_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 31
341
| title
stringlengths 1
182
| text
stringlengths 100
16.6k
|
|---|---|---|---|
20231101.cs_914488_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Arriva%20holding%20%C4%8Cesk%C3%A1%20republika | Arriva holding Česká republika | 31. prosince 2014 společnost Bosák Bus s. r. o. zanikla fúzí se společností Transcentrum Bus s. r. o., ta byla k 1. lednu 2015 (dle živnostenského rejstříku již k 10. prosinci 2014) přejmenována na nový název Arriva Střední Čechy s. r. o. K 1. lednu 2015 měla být rovněž společnost RDS bus začleněna do společnosti PROBO BUS a společnost PT REAL (z bývalé skupiny Probotrans) do Arriva Services. |
20231101.cs_914494_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hattencourt | Hattencourt | Hattencourt je francouzská obec v departementu Somme v regionu Hauts-de-France. V roce 2010 zde žilo 248 obyvatel. |
20231101.cs_914508_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Ji%C5%99et%C3%ADn%20pod%20Jedlovou | Římskokatolická farnost Jiřetín pod Jedlovou | Římskokatolická farnost Jiřetín pod Jedlovou je církevní správní jednotka sdružující římské katolíky na území obce Jiřetín pod Jedlovou a v jejím okolí. Organizačně spadá do děčínského vikariátu, který je jedním z 10 vikariátů litoměřické diecéze. Centrem farnosti je kostel Nejsvětější Trojice v Jiřetíně pod Jedlovou. |
20231101.cs_914508_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Ji%C5%99et%C3%ADn%20pod%20Jedlovou | Římskokatolická farnost Jiřetín pod Jedlovou | Kromě kněží stojících v čele farnosti, působili ve farnosti v průběhu její historie i jiní kněží. Většinou pracovali jako farní vikáři, kaplani, katecheté, výpomocní duchovní aj. |
20231101.cs_914508_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Ji%C5%99et%C3%ADn%20pod%20Jedlovou | Římskokatolická farnost Jiřetín pod Jedlovou | Ve farnosti se mohou nacházet i další drobné sakrální stavby, místa římskokatolického kultu a pamětihodnosti, které neobsahuje tato tabulka. Patří mezi ně např. křížová cesta na Křížové hoře. |
20231101.cs_914508_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Ji%C5%99et%C3%ADn%20pod%20Jedlovou | Římskokatolická farnost Jiřetín pod Jedlovou | Z důvodu efektivity duchovní správy byl vytvořen farní obvod (kolatura) farnosti – děkanství Varnsdorf, jehož součástí je i farnost Jiřetín pod Jedlovou, která je tak spravována excurrendo. Přehled těchto kolatur je v tabulce farních obvodů děčínského vikariátu. |
20231101.cs_914510_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicolaas%20Heinsius%20mlad%C5%A1%C3%AD | Nicolaas Heinsius mladší | Nicolaas Heinsius mladší, také Nicolaes, Nicolas, Nikolaus, (1656, Den Haag – 12. ledna 1718 Culemborg v nizozemské provincii Gelderland), byl nizozemský spisovatel a lékař. |
20231101.cs_914510_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicolaas%20Heinsius%20mlad%C5%A1%C3%AD | Nicolaas Heinsius mladší | Nicolaas Heinsius patřil do známé umělecké rodiny Heinsiů (otec Nicolaas byl známým básníkem, děd Daniel Heinsius básník a literární kritik), která sehrála v Nizozemí v době baroka významnou úlohu. Vedl dobrodružný cestovatelský život (navštívil Polsko, Rusko, Švédsko, Itálii apod.), byl osobním lékařem švédské královny Kristíny (jeho otec působil ve Stockholmu jako nizozemský vyslanec) a braniborského kurfiřta, působil na řadě míst v Říši i v papežském Římě či toskánské Florencii.Během svého života konvertoval ke katolictví. |
20231101.cs_914510_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicolaas%20Heinsius%20mlad%C5%A1%C3%AD | Nicolaas Heinsius mladší | K jeho nejznámějším pracím patřila kniha „Zeug-Hauß der Gesundheit, darin zu finden vortrefliche Geheimniße, wider das Podagra, Gicht, Schwindsucht, Stein, fallende Seuche, Wassersucht, Venus-Kranckheiten, und andere schwere Zufälle…“, kterou sepsal v době své služby na dvoře v říšském knížectví Jülich – Cleve. Tento lékařský tisk pojednával o nejčastějších chorobách vyšší společnosti jeho doby. V prvé řadě šlo o podagru (dnu), tuberkulózu, ledvinové kameny, vodnatelnost apod. Na konci svého života se Heinsius vrátil zpět do Nizozemí. V Culemburgu sepsal své nejslavnější dílo „Den vermakelijken Avanturier“, obsahující řadu autobiografických prvků. Toto dílo zaznamenalo mezinárodní ohlas a bylo přeloženo do francouzštiny, italštiny, němčiny a angličtiny. |
20231101.cs_914510_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicolaas%20Heinsius%20mlad%C5%A1%C3%AD | Nicolaas Heinsius mladší | Nicolaas Heinsius. In dbnl digitale bibliotheek voor de Nederlandse letteren [online]. Leiden : Stichting Digitale Bibliotheek voor de Nederlandse Letteren, [©2013] [cit. 2013-06-07]. Dostupný z: http://www.dbnl.org/auteurs/auteur.php?id=hein008. |
20231101.cs_914510_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicolaas%20Heinsius%20mlad%C5%A1%C3%AD | Nicolaas Heinsius mladší | HEINSIUS, Nicolaas. Zeug-Hauß der Gesundheit, darin zu finden vortrefliche Geheimniße, wider das Podagra, Gicht, Schwindsucht, Stein, fallende Seuche, Wassersucht, Venus-Kranckheiten, und andere schwere Zufälle]. Leipzig : Bey Thom. Fritsch, 1698. [6, 135 s. |
20231101.cs_914513_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jagdpanzer%20Jaguar%201 | Jagdpanzer Jaguar 1 | Jagdpanzer Jaguar 1 byl německý stíhač tanků. Spolu s bojovým vozidlem pěchoty Marder a Kanonenjagdpanzer patřil mezi úspěšné projekty SRN. Vozidla Jagdpanzer Jaguar 1 používá jen německá armáda. |
20231101.cs_914514_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kazimierz%20Deyna | Kazimierz Deyna | Kazimierz Deyna (23. říjen 1947, Starogard Gdański, Polsko – 1. září 1989, San Diego, USA) byl polský fotbalista. Hrával na pozici ofenzivního záložníka. Je bronzovým medailistou z mistrovství světa a dvojnásobným olympijským medailistou (zlato a stříbro). Je považován za největší legendu Legie Warszawa. |
20231101.cs_914514_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kazimierz%20Deyna | Kazimierz Deyna | Původně začínal dospělý fotbal v ŁKS Łódź, ale přišel do věku, kdy měl nastoupit do armády a tak si ho po pouhém jednom zápase za Łódź vybrala armádní Legia Warszawa. Ve Varšavě se pro něj velmi důležitým stal jeho první trenér, čechoslovák Jaroslav Vejvoda, ten v něm uviděl veliký talent a individuálně se mu věnoval. To přineslo ovoce, s Legií Warszawa se stal dvakrát mistrem Polska (1969, 1970) a jednou získal polský pohár (1973). V sezóně 1969/70 si s Legií zahrál například i semifinále PMEZ (dnešní Liga mistrů). Roku 1974 skončil v anketě Zlatý míč na třetím místě. V letech 1973 a 1974 získal v Polsku ocenění „Fotbalista roku“. |
20231101.cs_914514_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kazimierz%20Deyna | Kazimierz Deyna | V průběhu kariéry se o něj zajímalo několik velkoklubů v čele s Realem Madrid, milánskými AC a Interem nebo Monakem. Odejít mu však bylo dovoleno až roku 1978, kdy za 100 000 liber přestoupil do Manchesteru City. Tvrdá anglická hra mu ale nesvědčila, často vysedával jen na lavičce nebo s ním trenér experimentoval na hrotu útoku. I tak ale za 3 roky v Anglii stihl v 38 zápasech na záložníka slušných 12 branek. |
20231101.cs_914514_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kazimierz%20Deyna | Kazimierz Deyna | V roce 1981 emigroval do Spojených států amerických, kam dostal nabídku od týmu San Diego Sockers. Tam byl opět za hvězdu a nasázel spoustu gólů. Fotbalovou kariéru ukončil v roce 1984. Za stejný klub nastupoval i v lize halového fotbalu a dvakrát s ním ovládl tamní soutěž, v té hrál až do roku 1987. |
20231101.cs_914514_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kazimierz%20Deyna | Kazimierz Deyna | S polskou reprezentací získal bronzovou medaili na mistrovství světa roku 1974 (dostal se zde do all-stars týmu turnaje) a zúčastnil se i světového šampionátu roku 1978. Má též zlatou medaili z olympijských her v Mnichově 1972 (nejlepší střelec turnaje s 9 brankami) a stříbrnou z Montrealu 1976. Celkem za národní tým odehrál 97 utkání, v nichž vstřelil 41 branek. |
20231101.cs_914514_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kazimierz%20Deyna | Kazimierz Deyna | Debutoval 24. května 1968 v Chořově proti Turecku (8:0). Poslední zápas v dresu „biało-czerwoných" odehrál v semifinálové skupině MS 1978 v Argentině proti Brazílii (1:3). Po přestupu na „západ" už povoláván nebyl. |
20231101.cs_914514_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kazimierz%20Deyna | Kazimierz Deyna | V noci z 30. srpna na 1. září 1989 se vracel svým autem z tréninku. Z neznámých důvodů narazil v plné rychlosti do nákladního auta stojícího v odstavném pruhu. Byl na místě mrtvý, byl dokonce tak znetvořen, že ho policie dokázala identifikovat jen podle řidičského průkazu, který u sebe měl. Bylo mu 41 let. |
20231101.cs_914514_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kazimierz%20Deyna | Kazimierz Deyna | „Kaka" - jeho chůze údajně připomínala kachnu a slovo kaka je hovorové označení pro kaczka (polsky kachna) |
20231101.cs_914516_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jeroen%20Dijsselbloem | Jeroen Dijsselbloem | Jeroen Dijsselbloem, celým jménem Jeroen René Victor Anton Dijsselbloem [výslovnost: Jerun Dajslblum] (* 29. března 1966, Eindhoven, Nizozemsko) je nizozemský politik za Stranu práce. Od listopadu 2012 je ministrem financí v druhé vládě Marka Rutteho, od 21. ledna 2013 je prezidentem Euroskupiny, a od 11. února 2013 prezidentem Rady guvernérů Evropského stabilizačního mechanismu (ESM). |
20231101.cs_914516_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jeroen%20Dijsselbloem | Jeroen Dijsselbloem | Dijsselbloem vystudoval ekonomiku zemědělství na Wageningen University (1985–1991). Působil jako člen městského zastupitelstva Wageningenu (1994–1997) a jako člen dolní komory (Tweede Kamer) nizozemského parlamentu (2000–2002; 2002–2012). |
20231101.cs_914517_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Luh%20%28Raspenava%29 | Luh (Raspenava) | Luh (též ) je bývalá osada na severu Libereckého kraje ve Frýdlantském výběžku. Její původní název byl (v překladu mírná niva). Ten se používal až do roku 1946, kdy došlo vyhláškou československého ministra vnitra Václava Noska k jeho změně na Luh. Roku 1950 se stala osadou v rámci blízké Raspenavy a k počátku roku 1980 přestala být statisticky evidována jako část obce. |
20231101.cs_914517_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Luh%20%28Raspenava%29 | Luh (Raspenava) | Luh leží v údolí vymezeném na jihozápadě Jizerskými horami a na východě Pekelským vrchem (487 m n. m.). Údolím protéká řeka Smědá, do níž se levostranně vlévá Sloupský potok. Prochází tudy také silnice číslo II/290 a neelektrifikovaná železniční trať číslo 038 spojující Raspenavu s Bílým Potokem, na níž je jednokolejná železniční zastávka pojmenovaná Luh pod Smrkem. |
20231101.cs_914517_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Luh%20%28Raspenava%29 | Luh (Raspenava) | Osadou jsou vedeny značené turistické trasy. Stýkají se u rozcestníku nazývaném „Raspenava – bus“ a vedou odtud čtyři trasy. Severozápadním směrem zelená na rozcestí „Frýdlant – zámek“, východním žlutá směřující k rozcestí „Peklo“, na jih k rozcestí „Lužec“ směřuje zelená a západním směrem vede k rozcestí „Raspenava – železniční stanice“ žlutá značka. Luhem také prochází cyklotrasa číslo 3016, z níž zde odbočuje cyklistická trasa číslo 3063. |
20231101.cs_914518_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dybbuk%20%28nakladatelstv%C3%AD%29 | Dybbuk (nakladatelství) | Dybbuk (často psáno dybbuk) je české nakladatelství a vydavatelství, které provozuje od roku 2001 Jan Šavrda. |
20231101.cs_914518_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dybbuk%20%28nakladatelstv%C3%AD%29 | Dybbuk (nakladatelství) | Nakladatelství se soustřeďuje na vydávání okrajových literárních žánrů, vydává poezii i prózu a též překladovou literaturu z okrajových jazykových oblastí. Zaměřuje se i na knihy, v nichž se protínají filosofické ideje s moderními úvahami o jevech současných i historických. Kromě literárně hodnotných světových děl se často věnuje izolovaným a kontroverzním tématům. |
20231101.cs_914518_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dybbuk%20%28nakladatelstv%C3%AD%29 | Dybbuk (nakladatelství) | Od roku 2007 vydává také erotické tituly (antologie Kniha o kundě apod.), včetně erotických děl minulosti (Markýz de Sade aj.). |
20231101.cs_914518_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dybbuk%20%28nakladatelstv%C3%AD%29 | Dybbuk (nakladatelství) | Nakladatelství vydalo první knihy v roce 2001 a roku 2009 vydalo svůj stý titul. Jeho zakladatelem a majitelem je Jan Šavrda, původním povoláním grafik. Snaží se vydávat nekomerční literaturu z oblastí mystiky, mytologie a kognitivních věd, a dále poezii a beletrii. Vydalo knihy českých autorů, mezi něž patří Jan Kameníček, Zdeněk Hron, Michal Šanda, Magdalena Wagnerová, Daniel Micka či autor experimentální poezie Ladislav Nebeský, dále překlady knih z „malých“ jazyků, jako je finština, indonéština, rumunština a islandština, i knihy britského psychologa Olivera Sackse (které chce vydat všechny), filosofa-antinatalisty Davida Benatara, etnobotanika Dale Pendella či beletristky Angely Carterová. Většina knih vychází v malých nákladech v řádu stovek výtisků. |
20231101.cs_914518_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dybbuk%20%28nakladatelstv%C3%AD%29 | Dybbuk (nakladatelství) | V nakladatelství vyšla dvoudílná Antologie české poezie, dále překlady děl Mystika a Postata mystiky Evelyn Underhillové, Hledání Spinozy Antonia Damasia či Dějiny sebevražd Martina Monestiera, knihy Angely Carterové, Kariho Hotakainena a dalších. |
20231101.cs_914518_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dybbuk%20%28nakladatelstv%C3%AD%29 | Dybbuk (nakladatelství) | Vydaný román Simion Výtažník rumunského spisovatele Petru Cimpoeșa v překladu Jiřího Našince se stal Knihou roku v literární soutěži Magnesia Litera za rok 2007. Po vyhlášení cen se nakladatel Jan Šavrda vyslovil pro rozdělení prémie 200 tisíc korun na dvě poloviny. Stanovy ceny s touto situací nepočítaly, ovšem výbor sdružení vydal prohlášení, že v případě překladové literatury je „překladatel vnímán jako autor“. |
20231101.cs_914518_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dybbuk%20%28nakladatelstv%C3%AD%29 | Dybbuk (nakladatelství) | V roce 2009 byl na cenu Magnesia litera za překladovou knihu nominován titul Příběh podivuhodné lásky od Carla-Johana Vallgrena, který přeložil ze švédštiny Zbyněk Černík. |
20231101.cs_914518_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dybbuk%20%28nakladatelstv%C3%AD%29 | Dybbuk (nakladatelství) | Třistatřicettři (literární revue), čís. 120 : Zveřejňování soukromí [online] Česká televize, ČT2, 2010-03-13. [cit. 2013-06-21] – iVysílání – O nakladatelství dybbuk (začátek ve stopáži 39:25 min) |
20231101.cs_914518_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dybbuk%20%28nakladatelstv%C3%AD%29 | Dybbuk (nakladatelství) | rozhovor s manželi Šavrdovými: O robotech, „asivzdělaných“ učitelkách, četbě zažívané všemi smysly a lásce, díky níž je na světě lépe a radostněji |
20231101.cs_914520_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rue%20des%20Mauvais-Gar%C3%A7ons | Rue des Mauvais-Garçons | Rue des Mauvais-Garçons (ulice Zlých hochů) je ulice v Paříži. Nachází se ve 4. obvodu v historické čtvrti Marais. |
20231101.cs_914520_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rue%20des%20Mauvais-Gar%C3%A7ons | Rue des Mauvais-Garçons | Krátká ulice spojuje Rue de Rivoli a Rue de la Verrerie. Ulice je orientována z jihu na sever, směrem na sever na ni navazuje Rue de Moussy. |
20231101.cs_914520_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rue%20des%20Mauvais-Gar%C3%A7ons | Rue des Mauvais-Garçons | Ulice existovala již ve 13. století. Ve 14. století se nazývala Rue Chartron a přezdívalo se jí Rue des Mauvais-Garçons podle označení pro obyvatele, kteří se pohybovali na hraně zákona. Na základě dekretu z 29. září 1854 byla ulice zkrácena kvůli výstavbě Rue de Rivoli. |
20231101.cs_914524_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Doln%C3%AD%20Podlu%C5%BE%C3%AD | Římskokatolická farnost Dolní Podluží | Římskokatolická farnost Dolní Podluží (lat. Grunda) je církevní správní jednotka sdružující římské katolíky na území obce Dolní Podluží a v jejím okolí. Organizačně spadá do děčínského vikariátu, který je jedním z 10 vikariátů litoměřické diecéze. Centrem farnosti je kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Dolním Podluží. |
20231101.cs_914524_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Doln%C3%AD%20Podlu%C5%BE%C3%AD | Římskokatolická farnost Dolní Podluží | Založení tzv. staré farnosti není známo. V roce 1611 byla připojena k Jiřetínu. Jako samostatná farnost byla opět kanonicky zřízena roku 1860. Matriky jsou vedeny od roku 1784. |
20231101.cs_914524_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Doln%C3%AD%20Podlu%C5%BE%C3%AD | Římskokatolická farnost Dolní Podluží | Kromě kněží stojících v čele farnosti, působili ve farnosti v průběhu její historie i jiní kněží. Většinou pracovali jako farní vikáři, kaplani, katecheté, výpomocní duchovní aj. |
20231101.cs_914524_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Doln%C3%AD%20Podlu%C5%BE%C3%AD | Římskokatolická farnost Dolní Podluží | Ve farnosti se mohou nacházet i další drobné sakrální stavby, místa římskokatolického kultu a pamětihodnosti, které neobsahuje tato tabulka. |
20231101.cs_914524_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Doln%C3%AD%20Podlu%C5%BE%C3%AD | Římskokatolická farnost Dolní Podluží | Z důvodu efektivity duchovní správy byl vytvořen farní obvod (kolatura) farnosti Dolní Poustevna, jehož součástí je i farnost Dolní Podluží, která je tak spravována excurrendo. Přehled těchto kolatur je v tabulce farních obvodů děčínského vikariátu. |
20231101.cs_914525_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Marty%20Balin | Marty Balin | Marty Balin, rodným jménem Martyn Jerel Buchwald, (30. ledna 1942 Cincinnati, Ohio, USA – 27. září 2018) byl americký zpěvák a kytarista. V roce 1965 založil skupinu Jefferson Airplane, kde byl jedním z jejích hlavních zpěváků až do roku 1971. Mezitím, v letech 1969–1970 působil ještě ve skupině Hot Tuna a v letech 1975–1978 hrál s Jefferson Starship, kam se vrátil v roce 1993 a hrál zde až do roku 2008. V letech 1985–1987 byl spolu s několika dalšími dřívějšími členy Jefferson Airplane členem kapely KBC Band a v roce 1989 se účastnil reunionu klasické sestavy Jefferson Airplane. V roce 1973 nahrál jedno album s krátce existující skupinou Bodacious DF. Od roku 1981 vydal své první sólové album Balin, poslední nazvané The Witcher vydal o třicet let později. Zemřel roku 2018 ve věku 76 let. |
20231101.cs_914530_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Následnictví rakousko-uherského trůnu se vztahuje na osoby, kterých se týká nárok na titul hlavy habsbursko-lotrinské dynastie a rovněž následnictví císařského trůnu rakousko-uherského, respektive královských trůnů uherského, českého, chorvatského a slovinského. |
20231101.cs_914530_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Pořadí odpovídá výnosům pragmatické sankce císaře Karla VI. (1713), která stanovovala nedělitelnost území spadající pod správu habsburské dynastie: Rakouské arcivévodství, České a Uherské království, jakož i jejich državy (Nizozemí, Slezsko ad.). Po roce 1804 pravidla následnictví dosud aplikovaná na územích patřících ještě pod habsbursko-lotrinskou správu, přešla na Rakouské císařství a později, od roku 1867, na Rakousko-uherskou monarchii. V roce 1918 došlo k detronizaci habsbursko-lotrinského rodu, což souviselo s rozdělením císařství na různé státy, což však nemělo na pořadí následnictví uvnitř starobylé císařské a královské dynastie vliv. |
20231101.cs_914530_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | K následnictví rakousko-uherského trůnu jsou způsobilí pouze mužští členové habsbursko-lotrinské dynastie pocházející z legitimního manželství schváleného hlavou rodu. |
20231101.cs_914530_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Pořadí následnictví je založeno na principu mužské primogenitury (salické právo) a to vylučuje ženské potomky a děti z morganatických manželství. Změnu znamenala Pragmatická sankce z roku 1713, která uzákonila, že ženy mají nárok na hlavy rodu v případě, že by nebylo žádného žijícího přímého mužského potomka rodu. Aby byli členové rodu způsobilí k pořadí v následnictví hlavy habsbursko-lotrinského rodu, musejí kromě genealogických nároků splňovat také podmínku katolického vyznání. |
20231101.cs_914530_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Potomci císařovny Marie Terezie (z habsburské dynastie) a císaře Františka I. (z domu lotrinského) tvoří dynastii habsbursko-lotrinskou. |
20231101.cs_914530_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Mužští členové habsbursko-lotrinské dynastie (kteří patří k rakousko-uherské, toskánské nebo modenské větvi rodu) jsou nositeli titulu arcivévoda rakouský, princ uherský a český a rovněž predikát Císařská a královská Výsost. Od narození mají tito potomci nárok na pořadí v následnictví rakousko-uherského trůnu. |
20231101.cs_914530_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Zatímco potomci císařské rodiny narození do morganatických svazků jsou z habsbursko-lotrinské dynastie vyloučeni a obvykle jim je uděleno jméno podle některého císařského rodinného panství (jako například hraběcí větev z Merana nebo vévodská rodina Hohenbergů). Princové těchto rodů jsou rovněž vyloučeni z císařského následnictví. To je příklad třeba vévody Maxmiliána z Hohenbergu z roku 1916 z morganatického manželství poté, co se jeho otec následník trůnu František Ferdinand roku 1900 oženil s Žofií Chotkovou. |
20231101.cs_914530_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Pragmatická sankce je hlavní zákon vydaný císařem Karlem VI. roku 1713. Jelikož poslední mužský zástupce původní habsburské dynastie neměl žádného mužského potomka, a dynastie by tudíž po jeho smrti vymřela, rozhodl se svěřit následnictví svých držav (Arcivévodství rakouského, Království uherského a českého a k nim náležejících území) své dceři, příští císařovně Marii Terezii, a svému zeti, budoucímu císaři Františkovi I. (z lotrinské dynastie). |
20231101.cs_914530_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Karel VI. následně usiloval o uznání své Pragmatické sankce ze strany ostatních evropských států, což se mu také postupně podařilo. Přesto se po jeho smrti roku 1740 rozpoutala válka o rakouské dědictví a teprve smlouva z Aix-la-Chapelle z roku 1748 uznala následnictví nové habsbursko-lotrinské dynastie. |
20231101.cs_914530_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Osoby uvedené na následujícím seznamu požívají všech práv a poct Prvního řádu vyplývajících z gothajského almanachu, který zahrnuje panovnické rody (vládnoucí v současnosti či v minulosti). |
20231101.cs_914530_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Současným následníkem trůnu ("č. 0" na seznamu) je princ Karel Habsbursko-Lotrinský, narozený 11. ledna 1961. Následníkem trůnu se stal po abdikaci svého otce, korunního prince uherského a českého, arcivévody Otty Habsbursko-Lotrinského (1912–2011), dne 1. ledna 2007. |
20231101.cs_914530_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (2) arcivévoda Jiří Rakouský (* 1964); ženatý s vévodkyní Eilikou, rozenou princeznou z oldenburskou |
20231101.cs_914530_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (5) arcivévoda Amedeo Rakouský-Este, princ belgický (* 1986); ženatý s Italkou Elisabeth Marií Rosboch von Wolkenstein |
20231101.cs_914530_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (13) arcivévoda Karel Filip Rakouský (* 1954), 1. manželka (od roku 1994) Martina Donathová (rozvedeni v roce 1997), 2. manželka (od roku 1998) Anne-Eugénie d'Arenberg; dva synové ze dvou manželství |
20231101.cs_914530_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (18) arcivévoda Rudolf Maria Rakouský (* 1950); ženatý s baronkou Hélène de Villenfagne de Vogelsanck (manželství bylo zpětně uznáno jako dynastické) |
20231101.cs_914530_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | arcivévoda Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, kníže těšínský (1771–1847); adoptivní syn Alberta Kazimíra Sasko-Těšínského; zakladatel těšínské větve habsburské dynastie |
20231101.cs_914530_16 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | arcivévoda Leo Karel Rakousko-Těšínský (1893–1939); sňatek s hraběnkou Marií-Klothildou von Thuillières |
20231101.cs_914530_17 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | arcivévoda Ferdinand III. Rakousko-Toskánský, velkovévoda toskánský (1769–1824); zakladatel toskánské větve v habsburské dynastii |
20231101.cs_914530_18 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | arcivévoda Leopold II. Rakousko-Toskánský, velkovévoda toskánský (1797–1870) arcivévoda Ferdinand IV. Rakousko-Toskánský, velkovévoda toskánský (1835–1908) arcivévoda Petr Ferdinand Rakousko-Toskánský, velkovévoda toskánský (1874–1948) arcivévoda Gottfried Rakousko-Toskánský, velkovévoda toskánský (1902–1984) arcivévoda Leopold František Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1942–2021); vzdal se svých práv na titul velkovévody Toskánska a vedoucího toskánské linie ve prospěch svého syna; byl dvakrát ženatý: 1. manželka (od roku 1965) Letizia von Arenberg (rozvedeni v roce 1981), 2. manželka (od roku 1993) Martha Perez-Fernandez (rozvedeni v roce 1998); jediný syn z 1. manželství |
20231101.cs_914530_19 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (42) arcivévoda Zikmund Rakousko-Toskánský, velkovévoda toskánský (* 1966); ženatý s Alice Juliet Edmonsonovou |
20231101.cs_914530_20 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (45) arcivévoda Guntram Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1967); morganatické manželství s Deborah de Sola (manželství bylo zpětně uznáno za dynastické pouze v Rakousku) |
20231101.cs_914530_21 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (46) arcivévoda Tiziano Leopold Rakousko-Toskánský (* 2004); ponechává si rakousko-uherská dynastická práva |
20231101.cs_914530_22 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | arcivévoda Jiří Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1905–1952) (47) arcivévoda Radbot Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1938); ženatý morganatickým sňatkem s Caroline Proustovou |
20231101.cs_914530_23 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | arcivévoda Karel Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1839–1892) arcivévoda Leopold Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1863–1931) arcivévoda Antonín Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1901–1987) (49) arcivévoda Dominik Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1937); dvakrát ženatý morganatickým sňatkem: 1. manželka (od roku 1960) Angela von Foss (rozvedeni v roce 1999), 2. manželka (od roku 1999) Emmanuela Mlinarski |
20231101.cs_914530_24 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | arcivévoda František Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1866–1939) arcivévoda Hubert Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1894–1971) arcivévoda Bedřich Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1927–1999) (50) arcivévoda Leopold Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1956) |
20231101.cs_914530_25 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (51) arcivévoda Alexandr Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1959); ženatý s hraběnkou Marií Gabrielou z Valdštejna |
20231101.cs_914530_26 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (54) arcivévoda Ondřej Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1936); 1. manželka (od roku 1986) Maria de la Piedad Espinosa (rozvedeni v roce 2001), 2. manželka (od roku 2001) hraběnka Valeria Podstatská-Lichtenštejnská |
20231101.cs_914530_27 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (57) arcivévoda Marek Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1946); morganatický sňatkem s Hildou Jungmeierovou, tři děti |
20231101.cs_914530_28 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (58) arcivévoda Jan Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1947); morganatický sňatkem s Anne-Marie Stummerovou, tři děti |
20231101.cs_914530_29 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (59) arcivévoda Michael Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1949); ženatý od roku 1992 s Evou Antonií von Hofmann, jedna dcera |
20231101.cs_914530_30 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | arcivévoda Theodor Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1899–1978) (60) arcivévoda Karel Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1936); ženatý s Edith Wenzel, baronkou von Sternbach (manželství bylo zpětně uznáno za dynastické pouze v Rakousku) |
20231101.cs_914530_31 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (61) hrabě Matyáš Habsburský (* 1971), ponechává si rakousko-uherská dynastická práva; 1. manželka (od roku 1995) Sabine Binder (rozvedeni v roce 1998), 2. manželka (od roku 1999) Eva Anderle; tři děti z 2. manželství |
20231101.cs_914530_32 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | arcivévoda Klement Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1904–1974); ženatý s Elizabeth, dcerou Fredericka, hraběte Resseguiera de Mremonta (manželství bylo zpětně uznáno za dynastické pouze v Rakousku) |
20231101.cs_914530_33 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (68)princ Klement Altenburský (* 1932); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie; ženatý s Laurence Costa de Borgar |
20231101.cs_914530_34 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | princ Petr Bedřich Altenburský (1935–2008); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie; ženatý s Julianou, hraběnkou von Wallenstein-Forni |
20231101.cs_914530_35 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (71) princ Fridrich Altenburský (* 1966); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie; ženatý s hraběnkou Gabrielou von Walterskirchen |
20231101.cs_914530_36 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (75) princ Josef Altenburský (* 1941); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie; ženatý s baronkou Christinou von Herdtl |
20231101.cs_914530_37 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (76) princ Mikuláš Altenburský (* 1942); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie; byl dvakrát ženatý, dvě děti z 1. manželství |
20231101.cs_914530_38 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (77) princ Jan Altenburský (* 1949), se zpětnou platností uznaný za člena dynastie; ženatý s Evgenií Fundulusovou; tři dcery a jeden syn |
20231101.cs_914530_39 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | arcivévoda Josef Rakouský, palatin uherský (1776–1847) arcivévoda Josef Karel Ludvík Rakouský (1833–1905) arcivévoda Josef August Rakouský (1872–1962) arcivévoda Josef František Rakouský (1895–1957) arcivévoda Josef Arpád Rakouský (1933–2017); ženatý (od roku 1956) s princeznou Marií Loewenstein-Wertheim-Rosenberg (1935–2018) |
20231101.cs_914530_40 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (78) arcivévoda Josef Karel Rakouský (* 1960); hlava maďarské linie; ženatý s princeznou Markétou z Hohenbergu |
20231101.cs_914530_41 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (81) arcivévoda Ondřej Augustýn Rakouský (* 1963); sňatek s hraběnkou Marií Christinou von Hatzfeld-Dongoff |
20231101.cs_914530_42 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (92) arcivévoda Géza Rakouský (* 1940); dva morganatické sňatky: 1. manželka (od roku 1965) Monica Deckerová (rozvedeni v roce 1991), 2. manželka (od roku 1992) Elizabeth Jane Künstadterová; z 1. manželství, tři synové, z 2. manželství, jedna dcera |
20231101.cs_914530_43 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | (93) arcivévoda Michael Rakouský (* 1942); sňatek s princeznou Christiane z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu (* 1940), sestrou rakouské arcivévodkyně Marie (1935-2018) |
20231101.cs_914530_44 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | L’Intermédiaire des chercheurs et curieux (ICC): vydávaný 11× ročně. Tato revue obsahuje rubriku s názvem «Carnet impérial, royal et ducal» (Císařský, královský a vévodský zápisník) a věnuje se především občanskému životu (převážně evropských) členů rodů panujících dnes či v minulosti |
20231101.cs_914530_45 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Chantal de Badts de Cugnac a Guy Coutant de Saisseval Le Petit Gotha, první vydání r. 1993, nové rozšířené a aktualizované vydání z roku 2002, editor: Le Petit Gotha, 989 stran: viz str. 176 «LISTE DE SUCCESSION en janvier 2002» («Seznam následnictví v lednu 2002») v kapitole věnované «EMPIRE D’AUTRICHE-HONGRIE» - Rakousko-uherské císařství |
20231101.cs_914530_46 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Jean-Fred Tourtchine, L’Empire d’Autriche (ve 3 svazcích), sbírka Les Manuscrits du Cèdre. Dictionnaire historique et généalogique, CEDRE (Cercle d'études des dynasties royales européennes), 265 stran, dernier volume publié en 1992, |
20231101.cs_914530_47 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Linie%20n%C3%A1slednictv%C3%AD%20rakousko-uhersk%C3%A9ho%20tr%C5%AFnu | Linie následnictví rakousko-uherského trůnu | Nicolas Enache, La Descendance de Marie-Thérèse de Habsbourg, reine de Hongrie et de Bohême (Potomci Marie Terezie Habsburské, královny uherské a české), 1996, editované L’Intermédiaire des chercheurs et curieux'', 795 stran |
20231101.cs_914534_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEec%20%28Raspenava%29 | Lužec (Raspenava) | Lužec (původně ) je bývalá osada na severu České republiky v Libereckém kraji. Původně se jmenovala (v překladu nivička), ale v roce 1946 došlo z rozhodnutí československého ministra vnitra Václava Noska k přejmenování osady na Lužec. Ta se navíc v roce 1950 stala součástí nedalekého města Raspenavy a k 1. lednu 1980 přestala být evidována jako část obce. |
20231101.cs_914534_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEec%20%28Raspenava%29 | Lužec (Raspenava) | Osada leží ve Frýdlantském výběžku v údolí ohraničeném z východu Jizerskými horami a ze západu Dubovým vrchem (474 m n. m.). Údolím protéká řeka Smědá, do níž se zde pravostranně vlévá Libverdský potok. Řeku po jejím východním okraji lemuje silnice číslo II/290 a spolu s ní též neelektrifikovaná železniční trať číslo 038, která spojuje Raspenavu s Bílým Potokem. Na ní je – jižně od nechráněného železničního přejezdu, na němž trať křižuje silnice III/29013 – jednokolejná železniční zastávka Lužec pod Smrkem. Jihozápadně od ní roste památný strom Lužecký klen. |
20231101.cs_914534_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEec%20%28Raspenava%29 | Lužec (Raspenava) | Po jihozápadním okraji obce je vedena zelená turistická značka směřující sem z rozcestníku „Raspenava – bus“. Tato trasa končí na rozcestníku turistických tras nazývaném „Lužec“. Přes něj je vedena modře značená turistická trasa, která západním směrem stoupá k rozcestníku „Kámen osvobození“ a jihovýchodním na rozcestí „Hejnice – kostel“. Po totožné komunikaci na západní straně, kudy vede zelená a do Hejnic směřující modrá turistická značka, je vedena také cyklistická trasa číslo 3016. |
20231101.cs_914542_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Square%20Belleville%20-%20T%C3%A9l%C3%A9graphe | Square Belleville - Télégraphe | Nachází se na rohu ulic Rue de Belleville a Rue du Télégraphe, podle kterých získalo svůj název. Ke square přiléhá hřbitov Belleville. |
20231101.cs_914557_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Long%20Island%20Iced%20Tea | Long Island Iced Tea | Long Island Iced Tea je název alkoholického míchaného nápoje pocházejícího z USA. Vzniká tak, že se do vysoké sklenice naleje po malém panáku ginu, rumu, tequily, vodky a Triple secu, doleje se kolou a zamíchá, podává se s ledem a limetkou. Nápoj má 22 % alkoholu a je tak mezi highbally nejsilnější (i když barman ho může na požádání samozřejmě namíchat slabší). Koktejl je pojmenován podle ostrova Long Island a podle toho, že hnědou barvou připomíná čaj. Jeho vznik je nejasný: podle jedné teorie vznikl v dobách prohibice, když bylo nutné alkohol maskovat, aby vypadal jako čaj. Podle jiné verze vytvořil nápoj v roce 1972 barman Robert „Rosebud“ Butt. |
20231101.cs_914558_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bnov%C3%A1%20krize | Měnová krize | Měnová krize či krize platební bilance je náhlá devalvace měny, jež často končí spekulativním útokem na devizovém trhu. Měnová krize může být zapříčiněna dlouhodobým deficitem platební bilance nebo nedůvěrou trhu ve schopnost vlády krýt svou vlastní měnu. Měnové krize většinou postihují režimy fixního měnového kurzu, spíše než režimy volně pohyblivého kurzu (floating). |
20231101.cs_914558_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bnov%C3%A1%20krize | Měnová krize | Měnová krize je typem finanční krize, která je často spojena s reálnou ekonomickou krizí. Měnové krize mohou být zvláště destruktivní pro malé otevřené ekonomiky (nebo velké, avšak nestabilní). Vlády se v takových případech snaží odrazit útoky tím, že uspokojují převis poptávky po dané měně pomocí vlastních měnových rezerv, nebo svých devizových rezerv (většinou USD, EUR nebo GBP). Měnové krize mají velké a nákladné dopady na ekonomiku, avšak schopnost předvídat jejich načasování a rozsah je omezena teoretickým pochopením komplexních interakcí mezi makroekonomickými fundamenty, očekáváním investorů a vládní politikou. |
20231101.cs_914558_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bnov%C3%A1%20krize | Měnová krize | Recese připisované měnovým krizím zahrnují následující případy: Hospodářská krize v Mexiku (1994), Asijská finanční krize (1997), Ruská finanční krize (1998), Argentinská krize (1999–2002). |
20231101.cs_914560_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/De%20Koel | De Koel | De Koel nebo celým názvem podle sponzora Seacon Stadion – De Koel je fotbalový stadion v nizozemském městě Venlo a je domovem klubu VVV-Venlo. Kapacita je 8 000, z toho je 1 500 míst ke stání. Otevřen byl 19. března 1972 inauguračním zápasem mezi VVV-Venlo a Camburem, který skončil remízou 1:1. V roce 2007 prošel modernizací poté, co klub postoupil do nizozemské nejvyšší ligové soutěže Eredivisie. Od roku 2005 přijal název Seacon Stadion jako smluvní závazek vůči sponzorovi. |