_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 31
341
| title
stringlengths 1
182
| text
stringlengths 100
16.6k
|
|---|---|---|---|
20231101.cs_914561_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Innerspeaker | Innerspeaker | Innerspeaker je debutové dlouhohrající album australské psychedelicko rockové skupiny Tame Impala, které vyšlo pod známkou Modular Recordings 21. května 2010. Většiny nahrávání se ujal Kevin Parker, frontman skupiny. |
20231101.cs_914561_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Innerspeaker | Innerspeaker | Předchozím albem skupiny bylo eponymní EP vydané v roce 2008. Vydání jejich prvního dlouhohrajícího alba předcházela 4 krátká videa, obsahující úryvky nových písní, která kapela vyvěsila na svůj YouTube kanál. Součástí alba jsou dvě znovu nahrané písně, „Desire Be, Desire Go“ (která vyšla již na předcházejícím EP) a „The Bold Arrow of Time“ (dosud nevydaná píseň). |
20231101.cs_914561_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Innerspeaker | Innerspeaker | Minulé album skupiny Tame Impala bylo celé výtvorem Kevina Parkera. Innerspeaker je první počin, kdy Parker „nahrál něco pro účel vydání. V minulosti prostě jen nahrál song, za dva týdny další a nakonec je umístil na CD.“ Když je Tame Impala na turné jako kapela, má Parker svůj vlastní hudební projekt, kdy skládá a píše vlastní písně. K tomuto tématu se Parker vyjádřil během interview: „Tame Impala je pouze útržek z jednoho velkého počinu, na kterém se s přáteli podílím. Nevidím nic špatného na tom, že vše nahrávám sám, protože prostě neočekávám stejný přísun materiálu od skupin mých přátel... pro nás je Tame Impala pouze projekt Kevina Parkera, každý má svůj vlastní projekt“ a „Tame Impala byl vždycky sólový projekt. Vše má dvě stránky: jedna je doba, kdy probíhá nahrávání, což je velice promyšlené a poskládané dohromady a ta druhá stránka je ta doba, kdy vezmeme písně, které byly nahrané a přizpůsobíme je živému koncertu.“ Parker nahrává vlastní hudbu již velmi dlouho,: „Vždycky jsem nahrával hudbu. Když mi bylo 12 let, byl jsem zvyklý si připravit dva nahrávací přístroje a začít sám sebe nahrávat. Nejprve jsem nahrával bubny, poté jsem pustil onu pásku a nahrával jsem další, zatímco jsem hrál na klávesy; pak jsem to samé udělal s basovou kytarou. Prostě jsem pořád přidával další a další instrumenty. Tohle jsem dělal dostatečně dlouho na to, aby to přesvědčilo mého otce, který mi pak koupil 8-track a já mohl pokračovat v mém snažení mnohem pohodlněji. Vlastní hudbu jsem pak nahrával i když jsem byl součástí nějaké kapely.“ Parkerův otec byl pro Kevina velkým vzorem. |
20231101.cs_914561_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Innerspeaker | Innerspeaker | Skoro celé album bylo nahráno ve Wave House ve městě Yallingup v Západní Austrálii. Wave House je chatrč čtyři hodiny jižně od Perthu s výhledem na Indický oceán, bez přístupu na internet, bez telefonu a televize. Přesto bylo oznámeno, že Tame Impala nahrávala album v honosném sídle. Parker informoval, že: „Wave House pro nás opravdu není honosným sídlem, je to spíš větší dřevěný dům; střecha protéká a dodávka elektřiny je tak špatná, že docházelo k neustálým výpadkům, díky kterým jsem ztrácel již nahraný materiál. Ztratil jsem celý den nahrávání bicích pro všechny skladby. Někdy odešla elektřina jen po dobu sekundy, což ale mělo obrovské následky, vše jsem ztratil. Taky jsme museli mít na střeše plastovou plachtu, protože ta střecha strašlivě protékala. Na druhou stranu je to ta nejkrásnější scenérie, do které jsem se kdy probouzel.“ Celé nahrávání začalo v červnu roku 2009 a skončilo v srpnu stejného roku. Album se nahrávalo ve všech částech domu, některé skladby byly dokonce nahrávány na balkóně. Dodatečně se nahrávalo ve studiích Poon a v Parkerově domě. Většina alba byla nahrána a produkována samotným Parkerem, přičemž Jay Watson a Dominic Simper se podíleli pouze na nahrávání. |
20231101.cs_914561_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Innerspeaker | Innerspeaker | Obal desky Innerspeaker vytvořil australský umělec Leif Podhajsky. Jde o obrázek národního parku Great Smoky Mountains National Park v Severní Karolíně, USA. Originální obrázek byl digitálně vylepšen opakovaným použitím efektu, který způsobuje, že to vypadá jakoby obrázek pokračoval dovnitř, což způsobuje výrazný psychedelický dojem, který připomíná obal alba Ummagumma od kapely Pink Floyd. |
20231101.cs_914561_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Innerspeaker | Innerspeaker | Dom Simper – basová kytara ke skladbě „The Bold Arrow of Time“; dodatečná kytara na „Runway, Houses, City, Clouds“; dodatečné zvukové efekty ke skladbě „Jeremy's Storm“ |
20231101.cs_914561_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Innerspeaker | Innerspeaker | Jay Watson – bubny k písni „Solitude is Bliss“ a „The Bold Arrow of Time“; kytara v mezihře po skladbě „The Bold Arrow of Time“ |
20231101.cs_914564_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mutaz%20Essa%20Bar%C5%A1im | Mutaz Essa Baršim | Mutaz Essa Baršam (, ; * 24. června 1991 Dauhá) je katarský atlet, jehož specializací je skok do výšky, mistr světa z roku 2017, 2019 a 2022 . |
20231101.cs_914564_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mutaz%20Essa%20Bar%C5%A1im | Mutaz Essa Baršim | Začínal s během a se skokem do dálky. Své nynější disciplíně se věnuje od 15 let. V roce 2009 ho začíná trénovat Polák Stanislaw "Stanley" Szczyrba, který kdysi vedl islandskou tyčkařku Valu Flosadóttir či švédského výškaře Linuse Thörnblada. |
20231101.cs_914564_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mutaz%20Essa%20Bar%C5%A1im | Mutaz Essa Baršim | Výrazný progres zaznamenal v roce 2010, kdy si vylepšil osobní rekord o 17 centimetrů až na 231. Na halovém MS 2010, které se konalo v jeho rodném městě nepostoupil z kvalifikace. V letní sezóně nejprve vybojoval zlato na juniorském Mistrovství Asie v Hanoji, poté se stal v kanadském Monctonu juniorským mistrem světa a třetí zlatou medaili získal na Asijských hrách v čínském Kuang-čou. |
20231101.cs_914564_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mutaz%20Essa%20Bar%C5%A1im | Mutaz Essa Baršim | Na Mistrovství světa v atletice 2011 v jihokorejském Tegu obsadil ve finále výkonem 232 cm 7. místo. Stejným výkonem vybojoval Trevor Barry z Baham bronzovou medaili. Výšku však překonal napoprvé. 19. února 2012 na halovém mistrovství Asie v Chang-čou vylepšil kontinentální rekord na 237 centimetrů. Na halovém světovém šampionátu v Istanbulu v témže roce postoupil do finále, kde zdolal 228 cm a podělil se s Němcem Raúlem Spankem o 9. místo. Na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně vybojoval výkonem 229 cm bronzovou medaili. Společně s ním bronz získali také Kanaďan Derek Drouin a Robert Grabarz ze Spojeného království. Olympijským vítězem se stal Rus Ivan Uchov, jenž ve finále zdolal 238 cm. |
20231101.cs_914564_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mutaz%20Essa%20Bar%C5%A1im | Mutaz Essa Baršim | V halové sezóně roku 2013 se zúčastnil tzv. Moravské výškařské tour. V prvním závodě v Hustopečích obsadil 2. místo, avšak překonal stejně jako vítěz Ivan Uchov 230 cm. Na Beskydské laťce ve Vendryni u Třince zvítězil výkonem 234 cm a stal se celkovým vítězem tour. |
20231101.cs_914564_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mutaz%20Essa%20Bar%C5%A1im | Mutaz Essa Baršim | Dne 1. června 2013 na mítinku Diamantové ligy v Eugene ve státě Oregon překonal pod širým nebem výšku 240 cm. Naposledy takto vysoko skočil Rus Vjačeslav Voronin 5. srpna 2000 v Londýně. Od roku 2000 se jedná o třetí podobný výkon. 240 cm překonal také další ruský výškař Ivan Uchov, výšku však překonal v roce 2009 v hale. |
20231101.cs_914564_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mutaz%20Essa%20Bar%C5%A1im | Mutaz Essa Baršim | V roce 2014 se stal halovým mistrem světa v skoku do výšky. Na olympiádě v Rio de Janeiro o dva roky později vybojoval stříbrnou medaili. V srpnu 2017 se v Londýně stal mistrem světa v této disciplíně. Při startu na světovém halovém šampionátu v roce 2018 vybojoval stříbrnou medaili. |
20231101.cs_914564_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mutaz%20Essa%20Bar%C5%A1im | Mutaz Essa Baršim | Má dohromady pět sourozenců, čtyři bratry a jednu sestru. Jeho o tři roky mladší bratr Moamar se rovněž věnuje výšce. Atletice se věnoval také jeho otec, který se specializoval na střední a dlouhé tratě. |
20231101.cs_914567_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A9%20volby%20v%20%C4%8Cech%C3%A1ch%201895 | Zemské volby v Čechách 1895 | Zemské volby v Čechách 1895 byly volby konané v Českém království od 20. do 26. listopadu 1895, kterými byli zvoleni poslanci Českého zemského sněmu coby zákonodárného sboru zemské samosprávy v rámci rakousko-uherského, respektive předlitavského ústavního systému. Probíhaly podle kuriového systému. |
20231101.cs_914567_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A9%20volby%20v%20%C4%8Cech%C3%A1ch%201895 | Zemské volby v Čechách 1895 | V roce 1895 dominovala české politice mladočeská strana, která na přelomu 80. a 90. let drtivým způsobem porazila dosavadní staročeské vedení, přičemž zlomovým bodem byla kampaň mladočechů proti punktacím roku 1890, tedy staročechy dojednanému pokusu o česko-německý smír v Čechách, jenž ale byl mladočechy kritizován jako přílišný ústupek německému etniku a jeho požadavkům na teritoriální a administrativní oddělení německých oblastí v rámci Čech. V zemských volbách roku 1889 i v celostátních volbách do Říšské rady roku 1891 triumfovali mladočeši. Kontroverze okolo punktací pokračovaly i v prvních letech 90. let a mladočeši blokovali i prostřednictvím násilných obstrukcí implementaci jednotlivých položek z punktační dohody. |
20231101.cs_914567_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A9%20volby%20v%20%C4%8Cech%C3%A1ch%201895 | Zemské volby v Čechách 1895 | S mladočeským posunem v české politice se rozpadlo i trvalejší vládní uspořádání, kdy staročeská politická reprezentace společně s polskými poslanci a německorakouskými konzervativci tvořila na Říšské radě takzvaný železný kruh pravice, díky kterému se po téměř 15 let v Předlitavsku vládla vláda Eduarda Taaffeho, byť vlastní příčinou jejího pádu roku 1893 byla kontroverze okolo Taaffeho návrhu volební reformy. Vůči vídeňské vládě vystupovala mladočeská strana opozičně a radikálně, ovšem v průběhu let se v ní aktivizovalo realistické a umírněné křídlo, které vedl Josef Kaizl a které se začalo distancovat od radikálů. Výsledkem jejich aktivity pak byla takzvaná Nymburská rezoluce, kterou se mladočeská strana začala posouvat k pragmatické politice standardní liberálně orientované politické formace. |
20231101.cs_914567_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A9%20volby%20v%20%C4%8Cech%C3%A1ch%201895 | Zemské volby v Čechách 1895 | Krátce před zemskými volbami se v Předlitavsku ujala moci vláda Kazimíra Badeniho, která jevila zájem o získání mladočeské podpory. |
20231101.cs_914567_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A9%20volby%20v%20%C4%8Cech%C3%A1ch%201895 | Zemské volby v Čechách 1895 | V roce 1895 vypršelo funkční období předchozího zemského sněmu, jehož složení určily zemské volby roku 1889. Vyhláškou z 8. října 1895 vypsalo místodržitelství nové volby. V kurii venkovských obcí na 20. listopad, v kurii městské na 22. listopadu, v kurii obchodních a živnostenských komor na 25. a v kurii velkostatkářské na 26. listopadu. |
20231101.cs_914567_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A9%20volby%20v%20%C4%8Cech%C3%A1ch%201895 | Zemské volby v Čechách 1895 | Volební systém do Českého zemského sněmu odpovídal parametrům, které zde nastavila již únorová ústava roku 1861. Zvoleno bylo 236 poslanců a to ve čtyřech skupinách: kurie venkovských obcí, skupina měst, skupina obchodních a živnostenských komor a kurie velkostatkářská, ve všech s omezeným volebním právem (volební cenzus). Na sněmu pak tyto čtyři volební skupiny tvořily tři kurie (poslanci zvolení za skupinu měst a skupinu obchodních a živnostenských komor zasedali v společné kurii měst). Kromě nich na sněmu zasedalo šest nevolených virilistů, kteří mandát nabývali z titulu své funkce. |
20231101.cs_914567_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A9%20volby%20v%20%C4%8Cech%C3%A1ch%201895 | Zemské volby v Čechách 1895 | Mladočeská strana potvrdila svou pozici nejsilnější české i celozemské politické strany, v sudetoněmeckém (českoněmeckém) táboře dominovala liberální strana, ale silné pozice si vydobyla i Německá lidová strana (nacionálové). V kurii velkostatků zcela převládli zástupci Strany konzervativního velkostatku, která podporovala české státoprávní aspirace, nebo alespoň uznávala historickou sounáležitost Čech. |
20231101.cs_914567_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A9%20volby%20v%20%C4%8Cech%C3%A1ch%201895 | Zemské volby v Čechách 1895 | Podle sociálního a profesního dělení byli etnicky čeští poslanci zemského sněmu zvolení v kuriích měst, venkovských obcí a živnostenských a obchodních komor. rozděleni následovně: 38 buržoazních a maloburžoazních vzdělanců (z toho 21 právníků, 5 lékařů a lékárníků, 3 vysokoškolští učitelé, 2 učitelé nižších škol, 3 vědci a novináři, 1 státní úředník a 3 samosprávní úředníci), 13 buržoazních podnikatelů (z toho 4 továrníci, 7 obchodníků a peněžníků a 2 inženýři), 7 příslušníků maloburžoazie (z toho 5 řemeslníků a živnostníků a 2 blíže neurčení mešťané), 38 příslušníků agrární buržoazie (z toho 36 rolníků či statkářů a 2 mlynáři) a 1 šlechtický velkostatkář. |
20231101.cs_914567_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A9%20volby%20v%20%C4%8Cech%C3%A1ch%201895 | Zemské volby v Čechách 1895 | Volby potvrdily dominanci mladočechů na české politické scéně (staročeši dokonce oficiálně nekandidovali, jejich tři mandáty získali fakticky nezávislí, samostatně kandidující politici), ale předznamenaly další rozrůzňování politického spektra. Během následujících let se postupně jako samostatné politické subjekty etablovali agrárníci, národní sociálové a na celostátní úrovni i sociální demokraté (na zemském sněmu sociální demokraty vylučoval kuriální volební systém). |
20231101.cs_914567_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A9%20volby%20v%20%C4%8Cech%C3%A1ch%201895 | Zemské volby v Čechách 1895 | Vláda Kazimíra Badeniho po výsledku voleb zesílila svůj zájem o mladočeskou podporu. Josef Kaizl pak postupně stranu skutečně v několika etapách, od tiché podpory a tolerance až k přímé koaliční podpoře převedl do provládního tábora. Mladočeský vliv na Badeniho kabinet se roku 1897 odrazil v Badeniho jazykových nařízeních, která výrazně zvyšovala oficiální status češtiny, ale která nebyla pro německou opozici uvedena v platnost a vedla k pádu Badeniho vlády. V následujících letech se pak mladočeši dále pokoušeli o provládní politiku, Kaizl se dokonce stal ministrem financí, ale po demisi roku 1899 mladočeši zaujali opět opoziční stanovisko a periodicky se vraceli k ostré obstrukční politice. Na zemském sněmu se vyostřovala česko-německá polarizace. Zemský sněm byl posléze nově sestaven v zemských volbách roku 1901. |
20231101.cs_914570_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hacpurek%20%28tvrz%29 | Hacpurek (tvrz) | Tvrz Hacpurek (někdy uváděna také jako hrad) stávala nad rybníkem Hacpurek, nedaleko samoty Hacpurek, která spadá pod ves Velká Černá, část obce Salačova Lhota. |
20231101.cs_914570_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hacpurek%20%28tvrz%29 | Hacpurek (tvrz) | O tvrzi se nedochovaly žádné písemné zprávy. Problémem je, že blíže neznáme ani určité pasáže dějin nedalekých vsí Velká a Malá Černá, které by mohly napovědět osudy i vlastního Hacpurku. Podle všeho vznikla ve 13. století, k zániku došlo zřejmě v 15. století. Do míst dnešní samoty bývá situována dnes již neexistující ves Moravičany, jejímž byla zřejmě centrem. |
20231101.cs_914570_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hacpurek%20%28tvrz%29 | Hacpurek (tvrz) | Z tvrze se do současnosti dochovalo rozsáhlé tvrziště mezi rybníkem a mlýnem, stojícím na Huťském potoce. Jedná se o plošinu chráněnou příkopem a místy dochovanými zbytky valů. Bližší podrobnosti mi mohl přinést podrobný archeologický průzkum, ten předběžný ji zasadil do období 13.-15. století. |
20231101.cs_914572_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hans%20Getzinger | Hans Getzinger | Hans Getzinger, také Hanns Gezinger, Hanuš Götzinger (15. století, Haslach, Rakouské arcivévodství – 1512) byl rakouský stavitel, kameník, architekt a mistr jihočeské pozdní gotiky. Původem byl z hornorakouského Haslachu, kde jako člen kamenické a stavitelské rodiny zřejmě vedl stavbu městského farního kostela. Činný byl především v Českém Krumlově, kde vedl stavební huť rodu Rožmberků, i na dalších jihočeských stavbách. Připisuje se mu nebo je doloženo jeho autorství kostelů (nebo jejich částí) v Rožmberku, Zátoni a Chvalšinách. |
20231101.cs_914572_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hans%20Getzinger | Hans Getzinger | Mgr. Hynek Látal, Ph.D., Disertační práce: Transformace klenebních figurací v širším okruhu podunajské pozdně gotické architektury, str. 203 - 219 |
20231101.cs_914574_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFl%20Rud%C3%BD%20%C5%99%C3%ADjen%20Ol%C5%A1%C3%AD | Důl Rudý říjen Olší | Důl Rudý říjen Olší byl hlubinný uranový důl mezi obcemi Olší, Drahonín (obě v okresu Brno-venkov) a Střítež (okres Žďár nad Sázavou) v Hornosvratecké vrchovině. Nacházel se v rudním poli Olší–Drahonín, které bylo po ložisku Rožná–Rozsochy druhým největším v oblasti Bystřicka i celé Českomoravské vrchoviny. Dobývací prostor dosáhl rozlohy 629 ha a rozkládal se v katastrálních územích Drahonín, Olší u Tišnova, Bor u Nedvědice, Litava, Střítež a Moravecké Pavlovice. |
20231101.cs_914574_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFl%20Rud%C3%BD%20%C5%99%C3%ADjen%20Ol%C5%A1%C3%AD | Důl Rudý říjen Olší | Uranové ložisko Olší – Drahonín bylo objeveno v roce 1956, následovaly průzkumné práce. Jáma č. 1 Olší, nacházející se přibližně 1200 m severozápadně od Olší (), začala být hloubena 7. listopadu 1958, těžba uranové rudy zde byla zahájena 1. července 1959. Nejprve se jednalo o důlní úsek dolu Karel Havlíček Borovský, samostatný závod Důl Rudý říjen Olší byl v rámci národního podniku Jáchymovské doly Rožná (od roku 1966 Uranové doly Dolní Rožínka) zřízen 1. října 1959. Průzkum byl poté z centrálního prostoru ložiska přesunut do sousedních prostorů. V severní části byla vyhloubena poblíž silnice II/385 průzkumná šachtice č. 34 Hájenka (), kde byla zahájena těžba v roce 1960. Následovala jáma č. 4 Drahonín () vyhloubená v roce 1960 a nacházející se 500 m severovýchodně od Drahonína; zde se s těžbou začalo 15. července 1961. Těžba se v dole Rudý říjen rozvíjela, přičemž vrcholu dosáhla v roce 1967, kdy zde bylo zaměstnáno přibližně 1000 osob. |
20231101.cs_914574_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFl%20Rud%C3%BD%20%C5%99%C3%ADjen%20Ol%C5%A1%C3%AD | Důl Rudý říjen Olší | Od začátku 70. let již objem těžby klesal, neboť byly vytěženy nejbohatší části ložiska. V letech 1972–1987 probíhal průzkum nejjižnější části ložiska u Tišnovské Nové Vsi. Roku 1977 byla ukončena těžba v úseku Hájenka, šachtice byla poté zasypána. K zastavení provozu jámy Drahonín došlo v roce 1987 (do té doby dosáhla 18. patra), následně byla zasypána. K 31. prosinci 1988 zanikl důl Rudý říjen jakožto samostatný závod, další práce probíhaly pod hlavičkou závodu Rožná. Těžba v jámě Olší byla ukončena 17. března 1989, zbytkové zásoby byly odepsány, jáma byla posléze zasypána. Dobývací prostor dolu, zřízený v roce 1961, byl zrušen roku 1994. |
20231101.cs_914574_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFl%20Rud%C3%BD%20%C5%99%C3%ADjen%20Ol%C5%A1%C3%AD | Důl Rudý říjen Olší | Celkově bylo v ložisku Olší–Drahonín mezi lety 1959 a 1989 vytěženo přibližně 2,9 milionů tun uranové rudy a 2900 tun uranu, ke zpracování rudy docházelo v chemické úpravně v Rožné. Nacházely se zde dvě jámy, tři slepé jámy, dvě štoly, tři průzkumné šachtice a 141,4 km horizontálních důlních děl, bylo dosaženo hloubky přibližně 900 metrů pod zemským povrchem. |
20231101.cs_914574_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFl%20Rud%C3%BD%20%C5%99%C3%ADjen%20Ol%C5%A1%C3%AD | Důl Rudý říjen Olší | Od začátku roku 1989 probíhaly v prostoru dolu rekultivační práce, povrchové stavby byly odstraněny a prostor postupně biologicky rekultivován. Pod odvalem jámy Drahonín byla vyražena odvodňovací štola, u jejíhož ústí byla postavena čistička důlních vod, neboť důlní díla byla v roce 1996 zatopena. V letech 1989–2000 dosáhly náklady na likvidaci ložiska částky 182,4 milionů korun, na dokončení prací, monitoring a čištění vod byla pro roky 2001–2021 předpokládána částka přibližně 150 milionů korun. Rekultivace prostoru bývalého dolu Rudý říjen byly dokončeny v roce 2002, kdy bylo 1. lednu toho roku předáno Lesům České republiky 18,1 ha pozemků. |
20231101.cs_914581_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Polman%20Stadion | Polman Stadion | Polman Stadion je fotbalový stadion v nizozemském městě Almelo, který je domovem klubu Heracles Almelo. Je to první stadion v Nizozemsku s umělým trávníkem. Kapacita je 8 500 míst k sezení. Původně měl tento fotbalový stánek kapacitu 6 900 míst, ale po postupu klubu do nizozemské nejvyšší soutěže Eredivisie byla v roce 2005 rozšířena. Stadion byl otevřen 10. září 1999 ligovým zápasem mezi Heracles Almelo a FC Zwolle, který skončil remízou 1:1. |
20231101.cs_914581_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Polman%20Stadion | Polman Stadion | Klub plánuje přestěhování na větší stadion s kapacitou 15 000 míst, který by měl mít název Ten Cate Arena. |
20231101.cs_914589_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Square%20Sainte-Odile | Square Sainte-Odile | Square je ohraničeno na západě ulicí Rue Jean Moréas s kostelem svaté Otýlie (Sainte-Odile), po kterém nese své pojmenování, na severu Boulevardem de la Somme, na východě ulicí Rue de Courcelles a na jihu Avenue Stéphane-Mallarmé. |
20231101.cs_914589_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Square%20Sainte-Odile | Square Sainte-Odile | Square bylo zřízeno v roce 1976 s rozlohou 11 344 m2. Nachází se zde pomník francouzské harfenistky Lily Laskine (1893–1988). |
20231101.cs_914591_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav%20Husa | Václav Husa | Václav Husa (25. června 1906 Brandýs nad Labem – 6. února 1965 Praha) byl český historik, pedagog a archivář. |
20231101.cs_914591_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav%20Husa | Václav Husa | V letech 1934–1931 studoval na FF UK dějepis a zeměpis, během tohoto studia strávil rok v Paříži a Rennes, po získání aprobace pro středoškolské učitelství pokračoval do roku 1934 ve studiu na Státní archivní škole (PhDr.). V době studií na archivní škole pracoval v Archivu Národního muzea, poté v archivu ministerstva vnitra až do roku 1949, kdy započal pedagogickou kariéru na FF UK. Od roku 1951 vedl katedru českých dějin, podílel se na vzniku ČSAV a již od počátku se stal jejím členem korespondentem. |
20231101.cs_914591_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav%20Husa | Václav Husa | Z historie se zaměřoval na kulturní dějiny (v době studií dějiny umění), hospodářské a sociální dějiny, také teoretické otázky historické vědy, jeho soucítění s dělnickou třídou ho přivádělo k marxistickému pojetí historiografie. Mezi jeho základní díla patří Epochy českých dějin, Tomáš Müntzer a Čechy (1957) a Dějiny Československa (1961). |
20231101.cs_914592_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cadillac%20V16%20Hartmann | Cadillac V16 Hartmann | Cadillac V16 Hartmann byl automobil vyráběný firmou Cadillac v roce 1937. Jednalo se o čtyřmístný kabriolet s rozvorem 3911 mm, jehož karosérie byla vyrobena švýcarskou firmou Carrosserie Hartmann. Měl vidlicový šestnáctiválec o objemu 7,4 l a o výkonu 185 koní. Měl třístupňovou převodovku a se svojí hmotností 2800 kg dosáhl rychlosti až 160 km/h. Tento vůz měl i Philippe Barraud. |
20231101.cs_914594_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nesyt%20americk%C3%BD | Nesyt americký | Nesyt americký (Mycteria americana) je jedním ze tří druhů ptáků z čeledi čápovitých, kteří žijí v Novém světě. Jako jediný z nich se vyskytuje na rozsáhlém území které sahá od jihu Spojených států amerických (Florida, Georgie, Mississippi, Severní a Jižní Karolína) přes Mexiko, Karibik, Střední Ameriku a téměř celou Jižní Ameriku až do subtropických oblastí Argentiny. |
20231101.cs_914594_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nesyt%20americk%C3%BD | Nesyt americký | Obývá převážně místa kde v důsledku častých rozlivů velkých řek nebo vlivem mořského přílivu dochází ke kolísání výšky hladiny a tudíž ke vzniku rozsáhlých, nehlubokých bažin a mokřadů, je také pravidelným obyvatelem mangrovů. |
20231101.cs_914594_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nesyt%20americk%C3%BD | Nesyt americký | Velký, statný, dlouhonohý a dlouhokrký pták dosahující délky 85 až 115 cm a váhy 2 až 3 kg. Jeho silná křídla mívají rozpětí 150 až 165 cm. Peří má převážně bílé s výjimkou křídel a ocasu kde jsou černá péra s nazelenalým nebo purpurovým leskem. Hlavu a část krku má neopeřenou a pokrytou tmavě šedou, šupinatou kůží. Rozdíl mezi samcem a samicí ve vybarvení není, samec je pouze o málo větší. Nedospělec je vybarven zhruba stejně, jen má odstíny více hnědé a světlejší zobák. Mohutný načernale šedý až černý zobák je u kořene silný a postupně se zužuje, ke konci je mírně srpovitě zahnutý. |
20231101.cs_914594_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nesyt%20americk%C3%BD | Nesyt americký | Jsou to společenští ptáci kteří v koloniích celoročně žijí, vychovávají mláďata i loví. Rozsáhlé kolonie produkují enormní množství trusu, ten má za následek negativní lokální změny ve vzhledu a typu vegetace (usychání rostlin), ale podporuje množení řas a planktonu který zvyšují množství vodních živočichů. |
20231101.cs_914594_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nesyt%20americk%C3%BD | Nesyt americký | Dospělý pták spotřebuje denně okolo 0,5 kg potravy kterou tvoří malé ryby, žáby, korýši, měkkýši, hmyz a vodní bezobratlí. Brodí se mělkou vodou, nohama víří bahno a rozevřeným zobákem lapá vyplašenou kořist, nejčastěji živočichy o velikosti 4 až 8 cm. V zakalené vodě toho mnoho nevidí, ale na zobáku má speciální receptory které po zaznamenání kořisti mezi čelistmi dají pokyn k jeho sklapnutí. Měřením byla v tomto případě zjištěna reakce na podnět již za 0,025 sekund, tj. nejkratší reakční čas u obratovce. Bylo zpatřeno, že tento denní pták někdy loví i během nočního odlivu aby se vyhnul konkurenci jiných mořských ptáků, např. volavek. |
20231101.cs_914594_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nesyt%20americk%C3%BD | Nesyt americký | S ohledem na množství a dostupnost potravy probíhá hnízdění v období sucha, od prosince do dubna. Tehdy se zmenšují plochy zatopené vodou a živočichové v nich žijící jsou více nahuštěni, to ptákům usnadňuje lov. Z důvodu nedostatku potravy také celá hejna pravidelně sezónně migrují. |
20231101.cs_914594_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nesyt%20americk%C3%BD | Nesyt americký | Druh je monogamní, utvořené páry často spolu vydrží po více roků. Hnízdí v tisícihlavých koloniích, často v oblastech obklopených vodou. Vracejí se na stejná místa a případně i do zachovaných hnízd která bývají na stromech v mangrovech nebo bažinatých lesích, na jednom jich bývá až 25. Vlastnímu hnízdění předchází zápasy samců o vhodná místa a předsvatební tance, nové mělké hnízdo staví nebo staré opravuje samec i samice společně. |
20231101.cs_914594_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nesyt%20americk%C3%BD | Nesyt americký | Po snesení průměrně 2 až 4 vajec v období 4 až 8 dnů je oba rodiče střídavě zahřívají po dobu 27 až 32 dnů. Mláďata se líhnou postupně, váží si 57 gramů, jsou zcela bezmocná, rodiče je společně chrání před deštěm i sluncem (v zobáku donášejí vodu nebo je zastiňují roztaženými křídly). Neúnavně je krmí, každé mládě zkonzumuje denně potravu o hmotnosti poloviny své váhy. Mezi mláďaty je velká soutěž o potravu a většinou v hnízdě přežije jen jedno, největší a nejsilnější, to prvorozené. Opeřená jsou po 55 až 60 dnech kdy opouštějí hnízdo, rodiče je ale dále dokrmují. |
20231101.cs_914594_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nesyt%20americk%C3%BD | Nesyt americký | Pohlavně dospívají nejdříve ve věku 4 let a dožívají se průměrně 18 let. Největším nepřítelem pro čerstvě vylíhnutá mláďata je mýval severní který je vybírá z hnízd a pro již větší, ale nepozorné, aligátor americký. |
20231101.cs_914596_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Square%20du%20Cardinal-Verdier | Square du Cardinal-Verdier | Square se nachází v ulici Rue Thureau-Dangin u křižovatky s Boulevardem Lefebvre poblíž kostela svatého Antonína Paduánského. |
20231101.cs_914596_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Square%20du%20Cardinal-Verdier | Square du Cardinal-Verdier | Square bylo založeno v roce 1931 a bylo pojmenováno na počest pařížského arcibiskupa Jeana Verdiera, který inicioval výstavbu sousedícího kostela. |
20231101.cs_914598_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20IV.%20z%20Hradce | Jindřich IV. z Hradce | Jindřich IV. z Hradce (13. dubna 1442 – 17. ledna 1507) byl český šlechtic z rodu pánů z Hradce, který za Vladislava Jagellonského zastával funkce nejvyššího komorníka Českého království a nejvyššího pražského purkrabího. |
20231101.cs_914598_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20IV.%20z%20Hradce | Jindřich IV. z Hradce | Byl synem Jana IV. z Hradce, zvaného Telecký, a Kateřiny ze Šternberka, dcery Jaroslava ze Šternberka a Veselí. Protože v roce 1453 Oldřich z jindřichohradecké větve rodu zemřel bez potomků a také Jan Telecký již byl po smrti, zdědili veškeré majetky pánů z Hradce Jindřich a jeho bratr Heřman (král Ladislav Pohrobek se zřekl práva odúmrti). Poručníkem nezletilých bratrů byl Arnošt z Leskovce; po jeho smrti došlo ke sporům s jeho dědici, které musel rozhodnout král Jiří z Poděbrad. Novým poručníkem se stal jejich strýc Zdeněk ze Šternberka, který prý (dle Jana z Rabštejna) více dbal svého obohacení než prospěchu sirotků. |
20231101.cs_914598_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20IV.%20z%20Hradce | Jindřich IV. z Hradce | Jindřich se ujal správy rodového majetku po smrti bratra a dosažení zletilosti. Jeho politické postoje pravděpodobně ovlivňoval i poté Zdeněk ze Šternberka, s jehož dcerou Eliškou, tedy svou sestřenicí, se oženil. Jindřich patřil k zakládajícím členům zelenohorské jednoty, která se postavila proti králi Jiřímu z Poděbrad. V roce 1467 došlo právě na jeho Hradci k jednání obou znesvářených stran, dohody však nebylo dosaženo. V průběhu následných bojů pak byl Jindřichův Hradec obležen vojskem vedeným Jindřichem Minsterberským a Janem z Rožmberka, ale město se ubránilo. |
20231101.cs_914598_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20IV.%20z%20Hradce | Jindřich IV. z Hradce | Spolu s ostatními katolickými pány jednoty podporoval Jindřich Matyáše Korvína a poté, co Matyáše jednotníci zvolili roku 1469 v Olomouci za českého (vzdoro)krále, byl Jindřich odměněn funkcí nejvyššího komorníka. Matyášovi zůstal věrný i po smrti Jiřího z Poděbrad a po nástupu Vladislava Jagellonského, teprve po roce 1479 se dal do služeb krále Vladislava. Působil jako hejtman kraje Bechyňského a Vltavského. Na Vladislavově dvoře dosáhl vysokých hodností, v roce 1484 byl jmenován nejvyšším komorníkem, v roce 1503 se stal nejvyšším purkrabím. Když po Matyášově smrti získal Vladislav i Uhry a sídlil v Budíně, byl Jindřich z Hradce jedním ze čtyř správců českého království. Věnoval se také přestavbě a rozšíření svého sídla v Jindřichově Hradci. V roce 1483 povýšil král Vladislav znak města o svůj monogram „W“ s korunkou, přestože šlo o poddanské město. O život přišel Jindřich nešťastnou náhodou na honu, když se při převrácení saní probodl oštěpem. |
20231101.cs_914598_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20IV.%20z%20Hradce | Jindřich IV. z Hradce | Jindřich IV. z Hradce byl čtyřikrát ženatý. Po smrti Elišky ze Šternberka se oženil s Anežkou Tovačovskou z Cimburka a potom s Magdalenou z Gleichenu, obě však brzy zemřely a nedaly mu potomka. Jeho poslední manželkou se stala Anna z Minsterberka, dcera Hynka z Poděbrad. S ní měl dvě děti: |
20231101.cs_914598_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20IV.%20z%20Hradce | Jindřich IV. z Hradce | 1. Adam I. z Hradce (14. květen 1494 – 15. červen 1531 Praha)[1] – nejvyšší kancléř Českého království |
20231101.cs_914598_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich%20IV.%20z%20Hradce | Jindřich IV. z Hradce | CORI, Johann Nepomuk. Jindřich IV. z Hradce, nástin životopisný. Jindřichův Hradec : František Tischer, 1894. |
20231101.cs_914599_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Dobe%C5%A1ov | Římskokatolická farnost Dobešov | Římskokatolická farnost Dobešov je farnost Římskokatolické církve v děkanátu Bílovec ostravsko-opavské diecéze. |
20231101.cs_914599_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Dobe%C5%A1ov | Římskokatolická farnost Dobešov | Vesnice Dobešov patřila od středověku k farnost Odry. Zřejmě za Jeronýma z Lideřova (panství Odry vlastnil v letech 1470–1515) byl v Dobešově postaven filiální kostel svatého Martina, dřevěný, později částečně cihlový. První vlna zakládání nových farnosti za panování Josefa II. se Dobešovu vyhnula, ale poté, co roku 1806 byla zřízena lokální kuracie v blízkém Veselí, žádali místní občané rovněž o zřízení samostatné duchovní správy již roku 1807, krajský úřad však jejich žádost zamítl. Poté, co byl starý kostel nahrazen zděnou novostavbou a svůj dům a statek církvi na zřízení fary odkázala Magdalena Wolfová, byla konečně roku 1867 zřízena v Dobešově samostatná farnost. |
20231101.cs_914599_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Dobe%C5%A1ov | Římskokatolická farnost Dobešov | Farním kostelem je kostel svatého Mikuláše, postavený v novorománském stylu (1854–1855) na místě staršího. |
20231101.cs_914599_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Dobe%C5%A1ov | Římskokatolická farnost Dobešov | V roce 1930 žilo ve farnosti 409 obyvatel, z čehož 405 (99 %) se přihlásilo k římskokatolickému vyznání. |
20231101.cs_914599_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Dobe%C5%A1ov | Římskokatolická farnost Dobešov | Farnost Dobešov zahrnovala pouze vesnici Dobešov a patřila od svého zřízení roku 1867 do roku 1962 k děkanátu Odry, od reorganizace církevní správy k 1. lednu 1963 patří k děkanátu Bílovec. Do roku 1996 byla součástí arcidiecéze olomoucké, od uvedeného roku pak nově vytvořené diecéze ostravsko-opavské. |
20231101.cs_914599_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Dobe%C5%A1ov | Římskokatolická farnost Dobešov | Od druhé světové války a odsunu původních obyvatel je farnost převážně spravována excurrendo. Od roku 2010 (s výjimkou let 2014-2020) farnost spravuje oderský farář a bílovecký místoděkan P. Mgr. Petr Kuník. |
20231101.cs_914601_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cesta%20zh%C3%BD%C4%8Dkan%C3%A9ho%20d%C3%ADt%C4%9Bte | Cesta zhýčkaného dítěte | Cesta zhýčkaného dítěte (originální francouzský název Itinéraire d'un enfant gâté) je francouzské filmové drama z roku 1988, které režíroval Claude Lelouch podle vlastního scénáře. Film pojednává o řediteli velké společnosti, který, navzdory svému úspěchu, není šťastný. Je unaven ze svého života a také ze svých dětí. Rozhodne se proto nafingovat svou smrt a začít nový život, pod odlišným jménem a v odlehlém koutě zeměkoule. |
20231101.cs_914601_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cesta%20zh%C3%BD%C4%8Dkan%C3%A9ho%20d%C3%ADt%C4%9Bte | Cesta zhýčkaného dítěte | Hlavní role ztvárnili Jean-Paul Belmondo (který za svůj výkon obdržel Césara) a Richard Anconina. Film je zajímavý také svojí hudební složkou. V průběhu filmu zaznívá a doplňuje děj několik francouzských šansonů, například od Jacquese Brela. |
20231101.cs_914601_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Cesta%20zh%C3%BD%C4%8Dkan%C3%A9ho%20d%C3%ADt%C4%9Bte | Cesta zhýčkaného dítěte | Sam Lion je zakladatelem a ředitelem velké společnosti, která se zabývá čištěním, uklízením a vším, co s tím souvisí. I když má starostlivé děti a jeho společnost vzkvétá, je unaven a uvažuje o životní změně. Rozdodne se pro radikální řešení, odplouvá na dalekou mořeplaveckou cestu a finguje svou smrt. Pod novým jménem začíná žít na odlehlých ostrovech. Protože na ostrovy přece jen jezdí turisté, jednoho dne jeho tvář spoznává Albert, mladý Francouz, bývalý Samův zaměstnanec, který si na ostrovech teď přivydělává jako číšník. Nejdřív chce senzaci prodat do tisku, po rozmluvě se Samem ale od toho upouští. Mezi dvěma muži vzniká jisté pouto, Albert sděluje Samovi fakta o současných problémech firmy. Protože finanční pozice společnosti byla před Samovým odjezdem bezvadná, Sam je přesvědčen, že někdo firmu záměrně poškozuje a hodlá tomu zabránit. Přesvědčí Alberta, aby vstoupil do jeho služeb a zaměstnal se v nejvyšším vedení firmy. Sam ho také připraví na konkurz, protože je to nezbytné k získání příslušných finančních výkazů. Pak firmu začíná řídit sám prostřednictvím Alberta. Díky neustálému kontaktu vzniká láska mezi Albertem a Viktorii, Samovou dcerou. I když Sam nehodlá svým dětem říct pravdu o své smrti, jednoho dne je svojí dcerou přece jen odhalen. Oba se usmíří, Sam se však přesto rozhodne pro další život mimo Francii. |
20231101.cs_914602_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20z%20La%20Brosse | Petr z La Brosse | Petr z La Brosse (francouzsky Pierre de La Brosse či Pierre de la Broce; 1230 – 30. června 1278) byl komorník a oblíbenec francouzského krále Filipa III. |
20231101.cs_914602_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20z%20La%20Brosse | Petr z La Brosse | Pocházel z nižší šlechty v Turenne. Svou dvorskou kariéru započal jako komorník na dvoře Ludvíka IX. a roku 1268 jej král pověřil výukou prince Filipa, což předznamenalo jeho budoucí vliv na lehce ovlivnitelného mladíka. Když se roku 1270 Filip stal králem, jmenoval Petra z La Brosse do své rady. Postupem let svému oblíbenci věnoval mnohé statky a byl závislý na jeho soudu, čímž komorníkovi vyrostla řada nepřátel z řad šlechty. Protežoval své příbuzné a své dcery výhodně provdal do šlechtických rodů. |
20231101.cs_914602_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20z%20La%20Brosse | Petr z La Brosse | Jeho nepřátelé získali v roce 1275 posilu v podobě druhé královy manželky Marie Brabantské. Po příchodu na francouzský dvůr Marie podporovala ambice králova strýce Karla I. z Anjou, který tak přes mladou královnu získal znovu vliv na panovníka. Dvorská klika královny matky i Petra z La Brosse ustoupily do pozadí. Roku 1276 zemřel princ Ludvík a komorník obvinil královnu, že následníka dala otrávit. Marii se podařilo z nařčení očistit a na oplátku jej nařkla ze zrady a spolupráce s kastilským králem Alfonsem X. V lednu 1278 byl Petr z La Brosse zatčen, uvězněn ve Vincennes a v červnu 1278 bez soudu oběšen na šibenici v Montfauconu. Dante Alighieri jej ve své Božské komedii umístil do Očistce. |
20231101.cs_914604_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sardinka | Sardinka | Sardinka je český rodový název pro několik druhů sleďovitých ryb z rodů Sardina, Sardinella a Sardinops, vzácněji i pro některé další rody. Nejznámější je sardinka obecná (Sardina pilchardus). Tyto ryby žijí v moři a jsou hospodářsky významné, často se prodávají v konzervách – vykuchané a naložené v oleji. Protože jsou v konzervách těsně namačkané, vznikl z toho i slovní obrat pro lidi „namačkané jako sardinky“ v těsném prostoru. |
20231101.cs_914604_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sardinka | Sardinka | V českých obchodech se pod obchodním názvem „Sardinky“ ovšem neprodávají jen výše zmíněné ryby, ale i jiné ryby – sardele a šproty. Za tímto obchodním názvem se dle magazínu dTest může skrývat i dvacet různých ryb. „Baltické sardinky“ obsahují šproty – menší, tučnější, méně kvalitní, a tedy i levnější než sardinky. Pravé sardinky v Baltu nežijí. |
20231101.cs_914607_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Square%20Gaston-Baty | Square Gaston-Baty | Square bylo zřízeno v roce 1929 a bylo pojmenováno po francouzském divadelníkovi Gastonovi Batym (1885-1852), který ve čtvrti Montparnasse provozoval Théâtre Montparnasse. V parku byla instalována bronzová socha malíře Chaïma Soutina, kterou v roce 1963 vytvořil sochař Arbit Blatas (1908-1999), který je pohřben na nedalekém hřbitově Montparnasse. |
20231101.cs_914622_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk%20Dou%C5%A1a | Zdeněk Douša | Zdeněk Douša (* 5. března 1947) je československý basketbalista. Třikrát startoval na letních olympijských hrách. V roce 1972 se podílel na 8., v roce 1976 na 6. a v roce 1980 na 9. místě Československého týmu. Třikrát reprezentoval také na mistrovství světa. V roce 1970 se podílel na 6., v roce 1974 na 10. a v roce 1978 na 9. místě. Tři starty má i na mistrovství Evropy, kde se dočkal největšího úspěchu, když byl v roce 1977 členem bronzového týmu. Dále byl členem reprezentačního týmu který v roce 1975 vybojoval 6. a v roce 1979 4. místo. Za basketbalovou reprezentaci Československa odehrál 246 utkání. |
20231101.cs_914622_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk%20Dou%C5%A1a | Zdeněk Douša | V letech 1966 až 1989 hrál za klub Sparta Praha. Odehrál celkem 23 sezón v basketbalové lize, je čtvrtým nejlepším střelcem v historii Československé 1. ligy basketbalu (8822 bodů). Je zařazen na čestné listině mistrů sportu. |
20231101.cs_914622_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk%20Dou%C5%A1a | Zdeněk Douša | kluby: 1965-66 Stadion mládeže, 1966-89 Sparta Praha, 1× vicemistr (1989), 4× 3. místo (1967, 1968, 1969, 1976) |
20231101.cs_914622_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk%20Dou%C5%A1a | Zdeněk Douša | Mistrovství Evropy účast celkem 3x: Bělehrad 1975 (6.), Lutych, Belgie 1977 (3.), Turín., Itálie 1979 (4.) |
20231101.cs_914622_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk%20Dou%C5%A1a | Zdeněk Douša | Jeho manželkou je basketbalistka Hana Doušová roz. Jarošová. Mají dva syny, Davida (1977, 209 cm) a Daniela (1981, 219 cm), oba byli hráči ligového týmu Sparty. |
20231101.cs_914625_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Charlieho%20mal%C3%A1%20tajemstv%C3%AD | Charlieho malá tajemství | Charlieho malá tajemství (v originále The Perks of Being a Wallflower) je americký dramatický film režiséra Stephena Chboskyho z roku 2012. Jedná se o adaptaci jeho knihy Ten, kdo stojí v koutě z roku 1999. V hlavních rolích se objevují Logan Lerman, Emma Watsonová a Ezra Miller. |
20231101.cs_914625_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Charlieho%20mal%C3%A1%20tajemstv%C3%AD | Charlieho malá tajemství | Jedná se o jeden ze tří filmů od producentů Halfona, Malkoviche a Smithe ze společnosti Mr. Mudd Productions, který obsahuje teenagery jako hlavní postavy, další filmy jsou Přízračný svět a Juno. Film se natáčel v Pittsburghu v Pensylvánii, natáčení začalo dne 9. května a skončilo 29. června 2011. Film byl ve Spojených státech vydán do kin dne 21. září 2012, získal pozitivní ohlasy od kritiků a stal se komerčně úspěšným – po celém světě vydělal přes 33 milionů dolarů. |
20231101.cs_914625_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Charlieho%20mal%C3%A1%20tajemstv%C3%AD | Charlieho malá tajemství | Charlie (Logan Lerman) je nervózní z toho, že začíná první rok na střední škole. Je stydlivý a není schopen si najít žádné přátele, v první den se seznámí pouze se svým učitelem literatury, panem Andersonem (Paul Rudd). |
20231101.cs_914625_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Charlieho%20mal%C3%A1%20tajemstv%C3%AD | Charlieho malá tajemství | Charlie se spřátelí se dvěma maturanty, Sam (Emma Watsonová) a jejím nevlastním bratrem Patrickem (Ezra Miller). Po fotbalu ho přivedou na středoškolský večírek a pak na domovní party. Charlie nevědomky sní marihuanovou sušenku a je zdrogovaný. Přizná Sam, že jeho nejlepší kamarád spáchal před rokem sebevraždu. Charlie také najde Patricka a Brada (Johnny Simmons), populárního sportovce, jak se líbají v pokoji. Sam si uvědomí, že Charlie nemá žádné další přátele a učiní Charlieho částí jejich skupiny. Charlie souhlasí, že pomůže Sam připravit se na testy SAT, aby se mohla přihlásit na státní univerzitu v Pensylvánii. Při cestě domů z večírku ti tři jedou v tunelu, Sam si stoupne za jízdy a poslouchají píseň, které říkají "Píseň z tunelu". |
20231101.cs_914625_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Charlieho%20mal%C3%A1%20tajemstv%C3%AD | Charlieho malá tajemství | Během Vánoc skupina zorganizuje hru na tajného Santu. Ačkoliv Sam nebyla Charlieův tajný Santa, tak mu darovala psací stroj. Když se spolu baví o vztazích, tak Charlie přiznává, že ještě nikdy nebyl políben. Sam prozrazuje, že svou první pusu dostala od tátova šéfa, když jí bylo jedenáct let a dodá, že chce aby Charlieho první polibek byl od někoho, kdo ho miluje, a vzápětí Charlieho políbí. |
20231101.cs_914625_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Charlieho%20mal%C3%A1%20tajemstv%C3%AD | Charlieho malá tajemství | Sam, Patrick a jejich přátelé hrají v místním uvedení muzikálu The Rocky Horror Picture Show. Když není přítomen přítel Sam, tak je Charlie požádán, aby zahrál jeho roli. Ohromí Mary Elizabeth (Mae Whitman), jednu z jejich přátel, a ta ho požádá, jestli by si s ní zatančil na školním plese. Po plese Mary Elizabeth bere Charlieho k sobě domů a zde se políbí. Prohlašuje, že je ráda, že právě on je její přítel. |
20231101.cs_914625_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Charlieho%20mal%C3%A1%20tajemstv%C3%AD | Charlieho malá tajemství | Mary Elizabeth dominuje vztahu a Charlie je z ní stále více a více podrážděný. Na večírku se rozejdou během hry Pravda nebo odvaha, když Charlie bezmyšlenkovitě políbí Sam poté, co je mu zadán úkol, aby políbil nejkrásnější dívku v místnosti. Sam je na Charlieho rozzuřená. Charlie se vrátí k Patrickovi, a ten mu řekne, aby se držel dál do té doby, než věci vychladnou. Charlie vidí flashbacky smrti své tety Helen (Melanie Lynskey), která zemřela při autonehodě, když mu bylo sedm let. |
20231101.cs_914625_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Charlieho%20mal%C3%A1%20tajemstv%C3%AD | Charlieho malá tajemství | Patrick se rozejde s Bradem poté, co je Bradův otec společně nachytá a za to Brada zbije přímo před Patrickovýma očima. Ve školní jídelně řekne Brad Patrickovi „buzno“, protože Brad nechce, aby jeho přátelé věděli, že je gay. Patrick zaútočí na Brada, ale Bradovi kamarádi ho zmlátí. Charlie zasáhne, zaútočí na Bradovy přátele, ale ztrácí vědomí. Když zase přijde k sobě, zjistí, že má pohmožděné klouby a kluci se svíjejí na podlaze v bolestech. Charlie pomůže Patrickovi vstát a varuje Brada slovy: „Dotkneš se ještě jednou mých přátel a zabiju tě“. Patrick, Sam a Charlie se usmiřují. Patrick bere Charlieho do parku a popisuje mu, jak se stal svědkem toho, jak Bradův otec svého syna zbil, když zjistil pravdu o něm a Patrickovi. Patrick poté řekne své přání, aby mohl potkat milého kluka a políbí Charlieho, ale vzápětí se mu za to omlouvá. Obejme ho a Charlie objetí opětuje. |
20231101.cs_914625_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Charlieho%20mal%C3%A1%20tajemstv%C3%AD | Charlieho malá tajemství | Sam dostane dopis, ve kterém je, že je přijata na Pensylvánskou státní univerzitu, že ale musí ihned odjet kvůli letnímu úvodnímu programu. Sam se rozchází s Craigem, když zjistí, že ji celou dobu podváděl. Noc před odjezdem pozve Sam Charlieho do svého pokoje a zeptá se ho: „Proč já i ostatní, co miluji, si vybíráme lidi, kteří s námi špatně zacházejí“, na což jí odpoví slovy: „Přijímáme takovou lásku, kterou si zasloužíme“. Po několika přiznáních se políbí. Když se Sam začne dotýkat Charlieho stehna, tak se odtáhne pryč. Následující ráno se Charlie loučí se Sam i Patrickem. Charlie je zanechán emocionálně otřesen, protože tato událost spustila jeho vzpomínky z dětství. |
20231101.cs_914625_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Charlieho%20mal%C3%A1%20tajemstv%C3%AD | Charlieho malá tajemství | Charlie vchází do prázdného domu a vidí několik flashbacků s tetou Helen a její smrtí. Charlie volá své sestře (Nina Dobrev) a viní se za smrt své tety. Jeho sestra se domnívá, že Charlie chce spáchat sebevraždu a zavolá na policii. Charlie omdlí, když policie vyrazí dveře a probouzí se až v nemocnici. Doktorka Burton (Joan Cusack), nemocniční psychiatrička, řekne rodičům Charlieho, že jeho teta ho sexuálně zneužívala. Charlie tyto vzpomínky potlačil, protože jí miloval. |
20231101.cs_914625_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Charlieho%20mal%C3%A1%20tajemstv%C3%AD | Charlieho malá tajemství | Charlie podstoupí terapii s doktorkou Burton, uzdraví se a vrací se domů, kde ho navštíví Sam a Patrick. Sam mu vysvětluje, jaký je život na koleji a řekne mu, že zjistila jméno písně z tunelu – je to píseň „Heroes“ od Davida Bowieho. Tato trojice opět vjíždí do tunelu, kde Charlie znovu políbí Sam a za jízdy si stoupne. Charlie si uvědomí, že se v této chvíli cítí naživu a volá: „Jsme nekoneční“. |
20231101.cs_914625_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Charlieho%20mal%C3%A1%20tajemstv%C3%AD | Charlieho malá tajemství | Album The Perks of Being a Wallflower (Original Motion Picture Score) bylo vydáno dne 25. září 2012 a obsahuje hudbu, kterou pro film složil Michael Brook. Bylo vydáno prostřednictvím Lionsgate Records. |
20231101.cs_914627_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Square%20de%20la%20place%20d%27Italie | Square de la place d'Italie | Square se nachází uprostřed kruhového objezdu v centru náměstí Place d'Italie, po kterém je pojmenováno. Na square je uprostřed vodní nádrž a bronzová socha maršála Alphonse Juina (1888-1967) z roku 1983, která je otočená čelem na Avenue d'Italie. |
20231101.cs_914629_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavillon%20des%20Arts | Pavillon des Arts | Pavillon des Arts (Pavilon umění) byla galerie umění v Paříži. Nacházela se v 1. obvodu v ulici Rue Rambuteau. |
20231101.cs_914629_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavillon%20des%20Arts | Pavillon des Arts | Galerie se zaměřovala na umění ve všech jeho formách, různých kultur a různých období: fotografie, malířství, sochařství, oděvy, nábytek, medaile aj. |
20231101.cs_914630_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mus%C3%A9e%20de%20la%20Publicit%C3%A9 | Musée de la Publicité | Musée de la Publicité (Muzeum reklamy) je muzeum v Paříži. Nachází se v 1. obvodu v ulici Rue de Rivoli v paláci Louvre. Muzeum se specializuje na všechny formy reklamy. Muzeum spravuje Union centrale des arts décoratifs (Ústřední unie dekorativního umění). |
20231101.cs_914630_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mus%C3%A9e%20de%20la%20Publicit%C3%A9 | Musée de la Publicité | Muzeum shromažďuje plakáty, reklamní filmy, tiskové reklamy, rozhlasové spoty, propagační předměty. Předměty jsou vystavovány pouze v rámci jednorázových výstav, jinak je expozice pro návštěvníky uzavřena. |
20231101.cs_914631_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/The%20Magician%27s%20Private%20Library | The Magician's Private Library | The Magician's Private Library je druhé studiové album americké zpěvačky-skladatelky Holly Mirandy, které vyšlo 23. února 2010 prostřednictvím amerického labelu XL Recordings. Producenty alba byli Dave Sitek z kapely TV on the Radio a Katrina Ford z kapely Celebration. |
20231101.cs_914631_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/The%20Magician%27s%20Private%20Library | The Magician's Private Library | Během koncertu v New Yorku s kapelou The Jealous Girlfriends v roce 2007 se Holly Miranda rozhodla, že vydá své sólové album s pomocí jejího přítele Davida Siteka (z kapely TV on the Radio). Album The Magician's Private Library bylo nahráno v roce 2008. Mirandino vydavatelství, Chrysalis Music, album financovalo, ale samotné album nebylo až do roku 2010, kdy Miranda podepsala smlouvu s XL Recordings, vydáno. |