Datasets:

rasdani

/

cohere-wikipedia-2023-11-cs-1.5k-articles

like 0

20231101.cs_28463_30

https://cs.wikipedia.org/wiki/Litomy%C5%A1l

Litomyšl

Silnice I/35 vedoucí na západ přes Vysoké Mýto směrem do Hradce Králové a na východ přes Svitavy do Olomouce. V budoucnu by měl dopravu svést obchvat na severní straně města (plánovaná dálnice D35).

20231101.cs_28463_31

https://cs.wikipedia.org/wiki/Litomy%C5%A1l

Litomyšl

Silnice II/360 vedoucí na sever přes Ústí nad Orlicí směrem do Letohradu a na jih přes Poličku do Jaroměřic nad Rokytnou.

20231101.cs_23081_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapavka

Kapavka

Latinské pojmenování gonorrhoea pochází ze dvou slov gonos (ve významu „semeno“) a rhoe (ve významu „téci“). Název odráží skutečnost, že výměšek hlenu byl chybně označován jako semeno. Ve starších záznamech odkazovala etymologie slova k biblickému městu Gomoria (tedy Gomora), pocházející tak z lidové asociace s tímto městem.

20231101.cs_23081_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapavka

Kapavka

Český výraz kapavka je odvozen od slovesa kapat, což je slovo onomatopoického původu. Hovorové označení tripl pochází z německého Tripper, označení pro tuto nemoc rovněž odvozeného ze slovesa trippen ve významu „kapat“.

20231101.cs_23081_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapavka

Kapavka

V roce 2000 zaznamenalo CDC (Center for Disease Control and Prevention – Středisko pro kontrolu nad nemocemi a jejich prevencí) v USA 358 995 případů kapavky. Asi 75 procent všech zaznamenaných případů kapavky se vyskytuje u osob ve věku 15–29 let. Nejpostiženější je skupina žen ve věku 15–19 let, u mužů pak věková kategorie 20–24 let. Ekonomové odhadují, že roční náklady na léčbu kapavky a souvisejících komplikací činí téměř 1,1 miliardy USD.

20231101.cs_23081_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapavka

Kapavka

Kapavka se nejčastěji šíří při pohlavním styku. Infikované ženy mohou též přenést kapavku na novorozence během porodu, což se nejčastěji projeví jako oční infekce. Tato komplikace se v ČR prakticky nevyskytuje, protože novorozenci narozeni v porodnici mají preventivně ošetřeny oči vkápnutím Opthalmo Septonexu.

20231101.cs_23081_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapavka

Kapavka

Inkubační doba činí obvykle 2–14 dnů. První symptomy se u mužů obvykle objevují mezi 2. a 5. dnem po infikaci, u žen 4. až 7. den. Někteří lidé ale mohou být asymptomatičtí (bez příznaků) i několik měsíců.

20231101.cs_23081_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapavka

Kapavka

Jelikož jde o nemoc, která se šíří prakticky pouze pohlavním stykem, je nejúčinnější prevencí věrnost jedinému partnerovi nebo alespoň pečlivý výběr sexuálních partnerů. Poměrně účinně snižuje pravděpodobnost přenosu správné užití bariérové antikoncepce (např. kondom).

20231101.cs_23081_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapavka

Kapavka

První infikované místo je obvykle tubulární epitel močové trubice a endocervix (výstelka děložního hrdla). Kromě těchto částí pohlavních a vylučovacích orgánů se bakteriím daří v konečníku, orofaryngu (ústní část hltanu) a spojivkách (očí). Vulva a vagina jsou obvykle ušetřeny, protože jsou pokryté vrstevními epitelními buňkami. Proto je u žen prvním místem infekce obvykle děložní hrdlo.

20231101.cs_23081_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapavka

Kapavka

Postupem času se nemoc může rozšířit do dělohy a vejcovodů a ve výsledku zapříčinit tzv. pánevní zánětovou nemoc, která z různých příčin postihuje víc než 1 milión žen v USA každý rok. Ta může způsobit neplodnost (postiženo je asi 10 % infikovaných žen) či mimoděložní těhotenství.

20231101.cs_23081_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapavka

Kapavka

Infekce kapavkou významně zvyšuje riziko infikování HIV. Jde patrně o důsledek oslabení a narušení povrchu sliznic, které kapavka způsobuje.

20231101.cs_15866_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Oboj%C5%BEiveln%C3%ADci

Obojživelníci

Všichni obojživelníci jsou poikilotermní (= „studenokrevní“), nemají stálou tělesnou teplotu a někteří obojživelníci mají pozoruhodnou schopnost přezimovat v prostředí s teplotami pod bodem mrazu.

20231101.cs_15866_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Oboj%C5%BEiveln%C3%ADci

Obojživelníci

Obojživelníci se živí hlavně hmyzem a dalšími bezobratlými, ačkoli některé druhy žerou také malé obratlovce. Většina žab loví kořist dlouhým lepkavým jazykem, který vystřelují velkou rychlostí.

20231101.cs_15866_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Oboj%C5%BEiveln%C3%ADci

Obojživelníci

Končetiny: přeměna ploutve v končetinu trvala přibližně 9 miliónů let (Carroll 1996). Výsledkem je primárně pětiprstá kráčivá končetina s rozlišeným, pohyblivým zápěstím.

20231101.cs_15866_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Oboj%C5%BEiveln%C3%ADci

Obojživelníci

Osový skelet: Při přechodu na souš se vyvinul hrudní koš, který chrání měkké vnitřní orgány. Výrazné jsou změny na lebce, došlo k redukci vnitřního zubního oblouku (který měly lalokoploutvé ryby), u dnešních obojživelníků se zachoval pouze jako rudimenty zubů na radličné kosti. Žaberní oblouky daly vzniknout jazylce, která se poprvé objevuje právě u obojživelníků, stejně jako jazyk samotný.

20231101.cs_15866_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Oboj%C5%BEiveln%C3%ADci

Obojživelníci

Dýchací soustava: Už lalokoploutvé ryby jsou schopné dýchat vzdušný kyslík pomocí plynového měchýře. U obojživelníků se plynový měchýř vyvinul v primitivní, vakovité plíce, které ale nejsou příliš účinné a většina spotřeby kyslíku je pokrývána dýcháním kožním. Žábry jsou zachovány jen u larev.

20231101.cs_15866_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Oboj%C5%BEiveln%C3%ADci

Obojživelníci

Oběhová soustava: Spolu se vznikem plic došlo také k postupnému zániku žaber a k oddělování velkého a plicního oběhu. Ani u dospělých, metamorfovaných obojživelníků toto oddělení není úplné, srdce má dvě předsíně, ale jen jednu komoru.

20231101.cs_15866_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Oboj%C5%BEiveln%C3%ADci

Obojživelníci

Rozmnožování: Obojživelníci jsou gonochoristé, rozmnožují se pohlavně, vývoj probíhá přes žábrami dýchající larvu. Vajíčka ani embryo nemá ochranné obaly.

20231101.cs_15866_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Oboj%C5%BEiveln%C3%ADci

Obojživelníci

Původ obojživelníků, a tedy všech čtyřnožců, je zahalen tajemstvím. K předkům obojživelníků mohly patřit lalokoploutvé ryby dýchajících vzduch, jejichž ploutve se postupně přeměnily na končetiny schopné podpírat tělo. Možná se však obojživelníci vyvinuli z ryb dvojdyšných (Dipnoi) nebo z vějířoploutvých (Rhipidistia). Fosilní záznam je ale poměrně kusý a je obtížné rozhodnout, jestli je daný živočich ještě rybou nebo už obojživelníkem. Prvních 50 milionů let existence čtvernožců žili na souši pouze obojživelníci různých vývojových skupin.

20231101.cs_15866_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Oboj%C5%BEiveln%C3%ADci

Obojživelníci

Nejstarší stopy čtyřnožců byly nalezeny v usazeninách ze spodního devonu z pohoří Grampiany a Genoa River v Austrálii, nejstarším obojživelníkem, který byl popsán na základě kostí (zbytky spodní čelisti) je Obruchevichthys ze svrchního devonu a Elginerpeton. Ani u těchto druhů ale není jisté, jestli jejich končetiny byly ještě ploutvemi, nebo jestli se jednalo již o opravdové čtyřnožce.

20231101.cs_340993_19

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afrodita

Afrodita

Jak se ale bylo možné dostat do podsvětí, do říše mrtvých? Jedině snad tak, že by si Psyché vzala život. Ale když vylezla na vysokou věž, aby se z ní vrhla, poradila jí věž, aby se vydala k bráně podsvětí s dvěma zlatými penízky a dvěma koláči. Peníze darovala převozníku Cháronovi za převoz tam a zpět, koláče tříhlavému psu Kerberovi za to, že jí nechal projít. Psyché se tak od Persefony vrátila s krabičkou s léčivou mastí. Splnila tak i poslední úkol a Afrodita byla spokojena. A svolila tedy, když Zeus Psyché daroval nesmrtelnost a s Érotem ji znovu provdal.

20231101.cs_340993_20

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afrodita

Afrodita

Afrodita byla velmi pomstychtivá vůči každé ženě, co o sobě prohlašovala, že je krásnější než ona. Když se tedy kyperský král Kinyrás opovážil říct to o své dceři, Afrodita potrestala jak jeho, tak i dceru Myrrhu. Donutila dívku, aby se do svého otce zamilovala a pomilovala se s ním, když byl král opilý. Když Kinyrás zjistil, co se stalo, byl odhodlán Myrrhu zabít. Ale Afrodita jí před takovým osudem zachránila – proměnila ji ve strom.

20231101.cs_340993_21

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afrodita

Afrodita

Kinyrás ťal do něj a rozsekl ho vedví. Ze stromu pak vypadl malý chlapec, syn, kterého Myrrha s otcem zplodila. Afrodita jejich syna před králem ukryla a dala mu jméno Adonis. Bála se ho však vychovat sama, aby se opět nevzbudil rozruch pro její zálety. Proto chlapce svěřila do rukou Persefony, manželky Háda, krále podsvětí.

20231101.cs_340993_22

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afrodita

Afrodita

Když Adonis dospěl v muže, byly do něj obě ženy zamilovány. Ale nemohly se dohodnout na tom, která z nich si bude užívat jeho lásky. Proto případ přednesly Diovi. Nejvyšší bůh nakázal, aby Adonis trávil s každou z bohyň jednu třetinu roku. Zbylou třetinu měl mladík pro odpočinek od milování s náruživými milenkami. Když se ale Afroditě podařilo Adonise zlomit k tomu, aby zbylou třetinu věnoval jen ji, Persefona o mladíkovi řekla Áreovi, který byl rozzuřen, že Afrodita dává v posteli přednost jemu.

20231101.cs_340993_23

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afrodita

Afrodita

Áres ve vzteku Adonise zabil a jeho duši nechal uvrhnout do Tartaru. Ale zamilované ženy si nedaly pokoj a Afrodita na Diovi vymohla, aby mohl Adonis propast opouštět. Zimní pochmurné měsíce měl pak trávit s Persefonou, krásné letní dny si měl užívat s Afroditou. Takovou mocí Afrodita vládla.

20231101.cs_340993_24

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afrodita

Afrodita

Stalo se, že na velkolepou svatbu mořské bohyně Thetis a krále Pélea byli pozváni všichni bohové, bohyně, bůžci i polobozi. Jen jedna bohyně ne. Byla to nemilovaná bohyně sváru Eris. Hluboce dotčená tím, že na veselku nebyla pozvána, rozhodla se celému božstvu pomstít. A tak v průběhu svatby hodila před bohyni moudrosti Athénu, bohyni manželství a žárlivosti Héru a Afroditu zlaté jablko s nápisem Té nejkrásnější. Každá z trojice bohyň si na něj ihned začala dělat nárok. Každá věřila, že ona je nejkrásnější ženou na světě.

20231101.cs_340993_25

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afrodita

Afrodita

Hádka o jablko sváru neustávala. Héra, Athéna a Afrodita se nedokázaly shodnout a bezradní byli i ostatní bohové. Ale Hermés přišel s nápadem. Jejich krásu mohl posoudit jedině muž, co nikdy v životě nespatřil ženu. Ale kde takového najít? Hermés o jednom takovém věděl – byl jím trójský princ Paris, co svůj život prožil v horách s pastýři.

20231101.cs_340993_26

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afrodita

Afrodita

Hermés vzal jablko sváru a odvedl trojici bohyň za Paridem. Požádal ho pak, aby rozhodl, které z bohyň jablko náleží. Ale Paris byl krásou doslova oslepen, proto nebyl schopný volby. Bohyně využily jeho váhavosti a začaly ho svádět svými sliby. Héra Paridovi nabídla bohatství, Athéna princi slibovala slávu. Ale Afrodita mu jako jediná nabídla lásku. Lásku ženy tak krásné, jako samotné bohyně. Paris přijal Afroditinu nabídku a daroval jí jablko sváru.

20231101.cs_340993_27

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afrodita

Afrodita

Afrodita svůj slib splnila. Zavedla Parida do Sparty, odkud unesl Helenu, manželku krále Meneláa, dceru Dia a jeho milenky Lédy. Vrátil se s ní do Tróje, kde si nárokoval místo prince a Helenu hodlal pojmout za manželku. Ale zklamané bohyně Héra a Athéna nalezly společnou řeč v pomstě a chystaly pro milence hrozivé překvapení.

20231101.cs_13661_25

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mosaz

Mosaz

Jeho přítomnost v duální mosazi se projevuje stejně jako u bismutu, protože jeho eutektikum tuhne při 327 °C a také se rozprostírá na hranicích zrn. Normami je povolený obsah 0,01 % někdy až 0,03 %. Zajímavé ovšem je, že toto platí jen u binárních mosazí. U komplexních je naopak žádoucí!

20231101.cs_13661_26

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mosaz

Mosaz

Ve slitině antimon působí svou nízkou rozpustností. Nad 0,1 % obsahu tvoří sloučeninu Cu2Sb, která se poté rozprostře na hranici zrn. Kvůli tomu normy povolují jen 0,005 %.

20231101.cs_13661_27

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mosaz

Mosaz

Při nízkém legování (kolem 0,02 až 0,06 %) sice potlačuje korozi, ale při vyšším obsahu (asi od 0,1 %) vytváří sloučeninu Cu3As, která je křehká.

20231101.cs_13661_28

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mosaz

Mosaz

Mosaz obecně je vůči atmosférické korozi odolná. Tato odolnost je jen o něco nižší, než u čisté mědi, avšak s rostoucím obsahem zinku mírně klesá.

20231101.cs_13661_29

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mosaz

Mosaz

Dvoufázové mosazi jsou náchylné ke korozi při vnitřním pnutí. K tomu dochází především v korozním prostředí, jaké tvoří například čpavek. Tomuto druhu koroze se říká sezónní praskání (season cracking) a projevuje se tím, že mosaz bez jakéhokoliv zatížení začne samovolně praskat. A to třeba i během skladování. Proto je žádoucí snižovat vnitřní pnutí vyžíháním za teploty 250 – 350 °C. Tato koroze byla objevena a popsána Angličany v Indii a v období monzunů. Mosaz používaná v nábojnicích byla vystavena vysoké vlhkosti vzduchu a amoniakálním parám, vznikajícím z rozpadu organických zbytků, což způsobovalo rozpraskání a tedy znehodnocení munice a střeliva.

20231101.cs_13661_30

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mosaz

Mosaz

Jedná se o takzvanou selektivní korozi, tedy korozi, při níž dochází k odstranění jedné ze složek slitiny. U mosazí dochází k tomu, že z původního materiálu se začne vytrácet zinek a vznikne houbovitá struktura mědi. Tato houbovitá měď je velmi křehká a brzo dojde k proděravění stěny součástky. Buď lokálně, nebo v celé povrchové vrstvě.

20231101.cs_13661_31

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mosaz

Mosaz

„K odzinkování jsou náchylné všechny mosazi s obsahem Zn větším než 15 %. Mechanismus odzinkování spočívá v tom, že se Cu a Zn rozpustí a následně se Cu opět vyloučí. Umožňuje to chloridový mechanismus (v korozním prostředí musí tedy být přítomny chloridy).“

20231101.cs_13661_32

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mosaz

Mosaz

„K odzinkování mosazi dochází především v provzdušněných vodách s obsahem oxidu uhličitého, při malém, nebo žádném proudění. Slabě kyselé vody, s malým obsahem solí způsobují při běžné teplotě obvykle rovnoměrné odzinkování. Neutrální a slabě alkalické vody s vysokým obsahem solí, zvláště při zvýšené teplotě, vedou k lokálnímu odzinkování mosazí.“

20231101.cs_13661_33

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mosaz

Mosaz

Jako ochrana před odzinkováním se doporučuje používat mosazi s méně než 15 % zinku, snižovat oxidační schopnosti okolního prostředí, použít legované mosazi, nebo zrychlit proudění okolní vody.

20231101.cs_10580_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Strunatci

Strunatci

Nervová trubice (neurocoel) – trubicovitá nervová soustava na hřbetní straně těla, ektodermálního původu. U mnohých strunatců se v hlavové části z nervové trubice vyvíjí mozek a zbytek je mícha; centrální nervový systém umožňuje poměrně složité smyslové vnímání či dokonalý pohyb.

20231101.cs_10580_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Strunatci

Strunatci

Žaberní štěrbiny či alespoň váčky – v hltanu, alespoň během embryonálního vývoje. Procházejí skrze stěnu trávicí trubice a směřují ven z těla. U nižších strunatců slouží mimo výměny plynů i k filtrování potravy. U těch suchozemských jsou silně redukovány a zřejmé jsou spíše jen v embryonální fázi.

20231101.cs_10580_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Strunatci

Strunatci

Pravý ocas – nezasahuje do něj trávicí trubice (nachází se celý až za řitním otvorem, je tedy postanální). Je vyztužen chordou či páteří.

20231101.cs_10580_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Strunatci

Strunatci

Endostyl (též podhltanová žláza), případně štítná žláza – vyvíjí se jako rýha v břišní stěně hltanu, někdy produkuje hlen umožňující lepší posun potravy dále, navíc představuje úložiště jódu.

20231101.cs_10580_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Strunatci

Strunatci

Mimo to se uvádí i další rysy, které obvykle platí pro strunatce. Vakovité srdce (tedy stahu schopná céva) se nachází na břišní straně těla a pumpuje krev nejprve směrem k hlavě. U většiny strunatců je cévní soustava spjata s žábrami: odkysličená krev přichází do srdce či do kontraktilních cév, odkud je pumpována do žaber, načež se odvádí aortou do těla. Srdce tedy bylo původně venózní, ale po vzniku plic u suchozemských obratlovců se i toto změnilo a např. u člověka je samozřejmě do něj přiváděna i krev okysličená. Trávicí trubice je trubicovitá a zakládá se v podstatě podobně jako u ostatních živočichů. Světločivné buňky oka (sítnice) se vyvíjí z ektodermu centrální nervové soustavy, nikoliv z epidermis.

20231101.cs_10580_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Strunatci

Strunatci

Co se týče nejbližších příbuzných strunatců, některé ze znaků uvedených výše jsou v určitých obměnách nalézány i např. u polostrunatců. Mají například něco podobného jako je struna hřbetní – u nich se tomu říká stomochord, vypadá poměrně podobně, ale zřejmě vznikl nezávisle, na základě konvergentní evoluce (jiné zdroje ho však naopak považují za homologii). Podobná je zřejmě situace s neurochordem žaludovců. Naopak jednoduché „žaberní štěrbiny“ polostrunatců jsou zřejmě do určité míry homologické (vývojově spjaté) s pravými žaberními štěrbinami strunatců. Endostyl, další charakteristický orgán strunatců, se zřejmě v pravém slova smyslu u polostrunatců nevyskytuje.

20231101.cs_10580_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Strunatci

Strunatci

Strunatci patří mezi druhoústé, tedy skupinu živočichů, která je pojmenována právě na základě typu embryonálního vývoje. Konkrétně se pro druhoústé ve většině embryologických učebnic uvádí, že ústa se tvoří až poté, co vznikl řitní otvor, a nevznikají z blastoporu, ale spíše na místě protilehlém. Navíc většina druhoústých tvoří tělní dutinu pomocí váčků, jež se vychlipují z střeva (vzniká tzv. enterocoel). Konečně se uvádí, že druhoústí mají radiální typ rýhování. Jenže výjimek z těchto pravidel je u strunatců velké množství. Například u obratlovců se nevyskytuje enterocoel, ale naopak, tělní dutina se zakládá jako schizocoel (enterocoelie je typický pro část těla kopinatců a mihule). Mezoderm tedy často vzniká z velkých odštěpených bloků mezodermu či ze zakladatelských buněk, jež vcestovaly do prostoru budoucího mezodermu. Navíc mnozí strunatci nevytváří dříve ústa ani řitní otvor – namísto toho v blastoporu vzniká žloutková stopka, pak se uzavírá a řitní otvor se prolamuje nezávisle.

20231101.cs_10580_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Strunatci

Strunatci

Pro strunatce je typické zakládání některých orgánových soustav v raných fázích embryonálního vývoje. Z dorzální (zádové) stěny střeva se odškrcuje pás mezodermu (chordamezoderm), z něhož vzniká struna hřbetní. Z jiné části mezodermu (stěny coelomu) se vyvíjí somity, jakési články, z nichž vzniká segmentované svalstvo. Z ektodermu se zase vchlipuje neuroektodermální pás buněk, který tvoří nervovou trubici. Žaberní štěrbiny vznikají obvykle z entodermu vychlípením, ale u obratlovců se na jejich vzniku podílí i vchlipující se ektoderm. (protože dochází k perforaci tělní stěny). Co se týče kosterní soustavy, pro strunatce je poměrně typické, že kostra (pokud se vyvíjí) má svůj původ v mezodermu a nikoliv v ektodermu, jak tomu je u mnohých jiných živočichů. Nakonec tak vzniká tělo strunatců složené z charakteristicky vzájemně uspořádaných orgánů: toto uspořádání vyplývá právě z průběhu embryonálního vývoje.

20231101.cs_10580_14

https://cs.wikipedia.org/wiki/Strunatci

Strunatci

Moderní přístupy, které zkoumají příbuznost jednotlivých živočišných kmenů, obvykle považují za nejbližší příbuzné strunatců polostrunatce (Hemichordata) a ostnokožce (Echinodermata). Tyto dva kmeny tvoří společně sesterskou skupinu ke strunatcům. Tato sesterská skupina se označuje Ambulacraria.

20231101.cs_216943_36

https://cs.wikipedia.org/wiki/Megalodon

Megalodon

Megalodon byl kosmopolitem; jeho fosilie byly vykopány na mnoha místech světa, včetně Evropy, Afriky, Ameriky a Austrálie. Nejčastěji se vyskytoval v subtropických až mírných zeměpisných šířkách až do 55° severní šířky. Toleroval vody o teplotách mezi 1–24 °C. Je pravděpodobné, že podobně nízké teploty snášel díky mezotermii, fyziologické schopnosti velkých žraloků, pomocí které dovedou udržovat vyšší teplotu těla než je teplota vody (výroba metabolického tepla zaznamenaná právě například u žraloků).

20231101.cs_216943_37

https://cs.wikipedia.org/wiki/Megalodon

Megalodon

Megalodon obýval širokou škálu mořských oblastí, jako jsou mělké pobřežní vody, bažinaté laguny, písčitý litorál i hluboké moře a vykazoval přechodný životní styl. Dospělí megalodoni nebyli hojní v mělkých vodách, většinou obývali pobřežní oblasti. Zejména v různých fázích životního cyklu se mohl megalodon pohybovat mezi pobřežními a vzdálenějšími oceánskými vodami. Jeho fosilie byly pak objeveny i tak daleko od pevniny, jako u Marianského příkopu v Tichém oceánu.

20231101.cs_216943_38

https://cs.wikipedia.org/wiki/Megalodon

Megalodon

Fosilní pozůstatky naznačují, že megalodoni žijící na jižní polokouli byli v průměru větší než megalodoni ze severní polokoule. Jedinci žijící v Tichém oceánu potom byli větší než megalodoni v oceánu Atlantském. Není však předpokládán žádný trend zvětšování velikosti těla v určité zeměpisné šířce či změna velikosti v průběhu času (přestože linie Carcharocles tuto vlastnost vykazuje). Modus všech velikostí byl odhadnut na asi 10,5 m, přičemž větší jedinci obývají více oblastí. To naznačuje ekologickou nebo konkurenční výhodu pro větší velikost těla.

20231101.cs_216943_39

https://cs.wikipedia.org/wiki/Megalodon

Megalodon

Žraloci se obecně živí oportunisticky, ale je možné, že megalodon byl obzvláště dravý. Jeho velká velikost společně se schopností rychlého plavání a mocnými čelistmi z něj činila vrcholového predátora schopného zabíjet široké spektrum kořisti. Studie zkoumající izotopy vápníku vyhynulých a žijících paryb ukázala, že megalodon byl na vyšší trofické úrovni než žralok bílý; byl tedy v potravním řetězci ještě výše.

20231101.cs_216943_40

https://cs.wikipedia.org/wiki/Megalodon

Megalodon

Fosilní důkazy naznačují, že se tento druh živil mnoha druhy kytovců, jako jsou delfíni, malé velryby, velryby z čeledi cetotheridů či squalodontidů, dále zabíjel vorvaně, velryby grónské či plejtvákovité. Mimo to se živil sirénami, velkými mořskými želvami, nepohrdl ani menšími rybami a dalšími druhy žraloků. Bylo objeveno mnoho velrybích kostí s hlubokými kousanci pravděpodobně od megalodonů, jejichž zuby se navíc někdy našly blízko nebo přímo ve velrybích ostatcích.

20231101.cs_216943_41

https://cs.wikipedia.org/wiki/Megalodon

Megalodon

Zdá se, že složení potravy megalodonů se měnilo s věkem a stanovišti, podobně jako u současných žraloků bílých. Například megalodoni žijící při pobřeží dnešního státu Peru se pravděpodobně zaměřovali na lov 2,5 až 7metrových cetotheridů a jiné kořisti menší než byli oni sami, větší druhy velryb zabíjeli méně. Mladí jedinci pravděpodobně konzumovali spíše ryby.

20231101.cs_216943_42

https://cs.wikipedia.org/wiki/Megalodon

Megalodon

Megalodon žil ve vysoce konkurenčním prostředí. Nicméně jeho postavení na vrcholu potravního řetězce mělo pravděpodobně velký vliv na strukturu mořských společenstev. Fosilní důkazy naznačují vzájemný vztah mezi existencí tohoto mořského predátora a rozvojem kytovců a dalších velkých mořských savců. Mladí megalodoni pravděpodobně preferovali stanoviště s dostatkem malých druhů kytovců, kdežto dospělci vyhledávali oblasti s dostatkem kytovců velkých. Tyto preference se mohly vyvinout krátce poté, co se megalodon poprvé objevil v oligocénu.

20231101.cs_216943_43

https://cs.wikipedia.org/wiki/Megalodon

Megalodon

Megalodon koexistoval společně s ozubenými kytovci (především squalodontidé a vorvani), kteří byli pravděpodobně také vrcholovými predátory, a byli tedy s megalodonem v kompetičním vztahu. Konkurence odstartovala u ozubených evoluční závody ve zbrojení. Některé druhy, jako například kosatky Orcinus citoniensis, začaly lovit ve skupinách, jiné narostly do obří velikosti, jako například kytovec Livyatan melvillei, jenž měřil mezi 13,5 až 17,5 metry. Koncem miocénu, před asi 11 miliony lety, začalo významně klesat množství a rozmanitost vorvaňů, nicméně jiní draví kytovci, jako kosatky, během pliocénu postupně vyplňovali tuto uvolněnou ekologickou niku.

20231101.cs_216943_44

https://cs.wikipedia.org/wiki/Megalodon

Megalodon

Na základě fosilních důkazů se zdá, že jiné druhy žraloků, jako je například i žralok bílý, reagovaly na konkurenční tlak ze strany megalodonů tak, že začaly obývat převážně chladnější vody. V oblastech, kde společně koexistovaly, jako například během pliocénu u Baja California, možná střídavě žily během různých ročních období. Podobně jako současné druhy žraloků, i megalodon se potom pravděpodobně uchyloval ke kanibalismu.

20231101.cs_42966_18

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

Rodina

Později marxismus uznal nutnost reflektovat význam rodiny pro proces sociální kontroly v rámci kapitalistické společnosti. Na rozdíl od funkcionalistů nevidí ale podíl rodiny v socializačním procesu jako pozitivní. Rodina tak slouží k reprodukci buržoazní kultury kapitalistické společnosti, což zabraňuje tomu, aby lidé viděli svět takový jaký je. Tomuto tématu se zvláště věnoval francouzský filozof Louis Althusser, který definoval rodinu jako jednu ze složek tzv. ideologického aparátu státu. Stát nemusí kontrolovat společnost pomocí násilí, ale pomocí socializačního procesu na kterém se významně podílí rodina.

20231101.cs_42966_19

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

Rodina

Spolu s feministickou kritikou se marxismus také věnoval otázce charakteru a významu domácí práce ženy v rodině. Marxismus tvrdí, že kapitalistická ekonomie potřebuje, aby žena pracovala doma a sloužila potřebám manžela odcházejícího denně do práce a zároveň potřebám dětí. Nicméně ale ženy v domácnosti tvoří „rezervní armádu“ pracovní síly, která nastupuje v případě ekonomického boomu. Postavení ženy na trhu práce je ale nerovné ve srovnání s muži, kteří jsou tradičně považováni za „živitele rodiny“.

20231101.cs_42966_20

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

Rodina

Oproti výše uvedeným teoriím, které popisovaly procesy a funkce v rodině jako historicky či psychologicky podmíněné univerzálie, interpretativní sociologické teorie kladou větší důraz na jedince jako aktéra a na vyjednávání významu sociální reality. Spíše než o funkce a historické proměny rodiny se zajímají o to, jak sociální aktéři „dělají rodinu“, jaké znalosti přitom užívají a jak toto konání a vědění souvisí s širším uspořádáním společnosti. Erving Goffman popisuje rodinu jako sféru, ze které se reprodukuje genderová nerovnost, tedy že z dělby práce mezi muže živitele a ženu pečovatelku vychází i širší sociální a ekonomické uspořádání společnosti.

20231101.cs_42966_21

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

Rodina

Janet Finchová přišla s teorií, která pojímá rodinu jako sféru veřejného i soukromého předvádění či zobrazení (display). Prostřednictvím praktik každodenního života aktéři sdělují, že to, co dělají, pro ně představuje definici rodiny. Zároveň je důležitá zpětná vazba relevantního okolí, které potvrzuje, že takto ustavenou rodinu chápe jako fungující.

20231101.cs_42966_22

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

Rodina

Podobně jako Finchová i Christopher Carrington se zaměřuje na každodenní aktéry a rodinu jako entitu tvořenou lidmi, kteří se milují a starají o sebe navzájem. Rodina je tak vytvářena konkrétními činnostmi spojenými s láskou a starostlivostí a reflexí těchto činností. Lidé vytváření sociální vztahy, které vnímají jako rodinné a nakládají tak s nimi. Ačkoli se tyto činnosti zdají samozřejmé, Carrington je zviditelňuje jako práci. Domácí práce dle něj zahrnuje práci spojenou s jídlem a stravováním, práci na udržování příbuzenských vazeb, interakční práci, konzum, emoční práci a práci spojenou s prezentací statusu domácnosti.

20231101.cs_42966_23

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

Rodina

Další interpretativní teorii představuje koncept nastolování rodiny a nastolování v rodině Pierra Bourdieua. Nastolování je podle něj rituální i technické ustavování jednoty a zajišťování integrace rodiny, pomocí inauguračních aktů (svatba) a dalších praktik. Rodina je tak výsledkem praktického a symbolického úsilí, jako např. pomoci, obdarování, vzájemných služeb, návštěv, pozorností, laskavostí, fotografování, zásnubních prstenů.

20231101.cs_42966_24

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

Rodina

Dilema vyplývající z výše uvedených přístupů, jsou-li jedinci autonomními a svobodně se rozhodujícími aktéry, nebo je-li v jejich jednání zakotvená normativní povaha sociální struktury, překlenuje Anthony Giddens interpretací jednání jako kontinuálního proudu, který je formován prostřednictvím generativních schémat sociální struktury, zároveň však vyžaduje alespoň částečnou reflexivitu aktérů, kteří své jednání sledují a usměrňují (byť tato reflexe nemusí být nutně vědomá).

20231101.cs_42966_25

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

Rodina

Podle Bourdieua je rodina individuálně prožívanou zkušeností, která je zároveň zprostředkovaná v kontextu dominantní definice rodiny z termínů jako „dům“, „domov“, „domácnost“.

20231101.cs_42966_26

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

Rodina

Pozdně moderní společnost bývá charakterizovaná oslabením legitimizační funkce obecně sdílených zvyků a tradic, náboženství nebo jednotného vědeckého paradigmatu. Rodina je jednou z mála institucí, které si stále tuto univerzálně platnou funkci více či méně uchovává. Manželé Ulrich Beck a Elisabeth Beck-Gernsheimová uvádí, že mnoho lidí řadí rodinu a lásku do pozice, kterou dříve zaujímal bůh. Je vzývána jako základ společnosti a bezpečný přístav. Zároveň je však ovlivňována individualizací, globalizací kapitálu a médií, rozvojem reprodukčních technologií a mezinárodní migrací. Tzv. teorie středního dosahu autorské dvojice analyzuje rodinu v individualizované moderní společnosti. V probíhající globální revoluci lidé rozebírají a znovu sestavují základní zákonitosti rodiny. Uvolňuje se těsné sepětí manželství s jeho prokreační funkcí, rodičovství je v manželství méně povinné a cesty k němu méně jednotné. Ztrácí i na podmínce heterosexuální výlučnosti.

20231101.cs_53917_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnodennost

Rovnodennost

Březnová rovnodennost je na severní polokouli přechod z astronomické zimy do jara, a mluvíme tedy o jarní rovnodennosti, kdežto v září přechází léto v podzim a mluvme o rovnodennosti podzimní. Naproti tomu na jižní polokouli začíná jaro v září a podzim v březnu.

20231101.cs_53917_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnodennost

Rovnodennost

Jako astronomické jevy neurčují kalendářové přechody na letní čas a zpět, které se stanovují administrativně. Protože čas východu a západu Slunce se nemění symetricky, bývá to poslední neděli v březnu a v říjnu.

20231101.cs_53917_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnodennost

Rovnodennost

Slunce o rovnodennosti vychází přesně na východě a zapadá na západě (ovšem horizont pohledu by musel být v nadmořské výšce 0 m nad Středozemním mořem). Na rovníku přechází v poledne přes nadhlavník.

20231101.cs_53917_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnodennost

Rovnodennost

Slovo „rovnodennost“ naznačuje, že den by měl být stejně dlouhý jako noc. Jenže sluneční kotouč není bod a jeho paprsky se navíc v atmosféře ohýbají (refrakce), takže v den rovnodennosti je Slunce viditelné nad obzorem přibližně 12 hodin a 10 minut, pod obzorem je jen 11 hodin a 50 minut; „skutečná“ světelná rovnodennost může být i o několik dní posunutá.

20231101.cs_53917_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnodennost

Rovnodennost

V Česku a na celé severní polokouli jde o jarní rovnodennost (na jižní polokouli je to podzimní rovnodennost).

20231101.cs_53917_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnodennost

Rovnodennost

Dříve nastávala často i 21. března, ale v 21. století to nastalo naposledy v roce 2011. Další výskyt bude až od roku 2102.

20231101.cs_53917_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnodennost

Rovnodennost

V Česku a na celé severní polokouli jde o podzimní rovnodennost (na jižní polokouli je to jarní rovnodennost).

20231101.cs_53917_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnodennost

Rovnodennost

Vzácně může být i 21. září (poslední výskyt roku 643, příští výskyt 2092) nebo 24. září (poslední výskyt roku 1931, příští výskyt 2303).

20231101.cs_53917_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnodennost

Rovnodennost

Průměrná denní teplota je 14,6 °C (přibližně o 8 stupňů vyšší než na jaře, což je teplotní hystereze).

20231101.cs_10360_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marxismus

Marxismus

Vedoucím představitelem ortodoxního marxismu byl v období Druhé internacionály Karl Kautsky (1854–1938). Jeho pasivní a vyčkávací přístup vycházel z většího důrazu kladeného na dějinný determinismus. Vzhledem k předpokládané nevyhnutelnosti přechodu kapitalismu v socialistické zřízení oddaloval revoluční aktivitu do doby, až pro ni budou podmínky ještě příznivější. Kautského přístup představoval střední proud a kritizovali jej marxističtí myslitelé zprava i zleva. Z umírněnějších pozic jej napadal Eduard Bernstein, jenž tvrdil, že je nutné mnohé Marxovy názory revidovat, neboť od Marxových časů dochází v průmyslových společnostech k postupnému vývoji a revoluce nakonec nebude nutná. Zleva kritizovala Kautského polská radikální marxistka Rosa Luxemburgová (1871–1919), odsuzující prosazování požadavků parlamentní cestou, vlažnost v revolučních otázkách a neochotu přistupovat k opatřením jako generální stávka. Své názory na nejvhodnější postup předložila především ve spise Masová stávka, strana a odbory (1906), kde navrhla vyvolat vlnu stávek, demonstrací, pochodů a mítinků. Důraz však kladla na spontánní dělnickou iniciativu a organizaci; protesty dělnických mas měly vznikat organicky, zdola, sice za dohledu a podpory socialistické strany, avšak bez jejího direktivního vedení.

20231101.cs_10360_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marxismus

Marxismus

K dalším výrazným marxistům předválečné doby patřili Wilhelm Liebknecht (1826–1900) a jeho synové Karl Liebknecht (1871–1919) a Theodor Liebknecht (1870–1948). Wilhelm Liebknecht byl starší než generace Kautského či Bernsteina; a zatímco oni přebírali své myšlenky od Engelse, Liebknecht se odvolával na samotného Marxe, se kterým byl za jeho života v kontaktu. Marxovy texty považoval za geniální a nezměnitelné a při přípravě programu ostře napadal návrhy na změny některých pojmů či formulací. Odmítal nahrazení některých původem cizích slov jejich německým ekvivalentem (například kapitál, produkce nebo kapitalismus), mimo jiné nesouhlasil se snahami nahradit „výrobní prostředky“ (německy Produktionsmittel) spojením „pracovní prostředky“ (německy Arbeitsmittel), s tím, že Marx dal těmto dvěma pojmům různý obsah. V některých bodech se nicméně i Wilhelm Liebknecht od Marxe odchyloval. Zejména předpokládal, že nastolení beztřídní společnosti bude možné ihned po pádu kapitalismu, bez mezistupně v podobě diktatury proletariátu. Navíc prohlašoval, že jakkoliv plně důvěřuje Marxovi v teoretických otázkách, při jejich uvádění do praxe se více spoléhá na vlastní úsudek.

20231101.cs_10360_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marxismus

Marxismus

Marxistické myšlenky rozvíjeli také ruští myslitelé. Systematický a kanonický výklad marxismus zajistil Georgij Plechanov svou sérií přednášek Materialistické pojetí dějin (1901) a textem O vývoji monistického pohledu na dějiny (1895, přepracováno 1905). Zaměřil se na koncept společenského vědomí (sociální psychologie) a na roli geografických podmínek a významných historických osobností v dějinném vývoji. Plechanovovo dílo bylo hlavním východiskem pro Vladimira Iljiče Lenina. Ten ruský marxismus radikálně proměnil. Odstranil z něj spekulativní a teoretické součásti a veškeré jeho teze poměřoval a upravoval na základě jejich praktické politické a společenské využitelnosti. Přestože měl Lenin osobně blízko k Rose Luxemburgové, byly jeho názory a politika z její strany často kritizovány. Negativně se vyjádřila k jeho centralizaci stranické moci v publikaci Organizační otázky ruské sociální demokracie (1904) a jeho postup během Říjnové revoluce odsoudila knihou Ruská revoluce (1918).

20231101.cs_10360_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marxismus

Marxismus

Nástup ruských bolševiků k moci během Říjnové revoluce (1917) a jejich následná vláda vedla v evropských marxistických kruzích k zásadnímu rozkolu. Část myslitelů se sice pokoušela hledat alternativní cesty, většina se však přiklonila k Leninově interpretaci marxismu a přijala jak bolševický styl vedení komunistické strany, tak ruské a později sovětské prosazování svých politických zájmů prostřednictvím Kominterny. Nejzásadnějšími autory byli ve 20. a 30. letech maďarský myslitel György Lukács a italský filozof Antonio Gramsci, oba, ač intelektuálové, naklonění marxismu leninského typu. Lukács byl známý především svou kritikou buržoazního světonázoru, který považoval za nepřijatelně statický, předmětný a fragmentární, a optimistickými úvahami o rostoucím proletářském vědomí. Zabýval se také otázkami estetiky a zkoumáním literatury. Gramsci přehodnotil tradiční marxistickou koncepci ekonomické základny a zavedl pojem hegemonie, ideologickou a institucionální nadvládu dominující třídy. Ve svých pracích vyjádřil přesvědčení, že dělnictvo, chce-li uspět v revolučním protikapitalistickém převratu, musí vychovat své vlastní intelektuály.

20231101.cs_10360_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marxismus

Marxismus

Sovětskou kanonizaci a dogmatizaci marxismu dokončil Josif Vissarionovič Stalin textem O dialektickém a historickém materialismu (1938). V něm Leninovu verzi marxismu dále „systematizoval“ vyloučením většiny zbývajících kritických problémů a pojmů, jednoznačnou a snadno osvojitelnou definicí vybraných pojmů a tabuizací veškerých změn nebo dalšího rozpracovávání. Sociolog Miloslav Petrusek okomentoval tuto proměnu shrnutím, že z původního souboru idejí, přitažlivého pro dobové intelektuály, byl marxismus svou sovětskou podobu přetvořen ve sterilní a vyprázdněný systém, jehož jednoduchost ale vedla k masové přitažlivosti a snadnému učení (marxismus-leninismus-stalinismus, později nazývaný pouze marxismus-leninismus). Alternativou ke stalinismu se stal trockismus, myšlenkový proud vycházející z idejí formulovaných Lvem Davidovičem Trockým, mimo jiné jeho teorie permanentní revoluce.

20231101.cs_10360_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marxismus

Marxismus

Výraznější myšlenkovou opozici vůči dogmatickému sovětskému pojetí marxismu začaly po druhé světové válce, a zejména pak od 60. let, nabízet západní marxistické směry, také označované jako antiautoritářský či libertariánský marxismus. Jejich představitelé, pocházející nejčastěji ze západoevropských států, se pokoušeli marxismus reformovat a omladit pomocí novějších filozofických směrů. Frankfurtská škola, zastoupená nejvýrazněji Maxem Horkheimerem a Theodorem W. Adornem a inspirovaná psychoanalýzou, se soustředila na analýzu a kritiku soudobých buržoazních společností, čímž dala již ve 30. letech 20. století vzniknout kritické teorii. Jean-Paul Sartre v pozdním období své tvorby propojoval marxismus s vlastním osobitým pojetím existencialismu. Vědecký neomarxismus pak reprezentoval především Louis Althusser, významný příznivce autonomie vědy, jehož myšlení bývá často přirovnáváno ke strukturalismu, a to přesto, že on sám toto srovnání ostře odmítal. Ve svých dílech se pokoušel o zformulování exaktního teoretického systému a před historickým bádáním dával přednost analýze aktuální společenské situace. Pracoval přitom především s koncepty „ideologie“ a „problematiky“ (ve smyslu „teoretické formace“ problémů a možností jejich zkoumání).

20231101.cs_10360_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marxismus

Marxismus

prvobytně pospolná společnost (označovaná též jako „prvotní komunismus“ (do 3. tisíciletí př. n. l.) ~ pravěk

20231101.cs_10360_14

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marxismus

Marxismus

Lenin spojil asijský výrobní způsob a antický výrobní způsob v otrokářský řád ~ starověk. Zároveň ztotožnil první fází komunismu se socialismem. Zavedl nový pojem imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu.

20231101.cs_10360_15

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marxismus

Marxismus

Marxistická literární věda spojuje různé myšlenkové proudy, hodnotící stejným způsobem socioekonomický, historický a politický vývoj; v mnoha jiných otázkách, například ohledně podstaty literatury a jazyka, se od sebe nicméně mohou lišit, nevytvářejí proto jednotný teoretický rámec. Nejsilnějším jednotícím prvkem je materialistické přesvědčení o určujícím vlivu ekonomických podmínek a vztahů na kulturu; literaturu, jakožto jednu ze součástí nadstavby, proto v marxistickém pojetí nelze zkoumat izolovaně od ekonomické základny.

20231101.cs_29675_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatismus

Pragmatismus

Nejvýznamnější je jeho kniha Druhy náboženské zkušenosti, které vyšla v českém překladu již v roce 1930. Zmíněná kniha není jedinou Jamesovou prací na téma náboženství, i v knize „Pragmatismus“ je jedna kapitola o náboženství. Má výstižný název „Pragmatismus a náboženství“. James striktně odděluje pojmy „víra – náboženství – církev“. James dochází k závěru, že „Víra je čistě věcí osobní, vnitřním přesvědčením nebo alespoň pocitem každého z nás“ a náboženství je „každodenní východisko z tísnivých nálad mysli“. Práce je pozoruhodná ze dvou důvodů. Jednak podává nevšední pohled na dané téma a hlavně předvádí Jamesův postup v duchu pragmatického myšlení. Názorně ukazuje, jak nalézt východisko ze slepé názorové uličky, do které často náboženské přesvědčení zavádí, právě uplatněním „pragmatické metody“.

20231101.cs_29675_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatismus

Pragmatismus

Nový impulz dostal pragmatismus v díle amerického filosofa a logika Willarda Van Orman Quine, který jej rozšířil o holismus francouzského fyzika a historika vědy Pierre Duhema. Podle Duhema mají jednotlivé výpovědi smysl jen v rámci určité teorie jako celku a i každý experiment je tudíž závislý na této teorii. I výsledky pokusu se musí interpretovat, a to právě v rámci dané teorie. Podle Quina je tak kritériem vědecké pravdivosti kvalifikovaný souhlas vědecké komunity. K novému pragmatismu patří kromě Quina Hilary Putnam (1926–2016) a Richard Rorty (1931–2007). R. Rorty se účastnil v roce 2000 konference v Praze, nazvané „Pragmatism and semantics“. V současnosti se soustavně věnuje pragmatismu v USA např. Russell B. Goodman.

20231101.cs_29675_11

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatismus

Pragmatismus

Pragmatismus byl v mnoha ohledech paralelní k některým filosofickým snahám v Evropě. Některé myšlenky Ch. Peirce měly velmi blízko k myšlenkám Edmunda Husserla a v jednom eseji navrhuje postup obdobný fenomenologii. William James si dopisoval s Henri Bergsonem a pragmatismus silně ovlivnil také Maxe Schelera.

20231101.cs_29675_12

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatismus

Pragmatismus

Praktické myšlení Američanů udělalo velký dojem na T. G. Masaryka, který praktické ohledy často a rád zdůrazňoval, i když pragmatistou ve filosofickém slova smyslu nebyl. Masarykův pragmatismus pak rozvíjeli Ferdinand Peroutka, František Langer a zejména Karel Čapek jako jistou skepsi vůči metafyzickým postojům a otázkám, v důrazu na každodenní život a jeho potřeby a na užitek, který jednání přináší. Také ideje a projekty se mají legitimovat tím, co přinesou. „Důležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ještě důležitější je, aby byla zlepšována ve skutcích a v životě.“ (Karel Čapek).

20231101.cs_29675_13

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatismus

Pragmatismus

K. Čapek napsal svůj „Pragmatismus“ jako seminární práci, někdy před rokem 1915, když navštěvoval seminář prof. Krejčího na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Knižně práci vydal o tři roky později pod názvem Pragmatismus čili filosofie praktického života. Když práci psal, byl ještě studentem filosofie, nikoli mezinárodně proslulým spisovatelem. Přesto má kniha nedozírný význam. Je jednou z mála původních pojednání o pragmatismu v češtině. A je nesporné, že přispěla nejvíce k popularizaci pragmatismu.

20231101.cs_29675_14

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatismus

Pragmatismus

Z odborného hlediska se pragmatismu věnoval K. Vorovka – významná osobnost své doby. Byl profesorem matematiky a filosofie, společensky velmi činný. Pragmatismu se věnoval ve své knize Americká filosofie, která vyšla až po Vorovkově smrti v roce 1929. Stojí za zmínku, že Vorovka byl členem delegace na Šestém kongresu filosofů, který se konal v roce 1928 v americkém Cambridge, poblíž Bostonu. Na kongresu vystoupil i J. Dewey s přednáškou na téma Logika soudů politických, zejména hodnotících.

20231101.cs_29675_15

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatismus

Pragmatismus

V Česku se věnuje pragmatismu v práci Soudobá anglo-americká a kanadská filosofie J. Hroch. Na Slovensku se soustavně pragmatismem zabývá E. Višňovský.

20231101.cs_29675_16

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatismus

Pragmatismus

W. James, Pragmatismus: nové jméno pro staré způsoby myšlení. Brno: CDK 2003 - 150 s. . Starší vydání, Praha: Jan Laichter 1918, je dostupné online

20231101.cs_29675_17

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatismus

Pragmatismus

K. Čapek, Pragmatismus čili filosofie praktického života. Praha: Topič 1918; nově K. Čapek, Universitní studie, Čs. Spisovatel, Praha 1987 nebo též www.mlp.cz/karelcapek/

20231101.cs_6895_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Indi%C3%A1ni

Indiáni

Významné populace původních obyvatel dnes lze stále najít ve vybraných zemích Amerik, jsou jimi zejména: Belize, Bolívie, Kanada, Chile, Ekvádor, Grónsko, Guatemala, Mexiko, Panama, Paraguay, Peru a USA. Zmapováno je přes tisíc jazyků původních obyvatel Amerik (mezi nimi například: kečuánština, lakotština, ajmarština, guaranština, mayské jazyky nebo Nahuatl, u kterých se mluvčí počítají na miliony). Některé skupiny si rovněž dodnes zachovaly část původních tradic, zejména v náboženství, organizaci společnosti nebo při obživě. Jako všechny kultury se ovšem v průběhu století mísily s ostatními, přesto některé národy stále žijí v relativní izolaci od západní kultury, některé skupiny jsou dokonce stále považovány za zcela izolované a zatím nekontaktované.

20231101.cs_6895_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Indi%C3%A1ni

Indiáni

Původní obyvatelé USA jsou označováni jako Američtí indiáni (lépe jako původní Američané – v angličtině Native Americans); specifickou skupinou jsou původní obyvatelé Aljašky. Označení indián jako první použil Kryštof Kolumbus v domnění, že se plavbou na západ přes Atlantik dostal k východnímu břehu Indie nebo přesněji k indonéským ostrovům. Označení indián pro původní obyvatele Ameriky je natolik vžité, že se běžně užívá v češtině i v dalších jazycích, ačkoli může být zavádějící. Například v angličtině slovo Indian znamená jak amerického indiána, tak Inda, proto se pro původní obyvatele Ameriky používá často označení American Indians nebo zkráceně Amerindians, případně Native Americans (Původní Američané). Starší označení rudoch (), by se pro svůj pejorativní kontext používat nemělo. Ačkoli bývá spojováno s barvou pleti indiánů, která má u většiny kmenů bronzový až červenohnědý odstín, jeho motivací zřejmě bylo spíš oblíbené červené malování obličeje i celého těla okrem (Severní Amerika) nebo barvivem z oreláníku (Amazonie, Karibská oblast, Mexiko).

20231101.cs_6895_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Indi%C3%A1ni

Indiáni

Mezi původní obyvatele Amerik někdy jsou (a jindy ne) řazeni také obyvatelé arktických oblastí, zejména Aleuti nebo Inuité, kteří do Ameriky dorazili později a mají více příbuzného genomu s původními obyvateli ruského Dálného východu.

20231101.cs_6895_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Indi%C3%A1ni

Indiáni

Označení původní obyvatelé Kanady zahrnuje První národy, Inuity a Métise. Ti se stále identifikují s původními obyvateli. Naopak za novou a svébytnou skupinu se například chápou mesticové, kteří žijí ve většině zemí bývalé Hispanoameriky.

20231101.cs_6895_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Indi%C3%A1ni

Indiáni

Podrobnosti o příchodu Paleoindiánů do Amerik jsou stále předmětem výzkumů. Obecně se má za to, že Severní a Jižní Amerika byly poslední osídlené kontinenty světa. Během poslední doby ledové (Wisconsin) (před 50 000 až 17 000 lety) pokles hladiny oceánů umožnil lidem přejít Beringův průliv přes tzv. Beringovu šíji, která spojovala Sibiř s Aljaškou. Nicméně kvůli nemožnosti přejít přes ledovce byli tito noví osídlenci Ameriky uvězněni po tisíciletí v oblasti Aljašky. Původní obyvatelé Amerik tak mají tyto jedny společné předky. Zhruba před 16 500 lety začal ledovec tát a lidé se tak začali přesouvat východně a jižně do dnešní Kanady. Věří se, že tito lidé se vydali na cestu, když pronásledovali stáda dnes vyhynulých zvířat z Pleistocénu. Používali koridory mezi tajícími obřími ledovci. Jednou z nich byla také cesta v regionu Pacific Northwest. O době osídlení se stále diskutuje. Shoda panuje nad tvrzením, že rozmach osídlení Amerik lze datovat do období před 16 000 až 13 000 lety. Nejstarší potvrzené archeologické nálezy pocházejí z období před 13 500 lety, důvodem ale také je, že řada oblastí, kde dříve mohli lidé žít, je dnes hluboko pod hladinou moří. Nové objevy z roku 2020 ovšem mohou stáří pobytu člověka ve Střední Americe až zdvojnásobit. V tomto roce totiž archeologové nalezli v jeskyni Chiquihuite v hornaté oblasti severního Mexika nástroje, jejichž stáří odhadli na 30 000 let. To by prokazovalo, že lidé pronikli na jih ještě před maximálním rozpětím ledovce během doby ledové a nikoliv až při jeho tání, jak se dosud myslelo.

20231101.cs_6895_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Indi%C3%A1ni

Indiáni

Předkolumbovská doba označuje rozsáhlé dějinné období od mladého paleolitu po kolonizaci Amerik Evropany v 16. století. Ačkoliv se u konce etapy technicky jedná o léta 1492 až 1504, ve kterých do Amerik cestoval Kryštof Kolumbus, v praxi jde spíše o různou dobu, kdy Evropané zásadně zasáhli do životů jednotlivých původních etnik a národů.

20231101.cs_6895_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Indi%C3%A1ni

Indiáni

Jako první lze zmínit významnou civilizaci Norte Chico, která se řadí mezi prvních šest významných civilizací světa a byla ve stejné době stejně technologicky rozvinutá jako starověký Egypt. Mnoho dalších říší Amerik později dosáhlo značného rozvoje inženýrství, zemědělství, astronomie, organizace společnosti nebo obchodu. Zejména lze jmenovat říše v Mezoamerice: Olmékové, Toltékové, Teotihuacán, Aztékové nebo Mayové; a v Andách: Incká říše nebo močická kultura.

20231101.cs_6895_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Indi%C3%A1ni

Indiáni

Řada civilizací vymizela ještě před příchodem Evropanů a zprávy o jejich existenci se dochovaly jen v orální historii a z archeologických výzkumů. Pár civilizací, jako například Mayové, Olmekové, Mixtekové, Aztékové a Nahuaové, měly vlastní psaný jazyk a tím vlastní historické záznamy. Nicméně tehdejší evropští kolonizátoři ve snaze vymýtit pohanství spálili či jinak zničili řadu předkolumbijských textů. Pouze malé množství textů se podařilo uchovat až do dnešních dnů.