Datasets:

rasdani

/

cohere-wikipedia-2023-11-cs-1.5k-articles

like 0

20231101.cs_70503_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chudokrevnost

Chudokrevnost

Při hemolytických anemiích navíc projevy hemolýzy – hemoglobinemie, hemoglobinurie (až hemoglobinurická nefróza), pokles hladiny haptoglobinu, hemosideróza, ikterus, tvorba pigmentových žlučových kamenů.

20231101.cs_70503_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chudokrevnost

Chudokrevnost

Existují různé druhy chudokrevnosti, člení se podle různých hledisek. Anémie se dělí do tří hlavních skupin: Mikrocytární, Makrocytární a Normocytární.

20231101.cs_70503_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chudokrevnost

Chudokrevnost

Anémie z nedostatku železa je jednou z nejčastějších. Nedostatek železa vzniká především při dlouhodobé a postupné ztrátě krve, která vyčerpává zásoby železa v organismu (železo je v krvi vázané na hemoglobin a při jeho deficitu klesá celková hodnota hemoglobinu). Tímto problémem jsou nejčastěji postiženy ženy se silným menstruačním krvácením. Ke ztrátě železa krvácením však dochází např. i u hemoroidů, ale to většinou nevede až k rozvoji anémie na rozdíl od polypů konečníku, vředovém onemocnění střev, kolorektálního karcinomu, jícnových varixů, tumorů žaludku apod. Další možnou příčinou je nedostatek železa v potravě. Anémie se může též rozvinout při neschopnosti železo vstřebávat. Tento stav je při neschopnosti žaludku syntetizovat HCl, po resekcích žaludku, rozsáhlých resekcích tenkého střeva nebo uniká-li střevní obsah píštělemi.

20231101.cs_70503_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chudokrevnost

Chudokrevnost

Pokud vznikne chudokrevnost z nedostatku železa, je vhodnou kombinací užívání potravních doplňků železo v dávkách většinou do 300 mg/den (v podobě organické soli – např. fumarát železnatý) a vitamín C (železo je základní složka hemoglobinu a vitamín C jej pomáhá lépe vstřebávat). Užívání extraktů třapatky (echinacea) podporuje mj. i tvorbu červených krvinek.

20231101.cs_70503_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chudokrevnost

Chudokrevnost

Další možnou příčinou chudokrevnosti (i když méně častou) je nedostatek vitaminu B12 (tzv. perniciózní anémie) nebo kyseliny listové – obě látky jsou důležité pro tvorbu červených krvinek (tímto typem jsou nejčastěji postiženi alkoholici, kuřáci a těhotné a kojící ženy). Perniciózní anémie může vzniknout i v důsledku stravovacích návyků popř. poruchy vstřebávání některých látek. Rizikovou skupinou jsou rovněž lidé vyhýbající se konzumaci živočišných potravin (vegetariáni, vegani).

20231101.cs_70503_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chudokrevnost

Chudokrevnost

Většina žen po menopauze a prakticky všichni muži v každém věku však mají ve stravě železa dostatek a pokud to není nezbytně nutné, měli by se užívání přípravků s obsahem železa vyhnout. Nadbytek železa působí jako oxidant a vytváří v těle volné radikály.

20231101.cs_70503_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chudokrevnost

Chudokrevnost

Jde-li o anémii z nedostatku vitamínu B12 a kyseliny listové, je třeba tyto dvě látky zařadit do jídelníčku. Užívání vitamínu C podpoří jejich lepší vstřebávání.

20231101.cs_70503_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chudokrevnost

Chudokrevnost

Do jídelníčku je pak vhodné vybírat potraviny bohaté na železo (sezamový olej), vitamín B12 (červené maso, játra, korýši; pro vegany a veganky jsou jediným důvěryhodným zdrojem potraviny fortifikované tímto vitamínem a vitamínové doplňky) a kyselinu listovou (především listová zelenina).

20231101.cs_70503_14

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chudokrevnost

Chudokrevnost

Příčina této anemie je komplexní. Je to jak mírná hemolýza, tak menší podíl zabudování železa do hemu (krevního barviva), tak i snížení vývinu nových červených krvinek. S tímto se setkáváme při infekcích (infekční endokarditida, osteomyelitida, TBC), nádorových onemocněních, poruchách metabolismu, systémových nemocech pojiva (systémový lupus erythematodes, vaskulitida, sklerodermie), nedostatek erytropoetinu u onemocnění ledvin. Anémie bývá většinou mírná a léčbou je léčba základního onemocnění.

20231101.cs_42011_19

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beton

Beton

Při posuzování vodotěsnosti betonu se nezapočítávají různé hrubé poruchy (trhliny, štěrková hnízda, díry v betonu apod.), které umožňují pronikání vody a kde je nutno beton opatřit vodotěsnou izolací. Vodotěsnost betonu se posuzuje podle toho, zda voda může procházet cementovou maltou nebo stykem mezi maltou a kamennými zrny. Normální zdravý kámen je prakticky vodotěsný.

20231101.cs_42011_20

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beton

Beton

K zajištění vodotěsnosti je třeba betonovou směs řádně složit a dokonale zhutnit. Pro zlepšení vodotěsnosti se dobře osvědčily povrchově aktivní látky (plastifikovaný a provzdušněný beton).

20231101.cs_42011_21

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beton

Beton

Pokud je potřeba zhotovit v terénu se spodní tlakovou vodou betonovou šachtu se zárukou absolutní nepropustnosti, postupuje se takto: Z ocelových plechů tloušťky 5 mm se svaří nepropustná ocelová bedna, nahoře otevřená. Vybetonuje se základová deska, a na ni, ještě do čerstvého betonu, se bedna postaví. Pak se do ní a zvenku zabuduje šalung a po přidání armatury se vybetonuje. Ocelová bedna je tak vlastně uvnitř železobetonové bedny.

20231101.cs_42011_22

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beton

Beton

Přísady jsou obvykle různé chemikálie, které se přidávají do vody; příměsi se naopak přidávají do kameniva. Jsou to organické nebo anorganické materiály, tekutiny i sypké, které se přidávají do záměsi, aby určitým způsobem pozměnily vlastnosti betonu. Běžně tvoří maximálně 5 % hmotnosti. Nejčastěji se používají tyto typy:

20231101.cs_42011_23

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beton

Beton

Zrychlovače tuhnutí – urychlují hydrataci, beton rychleji dosáhne počáteční pevnosti. Nejjednodušší je přimíchání vodního skla. Beton pak tuhne velmi rychle a je nutno to napřed vyzkoušet. Pozor – tuhost nebo tvrdost betonu s vodním sklem je zpočátku pouze technologická – to znamená, že nám umožní s betonem hned pracovat. U tohoto betonu ale také proběhne čtyřtýdenní krystalizace do konečné tvrdosti (aby nebylo mýlky, že beton s vodním sklem je hned hotový). Použití je hlavně při havarijních opravách proti vodě, nebo například tažení římsy z cementové malty při 5 °C. V chladu by tuhnutí vrstev malty trvalo dlouho. Přidá-li se vodní sklo, malta tuhne rychleji, její tuhost pak umožní i natažení jemné omítky. Římsa je hotová, pak ať si proběhne krystalizace.

20231101.cs_42011_24

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beton

Beton

Protizmrazovací přísady – urychlují v zimním období dřívější dosažení pevnosti nutné pro odolnost betonu vůči působení mrazu na záměsovou vodu.

20231101.cs_42011_25

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beton

Beton

Vodotěsnicí přísady – zvyšuje vodonepropustnost betonu, přísady oddělují póry od sebe a přerušují je. Nejjednodušší je přimíchání mazlavého mýdla, tzv. jádrového – starý způsob, známý už za 1. republiky. Tento způsob objevila praxe – nevědělo se, jak je to teoreticky možné. Až později bylo vysvětleno, že se v betonu vytvoří vodou nerozpustná vápenatá mýdla. Pro výrobu tzv. "mýdlobetonu" se používá běžný poměr cementu a písku, případně štěrku, ale místo vody je použit roztok mazlavého mýdla v hmotnostním poměru 1 : 100. Tedy 1 kg mazlavého mýdla (běžně dostupného např. v drogerii) se rozpustí nejdříve v 10 litrech vody a teprve pak se tento koncentrát vlije do sudu s 90 litry vody. Vše se řádně promíchá, aby se mazlavé mýdlo dobře rozpustilo a tento mýdlový roztok se již použije stejně jako voda při výrobě betonu, který je však nutno velmi dobře promíchat, aby se na zrníčkách písku či štěrku vytvořil mýdlový povlak. Takto vyrobený mýdlobeton lze výborně použít při rekonstrukcích starších objektů – zejména podlah nebo základů. Voda ve zdivu či podlahách tak bude mít mnohem menší příležitost vzlínat betonem, což se projeví např. suchou podlahou bez použití asfaltové izolace. (Staří praktici se shodují v tom, že tento beton je stejně kvalitní jako beton bez přísady mýdla).

20231101.cs_42011_26

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beton

Beton

Hydrofobizační přísady – přísady vytváří na povrchu pórů vodoodpuzující povlak a snižují jejich propustnost pro vodu

20231101.cs_42011_27

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beton

Beton

Beton je univerzálním stavebním materiálem, používá se jak na nosné konstrukce (skelety), tak na výrobu panelů; v dopravním stavitelství je beton hlavním materiálem pro výstavbu mostů, vozovek dálnic; v podzemním stavitelství se beton používá jako dočasná i trvalá výztuž. U betonu je jedno, je-li použit na suchu nebo pod vodou, jeho vlastnosti se tím nemění.

20231101.cs_29947_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/In%C5%BEen%C3%BDr

Inženýr

Obecněji je inženýr označení – bez ohledu na vzdělání či titul – pro odborníka v oblasti nazývané inženýrství.

20231101.cs_29947_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/In%C5%BEen%C3%BDr

Inženýr

Udělování titulu „inženýr“ (resp. i titulu „inženýr architekt“) se v České republice řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Získá ho absolvent 1–3letého studia, v případě navazujícího magisterského studia na bakalářský studijní program, nebo 4–6letého studia v případě magisterského studijního programu (samostatného, celistvého, tedy souvislého a nenavazujícího studia) na univerzitě, případně na jiné vysoké škole. Úspěšný absolvent, inženýr, může případně i dále studovat v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.), tedy získat tzv. velký doktorát (8 v ISCED).

20231101.cs_29947_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/In%C5%BEen%C3%BDr

Inženýr

Jako diplomant se někdy označuje student magisterského studijního programu, příp. student pracující na své diplomové (magisterské/inženýrské) práci. Magisterské studium se v tomto případě řádné ukončuje státní závěrečnou zkouškou (státnice), jejíž součástí je i obhajoba diplomové práce.

20231101.cs_29947_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/In%C5%BEen%C3%BDr

Inženýr

Tituly této úrovně (inženýrské, resp. master's degree) se většinou ve světě v praxi běžně neužívají, vyjma profesních titulů (např. M.D. apod.), běžně tak většinou v praxi bývají užívány až tituly vyššího stupně (typicky Ph.D.); v některých zemích (Česko, Slovensko) však může být jejich formální užívání v praxi častější, přičemž jako formálně správné oslovování se zpravidla užívá pane inženýre / paní inženýrko.

20231101.cs_29947_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/In%C5%BEen%C3%BDr

Inženýr

Kodifikovaná zkratka začíná vždy velkým písmenem, tedy „Ing.“ Takto byla v českém prostředí zavedena jakožto chráněné stavovské označení císařským nařízením č. 130 ř. z. ze dne 14. března 1917 a výnosem ministerstva školství a národní osvěty z 9. srpna 1926, později byla takto určena všemi vysokoškolskými zákony od roku 1966. Dříve však byla uváděna také ve tvaru „ing.“

20231101.cs_29947_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/In%C5%BEen%C3%BDr

Inženýr

V Československu byla v roce 1919 zřízena Vysoká škola obchodní (VŠO) jako fakulta Českého vysokého učení technického (ČVUT), přičemž původní tříleté studium bylo následně při reorganizaci v roce 1929 prodlouženo na čtyřleté a studenti po jeho dokončení získávali titul (stavovské označení) „inženýr“, tak jako ostatní na ČVUT. Později, od roku 1934, byl též udělován doktorát – titul doktor věd obchodních (RCDr.). Rovněž byl vedle toho (v letech 1901–1953) udělován v rámci rigoróza titul doktor technických věd (RTDr.). Dále se též v uváděných oblastech uděloval doktor montánních věd (Dr. mont.), doktor zemědělství (Dr. agr.) a další doktoráty.

20231101.cs_29947_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/In%C5%BEen%C3%BDr

Inženýr

Po převzetí moci komunisty byl následně roku 1950 přijat Nejedlého zákon o vysokých školách, který od roku 1953 zrušil tituly a stavovská označení pro nové absolventy a udíleny tak byly pouze profesní označení (inženýr architekt, nebo např. promovaný lékař, promovaný právník, dřevařský inženýr, inženýr-zemědělský mechanisátor a desítky dalších). Od roku 1966 byly tituly opět udělovány, a to včetně titulu inženýr (Ing.) či inženýr architekt (Ing. arch.), po ukončení studia státní závěrečnou zkouškou. Kromě toho tento zákon zpětně přiznal dřívějším absolventům technických, ekonomických či zemědělských vysokých škol příslušný titul.

20231101.cs_29947_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/In%C5%BEen%C3%BDr

Inženýr

Po revoluci byl přijat nový vysokoškolský zákon a udílen byl „inženýr“, titul „inženýr architekt“ nikoliv. Boloňský proces pak sjednotil evropské vysokoškolské vzdělávání. Původně bylo v Česku studium, které vedlo k získání tohoto titulu oficiálně označováno jako „vysokoškolské studium“, bakalářský studijní program byl označován jako „(obsahově) ucelená část vysokoškolského studia“. Vyšší kvalifikaci (8 v ISCED, doctor's degree) primárně určenou pro vědeckou činnost je pak možno od roku 1998 dosáhnout dalším 3–4letým studiem v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.), přičemž mezi lety 1990-1998 se jednalo o tzv. „postgraduální studium“ (doktor – Dr.) a v předchozím období (od roku 1953) se pak jednalo o tzv. „vědeckou aspiranturu“ (kandidát věd – CSc.). Dvoustupňový systém „dlouhého“ vysokoškolského studia a vědecké aspirantury se tak po revoluci i v Česku transformoval do třístupňového vysokoškolského systému standardního ve světě.

20231101.cs_29947_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/In%C5%BEen%C3%BDr

Inženýr

V určitých zemích zejména anglosaského světa, resp. v zemích bývalého Západního bloku, na rozdíl od ČR či zemí bývalého Východního bloku, se mohou v některých uváděných oblastech tohoto obvykle 4–6letého studia, udílet i různé varianty či ekvivalenty engineer – master (magistr, master's degree, např. v oblasti ekonomie MA, příp. MSc apod.).

20231101.cs_17181_32

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hannibal

Hannibal

Po skončení války se Hannibal nejprve na šest let stáhl do ústraní a působil jako úspěšný obchodník. Kartágo se v těchto letech velice rychle vzpamatovalo z válečné pohromy a brzy zbohatlo natolik, že mohlo uhradit celé Římem stanovené reparace. V politice se Hannibal neangažoval až do roku 196 př. n. l., kdy byl zvolen suffetem, jedním ze dvou kartaginských úředníků, jejichž postavení bylo srovnatelné s římskými konzuly. Během své činnosti v této funkci Hannibal prokázal, že není jen vynikajícím vojevůdcem, ale také výjimečným politikem. Zavedl řadu reforem prospěšných Kartágu, čímž se ale stal podezřelým jak Římanům, tak i bohaté vládnoucí vrstvě v Kartágu, neboť většina Hannibalem zaváděných změn podkopávala její výsadní postavení ve státě. Hannibal usiloval skoncovat se zkorumpovaností oligarchie. Navíc zmenšil státní výdaje a reformoval ústavu. Členové senátu neměli být jmenováni na doživotí, nýbrž voleni a to pouze na jeden rok, přičemž mezi dvěma funkčními období musela být dvouletá prodleva. Tradiční kupování úřadů bylo zakázáno. Těmito moderními a pokrokovými reformami se Hannibal osvědčil jako výtečný teoretik v oblasti fungování státu, takřka na úrovni Aristotela. Kromě toho projevoval také starost o uspokojení potřeb prostého lidu. Hannibal byl rovněž znamenitý ekonom, který napomohl razantnímu hospodářskému vzestupu Kartága, jež se znovu stalo nejvýznamnější obchodní metropolí Středomoří. Nechal kultivovat kartaginské okolí vysázením olivových hájů, důsledně vymáhal daně od bohatých, zavedl cla na zahraniční obchod a uskutečnil různá další pozitivní opatření.

20231101.cs_17181_33

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hannibal

Hannibal

Kartaginská aristokracie zbavená Hannibalem své dřívější moci využila však nedůvěry Římanů k jejich znovu sílícímu nepříteli a dopustila se podlé zrady vůči Hannibalovi, který usiloval o dobro svých spoluobčanů. Do Říma se vypravila delegace z Kartága, jež v římském senátu obvinila Hannibala ze spolupráce s římskými nepřáteli, jmenovitě s Antiochem III. Římané se těchto nepodložených zvěstí chopili jako záminky k tomu, aby mohli žádat o vydání svého nenáviděného úhlavního nepřítele. Hannibal se však dozvěděl o činu svých vlastních lidí a ještě před tím, než mohl být zadržen, z města uprchl. Kartágo tím přišlo o největšího státníka, jakého kdy zřejmě mělo. Zároveň se tak připravilo o svoji poslední šanci připravit se na neodvratně se blížící třetí střetnutí s Římem, jež se mělo stát bojem Kartága o holé přežití.

20231101.cs_17181_34

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hannibal

Hannibal

Hannibal odcestoval nejprve do Tyru, mateřského města Kartága, a odtud dále do Antiochie k seleukovskému králi Antiochovi III. Tento mocný vládce, jenž byl potomkem jednoho z Alexandrových diadochů, panoval nad ohromnou říší, rozpínající se od Malé Asie, přes Persii, až k hranicím Egypta a Indie. Tato poslední zbývající velmoc v oblasti Středozemního moře se musela dříve či později nevyhnutelně utkat s Římem. Antiochos přijal Hannibala velice přátelsky, nicméně nepřistoupil na jeho návrh, aby ho vyslal v čele mocné armády do Itálie. Kvůli závisti a nepřízni členů Antiochova štábu sloužil Hannibal pouze jako vojenský poradce krále, který se svými vojenskými schopnostmi nemohl s Hannibalem měřit. Skvělou příležitost, která se mu Hannibalovým příchodem naskytla, tak Antiochos nedokázal nijak zužitkovat. Podle Cicerona, navštěvoval Hannibal v době pobytu na Antiochově dvoře přednášky filozofa Formia. Když jednou Formio ukončil svůj projev o povinnostech generála, dotázal se na Hannibalův názor. Hannibal údajně řekl „Viděl jsem během svého života spoustu starých hlupáků, ale tento je všechny předčí.“

20231101.cs_17181_35

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hannibal

Hannibal

V roce 192 př. n. l. vpadl Antiochos do Řecka, čímž se ocitl v konfliktu s Římany. Hannibalovi bylo svěřeno velení nad nově vybudovanou flotilou, ovšem v bitvě u řeky Eurymedóntu podlehl Římanům a jejich rhodským spojencům. Antiochovo vojsko v Řecku bylo u Thermopyl rovněž poraženo. V roce 190 př. n. l. se Antiochos v Malé Asii postavil v čele armády o 70 000 mužích proti 50 000 Římanům, jímž velel Africanův bratr Lucius Cornelius Scipio. Král prý před bitvou předvedl Hannibalovi své početné a skvěle vyzbrojené síly, přičemž se Hannibala dotázal, zda se jeho vojáci mohou vyrovnat římským legionářům, načež Hannibal odpověděl: „Ano, toto vojsko se vyrovná římskému, kéž by však bylo také tak lačné po vítězství.“ Antiochos byl následně drtivě poražen v bitvě u Magnésie, v níž ztratil přes 50 000 mužů. Král poté vyklidil Malou Asii až k Tauru a uznal převahu Římanů. Hannibal se musel vydat opět na útěk.

20231101.cs_17181_36

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hannibal

Hannibal

Nové útočiště nalezl u arménského krále Artaxia I. Ani zde ale dlouho nepobyl, neboť byl stále pronásledován Římany, avšak ještě před svým odchodem vybudoval na přání Artaxia nové hlavní město Arménie pojmenované Artaxata. Kromě politika a vojevůdce v sobě tedy objevil i nadaného stavitele. Hannibal se vydal na Krétu i odtud však musel brzy odejít. Nakonec zakotvil u krále Prúsia I. v Bithýnii, který srdečně uvítal starého nepřítele Římanů. Prúsiás vedl v té době válku proti sousednímu Pergamu, jehož vládce Eumenés II. se vyznamenal na straně Římanů v u Magnésie. Hannibal znovu obdržel velení nad flotilou, s níž měl ještě jednou prokázat svůj génius, tentokrát jako admirál. Lodě pergamského krále, které svojí výstrojí, vybavením i počtem převyšovaly bithýnské se přiblížily k Hannibalovým v očekávání snadného vítězství. Náhle Hannibal nechal nepřátelské loďstvo zasypat amforami, které zdánlivě nezpůsobily žádné škody. Větší újmu však Pergamským přivodili jedovatí hadi a štíři, kteří tvořili obsah amfor. Pergamská flotila zachvácená panikou představovala poté pro Hannibala snadnou kořist. Nicméně Římané i nadále Hannibala vytrvale stíhali a naléhali na Prúsia, aby jim ho vydal. Prúsiás se nakonec podvolil jejich nátlaku, avšak Hannibal byl rozhodnutý nepadnout živý do rukou svých nepřátel. Ve své vile v bithýnské Lybisse proto skončil svůj život požitím jedu, přičemž jeho poslední slova zněla: „Nastal čas ukončit strach Římanů. Již déle nehodlají čekat na smrt starého muže, který jim způsobil tolik starostí.“ Přesný rok jeho úmrtí je předmětem sporů. Podle Livia se tak stalo v roce 183 př. n. l., což byl stejný rok, v němž zemřel Scipio Africanus, jediný Hannibalův soupeř, který se mu vyrovnal svojí genialitou.

20231101.cs_17181_37

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hannibal

Hannibal

Ještě dlouho po Hannibalově smrti představovalo jeho jméno pro Římany symbol velkého nebezpečí. Byl to on, kdo Římany naučil strachu. Hannibal se pro ně stal skutečným ztělesněním nejvážnějších obav a katastrof. Římští vychovatelé děsili zlobivé děti příběhy o Hannibalově ukrutnosti. Zvolání Hannibal ante portas! skvěle vystihuje strach a úzkost římských senátorů. Tato slavná latinská fráze byla často užívána v situaci, kdy nějaký Říman musel čelit vážnému nebezpečí, což bezvadně ilustruje dopad Hannibalova vpádu do Itálie na psychiku římských občanů. Římané dokonce vystavovali Kartágincovy sochy v každé ulici Říma, čímž chtěli zdůraznit, jak hrozivého protivníka porazili. Neštěstím pro Hannibala byla skutečnost, že Římané zatvrzele odmítali uznat možnost své porážky, stejně jako odmítali jakoukoli nabídku míru. V období druhé punské války neexistují žádné doklady o povstání římských občanů, žádná frakce v senátu nežádala o mír, nenastaly převraty ani diktatury. Římští patricijové se po celou dobu války žádostivě ucházeli o velení v boji proti nejnebezpečnějšímu nepříteli „věčného města“. Hannibalův vojenský génius nedokázal zdolat politický systém římské republiky a kolektivní politický a vojenský génius římského lidu. Římské politické zřízení si za to zaslouží uznání, neboť toto komplikované soukolí dokázalo fungovat navzdory nejhorším katastrofám. Jakýkoli jiný starověký stát, který by utrpěl úder srovnatelný s Kannami, by byl jen sotva schopen uchránit svoji existenci. O nepopiratelné odvaze a nezdolnosti Římanů vypovídá fakt, že odmítli stáhnout své vojenské síly ze zámoří k posílení obrany vlasti, ačkoli byli prakticky bezbranní. Ve skutečnosti ještě posílili vojska na Sicílii a v Hispánii a pokračovali ve vedení války až do úplného vítězství. Třebaže dlouhodobé následky války s Hannibalem jsou diskutabilní, s určitostí lze říci, že boj s ním byl zcela nepochybně „nejlepší hodinou“ v dějinách Říma.

20231101.cs_17181_38

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hannibal

Hannibal

Většina dostupných starověkých pramenů o Hannibalovi pochází z per Římanů, kteří ho považovali za největšího nepřítele, jakému se kdy Řím musel bránit. Směsice úcty a odporu k Hannibalovi je dobře patrná v dílech římských historiků, jako byl Livius nebo Juvenalis, kteří Hannibala popisovali jako velmi krutého jedince. I Cicero, když mluvil o dvou velkých protivnících města, nazýval Pyrrha čestným, zatímco Hannibala ukrutným. Přesto se naskýtá i odlišný obraz tohoto jedinečného vojevůdce. Po vítězství u Trasimena prý Hannibal na březích jezera marně pátral po tělu Gaia Flaminia. Mrtvého Lucia Aemilia Paulla nechal pohřbít se všemi poctami a Marcellovy nedotčené ostatky dal odeslat jeho rodině do Říma, což je v příkrém rozporu s tím, jak Římané naložili s tělem Hannibalova bratra Hasdrubala. Polybiovy výhrady jsou však problematičtějšího rázu, neboť byl Hannibalovým upřímným obdivovatelem. Je však třeba přihlédnout k tomu, že Polybios strávil dlouhou dobu jako rukojmí v Itálii a byl tedy silně ovlivněn zaujatostí Římanů.

20231101.cs_17181_39

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hannibal

Hannibal

Hannibal si neliboval v luxusu ani neholdoval alkoholu a jevil se proto jako střídmý a uvážlivý muž. Mezi svými vojáky byl velice populární a oblíbený, protože spolu s nimi sdílel jejich námahu a strasti. Když museli spát pod širým nebem v horách nebo v bažinách, zakoušel Hannibal stejné podmínky, jakým byli vystaveni oni. Pokud však vůbec spal, neboť byl pověstný svojí neúnavností a krátkou dobou, jíž věnoval odpočinku. Byl také dovedný psycholog a charismatický vůdce, který před každou bitvou promlouval v několika jazycích ke svým mužům a dodával jim odvahu. Třebaže se podobně jako všichni vojevůdci před ním i po něm dopouštěl velkých krutostí, buď aby zastrašil Italy, anebo získal spojence, nezdálo se, že by v takovém jednání nacházel sebemenší potěšení. Teprve po prohrané válce podal Hannibal nejen jako vojevůdce, ale i státník a stavitel důkaz o všestrannosti svého génia. Jeho pozoruhodné skutky z let 202 až 183 př. n. l. jsou jen málo zmiňovány, jelikož byly příliš zastíněny jeho předchozí velkolepou válečnou kariérou.

20231101.cs_17181_40

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hannibal

Hannibal

Hannibalovo jméno se běžně vyskytuje i v pozdějším a moderním umění a kultuře a slouží jako určitý symbol vnějších vlivů působících na dějiny Evropy. Stejně jako u jiných vojevůdců i Hannibalova vítězství proti silnějšímu protivníkovi a konečná porážka mu získala věčnou slávu, která přečkala i zánik jeho rodného města. Jeho přechod přes Alpy zůstává jedním z nejgrandióznějších počinů starověkého vojenství, jenž dosud zaměstnává představivost světových historiků.

20231101.cs_2079_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ucho

Ucho

Ucho mladého člověka dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20–20 000 hertzů, staří lidé obvykle slyší jen v rozmezí frekvencí 50–8 000 Hz. Nejcitlivější je na frekvenci mezi 2–4 kHz. Frekvence lidského hlasu běžného hovoru se u mužů pohybuje v rozmezí od 80 do 120 Hz, u žen pak v rozpětí 170 až 260 Hz. Delfíni, netopýři a mnoho dalších živočichů se pomocí zvuku orientuje – tzv. echolokace.

20231101.cs_2079_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ucho

Ucho

Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch.

20231101.cs_2079_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ucho

Ucho

Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi vnějším a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.

20231101.cs_2079_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ucho

Ucho

Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.

20231101.cs_2079_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ucho

Ucho

Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.

20231101.cs_2079_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ucho

Ucho

Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha –⁠ ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, která uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrné silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští tzv. akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.

20231101.cs_2079_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ucho

Ucho

Ze středního ucha do nosohltanu vyúsťuje Eustachova trubice (tuba Eustachi, tuba auditiva, sluchová středoušní trubice), která vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá také čistit středoušní dutinu.

20231101.cs_2079_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ucho

Ucho

Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu spánkové kosti (os temporale). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Části kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou: 3 polokruhovité kanálky, vejčitý váček, kulovitý váček a hlemýžď.

20231101.cs_2079_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ucho

Ucho

Hlemýžď je stočená trubička naplněná tekutinou (endolymfou). Vibrace oválného okénka rozvlní endolymfu. Vlnění endolymfy rozechvěje krycí membránu Cortiho orgánu obsahujícího vláskové buňky (receptory sluchu). Každá buňka má vlásky zapuštěné do krycí membrány a zjišťuje její chvění, o kterém vysílá signály do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako zvuk.

20231101.cs_267972_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0picberky

Špicberky

Později tento objev upadl v zapomnění a v roce 1596 byly Špicberky znovuobjeveny holandským mořeplavcem Willemem Barrentsem.

20231101.cs_267972_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0picberky

Špicberky

Souostroví je popsáno rovněž v islandské zeměpisné „encyklopedii“ Landnåmsboken z konce 12. století; neví se však, zda jsou v tomto díle popisovány opravdu dnešní Špicberky. V tradiční norštině se zdejší zemi říká Svalbarði – doslovný překlad by byl tedy „chladný okraj“. Opravdu nepopíratelným objevitelem se stal až Holanďan Willem Barents, který zde přistál v roce 1596, ale královské Holandsko respektovalo dánsko-norskou svrchovanost nad tímto územím. Mezi roky 1612–1720 se zdejší vody při západním pobřeží staly důležitou velrybářskou oblastí, lovili zde Dánové, Holanďané, Angličané, Francouzi a Norové. Odhaduje se, že samotní Holanďané vylovili něco okolo 60 000 velryb. Lov řídili ze základny Smeerenburg (česky Tukové město), kterou zde založili; ta jim také sloužila jako základna pro arktické expedice. V průběhu roku 1671 provedl kompletní pozorování místní flory a fauny německý lékař Friedrich Martens.

20231101.cs_267972_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0picberky

Špicberky

Jako výchozí bod si Špicberky vybralo i mnoho polárních expedicí, mj. expedice Roalda Amundsena a Umberta Nobileho – lety vzducholodí Norge a Italia k severnímu pólu. Ostrovy byly kompletně geologicky zmapovány až mezi roky 1940–1980 geology z Cambridge a dalších univerzit vedených většinou Brianem Harlandem.

20231101.cs_267972_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0picberky

Špicberky

Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem dne 22. června 1941 bylo veškeré civilní obyvatelstvo Špicberků evakuováno britskou válečnou lodí – Rusové do SSSR a Norové do Velké Británie (pevninské Norsko bylo v té době již německým protektorátem). Všechny strategické objekty byly pak zničeny (těžební zařízení na ropu a uhlí, elektrárna a radiostanice). Norská vojenská posádka ale zůstala v Longyearbyenu, Barentsburgu a Svea. 8. září 1943 však byly tyto jednotky napadeny masívním útokem německých sil z bitevní lodi Tirpitz, 7 Norů bylo v obranném boji zabito, 41 mužů bylo zajato a odvezeno do zajetí v Německu, zbytek posádky se zachránil v horách. SSSR vznesl v roce 1944 požadavek, aby se souostroví Špicberky stalo společným norsko-sovětským kondominiem (felleseie) a Bjørnøya přímo částí sovětského území. Později byl tento požadavek stažen.

20231101.cs_267972_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0picberky

Špicberky

Dne 1. června 1973 rozhodla norská vláda o vytvoření tří národních parků, dvou velkých přírodních rezervací a celkem patnácti ptačích chráněných rezervací na souostroví. V roce 1973 začala také stavba zpevněné přistávací dráhy na letišti Svalbard lufthavn v Longyear. První letadlo zde přistálo 14. září 1974, letiště pak bylo oficiálně otevřeno dne 2. září 1975.

20231101.cs_267972_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0picberky

Špicberky

Špicberská dohoda z 9. února 1920 přiznává Norsku svrchovanost nad tímto územím, ale území musí zůstat demilitarizované. Norové převzali správu nad ostrovy v roce 1925. Nicméně podle této dohody mohou občané zemí, které se staly signatáři dohody (dohodu podepsalo i bývalé Československo) stejným právem využívat přírodní nerostná bohatství. Díky této dohodě zde mohla vzniknout osada Barentsburg mající stálé ruské osídlení. Další ruská osada Pyramiden je od roku 1998 téměř opuštěné místo od chvíle, kdy 31. března byla ukončena těžba a 900 obyvatel bylo kvapně evakuováno; přes zimu zde bývá 2–5 lidí, v létě je jich zde více. Osada Grumant zůstala opuštěná po odchodu Rusů stejně, jako některá další sídla. Bývaly časy, kdy na Špicberkách byla ruská populace větší než norská, ale to dnes již neplatí. Obyvatelstvo je velmi různorodé (včetně např. Thajců), Norové však mírně převažují nad ostatními národy.

20231101.cs_267972_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0picberky

Špicberky

Jmenovaný guvernér (sysselmann) Špicberk sídlí v městečku Longyearbyen, které je také administrativním centrem. Od roku 1995 je správcem Svalbardu, tedy i Medvědího ostrova, fylkesmann Nordlandu.

20231101.cs_267972_14

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0picberky

Špicberky

Špicberky tvoří skupina ostrovů v Severním ledovém oceánu rozprostírající se mezi 74° a 81° severní šířky a mezi 10° a 34° východní délky. Je to druhá nejsevernější část Evropy. Celková rozloha ostrovů je 62 050 km².

20231101.cs_267972_15

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0picberky

Špicberky

Souostroví dominují tři největší ostrovy Západní Špicberk (37 673 km²), Severovýchodní země (14 443 km²) a Edgeův ostrov (5074 km²). Další významné ostrovy jsou Barentsův ostrov (1288 km²), Bílý ostrov (Kvitøya) (682 km²), Země prince Karla (615 km²), Kongsøya (191 km²) v souostroví Země krále Karla, Medvědí ostrov (178 km²), Svenskøya (137 km²) a Wilhelmøya (120 km²).

20231101.cs_17410_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavono%C5%BEci

Hlavonožci

Na ramenech mají smyslová čidla hmatu a chuti, vnímají slanost, kyselost a hořkost. Dále mají statokinetická čidla polohy a pohybu.

20231101.cs_17410_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavono%C5%BEci

Hlavonožci

Hlavonožci jsou obvykle samotáři, jen část olihní žije v hejnech, žádné opravdu sociální druhy však nejsou známy. Žijí velmi krátce a většinou uhynou po páření. Tyto věci by obyčejně vyloučily inteligenci, nicméně hlavonožci, zvláště chobotnice, inteligentní jsou.

20231101.cs_17410_14

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavono%C5%BEci

Hlavonožci

Jejich nervová soustava je nejdokonalejší ze všech bezobratlých, podobně jako smysly. Jejich komorové oči jsou vyvinutější více než savčí. Barvu pokožky mohou měnit nejen kvůli maskování, ale také kvůli komunikaci. Kromě toho vyjadřují zbarvením pokožky své emoce.

20231101.cs_17410_15

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavono%C5%BEci

Hlavonožci

Inteligence hlavonožců se vyvíjela v důsledku jejich konkurence, obratlovců. Chobotnice jsou nejinteligentnější, sépie a olihně také vykazují známky inteligence. Přesto prvohorní zástupci, kteří vládli tehdejším mořím, nejspíše příliš inteligentní nebyli, podobně jako loděnka, která je dnes „živoucí zkamenělinou“, památkou na vyhynulé druhy.

20231101.cs_17410_16

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavono%C5%BEci

Hlavonožci

Chobotnice dovedou měnit při lovu své strategie podle druhu kořisti a podmínek, ke kterým patří útoky na kraby, otevírání lastur atd. Staví si jednoduchá obydlí z nejrůznějších materiálů někdy i s vchodem, který mohou v případě hrozícího nebezpečí zatarasit. Využívají skalních jeskyní a přizpůsobují se při stavbě podmínkám. Do svého obydlí si nosí nejrůznější lesklé předměty, podobně jako někteří ptáci. Chobotnice si hrají. Možná se mohou učit napodobováním, což je u samotářů přinejmenším podivné.

20231101.cs_17410_17

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavono%C5%BEci

Hlavonožci

V zajetí byly pozorovány, jak otevírají zašroubované láhve s potravou a řeší další podobně složité úkoly. Rakouský etolog Hans Fricke sledoval chobotnici, která dokázala manipulovat s průhlednými přepážkami oddělujícími jednotlivé části akvária.

20231101.cs_17410_18

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavono%C5%BEci

Hlavonožci

Dále umí rozlišovat mezi různými geometrickými tělesy, ale také stejnými, s odlišným povrchem; také rozpozná nepatrné koncentrace látek ve vodě. Mohou si vytvořit podmíněné reakce na určité podněty. Když se v potravě objeví určitý předmět spojený s tím, že chobotnice dostane elektrošok, příště se potravy s tímto předmětem nedotkne.

20231101.cs_17410_19

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavono%C5%BEci

Hlavonožci

Inteligenci chobotnic srovnávají různí vědci s různě vyspělými savci. Někdo ji dává na úroveň hlodavcům, někdo ji srovnává i s delfíny.

20231101.cs_17410_20

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavono%C5%BEci

Hlavonožci

Mají přímý vývin. Obvykle po páření hynou. Samec hektokotylovým chapadlem přenese spermie k samici a následně obvykle uhyne. Samice se ještě stará o vajíčka, a protože nepřijímá potravu, krátce po jejich vylíhnutí hyne.

20231101.cs_270551_28

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidl

Lidl

Lidl je partnerem sdružení Život dětem, které pomáhá dětem se zdravotním postižením nebo dlouhodobou nemocí. Do sbírky pod názvem Srdce dětem se zákazníci mohou zapojit nákupem samolepky nebo přičtením darované částky k ceně nákupu. V roce 2022 bylo ve sbírce vybráno 38 mil. Kč, mezi lety 2011 a 2022 celkově 285 mil. Kč.

20231101.cs_270551_29

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidl

Lidl

V letech 2012–2019 Lidl financoval výstavbu 100 dětských hřišť s motivem postavičky Rákosníčka ze stejnojmenného večerníčku. Místa, kde hřiště vznikla, byla vybrána na základě veřejného hlasování.

20231101.cs_270551_30

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidl

Lidl

V den otevření nové či rekonstruované prodejny Lidl za každý nákup nad 300 Kč přispívá 50 Kč některé z místních škol, školek nebo knihoven.

20231101.cs_270551_31

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidl

Lidl

V reakci na kůrovcovou kalamitu Lidl v roce 2022 financoval výsadbu 30 hektarů smíšeného lesa. Zákazníci na projekt symbolicky přispívali nákupem výrobků privátní značky Náš kraj. Tváří kampaně se stal Jakub Vágner, partnerem projektu byly Lesy ČR.

20231101.cs_270551_32

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidl

Lidl

V době vstupu řetězce na český trh v letech 2002–2003 došlo na staveništích několika prodejen Lidl k nelegálnímu pokácení nejméně 102 stromů. Společnou charakteristikou bylo, že stromy zakrývaly výhled na prodejnu nebo reklamní poutače; v některých případech se jednalo o stromy, k jejichž pokácení se Lidl neúspěšně pokusil získat povolení. Sdružení Děti Země vyzvalo k bojkotu řetězce. Lidl ohledně tématu nejprve odmítal komunikovat, později se od kácení distancoval a podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Se sdružením Děti Země řetězec podepsal dohodu, ve které se zavázal k náhradní výsadbě 1 020 nových stromů a k ochraně stávajících stromů na svých pozemcích. Podezřelé kácení stromů u prodejen Lidl nicméně pokračovalo i v dalších letech.

20231101.cs_270551_33

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidl

Lidl

Výstavbu Lidlu na autobusovém nádraží v roce 2005 odmítli obyvatelé Milevska. Úspěšný byl i protest občanů na sídlišti Trávník v Přerově. S nesouhlasem části obyvatel se Lidl setkal také v roce 2009 ve Veselí nad Lužnicí, kde ze svých plánů nakonec ustoupil.

20231101.cs_270551_34

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidl

Lidl

Neúspěšně proti výstavbě Lidlu spojené s demolicí jídelny v roce 2005 protestovali lidé v Hořicích. Vzniku Lidlu nezabránily protesty obyvatel ani v roce 2007 v Olomouci-Pavlovičkách. Výstavbu prodejny v Bučovicích město nejprve zablokovalo podáním návrhu na památkovou ochranu měšťanských domů, které měly být zbourány. S náhradním umístěním v roce 2009 nesouhlasil místní okrašlovací spolek, prodejna byla nakonec otevřena až o deset let později.

20231101.cs_270551_35

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidl

Lidl

Pro výstavbu Lidlu se v roce 2019 vyslovili v referendu občané středočeských Měchenic, o rok později byla v referendu schválena výstavba Lidlu v Ústí nad Labem-Střekově (kvůli nízké účasti však výsledek není závazný).

20231101.cs_270551_36

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidl

Lidl

Česká inspekce životního prostředí Lidlu v roce 2007 uložila pokutu 600 tis. Kč za to, že od zákazníků odmítal odebírat použitý motorový olej a baterie, pokud se nejednalo o výrobky z jeho prodejen. O rok později dostal Lidl za téže pochybení pokutu 2 mil. Kč.

20231101.cs_20072_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bh%C3%BAt%C3%A1n

Bhútán

Ekonomika země je jedna z nejmenších na světě, ale v posledních letech velmi rychle roste, například v roce 2005 se HDP narostl o 8 %, v roce 2006 o 14 % a v roce 2007 dokonce o 22,4 %. To bylo především v důsledku dokončení stavby hydroelektrárny Tala. V roce 2015 byl odhadovaný HDP v přepočtu na paritu kupní síly na hlavu 8 253 USD. Do roku 2019 by toto číslo podle odhadu MMF mělo narůst na 12 tisíc USD.

20231101.cs_20072_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bh%C3%BAt%C3%A1n

Bhútán

Hlavním odvětvím ekonomiky je výroba elektrické energie v hydroelektrárnách a její prodej do Indie. Zemědělství je neméně důležité, protože poskytuje obživu 55,4 % populace. Celkem rozvinuté je lesnictví. Těží se hlavně týkové dřevo, lak, šelak a vosk. Zatím nepříliš velkou, ale čím dál tím více významnější roli hraje i cestovní ruch. Vstup do země je zdarma pouze pro občany Indie a Bangladéše. Bhútán v roce 2011 navštívilo 37 482 turistů. Hranice byly cizincům otevřeny až v roce 1974.

20231101.cs_20072_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bh%C3%BAt%C3%A1n

Bhútán

Hlavním exportním partnerem Bhútánu je Indie, kam se vyváží 58,6 % celkového exportu. Následují Hongkong (30,1 %) a Bangladéš (7,3 %). Hranice s Tibetem je uzavřena, takže obchod s Čínou je zanedbatelný. Importní partneři jsou Indie (74,5 %), Japonsko (7,4 %) a Švédsko (3,2 %). Import převyšuje export, takže země má negativní obchodní bilanci.

20231101.cs_20072_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bh%C3%BAt%C3%A1n

Bhútán

Orná půda zaujímá pouhých 8 % rozlohy státu, pastviny pak dalších 6 %. Pěstuje se hlavně rýže, pšenice, ječmen, proso, kukuřice, brambory, juta, pohanka, bavlna, luštěniny a tabák. Na jihu je rozvinuté sadařství. Kočovníci pasou koně, ovce, jaky, muly a kozy, dále se chovají prasata a skot.

20231101.cs_20072_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bh%C3%BAt%C3%A1n

Bhútán

Zásadní pro ekonomiku Bhútánu je již zmíněná hydroenergie. Průmysl je ve stádiu vzniku, teprve v 70. letech zde vznikaly první průmyslové závody: textilní, zpracovávající ovoce, vodní elektrárny, cementárny, sirkárny a pily. Dnes se vyrábí hlavně ocel, feroslitiny a cement. Dlouhou tradici zde mají umělecká řemesla jako tkalcovství, řezbářství, výroba ručních zbraní a kovových předmětů. Poslední dobou se v Bhútánu rozvíjí také technologický sektor, například zelené technologie a elektronické obchodování. V roce 2012 byl otevřen Thimphu TechPark, který podporuje startupy.

20231101.cs_20072_14

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bh%C3%BAt%C3%A1n

Bhútán

Politický systém Bhútánu se vyvinul z absolutní monarchie v konstituční monarchii. V roce 1999 čtvrtý král Bhútánu, Džigme Sengge Wangčhug, vytvořil Radu ministrů (Lhengye Zhungtshog). Hlavou státu je Duggjalpo (Wylie: 'brug rgyal-po), neboli Dračí král. Pátým Dračím králem je v současnosti Džigme Khesar Namgjal Wangčhug, který vládne od roku 2008.

20231101.cs_20072_15

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bh%C3%BAt%C3%A1n

Bhútán

Značné změny v politickém uspořádání proběhly v roce 2005, kdy čtvrtý král Džigme Sengge Wangčhug neočekávaně oznámil abdikaci ve prospěch svého syna Džigme Khesara Namgjala Wangčhuga, a zároveň oznámil přechod k demokracii a vypsání vůbec prvních voleb v historii Bhútánu. Jednokomorový parlament Cchogdu byl zrušen a namísto něj byl vytvořen dvoukomorový Parlament Bhútánu. Horní komorou je Národní rada a dolní komorou je Národní shromáždění. Volby do Národní rady se konaly v letech 2007 a 2013, zatímco volby do Národního shromáždění se konaly v letech 2008 a 2013. Voleb do Národního shromáždění v roce 2008 se zúčastnily dvě strany, Lidová demokratická strana a Druk Phuensum Tshogpa, přičemž Druk Phuensum Tshogpa získala 45 z 47 křesel. V roce 2013 naopak zvítězila Lidová demokratická strana, která získala 54,88 % a 32 křesel.

20231101.cs_20072_16

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bh%C3%BAt%C3%A1n

Bhútán

AsDB, BIMSTEC, CP, FAO, G-77, IBRD, ICAO, IDA, IFAD, IFC, IMF, Interpol, IOC, IOM (pozorovatel), ISO (zpravodaj), ITU, NAM, OPCW, SAARC, SACEP, UN, UNCTAD, UNESCO, UNIDO, UPU, WCO, WHO, WIPO, WMO, WToO, WTO (pozorovatel)

20231101.cs_20072_17

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bh%C3%BAt%C3%A1n

Bhútán

Podle sčítání lidu v roce 2005 měl Bhútán 634 982 obyvatel, podle odhadu z roku 2012 to bylo 742 737 obyvatel. Hlavními etnickými skupinami jsou Ngalopové, kteří žijí v západním Bhútánu a mluví národním jazykem dzongkha, Šarlopové, kteří žijí ve východním Bhútánu a mluví jazykem cchangla, a Lhocchampové, kteří žijí na jihu Bhútánu a mluví nepálsky. Dále zde žijí různé menší kmeny. Všechny jazyky Bhútánu kromě nepálštiny patří do tibetobarmské jazykové skupiny.

20231101.cs_7884_22

https://cs.wikipedia.org/wiki/Docent

Docent

V rámci reformy vysokých škol v Česku se uvažovalo nad tím, zda budou i profesory, tak jako docenty, jmenovat samotné vysoké školy (nikoliv prezident republiky), ty však byly pro zachování současného stavu.

20231101.cs_7884_23

https://cs.wikipedia.org/wiki/Docent

Docent

V roce 2009 na VŠE byl průměrný výdělek docenta 44 268 Kč, v porovnání s tím profesora pak 61 854 Kč (odborného asistenta 32 601 Kč, asistenta 23 964 Kč a lektora 19 260 Kč).

20231101.cs_7884_24

https://cs.wikipedia.org/wiki/Docent

Docent

Kupříkladu na Fakultě podnikohospodářské VŠE byl v roce 2009 průměrný výdělek docenta 43 218 Kč, profesora pak 78 178 Kč.

20231101.cs_7884_25

https://cs.wikipedia.org/wiki/Docent

Docent

V roce 2010 si vydělal v průměru český akademický pracovník na veřejné vysoké škole 36 636 Kč hrubého, včetně nadtarifů, docenti dosáhli na průměr 45 551 Kč (profesoři na 60 098 Kč, odborní asistenti pak v průměru na 31 041 Kč měsíčně).

20231101.cs_7884_26

https://cs.wikipedia.org/wiki/Docent

Docent

Vedení MŠMT uvádí ten fakt, že filozofické fakulty nemohou mít z principu vysoké výdělky docentů (i profesorů), protože i když mají hodně studentů, peníze dostávají podle nízkého koeficientu, navíc mají omezené možnosti, jak získat peníze z jiných zdrojů, kupř. spoluprací s průmyslem.

20231101.cs_7884_27

https://cs.wikipedia.org/wiki/Docent

Docent

K roku 2004 mělo v ČR bezkonkurenční prvenství v ohodnocení vysokoškolských pedagogů VŠCHT (v průměru přes 34 tis. Kč).

20231101.cs_7884_28

https://cs.wikipedia.org/wiki/Docent

Docent

Učitelé na vysokých školách k roku 2010 pobírali nejvyšší výplaty v Kanadě (7196 USD), Itálii (6955 USD) a JAR (6531 USD) – ČR patří na 21. příčku z 28 uváděných států (hluboko za ČR zůstávají výdělky učitelů například v Arménii, Rusku a Číně).

20231101.cs_7884_29

https://cs.wikipedia.org/wiki/Docent

Docent

Profesor techniky k roku 2010 dosáhne i na stotisícové výplaty (v průměru), docent humanitní fakulty vydělává (opět v průměru) něco pod třicet tisíc.

20231101.cs_7884_30

https://cs.wikipedia.org/wiki/Docent

Docent

Pro USA kupř. uvedl profesor Philip Altbach následující: „Ani plat profesora práva, který je o třetinu vyšší než v ostatních oborech, se nedá srovnat s tím, co vám dá jen trochu slušná právnická firma, například vedoucí pracovníci místní školské správy v USA si vydělají mnohem víc než ti, kteří je na vysokých školách učí; skutečně špičkoví akademičtí pracovníci se stávají součástí globálního akademického pracovního trhu a jejich platy pak mohou být opravdu hodně vysoké, ale u velké většiny ostatních vysokoškolských učitelů to neplatí.“

20231101.cs_65758_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmihradsko

Sedmihradsko

Na konci 10. století dobyli území Maďaři, kteří nad ním získali kontrolu roku 1003, kdy uherský král Štěpán I. podle legendy porazil zdejšího domácího knížete s titulem Gyula. I nadále zde převažovalo romanizované obyvatelstvo (předci Rumunů) a východ byl obýván Sékely. Od té doby bylo až do roku 1526 Sedmihradsko v rámci Uherského království autonomním knížectvím v čele s vojvodou.

20231101.cs_65758_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmihradsko

Sedmihradsko

Roku 1211, nabídl uherský král Ondřej II. území Burzenland Řádu německých rytířů aby „bojovali proti dosud pohanským kumánským nájezdníkům a zalidnili deserta et inhabita zdejšího kraje“ výměnou za částečnou autonomii a možnost ražení mincí. Němečtí rytíři zahájili politiku zalidňování z Německa. Tito osadníci přicházeli převážně z Porýní a Vestfálska, ale i z Durynska a Bavorska, a začalo se jim říkat Sedmihradští Sasové. Osadníci se rozšířili na severovýchodě a jihu Sedmihradska a založili zde mj. města Kronstadt (Brașov), Schäßburg (Sighișoara) či Hermannstadt (Sibiu). Roku 1224 jim král Ondřej II. v listině Diploma Andreanum udělil řadu výsad a autonomii v čele se sibiňským hrabětem. Obdobné výsady a autonomii získali i Sékelové, jimž vládl sékelský hrabě. Sékelové a Sasové měli za úkol střežit zdejší úseky uherských hranic. Tato etnika zároveň tvořila dva ze tří zdejších politických národů – třetím byla zdejší maďarská šlechta, jíž zde vládl přímo sedmihradský vojvoda, který byl Sékelskému a Sibiňskému hraběti nadřízen jen v otázkách financí, mincovnictví, vojenství a společných sněmů. Naopak většinoví Rumuni byli v postavení nevolníků.

20231101.cs_65758_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmihradsko

Sedmihradsko

Roku 1421 započaly nájezdy Turků do Sedmihradska z Valašska, proti nimž se postavili zdejší Sékelové a Sasové, ale byli přemoženi. Uherský a český král, moravský markrabě a římský císař Zikmund nebyl schopen včas reagovat, protože byl právě zainteresován v husitských válkách, zatímco sedmihradský kníže, jmenovaný uherským králem, byl zainteresován převážně v uherské politice; sedmihradské sněmy nebyly svolávány už desítky let a tak zde nebyl nikdo, kdo by koordinoval obranu Sedmihradska. Ve třicátých letech 15. století zde propukaly protesty a vzpoury maďarských a rumunských nevolníků. V důsledku snahy zdejší maďarské šlechty, Sasů a Sékelů potlačit tyto protesty a bránit Sedmihradsko před Turky, podepsali zástupci těchto tří privilegovaných skupin 2. února 1438 dohodu, jíž došlo k vytvoření tzv. Unie tří národů (Unio Trium Nationum). Tato unie pak hrála až do 19. století důležitou roli ve vnitřní politice Sedmihradska. V 15. století vynikl zdejší rodák Jan Hunyadi, který byl jedním z velitelů v bitvě u Varny (1444).

20231101.cs_65758_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmihradsko

Sedmihradsko

Po bitvě u Moháče roku 1526 se Sedmihradsko v čele s Janem Zápolským stalo po dobytí Pešti roku 1541 samostatným knížectvím ve vazalském poměru k Osmanské říši, k němuž byla připojena i východní část vlastních Uher, na nějaký čas včetně východního Slovenska (tyto oblasti byly označovány jako Partium). V Sedmihradsku existovala náboženská svoboda. V následujícím 16. a 17. století hrálo úlohu důležitého nárazníkového pásma mezi impériem rakouských Habsburků a Osmanskou říší. V letech 1599–1600 bylo Sedmihradské knížectví spojeno v jeden stát s Valašskem a Moldávií pod vládou Michala Chrabrého.

20231101.cs_65758_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmihradsko

Sedmihradsko

Roku 1699 získala Sedmihradsko Habsburská monarchie, v jejímž rámci tvořilo do roku 1848 autonomní korunní zemi, kterou 2. listopadu 1765 povýšila Marie Terezie na velkoknížectví. Zpočátku k němu náleželo i Partium, jehož poslední zbytky byly Uhersku navráceny roku 1860. Za revoluce v roce 1848 sepsali 15. května 1848 zdejší Rumuni petici, kterou požadovali zrovnoprávnění. Tomuto požadavku však nebylo vyhověno, naopak byl pod uherským nátlakem přijat zákon vyhlašující plné spojení Sedmihradska s Uherskem. Tento zákon však nakonec nebyl realizován a rakouská říšská ústava ze 4. března 1849 Sedmihradsko a Uhersko opět plně oddělila, přičemž Sedmihradsko a Uhersko přišly o své samosprávné instituce. Říjnovým diplomem byla roku 1860 obnovena autonomie obou korunních zemí, ale Sedmihradsko přišlo o zbytek Partia a zmenšilo se tím na 57 243 km². 1. července 1863 svolal císař František Josef I. do Sibině sedmihradský sněm, na němž došlo ke zrovnoprávnění Rumunů.

20231101.cs_65758_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmihradsko

Sedmihradsko

Po Rakousko-uherském vyrovnání 1867 se Sedmihradsko stalo částí Zalitavska v jehož rámci bylo znovuzačleněno do Uherska a spolu se zrušením jeho zemských institucí přestalo 20. června 1867 existovat jako územní jednotka. Zákonem z roku 1868 pak bylo jeho území nově rozděleno na 15 žup. Od devadesátých let 19. století zde uherská vláda započala s maďarizací.

20231101.cs_65758_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmihradsko

Sedmihradsko

Po první světové válce se 1. prosince 1918 sešlo v Alba Iulii 1228členné Národní shromáždění sedmihradských a uherských Rumunů, vedené vůdci Sedmihradské rumunské národní strany a Sociálně demokratické strany, které vydalo rezoluci požadující sjednocení všech Rumunů v jednom státě, což poté schválili i zdejší Němci. 22. prosince 1918 se v Kluži proti tomu postavili zdejší Maďaři, kteří zde potvrdili svoji loajalitu Uhersku. Na základě Trianonské smlouvy připadlo Sedmihradsko, polovina Banátu a další území Rumunsku; tomu patří dodnes (s malou mezihrou v letech 1940–1945, kdy byla jeho severní část na nátlak Německa postoupena Maďarsku).

20231101.cs_65758_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmihradsko

Sedmihradsko

historické Sedmihrady tvoří centrální část Rumunska ohraničenou hřebeny Východních, Jižních a Západních Karpat (Munții Apuseni). Toto území se přibližně kryje s dnešními župami Alba, Bistrița-Năsăud, Brașov, Cluj, Covasna, Harghita, Mureș, a Sibiu, dále do něj patří asi dvě třetiny župy Hunedoara, polovina župy Sălaj, jihovýchod župy Maramureș, okrajová severozápadní část župy Bacău, jihozápad župy Neamț, malá okrajová část župy Vâlcea a jihozápad župy Suceava, a zaujímá zhruba 57 000 km².

20231101.cs_65758_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmihradsko

Sedmihradsko

v současné době se jako Sedmihradsko či Transylvánie označuje celá západní část Rumunska, tedy historické Sedmihradsko včetně Banátu a regionů Krišana, Satmar a Maramureš. Rozloha tohoto území činí přibližně 100 000 km² (jedná se o 42 % rozlohy země).

20231101.cs_20078_30

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eritrea

Eritrea

Eritrea je jednou z nejchudších zemí světa. Hrubý domácí produkt činil za rok 2010 celkem 3,625 miliardy dolarů s ročním růstem 2,2 %. HDP na hlavu v paritě kupní síly činil 600 dolarů, což řadí Eritreu mezi ostatními státy světa na šesté místo od konce. Asi 80 % obyvatelstva pracuje v zemědělství, 20 % v průmyslu či službách. Eritrejská měna se nazývá nakfa. Inflace dosahovala k roku 2010 zhruba 20 %. O místo na eritrejském trhu mezi sebou soupeří Čína, Jižní Korea, Itálie, Jihoafrická republika a Německo. Zájem je také o americké výrobky. Mezi hlavní obchodní partnery patří Itálie, Saúdská Arábie, Jemen, Súdán a Spojené státy americké. Ve vývozu převažují potraviny, živá zvířata, kůže a arabská guma, v poslední době se rozvíjí export květin, soli a textilií. V Rudém moři se loví pro export vedle ryb i sumýši. Mezi dovezeným zbožím figurují zejména stroje, ropné výrobky, potraviny a zbraně. Eritrea má zápornou obchodní bilanci – k roku 2010 činil objem exportu 25 milionů dolarů, zatímco import dosahoval výšky 738 milionů dolarů. Podstatnou část příjmu ekonomiky představují finance posílané Eritrejci ze zahraničí, které podle odhadů přispívají více než 30 % k hrubému domácímu produktu země.