebo třináct vysokou záložku a dvaadvacet široký. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] A to se tenkrát dělaly tak. Zvaný roury to bylo někde tak v těch konec padesátých let a ještě se k tomu nosily boty na vysoké podrážce. A tomu se říkalo maďarky. [mluvčí: Lada P.] No ty nohy vypadaly příšerně. [mluvčí: Lada P.] To když se člověk na ty kluky podíval no to byla housenka <para type="se smíchem"> hotová </para>. [mluvčí: Lada P.] No a Halíř povídá. [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> ale hoši to je nějaká divná míra no ale když to Jiruška chce tak já mu to tak teda ušiju </para>. [mluvčí: Lada P.] No tak Jiruška přišel na zkoušku. Stanovenou a teď se do těch rour nemoh dostat. [mluvčí: Lada P.] A jak ty kalhoty zkoušel tak s tou nohou klepal tak dlouho až potom dostal křeč do nohy a tam jak měl ten Halíř v tom svym příbytku měl všechno. Tam měl šlupky vod vajec brambory přinešený ze sklepa pití pro kozy a všechno možný dohromady a Jiruška jak dostal tu křeč do tý nohy tak tak dlouho skákal <para type="se smíchem"> po tom nepořádku až spad. Do pití. Pro kozy </para>.

0143-C-SVC-2005-N

Rok: 2005, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Zásada, Téma: Pan Jarolímek, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Lada P.] Tak teď ještě vo Jarolímkovi. [mluvčí: Lada P.] To byl taky. Krejčí a to byl takovej fajnovější krejčí. Bydlel v obecňáku v Zásadě a šil všechno možný. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] Dámský šaty pláště pánský obleky na všechny možný postavy no ale jelikož byl šikovnej měl těch zakázek hodně tak nepřetržitě neměl hotovo. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] No a když tady bejvaly dřív poutě nebo i ty bály. Tak se pořád šily na ty bály všelijaký obleky nový protože to byla nóbl tady společnost v Zásadě. Tady se tomu říkalo malá Paříž. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] No vono to tak nebylo ve skutečnosti byli to zbohatlíci který nevěděli co s penězma a neuměli se s těma penězma ani vyrovnávat no ale musely bejt hadry pořád nový to jinak nebylo. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] No a to byla zásadská pouť a ještě dopoledne a vodpoledne si lidi chodili pro obleky aby k tý kapli zásadský na tu pouť mohli přijít v novým. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] No a. Byli jednotlivci že tam ťukali klepali na ty dveře a von šil jak drak <para type="se smíchem"> a když se lidi dobouchávali pro ty. Svý nehotový šaty </para> tak Jarolímek říká. [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> nejsem doma </para>! [mluvčí: Lada P.] <para type="se smíchem"> mašina šila jako blázen. A lidi se svýho obleku nebo šatů nedočkali až napřesrok </para>. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Lada P.] Pan Jarolímek měl za manželku Františku Blažkovou ze Zásady. [mluvčí: Lada P.] Vona byla taky švadlena a byla už takhle starší jako svobodná a Jarolímek byl vdovec. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] Von si vzal před mnoha lety tetu mýho tatínka. Tak se říkalo. Že je trochu strejček. Ale von ve skutečnosti strejček nebyl protože to bylo úplně z druhý strany příbuzenstva. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] No ale k našemu tatínkovi choval určitý přátelství. Jako že by to teda byl synovec no a tatínek ho takhle potkal. A říkal mu. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] Tak Josefe slyšel jsem že se budete ženit že si berete Františku Blažkovou! [mluvčí: Lada P.] A Josef se rozčílil a říkal. [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> to jsou samý kecy. To jsou samý kecy kdo zase dělá takový drby já si nikoho neberu </para>!. [mluvčí: Lada P.] Von byl <para type="se smíchem"> takovej jako splašenej nebo jak bych to tak řekla </para>. [mluvčí: Lada P.] No a tatínek se mu ještě omlouval a říkal. [mluvčí: Lada P.] No tak se Josefe nezlobte že jsem se ptal no já to slyšel. Já už nevím kde jestli u holiče nebo podobně. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> to jsou zbytečný starostě </para>! [mluvčí: Lada P.] No a uplynul asi týden nebo jak dlouho a najednou Jarolímek k nám přišel a říkal. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> tak Mildo jdu tě požádat jestli bys mně šel na tu svatbu. Dělat svědka </para>. [mluvčí: Lada P.] Tatínek říká. [mluvčí: Lada P.] No tak samozřejmě půjdu no. [mluvčí: Lada P.] Přešlo se to jako že h* mu předtím vynadal. Že ho málem <para type="se smíchem"> vyhodil </para> ze schodů no a tatínek šel na tu svatbu dělat toho svědka. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] No a ta jeho nastávající byla vopravdu ještě svobodná. A tak ty její starší sestry už to byly dámy hodně přes padesát tak přichystaly tu svatbu ta se konala u nich v domě u tý nevěsty a tatínek tam přišel s tím Josefem a teďko ty ženský začaly ten úvod k tý svatbě říkaly. [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> tak Josefe </para>!. [mluvčí: Lada P.] Náš tatínek to předváděl. Tak já to říkám tak jak von to hrál. [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> tak Josefe my vám tady předáváme Františku čistou </para>! [mluvčí: Lada P.] (nadechnutí). [mluvčí: Lada P.] A Josef se postavil a říká. [mluvčí: Lada P.] <para type="imitace"> kde je pivo. Kde je pivo já mám žízeň. Kde je pivo </para>?. [mluvčí: Lada P.] Nechal chudáka Františku čistou. Ta tam stála v kloboučku. A v kostýmku připravená nevěsta a Josef začal tam to pivo a tatínek říkal. [mluvčí: Miriam Š.] (smích). [mluvčí: Lada P.] Víte děti ale já jsem se tak <para type="se smíchem"> styděl </para>! [mluvčí: Lada P.] (smích).

0144-C-SVC-2005-N

Rok: 2005, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Radčice, Téma: Lyže, Počet mluvčích: 1 Tady svýho času jezdil ještě vlek protože voni jezdili furt jenom tady na týhlenctý sjezdovce tak si tam lyže vždycky nechávali v takový šupičce. No a teďko teda že je potřebuje do školy. No ale tam se jezdilo vždycky sobota neděle nebo maximálně pátek nějak přes tejden tam nikdo nebyl. To sem tam někdo měl takhle službu. No a tak teda že von ty lyže potřebuje v tejdnu. Teďko že ti snad někdo měl tamhle někde z Jílova službu a snad ti Mirek Hádků dokonce. A. Že teda musí si k němu dojít pro klíček. Aby se pro ty lyže dostal. Teďkon tr* v zejmě to je tma hnedko že jo von šel asi někde ve tři ve čtyři hodiny. Teď vono pět hodin vono šest hodin vono sedm von nikde. (nadechnutí). Já byla na mrtvici!. To ještě v tý době šly dva večerníčky. Tak první večerníček jsem překoukla druhej to už mně šel žaludek nahoru říkám. Kde jen von asi je? Tak jsem zas vystrčila hlavu kde uslyším někde nějaký děti. (nadechnutí). (nadechnutí). Von kamarádíval s Petrem Ivaňukovým a my jsme mu říkali Neštěstí. Protože ten vymejšlel takový bejkárny. To byly různý střelný takový věci a teď tady všude těch všelijakejch děr co je. Že by tam člověk moh vopravdu že jo taky tam chodil aby se někde neprobořil. (nadechnutí). (nadechnutí). Tak já vobešla všechno všude. Von nikde nebyl. Říkám. Ne. Tak to už nevím jak. (nadechnutí). Tak teda jdu na kraj vsi vezmu to vod tý sjezdovky a vezmu to po silnici a do všech cest a budu teda nahlížet. Kde teda jako asi je. (nadechnutí). Už jsem byla skoro na konci za polovinou už jsem byla. Teď slyším hlasy. A von šel vod tý sjezdovky vod toho vleku. Říkám. Ježišmarja kde #s byl? (nadechnutí). No voni měli jako Mirek. Von jezdil s autobusem no tak než skončil že jo. (nadechnutí). Tak my jsme museli čekat. Až von dojezdí s tím autobusem až jsme si pro ty klíčky šli. Ale já teda. Jak to ve mně bylo nastřádaný já jak ho viděla já ho lajstrovala hlava nehlava abych si vůbec ulevila aby to ze mě šlo ven. Já u toho pomalu brečela. Teďko ale von byl citlivej na nos. A jakmile se mu cvrnklo do nosu. Tak mu tekla krev. (nadechnutí). Teď von byl celej vod krve. Já jsem mu <para type="se smíchem"> zas </para> takový jako rány nedávala. Já byla tak ráda jak to šlo ze mě. Že ho teda vidím celýho. A von mně to do toho vysvětloval. Ježišmarja já se celá klepala. Ale já jsem z toho byla špatná kolik dní teda. To chodil někde asi já nevím možná do takový třetí čtvrtý třídy někde a měli mít do školy na tělocvik ty lyže že jo. No to jsem teda dopadla.

0145-C-SVC-2005-N

Rok: 2005, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Radčice, Téma: Dneska ty lidi nevědí nic, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Květoslava G.] Já říkám že já nepamatuju. V Loužnici neznám barák ve kterým bych nebyla. [mluvčí: Květoslava G.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslava G.] Vono teda chodívalo se hodně pobejt že. Já jako s babkou protože voni poměrně dost ty lidi jako přáli vona uměla ohromně vypravovat. [mluvčí: Květoslava G.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslava G.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslava G.] Po těch barákách se chodilo já všude s tou babkou chodila. Já ti všechny baráky měla zvizitýrovaný já nepamatuju že bych v nějakým baráku nebyla. [mluvčí: Květoslava G.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslava G.] Všechny lidi znala. Všude všechno jsem ja*. [mluvčí: Květoslava G.] Dneska tady já ani nevím když řeknou jméno. Já nevím vůbec. [mluvčí: Květoslava G.] <překryv mluvčích> přijdou </překryv mluvčích> děti já říkám. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květoslava G.] Čí jste? [mluvčí: Miriam Š.] Hmm. [mluvčí: Květoslava G.] Ale to ještě teda tady je dětí asi deset. [mluvčí: Květoslava G.] To někdo přijde a říká. [mluvčí: Květoslava G.] Kde tady kdo bydlí?. [mluvčí: Květoslava G.] Já říkám. [mluvčí: Květoslava G.] No to já vůbec nevím! [mluvčí: Květoslava G.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslava G.] No když řeknou po těch starejch lidech. Který ještě si trochu pamatuju. [mluvčí: Květoslava G.] Ale teďko vždyť já vůbec nikoho <překryv mluvčích> neznám </překryv mluvčích>. [mluvčí: Miriam Š.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květoslava G.] Protože když se chodilo do krámu tak tam se to všechno sešlo. Tam se to všechno probralo vod návleku komu co leze komu co neleze. Kdo má fraky kdo má dvojáky. Jestli je jedenáctka menší než dvanáctka. A že to už je v jiný třídě a že ty nitky a čtyřnitky a tuhleto to všechno se to tam probralo kolik kdo co má kdo má nedovleky a jaký a kam co má. [mluvčí: Květoslava G.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslava G.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslava G.] To už všechno všude se vědělo. A tam se probralo všechno to #s šla do krámu a dozvěděla ses lautr všechno. [mluvčí: Květoslava G.] Dřív se říkalo k holiči. Tady holič nebyl. Tak. Do krámu to už ženský než se votevřelo. Tak to už tam vždycky někde půl hodiny předem čekaly. Nebo když přijela masna. No tak ta taky měla ten rozvoz všelijakej. Ta pojízdná. No tak nebo když jezdila pojízdná prodejna když byly dovolený tak to se to tam všechno shromáždilo všechny tetky se tam už srotily a to už všichni všechno věděli. [mluvčí: Květoslava G.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslava G.] Já nevím že by někdy někdo něco nevěděl v Radčicích. [mluvčí: Květoslava G.] Dneska ty lidi jsou zalezlí doma nevěděj nic.

0146-C-SVC-2005-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Chleba, Počet mluvčích: 1 No a když jsme chodili do měšťanky. To bylo od tej šestej třídy tož jsme měli aj jakousi takovú povinnost. Protože bylo nás doma hromadu a chleba sa pékal u pekařů. Takže maminka. Večer zamísila chleba dala ho ráno do slaměnky no a já když jsem šla do Brumova do školy. Tož jsem vzala na vozík chleba. Dovezla jsem ho ke Hruškom ke kostelu do pekárny a potom iďa ze školy si. Vzala chleba dom. A nebyla jsem sama. To vozilo víc děcek. No a když jsme to od tých Hrušků brávali. Tož ten chleba krásně voněl a a to byl takový rozpuklý. A tož ten kraj už jsme nevydrželi. Každý jsme si to ulomili a tož tak jsme to krásně prožívali. Bylo to pro nás úplně. Úplně největší pochoutka takový čerstvý chleba. No a v Brumově. Jsem chodila do té měšťanky čtyři roky šestá sedmá osmá a. Devátá třída.

0147-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Domácí povinnosti dětí, Počet mluvčích: 1 Když jsme přišli ze školy tak. Když naši nebyli doma tak už byl na stole lístek. To že jsme měli pást koze. To jsme všeci věděli ale když byl lipový květ tož byl lístek. Dones lipového květu když byly šípky. Dones šípky když byly hřiby. Dones hřiby takže my jako děcka jsme měli. Takovú povinnost tady toto všecko naznášet aby bylo v zimě z čeho. Vařit čaj. No. Když jsme pásali. Tak jistěže. Létali jsme až koze nadělaly škody to bylo křiku. Kolikrát k nám přišli ti. Co jim patřilo to pole že jsme nedávali pozor. Že měli pošmatlané zemáky. Nebo že měli spasenú jetelinu. A mně sa také jedenkrát zadařilo když jsem ty koze pásla. Tož také naši kázali že abych donesla tým kozám něco na ráno. Když půjdu do školy. A nebude mít kdo hnát. No. Tož jsem si pravila. Koze měly rády slak no tak že půjdu natrhat toho slaku. To je takový plevel a v zemákoch to roste. No. Tak sem toho šla natrhat. Jenomže to byly zemáky Novákovy jim pravili Novákovi a. Ti strýček mňa viděli. No. Tož zemáky pošmatlané. Tož za mňú pohli. A tož strýc hrávali roky na klarinet tož měli také dobrý dech. Tak za mňú pohli. Sice mňa nedoběhli ale já jsem. Utíkala dom vrchem. Dolů přes zahradu. A strýc už otvírali čaganem branku. Už to šli našim požalovat že jsem byla v zemákoch. No tož <para type="přeřeknutí"> neobešla </para> sa to bez křiku. No ale přežila jsem to.

0148-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Řepovi, Počet mluvčích: 1 V tých Hliníkoch jsme měli kopu tých sousedů. A naproti nás bývali nějací Hruškovi. Ti. Tetička měli také pět cérek a jednoho chlapca. Oni byli už staří. Já si jich pamatuju už v sukňách. Už měli jistě hromadu roků. Když já jsem byla děcko. Ale oni byli opravdu taková. Šikovná stařenka a uměli napravovat. Když třeba ogaři hráli fotbal a podvrtli si nebo vyvalili nohu. Jak sa to praví. Že tak. Tetička to všecko spravovali. Uměli to a. Opravdu byli takoví hodní ale manžel její jako. Hruškovi strýc. Tož ti byli jedliví ti. To. Bylo úplně sto a jedna <para type="se smíchem"> proti babičce </para>. A měli. Toho jednoho syna. Jak jsem vzpomínala a ty cérky. A on byl ten Jožin na vojně a stala sa taková tragédia že chlapec. Voják čistil zbraň na. Té. Světnici. Kde byli spolu a on toho Jožina zastřelil. No a to si vzpomínám. To jsem byla také děcko že. Dovezli jim ho dom. Měl jenom okénko. Měl vojenskú uniformu ten průvod. Který šel z Bylnice s tým pohřebem až do Brumova byl možná kilometr. A tenkrát to bývalo. Černá nevěsta. Bílá nevěsta tak to na tých pohřeboch dřív bývalo. A šlo sa pěšky. Žádná obřadní síň nebyla žádné pohřební auto chodívalo sa pěšky s tým muzikú. Že. Smuteční pochody hrály celú cestu až. Do Brumova.

0149-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Zabíjačky, Počet mluvčích: 1 No během tej bálovej sezóny to je. Zimní sezóna bývaly aj zabijačky. A dřív sa zabíjelo v každej chalupě to bez toho zabíjení by ani nešlo. Každý když měl ty koze měl aj prasa protože tým kozím mlékem prasata. Dobře rostly. (nadechnutí). (nadechnutí). No a. Zabijačka sa také roznášela po celej rodině. Po celých Hliníkoch. (nadechnutí). (nadechnutí). A já si pamatuju že to. Jsme dělávali coby děcka velice rádi protože všudy jsme dostali za tu výslužku. Buď už nějakú tu korunu nebo nějaké to cukrové. A co sa mně vždycky nejvíc líbilo a kde jsem nejvíc dostala. To bylo u Nováků. (nadechnutí). (nadechnutí). Novákovi bývali u dolní školy a. Měli jenom také takovú jenom kuchyňku a takovú jizbu. A ten pan Novák. Jmenoval sa Václav. Byl také muzikant hrál na housle a měl velikú snahu mňa aj na ty housle naučit ale jaksi nešlo mně to. Chodila jsem k nim a pamatuju si. On kouřil fajku. Oni měli tu kuchyň takovú maličkú a tam měli jak to bývalo dřív takové ty pohovky to ta kuchyň byla tak zadýmená že tam nebylo ani na krok vidět. (nadechnutí). Ale také jsem k nim nosila tu zabijačku a vždycky jsem dostala čtyřlitrový skleňák <para type="přeřeknutí"> ok* </para> oharků kyselých. (nadechnutí). (nadechnutí). On to uměl stoprocentně nakládat s koprem s celerem a takové oharky jsem dodneška nejedla. Za tú dolní školú. Oni bývali u dolní školy. Za dolní školú byla zahrada a on ju obhospodařoval a tam to všecko měl. Co k tomu potřeboval takže. Nejlepší bylo. Nosit. Zabijačku. K Novákom. (nadechnutí). (nadechnutí).

0150-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Fašanky a další svátky, Počet mluvčích: 1 Po zabijačkách byly fašanky. Protože na fašanky musely být už aj slaniny. (nadechnutí). Fašanky ty sa odbývaly s velikú slávú. Chodilo sa po dědině. Vypravené maškary vyhrávalo sa večer byla muzika pořádali to většinou hasiči a také sa pochovávala basa před tým. Dlouhým půstem. No. A po fašankoch sa vyhrávalo Josefkom. A Františkám. (nadechnutí). Moja maminka byla také Františka takže. Také k nám ti muzikanti chodili. (nadechnutí). Dávalo sa jim takové. Pohoštění. (rušivý zvuk). No pohoštění. Tož d* bylo zabité. Byly slaniny a co bylo doma no a ta slivovica. Byla vždycky napálená. Tož po tej štamprli. (nadechnutí). A tak chodili muzikanti po chalupách tam. Kde byly Františky. A také po chalupách tam kde byli Josefci no.

0151-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Boží tělo a jiné zvyky, Počet mluvčích: 1 Potom přes léto bývalo byla slavnost Božího těla. A ta bývala v Brumově. Protože v Brumově je kostel zasvěcený svatém Václavovi. (nadechnutí). Bylo to na náměstí a coby děcka jsme měli. Takové malé košíčky někdo proutěné. Někdo měl skleněné. A už byly pivoňky. Takže z tých pivoněk už jsme si to tam nasypali. A už jsme chodili. A jak sa u tých oltáříků zastavovalo tož celú tu cestu jsme posypávali týma kvítečkama. No a potom. Když přišel podzim tož podzim. To bylo velikej slávy. Kopaly sa zemáky. (nadechnutí). Coby děcka jsme si jich pékali. Když jsme pásali ty koze tož už bylo všudy ohniště. A ty zemáky v tom popelu. No to byla také veliká pochoutka. Dnes o to nikdo nezavadí. No a veliká sláva sbírání trnek na kvas. Že tož v každej chalupě bečka a tož do bečky. A trnky jsme museli přebírat žádná stopka. Žádný lístek. Žádná plesnivá. Všecko to muselo být akorát protože jaký byl kvas. Taková byla aj slivovica. (nadechnutí). (nadechnutí). A že jsme mívali tu slivovicu dobrú. No tož to bylo to tým kvasem no. (nadechnutí).

0152-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Vaření trnek, Počet mluvčích: 1 A ne že sa jenom sbíraly trnky na kvas. Ale vybíraly sa pěkné zralé trnky. A vařily sa trnky neboli dneskaj povidla. U Nováků v tých Hliníkoch měli. Takovú sušárňu sa tom pravívalo. A tam byl ten kotel na ty trnky. (nadechnutí). (nadechnutí). Bylo to ohniště bylo to všecko zazděné. Tam byl ten velikánský kotel a přes ten kotel. Nebo vedle toho kotla byly dvě takové takové sedačky. Takové lavky. A tam jsme my jako děcka sedávali a tu točenicu jsme točili. A vařily sa ty trnky. (nadechnutí). Museli jsme řádně mi*. Míchat. Aby sa to aby sa nepřipálily. Aby nepřihořely. (nadechnutí). No a potom. Když už to bylo rozvařené. Tak oni to. Přecedili a potom to vraceli zpátky a to už točívali dospělí nebo velicí. Protože jak trnky houstly to šlo těžko a. Trnky kdyby sa připálily. Byly by k ničem. (nadechnutí). No ale pro nás pro děcka bylo nejdůležitější to cedění. (nadechnutí). Tom jsme pravili lekvár. A to když cedili. To bylo hrozně dobré. Tož oni nás tým podělili. (nadechnutí). (nadechnutí). Tak jsme sa trnek nalízali a tam jsme trávívali moc času v tých sušárňách. Protože sa tam užilo srandy vykládali jsme si. Zpívalo sa tam. A dělaly sa tam všelijaké pestva.

0153-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Mikuláš a Vánoce, Počet mluvčích: 1 No. Po Dušičkách už jsme sa potom chystali na Mikuláša. Když jsem byla opravdu malá. Já jsem sa tých Mikulášů a čertů hrozně bála. Hrozně. To jak začalo venku. Já ani nevím kde jsem byla všudy poskovávaná ale určitě jsem skovaná byla. (nadechnutí). No a tož potom když mňa naši s hrůzú vytáhli řvala jsem. No a tož už jsem dostala nějaké ty perníky anebo punčocháče nebo rukavice. Jak sa to dřív dávalo na Mikuláša. (nadechnutí). No to bylo slávy. A už když jsme byli potom ale větší děcka. Tož už jsme za týma čertama létali. Že. Už jsme sa vypravili. No ale to byla hrůza. To bylo po celých Hliníkoch. To bylo po poloch. To bylo všudy. Ale krásně jsme sa báli a bylo to pěkné. Dostali jsme kolikrát od tých čertů ale patřilo to k tom. (nadechnutí). No a po Mikuláši potom už sa zas chystalo všecko na Vánoce. (odkašlání). Nevypékalo sa tak jak dneskaj ale ty. Vanilkové rohlíčky a slepované kolečka byly vždycky. (nadechnutí). A bývaly tlapky. Ty už sa také možná dneskaj velice nepečú. A to jsme dávali jako do formiček. (nadechnutí). (nadechnutí). No a na to jsem sa také velice těšívala. A dávali sa. Perníčky aj na stromeček. A jabka jsme dávali na stromeček. A. Kolekcu nevím jestli jsme měli ale možná až potom až jsem chodila. Možná do třetí třídy nebo tak. (nadechnutí). Ale když jsem byla malá určitě tu kolekcu jsme neměli. (nadechnutí). Protože tatínek byl od osmatřiceti roků v důchodu invalidním a maminka. Ta uklízela ve škole takže velikej tej slávy s týma penězama nebylo. (nadechnutí). (nadechnutí). Ale tož tak to měli všeci v chalupách. Neměli jsme si co závidět. (nadechnutí). Co #s dostal pod stromeček?. Rukavice. Co #s dostal pod stromeček?. Ponožky. Takže všeci to měli jednaké takže žádné tak jak dnes. Od výmyslu světa. (nadechnutí). Ani to děcka si toho neváží ani. (nadechnutí). Zkrátka majú dneskaj všecko co majú. Takže sa nemajú ani na co těšit tak jak jsme sa těšívali my.

0154-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Draní peří, Počet mluvčích: 1 A potom po Vánocách a hned aj po Novém roku sa drhlo peří protože na dědině měli skoro všeci husy. Protože tékaly ještě ty potůčky měly sa husy aj kde oprat. (nadechnutí). A potom jistě bylo to kus živobytí. (nadechnutí). No. A tak když sa drhlo peří. Tak to sa vždycky sešlo hromadu tých bab a už sa. Vykládalo všecko možné. Děcka uši jsme měly natáhlé aby nám něco neušlo. (nadechnutí). A tož. Baby už si povykládaly co sa jim zadařilo. Co sa jim ne* nezadařilo. (nadechnutí). A tož jedna tetička tam také vykládala. (nadechnutí). Tož já jsem vám roby chtěla jít na kopřivy ale měla jsem sekanú že ju budu dávat do trouby. Tož jsem si sedla na stolec a pravila jsem si. No tož než sa ta sekaná upeče. Já si tady posedím. A potom půjdu na ty kopřivy. No už sedím půl hodiny včil sa podívám a vidím že tu sekanú mám na kredenci a nemám ju v troubě. (nadechnutí). No tož jsem drapla pekáč píchla jsem ho do trouby. V tu ránu jsem zapomněla že jsem ju. Dala do trouby a šla jsem na kopřivy. Až jsem byla na kopřivách jsem si vzpomněla že mám sekanú v troubě. Tož jsem sa vrátila zpátky a bylo po sekanej. (nadechnutí). No takže ta sa nezadařilo. (nadechnutí). A tož ta druhá tetička sa toho hned chytla a pravila. Ó já jsem dopadla horší. (nadechnutí). Já jsem si dala na elektrický sporák zehřát husu od prvního dňa. Vyjdu ven. Vidím opříté kolo. Pravím si. Zajedu k dceře. (nadechnutí). Tož jsem drapla kolo jela jsem k dceře. Tam bylo kafe. Vykládáme si. Já drapnu kolo jedu dom. (nadechnutí). Přijížďím dom z chalupy sa kouřilo. (nadechnutí). Hrůza! Pekáč spálený chalupa zadýmená celá kroka jsem tam udělat nemohla. (nadechnutí). A starý když přišel z práce pravil mně. (nadechnutí). Co ty starý blázne zasejc děláš? Však ty zdi musíme všecky umývat mýdlem! (nadechnutí). A tož ta třetí aby neostala pozadu pravila. A já jsem vařila kohouta. Dala jsem ho do toho hrnca jak to včil sú ty papiňáky nebo co to je. Zadělala jsem to a šla jsem na vrchy obracet seno. Bože přijdu na vrchy vzpomenu si že kohout je v papiňáku. (nadechnutí). Vrátila jsem sa dom kohout s papiňákem na tle. A byli jsme všeci po obědě. (rušivý zvuk).

0155-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Začátek 2. světové války, Počet mluvčích: 1 Druhý zážitek když. To bylo zas. Už ve druhé třídě v osmatřicátém roku vlastně vlastně už. V devětatřicátém kdy nás prostě. Začali okupovat Němci. Učil nás pan učitel Novák a přišel do třídy řekl. Děcka půjdete dom zabírajú nás Němci. Ne no a tak jsme šli ze školy a už jak jsme šli dolů dědinú. Jako to tak už německá kolona. Německých vojáků. Na tom už. Prostě byli byli tady. Poprašek. Takový sněhový a toto b* b* bylo bylo to to. Po tom patnáctém březnu že kdy nás zabírali. Němci. To byl také pro školáka který už o tom něco věděl protože otec nám v osmatřicátém narukoval tak jak ostatní otcové. Rodin tehdejší. Že. Byla mobilizace tak no a potom vykládal ty jeho zážitky co zažili v v prostě v tom pohraničí. Z z jako kdy už vlastně. I takové bojůvky těch ordnerů prostě vyháněli. N* naše občany jako Čechy z toho pohraničí a vojáci prostě jim v tom jako bránili. Že ale nesměli používat zbraně jako. No jenomže co sa stalo v Krnově to je přijeli tam na to náměstí a. Kde už ti ordneři hnali ty naše lidi prostě v v od od tama a na* navíc. Z jedné budovy začal po nich st* kulomet střílet. Ne. Tak potom nezbývalo nic jiného než jít odkud. Kde. A on mě* oni měli vybudovaný takový bunkr v tej střeše no a od tama postřelovali jako na to náměstí po tých vojákoch a tak dál. No. To to zažil jako otec. Když no a když. Tak už jsme měli samozřejme o o tom jakýsi šajn. Vždycky když sa mluvilo jak už už byla. Jak to pokračovalo a eskalovalo. Prostě kdy už s* zabrali nás začalo Polsko že v jednačtyřicátém no a b* byla z toho. Ta druhá světová válka. Ale ten začátek ta atmosféra v tej v tej dědině když jsme měli jedině. Takové možnosti informací. Pan řídící měl krystalku na uši a to. Tak ten měl vždycky jakési ty čerstvé informace no a tak od od tama z toho jsme sa dověděli co sa děje. Že. Protože rádio tehdy nebylo vlastně ani elektrika ještě ne u nás tady takže co jsme sa z* <para type="se smíchem"> dověděli </para>. Tak jedině túto ces* cestú no.

0156-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Situace na východomoravských hranicích za 2. světové války, Počet mluvčích: 1 Jak probíhalo prostě tady jak jsme to jako. Jako občané pozorovali. No tak. Přišli sem Němci postavily sa tři baráky že. Dřevěné. Ta finanční stráž sa tam nastěhovala. Navrchu na Peňažné sa postavila pro tu. Pro ty hlídky na hranicách jako kde z jedné strany hlídali vlastně Němci hranicu. Že a z druhé strany slovenští gardisti. Takže no a my jsme jistě. My jsme do tej do tej hory s* jezdívali prostě na dřevo. Dělalo sa tam dřevo a tak dál že. No a jeden to takový zážitek mám když jsme jeli jako už. Se spřežením do hory že. Pro pro to dřevo zastavil nás Ruda Novák hos* hos*. Hospodský. Štítenský povídá otcovi. Franto dám ti dva pacholky jako nech je do*. No napřed sa ptá. Kde jedeme. Povídám. Na Š*. Na Šanec jedeme ne pro dřevo. Faň. Povídá. Dám ti dva pacholky tak ty jim jenom ukážeš kde je hranica a víc sa o ně nestaraj. Jo tak vyjeli jsme. Nic cestú jsme nikoho nepotkali žádného Němca. Že. Vyjeli jsme až na Šanec. No a hranica byla už jako kousek. Tam byla vlastně. Panská obora. To bylo zadrátované. Tak přes ty dráty sa museli dostat no ale to už byla j* jako jejich záležitost. (nadechnutí). Pomohli nám ještě nahodit dřevo co jsme <para type="se smíchem"> jako tam měli </para> ne a a oni prostě <unclear> 1 </unclear>. (rušivý zvuk). Potom jsem sa dověděl. Že to byli vlastně z oficíři z nějakej ško* školy tady. A museli před Němcama prostě utéct do toho zahraničí že. No. To a ten právě Ruda. Byl v tej Obraně národa jako zainteresovaný protože on byl sám jako d*. Jako důstojník. to tak. Takže ten. Přes něho tady tito co utíkali. Tož v takých d*. Dvou případech co jsme jich takto <para type="se smíchem"> dopravili </para> až na k tej hranici a . No a pak. Pak jsem sa dověděl že sa dostali až do Anglie po válce. Kterýsi sa vrátil a přišel panímámě poděkovat Novákové že sa tam přeživili a. Že jich. Vypravili ještě dál jako přes to no. Taková byla. Tehdy. Doba že. No. Tak.

0157-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Poslední Němec, Počet mluvčích: 1 Poslední Němec Němec šel kterého jsme viděli tady na toho asi zapomněli někde. N* n* na Šanci nebo kde přes tu hranicu. On tam možná zadřímal. Jako zajišťovací hlídka. Šel Těšovýma lází ne a strýc vyše* vyšel akorát a tož sa dívá kdo to jde. Že. Tož. Taký postarší chlap. Němec kulomet na rameni. Ne a strýca pozdravil. Pochválen buď Ježíš Kristus! Po česky ne. No tak. Strýc mu odpověděl. Povídá chlap byl ale zlundaný unavený povídá. Toho bych. Si troufal aj sám z* zneškodnit ale. Pozdravil po křesťansky ne. Že k* že kd* a kde G* Germán jako že kde sú Němci? No tak strýc mu ukázal. Tam a tam sú a toto. Po* poděkoval a šel svojú cestú. To byl poslední. Němec co jsme tady za druhú světovú válku co jsme ho viděli.

0158-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Štítná nad Vláří-Popov (Štítná nad Vláří), Téma: Přestřelka s Rusy, Počet mluvčích: 1 No a odpoledňa v ve to by* ve čtyři hodiny. (dlouhá pauza). Ten náš učitel. To už byl demobilizovaní že. Tak jak aj náš otec že když už. Bylo toto. Tak ten tento. Učitel Novák jak šla. Už ta fronta pe* ru* ruská hlídka Rumuni. Šli za za něma že a t*. A teprv šli Rusé. A ten prostě navázal kontakt s něma. A z toho. Z té Bylnice prostě ty ty vojáky prostě ty ty to prostě ten ten první slet že jich zavedl prostě zadem. Jelikož to znal. Tam z Bylnice přes tu Stráž že. A tady u nás přes ty P* Podobravky přes tu Horku. A k* jak sú ty Nováci. Ty kopaničáři tak tam vyšli no a už měli na ty Křiby měli na postřel. No a ve čtyři hodiny. Ve čtyři hodiny začala prostě střelba. Vzájemně sa po sobě střílelo ne a. tak von ten učitel Novák to tady znal ty poměry. Proto jich vedl tým zadem ne nikde l*. Tú cestú ale tama. (nadechnutí). No muselo jich být moc. Protože na tom poli. Když jsme tam potom pod týma doubravkama byli. No tož to t* to bylo. To byl štrúdl prostě tak udupané vyšlapané že jich muselo být moc že. (nadechnutí). (nadechnutí). On jich vyvedl navrch no a jak to začalo v ty čtyři hodiny my jsme stáli. Jak máme ty stodoly naše a pěkně jsme na ty Křiby viděli. Ne co sa jako děje tam. (kýchání). (nadechnutí). No a jak jak <para type="se smíchem"> zač* začala ta </para> střelba tož jedna taková šupa kdesi tam k nám. No to b* tak to b* prostě no. Jsme sa schovali že. Za za za roh za ty za ty stodoly. Tak to bylo. No a večer. Večer potom už přijela ruská hlídka. (nadechnutí). A tady na konci dolního konca u Králového mlýna ostali. Ty byli motorizovaní a už tam do rána jako b* byli. (nadechnutí). No a ráno ráno už jsme viděli aj po dědině sakra. Rusák jede na koni. Že a už už jde. To už Němci byli pryč že už byl klid na druhý deň. No a otec povídá. No musíme s*. Musím zajít k tým Novákom sa podívat. Však tam máme mouku složenú jak jsme posledně namleli. (nadechnutí). (nadechnutí). Kdyby ve frontu sa tady v dědině něco dělo že. Tak na kopanice. Si to schoval. Tu mouku že. (nadechnutí). (nadechnutí). Abysme prostě měli na chleba. Protože teda tehdy sa pekl chleba dom* doma v obchodě nebýval chleba že. (dlouhá pauza). No a tož povídá. Musím sa tam jít podívat. Tož Němci už byli pryč. To to bylo. No a přišel za tým strýcem No* Novákovým no a tož on mu říkal. (nadechnutí). Co nic mouka je v pořádku ne. A já jsem jich musel ten večer přes tu noc vést přes ty Tatra přes tu horu. (nadechnutí). No donutili ho jako. A na Vlachovice jich převedl že a vrátil sa zpátky bylo no a. (nadechnutí). Musel tam kterýsi padnout při tej přestřelce vodpolední. Jako nebo co. Protože otec jak sa tam byl dívat s tým strýcem on mu ukazoval kadyma šli ne. Tož tam . U smrku postavený kvér. Bednička s nábojama čtyři granáty v tom byly. Pláštěnka. Tak. Asi asi tam někde. Možná ho zahrabali že. Jak ustupovali. Těžko to b*. To byli pěšáci že tak. Ale to tam ostalo. <para type="se smíchem"> tak otec </para> to samozřejmě sebral. Tu pušku ne a aj t* tu bedýnku a šel šel dom. (nadechnutí). (nadechnutí).

0159-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Nedašov, Téma: Seznámení s manželem, Počet mluvčích: 1 Ale manžela jsem měla o dvanáct roků staršího. On byl chytrý a já hloupá. Ono sa nám to jaksi <para type="se smíchem"> šiklo sa to dohromady </para> no. (smích). A pak když jsem to jsem to vyprávěla aj tady jak jsem sa vdávala. Jak jsem. (mlasknutí). Chodívali prvej sa chodívalo po dědině večer drhnout peří. Vždycky sa nás sešlo aj aj pětadvacet v jednej no kolik sa vlezlo do jizby no. A já. Jsem. Tož. Měla jsem kamarádku. Takú Míšu. To bylo. Víš. A přišli jsme tam drhnout. A sedělo nás tam takových už. Co už byly všecko dívky. No a já mezi nima taký šušeň měla jsem tých devět deset roků. (nadechnutí). A mu*. Tetička. Můj. Přijel z vojny jako. (nadechnutí). A tetička Mišoj mu praví to byli jeho tetička vlastně její v* vlastní. (nadechnutí). A on přišel tam na návštěvu na na besedu a tetička mu praví. (nadechnutí). A tož Janku tady máš včil na výběr plná chalupa cérek kterú si vybereš? A on sa tak díval a praví. (mlasknutí). Hmm já si dočkám hen na tu kovářku. (smích). <para type="se smíchem"> a já </para> jsem byla opravdu tam nejmladší deset roků cérčisko. (nadechnutí). A a tým to zhaslo. No. Jelo. Jel. S koňami na jetelinu. Pojď mně naházet pojeď se mňú. (nadechnutí). A na maminku vždycky. Maměnko. Vy* vychovávejte mně dobře tu cérku! Ale já jsem si pravila. Bože Janku však ty už jsi na ženění a. Ale ráda jsem s ním jezdila. No. (rušivý zvuk). A tak jsme jeden pásli jsme za javory sa hnalo. On vedl koně já hnala krávy a tak jsme šest roků furt tak jsme sa tak jsme sa kamarádili. (nadechnutí). Naučila jsem sa na koni rajtovat aj jsem z koňa spadla. <para type="se smíchem"> vš* všecko to bylo </para>. Všecko to bylo takové. Takové spontánní nic. Nikdo mně nic nekázal všecko jsem musela <para type="se smíchem"> podl* sama podle sebe aj zkusit </para>. (smích). Dobře mně tak. Tož no a no a. Měla jsem sedmnáct roků a týdeň jsem sa vdávala. (nadechnutí). Velebný pán Novák praví. Bože cérko do čeho to jdeš? (vydechnutí). Já pravím. No tož však sa všecky vdávajú no tož co bych sa aj já nevdávala. Museli mně tatínek ještě rok připlatit protože to ješ* ještě jsem nebyla plnoletá. Ale v jedenadvaceti rokoch jsem měla tři děti. (nadechnutí). (smích). <para type="se smíchem"> takže </para> pánbůh zaplať za ně. Potom ještě. Ještě dva. Pět dětí jsem měla. No to bylo no a ti maměnka tito Novákoj babička vždycky. Bože cérko co sa ti líbilo. To sis vzala. No je starší ale nic si z teho nedělaj Janek je hodný chlapec. Pravím. No kdybych to nevěděla že je hodný. Tož bych si ho nevzala. On byl však #s ho poznal takže on byl takový veselý partiju nezkazil dříč byl až až . Jak včilkaj by tom pravili workoholik či který parom já tom ani <para type="se smíchem"> ty slova neumím používat </para>. (smích). No a tož tak jsme. Tak jsme. (nadechnutí).

0160-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Nedašov, Téma: Chození na listí, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> maminka </překryv mluvčích> tak to chodila na list. [mluvčí: Marián P.] No. A ta. <překryv mluvčích> ten list </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marián P.] Ó jéjky když vám. To vám povyprávjám. Protože to bylo zajímavé. Jak jsme byli spolu na list. [mluvčí: Marián P.] Tož sa ty na ten list jezdilo na podzim do do tých húščú do hory sa jezdilo nahrabalo sa to a bylo to stelivo pod dobytek. [mluvčí: Marián P.] No a chovali jsme třeba čtyři. [mluvčí: Marián P.] Mívali jsme vždycky dvě <překryv mluvčích> krávy </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> ano </překryv mluvčích> ano. [mluvčí: Marián P.] A a dvě telata a. To to už sa muselo čímsi pod to nastlat. [mluvčí: Julie Č.] Hospodařilo sa velice úsporně. [mluvčí: Julie Č.] Nastlat slámu to teda <překryv mluvčích> neexistovalo. Proto </překryv mluvčích> sa jezdilo na stelivo. Na ten list. Do hory aby sa ušetřilo řezala sa sečka. [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> né to sa <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Marián P.] Sečka pro krávy. [mluvčí: Julie Č.] Pro krávy z ze <překryv mluvčích> z každej slámy </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> musela <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Julie Č.] Nejlepší byla jará. [mluvčí: Marián P.] No ale tož -. [mluvčí: Julie Č.] Ale zkrmilo sa všecko. [mluvčí: Marián P.] No to však. Ale ozimá když byla byla rež <překryv mluvčích> druhá </překryv mluvčích> tož ta sa omlátila na mlatebni cepami. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> ano </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marián P.] Jenom jenom. To zrno aby sa nepomrvilo a pěkně sa vytřepala a ta sa dávala do pohrátek do postele. [mluvčí: Julie Č.] Do strožochů. [mluvčí: Marián P.] Aj na na normálně ještě doma. [mluvčí: Julie Č.] Ve <překryv mluvčích> strožochách sa </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> ještě ve </překryv mluvčích> strožochách <překryv mluvčích> sa dala </překryv mluvčích> na. Ano. A na to sa dala režná plachta a tak sa spávalo. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> ustlala </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marián P.] Třeba za to. Za dva měsíce vyměnilo alebo za měsíc. Podle teho kdo tam spával. Či děti. Kdyby sa to počuralo lebo co. [mluvčí: Marián P.] Ale zkrátka že nebyly. No nebyly strožochy nebo matračky. No to <překryv mluvčích> neexistovalo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marián P.] Takže všecko na tu. Na tej slámě sa spávalo.

0161-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Nedašov, Téma: Příhoda o sběru listí, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Marián P.] A tož jsme jeli na ten list s mojím. [mluvčí: Marián P.] Bylo to na Dušičky. Přišli jsme z kostela. [mluvčí: Marián P.] Nic jsem velice nesnídala. Protože honem honem a sebrali dobytek a jeli jsme. Nad Přítěže. <překryv mluvčích> n* na list </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> ano </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marián P.] Přijeli jsme tam a tam nafoukaného listu krásného. [mluvčí: Marián P.] Mám to vykládat? [mluvčí: Marián P.] Nafoukaného hromady tož honem. Nacpali fu* jednu fůru a můj praví. [mluvčí: Marián P.] Čuješ nasekaj haluzí do boku. Nachystaj. Přihrabaj ještě já už sjedu jenom dolů a vyměním vůz přeměním vůz a přijedu. A vezmeme druhú fůru. [mluvčí: Marián P.] (nadechnutí). [mluvčí: Marián P.] Tož dobře. [mluvčí: Marián P.] Já mu nepravila nic. On mně sa mňa také nic neptal a on přišel a dovezl mně čtvereček másla. [mluvčí: Marián P.] Jako z celého másla včil půlku. Tak to bývalo dřív ty půlky másla. [mluvčí: Marián P.] Tu půlku másla bez chleba. [mluvčí: Marián P.] Myslel si jistě že mám se sebú. Já jsem neměla nic. [mluvčí: Marián P.] Toho másla a litr békavého vína. Sa tom pravilo békavé víno. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> sladké </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> za </překryv mluvčích> sedm korun to bylo teda a sladké jak med. [mluvčí: Marián P.] Na já od božího rána tam na tom vrchu tam nebylo vody ani ničeho. Já už jsem nemohla ani mluvit a jak jsem uviděla že sa to třepe. To mokré tak já sa s chutí napila. [mluvčí: Marián P.] (dlouhá pauza). [mluvčí: Marián P.] A. Toto už dlouho vykládám. [mluvčí: Marián P.] Šup a byla jsem n* n* <para type="se smíchem"> na </para> +. [mluvčí: Marián P.] (smích). [mluvčí: Julie Č.] + na zemi. [mluvčí: Marián P.] + <para type="se smíchem"> na zemi </para>. [mluvčí: Julie Č.] (smích). [mluvčí: Marián P.] Tak můj mňa pěkně na to haluzí naložil popřivazoval mňa aby mňa neztratil aby mňa nezlámal. <para type="se smíchem"> a dovezl místo fůry místo fůry </para> listu. Ožralú babu. [mluvčí: Marián P.] (smích). [mluvčí: Marián P.] (smích). [mluvčí: Marián P.] <para type="se smíchem"> to jsem byla poprvní v životě napitá </para>. Naposledy. [mluvčí: Julie Č.] (smích).

0162-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Nedašov, Téma: Vození kamene, těžká práce, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Marián P.] Ale povykládejte o tom. Jak jste do bláta jezdili na kameň protože ta chalupa je postavená celá z kameňa z <překryv mluvčích> bláta </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> s kravami </překryv mluvčích>. Protože koni měli. Koně měli. Jako rodiče. Mojeho měli koně no a ty jsme si nemohli vzít vždycky. [mluvčí: Julie Č.] Tak sebrali krávy a jeli s kravami do bláta. Krávy sa pásly. A my jsme tam dolovali kameň. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] Do ka*. Do konvičky litrovéj. Čaj a ze dvě vajíčka. A celý celý deň jsme tam vozi*. [mluvčí: ] (klepání). [mluvčí: ] (klepání). [mluvčí: Julie Č.] (smích). [mluvčí: Julie Č.] No tož. Tu to tak bylo. To co jsme opravdu opravdu. Co jenom jak bych to pověděla no co sa dalo ručně získat. Tož to jsme získali. No. [mluvčí: Julie Č.] Protože peníze nebyly. Můj nechodil do práce. [mluvčí: Julie Č.] (vydechnutí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Julie Č.] Byl byl . Teho kulaka jakože prej syn to už bylo. Z* za totality no a do práce ho nechtěli vzít. Protože. Měl údajně být Novákoj. Nechtěli dát do. Do statku tož jako za trest nemohl být v toto. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (klepání). [mluvčí: Julie Č.] Ale potom. [mluvčí: Julie Č.] potom. Po jak. Aj. Už jsme měli mít Anku a. Strýček Tiché to ji jaksi to. Udělali. Že ho vzali do MEZu. [mluvčí: Marián P.] Ano. [mluvčí: Julie Č.] No. Tak potom začal chodit do MEZu. No a já jsem byla. Jenom s děckami. Furt nikde jsem nemohla protože už jsme chovali ty krávy a. A to. Tož jsem poklízela. A opatrovala děti. [mluvčí: ] (klepání). [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] Pračku jsme neměli. [mluvčí: Julie Č.] Až sa Zdenek narodil. Ten třetí teprv jsme do tej doby všecko na valše. Kdejakú hadru ze třú děcek. Plenky chodila prát na říku vysekala si v ledě jamku měch pod kolena. A máchala. Všecko v říce. [mluvčí: Julie Č.] to snad dneskaj vám ho. Já mám má jedno děcko a a koupí si všecky plenky. Koupí s* mu všecko ve skleňáčku. Jakési gigly a furt má pilno. A furt m* nemá čas. [mluvčí: ] (klepání). [mluvčí: ] (klepání). [mluvčí: Julie Č.] Já bych to podle mého pozabíjela. [mluvčí: Marián P.] (smích). [mluvčí: Julie Č.] (smích).

0163-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Nedašov, Téma: Zpracovávání lnu I, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> když jste na </překryv mluvčích> říce. A perete. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> to nevím </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] No. [mluvčí: Marián P.] A tom jedné. Tej jednej části sa pravil. <překryv mluvčích> pí* píst </překryv mluvčích>. A <překryv mluvčích> práč </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> práč </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> práč </překryv mluvčích> byl na. Ve vodě <překryv mluvčích> postavený </překryv mluvčích> deska na nohách. [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> deska </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] No a píst takový jak pálka. Na raketa. To to. Na na ping pong. Či co to hrajú. [mluvčí: Marián P.] (smích). [mluvčí: Julie Č.] (smích). [mluvčí: Julie Č.] Tým sa bouchalo a třeba to. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> nebo moc sa moc sa používalo </překryv mluvčích> to lněné prádlo co sa doma také udělalo. [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> prádlo sa stočilo. A tým pístem </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] to jsme předli celú zimu. [mluvčí: Julie Č.] Potom sa to doneslo. Tkalcovi to byl strýc. Novákoj. Kostelníkoj <překryv mluvčích> b* měli tady </překryv mluvčích> stav a ještě aj u Králoj. [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> ano </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Marián P.] Ano. [mluvčí: Julie Č.] (mlasknutí). [mluvčí: Julie Č.] U Králů. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] No a to bylo. Na ty prostěradla ale tož to už já. Tady jsem nepoužívala. [mluvčí: Julie Č.] To už používali jsme doma. Když ještě když ještě. [mluvčí: Julie Č.] Ale to sa prvej do popela. Dřevěného sa namočily třeba ty prostěradla. Chlapské košile. Chlapi chodili <překryv mluvčích> v tých </překryv mluvčích> režných košilách. [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> režné </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] A to sa namočilo do popela nechalo sa to dva dni. V tom popele potom sa to šlo na tu říku vyprat a tým pístem sa to vybouchalo. A věšelo sa to na slunéčko a tak sa to vybílilo. Bývaly čisťoučké. Krásné ty košile. [mluvčí: Marián P.] Ano. Maminka pravila. [mluvčí: Marián P.] Nachystám si luh na <překryv mluvčích> praní </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> luh </překryv mluvčích> no luh. Tom pravívali. Ano. [mluvčí: Julie Č.] A do teho sa to namočilo. V tom sa to tak jak odleželo. Lebo to vyžralo. [mluvčí: Julie Č.] svým <překryv mluvčích> způsobem to muselo </překryv mluvčích>. Být no takže -. [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> ano ano </překryv mluvčích>.

0164-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Nedašov, Téma: Zpracovávání lnu II, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Marián P.] No každá. Každá hospodyň měla kousek teho lnu nasetého no a aj konopě. [mluvčí: Marián P.] (nadechnutí). [mluvčí: Marián P.] Konopí sa selo ale tož to bylo to technické ne. Včil to na <unclear> 1 </unclear>. [mluvčí: Marián P.] (nadechnutí). [mluvčí: Marián P.] (smích). [mluvčí: Marián P.] A tož jak. Tož len sa. Len sa máčel na zahradě na st* na strnisku. Třeba víš až byl až byl usušený. No. [mluvčí: Marián P.] Tož musel sa zkrátka vytrhat. Nechat usušit a na podzim už včil když sú takové rose tak sa rozprostřel po po tej rosi. Potom aj čtrnáct dní aj tři týdně to bylo prostřené na tom strnisku. [mluvčí: Marián P.] (nadechnutí). [mluvčí: Marián P.] (nadechnutí). [mluvčí: Marián P.] Potom sa to muselo usušit. Sušilo sa to v sušárňách tam. Kde sa sušívalo ovoce. [mluvčí: Marián P.] (nadechnutí). [mluvčí: Marián P.] To sa sušilo ve vnitřku na lésách a a ty ten len to sa sušilo na tých kamnoch. Na vrchu. [mluvčí: Marián P.] (nadechnutí). [mluvčí: Marián P.] No až až už sa. Až už s* když jste ho zkusili tak ros* rozetřít až už to pazdeří z něho začalo jít tak sa zavolaly tetky. Aj pět šest sa jich zavolalo a a šly lámat patírat len a aj to aj ty <překryv mluvčích> konopě. Konopě </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Julie Č.] <překryv mluvčích> ano a ten </překryv mluvčích>. Ten t* postup toho lámání byla. Napřed byla lamačka <překryv mluvčích> potom byla patíračka a potom </překryv mluvčích> to šlo bábě na ochlu. [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> lamačka. Potom byla patíračka. A potom </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Marián P.] No. [mluvčí: Julie Č.] Ta to vyčesala. [mluvčí: Marián P.] A bylo z teho -. [mluvčí: Julie Č.] Už z toho bylo vlákno takové a to sa potom <překryv mluvčích> spřádalo a </překryv mluvčích> věšelo sa to. Při tom spřádání sa to věšelo na <překryv mluvčích> přeslicu </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> spřádalo předlo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> přeslicu </překryv mluvčích> na přeslicu sa to zavázalo no a -.

0165-M-VYM-2014-N

Rok: 2014, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Nedašov, Téma: Zpracovávání konopí, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Julie Č.] Podívaj z konopí sa dělaly. Dělala to přadlo. Aby to bylo na košile protože konopí když sa udělalo z teho plátno tak to bylo bílé. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Marián P.] Konopí bylo bělší jak len. [mluvčí: Julie Č.] Len mohl kolik chtěl máčet a to vždycky byl takový žlutkavý. [mluvčí: Marián P.] Ano. [mluvčí: Julie Č.] Taký dohněda a konopí sa vybílilo nabílo. [mluvčí: Julie Č.] Proto sa z teho šily ty chlapské košile a ty ty prostěradla a ze lnu byly měchy na na zboží. Trávné plachty <překryv mluvčích> a takový po* ano </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> podřadnější věci </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> do hospodářství </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] Do hospodářství. [mluvčí: Julie Č.] Len byl len byl jako bylo ho víc protože byl aj no potřebovali ho víc už ty už <překryv mluvčích> ty košile a toto sa </překryv mluvčích> už jenom spíš tak krajově po* nosilo i už sa dalo koupit už sa dalo koupit bílého víš na toto takže. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> ano <unclear> 1 </unclear> ano </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marián P.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] A len konopí když sa selo tak to sa muselo nadvakrát trhat. [mluvčí: Julie Č.] Napřed sa musely vytrhat semenáče protože to žrali hrozně ptáci. [mluvčí: Marián P.] Aha. [mluvčí: Julie Č.] To sa muselo vytrhat jak už. Jak už to kvetlo jak už to začalo zazrávat tak už sa šlo a trhaly sa. Trhali sa ty vyšší. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] Ty sa posvazovaly s* a přikryly něčím aby to ptáci nevyžrali. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] A potom teprv sa. Teprv sa trha* a to bývalo ty semenáče bývali také silné ty stvoly <překryv mluvčích> také silnější </překryv mluvčích> to sa nedalo velice lámat to bylo jak haluzí. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> pevnější ano </překryv mluvčích>. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] Ale až ty ty ty k nižší to už potom bylo a to sa zas muselo v máčet v potůčku. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] To sa nedávalo na lo* na rosu jak len to sa muselo dát do tej řeky přiložit <překryv mluvčích> deskami a </překryv mluvčích> kameněm a tam to bylo také až za tři týdně no tož t*. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: ] (klepání). [mluvčí: Marián P.] <překryv mluvčích> kameněm <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marián P.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] A jak už měla být bouřka. Už všecky baby letěly honem vytahovat konopě lebo aby jim <para type="se smíchem"> jich voda nevzala </para>. [mluvčí: Julie Č.] (nadechnutí). [mluvčí: Julie Č.] (smích).

0166-M-VYM-2014-N

Rok: 2007, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Jak se dělají brousky, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Boris Z.] No tak já když jsem byl ještě malý ogar měl jsem možná takých pět nebo šest roků tak. My jsme lámali tady na Veliké. [mluvčí: Boris Z.] To je tady za hřbitovem a potom směrem <překryv mluvčích> na vrch. Možná víš. Kde to je </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm </překryv mluvčích>. Hmm. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] A otec tam dělal. Lámal ten kameň a dělal ty rážky. [mluvčí: Boris Z.] (mlasknutí). [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] A moja máti <para type="přeřeknutí"> vždycka </para> říká. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Slávku tady máš svačinu zanes tatínkovi. [mluvčí: Boris Z.] Tak mně dala v tom nějaké ty . Chleby se sýrem a s tým a čaj nebo co mu tam dala nebo kafe. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] A já jsem tam za ním šel do toho lomu. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] A si vzpomínám. On byl chlap on byl též zápasník řeckořímský. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] A. Chlap jak hora silný. Vždycky tam stál do půl pasu vysvlečený a ty svaly teď ty kameně tam vytahoval. A házel. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] A on mně nadělal vždycky takových čtverců aj mně to načáral. [mluvčí: ] (pláč dítěte). [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] A teď mně říká. [mluvčí: Boris Z.] Tak takhle sa to dělá. [mluvčí: Boris Z.] Tak ukázal mně to. Tak jsem vzal kladívko. Tak jsem do toho poťukal a to pěkně potom prasklo. To byl výborný kameň tady. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Takže to byly moje první začátky s kameněm. [mluvčí: Boris Z.] No a doma jsme to dělávali tedy třeba aj byly aj motory. Ale jeden čas nebyly motory. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Takže to bylo jak je na žentour velké kolo +. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] + na kterém byla klika a točilo sa. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] A malé kolo šlo už potom na ty na ten brus a ten převod z toho velkého do malého byl do rychla. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Takže já jsem točil. Vždycky jsem to roztočil a otec chvílu brousil. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] A jak už to přestalo. Tak z* pře* zase zastavil a zas jsem to roztočil a tož tak jsme ty brousky dělali. Aj v takové kolni jsme to tam měli. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] No a potom už sehnal ventilátor sehnal motor jakýsi. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] No a dal to na motor a to sa. Prášilo ten takový takové měl potrubí ze dřeva udělané. A vedl to až tam do zahrady dole. A tam to vypouštěl a sousedi <překryv mluvčích> nadávali </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> <para type="se smíchem"> hmm </para> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (pousmání). [mluvčí: Boris Z.] Jak všeci sousedi aj si vzpomínáš jak ve mlýně sa to dělalo také tam <překryv mluvčích> ten </překryv mluvčích> šel ten prach z toho že? [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Takže to neměl nikdo rád no. [mluvčí: Boris Z.] Takže lidi si chodili stěžovat. Na hygienik* hygienu no a oni to potom zastavili tadytu výrobu -. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí).

0167-M-VYM-2007-N

Rok: 2007, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Jak otec prodával brousky, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Boris Z.] No a otec ten to dělal tak že třeba udělal. Já nevím sto brousků. Nebo dvěsta brousků. [mluvčí: Boris Z.] A teď si poslal. Já nevím. Padesát brousků do Čadce na Slovensko na nádr* na dráhu. [mluvčí: Boris Z.] Na vydat na papír. Který tady dostávál z dráhy jako na tu toho doručovatele. [mluvčí: Boris Z.] A další si poslal do Žiliny a až do Košic sa dostal s tým. [mluvčí: Boris Z.] A tak on sedl na kolo a dal si po dvaceti pěti brouskách do měcha. Od zemáků na půlky. [mluvčí: Boris Z.] Takhle toto předělal a přes štanglu na kole a už s tým fičel. [mluvčí: Kristina S.] (smích). [mluvčí: Boris Z.] A. Začínal začínal tam na Makově tam sú ty dva kopce. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] Pr* první v Makově. Hned tady dole. [mluvčí: Boris Z.] A potom přejel ten další kopec a tam už v tých vesnicách. A už dojel do Čadce. A už neměl ani brouska. [mluvčí: Kristina S.] (pousmání). [mluvčí: Boris Z.] Všecko mu to vybrali. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Boris Z.] A říkal. Že to dělal tak že nejlepší v nedělu před kostelem. [mluvčí: Boris Z.] Jak šli <překryv mluvčích> lidi do </překryv mluvčích> kostela nekoupil ani jeden. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] Podívali sa na to jak šli z kostela vykoupili mu to všecko. [mluvčí: Boris Z.] <para type="se smíchem"> takže </para> tak s tým aj obchodoval a různě a potom dodával nějakému židovi do ži*. Do Košic. [mluvčí: Boris Z.] To už měl. To už tých brousků ani tolik nenadělal a musel to vzít tady od sousedů. Kteří brousky dělali. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Boris Z.] Ale zas jich nemohli prodat. Takže on to od nich vzal a. Tam mu to <překryv mluvčích> poslal </překryv mluvčích> a. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>.

0168-M-VYM-2007-N

Rok: 2007, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Jak se dělají rážky, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Kristina S.] Rážky <překryv mluvčích> a rážky a co to je </překryv mluvčích>? [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> <unclear> 2 </unclear> rážky to </překryv mluvčích> je sa naláme kameň. A rozseká sa to. Ručně na ty obdélníky. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] Pak sa to ostříhá klešťama. Oni to napřed dělali ještě aj tým. Křesákem. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] To jsme též natáčeli teď. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] já ještě ty ty. Nástroje mám po otcovi. <překryv mluvčích> ty ty <unclear> chladívka </unclear> a to </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm hmm </překryv mluvčích> hmm. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] No a tak tam to bylo nutné. Ten kameň tak týden třeba. Močit. Ve <překryv mluvčích> vodě </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Ne přímo ve vodě. Nejlepší bylo. V mokrých pilena*. Pilinách. [mluvčí: Kristina S.] Aha. [mluvčí: Boris Z.] Že to nebyla přímo voda. <překryv mluvčích> ale ony </překryv mluvčích> s*. <překryv mluvčích> ty </překryv mluvčích> kameně <překryv mluvčích> z toho </překryv mluvčích> vlhkého <překryv mluvčích> prostředí </překryv mluvčích> tu vodu nasály. <překryv mluvčích> natáhly </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> jasně </překryv mluvčích> takže <překryv mluvčích> byly takové </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> ale když jich </překryv mluvčích> močil. Tak ještě ztvrdly <překryv mluvčích> víc </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> takže </překryv mluvčích> to už. Měli oni vyzkoušené. Také. <překryv mluvčích> že </překryv mluvčích> no. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> <unclear> finty </unclear> </překryv mluvčích>. No. [mluvčí: Boris Z.] Tak tak teď m*. Jsme to dělali. Jak mňa natáčeli v tom <překryv mluvčích> muzeu </překryv mluvčích> tak jednak anebo. To musel být kameň. Čerstvě vylomený přímo v lomě. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> tak jeden ten brousek jsem tým </překryv mluvčích> křesákem okřesal přímo v tom <překryv mluvčích> lomě </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] To si natočili. A potom na té stráni v muzeu. <překryv mluvčích> tam jsme udělali. Tam už aj Jarda dě*. Dělal tak </překryv mluvčích>. Tam jsme udělali další. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm hmm hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] No a pak už. Ale tento způsob výroby byl jako velice nerentabilní <překryv mluvčích> ekonomicky s* neúnosný </překryv mluvčích> takže měl <překryv mluvčích> třeba </překryv mluvčích> deset rážek. <překryv mluvčích> a z tých </překryv mluvčích> deseti rážek. Jak tak potom takhle mlátil tak šest sa mu <překryv mluvčích> rozbilo no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> to jsem </překryv mluvčích> si myslela. Že to <překryv mluvčích> sa muselo </překryv mluvčích> jako <překryv mluvčích> štípat </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> to to musel mít </překryv mluvčích> ten cit a. <překryv mluvčích> zručnost. A jak tam bylo trošinku to </překryv mluvčích> blbě seklo. A <překryv mluvčích> už už </překryv mluvčích> to uletělo. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích> hmm. [mluvčí: Kristina S.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] A co s těch rážek potom dělali?. [mluvčí: Kristina S.] Různé nebo <překryv mluvčích> se dělá třeba </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> no. Z tých rážek </překryv mluvčích>. No <překryv mluvčích> tak to sa osekalo. A </překryv mluvčích> pak sa to brousilo na ty brousky. [mluvčí: Kristina S.] Hmm nó. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. Pak z toho ty <překryv mluvčích> brousky </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>.

0169-M-VYM-2007-N

Rok: 2007, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Křiváky, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Kristina S.] No a. Mě by zajímalo i i. Kromě toho vlastně vy děláte ty brousky a jestli děláte aj nožíky nebo <překryv mluvčích> další nějaké. Nějaká </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> no my děláme. My </překryv mluvčích> děláme ještě ty valašské křiváky <překryv mluvčích> zavíráky </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> no ty křiváky </překryv mluvčích> hmm. [mluvčí: Boris Z.] No a to jsme též to dělal nějaký Král. Na na Jasence navrchu +. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] + jak sa sjížďí potom <překryv mluvčích> do Bystřičky </překryv mluvčích> na Cábě. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] On už také zemřel <překryv mluvčích> ale </překryv mluvčích> on jich <překryv mluvčích> dělal </překryv mluvčích>. Ty křiváky a já jsem nějaké od něho získal. Ty křiváky a on dělal aj ty velké bruse kamenné. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] Hmm hmm. [mluvčí: Boris Z.] Takže to jsem od něho také tak jako trochu okoukal ty bruse jsem sice já už <překryv mluvčích> dělal to <unclear> 1 </unclear> už dělal aj m* můj </překryv mluvčích> otec. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] A mimo to. Dělal. Můj otec ještě takzvané pukací kola. [mluvčí: Kristina S.] Pukací <překryv mluvčích> kola. To je k čemu </překryv mluvčích>? [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> to používali </překryv mluvčích> to používali skláři. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] Dnes pou* dneska skláři používajú všechno umělé. <překryv mluvčích> že to je jako tak </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> no jasné jo <unclear> hmm </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] To bylo kolo <překryv mluvčích> kamenné a </překryv mluvčích> oni ten. Konec takhle s tým. Přejeli s tým sklem po tom usekli to <překryv mluvčích> a to už. Sa na tom pěkně u* uštíplo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm hmm takto </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] Tomu říkali <překryv mluvčích> pukací kola </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> pukací kola </překryv mluvčích> hmm. [mluvčí: Boris Z.] No a. Dneskaj ty pukací kola oni majú. Z umělé <překryv mluvčích> hmoty teda karborundum. Že. To je slitina. Nějaké ty karbidy </překryv mluvčích> takže to je pro ně aj <překryv mluvčích> jednak </překryv mluvčích> ten kdo jim to připravoval. Tak mu to dalo. Hodně práce. Než si to <překryv mluvčích> pořádně nachystal a někdy mu také prasklo že </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm hmm. Hmm hmm hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm. Hmm. Hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Boris Z.] No a tak ty kříváky jsme. Začli dělat <překryv mluvčích> to už </překryv mluvčích> děláme též takových +. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] + nejmíň dvacet roků +. [mluvčí: Kristina S.] Hmm <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] + <překryv mluvčích> křiváky </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] Křiváky valašské zavíráky. To tu ocel. [mluvčí: Boris Z.] oni oni tomu jak oni o* tomu říkali želézka. [mluvčí: Kristina S.] Želézka a želézka a to bylo. Co? <překryv mluvčích> tam </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> to </překryv mluvčích> byl. Taková plátky <překryv mluvčích> plátky želézka </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> to bylo </překryv mluvčích> tak dlouhé. Železo až síla toho <překryv mluvčích> křiváka </překryv mluvčích> už to. Dostávali někde koupit nebo. To bylo v rulách +. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm hmm. [mluvčí: Boris Z.] + z tých železáren <překryv mluvčích> z Bohumína polotovar no </překryv mluvčích>. No. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> taký polotovar k tomu hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] To si <překryv mluvčích> nakoupili </překryv mluvčích> no a teď to u* usetli <překryv mluvčích> na t* na tu vzdálenost a </překryv mluvčích> teď to <překryv mluvčích> vykovali že </překryv mluvčích> zakalili. Vybrousili udělali tam tu díru pro ten nehet pro ten čep <překryv mluvčích> a </překryv mluvčích> trochu tam vysekli aj pro ten nehet nebo možná ani <překryv mluvčích> ne </překryv mluvčích> a <překryv mluvčích> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> jasně podle toho. Jak potřebovali. Že </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> a nehet </překryv mluvčích> že vám. Skáču do toho je co? [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> tam je jo přímo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> neht neht </překryv mluvčích> no. [mluvčí: Kristina S.] Ten hmm <překryv mluvčích> jo tak </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> čili. Ty </překryv mluvčích> křiváky. Já teď když dělám tak já tam udělám díru než to dám <překryv mluvčích> kalit </překryv mluvčích> +. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích> no no no. [mluvčí: Boris Z.] + a udělám tam zářez pro <překryv mluvčích> nehet </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> jasně </překryv mluvčích> už to chápu. [mluvčí: Boris Z.] A teď sa to <překryv mluvčích> zakalí </překryv mluvčích> vybrousí a vyleští a <překryv mluvčích> to už by tam ani tu díru ani tu. Drážku neudělalo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm hmm hmm hmm </překryv mluvčích> hmm. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Takže ten. Nůž je takový <překryv mluvčích> hladký </překryv mluvčích> a když ho zavře +. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Boris Z.] + a chce ho otevřít tak to mu klouzalo v rukách tak tam <překryv mluvčích> píchne do té </překryv mluvčích> drážky ten <překryv mluvčích> nehet a </překryv mluvčích> otevře to. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> <para type="přeřeknutí"> tach </para> tam byla </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> to je dobré </překryv mluvčích> jo jo jo. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] No a on dělal také. Ten Král dělal také ty křiváky sa jim říkalo sprašný. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] No tak. Ty dělám také <překryv mluvčích> ty sprašné </překryv mluvčích> ale tak to je víceméně ani takový <překryv mluvčích> jako <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> a to jsou </překryv mluvčích> takové ty <překryv mluvčích> maličké. Že to jsem viděla </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> jo to je velký křivák a </překryv mluvčích> v tom sú také <překryv mluvčích> maličké </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] No oni byly vlastně jaksi jak se tomu všeckému říká zavíráky sprašné a ještě byly <překryv mluvčích> nějaké </překryv mluvčích>? [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> no to </překryv mluvčích> to byly ty křiváky <překryv mluvčích> byly </překryv mluvčích> zavíráky a <překryv mluvčích> byly ty </překryv mluvčích> sprašné no. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>.

0170-M-VYM-2007-N

Rok: 2007, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Jak se obchodovalo s brouskama, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Boris Z.] No a. Když oni. Třeba doma. Si. Měli většinou kousek políčka. Měli nějaké to hospodářství no a ty brousky dělali jenom jako na. Přiživení při při té svojí té na vylepšení toho ekonomického svojeho postavení. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Boris Z.] A . Když třeba udělali padesát brousků tož ta robka to vzala do nůšky. Šla s tým k obchodníkovi no a tam to vyměnila za to co si nevyprodukovali. [mluvčí: Boris Z.] Vyprodukovali si máslo mouku chleba si udělali. Obilí měli ale nevyprodukovali si. Oblečení žádné. Nevyprodukovali si já nevím. Boty látky a takové věci ani kořalku když ju načerno nepálili <para type="se smíchem"> si <unclear> nepo* </unclear> </para>. [mluvčí: Boris Z.] Takže tam to vyměnila za ty věci. Sirky si museli koupit. Olej že nebo. Petrolín tak ty věci <překryv mluvčích> které si doma </překryv mluvčích> nevyrobili tak za to to vyměnili. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] No a ti obchodníci byli též koumáci že oni jim to. Jako za to cosi dali ale tak aby jako neumřeli. Ti lidi ale sám z* potom z toho zbohatl že to dobře prodal někde dál že.

0171-M-VYM-2007-N

Rok: 2007, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Zpracování kamene na brousky, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> no když vylomili. Ti </překryv mluvčích> brouskaři taký velký kameň a byl pěkně rovný +. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> <unclear> 3 </unclear> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (vydechnutí). [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] + tak mu říkali. [mluvčí: Boris Z.] To sú samé buřty. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Protože měli už tu představu že z toho nadělajú ty brousky donesú to tomu obchodníkovi. A vyměníja to za buřty. [mluvčí: Boris Z.] (mlasknutí). [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Ale. Když byl ten kameň takový měl ty takové hrče tomu sa říkalo vředy tak tyto vředy sa musely vyřezat a to sice tým způsobem. Že vzal vedle toho. Toto byl třeba ten vřed na celé té <unclear> břile </unclear>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Tak tady si udělal tu rýhu. Z druhé strany rýhu. A teď jde kladívkem a <překryv mluvčích> majzlíkem </překryv mluvčích> +. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. Hmm. [mluvčí: Boris Z.] + to prosekal uťukl to to mu ostalo dobré to dobré tady to ještě vybral a ten vřed vyhodil. Protože z toho sa nic nedalo udělat. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] (mlasknutí). [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] A někdy ten kameň byl takový docela pěkný ale. Měl měl byly tam takové ani to nebylo moc dobře vidět ale u* já už jsem to třeba poznal když jsem ťukl na něho párkrát tak jsem to. Zjistil podle toho zvuku. Že tam je ten kaz. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Tak tom. To také ty kaze. To. Musel nějak vzít to po tom kazi. Aby z toho vůbec něco udělal jinak když měl takhle kaze a naťukal to tak. Tak sa to <překryv mluvčích> rozletělo </překryv mluvčích> na deset kouskú a nebylo z toho nic. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>.

0172-M-VYM-2007-N

Rok: 2007, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Dlábkování, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Boris Z.] Třeba. Když sa vylomil kameň a byl takhle silný +. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] + a velký tak sa musel dlábkovat. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] To znamená. Aby m* aby my jsme ho rozsekli <překryv mluvčích> na pěkné kuse. Víc toho není </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm. Hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Z takového jednoho kameňa bylo třeba aj tisíc brouskú. [mluvčí: Boris Z.] Ale musel to pěkně nadlábkovat či to jest* týma špicama udělal takové +. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] + takové tak hluboké <překryv mluvčích> jamky tam </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> záseky hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Takhle tak. Toto kdybysme měli <překryv mluvčích> ten ten. Kameň tak* jednu druhú třetí </překryv mluvčích> v půlce třeba. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm. Hmm hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] A teď byly takové klínky takhle široké. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] A ten sa tam takhle dal. A on spodkem nechytal. <překryv mluvčích> ale chytal </překryv mluvčích> týma <překryv mluvčích> stěnama a teď </překryv mluvčích> sa ťuklo na jeden na druhý na třetí na jeden na druhý na třetí. Až to bylo pevné tak s*. Normálně sedl ten brouskař posvačil nebo pokouřil a najednúc. Lup a rozletělo sa to. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Boris Z.] Že ta <překryv mluvčích> to. Tlak tam byl. Ten kameň to vydržel nějaký čas. A až povolil úplně </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm jasně jasně hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] <překryv mluvčích> takže </překryv mluvčích> to byly to byly ty dlábkovací. +. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> tak </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] + to bylo to dlábkování. [mluvčí: Boris Z.] + dláb* dlábkování. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Boris Z.] No a pak sa to štípalo po tých vlasoch kterým sa říká léta <překryv mluvčích> na ty </překryv mluvčích> tenké <překryv mluvčích> břilky a </překryv mluvčích> dělaly sa z toho raz ty rážky. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] No a když to byl silný kameň. <překryv mluvčích> tak sa </překryv mluvčích> dělal do <překryv mluvčích> čtverek </překryv mluvčích> to znamená. Jedna dvě tři čtyři rážky vedle sebe <překryv mluvčích> asi tak široký </překryv mluvčích> a druhá strana také. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Teď sa to nasekalo. Tým dlátkem tak to vzal do ruky. Ťukl do. To už m* musel mít zručnost a to <překryv mluvčích> pěkně po té čáře uletělo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Boris Z.] (nadechnutí). [mluvčí: Boris Z.] Zas to rozštípal na menší a pak to udělal do dvojek. Takže už z té čtverky udělal jedna dvě zas to rozsekl až to bylo už takhle tenké. Tak už na normální rážky.

0173-M-VYM-2007-N

Rok: 2008, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Jak se pletou košíky, Počet mluvčích: 1 No a když začínám plést koš tak si vezmu vždycky tři a tři takové pruty podle košíka který pletu buď malý. Nebo veliký. Udělám si takový kříž jako c* to dno vypletu ho dokola. A pak jak je to vypletené tak si vezmu další pruty. Záleží. Kolik teho je musí sa to s* pro* propočítat. A dám. Napíchám si do teho stojáky které navrchu svážu. V prostředku si dám obroučku nebo nějaký. Nějaký kroužek. záleží koliký ten koš chcu dělat. Lechcu dělat malý košíček na hřiby tak si dám kroužek třeba. Pětadvacet třicet centimetrů v průměru. A když chcu dělat veliký koš tak mám obroučky. Který jsem měl z bečky. No. No a tak. Jak to vypletu tak su navrchu tak zasej sa to zakládá. Ty pruty za sebe aby sa to svázalo. Tak sa vezme jeden prut dá sa přes dva. Dovnitř přes tři ven. Přes dva dovnitř. Přes tři ven. A tým pádem sa to. Točí kolem dokola. Nakonec co <para type="přeřeknutí"> zbivé </para>. Zbyde prutů. Tak sa uřežú udělá sa ucho. A košík je hotový.

0174-M-VYM-2008-N

Rok: 2008, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Jak se pletou tatary, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Slavomír K.] A poslední věc. Sú Velikonoce. Jak sa pletú tatary? [mluvčí: Valentina C.] Tož <překryv mluvčích> on zná </překryv mluvčích> osmerák. On <překryv mluvčích> dělá osmerák. Tož to můžeš aj z desaterák ale. Umí aj </překryv mluvčích> to sa <překryv mluvčích> učí už ale dělá to </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> z kolika </překryv mluvčích> +. [mluvčí: Slavomír K.] + <překryv mluvčích> osmerák třeba no. Aj </překryv mluvčích> +. [mluvčí: Slavomír K.] + <překryv mluvčích> tož zkus říct jak sa </překryv mluvčích> taký tatar plete zas proutí a co <překryv mluvčích> k tomu </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květoslav T.] <překryv mluvčích> tož </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> proutí </překryv mluvčích>. Proutí z tatarů. [mluvčí: Valentina C.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květoslav T.] na tatar sa používá proutí. To samé jak na ty košíky +. [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: Valentina C.] To samé. [mluvčí: Slavomír K.] Hmm. [mluvčí: Květoslav T.] + který musí být. Trochu +. [mluvčí: Valentina C.] <para type="šeptem"> <unclear> lžičky </unclear> jo </para>. [mluvčí: Slavomír K.] <para type="šeptem"> jo jo <překryv mluvčích> děkuju </překryv mluvčích> </para>. [mluvčí: Valentina C.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>? [mluvčí: Květoslav T.] + aby sa dal ohýbat že. [mluvčí: Květoslav T.] <překryv mluvčích> no a </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> tak já </překryv mluvčích> pletu osmeráky. [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> <para type="šeptem"> cukr </para> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Valentina C.] <překryv mluvčích> <para type="šeptem"> to je </para> </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Květoslav T.] Tak si vezmu osm prutů devátý. Rozřežu napoly na dva díly. [mluvčí: Květoslav T.] (mlasknutí). [mluvčí: Slavomír K.] (smích). [mluvčí: Květoslav T.] To sa musí z* dát mezi kolena sa to rozřeže a pěkně sa to roztrhne na dva díly. [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] A to mám na dva tatary. [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] Včilkaj sa vezme tých osm prutů sa to sváže. Tým co sem to rozřezal no a plete sa. [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] (mlasknutí). [mluvčí: Květoslav T.] (mlasknutí). [mluvčí: Květoslav T.] Dám si čtyři. Pruty na jednu stranu čtyři pruty na druhú stranu. [mluvčí: Květoslav T.] (mlasknutí). [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] A teďka jdu s tým vrchní prut. Mezi dva na levéj straně a dám ho zpátky na pravú stranu. [mluvčí: Květoslav T.] (mlasknutí). [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: Květoslav T.] (mlasknutí). [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: Květoslav T.] Včil vezmu z levé strany prut a zasej ho dám zpátky na tu levú stranu. [mluvčí: Slavomír K.] (nadechnutí). [mluvčí: Slavomír K.] (pousmání). [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] A zas mezi dva. A pořád jenom mezi dva a kde jsem ho vzal. Tam ho vezmu zpátky. [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] No. A tak je to pořád dokola. [mluvčí: Valentina C.] <para type="potichu"> pak sa to zaváže </para>. [mluvčí: Květoslav T.] Navrch až sa to dokončí tak sa to sváže nějakú silnú niťú aby to neuteklo. [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] No a jinak. <para type="přeřeknutí"> za </para> tam dá nějaká mašla. [mluvčí: ] (klepání). [mluvčí: Valentina C.] A ten spodek zarovnat.

0175-M-VYM-2008-N

Rok: 2008, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Jak se dělají metly, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Květoslav T.] Jak obleze listí z březe +. [mluvčí: Valentina C.] <para type="šeptem"> mašlički <překryv mluvčích> máte </překryv mluvčích> </para>? [mluvčí: Květoslav T.] + <překryv mluvčích> tak </překryv mluvčích>. Jdu a nařežu proutí. [mluvčí: Květoslav T.] Nejlepší je březa která sa dá ohnout a je to tak březa. Čtyři pět roků. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Květoslav T.] A jinak ona má. Rovně vyrostené ty pruty. S kterých sa ty břez* ty metly dajú dělat. [mluvčí: Květoslav T.] (polknutí). [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: Květoslav T.] No a tak jak si nařežu proutí tak dělím to do. Na tři. Partie. [mluvčí: Květoslav T.] (mlasknutí). [mluvčí: Květoslav T.] jedny takové kratší +. [mluvčí: Slavomír K.] <para type="šeptem"> jo </para>. [mluvčí: Květoslav T.] + pruty. Které sú tak do třiceti centimetrů. [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] Potom mám o dvacet. Věcej to je zasej na založení teho. [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] A nakonec sú dlouhé pruty kterým z kterého sa dělá aj to držadlo kterým sa zametá no. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Květoslav T.] (mlasknutí). [mluvčí: ] (zvuky při jídle). [mluvčí: Květoslav T.] (polknutí). [mluvčí: Květoslav T.] No a tak musím mít ale napřed v prostředku tej metly hlavní jeden . Jeden prut který je silnější a má. Tu metlu držet pohromadě. [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] Tak. Dám si ty nejmenší proutky svážu to tým hlavním prutem. [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] Pak dám ty větší. A nakonec dávám ty nejdelší abych získal to držadlo. [mluvčí: Květoslav T.] (nadechnutí). [mluvčí: Květoslav T.] No a jinak -. [mluvčí: Valentina C.] Zdrátuješ <překryv mluvčích> to </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květoslav T.] <překryv mluvčích> zdrátuje </překryv mluvčích> sa to myslím tak na na tej metle deset s* tých. Svazků <překryv mluvčích> co sa </překryv mluvčích> desetkrát sa to stočí dokola. [mluvčí: Květoslav T.] (mlasknutí). [mluvčí: Květoslav T.] (mlasknutí). [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: Valentina C.] <překryv mluvčích> <unclear> svazků jako no </unclear> </překryv mluvčích>.

0176-M-VYM-2008-N

Rok: 2008, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Příprava proutí na košíky, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Květoslav T.] Tak. Já když chcu plést košíky +. [mluvčí: Valentina C.] A kdy to sbíráš <překryv mluvčích> řekni ještě </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květoslav T.] + <překryv mluvčích> tak </překryv mluvčích> musím vědět z čeho ten košík pletu +. [mluvčí: Slavomír K.] Tak. [mluvčí: Květoslav T.] + protože proutí které roste tady na Valašsku je tvrdé a je těžko ohýbatelné. [mluvčí: Květoslav T.] Musí ho namočit. [mluvčí: Slavomír K.] Hmm. [mluvčí: Květoslav T.] No a když si vezmu proutí co sa košíkové <překryv mluvčích> týče </překryv mluvčích> nasaděné tak to mám nasaděné <překryv mluvčích> podle potoka </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> že </překryv mluvčích>? [mluvčí: Valentina C.] <překryv mluvčích> nasaděné </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květoslav T.] (mlasknutí). [mluvčí: ] (hlasitý hovor v pozadí). [mluvčí: Valentina C.] <překryv mluvčích> <unclear> 2 </unclear> <unclear> jak my </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květoslav T.] No a musím to pamatovat vždycky na jaro zřezat aby rostlo druhé protože kdybych to nezřezal tak mně to zdivočí a nerostú proutky z kterých by sa dal plést košík nebo koš. [mluvčí: ] (hlasitý hovor v pozadí). [mluvčí: Květoslav T.] No. [mluvčí: Květoslav T.] A proutí je rozdílné. [mluvčí: Květoslav T.] Je to originál košíkové proutí které sa sadí v sadoch +. [mluvčí: Slavomír K.] Hmm. [mluvčí: Květoslav T.] + třeba na jižní Moravě aj tady to je jedno. [mluvčí: Květoslav T.] No a sadí sa tak že sa nařežú takové řízky takzvané napíchajú sa do země a už to roste. [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: Květoslav T.] No. [mluvčí: Květoslav T.] A druh teho proutí košíkového buď je žluté červené nebo aj to zelené a nejvíc sa tady používá <para type="přeřeknutí"> takový </para> hnědozeleného proutí originál košíkového. [mluvčí: ] (hlasitý hovor v pozadí). [mluvčí: Květoslav T.] No a jinak tož jak začínám plést <překryv mluvčích> košík </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Valentina C.] <para type="šeptem"> <překryv mluvčích> a ještě </překryv mluvčích> na podzim že to musíš jak to zmrzne </para>. [mluvčí: Květoslav T.] No no a tak abych nezapomněl ještě jednu věc. [mluvčí: Květoslav T.] Proutí sa neřeže až ztratí mízu a ane* pak je ho věcej. Je <para type="přeřeknutí"> hovladatelné </para> sa neláme no a popřípadě sa nechá zaschnout. [mluvčí: ] (hlasitý hovor v pozadí). [mluvčí: Valentina C.] <para type="šeptem"> zmrznout </para>. [mluvčí: Květoslav T.] A jinak sa z teho košíkového proutí plete celoročně ale to sa musí buď močit anebo vařit. [mluvčí: ] (hlasitý hovor v pozadí). [mluvčí: Květoslav T.] Prut košíkový který sa vaří on sa vaří až osm deset hodin ale potom na tom můžete dělat suky. [mluvčí: Slavomír K.] Hmm. [mluvčí: Květoslav T.] Anebo také když co chcete košík. Bez tej kůry že?. [mluvčí: Květoslav T.] Chcete mít koš jako na prádlo nebo na cokoliv jiného tak sa loupe. [mluvčí: Květoslav T.] Sa to uvařené prou* proutí oloupe a dělá sa z loupaného proutí. [mluvčí: Květoslav T.] Ovšem kdybyste ho neuvařili tak to ani neoloupete ani s tým nic neuděláte protože toto proutí když sa dá vařit. Ono musí být suché a na rovno položené. [mluvčí: Valentina C.] (odkašlání). [mluvčí: Květoslav T.] No a jinak já to tak nedělám. [mluvčí: ] (cinkání nádobí).

0177-M-VYM-2008-N

Rok: 2007, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Včelaření, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Marcel T.] <unclear> vz* s* té </unclear>. Včelařilo sa dříve ve v klátoch potom to přešlo až na rámky. [mluvčí: Marcel T.] (mlasknutí). [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] A. V moderním včelaření přišlo sa na včelaření v nástavkovém včelaření. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] A. Už teďka vědci zjišťujú lesti kde jak je leb* dobré včelařit. Lesti v tenkostěnných úloch lebo <překryv mluvčích> v </překryv mluvčích> silnostěnných. A olu* vyteplených dvoj*. Dvojitýma des*. <překryv mluvčích> deskama stěny </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] A. Pak přišli na to včelaři. Že dno úlu +. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] + buď. Je dobré uteplit. Alebo neuteplovat. [mluvčí: Marcel T.] <překryv mluvčích> je </překryv mluvčích> veliká otázka. Kdo každý ten výzkumný ústav. A <překryv mluvčích> včelařství přichodí </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> k tom </překryv mluvčích>. Že každý. Má svoje. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> má to jinak </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] Jedni hlásajú velkovčelaři. Že +. [mluvčí: Květa K.] Každý prosazuje svoje. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Marcel T.] + že. Dn* má být úl dol* dobře utěsněný. Uteplený druzí zasej hlásajú. Že má být dno siť* +. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] + otevřené. Zasíťované. [mluvčí: Marcel T.] Kaž*. Každý hlásá svoje. Ale jinak sa to protiřečí všechno. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] Je těžko <překryv mluvčích> si </překryv mluvčích> to vybrat jedině to #s o*. Si to vybere ten včelař. Který dlouhá deseti*. <překryv mluvčích> mnohá desetiletí </překryv mluvčích> včelaří. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] Ten má už v tom praxi. A už ví. Jaksi. Jak to má včelařit co má co má jak to má udělat.

0178-M-VYM-2007-N

Rok: 2007, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Rojení včelstev, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Marcel T.] Každé včelstvo je zákonité. Určené. Že sa má vyrojit. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] Ale rojení pro včelařa je ztrátové protože . Při každém vyrojení včelstvo si vezme. Určité množství medu +. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] + že ven <překryv mluvčích> aby. Na </překryv mluvčích> zákla*. Na založení další rodiny. [mluvčí: Květa K.] <překryv mluvčích> na to </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květa K.] <překryv mluvčích> každ*. Každá ta </překryv mluvčích> včela. Která vyletí. Tak si nasaje plno co může. Tak <překryv mluvčích> plno medu a to </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> vynese </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] <překryv mluvčích> pln*. Plný </překryv mluvčích>. <překryv mluvčích> </překryv mluvčích> medový váček si <unclear> 1 </unclear>. To znamená. Že dokáže ta včela polovicu vlastní váhy si nasát medu. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květa K.] (kašel). [mluvčí: Květa K.] (kašel). [mluvčí: Marcel T.] A potom. Kde sa zas ten roj sám usadí. Nebo včelař ho usadí začnú stavit to. To. Jejich. Obydlí. To dílo voskové. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] Začnú stavit. A tam ukládajú ty zásoby. Které si donesly a začnú normálně létat. Venku na pašu.

0179-M-VYM-2007-N

Rok: 2007, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Oplodnění matky, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Marcel T.] Pokud je to <překryv mluvčích> stará matka. Tak </překryv mluvčích> nepotřebuje k oplodnění <překryv mluvčích> s trubcem ven </překryv mluvčích> ale pokud je to nová matka. Která sa vylíhla. Jde jako k vyrojení vyrojí sa ta musí jít potom za deset až patnáct dní. Podle vlivu počasí. Jde k <para type="přeřeknutí"> oplodní </para> s trubcem ven. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květa K.] (kašel). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] K <překryv mluvčích> oplodnění </překryv mluvčích> s trubcem potřebuje jich více ne jenom jeden. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] <překryv mluvčích> záleží </překryv mluvčích> na všechno <překryv mluvčích> na počasí </překryv mluvčích>. Kolik včel. Kolik jim včelstvo dovolí a kolik má tých snoubenců. Těch trubců kolem sebe. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] Je to veliký veliký. Trychtýř za ňú sa žene prý těch trubců. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] <překryv mluvčích> jak </překryv mluvčích> ten kolik sa jich dostane na ňu že ten ten ti vyhrávajú. Protože ona má obrovské množství do vlastního teho oplodňujícího váčku. Obrovské množství spermat <překryv mluvčích> trubců </překryv mluvčích> které potom ty spermata ob* oplodňujú vajíčka +. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] + včel. A. A tak dál. [mluvčí: Marcel T.] <unclear> 2 </unclear>. [mluvčí: Marcel T.] (vydechnutí). [mluvčí: Kristina S.] Takže ona <překryv mluvčích> to posbírá od </překryv mluvčích> všech těch trubců. [mluvčí: Marcel T.] <překryv mluvčích> sperma </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] <překryv mluvčích> ano. Sperma </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> které sa oplodní </překryv mluvčích>. Kt*. <překryv mluvčích> sperma </překryv mluvčích> které oplodňuje ta včela ve v* v sobě. Vajíčka. Tak to si. Ty jedině na včely. Ale na trubce nepotřebuje oplodňování. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> aha </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květa K.] <překryv mluvčích> no a to už má na celý život potom svůj </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] To znamená podle teho jak jsem říkal tam za de* za ten rok kolik naklade. To už je automaticky na ňu určené kolik nakladla. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] Ale. Je dokázané vědecky. Jak včela k* jak matka klade <překryv mluvčích> ty vajíčka. Tak </překryv mluvčích> naklade určité množství z každého trubca +. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] + dojde to a potom zasej další spermata jdú od da* druhého trubca. [mluvčí: Marcel T.] <překryv mluvčích> stává sa </překryv mluvčích> že. Je zjištěné výzkumem že včel* včely nek* podle trubců. Že sú hrozně. Jedovaté agresivní -. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] Při vyt* vy* vyklade jedného trub* spermata jedného trubca. Zaklesne druhé a najednú sa z tých včelstvo jak kdyby sa změnilo že je mírné. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] Podle teho k* s k* z kterého úla ti trubci vyšli a sa s ňú oplodnili +. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] + že. [mluvčí: Marcel T.] Tým způsobem <překryv mluvčích> a </překryv mluvčích> ona. Ta matka sa stává že při druhém třetím a čtvrtém roku jak vyklade spermata tak jen. Tak jenom chodí po rankoch. A neklade žádné vajíčka a. Aroma matky +. [mluvčí: Květa K.] <překryv mluvčích> zajímavé </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] + drží ty včely. Pohromadě. <překryv mluvčích> a </překryv mluvčích> tým způsobem jak neklade vajíčka ty včely slábnú. Vytratí sa. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] To a pokud ta včela. Ta matka u* si to uvědomuje ta cítí a přijde to jaro. Předjař* jaro a léto. Tak si naklade matečník na výměnu druhej matky. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] Hmm. <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] A stává sa. Že jak ta matka mladá sa vylíhne tak ty včely automaticky ubodajú tu starú <překryv mluvčích> stařenku </překryv mluvčích> a mladá sa. Mladá jde na snubní výlet s trubcama <překryv mluvčích> ven. Vrátí sa </překryv mluvčích> +. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm </překryv mluvčích>. Hmm. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] + a zase podle počasí. Po těch. Desíti až patnácti dňoch lebo po měsíci začne klást <unclear> 1 </unclear>. [mluvčí: Marcel T.] Těžko to je to těžko říct u*. Že podle. Všechno na tom klade vliv počasí. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] Ona i ta matka jde víckrát na ten snubní výlet podle teho jak ona cítí lesti tých spermat má <překryv mluvčích> dost </překryv mluvčích>. <překryv mluvčích> lebo nemá. Lebo </překryv mluvčích> jestli sa vůbec <překryv mluvčích> kterým </překryv mluvčích>. S kterým trubcem. O* s* oplodní. Spáří. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> má dost </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>.

0180-M-VYM-2007-N

Rok: 2007, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Oddělení včelstev, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Marcel T.] Základní oddělek. Je ten. Když zjistíte u včelstev na. V řekněme v koncem května. V červnu že tam už je nadbytek včelstev nadbytek uzavřených . *ho uzavřeného plodu. <překryv mluvčích> na líhnutí </překryv mluvčích> +. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm </překryv mluvčích>. Hmm. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] + buď to znamená že tam bude moc mlaďušek. Které by nutily starú matku k vyrojení tak ts* tak sa vezme ta stará matka s rámkem ze dva rámky. S plodem sa dá do druhé* vedlejšího úla stará matka s plodem. Ze dva rámky do druhé* do vedlejšího úla jo. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] <překryv mluvčích> a to sa dělá obyčejně </překryv mluvčích>. To sa dělá obyčejně navečer a. Navečer <překryv mluvčích> a </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Květa K.] <překryv mluvčích> večer </překryv mluvčích>. Přes deň jak by <unclear> jim </unclear> utekly zpátky. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] <překryv mluvčích> by </překryv mluvčích> t* utekly. [mluvčí: Marcel T.] (mlasknutí). [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] Aj a z. Z boku sa. Přidá sa tam rámky rámky sa jim přidajú světlé panenské rámky sa světlé rámky. <překryv mluvčích> kde ona může klást </překryv mluvčích> že musí se jim <para type="se zíváním"> tam. Nalít </para> do krmítka. Nalít vodu. <překryv mluvčích> protože ona nemá </překryv mluvčích>. Nebude mít tř* tři dni létavek. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm hmm. Hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Marcel T.] K* ta tu. Z teho krmítka si tu vodu berú na krmení t*. S tých mlaďušek a t* celého toho včelstva. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] Na ten druhý deň. Jak oni. Oni začínaly vyjít ven. Tak hle* hledajú <para type="přeřeknutí"> orientacní </para> místo. Kde ten úl vlastně. Včilej nové místo majú +. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] + <překryv mluvčích> ty staré </překryv mluvčích> včely sa vrátija do toho prvního úla <překryv mluvčích> a ty </překryv mluvčích> mladé mlaďušky. Které sa orientujú venku sa vracejú už do teho nového <překryv mluvčích> úla </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] A že a. To už by. Za tři dni. Už za tři dni už potom tam začnú létat létavky <překryv mluvčích> které </překryv mluvčích> ty tu vodu budú donášet. A ty budu donášet aj ten pyl. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] Na ty tři dni sa tam musí dát ta v*. Ta voda. Kt* s <překryv mluvčích> kterú oni </překryv mluvčích> sa živíja normální chladnú. Chladnú vodu <překryv mluvčích> čistú </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Marcel T.] (nadechnutí). [mluvčí: Marcel T.] <překryv mluvčích> že </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> a létavky </překryv mluvčích> to sú <překryv mluvčích> . Takové </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Marcel T.] <překryv mluvčích> létavky sú </překryv mluvčích> ty co jdú ven a lécú. Lécú po přírodě. A hledajú zdroje sladiny a pylu +. [mluvčí: Kristina S.] Aha. [mluvčí: Marcel T.] + jo. A tu vodu.

0181-M-VYM-2007-N

Rok: 2006, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Jak se seznámili staříček se stařenkou, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Sandra K.] Můj staříček. Byl sedlák. [mluvčí: Slavomír K.] Hmm. [mluvčí: Slavomír K.] (nadechnutí). [mluvčí: Sandra K.] z toho zemědělství moc nebylo. [mluvčí: Sandra K.] Tak jezdili. Hledali formanky s koňma. Kde <překryv mluvčích> co bylo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] (odkašlání). [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] Co vozili to nevím. Ale myslím si že to bylo dřevo z hor. [mluvčí: Slavomír K.] Hmm. [mluvčí: Sandra K.] V Lutonině v hospodě sa stavovali dyc*. Vždycky krmit koně. [mluvčí: Kristina S.] (odkašlání). [mluvčí: Sandra K.] A pojest. Formani. <překryv mluvčích> také </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> <unclear> no </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] (nadechnutí). [mluvčí: Sandra K.] A tam byla v hospodě cérka. Malá čtyřletá létala. Po hospodě. [mluvčí: Sandra K.] A chlapi že mu povídali. [mluvčí: Sandra K.] Jane na tu cérku si počkaj! [mluvčí: Kristina S.] (pousmání). [mluvčí: Sandra K.] A on měl třicetosm roků měl hlavu už bílú a on si na ňu počkal. [mluvčí: Slavomír K.] Tož to je <překryv mluvčích> <unclear> síla </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> tož to </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> teda </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] <překryv mluvčích> stařenka </překryv mluvčích> měla osmnáct roků. [mluvčí: Sandra K.] <překryv mluvčích> když </překryv mluvčích> si ho brala. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Sandra K.] Celú svadbu že probečela. [mluvčí: Kristina S.] Oj. [mluvčí: Sandra K.] Protože přece sa jí to zdálo. O dvacet <překryv mluvčích> roků </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> však </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] <překryv mluvčích> stal* s* </překryv mluvčích> staršího vzít si. [mluvčí: Sandra K.] <překryv mluvčích> a a </překryv mluvčích> vdát sa na grunt že? [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] Tak bylo to ledajaké. [mluvčí: Sandra K.] St*. Staříček ještě rád aj hospody navštěvoval +. [mluvčí: Kristina S.] No <překryv mluvčích> jasně tož </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] + <překryv mluvčích> tak j* </překryv mluvčích> potom jak přišly děcka mamka moja to také vykládávala že povídávala jí matka její. [mluvčí: Sandra K.] Běž pro tátu do hospody! [mluvčí: Sandra K.] Tož šly. Aj dv*. Dvě ty děcka šly. [mluvčí: Sandra K.] <unclear> pojď </unclear> do hospody pro tátu! [mluvčí: Sandra K.] Táta jim tam koupil. Bonbóny a sedě*. Ostaly s ním. Seděly pod stolem.

0182-M-VYM-2006-N

Rok: 2006, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Lhota u Vsetína, Téma: Hospodaření na gruntě, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Sandra K.] Šest děcek bylo. Ale. No. [mluvčí: Sandra K.] A pomoc velice žádná <překryv mluvčích> že od takového chlapa </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] <překryv mluvčích> jede do </překryv mluvčích> světa a potom <překryv mluvčích> ještě do </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> hospody. Tak už </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> přesně tak </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] No ale tak jaksi sa to všecko zvládlo. [mluvčí: Sandra K.] A pak už ty děcka jak dospěly tak nejstarší dcera jim zemřela +. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] + <překryv mluvčích> na </překryv mluvčích> zápal mozkových <překryv mluvčích> blan </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] Hmm. [mluvčí: Sandra K.] Tehdy žádné <překryv mluvčích> léky na to nebyly </překryv mluvčích>. <překryv mluvčích> myslím ani k </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> doktorovi nikdo </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> nešel </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm </překryv mluvčích>. <překryv mluvčích> no jasně </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> baže </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> nešli ani </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> jistě. No </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] No tak. Ostalo jich pět pak sa jedna vdala do Zlína. [mluvčí: Sandra K.] Jan. Bratr. Ten zemřel. [mluvčí: Sandra K.] Toho pobili. Kdesi tak na dědině večer ho kdosi pobil +. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. [mluvčí: Sandra K.] + štekem z plota <překryv mluvčích> a </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> bil </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> po hlavě. Tak ten </překryv mluvčích> zemřel. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. <překryv mluvčích> hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] Hmm. [mluvčí: Sandra K.] Tak tam na tom majetku pak ostala moja matka <překryv mluvčích> sestra </překryv mluvčích> svobodná její ještě a stařenka. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] <překryv mluvčích> to </překryv mluvčích> byly tři které <překryv mluvčích> sedlačily </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] Hmm. [mluvčí: Sandra K.] Tak bývalo p* už půlnoci nebo půl jednej hodiny. [mluvčí: Sandra K.] Povídávaly že shazovaly ještě fůry sena. [mluvčí: Kristina S.] (mlasknutí). [mluvčí: Kristina S.] Ach <překryv mluvčích> tož b* těžké. Hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] <překryv mluvčích> no že na kostele bilo půlnoc a ony ještě s* </překryv mluvčích> ještě byly na vozy a. <překryv mluvčích> anebo </překryv mluvčích> na tom že. Ve stodole vylezené shazovaly seno no. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] No. Aby měly zasej na druhý deň už voze <překryv mluvčích> nachystané </překryv mluvčích> +. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> jasně </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] + <překryv mluvčích> aby mohly </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> jet </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. <překryv mluvčích> no. No </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] + <překryv mluvčích> mohly </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> zasej </překryv mluvčích> jet. Že. [mluvčí: Sandra K.] No a tak to trvalo kolik rok to trvalo kolik roků jistě. [mluvčí: Sandra K.] Však já jsem měla deset roků co jsme přišli do <překryv mluvčích> Lhoty </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] Hmm. <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích> hmm. [mluvčí: Sandra K.] <překryv mluvčích> takže </překryv mluvčích> +. [mluvčí: Sandra K.] + mě* ony měly na staro* byly rozdělené tu prácu. [mluvčí: Sandra K.] Stařenka si krmila svině <překryv mluvčích> poklízela mašíky </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm. Hmm. Hmm </překryv mluvčích>. <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] (povzdech). [mluvčí: Sandra K.] Božena. Ta svobodná teta jako ještě ta poklízela hovězí dobytek +. [mluvčí: Slavomír K.] Hmm. [mluvčí: Sandra K.] + a mamka moja poklízela koně. [mluvčí: Sandra K.] <překryv mluvčích> a musela </překryv mluvčích> aj ke kovářovi okout. [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] Aj nohu držet koňovi. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> och </překryv mluvčích>! [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] No musela to zastat <překryv mluvčích> všecko </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] Tak <překryv mluvčích> anebo </překryv mluvčích> ty stroje nebyly <překryv mluvčích> žádné. Že tak sa seklo </překryv mluvčích> seklo sat*. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> byla </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> no jasně. Hrubá práca hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] Tráva sa sekla kosama všecka. [mluvčí: Sandra K.] (nadechnutí). [mluvčí: Sandra K.] Já jsem měla tých osm roků. Nebo devět. [mluvčí: Sandra K.] Stařenka vždycky řekla. [mluvčí: Sandra K.] Půjdeš najímat. Půjdeš na Baťkovou na Budiska a řekneš. [mluvčí: Sandra K.] Strýčku stařenka vás prosí. Kdybyste přišli ráno <para type="se smíchem"> séct </para>. [mluvčí: Sandra K.] (smích). [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] <překryv mluvčích> a tak </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> jsem to vždycky musela ob* </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> no vyřídit </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] <překryv mluvčích> vyřídit </překryv mluvčích>. <překryv mluvčích> obletěla </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> jsem to </překryv mluvčích> a a ráno přišli a chlapi a sekli. [mluvčí: Slavomír K.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. <překryv mluvčích> vyřídit </překryv mluvčích>. [mluvčí: Kristina S.] <překryv mluvčích> ano </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> ano </překryv mluvčích>. [mluvčí: Sandra K.] A ty je* ženské s něma.

0183-M-VYM-2006-N

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Útok na srbské frontě, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Arnošt H.] A co nám řeknete vod. Toho mládí? [mluvčí: Přemysl S.] No z toho mládí. No tak to víš. Z tý války a z tý z tý vojančiny. Jak to všechno bylo že jo no. [mluvčí: Přemysl S.] Tak bych ti měl vypravovat nejdřív jak jsem se dostal do toho <překryv mluvčích> Srbska. Že </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] Do toho Srbska jsem se dostal nejdřív. Jsme šli. Teda. Na vojnu do. Do Jičína z Jičína jsme jeli na. S* na. S* na Slovensko na teda Jugos* teda Slavonii a tam šestýho září Srbové přešli Sávu <překryv mluvčích> a </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Arnošt H.] (kašel). [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> řeku </překryv mluvčích>? [mluvčí: Přemysl S.] Co? [mluvčí: Arnošt H.] Řeku? [mluvčí: Přemysl S.] Řeku S* řeku. Řeku. [mluvčí: Arnošt H.] Hmm. [mluvčí: Přemysl S.] To je. Sáva tam <překryv mluvčích> je </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích> no no. [mluvčí: Přemysl S.] A my jsme měli zrovna bohoslužby v neděli to bylo. [mluvčí: Arnošt H.] Na vojně v kostele. [mluvčí: Přemysl S.] No na <překryv mluvčích> vojně </překryv mluvčích> ne. To měli. Bohoslužby měli ti. C* co nás přišla ta doplňovat rota <překryv mluvčích> víš </překryv mluvčích>? [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] Taková. Záložní <překryv mluvčích> rota </překryv mluvčích>. Nás přišla doplňovat. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] A ti tam měli bohoslužby. [mluvčí: Arnošt H.] Aha. [mluvčí: Přemysl S.] A teď najednou přišlo to jsme. Měli slepice u vah vařit. A všechno jsme si dávali. Do kuchyně a najednou přišla že jsou Srbové tady přes Sávu. [mluvčí: Přemysl S.] No tak honem jsme se voblíkli a tejdě prej na ně n* a to. [mluvčí: Přemysl S.] No tak vždycky jsme vstali. [mluvčí: Arnošt H.] Nějakej zmatek byl? [mluvčí: Přemysl S.] No t* tak. Zmatek taky byl. Jo. [mluvčí: Přemysl S.] S* vždycky s* to po roviní to bylo jako jako po rovini čistá rovina <překryv mluvčích> a Srbové </překryv mluvčích> ty byli za tratěj. Schovaný. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> na stole </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] A my. Proti nim vždycky vstali deset kroků vylítli. A <překryv mluvčích> zas lehli </překryv mluvčích>. Že. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] A já když jsem už viděl že už j* jich je s* ze třicíti deset no tak jsem už povídal. [mluvčí: Přemysl S.] No Franto. To už dál nejde. [mluvčí: Arnošt H.] (pousmání). [mluvčí: Přemysl S.] Tak jsem najednou zařval a byl jsem zabitej. [mluvčí: Arnošt H.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] Ale tejdě kvečeru to bylo šestýho září kvečeru jsem si myslel. Ježišmarja. Střelba žádná. Nikde nic nebylo. [mluvčí: Přemysl S.] Mezitím ke mně. Přišli saniteráci kopli do mě a povídaj. [mluvčí: Přemysl S.] <para type="cizojazyčný projev"> verwundet gestorben </para>. [mluvčí: Přemysl S.] A ten byl <para type="cizojazyčný projev"> gestorben </para> ten se <para type="se smíchem"> nehnul </para>. [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] No ale když už žádná střelba nebyla a už se stmívalo tak jsem si myslel no asi. Jestli to vyhráli Srbové anebo. Naši. Že? [mluvčí: Přemysl S.] Já <unclear> 1 </unclear> zabitej je zabitej. [mluvčí: Arnošt H.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] Tak jsem takhle vystrčil hlavu a koukám. A přede mnou tak no abych řek nejdál. Tři sta kroků Srbové se procházej. [mluvčí: Přemysl S.] A teď jsem nevěděl co mám dělat. [mluvčí: Přemysl S.] Jestli se mám n* nechat těm Srbům zajmout anebo jestli mám jít zpátky. [mluvčí: Arnošt H.] Jo. [mluvčí: Přemysl S.] No ale voni nám říkali vždycky že jo. Nám vořežou uši a nos a takový ty <para type="se smíchem"> věci. Že jo </para> a tak jsem se vohlíd a za mnou. Asi dvacet kroků kukuřice vořezaná. Že. [mluvčí: Arnošt H.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] A tak jsem koukal a najednou jsem vylít a hop. Do tý kukuřice. [mluvčí: Přemysl S.] Ale to to za mnou pražilo <para type="se smíchem"> to ti řeknu </para>. [mluvčí: Arnošt H.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] A tou kukuřicej jsem se plazil a tam naše kumpanie bylo jich s*. Asi ze dvou set padesáti jich tam bylo asi šedesát. [mluvčí: Arnošt H.] (smích). [mluvčí: Arnošt H.] Hmm. [mluvčí: Přemysl S.] To všecko tam vostalo. [mluvčí: Arnošt H.] Na fleku? [mluvčí: Přemysl S.] Jo. To to byli zabitý a tak.

0184-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: V lazaretu, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] No a pak jsme šli furt dál po tom Srbsku. [mluvčí: Přemysl S.] (kašel). [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] A jednou taky. Do rána tak sníh se sypal jako z pytle. My jsme leželi na trávě. Takhle venku a ráno povídám tomu k* hejtmanoj že jsem marod že no ž*. Zkrátka že jsem marod. [mluvčí: Přemysl S.] A von na mě před celou ro*. Kumpanií mě vytáh a povídá. [mluvčí: Přemysl S.] Tak jestli tě doktor neuzná tak tě nechám uvázat. [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Arnošt H.] (pousmání). [mluvčí: Přemysl S.] Před celou kumpanii nás vzal. [mluvčí: Arnošt H.] A to byl nějakej trest <překryv mluvčích> uvázat </překryv mluvčích>? [mluvčí: Přemysl S.] <překryv mluvčích> co </překryv mluvčích> no to von si je uvázal u stromu a <překryv mluvčích> <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích> no. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> jo tak </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] To byl trest <překryv mluvčích> pane p* sakramentskej </překryv mluvčích>. Dvě hodiny <překryv mluvčích> uvázanej </překryv mluvčích> jo. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> hmm hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> no jéj </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] Tak to se nezavíralo tenkrát. [mluvčí: Přemysl S.] Hmm. Tam není kde zavírat. <překryv mluvčích> tam se </překryv mluvčích> s* uvazovalo. Že jo. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] No. Tak to je jedno. [mluvčí: Přemysl S.] Já jsem se sebral a šel jsem takhle jako vodtud k Sedláčkom. [mluvčí: Arnošt H.] Jo. [mluvčí: Přemysl S.] Ta ten hilsplac. Co se tomu říkalo hilsplac to byl doktor. Ten byl vždycky schovanej někde. Kde se nestřílí a tak. [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] Tak sem šel tam a tuhle soused Pepík Kopáčků. Víš taky tam byl. [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] A povídá mně. [mluvčí: Přemysl S.] Tak copak tobě je. [mluvčí: Přemysl S.] Ale člověče. Mně teče z uší já nevím co to se mnou bude. [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] A já mu povídám. [mluvčí: Přemysl S.] A co tobě je? [mluvčí: Přemysl S.] Já mám jen rozsekaný ruce. Ale s tebou to je dobrý. Ty tebe asi jistě uzná. [mluvčí: ] (smích více mluvčích najednou). [mluvčí: Přemysl S.] Ale když jsem viděl tolik jich tam bylo možná nejmíň padesát hmm tak co tady budu hloupě čekat. [mluvčí: Přemysl S.] Šel jsem zádu tam byli kuchaři a k těm kuchařům. [mluvčí: Přemysl S.] Pomoh jsem jim chytat. Prasata a. K* h*. Slepice. A krocany tam jsme to zabíjeli a <para type="se smíchem"> jedli a vy se tam starejte jak chcete </para>. [mluvčí: Arnošt H.] (pousmání). [mluvčí: ] (smích více mluvčích najednou). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Tak jsem tam byl možná no tak abych řek nejmíň deset dní. [mluvčí: Arnošt H.] Jo. [mluvčí: Přemysl S.] No a jistě potom jsem šel zas ke kumpanii Rus*. Srbáci vodešli. A já sem <para type="přeřeknutí"> sel se </para> ke kumpanii. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] No a ten jistě věděl kapitán nebo hejtman. Že jo <para type="se smíchem"> že jsem byl marod </para>. [mluvčí: ] (smích více mluvčích najednou).

0185-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Upadnutí do zajetí, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Přemysl S.] No tak abych teďka vypravoval vo tom. Jak mě zajali. [mluvčí: Přemysl S.] No tak to jsme byli na takovým. Kopečku zakopaní navrchu byla hlí*. Prkna na pl* prkně hlína že jo a jen taková. Pro. Pušku dírka. <překryv mluvčích> že </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> střílna </překryv mluvčích>. Jo. [mluvčí: Přemysl S.] Jo. [mluvčí: Přemysl S.] (kašel). [mluvčí: Přemysl S.] A přede mnou byl živej plot a ten kluci vysekali. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Přemysl S.] A +. [mluvčí: ] (klepání). [mluvčí: Simona J.] Volno. [mluvčí: Přemysl S.] + myslel jsem si +. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Arnošt H.] No. [mluvčí: Přemysl S.] + tam jsem jo tam jsme byli zakopaný. [mluvčí: Přemysl S.] No a. Teďka. Večír mezi tím ale. Tuhle Čmuchálek mně přines vod mámy balíček. Víš. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Arnošt H.] Jo. [mluvčí: Přemysl S.] Byl v tom rum byla v tom p* ponožky takový vysoký. <překryv mluvčích> vlněný </překryv mluvčích>. Svetr a a štědrovnice kousek salámu. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] A povídám Čmuchálkoj. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Ty. Josko počkej já to rozdělám. Já ti dám taky. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Já nemám kdy. Já musím. Já až prej přijdu se svo* s večeře. Já nemám kdy! [mluvčí: Přemysl S.] To už se stmívalo. To bylo <překryv mluvčích> dvanáctýho </překryv mluvčích> prosince to už v šest hodin je tma. <překryv mluvčích> že jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> no to je </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] No tak jsem to rozdělal a nějakej Minks tam byl. [mluvčí: Přemysl S.] (kašel). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] To byl tamhle z ze Svatoňovic. Nebo tamh* nebo z Bílý Třemešně myslím. [mluvčí: Přemysl S.] A povídám. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Franto. Jez! [mluvčí: Přemysl S.] Byl taky Franta. [mluvčí: Přemysl S.] Co z* dneska t*. Tady jsme a zejtra třeba už jsme <překryv mluvčích> pryč </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] (kašel). [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> pryč </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] (kašel). [mluvčí: Přemysl S.] A tak to jíme. Pojídáme. [mluvčí: Přemysl S.] No a pak. Pak už začalo se střílet. [mluvčí: Přemysl S.] A tejdě Srbové začali křičet. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Na nůž. Na nůž. Na nůž! [mluvčí: Přemysl S.] Ale to bylo takový řvaní. Že to bylo vodtud slyšet ve Vysokým. Jak voni. Celej prapor začal křičet. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Na nůž. [mluvčí: Přemysl S.] No tak už munice ani žádná nebyla a nic. My jsme měli každej jen pár patron. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Teď najednou zezadu na mě přijde Srb voják a křičí. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] <para type="imitace"> baci. Pušku. Predej se </para>! [mluvčí: Arnošt H.] Hmm. [mluvčí: Přemysl S.] A já jsem mu povídal. [mluvčí: Přemysl S.] <para type="imitace"> na bratr. Netreba mi </para>. [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] (kašel). [mluvčí: Přemysl S.] A von mně povídal. [mluvčí: Přemysl S.] <para type="imitace"> kudy valo? </para>. [mluvčí: Přemysl S.] A já mu povídám. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] <para type="imitace"> čekej brate. Já uzmu svoje zachy a jdu </para>. [mluvčí: Přemysl S.] A mezitím. Ten Minks co tam se mnou byl ten h*. Toho honem ten honem všecko tam nechal von ho za pušku vytáh z toho. Z* zákopu. [mluvčí: Přemysl S.] A já jsem si to tam pakoval. [mluvčí: Arnošt H.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] Kdepak tam můžu nechat <para type="se smíchem"> rum a takový ty věci </para>? [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] <para type="se smíchem"> a </para> von von na mě mířil pořád s puškou no a jen mně to b* už bylo jedno. Kdyby mě zabil tak už mně to bylo jedno. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] No a. Když jsem si to spakoval. Povídám. [mluvčí: Přemysl S.] Tak jdu. [mluvčí: Přemysl S.] Jo. Ale von on mně dal pěkně lopatku do ruky a povídá mně. [mluvčí: Přemysl S.] <para type="imitace"> já budu pucat a ty budeš dělat rupu </para>. [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] To je jako zákop. [mluvčí: Arnošt H.] Jo kopat pro <překryv mluvčích> něho </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] No tak jsem s ním šel možná takovejch nejmíň třicet čtyřicet kroků za ním jsem cupal. A von pucal. Víš vzadu byla ještě fronta jedna. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Tej* tejdě jsem si myslel. Pane Franto no no ty #s to <para type="se smíchem"> dopracoval. Teď </para>. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] (vydechnutí).

0186-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Hlad v armádě, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] A jednou nic nám nedali. Tenkrát čistou vodu s. Tou krupičnou moukou žádnej chleba. Nic. Čistě nic. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Tak povídáme. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Hoši všichni když nám nedaj chleba tak neděláme. [mluvčí: Přemysl S.] A tak ten roztomilej. V* velitel. Co tam byl. Národník srbskej. Voni mu říkali to je jako náš rotmister sebral nás. A jako vodtud. Do Smržovky pěšky k tomu kapitánoj. [mluvčí: Arnošt H.] Hmm. [mluvčí: Přemysl S.] Že. Žalovat na nás a všechny nás tam sebral. [mluvčí: Přemysl S.] Tak. Teďka ten kapitán mezi si nás udělal takový kolečko všichni dokola a von si stoup doprostřed a povídá nám. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] <para type="cizojazyčný projev"> jebem vám majku švábskou. Za što jste se nechali zarobit? A treba vás všecky popucat a hajdu na trách </para>! [mluvčí: Arnošt H.] (pousmání). [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] A tak pěkně krásně hladoví tam hladoví domů. [mluvčí: Přemysl S.] (kašel). [mluvčí: Přemysl S.] Tamhle z Roprachtic Kovář u kostela tady ten už domů nemoh dojít. [mluvčí: Přemysl S.] To bylo jako ze s*. Tuhle z Kubový skalky k nám. Takovejch tři sta kroků nebo čtyři sta už nemoh jít. [mluvčí: Přemysl S.] On. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Propánaboha vás prosím nenechte mě tady! [mluvčí: Přemysl S.] No ale žádnej se nevšim no tak já jsem ho vzal na záda a do lágru jsem ho dones. [mluvčí: Přemysl S.] No druhej den ho potom. Nebo třetí den vodvezla zas ten trén že jo a už taky domů nepřišel. [mluvčí: Přemysl S.] No a my jsme to. Tam vostali ještě pořád.

0187-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Tkadlec, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] A teď najednou tam přijde dotaz s* fabrika že potřebuje deset tkalců. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] Kdo jste tkalci tak se hlaste. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] No a tak. Já povídám. [mluvčí: Přemysl S.] Jo já jsem tkadlec. [mluvčí: Přemysl S.] Ale žádnej se nechtěl už hlásit. [mluvčí: Přemysl S.] Povídám. [mluvčí: Přemysl S.] Kluci pojďte vždyť já nejsem taky. [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] Tak tam byli. Učitel Šilhán. Tamhle Šotola. To byl Marie Majerové bratr tý +. [mluvčí: Arnošt H.] Spisovatelky. [mluvčí: Přemysl S.] + spisovatelky jo Hozda z Volešnice. Horáček tuhle z Roztok a. No a potom ještě nějaký Pražáci tam taky byli. Nějakej Lauks tamhle z Vrchlabí. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] No a tak. Jsem si myslel. [mluvčí: Přemysl S.] Voni tady ani tkalcovnu nemaj my tady u* stejně chcípnem. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Pak ale asi za dva dni voják srbskej přijde a. Už nás měl všechny napsaný a do tý fabriky nás ved. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (dlouhá pauza). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: ] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Tejdě nás ved před tu před tý fabrice. [mluvčí: Přemysl S.] Vono to vypadalo. Ta fabrika vypadala tak jako u přádelny dřív ta zahrada vokolo železná portýrna taková jako je u přádelny tuhle jenže menší fabrička. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Arnošt H.] Jo. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] No a žádnej nechtěl jít napřed. [mluvčí: Přemysl S.] Toť žádnej tkadlec málo jich tam j*. Asi jeden byl myslím. Ten Voráček uměl. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Táta jeho měl doma kruhovku a to cihly a. Tkalcovnu <překryv mluvčích> víš </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] No tak. [mluvčí: Přemysl S.] Franto ty #s to <překryv mluvčích> zformoval </překryv mluvčích> tak ty musíš první. No když už se dal na vojnu no tak -. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Arnošt H.] Musíš bojovat. [mluvčí: Přemysl S.] Tak já člověče tady ten portýr votevře tu hlavní bránu. Ne tu. Teda jako co jezděj povozy a nás deset se tam hrne do tý fabriky. [mluvčí: ] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Řiditel zrovna jak nás viděl. Tam přišel a teď jsem se klepal. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Já <para type="se smíchem"> první </para>. [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: ] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] A von na mě. [mluvčí: Přemysl S.] Tak na jakejch stavech #s dělal? Na širokejch. Na úzkejch! [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] No a já povídám. [mluvčí: Přemysl S.] Pane řiditel. Jo na žádnejch. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] A von mně takhle klepe na rameno povídá. [mluvčí: Přemysl S.] Já tě budu potřebovat. [mluvčí: Přemysl S.] Ale už věděl co to je za partu. Víš?

0188-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Josef Došek, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] Vona to byla továrna státní. Víš. [mluvčí: Přemysl S.] A každej měsíc měl jeden na to dohled nad tou továrnou. [mluvčí: Přemysl S.] A. Tak to vždycky když přišel ten d* dohlédač na tu továrnu. [mluvčí: Přemysl S.] Portýr nejdřív ke mně. [mluvčí: Přemysl S.] <para type="cizojazyčný projev"> Josef. Attention. Attention </para>! [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Arnošt H.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] Ten řiditel mně povídal se mě ptal jak se jmenuju. [mluvčí: Přemysl S.] Povídám. [mluvčí: Přemysl S.] František Došek. [mluvčí: Přemysl S.] Povídá. [mluvčí: Přemysl S.] Tohle František žádnýmu neříkej. [mluvčí: Přemysl S.] Povídal mně. [mluvčí: Přemysl S.] Jak řekneš František. Tak máš tady kliku zamazanou u všech lidí. [mluvčí: Arnošt H.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] Poněvadž mladý císař že byl <překryv mluvčích> Franta. Oni nenáviděli </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> hrozně že jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> jo jo jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] No tak jsem říkal. Josef že jsem. [mluvčí: Arnošt H.] (smrkání). [mluvčí: Přemysl S.] A vod tý chvíle jsem byl všude ať jsem byl kde chtěl Josef. [mluvčí: Přemysl S.] Už jsem jakživ neřek že jsem Franta.

0189-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Hlídací pes a pochod Albánií, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Přemysl S.] Tak jsem tam hlídal tu fabriku. [mluvčí: Přemysl S.] A naposled nám dali takovýho psa. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Takovýho staváka. Honicího. Velkýho. [mluvčí: Přemysl S.] Ta. Ten Šotola povídá. [mluvčí: Přemysl S.] Franto ty ho budeš držet a já ho <para type="se smíchem"> <překryv mluvčích> zabiju </překryv mluvčích> </para>. [mluvčí: Arnošt H.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] No tak já povídal. [mluvčí: Přemysl S.] Tak pojď a jdem na něj <para type="se smíchem"> honem </para>. [mluvčí: Přemysl S.] A já tak jak jsme šli síněj tak jsem votevřel dveře špagát jsem si vzal do sednice. A jeho jsem nechal <para type="se smíchem"> venku. A von ho </para> tam na jednu ránu skolil. [mluvčí: Přemysl S.] Ale už jsme ho nesnědli. [mluvčí: Přemysl S.] Potom přišlo že musíme ze Srbska utíkat tak jsme z toho Srbska z tý fabriky museli jít pryč dovezli nás do Niše z Niše jsme šli přes Kosovo pole přes Černou Horu přes Albánii t* Elbasan že jo Tiranu. Drač. Až do Alony. [mluvčí: Přemysl S.] Bez jídla beze všeho. Že jo. [mluvčí: Přemysl S.] Za tu celou cestu jsem dostal možná. Víc toho nebylo dvacet deka mouky. [mluvčí: Přemysl S.] Taková jak jsou tuhlety ko*. Konzervy plechový jak <překryv mluvčích> je v tom </překryv mluvčích> taková tahleta <překryv mluvčích> maže se </překryv mluvčích> to na chleba. Že jo. <překryv mluvčích> takhle ten </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Václava S.] <překryv mluvčích> paštika </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] Paštika? [mluvčí: Přemysl S.] Paštika. Jo takovou. Vo něco větší. [mluvčí: Arnošt H.] Hmm. [mluvčí: Přemysl S.] Tolikhle mouky jsme to měli. Víc nic. Na celou cestu. [mluvčí: Arnošt H.] Kolik to bylo kilometrů? [mluvčí: Přemysl S.] Ježišmarja člověče to to nejde <překryv mluvčích> měřit na kilometry </překryv mluvčích>. [mluvčí: Václava S.] <překryv mluvčích> <unclear> 2 </unclear> přes celou tu </překryv mluvčích> Albánii až dolů k moři. [mluvčí: Přemysl S.] <překryv mluvčích> <unclear> 4 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> no ne </překryv mluvčích> vy jste říkal asi tenkrát jestli čtyři sta nebo sedm <překryv mluvčích> set </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] <překryv mluvčích> a </překryv mluvčích> to to nemůžu říct jestli to je mo*. A to možná. Přes tisíce kilometrů <překryv mluvčích> člověče </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>? [mluvčí: Přemysl S.] To je Černá Hora Koso* přes Kosovo. <překryv mluvčích> Černou Horu </překryv mluvčích> -. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> Černá </překryv mluvčích> Hora to je ještě Jugoslávie že teďka. [mluvčí: Přemysl S.] <překryv mluvčích> teď jo teď jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> no no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] Ale tenkrát když jsme tam <překryv mluvčích> my šli </překryv mluvčích> tak. Zrovna jsme šli před tu finanční stráž tam byla finanční stráž. Teď nás tam nechali a. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] (kašel). [mluvčí: Přemysl S.] Potom jsme šli přes tu. Albánii v Elbasanu jsme tam byli asi dva dni. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] No tam v tom Elbasaně -. [mluvčí: Arnošt H.] A za jak dlouho jste to udělali asi? [mluvčí: Přemysl S.] No ale to trvalo možná měsíc. Nejmíň. [mluvčí: Arnošt H.] Hmm. [mluvčí: Přemysl S.] To nejmíň <překryv mluvčích> bez chleba. Beze všeho </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] No jo tak vono <překryv mluvčích> <unclear> 4 </unclear> tisíce kilo* </překryv mluvčích> několik tisíc <překryv mluvčích> kilometrů </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] <překryv mluvčích> no </překryv mluvčích> a mezitím jsme takhle drastovali místama. Dva tři dni jsme někde. Se nehnuli. Že jo. [mluvčí: Přemysl S.] Šli jsme. [mluvčí: Přemysl S.] Místama byl sníh jako tady je dneska. Takovejch třicet centimetrů. Ty kluci byli bosí a jen ten měli. Nějaký hadry na nohách. A v tom šli. Člověče to byly rozbitý na <překryv mluvčích> flanděry. Že jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] <překryv mluvčích> to </překryv mluvčích> cestou toho leželo těch našich vojáků. Rakušáků. Co. To to je posetá celá Albánie byla. [mluvčí: Přemysl S.] (kašel). [mluvčí: Přemysl S.] A tak no to jsme tam šli přes tu Albánii. V Elbasaně jsme byli taky asi dva dni nebo tři a takhle se tam pásl* ty husy na rynku se tři husy byly. Tak. [mluvčí: Přemysl S.] A teďka já. A no a byli jsme asi tři nebo čtyři čtyři. [mluvčí: Přemysl S.] A. [mluvčí: Přemysl S.] Haj husičky haj. [mluvčí: Přemysl S.] A tak jsme je dohnali. Vzadu byl takovej potok a do toho potoka. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] No a já povídám. [mluvčí: Přemysl S.] Já. Kluci. To žrát nebudu. Já jdu domů. [mluvčí: Přemysl S.] Já takovej slabej žaludek a na tom husím mastnoty. To. To bude po mně hned. Že jo. [mluvčí: Přemysl S.] No a tak ty to tam zabili. Upekli to zrovna no jestli mně dali půl křidýlka. Já nevím. Jestli toho. Víc toho nebylo já na nich nic nechtěl. [mluvčí: Přemysl S.] (smrkání). [mluvčí: Přemysl S.] A potom tam takhle v těch barákách. Nahoře bylo takovej velkej pletenec česneku a cibule. Víš? [mluvčí: Přemysl S.] Jak to vysušili takhle čtr* šesti. Do šesti hran. To byly takový <překryv mluvčích> dřív to tady </překryv mluvčích> prodávali. Takový jen <překryv mluvčích> takový </překryv mluvčích> možná že na tom bylo pět kilo <překryv mluvčích> cibule </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> no no </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] A řetěz česneku. [mluvčí: Přemysl S.] A vono to bylo v prvním poschodí. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] A my ve dne jsme to ukradli. [mluvčí: Přemysl S.] Jeden stoup na druhýho a. [mluvčí: Přemysl S.] A já to měl v ruksaku. Žádnej to nechtěl nosit. A tak já to. Celou cestu nic jinýho nejed. Jen ten česnek a cibuli. [mluvčí: Přemysl S.] Furt. [mluvčí: Přemysl S.] I buďto. Syrovou nebo jsem si ji uvařil. A jinýho jsem nežral. [mluvčí: Přemysl S.] To tejden co bych nebyl na straně. Toho jsem si ani nevšim. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Na velký straně. [mluvčí: Přemysl S.] To vůbec. To. To to nebylo potřeba.

0190-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Štědrý den v Albánii, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] A my jsme tam přišli k takový jedný řece veliká řeka to je jako Dunaj abych ti řek. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Přemysl S.] A ta řeka se rozvodnila. To byly ty hrozný lijáky. Že b*. Nás nemoh motorovej člun. Na druhou stranu převízt. Do Itálie. <překryv mluvčích> víš </překryv mluvčích>? [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] To jsme byli v Albánii a na druhý straně +. [mluvčí: Arnošt H.] + byla Itálie. [mluvčí: Přemysl S.] + byla Itálie. [mluvčí: Přemysl S.] Tak tam jsme byli asi čtrnáct dní u tý řeky na Štědrej den to pamatuju. Že jsem tam byl. U tý řeky. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Tak jsme tam jednu želvu chytili. Za* našli teda ta*. A nebyla velká a. Pár hlemýžďů jsme našli a z toho jsme. U* si uvařili polívku a tou želvu jsme snědli s tím neslaný nemastný a tak takovejhle jsme měli Štědrej den. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] A k tomu jsme si ještě uvařili čaj z těchhletěch vostružinovejch <překryv mluvčích> listů </překryv mluvčích> takovou vodu. Že jo. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] To jsme to jsme bužírovali. [mluvčí: Arnošt H.] (pousmání). [mluvčí: Přemysl S.] (pousmání).

0191-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Loď do Asinary, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] A ráno ty Taliáni nám dali hnedka kafe a takový ty žemličky víš. Co jsou. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] To každej den nám dávali. [mluvčí: Přemysl S.] Všecko svlíknout na tý lodi to naházeli do moře. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Nový hadry střevíce všecko <překryv mluvčích> nás </překryv mluvčích> -. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> to jste </překryv mluvčích> byli pořád zajatci? [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] No zajatci. Pořád zajatci. Ale voni nám všecko dali. Víš taliánský hadry takový vojenský. Že jo. Pláštěnky. No všecko nám dali teda. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] To Taliáni s náma měli +. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Arnošt H.] + soucit. [mluvčí: Přemysl S.] + hroznej soucit. To musím říct. No. [mluvčí: Přemysl S.] Vono na tý lodi jich taky polovička zahynulo víš vono. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Ráno vždycky když jsme měli tou loď. Musel se každej den ráno musel všichni na palubu a kdo vostal #s dole ten byl mrtvej. Že jo. Vždycky tak ho vynesli a přes palubu šup <překryv mluvčích> do moře </překryv mluvčích>. Že jo. To žádný milosrdenství. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> do moře </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] Ještě jednoho kluka ten. Tomu se nechtělo ráno vstávat že jo. Tak ho vynesli na palubu a už ho měli rozhoupanýho a von vtom zařval. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Arnošt H.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí).

0192-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Nemocnice na Asinaře, Počet mluvčích: 3 [mluvčí: Přemysl S.] Já už jsem byl marod. [mluvčí: Přemysl S.] Já už jsem už byl tak zesláblej s* přes tou cestu přes Albánii +. [mluvčí: Václava S.] Tady je nevidím. [mluvčí: Přemysl S.] + že jsem nemoh <překryv mluvčích> nic sníst </překryv mluvčích>. [mluvčí: Václava S.] <překryv mluvčích> <unclear> 3 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] Když jsem sněd <překryv mluvčích> nějakou polívku </překryv mluvčích> nebo kousek chleba <překryv mluvčích> tak to </překryv mluvčích> přeze mě šlo jako přes děravej hrnec. [mluvčí: Václava S.] Kouřil tak <překryv mluvčích> snad <unclear> 1 </unclear> a co </překryv mluvčích> kouřil? [mluvčí: Václava S.] Není nic <překryv mluvčích> jinýho </překryv mluvčích>? [mluvčí: Přemysl S.] Jak #s to do sebe nalil jak <překryv mluvčích> ses </překryv mluvčích> hnul to už jsem věděl to už jsem musel bejt někde pryč. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] No tak potom tam přišel ten taliánskej doktor postavil nás do fronty nejdřív do dvoustupu potom ze dvoustupu do jednoho stupu. Do jednostupu každej svlíknout kalhoty že jo a vokázat mu zadnici. [mluvčí: Arnošt H.] Jo. [mluvčí: Přemysl S.] Takhle nás prohlížel tam doktor. [mluvčí: Přemysl S.] Ten chodil za náma ty doktoři kdo měl zpuchlý přirození tak do nemocnice. [mluvčí: Přemysl S.] (kašel). [mluvčí: Přemysl S.] A z tý nemocnice ani jeden už potom domů nepřišel. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Přemysl S.] To tam šel Šotola to tam šel Horáček to tam šel no t* no všichni. Ty. Jen jsem vostal tam já. [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] Ty vostatní šli do nemocnice a z nemocnice už žádnej <překryv mluvčích> domů nepřišel </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> co to bylo za </překryv mluvčích> nemoc? [mluvčí: Přemysl S.] To byla ta cholera. [mluvčí: Arnošt H.] Jo to byla ta <překryv mluvčích> cholera </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] To říkali. Že to je cholera. [mluvčí: Václava S.] A kam jste jeli do nemocnice? [mluvčí: Přemysl S.] Tam měli postavený. Nemocnice plátěný víš. Ty polní nemocnice. To jsou takový pro dvacet nebo pro třicet lůžek taková polní ze samej plachty. [mluvčí: Přemysl S.] A tam byly lůžka. [mluvčí: Arnošt H.] Tam to dávali <unclear> 1 </unclear> do moře. [mluvčí: Přemysl S.] No. Ne to <překryv mluvčích> </překryv mluvčích> <překryv mluvčích> tam </překryv mluvčích> tam ne. <překryv mluvčích> tam </překryv mluvčích>. [mluvčí: Václava S.] <překryv mluvčích> <unclear> 3 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] Tam je krásnej hřbitov na tý Asinaře. [mluvčí: Přemysl S.] Na hřbitově to pochovávali. [mluvčí: Přemysl S.] A naši kluci tam udělali krásný sochy všelijaký to byl <překryv mluvčích> radost </překryv mluvčích> kouknout na ten hřbitov v Asina* <překryv mluvčích> v Asinaře </překryv mluvčích> jestli tam ještě je posud <překryv mluvčích> to nevím </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> <unclear> 1 </unclear> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] To byl krásnej hřbitov.

0193-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Smrt na Amisaře, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] Já jsem tam ještě s tím Lauksem vostal v nemocnici nebo pod celtou. [mluvčí: Přemysl S.] A takhle povídám ráno. [mluvčí: Přemysl S.] Ty v*. Vstávej! [mluvčí: Přemysl S.] Von byl to byl z Vrchlabí Němec to byl ale von s Čechama moc držel. Že jo tak chodil s náma. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Povídám. [mluvčí: Přemysl S.] Vstávej! [mluvčí: Přemysl S.] Ale kdepak ten byl pryč ale to je vopravdu taková krásná smrt. Že bych si to přál. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Večír lehli a ráno byl pryč. [mluvčí: Arnošt H.] <unclear> 1 </unclear>. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Přemysl S.] A nenaříkal žádnej <překryv mluvčích> na nic nenaříkal a </překryv mluvčích> a. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> hmm hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] (povzdech). [mluvčí: Přemysl S.] Zakopat ho neměli kdy to jich bylo tolik že to nemohli postačit zakopávat no tak jsem ho tam stáh kousek do moře a tam jsem ho nechal dezinfikovat že jo <překryv mluvčích> v tý </překryv mluvčích> <para type="se smíchem"> slaný vodě </para> poněvadž ho neměl kdo zakopat. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Přemysl S.] A tam bylo moře to byl takovej záliv von tam byl vod kraje malinká voda. Že jo. To <překryv mluvčích> byla a </překryv mluvčích> potom to stoupalo furt víc a ví* dál a dál. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>.

0194-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Von je ještě živej!, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Jednou večír přišlo takový vlnobití bouřka vítr déšť. Všechno možný já jsem byl ještě pod tou celtou ale ani jedna celta nevostala to všecko vítr zvrátil. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Přemysl S.] Tadyhle doktoři chodili ráno a koukali pod celtu dva teď že vodtáhne tou celtu. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Přemysl S.] Ten doktor povídá. [mluvčí: Přemysl S.] Podívej se. Von je ještě živej! [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Arnošt H.] (smích).

0195-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Francouzština, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] Já jsem tam byl a tak jsme se tak pomalu začali učit francouzsky a tak. [mluvčí: Přemysl S.] Tak jednou jsem tam to víš. To si neumíte představit když přijdeš někde a neumíš hubu roztáhnout a nic nerozumíš. Co to je <unclear> to </unclear> si žádnej neumí představit. [mluvčí: Přemysl S.] Tak jsem tam přišel k jednomu sedlákoj dva páry volů takovej dvoukolák. Voj jako římsa kola to byly. Hrozný to by čtyři chlapi nezvedli +. [mluvčí: Arnošt H.] Hmm. [mluvčí: Přemysl S.] + takový. Dřevěný vokovaný. [mluvčí: Přemysl S.] Nakládat hnůj. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] No a já jsem nakládal. [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] Když jsem to poprvé naložil tak s tím vodjel. [mluvčí: Přemysl S.] Podruhý když jsem to naložil zas s tím jel. [mluvčí: Přemysl S.] Von to asi nemoh chudák vodvízt. [mluvčí: Přemysl S.] Tejdě potřetí když jede. [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] Tejdě kouká jak mám hodně naloženýho. [mluvčí: Přemysl S.] A najednou von. Nechá voly stát a křičí. [mluvčí: Přemysl S.] <para type="cizojazyčný projev"> no dy di bondi no dy di bondi no dy di bondi </para>!. [mluvčí: Přemysl S.] Já co se bude <para type="se smíchem"> dělat </para>? [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Teď ti mně popadne ty vidle z ruky já myslel že mě propíchne. [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Teď vyleze na ten vůz a teď už z toho vozu to <para type="se smíchem"> hází dolů </para> no toť víš člověk. Dva páry volů já myslel to dvořiště nestačí jako u nás to tady nakládá. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Arnošt H.] (pousmání). [mluvčí: Přemysl S.] No tak mně potom řek vokázal mně víš <překryv mluvčích> takhle </překryv mluvčích>. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> kolik </překryv mluvčích>? [mluvčí: Přemysl S.] A dal mně. Až to naložím jinou práci tam něco já už <unclear> 1 </unclear> <unclear> ale </unclear> něco se dřívím. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Tak jsem tam u něj ten. Den vodbyl.

0196-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Sedlák s koňakem, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] A jednou jsme zas přišli k takovýmu sedlákoj. [mluvčí: ] (hluk v pozadí). [mluvčí: Přemysl S.] A všech nás deset zajatců. [mluvčí: Přemysl S.] A. Ten majitel toho statku. [mluvčí: Přemysl S.] Tam jsou ty statky všecko v nájmu víš aby ses jako. [mluvčí: Přemysl S.] To není jako tady. <překryv mluvčích> tam to </překryv mluvčích> má každej. Většinou pronajatý a ten sedlák má tři čtyři statky ten jen žije. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Přijde tam. <překryv mluvčích> vezme si </překryv mluvčích> naturálie a nebo mu to zaplatěj ale za války většinou bylo naturálie. Polovičku vobilí polovičku dobytka. Když se prodá a to musel za to. <para type="přeřeknutí"> daplatit </para> ten majitel. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] Až ho tam jednou přišli taky to mlátit a ten majitel tam přišel flašku v ruce. Koňaku a každýmu tomu civilistoj štamprle koňaku. [mluvčí: Přemysl S.] A povídá. [mluvčí: Přemysl S.] Těm salbošům nedám nic. [mluvčí: Přemysl S.] Francouzsky. [mluvčí: Arnošt H.] To jako vám? [mluvčí: Přemysl S.] No. To nám říkali salboš. [mluvčí: Přemysl S.] A ten sedlák nám povídá. [mluvčí: Arnošt H.] (odkašlání). [mluvčí: Přemysl S.] Hoši já vám dám vína dost! [mluvčí: Přemysl S.] Nechte mu to ať se <para type="se smíchem"> nachlastá </para>. [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Já s nějakým Kálalem tamhle vod Budějovic to byl mlynář. My jsme nosili pšenici vymlácenou tam. Zrovna ta mlátička zrovna čistý vobilí do pytlů. [mluvčí: Přemysl S.] A mysleli jsme si. [mluvčí: Přemysl S.] Počkej ty hladovče jeden. Jak bysme tě měli vokrást. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Tak my většinou vždycky dva pytle tomu sedlákoj že a pytel tomu <para type="se smíchem"> hladovcoj </para>. [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] To mu přišlo draho ten krapet koňaku. [mluvčí: Přemysl S.] Co jsme tomu. S* já na tu na tu sýpku jsme to furt nosili a flašku vína jsme měli furt za dveřma ale dobrýho vína. [mluvčí: Přemysl S.] A to jsme mohli chlápat jak jsme chtěli za chvíli zas tam byla furt plná flaška. [mluvčí: Přemysl S.] No tak jsme. Pili ale kvečeru. Člověče. Krok ne dopředu udělat a ne a ne a ne a ne jen furt nazpátek a nazpátek. [mluvčí: Arnošt H.] (pousmání). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Jak my <para type="přeřeknutí"> seme </para> dostaneme domů. Tak jsme se jeden druhýho drželi kousek jsme šli a tam vidíme pást se vosla. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] A co jinýho nám nezbývá půjdeme si sednout na toho vosla von <para type="se smíchem"> nás </para> +. [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Arnošt H.] + doveze. [mluvčí: Přemysl S.] + <para type="se smíchem"> do tý vesnice donese </para>. [mluvčí: Přemysl S.] Ale. Takovej pěknej vosel tlustej jako bo* jako vopečenej. [mluvčí: Přemysl S.] Tak já jsem si sed napřed. Chytil jsem se za krk Kálal za mne a tady na tom vosloj cupeme do tý <para type="se smíchem"> vesnice </para>. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] (smích).

0197-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Voli, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] Tak jsem tam byl už třetí rok. [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] Tak. Měli jsme dva menší voly učit tahat. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Ale tam tahaj voli za rohy to se jum dá takovej. Francouzi tomu říkaj žik za rohy se mu to dá a řemenama. Za rohy se ten žik přiváže a. To se dá k potom k voji tam je hák a za to voli jen za rohy jen voli tahaj. [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Tak poprvé jsme zapřáhli ty voly. [mluvčí: Přemysl S.] (vydechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Jeden měl asi pou* vokolo půl páta metráku ty dva. [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: Přemysl S.] Každej. Teda měl asi půl páta metráku abych to řek. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Tak jsem to chlívě zadělal jim ten žik a tejdě voli nechtěli z chlíva jít tak se strčí do vo*. Do ch* chléva vůz dvoukolák ty vozy vzadu se uvážou voli se vytáhli. [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: ] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] <para type="se smíchem"> a </para> teď se je pustilo tam je vokolo každýho pole živej plot tak se pustili na pole vokolo pole živej plot a tam se do toho pustili. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Tejdě ty dvě volčata letěly a nem* co dělali to dělali. Až se převrátili jeden na druhýho a tam vostali ležet. [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] A teď se každej bál je jít rozdělat! [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: Přemysl S.] No tak Josef jděte to <para type="se smíchem"> rozdělat </para>. [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: ] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] A já s* mně se to podařilo je rozdělat. [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: Přemysl S.] To není ale legrace! [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] To kdybys jednoho voddělal dřív a ten druhej udělal takhle hlavou na stranu prudce tak tě tím klackem zabijou <překryv mluvčích> vono to je </překryv mluvčích>. Těžký. [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] To mně říkal ten jeden čeledín co tam takhle někdy. Chodil. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] To jen si dej pozor abys to. Voboum najednou rozdělal nebo tě zabijou poněvadž se chce vohnat po mouše nebo tak. [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (cinkání nádobí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Tak jsem jim to rozdělal. [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza).

0198-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Králík za tabák, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] Jednou jsem šel taky do práce do jednoho hospodářství a tam takovým úvozem a slyším bylo to na podzim takovej šustot pořád. [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Tak si myslím asi. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Kde to co může bejt! [mluvčí: Přemysl S.] No tak vylezu na ten úvoz a tam vidím tam se. Mlátí králík. [mluvčí: Přemysl S.] Já tam k tomu jdu a von byl ve voku. [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] No povídám. [mluvčí: Přemysl S.] No tak tě přeci trápit tady nenechám. [mluvčí: Přemysl S.] Tak jsem mu tam dal ránu a králíka schoval. [mluvčí: Arnošt H.] (pousmání). [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] <para type="se smíchem"> a </para> teď jsem přišel do toho hospodářství a von tam. Takovej hoch taky asi sedmnáct roků a jak jsem tam přišel kluk se ztratil a za chvilku přišel povídá. [mluvčí: Přemysl S.] (pousmání). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Vy jste mně tam sebral králíka!. [mluvčí: Přemysl S.] (kašel). [mluvčí: Přemysl S.] Povídám. [mluvčí: Přemysl S.] Kdepak já jsem žádnýho neviděl. [mluvčí: Přemysl S.] Nelžete. Vy jste mně tam vzal králíka. [mluvčí: Přemysl S.] Ale kdepak . Co bych s tím dělal. [mluvčí: Přemysl S.] Povídám. [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] A já vám dám paklíček tabáku. [mluvčí: Arnošt H.] (pousmání). [mluvčí: Přemysl S.] Ale kdepak já to n*. Já to neudělal. [mluvčí: Přemysl S.] No já vám dám dva paklíčky tabáku. [mluvčí: Arnošt H.] (smích). [mluvčí: Přemysl S.] (smích). [mluvčí: ] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] Já jsem nekouřil. Já jsem to dal <překryv mluvčích> klukům </překryv mluvčích> prodal. Že jo. [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> jo </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] No tak jsem mu to potom za ty dva paklíčky tabáku +. [mluvčí: Arnošt H.] + dal. [mluvčí: Přemysl S.] + dal.

0199-C-SVC-1969-S

Rok: 1969, Typ sídla: venkovská lokalita, Místo: Poniklá (Přívlaka), Téma: Vstup do francouzské legie, Počet mluvčích: 2 [mluvčí: Přemysl S.] No a potom zkrátka. Že taky kdo půjde d*. Do legie. [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] (nadechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] (vydechnutí). [mluvčí: Přemysl S.] No. Nic nám jinýho nezbývalo už tak tuhle s Tomíčkem z kolena. [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] (polknutí). [mluvčí: Přemysl S.] Pepík ke mně přijde. [mluvčí: Přemysl S.] Jak to uděláme. [mluvčí: Přemysl S.] Povídám. [mluvčí: Přemysl S.] Víš Pepíku nic jinýho nemůžeš dělat my musíme už taky se do toho dát. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Arnošt H.] (kašel). [mluvčí: Přemysl S.] No tak to bylo asi tak. Koncem srpna nebo začátkem října a tak jsme šli tak jsme se tam podepsali spolu a tak. [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Arnošt H.] (polknutí). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: ] (klepání). [mluvčí: Přemysl S.] Potom nás dovezli do Cognacu. [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] No t*. Tam bilo to s* cvičení vojenský. [mluvčí: Přemysl S.] Nejdřív jsme šli k vodvodu. [mluvčí: Přemysl S.] Změřili nás. Zvážili nás a voblíkli nás. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: Přemysl S.] No a tak Pepík Tomíčků byl u saniťáků. Ten ten se dostal. Jako saniterák a já jak jsem přišel. Hned do do legie přišel jsem tam a jeden kaprál dobroročák povídá. [mluvčí: Přemysl S.] (dlouhá pauza). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Potřeboval bych takovýho člověka kterej by to za mě zastal. [mluvčí: Přemysl S.] Já. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Ten jednoroční dobrovolník. Von měl chtěl dělat důstojníka. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Víš ti dělaj. Udělaj důstojníka. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Takový dřív kdo měl maturitu nebo tak. Ten sloužil jeden rok a a byl desátníkem a potom. Když šel dál. Tak udělal <para type="přeřeknutí"> kapá* </para> kapitána nebo poručíka a <překryv mluvčích> tak </překryv mluvčích>. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Arnošt H.] <překryv mluvčích> hmm </překryv mluvčích>. [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] No tak povídám. [mluvčí: Přemysl S.] (mlasknutí). [mluvčí: Přemysl S.] Člověče tohle já dávno umím. [mluvčí: Arnošt H.] (smích). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] No tak jsem byl hnedka desátníkem. Ani jsem a jestli jsem. Tejden chodil na cvičení víc ne. A už jsem byl desátníkem. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Tak jsem měl na starosti všecko pro celý vojsko se starat. Vo celou rotu. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: Přemysl S.] Chleba. Mouku. Cukr. Kafe no zkrátka topení uhlí a š*. Vo všechno jsem se musel starat čeho co bilo pro rotu potřeba. [mluvčí: ] (rušivý zvuk). [mluvčí: ] (rušivý zvuk).

0200-C-SVC-1969-S