_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 31
341
| title
stringlengths 1
182
| text
stringlengths 100
16.6k
|
|---|---|---|---|
20231101.cs_914823_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/French%20Open%202013%20%E2%80%93%20%C4%8Dty%C5%99hra%20junior%C5%AF | French Open 2013 – čtyřhra juniorů | Obhájcem titulu ve čtyřhře juniorů na pařížském French Open 2013 byl australský pár Andrew Harris a Nick Kyrgios, jehož členové nehráli společně. Harris se rozhodl soutěže nezúčastnit. Kyrgiosovým spoluhráčem se stal Jihoafričan Wayne Montgomery, s nímž vytvořil druhou nasazenou dvojici. V úvodním kole je však přehrál argentinsko-chilský pár Pedro Cachín a Guillermo Núñez. |
20231101.cs_914823_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/French%20Open%202013%20%E2%80%93%20%C4%8Dty%C5%99hra%20junior%C5%AF | French Open 2013 – čtyřhra juniorů | Vítězem čtyřhry juniorů se stala třetí nasazená britsko-portugalská dvojice Kyle Edmund a Frederico Ferreira Silva, která ve finále přehrála chilské turnajové pětky Christiana Garína s Nicolásem Jarrym ve dvou setech 6–3 a 6–3. Oba vítězové tak získali po triumfu na US Open 2012 druhý juniorský grandslamový titul. |
20231101.cs_914825_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwules%20Museum | Schwules Museum | Schwules Museum (tj. Homosexuální muzeum) je muzeum v Berlíně, které se specializuje na aspekty homosexuality. Ve své stálé expozici dokumentuje dějiny homosexuality. Od května 2013 sídlí v ulici Lützowstraße č. 73 ve čtvrti Tiergarten. |
20231101.cs_914825_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwules%20Museum | Schwules Museum | Impulsem pro založení muzea se stala muzejní výstava v roce 1984, která představovala historii homosexuálů v Berlíně v období 1850–1950, a byla první takto rozsáhlou výstavou pro veřejnost. Po velkém úspěchu, který výstava měla, bylo založeno sdružení Verein der Freunde eines Schwulen Museums in Berlin (Spolek přátel homosexuálního muzea v Berlíně). Muzeum samotné bylo založeno 6. prosince 1985. Hlavním cílem muzea bylo pomocí výstav přibližovat veřejnosti rozmanitost života LGBT osob. |
20231101.cs_914825_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwules%20Museum | Schwules Museum | První výstava muzea se konala v září 1987 u příležitosti oslav 750. let Berlína s titulem 750 warme Berliner (750 teplých Berlíňanů) v prostorách Allgemeine Homosexuelle Arbeitsgemeinschaft (Všeobecné homosexuální pracovní společenství) na Friedrichstraße. O dva roky později muzeum přesídlilo na ulici Mehringdamm ve čtvrti Kreuzberg, kde sídlilo do března 2013. Dne 18. května téhož roku otevřelo nové sídlo v ulici Lützowstraße. |
20231101.cs_914825_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwules%20Museum | Schwules Museum | Od prosince 2004 probíhá stálá výstava po názvem Selbstbewusstsein und Beharrlichkeit. 200 Jahre schwule Geschichte (Sebevědomí a vytrvalost. 200 let homosexuálních dějin). Představuje strategie, možnosti a problémy homosexuálů, jak vedli obyčejný život, nacházeli stejně smýšlející a organizovali vlastní sítě v období 1790–1990. A rovněž společenské a právní podmínky, jako byl § 175 a s tím spojená omezení, pronásledování a trestání homosexuálů, jakož i úspěchy homosexuálního hnutí. |
20231101.cs_914825_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwules%20Museum | Schwules Museum | Souběžně se stálou expozicí muzeum organizuje jednorázové výstavy, ve kterých osvětluje jednotlivá období nebo určitý historický vývoj, jako např. Goodbye to Berlin. 100 Jahre Schwulenbewegung (100 let homosexuálního hnutí) v roce 1997 nebo Verfolgung homosexueller Männer in Berlin 1933–45 (Pronásledování homosexuálních mužů v Berlíně 1933–45) o postavení homosexuálů v období nacismu. |
20231101.cs_914825_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwules%20Museum | Schwules Museum | Další výstavy přibližují uskupení nebo osobnosti jako Oscar Wilde, Marlene Dietrichová, Rainer Werner Fassbinder, Michel Foucault, Thomas Mann, Ludwig Wittgenstein nebo Pier Paolo Pasolini. |
20231101.cs_914825_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwules%20Museum | Schwules Museum | Součástí muzea je rovněž archiv, který uchovává, katalogizuje a průběžně doplňuje časopisy vydávané od roku 1986 v Německu, v Evropě i v mimoevropských zemích. Archiv tištěných materiálů obsahuje asi 3000 položek. Jedná se od jednotlivých tisků vydaných vlastním nákladem až po novinové články, které se týkají homosexuality. Další skupinou v archivu je sbírka fotografií, videí, filmů, plakátů, rukopisů, uměleckých děl i písemných pozůstalostí. |
20231101.cs_914825_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwules%20Museum | Schwules Museum | Knihovna zahrnuje zhruba 10 000 svazků k tématu homosexualita. Od roku 1987 muzeum vydává vlastní časopis o dějinách homosexuality Capri. |
20231101.cs_914826_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sklen%C4%9Bn%C3%BD%20vrch%20%28Ralsk%C3%A1%20pahorkatina%29 | Skleněný vrch (Ralská pahorkatina) | Skleněný vrch (356 m n. m.) je vrch v okrese Česká Lípa Libereckého kraje. Leží asi 1,5 km jjz. od obce Kvítkov na katastrálním území městyse Holany. Je to nejvyšší významný vrchol Zahrádecké pahorkatiny. |
20231101.cs_914826_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sklen%C4%9Bn%C3%BD%20vrch%20%28Ralsk%C3%A1%20pahorkatina%29 | Skleněný vrch (Ralská pahorkatina) | Vrch náleží do celku Ralská pahorkatina, podcelku Dokeská pahorkatina, okrsku Provodínská pahorkatina, podokrsku Zahrádecká pahorkatina a Kvítkovské části. |
20231101.cs_914826_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sklen%C4%9Bn%C3%BD%20vrch%20%28Ralsk%C3%A1%20pahorkatina%29 | Skleněný vrch (Ralská pahorkatina) | Automobil lze nejblíže zanechat u spojnice Kvítkov – silnice I/15 poblíž chatové osady Podolí. Na vrchol vede odbočka z modré turistické značky od Kvítkova do Zahrádek žst. |
20231101.cs_914827_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Aach%20%28Konstanz%29 | Aach (Konstanz) | Aach je německé město v zemském okrese Kostnice na jihu Bádenska-Württemberska, jižně od Švábské Alby v krajině zvané Hegau rozkládající se mezi Bodamským jezerem a švýcarským kantonem Schaffhausen a vytvořené sopečnou činností. Město má rozlohu zhruba deset kilometrů čtverečních a v roce 2011 v něm žilo přes dva tisíce obyvatel. |
20231101.cs_914827_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Aach%20%28Konstanz%29 | Aach (Konstanz) | Nejvýznamnější zdejší přírodní památkou je Aachtopf, nejvydatnější německá vyvěračka, která je brána za pramen krátké říčky Radolfzeller Aach tekoucí do Bodamského jezera. Většina vody přitom pochází z Dunaje, který se na svém horním toku po větší část roku celý propadá do země. |
20231101.cs_914827_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Aach%20%28Konstanz%29 | Aach (Konstanz) | Dne 25. března 1799 se zde strhly v rámci napoleonských válek krvavé potyčky mezi Rakušany a Francouzi jako začátek bitvy u Stockachu. |
20231101.cs_914828_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko-polsk%C3%A1%20st%C3%A1tn%C3%AD%20hranice | Česko-polská státní hranice | Česko-polská státní hranice (polsky Granica polsko-czeska) je státní hranice mezi Českem a Polskem. Její délka ke dni 20. března 2013 oficiálně činí 795,9103 km, a nachází se na ní nejvýchodnější i nejvyšší bod Česka – Sněžka. |
20231101.cs_914828_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko-polsk%C3%A1%20st%C3%A1tn%C3%AD%20hranice | Česko-polská státní hranice | Na polské straně představuje hranice s Českem přibližně 23 % z délky polských státních hranic. Začíná na styku tří hranic (Česka, Polska a Německa) severozápadně od Hrádku nad Nisou. Následně ve směru k východu obchází Frýdlantský výběžek, prochází Jizerskými horami, Krkonoši, obchází Broumovský výběžek, za nímž pokračuje Orlickými horami, Rychlebskými horami, Zlatohorskou vrchovinou a Opavskou pahorkatinou až k Opavě. Odtud dále pokračuje k Ostravě, kterou obchází ze severu, a přes Český Těšín až k Hrčavě, kde se nachází trojmezí mezi Českem, Polskem a Slovenskem, viz Trojmezí (Hrčava). Na hranici bylo celkem 19 mezistátních hraničních přechodů, dnes je možné ji překračovat jako vnitroschengenskou volně. |
20231101.cs_914828_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko-polsk%C3%A1%20st%C3%A1tn%C3%AD%20hranice | Česko-polská státní hranice | Česko-polská státní hranice kopíruje českou část bývalé československo-polské státní hranice, o kterou se v minulosti vedly spory, které v české části vyústily v roce 1919 v krátké vojenské střetnutí a v roce 1938 ve vojenskou hrozbou vynucené odstoupení části československého území Polsku. Posunutím hranic Polska na západ na linii Odra-Nisa vznikly další československo-polské územní spory v oblasti Ratibořska, Hlubčicka a Kladska. Územní spory ukončila až Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsaná ve Varšavě 13. června 1958. Tato smlouva byla 17. října 1958 ratifikována Národním shromážděním republiky Československé, a to ústavním zákonem č. 62/1958 Sb., o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou. Platnosti smlouva nabyla 14. února 1959. Československé státní hranice v úseku sousedství s Polskem tak zůstaly (s výhradou demarkace, viz níže) ve své předmnichovské podobě. |
20231101.cs_914828_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko-polsk%C3%A1%20st%C3%A1tn%C3%AD%20hranice | Česko-polská státní hranice | Před uzavřením výše uvedené Smlouvy o konečném vytyčení státních hranic proběhlo na žádost polské strany v krátké době dvou let (1956 a 1957) jejich napřímení. |
20231101.cs_914828_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko-polsk%C3%A1%20st%C3%A1tn%C3%AD%20hranice | Česko-polská státní hranice | Smlouva tak určovala na některých úsecích poměrně velkou korekci hranice a rychlost provedení vedla k nepřesně naměřeným údajům (například namísto měření byly některé vzdálenosti pouze odkrokovány). V Krkonoších Polsko předalo Československu bývalé německé osady Tkacze (Mýtiny) a Zieliniec (Údolí Naděje u Kořenova), za což získalo jižní svah hory Kocierz. Na Jesenicku Polsko předalo Československu bývalou německou osadu Krasów (Krasov – součást Vidnavy) a získalo českou osadu Skřivánkov (Skowronków). Ostatní korekce hranice byly kosmetického rázu. Celkem Polsko předalo Československu 12,05 km² a Československo Polsku 8,37 km². Polsku tak bylo předáno území o 3,68 km² menší. |
20231101.cs_914828_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko-polsk%C3%A1%20st%C3%A1tn%C3%AD%20hranice | Česko-polská státní hranice | Rozdíl ve vyměněném území řešila dohoda, uzavřená výměnou nót mezi ministry zahraničí obou států (tzv. Dohoda David–Rapacki). Podle této dohody se obě strany zavázaly, že vzniklý československý územní zisk 368,54 hektarů bude Polsku nahrazen nikoliv územně, ale majetkově, a sice tak, že Československo převede do vlastnictví Polska pozemky o rozloze 368,54 hektarů, které se nacházejí ve vlastnictví Československa, ale leží na území Polska. Princip majetkového vyrovnání byl přijat v důsledku možné nepřesnosti redemarkačních prací, proběhlých ve velké rychlosti. |
20231101.cs_914828_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko-polsk%C3%A1%20st%C3%A1tn%C3%AD%20hranice | Česko-polská státní hranice | V roce 1976 však polská strana vystoupila s návrhem na řešení československého salda nikoliv majetkovým, ale územním způsobem, a v tomto postoji setrvala od té doby i nadále. |
20231101.cs_914828_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko-polsk%C3%A1%20st%C3%A1tn%C3%AD%20hranice | Česko-polská státní hranice | Československo původně se změnou způsobu vyrovnání československého salda z majetkového na územní nesouhlasilo, protože již mělo dostatek podkladů pro majetkové vyrovnání. Vzhledem k dlouhodobému polskému nesouhlasu a tlaku, ale Československo nakonec ustoupilo a československý ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier nótou, kterou polská strana přijala, nabídl Polsku zrušení dohody David–Rapacki, a územní řešení československého salda při výměně území. Výměna území však do dnešního dne není vzhledem k odporu českých pohraničních obcí vyřešena. |
20231101.cs_914832_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Klec%20%28film%2C%201975%29 | Klec (film, 1975) | Klec (originální francouzský název La Cage) je francouzský thriller z roku 1975, který režíroval Pierre Granier-Deferre podle vlastního scénáře. |
20231101.cs_914832_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Klec%20%28film%2C%201975%29 | Klec (film, 1975) | Majitel stavební firmy Julien přichází na návštěvu ke své bývalé partnerce Heleně. Helena na něj přichystá léčku a Julien se v její domě propadá do zamřížovaného sklepu, odkud není úniku. Helena není schopna Julienovi vysvětlit, proč to udělala, je však odhodlána nepustit jej ven a chce s ním "promluvit" o jejich minulosti, i když sama přesně neví, o čem. Zatímco Julien je uvězněn v suterénu, Helena si sama v sobě řeší svůj vztah k němu. Nakonec se rozhodne jej zabít a pouští do sklepu plyn. I když Julien Helenin nápad brzy odhalí, nepodaří se mu vlastními silami zachránit. Helena nakonec mění své rozhodnutí, běží do sklepu a vypouští Juliena, který je naštěstí jen přiotráven. Když se vypotácí do zahrady, uvědomí si, že Helena zůstala v domě a vrací se po ní. Zatímco se oba zapovídají v suterénu, shodou okolností přichází pošťák a zvoní u brány. Elektrická jiskra zapříčiní explozi v domě plném plynu. Oba však v suterénu bezpečně přežijí a film, navzdory dřívějšímu až hororovému spádu děje, končí komediálně - jejich společným smíchem. |
20231101.cs_914834_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Burzum (1991–současnost) je sólový black metalový hudební projekt kontroverzního norského muzikanta Varga Vikernese. Jedná se o jednu z ústředních kapel, která v devadesátých letech společně s ostatními norskými skupinami (Mayhem, Thorns, Darkthrone atd.) formovala undregroundový hudební sub-žánr a sub-kulturu známou jako black metal. Slovo Burzum znamená „temnota“ v černé řeči Mordoru (fiktivním jazyku J. R. R. Tolkiena). První čtyři alba nahrál Varg Vikernes v rozmezí patnácti měsíců (od ledna 1992 do března 1993), které však byly vydány se zpožděním, kvůli jeho odsouzení do vězení na 21 let za zabití kytaristy Mayhem a vůdčí osobnosti norského black metalu Øysteina "Euronymouse" Aarsetha a usvědčení ze žhářství tří kostelů (což mělo za následek zviditelnění jak samotné osobnosti Vikernse, tak celého black metalu, který se tím následně velmi rychle zpopularizoval). |
20231101.cs_914834_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Po propuštění z vězení v roce 2009 vydal další dlouhohrající alba. V roce 2018 Varg ukončil svoje působení v Burzum a tím ukončil kariéru. V říjnu 2019, oznámil že má v úmyslu vydat nové album pod jménem Burzum, předběžně titulované jako „Thulêan Mysteries“. |
20231101.cs_914834_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Varg Vikernes se začal aktivně zabývat hudbou ve svých patnácti letech v roce 1988, když začal hrát na elektrickou kytaru ve skupině Kalashnikov (později přejmenovanou na Uruk-Hai). Následně hraje na elektrickou kytaru ve skupině Old Funeral, kde se seznamuje s Haraldem Nævdalem (známým pod pseudonymem Demonaz Doom Occulta – později spoluzakladatel kapely Immortal), který ovlivněn Øysteinem "Euronymem" Aarsethem (dále jen Euronymous) zasvěcuje Varga Vikernse do undergroundového extrémního stylu – black metalu. Vikernes nadšen tímto žánrem opouští Old Funeral a v roce 1991 zakládá hudební kapelu Burzum, jejímž je jediným členem. Po nahrání prvních dvou demonahrávek (Demo I a Demo II vydaných svépomocí, bez produkční společnosti) se stává součástí uzavřené black metalové scény v Norsku a Euronymovým přítelem u jehož produkční společnosti Deathlike Silence vydává pod pseudonymem Count Grischnack (hrabě Grischnack) své první dlouhohrající album bez názvu (známé jednoduše jako Burzum). Na tomto albu krátce hostuje i Euronymous (sólo na elektrickou kytaru ve skladbě "War"). |
20231101.cs_914834_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Svůj životní postoj nevyjadřuje pouze hudbou, ale i činy a v tomto období startuje vlnu žhářství norských historických kostelů (později u soudu je mu prokázáno spálení tří kostelů a jedné kaple), v čemž ho ostatní členové scény, a později i příznivci, napodobují. Ohořelé trosky fantovstského kostela zdobí i obal jeho dalšího EP Aske (z norštiny přeloženo jako „Popel“), které u Deathlike Silence vydává (z tohoto žhářství je taktéž obviněn, ale není mu u soudu prokázáno; je považován za autora fotografie na bookletu). Na tomto EP hostuje Samoth (kytarista skupiny Emperor), později odsouzen na 16 měsíců za žhářství kostela ve Vindafjordu, na kterém se s Vikernesem podílel. V tuto dobu Vikernes vážně uvažuje, že společně se Samothem a najatým bubeníkem uskuteční s Burzum živá vystoupení. K tomu však nakonec nedochází a Vikernes od těchto myšlenek zcela upouští a nadále již veškeré nahrávky realizuje zcela sám. |
20231101.cs_914834_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Mezitím 10. srpna 1993 vrcholí dlouhotrvající spor mezi Vikernesem a Euronymem. Po hádce Vikernes Euronyma v jeho bytě ubodá. Na těle bylo nalezeno 23 bodných ran na hlavě, krku a zádech. |
20231101.cs_914834_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Jeho druhé dlouhohrající album Det som engang var (z norštiny přeloženo jako „Tak kdysi bylo“) vychází 20. srpna roku 1993 pod jeho vlastní produkční společnosti Cymophane Records (album bylo nahráno ještě před Aske, ale vydáno později). |
20231101.cs_914834_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | V srpnu 1993 je Vikernes zatčen a začíná medializované soudní řízení v kterém je obviněn z vraždy Euronyma, žhářství a krádeže a skladování 150 kg výbušnin. |
20231101.cs_914834_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Varg Vikernes je uznán vinným a odsouzen k 21 letům vězení. Dne 2. května 1994 nastupuje Varg Vikernes výkon trestu. |
20231101.cs_914834_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Další album Hvis lyset tar oss (z norštiny přeloženo jako „Až si nás světlo vezme“ – nahráno v září 1992) vychází 15. května 1994 pod britskou produkční společností Misanthropy Records, založenou Tizianou Stupiou (fanynkou skupiny). Tiziana Stupia založila tuto společnost poté, když o nové nahrávky Burzum přestaly jevit všechny nahrávací společnosti zájem, z důvodu nechvalně známé minulosti Vikernese (původně produkovala pouze nahrávky Burzum, ale později i dalších kapel). |
20231101.cs_914834_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Dne 1. ledna 1996 vydává Misanthropy Records album Filosofem (nahráno v březnu 1993). Jde o poslední album, které stihl Varg nahrát před svým uvězněním. |
20231101.cs_914834_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Ve vězení je mu odepřen přístup ke klasickým nástrojům, a tak kompiluje dvě alba ve stylu dark ambient – Dauði Baldrs (1997) a Hliðskjálf (1999). |
20231101.cs_914834_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | V roce 1998 vydává Misanthropy Records edici vinylových LP desek nazvanou jednoduše 1992–1997 a limitovanou na 1 000 kusů. Tato obsahuje všechny dlouhohrající desky a EP Aske, vyjma poslední desky Hliðskjálf. LP Filosofem zde neobsahuje skladbu "Rundgang Um Die Transzendentale Säule Der Singularität," jelikož je dlouhá 25 minut a 11 sekund, a celé album by se na gramofonovou desku nevešlo. Tato edice je velmi vzácná. |
20231101.cs_914834_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Ihned po propuštění z vězení začíná Vikernes připravovat nový materiál pro nové album, které se mělo původně jmenovat Den hvite guden (v překladu „Bílý bůh“). Později je však název změněn na Belus a pod produkční společností Byelobog Productions vychází 8. března 2010. |
20231101.cs_914834_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | V tuto dobu je oznámeno i natáčení filmu o Vikernesově mládí a rané éře norského black metalu na motivy knihy Lords of Chaos spisovatele Michaela Moynihana (která se právě tímto tématem zabývá). Vikernes ovšem s objektivitou knihy není spokojen, stejně tak opovrhuje i produkcí plánovaného filmu. |
20231101.cs_914834_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Následujícího roku, jen o den dříve než album Belus, tedy 7. března 2011, vychází jeho následovník Fallen, a 28. listopadu 2011 reedice skladeb z alb Burzum a Det som engang var nazvaná From the Depths of Darkness (na oficiálních stránkách kapely prezentována jako kompilace, nikoliv plnohodnotné album). |
20231101.cs_914834_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | V dalším roce, 27. dubna 2013, Vikernes vkládá na svůj YouTube kanál ThuleanPerspective audiovideo s názvem Back to the Shadows. Jak vysvětluje na svém blogu, jedná se o poslední metalovou skladbu, kterou složil. |
20231101.cs_914834_16 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Dne 27. května 2013 vychází nahrávka Sôl austan, Mâni vestan, která se nese v ryze ambientním duchu. |
20231101.cs_914834_17 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | 2. června 2014 vychází album The Ways of Yore, které prohlubuje ambientní kořeny předchozího alba do opakujících se, mnohdy až hypnotizujících, nahrávek. |
20231101.cs_914834_18 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Burzum | Burzum | Dne 7. října 2019 Varg oznámil na svém Twitteru, že vydá další album nazvané Thulêan Mysteries, které se ponese v duchu The Ways of Yore a bude podtextem pro jeho stolní deskovou hru MYFAROG. Album bude obsahovat celkem 23 stop. Podstatnou část těchto nahrávek Varg již použil na svém Youtube kanálu Thulean Perspective (kanál byl zablokován v roce 2019 z důvodu porušování podmínek). |
20231101.cs_914844_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zizinho | Zizinho | Zizinho, původním jménem Thomaz Soares da Silva (14. října 1921 – 8. února 2002) byl brazilský fotbalista. Hrával na pozici útočníka. S brazilskou reprezentací získal stříbrnou medaili na mistrovství světa roku 1950, kde se rovněž dostal do all-stars týmu a poté co FIFA začala roku 1950 vyhlašovat nejlepšího hráče mistrovství, byl zpětně označen právě za nejlepšího fotbalistu tohoto šampionátu a dostal tzv. Zlatý míč. Celkem za národní tým odehrál 53 utkání, v nichž vstřelil 30 branek. Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků (IFFHS) ho vyhlásila 4. nejlepším brazilským fotbalistou 20. století. Pelé ho několikrát označil za svůj největší vzor. |
20231101.cs_914848_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Didi%20%28fotbalista%29 | Didi (fotbalista) | Hrával na pozici záložníka. S brazilskou reprezentací dvakrát vyhrál mistrovství světa, roku 1958 a 1962. Hrál též na mistrovství světa roku 1954. Ve vrcholové formě byl především na šampionátu ve Švédsku 58, kde se dostal do all-stars týmu a poté, co FIFA začala roku 1982 vyhlašovat nejlepšího hráče mistrovství, byl zpětně označen právě za nejlepšího fotbalistu tohoto šampionátu a dostal tzv. Zlatý míč. Celkem za národní tým odehrál 68 utkání, v nichž vstřelil 20 branek. V Evropě působil jen krátce, za Real Madrid odehrál pouhých 19 ligových utkání, přesto s ním získal dvakrát Pohár mistrů evropských zemí (1958/59, 1959/60). Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem, vedl například národní tým Peru, a to i na mistrovství světa v Mexiku roku 1970, kde se s ním probojoval do čtvrtfinále. S Fenerbahce Istanbul získal dvakrát titul mistra Turecka (1974, 1975). |
20231101.cs_914852_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Mankovice | Římskokatolická farnost Mankovice | Římskokatolická farnost Mankovice je farnost Římskokatolické církve v děkanátu Bílovec ostravsko-opavské diecéze. |
20231101.cs_914852_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Mankovice | Římskokatolická farnost Mankovice | Farnost v Mankovicích se zmiňuje poprvé roku 1483, kdy se její farář jmenoval Thomas. Další zprávy o ní jsou až od konce 16. století, kdy zde byli luteránští pastoři: připomínají se roku 1590 Jacobus Richter, roku 1598 Georg Thönel, v letech 1610–1623 Matthias Artopäus (Becksbrot) a v letech 1625-1627 Georg Lucas. |
20231101.cs_914852_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Mankovice | Římskokatolická farnost Mankovice | Od roku 1629 působili v Mankovicích opět katoličtí kněží, farnost byla administrována z farnosti Odry (Johann Friedrich Hlasnig 1629–1634, Wenzel Bernhard Stecker 1634–1638) současně s farností Vražné. Prvním sídelním farářem pro tyto farnosti Mankovice a Vražné byl od roku 1638 Maximilian Würth. On i jeho následovníci sídlili v Mankovicích a Vražné se tak stalo filiálkou mankovické farnosti. |
20231101.cs_914852_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Mankovice | Římskokatolická farnost Mankovice | V roce 1784, v rámci josefinské politiky zahušťování far, bylo rozhodnuto o rozdělení farnosti. S ohledem na to, že z pěti přifařených vsí se čtyři nalézaly na pravém břehu Odry a že komunikace přes řeku byla při jejím rozvodnění obtížná, bylo sídlo dosavadní farnosti přeneseno do Vražného, kam přesídlil i dosavadní farář František Bílanský rytíř z Weißenfeldu (v Mankovicích/Vražném v letech 1762–1792). V Mankovicích pak náboženská matice zřídila lokální kuracii, jejímž prvním duchovním správcem se stal Johann Jakob Kastner, bývalý převor zrušeného kláštera servitů ve Veselí nad Moravou. Tato lokální kuracie byla roku 1889 povýšena na farnost. |
20231101.cs_914852_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Mankovice | Římskokatolická farnost Mankovice | Po zavedení tolerančního patentu se část obyvatel přihlásila k luteránství; patřila ke sboru v Suchdole nad Odrou a zřídila si v Mankovicích zvláštní malý hřbitov. |
20231101.cs_914852_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Mankovice | Římskokatolická farnost Mankovice | Patronát farnosti patřilo od počátku do roku 1784 vrchnosti, tj. majiteli panství Odry, od třicetileté války ale vykonával kolační právo olomoucký (arci)biskup. Institucionálně novou kuracii zřídila roku 1784 náboženská matice, která poté vykonávala i patronát. |
20231101.cs_914852_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Mankovice | Římskokatolická farnost Mankovice | V roce 1836 bylo ve farnosti 738 římských katolíků a 33 evangelíků. Roku 1859 to bylo 715 katolíků a 17 evangelíků. V roce 1930 žilo ve farnosti 811 obyvatel, z čehož 798 (98 %) se přihlásilo k římskokatolickému vyznání. |
20231101.cs_914852_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Mankovice | Římskokatolická farnost Mankovice | Obvod farnosti tvořila v 15./16. století a od roku 1785 tvoří pouze vesnice Mankovice. V letech 1629–1784 k ní patřily též Dolní a Horní Vražné, Hynčice a Emauzy. |
20231101.cs_914852_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Mankovice | Římskokatolická farnost Mankovice | Farnost Mankovice patřila v 17. století k děkanátu Lipník nad Bečvou, od roku 1731 do roku 1962 k děkanátu Odry, od reorganizace církevní správy k 1. lednu 1963 patří k děkanátu Bílovec. Do roku 1996 byla součástí arcidiecéze olomoucké, od uvedeného roku pak nově vytvořené diecéze ostravsko-opavské. |
20231101.cs_914852_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Mankovice | Římskokatolická farnost Mankovice | Farním kostelem je kostel Navštívení Panny Marie. Byl vystaven v částečně pozdně barokním, částečně klasicistním slohu na místě starého v letech 1795–1797. Bohoslužby se příležitostně konají též v kapličce Panny Marie. |
20231101.cs_914852_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Mankovice | Římskokatolická farnost Mankovice | Od druhé světové války a odsunu původních obyvatel je farnost převážně spravována excurrendo. Od roku 2010 farnost spravuje oderský farář Petr Kuník. |
20231101.cs_914853_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Bambi | Bambi | Bambi (postava), zvířecí postava jelena z knihy pro děti rakouského spisovatele Felixe Saltena z roku 1923, původním názvem Bambi. Eine Lebensgeschichte aus dem Walde (volně přeloženo:Bambi, život v lese nebo Bambi, životní příběh z lesů) |
20231101.cs_914853_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Bambi | Bambi | Bambi (film, 1942), americký animovaný film z roku 1942, dětská pohádka studia Walta Disneye natočená podle knihy Felixe Saltena |
20231101.cs_914853_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Bambi | Bambi | Bambi 2, americký animovaný film z roku 2006, filmová pohádka studia Walta Disneye, doplněk a pokračování stejnojmenného filmu z roku 1942 |
20231101.cs_914856_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jos%C3%A9%20Nasazzi | José Nasazzi | José Nasazzi Yarza (24. květen 1901, Montevideo – 17. červen 1968, Montevideo) byl uruguayský fotbalista. Hrával na pozici obránce. |
20231101.cs_914856_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jos%C3%A9%20Nasazzi | José Nasazzi | S uruguayskou reprezentací vyhrál mistrovství světa ve fotbale 1930. Tým zde vedl jako kapitán, dostal se do all-stars a poté, co FIFA začala roku 1982 vyhlašovat nejlepšího hráče mistrovství, byl zpětně označen právě za nejlepšího fotbalistu tohoto šampionátu a dostal tzv. Zlatý míč. |
20231101.cs_914856_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jos%C3%A9%20Nasazzi | José Nasazzi | Předtím získal dvě zlaté medaile na fotbalovém turnaji olympijských her (1924, 1928), v době před vznikem mistrovství světa velmi ceněném. Čtyřikrát s Uruguayí vyhrál mistrovství Jižní Ameriky (1923, 1924, 1926, 1935). Celkem za národní tým odehrál 40 utkání. S klubem Club Nacional de Football se stal dvakrát uruguayským mistrem (1933, 1934). V letech 1942–1945 vedl jako trenér uruguayskou reprezentaci. |
20231101.cs_914858_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Spartan%20MCT | Spartan MCT | FV120 Spartan MCT (MCT – MILAN Compact Turret) je britský pásový stíhač tanků vyzbrojený střelami MILAN. |
20231101.cs_914863_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Jindřich III. Kastilský zvaný el Doliente (churavý) (4. října 1379, Burgos – 25. prosince 1406, Toledo) byl kastilský král v letech 1390–1406. |
20231101.cs_914863_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Narodil se jako prvorozený ze dvou synů kastilského krále Jana I. a jeho první manželky Eleonory Aragonské, dcery aragonského krále Petra IV.; byl tak synovcem současného aragonského krále Ferdinanda I. |
20231101.cs_914863_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | V dětství byli jeho vychovateli biskup Diego de Anaya Maldonado, později arcibiskup sevillský, Álvaro de Isorna, později arcibiskup v Santiagu de Compostela, a Juan Hurtado de Mendoza, zpovědníkem pak dominikán Alonso de Cusanza, pozdější biskup Salamanky a Leónu. |
20231101.cs_914863_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Krátce po narození byl zaslíben dědičce portugalského trůnu infantce Beatrix na potvrzení mírové smlouvy, kterou Kastilie a Portugalsko uzavřely za příměří v tzv. ferdinandských válkách; k tomuto manželství však nakonec nedošlo, neboť když Jindřichův otec Jan I. Kastilský v roce 1382 ovdověl, oženil se 17. května roku 1383 s tehdy jedenáctiletou Beatrix sám. Král Ferdinand krátce nato 22. října téhož roku zemřel a dívka byla podle výše uvedené smlouvy mezi Portugalskem a Kastilií prohlášena portugalskou následnicí trůnu a královnou pod regentstvím své matky Eleonory. |
20231101.cs_914863_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Infanta Jindřicha oženili na stvrzení smlouvy z Bayonne v jeho devíti letech v roce 1388 s Kateřinou z Lancasteru, dcerou Jana z Gentu, vévody z Lancasteru, a Konstancie Kastilské, dědičky a následnice kastilského krále Petra I. Krutého. Sňatkem, který se uskutečnil v katedrále v Palencii, byl zažehnán dynastický konflikt, který vznikl po smrti Petra I., neboť v osobách Jindřicha a Kateřiny byly spojeny dvě nástupnické větve kastilského krále Alfonse XI. a do budoucna eliminovány jejich střety stran nároků na kastilský trůn. Toto spojení upevnilo na kastilském trůně dynastii Trastámara a nastolilo mír mezi Anglickým královstvím a Kastilií. |
20231101.cs_914863_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Souběžně byl Jindřichovi se svolením kortesů z Briviesky udělen titul kníže z Asturie. Jindřich byl prvním nositelem tohoto titulu, do té doby se prvorození kastilských králů nazývali infantes mayores (nejstarší n. přední infanti). V roce 1390 král Jan I. Kastilský zvažoval možnost abdikovat v Jindřichův prospěch, aby získal uznání Portugalska, kde usiloval uplatnit nároky své druhé manželky Beatrix Portugalské, královská rada ho však od toho odradila, majíc na paměti neblahé dopady podobných předchozích rozhodnutí; v říjnu tohoto roku pak král Jan I. v Alcalá po pádu s koně zemřel a infant Jindřich byl prohlášen králem. |
20231101.cs_914863_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Královskou moc však převzal fakticky až o tři roky později, 2. srpna 1393, ve věku 13 let. Během svého panování pacifikoval šlechtu a obnovil královskou moc, opíraje se o drobnou šlechtu a odsunuv své nejmocnější příbuzné (jako např. Alfonsa Enríqueze a Eleonor z Trastámary). Zrušil privilegia, jež udělili jeho předchůdci kastilským kortesům, posílil postavení měst a ozdravěl ekonomiku království. Za jeho vlády zeslábly persekuce Židů v důsledku řady ediktů zaměřených proti násilí, jež se projevilo obzvláště silně především v roce 1391. |
20231101.cs_914863_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Za jeho panování dosáhla kastilská flotila řady vítězství na úkor Angličanů. V roce 1400 vyslal válečné loďstvo, jež zničilo základnu pirátů v Tetuánu v Magrebu. Roku 1402 započal kolonizaci Kanárských ostrovů, když vyslal francouzského průzkumníka Jana z Béthencourtu. Odrazil portugalskou invazi, jež započala roku 1396 na Badajoz, a nastolil smír dohodou s Janem I. Portugalským, uzavřenou 15. srpna roku 1402. |
20231101.cs_914863_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Podporoval uchazeče o papežský stolec, vzdoropapeže Benedikta XIII. Vyslal rovněž dvě poselství k Tamerlánovi. Vzhledem k podlomenému zdraví v posledních letech života delegoval část své moci na svého bratra Ferdinanda I. Aragonského, který byl posléze i regentem Jindřichova syna Jana II. Stačil zahájit tažení proti Granadskému emirátu, v němž dobyl důležitého vítězství v bitvě u Collejares v roce 1406. Tažení však již nedokončil, neboť jej zastihla smrt. Dne 25. prosince roku 1406, když připravoval další tažení proti Granadskému emirátu, v Toledu zemřel. |
20231101.cs_914863_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Ostatky krále Jindřicha byly uloženy v Kapli Nových králů v katedrále v Toledu, kde spočívají dodnes. Kryty jsou náhrobkem zhotoveným v platereskním stylu. Pohřební schrána je po stranách zdobena štíty Kastilie a Leónu, na spodní části jsou tři panely zdobené trofejemi a nad nimi dvě děti nesoucí kartuš s epitafem: |
20231101.cs_914863_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Na náhrobku je umístěna ležící socha představující krále Jindřicha, zhotovená z polychromovaného alabastru. Král je zpodoben v hábitu františkánského mnicha, v rukou však drží meč s opaskem, jenž je paralelní s františkánským provazem. Hlava monarchy s královskou korunou spočívá na třech polštářích, u jeho bosých nohou jsou dva klečící andělé. |
20231101.cs_914863_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Z manželství, které Jindřich III. uzavřel v roce 1388 s Kateřinou z Lancasteru, se narodily tři děti – dvě dcery a nejmladší syn: |
20231101.cs_914863_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Jan II. Kastilský (1405–1454), po smrti svého otce kastilský král ∞ 1. 1420 Marie Aragonská (1396) ∞ 2. 1447 Isabela Portugalská (1496) |
20231101.cs_914863_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | López de Ayala, Pedro: Crónicas de los Reyes de Castilla Don Pedro, Don Enrique II, Don Juan I, Don Enrique III. 2 v. Editorial Órbigo, S.L. |
20231101.cs_914863_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Veas Arteseros, Francisco de Asís: Itinerario de Enrique III. Editum: Ediciones de la Universidad de Murcia 2003 |
20231101.cs_914863_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Mitre Fernández, Emilio: Una muerte para un rey : Enrique III de Castilla (Navidad de 1406). Ámbito Ediciones, S.A. 2001 |
20231101.cs_914863_16 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Mitre Fernández, Emilio: Los judíos de Castilla en tiempo de Enrique III : el pogrom de 1391. Universidad de Valladolid. Secretariado de Publicaciones e Intercambio Editorial 1994 |
20231101.cs_914863_17 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Mitre Fernández, Emilio: Extensión del régimen de corregidores en el reinado de Enrique III de Castilla. Universidad de Valladolid. Secretariado de Publicaciones e Intercambio Editorial 1969 |
20231101.cs_914863_18 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20III.%20Kastilsk%C3%BD | Jindřich III. Kastilský | Montojo Jiménez, Carlos: La diplomacia castellana bajo Enrique III : estudio especial de la embajada de Ruy González de Clavijo a la corte de Tamerlán. Ministerio de Asuntos Exteriores. Centro de Publicaciones 2004 |
20231101.cs_914866_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/FROG | FROG | FROG (z angl. Free Rocket Over Ground) je v kódovém označení NATO pro sovětské rakety. Od nápadu že by mohla nést jadernou hlavici se upustilo kvůli malé šanci zásahu. Rakety FROG používaly armády země Varšavské smlouvy, Sovětského svazu, v současnosti řada arabských zemí. |
20231101.cs_914866_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/FROG | FROG | Střela 3R2 (3Р2) komplexu taktických raket 2K4 Filin byla označena jako FROG-1. Raketa nese jadernou hlavici s dosahem 25,7 km a CEP 1 000 m. Systém, který byl v malých počtech vyroben v letech 1957/58, nebyl vojáky používán. |
20231101.cs_914866_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/FROG | FROG | Střela 3R1 (3Р1) komplexu taktických raket 2K1 Mars byla označena jako FROG-2. Raketa nese jadernou hlavici s dosahem 17,5 km a přesností zásahu 770 m. Z výzbroje sovětské armády bylo do roku 1970 vyčleněno 25 nosných raket vyrobených v letech 1959/60. |
20231101.cs_914866_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/FROG | FROG | Střela 3R9 (3Р9) taktického raketového komplexu 2K6 Luna se nazývá FROG-3. Raketa nese konvenční tříštivou hlavici s dosahem až 44,5 km a přesností zásahu 1200-2000 m. Zbraňový systém se vyráběl ve velkém množství, používal se v sovětské armádě až do roku 1982 a vyvážel se do řady zemí. |
20231101.cs_914866_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/FROG | FROG | Střela 3R10 (3Р10) taktického raketového komplexu 2K6 Luna se nazývá FROG-5. Střela nese jadernou hlavici s dosahem 32,2 km a přesností zásahu 1200-2000 m. Zbraňový systém se vyráběl ve velkých počtech a sovětská armáda ho používala do roku 1982. Zbraňové systémy 2K6 Luna exportované do jiných zemí mohou až na výjimky odpalovat i rakety 3R10, ale jaderné hlavice zůstaly pod kontrolou sovětských vojsk. Cvičná raketa 3R11, která má místo hlavice imitaci zařízení, je navenek podobná raketě 3R10. |
20231101.cs_914866_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/FROG | FROG | Cvičný systém byl identifikován jako FROG-6. Dosud byla známa pouze jediná fotografie takového vozidla. Podle ruských autorů se však jedná o prototyp odpalovací rampy Br-226 (Бр-226) komplexu taktických raket 2K6 Luna. Vývoj byl zastaven a zařízení se do služby u vojska nedostalo. |
20231101.cs_914866_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/FROG | FROG | Střely 9M21 (9М21) a 3R11 (3Р11) taktického raketového komplexu 9K52 Luna-M jsou označeny jako FROG-7. Exportní označení zbraňového systému je R-65 (Р-65) nebo R-70 (Р-70). |
20231101.cs_914866_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/FROG | FROG | Název „FROG-7A“ se vztahuje na střelu 3R11 (3Р11) a „FROG-7B“ na střelu 9M21 (9М21). Pro raketu 9M21 jsou k dispozici různé konvenční a jaderné hlavice. Zbraňový systém byl přijat sovětskou armádou v roce 1964 a exportován do mnoha zemí. |
20231101.cs_914874_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Antropick%C3%BD%20princip | Antropický princip | Antropický princip (AP) je filosofický pokus o vysvětlení skutečnosti, že hodnoty základních fyzikálních konstant se nacházejí v takových rozmezích, které umožňují vznik inteligentního života. Kritici namítají, že neumožňuje falzifikaci a jde o tautologii (stejně jako jemně naladěný vesmír). Namítají, že jde o výběrové zkreslení stejně jako jiný antropocentrismus. |
20231101.cs_914874_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Antropick%C3%BD%20princip | Antropický princip | Slabá verze antropického principu představuje konstatování, že náš vesmír měl a má takové vlastnosti, že se v něm mohly vyvinout inteligentní bytosti. |
20231101.cs_914874_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Antropick%C3%BD%20princip | Antropický princip | Aby vůbec mohl někdo položit otázku po tom, proč se vyvinuly inteligentní bytosti, musí totiž tyto inteligentní bytosti existovat. |
20231101.cs_914874_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Antropick%C3%BD%20princip | Antropický princip | Slabý antropický princip tak může být i nástrojem přírodních věd (zejména v kosmologických oborech) pro určování vlastností vesmíru i v takových případech, kdy není možné ověřovat předpovědi teorií reprodukovatelným experimentem a měření neumožňuje přímo ověřit vlastnosti v dřívějších fázích vývoje vesmíru. Vědecké teorie musí být „schopny zajistit“ vznik hmoty v takové podobě a s takovými vlastnostmi a vzájemným působením, aby mohly vzniknout nejen pozorovatelné projevy, ale i podmínky pro existenci pozorovatele, tedy člověka. |
20231101.cs_914874_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Antropick%C3%BD%20princip | Antropický princip | Z tohoto obecného principu na „vyladěnost“ vesmíru plynou mnohá velmi konkrétní omezení na vlastnosti prostoru, elementárních částic a jejich interakcí, na hodnoty fyzikálních konstant a vzájemnou provázanost všech těchto vlastností, například: |
20231101.cs_914874_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Antropick%C3%BD%20princip | Antropický princip | hustota hmoty ve vesmíru blízká rovnovážné a omezená hodnota kosmologické konstanty (aby se vesmír příliš rychle nerozepjal a neumožnil tak vznik kondenzovaných objektů či naopak nesmrštil v čase, který by nepostačoval ke vzniku života) |
20231101.cs_914874_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Antropick%C3%BD%20princip | Antropický princip | 3 rozvinuté prostorové dimenze ve vztahu k úbytku gravitačních a elektrostatických sil se čtvercem vzdálenosti od zdroje (aby hmota byla schopna tvořit vázané soustavy) |
20231101.cs_914874_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Antropick%C3%BD%20princip | Antropický princip | vyladěný poměr elektromagnetického a gravitačního působení a Pauliho vylučovací princip pro fermiony (pro zaručení rozprostraněnosti kondenzovaného stavu hmoty) |