Datasets:

joelniklaus

/

legal-mc4

like 8

http://kraken.slv.cz/28Cdo2523/2013

28 Cdo 2523/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce Ing. J. Z. , B., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalovanému statutárnímu městu Brno , IČ: 449 92 785, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, o zaplacení částky 112.680,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 239 C 1/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. srpna 2012, č. j. 13 Co 514/2010-159, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.163,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Juříčka, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 11. června 2010, č. j. 239 C 1/2009-124, Městský soud v Brně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 112.680,- Kč s určeným úrokem z prodlení za dobu od 1. 1. 2008 do zaplacení (výrok I) a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II). O odvolání žalovaného rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. srpna 2012, č. j. 13 Co 514/2010-159, jímž co do určeného úroku z prodlení z částky 56.340,- Kč za dobu od 1. 1. 2008 do 3. 3. 2009 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v uvedeném rozsahu řízení zastavil (výrok I), zatímco ve zbylé části jej změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 112.680,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení za dobu od 4. 3. 2009 do zaplacení (výrok II); současně rozhodl o nákladech řízení, včetně nákladů odvolacího řízení (výroky III a IV). Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze zjištění, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem (s podílem o velikosti dvou třetin) označených pozemků (zapsaným na listu vlastnictví č. 5460) v katastrálním území Ž. obec B., jež jsou veřejným prostranstvím (vesměs veřejnou sídlištní zelení), naplňujícími jeho charakteristiku ve smyslu § 34 zákona č. 128/2008 Sb., o obcích (obecní zřízení). V takovém případě uzavírá odvolací soud žalobci přísluší náhrada ze strany dané obce, kterou není-li mezi vlastníkem a obcí jiné dohody může vlastník vymáhat i z titulu bezdůvodného obohacení (aplikováno ustanovení § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 dále jen obč. zák. , se zřetelem k tomu, že žalobcem žádaná náhrada v dané věci pokrývá období roků 2007 a 2008). Výši náhrady soud odvodil od obvyklé hladiny nájemného, s přihlédnutím k jeho cenové regulaci výměry Ministerstva financí, vydávanými na základě zmocnění zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí o věci samé (výroku pod bodem II), jakož i proti oběma výrokům nákladovým (výroky III a IV). Přípustnost dovolání žalovaný opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ), co do důvodů má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Své argumenty směřuje k dvěma právním otázkám, z nichž první týká se posouzení, zda vlastníku pozemku splňujícího charakteristiku veřejného prostranství [§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)], může vzniknout (soukromoprávní) nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči obci coby veřejnoprávní korporaci. Vedle toho žalovaný zpochybňuje i jeden z dílčích závěrů odvolacího soudu, upínající se k charakteristice jednoho z pozemků v žalobcově spoluvlastnictví parcely č. 7975/22 (o výměře 181 m2), jež dle názoru žalovaného není veřejným prostranstvím, je-li v katastru nemovitostí evidován jako orná půda , tedy jako pozemek patřící do zemědělského půdního fondu podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Se zřetelem k době vydání napadeného rozsudku Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. článek II přechodná ustanovení bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a podle procesního předpisu v tomto znění posuzoval též otázku přípustnosti dovolání. Ačkoliv odvolací soud napadené rozhodnutí o věci samé formálně označil jako měnící , obsah posuzovaného právního vztahu a z něj plynoucí práva a povinnosti účastníků stanovil ve shodě s rozhodnutím soudu prvního stupně (stvrdil jím povinnost žalovaného zaplatit žalobci částku 112.680,- Kč s příslušenstvím). Proto je vyloučena přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod č. 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ovšem i podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (neboť odvolacím soudem přezkoumávanému rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo jiné rozhodnutí, jež bylo by odvolacím soudem zrušeno). K prvé z odvolatelem položených otázek sluší se z četné rozhodovací praxe dovolacího soudu odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004; rozsudky ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 33 Odo 1253/2005 a sp. zn. 33 Odo 1064/2005; rozsudek ze dne 2. května 2012, sp. zn. 28 Cdo 561/2012; nebo na rozsudek ze dne 10. dubna 2013, sp. zn. 28 Cdo 2509/2012, v nichž se dovolací soud opakovaně přihlásil k závěru, není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 obč. zák.), neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně . V citovaných rozhodnutích současně dovolací soud vysvětlil, že důvody pro změnu judikatury nelze dovozovat ani z plenárního nálezu Ústavního soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02, uveřejněném pod č. 211/2005 Sb. (na nějž odkazuje žalovaný i v dané věci), jež problematiku vypořádání soukromoprávního vztahu mezi obcí a vlastníkem pozemku, který je veřejným prostranstvím, neřeší . Citované závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu byly jako ústavně konformní přijaty i rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 3735/11, I. ÚS 1607/11 nebo II. ÚS 3624/13), formulujícího své závěry tak, že dochází-li k omezení ústavně zaručeného vlastnického práva k nemovitému majetku tím, že nemovitost je užívána jako veřejné prostranství, přísluší jeho vlastníku náhrada ze strany obce, a není-li poskytována, lze ji po obci vymáhat jakožto nárok z titulu bezdůvodného obohacení . Z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu přitom současně vyplývá, že prostor splňující zákonné znaky veřejného prostranství [§ 34 zákona č. 128/2008 Sb., o obcích (obecní zřízení)] je veřejným prostranstvím ex lege (i zde srov. plenární nález Ústavního soudu č. 211/2005 Sb., resp. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 561/2012). Přípustnost dovolání nezakládají ani námitky, jimiž dovolatel kritizuje posouzení jednoho z pozemků parcely č. 7975/22, o výměře 181 m2) jako veřejného prostranství, prostřednictvím argumentace, že tento pozemek je v katastru nemovitostí dosud evidován jako orná půda (z čehož žalobce dovozuje, že jde o pozemek patřící do zemědělského půdního fondu dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu). Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1001/2004; rozsudek ze dne 8. února 2007, sp. zn. 25 Cdo 944/2005; nebo usnesení ze dne 24. září 2004, sp. zn. 28 Cdo 290/2004 co do argumentace se opírající též o závěry formované rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 1995, sp. zn. 6 A 905/94, uveřejněném v časopise Soudní judikatura správní, svazek 11, ročník 1998, pod pořadovým č. 292), že zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu vyžaduje splnění dvou předpokladů: jednak, že takový pozemek je, anebo byl a nadále má být zemědělsky obhospodařovaný (znak faktický, materiální), a současně je v evidenci (katastru) nemovitostí označen druhem kultury uvedeným v ust. § 1 odst. 2 zák. č. 334/1992 Sb. (znak právní, formální). Není-li pozemek zemědělsky obhospodařován, nejde o součást zemědělského půdního fondu, byť i pozemek dosud byl (v rozporu s faktickým stavem) v katastru nemovitostí formálně veden v některé z kategorií zemědělské půdy . Polemika dovolatele s těmi závěry odvolacího soudu, že shora označených pozemek navzdory stavu evidenčnímu není zemědělsky obhospodařován (uzavírá-li odvolací soud, že i tento pozemek byl vyvlastněn za účelem výstavby sídliště Vinohrady a že jde o travnatou plochu mezi obytnými domy sídliště implikující závěr, že jde o /každému přístupnou/ veřejnou zeleň) je pak kritikou skutkových zjištění odvolacího soudu, jež nelze zpochybnit uplatněným dovolacím důvodem dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (v situaci, kdy při podání dovolání, jež zde může být přípustné toliko za podmínek uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., dovolatel nedisponuje ani dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. srov. § 237 odst. 3 in fine o. s. ř.).

https://www.dauc.cz/dokument/?modul=pr&cislo=60779

změna zákona o vysokých školách ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o vysokých ... Čl.II - Přechodná ustanovení k čl. I Čl.IV - Přechodné ustanovení k čl. III ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o státní ... Vydáno: 20. 12. 2005 Zákon č. 552/2005 Sb. Schválený 20. 12. 2005 Účinný od 1. 1. 2006 Novelizovaný Vysoké školy.; FINANCOVÁNÍ.; Národní podniky. Státní podniky. Rozpočtové a příspěvkové organizace.; Fondy.; Poplatky ostatní.; Hospodářské zabezpečení studujících a učňů. Stipendia.; 552/2005 Sb. ZÁKON ze dne 20. prosince 2005, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o vysokých školách Čl.I Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb., zákona č. 147/2001 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 96/2004 Sb., zákona č. 121/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 473/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb. a zákona č. 342/2005 Sb., se mění takto: 1. V § 2 odstavec 3 zní: "(3) Vysoká škola je univerzitní nebo neuniverzitní. Označení "vysoká škola", popřípadě z něho odvozené tvary slov mohou mít ve svém názvu pouze vysoké školy. Označení "univerzita", popřípadě z něho odvozené tvary slov mohou mít ve svém názvu pouze vysoké školy univerzitní.". 2. V § 8 odstavec 1 zní: "(1) Akademický senát veřejné vysoké školy je jejím samosprávným zastupitelským akademickým orgánem. Má nejméně jedenáct členů, z toho nejméně jednu třetinu a nejvýše jednu polovinu tvoří studenti. Členy akademického senátu veřejné vysoké školy volí ze svých řad členové akademické obce veřejné vysoké školy. Volby jsou přímé, s tajným hlasováním. Vnitřní předpis veřejné vysoké školy stanoví zejména počet členů akademického senátu, způsob jejich volby a způsob volby předsedy akademického senátu, orgány akademického senátu a jejich ustavování a důvody zániku členství v akademickém senátu a případnou neslučitelnost členství v akademickém senátu s výkonem jiných funkcí.". 3. V § 8 odst. 3 se za větu první vkládá nová věta, která zní: "Je-li student zvolený do akademického senátu veřejné vysoké školy v průběhu svého funkčního období přijat do jiného, bezprostředně navazujícího studijního programu, může vnitřní předpis veřejné vysoké školy stanovit podmínky, za kterých jeho členství v akademickém senátu nezaniká.". 4. V § 9 odst. 1 písmeno a) zní: "a) rozhoduje na návrh rektora o zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení součástí vysoké školy, na základě souhlasného vyjádření orgánů nebo osob stanovených statutem jako vedoucí zaměstnanci vysoké školy rozhoduje také o zřízení nebo zrušení společných pracovišť součástí vysoké školy,". 5. V § 9 odst. 1 písmeno b) zní: "b) na návrh rektora nebo na základě postoupení předpisu akademickým senátem fakulty schvaluje vnitřní předpisy vysoké školy a jejich součástí,". 6. V § 9 odst. 1 se na konci písmene i) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které zní: "j) na návrh rektora zruší vnitřní předpis, rozhodnutí nebo jiný úkon orgánu součásti veřejné vysoké školy anebo pozastaví jeho účinnost, pokud je tento vnitřní předpis, rozhodnutí nebo úkon v rozporu se zvláštními předpisy nebo vnitřními předpisy veřejné vysoké školy.". 7. V § 10 se na konci odstavce 1 doplňuje věta "V případech, kdy zvláštní předpis předpokládá působnost statutárního orgánu, plní ji rektor.". 8. V § 10 odst. 3 věta první zní: "Funkční období rektora je čtyřleté.". 9. V § 17 odst. 2 se písmeno e) zrušuje. Dosavadní písmena f) až j) se označují jako písmena e) až i). 10. § 18 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 8, 8a, 8b, 8c, 8d, 8e, 9 a 9a zní: "§ 18 Rozpočet veřejné vysoké školy (1) Veřejná vysoká škola sestavuje rozpočet na kalendářní rok a hospodaří podle něj. Rozpočet veřejné vysoké školy nesmí být sestavován jako deficitní. (2) Příjmy rozpočtu veřejné vysoké školy jsou zejména: a) příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost (dále jen "příspěvek")8), b) dotace ze státního rozpočtu (dále jen "dotace"), c) poplatky spojené se studiem, d) výnosy z majetku, e) jiné příjmy ze státního rozpočtu, ze státních fondů, z Národního fondu a z rozpočtů obcí a krajů, f) výnosy z doplňkové činnosti, g) příjmy z darů a dědictví. (3) Veřejná vysoká škola má nárok na příspěvek podle odstavce 2 písm. a) na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání a s nimi spojenou vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Pro stanovení výše příspěvku je rozhodný typ a finanční náročnost akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, počet studentů a dosažené výsledky ve vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti a její náročnost. Pro výši příspěvku je též rozhodný dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy a dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol vypracovaný ministerstvem a jeho každoroční aktualizace (dále jen "dlouhodobý záměr ministerstva"). Veřejné vysoké škole přísluší záloha na příspěvek stanovená na základě rozhodných údajů podle stavu k 31. říjnu předchozího kalendářního roku. Příspěvek je z rozpočtové kapitoly poskytován podle obecných předpisů pro poskytování prostředků státního rozpočtu pro dotace8a). (4) Ministerstvo rozhodnutím stanoví, zda poskytovaný příspěvek nebo dotace je účastí státního rozpočtu na financování programu8b), přičemž příspěvek nebo dotace na stavbu8c) je vždy, s výjimkou její údržby a oprav, účastí státního rozpočtu na financování programu, je-li vyšší než 10 000 000 Kč. (5) Veřejná vysoká škola má nárok na dotaci na rozvoj vysoké školy. Veřejné vysoké škole se může poskytnout dotace zejména na ubytování a stravování studentů. Podmínky dotací, jejich užití a zúčtování se řídí obecnými předpisy pro nakládání s prostředky státního rozpočtu8d) a zvláštními předpisy upravujícími podporu výzkumu a vývoje8e). Pro výši dotací je rozhodný dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy a dlouhodobý záměr ministerstva. (6) Veřejná vysoká škola zřizuje tyto fondy: a) rezervní fond určený zejména na krytí ztrát v následujících účetních obdobích, b) fond reprodukce investičního majetku, c) stipendijní fond, d) fond odměn, e) fond účelově určených prostředků, f) fond sociální, g) fond provozních prostředků. (7) Fondy veřejné vysoké školy uvedené v odstavci 6 písm. a), b), d) a g) jsou vytvářeny ze zisku, není-li výslovně stanoveno jinak; fond reprodukce investičního majetku a fond provozních prostředků též ze zůstatku příspěvků podle odstavce 2 písm. a) k 31. prosinci běžného roku, fond reprodukce investičního majetku též z odpisů hmotného a nehmotného majetku9). Zdroji stipendijního fondu jsou převody poplatků za studium podle § 58 odst. 7 a převody daňově uznatelných výdajů podle zvláštního předpisu9a). Veřejná vysoká škola může rozdělovat do fondů zisk po zdanění pouze v případě, že byla uhrazena případná ztráta z minulých období. Zůstatky fondů k 31. prosinci běžného roku se převádějí do následujícího rozpočtového roku. Použití prostředků fondů uvedených v odstavci 6 písm. a) až d), f) a g) a podmínky převodu prostředků mezi fondy uvedenými v odstavci 6 písm. a), b), d) a g) upravuje vnitřní předpis veřejné vysoké školy. (8) Podmínky tvorby a užití fondů stanoví vnitřní předpis veřejné vysoké školy. (9) Fond účelově určených prostředků vytváří veřejná vysoká škola z: a) účelově určených darů, s výjimkou darů určených na pořízení a technické zhodnocení dlouhodobého majetku, b) účelově určených peněžních prostředků ze zahraničí, c) účelově určených veřejných prostředků, včetně prostředků účelové a institucionální podpory výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, které nemohly být veřejnou vysokou školou použity v rozpočtovém roce, ve kterém jí byly poskytnuty. (10) Účelově určené prostředky podle odstavce 9 písm. c) může veřejná vysoká škola převést do fondu účelově určených prostředků do výše 5 % objemu účelově určených veřejných prostředků poskytnutých veřejné vysoké škole na jednotlivé projekty výzkumu a vývoje či výzkumné záměry v daném kalendářním roce; v případě jiné podpory z veřejných prostředků do výše 5 % objemu této podpory poskytnuté veřejné vysoké škole v daném kalendářním roce. Převod účelově určených prostředků veřejná vysoká škola písemně oznámí jejich poskytovateli. (11) Prostředky fondu účelově určených prostředků může veřejná vysoká škola použít pouze k účelu, ke kterému jí byly poskytnuty. (12) Sociální fond je tvořen základním přídělem na vrub nákladů veřejné vysoké školy do výše 2 % z ročního objemu nákladů veřejné vysoké školy zúčtovaných na mzdy, náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost. (13) Prostředky rozpočtu se používají pouze na financování činností, pro které byla veřejná vysoká škola zřízena, a na financování doplňkové činnosti podle § 20 odst. 2. 8) § 7 odst. 1 písm. t) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 8a) § 10 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 8b) § 12 a 13 zákona č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 8c) Sdělení Českého statistického úřadu č. 321/2003 Sb., o zavedení Klasifikace stavebních děl CZ-CC. 8d) Zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 8e) Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 461/2002 Sb., o účelové podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o veřejné soutěži ve výzkumu a vývoji.Nařízení vlády č. 462/2002 Sb., o institucionální podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o hodnocení výzkumných záměrů, ve znění nařízení vlády č. 28/2003 Sb. 9) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 9a) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.". 11. V § 19 odstavec 3 zní: "(3) Veřejná vysoká škola může nabývat pouze cenné papíry vydané státem nebo cenné papíry, za jejichž splacení se stát zaručil a nebo cenné papíry obchodní společnosti, do které veřejná vysoká škola vložila majetek.". 12. V § 20 odst. 3 věta třetí zní: "Dále veřejná vysoká škola není oprávněna vkládat do obchodní společnosti nebo družstva nemovité věci nabyté do vlastnictví veřejných vysokých škol z vlastnictví státu, poskytnutý příspěvek podle § 18 odst. 3 a poskytnutou dotaci podle § 18 odst. 4.". 13. V § 20 odstavec 6 zní: "(6) Za účelné využívání příspěvků a dotací a za vypořádání dotací se státním rozpočtem a za řádné hospodaření s majetkem veřejné vysoké školy je ministrovi odpovědný rektor.". 14. V § 21 odst. 1 se na konci písmene f) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní: "g) na úřední desce zveřejňovat seznam akreditovaných studijních programů, které uskutečňuje včetně jejich typu, členění na studijní obory, formy výuky a standardní doby studia a seznam oborů, ve kterých je oprávněna konat habilitační řízení nebo řízení ke jmenování profesorem, s uvedením fakulty, je-li studijní program nebo obor, ve kterém je oprávněna konat habilitační řízení nebo řízení ke jmenování profesorem, akreditován na fakultě.". 15. V § 23 odst. 3 se slovo "souhlasným" nahrazuje slovem "předchozím". 16. V § 26 odstavec 1 zní: "(1) Akademický senát fakulty je jejím samosprávným zastupitelským akademickým orgánem. Má nejméně devět členů, z toho nejméně jednu třetinu a nejvýše jednu polovinu tvoří studenti. Členy akademického senátu fakulty volí ze svých řad členové akademické obce fakulty. Volby jsou přímé, s tajným hlasováním. Vnitřní předpis fakulty stanoví zejména počet členů akademického senátu, způsob jejich volby a způsob volby předsedy akademického senátu, orgány akademického senátu a jejich ustavování a důvody zániku členství v akademickém senátu a případnou neslučitelnost členství v akademickém senátu s výkonem jiných funkcí.". 17. V § 26 odst. 3 se za větu první vkládá nová věta, která zní: "Je-li student zvolený do akademického senátu fakulty v průběhu svého funkčního období přijat do jiného, bezprostředně navazujícího studijního programu, může vnitřní předpis veřejné vysoké školy stanovit podmínky, za kterých jeho členství v akademickém senátu fakulty nezaniká.". 18. V § 27 odst. 1 písm. b) a h) se na začátek textu před slovo "schvaluje" vkládají slova "na návrh děkana". 19. V § 27 odst. 1 písm. b) se za slova "vnitřních předpisů fakulty" doplňují slova "a postupuje je ke schválení akademickému senátu vysoké školy,". 20. V § 28 odstavec 3 zní: "(3) Rektor může odvolat děkana z vlastního podnětu, a to pouze po předchozím vyjádření akademického senátu fakulty a se souhlasem akademického senátu veřejné vysoké školy v případě, kdy děkan závažným způsobem neplní své povinnosti nebo závažným způsobem poškozuje zájem vysoké školy nebo fakulty.". 21. V § 28 odst. 4 věta první zní: "Funkční období děkana je čtyřleté.". 22. V § 33 odst. 2 se zrušují písmena b) a c). Dosavadní písmena d) až g) se označují jako písmena b) až e). 23. V § 40 odst. 2 se za větu první vkládá věta, která zní: "Soukromé vysoké škole může ministerstvo poskytnout dotaci na stipendia podle § 91 odst. 2 písm. d), podle § 91 odst. 3.". 24. V § 42 odst. 1 písmeno e) zní: "e) na úřední desce zveřejňovat seznam akreditovaných studijních programů, které uskutečňuje včetně jejich typu, členění na studijní obory, formy výuky a standardní doby studia a seznam oborů, ve kterých je oprávněna konat habilitační řízení nebo řízení ke jmenování profesorem,". 25. V § 46 odst. 5 se za větu první vkládá věta, která zní: "Za úkony spojené s přijetím přihlášky k této zkoušce a s konáním této zkoušky může vysoká škola stanovit poplatek, který činí nejvýše dvojnásobek základu podle § 58 odst. 2.". 26. V § 46 odst. 5 se ve třetí větě za slova "mají právo" vkládají slova "za úplatu". 27. V § 47 odstavec 2 zní: "(2) Standardní doba studia je nejméně tři a nejvýše čtyři roky.". 28. Za § 47 se vkládají nové § 47a a 47b, které znějí: "§ 47a (1) Studium v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu může probíhat též ve spolupráci se zahraniční vysokou školou, která realizuje obsahově související studijní program. (2) Podmínky spolupráce upraví podle odstavce 1 v souladu s ustanoveními zákona dohoda zúčastněných vysokých škol. (3) Absolventům studia ve studijním programu uskutečňovaném v rámci spolupráce se zahraniční vysokou školou se uděluje akademický titul, podle § 45 odst. 4, § 46 odst. 4 nebo § 47 odst. 5 a případně také akademický titul zahraniční vysoké školy podle legislativního stavu platného v příslušné zemi. Ve vysokoškolském diplomu je uvedena spolupracující zahraniční vysoká škola a případně skutečnost, že udílený zahraniční akademický titul je společným titulem udíleným současně i na zahraniční vysoké škole. § 47b Zveřejňování závěrečných prací (1) Vysoká škola nevýdělečně zveřejňuje disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce, u kterých proběhla obhajoba, včetně posudků oponentů a výsledku obhajoby prostřednictvím databáze kvalifikačních prací, kterou spravuje. Způsob zveřejnění stanoví vnitřní předpis vysoké školy. (2) Disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce odevzdané uchazečem k obhajobě musí být též nejméně pět pracovních dnů před konáním obhajoby zveřejněny k nahlížení veřejnosti v místě určeném vnitřním předpisem vysoké školy nebo není-li tak určeno, v místě pracoviště vysoké školy, kde se má konat obhajoba práce. Každý si může ze zveřejněné práce pořizovat na své náklady výpisy, opisy nebo rozmnoženiny. (3) Platí, že odevzdáním práce autor souhlasí se zveřejněním své práce podle tohoto zákona, bez ohledu na výsledek obhajoby.". 29. V § 49 odst. 5 se za slova "lhůtu pro podání přihlášek ke studiu" doplňují slova "a způsob jejich podávání písemnou nebo elektronickou formou". 30. V § 49 se doplňuje odstavec 6, který zní: "(6) Je-li studijnímu programu udělena akreditace, nemusí vysoká škola nebo fakulta v zájmu zachování začátku akademického roku dodržet čtyřměsíční lhůtu pro podání přihlášek ke studiu. V takovémto případě může být lhůta pro podání přihlášek ke studiu kratší, nejméně však jednoměsíční. Ostatní podmínky uvedené v odstavci 5 zůstávají nezměněny.". 31. V § 50 odst. 1 se slovo "písemné" zrušuje. 32. V § 50 se na konci textu odstavce 1 doplňuje věta "V přihlášce uchazeč vždy uvede jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, a adresu místa trvalého pobytu na území České republiky, popřípadě bydliště mimo území České republiky; cizinec uvede též datum narození, pohlaví, bydliště v České republice a státní občanství.". 33. V § 50 se doplňuje odstavec 9, který včetně poznámky pod čarou č. 15a zní: "(9) Vysoká škola nebo fakulta zpracovává a poskytuje údaje o uchazečích pro účely statistických zjišťování v souladu se zvláštním předpisem15a). 15a) § 10 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů.". 34. V § 53 odst. 3 se slovo "jmenuje" nahrazuje slovy "může jmenovat". 35. V § 55 odst. 2 se slova "vysvědčení o státní zkoušce" nahrazují slovy "dodatek k diplomu". 36. V § 57 odst. 1 se písmeno d) zrušuje. Dosavadní písmena e) až g) se označují jako písmena d) až f). 37. V § 57 se na konci odstavce 3 doplňují věty "Údaje uvedené v první větě lze evidovat rovněž v elektronickém informačním systému vysoké školy nebo fakulty. V takovém případě je vysoká škola nebo fakulta povinna zabezpečit údaje v elektronickém informačním systému proti zásahu neoprávněných osob. Za Výkaz o studiu se pak považuje výpis těchto údajů úředně potvrzený vysokou školou nebo fakultou.". 38. V § 57 odstavce 5 až 8 včetně poznámky pod čarou č. 16 znějí: "(5) Doklad o vykonaných zkouškách nebo doklad o studiu obdrží a) osoba, která ukončila studium ve studijním programu podle § 56 odst. 1, b) student na základě své žádosti, c) absolvent studia ve studijním programu na základě své žádosti. (6) Dodatek k diplomu obdrží absolvent studia ve studijním programu. (7) Vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu se považují za veřejné listiny a jsou opatřeny státním znakem České republiky16) spolu s uvedením označení příslušné vysoké školy a akademického titulu, který je udělován; vysoká škola je vydává zpravidla při akademickém obřadu. (8) V dokladech o studiu podle odstavce 1 a v rozhodnutích a osvědčeních podle § 50 až 69, § 89 až 91 a § 99 je vysoká škola oprávněna uvádět rodné číslo osoby, o kterou se jedná, bylo-li jí přiděleno. 16) § 2 písm. r) zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů.". 39. V § 58 odst. 2 větě druhé se slovo "počátkem" nahrazuje slovy "do konce ledna". 40. V § 58 odstavec 3 zní: "(3) Studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu; do doby studia se započtou též doby všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech, které byly ukončeny jinak než řádně podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3, přičemž období, ve kterém student studoval v takovýchto studijních programech a v aktuálním studijním programu souběžně, se do doby studia započítávají pouze jednou.". 41. V § 58 odst. 4 větě první se slova "který činí za jeden rok nejvýše základ" nahrazují slovy "který činí za každý další započatý jeden rok studia nejvýše základ". 42. V § 58 odstavec 8 zní: "(8) Rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem podle odstavce 3 nebo odstavce 4 se vydává alespoň 90 dnů před splatností poplatku. Rektor může v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem vyměřený poplatek snížit, prominout nebo odložit termín jeho splatnosti s přihlédnutím zejména ke studijním výsledkům a sociální situaci studenta podle zásad uvedených ve statutu veřejné vysoké školy.". 43. V § 66 se na konci doplňuje věta "Do lhůty jednoho roku se nezapočítává doba, kdy osoba není studentem.". 44. V § 68 odst. 3 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní: "f) vyměření poplatku spojeného se studiem podle § 58 odst. 3 a 4,". Dosavadní písmena f) až h) se označují jako písmena g) až i). 45. V § 68 se na konci odstavce 4 doplňuje věta "Žádost o přezkoumání rozhodnutí vydaného podle odstavce 3 písm. f) má vždy odkladný účinek.". 46. V § 72 odst. 8 se věta pátá a slova "s odůvodněním" ve větě šesté zrušují. 47. V § 72 odst. 10 se věty druhá a třetí zrušují. 48. V § 72 odst. 11 se věta čtvrtá zrušuje. 49. V § 72 odst. 12 se slova "spolu s jeho odůvodněním" zrušují. 50. V § 74 odst. 5 se věta třetí a slova "s odůvodněním" ve větě čtvrté zrušují. 51. V § 79 odstavec 6 zní: "(6) Akreditační komise nevydá k žádosti o akreditaci studijního programu souhlasné stanovisko z důvodů uvedených v odstavci 5 písm. a) a b). Stanovisko akreditační komise musí obsahovat zdůvodnění v jakých konkrétních bodech nesplňuje studijní program důvody uvedené v odstavci 5 písm. a) a b).". 52. V § 79 se doplňuje odstavec 8, který zní: "(8) Zjistí-li ministerstvo, že skutečnosti uvedené v odůvodnění nevydání souhlasného stanoviska Akreditační komise neodpovídají skutečnosti nebo zákonu, může ministerstvo vyzvat Akreditační komisi k novému jednání k vydání stanoviska a odstranění nedostatků v odůvodnění.". 53. V § 80 odstavec 1 zní: "(1) Akreditace studijního programu se uděluje na dobu nejvýše deseti let, počítanou ode dne právní moci rozhodnutí.". 54. V § 82 odstavec 8 zní: "(8) Akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem se uděluje na dobu nejvýše deseti let, počítanou ode dne právní moci rozhodnutí.". 55. V § 83 odstavec 7 zní: "(7) Akreditační komise pro odbornou přípravu svých jednání může zřizovat poradní pracovní skupiny, jejichž složení musí odpovídat typu studijního programu, jeho formě a cíli studia; v případě akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem oboru, pro který má být akreditace udělena, nebo oboru příbuznému.". 56. V § 87 písmeno i) zní: "i) sdružuje a využívá informace o uchazečích o přijetí ke studiu a o účastnících a absolventech celoživotního vzdělávání a informace z matriky studentů v souladu se zvláštními předpisy; při sdružování a využívání informací a při provádění statistických zjišťování je oprávněno samo, případně prostřednictvím jím pověřené osoby, využívat rodná čísla uchazečů o přijetí ke studiu ve studijním programu, osob přijatých ke studiu ve studijním programu, studentů studujících ve studijním programu, a osob, které přerušily nebo ukončily studium ve studijním programu, účastníků celoživotního vzdělávání a absolventů celoživotního vzdělávání,". 57. V § 87 se na konci písmene s) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena t) a u), která včetně poznámky pod čarou č. 20a znějí: "t) poskytuje účelovou podporu z evropských fondů prostřednictvím státního rozpočtu právnickým a fyzickým osobám jako příjemcům, nebo spolupříjemcům, které na základě dohody uzavřené mezi těmito osobami řeší projekty zaměřené na vzdělávací činnost realizovanou na vysokých školách na základě vyhlášené veřejné soutěže, u) stanovuje část účelové podpory z evropských fondů, kterou je příjemce povinen poskytnout spolupříjemci podle písmene t). Při poskytnutí účelové podpory se nepostupuje podle zvláštního předpisu20a). 20a) Zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.". 58. V § 91 odst. 2 se za slova "z dotace" vkládají slova "nebo z příspěvku". 59. V § 91 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 21a zní: "(3) Stipendium podle odstavce 2 písm. c) se přiznává též studentům, kteří mají nárok na přídavek na dítě ve zvýšené výměře podle zvláštního předpisu21a) a činí měsíčně nejméně násobek tohoto přídavku na dítě. Stipendium se přiznává po standardní dobu studia na deset měsíců v akademickém roce. Nárok na stipendium prokazuje student písemným oznámením o přiznání přídavku na dítě úřadem státní sociální podpory, který o přídavku rozhoduje. Násobek přídavku na dítě stanoví nařízení vlády. 21a) § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.". Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 4 až 6. 60. V § 91 odst. 4 se za slova "z dotace" vkládají slova "nebo z příspěvku". 61. V § 101 odst. 1 se slova "ke dni 1. ledna 1999" zrušují. 62. Příloha č. 1 zní: "Příloha č. 1 k zákonu č. 111/1998 Sb. Veřejné vysoké školy v České republice: Univerzita Karlova v Praze Univerzita Palackého v Olomouci České vysoké učení technické v Praze Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava Akademie výtvarných umění v Praze Vysoké učení technické v Brně Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Masarykova univerzita Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Akademie múzických umění v Praze Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze Janáčkova akademie múzických umění v Brně Univerzita Pardubice Vysoká škola chemicko-technologická v Praze Česká zemědělská univerzita v Praze Technická univerzita v Liberci Vysoká škola ekonomická v Praze Univerzita Hradec Králové Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Ostravská univerzita v Ostravě Slezská univerzita v Opavě Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Západočeská univerzita v Plzni Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Vysoká škola polytechnická Jihlava". Čl.II Přechodná ustanovení k čl. I 1. Právnické osoby uvedou svůj název do souladu s tímto zákonem nejpozději k 31. prosinci 2007. 2. Právní úkony učiněné před účinností tohoto zákona podle dosavadního zákona o vysokých školách orgánem veřejné vysoké školy nebo orgánem součásti veřejné vysoké školy zůstávají tímto zákonem nedotčeny. 3. Vyměření poplatku spojeného se studiem podle dosavadního zákona o vysokých školách provedené vysokou školou před účinností tohoto zákona zůstává tímto zákonem nedotčeno. 4. Pro studijní programy, které jsou platné ke dni účinnosti tohoto zákona, jejichž platnost byla udělena na maximální dobu platnosti přípustnou v době udílení akreditace a u nichž byla akreditace udělena bez dalších omezujících podmínek, ministerstvo prodlouží akreditaci na dobu stanovenou tímto zákonem, pokud o to vysoká škola písemně požádá ve lhůtě do dvou měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona. 5. Akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem v daném oboru zůstávají tímto zákonem nedotčeny s výjimkou akreditací, u kterých nebyla stanovena doba akreditace; akreditace u těchto oborů zaniká dnem 31. prosince 2015. 6. Osoba, která počala vykonávat funkci rektora nebo děkana na základě jmenování přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za osobu, která vykonávala nebo vykonává tuto funkci na základě jmenování podle nové právní úpravy. Délka funkčního období, na něž došlo ke jmenování přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzuje podle dosavadní právní úpravy. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o daních z příjmů Čl.III Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb. a zákona č. 357/2005 Sb., se mění takto: 1. V § 24 odst. 2 písm. zr) se čárka za slovem "předpisu" zrušuje a za odkaz na poznámku pod čarou č. 6a se vkládají slova "a u poplatníků, kteří jsou veřejnou vysokou školou nebo veřejnou výzkumnou institucí podle zvláštního právního předpisu, výdaje (náklady) na tvorbu sociálního fondu,". 2. V § 24 odst. 2 se na konci textu písmene zr) čárka nahrazuje středníkem a doplňují se slova "u poplatníků, kteří jsou veřejnou vysokou školou nebo veřejnou výzkumnou institucí, též výdaje (náklady) na tvorbu fondu účelově určených prostředků, u poplatníků, kteří jsou veřejnou vysokou školou, též výdaje (náklady) na tvorbu fondu provozních prostředků, a u poplatníků, kteří jsou vysokou školou, též výdaje (náklady) na tvorbu stipendijního fondu,". Čl.IV Přechodné ustanovení k čl. III Ustanovení čl. III tohoto zákona se použijí poprvé pro zdaňovací období, které započalo v roce 2006. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o státní sociální podpoře Čl.V Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 132/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 158/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 125/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 315/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 204/2005 Sb., zákona č. 218/2005 Sb. a zákona č. 377/2005 Sb., se mění takto: 1. V § 5 odst. 1 písm. b) bodě 2 se za slova "jde-li o stipendia ze státního rozpočtu" vkládají slova "s výjimkou sociálních stipendií, stipendií poskytovaných jako příspěvek na ubytování nebo stravování, stipendií na podporu studia občanů České republiky v zahraničí a stipendií přiznaných v případě tíživé sociální situace studenta podle zvláštního předpisu3a)". Poznámka pod čarou č. 3a zní: "3a) § 91 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 552/2005 Sb.". Dosavadní poznámky pod čarou č. 3a, 3b a 3c se označují jako poznámky pod čarou č. 3b, 3c a 3d, a to včetně odkazů na tyto poznámky pod čarou. 2. V § 63 odst. 3 se ve druhé větě tečka nahrazuje středníkem a doplňují se slova "Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy poskytuje údaje nezbytné pro přiznání stipendia v případě tíživé sociální situace studenta podle zvláštního předpisu3a).". ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl.VI Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Zaorálek v. r. Klaus v. r. v z. Sobotka v. r.

http://kraken.slv.cz/5Tdo1626/2008

5 Tdo 1626/2008 Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného Ing. R. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 6 To 338/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 80/2008, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 6 To 338/2008, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 6 T 80/2008. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená usnesení, pokud vzhledem k změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Obvodnímu soudu pro Prahu 4 p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 6 T 80/2008, zastavil podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného Ing. R. K. pro skutek spočívající v tom, že dne 19. 10. 2004 v 19.35 hod., na parkovišti v P., ul. H., v úmyslu zprostředkovat prodej celkem 544 krabiček řezaného tabáku v balení 200 g neoprávněně označených ochrannou známkou Česká směs standard 200 g řezaný tabák prostřednictvím kupce D. V., za účelem dalšího obchodování, překládal společně s osobami Q. D. N. a N. B. T. T., krabice s výrobky označenými Česká směs standard 200 g řezaný tabák z osobního vozidla VW Golf do nákladního vozidla Mercedes Sprinter, ačkoli po předchozím jednání s M. K. věděl, že se jedná o padělky originálního výrobku nabízené k prodeji za nižší cenu, než je cena běžná v obchodní síti, a že ochranná známka je registrována Úřadem průmyslového vlastnictví pro majitele P. K., bytem O. jako Česká směs Lulkový tabák , přičemž byl na místě zadržen pracovníky Celního ředitelství Praha, v němž obžaloba spatřovala pokus trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 150 odst. 1 tr. zák. Proti uvedenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství stížnost, kterou Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 6 To 338/2008, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Citované usnesení Městského soudu v Praze napadla nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným v neprospěch obviněného Ing. R. K. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s důvody pod písmeny f), g) téhož ustanovení, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoliv byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v písmenech f) a g), tedy že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší státní zástupkyně úvodem svého podání zrekapitulovala úkony orgánů činných v trestním řízení učiněné v této věci až do vydání napadeného rozhodnutí. Soudům obou stupňů dovolatelka především vytkla nesprávné posouzení hmotně právních aspektů usnesení o zahájení trestního stíhání. Zdůraznila přitom podstatu institutu promlčení trestního stíhání, kterým je zánik trestní odpovědnosti pachatele trestného činu uplynutím zákonem stanovené promlčecí doby. Jde o vyjádření poklesu zájmu společnosti potrestat pachatele trestného činu odstupem určitého času, kdy zaniká potřeba trestně právní reakce na spáchané jednání z hlediska generální prevence i z hlediska prevence individuální. Zákon však současně v ustanovení § 67 odst. 3 tr. zák. stanoví důvody, za nichž dochází k přerušení běhu promlčecí doby, a kdy tak počíná běžet nová promlčecí doba. Jako první důvod citované ustanovení uvádí sdělení obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následující úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřující k trestnímu stíhání pachatele. Dovolatelka dále uvedla, že od účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. je za sdělení obvinění považováno rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání určité osoby jako obviněného a jeho následné doručení obviněnému. Připomněla současně, že uvedené usnesení je vykonatelné okamžikem svého vydání, neboť proti němu přípustná stížnost nemá odkladný účinek. Vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. jeho doručením oprávněným osobám, je tak podle přesvědčení nejvyšší státní zástupkyně vyjádřena vůle státu vést trestní stíhání pro konkrétní skutek a proti konkrétní osobě. Doručení takového usnesení je podle názoru nejvyšší státní zástupkyně spojeno s hmotně právním účinkem zahájením trestního stíhání ve smyslu § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. a tímto úkonem tak dochází k přerušení běhu promlčecí lhůty, což nemůže zvrátit ani případná procesní vada usnesení o zahájení trestního stíhání. Dovolatelka připustila, že jakékoli právní účinky by byly vyloučeny pouze u nicotného právního úkonu, za který však nelze příslušné usnesení v předmětné trestní věci považovat. Přerušení běhu promlčecí lhůty obecně mohou podle dovolatelky kromě usnesení o zahájení trestního stíhání způsobit i další úkony, a to i v případě, kdy jsou zatíženy procesními vadami. Odkázala přitom na rozhodnutí č. 24/1972 Sb. rozh. tr., v němž tehdejší Nejvyšší soud vyjádřil názor, podle něhož rozhodnutí o zastavení trestního stíhání vydané při nedodržení některých ustanovení trestního řádu je důvodem pro přerušení promlčení trestního stíhání ve smyslu § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že účinek přerušení běhu promlčecí doby podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. způsobují úkony určených orgánů činných v trestním řízení, směřující k trestnímu stíhání pachatele, jež jsou reálným projevem vůle těchto orgánů vést trestní stíhání a naplnit tak účel trestního zákona, a to bez podmínky naprosté procesní bezvadnosti těchto úkonů s výjimkou úkonů nicotných. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. a § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 6 To 338/2008, jakož i jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 6 T 80/2008, i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Jak bylo uvedeno shora, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnila dovolatelka v jeho druhé alternativě a to společně s důvody podle písm. f) a g) citovaného ustanovení, jež podle jejího přesvědčení byly dány v řízení předcházejícím napadenému usnesení Městského soudu v Praze. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je naplněn za situace, kdy bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Předmětem dovolání je trestní věc, v níž bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání pro jeho nepřípustnost způsobenou marným uplynutím promlčecí doby, což však nejvyšší státní zástupkyně svými námitkami zpochybnila, a relevantně tak uplatnila tento dovolací důvod. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou právního posouzení skutku je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona, což nebyl tento případ. Dovolatelka brojila proti jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, spočívajícímu ve vadném posouzení otázky promlčení trestního stíhání, které je institutem hmotného práva, ale netýká se přímo právního posouzení skutku. Stejně jako u předchozího dovolacího důvodu i v případě důvodu dovolání pod písmenem g) odst. 1 § 265b tr. ř. [a tudíž i důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., společně s nímž byly uplatněny] jej dovolatelka svými námitkami naplnila. Nejvyšší soud tedy na podkladě podaného dovolání podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení Městského soudu v Praze, jakož i řízení předcházející tomuto rozhodnutí. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Dovolací soud se ztotožnil s názorem nejvyšší státní zástupkyně, že k promlčení trestního stíhání obviněného Ing. R. K. nedošlo, neboť v této trestní věci první usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 5. 2005 je nutné považovat za úkon, jehož účinkem bylo přerušení běhu promlčecí lhůty. Pro přehlednost průběhu trestního stíhání obviněného Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout zásadní procesní úkony ve věci učiněné. Dne 3. 5. 2005 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného a dalších dvou spoluobviněných vietnamské národnosti pro pokus trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 150 odst. 1 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství, které bylo doručeno obviněnému Ing. R. K. dne 13. 5. 2005. Skutek, kterým se měli obvinění dopustit pokusu uvedeného trestného činu, byl v tomto rozhodnutí popsán tak, že dne 19. 10. 2004 v P. ul. H. chtěli D. V., byt. V., nám. T. prodat k dalšímu obchodování 544 krabiček řezaného tabáku ke kouření v balení á 200g neoprávněně označených ochrannou známkou Česká směs Lulkový tabák, která je registrována Úřadem průmyslového vlastnictví pro vlastníka K. P., O., ačkoli věděl, že se jedná o padělek originálního výrobku a to za cenu nižší, než je běžná cena v obchodní síti . Osoby obviněných pak byly v usnesení označeny takto: R. K., byt. M., L.; N. B. T. T., byt. M., F. M.; Q. D. N. N., byt. M., F. M. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podal dne 23. 3. 2006 (č. l. 174) na obviněné pro pokus uvedeného trestného činu obžalobu. Obvodní soud pro Prahu 4 se jí však meritorně nezabýval a usnesením ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 5 T 36/2006 (č. l. 176) věc vrátil státnímu zástupci k došetření mj. s tím, že osoby obviněných nejsou označeny tak, aby nemohly být zaměněny s jinými osobami, dále je v popisu skutku uvedeno, že obviněný věděl o padělcích, ale není jasno, který z obviněných. Policejní komisař proto podle § 131 odst. 1 tr. ř. vydal dne 2. 10. 2006 opravné usnesení k usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 5. 2005 (č. l. 13), v němž v podstatě doplnil údaje u obviněných o jejich místo narození a státní příslušnost. V popisu skutku pak změnil z gramatického pohledu jednotné číslo u slovesa věděl na číslo množné věděli . Tímto způsobem reagoval na vytýkaný nedostatek popisu subjektivní stránky a jednoznačně vyjádřil, že úmyslné zavinění se vztahovalo ke všem obviněným. Poté následovala dne 12. 3. 2007 v pořadí druhá obžaloba (č. l. 183), na jejímž podkladě Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl ohledně obviněného Ing. R. K. trestním příkazem ze dne 26. 3. 2007, sp. zn. 37 T 38/2007, (č. l. 188) tak, že jej uznal vinným pokusem trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu. Proti trestnímu příkazu podal dne 10. 4. 2007 (č. l. 190 a jeho odůvodnění na č. l. 197 a násl.) obviněný Ing. R. K. odpor. Usnesením z téhož dne a stejné spisové značky obvodní soud zastavil trestní stíhání spoluobviněných Q. D. N. a N. B. T. T. z důvodu, že skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Z podnětu stížnosti státního zástupce Městský soud v Praze napadené rozhodnutí obvodního soudu týkající se dvou spoluobviněných zrušil (viz usnesení ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 7 To 185/2007, č. l. 192 a násl.). Městský soud v tomto rozhodnutí označil za nesprávný způsob nápravy vady popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání proti obviněným postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř., neboť o písařskou chybu, k jejíž nápravě je citované ustanovení určeno, se jednalo pouze u označení osob obviněných. Vyslovil jednoznačný názor, podle něhož náprava vyjádření subjektivní stránky trestného činu bude možná jen cestou vydání nového usnesení o zahájení trestního stíhání proti obviněným (srov. odůvodnění na č. l. 196). S ohledem na toto rozhodnutí Městského soudu v Praze Obvodní soud pro Prahu 4 namísto nařízení hlavního líčení ve věci obviněného Ing. R. K. usnesením ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 37 T 38/2007, (č. l. 232) vrátil státnímu zástupci k došetření i věc obviněného Ing. R. K. Obvodní soud pro Prahu 4 v tomto rozhodnutí citoval názor Městského soudu v Praze, podle něhož v popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání nebyla náležitě vyjádřena subjektivní stránka, tuto vadu nešlo zhojit postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř., a proto bylo trestní stíhání zahájeno nezákonně. Současně označil obvodní soud za procesně neúčinné veškeré důkazy. Policejní komisař vydal tedy dne 14. 12. 2007 nové usnesení o zahájení trestního stíhání ohledně všech tří obviněných (č. l. 15), jež bylo obviněnému Ing. R. K. doručeno dne 29. 12. 2007. Usnesením ze dne 3. 1. 2008 byla věc obviněného Ing. R. K. vyloučena k samostatnému projednání (č. l. 20A) a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 na tohoto obviněného již v pořadí třetí obžalobu (ze dne 5. 2. 2008, č. l. 249), o níž však nebylo věcně rozhodnuto. Usnesením ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. 4 T 20/2008, Obvodní soud pro Prahu 4 věc vrátil státní zástupkyni k došetření z důvodu procesní nepoužitelnosti některých důkazů, jež správně měly být po novém zahájení trestního stíhání opětovně provedeny. Po provedení doplnění dokazování byla dne 3. 7. 2008 podána další obžaloba (založena na č. l. 308), po níž následovala nejvyšší státní zástupkyní napadená usnesení obvodního a městského soudu (citována shora). Zásadní otázkou pro posouzení důvodnosti podaného dovolání na podkladě vytýkané vady hodnocení promlčení trestního stíhání obviněného Ing. R. K. soudy obou stupňů tedy bylo, zda usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 5. 2005, jehož vady policejní komisař napravil vydáním tzv. opravného usnesení podle § 131 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 138 tr. ř., mělo účinek předpokládaný ustanovením § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák., tj. přerušení promlčení trestního stíhání obviněného. Citovaná ustanovení trestního řádu zakotvují možnost kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku či usnesení a jejich opisech. Podmínkou je, že není možné tímto postupem odstraňovat věcné či procesní nedostatky. Proto bylo třeba nejprve zkoumat, které náležitosti jsou zákonem vyžadovány pro usnesení o zahájení trestního stíhání. Ustanovení § 160 odst. 1 věta druhá tr. ř. stanoví, že výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a současně obviněný musí být označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku (§ 120 odst. 2 tr. ř., tj. jméno a příjmení, den a místo narození, zaměstnání a bydliště, popř. jiný údaj potřebný k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou). Soudní praxe se přiklonila k názoru, že pro nezaměnitelnost skutku je nutné, aby jeho popis v usnesení o zahájení trestního stíhání obsahoval okolnosti charakterizující všechny zákonné znaky skutkové podstaty daného trestného činu. V opačném případě bude tento úkon stižen podstatnou procesní vadou, jež dává důvod pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření např. ve smyslu ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz č. 31/2006 Sb. rozh. tr.). Pokud jde o vyjádření subjektivní stránky činu, je však třeba vždy zkoumat, zda skutek tak, jak je popsán, vyvolává možnost pochybovat o druhu zavinění, který je v něm na počátku trestního stíhání spatřován. Např. u jednoduché krádeže, spáchané tak, že obviněný určitého dne a v určitém místě využil nepozornosti zaměstnanců v obchodě a z otevřené pokladny odcizil finanční hotovost 15 000,- Kč , nebude vůbec žádných pochyb o tom, že pachatel jednal v přímém úmyslu, aniž by bylo třeba k vyjádření jeho zavinění uvádět podrobnější okolnosti. Při posuzování správnosti a zákonnosti rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání je proto vždy nutné u jednotlivých trestných činů, tj. rozdílných skutkových podstat a okolností, za nichž byly spáchány, hodnotit nároky na popis skutku z hlediska naplnění zákonného požadavku na vyloučení jeho záměny s jiným skutkem i z hlediska vyjádření konkrétních znaků skutkové podstaty. Rovněž je třeba mít na zřeteli skutečnost, že tento úkon činí orgán činný v trestním řízení v počátečním stadiu trestního řízení, tudíž je samozřejmé, že okruh informací, jež tento orgán vedly k zahájení trestního stíhání proti určité osobě a pro konkrétní skutek, bude v další části trestního řízení rozšiřován na podkladě prováděných důkazů. Vyjádření zákonných znaků trestného činu, pro který je trestní stíhání zahajováno, tak může být v usnesení obecnější a stručnější než např. v obžalobě, i když natolik určité, aby nemohlo dojít k záměně skutku. Problematikou požadavků na procesní úkon, jímž se zahajuje trestní stíhání, se v nedávné minulosti zabýval rovněž Ústavní soud, který zdůraznil, že v době rozhodování podle § 160 odst. 1 tr. ř. nelze po orgánech činných v trestním řízení požadovat natolik vyčerpávající vyjádření všech skutkových okolností, jež předmětný trestný čin charakterizují, neboť trestná činnost v tomto stadiu trestního řízení nemusí (a často ani nemůže) být prokázána a ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě a v takové šíři, jako je tomu např. u podané obžaloby. Je tak zřejmé, že Ústavní soud při zkoumání rozhodování v rámci přípravného řízení z pohledu ústavními zákony garantovaných práv jednotlivců považuje zahájení trestního řízení za primární procesní předpoklad nezbytný k tomu, aby trestní stíhání bylo v konkrétní věci zahájeno a nadále vedeno. Z hlediska formulace jednotlivých znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu tak v této fázi trestního řízení postačí základní skutečnosti vymezující daný skutek tak, aby nemohl být zaměněn s jiným (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. III. ÚS 554/03, kde Ústavní soud dále poměrně přehledným způsobem vysvětluje svůj názor k otázce přípustnosti ingerence do rozhodování orgánů činných v přípravném řízení, kdy možnost zásahu do přípravního řízení Ústavním soudem je nutné vykládat přísně restriktivním způsobem. Dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 369/05). Z těchto důvodů musel Nejvyšší soud konstatovat, že usnesení o zahájení trestního stíhání vydané v předmětné trestní věci dne 3. 5. 2005 bylo z obsahového hlediska dostatečné a v podstatě vyhovující zákonným požadavkům. Z trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 38/2007 je patrno, že při specifikaci spoluobviněných Q. D. N. a N. B. T. T. policejní komisař (a následně také státní zástupce v obžalobě ze dne 23. 3. 2006) neupřesnil místo jejich narození a státní příslušnost. K nápravě nedostatku tohoto charakteru však nepochybně postačovalo vydání opravného usnesení podle § 131 odst. 1 tr. ř., v němž došlo k doplnění platných údajů data narození a bydliště obviněných o místo jejich narození a státní příslušnost. V předmětné věci nebylo totiž žádných pochyb o tom, že právě obvinění jsou osobami, vůči nimž je důvodně zahajováno trestní stíhání pro daný skutek a jejich označení jménem, datem narození a místem bydliště tak postačovalo k určení jejich totožnosti. Podstatný význam by doplňující údaje k osobám obviněných mohly mít v těch případech, kdy původní identifikační informace, jež takové osoby sdělí policejnímu orgánu, se následně projeví jako nepravdivé a dojde tím ke změně označení obviněné osoby. K této problematice srov. např. č. 48/1995 Sb. rozh. tr., kde naopak Nejvyšší soud vyloučil možnost postupovat podle § 131 odst. 1 tr. ř., když nesprávné označení osoby v usnesení o přípustnosti vydání do ciziny vedlo ke zcela rozdílné identitě této osoby. O takový případ se však v posuzované trestní věci nejednalo, navíc i soudy obou stupňů svůj požadavek na doplnění osobních údajů vztahovaly spíše k osobám vietnamské národnosti, dvou spoluobviněných Ing. R. K., u nichž lze určení identity považovat za více složité. Shodné stanovisko k otázce možnosti napravit neúplné označení obou spoluobviněných obviněného Ing. R. K. formou opravného usnesení zaujal ostatně i Městský soud v Praze v řízení o stížnosti státního zástupce proti usnesení o zastavení trestního stíhání obviněných N. B. T. T. a Q. D. N. (viz odůvodnění jeho usnesení ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 7 To 185/2007, na č. l. 196). Ve vyjádření subjektivní stránky však městský soud v citovaném usnesení spatřoval natolik závažné pochybení, které nebylo možno odstranit jako pouhou písařskou chybu (tímto názorem se cítil být zavázán obvodní soud, který i po vydání trestního příkazu ohledně obviněného Ing. R. K. se rozhodl stejnou věc vrátit státnímu zástupci k došetření). Tento právní názor však Nejvyšší soud posoudil jako nesprávný. Podle výše citovaného znění skutku z prvního usnesení o zahájení trestního stíhání (zejména tučně označeného přísudku chtěli ) a rovněž jeho právního vyjádření (trestný čin podle § 150 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.) lze jednoznačně usuzovat na spolupachatelství všech obviněných, přičemž u spolupachatelů se předpokládá společný úmysl zahrnující jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle. Evidentně tudíž opomenutí užít plurálu ve výrazu zahrnujícím v popisu skutku úmysl ( věděl, že se jedná o padělky namísto věděli) s přihlédnutím k uvedeným souvisejícím okolnostem bylo pouhou gramatickou chybou, která nijak nemohla ovlivnit logické pochopení charakteru zavinění, jež bylo u obviněných policejním orgánem shledáno. Vzhledem k tomu, že k nápravě vytýkané vady postačovalo doplnění jediného písmene k vyjádření vědomosti všech obviněných o existenci ochranné známky na zboží, jehož prodeje se společně měli zúčastnit, je možné takový nedostatek označit ve smyslu ustanovení § 131 odst. 1 tr. ř. za písařskou chybu. (Byť je subjektivní stránka v daném případě v podstatě vyjádřena právním pojmem věděli , nelze přehlédnout již prezentované názory o nárocích na formulaci popisu skutku na počátku trestního stíhání i další okolnosti tohoto konkrétního činu, za nichž byl spáchán.) Nejvyšší soud tak neshledal žádný důvod požadovat nápravu vydáním nového usnesení o zahájení trestního stíhání, když postačovalo učinit usnesení o opravě podle § 131 odst. 1 tr. ř. Pro rozhodnutí o podaném dovolání je však podstatné, že usnesení o zahájení trestního stíhání z 3. 5. 2005 bylo možné považovat v zásadě za správné. Naopak za zcela nevyhovující zákonným náležitostem formulace skutku lze označit jeho popis v obžalobě ze dne 22. 3. 2006 (v této trestní věci se jednalo o první obžalobu), protože v něm vyjádření subjektivní stránky (na rozdíl od prvního usnesení od zahájení trestního stíhání) naprosto absentuje. Obvodní soud pro Prahu 4, jehož rozhodnutí potvrdil Městský soud v Praze, tedy důvodně vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Zejména městský soud vystihl podstatu nejasností ohledně úmyslného zavinění u jednotlivých obviněných, přičemž paradoxně naznačil i tu možnost, že nedostatek byl způsoben písařskou chybou (viz str. 2 odůvodnění usnesení městského soudu založeného na č. l. 180-181). Obecně Nejvyšší soud však dodává, že v určitých případech jsou vyšší nároky na popis subjektivní stránky bezpodmínečnou nutností, jak upozornil mj. i Ústavní soud např. v nálezu ze dne 6. 6. 1996, sp. zn. I. ÚS 46/96 (šlo o zahájení trestního stíhání pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 tr. zák., u něhož subjektivní stránka musí zahrnovat i úmysl způsobit někomu škodu anebo opatřit sobě nebo jinému prospěch). Podrobnější popis okolností charakterizujících zavinění pachatele má dále význam v případech, v nichž existuje možnost kvalifikovat skutek podle rozdílných skutkových podstat, např. u trestných činů ublížení na zdraví, u nichž je subjektivní stránka zásadním rozlišovacím aspektem pro právní kvalifikaci. U těchto trestných činů je totiž možná jak úmyslná tak i nedbalostní forma zavinění v samostatných skutkových podstatách (srov. §§ 221 a 223 tr. zák.), případně spolu s určením zavinění k následku přichází v úvahu právní posouzení podle § 222 tr. zák. nebo § 224 tr. zák. Ve vztahu k těmto druhům trestných činů je tak důležité, aby již z rozhodnutí o zahájení trestního stíhání zřetelně vyplývaly veškeré znaky skutkové podstaty toho trestného činu, který v něm policejní orgán spatřuje. Takový požadavek na formulaci skutku je zásadní pro řádný výkon obhajovacích práv obviněného od počátku jeho trestního stíhání. Nad rámec dovolání považoval Nejvyšší soud v daném kontextu, kdy soudy nesprávně vyhodnotily obsahovou stránku rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a s tím související otázku přerušení běhu promlčecí lhůty, za vhodné připomenout další pochybení soudů, o nichž vypovídá předložený trestní spis. Obvodní soud pro Prahu 4 vydal trestní příkaz, jímž byl obviněný Ing. R. K. uznán vinným pokusem trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 150 odst. 1 tr. zák., a který obviněný včas napadl řádným opravným prostředkem. V souladu s ustanovením § 314g odst. 2 tr. ř. měl obvodní soud správně postupovat tak, že měl nařídit hlavní líčení, popř. mohl učinit jiné rozhodnutí bez konání hlavního líčení, zásadně je však v tomto stadiu trestního řízení vyloučeno vrátit věc státnímu zástupci k došetření (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha : C. H. Beck 2008, str. 2389). Dále je třeba Obvodnímu soudu pro Prahu 4 vytknout rozpor mezi jeho usnesením ze dne 11. 2. 2008 (Městský soud v Praze potvrdil dne 27. 3. 2008) a dovoláním napadeným usnesením ze dne 30. 7. 2008. V rámci prvně uvedeného rozhodnutí obvodní soud rozhodoval na podkladě obžaloby ze dne 5. 2. 2008 a konstatoval zde procesní nepoužitelnost některých důkazů, proto vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Policejní orgán tedy provedl nové výslechy svědků a dne 3. 7. 2008 státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podala v posuzované věci již čtvrtou obžalobu, kterou se však obvodní soud věcně nezabýval, protože shledal podmínky pro zastavení trestního stíhání obviněného Ing. R. K. z důvodu jeho promlčení. Podle uvedeného soudu tříletá promlčecí lhůta počala běžet dne 19. 10. 2004 (doba spáchání trestného činu) a marně uplynula dne 19. 10. 2007. Během těchto tří let podle přesvědčení soudu byly učiněny pouze nezákonné úkony, první právní úkon vedoucí k přerušení běhu promlčecí lhůty usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 12. 2007 převzal obviněný Ing. R. K. až dne 29. 12. 2007, tj. až po promlčení trestního stíhání. Zarážející tudíž je, z jakého důvodu obvodní soud přijal obžalobu ze dne 5. 2. 2008 a věc vrátil zpět do stadia přípravného řízení, když v této době již podle něj bylo trestní stíhání obviněného Ing. R. K. několik měsíců promlčeno. Nejvyšší soud tak přisvědčil námitkám uplatněným nejvyšší státní zástupkyní v dovolání a shledal je důvodným. Po přezkoumání napadeného usnesení dospěl k závěru, že promlčení trestního stíhání obviněného Ing. R. K. v dané trestní věci nenastalo, protože usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 5. 2004 znamenalo přerušení běhu promlčecí doby ve smyslu ustanovení § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák., která tak počala plynout znovu. Rovněž tak předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání nelze považovat za nicotný právní akt, který by neměl žádné právní účinky již jen z toho důvodu, že v daném případě policejní orgán, který usnesení vydal, postupoval v souladu se svou pravomocí. (Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 657/2003.) Nejednalo se ani o případ formálně učiněného úkonu, jehož cílem by bylo pouhé přerušení běhu promlčecí doby, naopak z dalšího průběhu trestního řízení zřetelně vyplývá vážná vůle orgánu státní moci trestně stíhat a potrestat konkrétního pachatele za konkrétní skutek, jímž naplnil znaky určitého trestného činu. Soud prvního stupně tedy pochybil, pokud rozhodl o zastavení trestního stíhání z důvodu jeho promlčení, a odvolací soud zjištěnou vadu nenapravil, naopak se s právním názorem nalézacího soudu ztotožnil. Nejvyšší soud na podkladě dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného Ing. R. K. rozhodl podle § 265k odst. 1 tr. ř. o zrušení obou napadených usnesení včetně obsahově navazujících rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení tak bude třeba, aby se Obvodní soud pro Prahu 4 opětovně zabýval obžalobou obviněného Ing. R. K. včetně všech hledisek přípustnosti trestního stíhání, přičemž bude respektovat názory vyslovené Nejvyšším soudem, a neshledá-li jiné důvody k zastavení trestního stíhání než jeho promlčení, bude nutné se obžalobou meritorně zabývat. Podle § 265s odst. 1 tr. ř. je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a podle § 265s odst. 2 tr. ř. je povinen respektovat zákaz reformationis in peius. Protože vady napadených rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání nejvyšší státní zástupkyně nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

https://www.wieneralpen.at/cs/prava-na-ochranu-osobnich-udaju

Práva na ochranu osobních údajů - Ochrana osobných údajov Jaká práva na ochranu osobních údajů vám jako dotčené osobě přísluší? Jako dotčená osoba máte kdykoliv následující práva: Informace, oprava, výmaz nebo omezení zpracování vašich uložených údajů (po jednoznačné identifikaci na základě platného dokladu totožnosti). Jako dotčená osoba máte právo požadovat od nás (po jednoznačné identifikaci na základě platného dokladu totožnosti) potvrzení o tom, zda zpracováváme osobní údaje týkající se vaší osoby. Můžete se na nás za tímto účelem kdykoliv obrátit na adrese datenschutz@wieneralpen.at. Jako dotčená osoba máte právo obdržet od nás (po jednoznačné identifikaci na základě platného dokladu totožnosti) kdykoliv bezplatnou informaci o osobních údajích uložených k vaší osobě a kopii této informace. Můžete se na nás za tímto účelem kdykoliv obrátit na adrese datenschutz@wieneralpen.at. existenci vašeho práva na opravu nebo výmaz osobních údajů, které se vás týkají, nebo na omezení zpracování námi jako odpovědnou osobou, nebo vašeho práva nesouhlasu s tímto zpracováním existenci práva podání stížnosti rakouskému úřadu pro ochranu osobních údajů jako dohlížecímu subjektu pokud nejsou vaše osobní údaje shromažďovány u vás jako dotčené osoby: všechny dostupné informace o původu těchto údajů V rámci provozu naší webové stránky pověřujeme poskytovatele softwarových služeb a agentury, které mohou v rámci své činnosti získat přístup k vašim osobním údajům. Tyto subjekty se vůči nám zavázaly dodržovat platná právní ustanovení na ochranu osobních údajů. Bližší informace o námi pověřených poskytovatelích služeb si můžete vyžádat na adrese datenschutz@wieneralpen.at. Dále vám jako dotčené osobě přísluší právo informovanosti o tom, jestli byly předány vaše osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci. Pokud je tomu tak, máte jako dotčená osoba právo obdržet informaci o vhodných zárukách v souvislosti s předáním. Jako dotčená osoba máte právo požadovat od nás (po jednoznačné identifikaci na základě platného dokladu totožnosti) neprodlenou opravu nesprávných osobních údajů týkajících se vaší osoby. Můžete se na nás za tímto účelem kdykoliv obrátit na adrese datenschutz@wieneralpen.at. Jako dotčená osoba máte právo požadovat od nás (po jednoznačné identifikaci na základě platného dokladu totožnosti), aby byly osobní údaje, které se vás týkají, neprodleně vymazány, pokud se jedná o jeden z následujících důvodů a pokud není zapotřebí tyto údaje zpracovávat: Jako dotčená osoba zrušíte svůj souhlas, o který se opíralo zpracování podle čl. 6 odst. 1 písmeno a) GDPR nebo čl. 9 odst. 2 písmeno a) GDPR, a chybí jiný právní podklad pro zpracování. Jako dotčená osoba vyjádříte nesouhlas se zpracováním podle čl. 21 odst. 1 GDPR a neexistují žádné přednostní oprávněné důvody pro zpracování, nebo jako dotčená osoba vyjádříte nesouhlas se zpracováním podle čl. 21 odst. 2 GDPR. Výmaz vašich osobních údajů je nutný pro splnění právní povinnosti podle práva EU nebo práva Rakouské republiky, kterému jako odpovědná osoba podléháme. Pokud se jedná o jeden z výše uvedených důvodů a vy jako dotčená osoba, jejíž osobní údaje jsou uloženy u společnosti Wiener Alpen in Niederösterreich Tourismus GmbH, požadujete výmaz těchto údajů, můžete se na nás kdykoliv obrátit na adrese datenschutz@wieneralpen.at. Jako osoba dotčená zpracováním osobních údajů máte právo od nás jako odpovědné osoby (po jednoznačné identifikaci na základě platného dokladu totožnosti) požadovat omezení zpracování, pokud je dát jeden z následujících předpokladů: Správnost osobních údajů je vámi jako dotčenou osobou popřena, a to na dobu, která nám jako odpovědné osobě umožňuje prověřit správnost vašich osobních údajů. Zpracování je neoprávněné a vy jako dotčená osoba odmítáte výmaz vašich osobních údajů a místo toho požadujete omezení použití vašich osobních údajů. My jako odpovědná osoba vaše osobní údaje pro účely zpracování již déle nepotřebujeme, vy jako dotčená osoba je však potřebujete pro uplatnění, výkon nebo obhájení právních nároků. Jako dotčená osoba jste vyjádřili nesouhlas se zpracováním podle čl. 21 odst. 1 GDPR a není dosud jisté, zda převažují oprávněné důvody odpovědné osoby nad oprávněnými důvody dotčené osoby. Pokud se jedná o jeden z výše uvedených důvodů a vy jako dotčená osoba, jejíž osobní údaje jsou uloženy u společnosti Wiener Alpen in Niederösterreich Tourismus GmbH, požadujete omezení zpracování těchto údajů, můžete se na nás kdykoliv obrátit na adrese datenschutz@wieneralpen.at. Jako osoba dotčená zpracováním osobních údajů máte právo obdržet osobní údaje, které se vás týkají a které jste jako dotčená osoba poskytli nám jako odpovědné osobě, ve strukturovaném, běžném a strojově čitelném formátu. Kromě toho máte právo předat tyto údaje jiné odpovědné osobě bez omezení z naší strany, pokud se zpracování zakládá na souhlase podle čl. 6 odst. 1 písmeno a) GDPR nebo čl. 9 odst. 2 písmeno a) GDPR nebo na smlouvě podle čl. 6 odst. 1 písmeno b) DSGVO a zpracování probíhá automaticky, pokud není zpracování potřebné pro realizaci úkolu, který je ve veřejném zájmu nebo ve výkonu veřejné moci, který byl odpovědné osobě svěřen. Dále máte jako dotčená osoba při výkonu vašeho práva na přenositelnost osobních údajů podle čl. 20 odst. 1 GDPR právo dosáhnout toho, abychom my jako odpovědná osoba přímo předali vaše osobní údaje jiné odpovědné osobě, pokud je to technicky realizovatelné a pokud tím nedojde k omezení práv a svobod jiných osob. Pro uplatnění práva na přenositelnost údajů se na nás můžete kdykoliv obrátit na adrese datenschutz@wieneralpen.at. Právo podání námitky Jako dotčená osoba máte právo z důvodů, které vyplynou z vaší mimořádné situace, kdykoliv podat námitku proti zpracování vašich osobních údajů, které probíhá na základě čl. 6 ods. 1 písmeno e) nebo f) GDPR. Můžete se na nás za tímto účelem kdykoliv obrátit na adrese datenschutz@wieneralpen.at. Pokud zpracováváme vaše osobní údaje za účelem přímé reklamy, máte jako dotčená osoba právo kdykoliv podat námitku proti zpracování osobních údajů za účelem takové reklamy.

https://rejstriky.finance.cz/firma-dp-work-global-a-s-27881954

DP WORK GLOBAL a.s. Praha 1 IČO 27881954 kontakty (22.11.2019) | Finance.cz DP WORK GLOBAL a.s. Praha 1 IČO: 27881954 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu DP WORK GLOBAL a.s., která sídlí v obci Praha 1 a bylo jí přiděleno IČO 27881954. Firma s názvem DP WORK GLOBAL a.s. se sídlem v obci Praha 1 byla založena v roce 2007. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 4 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , Zpracování dat, služby databank, správa sítí , Poskytování software a poradenství v oblasti hardware a software a další. Základní údaje o DP WORK GLOBAL a.s. IČO: 27881954 B 11742 Aktuální kontaktní údaje DP WORK GLOBAL a.s. Kontakty na DP WORK GLOBAL a.s. IČO: 27881954 Vodičkova 791/41, Nové Město, 110 00 Praha 1 30.9.2013 Praha 1, Revoluční 655/1, PSČ 11000 21.4.2008 - 30.9.2013 Praha 4, U Habrovky 247/11, PSČ 14000 30.3.2007 - 21.4.2008 Obory činností DP WORK GLOBAL a.s. IČO: 27881954 poskytování software a poradenství v oblasti hardware a software 21.4.2008 - 27.10.2014 zpracování dat, služby databank, správa sítí 21.4.2008 - 27.10.2014 výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd nebo společenských věd 21.4.2008 - 27.10.2014 reklamní činnost a marketing 21.4.2008 - 27.10.2014 překladatelská a tlumočnická činnost 21.4.2008 - 27.10.2014 pořádání výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí 21.4.2008 - 27.10.2014 Činnost technických poradců v oblasti elektronických systémů 21.4.2008 - 27.10.2014 pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb, zajišťujících řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor 30.3.2007 Činnost technických poradců v oblasti elektronických systémů Živnost č. 5 Činnost technických poradců v oblasti elektronických systémů Vedení firmy DP WORK GLOBAL a.s. IČO: 27881954 Milan Procházka 27.10.2014 Na Větrově 150 , 142 00 Praha 4 Česká republika Na Větrově 150/32, Lhotka, 142 00 Praha 4 Jana Mertlová 30.3.2007 - 21.4.2008 od 30.3.2007 do 4.2.2008 Milan Procházka MBA. 21.4.2008 - 27.10.2014 od 4.2.2008 do 9.10.2014 Na Větrově 150 , 142 00 Praha 4 - Lhotka Česká republika Elena Přívratská 21.4.2008 - 27.10.2014 od 4.2.2008 do 4.5.2013 Křižíkova 212 , 186 00 Praha 8 - Karlín Česká republika Praha 8 - Karlín, Křižíkova 212/49, PSČ 18600 Marie Vávrová 21.4.2008 - 27.10.2014 Dubická 1895 , 470 01 Česká Lípa Česká republika Česká Lípa, Dubická 1895, PSČ 47001 Oldřich Procházka 27.10.2014 Radkovská 606 , 153 00 Praha 5 Česká republika Radkovská 606/5, Radotín, 153 00 Praha 5 Ingrid Stirberová 30.3.2007 - 21.4.2008 Jana Bartošová 30.3.2007 - 21.4.2008 Peter Herich 30.3.2007 - 21.4.2008 Tomáš Kandler 21.4.2008 - 27.10.2014 273 27 Otvovice 191 Česká republika Otvovice 191, PSČ 27327 Stanislav Svoboda 21.4.2008 - 27.10.2014 Václav Sládek 21.4.2008 - 27.10.2014 Luhovská 1730 , 182 00 Praha 8 - Kobylisy Česká republika Praha 8 - Kobylisy, Luhovská 1730/5, PSČ 18200 Milan Procházka M.B.A. Vlastníci firmy DP WORK GLOBAL a.s. IČO: 27881954 Sbírka Listin DP WORK GLOBAL a.s. IČO: 27881954 B 11742/SL 22 notářský zápis, stanovy společnosti NZ 2396/2014 Městský soud v Praze 9.10.2014 10.10.2014 30.10.2014 18 B 11742/SL 21 notářský zápis NZ 1157/2012 Městský soud v Praze 30.11.2012 2.1.2013 3.1.2013 7 B 11742/SL 20 účetní závěrka r.2009 Městský soud v Praze 31.12.2009 6.8.2010 7.8.2010 3 B 11742/SL 19 účetní závěrka r.2008 Městský soud v Praze 31.12.2008 6.8.2010 7.8.2010 3 B 11742/SL 18 ostatní zápis z VH Městský soud v Praze 24.1.2008 6.8.2010 7.8.2010 1 B 11742/SL 17 zpráva o vztazích dle §66a ods.9 za rok 2007 Městský soud v Praze 31.12.2007 6.8.2010 7.8.2010 5 B 11742/SL 16 účetní závěrka r.2007-příloha Městský soud v Praze 31.12.2007 6.8.2010 7.8.2010 3 B 11742/SL 15 účetní závěrka r.2007 Městský soud v Praze 31.12.2007 6.8.2010 7.8.2010 3 B 11742/SL 14 podpisové vzory Městský soud v Praze 4.2.2008 12.5.2008 1 B 11742/SL 13 podpisové vzory -2x Městský soud v Praze 28.2.2008 12.5.2008 2 B 11742/SL 12 stanovy společnosti Městský soud v Praze 4.2.2008 15.4.2008 21.4.2008 11 B 11742/SL 11 notářský zápis, stanovy společnosti NZ 116/2008 Městský soud v Praze 4.2.2008 15.4.2008 21.4.2008 12 B 11742/SL 9 ostatní - zápis z jed. předtavenstva Městský soud v Praze 23.1.2008 13.3.2008 17.3.2008 1 B 11742/SL 8 ostatní - rozhod. jedin. akcionáře Městský soud v Praze 24.1.2008 13.3.2008 17.3.2008 1 B 11742/SL 7 zpráva o vztazích dle §66a ods.9 r.2007 Městský soud v Praze 31.12.2007 13.3.2008 17.3.2008 3 B 11742/SL 6 účetní závěrka r.2007 - VZZ Městský soud v Praze 31.12.2007 13.3.2008 17.3.2008 1 B 11742/SL 5 účetní závěrka r.2007 - příoha Městský soud v Praze 31.12.2007 13.3.2008 17.3.2008 3 B 11742/SL 4 účetní závěrka r.2007 - rozvaha Městský soud v Praze 31.12.2007 13.3.2008 17.3.2008 2 B 11742/SL 10 ostatní - zápis DR Městský soud v Praze 22.1.2008 13.3.2008 17.3.2008 1 B 11742/SL 3 podpisové vzory -1x Městský soud v Praze 12.2.2007 2.4.2007 1 B 11742/SL 2 ostatní -zápis o rozhodnutí DR Městský soud v Praze 12.2.2007 2.4.2007 1 B 11742/SL 1 zakladatelské dokumenty, notářský zápis, stanovy společnosti -NZ139/07 Městský soud v Praze 12.2.2007 2.4.2007 21 Hodnocení DP WORK GLOBAL a.s. Výpis dat pro firmu DP WORK GLOBAL a.s. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy DP WORK GLOBAL a.s., 27881954 na obchodním rejstříku výpis firmy DP WORK GLOBAL a.s., 27881954 na živnostenském rejstříku

https://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/web/cs?Open&2003&01-08

Dokumenty vlády - 2003-01-08 Usnesení č.1 k návrhu zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu schodku státního rozpočtu České republiky za rok 2001 a na úhradu neuhrazené části schodku státního rozpočtu České republiky za rok 2000 Usnesení č.10 ke zprávě o plnění úkolů uložených vládou s termínem plnění od 1. listopadu do 30. listopadu 2002 Usnesení č.11 k přehledu vybraných problémů k prioritnímu řešení, které byly identifikovány v průběhu řešení krizové situace vzniklé v důsledku povodní v srpnu 2002 Usnesení č.12 k Souhrnné strategii obnovy území postiženého povodněmi Usnesení č.13 k návrhu postupu pro zabezpečení souladu mezinárodněprávních závazků České republiky se závazky vyplývajícími z jejího členství v Evropské unii Usnesení č.14 k návrhu Operačního programu Doprava Usnesení č.15 k aktualizovanému Implementačnímu plánu pro oblast Životní prostředí Usnesení č.16 o projektech obnovy v rámci zapojení České republiky do procesu řešení důsledků kosovské krize, hospodářské stabilizace a obnovy jihovýchodní Evropy Usnesení č.17 k Informaci o možnostech účasti nestátních neziskových organizací na procesu integrace České republiky do Evropské unie Usnesení č.18 + P o změně usnesení vlády ze dne 10. října 2001 č. 1025, o návrhu na rozdělení zbývajících finančních prostředků, vyčleněných pro Nadační investiční fond ve druhé etapě, a k Hodnotící informaci o činnosti nadací - příjemců příspěvku z Nadačního investičního fondu v I. etapě Usnesení č.19 k Informaci o nasazení 6. polní nemocnice v Afghánistánu v rámci mise Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil ISAF Usnesení č.2 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony Usnesení č.20 k návrhu na přístup České republiky k Úmluvě o právním postavení osob bez státní příslušnosti ze dne 28. září 1954 Usnesení č.21 k návrhu na ratifikaci Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě zakládajícího systém kolektivních stížností Usnesení č.22 k návrhu na sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Srílanské demokratické socialistické republiky o leteckých službách Usnesení č.23 k návrhu na sjednání Rozhodnutí č. ..../2002 Rady přidružení Česká republika - EU ze dne ..... o prodloužení platnosti systému dvojité kontroly stanoveného Rozhodnutím č. 3/97 Rady přidružení na období od data vstupu tohoto Rozhodnutí v platnost do data vstupu České republiky do Evropské unie Usnesení č.24 k účasti České republiky na 13. doplnění zdrojů Mezinárodní asociace pro rozvoj Usnesení č.25 ke Zprávě o zapojení České republiky do mezinárodní organizace Euro NATO Training Engineer Centre a úhradě příspěvků České republiky vyplývající z členství Usnesení č.26 o souhlasu s uskutečněním návštěvy předsedy Konventu Valéry Giscarda d‘Estainga v České republice Usnesení č.27 o souhlasu s uskutečněním pracovní návštěvy místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí ve Spolkové republice Německo Usnesení č.28 k návrhu na uskutečnění pracovní návštěvy prezidenta republiky Václava Havla ve Spolkové republice Německo Usnesení č.29 + P k realizaci generálních oprav, nálezových oprav, revizí a modernizace speciální vojenské techniky strategického charakteru Usnesení č.3 o nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) Usnesení č.30 k dislokačním změnám nezbytným pro zajištění činnosti některých orgánů ústřední státní správy Usnesení č.31 ke Zprávě o postupu prací na investiční akci Rekonstrukce a dostavba justičního areálu Na Míčánkách Usnesení č.32 o změně usnesení vlády ze dne 14. října 2002 č. 1013, o mimořádném bezplatném poskytnutí zdrojů ze státních hmotných rezerv Usnesení č.33 + P o změně usnesení vlády z 20. února 2002 č. 174, k postupu před udělováním výjimek z ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) zákona č.148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Usnesení č.34 k návrhu na volbu členů Presidia Pozemkového fondu České republiky Usnesení č.35 o jmenování alternáta zástupce vlády v Konventu k budoucnosti Evropy Usnesení č.36 k návrhu na jmenování rektorů veřejných vysokých škol Usnesení č.37 k odvolání a jmenování zmocněnce vlády pro přípravu a uspořádání Mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2004 v České republice Usnesení č.38 o ustavení komise pro posouzení a hodnocení nabídek uchazečů o veřejnou zakázku stavby, připravovanou městem Česká Lípa Usnesení č.39 o nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, ve znění nařízení vlády č. 296/2002 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 499/2002 Sb. Usnesení č.4 + P k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 152) Usnesení č.40 o nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 462/2002 Sb., o institucionální podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o hodnocení výzkumných záměrů Usnesení č.41 o nařízení vlády o povolání vojáků Armády České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v období do 31. března 2003 Usnesení č.45 k rozhodnutí přezkumného rozhodčího senátu ze dne 16. prosince 2002, kterým se potvrzuje částečný rozhodčí nález ze dne 25. června 2002 a na základě kterého bylo České republice uloženo zaplatit společnosti Diag Human, a. s. částku 326 608 334 Kč Usnesení č.5 + P k poslaneckému návrhu zákona, o ochraně nájmu bytů a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 150) Usnesení č.6 + P k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 151) Usnesení č.7 + P k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) (sněmovní tisk č. 153) Usnesení č.8 o Plánu legislativních prací vlády na rok 2003 Usnesení č.9 + 2P o Plánu nelegislativních úkolů vlády na 1. pololetí 2003 a výhledu na 2. pololetí 2003

https://firmy.euro.cz/subjekt-spolecenstvi-vlastniku-jednotek-kristalova-c-p-3322-7-3323-9-28672216

Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 IČO: 28672216, Jablonec nad Nisou, výpis z rejstříku (25.02.2020) | Euro.cz Firma Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 IČO 28672216 Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 má aktuální nebo historický záznam v těchto rejstřících: obchodní rejstřík. Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 (28672216) je Společenství vlastníků jednotek. Sídlí na adrese Křišťálová 3323/9, Jablonec nad Nisou 466 02. Do obchodního rejtříku byla zapsána dne 15. 6. 2007 a je stále aktivní. Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 nemá žádnou provozovnu a nemá žádnou živnost. Jako zdroj dat o Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 nám sloužily tyto stránky: Detailní informace o Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 na Justice.cz Výpis dat pro Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 na portále firmy.euro.cz obsahuje pouze takové informace, které lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. Základní údaje Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 den vzniku společenství: 15. června 2007 20.8.2008 - 27.11.2018 Aktuální kontaktní údaje Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 Sídlo Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 Křišťálová 3323/9 , Jablonec nad Nisou 466 02 27.11.2018 Křišťálová 3323/9 , Jablonec nad Nisou 466 02 20.8.2008 - 27.11.2018 Předmět činnosti Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 správa domu 20.8.2008 vedení firmy Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 Statutární orgán Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 Výbor zastupuje společenství a navenek za společenství jedná svým předsedou. V době nepřítomnosti předsedy jej zastupuje místopředseda výboru. Písemné právní jednání, které činí výbor za společenství, podepisuje předseda nebo v jeho zastoupení místopředse da, spolu s dalším členem výboru. Podepisuje-li předseda spolu s místopředsedou, považuje se podpis místopředsedy za podpis dalšího člena výboru. 27.11.2018 Způsob jednání: Za výbor jedná navenek jeho předseda. V době nepřítomnosti jej zastupuje místopředseda. Jde-li o písemný právní úkon, který činí výbor, musí být podepsán předsedou nebo v jeho zastoupení místopředsedou a dalším členem výboru. 20.8.2008 - 27.11.2018 Světlana Fedorková 27.11.2018 Michal Růžek 27.11.2018 Lánská 1050 , Červený Kostelec 549 41 Jan Kučka 27.11.2018 Podhorská 54/135 , Jablonec nad Nisou 466 02 Pavel Beneš 20.8.2008 - 12.5.2012 Jaroslav Jaroš 20.8.2008 - 17.10.2013 Lípová 3525/8 , Jablonec nad Nisou 466 01 Jaroslava Jeriová 20.8.2008 - 8.8.2015 Podlesí 317/15 , Jablonec nad Nisou 466 04 Jaroslav Jaroš 17.10.2013 - 8.8.2015 Světlana Fedorková 12.5.2012 - 18.11.2015 Jaroslav Jaroš 8.8.2015 - 27.11.2018 Jaroslava Jeriová 8.8.2015 - 27.11.2018 Světlana Fedorková 18.11.2015 - 27.11.2018 Sbírka Listin Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 S 4402/SL 9 rozhod. o statut. orgánu Zápis z výroční schůze SV Krajský soud v Ústí nad Labem 30.9.2013 20.7.2015 10.8.2015 2 S 4402/SL 8 rozhod. o statut. orgánu Zápis z jednání výboru Krajský soud v Ústí nad Labem 30.9.2013 20.7.2015 10.8.2015 1 S 4402/SL 7 rozhod. o statut. orgánu zápis z výboru Krajský soud v Ústí nad Labem 7.12.2011 29.5.2012 30.5.2012 1 S 4402/SL 6 rozhod. o statut. orgánu zápis ze shromáždění Krajský soud v Ústí nad Labem 7.12.2011 29.5.2012 30.5.2012 2 S 4402/SL 5 ostatní zápis z jednání výboru Krajský soud v Ústí nad Labem 15.5.2008 20.8.2008 2.9.2008 1 S 4402/SL 4 podpisové vzory J. Jaroš Krajský soud v Ústí nad Labem 25.6.2008 20.8.2008 2.9.2008 1 S 4402/SL 3 podpisové vzory J.Jeriová Krajský soud v Ústí nad Labem 25.6.2008 20.8.2008 2.9.2008 1 S 4402/SL 2 podpisové vzory P. Beneš Krajský soud v Ústí nad Labem 30.6.2008 20.8.2008 2.9.2008 1 S 4402/SL 1 notářský zápis NZ 90/2008 stanovy Krajský soud v Ústí nad Labem 23.5.2008 20.8.2008 2.9.2008 22 Křišťálová 3323/9, Jablonec nad Nisou 466 02 Společenství vlastníků jednotek Křišťálová č.p. 3322/7, 3323/9 - 28672216 - Jablonec nad Nisou Společenství vlastníků jednotek Albrechtova 3323, Teplice - 06561497 - Teplice Společenství vlastníků domu Zdíkovská 3322 - 04352653 - Praha Společenství vlastníků Modřany3314 - 3323 - 27107957 - Praha 4 - Modřany Společenství vlastníků Křišťálová 2073, Turnov - 25991914 - Turnov Společenství vlastníků Křišťálová 2074, Turnov - 27505898 - Turnov Společenství vlastníků Křišťálová 2075, Turnov - 27506509 - Turnov Společenství vlastníků Křišťálová 2072, Turnov - 25992775 - Turnov KRISTALOVA KOULE s.r.o. - 01893190 - Teplice

http://kraken.slv.cz/6Ads103/2008

6Ads103/2008 6 Ads 103/2008-77 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátu slo¾eném z pøedsedkynì JUDr. Milady Tomkové a soudcù JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiøího Pally v právní vìci ¾alobce: J. S., zastoupeného JUDr. Pavlem Èuprem, Ph.D., advokátem, se sídlem tøída Kpt. Jaro¹e 9, Brno, proti ¾alované: Èeská správa sociálního zabezpeèení, se sídlem Køí¾ová 25, Praha 5, proti rozhodnutí ¾alované ze dne 24. 10. 2006, v øízení o kasaèní stí¾nosti ¾alobce proti rozsudku Krajského soudu v Brnì ze dne 15. 1. 2008, è. j. 34 Cad 33/2007-32, III. Ustanovenému zástupci ¾alobce, JUDr. Pavlu Èuprovi, Ph.D., s e p ø i z n á v á odmìna za zastupování a náhrada hotových výdajù ve vý¹i 10 028,13 Kè, která je splatná do ¹edesáti dnù od doruèení tohoto rozsudku z úètu Nejvy¹¹ího správního soudu. ®alobce (dále té¾ stì¾ovatel ) napadá kasaèní stí¾ností vý¹e oznaèený rozsudek Krajského soudu v Brnì, jím¾ byla zamítnuta jeho ¾aloba proti rozhodnutí ¾alované ze dne 24. 10. 2006, è. X, kterým ¾alovaná pøiznala stì¾ovateli od 30. 1. 1999 starobní dùchod podle ustanovení § 29 písm. a) zákona è. 155/1995 Sb., o dùchodovém poji¹tìní, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále jen zákon o dùchodovém poji¹tìní ), a podle èl. 46 odst. 1 Naøízení Rady (EHS) 1408/71 ve vý¹i 2080 Kè mìsíènì s tím, ¾e základní výmìra dùchodu èiní 1310 Kè a procentní výmìra 770 Kè. S odkazem na ustanovení § 55 odst. 2 zákona o dùchodovém poji¹tìní ¾alovaná uvedla, ¾e nárok na výplatu dùchodu za dobu pøed 18. 4. 2002 zanikl. Stì¾ovatel v kasaèní stí¾nosti namítl, ¾e zásadnì nesouhlasí s tím, aby mu byl pøiznaný starobní dùchod doplacen pouze od 18. 4. 2002, tj. nejvíce tøi roky nazpìt ode dne uplatnìní ¾ádosti o pøiznání starobního dùchodu. Stì¾ovatel po¾aduje, aby mu byl starobní dùchod doplacen ode dne vzniku nároku, tj. ode dne 30. 1. 1999. Stì¾ovatel poukázal na to, ¾e ji¾ ve svém prvotním podání smìøujícím proti rozsudku krajského soudu, které bylo pozdìji doplnìno ustanoveným advokátem, namítal, ¾e ¾ádost o pøiznání starobního dùchodu ze dne 18. 4. 2005 nebyla ¾ádostí jedinou. Stì¾ovatel tvrdí, ¾e ji¾ od roku 1992 podal takových ¾ádostí nìkolik. Stì¾ovatel poukazuje na to, ¾e ji¾ v øízení o ¾alobì pøedlo¾il soudu rozhodnutí ¾alované z roku 1995, kterým mu byla ¾ádost o pøiznání starobního dùchodu zamítnuta. Stì¾ovatel namítá, ¾e jeho pøedchozí ¾ádosti v¾dy ¾alovaná odmítala s tím, ¾e jsou pøedèasné, resp. ¾e snad budou zmìnìny právní pøedpisy ve stì¾ovatelùv prospìch. Stì¾ovatel dále uvedl, ¾e si je jistý, ¾e ¾ádost o pøiznání starobního dùchodu podal i v roce 2002, nepamatuje si v¹ak ji¾, zda to bylo prostøednictvím Okresní správy sociálního zabezpeèení v Jihlavì, èi zda pøímo u ¾alované. Vzhledem k tomu, ¾e krajský soud ve svém rozsudku argumentoval pouze ¾ádostí o pøiznání starobního dùchodu ze dne 18. 4. 2005, stì¾ovatel nabyl podezøení, ¾e ¾alovaná nepøedlo¾ila krajskému soudu úplnou dokumentaci. V rámci pøípravy kasaèní stí¾nosti pak stì¾ovatel zjistil, ¾e ani okresní správa sociálního zabezpeèení, ani ¾alovaná nedisponují ¾ádnou dokumentací k jeho osobì z let 1995-2005. Jediná ¾ádost, o její¾ existenci existuje doklad, je tedy ¾ádost z 18. 4. 2005. Stì¾ovatel dále poukazuje na to, ¾e pøedchozí rozhodnutí ¾alované o jeho ¾ádosti o pøiznání starobního dùchodu z roku 1995 obsahovalo pøílohou osobní list dùchodového zabezpeèení, v nìm¾ jsou v podstatì (s rozdílem dvou dnù u vojenské slu¾by) stejné údaje o dobách zamìstnání jako v osobním listu dùchodového poji¹tìní pøilo¾eném k rozhodnutí z roku 2006, nicménì diametrálnì odli¹né jsou údaje o celkové dobì zamìstnání, resp. dobì poji¹tìní. Zatímco osobní list z roku 1995 uvádí 12 let a 309 dní zamìstnání, osobní list z roku 2006 uvádí 15 let a 46 dnù poji¹tìní. Stì¾ovatel z toho vyvozuje, ¾e ¾alovaná u nìj v dùsledku nesprávného aritmetického souètu po 10 let eviduje celkovou dobu zamìstnání (poji¹tìní) v neprospìch o témìø tøi roky. Stì¾ovatel se domnívá, ¾e v dùsledku toho byl patrnì i po dovr¹ení 65 let odkazován stále na to, ¾e nepracoval dostateènì dlouhou dobu, a nárok na dùchod mu tudí¾ nevznikl. S ohledem na to, ¾e ¾alovaná ztratila podstatnou èást dokumentace, a s ohledem na to, ¾e podle názoru stì¾ovatele po deset let vedla ve své evidenci nesprávný údaj o dobách zamìstnání (poji¹tìní), má stì¾ovatel za to, ¾e ¾alovaná mohla, mìla a stále mù¾e jeho poslední ¾ádost o pøiznání starobního dùchodu ze dne 18. 4. 2005 posoudit a vyøe¹it za aplikace ustanovení § 5 písm. a) bodu 5 zákona è. 582/1991 Sb., o organizaci a provádìní sociálního zabezpeèení, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále jen zákon o organizaci a provádìní sociálního zabezpeèení ), v rámci odstranìní tvrdosti zákona tak, ¾e nárok na výplatu starobního dùchodu stì¾ovatele se pøiznává od data pøiznání starobního dùchodu. ®alovaná ve vyjádøení ke kasaèní stí¾nosti uvedla, ¾e pøiznává, ¾e se jí nepodaøilo dohledat spisový materiál vztahující se k roku 1995 obsahující ¾ádost stì¾ovatele o starobní dùchod vèetnì pøíloh a vydaného rozhodnutí ze dne 6. 11. 1995, kterým o této ¾ádosti rozhodla a kterým stì¾ovatel disponuje, a ani ¾ádný jiný spisový materiál pøed rokem 2005. Stì¾ovatel tvrdí, ¾e ¾ádost o starobní dùchod uplatnil mj. i v roce 2002, ale rozhodnutí o této ¾ádosti ji¾ ¾ádné nepøedkládá. ®alovaná namítá, ¾e tøeba¾e nebyla ¾ádná spisová dokumentace dohledána, je nepochybné, ¾e o ¾ádosti z roku 1995 bylo øádnì rozhodnuto. Dovoluje si proto pøedpokládat, ¾e by rozhodla i o jakékoliv jiné ¾ádosti, kterou by stì¾ovatel uplatnil, tedy i o té, kterou údajnì podal v roce 2002. ®alovaná poukázala v této souvislosti na to, ¾e stì¾ovatel ostatnì dne 18. 4. 2005 uplatnil ¾ádost o pøiznání starobního dùchodu od 30. 1. 1999, ani¾ jakkoliv zmínil, ¾e o nìjaké jeho pøedchozí ¾ádosti doposud nebylo rozhodnuto. ®alovaná z toho vyvozuje, ¾e jde ze strany stì¾ovatele o úèelové tvrzení ve snaze vytì¾it z pochybení ¾alované a domoci se doplatku starobního dùchodu podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o dùchodovém poji¹tìní, nebo» by ji¾ období tøí let pøedcházejících podání ¾ádosti pokrylo okam¾ik vzniku nároku. Koneènì pak ¾alovaná namítla, ¾e pokud stì¾ovatel v kasaèní stí¾nosti uplatòuje tvrzení nesouladu dob zamìstnání (poji¹tìní) v osobním listu z roku 1995 a z roku 2006, jde podle jejího názoru o nepøípustnou námitku ve smyslu § 104 odst. 4 s. ø. s., nebo» nebyla uplatnìna v øízení pøed soudem, jeho¾ rozhodnutí má být pøezkoumáno, aè tak uèinìno být mohlo. Nejvy¹¹í správní soud ze správního a soudního spisu seznal tyto podstatné skuteènosti: Ze správního spisu ¾alované vyplývá, ¾e se zabývala skuteènì pouze stì¾ovatelovou ¾ádostí o starobní dùchod 18. 4. 2005. Jinou dokumentaci správní spis ¾alované neobsahuje. Øízení o dávce dùchodového poji¹tìní bylo vedeno v souèinnosti se ¹védským nositelem poji¹tìní -s ohledem na ¾alobní námitky stì¾ovatele a jejich hodnocení soudem (viz dále) Nejvy¹¹í správní soud pøedesílá, ¾e je ze správního spisu zøejmé, ¾e mezi ¹védským nositelem poji¹tìní a ¾alovanou probíhá korespondence zamìøená na ozøejmení data, od kterého je stì¾ovateli dávka dùchodového poji¹tìní ¾alovanou vyplácena. Ze soudního spisu vyplývá, ¾e proti rozhodnutí ¾alované o ¾ádosti o pøiznání starobního dùchodu podal stì¾ovatel ¾alobu. Vzhledem k tomu, ¾e ¾aloba byla koncipována spí¹e narativnì, Nejvy¹¹í správní soud si dovolí její interpretativní reprodukci. ®aloba v podstatì obsahovala jedinou základní námitku-stì¾ovatel projevil svùj nesouhlas s tím, ¾e podle rozhodnutí ¾alované mu byl sice starobní dùchod pøiznán od 30. 1. 1999, av¹ak výplata dùchodu mu nále¾í a¾ od 18. 4. 2002. Stì¾ovatel jednak poukázal na to, ¾e u¾ tak malý dùchod mu je doplacen pouze tøi léta nazpìt (a v této souvislosti zmiòoval rovnì¾ skuteènost, ¾e o dávku dùchodového poji¹tìní usiloval ji¾ roku 1995), jednak si stì¾oval na to, ¾e v dùsledku disproporce mezi datem pøiznání dùchodu a datem, od kterého byl dùchod skuteènì vyplácen, do¹lo u ¹védského nositele poji¹tìní k nejistotì, od kterého data do¹lo k ovlivnìní rozhodných skuteèností pro výplatu ¹védských dávek-stì¾ovatel namítl, ¾e, zkrátka a dobøe, ¹védský nositel poji¹tìní ¾ádá po nìm vrácení (èásti) jím vyplacených dávek od roku 1999. S ohledem na obsah kasaèní stí¾nosti dlu¾no poznamenat, ¾e ¾aloba ani její doplnìní neobsahovala ¾ádnou zmínku o tom, ¾e by stì¾ovatel kdy uplatnil krom roku 1995 a 2005 nìjakou ¾ádost o dávku dùchodového poji¹tìní. Stì¾ovatel pouze v ¾alobì naznaèil, ¾e s ¾alovanou vedl i v mezidobí pøi svých cestách do Èeské republiky nìjaká blí¾e nespecifikovaná osobní jednání, která popisuje tak, ¾e se mu na nich dostávalo rozporných informací, mj. i informace, ¾e o stì¾ovateli ¾alovaná nevede ¾ádných podkladù. V ¾alobì rovnì¾ stì¾ovatel nikdy neuplatnil ¾ádnou námitku týkající se nesprávného výpoètu dávky. Krajský soud v Brnì proto s ohledem na obsah ¾aloby konstatoval, ¾e ¾alovaná plnì vyhovìla ¾ádosti stì¾ovatele o pøiznání starobního dùchodu ze dne 20. 4. 2005, v ní¾ uplatnil nárok na jeho pøiznání od 30. 1. 1999. Pokud se týká výplaty dávky, krajský soud se ztoto¾nil se závìrem ¾alované o aplikaci ustanovení § 55 odst. 2 zákona o dùchodovém poji¹tìní, podle nìho¾ nárok na výplatu dùchodu nebo jeho èásti zaniká uplynutím 3 let ode dne, za který dùchod nebo jeho èást nále¾í. Pokud jde o informování ¹védského nositele poji¹tìní, krajský soud konstatoval, ¾e ¾alovaná neinformovala ¹védského nositele poji¹tìní zcela pøesnì (neoznámila mu ihned, ¾e nárok na dávku sice vznikl k 30. 1. 1999, nárok na výplatu dávky ov¹em a¾ k 18. 4. 2002) a ¾e nereagovala prozatím ani na jeho ¾ádosti o vyjasnìní tìchto skuteèností. Tato pochybení v¹ak krajský soud vyhodnotil jako pochybení, která nemají vliv na zákonnost rozhodnutí. øádu správního, dále jen s. ø. s. ) a tuto kasaèní stí¾nost podal vèas (§ 106 odst. 2 s. ø. s.). Z kasaèní stí¾nosti je mo¾né dovodit, ¾e stì¾ovatel uplatòuje dùvod kasaèní stí¾nosti uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ø. s.; stì¾ovatel toti¾ napadá rozsudek krajského soudu pro nezákonnost spoèívající v nesprávném posouzení právní otázky, zda s ohledem na pochybení ¾alované nebylo na místì aplikovat ustanovení o odstranìní tvrdosti a pøiznat nárok na výplatu dùchodu ji¾ od data nároku, tj. od 30. 1. 1999. V tomto smyslu jde o dùvod kasaèní stí¾nosti pøípustný, nebo» jde o dùvod ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 s. ø. s. a zároveò se nejedná o dùvod, který by podléhal výluce uvedené v § 104 odst. 4 s. ø. s. Závìr o nesprávném právním hodnocení vìci stì¾ovatel pak opírá o tøi okolnosti-¾alovaná ztratila dokumentaci, ¾alovaná nerozhodla o stì¾ovatelovì ¾ádosti o pøiznání starobního dùchodu z roku 2002 a koneènì ¾alovaná podle stì¾ovatele po dobu 10 let vedla nesprávnì aritmetický souèet jeho dob zamìstnání (poji¹tìní). K tìmto okolnostem Nejvy¹¹í správní soud musí podotknout, ¾e v pøípadì tvrzení o existenci ¾ádosti v roce 2002 a v pøípadì tvrzení o nesprávném souètu dob poji¹tìní jde o zjevnì skutkové novoty ve smyslu § 109 odst. 4 s. ø. s.-obì tyto skuteènosti mohly a mìly být stì¾ovateli známy ji¾ pøed vydáním napadeného rozsudku krajského soudu a mohl je øádnì uplatnit ji¾ v øízení o ¾alobì. Vìdomost stì¾ovatele o existenci nìkteré z tìchto skuteèností nebyla vázána nikdy na pozdìj¹í zji¹tìní, ¾e èást stì¾ovatelovy dokumentace ¾alovaná ztratila. V tomto kontextu a pøi vìdomí obsahu ¾aloby se Nejvy¹¹í správní soud pøiklání k závìru ¾alované, ¾e stì¾ovatelovo tvrzení o existenci ¾ádosti o dùchod v roce 2002 je tvrzení úèelové , které reagovalo a¾ na zji¹tìní, ¾e v souèasnosti nelze pro absenci spisového materiálu její existenci prokázat. Nejvy¹¹í správní soud za této situace napadený rozsudek v mezích øádnì uplatnìných kasaèních dùvodù a v rozsahu kasaèní stí¾nosti podle § 109 odst. 2, 3 a 4 s. ø. s. pøezkoumal, pøitom dospìl k závìru, ¾e kasaèní stí¾nost není dùvodná. Základem stì¾ovatelovy právní argumentace, jak ji¾ bylo naznaèeno, je tvrzení, ¾e stì¾ovatelka mìla pøi rozhodování o dávce dùchodového poji¹tìní v roce 2005 pøihlédnout ke svým pochybením v pøedchozích letech a aplikovat ustanovení § 5 písm. a) bod 5 zákona o organizaci a provádìní sociálního zabezpeèení. Odhlédne-li Nejvy¹¹í správní soud, ¾e stì¾ovatelovy závìry o pøedchozích pochybeních stì¾ovatelky se v dùsledku zákazu pøiná¹ení novot v øízení o kasaèní stí¾nosti pro úèely rozhodování o jeho kasaèní stí¾nosti zu¾ují toliko na námitku, ¾e ¾alovaná ztratila jeho spisovou dokumentaci, je tøeba argumentaci stì¾ovatele odmítnout co do samého základu. V první øadì je zcela nepøípadný stì¾ovatelùv odkaz na ustanovení § 5 písm. a) bod 5 zákona o organizaci a provádìní sociálního zabezpeèení. Podle tohoto kompetenèního ustanovení ¾alovaná rozhoduje o odstranìní tvrdostí, které by se vyskytly pøi provádìní sociálního zabezpeèení, pokud jí bylo v jednotlivých pøípadech svìøeno. Svou dikcí zmiòované ustanovení jasnì naznaèuje, ¾e nejde o originární pravomoc ¾alované-¾alovaná je oprávnìna k odstranìní tvrdosti toliko na základì povìøení v jednotlivém pøípadì. Ustanovení § 5 písm. a) bodu 5 zákona o organizaci a provádìní sociálního zabezpeèení je tøeba vnímat pouze v souvislosti s ustanovením § 4 odst. 3 tého¾ zákona. Poslednì jmenované ustanovení toti¾ zakotvuje originární pravomoc ministra práce a sociálních vìcí odstraòovat tvrdosti pøi provádìní sociálního zabezpeèení a svìøuje mu oprávnìní tuto pravomoc delegovat v jednotlivých pøípadech na správy sociálního zabezpeèení. Pokud jde o pøípad stì¾ovatele, k ¾ádné takové delegaci zjevnì nedo¹lo, a proto ¾alovaná nemohla v ¾ádném pøípadì podle ustanovení, na nì¾ stì¾ovatel odkázal, postupovat. Vedle toho je tøeba zmínit, ¾e vyu¾ití pravomoci podle § 4 odst. 3 zákona o organizaci a provádìní sociálního zabezpeèení pøedpokládá zásadnì v první øadì existenci správního aktu, jím¾ se, slovy zákona, sociální zabezpeèení provádí, a posléze úkon adresáta tohoto aktu, jím¾ se vyjevuje tvrdost sociálního zabezpeèení v té èi oné podobì. Jinak øeèeno-uvedení mechanismu odstranìní tvrdosti v chod vy¾aduje zásadnì ¾ádosti toho, který výsledek provádìní sociálního zabezpeèení ve svém pøípadì pova¾uje za tvrdý. Z tohoto zcela mimoøádného ex gratia institutu nelze èinit standardní souèást deliberace správního orgánu, který aplikuje ten který hmotnìprávní pøedpis sociálního zabezpeèení. Stì¾ovatel svou úvahou míøí k tomu, ¾e by se z rozhodování o dávce dùchodového poji¹tìní, které je konstruováno jako striktní proces zji¹tìní zákonných podmínek nároku na dávku vymezených v dùchodovém schématu a výpoètu vý¹e dávky podle zákonem definované dùchodové formule, stalo rozhodování v rámci ¹iroké (ba nej¹ir¹í) správní úvahy zahrnující zcela nepøedvídatelné úvahy správního orgánu o tom, co je èi není v konkrétním pøípadì tvrdé , ani¾ by dotèený adresát vùbec signalizoval, ¾e nìco jako tvrdost poci»uje. To ale zjevnì úèelem institutu odstranìní tvrdosti zákona není. Ji¾ vùbec pak nelze pova¾ovat za mo¾né, ¾e by mìla ¾alovaná reagovat u¾itím institutu odstranìní tvrdosti zákona na situace, kdy ztratí spis nebo kdy (domnìle) nesprávnì zjistí (eviduje) dobu poji¹tìní-ani jedna z tìchto okolností nemù¾e mít ex definitione za následek tvrdost pøi uplatòování sociálního zabezpeèení. Tvrdostí ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o organizaci a provádìní sociálního zabezpeèení je toti¾ tøeba rozumìt správnou aplikaci zákona, její¾ faktický dùsledek je ov¹em pro adresáta správního aktu tvrdý. Stì¾ovatelem zmiòované okolnosti (pøinejmen¹ím nesprávná evidence dob poji¹tìní; v pøípadì ztráty spisu jde o bli¾¹í okolnosti, zda mù¾e mít vùbec nìjaký vliv na výsledek rozhodování) by v¹ak nemohly vést z povahy vìci ke správné aplikaci zákona-v¾dy by ¹lo a» ji¾ o rozhodnutí nezákonné èi o rozhodnutí zatí¾ené nepøeklenutelnou vadou øízení. Taková rozhodnutí jsou pak nikoliv tvrdá, ale objektivnì nesprávná. Dùsledky objektivní nesprávnosti rozhodnutí o dávkách dùchodového poji¹tìní jsou posléze pøedmìtem úpravy ustanovení § 56 odst. 1 zákona o dùchodovém poji¹tìní. Ji¾ pouze nad rámec potøebného odùvodnìní Nejvy¹¹í správní soud podotýká, ¾e stì¾ovatelùv závìr o nesprávnosti evidence dob zamìstnání (poji¹tìní) zjevnì vyplývá z nesprávné interpretace pøíslu¹ných osobních listù dùchodového zabezpeèení (poji¹tìní). Stì¾ovatel správnì podotýká, ¾e údaje o získaných dobách uvádìné v pøehledu po dnech jsou v podstatì toto¾né (s rozdílem dvou dnù). Z toho je ostatnì zjevné, ¾e ¾alovaná eviduje dobu zamìstnání v podstatì správnì. Pokud jde o stì¾ovatelem namítaný nesoulad tzv. aritmetického souètu tìchto dnù (jednou cca 12 let, jednou cca 15 let) je tøeba poukázat na to, ¾e rozhodnutí z roku 1995 bylo výsledkem aplikace zákona è. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpeèení, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù. S ohledem na konstrukci výpoètu vý¹e dávek dùchodového zabezpeèení podle tohoto zákona (srov. napø. ustanovení § 22 odst. 3) bylo tøeba rozli¹ovat dobu zamìstnání do 18 let vìku a dobu zamìstnání po 18. roku vìku. Údaj o 12 letech a 309 dnech poji¹tìní se vá¾e k dobì zamìstnání získané právì po 18. roce vìku-4689 dnù poji¹tìní je onìch 12 let 309 dnù. Pokud jde o to, ¾e zmiòované rozhodnutí citovalo tento údaj jako celkovou dobu zamìstnání, nemohl mít tento fakt ¾ádný vliv na zákonnost tohoto rozhodnutí, nebo» stì¾ovatel by nesplnil podmínku nároku na starobní dùchod, ani kdyby bylo pøihlédnuto i k dobì zamìstnání pøed 18. rokem vìku. Podmínkou nároku na starobní dùchod podle citovaného pøedpisu toti¾ bylo získání minimálnì 25 let zamìstnání a dùchodového vìku (srov. § 21 zákona è. 100/1988 Sb.). Kasaèní stí¾nost tedy neshledal Nejvy¹¹í správní soud za této situace dùvodnou, a proto mu nezbylo, ne¾ ji dle § 110 odst. 1 s. ø. s. zamítnout. O nákladech øízení rozhodl Nejvy¹¹í správní soud podle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ø. s. ve spojení s ust. § 120 s. ø. s. Stì¾ovatel nebyl v øízení úspì¹ný, proto mu náhrada nákladù øízení nenále¾í. Ty by nále¾ely podle § 60 odst. 1 s. ø. s. ¾alované. ®alované v tomto stadiu øízení v¹ak ¾ádné náklady nevznikly, nadto by je, i kdyby bývaly vznikly, nebylo mo¾né podle ustanovení § 60 odst. 2 s. ø. s. ¾alované pøiznat. Stì¾ovateli byl usnesením Krajského soudu v Brnì ze dne 9. 6. 2008, è. j. 34 Cad 33/2007-48, ustanoven pro øízení o kasaèní stí¾nosti advokát JUDr. Pavel Èupr, Ph.D. Tomu nále¾í ve smyslu § 35 odst. 8 s. ø. s. odmìna za zastupování a náhrada hotových výdajù. Ustanovený advokát odmìnu spolu s náhradou hotových výdajù vyèíslil na 18 978 Kè s tím, ¾e po¾adoval odmìnu za ètyøi úkony právní slu¾by (pøevzetí a pøíprava zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b/ vyhlá¹ky è. 177/1996 Sb., dvakrát studium spisu a jednání se správním orgánem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g/ a písemné podání soudu ve vìci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d/ té¾e vyhlá¹ky) po 2100 Kè, pau¹ální náhradu hotových výdajù za tyto ètyøi úkony po 300 Kè, náhradu cestovních výdajù (cesta do Jihlavy a do Prahy) ve vý¹i 1599 Kè a 3149 Kè, jako¾ i náhradu za prome¹kaný èas (celkem 8 hodin) ve vý¹i 1600 Kè. Nejvy¹¹í správní soud k této kalkulaci uvádí následující: Pokud jde o odmìnu za úkony právní slu¾by, je tøeba pøedeslat, ¾e tarifní hodnota ve vìcech nárokù fyzických osob v oblasti dùchodového poji¹tìní èiní podle § 9 odst. 2 vyhlá¹ky è. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 1000 Kè. Sazba mimosmluvní odmìny za jeden úkon právní slu¾by tak èiní podle § 7 bodu 2. toliko 500 Kè, nikoliv 2100 Kè, jak pøedpokládá ustanovený advokát. Pokud jde o udávané úkony právní slu¾by, Nejvy¹¹í správní soud podotýká, ¾e úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) pøedpokládá in se i první poradu ve vìci s klientem (srov. dikce první porada s klientem vèetnì pøevzetí ); ustanovený advokát v¹ak takovou poradu ani netvrdí, ani nedokládá. V takovém pøípadì pøevzetí zastoupení nelze jako samostatný úkon právní slu¾by uznat (k tomu viz ji¾ usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2002, sp. zn. 6 a 722/2000). Nejvy¹¹í správní soud proto konstatuje, ¾e ustanovenému advokátovi nále¾í odmìna za tøi úkony právní slu¾by po 500 Kè, celkem tedy 1500 Kè. Pokud jde o vý¹i pau¹ální náhrady hotových výdajù podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, odvíjí se od poètu úkonù právní slu¾by; èiní proto 900 Kè, nikoliv 1200 Kè, jak ustanovený advokát po¾adoval. Pokud jde o vý¹i náhrad cestovních výdajù, podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu se vý¹e této náhrady øídí, není-li o vý¹i náhrady cestovních výdajù dohodnuto jinak, právními pøedpisy o cestovních náhradách. Pøedpisem komplexnì upravujícím cestovní náhrady je v souèasnosti zákon è. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle jeho ustanovení § 158 odst. 1 ve spojení s § 157 odst. 4 a ve spojení s vyhlá¹kou è. 353/2007 Sb. (kterou se v dobì výkonu cesty øídily sazby náhrady za 1 km a cena pohonných hmot) èinila základní sazba náhrady za 1 km jízdy 4,10 Kè. Podle § 158 odst. 2 a 3 zákoníku práce se náhrada za spotøebovanou pohonnou hmotu urèí jako násobek ceny pohonné hmoty a mno¾ství spotøebované pohonné hmoty. Cena pohonné hmoty se pak prokazuje dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Takový doklad v¹ak ustanovený advokát nepøedlo¾il. Pak platí podle § 158 odst. 3 vìty poslední zákoníku práce, ¾e se pro urèení vý¹e náhrady pou¾ije prùmìrná cena pøíslu¹né pohonné hmoty stanovená provádìcím právním pøedpisem vydaným podle § 189 zákoníku práce. Tímto pøedpisem byla v dobì výkonu cesty ji¾ zmínìná vyhlá¹ka è. 357/2007 Sb. Podle § 4 písm. d) této vyhlá¹ky èinila prùmìrná cena motorové nafty (pohonná hmota uvádìná ustanoveným advokátem) 31,20 Kè. Podle § 158 odst. 4 zákoníku práce se spotøeba pohonné hmoty silnièního motorového vozidla vypoèítá z údajù o spotøebì uvedených v technickém prùkazu pou¾itého vozidla. Pøi urèení spotøeby pohonné hmoty se pou¾ije údaj o spotøebì pro kombinovaný provoz podle norem Evropských spoleèenství. Pouze není-li tento údaj v technickém prùkazu uveden, vypoèítá se spotøeba pohonné hmoty vozidla aritmetickým prùmìrem z údajù v technickém prùkazu uvedených. Vzhledem k tomu, ¾e technický prùkaz, který ustanovený advokát pøedlo¾il, obsahuje údaje o spotøebì podle pøedpisù Evropských spoleèenství, je rozhodným údajem údaj o kombinované spotøebì, tj. 8,0 l .100 km-1, nikoliv aritmetický prùmìr údajù obsa¾ený v technickém prùkazu (ten by nadto byl rovnì¾ zcela jiný ne¾ udávaných 8,46 l .100 km-1). Pokud Nejvy¹¹í správní soud pøijme ustanoveným advokátem udávané vzdálenosti (jakkoliv by i o nich bylo lze vznést jisté pochybnosti, by» pouze v øádu jednotek kilometrù), kalkulace cestovních výdajù je následující: cesta do Jihlavy a zpìt-221 km x 4,10 Kè = 906,10 Kè, 17,68 l nafty x 31,20 Kè = 551,60 Kè; cesta do Prahy a zpìt-435 km x 4,10 Kè = 1783,50 Kè, 34,8 l x 31,20 Kè = 1085,76 Kè; celkem po zaokrouhlení 4327 Kè). Proti vyèíslení náhrady za prome¹kaný èas ve smyslu § 14 advokátního tarifu nemìl Nejvy¹¹í správní soud námitek a uznal vypoètenou náhradu ve vý¹i 1600 Kè. Celkem tedy na odmìnì za zastupování a na náhradì hotových výdajù Nejvy¹¹í správní soud pøiznal 8427 Kè. Proto¾e je ustanovený advokát plátcem danì z pøidané hodnoty, podle ustanovení § 35 odst. 8 s. ø. s. mu nále¾í i èástka danì, kterou je z pøiznané odmìny povinen odvést. Tato èástka èiní 1601,13 Kè. Celkem tedy ustanovenému advokátu nále¾í 10 028,13 Kè. Pro vyplacení odmìny stanovil Nejvy¹¹í správní soud pøimìøenou lhùtu.

http://zsressl.cz/ms_kriteria.html

Kritéria přijímacího řízení k předškolnímu vzdělávání do Mateřské školy v Praze 2, Na Zbořenci 7 Mateřská škola, Praha 2, Na Zbořenci 7 stanovila následující kritéria, podle nichž bude postupovat při rozhodování na základě ustanovení § 165 odst. 2 písm. b) zákona č 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Přijmout k předškolnímu vzdělávání lze v souladu s ustanovením § 34 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“) a ustanovením § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci (netýká se dětí, pro které je docházka povinná). Kritéria pro přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání (pořadí důležitosti kritérií sestupně): Dítě, na které se vztahuje povinné předškolní vzdělávání (§34a školského zákona) s místem trvalého pobytu na území MČ Praha 2. Dítě, které před zahájením docházky dosáhne čtyř let věku, s místem trvalého pobytu na území MČ Praha 2, řazené podle data narození od nejstaršího po nejmladší, a to do výše povoleného počtu dětí uvedeného v rejstříku škol a školských zařízení. Dítě, které před zahájením docházky dosáhne tří let věku, s místem trvalého pobytu na území MČ Praha 2, řazené podle data narození od nejstaršího po nejmladší, a to do výše povoleného počtu dětí uvedeného v rejstříku škol a školských zařízení. Dítě, které dosáhne nejméně tří let věku do 31. 12. 2018, s místem trvalého pobytu na území MČ Praha 2, řazené podle data narození od nejstaršího po nejmladší, a to do výše povoleného počtu dětí uvedeného v rejstříku škol a školských zařízení. Ostatní děti, u kterých je dalším kritériem datum narození (od nejstaršího k nejmladšímu) a to do výše povoleného počtu dětí uvedeného v rejstříku škol a školských zařízení. Kritérium trvalého pobytu a spádové oblasti se týká též dětí občanů Evropské unie či občanů třetích zemí, kteří mají hlášeno místo pobytu na území obce. Občané třetích zemí jsou povinni doložit oprávnění k pobytu na území České republiky ve smyslu ustanovení § 20 odst. 2 písm. d) školského zákona. pověřená vedením MŠ

http://docplayer.cz/1588433-Pravidla-pro-hodnoceni-vysledku-vzdelavani-taku-v-souladu-se-skolnim-vzdelavacim-programem-pro-zakladni-vzdelavani-kuk.html

Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání ţáků v souladu se Školním vzdělávacím programem pro základní vzdělávání KUK - PDF Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání ţáků v souladu se Školním vzdělávacím programem pro základní vzdělávání KUK Download "Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání ţáků v souladu se Školním vzdělávacím programem pro základní vzdělávání KUK" 1 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 1 M: "Jsl s číš, by ss zmvl, zmnš. Jsl s číš, bys změl, zmjš s." Čínské říslví Pvdl hdncní výsldků vzdělávání ţáků v sld s Šklním vzdělávcím gmm zákldní vzdělávání KUK Zákldní vzdělávání vd k m, by s ţác svjl řbné sg ční n jjch zákldě byl mvván k clţvním ční, by s čl vřvě mysl řš řměřné blémy, účnně kmnkv slcv, chán své fyzcké dšvní zdví, vyvřné hdny ţvní sřdí, bý hldlní lnní k jným ldm, k dlšným klním dchvním hdnám, znáv své schns álné mţns lňv j sl s svjným vědmsm dvdnsm ř zhdvání své dlší ţvní dáz svém fsním lnění. Učlé Zákldní škly Knc v Přdšklní lc v Pz Kncích řsjí k ůběţném hdncní vzdělávcích čnnsí ţák s vědmím mvční fnkc hdncní jh fmvníh význm. Jk řzn sčás hdncní zvíjjí sbhdncní vzájmné hdncní. V hdncní výsldků vzdělávání b n zřl úvň dsţní cílů zákldníh vzdělávání, jk js vdny v šklském zákně, ámcvém Šklním vzdělávcím gm zákldní vzdělávání KUK. Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 2 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 2 1. ddíl Obcná snvní (1) Pvdl hdncní výsldků vzdělávání ţáků js smsným dkmnm, vycházjí z Šklníh vzdělávcíh gm zákldní vzdělávání KUK. Js sčásí sbhdnících hdnících násjů škly, mjí vzb n vlsní hdncní škly hdncní Čsk šklní nskcí. Js dkmnm, ký byl jdnán ssvn dggckým cvníky škly sčsně schváln Šklsk d. Pvdl bshjí: - zásdy hdncní ůběh výsldků vzdělávání chvání v škl n kcích řádných škl - zásdy vdl sbhdncní ţáků - sně hdncní sěch chvání v řídě ţí klsfkc jjch chksk - zásdy ţívání slvníh hdncní - zásdy snvní clkvéh hdncní ţák n vysvědční v řídě ţí slvníh hdncní nb kmbnc slvníh hdncní klsfkc - zůsb získávání dkldů hdncní - dbns kmsnálních vných zkškách - zůsb hdncní ţáků s scálním vzdělávcím řbm (2) Pvdl hdncní výsldků vzdělávání ţáků v sbě zhnjí všchny yy hdncní zvnávňjí klsfkc slvní hdncní. (3) Kţdé llí s vydává ţákv vysvědční. Z vní llí lz mís vysvědční vyd výs z vysvědční. Hdncní výsldků vzdělávání ţák n vysvědční j vyjádřn klsfkčním sněm, slvně nb kmbncí b zůsbů. O zůsb hdncní zhdj řdl škly s shlsm Šklské dy. U ţák s vývjv ch ční zhdn řdl škly ţí slvníh hdncní n zákldě ţáds záknnéh zásc ţák. (4) Přchází-l ţák n jn škl, slvní hdncní j řvdn d klsfkc. (5) Dkldm dsţní zákldníh vzdělání j vysvědční úsěšném knční dváéh, řídě dsáéh čník zákldníh vzdělávání. T vysvědční js řn dlţk získání sně zákldníh vzdělání. (6) Sčsně s llním vysvědčním j ţákv vysvn Výsní hdncní. Hlvním bshm výsníh hdncní j vyjádřní dsţné výsní úvn vzdělání v skř vymzné Rámcvým vzdělávcím gmm zákldní vzdělávání. Výsní hdncní vydá škl ţákv n knc vníh llí šklníh k, v němţ slní vnn šklní dcházk. Výsní hdncní vydá škl ţákv n knc vníh llí ké v áém sdmém čník, jslţ s hlásí k řjí k vzdělávání v sřdní škl. V řídě dání řhlášky k řjí d b vzdělání, v němţ j jk sčás řjímcíh řízní snvn ámcvým vzdělávcím gmm lnvá zkšk, j ţákv vydán výsní hdncní d 30. říjn. Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 3 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 3 2. ddíl Hdncní ţák (7) Hdncní vychází z szní míy dsţní čkávných výsů fmlvných v čbních snvách jdnlvých řdměů šklníh vzdělávcíh gm. Hdncní j dggcky zdůvdněné, dbně sávné dlţlné. (8) Hdncní chvání ţák v škl n kcích řádných škl výsldků vzdělávání ţák v jdnlvých vnných nvnných řdměch snvných šklním vzdělávcím gmm zhnj ké hdncní íl ţák jh řís k vzdělávání v svslsch, ké vlvňjí jh výkn. Př hdncní vyčjící cj s sbhdncním ţák. (9) Hdncní ůběh výsldků vzdělávání chvání ţáků j jdnznčné, szmlné, svnlné s řdm snvným ké, věcné všsnné. (10) Clkvé hdncní ţák s v kţdém čník vyjdřj sn sěl() s vyznmnáním, sěl(), nsěl(). Přčmţ ţák, ký sěl s vyznmnáním, nsmí bý v ţádném vnném řdmě hdncn hším sněm nţ chvlbný, ůmě z vnných řdměů nmá hší nţ 1,5 jh chvání j vlm dbé. Pkd má ţák v někém vnném řdmě sň ndsčný, nsěl. (11) Má-l ţák sěch v jdnlvých vyčvcích řdměch klsfkván, čl klsfkj ě sn: 1 výbný, 2 chvlbný, 3 dbý, 4 dsčný, 5 ndsčný vz 4. ddíl. (12) Chvání ţák j klsfkván jn řm sn: 1 vlm dbé, 2 skjvé, 3 nskjvé (vz 4. ddíl Pchvly řní k sílní kázně). (13) V řídě, ţ čl ţívá slvní hdncní, mjí bý výsldky vzdělávání ţák jh chvání sány k, by byl zřjmá úvň vzdělání ţák, ké dsáhl zjmén v vzh k čkávným výsům fmlvným v čbních snvách jdnlvých řdměů šklníh vzdělávcíh gm, k jh vzdělávcím sbnsním řdkldům k věk ţák vz ddíl. (14) Slvní hdncní dál zhnj szní výsldků vzdělávání ţák v jjch vývj, hdncní íl ţák jh řís k vzdělávání v svslsch, ké vlvňjí jh výkn, nznční dlšíh zvj ţák. Obshj ké zdůvdnění hdncní dční, jk řdcház řídným núsěchům ţák jk j řknáv. (15) Př hdncní ţáků, kří njs sáním bčny Čské blky lní v Čské blc vnn šklní dcházk, s dsţná úvň znls čskéh jzyk vţj z závţn svsls, ká vlvňj výkn ţák. V sld s dlším nmm j dč vnn zjs ţákv kz čskéh jzyk. P bčny zmí EU j kjským úřdm čná škl, ká gnzj kz čskéh jzyk. (MHMP čl ZŠ Háčkv, Ph 4 - Kč.) (16) Př hdncní klsfkc ţák s smyslv nb ělsn vd, vd řč, kázn scfck vývjv ch ční nb chvání s řhlédn k chk sţní ţák. N zákldě dční sychlg škly, dggck-sychlgcké dny (PPP), scálníh dgg, výchvnéh dc, řídníh čl nb ţáds zásc ţák řdl škly zhdn ţí slvníh hdncní. Pdbně s sj ţáků lnvných mmřádně ndných. P všchny výš vdné ssvj škl věřní dggčí cvníc v slác s výchvným dcm škly, scálním dggm sychlgm škly - ndvdální vzdělávcí lán, ký js vnn skv všchn dggčí cvníc škly. Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 4 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 4 (17) Pkd ţák závţné bjkvní říčny nlz klsfkv n knc vníh() nb dhéh(b) llí, čí řdl škly jh klsfkc náhdní mín, njzděj všk msí bý klsfkc vdn () d dv měsíců sknční vníh llí nb (b) d 30. září (d é dby ţák nvšěvj dmíněně njblţší vyšší čník). Jslţ nmůţm klsfkv n v náhdním mín, ţák s () z vní llí nhdní, (b)kj čník. (18) D vyššíh čník sí ţák, ký n knc dhéh llí sěl z všch vnných řdměů snvných šklním vzdělávcím gmm s výjmk řdměů výchvnéh změřní řdměů, z nchţ byl vlněn. D vyššíh čník sí ţák vníh sně zákldní škly, ký jţ v ámc vníh sně kvl čník, ţák dhéh sně zákldní škly, ký jţ v ámc dhéh sně kvl čník, bz hld n sěch h ţák. (19) Má-l záknný zásc chybns sávns klsfkc ţák, můţ d ří dnů d vydání vysvědční ísmně ţád řdl škly (j-l vyčjícím dnéh řdmě řdl, k říslšný kjský úřd) kmsnální řzkšní. Kms (mnmálně říčlnná) ţák řzkší njzděj d čnác dnů. Kms čí věšn hlsů klsfkční sň. O kmsnální zkšc s řzj kl. Dlší řzkšní ţák j nřísné. (20) Ovné zkšky mţní řdl škly ţákv áéh ţ dváéh čník, ký j n knc dhéh llí klsfkván njvýš v dv řdměch sněm ndsčný. Ţák kná vné zkšky, ké js kmsnální, bvykl v sldním ýdn hlvních ázdnn. Ţák můţ v jdnm dn sklád z jdn vn zkšk (dál vz kl Kmsnální vné zkšky). (21) Ţác dváých čníků ţác, kří n dném sn zákldní škly dsd nkvl čník, kří n knc dhéh llí nsěl njvýš z dv vnných řdměů s výjmk řdměů výchvnéh změřní, knjí vné zkšky. (22) Kms kmsnální řzkšní jmnj řdl škly (kjský úřd). Knkéní bsh zsh řzkšní snví řdl škly v sld s šklním vzdělávcím gmm. Výsldk řzkšní s vyjádří slvním hdncním nb sněm sěch. V řídě změny hdncní n knc vníh nb dhéh llí s ţákv vydá nvé vysvědční. Výsldk řzkšní jţ nlz ndn nv ţádsí řzkšní. Vyknáním řzkšní nní dčn mţns vykn vn zkšk (dál vz kl Kmsnální vné zkšky). (23) V důvdněných řídch můţ kjský úřd zhdn knání vné zkšky kmsnálníh řzkšní n jné zákldní škl. Zkšky s n ţáds kjskéh úřd účsní šklní nsk. Indvdální vzdělávání (24) Indvdální vzdělávání lz vl z ţákv vníh sně zákldní škly. Indvdálně vzdělávný ţák kná z kţdé llí zkšky z říslšnéh čv, v škl, d níţ byl řj k lnění vnné šklní dcházky. Nlz-l ndvdálně vzdělávnéh ţák hdn n knc říslšnéh llí, čí řdl škly jh hdncní náhdní mín, njzděj všk d dv měsíců sknční llí. (25) Ţák, ký lní vnn šklní dcházk ndvdální výk, kná zkšky vţdy z řdměů vdných v čbním lán říslšnéh čník s výjmk výchv. (26) Jslţ ţák n knc dhéh llí říslšnéh šklníh k nsěl nb h nlz hdn, řdl škly zší vlní ndvdálníh vzdělávání. (27) V mmně, kdy má záknný zásc chybns sávns hdncní ţák, můţ d 8 dnů d knání zkšk ísmně ţád řdl škly (kjský úřd) řzkšní ţák. Pkd řdl škly nb kjský úřd ţáds vyhví, nřídí kmsnální řzkšní ţák. Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 5 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 5 Vzdělávání ţáků v zhnčí (28) Ţák, ký lní vnn šklní dcházk v zhnční škl, kná zkšk v sádvé škl nb v škl zřízné ř dlmcké ms nb knzláním úřd Čské blky. Zkšk kná v všch čnících z vzdělávcíh bsh vzdělávcíh b Čský jzyk l. V sldních dv čnících I. sně z vzdělávcíh bsh vlsvědné vhy vzhjícíh s k Čské blc vzdělávcíh b Člvěk jh svě. N 2. sn z vzdělávcíh b Dějs z vzdělávcíh b Změs, snvných Rámcvým vzdělávcím gmm zákldní vzdělávání. (29) Zkšk lz kn z dlší čsvé bdbí, nţ j jdn šklní k, njdél všk z dv šklní ky. (30) Přd knáním zkšky řdlţí zásc ţák řdl škly věřný řkld vysvědční ţák z říslšný čník zhnční škly d čskéh jzyk. Ţác vníh ţ čvéh čník škly knjí zkšk řd jdním zkšjícím. Ţác áéh ţ dváéh čník škly knjí kmsnální zkšk. Výsldk zkšky s zznmná v klgvém ls ţák ţákv s vydá vysvědční. Ţák nní klsfkván z chvání. (31) Ţák, ký lní vnn šklní dcházk fm ndvdální výky v zhnčí, kná zkšk z kţdéh řdmě vdnéh v šklním vzdělávcím gm zkšjící škly. (32) Obshm zkšky j vzdělávcí bsh z bdbí, ké ţák lnl vnn šklní dcházk. Knkéní bsh zsh zkšky snví řdl zkšjící škly v sld s šklním vzdělávcím gmm zkšjící škly. S snvným bshm zshm zkšky sznámí řdl zkšjící škly s dsčným čsvým řdshm záknnéh zásc ţák, njzděj všk ř snvní mín zkšky. Zkšk j kmsnální. O zkšc s řzj kl, ký s sává sčásí dkmnc škly. (33) Výsldk zkšky s vyjádří slvním hdncním nb sněm sěch (chvání s nhdní). N vysvědční s vd x: Ţák lní vnn šklní dcházk dl 38 šklskéh zákn. Vyknl-l ţák zkšk v škl zřízné ř dlmcké ms nb knzláním úřd Čské blky, zšl řdl é škly řdl sádvé škly k vysvědční výs z dkmnc škly s údj ţákv. (34) Ţák, ký lnl vnn šklní dcházk v zhnční škl kčj v lnění vnné šklní dcházky v sádvé škl, zřdí řdl é škly d říslšnéh čník dl výsldků zkšk n zákldě vyjádřní zhnční škly úsěšns knční říslšnéh čník zákldníh vzdělávání. Ţák, ký lnl vnn šklní dcházk v škl zřízné ř dlmcké ms nb knzláním úřd Čské blky, zřdí řdl é škly d říslšnéh čník dl dsvdních výsldků vzdělávání dlţných vysvědčním. Ţák, ký lnl vnn šklní dcházk fm ndvdální výky v zhnčí, zřdí řdl é škly d říslšnéh čník dl výsldků zkšk. Ţák, n kéh s vzhj vnná šklní dcházk ký nknl zkšky, zřzj řdl d říslšnéh čník zjšění úvně jh dsvdníh vzdělání znls vyčvcíh jzyk. 3. ddíl Sbhdncní ţák násj k hdncní ţákv kk (35) Ţác js vdn k sbhdncní v všch řdměch všch čníků. Učlé ř hdncní ţáků cjí s jjch sbhdncním. U jdnlvých řdměů s ţáky zkládjí řdměvá fl. (36) Sbhdncní s dál vyţívá ř hdncní nbývání dvdnsí cílvých kmncí dvdnsí ůřzvých ém. (37) Sbhdncní j váděn sysmcky clý šklní k. P záznm slţí ýdnní lány, ţákvské kníţky dál js řvvány ůzné vlční lsy dlňjící řdměvá (jkvá) fl, d kých j mţné zznmnáv jk hdnící sbhdnící cnění ţákvých dvdnsí schnsí, k klsfkvné nb jnk Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 6 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 6 hdncné výkny ţák. Rvn sbhdncní hdncní v ěch kníţkách lsch j bvykl váděn n úvních ţák, čl, dč. (38) Sbhdncní íš ţák s zvh n hdncný výs s snţí gv cl vě. Sbhdncní íš ţák bvykl ř vyčvání nb v řídncké hdně. Sbhdnící výky by ţák nměl sá bz mţns knzlc s člm. Něká sbhdncní můţ násldně vyhdncv dm s dč. (39) Vyhdncvání ţákvských sbhdncní vádí čl dl vhy sbhdncní sbně s ţákm nb slčně s cl říd. Př zbíání sbhdncní msí čl řhlédn k ţákvě sbns, ddţv dggck k. (40) TÝDENNÍ PLÁNY Kmnc sbhdncní lánvání j zvíjn v ýdnním lán. Týdnní lány řvj čl v 1. ţ 4. čník. Náčns lánvání, sbhdncní hdncní sá s čníkm s mţnsm ţáků. STRUKTURA TÝDENNÍHO PLÁNU: 1) hlédní z mnlým ýdnm nfmc m ýdn (lbvln fm ds..) 2) nčně vdné čv, ké s dný ýdn bd ţác svjv (vyţív) 3) dmácí úkly ( mnší dě zdné, sší dě z čás zdné č z řdšěná blk) 4) blk sbhdncní děí 5) hdncní člm 6) kénk dč 7) dsy (díě, dč) PRÁCE S TÝDENNÍM PLÁNEM ROZVÍJÍ: - smsns - lánvání - nc - sbhdncní zěn vzb - gnzční schns - sysmčns - ác s nfmcm SLEDOVANÉ KOMPETENCE: Smsně vyhldá v ýdnním lán dné úkly nfmc. Rzvhn s ác n jdnlvé dny s hldm n šklní mmšklní čnns. Onj s v x blkách. Ví, kd c má hld. Oznčí níš, d jké míy zvládl dné výsy. Vyjádří s k dálsm ýdn. Vd s fl ýdnních lánů. (41) ŢÁKOVSKÝ DIÁŘ N kmnc lánvání zvíjn v ýdnních lánch ţáků d čvé řídy nvzj d áéh čník ác s ţákvským dářm. Dář j sčásí lánvcíh sysém ţák. Ţákvský dář má vyšěn ční, měsíční ýdnní klndám. Ţák s d vdním člů čí vés dář, lánv sbhdn. P ác s dářm řídní čl vyţívá ké řídnck hdn. Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 7 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 7 (42) ŢÁKOVSKÁ KNÍŢKA Ţákvské kníţky slţí hdncní klsfkc sěch ţák v jdnlvých řdměch, dál k hdncní klíčvých kmncí dl Šklníh vzdělávcíh gm zákldní vzdělávání KUK ZŠ Knc. (43) PŘEDMĚTOVÉ PORTFOLIO Přdměvé fl j m csy ţák jh vzděláváním v řdmě. T fl mh bý sčásí ţákvskéh řdměvéh sš slţky. 4. ddíl Ké hdncní, klsfkc Ké hdncní v é čás Pvdl hdncní výsldků vzdělávání bd dlňván k, jk bd kčv věřvání dvářní Šklníh vzdělávcíh gm zákldní vzdělávání KUK. Js čým nádníkm, z kéh mh člé jdnlvých řdměů č dl vlsní řby. (44) KRITÉRIA HODNOCENÍ ŢÁKA V PŘEDMĚTU, mdy fmy hdncní, řís čl K čm čl řhlíţí ř hdncní ác ţák: k šklní ác řvns, kvním zjní znc v škl k měřlným výsldků - vyhdnlným výsldkům dílčích řdměvých výsů, zkšní úsníh ísmnéh k hdncní výsů vdcích k zvj sbns ţák k hdncní zvládání zvíjných řdměvých dvdnsí k dmácí řívě jjí znc v škl k sbhdncní řdměvém fl Jké mdy fmy ţívá čl ř získávání věšny dkldů hdncní: zvání z hldsk řívy ţák n výk, ác v vyčvání, snhy, íl, výsldků sbhdncní dlg s ţákm v všch sgmnch vzdělávání (jh řív, ác, kmnkc, slác s sním, sbhdncní) z hldsk nlňvání cílvých kmncí vzdělávání svání zkšky zhvy s záknným zásc nzllých ţáků knzlc s sním čl knzlc (dl řby) s sychlgm č dbným lékřm V hdncní s řís vyčjícíh změřj n zvní výkny ţák ím n d jh znávcí mvc k ční nmís jdnsnnéh zdůzňvání chyb. Učl - řsj k hdncní vzdělávcích čnnsí ţák s vědmím mvční fnkc hdncní jh fmvníh význm - b ř hdncní výsldků vzdělávání n zřl dsţní cílů dnéh sně vzdělávání - zvíjí dvdns sbhdncní vzájmnéh hdncní ţáků - řsj k hdncní bjkvně, s řměřn náčnsí dggckým km vůč ţákv, v řídě ngvníh hdncní skyn ţákv mţns dsţní úsěšnějšíh hdncní - zhn v clkvém hdncní kvl ác, kv, íl, snh čbní výsldky, jchţ ţák dsáhl z clé klsfkční bdbí Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 8 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 8 - hdní ţák z všch sků vzdělávcích čnnsí v dném řdmě, kvl kvn hdncní (klsfkc) vyváří řdkld bjkvníh szní vzdělávání ţák - znmj ţákv výsldk kţdéh hdncní kzj n kldy ndsky hdncných čnnsí, jvů, výknů, výsldků. - zvhn ísmné ác dlší dhy zkšk vnměně v klsfkčním bdbí k, by ţák nbyl ndměně řěţván, v m smysl slcj s řídním člm - j vnn vés vdnc hdncní ţák, v řídě nzllých ţáků zbzčí snvným zůsbm nfmvání záknnéh zásc ţák (45) Výchvně vzdělávcí výsldky s klsfkjí dl ěch kéí: Kvl výsldků vzdělávání úlns, clns, řsns vls svjní ţdvných cílvých znlsí (fků, jmů, dfnc, záknsí vzhů) kvl zsh získných dvdnsí vyknáv ţdvné vzdělávcí čnns kvl lňvání svjných znlsí dvdnsí ř řšní vzdělávcích úklů kvl ác s nfmcm dvdns nléz, říd znv nfmc, včně dvdns vyţívání ICT svjní dvdns účnně slcv íl ţák, snh jh řís k vzdělávání kvl myšlní, řdvším jh smsns, vřvs, gnl kvl kmnkvních dvdnsí řsns, výsţns, dbná jzykvá sávns úsníh ísmnéh jv svjní účnných md smsnéh sd mě s č Ukzl jdnlvých sňů hdncní Sň 1 (výbný) Získné znls, fk, jmy, dfnc zákns ţák zvládá řsně, chá jjch svzţns. Smsně vřvě lňj svjné znls dvdns ř řšní úklů. Bz blémů vyknává vzdělávcí čnns. Dkáţ s zgnzv vlsní ác, j smsný, lný, kzj snh vzdělávcí kv. V jh jv j zřlná gnl vřvs. Přsně výsţně s dkáţ úsně ísmně vyjdřv. Gfcký jv j řsný scký. Výsldky jh vzdělávání js kvlní, mh mí z mnší ndsky. Ty dvd vyţív k svém zlšní. J schn sbknly. Dkáţ cv s nfmcm slcv s sním. Dkáţ smsně sdv vhdné xy č s. Sň 2 (chvlbný) Získné znls, fk, jmy, dfnc zákns ţák zvládá v dsě řsně, chá jjch vzájmné vzhy. Smsně vřvě, ř. s mnší mcí čl, lňj svjné znls dvdns ř řšní úklů. K výkn vzdělávcích čnnsí někdy ţádá dbn mc čl. Dkáţ s zgnzv vlsní ác, j zvdl smsný, lný, věšn kzj snh vzdělávcí kv. V jh jv j čs zřlná gnl vřvs. Mívá mnší ndsky v sávns, řsns výsţns úsníh ísmnéh jv. Gfcký jv j scký, bz věších nřsnsí. Kvl vzdělávání j bz dsných ndsků. Př ác s nfmcm má dbné blémy, zvlášě v jjch zcvání lnění. Př slác s sním vyţdj z dbn d nb mc. Dkáţ s č s ml dmcí. Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 9 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 9 Sň 3 (dbý) V získných znlsch, fkch, jmch, dfncích záknsch má ţák mzy. Vyţdj mc ř řšní úklů, kd lňj svjné znls dvdns. Př řšní ckých kckých úklů s dší chyb. K výkn vzdělávcích čnnsí ţádá mc čl. Má blémy s zgnzv vlsní ác, j méně smsný, lný, někdy kzj íl, snh vzdělávcí kv. Jh jv j čs vlvněn klím nb dněm čl. Jh myšlní j vclk sávné, l mál vřvé, ngnální, v jh lgc s vyskyjí chyby. Má ndsky v sávns, řsns výsţns úsníh ísmnéh jv. Gfcký jv j méně scký má mnší ndsky. V kvlě vzdělávání s jvjí čsější ndsky. J schn smsně sdv dl návd čl. Př ác s nfmcm má čsější blémy, njn ř jjch získávání řídění, l zvlášě v jjch zcvání lnění. Př slác s sním vyţdj d nb mc. Sň 4 (dsčný) V úlns řsns svjní ţdvných znlsí má ţák závţné mzy. V vzdělávcích čnnsch j mál hvý má věší ndsky. Osvjné znls dvdns lňj s závţným chybm. Jdně s mcí čl j schn zgnzv vlsní ác. J nsmsný, málkdy kzj íl, snh vzdělávcí kv. Ndbj sní, čs chybně, nní vřvý. Jh úsní ísmný jv nní výsţný, má váţné ndsky v jh sávns řsns. Gfcký jv j mál scký. V kvlě výsldků vzdělávání s jvjí ndsky. Něké závţné ndsky chyby dvd ţák s mcí čl v. Př smsném sd má vlké blémy. Př ác s nfmcm má zásdní blémy, čs nfmc ndvd zcv. Př slác s sním vyţdj význ d nb mc sních, nb j ř ní svní. Sň 5 (ndsčný) V znlsch, fkch, jmch, dfncích záknsch má ţák zásdní mzy. Má vlm dsné ndsky v dvdns vyknáv ţdvné vzdělávcí čnns. Zvdl nkzj íl, jh snh j mnmální nb kákdbá. Znls dvdns ndkáţ lňv, řídně s ř jjch lkc vyskyjí vlm závţné chyby. Nní smsný v myšlní, vyskyjí s něh čsé lgcké ndsky. Má závţné ndsky v sávns, řsns výsţns úsníh ísmnéh jv. Kvl výsldků jh čnns gfcký jv mjí váţné ndsky. Závţné ndsky chyby ndvd v n s mcí čl. Ndvd cv s nfmcm, n ř jjch vyhldávání. Ndkáţ slcv s sním řs mc d. Ndvd s smsně č. (46) Ukzl jdnlvých sňů ř ţí jných yů hdncní Příkld hdnící škály /cvní mál/: Hdnící škál nční hdny: % kcky bzchybný sv vynkjící, říkldný, bzvdný, vţdy 1 výbný % řvládjí zvní zjšění, vlm dbý, ndůměný, čs 2 dílčí chyby chvlbný % zvní ngvní ůměný, dbý někdy 3 v vnváz % řvh ngvních zjšění, důměný, clně slbá mís, zřídk 4 význé chyby dsčný d 24 % zásdní ndsky nvyhvjící sv, ndsčný vůbc 5 Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 10 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 10 sň hdncní 1 - výbný 2 - chvlbný 3 - dbý 4 - dsčný 5 - ndsčný Příkld znáznění výků zsjících jdnlvé sně jdnlvá ké hdncní /cvní mál/: kvl lňvání kvl íl, snh, získných znlsí kvl myšlní kmnkvních řís k znlsí dvdnsí dvdnsí vzdělávání dvdnsí vládá čv v dsě vládá vládá s mzm vládá s závţným mzm nvládá smsně lňj znls dvdns vyţdj dbn mc ř lňvání znlsí dvdnsí vyţdj mc, j méně smsný znls dvdns řs mc lňj s zásdním chybm nvládá znls dvdns smsný, vřvý, hvý, dbř chá svsls, gnální clkm smsný, vřvý hvý méně smsný, vřvý, hvý, vsměs ndbj sní ndbj sní, všm čs chybně, nsmsný, nchá svsls nsmsný, ěţkádný, někdy bzdný vyjdřj s výsţně, svsl řměřně věk, řsně, sávně vyjdřj s clkm výsţně, svsl vyjdřj s n vţdy řsně, někdy nsvsl, čs dělá chyby vyjdřj s s znčným bíţm, nsvsl n s mcí s nmí vyjádř nb jn jdndchým zůsbm j lný, snţí s clkm s snţí, zvdl j lný k ác řbj ds čs dně, gj n něj výběvě mlá íl, snh, řs dněy dněy k ác js núčnné kvl ác s nfmcm kvně cv s nfmcm ř ác s nfmcm, řbj dbn mc s jjch říděním nb ncí ř ác s nfmcm řbj mc ř ác s nfmcm dělá zásdní chyby řs skyn mc ndkáţ vyb, říd nb nv nfmc kvl slác lnhdnně slcj ř slác vyţdj dbn d nb mc ř slác vyţdj d nb mc ř slác vyţdj význ d nb mc řs význ d nb mc ndkáţ slcv s sním svjní dvdns smsně s č smsně s čí čí s clkm smsně, vyţdj dbn mc s smsným čním má někdy blémy, vyţdj mc s smsným čním má znčné blémy, vyţdj mc řs skyvn mc s ndkáţ smsně č Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 11 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 11 (47) PŘI SLOVNÍM HODNOCENÍ A PŘI PŘEVÁDĚNÍ SLOVNÍHO HODNOCENÍ NA KLASIFIKACI SE UČITEL ŘÍDÍ TĚMITO KRITÉRII: SLOVNÍ HODNOCENÍ A KLASIFIKACE VE VYUČOVACÍCH PŘEDMĚTECH S PŘEVAHOU TEORETICKÉHO ZAMĚŘENÍ Přvh ckéh změřní mjí jzykvé, slčnskvědní, řídvědné řdměy Mmk vllné řdměy vycházjící z dných řdměů. Př ůběţné klsfkc kckých výchvných čnnsí, ké js sčásí řdměů vdných v ds. 1 h článk, sj čl dl čl. 49, ř. dl čl. 50. Př hdncní výsldků v vyčvcích řdměch vdných v ds. 1 h článk v sld s výsy čbních snv ŠVP ZV KUK j ţák hdncn v vzbě n klíčvé kmnc v ěch skch: schns lňv svjné znky, fk, jmy, dfnc, zákns, vzhy dvdns ř řšní ckých kckých úklů, ř výkld hdncní slčnských řídních jvů záknsí kvl zsh získných dvdnsí vyknáv ţdvné nlkální mcké čnns č s ř š b l é m k m n k v s l c v x x x x b č n á c x x x x kvl myšlní, řdvším jh lgk, smsns vřvs x x x kv v řís k čnnsm, zájm ně vzh k nm x x x řsns, výsţns dbn jzykv sávns úsníh ísmnéh x x jv kvl výsldků čnnsí x x x svjní účnných md fm sd x x x x x řís k sbhdncní znlsí, zvíjných dvdnsí sjů x x x x vdní řdměvéh fl ác s ním x x x x SLOVNÍ HODNOCENÍ A KLASIFIKACE VE VYUČOVANÝCH PŘEDMĚTECH S PŘEVAHOU PRAKTICKÉHO ZAMĚŘENÍ Přvh kcké čnns mjí n zákldní škl řdměy Svě ác, smnář kk vllné řdměy vycházjící z dných řdměů. Př ůběţné klsfkc ckých výchvných znků, ké js sčásí řdměů vdných v ds. 1 h článk, sj čl dl čl. 48, ří. dl čl. 50. Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 12 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 12 Př hdncní výsldků v vyčvcích řdměch vdných v ds. 1 h článk v sld s výsy čbních snv ŠVP ZV KUK j ţák hdncn v vzbě n klíčvé kmnc v ěch skch: svjní kckých znlsí, kckých dvdnsí návyků jjch vyţí x x x x x x vzh k ác, k cvním klkv k kckým čnnsm, kv, smsns, vřvs x x x x kvl výsldků čnnsí x x x x x x zvládní fkvních zůsbů ác gnzc vlsní ác cvšě, dţvání řádk n cvš x x x ddţvání řdsů bzčns chně zdví ř ác éč ţvní sřdí x x x x hsdáné vyţívání svn, málů, ng, řknávání řkáţk v ác x x x x bslh údţb lbních zřízní můck, násjů, nářdí měřdl x x x řís k sbhdncní znlsí, zvíjných dvdnsí sjů x x x x vdní řdměvéh fl ác s ním x x x x SLOVNÍ HODNOCENÍ A KLASIFIKACE VE VYUČOVACÍCH PŘEDMĚTECH S PŘEVAHOU VÝCHOVNÉHO ZAMĚŘENÍ Přvh výchvnéh změřní mjí: Vývná výchv, Hdbní výchv, Tělsná výchv, Dmcká výchv, Výchv k bčnsví zdví vllné řdměy vycházjící z dných výchv. Př ůběţné klsfkc ckých znků kckých čnnsí, ké js sčásí řdměů vdných v ds. 1 h článk, sj čl dl čl. 48, ří. dl čl. 49. Př hdncní výsldků v vyčvcích řdměch vdných v ds. 1 h článk v sld s výsy čbních snv ŠVP ZV KUK j ţák hdncn v vzbě n klíčvé kmnc v ěch skch: sň vřvs smsns jv x x x x č s č s ř š b l é m ř š b l é m k m n k v k m n k v s l c v s l c v b č n b č n á c á c Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 13 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 13 Př hdncní výsldků v vyčvcích řdměch vdných v ds. 1 h článk v sld s výsy čbních snv ŠVP ZV KUK j ţák hdncn v vzbě n klíčvé kmnc v ěch skch: svjní řbných vědmsí, zkšnsí, čnnsí jjch vřv lkc x x x znání záknsí dných čnnsí jjch lňvání v vlsní čnns x x x kvl jv x x x x vzh ţák k čnnsm zájm ně x x x x x scké vnímání, řís k mělckém díl k sc sní slčns x x x x v výchvných řdměch s řhlédním k zdvním sv ţák všbcn ělsn zdns, výknns jh vnvní éč vlsní zdví č s ř š b l é m k m n k v s l c v b č n x x x řís k sbhdncní znlsí, zvíjných dvdnsí sjů x x x x vdní řdměvéh fl ác s ním x x x x á c Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 14 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 14 (48) KLASIFIKACE A HODNOCENÍ ŢÁKŮ S VÝVOJOVÝMI PORUCHAMI Vzdělávání ţáků s scálním vzdělávcím řbm blíţ scfkj vyhlášk MŠMT č. 73/2005 Sb., vzdělávání děí, ţáků sdnů s scálním vzdělávcím řbm děí, ţáků sdnů mmřádně ndných. U ţák s smyslv nb ělsn vd, vd řč, kázn scfck vývjv ch ční nb chvání s ř jh hdncní klsfkc řhlédn k chk sţní. Klsfkc ěch ţáků s řídí mdckým kynm MŠMT ČR č.j / Vyčjící skjí dční sychlgckých vyšřní ţáků lňjí j ř klsfkc hdncní chvání ţáků ké vlí vhdné řměřné zůsby získávání dkldů. Děm ţákům, nchţ j dgnskván scfcká vývjvá ch ční, j nzbyné cl db dcházky d škly věnv scální zns éč. P zjšťvání úvně ţákvých vědmsí dvdnsí vlí čl kvé fmy dhy věřvání znlsí, zvíjných dvdnsí sjů, ké dvídjí schnsm ţák n něţ nmá ch ngvní vlv. Knlní ác dkáy íší ţác řdchzí řívě. Pkd j nné, nbd díě s vývjv ch vysvván úklům, v nchţ vzhldm k š nmůţ řměřně cv dáv výkny dvídjící jh řdkldům. Vyčjící kld důz n n dh jv, v kém má ţák řdkldy dáv lší výkny. Př klsfkc s nvychází z séh č chyb, l z č jvů, ké ţák zvládl. Klsfkc j vázn slvním hdncním, ké klsfkc můţ zcl nhd, j. vyjádřním zvních sánk výkn, bjsněním dsy núsěch, návdm, jk mzy ndsky řknáv. U ţák vníh ţ dváéh čník s kázn scfck vývjv ch ční nb chvání zhdn řdl škly ţí ššíh slvníh hdncní n zákldě ţáds zásc ţák. Dě, kých j dgnskván scfcká ch ční, mh bý s shlsm dčů běhm cléh jjch vzdělávání hdncny z mřskéh jzyk z jných jzyků slvně ( jk v ůběh šklníh k, k n llním závěčném vysvědční). U děí s dgnskvn dysklklí bd éţ l mmk dlší řdměy, kd výsldky mh bý ch vlvněny. Díě lz hdn slvně (ůběţně n vysvědční) dhdě s dč dbníkm kcky v všch řdměch, d nchţ s ch míá. Jkml ţák řkná njvýznější bíţ, j vhdné sně řcház k běţné klsfkc. Mínější klsfkc j lňván v sld s ndvdálním vzdělávcím lánm (IVP), v řídě, kdy dgnskvný hndc znvýhdňj ţák ř hdncní. Výhdnější j v m řídě ţí slvníh hdncní, ké mcí snéh jzyk hdní s řhlédním k IVP ţákvy výsldky. Př lňvání všch ěch mţnsí vyčjící sjí vlm ndvdálně, s vyţím všch dsných nfmcí, zjmén nfmcí z dbných vyšřní v slác s záknným zásc ţák. Řdl škly můţ vl, by díě s scfckým chm ční byl vycván kýklv řdmě říslšným vyčjícím ndvdální výkvý lán, ký s můţ dkálně lš d výky v dném sném čník, řm všk bd skyv díě v říslšných řdměch clné díěm zvládnlné zákldy. Indvdální lány mjí chk smlvy mz vdním škly, vyčjícím() záknným zásc díě; vycvávjí s kác ámcvě v ísmné fmě. Výsldky s hdní slvně. Všchn nvhvná dggcká řní vzhjící s k výc, šklní úsěšns, s zásdně jdnávjí s záknným zásc ţák. Slčně v slác s dlším dbníky hldjí mţná řšní. V hdncní s řís vyčjícíh změřj n zvní výkny ţák ím n d jh znávcí mvc k ční nmís jdnsnnéh zdůzňvání chyb. Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 15 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 15 (49) KRITÉRIA HODNOCENÍ ŢÁKA PŘI UDĚLENÍ POCHVALY A OPATŘENÍ K POSÍLENÍ KÁZNĚ K čm čl řhlíţí ř dměňvání ţák: Pchvly: Pchvl řídníh čl Pchvl řdl škly Odměn njlších ţáků n knc šklníh k Jsm ád, ţ js ţákm ţákyní nší škly. Příkldy dělní chvly: - cnění lnění vnnsí, mc slţákům, řídní slţby, kv sjných s říd s mnším clšklním kcm sěţm - cnění lnění vnnsí, mc slţákům, kcí, kv sjných s škl, s věším clšklním kcm, sěţm šklní zncí - dměn j sjn s řdáním dlm, lky věcnéh d, j řdáván řd ţáky škly, kd řídní čl hdní dměňvnéh. P dměn js vybíán řídním člm nb říd ţác, kří v lynlém šklním c děll njvěší kk, význmný čn d. K čm čl řhlíţí ř sání ţák: Kázňská řní: Nmní řídníh čl: - jdnělé dbné númyslné šní šklníh řád - 3 nmlvné zdní říchdy z čvlí n zčák vyčvání d jdnlvých hdn - čny njs závţné slčns, síš s jdná řsky v ámc šklníh ţv Příkldy ůznéh nvhdnéh jdnání: - 3x zmná ţákvská kníţk z čvlí, zmínání můck n vyčvání, zmínání n zdné úkly vnns, nřzvání s, kvné zdní říchdy z čvlí - ndvdálně řídní čl sdí ţák sně vlv dč n zdní říchd - vlsní nřádns, šný výkn řídní slţby Důk řídníh čl: z 3 nmní TU - kvné šní šklníh řád - nnšní řzí, můck n vyčvání, vyhýbání s vnnsm, 6x zmná ţákvská kníţk z čvlí - čny njs závţné slčns, síš s jdná řsky v ámc šklníh ţv - nvhdné jdnání v ámc vsvnckých vzhů dbné slvní úky n slţáky č dsělé, dbné nční šklníh mjk, vyhýbání s zdné řídní slţbě, vědmé nlnění zdných úklů vnnsí - šění škly ř ddlých hdnách v dbě řádnéh vyčvání bz vzní d dčů - 6 nmlvné zdní říchdy z čvlí - ndvdálně řídní čl sdí ţák sně vlv dč n n zčák vyčvání d jdnlvých hdn zdní říchd - 1 nmlvná hdn z llí - jdná s nřímns v škl zvněn ţákm řídním člm nmlvn Důk řdl škly: 3 důky TU - jdnělé hbé šní šklníh řád - význmná j jdněls čínání ţák zn. chyb s v hdncném bdbí llí - šklníh k nkvl - vědmé šění škly šklní kc v dbě řádnéh vyčvání bz vzní d dčů - dvdy v šklních hdnících dkmnch (hdnící fl, ŢK), zá ŢK, úmyslné škzní ŢK - nšní nbzčných řdměů (zbní, ychnky) návykvých Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 16 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 16 lák d škly - úmyslné nční šklníh vybvní - čn j šní slčnských vdl - nvhdné jdnání v ámc vsvnckých vzhů slvní úk n slţák č dsěléh jdnázvé gsvní chvání nb nční šklníh mjk, čsé vyhýbání s zdné řídní slţbě vědmé nlnění zdných úklů vnnsí, zá úmyslné škzní ţákvské kníţky - 9 víc nmlvných zdních říchdů - ndvdálně řídní čl sdí ţák sně vlv dč n z čvlí zdní říchd -9 x zmná ţákvská kníţk z čvlí nmlvných hdn - jdná s nřímns v škl zvněn ţákm řídním člm nmlvn, Sníţná klsfkc z chvání: Příkldy: Uskjvé: mxmálně 2 ŘD ndvdálně sdí dggcká d - kvné hbé šní šklníh řád - nvhdné jdnání v ámc vsvnckých vzhů kvné slvní úky n slţák č dsěléh - gsvní chvání nb nční šklníh mjk, význě šná cvní málk, kvná řdlská důk nmlvných hdn - sčsně škl bvykl knzlj bsnc ţák v škl s úřdm Nskjvé: - výjmčné řídy bzvlášě hbých šní šklníh slčnskéh řád - nvhdné jdnání v ámc vsvnckých vzhů kvné hbé slvní úky n slţák č dsěléh - gsvní chvání nb nční šklníh mjk, kcky nlvá cvní málk - 11 víc nmlvných hdn - sčsně škl má vnns znám bsnc ţák v škl n úřd Ké kzl jdnlvé sně hdncní chvání - shní Sň 1 (vlm dbé) Ţák ddţj snvní šklníh řád vdl slčnskéh chvání. Chvá s jdná slšně, kně, zdvřl hldlně, skj sní. Sň 2 (skjvé) Ţák s kvně dsí méně závţných řsků šklním řád nb vdlům chvání. Přídně s dsí závţnějšíh řsk. Přsj k výchvným řním s jvn snh své jdnání nv nb zlš své chvání. Sň 3 (nskjvé) Ţák s dsí závţnéh řsk šklním řád nb vdlům chvání. Svým chváním jdnáním ngvně vlvňj sţí v řídě nb škl. Svá chybní výchvná řní bď nřjímá, nb j vůč nm cký, k s bvykl dší dlších řsků. 5. ddíl VÝSTUPNÍ HODNOCENÍ Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 17 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 17 (50) Hlvním bshm výsníh hdncní, ké kládá 51 šklskéh zákn zřsňj 16 vyhlášky zákldním vzdělávání, j vyjádřní dsţné výsní úvn vzdělání v skř vymzné Rámcvým vzdělávcím gmm zákldní vzdělávání zn. hdncní dsţní cílvých hdn zákldníh vzdělávání, jk js vymzny 44 šklskéh zákn. Z sky vzdělávcích cílů zkvných v RVP ZV lz dvd ě hlvních kéí výsní hdncní: sg ční (jk zákld mvc k clţvním ční) vřvé myšlní řšní blémů kmnkc slác chn zdví, vyvřných hdn ţvníh sřdí, lnc k dlšnsm sbznání zdvědné zhdvání - Pdkldy výsní hdncní s získávjí dlhdbým zváním ţák mváním jh dsţných dvdnsí sjů v knfnc s ţákvým sbhdncním, sbným mály sy bjvů získných dvdnsí shmáţděných v ţákvském fl. - Výsní hdncní s vydává ţákv n knc vníh llí šklníh k, v němţ slní vnn šklní dcházk, nb n knc vníh llí ké v áém sdmém čník, jslţ s hlásí k řjí k vzdělávání v sřdní škl. - V řídě dání řhlášky k řjí d b vzdělání, v němţ j jk sčás řjímcíh řízní snvn ámcvým vzdělávcím gmm lnvá zkšk, j ţákv vydán výsní hdncní d 30. říjn. 6. ddíl Kmsnální vné zkšky (51) Pávní vymzní 6 vyhlášky MŠMT č. 13/2005 Sb., sřdním vzdělávání vzdělávání v knzvř, vyhlášky MŠMT č. 48/2005 Sb., zákldním vzdělávání někých nálţsch lnění vnné šklní dcházky (52) Kms Kms kmsnální řzkšní vné zkšky (dál jn řzkšní ) jmnj řdl škly; v řídě, ţ j řdl škly vyčjícím dnéh řdmě, jmnj kms kjský úřd. (53) Kms j říčlnná vří j: ) řdsd, kým j řdl škly, řídě jím věřný čl b) zkšjící čl, jímţ j vyčjící dnéh řdmě v řídě, v níţ j ţák zřzn, řídě jný vyčjící dnéh řdmě c) řísdící, kým j jný vyčjící s dbn kvlfkcí výk dnéh řdmě nb řdmě sjné vzdělávcí bls snvné Rámcvým vzdělávcím gmm zákldní vzdělávání (54) Obsh zsh Knkéní bsh zsh řzkšní snví řdl škly v sld s šklním vzdělávcím gmm. (55) Ţák můţ v jdnm dn vykn řzkšní z z jdnh řdmě. Nní-l mţné ţák z závţných důvdů v snvném mín řzkš, snví gán jmnjící kms náhdní mín řzkšní. (56) Výsldk Výsldk řzkšní snví kms hlsváním. Výsldk řzkšní s vyjádří slvním hdncním nb sněm sěch. Výsldk řzkšní jţ nlz ndn nv ţádsí řzkšní. Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc 18 Šklní vzdělávcí gm zákldní vzdělávání KUK Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků 18 Řdl škly sdělí výsldk řzkšní kzlným zůsbm ţákv záknném zásc ţák. V řídě změny hdncní n knc vníh nb dhéh llí s ţákv vydá nvé vysvědční. O řzkšní s řzj kl, ký s sává sčásí dkmnc škly. 7. ddíl Infmční sysém v hdncní (57) - Učl nfmj (s vědmím mvčníh význm) ţáky bsh zkšk čnnsí, ké bd řdměm hdncní. - Učl nfmj ţák výsldk kţdéh hdncní, kzj n kldy ndsky hdncných čnnsí, jvů, výknů, výsldků. - Učl zvhn ísmné ác dlší dhy zkšk vnměně v klsfkčním bdbí k, by ţák nbyl ndměně řěţván. V m smysl slcj s řídním člm. - Učl j vnn vés vdnc hdncní ţák zbzčí snvným zůsbm nfmvání záknnéh zásc ţák (ţákvská kníţky, ýdnní lán, ţákvské řdměvé fl, knzlc). - Učlé jdnlvých řdměů nfmjí záknné zásc n řídních schůzkách, řídně v knzlční dny nb ř jných řílţsch (z zhdní řdl). - Třídní čl nb čl nfmj záknné zásc hdy, jslţ záknní zásc ţák ţádjí. - Třídní čl nfmj záknné zásc vţdy v řídě mmřádnéh zhšní sěch nb chvání, bzsřdně kzlným zůsbm s vědmím řdl k m účl s řídní čl zbzčj ámcvý kální řhld hdncní ţáků své řídy. 8. ddíl Plns Pvdl hdncní výsldků vzdělávání žáků (58) Pdl vdných vdl kéí js ţác hdncn v ámc věřvání d šklníh k 2007/2008. Pvdl hdncní výsldků vzdělávání ţáků lí d Ing. Ví Bn, řdl škly OBOROVÉ DNY NEODEVZDÁNÍ OBOROVÉ PRÁCE - NEKLASIFIKACE Z KLÍČOVÉHO PŘEDMĚTU VÝCHONÉ KOMISE - SVOLÁVAT PŘI NARŮSTAJÍCÍCH PROBLÉMECH (3 DTU), PŘI ZÁVAŽNÝCH PROBLÉMECH (ŘD) Nvím km s ím nvá kl? Vyvřn dn :32:00 D:\Dkmny\Dkmny 1011\1011-RADY\2010_ _09_17-Hdncn_vysldk_vzdlvn_zk_OPRAVA.dc Švarc - Automatizace - automatické řízení, skriptum FSI VUT Brno, 2002, 2005. Švarc, Lacko, Němec - Automatizace, skriptum FS VUT Brno, 1996 L I T E R T U R Švr - - ké říní, skrp FSI VUT Brn,, 5 Švr, Lk, Ně -, skrp FS VUT Brn, 996 Sdjní pr n www sránkáh. Ú V O D D O U T O M T I Z C E UTOMTIZCE Dfn: j prs př něž j řídí fnk člvěk nhrván čnnsí Hodnocení plynových tepelných čerpadel PŘÍRUČKA PRO ENERGETICKÉ AUDITORY Hdncní lynvých lných črdl PŘÍRUČKA PRO ENERGETICKÉ AUDITORY Zrcvl gnur OBSAH: ÚVOD. PŘEDMĚT PUBLIKACE ZÁKLADNÍ POPIS TECHNOLOGIE 3. OBĚHY TEPELNÝCH ČERPADEL 3. POHONY TČ 3.3 POPIS JEDNOSTUPŇOVÉHO ABSORPČNÍHO OBCHODNÍ CENTRUM MORAVSKÁ TŘEBOVÁ. KUBÍK a.s. ARCHITEKTURA s.r.o. Ing. arch. David Kraus MgA. Pavel Nikl OBCHODNÍ CENTRUM MORAVSKÁ TŘEBOVÁ KUBÍK.s. ARCHITEKTURA s.r.. Ing. rch. Dvid Krs MgA. Pvel Nikl Zákldní teze návrh: Princip vnitřních zvřených psáží nám připdá spíše pržský, v Mrvské Třebvé cítíme jk dekvátnější

http://docplayer.cz/10302397-Plan-evakuace-obyvatelstva.html

Plán evakuace obyvatelstva - PDF Download "Plán evakuace obyvatelstva" 1 Hasičský záchranný sbor Karlovarského kraje Závodní 205, Karlovy Vary Plán evakuace obyvatelstva Metodická pomůcka Karlovy Vary 2 ÚVOD Plán evakuace obyvatelstva je základním nástrojem přípravy a řízení přemístění /evakuace/ osob, zvířat, předmětů kulturní hodnoty, technického zařízení, případně strojů a materiálu k zachování nutné výroby a nebezpečných látek z míst ohrožených mimořádnou událostí nebo krizovou situací Základní statě a údaje této metodické pomůcky byly převzaty z Metodické pomůcky - Plán evakuace obyvatelstva, zpracované Hlavním úřadem civilní ochrany ČR v roce Metodická pomůcka je určena k podpoře přípravy a provedení opatření evakuace obyvatelstva v případech mimořádných událostí ( 15 zákona č. 239/2000 Sb., o IZS, ve znění pozdějších předpisů, 14 zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon, a 12 vyhlášky č. 380/2002, k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva). Pomůcka je také určena ke sjednocení postupu zpracování části dokumentace havarijního plánu kraje, vnějších havarijních plánů a krizového plánu kraje. Metodická pomůcka splňuje zásady a doporučení pro plánování evakuace¹, používané v zemích NATO a v členských zemích ICDO - Mezinárodní organizace civilní ochrany. Soustředění vybraných údajů, získaných ze zpracované dokumentace plánů jednotlivých území, umožní při řešení mimořádných událostí účinnou podporu územním orgánům státní správy a samosprávy. Metodická pomůcka se netýká zpracování požárního evakuačního plánu, dle 11 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. 1). Compendium of Guidelines for The Basic Protection of Population 1. NÁZVOSLOVÍ 1.1 Evakuace obyvatelstva Jako jeden ze základních způsobů ochrany obyvatelstva, je souhrnem opatření zabezpečujících přemístění (odsun) osob, hospodářského zvířectva a věcných prostředků (strojů, zařízení a materiálu) v daném pořadí priority, z ohroženého prostoru na jiné území. Evakuace z ohrožených prostorů se vztahuje na všechny osoby v místě ohrožení mimořádnou událostí, s výjimkou osob, které se budou podílet na záchranných pracích, na řízení evakuace nebo budou vykonávat v ohroženém prostoru jinou neodkladnou činnost. K ochraně těchto pracovníků se plánují a provádějí jiná nezbytná ochranná opatření. Evakuace zvířectva a věcných prostředků je prováděna v závislosti na : charakteru a časovém průběhu ohrožení, druhu evakuace (variantě řešení ohroženi), možnostech přepravy a umístění zvířectva, rozhodnutí řídícího zásahu (velitele zásahu) jednotek provádějících záchranné a likvidační práce v ohroženém prostoru. 1.2 Dělení evakuace obyvatelstva z hlediska rozsahu opatření: Evakuace objektová Zahrnuje evakuaci obyvatelstva jedné nebo malého počtu obytných budov, administrativně správních budov, technologických provozů nebo dalších objektů. Rozhodnutí o provedení evakuace přísluší orgánům /pracovníkům/, oprávněným ze zákona č. 239/2000 Sb. 24, o IZS, zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů nebo zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tito pracovníci jsou odpovědní za účelnost a úspěšné provedení evakuace. 2 3 1.2.2 Evakuace plošná Zahrnuje evakuaci obyvatelstva části či celého urbanistického celku, případně většího územního prostoru. Rozhodnutí o provedení evakuace přísluší orgánům zabezpečujícím výkon státní správy a samosprávy, oprávněným podle zákona č. 239/20000 Sb., o IZS, ve znění pozdějších předpisů, a orgánům krizového řízení podle zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon, ve znění pozdějších předpisů. Představitelé těchto orgánů jsou odpovědní za účelnost a úspěšné provedení evakuace Evakuace plošná se plánuje a provádí jako evakuace všeobecná Při živelních pohromách a průmyslových haváriích, povodních a krizových situacích. Evakuaci všeobecné podléhají všechny skupiny osob (veškeré osoby), s výjimkou osob uvedených v bodu 1.1. Evakuace se přednostně se plánuje pro následující skupiny obyvatelstva : a) děti do 15 let b) pacienty ve zdravotnických zařízeních c) osoby umístěné v sociálních zařízeních d) osoby zdravotně postižené e) doprovod osob uvedených v písmenech a) až d) 1.3 Dělení evakuace z hlediska doby trvání: Evakuace krátkodobá Ohrožení nevyžaduje dlouhodobé opuštění domova /do 24 hodin/. Pro evakuované osoby není zabezpečováno náhradní ubytování, ale jen nouzové přístřeší /teplo, sucho, světlo, hygienu/. Opatření k zajištění nouzového přežití obyvatelstva jsou prováděna v omezeném rozsahu (studené a teplé nápoje, deky) Evakuace dlouhodobá Ohrožení vyžaduje dlouhodobý, více než 24 hodinový pobyt mimo domov. Pro evakuované osoby, postižené ztrátou trvalého bydliště v evakuační zóně, které nemají možnost vlastního náhradního ubytování (např. na chatě či chalupě, nebo u příbuzných), je zabezpečováno přechodné náhradní (nouzové) ubytování a jsou v potřebném rozsahu.prováděna opatření k zajištění nouzového přežití obyvatelstva, případně další opatření. 1.4 Dělení evakuace z hlediska v závislosti na druhu ohrožení: Evakuace přímá Prováděná bez předchozího ukrytí evakuovaných osob Evakuace s ukrytím Prováděná po předchozím ukrytí evakuovaných osob a po provedené analýze skutečného ohrožení, nebo snížení prvotního nebezpečí. 3 4 1.5 Dělení evakuace z hlediska způsobu realizace: Evakuace samovolná Proces evakuace není řízen a obyvatelstvo v potřebě úniku před nebezpečím jedná dle vlastního uvážení. Snahou orgánů odpovědných za evakuaci a pracovních orgánů pověřených řízením evakuace (viz bod 4.2) je získat kontrolu nad průběhem samovolné evakuace a usměrňovat ji Evakuace řízená Proces evakuace je řízen orgány odpovědnými za evakuaci a pracovními orgány pověřenými řízením evakuace. Evakuované osoby se přemisťují, jak s využitím vlastních dopravních prostředků, nebo pěšky, tak s použitím dopravních prostředků hromadné přepravy, zajištěných pracovními orgány pověřenými řízením evakuace. 1.6 Plán evakuace obyvatelstva Je soubor vybraných informací a připravených postupů jednání a činností, které slouží k provedení plošné evakuace obyvatelstva. Plánuje se zejména evakuace dlouhodobá, ale struktura a obsah plánu lze přiměřeně využít i pro evakuaci krátkodobou. Plán evakuace obyvatelstva je součástí havarijního plánu kraje, vnějšího havarijního plánu a krizového plánu kraje. Zpracovává se pro ohrožené území správního územního celku nebo jeho části, analyzované v havarijním plánu kraje, vnějším havarijním plánu, příslušném povodňovém plánu a dalších operačních plánech krizového plánu kraje. Pro případ vojenského (válečného) ohrožení, se při plánování plošné evakuace vychází z příslušné části zpracované dokumentace krizového plánu kraje Evakuační zóna Je prostor ohrožení mimořádnou událostí je vymezené území, ze kterého je nutné provést plošnou evakuaci obyvatelstva Evakuační trasa Je cesta vyhrazená k evakuaci obyvatelstva. Pozemní komunikace s jednosměrným provozem (ven) z ohroženého území nebo do ohroženého území (přístupová cesta) Uzávěra Je označené místo na pozemní komunikaci, sloužící pro zabránění vstupu nepovolaných osob do evakuační zóny. Uzávěry ohraničují ohrožené území a jeho části (evakuační zóny) Místo shromažďování Je místem soustředění evakuovaných osob uvnitř nebo vně evakuační zóny, odkud je zajištěno přemístění evakuovaných osob bez možnosti vlastní přepravy mimo ohrožený prostor do evakuačních středisek. Ve vhodných případech může být místo shromažďování totožné s evakuačním střediskem Evakuační středisko Je zařízení (zpravidla mimo evakuační zónu), kde jsou evakuované osoby shromažďovány a informovány. Evakuační středisko je výchozím bodem přemístění pro evakuované osoby bez možnosti vlastní přepravy, ze kterého jsou (po zaevidování) směrovány k nástupním stanicím hromadné přepravy a následně přepravovány do příjmových území - míst. Objekt evakuačního střediska je zřetelně označen mezinárodně platným rozeznávacím znakem CO. 4 5 1.6.6 Příjmové území místo Je území mimo dosah ohrožení, které je předem připraveno pro příjem evakuovaných a na němž jsou zajištěna místa nouzového ubytování Přijímací středisko Je zařízení v příjmovém území, kde jsou evakuované osoby evidovány a informovány. Evakuované osoby bez možnosti vlastního ubytování jsou zde přerozdělovány (a v případě potřeby dále přepravovány) do jednotlivých příjmových obcí (cílových míst přemístění) a jednotlivých míst nouzového ubytování. Objekt přijímacího střediska je zřetelně označen mezinárodně platným rozeznávacím znakem CO Místo nouzového ubytování Je zařízení, či objekt v příjmové obci (v cílovém místě přemístění), smluvně zajištěné nebo určené k přechodnému pobytu evakuovaných osob (k přechodnému náhradnímu ubytování). Místem nouzového ubytování jsou také dobrovolně nabídnuté domácnosti občanů Místo hromadného stravování Je zařízení, ve kterém je zajištěno stravování evakuovaných osob a pracovníků, pověřených řízením evakuace nebo prováděním zabezpečení evakuace Místo humanitární pomoci Je místo či zařízení, kde jsou evakuovaným osobám rozdělovány prostředky - předměty sbírek humanitární pomoci Místo speciální očisty Je zařízení ve kterém je prováděna hygienická očista osob a speciální očista dopravních prostředků (dopravní techniky), před opuštěním zamořeného území Evakuační zavazadlo Je osobní zavazadlo evakuované osoby. Doporučená váha zavazadla by neměla překročit 25 kg pro dospělou osobu, 10 kg pro dítě. Při evakuaci vlastním dopravním prostředkem není váha zavazadla omezena. 5 6 2. PLÁNOVÁNÍ EVAKUACE OBYVATELSTVA 2.1 Plánování evakuace obyvatelstva Je součástí procesu přípravy nezbytných opatření k provedení evakuace obyvatelstva. Umožňuje efektivní spolupráci všech zúčastněných a účinné řízení průběhu evakuace orgány odpovědnými za řízení a zajištění evakuace. K tomu je důležité, aby veřejnost byla dostatečně informována o připravených opatřeních včas, v předstihu před vznikem mimořádné události. 2.2 Plánování plošné evakuace obyvatelstva Vychází z vyhodnocení analýzy možných ohrožení (analýzy rizik) správního území, z předpokladu prostoru a času působení ohrožení, z demografických podmínek ohroženého území (počtu osob, věku osob, trvalého bydliště osob a dalších) a z potřebných geografických údajů ohroženého území (údajů o vodních tocích s mosty a brody, údajů o důležitých objektech, kapacity cest a dalších). Pro různá ohrožení mají některé údaje různou hodnotu. Opuštění míst ohrožených mimořádnou událostí se plánuje do 48 hodin a u velké sídelní a průmyslové aglomerace až do 72 hodin od vyhlášení evakuace. Při plánování je potřeba vycházet z existující přímé závislosti mezi velikostí ohrožení a rozsahem opatření, která je nutno provést. Proto rozsah opatření má být připravován do úrovně maximální prognózované velikosti vyhodnocených ohrožení. Dále je potřebné počítat s tím, že pro různá ohrožení se hodnota některých údajů mění, ale základní postup provedení opatření zůstává. Proto má být plán evakuace obyvatelstva složen ze souborů údajů, využitelných k provedení evakuace při jednotlivých ohroženích Příprava dlouhodobé plošné evakuace (všeobecné) s ukrytím Měla by vycházet z následujícího základního postupu: stanovení evakuačních zón /rozdělených na sektory/ a pořadí jejich evakuace, vymezení evakuačních tras s dostatečnou propustností vozidel, upřesnění potřeby hromadné přepravy a zajištění scházejících dopravních prostředků, stanovení, zajištění a příprava označení evakuačních středisek, přijímacích středisek a míst nouzového ubytování, zpracování podkladů pro informování obyvatelstva: příprava varování a pokynů pro chování obyvatelstva (cílených informací k provedení evakuace), zajištění provedení uzávěr a regulace pohybu obyvatelstva, zajištění sjízdnosti evakuačních tras, příprava ukrytí a souvisejících opatření (viz opatření uvedená v plánech ukrytí obyvatelstva a individuální ochrany obyvatel), stanovení, zajištění a příprava označení míst shromažďování, stanovení postupu při vyklizování ohroženého území a kontrole opuštění obydlí, zajištění ostrahy vyklizeného území, příprava podkladů pro provedení prvotní evidence evakuovaných osob, upřesnění potřeby nouzového ubytování, příprava podkladů pro rozdělování evakuovaných osob v evakuačních střediscích k přepravě do přijímacích středisek, zajištění hromadné přepravy evakuovaných, příprava řízení dopravy s využitím grafikonů přepravy, založeného na analýze cest do příjmových území a jejich kapacitě, příprava dokumentace pro příjem a evidenci evakuovaných osob v přijímacích střediscích, pro přerozdělení evakuovaných osob a jejich přepravu do příjmových obcí (cílových míst přemístění), zajištění nouzového ubytování a příprava dokumentace k evidenci evakuovaných osob v místech nouzového ubytování, 6 7 příprava postupů pro evakuaci a umístění hospodářského zvířectva a věcných prostředků v příjmových územích, příprava postupu stálého informování evakuovaných osob i široké veřejnosti, příprava k zajištění dokumentace přijatých rozhodnutí a opatření realizovaných v průběhu celé evakuace. Musí být doplněna i přípravou dalších navazujících opatření: nouzového přežití obyvatelstva (zajišťujících zejména nouzové zásobování pro evakuované osoby), obnovy poničeného území (zajišťujících zejména obnovu základních veřejných služeb a infrastruktury i řešení trvalého náhradního ubytování pro evakuované osoby), organizování postupného návratu evakuovaných osob na vyklizené území, průběžného informování evakuovaných osob i široké veřejnosti Příprava plošné evakuace okolí jaderných energetických zařízení Musí vycházet jak z analýzy rizik (krizový plán kraje), tak z dokumentace předepsané zákony č. 18/1997 Sb. a č.353/1999 Sb., identifikující působení daného ohrožení (vnitřních havarijních plánů jaderných elektráren a vnějších havarijních plánů) a musí respektovat již zmíněné (obecné) zásady, dále upřesněné zněním příslušných plánů, zpracovaných v souladu s vyhláškou č. 328/2000 Sb., a č. 383/2000 Sb Příprava plošné evakuace prostorů ohrožených povodněmi Musí vycházet jak z analýzy rizik (krizového plánu kraje), tak z ustanovení zákona č. 254/2001 Sb., identifikující dané ohrožení (povodňových plánů) a musí respektovat rozdílné působení dvou základních typů ohrožení: přirozených povodní a zvláštních povodní (havárií vodních děl), dále upřesněné zněním příslušného plánu Plošná evakuace za krizového stavu VÁLEČNÝ STAV Je z míst předpokládané bojové činnosti vojsk prováděna na základě rozhodnutí kompetentních vojenských nebo civilních orgánů a s přiměřeným využitím dokumentace krizového plánu kraje. Součástí rozšířené dokumentace plošné evakuace, připravované v souladu s Koncepcí obrany státu, je určení evakuačních zón a příjmových území, určení zvláštních skupin osob podléhajících částečné evakuaci, dále seznam věcných prostředků předurčených k evakuaci a jiné potřebné údaje, stanovené příslušnými kompetentními orgány státní správy. 2.3 Náklady na evakuaci Plánování evakuace obyvatelstva má zahrnovat i podklady pro orientační vyčíslení očekávaných nákladů (výdajů) na evakuační opatření. Jedná se o podklady k vyjádření celkových nákladů na evakuaci, s rozdělením na přímé náklady, tj. náklady spojené s přepravou osob, hospodářského zvířectva a věcných prostředků, s ukrytím osob, stravováním evakuovaných, speciální očistou osob a nepřímé náklady, tj. náklady spojené s varováním a informováním obyvatelstva. 2.4 Odpovědnost za řádné plánování evakuace obyvatelstva Zpracování účinného plánu evakuace obyvatelstva (pro spravované území), který je součástí dokumentace havarijního plánu kraje, přináleží dle zákona č. 239/2000 Sb. a zákona č. 240/2000 Sb., na různých stupních výkonu státní správy různým orgánům - krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, obecnímu úřadu (dále jen zpracovateli plánu). 7 8 3. OBSAH PLÁNU EVAKUACE OBYVATELSTVA 3.1 Členění plánu evakuace Plán evakuace obyvatelstva se skládá z: části textové (včetně databází) části grafické 3.2 Textová část plánu evakuace obyvatelstva obsahuje: všeobecné zásady provádění evakuace, upřesněné pro možná ohrožení spravovaného území, včetně výčtu kritérií pro rozhodování o evakuaci, předpokládané počty evakuovaných s uvedením počtů osob vyžadujících zvýšenou péči, uspořádané podle jednotlivých evakuačních zón /rozdělených na sektory/ a pořadí evakuace, časové limity pro evakuaci, zpracované na základě analýzy rizik, přehled míst nouzového (přechodného náhradního) ubytování a míst hromadného stravování (včetně kapacit) v rámci spravovaného (vlastního) území, přehled o zajištění nouzového ubytování a hromadného stravování, způsob vyrozumění pracovních orgánů pověřených řízením evakuace jmenovité uvedení vybraných pracovníků a spojení s nimi, dopravní, ubytovací, zásobovací, zdravotnické a pořádkové zabezpečení evakuace, způsob koordinace činnosti subjektů provádějících přepravu, zásobování a další činnosti k zabezpečení evakuace, jmenovité uvedení pracovníků odpovědných za jejich řízení a spojení s nimi, způsob varování obyvatelstva a pokyny pro chování obyvatelstva po vyhlášení stavu ohrožení a rozhodnutí o provedení evakuace, další informace pro obyvatelstvo ohrožené mimořádnou událostí, popis zajišťování evakuace škol, nemocnic, věznic a podobných zařízení, rozdělení evakuovaného obyvatelstva podle cílových míst přemístění, potřebné údaje o vazbě na ostatní opatření ochrany obyvatelstva (uvedená v plánech konkrétních činností havarijního plánu kraje) zajištění ostrahy vyklizených prostor včetně sledu provádění uzávěr, uzavřené smlouvy a dohody ve věci zabezpečení evakuace Pomocné orientační propočty textové část plánu evakuace obyvatelstva: a) časovou analýzu evakuace z hlediska průběhu působení vyhodnocených ohrožení (časových limitů), plánovaného způsobu varování obyvatelstva a druhu evakuace (varianty řešení ohrožení), b) kapacitní propočty k zajištění hromadné přepravy: předpokládané počty evakuovaných, vzdálenost příjmových území, kapacitu (propustnost) evakuačních tras, kapacitu a obratovost prostředků hromadné přepravy, grafikony silniční a železniční přepravy, c) síťový graf závislosti průběhu evakuace na čase (zpracovaný např. metodou PERT - viz norma ČSN ), d) rámcový rozpočet, vyjadřující očekávané náklady (výdaje) na provedení evakuačních opatření Údaje o disponibilních počtech pracovníků Textová část plánu evakuace dále zahrnuje údaje o disponibilních počtech pracovníků k provádění první předlékařské zdravotnické pomoci, činnosti evakuačních a přijímacích středisek, k provádění přepravy, distribuce zásob a informačního zabezpečení. Jsou uvedeny údaje potřebné ke 8 9 zpohotovení (aktivaci) těchto pracovníků. Z hlediska mezinárodního práva mají tyto osoby nárok na statut a označení pomocného personálu organizace CO. 3.3 Grafická část plánu evakuace obyvatelstva Obsahuje mapové podklady různých měřítek, plány měst a obcí, katastrální mapy, na nichž jsou zejména vyznačeny (situační značky jsou uvedeny v plánu konkrétní činnosti - EVA plánu havarijního plánu kraje): evakuační zóny /sektory/, místa shromažďování, evakuační střediska, přijímací střediska, místa první zdravotnické pomoci a místa humanitární pomoci, evakuační trasy, včetně základních, náhradních a přístupových cest, mosty a brody, místa na spravovaném (vlastním) území, vybraná jako místa nouzového (přechodného náhradního) ubytování a místa hromadného stravování evakuovaných osob, včetně kapacit, místa na spravovaném (vlastním) území, vybraná jako místa náhradního umístění evakuovaného hospodářského zvířectva a věcných prostředků, zdravotnická lůžková zařízení, sociální zařízení pečující o osoby staré a osoby tělesně postižené, jesle a školky, základní a střední školy, učiliště, stálé úkryty a místa speciální očisty umístěná ve stálých objektech, čerpací stanice pohonných hmot, vodárenské, energetické a plynárenské provozy, jiné důležité objekty, místa na spravovaném (vlastním) území, nevhodná pro umístění evakuovaných osob. 3.4 Pokyny pro chování obyvatelstva Plán evakuace obyvatelstva také obsahuje srozumitelné pokyny pro chování obyvatelstva, jako: věci, které vzít sebou do cílových míst přemístění (doporučený obsah evakuačního zavazadla), pokyny, jak naložit s evakuačními lístky (vzory evakuačních lístků), jak označit opuštění bydliště (obydlí), mapy a pokyny, vysvětlující evakuační trasy (které ulice jsou vyhrazeny pro pěší a které pro motorová vozidla) a vyznačující evakuační střediska (označená znakem CO), přijímací střediska (označená znakem CO), místa první zdravotnické pomoci (označená mezinárodně platným rozeznávacím znakem Červeného kříže), pokyny pro osoby bez vlastních dopravních prostředků, informace, jak je zajištěna evakuace jeslí, školek, škol, nemocnic a kde jsou jejich předurčená místa nouzového ubytování, pokyny co dělat po příjezdu do přijímacích středisek (do příjmových území), podle možných ohrožení daného území, jsou doplněny další potřebné informace k ochraně obyvatelstva. 3.5 Opatření podporující zajištění chodu nezbytné výroby Součástí plánu evakuace obyvatelstva pro plošnou evakuaci (částečnou) území ohroženého vojenským ohrožením jsou i opatření podporující zajištění chodu nezbytné výroby v podnicích na ohroženém území. V takovém případě jsou pokyny doplňovány o informace potřebné pro pracovníky podniků, kteří zůstávají v ohroženém prostoru, včetně zásad pro potřebná režimová opatření k jejich pobytu v evakuační zóně. 9 10 3.6 Pokyny a informace Pokyny a informace dle bodu 3.4 jsou předmětem trvalého a průběžného informování a přípravy obyvatelstva v období před vznikem mimořádné události, opakovaně pak při zahájení evakuace. Informace pro evakuované osoby i širokou veřejnost, potřebné k úspěšnému provedení evakuace, jsou poskytovány po celou dobu evakuace pracovníky pověřenými informačním zabezpečením evakuace. 3.7 Aktualizaci dokumentace plánu evakuace obyvatelstva Není-li stanoveno jinak, je nutno provádět alespoň 1 x za pololetí, návazně na zjištěné změny plánovaných údajů, výsledky nácviků organizování evakuačních opatření a zkušenosti ze vzniklých mimořádných událostí. Nácvikům musí předcházet odborná příprava pracovníků pověřených řízením a zajištěním plošné evakuace. 4. ZABEZPEČENÍ PLOŠNÉ EVAKUACE OBYVATELSTVA 4.1 Zabezpečení evakuace: Pořádkové zabezpečení evakuace Zajišťují, podle požadavků zpracovatele plánu, orgány policie ČR, městské (obecní) policie Dopravní zabezpečení evakuace Zajišťují útvary dopravy zpracovatele plánu na základě uzavřených smluv. Jedná se o zajištění potřebné přepravy a organizaci zásobování pohonnými hmotami Zdravotnické zabezpečení evakuace Zajišťuje příslušný zdravotní rada s využitím sítě zdravotnických zařízení. Jde o zabezpečení poskytování předlékařské zdravotnické pomoci, převozu do zdravotnických zařízení a zabezpečení hygienicko - epidemiologických opatření Ubytování, zásobování a distribuci zásob Zajišťuje zpracovatel plánu na základě uzavřených smluv nebo na základě mimořádných pravomocí. Jedná se o zabezpečení nouzového stravování a zásobování pitnou vodou, potravinami a nouzovými příděly předmětů nezbytných k přežití Mediální zabezpečení evakuace Zajišťuje útvar krizového řízení zpracovatele plánu. Jde o zabezpečení varování obyvatelstva, vydání návodů pro chování obyvatelstva a následné předání potřebných tísňových informací a zajištění dalších potřebných veřejných informací. Útvary krizového řízení odpovídají za zřizování, vybavení a připravenost evakuačních a přijímacích středisek na vlastním území. Dále odpovídají za výběr, evidenci a odbornou přípravu pracovníků k provedení evakuace (zařízení CO). Odborná příprava osob je zajišťována ve spolupráci se školícím střediskem HZS kraje. 10 11 4.2 Orgány pro zajištění evakuace Vytvářejí starostové měst a obcí a jsou jimi : pracovní skupinu krizového štábu evakuační středisko přijímací středisko Pracovní skupina krizového štábu zajišťuje zejména: řízení průběhu evakuace, koordinaci přepravy z míst shromažďování do evakuačních středisek, řízení přepravy z nástupních stanic hromadné přepravy do přijímacích středisek a dále do cílových míst přemístění, dopravní prostředky a jejich přerozdělování mezi evakuační střediska, řízení nouzového zásobování pro obyvatelstvo, koordinaci činnosti evakuačních středisek a přijímacích středisek, spolupráci s orgány veřejné správy a se zdravotnickými a humanitárními organizacemi, dokumentování průběhu celé evakuace, Evakuační středisko Zřizuje se pro přesně určené území, městský obvod nebo obec. U velkých administrativních celků může být zřízeno více evakuačních středisek. Jejich počet závisí od předpokládaného počtu evakuovaných osob. Umisťuje se zpravidla v místě mimo evakuační prostor, ve kterém jsou evakuované osoby shromažďovány a informovány o dalším postupu. Evakuační středisko je zřetelně označeno nápisem, případně mezinárodním rozeznávacím znakem civilní ochrany, obsazeno personálem a vybaveno potřebnými spojovacími - komunikačními prostředky, materiálem a dokumentací nutnou k jeho činnosti. Personál střediska nosí zřetelné označení a zajišťuje zejména : řízení přepravy z míst shromažďování do evakuačního střediska s využitím dostupných dopravních prostředků, vedení evidence o příjmu evakuovaných osob a poskytování pomoci při slučování evakuovaných rodin, přerozdělování evakuovaných osob do předurčených příjmových oblastí a přijímacích středisek, vytvoření a označení místa pro podávání základních informací v prostoru evakuačního střediska, první zdravotnickou pomoc, popřípadě přednemocniční neodkladnou péči a převoz zraněných nebo nemocných do zdravotnických zařízení, vytýčení tras k nástupním stanicím hromadné přepravy, nocleh a stravování pro personál a evakuované obyvatelstvo, které se zdrží v evakuačním středisku déle než 12 hodin, udržování veřejného pořádku v prostoru evakuačního střediska, podávání informací o průběhu evakuace pracovní skupině krizového štábu. 11 12 4.2.3 Přijímací středisko Rozumí se zařízení zřetelně označené nápisem, případně mezinárodně platným rozeznávacím znakem civilní ochrany Přijímací středisko se zřizuje pro přesně určenou část příjmového území. Je obsazeno personálem a vybaveno potřebnými spojovacími prostředky, materiálem a dokumentací nutnou k jeho činnosti. Personál střediska nosí označení.a zajišťuje zejména : příjem evakuovaných osob, přerozdělení evakuovaných osob do předurčených cílových míst přemístění a míst nouzového ubytování první zdravotnickou pomoc a případný odvoz nemocných do vyčleněných zdravotnických zařízení, informování orgánů - pracovní skupiny krizového štábu a evakuačního střediska - o průběhu evakuace, informování evakuovaných osob, zejména o místě nouzového ubytování a stravování, informování orgánů veřejné správy, dotčených evakuačními opatřeními, o počtech a potřebách evakuovaných osob, 4.3 Orgány územní samosprávy Obce s rozšířenou působností (ORP), při přijímání evakuovaných na bezpečné části svého území, plní na základě uzavřených smluv nebo (platí-li pro příjmové území stav ohrožení) na základě mimořádných pravomocí také tyto úkoly: zajišťuje přechodné náhradní ubytování pro evakuované osoby, zajišťuje umístění evakuovaného hospodářského zvířectva a věcných prostředků, zajišťuje zásobování evakuovaných pitnou vodou a potravinami (včetně distribuce), podílí se na nouzovém zásobování evakuovaných osob ošacením a hygienickými prostředky (včetně distribuce), řeší otázky spojené se základními hygienickými podmínkami a zdravotnickou pomocí pro evakuované. Poznámka: Útvary krizového řízení obcí (ORP) odpovídají za zřizování, vybavení a připravenost evakuačních a přijímacích středisek na vlastním území. Dále odpovídají za výběr, evidenci a odbornou přípravu pracovníků k provedení evakuace (zařízení CO). Odborná příprava osob je zajišťována ve spolupráci se školícím střediskem HZS kraje. 4.4 Evakuace osob z jiného správního území ORP V případě, kdy evakuovaní jsou přepravováni z jiného správního území ORP, plní orgán územní samosprávy výše uvedené úkoly s tím rozdílem, že: zajišťuje umístění evakuovaného hospodářského zvířectva a věcných prostředků, jsou-li na území přemísťovány z rozhodnutí nadřízených orgánů krizového řízení nebo orgánů s potřebnou pravomocí (Bezpečnostní rady, Nákazové komise, Povodňové komise), poskytuje veřejné informace. 4.5 Úkoly orgánů příjmových obcí při evakuaci: evidují evakuované osoby při příjezdu do obce, umísťují evakuované osoby v místech nouzového ubytování (v jednotlivých objektech), informují o průběhu evakuace příslušné přijímací středisko, spolupracují s územním orgánem samosprávy při zabezpečování potřeb evakuovaných osob, poskytují veřejné informace. 12 13 4.6 Nácviky organizování evakuačních opatření Slouží ke sjednocení a upřesnění postupů zabezpečování a řízení evakuace, k prověřování a aktualizaci plánu evakuace obyvatelstva. Společné (ohroženého i příjmových území) nácviky se provádějí v souladu s 17, zákona č. 239/2000 Sb., o IZS. Finanční zabezpečení nácviků je řešeno v souladu 17, zákona č. 239/2000 Sb., a Nařízením vlády č. 463/2000 Sb., o stanovení pravidel zapojování mezinárodních záchranných operací, poskytování a přijímání humanitární pomoci a náhrad výdajů vynakládaných právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu obyvatelstva, veznění pozdějších předpisů. 13 14 VZORY EVAKUAČNÍCH LÍSTKŮ A ) Pro vlastní potřebu Evakuační zóna sektor (označení): Evakuační středisko (umístění): Přijímací středisko (umístění): Příjmové území: Cílové místo přemístění jeslí, školky, školy, nemocnice (příjmová obec): Příjmová území přemístění pracovišť členů rodiny: Důležitá telefonní čísla: Poznámka: Potřebné informace Vám na vyžádání poskytne příslušný obecní (městský) úřad. B ) Zpráva pro evakuační orgány (od evakuované osoby) PŘI OPUŠTĚNÍ DOMU NEBO BYTU UMÍSTĚTE VIDITELNĚ NA DVEŘÍCH VAŠEHO OBYDLÍ Adresa obecního (městského) úřadu: Adresa osoby: Příjmení, jméno, titul Příjmení, jména, titul společně se mnou evakuovaných členů domácnosti: Odjeli jsme dne v hodin Budeme se zdržovat na adrese: V bytě již nezůstala žádná osoba. Podpis: 14 15 C ) Zpráva pro evakuační orgány PŘI OPUŠTĚNÍ DOMU VYPLNĚNÝ LÍSTEK UMÍSTĚTE VIDITELNĚ NA DVEŘÍCH VAŠEHO DOMU. UVOLNĚTE PŘÍSTUP K VAŠIM HOSPODÁŘSKÝM ZVÍŘATUM! Adresa obecního (městského) úřadu Majitel: Adresa (umístění zvířat): Druh hospodářských zvířat Počet Umístění Umístění krmiv: Nákres 15 16 D) Pro obecní (městský) úřad Adresa obecního (městského) úřadu: Příjmení, jména, titul Adresa osoby (rodiny): V případě evakuace využiji: a) prostředku hromadné dopravy ) b) vlastního vozidla ) Nemám - mám ) možnost vlastního přechodného náhradního ubytování. Počet zdravotně postižených členů rodiny, kteří jsou neschopni chůze: Pro mne, nebo jiného zdravotně postiženého člena rodiny, při evakuaci potřebuji zajistit následující pomoc: Telefon/mobil/fax: Doplňující údaje: Poučení: Tuto část prosím odevzdejte vyplněnou Vašemu obecnímu (městskému) úřadu. Lístek bude použit k přípravě evakuace a k organizaci pomoci osobám, které se pro tělesné postižení neobejdou bez pomoci. ) - nehodící se škrtněte 16 17 E) MÍSTA NOUZOVÉHO UBYTOVÁNÍ - MÍSTA HROMADNÉHO STRAVOVÁNÍ Pro obce s rozšířenou působností Obec: Název zařízení, adresa: Kontaktní osoba: Příjmení,jméno,titul tel. /mobil / fax rodné číslo Volnou kapacitu nabízí: a) církevní nebo charitativní organizace b) právnická osoba podnikající v oboru c) fyzická osoba podnikající v oboru d) fyzická osoba Ubytovací kapacita (počet lůžek) a) základní b) maximální možná Stravovací kapacita (počet stravovacích míst) a) základní b) maximální možná Vlastní kuchyně: ano ) ne ) Počet pokojů při maximálním možném obsazení: a) jednolůžkových b) dvoulůžkových c) třílůžkových d) čtyř lůžkových e) vícelůžkových Objekt je - neni ) vhodný k pobytu pohybově omezených osob (starších lidí, vozíčkářů). Poznámka: Uveďte omezující faktory maximálního možného provozu (dodávky energie, plynu, vody, odvoz odpadu). Spojení: tel./mobil/fax Příjmení, jméno, titul/rodné číslo Podpis: Datum: 17 18 ORGÁNY PRO ZAJIŠTĚNÍ EVAKUACE A) Pracovní skupina krizového štábu Příjmení, jméno, titul /rodné číslo/ Orgán (složka, útvar) V průběhu evakuace řídí činnost: Adresa Spojení pracoviště bydliště pracoviště bydliště B) Evakuační střediska Pořadové číslo evakuačního střediska Odbavovací kapacita (evakuovaných osob) Personál střediska (jmenovitě pracovníci/rodná čísla) Adresa (umístění střediska) Spojení do střediska tel./mobil/fax Počet osob celkem X X C) Přijímací střediska Pořadové číslo přijímacího střediska Předurčené příjmové území (pořadové číslo/kapacita EVA osob) Personál střediska (jmenovitě pracovníci/rodná čísla) Adresa (umístění střediska) Spojení do střediska tel./mobil/fax Počet osob celkem X X 18 19 D) Disponibilní počty pracovníků pracovních skupin - personálu zařízení CO Pracovní skupina Zařízení CO Příjmení, jméno, titul / rodné číslo Zařazení do funkce Adresa pracoviště bydliště pracoviště Spojení bydliště Poskytování první pomoci Nouzového ubytování a stravování Humanitární pomoci /psychologické a sociální / Počet pracovníků celkem X X X E) Zajištění nouzového ubytování evakuovaných osob Pořadové číslo evakuační zóny Předpokládaný počet evakuovaných osob celkem z toho bez vlastního náhradního ubytování Nouzové (přechodné náhradní) ubytování (počet lůžek) zajištěno potřeba zajistit Hromadné stravování (počet stravovacích míst) zajištěno potřeba zajistit Poznámka Celkem X F) Místa nouzového ubytování a hromadného stravování Pořadové číslo. název zařízení, adresa Ubytovací kapacita (počet lůžek) Základní Maximální možná Stravovací kapacita (počet stravovacích míst) Základní Maximální možná Kontaktní osoba (příjmení, jméno) Pracoviště Spojení Bydliště Celkem X X 19 20 G) Zajištění přepravy evakuovaných osob Pořadové číslo evakuační zóny Předpokládaný počet evakuovaných osob Železniční přeprava Autobusová přeprava Poznámka / sektor/ celkem z toho bez vlastního dopravního prostředku (počet míst) zajištěno potřeba zajistit (počet míst) zajištěno potřeba zajistit Celkem X H) Autodopravci Název Přepravní kapacita Kontaktní adresa / Spojení autodopravce osoba Pracoviště Bydliště Počet volných míst celkem X X CH) Evakuační trasy Mimořádná událost /MU/ ; Krizová situace /KS/ (stručný popis) Evakuační trasa základní (označení/propustnost vozidel) Evakuační trasa náhradní (označení/propustnost vozidel) Přístupová cesta (označení/propustnost vozidel) Poznámka 20 21 I) Formulář k rozmístění ) k nouzovému ubytování ) EVA osob (tabulka jednotlivce, rodiny) Středisko: Příjmení Jméno, titul Rodné číslo Mobil Čas průchodu střediskem (odvozu raněného) Poznámka Adresa trvalého bydliště Adresa umístění (cílová adresa) - do přijímacího střediska (poř. číslo) ) - do místa nouzového ubytování (název/ označení zařízení, adresa, PSČ, tel./mobil/fax) ) - do nemocničního zařízení (název/ označení, adresa, PSČ, tel./mobil/fax) - (jinam) ) ) pro evakuační střediska pro přijímací střediska potvrzení evakuačního potvrzení přijímacího střediska střediska 21 22 J) Evidence evakuovaných osob Středisko : Příjmení, jméno, titul Adresa trvalého bydliště Rodné číslo Mobil Čas průchodu střediskem Adresa umístění (cílová adresa) Počet osob celkem X X X X 22 28 POKYNY K ZAKRESLOVÁNÍ 1) Situační značky a popisky u nich jsou v jednobarevném provedení - černá barva. 2) Barevné odlišení a jiné skutečnosti (např. chem. situace), musí být vyjádřeno v legendě. 3) Dodržovat následující zásadu při používání plných a přerušovaných čar: a) plná čára vyjadřuje reálnou činnost (zaujetí, rozmístění objektů atd.), b) přerušovaná čára vyjadřuje plánovanou nebo předpokládanou činnost (rozmístění, zaujetí atd.). 4) Velikost situační značky se přizpůsobí měřítku mapy a umisťuje se přesně do reálných nebo plánovaných prostorů. 28

http://kraken.slv.cz/6Tdo1365/2015

6 Tdo 1365/2015 6 Tdo 1365/2015-23 Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2015 o dovolání, které podal obviněný F. S. , roz. M. L., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 30. 7. 2015, č. j. 6 To 201/2015-574, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 209/2013, t a k t o : Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 5 2015, č. j. 2 T 209/2013-532 , byl obviněný F. S., roz. M. L. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 29. 8. 2013 v době kolem 14.00 hodin v ulici O. .... v K. nejdříve přišel do herny U. P., kde hrál na výherních automatech, které zablokoval bankovkami cizí měny, když po lživé reklamaci, že stroj zablokovaly české peníze, které do něj vložil, mu obsluha vyplatila 3.000 Kč, se kterými z herny odešel, načež se kolem 16.00 hodiny do herny vrátil znovu hrát na výherních automatech, přičemž obsluha herny poškozená M. B., která po odchodu obžalovaného zjistila, že automaty byly zablokovány bankovkami cizí měny, po něm následně požadovala navrácení vyplacené částky 3.000 Kč, a přitom v jedné ruce držela finanční hotovost ve výši 14.000 Kč, kterou hodlala uložit do trezoru a v druhé ruce bankovky cizí měny vyjmuté ze strojů, poté obžalovaný na poškozenou začal opakovaně křičet, že jí nebude dávat žádné peníze, ale bude to ona, kdo mu bude dávat peníze, a když mu poškozená řekla, že mu žádné peníze nedá, uhodil ji dlaní do pravé tváře, a následně poškozená z obavy z dalšího napadání a po opakovaném tvrzení obalovaného, že peníze bude dávat jemu, vydala obžalovanému drženou částku 14.000 Kč, a když si obžalovaný vzal peníze, bezprostředně poté kopl poškozenou do břicha, která v důsledku toho upadla na zem, a následně z místa odešel, čímž poškozeným Dubhe, s. r. o., se sídlem Zahradníkova 1220/20a, Praha 5 Košíře, 150 00, IČ: 24273082, způsobil škodu ve výši 14.000 Kč. Obviněný byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, regionální pobočce pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj škodu ve výši 1.508 Kč. Poškozená Dubhe s. r. o. byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jak obviněný, tak státní zástupce v jeho neprospěch, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, který rozsudkem ze dne 30. 7. 2015, č. j. 6 To 201/2015-574, z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu a sám podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. obviněnému za uvedený zločin a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 11. 2013, č. j. 1 T 101/2013-53, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2013, č. j. 5 To 444/2013-70, uložil podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu třiceti měsíců. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 11. 2013, č. j. 1 T 101/2013-53, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2013, č. j. 5 To 444/2013-70, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného odvolací soud podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Dítěte, LL.M. dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítá, že jím uplatněný důvod dovolání je dán existencí extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu, která nemají obsahovou vazbu na provedené důkazy a nevyplývají z nich při žádném z logických způsobů hodnocení. Dovolatel tvrdí, že závěr o jeho vině stojí na jediném důkazu výpovědi poškozené, z čehož dovozuje, že ve věci je dán stav důkazní nouze. Soudům vytýká, že nevyhověly jeho důkazním návrhům na výslech svědků, konkrétně servírky E., M. B., R. G., A. H. a V. J.. V neprovedení označených důkazů spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces a práva na řádnou obhajobu. Pochybení shledává i v tom, že nebyl proveden důkaz vypracováním znaleckého posudku z oboru odorologie, který navrhoval i státní zástupce. Vypracován měl být i posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a to s ohledem na zranění poškozené a jeho tělesný handicap. Za nestandardní pokládá to, že se soud spokojil s lékařskou zprávou a nevyslechl ošetřujícího lékaře či pracovníky záchranné služby. Výpověď poškozené pokládá v mnoha směrech za nelogickou, soudům vytýká, že se nezabýval minulostí svědkyně a nepřihlédly k tomu, že její druh se na ní dopouští násilí, které poškozená často vykazuje. Protože soudy odsuzující výrok založily na ne zcela věrohodné výpovědi poškozené bez toho, aby k vyvrácení výpovědi obžalovaného a jeho obhajoby provedl (y) navrhované důkazy , činí dovolatel závěr, že v jeho věci existuje rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. S odkazem na nálezy Ústavního soudu namítá porušení zásady presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny a porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny. Z důvodu tvrzeného extrémního rozporu se obviněný domáhá toho, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 5 2015, č. j. 2 T 209/2013-532, tak rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 30. 7. 2015, č. j. 6 To 201/2015-574, a přikázal věc soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení se s obsahem dovolání a napadených rozhodnutí se k němu nebude věcně vyjadřovat. Udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání a to i pro případ rozhodnutí jiného, než jím navrženého [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Z dovolání obviněného plyne, že napadeným rozhodnutím nevytýká vadu hmotně právního posouzení ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která jsou v nich (prvotně v odsuzujícím výroku rozsudku soudu prvního stupně) vyjádřena. Veškerá argumentace dovolatele směřuje do oblasti skutkové a procesní. Soudům vytýká to, že jejich skutková zjištění nelze pokládat za správná, neboť podle jeho hodnocení jím uplatněná obhajoba nebyla dostatečným způsobem vyvrácena. Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními je potvrzován námitkou o porušení zásady presumpce neviny. Porušení jeho práva na spravedlivý proces má podle něj svoji příčinu v neprovedení navržených důkazů. Naplnění dovolacího důvodu spatřuje v existenci extrémního rozporu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozenými skutkovými závěry. Žádnému z takto uplatněných tvrzení obviněného nelze přisvědčit. Přihlédne-li se k obsahu napadených rozhodnutí, lze z jejich odůvodnění zjistit, že dovolací argumentace obviněného není ničím jiným, než opakováním jeho námitek uplatněných v řízení před soudem nalézacím a následně v podobě odvolacích námitek v řízení před soudem druhého stupně. S těmito námitkami se tyto soudy bezezbytku a přesvědčivě vypořádaly. Jasně vyvrátily tvrzení obviněného, že jeho odsouzení spočívá na jediném (a ještě ne zcela věrohodném) důkazu svědecké výpovědi poškozené. Transparentně vyložily, proč vyšly z výpovědi poškozené a ji podporujícího okruhu důkazů dalších a nikoli z údajů obsažených ve výpovědi obviněného, případně k ní se vážících důkazů jiných. Stejně tak se pečlivě vypořádaly i s důkazními návrhy obviněného, neboť v podrobnosti rozvedly, proč provedení toho či onoho důkazu vyhodnotily jako nepotřebné a nadbytečné pro jejich rozhodnutí (stran tohoto konstatování odkazuje dovolací soud na str. 7 až 9 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5 usnesení soudu odvolacího). Jejich způsobu zhodnocení provedených důkazů nelze nic vytknout, tvrzený extrémní nesoulad mezi obsahem důkazů a skutkovými závěry nelze dohledat. Ostatně ani sám dovolatel nekonkretizuje, v čem by se jím tvrzený extrémní nesoulad měl v konkrétnosti projevit, či v čem zhodnocení důkazů soudy, které napadená rozhodnutí vydaly, nesplňuje požadavky § 2 odst. 6 tr. ř. Obviněný tak ve své podstatě toliko prosazuje svoje hodnocení důkazů, které však, není-li současně opřeno o racionální vyvrácení hodnotících postupů soudů, nemůže vést ke zvrácení dovoláním napadených rozhodnutí. Dovolací soud je totiž v zásadě vázán skutkovými zjištěními vyjádřenými v takových rozhodnutích (a jemu předcházejícím zhodnocením důkazů soudy, které důkazy provedly), není-li zjevné, že taková zjištění nemohou obstát. Tak by tomu bylo v případě, že by tato zjištění byla např. výsledkem tzv. libovůle soudů, která by se projevila v naprosto flagrantním porušení zásad logiky při hodnocení důkazů, či v jiných vadách v takovém procesu se vyskytujících (např. v opomenutí důležitých důkazů apod.), pro které by učiněné skutkové a právní závěry byly neudržitelné. Tak tomu však v posuzované věci není. K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces je nezbytné uvést, že má podle dovolatele spočívat v tom, že došlo k jeho odsouzení, neboť je přesvědčen, že s ohledem na provedené důkazy je zcela zřejmé, že není možné při dodržení pravidel racionálního uvažování dovodit, že (on) je pachatelem uvedeného skutku a že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu . Protože dovolací soud nezjistil, že by napadená rozhodnutí byla zatížena vadou spočívající v existenci extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými a právními závěry na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé, musí konstatovat, že k porušení práva obviněného garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny v důsledku jeho pravomocného odsouzení nedošlo. V dané souvislosti je totiž nezbytné připomenout, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Opětovně lze zmínit, že procesní zásah dovolacího soudu skrze namítané nedostatky skutkových zjištění si lze představit jen v situaci, kdy by byl nucen zajistit dodržení ústavních kautel, tj. i realizaci práva obviněného na spravedlivý proces. Do hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů zásadně (stejně jako soud Ústavní srov. např. usnesení ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 908/14) není oprávněn zasahovat, a to i kdyby mohl mít za to, že přiléhavější by bylo hodnocení jiné; důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. Stejně tak je třeba připomenout, že k porušení práva na spravedlivý proces nedochází v situaci, kdy soud neprovede důkaz či důkazy navržené obhajobou, pokud svůj postup v tomto směru náležitě odůvodní [ srov. např. usnesení ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3493/12: obecné soudy v zásadě nejsou povinny vyhovět každému důkaznímu návrhu obviněného. Je samozřejmě nezbytné, aby soudy v této souvislosti dostály požadavkům zákona na odůvodnění svého rozhodnutí (ust. § 125 tr. ř.) ]. To se ve věci hodnocené stalo. S přihlédnutím k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

http://kraken.slv.cz/31ICm2986/2011

31 ICm 2986/2011 Jednací číslo: 31 ICm 2986/2011-24 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 31 INS 12820/2011 Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holešovskou ve věci žalobce: GE Money bank, a.s. se sídlem Praha 4-Michle, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, IČO 25672720, zast. JUDr. Tomášem Sokolem advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 60, PSČ 120 00, proti žalované: Mgr. Eva Budínová se sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, PSČ 738 01, insolvenční správkyně dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Třinec-Lyžbice, Jablunkovská 286, PSČ 739 61, o určení pravosti pohledávky, I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 31 INS 12820/2011 za dlužnicí Marcelou anonymizovano pohledávku ve výši 42 796,-Kč, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 6 800,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované Mgr. Zuzany Lubojacké se sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, PSČ 738 01. Insolvenční žalobou ze dne 04.11.2011 doručenou soudu dne 07.11.2011 se žalobce domáhal určení, že má v insolvenčním řízení za dlužnicí Marcelou anonymizovano pohledávku ve výši 42 796,--Kč. Žalobu odůvodnil tvrzením, že přihláškou ze dne 01.09.2011 přihlásil do insolvenčního řízení mimo jiné pohledávku ve výši 42 796,--Kč tvořenou náklady řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 151 EC 3754/2011. Tuto pohledávku přihlásil jako pohledávku podmíněnou, vázanou na splnění podmínky, a to nabytí právní moci soudního rozhodnutí, kterým bude rozhodnuto o žalobě ve věci samé a rovněž i o nákladech řízení. Žalovaná insolvenční správkyně pohledávku popřela co do pravosti s odůvodněním, že náklady řízení nebyly žalobci pravomocně přiznány. Popření pohledávky je nedůvodné. Pohledávka je naprosto předvídatelná a podmínka je v přihlášce dostatečně určitě vyjádřena a je splnitelná. Není tedy důvod tento budoucí nárok jako podmíněný nepřihlásit. Žalovaná popřením pohledávky popírá smysl oddlužení. Žalobce v průběhu řízení dále doplnil, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 151 EC 3754/2011-14 ze dne 10.11.2011 nabyl právní moci dne 03.01.2012 a předmětná pohledávka z titulu nákladů řízení se stala splatnou dne 07.01.2012. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Namítla, že pohledávka z titulu nákladů řízení žalobci dosud nevznikla. Nárok na náhradu nákladů řízení je samostatným procesním nárokem, který vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Rozhodnutí soudu do dne přezkumného jednání nenabylo právní moci. Pohledávka žalobce tedy ke dni přezkumného jednání nevznikla. Soud v souladu s ust. § 115a o.s.ř. nenařizoval jednání, poněvadž ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. -Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 05.08.2011 č. j. KSOS 31 INS 12820/2010-A4 zjistil, že insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice Marcely anonymizovano a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Evu Budínovou, advokátku se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek. -Z přihlášky pohledávky č. P 14 zjistil, že žalobce dne 01.09.2011 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 264 897,95 Kč. Jako dílčí pohledávku č. 4 přihlásil částku 191 482,12 Kč tvořenou nesplacenou jistinou ze smlouvy o úvěru s pojištěním klienta ze dne 04.12.2007 ve výši 113 677,31 Kč a příslušenstvím ve výši 77 804,81 Kč, z čehož částku 42 796,--Kč tvořily náklady řízení. Uvedl, že před zahájením insolvenčního řízení podal k vymožení pohledávky žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 1, která je vedena pod sp. zn. 151 EC 3754/2011. Částku 42 796,-- Kč představují náklady řízení, žalobce proto tuto část pohledávky přihlašuje jako podmíněnou, neboť předpokládá, že nalézací řízení bude v průběhu insolvenčního řízení pravomocně skončeno. -Ze seznamu přihlášených pohledávek-P 14 zjistil, že insolvenční správkyně na přezkumném jednání konaném dne 06.10.2011 popřela část dílčí pohledávky č. 4 tvořenou náklady řízení ve výši 42 796,--Kč. Pohledávka byla přezkoumána jako nevykonatelná. -Z fotokopie výzvy ze dne 10.10.2011 zjistil, že insolvenční správkyně vyzvala žalobce k podání incidenční žaloby s odůvodněním, že část příslušenství pohledávky č. 4 ve výši 42 796,--Kč popřela co do pravosti proto, že se jedná o náklady řízení, které dosud nebyly pravomocně přiznány. Výzva byla právnímu zástupci žalobce doručena dne 19.10.2011. -Z fotokopie rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 151 EC 2754/2011-14 ze dne 10.11.2011 zjistil, že soud uložil dlužnici Marcele anonymizovano zaplatit žalobci částku 148 686,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále ji zavázal zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 42 796,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Tomáše Sokola, advokáta. Rozsudek nabyl právní moci dne 03.01.2012. Žalobce přihláškou č. P 14 přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice řádně a včas mimo jiné pohledávku z titulu nákladů nalézacího řízení ve výši 42 796,--Kč, a to podle žaloby, kterou podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 151 EC 2754/2011. Pohledávku přihlásil jako pohledávku vázanou na podmínku-právní moc rozhodnutí ve věci. Tato pohledávka byla žalovanou insolvenční správkyní na přezkumném jednání popřena co do pravosti. Insolvenční správkyně žalobce, který se přezkumného jednání konaného dne 06.10.2011 nezúčastnil, výzvou ze dne 10.10.2011 vyrozuměla o popření pohledávky a současně jej poučila o právu podat proti osobě insolvenčního správce žalobu na určení pravosti popřené pohledávky. Výzva byla žalobci doručena dne 19.10.2011. Lhůta k podání žaloby na určení tak žalobci podle ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona skončila dne 07.11.2011. Žaloba proti insolvenční správkyni došla soudu dne 07.11.2011 a byla tudíž podána včas. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 151 EC 2754/2011-14 ze dne 10.11.2011 nabyl právní moci dne 03.01.2012. Podle ust. § 121 odst. 3 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Za náklady spojené s uplatněním pohledávky se považují také náklady soudního řízení. Jedná se o nárok procesní, pohledávka vzniká teprve pravomocným rozhodnutím soudu podle ust. § 151 o.s.ř. o přiznání náhrady nákladů jednomu z účastníků proti druhému. Pravomocné rozhodnutí soudu o nároku na náklady řízení má tedy konstitutivní povahu (srov. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 29 Cdo 238/2007 ze dne 27.9.2007). Žalobce přihlásil popřené náklady nalézacího řízení jako pohledávku podmíněnou (ust. § 173 odst. 3 insolvenčního zákona), vázanou na právní moc výše uvedeného rozsudku. Tento rozsudek nebyl v době podání přihlášky ani v době konání přezkumného jednání vydán. Právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto rozsudku žalobci tedy do přezkumu nevzniklo a popření této pohledávky insolvenční správkyní bylo důvodné. Soud na základě výše uvedeného žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná a soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 6 800,--Kč tvořenou odměnou advokáta podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 6 200,--Kč (dva úkony právní služby za převzetí zastoupení a písemné vyjádření ve věci á 3 100,--Kč) a dvěmi režijními paušály á 300,--Kč podle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalované. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.). V Ostravě dne 30.09.2013

http://kraken.slv.cz/8Tdo1763/2016

8 Tdo 1763/2016 Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, § 205 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 8 Tdo 1763/2016-26 Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2017 o dovolání obviněného M. K. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 14 To 90/2015, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 116/2014, takto: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 2 T 116/2014, byl obviněný M. K. uznán vinným v bodě 1) zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a v bodě 2) jako spolupachatel zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutků popsaných tak, že ad 1) sám v době od 12. 8. 2013 do 23. 8. 2013 v obci M., okres P., za doby nepřítomnosti majitelů a při znalosti místních poměrů vnikl do rodinného domu, kde v obývacím pokoji ve stěně otevřel skříňku, v níž se nacházel trezor, a z volně uložených peněz v papírových obálkách odcizil částku nejméně ve výši 650.000 Kč, a tím P. A. a R. A. způsobil škodu ve výši nejméně 650.000 Kč, ad 2) společně s obviněným J. U. dne 20. 2. 2014 okolo 8.45 hod. v obci M., okres P. se nechali dovézt vozidlem zn. Škoda Felicia, bílé barvy, V. V. k rodinnému domu, kde oba vystoupili, vstoupili na pozemek, a z prostor dvorku po vypáčení uzavřeného plastového okna zde nalezeným plochým sekáčem k bouracímu kladivu vnikli do kuchyňky v přízemí, odkud se dostali přes halu po schodišti do 1. patra, společně došli do obývacího pokoje, kde obviněný M. K. otevřel skříňku v obývací stěně a vyndal z ní volně uložený kovový trezor, podal ho obviněnému J. U. se slovy: máme to, co jsme potřebovali , společně poté stejnou cestou nazpět prostory domu opustili a nechali se odvézt pryč, a v odlehlém místě pak násilím trezor otevřeli a rovným dílem se rozdělili o finanční hotovost, tímto jednáním způsobili P. A. škodu odcizením ve výši 900.000 Kč. 2. Za tyto trestné činy byl obviněný M. K. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných J. U. a V. V. a o náhradě škody. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 14 To 90/2015, odvolání obviněného M. K. podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. 4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 14 To 90/2015, v návaznosti na rozsudek soudu prvního stupně, obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. dovolání, protože skutkový stav věci nebyl řádně objasněn, neboť důkazy, které byly provedeny, a z nichž soud vycházel, připouštějí, že pachatelem činu mohl být i někdo jiný než obviněný. Přestože to obviněný výslovně neuvedl, jeho výhrady se týkaly pouze výroku v bodě 1), neboť proti bodu 2), který doznal, žádné námitky nevznesl. 5. Soudům obviněný v uvedeném rozsahu vytýkal, že jimi učiněná skutková zjištění nemají potřebný podklad v provedeném dokazování, a to zejména pokud kladl důraz na výpověď svědkyně R. A., která ve své výpovědi uvedla, že se měl obviněný vyjádřit o své závislosti na herních automatech, a jen na základě této své úvahy dovozovala závěr, že obviněný je pachatelem činu. Soudy hodnotily důkazy v rozporu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a z důkazů, které provedly, logicky nevyplynulo, že by obviněný byl pachatelem činu pod bodem 1). Takový závěr je podle obviněného domněnkou soudů, neboť nevyplynul z provedeného dokazování, ale jen z nepodložených úvah soudů, když pro něj nesvědčí ani tvrzení, že pachatelem musel být někdo, kdo znal poměry v nemovitosti poškozených. Obviněný ke skutečnostem, o které soudy své závěry opíraly, naopak uváděl, že neměl klíče, jimiž by si mohl zajistit přístup do bytu poškozených, a o jejich ztrátě se dověděl až později, a pokud měl mít podle obžaloby k dispozici i klíče od garáže, k šetření po tomto klíči nedošlo, navíc za nepotvrzené situace, že by je měl odhodit do odpadní jímky. 6. K existenci pachové stopy nalezené na madlu skříňky, v níž byl umístěn trezor, obviněný poukázal na výpověď svědkyně R. A., podle níž se mohl jeho pach dostat na uvedené místo v letních měsících, když pomáhal po povodních stěhovat nábytek babičky do bytu poškozených, a to i do místnosti s trezorem. Popřel však, že by věděl o tom, kde poškozený P. A. finanční prostředky ukládal, vybírat peníze z trezoru ho nikdy neviděl. V té souvislosti obviněný zmínil rozpor ve výpovědi tohoto svědka ohledně okolnosti, při které měl poškozený obviněného z bytu vykazovat, když navíc ani k žádné takové skutečnosti nedošlo. Zpochybnil i časové vymezení skutku, protože v době od 12. 8. 2013 do 23. 8. 2013 by nemohl peníze odcizit, neboť se poškození ještě zdržovali v místě svého bydliště, a poškozený, jak uvedl, před odjezdem na dovolenou s penězi manipuloval, a musel by proto, ještě než odjel, ztrátu peněz zjistit. 7. Obviněný v dovolání rovněž soudům vytýkal, že dostatečně neobjasnily, jakým způsobem měl obviněný do domu poškozených vniknout, a poukázal na znění rozsudku, v němž vniknutí není popsáno, a podle usnesení o zahájení trestního stíhání měl do bytu vejít odemčenými dveřmi. Za nedostatečně prokázanou považoval i výši částky, jíž měl v bodě 1) odcizit, protože i přes vysvětlení poškozených, že ve dnech 19. 7. do 16. 8. 2013 vybrali ze svých účtů větší částku ve výši až 660.000 Kč, považoval za nejisté, zda se v bytě mohla nacházet částka 650.000 Kč, a to i s přihlédnutím k výpovědi poškozeného, který popisoval jaké částky a k jakému účelu měl připraveny, a k tomu, že v bodě 2) tento poškozený rovněž uváděl vyšší částku, než kterou soudy považovaly v rozsudku za odcizenou. Nedůsledně byla podle obviněného hodnocena i výpověď svědka D. V., který popisoval určitý nátlak se strany poškozeného P. A. na způsob své výpovědi, čímž obviněný zmiňoval nevěrohodnost výpovědi poškozeného, jenž již od začátku měl zájem z krádeže peněz usvědčit právě jeho. I přes tyto důsledky zejména soud prvního stupně výpověď D. V. vůbec nehodnotil a jen konstatoval, jakým způsobem tento svědek vypovídal a co uvedl. V té souvislosti zmínil, že i odvolací soud jen učinil poznámku o určitých pochybnostech o objektivitě poškozeného. 8. Ze všech naznačených skutečností obviněný uzavřel, že skutkové závěry učiněné soudem nevyplývají z provedených důkazů, jsou výsledkem jen úvah soudů obou stupňů, odvíjejících se od předchozí trestné činnosti obviněného, a od toho, že byl poškozeným z trestné činnosti nedůvodně obviněn, byl jím tlačen k tomu, aby se doznal při tvrzení, že když se dozná, nebudou činěny kroky, aby proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. Z těchto důvodů obviněný shledával učiněná skutková zjištění v extrémním rozporu s provedenými důkazy, a proto v závěru dovolání navrhl, aby bylo podle § 265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušeno a věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí. 9. Nejvyšší státní zastupitelství se prostřednictvím u něj působícího státního zástupce k dovolání obviněného vyjádřilo a uvedlo, že obviněný s ohledem na koncepci důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž obviněný dovolání opřel, když v zásadě opakoval svou obhajobu z předchozích stadií trestního řízení, tvrzením o tom, že se skutek udál jinak, než jak soudy zjistily, žádnou z uplatněných výhrad nenaplnil označený, ale ani jiný dovolací důvod. Námitky obviněného spočívaly pouze v tom, že polemizoval s provedenými důkazy a nesouhlasil, jakým způsobem nalézací soud provedené důkazy hodnotil. Obviněný celým obsahem svého dovolání brojil proti skutkovým zjištěním učiněným soudy, s nimiž se neztotožnil. Státní zástupce naopak považoval rozhodnutí obou soudů, stejně jako jejich odůvodnění za jasná a logická s dostatečně vyjádřenou argumentací bez známek soudní arogance či jednostranného hodnocení důkazů a rovněž i bez projevů libovůle. Skutkový stav byl náležitě zjištěn v souladu s pravidly vymezenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodněn v souladu s § 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 tr. ř. a na jeho podkladě byla i použitá právní kvalifikace učiněna v souladu se všemi znaky trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. 10. Státní zástupce, když neshledal naplněnými obviněným označené důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) ani l) tr. ř. navrhl, aby bylo dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 11. Ze strany obhájce obviněného, jemuž byl opis vyjádření státního zástupce zaslán, nedošlo do doby konání neveřejného zasedání před Nejvyšším soudem k žádné reakci na ně. III. Přípustnost a další podmínky dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože jen na pokladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, dovolací soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného obsahuje takové skutečnosti, které naplňují jím označený dovolací důvod. 13. Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. Tyto nikoliv právní vady, ale nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle § 265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení , jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 14. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť důvod dovolání musí být v tomto mimořádném opravném prostředku skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu posuzovaného dovolacího důvodu je zásadně skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Tento postup je však limitován případy, kdy dovolatel namítal porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.]. Tehdy jde o výjimku ze shora vymezených obecných zásad představovanou zjištěním extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99 (N 69/18 SbNU 115), dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255) nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451)]. 15. Nejvyšší soud podle obsahu dovolání shledal, že obviněný brojil proti skutku pod bodem 1), neboť zpochybňoval, že on je pachatelem činu, a v rozporu s tím své pochybnosti soustředil proti tomu, že nebylo dostatečně objasněné, že o penězích uložených v trezoru věděl nebo že by se soudy řádně vypořádaly s tím, za jakých okolností se do domu poškozeného (svého strýce) dostal. Předestíral též, že pachovou stopu, zajištěnou na dvířkách od skříňky, kde byl umístěný trezor, mohl zanechat při jiné příležitosti. Výpovědi poškozených P. A. a R. A. považoval za nevěrohodné, shledával v nich nesrovnalosti a soudům vytýkal, že se s rozpory a pochybnostmi, které z nich plynuly, dostatečně nevypořádal. Je tak zřejmé, že obviněný v dovolání vytýkal výhradně vady v procesním postupu soudů a dovolával se porušení pravidel stanovených trestním řádem, tedy poukazoval na procesní nedostatky, nikoliv na vady v hmotněprávním smyslu. Nejvyšší soud i přesto, že tyto nikoliv právní vady nelze v rámci dovolání zásadně vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle § 265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)], mimo rámec důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje za vhodné uvést, že neshledal porušení pravidel spravedlivého procesu, protože z výsledků řízení nevyplynul extrémní nesouladu právních závěrů se skutkovými zjištěními, jak na ně obviněný poukazoval. 16. Z obsahu odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí Nejvyšší soud shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném k řádnému a spolehlivému objasnění všech skutkových okolností vztahujících se k dovoláním napadenému činu v bodě 1), a své úvahy a závěry k němu rozvedl na stranách 6 až 11. Zejména je třeba připomenout, že soud na straně 10 poukázal na náročnost posuzované věci zejména právě z jisté důkazní nouze co do možnosti přímým důkazem prokázat vinu obviněného. Byl si tedy vědom nutnosti velmi pečlivě a svědomitě posuzovat všechny důkazní prostředky, které byly k tomuto bodu obžaloby zajištěny a provedeny. Soud proto vycházel ze všech zjištění, která z dokazování vyplynula, jež posuzoval postupy stanovenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Lze pro úplnost jen připomenout, že soud prvního stupně své závěry neopíral jen o výpověď poškozeného, proti níž obviněný zejména vznášel pochybnosti z důvodu její nevěrohodnosti, ale vzal za podklad svých úvah i výpovědi dalších ve věci vyslechnutých svědků, okolnosti, za nichž ke krádeži došlo, poměry obviněného, jakož i způsob provedení činu, a bral na zřetel i další zjištění, která se v daném případě jevila podstatnými. Takto soud usuzoval na to, že pachatelem byla nejspíše osoba znalá bytového uspořádání, věděla o nepřítomnosti poškozených, znala doby, kdy se syn poškozených v době dovolené rodičů se v nemovitosti nebude zdržovat v domě. Hodnotil i to, že zloděj se choval tak, aby nevzbudil pozornost matky poškozené, a přitom na něj nereagovali ani psi poškozených. Takto zjištěné souvislosti soud posuzoval i s tím, že pachová stopa na místě činu zjištěná byla nalezena přímo na dvířkách skříňky, kde byl trezor umístěn. Možnosti, jak se na toto místo mohla pachová stopa obviněného dostat, rovněž prokazoval. Obhajobu obviněného o tom, že se po domě v minulosti volně pohyboval a mohl tak pachovou stopu zanechat kdekoliv, posoudil jako vyvrácenou výpovědí poškozeného P. A., který tvrdil, že se obviněný po bytě volně nepohyboval, což v podstatě dotvrdil i T. A., který obviněného v rozhodné době na zahradě potkal, a tvrzení obviněného, že navštívil babičku, se jevilo v dané chvíli zvláštní, protože obviněný babičku obvykle nenavštěvoval. S výsledky provedeného dokazování soud porovnával i svědectví poškozených, kteří si při zjištění ztráty peněz sezvali příbuzné na rodinnou poradu, kde obviněnému sdělili své podezření, jež v dané chvíli obviněný nepopřel, ale odvolal se jen na svou závislost na herních automatech. 17. Obdobně se s námitkami obviněného uvedenými v odvolání vypořádal i odvolací soud, který na ně reagoval na stranách 5 a 6 svého usnesení, kde se zabýval přesvědčivostí a správností procesu hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně se závěrem, že byly dodrženy zásady vyjádřené § 2 odst. 6 tr. ř. Taktéž odůvodnění rozsudku považoval odvolací soud za dostatečné a souladné s § 125 odst. 1 tr. ř., když nalézací soud odpovídajícím způsobem vyložil, které skutečnosti byly vzaty za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení. Je třeba jen připomenout, že i odvolací soud se zabýval námitkami obviněného s potřebnou pečlivostí, a to též s důrazem na to, že ve věci chyběly přímé důkazy, ale shledal řadu důkazů nepřímých, které ve svém souhrnu vedly k závěru o vině obviněného bez důvodných pochybností. Vypořádal se i s výhradou obviněného proti věrohodnosti výpovědi svědka P. A. (ve světle výpovědi svědka D. V.) s tím, že tato obsahově navazovala na tvrzení uváděná R. A., jejíž přesvědčivost zpochybněna nebyla a skutečnosti tvrzené svým manželem obsahově potvrdila. Odvolací soud přisvědčil i závěru soudu prvního stupně týkajícího se vyhodnocení pachové stopy a toho, že pachatel byl znalý místní situace a poměrů v domě poškozených. 18. Nejvyšší soud s ohledem na námitky obviněného k těmto postupům soudů obou stupňů, v nichž nezjistil podstatné nedostatky, považuje za vhodné připomenout, že vycházel ze zásady, že obecným soudům musí být dán určitý prostor pro uvážení, které umožňuje při rozhodování ve věci přihlédnout ke konkrétním zvláštnostem každého jednotlivého případu, když právě obecný soud je tím soudem, jejž má na mysli ustanovení článku 40 odst. 1 Listiny, které stanoví, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3169/09). Přitom však soudy dostatečně přihlížely ke své povinnosti důkazní postup detailně popsat a přesvědčivě odůvodnit (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. listopadu 2000 sp. zn. III. ÚS 463/2000), a že v této věci byly nároky na odůvodnění zvýrazněny především proto, že si provedené důkazy vzájemně odporovaly (např. výpověď matky obviněného a poškozených) a šlo i o rodinné příslušníky. Důkazní situace, při níž v trestním řízení existuje pouze jediný usvědčující důkaz, je z poznávacího hlediska nesnadná a obsahuje v sobě riziko možných chyb a omylů (viz nález ze dne 17. června 2004, sp. zn. IV. ÚS 37/03, nález ze dne 22. června 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16). Proto i v této věci byla věnována mimořádná pozornost důkladnému prověření důkazu, které obviněného usvědčovaly, a proto je pečlivě posuzovaly. Jednak měly na paměti, že z rámce dokazování vedeného v souladu s požadavky § 2 odst. 5 tr. ř. musejí soudy vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat toliko na základě důkazů nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale dokazují skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat. Trestní řád neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání určité skutečnosti. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/12). Při uvážení všech uvedených závěrů o rozsahu provedeného dokazování a použití konkrétních důkazních prostředků lze připomenout, že existují případy, kdy i menší počet sice nepřímých, leč závažných a navzájem provázaných důkazů zcela postačí k zjištění skutkového stavu v mezích ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 426/2014). Není pochybením, pokud soud při absenci důkazů přímých postaví závěr o vině obviněného na důkazech nepřímých (např. pachové stopy, výpisy telekomunikačního provozu), které hodnotí obezřetně, nicméně ve vzájemné souvislosti, a doplní je vlastní logickou úvahou o možné souvztažnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 5 Tdo 231/2014). Je třeba též zdůraznit, že právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení, čemuž soudy v posuzované věci dostály, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností. 19. K výhradám obviněného o okolnostech, za nichž zanechal pachovou stopu na dvířkách skříňky, v níž byl umístěn trezor, lze připomenout, že i této skutečnosti soudy věnovaly potřebnou pozornost s tím, že v rámci souhrnu všech obviněného na jiné bázi usvědčujících důkazů šlo jen o zcela podpůrný důkaz, jenž nemá v dané trestní věci podstatnější význam, neboť jen doplnil do vzájemně provázané skupiny dalších důkazů jeden článek, který s ostatními korespondoval. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je právě z kontextu provedených důkazů zřejmé, že pachové stopy soud zvažoval pouze jako důkaz podpůrný, neboť jej vyhodnotil ve vztahu ke všem ostatním ve věci zajištěným důkazům [srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 1998, sp. zn. I. ÚS 394/97 (N 28/10 SbNU 179)]. 20. Po posouzení uvedených souvislostí plynoucích z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí soudů obou stupňů Nejvyšší soud jen připomíná, že jsou dostatečně odůvodněna a reagují na zásadní výhrady obviněného vznášené v předchozích stadiích trestního řízení. Nejvyšší soud neshledal v postupu soudů obou stupňů žádné známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)]. Soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 21. Přijaté skutkové závěry mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení, a k závěru, že skutková zjištění jsou naopak s nimi v extrémním nesouladu, dospět nelze. Výhrady obviněného k posouzení průběhu skutku jsou jen snahou zpochybnit správný závěr o jeho vině učiněný soudy, které se s jím uplatněnými námitkami již adekvátně vypořádaly. 22. Protože při neexistenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými nebyly v dovolání obviněného namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotněprávních otázek podle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud dovolání jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

http://docplayer.cz/713032-Pruvodce-pro-vystup-z-vezeni.html

Průvodce pro výstup z vězení - PDF Průvodce pro výstup z vězení Download "Průvodce pro výstup z vězení" 1 Průvodce pro výstup z vězení2 Průvodce, kterého držíte právě v ruce, má za cíl pomoci Vám připravit se lépe na tolik očekávané propuštění z vězení. Již ve vězení můžete podniknout řadu kroků, které Vám usnadní nový začátek na svobodě. Naleznete zde informace např. o podmíněném propuštění, dokladech, ubytování, zaměstnání, dluhových záležitostech apod. V závěru průvodce najdete také adresář kontaktů, které pro Vás mohou být užitečné. Doufáme, že Vám průvodce bude dobrým pomocníkem, a přejeme Vám, aby nový začátek byl úspěšný a podle Vašich představ. Tým pracovníků Programu práce s klienty v konfliktu se zákonem3 Obsah Příprava na propuštění...7 Podmíněné propuštění, tzv. půlka...9 Spolupráce s Probační a mediační službou /PMS/...12 Kroky po výstupu z vězení...13 Ubytování...20 Zaměstnání...22 Řešení dluhů...26 Vztahy s rodinou...28 Kontakt s dalšími institucemi...30 Systém péče pro uživatele drog v ČR...35 Adresář kontaktů v olomouckém regionu...394 65 Příprava na propuštění I období strávené ve vězení se dá dobře využít k tomu, abyste si zajistili nejdůležitější věci, které pro Vás budou po propuštění nezbytné nebo velmi důležité. Některé si můžete vyřídit sami korespondenčně, s některými Vám pomůže sociální pracovník věznice či pracovníci neziskových organizací docházející do věznic. Doklady Nejdůležitější doklady, které budete potřebovat po svém propuštění, jsou občanský průkaz a zdravotní kartička pojištěnce. Při registraci na úřadu práce či při žádostech o další dávky budou po Vás pracovníci vyžadovat další doklady, jako např. doklad o propuštění z vězení či doklad o příjmu. Občanský průkaz K čemu je důležitý? Je nezbytný k jednání s úřady, k evidenci na úřadu práce, k zajištění ubytování, atd. Jak jej vyřídit? Potřebujete žádost, kterou Vám vydá sociální pracovník, průkazovou fotografii pokud nemáte vlastní, zaslanou např. od rodiny, vyfotí Vás ve věznici; poplatek 100,- Kč; pokud peníze nemáte, uhradí za Vás poplatek věznice. Vyřízení občanského průkazu trvá 30 dnů, proto si jej vyřiďte v dostatečné době před propuštěním. 76 Zdravotní kartička pojištěnce K čemu je důležitá? Je nezbytná ke zdravotnímu ošetření u lékaře. Bez ní Vás lékař (pokud se nebude jednat o stav ohrožující zdraví nebo život) může odmítnout ošetřit. Jak ji vyřídit? Kartičku Vám pomůže vyřídit sociální pracovník věznice. Můžete si o ni také zažádat písemně na adresu zdravotní pojišťovny, kterou Vám sdělí např. vychovatel nebo sociální pracovník. Kartičku Vám zašle pojišťovna bezplatně. Potvrzení o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Toto potvrzení dostanete automaticky, není třeba o ně žádat. Vystavuje ho správní oddělení věznice před Vaším propuštěním. Na potvrzení je uvedena doba pobytu ve vězení, datum propuštění a finanční částka, kterou při propuštění obdržíte. Zápočtový list ze zaměstnání ve vězení Pokud jste ve věznici pracoval/a, dostanete toto potvrzení automaticky při výstupu z vězení. Potvrzení vystavuje mzdová účetní věznice. Zápočtový list budete potřebovat např. při jednání na úřadu práce a pro potencionální zaměstnavatele. Potvrzení o příjmu Pokud jste ve věznici pracoval/a, dostanete toto potvrzení automaticky při výstupu z vězení. Potvrzení vystavuje mzdová účetní věznice. V případě, že opouštíte vězení na přelomu čtvrtletí, bude Vám tento doklad zaslán po rozúčtování poštou. Potvrzení o příjmu budete také potřebovat při jednání na úřadě práce. 87 Podmíněné propuštění, tzv. půlka Možnost podmíněného propuštění je šance pro mnohé z Vás. K podmíněnému propuštění z výkonu trestu musí být splněny následující podmínky: odsouzený již vykonal zákonem stanovenou poměrnou část trestu, odsouzený svým chováním a plněním povinností ve výkonu trestu prokázal polepšení a lze důvodně očekávat, že odsouzený povede řádný život nebo pokud soud přijal záruku za dovršení nápravy odsouzeného. Podmíněné propuštění je možné po polovině odpykaného trestu odnětí svobody, u přečinů (nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy s horní hranicí do 5 let) je výjimečně možné propuštění i dříve. U závažných trestných činů až po 2/3 vykonaného trestu. Soud při podmíněném propuštění stanovuje odsouzenému zkušební dobu ( podmínku ), která může být zpřísněna o tzv. probační dohled a stanovení přiměřených povinností nebo omezení (např. absolvovat léčbu, zdržet se konzumace alkoholických nápojů, zdržet se návštěv nevhodného prostředí atd.). Soud při rozhodování přihlédne také k tomu, zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu, zda částečně nebo úplně nahradil či jinak odčinil škodu způsobenou trestným činem a zda odsouzený absolvoval ochranné léčení před nástupem nebo v průběhu výkonu trestu. Návrh na podmíněné propuštění se podává soudu v místě věznice. 98 PŘÍKLAD ŽÁDOSTI O PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ VZOR Okresní soud v DOPORUČENOU POŠTOU V dne Odsouzený:, nar. trvale bytem t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve ŽÁDOST ODSOUZENÉHO O PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ Z VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY D v o j m o Přílohy dle textu 109 I. V současné době vykonávám tresty odnětí svobody, a to postupně trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu, čj. v trvání a dále trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v, čj. ve spojení s usnesením téhož soudu o přeměně trestu v trvání. Celková délka trestu tedy činí. Ve věznici jsem od, kdy jsem byl vzat v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v, čj. do vazby, přičemž vazba se započetla do výkonu trestu. V současné době jsem tedy již ve věznici více než měsíců. Polovina trestu připadá na. II. S ohledem na skutečnost, že jsem již vykonal více než polovinu uloženého trestu, rád bych požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu. K mé osobě a dalšímu životu na svobodě uvádím následující: Ve výkonu trestu odnětí svobody jsem si uvědomil potřebu své nápravy, a proto se jej snažím využít k tomuto účelu. Obdržel jsem kázeňských pochval a snažím se v režimu věznice o smysluplné činnosti, které mi pomohou k zařazení do běžného života absolvoval jsem kurs, kde mi byla udělena pochvala. Dále navštěvuji kurs, kde mi byly uděleny _ pochvaly. Účastním se také práce ve věznici, a to. Pravidelně se též účastním psychoterapie. Pravidelná psychoterapie mi velmi pomohla lépe zvládat samotný výkon trestu a dále se připravovat na budoucí život bez drog. Vzhledem k tomu, že má trestná činnost byla spojena s užíváním drog, dobrovolně jsme se rozhodl pro dlouhodobou odvykací léčbu. Ačkoliv samozřejmě ve výkonu trestu drogy neužívám a abstinuji tak již více než měsíců, myslím, že dlouhodobá léčba mi pomůže upevnit mou abstinenci a připraví mne také na problémy, které nepochybně budu muset po výstupu z výkonu trestu řešit. Po výstupu z výkonu trestu odnětí svobody mám proto předběžně sjednanou léčbu v. Po ukončení léčby mám zajištěno bydlení u rodičů na adrese. Rodiče jsou taktéž ochotni mi zpočátku poskytnout nutnou podporu k zajištění základních životních potřeb. Rodiče, s nimiž mám velmi blízký vztah, mně po celou dobu výkonu trestu poskytují podporu. Společně jsme probrali můj dosavadní život, zejména změnu mého náhledu na předchozí užívání drog a budoucí perspektivy. Nikoli nepodstatný je též fakt, že jsem sám velmi motivován k vedení řádného života. V průběhu výkonu vazby a trestu odnětí svobody jsem se díky nucené abstinenci od drog zbavil své závislosti a mám skutečný zájem tento efekt trestu využít k dalšímu životu bez drog na svobodě. Důkaz: vyjádření rodičů k žádosti o podmíněné propuštění (bude předloženo při jednání) včetně prohlášení o možnosti bydlení a zajištění základních životních potřeb; potvrzení o sjednané léčbě v ; záznamy Věznice o průběhu výkonu trestu (doloží věznice). III. Vzhledem k tomu, že již uplynula polovina mně uloženého trestu, resp. trestů a vzhledem k výše uvedeným skutečnostem mám za to, že lze očekávat, že povedu řádný život, a tedy jsou splněny všechny podmínky podle 88, odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v platném znění pro to, aby bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Navrhuji proto, aby soud rozhodl u s n e s e n í m tak, že odsouzený, nar. se podmíněně propouští na svobodu a stanovil mi přiměřenou zkušební dobu. (podpis odsouzeného) 1110 Spolupráce s Probační a mediační službou /PMS/ Co je PMS? Probační a mediační služba je instituce Ministerstva spravedlnosti ČR. Jejím úkolem je např. dohled nad propuštěnými osobami, kterým byl stanoven tzv. probační dohled. Může mi PMS pomoci? Pokud si myslíte, že splňujete podmínky pro podmíněné propuštění, může kontakt s PMS Vaše šance ještě zvýšit. Pracovník PMS zpracuje o Vaší osobě zprávu, která bude součástí následného řízení o půlce. V případě úspěšného podmíněného propuštění Vám bude stanoven probační dohled. Jaké pro mne plynou z probačního dohledu závazky? Po propuštění budete mít povinnost např. 1x za 14 dnů hlásit se u probačního pracovníka. Ten bude dohlížet na to, zda vedete řádný způsob života (zda nepácháte trestnou činnost, splácíte závazky, pracujete nebo si práci hledáte atd.). V opačném případě může dát soudu podnět k proměně podmínky. Případná nespolupráce s PMS (nedocházení na sjednané schůzky) je pak posuzována jako porušení podmínky, což může mít také za následek její změnu. Jak zkontaktovat PMS? V případě zájmu Vám sociální pracovník věznice může 3 měsíce před plánovaným podmíněným propuštěním předat formulář na kontakt s PMS. Po jeho vyplnění a odeslání Vás bude kontaktovat pracovník PMS a sdělí bližší podmínky spolupráce. 1211 Kroky po výstupu z vězení Výstup z vězení je dlouho očekávaný okamžik, na který se řada z Vás těší, ale zároveň také přináší mnoho obav a otázek. Je to také situace, kdy budete odkázán/a především na sebe. Možná budete řešit řadu základních problémů, jako je bydlení, finanční zabezpečení, sociální dávky, orientace na úřadech, ucházení se o práci apod. Níže najdete popis důležitých věcí, na které je dobré při propuštění myslet a které je nutné po propuštění vyřídit. Spolupráce se sociálním kurátorem V čem Vám může být nápomocný? Sociální kurátor Vám muže být nápomocný při řešení Vaší situace po výstupu z vězení. Může Vám pomoci v oblasti bydlení, práce, v kontaktu s rodinou během výkonu trestu, při nedostatku financí, při řešení dluhů atd. Sociální kurátor také rozhoduje o vyplacení dávky mimořádné okamžité pomoci. Jak ho kontaktovat? Kurátora můžete kontaktovat písemně již z vězení s tím, že mu popíšete oblasti, se kterými potřebujete pomoci. Kontakt s kurátorem můžete také navázat přes sociální pracovníky věznice. Můžete kontaktovat kurátora v místě Vašeho trvalého bydliště nebo v místě, kde se chcete po výstupu z vězení zdržovat. S ohledem na dojezdovou vzdálenost a závažnost Vaší situace Vás může kurátor navštívit také ve věznici osobně. Do některých věznic docházejí sociální kurátoři na besedy, na kterých se s nimi můžete domluvit na další spolupráci. Kde ho najdete? Sociální kurátoři sídlí zpravidla na městském úřadu. Kontakty Vám předají sociální pracovníci ve věznici. 1312 Dávka mimořádné okamžité pomoci Může být vyplacena: osobám, které se ocitnou v situacích, které je nutno bezodkladně řešit, osobám ohroženým sociálním vyloučením (jde např. o situace osob vracejících se z vězení, osob po ukončení léčby závislostí atd.); osobám, které nemají dostatek prostředků k úhradě jednorázového výdaje spojeného např. se zaplacením poplatku za vystavení osobních dokladů nebo v případě ztráty peněžních prostředků; dávku lze poskytnout až do výše 1000,- Kč. V průběhu roku může být poskytnuta opakovaně, součet však nesmí překročit 4násobek částky životního minima jednotlivce, tj. maximálně částku ,- Kč. Co je potřeba předložit pro výplatu této dávky? platný občanský průkaz, potvrzení o propuštění z výkonu trestu, vazby či léčby (obdržíte od věznice při výstupu z vězení), v případě, že již máte smlouvu o ubytování či doklady o dalších výdajích, vezměte si je také s sebou. Doklady V případě, že nemáte doklady a nevyřídili jste si je ve výkonu trestu, doporučujeme Vám udělat to hned po výstupu z vězení. Kde žádat: u kteréhokoli obecního úřadu či obce s rozšířenou působností (již není vázáno na trvalé bydliště). V Olomouci na Magistrátu města Olomouce, odboru správy, oddělení evidence obyvatel, občanských průkazů a cestovních dokladů, a to na pracovišti Vejdovského 2, 1. patro. 1413 Jak postupovat? V případě, že Vám končí platnost občanského průkazu, stačí Vám k vyřízení starý občanský průkaz. Fotografii Vám udělají přímo na místě. Pokud Vám byl občanský průkaz odcizen, popřípadě jste ho ztratili, musíte tuto skutečnost nahlásit do 15 dnů, a to na obecní úřad nebo na Policii ČR. Pokud u sebe nemáte žádný jiný doklad s fotografií (pas, řidičský průkaz), je třeba, aby s Vámi šel na obecní úřad občanský průkaz vyřídit někdo, kdo občanský průkaz má a kdo potvrdí Vaši totožnost (může to být někdo z rodiny, ale i kamarád). Lhůty na vyřízení a poplatky: Občanský průkaz se vyhotovuje do 30 dnů od podání žádosti. Po ztrátě, odcizení, poškození občanského průkazu lze souběžně požádat i o občanský průkaz bez strojově čitelných údajů (tzv. rychlá občanka ) Tento doklad se vystavuje v kratší lhůtě (např. do následujícího úředního dne), s dobou platnosti na 1 měsíc - správní poplatek 100,- Kč. Současně je nutno požádat o občanský průkaz se strojově čitelnými údaji za správní poplatek 100,- Kč. Pokud jste občanský průkaz ztratili několikrát za kratší období, může Vám být ke správnímu poplatku přičtena také pokuta. V situaci, kdy nemáte finanční prostředky na zajištění nového občanského průkazu, můžete si zažádat o dávku mimořádné okamžité pomoci. Úřad práce V současné době úřady práce neslouží pouze k řešení zaměstnanosti (poskytovaní informací z oblasti pracovního trhu, k evidenci uchazečů o zaměstnání a volných pracovních míst atd.), ale pod tyto úřady bylo zařazeno také vyplácení sociálních dávek (dávky státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi atd.). 1514 Registrace na úřadu práce: Nemáteli zajištěné zaměstnání, doporučujeme Vám zaregistrovat se na úřad práce, a to do 3 dnů od propuštění z výkonu trestu. Co Vám úřad práce může nabídnout? informace o nabízených volných pracovních místech, po dobu evidence na úřadu práce je Vám hrazeno zdravotní pojištění (sociální pojištění je hrazeno pouze po dobu, kdy máte nárok na podporu v nezaměstnanosti) v případě, že splňujete podmínky, je Vám poskytnuta podpora v nezaměstnanosti, pracovní rekvalifikaci a také spolupráci se soukromými agenturami práce. Kde se registrovat? V rámci jednoho kraje se můžete registrovat v jakémkoliv městě. (Například: trvalé bydliště máte v Jeseníku, ale práci si chcete hledat v Olomouci. Můžete hned na první návštěvu na Úřad práce do Olomouce, protože je to v rámci Olomouckého kraje.) V ostatních případech je nutné první návštěvu uskutečnit na úřadu práce, který je místně příslušný Vašemu trvalému bydlišti. Budete-li směřovat do jiného města a jiného kraje, požádáte o přeřazení a další návštěvy už budete absolvovat tam. V případě, že budete usilovat o převedení pod úřad práce do města, kde se budete zdržovat, musíte úřadu práce prokázat, že v daném městě žijete (např. nájemní smlouvou). Co je třeba k evidenci na úřadu práce? občanský průkaz, potvrzení o propuštění z výkonu trestu, zápočtový list, 1615 potvrzení o příjmu od posledního zaměstnavatele. Výše podpory v nezaměstnanosti: V případě, že jste v posledních dvou letech před zařazením do evidence úřadu práce pracoval aspoň 12 měsíců, máte nárok na podporu v nezaměstnanosti, a to konkrétně: první dva měsíce na 65 % z průměrného měsíčního čistého výdělku z posledního ukončeného zaměstnání, další dva měsíce na 50 % po zbývající podpůrčí dobu na 45 %. Délka pobírání podpory v nezaměstnanosti: do 50 let věku uchazeče o zaměstnání 5 měsíců, od 50 do 55 let 8 měsíců, více než 55 let 11 měsíců. Uchazeči, který ukončí zaměstnání bez vážného důvodu sám nebo dohodou se zaměstnavatelem, se výše podpory snižuje již od počátku na 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku. Setkat se také můžete s pojmy: Veřejná služba (VS) a Veřejně prospěšné práce (VPP) Vykonáváním veřejně prospěšných prací (VPP) nebo veřejné služby (VS) si nezaměstnaní nebo lidé s nízkými příjmy (pobírající dávky v hmotné nouzi) mohou přilepšit. Pokaždé však jiným způsobem. Za VPP dostávají nezaměstnaní mzdu a jejich cílem je umožnit uchazečům o zaměstnání obtížně umístitelným na trhu práce pracovat v době, kdy nemohou najít standardní práci. Za VS mzdu nepobíráte, ale udržujete si aktivitu, a pokud tuto VS vykonáváte, není Vám snížen příspěvek na živobytí ( je po 6 měsících krácen). 1716 Czech Point Český podací ověřovací informační terminál Je to místo, kde je možné získat a ověřit data z veřejných i neveřejných informačních systémů, úředně ověřit dokumenty a listiny, zajistit si výpis z Rejstříku trestu. V případě, že budete dlouhodobě nezaměstnaní, může po Vás pracovník úřadu práce požadovat docházení na Czech Point v určený čas v běžné pracovní době. Cílem je především zamezení práce na černo. Tuto službu naleznete na většině obecních a městských úřadech a na pobočkách České pošty. Seznam míst naleznete na stránkách Magistrát města Olomouc Hynaisova 10 Olomouc Krajský úřad Olomoucký kraj Jeremenkova 40a Olomouc Olomouc 8 Horní náměstí 27 Olomouc Finanční pomoc v podobě sociálních dávek a jiná peněžitá pomoc státu Ve věci starobních důchodů (pobíráte důchod, nebo jste dosáhl/a důchodového věku) či invalidních důchodů (máte zhoršenou pracovní schopnost ze zdravotních důvodů), mateřské dovolené či v případě pracovní neschopnosti obraťte se na Okresní správu sociálního zabezpečení (OSSZ) v místě trvalého bydliště. V případě, že jste nesplnil/a podmínky pro vyplácení podpory v nezaměstnanosti, nemáte tudíž žádný příjem a nemůžete tak uspokojit základní životní potřebyttttttt a zároveň si příjem nemůžete z vážných důvodů zvýšit, může Vám být vyplacena některá z dávek hmotné nouze. Konkrétně pak příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení či mimořádná okamžitá pomoc. Informace k těmto dávkám Vám předají na příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR podle místa trvalého bydliště. Dávky státní sociální podpory jsou určeny pro dlouhodobější pomoc, a to převážně pro rodiny s dětmi a jednotlivcům s nízkými příjmy. Konkrétně jde o dávky: přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné. Tyto dávky jsou také vypláceny přes krajské pobočky úřadu práce. 1817 skarta - Karta sociálních systémů Pokud budete pobírat nepojistné dávky (dávky státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky v nezaměstnanosti atd.), od ledna 2013 Vám nebudou vypláceny složenkou či na účet, ale obdržíte tzv. skartu, na kterou Vám budou dávky posílány. Příjemce dávky tedy obdrží tuto kartu a zároveň mu bude přidělen identifikační kód (PIN). Jde o stejný proces, jako když si jdete pro platební kartu do banky. Tato karta umožní příjemci platit v obchodech nebo vybírat hotovost z bankomatů České spořitelny (jeden výběr bude v bankomatu České spořitelny zdarma, další výběry budou zpoplatněny částkou 6,- Kč) i u všech dalších bank. Bude zároveň sloužit k Vaší identifikaci na úřadech. Výpis z rejstříku trestu Výpis z rejstříku trestů je úřední dokument, na kterém jsou vyznačeny uložené tresty, které dosud nebyly zahlazeny soudem. Tento výpis po Vás může vyžadovat zaměstnavatel při přijetí do zaměstnání. Výpis z Rejstříku trestu získáte na počkání právě na místech, kde se nachází Czech Point. Po předložení občanského průkazu Vám výpis bude vystaven na počkání. Zaplatíte za něj částku 100,- Kč. Pokud na výpis nespěcháte, je možné si výpis vyřídit přes obecní, městský úřad či matriku. Předložíte žádost o výpis spolu s občanským průkazem a zaplaceným poplatkem za žádost. Výpis Vám bude doručen na určenou adresu, zpravidla do dvou až tří týdnů. 1918 Ubytování Střecha nad hlavou je jednou z důležitých otázek, kterou budete s blížícím se propuštěním řešit. Bez bydlení je obtížné žít běžný život, mít zaměstnání atd. Ubytování bývá nejlevnější v noclehárnách, dále v azylových domech, dražší na ubytovnách a v pronajatých bytech. Při zajištění ubytování je dobré pamatovat na to, že v chladných měsících roku se hůře hledá. Pokud tedy máte výstup např. v zimě, je lepší se o bydlení zajímat tak 2-3 měsíce před propuštěním. Jaké bydlení se nabízí? Noclehárny - jsou zařízeny pouze pro nouzové přenocování na vícelůžkových pokojích. Cena za nocleh je od 20,- Kč/noc, azylové domy existují jako dvou a vícelůžková zařízení pro zajištění ubytování na přechodnou dobu. Cena se pohybuje od 2200,- Kč/měsíc, ubytovny jsou lépe zařízeny než azylové domy, některé bývají vybaveny společenskou místností, společnou kuchyňkou s nádobím, ledničkou na pokoji, mikrovlnnou troubou i možností připojení k internetu atd. Ceny se pohybují cca od 130,- Kč/noc, pronájem bytů/pokojů ceny za pronájem malých bytů ve městě se pohybují cca od 5000,-Kč měsíčně bez inkasa, které činí navíc např. 1500,- Kč. Pronájem nabízí většinou realitní kanceláře. U pronájmu bývá často podmínkou složení kauce v podobě jedné splátky za nájem předem. Jak bydlení hledat a zajistit? Požádejte s předstihem sociálního pracovníka věznice o seznam ubytovacích zařízení nebo o tento seznam napište sociálnímu kurátorovi v místě, kam se chcete po propuštění vrátit. Kontakt na kurátora Vám 2019 předá sociální pracovník, Sociální pracovník nebo kurátor Vám s předstihem mohou zajistit rezervaci pokoje na azylovém domě, případně na ubytovně. Ubytování na azylových domech bývá hrazeno ze sociálních dávek v plné výši, stejně tak i některé ubytovny. Sociální kurátor v místě, kam se chcete vrátit, Vám sdělí bližší informace o platbě za ubytování. 2120 Zaměstnání Pokud nemáte vhodnou pracovní kvalifikaci nebo uvažujete o vhodné rekvalifikaci ve věznici, informujte se u speciálního pedagoga věznice o možnosti získání vzdělání (např. v učebním oboru) nebo o možnosti získat rekvalifikační kurz. Získané vzdělání nebo kurz Vám může po propuštění zvýšit šanci na získání zaměstnání. Jak hledat vhodné zaměstnání z věznice? Pokud se chcete vrátit k dřívějšímu zaměstnavateli, kontaktujte jej dopisem a zdůrazněte, proč máte o toto zaměstnání stále zájem. Zároveň uveďte, od kdy můžete do zaměstnání nastoupit. Za úvahu také stojí objasnit zaměstnavateli důvody Vašeho výkonu trestu, které zaměstnavatel může pochopit a na původní pracovní místo Vás přijmout. Oslovte své rodinné příslušníky nebo blízké, zda se mohou poohlédnout po vhodném zaměstnání. Požádejte sociálního pracovníka ve věznici nebo napište sociálnímu kurátorovi, ať Vám dá případný tip na zaměstnavatele nebo vyhledá např. firmy v místě Vašeho bydliště, které byste po propuštění mohl/a oslovit. Můžete ho také požádat o aktuální výpis volných pracovních míst. Budete tak mít ihned přehled o tom, jaká je situace na trhu práce, přehled o výdělku a kontakty na potencionální zaměstnavatele. Požádejte sociálního pracovníka nebo kurátora o seznam pracovních agentur v místě, kam se budete vracet. Tyto agentury můžete posléze osobně navštívit a dotazovat se na zaměstnání nebo brigádu. Na co se ještě připravit? V současné době se zřejmě při hledání zaměstnání a oslovování zaměstnavatelů neobejdete bez moderních komunikačních prostředků, kterými jsou internet a mobilní telefon. Přihlaste se pokud možno ještě 2221 ve věznici do kurzu práce s osobním počítačem a snažte si najít po propuštění někoho, kdo Vám s hledáním práce na internetu pomůže. Požádejte příbuzné, zda Vám nemohou zajistit po propuštění nějaký použitý funkční telefon pro kontakt se zaměstnavatelem. Požádejte sociálního pracovníka nebo kurátora o kontakt na organizace pomáhající lidem po výstupu z vězení nebo na organizace pro pomoc s hledáním zaměstnání. Zde Vám také mohou pomoci s obsluhou internetu, ovou schránkou apod. Jak se připravit na jednání se zaměstnavatelem? Většina zaměstnavatelů požaduje zaslání strukturovaného životopisu. Ten si můžete předem připravit ještě v době Vašeho výkonu trestu viz vzor strukturovaného životopisu. Připravte se v duchu na ústní jednání se zaměstnavatelem viz příloha Příprava na pohovor se zaměstnavatelem. Příprava na pohovor se zaměstnavatelem 2322 PŘÍKLAD STRUKTOVANÉHO ŽIVOTOPISU VZOR Osobní a kontaktní údaje: jméno, adresa (trvalé i přechodné bydliště), telefon, rok narození, občanství, rodinný stav Dosažené vzdělání: název a adresa jednotlivých škol a vzdělávacích zařízení včetně doby (od do), kdy jste školu navštěvovali (základní školu není nutné uvádět) typ závěrečné zkoušky a kvalifikaci, kterou jste získali další kurzy a školení Cizí jazyky: cizí jazyky, úroveň jejich znalosti a dosažená zkouška. Práce na PC: stručná charakteristika toho, jak zvládáte práci na počítači seznam programů, se kterými umíte pracovat a případné dosažené zkoušky či vlastnictví certifikátů Předchozí zaměstnání: chronologicky od nejnovějšího seřaďte Vaše předchozí zaměstnání praxi uveďte přesně jméno předchozího zaměstnavatele, Vaše pracovní zařazení, funkci a pracovní náplň pokud nemáte předchozí zaměstnání, vypište brigády, stáže či praxe dlouhodobějšího charakteru, které jste během studia absolvovali a které mají určitou vazbu na výkon budoucího povolání zde je možné také uvést osobu, na kterou se potenciální zaměstnavatel může obrátit pro doplnění dalších informací Další znalosti a dovednosti: nebojte se ve svém životopise uvést další schopnosti, které byste mohli využít v novém zaměstnání * Každý strukturovaný životopis zaslaný poštou by měl být podepsán, což neplatí v případě jeho zaslání em. 2423 PŘÍPRAVA NA POHOVOR SE ZAMĚSTNAVATELEM Oblečení: Mělo by odpovídat typu firmy a druhu práce, o kterou se ucházíte. Je dobré si obléct to, v čem dobře působíte a v čem se cítíte dobře. Měli byste vypadat upraveně a čistě. Jak při výběrovém řízení vystupovat: k pohovoru se dostavte včas, nejlépe s 5ti minutovým předstihem, zapamatujte si příjmení člověka, se kterým budete jednat, po vyzvání se představte a sdělte důvod, proč jste přišel, podávanou ruku stiskněte krátce a přiměřeně, udržujte přiměřený oční kontakt, tazateli neskákejte do řeči, odpovídejte přiměřeně stručně, jasně a pravdivě, nebuďte nepřiměřeně sebevědomí nebo skromní, využijte příležitosti zeptat se na to, co Vás zajímá, je zcela normální, že budete nervózní. Nejčastější otázky zaměstnavatele: Povězte mi něco o sobě. Jaké jsou Vaše silné stránky? Jaké máte dosavadní pracovní zkušenosti? Proč odcházíte z Vašeho dosavadního zaměstnání? Proč jste se rozhodl/a reagovat na náš inzerát? Co víte o naší firmě nebo vykonávané profesi? Co považujete za svůj největší pracovní úspěch? Kdy můžete nastoupit? Jak vidíte sebe v horizontu pěti, deseti let? Jak si představujete své platové ohodnocení? Čeho se vyvarovat: nedbalého nebo vyzývavého oblečení, pozdního příchodu, zbytečného strachu, přílišné skromnosti i přehnané sebechvály, nejasných a nepravdivých odpovědí. * Uvedená doporučení jsou obecná. Je samozřejmé, že jinak náročné a obsáhlé bude výběrové řízení na dělnické profese a jiné např. na obchodního zástupce. 2524 Řešení dluhů V případě, že se potýkáte s dluhy, připravte se na to, že se jedná o poměrně dlouhodobou a někdy obtížně řešitelnou záležitost. Při Vašem pobytu ve vězení může řada dlužných částek narůstat. Záleží na konkrétním případě, na tom, komu dlužíte, jaká je částka, jak dlouhý máte trest atd. Přesto je ale možné dluhovou situaci začít řešit již ve vězení. Doporučujeme Vám několik kroků: Zmapovat si množství a stav svých dluhů. Napište všem, kterým dlužíte, tedy věřitelům, ať Vám zašlou vyjádření, v jakém stavu se Váš dluh nachází (např. zdravotní pojišťovny, banky, nebankovní společnosti, u kterých máte třeba půjčku atd.). Jednejte s věřiteli a požádejte je o možnost odkladu splátek z důvodu pobytu ve vězení nebo z jiných pro Vás závažných důvodů. Kontakty na jednotlivé věřitele Vám mohou sehnat sociální pracovníci věznice nebo pracovníci neziskových organizací, kteří do věznice docházejí. V případě, že je Vám doručen platební rozkaz, je dobré zvážit podání odporu. Pokud jste si jisti, že platební rozkaz proti Vám byl vydán neprávem, podáním odporu máte šanci v soudním řízení uspět. Pokud však víte, že je protistrana v právu a platební rozkaz byl vydán správně, můžete se např. pokusit podáním odporu o odklad splátek, pozastavení růstu úroků a nákladů na vymáhání po dobu výkonu trestu. V tomto případě je ale možné, že při soudním řízení u Vás dojde ke zvýšení nákladů za soudní jednání (advokát protistrany, cestovné, znalecké posudky). Jestliže víte o svých exekucích, kontaktujte např. exekutorský úřad v místě Vašeho bydliště s tím, ať Vám zašlou přehled vedených exekucí pod Vaším jménem. Totéž můžete udělat i zasláním dotazu na přehled exekučních řízení na okresním soudě příslušném místu Vašeho trvalého 2625 bydliště. Dopis adresujte na tzv. exekuční oddělení. Vyřízení žádosti trvá přibližně do 15 kalendářních dní. Pokud víte, že věřitel chce podat návrh na nařízení exekuce, kontaktujte ho a napište mu, že v případě nařízené exekuce budete žádat zastavení exekuce pro nemajetnost. A pokud Vám soud vyhoví, náklady v souvislosti s exekucí ponese věřitel. Tím můžete docílit toho, že věřitel může návrh na exekuci odložit. V situaci nařízení exekuce proti Vaší osobě můžete navrhovat její odklad nebo zastavení pro nemajetnost. Žádost o odklad či zastavení zašlete exekutorovi, který ji v případě nevyhovění zašle soudu, který rozhodne. Jestliže ve vězení pracujete a Váš příjem tomu odpovídá, můžete začít pohledávky hradit již z výkonu trestu. Některé pohledávky (přednostní je např. výživné) Vám budou strhávány automaticky. Po výkonu trestu platí v podstatě body zmíněné výše. Prvním krokem tedy je zjištění, jaké dluhy máte, kde a v jaké výši. Dále je dobré zmapovat si Vaše příjmy a výdaje. Tak zjistíte, kolik můžete věřitelům splácet. Jako další krok doporučujeme kontaktovat odborníky (viz adresář), kteří Vám poradí s tím, jak postupovat v kontaktu s věřiteli, jaké máte možnosti řešení např. exekucí, popřípadě zda splňujete podmínky pro oddlužení (osobní bankrot). 27 Zobrazit více OBLASTNÍ CHARITA ÚSTÍ NAD LABEM DŮM SAMARITÁN Štefánikova 1, 400 01 Ústí nad Labem Klíše Dům Samaritán navazuje na celý komplex služeb zabývající se osobami v krizi, které poskytuje Oblastní charita Ústí Více DOTAZNÍK PRO SPOLUPRÁCI S ODSOUZENÝM DOTAZNÍK PRO SPOLUPRÁCI S ODSOUZENÝM (pište hůlkovým písmem a čitelně, nečitelnost nebo nekompletnost dat může mít za důsledek nenavázání vztahu s odsouzeným) OSOBNÍ DATA ODSOUZENÉHO Jméno: Příjmení: Datum Více Pomoc v hmotné nouzi Pomoc v hmotné nouzi KURZ JE REALIZOVÁN V RÁMCI PROJEKTU PŘIPRAVIT PRO ŽIVOT (CZ.1.07/1.3.46/01.0019) TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR. Systém pomoci v Více b) nabídka bezpečného prostředí, podpory a porozumění, Popis realizace poskytování sociálních služeb Centrum psychologické podpory,z.s. 1/Cíle, principy, veřejný závazek, okruh osob Centrum psychologické podpory,z.s. je nestátní nezisková organizace, která Více DOTAZNÍK PRO SPOLUPRÁCI S ODSOUZENÝM KTERÝ ŽÁDÁ O PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ, PŘEMĚNU ZPŮSOBU VÝKONU TRESTU (DOMÁCÍ VĚZENÍ) NEBO KONČÍ VÝKON TRESTU DOTAZNÍK PRO SPOLUPRÁCI S ODSOUZENÝM KTERÝ ŽÁDÁ O PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ, PŘEMĚNU ZPŮSOBU VÝKONU TRESTU (DOMÁCÍ VĚZENÍ) NEBO KONČÍ VÝKON TRESTU CO UDĚLAT NEŽ ZAČNU VYPLŇOVAT FORMULÁŘ 1. Přečtěte si pozorně Více Priorita XII. - Zajištění služeb pro obyvatele/osoby v krizi Modul 5 Sociálně - právní minimum Lekce č. 9 Sociální služby Výuka tohoto kurzu je realizovaná v rámci projektu: Podpora celoživotního vzdělávání pracovníků poskytovatelů sociálních služeb v Jihomoravském Více Při vzniku pracovního poměru budeme od zaměstnance vyžadovat: Vznik pracovního poměru strana 14 4.4 DOKLADY PŘI VZNIKU PRACOVNÍHO POMĚRU 4.4.1 Doklady předkládané zaměstnancem Při vzniku pracovního poměru budeme od zaměstnance vyžadovat: 1. Osobní dotazník a životopis Více Právní úprava. Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Právní úprava Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. je definováno jako minimální hranice příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění Více Služby sociální péče a služby sociální prevence Služby sociální péče a služby sociální prevence Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů upravuje tyto formy sociálních služeb: Podle typu sociální situace rozlišujeme Více OPRÁVNĚNÍ A POVINNOSTI PRACOVNÍKŮ PŘI VÝKONU SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY DĚTÍ DLE ZÁKONA POPIS REALIZACE POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY Název poskytovatele Druh služby Identifikátor Forma služby Název zařízení a místo poskytování Armáda spásy Noclehárna 3573576 Ambulantní Centrum sociální služeb Více Místo pro podací razítko Místo pro podací razítko ŽÁDOST O PRONÁJEM OBECNÍHO BYTU v městské části Brno - Židenice 1. ŽADATEL O PRONÁJEM OBECNÍHO BYTU Příjmení: Jméno: Roz.: Datum narození: Stav: St. obč.: ulice, číslo domu obec Více Doléčovací centra v ČR Doléčovací centra v ČR Moravskoslezský kraj Renarkon Dům na půl cesty Doléčovací centrum Telefon: 596 638 804 Mobil: 724 148 882 Email DC: dcrenarkon@seznam.cz Iva Valášková vedoucí centra email: veddcrenarkon@seznam.cz Více Dotazník k žádosti o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli / pěstouny / pěstouny na přechodnou dobu Dotazník k žádosti o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli / pěstouny / pěstouny na přechodnou dobu ČÁST A ÚDAJE O ŽADATELI/ŽADATELCE I. OSOBNÍ ÚDAJE ŽADATELE/KY Rodné příjmení: Státní Více ČÁST A ÚDAJE O ŽADATELI/ŽADATELCE Dotazník k žádosti o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli / pěstouny / pěstouny na přechodnou dobu ČÁST A ÚDAJE O ŽADATELI/ŽADATELCE I. OSOBNÍ ÚDAJE ŽADATELE/KY Státní příslušnost: Více Zpracovatel: QQT, s.r.o., www.qqt.cz Nositel projektu: Karlovarský kraj. Publikace vznikla jako výstup z realizace veřejné zakázky v rámci projektu V T 1 Osoba v krizi aktivně kontaktuje zdroj pomoci, získává bezpečný a diskrétní prostor pro sdělení toho, o čem potřebuje hovořit, lépe se orientuje v aktuální situaci s podporou poskytovatele služby Základní Více Sociální reformy KARTA SOCIÁLNÍCH SYSTÉMŮ Sociální reformy VÝPLATA DÁVEK Od 1. ledna 2012 dojde v rámci celkové sociální reformy k podstatným změnám v oblasti dávek: - pro osoby zdravotně postižené, - pro osoby, které jsou příjemci příspěvku na Více 6. Zařízení sociálních služeb 6. Zařízení sociálních Hlavním smyslem sociálních je zajištění pomoci při péči o vlastní osobu, zajištění stravování, ubytování, pomoci při zabezpečení chodu domácnosti, ošetřování, pomoc s výchovou, poradenství, Více Datum zpět vzetí žádosti: Domov PETRA Mačkov Mačkov 79, 388 01 Blatná tel.: 383 413 111 fax: 383 413 198 e mail : info@domovpetra.cz internet www.domovpetra.cz č. účtu: 27228291/0100 IČ: 708 717 79 DIČ: CZ 708 717 79 Podání žádosti: Více standard číslo 4 Účinnost od: Vyhlášeno dne: Novelizace: Schvalovatel: Mgr Monika Legnerová vedoucí odboru sociálních věcí standard číslo 4 PŘÍLOHA Č. 1 Účinnost od: Vyhlášeno dne: Novelizace: 1.1.2015 1.1.2015 0 Zpracovatel: Tomáš Lukačina, DiS koordinátor zavádění standardů Garant: Mgr. Jana Maťková vedoucí oddělení sociálně-právní Více MĚSTSKÝ ÚŘAD JAROMĚŘ Odbor sociálních věcí a zdravotnictví Oddělení sociálně-právní ochrany dětí nám. Československé armády 16, Jaroměř MĚSTSKÝ ÚŘAD JAROMĚŘ Odbor sociálních věcí a zdravotnictví Oddělení sociálně-právní ochrany dětí nám. Československé armády 16, 551 01 Jaroměř Název standardu Kritéria standardu Závazné pro: Vypracovala: Více Vzor DOTAZNÍK FYZICKÉ OSOBY/DOTAZNÍK ( 95 zákona č. 412/2005 Sb.) 1. Základní identifikační údaje Vzor DOTAZNÍK FYZICKÉ OSOBY/DOTAZNÍK ( 95 zákona č. 412/2005 Sb.) 1. Základní identifikační údaje 1.1 Jméno 1.2 Příjmení 1.3 Rodné příjmení 1.4 Dříve užívaná příjmení 1.5 Akademický titul 1.6 Datum narození Více Životní situace - úplné zobrazení Životní situace - úplné zobrazení Zobrazení: základní, rozšířené, úplné 1. Identifikační číslo 2. Kód 3. Pojmenování (název) životní situace Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, Více Nezapomeňte po Novém roce vyřídit Nezapomeňte po Novém roce vyřídit Vážení občané, v souvislosti s novým pojmenováním ulic v obci Hvozdná je nezbytné, abyste kontaktovali všechny subjekty, které je nutné o změně adresy trvalého bydliště Více Zpracovatel: QQT, s.r.o., www.qqt.cz Nositel projektu: Karlovarský kraj. Publikace vznikla jako výstup z realizace veřejné zakázky v rámci projektu V N 1 Osoba v nepříznivé sociální situaci přijímá službu, služba má nízkoprahový charakter, proto zde není žádná podmínka přijetí (kromě zákonných důvodů a ohrožení sebe a okolí) Služba má ambici navázat Více Zpracovatel: QQT, s.r.o., www.qqt.cz Nositel projektu: Karlovarský kraj. Publikace vznikla jako výstup z realizace veřejné zakázky v rámci projektu V S 1 Rodina v nepříznivé sociální situaci přijímá službu, která je podmíněná ochotou řešit nepříznivou sociální situaci Základní stabilizace Základní informace, možnost poradit se Materiální pomoc Možnost Více Žádost o přidělení bytu pro příjmově vymezené osoby na adrese Jakubov u Moravských Budějovic 205, Žádost o přidělení bytu pro příjmově vymezené osoby na adrese Jakubov u Moravských Budějovic 205, 675 44. 1. Žadatel: Jméno a příjmení: Telefon: Datum narození: Adresa trvalého pobytu: Adresa současného Více Orgán sociálně-právní ochrany dětí Orgán sociálně-právní ochrany dětí Sociálně-právní ochrana je pomoc pro děti, jejich rodiče a další dospěláky, kteří se o děti starají nebo se chtějí starat. Děti chrání před násilím, zanedbáváním, zneužíváním Více Příloha č. 2 Legislativa. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením v ČR podklad pro teoretickou část výukového DVD Zásady pro přidělování sociálních bytů a bytů se zvláštním určením (Dům s pečovatelskou službou) Odbor sociálních služeb, MěÚ Hodonín, 2014 Sociální komise, 13.3.2014 Schváleno Radou města Hodonína dne Více PRÁVNÍ ÚPRAVA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V ČR Mgr. Ivana Štěpánková PRÁVNÍ ÚPRAVA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V ČR Mgr. Ivana Štěpánková SPOLEČNÝ ZÁKLAD Zákon FS ČSSR č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení Zákon ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení Více Komplexní pomoc lidem s epilepsií při vstupu na trh práce. 1. setkání Komplexní pomoc lidem s epilepsií při vstupu na trh práce 1. setkání Úvod Představení lektorů + účastníků Co je to job klub? Co je to, počet a délka, oslovování Historie Co Vám job klub může dát? Co očekáváte Více Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 04 VY 32 INOVACE 0114 0304 Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 04 VY 32 INOVACE 0114 0304 Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Více Navrhované změny na pracovním trhu Navrhované změny na pracovním trhu v souvislosti s novelami zákona o zaměstnanosti a dalších zákonů RNDr. Petr Nečas ministr práce a sociálních věcí 6. března 2008 Motto navrhovaných změn: Ten, kdo pracuje, Více Poslání služeb. Cíl služby. Popis cílové skupiny POPIS REALIZACE SOCIÁLNÍ SLUŽBY SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ SLUŽBY Poslání služeb Česká společnost AIDS pomoc, o. s. (ČSAP), založena v roce 1989 z řad prvních HIV pozitivních, je jednou z největších nestátních Více Obec Říčany nám. Osvobození 340 664 82 Říčany. Podmínky pro přidělování nájemních bytů v majetku obce Říčany Obec Říčany nám. Osvobození 340 664 82 Říčany Podmínky pro přidělování nájemních bytů v majetku obce Říčany I. Základní podmínky 1.1 Žádost o přidělení bytu (příloha č. 1) může podat občan ČR nebo cizí Více POPIS REALIZACE POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY V SOULADU S 37 ZÁKONA Č. 108/2006 O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH ODBORNÉ SOCIÁLNÍ PORADENSTVÍ POPIS REALIZACE POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY V SOULADU S 37 ZÁKONA Č. 108/2006 O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH ODBORNÉ SOCIÁLNÍ PORADENSTVÍ Název organizace: PREVENT 99 z.ú. IČO: 69100641 Sídlo: Heydukova 349, 386 Více Výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami Výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami (1) Pověřené osoby poskytují sociálně-právní ochranu na základě rozhodnutí o pověření k výkonu takové činnosti (dále jen "pověření"). (2) Pověřené osoby Více Sociální politika. Březen 2012 Sociální politika Březen 2012 V oblasti sociální politiky máme Systém státní sociální podpory Dávky vyplácí úřady práce Státní politiku zaměstnanosti Dávky vyplácí úřady práce Systém sociálního zabezpečení Více Identifikační údaje zaměstnavatele, právní forma a předmět podnikání nebo činnosti: Určeno pro záznamy Úřadu práce ČR: RZ Tiskopis vyplňte, prosím, strojem nebo hůlkovým písmem Žádost o úhradu nákladů na zabezpečení rekvalifikace zaměstnanců 110 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, Více Trvalý pobyt pro cizince na území Čr CZ Trvalý pobyt pro cizince Čr CZ Trvalý pobyt pro cizince ČR Trvalý pobyt je pobytový status pro cizince, který splní zákonné podmínky. Může být umožněn na základě: Povolení k pobytu pro občany ze zemí Více Sociální zabezpečení v ČR 2 24.2.2014 1 Sociální zabezpečení v ČR 2 24.2.2014 1 1. Vznik a vývoj sociálního zabezpečení ve světě a na území Česka. Obecná teorie konstrukce dávky. 2. Struktura sociálního zabezpečení v ČR, organizace a provádění Více 3. Pojmenování, název životní situace - Řidičské oprávnění vrácení po zákazu řízení motorových vozidel 3. Pojmenování, název životní situace - Řidičské oprávnění vrácení po zákazu řízení motorových vozidel 4. Základní informace Po výkonu trestu nebo sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových Více PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY Forma: povinná ústní zkouška. (SOCIÁLNÍ PÉČE, SOCIÁLNÍ POLITIKA) Sociální péče sociální činnost pro etnické skupiny PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY Forma: povinná ústní zkouška Předmět: SOCIÁLNÍ PÉČE (SOCIÁLNÍ PÉČE, SOCIÁLNÍ POLITIKA) Obor vzdělání: Sociální péče sociální činnost pro etnické skupiny Kód oboru: 75-41-M/005 Více Prezentace projektu Sociální inovace: RESTART Prezentace projektu Sociální inovace: RESTART reg. č. CZ.1.04/3.1.02/B7.00046, financovaný z ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. Realizátor: Polytechna Více Platné znění příslušných ustanovení zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, s vyznačením navrhovaných změn Platné znění příslušných ustanovení zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, s vyznačením navrhovaných změn 3 Osoba, která není v hmotné nouzi (1) Nestanoví-li tento zákon jinak, osobou v hmotné Více ROZHODNUTÍ o prominutí/neprominutí nedoplatku na poplatku Příloha č. 7 vzor A... správce daně - soud č. j... tel:. Dlužník: ROZHODNUTÍ o prominutí/neprominutí nedoplatku na poplatku Podepsaný správce daně Vám z důvodů uvedených ve Vaší žádosti ze dne - z úřední Více Žádost o příspěvek na podporu regionální mobility Registrační číslo Úřadu práce ČR: Regionální mobilita Pracoviště Úřadu práce ČR: S 15 Žádost o příspěvek na podporu regionální mobility 106 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších Více PROGRAMY PRO OSOBY S KRIMINÁLNÍ MINULOSTÍ. Karlovarský kraj PROGRAMY PRO OSOBY S KRIMINÁLNÍ MINULOSTÍ Karlovarský kraj Sdružení pro probaci a mediaci v justici, o.s. založeno 1994 27 zaměstnanců 150 externích spolupracovníků 10 000 klientů/40 projektů Poslání a Více Systém pomoci v hmotné nouzi. Dávky. Osoba v hmotné nouzi. V hmotné nouzi není osoba, Systém pomoci v hmotné nouzi Upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů a další právní předpisy, zejména zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, Více DALŠÍ PŘÍJMY DOMÁCNOSTI, NEZAMĚSTNANOST A ÚŘAD PRÁCE Mgr. Ivana Svozilová DALŠÍ PŘÍJMY DOMÁCNOSTI, NEZAMĚSTNANOST A ÚŘAD PRÁCE Mgr. Ivana Svozilová 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky zřídil Úřad práce ČR (dále jen ÚP ), stanovil organizační členění ÚP, stanovil úkoly Více Informace. Invalidní důchod Informace Invalidní důchod Invalidní důchod Žádost Žádost se podává na Okresní správu sociálního zabezpečení (OSSZ). V Brně na Městskou zprávu sociálního zabezpečení (MSSZ). Adresu na vaši správu sociálního Více Žádost o dávku pěstounské péče - odměna pěstouna 12ZadDPPOdmPes.pdf DÁVKY PĚSTOUNSKÉ PÉČE Tiskopis prosím vyplňte čitelně podací razítko Žádost o dávku pěstounské péče - odměna pěstouna A. Žadatel - pěstoun, poručník 1) nebo osoba, která má zájem stát Více Možnosti a meze práce s uživateli drog ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody. Mgr. Eliška Vavrušová Možnosti a meze práce s uživateli drog ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody Mgr. Eliška Vavrušová Systém léčebné péče o uživatele NL ve vazbě a VTOS Poradny drogové prevence Bezdrogové zóny (standardní Více NÁKUPY NA SPLÁTKY. Obsah: NÁKUPY NA SPLÁTKY Obsah: > O nákupu na splátky > Výhody nákupu na splátky > Nákup na splátky je snadný, zabere vám pár minut > Podmínky pro získání úvěru a potřebné doklady > Pojištění schopnosti splácet Více Žádost o osvobození od soudního poplatku a bezplatnou právní pomoc Žádost o osvobození od soudního poplatku a bezplatnou právní pomoc Obvodní (okresní) soud v adresa. Ke spisové značce xxx Věc: Žádost o osvobození od soudního poplatku ( 138 OSŘ ) a o ustanovení právního Více VNITŘNÍ PRAVIDLA PRO POSKYTOVÁNÍ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY Domov na Kalvárii s.r.o. Jaroměřice 271, 569 44 IČ: 287 74 604 VNITŘNÍ PRAVIDLA PRO POSKYTOVÁNÍ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY O nás Poskytovatelem je Domov na Kalvárii s.r.o., poskytující sociální službu typu pečovatelská Více Odbor sociálních věcí a prevence (OSVP) Odbor sociálních věcí a prevence (OSVP) 1. Úsek péče o seniory a těžce zdravotně postižené osoby Adresní a identifikační údaje a jiné osobní údaje nezbytné pro posouzení nároku na dávku a službu sociální Více Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Univerzita Karlova v Praze Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Univerzita Karlova v Praze Název předmětu: Číslo předmětu: Semestr: Garant předmětu: Vyučující: Konzultační hodiny: Kontakt: Klient v konfliktu Více Informační a poradenské středisko pro volbu a změnu povolání Informační a poradenské středisko pro volbu a změnu povolání IPS poskytuje informace o: - síti středních, vyšších odborných a vysokých škol v Praze a v celé ČR - možnostech uplatnění absolventů škol v Více INFORMACE PRO ZÁJEMCE O SLUŽBU SOCIÁLNÍ REHABILITACE KOLLÁROVA INFORMACE PRO ZÁJEMCE O SLUŽBU SOCIÁLNÍ REHABILITACE KOLLÁROVA OBSAH: POSLÁNÍ SLUŽBY KOMU JE SLUŽBA URČENA CÍLE SLUŽBY ZÁSADY PŘI POSKYTOVÁNÍ SLUŽBY ROZSAH A KAPACITA POSKYTOVANÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY KDE A Více Potřebujete praktického nebo odborného lékaře? Nevíte, kde je Vaše zdravotní dokumentace? Máte problémy se zdravotní pojišťovnou? Potřebujete praktického nebo odborného lékaře? Nevíte, kde je Vaše zdravotní dokumentace? Máte problémy se zdravotní pojišťovnou? Tyto informace jsou zveřejněny na www.ostrava.cz Zdravotní pojišťovna Zdravotní Více ZÁKLADNÍ REGISTRAČNÍ POVINNOSTI PODNIKATELŮ VŮČI FINANČNÍM ÚŘADŮM, OKRESNÍM SPRÁVÁM SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ A ÚŘADŮM PRÁCE ZÁKLADNÍ REGISTRAČNÍ POVINNOSTI PODNIKATELŮ VŮČI FINANČNÍM ÚŘADŮM, OKRESNÍM SPRÁVÁM SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ A ÚŘADŮM PRÁCE 1 Podnikatel fyzická osoba 1.1 Zahájení podnikatelské činnosti 1.1.1 Podnikatel Více Metodický pokyn č. 3 Metodický pokyn č. 3 Poradna pro cizince a uprchlíky DIECÉZNÍ KATOLICKÁ CHARITA HRADEC KRÁLOVÉ Velké náměstí 37/46, 500 01 Hradec Králové, IČO: 42197449 Název: Provozní řád poradny pro cizince a uprchlíky Více MĚSÍC PROSINEC. Jsme ambulantní a terénní sociální služba patřící pod Diecézní charitu Brno. Sídlíme na tř. Kpt. Jaroše 9, 602 00 Brno. MĚSÍC PROSINEC Kdo jsme Jsme ambulantní a terénní sociální služba patřící pod Diecézní charitu Brno. Sídlíme na tř. Kpt. Jaroše 9, 602 00 Brno. Náplní naší služby je pomáhat nezaměstnaným při řešení jejich Více Podpořeno z Programu švýcarsko české spolupráce. Supported by a grant from Switzerland through the Swiss Contribution to the enlarged European Union Zpráva k jednání k rozšíření Programu pro dospělé pachatele trestné činnosti spojené s dopravou, zejména řízení pod vlivem alkoholu ze dne 4.prosince 2014 Dne 4. prosince 2014 proběhl na ředitelství PMS Více Klasifikace informační databáze INFORMAČNÍ DATABÁZE KLASIFIKACE AKTUALIZACE: 1.1. 2008 ASOCIACE OBČANSKÝCH PORADEN Tachovské náměstí 3, Praha 3, 130 00 tel./fax 222 780 599 i Klasifikace informační databáze 1. Sociální dávky občanských Více MM MB má k pro výkon SPO 20 pracovních míst. Rozdělení dle pracovních pozic v tabulce: 4a Orgán sociálně-právní ochrany má v rámci stanovené organizační struktury určen počet pracovních míst a zpracované pracovní profily jednotlivých zaměstnanců zařazených v orgánech sociálně-právní ochrany Více PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY Forma: povinná ústní zkouška TÉMATA PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY Forma: povinná ústní zkouška Předmět: SOCIÁLNÍ A ZDRAVOTNÍ ZABEZPEČENÍ (SOCIÁLNÍ A ZDRAVOTNÍ ZABEZPEČENÍ, SOCIÁLNÍ PÉČE) Obor vzdělání: Výchovná a humanitární činnost - Více TERÉNNÍ PROGRAMY Nabídka činností TERÉNNÍ PROGRAMY Nabídka činností 1 Výsledná kompetence Osoba v nepříznivé sociální situaci přijímá službu Základní stabilizace Základní sociální poradenství Možnosti řešit nepříznivou sociální situaci Více Platné znění zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn Platné znění zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn 7 Místní příslušnost Místní příslušnost okresní správy Více Centrum drogových služeb zení. Semiramis o.s. Centrum drogových služeb ve vězenv zení Semiramis o.s. Obsah Popis projektu (poslání, cílová skupina, metody práce) Působnost v Libereckém kraji Příběh klienta Shrnutí Poslání / Co děláme Pomáháme uživatelům Více VYHLÁŠKA č. 275/2006 Sb. VYHLÁŠKA č. 275/2006 Sb. ze dne 31. května 2006, kterou se stanoví způsob zjišťování příjmových a majetkových poměrů žadatele o určení advokáta Českou advokátní komorou k poskytnutí právních služeb bezplatně Více ZPRÁVA O ČINNOSTI ČSSZ V OBLASTI POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ ZA ROK podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění ZPRÁVA O ČINNOSTI ČSSZ V OBLASTI POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ ZA ROK 2001 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění OBSAH: I. Úvod II. Rozsah povinností poskytovat informace Více Změny v oblasti sociálních dávek v roce 2012 Změny v oblasti sociálních dávek v roce 2012 V roce 2012 dojde k několika poměrně zásadním změnám ve výplatě dávek pro osoby se zdravotním postižením. V souvislosti s chystanými změnami, Vám přinášíme Více Dotazník o podstoupené terapii (TSR) Jméno tazatele ID tazatele ID klienta Název zařízení ID zařízení Datum (dd.mm.rrrr) Kontakt: osobně telefonicky Obecné instrukce pro tazatele Každá z oblastí služeb sledovaných Dotazníkem o podstoupené Více EURES. www.eures.cz www.eures.europa.eu EURES Evropské služby zaměstnanosti www.eures.cz www.eures.europa.eu EURES EUROPEAN EMPLOYMENT SERVICES vznik 1993, iniciátor a koordinátor Evropská komise Od r. 2004 je EURES v ČR také součástí veřejných Více STŘEDISKO VÝCHOVNÉ PÉČE Veslařská 252, Brno, 637 00 STŘEDISKO VÝCHOVNÉ PÉČE Veslařská 252, Brno, 637 00 SMLOUVA O PŘIJETÍ KLIENTA DO INTERNÁTNÍHO PROGRAMU STŘEDISKA VÝCHOVNÉ PÉČE Právnická osoba vykonávající činnost zařízení : DÚM, SVP a ŠJ Pobytový program Více Spolupráce Renarkonu,o.p.s. s PL Opava Spolupráce Renarkonu,o.p.s. s PL Opava Libor Chvíla la,david Kondělka. Centra společnosti Renarkon, o.p.s. Centrum primárn rní prevence Kontaktní centrum a terénn nní programy Ostrava Kontaktní centrum Více Žádost o příspěvek na podporu regionální mobility PŘÍSPĚVEK NA DOJÍŽĎKU Registrační číslo Úřadu práce ČR: Příspěvek na dojížďku Pracoviště Úřadu práce ČR: S 15 Žádost o příspěvek na podporu regionální mobility PŘÍSPĚVEK NA DOJÍŽĎKU 106 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, Více CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice Více Žádost o pronájem jiného bytu - více menších bytů za jeden větší (tj. sestěhování ) podle usnesení RHMP č. 504 ze dne 17. 3. 2015 HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY Odbor evidence, správy a využití majetku PID Místo pro razítko podatelny nevyplňovat Žádost o pronájem jiného bytu - více menších bytů za jeden větší (tj. Více STANOVISKO. Legislativní rady ČMKOS. Některé změny v nemocenském pojištění od 1. ledna 2012 a jejich dopady do činnosti odborových organizací STANOVISKO Legislativní rady ČMKOS Některé změny v nemocenském pojištění od 1. ledna 2012 a jejich dopady do činnosti odborových organizací A. Změna okruhu pojištěných osob Dne 1. ledna 2012 nabyl účinnosti Více Rok 2007 KDO KDE PRO KOHO Zpráva za programy služeb pro uživatele drog ve vazebních věznicích a ve výkonu trestu, realizovaných organizacemi sdruženými v sekci Drogové služby ve vězení Asociace nestátních organizací Rok 2007 Tato Více Ž Á D O S T O N Á J E M B Y T U Ž Á D O S T O N Á J E M B Y T U Osoby ohrožené sociálním vyloučením Podací razítko Žadatel vyplní orámované části strojem nebo hůlkovým písmem ŽADATEL Jméno a příjmení Rodné číslo Stav Trvalé bydliště Více První šance mladým Reg.č.: CZ.1.04/2.1.01/91.00286 Projekt je financován z prostředků ESF prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR. První šance mladým Reg.č.: CZ.1.04/2.1.01/91.00286 Projekt je financován z prostředků ESF prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR. Projekt První šance mladým je spolufinancován z prostředků Evropského Více Azylový dům pro matky s dětmi Budečská Popis realizace poskytované sociální služby Azylový dům pro matky s dětmi Budečská Tento dokument je soubor informací o této sociální službě. Další informace je možno poskytnout a dotazy zodpovědět telefonicky, Více ŽÁDOST O NÁJEM BYTU PRO SOCIÁLNĚ POTŘEBNÉ OBČANY ŽÁDOST O NÁJEM BYTU PRO SOCIÁLNĚ POTŘEBNÉ OBČANY Žadatel Příjmení: Rodné číslo: Rodinný stav: Trvalý pobyt v Praze 2 od: Adresa trvalého pobytu: Adresa faktického pobytu pokud se liší od TP: Jméno: Telefon: Více Zpracovatel: QQT, s.r.o., www.qqt.cz Nositel projektu: Karlovarský kraj. Publikace vznikla jako výstup z realizace veřejné zakázky v rámci projektu V I 1 Osoba v nepříznivé sociální situaci přijímá službu, která je podmíněná ochotou řešit nepříznivou sociální situaci stabilizace Ubytování Strava Ubytování chráněné prostředí pro řešení nepříznivé sociální Více Terénní sociální služba v Ralsku Terénní sociální služba v Ralsku Zpracovala: Bc. Holasová Lenka Terénní sociální služba Terénní sociální služba v Ralsku je poskytována prostřednictvím terénních programů podle 69 zákona č. 108/2006 Sb., Více Zpráva o činnosti za období od 1.1.2013 do 31.12.2013 Příloha č. 5 Strategie podpory sociálních služeb v roce 2015 Výstupy v roce 37 odborné sociální poradenství Cíl C.7 Optimalizace sítě odborného sociálního poradenství Cíl D.1 Zajistit síť krizových poradenských Více Aktualizováno v únoru 2012 23 606 (10.2.2012) 1 724 (10.2.2012) Vězeňská služba zajišťuje provoz vězeňských zařízení, výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách Více MĚSTO HOŘICE. ZÁMĚR č. 06B/09/2015. pronájmu bytu výběrovým řízením BYT č. 4 NÁM. JIŘÍHO Z PODĚBRAD č.p. 239 V HOŘICÍCH. a současně vypi suje MĚSTO HOŘICE náměstí Jiřího z Poděbrad 342, PSČ: 508 19 Hořice, IČ: 002 71 560 tel: 492 105 411, fax: 493 623 183, e-mail: mesturad@horice.org oznamuje na základě usnesení Rady města Hořice č. RM/19/18/2015 Více Mladá Boleslav, Václavkova 950 linka.duvery-mb@centrum.cz LINKA DŮVĚRY ML. BOLESLAV S S 326 741 481 Mladá Boleslav, Václavkova 950 linka.duvery-mb@centrum.cz Naším hlavním úkolem je poskytování pomoci klientům, kteří se dostali do krizových stavů v souvislosti Více - ANNONYMIZOVANÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA - - PRO MČ PRAHA-LIBUŠ KE ZVEŘEJNĚNÍ - NADĚJE, POBOČKA PRAHA K BRANCE 11/19E, 155 PRAHA 5 +42 222 521 1, PRAHA@NADEJE.CZ - ANNONYMIZOVANÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA - - PRO MČ PRAHA-LIBUŠ KE ZVEŘEJNĚNÍ - TERÉNNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE A MOBILNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBA Více Úvod do Předsmluvního formuláře - Vysvětlení některých pojmů používaných v Předsmluvním formuláři o spotřebitelském úvěru:

https://firmy.euro.cz/subjekt-omv-ceska-republika-s-r-o-48038687

OMV Česká republika, s.r.o. IČO: 48038687, Praha, výpis z rejstříku (22.01.2019) | Euro.cz Firma OMV Česká republika, s.r.o. IČO 48038687 OMV Česká republika, s.r.o. má aktuální nebo historický záznam v těchto rejstřících: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, datové schránky. OMV Česká republika, s.r.o. (48038687) je Společnost s ručením omezeným. Sídlí na adrese Štětkova 1638/18, Praha 140 00. Do obchodního rejtříku byla zapsána dne 3. 12. 1992 a je stále aktivní. OMV Česká republika, s.r.o. má více provozoven a čtyři živnosti. Jako zdroj dat o OMV Česká republika, s.r.o. nám sloužily tyto stránky: Detailní informace o OMV Česká republika, s.r.o. na Justice.cz Detailní informace o OMV Česká republika, s.r.o. na rzp.cz Detailní informace o OMV Česká republika, s.r.o. na portal.gov.cz Výpis dat pro OMV Česká republika, s.r.o. na portále firmy.euro.cz obsahuje pouze takové informace, které lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. Základní údaje OMV Česká republika, s.r.o. C 15408 Na společnost OMV Česká republika, s.r.o., IČ 48038487, se sídlem Na Vítězné pláni 1719/4 Praha 4, 140 00, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddíle C, vložce 15408, jakožto společnost nástupnickou přešlo na základě vnitrost átní fúze sloučením dle ustanovení § 60 a násl. zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, jmění, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, zanikajicí společnosti TIS-A-Zlín, s.r.o., IČ 28317564, se sídlem Nový stadio n TJ Jiskra Otrokovice, Otrokovice 76502, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, v oddíle C, vložce 60697, s rozhodným dnem vnitrostátní fúze sloučením 01.01.2010.Společnost TIS-A-Zlín, s.r.o. v důsledku fúze sloučením zanikla bez l ikvidace a společnost OMV Česká republika, s.r.o. se stala jejím univerzálním právním nástupcem. 10.11.2010 Společnost OMV Česká republika, s.r.o. je právním nástupcem společnosti OMV PLUS ČR, a.s., se sídlem Praha 4, Budějovická 778/3, PSČ: 140 21, identifikační číslo 452 41 384, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B, ve vlo žce 1173, která zanikla sloučením se společností OMV Česká republika, s.r.o. V rámci sloučení přešlo na společnost OMV Česká republika, s.r.o. jmění zanikající společnosti OMV PLUS ČR, a.s. 20.9.2006 Společnost OMV Česká republika, s.r.o. je právním nástupcem společnosti AVANTI CZ spol. s r.o., se sídlem Praha 4 - Nusle, Pod vilami 696/12, PSČ 140 00, identifikační číslo 186 29 369, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddí lu C, vložce 2152, která zanikla sloučením se společností OMV Česká republika, s.r.o. V rámci sloučení přešlo na společnost OMV Česká republika, s.r.o. jmění zanikající společnosti AVANTI CZ spol. s r.o. 31.8.2005 Společnost OMV Česká republika, s.r.o. je právním nástupcem společnosti OMV Čerpací stanice, s.r.o. se sídlem 140 00 Praha 4, Budějovická 3, identifikační číslo: 26417391, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze v oddílu C, vložce 80593, která zanikla sloučením se společností OMV Česká republika, s.r.o. V rámci sloučení přešlo na společnost OMV Česká republika, s.r.o. jmění zanikající společnosti OMV Čerpací stanice, s.r.o. 30.6.2001 Společnost OMV Česká republika, s.r.o. se sídlem Praha 4, Budějovická 3, PSČ 140 00 byla jako společnost přejímající sloučena se společností ÖMV Praha Čerpací stanice, spol. s r.o., v jazyce německém ÖMV Prag Tankstellen G.m.b.H., se sídlem Praha 2, Boženy Němcové 5, PSČ 120 00, identifikační číslo 48 03 86 61, která sloučením zanikla. Na přejímající společnost přešlo jmění a závazky zrušené společnosti. 2.2.1999 Změna ze dne 21.7.1994. 8.11.1994 Základní jmění: 100.000.000,-Kč z toho peněžitý vklad činí 33,813,198,-Kč, nepeněžitý vklad činí 66,086,802,-Kč. 16.3.1993 - 8.11.1994 Datum uzavření společenské smlouvy: 19.8.1992 3.12.1992 Aktuální kontaktní údaje OMV Česká republika, s.r.o. Kapitál OMV Česká republika, s.r.o. 2 936 830 000 Kč 1.12.2003 - 18.12.2015 4 545 680 000 Kč 1 908 430 000 Kč 1 159 260 000 Kč Sídlo OMV Česká republika, s.r.o. Štětkova 1638/18 , Praha 140 00 9.6.2014 Na Vítězné pláni 1719/4 , Praha 140 00 19.11.2008 - 9.6.2014 Budějovická 778/3 , Praha 140 00 15.4.1998 - 19.11.2008 Boženy Němcové 1881/5 , Praha 120 00 20.6.1995 - 15.4.1998 Boženy Němcové 1881/5 , Praha 120 00 2.6.1994 - 20.6.1995 Trojská 1997/13 , Praha 182 00 3.12.1992 - 2.6.1994 Předmět podnikání OMV Česká republika, s.r.o. výroba nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků a prodej chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako vysoce toxické a toxické 5.6.2009 výroba a dovoz chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, vysoce toxické, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí a prodej chemických látech a chemických přípravků klasifikovaných vysoce toxické a toxické 29.5.2002 - 5.6.2009 výroba a prodej chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, vysoce toxické, toxické, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí 14.4.2000 - 29.5.2002 výroba a prodej chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako hořlavé, zdraví škodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilizující 14.4.2000 - 5.6.2009 směnárenská činnost 22.6.1999 - 5.6.2009 leasingová činnost 8.9.1998 - 5.6.2009 hostinská činnost 20.6.1995 provádění průmyslových staveb 20.6.1995 - 15.4.1998 nákup,prodej a skladování paliv a maziv vč. jejich dovozu s výjimkou výhradního nákupu. prodeje a skladování paliv a maziv ve spotřebitelském balení do 50 kg na jeden kus balení 20.6.1995 - 5.6.2009 provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy 20.6.1995 - 5.6.2009 koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej 20.6.1995 - 5.6.2009 provozování kávových a nápojových automatů 20.6.1995 - 5.6.2009 provozování mycích linek 20.6.1995 - 5.6.2009 provozování garáží 20.6.1995 - 5.6.2009 Zřizování a provozování čerpacích stanic pohonných hmot, obchodní činnost. 3.12.1992 - 20.6.1995 vedení firmy OMV Česká republika, s.r.o. Statutární orgán OMV Česká republika, s.r.o. Jménem společnosti vůči třetím osobám jedná jednatel, a to samostatně. Jednatel se podepisuje jménem společnosti tak, že k vytištěné nebo nadepsané obchodní firmě připojí svůj podpis s uvedením své funkce. 24.5.2004 Jménem společnosti jednají vždy dva jednatelé společně nebo jeden jednatel společně s prokuristou. Podepisování se děje tak, že k vytištěnému nebo napsanému názvu společnosti připojí svůj podpis dva jednatelé nebo jeden jednatel s prokuristou. 22.6.1999 - 24.5.2004 Jménem společnosti jednají vždy dva jednatelé společně nebo dva prokuristé společně. Podepisování se děje tak, že k vytištěnému nebo napsanému názvu společnosti připojí svůj podpis dva jednatelé nebo dva prokuristé. 15.4.1998 - 22.6.1999 Jménem společnosti jednají jednatelé, a to vždy dva jednatelé společně. Podepisování se děje tak, že k vytištěnému nebo napsanému názvu společnosti připojí svůj podpis dva jednatelé. 19.5.1997 - 15.4.1998 Způsob jednání jménem společnosti: jménem společnosti jednají jednatelé a to vždy dva jednatelé společně nebo jeden jednatel společně s prokuristou. Prokuristé podepisují vždy společně s jedním jednatelem. Podepisování se děje tak, že k vytištěnému nebo napsanému názvu společnosti připojí svůj podpis dva jednatelé nebo jednatel s prokuristou. 2.6.1994 - 19.5.1997 Zpsůob jednání za společnost: K vytištěnému nebo napsanému názvu společnosti připojí jednatel svůj podpis, jednatelé jsou oprávněni za společnost jednat samostatně. 3.12.1992 - 2.6.1994 Daniel Vasilache 13.9.2017 Nicolina 6 , 700 220 Ia i Rumunsko JUDr. Jan Čada 3.12.1992 - 2.6.1994 Eimova 1525/7 , Brno 615 00 Ing. Peter Roth 3.12.1992 - 20.6.1995 nábř.L.Svobodu 50 , Bratislava Česká republika DKfm. Leopold Schernberger 2.6.1994 - 20.6.1995 Na Hřebenkách 1328/15 , Praha 150 00 Mag. Gerhard Zirsch 2.6.1994 - 20.6.1995 Boženy Němcové 1881/5 , Praha 120 00 ing. Peter Roth 20.6.1995 - 24.2.1997 Mag. Gerhard Zirsch 20.6.1995 - 15.4.1998 U dubu 1224/41 , Praha 147 00 Mag. Karl Strummer 20.6.1995 - 22.6.1999 Dr. Frederik Emich 24.2.1997 - 14.4.2000 Evropská 1723/61 , Praha 160 00 Mag. Eduard Schreiner 22.6.1999 - 14.4.2000 Na fialce 1 , Praha 6 Česká republika Mag. Eduard Schreiner 14.4.2000 - 31.5.2003 Na Fialce I 154 , 163 00 Praha 6 Česká republika Mag. Lea Gertrud Fuchs 31.5.2003 - 2.7.2003 V Nových Vokovicích 259/18 , Praha 160 00 Dr.frederik Jules Emich, Nar.: 30.10.1959 14.4.2000 - 29.10.2003 Karel Slepicka 29.10.2003 - 5.10.2006 Pod Děvínem 1955/24 , Praha 150 00 Dipl.Ing. Hubert Andreas Thurner 5.10.2006 - 8.12.2008 Maria Enzersdorf, Ferdinand - Raimundgasse 4, 2344 Dipl.Ing. Hubert Andreas Thurner 8.12.2008 - 3.6.2010 Brunn am Gebirge, Liechtensteinstrasse 69, 2345 Jan Bachura 3.6.2010 - 4.1.2011 Jan Bachura 4.1.2011 - 24.10.2014 Bratislava IV., Záhorská Bystrica, Bratislavská 8383/6, 84106 Dimitrij Zadel 24.10.2014 - 13.9.2017 Pobeška 21 , 6000 Koper Slovinská republika Prokura OMV Česká republika, s.r.o. Den vzniku oprávnění 1.7.2015. 21.7.2015 Podepisování prokuristy za společnost: Prokuristé podepisují tak, že některý z prokuristů podepisuje spolu s některým z jednatelů. 16.6.1993 Helen Mensdorff-Pouilly 2.11.2013 Pětidomí 165/4 , Praha 160 00 Ing. Dušan Kotas 15.7.2014 Borovanského 2216/3 , Praha 155 00 Thomas Zolles 21.7.2015 Birkenweg 1 , Lackendorf 7321 Rakouská republika Mag. Karl Strummer 2.6.1994 - 20.6.1995 Ing. Miloš Kmety 8.11.1994 - 20.6.1995 Milevská 1112/26 , Praha 140 00 Dipl.Ing. Wolfgang Heibl 16.6.1993 - 19.5.1997 Příborská 506 , 199 00 Praha 8 Česká republika ing. Miloš Kmety 20.6.1995 - 19.5.1997 Devonská 1000/3 , Praha 152 00 Hana Čumpelová 15.4.1998 - 14.4.2000 Čechova 295/20 , Praha 170 00 Ing. Martin Král 4.12.2000 - 29.5.2002 Ing. Jiří Hynšt 15.4.1998 - 2.7.2003 Hana Čumpelová 14.4.2000 - 13.10.2004 Na Michovkách I 678 , Průhonice 252 43 Magr. Robert Teml 2.7.2003 - 15.4.2005 U družstva Práce 1734/92 , Praha 140 00 Viktor Antal 15.4.2005 - 5.6.2009 Laurinská 176/9, 811 01 Bratislava Jan Bachura 1.8.2005 - 30.4.2010 RNDr. Jiří Pilnáček 2.7.2003 - 4.1.2011 Milan Zigo 14.5.2010 - 2.11.2013 Bratislava, Brezova 41, 82107 Zsolt András Müller 9.6.2010 - 2.11.2013 Biatorbágy, Rosenbach János Utca 38, 2051 David Procházka 22.1.2011 - 15.7.2014 K zahrádkám 1021/50 , Praha 155 00 Dimitrij Zadel 2.11.2013 - 24.10.2014 Poběška č. 21 , 6000 Koper Slovinská republika Pavel Kovář 14.5.2010 - 16.2.2015 Lora Nikolova Prahova 24.10.2014 - 21.7.2015 C/x Hipodruma bl.122, ap.11 , Sofia Bulharská republika Metod Podkriznik 2.11.2013 - 10.12.2015 Tacenska cesta 137 , Ljubljana Slovinská republika Sbírka Listin OMV Česká republika, s.r.o. C 15408/SL 82 účetní závěrka [2014], výroční zpráva [2014], zpráva o vztazích, zpráva auditora Městský soud v Praze 31.12.2014 15.12.2015 31.12.2015 33 C 15408/SL 81 ostatní rozhodnutí společníka (německý jazyk) Městský soud v Praze 31.12.2014 15.12.2015 31.12.2015 1 C 15408/SL 80 notářský zápis [NZ 618/2015] Městský soud v Praze 10.6.2015 18.12.2015 11 C 15408/SL 79 ostatní rozhod. jedin. společníka Městský soud v Praze 25.11.2015 1.12.2015 15.12.2015 2 C 15408/SL 78 ostatní rozhod. jedin. společníka Městský soud v Praze 30.6.2015 16.7.2015 24.7.2015 3 C 15408/SL 77 zakladatelské dokumenty Městský soud v Praze 15.4.2015 20.4.2015 29.4.2015 13 C 15408/SL 76 zakladatelské dokumenty, notářský zápis [NZ 410/2014] Městský soud v Praze 15.4.2015 20.4.2015 29.4.2015 23 C 15408/SL 75 ostatní rozhod. jeidn. společ. Městský soud v Praze 28.11.2014 29.1.2015 23.2.2015 1 C 15408/SL 74 účetní závěrka [2013], výroční zpráva [2013], zpráva auditora Městský soud v Praze 31.12.2013 31.10.2014 19.11.2014 23 C 15408/SL 73 zakladatelské dokumenty Městský soud v Praze 14.1.2013 31.10.2014 19.11.2014 10 C 15408/SL 72 ostatní rozhod. jedin. společ. Městský soud v Praze 23.9.2014 9.10.2014 10.11.2014 5 C 15408/SL 71 ostatní rozhodnutí jediného společníka - VH Městský soud v Praze 28.1.2014 23.6.2014 26.7.2014 3 C 15408/SL 70 účetní závěrka [2012], výroční zpráva [2012], zpráva auditora Městský soud v Praze 31.12.2012 28.8.2013 19.9.2013 22 C 15408/SL 69 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva auditora r.2011 Městský soud v Praze 31.12.2011 23.8.2012 18.9.2012 21 C 15408/SL 68 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva auditora za rok 2010 Městský soud v Praze 31.12.2010 19.10.2011 20.10.2011 61 C 15408/SL 67 zpráva auditora +zahaj. rozvaha k 1.1.2010 Městský soud v Praze 1.1.2010 10.11.2010 10 C 15408/SL 66 účetní závěrka, zpráva auditora r.2009 Městský soud v Praze 31.12.2009 10.11.2010 31 C 15408/SL 65 notářský zápis NZ 796/2010 - projekt fúze Městský soud v Praze 2.9.2010 10.11.2010 15 C 15408/SL 64 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích, zpráva auditora r. 2009 Městský soud v Praze 31.12.2009 18.8.2010 24.8.2010 66 C 15408/SL 63 ostatní projekt fúze Městský soud v Praze 30.4.2010 21.6.2010 21.6.2010 4 C 15408/SL 62 podpisové vzory Městský soud v Praze 25.3.2010 16.6.2010 4 C 15408/SL 61 ostatní -rozh.jedin.spol. Městský soud v Praze 19.5.2010 16.6.2010 4 C 15408/SL 60 ostatní rozhodnutí jediného společníka Městský soud v Praze 8.4.2010 22.4.2010 25.4.2010 5 C 15408/SL 58 ostatní rozhodnutí jediného společníka Městský soud v Praze 11.1.2010 11.2.2010 15.2.2010 5 C 15408/SL 57 ostatní - projekt fúze Městský soud v Praze 18.6.2009 30.7.2009 3.8.2009 3 C 15408/SL 56 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích, zpráva auditora r.2008 Městský soud v Praze 31.12.2008 15.7.2009 19.7.2009 66 C 15408/SL 54 notářský zápis NZ 575/2008 Městský soud v Praze 4.11.2008 2.12.2008 24 C 15408/SL 53 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva auditora za rok 2007 Městský soud v Praze 31.12.2007 1.7.2008 2.7.2008 72 C 15408/SL 52 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva auditora r.2005 Městský soud v Praze 31.12.2005 4.7.2006 21.9.2007 74 C 15408/SL 51 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích, zpráva auditora 2006 Městský soud v Praze 31.12.2006 6.9.2007 11.9.2007 78 C 15408/SL 50 podpisové vzory Městský soud v Praze 27.9.2006 17.10.2006 1 C 15408/SL 49 ostatní - rozh.společníka Městský soud v Praze 22.9.2006 17.10.2006 2 C 15408/SL 48 účetní závěrka, zpráva auditora -zahajovací .k 1.1.2006 Městský soud v Praze 1.1.2006 21.8.2006 21.9.2006 19 C 15408/SL 47 účetní závěrka, zpráva auditora r.2005 Městský soud v Praze 31.12.2005 21.8.2006 21.9.2006 36 C 15408/SL 46 účetní závěrka, zpráva auditora r.2005+aud. B 1173 Městský soud v Praze 31.12.2005 21.8.2006 21.9.2006 25 C 15408/SL 45 notářský zápis NZ 373/2006+sml.o fúzi Městský soud v Praze 22.6.2006 21.8.2006 21.9.2006 23 C 15408/SL 44 notářský zápis NZ 372/2006+příl.k fúzi Městský soud v Praze 22.6.2006 21.8.2006 21.9.2006 22 C 15408/SL 43 notářský zápis NZ 371/2006+příl. k fúzi Městský soud v Praze 22.6.2006 21.8.2006 21.9.2006 23 C 15408/SL 41 ostatní - návrh sml.o fúzi Městský soud v Praze 13.4.2006 20.4.2006 11 C 15408/SL 40 účetní závěrka, zpráva auditora r. 2004+audit /C 2152/ Městský soud v Praze 31.12.2004 9.8.2005 12.8.2005 33 C 15408/SL 39 účetní závěrka, zpráva auditora k 1.1.2005 Městský soud v Praze 1.1.2005 9.8.2005 12.8.2005 16 C 15408/SL 38 účetní závěrka, zpráva auditora r.2004 Městský soud v Praze 31.12.2004 9.8.2005 12.8.2005 32 C 15408/SL 37 notářský zápis NZ 140/05,sml. o fúzi Městský soud v Praze 19.5.2005 9.8.2005 12.8.2005 36 C 15408/SL 36 notářský zápis NZ 140/05, sml. o fúzi Městský soud v Praze 19.5.2005 9.8.2005 12.8.2005 36 C 15408/SL 35 notářský zápis NZ 139/05, rozh. VH Městský soud v Praze 19.5.2005 9.8.2005 12.8.2005 42 C 15408/SL 34 notářský zápis NZ 138/2005+rozh. jed.spol. Městský soud v Praze 19.5.2005 9.8.2005 12.8.2005 30 C 15408/SL 33 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích, zpráva auditora r.2004, Městský soud v Praze 31.12.2004 15.7.2005 20.7.2005 60 C 15408/SL 32 ostatní smlouva o fúzi Městský soud v Praze 12.4.2005 10.5.2005 9 C 15408/SL 31 ostatní rozhodnutí jediného společníka Městský soud v Praze 22.3.2005 6.4.2005 10.5.2005 2 C 15408/SL 30 ostatní sml. o rozdělení a převzetí Městský soud v Praze 18.5.2004 13.10.2004 61 C 15408/SL 28 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích, zpráva auditora rok 2003 Městský soud v Praze 31.12.2003 1.6.2004 9.6.2004 28 C 15408/SL 29 notářský zápis - NZ 138/2004 Městský soud v Praze 28.4.2004 25.5.2004 33 C 15408/SL 21 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích, zpráva auditora rok 2002 + přílohy Městský soud v Praze 31.12.2002 6.11.2003 18.11.2003 78 C 15408/SL 27 ostatní - rozh.jed.spol. Městský soud v Praze 29.8.2003 31.10.2003 2 C 15408/SL 26 notářský zápis NZ 170/2003 + rozh.jedn.společníka Městský soud v Praze 13.5.2003 17.7.2003 20 C 15408/SL 25 podpisové vzory Městský soud v Praze 8.4.2003 17.7.2003 2 C 15408/SL 24 notářský zápis NZ 116/2002 + rozh.jedn.společníka Městský soud v Praze 22.3.2002 17.7.2003 11 C 15408/SL 23 podpisové vzory Městský soud v Praze 3.4.2202 17.7.2003 1 C 15408/SL 20 notářský zápis NZ 35/2002 Městský soud v Praze 29.1.2002 21.8.2002 28 C 15408/SL 19 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích, zpráva auditora r.2001 Městský soud v Praze 31.12.2001 24.7.2002 37 C 15408/SL 18 účetní závěrka, zpráva auditora za r.2001 Městský soud v Praze 31.12.2001 2.4.2002 23 C 15408/SL 15 účetní závěrka, zpráva auditora rok 2000 Městský soud v Praze 31.12.2000 14.9.2001 22 C 15408/SL 16 notářský zápis NZ 127/2001 + smlouva o fúzi Městský soud v Praze 21.5.2001 2.7.2001 43 C 15408/SL 14 ostatní -návrh-smlouva o fúzi Městský soud v Praze 4.4.2001 23.4.2001 20 C 15408/SL 13 notářský zápis NZ379/2000 Městský soud v Praze 28.11.2000 1.2.2001 9 C 15408/SL 12 účetní závěrka, zpráva auditora za r.1996, 1997, 1998, 1999 Městský soud v Praze 31.12.1999 9.8.2000 97 C 15408/SL 11 notářský zápis NZ 15/2000 Městský soud v Praze 31.1.2000 19.4.2000 9 C 15408/SL 9 notářský zápis NZ 408/98 Městský soud v Praze 27.11.1998 25.6.1999 10 C 15408/SL 8 notářský zápis NZ 258/98 Městský soud v Praze 11.8.1998 25.6.1999 9 C 15408/SL 7 notářský zápis NZ 179/98 Městský soud v Praze 15.4.1998 25.6.1999 4 C 15408/SL 6 notářský zápis NZ 389/98 Městský soud v Praze 30.6.1998 5.2.1999 89 C 15408/SL 5 notářský zápis NZ 115/98 Městský soud v Praze 18.3.1998 22.4.1998 4 C 15408/SL 4 notářský zápis NZ 4/98 Městský soud v Praze 7.1.1998 22.4.1998 4 C 15408/SL 3 notářský zápis NZ 338/97 Městský soud v Praze 21.8.1997 22.4.1998 3 C 15408/SL 2 notářský zápis NZ 25/98 Městský soud v Praze 19.1.1998 22.4.1998 4 Živnosti a provozovny OMV Česká republika, s.r.o. Tř. Maršála Malinovského 393 686 01 Uherské Hradiště 1005572909 Humpolecká 20, Havlíčkův Brod 580 01 1005571627 Poličská 1365, Hlinsko 539 01 1005571635 Kapitána Jaroše 727/64, Svitavy 568 02 1005572828 1005572291 Plzeňská 150 00 Praha 1005572569 1005572305 1005572968 Dvorní 1452/20, Moravská Třebová 571 01 1005572097 Poděbradská 884/17, Praha 190 00 1005572577 1005572976 U Prazdroje 2590, Plzeň 301 00 1005572330 Prosecká 674, Praha 180 00 1005571201 Průmyslová 614/30, Praha 108 00 1005571210 Domažlická 1127/168, Plzeň 318 00 1005572348 Lidická 1089/22, Plzeň 323 00 1005572356 Okružní 4506/1, Jihlava 586 01 1005571741 1005571791 K Horkám 924/2, Praha 149 00 1005572470 Radlická 629/222, Praha 158 00 1005572585 Jedovnická 2514/15, Brno 628 00 1005571376 366, Hamry nad Sázavou 591 01 1005573034 Americká 2742, Kladno 272 01 1005571821 1005571422 1005571431 Kročehlavská 272 01 Kladno 1005571830 Chodovská 1414/11, Praha 140 00 1005572411 Rohanské nábřeží 172/2, Praha 186 00 1005572593 5. května 1426/1, Praha 140 00 1005572488 Sokolská 1221/2, Hradec Králové 500 12 1005571678 Starokolínská 190 16 Praha 1005571252 Znojemská 586 01 Jihlava 1005571759 Karlovarská 47, Praha 163 00 1005572496 Brněnská 123/214, Vyškov 682 01 1005571261 1005571465 92, Klíčany 250 69 1005571881 1005572879 Bucharova 1093/20, Praha 155 00 1005572381 Cínovecká 796, Praha 182 00 1005572399 Na Dlouhé louce 370 01 České Budějovice 1005571473 Červené Vršky 2113, Benešov 256 01 1005571287 257 24 Vranov 1005572119 Kvítkovická 1569, Napajedla 763 61 1005572127 Pilnáčkova 500 03 Hradec Králové 1005573042 Pod Stromovkou 204, Litvínovice 370 01 1005572003 Lidická 166, Třinec 739 61 1005572895 Domoradická 381 01 Český Krumlov 1005571503 1005572518 1621, Beroun 266 01 1005571295 Jana Drdy 528 261 01 Příbram 1005572721 1005572682 Argentinská 166/42, Praha 170 00 1005572372 Lhotecká 143 00 Praha 1005572526 352, Tvarožná 664 05 1005572739 Jižní spojka 223, Praha 140 00 1005572437 1005572691 Hlávkova 1133, Přeštice 334 01 1005572704 Bojanovická 892/2, Lužice 696 18 1005572020 Plzeňská 353 01 Mariánské Lázně 1005572038 Jižní spojka 1971/3, Praha 140 00 1005572445 5. května 140 00 Praha 1005573051 1005572712 Mladoboleslavská 130, Praha 190 17 1005572534 1622, Beroun 266 01 1005571309 117, Draženov 344 01 1005571546 Plzeňská 1264, Beroun 266 01 1005571317 U Korečnice 688 01 Uherský Brod 1005572925 U zahrádek 93, Klimkovice 742 83 1005571899 1005572046 Československého exilu 1912/2, Praha 143 00 1005572542 Slánská 163 00 Praha 1005572607 1005572615 Progresova 612 00 Brno 1005571406 Znojemská 101, Hnanice 669 02 1005571643 1005572747 270 04 Kolešov 1005571902 Litovelská 1170, Uničov 783 91 1005572933 Velkomoravská 695 01 Hodonín 1005571651 Jižní spojka 1378/8, Praha 102 00 1005572623 Jižní spojka 1379/11, Praha 102 00 1005572631 Meziříčská 2303, Rožnov pod Radhoštěm 756 61 1005572755 třída Tomáše Bati 763 02 Zlín 1005572992 1005571414 K Barrandovu 1053/10, Praha 152 00 1005572461 Havlíčkova 293 01 Mladá Boleslav 1005572054 Cimburkova 612 00 Brno 1005571325 Švehlova 1376/34, Praha 102 00 1005572640 1005572151 Rudná 690, Ostrava 719 00 1005572259 1005572763 1005571848 1005572771 Jičínská 1354, Mladá Boleslav 293 01 1005572062 Jičínská 1355, Mladá Boleslav 293 01 1005572071 Brněnská 779 00 Olomouc 1005572160 1005572780 1005571333 Heršpická 799/11, Brno 639 00 1005571341 Beskydská 2247 738 01 Frýdek-Místek 1005571597 Brněnská 671, Modřice 664 42 1005572089 Dolní hejčínská 1188/30, Olomouc 779 00 1005572178 Chválkovická 72/103, Olomouc 779 00 1005572186 Karla Havlíčka Borovského 2070, Sokolov 356 01 1005572798 1005571350 1005572194 Nádražní 2105, Benešov 256 01 1005571147 1005571601 Černovická 1167/36, Brno 618 00 1005571155 Moskevská 1480/26, Havířov 736 01 1005571619 Pražská 1059, Kolín 280 02 1005571911 1005572216 Selbská 2732/15, Aš 352 01 1005571139 257 68 Dunice 1005571171 Zálesí 142 00 Praha 1005572658 Gahurova 5176, Zlín 760 01 1005573000 Dolní Kamenná 360 05 Karlovy Vary 1005571775 Obránců míru 1361/53, Kopřivnice 742 21 1005571937 Hradecká 533 52 Pardubice 1005572275 Jana Želivského 113, Praha 130 00 1005572666 Pražská 3568/90, Znojmo 669 02 1005573018 Písecká 386 01 Strakonice 1005572810 Bělotínská 753 01 Hranice 1005571180 Hulínská 2353/22, Kroměříž 767 01 1005571945 1005572551 1009502751 Živnost č. 7 Provozování garáží Živnost č. 8 Provozování kávových a nápojových automatů Živnost č. 9 Provozování mycích linek Živnost č. 12 Nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu s výjimkou výhradního nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv ve spotřebitelském balení do 50 kg na jeden kus balení Živnost č. 15 Leasingová činnost Živnost č. 16 Směnárenská činnost Živnost č. 18 Výroba a dovoz chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako výbušné, oxidující, extremně hořlavé, vysoce hořlavé, vysoce toxické, toxické, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí a Živnost č. 19 Výroba a prodej chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, vysoce toxické, toxické, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí Štětkova 1638/18 PRAHA 4 - NUSLE 140 00 PRAHA 4 2111659202/2700 12.1.2016 2823422/0800 24.4.2015 2046840100/2600 1.4.2013 2046840207/2600 1.4.2013 2046840506/2600 1.4.2013 SK8281300000002011930018 14.6.2014 2046840709 1.4.2013 2046840602 1.4.2013 OMV Česká republika, s.r.o. - 48038687 - Praha VELUX Česká republika, s.r.o. - 00532592 - Brno Budapešťský klub Česká republika z.s. - 01308611 - Praha

http://docplayer.cz/1393176-Vseobecne-obchodni-podminky-stavebniho-sporeni-2014.html

Download "VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY STAVEBNÍHO SPOŘENÍ 2014" 1 Raiffeisen stavební spořitelna a.s. se sídlem Koněvova 2747/99, Praha 3, IČO , zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B 2102 (dále jen banka ) v souladu se zákonem č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., v platném znění (dále jen zákon o stavebním spoření ) vydává tyto VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY STAVEBNÍHO SPOŘENÍ 2014 I. STAVEBNÍ SPOŘENÍ Čl. 1 Předmět smlouvy o stavebním spoření a o zřízení účtu Předmětem smlouvy o stavebním spoření a o zřízení účtu (dále jen smlouva o stavebním spoření ), uzavřené mezi bankou a fyzickou nebo právnickou osobou dle Čl. 2 (dále jen klient ), je zejména a) povinnost banky aa) klientovi zřídit a vést účet stavebního spoření (dále jen účet klienta ), ab) úročit zůstatek na účtu v souladu s podmínkami stanovenými v Čl. 7, ac) zajistit poskytnutí státní podpory klientovi fyzické osobě, pokud klient splní podmínky stanovené zákonem o stavebním spoření pro její přiznání, ad) poskytnout klientovi úvěr na financování bytových potřeb za podmínek stanovených v části II. a III. těchto Všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření (dále jen Všeobecné podmínky ), b) povinnost klienta ba) ukládat vklady ve výši sjednané ve smlouvě o stavebním spoření, a to až do splnění podmínek pro přidělení cílové částky dle Čl. 11 nebo do ukončení smluvního vztahu, bb) neprodleně informovat banku o změně adresy trvalého pobytu, resp. sídla, nebo kontaktních údajů (adresa bydliště, telefonní číslo, ), o změnách údajů uvedených ve smlouvě o stavebním spoření a dalších údajů stanovených zákonem o stavebním spoření, a to způsobem stanoveným v Čl. 24 a ve smlouvě o stavebním spoření, bc) zaplatit úhradu za uzavření smlouvy o stavebním spoření ve výši sjednané ve smlouvě o stavebním spoření, bd) platit úhrady za vedení účtu klienta a za výpis z tohoto účtu, be) platit úhrady za další služby poskytnuté bankou dle platného Sazebníku úhrad za poskytované služby (dále jen Sazebník ). Čl. 2 Uzavření smlouvy o stavebním spoření 1. Informace potřebné pro rozhodnutí o uzavření smlouvy o stavebním spoření ve smyslu 1828 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a ve smyslu zákona o stavebním spoření poskytne banka zájemci o stavební spoření (dále jen zájemce ) před jejím uzavřením. 2. Smlouva o stavebním spoření se uzavírá na dobu neurčitou. 3. Smlouva o stavebním spoření se uzavírá zpravidla písemně na poradenském místě banky nebo korespondenčně. Pokud to banka umožní, může být smlouva o stavebním spoření uzavřena jiným způsobem uvedeným v Čl. 24 odst. 7 těchto Všeobecných podmínek (např. prostřednictvím internetového nebo telefonního servisu). 4. Smlouva o stavebním spoření obsahuje zejména: a) údaje o klientovi, tj. aa) u fyzické osoby: jméno, příjmení, rodné číslo, případně datum a místo narození klienta (nebylo-li rodné číslo příslušným orgánem České republiky přiděleno), adresu místa trvalého pobytu, případně adresu bydliště, a druh pobytu v České republice, ab) u právnické osoby: obchodní firmu nebo název, identifikační číslo, sídlo a osobu oprávněnou zastupovat právnickou osobu (se specifikací jejího oprávnění, resp. uvedení funkce), b) výši cílové částky (Čl. 4), c) tarif smlouvy o stavebním spoření (Čl. 5), d) výši sjednaného měsíčního vkladu (Čl. 6), e) úrokovou sazbu pro úročení vkladů (Čl. 7), f) úrokovou sazbu pro úročení úvěru ze stavebního spoření, g) prohlášení, zda klient žádá o přiznání státní podpory, h) prohlášení, zda je klient poplatníkem daně z příjmu v ČR, i) datum uzavření smlouvy o stavebním spoření, j) podpis klienta, sloužící jako podpisový vzor. 5. Zájemce může podat bance Návrh na uzavření smlouvy o stavebním spoření a o zřízení účtu (dále jen Návrh ) na formuláři banky, nebo v jiné formě akceptované bankou. Návrh musí obsahovat údaje uvedené v odst. 4. písm. a) až h), j) a datum sepsání Návrhu. Lhůta pro přijetí Návrhu činí 30 dnů od jeho doručení bance. Smlouva o stavebním spoření je uzavřena okamžikem, kdy banka Návrh přijme, o čemž banka zájemce informuje do 30 dnů od doručení Návrhu bance. Banka zájemce informuje i o případném nepřijetí Návrhu, přičemž nemusí uvádět důvod nepřijetí. 6. Nedílnou součástí smlouvy o stavebním spoření jsou tyto Všeobecné podmínky, Sazebník (Čl. 19) a Oznámení (Čl. 18). 7. Podmínky smlouvy o stavebním spoření mohou být upraveny také v příloze ke smlouvě o stavebním spoření. Pokud je číslo přílohy uvedeno ve smlouvě o stavebním spoření, stává se tato příloha nedílnou součástí smlouvy o stavebním spoření a smlouva o stavebním spoření se řídí rovněž podmínkami uvedenými v této příloze. 8. Smlouvu o stavebním spoření může za banku uzavřít její zástupce, a to za podmínek uvedených v jeho písemném zmocnění. 9. Klient (zájemce), který uzavře s bankou smlouvu o stavebním spoření, se stává účastníkem stavebního spoření. 10. Smlouvu o stavebním spoření za nezletilého klienta nebo klienta s omezenou svéprávností uzavírá jeho zákonný zástupce nebo opatrovník. 11. Klient má právo uzavřít současně více smluv o stavebním spoření, a to jak se žádostí o přiznání státní podpory, tak i bez této žádosti. Čl. 3 Účet klienta 1. Uzavřením smlouvy o stavebním spoření se zřizuje účet klienta, který má shodné číslo se smlouvou o stavebním spoření a je veden v korunách českých. 2. Zůstatek na účtu klienta tvoří vklady, připsané zálohy státní podpory, připsané úroky z vkladů a z připsaných záloh státní podpory, po odečtení daně z příjmů z těchto úroků a úhrad účtovaných bankou dle ujednání smlouvy o stavebním spoření a dle Sazebníku. 3. O zůstatku a obratech na účtu klienta informuje banka klienta výpisem z účtu jedenkrát ročně po skončení kalendářního roku se stavem k a po ukončení smlouvy o stavebním spoření se stavem ke dni ukončení této smlouvy. Na žádost klienta vystaví banka výpis z účtu i k jinému datu. Banka má právo za vyhotovení výpisu z účtu klienta účtovat úhradu dle Sazebníku. 4. Zůstatek na účtu klienta, ani jeho část nelze vyplatit před ukončením smlouvy o stavebním spoření, pokud se nejedná o výplatu zůstatku po přidělení cílové částky, nebo se banka a klient ve smlouvě o stavebním spoření nedohodli jinak. Čl. 4 Cílová částka 1. Cílová částka je součtem a) uspořené částky, kterou tvoří vklady, úroky z vkladů a úroky z připsaných záloh státní podpory, po odečtení daně z příjmů z těchto úroků a úhrad účtovaných bankou v souladu s ujednáními smlouvy o stavebním spoření a Sazebníkem, b) státní podpory, c) úvěru ze stavebního spoření. 2. Cílovou částku si stanovuje klient ve smlouvě o stavebním spoření ve výši, kterou předpokládá naspořit nebo využít pro financování bytové potřeby. Výše cílové částky se stanovuje v celých tisících korun českých. Minimální a maximální výši vyhlašuje banka v Oznámení. 3. Přespoření cílové částky je stav, kdy zůstatek na účtu klienta je vyšší než cílová částka sjednaná ve smlouvě o stavebním spoření. Pokud klient cílovou částku přespoří, má banka právo: a) vypovědět smlouvu o stavebním spoření, a to i před uplynutím doby stanovené zákonem o stavebním spoření pro výplatu státní podpory, b) ke dni ukončení smlouvy o stavebním spoření zvýšit cílovou částku do výše zůstatku na účtu klienta zaokrouhleného na celé tisíce korun nahoru a zaúčtovat úhradu za toto zvýšení a úhradu za ukončení smlouvy o stavebním spoření se zůstatkem na účtu klienta vyšším než sjednaná cílová částka, a to ve výši stanovené Sazebníkem v době ukončení smlouvy o stavebním spoření, c) postupovat v souladu s ustanoveními smlouvy o stavebním spoření. Čl. 5 Tarif smlouvy o stavebním spoření 1. Tarif smlouvy o stavebním spoření je souhrn podmínek stavebního spoření, které si zvolí klient při uzavření smlouvy o stavebním spoření. Tyto podmínky ovlivňují průběh spoření. Tarif určuje minimální měsíční vklad, minimální měsíční splátku úvěru ze stavebního spoření, a tím i maximální lhůtu jeho splacení. 2. Aktuální nabídku tarifů smlouvy o stavebním spoření vyhlašuje banka v Oznámení. 3. Tarif smlouvy o stavebním spoření a jeho základní parametry jsou sjednány ve smlouvě o stavebním spoření. Čl. 6 Vklady 1. Měsíční vklad, sjednaný ve smlouvě o stavebním spoření, musí být minimálně ve výši vyhlášené bankou pro příslušný tarif smlouvy o stavebním spoření v Oznámení a zaokrouhluje se na celé koruny nahoru. 2. Povinnost klienta ukládat vklady na sjednaný účet klienta se považuje za splněnou okamžikem připsání vkladu na tento účet. 3. Klient má právo kdykoliv uložit mimořádný i jednorázový vklad, a to bez ohledu na výši vkladu sjednanou ve smlouvě o stavebním spoření. 1/62 Čl. 7 Úročení 1. Zůstatek na účtu klienta se úročí roční sazbou sjednanou ve smlouvě o stavebním spoření. Úroková sazba je neměnná po dobu 72 měsíců od uzavření smlouvy o stavebním spoření, není-li ve smlouvě o stavebním spoření v souladu s právními předpisy sjednáno jinak. 2. Úročení začíná dnem připsání peněžních prostředků na účet klienta a končí dnem předcházejícím dni nakládání s nimi. Výše úroků je vypočtena na základě roční úrokové sazby sjednané ve smlouvě o stavebním spoření a poměru aktuálního počtu dní v měsíci k aktuálnímu počtu dní v kalendářním roce. Po ukončení smlouvy o stavebním spoření se finanční prostředky klienta neúročí. 3. Úroky se připisují na účet klienta ke dni příslušného kalendářního roku, ke dni změny úrokové sazby z vkladů nebo ke dni nakládání s peněžními prostředky, není-li ve smlouvě o stavebním spoření sjednáno jinak. Úroky se samostatně nevyplácejí. 4. Banka má právo sjednat s klientem zvýhodněnou úrokovou sazbu, resp. variabilní, jejíž výši a podmínky pro její získání vyhlašuje v Oznámení. 5. Banka má právo v souladu se zákonem o stavebním spoření jednostranně změnit úrokovou sazbu z vkladů, pokud klient nepřijal nabídku přidělení cílové částky dle Čl. 12 těchto Všeobecných podmínek a současně od uzavření smlouvy o stavebním spoření uplynulo alespoň 72 měsíců, a to i opakovaně. Úroková sazba může být změněna počínaje kalendářním měsícem následujícím po splnění obou podmínek. Novou úrokovou sazbu vyhlašuje banka v Oznámení. Způsob stanovení nové úrokové sazby je sjednán ve smlouvě o stavebním spoření. Čl. 8 Změny smlouvy o stavebním spoření 1. Smlouva o stavebním spoření může být změněna vzájemnou dohodou klienta a banky, a to kterýmkoli ze způsobů uvedených v Čl. 24 odst. 7, nebo na základě žádosti klienta o změnu smlouvy o stavebním spoření a následného sdělení banky dle odst. 5 tohoto článku. 2. Změnu smlouvy o stavebním spoření lze provést do přidělení cílové částky nebo do uzavření smlouvy o úvěru ze stavebního spoření, nestanoví-li smlouva o stavebním spoření nebo tyto Všeobecné podmínky jinak, nebo, pokud se banka a klient nedohodou jinak. 3. Změna smlouvy o stavebním spoření nabývá účinnosti akceptací návrhu na změnu smlouvy o stavebním spoření druhou ze smluvních stran, nebo jiným způsobem. 4. Banka vyřídí návrh klienta na změnu smlouvy o stavebním spoření bez zbytečného odkladu, obvykle do 30 dní od jeho doručení bance. Banka je oprávněna i bez uvedení důvodu nepřijmout návrh klienta na změnu smlouvy o stavebním spoření, o čemž bezodkladně klienta informuje. 5. Pokud to právní předpisy nevylučují a pokud to banka v každém jednotlivém případě umožní ve smlouvě o stavebním spoření, ve Všeobecných podmínkách, v jiné smlouvě nebo jiným způsobem, bude možné měnit a upravovat některé podmínky vztahu mezi klientem a bankou také formou žádosti klienta a následného sdělení banky. Klient zašle bance žádost o změnu na formuláři banky, a to písemně nebo em. Pokud s ní banka bude souhlasit, bez zbytečného odkladu provede požadovanou změnu a potvrdí to klientovi zasláním sdělení na jeho doručovací adresu, do jeho ové schránky nebo prostřednictvím internetového servisu. Tím je změna přijata. Pokud banka nebude s navrženou změnou souhlasit, bezodkladně to oznámí klientovi stejným způsobem. 6. Při změně cílové částky (zvýšení nebo snížení) se nová výše cílové částky stanoví tak, aby byly splněny podmínky Čl. 4 odst Při zvýšení cílové částky se z té části, o kterou se cílová částka zvyšuje, vypočte úhrada ve výši stanovené Sazebníkem platným v době změny. 8. Při snížení cílové částky se úhrada za uzavření smlouvy o stavebním spoření nevrací. Nově dohodnutá cílová částka nesmí být nižší než zůstatek na účtu klienta ke dni změny. 9. Při změně cílové částky nebo tarifu se postupuje v souladu s podmínkami vyhlášenými bankou v Oznámení platném v době změny. 10. Banka je oprávněna navrhnout změnu Všeobecných podmínek, a to zejména v návaznosti na změny právních předpisů nebo na změny realizované v souvislosti se změnou strategie, postupů nebo mechanismů zavedených bankou, zajišťujících její bezpečný a spolehlivý provoz a krytí rizik. Banka klienta o navrhované změně Všeobecných podmínek informuje písemně nebo jiným vhodným způsobem nejpozději 3 měsíce před datem účinnosti změny Všeobecných podmínek. Banka může poskytnout informace o navrhované změně Všeobecných podmínek, včetně jejich nového znění, i jinými prostředky komunikace sjednanými s klientem. Banka je povinna zveřejnit nové znění Všeobecných podmínek též na poradenských místech a na svých internetových stránkách Klient je povinen se s navrhovaným zněním Všeobecných podmínek seznámit, a pokud s navrhovanou změnou nesouhlasí, je oprávněn návrh na takovou změnu odmítnout, a to písemným oznámením o odmítnutí navrhované změny, které musí být bance doručeno alespoň 30 kalendářních dní před navrhovaným dnem účinnosti změny. Banka je následně oprávněna ve lhůtě 15 kalendářních dnů od doručení tohoto odmítnutí klientovi sdělit, že mu zachová platnost Všeobecných podmínek, které jsou nedílnou součástí jeho smlouvy o stavebním spoření. Pokud tak banka neučiní, vzniká klientovi právo smlouvu o stavebním spoření vypovědět, a to ve lhůtě 15 kalendářních dnů od uplynutí lhůty pro sdělení banky dle předchozí věty. V případě, že je ve výpovědi uvedena změna Všeobecných podmínek jako důvod výpovědi, je výpovědní doba 1 měsíc a začíná běžet doručením výpovědi bance. Jestliže klient navrhovanou změnu neodmítne nebo navrhovanou změnu odmítne, ale neuplatní své právo smlouvu o stavebním spoření výše uvedeným způsobem vypovědět, platí, že navrhovanou změnu Všeobecných podmínek přijal s účinností navrženou bankou. Odmítnutí navrhované změny a výpověď dle tohoto odstavce Všeobecných podmínek musí mít písemnou formu. Čl. 9 Ukončení smlouvy o stavebním spoření 1. Smlouva o stavebním spoření se ukončuje: a) písemnou dohodou smluvních stran, b) písemnou výpovědí kterékoliv smluvní strany dle podmínek smlouvy o stavebním spoření anebo těchto Všeobecných podmínek, c) písemným odstoupením kterékoliv smluvní strany dle podmínek smlouvy o stavebním spoření anebo těchto Všeobecných podmínek, d) splacením poskytnutého úvěru ze stavebního spoření, e) smrtí klienta, f) zánikem právnické osoby bez právního nástupce, g) na základě dalších právních skutečností vyplývajících z právních předpisů anebo z těchto Všeobecných podmínek. 2. Dohoda o ukončení smlouvy o stavebním spoření a) Klient může podat návrh na ukončení smluvního vztahu dohodou na formuláři banky, který musí být bance doručen nejpozději jeden měsíc, avšak ne dříve než 12 měsíců, před požadovaným datem ukončení smluvního vztahu. b) Banka je oprávněna i bez uvedení důvodu nepřijmout návrh klienta na ukončení smluvního vztahu, o čemž bezodkladně klienta informuje. V takovém případě smlouva o stavebním spoření nezaniká a smluvní vztah trvá. 3. Výpověď smlouvy o stavebním spoření a) Klient má právo smlouvu o stavebním spoření kdykoliv vypovědět. b) Banka má právo vypovědět smlouvu o stavebním spoření i bez uvedení důvodu po uplynutí doby stanovené zákonem o stavebním spoření pro výplatu státní podpory. Před uplynutím uvedené doby má banka právo smlouvu o stavebním spoření vypovědět v případech sjednaných ve smlouvě o stavebním spoření. c) Výpověď musí být učiněna písemně, zpravidla na formuláři banky. d) Výpovědní doba je 3 měsíce, pokud není ve smlouvě o stavebním spoření sjednáno jinak, a začíná běžet od 1. dne měsíce následujícího po dni doručení výpovědi druhé smluvní straně. Na základě žádosti klienta může banka v odůvodněných případech, výpovědní lhůtu zkrátit. V takovém případě přísluší bance určit termín, ke kterému bude smluvní vztah ukončen. V případě, že klient podává výpověď v souladu s Čl. 8 odst. 10 těchto Všeobecných podmínek, je výpovědní doba 1 měsíc a začíná běžet doručením výpovědi bance. e) Pokud je výpověď vzata zpět před uplynutím výpovědní doby a druhá smluvní strana se zpětvzetím souhlasí, smlouva o stavebním spoření nezaniká a smluvní vztah trvá. 4. Výpověď nebo návrh na ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou podávané klientem musí obsahovat pokyn klienta, jakým způsobem má být zůstatek na účtu klienta vyplacen. Pokud nemá výpověď nebo návrh tuto náležitost, jsou neúčinné a nepřihlíží se k nim. 5. V případě, že je výpověď podávána bankou, vyzve banka klienta ke sdělení dispozice, jakým způsobem má být zůstatek na účtu klienta vyplacen. Pokud banka dispozici k výplatě zůstatku na účtu klienta neobdrží ve lhůtě uvedené ve výzvě, vyplatí banka tento zůstatek šekem na poslední klientem udanou adresu bydliště. 6. Odstoupení od smlouvy o stavebním spoření a) Obě smluvní strany mají právo odstoupit od smlouvy o stavebním spoření, a to do 30 dnů od jejího uzavření. b) Odstoupení od smlouvy o stavebním spoření musí být učiněno písemně a doručeno druhé smluvní straně. c) Odstoupením od smlouvy o stavebním spoření se tato smlouva od počátku ruší. 7. Pro případ ukončení smlouvy o stavebním spoření nezletilého klienta je banka oprávněna vyžadovat souhlas soudu s právním jednáním, které se týká jmění nezletilého dítěte. II. PODMÍNKY PRO ZÍSKÁNÍ ÚVĚRU ZE STAVEBNÍHO SPOŘENÍ Čl. 10 Fond stavebního spoření 1. Fond stavebního spoření tvoří pravidelné a mimořádné vklady klientů, připsané úroky, státní podpora, splátky úvěrů bez úroků z úvěrů a další zdroje přijaté bankou. 2. Z prostředků Fondu stavebního spoření se měsíčně přidělují cílové částky klientům v pořadí stanoveném podle Čl Pokud požadavky klientů na vyplacení peněžních prostředků u ukončených smluv o stavebním spoření převýší třetinu prostředků určených pro přidělení cílové částky, budou tyto prostředky vyplaceny v pořadí ukončení smluv o stavebním spoření a podle volných prostředků ve Fondu stavebního spoření. 2/63 Čl. 11 Podmínky pro přidělení cílové částky 1. Přidělením cílové částky se rozumí vyčlenění prostředků z Fondu stavebního spoření ve výši cílové částky, sjednané ve smlouvě o stavebním spoření, potřebných pro vyplacení uspořené částky, státní podpory a poskytnutí úvěru ze stavebního spoření klientovi. 2. Podíl klienta na Fondu stavebního spoření je vyjádřen ukazatelem zhodnocení. 3. Hodnota ukazatele zhodnocení je vypočtena následovně: ukazatel zhodnocení = hodnota úroků x koeficient ukazatele zhodnocení (0,001 x cílová částka) x koeficient spořivosti Přitom a) Hodnota úroků je součet všech přepočtených úroků, dosažených k rozhodnému dni zhodnocení. Přepočtené úroky se stanoví za každý kalendářní rok doby spoření (i započatý) takto: dosažené (i nepřipsané) úroky x 0,03 úroková sazba z vkladů sjednaná ve smlouvě o stavebním spoření b) Číselná hodnota koeficientu ukazatele zhodnocení je stanovena podle tarifu smlouvy o stavebním spoření a je sjednána ve smlouvě o stavebním spoření. c) Koeficient spořivosti je poměr zůstatku na účtu klienta k hodnotě minimálního procentního podílu cílové částky stanoveného sjednaným tarifem smlouvy o stavebním spoření, zjišťovaný v rozhodný den zhodnocení. Jeho minimální hodnota je však rovna Minimální hodnota ukazatele zhodnocení požadovaná pro přidělení cílové částky je sjednána ve smlouvě o stavebním spoření. V případě významné změny objemu prostředků ve Fondu stavebního spoření, např. dle Čl. 10 odst. 3, má banka právo minimální hodnotu ukazatele zhodnocení požadovanou pro přidělení cílové částky opakovaně měnit, maximálně však jedenkrát ročně o hodnotu 15. O změně minimální hodnoty ukazatele zhodnocení banka klienta informuje. 5. Rozhodný den zhodnocení je vždy poslední den v měsíci. 6. Nárok na přidělení cílové částky vznikne za předpokladu, že v rozhodný den zhodnocení byly splněny všechny následující podmínky: a) od data uzavření smlouvy o stavebním spoření uplynulo alespoň 21 měsíců, b) zůstatek na účtu klienta činil minimálně procentní podíl cílové částky sjednaný ve smlouvě o stavebním spoření, avšak méně než sjednaná cílová částka, c) ukazatel zhodnocení smlouvy o stavebním spoření dosáhl minimálně hodnoty stanovené ve smlouvě o stavebním spoření a vyhlášené bankou v Oznámení. 7. K přidělení cílové částky dojde tři měsíce po rozhodném dni zhodnocení za předpokladu, že ke dni přidělení cílové částky jsou splněny podmínky uvedené v odst. 6 písm. b) a c) a všechny následující: a) od data uzavření smlouvy o stavebním spoření uplynulo alespoň 24 měsíců, b) od rozhodného dne zhodnocení nedošlo k nakládání s uspořenou částkou a zůstatek na účtu klienta nedosahuje výše sjednané cílové částky, c) klient ve stanovené lhůtě přijal přidělení cílové částky. 8. Banka má právo přidělit cílovou částku ve lhůtě kratší než tři měsíce po rozhodném dni zhodnocení, přičemž však musí být splněny podmínky dle odst Pořadí přidělení cílových částek je stanoveno na základě hodnoty ukazatele zhodnocení smluv o stavebním spoření k příslušnému rozhodnému dni zhodnocení. Smlouva o stavebním spoření s vyšším ukazatelem zhodnocení má přednost. 10. V případě, že dojde ke změně cílové částky nebo tarifu smlouvy o stavebním spoření, ukazatel zhodnocení se nově vypočte v souladu s novými smluvními podmínkami. K přidělení cílové částky může dojít nejdříve po uplynutí lhůty vyhlášené bankou v Oznámení, a to i v případě, že byly splněny podmínky pro přidělení cílové částky. Uvedená lhůta nebude delší než 12 měsíců. Čl. 12 Přidělení cílové částky 1. O vzniku nároku na přidělení cílové částky a termínu přidělení banka klienta neprodleně informuje, a to nabídkou přidělení cílové částky. 2. Rozhodne-li se klient přidělení cílové částky přijmout, musí tak učinit ve lhůtě, způsobem a ve formě stanovenými v nabídce přidělení cílové částky. 3. Přijetí přidělení cílové částky může klient zrušit, pokud ještě nebylo nakládáno s uspořenou částkou. 4. Nepotvrdí-li klient ve stanovené lhůtě přijetí přidělení cílové částky nebo zruší-li svoji žádost o přidělení cílové částky, zaniká jeho nárok na přidělení cílové částky k termínu uvedenému v nabídce přidělení cílové částky a má se za to, že nabídku přidělení cílové částky nepřijal. Nárok na nové přidělení cílové částky bude klientovi přiznán pouze na základě jeho žádosti, a to jen za předpokladu, že splní podmínky pro přidělení cílové částky k rozhodnému dni zhodnocení, následujícímu po doručení jeho žádosti bance. I v tomto případě se postupuje v souladu s ustanoveními Čl O přesném termínu přidělení cílové částky před splněním podmínek podle Čl. 11 může banka podávat jen nezávazné informace, neboť nelze předem přesně určit počet smluv o stavebním spoření a objem prostředků ve Fondu stavebního spoření. 6. Přidělením cílové částky vzniká klientovi nárok a) na uzavření smlouvy o úvěru ze stavebního spoření, pokud splní podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření stanovené zákonem o stavebním spoření a těmito Všeobecnými podmínkami, b) na vyplacení zůstatku na účtu klienta, pokud ke dni přidělení cílové částky byly splněny podmínky stanovené zákonem o stavebním spoření pro výplatu státní podpory. III. ÚVĚR ZE STAVEBNÍHO SPOŘENÍ Čl. 13 Podmínky poskytnutí úvěru ze stavebního spoření 1. Poskytnutí úvěru ze stavebního spoření je možné nejdříve po uplynutí dvouleté lhůty stanovené zákonem o stavebním spoření a po splnění dalších podmínek zákona o stavebním spoření. Po přidělení cílové částky má klient pro účely uzavření smlouvy o úvěru ze stavebního spoření (dále jen smlouva o úvěru ) povinnost splnit způsobem stanoveným bankou současně tyto podmínky: a) prokázat návratnost, tj. schopnost splatit úvěr ze stavebního spoření, včetně úroků, ve sjednané lhůtě, b) prokázat zajištění poskytnutého úvěru ze stavebního spoření (zástavou nemovitosti, pohledávky, ručením třetí osobou apod.), c) prokázat použití poskytnutého úvěru ze stavebního spoření na financování bytové potřeby v souladu se zákonem o stavebním spoření. 2. Podrobné podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření jsou stanoveny smlouvou o úvěru. 3. V případě zájmu klienta o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření má banka právo: a) požadovat, aby k závazkům ze smlouvy o úvěru přistoupila třetí osoba, pokud na základě zjištěných skutečností (např. dle Čl. 13 odst. 4) nebude dostatečně prokázána návratnost úvěru ze stavebního spoření, b) požadovat dodatečné zajištění úvěru ze stavebního spoření, jestliže se navržené zajištění neprokáže jako dostatečné, c) odmítnout poskytnutí úvěru ze stavebního spoření v případě, že vyhodnocení klienta vykazuje zhoršený rizikový profil (vyhodnocení pravděpodobnosti neplnění závazků a povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru), nebo nebude splněna některá ze stanovených podmínek dle Čl. 13 odst Rizikový profil klienta posuzuje banka podle pravidel platných v době podání žádosti o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. K tomu banka využívá dostupné úvěrové a jiné rejstříky, databáze a registry, např. Centrální registr úvěrů České národní banky, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací, registry společnosti SOLUS, insolvenční rejstřík, Centrální evidenci exekucí a jiné. Dále jsou využívány matematicko-statistické metody (scoring/rating), historické informace o chování klienta z vlastních databází banky a další expertní nástroje a kontrolní mechanismy dostupné v době podání žádosti o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření (např. ověření telefonního čísla, příjmu, apod.). 5. Klient má pro předložení podkladů potřebných pro uzavření smlouvy o úvěru lhůtu 12 měsíců od termínu přidělení cílové částky. Po bezvýsledném uplynutí této lhůty se přidělení cílové částky považuje za zrušené dle Čl. 12 odst Banka může po poskytnutí úvěru ze stavebního spoření požadovat dodatečné zajištění tohoto úvěru, jestliže se dosavadní zajištění stalo nedostatečným. 7. Banka může na žádost klienta povolit převod nároku na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na jiného klienta banky, jehož bytovou potřebu je stávající klient podle ustanovení zákona o stavebním spoření oprávněn financovat. Čl. 14 Pojištění 1. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru či pro dodatečné zajištění úvěru ze stavebního spoření může být pojištění majetku, který je určen k zajištění ve prospěch banky, a to na celou dobu trvání úvěrového vztahu. 2. Banka je oprávněna požadovat pojištění sjednané pro případ smrti klienta a trvalých následků úrazu na celou dobu trvání úvěrového vztahu. 3. Pojištění související s poskytnutím úvěru ze stavebního spoření musí být sjednáno tak, aby banka měla právo obdržet pojistné plnění. Čl. 15 Smlouva o úvěru 1. Smlouva o úvěru upravuje zejména podmínky pro čerpání a splácení úvěru ze stavebního spoření a další vztahy mezi bankou a klientem v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření. Úvěr ze stavebního spoření může být poskytnut maximálně ve výši rozdílu mezi cílovou částkou a součtu uspořené částky a připsaných záloh státní podpory. 2. Postup banky při uzavírání smluv o úvěru se řídí obecně závaznými právními předpisy. Smlouva o úvěru může být uzavřena kterýmkoli ze způsobů uvedených v Čl. 24 odst. 7, pokud to banka umožní. 3. Banka je povinna připravit návrh smlouvy o úvěru nejpozději do 60 dní po předložení veškerých podkladů požadovaných pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření při dodržení ustanovení Čl. 13 odst. 1. Vylučuje se přijetí návrhu s dodatkem nebo odchylkou, který bude považován za nový návrh. 4. Banka nemusí smlouvu o úvěru uzavřít, dokud neproběhnou veškeré potřebné schvalovací procesy podle vnitřních pravidel banky, proto klient 3/64 nemůže spoléhat na to, že s ním banka uzavře smlouvu o úvěru nebo její dodatek či změnu a že mu poskytne úvěr a umožní jeho čerpání, dokud není smlouva o úvěru (nebo její dodatek či změna) skutečně uzavřena a splněny další podmínky pro čerpání úvěru. 5. Smlouva o úvěru nabývá účinnosti podpisem této smlouvy o úvěru, a to oběma smluvními stranami. 6. Finanční prostředky ve výši sjednané ve smlouvě o úvěru poskytne banka klientovi dle podmínek sjednaných ve smlouvě o úvěru. 7. Podmínky splácení úvěru ze stavebního spoření jsou sjednány ve smlouvě o úvěru, přičemž měsíční splátka úvěru ze stavebního spoření bude stanovena minimálně ve výši sjednané ve smlouvě o stavebním spoření. Splátka zahrnuje splátku úvěru (jistiny) i úroku z úvěru ze stavebního spoření. 8. Změna smlouvy o úvěru je možná dohodou, kterýmkoli ze způsobů uvedených v Čl. 24 odst. 7, nebo také na základě žádosti klienta o změnu smlouvy o úvěru a sdělení banky dle Čl. 8 odst. 5, pokud to banka umožní. 9. Pokud některý závazek, dluh nebo povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru nebo těchto Všeobecných podmínek nebude řádně a včas klientem splněn, nebo se některé prohlášení klienta ve smlouvě o úvěru ukáže jako neúplné či nepravdivé, má banka právo: a) odmítnout čerpání úvěru, b) odstoupit od smlouvy o úvěru, c) vypovědět smlouvu o úvěru, nebo d) požadovat předčasné splacení celého poskytnutého úvěru ze stavebního spoření včetně příslušenství, a to ve lhůtě stanovené ve výzvě k předčasnému splacení. Podmínky a postup banky při změnách a ukončování smluv o úvěru, včetně vymezení dalších práv a povinností stanoví smlouva o úvěru. 10. V případě poskytnutí úvěru ze stavebního spoření nezletilému klientovi nebo klientovi s omezenou svéprávností je možné uzavřít smlouvu o úvěru pouze se souhlasem soudu, neumožní-li právní předpisy uzavření smlouvy o úvěru i bez takového souhlasu. Čl. 16 Úročení úvěru ze stavebního spoření 1. Úvěr ze stavebního spoření se úročí roční sazbou sjednanou ve smlouvě o stavebním spoření. 2. Úročení začíná dnem čerpání úvěru a končí dnem předcházejícím dni splacení úvěru ze stavebního spoření. Úroky se počítají z výše dlužné částky. Výše úroků je vypočtena na základě sjednané roční úrokové sazby a poměru aktuálního počtu dní v měsíci k aktuálnímu počtu dní v kalendářním roce. 3. Úroky se připisují na vrub úvěrového účtu na konci kalendářního měsíce a dále s každým přípisem splátky úvěru ze stavebního spoření. IV. STÁTNÍ PODPORA Čl. 17 Státní podpora 1. Státní podpora přísluší klientovi fyzické osobě za předpokladu splnění podmínek stanovených zákonem o stavebním spoření. 2. Státní podpora se úročí od data připsání na účet klienta v souladu s příslušnými ustanoveními smlouvy o stavebním spoření. 3. Pokud se dodatečně prokáže, že klient nesplnil podmínky pro výplatu státní podpory stanovené zákonem o stavebním spoření a ta mu byla vyplacena, je klient povinen neoprávněně vyplacenou částku státní podpory bance na základě její výzvy a ve lhůtě v ní stanovené vrátit. V. OSTATNÍ USTANOVENÍ Čl. 18 Oznámení 1. Oznámení je závazná forma sdělení banky klientům, ve kterém banka vyhlašuje: a) úrokové sazby, tarify a jejich parametry, které jsou platné a závazné pro smlouvy o stavebním spoření uzavřené a Návrhy podané v době účinnosti tohoto Oznámení, a to po celou dobu trvání smluvního vztahu, není-li ve smlouvě o stavebním spoření sjednáno jinak, b) další ustanovení (např. minimální a maximální výše cílové částky, minimální hodnota ukazatele zhodnocení, podmínky pro změnu cílové částky nebo tarifu), která jsou platná v době účinnosti tohoto Oznámení pro všechny platné smlouvy o stavebním spoření. 2. Oznámení je zveřejňováno v sídle banky, na jejích poradenských místech a na jejích internetových stránkách oznameni. Čl. 19 Sazebník a úhrady za poskytované služby 1. Banka stanoví veškeré úhrady za poskytované služby a jejich výši v Sazebníku, který je oprávněna měnit v souladu s ujednáními ve smlouvě o stavebním spoření. 2. Sazebník je zveřejňován v sídle banky, na jejích poradenských místech a na jejích internetových stránkách sazebnik-uhrad. 3. Úhrada za vedení účtu klienta zahrnuje např. správu a vedení účtu klienta, zpracování položek v bezhotovostním platebním styku, vyžádání a připsání státní podpory, poradenství a další. 4. Úhrada za správu úvěru zahrnuje např. vyhodnocování a kontrolu dodržení účelovosti z hlediska zákona o stavebním spoření, čerpání úvěru dle požadavků klienta po dobu 2 let od uzavření smlouvy o úvěru, poradenství, ověřování dokumentů a podpisů, přímé proplacení faktur, resp. daňových dokladů, předložených klientem pro bytové potřeby, jedenkrát ročně vystavení potvrzení o zaplacených úrocích pro daňové účely a další. 5. Úhrada za vedení účtu klienta a za správu úvěru je bankou účtována na konci čtvrtletí a při ukončení smluvního vztahu. V případě, že smlouva o stavebním spoření nebo smlouva o úvěru byla uzavřena nebo ukončena v průběhu čtvrtletí, účtuje banka poměrnou část dané úhrady. 6. Za zpracování výpisu z účtu má banka právo účtovat úhradu za výpis z účtu ve výši stanovené Sazebníkem platným v době zpracování tohoto výpisu. 7. Výše úhrady za vedení účtu klienta a za služby nezbytně související s vedením tohoto účtu (např. výpis z účtu) jsou stanoveny v Sazebníku platném v době uzavření smlouvy o stavebním spoření. Výše úhrady za správu úvěru a úhrady za výpis z úvěrového účtu jsou stanoveny v Sazebníku platném v době uzavření smlouvy o úvěru. Banka je oprávněna výši uvedených úhrad změnit. Nová výše uvedených úhrad se stanovuje v souladu s pravidly sjednanými ve smlouvě o stavebním spoření nebo ve smlouvě o úvěru a zaokrouhluje se matematicky na celé koruny. Novou výši úhrad zveřejňuje banka v Sazebníku, a to nejpozději 1 měsíc přede dnem platnosti upravené výše úhrad. 8. Pokud se změna výše úhrady řídí mírou inflace, jde o míru inflace vyjádřenou přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen za posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců zveřejněnou Českým statistickým úřadem. 9. Není-li ve smlouvě o stavebním spoření nebo ve smlouvě o úvěru sjednáno jinak má banka právo účtovat úhrady dle Sazebníku ve znění platném v den provedení příslušného zpoplatněného úkonu nebo právního jednání nebo poskytnutí příslušné jednorázové služby. Čl. 20 Právní jednání a úkony smluvních stran 1. U právních jednání klienta, který je nezletilý, popř. omezený ve svéprávnosti, musí být postupováno v souladu s obecně platnými a účinnými právními předpisy a banka má právo požadovat souhlas soudu k ukončení smlouvy o stavebním spoření, a také k jiným jednáním, která nejsou běžnou záležitostí. 2. Za právnickou osobu právně jedná její statutární orgán nebo jiná osoba, jejichž oprávnění za právnickou osobu jednat vyplývá z jejího zakladatelského právního jednání, vnitřního předpisu, smlouvy, plné moci nebo platného a účinného právního předpisu. 3. Právní jednání směřující k ukončení smluvního vztahu mezi bankou a klientem a právní jednání směřující k výplatě uspořené částky musí být v písemné formě. Banka vyžaduje k výplatě uspořené částky úředně ověřený podpis klienta, pokud se klient a banka nedohodnou jinak. 4. Pokud smlouva o stavebním spoření, jiná smlouva anebo tyto Všeobecné podmínky vyžadují, aby klient provedl určité právní jednání nebo úkon písemně, je tento požadavek splněn i komunikací přes internetový servis, prostřednictvím datové schránky, elektronickou komunikací se zaručeným elektronickým podpisem klienta nebo podpisem klienta pomocí elektronického zařízení (např. SignPad). 5. Právní jednání a úkony klienta musí být klientem řádně podepsány. Podpis klienta na dokumentech v listinné podobě musí odpovídat podpisovému vzoru klienta, který dal bance k dispozici. Na poradenském místě nebo při korespondenčním uzavírání smlouvy o stavebním spoření a smlouvy o úvěru se klient může podepsat vlastnoručně, nebo pomocí elektronického zařízení (např. SignPad), přičemž v obou případech bude tento podpis považován za řádný a platný. Banka v jednotlivých případech může požadovat, aby podpis klienta na dokumentu v listinné podobě byl ověřen úředně, nebo zmocněným zástupcem banky. V internetovém servisu klient podepisuje dokumenty zadáním hesla a potvrzovacího kódu, který banka klientovi pošle. V telefonním servisu podpis nahrazuje ústní souhlas klienta s příslušným ujednáním. Za řádný podpis se považuje také podpis klienta v datové zprávě a zaručený elektronický podpis ve smyslu příslušných právních předpisů. Čl. 21 Započtení pohledávek Banka a klient se dohodli, že banka je oprávněna si k uhrazení jakékoliv své splatné pohledávky za klientem započíst veškeré pohledávky klienta za bankou, a to i nesplatné bez ohledu na právní vztah, ze kterého vyplývají. Banka a klient se výslovně dohodli, že banka je též oprávněna započíst proti pohledávkám klienta i takové své pohledávky, které jsou promlčené, pokud promlčení nastalo po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Čl. 22 Nezpůsobilost klienta právně jednat Pokud se klient v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat rozhodne projevit vůči bance takovou vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, musí klient takovou vůli projevit výhradně ve formě veřejné listiny. Čl. 23 Smrt klienta 1. V případě smrti klienta postupuje banka podle příslušných právních předpisů, zejména podle zákona o stavebním spoření. 2. Banka má právo vyžadovat předložení pravomocného rozhodnutí soudu o dědictví. Čl. 24 Doručování a vzájemná komunikace 1. Doručování dokumentů a informací ze strany banky klientovi se uskutečňuje při osobním jednání, korespondenční cestou (prostřednictvím držitele 4/65 poštovní licence, kurýrem nebo jiným podobným způsobem), prostřednictvím internetového servisu, prostřednictvím datové schránky klienta nebo em. Zmaří-li klient vědomě doručení dokumentu, bude se dokument považovat za doručený. 2. Má se za to, že došlá zásilka, kterou banka odeslala klientovi prostřednictvím držitele poštovní licence, byla klientovi doručena třetí pracovní den po odeslání zásilky (na adresu v jiném státu pak patnáctý pracovní den). 3. Pokud si klient a banka sjednají doručování dokumentů prostřednictvím internetového servisu, budou dokumenty považovány za doručené okamžikem přihlášení klienta do internetového servisu prostřednictvím přihlašovacího jména a hesla, čímž bude mít možnost se seznámit s obsahem zaslaného dokumentu, nejpozději však uplynutím tří pracovních dnů po jeho odeslání. 4. Strany si mohou doručovat dokumenty a informace také jiným dohodnutým způsobem. 5. Dokumenty, které předkládá klient bance, musí svým obsahem, formou a rozsahem odpovídat požadavkům a podmínkám uvedeným ve smlouvě o stavebním spoření, v těchto Všeobecných podmínkách, ve smlouvě o úvěru nebo v jiných smlouvách, které uzavírá klient a banka (dále jen jiné smlouvy ). Pokud tyto dokumenty nestanoví, v jaké formě má být určitý dokument předložen, klient je povinen předložit takový dokument v originále nebo v úředně ověřené kopii. Pokud to banka umožní, může přijmout i prostou kopii nebo kopii v elektronické podobě. 6. Pokud tyto Všeobecné podmínky, smlouva o stavebním spoření nebo jiná smlouva nestanoví požadavek na písemnou komunikaci, můžou klient a banka spolu komunikovat i telefonicky nebo jinými prostředky komunikace na dálku ( ). 7. Smlouva o stavebním spoření a její dodatky a jiné změny a právní jednání a jiné úkony v souvislosti s touto smlouvou a s Všeobecnými podmínkami mohou být, pokud to banka umožní, uzavřeny, resp. provedeny, také: a) korespondenční cestou, a to tak, že banka doručí klientovi jí podepsaný návrh dodatku nebo změny příslušné smlouvy nebo ujednání souvisejícího s některou ze smluv, ve kterém jsou uvedeny změny požadované klientem, právní jednání nebo jiné úkony. Tím, že klient splní podmínky uvedené v návrhu banky a doručí bance řádně podepsané znění návrhu bez jakýchkoli výhrad, dodatků nebo odchylek do sídla banky, je uzavřen dodatek příslušné smlouvy, jiné příslušné ujednání nebo provedeno příslušné právní jednání. b) telefonicky, a to tak, že klient zavolá na linku banky, jejíž číslo je k dispozici na internetových stránkách případně banka zavolá na telefonní číslo klienta, a po identifikaci totožnosti klienta si strany sjednají a potvrdí obsah příslušného dodatku nebo změny smlouvy o stavebním spoření nebo požadovaných změn, právních jednání nebo jiných úkonů. Telefonáty mohou být nahrávány, na tuto skutečnost bude klient výslovně upozorněn předem. Příslušné ujednání mezi klientem a bankou bude uzavřeno okamžikem, když se strany telefonicky dohodnou na všech podmínkách ujednání a klient telefonicky všechny tyto podmínky výslovně potvrdí. O tomto ujednání pošle banka klientovi informaci na jeho adresu, do jeho ové schránky nebo prostřednictvím internetového servisu. Tato následná informace nebude mít vliv na dohodnutý obsah ujednání. c) prostřednictvím internetového servisu, a to tak, že se klient přihlásí do internetového servisu banky a předloží bance návrh příslušného ujednání (výběrem z nabídky banky). Bezpečnostní prostředky služeb internetového servisu (např. autorizační kódy zaslané prostřednictvím autorizační SMS) jsou přitom považovány za elektronický podpis klienta. Přijetí návrhu klienta mu banka ihned poté oznámí zprávou v systému internetového servisu. Potvrzení o uzavření příslušného ujednání banka následně zašle klientovi. 8. Výše uvedenými způsoby je možné sjednat jakoukoli změnu smlouvy o stavebním spoření, jiné smlouvy nebo učinit právní jednání či jiný úkon v souvislosti s takovými smlouvami nebo Všeobecnými podmínkami, pokud to nevylučují právní předpisy a pokud to banka technicky umožní. Čl. 25 Služby internetového a telefonního servisu 1. Služby internetového a telefonního servisu umožňují klientovi komunikovat s bankou prostřednictvím mobilního telefonu nebo internetu, zejména prohlížet a měnit parametry smluv uzavřených s bankou a modelovat další průběh stavebního spoření klienta. 2. Služby internetového servisu poskytuje banka klientovi na základě smlouvy. Smlouva o službách internetového servisu je součástí smlouvy o stavebním spoření a její obsah tvoří také podmínky stanovené v tomto článku. 3. Banka může za poskytování služeb internetového nebo telefonního servisu účtovat úhradu. Případné úhrady za jednotlivé služby jsou uvedeny v Sazebníku. 4. Služby internetového servisu jsou obvykle dostupné 24 hodin denně po 7 dní v týdnu. Služby telefonního servisu jsou obvykle dostupné každý pracovní den, provozní doba je uveřejněna na internetových stránkách O plánovaném přerušení dostupnosti služeb internetového nebo telefonního servisu banka informuje klienta vhodným způsobem předem. V odůvodněných případech však může banka poskytování služeb internetového nebo telefonního servisu na potřebnou dobu přerušit i bez předchozího upozornění. Banka neodpovídá za nefunkčnost systému způsobenou přenosovými linkami, sítí internet nebo nevhodným využitím výpočetní či komunikační techniky. 5. Do internetového servisu se klient přihlašuje přístupem přes internetové stránky a to zadáním svého uživatelského jména a hesla. Uživatelské jméno a první heslo pro přihlášení do internetového servisu přidělí klientovi banka. Tyto údaje jsou zasílány na klientovu adresu pro doručování, popř. na mobilní telefon a ovou adresu, které byly bankou registrovány pro účely komunikace s klientem prostřednictvím internetového servisu. 6. Číslo mobilního telefonu uvedené ve smlouvě o stavebním spoření se bude považovat za registrované telefonní číslo, prostřednictvím něhož bude probíhat telefonická komunikace mezi bankou a klientem, pokud tak stanoví smlouva o stavebním spoření. 7. Po prvním použití prvního hesla přiděleného bankou je klient povinen toto heslo neprodleně změnit v systému internetového servisu. Své heslo může klient kdykoli změnit přímo v systému internetového servisu. 8. Pokud si klient nepřeje internetový servis dále využívat, může jej kdykoli zrušit přímo prostřednictvím tohoto systému. I banka má právo jednostranně zrušit internetový servis klienta nebo pozastavit jeho funkčnost, a to pokud zjistí nebo má důvodné podezření, že došlo ke zneužití jeho uživatelského jména nebo hesla. Banka také zruší internetový servis na základě žádosti klienta. K tomu pošle klientovi sdělení. 9. Do telefonního servisu se klient přihlásí tak, že zavolá na telefonní linku uvedenou na internetových stránkách a poskytne správné odpovědi na specifikované otázky zaměstnance banky (např. na číslo smlouvy o stavebním spoření, číslo úvěrového účtu, rodné číslo nebo na jiné údaje), nebo v případě, že klientovi byl bankou přidělen identifikační kód pro telefonní servis, sdělí tento identifikační kód zaměstnanci banky. Stejný postup se uplatní, když banka zavolá z linky telefonního servisu klientovi. Pokud má banka podezření, že nekomunikuje s klientem (nebo s jinou oprávněnou osobou), může si vyhradit právo komunikovat s klientem jiným způsobem. Telefonické hovory mohou být nahrávány. Na tuto skutečnost bude klient upozorněn. 10. Klient musí zabezpečit technické prostředky, pomocí nichž využívá služby internetového a/nebo telefonního servisu (např. počítač nebo mobilní telefon) proti případnému zneužití a při využívání těchto služeb postupovat v souladu s dále uvedenými bezpečnostními pokyny. 11. Bezpečnostní prostředky v systému internetového servisu jsou zejména autorizační SMS nebo jiný nástroj či postup umožňující jednoznačnou identifikaci klienta. Jsou to jedinečné prvky, které banka přidělí klientovi za účelem zvýšení bezpečnosti komunikace a pro autorizaci požadavků, změn a platebních příkazů. 12. V případě, že klient provádí prostřednictvím internetového servisu platební nebo jiné transakce, vyjadřuje svůj souhlas s transakcí (transakci autorizuje) podpisem prostřednictvím bezpečnostních prostředků v systému internetového servisu. 13. Klient je povinen neprodleně ohlásit bance ztrátu, odcizení, zneužití, neautorizované použití nebo podezření na možné zneužití či neautorizované použití uživatelského jména, hesla, jiných bezpečnostních údajů nebo bezpečnostních prostředků pro využití služeb internetového a telefonního servisu. Klient dále sdělí bance všechny jemu známé informace o okolnostech ztráty, odcizení nebo podezření na zneužití bezpečnostních údajů nebo bezpečnostních prostředků. Banka po ohlášení ztráty nebo odcizení či podezření na zneužití bezpečnostních údajů nebo bezpečnostních prostředků učiní veškerá přiměřená opatření, aby zamezila jejich neoprávněnému použití. 14. Banka neodpovídá za škody, způsobené zneužitím uživatelského jména, hesla, jiných bezpečnostních údajů a bezpečnostních prostředků nebo událostmi stojícími mimo její kontrolu. 15. Pokud je klient nezletilý, komunikuje s bankou prostřednictvím internetového a telefonního servisu jeho zákonný zástupce. Pokud banka zřizuje služby internetového nebo telefonního servisu zákonnému zástupci nezletilého klienta, vztahují se na zákonného zástupce veškerá práva a povinnosti podle tohoto článku Všeobecných podmínek ve stejném rozsahu jako na samotného klienta. 16. Dnem nabytí zletilosti klienta nebo dnem, kdy klient nabude plné svéprávnosti jinak, ztrácí zákonný zástupce možnost přístupu do internetového a telefonního servisu klienta. 17. Prostřednictvím internetového a telefonního servisu může banka komunikovat klientovi svá obchodní sdělení. Zasílání obchodních sdělení může klient kdykoli odmítnout, a to na kterémkoli poradenském místě či přímo prostřednictvím příslušných služeb internetového nebo telefonního servisu. VI. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Čl. 26 Přehled důležitých ustanovení Všeobecných podmínek Právní předpisy požadují, aby byl klient řádně seznámen s důležitými podmínkami smluvního vztahu. Klient proto svým podpisem smlouvy o stavebním spoření, jíž jsou tyto Všeobecné podmínky nedílnou součástí a přílohou, potvrzuje, že byl v dostatečném předstihu a srozumitelně seznámen s následujícími ustanoveními, která jsou uvedena v předchozích článcích těchto Všeobecných podmínek a lze je považovat za důležitá ustanovení: 1. Úroky se připisují na účet klienta ke dni příslušného kalendářního roku, ke dni změny úrokové sazby z vkladů nebo ke dni nakládání s peněžními prostředky, není-li ve smlouvě o stavebním spoření sjednáno jinak. Úroky se samostatně nevyplácejí (Čl. 7 odst. 3 těchto Všeobecných 5/66 2. O zůstatku a obratech na účtu klienta informuje banka klienta výpisem z účtu jedenkrát ročně po skončení kalendářního roku se stavem k a po ukončení smlouvy o stavebním spoření se stavem ke dni ukončení této smlouvy. Na žádost klienta vystaví banka výpis z účtu i k jinému datu. Banka má právo za vyhotovení výpisu z účtu klienta účtovat úhradu dle Sazebníku (Čl. 3 odst. 3 těchto Všeobecných 3. Přespoření cílové částky je stav, kdy zůstatek na účtu klienta je vyšší než cílová částka sjednaná ve smlouvě o stavebním spoření. Pokud klient cílovou částku přespoří, má banka právo: a) vypovědět smlouvu o stavebním spoření, a to i před uplynutím doby stanovené zákonem o stavebním spoření pro výplatu státní podpory, b) ke dni ukončení smlouvy o stavebním spoření zvýšit cílovou částku do výše zůstatku na účtu klienta zaokrouhleného na celé tisíce korun nahoru a zaúčtovat úhradu za toto zvýšení a úhradu za ukončení smlouvy o stavebním spoření se zůstatkem na účtu klienta vyšším než sjednaná cílová částka, a to ve výši stanovené Sazebníkem v době ukončení smlouvy o stavebním spoření, c) postupovat v souladu s ustanoveními smlouvy o stavebním spoření (Čl. 4 odst. 3 těchto Všeobecných 4. Výpovědní doba je 3 měsíce, pokud není ve smlouvě o stavebním spoření sjednáno jinak, a začíná běžet od 1. dne měsíce následujícího po dni doručení výpovědi druhé smluvní straně. Na základě žádosti klienta může banka v odůvodněných případech, výpovědní lhůtu zkrátit. V takovém případě přísluší bance určit termín, ke kterému bude smluvní vztah ukončen. V případě, že klient podává výpověď v souladu s Čl. 8 odst. 10 těchto Všeobecných podmínek, je výpovědní doba 1 měsíc a začíná běžet doručením výpovědi bance (Čl. 9 odst. 3 písm. d) těchto Všeobecných 5. Pokud požadavky klientů na vyplacení peněžních prostředků u ukončených smluv o stavebním spoření převýší třetinu prostředků určených pro přidělení cílové částky, budou tyto prostředky vyplaceny v pořadí ukončení smluv o stavebním spoření a podle volných prostředků ve Fondu stavebního spoření (Čl. 10 odst. 3 těchto Všeobecných 6. Minimální hodnota ukazatele zhodnocení požadovaná pro přidělení cílové částky je sjednána ve smlouvě o stavebním spoření. V případě významné změny objemu prostředků ve Fondu stavebního spoření, např. dle Čl. 10 odst. 3, má banka právo minimální hodnotu ukazatele zhodnocení požadovanou pro přidělení cílové částky opakovaně měnit, maximálně však jedenkrát ročně o hodnotu 15. O změně minimální hodnoty ukazatele zhodnocení banka klienta informuje (Čl. 11 odst. 4 těchto Všeobecných 7. O přesném termínu přidělení cílové částky před splněním podmínek podle Čl. 11 může banka podávat jen nezávazné informace, neboť nelze předem přesně určit počet smluv o stavebním spoření a objem prostředků ve Fondu stavebního spoření (Čl. 12 odst. 5 těchto Všeobecných 8. V případě zájmu klienta o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření má banka právo: a) požadovat, aby k závazkům ze smlouvy o úvěru přistoupila třetí osoba, pokud na základě zjištěných skutečností (např. dle III.Čl. 13 odst. 4) nebude dostatečně prokázána návratnost úvěru ze stavebního spoření, b) požadovat dodatečné zajištění úvěru ze stavebního spoření, jestliže se navržené zajištění neprokáže jako dostatečné, c) odmítnout poskytnutí úvěru ze stavebního spoření v případě, že vyhodnocení klienta vykazuje zhoršený rizikový profil (vyhodnocení pravděpodobnosti neplnění závazků a povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru), nebo nebude splněna některá ze stanovených podmínek dle III. Čl. 13 odst. 1 (Čl. 13 odst. 3 těchto Všeobecných 9. Klient má pro předložení podkladů potřebných pro uzavření smlouvy o úvěru lhůtu 12 měsíců od termínu přidělení cílové částky. Po bezvýsledném uplynutí této lhůty se přidělení cílové částky považuje za zrušené dle Čl. 12 odst. 4 (Čl. 13 odst. 5 těchto Všeobecných 10. Pojištění související s poskytnutím úvěru ze stavebního spoření musí být sjednáno tak, aby banka měla právo obdržet pojistné plnění (Čl. 14 odst. 3 těchto Všeobecných 11. Pro případ ukončení smlouvy o stavebním spoření nezletilého klienta je banka oprávněna vyžadovat souhlas soudu s právním jednáním, které se týká jmění nezletilého dítěte (Čl. 9 odst. 7 těchto Všeobecných 12. V případě poskytnutí úvěru ze stavebního spoření nezletilému klientovi nebo klientovi s omezenou svéprávností je možné uzavřít smlouvu o úvěru pouze se souhlasem soudu, neumožní-li právní předpisy uzavření smlouvy o úvěru i bez takového souhlasu (Čl. 15 odst. 10 těchto Všeobecných 13. U právních jednání klienta, který je nezletilý, popř. omezený ve svéprávnosti, musí být postupováno v souladu s obecně platnými a účinnými právními předpisy a banka má právo požadovat souhlas soudu k ukončení smlouvy o stavebním spoření, a také k jiným jednáním, která nejsou běžnou záležitostí (Čl. 20 odst. 1 těchto Všeobecných 14. Banka a klient se dohodli, že banka je oprávněna si k uhrazení jakékoliv své splatné pohledávky za klientem započíst veškeré pohledávky klienta za bankou, a to i nesplatné bez ohledu na právní vztah, ze kterého vyplývají. Banka a klient se výslovně dohodli, že banka je též oprávněna započíst proti pohledávkám klienta i takové své pohledávky, které jsou promlčené (Čl. 21 těchto Všeobecných 15. Pokud se klient v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat rozhodne projevit vůči bance takovou vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, musí klient takovou vůli projevit výhradně ve formě veřejné listiny (Čl. 22 těchto Všeobecných 16. Banka je oprávněna navrhnout změnu Všeobecných podmínek, a to zejména v návaznosti na změny právních předpisů nebo na změny realizované v souvislosti se změnou strategie, postupů nebo mechanismů zavedených bankou, zajišťujících její bezpečný a spolehlivý provoz a krytí rizik. Banka klienta o navrhované změně Všeobecných podmínek informuje písemně nebo jiným vhodným způsobem nejpozději 3 měsíce před datem účinnosti změny Všeobecných podmínek. Banka může poskytnout informace o navrhované změně Všeobecných podmínek, včetně jejich nového znění, i jinými prostředky komunikace sjednanými s klientem. Banka je povinna zveřejnit nové znění Všeobecných podmínek též na poradenských místech a na svých internetových stránkách Klient je povinen se s navrhovaným zněním Všeobecných podmínek seznámit, a pokud s navrhovanou změnou nesouhlasí, je oprávněn návrh na takovou změnu odmítnout, a to písemným oznámením o odmítnutí navrhované změny, které musí být bance doručeno alespoň 30 kalendářních dní před navrhovaným dnem účinnosti změny. Banka je následně oprávněna ve lhůtě 15 kalendářních dnů od doručení tohoto odmítnutí klientovi sdělit, že mu zachová platnost Všeobecných podmínek, které jsou nedílnou součástí jeho smlouvy o stavebním spoření. Pokud tak banka neučiní, vzniká klientovi právo smlouvu o stavebním spoření vypovědět, a to ve lhůtě 15 kalendářních dnů od uplynutí lhůty pro sdělení banky dle předchozí věty. V případě, že je ve výpovědi uvedena změna Všeobecných podmínek jako důvod výpovědi, je výpovědní doba 1 měsíc a začíná běžet doručením výpovědi bance. Jestliže klient navrhovanou změnu neodmítne nebo navrhovanou změnu odmítne, ale neuplatní své právo smlouvu o stavebním spoření výše uvedeným způsobem vypovědět, platí, že navrhovanou změnu Všeobecných podmínek přijal s účinností navrženou bankou. Odmítnutí navrhované změny a výpověď dle tohoto odstavce Všeobecných podmínek musí mít písemnou formu (Čl. 8 odst. 10 těchto Všeobecných Čl. 27 Postup při zániku banky nebo při odnětí bankovní licence V případě zániku banky nebo při odnětí bankovní licence bude ve vztahu ke klientům postupováno v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Čl. 28 Závěrečná ustanovení 1. Smluvní vztahy mezi bankou a klientem se řídí právním řádem České republiky, pro řešení sporů s klientem zahraniční osobou je příslušný obecný soud banky. 2. V případě jakýchkoli rozporů mezi zněním těchto Všeobecných podmínek a smlouvy, na kterou se vztahují, má přednost znění příslušné smlouvy. 3. Pokud se některé ujednání mezi bankou a klientem ukáže jako neplatné nebo nevymahatelné a pokud lze předpokládat, že by banka a klient příslušnou smlouvu uzavřeli i bez něj a takové ujednání je oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, bude neplatné jen takové ujednání. Toto ujednání klient a banka nahradí jiným ujednáním, které se svými účinky bude maximálně blížit záměru původního ujednání. 4. Pokud by den stanovený pro provedení právního jednání či úkonu nebo pro právní skutečnost měl připadnout na jiný než pracovní den a pokud je to odůvodněné, bude banka považovat za stanovený den nejbližší následující pracovní den. Pokud by poslední den stanoveného období měl připadnout na jiný než pracovní den a pokud je to odůvodněné, období se prodlužuje a končí nejbližší následující pracovní den; následující období skončí v obvyklém termínu, jako by k úpravě předcházejícího období nedošlo. V odůvodněných případech může banka stanovit též jinou nepravidelnou délku období. O takovém opatření bude klient informován. 5. Vklady klientů jsou pojištěny v souladu se zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění. 6. Všeobecné podmínky podléhají schválení Ministerstvem financí. 7. Tyto Všeobecné podmínky byly schváleny rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 26. února 2014 pod č.j. MF 20094/2014/36 a nabývají účinnosti dne 28. února Banka může sjednat s klientem účinnost těchto Všeobecných podmínek i pro smlouvu o stavebním spoření uzavřenou přede dnem jejich účinnosti. Raiffeisen stavební spořitelna a.s. 6/6 Zobrazit více Raiffeisen stavební spořitelna a.s. se sídlem Koněvova 2747/99, 130 45 Praha 3, IČ 492 41 257, zapsaná v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze, oddíl B 2102 (dále jen stavební spořitelna ) v souladu Více VZOR RÁMCOVÉ SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU VZOR RÁMCOVÉ SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU uzavřená v souladu s ust. 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, Více PODMÍNKY TERMÍNOVANÝCH ÚČTŮ VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY 1 DEFINICE POJMŮ Není-li výslovně stanoveno jinak, mají pojmy s velkým počátečním písmenem obsažené v těchto VOP nebo ve Smlouvě o Půjčce následující význam: 1.1 Dlužník znamená Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY STAVEBNÍHO SPOŘENÍ STAVEBNÍ SPOŘITELNY ČESKÉ SPOŘITELNY, a. s. VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY STAVEBNÍHO SPOŘENÍ STAVEBNÍ SPOŘITELNY ČESKÉ SPOŘITELNY, a. s. I. Úvodní ustanovení Článek 1 Stavební spoření 1. Osoba, která uzavře se Stavební spořitelnou České spořitelny, Více OBCHODNÍ PODMÍNKY. obchodní společnosti Commera s.r.o. se sídlem Na lysinách 457/20, Praha, identifikační číslo: PODMÍNKY PLATEBNÍHO STYKU A VYUŽITÍ SBĚRNÉHO ÚČTU vydané Metropolitním spořitelním družstvem, IČ: 25571150, se sídlem: Sokolovská 394/17, 180 00 Praha 8 - Karlín, zapsaným v oddílu Dr, vložce 7890, obchodního Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY STAVEBNÍHO SPOŘENÍ Wüstenrot stavební spořitelna a.s. vydává v souladu se zákonem č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, v platném znění (dále jen zákon o stavebním spoření ) tyto VŠEOBECNÉ Více REKLAMNÍ NABÍDKA. 1. Údaje o věřiteli spotřebitelského úvěru. 2. Popis základních vlastností spotřebitelského úvěru. 1.1 Věřitel REKLAMNÍ NABÍDKA 1. Údaje o věřiteli spotřebitelského úvěru 1.1 Věřitel Komerční banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, IČO: 45317054, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Více Sazebník úhrad za poskytované služby platný od 01/03/2012. Sazebník se vztahuje na služby poskytované fyzickým a právnickým osobám. sazebník Sazebník úhrad za poskytované služby platný od 01/03/2012. Sazebník se vztahuje na služby poskytované fyzickým a právnickým osobám. I. Stavební spoření Položka 1. Uzavření smlouvy Poznámka 2. Více SMLOUVA O ÚVĚRU. uzavřeli níže uvedeného dne podle 497 a násl. obchodního zákoníku a v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb. tuto. smlouvu o úvěru č.. SMLOUVA O ÚVĚRU č. Obchodní společnost HK Investment s.r.o., IČ 28806573 se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 162/5, PSČ 500 03 společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Hradci Více SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB Obchodní podmínky platné a účinné od 1.6.2014 1. Úvodní ustanovení 1.1 V souladu s ustanovením 1751 odst.1 zák. č. 89/2012 Sb. (Občanský zákoník) v platném znění vydává společnost REDVEL s.r.o. tyto obchodní Více RÁMCOVÁ DENNÍ SMLOUVA O USKLADŇOVÁNÍ PLYNU S PEVNÝM VÝKONEM RÁMCOVÁ DENNÍ SMLOUVA O USKLADŇOVÁNÍ PLYNU S PEVNÝM VÝKONEM uzavřená ve smyslu ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník SPP Storage, s.r.o. se sídlem Více PODMÍNKY PLATEBNÍHO STYKU A VYUŽITÍ SBĚRNÉHO ÚČTU PODMÍNKY PLATEBNÍHO STYKU A VYUŽITÍ SBĚRNÉHO ÚČTU vydané ANO spořitelním družstvem, IČ: : 26137755, se sídlem: Rohanské nábřeží 671/15, PSČ 186 00, Praha 8 zapsané v Obchodním rejstříku vedeném Městským Více Obchodní podmínky platné a účinné od 1.5.2015 Obchodní podmínky platné a účinné od 1.5.2015 1. Úvodní ustanovení 1.1 V souladu s ustanovením 1751 odst.1 zák. č. 89/2012 Sb. (Občanský zákoník) v platném znění vydáváme tyto obchodní podmínky, jež jsou Více SMLOUVA O VYDÁNÍ MEZINÁRODNÍ PLATEBNÍ KARTY DINERS CLUB ROAD ACCOUNT Příloha č. 1 Smlouvy FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU 1. Údaje o věřiteli/zprostředkovateli spotřebitelského úvěru Věřitel Adresa Telefonní číslo E-mailová adresa Adresa internetových Více CENÍK STAVEBNÍ SPOŘITELNY ČESKÉ SPOŘITELNY, a. s. CENÍK STAVEBNÍ SPOŘITELNY ČESKÉ SPOŘITELNY, a. s. PRO FYZICKÉ OSOBY Část I.: STAVEBNÍ SPOŘENÍ 1. VKLADY 1.1. UZAVŘENÍ SMLOUVY Cena v Kč 1.1.1. Uzavření smlouvy o stavebním spoření na pobočce České spořitelny Více Smlouva o firemním účtu Smlouva o firemním účtu uzavřená v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění a zákonem č.87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, v platném znění. mezi Citfin, spořitelní Více RÁMCOVÁ DENNÍ SMLOUVA O USKLADŇOVÁNÍ PLYNU S PŘERUŠITELNÝM VÝKONEM RÁMCOVÁ DENNÍ SMLOUVA O USKLADŇOVÁNÍ PLYNU S PŘERUŠITELNÝM VÝKONEM uzavřená ve smyslu ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník SPP Storage, s.r.o. Více Nový Občanský zákonník Od 1.1.2014 Nový Občanský zákonník Od 1.1.2014 Díl 11 Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovem vkladu, akreditívu a inkasu 2662 2675 NOZ NOZ neupravuje tzv. platební účet Upravuje Zákon č. 284/2009 Sb. o platebním Více REKLAMNÍ NABÍDKA. 1. Údaje o věřiteli/zprostředkovateli spotřebitelského úvěru. 1.1 Věřitel REKLAMNÍ NABÍDKA 1. Údaje o věřiteli/zprostředkovateli spotřebitelského úvěru 1.1 Věřitel Komerční banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, IČO: 45317054, zapsaná v obchodním Více Rámcová smlouva na poskytování právních služeb Č.j. : 20435/2007 32 Číslo v CES : 4072 Číslo úkolu : Rámcová smlouva na poskytování právních služeb Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj se sídlem : Staroměstské nám. 6 Praha 1, 110 15 zastoupená Více Příloha č. 1 Smlouvy FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU. 1. Údaje o věřiteli/zprostředkovateli spotřebitelského úvěru Příloha č. 1 Smlouvy FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU 1. Údaje o věřiteli/zprostředkovateli spotřebitelského úvěru Věřitel Adresa Telefonní číslo E-mailová adresa Adresa internetových Více OBCHODNÍ PODMÍNKY. ke smlouvám o zajišťování vzdělávacích akcí SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ INTERNETOVÝCH SLUŽEB Smluvní strany:., se sídlem, IČ:.., DIČ:.., zapsaná v obchodním rejstříku vedeném., oddíl., vložka, jednající. bankovní spojení:, číslo účtu:., (dále též Poskytovatel Více SPS SPRÁVA NEMOVITOSTÍ SMLOUVA O BUDOUCÍ KUPNÍ SMLOUVĚ Smluvní strany: 1. EURO DEVELOPMENT JESENICE, s.r.o., IČ 282 44 451, se sídlem Ječná 550/1, Praha 2, PSČ 120 00, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Více SMLOUVA O SPOLUPRÁCI. uzavřená podle 642 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku SMLOUVA O SPOLUPRÁCI uzavřená podle 642 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku se sídlem: Sokola Tůmy 1099/1, Hulváky 709 00 Ostrava jednající: jednatelem společnosti IČ: 023 56 937 DIČ: CZ Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY STAVEBNÍHO SPOŘENÍ Wüstenrot stavební spořitelna a.s. vydává v souladu se zákonem č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, v platném znění (dále jen zákon o stavebním spoření ) tyto VŠEOBECNÉ Více Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. uzavřená mezi Michal Šenk Firma: Adresa: U Stadionu 955, 664 34 Kuřim IČ: 75679922 DIČ: CZ8307103827 Tel: +420 777 304 145 E-mail: senk@a1net.cz Více VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVA O POSKYTNUTÍ NÁVRATNÉ FINANČNÍ VÝPOMOCI z rozpočtu města Milevska na rok 2017 č. Sml../2017. I. Příloha č. 7 k Návrhu rozpočtu města Milevska na rok 2017 VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVA O POSKYTNUTÍ NÁVRATNÉ FINANČNÍ VÝPOMOCI z rozpočtu města Milevska na rok 2017 č. Sml../2017 I. Smluvní strany město Milevsko Více MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 12 RADA MĚSTSKÉ ČÁSTI USNESENÍ. č. R ze dne Smlouvy o běžném účtu pro akce "Areál Ráček" a "Areál Na Zvonici" MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 12 RADA MĚSTSKÉ ČÁSTI USNESENÍ č. R-174-011-14 ze dne 30.9.2014 Smlouvy o běžném účtu pro akce "Areál Ráček" a "Areál Na Zvonici" Rada městské části 1. schvaluje 1.1. Smlouvu o běžném Více OBCHODNÍ PODMÍNKY 1. ÚVODNÍ USTANOVENÍ OBCHODNÍ PODMÍNKY obchodní společnosti pomalý svět s.r.o. se sídlem Palackého třída 3048/124, 61200, Brno identifikační číslo: 28318579 zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl Více MojeID: Pravidla motivačního programu pro poskytovatele služeb MojeID: Pravidla motivačního programu pro poskytovatele služeb V platnosti od 1. 3. 2015 1 Vyhlašovatel CZ.NIC, z. s. p. o. Milešovská 5, 130 00 Praha 3 IČ: 67985726 DIČ: CZ67985726 Zapsáno ve spolkovém Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB SÍTĚ TECHCOM VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY pro poskytování služeb a zboží společností CONSITE, s.r.o. znění účinné od 1. 1. 2011 1. Předmět Všeobecných obchodních podmínek 1.1. Tyto všeobecné obchodní podmínky (dále Více Stavební spoření. Bc. Alena Kozubová Stavební spoření Bc. Alena Kozubová Právní norma Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření Stavební spoření Stavební spoření je účelové spoření spočívající v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, Více Závazné smluvní podmínky pro účast klienta na programu krabičkuj Závazné smluvní podmínky pro účast klienta na programu krabičkuj I. Vymezení pojmů Společnost zapsána dne 17. února 2010 v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze oddílu B, vložka 15969, zastoupena Více SMLOUVA O SPOLUPRÁCI V AFFILIATE PROGRAMU SMLOUVA O SPOLUPRÁCI V AFFILIATE PROGRAMU 1. ÚVODNÍ USTANOVENÍ SMLOUVY O SPOLUPRÁCI V AFFILIATE PROGRAMU 1.1 Tato smlouva o spolupráci v Affiliate programu (dále jen Smlouva ) se použije pro smluvní vztahy Více Pravidla poskytování návratných účelových půjček z Fondu rozvoje bydlení města Brna Pravidla poskytování návratných účelových půjček z Fondu rozvoje bydlení města Brna Zastupitelstvo města Brna na svém Z6/017. zasedání konaném dne 4.9.2012 schválilo změny a doplnění Pravidel poskytování Více Smlouva o poskytnutí služby na vytvoření metodiky hodnocení ukončených zadávacích řízení jednotlivých programů TA ČR Smlouva o poskytnutí služby na vytvoření metodiky hodnocení ukončených zadávacích řízení jednotlivých programů TA ČR Smluvní strany: uzavřená podle 269 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, Více PŘEDSMLUVNÍ INFORMACE KE SPOTŘEBITELSKÉMU ÚVĚRU RÁMCOVÁ SMLOUVA O PLATEBNÍCH SLUŽBÁCH A PARTICIPACI NA SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH ( Rámcová smlouva ) uzavřená mezi Different money s.r.o., se sídlem Praha 6, Dejvice, Evropská 2690/17, PSČ 160 00, IČO: Více ROČNÍ SMLOUVA O USKLADŇOVÁNÍ PLYNU S PEVNÝM VÝKONEM ROČNÍ SMLOUVA O USKLADŇOVÁNÍ PLYNU S PEVNÝM VÝKONEM uzavřená ve smyslu ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník SPP Storage, s.r.o. se sídlem Sokolovská Více SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ TELEKOMUNIKAČNÍCH SLUŽEB PŘÍSTUPU K SÍTI INTERNET VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY 1. ÚVODNÍ USTANOVENÍ 1.1. Tyto obchodní podmínky (dále jen obchodní podmínky ) obchodní společnosti NT Vision s.r.o., se sídlem Modřanská 496/96a, 147 00 Praha 4, identifikační Více SMLOUVA O POSKYTNUTÍ DOTACE Z ROZPOČTU JIHOMORAVSKÉHO KRAJE NA ROZVOJ PODNIKATELSKÉHO PROJEKTU SMLOUVA O POSKYTNUTÍ DOTACE Z ROZPOČTU JIHOMORAVSKÉHO KRAJE NA ROZVOJ PODNIKATELSKÉHO PROJEKTU Smluvní strany: 1. Jihomoravský kraj zastoupený: Ing. Stanislavem Juránkem hejtmanem Jihomoravského kraje Více V ÝZVA K PODÁNÍ NÁVRHU NA UZAVŘENÍ SMLOUVY V ÝZVA K PODÁNÍ NÁVRHU NA UZAVŘENÍ SMLOUVY 1. IDENTIFIKACE VYHLAŠOVATELE 1.1 Vyhlašovatelem této výzvy (dále výzva ) je společnost STAVOSPOL, s.r.o. (dále vyhlašovatel ), IČ: 155 45 521, se sídlem Staňkova Více PRAVIDLA PRO POSKYTOVÁNÍ DOTACÍ Z ROZPOČTU OBCE DOBRÁ VODA U ČESKÝCH BUDĚJOVIC (dále jen pravidla) I. Základní ustanovení PRAVIDLA PRO POSKYTOVÁNÍ DOTACÍ Z ROZPOČTU OBCE DOBRÁ VODA U ČESKÝCH BUDĚJOVIC (dále jen pravidla) I. Základní ustanovení 1. Účelem těchto Pravidel je stanovit jednotný postup při poskytování dotací z Více P R O T E R M Í N O V A N Ý V K L A D F I X P R O D U K T O V É O B C H O D N Í P O D M Í N K Y P R O T E R M Í N O V A N Ý V K L A D F I X Tyto produktové obchodní podmínky (dále jen POP ) upravují právní vztahy mezi Evropsko-ruskou bankou, a.s. Více Obchodní podmínky prodejce Obchodní podmínky prodejce Veškeré smluvní vztahy jsou uzavřeny v souladu s právním řádem České republiky, zejména Občanským zákoníkem 89/2012 v platném znění (dále jen občanský zákoník ). Kupující zasláním Více Z á s a d y pro prodej bytů ve vlastnictví obce Holoubkov OBEC HOLOUBKOV Opatření orgánů obce č. 2/2012 Z á s a d y pro prodej bytů ve vlastnictví obce Holoubkov Zastupitelstvo obce Holoubkov vydává svým usnesením č. 12/06/2012 8.1 ze dne 25.6.2012 tyto Zásady Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY APLIKACE LEADY, MERK VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY APLIKACE LEADY, MERK Tento dokument obsahuje VOP aplikací společnosti Imper CZ, s.r.o. Autorská práva k tomuto dokumentu vlastní předkladatel, tedy společnost IMPER CZ, s.r.o. Více Úvěrové podmínky pro kontokorentní úvěry Úvěrové podmínky pro kontokorentní úvěry Účinné od 15. 8. 2013 I. Úvodní ustanovení (1) Úvěrové podmínky pro kontokorentní úvěry (dále jen Úvěrové podmínky ) stanoví závazná pravidla pro poskytování a Více PENZIJNÍ PLÁN Allianz transformovaný fond, Allianz penzijní společnost, a. s. PENZIJNÍ PLÁN Allianz transformovaný fond, Allianz penzijní společnost, a. s. Preambule Penzijní plán Allianz transformovaného fondu, Allianz penzijní společnost, a. s. (dále jen Allianz transformovaný Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY 1. Úvodní ustanovení VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY 1.1. Tyto všeobecné obchodní podmínky internetového portálu timee.cz (dále jen timee.cz ) pro zákazníky společnosti Datlink s.r.o., IČ 27970485, se sídlem Více Program pro poskytování stipendií studentům vysokých škol v České republice z rozpočtu města Moravská Třebová Číslo předpisu: 5/2015 Výtisk č. Město Moravská Třebová 1 Druh předpisu: Název předpisu: Pravidla Program pro poskytování stipendií studentům vysokých škol v České republice z Číslo předpisu: 5/2015 Výtisk č.: 01 Platnost od: 22.06.2015 Více Sazebník poplatků Poštovní spořitelny změny od k Sazebník poplatků Poštovní spořitelny změny od 1. 9. 2016 k 1. 12. 2016 původně nově B ÚVĚRY Úvěry pro fyzické osoby Hypoteční úvěry Sazebník za peněžní a obchodní služby poskytované fyzickým osobám Hypoteční Více PODMÍNKY OBCHODNÍ VEŘEJNÉ SOUTĚŽE o nejvhodnější návrh na uzavření smlouvy o postoupení pohledávek města Semily (dále jen soutěž ) PODMÍNKY OBCHODNÍ VEŘEJNÉ SOUTĚŽE o nejvhodnější návrh na uzavření smlouvy o postoupení pohledávek města Semily (dále jen soutěž ) I. Město Semily, se sídlem Semily, Husova 82, PSČ 513 13, IČ: 00276111 Více Smlouva o pozáručním servisu a technické podpoře Smlouva o pozáručním servisu a technické podpoře Ev.č. Software602 a.s.: Ev.č. Organizace: SUPP/FFSaFP/Písek/0606/2016 1. Článek Smluvní strany Společnost: Software602 a.s. se sídlem: Hornokrčská 15, 140 Více Licenční smlouva. Varianta A (fyzická osoba) Jméno a příjmení, RČ:... Bydliště:... Licenční smlouva kterou níže uvedeného dne, měsíce a roku podle ust. 14a zák. č. 106/1999 Sb. ( zákon o svobodném přístupu k informacím ) a ust. 2358 a násl. a 2371 a násl zák. č. 89/2012 Sb. ( občanský Více Příloha č. 1 Obchodních podmínek Simple Money Service, s.r.o. Příloha č. 1 Obchodních podmínek Simple Money Service, s.r.o. Údaje dle přílohy 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM Více Zákon č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře ze stavebního spoření Zákon č. 96/1993 Sb. ze dne 25. února 1993 o stavebním spoření a státní podpoře ze stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní Více Všeobecné obchodní podmínky společnosti Shean s.r.o. k Servisní smlouvě Všeobecné obchodní podmínky společnosti Shean s.r.o. k Servisní smlouvě I.Úvodní ustanovení 1. Obchodní společnost Shean s.r.o., se sídlem Svitavská 500, 678 01 Blansko, IČ 26768479, zapsaná v Obchodním Více Smlouva o úvěru. Obec / Kraj (dále jen Klient ) Název: Město Nové Město na Moravě Sídlo obecního / krajského úřadu: 99010757385 registrační číslo Komerční banka, a.s., se sídlem, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1360 (dále jen Banka ) a Obec / Kraj (dále jen Klient ) Název: Více Smlouva č. o úvěru na opravu a modernizaci bytového fondu Smlouva č. o úvěru na opravu a modernizaci bytového fondu Smluvní strany: 1. Město Židlochovice IČ: 00282979, DIČ: CZ00282979 sídlem: Masarykova 100, Židlochovice, 667 01 Židlochovice bankovní spojení: Více Výzva k podání nabídek Výzva k podání nabídek na veřejnou zakázku malého rozsahu na služby mimo režim zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách a v souladu se Směrnicí města o zadávání veřejných zakázek hrazených z finančních Více Expresní ocenění bytu (pomocí cenové mapy pro vybrané lokality) Sazebník ČSOB pro fyzické osoby občany změny od 1. 9. 2016 k 1. 12. 2016 původně nově OBSAH B ÚVĚRY Hypoteční úvěry Sazebník Hypoteční banky, a.s. Tento Sazebník je platný pro smlouvy uzavřené od 1. 12. Více PRODUKTOVÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY PRO VKLADOVÉ PRODUKTY A BĚŽNÉ ÚČTY PRODUKTOVÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY PRO VKLADOVÉ PRODUKTY A BĚŽNÉ ÚČTY O B S A H 1. ÚVOD... 2 2. ZMĚNY PRODUKTOVÝCH PODMÍNEK... 2 3. VÝKLAD POJMŮ... 2 4. TERMÍNOVANÝ VKLAD... 3 5. SPOŘICÍ ÚČET - ARTESA UNIVERSAL... Více Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s. Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s., se sídlem Bělehradská 128, čp. 222, 120 21 Praha 2, IČ 60192852, zapsána v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze, oddíl B, vložka 2281 (dále Více Sazebník bankovních poplatků mbank Sazebník bankovních poplatků mbank platný od 11. 11. 2007 I Osobní účet mkonto 1. Zřízení, vedení a zrušení účtu a) zřízení osobního účtu mkonto b) vedení osobního účtu mkonto / měsíc c) zrušení osobního Více Všeobecné smluvní podmínky služeb společnosti Úspěšný web s.r.o. Všeobecné smluvní podmínky služeb společnosti Úspěšný web s.r.o. I. Úvodní ustanovení I.1 Provozovatel obchodní společnost Úspěšný web s.r.o. se sídlem Rakovník, Sportovní 99, PSČ 269 01 IČ: 242 09 007 Více 1. ÚVODNÍ USTANOVENÍ 2. VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ OBCHODNÍ PODMÍNKY obchodní společnosti R2B2 s.r.o. se sídlem Rybná 716/24, Staré Město, 110 00 Praha 1 IČ: 028 86 286 zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 225031 Více FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU CreditPortal Holding a.s. se sídlem Argentinská 286/38, Holešovice, 170 00 Praha 7 zapsaná v obchodním rejstříku B 22003 vedená u Městského soudu Více K U P N Í S M L O U V U čís... Článek I Vymezení předmětu plnění Česká republika Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Rašínovo nábřeží 42, 128 00 Praha 2 IČ: 69797111 za kterou jedná: Ing. Jan Kasnar, CSc. náměstek GŘ pro Hospodaření s majetkem, Více Výzva k podání nabídky na poskytnutí úvěru Obec Olšany Olšany 66, 683 01 Olšany, IČ: 00368067, tel: 517 374 233 e-mail: obec@olsany.org, www.olsany.org Výzva k podání nabídky na poskytnutí úvěru Obec Olšany jako zadavatel zakázky malého rozsahu Více Rodinná školička U veselé mašinky SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ MIMOŠKOLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ A PÉČE O DÍTĚ uzavřená podle zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Smluvní strany 1. Společnost Rodinná školička U veselé Více PODMÍNKY PRO KONTOKORENT FORMOU DODATKU KE SMLOUVĚ O ÚČTU ) PODMÍNKY PRO KONTOKORENT FORMOU DODATKU KE SMLOUVĚ O ÚČTU ) 1. Podmínky 1.1. Podmínky pro Kontokorent formou dodatku ke smlouvě o účtu (dále jen Podmínky ) vydává,, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Více Smlouva o složení kauce Smlouva o složení kauce uzavřená mezi Společnost: se sídlem IČ: DIČ: Zapsána v Obchodním rejstříku u. soudu v., oddíl C, vložka.. Peněžní ústav: Číslo účtu: Zastoupená: (dále jen PDS ) Firma/Název: Sídlo/Adresa: Více Daňové identifikační číslo: Společnost je zapsaná v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 193414. Obchodní firma: Sídlo: WEDA consulting s.r.o. Neumannova 1453/28, 156 00 Praha Identifikační číslo 24290564 Daňové identifikační číslo: CZ24290564 Společnost je zapsaná v obchodním rejstříku u Městského Více SMLOUVA O POSKYTNUTÍ ÚČELOVÉ DOTACE SMLOUVA O POSKYTNUTÍ ÚČELOVÉ DOTACE uzavřená ve smyslu 159 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších a 10a odst. 5 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, Více Podmínky služeb. Podmínky služby přenositelnost telefonních čísel (platí od 1. 9. 2013) 1. Úvodní ustanovení. (dále jen "Podmínky přenositelnosti") Podmínky služeb Podmínky služby přenositelnost telefonních čísel (platí od 1. 9. 2013) (dále jen "Podmínky přenositelnosti") 1. Úvodní ustanovení 1. Úvodní ustanovení 1.1 Tyto Podmínky přenositelnosti Více Úvěrové podmínky pro spotřebitelské úvěry Úvěrové podmínky pro spotřebitelské úvěry Účinné od 1. 1. 2014 Část I. Úvodní ustanovení (1) Tyto Úvěrové podmínky pro spotřebitelské úvěry (dále jen Podmínky ) stanoví závazná pravidla pro uskutečňování Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY STAVEBNÍHO SPOŘENÍ ČS STAVEBNÍ SPOŘITELNY, a.s. VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY STAVEBNÍHO SPOŘENÍ ČS STAVEBNÍ SPOŘITELNY, a.s. I. Úvodní ustanovení Článek 1 Stavební spoření a jeho účastníci 1. Stavební spoření je účelové spoření spočívající: a) v přijímání Více Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY 1. Úvodní ustanovení 1. Tyto všeobecné obchodní podmínky (dále jen VOP ) platí pro nákup zboží v internetovém obchodě www.denishenry.cz a jsou součástí uzavřené kupní smlouvy. Více Smlouva o investičním zprostředkování Smlouva o investičním zprostředkování Jméno a příjmení/firma: Rodné číslo/ič: Bydliště/Sídlo: Číslo OP/pasu: Telefon/fax: Email: Bankovní spojení: Jednající: Dále jen Zákazník a Investiční zprostředkovatel: Více pojištění nesplnění povinností pojištěného (garanční pojištění) VŠEOBECNÉ POJISTNÉ PODMÍNKY Smlouva o postupně spláceném úvěru Obchodní firma: P2P finance CZ s.r.o. IČ: 03114147 se sídlem: Na Perštýně 342/1, Staré Město, 110 00 Praha 1 zápis: v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, Více D O H O D A. o vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací a poskytnutí příspěvku č. MEA-V-10/2016. D O H O D A o vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací a poskytnutí příspěvku č. MEA-V-10/2016 uzavřená mezi Úřadem práce České republiky zastupující osoba: Mgr. Petr Blecha, Více SMLOUVA O SPOLUPRÁCI

http://docplayer.cz/41773130-C-u-z-s-v-m-b-j-i-m-1.html

č. Ú Z S V M / / B J I M 1 - PDF Download "č. Ú Z S V M / / B J I M 1" 1 9043/BJI/2016-BJIM Č.j.: UZSVM/BJI/9173/2016-BJIM Česká republika Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 za kterou právně jedná Ing. Bc. Ota Kovář, CSc., ředitel odboru Odloučené pracoviště Jihlava na základě Příkazu generálního ředitele č. 6/2014 v platném znění Územní pracoviště Brno odbor Odloučené pracoviště Jihlava, Tolstého 15, Jihlava IČO: (dále jen prodávající ) a Varianta - fyzická osoba... (akademický titul, jméno, příjmení, vědecká hodnost), datum narození:,rodné číslo: trvalý pobyt:, bydliště:... Varianta - manželé Manželé... (akademický titul, jméno, příjmení, vědecká hodnost), datum narození: (varianta pro případ kupujícího - cizího státního příslušníka, který nemá RČ), rodné číslo: trvalý pobyt:., bydliště: (akademický titul, jméno, příjmení, vědecká hodnost), datum narození: (varianta pro případ kupujícího - cizího státního příslušníka, který nemá RČ), rodné číslo: trvalý pobyt:., bydliště:... Varianta -právnická osoba... (přesný název v souladu s veřejným rejstříkem právnických osob), se sídlem..., kterou zastupuje (uvést akademický titul, jméno, příjmení, vědeckou hodnost, funkci), nebo zastoupená na základě plné moci, IČO:, DIČ:, zapsána ve veřejném rejstříku právnických osob vedeném..., bankovní spojení:... Varianta -územní samosprávný celek... (přesné znění názvu územně samosprávného celku), se sídlem..., kterou zastupuje (uvést akademický titul, jméno, příjmení, vědeckou hodnost, funkci), nebo zastoupený na základě plné moci, IČO:, DIČ:, bankovní spojení: uzavírají podle 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen zákon č. 89/2012 Sb. ), a podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 219/2000 Sb., ) tuto K U P N Í S M L O U V U č. Ú Z S V M / / B J I M 1 2 Čl. I. 1. Česká republika je vlastníkem níže uvedené nemovité věci: Pozemek: pozemková parcela číslo: 961, druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: jiná plocha, zapsaný na listu vlastnictví č , pro kat. území Čáslavice, obec Čáslavice, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm Třebíč. (dále jen převáděný majetek ) 2. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je na základě 10 písm. b) zákona č. 219/2000 Sb. příslušný hospodařit s převáděným majetkem, a to ve smyslu 11 odst. 2. zákona č. 219/2000 Sb. 3. Tato kupní smlouva je uzavírána na základě výsledků výběrového řízení, které vyhlásil prodávající. Čl. II. 1. Prodávající převádí touto smlouvou kupujícímu vlastnické právo k převáděnému majetku cesmínolistá), právy a povinnostmi, a to za kupní cenu, stanovenou v Čl. II. odst. 2. této smlouvy. Kupující toto právo za kupní cenu uvedenou v Čl. II. odst. 2. této smlouvy přijímá. (Varianta pokud kupující nabývá majetek do společného jmění manželů) Prodávající převádí touto smlouvou kupujícím vlastnické právo k převáděnému majetku cesmínolistá), právy a povinnostmi, a to za kupní cenu, stanovenou v Čl. II. odst. 2. této smlouvy. Kupující toto právo za kupní cenu uvedenou v Čl. II. odst. 2. této smlouvy přijímají do společného jmění manželů. (Varianta pokud kupující nabývají majetek do podílového spoluvlastnictví) Prodávající převádí touto smlouvou kupujícím vlastnické právo k převáděnému majetku cesmínolistá), právy a povinnostmi, a to za kupní cenu stanovenou v Čl. II. odst. 2. této smlouvy. Kupující toto právo za kupní cenu uvedenou v Čl. II. odst. 2. této smlouvy přijímají do podílového spoluvlastnictví, a to např. XY podíl ve výši... vzhledem k celku a YZ podíl ve výši... vzhledem k celku. 2. Kupní cena za převáděný majetek, ve smyslu odst. 1. tohoto článku, činí... Kč (slovy:... korun českých). Čl. III. 1. Kupující je povinen zaplatit kupní cenu dle Čl. II. odst. 2., na účet prodávajícího, vedený u České národní banky se sídlem v Praze, číslo účtu /0710, variabilní symbol (Varianta - pokud kupující nabývají majetek do společného jmění manželů) Kupující se zavazují uhradit kupní cenu, dle Čl. II. odst. 2. rukou společnou a nerozdílnou na účet prodávajícího vedený u České národní banky se sídlem v Praze, číslo účtu /0710, variabilní symbol (Varianta - pokud kupující nabývá majetek do podílového spoluvlastnictví) Kupující jsou povinni zaplatit kupní cenu, dle Čl. II. odst. 2. společně a nerozdílně. Prodávající není povinen přijmout část plnění kupní ceny, byť by jí byl uhrazen jeden z prodávaných ideálních spoluvlastnických podílů. Kupující se zavazují kupní cenu zaplatit na účet prodávajícího vedený u České národní banky se sídlem v Praze, číslo účtu /0710, variabilní symbol 3 2. Smluvní strany se dohodly, že na úhradu kupní ceny stanovené v Čl. II. odst. 2. bude použita částka ve výši 9.500,- Kč, kterou složil kupující ve výběrovém řízení na účet prodávajícího č /0710 v. s dne... Zbývající část kupní ceny ve výši... zaplatí kupující na účet a v. s. prodávajícího uvedený v odst. 1., a to ve lhůtě, která mu bude oznámena ve výzvě prodávajícího k zaplacení, přičemž tato lhůta nebude kratší než 30 dnů ode dne odeslání výzvy k úhradě. 3. Neuhradí-li kupující celou kupní cenu ve lhůtě, stanovené touto smlouvou, je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z celkové kupní ceny za každý den prodlení. 4. V případě prodlení s úhradou kupní ceny je kupující povinen zaplatit, kromě smluvní pokuty dle předchozího odstavce, i úroky z prodlení dle platné právní úpravy. 5. Pokud kupující v prohlášeních podle čl. V. odst. 1. a odst. 2. uvede nepravdivé skutečnosti, má prodávající právo požadovat na kupujícím úhradu smluvní pokuty ve výši 10 % z kupní ceny. 6. Pokuty podle odst. 3. a 5. jsou splatné do třiceti dnů ode dne doručení výzvy k jejich zaplacení na účet prodávajícího č / Pro účely této smlouvy se kupní cena, smluvní pokuta, úroky z prodlení a případné jiné platby, považují za zaplacené okamžikem připsání celé hrazené částky na účet prodávajícího. Čl. IV. Prodávající prohlašuje, že mu není známo, že by na převáděném majetku vázla nějaká omezení, závazky či právní vady. Čl. V. 1. Kupující prohlašuje, že je mu současný stav převáděného majetku dobře znám. Kupující rovněž prohlašuje, že nemá žádné dluhy vůči státu a je schopen dodržet své závazky vyplývající z této smlouvy, zejména zaplatit včas a řádně kupní cenu. 2. Kupující prohlašuje, že není osobou, na niž se vztahuje 18 zákona č. 219/2000 Sb. 3. (Varianta - pokud kupující nabývá majetek do podílového spoluvlastnictví) Kupující jsou ke všem povinnostem plynoucím z této smlouvy zavázáni společně a nerozdílně. Čl. VI. Kupující je povinen bezodkladně písemně oznámit prodávajícímu veškeré skutečnosti, které mají nebo by mohly mít vliv na převod vlastnického práva k převáděnému majetku podle této smlouvy, zejména pak skutečnosti, které se dotýkají povinnosti zaplacení kupní ceny. Tato povinnost kupujícího trvá až do okamžiku zaplacení kupní ceny s příslušenstvím. Čl. VII. 1. Kupující je oprávněn odstoupit od této kupní smlouvy pouze v souladu s ustanovením 2001 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. 2. Pokud kupující neuhradí kupní cenu řádně a včas, má prodávající právo v souladu s ustanovením 1977 zákona č. 89/2012 Sb. od smlouvy odstoupit, pokud to kupujícímu (prodlévajícímu) oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděl. 3. Prodávající je, kromě zákonných důvodů, též oprávněn od této smlouvy odstoupit, jestliže se prokáže, že prohlášení kupujícího, uvedená v článku V. odst. 2. nejsou pravdivá, úplná nebo přesná. 3 4 Čl. VIII. 1. Odstoupením od smlouvy prodávajícím zároveň vznikne prodávajícímu právo na náhradu veškerých nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodejem převáděného majetku. 2. Odstoupení od této smlouvy kteroukoliv ze smluvních stran se nedotýká povinnosti kupujícího zaplatit peněžitá plnění (zejm. úroky z prodlení a smluvní pokuty), na jejichž úhradu vznikl prodávajícímu nárok do data účinnosti odstoupení. 3. Odstoupení od smlouvy musí být v písemné formě a nabývá účinnosti dnem doručení druhé straně. Odstoupením se závazky z této smlouvy ruší od počátku a smluvní strany si vrátí vše, co si splnily, kromě peněžitých plnění (např. úroků z prodlení, smluvních pokut), na jejichž úhradu vznikl prodávajícímu nárok do data účinnosti odstoupení. 4. Pokud dojde k odstoupení od smlouvy a kupní cena již byla zaplacena, má prodávající povinnost do třiceti dnů od účinků odstoupení vrátit kupní cenu sníženou o: - náklady, které vznikly prodávajícímu v souvislosti s prodejem převáděného majetku - vyúčtované smluvní pokuty a úroky z prodlení na účet kupujícího. Pokud kupní cena ještě nebyla uhrazena (a k odstoupení od smlouvy došlo ze strany prodávajícího), má kupující povinnost do třiceti dnů od doručení výzvy k úhradě vyúčtovaných nákladů, které vznikly v souvislosti s prodejem převáděného majetku, uhradit tyto náklady na účet prodávajícího. Kupující je povinen zaplatit prodávajícímu vyúčtované smluvní pokuty a úroky z prodlení, pokud vznikly. Čl. IX. 1. Vlastnické právo k převáděnému majetku nabývá kupující zápisem do katastru nemovitostí. Právní účinky zápisu nastanou ke dni, kdy byl návrh doručen katastrálnímu úřadu. Tímto dnem na kupujícího přecházejí veškerá práva a povinnosti spojené s vlastnictvím a užíváním nemovitých věcí. Smluvní strany se dohodly, že poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je kupující (nabyvatel vlastnického práva k převáděnému majetku). 2. Návrh na zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podají prodávající a kupující společně prostřednictvím prodávajícího, a to bez zbytečného odkladu po úplném zaplacení kupní ceny včetně příslušenství a příp. smluvních pokut. Doklad o zaplacení, resp. prohlášení prodávajícího o tom, že uvedená částka byla uhrazena, bude obsažen v návrhu na zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Správní poplatky spojené s touto smlouvou nese kupující. Návrh na vklad se kupujícímu zasílá k podpisu zároveň s výzvou k úhradě kupní ceny a s výzvou k vrácení podepsaného návrhu; katastrální úřad kupujícího vyzve k úhradě správního poplatku za povolení vkladu vlastnického práva. 3. Pokud by příslušným katastrálním úřadem byl návrh na zápis vkladu vlastnického práva k převáděnému majetku dle této smlouvy pro kupujícího pravomocně zamítnut, účastníci této smlouvy se zavazují k součinnosti směřující k naplnění vůle obou smluvních stran. 4. Pro případ, že vklad vlastnického práva k převáděnému majetku podle této smlouvy pro kupujícího nebude příslušným katastrálním úřadem ani po součinnosti stran podle odstavce 3. povolen, smluvní strany si sjednávají rozvazovací podmínku tak, že se tato kupní smlouva ruší od počátku. Prodávající se zavazuje písemně oznámit kupujícímu naplnění této rozvazovací podmínky této kupní smlouvy bezodkladně po jejím vzniku. Čl. X. 1. Tato smlouva nabývá platnosti dnem schválení příslušným ministerstvem podle ustanovení 22 zákona č. 219/2000 Sb. 2. Smluvní strany se dohodly, že není-li v této smlouvě stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti smluvních stran zákonem č. 89/2012 Sb. a zákonem č. 219/2000 Sb. 4 5 3. Smluvní strany se dohodly, že jakékoli změny a doplňky této smlouvy jsou možné pouze písemnou formou, v podobě oboustranně uzavřených vzestupně číslovaných dodatků smlouvy. 4. Poplatkové a daňové povinnosti spojené s touto smlouvou nese kupující. 5. Tato smlouva je vyhotovena v. stejnopisech. Každá ze smluvních stran obdrží po jednom vyhotovení, jedno vyhotovení bude určeno pro příslušné ministerstvo a jedno vyhotovení bude použito k zápisu vlastnického práva vkladem do katastru nemovitostí. Varianta následující 3 odstavce pro případ zveřejňování smlouvy v registru smluv 6. Smluvní strany navzájem prohlašují, že smlouva neobsahuje žádné obchodní tajemství. 7. Tato smlouva bude zveřejněna prodávajícím v registru smluv podle zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv). 8. Prodávající zašle tuto smlouvu správci registru smluv k uveřejnění bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů od uzavření smlouvy. 9. Nedílnou součástí této smlouvy je: doložka dle zákona č... Sb., ve znění pozdějších předpisů. 10. Smluvní strany prohlašují, že tuto smlouvu uzavřely svobodně a vážně, nikoliv z přinucení nebo omylu. Na důkaz toho připojují své vlastnoruční podpisy. V Jihlavě dne V.. dne. Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových..... Ing. Bc. Ota Kovář, CSc. ředitel odboru Odloučené pracoviště Jihlava. akademický titul, jméno, příjmení, vědecká hodnost, funkce opravňující k jednání nebo jednající na základě plné moci, název Přílohy: dle textu Doložka dle zákona č.., ve znění pozdějších předpisů (Doložka dle příslušných ustanovení zák. č. 128/2000 Sb. (zákon o obcích - obecní zřízení, příp. č. 129/2000 Sb. (zákon o krajích - krajské zřízení), zák. č. 131/2000 Sb. (zákon o Hl. městě Praze), schvalovací doložka Ministerstva financí, včetně výčtu převáděného majetku, musí být nedílnou součástí smlouvy). 5

http://kraken.slv.cz/3As4/2005

3As4/2005 è. j. 3 As 4/2005-26 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátì slo¾eném z pøedsedkynì JUDr. Marie Souèkové a soudcù JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vla¹ína v právní vìci ¾alobce JUDr. S. K., proti ¾alovanému Ministerstvu zemìdìlství se sídlem Tì¹nov 17, Praha 1, o návrhu na obnovu øízení ve vìci rozsudku Mìstského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2002 sp. zn. 28 Ca 380/2000, v øízení o kasaèní stí¾nosti ¾alobce proti usnesení Mìstského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2004 è. j. 5 Ca 64/2003-5, ®alobce podal vèas kasaèní stí¾nost, oznaèenou jako dovolání, proti usnesení Mìstského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2004 èj. 5 Ca 64/2003-5, jím¾ byl odmítnut jeho návrh na obnovu øízení ve vìci rozsudku tého¾ soudu ze dne 18. 11. 2002 sp. zn. 28 Ca 380/2000, a rozhodnuto o náhradì nákladù øízení. Z odùvodnìní napadeného usnesení vyplývá, ¾e ¾alobce podáním do¹lým Mìstskému soudu v Praze dne 30. 12. 2002 po¾ádal o obnovu øízení vedeného u Mìstského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Ca 380/2000 ve vìci jeho restituèního nároku, které bylo ukonèeno rozsudkem tého¾ soudu ze dne 18. 11. 2002. Mìstský soud v Praze uvedl, ¾e podle § 53 odst. 3 zákona è. 150/2002 Sb., soudní øád správní, (dále jen s. ø. s. ) proti rozhodnutí soudu jsou pøípustné opravné prostøedky, jen stanoví-li tak tento zákon, pøièem¾ opravnými prostøedky se rozumí kasaèní stí¾nost a obnova øízení. Kasaèní stí¾nost lze podle § 131 s. ø. s. podat pouze proti rozhodnutím krajských soudù vydaným po dni úèinnosti tohoto zákona (tj. po dni 1. 1. 2003). Obnova øízení je podle § 114 odst. 1 písm. a) a b) s. ø. s. pøípustná toliko proti rozsudku vydanému v øízení o ochranì pøed zásahem správního orgánu (§ 82 a násl. s. ø. s.) a ve vìcech politických stran a politických hnutí (§ 94 a násl. s. ø. s.). Rozsudek Mìstského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 380/2000 byl vydán dne 18. 11. 2002, tedy za úèinnosti pøedchozí právní úpravy, úèinné do 31. 12. 2002. Nejde pøitom o rozsudek vydaný v øízení o ochranì pøed zásahem správního orgánu, ani ve vìcech politických stran a politických hnutí. Mìstský soud v Praze tedy dovodil, ¾e v daném pøípadì nejsou splnìny podmínky pøípustnosti návrhu na obnovu øízení stanovené v § 114 odst. 1 písm. a) a b) s. ø. s. a návrh podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ø. s. jako nepøípustný odmítl. ®alobce v kasaèní stí¾nosti shrnul prùbìh pøedchozích soudních øízení, poukázal to, ¾e øízení trpìla nezákonnostmi a bylo mu upøeno právo na spravedlivý proces. Navrhl, aby napadené usnesení Mìstského soudu v Praze bylo zru¹eno. Podle § 114 odst. 1 s. ø. s. je obnova øízení pøípustná jen proti rozsudku vydanému v øízení a) o ochranì pøed zásahem správního orgánu, b) ve vìcech politických stran a politických hnutí. V projednávané vìci se nejednalo o ¾ádný z pøípadù taxativnì uvedených v § 114 s. ø. s. Proto je návrh na obnovu øízení v projednávané vìci nepøípustný a Mìstský soud v Praze v souladu se zákonem takový návrh odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ø. s. Nejvy¹¹í správní soud pro úplnost podotýká, ¾e ani podle právní úpravy správního soudnictví, úèinné do 31. 12. 2003, by nebylo mo¾no návrhu na obnovu øízení v projednávané vìci vyhovìt, proto¾e proti rozhodnutí soudu nebyly pøípustné opravné prostøedky, s výjimkou vìcí dùchodového poji¹tìní a dùchodového zabezpeèení (§ 250s odst. 1, 2 o. s. ø.).

http://kraken.slv.cz/28Cdo2718/2007

28 Cdo 2718/2007 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Č. s. r. o., b) E. B. a. s., c) Ing. M. Š., všech zastoupených advokátkou, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Ing. J. S., zastoupeného advokátkou, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 6 C 410, 411, 412/2005, o dovolání žalobkyně b) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6.2.2007, č. j. 28 Co 12/2007-115, takto: Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2007, č.j. 28 Co 12/2007-115, byl v odstavci II. potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15. 5. 2006, č. j. 6 C 410,411,412/2005-81, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s žalobkyní b) smlouvu o převodu nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobci získali nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu na základě smluv, uzavřených jednak mezi fyzickými osobami, které byly původně oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb., jednak mezi právnickými osobami, to vše formou smluv o postoupení pohledávek. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který vyšel z nesporného zjištění, že předmětný nárok žalobců není přímým nárokem oprávněné osoby na převod jiných pozemků z vlastnictví státu za pozemky nevydané ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě, ale jde o nárok postoupený, jak to dokládají shora citované smlouvy o postoupení pohledávky. Podle odvolacího soudu nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaným pod č. 531/2005 Sb., byla zrušena tzv. restituční tečka, t.j. ustanovení § 13 odst. 6, 7 zákona a článek VI. zákona č. 253/2003 Sb., avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě ve znění zákona č. 183/1993 Sb. a jejich dědicům a nikoli ve vztahu k postupníkům. Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně b) na vydání náhradních pozemků tedy zanikl prekluzí ke dni 31. 12. 2005, a to bez ohledu na skutečnost, zda žaloba o nahrazení projevu vůle byla podána před 31. 12. 2005. Vyslovil závěr, že jde o časově omezené právo, které zaniká uplynutím stanovené doby ve smyslu § 578 o. z. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně b) včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam. Tvrdila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítala, že z rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, nevyplývá diferenciace postavení osob původně oprávněných a postupníků s odůvodněním, že nároky na vrácení restituovaného pozemku nebo vydání náhradních pozemků lze považovat za pohledávky ve smyslu § 688 o. z. Podle dovolatelky pod oprávněné osoby se řadí též postupníci. Konstatovala, že pokud by tzv. restituční tečka byla zrušena ve vztahu k restituentům a jejich dědicům a nikoli ve vztahu k postupníkům, znamenalo by to nepřípustnou retroaktivitu, přičemž jiný výklad by byl nepřípustným způsobem rozšiřující a fakticky dikriminující postupníky. Navrhla proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání jako nepřípustné. Přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř. nepřichází v úvahu, protože odvolací soud svým rozsudkem v odstavci II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který byl jeho prvým rozsudkem v této věci. Z gramatického výkladu posledně citovaného ustanovení, jež obsahuje demonstrativní výčet možností, za nichž lze považovat otázku řešenou odvolacím soudem za otázku zásadního významu, tak předně plyne, že pod uvedený pojem diformity rozhodování soudů vyšších stupňů lze zahrnout i situaci, kdy rozhodnutí vyšších obecných soudů spočívá na závěrech nerespektujících závěry judikaturu Ústavního soudu České republiky. Je-li rozhodnutí odvolacího soudu se závěry Ústavního soudu (byť tento netvoří součást systému obecného soudnictví) konformní, nemůže být splněna hypotéza ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. K tomu v daném případě přistupuje okolnost, která bude zmíněna níže, že problematika řešená v této věci odvolacím soudem byla již opakovaně řešena rozhodnutími dovolacího soudu. Obdobnou problematikou se dovolací soud zabýval ve svém rozhodnutí ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 167/2007, dále ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 209/2007, a ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 604/2007. Ve výše uvedených rozhodnutích vycházel ze závěru svého rozhodnutí ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2259/2006, v němž uzavřel, že ,,pokud došlo k postoupení práva oprávněné osoby, jak je upraveno v § 33a odst. 1 zákona o půdě, získal tím postupník podle druhé věty tohoto ustanovení postavení oprávněné osoby podle zákona o půdě. Změnu do tohoto práva vnesl zákon č. 253/2003 Sb., který v článku VI. stanovil, že lhůta pro převod náhradních pozemků končí dnem 31. 12. 2005. Je nutno vyjít z toho, že pozdější zákon mění zákon dřívější. Tím ovšem ve skutečnosti právo na poskytnutí náhradního pozemku nový zákon odejmul těm oprávněným osobám, jejichž řádně uplatněný nárok na náhradní pozemky stát neuspokojil. Objektivně stanovená lhůta k splnění závazku poskytnout náhradní pozemek, tj. 31. 12. 2005, nezávisela na jednání oprávněné osoby, ale na činnosti Pozemkového fondu, jehož jednání oprávněná osoba nemohla v podstatě ovlivnit. Není proto ani rozhodující, zda nárok na poskytnutí náhradního pozemku byl uplatněn jen u Pozemkového fondu, nebo i u soudu. Šlo o nárok řádně uplatněný a neuspokojený ke dni, s nímž pozdější zákon vázal zánik neuspokojeného práva. Dovolací soud jako soud obecný nemůže zákon vykládat jinak, než podle jeho znění, smyslu a důvodů, jež sledoval. Je pak na jiných orgánech, aby v případě jeho neúnosnosti dosáhly jeho změny nebo zrušení. K tomu právě došlo u zmíněného zákona nálezem pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/2005, uveřejněným pod č. 531/2005 Sb., jímž byl mj. změněn článek VI. zákona č. 253/2003 Sb. Tato změna se však týkala podle výslovného znění výroku tohoto nálezu pouze původních oprávněných osob (tedy těch, které splňovaly požadavky uvedené v § 4 a § 6 odst. 1 zákona o půdě). V odůvodnění svého nálezu pak Ústavní soud vyložil, z jakého důvodu vyjmul ze zrušovacího výroku ostatní osoby, včetně těch, které nárok na náhradní pozemek získaly postoupením od původních oprávněných osob . O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně b) bylo odmítnuto a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

https://www.bezvamoney.cz/clanky/novy-zakon-o-spotrebitelskem-uveru-upravuje-i-hypoteky/

Nový zákon o spotřebitelském úvěru upravuje i hypotéky Za necelý měsíc nás čeká poměrně velká změna na trhu s hypotékami, a nejen s nimi. Dokonce i současné hypotéky budou po skončení první fixace podléhat novému zákonu. Některé banky se nové situaci přizpůsobily už během roku v rámci obchodní strategie, jiné čekají, až to bude jejich zákonnou povinností. Od 1. prosince 2016 totiž nabývá účinnosti zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ruší dosavadní zákon č. 145/2010 Sb. Nový zákon o spotřebitelském úvěru je poměrně rozsáhlým dokumentem a velkou měrou ovlivní i hypoteční úvěry, neboli „spotřebitelské úvěry na bydlení“. Zákon v §2 definuje „spotřebitelské úvěry na bydlení“ jako (zjednodušeně řečeno) spotřebitelské úvěry účelově určené k získání, výstavbě nebo rekonstrukci nemovitosti určené k bydlení, zajištěné nemovitou věcí. Nový zákon stanovuje v souvislosti s hypotékami mimo jiné, že: Ustanovení jsou velmi obecná, ale při soudním sporu pravděpodobně dobře vymahatelné – zejména pokud se podaří prokázat, že byl klient záměrně „napálen“, přestože by se ještě nejednalo o přímý podvod. Pokud ztratíme smlouvu o poskytnuté hypotéce, nic se neděje. Poskytovatel má podle §78 zákona povinnost důležité dokumenty nejen vyhotovit, ale také archivovat. Výjimkou jsou úvěry ze stavebního spoření, zde i nadále platí ustanovení zákona o stavebním spoření. Poskytovatel bude muset spotřebiteli dostatečně dopředu sdělit, jaké informace od něj bude požadovat, aby byl odpovědně schopen posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost. Spotřebitel je vázán zákonem, konkrétně §84, odst. 2 poskytnout informace pravdivé a úplné, přičemž má povinnost vysvětlit či doplnit svá tvrzení, pokud ho o to poskytovatel požádá. Poskytovatel je povinen si informace do nutné míry („přiměřené dané situaci“) ověřit, mimo jiné i použitím nezávisle ověřitelných údajů. Když úvěruschopnost posoudit nepůjde, poskytovatel hypotéku neposkytne Pokud spotřebitel nesplní svou informační povinnost, poskytovatel nebude schopen odpovědně posoudit jeho úvěruschopnost, je zákonem striktně stanoveno, že v této situaci poskytovatel úvěr neposkytne. A pokud to přece jen udělá, je smlouva o poskytnutí úvěru od počátku neplatná. Poskytovatel může zrušit svůj závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud spotřebitel vědomě poskytl neúplné informace nebo vědomě poskytl informace nepravdivé. V tomto případě se spotřebitel dopustí přestupku a podle §147 se vystavuje riziku pokuty až do výše pěti milionů korun. Na druhé straně poskytovatelé úvěrů budou moci být za přestupky trestáni až do výše dvaceti milionů korun. Rozhodovat o přestupcích bude Česká národní banka, která je zároveň i orgánem dohledu. Úvěruschopnost se zjišťuje na tři roky dopředu Zákon v §86 striktně stanovuje, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěruschopnost se posuzuje na tři roky dopředu, respektive zákon stanovuje tříletou promlčecí lhůtu, která běží ode dne uzavření smlouvy. Pokud bude rozhodnuto o neplatnosti smlouvy, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tuto dobu může stanovit soud. Poskytování rady bude muset být zodpovědné Povinnost poskytnout předsmluvní informace Poskytovatel bude povinen spotřebiteli své informace náležitě vysvětlit, včetně důsledků prodlení se splácením. V případě hypotéky je stanoveno několik dokumentů, které musejí být spotřebiteli předloženy a o kterých musí být informován. Poskytovatel si bude muset ověřit, zda spotřebitel byl schopen informace pochopit. Dokumenty jsou stanoveny v příloze č. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Doba na rozmyšlenou je 14 dní Jakmile poskytovatel předá spotřebiteli návrh smluvních podmínek hypotéky, podle §111 nesmí poskytovatel tento návrh během 14 dní změnit ani odvolat, ledaže během této doby vyšly najevo okolnosti týkající se úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud spotřebitel během 14 dní návrh přijme, je poskytovatel povinen smlouvu bezodkladně uzavřít. Poskytovatel hypotéky musí včas informovat o navýšení úrokové sazby Poskytovatel hypotéky musí informovat klienta o navýšení úrokové sazby a o nové fixaci, ke které dojde po skončení doby fixace, alespoň 3 měsíce předem. Nemovitost použitá pro zástavu musí být v podobné ceně jako hypotéka Zákon v § 113 přímo zakazuje používat pro zajištění nemovitost s výrazně vyšší hodnotou. Předčasné splacení hypotéky bude možné, a dokonce levnější Spotřebitel má v § 117 zakotveno právo předčasně splatit hypotéku bez úhrady nákladů za předčasné splacení (tedy bez poplatku): do 3 měsíců poté, co poskytovatel sdělil novou výši zápůjční úrokové sazby; kdykoliv v důsledku úmrtí, dlouhodobé nemoci nebo invalidity spotřebitele, na nějž je hypotéka vedena; V ostatních případech si poskytovatel může účtovat poplatky za předčasné splacení, ale pouze do částky, kterou by spotřebitel zaplatil za dobu od předčasného splacení do konce období, pro které je stanovena pevná zápůjční úroková sazba. Výjimkou je jen prodej nemovitosti. Prodlení se splácením už nebude tak drahé Poskytovatel si na základě § 122 bude moci v souvislosti s prodlením se splátkami stanovit buď smluvní pokutu do maximální výše 200 000 Kč, nebo poplatek složený ze dvou plateb: úhrady účelně vynaložených nákladů a úroků z prodlení – ty se stanoví maximálně do zákonem stanoveného limitu. Zástavu bude poskytovatel hypotéky moci prodat nejdříve po šesti měsících … a to od doby oznámení započetí výkonu zástavního práva (§ 123). Toto pravidlo platí i tehdy, když je smlouvě o hypotéce uvedena doba kratší. Početí zástavního práva po té, co se hypoteční dluh stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným. Splatnost se týká jen dlužné částky, nikoliv budoucích úroků. §133 definuje, že pro účely výpočtu roční procentní sazby nákladů (RPSN) se použijí celkové náklady hypotéky. Náklady na případné nesplácení nebo prodlení nejsou součástí RPSN. Náklady na ocenění nemovitosti v souvislosti s hypotékou jsou součástí RPSN. V případě hypoték se uvádí pouze RPSN platná pro první období fixace. I současná hypotéka se bude řídit novým zákonem Poskytovatel a spotřebitel se mohou již nyní dohodnout, že hypotéku uzavřou podle nových podmínek. Pokud se tak nedohodnou, nastane přechod na nový zákon až po skončení první fixace současné hypotéky. Případná prodlení ve starších hypotékách se budou od prvního prosince striktně řídit novým zákonem. Jaký bude výsledný vliv nového zákona na hypoteční trh, to je zatím ve hvězdách. Bankám se jistě zvýší náklady na poskytnutí hypotéky, budou také opatrnější v tom, komu hypotéku schválí. Současně s novým zákonem přichází i doporučení ČNB snížit množství hypoték, které pokrývají téměř celou hodnotu budoucí nemovitosti. Banky tedy upřednostní zájemce s trvalým a perspektivním zaměstnáním nebo podnikáním, kteří budou stavbu nemovitosti z určité části spolufinancovat. Dalšími faktory, které zamíchají s hypotečním trhem, budou přechod daně z převodu nemovitosti na kupujícího a rostoucí poptávka po nemovitostech. Oba faktory tlačí ceny nemovitostí nahoru, naopak možnosti spotřebitelů dosáhnout na hypotéku na koupi dané nemovitosti jsou těmito faktory tlačeny dolů. Výsledek všech vlivů se ukáže v příštích měsících.

http://portal.gov.cz/portal/obcan/situace/191/192/4499.html

Dobrovolné důchodové pojištění - Životní situace - Portál veřejné správy Sirotčí důchod Vdovský důchod Vdovecký důchod Předčasný starobní důchod Odchod do starobního důchodu Dobrovolné důchodové pojištění (zvolená životní situace) Prokazování chybějících dob pojištění Invalidita a žádost o invalidní důchod Náhradní doba pojištění - péče o dítě do 4 let věku Důchodové pojištění osoby samostatně výdělečně činné Náhradní doba pojištění - doba evidence u úřadu práce Evidence dob pojištění - individuální konta pojištěnců Náhradní doba pojištění - doba péče o osobu bezmocnou, závislou Náhradní doba pojištění - civilní služba (do 22.12.2004) a vojenská služba Náhradní doba pojištění - doba soustavné přípravy na budoucí povolání studiem Příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem Úprava důchodů podle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu Náhradní doba pojištění - doba přípravy na zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost osob se zdravotním postižením Jednorázová peněžní částka (podle zákona č. 108/2009 Sb.) nahrazující příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu Náhradní doba pojištění - pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně (do 31.12.2009 plného invalidního důchodu) Náhradní doba pojištění - doba po skončení výdělečné činnosti, která zakládala účast na nemocenském pojištění podle zákona o nemocenském pojištění, a to bez ohledu na to, zda občan v této době pobírá dávky nemocenského pojištění či nikoli Příplatek k důchodu podle zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Za správnostnávodu odpovídá: Česká správa sociálního zabezpečení - oddělení komunikace Česká správa sociálního zabezpečení ID záznamui:192-1028 04. Základní informace k životní situaci Dobrovolná účast na důchodovém pojištění je od 1.1.1996 možná u osob starších 18 let, jestliže podaly přihlášku k účasti na pojištění. Účast na dobrovolném důchodovém pojištění je možná z důvodů: 1. Vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání, pokud po dobu této evidence nenáleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci. 2. Soustavné přípravy na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole v České republice (případně v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno naroveň studia na středních a vysokých školách v České republice). V období do 31.12.2009 je účast na pojištění z tohoto důvodu možná až po uplynutí prvních 6 let tohoto studia po dosažení věku 18 let, přičemž doba prvních 6 let studia po 18. roce věku se počítá od 1.1.1996. Toto pojištění tedy fakticky přichází v úvahu nejdříve od 1.1.2002. 7. Pobytu v cizině, pokud osoby následovaly do místa vyslání k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby svého manžela nebo registrovaného partnera, který je státním zaměstnancem podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě nebo jiným zaměstnancem organizační složky státu, se souhlasem této organizační složky státu, a nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými nebo nejsou osobami vykonávajícími obdobné činnosti podle práva cizího státu, do kterého byli jejich manželé nebo registrovaní partneři vysláni k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby; v takovém případě může hradit pojistné zaměstnavatel manžela nebo registrovaného partnera (účast je možná od 1.1.2015). V období od 1.1.2010 do 31.12.2014 je účast osoby možná po dobu pobytu v cizině, kterou osoba následovala svého manžela, který v cizině působil v diplomatických službách České republiky. 05. Kdo je oprávněn v této věci jednat (podat žádost apod.) Osoby svéprávné ve smyslu občanského zákoníku. 06. Jaké jsou podmínky a postup pro řešení životní situace 1. Vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání Přihlášku je možno podat v průběhu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, případně kdykoliv v budoucnu. Od 21.8.2008 je možno přihlásit se k tomuto typu pojištění zpětně a pojistné zaplatit i po podání žádosti o důchod, pro jehož nárok a výši mají být doplacené doby započteny. K přihlášce občan předloží potvrzení úřadu práce o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, včetně období vyplácení podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci (do 30.9.2004 hmotného zabezpečení). V případě podání přihlášky v průběhu vedení v evidenci, uvede občan do přihlášky pouze datum, od kterého se k pojištění přihlašuje. Po ukončení vedení v evidenci je povinen podat do 8 dnů odhlášku z pojištění. K odhlášce je třeba předložit potvrzení úřadu práce o datu ukončení vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Pokud tento občan nepodá v této lhůtě odhlášku z účasti na důchodovém pojištění, považuje se za osobu účastnou důchodového pojištění osob dobrovolně účastných důchodového pojištění podle § 6 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, pokud již neuplynula lhůta uvedená v tomto ustanovení. Pokud se pojištěnec odhlašuje v době, kdy jeho vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání dosud trvá, je třeba předložit potvrzení prokazující tuto skutečnost. Podává-li občan přihlášku k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění poté, kdy již skončilo období, kdy byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, uvede období, za které se přihlašuje k pojištění, přímo do přihlášky a odhlášku již nepodává. 2. Soustavná příprava na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole v České republice Občan má od 1.1.2010 možnost podat přihlášku k účasti na dobrovolném důchodovém pojištění, pokud se po dosažení věku 18 let soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole v České republice. V období do 31.12.2009 je účast z tohoto kvalifikovaného důvodu možná jen poté, co uplynulo prvních šest let studia na střední nebo vysoké škole v České republice po dosažení 18. roku jeho věku. Zásady pro podávání přihlášky, případně odhlášky z pojištění, jsou shodné jako u předešlého bodu. K přihlášce k účasti a odhlášce z pojištění je nutno předložit potvrzení o době trvání studia. Studium lze prokázat vysvědčením, indexem, případně potvrzením školy. Z dokladů musí být patrno datum zahájení, případně ukončení studia. 3. Výdělečná činnost v cizině po 31.12.1995 Zásady platné pro podání přihlášky (odhlášky) uvedené výše, platí přiměřeně i pro tento typ pojištění. Za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu 2 let bezprostředně před tímto dnem. K přihlášce, případně odhlášce z pojištění, musí být přiloženy doklady prokazující trvání výdělečné činnosti v cizině. Tyto doklady musí být opatřeny úředním překladem do češtiny; to neplatí, jde-li o přihlášku k pojištění sepsanou občanem v úředním jazyce členského státu Evropské unie, případně v úředním jazyce státu, se kterým má Česká republika uzavřenu bilaterální smlouvu o sociálním zabezpečení s ustanovením o jednacím jazyku. Překlad dokladů předložených ve slovenštině rovněž není vyžadován. 4. Výkon dlouhodobé dobrovolnické služby Účast na tomto typu pojištění je možná nejdříve od 1.1.2003 a pojištění může trvat pouze po dobu výkonu dobrovolnické služby. Za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu 2 let bezprostředně před tímto dnem, nejdříve však od 1.1.2003. K přihlášce občan předloží příslušnou smlouvu uzavřenou s vysílající organizací registrovanou u Ministerstva vnitra České republiky. 5. Dobrovolné pojištění z důvodu výkonu činnosti v České republice ve prospěch zahraničního zaměstnavatele Účast na dobrovolném důchodovém pojištění je možná nejdříve od 1.1.2009 výlučně po dobu výkonu činnosti v České republice ve prospěch zahraničního zaměstnavatele. Zahraničním zaměstnavatelem se pro tyto účely rozumí zaměstnavatel, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení. Za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu 2 let bezprostředně před tímto dnem. K přihlášce občan předloží příslušný dokument prokazující existenci a dobu trvání pracovněprávního nebo obdobného vztahu mezi ním a zahraničním zaměstnavatelem. 6. Dobrovolné pojištění z důvodu výkonu mandátu poslance Evropského parlamentu Účast na dobrovolném důchodovém pojištění z tohoto důvodu je možná nejdříve od 19.9.2009. K prokázání skutečnosti, že osoba podávající přihlášku k účasti na dobrovolném důchodovém pojištění je poslancem Evropské unie, se nejčastěji využijí internetové stránky Evropského parlamentu, které obsahují profily jednotlivých poslanců. Při odhlášce je třeba prověřit, zda pojištěný byl poslancem Evropského parlamentu po celou dobu dobrovolného důchodového pojištění. 7. Dobrovolné pojištění z důvodu pobytu v cizině v době, po kterou osoby následovaly do místa vyslání k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby svého manžela nebo registrovaného partnera, který je státním zaměstnancem podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě nebo jiným zaměstnancem organizační složky státu, se souhlasem této organizační složky státu, a nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými nebo nejsou osobami vykonávajícími obdobné činnosti podle práva cizího státu, do kterého byli jejich manželé nebo registrovaní partneři vysláni k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby Je nutné předložit potvrzení zaměstnavatele, které prokáže výše uvedené skutečnosti o práci v zahraničí, a dále oddací list (doklad o registrovaném partnerství) prokazující trvání manželství (registrovaného partnerství) s osobou, která působí v zahraničí, a to po celou dobu, po kterou má dobrovolné pojištění z tohoto titulu trvat. V období od 1.1.2010 do 31.12.2014 je účast osoby možná po dobu pobytu v cizině, kterou osoba následovala svého manžela, který v cizině působil v diplomatických službách České republiky. Je nutné předložit potvrzení Ministerstva zahraničních věcí České republiky, z něhož musí být patrno datum zahájení (případně i ukončení) činnosti spočívající v doprovázení manžela na diplomatické misi v zahraničí. Manželství se prokazuje oddacím listem. Při odhlášce je třeba doložit skutečnost, že předmětná činnost trvala po celou dobu dobrovolného důchodového pojištění. 8. Dobrovolné pojištění - bez uvedení důvodu Pojištění jsou účastny též osoby starší 18 let, jestliže podaly přihlášku k účasti na dobrovolném pojištění (do 31.12.2002 jen za předpokladu, že doba povinného pojištění těchto osob trvala alespoň 1 rok). Účast na dobrovolném pojištění bez uvedení důvodu je možná v rozsahu nejvýše 15 let. Za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu 1 roku bezprostředně před tímto dnem. Pokud uplyne patnáctileté období a občan nepodá odhlášku z pojištění, končí účast na pojištění uplynutím posledního dne tohoto období. Pojistné zaplacené po ukončení pojištění se vrací jako přeplatek na pojistném. Placení pojistného Osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění jsou za dobu dobrovolné účasti na důchodovém pojištění povinny platit pojistné na důchodové pojištění. Vyměřovacím základem osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění pro stanovení výše pojistného na důchodové pojištění je částka, kterou si určí, nejméně však částka ve výši jedné čtvrtiny průměrné mzdy platné v kalendářním roce, ve kterém se pojistné na důchodovém pojištění platí. Za průměrnou mzdu se pro účely zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Všeobecným vyměřovacím základem za rok 2014 je (v souladu s vyhláškou č. 244/2015 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2014) částka 26 357 Kč, přepočítací koeficient je 1,0246. Průměrná mzda v České republice v roce 2016 tedy činí 27 006 Kč, jedna čtvrtina průměrné mzdy pak činí 6 752 Kč. Tato částka je rovněž nejnižším vyměřovacím základem pro pojistné na dobrovolné důchodové pojištění hrazené v roce 2016. Při zpětné úhradě pojistného nebude pro stanovení výše důchodu započtena částka vyměřovacího základu, na který bylo pojistné zaplaceno, ale tato částka je snížena vynásobením koeficientem, jehož výši upravuje zákon. Osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění platí pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé celé kalendářní měsíce, ve kterých je alespoň po část kalendářního měsíce účastna důchodového pojištění. Sazba pojistného z vyměřovacího základu činí u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění - 28 %. Minimální měsíční výše pojistného na dobrovolné důchodové pojištění činí v roce 2016 - 28 % z částky 6 752 Kč, tedy 1 891 Kč. Pojistné na dobrovolné důchodové pojištění nelze zaplatit: • u výdělečné činnosti v cizině, dobrovolnické služby a činnosti ve prospěch zahraničního zaměstnavatele - po uplynutí 2 kalendářních roků následujících po kalendářním roce, do něhož spadá měsíc, za který se toto pojistné platí, • u dobrovolného pojištění bez udání důvodu - po uplynutí 1 roku od posledního dne kalendářního měsíce, za který se toto pojistné platí. Zemře-li osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění, může dlužné pojistné zaplatit pozůstalá osoba, která uplatňuje nárok na důchod z důchodového pojištění osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění. To však pouze za předpokladu, že zemřelá osoba ještě za svého života podala přihlášku k dobrovolnému pojištění. 07. Jakým způsobem můžete zahájit řešení životní situace Podáním přihlášky k dobrovolnému důchodovému pojištění. 08. Na které instituci životní situaci řešit K převzetí přihlášky a vedení evidence o dobrovolném důchodovém pojištění je příslušná okresní správa sociálního zabezpečení (dále též "OSSZ"), Pražská správa sociálního zabezpečení (dále též "PSSZ") nebo Městská správa sociálního zabezpečení Brno (dále též "MSSZ"), podle místa trvalého pobytu občana, popř. hlášeného pobytu cizince. U osob, které nemají hlášený pobyt na území České republiky, musí přihlášku k dobrovolnému důchodovému pojištění převzít kterákoliv okresní správa sociálního zabezpečení, na níž se občan s trvalým bydlištěm v cizině obrátí. 09. Kde, s kým a kdy životní situaci řešit Kontakty na OSSZ/ PSSZ/ MSSZ naleznete na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení. 10. Jaké doklady je nutné mít s sebou Dokládají se potvrzení dle důvodu pro dobrovolné důchodové pojištění (viz bod 06). 11. Jaké jsou potřebné formuláře a kde jsou k dispozici Přihláška k dobrovolnému důchodovému pojištění je k dispozici na příslušné OSSZ/ PSSZ/ MSSZ nebo na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení. 12. Jaké jsou poplatky a jak je lze uhradit Správní ani jiné poplatky nejsou stanoveny. 13. Jaké jsou lhůty pro vyřízení Lhůty pro vyřízení nejsou stanoveny. 14. Kteří jsou další účastníci (dotčení) řešení životní situace Další účastníci postupu nejsou stanoveni. 15. Jaké další činnosti jsou po žadateli požadovány Občan dobrovolně účastný důchodového pojištění podle § 6 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je podle § 52 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, povinen podat odhlášku z účasti na důchodovém pojištění, pokud již nesplňuje podmínky pro účast na tomto pojištění, a to do 8 dnů; pokud občan nepodá v této lhůtě odhlášku z účasti na důchodovém pojištění, považuje se za osobu dobrovolně účastnou důchodového pojištění podle § 6 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, pokud již neuplynula lhůta uvedená v tomto ustanovení. Dále je povinen písemně ohlásit příslušné správě sociálního zabezpečení změnu údajů uvedených na přihlášce k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění a na výzvu této správy sdělit skutečnosti rozhodné pro provádění tohoto pojištění, a to do 8 dnů ode dne této změny nebo ode dne doručení této výzvy. 16. Elektronická služba, kterou lze využít Přihlášku k dobrovolnému důchodovému pojištění je možné podat též v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem nebo datovou zprávou zaslanou prostřednictvím informačního systému datových schránek. 18. Jaké jsou související předpisy Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb. Vyhláška č. 244/2015 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2014 19. Jaké jsou opravné prostředky a jak se uplatňují Proti rozhodnutí příslušné OSSZ/ PSSZ/ MSSZ je možné podat odvolání k příslušnému pracovišti České správy sociálního zabezpečení, a to do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Odvolání se podává u příslušné OSSZ/ PSSZ/ MSSZ. 20. Jaké sankce mohou být uplatněny v případě nedodržení povinností Zákon stanoví povinnost platit pojistné na dobrovolné důchodové pojištění, nestanoví však sankce v situaci, kdy občan neplatí. Jediným důsledkem je nehodnocení měsíců, za něž nebylo pojistné zaplaceno. Dále je občan povinen písemně ohlásit příslušné správě sociálního zabezpečení změnu údajů uvedených na přihlášce k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění a na výzvu této správy sdělit skutečnosti rozhodné pro provádění tohoto pojištění, a to do 8 dnů ode dne této změny nebo ode dne doručení této výzvy. Za nesplnění těchto povinností může správa sociálního zabezpečení uložit občanu dobrovolně účastnému důchodového pojištění pokutu až do výše 10 000 Kč. 21. Nejčastější dotazy Nejčastější dotazy a odpovědi naleznete na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení. 25. Za správnost návodu odpovídá útvar Česká správa sociálního zabezpečení - oddělení komunikace 27. Popis je zpracován podle právního stavu ke dni 01.01.2016

http://kraken.slv.cz/26Cdo1699/2014

26 Cdo 1699/2014 Dotčené předpisy: § 290 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněných a) V. H. , zastoupené JUDr. Ladislavem Salvetem, advokátem se sídlem v Praze 4, Přímětická 1185/8, b) nezletilé J. H. , c) nezletilého L. H. , d) nezletilé M. H. , zastoupených matkou Z. H., zastoupené JUDr. Ladislavem Salvetem, advokátem se sídlem v Praze 4, Přímětická 1185/8, proti povinnému M. H. , zastoupenému M. H., pro výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 EXE 5559/2012, ve věci dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2013, č. j. 29 Co 320/2013-84, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2013, č. j. 29 Co 320/2013-84, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 30. 10. 2012, č. j. 73 EXE 5559/2012-11, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 11. 3. 2013, č. j. 29 Co 39/2013-51 (které nabylo právní moci dne 6. 4. 2013), nařídil exekuci k uspokojení pohledávky oprávněných na výživné za měsíc říjen 2012 a pohledávky na běžné výživné v měsíční výši 2.500 Kč pro oprávněnou a), 2.000 Kč pro oprávněnou b), 2.000 Kč pro oprávněného c), 1.500 Kč pro oprávněnou d), a to počínaje listopadem 2012, nákladů oprávněných a nákladů exekuce. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň město. Návrh povinného na zastavení exekuce, který odůvodnil tím, že soudem stanovené výživné vždy řádně a včas platil, dluh nikdy neměl, soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 5. 2013, č. j. 73 EXE 5559/2012-72, zamítl (odstavec II. výroku). Zjistil, že soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 3. 2011, č. j. 25 Nc 197/2011-24, uložil povinnému platit na výživu oprávněné a) částku 2.500 Kč měsíčně, oprávněné b) částku 2.000 Kč měsíčně, oprávněného c) částku 2.000 Kč měsíčně a oprávněné d) částku 1.500 Kč měsíčně s tím, že výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky s účinností 1. 1. 2011. Z předložených stvrzenek zjistil, že povinný neplatil výživné řádně, měsíčně dopředu, ale až (opožděně) v průběhu měsíce, v němž již mělo být zaplaceno. Odvolací soud usnesením ze dne 31. 10. 2013, č. j. 29 Co 320/2013-84, usnesení soudu prvního stupně v napadeném odstavci II. výroku změnil a exekuci podle § 290 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), zastavil. Uzavřel, že povinný po pravomocném nařízení exekuce v dubnu 2013 uhradil dvě platby výživného, čímž zhojil prodlení s úhradou uloženou mu vždy do každého 15. dne v měsíci předem, jednalo se o jedinou neuhrazenou platbu, běžné výživné je nadále hrazeno, lze tedy předpokládat, že výživné bude povinným nadále plněno dobrovolně. Proti usnesení odvolacího soudu podali oprávnění dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 zákona o. s. ř. s tím, že v judikatuře dovolacího soudu nebyla dosud řešena otázka zastavení exekuce podle § 290 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy povinný platí výživné opožděně. Vytýkají odvolacímu soudu, že citované ustanovení nesprávně vyložil, pokud nařízenou exekuci zastavil, přestože povinný platil výživné od dubna 2012 vždy opožděně (platil až v měsíci, na který bylo výživné určeno, nikoli předem). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že povinný zhojil prodlení s platbou výživného tím, že v dubnu 2013 učinil dvě platby, neboť nikdy žádnou částku neposlal k 15. dni měsíce předcházejícího měsíci, na který mělo být výživné placeno, avšak platil vždy opožděně. Dále vytýkají odvolacímu soudu, že se nezabýval dalším kritériem pro použití ustanovení § 290 odst. 2 o. s. ř., a to poměrem povinného k práci. Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že exekuce se nezastavuje, popř. aby bylo zrušeno. Dovolání podané včas, subjekty k tomu oprávněnými účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při posouzení otázky, kdy jsou splněny podmínky pro zastavení exekuce pro běžné výživné podle § 290 odst. 2 o. s. ř., se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle § 290 odst. 2 o. s. ř. na návrh povinného může soud zastavit nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, jestliže jsou srážky prováděny již jen pro běžné výživné a lze předpokládat, že povinný vzhledem ke svému chování i poměru k práci bude výživné platit dále dobrovolně. Podle starší (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 1987, sp. zn. Pls 1/87, uveřejněné pod číslem R 19/1987 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 1964, sp. zn. 6 Co 495/64, uveřejněné pod číslem 19/1965 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) i novější (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1247/2014, ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3376/2010) judikatury je předpokladem pro zastavení výkonu rozhodnutí k návrhu povinného podle § 290 odst. 2 o. s. ř. zjištění, že neexistují nedoplatky výživného za minulou dobu, že výkon (exekuce) probíhá jen pro běžné výživné, že lze očekávat, že povinný bude výživné nadále platit dobrovolně a že současně není veden výkon rozhodnutí (exekuce) pro jinou pohledávku. V řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 290 odst. 2 o. s. ř. je významná i ta okolnost, jaký má povinný smysl pro plnění platebních povinností. Rozhodnutí o zastavení exekuce podle § 290 odst. 2 o. s. ř. je tak sice věcí volné úvahy soudu, ta je však usměrňována hledisky, která jsou v tomto ustanovení stanovena a k nimž je třeba přihlížet. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí dostatečně nevypořádal se všemi podmínkami nutnými pro zastavení exekuce. Uzavřel, že na výživném není nyní dluh (po nařízení exekuce povinný uhradil v dubnu 2013 dvě platby - dne 19. 4. 2013 na výživné na duben 2013 a dne 29. 4. 2013 na květen 2013) a že srážky jsou prováděny jen pro běžné výživné a protože dluh představoval jen jednu neuhrazenou platbu, měl za to, že (již) na základě těchto okolností lze důvodně předpokládat, že výživné bude povinným nadále plněno dobrovolně. Nijak se však nevypořádal se skutečností, že povinný opakovaně (a to jak před nařízením exekuce, tak i poté) platil výživné opožděně. Je třeba zdůraznit, že další podmínku pro zastavení exekuce podle § 290 odst. 2 o. s. ř., tj. že lze předpokládat, že povinný bude výživné v budoucnu platit dobrovolně, lze mít za splněnou jen tehdy, je-li možné se domnívat, že povinný bude v budoucnu platit výživné pravidelně, ve výši a v době splatnosti určené mu vykonávaným rozhodnutím, tj. že bude svou vyživovací povinnost plnit řádně a včas. Za řádné a včasné plnění vyživovací povinnosti nelze považovat dlouhodobé placení výživného po lhůtě jeho splatnosti; z obsahu spisu je přitom zřejmé, že právě takto postupoval povinný. Výživné platil opožděně nejen před nařízením exekuce, ale i poté, co začal platit výživné měsíc předem (podle exekučního titulu byl povinen platit výživné vždy do 15. dne v měsíci předem), ho platil opožděně (výživné na květen 2013 uhradil až dne 29. 4. 2013, výživné na měsíc červen 2013 dne 17. 5. 2013). Těmito skutečnostmi se však odvolací soud nezabýval. Právní posouzení učiněné odvolacím soudem je proto neúplné a tudíž nesprávné. Dovolací soud tedy napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

http://doczz.cz/doc/35672/transsexu%C3%A1ln%C3%AD-lid%C3%A9-a-pohled-na-jejich-minoritu

Transsexuální lidé a pohled na jejich minoritu - Děti Transsexuální lidé a pohled na jejich minoritu Transsexual people and view at their minority Mgr. Monika Měrotská Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Transsexuální lidé a pohled na jejich minoritu vypracovala samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných dne 11. dubna 2013 Podpis …………………… Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí bakalářské práce Mgr. Monice Měrotské za odborné vedení. Dále bych ráda poděkovala všem respondentům, kteří ochotně nechali nahlédnout do svých životních příběhů. Podle názvu je zřejmé, že se budu věnovat problematice transsexuality. Transsexualitě se budu věnovat z hlediska definice, etiologie, operativní přeměny pohlaví, rozdílů mezi transsexualitou MtF a FtM. Dále se budu transsexualitou zabývat z pohledu rodičovství, právních aspektů, sociální práce a náboženství. Tento seznam věcí, na které se chci v práci zaměřit, poukazuje na místa, ve kterých mají transsexuální lidé často problémy. Hlavním cílem mé práce je podat stručný náhled do života transsexuálních lidí. Sběr dat je metoda, kterou jsem si vybrala, abych došla k cíli mé práce. V práci se snažím o přiblížení transsexuální minority. Chtěla bych, aby si lidé uvědomili, že jsou tu i tací, kteří mají větší problémy. A i přes to všechno se dokážou postavit na vlastní nohy a poprat se s životem. Jejich situace není lehká, a proto bychom je měli chápat. sexuální minority, homosexualita, pohlavní identita, gender, poruchy pohlavní identity, rozlada, transsexualita, transvestitismus, transgender, lidská práva According to title, it is clear that I will deal with the issue of transsexuality. Transsexuality, I will discuss in terms of definition, etiology, operative sex change, differences between MtF and FtM transsexuality. Further, I will deal with transsexuality in terms of parenting, aspects of law, social work and religion. The list of things that I want to focus in this work, pointing to the place in which transsexual people often have problems. The main objective of my work is to give a brief insight into the lives of transsexual people. The method which I chose I went to the set objective was the collection of data. Data collection is the method which I chose to come to objective of my work. In my work I try to approach transsexual minority. I want to make people realize that there are those who have bigger problems. And through it all they can stand on their own feet and to grapple with life. Their situation is not easy, so we should understand them. sexual minorities, homosexuality, sexual identity, gender, gender identity disorder, gender dysphoria, transsexuality, transvestitism, transgender, human rights ÚVOD .......................................................................................................................................10 1 SEXUÁLNÍ MENŠINY .......................................................................................................12 1.1 DEFINICE SEXUÁLNÍCH MENŠIN .........................................................................................12 1.2 HNUTÍ SEXUÁLNÍCH MENŠIN ..............................................................................................14 1.2.1 HNUTÍ VE SVĚTĚ .................................................................................................................14 1.2.2 HNUTÍ U NÁS ......................................................................................................................16 1.3 ORGANIZACE ......................................................................................................................18 1.4 ANALÝZA SITUACE LGBT MENŠINY V ČR ........................................................................22 1.5 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................22 2 TRANSSEXUALITA...........................................................................................................23 2.1 DEFINICE TRANSSEXUALITY...............................................................................................23 2.2 HISTORIE POJMU ................................................................................................................23 2.3 POHLAVÍ JEDINCE ...............................................................................................................26 2.4 POHLAVNÍ IDENTITA ...........................................................................................................26 2.5 POHLAVNÍ ROLE .................................................................................................................27 2.6 PORUCHY POHLAVNÍ IDENTITY ..........................................................................................27 2.6.1 TYPY PORUCH POHLAVNÍ IDENTITY ......................................................................................28 2.6.2 DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA.............................................................................................29 2.7 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................31 3 ETIOLOGIE TRANSSEXUALITY ..................................................................................32 3.1 PSYCHOLOGICKÉ TEORIE ...................................................................................................32 3.2 BIOLOGICKÉ TEORIE ..........................................................................................................34 3.3 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................35 4 GENDEROVÉ NORMY .....................................................................................................36 4.1 NORMALITA VS. PATOLOGIE ..............................................................................................37 4.2 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................39 5 PŘEMĚNA POHLAVÍ........................................................................................................40 5.1 PSYCHOTERAPIE .................................................................................................................40 5.2 DIAGNOSTIKA .....................................................................................................................40 5.3 PROCES ROZHODOVÁNÍ ......................................................................................................41 5.4 REAL LIFE TEST (RLT), REAL LIFE EXPERIENCE (RLE) ................................................41 5.5 HORMONÁLNÍ TERAPIE ......................................................................................................42 5.6 OPERATIVNÍ ZÁKROKY .......................................................................................................43 5.6.1 CHIRURGICKÉ VÝKONY U FTM ............................................................................................43 5.6.2 CHIRURGICKÉ VÝKONY Z MTF ............................................................................................43 5.7 POOPERAČNÍ OBDOBÍ .........................................................................................................44 5.8 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................44 6 ROZDÍLY MEZI TRANSSEXUALITOU FEMALE TO MALE (FTM) A MALE TO FEMALE (MTF) .....................................................................................................................45 6.1 CHOVÁNÍ V DĚTSTVÍ ...........................................................................................................45 6.2 SOCIÁLNÍ ADAPTACE ..........................................................................................................45 6.3 PARTNERSKÁ A SEXUÁLNÍ ADAPTACE ................................................................................45 6.4 SEXUÁLNÍ ŽIVOT V PŮVODNÍCH ROLÍCH A PO PŘEMĚNĚ ...................................................46 6.4.1 SEXUÁLNÍ ORIENTACE .........................................................................................................46 6.5 VNÍMÁNÍ VLASTNÍHO TĚLA ................................................................................................46 6.6 PRŮBĚH TERAPIE ................................................................................................................47 6.7 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................47 7 TRANSSEXUALITA A PRÁVO .......................................................................................48 7.1 ČESKÉ PRÁVO .....................................................................................................................48 7.2 EVROPSKÉ PRÁVO ...............................................................................................................50 7.2.1 RADA EVROPY ....................................................................................................................50 7.2.2 EVROPSKÁ UNIE .................................................................................................................51 7.3 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................52 8 TRANSSEXUALITA A RODIČOVSTVÍ .........................................................................53 8.1 MOŽNOSTI RODIČOVSTVÍ ...................................................................................................53 8.2 PROCES PŘEMĚNY PŘI JIŽ VYTVOŘENÉ RODINĚ ................................................................54 8.2.1 REAKCE DĚTÍ A MANŽELEK/MANŽELŮ ..................................................................................54 8.3 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................55 9 TRANSSEXUALITA A SOCIÁLNÍ PRÁCE ...................................................................56 9.1 SOCIÁLNÍ PRÁCE .................................................................................................................56 9.2 ETICKÝ KODEX SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA .......................................................................56 9.3 TRANSSEXUALITA V PRAXI SOCIÁLNÍ PRÁCE .....................................................................57 9.3.1 DILEMATA SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA ..................................................................................58 9.4 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................58 10 TRANSSEXUALITA A NÁBOŽENSKÁ VÍRA ............................................................59 10.1 TRANSSEXUALITA Z POHLEDU NÁBOŽENSTVÍ VE SVĚTĚ .................................................59 10.1.1 KŘESŤANSTVÍ ...................................................................................................................59 10.1.2 JUDAISMUS ......................................................................................................................60 10.1.3 ISLÁM ..............................................................................................................................60 10.1.4 HINDUISMUS ....................................................................................................................60 10.2 TRANSSEXUALITA Z POHLEDU NÁBOŽENSTVÍ U NÁS .......................................................61 10.2.1 KATOLICKÁ CÍRKEV ..........................................................................................................61 10.2.2 EVANGELICKÁ CÍRKEV ......................................................................................................61 10.3 SHRNUTÍ ............................................................................................................................62 ZÁVĚR ....................................................................................................................................63 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .......................................................................................65 PŘÍLOHY ................................................................................................................................69 PŘÍLOHA 1 ................................................................................................................................69 PŘÍLOHA 2 ................................................................................................................................71 PŘÍLOHA 3 ................................................................................................................................72 „Sotva existuje osoba, která by byla trvale tak nešťastná jako transsexuál.“ Pro svou bakalářskou práci jsem zvolila téma Transsexuální lidé a pohled na jejich minoritu. Téma je rozsáhlé, možná i název někomu může připadat široký. Budu se tématu věnovat spíše ze stránky sociologické, psychologické, věcí týkajících se etiky a sociální práce apod. Nebudu se tématu příliš věnovat z lékařského hlediska. V dnešní době se již o transsexualitě a záležitostmi s ní spojenými mluví poměrně otevřeně. Laická společnost je o transsexualitě více informovaná a podle mého názoru, je do jisté míry tolerantní. Ale stále ještě když dojde k setkání tváří v tvář s touto realitou, dochází k neporozumění. Již v začátcích bych ráda uvedla, že má bakalářská práce bude hlavně teoretická. Jde mi především o přiblížení pohledu na transsexuální jedince a jejich život ve společnosti pro ne příliš zasvěceného čtenáře, tedy pro laickou společnost. To bych označila za hlavní cíl. Nechť má práce slouží jako příručka či stručný přehled pro pochopení transsexuality nejen pro laickou společnost, ale i pro pomáhající profese (např. pro sociální pracovníky). Práci jsem rozdělila do deseti kapitol. Jednotlivé kapitoly zase na podkapitoly. Cílem první kapitoly bude přiblížení pohledu na sexuální menšiny. Sexuální menšiny zmiňuji z toho důvodu, že transsexualismus je jednou z ní. V této souvislosti zmiňuji vývoj hnutí sexuálních menšin, a to jak ve světě, tak na našem území. Z hnutí vycházejí i organizace podporující sexuální menšiny. Tomu se budu věnovat v podkapitole, která nabídne jejich stručný přehled. Cílem druhé kapitoly bude již samotné téma transsexuality, kde půjde hlavně o vysvětlení pojmu jednotlivými definicemi. Pro přehled chci uvést stručnou historii, pro představu vývoje. V této kapitole chci nadále popsat další jiné poruchy pohlavní identity a diferenciální diagnostiku. Diferenciální diagnostiku kvůli představě, že existují již hraniční poruchy, na které se musí odborníci více zaměřit, aby tak předešli nevyhovující diagnóze. Třetí kapitola se bude věnovat vzniku transsexuality ze dvou hledisek. Je to problematika, která je opravdu rozsáhlá a proto jsem se rozhodla uvést stručný přehled, avšak chci zahrnout podstatné body. Čtvrtou kapitolou se pokusím podchytit význam termínu gender, konkrétně genderových norem v současné společnosti. Jak společnost udává trend, podle kterého jsme všichni vychováváni. Pátá kapitola se bude zabývat kompletní přeměnou pohlaví, od počátečního prvokontaktu až po pooperační období. Popíši co nejstručněji průběh jednotlivých fází samotné přeměny. Šestou kapitolou bych ráda vysvětlila rozdíly mezi transsexualitou při přeměně z muže na ženu a naopak. Jaká je jejich sociální adaptace, prožívání apod. Sedmou kapitolou udělám průřez právním pojetím transsexuality, jak z hlediska evropského, tak českého práva, která jsou na sobě více méně závislá. Stručně provedu problematikou právních norem. V osmé kapitole vypíši možnosti rodičovství transsexuálních lidí, jak vypadá proces při již stávajícím rodičovství ještě před přeměnou pohlaví, jak situaci vnímá rodina. Předposlední kapitolou chci ukázat na transsexualitu z hlediska sociální práce. Tu zde zmíním, vzhledem k mému zaměření studia, tj. sociální a charitativní práce. Bude se jednat o krátký přehled situací, kde se pracovník pomáhajících profesí může setkat s transsexuálními V poslední, 10. kapitole, chci poskytnout náhled na transsexualitu z pohledu víry. Důvod k zařazení tématu víry a náboženství do mé práce, byl stejný jako u předchozí kapitoly. Touto částí chci představit vztah náboženství k transsexualitě, jak se k ní staví ve světě a jak v České republice. Každému z nás, se již někdy a možná i několikrát stalo, že se necítil ve své kůži. Co když se někteří jedinci necítí být ve své kůži několik dlouhých let? Řeč je o transsexualitě. Tito lidé se necítí být ve své kůži a už vůbec ne ve správném těle. Ještě u některých lidí přetrvává názor, že transsexualita je vyloženě druh duševní nemoci. Někteří jsou také toho názoru, že transsexuální lidé jsou lidé, trpící nějakou úchylkou nebo že se jedná o devianty. Časté je, podle mých zkušeností, že lidé zaměňují transsexualitu a transvestitismus. Nerozlišují to. Věnujme jim trochu své pozornosti a kousek pochopení. Zkusme se do nich vcítit a dát najevo svůj obdiv, že se problému dokázali postavit. Zaslouží si ho! Právě na naší reakci nesmírně záleží. Pokud se budeme snažit transsexualitu a s ní problémy spojené pochopit, dokážeme se zbavit vžitých stereotypů. 1 SEXUÁLNÍ MENŠINY V části kapitoly se budu věnovat charakteristice sexuálních menšin. Dále pro představu uvedu práva sexuálních menšin a představím pár organizací, ve kterých se mohou jedinci sexuální menšiny sdružovat a které jim pomáhají. V úvodu kapitoly se nejprve budu věnovat pojmům menšina/minorita a komunita. Pod pojmem menšina, jak nám již název napovídá, si představíme skupinu obyvatel či jedinců, kteří tvoří menší počet takových, lišících se od většinové populace určitými znaky. Co se týče sexuálních menšin, znamená to, že se bude jednat o znaky či rozdíly na sexuální úrovni. Zde se jedná o majoritu vyznačující se heterosexualitou - lidi citově i sexuálně zaměřené na opačné pohlaví. Minorita se vyznačuje mnohými charakteristikami a typy vztahů mezi jedinci apod. Dalším pojmem je zmiňovaná komunita. Termín se dá vysvětlit jako „lidské společenství, např. sousedství, zaměstnanci, určitá organizace aj.“ jak uvádí Hartl (1993, s. 90). 1.1 Definice sexuálních menšin V České republice existuje Výbor pro sexuální menšiny, který spadá pod pracovní a poradní orgány Vlády ČR. Při tomto výboru vznikla v roce 2007 k příležitosti Evropského roku rovných příležitostí pro všechny Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin. Zmiňuji se o pracovní skupině v souvislosti s vytvořením analýzy situace LGBT menšiny v České republice, která vznikla právě k již zmiňované příležitosti. Té se budu věnovat v pozdější podkapitole. Ráda bych vysvětlila zkratku LGBT. Jedná se o zkratku slov lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny. Někdy se také uvádí zkratka LGBTI, kde písmeno I skrývá název pro malou skupinu, a to intersexuální lidé. Často se vyskytující zkratka je také LGBTIQ, kde se pod písmenkem Q, angl. queer, ukrývá definice pro toho, jehož sexuální orientace, pohlavní identita není již běžná pro daný gender nebo se jedná o osobu, která ani nechce patřit k jednoznačnému genderu či sexuální orientaci. Písmenkem Q může také být i anglické slovo questioning, čímž se vyjadřuje situace lidí, kteří jsou právě v procesu odhalování jejich sexuální orientace nebo genderové příslušnosti. Nyní, když si již dokážeme představit, co se skrývá pod zkratkou LGBTI(Q), se můžeme věnovat definicím k jednotlivým sexuálním menšinám: Homosexuální lidé – tedy jedinci, kteří jsou citově i sexuálně zaměření na stejné pohlaví. Pro homosexuálně orientované muže, je používán název „gay“, pro homosexuálně orientované ženy, je používán termín „lesba“. Jedna z definic podle Brzka a Pondělíčkové z roku 1992 popisuje homosexualitu jako „trvalou citovou a erotickou preferenci osob stejného pohlaví. Je to celoživotní, neměnný a nezvolený stav, charakterizovaný tím, že jeho nositel je pohlavně přitahován a vzrušován převážně či výlučně osobami stejného pohlaví.“ (In Janošová, 2000, s. 13) Ve spojitosti s touto menšinu je důležité zmínit pojem coming out. Nesouvisí jen s lesbami a gayi, ale také s transsexuálními i bisexuálními jedinci. Akorát s homosexuální menšinou je spojován nejčastěji. Co takový pojem znamená? Při coming outu se jedinci z gay či lesbické menšiny přiznávají ke svému zaměření. Jedná se buď o přiznání si situace sám sobě, nebo o veřejné přiznání. Bisexuální lidé - dávají se do spojitosti s lesbickou a gay menšinou/komunitou. Zde jde ale o jedince, kteří jsou citově a sexuálně zaměření na obě pohlaví. Nejedná se však o jeden sexuální zážitek mezi ženou a ženou a následně ženou a mužem či naopak. Jde o to, že stav je trvalý. Tím se vyznačují bisexuální lidé. Transsexuální lidé - jedinci, kteří mají pocit náležitosti k jinému pohlaví, než se kterým se narodili. To přibližuje definice Procházky a Weisse, že „transsexualismus je nejextrémnějším vyjádřením pohlavní rozlady (gender dysphoria). Ta je považována za základní znak všech poruch pohlavní identity a je definována jako pocit nepohodlí, který osoba připisuje neshodě mezi svou pohlavní identitou (subjektivně prožívaným pohlavím) na jedné straně a svou pohlavní rolí a biologickým pohlavím (primárními a sekundárními pohlavními znaky) na straně druhé.“ (In Fifková a kol., 2008, s. 16) Intersexuální lidé – jsou tací lidé, u kterých se vyskytují biologické znaky obou pohlaví nebo se vyskytovaly při narození. Př.: muž vystupuje v mužské pohlavní roli, zatímco jeho genetické pohlaví je ženské a přesně naopak. Výskyt intersexuality je přibližně 1:50 000. Je tedy vzácnější než transsexualita (Fifková a kol., 2008). Dříve se také používal název hermafrodit. Dnes je chápán jako hanlivé označení. 1.2 Hnutí sexuálních menšin Hnutí vznikala proto, aby hájila zájmy sexuálních menšin. Aby dala najevo, že jsou lidé stejně jako ostatní ve většinové společnosti. Pohled na jedince spadající do sexuálních menšin byl z pohledu tradiční rodiny negativní. Vše co šlo mimo tento hlavní proud, bylo špatné a netolerované. Proto se mnoho z nich setkalo s diskriminací (a to ve školách, zaměstnání, prostě kdekoliv). Bohužel, mnoho ze stoupenců sexuálních menšin přišlo i o život. Hnutí za jejich práva mělo a má velký význam. Ostatně jako všechna hnutí, nejen sexuálních menšin. Informace k následující podkapitole Hnutí ve světě jsem čerpala z článku napsaného p. Chloubou (2012) v časopise Socialistická solidarita. 1.2.1 Hnutí ve světě V průběhu 18. století přinesla jak Francouzská tak Americká revoluce dekriminalizaci sodomie. Došlo se k názoru, že pokud chce stát svobodu opravdu pro všechny jeho obyvatele, musí se radikálně změnit systém. V první polovině 19. století dostaly v Evropě prostor demokratické reformy spolu s marxismem. Došlo k tomu, že vznikla velká podpora rodin. Zavedeny byly tzv. rodinné mzdy a různé bonusy. Rodina byla představou normálních! Ostatní označováni za devianty. Hlavně příslušníci dělnických a sexuálních hnutí. Pro stát představovali hrozbu, mohli za nepokoje ve společnosti. k názoru, menšin vysvětlitelné na biologických podkladech, vedlo to celé ke kategorizaci lidí podle sexuální orientace. Bohužel, nevedlo to k lepšímu pohledu na ně, ale právě naopak. Docházelo k jejich systematičtějšímu utlačování. V té době byl významným gay aktivistou Edvard Carpenter, který v souvislosti s opresí, navázal na chartistické myšlenky o osvobození sexuality a genderu. Sám spolupracoval i dělnickým hnutím, věnoval se vydávání publikací o homosexualitě. Tím inspiroval i Magna Hirschfelda (průkopník třetího pohlaví), který v roce 1897 založil vůbec první organizaci bojující za práva homosexuálů s názvem WhK (Vědecko-humanitní výbor). Ale ani přesto se ideou nestávala hrdost příslušníků sexuálních menšin. Homosexualita z pohledu WhK byla společnosti představována z pohledu medicínského, tedy jako genetický defekt. Před lidmi si získali spíše lítost, protože měli být tolerováni na základě postižení než na podkladě jejich individuality. Během 1. světové války došlo v Rusku v roce 1917 k tzv. sexuální revoluci. Homosexualita byla dekriminalizovaná. Mimo jiné došlo i k umožnění rozvodů a potratů. Situace nevydržela dlouho, s nástupem Stalina došlo k obnovení oprese a homosexualita byla označena jako „buržoazní deviace“. V Německu převládl názor, že tolerance homosexuálů není nutná a není ani politickou záležitostí, a tak byla WhK zakázána, homosexuální lidé byli odvlečení do koncentračních táborů. Obětí bylo na statisíce. Stalin a Hitler zničili vše, co do té doby bylo vytvořeno pro sexuální menšiny. Také se jim podařilo rozdělit dělnické a sexuální hnutí. I na Západě někteří převzali Stalinovu představu o homosexualitě jako buržoazní deviaci a proto mnoho členů muselo hnutí opustit. Stejně tak jako Harry Hay, který v roce 1951 založil organizace za práva LGBT menšiny The Matachine Society. Zaměřená byla na boj za práva menšiny, ne jako snaha o přijetí této menšiny na základě lítosti. O pět let později, v roce 1956, vznikla také první lesbická organizace The Daughters of Bilities. Přesně v těchto letech byla homosexualita trestná téměř ve všech státech USA a příslušníci LGBT menšiny byli napadáni ve všech sférách veřejného i soukromého života. Dne 27. června 1969 došlo k policejnímu zátahu na klub Stonewall Inn v New York. Tím vznikl popud pro nové hnutí. Útok vyvolal třídenní nepokoje. V ulicích probíhaly mohutné protesty. Krátce na to, vznikla Gay Liberation Front, která prohlásila: „Jsme revoluční skupina mužů a žen postavená na vědomí, že sexuální osvobození pro všechny nemůže být dosaženo, pokud nepadnou existující instituce. Odmítáme společenskou snahu o prosazení genderových rolí a definic přirozenosti. My z nich vystupujeme. Jsme, kdo jsme (…)“. Skupina podporovala i ostatní utlačované, ne jen příslušníky LGBT. Důležitým aktivistou stonewallských nepokojů byl Craig Rodwell, který podal návrh, aby se 28. června konal pochod za práva LGBT, tzv. Christopher Street Liberation Day, který byl po čase přejmenován na známý Gay Pride. Stonewallské nepokoje přinesly řadu změn. V druhé polovině 70. let vznikaly pracovní skupiny v rámci politických stran, přes polovinu států USA zlegalizovala homosexuální vztahy. Po nástupu Reagana, Thatcherové a tématiky AIDS došlo k dalším bojům. Do popředí se opět dostaly klasické a tradiční hodnoty rodiny a pracujících rodin. Ostatní byli považováni za parazitující na rodinách. AIDS byl nazván jako „nemoc gayů“ nebo jako „boží trest“. Opět začaly útoky na příslušníky LGBT menšin. Vznikla sekce 28, která zakazovala hovořit o homosexualitě v pozitivním duchu. Zákaz se týkal hlavně škol. Díky aktivitám hnutí se tyto názory nepřenesly do 90. let. Hnutí, jejich stoupenci, odpovídali na každé otázky, aby zabránili dezinformacím, rozdávali informační letáky. Největší zásluhu má hnutí zejména na rozšíření informací, zlevnění léků a posílení výzkumu v boji proti AIDS. Kategorizace lidské sexuality se opět probudila jako účinný nástroj oprese v 90. letech. Proto se snažili revoluci vybojovat zástupci proudu opírající se o „teorii queeru“. Hnutím byly radikální skupiny Queer Nation a Outrage!. Příslušník gueer je člověk neodpovídající normativním požadavkům společnosti. Bez ohledu na to, jak uplatňuje svou sexualitu. Ale být pouze stoupencem gueer proudu revoluci bohužel nevybuduje. Oproti revoluci a bojům za svá práva, před námi stojí tzv. růžová ekonomika. Je to ekonomika, kterou produkuje LGBTQ menšina. Jedná se o nemalý zdroj příjmů z trhu. Z toho vyplývá, že se nejedná jen o vytvoření nové identity, ale také o vytvoření nových prodejních artiklů. 1.2.2 Hnutí u nás Podle Barši a Císaře (2004) se aktivity LGBT menšiny u nás řadí mezi tzv. nová sociální hnutí. Aktéři vždy tvrdili, že jim nejde v první řadě pouze o materiální prospěch nebo o zařazení k systému politického zastoupení zájmů. Nejde o materiální požadavky, ale o kolektivní identitu a jejich uznání. Tento názor vychází z výkladu z 80. let. Dnes jde o standardní účast v demokratické politice (Kriesi et al., 1995). Stoupenci hnutí výrazně proměnili politiku také post-komunistických zemí. Aktivity hnutí LGBT u nás byly založeny na základě spolupráce místních obyvatel, z angl. grasroots, a také na práci dobrovolníků. Vývoj hnutí je rozdělen do čtyř fází, které se liší skladbou a vztahy mezi samotnými LGBT skupinami a také se liší na základě charakteru jejich aktivit a strategií. První fáze se odehrávala v první polovině 90. let. V této době vznikaly zásadní organizace LGBT hnutí. Ale organizace se spíše zabývaly činností uvnitř, nešlo tolik o prosazování zájmů a působení na politickém poli. Druhá fáze se odehrávala v druhé polovině 90. let. Charakteristické bylo rozšiřování organizací i jejich členů. Došlo k výraznějšímu vývoji lesbických organizací. Oproti první fázi se objevovaly snahy k řešení LGBT problematiky na celospolečenský problém a docházelo i k prvním aktivitám zaměřených na ovlivnění politiky. Třetí fáze se nesla v duchu intenzivních kampaní a bojů za uzákonění registrovaného partnerství. V této fázi byly LGBT organizace asi nejviditelnější ze všech fází. Ukončení této fáze můžeme ohraničit rokem 2006, kdy došlo k přijetí zákona o registrovaném partnerství. Zákon ze dne 26. ledna 2006 o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů byl vyhlášen ve sbírce zákonů pod číslem 115/2006 Sb. dne 3. dubna 2006. Účinnosti nabyl dne 1. července 2006 (www.glpartnerstvi.cz, cit. 2013-03-30). Čtvrtá fáze je období po přijetí uvedeného zákona a je charakteristické odklonem hnutí od působení na politiku v oblasti zákonodárství. Dalším charakteristickým znakem je pořádání nepolitických akcí, jako pochody, výstavy, přednášky apod. K ustavení LGBT organizace docházelo během prvních měsíců po listopadu 1989. Fanel (2000) uvádí, že první oficiálně zaregistrovaná organizace byla Lambda Praha. V prvních měsících se spojila s dalšími skupina v jiných městech a tím vzniklo občanské sdružení Svaz Lambda. Další organizací byla organizace Hnutí za rovnoprávnost homosexuálních občanů (HRHO), jejímž předsedou se stal Jiří Hromada. Všechny vzniklé organizace byly zastřešovány jednou stěžejní organizací, která zastupovala většinu LGBT organizací. Jedná se o Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO). Organizace byla zaregistrovaná v roce 1991 a zastřešovala organizace až do konce 90. let. Cílem bylo vytvoření poradenské sítě, pomoc při řešení coming outu, angažovanost v boji proti AIDS (Fanel, 2000, s. 456). Předsedou byl již zmiňovaný Jiří Hromada. V roce 1992 se oddělením od pražské organizace Lambda vytvořila čistě ženská skupina L-klub Lambda Praha. Šlo o uvedení rozdílnost mezi gay s lesbickou částí organizací. Ale v tomto období to společnost příliš nerozlišovala. L-klub Lambda je známá hlavně vydáním sbírky poezie Promluvy. Vznikl na základě stejného názvu i časopis a nakonec samotné sdružení. Spolek Promluv se zaměřil na pořádání akcí s názvem Apriles (festival lesbické kultury pro veřejnost). Ve stejném roce vznikl ekumenický spolek Logos. V roce 1996 zahájila činnost organizace Stud Brno. Dodnes pořádá filmový festival Mezipatra a provozuje genderové informační centrum NORA. V roce 2000 zaniklo sdružení SOHO, ale 4. ledna 2001 z něj vznikla Gay Iniciativa (GI). Rozdíl mezi SOHO a GI je v tom, že GI je sdružení jednotlivců, ne organizací. Nyní, po roce 2006, funguje spíše neformálně. Vznikalo nepřeberné množství různých spolků, sdružení a organizací. Drtivá většina jich dnes ale funguje spíše neformálně. Nejvíce organizací vznikalo do roku 2006. V roce 2006, došlo ke schválení zákona o registrovaném partnerství a od té doby se spousta spolků apod. utlumila nebo úplně zanikla. Spousta jich funguje jako internetové kavárny a poradny. Náhledem na rozložení cílů můžeme podle Koopmanse (1992) hnutí rozdělit do tří rozlišných skupin (In Kriesi et al., 1995, s. 82 - 84): instrumentálně orientovaný typ – hlavním cílem je zastupování práv LGBT menšiny a působení na politiku. Zaměřují se na odstranění diskriminace. mediálně orientovaný typ – hlavním cílem je působení na českou veřejnost přes média, kulturní aktivity apod. subkulturně orientovaný typ – hlavní cíl spočívá v práci pro LGBT menšinu, kde se soustředí na pořádání akcí, poskytování informací, sociální v práci. Často se tak děje v místě regionu působení dané organizace. V prvních letech fungování jednotlivých organizací se členové hodně věnovali práci uvnitř komunity. Nejvíce se zaměřovaly na sebeuvědomění si své orientace. Výsledkem byl větší počet vyrovnaných jedinců mezi příslušníky GLBT menšiny. Jak uvádí Baršová (2002), v roce 1990 byla plně dekriminalizovaná homosexualita a byla sjednocena hranice heterosexuálního a homosexuálního sexu na 15 let. Došlo také ke zrušení tzv. růžových listů, které si vedla policie jako seznam homosexuálů. Koncem roku 1995 SOHO předložilo požadavek, aby bylo homosexuální soužití právně postavené naroveň manželství. O návrhu se hlasovalo v letech 1998 a 1999, ale pokaždé neúspěšně. Požadavek byl na variantu tzv. severského modelu, kde se upravuje soužití dvou osob stejného pohlaví. Uzavřením registrovaného partnerství mají stejná práva jako manželé až s přesně stanovenými výjimkami (Baršová, 2002). Návrh zákona byl v následujících letech několikrát zamítnut. Až 16. prosince 2005 byl přijat sněmovnou, 26. ledna senátem. 15. března 2006 byl přijat. V České televizi se vysílal pořad LeGaTo, magazín o lesbách, gayích a translidech. Výsledkem bylo změnit vnímání LGT menšiny většinovou společností. 1.3 Organizace Podle zmiňované analýzy mají sexuální menšiny nízkou míru spolupráce. A hlavně mezi gay a lesbickou komunitou. To vychází z faktu, že gay komunita odmítá uznat lesbickou komunitu za stejně rovnou. Obě komunity jdou svou vlastní cestou. V jednotlivých komunitách dochází k velkým rozdílům organizovanosti, a to kvůli rozdílnému věku stoupenců komunity jak gay, tak lesbické. Dále záleží na umístění sídla komunity – organizovanost se liší región od regionu. Velmi často se dělí také na lokální skupiny, kde je spolupráce velmi nízká až zanedbatelná. Ale pokud se jedná o společný zájem, o něco velmi významného pro celou komunitu, začnou spolupracovat a snaží se dosáhnout svého. Jako příklad mohu uvést zákon o registrovaném partnerství. (Beňová a kol, 2007) Mezi lesbami a gay příslušníky, jsou velké rozdíly. Jedni jsou dobře postavení a ti další, se již nenacházejí v tak uspokojivé situaci. Hlavním problém je, že v našich zemích není LGBT menšina tak zakořeněná, nemá dlouhou tradici ani trvání. Rizikovými skupinami jsou tak například LGBT senioři…LGBT etnické minority (Beňová a kol, 2007), kteří už i tak jsou dost rizikovými skupinami ve společnosti. Analýza LGBT, kde T = transgender. Transsexualita vs. transgender. Co pojem přesně znamená a jaký je rozdíl mezi těmito? Transsexualitu jsem zde již vysvětlila. V počátku jen okrajově, ale více se o ní zmiňuji v následující kapitole. Ve zkratce je transsexualita „touhou po právní a somatické změně pohlaví“ (Beňová a kol, 2007, s. 13). Oproti tomu, je transgender něco, co přesahuje. Feinberg (2000, s. 6-7) uvádí, kdo například může patřit mezi transgendery: cross-dresseři, někdy označováni také jako transvestité jsou lidé oblékající se do oblečení opačného pohlaví draq-queens a draq-kings jsou lidé, kteří dávají přehnaně najevo vzhled opačného pohlaví, např.: mohutnými róbami, silným make-upem apod. bigendeři žijí podle opačného genderu, aniž by volili operativní přeměnu maskulinní ženy a femininní muži, kteří se ale tento fakt, nesnaží nijak skrývat a naopak ho prezentují na veřejnosti jako přednosti (vousaté ženy,…) pak je tu skupinka lidí, upravující si tělo takovým způsobem, aby mělo znaky obou pohlaví – muži s umělými ňadry (případ brazilských mužských prostitutů, tzv. travestis) a ženy kulturistky (ty, které již překročily pomyslnou čáru mezi tím, co je a není u žen přijatelné z hlediska tělesného vzezření) gender-blendeři jsou ti, kteří kombinují znaky obou pohlaví, takže nepůsobí ani mužsky, ani žensky androgynové, kteří působí zároveň mužsky i žensky Vhodné je říci, že kategorie transgender je velice proměnlivá a neustále se střídají nově vznikající skupinky s novými znaky. Pro shrnutí by se dalo říci, že se mezi transgender počítají všichni, podle Spencerové (2003, s. 38), kteří „nějakým způsobem nesplňují očekávání, která daná společnost spojuje s jejich biologickým pohlavím.“ Podle knihy Feinberga (2000) je v České republice asi 30 000 lidí, kteří se dají zařadit mezi transgender. Z toho počtu zhruba 1000 lidí touží po změně pohlaví. K minoritě transsexuálních lidí, bych ještě uvedla, že se dělí na dvě části. Dvě části z důvodu, že se jedná buď o transsexualitu MtF (přeměna z muže na ženu) nebo transsexualitu FtM (přeměna z ženy na muže). Z analýzy vyplývá, že více převažuje komunita FtM, ale v současné době MtF komunita začíná nabývat na vyšších počtech (Beňová a kol, A nyní se konečně dostávám k jednotlivým organizacím pro LGBT menšinu. Tyto organizace, nejen že pomáhají lidem, ale pořádají různé sportovní a kulturní akce, pořádají také diskusní setkání. Pro celou část o jednotlivých organizacích budu čerpat z analýzy (Beňová a kol., 2007). Organizace velice často nejsou jen pro jednu sexuální menšinu, kombinují se. Organizací je velké množství, některé jsou ale již několik let neaktivní. Oproti těmto organizacím, také existují i organizace neformální, které jsou neveřejné. Velice rozšířené jsou různé internetové stránky na principu internetových kaváren. Nebudu podávat plný výčet všech organizací u nás existujících, ale udělám jen krátký výčet. Také ne všechny organizace jsou zcela aktivní, jak vyplývá z předchozí podkapitoly. Lesbické organizace Praha: Rozdílné rytmy – organizace vznikla 5. 6. 2002, funguje pro setkávání lesbickým, bisexuálních a transgender žen; eLnadruhou - v roce 2004 skupinka lidí volně navázala na tehdy již nefungující skupinu Apriles a občanským sdružením se stali 17. 5. 2005, spolupracuje nejen s lesbami, ale je tu také pro další sexuální menšiny; Gay a lesbická liga – vznik občanského sdružení se datuje 4. 4. 2004. Základním cílem je podpora a prosazování legislativních úprav partnerského soužití osob stejného pohlaví, stejně jako podpora a prosazování odstranění všech forem diskriminace na základě citové a sexuální orientace. Brno: Holky v Brně – organizace částečně personálně se překrývající se sdružením krátce fungujícím v roce 2004 Lesby (nejen) sobě; STUD – vznikl v roce 1995 a o rok později se stal občanským sdružením. Olomouc: oLLomouc - již od roku 2004 aktivní neformální skupina lesbických a bisexuálních žen a dívek. Pořádá přednášky, výlety, sportovní akce, promítání filmů Zlín: Lesba Zlín fungující již skoro 10 let. V roce 2006 byla na malou chvíli pozastavena její činnost, ale poté znovu začala fungovat se změněným vedením. Praha: M – klub Lambda – jedná se o pražský gay klub seniorů. Je zájmovou společenskou organizací, která sdružuje osoby s gay orientací a jejich přátele. Klub působí již od roku 1992 v Praze; GALES - pražský vysokoškolský gay spolek. Spolek byl založen 29. února 1996 jako studentský gay a lesbický diskusní klub. Založilo jej několik studentů VŠE a ČVUT a už od počátku se scházel na VŠE. Šlo vlastně o první sdružení svého druhu v Praze (a jedno z prvních i v celé republice vůbec) a zřejmě také kvůli tomu slavil od počátku velké úspěchy. Aktivit se zúčastňují absolventi i studenti různých vysokých škol a jejich přátelé, kteří společně diskutují, chodí za zábavou i na výlety (www.gales.cz, cit. 2013-03-20); LOGOS Praha (Brno, Most, Havířov) - občanské sdružení je ekumenické křesťanské společenství, jehož cílem je integrace homosexuálních jedinců do společnosti a církví. Pořádá pravidelná setkání každou první neděli v měsíci na faře Československé církve evangelické na Praze 8. Věnuje se také publikační činnosti a vydává časopis L+G Logos (www.ecn.cz, cit. 2013-03-20) České Budějovice: Lambda - jedno z nejstarších LGB sdružení v ČR založené v roce 1993. V letech 2006-2007 zrealizovala projekt pro pomoc při sociálním vyloučení GLBT osob v Jižních Čechách. Projekt byl zaměřen na uplatnění GLBT osob na trhu práce. Celý projekt byl financován Evropským sociálním fondem. Lambda se díky své vytrvalosti dokázala zařadit mezi poskytovatele sociálních služeb. Trans organizace TransForum - existuje od roku 15. 5. 1998. Sdružení založené pro transgender – tedy pro transsexuální lidi, transvestity, ale i pro rodiny a přátelé, pro odborníky i pro zájemce o tuto tématiku 1.4 Analýza situace LGBT menšiny v ČR Přesný název vytvořeného textu zní Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Vznikla díky členům Pracovní skupiny pro otázky sexuálních menšin bývalé ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny MUDr. Džamily Stehlíkové (Beňová a kol, s. 4). Celý text je rozdělen na 4 hlavní části, zabývající se nejprve LGBT menšinou, kde se o každé menšině hovoří podrobně. V této části se také věnuje i historii LGBT menšiny v českých zemích. Další částí je část legislativní, kde se analýza zmiňuje o diskriminaci, trestním právu, právní úpravě soužití osob se stejným pohlavím, o rodičovství LGB menšiny, popisuje právní postavení transsexuálních a transgender lidí. Třetí část se věnuje LGBT menšině a vztahům se společností, kde je zmíněno veřejné mínění a také mediální pohled na tuto menšinu, vzdělávání a také je pohovořeno o zdravotnictví. A nakonec část poslední, kde jsou vypsaná doporučení určena pro jednotlivá ministerstva. Jedná se návrhy na novelizace různých zákonů. V příloze analýza nabízí přehled organizací pro LGBT menšinu, doporučenou literaturu a slovníček pojmů. 1.5 Shrnutí Kapitolu shrnu jako základní pro ucelení pohledu na sexuální menšiny v České republice. Pro vysvětlení je pojednáno o jednotlivých sexuálních menšinách. Zmínila jsem se o důležitých právních předpisech, o zákonech určených této specifické menšině. Umožnila jsem pohled na scénu organizací, tzn. na jejich veřejný život. Nabídla jsem pohled na analýzu vypracovanou pracovní skupinou pro otázky sexuálních menšin spadající pod tehdejší ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny MUDr. Džamily Stehlíkové. 2 TRANSSEXUALITA V kapitole se více přiblížím transsexualitě. Nejprve uvedu další uznávané definice. Okrajově se zmíním o historii transsexuality. Popíši pojem pohlaví jedince a vše co s ním souvisí. K tomu se bude vztahovat i podkapitola o poruchách pohlavní identity. Od poruch pohlavní identity se odkloním také k diferenciální diagnostice, kde se zmíním o poruchách, které již hraničí s již zmíněnou kategorií. 2.1 Definice transsexuality Podle Meyera a Kapfhammera transsexualita „v jádru označuje zadržovanou rozepři nepříslušnosti k vlastnímu chromozomální pohlaví a netrpí ani žádným doposud identifikovatelným tělesným (chromozomálním) onemocněním. Cítí se chyceni ve falešném těle a pudově pociťují silnou touhu po změně pohlaví.“ (In Fifková a kol., 2008, s. 16) Transsexualita je podle MKN-10. revize definována jako stav jedince, který si přeje „žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví. Obvyklí je zde pocit nespokojenosti s anatomickým pohlavím nebo pocit jeho nevhodnosti a přání hormonálního léčení a chirurgického zásahu, aby jeho/její tělo odpovídalo (pokud možno) preferovanému pohlaví. Transsexuální identita by měla trvat alespoň dva roky – nesmí být projevem duševní poruchy (zejména schizofrenie) ani nesmí být sdružena intersexuální, genetickou nebo chromozomální abnormalitou.“ (Procházka, Weiss In Fifková a kol., 2008, s. 16) Jak je ve výše uvedené definici psáno, nesmí se jednat o žádnou duševní poruchu. V této souvislosti bych ráda zmínila definici Evropského parlamentu z roku 1993, která uvádí transsexualitu mimo jiné jako syndrom charakterizovaný dvojí osobností, což je zavádějící. 2.2 Historie pojmu Poruchy pohlavní identity nás provázejí již od pradávna. Samozřejmě není možné, aby se všechny podobné projevy daly pojmenovat společným názvem transsexualita. A že projevy takového chování jsou opravdu prastaré, tak o tom se chtěl přesvědčit i Leslie Feinberg (2000) a příkladem toho bylo jeho pátrání, při kterém došel k různým zmínkám o prvních projevech transgender chování. Existovaly MtF kněžky, které hrály důležitou roli při uctívání Velké matky, bohyně, která byla uctívána kulty v Evropě, severní Africe, západní Asii a na Blízkém východě. Jeden z historiků Velkou matku popisoval jako intersexuální božstvo. Její kněžky podstupovaly kastraci. Např. bohyně Diana byla vyobrazována s náhrdelníkem, který byl sestaven z varlat jejích kněžek. Zde vzniká otazník, jestli se nejednalo o muže, kteří byli schopni i za cenu vlastní kastrace sebrat ženám jejich postaven anebo jestli šlo o nějakou tradici. Historici se rozcházejí. V těchto dobách byla transgender identita spojena s duchovním vůdcovstvím. A co víc? Lidé s těmito projevy nebyli nenáviděni, ale naopak, byli uctíváni, jak z textů vyplývá. Podle historiků, toto uctívání skončilo v dobách, kdy docházelo k tlaku, proti syrské bohyni Atargatis. Při jejích obřadech totiž docházelo k přijímání role opačného pohlaví, jak uvádí Feinberg. Tak to dělali jejich tzv. „řečtí souputníci“ (2000, s. 63). Kupříkladu hebrejské zákony stanovovaly mužům, že mají mít krátké vlasy, ne příliš barevné oblečení, nesmí nosit make-up a ženy měly mít dlouhé vlasy apod. Je možné, že se zde jednalo, o vyjmutí tradice uctívání Velké matky. Feinberg uvádí, že při vzniku třídně rozdělené společnosti počaly kořeny nenávisti vůči trans lidem. Panovníci rozdělovali lid do různých tříd a skupin. Vytvořením různých statusů, přineslo nutnost označovat některé lidi prostě za jiné. Ve starém Římě při prohlubování typu této společnosti, došlo k nárůstu změn mezi pohlavími, protože vzrostla majetnická vrstva mužů, kteří se báli o své postavení a majetek. Proto byla prosazována heterosexualita, aby vznikaly rodiny, v jejichž čelech měl stát muž. Tím vznikl ekonomický princip přenášení bohatství, jakéhosi dědictví z otce na syna. Došlo tak k degradaci a upírání práv žen a trans mužů. Z historie je trans chování patrné již z antiky, kde bylo pozorovatelné převlékání mužů do ženských šatů a někdy i vykonávání typicky ženských prací. To se jevilo jako porucha pohlavní identity. Dalšími důkazy jsou různá vyobrazení mužů v ženských šatech, jako například obraz Harakla, který sloužil královně Omphale vystupující jako muž. Určitě bychom neměli zapomínat na Amazonky, které si uřezávaly prs, kvůli střelbě lukem a Aristoteles dodal, že „všechny mají pravý prs jako muži a levý jako ženy“ (Feinberg, 2000, s. 69). Dále nemůžeme nezmínit Johanku z Arcu. Feinberg (2000) uvádí, že rolníci si Johanku idealizovali a to byl krok, kvůli kterému si církev připadala být ohrožená. Církev ji pronásledovala, obviňovala z pohanství, až ji jednoho dne nechala zavřít. Do ženské věznice jí oblékli ženské šaty. Údajně měla slíbit, že mužský šat neoblékne, slib ale nedodržela. Tím si vysloužila rozsudek smrti. Johanka z Arcu byla upálena 30. května 1431 v Rouenu. Z různých zápisů je zřejmé, že nechali nejdříve odhořet oblečení a poté uhasili plameny, aby všichni lidé viděli, že byla opravdu ženou a neměla důvod mužské oblečení nosit. Chování, které bylo určené jako blízké transsexualitě, bylo vylíčené u bratra krále Jindřicha III., u abbého z Choisy a diplomata Chevalier d´Eon de Beaumont. Od něj se odvodilo pojmenování transvestitismu eonismus (Fifková a kol., 2008). V knize Pohlavní štvanci je napsáno, že berdache (Feinberg, 2000, s. 33) byli povětšinou původní obyvatelé Ameriky. V původním jazyce se nazývaly Dvojí duch. Výraz je blíže vysvětlen jako posměšek vzniklý v podání evropských kolonizátorů, kteří tak označovali veškeré domorodé obyvatele, kteří nesplňovali zažité představy o rolích mužů a žen. Takový lidé, ale mívali v kmeni moc nebo zastávali funkci šamana. Feinberg zmiňuje i další národ, národ Čukčů, Aleutů, kde docházelo k mísení mužských a ženských rolí. V Indii existují tzv. hidžrové. Ti z nich nejstarší, amputují mladším penis, varlata i penis. Například takový xanith, se může chovat jako žena a sdílet s nimi i jejich společenství. Jedná se o název pocházející z arabských zemí. Podle Blancharda (1989 In Fifková a kol., 2008) se v počátcích nerozlišovalo mezi transvestitismem a transsexualitou. V roce 1987 byl uveřejněn případ muže, který se projevoval jako dnešní transsexuální muž. Případů přibývalo. V roce 1923 Hirschfeld prvně uvedl termín „transsexuální“ a v roce 1949 jej prvně použil Cauldwell. Již v letech 1926 a 1931 jsou zmínky o pacientovi, který jako první podstoupil chirurgické výkony k změně Bolough (1975 In Fifková a kol., 2008) uvádí, že za první případ kompletní přeměny pohlaví lze považovat Hamburgerovu kazuistiku z roku 1953. Jednalo se o případ Christine Jorgensenové, ale Hamburger ve svém spisu používal ještě termín transvestitismus. Ale podle dalších spisů bylo zřejmé, že podobných operací se již několik provedlo v Německu ještě před rokem 1953. Fifková a kol. (2008), ve své knize uvádějí, že za tzv. „otce transsexualismu“ je považován Harry Benjamin, protože ten v 50. a 60. letech pojem transsexualismus zpopularizoval a na podkladě jeho nesčetných výzkumů, byl transsexualismus označen za samostatnou poruchu. Bylo zaznamenáno mnoho projevů poruch pohlavní identity. Avšak všechny nemůžeme považovat za právě zmíněné poruchy. Často šlo o jakousi kulturu. 2.3 Pohlaví jedince Rozlišuje se pomocí genetického pohlaví, které je určené chromozomy. Přítomnost chromozomů X Y značí, že se jedná o pohlaví samčí neboli pohlaví mužské. Přítomnost dvou chromozomů X dává najevo, že se jedná o pohlaví samičí, tedy ženské pohlaví. Dále závisí na genech, které rozhodují o pohlavních znacích. Jedná se o formování pohlavních žláz (varlata, vaječníky), které značí pohlaví buď anatomické či gonadální. Genitální pohlaví je určené zevními a vnitřními pohlavními orgány (Fifková a kol., 2002). To znamená, že pohlaví jedince je vícesložkové. Podle Janošové (2008) se jedná o následující složky: kromě již zmíněných jako je pohlaví chromozomální, pohlaví gonadální, pohlaví vnějších genitálií, pohlaví vnitřních genitálií, je přítomno také hormonální pohlaví, psychosexuální mozková centra predisponující jádrovou identitou (podle toho se jedinec emocionálně přiklání k danému pohlaví), fenotypické pohlaví (druhotné znaky jako ňadra apod.). Můžeme se také setkat s názvem pohlaví matriční či úředně přidělené, které je sděleno a zaznamenáno ihned po narození dítěte. Mužské a ženské pohlaví se od sebe také liší rozdíly v sociálně osvojených postojích a chování, případně dalšími psychickými rysy (Hartl, 1993, s. 147). 2.4 Pohlavní identita Základy pohlavní identity se rozvíjejí v hypothalamu patrně v druhém trimestru života plodu (Fifková a kol., 2008). Způsobuje to působení fetálních androgenů, přičemž androgeny znamenají mužské pohlavní hormony, kterými jsou testosteron a androsteron (Hartl, 1993, s. 16). Důležitá je psychická identita neboli psychické pohlaví. Tzn., nakolik se cítí být muž mužem a žena ženou. Existuje také termín jádrová pohlavní identita. Zde si jedinec uvědomuje, příslušníkem kterého pohlaví je. Minimální věk uvědomění si této identifikace nastává v 18 měsících života jedince a ustanovuje se nezvratně ve věku 3 let (Smolík, 1996). Rozdíl mezi muži a ženami je vyjádřen pohlavní identitou. To se týká českého jazyka. Oproti tomu, je v angličtině rozdílné označení pro rod gender, a nadále pro pohlaví sex (Procházka, Weiss In Fifková a kol., 2008). Transsexualita se dá označit jako určitá nepohoda, související s rozporem či nesouladem mezi pohlavní identitou a pohlavní rolí. 2.5 Pohlavní role Zevní projevy pohlavní identity podle Procházky a Weisse nazýváme pohlavní rolí (In Fifková a kol., 2008, s. 13). Ta se neodvíjí jen od biologického pohlaví (tedy pohlaví jedince), ale také od vlivu okolního prostředí. Nejvíce ovlivňujícími faktory jsou vrstevníci, vlastní rodiče a pohlavní role/genderová role = očekávané normy v chování mužů a žen. Okolo předškolního věku si jedinec dokáže uvědomit svou vlastní pohlavní roli. Ve školním věku, je typické, že si děti vyhledávají a vytvářejí vztahy s přáteli stejného pohlaví a opačné pohlaví častěji ignorují a nemají o něj zájem. Ke změně dojde s časem a jejich vývojem – tužba po experimentech, sexuální chování a vztahy. Právě genderová očekávání ovlivňují životy transsexuálních lidí. Můžeme očekávat značné potíže při realizaci některých činností, které jsou od nich vyžadované, jelikož náleží tomu kterému pohlaví z pohledu většinové společnosti. A proto se často setkávají s neporozuměním. Role jedince podléhá sociální kontrole (Hartl, 1993). Jde o předpokládaný způsob chování jedinců. Pokud se jedinec chová jinak, může dojít k sankcím. Sankce neznamená jen zaplacení peněžní částky někde na úřadě, ale především člověk může být sankciován např.: zesměšňováním, zavrhnutím, odmítáním, opovržením apod. U transsexuálních jedinců nejde, co do pohlavní role, o sexuální vyžití, ale hlavně o možnost prožití sociální role svého vytouženého pohlaví. Často vyhledávají profese pro opačné pohlaví charakteristické. FtM tak například vyhledávají zaměstnání typu řidičů, hlídačů a policistů apod. MtF zase pracují jako prodavači (Fifková a kol., 2008). 2.6 Poruchy pohlavní identity „Poruchy pohlavní identity vznikají narušením vývoje normálního prožívání mužství nebo ženství.“ (Smolík, 1996, s. 397). Jedinec má postupem času naplňovat svou roli mužství nebo ženství. Jedinec je ovlivňován jak v prenatálním, tak v postnatálním období. V prenatálním období záleží na chromozomech, hormonálních funkcích a pohlavních orgánech. V postnatálním období, jak jsem se již také zmiňovala, má velký faktor vliv rodičů a společnosti. Hlavně postnatální vlivy mají velký vliv na sexualitu jedince. Podle MKN-10. revize (2006) patří mezi poruchy pohlavní identity transsexualismus, transvestitismus dvojí role a poruchy pohlavní identity v dětství. Oproti MKN vystupuje americká klasifikace DSM-IV s rozlišením poruch pohlavní identity rozdělených věkem. Jedná se o poruchu pohlavní identity v dětství a poruchu pohlavní identity v adolescenci a dospělosti. Odmítá totiž rozdělení podle MKN, jelikož dělení nesplňuje podmínky, jaké stanovuje DSM-IV (Smolík, 1996). 2.6.1 Typy poruch pohlavní identity V této části zmíním typy poruch podle MKN-10. revize a klasifikací DSM-IV. F64.0 Transsexualismus je taková porucha, kdy chce jedinec žít a být identifikován jako druhé opačné pohlaví, než s jakým se narodil. Aby byl někdo ztotožňován s touto poruchou, musí splňovat dle MKN (2006, s.) následující kritéria:  Touha jedince po tom, aby mohl žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví, je obvykle spjata s přáním připodobnit svoje tělo co možná nejvíce preferovanému pohlaví chirurgickým zákrokem nebo hormonální léčbou.  Transsexuální identita trvá nejméně 2 roky.  Porucha není příznakem jiné duševní poruchy, jako je schizofrenie, ani není spojena s chromozomální abnormitou. Transsexualismus si jedinec začne uvědomovat již v dětství, ale projevovat se začne většinou až v adolescenci. To souvisí s tím, že malé dítě takovým věcem, které se s ním dějí, nerozumí, nechápe je. A pokud řekne chlapeček rodičům, že chce do 1. třídy jít v šatičkách a na hlavě mít culíčky, upozorní ho, že tak se chlapečci nechovají a obléknou ho, jak si společnost žádá. Léčba transsexuality nebývá úspěšná, jestli se o ni někdo snaží. Spíše se pomáhá zabránit vysokému stresu, předcházet vznikajícím depresím, řešit suicidální myšlenky, vytvářet příjemné a podpůrné prostředí, také důvěryhodnost je důležitá. Zmíněné aspekty se řeší na pomezí psychoterapeutické léčby (Smolík, 1996). F64.1 Transvestitismus dvojí role je poruchou, při které jde o občasné převlékání do šatů opačného pohlaví. Častěji se vyskytuje u heterosexuálních mužů. Nedochází zde k sexuálnímu vzrušení, jen k psychickému uspokojení z dočasné změny (Fifková a kol., 2008). Tím se odlišuje od fetišistického transvestitismu, o kterém se budu zmiňovat později. Nevyslovují přání trvalé změny či touhu po chirurgické úpravě (Smolík, 1996). I když je pravdou, že pro některé tento stav může být přípravou na budoucí transsexualismus. Touto definicí jsem vyjádřila i povinná kritéria, která jedinec musí splňovat při uvedené poruše pohlavní identity. F64.2 Porucha pohlavní identity v dětství je „trvalá a intenzivní nespokojenost se svým pohlavím, společně s touhou být (nebo s přesvědčením jedince, že je) příslušníkem opačného pohlaví. Trvalé oblékání se do šatů opačného pohlaví, zabývání se činnostmi opačného pohlaví a odmítání svého vlastního pohlaví (Smolík, 1996, s. 401). Nejde tedy pouze o chlapecký styl chování u dívek a naopak. Popsané styly chování mají i své názvy pocházející z anglického prostředí, a to sissy boys u chlapců a tomboys u dívek (Green, 1987 In Fifková a kol., 2008). Dalším kritériem, které musí být splněno, je mimo jiné minimální stanovená doba, po kterou se musí příznaky projevovat. V případě zmíněné poruchy se jedná o období 6 měsíců. A také dívka nebo chlapec ještě nedospěly do puberty (Smolík, 1996). K této poruše se vztahu je i poruchy pohlavní identity v dospívání. Jelikož u drtivé většiny dospívajících byla zjištěna i v dětství. Pokud by ve výše zmiňované poruše, například rodiče, chtěli zahájit léčbu, určitě by se měla vztahovat podle Smolíka (1996) na celou rodinu. To se většinou nelíbí rodičům, jelikož si nechtějí připustit vlastní zavinění např. špatnou či nevhodnou výchovou dítěte. Mezi další poruchy se řadí Ostatní poruchy pohlavní identity F64.8 a Nespecifikovaná porucha pohlavní identity F64.9 – do těchto 2 kategorií podle MKN – 10. revize spadá případ intersexuálních pacientů (Fifková a kol., 2008). Řadí se sem případy, které nesplňují daná kritéria poruch pohlavní identity a jsou hraniční s jinými poruchami, které ale nesplňují kritéria k jiným poruchám, např.: k duševním apod. 2.6.2 Diferenciální diagnostika V diferenciální diagnostice jde vždy o hraniční poruchy pohlavní identity. Z části by se porucha mohla zařadit do kolonky porucha pohlavní identity, ale z další části jsou k tomu již přidružené duševní poruchy, anebo sexuální vzrušení, transsexualita se musí odlišit od jiných onemocnění (somatických, psychických) apod. Diferenciální diagnostika vztahující se k poruše pohlavní identity transsexualismu F64.0 podle Smolíka (1996, s. 400):  Feminní typ homosexuality se týká mužů vypadajících a chovajících se jako žena, který se ale netouží stát ženou.  Fyzikální intersexualita  Fetišistický transvestitismus je řazen mezi poruchy sexuální preference, ale je zde zmiňován, jelikož porucha je hraniční (Fifková a kol., 2008). Převlékání za účelem sexuálního vzrušení. Jedinec netouží po změně pohlaví.  Atypická porucha pohlavní identity se objevuje při stresu a po jeho odeznění tato porucha také odezní.  Při schizofrenie pacienti trpí pocitem příslušnosti k opačnému pohlaví, ale netouží po změně pohlaví. Diferenciální diagnostika vztahující se k poruše pohlavní identity v dětství F64.2 podle Smolíka (1996, s. 402):  „U dívek je třeba odlišit běžnou rozpustilost, u chlapců zženštilost, při nichž děti neudávají přání změnit anatomické pohlaví.“  Ego-dystonní sexuální orientace (F66.1), kde o pohlavní identitě nejsou žádné pochyby, ale jedinec si zkrátka přeje, aby byly jiné. Dále porucha sexuálního vyzrávání (F66.0), kde pacienti trpí nejistotou ohledně své pohlavní identity, což jim způsobuje úzkosti a deprese. Do diferenciální diagnostiky bychom dále mohli zařadit také intersexualitu. Zde je transsexuální vývoj naprosto ojedinělý, vzácný. V některých případech by se také mohli o přeměnu pokoušet homosexuálně orientovaní lidé s výraznou inklinací k opačné sexuální roli. Podle Zvěřiny (2003, s. 136) se jedná o „feminní homosexualitu mužskou a maskulinní homosexualitu ženskou.“ Rozdílem ale je, že nemají odpor ke svému genitálu. Diferenciální diagnostika v tomto případě není zcela jednoduchá, když se podíváme na fakt, že i transsexuální lidé po přeměně chtějí být ve vztahu s osobou stejného pohlaví. Imitovat transsexualitu se může pokoušet osoba s psychotickou poruchou, tedy floridní psychózou. Při obsesivně-kompulsivní poruše, podle Moneyho (1988, In Fifková a kol., 2008) jinak řečeno syndrom skopců, dochází k znetvoření genitálu, které může působit jako extrémní nesnášenlivost vlastního genitálu v rámci transsexuality. Brzek a Šípová (1979, In Fifková a kol., 2008) dodávají, že někdy se symptomy pohlavní dysforie mohou projevovat při organických mozkových lézích. 2.7 Shrnutí Z kapitoly vyplývá, že transsexualita je stav, který je nezměnitelný, nezvolený a celoživotní. Také je zřejmé, že nás transsexualita a poruchy pohlavní identity doprovázejí již od pradávna. Byl vysvětlen pojem pohlaví a od něj se odvíjející pohlavní identita, podle které sami sebe přijímáme za muže či ženu a pohlavní role, která je díky zakořeněným pravidlům všem přišpendlena. Jsou s ní spojené jisté předsudky a předpokládané chování. Ale je jisté, že transsexualita a transgender obecně tyto mýty a předpoklady boří. Rozepsala jsem jednotlivé poruchy pohlavní identity a s nimi spojené hraniční poruchy, aby bylo jasně vymezené, co se považuje za transsexualitu a co již ne. Řídí se to dle striktně určených podmínek, které musí každý splňovat. Velmi důležité jsou posudky odborníků, aby nedošlo k omylně určené diagnóze. 3 ETIOLOGIE TRANSSEXUALITY Příčiny a původ transsexuality není jednoznačný. Od dob, kdy se začal řešit původ transsexuality, docházelo k boji různých teorií. Existují dvě stěžejní teorie, a to teorie psychologická a teorie biologická. Oba tyto hlavní proudy se dělí na nesčetné množství různých názorů. Znamená, že jde o psychologické podmíněnosti. Tato teorie byla reprezentovaná Moneyem. nahrazena teorií biologickou s přesvědčivějšími důkazy. Další, v tomto případě zástupkyní, je Simone de Beauvoir. Ta hovoří o svobodné vůli a odkazuje se na nezávislost pohlaví a genderu (Kalnická, 2009). Zajímavou psychologickou teorii přináší již v polovině třicátých let doktor Havelock Ellis. Ten tvrdí, že eonismus (jak nazývá dnešní poruchy pohlavní identity) je jakýmsi vrcholným stupněm estetiky. Tzn., že se (zpravidla) muž ztotožňuje se svým milovaným objektem. Brané z hlediska heterosexuality, takže milovaným objektem je žena, kterou poté začne muž napodobovat (Ellis, 1937). Na Lékařském sympoziu přednesl psychiatr Gustav Dobrotka názor, že transsexualita je v podstatě psychóza. Dále na tomto sympoziu zazněl názor, že by se v tomto případě, měla transsexuálům zbavit způsobilost k právním úkonům (www.translide.cz, cit. 2013-03-25). Okolo padesátých let, kdy se v medicíně, konkrétně sexuologie, začínala věnovat problematice transsexuality, převažoval názor na její příčinu z hlediska proudu psychologické nebo psychoanalytického. Je známo, že na vývoji osobnosti jedince se podílí tři faktory, kde prvním je genetika, další výchova a poslední je vliv prostředí. Velkou roli v našem životě hrají zkušenosti. A proto se mnoho vědců domnívalo, že transsexualita vzniká na podkladě negativních a traumatizujících událostí v raném dětství. A proto se snažili vynalézt metodu, kterou by ji vyléčili. Dělali různé pokusy a výzkumy. Někteří jedinci na čas podlehli např.: tlaku rodiny nebo samotnému výzkumníkovi. Ale nikdo ji nevyléčil. Proběhlo opravdu mnoho různých výzkumů a experimentů, ale psychologické teorie se jako příčina transsexuality, nepotvrdily (Fifková a kol., 2008). V padesátých a šedesátých letech byly provedeny pokusy, které měly dosáhnout potvrzení teorie imprintingu. Jedná se o vtištění informací jedinci v prvních letech života. Ty jsou pak rozhodující pro jeho psychický vývoj. Podle Moneyho je kritické období od 1,5 roku do 4,5 let věku dítěte. V tomto období dítě přijímá a formuje svou sexuální roli. To se odehrává od pozorování, a dítěti tak bude náležet buď ženská, nebo mužská role, a to se vším co k tomu patří. Tato teorie, mimo jiné založena na behaviorismu, ale měla nedostatky. Ty se projevily až po té, co byl proveden pokus na sedmnáctiměsíčním chlapci, který utrpěl nehodu, při které přišel o penis. Byly mu dodávány hormony a byl vychováván jako děvče. V průběhu puberty se ale ukázalo, že se vůbec neadaptoval na dívčí roli. Jeho chování vykazovalo i přesto maskulinní znaky (Fifková a kol., 2008). Dalším pozoruhodným výzkumem, byl výzkum doktora Reinera z nemocnice Johna Hopkinse v Baltimore. Během několika let lékaři pozorovali psychický a biologický vývoj 27 dětí trpících kloakální extrofilií. U této choroby vývojový defekt způsobil, že se děti narodily s mužským genotypem XY, mužskými pohlavními hormony i varlaty, ale chyběl jim již od narození penis. Z celkového počtu jich 25 podstoupilo operaci, při které došlo ke kastraci, odstranění varlat i šourku. Poté byli vychováváni jako dívky. Přesto ale inklinovali k chlapeckým hrám a chování (Fifková a kol., 2008). Zbylé dvě děti operovány nebyly, byly vychovávané jako chlapci. Po pozorování neprokazovali žádné problémy v psychickém vývoji a dobře se adaptovali do společnosti (Fifková a kol., 2008). Je důležité zmínit, že prosazování teorie, že pohlavní identita jedince je určena striktně jen na vzhledu genitálu, ublížila v počátcích zkoumání, mnoha intersexuálním dětem. Vědci v záměru pomoci dětem, upravovali jejich genitálie, aby byly kosmeticky vhodné, ale bez ohledu na to, jakou opravdu mají identitu. Výsledkem pak byl psychický dopad na tyto děti a nenávratné škody na jejich životech (Fifková a kol., 2008). U psychologických teorií tedy záleží hlavně na rodičích a jejich vlivu. Co se toho týče, tak bývá velice důležitý vztah matka-dítě. Zde může být porucha pohlavní identity způsobena přílišnou upjatostí matky na svém dítěti, synovi (Stoller, 1968). Podle jiných teorií, jde o upnutí syna na matku. Někdy jde také o to, že matka má negativní zkušenosti s muži, a tak u svého syna posiluje femininní chování. Nebo otec vychovává dceru po vzoru maskulinního chování, protože jeho názorem může být, že jsou ženy slabé a měl by se u nich vyvinout ochranitelský pud (Zucker, Bradley, 1995). Podle dalších teorií může k takovým poruchám dojít po traumatu, kdy se chlapec zemřelé matky snaží být stejný jako ona, aby si ji tím nahradil a naopak. Poruchy pohlavní identity může dále způsobovat podle jiných také nepřítomnost otce, kde se u chlapců může vyvinout femininní chování, nebo nepřístupnost matky, která svým velkým emocionálním odstupem může vést k úzkosti. Jako dalším faktorem může být přání mít chlapce nebo dceru. Pokud je to naopak, rodiče rozvíjejí u svých dětí styl chování inklinující k opačnému pohlaví. Naopak biologické teorie stojí na biologických podmíněnostech. Tato teorie měla zastání jak u Harryho Benjamina, tak i u Sigmunda Freuda, který zastával názor o předurčení ke genderové roli (Fifková a kol., 2008). Zastáncem biologických teorií byl podle Pechové (www.translide.cz, cit. 2013-03-25) endokrinolog Dörner, který prováděl významné výzkumy. Dlouho se zabýval transsexualitou a vznik této poruchy popsal jako odlišný způsob vývinu centra pro pohlavní identitu, které se formuje během prvopočátečních fází těhotenství. Dochází k tomu, že tělo embrya produkuje nerovnoměrné množství sexuálních steroidů. Centrum se nachází v mezimozku. Podle odborných názorů vědců, je něco, co si narozením na svět již přinášíme z matčina lůna. Určité predispozice. Někdo je tedy předurčen transsexualitě, jiný ne. zastává, zmiňuje (www.translide.cz, cit. 2013-03-25), většina odborníků a považuje ji, za jediný a možný důvod vzniku transsexuality. Dokonce i sám John Money někdy na přelomu 70. a 80. let připouští biologickou podmíněnost transsexuality. Na podkladě biologických teorií je někdy transsexualita vnímána jako vrozená genetická vada, způsobená předpokladem, že pohlavní chromozomy jsou nositeli genů způsobující, že se muž cítí být mužem a žena ženou. Fifková (www.translide.cz, cit. 2013-0325) tvrdí, že je to dáno vazbami, kdy se gen u mužů váže na chromozom Y a u žen na jeden z chromozomů X. Když se vazba naruší a geny se přemístí, může dojít k naprogramování mozku na mužský nebo ženský a to by mohlo za určitých předpokladů vést k transsexualitě. Věda se přiklání i k možnosti, kdy k transsexualitě dochází kvůli poruše vývoje mozku během prenatálního období. K tomuto závěru došli lékaři ze svých zkušeností, kdy byly plodu v matčině děloze podávány speciální hormony, došlo k a atypickému vývoji genitálií plodu (k deformaci). Přikláněly se k této možnosti z pohledu, že transsexualita způsobuje, že mozek mužského pohlaví je zaplavený velkým množstvím estrogenů a u ženského pohlaví Pokusy s hormony prováděli v 50. a 60. letech vědci Phoenix, Gerall a Young na samičkách morčat. A zpozorovali totéž, jako lékaři v předchozím odstavci. Obdobné pokusy byly prováděny i na jiných zvířatech a vždy došlo ke stejnému výsledku. Došlo k situaci, že ženské hormony dostávali samci a zde nebylo prokázáno nic. znamenalo, začali odklánět od psychologických teorií a větší význam získaly teorie biologické. 3.3 Shrnutí Z kapitoly je zjevné, že mnoho odborníků, lékařů apod. se přiklání k teoriím biologickým. I přesto je důležité vědět, že nějaké psychologické teorie kdy existovaly a i dnes se o nich leckdo zmíní. 4 GENDEROVÉ NORMY Hned po narození je každý jedinec klasifikován nejen podle pohlaví, ale také je mu okamžitě připsán určitý gender. To je začátek procesu učení se genderové roli. Už v novorozeneckém období, jak zmiňuje Oakleyová (2000), se matky chovají odlišně jak k chlapcům, tak k dívkám. Matky mají tendence jinak podněcovat chování u chlapců a u dívek. Chlapce více opatrují, déle kolébají apod. Zajímavé je, že matka napodobuje zvuky novorozené dcery (to má patrně za následek větší rozvoj verbálních schopností u dívek v pozdějším věku). Malé děti si genderovou roli osvojují kinesteticky. V pozdějších letech verbálně nebo disciplinárně. Podle Hartleyové (In Oakley, 2000, s. 132 -135) se uvědomování si genderové role dělí na čtyři základní procesy vývoje. První proces je nazván manipulace, kde dítě přejímá matčin pohled sama na sebe. V druhém procesu jde o systematické směřování pozornosti dítěte na specifické předměty nebo jejich aspekty. Tím se myslí předměty (hlavně hračky) rozdělené podle pohlaví. Ve třetím procesu záleží na verbálním pojmenování, které je pohlavně podmíněné. Podle toho v sobě dítě vidí muže nebo ženu a identifikuje se s ostatními. A posledním procesem je aktivita, kde se obě pohlaví setkávají s tradičními pracemi určených pro muže nebo ženy. Dítě si genderovou roli a genderovou identitu neosvojuje mechanicky od rodičů, ale různými způsoby identifikace. V zásadě se dítě motivuje. Nejen identifikace, ale také imitace vedou k nápodobě skutečného modelu. Otázkou zůstává, co je normální a co se již vymyká. Podle genderových norem jsou určené rozdíly mezi muži a ženami. Podle Oakleyové (2000) existují dva procesy, neboli tendence, jak rozlišovat pohlaví. Jednou z nich je tendence rozlišovat pohlaví, která se dá formulovat jako obecný rys společnosti. Druhou zase tendence rozlišovat zejména podle pohlaví, charakterizující se jako něco, co je vysvětlené jako dělicí čára mezi pohlavím a genderem. Rozdíly mezi pohlavími jsou přirozené, oproti tomu genderové rozdíly vyplývají hlavně z kultury. S tím je spojené úskalí, že osvobození od konvenčních genderových rolí se již předem stává nemožným. Přesně od toho se ve společnosti šíří myšlenky a názory na to, co je správné a co ne nebo co je přirozené a co již není. Podle Judith Butlerové (2003) je rozlišování lidských tvorů na muže a ženy nepřirozené a není to samo od sebe. Rozlišení vzniká až jako důsledek vlivů společnosti a její moci. Z toho lze vyvodit názor, že jedinec trpící jakoukoliv poruchou pohlavní identity by si svou odlišnost nikdy neuvědomil, kdyby se nemusel chovat striktně buď jako muž či jako žena. Kdyby se od něj neočekávalo očekávané. Vliv společnosti, společenské moci, na odlišné sexuální projevy dokazuje i výrok Foucaulta (1999, s. 55), ve kterém se píše: „Lékařské vyšetření, psychiatrický výzkum, pedagogické působení, rodinná kontrola mohou mít za obecný a zjevný cíl říci ne všem zbloudilým či neproduktivním sexualitám (…)“ 4.1 Normalita vs. patologie Stalo se moderním házet do jednoho pytle všechny jedince, kteří z různých důvodů nejsou s to akceptovat normy, které právě platí v dané společnosti. Ne vždy tomu tak bylo. Margareth Meadová (2010) popisuje ve své knize přístupy k jedincům se sexuálními odchylkami u tří primitivních společností v Nové Guinei. Týká se to tří kmenů, a to kmene Arapešů, Mundugumorů a Čambuliů. U Arapešů je zjevné, že mužské a ženské role jsou si vcelku podobné. Muž i žena společně rodí děti a také o ně pečují. Muži mají spíše jemnější, ženské chování i vzhled. V kmeni Mundugumorů jsou ženy velice průbojné, nepřiklánějí se k těhotenství a ani k výchově dětí, o kterou se zde moc nedbá. U Čambuliů je to tak, že ženy se chovají jako muži. Jsou prakticky založené. A muži se v tomto kmeni chovají jako ženy. Jsou marniví a starostliví, zajímají se o umění. Kdy společnost až tolik nelpěla čistě na heterosexualitě, je možné vypozorovat v antické společnosti. V té době homosexuální styky a praktiky, jak uvádí Kalnická (2009), nebyly sankciované ani trestné a nepovažovaly se za prohřešky proti tehdejším společenským normám. Běžně byl tolerován sexuální styk mladších chlapců s mnohem staršími muži. Byl to vztah na úrovni žák a učitel. Na tomto příkladu můžeme zpozorovat jev, který je pro naši společnost netypický, tedy do jisté míry nemyslitelný. V kmenech dochází k výměně rolí, projevují se transsexualismem apod. Vše je dané dlouholetou zarytou křesťanskou tradicí, kde je zřetelně stanovené, že správné sexuální chování je heterosexuální, tzn. spojení heterosexuálního muže s heterosexuální ženou, žijící v jedné domácnosti a vychovávající své potomky. Větší tolerance dosáhli prozatím gayové a lesby prostřednictvím hnutí za práva homosexuálních jedinců. Homosexualita již dávno není trestným činem, a dokonce nepatří ani mezi psychózy či sexuální deviace. Možná se takového vyčlenění dočkají tzv. parafilie jako je např.: fetišismus. Parafilie jsou doslova poruchy sexuální preference. Zvěřina uvádí (2003), že jde o puzení k neobvyklým a neakceptovaným sexuálním objektům a tyto tendence jsou všudypřítomné a souvisí se sexuálním vzrušením. Jiná situace je u transsexuálů. Oproti gayům a lesbám se jedná o mnohem méně početnou menšinu a jejich situace je řešitelná obtížněji. Jde o to, že zatímco gayové a lesby si celkem úspěšně hledají partnery a vedou uspokojující a dostačující sexuální život, tzv. vyléčení transsexuálních jedinců vede až cestou operativní změny pohlaví. Přístup k přeměně pohlaví a vůbec tolerance k jedincům, kteří změnu podstoupili nebo se k ní teprve chystají, se liší stát od státu. Prakticky jde o místa, kde mají transsexuální jedinci pomalu stejná práva jako většinová společnost, ale také se dozvíme o zemích, kde přeměnu pohlaví neakceptují, kde je tato změna považována za neetický lékařský zákrok. Může se jednat o země, kde lidé sice změnu podstoupili, ale setkávají se s různými právními překážkami, diskriminací např. v pracovních poměrech apod. Pokud se podívám na Evropu, tak patrně nejtolerantnějším státem je Nizozemsko. Má dokonce zvláštní zákony, co se týká přeměn a transsexuálním jedincům vychází vstříc. Mimo Evropu mohu zmínit například Singapur a Thajsko. V těchto zemích transsexuální jedinci pracují jako letušky anebo modelky. Tolerance je tu také vysoká. Předchozí odstavce se týkaly především operativní přeměny pohlaví, ale uzavírání manželství je další otázka, která je také sporná. Stejně jako u přeměny, jsou státy buď tolerantní a uzavírání manželství lidí po přeměně pohlaví tolerují a někde povoleny nejsou. Země jako Česká republika, Nizozemsko a Lucembursko sňatky povolují, ale např. Francie, Itálie a Velká Británie ne. S chováním u transsexuálních jedinců je to tak, že většinou chtějí vystupovat na veřejnosti, aby nepadl ani kousek pochybností o tom, že jde o projevy buď mužství anebo ženství. Fafejta (2004, s. 52) píše, že někdy je jejich snaha tak velká, že se z nich stávají „chodící prezentace genderových stereotypů.“ To vychází hlavně z předpokladu, že obecně dáváme do souvislosti spojitost mezi pohlavím a genderem tak silně, že se nedá pochybovat o tom, jak jsou tyto dvě hlediska přirozená, že o nich ani na moment nezapochybujeme. Protože podle Fafejty (2004) běžně nerozlišujeme gender od pohlaví, ale pohlaví z genderu. Soudíme lidi podle toho, jak se oblékají, jak mluví apod. To znamená, že chtějí dávat najevo, vše co s jejich zvoleným genderem souvisí. Ale protože nemají svou genderovou roli tolik zažitou, bojí se, že jejich každá chyba v těchto projevech, může být zpochybněním jejich rozhodnutí ohledně změny pohlaví. Jak píše Fafejta (2004, s. 56), „transsexualita není morální úchylka.“ Ale je pochopitelné, že transsexuálové nechtějí tento fakt někomu neustále vysvětlovat. A proto se snaží chovat tak, jak je podle norem určené pro jejich zvolený gender. I toto se od nich vyžaduje u lékařů a psychologů. Musí umět dát najevo, jak dobře umí danou roli „hrát“ a jak umí být přesvědčiví. Také Spencerová se k tomuto vyjadřuje (2003, s. 76) trefným komentářem, a to „že zatímco šéfová komise posuzující nárok na operaci je v kalhotách, posuzovaná musí být v sukni, jinak by nemusela projít, operace by byla zamítnuta.“ 4.2 Shrnutí Tato kapitola jednoznačně vypovídá o velkém vlivu společnosti. Vliv je zjevný již od narození každého člověka. Člověk je ihned zařazen do skupiny, prvotně buď mezi muže, nebo mezi ženy. A přesně tak je vychováván. Společností dané normy by neměly fungovat jako stigmatizace jedinců odlišujících se jakkoli od normy. Už vůbec ne u jedinců, kteří za svou odlišnost prakticky nenesou vinu. 5 PŘEMĚNA POHLAVÍ V této kapitole se budu věnovat tématu přeměny pohlaví. V podkapitolách vyjde najevo, že se nejedná jen o operativní proces přeměny pohlaví. Samotná přeměna pohlaví, operativní zákrok, je pouze jednou z etap toho dlouhého procesu. Při tomto procesu dochází i k prolínání jednotlivých etap, jako je tomu u psychoterapie, která je přítomna celému V každé fázi procesu by měl terapeut či jinak zodpovědná osoba uvědomit klienta o všech možnostech jednotlivých terapií a postupů a také možných rizicích. 5.1 Psychoterapie Je důležité uvést, že veškeré pokusy o léčbu transsexuality z pohledu duše, selhaly. Psychoterapie je využívaná jako podpůrná část během celého procesu. Během celého procesu se klient setkává s nespecifickou psychoterapií, která je založena na vztahu mezi klientem a terapeutem. Oproti tomu je tu přesně vymezená a cílená specifická psychoterapie. Psychoterapie je dělena také dle její formy, a to na individuální, skupinovou, párovou a rodinnou. Vztah mezi klientem a terapeutem má velký vliv na úspěšnost léčby. 5.2 Diagnostika U této části celkového procesu nelze stanovit délku jejího trvání. Záleží zcela na jedinci, jak je sám přesvědčen o tom, že chce změnit svou pohlavní příslušnost. U některých je to jasné hned, ale jsou i takové případy, kdy jedinci sami sebe hledají delší dobu. V této fázi se nesmí nic uspěchat. Mělo by to později katastrofické následky. Podle Fifkové se diagnostická vyšetření dělí takto (Fifková a kol., 2008, s. 78): Nezbytně nutná vyšetření (řízený diagnosticky orientovaný rozhovor, psychologické vyšetření, interní a endokrinologická vyšetření apod.) Doporučená vyšetření (například PPG a VPG, kde se zjišťuje vzrušivost apod.) Vyšetření prováděná z výzkumných účelů, o jejichž absolvování je třeba klienta speciálně požádat a vysvětlit mu jejich účel (například genetické vyšetření) 5.3 Proces rozhodování Zde není tolik co k vysvětlování. Je tu velmi podobná situace jako u fáze předchozí, a to z hlediska času. Někdo potřebuje času méně, jiný více. V žádném případě by terapeut neměl klienta ovlivňovat nebo mu vnucovat jeho postoje nebo názory na věc. Musí to být čistě na klientově rozhodnutí. Nejen terapeut by měl fungovat jako podpůrná osoba. V celém procesu hraje důležitou roli také rodina. Podle Fifkové (1998) jde o to, že pokud dítě vyrůstá v rodině s autoritativními rodiči, může se samotnému jedinci proces rozhodování opravdu prodloužit. Dítě se snaží po celou dobu rodičům dělat ve všem radost a má strach otevřeně přiznat (i sám sobě) danou situaci, nechce si připustit, že by mohlo k takové změně dojít. Tzn., že je i delší doba než jedinec zkontaktuje odborníka. V celé této situaci jde o fakt, že rodiče berou tuto změnu pravděpodobně nejbolestivěji. Fifková (1998), že paradoxně na tom mohou někdy být lépe děti z dětských domovů, co se týče jejich transsexuality. Nemají koho „zradit“. Rodiče to tak občas berou, proto vychovávali dítě, ze kterého se měl stát „správný“ člověk. A také čím více je dítěti věnovaná pozornost ze strany rodičů, tím více a pevněji mu bývá vštípena jeho identita. Proto u takového dítěte trvá delší dobu, než si uvědomí svou transsexualitu. 5.4 Real Life Test (RLT), Real Life Experience (RLE) Tato fáze by se dala nazvat fází testovací. Jde o testování tzv. na vlastní kůži. Cílem je, aby si klient otestoval svou schopnost života v pohlaví shodující se s jeho psychickou identitou. Tato fáze slouží k posouzení situace, jak se v terapii posunout dál. Buď se ukáže, že vytoužený život v druhém pohlaví není přesně takový, jak si pacient myslel, nebo se ukáže opak. Pokud pacientovi tato zkušenost nevyhovuje a necítí se v ní, tak transsexuálem není, pokud situaci zvládá dobře a dosahuje nějakých pokroků, transsexuálem je. Zkušenost pomáhá pacientovi upevňovat jeho rozhodnutí a schopnost života ve zvoleném pohlaví. Pomáhá mu se adaptovat. Zvykat si na reakce okolí apod. V této fázi dochází ke změně jména a příjmení na neutrální tvar (viz Příloha 1). O tuto změnu si musí pacient zažádat na příslušné matrice a vyplnit formulář žádosti o změnu jména a příjmení (viz Příloha 2). RLT a RLE by mělo trvat déle než jeden rok. Následující aspekty neboli parametry při zahájení terapie zkušenosti reálného života RLE, které by se měly pozorovat (Fifková a kol., 2008, s. 184): schopnost pacienta udržet si zaměstnání nebo alespoň částečný pracovní úvazek schopnost účastnit se vzdělávacího procesu schopnost aktivní účasti na společenském životě schopnost obstát alespoň v určité kombinaci předešlých bodů 1 – 3 schopnost dosáhnout legální změny jména, které by vyhovovalo pohlavní sebeidentifikaci pacienta doložit ještě z jiných zdrojů, než jsou lékařské záznamy, že pacient vystupuje ve zvolené genderové roli 5.5 Hormonální terapie Vhodné až po několikaměsíční zkušenosti v jimi zvolené roli. To se spíše dá říci o změně typu FtM, kteří v mužské roli dost často žijí již před příchodem k terapeutovi. U klientů MtF se nejdříve používají hormony a kosmetické úpravy těla, aby neměli obavy vystoupit ve veřejném životě. Napomáhá se tím i zmírnění nežádoucích reakcí okolí, které by tam negativně dopadaly na jedince. K hormonální terapii tedy náleží jak kosmetické poradenství, tak laserová medicína, pomocí které se provádí epilace a korekce jizev (Fifková a kol., 2008). Dále se klienti učí pracovat se svým hlasem. Aby se změna netýkala jen tělesné schránky, tudíž jen pro oči okolí. Ale aby také dal o sobě vědět svým „novým“ hlasem. Tato edukace se týká MtF. O tom více v následující podkapitole. Hormonální terapie by měla trvat minimálně jeden rok před samotnými operativními úkony. Během této doby by se mělo docílit viditelné tělesné změny a hladiny pohlavních hormonů korespondujících k chtěnému pohlaví. Hormonální léčba může být zahájena po dosažení věku minimálně 16 let. Po splnění podmínek (úspěšné absolvování RLT a RLE a hormonální léčba v dané délce trvání + věk 18 let) klient písemně požádá komisi nemocnice o chirurgické zákroky u transsexuálů. Následně pak komise na základě písemného doporučení ošetřujícího lékaře a nezávislého odborníka rozhoduje. 5.6 Operativní zákroky Operativní zákroky se provádějí podle individuálních potřeb a možností klientů. Jednotlivé chirurgické výkony slouží nejen k imitaci vzhledu orgánů u opačného pohlaví, ale také k jejich funkci. U každého typu rekonstrukcí orgánů se vykytují jak klady, tak i zápory. Ale s vývojem medicíny a jednotlivých chirurgických výkonů je častější možnost koitu doprovázeného orgasmem, jak u FtM, tak u MtF. Stejně tak je to i s velmi dobrou imitací opačného pohlaví při změnách. Operativní zákroky se mohou u jedinců provádět až po dosažení plnoletosti. 5.6.1 Chirurgické výkony u FtM Provádí se tzv. hysterektomie, kde se jedná o chirurgické odstranění dělohy. S tím je spojen zákrok zvaný adnexektomie, kde dochází k odstranění vaječníků a vejcovodů. Dalším chirurgickým výkonem je redukční mammaplastika, tedy přeměna ženského typu prsou na typ mužský. Zde je prováděna mastektomie, která vede k odstranění mléčné žlázy. Hlavním mužským znakem je penis. Tedy dalším zákrokem je rekonstrukce penisu. Nejmodernější metodou je mikrochirurgická rekonstrukce. Penis se vytvoří pomocí předloketního laloku nebo ze svalověkožního laloku na zádech, který umožňuje aktivní pohyb a schopnost sexuálního aktu (obsahuje sval, proto je to možné). Další možností je vytvoření penisu z kožního laloku na zádech, kde se takto postupuje u obézních pacientů. Dříve se k rekonstrukci penisu užívalo stehenního, tříselného laloku apod. I rekonstrukce šourku (scrota) a močové trubice (uretry – i když není vždy zcela funkční) je díky chirurgům možná (Veselý in Fifková a kol., 2008, s. 108 - 112). 5.6.2 Chirurgické výkony z MtF Provádí se tzv. orchidektomie, kde dochází k odstranění varlat a semenného provazce (Vokurka a kol, 2004) a dále penektomie, při které dochází k odstranění penisu. Orchiektomie a penektomie tvoří základ pro demaskulinizaci. Po těchto zákrocích se může pokračovat ve vytváření vaginy. To je složitý chirurgický zákrok, kdy se v oblasti mezi rektem a močovým měchýřem vytvoří tunel pro pozdější umístění neovaginy, která je často tvořen kůží penisu. Pokud to není možné, může se vytvořit ze střevního štěpu (Jarolím a kol., 2000b In Fifková a kol., 2008). Při tvorbě močové trubice je u MtF jednodušší situace, zkrátí se na požadovanou délku. Z glandu (lat. žalud, Vokurka a kol., 2004) penisu se vytvoří normálně citlivý klitoris (Jarolím in Fifková a kol, 2008, s. Dalším zákrokem je augmentace prsů. Ta se provádí v případě, že nedošlo k odpovídajícímu požadavku po hormonální léčbě. Augmentace je zvětšení prsů pomocí implantátů. Mezi další úkony také často patří doplňkové chirurgické zákroky, které umožňují feminizaci tváře. Při té se provádí rhinoplastika a obroušení nadočnicových oblouků. Někdy nastupuje i fonochirurgie, kde dochází k zákroku na hlasivkách anebo k zásahu na chrupavkách v hrtanu. Ke komplexní hlasové péči patří šest základních kroků: svalová relaxace, relaxační dechová cvičení, netónová cvičení (správné nasazení hlasu, změkčování hlasových začátků), tónová cvičení (cvičení vyšších žensky znějících hlasových poloh), rezonanční cvičení a celkový projev (Paulis, Mazánková, Čechová in Fifková a kol., 2008, s. 118 - 124). 5.7 Pooperační období V tomto období je změna definitivně dokončená. Klient mění zcela své jméno a příjmení na ženské či mužské. Získává nový rodný list, mění doklady (i se zpětnou platností – maturitní vysvědčení apod.). Vztahují se na něj všechna práva a povinnosti, která jsou určena danému pohlaví. Klient nadále dochází na pravidelné prohlídky (Fifková a kol., 2008). 5.8 Shrnutí Popsala jsem stručně každou část etap procesu přeměny pohlaví. Z textu je zřejmé, že minimální doba, za kterou může dojít k operativní přeměně pohlaví od prvního kontaktu klienta s terapeutem, jsou tři roky. Je to velice složitý a dlouhodobý proces, který má ale výborné výsledky. Velkou část na tomto procesu má terapeut, který doprovází klienta od počátku do konce, tedy podle potřeb každého z nich. Jedná se o velké a nezvratné změny, které si každý z transsexuálních jedinců musí pečlivě, za pomoci nejen terapeuta, rozmyslet sám. Jeho život se velmi změní. 6 ROZDÍLY MEZI TRANSSEXUALITOU FEMALE TO MALE (FtM) A MALE TO FEMALE (MtF) Tak jako se od sebe liší muž a žena, tak se od sebe odlišují obě skupiny klientů. Jak v chování, tak i v cítění. V následujících podkapitolách uvedu jejich rozdíly v různých 6.1 Chování v dětství Vyšší procento FtM si uvědomuje svoji transsexualitu již před šestým rokem života. Navazují kontakty s kamarády stejného pohlaví a vybírají si hračky typické pro toto pohlaví. U MtF byla zjištěna větší adaptace na biologické pohlaví (Verschoor a Poortinga, 1988 in Fifková a kol., 2008, s. 125). 6.2 Sociální adaptace I zde jsou na tom lépe FtM. Jsou lépe adaptování ve společnosti, nejsou tolik výrazní. U MtF je situace svízelnější. Chlapecký styl vystupování a chování u dívek je pro společnost přijatelnější, než ženské projevy chování u mužů. Často je tomu tak před proměnou i po proměně. Nejhorší období je pro MtF období puberty a období mezi jednotlivými fázemi přeměny pohlaví. Pokud transsexuální jedinec již žije v trvalém partnerském vztahu, má větší a lepší úspěšnost v sociální adaptaci, jsou lépe přijímáni, v průběhu léčby mají větší motivaci a také se u nich objevu větší zájem o rychlé dosažení konečné přeměny pohlaví (Huxley et al., 1981a in Fifková a kol., 2008). 6.3 Partnerská a sexuální adaptace FtM mívají lepší vztahy s rodinou, zakládají pevnější partnerské vztahy a více sexuálních vztahů se ženami než s muži. Oproti tomu MtF mívají často trvalé vztahy se ženami (Dixen et al., 1984 in Fifková a kol., 2008). FtM často navazují vztahy ještě před samotnou přeměnou pohlaví. A co je důležité, že jejich partnerky se prohlašují za heterosexuální a berou tento vztah, jako klasický. (Pauly 1974b in Fifková a kol., 2008). Klienti MtF jsou často schopni ve vztazích žít v adaptaci na biologické pohlaví. FtM se pak v partnerských vztazích projevují podle své psychické identity a je jedno v jaké fázi procesu se právě nacházejí (Fifková a kol., 2008). 6.4 Sexuální život v původních rolích a po přeměně MtF se daří sexuálně žít v mužské roli a pokud jim to partnerka dovolí, mohou se při aktu i převlékat. Dokážou prožít uspokojení. U FtM to tak není, i když se někdy stane, že mají sex ve svých původních rolích, neprožívají uspokojení v sexu. Možná by k uspokojení mohlo dojít u homosexuálních FtM. Nemalou roli zde hraje i vztah k vlastnímu tělu. Ten je složitější u FtM (Fifková a kol., 2008). Po přeměně, když jde o role psychicky vlastní, je situace jiná. FtM mají uspokojivý sexuální život a u MtF, lesbicky orientovaných, dochází k snadnějšímu hledání partnerek a mají i uspokojivé sexuální zážitky. Co se týče heterosexuálně orientovaných MtF, jsou ve vztazích nejisté. Vyskytuje se u nich problém se vzrušivostí v neovagině i neoklitorisu 6.4.1 Sexuální orientace I zde se ukazují výrazné rozdíly mezi sexuální orientací MtF a FtM. Počet homosexuálně orientovaných FtM je přibližný jako počty v běžné populaci. Ale u MtF jsou počty mnohem vyšší, než u jedinců ve většinové populaci. Možná to vyplývá z toho, že celkově jedinci MtF mají situaci složitější snad ve všech ohledech. U MtF dochází v přeměně pohlaví ke dvěma speciálním etapám. Jde o to, že si nejdřív připouštějí změnu identity a teprve po té změnu orientace. Jeví se to tak, jakoby nejdřív svou novou identitu zkoušeli ve vztazích s ženami, protože s tím mají zkušenosti. Později se tak vydávají heterosexuálním směrem. U některých jedinců MtF jde ale o trvalou lesbickou orientaci (Fifková a kol., 2008). 6.5 Vnímání vlastního těla U obou skupin se objevuje opovržení vlastním tělem. Nejde vlastně o celé tělo, ale hlavně o pár částí těla. V souvislosti s obdobím před operativními zákroky. U MtF je adaptace lehčí ve smyslu, že jim více méně nic „nepřekáží“, až na genitál. U FtM je situace těžší, protože kromě genitálu, se musí vypořádat ještě s poprsím, které se snaží co nejvíce zakrýt. Dalším faktorem, který je v této situaci u FtM složitým, je menstruace. 6.6 Průběh terapie Již v začátcích terapie je jasný rozdíl. Ten se týká věku, kdy za terapeutem dochází klienti. FtM přicházejí v mladším věku, protože si svou identitu uvědomují dříve (Landen et al., 1998a in Fifková a kol., 2008). Přicházejí bez tzv. fáze transvestitismu a jsou velice uvědomělí, co se týče jejich budoucího života. MtF přicházejí většinou ve fázi, kterou můžeme popsat právě jako transvestitickou (Fifková a kol., 2008). Proč tomu tak je, proč je rozdíl v této fázi mezi FtM a MtF není jisté a je to předmětem dalšího zkoumání. Je ale také klidně možné, že transvestitská fáze je u FtM snadně přehlédnutelná vzhledem ke zvolení oděvů tzv. unisex. Dalším rozdílem je pak zvládání situace při RLT, kde to lépe zvládají FtM než MtF. Co se týče psychických obtíží po ukončení procesu přeměny pohlaví, tak ty jsou rovněž u FtM menšího rázu. Ti rychleji zapomínají nebo opomíjejí svou minulost a žijí přítomností. U části jedinců MtF se také často stává, že i po dokončeném procesu se neřadí mezi biologické ženy a dále se nazývají transsexuálkami. 6.7 Shrnutí Uvedla jsem jednotlivé oblasti, ve kterých se u jedinců FtM a MtF liší jejich prožívání a cítění. Z textu jednoznačně vyplývá, že s častými obtížemi se potýkají jedinci male to female. Jednou z oblastí, kde ale mají spíše více obtíží female to male, je oblast vnímání vlastního těla před proměnou. Samozřejmě musíme brát ohledy, že takto se neděje u každého. Je to věc individuální, ale ve většině případů se věci vyvíjejí popsaným směrem. 7 TRANSSEXUALITA A PRÁVO Po roce 1989 se naše republika začala postupně integrovat do evropských struktur, a to znamenalo, že se u nás vyvíjelo chápání lidských práv, jak bylo obvyklé v ostatních demokratických zemích. Při vstupu České republiky do Evropské unie, jsme se zavázali dodržováním evropských právních norem. To se tedy týká i problematiky transsexuality. Z toho jasně vyplývá, že právo pro transsexuální jedince a vůbec sexuální menšiny, koresponduje s EU. Další členství, které ovlivňuje situaci transsexuálních lidí, je členství v Radě Evropy. 7.1 České právo Již během komunistického režimu u nás bylo právně upraveno postavení transsexuálních lidí. Mohli podstoupit chirurgickou přeměnu pohlaví i právní změnu pohlaví. Ale nikdo nebo žádná právní úprava je již nechránila před diskriminací. S tou se často setkávali v pracovním procesu apod. V současnosti právo rozlišuje pouze dvě pohlaví avšak s neexistující právní definicí. To znamená, že znění definic, jsou tak ponechána jiným oborům. Je dáno, že pohlaví má dvě dimenze, jednou je pohlaví biologické a druhou pohlaví psychologické. Právo jako takové má tedy předpoklad o dvou jasně rozdělených pohlaví, přičemž tento předpoklad sebou nese určitá úskalí při problematice genderových dysphorií (rozlad). To může vést k řadě sporů a hlavně nejasností. Nemáme samostatný zákon upravující právní postavení transsexuálních lidí. Ve všech zemích je to více méně podobné, jsou upraveny pouze dílčí právní otázky týkající se transsexuálních lidí a jejich života v jednotlivých zákonech. Po operativní přeměně pohlaví může transsexuální člověk využívat všech práv týkající se jeho nového pohlaví. To znamená, že mohou vstupovat do manželství, mohou využívat služeb pro neplodné páry, mohou společně vychovávat a adoptovat děti. Výjimkou je vojenská služba, kdy jsou FtM ze zdravotních důvodů trvale neschopni vykonávat vojenskou činnost (Fifková a kol., 2002). Ještě před přeměnou, může daná osoba vstupovat do manželského svazku, být rodičem apod. Pokud tohle vše proběhlo před přeměnou, není nic zpochybněno a nadále zůstává rodičem. Tzn., že matka, která porodila dítě, zůstává právně matkou dítěte i když se stala mužem. Muž zůstává otcem. Zůstávají rodiči se všemi právy a povinnosti. Ale pokud se rozhodne pro přeměnu, musí ještě před tím dojít k rozvodu stávajícího manželství, protože náš právní řád neumožňuje manželství dvou lidí stejného pohlaví. To znamená, že ani neexistuje patřičné ustanovení rušící platnost takového manželství. Podle zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, si může člověk po operaci požádat o změnu jména, příjmení a pohlaví. K této žádosti nesmí chybět potvrzení odborného lékaře ze sexuologického oboru. Potvrzení se vydává jako doklad o provedení úplné změny pohlaví (Fifková a kol., 2008). Po dokončení přeměny pohlaví mají kromě jiného nárok na vystavení nových dokladů a také právo na přidělené nového rodného čísla vyhovujícího pohlavně. Vyhláška ministerstva školství č. 223/2005 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů umožňuje v § 3 odst. 6 vystavení stejnopisu dokladu o vzdělání. Občas dochází k případům, kdy se pracovníci odboru sociálně právní ochrany dětí snaží separovat transsexuálního rodiče od svého potomka. K takové situaci by docházet nemělo. Z předešlých kapitol navíc vyplynulo, že nedochází k ovlivnění dítěte, aby se v budoucnosti samo stalo transsexuálem jako jeden z jeho rodičů. Také transsexuální rodič, zmiňuje Fifková a kol. (2008), nemůže být donucen k vzdání se svých rodičovských práv, protože se to neslučuje se zákonem č. 94/1963 Sb., zákon o rodině. V tomto zákoně není termín vzdání se práv rodičovství zaznamenán, tudíž ho nezná. Podle Fifkové a kol. (2008) nedochází k postihování projevů a chování transsexuálních lidí z hlediska trestního zákona. Jinou věcí jsou pak komplikace, které jim jejich vzhled přináší při jednání s úřady či policií. Konkrétně, uvádí Fifková a kol. (2008, s. 142), se k transsexualitě vyjadřuje především zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v § 27, kde je uvedeno následující: „Lékařské zásahy do reprodukčních schopností jednotlivců (…) a zákroky u transsexuálů se provádějí pouze na žádost osoby, u níž mají být provedeny, a po schválení odbornou komisí, kterou tvoří právník, nejméně dva lékaři se specializací v příslušném oboru a dva další lékaři nezúčastnění na provádění lékařského zásahu.“ Co se týče zdravotní péče, tak ta je u nás pacientům plně hrazená. Jediné co si částečně doplácejí, jsou některé hormonální léky. Plně si hradí kosmetické úpravy, jako je epilace, augmentace prsů nebo vložení varletních protéz (Fifková a kol., 2008). V průběhu vývoje problematiky transsexuality byly snahy i ze strany pacientů o odmedicinalizování transsexuality. V tomto případě by ale došlo k plnému hrazení všech výkonů potřebných k přeměně pohlaví. V České republice ještě není taková úroveň ochrany před diskriminací těchto lidí, jaká by měla podle evropských standardů být. 7.2 Evropské právo Stejně tak jako EU, má velký význam Rada Evropy. Můžeme se setkat s tím, že jsou tyto dvě instituce ztotožňovány. Ale opak je pravdou. Jsou to naprosto odlišné a na sobě nezávislé subjekty. Obě instituce hrají velkou roli jak v prosazování práv transsexuálních lidí, tak i jejich ochraně. Rada Evropy řeší stížnosti prostřednictvím Evropského soudu pro lidská práva, EU má pro takové stížnosti zřízenou instituci Evropského soudního dvora. 7.2.1 Rada Evropy Ochrana lidských práv je zakotvena v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu se připojilo tehdejší Československo v roce 1991. Ve stejný rok na podkladě zmíněné Úmluvy vznikl Evropský soud pro lidská práva. Ten posuzuje stížnosti ohledně porušení Úmluvy na základě podané stížnosti členskými státy. V čl. 14 Úmluvy je upravena diskriminace, podle kterého je „Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.“ (Fifková a kol., 2008). Právě formulka „jiné postavení“ vede k ochraně mj. i lidí s odlišnou sexuální orientací a i k ochraně transsexuálních lidí. K této problematice, transsexualitě, se vztahuje čl. 8 Úmluvy, a to (Fifková a kol., 2008, s. 145): Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod Bobek, Boučková a Kühn (2007, In Fifková a kol., 2008) uvedli několik případů o tom, jak se v průběhu let 1986 – 1998 v různých zemích Evropy objevilo několik případů týkajících se stížností na porušení čl. 8 Úmluvy, kde některé státy neumožňovaly operativní přeměnu pohlaví. V těchto případech převládl názor, že záleží na uvážení problému podle jednotlivých států. Až známý případ Goodwin vs. Velká Británie (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. července 2002) vedl k zásadnímu přehodnocení. Opětovně se v tomto případě jednalo o znemožnění přeměny pohlaví. Zde bylo rozhodnuto, že čl. 8 Úmluvy byl jednoznačně porušen. Přeměna transsexuální osoby neporušuje veřejné zájmy, ale porušuje lidská práva transsexuálních lidí. Proto se od té doby nejedná podle uvážení jednotlivých států Další problematikou, která se ukázala, panovala ještě 10 let po rozpadu Československa na Slovensku. V této zemi nechtěli umožňovat operativní přeměnu pohlaví, byla ilegální. Stejně tak i v Portugalsku, Řecku apod. To směřovalo k tomu, že nemuseli řešit problematiku transsexuality nebo se vyhnuli vůbec nějaké akceptaci práv těchto lidí. Dříve se vyskytovala i problematika u zdravotních pojišťoven, které nechtěly hradit výdaje spojené s léčbou transsexuálních lidí. V případě transsexuální stěžovatelky MtF Van Kück z Německa bylo odmítnuto hrazení nákladů spojené s její léčbou. Léčbu si tak uhradila sama a pak se začala odvolávat. Německý soud, ale usnesl, že pojišťovna hradit léčbu opravdu nemá a to na základě toho, že v jejím případě se jednalo o atypický případ transsexuality. Nakonec případ skončil až u Evropského soudu pro lidská práva, kde rozhodl o porušení čl. 6 (právo na spravedlivý proces) a čl. 8 Úmluvy (Fifková a kol., 2008). 7.2.2 Evropská unie EU se zejména opírá o antidiskriminační směrnice. Pro ochranu transsexuálních lidí se jedná o směrnice o rovnosti mužů a žen, hlavně pak směrnice „Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy pokud jde o přístup k zaměstnání, odborné přípravě a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky“. (Fifková a kol., 2008, s. 147) Je znám případ, podle Fifkové a kol. (2008), kde britská občanka prošla změnou MtF a po té ji nebyl umožněn návrat do svého původního zaměstnání. Podle Evropského soudního dvora byla porušena směrnice Rady 76/207/EHS. V tomto případě se projevil a diskriminace na základě změny pohlaví. Jak to bylo v případě vyplacení vdovského důchodu? Podle Fifkové (2008) se udál ve Velké Británii případ, kde penzijní agentura odmítala vyplatit důchod po zemřelém pozůstalému. Pozůstalý byl transsexuální osoba. Ale Evropská soudní dvůr rozhodl v jeho prospěch, protože dle něj byl porušen čl. 141 Smlouvy o evropských společenstvích, kde se zmiňuje rovné odměňování pro muže a ženy. V tomto duchu můžeme pokračovat i v otázce věku odchodu do důchodu. Případ, jak uvádí Bobek a kol. (2007, In fifková a kol., 2008) se opět odehrával ve Velké Británii, a stejně jako v předešlém případu týkajícího se výplaty vdovského důchodu, rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že má transsexuální člověk odchod do důchodu stanovený stejně podle toho, jakým pohlavím se stal. 7.3 Shrnutí Z kapitoly vyplývá, že i když Rada Evropy a Evropská unie a s nimi spojené soudní instituce jsou rozdílně a na sobě nezávislé, je mezi nimi i značná paralela při rozhodování u stížností v jednotlivých případech. Rozvoj související s ochranou lidských práv z celkového pohledu na demokratické země, je velký a mnoho lidí, tak dostalo šanci na ochranu svých 8 TRANSSEXUALITA A RODIČOVSTVÍ V této části práce se budu věnovat transsexualitě a rodičovství. Ne z pohledu rodičů na své potomky procházející přeměnou, ale z pohledu rodičů, kteří procházejí proměnou. Zmíním i jejich možnosti být rodičem. Rodina, jejíž jeden z rodičů je transsexuální by měla splňovat základní úkoly. Prvním z nich je jasné vymezení mezi jednotlivými členy rodiny, zejména pak mezi samotnými rodiči. Musí být zajištěna transparentnost situace transsexuálního rodiče (netabuizovat téma). Rodina by měla vědět, že má možnost průběžných konzultací o situaci s odborníkem (rodinným terapeutem), tudíž pokud si někdo tuto možnost z rodiny vyžádá, určitě není vhodné ji zamítat (Rieger, Vyhnálková, 1996). 8.1 Možnosti rodičovství Stejně jako ostatní lidé většinové společnosti, se mohou transsexuální lidé stát plnohodnotnými rodiči. Jak lze postupovat? Mohou si zažádat o adopci, získat dítě do pěstounské péče a u FtM jedinců může dojít k umělému oplodnění partnerky spermatem dárce. Také jsou pokusy, při kterých se ještě před zákrokem, tedy před operativní přeměnou, jedincům odebírají zárodečné buňky. Tzn., že u MtF jde o uložení spermatu ve spermabance a u FtM o uchování oplodněného vajíčka spermatem, které se nechá zmrazením zakonzervovat (Fifková a kol., 2008) Při těchto případech jde o rodičovství plánované a předem se o něm již může klient bavit na sezeních s terapeutem, který ho poté pošle k odborníkům. U této části není žádný problém. Jediné co se může zdát do budoucna jako problematické, je pohovoření si s dítětem o své minulosti. Není tu žádné pravidlo ani povinnost se k této záležitosti vyjadřovat. Záleží na jedinci, jestli chce své dítě informovat či ne. Podle nereprezentativní ankety, jsou v tomto transsexuální lidé rozdělení na dva tábory. Jedni souhlasí s tím, že by dítě jeho minulost znát mělo a že jim nebude činit velké problémy tuto informaci dítěti poskytnout. Druzí jsou přesvědčeni o opaku a chtějí svou minulost tajit (Fifková a kol., 2008). 8.2 Proces přeměny při již vytvořené rodině Tato možnost je již komplikovanější. Lidé již mají založené rodiny. Žijí společně se svou manželkou/manželem a svými dětmi a plní funkci jednoho z rodičů. Jsou to jedinci, kteří si svou transsexualitu zřetelně neuvědomovali dříve anebo se ji báli nějak řešit, vypustit na povrch. Většinou se tak děje u MtF. U klientů MtF není až takovým problémem žít s heterosexuálně orientovanou ženou (Fifková a kol., 2008). Již existující rodičovství vnímá okolí, odborná veřejnost a hlavně sám klient, jako překážku. Velice rádi by prošli požadovanou změnou, ale neustále se obávají, že ztratí své blízké, manželku/manžela a děti, nebo že tím způsobí nevratné změny v rodině nebo dokonce jejich poškození. Proto v mnoha případech klienti odkládají dobu, vhodnou pro přeměnu, až po dovršení dospělosti svých dětí. Ti, kteří nečekají, až jejich děti odrostou a rozhodnou se pro změnu okamžitě, musí být velice opatrní při postupování. Hlavní prioritou by mělo být především získání druhého z rodičů (tedy svou manželku/manžela) ke spolupráci. Klient musí dát svému partnerovi čas. Musí počítat s tím, že jeho doposud manželka/manžel, budou do jisté míry otřeseni. Častým případem bývá, hlavně u FtM, že se nastěhuje k přítelkyni, která již děti vychovává. Ty ho potom vnímají jako svého nevlastního otce bez problému. Ty o problému ani vědět nemusí, takže ho akceptují. 8.2.1 Reakce dětí a manželek/manželů Podle různých výzkumů je lepší, když dojde k přeměně jednoho z rodičů, během mladšího věku dítěte. Nejhorší je patrně období puberty, kde se mohou rodiče procházející přeměnou setkat s velkým odmítnutím a nepochopením. Druhý z partnerů se může potýkat s obavami o pozdější sexuální orientaci nebo o ovlivnění pohlavní identity svého dítěte. Obávají se například traumatizace či frustrace dítěte. Jak již bylo zmiňováno, kdy se identita formuje, je jisté, že identita dítěte nemůže být ovlivněna. Je známé, že děti jsou dospělými často podceňované, co se týče pochopení situace. Dokážou pochopit více, než si dospělý člověk myslí. Proto pochopení transsexuality u nich bývá snazší než u leckterého dospělého jedince (Fifková a kol., 2008). Děti to zkrátka chápou tak, že jejich rodič bude spokojenější v těle opačného pohlaví. A budou radši, když budou v kontaktu s veselým a více méně vyrovnaným člověkem, než s člověkem frustrovaným. Podle dalších výzkumů vyplývá, že zatajování transsexuality jednoho z rodičů vede spíše k více traumatizujícím zážitkům dítěte (Fifková a kol., 2008). Je to odvozené z toho, že rodiče se mohou často hádat a je mezi nimi napjatá situace. Dítě ji nemusí dobře psychicky zvládat, protože ani neví a nechápe důvod neshod rodičů. Nyní, s postupem času a tolerantnější společností, dochází k tomu, že i přesto, že se někteří rodiče v těchto případech rozvedou, fungují oba dobře a nadále udržují přátelské vztahy a transsexuální rodič má dobrý kontakt se svým dítětem. 8.3 Shrnutí Z kapitoly vyšlo najevo, že je vhodné dopředu počítat s možností mít vlastní dítě. Dalším poznatkem je, že je lepší přeměnu neodkládat a nečekat až do dospělosti svých dětí, jestli již rodičovství existuje. Děti jsou tolerantní a dokážou situaci velice dobře pochopit a vyrovnat se s ní. Odkládání přeměny je nevhodné ve dvou aspektech. V prvním jde o to, že jedinec je v neustálém tlaku a necítí se dobře. To navazuje na druhý aspekt, že situace zasahuje děti, které jsou velice vnímané, co se týče pocitů a atmosféry v rodině. 9 TRANSSEXUALITA A SOCIÁLNÍ PRÁCE V úvodu této kapitoly bych se ráda zmínila o sociální práci. V jedné z podkapitol uvedu citace z etického kodexu pro představu, jak se má sociální pracovník chovat ke svým klientům, jak k nim má přistupovat. A poté bych ráda formulovala místa, kde se může sociální pracovník setkat s tématikou transsexuality anebo přímo s transsexuálním klientem. 9.1 Sociální práce Výkon sociální práce jako takový byl od nejstarších dob spojován vždy s náboženstvím. Náboženství prolínalo veškerými složkami života jednotlivců. Vždy, když někdo podával pomocnou ruku potřebným, stávalo se tak v blízkosti kostelů a far apod. Sociální práce nevypadala, a nebyla organizovaná jako v dnešní společnosti. Fungovala na principu vzájemné solidarity mezi lidmi ve městech a na vesnicích. Jako subjektem sociální práce mohla být rodina a širší příbuzenstvo, sousedé apod. 9.2 Etický kodex sociálního pracovníka Postoj sociálního pracovníka vůči transsexuálním lidem nebo vůbec ohledně transsexuality je prvopočátek spolupráce s takovým typem klienta. To, jak by se měl sociální pracovník vymezit a chovat ke klientovi, je uvedené v etickém kodexu sociálních pracovníků (www.socialni.revue.cz, cit. 2013-04-01). Zvýrazněné části u jednotlivých odstavců značí, že by se text mohl vztahovat právě i na transsexualitu. V části etických zásad je stanoveno Sociální pracovník respektuje jedinečnost každého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, rasu či barvu pleti, mateřský jazyk, věk, pohlaví, rodinný stav, zdravotní stav, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboženské a politické přesvědčení a bez ohledu na to, jak se podílí na životě celé společnosti. Dále je v etickém kodexu, v části pravidel etického chování sociálního pracovníka, v podkapitole vztahu s klientem, uvedeno: Sociální pracovník pomáhá se stejným úsilím a bez jakékoliv formy diskriminace všem klientům. Sociální pracovník jedná s každým člověkem jako s celostní bytostí. Zajímá se o celého člověka v rámci rodiny, komunity a společenského a přirozeného prostředí a usiluje o rozpoznání všech aspektů života člověka. Sociální pracovník se zaměřuje na silné stránky jednotlivců, skupin a komunit a tak podporuje jejich zmocnění. Sociální pracovník je si vědom svých odborných a profesních omezení. Pokud s klientem nemůže sám pracovat, předá mu informace o dalších formách pomoci. Sociální pracovník jedná s osobami, které používají jejich služby (klienty) s účastí, empatií a péčí. Sociální pracovník by se měl chovat a jednat s transsexuálním klientem podle toho, jaká je jeho psychická příslušnost, tedy podle toho, se kterým pohlavím se identifikuje. Pokud jde o FtM, jedná s ním pracovník jako s mužem a jde-li o MtF, jedná s ním vždy jako se ženou. Ze zásad etického kodexu jasně vyplývá, že pokud nedokáže sociální pracovník překročit svá omezení, jak odborná, tak i profesní, musí zakázku předat někomu jinému. Jeho předpojetí by mohlo transsexuálnímu klientovi být velice nepříjemné a mohlo by to nést negativní důsledky. Samozřejmě, tyto zásady zmíněné v etickém kodexu, jsou lehce nastavitelná i pro kohokoliv jiného. Ať se jedná o terapeuta, lékaře nebo třeba prodavačku v obchodě. 9.3 Transsexualita v praxi sociální práce Sociální práce má široké pole působnosti. Denně se setkává s nepřeberným množstvím různých klientů z různého prostředí a s různými problémy. Pravděpodobnost, že by se sociální pracovník při výkonu své služby mohl setkat s transsexuálním klientem, existuje. Když pomineme, že existují různé neziskové organizace, kam mohou lidé patřící do sexuální menšiny docházet (existuje celkem vysoký počet organizací pro LGB, T a I mají situaci složitější – co do počtu nejsou tolik zastoupeni jako LGB), existují například různé poradny. A to je místo, kde se může sociální pracovník setkat s takovým klientem. Jako příklad uveďme za všechny Poradnu pro občanství, občanská a lidská práva, která se nachází v Praze. Ta se speciálně zabývá problematikou LGBT, a pro transsexualitu má jasně vymezenou sekci (www.lgbt.poradna-prava.cz, cit. 2013-03-22). Dalšími poradnami, kde může dojít ke kontaktu, jsou například manželské poradny, rodinné poradny, poradny pro mezilidské vztahy apod. V dnešní společnosti existuje velké množství různých poraden Dalším místem, kde může ke kontaktu s transsexuální tématikou dojít, jsou linky důvěry. Na linky mohou volat samotní transsexuální klienti. Nebo ne ještě zcela transsexuální klienti, ale mohou chtít informace o této tématice, jestli se jich týká apod. Na linky důvěry se mohou dovolat i blízcí a přátelé transsexuálního jedince, kteří se nemohou sami vyrovnat se zjištěním transsexuality svého potomka, rodiče či kamaráda. Dílčí problémy může řešit sociální pracovník s transsexuálním klientem v rámci úřadů práce, matrik, na úřadech městských částí, na odboru sociálně právní ochrany dětí apod. 9.3.1 Dilemata sociálního pracovníka Sociální pracovník ohledně přístupu k menšinám řeší vždy dvě dilemata: donucení x porozumění. Podle Matouška (2001) existuje typologie čtyř základních možností. Podle zmíněné typologie může sociální pracovník být v pozici despoty anebo vůdce (z hlediska donucení). Když vystupuje jako despota, tak je možnost, že bude s klienty manipulovat. Tím se tak může snažit zamaskovat nejistotu. S klienty manipuluje proto, že nedokáže odhadnout jejich jednání a cítí se být ohrožený. Jako vůdce bude prosazovat zájmy menšiny. Z dalšího pohledu (z hlediska porozumění), je sociální pracovník buď expertem, nebo spojencem. V případě experta, pozoruje situaci a pak ji následně upravuje. Jako spojenec se s menšinou sblíží, identifikuje se s jejími členy, aby jim porozuměl. Snaží se pochopit ty, o kterých společnost neví mnoho a pokouší se o menší rozpory a větší porozumění mezi většinou a menšinou. 9.4 Shrnutí Pro začátek jsem vysvětlila pojem sociální práce a další skutečnosti s ní spojené. Zmínila jsem etický kodex, konkrétně některé body, podle kterých by se měl sociální pracovník chovat při práci s klientem a na co by neměl zapomínat. Etický kodex tedy naznačuje, že sociální pracovníci by neměli uvažovat podle zažitých stereotypů a dávat na první dojem. Uvedla jsem situace, při kterých se může sociální pracovník setkat s transsexualitou a jejími nositeli. Na závěr kapitoly jsem popsala, co může nastat při výkonu práce sociálního pracovníka. 10 TRANSSEXUALITA A NÁBOŽENSKÁ VÍRA Řešení samotné otázky transsexuality přináší těmto lidem různé komplikace. Týkají se nejen zdravotního stavu, problémy se vyskytují i z hlediska psychologického, sociálního a také společenského. Nehledě na situaci, pokud je transsexuální osoba věřící. Z jedné strany jim víra může podstatně pomoc, ale také situaci ještě více zkomplikovat. Do této kapitoly jsem nezařadila pouze transsexualitu, a hlavně v následující podkapitole uvádím i vztah světových náboženství ke gayům a lesbám. 10.1 Transsexualita z pohledu náboženství ve světě Z různých zveřejněných výzkumů vyplývá, že situace ve světě je zhruba na následující úrovni. Nepopisuji zde ale pohled náboženství jen na své transsexuální věřící, ale na transsexualitu obecně. 10.1.1 Křesťanství Tradičně křesťanské země, jako je většina států Evropy, se staly jedněmi z nejtolerantnějších k právům LGBT minority. Ale i nadále se můžeme setkávat s odmítavými postoji. Jedná se zejména o země, jako je např. Polsko, Ukrajina anebo Rusko, kde dochází k násilí páchanému na členech LGBT minority a útočníci nejsou potrestaní. Trest dostanou právě členové zmíněné minority. Pak se také setkáme s odporem v pobaltských zemích, zejména pak v Litvě, kde platí zákon zakazující propagaci homosexuality, bisexuality a transsexuality ve školách, veřejných místech a médiích (www.amnestyusa.org, cit. 2013-0406). V Jižní Americe došlo k nejrychlejšímu rozvoji práv LGBT minority vůbec. Gayové a lesby mohou vstupovat do svazku, mohou adoptovat děti (platí pro Argentinu, 2010). Brazílie je zase svědkem ohromných pochodů homosexuálů. Rozdílné je to na Jamajce, kde se za homosexualitu mohou jedinci dostat do vězení na několik let a na Barbadosu dokonce na doživotí (www.advocate.com, cit. 2013-04-06). V Severní Americe je situace podobná. Kanada je velice tolerantní a umožňuje jak sňatky, adopci tak i službu v armádě. USA je také tolerantní, ale ne úplně ve všech státech. V roce 2003 byl zrušen zákon o trestnosti homosexuality v posledních 14 státech a Portoriku (www.glapn.org, cit. 2013-04-06). V roce 2011 byla ukončena platnost zákona DADT (Don´t ask, don´t tell = Neptej se, neříkej), kde byl stanoven zákaz vojáků mluvit o své orientaci (www.articles.cnn.com, cit. 2013-04-06). Specifickou zemí je Mexiko, kde jen v hlavním městě jsou sňatky a adopce dětí homosexuálními páry legální. A také je tu beztrestná operativní přeměna pohlaví umožněna transsexuálním osobám. V subsaharské Africe je postoj k homosexualitě značně negativní. Ve většině zemí je kriminalizovaná a v dalších jsou práva homosexuálních jedinců upírána. Situace v Africe není pro tyto lidi jednoduchá. V jiných zemích na jiných kontinentech probíhají mohutné průvody za práva LGBT minority, ale zde je to naopak. Spíše tu probíhají protesty vedoucí k utlačování této menšiny. 10.1.2 Judaismus Na transsexualitu se nahlíží stejně jako u nás z pohledu katolické církve. Pokud se narodí muž, i po operaci bude mužem. Stejně tak žena. Jsou proti operacím, protože pak dojde k narušení založení tradiční rodiny. Není tak povolena kastrace u muže, jako sterilizace u ženy. Na sex či intimní vztah dvou mužů nebo žen, i když jedna z těch osob je transsexuální, se nahlíží jako na homosexuální styk. Nepovoluje se nošení oblečení určeného pro opačné pohlaví. 10.1.3 Islám Pakliže zmíním tradičně muslimské země, kde je nejrozšířenějším náboženstvím islám, musím poznamenat, že situace od výše zmíněné Afriky se příliš nemění. Na homosexualitu je nazíráno jako na hřích. Pokud se tak někdo chová či se k homosexualitě přizná, porušuje zákon šaría a je potrestán až trestem smrti např. ukamenováním (www.missionnislam.cz, cit. 2013-04-06). V islámu je ale rozdíl ve vnímání homosexuality a transsexuality. Není tolik trestaná. V Egyptě náboženský vůdce dokonce pronesl, že se transsexualita dá léčit. Měl tím na mysli operativní přeměnu pohlaví (www.handle.net, cit. 2013-04-06). 10.1.4 Hinduismus Hinduismus sexuální vztah mezi jedinci stejného pohlaví podporuje, což je uvedeno v Kámasútře. Přesto se názory liší člověk od člověka. Jde o to, jestli jde o lásku nebo jen chtíč. V hinduismu jde právě o lásku. 10.2 Transsexualita z pohledu náboženství u nás podkapitole na transsexualitu. Uvádím jen křesťanskou víru, protože na našem území je to nejrozšířenější náboženství, tudíž nám nejbližší. 10.2.1 Katolická církev O téma transsexuality se hovoří spíše jako o kontroverzním tématu, a to hlavně pokud jde o hormonální léčbu a přeměnu pohlaví pomocí operací. Většina osobností vystupující za katolickou církev se staví k operacím záporně. V tomto případě se hlavně jedná o netoleranci vůči ztrátě schopnosti reprodukce. Reprodukce je považovaná za základní funkci fyzického fondu. Dále jsou velké obavy o bezprostřední ohrožení mentálního zdraví, jež se nevylučuje. Tyto informace pocházejí z dokumentu O člověku jako Božím obrazu (2004), který vydala Mezinárodní teologická komise (Fifková a kol., 2008). Z různých analýz kritérií při porovnávání církve ve vztahu k tělu a pohlavní identitě lze vyjádřit, že se jedná o záporný vztah k transsexualitě. Podle Skoblíka (2006) následně uvedu fakta, která hovoří za vše. Existuje dvojpohlavnost, kterou je třeba chránit. Pohlavní identita pochází z biologického pohlaví při narození, které je nezaměnitelné. K pohlavní identitě patří možnost plodit nebo rodit. Disponovat tělem formou operace svědčí o tělesně-duševním dualismu. Psychická pohlavní identita je nedůležitá a může být trpěna nejvýš jako převzetí pohlavní role pouze mimo tělesnou realitu. Tělesné realitě se však musí přizpůsobit. Pooperační výsledky u sledovaných pacientů nejsou mnohdy uspokojivé, naopak výsledky psychoterapie jsou mnohdy příznivé. 10.2.2 Evangelická církev „Aby mohl transsexuální člověk při svém rozhodování vyloučit vzdor, vzpouru či agresi a nalézt reálné východisko, potřebuje takové církevní společenství, které právě jemu svou lásku a podporu projevuje a které jej nese.“ Tak uvádí farář Jiří P. Štorek (In Fifková a kol., 2008, s. 152). Přesně tato slova znamenají, že v takovém prostředí se člověk rozhoduje s důvěrou a může poznat svou vlastní životní cestu, na kterou se díky chápajícímu a spolupracujícímu prostředí může dostat. A pokud je prostředí chápající a spolupracující, rozhodnutí transsexuálního člověka podpoří a přijme ho. Štorek (In Fifková a kol., 2008) také uvádí, že je důležité udržovat úctu a respekt k takovému člověku a chránit a povzbuzovat jeho víru. To vše pak vede ke svobodnému rozhodnutí. Farář Bohumil Baštecký působící dlouhé roky ve vězeňství uvedl, že se s transsexualitou setkal právě ve vězení. Přiznal, že vnímal větší rozpaky ohledně lidí homosexuálních než transsexuálních. Dle jeho názoru mu připadalo, že si lidé s homosexuální orientací mohou spíše vybrat. A podle jeho slov byl svědkem, jak se z heterosexuálních žen stávají lesby, protože objevily ve vztazích něhu. Také uvedl, že „ženská homosexualita se liší od mužské podobně, jako se liší ženská sexualita od mužské, že ženy jsou pro zážitek něhy schopny lecčeho a že homosexualita není celistvý pojem, stejně jako není celistvý pojem norma, jen ty mé rozpaky nějak zmizely. Dnes se mi zdá, jako bych si o podobách sexuality nic nemyslel, vnímám daného člověka, ať už je na tom sexuálně jakkoli, vnímám jeho osud, směr v životě a starosti a naděje.“ (In Fifková a kol., 2008, s. 152). Když se setkal s transsexuálními ženami ve věznici, popsal to jako by musely bojovat se sebou a ještě s okolím. Zamilovávaly se do spoluvězeňkyň, ale jako muži a tak musely své vyvolené přesvědčovat o faktu, že jejich láska není lesbická. Uvedl také, že „smyslem vězení je trest, který spočívá v omezení svobody. Nesvoboda a potřeba svobody jsou ve vězení všudypřítomné. Vyznání pocitu o vězni ve vlastním těle může znít někomu nadneseně, v prostředí věznice ale má svoji hloubku. A já občas vnímal jak je toto vězení pro lidi zbavené svobody tíživější než ono normální, I proto, že není jasné, za co jsou svým tělem trestáni.“(tamtéž). Za smysl své práce považuje úctu k druhému a k sobě samému. Nevidí důvod, proč by jim bránil v cestě za jejich přáním. A jako protestant vidí výhodu v tom, že je církev neučí jak přistupovat k odchylkám od normy. 10.3 Shrnutí Na závěr lze napsat, že pohled na LGBT menšinu se různí podle jednotlivých náboženství. Každé z nich zaznamenává určité negativní postoje k různému sexuálnímu chování a k transsexualitě. Staví různé překážky, projevuje se spíše odporem a netolerancí. Co se týče našeho území, z textu je zjevný liberálnější přístup evangelické církve k transsexualitě než v případě církve katolické. Ale zároveň je nutné dodat, že záleží na osobnosti a povaze jednotlivého duchovního jak se k problematice transsexuality postaví. Cílem mé práce, jak bylo již několikrát zmiňováno, bylo podat stručný přehled o tématu transsexuality. Věřím, že se mi to v každé kapitole podařilo. Ráda bych napsala, že během práce, jsem přemýšlela o transsexuálních lidech jako o komunitě. Během psaní této práce, jsem však zjistila, že se o komunitu do slova nejedná. Je to spíše opravdu minorita. Jako komunita fungují do doby, než projdou kompletní přeměnou pohlaví. Je to tak ve většině případů. Dále jsem se setkala s problémem, že je opravdu nelehké, se mezi transsexuální jedince dostat. Ale na druhou stranu to chápu, že jde o ochranu jejich osoby. Takže při shánění respondentů jsem výhradně využívala internet. Bohužel, nedošlo kvůli nedorozumění k výzkumu, tak jak jsem si plánovala. A proto, těch pár respondentů, kteří na mé otázky odpověděli, uvádím přepis z dotazníků do příloh jako jednotlivé příběhy z jejich životů. V první kapitole jsem podle plánu uvedla definice sexuálních menšin. Z toho vyplynulo, že se jedná o lesby, gaye, bisexuální lidi, transgender a intersexuální lidi. Díky těmto jednotlivých sexuálním menšinám došlo ve světě k různým hnutím, která vyvolala, protesty a povstání, zorganizovala pochody apod. Ve většině na popud hnutí vznikaly jednotlivé organizace. A s tím vším jsou spojena vydobytá práva této specifické menšiny. V druhé kapitole jsem rozebrala transsexualitu. Podala jsem další definice a zabývala jsem se pohlavím a s tím spojenou problematikou různého dělení. V historii se ukázal velký vývoj a vyšlo najevo, že transsexualita nebo tedy spíše ještě dříve projevy transsexuálního chování byly zjevné už od antiky. V této části jsem uvedla další poruchy pohlavní identity jako transvestitismus a poruchu pohlavní identity v dětství a dospívání. Na to navazuje diferenciální diagnostika s poruchami, které již nejsou řazeny mezi poruchy pohlavní identity, ale některé příznaky by mohly naznačovat, že by se mohlo jednat o transsexualitu. Třetí kapitola se zabývá vznikem transsexuality ze dvou pohledů. Prvním pohledem jsou biologické teorie, druhým teorie psychologické. Z tohoto textu vyplynulo, že se odborníci spíše přiklání, a vždy spíše přikláněli, k teoriím biologickým. Teorie psychologické nebyly doposud ničím závažným podloženy. Čtvrtá kapitola o genderu podala přehled o tom, jak se společnost podepisuje na jedincích svými normami chováním. Jsou tak zaryté, že co je odlišné, je špatné. Takže i z toho pohledu se některým lidem nemůžeme divit, že transsexualitu pokládají za něco nedobrého. A hlavně pak v kontextu rodičovství transsexuálních lidí. Pátá kapitola se kompletně věnuje přeměně pohlaví. Je zřejmé, že tento proces není jednoduchý a hlavně zdlouhavý. V textu bylo uvedeno, že nejkratší doba, za kterou se může dopracovat jedinec ke změně, jsou 3 roky. To se děje opravdu málokdy. Většinou se jedná o dobu 5,6 let. Šestá kapitola pak ukazuje rozdíly mezi transsexualitou FtM a MtF. Rozdíly jsou stejné jak mezi „klasickými“ muži a ženami. A to ve všech sférách, které jsou nám běžně Sedmá kapitola se věnuje právu. Z této části je jisté, že došlo od dávných dob k vývoji práv transsexuálních lidí. Ale však není vše dostačující a postupně se dotváří nové normy, některé zákony se novelizují. Výhodou je, že existuje právo odvolat se. A vstupem do EU a členstvím v Radě Evropy, mají transsexuální lidé větší šance na prosazování svých práv. V osmé kapitole zmiňuji možnosti rodičovství transsexuálních lidí. Mohou děti adoptovat, získat do pěstounské péče nebo může dojít k umělému oplodnění spermatem od dárce. Mluví se také o možnosti uložení spermatu nebo oplodněného vajíčka, které se získá ještě před proměnou. Pokud před proměnou je transsexuál rodičem, jeho práva a povinnosti zůstávají, ale pokud je v manželství, musí dojít k rozvodu. V deváté kapitole přibližuji práci pracovníků pomáhajících profesí. Kde se mohou s nimi setkat, jak se mají chovat podle etického kodexu apod. A v poslední kapitole jsem vypsala problematiku transsexuality z pohledu víry. Je zjevné, že někde ji tolerují a někde ne. Jde však o extrémní výkyvy dle mého názoru. Někde s ní nemají více méně problém, a jinde vás za sebemenší projevy odsoudí k odnětí svobody či trestu smrti. A to se týká i projevů homosexuality. Samozřejmě takový stav není v našich zemích normální. Takové zacházení se v demokratických zemích nerespektuje. Na konec bych ráda napsala, že pokud by to bylo možné, chtěla bych se k tématu transsexuality znovu vrátit a probrat ho více do hloubky v diplomové práci. Zaměřit se na konkrétní problematiku v jedné oblasti. Základní odborná literatura FAFEJTA, M. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Piszkiewicz, 2004. 159 s. ISBN 80-86768-06-6 FEINBERG, L. Pohlavní štvanci. Od Johanky z Arcu až po současnost. 1. vyd. Praha: G plus G, 2000. 173 s. ISBN 80-86103-32-3. FIFKOVÁ, H.; WEISS, P.; PROCHÁZKA, I.; COHEN-KETTENIS, T. P.; PFÄFFLIN, F.; JAROLÍM, L.; VESELÝ, J.; WEISS, V. Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity. 2. vyd. Praha: Grada, 2008. 216 s. ISBN 978-80-247-1696-1 FIFKOVÁ, H. a kol. Transsexualita: diagnostika a léčba. Praha: Grada, 2002. 1. vyd. 168 s. ISBN 80-247-0333-5 BARŠA, P.; CÍSAŘ, O. Levice v postrevoluční době. Občanská společnost a nová sociální hnutí v radikální politické teorii 20. století. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. 210 s. ISBN 80-7325-033-0 BARŠOVÁ, A. čl. K některým právním a politickým aspektům partnerského soužití gayů a lesbiček. Ženská práva jsou lidská práva: sborník přednášek ze semináře. Brno: Nesehnutí, 2002. 173 s. ISBN: 80-903228-0-8 BEŇOVÁ, K. a kol., Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Praha: Úřad vlády České republiky, 2007. 72 s. ISBN 978-80-87041-33-8 BUTLER, J. Trampoty s rodom. Feminizmus a podrývánie identity. 1. vyd. Bratislava: Aspekt, 2003. 222 s. ISBN 80-85549-41-7. ELLIS, H. Pohlavní psychologie. 2. vyd. Praha: Orbis, 1937. 316s. FANEL, J. Gay historie. Praha: Dauphin, 2000. 527 s. ISBN 80-7272-010-4 FIFKOVÁ, H. O sexu s Hankou: výuková pomůcka pro studující středních a vyšších zdravotnických škol. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 120 s. ISBN 80-7169-673-0 FOUCAULT, M. Dějiny sexuality I. Vůle k vědění. Praha: Herrmann & synové, 1999. 189 s. CHLOUBA, K. Hnutí za práva sexuálních menšin. Proměny idejí v průběhu boje s opresí. Socialistická solidarita. Srpen, 2012. Č. 69. Str. 6-7. JANOŠOVÁ, P. Dívčí a chlapecká identita. Vývoj a úskalí. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 288 s. ISBN 978-80-247-6745-1 JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné společnosti. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 218 s. ISBN 80-7184-954-5 KALNICKÁ, Z. Úvod do gender studies: otázky rodové identity. 1. vyd. Opava: Slezská Univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě, Ústav pedagogických a psychologických věd, 2009. 119 s. ISBN 978-80-7248-528-4 KRIESI, H.; KOOPMANS, R.; DUYVENDAK, J. W.; MARCO, G. G. New Social Movements In Western Europe: A Comparative Analysis. London: UCL Press, 1995. 338 s. MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 807178-473-7 MEAD, M. Pohlaví a temperament u tří primitivních společností. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2010. 356 s. ISBN 978-80-7419-036-0 Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize: duševní poruchy a poruchy chování. 3. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 2006. 251 s. ISBN 80-85121-11-5 OAKLY, A. Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál, 2000. 171 s. ISBN 80-7178-403-6 RIEGER, Z.; VYHNÁLKOVÁ, H. Ostrov rodiny. Integrující přístup pro práci s rodinou – příručka pro odborníky. 1. vyd. Hradec Králové: Konfrontace, 1996. 246 s. ISBN 80-9017738-7 SKOBLÍK, J. Transsexualismus. Morálně- a duchovně-teologické aspekty. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 211 s. ISBN 80-246-1052-3 SMOLÍK, P. Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf, 1996. 506 s. ISBN 80-8580033-0 SPENCEROVÁ, T. Jsem tranďák. 1. vyd. Praha: G plus G, 2003. 124 s. ISBN 80-86103-64-1 STOLLER, R. J. Sex and gender: On the development of Maskulinity and Femininity. New York: Science House, 1968. 383 s. ZUCKER, K. J.; BRADLEY, S. J. Gender Identity Disorder and Psychosexual Problems in Children and Adolescents. New York: Guilford Press, 1995. 440 s. ZVĚŘINA, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2003. 287 s. ISBN 80-7204-264-5 HARTL, P. Psychologický slovník. Praha: Budka, 1993. 1. vyd. Str. 297. ISBN 80-901549-05 VOKURKA, M.; HUGO, J. a kol. Velký lékařský slovník. Praha: Maxdorf, 2004. 4. aktualiz. vyd. Str. 966. ISBN 80-7345-037-2 www.advocate.com – Argentina Passes Gay Marriage, 15. 6. 2010 [online], citováno dne 2013-04-06, dostupné na ˂http://www.advocate.com/news/daily-news/2010/07/15/argentinapasses-gay-marriage˃ www.amnestyusa.org – Annual Report: Lithuania 2010, 28. 5. 2010 [online], citováno dne ˂http://www.amnestyusa.org/research/reports/annual-report- lithuania-2010?page=show˃ www.articles.cnn.com – In 60 days, gay will be allowed to serve openly in the military, 23. 7. 2011[online], citováno na ˂http://edition.cnn.com/2011/POLITICS/07/22/dadt.repeal/index.html?_s=PM:POLITIC˃ www.ecn.cz – Organizace Logos Praha [online], citováno dne 2013-03-20, ˂dostupné na http://www.ecn.cz/PRIVATE/logos/˃ www.gales.cz – Historie [online], citováno dne 2013-03-20, ˂dostupné na http://gales.cz/onas/historie/˃ www.glapn.org – Sodomy Laws In the United States, 24. 11. 2007 [online], citováno dne 2013-04-06, dostupné na ˂http://www.glapn.org/sodomylaws/usa/usa.htm˃ www.glpartnerstvi.cz - Zákon o registrovaném partnerství [online], citováno dne 2013-03-30, ˂http://www.glpartnerstvi.cz/zakon-o-registrovanem-partnerstvi/zakon- 115/2006-sb.-o-registrovanem-partnerstvi.html˃ www.hdl.handle.net – Sex Change in Cairo [online], citováno dne 2013-03-30, dostupné na ˂http://hdl.handle.net/2027/spo.4750978.0002.302˃ www.missionislam.com – Islam and Homosexuality [online], citováno dne 2013-04-06, dostupné na ˂http://www.missionislam.com/knowledge/homosexuality.htm˃ www.socialni.revue.cz – Etický kodex sociálních pracovníků České republiky [online], citováno dne 2013-04-01, dostupné na ˂http://socialnirevue.cz/item/eticky-kodex-socialnichpracovniku-české-republiky˃ www.translide.cz - DOBROTKA, Gustav. Transsexualismus a osobnost, 17. 9. 1969 [online], na ˂http://www.translide.cz/books/symposium/dobrotka/01.html˃ www.translide.cz - FIFKOVÁ, Hana. Transsexualita není nemoc, 24. 11. 2004 [online], citováno dne 2013-03-25, dostupné na ˂http://www.translide.cz/nemoc?a=srch˃ www.translide.cz - PECHOVÁ, Olga. John Money, 23. 7. 2006 [online], citováno dne 2013-03-25, dostupné na ˂http://www.translide.cz/john-money?a=srch˃ www.translide.cz - PECHOVÁ, Olga. Neuroanatomické odlišnosti HS a TS osob – jejich popis a možná etiologie. 9. 4. 2004 [online], citováno dne 2013-03-25, dostupné na ˂http://www.translide.cz/neuroanatomie?a=srch˃ Průvodce matrikou pro transsexuální osoby (Fifková a kol., 2008, s. 197 - 198) „V ČR mají transsexuální lidé možnost požádat na matrice v místě trvalého bydliště o změnu jména na neutrální tvar. Po předložení potvrzení od ošetřující lékařky je tato změna bezplatná. Jestliže původní příjmení tvoří podstatné jméno, vytvoří se z něj neutrální tvar přidáním koncovky „ů“ (Nováků, Vlčků, Jahodů, atd.). Pokud jde o přídavné jméno, připojí se koncovka „ých“ (Pokorných, Černých, apod.). Původní příjmení ovšem není nijak závazné, žadatel si může svobodně zvolit kterékoliv jiné. Další možností je zvolit si příjmení z cizího jazyka, který nerozlišuje v příjmeních mužský a ženský rod, např. z angličtiny. Nelze tedy využít např. jazyky slovanské, které rody rozlišují.“ „O něco složitější je situace u křestních jmen. Kromě obourodých oficiálních jmen (Nikola, René, Saša) se pro TS osoby připouští obourodé domácké podoby jmen (Jára, Míša, Péťa). Je rovněž možné použít cizí křestní jména, ta už ale nemusí být obourodá v rámci jednoho jazyka (např. jméno Janis je v angličtině ženské a v řečtině mužské). Naneštěstí, jednotlivé matriky se někdy liší v míře své vstřícnosti. Co jedna povolí, může jiná zamítnout. Ve sporných případech pak obvykle nezbývá, než obrátit se na soudní znalkyni v oboru jmen (PhDr. Miloslava Knappová, tel. 271733481), která je schopna během několika málo dní vypracovat odborný posudek (cena zhruba 600 Kč).“ „Toto je seznam neutrálních jmen, která již byla TS lidmi v minulosti použita. Nejoblíbenější jsou Saša a Nikola. Áda, Alex, Aliz, Andrea, Andy, Bronia, Dan, Deny, Ilja, Issa, Ivo, Janis, Jannis, Jarka, Jára, Jean, Jindra, Jirča, Jirka, Kája, Kim, Lenny, Mára, Marti, Martine, Michele, Míla, Mira, Míša, Míťa, Nicol, Niki, Nikola, Péťa, René, Riki, Robbie, Robin, Romy, Saša, Stáňa, Sváťa, Štěpa, Viky, Vivian, Vlasta, Zbyňa, Zdena.“ „Toto je seznam dalších jmen, která by pravděpodobně mohla být rovněž použitelná, ale nebyla dosud vyzkoušena a jejich vhodnost proto nelze zaručit. V závorce je v méně zřejmých případech uvedena původní mužská/ženská varianta jména. Alice, Bernie (Bernard/dette), Béda, Bláža (Blažej/ena), (Božetěch/Božena), Cecil, (Drahoslav/a), Eda, Fany, Gába, Gusta, Honza, Květa, Láďa, Líba (Libor/Libuše), Maria, Nikita, Olda, Páťa (Patrik/icie), Ráďa, Rosťa, Sláva, Valda, Venďa (Vendelín/Vendula), Věra, Víťa, Vláďa, Vojta.“ Formulář žádosti o změnu jména a příjmení (Fifková a kol., 2008, s. 199) Já, ………………………………………………………, r. č. ………………………………………, datum a místo narození …………………………………………………………………, s trvalým pobytem v ……………………………………………………………………, tímto žádám o změnu jména a příjmení na zvolený neutrální tvar Žádost odůvodňuji svým zdravotním stavem (diagnóza F64). Ke své žádosti přikládám - lékařské potvrzení V …………………………………………. dne ………………………………… Příběhy respondentů Ze všech vyplněných dotazníků (celkem 5), jsem vybrala tři příběhy, které se od sebe liší. S respondenty jsme si dopisovali prostřednictvím e-mailů. V prvním případě, respondenta A, jde o příběh, ve kterém dochází k přeměně pohlaví a respondent má vcelku normální vztahy s okolím. U respondenta B, je příběh složitý, nemá dobré vztahy s okolím a ani u něj prozatím přeměna pohlaví nemůže proběhnout. A respondent C, se od dvou předchozích příběhů liší tím, že se nejedná o transsexuálního respondenta, ale o transvestitu (TV). Respondent A (FtM), 23 let Pocházím z celé rodiny. Mám starší sestru. Rodiče se od mého dětství až dosud hádají a jejich vztah je velmi špatný. V útlém dětství (asi od pěti let) jsem si začal uvědomovat, že jsem „jiný“ („divný“), ale nechápal jsem proč. Později (asi kolem sedmého roku) jsem si večer přál, abych se díky nějakému kouzlu ráno probudil v mužském těle (většinou jsem si přál být princem z pohádky). Holčičí tělo jsem ale tehdy nějak nevnímal, neřešil jsem, že mi nepatří; ignoroval jsem ho, aniž bych věděl proč. Nevím, kdy to začalo, ale snad odpradávna se mi zdávaly sny, v nichž jsem byl převážně klukem/mužem. Hračky v raném dětském věku nebyly vyhraněné. Lítal jsem se sestrou a s kamarádkami po venku a nejraději jsem měl plyšáky a plastová zvířátka. Kolem dvanácti let jsem začal uvažovat nad tím, jaké by to bylo, kdybych měl klučičí tělo a dospěl jsem k závěru, že by mi to vůbec nevadilo, naopak (nebyla to ale nutnost – mít ho). Hračky se postupně změnily v téměř typicky dívčí (hrál jsem si často s panenkami barbie – úsměvná je příhoda, kdy jsem své první barbie přilepil „penis“ a ostříhal jí vlasy – tehdy jsem nevěděl, proč to dělám). Hrál jsem si ale také s autíčky a vojáčky. Lezl do cizích zahrad a podnikal dobrodružné výlety do lesa. Nadevše rád jsem vyřezával, ale i navlékal korálky a jinak tvořil. Ve školce jsem byl outsider (měl jsem pouze jednoho velmi dobrého kamaráda). Nerad jsem se bavil s vrstevníky a přebýval jsem ve „svém světě“. První léta na základní škole jsem strávil v přítomnosti skutečného přítele, kterého jsem objevil v jednom ze svých spolužáků. Miloval jsem ho (a to – aniž bych to zpočátku rozlišoval) jako gay. S nástupem puberty došlo k rozdělení třídy na holky a kluky. Bylo to velmi nepříjemné období. Vzpomínám si, že jsem klučičí chování nechápal, stejně tak mi bylo ale cizí i chování holek. Nezapadal jsem nikam. A můj pocit jakési nepatřičnosti jen vzrostl. Rozhodl jsem se být mezi holkama – byly mi bližší v tom smyslu, že byly klidnější a tolerantnější. Co se ale holčičích „věcí“ (malování, oblékání, menstruace, kluci) týče, nebavil jsem se o tom. Připadalo mi to cizí. Měl jsem na to jiný názor (i na kluky ). Tělesné změny pro mě nebyly utrpením, protože jsem si tehdy ještě nepřipuštěl, že toužím po mužském těle. Opravdu mi ale vadila menstruace – bylo to něco cizího (a samozřejmě i extrémně bolestivého). Prsa (a jiné druhotné ženské znaky) mi začaly vadit až později, když už jsem věděl, kým skutečně jsem. Asi od patnácti let došlo k prudkému zlomu. V té době jsem měl vlasy po pás, nosil jsem šperky, trika s výstřihem, džíny… Jediné, co jsem nesnášel, bylo malování, šaty a sukně (dodnes nevím, proč jsem k tomu měl takovou averzi, když jsem to ostatní, tak vehementně přijímal). Spolu s touto proměnou jsem si však uvědomoval i šílený pocit cizosti. Věděl jsem, že ten, za koho žiji, nejsem já. Byl to někdo cizí. Nevěděl jsem tehdy ale, za koho bych měl žít, abych to byl skutečně já. A jedna věc mě na mně nejvíc zarážela – byl jsem gay; zamilovával jsem se do kluků, ale cítil jsem, že je miluji jako kluk (ten pocit nelze zaměnit… a navíc jsem si už až příliš dobře uvědomoval, že ohledně vztahů a lásek mám špatné tělo). O sny s gay tematikou v té době nebyla vůbec nouze. Vztah jsem ale doposud nezažil. V šestnácti jsem poměrně dost náhle pochopil svoji až úchylnou náklonnost k čemukoli, co se týkalo mužské homosexuality a konečně jsem si přiznal, že jsem gay, tedy, že jsem muž. Ze dne na den jsem přestal mluvit v ženském rodě a začal jsem se vyhýbat jakýmkoli slovům, které by vyžadovaly užití rodu (zdá se nemožné tak mluvit, ale já to dokázal). O transsexualitě jsem věděl (viděl jsem v dětství film, který řešil případ jednoho FtM – pamatuji si, že už tehdy jsem si položil otázku: „Co když i já?“, byla to ale nejspíš jen zvědavost). Když jsem se poprvé označil jako „transsexuální homosexuál“, znamenalo to na jednu stranu velkou úlevu (konečně jsem po dlouhých letech znal pravou příčinu své „divnosti“), ale i prudkou depresi – netušil jsem, co se s tím dá dělat (tehdy jsem ještě neznal možnosti, které se v ČR nabízejí). Ihned, jak jsem si byl jistý (tj. hned), jsem to řekl mamce. Ta nad tím jen mávla rukou: „To tě přejde.“ Asi v šestnácti jsem se zamiloval postupně! (tuším) do tří spolužaček. Dodnes mám ale spíš pocit, že tehdejší zamilovanost vznikla spíše jako snaha být klukem (tj. být tím tradičním, tzn. heterosexuálním klukem). A nejspíš jsem sám sobě chtěl dokázat, že jsem skutečně kluk (je přeci lepší znát příčinu trápení, než se trápit bez vědomí onoho „proč“). S faktem, kým jsem, jsem se svěřil několika kamarádkám (tedy těm, které jsem miloval) a sestře. Všechny reakce byly kladné, ačkoli nechápavé. Nedlouho potom, co jsem to řekl mamce (v mých šestnácti), jsem abslovoval návštěvu psychiatra. Ten mě obratem poslal na sexuologii do Brna, kde jsem strávil tři (nejhorší) roky svého života (tj. od šestnácti do devatenácti). Zde jsem byl urážen (nazýván mimo jiné „zrůdou“) a neuvěřitelným způsobem ponižován, přičemž mi bylo diagnostikováno mnoho jiných (smyšlených – tj. ničím nepodložených) diagnóz, F64.0 ovšem nikoli. Po třech letech skutečných galejí, jsem se rozhodl přestoupit k dr. Fifkové (doposud jsem tuto možnost vylučoval, jelikož mé bydliště je od Prahy na hony vzdálené a návštěvy 1x do měsíce byly pro mě finančně nezvladatelné). Ovšem věděl jsem, že jediný, kdo mi může pomoci (v mé tehdejší situaci pomoc = dostat se co nejdřív k HT a operacím) je právě ona. A bylo tomu tak. Já sám jsem měl v sobě jasno (tedy ne úplně, ale to jsem věděl, že nebudu mít nikdy – kdybych to chtěl vysvětlit, tak by to bylo ale na příliš dlouhé povídání ). Dr. Fifková mi skutečně diagnózu ihned potvrdila (tehdy jsem se nejen oblékal a choval již úplně jako kluk, stahoval si prsa apod., ale také jsem věděl na 100%, že jdu do fyzické „přeměny“). V té době už o mém problému věděl i otec (ten jej v tiché opozici nechápal a nepřijímal). Za rok docházení do ordinace dr. Fifkové jsem nafasoval (konečně!!!) první recept a krátce po mých dvacátých narozeninách jsem začal s hormonální terapií. Na gymplu jsem to o sobě řekl ve třetím ročníku. Reakce byly (vyjma reakce několika vyučujících – včetně třídní učitelky) velmi negativní a stal jsem se terčem šikany (dokonce i některých vyučujících ). Na vysokou školu jsem nastupoval po několika málo měsících na hormonech. Již s neutrálním jménem (které jsem používal již na gymplu). A bylo to neuvěřitelné, ačkoli jsem vypadal jako třináctiletý kluk, byl jsem kluk. Zařídil jsem si ubytování na kolejích s kluky, pro spolužáky i vyučující jsem byl kolega a student. Mohl jsem se chovat tak, jak mi bylo příjemné, aniž bych měl výčitky kvůli někomu, kdo mě znal jako holku (a tak mě chtěl znát i nadále). Přilšly opět první lásky (líbili se mi zase kluci). Ovšem bez jakéhokoli vztahu (v té době jsem nechtěl žádný vztah – doslova jsem už několik let nenáviděl „své“ tělo a nedovedl jsem si představit, že by se mě měl někdo dotknout, nebo že bych se vůbec mohl někomu líbit). Poté přišel zájem i ze strany několika holek. O ničem jsem ale nechtěl ani slyšet a všemu jsem se úspěšně vyhýbal. V 21 letech jsem podstoupil operace (předcházelo jim schválení komisí): hysterektomii a mastektomii. S každým krokem k „muži“, který jsem udělal, jsem byl šťastnější a spokojenější. Přesto jsem pochopil, že neláska, kterou jsem si sám k sobě vypěstoval, přetrvává dál a bude přetrvávat nezávisle na tom, co se se mnou bude dál dít. Vztah jsem i nadále odmítal (nenávist k „vlastnímu“ tělu nepolevila úplně). Rodina si postupně začala zvykat (došlo jim také, že to opravdu bude něco vážnějšího, když jsem se nechal – podle slov mnohých – „zmrzačit“ operacemi). Ve 23 letech jsem zažil krátký vztah s holkou. Jednalo se o vztah především tělesný (překvapivé, že ano ). Když jsem jí na začátku vztahu řekl, kdo jsem, její reakce byla kladná, ačkoli částečně odmítavá. Dál jsem však pro ni zůstal klukem. Nyní – co se mé sexuální orientace týče – se již nechci „kolonkovat“. Líbí se mi muži i ženy a de facto je mi lhostejné, s kým budu mít vztah (jde o člověka, nikoli o pohlaví). Přesto vím, že náklonnost k mužům a ženám se výrazně odlišuje. Svůj ideální protějšek si ale představuji jako fajn FtM kluka (takže pokud o někom víš, rozhodně dej vědět ). Své tělo se snažím přijímat za své. Nemohu však uzavřít, že jsem se to už plně naučil, a tedy, že jsem sebe sama (i to, jak vypadám) úplně přijal. Pořád mám pocit jakési podvojnosti a nepatřičnosti svého vzhledu (při pohledu do zrcadla zčásti pořád vidím dívku). Sám sebe ale přesto nemohu (a ani nechci) označit za 100% kluka. Nejsem kluk a nejsem ani holka. Jsem někdo „mezi“, kdo si ale přeje vypadat, prezentovat se a být okolím vnímán a přijímán výhradně jako muž. Respondent B (FtM), 23 let Každý začína s tým, že už v detstve sa cítil akosi inak a inklinoval skôr k veciam opačného pohlavia, čo ho viedlo k myšlienke, že je príslušníkom opačného pohlavia. Avšak, ja som to v detstve vôbec nevnímal. Samozrejme, bol som „divoké“ dieťa, hyperaktívne a problémové, s ktorým si matka nevedela poradiť. Na sídlisku som mal veľa kamarátov, s ktorými som trávil všetok voľný čas při futbale, hokejbale, naháňačkách, schovávačkách, hraní sa na ninjov a pirátov, stavaní bunkrov a skrýš atď. Sú to krásne spomienky. S babami ma to nebavilo, pretože ich hry mi pripadali nudné, ale mal som aj pár kamarátiek. Mama ma nútila sa obliekať do šiat a chcela mi česať zapletané copíky, no bez šance. Neznášal som to, pretože ma to obmedzovalo v pohybe. Ešte si dodatočne spomínam na věci z detstva, keď som sa cítil vyslovene odlišne – keď chalani čúrali po stojačky a ja som nemohol (skúšal som, nedopadlo to dvakrát dobře :D ). Na základnej škole som si našiel dosť kamarátov, no vždy so mnou mali problém ich rodičia a zakazovali sa im so mnou stretávať. Často som dostával iné deti do problémov. Raz som sa stratil v lese (nestratil, napokon som trafil tam kam som chcel, ale trvalo to pol dňa), čo som nahovoril jedno menšie decko, nech sa zahráme na pirátov a šli sme akože „do sveta“. Často som podnikal takéto túry (honby za pokladom a pátračky) a spôsoboval šoky ako rodine, tak aj rodičom mojich kamarátov. Na druhom stupni základnej školy, čo je okolo tých 10, 11 – rokov sa veľa vecí zmenilo. Nejak som začal vnímať svet okolo a zisťovať, že sa delí na chalanov a baby (dovtedy mi to nejak nedochádzalo). Spomínam si na svoje prvé sexuálne pokusy (nepamätám si vek), keď som s jednou kamarátkou experimentoval a pripevnil som si cumeľ z detskej fľaše (ten som skúšal použiť aj na močenie po stojačky, no nešlo to) a chcel som sa s ňou akože milovať. Bola to len detská hra, ale teraz mi to už všetko zapadá do seba. Čo sa týka kamarátstiev, na druhom stupni to bolo horšie. Spolužiaci ma odmietali, pretože som sa správal jako „divoch“, pre chalanov neatraktívny a pre dievčatá som bol asi monštrum. Celú základnú školu ma sprevádzali pohŕdavé pohľady. Nenávidel som ten pocit, že som iný a že ma odstrkujú. Snažil som sa zapadnúť, obliekať sa tak, jako sa obliekali iné dievčatá, cítiť sa „sexi“ a zaujímať sa o to, o čo sa zaujímali oni. Športu som sa už nevenoval zo zdravotných dôvodov a okrem toho mi všetok čas uberala hudba, ku ktorej ma matka viedla od malička. Preto som si vybral jako strednú školu konzervatórium, kde som študoval cirkevnú hudbu (moja rodina je veľmi katolícky založená). Moja viera sa rozvíjala od malička, jako dieťa som bol vyslovený fanatik (na karneval som sa obliekal vždy za mnícha – mojim idolom bol František z Asissi) a chcel som sa stať kňazom, cestovať po svete, robiť misie a ohlasovať evanjelium. Samozrejme, matkina odpoveď bola, že nemôžem. Môžem byť rehoľnou sestrou. Ja som sa však stále hral na kňaza a túžil som minimálne miništrovať. Spomínam si, že som sa raz dozvedel, že na nejakej dedine môžu miništrovať aj dievčatá, pretože je tam málo chalanov, tak som si zaumienil, že tam pôjdem bývať :D (to ešte jako dieťa) Moja viera čoskoro vyrástla z plienok a ja som hľadal odpovede na základné otázky. Bolo pár kríz a potom som sa dostal do fázy, keď som mal skutočný živý vzťah s Bohom (skrz pár charizmatických stretnutí, kde mi otvorili iný aspekt viery jako len tej tradičnej). V 15 – 18 tich som žil vo vedomí, že musím byť taký, akým ma chce mať Boh, tj. Prijať sa jako žena. To, že som sa vo svojom tele necítil dobře som zvaľoval na to, že to môžu byť nejaké komplexy, príp. zranenia, ktoré môže vyliečiť len Boh. Jednou otázkou bolo moje telo a druhou moja psychika. To telesné sa dalo prekonať, no vnútorné vnímanie samého seba bolo nad moje sily. Podľa Božej vôle by som sa mal jako žena podriadiť mužovi, prijať svoju rolu matky, vychovávateľky, manželky, život zasvätiť rodine. Samozrejme, nič by mi nebránilo si splniť sen a byť „aktívnou kresťanskou ženou“, ktorá zvláda aj úlohu evanjelizátorky a je podporou svojmu mužovi. Avšak ja som sa s tým nedokázal zmieriť. Závidel som chalanom / mužom na stretkách, aj tým, ktorí mali svoje rodiny. Chcel som byť tak silní a sebestační jako oni. Chcel som byť ten, o koho sa môže niekto oprieť. Byť „skalou“ a nie „bútľavou vŕbou“. Všetky tieto moje dilemy a nátlaky okolia, predovšetkým rodiny a ľudí z církvi viedli k tomu, že som si našiel priateľa, s ktorým som plánoval budúcnosť – t.j, naplniť predstavy ostatných a oklamať seba. Porušil som pár kresťanských zásad a „otehotnel som“ ( v osemnástich). Plánovali sme sa vziať. Samozrejme, začal cúvať aj on a napokon aj ja. On preto, že nebol pripravený. Ja preto, že som pochopil aká obrovská chyba to bola. Tehotenstvo bolo horor. Skrýval som před ostatnými nenávisť k sebe aj k dieťaťu (môj syn za nič nemôže... bola to len moja chyba, avšak city sú věc, ktorá ide len ťažko ovplyvniť). Moja viera sa rozpadla. Začal som byť naklonený takým veciam jako potraty, či adopcia po pôrode, no do toho zasiahla moja rodina. Bolo by to nemysliteľné. Odvrhli by ma. Preto som sa pokúšal úlohu zvládnuť. Dodnes je vzťah s mojim synom skôr na racionálnej, jako na emocionálnej úrovni. Snažím sa mu dať maximum, bojujúc s vedomím, že táto moja „chyba“ je v súčasnosti najväčšou prekážkou k mojej premene (rodičovstvo = kontraindikácia). Keby som nebol rodič, okamžite by som vzal život do vlastných rúk a odišiel by som do zahraničia, splniť svoj sen a začať žiť plnohodnotný život. Bohužiaľ, realita je iná. Momentálne študujem na strednej škole a dorábam si maturitu. Plánujem ísť študovať informatiku jako ext. formu štúdia popri zamestnaní, pokiaľ mi to bude dovoľovať finančná situácia. S premenou počítam, no nie na 100%. Stále zvažujem, či je to vhodné pre synovo dobro, aj keď moja psychika je značne naštrbená. Zatiaľ ho pripravujem tak, že ma oslovuje „neutrálne“ a obliekam sa výhradne do mužských šiat, no okolie to nedokáže pochopiť. Chcem, aby mal normálnu rodinu a strašne ma trápi, že nie som schopný to prekonať a adaptovať sa. Moja rola v jeho živote hraničí niekde medzi úlohou staršieho brata a otca. S bývalým priateľom už nežijem, a ani o neho nemám záujem. Respondent C (TV), 35 let Byl jsem klasický kluk, hrál jsem závodně fotbal, protože mě to bavilo a šlo mi to, bavily mě v celku všechny kolektivní i individuální sporty, hodně jsem sportoval, dobře jsem se učil, měl jsem dobré známky ve škole, nejlépe mi šla matematika. Vždycky jsem však byl chápavější vůči holkám, dost jsem si s nimi rozuměl, ale jako kamarád, ne jako jejich kluk. Měl jsem také rád některé holčičí věci typu, že jsem rád šil, navlékal korále, uměl jsem i plést. Bavilo a do dnes mě baví vařit. Ve svém dětství jsem si čas od času představoval, jaké by to bylo, být jako holka, ale bral jsem to čistě jako zvědavost. Kolem mého 18 roku života se ve mně začalo cosi neurčitého objevovat, začal jsem pociťovat sexuální vzrušení při představách jiných, než mívají kluci. Připadal jsem si divný a styděl jsem se za to. S holkama jsem to moc neuměl, byl jsem dost trémista a nebyl jsem průbojný a bál jsem se udělat první krok k seznámení se s holkou, která se mi líbila, ačkoliv jsem jako kluk byl velmi atraktivní. Pak jsem se ale seznámil se svou současnou manželkou (tedy moje sestra nás seznámila). Ona byla absolutní opak mě. Dokonce možná více muž, než já, minimálně v chování. Ve svém zmatku, který jsem měl v hlavě, jsem to bral jako vykoupení, jako cestu k záchraně. Z počátku to samozřejmě bylo skvělé a pomáhalo mi to, ale byl jsem příliš, teď už to můžu s klidem říct, měkký ve vztahu a pod jejím velkým vlivem. Nechával jsem sebou ovládat a manipulovat podle jejích představ, ale zpátky jsem nedostával žádný vstřícný krok. Nemělo to žádnou souvislost s mojí odlišností, která v té době byla potlačena. Byl to klasický problém vztahu, kdy jeden dával a druhý jen bral. Výsledkem toho bylo třeba, že po mých slovech, že při milování ji nechci k ničemu nutit, se náš milostný vztah dostal postupně téměř na bod mrazu. Dokázal bych počet našich milování během roku spočítat na prstech obou rukou, možná i jen jedné ruky. Držel mě u ní fakt, že jsem cítil z její strany silnou lásku a nechtěl jsem o ní přijít. Dost jsme toho i zažili, i několik stěhování, bydlení v garsonce 3. kategorie, v bytovce na vesnici, až jsme se vrátili do Prahy a bydleli v nájemním domku. V době, kdy jsme bydleli na vesnici, žena vyjela po mém nejlepším kamarádovi, který ji odmítl a vše mi řekl. Ona mi to taky hned řekla a omlouvala se, ale rozhodnutí co dál nechala na mě. To byla naše první krize, zhruba po třech letech manželství. Odpustil jsem jí. Po přestěhování do Prahy, žena začala pracovat na směny v nemocnici a já měl více času pro sebe společně s dostupností internetu. Do této doby (asi 5 let manželství) jsem čas od času něco udělal pro svou ženskou stránku, o které jsem již věděl mnohem více. Koupil jsem třeba boty, které následně v záchvatu studu letěly do koše a podobné akce. V době více volného času pro sebe, jsem začal plně rozvíjet ženskou osobnost. Už jsem pomalu začal chápat, že bez této své části osobnosti nejsem schopen žít. Vybavil jsem se vším, co je k tomu potřeba, oblečením, botami, líčením a parukou. Začal jsem následně poprvé chodit ven mezi lidi. Bylo to samozřejmě úžasně vzrušující a zároveň stresující, ale nedalo se tomu odolat. Během této doby došel náš vztah z mého pohledu do mrtvého bodu. V sobě jsem cítil, že chci změnu. Tou změnou se však stalo něco jiného, než jsem plánoval, a to, že jsem se zamiloval do člověka podobného mě. Byl to pro mě nepoznaný zážitek, splnění snu a přitom osobně to byl úžasný člověk (dále Linda). Vyhovovali jsme si jak osobnostně, tak i po sexuální stránce. Cítil jsem vinu a rozhodoval jsem se, mezi tím, zda jí řeknu o ženě ve mně, nebo se rozejdeme. Rozhodl jsem se sobecky rozejít se i proto, že její rodiče jsou skoro fašisticky zaměřený, kdo není bílý pražák, ten je póvl a určitým způsobem to měla od nich v sobě také ona. Ale ona o tom nechtěla ani slyšet, říkala, že to nechápe, že mě miluje a máme skvělý vztah a nechal jsem se přesvědčit, že jsem jí řekl o Pavle (moje ženská stránka). Vzala to vcelku v klidu. Zpětně však musím říci, že to byla reakce, kterou jsem nečekal a byl jsem tím zaskočen, že jsem v tu chvíli zapomněl hlavní důvody mého rozhodnutí se rozejít a následně už jsem zas nenašel odvahu. Zůstali jsme spolu a postupně se začínala s mou novou osobností seznamovat. Souběžně s tím jsem čas od času jako Pavla byl i s Lindou. Značně se to celé zkomplikovalo tím, že jsem ženu s Lindou seznámil, protože potřebovala znát názory někoho dalšího a Linda byla v podobné situaci, měla manželství. Až zpětně jsem se dověděl, že po Lindě ale jako klukovi žena vyjela, ale byla zase odmítnuta. Následně se toho dělo velmi mnoho a bylo by to na dlouhá povídání, zásadní bylo těhotenství mojí ženy, zároveň jsem se přiznal k tomu, co se dělo a ukončil vztah s Lindou. Narození syna pro mě byl naprosto neuvěřitelný zážitek. První okamžiky jsem nevěděl, co vlastně cítím, ale moje city okamžitě přerostly v maximální cit lásky, jaký jsem kdy cítil. Žena přicházela o mléko, takže už od druhého měsíce jsme krmili plně umělou stravou. Zároveň záhy po porodu dostala laktační psychózu a nemohla syna ani cítit a tak jsem se o něj od malička staral já, přebaloval jsem ho, krmil, kdykoliv jsem byl doma, i v noci, když měl hlad, když plakal v noci, tak jsem k němu vstával já, hrál jsem si s ním, četl mu pohádky a všechno mě bavilo. Stal jsem se jeho mámou i tátou zároveň a on mě tak bere do teď. S ženou nemá vztah, jaký by měl mít s mámou, máma jsem pro něj já, když se v noci probudí, volá tátu a jde si lehnout ke mně. Je to pro mě takový můj motor do života. Pokud jde o Pavlu, je stále se mnou. Pravidelně chodím pryč, pořádáme akce, kde se objevuju, žena to jen akceptuje, ale nechodí se mnou (ze začátku chodila). V současnosti je Pavla pro mě takový únik z pracovních povinností, Pavla nemá zodpovědnost za rodinu, za hypotéku na dům, za pracovní povinnosti, kterých je stále víc. Pavla se chodí bavit a odpočinout si od života plného odpovědnosti, Pavla je obdivována a to se mi moc líbí. Poslední vývoj je takový, že vše dospělo do stádia, kdy dojde na rozvod. Žena si nakonec našla někoho jiného, ale pro mě je důležité, že jsme se zatím dohodli, že mě zůstane kluk. Bez něj bych si nedovedla představit další život. Je pro mě vším. Žena to také ví a ví, že nemá takový vztah s ním a proto s tím souhlasí. article.download - Ústav státu a práva AV ČR Nový občanský zákoník by měl vstoupit v účinnost k 1. lednu 2014. Fakticky je však právní úprava v něm obsažená v současnosti realizována – a to nejen na základě praxe, ale též s ohledem na zákon č... Prezentace - životopis+ukázky, pdf, 16MB ! http://studio.arcs.cz - design, systém, obsah !http://blog.arcs.cz - design, redakèní systém, obsah ! http://rodinne.konstelace.arcs.cz - design, systém, obsah ! http://kojeni.arcs.cz - design, s... Zde - Poradna pro občanství, občanská a lidská práva TEORIE 3/ V čem je homosexualita jiná než např. pedofilie nebo travestismus? …………...…………10 TEORIE 4/ Když mluvíme o sexualitě, tak… aneb Neplést jablka s hruškami ………………….…….…...10 TEORIE 5/ (doplň... orientace 14 Soubor Mealey (2000): homosexuální orientace je „upřednostňování sexuálních partnerů stejného pohlaví, bez ohledu na dosavadní chování“. Hamer a Copeland (1994): sexuální orientace spíše jako „přitažlivos... CESTA ZEN - Karel Makoň neštěstí, zen je především zkušenost povahy neslovní, prostě nepřístupný zvládnutí čistě literárním způsobem nebo poučením. Chceme-li porozumět, co je zen, a zvláště čím není, nezbývá nic jiného, n... Spolupráce s mladistvými pachateli z pohledu kurátora pro mládež manuál k sociální inkluzi obchodovaných a 35-36 / 2008 Život je geniálny projekt trans 14 Soubor Homofobie, heterosexismus, diskriminace sexuálních minorit? Olga vojenský hřbitov v olomouci – černovíře Test COGIATI Test COGIATI 10 ROZDÍLY MEZI TRANSSEXUÁLY FtMAMtF Metodický pokyn UNHCR k žádostem o azyl, které souvisejí se Č - 7zsjbc.cz Péťa jde plavat! Dokaž, že jsi muž. Transsexualita FtM PDF ke stažení. - Ženská práva jsou lidská práva

http://www.nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/web/Rozhodovacicinnost~Pravnivety,obcanskopravniaobchodnikolegium~Kupni_smlouva__postoupeni_pohledavky__mezinarodni_prvek__mezinarodni_pravo_soukrome__kolizni_normy__prislusenstvi_pohledavky__cl__14_Narizeni_c__593_2008__cl__17_Narizeni_c__593_2008__cl__1_odst__1_pism__a__predpisu_c__160_1991_Sb_~?openDocument&lng=CZ

Nejvyšší soud / Kupní smlouva; postoupení pohledávky; mezinárodní prvek; mezinárodní právo soukromé; kolizní normy; příslušenství pohledávky, čl. 14 Nařízení č. 593/2008, čl. 17 Nařízení č. 593/2008, čl. 1 odst. 1 písm. a) předpisu č. 160/19 (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 23 Cdo 427/2017, ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.427.2017.2) Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí konstatoval, že jedním z důvodů pro zamítnutí žaloby je nedostatek aktivní věcné legitimace na straně původní žalobkyně související s otázkou postoupení pohledávek, neboť tato nesplnila jeho výzvu a nedoplnila žalobu o tvrzení, ze kterých by bylo možné vyvodit okolnosti postoupení pohledávek, jakož i toho, proč k tomuto postoupení nedošlo. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně provedl obsáhlé a úplné dokazování, z něhož odvolací soud vycházel, přičemž se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že absentovala žalobní tvrzení ohledně právního důvodu a okolností vzniku jednotlivých uplatněných pohledávek, jakož i okolnosti postoupení pohledávek. Uvedl, že původní žalobkyně ke všem svým tvrzením, která byla úplná, předložila důkazy, které soud prvního stupně provedl, a dále prokázala i svou aktivní věcnou legitimaci. Ohledně postoupení pohledávek je soud oprávněn zkoumat pouze otázky, zda k postoupení došlo a zda došlo k oznámení této skutečnosti, není však oprávněn zkoumat otázku platnosti tohoto postoupení. Při určení hmotného práva vycházel odvolací soud z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy a z Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží vyhlášené pod č. 160/1991 Sb. Uvedl, že podle uvedených norem platí, že v případě, pokud si sporné strany nezvolí rozhodné právo, bude určeno na základě práva země bydliště hlavní smluvní strany. S ohledem na to, že touto stranou je prodávající, je třeba posuzovat věc podle hmotného práva Slovenské republiky, konkrétně podle zákona č. 40/1964 Zb., „občiansky zákonník“ jakož i zákona č. 513/1991 Zb., „obchodný zákonník“. Nejvyšší soud se tak musel ve svém rozhodnutí vypořádat s otázkou posouzení kupní smlouvy s mezinárodním prvkem a určení rozhodného práva podle kolizních norem pro přeshraniční postoupení pohledávek, úrok z prodlení u takových pohledávek a přeshraniční jednostranné započtení. (Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 9. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 115/2019) .

https://iudictum.cz/533/62-ca-48-2009-258

62 Ca 48/2009 - 258 — Krajský soud v Brně — Iudictum.cz 62 Ca 48/2009 - 258 - Ceny: porušení cenových předpisů; dělení společných nákladů; úroveň nákladů a zisku 05. 05. 2011, Krajský soud v Brně (Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 05.05.2011, čj. 62 Ca 48/2009 - 258) Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobce: TERMIZO a.s., se sídlem Liberec, Milady Horákové 571, zastoupeného JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem, Velíšek & Podpěra – advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Praha 1, Spálená 14, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Jihlava, Masarykovo náměstí 5, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 9.11.2009, č.j. 02464-10/2009-ERU, I. Rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 9.11.2009, č.j. 02464-10/2009-ERU, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 640,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Velíška, advokáta, Velíšek & Podpěra – advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Praha 1, Spálená 14, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce napadá žalobou rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 9.11.2009, č.j. 02464-10/2009-ERU, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti předchozímu prvostupňovému rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 21.7.2009, č.j. 02464-7/2009-ERU. Žalovaný rozhodl tak, že žalobce porušil cenové předpisy podle § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), tím, že nerespektoval cenovými orgány stanovený závazný postup při tvorbě ceny tepelné energie a při její kalkulaci podle § 6 zákona o cenách při sjednávání předběžné ceny tepelné energie pro rok 2009, uplatňované u svého odběratele tepelné energie v kontrolovaném období od 1. ledna 2009 do 9. dubna 2009, a sice - postupem, při němž žalobce nepostupoval tak, že by dělil společné náklady mezi více činností, včetně tepelné energie, věrohodným a kontrolovatelným způsobem, který nevzbuzuje důvodné pochybnosti ve smyslu bodů (2.5) a (2.8) přílohy č. 1 cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2008, - neoprávněným zahrnutím nákladů na reklamu, propagaci a inzerci v celkové výši 294 628,- Kč do předběžné kalkulace ceny tepelné energie pro rok 2009, které nelze považovat za ekonomicky oprávněné, a tím porušení bodu (1.1) a (1.2) cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2008 a bodu (2.9.2) písm. e) přílohy č. 1 cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2008, - neoprávněným zahrnutím zisku ve výši 15 177 829 Kč do předběžné kalkulace ceny tepelné energie pro rok 2009, a tím porušení bodu (1.1) cenového rozhodnutí č. 7/2008 a části (4) přílohy č. 1 cenového rozhodnutí č. 7/2008, tj. uplatněním zisku ve výši, který není přiměřeným ziskem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 500 000,- Kč. Žalobce v podrobně argumentované žalobě a v navazujících vyjádřeních zpochybňuje napadené rozhodnutí v celém jeho rozsahu. Žalobce předně namítá, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi jeho rozkladovými námitkami. Ve vztahu k jednotlivým dílčím závěrům žalovaného pak žalobce především namítá neoprávněné provedení srovnávací metody při kontrolní a rozhodovací činnosti. I při její samotné aplikaci pak žalobce již v rozkladu (a v předchozích námitkách) namítal řadu pochybení, avšak žalovaný se s nimi v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Především žalobce poukazuje na to, že žalovaný nemá oprávnění provádět uvedenou komparaci, nadto trvalost porovnávaných a aplikovaných faktorů obdobných provozů či spaloven odpadů v České republice je krátká, a tedy nevyužitelná pro komparaci. Pokud žalovaný přistupuje k hodnocení, jakým způsobem jsou děleny společné náklady činností srovnávaných subjektů, jaký podíl ze společných nákladů je obvykle zahrnován do ceny tepelné energie a jakou cenu srovnávané subjekty uplatňují, musí takové skutečnosti do svého rozhodnutí zahrnout; nestalo-li se tak, hodnotil žalovaný věc neobjektivně a zkresleně, což se projevilo v nezákonnosti rozhodnutí. Srovnávací metoda nebyla žalovaným použita jen v souvislosti se zkoumáním ceny za likvidaci odpadu. Navíc žalovaný uvádí, že mu tuto cenu nepřísluší hodnotit, avšak k této ceně se v napadeném rozhodnutí vyjadřuje. I to dokazuje, že se při svém rozhodování zabýval skutečnostmi, kterými neměl. Žalovaný navíc žalobci nepřímo diktuje, za jakou cenu má odpad likvidovat. Žalovaný dále pochybil ohledně určení účelu zařízení spalovny provozované žalobcem; tu se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s chybnými skutkovými závěry prvostupňového rozhodnutí ani s předchozí argumentací žalobce. Žalobce rovněž zpochybňuje použití „zásady příčinnosti“. Ta nemá oporu v právních předpisech, žalovaný k jejímu použití není oprávněn, a tedy nemůže obstát závěr, že žalobce dělil společné náklady mezi více činností věrohodným a kontrolovatelným způsobem, který nevzbuzuje důvodné pochybnosti. Žalobce dále podrobnou argumentací brojí proti úvahám a závěrům žalovaného ohledně dělení společných nákladů; žalobce podle svého názoru vždy vyložil, jak dochází k dělení jeho nákladů a jakými skutečnostmi je v tomto případě vázán. Žalobce rovněž podrobnou argumentací brojí proti nerespektování výsledků kontrol provedených Státní energetickou inspekcí; to porušilo podle žalobce zásadu legitimního očekávání. Tu žalobce namítá, že kontroly v období 2004 – 2006 se zabývaly rovněž žalobcovým dodržováním zákona o cenách, vycházely z věcně týchž podkladů, z nichž nyní vycházel žalovaný. Ve vztahu k neoprávněnému zahrnutí zisku ve výši 15 177 839,- Kč do předběžné kalkulace ceny tepelné energie žalobce odmítá postup i závěr žalovaného týkající se výpočtu výše přiměřenosti zisku. Podstatou argumentace žalobce je tvrzení, že žalovaný nemohl svoji úvahu nahradit pouze matematickým propočtem, protože do jeho rozhodnutí musely vstoupit i složky, které matematicky modelovat nelze. Navíc nebylo nikdy prokázáno, že by žalobce promítal nepřiměřený zisk do předběžné kalkulace ceny tepla. Mimo jiné žalovaný nepřihlédl k tomu, že jiné spalovny odpadu v České republice, s nimiž byl žalobce srovnáván, jsou technicky odlišné, a žalovaný se nezabýval ani rozhodujícími kritérii. Žalovaný měl přihlédnout k ceně tepelné energie vyráběné a distribuované v daném místě a čase konkurenčním subjektem – Teplárna Liberec a.s. Žalovaný navíc nebyl oprávněn závazně stanovit maximální cenu přiměřeného zisku. Ve vztahu k pokutě žalobce namítá, že žalovaný nepřihlédl k rozsahu poškození kupujících nebo prodávajících (§ 17 odst. 2 zákona o cenách). Žalobce není distributorem a jediným jeho zákazníkem je Teplárna Liberec a.s. K poškození této společnosti však nedošlo a ani to nebylo žalovaným v napadeném rozhodnutí konstatováno. Ani konečný zákazník nemohl být nijak dotčen, na cenu účtovanou Teplárnou Liberec a.s. konečným zákazníkům nemá žalobce žádný vliv. Dále žalobce zpochybňuje i dílčí argumentaci žalovaného i samotný regulační zásah žalovaného. S ohledem zejména na shora uvedené skutečnosti, v žalobě podrobně argumentované, žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Zároveň žalobce navrhl upustit od trestu stanoveného v prvostupňovém rozhodnutí. Žalovaný důvodnost žaloby popírá; poukazuje na jednotlivé pasáže napadeného rozhodnutí a uvádí, že podobně formulované námitky již žalobce uplatnil v průběhu správního řízení a žalovaný se k nim dostatečně vyjádřil. Částečně žalovaný argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí přebírá nebo ji parafrázuje. Žalovaný tedy navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Na tomto svém procesním stanovisku setrval žalovaný po celou dobu řízení před soudem. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Zdejší soud byl v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí zásadně vázán uplatněnými žalobními body (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). Žalovaný v rámci správního řízení podle napadeného (a prvostupňového) rozhodnutí postupoval tak, že z podkladů žalobce zjistil, jak jsou náklady přiřazovány k jednotlivým jeho činnostem a následně se zabýval tím, zda jsou náklady žalobcem uplatňovány v obvyklé výši. Žalovaný porovnal výši cen za likvidaci odpadů u žalobce a u „jiných spaloven“ v České republice, které jsou zároveň dodavateli tepelné energie. Zjistil, že průměrná cena za likvidaci směsného komunálního odpadu „jiných spaloven“ je o 53,5% vyšší, než cena za likvidaci odpadu uplatňovaná žalobcem. Pak se zabýval tím, co je primární činností žalobce a dovodil, že výnosy z činnosti likvidace odpadů se u žalobce podílí na úhradě společných nákladů, kdežto z činnosti prodej tepelné energie z 60,62%. Takovýto nepoměr nebyl podle žalovaného zjištěn u žádné „jiné spalovny“ v České republice. V otázce nákladů v ceně tepelné energie žalovaný podle napadeného (a prvostupňového) rozhodnutí posuzoval některé náklady zahrnuté v předběžné kalkulaci ceny tepelné energie pro rok 2009 v cenové lokalitě „Liberec“ a zda jejich úroveň odpovídá obvyklé úrovni těchto nákladů při výrobě a rozvodu tepelné energie. V otázce zisku v ceně tepelné energie se zabýval zjištěnou výší zisku u žalobce a tu porovnával se ziskem dosahovaným „jinými spalovnami“, přitom dovodil, že žalobce ve srovnání s ostatními spalovnami má dlouhodobě výrazně vyšší využití instalovaného tepelného výkonu. Po takovém srovnání výše zisku byla určena maximální výše přiměřeného zisku žalobce. Žalovaný tedy svoje úvahy založil z podstatné části na srovnávání podmínek u žalobce oproti podmínkám panujícím u „jiných spaloven“ v České republice. Tato srovnání se stala východiskem pro další úvahy, jimiž žalovaný odůvodňoval nedělení společných nákladů mezi více činností, včetně tepelné energie, věrohodným a kontrolovatelným způsobem, který nevzbuzuje důvodné pochybnosti, neoprávněné zahrnutí nákladů na reklamu, propagaci a inzerci do předběžné kalkulace ceny tepelné energie pro rok 2009, které nelze považovat za ekonomicky oprávněné, a neoprávněné zahrnutí zisku do předběžné kalkulace ceny tepelné energie pro rok 2009, tj. uplatnění zisku ve výši, který není přiměřeným ziskem. Nejprve se tedy zdejší soud k žalobní argumentaci zabýval samotným mechanismem, který žalovaný využil, tj. přípustností této srovnávací metody. Jestliže žalobce primárně namítá skutečnost, že žalovaný nemohl použít „srovnávací metodu“ (čímž měl porušit § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu – dále jen „správní řád“), pak tato argumentace věcně odpovídá té, kterou uplatnit už v rozkladu. Podstatou je nyní v žalobě tvrzení, že pravomoc žalovaného k takové komparaci neplyne ze žádného právního předpisu – je tedy neopodstatněná a nepředvídaná. Jelikož takto žalobce argumentoval už v rozkladu, musel se k tomuto tvrzení žalovaný vyjádřit – aby jeho rozhodnutí bylo možno vůbec přezkoumat. Žalovaný se k důvodům použití srovnávací metody vyjadřuje na str. 3 napadeného rozhodnutí (druhý odstavec zdola) a jeho závěr ohledně samotných důvodů srovnání považuje zdejší soud za přezkoumatelný – a nadto i zákonný. Jestliže totiž žalovaný má vycházet z dlouhodobé úrovně nákladů s přihlédnutím ke zvláštnostem daného zboží (§ 2 odst. 2 vyhlášky č. 580/1990 Sb.), pak jednak musí zjistit dlouhodobou úroveň nákladů a poté se zabývat uvedenými „zvláštnostmi“. Má-li se povinně zjišťovat „dlouhodobá obvyklost úrovně nákladů“, pak se zdá být jedině logickým závěr žalovaného, podle něhož toho lze dosáhnout porovnáním nákladovosti těch činností, jež jsou ve vztahu k posuzované činnosti obdobné, tedy porovnáním nákladů. Jde totiž o postup, kterým může být dlouhodobá úroveň nákladů věrohodně zjištěna. Právě uvedené je podstatné z pohledu logiky vyjádření žalovaného. Z pohledu přezkoumatelnosti takového závěru je pak podstatné, že zdůvodnění takového postupu je v napadeném rozhodnutí obsaženo. Takový postup je tedy opodstatněný a nadto i logicky předvídatelný. Z pohledu zákonnosti tohoto závěru je pak podstatné, že řízení, v němž bylo porušení cenových předpisů žalovaným deklarováno, je správním řízením, v němž se aplikuje mimo jiné i § 51 odst. 1 věta první správního řádu, podle níž k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Samotné srovnání již není „důkazním prostředkem“, ale procesem hodnocení; důkazním prostředkem jsou tu podklady ke srovnání. Pokud dokazování muselo být (i podle samotného žalovaného) nutně zaměřeno na zjištění výše ekonomicky oprávněných nákladů v ceně tepelné energie u subjektů podnikajících na příslušných trzích v České republice, aby bylo možno dovodit nezákonné dělení nákladů (první skutek), nezákonné – neoprávněné zahrnutí nákladů (druhý skutek) a nezákonné – neoprávněné zahrnutí zisku (třetí skutek), pak shromáždění podkladů o těchto nákladech obecně a jejich následné srovnání se situací u žalobce bylo logickým a správným procesním postupem. Jestliže je v této souvislosti žalobcem namítáno, že způsob, jakým žalovaný přistoupil k řešení této otázky, je fakticky diktováním výše ceny likvidace odpadů (k čemuž žalovaný není oprávněn), s tím se zdejší soud neztotožňuje. Ani z výroku, ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí (ani předcházejícího prvostupňového rozhodnutí) nelze dovodit, že by žalovaný stanovoval žalobci „přiměřenou“ cenu za likvidaci odpadů. Jestliže se o likvidaci odpadů zmiňuje, pak právě v rámci použití metody srovnávání dělení společných nákladů na jednotlivé činnosti. Cena za likvidaci odpadů je zmiňována v souvislosti s tím, jaký podíl ze společných nákladů je obvykle (jinými subjekty v České republice – „jinými spalovnami“) zahrnován do ceny tepelné energie a jakou cenu tepelné energie pak tyto subjekty uplatňují. Žalovaný to zdůvodňuje na str. 3 (poslední odstavec) a na str. 4 (první odstavec) napadeného rozhodnutí a jestliže zdejší soud nezpochybnil samotný princip srovnávání, pak ani možnost takového postupu v rámci takového srovnávání zdejší soud nezpochybňuje. Žalovaný se zabýval tím, o kolik by se zvedla cena za činnost „spalování odpadů“ pro případ, že by se náklady v ceně tepelné energie a část zisku přesunula do této činnosti. Podstatou závěru žalovaného je, že žalovaný obecně nezasahuje do obchodní politiky žalobce (a tedy nestanovuje takto cenu za likvidaci odpadů), pokud tato obchodní politika není založena na křížovém financování likvidace odpadu a výroby tepelné energie, což je činností regulovanou; žalovaný takto postupoval proto, aby po srovnání žalobcovy situace s „jinými spalovnami“ zjistil, zda žalobce nepřenáší část nákladů pro obě činnosti společných do věcně usměrňované ceny tepelné energie. To je postup věcně odůvodnitelný a podle zdejšího soudu i zákonný. Potud jsou tedy východiska postupu žalovaného, jež předcházela samotnému procesu „srovnávání“, správná a zákonná a v této otázce zdejší soud důvodnost žaloby nedovozuje. Navazující otázkou však s ohledem na žalobní argumentaci nutně musí být otázka samotného procesu srovnávání situace žalobce se situací „jiných spaloven“ v České republice, neboť právě o výsledky takového srovnávání se pak opírají navazující úvahy žalovaného, jež jsou také žalobcem zpochybňovány. Žalobce totiž namítá, že podle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 580/1990 Sb. může být výchozím předpokladem při posuzování ekonomických nákladů dlouhodobá obvyklá úroveň těchto nákladů v obdobných ekonomických činnostech, aniž by však žalovaný mohl „slepě“ porovnávat náklady subjektů působících na trhu, neboť na základě tohoto úvodního zjištění musí postupovat „případ od případu“. S tímto pojetím procesu srovnávání zdejší soud se žalobcem souhlasí, neboť, zjednodušeně řečeno, pokud žalovaný použil metodu srovnávání, pak především musel „srovnávat srovnatelné“. Žalovaný zjistil již v průběhu kontroly cenu u žalobce za likvidaci odpadu a cenu tepelné energie na výstupu a uvedl ji již do protokolu o kontrole (Protokol č. 00162/2009-ERÚ ze dne 9.4.2009, předán žalobci dne 22.4.2009) – a následně shodně do prvostupňového rozhodnutí (str. 4). Z protokolu o kontrole (str. 5) a shodně i z prvostupňového rozhodnutí žalovaného (str. 3, poslední odstavec) vyplývá, že na základě shora uvedených východisek (s nimiž obecně zdejší soud souhlasí, jak shora uvedl), bylo přistoupeno k porovnání výší cen za likvidaci směsného komunálního odpadu jiných spaloven v České republice, které jsou zároveň dodavateli tepelné energie na výstupu ze spalovny komunálního odpadu. Zjištění žalovaného jsou pak promítnuta do tabulky na str. 4 prvostupňového rozhodnutí; z ní se podávají kromě hodnot zjištěných u žalobce i „průměrné hodnoty“ a „nejvyšší hodnoty“ a dovozeno je, že průměrná cena za likvidaci směsného komunálního odpadu jiných spaloven v České republice je o 53% vyšší, než cena uplatňovaná žalobcem. Navazující úvahy žalovaného s těmito údaji pak operují a právě z rozdílu je dovozováno, že nedělení společných nákladů mezi více činností, včetně tepelné energie, věrohodným a kontrolovatelným způsobem, který nevzbuzuje důvodné pochybnosti, je založeno právě na této komparaci. Žalovaný dovozuje, že v kalkulaci ceny tepelné energie je žalobcem uplatněna vyšší část společných nákladů a cena tepelné energie je tak vyšší než ceny u „jiných spaloven“, že primární činností žalobce je likvidace odpadů a druhotnou činností je využití energie a že výnosy z těchto činností jsou u žalobce v takovém poměru, který nebyl zjištěn u žádné „jiné spalovny“ v České republice. Z uvedené tabulky (str. 4 prvostupňového rozhodnutí) není podáváno, o jaké „jiné spalovny“ se jedná. Ve správním spisu (nečíslovaný list, červená složka, řazeno před Protokolem č. 00162/2009-ERÚ ze dne 9.4.2009) je založena listina, z níž vyplývá cena za likvidaci směsného komunálního odpadu v r. 2009 u Spalovny a komunálních služeb Brno, a.s. (je zde uvedena cena Kč/t a údaj „zjištěno telefonicky 13.2.2009 v 13.30 hodin“ s uvedeném tel. čísla a jména a příjmení osoby, která tento údaj zjistila), dále pak (nečíslovaný list, červená složka, řazeno před Protokolem č. 00162/2009-ERÚ ze dne 9.4.2009) „Ceník energetického využití odpadu v Pražských službách, a.s.“ (mimo jiné je zde uvedena cena za uložení odpadu do zásobníku TKO a spálení v Kč/t při vyložení odpadu objednatelem a v Kč/t při vyložení odpadu „našimi pracovníky“) a dále pak (nečíslované listy, červená složka, řazeno před Protokolem č. 00162/2009-ERÚ ze dne 9.4.2009) „Ceník 2009“ s cenami Kč/t ohledně žalobce, což může plynout ze záhlaví tohoto „Ceníku 2009“. Dále je ve správním spisu obsažena listina „Zjištěná výše zisku u spaloven komunálního odpadu“ s uvedením textu „zdroj: regulační výkazy držitelů licencí z období 2004 až 2007“ a je v ní uvedeno osm údajů za roky 2004 až 2007 s označením spaloven „A“ a „B“ a s údaji o zisku na jednotku tepelné energie (Kč/GJ), podílu zisku a stálých nákladů (%), zisku na jednotku instalovaného tepelného výkonu (Kč/MWt) a využití instalovaného tepelného výkonu (hod./rok), dále je uveden průměr ve třech prvních hodnotách, údaj ohledně žalobce za rok 2009 v prvních třech hodnotách a za rok 2006 ve čtvrté hodnotě. Jestliže za shora popsané situace žalobce namítá, že hodnoty použité při srovnání žalovaným byly neprůkazné a že navíc nebyl dostatečně, resp. vůbec uveden zdroj, z něhož žalovaný čerpal (str. 10 žaloby, poslední odstavec), musí s ním zdejší soud z podstatné části souhlasit. Jestliže z napadeného rozhodnutí nevyplývá, s kým byl žalobce porovnáván, resp. z čeho dovodil žalovaný v rámci provedeného srovnání odlišnost oproti „obvyklé výši“ nákladů a cenám „jiných subjektů“, pak ze spisu plyne podklad toliko k tabulce uvedené na str. 4 prvostupňového rozhodnutí, která se zabývá cenami za likvidaci odpadů. Naopak žalovaným tvrzená skutková zjištění ohledně nákladů „jiných spaloven“ oporu ve správním spisu nemají. Pak nelze k žalobním tvrzením především přezkoumat, zda se dělení nákladů, otázka nákladů v ceně tepelné energie a zisku v ceně tepelné energie skutečně odlišují oproti „obvyklé výši“ a „obvyklému způsobu“ v případě subjektů se žalobcem srovnatelných. Ve vztahu k cenám za likvidaci odpadů není z napadeného ani z prvostupňového rozhodnutí patrno, které subjekty byly žalovaným zvažovány coby „jiné spalovny“. Že tyto „jiné spalovny“ mohly být celkem dvě, to plyne (až) z vyjádření žalovaného k žalobě, kde na str. 8 ve druhém odstavci zdola uvádí, že jsou v České republice v obdobném postavení jako žalobce pouze dvě další „jiné spalovny“ (Spalovna a komunální služby Brno, a.s. a Pražské služby a.s.). To, že jde o tyto dvě spalovny, stejně jako ceníky (za rok 2009), však plyne ze správního spisu. Žádné další údaje, jež se objevují ve spisu v agregované podobě, tj. údaje o zisku na jednotku tepelné energie (Kč/GJ), podílu zisku a stálých nákladů (%), zisku na jednotku instalovaného tepelného výkonu (Kč/MWt) a využití instalovaného tepelného výkonu (hod./rok) v jejich úplné a adresné podobě, ani další údaje, které by mohly doložit postup žalovaného při zjišťování, zda způsob dělení společných nákladů a výše podílu společných nákladů je ve výši obvyklé, ani v napadeném rozhodnutí, ani v prvostupňovém rozhodnutí, ale ani ve správním spisu, a to ani např. v jeho samostatné a oddělené části, obsaženy nejsou. Obsahu správního spisu tak neodpovídá poslední věta prvního odstavce na str. 2 „Stanoviska k rozkladu“, které je ve správním spisu od str. 49 založeno, podle níž „Veškerá data jsou součástí správního spisu…“. Skutková zjištění týkající se „jiných spaloven“, která žalovaný bere v podstatné míře za základ svých navazujících úvah v rámci srovnávání situace žalobce se situací „jiných spaloven“, jimiž pak posuzuje „uplatňování v obvyklé výši“, tak v jejich převažujícím rozsahu (toliko vyjma samotné ceny za likvidaci odpadů v roce 2009) nemají oporu v podkladu rozhodnutí. Právě uvedené nutně vede k tomu důsledku, že za tohoto stavu nejen že se žalovaný nezabýval tím, nakolik jsou podmínky u „jiných spaloven“ odlišné, ale při nedostatku opory ve správním spisu se tím zřejmě ani zabývat nemohl. Pokud má být v rámci cenové regulace posuzována ekonomická oprávněnost určitých nákladů a pokud má žalovaný při svém rozhodování postupovat podle úvahy, zda by dané náklady v konkrétních poměrech řádný hospodář vynaložil, a pokud je tedy zapotřebí zjistit, jak by řádný hospodář postupoval (to ostatně vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2.10.2008 ve věci sp. zn. 2 Afs 109/2007, jak na něj sám žalovaný ve vyjádření k žalobě poukazuje), a pokud tuto otázku žalovaný hodlal řešit prostřednictvím srovnání (a oprávněnost i správnost tohoto postupu sám žalovaný dovozuje právě z citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu), pak především musí zajistit podklady k takovému srovnání, toto srovnání v odůvodnění svého rozhodnutí následně uskutečnit a přezkum svých úvah ve správním soudnictví tím pak umožnit. Nepochybně v tomto ohledu nejde o notorietu, kterou není třeba dokazovat (a nic na tom nemění ani obecné konstatování žalovaného ve vyjádření k žalobě, kde zmiňuje počet spaloven a jejich činnost – str. 7 vyjádření, druhý odstavec zdola, ani konstatování o pouhých dvou dalších subjektech v obdobném postavení jako je žalobce na str. 8 téhož vyjádření, druhý odstavec zdola). Zajištění podkladů pro uvedené srovnání (a to i jiných podkladů než ceníků za rok 2009) a následné samotné srovnání s využitím těchto podkladů není procesem samoúčelným a toliko formálním. Jde o podstatný podklad rozhodnutí tím spíše, že srovnání situace žalobce s „jinými spalovnami“ je pro posouzení věci smysluplné pouze za situace, kdy žalovaný provede srovnání s těmi subjekty, které se nacházejí v obdobném postavení jako žalobce. Ve shodě se žalobcem má zdejší soud za to, že k přezkoumatelnému srovnání postavení žalobce s jinými obdobnými subjekty nedošlo, přitom právě podmínky postavení srovnatelných subjektů působících na týchž trzích jako žalobce, jsou pro závěr, na němž žalovaný svůj závěr vystavěl, a sice že „žalobce postupuje jinak než ostatní“, čímž bylo spáchání všech tří deliktů ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí uvedenými třemi skutky z podstatné části odůvodňováno, zcela klíčové. Výsledky cenové kontroly a dovození spáchání deliktů žalobcem, jak to učinil žalovaný, je třeba činit právě se zohledněním specifik při podnikání na uvedených trzích. Je-li podstatou úvah žalovaného ohledně naplnění deliktu právě srovnání s jinými subjekty, pak rozhodujícími faktory jsou právě obvyklý způsob dělení nákladů mezi jednotlivé činnosti u „jiných spaloven“ v České republice, které jsou zároveň dodavateli tepelné energie, obvyklá úroveň nákladů při výrobě a rozvodu tepelné energie a jejich promítnutí v ceně tepelné energie u těchto „jiných spaloven“, výše zisku dosahovaná těmito „jinými spalovnami“, ale pro posouzení, zda jde skutečně o srovnatelné subjekty se žalobcem, mohou být těmito důležitými faktory také jejich postavení na trhu, obchodní specifika a způsob poskytování konkrétních služeb, portfolio jejich činnosti, technická vyspělost, používané technologie atd. Jednoduše řečeno: pokud žalovaný hodlá srovnávat, jak dělí náklady žalobce oproti jiným srovnatelným subjektům a jaká je jeho úroveň nákladů a zisku oproti jiným subjektům, musí být logicky nejprve najisto postaveno, jak dělí náklady a jaká je úroveň nákladů a zisku tyto subjekty a zda jde o subjekty skutečně srovnatelné. K tomu je třeba připomenout, že sám žalovaný v napadeném rozhodnutí (od str. 3, posledního odstavce) například argumentoval tak, že má-li vycházet z dlouhodobé úrovně nákladů s přihlédnutím ke zvláštnostem daného zboží (§ 2 odst. 2 vyhlášky č. 580/1990 Sb.), pak jednak musí zjistit dlouhodobou úroveň nákladů a poté se zabývat „zvláštnostmi“, přitom již shora zdejší soud obecně souhlasil s východiskem samotného žalovaného, podle něhož má-li se povinně zjišťovat „dlouhodobá obvyklost úrovně nákladů“, pak se zdá být jedině logickým závěr žalovaného, podle něhož toho lze dosáhnout porovnáním nákladovosti těch činností, jež jsou ve vztahu k posuzované činnosti obdobné, tedy porovnáním nákladů. V návaznosti na právě uvedené se lze ztotožnit se žalobcem i v tom, že přestože to žalobce namítal již v průběhu správního řízení (klíčové je, že to namítal v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí), napadené rozhodnutí se touto otázkou nezabývá. Ze shora uvedeného tedy zdejší soud činí následující závěr: přestože odlišně od žalobce aprobuje postup žalovaného, který hodlal srovnat situaci žalobce s jinými subjekty, toto srovnání, jehož výsledky jsou východiskem dalších úvah žalovaného, je tvrzeným zjištěním žalovaného, které především nemá oporu ve správním spisu. Navíc nejsou úvahy ohledně srovnání žalobcovy situace s „jinými spalovnami“ obsaženy ani v napadeném rozhodnutí; to je však již vada, která na primární vadu nedostatku opory ve správním spisu logicky navazuje. Z pohledu posouzení významu právě vytknutého nesprávného procesního postupu (nedostatek opory skutkového stavu v napadeném rozhodnutí a navazující nedostatečné odůvodnění v rozhodnutí) ve vztahu k zákonnosti napadeného rozhodnutí je pro zdejší soud podstatné, že na základě tohoto postupu žalovaný učinil závěr nejen ve vztahu k dělení nákladů mezi jednotlivé činnosti žalobce (klíčovým argumentem žalovaného je poměr výnosů z likvidace odpadů a z prodeje tepelné energie a konstatování, že nepoměr, jaký byl zjištěn u žalobce, nebyl zjištěn u žádné „jiné spalovny“ – na str. 4 prvostupňového rozhodnutí, druhý odstavec zdola), ale shodně také ve vztahu k posuzování nákladů v ceně tepelné energie (i tam jsou úvahy žalovaného vázány na posouzení, zda jejich úroveň odpovídá obvyklé úrovni těchto nákladů při výrobě a rozvodu tepelné energie u srovnatelných „jiných spaloven“ – souhrnně např. na str. 4 prvostupňového rozhodnutí, poslední odstavec) i zisku v ceně tepelné energie (i tam byla výše přiměřeného zisku porovnávána se ziskem dosahovaným „ostatními spalovnami“ – souhrnně např. na str. 5 prvostupňového rozhodnutí, poslední odstavec před tabulkou, následně celá tabulka, dále na str. 6 téhož rozhodnutí, první odstavec následující za tabulkou). Uvedený nesprávný procesní postup se tak přímo dotknul všech závěrů uvedených ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí, napadeným rozhodnutím potvrzeného. K právě uvedenému zdejší soud jen poznamenává, že nedostatečně zjištěný stav věci žalobce namítal již proti protokolu o kontrole (námitky podané dne 5.5.2009) a následně v průběhu celého správního řízení; prvostupňové rozhodnutí v otázce popisu žalobcova jednání a jeho hodnocení z podstatné části převzalo text protokolu o kontrole a napadené rozhodnutí se s otázkou nedostatečně zjištěného stavu věci pro její posouzení rozhodného ve shora uvedeném smyslu fakticky věcně nevypořádalo. Zdejší soud tedy uzavírá, že právě uvedené vyvolává nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. proto, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nemá ve správním spisu oporu. To vylučuje přezkum tohoto i navazujících závěrů žalovaného ze strany soudu a je to důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s.ř.s. Napadené rozhodnutí potvrzovalo předchozí rozhodnutí jako celek; proto shora popsaná vada řízení je důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí, aniž by se za toho stavu zdejší soud zabýval dalšími žalobními body a dalšími úvahami, které v dalším průběhu správního řízení v závislosti na shora naznačeném budoucím postupu žalovaného mohou doznat změn. K dalším dílčím závěrům se tak ani pro další průběh řízení před žalovaným coby názor obiter dictum nelze za této situace vyjádřit. Ze shora uvedených důvodů zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm bude zapotřebí v rámci žalovaným zamýšleného srovnání žalobce s jinými subjekty doplnit podklad rozhodnutí o konkrétní údaje o těchto jiných subjektech, následně se zabývat tím, jaké mají postavení a za jakých podmínek podnikají, tj. zabývat se tím, zda jde o srovnatelné subjekty, a teprve poté řetězit další úvahy. Prvostupňové rozhodnutí rušeno není; jeho případné rušení nechť je ponecháno na úvaze předsedy žalovaného a na závěrech, k nimž předseda žalovaného dospěje v dalším průběhu řízení o žalobcově rozkladu. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce byl ve věci úspěšným, a proto mu náleží právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci tedy zdejší soud přiznal náklady řízení proti žalovanému ve výši 2 000,- Kč za zaplacený soudní poplatek společně s náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, podání repliky – po 2 100,- Kč společně se třemi režijními paušály po 300,- Kč podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, s navýšením o částku odpovídající DPH, celkem tedy ve výši 10 640,- Kč. K zaplacení zdejší soud stanovil žalovanému přiměřenou lhůtu. V Brně dne 5.5.2011 Zdroj: Rozsudek ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 62 Ca 48/2009 - 258, dostupné zde. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

http://kraken.slv.cz/7Azs242/2015

7Azs242/2015 7 Azs 242/2015-23 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátì slo¾eném z pøedsedkynì JUDr. Eli¹ky Cihláøové a soudcù JUDr. Tomá¹e Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáèka v právní vìci ¾alobce: O. R., zastoupený Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Pøíkop 8, Brno, proti ¾alovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad ©tolou 3, Praha 7, v øízení o kasaèní stí¾nosti ¾alobce proti rozsudku Krajského soudu v Brnì ze dne 27. 8. 2015, è. j. 22 Az 16/2015-35, Krajský soud v Brnì rozsudkem ze dne 27. 8. 2015, è. j. 22 Az 16/2015-35, zamítl ¾alobu, kterou se ¾alobce (dále jen stì¾ovatel ) domáhal zru¹ení rozhodnutí ministerstva vnitra (dále jen ministerstvo ) ze dne 22. 5. 2015, è. j. OAM-141/ZA-14-K08-2015, jím¾ bylo rozhodnuto o neudìlení mezinárodní ochrany stì¾ovateli podle ust. § 12 a¾ 14b zákona è. 325/1999 Sb., ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále jen zákon o azylu ). Proti tomuto rozsudku podal stì¾ovatel v zákonné lhùtì kasaèní stí¾nost z dùvodù uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ø. s., v ní¾ jednak namítal, ¾e byl nedostateènì zji¹tìn skutkový stav a absentují dostateèné podklady pro rozhodnutí, a jednak, ¾e v jeho pøípadì byly splnìny podmínky pro udìlení doplòkové ochrany podle ust. § 14a zákona o azylu. Rovnì¾ namítal nepøezkoumatelnost napadeného rozsudku. Ministerstvo ve vyjádøení uvedlo, ¾e stí¾ní námitky se shodují s námitkami ¾alobními, a proto odkázalo na své vyjádøení k ¾alobì. Dále poukázalo na to, ¾e si opatøilo informace o zemi pùvodu a hodnotilo je ve svém rozhodnutí ve vztahu k naplnìní jednotlivých forem mezinárodní ochrany. Proto navrhlo, aby Nejvy¹¹í správní soud kasaèní stí¾nost zamítl, pokud ji neodmítne pro nepøijatelnost podle ust. § 104a s. ø. s. Nejvy¹¹í správní soud, po konstatování pøípustnosti kasaèní stí¾nosti, se ve smyslu ust. § 104a s. ø. s. zabýval otázkou, zda svým významem podstatnì pøesahuje vlastní zájmy stì¾ovatele. Pøesahem vlastních zájmù stì¾ovatele, který ve vìcech azylu jedinì vede k meritornímu projednání kasaèní stí¾nosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v ní¾ je, kromì ochrany veøejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvy¹¹í správní soud také nezbytné vyslovit právní názor k urèitému typu pøípadù èi právních otázek. To znamená, ¾e pøesah vlastních zájmù stì¾ovatele je dán jen v pøípadì rozpoznatelného dopadu øe¹ené právní otázky nad rámec konkrétního pøípadu. O pøijatelnou kasaèní stí¾nost se tak prakticky mù¾e jednat v pøípadì, ¾e se kasaèní stí¾nost týká právních otázek, které dosud nebyly vùbec èi plnì øe¹eny v judikatuøe Nejvy¹¹ího správního soudu nebo byly øe¹eny rozdílnì. Pøijatelná mù¾e být kasaèní stí¾nost také tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotnìprávního postavení stì¾ovatele. O takové pochybení se mù¾e jednat pøedev¹ím tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu, a nelze navíc vylouèit, ¾e k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním pøípadì hrubì pochybil pøi výkladu hmotného èi procesního práva. K tomu srv. rozsudky Nejvy¹¹ího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, è. j. 2 Azs 21/2006-59, ze dne 22. 5. 2013, è. j. 6 Azs 11/2013-18, ze dne 19. 6. 2013, è. j. 7 Azs 13/2014-52, a ze dne 26. 4. 2006, è. j. 1 Azs 13/2006-39, v¹echny pøístupné na www.nssoud.cz. Lze tedy shrnout, ¾e o pøijatelnou kasaèní stí¾nost se mù¾e jednat v následujících pøípadech: (1) kasaèní stí¾nost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vùbec nebo plnì v judikatuøe Nejvy¹¹ího správního soudu øe¹eny; (2) kasaèní stí¾nost se týká právních otázek, které jsou v judikatuøe øe¹eny rozdílnì; (3) bude tøeba uèinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotnì právního postavení stì¾ovatele. Je pøitom v zájmu stì¾ovatele, aby v øízení o kasaèní stí¾nosti ve vìcech azylu uvedl, v èem spatøuje v jeho pøípadì pøesah svých vlastních zájmù, a z jakého dùvodu by mìl Nejvy¹¹í správní soud jeho kasaèní stí¾nost vìcnì projednat. V dané vìci nevyvstala ¾ádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuøe Nejvy¹¹ího správního soudu øe¹ena, popø. byla øe¹ena rozdílnì. Rovnì¾ tak Nejvy¹¹í správní soud neshledal dùvod, pro který by bylo nutno uèinit judikaturní odklon. Krajský soud se také nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotnì právního postavení stì¾ovatele. Krajský soud posoudil vìc v souladu s konstantní judikaturou. Ve vztahu k námitce týkající se nedostateènì zji¹tìného skutkového stavu, resp. nedostateèného dokazování odkazuje Nejvy¹¹í správní soud na svou konstantní judikaturu, napø. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003, è. j. 2 Azs 27/2003-59, ze dne 18. 12. 2003, è. j. 5 Azs 24/2003-48, ze dne 17. 6. 2004, è. j. 3 Azs 23/2004-63, ze dne 25. 10. 2004, è. j. 5 Azs 162/2004-42, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 6 A 109/2000, publ. pod. è. 583/2005 Sb. NSS, ze dne 21. 12. 2005, è. j. 6 Azs 235/2004-57, ze dne 13. 8. 2008, è. j. 2 Azs 45/2008-67, èi ze dne 27. 1. 2009, è. j. 2 Azs 91/2008-66, publ. pod è. 181/2004 Sb. NSS. Nelze souhlasit se stì¾ovatelem, ¾e by ministerstvo vycházelo pouze z informací, které mu poskytl sám stì¾ovatel. Ze správního spisu vyplývá, ¾e si o zemi pùvodu stì¾ovatele obstaralo i dal¹í pro vìc podstatné informace a jeho rozhodnutí je tak v souladu s citovanou judikaturou. Co se týèe námitky ve vztahu k povinné vojenské slu¾bì lze vedle rozsudkù citovaných krajským soudem odkázat i na rozsudky Nejvy¹¹ího správního soudu ze dne 29. 3. 2004, è. j. 5 Azs 4/2004-49, ze dne 9. 6. 2008, è. j. 5 Azs 18/2008-83 (publ. pod è. 2406/2011 Sb. NSS), ze dne 19. 10. 2006, è. j. 3 Azs 396/2005-88, a ze dne 7. 8. 2012, è. j. 2 Azs 17/2012-44. K námitce o naplnìní dùvodù pro udìlení doplòkové ochrany podle ust. § 14a zákona o azylu Nejvy¹¹í správní soud poukazuje vedle rozsudku uvedeného krajským soudem i na rozsudky Nejvy¹¹ího správního soudu ze dne 20. 10. 2005, è. j. 2 Azs 463/2004-43, ze dne 17. 2. 2011, è. j. 1 Azs 31/2010-69, ze dne 26. 3. 2008, è. j. 2 Azs 71/2006-82, ze dne 21. 5. 2008, è. j. 2 Azs 48/2007-71, ze dne 30. 9. 2008, è. j. 5 Azs 66/2008-70, a ze dne 13. 3. 2009, è. j. 5 Azs 28/2008-68. Namítal-li stì¾ovatel nepøezkoumatelnost napadeného rozsudku, konstatuje Nejvy¹¹í správní soud s odkazem na svou konstantní judikaturu, ¾e má-li být rozhodnutí pøezkoumatelné, musí z nìj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvá¾il o pro vìc podstatných pokraèování skuteènostech, resp. jakým zpùsobem rozhodné skuteènosti posoudil, co je v daném pøípadì splnìno (srov. napø. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, è. j. 2 Ads 58/2003-75, è. 133/2004 Sb., usnesení ze dne 13. 8. 2015, è. j. 7 Azs 135/2015-41 atp.). Ustálená a vnitønì jednotná judikatura Nejvy¹¹ího správního soudu tedy poskytuje dostateènou odpovìï na námitky uvedené v kasaèní stí¾nosti a Nejvy¹¹í správní soud neshledal ¾ádné dal¹í dùvody pro pøijetí kasaèní stí¾nosti k vìcnému projednání. Proto kasaèní stí¾nost jako nepøijatelnou podle ust. § 104a odst. 1 s. ø. s. odmítl. V Brnì dne 6. listopadu 2015

https://poradna.naseduchody.cz/doba-pojisteni-pri-ukonceni-vs-a-narozeni-ditete/

Doba pojištění při ukončení VŠ a narození dítěte Poradna > Starobní důchod > Doba pojištění při ukončení VŠ a narození dítěte Dobrý den, potřebovala bych poradit při výpočtu pojištěné doby pro starobní důchod. V roce 1980 jsem ukončila studium na vysoké škole. Do 31.7.1980 ČSSZ počítá pojištěnou dobu jako 80% studium po 18.roce věku. Byla jsem těhotná, syn se narodil 22.9.1980. Od tohoto data je počítána péče o dítě. Doba od 1.8. do 21.9.1980, tj. 52 dnů není do pojištěné doby započtena. V zák.č. 155/1995 Sb. §5 odst.(2) písm. f) je uveden okruh pojištěných osob, mimo jiné uvádí …… a po dobu trvání podpůrčí doby u peněžité pomoci v mateřství v období před porodem, . Podpůrčí doba je definována v zák. 187/2006 Sb.. Dle § 34 Podpůrčí doba začíná 8 až 6 týdnů před očekávaným dnem porodu …. Právě období od 1.8. do 21.9. spadá v mém případě do intervalu 8 týdnú podpůrčí doby peněžité pomoci v mateřství v období před porodem. Domnívám se, že doba od 1.8. do 21.9.1980, tj. 52 dnů před porodem by měla být do pojištěné doby započtena. Zdvořile prosím o stanovisko. Případné upřesňující dotazy ráda doplním. Obecně platí, že doby pojištění a náhradní doby pojištění získané před účinností současného zákona o důchodovém pojištění (zákon č. 155/1995 Sb.), tj. před 1. 1. 1996, se hodnotí podle podmínek účinných k 31. 12. 1995. Z vámi zmiňovaných ustanovení tedy nemůžete vycházet – § 13 zákona č. 155/1995 Sb. Studium po 18. roce věku se hodnotí hodnotí nejvýše v rozsahu prvních šesti let tohoto studia. V tomto rozsahu je možné hodnotit i celé prázdniny po konci vysokoškolského studia (musíte se vejít do těchto šesti let). Zákonná ustanovení jsem uváděl zde. Jako doba studia se vám tedy mohou hodnotit celé prázdniny a do 31. 8. 1980. Z důvodu péče o dítě pak budete pojištěná ode dne narození dítěte. děkuji za Vaši ŕychlou a srozumetelnou odpověď. Upřesńuji další okolnosti a dotazy: Ještě po dobu studia jsem měla dohodnutý nástup do zaměstnání v jenom výzkumném ústavu, kam jsem chodila na brigády. Byla jsem vedena jako uchazeč o zaměstnání, měla jsem změněnou pracovní schopnost. Do zaměstnání jsem po ukončení studia nemohla nastoupit z důvodu mateřství, ale díky evidenci v seznamu uchazečů o zaměstnání jsem pobírala podporu v mateřství od 8. týdne před očekávaným datem porodu, tj. od srpna 1980. Dokážete zjistit, který zákon nebo nařízení výše uvedený postup umožňoval? V odkazech na zákony platné v roce 1980 jsem nic nenašla. Jakými dokumenty bych musela upřesňující okolnosti dokladovat? Podle § 9 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 1995 se doba pobírání “mateřské” hodnotí jako náhradní doba pojištění. Podle jakým předpisů ale byla (a zda vůbec) v dané době “mateřská” vyplácena, nevím. Upřímně nevěřím, že by bylo možné podklady k této dávce někde dohledat, a tím ji doložit. Při výpočtu důchodu se hodnotí pouze celé roky pojištění. Jako první krok před možná i marným dohledáváním chybějících 21 dní bych si ověřil, že má vůbec smysl tyto doby došetřovat. Publikováno: 23.3.2020 , autor: K. Mařík - důchodová poradna: Starobní důchod Tématické okruhy: hodnocení dob pojištění, péče o dítě, starobní důchod, studium Jak si doplatit dobu po maturitě v roce 1980?

https://iudictum.cz/15348/3-ads-85-2011-67

3 Ads 85/2011 - 67 — Nejvyšší správní soud — Iudictum.cz 3 Ads 85/2011 - 67 Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: J. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem Mikulášská třída 9, Plzeň, proti žalovanému: Karlovarský kraj, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2010, zn. 2018/SZ/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2011, č. j. 17 A 66/2010 – 22 III. Zástupci stěžovatele JUDr. Pavlu Reiserovi se přiznává odměna za zastupování ve výši 960 Kč která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne 18. 1. 2011, č. j. 17 A 66/2010 – 22, (dále jen „napadené usnesení“), kterým byla odmítnuta jako nepřípustná jeho žaloba proti vyrozumění žalovaného ze dne 9. 11. 2010, zn. 2018/SZ/10, o tom, že jeho stížnost ze dne 30. 7. 2010 byla řádně vyřízena sdělením Městského úřadu v Aši, úsekem tajemníka – oddělení kontroly, ze dne 19. 8. 2010, zn. 10/022372/ÚT-60. Výše citované napadené usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno dne 26. 1. 2011. Dne 2. 2. 2011 požádal stěžovatel o ustanovení zástupce pro sepsání kasační stížnosti z řad advokátů. Následně k výzvě krajského soudu vylíčil své majetkové a výdělkové poměry a předložil i řádně vyplněný formulář (vzor 060). Krajský soud na podkladě těchto podkladů ustanovil usnesením ze dne 11. 3. 2011, č. j. 17 A 66/2010 - 40, stěžovateli zástupcem advokáta JUDr. Pavla Reisera. V závěru odůvodnění tohoto usnesení upozornil stěžovatele i jeho zástupce, že kasační stížnost proti napadenému usnesení nebyla dosud podána. Dodal, že musí být podána do dvou týdnů po doručení napadeného usnesení, přičemž tato doba neběží po dobu řízení o ustanovení zástupce, a připomněl rozhodná data. Toto usnesení bylo doručeno stěžovateli dne 16. 3. 2011 a jeho zástupci dne 15. 3. 2011, a nabylo tak právní moci dne 16. 3. 2011. Následně dne 17. 3. 2011 bylo zástupci stěžovatele doručeno také napadené usnesení krajského soudu, stěžovatelova žaloba a vyrozumění žalovaného ze dne 9. 11. 2010, zn. 2018/SZ/10, aby mohl náležitě zvážit další postup ve věci a případně podat kasační stížnost, což však nemá žádný vliv na běh lhůty pro podání kasační stížnosti. Dne 31. 3. 2011 podal stěžovatel prostřednictvím ustanoveného zástupce kasační stížnost proti napadenému usnesení. V písemném vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že s ohledem na datum doručení napadeného usnesení a den podání kasační stížnosti byla kasační stížnost podána opožděně, a proto navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl. Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle § 35 odst. 8 poslední věta s. ř. s. požádá-li navrhovatel o ustanovení zástupce, podobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Smyslem tohoto ustanovení je zabezpečit, aby zástupce účastníka mohl po svém ustanovení ve zbylé lhůtě sepsat určité podání, případně je doplnit. Nedošlo-li by ke stavění této lhůty, bylo by v řadě případů ustanovení zástupce zcela bezúčelné. Z výše uvedeného vyplývá, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno do vlastních rukou dne 26. 1. 2011, tento den podle § 40 odst. 1 s. ř. s. určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti. Lhůta v souladu s § 35 odst. 8 poslední věta s. ř. s. neběžela od 2. 2. 2011 do 16. 3. 2011, tj. od podání žádosti do právní moci usnesení o ustanovení advokáta, znovu počala běžet dne 17. 3. 2011 a skončila ve středu dne 23. 3. 2011. Kasační stížnost však byla podána teprve dne 31. 3. 2011, a tedy po lhůtě pro podání kasační stížnosti. Z tohoto důvodu ji Nejvyšší správní soud odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. téhož zákona, neboť byla podána opožděně. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. Odměna ustanovenému zástupci stěžovatele byla stanovena za jeden úkon právní služby učiněný podle § 11 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tj. převzetí a přípravu zastoupení v řízení o kasační stížnosti, ve výši 500 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč podle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 800 Kč. Odměnu za podání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nepřiznal, neboť tento úkon nebyl účelný, protože byl učiněný až po lhůtě k podání kasační stížnosti. Protože je ustanovený advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho odměna o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, která činí 20 % z částky 800 Kč, tj. 160 Kč. Zástupci stěžovatele se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 960 Kč. Tato výše odměny není krácena 30 %, jak se zástupce ve svém vyúčtování mylně domnívá, neboť snížení odměny o 30 % nemá oporu v advokátním tarifu, protože nedopadá na řízení ve správním soudnictví. Ustanovenému zástupci bude přiznaná částka vyplacena částka z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Zdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 3 Ads 85/2011 - 67, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=84718&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=6171523

Věc F-39/07 „Veřejná služba – Úředníci – Přijímání – Jmenování – Pracovní místo vedoucího oddělení – Zamítnutí žádosti žalobce o pracovní místo – Podmínky požadované v oznámení o volném pracovním místě – Zjevně nesprávné posouzení“ Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se M. Campos Valls domáhá zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, kterým byl p. G. jmenován na místo vedoucího španělského oddělení ředitelství III „Překlady a produkce dokumentů“ v rámci generálního ředitelství A „Personál a administrativa“ Rady, jakož i rozhodnutí zamítajícího jeho žádost o sporné pracovní místo. 1. Úředníci – Volné pracovní místo – Obsazení pracovního místa povýšením nebo převedením – Srovnávací přezkum zásluh – Posuzovací pravomoc správy – Omezení (Služební řád úředníků, čl. 4, 7 odst. 1, čl. 29 odst. 1 a čl. 45 odst. 1) 2. Úředníci – Oznámení o volném pracovním místě – Pracovní místo vedoucího oddělení v ředitelství pro překlady – Požadovaná kvalifikace (Služební řád úředníků, čl. 29 odst. 1) 1. Výkon široké posuzovací pravomoci, kterou je nadán orgán oprávněný ke jmenování v oblasti jmenování, předpokládá pečlivý a nestranný přezkum žádosti o pracovní místo a svědomité dodržení požadavků uvedených v oznámení o volném pracovním místě, takže tento orgán je povinen vyloučit každého uchazeče, který tyto požadavky nesplňuje. Oznámení o volném pracovním místě totiž představuje právní rámec, který zavazuje samotný uvedený orgán a který musí tento orgán důsledně dodržovat. Za účelem přezkumu, zda orgán oprávněný ke jmenování nepřekročil meze právního rámce, přísluší soudu Společenství v rámci výkonu jeho soudního přezkumu nejprve zkoumat, jaké podmínky byly vyžadovány v oznámení o volném pracovním místě, a následně ověřit, zda uchazeč vybraný uvedeným orgánem za účelem obsazení volného pracovního místa skutečně tyto podmínky splňuje. Konečně soud musí posoudit, zda se uvedený orgán nedopustil zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o schopnosti žalobce, tím, že upřednostnil jiného uchazeče. Takový přezkum se však musí omezit na otázku, zda s ohledem na úvahy, které mohly vést administrativu k jejímu posouzení, jednala administrativa v rozumných mezích a nepoužila svou posuzovací pravomoc zjevně nesprávným způsobem. Soud Společenství nemůže tudíž nahradit svým posouzením kvalifikace uchazečů posouzení orgánu oprávněného ke jmenování. Soud: 28. února 1989, van der Stijl a Cullington v. Komise, 341/85, 251/86, 258/86, 259/86, 262/86, 266/86, 222/87 a 232/87, Recueil, s. 511, bod 51; 18. března 1993, Parlament v. Frederiksen, C‑35/92 P, Recueil, s. I‑991, body 15 a 16 Soud prvního stupně: 19. března 1997, Giannini v. Komise, T‑21/96, Recueil FP, s. I‑A‑69 a II‑211, bod 20; 12. května 1998, Wenk v. Komise, T‑159/96, Recueil FP, s. I‑A‑193 a II‑593, body 63, 64 a 72; 19. září 2001, E v. Komise, T‑152/00, Recueil FP, s. I‑A‑179 a II‑813, bod 29; 14. října 2003, Wieme v. Komise, T‑174/02, Recueil FP, s. I‑A‑241 a II‑1165, bod 38; 11. listopadu 2003, Faita v. CES, T‑248/02, Recueil FP, s. I‑A‑281 a II‑1365, bod 71; 3. února 2005, Mancini v. Komise, T‑137/03, Sb. VS s. I‑A‑7 a II‑27, body 85 a 92; 4. května 2005, Sena v. AESA, T‑30/04, Sb. VS s. I‑A‑113 II‑519, bod 80; 5. července 2005, Wunenburger v. Komise, T‑370/03, Sb. VS s. I‑A‑189 a II‑853, bod 51; 4. července 2006, Tzirani v. Komise, T‑45/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑145 a II‑A‑2‑681, body 46,48 a 49 2. V oznámení o výběrovém řízení na obsazení místa vedoucího oddělení v ředitelství pro překlady nelze požadovanou kvalifikaci vykládat nezávisle na popisu pracovní náplně pro volné místo. Nespočívá-li uvedená pracovní náplň přímo v překladech nebo kontrole kvality překladů, nýbrž hlavně v řízení a organizaci, podmínku znalosti překladatelských technik nelze chápat jako vyžadující tutéž kvalifikaci jako na místo překladatele nebo kontrolora překladů. (viz body 50 a 51) Soud prvního stupně: Tzirani v. Komise, uvedený výše, bod 53

http://kraken.slv.cz/26Cdo3445/2007

26 Cdo 3445/2007 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce M. F., zastoupeného advokátem, proti žalované K. D., zastoupené advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 133/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2007, č. j. 69 Co75/2007-91, takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 2.142,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 9. 2006, č.j. 13 C 133/2005-69, uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 1, sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, v prvním nadzemním podlaží domu č.p. 764 v P., (dále jen předmětný byt , resp. byt a předmětný dům , resp. dům ) a vyklizený jej předat žalobci, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu, že matka žalované M. Č., byla společně s J. Č. a J. P. uvedena jako uživatelka předmětného bytu v listině ze dne 16. 1. 1968 označené jako pasport bytu , že dle evidenčního listu ze dne 13. 3. 1994 žila v předmětném bytě pouze M. Č. a J. Č., že K. Č. (žalovaná) je uvedena jako osoba bydlící v bytě pouze v předchozím evidenčním listu, který byl vystaven Obvodním podnikem bytového hospodářství v P., a že M. Č. byla hospitalizována v Ústřední vojenské nemocnici nepřetržitě od 8. 12. 2004 až do dne úmrtí dne 22. 1. 2005. Z dalších provedených důkazů, zejména z výpovědí svědků, žijících v předmětném domě a poštovních doručovatelek, docházejících jak k zemřelé nájemkyni, tak k žalované, vzal za prokázáno, že M. Č. v předmětném bytě bydlela před svojí smrtí sama; v rámci hodnocení svědeckých výpovědí rovněž zdůvodnil, proč výpovědím dalších svědků neuvěřil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že M. Č. svědčilo právo nájmu k předmětnému bytu, a že žalovaná nežila se zemřelou nájemkyní v den její smrti ve společné domácnosti v předmětném bytě. Dospěl k závěru, že na žalovanou nepřešlo právo nájmu bytu podle § 706 odst. 1 občanského zákoníku v tehdy platném znění, tj. ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen obč.zák. ); žaloba na vyklizení je proto důvodná. K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 4. 2007, č.j. 69 Co 75/2007-91, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně a shledal jeho rozsudek věcně správným. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), a jako dovolací důvod uplatnila, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.] a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Dle dovolatelky má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam i přes skutečnost, že obdobné případy již byly nejvyšším soudem ČR projednávány, neboť pokud soudy jsou ve smyslu Ústavy povinny poskytovat mimo jiné ochranu právům, pak by toto ustanovení měly mít na mysli i v případě, kdy rozhodují o právu jednotlivce na bydlení . Namítá, že právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, a že odvolací soud posoudil právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů a odkazuje mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2002, sp.zn. 26 Cdo 463/2000, ve kterém vyslovil názor, že smrt původního nájemníka v léčebném zařízení netvoří bez dalšího překážku existence trvalého soužití v den smrti. Dovolatelka zpochybňuje pravdivost svědeckých výpovědí a vyjadřuje přesvědčení, že soud při hodnocení svědeckých výpovědí vycházel pouze z části výpovědí a nehodnotil je jako celek, ačkoliv z nich vyplynuly okolnosti, které byly pro rozhodnutí zásadní. Namítá, že z provedeného dokazování vyplynulo, že to byla právě ona, která se o matku v posledních dnech jejího života starala, zajišťovala veškeré náležitosti před i po smrti své matky a docházela za ní pravidelně do nemocnice. Vadu řízení spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že nenavrhla důkaz, který by prokázal to, že z bytu matky telefonovala na záchrannou službu, přestože z protokolu o jednání ze dne 5. 12. 2005 vyplývá, že navrhla provést důkaz výpisem hovorů z telefonní linky č. 233 324 554, ze které mělo být na záchrannou službu voláno. Dovolatelka má za to, že šlo o stěžejní důkaz a dovozuje, že pokud z předmětného bytu telefonovala, pak v tomto bytě musela se svou matkou pobývat. Rovněž vyjadřuje přesvědčení, že tímto postupem došlo k hrubému porušení jejího práva a k situaci, že odůvodnění rozsudku je v extrémním nesouladu se skutečností. Dále namítá, že soud se nezabýval tím, zda žila ve společné domácnosti se svou matkou v den její smrti, ale místo toho posuzoval, zda je prokázaná její přítomnost před tímto dnem a uvádí, že tato skutečnost je pro posouzení věci nerozhodná. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání mimo jiné uvádí, že podané dovolání není dle jeho názoru přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Vzhledem k tomu, že je daná problematika již řešena v předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, má žalobce za to, že dovolání není v tomto směru přípustné a navrhuje, aby soud dovolání v celém rozsahu zamítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.) nebo existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Právě takovéto nepřípustné dovolací důvody obsahově uplatňuje dovolatelka. Byť formálně uplatňuje rovněž dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle obsahu dovolání především zpochybňuje právní závěr, na jehož základě bylo rozhodnuto o vyklizení předmětného bytu, námitkami směřujícími proti skutkovému (nikoliv právnímu, jak se mylně domnívá dovolatelka) závěru odvolacího soudu o neexistenci společné domácnosti mezi ní a její matkou M. Č., resp. proti skutkovým zjištěním o charakteru jejich soužití v předmětném bytě. Její námitky jsou tak zejména námitkami směřujícími proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů soudem; dovolatelka v dovolání předkládá jinou (vlastní) verzi skutkových okolností týkajících se jejího soužití s M. Č. - nájemkyní bytu, z níž dovozuje nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout, avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak podle § 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o.s.ř. přípustné (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelkou namítaná vada řízení (241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.); k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., totiž dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; sama o sobě však takováto vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládá. Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 2 věty první a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s ustanovením § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 342,- Kč představující 19% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně dne 2009

http://kraken.slv.cz/20Cdo2459/2011

20 Cdo 2459/2011 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného města Vimperk , se sídlem Steinbrenerova 6, identifikační číslo osoby 00250805, proti povinnému L. M. , pro 9.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích, pod sp. zn. 8 EXE 1050/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 20. 5. 2011, č. j. 5 Co 1003/2011-58, takto: Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení č. j. 8 EXE 1050/2011-46, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na odklad exekuce nařízené usnesením okresního soudu ze 14. 1. 2011, č. j. 8 EXE 1050/2011-21, podal povinný dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání nezakládají ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., jelikož usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí (exekuce - § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a nelze ji opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., protože toto ustanovení je v exekučním řízení uplatnitelné toliko prostřednictvím § 238a odst. 1 a 2 o. s. ř., kde ale jak bylo již výše uvedeno institut odkladu provedení exekuce není vyjmenován (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2004 pod č. 233). Nejvyšší soud proto dovolání aniž se zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241b odst. 2, věta za středníkem) podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

http://www.zakony.cz/zakony/2002/201/zakon-234-2002-Sb-SB2002234

Nález Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2002 ve věci návrhu na zrušení § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - Zákony.cz Nález Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2002 ve věci návrhu na zrušení § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) 6.6.2002 - Účinný Nález č. 234/2002 Ústavní soud rozhodl dne 30. dubna 2002 v plénu o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 10 na zrušení § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), Ustanovení § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 120/2001 Sb., se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Ústavní soud obdržel dne 28. 6. 2001 návrh Obvodního soudu pro Prahu 10, kterým se tento soud domáhá zrušení § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), s tvrzením, že uvedené ustanovení je ve zjevném rozporu s principem zakotveným v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Obvodní soud pro Prahu 10 tak využil možnosti dané mu ustanovením § 64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, na jehož základě je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Navrhovatel usnesením sp. zn. 9 C 6/2001 ze dne 25. 6. 2001 přerušil podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, řízení zahájené k žalobě E. H., V. H. a J. Š. proti České republice, zastoupené Ministerstvem spravedlnosti, ve věci náhrady škody uplatněné na základě zákona č. 82/1998 Sb. a předložil věc Ústavnímu soudu. V projednávaném případě dovodili uvedení žalobci svůj nárok na náhradu škody ze skutečnosti, že proti nim bylo na základě sděleného obvinění zahájeno a posléze vedeno trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně a podobné dávky podle § 148 odst. 1 a 4 trestního zákona [v případě naposled uvedeného žalobce § 148 odst. 1 a odst. 3 písm. c) dtto], spáchaný formou spolupachatelství (§ 9 odst. 2 dtto). Proti všem obviněným bylo posléze trestní stíhání zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že spáchali skutek, pro který jim bylo sděleno obvinění [§ 172 odst. 1 písm. c) trestního řádu]. Jelikož se v daném případě konalo řízení o trestném činu, za který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, museli mít obhájce už v přípravném řízení, neboť se jednalo o nutnou obhajobu opírající se o § 36 odst. 3 trestního řádu. V žalobě o náhradu škody potom žalobci vyjádřili názor, že sdělení obvinění se považuje v případě zastavení trestního stíhání za nesprávný úřední postup, a vznikne-li v jeho důsledku škoda, což se v dané věci stalo, stát za ni odpovídá, přičemž za součást náhrady škody, která byla způsobena naznačeným nesprávným úředním postupem, se považuje také částka vynaložená na náklady spojené s obhajobou, které žalobci blíže vyčíslili a doložili. Dále uvedli a doložili, že se v souladu s § 6 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. obrátili na žalovaného - Ministerstvo spravedlnosti, odbor odškodňování. Žalovaný jim dopisem ze dne 5. 4. 2000 sp. zn. Odšk. 136-8/2000 sdělil, že sice právo na náhradu škody podle § 7 zákona č. 82/1998 Sb. vzniklo, nicméně jejich žádosti o zaplacení náhrady nelze vyhovět. V této souvislosti uvedl, že podle § 31 odst. 3 tohoto zákona vznikne nárok na náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody pouze tehdy, pokud rozhodnutím (jak kvalifikoval pro účely zákona č. 82/1998 Sb. sdělení obvinění) vznikla také jiná škoda. Na podporu tohoto stanoviska poukázal na důvodovou zprávu k návrhu tohoto zákona. Vzhledem k této skutečnosti se žalobci, kteří setrvali na svém rozhodnutí uplatnit škodu jen ve výši tarifní hodnoty nákladů právního zastoupení, obrátili na soud již zmíněnou žalobou a v ní namítali, že tento názor není správný, neboť takový závěr nelze z citovaného ustanovení jednoznačně vyvodit. Poukázali na to, že nalézání práva přísluší jenom soudu a odvolávat se na důvodovou zprávu považují za nepřípadné. Současně namítali, že zákon nemůže být vykládán tak, aby byl v rozporu s Listinou, v jejich věci konkrétně s čl. 36 odst. 3 tohoto ústavního dokumentu. Mají za to, že posuzování nároků na náhradu škody vzniklé při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je třeba vždy podřídit tomuto článku, který stanoví odpovědnost státu za způsobení škody všeobecně, a to na základě ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, tedy normy vyšší právní síly. V souvislosti s těmito vývody, ve vztahu k argumentaci jimi uváděné, se dovolávali též nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 245/95 ze dne 22. 9. 2000 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 6, nález č. 82]. Konečně také zdůraznili, že tímto restriktivním výkladem dovedeným ad absurdum by ve své podstatě mohlo dojít k zamítnutí jakéhokoliv nároku, který by byl uplatněn samostatně, a to i přesto, že škoda byla výkonem veřejné moci jednoznačně způsobena a prokázána. Mimo to je takový výklad podle jejich přesvědčení v rozporu s obecnými principy spravedlnosti, dobrých mravů a morálky, neboť nebylo jejich chybou, že jim bylo sděleno obvinění z trestných činů vyžadujících nutnou obhajobu, kterou museli hradit z vlastních prostředků. Obvodní soud pro Prahu 10 dané řízení přerušil a věc předložil k posouzení Ústavnímu soudu. V odůvodnění svého návrhu uvedl, že by sice byl schopen vyložit uvedené ustanovení ve prospěch žalobců, avšak ze systematických důvodů nemohl ani nechtěl přehlédnout také znění důvodové zprávy k zákonu č. 82/1998 Sb., které v souvislosti s formulací napadeného ustanovení odstavce 3 § 31 vytváří výkladový problém vůči znění odstavce 1 § 31 citovaného zákona. Jestliže náklady právního zastoupení jsou v odstavci 1 jednoznačně definovány jako škoda, pak podmínění tohoto nároku existencí jiné škody není z hlediska čl. 36 odst. 3 Listiny zdůvodnitelné. Náhlé restriktivní pojetí nesporné povinnosti veřejné moci hradit škodu není v souladu s uvedenou normou Listiny a není ani vyloženo zmíněnou důvodovou zprávou. Ta v tomto směru neobsahuje nic víc než strohé konstatování. Zákon sám obsahuje vnitřně rozporná ustanovení v odstavci 1 a odstavci 3 § 31, jejichž rozpor se až důvodová zpráva snaží odstranit užitím slovního spojení "jiná škoda", které však znění § 31 neobsahuje vůbec. Navrhovatel tak uzavírá, že konflikt s ústavním principem podle čl. 36 odst. 3 Listiny je proto namístě vyřešit zásadním způsobem, a proto navrhuje zrušení ustanovení odstavce 3 § 31 citovaného zákona. Po kladném posouzení otázky, zda podaný návrh splňuje formální náležitosti, zejména zda byl podán oprávněnou osobou za podmínek stanovených v § 64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., zda byly splněny podmínky přípustnosti podle § 66 odst. 1 a zda neexistují důvody pro jeho odmítnutí podle § 43 ani pro zastavení řízení podle § 67, byl návrh zaslán v souladu s § 69 téhož zákona k vyjádření Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky. Poslanecká sněmovna jako účastník tohoto řízení ve svém vyjádření, podepsaném předsedou prof. Ing. Václavem Klausem, CSc., zastává názor, že ustanovení § 31 odst. 3 napadeného zákona není v rozporu s ústavním pořádkem republiky a je plně v intencích právní úpravy dané relevantními ustanoveními Ústavy. Vyjádření obsahuje stručnou rekapitulaci procesních právních úprav vztahujících se k náhradě nákladů řízení v občanském soudním řádu, správním řádu, trestním řádu a zákonu o správě daní a poplatků a uvádí, že pokud účastníkovi řízení v souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo s rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření vznikla škoda, stát o způsobu a rozsahu náhrady této škody rozhodne. V případě, že ještě nebylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, stát vyzve účastníka řízení, aby se domáhal svých nároků podle příslušných procesních předpisů, nebo o nich zároveň rozhodne vedle škody vzniklé nezákonným rozhodnutím. Pokud účastníkovi řízení škoda vyplývající z nezákonného rozhodnutí nebo z nesprávného úředního postupu nevznikla, a to buď proto, že účastník řízení žádnou škodu neuplatnil, nebo proto, že se mu vznik škody nepodařilo prokázat, stát o náhradě škody z nezákonného rozhodnutí nerozhoduje, a proto nerozhoduje ani o případných nákladech řízení a pouze odkazuje účastníka řízení, aby je uplatnil u příslušného orgánu v souladu s příslušnými procesními předpisy. Poslanecká sněmovna uzavřela své vyjádření tím, že zákon č. 82/1998 Sb. prošel řádným normotvorným procesem, byl schválen předepsaným počtem poslanců, podepsán ústavními činiteli a řádně publikován ve Sbírce zákonů. Poslanecká sněmovna jednala vždy v přesvědčení, že tento zákon je v souladu s Ústavou a Listinou. Je tedy na Ústavním soudu, aby návrh Obvodního soudu pro Prahu 10 posoudil a vydal příslušný nález. Senát ve svém vyjádření, podepsaném doc. JUDr. Petrem Pithartem, k návrhu uvedl, že návrh zákona č. 82/1998 Sb. byl druhé komoře Parlamentu po schválení Poslaneckou sněmovnou postoupen dne 16. února 1998 a poté přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru, který usnesením ze dne 25. února 1998 Senátu doporučil návrh zákona schválit ve stávajícím znění. Návrh zákona byl zařazen na pořad druhé schůze Senátu v roce 1998 konané dne 5. 3. 1998. Při jeho projednávání byly v obecné rozpravě vysloveny námitky k některým ustanovením, které blíže označil, problematika týkající se § 31 odst. 3 však zmíněna nebyla. Protože jednání o návrhu zákona na této schůzi Senátu nebyl přítomen zástupce vlády, která byla navrhovatelem zákona, neměl Senát k dispozici stanovisko předkladatele k předneseným připomínkám senátorů. Z tohoto důvodu Senát svým usnesením č. 20 ze dne 5. 3. 1998 požádal předsedu vlády o zjednání nápravy a svým usnesením řádně přijatým jednání o návrhu zákona přerušil. Protože pak k následnému pokračování v jednání o návrhu zákona v ústavní 30denní lhůtě již nedošlo, je třeba konstatovat, že v souladu s čl. 46 odst. 3 Ústavy byl návrh zákona přijat uplynutím lhůty 30 dnů od jeho postoupení Senátu. K problematice, která je předmětem návrhu v dané věci, která nebyla v rozpravě konané na schůzi Senátu jmenovitě zmíněna, by bylo, jak ve svém vyjádření dále uvádí, možno dovozovat, že byl obecně akceptován názor charakterizující ustanovení § 31 odst. 1 jako obecné, které do náhrady škody způsobené rozhodnutím sice zahrnuje náklady řízení včetně nákladů právního zastoupení, ale za podmínek v následujících ustanoveních uvedených. Jednou z podmínek je i podmínka uvedená v napadeném ustanovení § 31 odst. 3, že totiž tyto náklady řízení nesmějí být jedinou škodou, která byla v souvislosti s nezákonným rozhodnutím způsobena. Poukázal též na to, že k úpravě podmínek náhrady škody za nezákonné rozhodnutí orgánu veřejné moci zákonem konečně výslovně zmocňuje čl. 36 odst. 4 Listiny. Dále by bylo možno podle jeho názoru dovozovat, že zákonem č. 82/1998 Sb. byl akceptován základní princip, na němž je založen, a to, že nárok na náhradu škody přísluší pouze v případě, že škoda byla způsobena rozhodnutím příslušného orgánu, které bylo posléze zrušeno jako nezákonné, když výjimkou z tohoto principu je toliko rozhodnutí o vazbě, kde postačí k uplatnění náhrady škody zastavení trestního stíhání z důvodů blíže rozvedených v § 9 odst. 1, a rozhodnutí o trestu v případech podle § 10 odst. 2 citovaného zákona. Své vyjádření uzavřel tím, že ponechává posouzení případného rozporu inkriminovaného ustanovení s čl. 36 Listiny na úvaze Ústavního soudu. Podle § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byl příslušný právní předpis přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Z příslušných sněmovních tisků a těsnopiseckých zpráv bylo zjištěno, že vládní návrh zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), byl schválen Poslaneckou sněmovnou dne 12. února 1998, když pro něj ze 167 přítomných poslanců hlasovalo 149, nikdo nehlasoval proti; Senátem pak dne 17. března 1998, když došlo k naplnění podmínek uvedených v čl. 46 odst. 3 Ústavy, neboť návrh zákona byl Senátu postoupen Poslaneckou sněmovnou dne 16. února 1998. Zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl řádně vyhlášen pod č. 82/1998 Sb. v částce 31/1998 Sb., která byla rozeslána dne 15. dubna 1998. Na základě těchto zjištění Ústavní soud konstatuje, že zákon byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Při věcném posuzování návrhu vycházel Ústavní soud mimo jiné i z toho, že není vázán odůvodněním návrhu, ale pouze jeho petitem, a proto posuzoval napadené ustanovení i z hlediska jeho souladu s dalšími ústavními normami. Po posouzení obsahu návrhu a vyjádření účastníků řízení pak dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Přitom vycházel z následujících úvah. Zákon, jehož obsahem je napadené ustanovení, nabyl účinnosti dne 15. 5. 1998 a nahradil dosavadní právní úpravu provedenou zákonem č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, když právní úprava v tomto zákoně obsažená přestala odpovídat měnící se společenské situaci. Byla totiž založena na principu jediného výlučného nositele odpovědnosti za škodu, jímž byl stát, přitom v souvislosti s uplatněním principu samosprávy v našem právním řádu přestal být stát výhradním nositelem veřejné moci. Nová právní úprava musela proto brát tuto skutečnost v úvahu, stejně jako další změny v platném právním řádu, tj. zejména vývoj ve struktuře státních orgánů, jemuž bylo nutno přizpůsobit vymezení orgánů, nositelů úřadů či jiných subjektů, kteří mohou způsobit škodu, za niž nese odpovědnost stát. Obecně za škodu podle zákona o odpovědnosti za škodu č. 82/1998 Sb. odpovídá nyní stát a územní samosprávné celky. Právní úprava v tomto zákoně obsažená se vztahuje na škodu, která byla za podmínek v zákoně stanovených způsobena veřejnoprávní činností státu, územní samosprávné celky pak odpovídají za škodu způsobenou v rámci výkonu těch pravomocí v samostatné působnosti, které jsou územním samosprávným celkům svěřeny zákonem. Odpovědnost za škodu je podle zákona o odpovědnosti za škodu č. 82/1998 Sb. konstruována jako odpovědnost objektivní, v zákoně není upraven žádný liberační důvod. Občanský zákoník je ve vztahu k tomuto zákonu v poměru subsidiarity (§ 26). Na rozdíl od předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 58/1969 Sb. nový zákon obsahuje podrobnou úpravu podmínek týkajících se odškodňování nákladů řízení vynaložených v řízeních, v nichž došlo k vydání nezákonných rozhodnutí či nesprávnému úřednímu postupu. Tato úprava je provedena ustanovením § 31 zákona č. 82/1998 Sb. zařazeným do společných a přechodných ustanovení v části označené jako způsob a rozsah náhrady škody, jehož text je následující: (1) Náhrada škody zahrnuje náhradu nákladů řízení, které poškozenému vznikly v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí nebo rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření, a v řízení, v němž bylo vydáno zrušující nebo zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, nebo rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu. (2) Náhrada škody zahrnuje náhradu nákladů řízení, které poškozenému vznikly v řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud tyto náklady s nesprávným úředním postupem souvisí. (3) Nárok na náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody vznikne pouze tehdy, pokud rozhodnutím vznikla škoda a pokud náhrada nákladů již nebyla přiznána podle procesních předpisů. (4) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují hotové výdaje advokáta a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně. (5) Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného orgánu." Navrhovatel napadá svým návrhem ustanovení odstavce 3 shora citované normy v podstatě proto, že zatímco odstavec 1 uvádí, že náhrada škody, k níž došlo vydáním nezákonného rozhodnutí, zahrnuje i náhradu nákladů řízení, napadený odstavec na druhé straně podmiňuje vznik nároku na náhradu škody způsobené placením nákladů řízení vznikem jiné - další škody. Je přesvědčen o tom, že toto pojetí je zužující, neboť nárok týkající se nákladů řízení je vázán na vznik jiné škody a nemůže být uspokojen samostatně, nezávisle na existenci další škody, a toto pojetí je podle něj v rozporu s čl. 36 odst. 3 Listiny. Ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny stanoví, že každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Zákon o odpovědnosti za škodu je právě tím zákonem, jehož vydání je předpokládáno odstavcem 4 čl. 36 Listiny, a mělo by jím být tedy realizováno základní právo na náhradu škody způsobené nezákonným nebo nesprávným zásahem veřejné moci. Občanské právo, jehož součástí je i zákon č. 82/1998 Sb., definuje škodu jako majetkovou újmu, kterou lze objektivně vyjádřit obecným ekvivalentem, tj. penězi. Za skutečnou škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná penězi, která spočívá ve zmenšení, ve snížení či v jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného, jakož i ve vynaložení nákladů na odstranění tohoto znehodnocení. Již ze samotné této definice je zřejmé, že škodou mohou být také účastníky řízení skutečně vynaložené náklady na to které řízení, a že stát tak nese odpovědnost i za takto vzniklou škodu, samozřejmě za splnění dalších podmínek vzniku tohoto vztahu odpovědnosti, totiž existence příčinné souvislosti vzniku této škody se zákonem předpokládanou škodnou událostí, tedy s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo s nesprávným úředním postupem. Zákonodárce sám sice, jak plyne z dikce odstavce 1 shora citovaného ustanovení, výslovně náklady řízení do škody odškodnitelné podle tohoto zákona zahrnuje, nicméně, jak patrno ze srovnání následujících dvou odstavců, nezachovává stejný přístup ke všem v úvahu přicházejícím subjektům. Rozdílně totiž stanoví podmínky, za nichž lze vynaložené náklady řízení podle zákona odškodnit, když v poměru k poškozeným nesprávným úředním postupem stanoví jako podmínku jedinou příčinnou souvislost mezi vynaložením nákladů řízení a uvedeným postupem (odstavec 2), zatímco v poměru k těm subjektům, které byly poškozeny nezákonným rozhodnutím (kromě podmínky, že náklady řízení již nebyly přiznány podle procesních předpisů, která jak bude dále uvedeno, je akceptovatelná), podmiňuje dále odškodnění vynaložených nákladů existencí škody rozhodnutím vzniklé. Řečeno slovy důvodové zprávy "náklady řízení lze hradit v rámci náhrady škody způsobené rozhodnutím, nesmí však jít o škodu jedinou". Takto pak i samotné napadené ustanovení fakticky rozděluje ty subjekty, na které se vztahuje, jimž vznikla újma na majetku v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, do dvou kategorií. Jednu tvoří ti, jimž vznikla škoda spočívající "pouze" ve vynaložených nákladech řízení, a druhou ti, jimž současně vznikla škoda další, přičemž jen tato posléze uvedená skupina má podle odstavce 3 nárok na náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody (za předpokladu, že náhrada těchto nákladů nebyla přiznána podle procesních předpisů). Zákonodárce tak podle názoru Ústavního soudu činí rozdíly, které nemohou být zdůvodněny kvalifikovaným způsobem, neboť v obou případech dochází ke zmenšení majetku poškozeného, a jde tedy o škodu ve výše uvedeném smyslu, právo na jejíž náhradu je zaručováno čl. 36 odst. 3 Listiny. Ústavní princip rovnosti zakotvený v čl. 1 Listiny, podle něhož jsou lidé svobodní a rovní v důstojnosti i právech, a komplementárně vyjádřený čl. 3 Listiny jakožto princip zákazu diskriminace v přiznaných základních právech interpretuje Ústavní soud ve své judikatuře z dvojího pohledu [např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 16/93, Pl. ÚS 36/93, Pl. ÚS 5/95, Pl. ÚS 9/95, Pl. ÚS 33/96, Pl. ÚS 9/99 (Sbírka rozhodnutí, svazek 1, nález č. 25, vyhlášen pod č. 131/1994 Sb.; svazek 1, nález č. 24, vyhlášen pod č. 132/1994 Sb.; svazek 4, nález č. 74, vyhlášen pod č. 6/1996 Sb.; svazek 5, nález č. 16, vyhlášen pod č. 107/1996 Sb.; svazek 8, nález č. 67, vyhlášen pod č. 185/1997 Sb.; svazek 16, nález č. 135, vyhlášen pod č. 289/1999 Sb.) a další]. První je dán požadavkem vyloučení libovůle v postupu zákonodárce při odlišování skupin subjektů a jejich práv, druhý pak požadavkem ústavněprávní akceptovatelnosti hledisek odlišování, tj. nepřípustnosti porušení některého ze základních práv a svobod odlišováním subjektů a práv ze strany zákonodárce. V naznačeném směru Ústavní soud neshledal žádný důvod, který by byl způsobilý odůvodnit nerovnost v přístupu k jednotlivým skupinám poškozených tak, jak jsou shora popsány. Zákonodárce také postup zakládající uvedenou nerovnost ničím nezdůvodnil. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že napadené ustanovení ve svých důsledcích vyvolává neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, kterým byla způsobena škoda při výkonu veřejné moci. Z postulátu rovnosti sice nevyplývá požadavek obecné rovnosti každého s každým, plyne z něj však požadavek, aby právo bezdůvodně nezvýhodňovalo ani neznevýhodňovalo jedny před druhými. V daném případě je nesporné, že požadavek poskytnutí stejných práv za stejných podmínek bez neodůvodněných rozdílů dikcí napadeného ustanovení respektován není, neboť zákonodárce bez v ústavní rovině akceptovatelných důvodů znevýhodnil ty subjekty, kterým vznikla škoda toliko v podobě vynaložených nákladů řízení. V návaznosti na to, co bylo uvedeno, nelze odhlédnout ani od toho, že podle čl. 4 odst. 2 Listiny mohou být meze základních práv a svobod upraveny za podmínek stanovených tímto ústavním dokumentem pouze zákonem, přičemž při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (čl. 4 odst. 4 Listiny). Má-li tedy každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, přičemž podmínky a podrobnosti realizace tohoto práva stanoví zákon (čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny), pak takový zákon vydaný na základě ústavního zmocnění nemůže nárok na náhradu škody v důsledku zmíněného jednání vzniklé zcela anulovat (negovat), a tím tedy ústavně zaručené základní právo, byť toliko v určitých případech, popřít. V případě osob, kterým vznikla škoda spočívající "pouze" v nákladech řízení, tak došlo postupem zákonodárce promítnutým v napadeném ustanovení k naprostému vyloučení této kategorie subjektů z práva na náhradu škody způsobené jim nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy. Takový postup je v příkrém rozporu s ústavním pořádkem České republiky a nerespektuje princip minimalizace zásahů do základních práv v podobě jejich případného omezení a maximalizace uchování obsahové podstaty základního práva. Ústavní soud proto napadené ustanovení pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 3 ve spojení s čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny zrušil. Pro úplnost třeba dodat, že napadené ustanovení bylo zrušeno jako celek, přestože pokud dále vylučuje z možnosti domáhat se vynaložených nákladů řízení v rámci náhrady škody ty subjekty, kterým již byla náhrada nákladů přiznána podle procesních předpisů, pak jde sice o podmínku nikoliv protiústavní, nicméně zcela nadbytečnou, neboť v takových případech již zcela chybí základní předpoklad odpovědnosti za škodu, totiž existence škody samotné. Nález č. 234/2002Ústavního soudu Jménem České republiky

https://rejstriky.finance.cz/firma-karlova-pekarna-s-r-o-00568431

Karlova pekárna s.r.o. Židlochovice IČO 00568431 kontakty (25.02.2020) | Finance.cz Karlova pekárna s.r.o. Židlochovice IČO: 00568431 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu Karlova pekárna s.r.o., která sídlí v obci Židlochovice a bylo jí přiděleno IČO 00568431. Firma s názvem Karlova pekárna s.r.o. se sídlem v obci Židlochovice byla založena v roce 1990. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 3 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , Pekařství, cukrářství , Hostinská činnost a další. Základní údaje o Karlova pekárna s.r.o. IČO: 00568431 C 22084 Počet členů statutárního orgánu: 2 4.9.2014 Obchodní společnost byla původně zapsána v obchodním rejstříkuvedeném Okresním soudem Brno - venkov v oddíle B vložka 144 6.3.1996 Způsob řízení : Společenskou smlouvou o založení společnosti s ručením omezeným uzavřenou dne 15.10.1990 ve znění notářského zápisu NZ 107/94 ze dne 21.4.1994 a ve znění notářského zápisu NZ 157/94 ze dne 13.6.1994. 15.8.1994 Podle dohody společníků ze dne 27.5.1991 schvaluje se změnaspolečenské smlouvy o založení společnosti v částiIV. - výše vkladů. 20.11.1991 - 3.5.1994 Způsob řízení:Společenskou smlouvou o založení společnosti s ručením omezeným uzavřenou dne 15.10.1990. Dle rozhodnutí o povolení k založení podniku se zahraniční majetkovou účastí vydaného FMF dne 22.10.1990 č.j. XI/2 - 21 957/90. 31.10.1990 - 15.8.1994 Kmenové jmění společnosti činí 100.000,-Kčs. 31.10.1990 - 3.5.1994 Výše vkladu jednotlivých společníků činí 100.000,-Kčs. 31.10.1990 - 3.5.1994 Aktuální kontaktní údaje Karlova pekárna s.r.o. Kontakty na Karlova pekárna s.r.o. IČO: 00568431 Brněnská 158 , 667 01 Židlochovice Česká republika Brněnská 158, 667 01 Židlochovice 5.1.2017 Brněnská 158, 667 01 Židlochovice 6.1.2016 - 5.1.2017 Brněnská 158 , Židlochovice Česká republika Židlochovice, Brněnská 158, okres Brno-venkov, PSČ 66701 31.10.1990 - 6.1.2016 Brněnská 158 , 667 01 Židlochovice Brněnská 158, Židlochovice 667 01 Obory činností Karlova pekárna s.r.o. IČO: 00568431 Pekařství, cukrářství 27.6.2014 Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin 27.6.2014 výroba potravinářských výrobků 16.3.2005 - 27.6.2014 hostinská činnost 3.5.1994 výroba chleba, běžného a jemného pečiva a jejich polotovarů,cukrárenských výrobků a jejich polotovarů 3.5.1994 - 27.6.2014 obchodní činnost 3.5.1994 - 27.6.2014 výroba a prodej chleba, běžného a jemného pečiva, cukrárenskýchvýrobků a jejich polotovarů 31.10.1990 - 3.5.1994 Zprostředkovatelská, obchodní poradenská, inženýrská a servisníčinnost v oblasti potravinářské technolgie a výroba 31.10.1990 - 3.5.1994 Sušilovo náměstí 66/44 , Rousínov 683 01 1010501755 Pavelčákova 1/21 , Olomouc 779 00 1010662872 Zámecká 384/4 , Vyškov 682 01 1010662881 nám. 3. května 1790 , Otrokovice 765 02 1010662899 Okružní 4262/10 , Prostějov 796 01 1010779206 Konečná 4010/4 , Hodonín 695 01 1010787977 Cejl 541/95 , Brno 602 00 1001775821 Dolní Česká 365/39 , Znojmo 669 02 1008426997 Horní 731/21 , Brno 639 00 1008904210 Náměstí 87/11 , Velké Meziříčí 594 01 1009929003 Řípská 1476/27 , Brno 627 00 1010130480 Husova 167/7 , Brno 602 00 1010287834 Na Lázních 600 , Blučina 664 56 1002272351 U Svratky 962 , Tišnov 666 01 1002272378 Kamenice 625 00 Brno 1002272432 Smetanova 184 , Bučovice 685 01 Dr. Milady Horákové 671 81 Znojmo 1002272424 Vltavská 602/4 , Brno 625 00 1002272360 1002272530 Brněnská 158 667 01 Židlochovice 1002272343 Dukelských bojovníků 671 81 Znojmo 1002272475 Mariánské náměstí 698/6 , Brno 617 00 1002272513 Nádražní 597 , Tišnov 666 01 1002272441 Dr. Milady Horákové 3687/10 , Znojmo 669 02 1002272505 Dlouhá 82 , Lomnice 679 23 1002272548 Lidická 1874/38 , Brno 602 00 1002272386 Hlavní 169 , Rajhradice 664 61 1002272408 kpt. Rubena 626 , Židlochovice 667 01 1002272394 1002272416 Sportovní 352/11 , Brno 602 00 1002272572 Kotlářská 914/21 , Brno 602 00 1002272459 Palackého náměstí 70 , Slavkov u Brna 684 01 1002272483 17. listopadu 610/19 , Břeclav 690 02 1002272599 Lidická 1788/81 , Břeclav 690 03 1002272637 Nádražní 342 , Bučovice 685 01 1002272645 Palackého třída 832/126 , Brno 612 00 1002272611 Masarykovo náměstí 6 , Velká Bíteš 595 01 1012128733 Holandská 873/6 , Brno 639 00 1012895319 Krejnická 2021/1 , Praha 148 00 1012972372 1002272467 Mlýnská 666 01 Tišnov 1004694571 Stolářská 698 01 Veselí nad Moravou 1004694563 Gahurova 4467 , Zlín 760 01 1005332509 Kamenice 747/2 , Brno 625 00 1009315692 Nádražní 1797 , Tišnov 666 01 1009315714 Sportovní 594/21 , Brno 612 00 1009315722 Stolářská 1758 , Veselí nad Moravou 698 01 1009315731 17. listopadu 43 690 02 Břeclav 1009315757 Kotlanova 628 00 Brno 1009315749 Živnost č. 5 výroba chleba, běžného a jemného pečiva a jejich polotovarů Živnost č. 7 Hostinská činnost-transformace Vedení firmy Karlova pekárna s.r.o. IČO: 00568431 Ing. Dr. Karel Kraus 4.9.2014 od 31.10.1990 Sv. Čecha 3361 , 695 01 Hodonín Česká republika Sv. Čecha 3361/20, 695 01 Hodonín Lenka Gaborčíková 4.9.2014 Přísnotická 213 , 664 63 Žabčice Česká republika Přísnotická 213, 664 63 Žabčice Milan Teplý 31.10.1990 - 3.5.1994 Legionářská 509 , Židlochovice Česká republika Židlochovice, Legionářská 509, okres Brno-venkov, PSČ 66701 Karel Kraus 31.10.1990 - 3.5.1994 Onstmettinger Weg 15 , Stuttgart Spolková republika Německo Ing. Karel Kraus 3.5.1994 - 2.5.1996 Sv. Čecha 20 , 695 01 Hodonín Česká republika Hodonín, Sv. Čecha 20, PSČ 69501 Ing. Dr. Karel Kraus 2.5.1996 - 29.7.1998 Ing. Dr. Karel Kraus 29.7.1998 - 4.9.2014 Lenka Gaborčíková Vlastníci firmy Karlova pekárna s.r.o. IČO: 00568431 zakladni 3 000 000 Kč - 29.7.1998 zakladni 1 000 000 Kč - 2.5.1996 - 29.7.1998 zakladni 250 000 Kč - 3.5.1994 - 2.5.1996 zakladni 100 000 Kč - 31.10.1990 - 3.5.1994 Sbírka Listin Karlova pekárna s.r.o. IČO: 00568431 C 22084/SL 15 ostatní společné prohlášení o prodeji a koupi části závodu Krajský soud v Brně 16.12.2015 31.12.2015 7.1.2016 1 C 22084/SL 14 zakladatelské dokumenty Krajský soud v Brně 26.8.2014 28.8.2014 16.10.2014 4 C 22084/SL 13 notářský zápis rozhodnutí jediného společníka, NZ 1305/2014 Krajský soud v Brně 21.8.2014 28.8.2014 16.10.2014 2 C 22084/SL 12 notářský zápis zakl. listina, NZ 845/14 Krajský soud v Brně 23.6.2014 26.4.2014 30.6.2014 7 C 22084/SL 11 výroční zpráva 2009 Krajský soud v Brně 6.5.2010 13.4.2011 19 C 22084/SL 9 výroční zpráva 2007 Krajský soud v Brně 28.5.2008 21.7.2009 20 C 22084/SL 8 výroční zpráva 2006 Krajský soud v Brně 4.6.2007 21.7.2009 20 C 22084/SL 7 výroční zpráva 2005 Krajský soud v Brně 25.5.2006 21.7.2009 20 C 22084/SL 6 výroční zpráva 2004 Krajský soud v Brně 17.6.2005 21.7.2009 17 C 22084/SL 10 výroční zpráva 2008 Krajský soud v Brně 18.6.2009 21.7.2009 20 C 22084/SL 5 notářský zápis - zakl. listina, NZ 24/05 Krajský soud v Brně 17.1.2005 31.5.2005 4 C 22084/SL 4 účetní závěrka 2003 Krajský soud v Brně 12.3.2004 20.5.2005 12 C 22084/SL 3 účetní závěrka 2002 Krajský soud v Brně 3.6.2003 20.5.2005 13 C 22084/SL 2 účetní závěrka 2001 Krajský soud v Brně 12.6.2002 20.5.2005 13 C 22084/SL 1 notářský zápis - spol. smlouva Krajský soud v Brně 21.5.1998 30.10.1998 5 Hodnocení Karlova pekárna s.r.o. Výpis dat pro firmu Karlova pekárna s.r.o. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy Karlova pekárna s.r.o., 568431 na obchodním rejstříku výpis firmy Karlova pekárna s.r.o., 568431 na živnostenském rejstříku Karlova pekárna s.r.o. - 00568431 - Židlochovice , Brněnská 158 Společenství vlastníků pro dům Aš, Karlova 2481 a 2482 - 03122956 - Aš , Karlova 2481 Karlova 777 s.r.o. - 03728595 - Praha , U Prknovky 219/9 Doba Karlova, z. s. - 03841910 - Praha , Grafická 564/19 Společenství vlastníků jednotek domu čp. 2638 - 2641, ul. Karlova, Varnsdorf - 25479156 - Varnsdorf , Karlova 2640 Společenství vlastníků jednotek domu Karlova č.p. 2852, 2853, Plzeň - 49185977 - Plzeň , Karlova 2852/17 SH ČMS - Sbor dobrovolných hasičů Karlova Ves - 63805219 - Karlova Ves 2 Společenství vlastníků jednotek čp. 83 Karlova Huť - 26752271 - Králův Dvůr - Karlova Huť , Na Louce 83 Eva Karlová - 47320001 - Levín 56 Michaela Karlová - 03100006 - Plzeň , Do Polí 421/9

http://kraken.slv.cz/3Ads27/2006

3Ads27/2006 è. j. 3 Ads 27/2006-37 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátì slo¾eném z pøedsedy senátu JUDr. Jaroslava Vla¹ína a soudcù JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Souèkové v právní vìci ¾alobce L. S., zastoupeného JUDr. Petrem ®ivìlou, advokátem se sídlem Vy¹kov, Pu¹kinova 5, proti ¾alované Èeské správì sociálního zabezpeèení, se sídlem Praha 5, Køí¾ová 25, o kasaèní stí¾nosti ¾alobce proti rozsudku Krajského soudu v Brnì è. j. 22 Cad 107/2005-21, ze dne 24. 11. 2005, ®alobce (dále té¾ stì¾ovatel ) se vèas podanou kasaèní stí¾ností domáhá zru¹ení shora oznaèeného rozsudku Krajského soudu v Brnì, jím¾ byla zamítnuta jeho ¾aloba proti rozhodnutí ¾alované ze dne 29. 6. 2005. Èeská správa sociálního zabezpeèení jím zamítla ¾ádost stì¾ovatele o plný invalidní dùchod pro nesplnìní podmínek ust. § 38 zákona è. 155/1995 Sb., o dùchodovém poji¹tìní v platném znìní (dále jen zákon è. 155/1995 Sb. ). Své rozhodnutí odùvodnila tím, ¾e podle posudku lékaøe Okresní správy sociálního zabezpeèení ve Vy¹kovì ze dne 16. 6. 2005 není stì¾ovatel plnì invalidní, nebo» z dùvodu dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdìleèné èinnosti o 60 %. Stì¾ovateli nadále nále¾í èásteèný invalidní dùchod. Krajský soud vycházel pøi svém rozhodování pøedev¹ím z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních vìcí (dále jen PK MPSV ÈR ) ze dne 19. 10. 2005, jeho¾ závìry poté konfrontoval s obsahem podkladového posudku lékaøe Okresní správy sociálního zabezpeèení ve Vy¹kovì ze dne 16. 6. 2005. Tyto posudky se zcela shodují pokud jde o stanovení rozhodujícího zdravotního posti¾ení stì¾ovatele, li¹í se v¹ak v posouzení míry poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti. Stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti na dolní hranici daného rozmezí PK MPSV ÈR dle názoru soudu pøiléhavým zpùsobem zdùvodnila. V této souvislosti soud zdùraznil, ¾e dle vyhlá¹ky è. 284/1994 Sb., kterou se provádí zákon o dùchodovém poji¹tìní (dále jen vyhlá¹ka ), pøíloze è. 2, je pro posudkové hledisko pøi hodnocení poruchy osobnosti a poruchy chování rozhodující funkèní nález, který objektivizuje trvalé projevy maladaptivního chování, zakotvené ve struktuøe osobnosti, míru a význam odchylek od zpùsobù, kterými prùmìrný èlovìk v daném sociokulturním prostøedí vnímá, myslí, cítí a utváøí vztahy k druhým. Poruchy mohou být provázeny problémy v adaptaci ve spoleèenských aktivitách a dosahování ¾ádoucích cílù. Pøi stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti se zhodnocuje rozsah a tí¾e odchylky od pøijatelného prùmìru chování dané spoleèenské normy, pøièem¾ tato odchylka se musí projevovat ve více ne¾ jedné z následujících oblastí-poznávání, emotivity, ovládání svých impulsù a uspokojování potøeb, zpùsobu chování k ostatním a zvládání interpersonálních situací. Dekompenzace se projevuje pøedev¹ím akcentací rysù specifické poruchy osobnosti a zhor¹enou sociální a pracovní pøizpùsobivostí. Na základì tìchto kritérií PK MPSV ÈR dle názoru soudu pøesvìdèivým zpùsobem zhodnotila stupeò funkèního posti¾ení stì¾ovatele a s tímto posouzením se krajský soud plnì ztoto¾nil. Návrhu ¾alobce na vypracování revizního znaleckého posudku soud proto nevyhovìl. Soud poté dospìl k závìru, ¾e podmínky plné invalidity dle § 39 zákona è. 155/1995 Sb. nebyly u stì¾ovatele splnìny. Z uvedených dùvodù Krajský soud v Brnì ¾alobu podle ust. § 78 odst. 7 zákona è. 150/2002 Sb., soudního øádu správního, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále jen s. ø. s. ) jako nedùvodnou zamítl. Rozsudek krajského soudu napadl ¾alobce kasaèní stí¾ností. Má za to, ¾e dokazování pøed soudem zùstalo neúplné, nebo» si soud nevy¾ádal vypracování revizního znaleckého posudku, který by odstranil pochybnosti ohlednì hodnocení jeho zdravotního stavu lékaøem OSSZ na stranì jedné a PK MPSV ÈR na stranì druhé. PK MPSV ÈR navíc uèinila závìry o zdravotním stavu stì¾ovatele pouze na základì písemných dokumentù, ani¾ by byl stì¾ovatel podroben odbornému lékaøskému zkoumání. Stì¾ovatel je pøesvìdèen, ¾e se v jeho pøípadì jedná o tì¾kou poruchu osobnosti, která má za následek subjektivnì výrazné sní¾ení celkové výkonnosti organismu. Stì¾ovatel závìrem navrhl, aby Nejvy¹¹í správní soud napadený rozsudek zru¹il a vìc vrátil krajskému soudu k dal¹ímu øízení. Nejvy¹¹í správní soud pøezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu uplatnìných stí¾ních bodù, a po posouzení vìci dospìl k závìru, ¾e kasaèní stí¾nost není dùvodná. Ze správního a soudního spisu pøitom zjistil tyto pro posouzení vìci rozhodné skuteènosti: Stì¾ovatel (vyuèený malíø, natìraè), byl uznán èásteènì invalidním pro onkologické onemocnìní lymfatických ¾láz (Hodgkinova choroba). Od ukonèení léèby v roce 1982 trvá remise onemocnìní. Od roku 1989 se objevuje ethylismus. V roce 1992 byl stì¾ovatel hospitalizován pro demonstrativní tentamen suicidii-intoxikace Rohypnolem v alkoholové ebrietì a pøedán do péèe psychiatra. Projevují se osobnostní rysy,diagnostikována byla polymorfnì anomální osobnost s dekompenzacemi pod anxiosnì depresivním obrazem. Støídají se období abusu alkoholu s abstinencí. V roce 1994 pokus o suicidium vypitím Fridexu v depresivní reakci na tí¾ivou ¾ivotní situaci. Zji¹tìna srdeèní vada, hemodynamicky nevýznamná. Pro synkopální stavy v únoru 2003 provedena náhrada aortální chlopnì umìlou. Po operaci obìhovì kompenzován, funkce levé komory v normì. Stav po srdeèní operaci bez podstatného sní¾ení výkonu pøi obvyklém tìlesném zatí¾ení. Nutná trvalá antikoagulaèní léèba. V dubnu 2004 byl stì¾ovatel hospitalizován pro krvácení z horní èásti za¾ívacího traktu pøi antikoagulaèní léèbì. Zji¹tìn zdroj krvácení-hiátová hernie. Pøi kontrolním vy¹etøení ji¾ bez krvácení. V záøí a¾ øíjnu 2004 byl stì¾ovatel hospitalizován v PL pro odeznívající odvykací stav bez deliria. Na UZV bøicha zvìt¹ená játra støedního stupnì se známkami chronického posti¾ení jaterního parenchymu, jaterní testy v normì. Vy¹etøení ¾aludku bez známek krvácení. Pøi propu¹tìní odmítl protialkoholní léèbu. V roce 2005 byl stì¾ovatel hospitalizován v PL pro suicidiální pokus vypitím Fridexu. Po zaléèení souhlasil s pobytem v rámci protialkoholní léèby. V kompenzovaném stavu propu¹tìn. Dle kontrolního psychiatrického vy¹etøení se jedná o poruchu osobnosti, v anamnéze v souhlasu s osobnostní patologií tøi suicidiální pokusy. Spoluúèast abusu alkoholu s doprovodnou úzkostnì depresivní symptomatikou, spí¹e sekundárního charakteru. Nelze opominout motivaci sekundárních ziskù, rentových tendencí. Po stránce kardiologické stav stabilní, funkènì NYHA II., tj. pokles výkonu pøi obvyklém tìlesném zatí¾ení. Dne 15. 2. 2005 po¾ádal stì¾ovatel o plný invalidní dùchod. Dle posudku posudkového lékaøe OSSZ ze dne 16. 6. 2005 odpovídá dlouhodobì nepøíznivý zdravotní stav stì¾ovatele posti¾ení uvedenému v kapitole V polo¾ce 5 písm. c) pøílohy è. 2 vyhlá¹ky, tedy poruchám osobnosti a poruchám chování s tì¾kým naru¹ením osobnosti a s výrazným sní¾ením celkové výkonnosti organismu, kde mo¾ný pokles schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti je udán v rozmezí 40-60%. Citovaným posudkem byla míra poklesu stanovena na 60%, tj. v horní hranici rozmezí tak, aby byly zhodnoceny dal¹í poruchy zdraví. Stì¾ovatel podle tohoto posudku není schopen konat tì¾ké fyzické práce a èinnosti nároèné na psychickou zátì¾ (úkolové práce, noèní smìny, smìnný provoz a pod.); je schopen práce lehèí napø. pøi drobném úklidu, údr¾bì, pøi úpravì materiálu a výrobkù, jako skladník apod. Pro úèely pøezkumného øízení pøed soudem stanovila následnì PK MPSV ÈR míru poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti na základì stejného posti¾ení jako lékaø OSSZ, av¹ak pouze ve vý¹i 40%. Volbu dolní hranice procentního pásma odùvodnila tím, ¾e se jedná o tì¾¹í poruchu osobnosti, ale bez výrazného sní¾ení celkové výkonnosti organismu. V této hodnotì je dle jejího názoru dostateènì komplexnì zhodnocen zdravotní stav stì¾ovatele, jako¾ i jeho zachovaný pracovní potenciál. Pøi jednání pøed komisí byl stì¾ovatel lucidní, orientovaný, v náladì pøimìøené situaci. Zvý¹enì afektivnì drá¾divý s rezonantními postoji, nespokojený s výsledkem jednání. Nejevil známky deprese èi psychotického onemocnìní. Psychopatické rysy osobnosti bez suicidiálních proklamací. Komise neshledala u stì¾ovatele poruchy intelektu, pamìti, vnímání, my¹lení ani jinou psychopatologickou symptomatologii; stì¾ovatel je dle jejího názoru po stránce psychické i somatické stabilizován. O jednotlivých stí¾ních námitkách usoudil Nejvy¹¹í správní soud takto: Z obsahu kasaèní stí¾nosti je zøejmé, ¾e stì¾ovatel napadá rozsudek krajského soudu z dùvodu podle ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ø. s., tedy pro jinou vadu øízení pøed soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o vìci samé. Tuto spatøuje v tom, ¾e krajský soud neprovedl dùkaz revizním znaleckým posudkem za situace, kdy se posudky lékaøe OSSZ a PK MPSV ÈR znaènì li¹í v hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti. Je pøesvìdèen, ¾e se v jeho pøípadì jedná o tì¾kou poruchu osobnosti, která má za následek subjektivnì výrazné sní¾ení celkové výkonnosti organismu. K jednání komise navíc nebyl pøizván. Tyto námitky neshledal Nejvy¹¹í správní soud oprávnìnými. Podle ust. § 4 odst. 2 zákona è. 582/1991 Sb., o organizaci a provádìní sociálního zabezpeèení posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost obèanù pro úèely pøezkumného øízení soudního ve vìcech dùchodového poji¹tìní Ministerstvo práce a sociálních vìcí. Za tím úèelem zøizuje jako své orgány posudkové komise. Podle ust. § 132 zákona è. 99/1963 Sb., obèanského soudního øádu ve spojení s ust. § 64 s. ø. s. soud hodnotí dùkazy podle své úvahy, a to ka¾dý dùkaz jednotlivì a v¹echny dùkazy v jejich vzájemné souvislosti; pøitom peèlivì pøihlí¾í ke v¹emu, co vy¹lo za øízení najevo, vèetnì toho, co uvedli úèastníci. Pøi hodnocení dùkazu posudkem PK MPSV ÈR se pak soud musí zabývat tím, zda uvedený posudek má v¹echny pøedepsané nále¾itosti, zejména pak posoudit, zda jeho skutkový základ je úplný a podlo¾ený obsahem nálezù, zda je nále¾itì zhodnocena míra funkèního posti¾ení vyplývající z jednotlivých onemocnìní posuzovaného a zda posudkové závìry jsou pøesvìdèivé a posudkové hodnocení odpovídá zji¹tìným skuteènostem. Krajský soud takto posudek PK MPSV ÈR zhodnotil a dospìl k závìru, ¾e ho lze pova¾ovat za úplný ve skutkových zji¹tìních a pøesvìdèivý co do posudkových závìrù. S tímto hodnocením Nejvy¹¹í správní soud souhlasí pokud jde o urèení zdravotního posti¾ení, které je rozhodující pøíèinou dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu, jako¾ i posouzení poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti vyplývajícího z tohoto posti¾ení. V tomto rozsahu posudek PK MPSV ÈR nepochybnì po¾adované nále¾itosti splòuje. Stì¾ovatel byl komisí shledán po stránce psychické i somatické stabilizován, lucidní, orientovaný, bez známek deprese, poruch intelektu, pamìti, vnímání, my¹lení èi jiné psychopatologické symptomatologie. Odchylný závìr posudku PK MPSV ÈR ve srovnání se závìry lékaøe OSSZ ohlednì míry poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti se proto v tomto rozsahu jeví jako dostateènì odùvodnìný a podlo¾ený obsahem nálezu. Nejvy¹¹í správní soud nicménì pova¾uje za nutné upozornit, ¾e se PK MPSV ÈR øádnì nevypoøádala s vyhodnocením ostatních zdravotních posti¾ení, jimi¾ stì¾ovatel trpí, neprovedla výslovnì jejich funkèní zhodnocení a zahrnula je do posudkového závìru ohlednì celkového poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti jen obecnì, co¾ je nepochybnì vadou posudku. I kdy¾ lze dovodit, ¾e pova¾ovala tato posti¾ení pro posouzení vìci za nevýznamná, bylo na místì takové stanovisko v posudku uvést a nále¾itì jej odùvodnit. Krajský soud tedy dle názoru Nejvy¹¹ího správního soudu do jisté míry pochybil, opomnìl-li se s uvedenou vadou posudku v odùvodnìní svého rozhodnutí vypoøádat. Nejvy¹¹í správní soud v¹ak pøi svých úvahách zohlednil i skuteènost, ¾e i s pøípadným navý¹ením procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti pro dal¹í zdravotní posti¾ení by se její vý¹e v rámci dané polo¾ky pohybovala podle ust. § 6 odst. 3 vyhl. 284/1995 Sb. stále v rozmezí 40 a¾ 60% a nejedná se proto o takovou vadu, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o vìci samé ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ø. s. Nejvy¹¹í správní soud proto neshledal dùvodu pro tuto vadu napadený rozsudek zru¹it. Uvádí-li pak stì¾ovatel, ¾e subjektivnì je sní¾ení celkové výkonnosti jeho organismu výrazné, je k tomu nutno poznamenat, ¾e pro rozhodnutí o jeho nároku je urèující právì hledisko objektivní, pro jeho¾ získání byl PK MPSV ÈR vypracován pøedmìtný posudek. Námitka, podle ní¾ rozhodovala PK MPSV ÈR pouze na základì zdravotní dokumentace, bez pøímého vy¹etøení stì¾ovatele, je nakonec v pøímém rozporu s obsahem správního spisu (viz. str. 2 a 3 posudku). Ze v¹ech shora uvedených dùvodù dospìl Nejvy¹¹í správní soud k závìru, ¾e rozsudek Krajského soudu v Brnì netrpí vadou podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ø. s. a kasaèní stí¾nost proto podle § 110 odst. 1 s. ø. s. jako nedùvodnou zamítl.

https://rejstriky.finance.cz/firma-bugina-s-r-o-28481984

BUGINA, s.r.o. Praha IČO 28481984 kontakty (15.10.2019) | Finance.cz BUGINA, s.r.o. Praha IČO: 28481984 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu BUGINA, s.r.o., která sídlí v obci Praha a bylo jí přiděleno IČO 28481984. Firma s názvem BUGINA, s.r.o. se sídlem v obci Praha byla založena v roce 2008. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 3 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona . Základní údaje o BUGINA, s.r.o. IČO: 28481984 Městský soud v Praze 12.11.2008 C 144798 BUGINA, s.r.o. Aktuální kontaktní údaje BUGINA, s.r.o. Kontakty na BUGINA, s.r.o. IČO: 28481984 Koněvova 2660/141 , Praha 130 00 12.11.2008 Obory činností BUGINA, s.r.o. IČO: 28481984 Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona 30.5.2018 pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor 12.11.2008 - 30.5.2018 Vedení firmy BUGINA, s.r.o. IČO: 28481984 Za společnost jedná jednatel samostatně. 30.5.2018 Způsob jednání za společnost: Jednatel jedná jménem společnosti ve všech věcech samostatně. Je-li jmenováno více jedantelů, jedná jménem společnosti každý z jednatelů samostatně. 12.11.2008 - 30.5.2018 Petra Janáková 12.11.2008 - 24.2.2015 Petra Vízdalová 16.4.2016 - 30.5.2018 od 12.11.2008 do 22.5.2018 Zlata Kindlová 30.5.2018 - 11.2.2019 od 22.5.2018 do 2.1.2019 Rilská 3182/4, Praha 143 00 Zlata Kindlová Vlastníci firmy BUGINA, s.r.o. IČO: 28481984 zakladni 200 000 Kč - 12.11.2008 Sbírka Listin BUGINA, s.r.o. IČO: 28481984 C 144798/SL 13 účetní závěrka [2014] Městský soud v Praze 31.12.2014 14.9.2015 18.9.2015 7 C 144798/SL 12 zpráva o vztazích dle §66a ods.9 za rok 2013 Městský soud v Praze 31.12.2013 11.6.2014 4.7.2014 1 C 144798/SL 11 účetní závěrka [2013] Městský soud v Praze 31.12.2013 11.6.2014 4.7.2014 8 C 144798/SL 10 účetní závěrka [2012], zpráva o vztazích dle §66a ods.9 Městský soud v Praze 31.12.2012 2.5.2013 4.6.2013 9 C 144798/SL 9 zpráva o vztazích dle §66a ods.9 r.2011 Městský soud v Praze 31.12.2011 12.6.2012 19.6.2012 1 C 144798/SL 8 účetní závěrka r.2011 Městský soud v Praze 31.12.2011 12.6.2012 19.6.2012 8 C 144798/SL 7 zpráva o vztazích dle §66a ods.9 -r.2010 Městský soud v Praze 31.12.2010 15.6.2011 22.6.2011 1 C 144798/SL 6 účetní závěrka r.2010 Městský soud v Praze 31.12.2010 15.6.2011 22.6.2011 8 C 144798/SL 5 zpráva o vztazích dle §66a ods.9 Městský soud v Praze 15.3.2010 23.4.2010 23.4.2010 1 C 144798/SL 4 účetní závěrka r.2009 Městský soud v Praze 31.12.2009 23.4.2010 23.4.2010 10 C 144798/SL 3 účetní závěrka r.2008 Městský soud v Praze 31.12.2008 23.4.2010 23.4.2010 16 C 144798/SL 2 podpisové vzory +čestné prohášení Městský soud v Praze 16.10.2008 22.10.2008 27.11.2008 2 Hodnocení BUGINA, s.r.o. Výpis dat pro firmu BUGINA, s.r.o. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy BUGINA, s.r.o., 28481984 na obchodním rejstříku výpis firmy BUGINA, s.r.o., 28481984 na živnostenském rejstříku BUGINA, s.r.o. - 28481984 - Praha , Koněvova 2660/141

http://septima.cz/

Učebnice nakladatelství Septima - učebnice, pracovní sešity, knihy. Učebnice Nakladatelství Septima spol. s r.o. Nacházíte se: Nakladatelství Septima » Nakladatelství Septima učebnice, pracovní sešity, knihy. Učebnice Septima - Úvod Nakladatelství Septima vydává učebnice, pracovní sešity, metodické materiály pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Dosud vyšlo v nakladatelství Septima: 82 učebnic a pracovních sešitů pro základní školy praktické, 24 učebnic a pracovních sešitů pro základní školy speciální, 56 učebnic a pracovních sešitů pro sluchově postižené žáky základní školy a 28 učebnic pro odborná učiliště a praktické školy. Nakladatelství Septima také vydalo 49 metodických příruček pro odbornou i širší veřejnost. Nakladatelství Septima vydává i ojedinělé řady publikací pro výuku znakové řeči u malých dětí s těžkým postižením sluchu, která je využívána ve školách i v rodinách. Umožňuje rozvinout slovní zásobu dětí ve znakové řeči na úroveň zralosti pro povinnou školní docházku. Dítě, které ovládne její obsah, je bez větších problémů připraveno zvládat školní práci. Koncepce ucelených řad učebnic nakladatelství Septima a dalších materiálů pro jednotlivé typy škol vytváří nakladatelství ve spolupráci s MŠMT a v souladu s aktuálními potřebami vzdělávání žáků s různým postižením. Významnou částí tvorby nakladatelství Septima jsou učebnice a pracovní sešity pro žáky s lehkým mentálním postižením. Zde se nakladatelství Septima soustředilo na vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace (ucelená řada učebnic českého jazyka - mluvnice, anglického jazyka), na oblast Matematika a její aplikace (ucelená řada učebnic aritmetiky a geometrie), na oblast Člověk a jeho svět (ucelená řada učebnic prvouky, vlastivědy), na oblast Člověk a společnost (ucelená řada učebnic výchovy k občanství) a na oblast Člověk a příroda (ucelená řada učebnic fyziky a přírodopisu). Publikace nakladatelství Septima procházejí schvalovacím řízením na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Po udělení schvalovací doložky jsou jednotlivé tituly publikovány v Seznamu učebnic uveřejňovaném ve Věstníku MŠMT ČR. Dovolujeme si vás upozornit, že jakýkoliv způsob rozmnožování publikací vydaných naším nakladatelstvím je porušením autorských práv, a je tudíž trestný. Nakladatelství Septima se těší na vaše objednávky, náměty, připomínky a podněty. Přejeme mnoho zdaru při práci s našimi publikacemi a úspěchy v roce 2017. Pracovníci nakladatelství Septima,s. r. o. Obchodní společnost Septima, s.r.o. se sídlem E. Přemyslovny 378, 156 00 Praha 5 identifikační číslo: 47123079 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném u MS v Praze, oddíl C, vložka 12736, dne 18.9.1992 pro prodej zboží prostřednictvím on-line obchodu umístěného na internetové adrese www.septima.cz 1. ÚVODNÍ USTANOVENÍ 1.1. Tyto obchodní podmínky (dále jen „obchodní podmínky“) obchodní společnosti Septima, s.r.o., se sídlem E. Přemyslovny 378, 156 00 Praha 5, identifikační číslo: 47123079, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u MS v Praze, oddíl C, vložka 12736, ze dne 18.9.1992 (dále jen „prodávající“) upravují v souladu s ustanovením § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) vzájemná práva a povinnosti smluvních stran vzniklé v souvislosti nebo na základě kupní smlouvy (dále jen „kupní smlouva“) uzavírané mezi prodávajícím a jinou fyzickou osobou (dále jen „kupující“) prostřednictvím internetového obchodu prodávajícího. Internetový obchod je prodávajícím provozován na webové stránce umístněné na internetové adrese www.septima.cz (dále jen „webová stránka“), a to prostřednictvím rozhraní webové stránky (dále jen „webové rozhraní obchodu“). 1.2. Obchodní podmínky se nevztahují na případy, kdy osoba, která má v úmyslu nakoupit zboží od prodávajícího, je právnickou osobou či osobou, jež jedná při objednávání zboží v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci svého samostatného výkonu povolání. 1.3. Ustanovení odchylná od obchodních podmínek je možné sjednat v kupní smlouvě. Odchylná ujednání v kupní smlouvě mají přednost před ustanoveními obchodních podmínek. 1.4. Ustanovení obchodních podmínek jsou nedílnou součástí kupní smlouvy. Kupní smlouva a obchodní podmínky jsou vyhotoveny v českém jazyce. Kupní smlouvu lze uzavřít v českém jazyce. 1.5. Znění obchodních podmínek může prodávající měnit či doplňovat. Tímto ustanovením nejsou dotčena práva a povinnosti vzniklá po dobu účinnosti předchozího znění obchodních podmínek. 2. UŽIVATELSKÝ ÚČET 2.1. Na základě registrace kupujícího provedené na webové stránce může kupující přistupovat do svého uživatelského rozhraní. Ze svého uživatelského rozhraní může kupující provádět objednávání zboží (dále jen „uživatelský účet“). V případě, že to webové rozhraní obchodu umožňuje, může kupující provádět objednávání zboží též bez registrace přímo z webového rozhraní obchodu. 2.2. Při registraci na webové stránce a při objednávání zboží je kupující povinen uvádět správně a pravdivě všechny údaje. Údaje uvedené v uživatelském účtu je kupující při jakékoliv jejich změně povinen aktualizovat. Údaje uvedené kupujícím v uživatelském účtu a při objednávání zboží jsou prodávajícím považovány za správné. 2.3. Přístup k uživatelskému účtu je zabezpečen uživatelským jménem a heslem. Kupující je povinen zachovávat mlčenlivost ohledně informací nezbytných k přístupu do jeho uživatelského účtu. 2.4. Kupující není oprávněn umožnit využívání uživatelského účtu třetím osobám. 2.5. Prodávající může zrušit uživatelský účet, a to zejména v případě, kdy kupující svůj uživatelský účet déle než 100 dní nevyužívá, či v případě, kdy kupující poruší své povinnosti z kupní smlouvy (včetně obchodních podmínek). 2.6. Kupující bere na vědomí, že uživatelský účet nemusí být dostupný nepřetržitě, a to zejména s ohledem na nutnou údržbu hardwarového a softwarového vybavení prodávajícího, popř. nutnou údržbu hardwarového a softwarového vybavení třetích osob. 3. UZAVŘENÍ KUPNÍ SMLOUVY 3.1. Veškerá prezentace zboží umístěná ve webovém rozhraní obchodu je informativního charakteru a prodávající není povinen uzavřít kupní smlouvu ohledně tohoto zboží. Ustanovení § 1732 odst. 2 občanského zákoníku se nepoužije. 3.2. Webové rozhraní obchodu obsahuje informace o zboží, a to včetně uvedení cen jednotlivého zboží. Ceny zboží jsou uvedeny včetně daně z přidané hodnoty a všech souvisejících poplatků. Ceny zboží zůstávají v platnosti po dobu, kdy jsou zobrazovány ve webovém rozhraní obchodu. Tímto ustanovením není omezena možnost prodávajícího uzavřít kupní smlouvu za individuálně sjednaných podmínek. 3.3. Webové rozhraní obchodu obsahuje také informace o nákladech spojených s balením a dodáním zboží. Informace o nákladech spojených s balením a dodáním zboží uvedené ve webovém rozhraní obchodu platí pouze v případech, kdy je zboží doručováno v rámci území České republiky. 3.4. Pro objednání zboží vyplní kupující objednávkový formulář ve webovém rozhraní obchodu. Objednávkový formulář obsahuje zejména informace o: 3.4.1. objednávaném zboží (objednávané zboží „vloží“ kupující do elektronického nákupního košíku webového rozhraní obchodu), 3.4.2. způsobu úhrady kupní ceny zboží, údaje o požadovaném způsobu doručení objednávaného zboží a 3.4.3. informace o nákladech spojených s dodáním zboží (dále společně jen jako „objednávka“). 3.5. Před zasláním objednávky prodávajícímu je kupujícímu umožněno zkontrolovat a měnit údaje, které do objednávky kupující vložil, a to i s ohledem na možnost kupujícího zjišťovat a opravovat chyby vzniklé při zadávání dat do objednávky. Objednávku odešle kupující prodávajícímu kliknutím na příslušné tlačítko. Údaje uvedené v objednávce jsou prodávajícím považovány za správné. 3.6. Odeslání objednávky se považuje za takový úkon kupujícího, který nepochybným způsobem identifikuje objednávané zboží, kupní cenu, osobu kupujícího, způsob úhrady kupní ceny, a je pro smluvní strany závazným návrhem kupní smlouvy. Podmínkou platnosti objednávky je vyplnění všech povinných údajů v objednávkovém formuláři, seznámení se s těmito obchodními podmínkami na webové stránce a potvrzení kupujícího o tom, že se s těmito obchodními podmínkami seznámil. 3.7. Prodávající neprodleně po obdržení objednávky toto obdržení kupujícímu potvrdí elektronickou poštou, a to na adresu elektronické pošty kupujícího uvedenou v uživatelském rozhraní či v objednávce (dále jen „elektronická adresa kupujícího“). 3.8. Prodávající je vždy oprávněn v závislosti na charakteru objednávky (množství zboží, výše kupní ceny, předpokládané náklady na dopravu) požádat kupujícího o dodatečné potvrzení objednávky (například písemně či telefonicky). 3.9. Návrh kupní smlouvy ve formě objednávky má platnost patnáct dnů. 3.10. Smluvní vztah mezi prodávajícím a kupujícím vzniká doručením přijetí objednávky (akceptací), jež je prodávajícím zasláno kupujícímu elektronickou poštou, a to na adresu elektronické pošty kupujícího. 3.11. V případě, že některý z požadavků uvedených v objednávce nemůže prodávající splnit, zašle kupujícímu na elektronickou adresu kupujícího pozměněnou nabídku s uvedením možných variant objednávky a vyžádá si stanovisko kupujícího. 3.12. Pozměněná nabídka se považuje za nový návrh kupní smlouvy a kupní smlouva je v takovém případě uzavřena až akceptací kupujícího prostřednictvím elektronické pošty. 3.13. Kupující souhlasí s použitím komunikačních prostředků na dálku při uzavírání kupní smlouvy. Náklady vzniklé kupujícímu při použití komunikačních prostředků na dálku v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy (náklady na internetové připojení, náklady na telefonní hovory) si hradí kupující sám, přičemž tyto náklady se neliší od základní sazby. 4. CENA ZBOŽÍ A PLATEBNÍ PODMÍNKY 4.1. Cenu zboží a případné náklady spojené s dodáním zboží dle kupní smlouvy může kupující uhradit prodávajícímu následujícími způsoby: 1) v hotovosti v provozovně prodávajícího na adrese E. Přemyslovny 378, 156 00 Praha 5; 2) v hotovosti na dobírku v místě určeném kupujícím v objednávce; 3) bezhotovostně převodem na účet prodávajícího č. 610042021/0100, vedený u Komerční banky, Praha, (dále jen „účet prodávajícího“). 4.2. Společně s kupní cenou je kupující povinen zaplatit prodávajícímu také náklady spojené s balením a dodáním zboží ve smluvené výši. Není-li uvedeno výslovně jinak, rozumí se dále kupní cenou i náklady spojené s dodáním zboží. 4.3. Prodávající nepožaduje od kupujícího zálohu či jinou obdobnou platbu. Tímto není dotčeno ustanovení čl. 4.6 obchodních podmínek ohledně povinnosti uhradit kupní cenu zboží předem. 4.4. V případě platby v hotovosti či v případě platby na dobírku je kupní cena splatná při převzetí zboží. V případě bezhotovostní platby je kupní cena splatná do 14je dnů od uzavření kupní smlouvy. 4.5. V případě bezhotovostní platby je kupující povinen uhrazovat kupní cenu zboží společně s uvedením variabilního symbolu platby. V případě bezhotovostní platby je závazek kupujícího uhradit kupní cenu splněn okamžikem připsání příslušné částky na účet prodávajícího. 4.6. Prodávající je oprávněn, zejména v případě, že ze strany kupujícího nedojde k dodatečnému potvrzení objednávky (čl. 3.8), požadovat uhrazení celé kupní ceny ještě před odesláním zboží kupujícímu. Ustanovení § 2119 odst. 1 občanského zákoníku se nepoužije. 4.7. Případné slevy z ceny zboží poskytnuté prodávajícím kupujícímu nelze vzájemně kombinovat. 4.8. Je-li to v obchodním styku obvyklé nebo je-li tak stanoveno obecně závaznými právními předpisy, vystaví prodávající ohledně plateb prováděných na základě kupní smlouvy kupujícímu daňový doklad – fakturu. Prodávající je plátcem daně z přidané hodnoty. Daňový doklad – fakturu vystaví prodávající kupujícímu po uhrazení ceny zboží a zašle jej v elektronické podobě na elektronickou adresu kupujícího. 5. ODSTOUPENÍ OD KUPNÍ SMLOUVY 5.1. Kupující bere na vědomí, že dle ustanovení § 1837 občanského zákoníku, nelze mimo jiné odstoupit od kupní smlouvy: 5.1.1. o dodávce zboží, jehož cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli prodávajícího a k němuž může dojít během lhůty pro odstoupení od smlouvy, 5.1.2. o dodání alkoholických nápojů, jež mohou být dodány až po uplynutí třiceti dnů a jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávislých na vůli prodávajícího, 5.1.3. o dodávce zboží, které bylo upraveno podle přání kupujícího nebo pro jeho osobu 5.1.4. o dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze, jakož i zboží, které bylo po dodání nenávratně smíseno s jiným zbožím, 5.1.5. o dodávce zboží v uzavřeném obalu, které kupující z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit, 5.1.6. o dodávce zvukové nebo obrazové nahrávky nebo počítačového programu, pokud porušil jejich původní obal, 5.1.7. o dodávce novin, periodik nebo časopisů, 5.1.8. o dodání digitálního obsahu, pokud nebyl dodán na hmotném nosiči a byl dodán s předchozím výslovným souhlasem kupujícího před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a prodávající před uzavřením smlouvy sdělil kupujícímu, že v takovém případě nemá právo na odstoupení od smlouvy. 5.2. Nejedná-li se o případ uvedený v čl. 5.1 či o jiný případ, kdy nelze od kupní smlouvy odstoupit, má kupující v souladu s ustanovením § 1829 odst. 1 občanského zákoníku právo od kupní smlouvy odstoupit, a to do čtrnácti (14) dnů od převzetí zboží, přičemž v případě, že předmětem kupní smlouvy je několik druhů zboží nebo dodání několika částí, běží tato lhůta ode dne převzetí poslední dodávky zboží. Odstoupení od kupní smlouvy musí být prodávajícímu odesláno ve lhůtě uvedené v předchozí větě. 5.3. V případě odstoupení od kupní smlouvy dle čl. 5.2 obchodních podmínek se kupní smlouva od počátku ruší. Zboží musí být prodávajícímu vráceno do čtrnácti (14) dnů od odstoupení od smlouvy prodávajícímu. Odstoupí-li kupující od kupní smlouvy, nese kupující náklady spojené s navrácením zboží prodávajícímu, a to i v tom případě, kdy zboží nemůže být vráceno pro svou povahu obvyklou poštovní cestou. 5.4. V případě odstoupení od smlouvy dle čl. 5.2 obchodních podmínek vrátí prodávající peněžní prostředky přijaté od kupujícího do čtrnácti (14) dnů od odstoupení od kupní smlouvy kupujícím, a to stejným způsobem, jakým je prodávající od kupujícího přijal. Prodávající je taktéž oprávněn vrátit plnění poskytnuté kupujícím již při vrácení zboží kupujícím či jiným způsobem, pokud s tím kupující bude souhlasit a nevzniknou tím kupujícímu další náklady. Odstoupí-li kupující od kupní smlouvy, prodávající není povinen vrátit přijaté peněžní prostředky kupujícímu dříve, než mu kupující zboží vrátí nebo prokáže, že zboží prodávajícímu odeslal. 5.5. Nárok na úhradu škody vzniklé na zboží je prodávající oprávněn jednostranně započíst proti nároku kupujícího na vrácení kupní ceny. 5.6. Do doby převzetí zboží kupujícím je prodávající oprávněn kdykoliv od kupní smlouvy odstoupit. V takovém případě vrátí prodávající kupujícímu kupní cenu bez zbytečného odkladu, a to bezhotovostně na účet určený kupujícím. 5.7. Je-li společně se zbožím poskytnut kupujícímu dárek, je darovací smlouva mezi prodávajícím a kupujícím uzavřena s rozvazovací podmínkou, že dojde-li k odstoupení od kupní smlouvy kupujícím, pozbývá darovací smlouva ohledně takového dárku účinnosti a kupující je povinen spolu se zbožím prodávajícímu vrátit i poskytnutý dárek. 6. PŘEPRAVA A DODÁNÍ ZBOŽÍ 6.1. V případě, že je způsob dopravy smluven na základě zvláštního požadavku kupujícího, nese kupující riziko a případné dodatečné náklady spojené s tímto způsobem dopravy. 6.2. Je-li prodávající podle kupní smlouvy povinen dodat zboží na místo určené kupujícím v objednávce, je kupující povinen převzít zboží při dodání. 6.3. V případě, že je z důvodů na straně kupujícího nutno zboží doručovat opakovaně nebo jiným způsobem, než bylo uvedeno v objednávce, je kupující povinen uhradit náklady spojené s opakovaným doručováním zboží, resp. náklady spojené s jiným způsobem doručení. 6.4. Při převzetí zboží od přepravce je kupující povinen zkontrolovat neporušenost obalů zboží a v případě jakýchkoliv závad toto neprodleně oznámit přepravci. V případě shledání porušení obalu svědčícího o neoprávněném vniknutí do zásilky nemusí kupující zásilku od přepravce převzít. 7. PRÁVA Z VADNÉHO PLNĚNÍ 7.1. Práva a povinnosti smluvních stran ohledně práv z vadného plnění se řídí příslušnými obecně závaznými předpisy (zejména ustanoveními § 1914 až 1925, § 2099 až 2117 a § 2161 až 2174 občanského zákoníku). 7.2. Prodávající odpovídá kupujícímu, že zboží při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující zboží převzal: 7.2.1. má zboží vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, má takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné, 7.2.2. se zboží hodí k účelu, který pro jeho použití prodávající uvádí nebo ke kterému se zboží tohoto druhu obvykle používá, 7.2.3. zboží odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy, 7.2.4. je zboží v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a 7.2.5. zboží vyhovuje požadavkům právních předpisů. 7.3. Ustanovení uvedená v čl. 7.2 obchodních podmínek se nepoužijí u zboží prodávaného za nižší cenu na vadu, pro kterou byla nižší cena ujednána, na opotřebení zboží způsobené jeho obvyklým užíváním, u použitého zboží na vadu odpovídající míře používání nebo opotřebení, kterou zboží mělo při převzetí kupujícím, nebo vyplývá-li to z povahy zboží. 7.4. Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že zboží bylo vadné již při převzetí. 7.5. Práva z vadného plnění uplatňuje kupující u prodávajícího na adrese jeho provozovny, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží, případně i v sídle nebo místě podnikání. Za okamžik uplatnění reklamace se považuje okamžik, kdy prodávající obdržel od kupujícího reklamované zboží. 7.6. Další práva a povinnosti stran související s odpovědností prodávajícího za vady může upravit reklamační řád prodávajícího. 8. DALŠÍ PRÁVA A POVINNOSTI SMLUVNÍCH STRAN 8.1. Kupující nabývá vlastnictví ke zboží zaplacením celé kupní ceny zboží 8.2. Prodávající není ve vztahu ke kupujícímu vázán žádnými kodexy chování ve smyslu ustanovení § 1826 odst. 1 písm. e) občanského zákoníku. 8.3. K mimosoudnímu řešení spotřebitelských sporů z kupní smlouvy je příslušná Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2, IČ: 000 20 869, internetová adresa: http://www.coi.cz 8.4. Prodávající je oprávněn k prodeji zboží na základě živnostenského oprávnění. Živnostenskou kontrolu provádí v rámci své působnosti příslušný živnostenský úřad. Dozor nad oblastí ochrany osobních údajů vykonává Úřad pro ochranu osobních údajů. Česká obchodní inspekce vykonává ve vymezeném rozsahu mimo jiné dozor nad dodržováním zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. 8.5. Kupující tímto přebírá na sebe nebezpečí změny okolností ve smyslu § 1765 odst. 2 občanského zákoníku. 9. OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ 9.1. Ochrana osobních údajů kupujícího, který je fyzickou osobou, je poskytována zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. 9.2. Kupující souhlasí se zpracováním těchto svých osobních údajů: jméno a příjmení, adresa bydliště, identifikační číslo, daňové identifikační číslo, adresa elektronické pošty, telefonní číslo (dále společně vše jen jako „osobní údaje“). 9.3. Kupující souhlasí se zpracováním osobních údajů prodávajícím, a to pro účely realizace práv a povinností z kupní smlouvy a pro účely vedení uživatelského účtu. Nezvolí-li kupující jinou možnost, souhlasí se zpracováním osobních údajů prodávajícím také pro účely zasílání informací a obchodních sdělení kupujícímu. Souhlas se zpracováním osobních údajů v celém rozsahu dle tohoto článku není podmínkou, která by sama o sobě znemožňovala uzavření kupní smlouvy. 9.4. Kupující bere na vědomí, že je povinen své osobní údaje (při registraci, ve svém uživatelském účtu, při objednávce provedené z webového rozhraní obchodu) uvádět správně a pravdivě a že je povinen bez zbytečného odkladu informovat prodávajícího o změně ve svých osobních údajích. 9.5. Zpracováním osobních údajů kupujícího může prodávající pověřit třetí osobu, jakožto zpracovatele. Kromě osob dopravujících zboží nebudou osobní údaje prodávajícím bez předchozího souhlasu kupujícího předávány třetím osobám. 9.6. Osobní údaje budou zpracovávány po dobu neurčitou. Osobní údaje budou zpracovávány v elektronické podobě automatizovaným způsobem nebo v tištěné podobě neautomatizovaným způsobem. 9.7. Kupující potvrzuje, že poskytnuté osobní údaje jsou přesné a že byl poučen o tom, že se jedná o dobrovolné poskytnutí osobních údajů. 9.8. V případě, že by se kupující domníval, že prodávající nebo zpracovatel (čl. 9.5) provádí zpracování jeho osobních údajů, které je v rozporu s ochranou soukromého a osobního života kupujícího nebo v rozporu se zákonem, zejména jsou-li osobní údaje nepřesné s ohledem na účel jejich zpracování, může: 9.8.1. požádat prodávajícího nebo zpracovatele o vysvětlení, 9.8.2. požadovat, aby prodávající nebo zpracovatel odstranil takto vzniklý stav. 9.9. Požádá-li kupující o informaci o zpracování svých osobních údajů, je mu prodávající povinen tuto informaci předat. Prodávající má právo za poskytnutí informace podle předchozí věty požadovat přiměřenou úhradu nepřevyšující náklady nezbytné na poskytnutí informace. 10. ZASÍLÁNÍ OBCHODNÍCH SDĚLENÍ A UKLÁDÁNÍ COOKIES 10.1. Kupující souhlasí se zasíláním informací souvisejících se zbožím, službami nebo podnikem prodávajícího na elektronickou adresu kupujícího a dále souhlasí se zasíláním obchodních sdělení prodávajícím na elektronickou adresu kupujícího. 10.2. Kupující souhlasí s ukládáním tzv. cookies na jeho počítač. V případě, že je nákup na webové stránce možné provést a závazky prodávajícího z kupní smlouvy plnit, aniž by docházelo k ukládání tzv. cookies na počítač kupujícího, může kupující souhlas podle předchozí věty kdykoliv odvolat. 11. DORUČOVÁNÍ 11.1. Oznámení týkající se vztahů prodávajícího a kupujícího, zejména týkající odstoupení od kupní smlouvy, musí být doručena poštou formou doporučeného dopisu, není-li v kupní smlouvě stanoveno jinak. Oznámení se doručují na příslušnou kontaktní adresu druhé strany a považují se za doručené a účinné okamžikem jejich dodání prostřednictvím pošty, s výjimkou oznámení o odstoupení od smlouvy učiněného kupujícím, kdy je odstoupení účinné, pokud je oznámení kupujícím ve lhůtě pro odstoupení odesláno. 11.2. Za doručené se považuje i oznámení, jehož převzetí bylo adresátem odmítnuto, které nebylo vyzvednuto v úložní době, nebo které se vrátilo jako nedoručitelné. 11.3. Smluvní strany můžou běžnou korespondenci vzájemně doručovat prostřednictvím elektronické pošty, a to na adresu elektronické pošty uvedenou v uživatelském účtu kupujícího či uvedenou kupujícím v objednávce, resp. na adresu uvedenou na webové stránce prodávajícího. 12. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 12.1. Pokud vztah založený kupní smlouvou obsahuje mezinárodní (zahraniční) prvek, pak strany sjednávají, že vztah se řídí českým právem. Tímto nejsou dotčena práva spotřebitele vyplývající z obecně závazných právních předpisů. 12.2. Je-li některé ustanovení obchodních podmínek neplatné nebo neúčinné, nebo se takovým stane, namísto neplatných ustanovení nastoupí ustanovení, jehož smysl se neplatnému ustanovení co nejvíce přibližuje. Neplatností nebo neúčinností jednoho ustanovení není dotknutá platnost ostatních ustanovení. Změny a doplňky kupní smlouvy či obchodních podmínek vyžadují písemnou formu. 12.3. Kupní smlouva včetně obchodních podmínek je archivována prodávajícím v elektronické podobě a není přístupná. Septima nabízí učebnice, pracovní sešity a knihy v těchto kategoriích: Učebnice Septima - Základní škola praktická Učebnice Septima - Základní škola speciální Učebnice Septima - Odborná učiliště a praktické školy Učebnice Septima - Základní škola pro sluchově postižené Učebnice Septima - Nezařazené Septima - Novinky: Vážení zákazníci, informace na internetových stránkách nakladatelství Septima průběžně aktualizujeme. Potřebujete-li podrobnější informace o připravovaných titulech, kontaktujte laskavě redakci nakladatelství Septima na telefonu: 257920493, mailem: redakce@septima.cz nebo kontaktujte obchodní oddělení: obchod@septima.cz. Tištěnou podobu nabídkového katalogu Vám rádi na požádání zašleme. Fyzickým osobám posíláme objednané zboží na dobírku a účtujeme dle platného ceníku České pošty.

https://www.zakony.cz/soudni-rozhodnuti/ustavni-soud/2019/1/judikat-us-IV-uS-3109-18-GUS2019227

IV.ÚS 3109/18, Soudní rozhodnutí Ústavního soudu - Zákony.cz IV.ÚS 3109/18, Soudní rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 3109/18 Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti TERMINAL OIL a. s., se sídlem Příbram III, Na Flusárně 168, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Příbram, Na Flusárně 168, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2018 č. j. 10 Afs 227/2016-40, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a za účasti Městského soudu v Praze a Generálního ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 1387/7, jako vedlejších účastníků řízení, takto: V ústavní stížnosti ze dne 14. 9. 2018 společnost TERMINAL OIL a. s. (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané ve věci pokuty za opožděné podání tvrzení daně z minerálních olejů. Dne 20. 7. 2013 platebním výměrem č. j. 118496/2013-510000-31 Celní úřad pro hlavní město Praha (dále jen "celní úřad") uložil žalobkyni pokutu ve výši 300 000 Kč podle § 250 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, za opožděné podání tvrzení daně z minerálních olejů za zdaňovací období květen 2013. Celní úřad uvedl, že řádné daňové tvrzení obdržel až dne 12. 7. 2013. Žalobkyně s tímto tvrzením nesouhlasila a tvrdila, že řádné daňové přiznání zaslala celnímu úřadu včas, tj. dne 25. 6. 2013, společně s přiznáním k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně podle § 56 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební dani. Dne 25. 9. 2013 rozhodnutím č. j. 41899-2/2013-900000-304.7 Generální ředitelství cel, se sídlem v Praze 4 (dále jen "žalovaný") odvolání žalobkyně proti rozhodnutí celního úřadu ze dne 20. 7. 2013 č. j. 118496/2013-510000-31 zamítl a napadený platební výměr potvrdil. Dne 16. 8. 2016 rozsudkem č. j. 10 Af 67/2013-36 Městský soud v Praze (dále jen "správní soud") žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2013 č. j. 41899-2/2013-900000-304.7 zamítl (výrok I) jako nedůvodnou. Správní soud nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení důkazu svědeckou výpovědí Ing. D. P., ekonomky žalobkyně, neboť dle jeho názoru tento důkaz by byl nezpůsobilý tvrzení žalobkyně sám o sobě prokázat. Jde totiž o to, že by o určité skutečnosti měl de facto vypovídat ten, kdo se jí sám dovolává. Byla to právě navrhovaná zaměstnankyně žalobkyně, která jako ekonomka zásilku ze dne 25. 6. 2013 odesílala. Její svědecká výpověď by se měla týkat skutečnosti, kterou de facto sama tvrdí. Taková výpověď by však byla bez důkazní hodnoty, proto správní soud k provedení tohoto důkazu nespatřoval prostor. Jiný důkaz k prokázání skutečnosti, že obsahem zásilky ze dne 25. 6. 2013 bylo i přiznání ke spotřební dani, však žalobkyně nenavrhla (např. převážení zásilky založené ve správním spisu žalovaného, neboť je znám hmotnostní údaj žalobkyní podané zásilky). Dne 28. 6. 2018 rozsudkem č. j. 10 Afs 227/2016-40 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku správního soudu ze dne 16. 8. 2016 č. j. 10 Af 67/2013-36 zamítl (výrok I) jako nedůvodnou. Kasační soud se zabýval též otázkou, zda správní soud postupoval správně, pokud zamítl návrh na provedení dokazování výslechem ekonomky žalobkyně. Podle kasačního soudu byl tento důkaz nadbytečný, neboť zaměstnankyně žalobkyně měla svou výpovědí potvrdit, že řádné daňové přiznání bylo obsahem zásilky odeslané dne 25. 6. 2013. Toto tvrzení však žalobkyně již správním orgánům poskytla, ty ho zahrnuly do zjištěného skutkového stavu a vyhodnotily tak, že není způsobilé změnit celkový závěr o obsahu zásilky. Změny tohoto závěru není možné logicky dosáhnout pouze prostým zopakováním již uvedeného tvrzení. Žalobkyně v návrhu na provedení důkazu neuvedla, v čem by svědkyně své původní prohlášení měla doplnit, co hodlá uvést nad rámec již zjištěného skutkového stavu. Provedení výslechu ekonomky stěžovatelky bylo tudíž podle kasačn��ho soudu nadbytečné. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozsudkem kasačního soudu bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces, zakotvené v článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jelikož kasační soud zamítl kasační stížnost, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny základní podmínky. Stěžovatelka citovala podstatnou část odůvodnění napadeného rozsudku a uvedla, že s argumentací kasačního soudu nesouhlasí. Opakovaně poukázala na výše citované články Listiny a Úmluvy a zdůraznila, že jejich součástí je i právo účastníka navrhovat důkazy a vyjadřovat se k důkazům (rovnost zbraní). Uvedené právo bylo dle stěžovatelky porušeno neprovedením jí navrhovaného důkazu svědeckou výpovědí její zaměstnankyně Ing. P.; stěžovatelka poukázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 956/11. Závěrem stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že kasační soud nesprávně zhodnotil i ostatní řádně provedené důkazy svědčící o vysoké míře pravděpodobnosti, že součástí zásilky podané pod podacím číslem RR191430521CZ bylo i přiznání k dani z minerálních olejů za období květen 2013. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné prostředky k ochraně svého práva. Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud shledává v tvrzení stěžovatelky o porušení základního práva na spravedlivý proces neústavním postupem kasačního soudu při dokazování tím, že nepřipustil stěžovatelkou navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí její ekonomky. Kasační soud v odůvodnění svého rozsudku, stejně jako správní soud v předcházejícím rozhodnutí, výslovně uvedly důvody, pro které navrhovaný důkaz nebyl připuštěn. Ústavní soud připomíná, že Listina ani Úmluva nestanoví jakákoliv pravidla dokazování. Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda řízení posuzované jako celek, včetně způsobu, jakým byly prováděny důkazy, bylo spravedlivé ve smyslu článku 36 a násl. Listiny, resp. článku 6 odst. 1 Úmluvy. K tvrzení stěžovatelky, že kasační soud neprovedl navrhovaný důkaz výpovědí ekonomky stěžovatelky, čímž porušil požadavky spravedlivého procesu, Ústavní soud připomíná svoji konstantní judikaturu k otázce tzv. opomenutého důkazu, podle níž zásadám spravedlivého procesu odpovídá nejen možnost účastníka řízení vyjádřit se k provedeným důkazům, nýbrž i navrhnout důkazy vlastní; soud sice není povinen provést všechny navržené důkazy, musí však o vznesených návrzích rozhodnout a - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění nepřevzal. V opačném případě zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost [srov. nález ze dne 4. 9. 2002 sp. zn. I. ÚS 113/02 (N 109/27 SbNU 213) a v něm citovaná rozhodnutí]. Ústavní soud konstatuje, že neprovedení stěžovatelkou navrhovaného důkazu výpovědí její ekonomky je v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněno jak v napadeném rozsudku kasačního soudu, tak i v předcházejícím rozsudku správního soudu. Tato rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněna, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Zdroj: rozsudek Ústavního soudu ze dne 29.1.2019, čj. IV.ÚS 3109/18, www.usoud.cz.

https://firmy.euro.cz/subjekt-cele-cesko-cte-detem-o-p-s-27767612

Celé Česko čte dětem o.p.s. IČO: 27767612, Ostrava, výpis z rejstříku (13.12.2019) | Euro.cz Firma Celé Česko čte dětem o.p.s. IČO 27767612 Celé Česko čte dětem o.p.s. má aktuální nebo historický záznam v těchto rejstřících: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík. Celé Česko čte dětem o.p.s. (27767612) je Obecně prospěšná společnost. Sídlí na adrese Janáčkova 1426, 702 00 Ostrava Česká republika. Do obchodního rejtříku byla zapsána dne 10. 5. 2006 a je stále aktivní. Celé Česko čte dětem o.p.s. má celkem tři provozovny a jednu živnost. Jako zdroj dat o Celé Česko čte dětem o.p.s. nám sloužily tyto stránky: Detailní informace o Celé Česko čte dětem o.p.s. na Justice.cz Detailní informace o Celé Česko čte dětem o.p.s. na rzp.cz Výpis dat pro Celé Česko čte dětem o.p.s. na portále firmy.euro.cz obsahuje pouze takové informace, které lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. Základní údaje Celé Česko čte dětem o.p.s. 27767612 Aktuální kontaktní údaje Celé Česko čte dětem o.p.s. Sídlo Celé Česko čte dětem o.p.s. Janáčkova 1426 , 702 00 Ostrava Česká republika Janáčkova 1426/10, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava 24.3.2016 Janáčkova 1426 , 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava Česká republika Ostrava - Moravská Ostrava, Janáčkova 1426/10, PSČ 70200 3.6.2009 - 24.3.2016 Poděbradova 2738 , 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava Česká republika Ostrava - Moravská Ostrava, Poděbradova 2738/16, PSČ 70200 10.5.2006 - 3.6.2009 Předmět podnikání Celé Česko čte dětem o.p.s. popularizace hlasitého čtení dětem amládeži vČeské republice apodpora širšího přístupu dětí amládeže ke kulturním statkům 10.5.2006 napomáhání správnému psychickému aemocionálnímu vývoji dětí amládeže, získávání vhodných charakterových vlastností, vzorců morálního chování aformování návyku číst si vdospělosti 10.5.2006 iniciace vzdělávacích anaučně zábavných programů pro děti amládež ve školách, školkách ajiných výchovně vzdělávacích institucích 10.5.2006 podpora apropagace akcí veřejného čtení 10.5.2006 vydavatelské anakladatelské činnosti 10.5.2006 pořádání odborných kurzů, školení ajiných vzdělávacích akcí 10.5.2006 poradenská činnost voblasti společenských věd arozvoje osobnosti 10.5.2006 vedení firmy Celé Česko čte dětem o.p.s. Statutární orgán Celé Česko čte dětem o.p.s. Mgr. Eva Katrušáková 7.11.2013 Třanovského 80 , 737 01 Český Těšín Česká republika Třanovského 80/2, 737 01 Český Těšín Mgr. Eva Katrušáková 27.8.2011 - 7.11.2013 Český Těšín, Třanovského 80/2, PSČ 73701 Dozorčí rada Celé Česko čte dětem o.p.s. Prof. Ing. Dr. Renáta Hótová 24.4.2014 Husitská 1865 , 735 32 Rychvald Česká republika Husitská 1865, 735 32 Rychvald Mgr. Ivana Slováčková 9.8.2015 Bezručova 194 , 737 01 Český Těšín Česká republika Bezručova 194/34, 737 01 Český Těšín MUDr. Prof. Jaroslav Štěrba Ph.D. 15.8.2015 Brněnská 693 , 664 51 Šlapanice Česká republika Brněnská 693/12, 664 51 Šlapanice PhDr. Prof. Josef Jařáb CSc. 10.5.2006 - 7.1.2009 Pekařská 17 , 772 00 Olomouc Česká republika Olomouc, Pekařská 17, PSČ 77200 PhDr. Prof. Josef Jařab CSc. 7.1.2009 - 1.12.2010 Mgr. Ivana Slováčková 10.5.2006 - 27.8.2011 Český Těšín, Bezručova 194/34, PSČ 73701 MUDr. Doc. Jaroslav Štěrba Ph.D. 10.5.2006 - 27.8.2011 Brněnská 12 , 664 51 Šlapanice Česká republika Šlapanice, Brněnská 12, PSČ 66451 Prof. Ing. Dr. Renáta Hótová 1.12.2010 - 27.8.2011 Rychvald, Husitská 1865, PSČ 73532 Prof. Ing. Dr. Renáta Hótová 27.8.2011 - 24.4.2014 Mgr. Ivana Slováčková 27.8.2011 - 9.8.2015 MUDr. Prof. Jaroslav Štěrba Ph.D. 27.8.2011 - 15.8.2015 Sbírka Listin Celé Česko čte dětem o.p.s. O 225/SL 17 účetní závěrka [2013] s příl. Krajský soud v Ostravě 10.9.2014 29.9.2014 11 O 225/SL 16 výroční zpráva [2013] Krajský soud v Ostravě 10.9.2014 29.9.2014 25 O 225/SL 15 účetní závěrka [2012], výroční zpráva [2012] s příl. Krajský soud v Ostravě 12.8.2013 13.8.2013 54 O 225/SL 14 výroční zpráva r. 2011 Krajský soud v Ostravě 17.8.2012 18.10.2012 60 O 225/SL 13 výroční zpráva r. 2010 s úč.záv.s příl. Krajský soud v Ostravě 22.9.2011 13.10.2011 37 O 225/SL 9 notářský zápis Nz 74/2011 rozh. jed. zaklad. Krajský soud v Ostravě 18.4.2011 27.6.2011 29.8.2011 12 O 225/SL 12 podpisové vzory 7x Krajský soud v Ostravě 19.4.2011 27.6.2011 29.8.2011 11 O 225/SL 11 rozhod. o statut. orgánu zápis z jednání DR Krajský soud v Ostravě 19.4.2011 27.6.2011 29.8.2011 4 O 225/SL 10 rozhod. o statut. orgánu zápis z jednání SR Krajský soud v Ostravě 19.4.2011 27.6.2011 29.8.2011 4 O 225/SL 8 výroční zpráva r.2008 + účetní záv. vč. příl. Krajský soud v Ostravě 6.8.2010 11.8.2010 38 O 225/SL 7 výroční zpráva r. 2009+účetní záv.vč.příloh Krajský soud v Ostravě 1.8.2010 4.8.2010 43 O 225/SL 6 výroční zpráva r. 2007 vč.účet.závěrky Krajský soud v Ostravě 26.2.2009 2.3.2009 38 O 225/SL 5 výroční zpráva r.2006 vč. účet.záv. Krajský soud v Ostravě 2.11.2007 6.11.2007 19 O 225/SL 4 podpisové vzory -Kmeťová,Racková,Hasáková Krajský soud v Ostravě 26.4.2006 5.6.2006 5 O 225/SL 3 rozhod. o statut. orgánu zápis DR Krajský soud v Ostravě 10.3.2006 26.4.2006 5.6.2006 1 O 225/SL 2 rozhod. o statut. orgánu zápis správní rady Krajský soud v Ostravě 10.3.2006 26.4.2006 5.6.2006 1 O 225/SL 1 notářský zápis NZ 52/2006 zakl.list. Krajský soud v Ostravě 3.3.2006 26.4.2006 5.6.2006 9 Živnosti a provozovny Celé Česko čte dětem o.p.s. Smetanova 1912/5, Český Těšín 737 01 1004267061 Mariánské náměstí 190/5, Praha 110 00 1009965476 Odboje 118/3, Český Těšín 737 01 1011496470 Živnost č. 6 Pořádání výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí Živnost č. 9 Agenturní činnost v oblasti kultury a umění Celé Česko čte dětem o.p.s. - 27767612 - Ostrava CTE-SYSTEM, s.r.o. - 25247298 - Chodov CTE Group Real Estate s.r.o. - 27863808 - Praha CTE Tourism s.r.o. - 28894391 - Praha CTE CARGO Sped. s.r.o. - 06803628 - Praha Nejen dětem z. s. - 01436902 - Slatina Srdce dětem 2007 o.s. - 01182501 - Pňov-Předhradí Radost dětem při MŠ 116 Přímětice, z.s. - 02386186 - Znojmo

http://kraken.slv.cz/4Tdo1333/2015

4 Tdo 1333/2015 Dotčené předpisy: § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoník 4 Tdo 1333/2015-23 Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2015 o dovolání obviněného R. V. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 3 To 91/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 221/2011, t a k t o : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 10 T 221/2011, byl obviněný R. V. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že nejméně v době od 8.7.2009 až do dne 2.6.2010, kdy byl na základě evropského zatýkacího rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 7.8.2009 pod sp. zn. 10 T 8/2004 zatčen ve V. v R. r., a dále v době od 3.12.2010, kdy byl z vydávací vazby v R. r. propuštěn, do 22.3.2011, kdy byl tamtéž opětovně zatčen a následně dne 28.3.2011 vydán orgánům České republiky a téhož dne dodán do výkonu trestu odnětí svobody v České republice, nenastoupil a vyhýbal se výkonu trestu odnětí svobody v trvání sedm a půl roku ve věznici s ostrahou, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29.7.2008, sp. zn. 19 T 8/2004, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.5.2009, sp. zn. 6 To 118/2008 a v návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3.2.2010, sp. zn. 3 To 1367/2009, a to přesto, že dne 7.7.2009 osobně převzal výzvu Krajského soudu v Brně ze dne 22.6.2009, sp. zn. 10 T 8/2004, k nástupu výkonu uvedeného trestu ve věznici Brno Bohunice nejpozději do 16.00 hodin dne 1.7.2009, žádost jeho obhájce o odložení výkonu trestu ze dne 17.7.2009 byla pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29.7.2009, sp. zn. 10 T 8/2004, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.8.2009, sp. zn. 6 To 70/2009, zamítnuta, když oznámení o zamítnutí této stížnosti bylo doručeno jeho obhájci dne 3.9.2009, přičemž do Vazební věznice v Brně-Bohunicích, kam měl nástup výkonu trestu stanoven, se sám dobrovolně nedostavil, aniž by mu v tom bránily vážné důvody, ani žádným způsobem nekontaktoval Krajský soud v Brně, který mu uvedený trest uložil, neboť jeho úmyslem bylo od počátku, kdy s tímto záměrem opustil území České republiky, se výkonu uloženého trestu odnětí svobody vyhnout, případně jej znemožnit či oddálit. Za uvedené jednání byl obviněný R. V. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 10 T 221/2011, podal obviněný R. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 3 To 91/2015, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 3 To 91/2015, podal následně obviněný R. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že skutkový stav nebyl soudy zjištěn v rozsahu odpovídajícím ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. a důkazy nebyly hodnoceny dle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Dle napadeného usnesení bylo od počátku (kdy s tímto záměrem opustil území České republiky) úmyslem obviněného vyhnout se výkonu uloženého trestu odnětí svobody, případně jej znemožnit či oddálit, avšak dovolatel odmítá, že by jeho jednání mělo vést k vyhýbání se, znemožnění či oddalování výkonu trestu, neboť se pouze odstěhoval do sousedního státu, kde byl kontaktní a řádně nahlásil svůj pobyt příslušným úřadům. Dále uvedl, že pokud setrvá na svém tvrzení, že mu výzva k nástupu výkonu trestu nebyla vůbec doručena, ani doručena být nemohla, neboť se v době jejího údajného doručení nacházel v zahraničí, pak výzva byla doručena po lhůtě k nastoupení trestu. Dále citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2013, sp, zn. 7 Tz 54/2013. Rovněž namítl, že se napadené usnesení nevypořádalo s otázkou institutu promlčení trestního stíhání ve vztahu k zániku trestnosti. Vzhledem k uvedeným důvodům pak obviněný vyjádřil názor, že nemohl naplnit všechny znaky skutkové podstaty předmětného přečinu, neboť zcela absentuje subjektivní stránka trestného činu. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a aby sám rozhodl o zproštění obžaloby obviněného R. V. Do doby konání neveřejného zasedání neměl senát Nejvyššího soudu k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). Nejvyšší soud však v posuzovaném případě shledal, že obviněný R. V. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného ohledně údajně nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, když uvedl, že dokazování nebylo provedeno v dostatečném rozsahu, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Námitky obviněného, že nebylo bezpečně prokázáno, že jeho jednáním došlo k naplnění skutkové podstaty přečinu, pro který byl uznán vinným, jsou tedy zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Lze však podotknout, že soud prvního stupně logicky a přesvědčivě vysvětlil, jak dospěl ke konkrétním skutkovým zjištěním, odvolací soud přitom neshledal v této části rozhodnutí žádné pochybení a ani podle názoru Nejvyššího soudu napadená rozhodnutí nebudí z tohoto hlediska pochybnosti. O tom, že obviněný nevztahoval své námitky k právnímu posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, ostatně svědčí i to, že vytýkal i porušení procesních ustanovení, a o ustanovení § 2 odst. 5 a § 2 odst. 6 tr. ř. Co se týká námitky dovolatele týkající zániku trestnosti, zde obviněný pouze obecně uvedl, že se napadené usnesení nevypořádalo s otázkou institutu promlčení trestního stíhání ve vztahu k zániku trestnosti, dovolání je tudíž příliš obecné a nekonkrétní, než aby bylo možno s jistotou zjistit podstatu dovolatelovy argumentace. Nad rámec dovolání Nejvyšší soud podotýká, že se odvolací soud touto otázkou dostatečně zabýval, když v této souvislosti lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 3 To 91/2015, s. 5. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Z postupu soudů obou stupňů je evidentní, že provedly ve věci podrobné dokazování, všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině napadeného rozsudku mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly především výpovědi svědků R. P. a G. H., znalecký posudek a výpověď znalce z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, JUDr. Mgr. Bc. Kamila Pospíšila, a dále z provedených a pečlivě hodnocených listinných důkazů. Na základě provedených důkazů pak byla zcela vyvrácena obhajoba obviněného spočívající v tom, že mu výzva k nástupu výkonu trestu nebyla doručena a že nepodepsal ani její doručenku. V podrobnostech pak Nejvyšší soud odkazuje na pečlivé a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně. Soudy hodnotily důkazy důsledně v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Svůj hodnotící postup soudy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy se ke skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, dobraly na základě důkazů, při jejichž hodnocení dodržely logické myšlenkové postupy plně slučitelné se zásadou volného hodnocení důkazů. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného R. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

http://fspraha.info/archiv/

[ 25. 4. 2020 ] Chráněno: Vážení členové Federace strojvůdců Praha Informace pro členy [ 17. 2. 2020 ] 19.3.2020 – pozvánka Čl. schůze Informace pro členy HomeInformace pro členyArchiv 25. 11. 2017 Informace pro členy 0 Závodní výbor OSŽ Praha Dne 25.5. 2014 VE 14 : 30 HODIN do PJ Vršovice na obnovenou historickou tradiční akci : "Poslední točení" kolegů strojvůdců ČD a ČD Cargo, kteří odcházejí do zaslouženého odpočinku Poděkování ze strany zástupců zaměstnavatelů a odborů Doprava motorovým vozem na ONJ Pohoštění ve společenské místnosti DKV Praha-ONJ Během celého aktu v PJ Vršovice bude připraveno malé pohoštění při poslechu reprodukované hudby ZO FS Praha a ZV OSŽ Praha vloženo 24. ledna 2015 přečetl jsem si Váš dopis S-32/2015-O10 ze dne 15.1.2015 a překvapilo mne, že personální ředitel čte nástěnky strojvůdců na šatnách. Co mne ale velmi rozlítilo, je fakt, že jste opomněl přiložit popisovaný dopis, na který Vám prezident Federace strojvůdců ČR Jindřih Hlas odpovídal. Shodou okolností je Váš dopis spolu s odpovědí prezidenta FS ČR vyvěšen na naší nástěnce vedle oficiálního dopisu od JUDr M.Kováře, který se věnuje problematice pracovních smluv. Zrovna v době kdy se předkládají nové pracovní smlouvy. Máme to chápat jako náhodu? Omyl? Či záměr? Nebo dokonce zastrašování zaměstnanců??! Doufám, že je to jen omyl. Dosud jsem Vás měl za solidního chlapa. Doufám, že se k tomu jako chlap postavíte a celou, velmi nepříjemnou věc uvedete velmi rychle na pravou míru. Nejlépe vydáním nového dopisu s kopií popisovaného dopisu a vhodná by též byla omluva prezidentu Federace strojvůdců v časopise Zájmy strojvůdce. Zatím ještě s úctou ZO Federace strojvůdců ČR Cargo Praha 725543508 vloženo 19. ledna 2015 Českomoravská 316 Ředitel PJ Praha Věc: Předkládání nových pracovních smluv způsob, jakým jsou nové pracovní smlouvy předkládány a nemožnost si pracovní smlouvu v klidu prostudovat, případně ji předložit k posouzení třetí osobě, nás velmi znepokojuje. Takový postup v nás vyvolává dojem, že zaměstnavatel předkládá pro zaměstnance nevýhodné smlouvy a domníváme se, že je proti pravidlům otevřeného jednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Naše doporučení členům Federace strojvůdců je smlouvy za stávajících podmínek nepodepisovat. Požadujeme, aby způsob předkládání nových pracovních smluv byl změněn a zaměstnanec dostal možnost si novou pracovní smlouvu odnést a poradit se s třetí osobou. Prezidium Federace strojvůdců ČR Personální ředitel ČD Cargo Vážení členové ZO FS ČR DKV Praha, v Cargu se snaží vnucovat k podpisu nové pracovní smlouvy, které mohou být pro zaměstnance velmi nevýhodné !!! (viz předešlý dokument M. Brunnera) Věnujte proto velkou pozornost dokumentům, které Vám zaměstnavatel předkládá k podpisu, případně si vyžádejte čas k možnosti posouzení další osobou (právníkem a pod.), protože po Vašem podepsání dokumentu s tím nelze většinou již nic dělat !!! Členská schůze se koná 26. listopadu 2014 Začátek schůze byl stanoven na 14.30 hodin s níže uvedeným programem. Uvítání a diskuse s pozvanými hosty z P – FS ČR Řešení, náměty, dotazy a problémy členů k činnosti celé FS ČR (k výše uvedeným bodům bude probíhat i diskuse) 6. V 17 hodin Setkání s důchodci 7. Volná zábava Vzhledem k dotazům na rozdělení a využítí členských příspěvků jsem připravil níže uvedený graf. Z tohoto grafu si lehce každý může spočítat kolik na kterou položku přispívá. Vážení členové ZO, července 2014 jsem diskutoval na základě našeho sjednaného pojištění právní ochrany u firmy D.A.S. s právníkem Mgr. Otakarem Janebou na téma cestovní náhrady, místo výkonu práce a co je to Praha. Zda se jedná o obec nebo sdružení obcí (Praha 1, Praha 2, Praha 3 atd.) vyjádření Mgr. O. Janeby : k Vašemu dotazu ve věci cestovních náhrad Vám sděluji následující skutečnosti. Je-li ve Vaší pracovní smlouvě uvedeno jako místo výkonu práce město Praha, rozumí se pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad město Praha. Právě pojem pravidelné pracoviště je klíčový pro posouzení případných nároků na cestovné náhrady. Dle § 156 a násl. zákoníku práce vzniká zaměstnanci nárok na cestovné náhrady jen v případě pracovní cesty nebo cesty mimo pravidelné pracoviště. Z tohoto důvodu by pro Vás bylo nejvýhodnější, kdybyste se se zaměstnavatelem dohodl na změně pracovní smlouvy, ve které byste si sjednali pravidelné pracoviště konkrétně (přesnou adresou) a cestování po Praze by Vám zaměstnavatel proplácel. Otázkou ovšem je, zda by na takovou dohodu zaměstnavatel přistoupil. Pojem pravidelného pracoviště je používán výhradně pro účely poskytování cestovních náhrad, zaměstnavatel má možnosti, nikoliv však povinnost, je se zaměstnanec sjednat. Jedná se o konkrétní dohodu zaměstnance a zaměstnavatele, která nemůže být nahrazena ani ujednáním v kolektivní smlouvě, ani stanovením ve vnitřním předpisu nebo jiným jednostranně učiněným opatřením zaměstnavatele. Pravidelné pracoviště musí být sjednáno výhradně v pracovní smlouvě, což je splnění i v případě její změny. Zaměstnavatel ani zaměstnanec nemají povinnost pravidelné pracoviště v pracovní smlouvě sjednávat a proto § 34a upravuje postup pro případ jeho nesjednání. Dle ustanovení § 34a zákoníku práce platí, že není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, platí, že pravidelným pracovištěm je místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce. Pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec. Místo výkonu práce může být určeno velmi úzce, stejně jako může být určeno velmi široce. Zákoník práce sám neurčuje, jakým způsobem má být místo výkonu práce vymezeno a nechává to na smluvním ujednání stran pracovního poměru. Jako místo výkonu práce tak může být sjednáno konkrétní pracoviště, sídlo zaměstnavatele, obec, kraj, území ČR apod Místo výkonu práce by mělo odpovídat potřebě zaměstnavatele a být přiměřené povaze práce. V rámci sjednaného místa výkonu práce či míst výkonu práce je zaměstnavatel oprávněn práci zaměstnanci přidělovat. Mimo sjednané místo výkonu práce je zaměstnanec povinen konat práci jen v případě pracovní cesty. Pokud nebudete mít v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce úžeji než Praha, znamená to, že nárok na cestovné náhrady za cestování po Praze Vám nevzniká. Zároveň je Praha – jako obec identifikována i v příslušném katastru nemovitostí a jednotlivé části Prahy jsou v katastru nemovitostí uvedeny jako části obce. Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci nejen při pracovní cestě, ale i cestě mimo pravidelné pracoviště, mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, přeložení, dočasném přidělení, přijetí do zaměstnání v pracovním poměru a k výkonu práce v zahraničí. Podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel; přitom přihlíží k oprávněným zájmům zaměstnance. Jestliže jsou vzhledem k okolnostem práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelné, předchozí písemná forma určení podmínek se nevyžaduje, netrvá-li na ní zaměstnanec. V případě Hlavního města Praha se tak zákonná úprava jeví pro zaměstnance jako méně příznivá. R. Kraus : Pokud jsem to tedy správně pochopil tak platí, že je na každém zaměstnanci, aby si ohlídal co zaměstnavatel do pracovní smlouvy nebo její změny uvádí a v případě nesouhlasu tuto pracovní smlouvu, případně její změnu nepodepsat a požadovat opravu příslušného znění. V našem případě místa výkonu práce. Čili na místo PRAHA budeme požadovat příslušné pracoviště, případně sídlo DKV Praha s adresou. Např. DKV Praha – PJ Praha Vršovice nebo DKV Praha Chodovská 1476 / 3b Praha 4. Pokud pak místem pro cestovní náhrady bude zaměstnavatelem uvedena PRAHA jako obec, není nutno toto zaměstnavateli podepisovat a můžeme požadovat opravu na bližší specifikaci pracoviště, např. DKV Praha – PJ Praha Vršovice. V případě, že zaměstnavatel nebude ochoten opravu místa pro cestovní náhrady změnit, není třeba toto sjednávat a cestovní náhrady se počítají dle místa výkonu práce sjednaném v pracovní smlouvě, případně její změně. Mgr. O. Janeba : Potvrzuji Vám Váš výklad, s tím ale, jak jsem již upozorňoval, jedná se o možnost, nikoliv povinnost zaměstnavatele. Jedná se o konkrétní dohodu zaměstnance a zaměstnavatele, jejíchž změna není právně vynutitelná a ve věci by tak mělo dojít k vyvolání jednání mezi Vaší organizací, příp. dalšími organizacemi a zaměstnavatelem. Nedovedu si dost dobře představit, že toto budou dohadovat se zaměstnavatelem přímo jednotlivý zaměstnanci. s právníkem Mgr. Otakarem Janebou diskutoval R. Kraus. na základě stížností na neutěšený stav funkčnosti klimatizací jednotek 814 jsem 7. června 2014 jednal s vedoucím oprav PJ Libeň Ing. J. Konopíkem, který mi přislíbil URYCHLENÉ řešení situace a následně i rychlé a důsledné provedení oprav klimatizací. Též jsem ho požádal, aby při současném stavu nefukčních klimatizací strojvedoucí dostávali balenou vodu, s čímž souhlasil. V této souvislosti jsem ihned též požádal přednostu PJ Vršovice J. Střelku, kterého jsem o celé věci informoval, aby zajistil možnost odběru balené vody nejen v PJ Vršovice, ale i v PJ Libeň pro strojvedoucí, kteří tam na směny nastupují. Takže v současnosti by měla být i v Libni k dispozici balená voda. Klimatizaci stanovišť jednotek 814 to sice nenahradí, ale alespoň něco do doby než se klimatizace opraví a plně zfunkční. Praha 29. června 2014 Na základě červnového jednání výboru ZO FS ČR DKV Praha byl poslán prezidentovi FS ČR následující dopis z jednání posledního výboru ZO FS ČR DKV Praha konaného 23. června 2014 vyplynuly níže uvedené požadavky do PKS 2015, na kterých se shodli přítomní členové výboru. Řádné a spravedlivé ohodnocení práce strovedoucího. Již několik let je postupně strojvedoucímu přidávána práce, kterou konali zaměstnanci v jiných profesích. Jako příklad uvádím prakticky plošné zrušení posunovačů ve stanicích (tedy až vzácné vyjímky). Dále převedení odpovědnosti prakticky vždy a za vše. Příkladem jsou různá ustanovení v současnosti platných předpisů D1, D2 a D3, včetně různých nařízení vydaných O-12 GŘ. Jako příklad mohu uvést nařízení poslední – a to je povinnost dávání výzvy k pohotovosti, čímž opět je přededena odpovědnost a povinnost z členů obsluhy vlaku na strojvedoucího. Zkrátka lze konstatovat, že ČD a.s. ušetřili značné mzdové prostředky (za posunovače a vozmistry) a jejich práce přešla na strojvedoucího aniž by tuto profesi někdo odměnil alespoň částečně z ušetřených mzdových prostředků. Dále lze konstatovat, že navýšení odpovědnosti, kterou dříve měly jiné profese (obsluha vlaku, výpravčí apod.) se též obešla bez patřičného ohodnocení. Tak nějak potichu, postupně a plynule je strojvedoucí odpovědný prakticky za vše. Členové obsluhy vlaku si oddychli, že se zbavili spoustu věcí a částky na výplatní pásce se přitom nezměnili. Bohužel se nezměnili ani u strojvedoucích. Nyní použiji Vaše rčení, které je více než výstižné – Pokud dokážeme strojvedoucího příkladně potrestat za nedodržení čehosi, tak je nutné umět ho také příkladně odměnit za bezproblémový výkon práce !!! S tímto odstavcem souvisí i zrušení rozdílu v tarifních třídách na traťových výkonech (tř. 10 a 11), který vyvolal mezi DKV, PJ i jednotlivými strojvedoucími, značnou řevnivost, nesnášenlivost a nebojím se říci i jistý druh korupce a to jenom proto, aby DKV, PJ i jistým strojvedoucím byly přidělovány výkony hodnocené v 11 tar. třídě. Traťový strojvedoucí by měl podle našeho názoru mít odpovídající jednotný základní plat a k tomu příplatky. Jedná se např. o jazykové znalosti pro provoz v zahraničí, zkoušky z předpisů zahraničních železnic, za provoz na tratích dle D3, za provoz na tratích z komerčním odbavením apod. Dodnes málokdo z nás chápe v čem je strojvedoucí na Pendolínu (dnes i RailJetech) nebo vezoucí vlak SC, EC, IC a NC rychlostí 160 Km/h na koridoru, když má postavenu „zelenou ulici“ trať je moderně zabezpečená a návěsti se zobrazují na opakovači a navíc před jízdou dostane denní tisk, kávu a bagetu vyjímečnější než strojvedoucí na nějaké lokálce jedoucí rychlostí 50 Km/h, kde musí předpokládat, že na každém přejezdu může „sebrat“ silniční vozidlo, na podzim se „klouže“ a má velké starosti někam vyjet a nebo zastavit na určeném místě mizerně nebo vůbec ne osvětlené zastávce, v mlze „hledá“ návěsti, které i za normální viditelnosti jsou buď zarostlé a nebo jinak skryté, na poslední chvíli zahlédne „mžourající návěst návěstidla, které z dálky prakticky není vidět, místo novin, kávy a bagety musí hnací vozidlo odvěsit a po objetí opět svěsit, umýt si čelní okna od much a pak za jízdy rycle zhltout kus chleba z domova a vysrknout kávu, kterou si uvařil jen díky tomu, že si vodu postavil ještě před příjezdem do vratné stanice. O tratích D3 a o komerčním odbavování se radši ani zmiňovat nebudu. Závěrem k tomuto bodu bych rád konstatoval, že již nadešel čas provést přehodnocení finančního ohodnocení profesí a to včetně úřednických u ČD a.s. V případě, že nebude vůle strojvedoucí patřičně finančně ohodnotit (tím není myšleno o pár stovek navýšený základní plat, tak jako doposud), tak žádáme o převedení povinností a odpovědností zpět na jiné profese. Dále bych se rád zmínil i o strojmistrech a vedoucích strojmistrech, kteří (tedy alespoň u nás) jsou další profesí u ČD a.s., která je značně vytížená a zároveň finančně velmi podhocená. Strojmistr dnes provádí dokonce i hodnocení provozních záznamů strojvedoucích a to z důvodu, aby se ušetřili zaměstnanci, kteří jsou zbyteční !!! Ovšem technické vybavení tomu neodpovídá. Počítače jsou pomalé a zastaralé, tiskárny jsou prakticky jen pro domácí použití nikoliv pro nepřetržitý provoz, programy nestabilní (leckdy práce za polovinu směny zmizí bez náhrady a pak je nutno začít znovu – což je na „prášky“) a technická podpora odstarňující různé softwarové problémy minimální a nespolehlivá. Strojedoucí s 11 tar. třídou se pak může strojmistrům, kteří mají též 11 třídu smát. Žádáme proto stejně jako u strojvedoucích přehodnocení finančního ohodnocení a návrh na patřičný nárůst mzdy. Vážený pane prezidente, osobně si myslím, že již skutečně nadešel čas zaměstnavateli „bouchnout“ do stolu a i přes skutečnost, že v dozorčí radě sedí členové OSŽ požadovat spravedlivé rozdělení mzdových prostředků vzhledem k pracovní vytíženosti a odpovědnosti jednotlivých profesí. Též by bylo vhodné začít hledat úspory u vyšších úředníků na základě nezávislého personálního auditu a konečně ukázat na úřednické funkce i osoby ve vyšším úřednickém aparátu, keré není nutno zaměstnávat a zrušením jejich funkcí se ušetří značné finanční prostředky. U profesí v provozu již opravdu nelze nic ušetřit, aniž by to nenarušilo bezpečnost provozu a nebo nepopíralo běžné lidské potřeby jako například se v klidu a slušně najíst, mít nějaký ten odpočinek, mít nějaké slušné volno (úředníci mají každou sobotu a neděli a my…), abychom mohli být s rodinou apod. Též si myslím, že díky současnému finančnímu hodnocení musí někteří chodit pracovat ještě někam jinam, aby uživili rodinu z důvodu např. mateřské dovolené manželky, hypotéce na bydlení apod., pak chodí do zaměstnání neopočatí, čímž narůstá riziko nehodových událostí, projetí návěstidel apod. Pokud by finanční ohodnocení bylo adekvátní, tak většina (píšu většina, protože jsou mezi námi i „hamouni a lakomci“, kteří budou mít stále málo) by si nemusela někde přivydělávat a ti kteří musí stále hamounit (věřím, že se jedná o menšinu) by si postupně dříve, či později „naběhli“ sami. No, asi jsem se již „vykecal“, ale vše co jsem na základě svého zjištění i zjištění a požadavků ostatních členů výboru a řadových členů naší ZO napsal myslím skutečně vážně a troufám si říci, že s tímto souvisí i bytí a nebytí celé FS ČR. Opravdu věřte mi, že členové potřebují vidět nějakou činnost a ne pouze poslouchat sliby, či nějaké řeči a už vůbec ne, že by měli být rozumní a soucítit s ČD. Vždyť ČD s námi také nesoucítí a jediné co by rády, abychom dělali, to co nám řeknou, nic nechtěli a byli zticha !!! Mě osobně také přestává bavit vše omlouvat a lidi chlácholit, protože vidím, že je to kontraproduktivní a nechci být hromosvodem nadávek za laksnost a nevšímavost někoho jiného. Všimněte si také, že v současnosti moc nových členů FS nemá. Mladí strojvůdci totiž nevidí smysl vstupovat do FS, protože pokud si přečtou PKS a trochu poslouchají ostatní starší strojvůdce, tak prakticky nemají potřebu se odborově sdružovat. Osobně se snažím přesvědčit mladé ke vstupu do FS, ale sebektritcky přiznávám, že moc oslňujících argumentů proč vstoupit do FS nemám. Možná, že svou funkci předsedy ZO vykonávám špatně, ale dělám to již 20 let, snažím se operativně přizpůsobit současným okolnostem, ovšem oproti minulým letům s minimální účinností, tak nevím. Obávám se doby, kdy starší strojvůdci opustí aktivní službu a naše nejen ZO, ale i celá FS bude organizací penzistů – hrozná představa !!! Za řešení výše uvedeného předem velmi děkuje byl jsem požádán o názor v souvislosti s plánovaným nákupem e-čteček, tudíž zkusím subjektivně posoudit užitné vlastnosti tabletu a čtečky. Předesílám, že nemám žádný patent na rozum. Nejprve krátké shrnutí – klady jsou plusové, zápory mínusové. e-čtečka: + neunavuje oči, + pro svůj provoz potřebuje opravdu málo elektrické energie, + nízká pořizovací cena, – pomalé překreslování dat na displeji, – v základním provedení černobílé provedení, – v základním provedení nepodsvícený displej *), – v základním provedení neumožňuje změnu velikosti písma, – (určení pouze pro zobrazování textu). + (všechny výše uvedené "mínusy" e-čteček se u tabletu neuplatňují), + libovolná konfigurovatelnost programového vybavení, + datové připojení (Wifi, GSM), – vyšší pořizovací cena, – nutnost zdroje vnějšího napájení (přítomnost 230 V není však absolutní; vybrané modely lze nabíjet přes USB, přičemž obyčejný TRACO DC/DC konvertor za 300 Kč umí stabilizovat 18-72 V na 5 V s dostatečným výkonem pro napájení tabletu). *) Rád bych zde podotknul, že na nových vozidlech máme více displejů, na kterých je mj. rychloměr, trakční veličiny apod. Tudíž argument, že tablet za tmy "svítí" je lichý. Svítí stejně tak, jako ostatní např. 2 + 1 displeje na lok. ř. 380. Mimochodem – EUDD (jednotné stanoviště strojvedoucího) vždy obsahuje displeje. Pochopitelně při výčtu předchozích vlastností vždy záleží na typu a konfiguraci zařízení, tzn. nejedná se o "absolutní" pohled. Význam tabletu lze však spatřit v dalších oblastech, zejména v elektronickém přístupu ke: + služební korespondenci (e-mailu), + vyhláškám, + rozpisu směn, + Knize oprav, + portálu a dalším službám DKV, ČD i SŽDC. V této souvislosti je však nutné zadat vývoj datové základny a interaktivního uživatelského prostředí, které v důsledku nebude vyžadovat uživatelskou znalost práce na PC (viz obranné mechanismy typu "nemám počítač", "neumím s počítačem", aj.). Pak je mj. možné plně využít přínos e-mailové korespondence ve služebních věcech či postupně odbourávat papírové formy zpravování (zde ekonomická návratnost). Dále spatřuji větší přínos tabletu při uvažování problematiky aktualizace dat (obecně TTP, SJŘ, aj.). Zatímco e-čtečka vyžaduje vypracovaní metodiky postupů aktualizací (při uvažování četnosti, přípravy dat, kondice počítače v nástupních místech strojvůdců, uživatelské dovednosti aj.) a dále nutnost fyzického propojení s počítačem pomocí datového kabelu, naopak bezdrátové datové připojení tabletu umožňuje on-line aktualizace v reálném čase (bez účasti uživatele). Poznámka pod čarou – protože předpokládám, že limitem jsou peníze, bude nutné v souvislosti s takovou investicí vyjádřit/uvažovat ekonomickou návratnost. Kriticky je nutno uvážit cenu tabletu, případného datového připojení a technického zázemí. Zároveň není tablet jako tablet, na některé "čínské" se zkrátka nedá dívat. Ani já nejsem schopen vybrat konkrétní typ, protože nemám přehled, nicméně jsem schopen vidět pod prsty programátorům a tudíž i reálným možnostem, co jde a co nejde naprogramovat (na základě zkušeností s programováním datových přenosů). Upřímně – pokud okolo této záležitosti bude probíhat diskuze ryze konfrontační (konfliktní, bojovná) a nikoliv konstruktivní, resp. tvůrčí, nemohu se jí účastnit. Nápady by byly, nikoliv však chuť zabřednout do dalších negativismů, kterých mám kolem sebe až až. Ahoj, Mirek Svoboda Stručná základní informace ze setkání se zástupci AŽD ze dne 26..š 2014 Na setkání se zúčastnli čtyři zástupci fy AŽD,p.Zamrazil za obchodní oddělení,p.Diviš za vývojové a a dva konkrétně zainteresovaní vývojoví pracovníci.Z naší strany se zúčastnil kolega Vebr,já,p.Vondrovic za Plzeň(kde mají dislokovány tři HV řady 362 s LS -06) a kolega z Přerova,který má zkušenosti s provozem prototypu LS-06 na HV 150 222.Role moderátora se zhostil p.Zahula.V prvním sledu byli osloveni zástupci firmy AŽD,aby prezentovali jejich postup od našeho posledního společného jednání a jakým způsobem naložili s našimi připomínkami z minula. Poskytli tyto informace: 1)Zkušební provoz prototypu zařízení na HV 150 222 bude po ukončení ověřovacího zkušebního provozu uzavřen demontáží zařízení. 2)Upravené ,softwarově vylepšené verze na třech HV ř.362 DKV Plzeň zůstanou,o umístění na HV řady 363 u dopravce ČD Cargo se opětně bude jednat během dubna s p.Štěpánkem,původně uvažovaná instalace na 363 005 se nerealizuje. 3)Zkušební provoz začal oficiálně v listopadu,reálně během prosince až února,ukončení se předpokládá v červnu,červenci. AŽD pro schvalovací režim musí deklarovat nezasahování do softwaru po dobu tří měsíců,nicméně všechny připomínky z praktického provozu na vozidlech i od strojvůdců budou po schválení reflektovány a pokud budou legislativně průchodné,nebudou konstrukčně neřešitelné-budou zapracovány. 4)Kontrolní den v Plzni v lednu –strojvůdci inicializovali větší benevolenci LS-06 vůči propadům kodu,zejména na zhlavích stanic,čímž se snížila frekvence obsluhování potvrzovacího tlačítka na únosnou míru při zachování bezpečnosti. 5)Svítivost LED diod není možné regulovat,je již na dolní hranici(u modré sníženo),bude možné naklopením zařízení a desingovým zlepšením ,které mají v další fázi v úmyslu pracovníci AŽD. 6)Zvuková signalizace regulovatelná 18 až 80 dcb,signalizace potvrzovacího tlačítka nepříjemná,v návrhu od nás vzrůstající intenzita nebo jiného zvukové melodičnosti 7)Při neoprávněném obsloužení tlačítka zabezpečovače nařizuje legislativa zvukové upozornění.Při vzniku oprávněnosti do 2 sec je to původní neoprávněné obsloužení vztaženo na toto,není opětná signalizace. Po těchto informacích se dostalo sluchu jednotlivým připomínkám,které se týkali zejména Návodu na použití ,ovládací skřínky,definice provozních stavů a průběhu schvalovacího procesu. Z připomínek vyplynula nutnost vypracovat nový Návod na použití se zapracovanými změnami.jež se týkají např.startu zařízení,stavu zařízení při ZBHV a stylistických úprav,které některé pojmy vysvětlují šířeji a podrobněji i s uvedením technologických prodlev a časů. Při diskuzi jsme se několikrát dostali k závěru,že legislativní úprava norem(např.start více zabezpečeného stavu zařízení během jízdy nebo jeho opětné nastartování po zaúčinkování)a systematický tlak na hodnotitele z VÚŽ,aby některá stanoviska sladil s hodnotitelem zabezpečovače Mirel je nutný. Podrobný zápis s přílohou připomínek jednotlivých přispěvatelů bude dodán po jeho vypracování. Vypracoval Pavel Batelka Níže uvedení členové nechť si vyzvednou průkazy členství ve Federaci strojvůdců ČR. Hanzlík Tomáš Jidovu Lukáš Kapsa František Klindera Ladislav Kocián Tomáš Labský Lukáš Mareš Jakub Procházka Michal Prudič Jan Sejrek Radim Soukup Jakub Šedivý Matěj Zdychynec Jan,Bc. Průkazy jsou k vyzvednutí v hlavní kanceláři ZO FS ČR DKV Praha v níže uvedené tabulce jsou jmenováni strojvedoucí, kteří ještě nepožádali přes personální oddělení o licenci a jsou vedeni jako strojvedoucí bez licence. K prokázání oprávnění řídit drážní vozidlo předkládají řidičský průkaz na drážní vozidlo. Drážní úřad vydal Metodický pokyn pro získání licence strojvedoucího k řízení drážního vozidla. Tento metodický pokyn je určen pro držitele starých typů průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla, na kterých není fotografie a podpis držitele. Níže uvedení strojvedoucí v seznamu, by si měli vyměnit starý typ průkazu způsobilosti k řízení DV za nový průkaz nebo si sami požádat DÚ o vydání licence. Příplatek za zaškolování náleží zaměstnancům dle přílohy č.2 PKS ČD na rok 2014 článek 11 str. 53 a metodického pokynu k PKS na str. 111 Strojvedoucímu, který zaškoluje dalšího strojvedoucího ( KZAM 83112 – zácvik na trakci ) náleží 6% mzdového tarifu. Strojvedoucímu, který zaškoluje strojvedoucího v přípravě ( KZAM 83118 – kandidát ) náleží 20% mzdového tarifu. Vážení, návrh nových stanov…..můj hrubý návrh….a k tomu příslušné dokumenty Na základě zákona č. 83/90 Sb. o sdružování občanů ve znění zákona č. 300/90 Sb. a v souladu s platnými zákony České republiky v platném znění Poslání, postavení a cíle Federace strojvůdců ČR Při prosazování svých zájmů může spolupracovat s dalšími organizacemi, případně s jednotlivými sekcemi těchto organizací, pokud nevyvíjejí činnost v rozporu s jejím posláním a cíli. Prezídium ( P – FS ) Z těchto ZO se dle volebního řádu FS volí zástupce oblasti Základní organizace ( ZO ) Výkonným orgánem je výbor, který je tvořen nejméně předsedou a dvěma členy výboru z příslušné ZO. Statutárním zástupcem je předseda. Ústřední revizní komise ( ÚRK ) Členem s hlasem rozhodovacím se může stát zaměstnanec, který má uzavřený pracovní poměr s provozovatelem drážní dopravy a to v těchto profesích : vyloučením člena z FS Vyloučit člena může jen výbor příslušné ZO hlasováním, přičemž k vyloučení je třeba 2/3 většiny všech členů výboru. Samostatné Řády a směrnice, kterými se řídí činnost FS ČR jsou : obsahující volbu: prezidenta FS ČR Směrnice o pracovně právních vztazích zaměstnanců FS ČR Směrnice pro činnost prezídia a prezidenta Směrnice pro činnost ÚRK Směrnice pro činnost právního oddělení Směrnice pro činnost analytického oddělení Směrnice pro činnost hospodářského oddělení Směrnice pro činnost oddělení BOZP Směrnice pro činnost tiskového centra Uvolnění zástupci jsou voleni podle platného Volebního řádu. Volební období je čtyřleté, přičemž kandidát může být zvolen maximálně dvě volební období za sebou. Počet volených uvolněných zástupců je zobrazen v bodě 1) Organizační struktura FS ČR. Zvolení zástupci tvoří prezídium. Za svou činnost jsou uvolnění zástupci (členové prezídia) odpovědni prezidentovi a celé prezídium pak všem členům prostřednictvím Rady předsedů oblastí (RPO). Uvolnění zástupci mají právo se účastnit jednání na úrovni ZO i členských chůzí ZO. Mají právo být seznámeni s výsledky jednání, kterých se neúčastnili, s výsledky všech revizí provedených na prezídiu. Jsou oprávněni podávat návrhy na možné řešení vzniklých situací, případně doporučení vedoucí ke zlepšení funkčnosti, úspory finančních prostředků nebo návrh na zrušení organizace apod. Uvolnění zástupci jsou především povinni vždy jednat tak, aby hájili, prosazovali, podporovali a za žádných okolností svým jednáním nepoškozovali zájmy členů FS ČR a image odborové organizace Federace strojvůdců. Při jednáních nesmí proto nikdy postupovat ve svém osobním zájmu, ale vždy v zájmu všech členů bez rozdílu a v zájmu celé FS ČR. Uvolnění zástupci jsou dále povinni respektovat názory ostatních zástupců i členů FS ČR. 2.2.1. Specifikace Je statutárním zástupcem Federace strojvůdců ČR, jedná jejím jménem. Stojí v čele prezídia a je vrcholově odpovědný za činnost organizace. Po projednání s ostatními členy prezídia uzavírá a rozvazuje pracovní poměry se zaměstnanci FS. Uzavírá smlouvy, případně od nich odstupuje. Má právo odmítnout podepsat jakoukoliv smlouvu, je-li pro členy Federace nevýhodná. Zabezpečuje a řídí činnost hospodářské správy. Podává návrhy řešení vzniklých situací, doporučení vedoucí ke zlepšení funkčnosti, úspory finančních prostředků apod. 3)Směrnice pro činnost ÚRK 3.1.1. Specifikace : Členové ÚRK jsou voleni podle platného Volebního řádu. Počet členů ÚRK a jejich volbu určuje Volební řád. Ze zvolených členů ÚRK je pak volen předseda ÚRK. Za svou činnost jsou členové ÚRK odpovědni všem členům FS prostřednictvím RPO. Členům ÚRK je přiznána náhrada mzdy za dobu uvolnění pro výkon funkce. Odvolat člena ÚRK může na návrh kteréhokoliv člena FS s rozhodovacím hlasem RPO minimálně nadpoloviční většinou všech předsedů oblastí 3.1.2. Povinnosti členů a předsedy ÚRK : ÚRK je nejvyšší kontrolní orgán FS ČR. Skládá se ze tří členů Kontroluje dodržování Stanov a plnění usnesení RPO. Kontroluje a reviduje hospodaření s prostředky FS. Pravidelné revize a kontroly provádí ÚRK podle předem schváleného plánu. Na základě pochybností o správném nakládání s majetkem FS přednesené členem prezídia nebo delegátem Rady zástupců provede mimořádnou revizi a kontrolu. Z každé provedené revize nebo kontroly musí ÚRK vyhotovit podrobný zápis, ve kterém budou uvedeny zjištěné nedostatky, návrhy na možné řešení, případně doporučení vedoucí ke zlepšení funkčnosti, úspory finančních prostředků apod. Výsledek každé revize nebo kontroly předloží ÚRK na nejbližším jednání RPO. V případech porušování Stanov FS nebo Směrnic o hospodaření je povinna ÚRK pozastavit rozhodnutí do vyřešení případu a vypracovat návrh řešení. Jakékoliv kontroly nebo revize se musí účastnit minimálně dva členové. 3.1.3. Práva členů a předsedy ÚRK : Mohou se zúčastnit jednání prezídia, RPO a schůzí ZO. ÚRK je oprávněna zrušit pozastavení rozhodnutí revizní komise ZO. 4) Směrnice pro činnost právního oddělení FS ČR 4.1. právní oddělení 4.1.1. Specifikace : Hlavním úkolem právního oddělení je zajištění bezplatné právní pomoci členům FS ČR. Právní pomoc pak spočívá hlavně v poskytování včasných a kvalitních informací, zastupování členů v pracovněprávních sporech, trestně právních případech souvisejících s mimořádnou událostí při výkonu služby a ve věcech týkajících se nařízení přezkoušení odborné a zdravotní způsobilosti dle zákona č. 266/94 Sb. o drahách v platném znění zaměstnavatelem a poradenství. K tomuto účelu pracují pro FS ČR odpovědní a znalí odborníci pracovního práva. Tito odborníci mohou pracovat pro FS ČR ve vztahu zaměstnaneckém nebo externím. Právní oddělení podle závažnosti případu spolupracuje se smluvní advokátní kanceláří. Jedná se o zastupitelnost členů, případně celé FS ČR před soudy apod. Právní oddělení v žádném případě neslouží k řešení osobních záležitostí členů FS !!! 4.1.2. Povinnosti právního oddělení : Právní oddělení vydává stanoviska a vysvětlení k předloženým dokumentům týkajících se pracovněprávních vztahů, taktéž k obecně závazným právním předpisům a interním předpisům ČD. Dále pak k návrhům na změnu Stanov FS, případně samostatných příloh, kterými se řídí činnost FS ČR. Upozorňuje na případné právní důsledky nebo nedostatky uvedené v usnesení RZ nebo na jednání prezídia FS Sleduje Sbírku zákonů, odbornou literaturu apod., z nichž podává informace týkající se FS ČR nebo členů FS ČR. Upozorňuje na povinnosti v rámci FS ČR plynoucí ze zákona a v případě nedodržení nebo porušení navrhuje řešení. Na žádost ÚRK podává vysvětlení a právní výklad k problematice, která je předmětem kontroly, případně revize. 4.1.3. Práva právního oddělení : Podle závažnosti projednávaných témat se může účastnit jednání prezídia FS, RPO, Kolektivního vyjednávání, členských schůzí ZO apod. K informování členů FS může použít časopisu Zájmy strojvůdce, kde mu bude Právní servis přednostně otištěn. Právní oddělení má právo odmítnout právní pomoc v případě, že u žadatele bylo prokazatelně zjištěno požití alkoholických nápojů, drog, případně jiných omamných a toxických látek. Právní oddělení má přidělenu samostatnou místnost s možností uzavření z důvodu poskytnutí soukromí při řešení případů. Právní oddělení má právo posoudit, zda se žádost o právní pomoc týká pracovněprávního problému či zda se jedná o osobní záležitost. Taktéž má právo posoudit pořadí důležitosti jednotlivých případů a podle tohoto posouzení případy i řešit. 5) Směrnice pro činnost analytického oddělení 5.1. Analytické oddělení 5.1.1. Specifikace : Analytické oddělení patří mezi odborná oddělení zřizovaná pro účely FS ČR. Hlavním úkolem je provádění analýz, oponentur a zpracovávání kvalifikovaných připomínek a stanovisek k došlým materiálům a dokumentům. Dále analytické oddělení zpracovává vlastní rozbory, analýzy, expertízy, posudky a materiály týkající se postavení, činnosti a problematiky železniční dopravy v obecné poloze, odborové práce, postavení a činnosti FS ČR. Z výše popsaných důvodů musí být v analytickém oddělení odborník s příslušným vzděláním a kvalifikací. 5.1.2. Povinnosti analytického oddělení : Provádí svou odbornou činnost podle pokynů prezidenta. Podle pokynů prezidenta se též účastní jednání a zasedání spolu s ostatními členy prezídia FS, kde pořizuje nezávislý zápis a rozbor jednání. Spolupracuje se členy prezídia, členy RPO, ÚRK, ostatními zaměstnanci FS ČR, právním oddělením, hospodářskou správou, oddělením bezpečnosti práce a tiskovým centrem. Sleduje v rámci své odbornosti příchozí materiály a odbornou literaturu a zpracovává z nich analýzy pro prezídium a RPO. Na požádání k těmto materiálům podává podrobnější vysvětlení, stanoviska, kvalifikované připomínky a provádí jejich oponenturu. Na vyžádání zpracovává vlastní koncepční materiály, stati a články. Po odborné stránce spolupracuje při přípravě změn ve Stanovách a ostatních samostatných příloh, kterými se řídí činnost FS ČR. 5.1.3. Práva analytického oddělení : Povinnost účasti na jednání RPO. Možnost účasti na členských schůzích v ZO. Obhájit provedené analýzy, oponentury, vysvětlení apod. 6) Směrnice pro činnost hospodářského oddělení 6.1. Hospodářské oddělení 6.1.1. Specifikace : Spravuje majetek organizace a vede předepsanou hospodářsko – finanční dokumentaci v souladu s platnými zákony a vyhláškami. Spravuje Sociální program včetně evidence členů s tím související. 6.1.2. Povinnosti hospodářského oddělení : Vést řádně účetnictví a evidenci v souladu se zákony. Spoluodpovídá za spravování finančních prostředků a majetku organizace. Dbá na správnost účetních a ostatních dokladů týkajících se hospodaření organizace. Na základě hmotné odpovědnosti stanovené v pracovní, případně jiné smlouvě o práci hospodáře FS odpovídá za finanční hotovost v hlavní pokladně FS, kontroluje a účtuje ostatní pokladny. Vede personálně – mzdovou dokumentaci a plně za ni odpovídá. Dbá, aby všechny údaje o finančních prostředcích byly v souladu se zásadami hospodaření a byly uskutečňovány podle schváleného rozpočtu. Spolupracuje s ÚRK při kontrolách a revizích hospodaření. Dbá na správné a včasné plnění povinností vůči orgánům státní správy. Spravuje a hospodaří s prostředky sociálních fondů dle jejich pravidel. Odpovídá za plnění ze sociálních fondů směrem k členské základně. Dbá na správné hospodaření a vyúčtování státní dotace 6.1.3. Práva hospodářského oddělení : Účast při jednáních v rámci FS ČR týkajících se, byť jen z části finančních nebo jiných záležitostí souvisejících s hospodařením FS ČR. V případě potřeby si může vyžádat pomoc nebo spolupráci dalšího zaměstnance nebo osoby pracující pro FS. Při podezření nebo zjištění nesprávného nakládání s finančními prostředky neodkladně informuje prezidenta a ÚRK. Požadovat prostředky a pomůcky potřebné k výkonu práce včetně odborné literatury. Zúčastňovat se školení v rámci rozšiřování a zdokonalování odborných znalostí. 7) Směrnice pro činnost oddělení BOZP 7.1. Oddělení BOZP 7.1.1. Specifikace : Oddělení BOZP patří mezi odborná oddělení zřizovaná pro účely FS ČR. Hlavním úkolem je provádění kontrol a sledování plnění pracovněprávních předpisů a právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci strojvůdců. Dále sleduje hospodaření s osobními ochrannými pracovními prostředky. Spolupodílí se na vyšetřování a na zjišťování příčin pracovních úrazů a nemocí z povolání. Práci technika BOZP proto vykonává odborník s příslušným vzděláním a kvalifikací. 7.1.2. Povinnosti oddělení BOZP : Vydávat závazné pokyny k odstranění závad v provozu hnacích vozidel, zvláště při ohrožení života nebo zdraví strojvůdců. Posuzuje a vydává stanoviska k negativním hygienickým, vlivům na práci a zdraví strojvůdců (např. hluk, vibrace, ultrazvuk, infrazvuk, mikroklima apod.). Předkládat návrhy, podněty a stanoviska za FS k obsahu všech směrnic a předpisů ČD se zaměřením na BOZP. Prosazovat u odpovědných orgánů a organizací progresivní opatření pro členy FS ČR při ztrátě smyslových schopností. Spolupodílet se na řešení celostátních, grantových aj. úkolů v oblasti BOZP (infrazvuk, psychické zatížení apod.) Koordinovat a řídit práci komisí BOZP v jednotlivých DKV. Organizovat pravidelné doškolování v BOZP. Podávat výklad, či vysvětlení při zajišťování BOZP strojvůdců. Vést a vypracovávat pravidelná hlášení a statistiky za FS ČR z oblasti BOZP. 7.1.3. Práva oddělení BOZP : Účast a zastupování členů FS ČR na regresních a jiných řízeních v návaznosti na BOZP. Namátkově ověřovat odborně – hospodářskou činnost rehabilitačních zařízení pro členy FS ČR. Sledovat a připomínkovat řešení zabezpečovacích systémů a technicko – bezpečnostního vybavení. Zúčastnit se podle závažnosti problematiky prověrek BOZP v jednotlivých DKV. Účastnit se jednání při řešení nehodových událostí v závažných případech na orgánech soudů, soudního lékařství, ČÚBP, přičemž na řešení problematiky úzce spolupracuje s právním oddělením FS ČR. Účastnit se všech jednání o BOZP pravidelně svolávaných kontrolními, či nadřízenými orgány 8) Směrnice pro činnost tiskového centra 8.1. Tiskové centrum 8.1.1. Specifikace : Je součástí informačního systému FS ČR a to nejen v rámci vlastní odborové organizace, ale i ve vztahu k ostatním veřejným sdělovacím prostředkům. Úkolem je především zajištění vydávání časopisu „Zájmy strojvůdce“, který je tiskovým a informačním orgánem FS ČR. Dále jsou zde archivovány všechna vydání Zájmů strojvůdce od roku 1990 a shromážděny jsou zde rovněž dostupné starší ročníky tohoto časopisu, včetně dalších tiskovin a publikací zachycující historii Federace strojvůdců, jež byly poskytnuty formou darů od pamětníků a sběratelů. K tomuto účelu je v tiskovém centru odborník s příslušným vzděláním a kvalifikací. Dále je pro činnost tiskového centra volena Redakční rada, volba je uvedena ve Volebním řádu. Odvolat člena Redakční rady může na návrh kteréhokoliv člena FS s rozhodovacím hlasem RPO minimálně nadpoloviční většinou všech předsedů oblastí. 8.1.2. Povinnosti tiskového centra : Spolupracuje se všemi složkami P – FS, ÚRK, hospodářskou správou a oddělením právním, analytickým i BOZP. Připravuje obsah časopisu „Zájmy strojvůdce“ ve spolupráci s redakční radou. Zpracovává původní vlastní autorské články, dopisy a další materiály externích spolupracovníků, dopisovatelů a fotografů. Spolu s redakční radou ZS dbá, aby otištěné materiály nepoškozovaly zájmy odborové organizace a nebyly v rozporu s platnými Stanovami Federace strojvůdců ČR. Připravuje veškeré podklady textů pro tiskárnu, grafickou úpravu předloh všech stran časopisu, zpracování textového doprovodu a odborných pokynů pro vlastní sazbu v tiskárně. Na základě požadavků prezídia FS zajišťuje kontakt s denním tiskem a dalšími veřejnými sdělovacími prostředky, kterým předává stanoviska FS. Archivuje všechna vydání ZS, ale i dalších dostupných tiskovin a publikací týkajících se historie Federace strojvůdců. 8.1.3. Práva tiskového centra: Provádět autorskou korekturu sazby textů časopisu ZS a podle možnosti zajišťuje i aktualizaci části obsahu každého vydání. Na základě pozvání možnost účasti na jednání prezídia a RPO. Z těchto jednání pak může zpracovat zprávy pro časopis ZS. 9) Směrnice pro činnost ZO 9.1. Činnost ZO 9.1.1. Specifikace : Působí na úrovni výkonných jednotek provozovatelů železniční dopravy. Nejvyšším orgánem ZO je členská schůze. Výbory jednotlivých ZO jsou organizovány podle vlastních potřeb. Zástupci ZO jsou voleni dle platného „Volebního řádu FS“ a tvoří Výbor ZO. Výbor ZO je orgánem výkonným. Výbor ZO tvoří nejméně předseda a dva členové Odvolat předsedu či člena Výboru ZO může na návrh kteréhokoliv člena ZO s rozhodovacím hlasem nadpoloviční většinou usnášení schopné členské schůze. 9.1.2. Povinnosti ZO : Dbát usnesení RPO. Provádět činnost v okruhu své působnosti v souladu s hlavními směry činnosti stanovenými RPO. Stanovovat nadstandardní dílčí práva svých členů. Svolat nejméně jednou za roku členskou schůzi. Svolat mimořádnou členskou schůzi pakliže o to požádá minimálně 20% členů ZO Členové výboru ZO jsou povinni informovat vlastní členskou základnu o všech děních na úrovni FS ČR a to jak na členských schůzích, tak informacemi vyvěšenými na nástěnce. Zřídit schránku sloužící k možnosti podání návrhů, podnětů i případných stížností a protestů z řad členů. Vyjadřuje se k problémům z řad členské základny, popřípadě postoupí řešení RK ZO. Členové výboru ZO jsou povinni na všechny podepsané písemnosti podané členy ZO reagovat nejpozději do 30ti dnů a příslušného člena neprodleně informovat o výsledku, případně o učiněném opatření. 9.1.3. Práva ZO : ZO má právo požadovat od prezídia veškeré informace a rozhodnutí ohledně činnosti celé organizace a veškerého jednání týkající se odborové organizace a členů FS ČR a vyjadřovat se k nim, případně podávat jejich oponenturu. ZO má právo požadovat návrh i výsledek hospodaření prezídia a vyjadřovat k tomu své názory. Má právo disponovat s majetkem ZO, ale pouze tak, aby to vedlo k usnadnění práce výboru, ku prospěchu členské základny, případně celé FS. Zástupce (zpravidla předseda) volí a odvolává spolu s ostatními zástupci ZO z dané oblasti člena do Rady předsedů oblastí. 9.1.4. Členská schůze : Je svolávaná výborem ZO podle potřeby Projednává a schvaluje zprávu o činnosti výboru ZO a revizní komise ZO Rozhoduje o způsobu využití finančních prostředků, které má k dispozici Členové ZO mají právo vyslovit nedůvěru zástupci příslušné oblasti s možností odvolání na schůzi předsedů dané oblasti. Členové ZO mají právo při závažném porušení Stanov nebo při nespokojenosti s výsledky práce vyslovit na základě usnesení členské schůze nedůvěru některému členu Prezídia, případně celému Prezídiu. Vyslovení nedůvěry se neprodleně předloží na nejbližší jednání RPO s příslušným návrhem na odvolání. 10) Směrnice pro činnost RK ZO 10.1. Činnost RK ZO 10.1.1. Specifikace : Členové RK ZO jsou voleni podle platného Volebního řádu FS. Počet členů RK ZO a jejich volbu určuje Volební řád FS. Ze zvolených členů RK ZO je pak volen předseda RK ZO. Za svou činnost jsou členové RK ZO odpovědni všem členům ZO prostřednictvím Členské schůze ZO. Odvolat předsedu či člena RK ZO může na návrh kteréhokoliv člena ZO s rozhodovacím hlasem nadpoloviční většinou usnášení schopné členské schůze. 10.1.2. Povinnosti RK ZO : RK ZO je kontrolním a revizním orgánem ZO. Kontroluje dodržování Stanov FS a plnění usnesení Členské schůze ZO. Kontroluje a reviduje hospodaření s prostředky ZO. Pravidelné revize a kontroly provádí RK ZO podle potřeb jednotlivých ZO. Na základě pochybností o správném nakládání s majetkem ZO přednesené členem ZO nebo členem výboru ZO provede mimořádnou revizi a kontrolu. Z každé provedené revize nebo kontroly musí RK ZO vyhotovit zápis, ve kterém budou uvedeny zjištěné nedostatky, návrhy na možné řešení, případně doporučení vedoucí ke zlepšení funkčnosti, úspory finančních prostředků apod. Výsledek každé revize nebo kontroly předloží RK ZO na nejbližší schůzi výboru ZO a Členské schůzi ZO. V případech porušování Stanov FS nebo samostatných příloh, kterými se řídí činnost ZO je povinna RK ZO pozastavit rozhodnutí do vyřešení případu a vypracovat návrh řešení, případně vše postoupit ÚRK. Jakékoliv kontroly nebo revize se musí účastnit minimálně dva členové RK ZO. 10.1.3. Práva RK ZO : Mohou se zúčastnit jednání výboru ZO. Mohou se zúčastnit členských schůzí ZO. RK ZO je oprávněna zrušit nebo pozastavit rozhodnutí výboru ZO. 11) Jednací směrnice RPO 11.1. RPO 11.1.1. Specifikace : Rada předsedů oblastí je tvořena zástupci zvolenými příslušnými základními organizacemi. RPO je usnášeníschopná jsou li přítomni předsedové oblastí s nadpolovičním počtem hlasů. Za každou oblast se RPO účastní řádně zvolený zástupce (předseda oblasti). Velikost jeho hlasu rovná se počtu členů FS, jenž ve své oblasti zastupuje. Jednání RPO se koná minimálně jednou za tři měsíce za účasti členů RPO, všech členů P – FS a prezidenta FS (nekoná-li se ve stejném termínu jednání s představiteli GŘ ČD nebo na vyšší úrovni, kterého se někteří členové P – FS nebo prezident FS musí účastnit) a případně pozvanými členy ÚRK. Podle možnosti se jednání RPO dále účastní právník FS, technik BOZP za FS, redaktor ZS a hospodář. Bezpodmínečná účast všech členů P – FS, ÚRK, prezidenta FS, a zaměstnanců FS je třeba na jednání RPO, na kterém je schvalován rozpočet FS ČR na následující rok a na jednání které je svým programem zaměřeno na volby do P – FS, ÚRK, prezidenta FS ČR a jeho zástupce. Zde se pak stanoví i datum setkání předsedů všech ZO FS ČR k provedení voleb. Při hlasování o změně stanov, organizačního a volebního řádu a pro schválení rozpočtu je třeba nadpoloviční většina hlasů všech členů RPO. Pro ostatní hlasování postačí nadpoloviční většina hlasů přítomných členů RPO Členové P – FS, prezident FS ČR, případně pozvaní členové ÚRK a zúčastnění zaměstnanci mají hlas pouze poradní. 11.1.2. Povinnosti na jednání : Členové RPO na svém jednání volí řídícího jednání, navrhovatele usnesení a ověřovatele zápisu, sčítání hlasů při hlasování pak vždy připadá řídícímu jednání. Témata jednání RPO vyjma volebního a rozpočtového, kdy je téma dané, se musí týkat výhradně problémů překračující rámec možností řešení na úrovni DKV nebo organizačních složek společností provozujících drážní dopravu. Při jednání týkající se voleb do P – FS a ÚRK volí navíc členové RPO volební komisi v počtu tří členů, kteří nejsou zařazeni na kandidátní listině pro volbu členů jak do P – FS, tak do ÚRK. 11.1.3. Práva při jednání : Vznesení problémů přesahující rámec možností řešení v DKV nebo organizačních složek společností provozujících drážní dopravu s požadavkem na vyřešení. Právo na podání návrhů týkající se změn Stanov FS, Organizačního řádu FS a souvisejících směrnic, včetně návrhu na změnu nebo rozšíření programu jednání, případně i zániku organizace. Právo na vyjádření se k projednávaným dokumentům, návrhům, námětům i změnám. Rozhodnout o účasti jednotlivých hostů na jednání. Právo na odvolání jednotlivých členů P – FS, ÚRK nebo prezidenta FS ČR, případně na hromadné odvolání všech představitelů FS ČR a vyhlášení mimořádných voleb. Právo na přerušení jednání RPO. 12) Stávková směrnice FS ČR 12.1. Stávka FS ČR 12.1.1. Specifikace, povinnosti a práva : Stávkou se rozumí úplné nebo částečné časově omezené nebo neomezené zastavení práce zaměstnanci. Účastníkem stávky je každý zaměstnanec, který s ní souhlasil. Jeho souhlas musí být prokazatelný, písemná forma však není podmínkou. Při stávce je zaměstnanci poskytnuto náhradní volno bez náhrady mzdy. Účast ve stávce, která se koná v souladu se zákonem, není porušení pracovní kázně. Stávku vyhlašuje centrálně P – FS po předchozím rozhodnutí a schválení alespoň nadpoloviční většiny předsedů oblastí. P – FS předkládá zaměstnavateli nejpozději tři pracovní dni před zahájením stávky : – oznámení, kdy bude stávka zahájena – důvody a cíle stávky Při stávce je nutné zajistit bezpečnost cestující veřejnosti. To znamená, že vlaky všech kategorií přepravující cestující zastavit v místech, kde lze cestujícím poskytnout lékařskou pomoc a kde je možno použití jiného hromadného dopravního prostředku. Ze strany FS ČR to tedy znamená: – vlaky osobní přepravy dovést do stanic – nákladní vlaky je možno zastavit na širé trati s přihlédnutím, zda za tímto vlakem nejede vlak osobní přepravy (nutno prohlédnout jízdní řády). Zastavení na trati situovat pokud možno do prvního vzdalovacího úseku. Při zastavení na trati brát ohled na volnost přejezdů (přejíždění sanitních a hasičských vozů a vozů policie). Jelikož nelze vypracovat jednotný návod, jak postupovat při různých situacích, musí každý člen FS ČR využít svých zkušeností, znalosti traťových poměrů a místních podmínek. Členové FS ČR jsou povinni postupovat s maximální odpovědností, solidárností a jednotností. Každá ZO si zvolí stávkové výbory a hlídky, které vyvíjejí činnost již 12 hodin před zahájením stávky. Informují nastupující kolegy – členy FS ČR jak nejlépe při stávce postupovat dle základních informací z P – FS a podle místních podmínek. Členové, kteří nejsou ve službě, se shromáždí ve velkých železničních uzlech, případně ve svých domovských DKV nebo PJ, kde setrvají do ukončení stávky a kde se také svou přítomností účastní stávky a tím také podporují kolegy ve službě. Volebním řádem FS ČR jsou dány podmínky pro volbu : předsedů oblastí členů výboru a předsedy ZO členů RK ZO Řádné volby se provádí po uplynutí volebního období čtyř let. Kalendářním měsícem pro provedení voleb do orgánů prezídia je duben příslušného roku po ukončení účetního období za uplynulý rok. Volba členů prezídia Členy prezídia volí tajnou volbou členové základních organizací FS. Volební období je čtyřleté Kandidát může být zvolen maximálně dvě volební období následující za sebou Kandidáty navrhují předsedové oblastí Příjem kandidátek končí dva měsíce před provedením voleb Prezídium poté sestaví kandidátní listinu a tu do 30ti dnů rozešle do všech ZO Kandidáti jsou představeni na stránkách časopisu Zájmy Strojvůdce minimálně měsíc před vlastním provedením voleb. Po představení kandidátů v Zájmech Strojvůdce je možné přistoupit k volbám. Kandidátky musí být podepsané předsedou příslušné oblasti a musí obsahovat podepsaný souhlas kandidáta. Volební komise v ZO musí být minimálně tří členné a členové těchto volebních komisí nesmí kandidovat do P – FS. Po provedení voleb v jednotlivých ZO se volební lístky zapečetí do obálky a spolu s volebním seznamem (seznam musí obsahovat jména všech členů ZO) a výsledky voleb podepsaných volební komisí ZO je předá předseda ZO svému předsedovi oblasti a ten je předá na RPO Ústřední volební komisi. Ústřední volební komise sečte hlasy kandidátů podle výsledků voleb v jednotlivých ZO a vyhlásí výsledky voleb. Sepíše listiny s pořadím a počtem hlasů jednotlivých kandidátů. Listiny členové Ústřední volební komise podepíší a zapečetěné se uloží do trezoru. Zvoleno je pět kandidátů s nejvyšším počtem hlasů. 2) Volba prezidenta Prezidenta volí tajnou volbou předsedové oblastí na RPO z nově zvolených členů prezídia. Kandidáty na prezidenta je všech 5 nově zvolených členů prezídia. Ústřední volební komise sečte hlasy kandidátů podle výsledků voleb a vyhlásí výsledky voleb. Sepíše listiny s pořadím a počtem hlasů jednotlivých kandidátů. Listiny členové Ústřední volební komise podepíší a zapečetěné se uloží do trezoru. Zvolen je kandidát s nejvyšším počtem hlasů. 3) Volba členů ÚRK Členy ÚRK volí tajnou volbou předsedové oblastí na RPO. Zvoleni jsou kandidáti s nejvyšším počtem hlasů. 4) Volba předsedy ÚRK Předsedou ÚRK se automaticky stává nově zvolený člen ÚRK jenž při volbě do tohoto orgánu obdržel nejvíce hlasů. 5) Volba redakční rady tiskového centra FS ČR Redakční radu volí tajnou volbou předsedové oblastí na RPO. 6) Volba předsedy oblasti – předsedu oblasti volí ze svého středu přímou volbou předsedové (příp. člen výboru pověřený zastupováním předsedy) ZO v příslušné oblasti – volební období je čtyřleté Předseda ZO má velikost hlasu odpovídající počtu členů své ZO. 7) Členů výboru a předsedy ZO – členy výboru volí členové ZO tajnou volbou. – kandidáty navrhují členové příslušné ZO – Výbor ZO zvolí Volební komisi ZO – Výbor ZO sestaví kandidátní listinu – volební komise sečte hlasy kandidátů podle výsledků voleb a vyhlásí výsledky voleb. Sepíše listiny s pořadím a počtem hlasů jednotlivých kandidátů. Listiny členové Volební komise podepíší a zapečetěné se uloží. 8) Členů RK ZO Pro všechny volby má předseda oblasti velikost svého hlasu rovný počtu členů základních organizací své oblasti. Kandidovat může každý člen s hlasem rozhodovacím V případě, že během funkčního období některý člen P – FS, ÚRK nebo redakční rady se z jakéhokoliv důvodu zřekne výkonu funkce anebo nebude schopen zvolenou funkci vykonávat, nastoupí k výkonu jeho funkce podle pořadí v uložených kandidátních listinách platných pro dané funkční období nezvolený kandidát s nejvyšším počtem získaných hlasů. Směrnice o hospodaření P-FS ČR Směrnice o hospodaření FS ČR je v souladu s obecně platnými právními předpisy a je schválena Radou předsedů oblastí. Směrnice o hospodaření v ZO 1) Směrnice o hospodaření s finančním a investičním majetkem organizace. Hospodaření FS ČR se řídí obecně platnými právními předpisy a Zásadami o hospodaření schválenými Radou předsedů oblastí. Účetnictví a výkaznictví se řídí zákonem č. 563/91 Sb. v platném znění (zákon o účetnictví), který v § 9 stanovuje prezídiu FS ČR účtovat v podvojném účetnictví. S přidělenými finančními prostředky ze státní dotace na činnost oddělení Bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se nakládá dle smlouvy uzavřené na příslušný rok. Finanční prostředky získává FS ČR především z členských příspěvků jednotlivých členů prostřednictvím odvodů ze základních organizací. Výši odvodu z členských příspěvků stanovuje Rada předsedů oblastí dle předloženého návrhu prezídia. Schválená výše odvodu ze členských příspěvků se uvede v usnesení zápisu jednání Rady předsedů oblastí. Další finanční prostředky FS ČR získává, úroky z termínovaných vkladů, příspěvky ze Sociálního fondu ČD a.s., státní dotací na činnost oddělení Bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, vlastní podnikatelskou činností apod. Prezídium spravuje též finanční prostředky dobrovolných podpůrných sociálních fondů. Jedná se o IFP (Individuální fond podpory) a SR (Fond sociálního ručení). Výše částky odváděné na tyto fondy stanovuje Rada předsedů oblastí na návrh prezídia. Schválená výše dobrovolných příspěvků do sociálních fondů se uvede v usnesení zápisu jednání RPO. Veškeré finanční prostředky spravované prezídiem FS ČR musí být uloženy na účtu peněžního ústavu dle Zásad hospodaření občanských sdružení. Finanční prostředky FS ČR slouží především k uspokojování zájmů a sociálních potřeb všech členů, dále pak k financování vlastní činnosti. Konkrétní použití finančních prostředků (rozpočtu FS ČR) na příslušný rok předkládá prezídium a schvaluje RPO. Rozpočet musí obsahovat použití finančních prostředků zejména na : sociální opatření ve prospěch členů FS (viz Sociální program FS ČR) organizační výdaje (schůze, nájmy, kancelářské potřeby, účty za telefony, cestovní náklady, mzdové náklady, náklady na právní pomoc, náklady na činnost ÚRK, náklady tiskového centra aj.) vybavení a investice (hmotný a nehmotný investiční majetek, údržba majetku) Za ostatní hospodářskou činnost (pokladní operace, účetnictví a výkaznictví, inventarizace majetku včetně účetních odpisů, vyúčtování státní dotace apod.) odpovídá hospodář dle Organizačního řádu spolu s prezidentem. 2) Mzdový řád uvolněných funkcionářů FS ČR. Uvolnění funkcionáři jsou odměňováni formou měsíčních refundací mezd. Výše odměny se rovná průměrné mzdě strojvedoucího železniční dopravy za uplynulý kalendářní rok. Prezidentovi FS ČR náleží k uvedené odměně uvolněných funkcionářů FS ČR navíc ještě funkční odměna ve výši 50% průměrné mzdy strojvedoucího železniční dopravy za uplynulý kalendářní rok, členům prezídia 30%. K této odměně náleží měsíční příspěvek na ošatné. Výše příspěvku schvaluje pro příslušný rok RPO. 3) Směrnice o cestovních náhradách pro uvolněné funkcionáře FS ČR. Pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad pro uvolněné funkcionáře je oficiální sídlo FS ČR. K výplatě cestovních náhrad dochází při konkrétních akcích organizace, z kterých lze vypočítat tří měsíční průměr pro stanovení paušální částky cestovních náhrad. Dle Zásad hospodaření občanských sdružení nelze pro výpočet cestovních náhrad uvolněných funkcionářů používat ustanovení zákona č.119/92 Sb., který se vztahuje pouze na pracovníky v pracovním či obdobném právním vztahu. RPO rozhodne, zda bude uvolněným funkcionářům stanovena paušální částka cestovních náhrad nebo zda budou uvolnění funkcionáři vykazovat měsíčně cestovní náhrady za konkrétní akce. 4) Směrnice o inventarizaci majetku organizace Inventarizace majetku FS ČR se provádí v souladu se zákonem č. 563/91 Sb. v platném znění (zákon o účetnictví) za součinnosti ÚRK. Jedná se o fyzickou kontrolu veškerého majetku FS ČR včetně účetních odpisů a technického zhodnocení. Doba mezi inventárními kontrolami hmotného majetku nesmí být delší než dva roky. U peněžních prostředků hotovosti musí být kontrola provedena minimálně čtyřikrát do roka. O každé provedené kontrole veškerého majetku musí být vypracována písemná zpráva podepsána členy ÚRK. Tato zpráva se archivuje po dobu pěti let od provedené kontroly. 5) Směrnice o archivaci ve FS ČR Prezidentem určený člen prezídia FS ČR (archivář) je povinen zabezpečit řádnou úschovu a archivaci písemností týkající se existence Federace strojvůdců, dosažených úspěchů ve prospěch členů na dobu minimálně pěti let (s výjimkou účetních dokladů). Před uložením do archívu musí být písemnosti řádně označené a zabezpečené proti ztrátě, zničení nebo poškození. Účetní doklady se archivují dle zákona č. 563/91 Sb. v platném znění (zákon o účetnictví). 6) Směrnice o hospodaření v ZO Hospodaření v ZO FS ČR je shodné se Směrnicí pro hospodaření celé FS ČR s rozdílem vedení účetnictví. Způsob vedení účetnictví si určuje každá ZO dle vlastního uvážení v souladu se zákonem č. 563/91 SB. (zákon o účetnictví). Rozhodnutí o způsobu vedení účetnictví je možné z důvodu získání právní subjektivity jednotlivých ZO FS ČR. Výsledky voleb do výborů a RK-ZO Praha v r.2013 Bylo odevzdáno 155 volebních lístků, z nichž byly tři neplatné, tzn. 152 platných hlasů s následujícími výsledky: Bukvaj Pavel Adamus Zbigniew Wenzl Radek Zita Petr Roubík Miroslav Šecl Miroslav Knot Jiří Vaňkát Karel Sehnal Antonín Nauš Josef Zikán Vladimír Zvolení členové výborů jednotlivých ZO FS: Roubík M. Bukvaj P. Adamus Z. Knot J. Židlík P. Macháček V. Vaňkát K. Šecl M. Členové RK ZO FS: Zikán V. Jeřábek V. Nauš J. Zpracováno ze zprávy volební komise. Vážení kolegové, vzhledem k vzniklé situaci s přesunem lok. 150,151 do Bohumína byl společně se ZO OSŽ Praha napsán dopis řediteli OKV ing. R. Novákovi s žádostí o vyjádření. Identifikace příčin nadměrného počtu mimořádných událostí u ČD – projetá návěstidla – a návrh opatření Dne 20.5.2014 jsem se zúčastnil v penzionu REAL jako zástupce depa Praha jednání o nadměrném počtu mimořádných událostí. Toto setkání bylo dohodnuto mezi prezidentem FS Jindřichem Hlasem a ing. Miloslavem Kotherou z odboru 12 GŘ ČD. Jednání zahájil ve 14.45 J. Hlas a po přivítání všech přítomných, cca 11 strojvedoucích a téměř celého prezídia, a seznámení s tématem předal slovo ing. Kotherovi. Ten nám pak přednesl statistiku MÚ a spustil připravené prezentace, které obsahovaly detailní rozbor jednotlivých MÚ. V čem spočíval rozbor jednotlivých událostí: turnus- skladba směn, věk strojvedoucího, délku praxe, dobu odpočinku před směnou postiženou MÚ, čas MÚ po nástupu do směny, řadu HV, vlakový zabezpečovač apod. Co z prezentací vyplynulo ??? Alarmující počet mimořádných událostí…. projetá návěstidla. Za období roku 2012 36 případů, za čtyři měsíce tohoto roku již případů 17, což je 53 případů za 16 měsíců. Dle mého názoru je na nějaký důkladný rozbor a hlavně pro vytvoření nějakého závěru MÚ málo. Nicméně zde předkládám aspoň pár faktů: Nejvíce případů se paradoxně stalo cca 3-4 hodiny po začátku směny Počet MÚ v závislosti na odpočinek před směnou…nejvíce po 12-18h a 24-36h odpočinku Počet MÚ v závislosti na délku praxe…nejvíce při praxi 0-5 a 30-35 let Počet MÚ nejvíce při věku strojvedoucího 26-30 let Počet MÚ na hnací vozidla- nejvíce 814, což je však dáno i tím, že je to nejpočetnější vozidlo u ČD (cca 250 kusů) Počet MÚ vzhledem k VZ a v tomto případě je na prvním místě zabezpečovač nezabezpečovač KBS což souvisí s předchozím odstavcem Jak jsou na tom jednotlivá depa s počty MÚ může být též zavádějící neboť jednotlivá DKV mají úplně jinou skladbu výkonů, jinou věkovou strukturu strojvedoucích apod. Počet mimořádných událostí v jednotlivých DKV: DKV Brno 6x DKV Česká Třebová 7x DKV Plzeň 11x DKV Praha 16x DKV Olomouc 13x Příčiny z pohledu zaměstnavatele: Nedodržování předpisů a stanovených postupů (v některých případech bohužel i závažná neznalost) Nedostatečné vyhodnocení priorit při řízení HV Rutina a jiné…. Příklady opatření z pohledu DI: Zavedení ETCS na HV Upravit jednotné technologické potupy pro činnost vedoucího obsluhy vlaku před odjezdem ze stanice kde je dovolena výprava vlaků hlavním návěstidlem Příklady opatření z pohledu zaměstnavatele: Nepodléhat tlaku zaměstnanců na „vylepšení“ turnusů bez ohledu na bezpečnost…. TS 416,458 DKV Praha,TS 111 DKV Olomouc V případě opakujících se MU v konkrétní TS- neprodleně realizovat změnu (viz Praha- 3 MÚ v jednom turnuse!!!) Případná represe – není údajně v zájmu zaměstnavatele člověka „sundat“ na půl roku, mnohdy by stačil finanční postih. To je však v praxi bohužel nerealizovatelné neboť při směšné výši výkonové odměny by byl postih v řádu několika tisícikorun což fakticky není trest. V souvislosti s tímto bodem byl zmíněn i „bodový systém“. K těmto všem bodům probíhala dlouhá diskuze, nicméně najít řešení se nepodařilo, a asi mi každý dá za pravdu, a ani asi nepodaří. Jediné pozitivní na tom všem je, že již přes rok nemáme mimořádnou událost se závažnými následky. Takové štěstí ovšem nebude trvat donekonečna….. Radek Wenzl, Bedřichov, 20.5.2013 Nové dodatky k pracovní smlouvě versus cestovní náhrady….. Vážení kolegové, poslední dobou se objevují případy, že strojvedoucím v našem depu jsou při přeřazení do jiné PJ předkládány k podpisu pro ně nevýhodné nové dodatky k pracovní smlouvě ohledně přiznání nároku na stravné. V novém dodatku k pracovní smlouvě již není, jako doteď pravidelné pracoviště pro účely poskytování cestovních náhrad uváděna příslušná PJ DKV Praha (např. PJ Praha ONJ), ale už jen Praha jako obec. Což v praxi znamená, že se můžou dočkat stravného až poté co opustí katastrální území Prahy. Takže je na Vás, zda na něco takového přistoupíte-neboť podepisujete dohodu, se kterou musí obě strany souhlasit, anebo dáte zaměstnavateli návrh na upřesnění pracoviště pro účel poskytování cestovních náhrad (např. PJ Praha Vršovice apod.). Při případných problémech volejte či pište. PS: s čím jednou dobrovolně souhlasíš, těžko se bere zpět. Zde jen pro zajímavost co praví zákoník práce…..zde se právě asi někdo chytil § 34a kde se soustavně mluví o obci…… ….ovšem zde je výňatek z výkladu k jednotlivým paragrafům ze stránek MPSV a zde už o obci ani zmínka…… Cestovní náhrady v novém zákoníku práce Pro účely poskytování cestovních náhrad je rozhodující, jak má zaměstnanec v pracovní smlouvě sjednané místo výkonu práce (§ 34 odst. 1 zákoníku práce). Je-li toto místo sjednáno šířeji, je vhodné pro účel poskytování cestovních náhrad sjednat v pracovní smlouvě i pravidelné pracoviště. Upozornění pro strojvedoucí: v případě, že je hlavní návěstidlo opatřeno křížem neplatnosti a strojvedoucí nebyl žádným způsobem zpraven o jeho neplatnosti (písemným rozkazem, rozkazem o výluce služby dopravních zaměstnanců), nelze toto návěstidlo považovat za neplatné. Bude‑li na návěstidle návěst, dovolující jízdu vlaku, strojvedoucí vždy upozorní na tuto skutečnost ihned výpravčího. Nemůže‑li to ohlásit telekomunikačním zařízením, musí v nejbližší stanici Bude‑li na návěstidle návěst Stůj (popř. pochybná návěst nebo bude návěstidlo zhaslé), nesmí strojvedoucí pokračovat bez souhlasu výpravčího v další jízdě. Oddělení provozování dráhy Pracoviště Křižíkova 2 Tel.: 972 244 438 begin_of_the_skype_highlighting 972 244 438 BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting 972 244 438 begin_of_the_skype_highlighting 972 244 438 BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting 972 244 438 begin_of_the_skype_highlighting 972 244 438 BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting 972 244 438 begin_of_the_skype_highlighting 972 244 438 BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting E-mail: balek@szdc.cz Zájmy strojvůdce se na svých stránkách v poslední době dosti obšírně věnovaly problematice bezpečnosti strojvedoucích s komerčním odbavením cestujících……. Pomoci mohou i kamerové systémy a zvažuje se rovněž zavedení osobních mobilních kamer Zájmy strojvůdce se na svých stránkách v poslední době dosti obšírně věnovaly problematice bezpečnosti strojvedoucích s komerčním odbavením cestujících. Na základě kritických připomínek kolegů pracujících v tomto režimu požádalo prezídium Federace strojvůdců o svolání jednání na úrovni GŘ ČD, jehož závěry by měly přinést zlepšení současného neutěšeného stavu v této oblasti. Jelikož se zmíněné záležitosti týkají nejen strojvedoucích s komerčním odbavením cestujících, ale i vlakových čet a v neposlední řadě i zaměstnanců osobních pokladen, zúčastnili se uvedené schůzky představitelé všech odborových centrál zastupujících dotčené profese. Za stranu zaměstnavatele se jednání zúčastnili personální náměstek ing. Pavel Švagr, CSc., ředitelka Odboru personálního PaedDr. Ludmila Beránková, ředitel Odboru odměňování a benefitů Mgr. Jan Čermák a jako hlavní gestor pověřený řešením této problematiky ředitel Odboru bezpečnosti ing. Ladislav Mikeš. Ten zúčastněné seznámil s úkoly a činností jím řízeného odboru. Doprovod vlaků je zajišťován v zásadě dvěma způsoby. Jednak Policií České republiky, jejíž stavy zaměstnanců se z důvodu špatné finanční situace policie rok od roku snižují. Jedinou pozitivní zprávou je, že v letošním roce počty policistů zajišťující tuto činnost již klesat nebudou. Z uvedených důvodů je nutno ve stále větším rozsahu zajišťovat tyto služby pomocí bezpečnostních agentur. Ty pro ČD vykonávají doprovody vlaků a dále rovněž střežení objektů před vandaly, zloději a jinými nepřizpůsobivými osobami. U škod na majetku se situace při srovnání 1. čtvrtletí roku 2011 a stejného období tohoto roku mírně zlepšila. Za sledovaná období došlo ke snížení škod z 15 na 12 mil. Kč. Opačná situace je ovšem ve styku zaměstnanců s problémovými osobami. Při srovnání stejných období došlo k navýšení hrubých slovních útoků ze strany cestující veřejnosti z 11 na 14 případů, u fyzických napadení pak z 11 na 15 případů. V další části byly projednány návrhy způsobu zvýšení bezpečnosti zaměstnanců. Jednou z možností je využívání kamerových systémů. K tomu ředitel Odboru bezpečnosti Ladislav Mikeš řekl, že při těchto aktivitách naráží na odpor Úřadu na ochranu osobních údajů, který požaduje spolehlivé zabezpečení před možným únikem dat. Pro dokreslení situace je možno uvést příklad. Nově dodávané jednotky Stadler jsou vybaveny kamerovým systémem přímo od dodavatele, je však problém získat povolení pro jeho využívání. Přes uvedené potíže je zájmem Českých drah kamerové systémy postupně zavádět. Jako první by měly přijít na řadu elektrické jednotky 471. V průběhu letošního roku se předpokládá splnění podmínek stanovených Úřadem na ochranu osobních údajů a dále by pak měl proběhnout schvalovací proces u Drážního úřadu tak, aby mohly být takto vybavené jednotky v roce 2013 dány do provozu. K požadavku zástupců Federace strojvůdců na zavedení osobních mobilních kamer prohlásil ing. Mikeš, že i tímto způsobem zajištění bezpečnosti zaměstnanců se ČD vážně zabývají. Podle jeho názoru přichází tento způsob ochrany v úvahu právě u strojvedoucích s komerčním odbavením cestujících. Připravuje se pilotní projekt, který by měl být spuštěn v druhé polovině letošního roku. Ředitelka Odboru personálního Ludmila Beránková rozšířila spektrum možných řešení o informaci, že zaměstnavatel zorganizuje školení praktického jednání s problémovými osobami. V letošním roce se toto školení bohužel nebude týkat strojvedoucích s komerčním odbavením cestujících. Závěrem zástupci odborových organizací prezentovali své výhrady k současnému systému doprovodu vlaků, ať už Policií České republiky, nebo pracovníky bezpečnostní agentury. Byl kritizován výběr doprovázených vlaků (absence doprovodu v pozdních nočních hodinách nebo u vlaků obsazených pouze strojvedoucím atd.). Ing. Mikeš konstatoval, že ČD se ve spolupráci s vedením bezpečnostních agentur snaží zajistit kombinované služby, tzn. že pracovník agentury by například doprovázel poslední a první vlak do vratné stanice a v čase mezi vlaky by prováděl střežení určených objektů. Dále přítomné ujistil, že se ve spolupráci s příslušnými VDOD a KCOD snaží vytipovat a obsadit problémové vlaky, např. při sportovních nebo kulturních akcích. Závěrem požádal, aby případné připomínky byly adresovány přímo na Odbor bezpečnosti. Další činnost v oblasti zajišťování zvýšené bezpečnosti zaměstnanců při styku s problémovými cestujícími bude prezídiem Federace strojvůdců nadále pozorně sledována. člen prezídia FSČR Ca > 40 – 80 mg/l, Mg > 20 mg/l, K > 1 mg/l, Na < 20 mg/l,Cl¯<25 mg/l, SO4¯ < 240 mg/l, NO3¯ < l0 mg/l. Vyhláška MZČR č. 404/2006 Sb. kterou se mění vyhláška č. 275/2004 Sb. o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy dělí vody na vody s nízkým obsahem minerálních látek, ve kterých obsah rozpuštěných látek je nižší než 500 mg/l. Ty splňují požadavky kladené na ochranný nápoj.Vyhláška dále rozeznává vody s velmi nízkým obsahem minerálních látek (pod 50 mg/l) a vody na soli bohaté(nad 1500 mg/l) – ty se v rámci pitného režimu v práci jako ochranný nápoj neuplatňují. Mineralizace, tj. obsah rozpuštěných látek je součástí každého rozboru vody, většinou jej nalezneme na etiketě láhve. Doporučené optimální hodnoty celkové mineralizace vody k dlouhodobému pití v rámci pitného režimu při práci (obsah rozpuštěných látek = RL) – platí pro každého zdravého člověka, bez ohledu na nárok na poskytování nápojů zdarma!!(doporučená hodnota je uvedena ve vyhl. č. 275/2004 Sb.) 150 – 450 mg RL/l vody 1. Vody velmi silně mineralizované (RL nad 5 g/l) – konzumace pod dohledem lékaře: Zaječická hořká 33 144,0 Šaratica 14 660,0 Vincentka 9667,0 Bílinská kyselka 7389,0 Mlýnský pramen (Karlovy Vary) 6211,0 2. Vody silně mineralizované (RL 1500 – 5000 mg/l) – pití občas v omezeném množství. Jako ochranný nápoj k dlouhodobé konzumaci nevhodné: Odysea 2995,0 Poděbradka 2844,0 Hanácká 2473,0 Aqua bohemica 2397,0 3. Vody středně mineralizované (RL 500 – 1500 mg/l) – pití max. 0,5 l denně. Jako ochranný nápoj pouze podle odst. 2 (viz výše): Magnesia 1375,0 Ondrášovka 991,0 Korunní 970,0 Mattoni 962,0 Vratislavická kyselka 683,0 Tesco pitná voda 600,0 Deep voda neperlivá 600,0 Aqua prim (Kutná Hora) 588,0 4. Vody slabě mineralizované (RL 50 – 500 mg/l) – vhodné jako ochranný nápoj k dlouhodobé konzumaci v rámci pitného režimu podle odst. 3 (viz výše): Excelsior 351,0 Bonaqua (SK) 339,0 Optifit (Piešťany, SK) 309 Rajec (SK) 289,0 Fromin (Radiměř) 224,0 Aqua Maria (Mariánské Lázně) 215,7 Šumavský pramen (Jelení) 210,0 Dobrá voda (Býňov) 187,0 Horský pramen (Jesenické prameny) 164,0 Aquilla (Kyselka) 136,0 Delvita neperlivá 130,0 Aqua Bella (Veselí nad Lužnicí) 122,0 Bonny (Český ráj) 129,0 Toma svěží (Adršbach) 118,0 Toma natura 116,0 Natural water still (Bukovsko, Již. Čechy) 112,0 5. Vody velmi slabě mineralizované (RL do 50 mg/l) – nevhodné jako ochranný nápoj 2. Balenou pramenitou vodu – čerpána z podzemního chráněného zdroje, na etiketě uvedena lokalita, způsob úpravy, minerálové složení, údaj o celkové mineralizaci (RL) a název laboratoře, která provedla rozbor. Dřívější název: stolní voda 4. Balenou pitnou vodu – má kvalitu vody z vodovodu Adresované odbory : O 10, CPS Praha, Plzeň, Ústí n.Labem, Brno, Ostrava číslo jednací 285/2012-O9 v Praze dne 1. 2. 2012 odpověď na č. j. vyřizuje MUDr. Milan Tuček 725 422 557 begin_of_the_skype_highlighting 725 422 557 BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting 725 422 557 begin_of_the_skype_highlighting 725 422 557 BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting 725 422 557 begin_of_the_skype_highlighting 725 422 557 BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting 725 422 557 begin_of_the_skype_highlighting 725 422 557 BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting BEZPLATNĚ end_of_the_skype_highlighting Věc: Metodický pokyn upravující postup podle Opatření GŘ ČD, a.s., o zdravotní péči o zaměstnance s ohledem na novelu vyhl. č.101/1995 Sb. (vyhl. č.16/2012 Sb.) Dne 17.1.2012 nabyla účinnosti vyhl. č.16/2012 Sb., o odborné způsobilosti osob řídících drážní vozidlo a osob provádějí-cích revize, prohlídky a zkoušky určených technických zařízení a o změně vyhlášky Ministerstva dopravy č.101/1995 Sb., kterou se vydává Řád pro zdravotní a odbornou způsobilost osob při provozování dráhy a drážní dopravy , ve znění pozděj-ších předpisů. Tato vyhláška byla vydána jako prováděcí předpis k zákonu o dráhách, jehož novela provedená zákonem č. 134/2011 Sb. stanovila obecné zásady pro vydávání licencí strojvedoucích na drahách celostátních a regionálních. Právní úprava při vydávání licencí nyní při posuzování zdravotní způsobilosti strojvedoucích, kteří řídí drážní vozidla na dráze celostátní a regionální, rozlišuje dvě odlišné situace. A -Strojvedoucí, který je držitelem platného průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla dle § 45 zákona o dráhách, ve znění účinném do 31.12.2011, dokládá (nejpozději do 31.12.2014) drážnímu úřadu k žádosti o vydání licence posudek o své zdravotní způsobilosti podle zákona o dráhách ve znění účinném do 31.12.2011, tzn. bez posudku o dopravně psycho-logickém vyšetření. B – Žadatel, který není držitelem platného průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla (např. strojvedoucí v přípravě) dokládá drážnímu úřadu k žádosti o vydání licence posudek o své zdravotní způsobilosti a posudek o dopravně psycholo-gickém vyšetření (§ 46d zákona o dráhách, § 8 vyhl. č. 101/1995 Sb.). Z výše uvedených důvodů se upravuje postup dle Opatření GŘ ČD, a.s., o zdravotní péči o zaměstnance v platném znění takto: 1. V příloze 1 (žádost) se znění prvního řádku posuzovaných pracovních činnosti mění na □ dopravně psychologické vyšetření dle § 8 vyhl.101/1995 Sb., v plat. znění § 1 odst.1 písm. a) nebo písm. b) vyhl. 101/1995Sb. v platném znění – řízení drážního 2. V příloze 3 (posudek) se znění levé části prvního řádku posuzovaných pracovních činností § 1 odst.1 písm. a) nebo písm. b) vyhl. 101/1995Sb. v platném znění V úloze budou formuláře upraveny Tento pokyn je účinný od 1. 2. 2012. 401/2012-012 Věc: Používání telekomunikačních zařízení při posunu V některých stanicích byly při posunu, který byl prováděn zaměstnanci vlakových čet, používány radi- ostanice, které jsou v majetku SŽDC, s.o. (k dispozici u výpravčích, ale k zapůjčení za úplatu). Za používání, případně za úschovu těchto radiostanic jsou požadovány od SŽDC, s.o. značné částky, a proto zajistěte pro tento posun radiostanice z vlastních zdrojů. Tyto radiostanice zajistěte pro posun, který je prováděn zaměstnanci vlakových čet pravidelně. Dále zajistěte ve spolupráci s příslušným RCVD účelnou manipulaci s těmito radiostanicemi a další podmínky pro jejich používání (dobíjení, úschovu, přemístění, apod.). V případech, kdy nebude technicky či provozně možné nasazení vlastních radiostanic, byla by násled- ně uzavřena se SŽDC, s.o. dohoda o zapůjčování jejich radiostanic. Pro předávání pokynů při prováděném posunuje používání radiostanic z hlediska obsluhy a slyšitel-nosti mnohem bezpečnějším prostředkem než mobilní telefon. Z tohoto důvodu mobilní telefon používej-te při posunu pro předávání pokynů jen v mimořádných případech. (JOD) České dráhy, a.s. Generální ředitelství Odbor kolejovyc h vozidel ředitel odbotu kolejových vozidel Nábřeží L. Svobody llii, liO 15 Pral i České dráhy, a.s. Generální ředitelství O121 Odbor kolejových vozidel Nábřeží L. Svobody 1222,11015 Praha 1, T: +420 972 232 152 na základě připomínek členské základny k organizování periodických prohlídek vyvolalo prezídium Federace strojvůdců jednání na úrovni GŘ ČD a managementu Dopravního zdravotnictví………. Zástupci Dopravního zdravotnictví nám nabídli aktivní účast při řešení problematiky organizace periodických prohlídek Na základě připomínek členské základny k organizování periodických prohlídek vyvolalo prezídium Federace strojvůdců jednání na úrovni GŘ ČD a managementu Dopravního zdravotnictví. Schůzka se konala 21. února 2012 v budově Dopravního zdravotnictví v Italské ulici v Praze a zúčastnili se jí za GŘ ČD ředitel Odboru odměňování a benefitů Mgr. Jan Čermák a systémový specialista Odboru odměňování a benefitů doc. MUDr. Milan Tuček, CSc. Za Dopravní zdravotnictví byli jednání přítomni finanční ředitel Mgr. Viktor Szabó, MBA, obchodní ředitelka Jana Jurisová, vedoucí lékařka ZPP MUDr. Helena Němcová. Naši odborovou organizaci zde zastupovali prezident FSČR Jindřich Hlas, členové prezídia Jaroslav Vondrovic a Jiří Šafařík a vedoucí analytického oddělení PhDr. Miloslav Pykal. Zástupci Federace strojvůdců v úvodu jednání vyjádřili obavy ze stále se zhoršující dostupnosti závodní preventivní péče (ZPP) zaměstnanců v některých regionech a položili přítomným vedoucím zaměstnancům Dopravního zdravotnictví otázku, zda je strategií firmy centralizovat činnost lékařů ZPP pouze do větších center. Od finančního ředitele Mgr. Szabó se jim dostalo ujištění, že omezování počtu smluvních lékařů není cílem jejich společnosti a naopak pan finanční ředitel deklaroval snahu o udržení stávajícího počtu okrsků ZPP. V praxi však naráží na špatnou věkovou strukturu smluvních lékařů. Mnozí již dosáhli věku pro nárok na starobní důchod a ukončují svojí aktivní činnost, přičemž mladí a nově nastupující lékaři nejeví s ohledem na požadované nároky na odbornost zájem o vykonávání této praxe. Pravdou rovněž je, že z důvodu nedodržování stanovených standardů byla některým lékařům smlouva vypovězena. K problematice určování termínů periodických prohlídek konstatovala vedoucí lékařka ZPP MUDr. Němcová, že by neměly být stanovovány jednostranně lékaři, ale vždy po dohodě se zaměstnanci tak, aby byl nalezen termín, který nebude v kolizi s pracovními povinnostmi zaměstnance. Tam, kde nebyla tato zásada dodržena, bude zjednána náprava. S ohledem na stanovenou pracovní dobu okrskových lékařů vyčleněnou na provádění periodických prohlídek je však potřeba, aby k objednání zaměstnance došlo v dostatečném časovém předstihu. Bude-li z objektivních příčin nutné vykonat periodickou prohlídku v době spadající do pracovní doby zaměstnance, bude možné (podle zásad vydaných O12 GŘ ČD) po dohodě zaměstnance se zaměstnavatelem směnu z tohoto důvodu přeplánovat. V případě, že však k dohodě nedojde, měl by zaměstnavatel postupovat podle § 103 odst. 1 písm. e) zákoníku práce a platné PKS a na tuto důležitou osobní překážku v práci udělit zaměstnanci pracovní volno s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku. Je potřeba upozornit na to, že postup podle druhé odrážky výše zmíněných zásad O12 GŘ ČD, tedy možnost přeplánovat zaměstnanci rozpis směn po projednání s místně příslušnou odborovou organizací již neplatí, neboť podle článku 3 bodu 13 přílohy 1 PKS na rok 2012 je pro tento případ nutná dohoda. Výběr okrskového lékaře ZPP zaměstnancem na rozdíl od výběru lékaře registrujícího (praktického) není možný, neboť je vyjmut ze svobodné volby zaměstnance. Zástupcům prezídia FSČR se však dostalo ujištění, že v případě potřeby změny okrsku ZPP, která bude smysluplná, ekonomicky výhodná a příslušným okrskovým lékařem kapacitně zvládnutelná, bude tato změna umožněna. Navrhovat změny okrsku ZPP mají v kompetenci vedoucí zaměstnanci organizačních složek, ale jak je vidno, v praxi této pravomoci nevyužívají. Proto byla FSČR učiněna nabídka, aby shromažďovala případné připomínky k určení okrsků ZPP s ohledem na spádovost zaměstnanců v jednotlivých oblastech a tyto připomínky posílala přímo kompetentním zaměstnancům Dopravního zdravotnictví. Dalším probíraným tématem byla problematika vydávání posouzení zdravotní způsobilosti s hodnocením "zdravotně způsobilý jen za podmínek". Dle vyjádření MUDr. Němcové by případné omezení zdravotní způsobilosti mělo být vydáváno jen na základě skutečného zdravotního stavu zaměstnance, nikoli na základě jeho žádosti, případně jeho subjektivního názoru. Každé omezení zdravotní způsobilosti zaměstnance musí být okrskovým lékařem ZPP vždy konzultováno s příslušnými vedoucími zaměstnanci organizační složky. Na připomínku k dlouhým čekacím dobám v některých ordinacích reagovali zástupci Dopravního zdravotnictví tak, že zaměstnanec má právo dohodnout si nejen den, ale i hodinu vyšetření. Samozřejmě může dojít k narušení časového harmonogramu neočekávanými přednostními případy (např. úrazy), jakož i potřebou následného vyšetření u příslušného odborného lékaře. Jako ukázku ochoty problémy řešit můžeme uvést schůzku člena prezídia FSČR Jaroslava Vincoura s vedoucí oddělení praktických lékařů, paní MUDr. Kundschofskou, která má problematiku závodní preventivní péče na starosti v oblasti Olomoucka. Ta proběhla 28. února 2012 a její zorganizování bylo právě jedním z výsledků jednání s vedoucími zaměstnanci Dopravního zdravotnictví. Hlavním tématem této schůzky byla připomínka našich kolegů ze základní organizace FS Prostějov k určení pouze jednoho dne v týdnu (zde je to konkrétně středa) jako doby stanovené k provádění "periodických prohlídek". Ukončení smluvního vztahu s prostějovským lékařem ZPP situaci v oblasti určování termínů prohlídek ještě více komplikuje. Podle vyjádření paní doktorky je středa vyhrazena po zkušenostech z provozu. Zaměstnanec tak má v tento den možnost objednání na určitou hodinu a odpadá tak nepříjemné čekání na vyšetření. Zároveň však není vyloučena možnost dohody termínu v jiném dnu v týdnu, není ovšem zaručeno vyšetření přednostní. Vážení kolegové, jak jsem zde již uvedl, učinili zástupci Dopravního zdravotnictví Federaci strojvůdců nabídku aktivní účasti při řešení problémů vzniklých při organizaci periodických prohlídek. K tomu však bude zapotřebí, abyste na prezídium FSČR posílali konkrétní, ale i zaručené a ověřené informace, týkající se například nevhodného určení okrsku ZPP, nedostatečné pracovní doby lékaře stanovené na provádění periodických prohlídek, problémů s objednáváním na periodické prohlídky, zhoršování dostupnosti ZPP, problémů s proplácením odměny anebo náhrady mzdy při nařízených lékařských prohlídkách atd. Věříme, že vzájemnou spoluprací základních organizací, prezídia FSČR a kompetentních zaměstnanců GŘ ČD a Dopravního zdravotnictví se podaří rychleji a účinněji řešit vzniklé problémy. Možnost rekreace pro členy Federace strojvůdců. Penzion se nachází v CHKO Jizerské hory v obci Bedřichov u Jablonce nad Nisou. Bedřichov je vyhledávaným cílem letní rodinné rekreace, pěší turistiky a cykloturistiky, v zimě pak rájem lyžařů a běžkařů se šesti sjezdovkami a sedmi vleky s možností večerního lyžování. Bedřichov je jedním z výchozích bodů tzv. Jizerské lyžařské magistrály (67km upravovaných lyžařských stop po celých Jizerských horách). Tato horská rekreační obec (680 m n.m.) je vnímána jako jedna z bran Jizerských hor s velmi dobrým dopravním spojením s Libercem a Jabloncem nad Nisou. Penzion Real Bedřichov ubytování : v 8 nových pokojích o 2 až 6 lůžkách (celkem 31 míst). Vlastní sociální výbava (WC, sprch. kout, umyvadlo). Stravování – snídaně, polopenze, plná penze (možno i pouze ubytování). Restaurace s barem a krbem (40 míst) s bohatou nabídkou studené i teplé minutkové kuchyně. Restaurace zároveň slouží jako společenská místnost. Ceny podle sezony se skupinovými slevami. http://www.penzion-real-bedrichov.cz/ Zájmy strojvůdce 13-14/2017 Chráněno: Vážení členové Federace strojvůdců Praha 19.3.2020 – pozvánka Čl. schůze

https://rejstriky.finance.cz/firma-hanak-interierove-studio-s-r-o-29357306

HANÁK interiérové studio, s.r.o. Zlín IČO 29357306 kontakty (12.08.2020) | Finance.cz HANÁK interiérové studio, s.r.o. Zlín IČO: 29357306 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu HANÁK interiérové studio, s.r.o., která sídlí v obci Zlín a bylo jí přiděleno IČO 29357306. Firma s názvem HANÁK interiérové studio, s.r.o. se sídlem v obci Zlín byla založena v roce 2012. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 2 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona . Základní údaje o HANÁK interiérové studio, s.r.o. IČO: 29357306 Krajský soud v Brně 29.5.2012 C 74913 Společnost s ručením omezeným 29.5.2012 Počet členů statutárního orgánu: 2 22.5.2014 Právní poměry společnosti se řídí společenskou smlouvou ze dne 9.5.2012. 29.5.2012 Aktuální kontaktní údaje HANÁK interiérové studio, s.r.o. Kontakty na HANÁK interiérové studio, s.r.o. IČO: 29357306 třída Tomáše Bati 3684 , Zlín 760 01 29.5.2012 třída Tomáše Bati 3684, Zlín 760 01 Obory činností HANÁK interiérové studio, s.r.o. IČO: 29357306 výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona 29.5.2012 třída Tomáše Bati 3684 , Zlín 760 01 1005623392 1012096050 Vedení firmy HANÁK interiérové studio, s.r.o. IČO: 29357306 Jménem společnosti jedná každý z jednatelů ve všech věcech samostatně. 29.5.2012 Magda Zádrapová 22.5.2014 Vejvanovského 443/6, Kroměříž 767 01 Michaela Kopecká 1.12.2017 Magda Zádrapová 29.5.2012 - 22.5.2014 Michaela Kopecká 29.5.2012 - 22.5.2014 208, Huslenky 756 02 Michaela Kopecká 22.5.2014 - 1.12.2017 Magda Zádrapová Vlastníci firmy HANÁK interiérové studio, s.r.o. IČO: 29357306 zakladni 200 000 Kč - 29.5.2012 Sbírka Listin HANÁK interiérové studio, s.r.o. IČO: 29357306 C 74913/SL 8 účetní závěrka [2014] rozvaha + výkaz Krajský soud v Brně 25.3.2015 27.3.2015 3 C 74913/SL 7 účetní závěrka [2014] příloha Krajský soud v Brně 25.2.2015 25.3.2015 27.3.2015 4 C 74913/SL 5 účetní závěrka [2013] příloha Krajský soud v Brně 25.2.2014 19.5.2014 21.5.2014 4 C 74913/SL 4 účetní závěrka [2013] výkaz Krajský soud v Brně 25.2.2014 19.5.2014 21.5.2014 2 C 74913/SL 3 účetní závěrka [2013] rozvaha Krajský soud v Brně 25.2.2014 19.5.2014 21.5.2014 2 C 74913/SL 2 účetní závěrka 2012 Krajský soud v Brně 25.3.2013 19.4.2013 23.4.2013 3 C 74913/SL 1 notářský zápis - spol. smlouva, NZ 71/2012 Krajský soud v Brně 9.5.2012 10.5.2012 1.6.2012 10 Hodnocení HANÁK interiérové studio, s.r.o. Výpis dat pro firmu HANÁK interiérové studio, s.r.o. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy HANÁK interiérové studio, s.r.o., 29357306 na obchodním rejstříku výpis firmy HANÁK interiérové studio, s.r.o., 29357306 na živnostenském rejstříku HANÁK interiérové studio, s.r.o. - 29357306 - Zlín , třída Tomáše Bati 3684 Interiérové studio podlah a dveří s.r.o. - 28610172 - Olomouc , Kafkova 465/41 Koupelny AZ - interiérové studio s.r.o. - 01616595 - Praha , Neumannova 1453/28 Interiérové studio Olomouc, s.r.o. - 07951108 - Olomouc , Hanáckého pluku 1153/4 Interiérové dveře Brno s.r.o. - 02874113 - Brno , Křenová 186/60 Asociace architektonické a interiérové tvorby, z. s. - 13692071 - Brno , Otiskova 2765/5 Interiérové a vstupní dveře Ostrava s.r.o. - 07502214 - Ostrava , U Staré elektrárny 291/11

https://e-justice.europa.eu/content_general_information-166-at-cs.do?init=true&member=1

Všeobecné informace - Rakousko Při pořizování závěti je třeba dodržet formální požadavky. Rakouské právo zná následující formy závěti: závěť pořízená veřejnou listinou vydanou notářem či soudem, holografická závěť vlastnoručně pořízená a podepsaná zůstavitelem, alografická závěť (závěť pořízená jinou osobou než zůstavitelem), která musí být pořízena v přítomnosti tří svědků. Dědickou smlouvu (§ 1249 a násl. rakouského všeobecného občanského zákoníku (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, ABGB)) mohou uzavřít pouze manželé, popřípadě zasnoubené páry, které se skutečně chystají uzavřít manželství, a to ve formě notářské listiny (v souladu s ustanovením §1 odst. 1a zákona o notářských listinách (Notariatsaktsgesetz)). Zároveň se vyžaduje přítomnost dvou svědků či druhého notáře. Prostřednictvím dědické smlouvy, jež musí splňovat formální požadavky platné pro pořízení pro případ smrti, zůstavitel nemůže nakládat s více jak třemi čtvrtinami pozůstalosti. Registrovaní partneři mají v tomto ohledu stejná práva jako manželé a zasnoubení partneři chystající se uzavřít manželství (§ 1217 rakouského všeobecného občanského zákoníku). Společnou závěť mohou platně pořídit jen manželé a registrovaní partneři (§ 583 a 1248 rakouského všeobecného občanského zákoníku). Poznámka: svazek registrovaného partnerství je přístupný pouze osobám stejného pohlaví. Institut donationes mortis causa (darování osobního majetku učiněné osobou, která očekává brzkou smrt, které se stane účinným až po smrti dárce) je upraven § 956 rakouského všeobecného občanského zákoníku. Darování pro případ smrti může být učiněno prostřednictvím odkazu nebo smlouvy ve formě notářské listiny. Závěti, dědické smlouvy a smlouvy, jejichž prostřednictvím se neopominutelný dědic vzdává povinného dílu, mohou být zapsány do Rakouského ústředního rejstříku závětí (§ 140b rakouského notářského zákona (Notariatsordnung)), byly-li uloženy do úschovy k notáři, soudu nebo advokátovi. Tento elektronický rejstřík vede Rakouská notářská komora (Österreichische Notariatskammer) a je jediným rejstříkem vytvořeným na základě zákona. Soudy a notáři jsou povinni existenci takových listin rejstříku oznámit (§ 140c odst. 2 rakouského notářského zákona). Smyslem zápisu do rejstříku je usnadnit dohledání pořízení pro případ smrti v průběhu dědického řízení. Povinný díl (jenž omezuje volnost zůstavitele nakládat se svým majetkem) činí polovinu zákonného podílu potomka zůstavitele. Nezanechal-li zůstavitel potomky, činí povinný díl jednu třetinu zákonného podílu příbuzného ve vzestupné linii. Povinný díl pozůstalého manžela nebo registrovaného partnera činí polovinu jeho zákonného podílu. Neměl-li neopominutelný dědic se zůstavitelem nikdy blízké rodinné vazby, může být velikost povinného dílu snížena. Osoby, jimž svědčí nárok na povinný díl, se jej mohou v době před nabytím dědictví vzdát, a to prostřednictvím dohody uzavřené s budoucím zůstavitelem (ve formě notářské listiny). Povinný díl představuje peněžitý nárok odpovídající hodnotě podílu z pozůstalosti. Nárok na povinný díl je třeba uplatnit u soudu ve lhůtě tří let (§ 1487 rakouského všeobecného občanského zákoníku). Promlčecí lhůta začíná běžet okamžikem prohlášení o přijetí dle ustanovení § 152 zákona o nesporném řízení (Außerstreitgesetz, AußStrG). Nároku na povinný díl se lze během zůstavitelova života vzdát. Prohlášení, jímž se neopomenutelný dědic vzdává nároku na povinný díl, musí být učiněno ve formě notářské nebo soudní listiny (§ 551 rakouského všeobecného občanského zákoníku). Nezanechal-li zůstavitel manžela ani děti, dědí rodiče zůstavitele rovným dílem. Jestliže rodiče zůstavitele zemřeli dříve než zůstavitel, dědí jeho sourozenci. Nezanechal-li zůstavitel manžela, ale zanechal děti, dědí jeho děti rovným dílem. Zanechal-li zůstavitel manžela, avšak nikoliv děti, stává se pozůstalý manžel jediným dědicem, jestliže zůstavitel nezanechal nikoho z rodičů, sourozenců či prarodičů. Zanechal-li zůstavitel manžela i děti, náleží pozůstalému manželovi třetina pozůstalosti a zbytek dědí rovným dílem děti zůstavitele. Dědictví se v případě registrovaných partnerů řídí stejnými pravidly jako v případě manželů. Neregistrovaní partneři (druzi) dědí pouze v případě, že jim zůstavitel v závěti něco odkázal. Pozůstalý druh je však chráněn rakouským zákonem o nájmu a rakouským zákonem o spoluvlastnictví bytů (Wohnungseigentumsgesetz). V případě, že zůstavitel a jeho druh společně vlastnili byt (společné vlastnictví bytu), přechází podíl zůstavitele na pozůstalého partnera. Nezanechali-li zůstavitel manžela ani děti, svědčí dědické právo jeho rodičům a jejich potomkům (sourozencům zůstavitele) (§ 735 a § 736 rakouského všeobecného občanského zákoníku). Zanechal-li zůstavitel děti, avšak nezanechal manžela, dědí jeho děti rovným dílem (§ 732 rakouského všeobecného občanského zákoníku). Zanechal-li zůstavitel manžela i děti, náleží pozůstalému manželovi třetina pozůstalosti a dále ze zákona přednostní odkaz vybavení domácnosti. Dvě třetiny pozůstalosti se rozdělí mezi děti zůstavitele rovným dílem (§ 757 rakouského všeobecného občanského zákoníku). Registrovaní partneři mají stejná práva jako manželé (§ 537a rakouského všeobecného občanského zákoníku). Poznámka: svazek registrovaného partnerství je přístupný pouze osobám stejného pohlaví. Okresní soud (Bezirksgericht) nebo soudní komisař (notář) v postavení soudního orgánu. Věcnou a územní působnost má okresní soud v místě posledního oprávněného pobytu zůstavitele (poslední bydliště, obvyklé místo pobytu) (§ 105 rakouského zákona o působnosti soudů (Jurisdiktionsnorm, JN) a § 65 a 66 rakouského zákona o soudní příslušnosti). Při vedení dědického řízení okresní soud spoléhá na služby notáře, který vystupuje jako soudní komisař (§ 1 zákona o soudních komisařích(Gerichtskommissärsgesetz, GKG). Okresní soud nebo soudní komisař (notář) v postavení soudního orgánu. Dědické řízení (Verlassenschaftsverfahren) je okresním soudem zahájeno poté, co bylo oficiálně oznámeno nápad dědictví. Příslušným soudem je okresní soud v místě posledního bydliště či obvyklého pobytu zůstavitele. Dědické řízení je vedeno notářem v postavení soudního komisaře a končí vydáním soudního rozhodnutí. Dědické řízení musí být zahájeno bezprostředně poté, co se soud o smrti zůstavitele dozví (§ 143 odst. 1 zákona o nesporném řízení (Außerstreitgesetz, AußStrG)). Soudní komisař v rámci dědického řízení identifikuje dědice (§ 797 rakouského všeobecného občanského zákoníku). Soudní komisař (§ 1 odst. 2, odst. 2b a odst. 2 bod 2) zákona o soudních komisařích) pořídí soupis pozůstalosti, pokud dědic učiní prohlášení o podmíněném přijetí dědictví (které omezuje míru ručení dědice na hodnotu dědictví, které z pozůstalosti nabude), jestliže některý z dědiců může mít nárok na povinný díl, pokud je některý z dědiců nezletilý nebo musí být právně zastupován z jiného důvodu, jestliže bylo nařízeno oddělení pozůstalosti od majetku dědice, přičemž je třeba vzít v úvahu následného dědice, nebo pokud bylo vytvořeno soukromé dědické společenství, je-li pravděpodobné, že pozůstalost připadne státu jako odúmrť, nebo jestliže o to požádá jiná oprávněná osoba nebo opatrovník pozůstalosti (§ 165 zákona o nesporném řízení). Nikdo se nemůže dědictví ujmout svévolně. Aby mohl dědic dědictví zákonně nabýt, musí mu dědictví být oficiálně předáno rozhodnutím soudu pro věci pozůstalostní (Abhandlungsgericht) v rámci tzv. přechodu vlastnického práva (Einantwortung) (§ 797 rakouského všeobecného občanského zákoníku a §177 zákona o nesporném řízení). Majetek může na dědice přejít poté, co bylo dědické řízení skončeno a příslušnými osobami bylo jako důkaz o existenci jejich dědického práva učiněno prohlášení o přijetí dědictví. Okamžikem přechodu vlastnického práva přechází i vlastnictví k nemovitému majetku, tedy ještě v době před provedením zápisu v katastru nemovitostí. Pokud dědicové nepodají žádost o provedení zápisu v katastru nemovitostí v přiměřené době, podá místo nich žádost o zápis soudní komisař. Dědicové za dluhy zůstavitele ručí vším svým majetkem. Byl-li však pořízen soupis pozůstalosti, ručí dědicové za dluhy pouze do výše hodnoty dědictví. Soudu, který vede katastr nemovitostí (Grundbuchsgericht), je třeba předložit listinu prokazující právní titul. Dědicové musí přiložit rozhodnutí o přechodu vlastnického práva a odkazovníci úřední potvrzení. Kromě těchto listin může být požadováno předložení potvrzení o neexistenci daňového nedoplatku a na základě požadavků právních předpisů platných v jednotlivých provinciích také zvláštní povolení vystavené podle předpisů upravujících nemovitostní transakce, a je-li to relevantní, také doklad o národnosti nabyvatele. Dědic, který je schopen dostatečně prokázat své dědické právo na základě prohlášení o přijetí dědictví, je oprávněn užívat a spravovat zděděný majetek a vystupovat jménem pozůstalosti, ledaže soud pro věci pozůstalostní (Verlassenschaftsgericht) stanoví jinak. Pokud je takových dědiců více, vykonávají toto právo společně, ledaže se dohodnou jinak (§ 810 odst. 1 rakouského všeobecného občanského zákoníku). Vykonavatel závěti hraje v rámci rakouského dědického řízení pouze druhotnou roli. Ta se odvíjí od toho, jakým způsobem soud dědické řízení vede, a na postavení soudního komisaře, který dohlíží na to, aby byla splněna poslední vůle zůstavitele. V souladu s ustanovením § 816 rakouského všeobecného občanského zákoníku může zůstavitel v závěti určit osobu odpovědnou za výkon jeho poslední vůle. Rozsah povinností vykonavatele závěti stanoví zůstavitel v závěti. Může se jednat například o dohled nad tím, aby dědic či odkazovník splnil určitou podmínku nebo aby byla pozůstalost rozdělena v souladu s poslední vůlí zůstavitele, nebo nad správou pozůstalosti. Je-li v rámci obeslání věřitelů pozůstalosti nařízeno ústní jednání (§ 813 až 815 rakouského všeobecného občanského zákoníku), stanoví soudní komisař datum konání tohoto ústního jednání a obešle také vykonavatele závěti (§ 174 zákona o nesporném řízení). Soudní komisař na žádost vystaví oprávněným dědicům úřední potvrzení o jejich oprávnění spravovat pozůstalost (§ 172 zákona o nesporném řízení). Jakmile byli dědicové, včetně jejich podílů, s konečnou platností určeni a bylo prokázáno splnění ostatních podmínek, soud rozhodne o přechodu dědictví na dědice (§ 177 zákona o nesporném řízení – rozhodnutí o přechodu vlastnického práva). Pro odblokování peněžních prostředků uložených u bankovních institucí postačí ověřená kopie rozhodnutí o přechodu vlastnického práva (§ 179 zákona o nesporném řízení).

http://kraken.slv.cz/29Odo500/2002

29 Odo 500/2002 Dotčené předpisy: § 41a předpisu č. 99/1963Sb., § 243b předpisu č. 99/1963Sb. Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužnice I. C. S. akciové společnosti, o návrhu věřitelů A) C. B., a. s. v likvidaci, a B) I. spol. s r. o., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 K 51/96, o dovolání dlužnice proti usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 26. září 2000, č. j. 32 K 51/96-433, takto: Dlužnice vedle odvolání podala i dovolání proti usnesení ze dne 26. září 2000, č. j. 32 K 51/96-433, jímž Krajský obchodní soud v Brně (jako soud prvního stupně) prohlásil konkurs na její majetek (srov. č. l. 456-463, 562-567). Toto dovolání vzala dlužnice posléze (podáním ze dne 7. března 2001) zpět (srov. č. l. 613). Nejvyšší soud proto v důsledku tohoto dispozitivního úkonu dlužnice dovolací řízení zastavil podle § 243b odst. 4 věty druhé občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. K tomu, že dlužnice posléze (podáním ze dne 2. ledna 2002, došlým soudu 4. ledna 2002) vázala účinnost zpětvzetí na splnění dalších podmínek (srov. č. l. 683 p. v.), již Nejvyšší soud nepřihlédl, jelikož řádně učiněné zpětvzetí dovolání je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že dojde soudu; stane-li se tak, nelze zpětvzetí odvolat (mutatis mutandis srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002, pod číslem 49), ani je dodatečně - a z pohledu procesního práva nepřípustně (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 12/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) podmínit. V Brně 31. července 2002

http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1006609&doctype=ART

Nejdůležitější změny týkající se vinařství v nařízeních (EU) 2018/273 a 2018/274 Základní povinnosti vinaře, který vyrábí výrobky z révy vinné a uvádí je do oběhu - obecné informace Dovoz vína a oznamovací povinnost dle § 14a Dne 28. 2. 2018 byla v Úředním věstníku EU publikována dvě nová nařízení: Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/273 Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/274 Tato nařízení jsou platná od 3. 3. 2018 a zavádí některé nové povinnosti. Zároveň se zrušuje nařízení Komise (ES) č. 436/2009, dále se zrušují vybrané články a přílohy (články 1, 21, 22 a 23, 38 až 54, 74, 83 až 95a a 98 až 102, přílohy IX až XIII a XVI až XXI) nařízení (ES) č. 555/2008, dále se zrušují vybrané články (články 12, 13) a vkládají se nové články 14a a 14b nařízení (ES) č. 606/2009, dále se zrušuje článek 63 nařízení (ES) č. 607/2009. Z pohledu vinařství se jedná o tyto zásadní změny: Nové a upravené definice (článek 2 Nařízení (EU) 2018/273): „vinařskými výrobky“ se rozumí výrobky uvedené v příloze I části XII Nařízení (EU) č. 1308/2013, kromě vinného octa, na který se vztahují kódy KN 2209 00 11 a 2209 00 19; „zpracovatelem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba či jejich seskupení bez ohledu na právní formu skupiny a jejích členů podle vnitrostátních právních předpisů, která provádí nebo nechává provádět zpracování vína, jehož výsledkem jsou vína, likérová vína, šumivá a perlivá vína, šumivá a perlivá vína dosycená oxidem uhličitým, jakostní šumivá vína nebo jakostní aromatická šumivá vína; „maloobchodníkem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba či jejich seskupení bez ohledu na právní formu skupiny a jejích členů podle vnitrostátních právních předpisů, jejíž podnikatelská obchodní činnost zahrnuje přímý prodej vína a moštu spotřebiteli v malém množství, jež stanoví jednotlivé členské státy s ohledem na charakteristiky svého obchodu a distribuce, avšak s výjimkou osob, které používají sklepy vybavené pro skladování nebo zařízení k plnění vína do nádob ve větším množství, a osob, které prodávají nebalené víno v rámci ambulantního prodeje; „obchodníkem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba či jejich seskupení bez ohledu na právní formu skupiny a jejích členů podle vnitrostátních právních předpisů s výjimkou soukromých spotřebitelů nebo maloobchodníků, která skladuje vinařské výrobky pro obchodní účely nebo je zapojena do obchodu s nimi a potenciálně je i plní do nádob, s výjimkou palíren; „vinařským rokem“ se rozumí vinařský rok pro odvětví vína podle čl. 6 písm. d) Nařízení (EU) č. 1308/2013. Průvodní doklady pro sledování a certifikaci vinařských výrobků (kapitola IV, oddíl I Nařízení (EU) 2018/273) Průvodní doklad není vyžadován v případě přepravy vinařských výrobků z vinice do vinifikačního zařízení, mezi dvěma zařízeními téhož podniku nebo mezi zařízeními patřícími skupině producentů, aniž by došlo ke změně majitele, za předpokladu, že je přeprava prováděna za účelem vinifikace, ošetření, skladování nebo plnění do nádob, celková vzdálenost nepřesahuje 70 silničních kilometrů a přeprava probíhá výlučně na území jednoho členského státu nebo byla schválena příslušnými orgány dotčených členských států. (článek 9 odst. 1 písm. a) Nařízení (EU) 2018/273). Pro vinařské výrobky podléhající spotřební dani odeslané malovýrobci podle článku 40 směrnice 2008/118/ES a pro vinařské výrobky nepodléhající spotřební dani, je uznán jeden doklad vystavený za podmínek, kdy členský stát nepoužívá informační systém. Jedná se o správní nebo obchodní doklad, který obsahuje kód pro přepravu vinařských výrobků přidělený příslušným orgánem, pokud je tento dokument a jeho opis ověřen v souladu s čl. 10 odst. 3 nařízení (EU) 2018/273. Tyto doklady lze používat pouze do 31. 12. 2020. (článek 10 odst. 1 písm. a) bod iii) a poslední pododstavec odst. 1 Nařízení (EU) 2018/273). Certifikace původu nebo provenience, vlastností, roku sklizně nebo moštové odrůdy a CHOP nebo CHZO (článek 11 Nařízení (EU) 2018/273) Osvědčení o původu nebo provenienci, jakosti a vlastností vinařského výrobku, ročníku sklizně nebo moštové odrůdy nebo odrůd, ze kterých je vyroben, a případně CHOP nebo CHZO, vystaví odesílatel nebo oprávněná osoba jednající jménem odesílatele tím, že vyplní informace v kolonce 17 l těchto dokladů: Doklad pro výrobky přepravované v režimu s podmíněným osvobozením od daně se specifickým správním referenčním kódem (EMCS systém). (článek 10 odst. 1 písm. a) bod i) Nařízení (EU) 2018/273). Doklady pro vinařské výrobky podléhající spotřební dani odeslané malovýrobci a pro vinařské výrobky nepodléhající spotřební dani, vystavené za podmínek stanovených členským státem odeslání. (článek 10 odst. 1 písm. a) bod iii) Nařízení (EU) 2018/273). Tab. 1 Informace, které mají být uvedeny v kolonce 17 l průvodního dokladu nebo obchodního dokladu v souladu s čl. 21 odst. 6 směrnice 2008/118/ES nebo čl. 12 odst. 1 písm. a) Nařízení (EU) 2018/273. Certifikace vyvážených vinařských výrobků (článek 12 Nařízení (EU) 2018/273) Certifikace původu nebo provenience, vlastností, roku sklizně nebo moštové odrůdy a CHOP nebo CHZO se provádí tak, že má jednu z následujících podob: elektronický správní doklad nebo jakýkoli jiný obchodní doklad použitý v souladu s čl. 21 odst. 6 směrnice 2008/118/ES nebo doklad uvedený v čl. 10 odst. 1 písm. a) bodě iii) tohoto nařízení za předpokladu, že odesílatel nebo oprávněná osoba jednající jménem odesílatele uvede příslušné informace stanovené v části I přílohy VI tohoto nařízení; zvláštní osvědčení pro vývoz vystavené na základě stanoveného vzoru a požadavků stanovených v části II přílohy VI tohoto nařízení. Takovéto osvědčení se považuje za platné, je-li ověřeno datem a podpisem odesílatele nebo oprávněné osoby jednající jménem odesílatele, a pokud odesílatel na osvědčení jako správní referenci uvedl číslo ARC nebo kód pro přepravu vinařských výrobků, který příslušný orgán přidělil průvodnímu dokladu. VZOR zvláštního osvědčení pro vývoz podle čl. 12 odst. 1 písm. b) Nařízení (EU) 2018/273 se nachází v části II přílohy VI téhož nařízení. Průvodní doklady pro propuštění dovezených vinařských výrobků do volného oběhu (kapitola IV, oddíl II Nařízení (EU) 2018/273) Doklad VI-1 pro dovoz vinařských výrobků propuštěných do volného oběhu EU není vyžadován pro výrobky v nádobách o jmenovitém objemu nejvýše 10 litrů označených etiketou a opatřených jednorázovým uzávěrem, pokud celkové přepravované množství tvořené jednou zásilkou nebo více oddělenými zásilkami nepřesahuje 100 litrů. (článek 21 písm. a) bod i) Nařízení (EU) 2018/273). Víno přepravované v nádobách o objemu nejvýše 60 litrů, označených etiketou a opatřených jednorázovým uzávěrem ze zemí Austrálie nebo Chile, musí být v části zprávy o rozboru v dokumentu VI-1 vyplněny pouze údaje o skutečném obsahu alkoholu v % obj., celkový obsah kyselin a celkový obsah oxidu siřičitého. (článek 21 písm. b) Nařízení (EU) 2018/273). Doklady VI-1 vystavené v třetích zemích (Chile, Austrálie, Spojené státy americké) producenty jsou považovány za doklady vystavené příslušnými subjekty a pověřenými subjekty nebo útvary v těchto třetích zemích. Tito producenti však museli obdržet jednotlivě povolení od příslušných subjektů a podléhají kontrole těchto subjektů. Oprávnění producenti používají a vyplní doklady VI-1 podle čl. 26 odst. 2 Nařízení (EU) 2018/273. (článek 26 Nařízení (EU) 2018/273). Evidenční kniha vstupů a výstupů (Kapitola V Nařízení (EU) 2018/273) Evidenční knihu vstupů a výstupů musí vést každý hospodářský subjekt vyjma těch, kteří skladují nebo prodávají výlučně vinařské výrobky v nádobách o jmenovitém objemu nejvýše 10 litrů, které jsou označeny etiketou a opatřeny jednorázovým uzávěrem, jestliže celkové množství nepřekročí 5 litrů nebo 5 kilogramů u zahuštěného hroznového moštu, včetně rektifikovaného moštového koncentrátu, a 100 litrů u všech ostatních výrobků, kteří prodávají nápoje pouze ke spotřebě přímo na místě. Tyto subjekty nemusejí vést evidenční knihu, je-li u nich kdykoli možné provést kontrolu vstupů a výstupů na základě obchodní dokumentace používané pro finanční účetnictví. (článek 28 odst. 1 písm. a) a b) Nařízení (EU) 2018/273). Prohlášení (Kapitola VI Nařízení (EU) 2018/273) Prohlášení o zásobách vína a moštu musí každoročně předkládat producenti, zpracovatelé, stáčírny a obchodníci, kteří mají zásoby. (článek 32 odst. 1 Nařízení (EU) 2018/273). Rozsah a podoba evidenční knihy (článek 13 Nařízení (EU) 2018/274) Evidenční kniha musí mít jednu z následujících podob: a) očíslované listy v pevné vazbě; b) elektronický záznam vykazovaný v souladu s podrobnými předpisy stanovenými příslušnými orgány; c) vhodný moderní účetní systém schválený příslušnými orgány; d) sbírka průvodních dokladů uvádějících datum, kdy byly vypracovány nebo převzaty obchodníky. (článek 13 odst. 2 Nařízení (EU) 2018/274). Produkty zapisované do evidenční knihy (článek 14 Nařízení (EU) 2018/274) V evidenční knize se nově vede oddělený záznam pro kategorii produktu, který nesplňuje enologické postupy a omezení stanovená v čl. 80 nařízení (EU) č. 1308/2013 nebo v nařízení (ES) č. 606/2009 a musí být v souladu s čl. 10 nařízení (ES) č. 606/2009 zlikvidován (článek 14 odst. 1 písm. a) bod v) Nařízení (EU) 2018/274). Dále se nově vedou záznamy o vedlejších produktech vinařských výrobků, se kterými je nutné nakládat v souladu s oddílem D části II přílohy VIII nařízení (EU) č. 1308/2013 a články 14a a 14b nařízení (ES) č. 606/2009, s uvedením toho, zda je určen pro dodávku za účelem destilace, k výrobě octa či ke specifickému použití, které nezahrnuje výrobu vína. (článek 14 odst. 1 písm. b) bod vii) Nařízení (EU) 2018/274). Informace o konkrétních produktech uváděné v evidenční knize (článek 18 Nařízení (EU) 2018/274) Pokud jde o vedlejší produkty nebo vinařské výrobky, které mají být staženy v souladu s čl. 14a odst. 2 a článku 14b nařízení (ES) č. 606/2009, zaznamenávají se do evidenční knihy množství odhadovaná příslušnými hospodářskými subjekty podle článku 14a uvedeného nařízení. (článek 18 odst. 2 Nařízení (EU) 2018/274). Lhůty a údaje zaznamenávané do evidenční knihy (článek 20 Nařízení (EU) 2018/274) Lhůty pro zaznamenávání údajů do evidenčních knih jsou stanoveny v čl. 20 odst. 1 až 3 nařízení. Upozorňujeme na to, že: Údaje uvedené v čl. 29 odst. 1 a 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2018/273 a v článcích 16 a 17 (údaje o šumivých a likérových vín uváděné v evidenční knize) tohoto nařízení se do evidenční knihy zaznamenávají: nejpozději v pracovní den následující po operaci; a v případě obohacování ještě téhož dne. (článek 20 odst. 2 Nařízení (EU) 2018/274). 1 2 3 4 5 6 7 8 ... 14 další Zatřiďování vín v Komisi SZPI po 1. 9. 2011.doc [velikost: 18,6 KB, formát: doc] Protokol_o_zkoušce_2.5V_011210.xls [velikost: 40,0 KB, formát: xls] Protokol_o_zkoušce_2.5M_011210.xls [velikost: 39,5 KB, formát: xls] Příloha 25.docx [velikost: 18,5 KB, formát: docx] Zpráva o výsledcích plánované kontroly cizorodých látek v potravinách v roce 2017 Stevia rebaudiana – je, nebo není potravinou nového typu?

http://www.zakony.cz/soudni-rozhodnuti/ustavni-soud/2009/3301/judikat-us-I-uS-1227-09-posouzeni-nakladu-rizeni-z-ustavnepravniho-hlediska-GUS20093466/

I. ÚS 1227/09, Soudní rozhodnutí Ústavního soudu - Zákony.cz I. ÚS 1227/09, Soudní rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 1227/09 I.ÚS 1227/09 ze dne 8. 9. 2009 N 197/54 SbNU 429 Posouzení nákladů řízení z ústavněprávního hlediska Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera - ze dne 8. září 2009 sp. zn. I. ÚS 1227/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. B. proti potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009 č. j. 11 Co 2/2009-34 a proti výroku III usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 9. 2008 sp. zn. 44 C 2647/2007, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009 č. j. 11 Co 2/2009-34 a výrok III usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 9. 2008 sp. zn. 44 C 2647/2007 se zrušují. II. Městskému soudu v Praze se ukládá, aby nahradil stěžovateli zcela náklady řízení před Ústavním soudem ve výši, která bude určena samostatným usnesením Ústavního soudu. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení výroku III v záhlaví citovaného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 a zrušení usnesení Městského soudu v Praze. Opírá ji zejména o následující důvody: Obvodní soud pro Prahu 4 v řízení vedeném o zaplacení částky 950 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného, kde stěžovatel byl ve sporu stranou žalovanou, rozhodl svým usnesením ze dne 17. 9. 2008 sp. zn. 44 C 2647/2007 tak, že řízení zastavil, žalobci vrátil soudní poplatek a náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému účastníku řízení. Proti výroku o náhradě nákladů řízení podal stěžovatel včasné odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009 č. j. 11 Co 2/2009-34 bylo citované usnesení obvodního soudu ve výroku o nákladech řízení potvrzeno. Stěžovatel uvádí, že Obvodní soud pro Prahu 4 nejprve vydal na návrh žalobce platební rozkaz, proti kterému podal stěžovatel odpor, a následně se na výzvu obvodního soudu k žalobě vyjádřil tak, že žalobu neuznává a žalovanou částku nebude hradit. Žalobce poté vzal žalobu zpět a požádal obvodní soud o zastavení řízení. Obvodní soud řízení na žádost žalobce zastavil. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil poukazem na § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Proti výroku o nákladech řízení podal stěžovatel odvolání. Bránil se jím použití ustanovení § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení. Žalobce totiž nevzal žalobu zpět pro chování stěžovatele a žaloba nebyla podána oprávněně, což žalobce uznal. Proto měl soud prvního stupně přiznat stěžovateli náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze podle tvrzení stěžovatele přisvědčil jeho argumentaci, leč napadenou část usnesení obvodního soudu potvrdil, neboť prohlásil, že stěžovateli žádné náklady řízení nevznikly. Stěžovateli není jasné, jakým způsobem městský soud k tomuto závěru dospěl, neboť sám byl po celou dobu průběhu sporu právně zastoupen advokátem, který podal jak odpor, tak i vyjádření ve věci. Stěžovatel se domnívá, že se oba soudy dopustily při rozhodování o náhradě nákladů libovůle (svévole) a jejich závěry jsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 624/06 ze dne 8. 2. 2007 (N 27/44 SbNU 319)]. To platí navíc za situace, kdy odvolací soud potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně z jiného důvodu, než na kterém spočívalo rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by však před vydáním svého potvrzujícího rozhodnutí seznámil účastníky řízení se svým právním názorem a aniž by stěžovateli umožnil se k němu vyjádřit; tím porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, a ve svých důsledcích zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel navrhl zrušení výše uvedených usnesení (jejich jednotlivých výroků) a požádal o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud si vyžádal spis sp. zn. 44 C 2647/2007 vedený Obvodním soudem pro Prahu 4. Zjistil, že dne 15. 6. 2007 byl stěžovateli doručen platební rozkaz, podle něhož byl povinen Dopravnímu podniku hlavního města Prahy, akciová společnost, (v řízení o ústavní stížnosti vedlejšímu účastníkovi - dále též jen "vedlejší účastník") zaplatit v platebním rozkazu uvedenou částku 950 Kč s přísl. spolu s náklady řízení, celkem 6 669 Kč. Důvodem návrhu na vydání platebního rozkazu bylo to, že se stěžovatel při jízdě metrem neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Stěžovatel proti tomuto platebnímu rozkazu podal prostřednictvím svého advokáta Mgr. U. odpor a následně se k žalobě vyjádřil (plná moc je založena na č. l. 13 soudního spisu). Ve vyjádření k žalobě stěžovatel uvedl, že si není vědom, že by v den zmiňovaný žalobou metrem cestoval. Celou věc si vysvětluje tak, že se třetí osoba (černý pasažér) prokázala některým z osobních dokladů, které mu již dříve byly ukradeny z osobního automobilu a jejichž ztrátu nahlásil policii (poznámka: v této souvislosti stěžovatel upozornil soud na řízení vedené pod spisovou značkou 44 C 2864/2003, z něhož je prý patrné, že k obdobnému zneužití jeho osobních dokladů již došlo). Soud prvního stupně pak požádal vedlejšího účastníka o sdělení, zda trvá na žalobě (nic jiného v dopisu soudu není uvedeno). Vedlejší účastník na tento úkon soudu reagoval tak, že "s ohledem na skutečnosti konstatované soudem" bere tímto žalobu zpět a žádá, aby soud řízení zastavil. Zároveň požádal soud o vrácení příloh žaloby a o vrácení zaplaceného soudního poplatku a uvedl, že náhradu nákladů řízení nežádá. Obvodní soud pro Prahu 4 vydal pak usnesení ze dne 17. 9. 2008 sp. zn. 44 C 2647/2007, kterým řízení zastavil (výrok I), vedlejšímu účastníkovi vrátil soudní poplatek (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Výrok o náhradě nákladů řízení obvodní soud odůvodnil odkazem na ustanovení § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., "neboť neshledal podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků dle odst. 2 cit. ustanovení.". Proti výroku obvodního soudu o nákladech vyřízení se stěžovatel, byv zastoupen advokátkou Mgr. V. B. (plná moc č. l. 28 spisu), odvolal. Uvedl, že soud prvního stupně svým rozhodnutím pochybil, jestliže výrok o nákladech řízení učinil podle § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namísto toho, aby věc posoudil podle § 146 odst. 2 o. s. ř. Stěžovatel podání žaloby nezavinil a nelze říci, že by důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování stěžovatele. Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Zpětvzetí žaloby podle stěžovatele zcela zavinil vedlejší účastník, neboť žaloba byla podána nedůvodně a vedlejší účastník ani řádně nevysvětlil, proč tak učinil. Stěžovatel má za to, že má vůči vedlejšímu účastníkovi nárok na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. února 2009 č. j. 11 Co 2/2009-34 usnesení obvodního soudu ve výroku III o náhradě nákladů řízení potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí sice přisvědčil stěžovateli, že v dané věci vzal vedlejší účastník žalobu zpět před započetím jednání, a to "s ohledem na skutečnosti konstatované soudem". Nestalo se tak tedy v důsledku splnění uplatněného nároku, tj. zaplacením zažalované částky. V takovém případě je proto třeba při rozhodnutí o nákladech řízení aplikovat ustanovení § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř., podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit náklady řízení. Přitom toto zavinění je třeba vždy posuzovat výlučně z procesního hlediska. Nicméně i při tomto posouzení projednávané věci nemohl soud prvního stupně vyslovit, že vedlejší účastník je povinen nahradit stěžovateli náklady řízení, neboť tomu - podle odvolacího soudu - žádné nevznikly. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení odůvodnil Městský soud v Praze tím, že i když byl v této fázi řízení úspěšný žalobce, žádné náklady mu - v této fázi - nevznikly. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 4. Ten však pouze uvedl, že Ústavnímu soudu zasílá svůj spis sp. zn. 44 C 2647/2007 a že souhlasí s upuštěním od ústního jednání ve smyslu § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Městský soud v Praze ve svém vyjádření pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a dovodil, že ústavní stížnost by měla být pro nedůvodnost zamítnuta. Městský soud v Praze souhlasil s upuštěním od ústního jednání podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Vedlejší účastník - Dopravní podnik hl. m. Prahy - se k ústavní stížnosti ve lhůtě mu Ústavním soudem poskytnuté nevyjádřil a ani nepředložil plnou moc udělenou advokátu, který ho zastupuje (§ 30 odst. 1 citovaného zákona). Proto s ním Ústavní soud nadále jako s vedlejším účastníkem nejednal. Stěžovatel k výzvě Ústavního soudu (cestou své advokátky) výslovně uvedl, že s upuštěním od ústního jednání ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nesouhlasí. Ústní jednání tedy bylo nařízeno. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že problematika nákladů řízení není zpravidla předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv či svobod. Tento obecný závěr vyplývá z postavení Ústavního soudu, který není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, a to ani pokud jde o věc samu. Jeho úkolem tedy není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud ovšem takové porušení současně neznamená zásah do základního práva či svobody zaručených ústavním pořádkem. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi zejména v situaci, kdy by byly právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, což by znamenalo, že takovéto rozhodnutí soudu je založeno na prvcích libovůle. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). V citovaném ustanovení (a v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.) se promítají zákonné principy, dle nichž náhrada nákladů zatěžuje stranu, jež ve sporu nebyla úspěšná, popřípadě účastníka, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Náklady účastníka řízení přitom představují majetkovou újmu (zásah do majetkové sféry), kterou účastník utrpěl v adekvátní příčinné souvislosti se samotným řízením. Z ustanovení § 142 a násl. o. s. ř. dále plyne, že tento zásah je účastník bez náhrady povinen strpět zásadně jen tehdy, pokud jej sám způsobil. Institut náhrady nákladů řízení tak představuje zvláštní případ náhrady škody, a to škody, která účastníkovi vznikla v souvislosti se sporným řízením. V tomto smyslu je třeba rozumět i zásadě úspěchu ve věci, která ovládá náhradu nákladů sporného řízení. Stejným způsobem je nutno hledět i na zásadu zavinění obsaženou v § 146 odst. 2 o. s. ř. V případě zastavení řízení nemůže řízení dojít do stadia meritorního rozhodování. Proto nelze k určení, kdo vznik nákladů řízení způsobil, užít kritéria úspěchu ve věci, a tímto kritériem se stává právě zavinění toho (chápáno v čistě procesním slova smyslu), kdo zavinil, že řízení nemohlo dojít do stadia meritorního rozhodování [srov. k tomu nález sp. zn. I. ÚS 315/07 ze dne 17. 12. 2008 (N 224/51 SbNU 799)]. V právě projednávané věci je přitom zjevné - jak správně vystihl Městský soud v Praze - že zastavení řízení zavinil ve výše uvedeném smyslu vedlejší účastník, který vzal žalobu zpět ještě před tím, než obvodní soud nařídil ústní jednání; to učinil vlastním rozhodnutím "s ohledem na skutečnosti konstatované soudem". Stejně tak je z příslušného spisového materiálu zřejmé, že stěžovatel byl po celou dobu nalézacího řízení i odvolacího řízení právně zastoupen advokátem, takže mu náklady řízení (palmáre advokátu) přirozeně vznikly. Ani jednu z těchto zásadních skutečností obecné soudy při svém rozhodování o náhradě nákladů řízení nevzaly v úvahu. To znamená, že svá rozhodnutí zatížily takovým pochybením, že do ústavně garantovaného práva stěžovatele na spravedlivý proces protiústavně zasáhly. Ústavní soud poukazuje na právní názor vyslovený v nálezu sp. zn. I. ÚS 1531/07 ze dne 12. 11. 2007 (N 189/47 SbNU 461), podle něhož otázka náhrady nákladů řízení dosahuje ústavněprávní dimenze zejména tam, kde postup soudu vybočuje z pravidel upravujících toto řízení v důsledku závažného pochybení soudu. To pak platí i tehdy, stane-li se tak např. z důvodu nedostatečného seznámení se s obsahem příslušného spisového materiálu [srov. též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459)]. Proto výrok založený na věcně nesprávném odůvodnění nemůže požadavkům spravedlivého procesu dostát. Ústavní soud považuje za nutné vyslovit, že taková rozhodnutí - a právě o takové rozhodnutí jde i v právě projednávané věci - mají potenciál zasáhnout do sféry práva stěžovatele na efektivní soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, popř. i do práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. Zde je podstatné, že obvodní soud nejprve aplikoval ustanovení § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. namísto ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. (takže nezohlednil, kdo zavinil zastavení řízení, ač je to ze spisu zjevné) a městský soud následně přehlédl, že stěžovatel byl po celou dobu řízení právně zastoupen advokátem, což dokládají procesní plné moci založené ve spise, a procesní úkony, které advokát učinil; pokud tedy městský soud prohlásil, že stěžovateli žádné náklady řízení nevznikly, učinil tak ve zjevném rozporu s obsahem soudního spisu. Proto Ústavní soud - a to již jen na základě výše uvedených skutečností - dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími (jejich jednotlivými výroky) bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Za tohoto stavu se již Ústavní soud nezabýval námitkou stěžovatele týkající se porušení dvojinstančnosti řízení, neboť by to bylo nadbytečné. Proto Ústavní soud ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhověl a napadený výrok III usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 9. 2008 sp. zn. 44 C 2647/2007 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009 č. j. 11 Co 2/2009-34 podle § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. Ústavní soud se konečně zabýval i návrhem stěžovatele, aby mu přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud konstatuje, že podle ustanovení § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle odstavce 4 uvedeného ustanovení může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Podmínky tohoto ustanovení jsou podle přesvědčení Ústavního soudu - pokud jde o vztah mezi stěžovatelem a účastníkem řízení (Městským soudem v Praze) - splněny. To proto, že Městský soud v Praze svým rozhodnutím, které evidentně nerespektovalo obsah soudního spisu (tedy existenci nákladů řízení vzniklých stěžovateli právním zastoupením advokátem), řízení před Ústavním soudem na základě úspěšné ústavní stížnosti stěžovatele vyvolal. Výše nákladů řízení, jež má Městský soud v Praze stěžovateli nahradit, bude určena samostatným usnesením Ústavního soudu [pozn. red.: posléze se tak stalo usnesením ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. I. ÚS 1227/09 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Zdroj: rozsudek Ústavního soudu ze dne 8.9.2009, čj. I. ÚS 1227/09, www.usoud.cz.

http://docplayer.cz/1714955-Pojistne-podminky-pro-pojisteni-pravni-ochrany-obecna-cast-pp-o-2011-gemb.html

POJISTNÉ PODMÍNKY PRO POJIŠTĚNÍ PRÁVNÍ OCHRANY Obecná část PP/O/2011/GEMB - PDF POJISTNÉ PODMÍNKY PRO POJIŠTĚNÍ PRÁVNÍ OCHRANY Obecná část PP/O/2011/GEMB Download "POJISTNÉ PODMÍNKY PRO POJIŠTĚNÍ PRÁVNÍ OCHRANY Obecná část PP/O/2011/GEMB" Vilém Kadlec 1 POJISTNÉ PODMÍNKY PRO POJIŠTĚNÍ PRÁVNÍ OCHRANY Obecná část PP/O/2011/GEMB Článek 1 Úvodní ustanovení 1. Smluvní strany se dohodly, že pojistná smlouva se řídí právním řádem České republiky. Vztahy účastníků pojištění právní ochrany se řídí zákonem o pojistné smlouvě (dále jen ZPS ) a nejsou-li některá práva a povinnosti upraveny tímto zákonem, řídí se občanským zákoníkem. Kromě této obecné části pojistných podmínek pro pojištění právní ochrany (dále jen PP/O/2011/GEMB ) jsou pro účastníky pojištění dále závazné příslušné zvláštní části pojistných podmínek, text pojistné smlouvy, případně písemná smluvní ujednání. 2. Od této obecné nebo příslušných zvláštních částí pojistných podmínek se lze odchýlit, vyžaduje-li to povaha a účel pojištění a je-li to uvedeno v pojistné smlouvě nebo ve smluvních ujednáních. 3. Pojištění právní ochrany je soukromým škodovým pojištěním, jehož účelem je hájení oprávněných zájmů pojištěného a hrazení nákladů souvisejících s právní ochranou pojištěného. 4. Oprávněnou osobou je pojištěný. Článek 2 Pojistná událost Za pojistnou událost se považují níže uvedené právní skutečnosti, které v souladu s uzavřenou pojistnou smlouvou zakládají pro pojistitele povinnost poskytnout pojištěnému pojistné plnění. 1. Náhrada škody V případě, že pojištěný uplatňuje nárok na náhradu škody, se za pojistnou událost považuje skutečnost či událost zakládající nárok na náhradu škody (škodní událost). Za okamžik vzniku pojistné události se považuje okamžik vzniku škodní události. 2. Obhajoba v trestním nebo přestupkovém řízení Za pojistnou událost se považuje zahájení trestního řízení pro trestný čin uvedený v trestním zákoně nebo zahájení přestupkového řízení pro přestupek uvedený v zákoně o přestupcích proti pojištěnému z důvodu podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku, avšak pouze ve vztahu k takovému trestnému činu, nebo takovému přestupku, který byl spáchán z nedbalosti. V případě obhajoby pojištěného pro jednání nebo opomenutí spáchané mimo území České republiky se pojistné plnění poskytne v případě, že takovéto jednání či opomenutí by mohlo mít za následek postih pro nedbalostní trestný čin uvedený v trestním zákoně České republiky nebo nedbalostní přestupek uvedený v přestupkovém zákoně České republiky v případě, že by k jednání či opomenutí došlo na území České republiky. Za okamžik vzniku pojistné události se považuje okamžik, ve kterém pojištěný začal skutečně či údajně tento trestný čin nebo přestupek páchat. 3. Právní porada V případě, že pojištěný požaduje pouze právní poradu, se za pojistnou událost považuje změna nebo očekávaná změna jeho právních poměrů, která je příčinou nutnosti právní porady. Za okamžik vzniku pojistné události se považuje okamžik, ve kterém tato změna nastala nebo ve kterém se takováto očekávaná změna stala zřejmou. Nárok na poskytnutí právní porady vzniká pojištěnému pro pojistné události, které nastaly po počátku pojištění. 4. Jiné spory Ve všech ostatních případech, na které se vztahuje pojistná smlouva, se za pojistnou událost považuje skutečné či údajné porušení právních povinností či předpisů ze strany pojištěného, jiného účastníka právního vztahu, protistrany nebo třetí strany. Za okamžik vzniku pojistné události se považuje okamžik, ve kterém k takovému porušování začalo nebo údajně mělo začít docházet. 5. Opakované porušení Za jednu pojistnou událost, vymezenou v předchozích ustanoveních tohoto článku, je považováno i dlouhodobé, opakované nebo několikanásobné porušování povinností či předpisů, jestliže mezi prvním a dalšími porušeními existuje příčinná souvislost. Jako vznik pojistné události je pak považováno první skutečné nebo údajné porušení. Článek 3 Pojistné plnění 1. Druhy plnění V rámci dané pojistné smlouvy zahrnuje pojištění právní ochrany mimosoudní prosazování oprávněných zájmů pojištěného ve všech oblastech, na které se vztahuje pojistná smlouva, jakož i hájení těchto zájmů před soudy, Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a správními orgány všech instancí. V případě vzniku pojistné události během trvání pojištění (čl. 2, odst. 5. PP/O/2011/GEMB zůstává nedotčen) se pojistitel zavazuje zajistit pojištěnému: a) poskytování poradenské činnosti, b) finanční úhradu nezbytných výdajů, pokud je tyto zapotřebí účelně vynaložit v souvislosti s hájením oprávněných zájmů pojištěného, a to jsou konkrétně: i. přiměřené odměny a výlohy právních zástupců, ii. poplatky a náklady na soudní řízení, resp. na řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, iii. jistiny k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by mohla vzniknout předběžným opatřením v občanském soudním řízení před soudy České republiky, iv. výdaje za soudně nařízené znalecké posudky, v. náklady na provedení výkonu rozhodnutí, a to vždy náklady jednoho návrhu na výkon rozhodnutí na jeden exekuční titul, vi. výdaje a náklady protistrany a státu, které je pojištěný povinen uhradit na základě soudního rozhodnutí, vii. účelně vynaložené náklady pojištěného na cestu k soudnímu řízení, pokud je jeho přítomnost nařízena soudem, viii. jiných výdajů a plnění, jejichž vynaložení bude pojistitel považovat v souvislosti s vyřizováním pojistné události za účelné, c) peněžité záruky (kauce) složené za účelem vyloučení vyšetřovací vazby pojištěného, a to formou bezúročné půjčky; povinnost vrátit tuto půjčku vzniká pojištěnému v okamžiku, kdy jemu je záruka soudem či jiným oprávněným orgánem vrácena nebo kdy je o ní jinak pravomocně rozhodnuto. 2. Ke sjednanému rozsahu pojištění právní ochrany lze v pojistné smlouvě sjednat připojištění, které poskytuje rozšířené pojistné plnění o hrazení výdajů za znalecké posudky, pokud je jejich zpracování nezbytné pro efektivní prosazení oprávněných zájmů pojištěného při mimosoudním vyřizování věci, např. při ověřování vyhlídek na úspěch, stanovení výše škody, apod. 1/9 2 3. Přiměřená odměna právního zástupce Přiměřenou odměnou právního zástupce se rozumí odměna, která je obvyklá v daném místě a čase s ohledem na existující právní předpisy, kterými se výše odměny upravuje, a dále s přihlédnutím na charakter a náročnost právní pomoci. O přiměřenou odměnu se nejedná, byla-li sjednána mezi pojistníkem či pojištěným a advokátem nad rámec mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu bez písemného souhlasu pojistitele. 4. Právní porada Poradenskou činností se rozumí poskytnutí jednorázového ústního nebo písemného základního stanoviska k možnostem řešení pojistné události. Právní poradou se nerozumí sepsání, či schvalování smluv a jiných právních dokumentů či podání. 5. Částečné plnění Pokud výdaje, které je třeba v souvislosti s hájením oprávněných zájmů pojištěného vynaložit, souvisí s právními spory, z nichž část náleží do předmětu pojištění a část nikoliv, hradí pojistitel tyto výdaje v poměru hodnot sporných nároků náležejících a nenáležejících do předmětu pojištění a v případě trestního nebo přestupkového řízení pak v poměru počtu činů náležejících a nenáležejících do předmětu pojištění. 6. Daň z přidané hodnoty Pojištěnému, který je plátce DPH, vyplatí pojistitel pojistné plnění dle čl. 3 PP/O/2011/GEMB snížené o částku DPH. 7. Podmíněné plnění Pojistník má v případě vzniku pojistné události právo kdykoliv vyloučit pojistné plnění ve prospěch ostatních pojištěných. 8. Hranice pojistného plnění Výše pojistného plnění je pro jednu pojistnou událost omezena limitem pojistného plnění stanoveným v pojistné smlouvě. Plnění pro všechny pojištěné v rámci jedné pojistné události se sčítají, stejně tak jako plnění na základě více pojistných událostí, které mají příčinnou souvislost. 9. Rozhodný okamžik Rozhodující pro vznik a trvání povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění a pro určení rozsahu tohoto plnění je okamžik, ve kterém vznikla pojistná událost, v důsledku které je plnění požadováno. 10. Pojistná ochrana nezahrnuje úhradu a) pokut, peněžitých trestů a jiných sankcí, uložených pojištěnému, včetně jistin (kaucí, garancí), složených za účelem jejich zaplacení (čl. 3, odst. 1, písm. iii. a c) PP/O/2011/GEMB zůstává nedotčen), b) nákladů, k jejichž uhrazení je povinna jakákoliv jiná osoba než osoba označená v příslušné zvláštní části pojistných podmínek za pojištěného. Článek 4 Výluky Kromě výluk, uvedených v dalších ustanoveních těchto PP/O/2011/GEMB a zvláštních částech pojistných podmínek, nezahrnuje pojistná ochrana následující případy: 1. hájení právních zájmů pojištěných, které přímo nebo nepřímo souvisejí s válečnými událostmi, vnitřními nepokoji, stávkami, terorizmem nebo nukleárními škodami, 2. spory mezi pojistitelem a pojištěným, 3. uplatňování nároků, které byly na pojištěného převedeny, nebo které jsou uplatňovány jeho jménem pro třetí osobu, 4. právní zastupování ve sporech o náhradu škody, kterou třetí osoby uplatňují vůči pojištěnému, 5. hájení právních zájmů pojištěných, které nastaly v souvislosti s požitím, resp. podezřením na požití alkoholu či jiných návykových látek těmito pojištěnými; toto však neplatí při uplatňování náhrady škody, kterou utrpěl pojištěný, 6. spory ze smlouvy o půjčce uzavřené ústní formou, 7. sepsání a podávání trestních a přestupkových oznámení, 8. zastupování svědka v rámci jednotlivých řízení, 9. prosazování zájmů pojištěného v insolvenčním řízení, a to jak v pozici úpadce, tak i věřitele, 10. právní spory mezi vlastníky a spoluvlastníky movitých a nemovitých věcí, především zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a společného jmění manželů, 11. právní spory v souvislosti s právními vztahy ve společnostech, sdruženích, družstvech, společenstvích vlastníků jednotek, spolcích, nadacích a fondech, v oblasti ochrany osobnosti, nemajetkové újmy dle zák. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v působnosti tiskového zákona, rodinného, dědického, pracovního a finančního práva, práva sociálního zabezpečení, sociálního a zdravotního pojištění, stejně jako v oblasti duševního vlastnictví, nekalé nebo hospodářské soutěže, veřejných zakázek, veřejné podpory, dotací a veřejné obchodní soutěže. Článek 5 Oznámení pojistné události 1. Pokud pojištěný požaduje v důsledku pojistné události pojistné plnění, je povinen neprodleně, úplně a pravdivě v písemné formě objasnit pojistiteli situaci včetně relevantní argumentace k obhajobě svých práv a okamžitě mu doručit všechny dostupné podklady, jako obsílky, úřední zásilky, korespondenci, listinné důkazy, smlouvy apod. 2. Oznámení pojistné události pojistiteli nezprošťuje pojištěného od stejných povinností vůči ostatním pojistitelům (např. povinností vyplývajících ze zákonného, havarijního, úrazového, životního pojištění). Článek 6 Vyřizování pojistné události 1. Po oznámení pojistné události pojištěným prověří pojistitel nejprve existenci pojistné ochrany a dostatečných vyhlídek na úspěšné vyřízení pojistné události a o výsledku informuje tohoto pojištěného a pojistníka. Shledá-li pojistitel existenci pojistné ochrany i dostatečných vyhlídek na úspěšné vyřízení pojistné události, vede potřebná jednání s ohledem na nejlepší možné vyřešení právních sporů. 2. Pojistitel zastupuje pojištěného ve věcech mimosoudních i soudních a má právo inkasovat plnění náležející pojištěnému, které mu během 15 dnů odvádí. 3. Pojištěný je povinen poskytnout pojistiteli nebo jím pověřené osobě bez zbytečného odkladu písemnou plnou moc pro vyřizování pojistné události. 2/9 3 4. Kromě případů, kdy je hájením právních zájmů pojištěného pověřen právní zástupce, informuje pojistitel pojištěného v přiměřeném čase o průběhu vyřizování pojistné události. Je-li pověřen vyřizováním věci právní zástupce, informuje se pojištěný o vývoji věci přímo u tohoto právního zástupce. 5. Pojištěný není bez předchozího souhlasu pojistitele oprávněn pověřit jiného, aby ho při vyřizování pojistné události právně zastupoval, s výjimkou případů, kdy by mu v důsledku prodlení přímo hrozil vznik škody. Při porušení této povinnosti pojištěným je pojistitel oprávněn pojistné plnění odmítnout, případně snížit, podle toho, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit. Článek 7 Pověření právního zástupce 1. Ukáže-li se, že přes pojistitelem poskytovanou podporu je nezbytné pověřit zastupováním pojištěného právního zástupce, má pojištěný právo zvolit si vhodného právního zástupce (advokáta, exekutora, notáře apod.), který má svoji kancelář v místě soudu nebo správního orgánu, příslušného k projednání věci v prvním stupni. Plnou moc takovému zástupci pak udělí pojištěný pouze po předchozím souhlasu pojistitele. 2. Pokud si pojištěný sám nezvolí vhodného právního zástupce, je oprávněn určit právního zástupce v zájmu pojištěného sám pojistitel. Pojištěný je povinen takto určeného zástupce zplnomocnit. 3. Pojištěný je povinen zajistit, aby pověřený právní zástupce průběžně informoval pojistitele o vývoji pojistné události. K tomuto je povinen pověřeného právního zástupce zprostit mlčenlivosti. Před provedením podstatných kroků spojených s výdaji pojistitele je pojištěný, nebo jeho právní zástupce, povinen si od pojistitele předem vyžádat příslib pojistného krytí. Při porušení této povinnosti pojištěným, nebo jeho právním zástupcem, je pojistitel oprávněn pojistné plnění odmítnout, případně snížit, podle toho, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit. Článek 8 Hodnocení vyhlídek na úspěch 1. Dojde-li pojistitel k závěru, že neexistují dostatečné vyhlídky na úspěšné vyřízení pojistné události, je povinen sdělit to neprodleně zároveň s udáním důvodů pojištěnému, kterému tímto nevzniká nárok na pojistné plnění. 2. Pokud pojištěný nesouhlasí s názorem pojistitele, může požadovat provedení expertního řízení. Za tím účelem je povinen do 14 dnů po odmítnutí plnění ze strany pojistitele oznámit mu svého právního zástupce pro expertní řízení. Pojistitel poté musí do dalších 14 dnů pověřit svého právního zástupce, aby zahájil expertní řízení. 3. Pokud dojdou oba právní zástupci během expertního řízení ke stejnému názoru, jsou tímto rozhodnutím pojištěný i pojistitel vázáni. 4. Náklady na expertní řízení nese pojistitel, případně pojištěný, a to v poměru úspěchu a neúspěchu v expertním řízení. Neučiní-li právní zástupci shodné nebo žádné rozhodnutí, musí každá strana nést vlastní náklady. Článek 9 Řešení sporů vyplývajících z pojištění právní ochrany 1. Pro řešení sporů vyplývajících z pojištění právní ochrany má pojistník právo požádat pojistitele o uzavření rozhodčí smlouvy a pojistitel je povinen rozhodčí smlouvu podle zvláštního právního předpisu uzavřít. 2. Dojde-li při řešení sporu ke střetu zájmů nebo neshodě při urovnání sporu, je pojistitel povinen informovat pojistníka o jeho právu uzavřít rozhodčí smlouvu podle zvláštního právního předpisu a právu řešit spor rozhodčím řízením. 3. Dohodnou-li se na tom pojistník s pojistitelem, je možné řešit jakýkoliv spor z pojištění právní ochrany mezi pojistitelem a pojistníkem rovněž v expertním řízení dle článku 8 PP/O/2011/GEMB. Článek 10 Povinnost k součinnosti 1. Pojištěný je povinen učinit vše, co by mohlo přispět k objasnění skutkového stavu věci. On sám a také pověřený právní zástupce musí vyloučit vše, co by mohlo způsobit zvýšení nákladů pojistitele. Při vyrovnání nesmí být otázka nákladů uspořádána nevýhodněji, než jak to odpovídá poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Pojištěný se proto zavazuje nepřistoupit na žádné vyrovnání bez předchozího souhlasu pojistitele. 2. Pojištěný je povinen poskytnout pojistiteli součinnost při mimosoudním i soudním vymáhání jím vynaložených nákladů a odškodnění od protistrany. 3. Pojištěný je povinen vyčkat se soudním uplatňováním svých nároků, dokud rozhodnutí v případném jiném řízení, které může mít význam pro zamýšlený soudní spor, nenabude právní moci, případně se souhlasem pojistitele uplatnit nejprve jen část nároků a až do pravomocného rozhodnutí zbývající nároky neuplatňovat. Toto však neplatí, pokud by mu v důsledku prodlení přímo hrozil vznik škody. Konečné uplatnění nároků pojištěného v plném rozsahu tím není dotčeno. 4. Při porušení těchto povinností pojištěným je pojistitel oprávněn pojistné plnění odmítnout, případně snížit, podle toho, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit. Článek 11 Počátek každého jednotlivého pojištění 1. Pokud pojistná smlouva nestanoví jinak, sjednává se pojištění jednotlivé platební karty na dobu platnosti příslušné smlouvy, na základě které vede GEMB pojištěnému platební kartu. Pojistné období je vždy jeden běžný rok. 2. Pojištění jednotlivé platební karty vzniká od 00:00 hodin kalendářního dne následujícího po dni, kdy pojištěný přistoupil k pojištění. To platí i v případě, kdy pojištěný přistoupí k pojištění u již vydané platební karty. 3. Ustanovení zákona upravující přerušení pojištění v důsledku neuhrazení pojistného se pro pojištění sjednané dle PP/0/2011/GEMB nepoužijí. 4. Každé jednotlivé pojištění může vzniknout za předpokladu, že pojištěný splňuje podmínky pro vstup do pojištění: a. souhlasem pojištěného s pojištěním vyjádřeným písemně, b. souhlasem pojištěného s pojištěním vyjádřeným telefonicky, a to ode dne vyjádření souhlasu s pojištěním telefonicky. 3/9 4 5. Předpokladem telefonického přistoupení k pojištění je: a. jednoznačná identifikace pojištěného a existence jednoznačného uchovatelného a uchovaného záznamu projevu vůle smluvních stran o vzniku pojištění a b. skutečnost, že takové přistoupení k pojištění v daném případě neodporuje platným právním předpisům. 6. Pojištěný nemá právní nárok na přistoupení k pojištění, pokud nesplňuje podmínky pro přistoupení k pojištění. Článek 12 Zánik každého jednotlivého pojištění Pojištění zaniká z následujících důvodů: 1. písemným odstoupením pojištěného doručeným pojistníkovi do 30 dnů od vzniku pojištění; v takovém případě bude pojištěnému pojistníkem vrácen zaplacený poplatek za pojištění a nebudou uplatňovány žádné sankční poplatky za ukončení pojištění a pojistitel vrátí pojistníkovi zaplacené pojistné za pojištěného; pojištění zanikne ke dni vzniku pojištění, 2. dohodou mezi pojistníkem a pojištěným; v této dohodě musí být určen okamžik zániku pojištění a způsob vzájemného vyrovnání závazků, 3. písemným odstoupením pojištěného doručeným pojistníkovi po uplynutí více jak 30 dní od vzniku pojištění; v takovém případě pojištění zanikne kde dni doručení písemného odstoupení pojištěného pojistníkovi, 4. zrušením práva používat platební kartu v souladu s obchodními podmínkami pojistníka, 5. výpovědí podle ust. 15 odst. 4 a 5 a ust. 22 odst. 1 až 4 ZPS, 6. odmítnutím pojistného plnění podle ust. 24 odst. 1, písm. a) a b) ZPS, 7. smrtí pojistníka nebo zánikem právnické osoby jako pojistníka bez právního nástupce; právo pojištěného na pojistné plnění v souvislosti s pojistnou událostí, která vznikla před zánikem pojistné smlouvy, není tímto zánikem pojistné smlouvy dotčeno, 8. uplynutím pojistné doby, 9. zánikem pojistného rizika nebo pojištěné věci nebo jiné majetkové hodnoty; právo pojištěného na pojistné plnění v souvislosti s pojistnou událostí, která má přímou příčinnou souvislost se zánikem pojistného rizika nebo pojištěné věci nebo jiné majetkové hodnoty, není tímto zánikem pojistné smlouvy dotčeno, 10. v případě, kdy došlo ke změně vlastnictví nebo spoluvlastnictví majetku zaniká pojistná smlouva dnem doručení oznámení pojistníka pojistiteli o této změně, není-li dohodnuto jinak. Článek 13 Pojistné a splatnost pojistného 1. Není-li v pojistné smlouvě stanoveno jinak, považuje se pojistné sjednané pojistnou smlouvou za běžné pojistné. 2. V průběhu trvání pojistné smlouvy je pojistník povinen pravdivě a úplně odpovědět na dotazy pojistitele týkající se údajů uvedených v pojistné smlouvě a dojde-li v průběhu pojištění k jejich změně, nebo dojde-li ke změně pojištění, je pojistitel oprávněn upravit výši pojistného. Není-li pojistitelem stanoveno jinak, je příslušná část pojistného splatná dnem účinnosti změny pojištění. Článek 14 Forma sdělení Všechna sdělení a prohlášení pojistitele, pojistníka a pojištěného musí být vyhotovena písemně, jinak jsou neplatná. Článek 15 Přechod práv a povinností 1. Zemře-li pojištěný, přechází právo na pojistné plnění z pojistné události vzniklé před smrtí pojištěného na právoplatné dědice. 2. Dojde-li k zániku pojištěného, který je právnickou osobou, přechází právo na pojistné plnění z pojistné události vzniklé před zánikem pojištěného na právní nástupce. Článek 16 Doručování 1. Osoby pověřené pojistitelem jsou oprávněny přijímat od pojistníka a pojištěného oznámení a prohlášení. Dnem jejich předání se považují tyto písemnosti za doručené pojistiteli. 2. Není-li ujednáno jinak, považuje se doporučená zásilka odeslaná pojistitelem na posledně známou adresu pojistníka nebo pojištěného automaticky za doručenou uplynutím 15 dnů ode dne jejího předání k přepravě. Článek 17 Doložka o zpracování osobních údajů 1. Pojistník podpisem pojistné smlouvy souhlasí s tím, aby pojistitel zpracovával ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů v platném znění, jeho osobní údaje. Souhlasí s tím, aby jeho osobní údaje byly zpracovávány společností D.A.S. pojišťovna právní ochrany, a.s., Benešovská 40, Praha 10, IČ , obchodní rejstřík: Městský soud v Praze, oddíl B, číslo vložky 2979, v rámci činnosti v pojišťovnictví a činnosti související s pojišťovací a zajišťovací činností podle zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění předpisů pozdějších, a to po dobu nezbytně nutnou k zajištění práv a povinností plynoucích ze závazkového vztahu. Pojistník prohlašuje, že byl ve smyslu ustanovení 11 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů v platném znění, řádně informován o zpracování svých osobních údajů, svých právech a o povinnostech zpracovatele údajů. 2. Pojistník dále uděluje společnosti D.A.S. pojišťovna právní ochrany, a.s., Benešovská 40, Praha 10, IČ , obchodní rejstřík: Městský soud v Praze, oddíl B, číslo vložky 2979 souhlas se zasíláním obchodních sdělení ve smyslu ust. 7 zák. č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, v platném znění. Pojistník si je vědom toho, že svůj souhlas se zasíláním obchodních sdělení a elektronické pošty za účelem přímého marketingu může kdykoliv odvolat formou písemné informace na adrese D.A.S. pojišťovna právní ochrany, a. s. 4/9 5 POJISTNÉ PODMÍNKY PRO POJIŠTĚNÍ PRÁVNÍ OCHRANY Zvláštní část Právní ochrana rodiny ZPP/ROD/2011/GEMB Pro pojištění právní ochrany rodiny platí kromě obecné části PP/O/2011/GEMB následující ustanovení: Článek 1 Předmět pojištění a pojištěné osoby 1. Předmětem pojištění je prosazování právních zájmů souvisejících s movitým majetkem rodiny a jejími jednotlivými členy tak, jak jsou uvedeni v této zvláštní části ZPP/ROD/2011/GEMB. 2. Pojištěným je osoba, které vznikají z pojištění práva a povinnosti, na jejíž právní spory se pojištění vztahuje, a to konkrétně: a) pojistník, který je uveden v pojistné smlouvě, b) manželka nebo manžel pojistníka, která(ý) žije s pojistníkem ve společné domácnosti, c) partnerka nebo partner pojistníka, která(ý) žije s pojistníkem ve společné domácnosti, d) není-li manželky nebo manžela ani partnerky nebo partnera, potom druh nebo družka pojistníka, který je uveden v pojistné smlouvě a který žije s pojistníkem ve společné domácnosti, e) děti pojistníka anebo děti osob uvedených pod písm. b), c) nebo d) do dovršení 26. roku jejich věku, které žijí s pojistníkem ve společné domácnosti, pokud jsou svobodné a doposud nezačaly vykonávat žádnou pravidelnou výdělečnou činnost, f) pomocné síly v domácnosti pojistníka, avšak jen v případě pojistných událostí, vzniklých v souvislosti s výkonem jejich pracovních povinností v této domácnosti. 3. Pojištění mají právo na pojistné plnění pouze při pojistné události, která nevznikla v souvislosti s jejich podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činností. 4. Pojištění mají právo na pojistné plnění pouze při pojistné události, která nastane při jejich činnostech nebo vlastnostech jako nepodnikajících soukromých osob, zejména chodců, cyklistů, cestujících motorových vozidel nebo veřejných dopravních prostředků, sportovců, rekreantů, chovatelů domácích zvířat, členů neziskových organizací. Článek 2 Věcný rozsah pojištění V rámci předpokladů uvedených v článku 1 ZPP/ROD/2011/GEMB poskytuje pojistitel právní ochranu v následujících oblastech: 1. Občanskoprávní nároky Uplatnění oprávněných nároků pojištěného na náhradu škody, zakládajících se na ustanoveních o mimosmluvní zákonné odpovědnosti, jestliže pojištěný utrpí újmu na zdraví, věcnou nebo jinou majetkovou škodu. 2. Trestní a přestupkové právo Obhajoba pojištěného v přestupkovém nebo trestním řízení, jež proti němu bylo zahájeno správním orgánem nebo orgánem činným v trestním řízení v důsledku jednání nebo opomenutí, které může mít za následek postih podle přestupkového nebo trestního zákona, pouze však, pokud je toto řízení vedeno pro nedbalostní trestný čin uvedený v trestním zákoně nebo nedbalostní přestupek uvedený v přestupkovém zákoně v oblasti pojistné ochrany. V případě obhajoby pojištěného pro jednání nebo opomenutí spáchané mimo území České republiky se pojistné plnění poskytne v případě, že takovéto jednání či opomenutí by mohlo mít za následek postih pro nedbalostní trestný čin uvedený v trestním zákoně České republiky nebo nedbalostní přestupek uvedený v přestupkovém zákoně České republiky v případě, že by k jednání či opomenutí došlo na území České republiky. 3. Pojistné právo Hájení zájmů pojištěného ve sporech vzniklých na základě pojistných smluv uzavřených s ostatními pojistiteli, pokud pojištěný v těchto sporech vystupuje jako pojistník nebo pojištěný ve vztahu k tomuto jinému pojistiteli. Na rozdíl od čl. 2, odst. 4. PP/O/2011/GEMB se stanovuje, že za datum vzniku pojistné události se považuje okamžik vzniku škodní události (např. datum odcizení předmětu pojištění, způsobení nehody, vznik živelné pohromy apod.), která zakládá nárok na pojistné plnění vůči jinému pojistiteli. Ustanovení čl. 2, odst. 5. a 6. PP/O/2011/GEMB zůstávají tímto nedotčena a vztahují se i na oblast pojistného práva. 4. Vlastnické právo Hájení zájmů pojištěného ve sporech, jež nesouvisejí s její podnikatelskou činností, vzniklých v důsledku neoprávněného zásahu třetí osoby do jeho vlastnického nebo jiného věcného práva k movitým věcem. 5. Závazkové právo Hájení zájmů pojištěného v případě sporů vzniklých v důsledku porušení závazkověprávních vztahů, jejichž účastníkem je pojištěný jako nepodnikající soukromá osoba. Tato právní ochrana se však neposkytuje v případě sporů: a) o nichž je příslušný rozhodovat soud, jehož sídlo se nachází v cizině, b) které se vztahují na správu a uložení peněžních hodnot nebo na nákup a prodej cenných papírů, vyjma stavebního spoření a penzijního připojištění, c) vyplývajících z pracovněprávních (služebních) vztahů. Článek 3 Územní rozsah platnosti Není-li ujednáno jinak, vztahuje se pojištění na všechny pojistné události, jež nastaly ve státech Evropské unie a ostatních evropských státech s výjimkou zemí bývalého Sovětského svazu nepatřících do Evropské unie a Turecka a které podléhají pravomoci soudu příslušného státu. Výluka týkající se závazkově právních sporů zakotvená v článku 2, odst. 5., písm. a) zůstává tímto nedotčena. Článek 4 Výluky Kromě výluk uvedených v PP/O/2011/GEMB nezahrnuje pojistná ochrana následující případy: 1. právní spory mezi osobami pojištěnými danou pojistnou smlouvou, 5/9 6 2. právní spory, které vzniknou pojištěnému jako vlastníku, provozovateli nebo řidiči vozidla, plavidla, letadla nebo jiného dopravního prostředku, pokud podléhají registraci u příslušného orgánu evidující tato vozidla, plavidla, letadla nebo jiné dopravní prostředky, 3. právní spory související s nemovitostí, 4. právní spory ze všech oblastí, které nejsou uvedeny v čl. 2 ZPP/ROD/2011/GEMB. 6/9 7 POJISTNÉ PODMÍNKY PRO POJIŠTĚNÍ PRÁVNÍ OCHRANY Zvláštní část Právní ochrana nemovitosti ZPP/NVS/2011/GEMB Pro pojištění právní ochrany nemovitosti platí kromě obecné části PP/O/2011/GEMB následující ustanovení: Článek 1 Předmět pojištění a pojištěné osoby 1. Předmětem pojištění je prosazování právních zájmů souvisejících s vlastnictvím, nájmem, podnájmem, či jiným oprávněným užívacím titulem k nemovitosti uvedené v pojistné smlouvě. Pro účely pojištění právní ochrany se za nemovitost považuje také nájemní byt uvedený v pojistné smlouvě anebo jiná část nemovitosti uvedená v pojistné smlouvě. V případě, že nemovitostí uvedenou v pojistné smlouvě je nájemní byt anebo část nemovitosti, je předmětem pojištění prosazování právních zájmů souvisejících s touto částí nemovitosti, která je uvedena v pojistné smlouvě. (dále jen nemovitost ) 2. Pojištěným je osoba, které vznikají z pojištění práva a povinnosti, na jejíž právní spory se pojištění vztahuje, a to konkrétně: a) pojistník, který je uveden v pojistné smlouvě, b) osoby, které žijí s pojistníkem ve společné domácnosti (domácnost - viz 115 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění), osoby blízké k osobám uvedeným pod písmeny a) a b) tohoto odstavce (osoby blízké - viz 116 a 117 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění). 3. Osoby uvedené v odst. 2. tohoto článku jsou pojištěnými osobami výlučně tehdy, pokud k nemovitosti mají oprávněný užívací titul. Oprávněným užívacím titulem se rozumí užívací právo plynoucí zejména z vlastnictví či spoluvlastnictví, nájmu či společného nájmu, podnájmu či společného podnájmu (podnájemní vztah musí být vždy doložen kopií podnájemní smlouvy a kopií souhlasu pronajímatele s podnájmem, které tvoří přílohu pojistné smlouvy), odvozeného práva bydlení k právu nájemnímu, výpůjčky, věcného břemene. Odvozeným právem bydlení se pro účely pojištění právní ochrany rozumí takové právo bydlení, které fyzické osobě vzniká narozením nebo přistěhováním k osobě blízké, aniž se sjednává smlouva o nájmu či podnájmu nemovitosti. 4. Pojištěné osoby mají právo na pojistné plnění pouze při pojistné události, která nevznikla v souvislosti s jejich podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činností. 5. Pojištěné osoby mají právo na pojistné plnění pouze při pojistné události, která nastane při jejich činnostech nebo vlastnostech jako nepodnikajících soukromých osob. 6. Částečné plnění dle čl. 3, odst. 5. PP/O/2011/GEMB a) V případě spoluvlastnictví nebo společného nájmu nebo podnájmu nebo společného užívání nemovitosti osobami pojištěnými společně s osobami nepojištěnými se pojistné plnění poskytuje v souladu s ustanovením o částečném plnění dle čl. 3, odst. 5. PP/O/2011/GEMB. b) V případě pojistné události, při které je v zájmu pojištěného nutné prosazovat právní zájmy související i s nepojištěnou částí nemovitosti, potom se pojistné plnění poskytuje v souladu s ustanovením o částečném plnění dle čl. 3, odst. 5. PP/O/2011/GEMB, přičemž poměrovým ukazatelem bude podlahová plocha pojištěné a nepojištěné části nemovitosti. Článek 2 Věcný rozsah pojištění V rámci předpokladů uvedených v článku 1 ZPP/NVS/2011/GEMB poskytuje pojistitel právní ochranu v následujících oblastech: 1. Občanskoprávní nároky na náhradu škody Uplatnění oprávněných nároků pojištěného na náhradu škody, zakládajících se na ustanoveních o mimosmluvní zákonné odpovědnosti, jestliže pojištěná osoba utrpí újmu na zdraví, věcnou nebo jinou majetkovou škodu. 2. Trestní a přestupkové právo Obhajoba pojištěné osoby v přestupkovém nebo trestním řízení, jež proti ní bylo zahájeno správním orgánem nebo orgánem činným v trestním řízení v důsledku jednání nebo opomenutí, které může mít za následek postih podle přestupkového nebo trestního zákona, pouze však, pokud je toto řízení vedeno pro nedbalostní trestný čin uvedený v trestním zákoně nebo nedbalostní přestupek uvedený v přestupkovém zákoně v oblasti pojistné ochrany. 3. Pojistné právo Hájení zájmů pojištěného ve sporech vzniklých na základě pojistných smluv uzavřených s ostatními pojistiteli, pokud pojištěný v těchto sporech vystupuje jako pojistník nebo pojištěný ve vztahu k tomuto jinému pojistiteli. Na rozdíl od čl. 2, odst. 4. PP/O/2011/GEMB se stanovuje, že za datum vzniku pojistné události se považuje okamžik vzniku škodní události (např. datum odcizení předmětu pojištění, způsobení nehody, vznik živelné pohromy apod.), která zakládá nárok na pojistné plnění vůči jinému pojistiteli. Ustanovení čl. 2, odst. 5. a 6. PP/O/2011/GEMB zůstávají tímto nedotčena a vztahují se i na oblast pojistného práva. 4. Vlastnické právo Hájení zájmů pojištěného ve sporech soukromoprávního charakteru, vzniklých v důsledku neoprávněného zásahu třetí osoby do jejího vlastnického nebo jiného věcného práva k nemovitosti. 5. Nájemní právo Hájení zájmů pojištěného jako nájemce ve sporech týkajících se nájemních poměrů k nemovitosti. 6. Sousedské právo Hájení zájmů pojištěného v sousedských sporech soukromoprávního charakteru (územní hranice, imise atd.), souvisejících s nemovitostí. 7. Závazkové právo Hájení zájmů pojištěného v případě sporů vzniklých v důsledku porušení závazkověprávních vztahů, jejichž předmětem je nemovitost a které souvisí s běžnými udržovacími pracemi, při kterých není nutné žádat o stavební povolení, ani není nutné ohlášení příslušnému státnímu orgánu. 1. Běžnými udržovacími pracemi se rozumí především: Článek 3 Běžné udržovací práce 7/9 8 a) opravy fasády, opravy a výměna střešní krytiny nebo povrchu plochých střech, výměna okapových žlabů a odtokových svodů, opravy plotu nebo výměna jeho částí, pokud nedochází ke změně jeho trasy, b) opravy a výměna nepodstatných a nenosných stavebních konstrukcí, především vnitřních příček, omítek, obkladů stěn, podlah a dlažby, komínů, oken dveří a schodišťových zábradlí, c) údržba a opravy technického, energetického nebo technologického vybavení stavby, jako je výměna jeho součástí, pokud se tím zásadně nemění jeho napojení na veřejné vybavení území ani se nezhorší vliv stavby na okolí nebo životní prostředí, především výměna klimatizačního zařízení, výtahu, vytápěcích kotlů a těles a vnitřních rozvodů, d) výměna vnitřního zařízení, především kuchyňských linek, van, vestavěných skříní, e) malířské a natěračské práce. Článek 4 Územní rozsah platnosti Pojištění se vztahuje na všechny pojistné události, které podléhají výlučné pravomoci soudů v České republice. Článek 5 Výluky Kromě výluk uvedených v PP/O/2011/GEMB nezahrnuje pojistná ochrana následující případy: 1. právní spory mezi osobami pojištěnými danou pojistnou smlouvou, 2. právní spory mezi nájemci nebo společnými nájemci, podnájemci, společnými podnájemci anebo jinými uživateli nemovitosti navzájem, 3. právní spory ze všech oblastí, které nejsou uvedeny v čl. 2 ZPP/NVS/2011/GEMB, zejména stavebního práva, řízení o vyvlastnění a práva životního prostředí, 4. právní spory z nájemních smluv, je-li pojištěná osoba pronajímatelem. Článek 6 Podmínky pro pojištění nemovitosti 1. Právní ochranu nemovitosti lze sjednat pouze za předpokladu, že jsou splněny současně všechny následující podmínky: a) nemovitost je zkolaudovaná stavba nebo zkolaudovaný byt nebo jiná část zkolaudované stavby, pokud je kolaudace vyžadována právními předpisy; v ostatních případech musí být splněna podmínka, že se jedná o dokončenou stavbu rodinného domu, bytu, bytové jednotky, stavby určené k individuální rekreaci nebo garáže, která v souladu s právními předpisy splňuje podmínky pro její užívání. U staveb/částí staveb zhotovovaných dodavatelsky musí být současně splněna podmínka, že stavba/část stavby byla prokazatelně předána zhotovitelem objednateli jako dokončené dílo,b) alespoň jeden pojištěný má k nemovitosti oprávněný užívací titul, b) celková podlahová plocha nemovitosti nepřesahuje 500 m 2, c) část nemovitosti může být pronajata nebo přenechána do podnájmu a v nemovitosti může být umístěna provozovna či nebytový prostor sloužící k výdělečné činnosti, avšak podlahová plocha těchto částí nemovitosti v souhrnu nesmí přesahovat podlahovou plochu nemovitosti nevyužívanou pro výdělečné účely. 2. V případě, že pojištěná nemovitost v průběhu pojištění přestane splňovat podmínky dle odst. 1. tohoto článku, anebo dojde ke změně údajů uvedených v pojistné smlouvě, je pojistník povinen tuto skutečnost oznámit pojistiteli do 3 měsíců od jejich vzniku. Při porušení této povinnosti je pojistitel oprávněn v případě vzniku pojistné události pojistné plnění odmítnout, případně přiměřeně snížit. 3. Podlahovou plochou bytu nebo bytové jednotky se rozumí celková plocha bytu a jeho příslušenství; podlahovou plochou stavby se rozumí zastavěná plocha stavby vynásobená počtem nadzemních podlaží; podlahovou plochou samostatně pojišťované garáže se rozumí její zastavěná plocha. Článek 7 Stavební parcely a přiléhající pozemky 1. Pojištění nemovitosti se vztahuje rovněž na stavební parcely příslušné k nemovitosti, pokud oprávněný užívací titul ke stavebním parcelám má alespoň jeden pojištěný. 2. Stavebními parcelami příslušnými k pojištěné nemovitosti pro účely pojištění právní ochrany se rozumí pozemky, na kterých stojí pojištěná stavba (v případě bytové jednotky nebo nájmu bytu nebo jiné části nemovitosti pozemky zastavěné stavbou, ve které se nalézá bytová jednotka nebo najatý byt nebo jiná část nemovitosti), pokud jsou v katastru nemovitostí zapsány jako stavební parcely. 3. Pojištění se vztahuje rovněž na přiléhající parcely a na nich stojící drobné a vedlejší stavby, pokud tyto nemovitosti současně splňují následující podmínky: a) alespoň jeden pojištěný má k nim oprávněný užívací titul, b) jsou příslušenstvím nemovitosti, tvoří doplňkovou funkci k nemovitosti uvedené v pojistné smlouvě a výměra všech přiléhajících parcel nepřesahuje 2500 m 2 nebo jsou tyto přiléhající parcely uvedeny v pojistné smlouvě, přičemž celková výměra uvedených parcel nepřesahuje 2500 m 2, c) přiléhají ke stavebním parcelám příslušným k pojištěné nemovitosti, nebo na tyto přiléhající parcely postupně navazují. 4. Za přiléhající parcely se nepovažují zejména pozemky přesahující výměru m2 přiléhající k samostatně pojištěné garáži a dále pozemky, u kterých dle zápisu v katastru nemovitostí je druhem pozemku les, orná půda, rybník či vinice. 5. Drobnou a vedlejší stavbou, která je příslušenstvím nemovitosti nebo tvoří doplňkovou funkci k pojištěné nemovitosti se rozumí taková stavba, která splňuje předchozí podmínku a pro kterou současně platí, že se jedná o: a) stavbu, která neobsahuje obytné místnosti, jejíž zastavěná plocha nepřesahuje 100 m2 nebo b) topné agregáty, čerpadla a zařízení pro solární ohřev vody nebo c) přípojky vodovodní, kanalizační a energetické nebo d) ploty. Za drobnou a vedlejší stavbu se nepovažuje stavba, která obsahuje obytné místnosti. 6. V případě, že pozemky zastavěné pojištěnou nemovitostí nejsou stavebními parcelami, potom se za parcely přiléhající ke stavebním parcelám považují parcely, na kterých pojištěná stavba stojí, a dále parcely, které na tyto parcely postupně navazují. 7. Pojištění se vztahuje rovněž na garáže a garážová stání, pokud současně splňují následující podmínky: a) alespoň jeden pojištěný má k nim oprávněný užívací titul, 8/9 9 b) jsou umístěny na přiléhajících parcelách (přiléhající parcely viz odst. 3. tohoto článku) nebo v případě pojištění bytu či bytové jednotky jsou umístěny i v domě, ve kterém se pojištěný byt či pojištěná bytová jednotka nachází. 8. Ustanovením odst. 1., 3. a 7. tohoto článku je nedotčeno ustanovení o částečném plnění dle čl. 1, odst. 6. ZPP/NVS/2011/GEMB, které zůstává v platnosti. Článek 8 Doplňkové pojištění Prostřednictvím v pojistné smlouvě sjednaného doplňkového pojištění může být pojistná ochrana rozšířena o hájení právních zájmů pojištěného ve sporech z ostatních oblastí závazkového práva, než jak je vymezeno v čl. 2, odst. 7. ZPP/NVS/2011/GEMB. 9/9 POJIŠTĚNÍ PRÁVNÍ OCHRANY Obáváte se dlouhých a nákladných soudních sporů? Chcete spolehlivě ochránit nejen Vaše zájmy, ale i zájmy Vašich blízkých v nepříjemných a nečekaných životních situacích? Uvítáte Pojištění právní ochrany Poučení subjektů údajů a pojistné podmínky POUČENÍ SUBJEKTU ÚDAJŮ V souvislosti s plněním povinnosti podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění, si Dodatek č. 1 k Pojistné smlouvě č. 2115882 o pojištění právní ochrany řidiče Dodatek č. 1 k Pojistné smlouvě č. 2115882 o pojištění právní ochrany řidiče D.A.S. Rechtsschutz AG se sídlem ve Vídni, obchodní adresa Hernalser Gürtel 17, A-1170 Vídeň, Rakousko, číslo zápisu v obchodním Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění právní ochrany M-950/10 Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění právní ochrany Článek 1. Úvodní ustanovení Soukromé pojištění (dále jen pojištění ) právní ochrany se sjednává jako pojištění škodové. Článek 2. Varianty HLAVA PATNÁCTÁ. Pojistné smlouvy ODDÍL PRVNÍ. Pojistná smlouva HLAVA PATNÁCTÁ Pojistné smlouvy ODDÍL PRVNÍ Pojistná smlouva 788 (1) Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, Dohoda. Článek 1 Předmět dohody Dohoda o náhradě nákladů právního zastoupení při mimosoudním vyřízení nároků poškozeného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 1. Česká kancelář pojistitelů se sídlem Štefánikova Všeobecné obchodní podmínky B+J Power s.r.o. dodavatelské podmínky Všeobecné obchodní podmínky B+J Power s.r.o. dodavatelské podmínky 1. Úvodní ustanovení 1.1. Tyto všeobecné obchodní podmínky vydává obchodní společnost B+J Power s.r.o., se sídlem v Táboře, Údolní 501, VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY GEOMINE a.s. NÁKUPNÍ PODMÍNKY VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY GEOMINE a.s. NÁKUPNÍ PODMÍNKY 1. Úvodní ustanovení 1.1. Tyto všeobecné obchodní podmínky vydává obchodní společnost Geomine a.s. se sídlem Příbram VI, Husova 570, PSČ 261 02, Materiál má informativní charakter; podrobné údaje o pojistných produktech jsou uvedeny v pojistné smlouvě a v pojistných podmínkách. D.A.S. pojišťovna právní ochrany, a.s. NABÍDKA POJIŠTĚNÍ PRÁVNÍ OCHRANY PRO ČLENY Asociace autoškol České republiky, o.s. Pojištění právní ochrany má za úkol podporovat pojištěného při prosazování jeho Pojištění 26.8.2014. Pojistný zájem Pojištění Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje SMLOUVA O VÝKONU FUNKCE ČLENA PŘEDSTAVENSTVA (varianta I.) SMLOUVA O VÝKONU FUNKCE ČLENA PŘEDSTAVENSTVA (varianta I.) uzavřená v souladu s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech [Zadejte text.] SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ PRÁVNÍCH SLUŽEB Smluvní strany: Advokátní kancelář : Ladislav Kolačkovský, advokát Sídlo : Panská 6 110 00 Praha 1 IČ : 71468781 Evidenční č. ČAK : 12093 (dále jen Preambule. Článek I. Vymezení pojmů. Pro účely těchto Principů se vymezují následující pojmy: Principy prodeje nemovitostí č.p. 1334 a 1335 U Smaltovny 22 a 20 na pozemku parc. č. 1451, 1448 a pozemků parc. č. 1451, 1448, 1450, 1449, vše k.ú. Holešovice, oprávněným nájemcům, formou převodu vlastnictví 1.2. Obchodní podmínky jsou nedílnou součástí Smlouvy. OBCHODNÍ PODMÍNKY POSKYTOVATELE 1. Úvodní ustanovení 1.1. Tyto obchodní podmínky (dále jen Obchodní podmínky ) obchodní společnosti IMP net s.r.o., IČ: 28351801, se sídlem Šimáčkova 137, 628 00 Brno, zapsané Úvodní část pojistné smlouvy č.: 79437024-14 Pojištění majetku podnikatelů Úvodní část pojistné smlouvy Číslo pojistné smlouvy: 79437024-14 Stav k datu 1. 6. 2007 Kód produktu: MN Úvodní část pojistné smlouvy č.: 79437024-14 Pojištění majetku podnikatelů Z-VPPN01/N Společenství Soubor pojistných podmínek 2014 Soubor pojistných podmínek 2014 EU 4258/1/E Pojištění právní ochrany vozidla Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění právní ochrany -zvláštní část - DAS/UCZ/ZČ/14 DAS/UCZ/ZČ/14 Účelem pojištění právní Smlouva na poskytování právních služeb P S Y C H I A T R I C K Á L É Č E B N A Š T E R N B E R K Olomoucká 1848/173, 785 01 Šternberk, IČ:00843954 Smlouva na poskytování právních služeb č. VZ 76/2013 uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku Čl. II Práva a povinnosti smluvních stran Smlouva č. 15/011-0 Smlouva o poskytování poradenských služeb uzavřená na základě 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník ) Česká republika Úřad vlády České republiky Obchodní podmínky. Pojistitel znamená kteroukoliv z níže uvedených právnických osob: Obchodní podmínky Tyto obchodní podmínky blíže upravují právní vztahy vzniklé mezi Zprostředkovatelem a Zájemcem/Pojistníkem v souvislosti se zprostředkováním pojištění prostřednictvím internetového portálu Klasifikace informační databáze INFORMAČNÍ DATABÁZE KLASIFIKACE AKTUALIZACE: 1.1. 2008 ASOCIACE OBČANSKÝCH PORADEN Tachovské náměstí 3, Praha 3, 130 00 tel./fax 222 780 599 i Klasifikace informační databáze 1. Sociální dávky občanských E-učebnice Ekonomika snadno a rychle POJIŠŤOVNICTVÍ E-učebnice Ekonomika snadno a rychle POJIŠŤOVNICTVÍ - ekonomický obor řešící minimalizaci rizik ekonomických i neekonomických činností člověka - stránky pojištění: etická stránka (= princip solidarity) Smlouva o zajištění společného plnění s provozovatelem FVE Smlouva o zajištění společného plnění s provozovatelem FVE uzavřená podle 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a podle 37p odst. 1 a 2 a 37h odst. 1, písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., SMLOUVA O POSKYTNUTÍ PRÁVNÍCH SLUŽEB SMLOUVA O POSKYTNUTÍ PRÁVNÍCH SLUŽEB 1. článek Účastníci smlouvy 1.1. TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem Trojanova 12, 120 00 Praha 2, IČ 28497333, DIČ CZ28497333, zapsaná v OBCHODNÍ PODMÍNKY obchodní společnosti SVP Invest s.r.o. se sídlem Kubelíkova 1224/42, Praha 3, Žižkov, 130 00 identifikační číslo: 24687774 zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, Vzor 2014 5. I. Smluvní strany Vzor 2014 5 Smlouva o budoucí smlouvě o nájmu nebytových prostor /změna užívání stavby- 127 StaZ + stavební úpravy nevyžadující ohlášení nebo stav. povolení/ uzavřená na základě usnesení Rady MČ Praha KURZ JE REALIZOVÁN V RÁMCI PROJEKTU KROK ZA KROKEM (CZ.1.07/1.3.43/02. KURZ JE REALIZOVÁN V RÁMCI PROJEKTU KROK ZA KROKEM (CZ.1.07/1.3.43/02.0008) TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR. Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje pojištění nesplnění povinností pojištěného (garanční pojištění) VŠEOBECNÉ POJISTNÉ PODMÍNKY e-bond pojištění nesplnění povinností pojištěného (garanční pojištění) VŠEOBECNÉ POJISTNÉ PODMÍNKY Tyto Všeobecné pojistné podmínky nabývají účinnosti dnem 1.4. 2009 KUPEG úvěrová pojišťovna, a.s. VPP SMLOUVA O NÁJMU MOTOROVÝCH VOZIDEL SMLOUVA O NÁJMU MOTOROVÝCH VOZIDEL 1. Smluvní strany ČP ASISTENCE s.r.o., se sídlem : Praha 4, Na Pankráci 1658/121, PSČ : 140 21, IČ : 24184985, DIČ : CZ24184985, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném SMLOUVA O NÁJMU NEBYTOVÝCH PROSTOR SMLOUVA O NÁJMU NEBYTOVÝCH PROSTOR uzavřená mezi 1. Smluvní strany Pronajímatel: Městské kulturní středisko Holešov, příspěvková organizace Sídlo: nám. F. X. Richtra 190, 769 01 Holešov IČ: 00486639 DIČ: SMLOUVA O PŘEVODU DRUŽSTEVNÍHO PODÍLU SMLOUVA O PŘEVODU DRUŽSTEVNÍHO PODÍLU Pan/í (jméno a příjmení): datum narození/r.č.: bytem: manžel, manželka : datum narození/ r.č. bytem. (dále jen převodce ) na straně jedné a pan/í (jméno a příjmení): Vnitrodružstevní směrnice č. 8/2014 Pravidla pro vymáhání pohledávek v SBD Vítkovice Stavební bytové družstvo Vítkovice Daliborova 54,709 71,Ostrava - Mariánské Hory IČO 00 05 08 06, zapsáno u KS v Ostravě, OR oddíl Dr XXII, vložka 8 DIČ CZ00050806 Vnitrodružstevní směrnice č. 8/2014 Pravidla N á v r h Z Á K O N. ze dne 2013 III N á v r h Z Á K O N ze dne 2013 o převodu vlastnického práva k jednotkám některých bytových družstev, záležitostech s tím spojených a o změně zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím Rozhodčí smlouva (doložka) Rozhodčí smlouva (doložka) I. Smluvní strany 1. Berpůjčku s.r.o. se sídlem: Klimentská 1746/52, Nové Město, 110 00 Praha 1 IČ: 014 61 915 společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem Pojistná smlouva číslo 0013956744 .t"čpp VIENNA INsuRANcE GROUP Pojistná smlouva číslo 0013956744 Sídlo: Praha 8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00 Jednající: Mgr. Jakub Póbiš, manažer odboru pojištění odpovědnosti a speciálních rizik a Ing. Nájemní smlouva. uzavřená ve smyslu ust. 663 a násl. občanského zákoníku dále uvedeného dne, měsíce a roku,mezi: takto: I. Předmět a účel nájmu Nájemní smlouva uzavřená ve smyslu ust. 663 a násl. občanského zákoníku dále uvedeného dne, měsíce a roku,mezi: Obec Libhošť (IČ:72086718 Podíl:1/1) Libhošť č.p. 1 Libhošť, 742 57 jako pronajímatel na RÁMCOVÁ POJISTNÁ SMLOUVA / Pojistka č. MOB 1/2013 RÁMCOVÁ POJISTNÁ SMLOUVA / Pojistka č. MOB 1/2013 Smlouvu uzavírají společnosti: Česká spořitelna, a. s. se sídlem: Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00 IČ: 452 44 782 zapsaná v obchodním rejstříku SMLOUVA O PŘEVODU DRUŽSTEVNÍHO PODÍLU Pan (jméno a příjmení): datum narození/r.č.: Paní (jméno a příjmení):... datum narození/r.č.:...... (dále jen převodce ) na straně jedné a Pan (jméno a příjmení): NÁJEMNÍ SMLOUVA. na pronájem společné části objektu a tepelných zařízení předávací stanice číslo P/14/xxx číslo smlouvy pronajímatele: 14/2014 NÁJEMNÍ SMLOUVA na pronájem společné části objektu a tepelných zařízení předávací stanice číslo P/14/xxx číslo smlouvy pronajímatele: 14/2014 uzavřená dle 2302 Občanského zák. v platném znění mezi níže KUPNÍ SMLOUVA. č. na základě výběrového řízení oznámeného na adrese www.npu.cz dne 7. 5. 2014, uzavřená mezi účastníky: KUPNÍ SMLOUVA č. na základě výběrového řízení oznámeného na adrese www.npu.cz dne 7. 5. 2014, uzavřená mezi účastníky: 1. Národní památkový ústav se sídlem Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 IČ: 75032333 Zásady postupu při převodu vlastnictví jednotek ve vlastnictví hl. m. Prahy, svěřených do správy Městské části Praha 7 Zásady postupu při převodu vlastnictví jednotek ve vlastnictví hl. m. Prahy, svěřených do správy Městské části Praha 7 I. Úvodní ustanovení Tyto Zásady se vztahují na převod vlastnictví jednotek v domech, Pojistná smlouva hromadného úrazového pojištění Pojistitel: Obchodní firma: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB Právní forma: akciová společnost Sídlo: Pardubice, Zelené předměstí, Masarykovo náměstí čp. 1458 PSČ: 532 18, Česká republika IČ: OBCHODNÍ PODMÍNKY. ke smlouvám o zajišťování vzdělávacích akcí V Praze dne 1. března 2014 OBCHODNÍ PODMÍNKY ke smlouvám o zajišťování vzdělávacích akcí 1. ÚVODNÍ USTANOVENÍ 1.1. Tyto obchodní podmínky (dále jen obchodní podmínky ) AKADEMIE MANAGEMENTU A KOMUNIKACE, Všeobecné pojistné podmínky pojištění právní asistence ČEC Všeobecné pojistné podmínky pojištění právní asistence ČEC VPP-PPA- ČEC ze dne 1. 8. 2011 Pro toto pojištění právní asistence, které sjednává pojistitel Inter Partner Assistance S.A., člen skupiny AXA, SMLOUVA O VÝKONU FUNKCE společnost Měšťanský pivovar v Poličce, a.s., IČ 601 12 344, se sídlem Polička, Pivovarská 151, PSČ 572 14, zapsaná u Krajského soudu Hradec Králové, oddíl B, vložka 1057, zastoupena ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB Pardubice, Zelené předměstí, Masarykovo náměstí 1458 PSČ 532 18, Česká republika IČO: 45534306, DIČ: CZ699000761 Zapsána v OR u KS Hradec Králové, oddíl B, vložka OBCHODNÍ PODMÍNKY. vedle Smlouvy vymezit i další podstatné pojmy a výrazy, OBCHODNÍ PODMÍNKY 1. Úvod 1.1. Účelem těchto obchodních podmínek je: (c) (d) konkretizovat některá ustanovení kupní smlouvy (dále jen Smlouva ), vedle Smlouvy vymezit i další podstatné pojmy a výrazy, Pojištění právní ochrany k Osobnímu účtu České spořitelny Pojištění právní ochrany k Osobnímu účtu České spořitelny Pojištění právní ochrany Každý z nás se někdy může dostat do situace, kdy si nebude vědět rady, jak vyřešit neuznanou reklamaci nebo škodu, která ZBIERKA ZÁKONOV SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Ročník 1983. Uverejnené: 18.02.1983 Účinnosť od: 01.04.1983 ZBIERKA ZÁKONOV SLOVENSKEJ REPUBLIKY Ročník 1983 Uverejnené: 18.02.1983 Účinnosť od: 01.04.1983 12 V Y H L Á Š K A m i n i s t e r s t v a f i n a n c í Č e s k é s o c i a l i s t i c k é r e p u b l Úvodní část pojistné smlouvy č.: 58878916-18 Pojištění majetku podnikatelů Úvodní část pojistné smlouvy Číslo pojistné smlouvy: 58878916-18 Stav k datu 4. 9. 2008 Kód produktu: MN Úvodní část pojistné smlouvy č.: 58878916-18 Pojištění majetku podnikatelů Nová hejčínská 384/3 OBCHODNÍ PODMÍNKY obchodní společnosti pomalý svět s.r.o. se sídlem Palackého třída 3048/124, 61200, Brno identifikační číslo: 28318579 zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl Zákon č. 440/2005 Sb. Zákon č. 440/2005 Sb. PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 403/1990 Sb., zákonem č. 529/1990 Sb., Dohoda podílových spoluvlastníků domů s nájemními byty o hospodaření se společnou věcí Dohoda podílových spoluvlastníků domů s nájemními byty o hospodaření se společnou věcí uzavřená v souladu s ustanovením 139 odst. 2 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., v platném znění). I. Účastníci OBCHODNÍ PODMÍNKY společnosti GIC, s.r.o. se sídlem Kratochvílova 1107, 413 01 Roudnice nad Labem IČ: 250 45 687 zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl C, vložka FinCall s.r.o. Reklamační řád upravuje rozsah odpovědnosti společnosti FinCall s.r.o., REKLAMAČNÍ ŘÁD Společnost FinCall s.r.o., se sídlem Čihákova 872/17, IČ 27854477, DIČ CZ27854477 zapsaná v obchodním rejstříku Městského soudu v Praha, oddíl C., vložka 198125, vydává v souladu s příslušnými VYHLÁŠENÍ VEŘEJNÉ SOUTĚŽE O NEJVHODNĚJŠÍ NABÍDKU. na uzavření SMLOUVY O PROVÁDĚNÍ EXEKUCÍ SOUDNÍM EXEKUTOREM. Výzva k podávání nabídek VYHLÁŠENÍ VEŘEJNÉ SOUTĚŽE O NEJVHODNĚJŠÍ NABÍDKU podle ustanovení 1772 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na uzavření SMLOUVY O PROVÁDĚNÍ EXEKUCÍ SOUDNÍM EXEKUTOREM Výzva k podávání Vnitrodružstevní směrnice SBD Šumperk č.40/2014. Sazebník úhrad za činnost a úkony družstva Vnitrodružstevní směrnice SBD Šumperk č.40/2014 Sazebník úhrad za činnost a úkony družstva K usměrňování vnitřní ekonomiky družstva v oblasti správy bytového a nebytového fondu a k zajištění ekonomické RÁMCOVÁ SMLOUVA O SPOLUPRÁCI při zprostředkování RÁMCOVÁ SMLOUVA O SPOLUPRÁCI při zprostředkování 1. e-finance Reality, s.r.o. IČ: 255 54 824, DIČ: CZ25554824, plátce DPH zapsaná v Obchodní rejstříku v Brně, oddíl C, vložka 33074 se sídlem Rooseveltova Informace pro zájemce o pojištění uzavírané na dálku a mimo obchodní prostory Informace pro zájemce o pojištění uzavírané na dálku a mimo obchodní prostory Základní informace o pojistiteli Triglav pojišťovna, a.s., IČ: 250 73 958 akciová společnost se sídlem Brno, Město Brno, Novobranská SMLOUVA O PODNÁJMU BYTU A GARÁŽOVÉHO STÁNÍ uzavřená ve smyslu ust. 719 občanského zákoníku zákon č. 40/1964 Sb. v platném znění SMLOUVA O PODNÁJMU BYTU A GARÁŽOVÉHO STÁNÍ uzavřená ve smyslu ust. 719 občanského zákoníku zákon č. 40/1964 Sb. v platném znění 1. Obchodní jméno : PP STEJK IČ : 621 56 730 Se sídlem : Koželužská 34/9, VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY 1 DEFINICE POJMŮ Není-li výslovně stanoveno jinak, mají pojmy s velkým počátečním písmenem obsažené v těchto VOP nebo ve Smlouvě o Půjčce následující význam: 1.1 Dlužník znamená Stavební bytové družstvo Chomutov, IČ: 00041955; DIČ CZ00041955 se sídlem v Chomutově, ul. Husova 2079, PSČ 430 03, zapsané dne 4.6.1963 do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem 116/1990 Sb. ZÁKON. ze dne 23. dubna 1990 o nájmu a podnájmu nebytových prostor 116/1990 Sb. ZÁKON ze dne 23. dubna 1990 o nájmu a podnájmu nebytových prostor Změna: 403/1990 Sb. Změna: 529/1990 Sb. Změna: 229/1991 Sb. Změna: 540/1991 Sb. Změna: 302/1999 Sb. Změna: 522/2002 Sb. Změna: (Pronajímatel a Nájemce dále společně jako Smluvní strany a jednotlivě jako Smluvní strana ) SMLOUVU O NÁJMU NEMOVITOSTI (dále jen Smlouva ) NÍŽE UVEDENÉHO DNE, MĚSÍCE A ROKU, NÁSLEDUJÍCÍ SMLUVNÍ STRANY: Společenství pro dům č.p. 684, Praha - Letňany, se sídlem Praha 9, Letňany, Kostomlatská, Terezínská 684, PSČ 19000, IČ: 27189678, zapsáno Zásady prodeje bytů a nebytových prostorů včetně pozemků z majetku města Znojma Zásady prodeje bytů a nebytových prostorů včetně pozemků z majetku města Znojma Zastupitelstvo města Znojma se na svém zasedání konaném dne 16. 6. 2011 usnesením č. 31/2011, bodem č. 1322 usneslo vydat SMLOUVA O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK Příloha č. 2 SMLOUVA O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK dle ustanovení 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění Smluvní strany 1. JUDr. Jiří Voda, LL.M., se sídlem Opletalova 57, 110 Pojištěné osoby, které pojištění chrání Osoba uvedená v pojistné smlouvě v souvislosti s řízením vozidla. Právní ochrana šitá na míru právě řidičům, kteří často řídí různá vozidla, ať už jde o vůz zaměstnavatele, auto z půjčovny nebo vůz kamaráda. Jsme partnerem na cestách při řešení případů týkajících se Pravidla postupu při prodeji bytových domů a bytových jednotek ve vlastnictví hl. m. Prahy, svěřených Městské části Praha 7 Pravidla postupu při prodeji bytových domů a bytových jednotek ve vlastnictví hl. m. Prahy, svěřených Městské části Praha 7 Ve znění změn schválených usnesením zastupitelstva MČ Praha 7: číslo 0022/01-Z, ÚRAZOVÉ POJIŠTĚNÍ Pojistná smlouva č. 1310000010 Příloha č. 1 Pojišťovna VZP, a.s. ÚRAZOVÉ POJIŠTĚNÍ Pojistná smlouva č. 1310000010 se sídlem: Jankovcova 1566/2b, 17000 Praha 7 IČO: 27116913 DIČ: CZ27116913 zastoupená: Robertem Karešem, výkonným ředitelem Statut Fondu na opravy, rekonstrukce a modernizaci bytových domů a bytů (úplné znění k 24.9.2014) MĚSTO KLIMKOVICE Úplné znění Statutu Fondu na opravy, rekonstrukce a modernizaci bytových domů a bytů jak vyplývá ze změn provedených dodatkem č. 1 schváleného dne 22..2006, dodatkem č. 2 schváleného dne Cestovní pojištění k Osobnímu účtu České spořitelny Cestovní pojištění k Osobnímu účtu České spořitelny Cestovní pojištění Cestovní pojištění je volitelnou součástí Osobního účtu České spořitelny a pomůže klientům řešit nepříjemné situace spojené s cestou Daňové identifikační číslo: Společnost je zapsaná v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 193414. Obchodní firma: Sídlo: WEDA consulting s.r.o. Neumannova 1453/28, 156 00 Praha Identifikační číslo 24290564 Daňové identifikační číslo: CZ24290564 Společnost je zapsaná v obchodním rejstříku u Městského Z Á S A D Y. Část I. Úvodní ustanovení. Část II. Vymezení pojmů Zastupitelstvo města Havířova Usnesením č.138/4/zm/07 ze dne 18.6.2007 Usnesením č.436/9/zm/08, bod 1.2. ze dne 14.4.2008 Usnesením č.485/10/zm/08, bod 2 ze dne 23.6.2008 Usnesením č.119/5zm/2011, ze dne

http://kraken.slv.cz/9Azs20/2010

9Azs20/2010 9 Azs 20/2010-94 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátu slo¾eném z pøedsedy JUDr. Radana Malíka a soudcù Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Poøízkové, Mgr. Davida Hip¹ra a JUDr. Lenky Kaniové v právní vìci ¾alobkynì: U. A., zastoupená zákonnou zástupkyní A. M., zastoupená JUDr. Ivanem Dospí¹ilem, advokátem se sídlem Hlavní 75, A¹, proti ¾alovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migraèní politiky, se sídlem Nad ©tolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí ¾alovaného ze dne 18. 11. 2007, è. j. OAM-1-876/VL-10-11-2007, ve vìci mezinárodní ochrany, o kasaèní stí¾nosti ¾alobkynì proti rozsudku Krajského soudu v Ostravì ze dne 14. 5. 2009, è. j. 61 Az 112/2007-52, III. Ustanovenému zástupci stì¾ovatelky, JUDr. Ivanu Dospí¹ilovi, advokátovi se sídlem Hlavní 75, A¹, s e p ø i z n á v á odmìna za poskytnutou právní slu¾bu ve vý¹i 4 800 Kè. Tato èástka bude uhrazena z úètu Nejvy¹¹ího správního soudu do 60 dnù od právní moci tohoto rozhodnutí. ®alobkynì (dále jen stì¾ovatelka ) kasaèní stí¾ností napadá v záhlaví oznaèený rozsudek Krajského soudu v Ostravì (dále jen krajský soud ), kterým byla zamítnuta její ¾aloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migraèní politiky (dále jen správní orgán ), ze dne 18. 11. 2007, è. j. OAM-1-876/VL-10-11-2007, jím¾ byla zamítnuta její ¾ádost o udìlení mezinárodní ochrany podle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona è. 325/1999 Sb., o azylu a o zmìnì zákona è. 283/1991 Sb., o Policii Èeské republiky, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále jen zákon o azylu ), jako zjevnì nedùvodná. Ve vèas podané kasaèní stí¾nosti napadla stì¾ovatelka shora uvedený rozsudek krajského soudu z dùvodù obsa¾ených v ust. § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ø. s. Stì¾ovatelka namítá, ¾e ji¾ správní orgán nezjistil pøesnì a úplnì stav vìci a mìl jí být udìlen azyl podle ust. § 13, popø. podle ust. § 14 zákona o azylu. Je si vìdoma skuteènosti, ¾e její ¾ádost o udìlení mezinárodní ochrany ze dne 11. 11. 2007 je struèná, av¹ak smyslem pohovoru, který byl veden pøed správním orgánem za pøítomnosti tlumoèníka dne 16. 11. 2007, mìlo být i vysvìtlení, ¾e pro stì¾ovatelku není mo¾ný návrat do Mongolska, nebo» není ji¾ nikoho z rodiny, kdo by se o ni po návratu v dobì nezletilosti staral. Za této situace pova¾uje stì¾ovatelka svùj po¾adavek na udìlení mezinárodní ochrany za oprávnìný, a» ji¾ z dùvodu slouèení rodiny nebo z humanitárních dùvodù. Stì¾ovatelka vytýká krajskému soudu nezákonnost spoèívající v nesprávném posouzení právní otázky, kdy¾ nevzal do úvahy pøi svém rozhodování mo¾nosti udìlení azylu právì z humanitárních dùvodù. Na základì vý¹e uvedeného stì¾ovatelka navrhla, aby Nejvy¹¹í správní soud napadený rozsudek zru¹il a vìc vrátil krajskému soudu k dal¹ímu øízení. V nyní projednávané vìci se jedná o problematiku opakovanì podané ¾ádosti o udìlení mezinárodní ochrany ve smyslu ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu. Posuzováním opakovanì podané ¾ádosti o udìlení mezinárodní ochrany, v ní¾ ¾adatel uvedl skuteènosti v zásadì shodné èi obdobné jako v ¾ádosti pøedchozí anebo uvedl skuteènosti jiné, které mu v¹ak byly èi musely být známé ji¾ pøi podání pøedchozí ¾ádosti o udìlení azylu, se Nejvy¹¹í správní soud ji¾ v minulosti dostateènì zabýval v øadì svých rozhodnutí, napøíklad v rozsudku ze dne 16. 10. 2003, è. j. 2 Azs 12/2003-76, v rozsudku ze dne 29. 1. 2004, è. j. 2 Azs 64/2003-54, publikovaném pod è. 199/2004 Sb. NSS, nebo v rozsudku ze dne 29. 8. 2005, è. j. 6 Azs 23/2005-77, a rozsudku ze dne 26. 3. 2008, è. j. 7 Azs 10/2008-46, v¹echny dostupné na www.nssoud.cz. Z citovaných rozhodnutí vyplývá, ¾e uvádí-li ¾adatel o mezinárodní ochranu v opakované ¾ádosti o udìlení mezinárodní ochrany skuteènosti v zásadì shodné èi obdobné jako v ¾ádosti pøedchozí, jde o ¾ádost zjevnì nedùvodnou, kterou lze zamítnout podle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu, pøi dodr¾ení tøicetidenní lhùty uvedené v ust. § 16 odst. 3 tohoto zákona. K samotné povaze rozhodnutí podle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu se Nejvy¹¹í správní soud pøímo vyslovil v rozsudku ze dne 26. 3. 2008, è. j. 7 Azs 10/2008-46, www.nssoud.cz. Vzhledem ke skuteènosti, ¾e podle shora pøedestøené judikatury postupoval v nyní projednávané vìci i krajský soud v øízení o podané ¾alobì, kdy¾ uznal postup ¾alovaného správního orgánu, který zamítl ¾ádost stì¾ovatelky podle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu, nebo» tato uvádìla v opakované ¾ádosti o udìlení mezinárodní ochrany skuteènosti v zásadì shodné èi obdobné jako v ¾ádosti pøedchozí (nezletilost stì¾ovatelky a zájem ¾ít s matkou v ÈR), za odpovídající zákonu, nemá Nejvy¹¹í správní soud výtky vùèi postupu krajského soudu a s jeho závìry se ztoto¾òuje. I pøesto, ¾e stì¾ovatelka námitku, ¾e správní orgán nezjistil pøesnì a úplnì stav vìci a mìl jí být udìlen azyl podle ust. § 13, popø. podle ust. § 14 zákona o azylu, poprvé uplatnila a¾ v podané kasaèní stí¾nosti a jedná se tedy o novum ve smyslu ust. § 109 odst. 4 s. ø. s. (srovnej rozsudek Nejvy¹¹ího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, è. j. 1 Azs 34/2004-49, publikovaný pod è. 419/2004 Sb. NSS), uvádí k ní Nejvy¹¹í správní soud následující. Pøedmìtná námitka úzce souvisí s otázkou zji¹»ování dùvodù pro udìlení mezinárodní ochrany ze strany správního orgánu, ke které se opakovanì vyjádøil i Nejvy¹¹í správní soud, a to napøíklad ve svém rozsudku ze dne 25. 11. 2003, è. j. 5 Azs 14/2003-66, èi v rozsudku ze dne 25. 11. 2003, è. j. 5 Azs 26/2003-57, oba na www.nssoud.cz. Z vý¹e citovaných rozhodnutí vyplývá, ¾e v øízení o udìlení mezinárodní ochrany musí správní orgán umo¾nit ¾adateli o udìlení mezinárodní ochrany sdìlit v¹echny okolnosti, které pova¾uje pro udìlení mezinárodní ochrany za významné, av¹ak není jeho úkolem pøedestøít dùvody, pro které je mezinárodní ochrana, a» u¾ ve formì azylu èi doplòkové ochrany, obvykle poskytována. Povinností správního orgánu je tedy zjistit skutkový stav vìci pouze v rozsahu právnì relevantních dùvodù pro udìlení mezinárodní ochrany, které ¾adatel v prùbìhu správního øízení uvedl (rozsudek zdej¹ího soudu ze dne 18. 12. 2003, è. j. 5 Azs 22/2003-41, www.nssoud.cz). Urèující charakter má v¹ak v prùbìhu øízení o udìlení mezinárodní ochrany v¾dy tvrzení ¾adatelù o udìlení mezinárodní ochrany (viz rozsudek zdej¹ího soudu ze dne 26. 5. 2004, è. j. 1 Azs 45/2004-47, www.nssoud.cz). Vzhledem ke skuteènosti, ¾e stì¾ovatelka nesplnila svou povinnost tvrzení ohlednì vý¹e nastínìných skuteèností, nelze její námitce pøisvìdèit. Stejnì tak nelze vytýkat krajskému soudu, jak to èiní stì¾ovatelka a¾ v podané kasaèní stí¾nosti, ¾e nevzal pøi svém rozhodování do úvahy mo¾nost udìlení azylu právì z humanitárních dùvodù. Pokud stì¾ovatelka dále uva¾uje o pøípadné aplikaci ust. § 13 zákona o azylu v jejím pøípadì, jsou tyto její úvahy pouhými spekulacemi, a to s ohledem na skuteènost, ¾e udìlení mezinárodní ochrany ve formì azylu rodinnému pøíslu¹níku azylanta je podle vý¹e citovaných ustanovení zákona o azylu mo¾né jen v pøípadì existence pravomocného rozhodnutí o udìlení mezinárodní ochrany osobì, která je rodinným pøíslu¹níkem ¾adatele o udìlení mezinárodní ochrany (srovnej rozsudek Nejvy¹¹ího správního soudu ze dne 12. 8. 2004, è. j. 4 Azs 147/2004-81, publikovaný pod è. 388/2004 Sb. NSS). Takovéto pravomocné rozhodnutí v¹ak, jak vyplývá z obsahu pøedlo¾eného správního spisu, vydáno nebylo. Stì¾ovatelce byl pro toto øízení pøed soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém pøípadì platí hotové výdaje a odmìnu za zastupování stát (ust. § 35 odst. 8, ve spojení s ust. § 120 s. ø. s.). Soud proto urèil odmìnu advokátovi èástkou 2 x 2 100 Kè za dva úkony právní slu¾by-pøevzetí a pøíprava vìci a písemné podání soudu týkající se vìci samé a 2 x 300 Kè na úhradu hotových výdajù, v souladu s ust. § 9 odst. 3 písm. f), § 7, § 11 odst. 1 písm. b) a d) a § 13 odst. 3 vyhlá¹ky Ministerstva spravedlnosti è. 177/1996 Sb., o odmìnách advokátù a náhradách advokátù za poskytování právních slu¾eb (advokátní tarif), ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále té¾ advokátní tarif ), celkem 4 800 Kè. Ustanovenému zástupci se tedy pøiznává náhrada nákladù øízení ve vý¹i 4 800 Kè. Tato èástka bude vyplacena z úètu Nejvy¹¹ího správního soudu do ¹edesáti dnù od právní moci tohoto rozhodnutí.

http://www.reznicek.cz/aktualne/91-prechod-prav-a-povinnosti-z-pracovnepravnich-vztahu

Ačkoli je ochrana práv zaměstnanců při přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů jedním ze základních pilířů evropského pracovního práva a je zakotvena rovněž, i když poměrně stručně, v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce1, můžeme se i dnes velice často setkat ze strany zaměstnavatelů s naprostou neznalostí a nevědomostí vztahující se k tomuto institutu. I to je mimo jiné důvodem, proč by této problematice měla být věnována značná pozornost. Při přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů dochází k tomu, že nový přejímající zaměstnavatel automaticky v plném rozsahu vstupuje do všech práv a povinností dosavadního zaměstnavatele. Nutno podotknout, že institut přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů se netýká pouze vztahů, jež jsou založeny pracovními smlouvami na dobu určitou či neurčitou, ale rovněž dopadá na právní vztahy založené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodou o provedení práce či dohodou o pracovní činnosti dle § 74 a násl. zákoníku práce. Dokonce i práva a povinnosti z kolektivní smlouvy vždy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele, nicméně pouze na dobu účinnosti kolektivní smlouvy, nejpozději však do konce následující kalendářního roku.2 K přechodu práv a povinností může dojít jen v případech stanovených zákoníkem práce nebo zvláštním právním předpisem, kterým je především zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, či zákon o přeměnách. Řada zaměstnavatelů dnes ať již z finančních, organizačních, konkurenčních či jiných důvodů využívá v rámci strategického řízení společností outsourcing, kdy jsou určité činnosti uskutečňovány prostřednictvím jiných subjektů. Je však důležité si uvědomit, že outsourcing je současně nejčastějším důvodem pro přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů, neboť při něm ve většině případů dochází dle § 338 odst. 2 zákoníku práce k převodu činnosti či části činnosti zaměstnavatele nebo k převodu úkolů či jejich části k jinému zaměstnavateli. Dle účinné právní úpravy v takovém případě nedochází k zániku právních vztahů založených pracovní smlouvou či dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, z čehož vyplývá, že opačný postup spočívající v ukončení těchto pracovních vztahů z důvodu převodu nemá oporu v právu. I přesto se přejímající zaměstnavatelé bohužel mnohdy pokouší se zaměstnanci uzavírat nové pracovní smlouvy za účelem úspory financí či vyloučení výhod, které požívali zaměstnanci u dosavadního zaměstnavatele, ale měli by mít při tom na paměti, že převod činnosti či úkolů na jiného zaměstnavatele není v žádném případě výpovědním důvodem. Na druhou stranu se zaměstnavatelé nemusí bát, že by zaměstnanci mohli převod činnosti jakkoli ovlivnit či mu zabránit v situaci, kdy s ním nesouhlasí (viz rozhodnutí SD EU, C-144/87 a 145/87, Berg v. Besselsen). Zákoník práce dává zaměstnanci pro případ jeho nesouhlasu s přechodem k jinému zaměstnavateli možnost dát výpověď a rozvázat tak pracovní poměr. Pro tyto případy pak dle § 51a zákoníku práce platí, že „pracovní poměr skončí nejpozději dnem, který předchází dni nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo dni nabytí účinnosti přechodu výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů.“ Bohužel zde zákon nedává zaměstnancům možnost, jak se domáhat jakékoli satisfakce, když v důsledku jím nezaviněných a nevynucených změn došlo k ukončení pracovního poměru. Mezi další důvody přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů dle zákoníku práce lze zařadit také zánik zaměstnavatele rozdělením, kdy však tentýž důvod je uveden současně i v občanském zákoníku a zákoně o přeměnách obchodních společností a družstev. Nelze zapomenout ani na situaci, kdy zaměstnavatel – fyzická osoba zemře a v živnosti bude v případech, ve kterých toto umožňuje § 13 zák. č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, pokračovat oprávněná osoba. Dědic či jiná v zákoně uvedená osoba musí však v zákonem stanovené lhůtě živnostenskému úřadu oznámit, že hodlá pokračovat v provozování živnosti zemřelé osoby. I v takovém případě tedy opět dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Ustanovení zákoníku práce o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů se užijí také při koupi obchodního závodu, či jeho pachtu, neboť dle ust. § 2175 odst. 2 občanského zákoníku „se koupě závodu považuje za převod činnosti zaměstnavatele“. Ust. § 2349 odst. 2 občanského zákoníku pak stanoví, že „pacht závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.“ Lze konstatovat, že se zánikem pachtu závodu dojde k převodu činnosti zaměstnavatele zpět na propachtovatele, a tedy i k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na původního zaměstnavatele. Také v situaci fúze či rozdělení právnických osob by neměly být uzavírány nové pracovní smlouvy, ale dochází k automatickému přechodu práv a povinností. Dle občanského soudního řádu lze pak mezi další důvody přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zařadit také dražbu obchodního závodu. Ust. § 338zk odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu totiž přímo stanoví, že „na vydražitele, do jehož majetku přešel vydražený závod, přechází i práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnanců působících ve vydraženém závodu“. Poněkud specifickým případem, kdy dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu, byť v omezeném rozsahu, je situace, kdy se zaměstnavatel dostane do úpadku a insolvenční soud rozhodne o způsobu jeho řešení formou konkursu. Insolvenční správce totiž může, pokud s tím insolvenční soud a věřitelský výbor souhlasí, rozhodnout o zpeněžení podniku dlužníka uzavřením jedné smlouvy. Zaměstnanci však v případě pracovněprávních pohledávek vůči původnímu zaměstnavateli nemohou tyto vymáhat po nabyvateli, ale musí svou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení, neboť zde fakticky dochází k přechodu pouze tzv. holého pracovněprávního vztahu. Nicméně zákon v těchto případech zaměstnance chrání alespoň tak, že jejich pohledávky staví na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, které je možné uspokojit kdykoli v průběhu insolvenčního řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že ve výše uvedených případech není přípustné uzavírat nové pracovní smlouvy, stanoví zákoník práce dosavadnímu i přejímajícímu zaměstnavateli povinnost informovat zaměstnance o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů k jinému zaměstnavateli přede dnem nabytí jeho účinnosti. Působí-li u dosavadního zaměstnavatele odborová organizace a rada zaměstnanců, jsou dosavadní i přejímající zaměstnavatel nejpozději 30 dnů před přechodem práv a povinností povinni tyto nejen informovat, ale také s nimi za účelem shody projednat a) stanovené nebo navrhované datum převodu, b) důvody převodu, c) právní, ekonomické a sociální důsledky převodu pro zaměstnance, d) připravovaná opatření ve vztahu k zaměstnancům. V případě, že u zaměstnavatele odborová organizace ani rada zaměstnanců nepůsobí, musí dosavadní i přejímající zaměstnavatel o skutečnostech výše uvedených předem informovat zaměstnance, kteří budou převodem přímo dotčeni, a to nejpozději do 30 dnů přede dnem nabytí účinnosti přechodu práv a povinností k jinému zaměstnavateli. Za pozitivní krok směrem k ochraně zaměstnanců lze považovat přijetí novely zákoníku práce s účinností k 1.1.2012, která přinesla ustanovení § 339a dávající zaměstnanci, kterého se dotkne přechod práv a povinností z pracovněprávního vztahu, možnost získat při skončení pracovního poměru právo na odstupné. Podmínkou je však skutečnost, že výpověď zaměstnance byla podána ve lhůtě 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo nabytí účinnosti přechodu výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. 4 V některých případech je však skončení pracovního poměru v souvislosti s přechodem řešeno dohodou. I na tyto situace zákonodárce pamatoval a dal převáděným zaměstnancům možnost se v případě rozvázání pracovního poměru dohodou či výpovědí u soudu domáhat určení, že k rozvázání pracovního poměru došlo z důvodu podstatného zhoršení pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo přechodem výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. V dnešní době, kdy neustále probíhají poměrně dynamické ekonomické změny, které mají často vliv i na samotné zaměstnance, je tedy více než nutné vyvážit jejich ochranu na straně jedné a strategické vedení společností zaměstnavateli na straně druhé. Z toho důvodu by tedy neměla být problematika přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů v žádném případě opomíjena, jak se bohužel v současné době často stává. 1 česká právní úprava vychází ze Směrnice 2001/23/ES, která nahradila Směrnici 77/187/EHS ve znění směrnice 98/50/ES 2 §338 zákoníku práce 3 §339 odst. 2 zákoníku práce 4 §339a zákoníku práce

http://docplayer.cz/2368603-Stanovy-obchodni-spolecnosti-mestansky-pivovar-v-policce-a-s-se-sidlem-pivovarska-151-57214-policka-ic-60112344.html

⭐STANOVY. obchodní společnosti Měšťanský pivovar v Poličce, a.s. se sídlem Pivovarská 151, Polička IČ: STANOVY. obchodní společnosti Měšťanský pivovar v Poličce, a.s. se sídlem Pivovarská 151, Polička IČ: Download "STANOVY. obchodní společnosti Měšťanský pivovar v Poličce, a.s. se sídlem Pivovarská 151, 57214 Polička IČ: 60112344" 1 STANOVY obchodní společnosti Měšťanský pivovar v Poličce, a.s. se sídlem Pivovarská 151, Polička IČ: PREAMBULE V roce 1950 byl majetek Právovárečného měšťanstva v Poličce protiprávně znárodněn. Dne 13. května 1993 nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu ve Svitavách 5 C 287/92, kterým byl přiznán nárok na jeho vydání oprávněným osobám. Spoluvlastníci Měšťanského pivovaru v Poličce, ve snaze obnovit tradice svých předků, se zakladatelskou smlouvou zavázali založit tuto akciovou společnost a vnést do majetku akciové společnosti své spoluvlastnické podíly tak, jak se k tomu upsali podpisem zakladatelské smlouvy. Akciová společnost (dále jen společnost ) byla založena zakladatelskou smlouvou ze dne a je samostatnou právnickou osobou s vlastní právní osobností. 2. OBCHODNÍ FIRMA SPOLEČNOSTI Obchodní firma společnosti zní: Měšťanský pivovar v Poličce, a.s. 3. SÍDLO SPOLEČNOSTI Sídlem společnosti je Polička, Pivovarská 151, PSČ PŘEDMĚT PODNIKÁNÍ 4.1. Předmětem podnikání společnosti je: pivovarnictví a sladovnictví; hostinská činnost; silniční motorová doprava - nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí - nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí; a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona Předmětem podnikání jsou i veškeré činnosti související se zajištěním činností uvedených v předchozím odstavci. 12 5. JEDNÁNÍ A PODEPISOVÁNÍ ZA SPOLEČNOST 5.1. Za společnost jedná statutární ředitel Podepisování za společnost se děje tak, že statutární ředitel k obchodní firmě společnosti připojí svůj podpis. 6. DOBA TRVÁNÍ SPOLEČNOSTI Společnost je založena na dobu neurčitou. 7. ZÁKLADNÍ KAPITÁL SPOLEČNOSTI A JEHO ZMĚNY 7.1. Výše základního kapitálu Základní kapitál společnosti činí ,- Kč (slovy: osm milionů šedesát čtyři tisíc korun českých). Emisní kurz akcií byl v celém rozsahu splacen Akcie společnosti Základní kapitál společnosti je rozdělen na: kusy kmenových listinných akcí znějících na jméno ve jmenovité hodnotě jedné akcie ve výši ,- Kč (slovy: jeden milion korun českých); kusů kmenových listinných akcí znějících na jméno ve jmenovité hodnotě jedné akcie ve výši ,- Kč (slovy: sto tisíc korun českých); kusů kmenových listinných akcí znějících na jméno ve jmenovité hodnotě jedné akcie ve výši ,- Kč (slovy: deset tisíc korun českých); a kusů kmenových listinných akcí znějících na jméno ve jmenovité hodnotě jedné akcie ve výši 1.000,- Kč (slovy: jeden tisíc korun českých) Změny výše základního kapitálu Na postup při zvyšování a snižování základního kapitálu, není-li stanoveno jinak, se použijí příslušná ustanovení zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o korporacích) (dále jen ZOK ) Snížení základního kapitálu vzetím akcií z oběhu akcií losováním se nepřipouští Finanční asistence Společnost neposkytuje finanční asistenci dle 311 a násl. ZOK. 23 8. AKCIE A PŘEVODY AKCIÍ 8.1. Forma akcií Společnost vydala akcie ve formě cenného papíru na řad akcie na jméno. Akcie nejsou kótované Převod akcií Akcie jsou převoditelné rubopisem a smlouvou k okamžiku jejich předání. V rubopisu musí být uvedena jednoznačná identifikace nabyvatele, tedy zpravidla u právnické osoby: (i) obchodní firma nebo název, (ii) identifikační číslo právnické osoby a (iii) sídlo a u fyzické osoby: (i) jméno a příjmení a datum narození a bydliště Omezení převoditelnosti akcií Převoditelnost akcií je omezena. Akcie nelze převádět na jiné osoby, než na ostatní akcionáře a osoby blízké, ve smyslu zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Seznam akcionářů Akcie na jméno se zapisuje do seznamu akcionářů, který vede společnost. Do seznamu akcionářů se zapisují označení druhu akcie, její jmenovitá hodnota, jméno a bydliště nebo sídlo akcionáře, číslo bankovního účtu akcionáře vedeného u osoby oprávněné poskytovat bankovní služby ve státě, jenž je plnoprávným členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, označení akcie a změny zapisovaných údajů. Do seznamu akcionářů se zapisuje také oddělení nebo převod samostatně převoditelného práva. Správní rada eviduje i další údaje týkající se počtu a čísel akcií, které akcionář vlastní, spoluvlastnictví akcií, i údaje o tom, který z akcionářů vykonává práva k akcii jako správce společné věci. Tyto údaje eviduje společnost doložené listinami a jejich průkaznými kopiemi, které archivuje Akcionáři jsou povinni písemně oznámit změny údajů a skutečností rozhodných pro zápis změn v seznamu akcionářů V případě, že akcionář způsobil, že není zapsán v seznamu akcionářů nebo že zápis neodpovídá skutečnosti, nemůže se domáhat neplatnosti usnesení valné hromady proto, že mu společnost na základě této skutečnosti neumožnila účast na valné hromadě nebo výkon hlasovacího práva Společnost vydá každému svému akcionáři na jeho písemnou žádost a za úhradu nákladů opis seznamu všech akcionářů, kteří jsou vlastníky akcií na jméno, nebo požadované části seznamu, a to bez zbytečného odkladu od doručení žádosti. Číslo bankovního účtu, zapsané v tomto seznamu, poskytne společnost pouze za podmínek uvedených v následující větě. Jiným osobám poskytne společnost údaje zapsané v seznamu akcionářů za podmínek stanovených zákonem upravujícím podnikání na 34 kapitálovém trhu pro poskytování údajů osobou vedoucí evidenci investičních nástrojů nebo souhlasí-li s tím akcionář, kterého se zápis týká Údaje zapsané v seznamu akcionářů může společnost používat pouze pro své potřeby ve vztahu k akcionářům. Za jiným účelem může tyto údaje společnost použít jen se souhlasem akcionářů, kterých se údaje týkají Má se za to, že ve vztahu ke společnosti je akcionářem ten, kdo je zapsán v seznamu akcionářů Společnost zapíše nového vlastníka akcie do seznamu akcionářů bez zbytečného odkladu poté, co jí bude změna akcionáře prokázána. Přestane-li akcionář být akcionářem, společnost jej ze seznamu akcionářů bez zbytečného odkladu vymaže. 9. PRÁVA A POVINNOSTI AKCIONÁŘŮ 9.1. Právo na podíl na zisku Akcionář má právo na podíl z čistého zisku (dividendu), který valná hromada podle výsledků hospodaření schválila k rozdělení. Tento podíl se určuje poměrem jmenovité hodnoty akcií akcionáře k jmenovité hodnotě akcií všech akcionářů Akcionář není povinen vrátit dividendu přijatou v dobré víře Valná hromada může rozhodnout, že právo na podíl na zisku bude přiznáno také členům orgánů společnosti (tantiéma). Podíl členů orgánů na zisku je stanoven rozhodnutím valné hromady v pevné částce a je splatný za stejných podmínek jako podíl na zisku akcionářů Právo na podíl na likvidačním zůstatku Při zrušení společnosti s likvidací má akcionář právo na podíl na likvidačním zůstatku, a to v poměru jmenovité hodnoty jeho akcií ke jmenovité hodnotě akcií všech akcionářů. Podíl na likvidačním zůstatku se akcionářům vyplácí v penězích, ledaže valná hromada společnosti rozhodne o možnosti jeho vyplácení v nepeněžité podobě Právo na účast na valné hromadě Akcionář je oprávněn účastnit se valné hromady a hlasovat na ní Právo na vysvětlení Akcionář má na valné hromadě právo požadovat a obdržet na valné hromadě od společnosti vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti nebo jí ovládaných osob, je-li takové vysvětlení potřebné k posouzení obsahu záležitostí zařazených na valnou 45 hromadu nebo pro výkon akcionářských práv na ní. Časový prostor akcionáře na přednesení žádosti je omezen na tři (3) minuty. Pokud akcionář podá svou žádost písemně, nesmí žádost akcionáře obsahovat více než 400 slov Vysvětlení záležitostí týkajících se probíhající valné hromady poskytne společnost akcionáři přímo na valné hromadě. Není-li to vzhledem ke složitosti vysvětlení možné, poskytne je akcionářům ve lhůtě 15 dní ode dne konání valné hromady. Vysvětlení lze odmítnout za podmínek stanovených zákonem Právo uplatňovat návrhy a protinávrhy Akcionář je oprávněn v souladu se zákonem uplatňovat návrhy a protinávrhy k záležitostem zařazeným na pořad jednání valné hromady, případně podávat protest proti usnesení valné hromady Další práva a povinnosti akcionářů Akcionář má další práva a povinnosti stanovené zákonem a těmito stanovami. 10. ORGANIZACE SPOLEČNOSTI Vnitřní struktura společnosti a orgány společnosti Vnitřní struktura společnosti je založena na monistickém systému Orgány společnosti jsou: valná hromada správní rada statutární ředitel 11. VALNÁ HROMADA Účast na valné hromadě, zastoupení, rozhodný den Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti. Každý akcionář má právo podílet se na řízení společnosti na valné hromadě nebo mimo ni Akcionář vykonává svá práva na valné hromadě osobně nebo prostřednictvím zmocněnce. Plná moc pro zastupování na valné hromadě musí být písemná s úředně ověřeným podpisem a zmocněnec jej předá při zápisu do prezenční listiny nejpozději před začátkem jednání valné hromady. Pokud plná moc nebyla výslovně udělena pro zastoupení na více valných hromadách, může být použita pouze při jedné valné hromadě. 56 Rozhodným dnem pro účast na valné hromadě je pátý (5.) kalendářní den před dnem konání valné hromady Působnost valné hromady Do působnosti valné hromady náleží: rozhodování o změně stanov, nejde-li o změnu v důsledku zvýšení základního kapitálu pověřenou správní radou nebo o změnu, ke které došlo na základě jiných právních skutečností; rozhodování o změně výše základního kapitálu nebo o pověření správní rady ke zvýšení základního kapitálu; rozhodování o možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení emisního kurzu; rozhodování o vydání vyměnitelných nebo prioritních dluhopisů; volba a odvolání členů správní rady; schvalování smlouvy o výkonu funkce členů správní rady, včetně jejích změn; schválení řádné nebo mimořádné nebo konsolidované účetní závěrky a v zákonem stanovených případech i mezitímní účetní závěrky; rozhodnutí o rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů, nebo o úhradě ztráty; schválení zprávy správní rady o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku a o výsledcích kontrolní činnosti společnosti; rozhodování o odměňování členů správní rady; rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací, jmenování a odvolávání likvidátora, včetně určení výše jeho odměny, schválení návrhu rozdělení likvidačního zůstatku; zřizování fondů společnosti a stanovení pravidel jejich tvorby a čerpání; rozhodnutí o přeměně a převodu jmění na akcionáře a přeshraniční přemístění sídla dle zákona č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev; schválení převodu nebo zastavení závodu nebo takové jeho části, která by znamenala podstatnou změnu dosavadní struktury závodu nebo podstatnou změnu v předmětu podnikání nebo činnosti společnosti; schválení smlouvy o tichém společenství a jejich změn a zrušení; a rozhodnutí o dalších otázkách, které do působnosti valné hromady svěřuje zákon nebo stanovy. 67 11.3. Svolání valné hromady Řádná valná hromada se koná nejméně jednou ročně, nejpozději do šesti (6) měsíců od posledního dne účetního období V případě potřeby lze valnou hromadu svolat kdykoliv Valnou hromadu svolává správní rada, popřípadě její člen, pokud ji správní rada bez zbytečného odkladu nesvolá a zákon svolání valné hromady vyžaduje, anebo pokud správní rada není dlouhodobě schopna se usnášet, ledaže zákon stanoví jinak Valná hromada se svolává zpravidla do sídla společnosti Pozvánka na valnou hromadu Valná hromada se svolává pozvánkou, kterou správní rada odešle doporučeným dopisem všem akcionářům na adresu sídla nebo bydliště uvedenou v seznamu akcionářů nejméně třicet (30) dní před konání valné hromady. Pozvánka musí být v téže lhůtě zveřejněna na internetových stránkách společnosti Valná hromada se považuje za právoplatně svolanou i bez dodržení třicetidenní lhůty, jestliže všichni akcionáři prohlásí, že na dodržení lhůty netrvají Usnášeníschopnost valné hromady Valná hromada je schopna se usnášet, jsou-li přítomni akcionáři, kteří mají akcie se jmenovitou hodnotou představující úhrnem alespoň padesát procent (50%) základního kapitálu společnosti Není-li valná hromada schopna se usnášet, svolá správní rada bez zbytečného odkladu způsobem stanoveným zákonem a stanovami náhradní valnou hromadu se shodným pořadem, je-li to stále potřebné. Náhradní valná hromada je schopna usnášení za předpokladu, že se jí účastní akcionáři, kteří mají akcie se jmenovitou hodnotou představující úhrnem alespoň třicet procent (30%) základního kapitálu společnosti Počet hlasů a hlasování na valné hromadě Hlasovací právo náležející akcii se řídí její jmenovitou hodnotou, a to tak, že na každých 1.000,- Kč (slovy: jeden tisíc korun českých) jmenovité hodnoty akcie připadá jeden (1) hlas. Celkový počet hlasů ve společnosti činí hlasů Na jednotlivé akcie připadá následující počet hlasů: a) s akcií o jmenovité hodnotě ve výši ,- Kč (slovy: jeden milion korun českých) je spojeno hlasů; 78 b) s akcií o jmenovité hodnotě jedné akcie ve výši ,- Kč (slovy: sto tisíc korun českých) je spojeno 100 hlasů; c) s akcií o jmenovité hodnotě jedné akcie ve výši ,- Kč (slovy: deset tisíc korun českých) je spojeno 10 hlasů; d) s akcií o jmenovité hodnotě jedné akcie ve výši 1.000,- Kč (slovy: jeden tisíc korun českých) je spojen 1 hlas Hlasování na valné hromadě se děje vždy prostřednictvím hlasovacích lístků, pokud valná hromada nerozhodne o jiném způsobu hlasování Orgány valné hromady Valná hromada zvolí svého předsedu, zapisovatele, dva ověřovatele zápisu a osoby pověřené sčítáním hlasů. Volba může být provedena individuálně nebo jednorázově, dle rozhodnutí předsedy valné hromady, nebo kombinací obou těchto způsobů Zápis o jednání valné hromady O valné hromadě se vyhotovuje zápis s náležitostmi stanovenými zákonem, a to do 15 dnů od konání valné hromady. Vyhotovení zápisu o valné hromadě zabezpečuje správní rada, zápis podepisují zapisovatel, předseda valné hromady nebo svolavatel a oba ověřovatelé. Každý akcionář může požádat písemně správní radu o vydání tohoto zápisu nebo jeho části, a to na své náklady, není-li v zákoně uvedeno jinak Jednací a volební řád valné hromady Jednání valné hromady je neveřejné. Na jednání valné hromady mají přístup akcionáři, členové správní rady a statutární ředitel a osoby pozvané správní radou společnosti, tj. osoby, jejichž účast je v souladu s pozvánkou na valnou hromadu, programem valné hromady a stanovami potřebná nebo vhodná Jednání valné hromady společnosti se mohou též zúčastnit jiné osoby pozvané členy správní rady či statutárním ředitelem, jestliže valná hromada společnosti jejich účast svým usnesením nevyloučí Akcionář se prokazuje občanským průkazem nebo jiným dokladem totožnosti. V případě, že akcionář za sebe určil zástupce, prokáže se tento navíc svou úředně ověřenou plnou mocí. Akcionář nemá právo, aby byl současně přítomen na valné hromadě on i jeho případný zástupce. Nezletilé či nesvéprávné akcionáře zastupuje zákonný zástupce či opatrovník, po předložení příslušného dokladu prokazující zákonné zastoupení či opatrovnictví a občanského průkazu zákonného zástupce nebo opatrovníka. Plné moci si společnost ponechá pro účely evidence. Po odsouhlasení náležitostí se akcionář nebo jeho zástupce svým jménem podepíše do listiny přítomných akcionářů. Její správnost potvrzuje svým podpisem svolavatel nebo jím 89 určená osoba. Časově je registrace zahájena a ukončena dle pozvánky na valnou hromadu V případě, že společnost odmítne zápis určité osoby do listiny přítomných provést, uvede tuto skutečnost do listiny přítomných, včetně důvodů odmítnutí. Předseda valné hromady zajistí, aby listina akcionářů přítomných na valné hromadě a zápis o valné hromadě měly náležitosti stanovené zákonem. Správnost a soulad listiny přítomných se zákonem potvrzuje svým podpisem svolavatel nebo jím určená osoba Valnou hromadu zahájí správní radou pověřený člen správní rady a po zvolení řídí jednání předseda valné hromady dle pořadu jednání. Na valné hromadě se hlasuje vždy nejprve o návrzích svolavatele valné hromady Každý akcionář nebo jeho zástupce (dále jen akcionář) při registraci obdrží číslovaný soubor hlasovacích lístků. Akcionáři hlasují veřejně zvednutím vyplněného hlasovacího lístku a jeho následným vhozením do hlasovací schránky. Před zvolením třetích osob, pověřených sčítáním hlasů, je ve funkci osoby pověřené sčítáním hlasů tím pověřený člen správní rady. Sčítají se hlasy pro, proti a zdržel/a se. Člen správní rady a poté předseda valné hromady ověřuje usnášeníschopnost valné hromady průběžně vždy při zjišťování výsledků hlasování k jednotlivým bodům programu valné hromady. Výsledky hlasování budou uvedeny v zápisu z valné hromady a notářském zápisu v případech, které vyžaduje zákon Připomínky, návrhy a protinávrhy k bodům uvedeným v písemném programu se podávají písemně nejpozději pět (5) dní před konáním valné hromady; to neplatí, jde-li o návrhy určitých osob do orgánů společnosti. Při volbě konkrétních osob do orgánů společnosti se podávají připomínky, návrhy a protinávrhy písemně nebo do protokolu předsedovi valné hromady do okamžiku hlasování o této volbě. V záhlaví je nutno vyznačit pořadové číslo dle listiny přítomných akcionářů nebo číslo souboru hlasovacích lístků, o jaký druh textu se jedná (například návrh, protinávrh atd.) a pod vlastní text jméno a podpis akcionáře Pokud má akcionář za to, že usnesení valné hromady je neplatné, musí proti němu na jednání valné hromady podat protest. Nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, nemůže se akcionář domáhat neplatnosti usnesení valné hromady, ledaže (i) nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo (ii) navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, (iii) případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit Pořizování zvukových a obrazových záznamů akcionáři či dalšími osobami přítomnými na jednání valné hromady v průběhu jejího konání, vyjma pořizování takových záznamů společností pro její potřeby, je zakázáno. Osoba porušující tento zákaz může být předsedou valné hromady z jednání valné hromady vykázána. 910 Účastníci jednání jsou povinni dodržovat platné právní předpisy o ochraně obchodního tajemství. Současně jsou všichni akcionáři, jejich zástupci a na valné hromadě jednající osoby povinni zachovávat mlčenlivost i o některých detailech jednání a skutečnostech, pokud k tomu budou vyzváni předsedou valné hromady Předseda valné hromady má pravomoc vykázat rušitele pořadu jednání a nepříslušné osoby jednání valné hromady mimo prostory valné hromady včetně příslušenství a schodiště Rozhodování akcionářů mimo valnou hromadu (per rollam) Rozhodování per rollam se připouští, přičemž pro postup při tomto rozhodování se použijí příslušná ustanovení zákona, není-li těmito stanovami stanoveno jinak Osoba oprávněná ke svolání valné hromady zašle všem akcionářům návrh rozhodnutí, který musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti Akcionáři ve lhůtě patnáct (15) dní od doručení návrhu akcionáři doručí své vyjádření k návrhu. Nedoručí-li akcionář osobě oprávněné ke svolání valné hromady ve stanovené lhůtě souhlas s návrhem, platí, že nesouhlasí Rozhodná většina se počítá z celkového počtu hlasů všech akcionářů. 12. SPRÁVNÍ RADA Působnost a pravomoci správní rady Správní rada určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlíží na jeho řádný výkon. Správní rada kontroluje, zda se podnikatelská činnost společnosti uskutečňuje v souladu s právními předpisy, stanovami a zásadami obchodní politiky schválenými správní radou Do působnosti správní rady náleží vše, co zákon nebo tyto stanovy nesvěřují do působnosti valné hromady nebo statutárního ředitele. Správní rada je rovněž kontrolním orgánem společnosti, který dohlíží na činnost společnosti Správní rada má zejména: a) zabezpečovat řádné vedení účetnictví společnosti; b) svolávat valnou hromadu; c) předkládat valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku, popř. úhradu ztráty společnosti, zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku a seznamovat valnou hromadu s výsledky své kontrolní činnosti; 1011 d) vyhotovovat zprávu o propojených osobách a předkládat ji valné hromadě; e) vykonávat usnesení valné hromady společnosti, nespadá-li v konkrétním případě jejich výkon do působnosti statutárního ředitele; f) navrhovat valné hromadě změny a doplňky stanov, změny základního kapitálu a emise akcií; g) jmenovat a odvolávat statutárního ředitele a schvalovat smlouvu o výkonu funkce statutárního ředitele i jeho odměnu; h) schvalovat udělení a odnětí prokury a schvalovat smlouvu s prokuristou na výkon prokury i jeho odměnu; i) projednávat a schvalovat všeobecné zásady obchodní politiky společnosti; j) schvalovat finanční rámec investic pro následující rok; k) rozhodovat o výplatě podílu na zisku dle 34 ZOK; l) vést seznam akcií, akcionářů a provádět změny v obou seznamech na základě písemných návrhů a předložených listin, včetně jejich verifikace a schvalování Každý člen správní rady má právo nahlížet do všech dokladů a záznamů týkající se činnosti společnosti Složení a orgány správní rady Správní rada má tři (3) členy Členové správní rady jsou voleni a odvoláváni valnou hromadou Funkční období jednotlivých členů správní rady je pět (5) let. Funkční období však nekončí dříve, než je za člena, jehož funkční období by skončilo, zvolen člen nový; tím není dotčen zánik funkce odstoupením člena správní rady podle příslušných ustanovení zákona Členové správní rady volí ze svého středu a odvolávají předsedu správní rady Jednání správní rady a pravidla pro svolání správní rady Jednání správní rady se konají podle potřeby zpravidla jednou za dva (2) měsíce. Jednání svolává předseda správní rady zpravidla do sídla společnosti V případě, že není správní rada svolána po dobu delší než dva (2) měsíce, může o její svolání požádat předsedu kterýkoli člen správní rady, a to s pořadem jednání, který 1112 určí. Nesvolá-li předseda správní radu bez zbytečného odkladu od doručení žádosti, může ji svolat žadatel sám; náklady s tím spojené nese společnost K účasti na jednání správní rady se vždy přizve statutární ředitel Jednání správní rady se svolává alespoň pět (5) dní před datem jednání písemnou pozvánkou. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, lze tuto lhůtu zkrátit v nezbytně nutném rozsahu. Pozvánka musí obsahovat datum, místo a čas konání jednání správní rady a pořad jednání. Pozvánku na jednání valné hromady lze doručit i elektronickou poštou se zaručeným elektronickým podpisem Jednání správní rady se však považuje za platně svolané i bez dodržení této lhůty, pokud se všichni členové správní rady vzdají práva na včasné svolání jednání, a to buď doručením písemného oznámení o vzdání se práva na včasné svolání jednání, nebo se vzdají tohoto práva v rámci jednání správní rady a tato skutečnost bude uvedena v zápise z jednání správní rady Správní rada na každém jednání nejprve zvolí předsedajícího a zapisovatele jednání O jednání správní rady se pořizují zápisy podepsané předsedajícím příslušného jednání správní rady, zapisovatelem a statutárním ředitelem. V zápisu se uvede i stanovisko člena, který hlasoval proti rozhodnutí správní rady nebo se zdržel hlasování. Přílohou zápisu je seznam přítomných členů správní rady Usnášeníschopnost správní rady a hlasování Správní rada je schopna se usnášet tehdy, je-li přítomna nadpoloviční většina členů Správní rada rozhoduje prostou většinou hlasů všech členů Pokud některý z členů správní rady bude hlasovat jinak než většina, musí být na jeho žádost jeho odlišné stanovisko zaznamenáno v zápisu z jednání valné hromady v jím požadovaném znění Rozhodování správní rady per rollam Správní rada může přijímat rozhodnutí i mimo jednání, a to písemným hlasováním. Použití tohoto způsobu hlasování je přípustné pouze se souhlasem a při účasti všech členů správní rady Návrh rozhodnutí obsahuje: a) text navrhovaného rozhodnutí a jeho zdůvodnění, b) lhůtu pro doručení vyjádření člena správní rady v délce minimálně pět (5) dnů (podle povahy projednávané věci); pro začátek jejího běhu je rozhodné doručení návrhu členovi správní rady, 1213 c) podklady potřebné pro jeho přijetí Povinnosti členů správní rady Členové správní rady jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo způsobit společnosti újmu Za porušení svých povinností odpovídají členové správní rady podle příslušných právních předpisů Na členy správní rady se vztahuje zákaz konkurenčního jednání tak, jak je upraven v 451 a 452 ZOK, a pravidla o střetu zájmů dle 54 až 58 ZOK PŘEDSEDA SPRÁVNÍ RADY Předseda správní rady organizuje a řídí její činnost a dohlíží na řádný výkon funkce správní radě podřízených orgánů společnosti. O svých poznatcích a o činnosti správní rady informuje valnou hromadu Předseda správní rady zastupuje společnost v řízení před soudy a jinými orgány proti statutárnímu řediteli. Je-li předseda správní rady současně statutárním ředitelem, zastupuje společnost jiný správní radou určený člen Ve vztahu ke statutárnímu řediteli vykonává kontrolní působnost správní rady předseda správní rady. Správní rada přitom může svým rozhodnutím uložit předsedovi správní rady povinnost provést kontrolu v konkrétním případě, nebo stanovit kontrolní plán. Je-li předseda správní rady současně statutárním ředitelem, určí správní rada jiného člena k výkonu těchto pravomocí Předseda správní rady o výsledcích své kontrolní činnosti informuje valnou hromadu a správní radu. 13. STATUTÁRNÍ ŘEDITEL Statutární ředitel je statutárním orgánem společnosti Statutárnímu řediteli přísluší obchodní vedení společnosti. Statutární ředitel jedná a podepisuje za společnost způsobem uvedeným v článku 5. stanov Statutární ředitel vykonává práva společnosti jako společníka v jiných obchodních společnostech nebo právnických osobách Statutární ředitel uděluje a odnímá prokuru. Udělení a odnětí prokury spolu se smlouvou o výkonu prokury podléhá schválení správní radou. 1314 13.5. Statutární ředitel se ve své činnosti řídí základním zaměřením obchodního vedení společnosti určeným správní radou Statutární ředitel je jmenován a odvoláván správní radou, která rovněž schvaluje smlouvu o výkonu funkce statutárního ředitele a její změny, případně ukončení Statutární ředitel je jmenován na období pěti (5) let Statutární ředitel se účastní jednání správní rady a valné hromady. Statutárnímu řediteli bude uděleno slovo kdykoli o to požádá Na statutárního ředitele se vztahuje zákaz konkurenčního jednání tak, jak je upraven v 441 a 442 ZOK, a pravidla o střetu zájmů dle 54 až 58 ZOK. 14. HOSPODAŘENÍ SPOLEČNOSTI Hospodářský rok Hospodářským rokem je rok kalendářní Účetnictví Společnost vede účetnictví, zpracovává a státním orgánům v rozsahu jejich zákonného oprávnění poskytuje podklady nebo informace o své činnosti Po skončení účetního období, nejpozději však do pěti (5) měsíců, zabezpečí správní rada sestavení řádné účetní závěrky a předloží ji spolu s návrhem na rozdělení zisku, popř. krytí ztrát společnosti auditorovi k ověření (je-li ověření auditorem požadováno příslušnými právními předpisy). Následně předloží účetní závěrku valné hromadě společnosti ke schválení Hlavní údaje z účetní závěrky zpřístupní správní rada akcionářům způsobem stanoveným v 436 ZOK. 15. POUŽITÍ ZISKU A ÚHRADA ZTRÁT Podíl na zisku Podíl na zisku se stanoví na základě řádné nebo mimořádné účetní závěrky schválené valnou hromadou Zisk lze rozdělit mezi akcionáře (dividendy) a členy orgánů společnosti (tantiémy), tj. členy správní rady a statutárního ředitele. Valná hromada může rozhodnout o tom, že zisk bude rozdělen nebo zůstane nerozdělen Rozhodne-li valná hromada o rozdělení zisku nebo jeho části na dividendy a tantiémy, rozhodne zároveň o jejich výši. 1415 Valná hromada, která přijala usnesení o rozdělení zisku, může zároveň rozhodnout o termínu splatnosti podílu na zisku. V opačném případě je podíl na zisku splatný do tří (3) měsíců ode dne, kdy bylo přijato usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky a rozdělení zisku Zisk nelze rozdělit a vyplatit podíl na zisku v případech, kdy to zákon nepřipouští Úhrada ztráty Vykáže-li společnost ztrátu, podá správní rada valné hromadě zprávu, z jakých příčin se tak stalo, a zda a kdo je za vzniklou ztrátu odpovědný. O způsobu úhrady ztrát rozhodne valná hromada. O způsobu krytí ztrát společnosti vzniklých v uplynulém obchodním roce rozhoduje valná hromada na návrh správní rady. 16. ZRUŠENÍ SPOLEČNOSTI Valná hromada může rozhodnout o zrušení společnosti s likvidací nebo bez likvidace v souladu s příslušnými právními předpisy Společnost zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku. 17. DORUČOVÁNÍ Pokud se v souladu s těmito stanovami nebo zákonem doručuje zásilka akcionářům nebo členům orgánů společnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, má se za to, že došlá zásilka došla třetí (3.) pracovní den po odeslání v případě odeslání na adresu v České republice a v patnáctý (15.) pracovní den po odeslání v případě odeslání na adresu v zahraničí Pro vyloučení pochybností, zásilka se považuje za doručenou dle předchozího odstavce i v případě, že byla odeslána na adresu akcionáře nebo člena orgánu společnosti udanou touto osobou i v případech, že byla adresátem odmítnuta, nebyla v době uložení u provozovatele poštovních služeb adresátem vyzvednuta, nebo byl adresát označen provozovatelem poštovních služeb jako na udané adrese neznámý, či se odstěhoval, či zásilka nebyla z jiného podobného důvodu, na straně adresáta, doručena. 18. PLATNOST A ÚČINNOST Tyto stanovy nabyly účinnosti jejich schválením valnou hromadou společnosti, konanou dne Podobné dokumenty STANOVY přijaté akcionáři ve smyslu ustanovení zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích, v následujícím znění: (1) Obchodní firma zní: Fastport a.s. (2) Sídlem společnosti jsou Pardubice. Více STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI Návrh znění stanov obchodní společnosti JIRASGAMES, a.s. k projednání na valné hromadě ze dne 31.7.2014 Čl.I. Obchodní firma a sídlo společnosti 1. Obchodní firma společnosti: JIRASGAMES, a.s.---------- Více Stanovy akciové společnosti REENGINE CZ a.s. Stanovy akciové společnosti REENGINE CZ a.s. Článek 1 Obchodní firma a sídlo společnosti 1. Obchodní firma společnosti zní: REENGINE CZ a.s. ------------------------------------------ 2. Sídlo společnosti: Více Pozvánka na valnou hromadu Pozvánka na valnou hromadu Pozvánka na jednání valné hromady obchodní společnosti RAVY CZ a.s., která se bude konat dne 27.6.2014 od 10.00 hodin v notářské kanceláři JUDr. Edity Volné, Rumunská 655/9, Více STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI S T A N O V Y AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI Jilana, a.s. Malý Beranov 6, 586 03 Jihlava (schválené valnou hromadou konanou dne 24. 6. 2014) 1. Firma a sídlo společnosti 1.1. Obchodní firma společnosti zní: JILANA, Více Stanovy společnosti RMV trans, a.s. Stanovy společnosti RMV trans, a.s. 1. Základní ustanovení ------------------------------------------------------------------------- 1.1. Firma společnosti zní: RMV trans, a.s. -------------------------------------------------- Více Stanovy akciové společností. SPORTZONE, a.s. navrhované znění stanov ke schválení na valné hromadě dne 16. 12. 2014 Stanovy akciové společností SPORTZONE, a.s. navrhované znění stanov ke schválení na valné hromadě dne 16. 12. 2014 Článek 1 Založení akciové společnosti Akciová společnost SPORTZONE, a.s. (dále jen společnost Více předkládat návrhy rozhodnutí jedinému akcionáři s dostatečným časovým předstihem. Jediný akcionář může určit lhůtu, v níž mu má být návrh konkrétního STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI KOMTERM, A.S. v souladu s ustanovením 250 a násl. zákona číslo 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) 1. OBCHODNÍ FIRMA A SÍDLO Více na 30.6. 2015 v 9:00 hod. v sídle společnosti Registrace akcionářů bude probíhat od 8:00 hodin do 8:45 hodin v místě konání valné hromady. Oznámení Představenstvo společnosti Kromexim a. s. Kroměříž se sídlem Kroměříž, Hulínská 3445, IČ: 499 693 31 zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka 1209 svolává Více STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI CHEMPEX-HTE. Obchodní firma, sídlo společnosti STATEK KOSTELEC NA HANÉ, a. s. Smržická 537, 798 41 Kostelec na Hané, okres Prostějov ÚPLNÉ ZNĚNÍ S T A N O V Y Schváleno řádnou valnou hromadou společnosti dne 1 I. Obecná ustanovení 1 Firma a sídlo společnosti Více P O Z V Á N K A. na řádnou valnou hromadu obchodní společnosti. SWISSGREEN, a.s. P O Z V Á N K A na řádnou valnou hromadu obchodní společnosti IČ: 292 71 797, se sídlem: Brno, Hlaváčkova 2976/2, Královo Pole, PSČ 612 00, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, Více Oddíl I. Základní ustanovení. Článek 1 Obchodní firma a sídlo společnosti. Článek 2 Předmět podnikání. Článek 3 Výše základního kapitálu Pozvánka na řádnou valnou hromadu společnosti T auto, a.s. Představenstvo akciové společnosti T auto, a.s., se sídlem Na Výsluní 1214/35, Černice, 326 00 Plzeň, IČO: 285 20 254, zapsané v obchodním rejstříku Více Stanovy akciové společnosti VLT Brno, a.s. Stanovy akciové společnosti VLT Brno, a.s. 1. Firma a sídlo společnosti : 1.1. Obchodní firma společnosti zní: VLT Brno, a.s. (dále jen společnost ) 1. 1.2. Obec, v níž je umístěno sídlo, je: Brno 2. Internetová Více MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi Projekt: Reg.č.: Operační program: Škola: Tematický okruh: Jméno autora: MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi CZ.1.07/1.5.00/34.0903 Vzdělávání pro konkurenceschopnost Hotelová škola, Vyšší Více Stanovy akciové společnosti CTR Libčice a.s. (dále též jen společnost ) Dosavadní znění stanov společnosti Strojintex IDP, a.s. se nahrazuje celé tímto novým textem: -------------------------------------------------------------------------------------------------- -------------------------------------------------- Více Pozvánka na řádnou valnou hromadu obchodní společnosti GKR HOLDING a.s., IČ: 250 44 192 sídlem Politických vězňů 912/10, Nové Město, 110 00 Praha 1 Pozvánka na řádnou valnou hromadu obchodní společnosti GKR HOLDING a.s., IČ: 250 44 192 sídlem Politických vězňů 912/10, Nové Město, 110 00 Praha 1 společnost zapsaná v OR MS v Praze, oddíl B, vložka 9196 Více N O T Á Ř S K Ý Z Á P I S, NZ 28/2014 N 31/2014 N O T Á Ř S K Ý Z Á P I S, sepsaný dne 27.3.2014, slovy: dvacátého sedmého března roku dvoutisícího čtrnáctého, JUDr. Miroslavou Papežovou, notářkou se sídlem v Českém Brodě, Husovo Více Projekt změny právní formy společnosti Investium s.r.o. Projekt změny právní formy společnosti Investium s.r.o. IČ 02271915 se sídlem Brno, Příkop 843/4, Zábrdovice, PSČ 602 00 zapsané v obchodním rejstříku, vedeném Krajským soudem v Brně, v oddílu C, vložka Více Pražská energetika, a.s. Představenstvo společnosti se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1492/4, PSČ 100 05 zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 2405 IČ: 601 93 913 (dále jen společnost ) svolává Více STANOVY akciové společnosti TOOL SERVICE, a. s. Článek 1. Obchodní firma Společnosti. Článek 2. Sídlo Společnosti. STANOVY akciové společnosti TOOL SERVICE, a. s. Článek 1. Obchodní firma Společnosti. Obchodní firma Společnosti zní: TOOL SERVICE, a. s. Článek 2. Sídlo Společnosti. Sídlo Společnosti je umístěno v obci: Více Jednací a hlasovací řád valné hromady Jednací a hlasovací řád valné hromady Tento jednací a hlasovací řád byl vydán k upřesnění postupu jednání valné hromady podle č. VII. A stanov a. s., byl schválen valnou hromadou dne 15.05.2014 a platí Více ------------------------------------------------------------ Stanovy------------------------------------------------------------- ------------------------------------------------------------ Stanovy------------------------------------------------------------- ----------------------------------------------------- akciové společnosti Více Stanovy I. Obchodní firma a sídlo společnosti ----------------------------------------------------------------- Návrh znění stanov společnosti JIRASGAMES, a.s. Stanovy I. Obchodní firma a sídlo společnosti ----------------------------------------------------------------- 1. Obchodní firma společnosti zní: JIRASGAMES, Více Návrh změn stanov. Článek II. se mění a nově zní takto : Obchodní firma společnosti zní : Opavice a.s. Sídlem společnosti je Dolní Benešov. Návrh změn stanov Článek II. se mění a nově zní takto : Obchodní firma společnosti zní : Opavice a.s. Sídlem společnosti je Dolní Benešov. Článek III. se mění a nově zní takto : Zemědělství, včetně prodeje Více N o t á ř s k ý z á p i s Společenská smlouva obchodní společnosti BEDENIKA s.r.o. v úplném znění ke dni 23. 6. 2010 se mění takto: --------------------------------------------------------------------------------- Dosavadní znění Více Stanovy akciové společnosti SPORT PARK a.s. Stanovy akciové společnosti SPORT PARK a.s. 1. Firma, sídlo a trvání společnosti -------------------------------------------------------------- 1.1. Obchodní firma společnosti zní: SPORT PARK a.s. (dále Více Zakladatelskou listinu společnosti s ručením omezeným N 1504/2014 NZ 1384/2014 Strana první STEJNOPIS Notářský zápis sepsaný JUDr. Miroslavem Michálkem, notářem se sídlem v Třebíči, dne 7.10.2014 (slovy: sedmého října dva tisíce čtrnáct) v kanceláři notáře Více Stanovy společnosti BusLine a.s. Návrh změn pro valnou hromadu konanou 27. 2. 2015 (text ve znění navržených změn) Legenda: Varianty návrhu Stanovy společnosti BusLine a.s. Návrh změn pro valnou hromadu konanou 27. 2. 2015 (text ve znění navržených změn) Legenda: Varianty návrhu Hlava I. Úvodní ustanovení --------------------------------------------------------------------- Více Stanovy akciové společnosti Bobrava a.s. Stanovy akciové společnosti Bobrava a.s. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ Čl. 1 Založení a právní základ společnosti 1.1 Společnost (dále jen "společnost") je právnickou osobou, obchodní korporací, která byla založena Více STANOVY AKRO investiční společnost, a.s. 1 Představenstvo akciové společnosti ELROZ a. s. se sídlem Plesná, Průmyslová čp. 278, PSČ 351 35, IČ: 497 89 431, společnost zapsaná v obchodním rejstříku, vedeném Krajským soudem v Plzni, oddíl B., vložka Více Stanovy společnosti VRL Praha a.s. 1.1. Obchodní firma společnosti zní: VRL Praha a.s. (dále jen společnost ). 1. Firma a sídlo společnosti Stanovy společnosti VRL Praha a.s. 1.1. Obchodní firma společnosti zní: VRL Praha a.s. (dále jen společnost ). 1.2. Obec, v níž je umístěno sídlo, je: Praha. 2. Internetová Více POZVÁNKA NA VALNOU HROMADU AKCIONÁŘŮ. DAV, a.s. POZVÁNKA NA VALNOU HROMADU AKCIONÁŘŮ Představenstvo akciové společnosti DAV, a.s. se sídlem na adrese Ostrava-Vítkovice, Zengrova 19, IČO: 005 75 381, zapsané v oddíle B, č. vl. 81 obchodního rejstříku, Více Článek II. Předmět podnikání! Předmětem podnikání společnosti je: Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona Akciová společnost Zemědělská kooperace ZEKO a.s. byla založena notářským zápisem osvědčenou zakladatelskou smlouvou zemědělských družstev v Budíkově, Hořicích, Jiřicích, Senožatech, Želivi a Školního Více STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI ice - industrial services a.s. (dále jen společnost ) v úplném znění ke dni 28. Srpna 2014. 1. Všeobecná ustanovení STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI ice - industrial services a.s. (dále jen společnost ) v úplném znění ke dni 28. Srpna 2014 1. Všeobecná ustanovení 1.1 Obchodní firma společnosti zní: ice industrial services Více STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI Vodovody a kanalizace Chrudim, a.s. STANOVY Akciové společnosti Údržba pozemků, a.s Část první Základní ustanovení Článek 1 Založení akciové společnosti ----- Akciová společnost byla založena bez veřejné nabídky akcií na základě zakladatelské Více Čl. l OBCHODNÍ FIRMA Obchodní firma společnosti zní: GRANDHOTEL PUPP Karlovy Vary, akciová společnost. Stanovy společnosti v platném znění se mění tak, že dosavadní text vypouští a nahrazuje novým textem Čl. 1 14 následujícího znění:---------------------------------------------------- Čl. l OBCHODNÍ FIRMA Více -------stanovy akciové společnosti------- ----------v dualistickém systému--------- ČÁST PRVNÍ POVINNÉ NÁLEŽITOSTI STANOV - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - I. Firma a sídlo společnosti - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Více Statek Uhřínov, a. s. Statek Uhřínov, a. s. S T A N O V Y Úplné znění STANOV společnosti Statek Uhřínov, a. s., schválené Valnou hromadou ze dne 26. 6. 2015, která rozhodla o podřízení se společnosti zákonu č. 90/2012 Sb. jako Více Pozvánka na valnou hromadu společnosti KV-Svítidla a. s. Pozvánka na valnou hromadu společnosti KV-Svítidla a. s. Valná hromada společnosti se bude konat dne 16. 12. 2014 v 13 00 hod. v kanceláři JUDr. Machové na adrese Moskevská 946/10 360 01 Karlovy Vary Program: Více svolává řádnou valnou hromadu, která se bude konat dne 29.6. 2015 od 09:00 hodin v sídle společnosti 1 Představenstvo akciové společnosti ELROZ a. s. se sídlem Plesná, Průmyslová čp. 278, PSČ 351 35, IČ: 497 89 431, společnost zapsaná v obchodním rejstříku, vedeném Krajským soudem v Plzni,oddíl B., vložka Více E4U a.s. sídlo: Dubňany, Hodonínská 1624, PSČ 696 03 IČ: 281 27 781 zapsané v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně, oddíl B, vložka 6246 Oznámení o konání valné hromady Představenstvo akciové společnosti E4U a.s. sídlo: Dubňany, Hodonínská 1624, PSČ 696 03 IČ: 281 27 781 zapsané v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně, oddíl B, vložka Více OZNÁMENÍ O KONÁNÍ ŘÁDNÉ VALNÉ HROMADY Navrhované znění stanov s podrobením se zákonu o obchodních korporacích Stanovy akciové společnosti DGF a.s. Článek I Založení a vznik akciové společnosti 1. Akciová společnost DGF a.s. byla založena na Více Návrh změn stanov AGROCHOV STARÁ PAKA a.s. Návrh změn stanov AGROCHOV STARÁ PAKA a.s. V souladu se zákony č. 89 a 90/2012 Sb., navrhne dozorčí rada a představenstvo valné hromadě tuto změnu stanov AGROCHOV STARÁ PAKA: 1. Článek 2. bod 2. vymazat Více Pražská energetika, a.s. Představenstvo společnosti se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1492/4, PSČ 100 05 zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, Sp.zn. B 2405 IČO: 60193913 (dále jen společnost ) svolává řádnou Více NOVÉ ÚPLNÉ ZNĚNÍ STANOV AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI. BusLine a.s. Hlava I. Úvodní ustanovení NOVÉ ÚPLNÉ ZNĚNÍ STANOV AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI BusLine a.s. Hlava I. Úvodní ustanovení 1 Firma společnosti Firma společnosti zní: BusLine a.s. ----------------------------------------------------------------------- Více STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI SIGMIA akciová společnost STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI SIGMIA akciová společnost ČÁST PRVNÍ ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ Článek 1 Založení společnosti - - - Akciová společnost SIGMIA akciová společnost (dále jen společnost ), je českou právnickou Více Úplné znění stanov společnosti. MRAZÍRNY PLZEŇ DÝŠINA a.s. Úplné znění stanov společnosti MRAZÍRNY PLZEŇ DÝŠINA a.s. účinné ke dni 20.6.2014 ČÁST PRVNÍ OBECNÁ USTANOVENÍ 1. OBECNÉ Tyto stanovy upravují právní poměry obchodní společnosti MRAZÍRNY PLZEŇ DÝŠINA a.s. Více Pozvánka na valnou hromadu společnosti Plemenáři Brno, a.s. Pozvánka na valnou hromadu společnosti Plemenáři Brno, a.s. Představenstvo společnosti Plemenáři Brno, a.s., IČ 46995404, se sídlem Brno, Optátova 708/37, PSČ 637 00, zapsané v obchodním rejstříku Krajského Více STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI. CENTROPOL HOLDING, a.s. STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI CENTROPOL HOLDING, a.s. Úplné znění ke dni 1. ledna 2015 Článek 1 Podřízení se zákonu o obchodních korporacích Akciová společnost CENTROPOL HOLDING, a.s. (dále jen společnost Více S t a n o v y Česká spořitelna penzijní společnosti, a.s. ČÁST I OBECNÁ USTANOVENÍ Článek 1 Firma a sídlo společnosti 1. Obchodní firma společnosti je Česká spořitelna penzijní společnost, a.s. (dále jen společnost ). 2. Sídlem společnosti je Praha. Předmětem Více POZVÁNKA NA VALNOU HROMADU POZVÁNKA NA VALNOU HROMADU Představenstvo společnosti TAUER ELEKTRO a.s., IČ: 25921100, se sídlem Svitavy, Milady Horákové 357/4, PSČ 568 02, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Hradci Více Článek 4 Práva a povinnosti členů Stanovy spolku Asociace investičních fondů, z.s. ( Spolek ) Článek 1 Název a sídlo spolku a doba jeho trvání 1. Název Spolku je: Asociace investičních fondů, z.s. 2. Sídlo Spolku je v obci: Praha 3. Spolek Více STANOVY. ČÁST I. Založení a vznik STANOVY obchodní společnosti Moravská společnost pro kapitálové investice, a.s. ČÁST I. Založení a vznik Čl.1 ZALOŽENÍ SPOLEČNOSTI 1) Investiční privatizační fond s názvem "Moravský investiční fond, akciová Více COLORLAK, a.s. STANOVY akciové společnosti I. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ. Článek 1. Založení akciové společnosti COLORLAK, a.s. STANOVY akciové společnosti I. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ Založení akciové společnosti Článek 1 1. COLORLAK, akciová společnost (dále jen "společnost") byla založena jednorázově Fondem národního Více AGRIE, akciová společnost STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI AGRIE, akciová společnost STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI Tyto stanovy byly schváleny řádnou valnou hromadou společnosti konanou dne 23.6.2015 Základní ustanovení 1 Založení akciové společnosti AGRIE, akciová Více Stanovy 2014. D Ú B R A V A A G R O, a.s. se sídlem Kuželov 106 Stanovy 2014 D Ú B R A V A A G R O, a.s. se sídlem Kuželov 106 1 Č á s t I. Založení akciové společnosti a obecná ustanovení 1 Založení a vznik společnosti, podřízení se zákonu o obchodních korporacích Více Návrh změny stanov pro jednání řádné valné hromady společnosti ENERGOAQUA a.s. konané dne 25. 6. 2010 Návrh změny stanov pro jednání řádné valné hromady společnosti ENERGOAQUA a.s. konané dne 25. 6. 2010 Schváleno : na zasedání představenstva společnosti dne 28.4.2010 Předkládá : představenstvo společnosti Více ÚPLNÉ ZNĚNÍ STANOV SPOLEČNOSTI RENTERA, a.s. ÚPLNÉ ZNĚNÍ STANOV SPOLEČNOSTI RENTERA, a.s. 1. Obchodní firma zní: RENTERA, a.s. 2. Sídlo společnosti je na adrese: Praha. Článek 1 Firma a sídlo společnosti Článek 2 Předmět podnikání společnosti Předmětem Více Stanovy společnosti Nemocnice Říčany a.s. ČÁST PRVNÍ POVINNÉ NÁLEŽITOSTI STANOV - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Návrh na usnesení valné hromady Agrochov Kasejovice-Smolivec, a.s. Valná hromada schvaluje tyto změny stanov společnosti: ČLÁNEK 5 - AKCIE Odst. č. 3 dosavadní znění se ruší a nahrazuje se takto: 3. Při Více zákona o obchodních korporacích. STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI LEIS, a.s. 1. Základní ustanovení 1.1 Vznik společnosti 1.1.1 Akciová společnost LEIS, a.s. (dále jen společnost ) byla založena zakladatelskou listinou ze dne 10. 5. 1999. Více Program jednání valné hromady: OZNÁMENÍ O KONÁNÍ ŘÁDNÉ VALNÉ HROMADY Představenstvo obchodní společnosti Rašelina a.s. se sídlem Soběslav, Na Pískách 488, PSČ 392 01, okres Tábor zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem Více S t a n o v y a k c i o v é s p o l e č n o s t i E4U a.s. STANOVY T.I.S.C. akciová společnost Čl. I 1. T.I.S.C. akciová společnost vznikla 17.6.2002 (dále jen společnost ). 2. Společnost je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl Více STANOVY. akciové Společnosti VHS Development a.s. 1.1. Obchodní firma: VHS Development a.s. (dále jen Společnost ) Příloha č. 3 pozvánky na valnou hromadu společnosti VHS Development a.s. STANOVY akciové Společnosti VHS Development a.s. 1. OBCHODNÍ FIRMA, SÍDLO A TRVÁNÍ 1.1. Obchodní firma: VHS Development a.s. (dále Více STANOVY. DALTEK GROUP a.s. Strana první. STANOVY akciové společnosti DALTEK GROUP a.s. Čl. 1 Základní ustanovení Odd. 1 OBCHODNÍ FIRMA A SÍDLO SPOLEČNOSTI 1. Obchodní firma společnosti zní DALTEK GROUP, a.s. ------------------------------------------------------- Více STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI. AQUATIS a.s. STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI AQUATIS a.s. 1 O B S A H I. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ 1. Založení a právní základ společnosti 2. Obchodní firma a sídlo společnosti 3. Předmět podnikání (činnosti) společnosti 4. Více akciové společnosti Kalora a.s. STANOVY akciové společnosti Kalora a.s. V aktuálním znění přijatém valnou hromadou konanou dne 14.6.2002. Upravené dle zákona č.90/2012 Sb. a schválené valnou hromadou dne 20.6.2014 Obsah: Díl první: Díl Více svolává která se koná dne 31.3.2014 v 11:00 hodin, v Hotelu Villa, Okrajní 1, Praha 10, 1. patro Představenstvo společnosti PUDIS a.s. se sídlem Nad Vodovodem 2/3258, 100 31 Praha 10, IČ: 45272891, zapsané v obchodním rejstříku vedeném MS v Praze, oddíl B, vložka 1458 svolává ŘÁDNOU VALNOU HROMADU, Více JEDNACÍ ŘÁD VALNÉ HROMADY. Společnost pro projektové řízení, o. s. JEDNACÍ ŘÁD VALNÉ HROMADY Společnost pro projektové řízení, o. s. PRAHA 2011 ČÁST PRVNÍ OBECNÁ USTANOVENÍ Článek 1 Základní údaje o společnosti 1. Název: Společnost pro projektové řízení, o. s. (dále jen Více POZVÁNKA NA ŘÁDNOU VALNOU HROMADU POZVÁNKA NA ŘÁDNOU VALNOU HROMADU Představenstvo akciové společnosti GEOtest, a.s. se sídlem v Brně, Šmahova 1244/112 svolává na den 5.5.2014, 10.00 hod, do zasedací místnosti v sídle společnosti ŘÁDNOU Více ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH S AKCENTEM NA SPOLEČNOST S RUČENÍM OMEZENÝM. JUDr. Jiří Janeba, advokát ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH S AKCENTEM NA SPOLEČNOST S RUČENÍM OMEZENÝM JUDr. Jiří Janeba, advokát Společnost s ručením omezeným Podíl společníka Ručení společníků Zápočet na vkladovou povinnost Podíl Více POZVÁNKA NA ŘÁDNOU VALNOU HROMADU POZVÁNKA NA ŘÁDNOU VALNOU HROMADU Představenstvo společnosti Pražská teplárenská a.s., se sídlem Praha 7, Partyzánská 1/7, PSČ 170 00, zapsané v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, sp. zn. B 1509 Více Stanovy akciové společnosti AGRO NAČEŠICE a.s. I. Založení akciové společnosti Článek 1. Článek 2. Článek 3. Článek 4 II. Stanovy akciové společnosti AGRO NAČEŠICE a.s I. Založení akciové společnosti Článek 1 Obchodní společnost AGRO NAČEŠICE a.s. se sídlem Načešice 3, 538 03 Heřmanův Městec, okres Chrudim (dále jen společnost) Více E4U a.s. sídlo: Dubňany, Hodonínská 1624, PSČ 696 03 IČ: 281 27 781 zapsané v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně, oddíl B, vložka 6246 Oznámení o konání řádné valné hromady Představenstvo akciové společnosti E4U a.s. sídlo: Dubňany, Hodonínská 1624, PSČ 696 03 IČ: 281 27 781 zapsané v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně, oddíl Více S T A N O V Y. III. Základní kapitál - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - S T A N O V Y Zemědělská společnost Zhoř a.s. ČÁST PRVNÍ I. POVINNÉ NÁLEŽITOSTI STANOV - - - - - - - - - - - - - - - - - - - I. Firma a sídlo společnosti - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Více STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI Správa majetku Praha 14, a.s., IČ: 256 22 684 STANOVY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI Správa majetku Praha 14, a.s., IČ: 256 22 684 příloha č. 1 I. Obchodní firma a sídlo společnosti 1. Obchodní firma společnosti zní: Správa majetku Praha 14, a.s. ------------------------- Více Představenstvo společnosti H365 a.s. (dále jen Společnost ) Představenstvo společnosti H365 a.s. (dále jen Společnost ) IČO: 246 60 655, se sídlem Praha 1, Nové Město, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, Více STANOVY. Společnosti Zámecká kolonáda a.s. ( Společnost ) I. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O SPOLEČNOSTI. Článek 1 Obchodní firma a sídlo Společnosti STANOVY Společnosti Zámecká kolonáda a.s. ( Společnost ) I. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O SPOLEČNOSTI Článek 1 Obchodní firma a sídlo Společnosti (1) Obchodní firma Společnosti zní: Zámecká kolonáda a.s. (2) Sídlo Více Stanovy Vodní zdroje GLS Praha a.s. IČO: 45273171 Strana první Stanovy Vodní zdroje GLS Praha a.s. IČO: 45273171 1Článek I. Základní ustanovení 1.1. Firma společnosti : Vodní zdroje GLS Praha a.s. --------------------------------------------------------- Více Čl. l OBCHODNÍ FIRMA Obchodní firma společnosti zní: VULKAN akciová společnost ------------------------------------ Čl. l OBCHODNÍ FIRMA Obchodní firma společnosti zní: VULKAN akciová společnost ------------------------------------ Čl. 2 SÍDLO SPOLEČNOSTI Sídlem společnosti je: Praha ------------------------------------------------------------------------------ Více STANOVY OBCHODNÍ KORPORACE ZAS Libáň, a.s. STANOVY OBCHODNÍ KORPORACE ZAS Libáň, a.s. Článek I. Založení akciové společnosti 1. Akciová společnost ZAS Libáň, a.s. (dále jen společnost) byla založena zakladatelskou listinou ve smyslu ustanovení Více Návrh. STANOV akciové společnosti. Vodohospodářská zařízení Šumperk, a.s. Strana 1 (celkem 11) Návrh STANOV akciové společnosti Vodohospodářská zařízení Šumperk, a.s. Strana 1 (celkem 11) Článek 1 Založení společnosti, zápis do obchodního rejstříku a vznik společnosti 1. Akciová společnost (dále Více Čl. 2 SÍDLO SPOLEČNOSTI Sídlem společnosti je: obec Říčany. ---------------------------------------------------------------------- Stanovy společnosti v platném znění se mění tak, že se celý jejich dosavadní text vypouští a nahrazuje novým textem následujícího znění:---------------------------------------------- Čl. l OBCHODNÍ FIRMA Více 2017 © DocPlayer.cz Ochrana osobních údajů | Podmínky obsluhování | Kontaktní formulář

http://kraken.slv.cz/3Ads32/2010

3Ads32/2010 3 Ads 32/2010-30 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátu slo¾eném z pøedsedy JUDr. Jaroslava Vla¹ína a soudcù JUDr. Petra Prùchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní vìci ¾alobkynì: Ing. J. K., CSc., proti ¾alované: Èeská správa sociálního zabezpeèení, se sídlem Køí¾ová 1292/25, Praha 5, o pøezkoumání rozhodnutí ¾alované ze dne 3. 2. 2009, è. j. X, o kasaèní stí¾nosti ¾alobkynì proti rozsudku Mìstského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009, è. j. 2 Cad 70/2009-14, Mìstský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl ¾alobu ¾alobkynì proti rozhodnutí Èeské správy sociálního zabezpeèení ze dne 3. 2. 2009, è. j. X, jím¾ byla zamítnuta její ¾ádost o uvolnìní výplaty vdovského dùchodu z dùvodu nesplnìní podmínek ust. § 46 zákona è. 100/1988 Sb. a ust. § 69 zákona è. 155/1995 Sb. Proti rozsudku Mìstského soudu v Praze podala ¾alobkynì kasaèní stí¾nost, ani¾ by byla zastoupena advokátem. Kasaèní stí¾nost souèasnì nesplòovala zákonem stanovené nále¾itosti. Krajský soud proto ¾alobkyni usnesením ze dne 16. 12. 2009, è. j. 2 Cad 70/2009-23, vyzval, aby ve lhùtì jednoho mìsíce uvedla konkrétní dùvody kasaèní stí¾nosti a dále aby pøedlo¾ila plnou moc udìlenou advokátovi k zastupování v øízení o kasaèní stí¾nosti. Zároveò ji pouèil o tom, ¾e neodstraní-li nedostatky kasaèní stí¾nosti, bude tato odmítnuta. Usnesení bylo ¾alobkyni doruèeno dne 28. 12. 2009, ta v¹ak zùstala neèinná a do dne¹ního dne plnou moc nepøedlo¾ila. V øízení o kasaèní stí¾nosti musí být podle ust. § 105 odst. 2 zákona è. 150/2002 Sb., soudního øádu správního, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále jen s. ø. s. ), stì¾ovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stì¾ovatel, jeho zamìstnanec nebo èlen, který za nìj jedná nebo jej zastupuje, vysoko¹kolské právnické vzdìlání, které je podle zvlá¹tních zákonù vy¾adováno pro výkon advokacie. Dle ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ø. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestli¾e soud o té¾e vìci ji¾ rozhodl nebo o té¾e vìci ji¾ øízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splnìny jiné podmínky øízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo pøes výzvu soudu nebyl odstranìn, a nelze proto v øízení pokraèovat. V projednávané vìci byla kasaèní stí¾nost podána osobou oprávnìnou (§ 102 s. ø. s.) a byla podána vèas (§ 106 odst. 2 s. ø. s.). ®alobkynì v¹ak nebyla zastoupena advokátem, i kdy¾ je v øízení o kasaèní stí¾nosti toto zastoupení povinné. Mìstský soud v Praze ji ve smyslu ust. § 108 odst. 1 s. ø. s. vyzval k odstranìní vady kasaèní stí¾nosti ve stanovené lhùtì, ¾alobkynì ale výzvu soudu nerespektovala. Nedolo¾ení plné moci k zastupování ¾alobkynì v øízení o kasaèní stí¾nosti je svojí povahou odstranitelným nedostatkem podmínek øízení, který se v¹ak ani na výzvu soudu nepodaøilo odstranit a v øízení o kasaèní stí¾nosti tak není mo¾no pokraèovat. Nejvy¹¹í správní soud proto kasaèní stí¾nost odmítl podle ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ø. s ve spojení s § 120 s. ø. s.

http://docplayer.cz/13722861-Regionalni-rada-regionu-soudrznosti-jihozapad-vyhlasuje.html

1 Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad vyhlašuje VÝZVU K PŘEDKLÁDÁNÍ ŽÁDOSTÍ v souladu s Regionálním operačním programem NUTS II Jihozápad, týkající se Prioritní osy 3 Rozvoj cestovního ruchu, Oblast podpory 3.1 Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu Číslo výzvy: 04/2010/3.1 A Program: Regionální operační program NUTS II Jihozápad Prioritní osa: 3 Rozvoj cestovního ruchu Oblast podpory: 3.1 Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu Alokace výzvy: ,- Kč 1 Procentní struktura financování projektů dle jednotlivých zdrojů 2 : A. Projekty nezakládající veřejnou podporu: dobrovolných svazků obcí RR = 92,5 % Žadatel = 7,5 % b) projekty NNO a projekty malých a středních podniků RR = 87 % Žadatel = 13% B. Projekty zakládající veřejnou podporu v režimu regionální investiční podpory: dobrovolných svazků obcí a NNO RR = 36 % Žadatel = 64 % 1 Alokace ,23 EUR přepočtena dle predikce kurzem 25,90 25,40 Kč/1 ; připočteny nerozdělené prostředky 5. výzvy, prostředky nerealizovaných schválených projektů a nevyčerpané prostředky z již realizovaných projektů; odečtena alokace na projekty podporující výstavbu hipostezek a stezek pro pěší. 2 Tuto procentní strukturu je povinen žadatel dodržet jako minimální. Podíl žadatele může přesáhnout doporučenou mez, avšak dotace RR nesmí tuto hranici přesáhnout. 1 2 b) projekty středních podniků RR = 46 % Žadatel = 54 % c) projekty malých podniků RR = 56 % Žadatel = 44 % C. Projekty zakládající veřejnou podporu v režimu podpory de minimis: dobrovolných svazků obcí RR = 92,5 % Žadatel = 7,5 % b) projekty NNO RR = 87 % Žadatel =13% c) projekty malých podniků RR = 56 % Žadatel = 44 % d) projekty středních podniků RR = 46 % Žadatel = 54 % Minimální přípustná výše celkových způsobilých výdajů na 1 projekt: ,- Kč Maximální přípustná výše dotace na 1 projekt: nestanovena 2 3 Termíny výzvy: Datum vyhlášení výzvy: Zahájení příjmu žádosti: Ukončení příjmu žádostí: hod Všechny žádosti doručené po tomto termínu nebudou přijaty. Předběžný termín zveřejnění výsledků na webových stránkách RRRSJ: Nejzazší datum ukončení fyzické realizace projektu: Vymezení způsobilých žadatelů: Kraje podle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) ve znění pozdějších předpisů Obce podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů Dobrovolné svazky obcí podle 46 a dalších zákona č. 128/2000 Sb., o obcích Organizace zřizované nebo zakládané kraji a obcemi podle 23 a dalších zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění pozdějších předpisů Nestátní neziskové organizace podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů ve znění pozdějších předpisů (občanská sdružení), zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (obecně prospěšné společnosti), zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech) ve znění pozdějších předpisů (církevní právnické osoby) a zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech) ve znění pozdějších předpisů (nadace) Malé a střední podniky (MSP) podle definice Nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ve znění Nařízení Komise (ES) č. 364/2004, o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES u státní podpory malého a středního podnikání pouze subjekty podnikající minimálně dva roky Zájmová sdružení právnických osob podle 20f až 20i občanského zákoníku s tím, že podnikají minimálně dva roky Zaměření kola výzvy: Specifickým cílem oblasti podpory je posílení vzájemné provázanosti atraktivit cestovního ruchu, zvýšení podílu turisticky atraktivních a k životnímu prostředí šetrných způsobů dopravy, rozšíření nabídky možností pro trávení volného času, posílení konkurenceschopnosti nabídky v období zimní sezony a v neposlední řadě také zvýšení kvality a úrovně poskytovaných služeb v oblasti cestovního ruchu. V rámci oblasti podpory 3.1 v rámci této výzvy je možno podporovat projekty zaměřené na následující aktivity: Výstavba turistických cest (kromě výstavby hippostezek a stezek pro pěší) včetně doprovodné infrastruktury a značení, rekonstrukce turistických cest (pěší stezky, cyklostezky, hipostezky, vodní cesty, přístavy či přístaviště) včetně doprovodné infrastruktury a značení Výstavba a rekonstrukce sportovně-rekreační vybavenosti pro cestovní ruch 3 4 Výstavba a rekonstrukce kulturní vybavenosti pro cestovní ruch Výstavba, rekonstrukce a modernizace ubytovacích kapacit Výstavba, rekonstrukce a modernizace zařízení pro kongresovou turistiku Výstavba a modernizace zařízení (stavebních objektů včetně vybavení) určených pro lázeňské a další ozdravné pobyty (wellness) Výstavba a modernizace infrastruktury související s lázeňským a wellness provozem Úprava prostranství a pěších zón ve vnitřních územích lázeňských míst Místo předkládání žádostí: Žádost musí být doručena osobně v zapečetěné obálce na příslušný územní odbor implementace programu: Územní odbor implementace programu České Budějovice Oddělení administrace žádostí Jeronýmova 1750/ České Budějovice Územní odbor implementace programu Plzeň Oddělení administrace žádostí Poděbradova 2842/ Plzeň Obálka s žádostí musí obsahovat: 1. 2 x tištěnou verzi žádosti (výtisk Benefit7); tištěný výstup elektronické verze žádosti bude pevně spojen, poslední strana podepsána žadatelem nebo jeho oprávněným zástupcem (v tomto případě musí být přiložena ověřená plná moc žadatele tomuto oprávněnému zástupci); 2. 2 x přílohy žádosti (viz Příručka pro žadatele 3.1, obsahující podrobnosti k jednotlivým přílohám); přílohy musí být očíslované podle seznamu příloh uvedeného v žádosti a podle tohoto seznamu seřazené, pokud mají přílohy více než 1 list musí být tyto listy pevně spojeny, na seznamu příloh musí být uveden počet stran jednotlivých příloh. Přílohy jsou v jednom vyhotovení originálem nebo ověřenou kopií, v druhém vyhotovení postačují prosté kopie. Vlastní obálka musí být řádně zalepena, s přelepením spoje samolepkou s podpisem, případně i razítkem žadatele přes spoj a výrazným nápisem neotvírat. Na obálce musí být připevněn identifikační štítek generovaný spolu s výtiskem žádosti z Benefit7. Současně s žádostí přinese žadatel předávací protokol ve 2 pare (vzor ke stažení na Předávací protokol není přiložen do obálky, žadatel jej předkládá samostatně. Další informace: V rámci této výzvy nebudou podpořeny projekty zaměřené výhradně na výstavbu hipostezek a stezek pro pěší, pro které je vyhlášena samostatná výzva 04/2010/3.1 B. Eliminační hranice v rámci věcného hodnocení pro projekty, které mohou být podpořeny, je 60 %. Součástí Usnesení o schválení výběru projektů k realizaci Výborem Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad může být také seznam náhradních projektů. 4 5 Všechny náležitosti vztahující se k realizaci programu či přípravě projektů včetně dokumentace k výzvě jsou blíže uvedeny na internetové stránce 5

http://kraken.slv.cz/UOHSS642/2012

UOHS S642/2012 Rozhodnutí: S642/2012/KS-21925/2012/840/JMě Instance I. Věc Spojení soutěžitelů MID EUROPA PARTNERS LLP , a Alpha medical a.s. Účastníci Alpha medical a.s. MID EUROPA PARTNERS LLP Datum nabytí právní moci 7. 12. 2012 Č. j.: ÚOHS-S642/2012/KS-21925/2012/840/JMě Brno 21. 11. 2012 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení sp. zn. S642/2012/KS, zahájeném dne 5. 11. 2012 podle § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 15 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, v souladu s § 21 téhož zákona, na základě zjednodušeného návrhu účastníka řízení, společnosti MID EUROPA PARTNERS LLP, se sídlem Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Londýn, 161 Brompton Road, zastoupeného JUDr. Tomášem Čihulou, LL.M. Eur., Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 19, na povolení spojení soutěžitelů ve smyslu § 12 a násl. téhož zákona, vydává toto Spojení soutěžitelů MID EUROPA PARTNERS LLP, se sídlem Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Londýn, 161 Brompton Road, a Alpha medical a.s., se sídlem Slovenská republika, Martin, Červenej armády 25, ke kterému má dojít dle § 12 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, na základě smlouvy o koupi akcií, jež byla dne 13. 10. 2012 uzavřena mezi společnostmi [obchodní tajemství] , jako prodávajícím, a Gerlach Investments S.a.r.l., se sídlem Velkovévodství lucemburské, 11-13, Boulevard de la Foire, jako kupujícím, v jejímž konečném důsledku má společnost MID EUROPA PARTNERS LLP získat, prostřednictvím své dceřiné společnosti Gerlach Investments S.a.r.l., akcie představující 100% podíl na základním kapitalu a hlasovacích právech společnosti Alpha medical a.s., a tím i možnost tuto společnost nepřímo výlučně kontrolovat, se dle § 16a odst. 3 věta druhá téhož zákona, 1. K posuzovanému spojení soutěžitelů má dojít v souladu s § 12 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ), na základě ve výroku uvedeného dokumentu, v jehož důsledku má společnost MID EUROPA PARTNERS LLP, se sídlem Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Londýn, 161 Brompton Road (dále jen MID ), prostřednictvím své dceřiné společnosti Gerlach Investments S.a.r.l., se sídlem Velkovévodství lucemburské, 11-13, Boulevard de la Foire (dále jen Gerlach ), získat akcie představující 100% podíl na základním kapitálu společnosti Alpha medical a.s., se sídlem Slovenská republika, Martin, Červenej armády 25 (dále jen Alpha medical ), a tím i možnost vykonávat nepřímou výlučnou kontrolu nad touto společností. Posuzovaná transakce tak představuje spojení soutěžitelů ve smyslu ustanovení § 12 odst. 3 písm. a) zákona. 3. Společnost MID je investiční společností typu private eqvity, jež v současné době poskytuje poradenství dvěma fondům, které rovněž spravuje, a to [obchodní tajemství] , jež investují do společností z řady oborů průmyslu; konkrétně se jedná o oblasti mobilní a pevné telekomunikace, kabelové televize, dopravy, průmyslu, energetiky, zdravotnictví a maloobchodu potravinářským a spotřebním zbožím. V České republice působí společnost MID prostřednictvím svých dceřiných společností v oblasti telekomunikací, energetiky (výroba elektřiny s využitím slunečních kolektorů, plánování, výstavba a dodávky fotovoltaických elektráren a distribuce komponent pro solární zařízení), metalurgického průmyslu a nákladní dopravy. 4. Společnost Alpha medical je v době před uskutečněním spojení součástí podnikatelského uskupení, v jejímž čele stojí společnost PENTA HOLDING LIMITED. Společnost Alpha medical vyvíjí v České republice činnost prostřednictvím společnosti AeskuLab Holding, a.s., jež vykonává kontrolu nad společnostmi AeskuLab a.s., BIOLAB Praha, s.r.o. a Diagnostická laboratoř s.r.o., jež působí v oblasti laboratorních služeb spočívajících v poskytování in-vitro diagnostických laboratorních vyšetření. JUDr. Tomáš Čihula, LL.M. Eur., Ph.D., advokát Kinstellar, s.r.o., advokátní kancelář Na Příkopě 19 117 19 Praha 1 Právní moc: 7. 12. 2012.

https://www.vse.cz/predpisy/200

Revize knihovních fondů Vysoké školy ekonomické v Praze | VŠE Revize knihovních fondů Vysoké školy ekonomické v Praze (SR 17/2007) Platný předpis, stav dokumentu: 2 ( Starší verze SR 17/2007 ze dne 21. 12. 2007. ) Tato směrnice s celoškolskou působností vymezuje provádění revizí knihovních fondů na Vysoké škole ekonomické v Praze jako celku i v rámci jednotlivých fakult. Stanovuje zásady formální podoby revizí, a též jednoznačná pravidla pro jejich průběh, způsob provedení, zápis a archivaci výsledků. Jméno: Ing. Lenka Bělohoubková Ing. Jana Hartmanová prof. Ing. Richard Hindls., CSc., dr. h. c. Útvar / funkce: CIKS/vedoucí odboru Sítě knihoven a studoven VŽE CIKS/ředitelka rektor Datum: 3. 3. 2009 3. 3. 2009 5. 3. 2009 Podpis: Ing. Lenka Bělohoubková, v.r. Ing. Jana Hartmanová, v.r. prof. Ing. Richard Hindls., CSc., dr. h. .c, v.r. Platnost od: 25. 1. 2006 Platnost do: Odvolání Účinnost od: 25. 1. 2006 Účinnost do: Odvolání Účinnost 2. změny od: 15. března 2009 Tato směrnice byla vypracována v souladu s článkem 2 odstavce 2 Směrnice rektora 05/08 -Řád knihovnických a informačních služeb Vysoké školy ekonomické v Praze (dále Knihovní řád). Centrum informačních a knihovnických služeb (dále jen CIKS) a další součásti knihovní sítě Vysoké školy ekonomické v Praze provádí revizi knihovního fondu v souladu s vyhláškou Ministerstva kultury č. 88/2002 Sb. (dále jen vyhláška), kterou se provádí Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) (dále jen zákon). Tato směrnice upravuje postupy spojené s evidencí, revizemi a vyřazováním knihovních fondů (§16 a §17 zákona). V souladu s uváděným zákonem a s ohledem na celkovou velikost knihovního fondu je nutné provádět každých 15 let kompletní revizi fondu. Tato povinnost vzniká dnem nabytí účinnosti zákona (1. 1. 2002). Režim této směrnice se týká všech knihovních dokumentů (periodických a neperiodických publikací i elektronických zdrojů na hmotných nosičích) v knihovních fondech, které jsou majetkem VŠE bez ohledu na způsob nabytí (nákup z rozpočtových i mimorozpočtových prostředků – granty, nadace, dary) a jsou od r. 1995 v evidenci CIKS. Článek 1. Druhy revizí knihovních fondů Tato směrnice se vztahuje na revize: volně přístupných knihovních fondů ve studovnách VŠE - studovny na Žižkově, Mediatéka, Knihovna P. Eislera, Evropské dokumentační středisko, studovny knihovny na Jižním Městě, studovny Studijního a informačního centra Jarov, studovny knihovny Fakulty managementu v Jindřichově Hradci knihovních fondů uložených v depozitech/skladech VŠE - na Žižkově, na Jižním Městě, na Točné, knihovních fondů příručních, střediskových, katedrových a fakultních knihoven, případně knihoven a knihovních fondů jiných útvarů VŠE Článek 2. Způsob provedení revizí (společná ustanovení) každá revize, řádná i mimořádná, musí být oznámena vedoucím příslušného pracoviště nebo jím pověřeným pracovníkem v dostatečném předstihu, tj. minimálně 3 týdny před jejím započetím, spolu s upřesňujícími požadavky na rozsah uváděných údajů a setřídění záznamů v revizních seznamech. Všechny potřebné informace poskytne vedoucí pracoviště, případně jím pověřený pracovník, vedoucímu odboru Síť knihoven a studoven VŠE. pro potřeby revize musí být vedoucím příslušného pracoviště ustanovena tříčlenná revizní komise a jeden její člen jmenován jejím vedoucím. Tato komise zodpovídá za průběh revize a vyhotovení a podepsání revizního protokolu. V revizním protokolu musí být uvedeny povinné údaje vyplývající z § 7 vyhlášky, jmenovitě: údaje o rozsahu revize, počet revidovaných knihovních dokumentů, datum zahájení a ukončení revizních prací, údaje o podkladech použitých při revizi, jména a příjmení osob, které revizi prováděly, jejich funkce, případně pracovní zařazení a nález revize. Součástí zápisu je i seznam zjištěných rozdílů (seznam ztrát) a seznam členů revizní komise. Vzor protokolu a vzor seznamů členů revizní komise je přílohou směrnice. před zahájením samotné revize vedoucí revizní komise informuje vedoucího odboru Síť knihoven a studoven VŠE o přesném datu započetí revize a převezme od něj revizní seznam. Revizní seznam je setříděný seznam všech knihovních dokumentů evidovaných v CIKS na příslušné pracoviště a obsahuje údaje, které každý dokument jednoznačně identifikují. Standardně to je název knihovního dokumentu, autoři, přírůstkové číslo, signatura, případně i hřbetní štítek. po skončení revize začne plynout měsíční lhůta na dohledání těch knihovních dokumentů, které se nenacházely na jejich řádném místě. Všechny knihovní dokumenty dohledané v tomto období se označí dohodnutým způsobem v revizním seznamu a opraví se revizní protokol, aby odpovídal konečnému stavu revize. Teprve poté jsou protokoly podepsány a revize je pokládána za definitivně ukončenou. po ukončení revize musí být originál revizního seznamu spolu s jedním podepsaným exemplářem revizního protokolu s vyznačením rozdílů (seznamem ztrát) předán vedoucímu odboru Síť knihoven a studoven VŠE. Kopie revizního protokolu zůstává na příslušném pracovišti. všechny revizní protokoly spolu s revizními seznamy jsou shromažďovány v CIKS a po uplynutí 16 let předávány do archivu VŠE. informace o rozsahu revizních prací a výsledcích revizí v daném roce jsou zveřejňovány ve výroční zprávě CIKS. kromě řádných revizí jsou prováděny revize mimořádné, z důvodu: předání pověření péče o fond (katedry, střediska, jiného útvaru VŠE) jinému pracovníkovi na pokyn vyššího kontrolního orgánu školy při zániku či sloučení pracoviště/pracovišť z jiných důvodů - na vyžádání vedoucího příslušného pracoviště (např. stěhování do nových prostor, rekonstrukce místností.). o konání mimořádné revize informuje vedoucí příslušného pracoviště vedoucího odboru Síť knihoven a studoven VŠE. Další postup je stejný jako při řádné revizi. Článek 3. Revize volně přístupných knihovních fondů ve studovnách VŠE řádné revize volně přístupných knihovních fondů se provádějí každý rok, v době uzavření studoven. nejpozději 14 dnů před uzavřením studoven předají vedoucí studoven do příslušných knihovních skladů a depozit zastaralé a nevyhovující publikace. do 2 dnů po uzavření studoven je vedoucímu revizní komise předán vedoucím odboru Síť knihoven a studoven VŠE nebo pověřeným pracovníkem CIKS revizní seznam, setříděný podle potřeb studoven (např. podle hřbetních štítků). revize jsou dokončeny do 1 měsíce od jejich započetí, nejpozději však do opětovného otevření studoven. revizní komise přímo do revizních seznamů označí případné nepřesnosti v označení hřbetních štítků, identifikačních znaků apod. Na způsobu značení se dohodnou vedoucí studoven s vedoucím odboru Síť knihoven a studoven VŠE. Článek 4. Revize knihovních fondů uložených v depozitech/skladech CIKS s ohledem na velikost fondu a na § 16 zákona se revize provádí postupně podle stanoveného interního harmonogramu, a to v době uzavření výpůjčního protokolu CIKS. revizi provádějí pracovníci skladu ve spolupráci s dalšími pověřenými pracovníky CIKS. před začátkem každé revize je vedoucímu revizní komise předán vedoucím odboru Síť knihoven a studoven VŠE, případně pověřeným pracovníkem CIKS revizní seznam, setříděný podle předem dohodnutých kritérií (např. podle signatur). v případě, že je revidován fond dosud nezpracovaný v elektronickém katalogu, použije se k revizi náhradní dokumentace, např. staré přírůstkové seznamy, místní či dílčí seznamy apod. revize jsou dokončeny do 1 měsíce od jejich započetí, nejpozději však do znovuotevření příslušných výpůjčních protokolů. Příslušná revizní komise přímo do revizních seznamů označí případné nepřesnosti v označení signatur, identifikačních znaků apod. Na způsobu značení se dohodnou vedoucí depozit/skladů s vedoucím odboru Síť knihoven a studoven VŠE. Čl. 5. Revize knihovních fondů příručních, střediskových, katedrových a fakultních knihoven, případně knihoven jiných útvarů VŠE řádné revize se provádějí každých 5 let. pokud vedoucí pracoviště neurčí pracovníka zodpovědného za knihovní fond pracoviště, zodpovídá za něj on sám. počátkem roku, ve kterém má revize proběhnout, je vedoucí příslušného pracoviště o této skutečnosti informován vedoucím odboru Síť knihoven a studoven VŠE, případně zástupcem fakulty v RAKIS a je s ním dohodnut předběžný termín konání revize. vedoucí pracoviště jmenuje členy revizní komise a vedoucího revizní komise. vedoucí revizní komise oznámí v předstihu nejméně 3 týdnů vedoucímu odboru Síť knihoven a studoven VŠE předpokládané datum započetí revize a projedná s ním způsob setřídění knihovních dokumentů v revizním seznamu (např. podle názvů, jmen autorů, signatury apod.). Před započetím revize od něj převezme revizní seznam. Během revize s ním konzultuje postup revizních prací a projednává nejasnosti v revizním seznamu. revize musí proběhnout do 1 měsíce od jejího započetí, tj. od převzetí revizních seznamů. Po skončení revize začne plynout měsíční lhůta na dohledání nenalezených knihovních dokumentů (viz bod 2.4 této směrnice). po ukončení revize a předání revizního protokolu spolu s originálem revizního seznamu vedoucímu odboru Síť knihoven a studoven VŠE je možné do skladu CIKS vrátit zastaralé a již nepotřebné publikace - viz článek 7 této směrnice. Čl. 6. Výsledky revizí dokumenty, které nebyly nalezeny ani po uplynutí příslušné doby na dohledání, jsou v revizním protokolu označeny jako ztráty. Jejich seznam je předán pověřenému pracovníkovi CIKS, který zajistí jejich evidenci v úbytkovém seznamu. úbytkový seznam obsahuje povinné údaje v souladu s § 6 vyhlášky, a to: datum zapsání, pořadové číslo záznamu, přírůstkové číslo knihovního dokumentu, označení autora, název, místo a rok vydání knihovního dokumentu, případně jiné údaje zaručující nezaměnitelnost knihovního dokumentu, důvod odpisu nebo vyřazení knihovního dokumentu s odvoláním na příslušný schvalovací doklad. Tento seznam je veden elektronicky a v případě potřeby je možné jej kdykoliv vytisknout. kopie seznamu ztrát je po skončení revize předána vedoucímu příslušného pracoviště a jeho nadřízenému pracovníkovi. Na vyžádání je vyčíslena i finanční hodnota ztrát na základě informací získaných z evidencí CIKS. veškeré náhrady za ztracené knihovní dokumenty budou řešeny v souladu s Knihovním řádem. Čl. 7. Převody (vracení) knihovních dokumentů z pracovišť VŠE do skladů CIKS mimo stanovený termín řádných i mimořádných revizí je kdykoliv možné požádat o převod knihovních dokumentů střediskových, fakultních a jiných knihoven mezi sebou, nebo do skladů CIKS. návrh předkládá vedoucí pracovník daného pracoviště vedoucímu odboru Síť knihoven a studoven VŠE. v průběhu kalendářního roku jsou pracoviště povinna vracet do CIKS veškeré starší ročníky periodických publikací, které nechtějí uchovávat jako archivní výtisk, a které byly zakoupeny prostřednictvím CIKS z prostředků VŠE. Tyto periodické publikace (noviny, časopisy, ročenky) přebírají pracovníci úseku Časopisy, případně jiný pověřený pracovník CIKS. Čl. 8. Vyřazování knihovních dokumentů vyřazování knihovních dokumentů z fondu provádějí pouze pověření pracovníci CIKS. vedoucí pracovišť VŠE mohou pouze navrhnout knihovní dokumenty k vyřazení, a to z fondů svých pracovišť. Předávají je vedoucímu odboru Síť knihoven a studoven VŠE spolu s jejich seznamem, který slouží jako předávací protokol. z knihovního fondu CIKS lze vyřazovat pouze knihovní dokumenty, které neodpovídají tematickému zaměření knihovního fondu, nadbytečné multiplikáty, knihovní dokumenty opotřebované, neúplné nebo poškozené tak, že přestaly být informačním pramenem. vysokoškolské kvalifikační práce jsou z fondu CIKS vyřazovány po uplynutí pěti let od jejich obhajoby a jsou předávány k dalšímu uchování do archivu VŠE. veškeré vyřazované knihovní dokumenty musí být pracovníky CIKS zaznamenány do úbytkového seznamu. postup při vyřazování probíhá v souladu s § 17 zákona. Vyřazované dokumenty, neodpovídající zaměření knihovního fondu a multiplikáty, je CIKS povinen nabídnout nejprve provozovateli jiné knihovny téhož druhu a poté jiným zájemcům. Nabídka probíhá formou vystavení seznamu nabízených publikací na www stránkách CIKS po dobu 1 měsíce. Poté je možné zbývající dokumenty fyzicky zlikvidovat. Dokumenty opotřebované, neúplné a poškozené se likvidují, aniž by byly nabízeny jiným institucím. předání dokumentů dle předchozího odstavce, tj. jiným právnickým a fyzickým osobám, je ošetřeno sepsáním řádné darovací smlouvy. Její vypracování zajistí ve spolupráci s vedoucím odboru Síť knihoven a studoven VŠE právní referát. Součástí je vždy seznam předávané literatury. Vzor revizního protokolu Vzor seznamu členů revizní komise Číslo změny Strany, na kterých se mění předpis Předmět změny - název dodatku Schváleno, datum: 1.1 Změna v evidenčním čísle předpisu - původní číslo OS č. 20/2006 se mění na SR 17/07 21. 12. 2007 1.2 6 Změna tel. linky: "Za správnost....(5579)" na "...(5532)" 21. 12. 2007 1.3 Změna názvu funkce " vedoucí odboru knihovní sítě CIKS" na "vedoucí odboru Síť knihoven a studoven VŠE" 21. 12. 2007 1.4 V celém textu Změna názvu funkce "vedoucí odboru knihovní sítě VŠE" na "vedoucí odboru Síť knihoven a studoven VŠE" 21. 12. 2007 2.1 Aktualizace předpisu SR 17/07 dle Směrnice rektora 05/08 -Řád knihovnických a informačních služeb Vysoké školy ekonomické v Praze (dále Knihovní řád)". 15. 3. 2009 2.2 Vynechání zmínky o skladu na CDMS Veleslavín v celém textu 15. 3. 2009 č.1a - Vzor seznamu členů revizní komise č.2 - Protokol o fyzické revizi fondů spravovaných CIKS VŠE v Praze

http://docplayer.cz/2161142-Sbirka-instrukci-a-sdeleni.html

1 Ročník 2007 Sbírka instrukcí a sdělení MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY Částka 1 Rozeslána dne 13. února 2007 Cena 48,- Kč OBSAH: 1. P o k y n obecné povahy ze dne 1. června 2006, poř. č. 1/2006, jímž se mění pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce poř. č. 7/2004 ze dne 25. října 2004, jímž se vydává kancelářský řád státního zastupitelství, ve znění pozdějších změn 2. P o k y n obecné povahy ze dne 16. srpna 2006, poř. č. 2/2006 o postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle 187a tr. zák. 3. P o k y n obecné povahy ze dne 16. srpna 2006, poř. č. 3/2006 o užívání policejní databáze Událost 4. P o k y n obecné povahy ze dne 30. srpna 2006, poř. č. 4/2006 o postihu trestných činů motivovaných národnostní, rasovou, politickou a náboženskou nesnášenlivostí 5. P o k y n obecné povahy ze dne 30. srpna 2006, poř. č. 5/2006, jímž se zrušuje pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 2/1994 ze dne 5. ledna 1994, kterým se podle 9 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství stanoví postup ve smyslu ustanovení 35 odst. 1 zákona o státním zastupitelství a další pokyny obecné povahy nejvyššího státního zástupce 6. P o k y n obecné povahy ze dne 5. září 2006, poř. č. 6/2006 o postupu státních zástupců podle 174a a 173a trestního řádu 7. P o k y n obecné povahy 21. listopadu 2006, poř. č. 7/2006 o dovolání v trestních věcech 8. P o k y n obecné povahy 27. listopadu 2006, poř. č. 8/2006 o stížnosti pro porušení zákona 9. P o k y n obecné povahy 27. listopadu 2006, poř. č. 9/2006, jímž se mění pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 1/2005 ze dne 26. ledna 2005, kterým se upravuje postup státních zástupců pří výkonu působnosti státního zastupitelství v oblasti právního styku s cizinou v trestních věcech, ve znění pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 3/2005 ze dne 4. listopadu P o k y n obecné povahy 12. prosince 2006, poř. č. 10/2006, kterým se mění pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 7/2004 ze dne 25. října 2004, jímž se vydává kancelářský řád státního zastupitelství, ve znění pozdějších změn2 strana 2 Pokyn č. 1 částka 1 1 Pokyn obecné povahy ze dne 1. června 2006, poř. č. 1/2006, jímž se mění pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce poř. č. 7/2004 ze dne 25. října 2004, Podle 12 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, stanovím: Čl. 1 Pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce poř. č. 7/2004 ze dne 25. října 2004, jímž se vydává kancelářský řád státního zastupitelství, ve znění pokynů obecné povahy nejvyššího státního zástupce poř. č. 10/2004, poř. č. 12/2004 a poř. č. 4/2005, se mění takto: 1. V 3 odst. 1 se v poznámce pod čarou č. 1 slova zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů nahrazují slovy zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. 2. V 5 odst. 1 se v poznámce pod čarou č. 3 slova 148/1998 Sb. nahrazují slovy 412/2005 Sb.. 3. V 9 se doplňuje odstavec 11, který zní: (11) Zaměstnanec v podatelně nesmí otevřít přílohu trestního spisu obsahující podle svého označení neutajované záznamy odposlechu. Takový spis předá po potvrzení jeho převzetí podle odstavce 8 písm. c) zaměstnanci pro odposlechy, kterého určí vedoucí státní zástupce pro nakládání s neutajovanými záznamy odposlechu. 4. V 32 odst. 1 se na konci odstavce tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno m), které zní: m) list odposlechu. 5. Poznámka pod čarou č. 18 k 32 odst. 4 zní: 18) Vyhláška č. 529/2005 Sb., o administrativní bezpečnosti a o registrech utajovaných informací. 6. Poznámka pod čarou č. 68 k 160 odst. 5 zní: Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Vyhláška č. 529/2005 Sb., o administrativní bezpečnosti a o registrech utajovaných informací. 7. V části třetí se za hlavu třetí vkládá nová hlava čtvrtá, která včetně nadpisu zní: Hlava čtvrtá Nakládání s neutajovanými záznamy odposlechu 126a Přejímání neutajovaných záznamů odposlechu (1) Státní zastupitelství si vyžádá neutajované záznamy odposlechu v přípravném řízení, jen je-li to nezbytné. Přílohu trestního spisu s neutajovaný záznam odposlechu přejímá zaměstnanec pro odposlechy. (2) Není-li příloha s neutajovaný záznam odposlechu zabezpečena v době předání na státní zastupitelství, zaměstnanec pro odposlechy vloží přejímaná média do neprůhledného obalu a vyznačí na něm druh a počet přejímaných médií. Obal zabezpečí před otevřením nepovolanou osobou (např. přelepením papírovou lepicí páskou, kterou opatří na spoji svou parafou a úředním razítkem). Každý, kdo obal otevře, jej obdobně zabezpečí po skončení nakládání s přílohou. Nedovolené narušení se ihned nahlásí vedoucímu státnímu zástupci. 126b Zabezpečení neutajovaných záznamů odposlechu (1) Nakládání s neutajovanými záznamy odposlechu, které převzalo státní zastupitelství, se eviduje v listu odposlechu (vzor č. 30a), v něž se vyznačí každá manipulace s nimi. (2) Příloha s neutajovanými záznamy odposlechu se uloží do vyřízení věci odděleně od trestního spisu ve zvláštní kovové skříni pod uzamčením, pokud nerozhodne vedoucí státní zástupce o jiném vhodném způsobu. Za uložení odpovídá zaměstnanec pro odposlechy. Příloha musí být uchovávány v převzatém stavu tak, aby záznamy odposlechu nebyly odstraněny, porušeny či nedošlo k záměně s jinými nosiči. (3) Zůstává-li příloha uložena u státního zastupitelství i po vyřízení věci, připojí se ke spisu před jeho založením na spisovnu jako jeho příloha v zabezpečeném stavu ( 126a odst. 2). Otevřít ji lze jen se souhlasem vedoucího státního zástupce. Tím nejsou dotčeny předpisy upravující skartační řízení ani předpisy upravující kontrolu vyřízených věcí u státního zastupitelství 59b). (4) Byla-li příloha s neutajovanými záznamy odposlechu předložena státnímu zástupci, odpovídá státní zástupce, který přílohu převzal, za to, že příloha bude uložena tak, aby se s jejím obsahem nemohla seznámit neoprávněná osoba. Po provedení příslušných úkonů je státní zástupce povinen neprodleně vrátit přílohu zaměstnanci pro odposlechy. Převzetí a vrácení přílohy potvrdí státní zástupce v těchto případech v listu odposlechu svým podpisem. 59b) Např. 12 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., 174a trestního řádu. 126c List odposlechu List odposlechu se vede ke každé příloze s neutajovanými záznamy odposlechu v listinné podobě podle vzoru předepsaného kancelářským řádem. Evidují se v něm údaje o manipulaci s přílohou s neutajovaný záznamy odposlechu a obsahuje: a) spisovou značku trestní věci, v níž je příloha vedena, b) pořadové číslo úkonu, c) datum předložení či vydání přílohy; v případě jejího předložení státnímu zástupci nebo byla-li vydána jen dočasně, i datum vrácení, d) jméno, příjmení a funkce osoby, která přílohu nebo její část převzala či předala, e) podpis této osoby. 126d Vydání přílohy s neutajovanými záznamy odposlechu3 částka 1 Pokyn č. 1 strana 3 (1) Přílohu s neutajovanými záznamy odposlechu vydá zaměstnanec pro odposlechy jinému jen na písemný pokyn státního zástupce. Pokyn musí obsahovat údaj o tom, zda jde o trvalé nebo dočasné vydání a přesné označení komu je příloha vydávána, dále datum a podpis státního zástupce, který pokyn vydal. Má-li být vydána jen část přílohy, musí pokyn obsahovat její určení. Pokyn se vyhotovuje dvojmo, jedno vyhotovení se zakládá do dozorového spisu, druhé se připojí k listu odposlechu. (2) Kdo převezme přílohu, potvrdí převzetí na listu odposlechu svým podpisem. Zasílá-li se spis s přílohou jinému orgánu poštou, zaeviduje se v listu odposlechu vydání přílohy s odkazem na doklad o odeslání spisu s přílohou s uvedením místa, kde je založen, v poznámce u příslušného záznamu. Jako datum vydání přílohy se uvede datum na podacím razítku pošty. (3) Jde-li o trvalé vydání přílohy ze státního zastupitelství, zaměstnanec pro odposlechy list odposlechu i s pokyny k vydání předá k založení do dozorového spisu. Vydává-li se při trvalém vydání jen část přílohy s neutajovanými záznamy odposlechu, přesně se identifikuje v listu odposlechu. (4) Zjistí-li se, že státní zastupitelství má v úschově přílohy s neutajovanými záznamy odposlechu, ačkoliv byl spis, jehož jsou přílohou, předán jinému orgánu, požádá pověřený zaměstnanec pro odposlechy státního zástupce o přezkoumání důvodnosti uložení příloh u státního zastupitelství. (5) Změní-li se osoba zaměstnance pro odposlechy, postupuje se při předávání agendy podle 3 odst. 4 přiměřeně. V předávacím protokolu se zejména uvede počet uschovávaných příloh s neutajovanými záznamy odposlechu a předávané listy odposlechu k nim s odkazem na příslušné spisové značky. 8. V 136 odst. 1 se na konci odstavce doplňují nové věty, které zní: Nakládání s přílohou s utajovanými dokumenty podle zvláštního předpisu 3) se řídí těmito zvláštními předpisy. 18) Nakládaní s přílohou s neutajovanými záznamy odposlechu upravuje část čtvrtá hlava čtvrtá tohoto řádu. 9. V příloze č. 1 Vzory rejstříků, evidenčních pomůcek a tiskopisů užívaných u státních zastupitelství nepoužívajících k vedení evidencí počítačový informační systém se doplňuje nový vzor č. 30a List odposlechu, který je přílohou tohoto pokynu obecné povahy. Čl. 2 Účinnost Tento pokyn obecné povahy nabývá účinnosti dnem vydání. nejvyšší státní zástupkyně: JUDr. Renata Vesecká, v.r.4 strana 4 Pokyn č. 1 - příloha částka 1 List odposlechu Vzor č. 30a List odposlechu sp. zn.:.. převzal - předal poř. č. datum jméno, příjmení, funkce podpis poznámka5 částka 1 Pokyn č. 1 - příloha strana 5 Kontrolní list neutajovaného záznamu odposlechu Návod na vyplňování listu odposlechu List odposlechu se vede ke každé příloze obsahující neutajované záznamy odposlechu. Eviduje se v něm každé předložení přílohy státnímu zástupci nebo dočasné vydání jinému subjektu, její vrácení zpět a její trvalé vydání. List odposlechu sestává z volných číslovaných listů, které se po ukončení evidence sešijí a list se založí do dozorového spisu. V záhlaví listu odposlechu se uvede spisová značka věci. Přílohou listu je stejnopis písemného pokynu státního zástupce k vydání přílohy (dočasnému i trvalému). Jednotlivé úkony spojené s předložením přílohy státnímu zástupci, jejím vydáním (dočasným i trvalým) a jejím vrácením zpět se uvádějí v chronologickém pořadí na samostatných řádcích pod sebou a číslují běžnými pořadovými čísly. Záznam se ukončí pod posledním zápisem vyznačením data ukončení evidence, které stvrdí zaměstnanec pro odposlechy svým podpisem.6 strana 6 Pokyn č. 2 částka 1 2 Pokyn obecné povahy ze dne 16. srpna 2006, poř. č. 2/2006 o postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle 187a tr. zák. Podle 12 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, stanovím: Čl. 1 Obecné ustanovení (1) Vedoucí státní zástupce nebo státní zástupce jím pověřený zajistí pravidelné vyhodnocování situačních zpráv Policie České republiky, zejména za účelem zjištění, zda v konkrétních věcech jde o důvodné podezření ze spáchání trestného činu podle 187a tr. zák. (2) Státní zástupce - specialista vede o věcech týkajících se trestného činu podle 187a tr. zák. zvláštní evidenci meritorních rozhodnutí. Čl. 2 Hodnocení znaků skutkové podstaty trestného činu podle 187a tr. zák. a stupně individuální společenské nebezpečnosti (1) Při přezkoumání usnesení o zahájení trestního stíhání, při výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a při vypracování obžaloby, návrhu na potrestání či rozhodnutí ve věci v přípravném řízení státní zástupce zabezpečí zejména: a) aby při posuzování osoby obviněného z hlediska podmínek trestní odpovědnosti bylo zjištěno, zda jsou zachovány jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti a za tím účelem u osob, které zneužívají omamné nebo psychotropní látky či jedy, uloží policejnímu orgánu vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, popřípadě psychologie; v takovém případě se státní zástupce při hodnocení podmínek trestní odpovědnosti pachatele vypořádá s otázkou zmenšené příčetnosti, 1) b) aby odborným vyjádřením z oboru kriminalistické techniky, odvětví soudní chemie, popřípadě znaleckým posudkem ze stejného oboru, byl stanoven jednak druh omamné nebo psychotropní látky či jedu, jednak celkové množství zajištěné látky, a dále především váhové množství účinné látky v zajištěném vzorku; toto množství účinné látky státní zástupce uvede v žalobním návrhu obžaloby, popřípadě ve výroku rozhodnutí ve věci v přípravném řízení, c) aby zajištění omamné nebo psychotropní látky či jedu bylo řádně policejním orgánem dokumentováno. (2) Jestliže při znaleckém zkoumání nebo vypracování odborného vyjádření došlo ke spotřebování celého množství zajištěné omamné nebo psychotropní látky či jedu, státní zástupce tuto skutečnost uvede v odůvodnění obžaloby nebo v odůvodnění rozhodnutí ve věci v přípravném řízení. (3) Při posuzování znaku skutkové podstaty množství větší než malé" podle 187a odst. 1 tr. zák. a znaku ve větším rozsahu podle 187a odst. 2 tr. zák. státní zástupce přihlédne k hodnotám uvedeným v tabulce v příloze tohoto pokynu; v případě přechovávání dvou a více různých omamných a psychotropních látek je třeba stanovit účinná množství u každé omamné a psychotropní látky zvlášť. (4) V žalobním návrhu obžaloby, návrhu na potrestání nebo výroku rozhodnutí ve věci v přípravném řízení státní zástupce uvede údaj o tom, v které příloze zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, je konkrétní substance za omamnou nebo psychotropní látku označena, popřípadě údaj o tom, o jaký druh jedu podle nařízení vlády č. 114/1999 Sb., kterým se pro účely trestního zákona stanoví, co se považuje za jedy, nakažlivé choroby a škůdce, se jedná; v odůvodnění obžaloby uvede okolnosti přechovávání této látky. Čl. 3 Zásady pro navrhování trestů a ochranných opatření a alternativních možností trestního postihu (1) Státní zástupce při výkonu dozoru v přípravném řízení, je-li trestní stíhání vedeno pro trestný čin podle 187a tr. zák., za splnění zákonem stanovených podmínek a) podmíněně zastaví trestní stíhání, 2) b) odstoupí od trestního stíhání u mladistvého, 3) c) zabezpečí zjištění nezbytných podkladů pro případné pozdější uplatnění podmíněného upuštění od potrestání s dohledem, 4) podmíněného odsouzení s dohledem, 5) popřípadě upuštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení. 6) (2) Státní zástupce ve všech případech trestního stíhání pro trestný čin podle 187a tr. zák., pokud nedošlo ke spotřebování veškerého zajištěného množství omamné nebo psychotropní látky či jedu při znaleckém zkoumání nebo vypracování odborného vyjádření, navrhne uložení trestu propadnutí věci 7) nebo ochranného opatření zabrání věci, 8) jsou-li splněny zákonné podmínky pro uložení tohoto druhu trestu nebo ochranného opatření. 1) 25, 32 trestního zákona. 2) 307 trestního řádu. 3) 70 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. 4) 26 trestního zákona. 5) 60a a 60b trestního zákona. 6) 25 trestního zákona. 7) 55 odst. 1 písm. a) trestního zákona. 8) 73 odst. 1 písm. a), b) nebo c) trestního zákona.7 částka 1 Pokyn č. 2 strana 7 (3) Vyžadují-li to okolnosti konkrétní trestní věci, státní zástupce podá návrh na zabrání věci, 9) jsou-li splněny podmínky pro podání takového návrhu a pokud při znaleckém zkoumání nebo vypracování odborného vyjádření nedošlo ke spotřebování veškerého zajištěného množství omamné nebo psychotropní látky či jedu. (4) Koná-li se o tomto trestném činu zkrácené přípravné řízení, použijí se tato ustanovení přiměřeně. Čl. 4 Zrušovací ustanovení Zrušují se 1. Pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000 ze dne 27. dubna 2000, jímž se upravují podrobnosti postupu státních zastupitelství při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle 187a tr. zák., ve znění pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 13/2001 ze dne 13. prosince 2001 a pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 7/2005 ze dne 23. prosince Pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 13/2001 ze dne 13. prosince 2001, kterým se mění pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000, jímž se upravují podrobnosti postupu státních zastupitelství při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle 187a tr. zák. 3. Článek III pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 7/2005 ze dne 23. prosince 2005, jímž se mění pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 12/2003, jímž se upravuje postup státních zástupců při trestním stíhání osob, při výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním a postup v trestním řízení soudním, ve znění pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 4/2004, pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 9/2004, a některé další pokyny obecné povahy. Čl. 5 Účinnost Tento pokyn obecné povahy nabývá účinnosti dnem 1. října Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renata Vesecká, v.r. 9) 178 odst. 2 a 239 odst. 1 trestního řádu.8 strana 8 Pokyn č. 2 - příloha částka 1 Orientační hodnoty odpovídající znění ustanovení 187a odst. 1, 2 tr. zák. nejčastěji se vyskytujících omamných a psychotropních látek Příloha druh hmotnost (g) množství větší než malé větší rozsah heroin 0,15 Heroin HCl 1,5 Heroin HCl (asi 5 dávek po 30 mg) (asi 50 dávek po 30 mg) morfin 0,3 Morfin HCl 4,5 Morfin HCl (asi 10 dávek po 30 mg) (asi 150 dávek po 30 mg) methadon 0,3 Methadon 4,5 Methadon (asi 10 dávek po 30 mg) (asi 150 dávek po 30 mg) kokain 0,25 Kokain HCl 5 Kokain HCl (asi 5 dávek po 50 mg) (asi 100 dávek po 50 mg) THC (marihuana, hašiš) 0,3 THC 7,5 THC (asi 10 dávek po 30 mg) (asi 250 dávek po 30 mg) LSD 0,0005 LSD 0,006 LSD (asi 10 dávek po 50 mg) (asi 120 dávek po 50 mikrog) MDMA a homology příbuzného typu 1 MDMA-base 24 MDMA-base (extaze) (asi 10 dávek po 100 mg) (asi 240 dávek po 100 mg) amfetamin 0,5 amfetamin-base 10 amfetamin-base (asi 10 dávek po 50 mg) (asi 200 dávek po 50 mg) metamfetamin (Pervitin) 0,5 metamfetamin-base 10 metamfetamin-base (asi 10 dávek po 50 mg) (asi 200 dávek po 50 mg) Psilocybin 0,05 Psil.-lysohl. 3 Psil.-lysohl. (asi 5 dávek po 10 mg) (asi 300 dávek po 10 mg)9 částka 1 Pokyn č. 3 strana 9 3 Pokyn obecné povahy ze dne 16. srpna 2006, poř. č. 3/2006 o užívání policejní databáze Událost Podle 12 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, stanovím: Čl. 1 Základní ustanovení (1) Databázi policejního informačního systému Událost (dále jen "databáze") spravuje pro potřeby státního zastupitelství Nejvyšší státní zastupitelství (dále jen "správce"), které vede evidenci uživatelů. Tento pokyn obecné povahy je závazný pro všechny uživatele, i když nejsou státními zástupci. (2) Po technické stránce odpovídají určení informatici a) u správce za provoz databáze, b) u ostatních státních zastupitelství za funkčnost zařízení umožňujícího dálkový přístup k databázi. (3) Uživatelé získávají data z databáze prostřednictvím dálkového připojení k datové síti Ministerstva spravedlnosti. Čl. 2 Přístup do databáze (1) Přistupovat k databázi smí jen uživatel určený tímto pokynem nebo v jeho mezích vedoucím státním zástupcem. (2) Uživateli jsou vedoucí státní zástupci, jejich náměstci, ředitelé odborů s výjimkou ředitele správy, ředitelé sekretariátu a bezpečnostní ředitelé, pokud jsou u státního zastupitelství tyto funkce zřízeny. Vedoucí státní zástupce může určit další uživatele z řad státních zástupců, u okresního státního zastupitelství i vedoucího správy. Čl. 3 Přidělování uživatelských oprávnění (1) Správce přiděluje přístupová oprávnění jednotlivým uživatelům na základě vyplněné žádosti potvrzené vedoucím státním zástupcem. Žádost musí obsahovat a) označení státního zastupitelství a spisovou značku, b) jméno, příjmení, funkci (zařazení) žadatele a jeho kontaktní údaje (čísla telefonu, faxu, ovou adresu), c) prohlášení žadatele o tom, že byl seznámen se zásadami ochrany a používání informací získaných z databáze, d) podpisy žadatele, vedoucího státního zástupce a datum. (2) Správce sdělí osobám, kterým přiděluje oprávnění pro přístup do databáze, údaje o přiděleném uživatelském jménu a přístupovém heslu způsobem zaručujícím důvěrnost sdělovaných údajů. Čl. 4 Správa databáze Správce spravuje databázi prostřednictvím určeného informatika, který a) zajišťuje správnost nastavení aplikace zabezpečující provoz databáze, dbá o její chod a hlásí závady v její činnosti, b) odpovídá za evidenci uživatelů, přiděluje jim přístupová práva, uživatelská jména a hesla, c) je oprávněn kontrolovat, v jakém rozsahu jsou přidělována přístupová práva k databázi u jednotlivých uživatelů. Čl. 5 Ochrana dat (1) Při používání výpočetní techniky pro účely spojené s využíváním databáze musí být zabezpečena ochrana údajů uložených v paměti počítače pomocí ochrany přístupu k těmto údajům heslem a identifikací každého uživatele. U každého uživatele, který přistupuje k databázi, musí být zajištěna jeho identifikace a autentizace, přístupy k databázi musí být logovány a veškeré dotazy učiněné do databáze musí být ukládány do archivního logu. (2) Za zajištění ochrany dat sdělovaných uživatelům z databáze odpovídá příslušný vedoucí státní zástupce. Určený informatik správce zajišťuje pravidelné zálohování výpisů přístupů k databázi. Tyto soubory (logy) je nutno uchovávat nejméně po dobu tří let od jejich založení. Čl. 6 Přístup uživatelů do databáze (1) Přístup do databáze lze uskutečnit jedině za účelem povoleného zjišťování údajů nezbytných pro výkon působnosti státního zastupitelství v rozsahu přidělených uživatelských oprávnění. Za oprávněnost vyhledávání a zjišťování údajů v databázi a za další nakládání s nimi odpovídá určený zaměstnanec, který připojení k databázi uskutečnil. (2) Uživatel se musí při každém připojení k databázi identifikovat přístupovým jménem uživatele a heslem. Hesla musí obsahovat malá a velká písmena, číslice a nealfanumerické znaky, délka hesla minimálně 10 znaků, stejné znaky se mohou vyskytovat nejvýše ve dvou dvojicích. Je zakázáno sdělovat uživatelské jméno a přístupové heslo neoprávněným osobám a používat jiného než povoleného způsobu připojení. (3) V případě, že je porušena ochrana přístupového hesla uživatele, uživatel nebo vedoucí státní zástupce tuto skutečnost ihned ohlásí správci. Po ověření požadavku správce zajistí ukončení platnosti přístupu daného uživatele pod tímto přístupovým heslem. (4) Zásady ochrany dat platí obdobně i pro nakládání s údaji zjištěnými z databáze v případech, v nichž je nutno v zájmu splnění služebního úkolu seznámit s údaji zjištěnými z databáze v nezbytně nutném rozsahu i další osoby. Čl. 7 Zrušovací ustanovení Zrušuje se pokyn obecné povahy nejvyššího státního10 strana 10 Pokyn č. 3 částka 1 zástupce č. 5/2004 ze dne 26. července 2004, jímž se upravuje postup státních zastupitelství při využívání policejní databáze Událost. Čl. 8 Účinnost Tento pokyn obecné povahy nabývá účinnosti dnem 1. října Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renata Vesecká, v.r.11 částka 1 Pokyn č. 4, 5 strana 11 4 Pokyn obecné povahy ze dne 30. srpna 2006, poř. č. 4/2006 o postihu trestných činů motivovaných národnostní, rasovou, politickou a náboženskou nesnášenlivostí Podle 12 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, stanovím: Čl. 1 Obecná ustanovení (1) Státní zastupitelství postupují podle tohoto pokynu v trestním řízení jak o trestných činech spáchaných z národnostních, rasových a jiných nenávistných pohnutek, kde pohnutka spočívající v rasové, národnostní, náboženské a jiné nenávisti nebo nesnášenlivosti je znakem skutkové podstaty, tak i v trestním řízení o jiných trestných činech kde tato zjištěná pohnutka znakem skutkové podstaty trestného činu není (dále jen určené trestné činy). (2) Vedoucí státní zástupci nebo státní zástupci jimi pověření pravidelně vyhodnocují situační zprávy Policie České republiky, informace ze sdělovacích prostředků i jiné podněty za účelem zjištění, zda nepůjde o určené trestné činy. (3) Státní zastupitelství evidují poznatky o výskytu určených trestných činů, jejich příčinách a poznatky o rozhodování orgánů činných v trestním řízení o těchto trestných činech. Čl. 2 Dozor a dohled (1) Státní zástupce při výkonu dozoru ve věcech, v nichž je vedeno trestní stíhání pro určené trestné činy, dbá především na důsledné a urychlené provedení všech vyšetřovacích úkonů ke zjištění pohnutek pachatele. (2) Při dohledu věnují státní zastupitelství zvýšenou pozornost věcem, v nichž je vedeno trestní řízení pro určené trestné činy a zjišťují, zda byla věc odpovídajícím způsobem právně posouzena a byly provedeny všechny úkony nezbytné k objasnění pohnutky jednání pachatele. Čl. 3 Zrušovací ustanovení Zrušuje se pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 3/1995 ze dne 15. května 1995, kterým se upravují podrobnosti postupu státních zastupitelství při postihu trestných činů motivovaných národnostní a rasovou nesnášenlivostí, popřípadě zaměřených na jiné občany pro jejich politické přesvědčení nebo náboženské vyznání, ve znění pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 17/2001 ze dne 13. prosince 2001 a pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 7/2005 ze dne 23. prosince Čl.4 Účinnost Tento pokyn nabývá účinnosti dnem 1. října Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renata Vesecká, v.r. 5 Pokyn obecné povahy ze dne 30. srpna 2006, poř. č. 5/2006, jímž se zrušuje pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 2/1994 ze dne 5. ledna 1994, kterým se podle 9 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství stanoví postup ve smyslu ustanovení 35 odst. 1 zákona o státním zastupitelství a další pokyny obecné povahy nejvyššího státního zástupce Podle 12 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, stanovím: Čl. 1 Pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 2/1994 ze dne 5. ledna 1994, kterým se podle 9 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství stanoví postup ve smyslu ustanovení 35 odst. 1 zákona, se zrušuje. Čl. 2 Pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 11/1994 ze dne 29. listopadu 1994, kterým se upravuje postup státního zastupitelství při přijímání, projednávání a vyřizování peticí, se zrušuje. Čl. 3 Pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 3/1997 ze dne 10. července 1997, kterým se upravují podrobnosti postupu státních zastupitelství při postihu trestných činů proti majetku a nedotknutelnosti obydlí spáchaných v oblastech postižených povodněmi, ve znění pokynů obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 18/2001 ze dne 13. prosince 2001 a č. 7/2005 ze dne 23. prosince 2005, se zrušuje. Čl. 4 Tento pokyn obecné povahy nabývá účinnosti dnem 1. října Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renata Vesecká, v.r.12 strana 12 Pokyn č. 6 částka 1 6 Pokyn obecné povahy ze dne 5. září 2006, poř. č. 6/2006 o postupu státních zástupců podle 174a a 173a trestního řádu Podle 12 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, stanovím: Čl. 1 Obecné ustanovení Rozhodnutím o zastavení trestního stíhání podle 174a tr. ř. nejsou rozhodnutí státních zástupců vydaná v řízení o podmíněném zastavení trestního stíhání ani rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání. 1) Tato rozhodnutí státní zástupci Nejvyššímu státnímu zastupitelství nepředkládají. Čl. 2 Součinnost nižších státních zastupitelství (1) Usnesení o zastavení trestního stíhání a o postoupení věci opatřené doložkou právní moci doručí Nejvyššímu státnímu zastupitelství státní zastupitelství, u něhož nabylo rozhodnutí právní moci, do jednoho týdne od právní moci. Předkládá-li takové usnesení státní zastupitelství, které rozhodovalo ve věci ve druhém stupni, připojí též usnesení vydané v prvním stupni. (2) Jde-li o věc, v níž si Nejvyšší státní zastupitelství vyhradilo předkládání spisového materiálu, nebo v níž přezkoumává rozhodnutí na základě úplného spisového materiálu, připojí se k rozhodnutí vyšetřovací spis, nebo stejnopis vyšetřovacího spisu. K rozhodnutí, které má být přezkoumáno, se připojí doklady o jeho doručení osobám oprávněným podat proti němu stížnost nebo jejich kopie. Obdobně se postupuje ve věci, v níž si Nejvyšší státní zastupitelství vyžádalo předložení spisu k přezkoumání rozhodnutí předloženého Nejvyššímu státnímu zastupitelství bez spisového materiálu. Stejnopisy těchto rozhodnutí se zasílají na vědomí nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství. (3) Rozhodl-li státní zástupce jedním usnesením současně o více osobách a nenabylo-li toto usnesení právní moci současně u všech obviněných, postupuje se podle odstavce 1 v okamžiku, kdy nabude usnesení právní moci u prvního z obviněných. U zbývajících obviněných se již totéž usnesení nepředkládá, pouze se sdělí neprodleně den nabytí právní moci usnesení u každého z obviněných. (4) Nabylo-li usnesení právní moci již v prvním stupni, zašle se stejnopis usnesení, jež se předkládá Nejvyššímu státnímu zastupitelství, na vědomí nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství, které ve věci vykoná dohled. Zjistí-li, že takové rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, zašle neprodleně Nejvyššímu státnímu zastupitelství spolu se spisem stanovisko k takovému usnesení, ve kterém uvede, v čem rozpor se zákonem spatřuje a zda navrhuje, aby nejvyšší státní zástupkyně usnesení zrušila. Tento postup se netýká věcí, v nichž si nejvyšší státní zástupkyně vyhradila předkládání spisového materiálu, nebo v nichž přezkoumává rozhodnutí na základě úplného spisového materiálu ve vybrané trestní věci. Čl. 3 Řízení na základě podnětu (1) Dojde-li nižšímu státnímu zastupitelství podnět k přezkoumání jeho pravomocného usnesení o zastavení trestního stíhání či o postoupení věci ve lhůtě uvedené v 174a odst. 1 tr. ř., předloží neprodleně spisový materiál s podnětem a stručným vyjádřením k jeho obsahu Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Stejnopis předkládací zprávy zašle na vědomí nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství. To neplatí, pokud již dříve předložilo usnesení se spisovým materiálem Nejvyššímu státnímu zastupitelství. V takovém případě zašle podnět Nejvyššímu státnímu zastupitelství se stručným vyjádřením k jeho obsahu. (2) Nejblíže vyšší státní zastupitelství, které rozhodovalo ve věci ve druhém stupni nebo v ní vykonalo dohled, předloží po obdržení předkládacího přípisu od nižšího státního zastupitelství neprodleně Nejvyššímu státnímu zastupitelství stejnopis jím vydaného usnesení spolu se spisovým materiálem potřebným k přezkoumání věci, má-li jej k dispozici a s vlastním vyjádřením k věci. Dojde-li podnět přímo jemu, postupuje obdobně a současně uloží státnímu zastupitelství, které rozhodovalo ve věci v prvním stupni, aby neprodleně předložilo Nejvyššímu státnímu zastupitelství rozhodnutí opatřené doložkou právní moci, spolu s vyšetřovacím spisem s náležitostmi uvedenými v čl. 2 odst. 2. (3) Dojde-li takový podnět jinému státnímu zastupitelství, než tomu, vůči jehož usnesení směřuje, toto státní zastupitelství podnět postoupí neprodleně státnímu zastupitelství, proti jehož rozhodnutí podnět směřuje. Stejnopis přípisu, jímž státní zastupitelství podnět postupuje, zašle současně Nejvyššímu státnímu zastupitelství a připojí k němu kopii podnětu. (4) Nejvyšší státní zastupitelství vyrozumí odesílatele o přijetí podnětu se sdělením, že o jeho vyřízení bude vyrozuměn. Čl. 4 Postup Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyšší státní zastupitelství přezkoumá na základě úplného spisového materiálu každé usnesení o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci vydané v přípravném řízení trestním u trestných činů, jejichž výčet je uveden v příloze tohoto pokynu obecné povahy a dále ve věcech, v nichž tak nejvyšší státní zástupkyně stanoví opatřením. Je-li Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručen obsahově shodný opakovaný podnět v téže věci, vyrozumí podatele o odložení věci bez dalšího přezkoumání. Čl. 5 Společné ustanovení Má-li být vydáno rozhodnutí obsahově navazující na 1) 70 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).13 částka 1 Pokyn č. 6 strana 13 usnesení o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci vydané v přípravném řízení, státní zástupce k tomu příslušný je vydá nebo podá návrh soudu na jeho vydání až po uplynutí lhůty tří měsíců od okamžiku, kdy rozhodnutí o zastavení trestního stíhání či o postoupení věci nabylo právní moci, není-li tak nutno učinit bezodkladně. Čl. 6 Zrušovací ustanovení Zrušuje se pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 8/2001 ze dne 13. prosince 2001, kterým se upravuje postup státních zástupců v trestním řízení při využívání oprávnění nejvyššího státního zástupce podle 174a tr. ř. a při plnění povinnosti státních zástupců podle 173a tr. ř., ve znění pokynů obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2002, č. 13/3003, č. 2/2004, č. 8/2004 a č. 5/2005. Čl. 7 Účinnost Tento pokyn nabývá účinnosti dnem 1. října Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renata Vesecká, v.r. Příloha Trestné činy, v nichž Nejvyšší státní zastupitelství vždy přezkoumá usnesení o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci na základě úplného spisového materiálu: - trestné činy rasově motivované nebo spáchané příslušníky extremistických skupin, - úmyslné trestné činy, jimiž byla způsobena smrt, a trestné činy, při jejichž spáchání došlo ke smrti osoby mladší patnácti let, bez ohledu na formu zavinění, - trestné činy spáchané veřejnými činiteli, bylo-li předmětem trestního stíhání korupční jednání či zneužití pravomoci veřejného činitele, - trestné činy v dopravě, jimiž byla způsobena těžká újma na zdraví více osob nebo smrt i jen jedné osoby, - trestné činy hospodářské, pokud jimi byla způsobena škoda převyšující 10 mil. Kč.14 strana 14 Pokyn č. 7 částka 1 7 Pokyn obecné povahy 21. listopadu 2006, poř. č. 7/2006 o dovolání v trestních věcech Podle 12 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, stanovím: Čl. 1 Obecná ustanovení (1) Státní zastupitelství činné před soudem druhého stupně přezkoumá rozhodnutí tohoto soudu bezprostředně po jeho doručení a jsou-li dány zákonné důvody dovolání, 1) předloží bez zbytečného odkladu návrh na dovolání Nejvyššímu státnímu zastupitelství. (2) Podá-li návrh na dovolání jiné krajské státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství anebo podá-li podnět k podání dovolání okresní státní zastupitelství (dále jen návrh na dovolání ) přímo Nejvyššímu státnímu zastupitelství, zašle jeho stejnopis současně státnímu zastupitelství činnému před soudem druhého stupně. (3) Rozhodl-li soud v rozporu s návrhem státního zástupce ve věci samé, 2) státní zástupce informuje státní zastupitelství, jež bylo činné před soudem prvního stupně o tom, zda podává návrh na dovolání či nikoliv; v tom případě uvede i důvody, pro které návrh na dovolání nepodal. Stejnopis informace nebo kopii návrhu dovolání založí do spisu státního zastupitelství. Čl. 2 Návrh na dovolání (1) Státní zastupitelství předloží návrh na dovolání Nejvyššímu státnímu zastupitelství se svým spisem obsahujícím rozhodnutí, proti němuž má dovolání směřovat, 3) a se spisovým materiálem, který má k dispozici. Obsah dozorového spisu státního zastupitelství prvního stupně, případně další spisový materiál k posouzení důvodnosti dovolání, opatří státní zastupitelství neprodleně a předloží jej Nejvyššímu státnímu zastupitelství dodatečně, nejpozději do měsíce od doručení napadaného rozhodnutí, anebo sdělí důvody, které tomu brání. (2) Návrh na dovolání obsahuje zejména: a) označení rozhodnutí, proti kterému má dovolání směřovat, b) jméno, příjmení, datum narození a bydliště obviněného, c) stručný popis skutkového stavu, d) výrok rozhodnutí, proti kterému má dovolání směřovat, rozsah a důvod dovolání, včetně jeho zákonného označení, e) údaj, zda má být dovolání podáno ve prospěch či neprospěch obviněného, f) návrh na rozhodnutí dovolacího soudu, g) odůvodnění návrhu na dovolání, h) další skutečnosti významné pro posouzení důvodnosti dovolání, i) datum doručení napadaného rozhodnutí státním zastupitelstvím činným v prvém i druhém stupni. (3) Místo návrhu na dovolání lze předložit nástin dovolání s náležitostmi uvedenými v odstavci 2 písm. a) až g) a se stručnou předkládací zprávou obsahující údaje uvedené v písm. h) a i), pokud nebyly uvedeny v nástinu dovolání. Čl. 3 Postup Nejvyššího státního zastupitelství (1) Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství po vyhodnocení spisového materiálu předloží nejvyšší státní zástupkyni nástin dovolání nebo návrh na odložení návrhu na dovolání. Státním zastupitelstvím činným u soudu prvního a druhého stupně zašle stejnopis dovolání nebo vyrozumění, že důvody pro dovolání shledány nebyly. Obdobně postupuje, podal-li návrh na dovolání jiný útvar Nejvyššího státního zastupitelství. (2) Dospěje-li státní zástupce po přezkoumání věci z vlastní iniciativy k závěru, že jsou splněny podmínky pro podání dovolání, zpracuje nástin dovolání, v opačném případě učiní o stanovisku záznam do spisu. Obdobně postupuje, přezkoumá-li věc na základě podnětu jiné osoby k podání dovolání. Podatele o učiněném opatření vyrozumí. (3) Státní zástupce, který se účastní veřejného zasedání o dovolání, je oprávněn vzít dovolání nejvyšší státní zástupkyně zpět, zjistí-li, že není důvodné. (4) Opis rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání se doručí státnímu zastupitelství, které podalo návrh na dovolání a dále státnímu zastupitelství, které bude ve věci činné, došlo-li ke zrušení napadeného rozhodnutí. Čl. 4 Dovolání obviněného a podnět k dovolání (1) Státní zastupitelství, kterému soud doručí opis dovolání obviněného, 4) předloží neprodleně spisový materiál, který má k dispozici, včetně rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Obdobně postupuje, je-li státnímu zastupitelství doručen podnět se žádostí o podání dovolání nejvyšší státní zástupkyní, a to i když lhůta pro podání dovolání uplynula. V předkládací zprávě vyznačí běh lhůty pro podání dovolání a připojí k ní spisový materiál, který má k dispozici. (2) Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství po doručení opisu dovolání obviněného přezkoumá spisový materiál bez ohledu na důvod uplatněný obviněným, a pokud dospěje k závěru, že podání dovolání nejvyšší státní zástupkyní je důvodné i z jiných důvodů, zpracuje nástin dovolání. Je-li opis dovolání obviněného doručen přímo soudem prvního stupně, vyžádá si od nižšího státního zastupitelství spisový materiál. 1) 265a a 265b tr. ř. 2) 265a odst. 2 tr. ř. 3) 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. 4) 265h odst. 2 tr. ř.15 částka 1 Pokyn č. 7 strana 15 (3) Neshledá-li státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství důvod k podání dovolání a vyžaduje-li to povaha a závažnost věci, vypracuje vyjádření k dovolání obviněného, které s případným souhlasem s projednáním dovolání v neveřejném zasedání doručí soudu prvního stupně. 5) Tento souhlas je možno vyslovit i dodatečně. Čl. 5 Zrušovací ustanovení Zrušuje se pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 9/2001 ze dne 13. prosince 2001, kterým se upravuje postup státních zastupitelství v řízení o dovolání v trestních věcech, ve znění pokynů obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 4/2003 a č. 2/2005. Čl. 6 Účinnost Tento pokyn nabývá účinnosti dnem 1. ledna Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renata Vesecká, v.r. 5) 265h odst. 2, 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.16 strana 16 Pokyn č. 8 částka 1 8 Pokyn obecné povahy 27. listopadu 2006, poř. č. 8/2006 o stížnosti pro porušení zákona Podle 12 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, stanovím: Čl. 1 Obecné ustanovení (1) V přezkumném řízení státní zastupitelství prošetřuje, 1) zda pravomocným rozhodnutím státního zástupce nebo soudu byl porušen zákon a) v neprospěch obviněného, a převažuje zájem na plné zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, nad zájmem na nezměnitelnosti takového rozhodnutí, b) nikoli výlučně v neprospěch obviněného, a podání stížnosti pro porušení zákona (dále jen stížnost ) může mít význam pro sjednocení praxe nebo pro výklad zákona. (2) Přezkumné řízení provádí příslušné státní zastupitelství na základě podnětu nebo z vlastní iniciativy státního zastupitelství. 2) Čl. 2 Příslušnost (1) Příslušnost státního zastupitelství provést přezkumné řízení se řídí trestním řádem. 3) Pro určení příslušnosti státního zastupitelství při přezkoumávání více věcí, které spolu souvisejí, se užijí ustanovení trestního řádu o společném řízení přiměřeně. Ustanovení o příslušnosti se použijí přiměřeně při přezkumném řízení v trestních věcech, v nichž byla činná bývalá prokuratura. (2) Státním zastupitelstvím činným ve věci v posledním stupni je to, které se účastnilo na procesních úkonech podle trestního řádu. Za tuto činnost se nepovažuje zejména a) výkon dohledu, 4) nebyl-li dán nižšímu státnímu zastupitelství závazný pokyn, b) vyžadování informací o trestních věcech, 5) c) vzetí na vědomí rozhodnutí soudu učiněného v neveřejném zasedání, d) postup státního zastupitelství, které bylo činné v řízení o dovolání, nestanoví-li zvláštní předpis 6) nebo tento pokyn obecné povahy jinak. (3) V případě, že podnět směřuje proti pravomocnému rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení, kde je dána příslušnost nižšího státního zastupitelství, a současně i proti pravomocnému rozhodnutí vydanému v původním řízení, kde je dána příslušnost vyššího státního zastupitelství, je příslušné vyšší státní zastupitelství i v části týkající se obnovy řízení. (4) Nejvyšší státní zastupitelství provádí přezkumné řízení ve věcech, v nichž bylo činné v posledním stupni, včetně věcí, v nichž nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání anebo Nejvyšší státní zastupitelství přezkoumalo pravomocné usnesení státního zastupitelství nižšího stupně o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci. Čl. 3 Kompetenční výluky (1) Státní zastupitelství nepřezkoumává podněty ve věcech, v nichž byl již proveden přezkum státním zastupitelstvím na základě pověření ministra spravedlnosti (dále jen ministr ). 7) Takový podnět předloží Ministerstvu spravedlnosti (dále jen ministerstvo ) k dalšímu opatření s obsahem přezkumného spisu a na výsledky předchozího přezkoumání stručně odkáže. (2) Státní zastupitelství nepřezkoumává podněty v rozsahu, v němž bylo o namítaném porušení zákona rozhodnuto Ústavním soudem. Takový podnět postoupí s návrhem na odložení ministerstvu a připojí stejnopisy listin, z nichž tyto skutečnosti vyplývají. (3) Zjistí-li státní zastupitelství při přezkoumání podnětu, že jsou ve věci současně dány důvody pro podání stížnosti i pro dovolání, předloží Nejvyššímu státnímu zastupitelství návrh na podání dovolání a ministerstvo o tom vyrozumí. Nepodá-li nejvyšší státní zástupkyně dovolání, může Nejvyšší státní zastupitelství vrátit podnět se spisem zpět příslušnému státnímu zastupitelství k provedení přezkumného řízení. (4) Zrušila-li nejvyšší státní zástupkyně pravomocné usnesení státního zastupitelství nižšího stupně o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci, nepřezkoumává státní zastupitelství podněty směřující vůči těmto rozhodnutím ani rozhodnutím na základně nich vydaným. Takový podnět postoupí ministerstvu a připojí stejnopisy příslušných rozhodnutí. Čl. 4 Návrh na odložení podnětu (1) Návrh na odložení podnětu s předepsanými náležitostmi 8) učiní příslušné státní zastupitelství ministru v před- 1) 466 tr. ř. Část čtvrtá vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů. 2) 46 vyhlášky č. 23/1994 Sb. 3) 466 tr. ř. 4) 12c až 12f zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. 5) 12g a 12h zákona o státním zastupitelství. 6) 32 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů. 7) Čl. IV zákona č. 292/1993 Sb. 8) 43 odst. 1 vyhlášky č. 23/1994 Sb.17 částka 1 Pokyn č. 8 strana 17 kládací zprávě, k níž připojí potřebný spisový materiál. 9) Považuje-li podání stížnosti za neúčelné, odůvodní to v předkládací zprávě. (2) Přezkumný spis musí obsahovat podrobný skutkový a právní rozbor přezkoumávané věci. Směřuje-li podnět proti pravomocnému usnesení státního zastupitelství nižšího stupně o zastavení trestního stíhání nebo postoupení věci, které již bylo přezkoumáno Nejvyšším státním zastupitelstvím, postačí v přezkumném spise uvést odkaz na tuto skutečnost. V těchto věcech Nejvyšší státní zastupitelství návrh na odložení podnětu ministru spravedlnosti v předkládací zprávě stručně odůvodní. Čl. 5 Nástin stížnosti (1) Nástin stížnosti obsahuje zejména: a) označení rozhodnutí, proti kterému má stížnost směřovat, s uvedením jeho podstatného obsahu a dne nabytí právní moci, b) jméno, datum narození, případně úmrtí a bydliště obviněného, c) označení výroku rozhodnutí, který má být stížností napaden a v jakém rozsahu, d) důvody napadení výroku rozhodnutí, včetně označení zákonných ustanovení, která byla tímto výrokem nebo v předcházejícím řízení porušena, e) stručný popis skutkového stavu, má-li pro posouzení věci význam, f) rozbor vad, které vedly k porušení zákona; jde-li o porušení zákona ve výroku o trestu, i odůvodnění okolností, za nichž lze stížnost podat, 10) g) návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu. (2) Předkládací zpráva pro ministra obsahuje: a) jméno státního zástupce, který nástin a zprávu vypracoval, b) další poznatky, pokud nevyplývají z předkládaného spisového materiálu nebo z nástinu stížnosti, c) zdůvodnění případného judikatorního významu stížnosti, d) je-li navrhováno podání stížnosti proti rozhodnutí, jehož zrušení se lze domáhat cestou dovolání, 11) informaci, zda bylo podáno dovolání, e) případně návrh na odložení či přerušení výkonu rozhodnutí. 12) (3) K předkládací zprávě se připojí: a) nástin stížnosti, b) podnět ke stížnosti, c) dostupný spisový materiál, z něhož vycházelo přezkoumávané rozhodnutí a předcházející řízení, včetně příloh, které byly po nabytí právní moci vráceny, pokud nejsou ve spise založeny jejich opisy nebo podstatné výpisy. Hrozí-li nebezpečí z prodlení a nelze-li opatřit ihned trestní spis, lze předložit koncept vyšetřovacího spisu spolu s opisy částí spisového materiálu založených do spisu po podání obžaloby; dozorový spis se připojí, je-li pro posouzení stížnosti ministrem nutné zjistit z něho patrné okolnosti. Čl. 6 Přezkoumání věci z vlastní iniciativy (1) Ustanovení o příslušnosti platí přiměřeně i pro přezkoumání věci z vlastní iniciativy státního zastupitelství, může je však provést i vyšší státní zastupitelství. (2) Požaduje-li přezkoumání věci jiné než příslušné státní zastupitelství, předloží příslušnému státnímu zastupitelství návrh na provedení přezkumného řízení s nezbytným spisovým materiálem a stejnopis návrhu současně zašle nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství, není-li s ním totožné. V návrhu uvede věcný rozbor vad, které vedly k porušení zákona, označení těch zákonných ustanovení, která byla porušena, a výroky, jež mají být napadeny stížností, případně odůvodní, proč nelze předložit veškerý nezbytný materiál. (3) Neshledá-li příslušné státní zastupitelství důvod k podání stížnosti, věc odloží. Přezkoumává-li věc na návrh jiného státního zastupitelství, vyrozumí o výsledku toto státní zastupitelství sdělením důvodů odložení, anebo stejnopisem nástinu stížnosti. (4) Státní zastupitelství, které podalo návrh na přezkoumání věci a jemuž nebylo příslušným státním zastupitelstvím vyhověno, může požádat státní zastupitelství, které vykonává dohled nad příslušným státním zastupitelstvím, o posouzení jeho postupu a zašle mu neprodleně potřebný spisový materiál. Shledá-li dohledové státní zastupitelství důvod k podání stížnosti, vypracuje její nástin a předloží jej ministru s předkládací zprávou, v níž označí státní zastupitelství, z jehož iniciativy byl nástin stížnosti vypracován a přiloží jeho návrh na přezkoumání věci. O svém opatření informuje příslušné státní zastupitelství i státní zastupitelství, které dohled iniciovalo. Čl. 7 Součinnost (1) Příslušné státní zastupitelství si potřebný spisový materiál vyžádá přímo od orgánu činného v trestním řízení, který ve věci rozhodl. O opatření spisového materiálu může též požádat nižší státní zastupitelství. Obsah dozorového spisu jiného státního zastupitelství si vyžádá, je-li to k přezkoumání věci nezbytné. (2) Bylo-li příslušné státní zastupitelství ministerstvem vyrozuměno o podání stížnosti, bezodkladně předloží obsah přezkumného spisu Nejvyššímu státnímu zastupitelství. (3) Nejvyšší státní zastupitelství zašle rozhodnutí Nejvyššího soudu po jeho doručení příslušnému státnímu zastupitelství, jemuž vrátí současně obsah spisu, dále státnímu zastupitelství, které podalo návrh na přezkoumání věci, a státnímu zastupitelství, které bude případně ve věci dále činné. Čl. 8 Přechodné ustanovení Podnět podaný v trestní věci, v níž zákonnost rozhodnutí 9) 43 odst. 3 vyhlášky č. 23/1994 Sb. 10) 266 odst. 2 tr. ř. 11) 265a odst. 1, 2 tr. ř. 12) 275 odst. 4 tr. ř.18 strana 18 Pokyn č. 8 částka 1 a řízení mu předcházejícího přezkoumala prokuratura přede dnem účinnosti zákona č. 283/1993 Sb., se pokládá za podnět ve smyslu stávajících předpisů. 13) Není-li navrhován ministru jiný způsob vyřízení podnětu, nepředkládá se mu celý spisový materiál, ale jen příslušný spis prokuratury, která předchozí podnět vyřídila, se sdělením, že se státní zastupitelství s tímto vyřízením ztotožňuje. Čl. 9 Zrušovací ustanovení Zrušuje se pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 1/1998 ze dne 29. ledna 1998, kterým se upravuje postup státních zastupitelství při přezkoumávání trestních věcí na základě podnětů ke stížnostem pro porušení zákona a při přezkoumávání trestních věcí z vlastní iniciativy státního zastupitelství, ve znění pokynů obecné povahy č. 10/2001 a č. 2/2005. Čl. 10 Účinnost Tento pokyn obecné povahy nabývá účinnosti dnem 1. ledna Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renata Vesecká, v.r. 13) 31 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 23/1994 Sb.19 částka 1 Pokyn č. 9 strana 19 9 Pokyn obecné povahy 27. listopadu 2006, poř. č. 9/2006, jímž se mění pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 1/2005 ze dne 26. ledna 2005, kterým se upravuje postup státních zástupců pří výkonu působnosti státního zastupitelství v oblasti právního styku s cizinou v trestních věcech, ve znění pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 3/2005 ze dne 4. listopadu 2005 Podle 12 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, stanovím: Čl. I Pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 1/2005 ze dne 26. ledna 2005, kterým se upravuje postup státních zástupců při výkonu působnosti státního zastupitelství v oblasti právního styku s cizinou v trestních věcech, ve znění pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 3/2005 ze dne 4. listopadu 2005, se mění takto: 1. V čl. 4 se odstavec 5 zrušuje. 2. Za čl. 16 se vkládá nový čl. 16a, který včetně nadpisu zní: "Čl. 16a Zvláštní informační povinnost podle některých mezinárodních smluv (1) Povinnost informovat cizí státy či příslušné mezinárodní organizace (okruh subjektů, které mají být informovány, je uveden k příslušné mezinárodní smlouvě) o průběhu a výsledcích trestního řízení, která vyplývá z některých mnohostranných mezinárodních smluv, jde-li o trestné činy, k jejichž stíhání a trestání tyto mezinárodní smlouvy zavazují, plní státní zástupci prostřednictvím mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti tak, že mu zašlou informaci, kterou ustanovení smluv uvedených v odstavci 2 tohoto článku požadují. (2) Povinnosti informovat cizí státy či příslušné mezinárodní organizace o výsledku trestního řízení vyplývají zejména z: a) čl. 13 odst. 5 Úmluvy o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla z 14. září 1963 (č. 102/1984 Sb.) - povinnost informovat o úmyslu uplatnit jurisdikci v trestních věcech České republiky, b) čl. 6 a čl. 11 Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z 16. prosince 1970 (č. 96/1974 Sb.) - povinnost informovat o úmyslu uplatnit jurisdikci v trestních věcech České republiky, o okolnostech trestného činu a o výsledku trestního řízení či vyřízení dožádání Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO); c) čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z 23. září 1971 (č. 16/1974 Sb.; s Protokolem o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví z 24. února 1988, č. 138/2002 Sb. m. s.) - povinnost informovat o úmyslu uplatnit jurisdikci v trestních věcech České republiky, okolnostech trestného činu a o výsledku trestního řízení či vyřízení dožádání Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO); d) čl. 11 Úmluvy o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců z 14. prosince 1973 (č. 131/1978 Sb.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů; e) čl. 14 odst. 2 a 3 Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů z 26. října 1979 (č. 114/1996 Sb.; do textu Úmluvy lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a na Státním úřadu pro jadernou bezpečnost) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení státy přímo dotčené a generálního ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA), nejde-li o případ, kdy jde o jaderný materiál pro domácí použití a jak pachatel, tak materiál zůstávají na území smluvní strany, kde byl trestný čin spáchán; f) čl. 7 Mezinárodní úmluvy proti braní rukojmí z 17. prosince 1979 (č. 36/1988 Sb.) - povinnost informovat o úmyslu uplatnit jurisdikci v trestních věcech České republiky a o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů; g) čl. 6 odst. 4 Úmluvy proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z 10. prosince 1984 (č. 143/1988 Sb.) - povinnost informovat o úmyslu uplatnit jurisdikci v trestních věcech České republiky; h) čl. 15 odst. 1 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988 (č. 100/2005 Sb. m. s.; s Protokolem o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině z 10. března 1988, č. 101/2005 Sb. m. s.) - povinnost informovat o úmyslu uplatnit jurisdikci v trestních věcech České republiky a o výsledku trestního řízení či vyřízení dožádání generálního tajemníka Mezinárodní námořní organizace (IMO); i) čl. 16 Mezinárodní úmluvy o potlačování teroristických bombových útoků z 15. prosince 1997 (č. 80/2001 Sb. m. s.) - povinnost informovat o úmyslu uplatnit jurisdikci v trestních věcech České republiky a o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů; j) čl. 19 Mezinárodní úmluvy o potlačování financování terorismu z 10. ledna 2000 (č. 18/2006 Sb. m. s.) - povinnost informovat o úmyslu uplatnit jurisdikci v trestních věcech České republiky a o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů. 3. V článku 19 v závorce se mění odkaz na webové stránky Atlasu Evropské justiční sítě na odkaz "http://www.ejncrimjust.eu.int/atlas_advanced.aspx". 4. Za čl. 85 se vkládá nový článek 85a, který včetně nadpisu zní: "Čl. 85a Zvláštní ustanovení o zajišťovacím příkazu mezi členskými státy Evropské unie (1) Využije-li státní zástupce postup podle 460a - 460d tr. ř., zašle kopii příkazu a osvědčení o vydání příkazu k zajištění vydaného podle vzoru stanoveného vyhláš-20 strana 20 Pokyn č. 9 částka 1 kou č. 258/2006 Sb., mezinárodnímu odboru Nejvyššího státního zastupitelství. (2) Státní zástupce krajského státního zastupitelství, který rozhodl o uznání příkazu k zajištění majetku podle 460f odst. 1 tr. ř., event. o jeho neuznání podle 460f odst. 2 tr. ř., zašle kopii takového rozhodnutí mezinárodnímu odboru Nejvyššího státního zastupitelství. Zároveň sdělí, zda rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění majetku bylo vykonáno." 5. V příloze č. 9, jíž se stanoví vzory podání, se doplňují vzory č. 32 až 36, které znějí: viz dále přílohy tohoto pokynu Čl. II Účinnost Tento pokyn obecné povahy nabývá účinnosti dnem 1. prosince Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renata Vesecká, v.r. Zobrazit více Nejvyšší státní zastupitelství ------------------------------------- SL 920/2003 Sbírka pokynů obecné povahy nejvyššího státního zástupce ---------------------------------------- Poř. č. 14/2003 POKYN Více Účetní jednotka: Západočeské muzeum v Plzni. SMĚRNICE č 17. upravující postup vyřizování stížností přijatých v Západočeském muzeu v Plzni Účetní jednotka: Západočeské muzeum v Plzni SMĚRNICE č 17 upravující postup vyřizování stížností přijatých v Západočeském muzeu v Plzni CL 1 Předmět a rozsah směrnice Tato interní směrnice vychází z platných Více Část první. Úvodní ustanovení Instrukce Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva vnitra, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5.4.2007 č.j. 142/2007-ODS-Org, Více Schváleno sněmem NK ČR dne 21.11.2013, souhlas Ministerstva spravedlnosti č.j. 743/2013-OSD-ENA/14 Schváleno sněmem NK ČR dne 21.11.2013, souhlas Ministerstva spravedlnosti č.j. 743/2013-OSD-ENA/14 Předpis přijatý sněmem Notářské komory České republiky podle 37 odst. 3, písm. m) zákona č. 358/1992 Sb., Více POKYN ŘEDITELKY ŠKOLY k vyřizování stížností, oznámení a podnětů Rada města Velké Meziříčí stanoví na základě 102 odst. 2 písm. n) z. č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, tato Pravidla Rady města Velké Meziříčí pro přijímání a vyřizování stížností Více Směrnice č. 2/2013 Pravidla pro zajištění přístupu k informacím ÚPLNÉ ZNĚNÍ NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu ze dne 31. května 2010 jak vyplývá ze změn provedených nařízením vlády č. 170/2014 Sb. Vláda nařizuje Více Základní škola a Mateřská škola Sudice, příspěvková organizace Směrnice k vyřizování stížností Č.j.: Účinnost od: 2. 9. 2013 Základní škola a Mateřská škola Sudice, příspěvková organizace Směrnice k vyřizování stížností Č.j.: Účinnost od: 2. 9. 2013 Spisový znak: Skartační znak: Změny: Tato směrnice ruší všechny předcházející Více 357/2011 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ. Změna zákona o Rejstříku trestů 357/2011 Sb. ZÁKON ze dne 27. října 2011, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějích předpisů, a některé dalí zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Více SBÍRKA ZÁKONŮ. Ročník 2012 ČESKÁ REPUBLIKA. Částka 52 Rozeslána dne 7. května 2012 Cena Kč 90, O B S A H : Ročník 2012 SBÍRKA ZÁKONŮ ČESKÁ REPUBLIKA Částka 52 Rozeslána dne 7. května 2012 Cena Kč 90, O B S A H : 141. Zákon, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením Více Vyřizování stížností č. 2.5 Vyřizování stížností č. 2.5 ZŠPŠCHOT SŘ 2/2014 Vypracoval: Mgr. Bc. Drahomíra Danielková Pedagogická rada projednala dne 22. ledna 2014 Směrnice nabývá platnosti ode dne 1. února 2014 Směrnice nabývá účinnosti Více ORGANIZAČNÍ ŘÁD ŠKOLY Základní škola Jihlava, Jungmannova 6, příspěvková organizace ORGANIZAČNÍ ŘÁD ŠKOLY část: 19. SMĚRNICE K VYŘIZOVÁNÍ STÍŽNOSTÍ Č.j.: Spisový znak Skartační znak 901 /2013 A.1. A10 Vypracoval: Schválil: Více ČÁST I. Obecná ustanovení. Čl. 1 Předmět směrnice. Čl. 2 Základní pojmy Směrnice č. 6/2006 města Holešova, kterou se stanovují pravidla pro přijímání a vyřizování stížností a petic Rada města Holešova schválila dne 15. června 2006 podle ustanovení 102 odst. 2 písm. n) zákona Více Obsah. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník...12. Obsah. Předmluva...11 Obsah Předmluva...11 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník...12 ČÁST PRVNÍ Obecná část...12 Hlava I Působnost trestních zákonů...12 Díl 1 Žádný trestný čin bez zákona...12 Díl 2 Časová působnost...12 Díl Více Základní škola profesora Josefa Brože, Vlachovo Březí, okres Prachatice Základní škola profesora Josefa Brože, Vlachovo Březí, okres Prachatice Komenského 356, PSČ: 384 22 IČO: 47258721 tel.: 388 320 215 mail.: zspjb@zs-vlachovobrezi.net SMĚRNICE K VYŘIZOVÁNÍ STÍŽNOSTÍ I. Více ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., vyhlášky č. 110/2004 Sb., vyhlášky č. 617/2004 Sb., vyhlášky č. 277/2006 Sb. a vyhlášky č. 64/2012 Sb. VYHLÁŠKA Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. ze dne 18. prosince 2000, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů Více 209/1997 Sb. ZÁKON. ze dne 31. července 1997. o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů ČÁST PRVNÍ 209/1997 Sb. ZÁKON ze dne 31. července 1997 o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů Změna: 265/2001 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Více 1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství 1 ) (dále jen nařízení Strana 560 Sbírka zákonů č. 38 / 2008 Částka 11 38 ZÁKON ze dne 17. ledna 2008 o vývozu a dovozu zboží, které by mohlo být použito pro výkon trestu smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující Více ČÁST PRVNÍ ORGANIZACE PŘIJÍMACÍHO ŘÍZENÍ DO PRVNÍHO ROČNÍKU VZDĚLÁVÁNÍ VE STŘEDNÍ ŠKOLE Platné znění vyhlášky č. 671/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn Ministerstvo Více Strana 1 Usnesení představenstva České advokátní komory č. 2/1998 Věstníku ze dne 14. dubna 1998 Strana 1 Usnesení představenstva České advokátní komory č. 2/1998 Věstníku ze dne 14. dubna 1998 Usnesení představenstva České advokátní komory č. 2/1998 Věstníku ze dne 14. dubna 1998, kterým se upravuje Více 272/2001 Sb. ZÁKON. ze dne 10. července 2001, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 257/2000 Sb. 272/2001 Sb. ZÁKON ze dne 10. července 2001, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 257/2000 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl.I Více ZÁSADY PRO PŘIJÍMÁNÍ A VYŘIZOVÁNÍ ŽÁDOSTÍ O POSKYTNUTÍ INFORMACÍ podle zákona č.106/1999 Sb.,o svobodném přístupu k informacím Obec Pravlov, Pravlov 30, 664 64 Dolní Kounice Směrnice č.1/2009 ZÁSADY PRO PŘIJÍMÁNÍ A VYŘIZOVÁNÍ ŽÁDOSTÍ O POSKYTNUTÍ INFORMACÍ podle zákona č.106/1999 Sb.,o svobodném přístupu k informacím Úvodní ustanovení: Více Předpis Notářské komory České republiky o Seznamu listin o manželském majetkovém režimu Schváleno sněmem NK ČR dne 21.11.2013, souhlas Ministerstva spravedlnosti č.j. 743/2013-OSD-ENA/14 Předpis přijatý sněmem Notářské komory České republiky podle 37 odst. 3 písm. u) zákona č. 358/1992 Sb., Více 671 VYHLÁŠKA ze dne 21. prosince 2004, kterou se stanoví podrobnosti o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách 671 VYHLÁŠKA ze dne 21. prosince 2004, kterou se stanoví podrobnosti o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách ve znění vyhlášky č. 422/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 46/2008 Sb., Více Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 2015, č. j. MSP-686/2014-OJ-SO/, o výběru kandidátů na funkci soudce okresních a krajských soudů Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 2015, č. j. MSP-686/2014-OJ-SO/, o výběru kandidátů na funkci soudce okresních a krajských soudů Cílem Instrukce je stanovit pravidla základního stupně výběru Více ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. a vyhlášky č. 110/2004 Sb. VYHLÁŠKA Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. ze dne 18. prosince 2000, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů Více 381/2005 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ. Změna zákona o Veřejném ochránci práv 381/2005 Sb. ZÁKON ze dne 19. srpna 2005, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějích předpisů, a některé dalí zákony Změna: 278/2009 Sb. Změna: 281/2009 Sb. Změna: Více Předpis Notářské komory České republiky o Evidenci právních jednání pro případ smrti Schváleno sněmem NK ČR dne 21.11.2013, souhlas Ministerstva spravedlnosti č.j. 743/2013-OSD-ENA/14 Předpis přijatý sněmem Notářské komory České republiky podle 37 odst. 3 písm. q) zákona č. 358/1992 Sb., Více ZÁKON. ze dne...2013, I I I. N á v r h ZÁKON ze dne...2013, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších Více 201 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 31. května 2010 o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu * 201 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 31. května 2010 o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu Vláda nařizuje k provedení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., Více Jednací řád Kanceláře Technologické agentury České republiky (dále jen jednací řád ) Čl. 1 Úvodní ustanovení Jednací řád Kanceláře Technologické agentury České republiky (dále jen jednací řád ) Čl. 1 Úvodní ustanovení 1.1. Jednací řád Kanceláře Technologické agentury České republiky (dále jen Kancelář ) upravuje Více Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Strana 2 Sbírka zákonů č. 1 / 2012 1 ZÁKON ze dne 9. prosince 2011, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Parlament se usnesl na Více MĚSTO RAKOVNÍK ZPRACUJÍCÍ ORGÁN: MĚSTSKÝ ÚŘAD RAKOVNÍK KANCELÁŘ TAJEMNÍKA ÚŘADU MĚSTO RAKOVNÍK ZPRACUJÍCÍ ORGÁN: MĚSTSKÝ ÚŘAD RAKOVNÍK KANCELÁŘ TAJEMNÍKA ÚŘADU SMĚRNICE UPRAVUJÍCÍ PRAVIDLA PRO VYŘIZOVÁNÍ STÍŽNOSTÍ A PETIC DRUH NORMY SMĚRNICE EVIDENČNÍ S 20/2009 ČÍSLO PLATNOST Dnem Více Přednáška pro VIII. jarní semestr magisterského studia. Prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc. 26. 2. 2015 Přednáška pro VIII. jarní semestr magisterského studia Prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc. 26. 2. 2015 Vznik a vývoj inkvizičního trestního řízení Angloamerické trestní řízení Vývoj trestního procesu Více 21. Směrnice o poskytování informací podle zákona č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Část I. Obecná ustanovení Město Moravská Třebová 1 Druh předpisu: Název předpisu: Pravidla Pravidla upravující postup poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Číslo předpisu: 1/2010 Výtisk č.: 01 Platnost od: 1.2.2010 Více ZÁKON ze dne... 2015 o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o státním zastupitelství III. N á v r h ZÁKON ze dne... 2015 o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o státním zastupitelství Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna trestního řádu Více %C5%A1koln%C3%AD+rok+2011%2F2012 Termíny přijímacích zkoušek na střední školy a konzervatoře ve školním roce 2011/2012 pro školní rok 2012/2013 (Gesce odbor 20)* Termíny pro přijímací řízení na střední školy a konzervatoře stanoví zákon Více Směrnice o postupu školy při poskytování informací Střední průmyslová škola elektrotechnická a informačních technologií Brno Směrnice o postupu školy při poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Číslo dokumentu: Více Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. č.j. MSMT-45997/2013-1 V Praze dne 12.12. 2013 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Směrnice náměstka ministra pro vzdělávání ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterou se schvaluje statut a jednací řád Akreditační komise pro vyšší Více Tvorba spisu a spisové značky a evidence spisů při jejich půjčování. Metodický návod odboru archivní správy a spisové služby a odboru legislativy MV. Čj.: AS-196/2-2007 Praha 29. ledna 2007 Tvorba spisu a spisové značky a evidence spisů při jejich půjčování. Metodický návod odboru archivní správy a spisové služby a odboru legislativy MV. Spisovou službou Více 1/2012 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ. Změna zákona o zaměstnanosti 1/2012 Sb. ZÁKON ze dne 9. prosince 2011, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Více Rozhodčí soud při EACCL ROZHODČÍ ŘÁD Rozhodčí soud při EACCL ROZHODČÍ ŘÁD 1 1. Rozhodčí soud při EACCL (dále jen Soud ) je servisní organizací pro rozhodce s ní spolupracující ( 3). Soud není stálým rozhodčím soudem ve smyslu ust. 13 zákona Více O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU K INFORMACÍM SMĚRNICE č.2 O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU K INFORMACÍM GYMNÁZIUM VODŇANY www.gymnaziumvodnany.cz Tel./fax 383 383 743, kancelar@gymnaziumvodnany.cz 1 GYMNÁZIUM VODŇANY Směrnice o svobodnému přístupu k informacím Více Zásady upravující postup při majetkoprávních úkonech s nemovitým majetkem ve vlastnictví Královéhradeckého kraje. Přehled Zásady upravující postup při majetkoprávních úkonech s nemovitým majetkem ve vlastnictví Královéhradeckého kraje Přehled Část I. Obecná ustanovení Předmět úpravy Související právní předpisy Evidence majetku Více Mateřská škola, Liberec, Matoušova 468/12, příspěvková organizace Mateřská škola, Liberec, Matoušova 468/12, příspěvková organizace, Liberec 3, 460 01 Pokyn ředitelky školy k svobodnému přístupu k informacím a k ochraně informací Č.j.: 5/14 Účinnost od: 1. 1. 2014 Spisový Více 257/2014 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ. Změna zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů 257/2014 Sb. ZÁKON ze dne 22. října 2014, kterým se mění zákon č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, a další související zákony Parlament se usnesl na tomto Více 484/2000 Sb. VYHLÁŠKA Ministerstva spravedlnosti. ze dne 18. prosince 2000, 484/2000 Sb. VYHLÁŠKA Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. prosince 2000, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů Více 159/2007 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ. Změna zákona o investičních pobídkách 159/2007 Sb. ZÁKON ze dne 7. června 2007, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů Parlament Více 32. SMĚRNICE PRO VYŘIZOVÁNÍ STÍŽNOSTÍ Č.j.: 32. SMĚRNICE PRO VYŘIZOVÁNÍ STÍŽNOSTÍ Vypracoval: Schválil: Pedagogická rada projednala dne: 26. 8. 2013 Směrnice nabývá platnosti ode dne: 1.9.2013 Směrnice nabývá účinnosti ode dne: 1.9.2013 ZSBOS/233/2013 Více (1) Vklad podle 2 lze provést jen na základě pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu republiky. Zákon č. 265/1992 Sb., ze dne 28. dubna 1992 o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb., zákona 90/1996 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Více Střední odborné učiliště zemědělské a služeb, Dačice, nám. Republiky 86, 380 01 Dačice č.j. 3H/2008 Střední odborné učiliště zemědělské a služeb, Dačice, nám. Republiky 86, 380 01 Dačice č.j. 3H/2008 Směrnice o poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Část Více Bezpečnostní rada obce s rozšířenou působností Klatovy JEDNACÍ ŘÁD BEZPEČNOSTNÍ RADY OBCE S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ KLATOVY Bezpečnostní rada obce s rozšířenou působností Klatovy JEDNACÍ ŘÁD BEZPEČNOSTNÍ RADY OBCE S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ KLATOVY Klatovy 2011 1 Článek 1 Úvodní ustanovení 1. Bezpečnostní rada obce s rozšířenou Více ZÁKON ze dne 27. října 2011, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Strana 4378 Sbírka zákonů č. 351 / 2011 351 ZÁKON ze dne 27. října 2011, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Parlament se usnesl Více Návrh ZÁKON. ze dne 2015, III. Návrh ZÁKON ze dne 2015, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a Více ČÁST PRVNÍ. HLAVA I Obecná ustanovení Exportováno z právního informačního systému CODEXIS 484/2000 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny... - znění dle 64/12 Sb. 484/2000 Sb. VYHLÁŠKA Ministerstva spravedlnosti ze dne Více Částka 126. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: b) práva a povinnosti osob, které dovážejí zboží dvojího použití do České republiky. Strana 4714 Sbírka zákonů č.343 / 2010 Částka 126 343 ZÁKON ze dne 27. října 2010, kterým se mění zákon č. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií Více SMĚRNICE ŘEDITELE ŠKOLY K VYŘIZOVÁNÍ STÍŽNOSTÍ Základní umělecká škola JITRO Hradec Králové Československé armády 335, 500 03 Hradec Králové SMĚRNICE ŘEDITELE ŠKOLY K VYŘIZOVÁNÍ STÍŽNOSTÍ Č.j.: D2/17/2010 Vypracoval: Lucie Fárová DiS. Schválil: Lucie Více Kniha úrazů. Pro firmu (pracoviště) Zavedena : Den Měsíc Rok Podpis odpovědné osoby Kniha úrazů Pro firmu (pracoviště) Zavedena : Den Měsíc Rok Podpis odpovědné osoby POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE PŘI VZNIKU PRACOVNÍHO ÚRAZU S účinností od 01.01.2011 vstoupilo v platnost nařízení vlády (NV) Více 552/1991 Sb. ZÁKON České národní rady ČÁST PRVNÍ. Základní ustanovení Systém ASPI - stav k 26.11.2012 do částky 145/2012 Sb. a 49/2012 Sb.m.s. Obsah a text 552/1991 Sb. - poslední stav textu Změna: 166/1993 Sb. Změna: 148/1998 Sb. Změna: 132/2000 Sb. Změna: 274/2003 Sb. Více VOLBY DO SENÁTU PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY konané ve dnech 10. a 11. října 2014. Harmonogram úkolů a lhůt VOLBY DO SENÁTU PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY konané ve dnech 10. a 11. října 2014 Harmonogram úkolů a lhůt vyplývajících ze zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění Více každé osoby uvedené v tomto seznamu,. Strana 4562 Sbírka zákonů č. 344 / 2014 Částka 137 344 VYHLÁŠKA ze dne 19. prosince 2014, kterou se mění vyhláška č. 247/2013 Sb., o žádostech podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech Více ZÁKON ze dne 2014, kterým se mění zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů. Čl. I ZÁKON ze dne 2014, kterým se mění zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve Více METODICKÝ POKYN. K APLIKACI PŘECHODNÝCH USTANOVENÍ 121 a 122 ZÁKONA Č. 372/2011 Sb. METODICKÝ POKYN K APLIKACI PŘECHODNÝCH USTANOVENÍ 121 a 122 ZÁKONA Č. 372/2011 Sb. ZN.: Ref.: K zajištění jednotného postupu při udělování oprávnění k poskytování zdravotních služeb a za účelem odstranění Více POKYN ŘEDITELE K ZAJIŠTĚNÍ ÚKOLŮ VYPLÝVAJÍCÍCH ZE ZÁKONA Č. 106/1999 SB., O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU K INFORMACÍM Základní umělecká škola, Šumperk, Žerotínova 11 Sídlo: 787 01 Šumperk, Žerotínova 11 Identifikační číslo 00852333 Zřizovatel Olomoucký kraj IČO 60609460 Vnitřní předpis č.: VP12/2010 POKYN ŘEDITELE K ZAJIŠTĚNÍ Více 35a. Ztráta dobré pověsti. (1) Podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly nebo odpovědný zástupce ztrácí dobrou pověst, pokud 35a Ztráta dobré pověsti (1) Podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly nebo odpovědný zástupce ztrácí dobrou pověst, pokud a) se nepovažuje za bezúhonného podle živnostenského zákona, nebo Více 265/1992 Sb. ZÁKON ze dne 28. dubna 1992 o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem Změna: 286/2009 Sb. 265/1992 Sb. ZÁKON ze dne 28. dubna 1992 o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto Více 552/1991 Sb. ZÁKON. o státní kontrole 552/1991 Sb. ZÁKON České národní rady ze dne 6. prosince 1991 o státní kontrole Změna: 166/1993 Sb. Změna: 148/1998 Sb. Změna: 132/2000 Sb. Změna: 274/2003 Sb. Změna: 392/2005 Sb. Změna: 501/2004 Sb., Více Informační systém evidence obyvatel Předpis přijatý sněmem Notářské komory České republiky podle 35b odst. 8 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, k němuž udělilo souhlas Ministerstvo Více Platné znění vyhlášky 671_2004_Sb kterou se stanoví podrobnosti o organizaci přijímacího řízení.txt. 671/2004 Sb. VYHLÁŠKA. ze dne 21. 671/2004 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 21. prosince 2004, kterou se stanoví podrobnosti o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách Změna: 422/2006 Sb. Změna: 46/2008 Sb. Změna: 394/2008 Sb. Více Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Částka 52 Sbírka zákonů č. 142 / 2012 Strana 2251 142 ZÁKON ze dne 11. dubna 2012 o změně některých zákonů v souvislosti se zavedením základních registrů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Více Schváleno sněmem NK ČR dne 21.11.2013, souhlas Ministerstva spravedlnosti č.j. 743/2013-OSD-ENA/14 Předpis přijatý sněmem Notářské komory České republiky podle 37 odst. 3 písm. o) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, k němuž udělilo souhlas Více (3) Na přihlášce Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen "Úřad") vyznačí datum jejího podání a přidělí jí číslo spisu. 97/2004 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 20. února 2004 k provedení zákona o ochranných známkách Úřad průmyslového vlastnictví stanoví podle 53 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Více MĚSTO BZENEC náměstí Svobody 73 696 81 BZENEC. SMĚRNICE č. 3/1999. Článek I. Úvodní ustanovení MĚSTO BZENEC náměstí Svobody 73 696 81 BZENEC SMĚRNICE č. 3/1999 k provedení zákona č. 1O6/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Článek I. Úvodní ustanovení 1. Město Bzenec je povinným subjektem Více ČÁST PRVNÍ HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ 484/2000 Sb. VYHLÁŠKA Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. prosince 2000, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů Více Královéhradecký kraj Královéhradecký kraj PRAVIDLA NÁZEV: PRAVIDLA PRO PŘIJÍMÁNÍ A VYŘIZOVÁNÍ PETIC A STÍŽNOSTÍ FYZICKÝCH A PRÁVNICKÝCH OSOB ČÍSLO: NOVELIZACE Č.: PLATNOST OD: 1. 1. 2010 ROZSAH PŮSOBNOSTI: KRÁLOVÉHRADECKÝ Více Zpráva o šetření. ve věci podnětu Ing. R. L., zastupujícího společnost D. C., s. r. o. A - Předmět šetření Plná moc, která neobsahuje omezení, představuje pověření k jednání v plném rozsahu (neomezeně) se všemi správci daně bez ohledu na to, zda obsahuje výslovný text se všemi správci daně, a bez ohledu na Více VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Příloha č. 4 k usnesení vlády ze dne 15. června 2011 č. 451 VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Příloha č. 4 k usnesení vlády ze dne 15. června 2011 č. 451 Změny Pravidel systému používání elektronických tržišť subjekty veřejné správy při pořizování a obměně určených komodit Více Rozhodnutí pléna Ústavního soudu Rozhodnutí pléna Ústavního soudu o změně kancelářského a spisového řádu Plénum Ústavního soudu dle 11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, přijalo rozhodnutí Více 114/1988 Sb. ZÁKON. Část první. Orgány sociálního zabezpečení a jejich úkoly. Orgány sociálního zabezpečení Stav k 5.3.2007 114/1988 Sb. ZÁKON ze dne 27. června 1988 České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem České národní Více POSLANECKÁ SNĚMOVNA 2011 P a r l a m e n t Č e s k é re p u b l i k y POSLANECKÁ SNĚMOVNA 2011 6. volební období 410/2 Pozměňovací a jiné návrhy k vládnímu návrhu zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících Více Školský zákon 561/2004 Sb. Školský zákon 561/2004 Sb. Přijímání ke vzdělávání ve střední škole 59 Podmínky přijetí ke vzdělávání ve střední škole (1) Ke vzdělávání ve střední škole lze přijmout uchazeče, kteří splnili povinnou školní Více Ohlášení živnosti volné pro právnické osoby se sídlem na území České republiky (Česká právnická osoba) Označení směrnice: Vnitřní směrnice školy O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU K INFORMACÍM Číslo jednací: ZŠMŠ/229/2010 Zpracovala: Mgr. Václava Čejková Platnost od: 22.3.2010 Datum vydání: 22.3.2010 Vydává: Mgr. Václava Více ZÁKON. ze dne 2. května 2013, kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů 157 ZÁKON ze dne 2. května 2013, kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Více Směrnice nabývá platnosti dne: 1.9.2013 Směrnice nabývá účinnosti dne: 3.9.2013. Obecná ustanovení Obchodní akademie, vyšší odborná škola cestovního ruchu a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Karlovy Vary Vyřizování stížností Zpracováno dne: 26. srpna 2013 Vypracoval: Helena Vaňková Schválil: Více Změna zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 160 ZÁKON ze dne 2. května 2013, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti Více AKREDITAČNÍ ŘÁD PRO STUDIJNÍ PROGRAMY UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy registrovalo podle 36 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), dne 27. října 1999 Více ČÁST PRVNÍ HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení Více ČÁST PRVNÍ Změna zákona o platebním styku. Čl. I III. N á v r h ZÁKON ze dne 2013 kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Více Změny ve směrnici jsou prováděny formou číslovaných písemných dodatků, které tvoří součást tohoto předpisu SMĚRNICE Státní veterinární správy o poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů Úvodní ustanovení Čl. 1 (1) Tato směrnice upravuje Více SPOJENÉ ÚZEMNÍ A STAVEBNÍ ŘÍZENÍ. Metodické doporučení odboru územního plánování a odboru stavebního řádu Ministerstva pro místní rozvoj NEAKTUÁLNÍ SPOJENÉ ÚZEMNÍ A STAVEBNÍ ŘÍZENÍ Metodické doporučení odboru územního plánování a odboru stavebního řádu Ministerstva pro místní rozvoj Podle ustanovení 78 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování Více 238/2000 Sb. ZÁKON ze dne 28. června 2000 ČÁST PRVNÍ HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR ČESKÉ REPUBLIKY 238/2000 Sb. ZÁKON ze dne 28. června 2000 o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů Změna: 586/2004 Sb. Změna: 413/2005 Sb. Změna: 362/2003 Sb., 264/2006 Sb. Změna: 189/2006 Více SPRÁVNÍ DOHODA o provádění Úmluvy mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií o sociálním pojištění. SPRÁVNÍ DOHODA o provádění Úmluvy mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií o sociálním pojištění. Na základě čl. 22 Úmluvy mezi Československou republikou a Federativní Více 2017 © DocPlayer.cz Ochrana osobních údajů | Podmínky obsluhování | Kontaktní formulář

https://docplayer.cz/5625817-Knihovni-rad-knihovny-archeologickeho-ustavu-akademie-ved-ceske-republiky-praha-v-v-i.html

KNIHOVNÍ ŘÁD Knihovny Archeologického ústavu Akademie věd České republiky, Praha, v.v.i. - PDF Download "KNIHOVNÍ ŘÁD Knihovny Archeologického ústavu Akademie věd České republiky, Praha, v.v.i." 1 KNIHOVNÍ ŘÁD Knihovny Archeologického ústavu Akademie věd České republiky, Praha, v.v.i. I. Základní ustanovení Čl. 1 Právní zakotvení V souladu se zákonem ČNR č. 283/1992 Sb. o Akademii věd České republiky ve znění zákona č. 220/2000 Sb., Stanovami Akademie věd České republiky a zřizovací listinou Archeologického ústavu Akademie věd České republiky, Praha, v.v.i. jehož je knihovna součástí, vydávám tento Knihovní řád. Čl. 2 Poslání a činnost knihovny Knihovna Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. (dále jen knihovna) je základní knihovnou se specializovaným knihovním fondem z oboru archeologie. Podle čl. 17 odst. 4 Listiny základních lidských práv a svobod a v souladu se zákonem č. 257/2001 Sb. o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) umožňuje rovný přístup k informacím pracovníkům ústavu i širší veřejnosti. Činnost knihovny se řídí i dalšími odpovídajícími právními předpisy (uvedeny v příloze č. 1). Posláním knihovny je shromažďovat, zpracovávat, uchovávat a zpřístupňovat domácí i zahraniční informační prameny z archeologie a příbuzných oborů a poskytováním informací uživatelům přispívat k rozvoji vědy a kultury. Knihovna buduje primární a sekundární knihovní a informační fond zaměřený na potřeby vědeckého výzkumu pracoviště. Knihovní fond je systematicky doplňován nákupem, výměnou a dalšími zdroji a zahrnuje kromě klasických nosičů informací i elektronické informační zdroje a fondy. Čl. 3 Veřejné knihovnické a informační služby Knihovna poskytuje své služby přednostně pracovníkům Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. a zpřístupňuje knihovní dokumenty také širší veřejnosti formou prezenčních výpůjček (absenční výpůjčky poskytuje pouze pracovníkům Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i.). Poskytuje rovněž bibliografické, referenční a faktografické informace a konzultace, zpracovává bibliografie a rešerše, umožňuje přístup do lokálních databází a z externích databází do těch, ke kterým má bezplatný přístup. Zpřístupňuje knihovní dokumenty z fondů ostatních knihoven v rámci meziknihovních výpůjčních služeb (pouze pro registrované uživatele). Reprografické služby se poskytují pouze z fondů knihovny za úhradu (viz příloha č. 2). Knihovna rovněž poskytuje služby EDD (elektronické doručování dokumentů) v rámci VPK (Virtuální polytechnické knihovny) (viz příloha č. 3). Informace o další činnosti a službách knihovny najdou zájemci na webových stránkách knihovny 1 2 II. Uživatelé knihovnických a informačních služeb Čl. 1 Registrace uživatele Základní kategorií uživatelů knihovny jsou pracovníci Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. (interní uživatelé). Další skupinu uživatelů tvoří pracovníci ostatních ústavů Akademie věd ČR, studenti a širší veřejnost (externí uživatelé). Uživatelem knihovny se všemi právy a povinnostmi se může stát každý občan České republiky (fyzická nebo právnická osoba) i cizí státní příslušník starší 15 let po předložení platného průkazu totožnosti a vyplnění badatelského listu (podpisem potvrdí seznámení s Knihovním řádem a zavazuje se tím k jeho dodržování). Čl. 2 Práva a povinnosti uživatelů knihovny Uživatelé mají právo na získávání informací a využívání všech služeb knihovny. Jsou povinni dodržovat Knihovní řád a řídit se pokyny pracovníků knihovny. Do knihovny je dovolen vstup pouze bez svrchního oděvu a zavazadel (kabáty i zavazadla se odkládají v uzamykatelných skříňkách ve vstupním prostoru knihovny). Uzamykatelné skříňky nejsou určeny pro uložení cenností. Za cennosti takto uložené knihovna neručí. Ve všech prostorách knihovny jsou uživatelé povinni zachovávat klid, čistotu a pořádek. Není dovoleno kouřit, konzumovat potraviny a nápoje a používat mobilní telefony. Prostory knihovny jsou z důvodu ochrany fondu sledovány kamerovým systémem. Elektronický katalog knihovny a případně některé vybrané databáze jsou volně k dispozici všem uživatelům.výpočetní techniku nesmí uživatelé používat k jiným účelům než k využití služeb poskytovaných knihovnou a získaná data slouží výhradně ke studijním účelům a není dovoleno je dále jakýmkoliv způsobem rozšiřovat, kopírovat, půjčovat nebo prodávat (připojení vlastního notebooku je dovoleno, použití síťové tiskárny pouze s povolením odpovědného pracovníka). Je zakázáno odnášet jakékoliv součásti knihovního fondu mimo prostor ohraničený elektronickým bezpečnostním zařízením. Výjimku představují absenční výpůjčky pracovníků Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. III. Výpůjční řád Čl. 1 Zpřístupňování dokumentů 1 Prezenční i absenční výpůjčky jsou bezplatné. Mimo knihovnu se nepůjčují dokumenty z příručního fondu, slovníky, encyklopedie, periodika, unikátní publikace, CD a event. další dokumenty podle rozhodnutí knihovny v souladu s požadavky ochrany knihovních fondů (kandidátské práce a disertace pouze s písemným souhlasem autora, příp. ředitele ústavu). Knihy vypůjčené ze zahraničí se nepůjčují mimo knihovnu ústavu. 2 V rámci volného výběru v určených prostorách si mohou uživatelé vyhledávat příslušné dokumenty ke studiu sami. Dokumenty nevracejí zpět, ale odkládají je na místa k tomu určená. 3 Uživatel může též požádat o vyhledání a rezervaci dokumentu telefonicky nebo em. 2 3 Čl. 2 Půjčování dokumentů 1 Absenční výpůjčky z fondu stejně jako výpůjčky z fondů jiných knihoven poskytuje knihovna pouze interním uživatelům. 2 Na absenční výpůjčky je uživatel povinen vyplnit výpůjční lístek. 3 Před převzetím výpůjčky je uživatel povinen si dokumenty prohlédnout a zjištěné závady ihned ohlásit pracovníkovi půjčovny, který je zaznamená na výpůjčním lístku. Pokud tak uživatel neučiní, zodpovídá za event. závady zjištěné při vracení dokumentu a je povinen uhradit vzniklé náklady. 4 Dokument, který je již půjčen jinému uživateli, je možno rezervovat. 5 Uživatel nesmí vypůjčený dokument půjčovat dalším osobám. Ručí za něj po celou dobu, kdy má dokument vypůjčen. 6 Absenční výpůjčky z fondu knihovny Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. je interní uživatel (pracovník Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i.) povinen poskytnout na výzvu knihovny k prezenčnímu studiu jinému uživateli nejpozději následující pracovní den po obdržení takové výzvy. Čl. 3 Výpůjční lhůty 1 Základní výpůjční lhůta pro účely MVS je 30 dnů.výpůjční lhůta může být prodloužena, není-li na zapůjčený dokument záznam, celkem třikrát, a to vždy o délku základní výpůjční lhůty. 2 Knihovna je oprávněna bez udání důvodů stanovit kratší výpůjční lhůtu pro výpůjčky MVS, případně žádat o bezodkladné vrácení vypůjčeného dokumentu před uplynutím výpůjční lhůty. Čl. 4 Vracení vypůjčených dokumentů 1 Uživatel je povinen vrátit vypůjčené dokumenty v takovém stavu, v jakém si je vypůjčil. 2 Při vracení absenčních výpůjček obdrží uživatel jako doklad o vrácení výpůjční lístek. 3 Při revizi knihovního fondu jsou všichni uživatelé povinni předložit knihovně veškerou vypůjčenou literaturu. 4 Před ukončením pracovního poměru v Archeologickém ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. je každý pracovník ústavu povinen vrátit všechny vypůjčené publikace; vrácení je potvrzeno na výstupním listě. IV. Postihy za nedodržení ustanovení Knihovního řádu Čl. 1 Náhrady za ztracené nebo poškozené dokumenty 1 Uživatel je povinen bezodkladně hlásit ztrátu nebo poškození dokumentu a ve lhůtě stanovené knihovnou nahradit škodu podle ustanovení 442 občanského zákoníku č. 509/1991 Sb. 2 O způsobu a výši náhrady rozhoduje knihovna. Po dohodě s uživatelem může přijmout jako náhradu jiný výtisk publikace téhož nebo jiného vydání, jinou publikaci nebo finanční náhradu. 3 Nedojde-li k náhradě škody výše uvedeným způsobem, přikročí knihovna k vymáhání soudní cestou. V tom případě jsou účtovány uživateli též náklady právního zastupování. 4 Knihovna má právo až do vyřešení způsobu náhrady a uhrazení všech pohledávek pozastavit uživateli poskytování všech služeb. 3 4 Čl. 2 Zrušení registrace a omezení absenčních výpůjček 1. Při hrubém porušení nebo opakovaném porušení Knihovního řádu může knihovna navrhnout zrušení registrace uživatele. O tomto návrhu rozhoduje ředitel ústavu. 2. V případě nedodržování ustanovení Odd. III., Čl. 2, Odst. 6 pracovníkem Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. může mu ředitel ústavu odejmout možnost absenční výpůjčky.. V. Závěrečná ustanovení Čl. 1 Výjimky z Knihovního řádu 1 Výjimky z Knihovního řádu povoluje ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. nebo jím pověřený pracovník. Čl. 2 Doplňky Knihovního řádu 1 Nedílnou součástí Knihovního řádu je Ceník služeb a poplatků knihovny stanovený interním příkazem ředitele ústavu a Ceník služeb VPK. Čl. 3 Účinnost Knihovního řádu 1 Tento Knihovní řád nabývá účinnosti dnem Současně se ruší Knihovní řád knihovny Archeologického ústavu Akademie věd České republiky, Praha, v.v.i. ze dne VI. Přílohy Knihovního řádu Čl. 1 Seznam příloh: 1 Právní předpisy 2 Ceník služeb a poplatků knihovny 3 Ceník služeb VPK V Praze dne 1. července 2012 doc. PhDr. Luboš Jiráň, CSc. ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. 4 5 Příloha č. 1 PRÁVNÍ PŘEDPISY Vyhláška Ministerstva kultury č. 88/2002 Sb., k provedení zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském v platném znění, Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, Zákon č. 563/1999 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 509/1991 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 37/1995 Sb. o neperiodických publikacích, Zákon č. 320/2002 Sb. o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů (část 22. Změna zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích. Čl. XXII), Vyhláška MK ČR č. 252/1995 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 37/1995 Sb. (změněná vyhláškou č. 156/2003 Sb.), Vyhláška MK ČR č. 156/2003 Sb., kterou se mění vyhl. č. 252/1995 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 37/1995 Sb. o neperiodických publikacích, Zákon č.46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), který byl změněn zákonem č.302/2000 Sb. a zákonem č.320/2002 Sb. 5 6 Příloha č. 2 CENÍK SLUŽEB A POPLATKŮ Registrační poplatky Pracovníci AV ČR Studenti a důchodci Ostatní uživatelé 50,- Kč Rešeršní, referenční a metodické služby Pracovníci AV ČR Studenti z oboru (kontrola dle indexu) Ostatní uživatelé za každou započatou hodinu zpracování rešerše na počkání (v ceně jsou 2 diskety -jedna záložní- nebo 1 CD) V případě negativního výsledku rešerše sleva 50% z níže uvedených částek 100,- Kč + 50% z celkové částky 0,- Kč Kopírování pro veřejnost Kopie černobílé A4 jednostranně 2,- Kč 3,- Kč 3,50 Kč 5,- Kč Kopie barevné A4 jednostranně 15,- Kč 25,- Kč 30,- Kč 45,- Kč Kopie z historického fondu (výběrově podle stavu zachování dle rozhodnutí příslušných pracovníků): Kopie černobílé A4 jednostranně 8,- Kč 14,- Kč 15,- Kč 6 7 Kopie barevné 25,- Kč A4 jednostranně 50,- Kč 75,- Kč 80,- Kč 130,- Kč Poštovné za odesílání dokumentů (MVS) dle platných tarifů České pošty Fotografování (amatérská fotografie) Vazba dokumentů vazba hřebenová 12,- Kč vazba kroužková - drátěná 9,- Kč - plastová 7,- Kč horní deska průhledná spodní deska (karton) 7,- Kč 5,- Kč Poplatek za ztrátu klíčku od úložné skříňky 100,- Kč Tento ceník nabývá účinnosti V Praze dne 1. července 2012 ; doc. PhDr. Luboš Jiráň, CSc. ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. 7

http://kraken.slv.cz/30Cdo4696/2009

30 Cdo 4696/2009 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Pozemkového fondu České republiky , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupeného JUDr. Ladislavem Polákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1, proti žalovanému D. Z. , zastoupenému JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 24, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o určení vlastnického práva a o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 144/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. května 2009, č.j. 30 Co 119/2009-62, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. května 2009, č.j. 30 Co 119/2009-62, ve výroku II., jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. září 2008, č.j. 13 C 144/2008-16, ve výroku III. tak, že se zamítá žaloba na vyklizení pozemků p. č. 1137, p. č. 1140 v k.ú. H. J., pozemku p.č. 2962 v k. ú. J. a pozemku p.č. 440 v k.ú. S. u R., a dále v akcesorických výrocích III., IV. a V., jakož i rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. září 2008, č.j. 13 C 144/2008-16, ve výroku III., jímž byla žalovanému uložena povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku specifikované pozemky, a dále v akcesorických výrocích IV. a V., se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Děčíně k dalšímu řízení. Okresní soud v Děčíně (dále již soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 18. září 2008, č.j. 13 C 144/2008-16, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti označené kupní smlouvy (výrok I.), určil, že Česká republika je vlastnicí a žalobce správcem specifikovaných pozemků (výrok II.), uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku označené pozemky (výrok III.), a dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci specifikované náklady řízení (výrok IV.) a státu určený soudní poplatek (výrok V.). K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále již odvolací soud ) v záhlaví citovaným rozsudkem řízení o odvolání proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně o určení neplatnosti kupní smlouvy zastavil (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně v jeho meritorním výroku III. změnil tak, že žalobu o vyklizení předmětných pozemků zamítl (výrok II.), výrokem III. změnil výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek, výroky IV. a V. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a konečně výrokem VI. deklaroval, že Ve výroku II. o určení vlastnictví zůstává rozsudek okresního soudu nedotčen. Odvolací soud jednotlivé výroky odůvodnil v písemném vyhotovení svého rozsudku. Rozsudečný výrok II., jímž došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně tak, že předmětná žaloba o vyklizení pozemků byla zamítnuta, odvolací soud odůvodnil s tím, že žalobce k požadavku na vyklizení těchto pozemků v žalobě stručně tvrdil, že se domáhá vyklizení nemovitostí, aby mohl nadále plnit svá práva a povinnosti správce nemovitostí státu i ve vztahu k pozemkům, které požaduje vyklidit. Soud prvního stupně v této části žalobě vyhověl se stručným odůvodněním, že žalovaný je povinen vyklidit a vyklizené předat pozemky, neboť tyto v současnosti užívá bez právního důvodu (§ 126 odst. 1 obč. zák.). Žalobce v průběhu odvolacího řízení ve vyjádření k odvolání k požadavku na vyklizení nemovitostí mimo jiné uvedl, že podle jeho názoru je třeba za přítomnosti žalovaného posoudit stav pozemků (např. zda na nich není zřízena skládka, zda nedošlo k jejich zaplevelení, zda se zde nevyskytují škodlivé organismy či choroby rostlinné nebo jiné formy poškození, nebo znehodnocení např. skrývkou zeminy). Odvolací soud vycházel z toho, že jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v řízení odvolacím žalobce netvrdil, že by žalovaný nějakým konkrétním způsobem do vlastnictví žalobce zasahoval. Jestliže nebyly tvrzeny zásahy žalovaného do vlastnického práva žalobce, není možné žalobě na vyklizení nemovitostí ve smyslu § 126 odst. 1 obč. zák. vyhovět. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již dovolatel ) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, z jehož obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že dovolatel dovoláním brojí do meritorního výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o vyklizení předmětných pozemků se zamítá. Přípustnost tohoto dovolání dovolatel dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvody ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s tvrzením ve vyjádření dovolatele ze dne 12. února 2009, v němž bylo (s odkazem na rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 2602/98) uvedeno, že žalobu na vyklizení lze podat i s cílem uchopení se držby nemovité věci, když samo držení takové věci bez právního důvodu představuje vždy zásah do vlastnického práva, který je neoprávněný. Dovolateli nebylo známo, že by předpokladem pro dosažení procesního úspěchu u žalobního návrhu na vyklizení, podaného v zájmu uchopení se držby nemovité věci, bylo rozhodné tvrzení a prokázání, že žalovaný v době podání žaloby, resp. v době rozhodování soudu, nemovitosti užívá, či na nich má nějaký svůj majetek, popř. jiné věci (včetně zaplevelení, rostlinných škůdců apod.), nebo že nemovitosti užívají s jeho souhlasem či vědomím jiné osoby (např. manželé R. pozemek p.č. 2962 v k.ú. J., byť bez platné nájemní smlouvy). Odvolací soud ještě předtím, než vydal své zcela překvapivé a nepředvídatelné rozhodnutí, účastníky řízení nepoučil podle ustanovení § 118a o. s. ř. (srov. např. 29 Odo 850/2001) , ani je neseznámil se svým právním názorem, odlišným od právního názoru soudu prvního stupně (např. ÚS 523/03) , když navíc založil své rozhodnutí na jiném skutkovém stavu než soud prvního stupně, aniž rozhodné důkazy sám zopakoval (např. 33 Odo 563/2006) , což je nutno považovat za procesní vadu této fáze řízení. Dovolatel je přesvědčen, že odvolací soud si především neujasnil podmínky a předpoklady, za nichž může dojít k zániku držby. K problematice zániku držby dovolatel v rámci své dovolací argumentace odkazuje na odbornou literaturu, z níž cituje právní názory a připomíná i právní názory, které vyslovil dovolací soud v rozhodnutích ve věcech sp. zn. 22 Cdo 2302/2000 a sp. zn. 22 Cdo 646/2009. Vyřešením otázky absolutní neplatnosti kupní smlouvy č. 1038740311 vznikl mezi účastníky této smlouvy synallagmatický závazkový právní vztah ve smyslu ustanovení § 457 obč. zák. Povinnost vrátit vše zahrnuje i vrácení užívání nemovitosti, resp. její držby, která samotným určením vlastnictví (ve prospěch České republiky) a správy (ve prospěch žalobce) nezaniká, a nezaniká ani neužíváním věci držitelem. Pokud pak držitel věc svěří do dočasného užívání (detence) někomu jinému, nebo někdo jiný věc užívá s vědomím držitele (byť by se tak dělo bez platné nájemní smlouvy), závazek vrátit přijaté plnění obsahuje i závazek obstarat plnění od toho, komu je držitel předal. Institut vyklizení nemovitosti v případě vypořádání závazků účastníků neplatné smlouvy již neplní funkci ochrany vlastnického práva, nýbrž je prostředkem ke splnění vzájemné restituční povinnosti, která je účastníkům neplatné smlouvy uložena ze zákona. Povinnost vydat vše pak jistě držitel nemovitosti nemůže splnit prohlášením, které má navodit zdání opuštění věci s tím, že žalobce se její držby může kdykoliv ujmout. Takové projevy žalovaného považuje dovolatel za ryze účelovou snahu žalovaného vyhnout se splnění své zákonné restituční povinnosti a současně za návod k jakési 'quasiokupaci', která nemá v rámci aplikace práva v demokratickém a právním státě místo. Podle dovolatele tedy věc, která je předmětem tohoto dovolání, nastolila hned několik otázek, které nepochybně mohou mít pro další rozhodovací praxi soudů zásadní význam. Jde především o otázku zániku (pozbytí) držby nemovité věci nejen v případě, že vlastnictví věci na nabyvatele v důsledku (absolutně) neplatné smlouvy vůbec nepřešlo, ale i v ostatních případech, zvláště z hlediska případné derelikce věci v souvislosti s tvrzením držitele, učiněným teprve po podání žaloby, že věc neužívá. K tomu přistupuje i otázka, zda splnění povinnosti účastníka neplatné smlouvy vrátit vše, co podle ní dostal, se lze vyhnout účelovým prohlášením, že nemovitou věc, kterou má vrátit, neužívá, nemá na ní žádné své věci, a že druhý účastník se může držby sám uchopit. Tyto otázky nejsou upraveny platným právem a nebyly vyřešeny ani v rozhodování dovolacího soudu. Další právní otázky pak řešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem (vztah vindikační žaloby podané s cílem uchopení se držby k vzájemné restituční povinnosti účastníků neplatné smlouvy). Dovolatel závěrem připomíná procení vady, které podle jeho názoru zatěžují odvolací řízení, a vznáší otázku, zda je v souladu s principy, na nichž je budován demokratický a právní stát, a s právem na spravedlivý proces, aby soudy vydávaly rozhodnutí, jimiž je o podané žalobě rozhodnuto způsobem, který vyvolá nejen další soudní spory účastníků, ale který ve svých důsledcích znamená i poskytování právní ochrany žalovanému, ač mu podle zákona nepřísluší. Z těchto všech důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu v jeho výrocích II., III., IV. a V. zrušil, jakož i zrušil v též dotčených výrocích III., IV. a V. rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu věc (v uvedeném rozsahu) vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k dovolání dovolatele odmítl uplatněnou dovolací argumentaci. Dovolatel přehlíží, že držba v českém právu je jednak stavem právním a jednak stavem faktickým. Dovolatel nebyl držitelem ve smyslu právním, nýbrž držitelem ve smyslu faktickém, a to do doby, než zjistil, že předmětná smlouva je absolutně neplatná. Žalobu o vyklizení jde podat i s cílem uchopení se držby, avšak, jak soudy vyložily, pouze za situace, kdy uchopení se držby žalovaný nějakým způsobem brání. Žádná taková tvrzení, tj. že by se žalovaný uchopení se držby dovolatelem nějakým způsobem bránil, však dovolatel neučinil ani v řízení nalézacím, ani v řízení odvolacím. Dovolatel v rozporu se zákonem a judikaturou totiž chápe svůj žalobní důvod stran vyklizení pozemků v rovině čistě akademické a domáhal se vydání takového výroku pouze pro případ, že by k němu dodatečně shledal nějaké důvody, které v dovolání opakuje. České právo žádný výrok na protokolární předání věci nezná. Za situace, kdy žalovaný se necítí (být) vlastníkem (předmětných) pozemků a žádným způsobem je fakticky neovládá, nezbývá dovolateli, než aby šel a své držby se ujal. Mylně dovolatel namítá, že se obecné soudy řádně nevypořádaly s tím, že jeho žalobní žádání stran vyklizení pozemků má mít obapolnou formu a má být učiněno tak, aby vyjadřovalo vzájemnou vázanost při vrácení plnění. Protože bylo patrno, že žaloba na vyklizení nemůže být úspěšná, nebylo zapotřebí ani její úpravy do obapolné podoby. K další dovolací argumentaci žalovaný zdůrazňuje, že dovolatel nebere v úvahu, že derelikce - opuštění věci - se může dopustit výhradně vlastník. Nesouhlasí rovněž s úvahou dovolatele o jakési quasiokupaci a připomíná, že dovolatel je ze zákona povinen ke správě zemědělských pozemků v majetku České republiky. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání dovolatele zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb., Nejvyšší soud České republiky (dále též Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009. Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání proti meritornímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a je i důvodné. Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1. Ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a které, budou-li prokázány, umožňují žalobě vyhovět. Právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností a žalobce není povinen uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, in Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck, svazek 13, pod označením C 962). Výše uvedené lze ve stručnosti zrekapitulovat tak, že řádně podaná žaloba obsahuje výčet právně relevantních (zásadně významných, resp. rozhodujících) skutečností (skutkových tvrzení), při jejichž prokázání a existenci právní normy, kterou lze na takto zjištěný skutkový stav věci aplikovat, by měl soud vydat rozhodnutí, jež bude obsahově korespondovat (řádně zformulovanému) žalobnímu návrhu (petitu). Tam, kde výčet rozhodujících skutkových tvrzení není úplný, je zapotřebí, aby soud v rámci poučovací povinnosti tento procesní nedostatek žaloby právně relevantním způsobem signalizoval žalobci. V posuzované věci dovolatel podanou žalobu ústící v žalobní petit formulovaný na vyklizení předmětných pozemků (nikoliv též na jejich předání , jak nad rozsah žalobního petitu rozhodl soud prvního stupně ve shora cit. rozsudku) odvíjel od tvrzení, aby mohl nadále plnit svá práva a povinnosti správce nemovitosti státu i ve vztahu k předmětným pozemkům. Tento výčet ovšem nepředstavuje žádná (natož pro rozhodnutí ve věci zásadně významná) skutková tvrzení, při jejichž osvědčení by bylo nutno podané žalobě vyhovět, a ani ve spojitosti s formulovaným žalobním petitem zcela jasně nevymezuje, co vlastně v daném případě má tvořit předmět řízení. Soud prvního stupně si tuto otázku nevyjasnil, což ostatně plyne i z odůvodnění písemného vyhotovení jeho rozsudku, v němž se pouze uvádí, že Žalovaný je tedy povinen vyklidit a vyklizené předat pozemky, neboť tyto v současnosti užívá toliko bez právního důvodu (§ 126 odst. 1 o. z.). V odvolacím řízení pak dovolatel v rámci svého vyjádření k odvolání žalovaného odkazoval na právní důvod podání žaloby s odkazem na ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. s tím, že žalovaný předmětné nemovitosti dosud protiprávně drží, ač se nikdy po právu nestal jejich vlastníkem , když Zavázat žalovaného povinností nemovitosti předat (odevzdat) jako součást vyklizení je pak třeba právě z toho důvodu, že jedině tímto výrokem lze zajistit splnění všech náležitostí, které jsou s odevzdáním věci nemovité spojeny. Při jednání před odvolacím soudem dne 24. dubna 2009 (viz protokol na č.l. 55 a násl.) však oproti výše uvedenému dovolatel prostřednictvím svého advokáta zase uvedl, že zřejmě bude nutno vzít v úvahu, že vztah je synallagmatický (...), že při nedostatku návrhu žalobního, kde chybí vyjádřené synallagma, tak není důvod, aby bez dalšího byla žaloba zamítnuta (...) Z tohoto důvodu nezbývá (,) než navrhnout, aby odvolací soud ve výroku III. rozsudek okresního soudu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, kde by bylo možno po náležitém poučení upravit žalobní petit tak, aby bylo vyjádřeno, že se jedná o plnění z neplatné kupní smlouvy, že se jedná o synallagmatický vztah. S přihlédnutím k obsahu žaloby, absenci rozhodujících skutečností, jakož i s přihlédnutím k uvedeným rozporným procesním postojům dovolatele, měl odvolací soud buďto ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. přistoupit ke kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně, anebo postupem předvídaným v ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. poučit dovolatele o nezbytnosti doplnění žaloby v její narativní části, jestliže tak neučinil soud prvního stupně, jakož i o procesním následku, který nastane, pokud dovolatel ve vytýkaném rozsahu žalobu nedoplní, a v závislosti na takovém doplnění případně poučit dovolatele, pokud by tak dovolatel současně neučinil, aby označil důkazy k prokázání sporných (nově tvrzených) skutečností. Poučovací povinnost zakotvená v § 118a o. s. ř. je chápána jako objektivní, nezávislá na tom, zda se soud prvního stupně vzhledem ke svým zjištěním a právnímu hodnocení o potřebě poučit účastníky vůbec dozvěděl. Neposkytl-li soud prvního stupně pro své odlišné hodnocení toto poučení žalobci, ačkoliv se tak mělo stát, je řízení zatíženo vadou, i když potřeba poučit účastníky a vyzvat je k náležitému vylíčení rozhodných skutečností vyšla najevo až v odvolacím řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 18/2004, in www.nsoud.cz ). Z tohoto důvodu Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu v jeho dovoláním dotčeném meritorním výroku II., jakož i v akcesorických výrocích III. až V., zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud ve smyslu § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil ve shora uvedeném rozsahu i toto rozhodnutí a vrátil je v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

http://docplayer.cz/4666116-Rozsudek-jmenem-republiky.html

1 52 Af 36/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudkyň Mgr. Moniky Chaloupkové a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., ve věci žalobce: Asociace českého pokeru, se sídlem Roháčova 188/37, Praha 3 - Žižkov, IČ: , zastoupen Mgr. Petrem Kůtou, advokátem, se sídlem Hellichova 458/1, Praha 1 Malá Strana, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, poštovní přihrádka 351, Brno, IČ: , v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne , č. j. 9593/13/ , I. Žaloba s e z a m í t á. II. t a k t o : Žalobce j e p o v i n e n nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 943,73 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne , č. j. 9593/13/ , žalovaný potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu v Pardubicích (dále jen finanční úřad nebo též FÚ či správní orgán I. stupně ) ze dne , č. j /12/ , kterým byla žalobci uložena podle 48 odst. 1 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných 2 pokračování Af 36/2013 podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o loteriích ), pokuta ve výši Kč za porušení 4 odst. 1 zákona o loteriích při provozování loterie nebo jiné podobné hry definované v ust. 1 odst. 2 ve spojení s ust. 2 písm. m) zákona o loteriích, konkrétně při provozování turnajové nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci karet, kterého se žalobce dopustil tím, že dne v herně Pivnice Tennesi Budvarka na adrese J. M. Marků 45, Lanškroun, bez platného povolení Ministerstva financí provozoval za pomoci karet hru označenou jako Texas Hold em, Buy-in Rebuy Add Ons200, a dále povinnost podle 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), a 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši Kč. Ke změně rozhodnutí FÚ ze strany žalovaného došlo pouze v části týkající se bankovního spojení pro účely úhrady uložené pokuty a náhrady nákladů řízení. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu, kterou se domáhal jeho zrušení a též zrušení rozhodnutí finančního úřadu a náhrady nákladů soudního řízení s odůvodněním, že byl v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí podstatně zkrácen na svých právech, žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Takto obecně vymezené žalobní body žalobce následně konkretizoval na stranách 8 až 14 žaloby: Podstata žalobcovy argumentace spočívá v tom, že hra Poker Texas Hold em není hrou podléhající režimu zákona o loteriích, neboť nesplňuje základní definici vymezenou v ust. 1 odst. 2 tohoto zákona, tedy že o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách, a z tohoto důvodu k jejímu provozování není třeba povolení vydaného Ministerstvem financí ČR. Nové znění písm. i) a m) ust. 2 zákona o loteriích, účinné od , na této skutečnosti nic nezměnilo, neboť v těchto ustanoveních, ani v důvodové zprávě k novele, ani ve stanovisku Ministerstva financí ČR ze dne , jímž žalovaný argumentuje, se o hře poker nehovoří. Výčet v ust. 2 zákona o loteriích je pouze demonstrativní a nelze dovodit, že hra poker spadá mezi hry tímto ustanovením upravené. Společenskou škodlivost pokeru žalovaný toliko presumoval, aniž by tuto jakkoliv doložil. Žalovaný se v podstatě nezabýval obsáhlou argumentací žalobce a jím předloženými listinami, které se zaobírají podílem náhody na výsledku ve hře poker, a vystačil si s tvrzením, že různé druhy pokeru jsou všeobecně považovány jako hazardní hry a že prvek náhody je ve hře poker obsažen nikoliv v zanedbatelné míře. Přístup žalovaného byl ryze formalistický, žalovaný zcela opomenul, že zákon o loteriích vyžaduje rozhodující podíl náhody na výsledku hry. Formalistický výklad dovolávající se textu zákona proti jeho skutečnému smyslu je nepřípustný (viz judikatura Nejvyššího správního soudu dále jen NSS, např. rozsudky č. j. As 84/ a č. j. 9 As 81/ , či nálezy Ústavního soudu dále jen ÚS, např. sp. zn. I. ÚS 625/03). Smyslem zákona o loteriích přitom je regulovat hry založené na náhodě, resp. vyloučit z regulace hry založené na dovednosti, tedy jinak řečeno, zákonu o loteriích podléhají pouze hry, u nichž náhoda či předem neznámá okolnost či událost rozhoduje o výhře či prohře. Pojem náhoda je objektivní kategorií z oblasti přírodních věd, žalovaný tak neměl žádné meze pro správní uvážení při jeho výkladu, naopak musel vycházet z definice uplatňované v oborech přírodních věd. Hra poker není hrou založenou na náhodě. Má jasná pravidla a je významně ovlivňována strategickými, psychologickými a jinými zkušenostmi a znalostmi hráčů. Otázka, zda poker je či není hrou založenou na náhodě, je otázkou skutkovou a k jejímu zodpovězení byl žalovaný povinen provést nezbytné dokazování. Pokud tak neučinil a pouze formálně aplikoval zákon o 3 pokračování Af 36/2013 loteriích, dopustil se porušení zásady materiální pravdy a též zásady v pochybnostech ve prospěch. Tvrzení žalovaného o tom, že nemohl brát v potaz žalobcem předložené důkazní prostředky, neboť pro něj nejsou závazné, je nesprávné. Žalovaný je povinen provést všechny důkazní prostředky vhodné ke zjištění skutkového stavu. Žalovaný se však k žalobcem předloženým důkazním prostředkům vůbec nevyjádřil, nezdůvodnil, proč neakceptuje argumenty uvedené v odborných pracích. Fakt, že důkazní prostředky částečně pocházejí ze zahraničí, je přitom nerozhodný, neboť jejich prostřednictvím měla být řešena odborná otázka podíl náhody na výsledku hry poker, tedy skutková stránka věci, nikoliv právní. Každá hra v sobě obsahuje prvek náhody, pokud však tento prvek nemá rozhodující vliv na výsledek hry, nemůže být hra zařazena pod definici loterního zákona. V pokeru se prvek náhody vyskytuje, zejména při rozdání karet, ovšem náhoda o výhře a prohře v žádném případě nerozhoduje, neboť rozhodující podíl mají taktické, psychologické, matematické a jiné dovednosti. Větší dovednost znamená větší pravděpodobnost výhry. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne , kterým ji navrhl zamítnout jako nedůvodnou. Odkázal zejména na napadené rozhodnutí a spisový materiál a dále pak k žalobním tvrzením uvedl: Obecná definice loterie a jiné podobné hry je zakotvena v 1 odst. 2 zákona o loteriích. V 2 pak následuje demonstrativní výčet her, které je třeba za loterii či jinou podobnou hru považovat. Novelou provedenou zákonem č. 300/2011 Sb., účinnou od , byl tento výčet rozšířen, a to mimo jiné o písm. m), kdy právě pod toto písmeno patří pokerový turnaj pořádaný dne žalobcem. Snaha zákonodárce o podřazení pokerových turnajů pod zákon o loteriích je zřejmá i z důvodové zprávy k zákonu č. 300/2011 Sb. Pokud žalobce provozoval pokerový turnaj bez povolení Ministerstva financí, dopustil se správního deliktu a žalovaný byl povinen tento delikt projednat a rozhodnout o něm. Správní uvážení žalovaného se pak nemohlo uplatnit v otázce, zda delikt stíhat či nikoliv, ale pouze ve vztahu k výši uložené pokuty. Pokud se týká společenské škodlivosti, žalovaný ji zmínil v souvislosti s úmyslem zákonodárce regulovat turnaje, u nichž je naplněn znak provozovatele, tedy osoby mající v úmyslu provozovat pokerové turnaje. Existence provozovatele a určitého stupně společenské nebezpečnosti vylučuje, aby byly sankcionovány např. rodiny hrající karetní turnaj doma. O přítomnosti náhody ve hře poker a tedy o jejím podřazení pod ust. 1 odst. 2 a 2 písm. m) zákona o loteriích neměl žalovaný pochybnost, proto jakékoliv další dokazování bylo nadbytečné. Důkazními prostředky předloženými žalobcem se zabýval jak FÚ, tak žalovaný, nicméně s ohledem na jasné znění zákona byly tyto vyhodnoceny jako irelevantní. Napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky na odůvodnění kladené 68 odst. 3 správního řádu. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 1 označené žalobcem nebylo pro žalovaného a FÚ závazné, neboť se jednalo o individuální správní akt a jiné finanční úřady postupovaly stejně jako nyní žalovaný. V replice ze dne žalobce setrval na názoru vyjádřeném v žalobě, přičemž zdůraznil, že historický a teleologický výklady, k nimž se žalovaný uchyluje, jsou pouze druhotné v poměru k hlavní metodě výkladu, metodě jazykové. Z jazykového výkladu zákona o loteriích je jednoznačné, že tento neupravuje hru poker a výslovně se nevztahuje na hry, u nichž o výsledku nerozhoduje náhoda. Výklady další tak není třeba vůbec použít, neboť výklad gramatický (jazykový) je zcela jasný. 4 pokračování Af 36/2013 Podáním ze dne žalobce navrhl provést důkaz znaleckým posudkem Ing. Václava Ransdorfa č /13 podaným ve věci kybernetického pohledu na hru Poker Texas Hold`em z hlediska aplikované matematiky k prokázání skutečnosti, že poker nelze zařadit pod loterní zákon, neboť u něj nerozhoduje o výsledku náhoda, a dále ukázkou hry poker v jednací síni. Podáním ze dne žalovaný uvedl, že k žalobcem předloženému znaleckému posudku se nemůže vyjádřit, neboť s ním nebyl seznámen. Pokud se týká navržené ukázky hry poker, označil ji za nadbytečnou, když tato nemůže prokázat, že pokerový turnaj nespadá pod definici loterního zákona. O žalobě soud rozhodl při jednání dne , neboť žalobce projevil podáním ze dne výslovný nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ( 51 odst. 1 zákona číslo 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů dále jen s. ř. s. ). Soud v souladu s 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného, tj. ze stavu k datu , kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Mezi žalobcem a žalovaným byly nespornými skutkové okolnosti projednávané věci, konkrétně, že dne žalobce provozoval od 18:00 hodin v herně Pivnice Tennesi Budvarka, nám. J. M. Marků 45, Lanškroun, hru Poker No limit Texas Hold em, Buy-in Rebuy Add Ons200 (dále též jen poker ), které se účastnilo 15 osob, odehrávala se na 2 karetních stolech, vklad činil Kč a pořadatel si z tohoto vkladu hráčů ponechal 5%, tj. 410 Kč. Naopak spornou byla mezi žalobcem a žalovaným otázka právní, spočívající v tom, zda žalobcem provozovaná hra je loterií či jinou podobnou hrou ve smyslu zákona o loteriích a zda její provozování vyžaduje povolení Ministerstva financí podle 6 odst. 1 písm. b) zákona o loteriích. Žalobce snesl řadu argumentů pro své tvrzení, že poker takovou hrou není, tedy k jeho provozování není třeba povolení příslušného orgánu (konkrétně Ministerstva financí ČR). Žalovaný naopak dovodil, že poker hrou ve smyslu 1 odst. 2 zákona o loteriích je, tedy ho lze provozovat pouze na základě povolení Ministerstva financí ČR, resp. pokud ho žalobce provozoval bez povolení, dopustil se porušení 4 odst. 1 zákona o loteriích a byla mu v souladu se zákonem uložena pokuta. Již v průběhu řízení o uložení pokuty žalobce tvrdil, že poker není hrou regulovanou zákonem o loteriích, když u něj není splněn základní definiční znak podle 1 odst. 2 zákona o loteriích, totiž rozhodující podíl náhody na výsledku hry. Na podporu svého tvrzení pak předložil i řadu listin. Pro soud proto bylo zásadní, jakým způsobem na jeho námitky a jím označené důkazní prostředky reagovaly správní orgány. Pokud by totiž opomněly jeho námitky vypořádat, mohlo by se jednat o vadu rozhodnutí spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů ( 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.) a soudu by v takovém případě nezbylo, než rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení, a to aniž by činil za správní orgány skutkové či právní závěry. Pokud by tak totiž postupoval, nahrazoval by zcela nepřípustným způsobem činnost správních orgánů, neboť úloha soudu spočívá v přezkumné činnosti, nikoliv v suplování nedostatečné činnosti správního orgánu. K tomu lze příkladmo citovat rozsudek NSS ze dne , č. j. 8 Afs 66/ , z něhož vyplývá, že pokud 5 pokračování Af 36/2013 se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku nevypořádá se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů a že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí soud neshledal, neboť jak finanční úřad, tak žalovaný na tvrzení žalobce reagovaly a rovněž se vypořádaly s jím navrženými důkazy, když odůvodnily (zejména FÚ), z jakého důvodu je provádění dokazování nadbytečné. Soud tak mohl přistoupit k samotné přezkumné činnosti, tedy zjištění, zda správní orgány posoudily zjištěný skutkový stav správně po právní stránce a zda jejich rozhodnutí o uložení pokuty za porušení povinnosti stanovené zákonem o loteriích odpovídá zákonné úpravě, je podloženo dostatečně podrobnou argumentací a přesvědčivě se vypořádává s argumenty žalobce. Soud totiž nemůže při přezkumné činnosti, v rámci soudního řízení správního, nahradit činnost žalovaného, potažmo správního orgánu I. stupně, neboť není další, třetí instancí ve správním řízení. Pouze v případě drobných odchylek, tj. jestliže se zcela neztotožní s argumenty žalovaného, může korigovat jeho právní názor (srov. rozsudek NSS ze dne , č. j. 8 Afs 51/ ). Naopak, není oprávněn tento názor zcela změnit, neboť podstatná změna právního názoru by mohla vést k nezákonnosti rozhodnutí soudu (srov. nález ÚS ze dne , sp. zn. IV. ÚS 279/99). Před tím, než přikročí k vlastním úvahám, soud předesílá, že se ztotožnil s tím, jak věc posoudily oba správní orgány, v jejich rozhodnutích, ani v řízení jim předcházejícím neshledal žádné vady, a plně proto odkazuje na rozhodnutí žalovaného a FÚ (viz rozsudek NSS ze dne , č. j. 4 As 11/ , v němž se uvádí: sluší se uvést, že i NSS často odkazuje na závěry již v řízení učiněné, jak již krajským soudem či žalovaným, neb i v souladu se zásadou hospodárnosti a ekonomie řízení není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již správně vyřčené, ale přezkoumat dříve učiněné závěry, přičemž pokud u přezkumného orgánu padne shoda na učiněných závěrech, není důvodu, proč by na ně nemohlo být odkázáno. ). Vzhledem k tomu, že žalobce obohatil v žalobě svou argumentaci o další tvrzení, uvádí soud k projednávané věci následující: Těžiště žalobcovy argumentace spočívalo v jeho tvrzení, že poker není hrou založenou na náhodě, náhoda u něj nehraje rozhodující úlohu, o výhře či prohře rozhodují dovednosti, znalosti, zkušenosti hráče, a z tohoto důvodu nelze poker podřídit režimu zákona o loteriích. Své tvrzení žalobce opíral o ust. 1 odst. 2 tohoto zákona, z něhož je podle žalobce jednoznačně zřejmé, že zákon upravuje pouze ty hry, u nichž náhoda tvoří rozhodující, tedy převažující podíl, neboť dané ustanovení říká, že o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda. Za účelem prokázání podílu náhody na výhře či prohře v pokeru pak žalobce navrhoval provedení řady důkazů. Výklad zákona o loteriích předložený žalobcem je nesprávný, založený ryze na jazykové metodě výkladu. V projednávané věci však jazykový výklad sám o sobě nestačí, ostatně i ÚS opakovaně judikuje, že jazykový výklad je pouze přiblížením se k textu zákona. Jinými slovy řečeno, jazykový výklad je samozřejmě nenahraditelný, v mnoha případech k interpretaci právního předpisu zcela postačí, ovšem nikoliv v projednávané věci. 6 pokračování Af 36/2013 Na jednání žalobce pořádání karetního turnaje, se vztahuje zákon o loteriích ve znění účinném k datu pořádání tohoto turnaje, tj. ke dni , tedy po novele provedené zákonem č. 300/2011 Sb. Tato skutečnost je pro posouzení věci podstatná, neboť uvedenou novelou došlo v zákoně k zásadním změnám, přičemž jejich nutnost je zachycena v důvodové zprávě k zákonu č. 300/2011 Sb. Podle 1 odst. 2 zákona o loteriích: Loterií nebo jinou podobnou hrou se rozumí hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách (dále jen "herní plán"). Nezáleží přitom na tom, provádí-li se hra pomocí mechanických, elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení. Při izolovaném výkladu pouze tohoto ustanovení by snad bylo možné žalobci přisvědčit, tedy pod režim zákona o loteriích podřadit pouze hry, u nichž rozhoduje o výhře či prohře náhoda, předem neznámá okolnost nebo událost, tedy tento hráčem neovlivnitelný prvek má rozhodující podíl na výhře či prohře. Nicméně dané ustanovení takto izolovaně vykládat nelze, je třeba vzít v úvahu zákon jako celek, a to včetně jeho účelu a smyslu, tedy včetně zodpovězení otázky, proč byl vlastně přijat, jaké společenské vztahy má regulovat a s jakým cílem. Podle 1 odst. 1 zákona o loteriích: Provozování loterií a jiných podobných her je zakázáno, s výjimkou případů stanovených tímto zákonem. Účelem tohoto zákona je vymezit rámec pro zákonem povolené podnikání v oblasti loterií a jiných podobných her a pro jejich provozování, přispět k ochraně osob, které se účastní loterií a jiných podobných her, a k omezení společenských rizik této účasti. Podle 2 písm. m) zákona o loteriích: Loteriemi a jinými podobnými hrami jsou zejména turnajové nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci karet, při nichž není předem určen počet účastníků a ani není známa výše vsazených částek, kdy účastníci platí vklad (sázku) nebo startovné, jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. Výhra se vypočítává podle podmínek stanovených herním plánem. Sázkové hry podle tohoto ustanovení nelze provozovat v mobilních hernách (kasinech). Tyto hry jsou uskutečňovány 1. jako stolní hry, při nichž sázející hrají jeden proti druhému na hracích stolech na základě povolení podle písmene i), nebo 2. prostřednictvím zařízení obsluhovaných přímo sázejícím (např. prostřednictvím sítě internet, interaktivních videoloterních terminálů, lokálních loterních systémů, výherních hracích přístrojů). Obě citovaná ustanovení byla včleněna do zákona o loteriích zákonem č. 300/2011 Sb., který nabyl účinnosti dne V ustanovení 1 odst. 1 je vyjádřen účel zákona, kterým je postavení pod kontrolu státu provozování loterií a jiných podobných her. Tedy, což je třeba zdůraznit, zákon o loteriích rozhodně neingeruje do karetních her pořádaných doma či mezi přáteli, pro zábavu, jak se v souvislosti s vyhlášením rozsudku někteří obávali. Zákon o loteriích reguluje hry, které jsou provozované příslušnými subjekty v rámci jejich podnikatelské činnosti. A právě takovouto formou provozované hry staví pod dohled státu, vyžaduje k jejich provozování povolení příslušného orgánu a kontroluje dodržování stanovených podmínek, to vše za účelem ochrany hráčů a omezení společenských rizik, která mohou při provozování her, v nichž nezanedbatelnou roli hrají peníze (u pokeru formou peněžitého vkladu, který se může pohybovat v nejrůznějších výších), vznikat (hráčská závislost, praní špinavých peněz, atp.). Ustanovení 1 odst. 2 zákona o loteriích pak definuje, co se rozumí loterií či jinou podobnou hrou, kdy základními znaky jsou předem neurčitý 7 pokračování Af 36/2013 počet hráčů fyzických osob, zaplacení vkladu každým z hráčů, jehož návratnost není zaručena, a fakt, že o výsledku hry rozhoduje náhoda či jiná předem neznámá okolnost. Stále se přitom musí jednat o hru, kterou provozuje určitý subjekt v rámci svého podnikání, u níž je třeba zajišťovat ochranu hráčů a omezovat možná společenská rizika ( 1 odst. 1). V ust. 2 je pak uveden demonstrativní výčet loterií a jiných podobných her, která jsou hrami spadajícími pod režim zákona o loteriích, kdy podle písm. m) jsou těmito hrami i turnajové nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci karet. Při znalosti daných ustanovení pak je zřejmé, že spojení rozhoduje náhoda použité v 1 odst. 2 nelze vykládat tak, že náhoda musí mít většinový podíl, ale pouze tak, že náhoda musí být ve hře zastoupena, její podíl musí mít určitou váhu (není zanedbatelný), musí ovlivňovat výsledek hry. Ve hře poker je vše řečené splněno. Ostatně ani žalobce nepopírá, že náhoda hraje v pokeru roli, a to především při rozdávání karet, neboť žádný z hráčů nedokáže ovlivnit to, jaké karty budou tomu kterému z nich rozdány. Pokud žalobce zdůrazňuje vědomosti, znalosti, zkušenosti hráče, soud nepopírá, že tyto mají ve hře poker velmi důležitou roli. Na druhou stranu ovšem nezáleží pouze na nich. U hráče zkušenějšího lze sice předpokládat vyšší pravděpodobnost výhry, nelze ovšem tvrdit, že vždy vyhraje hráč nejzkušenější. Výsledek hry se totiž bude odvíjet i od náhody v podobě rozdání karet a též v podobě konkrétního složení té které skupiny hráčů a momentálního naladění každého z hráčů, kdy i sebezkušenější hráč, pokud tzv. nemá den, může podlehnout outsiderovi s dobrými kartami a momentální výbornou duševní a tělesnou kondicí. Podle soudu tedy již jen z jazykového a logického výkladu je zřejmé, že poker patří pod regulaci zákona o loteriích, tedy k jeho provozování musí mít příslušný subjekt povolení Ministerstva financí ČR ( 6 odst. 1 písm. b)). Tento závěr pak jednoznačně vyplývá i z výkladu teleologického, pro který je zásadní důvodová zpráva k zákonu č. 300/2011 Sb. V této zprávě se uvádí: Od roku 1990 trvale roste zájem obyvatelstva o loterie a jiné podobné hry, přičemž se mění struktura typů těchto her ve prospěch her sázkových. Dále narůstá počet provozovatelů loterií a jiných podobných her a provozovaných herních zařízení za současného zvyšování objemu vsazených částek. Spolu s technologickým vývojem jsou vyvíjeny nové typy herních zařízení i loterií a jiných podobných her. Loterní trh tedy doznal zásadních změn a platná právní úprava již v současnosti plně nevyhovuje společenským potřebám v rámci ČR. Zákon č. 202/1990 Sb. je zatížen řadou nedostatků jak po stránce formální, tak po stránce věcné. V obsahové rovině zákon č. 202/1990 Sb. nevytváří dostatečně efektivní zábrany před neúměrným nárůstem podnikatelských aktivit v této oblasti a před projevy některých společenských rizik, jež jsou s touto činností vzhledem k její značně specifické povaze spojeny.. Vzhledem k tomu, že jde o 20 let starý právní předpis, který byl pouze jednou zásadně novelizován, je zřejmé, že tento právní předpis dnes již dostatečně nereflektuje vývoj na loterním trhu zejména pokud jde o nové druhy loterií a jiných podobných her i nové herní technologie (např. dálkové hraní). Jediným možným řešením vedoucím k odstranění všech zmíněných nedostatků je přijetí koncepčně zcela nové právní úpravy. Účinnost nového zákona se předpokládá k 1. lednu Předkládaná novela si proto klade za cíl vyřešit v krátkém časovém horizontu problém, který je veřejností v současné době vnímán jako jeden z nejnaléhavějších pokud jde o oblast provozování loterií a jiných podobných her. Tímto problémem je nedostatečně řešená úloha samosprávy pokud jde o možnost cestou obecně závazných vyhlášek regulovat provozování loterií a jiných podobných her na svém území. 8 pokračování Af 36/2013 Dalším nedostatkem současně účinné právní úpravy, který působí nemalé aplikační problémy v praxi, je nemožnost jednoznačně zařadit do systematiky zákona č. 202/1990 Sb., v posledních letech se rozmáhající nové formy provozování karetních her, a to zejména provozování těchto her ve formě turnajů. Tyto hry, které se zpravidla vyznačují vysokými finanční vklady a současně vykazují i jistý prvek náhody, jsou tak provozovány v různých režimech (občanská sdružení a jiná zájmová uskupení), které nepodléhají zákonu č. 202/1990 Sb., a tudíž ani výkonu státního dozoru. Navrhovaná právní úprava dále výslovně podřazuje turnaje v karetních hrách pod sázkové hry podle 2 písm. i) zákona č. 202/1990 Sb., a to z toho důvodu, že současná právní úprava tyto hry expresis verbis neupravuje a způsobuje tak právní nejistotu pokud jde o právní režim jejich provozování. Zákon, ani důvodová zpráva, sice výslovně nehovoří o pokeru, jak namítá žalobce, nicméně zcela jednoznačně hovoří o karetních hrách, kam nepochybně poker patří, neboť splňuje všechny znaky zákona o loteriích. Možná společenská škodlivost pokeru, jak ji zmínil žalobce, pak pramení z toho, že vklady do hry se mohou pohybovat v poměrně vysokých částkách, hráči jsou motivováni možnou, někdy i značnou, finanční výhrou, může docházet k praní špinavých peněz a též je tu riziko hráčské závislosti. Pokud se pak týká důkazních prostředků předkládaných žalobcem, tyto měly prokázat jeho tvrzení o tom, že v pokeru nemá náhoda rozhodující úlohu. Vzhledem k tomu, že velikost podílu náhody není podle soudu (viz argumentace shora) v daném případě podstatná pro rozhodnutí ve věci, soud navržené dokazování neprovedl. S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je v souladu se zákonem, spočívá na správné aplikaci zákona o loteriích, proto žalobu jako nedůvodnou v souladu s 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle 60 odst. 1 s. ř. s. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný, který měl vůči žalobci právo na náhradu nákladů v soudním řízení důvodně vynaložených. Žalovaný uplatnil náklady v souvislosti s cestou jím pověřeného zaměstnance na jednání soudu a zpět, konkrétně jízdné za cestu vlakem z Brna do Pardubic ve výši 154 Kč, jízdné za cestu osobním automobilem Škoda Octavia, rz X, z Pardubic do Brna, při spotřebě 4,3 l/100 km a ceně nafty 36,50 Kč/l, ve výši 723,73 Kč a stravné ve výši 66 Kč. Tyto náklady soud shledal důvodně vynaloženými, náhrada za cestu osobním automobilem a požadované stravné jsou v souladu s vyhláškou č. 472/2012 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Soud proto žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady soudního řízení v celkové výši 943,73 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud v této souvislosti uvádí, že žalovaný sdělil do soudního spisu pro účely platby náhrady nákladů řízení číslo účtu: X, VS: 5000 a KS: P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. 9 pokračování Af 36/2013 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: V Pardubicích dne 6. listopadu 2013 JUDr. Jan Dvořák v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Vladimíra Píchová 9 Afs 150/2013 79 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr.

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/947E674CB103A83DC125840F0017ED5A?openDocument

8 Tdo 1625/2018 Spisová značka: 8 Tdo 1625/2018 ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1625.2018.1 § 31 odst. 1 tr. zákoníku 8 Tdo 1625/2018-67 Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2019 o dovolání obviněného P. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 4 To 6/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 5/2016, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá. 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 1 T 5/2016, byl obviněný P. B. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil v zásadě tím, že jako fyzická osoba s cílem vlastního neoprávněného obohacení uzavřel v období od začátku roku 2008 nejméně do 6. 4. 2014 na různých místech v České republice s celkem 71 fyzickými a právnickými osobami v souhrnu v 136 případech smlouvy o půjčkách, či smlouvu o dílo, přičemž již v době uzavírání těchto smluv mu bylo zřejmé, že z důvodu značných výší a četnosti půjček časově předcházejících datu 1. 1. 2008 a dalších poté nově uzavíraných smluv, nebude vzhledem ke svým stávajícím příjmům schopen takto nově vzniklé závazky hradit, kdy dlouhodobost svého jednání zajišťoval přislíbenými neúměrně vysokými úroky, případně hrazením částí starších půjček, kdy tyto prostředky získával z nově uzavíraných půjček v následném čase, čímž vyvolával v poškozených dojem vlastní solventnosti, kterou podporoval tvrzením, že je spoluvlastníkem a účastníkem na provozování zemědělské farmy a s ní spojené bioplynové stanice v obci XY, okres Havlíčkův Brod, na kterých ve skutečnosti neměl žádný vlastnický podíl a zároveň využíval specifického výběru okruhu věřitelů spojených se zemědělskými aktivitami, se kterými udržoval dlouhodobé osobní a rodinné styky, přičemž v těchto osobách vyvolával nepravdivý dojem vlastní solventnosti a schopnosti využívat půjčené peněžní prostředky účelně v rámci zemědělských aktivit, konkrétně výhodnými nákupy pozemků, či jiných nemovitostí a zemědělských strojů, podporovaných jeho tvrzením, že je aktivně zaměstnán na Ministerstvu zemědělství České republiky, ačkoli svoji činnost a příjmy z ní plynoucí sám přerušil na období od 1. 4.2007 do 31. 12. 2014, kdy čerpal neplacené volno, načež v souvislosti s jím takto získávanými půjčkami, nabízel jako záruky zástavy vlastněných nemovitostí, ačkoli tyto již byly blokovány ve prospěch dřívějších věřitelů, a tedy nemohly jako záruky sloužit, a takto postupně uzavřel celkem ve 129 případech vymezených v bodech 1) až 129) s konkrétně uvedenými 71 poškozenými smlouvy, jejichž podmínky, jakož i okolnosti, za nichž byly předmětné částky poškozenými obviněnému vydány, a případné snahy poškozených na obviněném částky vymoci, jsou u každého případu jednotlivě podrobně popsány. Tímto konáním způsobil škodu v celkové výši 79.733.367 Kč. 2. Za uvedený zločin byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Obviněný byl rovněž podle § 226 písm. b) tr. zákoníku zproštěn části obžaloby pro sedm dílčích útoků, a bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že všichni poškození, kteří škodu požadovali uhradit, byli podle § 229 dost. 1 tr. ř. odkázáni s nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 4 To 6/2018, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu, a obviněného za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 1 T 127/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 13 To 8/2017, odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 1 T 127/2016, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 5. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání pro nesprávnost použité právní kvalifikace, kterou shledal v tom, že soudy nesprávně dovodily podvodný úmysl z toho, že zatajil svou neschopnost půjčené peníze vrátit. Obviněný se proto neztotožnil s argumentací odvolacího soudu vyjádřenou v bodě 27., a vytýkal i úvahy odvolacího soudu uvedené v bodě 29., podle nichž byl jeho úmysl patrný i z jeho následného jednání po vypůjčení peněz, a jde o jednání, které spadá do stadia, kdy se již uskutečnil transfer peněz, což nelze považovat za součást jednání rozhodného pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu. 6. S odkazem na obecné vymezení objektivní stránky trestného činu podvodu a zejména znak uvedení v omyl, a k nim se vztahující hmotněprávní literaturu, obviněný zdůraznil, že nešlo o uvedení v omyl, protože si finanční prostředky vypůjčoval k uskutečnění obchodu s akciemi, což poškozeným sdělil, proto tyto poškozené, kteří znali účel půjčky, v omyl neuvedl, ani jejich omylu nevyužil. Věděli, že se zabýval obchodem s akciemi a že v některých měl i úspěch. 7. Konkrétně obviněný poukázal na výpověď svědka D. L., jenž uvedl, že obviněný měl akcie, u kterých nastal velký propad [CETV (tj. burzovní symbol pro společnost Central European Media Enterprises na pražské burze cenných papírů) a Orco], avšak z nich měl do určité doby finanční zisk a byl i předpoklad, že pokud se trh stabilizuje, bude opět v zisku. Pokud tento předpoklad nenastal, bylo to mimo jeho předpoklady. Obviněný zdůraznil, že z výpovědi J. L. vyplynulo, že na obchodě s akciemi vydělával a že měl v jednu dobu majetek až 100 milionů Kč v cenných papírech. Rovněž svědek J. R. potvrdil neočekávaný pád akcií, i to že obviněný byl zkušeným investorem a významným klientem na jejich pobočce. Neblahou situaci s akciemi konstatoval i svědek J. M. Tím obviněný dokladoval rizikovost obchodování na burze, což považoval za notorietu, s níž byli seznámeni i poškození, zejména ti, kteří věděli, že si půjčuje za účelem investování do těchto obchodů. Obviněný srovnal vztah tohoto svého finančního propadu se situací v managementu CETV, který tuto společnost, s jejímiž akciemi obchodoval, skrytě rozkrádal, ač bylo tvrzeno, že je vše v pořádku. Protože o důvodech půjčky věděli L. M., J. M., M. K., Z. J., M. F. a J. M., nemohl tyto poškozené uvést v omyl. Kvůli akciím si půjčoval i od jiných věřitelů, někteří se o účel půjčky vůbec nezajímali a v podstatě nevěděli, na co si obviněný půjčuje. 8. Z těchto důvodů nejde o naplnění znaku uvedení v omyl, na jehož právní vymezení v obecných rysech odkázal, a to i se zřetelem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1617/2016, neboť seznamoval věřitele s účelem půjčky a vždy předpokládal, že je reálné půjčenou částku vrátit, komunikoval s nimi a informoval je, když prostředky v brzké době vrátit nemohl. 9. Na dotvrzení toho, že se v jeho trestní věci o trestný čin podvodu nejedná ve všech případech, obviněný poukázal na nutnou obezřetnost poškozených, neboť i oni měli dbát náležité opatrnosti při ochraně vlastních práv a majetkových zájmů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010), a to zejména u poškozených, kteří se nezajímali o důvod půjčky ani o její zajištění, nebo o finanční situaci obviněného. Nedbali v podstatě žádné míry opatrnosti, a dokonce v řadě případů to byl obviněný, kdo jim iniciativně nabízel jak úročení, tak i písemné potvrzení. Mezi těmito poškozenými, u nichž šlo o tzv. „půjčku na čestné slovo“, zmínil J. L., B. K., J. M., M. M., Z. J., R. R., P. P., P. L., S. M., M. F., J. V. a J. M. Zejména u J. M. se jednalo podle obviněného o typický případ neuvedení v omyl, protože z jeho výpovědi vyplynulo, že by obviněnému půjčil na cokoliv, ač věděl, že obviněný je v tíživé situaci. Nebylo prokázáno, že se obviněný obohatil, naopak o svůj majetek přišel, protože se celou dobu snažil získat zpět prostředky, které vložil do finančních operací ve snaze dostát svým závazkům. 10. V doplnění dovolání obviněný uplatnil námitku opomenutých důkazů a extrémních rozporů mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, protože soudy ke všem dílčím útokům přistoupily paušalizovaně, aniž by se zabývaly jednotlivostmi, které by při detailním pohledu ukázaly odlišnosti každého případu, jež by pro rozhodnutí o jeho vině mohly být rozhodující. Zdůraznil, že podvodem není to, když není vráceno, co bylo slíbeno, ale bylo zapotřebí zkoumat další okolnosti doprovázející poskytnutí všech půjček. 11. Nad obsah skutečností již dříve rozvedených obviněný poukázal na nedostatek podvodného úmyslu v jednání kladenému mu za vinu a na dovolené riziko, jakožto okolnost vylučující protiprávnost podle § 31 tr. zákoníku nebo § 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, kde obvyklé podnikatelské riziko představuje oblast legálního jednání. Soudům vytkl, že se nezabývaly rozumností předpokladů, na nichž stavěl své předsevzetí o pravděpodobnosti ziskovosti obchodů, jejichž výnos na finančním trhu představoval okolnost, která měla podle jeho představ zabránit vzniklému následku. Z tohoto důvodu za účelem prokázání své obhajoby navrhoval zpracování znaleckého posudku znaleckým ústavem BDO Appraisal Services, s. r. o., avšak žádný ze soudů tomuto jeho návrhu nevyhověl, resp. soudy bez adekvátní argumentace tento návrh opomněly. Obviněný soudům rovněž vytkl, že se nezabývaly vývojem jeho majetkových a výdělkových poměrů, ani dostatečně neuvážily, od kdy nemohl půjčky vrátit a že v insolvenčním řízení bylo uspokojeno 24 % z přihlášených pohledávek. 12. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 4 To 6/2018, i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 1 T 5/2016, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Z vyjádření státního zástupce 13. Nejvyšší státní zastupitelství prostřednictvím u něj působícího státního zástupce (§ 265h odst. 2 tr. ř.) k dovolání obviněného zmínilo, že se v něm v zásadě opakuje obhajoba uplatněná již v řízení před soudy nižších stupňů, s níž se náležitě vypořádaly. 14. Za nedůvodnou státní zástupce označil námitku o neuvedení v omyl, k níž zdůraznil, že ani v jednáních s vybranými poškozenými, jež informoval o záměru investování poskytnutých prostředků do akcií, neuvedl, o jak rizikové investice se jedná, neinformoval tyto poškozené o stávající situaci na akciovém trhu, o jeho poklesu, o vlastních ztrátách, celkové míře svého zadlužení ani o své nelichotivé finanční situaci. Za zcela zásadní pro závěr o uvedení poškozených v omyl považoval, že obviněný svým celkovým vystupováním, sebevědomou prezentací svých investorských schopností, podnikatelským zázemím, u nich vzbudil přesvědčení, že poskytnuté finanční prostředky budou za každých okolností ve slíbených termínech (někdy velmi krátkých) vráceny, a to s vysokým zhodnocením. Rozhodující tak bylo vytvoření zdání osoby, která se vyzná, velmi dobře se orientuje ve finančních otázkách, vždy splní své závazky a je schopna vydělat díky těmto vlastnostem nemalé peníze, a právě na základě tohoto nepravdivého informování poškození své finanční prostředky, mnohdy ve velkých objemech, obviněnému poskytli, jak správně v odůvodnění rozsudku popsal odvolací soud, včetně těch případů, kdy poškození před poskytnutím peněz věděli, že obviněný obchoduje na burze. 15. Nemohlo se jednat o přípustné riziko, na nějž obviněný v dovolání odkazoval jako na okolnost vylučující protiprávnost, protože ustanovení § 31 tr. zákoníku na trestné jednání obviněného vůbec nedopadá. Obviněný například vůči poškozeným nejednal jako profesionál, ale v rámci svých soukromých aktivit, nešlo o společensky prospěšnou činnost a ani nemohl dosáhnout společensky prospěšného výsledku. Obviněným chtěný (spíše však tvrzený) výsledek byl absolutně neúměrný podniknutému riziku. Nepřisvědčil ani tomu, že by poškození nedodrželi nezbytnou míru opatrnosti, protože o podvodné jednání jde i v případech, jestliže poškozený je schopen prověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015 sp. zn. 8 Tdo 1641/2014). 16. Podle státního zástupce bylo uvedení v omyl dostatečně prokázáno, neboť obviněný zneužíval toho, že se v společnosti poškozených delší dobu pohyboval a snažil se u nich vzbuzovat důvěru, a to právě s ohledem na tvrzení o svých výborných finančních aktivitách. Poškození, kteří se navíc v dané oblasti finančního trhu vůbec neorientovali, byli značně omezeni v tom, jak vůbec mohli zjistit aktuální stav investic obviněného, identifikovat akcie, do nichž obviněný již investoval či do nichž investovat hodlá, rozsah takových nákupů a vývoj jejich hodnoty na akciovém trhu. Složité pro poškozené muselo být vyznat se i ve vnitřních vztazích týkajících se rodinného majetku, jinak v očích poškozených „zámožné rodiny B.“, do níž obviněný patřil a do jejíchž majetkových a podnikatelských aktivit se obviněný před poškozenými situoval. 17. Státní zástupce poznamenal, že podvodný úmysl obviněného vyplývá i z jeho následného jednání a jeho přístupu k věřitelům. Nenastala situace, kdy by počáteční podvodný úmysl byl dovozován výhradně z jednání pachatele ex post, a tímto způsobem neuvažoval ani odvolací soud, o čemž svědčí část jeho zdůvodnění předcházející bodu 29. O podvodném úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku u obviněného svědčilo množství důkazů (svědectví poškozených, vývoj jeho finanční situace, výše vylákaných prostředků), ale i doba páchání trestné činnosti a rovněž počet útoků, jimiž se obviněný trestného činu dopustil. Ani to, že ujišťování některých věřitelů o dodatečném vrácení peněz ze strany obviněného či vyhýbavé formy vůči nim časově předchází dalším dílčím útokům trestného činu podvodu, nemůže zvrátit správný závěr soudů o jeho zaviněném úmyslném jednání. 18. Přisvědčit podle státního zástupce nelze ani námitce obviněného, že se svým jednáním neobohatil, neboť pokud se rozhodl vylákané prostředky od poškozených investovat do nejistých obchodů, použít na úhradu svých předchozích závazků či s nimi naložit jiným způsobem, nemá to na výrok o jeho vině vliv, neboť na tyto své aktivity použil prostředky poškozených. 19. Ze všech uvedených důvodů státní zástupce shledal, že kromě námitek o opomenutých důkazech nebo extrémním rozporu, které nespadají pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jde o námitky procesní, jsou vady nedostatku právní kvalifikace nedůvodnými výhradami, a proto v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 20. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, kterou však Nejvyšší soud do neveřejného zasedání neobdržel. 21. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného (včetně jeho doplnění ze dne 17. 12. 2018), je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Při splnění těchto základních formálních podmínek posuzoval, zda námitky obviněného obsahově odpovídají důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející může Nejvyšší soud jako soud dovolací přezkoumat jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř. 22. O důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání opřít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho prostřednictvím je možné namítat zásadně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro jeho naplnění zásadně nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je proto skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. 23. Z uvedeného vymezení je zřejmé, že na podkladě § 265b odst. písm. g) tr. ř. nelze zásadně přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Za naplnění uvedeného důvodu není možné považovat ani takové výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištěních a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, protože uvedený dovolací důvod neumožňuje takové vady zaměřené proti nesprávnosti skutkových zjištění namítat. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu), a ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (uveřejněné pod č. 17/2002 – T 420 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu), či např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02]. 24. Tato zásada je však limitována případy, kdy dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud tak činí v zájmu zjištění, zda nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, se i důkazními nedostatky zabývat, protože na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky je vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda k takovému porušení skutečně došlo [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.]. Nejvyšší soud proto v posuzované věci interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod, neboť je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, a to včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR), neboť je „… Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. 10. 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněného pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR]. Rovněž je však třeba zdůraznit, že právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení [srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06 (N 149/50 SbNU 311), nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14 (N 67/77 SbNU 31), či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15]. 25. Lze pro úplnost zmínit, že Nejvyšší soud může zasáhnout na základě uvedených hledisek do skutkových zjištění jen při zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99 (N 69/18 SbNU 115), dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255) nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451)]. K takovému pochybení dojde, postrádá-li určitý závěr soudu racionální, skutkovou či logickou oporu v provedeném dokazování, a není rozhodné, zda nějaký konkrétní důkaz je přesvědčivější než důkaz jiný. 26. Nejvyšší soud podle obsahu podaného dovolání shledal, že především rozsudku soudu druhého stupně a potažmo tím i rozsudku soudu prvního stupně obviněný vytýkal nedostatky v použité právní kvalifikaci, protože tvrdil, že soudy dostatečně neobjasnily znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a to při respektu ke skutkovým zjištěním, která vyplynula z provedeného dokazování, byť v části měl za to, že zjištěný skutkový stav není zcela dostatečný pro právní závěry zejména ohledně subjektivní stránky, případně namítal, že se soudy zabývaly jeho trestným jednáním jen paušálně. Lze však shrnout, že jeho prostřednictvím obviněný zásadně namítal právní vady, za něž považoval, že soudy nesprávně dovodily znak uvedení jiného v omyl nebo využití něčího omylu a též, že u něj shledaly podvodný úmysl, anebo že nesprávně posoudily formální stránku jeho trestného jednání a nepřihlížely k možné míře rizika plynoucího z jeho obchodů na burze, nebo že nekladly důraz na nutnou opatrnost ze strany poškozených. Takto uvedené argumenty odpovídají obsahovým vymezením důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud proto posuzoval, zda vytýkané právní vady, na něž obviněný v dovolání poukazoval, jsou důvodné. 27. Nejprve Nejvyšší soud obecně k obsahu podaného dovolání považuje za nutné uvést, že námitky v něm uvedené jsou obsahově shodné s těmi, s nimiž se již na základě odvolání obviněného vypořádával odvolací soud, jenž též v bodě 8. zdůraznil, že jde o opakování obhajoby, na níž reagoval soud prvního stupně. Je tedy zřejmé, že soudy nižších stupňů se již se stejnými výhradami vypořádaly [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 (uveřejněné ve svazku 17/2002, pod číslem T 408 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. a) K námitkám proti uvedení v omyl 28. Odvolací soud k námitce obviněného, že soudy dostatečně nezkoumaly, zda všechny poškozené uvedl v omyl, a že v popisu skutku nejsou důsledně ke každému z poškozených uvedeny všechny rozhodné skutečnosti a v odůvodnění rozhodnutí se s nimi soudy vypořádaly jen paušálně, v bodě 7. svého rozsudku vysvětlil nedůvodnost těchto výhrad. Nejvyšší soud v reakci na tam uvedená zjištění konstatuje, že popis skutku, který je podkladem pro posouzení správnosti právního posouzení se skládá ze dvou částí, jednak z úvodního obecného shrnutí podstaty podvodného jednání, které je popsané v uvozující skutkové větě zobecňující okolnosti týkající se konkrétních 129 odsuzujících a 7 zprošťujících dílčích útoků. Třebaže každý dílčí útok není rozepisován do všech detailů a jednotlivostí, za nichž k němu došlo. Právě tato uvozující věta stanoví podmínky, za nichž k jednotlivým útokům došlo. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku podrobněji reagoval na námitky obviněného a zabýval se konkrétně těmi dílčími útoky, které obviněný v průběhu řízení před soudem prvního stupně zpochybňoval, což bral na zřetel i odvolací soud, jenž v zásadě postupoval obdobně. Vysvětlil, že výtky obviněného týkající se paušálního přístupu soudu a nedostatečného odůvodnění jednotlivých půjček ke zpochybnění rozsudku nemohou vést, když je z provedených důkazů, zejména výpovědí poškozených, patrno, že způsob jednání obviněného a princip obohacování na jejich úkor byl ve své podstatě ve všech případech obdobný. Zdůraznil, že soud prvního stupně část poškozených vyslechl v hlavním líčení, měl k dispozici výpovědi poškozených z přípravného řízení, které v souladu se zákonem v hlavním líčení přečetl, a kromě toho vycházel z listinných podkladů dokumentujících jednotlivé půjčky, takže provedl značné množství důkazů, které ve svém souhrnu vyznívají jednoznačně a závěry, jež z nich nalézací soud vyvodil, odpovídají provedeným důkazům a jejich řádnému hodnocení. Plyne z nich objektivní průběh jednotlivých skutků, včetně výše způsobené škody, tak i podvodný úmysl obviněného. Navíc odvolací soud v bodě 9. vysvětlil, že se soud prvního stupně vypořádal dostatečně se všemi důkazy významnými pro rozhodnutí o vině obviněného, byť v odůvodnění rozsudku se podrobně nezabýval výpověďmi všech poškozených a pozornost zaměřil pouze na výpovědi těch, s nimiž obviněný nesouhlasil a namítal jejich nevěrohodnost. 29. K objasnění znaku uvedení v omyl odvolací soud své závěry rovněž vysvětlil a v bodě 13. uvedl, že nelze vycházet jen z výpovědi obviněného, ale i z dalších ve věci provedených důkazů, a to jak výpovědí poškozených, tak i listinných podkladů. Zejména z výpovědí poškozených bylo prokázáno, že obviněný před nimi vystupoval seriózně a přesvědčivě, i jako osoba mající zkušenosti se zhodnocováním peněz, a že tuto činnost provádí úspěšně. Pokud některým poškozeným sdělil, že jejich peníze potřebuje k obchodu na burze, podstatné je, že u všech poškozených vzbudil dojem, že o jeho způsobilosti půjčky vrátit v dohodnuté době, a to ještě se zhodnocením, nemají důvodu pochybovat a nemají se čeho obávat, neboť má velký majetek, kterým neustále argumentoval, s tím, že jeho majetkové poměry jsou nadstandartní, a že peníze potřebuje jen na chvíli, pouze momentálně jich nemá dostatek. Když jim uváděl, že potřebuje koupit např. nějaké stroje, či nemovitosti, sjednával půjčky s poškozenými narychlo, aby o předmět koupě nepřišel. 30. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného, že by se soudy zabývaly jeho vinou jen paušálně a nezkoumaly podrobně všechny rozhodné skutečnosti, neboť soud prvního stupně svůj závěr o podvodném úmyslu obviněného, který konstatoval jako souhrnný, učinil poté, co provedl ať osobním výslechem nebo přečtením všechny výpovědi poškozených, a teprve na základě jejich obsahu, který posuzoval, dospěl k tomu, obviněný sám činil konkrétní prohlášení tak, aby v poškozených navodil přesvědčení o své poctivosti, solidnosti a solventnosti i tím, že je ujišťoval, že pracuje na ministerstvu zemědělství, čímž vyvolával dojem o jistotě svých příjmu, ačkoliv tam již od dubna 2007 nepracoval. Stavěl se do pozice spolumajitele rodinné farmy, ke které však již neměl žádný majetkový vztah, a využil i stavby bioplynové stanici, kterou budoval výhradně jeho bratr, v tom, aby právě jí v několika případech zdůvodnil požadavek na půjčku. Rozhodné též bylo, že se poškození „rekrutovali“ ze známých, kteří rodinu obviněného znali a věděli, že má velké hospodářství, domnívali se, že podíl z tohoto hospodářství patří jemu a on jim tuto okolnost nikdy nevyvracel, naopak slovy o nákupu dalších pozemků, zemědělské techniky či stavby bioplynové stanice v nich tento dojem ještě podporoval. Soud poukázal i na to, že obviněný poškozeným ve většině případů sliboval zhodnocení jejich půjčky, k čemuž ale nedošlo, a de facto ani dojít nemohlo. Za nejzásadnější okolnost nalézací soud považoval, že všichni poškození nevěděli o špatné finanční situaci obviněného, nevěděli o tom, že dluží velkému počtu dalších osob a není schopen jim v určené době vracet poskytnuté půjčky. Naopak ve chvíli, kdy poškození zjistili, že obviněný má větší množství věřitelů, pokusili se celou věc řešit, což vyústilo v trestní stíhání obviněného. Soud dovodil, že část dnes „půjček“ obviněný použil rovněž na úhradu svých dluhů, o čemž ale ani jeden z věřitelů nevěděl (viz podrobně strany 43 a 44 rozsudku soudu prvního stupně). 31. Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného o tom, že nebyl dostatečně zjištěn a objasněn znak uvedení v omyl, protože soud prvního stupně za tímto účelem dostál všem svým povinnostem a odvolací soud, jeho závěr k námitkám obviněného v potřebné míře doplnil. Nejvyšší soud jen pro úplnost k jejich správným závěrům doplňuje, že znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, zločin spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým jednáním škodu velkého rozsahu. 32. Obviněný tím, že tvrdil o sobě nepravdivé skutečnosti, jak soudy správně zjistily a uvedly, poškozené uváděl v omyl, protože šlo o tvrzení v rozporu se skutečností. Poškození jako podváděné osoby neměly o tom, že obviněný je velice zadlužen, což jim zamlčoval, jako o důležité okolnosti žádnou představu a domnívali se, že se nemají čeho obávat. Ze strany obviněného šlo o uvádění v omyl i proto, že předstíral okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci (srov. rozhodnutí č. 45/1996, 13/1981, 44/1999 Sb. rozh. tr., nebo č. 57/1978, č. 46/1981 Sb. rozh. tr.). Lze proto poznamenat, že se v tomto případě jednalo o uvedení v omyl tím, že obviněný vytvořil situaci záměrně vyvolávající u poškozených pocit důvěry, kterou poté zneužil (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 8 Tdo 97/2018). 33. Soudy pro posouzení toho, za jakých okolností obviněný jednal, a že jím byli poškození uvedeni v omyl, vycházely z celého souhrnu okolností, chování a tvrzení obviněného, jimiž se prezentoval. Tyto skutečnosti byly tím, co poškozené při jejich rozhodnutí, že mu peníze půjčí, měly vliv. Kromě jiného to bylo též jeho seriózní vystupování, které působilo přesvědčivě, jako i to, že je osoba mající zkušenosti s úspěšným zhodnocováním peněz. Poškozené jako své věřitele utvrzoval ve své schopnosti půjčky vrátit celou skupinou dobře cílených a dlouhodobě udržovaných ujišťování, z nichž poškození u obviněného nabytou důvěru neztráceli ani tehdy, když některým z nich předešlé půjčky nesplácel. Neměli dostatek možností, aby jeho podvodná tvrzení vyvrátili (v podobnostech srov. body 14. až 16. a 23. rozsudku dovolacího soudu). 34. Nejvyšší soud rovněž ke znaku uvedení v omyl poukazuje na to, že ve skutkových zjištěních je u každého z poškozených zdůrazněno, za jakých podmínek byly smlouvy o půjčce ať již písemné nebo ústní dohodnuty, a to zejména s ohledem na jejich splatnost, která byla určena konkrétně nebo později doplňována, když obviněný dluhy nesplácel. Přitom právě proto, že obviněný finanční prostředky z různých důvodů neměl, věděl, že není zcela objektivně schopen, a to ani v budoucnu, sjednané lhůty splatnosti dodržet. Proto je zřejmé, že každého z poškozených (někdy i opakovaně) uváděl v omyl (viz především bod 17. rozsudku odvolacího soudu). 35. Tento závěr je plně opodstatněný pro ty případy, ve kterých si obviněný od poškozených půjčoval s tím, že peníze zhodnotí svými aktivitami na burze (např. L. M., J. M. či M. K.). S aktivitami obviněného na burze se soudy v potřebné míře vypořádaly (viz strany 37. až 39. a body 25. až 27. rozsudku odvolacího soudu) a prokázaly, že obviněný skutečně prostředky, které získal, vkládal do burzovních operací (viz výpovědi svědků D. L., J. M., J. R., J. L.), avšak jeho operace byly dlouhodobě prodělečné. Přitom obviněný nerespektoval rady odborníků, aby své další vklady nerealizoval, aby akcie prodal. Bylo prokázáno, že samotná hodnota akcií CETV měla své maximum ještě před rokem 2008, kdežto až do roku 2013 se pohybovala toliko v řádech stovek Kč. Takovou situaci nemohlo změnit ani zlepšení, protože obviněný již v té době měl takové dluhy a zaznamenal takový propad, že nebylo v jeho silách celkovou bilanci svých neúspěchů navrátit do udržitelné úrovně. Přitom byl právě o těchto skutečnostech dobře informován a měl znalost o tom, že nemůže z finančních operací na burze získat tolik, aby dluhy splatil. Ze všech jeho zkušeností a vědomostí o stavu své celkové finanční situaci věděl. Obviněný se choval jako hazardní hráč, který s nadějí na nejistý a neurčitý, zcela zázračný okamžik do svého bezhlavého investování věnoval mnohonásobně více, než z něj objektivně mohl získat. 36. Nejvyšší soud proto dospěl zcela ve shodě se soudy nižších stupňů k závěru, že ve všech případech nebylo ve finančních možnostech obviněného půjčené částky vracet. Poškození nebyli odborníky na obchodování s akciemi na burze, ale obviněný, který měl s takovou formou finančních operací zkušenosti, je přesvědčil, že tímto způsobem úspěšně peníze vydělá a v minulosti vydělával. Zatajil všem, že jde o rizikový způsob zhodnocování financí, jakož i to, že měl informace o trvalém poklesu akcií, a i přesto v investicích pokračoval z prostředků, které od poškozených vylákal. 37. Ze všech uvedených důvodů lze uzavřít, že bylo podle výsledků provedeného dokazování, jemuž se soudy obou stupňů dostatečně věnovaly, objasněno, že obviněný poškozené, jak jsou v bodech 1) až 129) v odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně popsány, uvedl v omyl ve smyslu skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. b) K námitkám proti subjektivní stránce 38. Výhrady vůči subjektivní stránce obviněný založil na argumentaci, že soudy nesprávně v jeho jednání shledaly podvodný úmysl, jelikož jednal se záměrem peníze poškozeným vrátit, neboť věřil, že se jeho investice zhodnotí. 39. Z hlediska subjektivní stránky se v případě zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku jedná o trestný čin úmyslný (§ 15 tr. zákoníku), který může být spáchán jak v úmyslu přímém, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], tak v úmyslu nepřímém, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. Zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. 40. Nejvyšší soud se zřetelem na všechny výše rozvedené úvahy, při nichž vycházel zejména z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí, která považoval za správná, shledal, že v přezkoumávané trestní věci závěr o zavinění obviněného je podložen výsledky dokazování a logicky z nich vyplynul (srov. rozh. č. 19/1971 Sb. rozh. tr.), protože soudy okolnosti subjektivního charakteru dovozovaly nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž podle zásad logického myšlení usuzovaly na vnitřní vztah obviněného k tomu, že poškozené uvádí v omyl, protože jim půjčené peníze není schopen vrátit (srov. rozh. č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12). 41. Pro úplnost lze odkázat na rozsudek soudu prvního stupně, který se subjektivní stránce dostatečně věnoval a podle všech zjištěných okolností případu zejména zdůraznil, že obviněný věděl o svých velikých dluzích a že nemá objektivní zdroje, ani kde je získat, a to ani na burze, kam sice získané peníze investoval, ale bylo mu známo, že nákup a prodej akcií je provázen různými riziky, když jejich cena je odvislá od celé řady okolností, a není tak neobvyklé, že hodnota některých akcií prudce vzroste a stanou se tak ziskovými, na druhou stranu ale není ani mimořádné, pokud cena akcií prudce klesne a již nikdy se nedostane na původní cenu. Soud v této souvislosti zdůraznil zkušenosti obviněného jako obchodníka s cennými papíry, především pak to, že byl pracovníky banky, přes kterou obchodoval, upozorňován na pokles ceny akcií, on však přesto dále doplňoval finanční prostředky, nikoliv však své, které neměl, ale ty, které si půjčoval. Obviněný věděl, že hodnota akcií nemusí vzrůst, že zůstane na velmi nízké úrovni a že nebude nikdy schopen vrátit vypůjčené finanční prostředky. Soud tak konstatoval, že obviněný byl přinejmenším srozuměn s tím, že může nastat situace, kdy nebude schopen dostát svým závazkům, a přesto stále tyto na burze doplňoval. Při celkové škodě přesahující 79 mil. Kč bylo podle soudu prakticky nepředstavitelné, že by obviněný byl schopen obstarat takové finanční prostředky, aby všem svým závazkům dostál, a proto uzavřel, že obviněný jednal v úmyslu nepřímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (strany 43 a 44 rozsudku soudu prvního stupně). 42. Odvolací soud, jenž se závěry soudu prvního stupně ztotožnil, nad rámec jím uvedených argumentů poukázal na to, že obviněný si byl vědom svého zadlužení z předchozí doby, když dílčí útoky, pro něž je stíhán, spáchal v době, kdy již poškozené M. H. dlužil celkem 4 mil. Kč, které se zavázal vrátit v roce 2008, kdy 3 mil. Kč si vypůjčil již v roce 2006, a že mu dluhy narůstají, že půjčky používá pro splácení jiných půjček, že ke zhodnocování půjček a splácení dluhů neprovádí takové aktivity, které by vedly k ziskům, z nichž by mohl zhodnocené půjčky vracet tak, jak se zavázal (viz bod 19. rozsudku odvolacího soudu). Zdůraznil též rizika spojená s obchodováním na burze, zejména s ohledem na výpověď svědka J. R., jenž popsal nejistou situaci s nákupem akcií CETV. Právě s ohledem na rizikovost a nejistotu trhu s akciemi, o kterých obviněný věděl, nemohl doufat v ziskovost svých operací, neboť věděl, že o zaručené investice se nejedná. Odvolací soud proto potvrdil správnost úvah soudu prvního stupně, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (srov. body 25. 27. a 28. rozsudku odvolacího soudu). 43. Nejvyšší soud v těchto závěrech soudů obou stupňů vady ani žádné nedostatky neshledal, protože je třeba zdůraznit, že pro závěr o nepřímém úmyslu obviněného je dostatek skutečností v popisu skutku, protože i když jde o shrnující skutkové zjištění, okolnosti, ze kterých lze na zavinění usuzovat, v tomto popisu nechybí a dostatečně objasňují, že obviněnému bylo již v době uzavírání půjček s poškozenými „… zřejmé, že z důvodu značných výší a četnosti půjček časově předcházejících datu 1. 1. 2008 a dalších poté nově uzavíraných smluv, nebude vzhledem ke svým stávajícím příjmům schopen takto nově vzniklé závazky hradit, kdy dlouhodobost svého jednání zajišťoval přislíbenými neúměrně vysokými úroky, případně hrazením částí starších půjček, kdy tyto prostředky získával z nově uzavíraných půjček v následném čase, čímž vyvolával v poškozených dojem vlastní solventnosti ...“. Pro správnost závěru o subjektivní stránce svědčí zejména cílený a zcela vědomý a chtěný záměr obviněného vytvářet o sobě dojem solventního a solidního člověka. Právě tato trvalá a vlastní snahou stále podporovaná a navozovaná iluze byla úspěšná, neboť vyvolávala nepravdivý dojem o vlastní schopnosti půjčené prostředky vrátit. Vyjádřená skutková zjištění splňují shora naznačené požadavky, protože z nich logicky vyplývají a zahrnují všechny znaky charakterizující vnitřní vztah obviněného k jednotlivým znakům skutkové podstaty přečinu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. 44. Pro úplnost lze jen dodat, že obviněný, vědom si své spletité a těžko řešitelné finanční situace, bezohledně vylákával z poškozených finanční prostředky za účelem obchodování na burze, o němž měl podle své obhajoby, když s cennými papíry obchodoval dlouhodobě a považoval se za odborníka v této oblasti, uvažovat jako o spolehlivém způsobu, jak peníze pro sebe i poškozené získat zpět. Přitom podle svých zkušeností s obchodováním na burze věděl, že se nejedná o spolehlivou investiční platformu, neboť v neustálém propadu, rizikovost obchodů znal, věděl, že finanční prostředky nebude schopen splatit i vzhledem k výši dluhů, které po dobu páchání posuzovaného zločinu nakupil, když neměl majetek, z něhož by mohl dluhy vrátit. 45. Na základě těchto skutečností soudy správně dospěly nejen k závěru o naplnění znaku úmyslného zavinění ve formě úmysl nepřímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ale správně shledaly, že byly naplněny po materiální stránce všechny znaky zločinu podvodu podle 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku . c) K požadavku na beztrestnost jednání 46. Jestliže soudy správně shledaly, že jde ze všech určujících hledisek o protiprávní čin podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku, protože vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně, nepochybily ani při závěru o formální stránce činu (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku). Nevyhověly jeho požadavku, že jde jen o občanskoprávní rozměr jednotlivých případů v důsledku neopatrnosti poškozených, případně že není trestně odpovědný s ohledem na podnikatelské riziko, jehož se domáhal odkazem na § 31 tr. zákoníku a § 224 tr. zákoníku. Povaha dílčích útoků a v souhrnu celého skutku svědčí výhradně o odpovědnosti obviněného, který za ni odpovídá v důsledku svého trestného jednání, které mělo zásadně a jedině kriminální rozměr. Pro jeho rozsah a dlouhodobost, po kterou se mu dařilo poškozené udržovat v přesvědčení, že je schopen půjčky vrátit, jde o velice závažné trestné jednání, za které musí nést trestní důsledky. 47. Jen ve stručnosti je proto třeba vyvrátit tvrzení obviněného o tom, že se poškození dostatečně nestarali o své majetky a měli si ověřit skutečný stav rozhodných okolností. Jestliže totiž obviněný v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010, nelze ho na daný případ aplikovat. Ochrana vlastních majetkových zájmů poškozených je limitována jejich schopnostmi a možnostmi je uchránit před jednáním osob, které páchají trestnou činnost, obzvláště když se jedná o soukromé osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003, publikované pod č. TR NS 1/2004-T 648 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Možnost podvedené osoby, aby si sama zjistila skutečný stav věci, bez dalšího nevylučuje, aby její jednání bylo ovlivněno jednáním pachatele trestného činu podvodu, který podvedeného uvede v omyl. Odvolací soud podrobně popsal, že ačkoli poškození obviněného znali, s ohledem na skutečnosti, které jim předestíral, neměli možnost si je sami ověřit, když navíc obviněný jednal tak, aby opatrnost poškozených eliminoval a dosáhl svého cíle, tedy půjčení peněz (viz body 34. až 39. usnesení odvolacího soudu). 48. Nejvyšší soud považoval uvedené úvahy za správné a poukaz obviněného na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010, za nepřípadný pro posuzovanou věc. V uvedeném rozhodnutí, které vycházelo pro obezřetnost poškozených v soukromoprávních vztazích ze snadno dosažitelných prostředků (např. v podobě výpisu z katastru nemovitostí, který představuje lehce dostupný autentický zdroj informací o stavu určité nemovitosti), se jednalo o zcela jiný případ. V nyní projednávané věci informace, na jejichž základě poškození obviněnému půjčovali, pocházely přímo od obviněného, ve vztahu k jejich obsahu neměli jakoukoli objektivní možnost si jejich pravdivost ověřit. Jednalo se o finanční poměry obviněného a stav jeho podnikatelských aktivit, které nebyly, na rozdíl od stavu zápisů práv váznoucích na nemovitostech v katastru nemovitostí, jako tomu bylo ve věci sp. zn. 7 Tdo 486/2010, jakkoli, natož snadno ověřitelné ve veřejných databázích. Byly založeny jen na důvěře v pravdivost tvrzení obviněného, který podvodně předstíral skutečnosti, jejichž pravý stav si bylo sice možné asi zjistit, avšak podnět k tomu obviněný svým chováním a vystupováním zcela limitoval. 49. Na tuto situaci dopadá spíše usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003 (publikovaného pod č. TR NS 1/2004-T 648 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu), podle kterého „možnost podvedené osoby, aby si sama zjistila skutečný stav věci, bez dalšího nevylučuje, aby její jednání bylo ovlivněno jednáním pachatele trestného činu podvodu, který podvedeného uvede v omyl, využije jeho omylu nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, a proto o podvodné jednání jde i v případě, jestliže podvedený je sice schopen s vynaložením většího či menšího úsilí zjistit nebo ověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas“, přičemž je třeba vzít v úvahu, že poškozený nemá uloženou povinnost v obdobných případech ověření provádět. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. 9 Tz 93/2000, když pachatel vyvolal u poškozených přesvědčení, že jim ve sjednaných lhůtách vrátí finanční prostředky a poškození mu svěřili své peníze v přesvědčení, že bude schopen své závazky splnit, je z hlediska trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin podvodu irelevantní, že poškození znali jeho špatnou finanční situaci např. zadlužení, potíže s věřiteli, podnikatelskou platební neschopnost apod. Proto není v přezkoumávané věci důvodné shledávat u poškozených odpovědnost za újmu, která jim trestním jednáním obviněného vznikla. Přitom, i když trestné jednání obviněného vychází ze smluvních vztahů s poškozenými, nejde z hlediska odpovědnosti obviněného výhradně o občanskoprávní záležitost, ale o trestní jednání, při něm obviněný smluvní povahu těchto vztahů zneužil pro své neoprávněné obohacení. Proto je zde vyloučeno domáhat se aplikace principu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, a to zejména se zřetelem na výši vylákaných finančních prostředků i četnost podvodně sjednaných půjček a mnohost útoků, absenci jakékoli, natož účinné lítosti na straně obviněného i na určitou sofistikovanost a manipulativnost, s jakou k jednání s poškozenými přistupoval. 50. Soudy obou stupňů správně konstatovaly, že nelze aplikovat ani okolnost vylučující protiprávnost podle § 31 odst. 1 tr. zákoníku, podle které trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak. Ve smyslu tohoto ustanovení je riziko určitý stav nejistoty, zdali se vůbec nebo v očekávané míře dostaví žádoucí následek, a to při vědomí, že může dojít také k následku negativnímu. Z trestněprávního hlediska je oním nežádoucím následkem porucha nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. Riziko tak spočívá v jednání, které, pokud nastane následek relevantní z hlediska trestního práva, by vedlo k trestní odpovědnosti. V případě, že jsou však dodrženy určité podmínky a pravidla, je vyloučena protiprávnost takového jednání. I když se riziko liší v závislosti na oboru lidské činnosti, lze přece jen stanovit obecnější podmínky a hodnotící determinanty, které umožní posuzovat jednotlivé případy z hlediska přípustnosti (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 425). 51. V daných souvislostech, kdy byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu, uvedený požadavek na přípustné riziko postrádá vazby na podstatu a smysl uvedeného ustanovení, které s přípustným rizikem spojuje jen případy, když pachatel v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak. Zásadní pro nemožnost využití tohoto ustanovení v přezkoumávané věci je skutečnost, že obviněný nesplňoval podmínky toho, na koho lze tuto okolnost uplatnit, protože jeho trestná činnost neplynula z výkonu „prospěšné činnosti“ „v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení ani funkce“. Jeho trestná činnost nesměřovala k tomu, aby dosáhl „společensky prospěšného výsledku“. Obviněný naopak jednal zcela ve svém vlastním zájmu, jestliže prováděl jakékoliv operace v burzovních obchodech s akciemi. Jednalo se jen o jeho soukromé aktivity, což použití ustanovení § 31 odst. 1 tr. zákoníku vylučuje, protože šlo o soukromé individuální zájmy, které nebyly zároveň zájmy společenskými (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 425). 52. Obdobně odkaz na ustanovení § 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, které připouští obvyklé podnikatelské riziko jako okolnost vylučující trestnost, která je speciální ve vztahu k ustanovení § 31 tr. zákoníku o přípustném riziku, rovněž není namístě, protože obviněný se zřejmě domáhal zde vyjádřeného „obvyklé podnikatelského rizika“, avšak učinil tak zcela mimo jakékoliv souvislosti, s nimiž lze okolnosti, jež má toto ustanovení na mysli, spojovat. Jde o trestný čin způsobení úpadku, který spáchá ten, kdo byť i z hrubé nedbalosti si přivodí úpadek, jestliže učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům. Jde o zcela jiný trestný čin, pro který obviněný nebyl trestně stíhán, protože poskytuje trestněprávní ochranu před potenciálním nebezpečím vyplývajícím ze stavu úpadku dlužníka, v němž hrozí, že bude zmařeno uspokojení pohledávek nových i původních věřitelů. V přezkoumávané věci obviněný spáchal trestný čin podvodu, a pokud se dostal do situace srovnatelné s „úpadkem“, bylo to právě díky jeho hazardním aktivitám při obchodu s akciemi, v jejichž souvislosti i poškozené obelhával a vylákával od nich peníze. Rozhodně se v projednávané trestné činnosti obviněného nejednalo o tzv. odvážný obchod či operaci, který se vymyká běžnému podnikatelskému riziku, které jinak konkrétní dlužník podstupuje, jež má na mysli § 224 odst. 1 tr. zákoníku. 53. Nejvyšší soud ze všech uvedených důvodů nezjistil, že by soudy pochybily ve svých závěrech o tom, že obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a výhrady obviněného, jimiž se snažil správnost této právní kvalifikace zvrátit, shledal nedůvodnými. Vzhledem k tomu, že mohl dovolání a jeho důvodnost posoudit na základě odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí a příslušného spisu, z nichž je patrné, že napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

http://kraken.slv.cz/20Cdo3249/2008

20 Cdo 3249/2008 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) D. P., b) K. Š., proti povinnému M. D., pro částku 25.230,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 2663/2000, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze 17. 10. 2007, č. j. 62 Co 316/2007-27, takto: Proti shora označenému rozhodnutí, jímž městský soud potvrdil usnesení z 4. 9. 2000, č. j. E 2663/2000-3, kterým obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí, podal povinný dovolání. Jelikož dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení (spočívající v absenci náležitostí dovolání podle § 241a odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen o.s.ř. /) a nebylo ani sepsáno advokátem, soud povinného usnesením z 26. 5. 2008, č. j. E 2663/2000-64, doručeným mu 3. 6. téhož roku, vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení nedostatky podání odstranil a zvolil si zástupcem advokáta, jehož prostřednictvím podá řádné dovolání. Zároveň ho poučil, že nevyhoví-li výzvě, dovolací řízení bude zastaveno. Dovolatel však vytčené nedostatky neodstranil. Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno; oprávněným však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měly dle § 146 odst. 2 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

http://kraken.slv.cz/26Cdo1491/2003

26 Cdo 1491/2003 Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb., § 3 odst. 1 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb. Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce J. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. Š., zastoupenému advokátem, o vyklizení rodinného domu, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp.zn. 8 C 255/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. února 2002, č.j. 8 C 255/99-87, ve spojení s usnesením ze dne 7. května 2002, č.j. 8 C 255/99-96, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. prosince 2002, č.j. 10 Co 506/2002-107, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. února 2002, č.j. 8 C 255/99-87, ve spojení s usnesením ze dne 7. května 2002, č.j. 8 C 255/99-96, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. prosince 2002, č.j. 10 Co 506/2002-107, se odmítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.025,-Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Okresní soud v Bruntále (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 2. 2002, č.j. 8 C 255/99-87, ve spojení s usnesením ze dne 7. května 2002, č.j. 8 C 255/99-96 (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 24. 4. 2000, č.j. 8 C 255/99-16, byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2001, č.j. 10 Co 823/2000-48, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení), uložil žalovanému vyklidit a vyklizené žalobci odevzdat do patnácti dnů od právní moci rozsudku nemovitosti, a to dům č.p. 70 na p.č. 141/2 a p.č. 141/2 zastavěnou plochu s příslušenstvím a součástmi (dále předmětné nemovitosti nebo nemovitosti a předmětný dům nebo dům ), zapsané na LV č. 234 pro obec a k.ú. R. u Katastrálního úřadu v B.; dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že předmětné nemovitosti byly (spolu s dalšími nemovitostmi) přiděleny žalobci dle dekretu č. 28/1945 Sb., že ke dni 2. 3. 1962 přešly do vlastnictví státu, že dne 2. 9. 1991 uplatnil žalobce nárok na jejich vydání podle zákona č. 229/1991 Sb., že rozhodnutím Okresního úřadu B. Okresního pozemkového úřadu ze dne 10. 3. 1998 bylo určeno, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí, že dne 2. 4. 1991 uzavřel A. D. s.p. (který k uvedenému datu s nemovitostmi nakládal, dále státní podnik ) se žalovaným smlouvu o jejich užívání (dále předmětná smlouva nebo smlouva ) a že od uvedeného data žalovaný nemovitosti užívá a odmítá je vyklidit a předat žalobci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva měla sloužit jako právní podklad pro dočasné užívání nemovitostí žalovaným do doby, než je odkoupí, a že jí nebylo míněno přidělení bytu a zřízení práva osobního užívání k němu ; posoudil ji jako smlouvu o přenechání nemovitosti k dočasnému užívání podle § 397 občanského zákoníku v tehdy platném znění a dovodil, že státní podnik byl povinen při jejím uzavření respektovat vyhlášku č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem (dále vyhláška ), jmenovitě i její ustanovení § 9 odst. 3 o náležitostech smlouvy o přenechání národního majetku k dočasnému užívání. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva neobsahovala předepsané náležitosti výši úplaty za užívání, určení způsobu užívání a ujednání o možnosti odstoupit od smlouvy, shledal ji soud absolutně neplatnou (§ 39 občanského zákoníku v tehdy platném znění); na základě toho dovodil, že žaloba je opodstatněná, neboť žalovaný užívá předmětné nemovitosti bez právního důvodu. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 9. 12. 2002, č.j. 10 Co 506/2002-107, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předmětná smlouva je smlouvou ve smyslu ustanovení § 397 občanského zákoníku v tehdy platném znění, že jejím účelem bylo sjednání dočasného užívání nemovitostí, nikoliv dohody o osobním užívání bytu podle § 154 a násl. téhož zákona, a přisvědčil též jeho závěru o neplatnosti smlouvy pro nedodržení náležitostí vyplývajících z ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky, zejména pak ujednání o výši úplaty a způsobu užívání nemovitostí. Konstatoval, že vyhláška se nevztahovala na přenechání věcí do dočasného užívání občanům podle zvláštních předpisů, že však občanský zákoník byl ve vztahu k ní předpisem obecným. Odvolací soud dále uvedl, že i v případě, pokud by smlouva byla uzavřena platně, zanikl by užívací vztah žalovaného v důsledku nemožnosti plnění ze strany státního podniku - poté, kdy došlo k obnovení vlastnického práva žalobce k nemovitostem. Podle názoru odvolacího soudu nemohlo dojít za použití analogie (§ 853 obč.zák.) k transformaci právního vztahu na nájem bytu, neboť právo dočasného užívání bylo jiným institutem než právo osobního užívání bytu; vzhledem pak k tomu, že za užívání nemovitostí nebyla sjednána úplata, nelze použít ani ustanovení § 663 a násl. obč.zák. o nájmu. Na základě toho odvolací soud uzavřel, že nedošlo-li mezi účastníky k uzavření nové smlouvy o užívání předmětných nemovitostí, domáhá se žalobce právem vyklizení žalovaného. Povinnost žalovaného k vyklizení odvolací soud nevázal podle ustavení § 3 obč.zák. na zajištění bytové náhrady, když konstatoval, že pro takovéto omezení žalobce nejsou žádné důvody. Poukázal na to, že žalovaný uzavřel se státním podnikem smlouvu na dobu určitou, že doba užívání by skončila zánikem tohoto užívacího vztahu a že žalovaný - poté, co se dozvěděl o uplatnění restitučního nároku žalobcem - měl dostatek časového prostoru pro hledání jiného bydlení. Rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a v němž uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Uvádí, že nepovažuje za správný závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně) o neplatnosti předmětné smlouvy pro rozpor s vyhláškou č. 119/1988 Sb. a namítá, že dle poznámky č. 6 v ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky (upravujícího případy, na něž se vyhláška nevztahuje) je za zvláštní předpis považován občanský zákoník. Vyjadřuje přesvědčení, že vyhláška se nevztahovala na přenechávání věcí z národního majetku do dočasného užívání občanům a že předmětnou smlouvu je možno s ohledem na její obsah posoudit jako smlouvu o přenechání věci do dočasného užívání dle ust. § 397, případně jinou smlouvu dle ust. § 51 obč.zák. ve znění platném do 31. 12. 1991 . Další nedostatek (uvádí se v dovolání) spatřuje dovolatel v tom, že k ust. § 3 obč. zákoníku nebylo přihlédnuto vůbec, resp. nebylo správně aplikováno v případě rozsudku krajského soudu . Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval posouzením otázky, zda žalovaný zavinil či nezavinil daný stav, nevzal v úvahu otázku restitucí, kterou žalovaný nemohl nijak ovlivnit ani skutečnost, že žalovaný do nemovitostí investoval značné prostředky. V této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp.zn. 3 Cdon 51/96, publikovaný pod č. 5 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího soudu v roce 2001 , který se zabýval obdobnou problematikou. Zdůrazňuje, že žalovaný daný stav nezpůsobil svým protiprávním jednáním a byl přesvědčen, že nemovitost užívá oprávněně s příslibem získat ji do vlastnictví . Podle názoru dovolatele se rozhodnutím obou soudů stala nová křivda a ochrana vlastnického práva restituenta je bez respektování zásad uvedených v § 3 odst. 1 obč.zák. nesprávná. S poukazem na uvedené žalovaný rovněž dovozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podáním datovaným 21. 11. 2003 vzal žalovaný zpět dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce ve svém dovolacím vyjádření namítl, že jednání žalovaného, který bezplatně užívá jeho nemovitosti, je účelové, že se neprávem dovolává aplikace § 3 obč.zák. ve svůj prospěch a že mu nejde o právní podstatu sporu, neboť se v dovolání nezabývá závěrem odvolacího soudu o zániku užívacího vztahu k nemovitostem. Navrhl, aby dovolání bylo jako bezdůvodné odmítnuto. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 2. 2002, č.j. 8 C 255/99-87, ve spojení s usnesením ze dne 7. 5. 2002, č.j. 8 C 255/99-96, který byl rovněž dovoláním napaden, však za rozhodnutí odvolacího soudu pokládat nelze. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§ 201 o.s.ř.). Za této situace občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp.zn. 2 Cdon, uveřejněné pod č. 112 v časopise Soudní judikatura 14/1997). Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 2. 2002, č.j. 8 C 255/99-87, ve spojení s usnesením ze dne 7. 5. 2002, č.j. 8 C 255/99-96, zastavil (§ 104 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 243c odst. 1 o.s.ř.), aniž rozhodoval o dispozičním úkonu dovolatele (zpětvzetí dovolání). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nelze přípustnost dovolání dovodit, neboť soud prvního stupně rozhodl ve věci samé ve svém v pořadí druhém rozsudku, potvrzeném napadeným rozsudkem odvolacího soudu, stejně jako ve svém v pořadí prvním rozsudku, zrušeném usnesením odvolacího soudu, tj. vyhověl žalobě na vyklizení. Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., o něž ji opírá dovolatel. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Založil-li odvolací soud potvrzující výrok svého rozsudku na dvou (či více) na sobě nezávislých závěrech (jako je tomu v projednávané věci), pak dovolání proti takovému rozsudku může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen za předpokladu, že dovolatel zpochybnil správnost obou (všech) právních závěrů a oba (všechny) závěry jsou zásadně právně významné. V projednávané věci spočívá rozhodnutí odvolacího soudu jednak na závěru, že předmětná smlouva, od níž žalovaný odvozoval svoje právo nemovitosti užívat, je smlouvou podle § 397 občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. (dále jen obč.zák. před novelou ), a že je pro nedostatek náležitostí stanovených v ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky č. 119/1998 Sb., o správě národního majetku, ve znění pozdějších předpisů, kterou bylo nutno na daný vztah aplikovat, absolutně neplatná, jednak na závěru, že užívací vztah žalovaného k předmětným nemovitostem zanikl nabytím vlastnického práva žalobce k nim. Jak vyplývá z obsahu dovolání, dovolatel zpochybňuje toliko první ze závěrů, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá; proti druhému závěru (na základě něhož může být sám o sobě žalobní požadavek na vyklizení důvodný) námitky nevznáší. Za tohoto stavu nemůže být dovolání shledáno podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustným pro řešení otázky právního důvodu užívání předmětných nemovitostí žalovaným. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák., neboť otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp.zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3). Již se zřetelem k tomu nelze z hlediska posouzení přípustnosti dovolání shledat právně relevantním odkaz na rozhodnutí uveřejněné pod č. 5 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, nehledě na to, že jak uvedené rozhodnutí, tak např. i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp.zn. 31 Cdo 1096/2000, uveřejněné pod č. 59 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, vychází z poměrů (odlišných od poměrů v souzené věci), kdy vyklizovaný dlouhodobě užíval byt v přesvědčení, že mu svědčí platný neodvozený právní důvod bydlení. Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 2 věty první a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,-Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s ustanovením § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

https://www.magazinvybor.cz/rady/pravni-poradna/muze-svj-pozadovat-uhradu-nakladu-za-odstraneni-stenic-po-majiteli-jednotky/

Může SVJ požadovat úhradu nákladů za odstranění štěnic po majiteli jednotky? - Výbor Barbora Hřebečková 02. září 2016 5 min. čtení Na základě zjištěných skutečností vystavila asanační společnost posudek, ve kterém mj. určila původcem zamoření dvě bytové jednotky včetně doby rozmnožování štěnic v těchto jednotkách (8 měsíců). Vlastníci uvedených bytů výskyt štěnic výboru společenství nenahlásili.Prozatímní náklady na provedené asanační práce jsou v řádu desítek tisíc korun. Obracím se na Vás se zdvořilou žádostí o radu. Má společenství vlastníků domu právní nárok na úhradu vzniklých nákladů za provedené asanační práce od vlastníků bytů určených jako původce zamoření: a) asanační práce provedené právě v jejich bytech,b) asanační práce provedené v celém domě? Děkuji, Mgr. Jiří Salva. Úvodem odpovědi lze uvést, že dle § 55 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, se ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace člení na: Běžnou ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci je povinna podle potřeby provádět každá osoba, a to jako součást čištění a běžných technologických a pracovních postupů. Tuto běžnou dezinsekci je tedy povinen provádět vlastník bytu ve svém bytě a společenství při úklidu společných částí domu. Pokud tedy dojde ke vzniku situace, kdy je potřeba provádět v domě speciální ochrannou dezinsekci (jedná se o zvýšený výskyt epidemiologicky významných členovců), má společenství vlastníků povinnost tuto provést, jinak se vystavuje riziku postihu za správní delikt dle § 92l zákona o ochraně veřejného zdraví, za což mu může být uložena pokuta až do výše 100 000 Kč. Dle platné právní úpravy je tedy společenství vlastníků povinno provádět speciální ochrannou dezinsekci, a to bez ohledu na náklady s tím spojené. Vzhledem k tomu, že povinnost zajistit speciální ochrannou dezinsekci ukládá zákon společenství (nikoli jednotlivým vlastníkům jednotek), a to i v jednotlivých obytných místnostech (tedy bytech) a nebytových prostorech, mám za to, že náklady s tím spojené hradí společenství. Jedná se o náklady na správu domu ve smyslu § 1180 občanského zákoníku a § 7 nařízení vlády č. 366/2013 Sb., na které přispívají vlastníci jednotek ve výši odpovídající podílu na společných částech, není-li stanovami určeno jinak. Na náhradu nákladů spojených s provedením asanačních prací dle mého názoru společenství vůči vlastníkům jednotek nárok nemá, neboť v daném případě nelze uplatnit odpovědnost vlastníků za porušení obecné prevenční povinnosti ve smyslu § 2900 občanského zákoníku ani za porušení povinnosti stanovené zákonem ve smyslu § 2910 občanského zákoníku. Další článek:Rozhodnutí vlastníků blokuje finanční dar SVJ Předchozí článek:Oprava schodišť u dvou vchodů ze tří. Kdo všechno ji platí?

http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/057schuz/bqbs/b04634001.htm

PČR, PS 2013-2017, 57. schůze, část 46 (17. 5. 2017) Prosím, aby se slova ujal předseda vlády Bohuslav Sobotka. Všechny vás poprosím o klid v sále. Máte-li něco k diskusi, máte k dispozici předsálí. Ještě vás poprosím, pane premiére, chviličku, než se kolegové utiší. (Předsedající zvoní.) Týká se to i případně hovořících ministrů. Prosím, máte slovo, pane premiére. Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem byl v minulých dnech požádán, abych Poslanecké sněmovně předložil zprávu o používání tzv. zajišťovacího příkazu. Této žádosti jsem vyhověl. Včera ještě před zahájením schůze obdržela Poslanecká sněmovna, jak jsem byl informován, elektronickou formou, všichni členové a členky Poslanecké sněmovny, informaci předsedy vlády k údajnému nadměrnému používání právního institutu zajišťovacího příkazu Finanční správou České republiky. Dovolil bych si ve svém úvodním vystoupení odkázat na tuto zprávu, kterou jsem v písemné podobě včera poskytl poslancům a poslankyním, a dovolte mi, abych shrnul alespoň stručně hlavní body, které jsou v této zprávě obsaženy. Za prvé. Zajišťovací příkazy jako takové jsou nástroj, který Finanční správa v odůvodněných případech používá k dosažení větší efektivity výběru daní. Odůvodněný případ je takový, kde existuje na straně Finanční správy důvodné podezření, že konkrétní daňový subjekt nezaplatil na daních, co má. V takovém případě Finanční správa vydá zajišťovací příkaz, kterým stanoví konkrétnímu daňovému subjektu povinnost předčasně složit finanční výši předpokládané daně a stanoví také, kolik to má být. Stát tak bojuje proti šedé ekonomice, daňovým podvodům, proti okrádání daňových poplatníků. Za druhé. Je pravda, že za posledních pět let jsou zajišťovací příkazy vydávány častěji, zejména v letech 2014, 2015 a 2016. Podrobná čísla máte opět uvedena v písemné zprávě. Chtěl bych upozornit na fakt, že už v roce 2013, tzn. ještě před zahájením mandátu této vlády, byla vydána rozhodnutí o zajišťovacích příkazech na částku bezmála 6,2 mld. korun. Čili v roce 2013 to byla částka 6,2 mld. korun. V roce 2014 to bylo 3,8 mld. korun, v roce 2015 3,6 mld. korun a v roce 2016 3,3 mld. korun. Jenom pro srovnání těch čísel z hlediska nárůstu zajišťovacích příkazů: v roce 2013 bylo vydáno 467 rozhodnutí v této věci, v roce 2014 867, v roce 2015 1 605 a v roce 2016 1 561. To znamená, mezi léty 2013 došlo zhruba ke zdvojnásobení vydaných zajišťovacích příkazů a mezi léty 2014 a 2015 došlo rovněž ke zhruba zdvojnásobení vydání zajišťovacích příkazů. Ta úroveň mezi léty 2015, 2016 už nevykazuje takovou dynamiku. Počet zajišťovacích příkazů v roce 2016 byl o něco málo nižší než v roce 2015. Souhlasím jednoznačně s tím, že zajišťovací příkazy mají být využívány skutečně v krajních případech, protože v některých případech mohou firmy dostat do zásadních komplikací. Za třetí. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně silný nástroj, neměly by vznikat žádné pochybnosti o profesionalitě a objektivnosti Finanční správy při jeho využívání. Vyžádal jsem si tedy v této věci stanovisko ministra financí. Z tohoto stanoviska, které jsem obdržel, vyplývá, že Finanční správa v červenci 2015 mimo jiné připravila metodický pokyn k organizačnímu zabezpečení vydávání zajišťovacích příkazů. Dále byl zřízen odborný dohled nad jejich realizací. V roce 2015 byla také zřízena pracovní skupina, která slouží jako platforma pro rychlou výměnu informací a která zároveň vyhodnocuje dostupnou judikaturu k zajišťovacím příkazům. Ve svém stanovisku mě ministr financí ujistil, že Finanční správa posuzuje dopady vydaných zajišťovacích příkazů na jednotlivé daňové subjekty a že nepodceňuje případná rizika a dopady využívání tohoto nástroje na podnikatelskou činnost a přesah do osobních poměrů daňových dlužníků. Chtěl bych vyzvat, vážené poslankyně, vážení poslanci, abychom rozlišovali mezi tím, kdy stát plní své povinnosti vůči občanům a stará se řádně o výběr daní, a tím, kdy dochází k porušení pravidel a využívání zajišťovacích příkazů jako preventivního opatření bez dostatečného odůvodnění. Ten druhý případ bych považoval za nepřijatelný postup ze strany finančních úřadů, pokud by k takovému postupu docházelo. Jak jsem avizoval, vážené poslankyně, vážení poslanci, ve své písemné zprávě, chci požádat ministra financí o podrobné vyhodnocení, jak se dnes institut zajišťovacího příkazu využívá, jaký je důvod nárůstu vydaných příkazů mezi lety 2013 a 2015, protože to, koneckonců, může poukazovat na negativní jevy v naší ekonomice. Budu také chtít, aby Finanční správa přezkoumala svůj postup při použití zajišťovacího příkazu, a to zejména tam, kde Nejvyšší správní soud rozhodl o jejich zrušení, k čemuž nepochybně shledal věcné důvody. Vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěl bych na závěr svého úvodního vystoupení ujistit Poslaneckou sněmovnu, že cílem vlády je efektivní stát, že cílem vlády je řádný výběr daní. Rozhodně není cílem vlády, abychom neúměrně administrativně zatěžovali podnikatele, nebo jim dokonce házeli klacky pod nohy tím, že budou neúměrně často uplatňovány instituty, pro které není řádné odůvodnění. Děkuji. Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane premiére. A nyní poprosím, aby se slova ujal navrhovatel tohoto bodu, kterým je poslanec pan Martin Plíšek a který se stane zároveň zpravodajem po svém vystoupení. Máte slovo. Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych vám chtěl na úvod poděkovat, že jste zařadili projednání bodu, který se týká zajišťovacích příkazů, a že o tom můžeme vést diskusi na půdě Poslanecké sněmovny, která vykonává kontrolní funkci vůči vládě, vůči výkonné moci. Jde o to, že má-li Finanční správa důvodný předpoklad, že konkrétnímu daňovému subjektu v budoucnu vznikne povinnost zaplatit daň v určité výši, a má-li současně důvodné obavy, že tato daň nebude zaplacena, je oprávněna zabavit jeho majetek. V posledních letech a poslední době se ale ukazuje, že Finanční správa České republiky pod politickým vedením ministra financí Andreje Babiše tento prostředek sloužící k boji s podvodníky svými svévolným jednáním přeměnila v prostředek faktické likvidace nevinných občanů a podnikatelů. V právním státě ale má být naprostou samozřejmostí, že použití takto silného a mimořádného opatření musí být pečlivě zvažováno a použito pouze v případě, kdy bude zřejmé, že opravdu směřuje proti podvodnému jednání, a pro jeho užití budou existovat pádné důvody. Dopady zajišťovacího příkazu jsou pro firmu likvidační a dotčení podnikatelé jsou vzhledem k zabavení jejich majetku nuceni ukončit veškerou svou podnikatelskou a ekonomickou činnost. Už samotný nárůst počtu použití zajišťovacích příkazů svědčí o tom, že se k němu Finanční správa uchyluje plošně. Tento postup je ovšem nezákonný, což opakovaně konstatuje Nejvyšší správní soud, který nezákonné, tedy nedůvodné zajišťovací příkazy ruší. Soudní rozhodnutí však přicházejí pozdě a nemohou již napravit škody nenávratně napáchané zvůlí Finanční správy. I přesto Finanční správa odmítá své postupy revidovat, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pro ni nic neznamenají a na dalším bezdůvodném používání zajišťovacích příkazů trvá. Naprosto skandální je pak vysvětlení tohoto postupu od generálního ředitele Finanční správy pana Janečka, který tento systém obhajuje tím, že každá firma může být zneužita v daňovém podvodu. Tím nám generální ředitel Finanční správy mj. říká, že každou firmu v České republice může kdykoli postihnout vydání zajišťovacího příkazu, kterým se zabaví její majetek, což se rovná trestu smrti bez jakéhokoli soudu. TOP 09 se proto dopisem svého předsedy obrátila na předsedu vlády, aby jako nejvyšší představitel výkonné moci razantně zabránil zneužívání institutu zajišťovacího příkazu Finanční správou České republiky. Také chceme, aby se tato věc skutečně řešila na této schůzi Poslanecké sněmovny. Když jsem tady hovořil ve svém úvodním vstupu o nálezech a rozhodnutích Nejvyššího správního soudu, a já bych vás, milé kolegyně, vážení kolegové, chtěl skutečně odkázat na veřejně přístupnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, pak si tady dovolím skutečně i odcitovat odůvodnění jednoho případu, který řešil Nejvyšší správní soud, kdy se na něj obrátila firma s návrhem na vydání předběžného opatření, v němž požadovala, aby soud uložil správci daně, aby se zdržel kroků a úkonů vedoucích k rozprodeji jejího nemovitého majetku. Nejde totiž jenom o zajištění majetku, ale o to, že ten zajišťovací institut nebo zajišťovací příkaz umožňuje, že následně je ve veřejné dražbě prodán majetek toho podnikatele, což samozřejmě má pro něj likvidační důsledek. A Nejvyšší správní soud v tomto konkrétním odůvodnění - já tady nebudu řešit konkrétní příklad, abych tady jmenoval nějakou firmu, ale říkám, je to na internetu - jasně říká, jak by měl ten zajišťovací institut vypadat a jak by měl být uplatňován. Já si nyní dovolím vás stručně seznámit s tímto rozhodnutím Nejvyššího správního soudu. Ta firma odůvodnila požadavek na vydání předběžného opatření tím, že s ohledem na postup správce daně v rámci daňové exekuce proti ní je třeba zatímně upravit poměry účastníků do doby konečného rozhodnutí soudních orgánů ve věci, neboť přes rozhodnutí příslušného soudu, který již jednou zrušil rozhodnutí Finanční správy, činí nadále správce daně kroky, v jejichž důsledku hrozí té firmě, která je v tomto případě žalobkyní, vážná újma, a to v podobě faktické ekonomické likvidace působením zajišťovacích institutů blokujících nakládání s majetkem a dramaticky měnících obvyklé podnikání žalobkyně. Žalobkyně konkrétně uvádí, že zajišťovací příkazy, na jejichž základě je vedena daňová exekuce proti jejím nemovitostem, jsou předmětem přezkumu v projednávané věci. Na základě zajišťovacích příkazů správce daně postihl veškerý její nemovitý majetek, zablokoval jí všechny účty a hodlal zpeněžit a exekuovat zboží a ostatní movité věci, a paralyzoval tak její podnikatelskou činnost. Čili v tomto konkrétním případě - a není ten případ jediný - vidíme skutečně ty likvidační důsledky zajišťovacího příkazu. Žalobkyně tak není fakticky schopná fungovat jako podnikatelský subjekt a z dosavadního zisku se propadla do ztráty. Celá tato situace je přitom důsledek vydaných zajišťovacích příkazů a na ně navazujících daňových exekucí. Dále dodávám, že žalobkyně také uzavírá, že pokud by došlo k prodeji jejího nemovitého majetku, nemohla by ani v případě svého úspěchu v jednotlivých řízeních obnovit následně svoji ekonomickou činnost, neboť by nebylo kde a na čem ji obnovit. Nedostatečnou je v takovém případě i možnost domáhat se náhrady škody, protože ani její přiznání by nemohlo zvrátit ztrátu možnosti pokračování její podnikatelské a ekonomické činnosti. Z postupu správce daně je dle žalobkyně přitom zřejmé, že bezprostředně hrozí nebezpečí, že správce daně bude činit kroky směřující k prodeji jejího nemovitého majetku a že k prodeji by mohlo dojít ještě před konečným rozhodnutím soudu ohledně zákonnosti skutečné výše daně. Tady je potom i vyjádření Finanční správy, která uvádí, že blokace majetku a faktické možnosti podnikat v důsledku vydávání zajišťovacího příkazu a jeho exekučního vymáhání je pravidelným důsledkem uvedených právních institutů, jež má správce daně k dispozici. To znamená, tady v tom odůvodnění se píše, že skutečně Finanční správa přiznává, že ty důsledky jsou takové a že ten krok, který souvisí se zabavením veškerého majetku a s následným zpeněžováním těch hodnot té firmy, je v podstatě v pořádku a že se tak v podstatě děje v souladu se zákonem. Ale tady bych chtěl hlavně zdůraznit to, že má jít o výjimečný institut, kdy už není možnost se dobrat splnění daňové povinnosti, nikoliv že se bude automaticky zavádět tento zajišťovací příkaz. Nyní v tomto projednávaném případě se jedná o specifickou situaci v oblasti daňového práva. To se vyznačuje existencí zajišťovacího příkazu jakožto - a znovu zdůrazňuji - mimořádně razantního nástroje správce daně k okamžitému předstižnému zajištění a na to navazujícímu případnému exekučnímu zpeněžení majetku daňovou správou. Vydání a realizace zajišťovacího příkazu může během mimořádně krátké doby všestranně paralyzovat dosud běžně fungující podnikatelský subjekt a nevratně jej zničit. Zajišťovací příkazy a na ně navazující exekuční úkony správce daně přitom jsou vydávány samotným správcem daně, a nikoliv povolovány či průběžně kontrolovány soudem. Jejich soudní kontrola je až následná. - Stále tedy cituji z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v jedné konkrétní věci. Ale upozorňuji, že těch případů, kdy takto Nejvyšší správní soud rozhodl, je více, a dokonce bych ty případy označil, že jsou velmi podobné, jako přes kopírák. Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Rád bych se vaším prostřednictvím zeptal pana premiéra a nepřítomné paní ministryně práce a sociálních věcí na to, kde vezmete peníze, když daňová správa nebude vybírat peníze, a nebude je vybírat přísně, protože zákon je od toho, aby byl přísný a aby bylo sankcionováno, když není zákon naplněn. Kde vezmete peníze, vážení přátelé ze sociální demokracie, na své sociální programy? Na to jsem fakt zvědavý. Děkuju. Náš motiv vyvolat tuto diskuzi v Poslanecké sněmovně, koneckonců ten motiv jsem měl, když už jsem v dubnu psal svůj dopis premiérovi, nebyl legislativně zrušit tento institut. My ho pokládáme za správný. Máme za to, že je dobře, že je v našem právním řádu. Otázkou samozřejmě je, jak se s takovým instrumentem nakládá. Pan poslanec Pilný to udělal v duchu řekněme rétoriky hnutí ANO 2011. Prostě někdo surově kladivem někoho umlátí, načež se zjistí, že to kladivo vyrobil Kalousek, takže se řekne, že ten, kdo spáchal ten ohavný čin, není ten, kdo tím kladivem mlátil, ale Kalousek, který to kladivo vyrobil. Takže ne. Proti kladivu nic nemáme, já se hlásím k tomu, že jsem ho navrhl do právního řádu. Myslím si, že tam zůstat má, ale velmi nám vadí, jak se s tímto institutem nakládá. I ve vztahu, jak říkal pan poslanec Chalupa, k oněm prostředkům, které je potřeba vybírat do státního rozpočtu, protože pokud tím napácháme víc škod než užitku, zlikvidujeme ekonomické subjekty, které ty prostředky generují, a navíc ještě dosáhneme toho, že stát v některých případech nepochybně bude muset platit vysoké odškodné, tak o ty prostředky přicházíme, nikoliv že je vybíráme. To už je jenom aritmetika. Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Chtěl bych se jen ohradit proti slovům pana kolegy Kalouska, kdy říká, že tato vláda dělá z každého sprostého podezřelého. Proti tomu se fakt ohrazuji. Je pravda, že jsem zaregistroval od pana generálního ředitele Janečka, že každá firma je podezřelá. To mi jako dost vadí. To mi vadí opravdu. Ale proti slovům, že vláda dělá z každého sprostého podezřelého, to musím jednoznačně odmítnout. No, on ten nárůst, a možná jedno číslo je také k zamyšlení - samozřejmě, není to jen nárůst počtu těch příkazů, ale je to i otázka průměrné doměřené daně na jeden zajišťovací příkaz. Tak jestliže v roce 2008 to bylo 85 mil. korun, tak v roce 2015 je to 3,3 mil. korun a to také zřejmě o něčem vypovídá. Smyslem toho opravdu je, aby Finanční správa přistupovala citlivě v odůvodněných případech, aby to opravdu nemělo likvidační charakter. Musím souhlasit s panem kolegou Kalouskem, který tady řekl, že tím, že se jednak té firmě odebere majetek, zablokují se jí bankovní účty, tak ta firma přestane fungovat. Přece není naším zájmem, aby ta firma přestala fungovat. Naším zájmem je, abychom z ní dostali to, co z ní máme dostat, daně. To je pravda. Ale abychom ji zlikvidovali? To snad proboha ne. A proto ji musíme nechat žít. Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě mi dovolte konstatovat omluvy pana poslance Milana Šarapatky, pana poslance Adama Rykaly a pana poslance Martina Komárka. Nyní faktická poznámka paní kolegyně Černochové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. To je asi tak všechno, co jsem chtěl říci o válce ve Vietnamu - s těmito slovy se loučil Forrest Gump s hipíky před Lincolnovým památníkem v nedávno odvysílaném filmu. A mě trošku bohužel tím koncem to připomněl kolega Bob Chalupa, prostřednictvím pana místopředsedy. Protože skutečně máme tak krátkou paměť? Jsem členkou výboru pro bezpečnost stejně jako pan Chalupa. Kdo svolával mimořádné jednání výboru pro bezpečnost, nota bene když byl předseda výboru služebně v Makedonii společně ještě s jednou kolegyní, a chtěl projednávat takzvané úniky z nějakého spisu pana plukovníka Šlachty? Na to jste zapomněli? Co se dělo na tom výboru pro bezpečnost, když jsme se tam čtyři hodiny přetahovali o to, jestli se schválí program, nebo ne, za přítomnosti a účasti novinářů? Tak co si to dovolujete tady zase moralizovat? Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Byl bych rád, abychom se vyjadřovali k předmětu jednání. Nyní paní poslankyně Miroslava Němcová s faktickou poznámkou. Poté kolega Vácha, poté pan poslanec Josef Hájek a pan poslanec Antonín Seďa. Paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce. Prosím. Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji, pane místopředsedo. Já chci ve své faktické poznámce reagovat na slova pana poslance Chalupy. Myslím si, že je potřeba si uvědomit, že Poslanecká sněmovna vedle toho, že je zákonodárným sborem, má také kontrolní roli nad výkonem vlády. Této kontrolní role nás nemůže nic zbavit. A jestliže se dozvíme z médií nebo z veřejného prostoru, že v jednom segmentu, který spravuje vláda, v konkrétním případě v Ministerstvu financí a ve Finanční správě, se děje něco, co není úplně v pořádku, je povinností Poslanecké sněmovny jako kontrolního orgánu vlády se tou věcí zabývat. Já myslím, že vy pořád nechcete tohle pochopit, vztahujete jakýkoli náš názor nebo výtku v tomto směru na sebe, máte pocit, že do vás neprávem střílíme. Ale tohleto je pochybnost, která vzniká z podnikatelské úrovně, Poslanecká sněmovna se musí zabývat tím, jestli Ministerstvo financí a jím řízené organizace dělají to, co dělat mají, a záměrně nepoškozují některé podnikatele, zatímco jiné chrání. Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec František Vácha, připraví se pan kolega Hájek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce. Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, mám poznámku k panu kolegovi Chalupovi prostřednictvím pana předsedajícího. Vy jste tady kritizoval to, že někdo přichází k tomuto pultíku s důvodnými podezřeními. Až se příště někde sejdou svědci Babišovi na své seanci, tak řekněte svému předsedovi, že tady obvinil myslím čtyři nebo pět poslanců z toho, že jsou zloději. Není tu kolega Farský, ale kolega Farský vyzval vašeho pana předsedu, aby tyto zloděje identifikoval. Tak mu řekněte, ať dojde na policii a podá trestní oznámení na tyto čtyři nebo pět zlodějů. To bude postup, který vyžadujete vy po nás. Proč bychom ho nemohli vyžadovat my po vás? Děkuji. Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Váchovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Josef Hájek. Připraví se kolega Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce. Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych navázal na to, co řekl trošku kolega Kalousek, který má přirovnání, i kolega Pilný používá přirovnání. Ten zákon o dluhopisech, který vymyslel a prosadil pan Kalousek, včera přirovnal k tomu, že někdo otevře dveře do garáže a zhasne. Pan Kalousek nám tady řekl, že vymyslel kladivo na nepoctivé, a teď s tím někdo bije více, než by měl. Já bych pana Kalouska také přirovnal k něčemu, že v roce 2011 byl manažer, který zjistil, že mu na pracovištích zaměstnanci požívají alkoholické nápoje. Proto rozhodl, že se budou muset podrobovat zkouškám, aby zajistili bezpečnost výroby. Odešel z ministerstva, přišel tam Babiš, který tohle uchopil a řekl: My musíme opravdu zajistit bezpečnost těch lidí. A z pana Kalouska se stal odborář, který říká: My nemůžeme ty chycené, kteří požívají alkohol, nějakým způsobem trestat. On totiž nepil alkohol, on třeba snědl deset kompotů. Takže o tom to někdy je. Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Antonín Seďa, připraví se pan poslanec Chalupa. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce. Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Tady se volalo po konkrétním případu, takže konkrétní případ, jak lze efektivně popravit podnikatele během jediného dne. Úředníci Finanční správy vám zničí život během několika málo hodin. Sice u soudu prokážete svou nevinu, ale fungující firmu vám už nikdo nevrátí. Jeden můj klient, říká daňový poradce, jemuž je 75 let, vlastnil od roku 1991 firmu. Celý život prodával kůže ještě jako zaměstnanec Svitu. Od roku 1991 do dnešního dne obchodoval s kůžemi ve své firmě. V letech 2012 a 2013 začal spolupracovat s firmami a tyto firmy byly plátci DPH. Byly spolehlivými plátci a bylo jim (jimi?) placeno na účet zveřejněný správcem daně. V roce 2016 správce daně zjistil, že firmy, které klientovi dodávaly kůže, neodváděly DPH a jsou pro plátce daně nekontaktní. Celá kontrola byla zahájena 14. ledna 2016 a klient obdržel zajišťovací příkazy na 17 milionů korun. Z účtu mu bylo strženo 8 milionů, pak vtrhli do provozovny, sebrali pokladnu, auto, sebrali zásoby. Důvod? Údajně se vědomě účastnil na podvodu s DPH. Pokud Finanční správa vydá zajišťovací příkaz, musíte jej zaplatit okamžitě, jak vám to zavolají telefonem. Když tak neučiníte, zahájí okamžitou exekuci. Ne ze dne na den, ale hned. Navíc každý zajišťovací příkaz vydají v pátek, abyste nemohli třeba další den vše zaplatit, pokud na to nemáte. Nechápu, co za lidi může pracovat na těchto úřadech. V dnešní E15: Státu hrozí arbitráže za zadržování DPH. Zajišťovací příkaz, nástroj, kterým se Finanční správa snaží pojistit daňové odvody u firem podezřelých z podvodů s DPH, poslal do insolvence už desítky společností. Zlikvidovat však může i fungující firmy. Ty teď zvažují arbitráže až o miliardy korun. Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji poslanci Antonínu Seďovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Bohuslav Chalupa, poté paní kolegyně Šánová. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce. Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji. Velice stručně. Já, pokud si pamatuji, tak to byl váš ministr Mládek, který řekl, že živnostníci jsou parazité. Takže pokud jde o to, kdo tady co říkal (protesty ze sálu) - ale byl to někdo, možná se pletu, omlouvám se panu ministrovi Mládkovi, ale někdo ze sociální demokracie to velmi nahlas prohlásil, takže to je o tom, kdo o kom co říká. Pokud jde o paní kolegyni Němcovou vaším prostřednictvím, paní kolegyně, já si opravdu uvědomuji, že máme zákonodárnou i kontrolní funkci. Já jsem dokonce fungoval v jisté kontrolní nebo vyšetřovací komisi. Ale my tady máme vymýšlet zákony? My o nich máme politicky diskutovat, ale ne obviňovat z konkrétních činů lidi, kterým to nemůžeme dokázat. To je trošku rozdíl. A je rozdíl mezi kritikou a je rozdíl mezi pomluvami. A je rozdíl mezi politickým vzkazem a politickou diskusí a obviňováním z konkrétních trestných činů, na které vy nemáte vůbec žádné podklady, jenom se domníváte. Nebo máte důvodná podezření? Tak si to vezměte na ty výbory, na ústavněprávní a do různých výborů, a tam řešte tyto problémy. Ale tato Sněmovna přijala usnesení, které je v rozporu se zákonem. Já s tím mám opravdu - a je to asi ze mě cítit - problém, že tato Sněmovna se postavila do role inkvizitora a označila konkrétního občana z toho, že konal nějaké činy, které tato Sněmovna vůbec neprokázala. Děkuji. Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě faktická poznámka paní poslankyně Miroslavy Němcové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Chci reagovat na pana kolegu Chalupu, protože takhle vášnivé vystoupení by se bývalo hodilo, jak tady připomněl někdo chvíli přede mnou, ve chvíli, kdy tady váš předseda Andrej Babiš stál a říkal, že v této Sněmovně zná nejmíň pět lidí, kteří kradli a jsou zloději. Vy jste tehdy seděl a neřekl jste ani půl slova, dokonce jste, jak mě upozorňují kolegové, tomu tleskal. Takže buďto ctíte to, že žádné takovéto obviňování bez důkazů na Sněmovnu nepatří, a měříte každému metrem, nebo jednáte účelově. Tu účelovost jste teď prokázal. A pokud jde o tu druhou vaši výtku, o to přijaté usnesení Poslanecké sněmovny, která prý nic neprokázala, tak přece během toho projednávání minulou středu ve Sněmovně vystoupil pan poslanec Šincl, který řekl, že si na něj Andrej Babiš sbíral kompromitující materiály, vystartoval se složkou na něj, a ministr zahraničních věcí, a poté ministr vnitra se k němu přidal, řekl, že Andrej Babiš řekl: počkejte, co udělají moje média ve chvíli, kdy mě vyhodíte z vlády. Čili tyto výhrůžky a toto chování tady popsáno bylo a vůči tomu se Poslanecká sněmovna vymezila tím, že konstatovala, že ministr financí lhal, což určitě lhal, jestliže říkal, že žádné takovéhle ovlivňování, výhrůžky a nic takového nedělá. Byl to ministr zahraničních věcí, ale byl to posléze i ministr vnitra, který se k němu přidal. V médiích jsem tuto výtku četla také. Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Miroslavě Němcové i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní vystoupení paní poslankyně Zuzany Šánové, připraví se pan poslanec Zbyněk Stanjura. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Zuzana Šánová: Ještě jednou dobrý den. Já se pokusím vrátit trošku zpátky k bodu 340. Bylo tady předneseno jednak počet a jednak částka ze zajišťovacích příkazů. Takže když to vezmu od roku 2013 do roku 2016, tak je pravdou, že se částečně zvýšil počet zajišťovacích příkazů, ale ta částka se nijak výrazně nezměnila, ta byla v těch letech 3,2 mld., jak uvedl pan premiér, až 3,6 mld. Pro mě z toho tedy vyplývá, že se Finanční správa zřejmě zaměřila i na menší subjekty v zájmu toho, aby správně vybírala daně. Ten zajišťovací příkaz, víte, ten už platí od roku 1993 a byl v zákoně o správě daní a poplatků, který byl nahrazen, tento zákon, daňovým řádem, který vstoupil v účinnost v roce 2010. V tom daňovém řádu je ustanovení o zajišťovacích příkazech, nebo o zajišťovacím příkazu, v § 167, 168. A tam se říká: je-li odůvodněná obava. Tyto paragrafy konstruovalo ne ANO, hnutí ANO, ty konstruovaly ještě vlády jak ČSSD, tak vlády napravo - ODS, případně TOP 09. Já bych se spíš zeptala, proč je takhle vágně řečeno - je-li odůvodněná představa. Co si pod tím jako máme představit? A teď neseme důsledky. A jestli v té době to třeba neznamenalo: tak u kámoše není odůvodněná představa, ale tam u toho, ten se na mě škaredě dívá, tak u toho mám odůvodněnou představu. Takže proč už takhle to bylo v tom zákoně koncipováno? V zákoně o DPH, tam je to ustanovení o zajišťovacím příkazu v § 103 a tam tedy je skutečně napsáno, že nabývá účinnosti okamžikem, ale je tam napsáno, že správce daně učiní vhodným způsobem vyrozumění daňového subjektu. Já nevím, co to je vhodný způsob. Proč je to v těch zákonech řečeno takovýmto způsobem? Pak bych chtěla ke kolegovi Kalouskovi - on tu není, ale nevadí - prostřednictvím pana předsedajícího. Tam bych chtěla říct, že ty zajišťovací příkazy jaksi zkoumají tu budoucnost. Co když já jako správce daně nebudu moci tu daň v budoucnu vybrat? Ten se nedívá, vážený pane kolego, dozadu, co bylo dvacet let, protože nikde není psáno, že když podnikám dvacet let a byl jsem dejme tomu vzorný, že budu vzorný pořád. Čili ten se dívá dopředu a ne dozadu. No a to si myslím... A ještě, tady z toho přehledu, jak byl uveden panem premiérem, tak pro mě, zase pro mě z toho vyplývá to, nebo bych se spíš možná zamyslela nad tím, proč v těch letech, když to v tom zákoně, resp. v těch zákonech bylo, proč se tak nepostupovalo? Proč se ty daně řádně nevybíraly? A teď najednou, když nastoupí hnutí ANO a má zájem daně řádně vybírat, tak se nám to zdá divné, že začneme používat institut, který je v zákoně dán, a my se podle něj začneme chovat, tak nám se to zdá divné? Já si myslím, že možná některým tady v Poslanecké sněmovně se to může zdát divné, ale té veřejnosti venku a těm daňovým poplatníkům se to určitě divné zdát nebude, že chceme řádně vybírat daně. Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Zuzaně Šánové. Nyní pan poslanec Zbyněk Stanjura v řádné přihlášce. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nejprve budu reagovat na několik předřečníků a pak se dostanu k tomu, proč jsem se vlastně přihlásil. Pan poslanec Pilný se mýlí, když říká, že zajišťovací příkazy byly schváleny v roce 2011 a účinnost byla od 1. ledna 2012 a že za to může Kalousek. Pane poslanče prostřednictvím pana místopředsedy, zajišťovací příkazy máme v právním řádu od roku 1993. Vy jste mluvil o novele DPH, kde je speciální úprava zajišťovacích příkazů k DPH. Tak držme se faktů a buďme přesní. I proto statistika. Nebylo vám divné, že tady premiér a někteří jiní říkali počet zajišťovacích příkazů v roce 2010 a 2011, a vy jste tvrdil, že to je od roku 2012? Jinak by tam musela být nula, pokud by ten institut nebyl. Já se omlouvám, i to číslo sedm není správné. Já tady mám statistiku prohraných sporů Finanční správy u Nejvyššího správního soudu, já vám ji klidně pak předám, mám tady čísla spisů, mám tady názvy firem, ale nebudu je číst, nechci ty firmy nadále poškozovat. A jsou to firmy, které vyhrály u nezávislého soudu. Kde je odpovědnost těch, kteří to neoprávněně použili? Co jiného je pravomocné rozhodnutí soudu, že to je špatně a zruší to? A to není na trestní oznámení těch lidí, jak pan poslanec Chalupa by pořád podával ta trestní oznámení, někoho by zavíral. Tady jsou přece jiné možnosti, ti lidé to nemají dělat, když neumějí s tím prostředkem zacházet. Já vám teď nejprve uvedu několik konkrétních případů, kdy stát zničil firmu, která měla 125 zaměstnanců, všichni přišli o práci a po třech letech ta firma vyhrála spor, ale ona už není. Je to judikát, mám i číslo, můžete to nastudovat. A vy jste tady, pane poslanče Pilný, gratuloval Finanční správě. Kdyby to byla jedna jediná firma, kterou někdo zničil špatným výkladem zákona, tak je to špatně. A zdaleka není jediná. A je to případ, který je v odborných kruzích poměrně často komentován, ty postupy a stanoviska Nejvyššího soudu jsou používány v jiných judikátech. Jedná se o firmu Českomoravská olejářská. Během tří hodin zlikvidovala Finanční správa tuto firmu, která obchodovala s PHM, jenom kvůli tomu, že se domnívala, aniž by to doložila, že v jejím okolí, ne v této firmě samotné, že v jejím okolí někdo páchal daňové podvody. Firma do té doby standardně fungovala, platila daně v řádech desítek milionů korun, zaměstnávala, jak jsem říkal, 125 zaměstnanců. Všechny proběhlé kontroly ze strany finančního úřadu byly v pořádku. Všichni zaměstnanci po zásahu Finanční správy odešli na pracovní úřad. Případ se odehrál v prosinci roku 2013. A v lednu 2016 Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že všechna rozhodnutí a postupy Finanční správy zrušil. Jak to bylo asi platné té firmě? Zkuste mi odpovědět vy, kteří jste tady říkali, jak gratulujete Finanční správě a jak vybíráte daně. A není zdaleka ta firma jediná. Ale i kdyby byla jediná, je to normální? Kdo nesl nějakou odpovědnost ve Finanční správě? Nárůst zajišťovacích příkazů mezi lety 2010 až 2016 byl šestnáctkrát, je to v pořádku? Mám tady desítky sporů, které ještě neskončily, např. Krajský soud v Brně dal za pravdu té firmě, teď u Nejvyššího správního soudu uvidíme, jak to dopadne. Zase vám to mohu poskytnout. Mám tady dopis z regionální Hospodářské komody Brno pro pana poslance Raise, který tady říká, že je to správně. Seznamte se s tím případem, já vám ho předám. Jste mnohem vlivnější než opoziční poslanec. Zkuste se zastat této řádné firmy, která platila. Kde už 2,5 roku trvá kontrola bez výsledku. A pořád nám tady říkáte: my jsme ti, kteří správně vybírají daně. A skutečně chcete používat to okřídlené heslo, že když se kácí les, tak létají třísky, jak řekl generální ředitel Janeček? Když to použil např. v Jihočeském kraji, zajišťovací příkaz na firmu, která zajišťuje veřejnou dopravu, které se nic neprokázalo, která řádně platí daně. Když se kácí les, tak létají třísky. Tak pane poslanče, co kdyby to byla vaše firma? I kdyby to byla jediná, nebo myslím 1,3%. Vy říkáte nic, 1,3%. Která vždy platila daně, měla skoro 130 zaměstnanců - a berňák ji zničil! Také byste tady říkal, že gratulujete a děkujete? Já si myslím, že ne! A teď mediálně zmíněný příklad z minulého týdne, přečtěte si, jak Generální finanční ředitelství nakupovalo mobilní telefony od firmy podezřelé z karuselu. Kdyby to dělala firma, tak je dnes na ní vydán zajišťovací příkaz, zaměstnanci jsou bez práce, není tam účetní, nemají zdroje, nemají zdroje na právníky, na auditory, na obranu. Firma je úplně bezbranná v tom okamžiku. Vy ale říkáte, že gratulujete Finanční správě. Já tedy gratuluji vám k takovému posouzení. Co budeme dělat s tím Generálním finančním ředitelstvím? Četl jste jejich obranu? Je logická, až na to, že když to samé říká firma, tak to neuznává. Přečtěte si 10 pokynů Finanční správy, jak se mají prověřovat obchodní partneři. Mají zkoumat, jestli nějaký majitel nežije v daňovém ráji atd. Tady od takové firmy nakoupili mobilní telefony, mimochodem s reverse charge. Přesto Generální ředitelství zaplatilo DPH 366 tisíc, které už nevymohlo. A navíc v té firmě už v té době, kdy ty mobily od nich koupili, probíhala daňová kontrola s podezřením na zapojení do karuselu. Jak může stát a Finanční správa spravedlivě chtít po podnikatelích, aby si to ohlídali, když to není schopna ohlídat sama? To není nejzapadlejší okresní finanční úřad, nebo dneska je to územní pracoviště. To je generální finanční správa. A její zdůvodnění? S tou firmou nikdy nebyly problémy a nabídli nejnižší cenu. Zeptejte se těch podnikatelů, kteří mají obstavené účty, jestli také argumentovali například tím, že to byl jejich dlouholetý obchodní partner, s kterým nikdy nebyl problém. To ten berňák nezajímá. Oni si to dovolit mohou. Proč nejsou přísnější na sebe než na ty podnikatele? Kdo jiný by měl mít zprávy o tom, kdo je podezřelý z finančních podvodů, z daňových nedoplatků, než Generální finanční ředitelství? A ne malé s. r. o. nebo větší s. r. o. Ale pan poslanec Pilný gratuluje Finanční správě. Tak se zkuste podívat na ten případ, na ten nákup mobilů, a zkuste se spravedlivě podívat na to, jak by asi dopadla firma, kdyby na takový případ přišla Finanční správa. A teď k tomu dejme pokuty. Kontrolní hlášení. Mluvil jsem tady o tom před několika měsíci, vzpomeňte si, to byl den po tiskové konferenci, kde ministr Babiš oznámil, že Finanční správa postupuje nelidsky. Ne opoziční poslanec, ne politický protivník, ale ministr financí. A slavnostně bylo ohlášeno, že za rok 2016, pokud tam šlo skutečně jenom o administrativní pochybení, budou odpuštěny až 2 pokuty a za rok 2017 jedna pokuta. Já jsem tady citoval příklad jednoho podnikatele z Opavska, který mě navštívil v poslanecké kanceláři, který udělal administrativní pochybení, dostal fakturu, na které nebylo uvedeno DIČ jeho dlouholetého dodavatele, spolehlivého, který vždycky platil daně, uvedl to v prvním kontrolním hlášení za 1. čtvrtletí 2016, to bylo v dubnu, pak skutečně udělal chybu, v květnu, nereagoval do pěti dnů na to, aby potvrdil finančnímu úřadu, tomu rozumím, to byla chyba. V lednu, devět měsíců poté, dostal pokutu 30 tisíc korun. Za tisíc korun požádal o odpuštění, zamítnuto, tak za 600 korun požádal alespoň o splátkový kalendář, protože nebyl schopen zaplatit pokutu najednou. Podotýkám, že i finanční úřad v zamítnutí toho odvolání přiznal, že tento daňový subjekt pravidelně a bez problémů platil daně, pravidelně a bez problémů plnil své daňové povinnosti, nicméně (nesrozumitelné) na vyhovění. Ten člověk se na mne obrátil minulý týden, po té tiskové konferenci, byl plný optimismu, že mu ta pokuta bude odpuštěna. Podal novou žádost, zase za tisíc korun, takže už máte 2 tisíce korun za žádosti, do dneška nebylo rozhodnuto. Kde je to PR? Kde je skutek té tiskové konference, kde byl pan ministr Babiš, jeho skvělá náměstkyně a jeho skvělý šéf Finanční správy? Proč drtí ty malé a sami si neumějí ohlídat a nakupují mobily od firmy, která je podezřelá z karuselu? Podle mě každý den Finanční správa potvrzuje to, co říkám a z čeho nemám radost, že velkých se bojí a na malých se hojí. Bohužel. A to není správný přístup. Kdyby za to pochybení ten podnikatel dostal tisíc korun pokuty, protože skutečně nikdo o žádné peníze nepřišel. Jenom podotýkám, že to DPH na té předběžné faktuře, kterou ten dodavatel vyměnil, poslal mu s tím samým číslem, jenom tam doplnil to DIČ, bylo 800 korun. I ty byly zaplaceny do státního rozpočtu. Ale 800 korun - a toho podnikatele to do dneška stálo 32 600 korun. Jaké personální opatření přijal generální ředitel finanční správy za ten nákup mobilů bez reverse charge od firmy podezřelé z karuselu za to, že 366 tisíc korun firma neodvedla do státního rozpočtu? Mě by to docela zajímalo, ale nemám se koho ptát, když se podívám do těch lavic za sebou. A to je škoda. Protože pokud stát chce být přísný, tak kdo jiný by měl dodržovat pravidla nejpřesněji než Generální finanční ředitelství? Pak se nedivte rozhořčení malých podnikatelů, kteří říkají: Oni mohou a my ne. Nám nic neuznává, za drobné administrativní pochybení... Já je uznávám, ano, neodpověděl jsem, nemám účetní na hlavní pracovní poměr, je to moje chyba, 30 tisíc, nikdo se se mnou nebaví. Tisková konference - odpustíme. Výsledek - nula. Pojďme zpátky k těm zajišťovacím příkazům a řekněme si, že to ve skutečnosti opravdu znamená ekonomickou smrt té firmy. Já bych poprosil pana premiéra, když tady není ministr financí, aby minimálně pro členy rozpočtového výboru nechal zpracovat statistiku, kolik soudních sporů doběhlo, kolik vyhrála Finanční správa, kolik vyhrály ty daňové subjekty. Pokud zadržely nějaké peníze, kolik z těch peněz nakonec skončilo ve státním rozpočtu, kolik musely vrátit, jestli tam byly z toho nějaké úroky, když ty peníze stát drží, kolik vyplatil, aby nechal prověřit i personálně ten případ nákupu mobilních telefonů, protože podle mě to skutečně je nehoráznost. Chci se zeptat, zda by nebylo namístě i změnit legislativu. Mám tady nějaké návrhy právě z brněnské Hospodářské komory. Aby například zabavení peněz bylo časově omezené. Dejme tomu šest měsíců, to není zase tak krátká doba. Do šesti měsíců by se mělo prokázat a stanovit tu daň. A ne že někdo zabaví peníze a ještě dva roky vede daňovou kontrolu a během dvou let ani není jasné, kolik má zaplatit. Nechci uvádět jen příklady, které trošku kulhají, ale zejména v těch případech, kdy se to neprokáže, tak já chci vědět, kdo nese odpovědnost za to, že zlikvidoval firmu a pracovní místa. Stát - to jsou konkrétní lidé. To není o tom, že ten institut nemá být v tom zákoně. O to se snad nepřeme. Přeme se o to, kdo to tam zavedl, jenom podotýkám, že v roce 1993, ale nevím přesně, jestli to bylo z Federálního shromáždění, nebo České národní rady, resp. už z Parlamentu samostatné České republiky. Ale i ten šestnáctinásobný nárůst z těch zajišťovacích příkazů. Podle mě si někdo ulehčuje práci, někdo, kdo si neumí ohlídat karusely. Pamatujete si, členové rozpočtového výboru, jak nám pan generální ředitel Janeček ukazoval ty figurky, jak to mají vymakané, jak chytají podvodníky, jak je to provázané? Grafy, figurky, tady stála ta tabule. Ale on sám to neumí. Jeho lidi to neumějí a chtějí to po podnikatelích. A ten příklad, který jsem vám říkal, podezřelá nebyla ta firma, ale jejich obchodní partner. Aspoň vám možná přečtu něco z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v případu té Olejářské, i když jazyk je velmi složitý. Mám tady číslo jednací z roku 2016, že Nejvyšší správní soud konstatoval, že je nutno pokud možno zachovat existenci daňového subjektu po dobu řízení před správními soudy. A takto to má být důsledně uplatněno v případech, kdy z povahy sporu o vlastní hmotněprávní daňovou odpovědnost je patrné, že jde o skutečnost tak či onak právně nebo skutkově spornou a v nějaké míře nejasnou. Já bych poprosil pana premiéra, aby v odpovědi, kterou nechá zpracovat, i v případech, kde Finanční správa ve sporu uspěla, napsal, kolik nárokovali, kolik měl daňový subjekt zaplatit a kolik bylo skutečně vymoženo, ať si uděláme objektivní obrázek. To, že problém existuje, myslím, že pokud čtete minimálně ekonomické rubriky novin či serverů, víte, a čím dál častěji si na to podnikatelé stěžují. Ale víte co je na tom nejsmutnější? Ti lidé, kteří za mnou přijdou a dají mi dobrovolně podklady z daňových řízení, prosí o jediné: hlavně neříkejte, že jde o naši firmu. My se toho berňáku od státu fakt bojíme. Když zmíníte naše jméno za mikrofonem, tak se obáváme, že se nám stát pomstí. A to je na tom nejsmutnější. Mstivý pohled státu za to, že si někdo stěžoval, že někdo hájí své zájmy, ať už oprávněně, nebo neoprávněně. Od toho máme soudy, aby rozhodly, zda je stížnost oprávněná, neoprávněná. Ale nemůže se jim stát mstít tím, že si někdo dovolil hájit svá práva, a proto na něho pošle další kontrolu, jinou kontrolu. Já vám, pane poslanče Raisi, předám dopis, možná jste ho dostal taky. Já jsem ho dostal do mailu z brněnské Hospodářské komory dnes, kde je konkrétní případ člověka, který poctivě podnikal od roku 1990, a vždycky když nic nenajdou, zahájí další kontrolu a další kontrolu a nové účetní období a jsou tam pořád. Zabavili mu peníze, nikdy nic nedlužil. To přece není normální. A za to já osobně Finanční správě děkovat nechci a nebudu. Když se pořád bavíme o tom, jestli má být nezávislá - určitě ano. Ale ona není nestranná. A na to zapomínáte. Jak to, že výběrovou metodou likviduje firmy a není to schopna doložit? Kdo za to nese odpovědnost? A vraťme se ke klíčové otázce. Když to neumí ohlídat finanční ředitelství, jak to může spravedlivě chtít po podnikatelích? Odpověď je úplně jednoduchá: nemůže! (Potlesk z pravé části sálu.) Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zbyňku Stanjurovi. Mám dvě možnosti - dokončit tento bod s tím, že tady mám dvě faktické poznámky Ivana Pilného a Josefa Hájka, anebo přerušit tento bod a vyhlásit přestávku na oběd a na jednání organizačního výboru. Protože jsem zatím neměl šanci se dostat k podrobné rozpravě a pan kolega Votava nesignalizuje, že netrvá na přerušení, jak to říkal ve svém vystoupení na začátku, přeruším jednání tohoto bodu v rámci obecné rozpravy s tím, že jsou dva přihlášení k faktické poznámce, a to Ivan Pilný a Josef Hájek. Vyhlašuji přestávku do 14.30 s tím, že ve 13.08 se sejde organizační výbor. Děkuji.

https://iudictum.cz/16277/9-aps-2-2011-67

9 Aps 2/2011 - 67 — Nejvyšší správní soud — Iudictum.cz 9 Aps 2/2011 - 67 Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: DVOŘÁK comte, a.s., se sídlem Malá strana 20, Cetkovice, zast. JUDr. Františkem Frkalem, advokátem se sídlem Příkop 6, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad Brno III, se sídlem Šumavská 31, Brno, ve věci ochrany před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2011, č. j. 30 Af 50/2010 - 42, Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým tento soud zamítl její žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, který měl spočívat v provádění daňové kontroly, aniž by byly stěžovatelce sděleny pochybnosti při jejím zahájení. Ze správního spisu vyplývají tyto pro posouzení věci podstatné skutečnosti. Dne 13. 5. 2009 Finanční ředitelství v Brně pověřilo na základě § 10 odst. 3 zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, Finanční úřad Brno III, aby u stěžovatelky provedl daňovou kontrolu (pověření č. j. 8208/09-1500-703157), s odůvodněním, že sama stěžovatelka místně příslušný Finanční úřad v Boskovicích informovala o skutečnosti, že veškeré účetnictví a navazující písemnosti uchovává ve své provozovně v Brně, kde zároveň vykonává svoji podnikatelskou činnost. Proto Finanční ředitelství v Brně dospělo k názoru, že pověřený správce daně bude moci provést daňovou kontrolu rychleji a hospodárněji. Dne 23. 3. 2010 byla u stěžovatelky zahájena daňová kontrola podle § 16 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2007, daně z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2007 až prosinec 2007, daně silniční za rok 2007, daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období 2007 a roční zúčtování za rok 2006 provedené v roce 2007, daně z příjmů fyzických osob vybíraných srážkou za zdaňovací období 2007 (protokol o ústním jednání č. j. 66616/10/290933704743). Při této kontrole si Finanční úřad Brno III (dále též „žalovaný“ nebo „správce daně“) zároveň vyžádal předložení účetních dokladů (výzva č. j. 66619/10/290933704743). Stěžovatelka proti zahájení daňové kontroly vznesla námitku podle § 16 odst. 4 písm. d) zákona o správě daní a poplatků s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 1835/07 (všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx), s tím, že daňová kontrola byla zahájena, aniž by jí byly sděleny jakékoli pochybnosti správce daně o plnění jejích daňových povinností. O této námitce rozhodl žalovaný dne 2. 4. 2010, č. j. 82813/10/290933709734, přičemž podané námitce nevyhověl. Následně stěžovatelka podala u krajského soudu žalobu ze dne 11. 5. 2010, kterou se domáhala přezkumu rozhodnutí žalovaného o námitce a dále ochrany před nezákonným zásahem správce daně, který spatřovala ve svévolném zahájení daňové kontroly. Usnesením ze dne 20. 5. 2010, č. j. 30 Af 42/2010 - 8, krajský soud vyloučil žalobu na ochranu před nezákonným zásahem k samostatnému řízení, žalobu přezkoumal a v záhlaví uvedeným rozsudkem ji zamítl. Tvrzený nezákonný zásah z důvodů uvedených stěžovatelkou krajský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu neshledal. Námitku, že daňová kontrola byla zahájena nezákonně rovněž z důvodu, že stěžovatelce nebylo doručeno pověření Finančního ředitelství v Brně ze dne 13. 5. 2009, č. j. 8208/09-1500-703157, krajský soud rovněž zamítl. Uvedl, že pověření nemá povahu rozhodnutí ani ve smyslu § 32 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, ani ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a proto nebylo nutno jej doručovat. K tomu dále uvedl, že stěžovatelka byla s jeho obsahem seznámena při zahájení daňové kontroly dne 23. 3. 2010. Stěžovatelka opírá kasační stížnost o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Konkrétně namítá, že žalovaný nerespektoval obecné závěry výše uvedeného nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 1835/07, a že jeho postup byl v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále stěžovatelka brojí proti závěru krajského soudu ohledně správnosti postupu žalovaného a Finančního ředitelství v Brně týkajícího se výše uvedeného pověření. Uvádí, že správní orgány měly ve věci postupovat podle § 5 odst. 1 a 3 zákona o správě daní a poplatků, nikoli podle § 10 odst. 3 zákona o územních finančních orgánech, který nevyžaduje formu rozhodnutí a není ho třeba doručovat. Z právě uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že má za to, že stěžovatelka pouze opakuje námitky, se kterými se již dostatečně a správně vypořádal krajský soud. Navrhuje proto kasační stížnost zamítnout. Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval námitkou směřující proti závěru krajského soudu, že v daném případě k nezákonnému zásahu nedošlo, neboť obecně namítaná skutečnost, že daňová kontrola byla u správce daně zahájena svévolně bez předchozího uvedení důvodů, nemůže uspět. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že žalovaný nepochybil, nerespektoval-li obecné závěry výše uvedeného nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 1835/07. Krajský soud při posuzování žaloby zcela správně vycházel z již konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, podle které nesdělení konkrétních pochybností při zahájení daňové kontroly nemůže způsobit její nezákonnost. Zdejší soud odkazuje zejména na rozsudek ze dne 3. 12. 2009, č. j. 2 Aps 2/2009 - 52, publikovaný pod č. 2000/2010 Sb. NSS (všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), v němž Nejvyšší správní soud podrobně zdůvodnil, na základě čeho je nutno se od nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 1835/07, odchýlit a závěry v něm uvedené precedenčně neaplikovat na každý případ zahájené daňové kontroly. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud podrobně rozvádí, že „právní názor, obsažený v odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu a mající precedenční dopady, je obecně závazný při řešení typově shodných případů, tj. i nad rámec konkrétní rozhodované věci. Pro tento závěr svědčí zejména princip rovnosti v právech a princip předvídatelnosti rozhodování orgánů veřejné moci. Z těchto principů totiž plyne právo každého na stejné rozhodování v typově obdobných případech, což současně vylučuje libovůli při aplikaci práva.“ V daném rozsudku Nejvyšší správní soud dále cituje z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, dle něhož „obecný soud je povinen respektovat vyložené a aplikované nosné právní pravidlo (rozhodovací důvod), o něž se opíral výrok nálezu Ústavního soudu, při rozhodování následujících skutkově obdobných případů. Postup obecného soudu, jenž právní názor v nálezu vyjádřený odmítne respektovat, není v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy, pokud je z opodstatněných a důkladně vysvětlených důvodů přesvědčen o tom, že je nutno právní závěry prezentované Ústavním soudem revidovat. Důvodem ospravedlňujícím takový postup však nejsou pouhá tvrzení obecného soudu, že právní názory Ústavního soudu jsou argumentačně nezpochybnitelné, že judikatura Ústavního soudu je v připodobnitelných věcech nekonzistentní a že je respektuhodná jen tehdy, naznačuje-li podrobně další rozhodovací praxi. Reflektování ústavněprávních výkladů Ústavního soudu nemůže záviset na tom, zda jsou orgány veřejné moci subjektivně přesvědčeny o jeho správnosti a dostatečné přesvědčivosti. Obecné soudy musí zajistit užitím interpretačních principů rozumnou aplikaci nálezů Ústavního soudu i v případě, že jeho judikatura není zcela jednotná a konzistentní, přičemž nalézání konzistentní linie v ústavní judikatuře musí být činěno v dobré víře.“ Nejvyšší správní soud dále v rozsudku ze dne 3. 12. 2009, č. j. 2 Aps 2/2009 - 52, vyšel ze svého rozsudku ze dne 14. 9. 2005, č. j. 2 Afs 180/2004 - 44, podle kterého „jsou obecné soudy povinny judikaturu Ústavního soudu respektovat a v tomto smyslu je pro ně závazná. K odchylce od ní by mohly přistoupit pouze ve výjimečných případech, a to např. tehdy, pokud by došlo ke změně právní úpravy; tato judikatura by byla vnitřně nesourodá a nepředstavovala by proto tzv. ustálenou (konstantní) judikaturu; nevypořádávala by se dostatečně se všemi možnými a uplatněnými zásadními argumentačními pozicemi a zároveň by bylo z obsahu takovéhoto rozhodnutí a z konkrétních okolností věci patrno, že k tomuto nevypořádání nedošlo záměrně, nýbrž v důsledku opomenutí anebo by došlo k zásadní změně společenských či ekonomických poměrů, což by obecný soud ve svém rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil.“ V návaznosti na tato východiska dospěl Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku k závěru, že nález sp. zn. I. ÚS 1835/07 se dostatečně nevypořádává se všemi možnými a uplatněnými zásadními argumentačními pozicemi a zároveň z něj není patrno, že by tak činil záměrně. Ústavní soud v citovaném nálezu především nezohlednil judikaturu Nejvyššího správního soudu, „který vypracoval velmi podrobný mechanismus procesních prostředků k ochraně proti případné svévoli při zahájení a v průběhu daňové kontroly: možnost podat námitky a povinnost správce daně rozhodnout o nich v určité lhůtě; obrana proti daňové kontrole jako proti nezákonnému zásahu a z toho plynoucí možnost správního soudu vyslovit zákaz pokračovat v porušování práva daňového subjektu (§ 87 odst. 2 s. ř. s.), tj. fakticky zakázat pokračovat v daňové kontrole, a přikázat obnovit stav před zásahem (např. stanovit povinnost vrátit zabavené účetnictví či jiné dokumenty); neúčinnost zahájení daňové kontroly, pokud byla zahájena toliko formálně a nikoliv reálně. Nejvyšší správní soud má za to, že tato řešení, která v minulosti nabídl, představují dostatečně účinný mechanismus proti případné svévoli ze strany správce daně v průběhu provádění daňové kontroly.“ Ústavní soud ve svém nálezu explicitně nevyvrátil, že jím sledovaného cíle, tj. ochrany před svévolí správce daně a minimalizace jeho zásahů do autonomní sféry daňového subjektu, nelze dostatečně dosáhnout prostředky plynoucími z judikatury Nejvyššího správního soudu. Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neaplikoval závěry Ústavního soudu a od jeho judikatury se odchýlil. Zdejší soud dospěl ke stejnému závěru i v nyní projednávané věci a při přezkumu napadeného rozsudku krajského soudu vycházel ze své již konstantní judikatury o nemožnosti pouhého obecného tvrzení o nesdělení pochybností při zahájení daňové kontroly založit její nezákonnost. Z tohoto důvodu zdejší soud stěžovatelčině tvrzení o nezákonnosti zahájení daňové kontroly nepřisvědčil. Zdejší soud tedy navazuje na svou konstantní judikaturu a doplňuje, že tato konstantní judikatura považuje daňovou kontrolu za preventivní nástroj, jehož předmětem je přezkoumání či ověření splnění daňové povinnosti daňovým subjektem. Jejím podstatným znakem je možnost jejího namátkového provedení, tj. správce daně nemusí a priori disponovat podezřením, že kontrolovaný subjekt neplní řádně své povinnosti. Tyto znaky jsou typické pro jakékoliv kontroly prováděné v oblasti veřejné správy. Naproti tomu vytýkací řízení dle § 43 zákona o správě daní a poplatků je konstruováno výrazně odlišným způsobem. Předpokladem zahájení vytýkacího řízení je, že vznikly pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání a dalších písemností předložených daňovým subjektem, nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených. Správce daně musí ve výzvě dle § 43 zákona o správě daní a poplatků sdělit tyto své pochybnosti daňovému subjektu (k tomu blíže viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 110/2007 - 102). Na závěr podotýká, že nepopírá, že z právní úpravy daňové kontroly podle § 16 zákona o správě daní a poplatků je zřejmé, že daňová kontrola je v konkrétním případě způsobilá být v rozporu s citovanými ustanoveními a tak založit nezákonný stav v po době nezákonného zásahu, má však za to, že takovým případem není nyní projednávaná věc, kdy stěžovatelka jen obecně namítá nesdělení konkrétních pochybností při zahájení daňové kontroly. Nezákonnou kontrolou je totiž třeba rozumět například kontrolu při shodném předmětu bezdůvodně opakovanou, kontrolu prováděnou v době, kdy již uplynula lhůta k vyměření daně, kontrolu osoby, která byla členem již neexistující právnické osoby, či kontrolu, v jejímž průběhu dochází k nezákonnému postupu ze strany pracovníka správce daně (k tomu srovnej usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 2 Afs 144/2004 - 110, publikované pod č. 735/2006 Sb. NSS). V návaznosti na právě uvedené Nejvyšší správní soud odkazuje rovněž na čerstvé stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. Pl. ÚS-st. 33/11, podle kterého „daňové řízení a jednotlivá dílčí oprávnění svěřená správci daně v průběhu daňového řízení se ocitají mezi veřejným zájmem na stanovení a výběru daní na straně jedné a ochranou autonomní sféry jednotlivce na straně druhé. Je povinností správce daně při uplatňování jednotlivých procesních institutů, tedy i při provádění daňové kontroly, postupovat v souladu s principem proporcionality a minimalizovat zásahy tak, aby se konkrétní procesní postup nestal vůči jednotlivci nepřiměřeným a v důsledku porušujícím právo na informační autonomii jednotlivce. Za porušení těchto principů a realizaci pravomoci v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny nelze považovat bez dalšího postup správce daně, který zahájí daňovou kontrolu ve smyslu § 16 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, bez konkrétními skutečnostmi podloženého podezření, že daňový subjekt nesplnil řádně daňovou povinnost.“ Co se týká námitky směřující proti závěru krajského soudu ohledně správnosti postupu žalovaného a Finančního ředitelství v Brně týkajícího se výše uvedeného pověření, uvádí stěžovatelka, že správní orgány měly ve věci postupovat podle § 5 odst. 1 a 3 zákona o správě daní a poplatků, nikoli podle § 10 odst. 3 zákona o územních finančních orgánech. Při posuzování této námitky Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka argumentaci týkající se § 5 odst. 1 a 3 zákona o správě daní a poplatků uplatnila poprvé až v řízení před Nejvyšším správním soudem, ačkoli jí nic nebránilo tuto argumentaci uplatnit již v řízení před krajským soudem. V řízení před krajským soudem pouze tvrdila, že daňová kontrola nebyla řádně zahájena, neboť jí pověření podle § 10 odst. 3 zákona o územních finančních orgánech nebylo řádně doručeno, přičemž se krajský soud s touto námitkou řádně vypořádal. Za takového stavu věci zdejšímu soudu nezbývá než konstatovat, že rozhodujíc na základě kasačního principu je nucen tuto námitku shledat nepřípustnou podle § 104 odst. 4 s. ř. s. a více se jí nezabývat. K výkladu § 104 odst. 4 s. ř. s. lze stěžovatelku odkázat například na rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006 - 155, publikovaný pod č. 1743/2009 Sb. NSS, podle kterého toto ustanovení „nesleduje restrikci práv fyzických a právnických osob na přístup k soudní ochraně, nýbrž zachování kasačního charakteru řízení o kasační stížnosti. Po aktivně legitimovaných účastnících předcházejícího žalobního řízení lze spravedlivě žádat, aby na principu vigilantibus iura uplatnili veškeré důvody nezákonnosti správního rozhodnutí již v řízení před soudem prvé instance. Pokud tak neučiní, je legitimní, že z hlediska možnosti uplatnění argumentace v dalším stupni ponesou případné nepříznivé následky s tím spojené.“ Nejvyšší správní soud uzavírá, že ve světle předestřeného dospěl k závěru, že stěžovatelkou uplatněné kasační námitky nejsou ve vztahu k napadenému rozsudku krajského soudu důvodné. Protože v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti, kasační stížnost byla v souladu s § 110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 9 Aps 2/2011 - 67, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

https://iudictum.cz/25337/9-as-43-2014-31

9 As 43/2014 - 31 — Nejvyšší správní soud — Iudictum.cz 9 As 43/2014 - 31 Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: SLOT Group, a.s., se sídlem Jáchymovská 142, Karlovy Vary, zast. Mgr. Alešem Smetankou, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor rozpočtu a financování, se sídlem Malinovského nám. 3/5, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2011, č. j. MMB/0414498/2011, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2013, č. j. 30 Af 109/2013 – 47, Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí specifikované v záhlaví a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Výrokem II. mu byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 808 Kč. Uvedeným rozhodnutím stěžovatele bylo zamítnuto odvolání právní předchůdkyně žalobkyně (společnosti APEX On-line a.s., se sídlem Strašnická 1b/3165, Praha 10) proti platebnímu výměru Úřadu městské části města Brna Brno – Líšeň jako správního orgánu I. stupně (dále jen „správce poplatku“) ze dne 31. 8. 2011, č. VHP/20/11, č. j. MCLISEN07623/2011/2500/Mikš., sp. zn. S-MCLISEN 07120/2011/3 (dále jen „platební výměr“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Platebním výměrem vyměřil správce poplatku žalobkyni za období 1. 10. 2008 - 31. 12. 2008 místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, konkrétně za 2 ks výherních hracích přístrojů, provozovaných v herně Biliard Club Kartágo, Konradova 2473/2, Brno, a to dle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném pro předmětné poplatkové období (dále jen „zákon o místních poplatcích“), dle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „daňový řád“), a dle obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 17/1998, o místním poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj. Místní poplatek v celkové výši 10 000 Kč byl vyměřen na základě odpovědi žalobkyně na výzvu správce poplatku k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení místního poplatku ze dne 30. 6. 2011. Přestože žalobkyně vyjádřila svůj nesouhlas se zpoplatněním koncových zařízení centrálních loterních systémů, na výzvu uvedla, že v předmětném období provozovala 2 centrální loterní systémy, přičemž z přiložené tabulky vyplynulo, že na území městské části Brno – Líšeň byla umístěna dvě koncová zařízení těchto centrálních loterních systémů v herně Biliard Club Kartágo. Správce poplatku a stěžovatel zastávají názor, že koncová zařízení centrálních loterních systémů (dále jen „videoloterní terminály“) spadají pod pojem výherního hracího přístroje podle § 2 písm. e) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném pro předmětné poplatkové období (dále jen „zákon o loteriích“), a to s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 29/10, publ. pod č. 202/2011 Sb. (dále jen „nález Ústavního soudu“), a tudíž podléhala místnímu poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj od jeho zavedení do zákona o místních poplatcích, tedy ode dne 1. 1. 1998. Do 1. 7. 2010 však nemohly obce místní poplatek vybírat, jelikož dle stanoviska Ministerstva financí se videoloterní terminály nepovažovaly za výherní hrací přístroje. Následně došlo ke změně relevantních společenských okolností, a jelikož daňový řád umožňuje vyměřit místní poplatky ve lhůtě tří let od jejich splatnosti, došlo ke „zpětnému“ vyměření. Žalobkyně brojila proti rozhodnutí stěžovatele žalobou (jíž současně brojila i proti jeho rozhodnutí ze dne 29. 9. 2011, č. j. MMB/0364636/2011, přičemž část směřující proti nyní posuzovanému rozhodnutí specifikovanému v záhlaví tohoto rozsudku byla krajským soudem vyloučena k samostatnému projednání), které krajský soud vyhověl. Po vypořádání námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatele, která nebyla shledána důvodnou, a po shrnutí relevantní právní úpravy a legislativního vývoje dotýkajícího se předmětného sporu se soud zabýval nevhodností aplikace nálezu Ústavního soudu na posuzovanou otázku a zaměřil se na možnost podřadit videoloterní terminály pod definici výherního hracího přístroje podle zákona o loteriích. V zákoně o loteriích se objevují takové definice dvě, a to v § 2 písm. e) definice širší a v § 17 definice užší. Zatímco stěžovatel se přiklonil k podřazení videoloterních terminálů pod širší definici, krajský soud s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02 (publ. ve Sbírce nálezů a usnesení pod č. N 145/31 SbNU 291), a judikaturu Nejvyššího správního soudu, za současné aplikace zásady in dubio mitius, zahrnul videoloterní terminály pod definici užší. Stěžovatel opíral svou argumentaci o nález Ústavního soudu specifikovaný v bodě [4] tohoto rozsudku, jak je uvedeno i výše. Dle jeho názoru bylo možné nález aplikovat i na místní poplatky za výherní hrací přístroje, přestože se vztahuje k otázce možnosti obcí regulovat umisťování videoloterních terminálů. S tímto názorem se krajský soud neztotožnil a naopak dospěl k názoru opačnému. Krajský soud upozornil i na úmysl zákonodárce sjednotit praxi u výherních hracích přístrojů a u jiných obdobných herních zařízení tak, aby nedocházelo technologickým vývojem k obcházení zákona. Tento úmysl vedl k přijetí zákona č. 183/2010 Sb., který zavedl do zákona o místních poplatcích s účinností od 16. 6. 2010 pojem „jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu“. K tomu dodal, že až po asi roční aplikaci této novelizace zákona o místních poplatcích byl vydán nález Ústavního soudu, kterého se stěžovatel dovolává a na jehož základě zpoplatnil videoloterní terminály za předcházející období, u nichž ještě neuplynula prekluzivní lhůta. Jak je již uvedeno, šlo o neoprávněnou změnu správní praxe. Přestože jiný senát krajského soudu se v obdobné otázce ztotožnil se stěžovatelem, rozhodující senát se od dříve uvedeného výkladu téhož soudu odchýlil z důvodu neudržitelnosti tohoto výkladu zejména z hlediska ústavně zaručených práv jednotlivce. Nad uvedenou argumentaci krajský soud shledal, že pokud by bylo na částku místního poplatku za období od 1. 10. 2008 do 31. 12. 2008 pohlíženo jako na dlužný poplatek, za jeden ze zpoplatněných videoloterních terminálů nebyl správce poplatku již oprávněn poplatek vyměřit, a to z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty. Stěžovatel dále konstatuje, že krajský soud vytknul správci poplatku, že vyměřil poplatek za zařízení, u něhož již uplynula prekluzivní lhůta k vyměření místního poplatku. To by bylo možné v dalším řízení napravit. Ovšem pokud by byly správní orgány vázány právním názorem soudu, že místní poplatek nelze vyměřit vůbec, nemohly by k napravení této vady přistoupit. Nezbylo by než platební výměr zrušit a řízení zastavit. Žalobkyně ve svém vyjádření sdělila, že souhlasí s názory krajského soudu ohledně sporného výkladu nálezu Ústavního soudu a přiklání se k nemožnosti aplikace nálezu Ústavního soudu na posuzovanou otázku. Ve shodě se soudem dále konstatovala, že novela zákona o místních poplatcích zavedla novou kategorii zařízení podléhajících místním poplatkům (jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu), do níž spadají i videoloterní terminály. Závěrem poukázala na skutečnost, že rozsudky senátu 31 krajského soudu, jichž se dovolává stěžovatel, byly již překonány pozdějšími rozhodnutími krajského soudu i Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně se tak ztotožnila se závěry obsaženými v napadeném rozsudku a navrhuje kasační stížnost zamítnout. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatele jedná zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. I zdejší soud již v minulosti dospěl k závěru, že videoloterní zařízení spadají pod tzv. jiná technická herní zařízení, jejichž zavedení do právního řádu znamenalo postavení videoloterních terminálů na roveň výherním hracím přístrojům z hlediska poplatkové povinnosti (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2013 – 26, ze dne 13. 6. 2013, č. j. 2 Afs 27/2013 – 34 a č. j. 2 Afs 28/2013 – 34, ze dne 14. 6. 2013, č. j. 2 Afs 26/2013 – 34, ze dne 18. 7. 2013, č. j. 1 Afs 55/2013 – 37, či ze dne 30. 8. 2013, č. j. 5 Afs 21/2013 - 23, č. j. 5 Afs 22/2013 - 23, č. j. 5 Afs 23/2013 - 19). Nejvyšší správní soud předesílá, že v uvedených rozsudcích se vyslovil k otázce platby místního poplatku dle § 10a zákona o místních poplatcích, ve znění účinném od 16. 6. 2010. Řešení otázky rozdílnosti výherního hracího přístroje a jiného technického herního zařízení lze ale použít i pro posouzení otázky platby místního poplatku podle § 10a zákona o místních poplatcích, ve znění účinném do 15. 6. 2010, jak již ostatně Nejvyšší správní soud učinil - například v rozsudcích ze dne 28. 3. 2014, č. j. 4 As 17/2014 – 20, ze dne 9. 4. 2014, č. j. 10 As 2/2014 – 48, ze dne 11. 4. 2014, č. j. 5 Afs 119/2013 – 29, či ze dne 17. 4. 2014, č. j. 9 As 4/2014 – 33 a č. j. 9 As 6/2014 - 41. Názor stěžovatele, že na základě již zmiňovaného nálezu Ústavního soudu mohlo dojít ke zpoplatnění videoloterních terminálů jakožto výherních hracích přístrojů i před 16. 6. 2010, je chybný. Tento názor nenachází oporu v dikci zákona o místních poplatcích. Předmětem poplatku dle § 10a zákona o místních poplatcích před novelou provedenou zákonem č. 183/2010 Sb. byly pouze výherní hrací přístroje. Správní orgány proto nemohly postupovat ve smyslu širší definice loterií a podobných her obsažené v § 2 písm. e) zákona o loteriích, ale mohly poplatky vyměřovat pouze v souladu s užší definicí výherního hracího přístroje obsaženou v § 17 odst. 1 téhož zákona. Pro tento výklad svědčí též čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, který uvádí, že „daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona“. Z uvedeného je třeba dovodit, že ústavodárce zamýšlel zabránit situaci, aby vyměřování a výběr daní a poplatků závisel na libovůli správního orgánu. Zákonným podkladem pro výběr místních poplatků je § 1 zákona o místních poplatcích, který obsahuje taxativní výčet poplatků, které lze vybírat. Jediný správný výklad § 10a zákona o místních poplatcích, ve znění účinném do 15. 6. 2010, je tak ten, který opravňuje k uložení místního poplatku za výherní hrací přístroj, který naplňuje definici § 17 odst. 1 zákona o loteriích. Opačný výklad, jak již bylo řečeno, by ponechával prostor pro libovůli, což by bylo v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a jemu korespondujícím čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nad rámec výše uvedeného považuje Nejvyšší správní soud za vhodné upozornit stěžovatele na to, že pokud vyměřil poplatek za videoloterní terminály, které do té doby nebyly plošně zpoplatňovány, jedná se o změnu správní praxe. Ke změně správní praxe se vyjádřil rozšířený senát zdejšího soudu v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 – 132, publ. pod č. 1915/2009 Sb. NSS, které správně citoval již krajský soud: „Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je správní orgán vázán. Lze ji změnit, pokud je změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi.“ Skutečnost, že žádná rozhodnutí nebyla vydávána, není podstatná, neboť správní praxí je i ustálená, jednotná a dlouhodobá nečinnost správního orgánu. Za racionální (nikoliv svévolnou) změnu správní praxe lze s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem považovat změnu interpretovaného zákona, změnu zákonů souvisejících s interpretovaným předpisem (systematický výklad) a změnu skutečností rozhodných pro interpretaci zákona (teleologický výklad). Krajský soud nad rámec žalobních námitek vytknul stěžovateli i vyměření místního poplatku za zařízení, u něhož již uplynula prekluzivní lhůta pro vyměření poplatku. Stěžovateli je třeba dát částečně za pravdu v tom směru, že pokud by se měl řídit právním názorem vyjádřeným v napadeném rozsudku, nelze toto pochybení již napravit. Úvahy krajského soudu ohledně uplynutí prekluzivní lhůty jsou ve vztahu ke zrušujícím důvodům nadbytečné, což však samo o sobě nemá vliv na zákonnost rozsudku, když soud nemohl mít jistotu, že se s jím zaujatým hmotněprávním posouzením ztotožní i Nejvyšší správní soud. Zástupce žalobkyně v řízení o kasační stížnosti učinil jeden úkon právní služby, kterým je písemné podání soudu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]. Po novele advokátního tarifu provedené vyhláškou č. 486/2012 Sb., náleží za jeden úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy za jeden úkon právní služby náleží 3 400 Kč. Zástupce žalobkyně je dle přiloženého osvědčení o registraci k dani z přidané hodnoty plátcem této daně. K nákladům řízení se tedy přičítá uvedená daň v sazbě platné ke dni ukončení řízení o kasační stížnosti, tj. ve výši 714 Kč. Náhrada nákladů řízení tak činí 4 114 Kč. Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 9 As 43/2014 - 31, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

http://profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=10&id_article=260721&csum=0efe54a7

Neúčinný právní úkon podle ustanovení § 111 insolvenčního zákona // Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 20.06.2018 I. Neúčinným právním úkonem ve smyslu § 111 odst. 3 insolvenčního zákona může být také plnění na již splatný dluh. II. Rozhodující pro posouzení, zda dlužník spornou platbou odvracel hrozící škodu ve smyslu ustanovení § 111 odst. 2 insolvenčního zákona, bude zpravidla povaha (spornou platbou hrazeného) plnění a jeho význam pro majetkovou podstatu dlužníka. K naplnění výjimky upravené ustanovením § 111 odst. 2 insolvenčního zákona zásadně nebude postačovat, že (obecně vzato) každou platbou, kterou dlužník plní závazek vůči svému věřiteli, odvrací možné (právním předpisem či smlouvou přepokládané) důsledky (např. vznik nároku věřitele na úroky z prodlení či majetkové sankce), které by jinak měly (nebýt takové platby) negativní dopad (byť omezený ustanovením § 170 insolvenčního zákona) do majetkových poměrů dlužníka. III. Opatření k omezení podnikatelské činnosti (rušení „dílčích provozoven“ dlužníka), k němuž dlužník přistoupil bezprostředně před zahájením insolvenčního řízení a v době, kdy věděl, respektive musel vědět, že je v úpadku, rozhodně nelze považovat za úkon obvyklý pro pokračování provozu podniku, jeho zachování či rozvoj; naopak jde o opatření výjimečné, které se obvyklému provozu podniku zjevně vymyká. IV. I v poměrech zákonné neúčinnosti právních úkonů podle ustanovení § 111 insolvenčního zákona je nezbytné posuzovat otázku „nikoli zanedbatelného“ zmenšení majetkové podstaty k datu uskutečnění sporných plateb. podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 17/2016, ze dne 27. 3. 2018 § 168 odst. 1 IZ Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení otázek dovolatelem otevřených, týkajících se výkladu ustanovení § 111 insolvenčního zákona, dosud v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu beze zbytku nezodpovězených. 2) V rozsudku ze dne 31. října 2016, sp. zn. 29 Cdo 3815/2014, Nejvyšší soud, s odkazem na závěry formulované již v R 60/2014, ozřejmil, že projev vůle, jímž dlužník plní dluh (peněžitý závazek) svému věřiteli, je právním úkonem ve smyslu ustanovení § 34 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (ve znění účinném do 31. prosince 2013), jelikož jde o projev vůle směřující k zániku povinnosti splnit dluh (závazek) a lze mu tedy odporovat.

https://firmy.euro.cz/subjekt-klember-trade-a-s-29287880

KLEMBER TRADE a.s. IČO: 29287880, Praha, výpis z rejstříku (17.10.2019) | Euro.cz Firma KLEMBER TRADE a.s. IČO 29287880 KLEMBER TRADE a.s. má aktuální nebo historický záznam v těchto rejstřících: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík. KLEMBER TRADE a.s. (29287880) je Akciová společnost. Sídlí na adrese náměstí Přátelství 1518/2, Praha 102 00. Do obchodního rejtříku byla zapsána dne 1. 8. 2011 a je stále aktivní. KLEMBER TRADE a.s. nemá žádnou provozovnu a jednu živnost. Jako zdroj dat o KLEMBER TRADE a.s. nám sloužily tyto stránky: Detailní informace o KLEMBER TRADE a.s. na Justice.cz Detailní informace o KLEMBER TRADE a.s. na rzp.cz Výpis dat pro KLEMBER TRADE a.s. na portále firmy.euro.cz obsahuje pouze takové informace, které lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. Základní údaje KLEMBER TRADE a.s. B 20541 KLEMBER TRADE a.s. Společnost BookHaus a.s., se sídlem v Brně, U Vodárny 3032/2a, PSČ 616 00, identifikační číslo 29287880, nyní zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, v oddílu B, vložce 6751, změnila právní formu z původní právní formy společnosti s ručením omezeným na novou právní formu akciové společnosti, a to podle Projektu změny právní formy ze dne 30.6.2012, který byl schválen valnou hromadou dne 13.9.2012. 1.11.2012 Aktuální kontaktní údaje KLEMBER TRADE a.s. Kapitál KLEMBER TRADE a.s. 27.4.2012 - 1.11.2012 1.8.2011 - 27.4.2012 Akcie KLEMBER TRADE a.s. Akcie na jméno 5 000 Kč 140 1.11.2012 Akcie na jméno 100 000 Kč 83 1.11.2012 Sídlo KLEMBER TRADE a.s. náměstí Přátelství 1518/2 , Praha 102 00 19.3.2015 U vodárny 3032/2 , Brno 616 00 6.2.2012 - 19.3.2015 Bohunická 133/50 , Brno 619 00 1.8.2011 - 6.2.2012 Předmět podnikání KLEMBER TRADE a.s. vedení firmy KLEMBER TRADE a.s. Statutární orgán KLEMBER TRADE a.s. Jménem společnosti jedná statutární ředitel samostatně. 19.3.2015 Jménem společnosti jedná s právními účinky navenek: a/ ve věcech, jejichž hodnota nepřevyšuje částku Kč 1.000.000,-, kterýkoliv člen představenstva samostatně, b/ ve věcech, jejichž hodnota převyšuje částku Kč 1.000.000,-, avšak nepřevyšuje částku Kč 5.00 0.000,-, předseda představenstva samostatně nebo alespoň dva jiní členové představenstva společně, c/ ve věcech, jejichž hodnota převyšuje částku Kč 5.000.000,-, všichni členové představenstva společně. 1.11.2012 - 19.3.2015 Způsob jednání: Jménem společnosti jednají jednatelé, a to každý samostatně. 1.8.2011 - 1.11.2012 Radek Brázda 1.8.2011 - 9.11.2011 Alexander Pavlov 1.8.2011 - 1.11.2012 Střední 345/14 , Popůvky 664 41 Pavel Fries 9.11.2011 - 1.11.2012 Hrozňatova 2643/4 , Brno 615 00 Pavel Fries 1.11.2012 - 25.7.2014 Alexander Pavlov 1.11.2012 - 19.3.2015 Jiří Jízdný 1.11.2012 - 19.3.2015 Družstevní 468/10 , Troubsko 664 41 Pavel Fries 25.7.2014 - 19.3.2015 Budínská 63/24 , Brno 627 00 Ing. Václav Weber 19.3.2015 - 7.9.2015 Karel Kovářík 7.9.2015 - 12.1.2018 Dozorčí rada KLEMBER TRADE a.s. Ing. Michal Popelka 1.11.2012 - 24.7.2014 Buzkova 1036/12 , Brno 615 00 JUDr. Igor Veleba 1.11.2012 - 19.3.2015 Ing. Tomáš Kocian 1.11.2012 - 19.3.2015 Ing. Michal Popelka 24.7.2014 - 19.3.2015 Výpustky 359/24 , Brno 614 00 Sbírka Listin KLEMBER TRADE a.s. B 20541/SL 23 ostatní rozhodnutí jed. akcionáře Městský soud v Praze 17.8.2015 24.8.2015 9.9.2015 2 B 6751/SL 22 notářský zápis [NZ 112/2015] stanovy Městský soud v Praze 4.3.2015 16.3.2015 23.3.2015 7 B 6751/SL 21 účetní závěrka [2012] příloha Městský soud v Praze 15.7.2014 21.8.2014 8 B 6751/SL 20 účetní závěrka [2012] výkaz Městský soud v Praze 15.7.2014 21.8.2014 2 B 6751/SL 19 účetní závěrka [2012] rozvaha Městský soud v Praze 15.7.2014 21.8.2014 4 B 6751/SL 18 účetní závěrka [2013] příloha Městský soud v Praze 10.3.2014 15.7.2014 21.8.2014 7 B 6751/SL 17 účetní závěrka [2013] výkaz Městský soud v Praze 15.7.2014 21.8.2014 2 B 6751/SL 16 účetní závěrka [2013] rozvaha Městský soud v Praze 15.7.2014 21.8.2014 4 B 6751/SL 15 účetní závěrka [2011] Městský soud v Praze 12.3.2012 15.7.2014 21.8.2014 13 B 6751/SL 14 ostatní zápis z jednání dozorčí rady Městský soud v Praze 13.9.2012 11.3.2013 13.3.2013 1 B 6751/SL 13 ostatní zápis z jednání představenstva Městský soud v Praze 13.9.2012 11.3.2013 13.3.2013 1 B 6751/SL 12 notářský zápis projekt změny právní formy, NZ 1196/2012 Městský soud v Praze 13.9.2012 11.3.2013 13.3.2013 22 C 71259/SL 11 ostatní - projekt změny právní formy Městský soud v Praze 30.6.2012 11.7.2012 16.7.2012 17 C 71259/SL 9 notářský zápis -dohoda o zm.sp.sml.,NZ 580/12 Městský soud v Praze 2.5.2012 29.5.2012 4 C 71259/SL 10 zakladatelské dokumenty Městský soud v Praze 2.5.2012 29.5.2012 7 C 71259/SL 8 zakladatelské dokumenty Městský soud v Praze 13.4.2012 18.5.2012 7 C 71259/SL 7 notářský zápis - rozhodnutí VH, NZ 489/2012 Městský soud v Praze 13.4.2012 18.5.2012 4 C 71259/SL 6 podpisové vzory +ČP Městský soud v Praze 24.10.2011 16.11.2011 2 C 71259/SL 5 smlouvy o převodu obchod. podílu Městský soud v Praze 24.10.2011 16.11.2011 8 C 71259/SL 4 zakladatelské dokumenty Městský soud v Praze 24.10.2011 16.11.2011 7 C 71259/SL 3 notářský zápis -rozhod. VH, NZ 1326/2011 Městský soud v Praze 24.10.2011 16.11.2011 4 C 71259/SL 2 podpisové vzory + ČP jednatele - 2x Městský soud v Praze 4.7.2011 8.8.2011 4 C 71259/SL 1 notářský zápis - spol. smlouva, NZ 829/2011 Městský soud v Praze 4.7.2011 8.8.2011 9 Živnosti a provozovny KLEMBER TRADE a.s. KLEMBER TRADE a.s. - 29287880 - Praha BERCOFF KLEMBER CZ, s.r.o. - 04225287 - Praha

http://kraken.slv.cz/4Tdo670/2013

4 Tdo 670/2013 Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 tr. zákoník, § 205 odst. 2 tr. zákoník 4 Tdo 670/2013 -17 Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. července 2013 o dovolání obviněného V. J. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 4 To 282/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 75/2012, t a k t o : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 5 T 75/2012, byl obviněný V. J. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011 (body 1) - 3) rozsudku), přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (body 1) - 3) rozsudku) a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (bod 4 rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že v době od 18.00 hodin dne 3. dubna 2011 do 8.30 hodin dne 4. dubna 2011 v B. na ulici J., ve 2. poschodí na chodbě poškodil zamčený zámek kovové mříže, mříž překonal, za touto mříží nezjištěným způsobem poškodil v oblasti zámku zamčené vstupní dveře do pronajatých prostor, kde provozuje kosmetické služby poškozená M. M., do těchto prostor vnikl a zde poškodil rozlomením zámek vstupních dveří kanceláře, poté klíčem odemkl zámek plechové pokladničky, ze které odcizil finanční hotovost ve výši 200,- Kč a dále v těchto prostorách poškodil zamčené vstupní dveře v oblasti zámku do vzorkovny, čímž způsobil společnosti J. P. I., se sídlem Č. u B., škodu poškozením ve výši 12.507,- Kč a odcizením finanční hotovosti způsobil poškozené M. M., škodu ve výši 200,- Kč, v době od 18.08 hodin do 18.30 hodin dne 4. května 2011 v B. na ulici V. na poliklinice vnikl po vykopnutí vstupních dveří do ordinace MUDr. H., kde následně poškodil mechanismus zámku skříňky s léky, místnosti ordinace prohledal, avšak z ordinace nic neodcizil, způsobil tak poškozené společnosti Poliklinika Viniční a. s., se sídlem B., V., škodu poškozením ve výši 3.718,- Kč, v době od 7.30 hodin do 9.30 hodin dne 10. května 2011 na ulici M. n., v B., po poškození dveří nezjištěným předmětem vnikl do kanceláře společnosti Dorcadion, a. s., umístěné ve čtvrtém patře budovy a zde z příručního trezorku odcizil finanční hotovost ve výši 8.500,- Kč, čímž způsobil poškozené společnosti Dorcadion, a. s., se sídlem M. n., B., škodu odcizením ve výši 8.500,- Kč a škodu poškozením dveří ve výši 3.480,- Kč, když celková škoda odcizením činí 8.700,- Kč a škoda poškozením činí 19.705,- Kč, přičemž V. J. se uvedených jednání dopustil přesto, že byl v posledních třech letech rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 1 T 99/2010, který nabyl právní moci dne 15. 11. 2010, uznán mimo jiné vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let a dále rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. 15 T 3/2011, který nabyl právní moci dne 22. 4. 2011 a kterým byl částečně zrušen výrok o vině a zcela výrok o trestu shora uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, byl V. J. uznán mimo jiné vinným ze spáchání přečinů krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen ke společnému úhrnnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let se zařazením do věznice s dozorem, minimálně ve dnech 3. dubna 2011 až 4. dubna 2011, 4. května 2011 a 10. května 2011 se zdržoval na území České republiky, kde se na území města B. dopouštěl trestné činnosti, ačkoli věděl, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 8 T 11/2004, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2004, uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Za uvedené jednání byl obviněný V. J. odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným Kooperativa, a. s., se sídlem P., T., škodu ve výši 10.638,-- Kč, M. M., škodu ve výši 200,-- Kč, Poliklinika Viniční, a. s., se sídlem B., V., škodu ve výši 3.718,- Kč, Dorcadion, a. s., se sídlem M. n., B., škodu ve výši 11.980,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená MUDr. M. H., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 5 T 75/2012, podal obviněný V. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 4 To 282/2012, tak, že ho jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 4 To 282/2012, podal následně obviněný V. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že soud druhého stupně nevzal zřetel na argumentaci uvedenou v jeho odvolání a ztotožnil se s rozhodnutím nalézacího soudu. Dále uvedl, že u skutku pod bodem 1) rozsudku zajistil orgán činný v trestním řízení krevní stopu, avšak z tohoto důkazu vyplývá pouze přítomnost obviněného na místě přečinů, ale neprokazuje jeho přítomnost v době spáchání přečinů. U jednání pod bodem 2) rozsudku se pak dle názoru obviněného jedná v případě zajištěných otisků o nepřímý důkaz a k záznamu kamerovým systémem nelze přihlížet vůbec. V případě jednání kladeného obviněnému za vinu pod bodem 3) rozsudku byl opět zajištěn pouze jediný důkaz (otisk ukazováku pravé ruky), který neprokazuje, že by se na dané místo dostal v době spáchání specifikovaných přečinů. Obviněný v této souvislosti vyjádřil názor, že postupem soudů byla porušena zásada in dubio pro reo . Vzhledem k absenci zjištění stáří zajištěných stop v podobě DNA a otisků nelze dle dovolatele dovodit přítomnost obviněného na území České republiky ve dnech 3. dubna 2011 až 4. dubna 2011, 4. května 2011 a 10. května 2011, tedy i spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný v dovolání dále považuje právní kvalifikaci svého jednání za chybnou z důvodu vadného vyhodnocení škody jakožto jednoho ze základních znaků objektivní stránky skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci, když výše škody nebyla stanovena v souladu s ustanovením § 137 tr. zákoníku, tj. jako škoda, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 18. 6. 2013 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný V. J. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však z větší části nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného týkající se zajištěné krevní stopy, zajištěných otisků a záznamu z kamerového systému je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný rovněž v této souvislosti soudům vytýkal, že při zjišťování skutkového stavu nepostupovaly podle § 2 odst. 5 tr. ř. a že porušily zásadu in dubio pro reo (která vyplývá z ustanovení § 2 odst. 2 tr. ř.). Z toho je zřejmé, že obviněný v této části dovolání ve skutečnosti poukazoval nikoli na porušení hmotného práva, které je dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž na porušení procesních ustanovení, které pod tento dovolací důvod nespadá. Obviněný v dovolání z hlediska daného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně uplatnil pouze námitku, že v rámci předmětného trestního řízení nebyla prokázána objektivní stránka přečinu poškození cizí věci z důvodu chybného užití ustanovení § 137 tr. zákoníku. Podle § 137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav. Přiměřeně se postupuje při stanovení výše škody na jiné majetkové hodnotě. Nejvyšší soud konstatuje, že námitka, kterou obviněný uplatnil v dovolání, nemůže obstát. V posuzovaném případě si soud pro stanovení výše škody vytvořil odpovídající podklad v odborném vyjádření V. M., která je jinak znalkyní v oboru ekonomiky. V odborném vyjádření ze dne 2. 2. 2012 (č. l. 31-34 spisu) je popsáno, že obecná hodnota posuzovaných movitých věcí byla stanovena s ohledem na dobu užívání, úroveň opotřebení, kompletnost i s ohledem na celkovou situaci na vnitřním trhu. Ceny byly stanoveny k datu odcizení a poškození, když se jedná o obecné ceny, tj. ceny obvyklé v daném místě a čase. Jako použité podklady jsou zde mimo jiné uvedeny i ceníky zboží pro zjišťování cenových podkladů, z čehož vyplývá, že znalkyně nevycházela pouze z předložených daňových dokladů o zaplacení nově pořízených věcí. Soudy proto uvedené částky důvodně považovaly za cenu v době a v místě činu obvyklou. Závěr Městského soudu v Brně, že obviněný způsobil škodu poškozením v celkové výši 19.705,- Kč, se opírá o takový způsob stanovení výše škody, který je v souladu s ustanovením § 137 tr. zákoníku. Škoda v uvedené výši je škodou nikoli nepatrnou podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku. Proto Městský soud v Brně správně posoudil skutky jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný V. J. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného V. J. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

http://plzensky-kraj.cz/2016-1?page=3

Informace poskytnuté dle zákona č. 106/1999 Sb. – anonymizované lustrační osvědčení úředních osob KÚPK Dne 10. 10. 2016 byla Krajskému úřadu Plzeňského kraje doručena žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Informace byly poskytnuty dne 25. 10. 2016. Vyřizování žádostí o informace a šetření Veřejného ochránce práv Dne 3. října 2016 obdržel Krajský úřad Plzeňského kraje žádost o informace týkající se vyřizování žádostí o informace a šetření Veřejného ochránce práv. Informace poskytnuté dle zákona č. 106/1999 Sb. - O žádostech společnosti HÁZENÁ PLZEŇ s. r. o. Dne 20. 9. 2016 byla Krajskému úřadu Plzeňského kraje (dále jen KÚPK) doručena žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Informace poskytnuté dle zákona č. 106/1999 Sb. – informace o řízení o správním deliktu Dne 19. 9. 2016 byla Krajskému úřadu Plzeňského kraje doručena žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Informace byly částečně poskytnuty dne 4. 10. 2016. Informace poskytnuté dle zákona č. 106/1999 Sb. - zahraniční pracovní cesta delegace Plzeňského kraje na Kubu Dne 19. 9. 2016 byla Krajskému úřadu Plzeňského kraje doručena žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Informace byly poskytnuty dne 30. 9. 2016.

http://kraken.slv.cz/33Cdo2776/2009

33 Cdo 2776/2009 Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 236 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. R. P. , zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 32, proti žalované NAVELIKO a. s. , se sídlem v Plzni, Ledecká 12, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 23 C 104/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2009, č.j. 56 Co 556/2008-164, takto: Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 4. 2008, č.j. 23 C 104/2005-140, kterým Okresní soud Plzeň - město zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 28 C 359/2002, není přípustné. Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 o.s.ř. (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o.s.ř. ), přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238 odst. 2 o.s.ř.). Přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. nepřipadá v úvahu, jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím měnícím. Použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, kterým týž soud rozhodl dříve jinak) a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř). Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že jej neseznámil se svým od soudu prvního stupně odlišným názorem na marné uplynutí subjektivní lhůty pro podání žaloby a nevyzval jej k doplnění tvrzení ohledně skutečností podstatných pro posouzení běhu uvedené lhůty. Odvolací soud tak nepostupoval v souladu s ustanovením § 213b odst. 1 a § 118a o.s.ř. Dovolatel k tomu vysvětluje, že dne 15. 12. 2004 se dozvěděl toliko o existenci prohlášení Z. H., s jeho obsahem se však seznámil až 15. 2. 2005. Uvedené námitky vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto, vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních. Ostatně žalobce v žalobě zcela jednoznačně uvedl, že ... při lustraci spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn.: 50 Cm 243/2002, dne 15. 12. 2004 jsem zjistil, že dne 26. 10. 2004 byla k tomuto soudu doručena listina označená jako prohlášení, které učinil pan Z. H.... . Z tohoto pohledu se skutková tvrzení stran počátku běhu lhůty podle § 233 odst. 1 o.s.ř. nejeví jako neúplná, neboť je zřejmé, že žalobce se při lustraci spisu mohl seznámit i s obsahem uvedené listiny, a odvolací soud proto neměl důvod poučovat žalobce o nutnosti doplnit skutková tvrzení v tomto směru, a to ani v případě, že na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru o opožděnosti žaloby.

https://www.jizni357.cz/joomla/64-odpoved-dopis-advokatky-01072019

Odpověď na dopis advokátky ze dne 21.5.2019 Vytvořeno: 1. červenec 2019 Dnes jsem odpověděl na druhý dopis od advokátky v roce 2019. Dopis od advokátky, 1. strana Dopis od advokátky, 2. strana Odpověď na dopis ze dne 21. 5. 2019 děkuji Vám za dopis ze dne 21. 5. 2019. Protože v dopise sdělujete stanovisko SVJ bez autorizace předsedy SVJ, považuji interpretaci stanoviska SVJ ve Vašem dopise za Vaše osobní názory. K dopisu mám následující připomínky: 1) K Vašim připomínkám k dopisu ze dne 28. 4. 2019 Měsíční předpis záloh platný od 1. 2. 2019 byl vyhotoven a předán pouze pro naše dvě bytové jednotky Jižní 5, byty č. 113 a 117. Ostatním vlastníkům, kterým nebyl předpis záloh platný od 1. 2. 2019 předán, NEDOŠLO dle § 4 odst. 4 zákona č. 67/2013 Sb. ke změně zálohy vodné/stočné. Protože nedošlo ke změně zálohy vodné/stočné, nedošlo ani ke změně příspěvku na správu. Vysvětlete prosím panu předsedovi SVJ § 4 zákona č. 67/2013 Sb. a požádejte ho o dodržování zákona ve smyslu jednání dobrého hospodáře dle § 159 občanského zákoníku. Shromáždění vlastníků schválilo dne 30. 10. 2018 předpisy záloh platných od 1. 1. 2019. Shromáždění vlastníků neschválilo měsíční předpis záloh na vodné/stočné platný od 1. 2. 2019. K žádné změně záloh na vodné/stočné od 1. 2. 2019 nedošlo a nadále platí zálohy na vodné/stočné od 1. 1. 2019. Pan předseda by měl vědět, že podle stanov SVJ patří schválení výše záloh na služby do působnosti shromáždění SVJ a není v jeho pravomoci rozhodnutí shromáždění měnit a rušit Příspěvek na správu domu nemůže správce navýšit svévolně a jednostranně, bez písemného oznámení a souhlasu předsedy SVJ. Protože předseda SVJ pan Roman Přikryl nedoložil žádné požadované doklady k navýšení příspěvku na správu, jsou všechny změny příspěvku na správu neoprávněné a neplatné. Pan předseda SVJ by měl jednat dle § 159 občanského zákoníku jako dobrý hospodář. Poučte prosím pana předsedu SVJ o čl. II, bod 8 smlouvy o správě a požádejte ho o dodržování smlouvy. Dne 25. 2. 2019 jste písemně sdělila advokátce JUDr. Kristině Škampové, že zálohy na vodné/stočné v roce 2018 byly upraveny až od 1. 1. 2019. V dopise ze dne 21. 5. 2019 uvádíte jinou informaci. Sdělujete, že změna zálohy na vodné/stočné byla již od 02/2018. V roce 2018 nebyla žádnému vlastníku SVJ doručena změna zálohy na vodné/stočné platné od 1. 2. 2018. V roce 2018 k žádné změně zálohy na vodné/stočné dle § 4 odst. 4 zák. č. 67/2013 Sb. nedošlo. Informujte prosím předsedu SVJ, že skryté a utajené manipulace se zálohami na vodné/stočné nejsou možné, svým jednáním porušuje zákon č. 67/2013 Sb. a nejedná jako dobrý hospodář dle § 159 občanského zákoníku. 2) K Vašim připomínkám k dopisu ze dne 13. 5. 2019 Žádný vlastník si nemůže stanovit zálohy na služby sám. O výši záloh na služby rozhoduje shromáždění společenství vlastníků, v souladu se stanovami SVJ a zákonem č. 67/2013 Sb. Poskytovatel služby nedoložil žádným dokladem rozdělení celkového nákladu tepla na vytápění a ohřev teplé vody. Poskytovatel služby neumožnil kontrolu, zda je uvedený náklad rozdělen v souladu s platnou vyhláškou č. 268/2015 Sb. Jitka Staňková nepředložila dne 6. 5. 2019 ani 27. 5. 2019 všechny požadované účetní doklady. 3) K Vašim připomínkám k dopisu ze dne 31. 3. 2019 Tabulky vodoměrů, které jste zaslala naší právní zástupkyni, nejsou vyúčtováním záloh. Tabulky jsou nesrozumitelné, neúplné a finančně nepřesné. Finanční částka na konci tabulek není správná a do tabulek není započteno celé období spoření. Správce zaslal finanční částku z tabulek na můj bankovní účet bez mého souhlasu a finanční částku jsem obratem vrátil zpět na účet správce. Výzva na vyzvednutí přeplatku v sídle správce je bezpředmětná. Předložené tabulky jsem písemně reklamoval dne 31. 3. 2019. V dopise jsem předal předsedovi SVJ řádné vyúčtování vodoměrů za celé období spoření. Předseda SVJ na toto vyúčtování do dnešního dne nereagoval. Nereagoval ani na urgenci vyúčtování ze dne 2. 5. 2019. Finanční částka za vyúčtování vodoměrů ve výši 3100 Kč nebyla na předložený účet doručena.

https://rejstriky.finance.cz/firma-soukromy-vychovny-ustav-s-r-o-v-likvidaci-25323679

Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci Troskotovice IČO 25323679 kontakty (17.07.2018) | Finance.cz Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci Troskotovice IČO: 25323679 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci, která sídlí v obci Troskotovice a bylo jí přiděleno IČO 25323679. Výpis obsahuje aktuální i historická data z obchodního rejstříku (Justice.cz) včetně sbírky listin a živnostenského rejstříku (RŽP). Pokud firma Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci má i datovou schránku, pak zde naleznete i údaje o její datové schránce. Firma s názvem Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci se sídlem v obci Troskotovice byla založena v roce 1997. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 2 osob. Společnost podniká(podnikala) v oboru Speciální výchovné zařízení pro mentálně postiženou a obtížně vychovatelnou mládež . Základní údaje o Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci IČO: 25323679 Krajský soud v Brně 14.1.1997 25323679 Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci Rozhodnutí společníka o zrušení společnosti s likvidací NZ 662/2016 ze dne 12.12.2016Po dobu likvidace jedná za společnost likvidátor. 1.1.2017 4c8vqm3 Kontakty na Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci IČO: 25323679 148 , 671 78 Troskotovice Česká republika č.p. 148, 671 78 Troskotovice 14.12.2015 671 78 Troskotovice 148 Česká republika Troskotovice 148, PSČ 67178 2.11.2011 - 14.12.2015 Troskotovice 148, PSČ 671 78, Jiřice u Miroslavi 9.6.2000 - 2.11.2011 Třináctky 24 , Miroslav Česká republika Miroslav, Třináctky 24, okres Znojmo 14.1.1997 - 9.6.2000 148, Troskotovice 671 78 č.p. 148, 67178 Troskotovice Obory činností Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci IČO: 25323679 speciální výchovné zařízení pro mentálně postiženou a obtížněvychovatelnou mládež 14.1.1997 výchova a vzdělávání ve školách, předškolních a školních zařízení zařazených do rejstříku škol a školských zařízení 28.11.2011 Živnost č. 1 Speciální výchovné zařízení pro mentálně postiženou a obtížně vychovatelnou mládež Vedení firmy Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci IČO: 25323679 Petr Škuta 14.12.2015 od 14.1.1997 Radniční 594 , 671 72 Miroslav Česká republika Radniční 594/2, 671 72 Miroslav Eva Škutová 14.1.1997 - 6.5.2015 od 14.1.1997 do 22.4.2015 Miroslav, Třináctky 24, okres Znojmo, PSČ 67172 Mgr. Petr Škuta 14.1.1997 - 14.12.2015 Petr Škuta 14.1.1997 - 14.12.2015 Radniční 2 , Miroslav Česká republika Miroslav, Radniční 2, okres Znojmo, PSČ 67172 Mgr. Petr Škuta 14.12.2015 - 4.1.2016 od 14.1.1997 do 15.12.2015 Třináctky 140 , 671 72 Miroslav Česká republika Třináctky 140/24, 671 72 Miroslav Petr Škuta 1.1.2017 Vlastníci firmy Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci IČO: 25323679 Sbírka Listin Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci IČO: 25323679 C 25312/SL 18 zakladatelské dokumenty Krajský soud v Brně 15.12.2015 27.8.2015 11.1.2016 1 C 25312/SL 17 notářský zápis [NZ 288/2015] zaklad. listina Krajský soud v Brně 15.12.2015 22.12.2015 11.1.2016 2 C 25312/SL 16 notářský zápis [NZ 286/2015] osvědčení Krajský soud v Brně 15.12.2015 22.12.2015 11.1.2016 4 C 25312/SL 15 účetní závěrka [2014] Krajský soud v Brně 29.3.2015 27.8.2015 1.9.2015 5 C 25312/SL 14 účetní závěrka [2013] Krajský soud v Brně 29.3.2014 27.8.2015 1.9.2015 5 C 25312/SL 11 účetní závěrka [2010] Krajský soud v Brně 29.3.2011 14.8.2015 18.8.2015 5 C 25312/SL 10 účetní závěrka [2009] Krajský soud v Brně 23.3.2010 9.8.2015 12.8.2015 5 C 25312/SL 9 účetní závěrka [2008] Krajský soud v Brně 24.3.2009 23.7.2015 27.7.2015 5 C 25312/SL 8 účetní závěrka [2007] Krajský soud v Brně 20.3.2008 19.7.2015 21.7.2015 5 C 25312/SL 7 notářský zápis - spol. smlouva Krajský soud v Brně 18.5.2004 3.11.2004 7 C 25312/SL 6 účetní závěrka 2002 Krajský soud v Brně 31.5.2003 12.6.2003 8 C 25312/SL 5 účetní závěrka 2001 Krajský soud v Brně 30.6.1925 16.8.2002 12 C 25312/SL 4 účetní závěrka 2000 Krajský soud v Brně 30.6.2001 16.8.2002 13 C 25312/SL 3 zakladatelské dokumenty Krajský soud v Brně 10.5.2000 7.7.2000 13 C 25312/SL 2 notářský zápis - VH Krajský soud v Brně 10.5.2000 7.7.2000 3 C 25312/SL 1 zakladatelské dokumenty Krajský soud v Brně 15.10.1996 25.8.1998 11 Hodnocení Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci Výpis dat pro firmu Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci, 25323679 na obchodním rejstříku výpis firmy Soukromý výchovný ústav, s.r.o., 25323679 na živnostenském rejstříku výpis firmy Soukromý výchovný ústav, s.r.o. - v likvidaci, 25323679 na Datových schránkách Výchovný ústav pro mládež - 00842796 - Dřevohostice , Novosady 248 Výchovný ústav mládeže - 00083003 - Kostomlaty pod Milešovkou , Požárnická 168 Výchovný ústav, Kutná Hora, Hloušecká 279 - 49543261 - Kutná Hora , Hloušecká 279/6 Výchovný ústav pro mládež Pšov - Podbořany - 49123734 - Podbořany 1 Výchovný ústav, střední škola a školní jídelna Višňové, Zámek 1 - 49438921 - Višňové 1 Českomoravský odborový svaz pracovníků školství, základní organizace Výchovný ústav, Nový Jičín, Divadelní 12 - 71228641 - Nový Jičín , Divadelní 881/12 DZ servis Kralupy s.r.o. - 06036147 - Kralupy nad Vltavou, Kuzmínova447/12 Václav Duchoň - 87829061 - Staňkov, Slepá413 Karel Machala - 87307880 - Valašské Meziříčí, Vsetínská457 EKO Eng s.r.o. - 03143147 - Praha, Pomořanská489/3 Jan Pomyje - 72215976 - Svojšín 109 Úzká 471/6, Brno 60200

https://www.dauc.cz/dokument/?modul=pr&cislo=44906

ČÁST I - nadpis vypuštěn § 3c - zrušen § 3e - zrušen § 3f - zrušen § 3g - zrušen § 4a - zrušen § 4b - zrušen HLAVA PÁTÁ - OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST ... § 32 - (1) Pro účely občanskoprávní ... § 33 - (1) Držitel povolení k provozu ... § 34 - (1) Při stanovení rozsahu a ... § 35 - Odpovědnost držitele povolení za ... § 36 - (1) Držitel povolení podle je ... § 37 - (1) Stát poskytuje záruku za ... § 38 - (1) Právo na náhradu jaderné ... ČÁST II - zrušena ČÁST IV - DOPLNĚNÍ ZÁKONA ČESKÉ NÁRODNÍ ... § 45 - Zákon České národní rady č. ... ČÁST V - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ ... § 50 - Tento zákon nabývá účinnosti ... Schválený 24. 1. 1997 Účinný od 1. 7. 1997 do 31. 12. 9999 Poplatky ostatní.; Využívání jaderné energie.; Jaderné materiály. Radioaktivní látky.; Bezpečnost jaderných zařízení.; Ochrana proti ionizujícímu záření.; ZPŮSOBILOST PRO POVOLÁNÍ, ZAMĚSTNÁNÍ, POSTAVENÍ, FUNKCE; NÁHRADA ŠKODY V OBČANSKÉM PRÁVU.; Státní kontrola.; Státní dozor. Státní dohled. Administrativní dozor.; Pokuty. Blokové pokuty.; Působnost okresních, obvodních, obecních úřadů, národních výborů.; Policie. Četnictvo. Sbor národní bezpečnosti (SNB).; 18/1997 Sb. ZÁKON ze dne 24. ledna 1997 o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů Změna: 83/1998 Sb. Změna: 71/2000 Sb. Změna: 132/2000 Sb. Změna: 13/2002 Sb. (část) Změna: 13/2002 Sb. Změna: 310/2002 Sb. Změna: 320/2002 Sb. Změna: 279/2003 Sb. Změna: 13/2002 Sb. (část), 186/2004 Sb. Změna: 1/2005 Sb. Změna: 253/2005 Sb. Změna: 413/2005 Sb. Změna: 342/2006 Sb. Změna: 186/2006 Sb. Změna: 296/2007 Sb. Změna: 124/2008 Sb., 189/2008 Sb. Změna: 274/2008 Sb. Změna: 158/2009 Sb. Změna: 223/2009 Sb. Změna: 227/2009 Sb. Změna: 249/2011 Sb. Změna: 250/2011 Sb. Změna: 375/2011 Sb. Změna: 249/2011 Sb. (část) Změna: 350/2012 Sb. Změna: 64/2014 Sb. Změna: 250/2014 Sb. Změna: 264/2016 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST I nadpis vypuštěn HLAVA PRVNÍ zrušena § 1 zrušen § 2 zrušen § 2a zrušen § 3 zrušen § 3a zrušen § 3b zrušen § 3c zrušen § 3d zrušen § 3e zrušen § 3f zrušen § 3g zrušen HLAVA DRUHÁ zrušena § 4 zrušen § 4a zrušen § 4b zrušen § 5 zrušen § 6 zrušen § 6a zrušen § 7 zrušen § 8 zrušen HLAVA TŘETÍ zrušena § 9 zrušen § 10 zrušen § 11 zrušen § 12 zrušen § 13 zrušen § 14 zrušen § 15 zrušen § 16 zrušen § 17 zrušen § 18 zrušen § 19 zrušen § 20 zrušen § 21 zrušen § 22 zrušen § 23 zrušen HLAVA ČTVRTÁ zrušena § 24 zrušen § 25 zrušen § 26 zrušen § 27 zrušen § 28 zrušen § 29 zrušen § 30 zrušen § 31 zrušen HLAVA PÁTÁ OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST ZA JADERNÉ ŠKODY § 32 (1) Pro účely občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody se použijí ustanovení mezinárodní smlouvy,26) kterou je Česká republika vázána. (2) Ustanovení občanského zákoníku se použijí jen tehdy, nestanoví-li mezinárodní smlouva26) nebo tento zákon jinak. § 33 (1) Držitel povolení k provozu jaderného zařízení29) Čl. I bod 1 písm. j) Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody. nebo k jakékoliv činnosti spojené s užíváním jaderného zařízení nebo držitel povolení k přepravě jaderných materiálů30) Čl. I bod 1 písm. h) Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody. je provozovatelem31) Čl. I bod 1 písm. c) Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody. odpovědným za jadernou škodu32) Čl. I bod 1 písm. k) Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody. podle mezinárodní smlouvy,26) kterou je Česká republika vázána. (2) Pokud jedna osoba je držitelem povolení k více jaderným zařízením nacházejícím se na území, pro něž byl schválen společný vnitřní havarijní plán, jsou tato zařízení považována pro účely odpovědnosti za jaderné škody za jedno jaderné zařízení. Za jedno jaderné zařízení ve vztahu k odpovědnosti za jaderné škody však nelze považovat více jaderných zařízení, ke kterým mají povolení různé osoby, i když tato zařízení na sebe přímo navazují. § 34 (1) Při stanovení rozsahu a způsobu náhrady jaderné škody se použijí ustanovení občanského zákoníku. Pro stanovení výše škody se použijí předpisy platné v době vzniku jaderné události,33) která jadernou škodu způsobila. (2) Jadernou škodou je také škoda vzniklá vynaložením nákladů na nezbytná opatření k odvrácení nebo snížení ozáření nebo k obnovení původního nebo obdobného stavu životního prostředí, pokud byla tato opatření vyvolána v důsledku jaderné události a povaha škody to umožňuje. (3) Státní úřad pro jadernou bezpečnost (dále jen „Úřad“) stanoví vyhláškou limity koncentrace a množství jaderného materiálu, na které se ustanovení o jaderných škodách v souladu s mezinárodní smlouvou34) nevztahují. § 35 Odpovědnost držitele povolení za jadernou škodu způsobenou každou jednotlivou jadernou událostí je omezena v případě a) jaderných zařízení pro energetické účely,35) skladů a úložišť vyhořelého jaderného paliva, určeného pro tato zařízení, nebo jaderných materiálů, vzniklých zpracováním tohoto paliva, na částku 8 mld. Kč, b) ostatních jaderných zařízení a přeprav na částku 2 mld. Kč. § 36 (1) Držitel povolení podle § 33 je povinen sjednat pojištění vzniku povinnosti k náhradě jaderné škody s pojistitelem oprávněným podle zvláštního zákona,36) pokud není stanoveno jiné finanční zajištění pro případ odpovědnosti za jadernou škodu. (2) Ministerstvo financí v dohodě s Úřadem a Ministerstvem průmyslu a obchodu stanoví formou rozhodnutí o výjimce z odstavce 1 v zájmu hospodárného vynakládání státních prostředků, u kterého držitele povolení se namísto pojištění vyžaduje jiné finanční zajištění pro případ vzniku povinnosti k náhradě jaderné škody. (3) Limit pojistného plnění v případech podle § 35 písm. a) nesmí být nižší než 2 mld. Kč, v případech podle § 35 písm. b) nižší než 300 mil. Kč. (4) Pojištění se uzavírá nebo jiné finanční zajištění se stanoví zvlášť pro každé jaderné zařízení nebo přepravu jaderných materiálů ve smyslu § 33 odst. 2. (5) Bližší podmínky jiného finančního zajištění stanoví Ministerstvo financí. § 37 (1) Stát poskytuje záruku za uspokojení přiznaných nároků na náhradu jaderné škody, pokud nejsou uhrazeny z povinného pojištění nebo jiného stanoveného finančního zajištění, a to do částky a) 8 mld. Kč po vyčerpání plnění pojistitele v rozsahu 2 mld. Kč v případech zařízení podle § 35 písm. a), b) 2 mld. Kč po vyčerpání plnění pojistitele v rozsahu 300 mil. Kč v případech zařízení podle § 35 písm. b). (2) Právo státu jako ručitele na postih za uspokojení přiznaných nároků na náhradu jaderné škody vůči držiteli povolení není dotčeno. § 38 (1) Právo na náhradu jaderné škody se promlčí, jestliže nárok na její náhradu nebyl uplatněn ve lhůtě tří let ode dne, kdy se poškozený o události, která vedla k jaderné škodě, a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však ve lhůtě deseti let ode dne vzniku takové události; v případě pojištění začínají tyto lhůty běžet uplynutím jednoho roku ode dne vzniku pojistné události. (2) Držitel povolení je v případě, kdy u něj dojde ke vzniku jaderné události, povinen písemně oznámit v oblasti ovlivněné touto událostí podle zjištění Úřadu na základě činnosti celostátní radiační monitorovací sítě, že má povinnost k náhradě jaderné škody způsobené touto událostí. Toto písemné oznámení musí být veřejně přístupné u držitele povolení a na příslušném krajském úřadu a na všech obecních úřadech v této oblasti. HLAVA ŠESTÁ zrušena § 39 zrušen § 40 zrušen § 41 zrušen § 42 zrušen ČÁST II zrušena § 43 zrušen ČÁST III zrušena § 44 zrušen ČÁST IV DOPLNĚNÍ ZÁKONA ČESKÉ NÁRODNÍ RADY Č. 586/1992 SB., O DANÍCH Z PŘÍJMŮ, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ § 45 Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb. a zákona č. 316/1996 Sb., se doplňuje takto: V § 18 odst. 2 písm. b) se tečka nahrazuje čárkou a vkládá se nové písmeno c), které včetně poznámky č. 19e) zní: "c) příjmy z vlastní činnosti Správy úložišť radioaktivních odpadů19e) s výjimkou příjmů podléhajících zvláštní sazbě daně vybírané srážkou podle § 36 tohoto zákona. 19e) § 26 odst. 8 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů.". ČÁST V USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ § 46 zrušen § 46a zrušen § 46b zrušen § 46c zrušen § 47 zrušen § 48 zrušen § 49 Závěrečná ustanovení Zrušují se: 1. Zákon č. 287/1993 Sb., o působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, ve znění zákona č. 85/1995 Sb. 2. Zákon č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení. 3. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením. 4. Vyhláška Československé komise pro atomovou energii č. 28/1977 Sb., o evidenci a kontrole jaderných materiálů, ve znění vyhlášky č. 100/1989 Sb. 5. Vyhláška Československé komise pro atomovou energii č. 67/1987 Sb., o zajištění jaderné bezpečnosti při zacházení s radioaktivními odpady. 6. Vyhláška Československé komise pro atomovou energii č. 100/1989 Sb., o bezpečnostní ochraně jaderných zařízení a jaderných materiálů. 7. Vyhláška Československé komise pro atomovou energii č. 191/1989 Sb., kterou se stanoví způsob, lhůty a podmínky ověřování zvláštní odborné způsobilosti vybraných pracovníků jaderných zařízení. 8. Vyhláška Československé komise pro atomovou energii č. 436/1990 Sb., o zajištění jakosti vybraných zařízení z hlediska jaderné bezpečnosti jaderných zařízení. 9. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 76/1991 Sb., o požadavcích na omezování ozáření z radonu a dalších přírodních radionuklidů. 10. Výnos Československé komise pro atomovou energii č. 2/1978 o zajištění jaderné bezpečnosti při navrhování, povolování a provádění staveb s jaderně energetickým zařízením (registrován v částce 28/1978 Sb.). 11. Výnos Československé komise pro atomovou energii č. 4/1979 o obecných kritériích zajištění jaderné bezpečnosti při umisťování staveb s jaderně energetickým zařízením (registrován v částce 9/1979 Sb.). 12. Výnos Československé komise pro atomovou energii č. 6/1980 o zajištění jaderné bezpečnosti při spouštění a provozu jaderně energetických zařízení (registrován v částce 13/1980 Sb.). 13. Výnos Československé komise pro atomovou energii č. 8/1981 o zkoušení zařízení pro přepravu a ukládání radioaktivních materiálů (registrován v částce 20/1981 Sb.). 14. Výnos Československé komise pro atomovou energii č. 9/1985 o zajištění jaderné bezpečnosti výzkumných jaderných zařízení (registrován v částce 11/1985 Sb.). § 50 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1997, s výjimkou hlavy čtvrté a páté a § 48, které nabývají účinnosti dnem vyhlášení. Zeman v. r. Havel v. r. Klaus v. r. Příl. zrušena Vybraná ustanovení novel Část druhá zákona č. 13/2002 Sb. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ Čl.II Prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení tohoto zákona pozbývají platnosti rozhodnutí orgánu hygienické služby, kterými se práce vykonávaná pracovníky kategorie A podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "atomový zákon"), stanovila jako práce riziková. Čl.III 1. Osoby, které vykonávají radiační činnosti upravené v čl. I tohoto zákona na základě povolení vydaného do 30. června 2002, jsou povinny přizpůsobit nejdéle do 30. června 2003 dokumentaci pro povolovanou činnost požadavkům podle čl. I bodu 10 a bodu 11, pokud jde o § 4 odst. 12. Platnost povolení vydaných podle § 9 odst. 1 písm. d) atomového zákona, s výjimkou povolení provozu jaderného zařízení, které bylo vydáno na základě dokumentace požadované podle bodu D.a) přílohy atomového zákona, a podle § 9 odst. 1 písm. i) atomového zákona, která nabyla právní moci do 30. června 2002, končí uplynutím doby, na kterou byla vydána, nejpozději však 30. června 2007. 2. Držitelé povolení, kteří tvoří rezervu na vyřazování z provozu a jejichž náklady na vyřazování z provozu přesáhnou 1 mld. Kč, jsou povinni pro zajištění požadavků uvedených v § 18 odst. 1 písm. h) atomového zákona zřídit vázaný účet do 6 měsíců od nabytí účinnosti tohoto článku tohoto zákona a peněžní prostředky ve výši rezervy vytvořené podle dosavadní právní úpravy převést na vázaný účet do 5 let od nabytí účinnosti tohoto článku tohoto zákona. Držitelé povolení, kteří po nabytí účinnosti tohoto článku tohoto zákona nemají povinnost rezervu tvořit, rezervu vytvořenou podle dosavadní právní úpravy zruší, a to jednu polovinu ve zdaňovacím období roku nabytí účinnosti tohoto článku tohoto zákona a druhou polovinu ve zdaňovacím období roku následujícího, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Čl.XII zákona č. 253/2005 Sb. Přechodná ustanovení 1. Státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení týkající se technických zařízení v jaderné energetice zahájený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, organizací státního odborného dozoru, dokončí Státní úřad pro jadernou bezpečnost. 2. Organizace vykonávající státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení v jaderné energetice předají dokumentaci vztahující se k oprávněním a osvědčením podle bodu 1 Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost do 1 měsíce od nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. XX zákona č. 223/2009 Sb. Přechodné ustanovení Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posuzují podle dosavadních právních předpisů. r_44906_2122) r_44906_2131) 2b) § 11 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 3b) Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčivých lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon). 26) Vídeňská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody a Společný protokol týkající se aplikace Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy, vyhlášené pod č. 133/1994 Sb. 27) Zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 28) § 5 odst. 2 zákona ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění zákona č. 254/1994 Sb. 29) Čl. I bod 1 písm. j) Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody. 30) Čl. I bod 1 písm. h) Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody. 31) Čl. I bod 1 písm. c) Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody. 32) Čl. I bod 1 písm. k) Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody. 33) Čl. I bod 1 písm. l) Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody. 34) Čl. I bod 2 Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody. 35) Zákon č. 222/1994 Sb. 36) Zákon ČNR č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů. 38a) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. 38b) § 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb. 38c) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 42) Čl. 81 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-3308-16_2

I.ÚS 3308/16 ze dne 19. 1. 2017 N 16/84 SbNU 181 Lichevní smlouvy Ústavního soudu - senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře - ze dne 19. ledna 2017 sp. zn. I. ÚS 3308/16 ve věci ústavní stížnosti A. P. zastoupené Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem, se sídlem Osadní 12a, Praha 7, proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 2. 2015 č. j. 30 C 67/2012-169, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba na určení vlastnického práva k bytu, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2015 č. j. 20 Co 221/2015-210, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016 č. j. 30 Cdo 530/2016-235 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání, za účasti M. N., zastoupené Mgr. Vítem Palarčíkem, advokátem, se sídlem Milady Horákové 26, Brno, jako vedlejší účastnice řízení. I. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 2. 2015 č. j. 30 C 67/2012-169, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2015 č. j. 20 Co 221/2015-210 a usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 7. 2016 č. j. 30 Cdo 530/2016-235 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a její základní právo vlastnit majetek zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 1. Shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále též jen "krajský soud") byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově (dále též jen "okresní soud"), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na určení vlastnického práva k jí obývanému bytu, směřující proti vedlejší účastnici jako žalované. Stěžovatelce byla rovněž uložena povinnost uhradit vedlejší účastnici náklady řízení před okresním a krajským soudem (v celkové výši 131 940 Kč). 2. Stěžovatelka tvrdila, že k prodeji bytové jednotky třetí osobě, která ji posléze převedla na další osoby, od nichž ji nabyla vedlejší účastnice, byla donucena pod nátlakem subjektů, které ji v tísni přiměly uzavřít nevýhodné smlouvy o půjčce. Z jejích tvrzení a ze spisu okresního soudu sp. zn. 30 C 67/2012, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynuly následující skutečnosti. Stěžovatelka se na jaře 2010 obrátila na společnost LSD Direct, s. r. o., ve věci finanční půjčky ve výši 1 500 000 Kč, kterou potřebovala ke splacení svých dluhů. Poté, co byl dokončen převod bytu, který s rodinou obývala, do jejího vlastnictví, jí byla půjčka přislíbena a dne 11. 5. 2010 s ní společnost uzavřela smlouvu (č. 300125/10) o zprostředkování půjčky; dodatkem č. 1 ze dne 10. 6. 2010 byla sjednána odměna za zprostředkování ve výši 44 000 Kč, jakož i nárok na úhradu nákladů, poplatků a odměn. Posléze byla stěžovatelka osobami jednajícími jménem uvedené společnosti přesvědčena k tomu, aby si vzala nejdříve půjčku ve výši 400 000 Kč a splatila svůj dluh v této výši u České spořitelny, čímž by došlo k odblokování zástavy bytu a navýšení její bonity pro očekávanou půjčku částky 1 500 000 Kč. Dne 10. 6. 2010 bylo proto stěžovatelce zprostředkováno uzavření smlouvy (č. 1/2010) o půjčce částky 400 000 Kč s panem B., jednajícím jako fyzická osoba. Doba splatnosti byla stanovena na 40 dnů, smluvní úrok byl stanoven sazbou 0,1 % za každý započatý den až do zaplacení jistiny, v případě prodlení měla stěžovatelka hradit smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky denně a v případě prodlení překračujícího 60 dní měla uhradit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 30 % z dlužné částky. K obavě stěžovatelky, že za tak krátkou dobu nebude schopna půjčku splatit, jí bylo řečeno, že jí bude mezitím poskytnuta půjčka na částku 1 500 000 Kč, díky které částku 400 000 Kč zaplatí. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že stěžovatelce bude po odečtení odměny pro věřitele pana B. (ve výši 40 000 Kč) poskytnuto 360 000 Kč, z čehož bude částka 59 354 Kč převedena jako provize na účet zprostředkovatelské společnosti. Dne 17. 6. 2010 byla k zajištění této půjčky uzavřena mezi stěžovatelkou a panem B. smlouva o zřízení zástavního práva k bytové jednotce stěžovatelky. Protože skutečně vyplacená částka ve výši 300 646 Kč stěžovatelce nestačila k zaplacení jejího dluhu u České spořitelny a protože jí navzdory příslibu nebyla poskytnuta půjčka ve výši 1 500 000 Kč, a nemohla tedy splatit ani svůj dluh ze smlouvy č. 1/2010, uzavřela s ní společnost LSD Direct, s. r. o., údajně pod pohrůžkou vystěhování, dne 8. 9. 2010 smlouvu (č. 100005/10) o půjčce částky 720 000 Kč, jakož i smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti; podmínky obou smluv týkající se splatnosti, úroků a smluvních pokut byly stanoveny stejně jako u smluv uzavřených ve dnech 10. a 17. 6. 2010. Ve smlouvě o půjčce bylo ujednáno, že stěžovatelce bude poskytnuta částka 650 000 Kč na úhradu dluhu ze smlouvy č. 1/2010, která bude poukázána přímo na účet pana B., zbytek ve výši 70 000 Kč představuje odměnu věřitelské společnosti. Stěžovatelka tedy z této půjčky ničeho neobdržela. Poté, co stěžovatelka dluh ze smlouvy č. 100005/10 nesplatila, přesvědčily ji věřitelské osoby, že východiskem z její situace bude prodej bytu třetímu subjektu, společnosti Emelin Invest, s. r. o., jejíž jedinou společnicí a jednatelkou byla sestra pana B., za kupní cenu 900 000 Kč, k němuž došlo na základě kupní smlouvy (č. 1/2010) ze dne 11. 11. 2010. V bodě týkajícím se kupní ceny stěžovatelka akceptovala, že celá částka bude převedena na účet věřitele. Dále byl vzájemnou dohodou sjednán nájem stěžovatelky k předmětnému bytu a právo na odkup bytu za částku 900 000 Kč. Byt byl posléze smlouvou (č. 2/2010) ze dne 26. 11. 2010 převeden na rodiče sourozenců B., přičemž jeho obvyklá cena byla pro účely jejich hypotečního úvěru znalcem odhadnuta na 1 000 000 Kč. Kupní smlouvou ze dne 5. 4. 2011 byt za částku 1 000 000 Kč koupila údajně jako investici vedlejší účastnice, která je tetou J. N., tehdejšího jednatele společnosti LSD Direct, s. r. o., a to aniž by ho shlédla. 3. K návrhu stěžovatelky bylo dne 7. 2. 2012 zahájeno insolvenční řízení. Usnesením krajského soudu č. j. KSHK 40 INS 2765/2012-A ze dne 26. 3. 2012 byl zjištěn úpadek stěžovatelky a povoleno řešení jejího úpadku oddlužením. Vzhledem k tomu, že bytová jednotka, o níž se v předmětném určovacím řízení jednalo, nebyla insolvenčním správcem do majetkové podstaty zahrnuta, rozhodl Vrchní soud v Praze dne 25. 6. 2013, že k projednání a rozhodnutí určovací žaloby jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy. 4. Stěžovatelka v žalobě ze dne 14. 6. 2012 a v průběhu určovacího řízení namítala, že uvedené subjekty jednaly od začátku ve shodě s cílem uvést ji v omyl a získat předmětnou bytovou jednotku, a sledovaly tak nemravné cíle. Zneužily totiž její hospodářské tísně a uzavřely s ní nápadně nevýhodnou smlouvu o půjčce částky 400 000 Kč, která měla za následek uzavření celé série dalších nevýhodných smluv, jež však dle stěžovatelky stíhá absolutní neplatnost podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy účinném znění, (dále jen "dřívější občanský zákoník") pro rozpor s dobrými mravy. Na soudním jednání stěžovatelka tvrdila, že si není vědoma podpisu kupní smlouvy, domnívá se, že podepisovala poskytnutí půjčky ve výši 720 000 Kč. Jestliže pak byla hodnota sporného bytu znalcem jí osloveným vyčíslena na částku 1 784 869 Kč, příp. znalcem objednaným bankou pro účely hypotečního úvěru na částku 1 000 000 Kč, zatímco ona fakticky obdržela pouze částku 300 646 Kč, byla tato bytová jednotka prodána za výrazně nižší cenu. Dle stěžovatelky přitom věřitelé jednali z pozice výrazně finančně gramotnějších osob a zneužili její neznalosti a tísně k vlastnímu finančnímu prospěchu; za toto jednání je proti nim dokonce vedeno trestní stíhání pro podvod a lichvu. Vedlejší účastnice pak nevynaložila při koupi potřebnou opatrnost a nemohla být v dobré víře, přičemž ani případné nabytí bytu v dobré víře nemůže být silnější než absolutní právo skutečného vlastníka. Ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně stěžovatelka uvedla, že o půjčku ve výši 720 000 Kč nestála, ale bylo jí řečeno, že je to mezistupeň k dosažení půjčky ve výši 1 500 000 Kč; pokud z této druhé půjčky měl být umořen údajný dluh ve výši 650 000, ten nemohl z první smlouvy reálně vzniknout ani po připočtení úroků z prodlení. Podle ní nelze učinit závěr o neplatnosti pouhých částí smluv o půjčce týkajících se odměny věřiteli a jednorázové smluvní pokuty, neboť i tato ujednání měla celkový vliv na to, že musela přistoupit na prodej bytu, když druhá půjčka byla prakticky započtena nejen na jistinu půjčky předchozí, ale i na odměnu a smluvní pokutu; navíc ani jedna z půjček nebyla nijak vyúčtována. 5. Vzhledem k tomu, že proti J. N. a T. B. bylo dne 8. 7. 2013 zahájeno trestní stíhání mj. pro přečin lichvy, ve kterém stěžovatelka vystupovala jako jedna z poškozených, okresní soud svým usnesením ze dne 29. 10. 2013 řízení o určení vlastnického práva přerušil do doby pravomocného skončení trestního řízení. Uvedl přitom, že se vede vyšetřování, které se může stát podkladem pro rozhodnutí o spáchání trestného činu, kterým by byl soud podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán a ve světle kterého by bylo případně nutné považovat předmětné smlouvy o půjčkách a první kupní smlouvu za rozporné se zákonem. Poté, co bylo výše uvedené usnesení o zahájení trestního stíhání dne 30. 10. 2013 zrušeno pro vady, změnil okresní soud svůj náhled na vliv trestního řízení na probíhající spor a dospěl k závěru, že není namístě postup podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Obžaloba byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Jihlavě podána dne 4. 9. 2015. 6. Z napadených rozhodnutí přiložených k ústavní stížnosti a ze spisu okresního soudu sp. zn. 30 C 67/2012 vyplývá, že v určovacím řízení se obecné soudy nejprve jako předběžnou otázkou zabývaly platností kupní smlouvy na byt, kterou stěžovatelka uzavřela dne 11. 11. 2010 se společností Emelin Invest, s. r. o., a to i s přihlédnutím k předchozím smlouvám o půjčkách, bez kterých by k převodu bytu nedošlo. Dospěly k závěru, že i kdyby stěžovatelka uzavřela kupní smlouvu ve stavu rozrušení a tísně (což okresní soud považoval za prokázané, zatímco krajský soud nikoliv), to by bez dalšího nezpůsobilo absolutní neplatnost smlouvy podle § 39 dřívějšího občanského zákoníku; stěžovatelce se sice na kupní ceně dostalo méně, než činila odhadní cena bytu ve výši 1 000 000 Kč, a rovněž méně, než činil dluh věřitelů ze smluv o půjčkách, mezi poskytnutým plněním však nebyl natolik hrubý nepoměr, aby bylo možné označit smlouvu za lichevní, a tedy absolutně neplatnou. Okresní soud dále konstatoval, že za okolnost v rozporu s dobrými mravy by mohla být považována ta skutečnost, že kupní cena z prodeje bytu byla v plném rozsahu vyplacena věřiteli žalobkyně (pokud by nebyl jejím skutečným věřitelem). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 k tomu uvedl, že výše úroků ve výši 0,1 % (tj. 360 Kč) denně (cca 36 % ročně) a smluvní pokuty v případě prodlení ve výši 0,5 % (tj. 1 800 Kč) denně může být vzhledem ke všem okolnostem případu přiměřená; oproti tomu považoval za neplatné ujednání o odměnách věřiteli ve výši 40 000 Kč a 70 000 Kč a o jednorázové smluvní pokutě, což však podle něj nevyvolalo neplatnost smluv o půjčce jako celku. Oba soudy přitom zdůraznily, že stěžovatelka měla v době uzavření smlouvy ze dne 11. 11. 2010 vysoké finanční závazky, výše jejích dluhů každým dnem narůstala - před podpisem kupní smlouvy měly jen její závazky z první smlouvy o půjčce hodnotu bezmála 580 000 Kč - a prodej bytu pro ni představoval prakticky jedinou možnost, jak tomu zabránit. Poukázaly přitom na její neuvážlivost, resp. nezodpovědnost, s tím, že by půjčku ve výši 1 500 000 Kč, byla-li by jí poskytnuta, pravděpodobně nesplácela, když nebyla schopna splácet ani nižší částky a neplatí ani náklady spojené s užíváním bytu. Soudy dále uvedly, že stěžovatelka měla možnost řešit svou situaci jinak než podpisem kupní smlouvy, mohla např. zpochybnit nároky věřitelů ze smluv o půjčkách či platnost zástavní smlouvy. Podle nich v řízení (alespoň zpočátku) netvrdila, že u ní chyběla vůle kupní smlouvu uzavřít, od kupní smlouvy neodstoupila a byla srozuměna s tím, že se ocitne v postavení nájemkyně; stále přitom spoléhala na zprostředkování půjčky ve výši 1 500 000 Kč. Při jednáních ji navíc doprovázel příbuzný, který ve svědecké výpovědi potvrdil, že měla možnost si uzavírané smlouvy promyslet, k čemuž ji vybídla i notářka. Krajský soud konečně poznamenal, že ve svém insolvenčním návrhu stěžovatelka nezmínila výše uvedené půjčky, měla tedy za to, že byly splaceny z kupní ceny za předmětný byt. Soudy proto dospěly k závěru, že kupní smlouvu ze dne 11. 11. 2010 nelze mít za lichevní a neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, že stěžovatelka platně převedla své vlastnické právo k bytu na třetí osobu, a že by proto bylo nadbytečné hodnotit existenci dobré víry vedlejší účastnice při uzavírání kupní smlouvy ze dne 5. 4. 2011. S ohledem na právní hodnocení věci konečně nepovažovaly za podstatné, kdo byl skutečným věřitelem dluhu z půjčky, zda pan B. nebo společnost LSD Direct, s. r. o., ani to, že jednání T. B. a J. N. bylo v té době předmětem trestního řízení. Nejvyšší soud pak odmítl jako nepřípustné dovolání stěžovatelky, ve kterém poukazovala na to, že z důvodu její tísně a nemravného jednání jejích věřitelů jsou předmětné smlouvy absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy, že vedlejší účastnice nemohla být při koupi v dobré víře a že její finanční morálka není podstatná pro posouzení neplatnosti jednání jejích věřitelů. Dovolací soud měl za to, že stěžovatelka řádně vymezila předpoklady přípustnosti dovolání pouze v řešení právní otázky jí tvrzené tísně, kterou odvolací soud podle ní neposoudil v souladu s rozsudkem dovolacího soudu sp. zn. 32 Odo 807/2002. Vzhledem k tomu, že podle odvolacího soudu se stěžovatelka v době uzavření kupní smlouvy ve stavu tísně nenacházela, že skutková zjištění, z nichž odvolací soud vyšel, nelze v dovolacím řízení revidovat a že posouzení tísně je otázkou skutkovou, nikoliv právní [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 621/2000 ze dne 15. 5. 2002 (N 59/26 SbNU 125)], tato námitka nemohla dle Nejvyššího soudu přípustnost dovolání založit. Další dovolací argumentace pak neobsahovala vymezení předpokladů přípustnosti. 7. Z usnesení krajského soudu č. j. 26 Co 239/2016-404 ze dne 13. 7. 2016, které bylo přiloženo k ústavní stížnosti, vyplývá, že stěžovatelka nyní před obecnými soudy čelí žalobě na vyklizení předmětného bytu. V tomto řízení vydal okresní soud dne 27. 4. 2016 rozsudek č. j. 9 C 64/2011-352, kterým uložil stěžovatelce povinnost byt vyklidit. Stěžovatelka podala odvolání, ve kterém zopakovala své tvrzení, že její vlastnické právo k bytu nebylo platně převedeno na třetí osobu, a tudíž ani na vedlejší účastnici. 8. Usnesením sp. zn. I. ÚS 3308/16 ze dne 25. 10. 2016 vyhověl Ústavní soud návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí vydaných v řízení o žalobě na určení vlastnického práva, na jejichž základě probíhá řízení o vyklizení předmětného bytu. II. Argumentace účastníků řízení 9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecné soudy porušily její základní práva na majetek a na soudní ochranu, zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Namítá, že soudy pouze poukazovaly na fakt, že mohla jednat jinak a že by vyšší půjčku pravděpodobně nesplácela (což stěžovatelka popírá). Má za to, že na ni soudy kladly nároky, které se rozumem průměrného člověka jeví jako nepřiměřené s ohledem na to, že věřitelé získali na její úkor prospěch právě proto, že její finanční a právní gramotnost nebyla na tak dobré úrovni, aby si mohla uvědomit nekalost jejich jednání. Stěžovatelka je toho názoru, že obecné soudy dostatečně nezkoumaly jednání jejích věřitelů ve vzájemných souvislostech a ve světle ustanovení § 39 dřívějšího občanského zákoníku. Pokud by soudy rozhodovaly spravedlivě, musely by dojít k závěru, že jednání jejích věřitelů bylo v rozporu s dobrými mravy a směřovalo k tomu, připravit ji o byt za neúměrně nízkou částku, když za byt oceněný znalcem na částku 1 000 000 Kč ve skutečnosti obdržela pouze částku 300 646 Kč. Nejvyšší soud pak pochybil, když napadená rozhodnutí nezrušil a neposuzoval věc meritorně. 10. Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti krajský soud uvedl, že stěžovatelka pozbyla své vlastnické právo k bytu uzavřením kupní smlouvy s třetí osobou ze dne 11. 11. 2010, jíž byla kupní cena stanovena na 900 000 Kč. Tržní cena nemovitosti byla přitom znalcem odhadnuta na 1 000 000 Kč, a stěžovatelka tedy neuzavřela kupní smlouvu za nápadně nevýhodných podmínek; nebylo ani prokázáno, že by kupní smlouvu uzavřela v tísni. Navíc tíseň sama o sobě podle dřívějšího občanského zákoníku neplatnost smlouvy nezpůsobovala, byla pouze důvodem pro odstoupení od smlouvy, pokud by byla smlouva navíc uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek; to se v projednávané věci nestalo a stěžovatelka také od kupní smlouvy neodstoupila. Žalovaná byt nekoupila od stěžovatelky, ale od třetích osob, za částku 1 000 000 Kč, z níž naprostou většinu čerpala z hypotečního úvěru, který momentálně splácí; vycházela přitom ze stavu v katastru nemovitostí a byla informována o tom, že v bytě bydlí stěžovatelka na základě nájemní smlouvy. Vlastní kupní smlouvě stěžovatelka v podstatě nic nevytýká, kromě toho, že počítala s půjčkou ve vyšší částce (1 500 000 Kč), aniž by uvedla, z čeho by takovou půjčku výrazně převyšující hodnotu jejího majetku hradila. Pokud při podpisu smlouvy souhlasila s tím, že kupní cena bude vyplacena jejím věřitelům na úhradu dluhů, nečiní to dle názoru krajského soudu smlouvu bez dalšího rozpornou se zákonem a nejde ani o zásah do stěžovatelčina vlastnického práva; jedná se naopak o běžný způsob řešení dluhů, přičemž prodej majetku dlužníka (v rámci exekuce, insolvenčního řízení) je věřiteli vždy využíván. Na důsledky takového řešení byla stěžovatelka před podpisem upozorněna notářkou i jedním ze svých příbuzných. Stěžovatelka nikdy netvrdila, že by jí chyběla vůle kupní smlouvu uzavřít, přičemž zároveň uzavřela i nájemní smlouvu. O přístupu stěžovatelky k placení dluhů svědčí to, že své půjčky nesplácí a neplatí ani náklady na své bydlení v předmětném bytě, které tak musí hradit vedlejší účastnice. Důsledek v případě vyhovění žalobě by byl pro vedlejší účastnici takový, že ta by o své vlastnické právo k bytu přišla a musela by splatit hypotéku poskytnutou na kupní cenu za byt, zatímco stěžovatelka by měla prospěch ze svého minimálně nemravného jednání (nevracení půjček, neplnění závazků), a jednalo by se o jednoznačný signál, že dlužníci nemusejí splácet své dluhy. 11. Nejvyšší soud uvedl v reakci na argumentaci stěžovatelky následující skutečnosti. Stěžovatelka při vymezení přípustnosti dovolání označila jako otázku, která nebyla odvolacím soudem posouzena v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, toliko skutkovou otázku týkající se existence tísně, přičemž zcela pominula vymezení odpovídající právní otázky. Ve vztahu k tvrzené absenci dobré víry vedlejší účastnice také zcela opomněla vymezit právní otázku, na níž dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Nárok stěžovatelky by však nemohl obstát ani tehdy, kdyby řádně přípustnost dovolání vymezila, jelikož odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a stěžovatelka ani netvrdila, že by dovolací soud měl již dříve vyřešenou otázku hmotného práva posoudit jinak (a jakým způsobem). Ačkoliv před obecnými soudy stěžovatelka tvrdila, že existence její tísně při uzavírání předmětných smluv vedla k jejich absolutní neplatnosti, v ústavní stížnosti si je již zřejmě vědoma toho, že případná tíseň by způsobovala toliko neplatnost relativní, a proto akcentuje tvrzený rozpor předmětných smluv s dobrými mravy. Již soud prvního stupně se však zabýval tím, zda lze předmětnou smlouvu označit za lichevní pro rozpor s dobrými mravy, a s ohledem na absenci hrubého nepoměru vzájemného plnění tuto otázku posoudil v souladu s relevantní praxí dovolacího soudu. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu týkající se výkladu pojmu "dobré mravy" pak Nejvyšší soud připomněl, že u rozhodnutí založeného na zákonem povolené úvaze soudu je Ústavní soud povolán pouze zkoumat, zda takové rozhodnutí nevybočilo z mezí stanovených ústavním pořádkem, k čemuž v projednávané věci nedošlo. 12. Okresní soud ani vedlejší účastnice nevyužily svého práva se k ústavní stížnosti vyjádřit. 13. Ve své replice stěžovatelka zdůraznila, že namítá absolutní (nikoliv relativní) neplatnost kupní smlouvy, neboť tato byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Připouští, že měla dluhy, ovšem ne v takové výši, že by se situace nedala řešit; nikdy neměla v úmyslu svůj byt prodat a nebyla si ani vědoma, že uzavírá kupní smlouvu. Pokud by zmíněné osoby měly skutečně v úmyslu jí pomoci, nabídly by jí konsolidaci dluhů poskytnutím nového úvěru zajištěného buď zástavním právem, anebo zajišťovacím převodem práva. Místo toho zneužily její tísně takovým způsobem, kterému se nedalo v rámci obvyklé obezřetnosti občana ubránit. III. Právní posouzení A. Obecné principy 14. Jak již Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, jeho základním úkolem podle čl. 83 Ústavy je ochrana ústavnosti. Ve své činnosti musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, dle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). Ústavní soud není vrcholem soustavy soudů (čl. 91 Ústavy), a proto mu ani nepřísluší přehodnocovat hodnocení dokazování provedené obecnými soudy, nejsou-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 15. Dle Ústavního soudu je jednou z funkcí Ústavy, zvláště ústavní úpravy základních práv a svobod, její "prostupování" celým právním řádem včetně oblastí práva soukromého. Smysl Ústavy spočívá nejen v úpravě základních práv a svobod, institucionálního mechanismu a procesu utváření legitimních rozhodnutí státu, nýbrž i v povinnosti orgánů veřejné moci interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod, což pro soudy výslovně vyplývá již z čl. 4 Ústavy [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 1287/14 ze dne 31. 8. 2015 (N 159/78 SbNU 401); všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i principy uznávané demokratickými právními státy [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 (N 113/53 SbNU 409) a nález sp. zn. II. ÚS 1648/10 ze dne 16. 11. 2010 (N 226/59 SbNU 299)]. V procesu, kterým se interpretuje a aplikuje právo, tak musí být vždy přítomna spravedlnost [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 16/12 ze dne 16. 10. 2012 (N 174/67 SbNU 115; 369/2012 Sb.), bod 30]. 1. Ústavní princip ochrany slabší strany 16. Ústavní soud v minulosti také konstatoval, že vznik závazkových vztahů musí vycházet zejména z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů, neboť se jedná o zcela elementární podmínku fungování materiálního právního státu. Ústavní soud ve své předchozí judikatuře autonomii vůle dovodil též z čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 167/04 ze dne 12. 5. 2004 (N 70/33 SbNU 197)]. Přesto však ochrana autonomie vůle nemůže být absolutní tam, kde existuje jiné základní právo jednotlivce nebo ústavní princip či jiný ústavně aprobovaný veřejný zájem, který je způsobilý autonomii vůle proporcionálně omezit [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 457/10 ze dne 18. 7. 2013 (N 124/70 SbNU 133)]. 17. Takovým ústavním principem korigujícím v soukromém právu uplatnění zásady autonomie vůle je bezpochyby princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí (čl. 1 Listiny). Základní ústavní princip rovnosti lze pojímat ve dvou rovinách - jako rovnost formální nebo rovnost faktickou. Není pochyb o tom, že úlohou zákonodárce je zajistit při tvorbě právního řádu všem adresátům právních norem formální rovnost, avšak s ohledem na skutečnost, že v reálném světě přírody i společnosti existuje z řady důvodů faktická nerovnost, musí zákonodárce v odůvodněných případech zvažovat i případy normativního zakotvení nerovnosti, která například odstraní faktickou nerovnost nebo jiný handicap. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění "slabšího", aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (soudcovská diskrece) [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 42/03 ze dne 28. 3. 2006 (N 72/40 SbNU 703; 280/2006 Sb.)]. 18. Právní doktrína k otázce rovnosti v soukromoprávních vztazích uvádí (Hurdík, Jan a Lavický, Petr. Systém zásad soukromého práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2010, str. 115-120), že soukromé právo garantuje každému co nejširší míru možnosti svobodného jednání, avšak právě proto, že ji garantuje každému, musí ji zároveň u některých omezit, aby byla zaručena všem. Ze střetu autonomie vůle a z ideje rovnosti potom vyplývá ochrana slabší smluvní strany, a to s cílem dosažení vyvážené pozice, tj. spravedlnosti, ekvity či rovnováhy zúčastněných zájmů. Ve vztazích, v nichž vystupují strany, jejichž výchozí pozice jsou značně nerovnovážné (například ve vztahu podnikatele se spotřebitelem), se nelze spokojit s tím, že oběma stranám budou poskytnuty stejné právní prostředky, tedy jakási formální rovnost, neboť ve skutečnosti nerovnost výchozích prostředků způsobuje i nerovnost ve výsledku samotném. Řešení této situace spočívá v nerovnovážné úpravě subjektivních práv a povinností účastníků soukromoprávního vztahu tím, že slabší smluvní straně (typicky spotřebiteli) je přiznáno více práv a silnější smluvní straně (dodavateli) je uloženo více povinností. Účelem dané právní úpravy je tedy snaha o dosažení skutečné rovnováhy tím, že budou právně vyrovnány výchozí ekonomické, informační, odborné a jiné rozdíly, jež mezi stranami panují. Jinak řečeno, aby bylo dosaženo rovnosti jako cíle, je nutno nerovnost výchozích pozic korigovat stejně nerovnou úpravou práv a povinností. V této souvislosti hovoří doktrína i judikatura o zajištění rovnosti prostředků [viz nález sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 (N 183/71 SbNU 201)]. 19. Ústavní soud připomíná, že v jeho judikatuře již byla ochrana slabší smluvní strany shledána principem ústavněprávního významu, jímž se orgány veřejné moci mají v aplikační praxi povinnost řídit. Tento princip je obzvláště akcentován v oblasti právních vztahů specifického charakteru, jako jsou spotřebitelské smlouvy, vztahy vyplývající z pracovního, směnečného či nájemního práva apod. [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2164/10 ze dne 1. 11. 2011 (N 187/63 SbNU 171), usnesení sp. zn. III. ÚS 3436/12 ze dne 19. 3. 2013 (v SbNU nepublikováno), dále např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 (viz výše), sp. zn. III. ÚS 562/12 ze dne 24. 10. 2013 (N 179/71 SbNU 153) a sp. zn. II. ÚS 1774/14 ze dne 9. 12. 2014 (N 221/75 SbNU 485)]. Cílem je nahradit formální rovnost smluvních stran rovností materiální. Od vstupu České republiky do Evropské unie se zásada účinné ochrany spotřebitele promítá do českého právního řádu také prostřednictvím evropského práva, v němž jsou jejím právním základem ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 38 Listiny základních práv Evropské unie, prováděné celou řadou směrnic. 20. Přiznáním vyšší právní ochrany fakticky slabší smluvní straně Ústavní soud nezpochybňuje zásadu pacta sunt servanda (smlouvy nechť jsou dodržovány) ani ochranu autonomie vůle. Tyto principy je nicméně třeba hodnotit v kontextu principu spravedlivého rozhodování jakožto vůdčího a zásadního principu fungování soudní moci. Je proto třeba rozlišovat situaci, kdy vstupují do právního vztahu dva subjekty nacházející se v obdobném postavení (např. podnikatelé), a situaci, kdy dochází ke vzniku právního vztahu mezi podnikatelem (tedy v daném oboru činnosti profesionálem) a nepodnikatelem, tedy subjekty, jež zásadně nejsou v rovném postavení [srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 342/09 ze dne 15. 6. 2009 ve znění opravného usnesení sp. zn. I. ÚS 342/09 ze dne 11. 8. 2009 (N 144/53 SbNU 765), sp. zn. IV. ÚS 457/10 ze dne 18. 7. 2013 (N 124/70 SbNU 133) a sp. zn. II. ÚS 1287/14 ze dne 31. 8. 2015 (viz výše)]. Velmi problematická je i pozice smluvní strany nacházející se v tísni, tím spíše, pokud tuto tíseň svým jednáním (spolu)vyvolala druhá strana, která ji využívá. 21. Obecným korektivem obsahu některých svobodně sjednaných závazků (nad rámec konkrétní úpravy ochrany spotřebitele v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) je v českém právu zejména princip ochrany dobrých mravů podle § 3 odst. 1 dřívějšího občanského zákoníku [srov. též nálezy sp. zn. II. ÚS 3/06 ze dne 6. 11. 2007 (N 185/47 SbNU 429) a sp. zn. I. ÚS 342/09 ze dne 15. 6. 2009 (viz výše)]. K jeho aplikaci nejčastěji dochází či docházelo na základě § 39 dřívějšího občanského zákoníku, kdy soudy rozhodovaly o neplatnosti právního úkonu z důvodu rozporu s dobrými mravy. Neplatnost podle tohoto ustanovení byla koncipována jako absolutní, to znamená, že soud k ní měl přihlížet z úřední povinnosti. 2. Zákaz lichevních smluv 22. Typickým příkladem absolutně neplatného právního úkonu, u něhož se uplatní ochrana slabší strany, jsou tzv. lichevní smlouvy [srov. Janoušek, M. Trestněprávní aspekty lichvy po rekodifikaci soukromého práva ve srovnání s německým pojetím trestného činu lichvy. In Státní zastupitelství. Ročník 13 (2015), č. 1, str. 27-32, podle kterého je lichva symbolem překročení pomyslné smluvní svobody]. Přestože tento institut občanské právo platné před přijetím nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. neupravovalo, judikatura dovolacího soudu, též s přihlédnutím k trestnému činu lichvy podle § 253 trestního zákona, resp. v současné době přečinu lichvy podle § 218 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jakož i s přihlédnutím k dobové explicitní úpravě lichevní smlouvy ve smyslu § 879 obecného zákoníku občanského z roku 1811, zaujala právní názor, že lichevní smlouvy jsou takové smlouvy, které smluvní strana uzavře zneužívajíc něčí nezkušenosti, tísně, rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, přičemž dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru; takové smlouvy byly podle § 39 dřívějšího občanského zákoníku absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. O smlouvu lichevní jde jen tehdy, kdy jednající z okolností věci věděl anebo musel vědět, že druhá strana je postižena okolnostmi uvedenými shora, a tuto okolnost využil; samotná skutečnost, že věc byla prodána za podstatně nižší cenu než obvyklou, tedy cenu, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni uzavření smlouvy, není důvodem neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, případně z jiného důvodu uvedeného v § 39 dřívějšího občanského zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001 ze dne 8. 4. 2003; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Je dlužno dodat, že přestože se relevantní judikatura vyvinula na půdorysu dřívějšího občanského zákoníku, který byl také aplikovatelný v nyní posuzované věci, nový občanský zákoník nepřinesl v této oblasti zásadní změny, kromě toho, že lichevní smlouvu výslovně zneplatnil (srov. ustanovení § 1796 a násl.). 23. S přihlédnutím k uvedeným normativním úpravám postihujícím lichevní jednání a k relevantní judikatuře shrnul Nejvyšší soud ve svém rozsudku 30 Cdo 4665/2009 znaky identifikující lichevní smlouvu tak, že "objektivním znakem lichevní smlouvy, jejímž předmětem je převod nemovitého majetku, je existence písemně uzavřené smlouvy o převodu nemovitostí, v níž je poskytované plnění (cena za převáděný nemovitý majetek) v hrubém (podstatném) nepoměru oproti hodnotě převáděného majetku. Při posuzování, zda v konkrétním případě jde vskutku o hrubý nepoměr takového vzájemného plnění, nelze zpravidla vystačit pouze se zjištěním hodnot jednotlivých plnění a jejich prostým srovnáním, ale bude zapotřebí přihlédnout i k dalším okolnostem, které ať již přímo, či nepřímo - společně s naplněním alespoň jednoho (z níže rozvedených) subjektivních znaků lichevního jednání - mohou mít zpravidla vliv na takto realizované vzájemné plnění (např. hospodářský význam uzavřené smlouvy, solventnost převodce, rizikovost záměru, ekonomická prognóza, resp. vývoj na trhu atd.). Pokud takové okolnosti objektivního charakteru zaznamenány nebudou, soud přistoupí k posouzení hodnot těchto vzájemných plnění, kdy úvahy o hrubém nepoměru ve smyslu též výše připomenuté judikatury může zakládat skutkové zjištění o poskytnutém plnění, které představuje např. polovinu hodnoty plnění druhou smluvní stranou, tedy v podmínkách sledované smlouvy o převodu nemovitosti např. v situaci, kdy prodávající (vlastník nemovitosti) převádí vlastnické právo k nemovitosti nikoliv za cenu obvyklou (neboli tržní), ale za polovinu této jinak obvyklé (tržní) ceny. Vedle popsaných objektivních znaků (existence smlouvy a hrubého nepoměru ve vzájemném plnění) je lichevní smlouva charakterizována i některým ze subjektivních znaků, které lze v tomto směru podpůrně vymezit z přečinu lichvy ve smyslu § 218 trestního zákoníku. Mezi tyto znaky náleží např. rozumová slabost, tíseň, lehkomyslnost, stav rozrušení nebo nezkušenost, přičemž alespoň jeden z těchto znaků musí být v konkrétním případě naplněn a ve vztahu k popsanému hrubému nepoměru musí být také v příčinné souvislosti, tj. uvedený stav ,poškozeného' je alespoň jednou z příčin, kdy lichevním jednáním postižený účastník vstoupil do nevýhodného vztahu s účastníkem, který tímto zákonem nedovoleným způsobem na uvedeném majetkovém transferu pro již zmíněný hrubý nepoměr ve vzájemném plnění profituje, anebo kdo takové plnění (profit) poskytne nebo slíbí jinému. Z uvedeného také vyplývá, že lichvář musí jednat úmyslně nebo alespoň v nepřímém úmyslu (...)". 24. Přestože je dle Nejvyššího soudu vždy nutné pečlivě přihlédnout ke všem jedinečným skutkovým okolnostem konkrétního případu, předchozí soudní rozhodnutí mohou být určitým vodítkem při posuzování platnosti lichevní smlouvy z pohledu dobrých mravů ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 dřívějšího občanského zákoníku ve vazbě na § 39. Při rozhodování lze proto podpůrně využít závěry jak trestní, tak i civilní judikatury týkající se lichevních smluv, jež lze shrnout následujícím způsobem. 25. O lichevní smlouvu podle občanského práva jde v případě, kdy jednající z okolností věci věděl anebo musel vědět, že druhá strana je postižena tísní, rozrušením, rozumovou slabostí anebo nezkušeností, a tuto okolnost využil; nevyžaduje se, aby jeho jednání bylo současně v trestním řízení označeno za trestný čin (viz výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001). Pokud jde o otázku hrubého nepoměru plnění, tu obecné soudy řešily zejména ve vztahu k institutům smluvní pokuty, úroků a úroků z prodlení. Ústavní soud k tomu však dodává, že lichevní jednání může vyplývat i z celého komplexu smluv a průběhu transakce; posouzení věci by se tedy nemělo omezit na zkoumání jednotlivých smluvních ujednání samostatně. 26. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je dle Nejvyššího soudu nutno uvážit funkci smluvní pokuty jako majetkové sankce za porušení smluvní povinnosti. V úvahu je třeba vzít zejména výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007). Dovolací soud tak ve svých rozhodnutích dovodil, že i smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně lze - s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu - považovat za přiměřenou, a tudíž v souladu s dobrými mravy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2247/99 dne 26. 7. 2000 a sp. zn. 33 Odo 204/2001 ze dne 9. 8. 2001 uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen "Soubor"), pod č. C 675, dále rozsudek sp. zn. 29 Cdo 2495/98 ze dne 26. 1. 1999, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, číslo sešitu 1/2000, pod č. R 6/2000, rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 588/2003 ze dne 23. 6. 2004, uveřejněné v Souboru pod č. C 2801). Např. smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení (tj. 182,5 % ročně) byla vzhledem ke všem okolnostem případu považována za přiměřenou, neboť konečná výše smluvní pokuty byla plně závislá na době, po kterou žalovaní nedostáli své povinnosti. 27. Ve vztahu k úrokům Nejvyšší soud judikoval, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. V souladu s dobrými mravy je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny, bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné, často právě z důvodu své tíživé finanční situace. Nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pouze konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, tedy dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru zcela neadekvátním a neakceptovatelným způsobem. V daném případě považoval Nejvyšší soud za rozporné s dobrými mravy a neplatné dle § 39 dřívějšího občanského zákoníku ujednání o úrocích ve výši 5 % měsíčně, tj. 60 % ročně, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici uvedené obvyklé úrokové míry (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005). 28. Trestní judikatura zaujala k otázce hrubého nepoměru plnění právní názor, že v jednání pachatele, který si kromě plnění vyplývajícího ze smlouvy o půjčce nechá pro případ nesplnění závazku slíbit další plnění ve formě zajištění závazku převodem práva, např. v podobě převodu vlastnického práva k nemovitosti na základě kupní smlouvy, lze ve vztahu k tomuto akcesorickému závazku - při naplnění všech ostatních znaků - spatřovat odpovědnost za trestný čin lichvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 6/2001 dne 29. března 2001, publikovaný pod č. T 108 Souboru). Kromě toho Nejvyšší soud judikoval, že hrubý nepoměr v plnění zakládá např. půjčení částky 293 000 Kč na tři měsíce se smluvní odměnou ve výši 131 850 Kč, což znamená úrok ve výši 15 % za měsíc, tedy 180 % za rok (viz rozsudek sp. zn. 4 Tz 15/2001 ze dne 10. 7. 2001), dále sjednaný lichvářský úrok ve výši 5,5 % měsíčně, tedy 66 % ročně (viz rozsudek sp. zn. 5 Tdo 248/2003 ze dne 22. 4. 2003) či poskytnutí finanční částky s úrokem dosahujícím až 200 % za rok (viz rozsudek sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 ze dne 12. ledna 2005). 29. K otázce hrubého nepoměru ve vzájemném plnění se vyjádřil i Ústavní soud. V mnoha svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že v soukromém právu se aplikuje zásada pacta sunt servanda (smlouvy nechť jsou dodržovány), a to i v případech, kdy je to pro některou ze smluvních stran nevýhodné (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1090/08 ze dne 27. listopadu 2008). V nálezu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 (N 113/53 SbNU 409) pak zaujal právní názor, že smysl úroku z prodlení lze nacházet v jeho motivační a sankční funkci, pokud se dlužník ocitne v prodlení se včasným a řádným vrácením dluhu. I zde je však nutno dbát na zásadu přiměřenosti, jeden ze stěžejních principů ústavního soudnictví, dodržovaný v demokratických právních státech, chápaný nikoliv pouze formálně, ale zejména materiálně (materiální právní stát). Již odedávna, a to i v obchodním styku, platí ve slušné společnosti maxima "každému, co jeho jest"; ani zajištění tohoto smluvního nároku však nesmí být nadměrné. Je pochopitelné, že zcela neúměrná výše úroků, a to i úroků z prodlení, může být oprávněně pociťována dotčeným subjektem jako nespravedlivá, a to i bez ohledu na to, je-li v konkrétním případě pro něj likvidační, či nikoliv. To přirozeně musí být konfrontováno i z hlediska objektivního posouzení dané věci. V této souvislosti Ústavní soud odkázal na výše citovaný judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, s jehož závěry se zcela ztotožnil. 30. Podle odborné literatury není lichva v České republice dostatečně právně postihována, i když dochází k velkému počtu různých případů, které mají charakter lichvy. Dva poslanecké návrhy z roku 2009, které si kladly za cíl bojovat proti lichvě, nebyly podpořeny vládou, která dospěla k závěru, že potřebné změny přinese začlenění evropské směrnice o spotřebitelských úvěrech do české legislativy. K tomu došlo přijetím zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který je účinný od 1. 1. 2011. Dále se v této literatuře uvádí: "V oblasti spotřebitelských smluv a spotřebitelského úvěrování se zejména registrovaní nebankovní poskytovatelé půjček vyznačují predátorskými metodami dobývání zisků. (...) Predátorské chování u registrovaných nebankovních subjektů se odehrává zcela podle zákona. Podle pravidla, že je možné konat vše, co zákon nezakazuje, uplatňují metody a postupy sice nemorální, neslušné a nespravedlivé, ale zákonem nezakázané. (...) Predátorské chování je tedy definováno nikoli znaky trestněprávními ve smyslu překračování zákonů, ale znaky nestandardního, nemorálního a dravčího chování. (...) Finanční instituce se znaky predátorského chování ohrožují svým působením občany na majetku a někdy i na životě. (...). S určitou mírou nadsázky lze říci, že stát by měl chránit své občany před predátorskými úvěrovými subjekty stejně jako před zdivočelým medvědem, opilým řidičem nebo bytovým zlodějem. To je ochrana obyvatel na úrovni vyspělých zemí západní Evropy, zatímco v České republice je ochrana obyvatel před různými typy lichvářů tak na úrovni postsovětských republik." (viz Ondřej J. a kolektiv. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele. Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013). 31. Mezi příčinami tohoto neutěšeného stavu stojí podle některých autorů chování bank v České republice, které se "chovají k lidem, kteří využívají jejich služeb, nadmíru neurvale a zneužívají svého výjimečného, zákonem stvrzeného postavení na trhu k tomu, aby měly zisky vysoce překračující meze slušnosti v obchodních vztazích. V tom je nutno vidět jeden z důvodů, proč se lichvě v našem prostředí daří (neboť i podmínky sjednání úvěru v běžném bankovním ústavu jsou velmi tvrdé až nepřiměřené) a proč lidé často přistupují k uzavření smlouvy se společností nebo s jednotlivcem mimo bankovní sektor. Spravedlivě je však také třeba zároveň říci, že jiným důvodem je fakt, že banky zkoumají solventnost svých klientů a požadují záruky za splacení dluhu. Problémem na druhé straně barikády je pak nízká finanční gramotnost obyvatelstva a poměrně vysoká ochota lidí, kteří potřebují z jakýchkoliv důvodů peníze, se zadlužit, spojená s velmi ledabylým přístupem při uzavírání úvěrové smlouvy, když tyto osoby řeší prvotně, aby co nejdřív dostaly půjčku, její podmínky (to je však většinou věc zásadní) pak zcela nechávají na protistraně. Dlužník se tak místo toho, aby krizové situaci předešel, začíná o obsah úvěrové smlouvy zajímat až v okamžiku, kdy není schopen jejím podmínkám dostát, a to je většinou již pozdě. Tento fenomén je ještě násoben marketingovým přístupem na straně různých pochybných věřitelských společností nabízejících půjčku okamžitě, až do místa bydliště, bez potřeby ručení nebo jiných smluvních záruk. Dlužníkům je stavěna na odiv nízká výše splátek, není jim však vysvětleno ani zdůrazňováno, jak dlouhé bude období, po které budou muset tyto splátky hradit. Pokud jsou sjednávány smluvní pokuty, zástavy, ručitelské závazky jiných osob, úroky z prodlení, buď o nich nejsou dlužníci dealery nabízejícími půjčky ústně informováni vůbec, nebo je jim řečeno, že jde o formality, které se jich nijak nedotknou. Některé společnosti i jednotlivci půjčující peníze však již předem počítají právě s tím, že půjčka řádně hrazena nebude a oni se obohatí právě na následném sporu, v němž využijí těchto pro ně nadmíru výhodně sjednaných záruk a tomuto cíli přizpůsobí i své dlužníkovi vnucené smluvní podmínky. Není snad nutné připomínat, že cílovou skupinou osob pro tyto ,podnikatele' jsou jednak lidé v nouzi, kteří jsou náchylní podepsat cokoliv, co jim zaručí okamžitý přísun peněz (hraje zde roli především fakt, že dlužník není schopen vzhledem ke svým majetkovým poměrům získat půjčku u banky), jednak lidé nezkušení, popřípadě nepříliš rozumově nadaní, kteří podrobné podmínky smlouvy nepochopí ve všech pro ně nepříznivých souvislostech a nejsou už vůbec schopni zkoumat úskalí a nadměrné složitosti našeho stávajícího právního řádu" (viz Koudelka, L. Lichva: trestný čin a společenský jev. Praha: Wolters Kluwer, 2014). 32. Pokud jde o právní úpravu lichvy v jiných zemích, odborná literatura (viz Koudelka, L. Lichva: trestný čin a společenský jev. Praha: Wolters Kluwer, 2014) uvádí, že některé právní systémy nestanovují parametry pro přesnou výši úrokové sazby nebo nepoměru ve smlouvách, při nichž je naplněn objektivní znak lichvy, a ponechávají tento úkol na činnosti soudů, na jejich rozhodovací praxi. Do skupiny zemí, které zvolily tuto cestu, patří kromě České republiky například Německo, Argentina, částečně Španělsko a Brazílie (kde zákony stanovují horní hranici úroků spotřebitelských smluv, obecně však horní hranice úroků pro lichvu u všech právních smluv nevymezují). Například v Německu se dle judikatury a doktríny týkající se neplatnosti právních úkonů pro rozpor s dobrými mravy (§ 138 odst. 1 BGB) či z jiných důvodů včetně lichvy (§ 138 odst. 2 BGB) o neplatný právní úkon jedná tehdy, kdy existuje hrubý nepoměr (auffälliges, grobes nebo také krasses Missverhältnis) mezi plněním (výší poskytnutého úvěru) a protiplněním (placením úroků). Lichva u úvěrových smluv je podle konstantní judikatury BGH dána vždy, pokud úrok přesahuje dvojnásobek oproti srovnatelnému úroku na běžném trhu. Pokud se týká převodu nemovitostí obecně, pak hrubý nepoměr existuje tehdy, pokud je objektivně hodnota plnění dvakrát vyšší než hodnota protiplnění (viz např. rozsudek BGH sp. zn. V ZR 437/99). Jiné právní úpravy přesně vymezují - každá dle svého hodnoticího hlediska - horní hranici úrokové sazby, od níž jsou občanskoprávní smlouvy neplatné již z důvodu hrubého nepoměru mezi plněními, prakticky jsou postihovány neplatností a sankcí jako lichva, ačkoliv u mnohých z těchto kontraktů nejsou naplněny její subjektivní znaky (nepříznivá situace poškozeného a vědomost protistrany o ní) a naplnění těchto znaků není ani třeba. Tak postupuje například Francie, Itálie, Venezuela, Kolumbie, Uruguay, USA, Polsko. Například v Polsku je nepřekročitelnou úrokovou sazbou čtyřnásobek úrokové sazby Polské národní banky. Italský kasační soud dospěl k závěru, že stav nouze tvořící základ pro kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu lichvy je naplněn, když poškozený kvůli němu jedná mimo rozumnou podnikatelskou úvahu nebo jde o takové těžkosti poškozeného, které ho přinutí požadovat po pachateli uzavření smlouvy vymykající se normálním společenským vztahům. Na pomezí obou způsobů právní úpravy lichvy lze z určitého pohledu zařadit Portugalsko, kde právní úprava jednak vymezuje klasickou konstrukci lichevní smlouvy, u níž je nutno naplnit všechny znaky skutkové podstaty pro lichvu typické - nepoměr, poměry na straně poškozeného a jejich zneužití lichvářem - jednak stanovuje hranice úroků u smlouvy o půjčce na úroky o 3-5 % vyšší, než jsou hranice tzv. zákonných úroků, které při sjednání smlouvy není možné překročit. 33. Lze tedy shrnout, že ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídicích soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího. Takové situace, kdy v tísni dochází k uzavírání disproporčních smluv, mohou totiž v jednotlivých případech způsobovat až rdousící efekt a vyprázdnění veškeré majetkové podstaty jednotlivce, čímž dochází k nepřípustnému zásahu do práva na ochranu majetku. B. Aplikace obecných principů na projednávanou věc 34. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem okresního soudu sp. zn. 30 C 67/2012 z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 35. Ústavní soud připomíná, že obecný soud je povinen vykládat podústavní právo způsobem, který je v souladu s Ústavou (ústavně konformní výklad) a umožňuje účinnou ochranu základních práv účastníků řízení. Nelze tedy připustit, aby rozhodnutí založené na zákonem povolené úvaze soudu, např. při aplikaci ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 dřívějšího občanského zákoníku používajícího relativně neurčitý pojem "dobré mravy", vybočilo z mezí stanovených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10 Ústavy [srov. nález sp. zn. I. ÚS 528/99 ze dne 28. 8. 2001 (N 126/23 SbNU 217)]. Za přílišný formalismus při výkladu právních norem považoval Ústavní soud např. postup obecných soudů, které se při zkoumání rozporu s dobrými mravy soustředily především na jejich izolované působení v jednotlivých ustanoveních kupní smlouvy, aniž by vzaly v potaz působení dobrých mravů na celý komplex daného závazkového vztahu, včetně jeho kontraktační fáze a stadia po podpisu smlouvy (viz výše citovaný nález sp. zn. I. ÚS 342/09). 36. V projednávané věci se obecné soudy při rozhodování o stěžovatelčině žalobě na určení vlastnického práva k bytu zaměřily především na zkoumání předběžné otázky, zda kupní smlouva ze dne 11. 11. 2010, na jejímž základě mělo dojít k převodu vlastnického práva ze stěžovatelky na společnost Emelin Invest, s. r. o., je právním úkonem platným či neplatným. Dospěly přitom k závěru, že stěžovatelce se sice na kupní ceně dostalo méně, než činila odhadní cena bytu ve výši 1 000 000 Kč, a rovněž méně, než činil dluh věřitelů ze smluv o půjčkách, mezi poskytnutým plněním však nebyl natolik hrubý nepoměr, aby bylo možné označit uvedenou smlouvu za lichevní, a tedy absolutně neplatnou. Stěžovatelka naopak tvrdí, že kdyby soudy posuzovaly jednání jejích věřitelů ve vzájemných souvislostech, včetně smluv o půjčkách předcházejících předmětné kupní smlouvě, musely by dojít k závěru, že bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť od počátku směřovalo k tomu, získat její byt v hodnotě 1 000 000 Kč za podstatně nižší částku. 37. Ústavní soud je toho názoru, že námitkám stěžovatelky o lichevním charakteru kupní smlouvy nelze upřít relevanci a že v řízení před soudem prvního stupně vyšly najevo skutečnosti výrazně nasvědčující tomu, že se v daném případě jednalo o lichevní smlouvu; pokud by obecné soudy chtěly dospět k opačnému závěru, musely by jej opřít o velmi silné argumenty, které v napadených rozhodnutích absentují (viz body 37-39). V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že výklad pojmu dobré mravy je ponechán rozhodovací praxi soudů a že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 39 dřívějšího občanského zákoníku, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu (viz výše citovanou judikaturu Nejvyššího soudu). Pokud jde o lichvu, představující určité právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, jejím podstatným objektivním znakem je hrubý nepoměr vzájemných plnění, neboť takový nepoměr je v rozporu s ústavní zásadou přiměřenosti, tj. s jedním ze stěžejních principů ústavního soudnictví (srov. výše citovaný nález sp. zn. I. ÚS 523/07). Tento nepoměr může být relevantně posouzen pouze na základě rozdílu objektivních hodnot plnění poškozeného a protiplnění lichváře, což je v každém konkrétním případě nezbytné stanovit na základě rozsáhlého zhodnocení dané věci. Na základě výše citované judikatury lze v občanskoprávním řízení při hodnocení hrubého nepoměru použít jako jisté vodítko kritérium dvojnásobného překročení plnění dlužníka k protiplnění věřitele. 38. V daném případě není sporu o tom, že ačkoliv stěžovatelka kupní smlouvou ze dne 11. 11. 2010 prodala svůj byt za částku 900 000 Kč, ve skutečnosti obdržela pouze částku 300 646 Kč, která jí byla poskytnuta na základě první smlouvy o půjčce. První otázkou, která zůstala v řízení nevyjasněna, je objektivní hodnota převáděné bytové jednotky. Stěžovatelka totiž během řízení tvrdila, že hodnota sporného bytu byla jí osloveným znalcem vyčíslena na částku 1 784 869 Kč (viz bod 4). Soudy ale vyšly z částky 1 000 000 Kč, což byl odhad učiněný znalcem pro účely hypotečního úvěru, o který u banky žádali další nabyvatelé bytu, manželé B., aniž by se vypořádaly s tím, zda tato částka skutečně odpovídá takové ceně bytu, která by byla v daném místě a čase plnění obvyklá. Tuto otázku lze považovat za klíčovou, přestože by k řešení věci vyplývající z mnohem komplexnějšího jednání věřitelů nepostačovala. 39. Další nezodpovězenou otázkou zůstalo vyčíslení dluhu, který měla stěžovatelka splatit převodem celé kupní ceny na účet věřitele. Soudy sice uvedly, že před podpisem kupní smlouvy narostly stěžovatelčiny závazky jen z první smlouvy o půjčce na částku bezmála 580 000 Kč, nevysvětlily však, jak k této částce dospěly, jak se do ní promítlo umoření prvního dluhu pomocí prostředků z druhé smlouvy o půjčce a jaké byly v té době celkové dluhy stěžovatelky vůči jejím věřitelům, tedy i skutečná hodnota jí "poskytnutého protiplnění". Ústavní soud dále upozorňuje na to, že okresní soud sice označil za neplatná ta ujednání smluv o půjčkách, která se týkala odměn věřitelů a jednorázové smluvní pokuty, avšak opět nevyčíslil, jaká byla výše stěžovatelčiných dluhů z obou smluv o půjčkách oproštěných od těchto neplatných ujednání, tzn. jaké výše dosáhla nesplacená jistina a částky plynoucí z - dle soudu platných - ujednání o úroku a smluvní pokutě v případě prodlení. 40. Z rozsudku okresního soudu nadto nevyplývá ani to, jak dospěl tento soud k závěru o přiměřenosti úroku sjednaného ve výši 0,1 % denně a smluvní pokuty v případě prodlení ve výši 0,5 % denně. Tento závěr se jeví dosti neurčitým s ohledem na to, že soud nezjišťoval, jaká byla úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětných smluv o půjčce, tj. v jakém rozsahu přesahovala dohodnutá výše úroků (ve výši 36 % ročně) horní hranici takové obvyklé úrokové míry (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Pokud jde o smluvní pokutu, lze sice konstatovat, že dle výše citované judikatury Nejvyššího soudu může být akceptovatelná smluvní pokuta ve výši 0,5 % dlužné částky denně, tuto hranici však nelze posuzovat bez ohledu na ostatní smluvní ustanovení a okolnosti vzniku závazku. Tyto okolnosti je navíc nutné zohlednit i při rozhodování, zda je možné podle § 41 dřívějšího občanského zákoníku oddělit od obsahu smlouvy dílčí ujednání, na která se dle soudu vztahuje důvod neplatnosti. V projednávané věci sice okresní soud konstatoval, že smlouvy o půjčkách jsou neplatné v rozsahu ujednání o odměně věřitelům a jednorázové smluvní pokutě, ale nikterak se nezabýval otázkou, zda oddělení této části od ostatního obsahu smluv nebrání okolnosti, za nichž k uzavření smluv došlo (srov. též výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 41. Ústavní soud dále konstatuje, že subjektivním znakem lichvy je též tíseň. Při rozhodování, zda byla určitá smlouva uzavřena v tísni, není dle Ústavního soudu úkolem soudů hodnotit to, jak se dlužník dostal do špatné finanční situace a jaká byla jeho platební morálka, nýbrž zkoumat, jak dlužník sjednání předmětné smlouvy vnímal a zda věřitel nezneužil jeho obtíží k prosazení podmínek příčících se zásadám férovosti. 42. Z okolností projednávané věci přitom vyplývá, že věřitelské subjekty se o stěžovatelku začaly pravděpodobně zajímat až v době, kdy získala do osobního vlastnictví byt. Poté s ní jako s osobou práva neznalou a jednající v tísni uzavřely nevýhodné, resp. lichevní smlouvy o půjčce, jimž neměla vzhledem ke svým majetkovým poměrům naději dostát a které ani nesplnily jí původně sledovaný účel, tj. splatit dluh u České spořitelny. Tyto smlouvy byly navíc zajištěny zástavním právem k nemovitosti, jejíž odhadovaná hodnota byla vzhledem k výši skutečné jistiny (360 000 Kč v případě první smlouvy o půjčce znějící na částku 400 000 Kč a 650 000 Kč v případě druhé smlouvy o půjčce znějící na částku 720 000 Kč) zjevně nepřiměřená; v řízení byla přitom pominuta otázka, zda se nejednalo o nepřípustný případ tzv. propadné zástavy ve smyslu ustanovení § 169 písm. e) dřívějšího občanského zákoníku a relevantní judikatury [srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 915/98 ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2535/99 ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 30 Cdo 2089/2002 ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 928/2003 ze dne 27. 1. 2005; viz také usnesení sp. zn. II. ÚS 4875/12 ze dne 2. 12. 2014 (v SbNU nepublikováno)]. Ze všech těchto okolností vyplývá, že již smlouvy o půjčce byly uzavřeny nestandardním způsobem a že mezi stranami nešlo o běžné právní jednání, obvyklé mezi uvážlivě jednajícími osobami. Uzavření následné kupní smlouvy, ke kterému věřitelé stěžovatelku "přesvědčili", pak bylo vyvrcholením promyšleného postupu těchto osob, jež na rozdíl od stěžovatelky byly právně znalé a dobře se v dané problematice orientovaly. 43. Ústavní soud je přesvědčen, že celý komplex smluv, do kterých byla stěžovatelka vtažena, měl jediný cíl, jímž bylo připravit ji o byt za neadekvátní cenu. Postup věřitelů tak byl v rozporu s dobrými mravy a tyto specifické okolnosti neměly zůstat v rozhodnutích obecných soudů bez odezvy, tj. měly soudy v souladu s demokratickými zásadami spravedlnosti přimět k takovému výkladu práva, který by umožňoval stěžovatelku jako slabší stranu právně chránit. V druhé fázi se pak soudy měly vypořádat s právním postavením vedlejší účastnice, která sice nebyla přímým účastníkem výše posuzovaných smluv, avšak ze spisu vyplývá, že jí věřitelské osoby nebyly neznámé a že o její dobré víře při koupi sporného bytu lze mít oprávněné pochybnosti. 44. Ústavní soud podotýká, že ilustrací nesprávného přístupu je argument obsažený ve vyjádření krajského soudu (viz bod 10 in fine), podle kterého by vyhovění žalobě stěžovatelky znamenalo, že dlužníci nemusejí splácet své dluhy. Tento soud však opomíjí, že stěžejní námitka stěžovatelky se týká hrubého nepoměru plnění vyplývajících z kupní smlouvy. Nejde o to, že by stěžovatelka neměla splácet své dluhy, ale že by měla platit jen to, co lze považovat za dluhy řádné, tak, aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou. 45. V neposlední řadě nelze dle Ústavního soudu pominout, že proti J. N. a T. B. je vedeno trestní stíhání mj. pro přečin lichvy, ve kterém stěžovatelka vystupuje jako jedna z poškozených; obžaloba byla podána dne 4. 9. 2015. V této souvislosti vyvstává otázka, zda nebylo namístě určovací řízení přerušit do pravomocného rozhodnutí soudu v trestním řízení (viz bod 5). Pokud by totiž jednání uvedených osob dosáhlo intenzity přečinu lichvy podle § 218 trestního zákoníku, nejednalo by se o absolutní neplatnost občanskoprávního úkonu pro rozpor s dobrými mravy, nýbrž pro přímý rozpor se zákonem. Nelze však zároveň opomenout, že v demokratické společnosti je na protiprávní jednání třeba reagovat prostředky trestního práva až v krajních případech, a jen pokud právní prostředky jiných právních odvětví k jejich ochraně nepostačují. Úkolem soudů je tedy v každém případě zkoumat, zda se v dané věci nejedná o případ, v rámci kterého postačí uplatnění odpovědnosti podle občanského zákoníku. 46. Při posuzování, zda v tom kterém případě došlo k nepřípustné lichvě, musí civilní soudy do svého rozhodování promítnout ústavní principy spravedlnosti, přiměřenosti a ochrany slabší smluvní strany. V projednávané věci však Ústavní soud konstatuje, že závěry, k nimž okresní soud a krajský soud v napadených rozhodnutích dospěly, navíc bez náležitého vysvětlení, tyto principy neodrážejí a neposkytují stěžovatelce ochranu před společensky nebezpečnou lichvou. Těmito rozhodnutími bylo proto porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V důsledku porušení výše uvedených zásad došlo v daném případě i k nepřiměřenému zásahu do vlastnického práva stěžovatelky zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny. Nejenže byla stěžovatelka nemorálním jednáním věřitelů a bez adekvátního protiplnění připravena o byt, ve kterém se svou rodinou realizovala svůj soukromý život, ale tímto způsobem se také nepřiměřeně k výši dluhu snížila její majetková základna, jakož i schopnost splácet dluhy a uspokojit ostatní věřitele. 47. Ústavní soud proto podané ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově, Krajského soudu v Hradci Králové a Nejvyššího soudu zrušil, a to v souladu s § 82 odst. 1 a 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo lze očekávat další objasnění věci (§ 44 téhož zákona).

http://uss4.cz/o-nas/povinne-zverejnovane-informace/

Povinně zveřejňované informace | Ústav sociálních služeb v Praze 4 Povinně zveřejňované informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění: Ústav sociálních služeb v Praze 4, příspěvková organizace (dále jen ÚSS4) 2. Důvod a způsob založení: Příspěvková organizace Ústav sociálních služeb v Praze 4 byla zřízena usnesením Zastupitelstva městské části Praha 4 č. 12Z-23/2000 z 29. 11. 2000 jako právní subjekt na základě zákona č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů a v souladu se zákonem č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 12. 2000 na dobu neurčitou. Hlavním účelem, k němuž byla příspěvková organizace zřízena, je poskytování sociálních služeb v souladu s obecně závaznými právními předpisy na území městské části Praha 4 a s předchozím souhlasem zřizovatele i v jiném územním samosprávném celku v rozsahu povoleném rozhodnutím o registraci ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, v platném znění. Sociální služby jsou poskytovány formou pobytovou, ambulantní a terénní. Na tyto služby se vztahuje pověření k poskytování služby obecného hospodářského zájmu. Zřizovací listina je k nahlédnutí v ÚSS4. vedení ÚSS4 – Kancelář ředitele, Sekce hospodářská, Sekce sociálních služeb, Interní auditor Okrsky pečovatelské služby č. 1 až 6 – zajišťují pečovatelskou službu Dům seniorů OZ Jílovská – zajišťuje pobytové odlehčovací služby Denní stacionář „Domovinka“ – zajišťuje sociální služby denního stacionáře Kluby seniorů – zajišťují sociálně aktivizační služby Oddělení provozně-technických činností Oddělení autodopravy Ústav sociálních služeb v Praze 4, příspěvková organizace, Podolská 208/31, 140 47 Praha 4 telefon: 241 434 160, 241 433 599 fax: 241 433 587 www. stránky: www.uss4.cz elektronická adresa podatelny: info@uss4.cz 5. Příjem žádostí o informaci: v pracovních dnech v době od 8:00 hod. do 16:00 hod., s výjimkou polední přestávky. 6. Platby lze poukázat na číslo účtu: 81359399/0800, Česká spořitelna, a. s., variabilní symbol sdělí hlavní účtárna ÚSS4, telefon: 777 791 400. 7. IČ: 70886199 8. DIČ: CZ 70886199 9. Žádosti o informace: Žadatelé (fyzické či právnické osoby) mohou požádat o informaci podle zákona číslo 106/1999 Sb. osobně, telefonicky, písemně. Písemné podání se provádí formulářem „Žádost o poskytnutí informace“. V žádosti nutno uvést, že žadatel žádá o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. 10. Příjem žádostí: osobně v sídle ústavu, telefonicky, písemně na jeho adresu, faxem, e-mailem nebo přes datovou schránku. ÚSS4 poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění. Tuto lhůtu lze prodloužit ze závažných důvodů nejvíce o 10 dní – viz § 14, odst. 7 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žadatel o informaci musí být o prodloužení lhůty vždy prokazatelně informován, a to před uplynutím lhůty pro poskytnutí informace. 11. Opravné prostředky: O odmítnutí žádosti o informaci nebo její části, respektive o neposkytnutí informace zpraví ÚSS4 žadatele ve lhůtě pro vyřízení písemně. Žadatel o informaci má možnost podat odvolání proti rozhodnutí ÚSS4 o neposkytnutí informace na ÚMČ Praha 4, a to prostřednictvím ÚSS4, který předloží odvolání spolu se spisovým materiálem ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo, ÚMČ Praha 4. Úřad rozhodne o rozkladu do 15 pracovních dnů od předložení odvolání ze strany ÚSS4. Dále je možný soudní přezkum rozhodnutí o odvolání na základě podané žaloby podle zvláštního právního předpisu. 12. Předpisy: zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. v platném znění, vyhláška MPSV ČR č. 505/2006 Sb. v platném znění, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb. v platném znění, k nahlédnutí v ÚSS4. 13. Sazebník úhrad za poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. 14. Výroční zprávy podle zákona č. 106/1999 Sb. za rok: 2016 15. Seznam oznámení o poskytnutých informacích podle § 5, odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. za rok: 2016 Žádost o informaci č. 1/768/16/Ř-Ča

http://zakony.kurzy.cz/90-2012-zakon-o-obchodnich-korporacich/cast-1-hlava-6-dil-1-oddil-4-pododdil-5/

Družstevní podíl, Pododdíl 5 - Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. Kurzy.cz > Zákony > Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. > ČÁST PRVNÍ OBCHODNÍ KORPORACE > Hlava VI Družstvo > Díl 1 Obecná ustanovení o družstvu > Oddíl 4 Práva a povinnosti členů Družstevní podíl, Pododdíl 5 <a href="http://zakony.kurzy.cz/90-2012-zakon-o-obchodnich-korporacich/cast-1-hlava-6-dil-1-oddil-4-pododdil-5/" title="Oddíl 4 Práva a povinnosti členů">Práva a povinnosti členů (Oddíl 4), Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb.</a> <a href="http://zakony.kurzy.cz/90-2012-zakon-o-obchodnich-korporacich/cast-1-hlava-6-dil-1/" title="Díl 1 Obecná ustanovení o družstvu">Obecná ustanovení o družstvu (Díl 1), Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb.</a> Zařazení ustanovení v předpisu: OBCHODNÍ KORPORACE (ČÁST PRVNÍ) » Družstvo (Hlava VI) » Obecná ustanovení o družstvu (Díl 1) » Práva a povinnosti členů (Oddíl 4) Následující: Zánik členství (Pododdíl 6) Označení stránky: dědění družstevního podílu, zákon o družstevních korporacích, družstevní podíl, družstevní podíl zákon, dedení družstevního podílu, je platný paragraf 736 obchodní korporace, Dědění družstevní podil, družstevní podíl a dědění, družstevní podíl dědění Převod družstevního podílu, § 599 - Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. Přechod družstevního podílu, § 602 - Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. Převod družstevního podílu, § 599, paragraf 599 - Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. Rozdělení družstevního podílu, § 607, paragraf 607 - Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. Převod družstevního podílu v bytovém družstvu, § 736 - Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. Rozdělení družstevního podílu v bytovém družstvu, § 738, paragraf 738 - Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. Přechod družstevního podílu, § 602, paragraf 602 - Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. Splynutí družstevních podílů, § 606, paragraf 606 - Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. Přechod družstevního podílu v bytovém družstvu, § 737, paragraf 737 - Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. Převod družstevního podílu v bytovém družstvu, § 736, paragraf 736 - Zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. pondělí 11.12.2017 03:27:21

https://apps.odok.cz/djv-agenda?date=2019-06-17

Záznam z jednání DOC 117 kB Usnesení č.419 PDF 172 kB 458/18 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Usnesení č.420 PDF 170 kB 121/19 Harmonogram zpracování nového horního zákona Usnesení č.421 PDF 188 kB 38/19 Návrh postupu v oblasti provozování a správy dokončených a plánovaných hydrických rekultivací zbytkových jam po ukončení těžby hnědého uhlí v Ústeckém kraji Usnesení č.422 PDF 170 kB 41/19 Návrh zákona o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů Usnesení č.423 PDF 170 kB 495/19 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Usnesení č.424 PDF 169 kB 469/19 Návrh nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 136/2015 Sb., o rovnocennosti některých zkoušek a odborných kvalifikací zvláštní části úřednické zkoušky Usnesení č.425 PDF 170 kB 434/19 Návrh nařízení vlády o stanovení podmínek poskytnutí dotace na provádění opatření ke zlepšení obecných podmínek pro produkci včelařských produktů a jejich uvádění na trh a o změně nařízení vlády č. 197/2005 Sb., o stanovení podmínek poskytnutí dotace na provádění opatření ke zlepšení obecných podmínek pro produkci včelařských produktů a jejich uvádění na trh, ve znění pozdějších předpisů 169 kB 493/19 Návrh nařízení vlády, kterým se mění některá nařízení vlády v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců 168 kB 518/19 Návrh poslankyně Lenky Kozlové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 488) 51 kB Příloha č.1 k usnesení č.427 171 kB 491/19 Návrh na vstup vlády do řízení vedeného před Ústavním soudem pod spisovou značkou Pl. ÚS 5/19 o návrhu skupiny senátorů na zrušení ustanovení § 18a odst. 1 písm. f) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „s výjimkou finanční náhrady“, eventuálně na zrušení zákona č. 125/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů 170 kB 511/19 Návrh na vstup vlády do řízení vedeného před Ústavním soudem pod spisovou značkou Pl. ÚS 7/19 o návrhu na zrušení ustanovení § 259 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů 173 kB 504/19 Aktualizace Souhrnného akčního plánu Strategie restrukturalizace Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje 2019-2020 170 kB 500/19 Národní zpráva České republiky pro účely Úmluvy o jaderné bezpečnosti 170 kB 498/19 Zpráva pro vládu České republiky o návštěvě České republiky, kterou vykonal Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ve dnech 2. až 11. října 2018 169 kB 509/19 Vyjádření k některým doporučením Výboru proti mučení OSN 167 kB 516/19 Návrh na jmenování místopředsedy Rady vlády pro nestátní neziskové organizace 168 kB 501/19 Návrh na jmenování rektora Masarykovy univerzity pro období 2019-2023 168 kB 519/19 Statut Rady vlády pro seniory a stárnutí populace 57 kB Příloha č.1 k usnesení č.436 usn. 617/2007 , usn. 288/2006 , usn. 470/2016 , usn. 153/2010 , usn. 260/2008 168 kB 517/19 Výroční zpráva o činnosti a účetní závěrka Státního fondu dopravní infrastruktury za rok 2018 170 kB 512/19 Informace o aktivitách směřujících k přípravě návrhů na zrušení obsoletních právních předpisů 168 kB 506/19 Vyhodnocení Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2016 až 2020 a Akčního plánu prevence kriminality na léta 2016 až 2020 za rok 2018 170 kB 514/19 Návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu návrh doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně 168 kB 505/19 Pracovní návštěva ministra zahraničních věcí v Lotyšsku dne 21. června 2019 Usnesení č.442 PDF 172 kB 535/19 Návrh dofinancování sociálních služeb pro rok 2019 Usnesení č.443 PDF 174 kB 531/19 Návrh na sjednání Dohody o ochraně investic mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Vietnamskou socialistickou republikou na straně druhé Usnesení č.444 PDF 168 kB 533/19 Účast delegace České republiky vedené předsedou vlády na zasedání Evropské rady ve dnech 20. a 21. června 2019 v Bruselu Usnesení č.445 PDF 176 kB 529/19 Návrh na obeslání 41. zasedání Konference Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) a zajištění účasti delegace ČR (22. - 29. 6. 2019, Řím, Itálie) Usnesení č.446 PDF 172 kB Strategie zajištění a rozvoje mobilních komunikací bezpečnostních a záchranných složek s výhledem na 10 let včetně identifikovaných požadavků na rádiové spektrum čj. V350/2019 513/19 Odvolání a jmenování členů orgánů zdravotních pojišťoven 502/19 Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2018 (předložil místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu a předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu) 510/19 Hodnotící zpráva k Národní RIS3 strategii (2014-2020) (předložil místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu) 499/19 Informace o prověrce současného stavu chráněných ložiskových území zajišťujících ochranu ložisek hnědého uhlí v oblasti Ústeckého kraje, včetně návrhu na případnou úpravu jejich rozsahu (předložil ministr životního prostředí) 492/19 Informace o Zprávě o plnění Národního schengenského plánu k 31. prosinci 2018 (Pátá zpráva o plnění) (předložil 1. místopředseda vlády a ministr vnitra) 496/19 Informace pro vládu o nadlimitní veřejné zakázce „D1 modernizace-úsek 12, EXIT 90 Humpolec-EXIT 104 Větrný Jeníkov (2019)“, zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (předložil ministr dopravy) 507/19 Informace k veřejné zakázce „Podpora plánování letů letadel Armády České republiky“ (předložil ministr obrany) 508/19 Informace k veřejné zakázce „T-72M4CZ – technické zhodnocení“ (předložil ministr obrany) 515/19 Veřejná zakázka zadávaná podle ustanovení § 29 písm. s) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) „Letouny CASA C-295 – nákup“ realizovaná ve spojení s ustanovením § 187 odst. 1 písm. a) zákona (předložil ministr obrany)

https://firmy.euro.cz/subjekt-agro-eko-spol-s-r-o-45193967

AGRO-EKO spol. s r.o. IČO: 45193967, Albrechtice, výpis z rejstříku (02.07.2020) | Euro.cz Firma AGRO-EKO spol. s r.o. IČO 45193967 AGRO-EKO spol. s r.o. má aktuální nebo historický záznam v těchto rejstřících: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík. AGRO-EKO spol. s r.o. (45193967) je Společnost s ručením omezeným. Sídlí na adrese Obecní 811, Albrechtice 735 43. Do obchodního rejtříku byla zapsána dne 25. 3. 1992 a je stále aktivní. AGRO-EKO spol. s r.o. má celkem jednu provozovnu a čtyři živnosti. Jako zdroj dat o AGRO-EKO spol. s r.o. nám sloužily tyto stránky: Detailní informace o AGRO-EKO spol. s r.o. na Justice.cz Detailní informace o AGRO-EKO spol. s r.o. na rzp.cz Výpis dat pro AGRO-EKO spol. s r.o. na portále firmy.euro.cz obsahuje pouze takové informace, které lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. Základní údaje AGRO-EKO spol. s r.o. Aktuální kontaktní údaje AGRO-EKO spol. s r.o. Kapitál AGRO-EKO spol. s r.o. 12.9.2001 - 27.1.2015 10.12.1996 - 12.9.2001 18.11.1992 - 10.12.1996 25.3.1992 - 18.11.1992 Obecní 811 , Albrechtice 735 43 3.7.2013 Technologická 372/2 , Ostrava 708 00 9.8.2005 - 3.7.2013 Nerudova 248/38 , Ostrava 703 00 13.3.2004 - 9.8.2005 Nerudova 248/38 , Ostrava 703 00 30.7.1997 - 13.3.2004 Čujkovova 1736/30 , Ostrava 700 30 22.11.1993 - 30.7.1997 Nerudova 248/38 , Ostrava 703 00 25.3.1992 - 22.11.1993 Předmět podnikání AGRO-EKO spol. s r.o. Podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady 27.1.2015 Projektová činnost ve výstavbě 27.1.2015 Provádění staveb, jejich změn aodstraňování 27.1.2015 výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona 10.11.2008 - 27.1.2015 pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti 22.5.2008 - 13.10.2009 činnost účetních poradců, vedení účetnictví 13.3.2004 - 29.10.2007 provozování vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu 13.3.2004 - 29.10.2007 výroba a dovoz chemických látek a chemických přípavků klasifikovaných jako výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, vysoce toxické, toxické, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí a prodej chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako vysoce toxické a toxické 13.3.2004 - 29.10.2007 služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy u fyzických a právnických osob - práce a služby ekonomické povahy 13.3.2004 - 13.10.2009 nakládání s odpady (vyjma nebezpečných) 13.3.2004 - 13.10.2009 projektová činnost ve výstavbě 13.3.2004 - 27.1.2015 provádění staveb, jejich změn a odstraňování 13.3.2004 - 27.1.2015 provozování vodovodů a kanalizací 13.3.2004 - 27.1.2015 provozování čerpacích stanic vod v režimu živností volných 12.9.2001 - 13.10.2009 montáž a servis kotlů na pevná paliva v režimu živností volných 12.9.2001 - 13.10.2009 koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej 18.6.1999 - 13.10.2009 zakládání zahrad a parků, včetně jejich úprav a údržba zeleně 18.6.1999 - 13.10.2009 provádění rekultivačních prací v rozsahu živností volných 18.6.1999 - 13.10.2009 obnova půdního fondu v rozsahu živností volných 18.6.1999 - 13.10.2009 výroba tuhých paliv z dřevního a rostlinného odpadu 18.6.1999 - 13.10.2009 zemědělská prvovýroba 18.6.1999 - 27.1.2015 podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady 26.5.1997 - 27.1.2015 podnikání v oblasti nakládání s odpady 12.2.1996 - 26.5.1997 účetnictví a ekonomika kromě příloh z. 455/91 Sb. 25.10.1994 - 13.3.2004 demolice a zemní práce kromě příloh z. 455/91 Sb. 25.10.1994 - 13.10.2009 výroba kovového zboží 25.10.1994 - 13.10.2009 provádění bytových a občanských staveb 29.8.1994 - 13.3.2004 provádění inž. staveb (vč. techn. vybavenosti sídlištních celků) 29.8.1994 - 13.3.2004 provádění průmyslových staveb 29.8.1994 - 27.1.2015 projektová činnost v IV 18.11.1992 - 13.3.2004 stavitel (provádění jednoduchých staveb a subdod.) 18.11.1992 - 13.3.2004 výroba ostatních chemických látek 18.11.1992 - 29.10.2007 výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd 18.11.1992 - 13.10.2009 ostatní maloobchod mimo prodejny 25.3.1992 - 29.10.2007 výroba ostatních výrobků jinde neklasifikovaných 25.3.1992 - 13.10.2009 technické a inženýrské služby 25.3.1992 - 13.10.2009 vedení firmy AGRO-EKO spol. s r.o. Statutární orgán AGRO-EKO spol. s r.o. Jednatel jedná za společnost samostatně. 27.1.2015 Způsob jednání za společnost: Jednatel jedná za společnost samostatně. 4.11.1997 - 27.1.2015 Způsob jednání za společnost: Jednatelé jednají za společnost každý samostatně. 10.12.1996 - 4.11.1997 Způsob jednání za společnost: Jednatel jedná za společnost samostatně. 9.10.1995 - 10.12.1996 Způsob jednání za společnost: Jednatelé jednají za společnost samostatně. 25.3.1992 - 9.10.1995 RNDr. Václav Holuša 27.1.2015 Miroslav Mentlík 25.3.1992 - 9.5.1995 RNDr. Josef Čech 25.3.1992 - 9.10.1995 Jahnova 971/21 , Ostrava 709 00 RNDr. Václav Holuša 25.3.1992 - 9.10.1995 Petr Klumper 25.3.1992 - 9.10.1995 RNDr. Jan Prášek 18.11.1992 - 9.10.1995 Střední 200 , Šilheřovice 747 15 ing. Ivo Zahradníček 25.3.1992 - 10.12.1996 Ruská 1319/131 , Ostrava 703 00 RNDr. Josef Čech 10.12.1996 - 4.11.1997 RNDr. Václav Holuša 10.12.1996 - 27.1.2015 Dozorčí rada AGRO-EKO spol. s r.o. Petr Klumpler 9.10.1995 - 10.12.1996 Kristina Káňová 9.10.1995 - 10.12.1996 Lužická 503/19 , Ostrava 700 30 Vladimír Vaněk 9.10.1995 - 10.12.1996 Závodní 862/17 , Ostrava 700 30 Sbírka Listin AGRO-EKO spol. s r.o. C 3092/SL 55 účetní závěrka [2014] příloha Krajský soud v Ostravě 31.3.2015 9.4.2015 3 C 3092/SL 54 účetní závěrka [2014] rozvaha, VZZ Krajský soud v Ostravě 31.3.2015 9.4.2015 6 C 3092/SL 53 notářský zápis [2857/2014] Rozhodnutí VH Krajský soud v Ostravě 8.12.2014 26.1.2015 3.2.2015 7 C 3092/SL 51 účetní závěrka [2013] bez příloh Krajský soud v Ostravě 4.7.2014 7.8.2014 6 C 3092/SL 50 účetní závěrka [2013] Příloha Krajský soud v Ostravě 4.7.2014 7.8.2014 3 C 3092/SL 49 účetní závěrka [2012] příloha k účetní závěrce Krajský soud v Ostravě 26.3.2013 13.11.2013 18.11.2013 3 C 3092/SL 48 účetní závěrka [2012] rozvaha+výkaz zisků a ztrát Krajský soud v Ostravě 30.9.2013 4.10.2013 6 C 3092/SL 47 účetní závěrka r.2011 bez příl. Krajský soud v Ostravě 4.6.2012 2.10.2012 6 C 3092/SL 46 účetní závěrka r.2011 jen příloha Krajský soud v Ostravě 4.6.2012 2.10.2012 4 C 3092/SL 45 účetní závěrka r.2010 vč.příl. Krajský soud v Ostravě 13.4.2011 21.4.2011 9 C 3092/SL 44 notářský zápis Nz 961/2010 vč. rozh. VH Krajský soud v Ostravě 25.6.2010 3.8.2010 6.8.2010 9 C 3092/SL 43 účetní závěrka r. 2009 vč.příl. Krajský soud v Ostravě 18.5.2010 19.5.2010 9 C 3092/SL 42 účetní závěrka r. 2008 vč. Přílohy Krajský soud v Ostravě 14.5.2009 27.5.2009 8.6.2009 9 C 3092/SL 41 účetní závěrka r. 2007 Krajský soud v Ostravě 25.6.2008 4.7.2008 9 C 3092/SL 40 účetní závěrka r. 2004 Krajský soud v Ostravě 1.8.2005 18.8.2005 6 C 3092/SL 39 účetní závěrka r. 2003 Krajský soud v Ostravě 1.8.2005 18.8.2005 6 C 3092/SL 38 účetní závěrka r. 2002 Krajský soud v Ostravě 1.8.2005 18.8.2005 8 C 3092/SL 37 účetní závěrka r. 2000 Krajský soud v Ostravě 1.8.2005 18.8.2005 8 C 3092/SL 36 účetní závěrka r. 1999 Krajský soud v Ostravě 1.8.2005 18.8.2005 9 C 3092/SL 35 účetní závěrka r. 1998 (k 30/3/99) Krajský soud v Ostravě 1.8.2005 18.8.2005 7 C 3092/SL 34 účetní závěrka r. 1997 Krajský soud v Ostravě 1.8.2005 18.8.2005 7 C 3092/SL 33 účetní závěrka r. 1996 Krajský soud v Ostravě 1.8.2005 18.8.2005 8 C 3092/SL 31 notářský zápis NZ 608/2005 Krajský soud v Ostravě 24.6.2005 27.6.2005 18.8.2005 8 C 3092/SL 28 notářský zápis NZ 109/99 Krajský soud v Ostravě 23.3.1999 1.8.2005 18.8.2005 3 C 3092/SL 27 notářský zápis NZ 53/96 vč.doh.o př.OP Krajský soud v Ostravě 14.10.1996 1.8.2005 18.8.2005 9 C 3092/SL 26 zakladatelské dokumenty -dohoda o změně SS Krajský soud v Ostravě 30.4.1995 1.8.2005 18.8.2005 2 C 3092/SL 24 rozhod. o statut. orgánu -zápis z mimoř.VH Krajský soud v Ostravě 20.3.1996 1.8.2005 18.8.2005 2 C 3092/SL 23 zakladatelské dokumenty -dohoda o změně SS Krajský soud v Ostravě 30.7.1995 1.8.2005 18.8.2005 2 C 3092/SL 22 rozhod. o statut. orgánu -zápis z VH Krajský soud v Ostravě 30.7.1995 1.8.2005 18.8.2005 2 C 3092/SL 21 zakladatelské dokumenty -dohoda o změně SS Krajský soud v Ostravě 1.9.1994 1.8.2005 18.8.2005 2 C 3092/SL 20 rozhod. o statut. orgánu -zápis z VH Krajský soud v Ostravě 28.2.1994 1.8.2005 18.8.2005 1 C 3092/SL 19 zakladatelské dokumenty -změna SS Krajský soud v Ostravě 1.3.1994 1.8.2005 18.8.2005 2 C 3092/SL 18 zakladatelské dokumenty -dodatek č. 2 Krajský soud v Ostravě 3.11.1993 1.8.2005 18.8.2005 2 C 3092/SL 17 rozhod. o statut. orgánu -zápis z VH Krajský soud v Ostravě 28.10.1992 1.8.2005 18.8.2005 1 C 3092/SL 16 zakladatelské dokumenty -dodatek č. 1 Krajský soud v Ostravě 2.11.1992 1.8.2005 18.8.2005 2 C 3092/SL 13 notářský zápis Nz 722/2003 Krajský soud v Ostravě 15.7.2003 30.9.2005 8.7.2005 8 C 3092/SL 12 notářský zápis Nz 879/2003 Krajský soud v Ostravě 29.8.2003 30.9.2003 8.7.2005 19 C 3092/SL 11 notářský zápis Nz 607/2003 Krajský soud v Ostravě 20.6.2003 30.9.2003 8.7.2005 4 C 3092/SL 9 notářský zápis Nz 17/2005 Krajský soud v Ostravě 7.1.2005 11.5.2005 8 C 3092/SL 8 notářský zápis Nz 14/2005 Krajský soud v Ostravě 7.1.2005 11.5.2005 8 C 3092/SL 10 smlouvy o převodu obchod. podílu 3x Krajský soud v Ostravě 7.1.2005 11.5.2005 8 C 3092/SL 7 notářský zápis NZ 314/02 Krajský soud v Ostravě 29.3.2002 26.9.2002 6 C 3092/SL 6 notářský zápis NZ 26/97 Krajský soud v Ostravě 28.4.1997 26.9.2002 2 C 3092/SL 5 zakladatelské dokumenty SS dodatek č.2 Krajský soud v Ostravě 21.1.2000 26.9.2002 3 C 3092/SL 4 zakladatelské dokumenty SS dodatek č.1 Krajský soud v Ostravě 23.3.1999 26.9.2002 3 C 3092/SL 2 účetní závěrka r. 2001 Krajský soud v Ostravě 12.7.2002 23.7.2002 13 C 3092/SL 1 notářský zápis NZ 21/2000 Krajský soud v Ostravě 13.1.2001 25.9.2001 4 C 3092/SL 3 zakladatelské dokumenty SS Krajský soud v Ostravě 23.3.1999 14 Obecní 811, Albrechtice 735 43 Živnosti a provozovny AGRO-EKO spol. s r.o. 1000066835 Živnost č. 6 Ostatní maloobchod mimo prodejny Živnost č. 7 Výroba ostatních chemických látek Živnost č. 8 Technické a inženýrské služby Živnost č. 9 Výroba ostatních výrobků jinde neklasifikovaných Živnost č. 10 stavitel (provád. jedn.staveb a poddodávek pro shora uved.stavby) Živnost č. 14 Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy u fyzických a právnických osob - práce a služby ekonomické povahy Živnost č. 15 Výroba kovového zboží Živnost č. 16 Demolice a zemní práce kromě příloh z. 455/91 Sb. Živnost č. 17 Účetnictví a ekonomika kromě příloh z. 455/91 Sb. Živnost č. 20 Výroba tuhých paliv z dřevního a rostlinného odpadu Živnost č. 21 Provádění rekultivačních prací v rozsahu živností volných Živnost č. 22 Obnova půdního fondu v rozsahu živností volných Živnost č. 24 Zakládání zahrad a parků, včetně jejich úprav a údržba zeleně Živnost č. 25 Provozování čerpacích stanic vod v režimu živností volných Živnost č. 26 Montáž a servis kotlů na pevná paliva v režimu živností volných Živnost č. 27 Provozování vodovodů a kanalizací Živnost č. 28 Provozování vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu Živnost č. 29 Výroba a dovoz chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako výbušné, oxidující, extremně hořlavé, vysoce hořlavé, vysoce toxické, toxické, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí a prodej chemický Živnost č. 30 Výroba a dovoz chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako výbušné, oxidující, extremně hořlavé, vysocehořlavé, vysoce toxické, toxické, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí a Živnost č. 31 Činnost účetních poradců, vedení účetnictví Živnost č. 33 Výroba hnojiv AGRO-EKO spol. s r.o. - 45193967 - Albrechtice BOHEMIA EKO AGRO TURIST s.r.o. - 28812557 - Praha Eko-Agro-Mont s.r.o. - 62024141 - Radim AGRO-EKO Consulting, a.s. - 27185206 - Praha AGRO EKO TREND s.r.o. - 26111641 - České Budějovice Eko-agro Podyjí, s.r.o. - 05458544 - Znojmo Liponova AGRO EKO DNL SE - 05286034 - Lipoltice

https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-10414.html

Rozhodnutí: S163/2013/VZ-7609/2013/511/MFl JUDr. Tomáš Bělina, advokát Č. j.: ÚOHS-S163/2013/VZ-7609/2013/511/MFl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 22. 3. 2013, na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou · zadavatel – Český rozhlas, IČO 452 45 053, se sídlem Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, · navrhovatel – JUDr. Tomáš Bělina, advokát se sídlem Karla Engliše 3201/6, 150 00 Praha 5, IČO 716 38 890, · vybraný uchazeč – Havel, Holásek & Partners s.r.o., advokátní kancelář, IČO 264 54 807, se sídlem Týn 1049/3, 110 00 Praha 1, ve věci části 2 („Zadávání veřejných zakázek“) veřejné zakázky „Poskytování právních služeb“ zadávané formou otevřeného řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13. 8. 2012 a uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 15. 8. 2012 pod ev. č. 228092 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 8. 2012 pod ev. č. 2012/S 158-264444, vydává toto 1. Správní řízení se podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zastavuje, neboť žádost navrhovatele – JUDr. Tomáše Běliny, advokáta se sídlem Karla Engliše 3201/6, 150 00 Praha 5, IČO 716 38 890 – ze dne 22. 3. 2013 se stala zjevně bezpředmětnou. 2. Řízení o rozkladu č.j. ÚOHS-R123/2013/VZ ze dne 26. 4. 2013 proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření č.j. ÚOHS-S163/2013/VZ-6450/2013/511/MFl ze dne 10. 4. 2013 se podle § 88 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 66 odst. 1 písm. g) citovaného zákona zastavuje, neboť žádost navrhovatele – JUDr. Tomáše Běliny, advokáta se sídlem Karla Engliše 3201/6, 150 00 Praha 5, IČO 716 38 890 – ze dne 22. 3. 2013 se stala zjevně bezpředmětnou. 1. Zadavatel – Český rozhlas, IČO 452 45 053, se sídlem Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 (dále jen „zadavatel“) – uveřejnil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), ve Věstníku veřejných zakázek dne 15. 8. 2012 pod ev. č. zakázky 228092 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 8. 2012 pod ev. č. 2012/S 158-264444 oznámení otevřeného řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Poskytování právních služeb“ (dále jen „veřejná zakázka“). 2. Předmětem veřejné zakázky je uzavření rámcové smlouvy o poskytování právních služeb. Veřejná zakázka byla rozdělena na části, přičemž předmětem její části 2 („Zadávání veřejných zakázek“) je dle uveřejněného oznámení o zakázce realizace právního poradenství z oblasti zadávání veřejných zakázek, která zahrnuje především přípravu a zpracování zadávacích podmínek a dalších dokumentů v rámci zadávacího řízení, zastupování zadavatele ve všech fázích zadávacího řízení a zajištění všech dílčích úkonů v zadávacím řízení, konzultace a zastupování zadavatele po skončení zadávacího řízení bez ohledu na druh zadávacího řízení, a to jak při zajišťování dodávek nebo služeb, tak i při zajišťování stavebních prací. Tato část veřejné zakázky zahrnuje též zastupování zadavatele ve správním řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) a před soudy. 3. V oznámení o zakázce zadavatel uvedl předpokládanou hodnotu předmětné části 2 veřejné zakázky ve výši 5 700 000 Kč bez DPH. 4. Ve stanovené lhůtě pro podání nabídek obdržel zadavatel nabídky od devíti uchazečů. Ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek vyplývá, že hodnotící komise vyhodnotila jako nejvýhodnější nabídku uchazeče Havel, Holásek & Partners s.r.o., advokátní kancelář, IČO 264 54 807, se sídlem Týn 1049/3, 110 00 Praha 1 (dále jen „vybraný uchazeč“). Zadavatel se ztotožnil se závěrem hodnotící komise a dne 13. 2. 2013 rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky vybraného uchazeče. 5. Proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky podal JUDr. Tomáš Bělina, advokát se sídlem Karla Engliše 3201/6, 150 00 Praha 5, IČO 716 38 890 (dále jen „navrhovatel“) námitky, které zadavatel obdržel dne 2. 3. 2013. Rozhodnutím ze dne 12. 3. 2013, které bylo navrhovateli doručeno dne 15. 3. 2013, zadavatel podaným námitkám nevyhověl. 6. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 22. 3. 2013 písemný návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu jako orgánu dohledu nad dodržováním zákona. 7. Navrhovatel ve svém návrhu namítá, že se zadavatel dopustil porušení zásady transparentnosti a rovného zacházení v souvislosti s hodnocením dílčího hodnotícího kritéria „Zpracování vzorového zadání,“ když nebylo dostatečně odůvodněno přidělení konkrétního bodového ohodnocení v rámci tohoto kvalitativního subkritéria (tj. subkritéria s matematicky nevyjádřitelnými parametry). 8. Navrhovatel navrhuje, aby Úřad rozhodl buď o zrušení rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky, nebo aby zrušil celé zadávací řízení na předmětnou část veřejné zakázky, a to z důvodu netransparentního stanovení hodnotících kritérií. Spolu s tím navrhovatel navrhuje, aby Úřad ve věci vydal předběžné opatření, kterým by zadavateli uložil zákaz uzavřít v zadávacím řízení na část 2 veřejné zakázky smlouvu. 9. Úřad obdržel návrh dne 22. 3. 2013 a tímto dnem bylo podle § 113 zákona zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Zadavatel obdržel návrh ve stejný den. 11. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení dopisem ze dne 27. 3. 2013 č.j. ÚOHS-S163/2013/VZ-5587/2013/511/MFl. 12. Zadavatel se k podanému návrhu vyjádřil svým podáním ze dne 2. 4. 2013. V něm zejména uvádí, že jím vypracovaná zpráva o posouzení a hodnocení nabídek obsahuje velmi podrobné odůvodnění hodnocení jednotlivých nabídek v rámci daného dílčího hodnotícího kritéria. Z této zprávy podle zadavatele také jasně vyplývá, z jakého důvodu byl uchazečům přidělen příslušný počet bodů, v čem se předložená zpracování lišila a které z těchto zpracování splňuje lépe podmínky zadání a z jakého důvodu. Zároveň uvádí, že předmětné dílčí subjektivní hodnotící kritérium stanovil, protože chtěl zajistit, že právní služby v dané oblasti budou poskytovány na dostatečně profesionální úrovni. 13. Zadavatel je přesvědčen, že v žádném svém úkonu v zadávacím řízení nejednal diskriminačně, netransparentně nebo jinak v rozporu se zákonem. Navrhuje proto, aby byl návrh navrhovatele ze dne 22. 3. 2013 zamítnut. 14. Rozhodnutím ze dne 10. 4. 2013 č.j. ÚOHS-S163/2013/VZ-6450/2013/511/MFl Úřad rozhodl o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, když po předběžném posouzení případu dospěl k závěru, že důvody uvedené v návrhu nesvědčí o nutnosti předběžné opatření nařídit. 15. K zajištění účelu správního řízení vydal Úřad usnesení ze dne 12. 4. 2013 č.j. ÚOHS-S163/2013/VZ-6563/2013/511/MFl, v němž stanovil účastníkům řízení lhůtu, v níž byli oprávněni navrhovat důkazy či činit jiné návrhy, a lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. 16. Dne 16. 4. 2013 požádal navrhovatel o možnost nahlédnout do správního spisu, což bylo jeho zmocněnci umožněno dne 18. 4. 2013. 17. Dne 22. 4. 2013 požádal navrhovatel o možnost nahlédnout do nabídek ostatních uchazečů a zároveň o prodloužení lhůt stanovených usnesením ze dne 12. 4. 2013 č.j. ÚOHS‑S163/2013/VZ-6563/2013/511/MFl o dalších třicet dnů za účelem vypracování znaleckého posudku k posouzení a hodnocení nabídek v rámci předmětného dílčího kritéria, kterým hodlá prokázat pochybení hodnotící komise a zadavatele. 18. Dne 23. 4. 2013 obdržel Úřad od zadavatele informace o provedeném úkonu. Zadavatel v nich Úřad informoval, že uzavřel dne 22. 4. 2013 smlouvu s vybraným uchazečem. Kopii smlouvy přiložil zadavatel přílohou. 19. Téhož dne obdržel Úřad vyjádření vybraného uchazeče, ve kterém se vybraný uchazeč ztotožnil s argumentací zadavatele. Nad její rámec pak uvedl, že pokud jde o navrhovatelem citovaná rozhodnutí Úřadu a soudů, jedná se o rozhodnutí, která jsou na přezkoumávaný případ nepřiléhavá, a že pokud jde o konkrétní počet přidělených bodů v rámci předmětného dílčího kritéria, jedná se čistě o úvahu hodnotící komise (v čemž spočívá i podstata hodnocení matematicky nevyjádřitelných kritérií). 20. Dne 26. 4. 2013 podal navrhovatel rozklad proti rozhodnutí Úřadu ze dne 10. 4. 2013 č.j. ÚOHS-S163/2013/VZ-6450/2013/511/MFl, kterým Úřad rozhodl o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. 21. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ z hlediska naplnění podmínek řízení a po zhodnocení všech podkladů, zejména týkajících se uzavření smlouvy s vybraným uchazečem a na základě vlastního zjištění rozhodl o zastavení řízení. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti. 23. Podle § 88 odst. 1 správního řádu má správní orgán, který vydal rozhodnutí napadené rozkladem, předat spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení rozkladu. 24. Podle § 88 odst. 2 správního řádu pokud před předáním spisu odvolacímu správnímu orgánu nastal některý z důvodů zastavení řízení uvedený v § 66 odst. 1 písm. a), e), f) nebo g) nebo v § 66 odst. 2 správního řádu, správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, řízení zastaví, ledaže by rozhodnutí o odvolání mohlo mít význam pro náhradu škody. 25. S ohledem na skutečnost, že zadavatel již uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem, Úřad konstatuje, že se návrh navrhovatele jak na zrušení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, tak na zrušení celého zadávacího řízení stal zjevně bezpředmětným. 26. Úřad vzhledem k výše uvedenému rozhodl podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu o zastavení správního řízení tak, jak je uvedeno ve výroku 1 tohoto usnesení. 27. Pokud jde o žádost navrhovatele ze dne 22. 4. 2013 o prodloužení lhůt stanovených usnesením ze dne 12. 4. 2013 č.j. ÚOHS‑S163/2013/VZ-6563/2013/511/MFl, Úřad k prodloužení těchto lhůt, resp. ke stanovení nových lhůt nepřistoupil, protože s ohledem na skutečnost, že v předmětném zadávacím řízení došlo k uzavření smlouvy, by na skutečnosti, že se návrh navrhovatele stal zjevně bezpředmětným, nemohlo žádné další vyjádření navrhovatele nic změnit. 28. S ohledem na to, že k uzavření smlouvy s vybraným uchazečem, jakožto skutečnosti, která je důvodem pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, došlo ze strany zadavatele před předáním spisu odvolacímu správnímu orgánu, rozhodl Úřad rovněž o zastavení řízení o rozkladu ze dne 26. 4. 2013, jak je uvedeno ve výroku 2 tohoto usnesení. 2. JUDr. Tomáš Bělina, advokát, Karla Engliše 3201/6, 150 00 Praha 5, 3. Havel, Holásek & Partners s.r.o., advokátní kancelář, se sídlem Týn 1049/3, 110 00 Praha 1 S163/2013/VZ-7609/2013/511/MFl

http://kraken.slv.cz/4Tdo836/2015

4 Tdo 836/2015 4 Tdo 836/2015-39 Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. srpna 2015 o dovolání obviněné K. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2015 sp. zn. 1 To 6/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 16/2014, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněné K. K. o d m í t á . Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 7. 11. 2014 sp. zn. 28 T 16/2014 uznal obviněnou K. K. vinnou pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že dne 16. 10. 2013 v době od 02:00 hodin do 02:13 hodin v Š. v bytě nacházejícím se v domě na ulici J. pod vlivem alkoholických nápojů po předchozím slovním konfliktu se svým tehdejším přítelem - poškozeným J. K., kterého poslala ven hledat svoji ztracenou kabelku s doklady a finanční hotovostí, což on odmítl, došla k příborníku, z něho vytáhla kuchyňský nůž o délce čepele 19 cm, následně přistoupila k poškozenému a bodla jej nožem do levé části přední stěny hrudníku, v důsledku čehož poškozený utrpěl svisle shora dolů probíhající bodnořeznou ránu hrudníku začínající defektem kůže délky 2 cm umístěným ve 4. mezižebří zhruba v linii levé střední kličkové čáry s bodným kanálem o délce zhruba 4 až 4,5 cm probíhajícím podkožím, velkým prsním a mezižeberními svaly přes pohrudnici do dutiny hrudní, kde bodný kanál končí, dále u něj došlo k proniknutí malého množství krve do dutiny hrudní a průniku vzduchu ze zevního prostředí do dutiny hrudní, kdy se jednalo o zranění bezprostředně ohrožující život poškozeného, kvůli kterému mu musela být poskytnuta akutní lékařská péče, a v době od 16. 10. 2013 do 22. 10. 2013 byl hospitalizován ve Fakultní nemocnici v Olomouci, přičemž v důsledku útoku obviněné bezprostředně hrozilo poranění životně důležitých orgánů, a to především srdce, které by mělo za následek smrt poškozeného, čehož si obviněná s ohledem na použitou zbraň, razanci útoku a tělesnou krajinu, vůči které bodnutí nože směřovalo, musela být vědoma, a pro případ, že takový následek způsobí, s tím byla srozuměna . Za to jí byl podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v délce deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále jí byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to zajištěného kuchyňského nože s tmavou rukojetí s délkou čepele 19 cm. V souladu s § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit škodu poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Ostrava - Vítkovice, Jeremenkova 11, IČ 47672234, částku ve výši 90.145,- Kč. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, jež Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 2. 2015 sp. zn. 1 To 6/2015 podle § 256 tr. ř. zamítl. Uvedené usnesení napadla obviněná prostřednictvím svého obhájce dovoláním s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod něj podřadila obecné námitky vůči hodnocení protiprávního jednání, konkrétně ohledně porušení právní povinnosti, zavinění a posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem. Dále proti jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení spočívajícímu v nesouladu mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. V odůvodnění dovolání se nejprve nachází teoretický úvod k subjektivní stránce trestného činu vraždy, a posléze se v něm konkrétně argumentuje tím, že soud prvního stupně spolehlivě nezjistil eventuální pohnutku obviněné. Motiv k vražednému útoku na poškozeného spatřoval pouze v hypotetické rovině, tedy ze způsobu útoku vedeného za použití nože do míst, kde se nacházejí životně důležité orgány, z čehož soud dovodil, že obviněná jednala se znalostí všech rozhodných skutečností, neboť si musela být vědoma povahy použité zbraně a toho, že bodnutí směřovalo vůči hrudníku poškozeného, tedy musela být srozuměna se způsobením smrtelného následku. Podle dovolatelky zjišťování pohnutky, ať je či není znakem skutkové podstaty daného trestného činu, je třeba věnovat stejnou pozornost jako zjišťování všech jiných rozhodných skutečností, neboť ji nestačí dovodit toliko z povahy činu. Soud prvního stupně přikládal zásadní význam zjištěným okolnostem objektivní povahy (způsob provedení činu, intenzita útoku a oblast, kam směřoval útok nožem k tělu poškozeného). Nejvyšší soud s poukazem na judikaturu Ústavního soudu (viz sp. zn. III. ÚS 681/2006 a IV. ÚS 433/02) opakovaně dospěl k závěru, že eventuální úmysl nelze automaticky presumovat jen na základě objektivně zjistitelných okolností útoku. Srozumění pachatele s usmrcením poškozeného lze dovozovat jen ve spojení okolností objektivních a zároveň okolností subjektivní povahy, tedy pohnutkou a osobními vlastnostmi pachatele. Zahrnuje-li představová složka úmyslu (přímého i nepřímého) vědomí rozhodných skutečností alespoň jako možných, pak jeho volní složka musí zahrnovat vůli vykonat je vlastním jednáním, tudíž i eventuální úmysl musí vždy obsahovat prvek vůle. Dovolatelka v této souvislosti konstatovala, že již před soudem prvního stupně poukazovala na identický případ bodnutí nožem vedený u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 116/2014, posouzený mírněji jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatelka má za to, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť napadené usnesení trpí deficitem předvídatelnosti rozhodování. Ústavní soud ve svém rozhodování zdůrazňuje postulát legitimního očekávání, podle něhož lze předpokládat, že jednotlivé případy budou posouzeny obdobně jako jiné srovnatelné případy, tedy nesmějí být pro účastníky překvapivé, pokud mají legitimní důvod očekávat určitý postup, a že k tzv. překvapivým rozhodnutím musí být přistupováno zvláštním způsobem (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4809/12 a I. ÚS 1312/11). Soudy rovněž nedodržely zákonnou podmínku, že závěr o naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty nemůže představovat argumentaci, která by se blížila konstatování údajné notoriky , nýbrž musí předestřít logické vysvětlení popisující konkrétní důkaz se závěry o naplnění konkrétní skutkové podstaty trestného činu. Nejvyšší soud může v dovolání přezkoumat skutková zjištění, za předpokladu, že skutková zjištění a právní závěry jsou v přímém rozporu s důkazní realitou tak, že zakládají pochybnost o dodržení práva na spravedlivý proces, což je podle názoru obviněné právě případ rozhodnutí nyní napadených obviněnou. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k v návaznosti na ustanovení § 265m tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zruší a obviněnou zprostí obžaloby. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné po rekapitulaci jejích dovolacích námitek konstatoval, že své výhrady ke skutkovým zjištěním, které mají být v přímém rozporu s důkazní realitou, zaměřila k provádění důkazů soudem prvního či druhého stupně, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, tedy uplatnila ryze námitky procesního charakteru, které ani blíže nepodepřela adresnými výhradami, z nichž by snad bylo možné usuzovat na existenci extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Státní zástupce tzv. extrémní nesoulad v posuzovaném případě neshledal. Obviněná již svůj řádný opravný prostředek zaměřila na tvrzení o nesprávném vyhodnocení provedených důkazů a nesprávném posouzení činu, kdy odvolací soud se touto otázkou podrobněji zabýval, přesvědčivě a přiléhavě ji vyložil. Hodnocení důkazů učiněné zejména na straně čtyři až pět odůvodnění rozsudku vyjadřuje vnitřní přesvědčení soudu založené na uvážení důkazů v jejich souhrnu i jednotlivostech. Deficit předvídatelnosti napadeného rozhodnutí spočívající v odlišné kvalifikaci obdobné trestné činnosti, a to mírnějšího posouzení činu Okresním soudem v Olomouci v trestní kauze vedené pod sp. zn. 5 T 116/2014 jako zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku obviněná nepodložila konkrétními skutkovými okolnostmi, které by bylo možné poměřit s nyní posuzovanou věcí, tedy zda jsou či nejsou skutkově totožné případy rozhodovány rozdílně. Zmiňované rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci (nikoli označené bezezbytku) ani není zařazeno v databázi judikátů běžně používaného právního informačního systému. Soudy obou stupňů podle státního zástupce přesvědčivě vyložily, proč bylo jednání obviněné Kamily Kalašové kvalifikováno jako pokus zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jako jiný trestný čin proti životu a zdraví. Nesprávné právní posouzení skutku obviněná vztáhla na otázku protiprávního jednání (neboli porušení právní povinnosti), zavinění a příčinné souvislosti, avšak dva z těchto okruhů nijak nerozvedla s tím, že konkrétními výhradami napadla pouze zavinění ve formě nepřímého (eventuálního) úmyslu s důrazem na význam pohnutky a osobních vlastností pachatele, které lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak státní zástupce je považuje za zjevně neopodstatněné. U pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku není pohnutka, tj. vnitřní podnět, který vedl k rozhodnutí spáchat trestný čin, znakem základní skutkové podstaty. Při zjišťování zavinění je namístě vycházet také z pohnutky, respektive motivu, jakým byl útok veden, stejně jako z okolností, za nichž k útoku pachatele došlo, co útoku předcházelo, jak byl útok proveden, jakého nástroje bylo použito, zda pachatel záměrně útočil proti takové části těla, kde jsou orgány důležité pro život, které jsou snadno zasažitelné, apod. (srov. např. rozhodnutí č. 19/1969 Sb. rozh. tr.). Tvrzení obviněné, že soud nezohlednil význam pohnutky v souvislosti s tím, zda jako pachatelka jednala v nepřímém (eventuálním) úmyslu zavraždit poškozeného státní zástupce považuje za nepřiléhavé. Pohnutkou jednání obviněné bylo odmítnutí požadavku ze strany poškozeného jít v noci hledat kabelku, kterou měla venku ztratit cestou z pohostinského zařízení, což u ní vyvolalo projev zlostné reakce a v afektivním stavu bodla poškozeného nožem, který byl umocněn předchozím dlouhodobě konfliktním partnerským soužitím mezi nimi. Soud prvního, resp. druhého stupně vycházel i z takové okolnosti. Na zavinění ve formě nepřímého úmyslu lze usuzovat rovněž z osobních vlastností obviněné jako pachatelky trestného činu, tj. sklony k silovému a agresivnímu sebeprosazení, bezprostřední uspokojování svých potřeb a k nezdrženlivému abusu alkoholu, respektive počínajícího návyku. V tomto směru lze odkázat na závěry znaleckého posudku z oborů psychiatrie a klinické psychologie zpracovaného k osobě obviněné, z nichž oba soudy nižších stupňů vycházely. Soudy rovněž zohlednily okolnosti činu objektivní povahy (směr útoku obviněné na srdeční krajinu poškozeného, kde je umístěno srdce jako životně důležitý orgán, druh vraždného nástroje, délku čepele a intenzita útoku), když pouze náhodou nedošlo k dokonání trestného činu vraždy. Právní kvalifikace činu byla náležitě posouzena za situace, kdy chybělo její doznání, prostřednictvím shora uvedených okolností objektivní povahy, jakož i subjektivní povahy (pohnutky, osobních vlastností) ve shodě s ustálenou právní praxí. Státní zástupce proto navrhl odmítnout dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [viz § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolání obviněné proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2015 sp. zn. 1 To 6/2015 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání splňující náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. obviněná podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. užitý obviněnou lze uplatnit za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Po seznámení se s obsahem ve věci vydaných rozhodnutí lze konstatovat, že obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku opakuje mj. i námitky, které již uplatnila v odvolání a s nimiž se oba soudy nižších stupňů patřičně vypořádaly již v předcházejícím řízení. Ve vztahu k námitce dovolatelky ohledně nedostatečného posouzení subjektivní stránky činu, kdy ji oba soudy podle obviněné dovodily toliko z objektivních okolností a nezabývaly se zjišťováním pohnutky, motivu a osobními vlastnostmi obviněné, lze z odůvodnění napadených rozhodnutí zjistit, že tyto se naopak důkladně zabývaly okolnostmi objektivní i subjektivní povahy, s jejichž posouzením se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje. Soud prvního stupně vyvrátil obhajobu obviněné, že se poškozený na nůž nabodl sám, když zohlednil v souladu se znaleckým posudkem výškový rozdíl obviněné a poškozeného, směr bodnořezného kanálu seshora dolů a polohy obviněné a jejích rukou v okamžiku bodnutí nožem, a zároveň vyloučil, že by se jednalo o obranu obviněné z důvodu předešlého napadání ze strany poškozeného. Na jejím těle po útoku na poškozeného nebyly nalezeny žádné stopy předchozího fyzického násilí ze strany poškozeného. Taktéž se vypořádal s příčetností obviněné a vyjádřil se k otázce možného zániku trestnosti pokusu ve smyslu § 21 odst. 3 tr. zákoníku. Nalézací soud uzavřel, že se obviněná dopustila ukončeného pokusu vraždy, neboť v nepřímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku způsobila poškozenému zranění bezprostředně ohrožující jeho život tak, že jej bodla do oblasti srdeční krajiny nožem o délce čepele 19 cm s délkou bodnořezného kanálu 4 až 4,5 cm. Soudní znalec konstatoval, že kdyby délka tohoto kanálu byla jen o centimetr delší, nepochybně by došlo k poranění osrdečníku a srdce, zpravidla vedoucímu ke smrti člověka. Nedošlo-li k takovému smrtelnému následku, stalo se tak jen dílem náhody, neboť jednání obviněné bylo způsobilé jej vyvolat a bezprostředně směřovalo ke vzniku smrti poškozeného. Nepřímý úmysl obviněné nalézací soud dále dovodil ze skutečnosti, že i běžný laik dobře ví, že se v srdeční oblasti nachází životně důležité orgány (zejména srdce a plíce, jejichž násilné poškození zpravidla vede ke smrti člověka), tedy obviněná útočila na jednu z nejrizikovějších partií lidského těla. Obviněná musela být s ohledem na použitý nástroj k útoku v podobě kuchyňského nože s délkou čepele 19 cm, způsob útoku bodnutí nožem drženého v pravé ruce podhmatem a horní končetinou ohnutou v lokti s maximálně střední intenzitou, tělesnou partii, na niž útok směřoval, srozuměna s tím, že může poškozeného usmrtit, přičemž k následku nedošlo vlivem náhody nezávislé na její vůli, kdy nebyla schopna posoudit a ovlivnit, zda nůž pronikne do těla poškozeného do hloubky například tří anebo pěti centimetrů a současně ovlivnit pohyb poškozeného, například jeho reflexivní záklon či uhnutí, což jsou rovněž okolnosti mající vliv na hloubku proniknutí nože do těla poškozeného. Motivem (pohnutkou) jednání obviněné byla podle nalézacího soudu odvetná reakce na odmítnutí jejího požadavku ze strany poškozeného, aby jí šel hledat kabelku, kterou ztratila při návratu z restauračního zařízení do domu rodičů poškozeného, v němž s poškozeným bydlela. Tedy malicherný důvod pro tak závažný útok, což svědčí o zlostné reakci obviněné korespondující se závěry znalců o jejích sklonech k silovému a agresivnímu sebeprosazení. K osobním vlastnostem obviněné soud v souladu s výpověďmi svědků a znaleckým posudkem shrnul, že obviněná má sklony k silovému agresivnímu sebeprosazení, byla charakterizována jako velmi problematická osoba, kdy se její agrese projevovala zejména po požití alkoholu, neboť se u ní projevuje nezdrženlivý abusus alkoholu, u něhož není vyloučen počínající návyk. Symptomy oběti domácího násilí (hájila se obavami z poškozeného a jeho předchozího napadání a permanentního fyzického násilí ze strany jejích předešlých partnerů) u ní nebyly zjištěny. Bylo prokázáno, že to byla právě obviněná, která poškozeného v průběhu jejich soužití fyzicky napadala, například jej pokousala v obličeji a způsobila mu jiná drobná poranění. Soud prvního stupně dostatečně zhodnotil i její chování po činu, kdy po bodnutí nožem bezprostředně nereagovala na sdělení poškozeného, že jej bodla, a ani přítomné svědkyni K., matce poškozeného nic k útoku neřekla a posléze vrátila nůž do příborníku. Poškozenému neposkytla první pomoc, ani ji nepřivolala a nezajímala se o jeho zdravotní stav. Nadto zastlala zakrvácené tričko poškozeného s prořízlou dírou na hrudníku pod peřinu. S těmito závěry soudu prvního stupně se ztotožnil i odvolací soud a doplnil, že se obviněná činu dopustila v afektu (emočně silné zlostné reakci) eskalovaného do vražedného útoku na poškozeného a po vyvrcholení agrese zakončené bodnutím nožem došlo k jeho opadnutí a obviněná svého jednání zanechala. Stíhanému činu přecházelo předchozí neurovnané soužití mezi obviněnou a poškozeným a zapříčinila jej momentální neshoda mezi těmito aktéry při řešení banálního konfliktu potencovaného požitým alkoholem a marihuanou. Nalézací soud rovněž podrobně zhodnotil, z jakých důvodu nelze kvalifikovat jednání obviněné jako těžké ublížení na zdraví ve smyslu § 145 odst. 1 tr. zákoníku, a to i v souvislosti s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 5 T 116/2014 týkající se podle obhajoby identického případu jako nyní posuzovaného. Nejvyšší soud proto bez dalšího odkazuje na patřičné pasáže rozsudku nalézacího soudu a konstatuje, že z tohoto důvodu nemohlo dojít k porušení práva obviněné na spravedlivý proces. Spravedlivost provedeného procesu nespočívá v tom, že soud ve věci rozhodne vždy ve prospěch obviněného. Ta je dána tím, že obviněnému jsou především zachována procesní práva včetně práva na obhajobu, což se v daném případě stalo. Soudy pak rozhodly na základě provedených a v souladu s trestním řádem vyhodnocených důkazů způsobem, který byl dostatečně pregnantně vyjádřen v jejich rozhodnutí. V tomto ohledu lze odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí, v němž provedené důkazy hodnotí jednotlivě i v jejich souhrnu, jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tomu pak odpovídá i právní kvalifikace užitá na prokázané jednání obviněné v podobě pokusu trestného činu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, s níž se zcela ztotožnil odvolací soud a nyní i soud dovolací, neboť z hmotně právního hlediska tato právní kvalifikace skutku námitkami uplatněnými v podaném dovolání rozhodně zpochybněna nebyla. Pokud dovolatelka dále uplatnila námitky napadající nesprávné hodnocení porušení právní povinnosti, příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem činu a rovněž vyslovila výhrady, které by snad měly naznačovat existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním učiněným soudy a provedenými důkazy, tak je třeba zdůraznit, že dovolatelka tyto výhrady ve skutečnosti nepodpořila žádnými konkrétními výtkami, jež by mohly být přezkoumány v dovolacím řízení. Na tomto místě a v této souvislosti je proto třeba uvést, že Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby za dovolatele domýšlel či dokonce dotvářel dovolací argumentaci. Pokud je dovolatelem v předmětném případě obviněná, tak je prostřednictvím svého obhájce (§ 265f odst. 1 tr. ř.) povinna konkrétně vymezit rozsah a důvody, jejichž prostřednictvím svým mimořádným opravným prostředkem dané rozhodnutí napadá. Pokud tak dovolatelka v předmětném případě neučinila, nelze k jejím obecně vysloveným výhradám přihlížet. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněné K. K., jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

http://kraken.slv.cz/6Ads62/2004

6Ads62/2004 è. j. 6 Ads 62/2004-57 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátì slo¾eném z pøedsedkynì JUDr. Milady Tomkové a soudcù JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní vìci ¾alobce: J. M . , zastoupen Mgr. Bohdanou Hejdukovou, advokátkou, se sídlem Praha 8, Køi¾íkova 16, proti ¾alované: Èeská správa sociálního zabezpeèení, se sídlem Praha 5, Køí¾ová 25, v øízení o kasaèní stí¾nosti ¾alobce proti rozsudku Mìstského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2004, è. j. 3 Cad 7/2004-17, III. Ustanovené zástupkyni, advokátce Mgr. Bohdanì Hejdukové, se sídlem Praha 8, Køi¾íkova 16, s e odmìna za zastupování u r è u j e èástkou 650 Kè; odmìna bude vyplacena do 60 dnù od právní moci tohoto rozsudku z úètu Nejvy¹¹ího správního soudu. ®alobce (dále jen stì¾ovatel ) napadá kasaèní stí¾ností shora oznaèený rozsudek Mìstského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho ¾aloba vùèi rozhodnutí ¾alované ze dne 26. 11. 2003, è. 540 811 1236; tímto rozhodnutím ¾alované byla zamítnuta stì¾ovatelova ¾ádost o plný invalidní dùchod pro nesplnìní podmínek ust. § 38 zákona è. 155/1995 Sb., o dùchodovém poji¹tìní, nebo» stì¾ovatel není plnì invalidní. Stì¾ovatel v kasaèní stí¾nosti poukazuje na svùj nepøíznivý zdravotní stav, který mu neumo¾òuje získat odpovídající zamìstnání, a proto je dlouhodobì v evidenci úøadu práce. V doplnìní kasaèní stí¾nosti namítá, ¾e v posudku lékaøe Praha 10 ze dne 10. 11. 2003 a v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních vìcí ÈR ze dne 17. 3. 2004 lékaøi nebrali nále¾itý zøetel na v¹echny jeho zdravotní potí¾e, nehodnotili zdravotní stav komplexnì a neprovedli úvahu o mo¾ném zvý¹ení procentního posouzení poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti, jak umo¾òuje ust. § 6 odst. 4 vyhlá¹ky è. 284/1995 Sb. v platném znìní, a pøesto ¾alovaná a posléze soud ze závìrù tìchto posudkù vycházeli. Domnívá se, ¾e by mìl být jeho zdravotní stav posouzen revizním posudkem kolektivního znalce-ústavu, co¾ soud I. stupnì neprovedl, a proto navrhuje doplnìní øízení tímto posudkem. Má za to, ¾e do¹lo k naplnìní dùvodù kasaèní stí¾nosti ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. b), d) zákona è. 150/2002 Sb. a navrhl, aby Nejvy¹¹í správní soud napadený rozsudek Mìstského soudu v Praze zru¹il a vìc vrátil tomuto soudu k doplnìní øízení a k novému projednání a rozhodnutí. ®alovaná je ve vyjádøení ke kasaèní stí¾nosti toho názoru, ¾e zdravotní stav stì¾ovatele byl dostateènì a objektivnì posouzen, proto je i rozhodnutí Mìstského soudu v Praze správné, a navrhla, aby kasaèní stí¾nost stì¾ovatele byla zamítnuta jako nedùvodná. Ze soudního spisu a spisu Pra¾ské správy sociálního zabezpeèení, lékaøské posudkové slu¾by pro Prahu 10, plynou pro vìc následující podstatná zji¹tìní. Stì¾ovatel je na základì rozhodnutí ¾alované ze dne 17. 5. 1993, è. 540 811 1236, podle ust. § 37 zákona è. 100/1988 Sb. v tehdy platném znìní po¾ivatelem èásteèného invalidního dùchodu od 4. 9. 1990. O plný invalidní dùchod v minulosti ¾ádal v roce 1999, pøedmìtem sporu je nyní jeho ¾ádost z roku 2003. Nejvy¹¹í správní soud dále zjistil, ¾e ¾alovaná dne 28. 6. 1999 zamítla ¾ádost o plný invalidní dùchod pro nesplnìní podmínek ust. § 38 zákona è. 155/1995 Sb., nebo» vycházela z posudku lékaøe Pra¾ské správy sociálního zabezpeèení v Praze 10 ze dne 15. 6. 1999, jím¾ byla stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti 60 %. Z posléze vypracovaných posudkù Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních vìcí Praha 2 ze dne 27. 10. 1999 a 25. 1. 2000 vyplývá míra poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti podle kapitoly XV, oddíl E, polo¾ka 4 písmeno b) pøílohy è. 2 k vyhlá¹ce è. 284/1995 Sb. v platném znìní ve vý¹i 40 %, pøitom pro zvý¹ení procentní hodnoty podle § 6 odst. 4 citované vyhlá¹ky komise neshledala posudkový dùvod. Z hlediska skutkového se u stì¾ovatele jednalo o bolestivý syndrom jako následek úrazu z roku 1987 s obèasnými projevy nervového a svalového drá¾dìní, nejednalo se v¹ak o trvalé silné projevy drá¾dìní nervù a svalù, nebyly pøítomny ani svalové atrofie, záva¾né parézy ani poruchy funkce svìraèù. Tvorba moèových kamenù v ledvinách nebyla posudkovì významná, stejnì tak lehce nadhranièní hodnoty hladiny glykémie a jaterních testù. V projednávané vìci jde v rozmezí ètyø let o druhou ¾ádost o pøiznání plného invalidního dùchodu; lékaø Pra¾ské správy sociálního zabezpeèení hodnotil sní¾ení schopnosti výdìleèné èinnosti u stì¾ovatele 50 %, pøièem¾ za urèující zdravotní posti¾ení pova¾oval stav po polytraumatu v roce 1987 se zlomeninou base lební, kompresní zlomeninou Th11 a po odlomení výbì¾ku L1 a L2, kdy¾ zji¹tìný dlouhodobì nepøíznivý zdravotní stav odpovídal zdravotnímu posti¾ení uvedenému v pøíloze è. 2 vyhlá¹ky è. 284/1995 Sb. v platném znìní, kapitole XV, oddíl 2, polo¾ka 1 písmeno c) 45 % a vzhledem k dal¹ímu zdravotnímu posti¾ení podle § 6 odst. 4 té¾e vyhlá¹ky zvý¹il hodnotu o 5 % na celkovou hodnotu 50 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních vìcí hodnotila míru poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti 40 %, pøitom dospìla k závìru, ¾e zdravotní stav odpovídá posti¾ení uvedenému v kapitole XV, oddíl F, polo¾ka 3 písmeno b) jen zcela hraniènì, nanejvý¹ dolní hranici uvedeného procentního rozmezí, ale s ohledem na pøítomnost dal¹ích chronických posti¾ení, zejména støednì tì¾ké sluchové poruchy èi støednì tì¾ké anxioznì-depresivní poruchy, stanovila støední hodnotu rozpìtí ve vý¹i 40 %. Mìstský soud v Praze ¾alobu proti rozhodnutí ¾alované zamítl, pøièem¾ své rozhodnutí opøel o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních vìcí ze dne 17. 3. 2004, podle nìho¾ v dùsledku dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu stì¾ovatele poklesla schopnost soustavné výdìleèné èinnosti pouze o 40 %, a proto ¾alobce není plnì invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona è. 155/1995 Sb. v platném znìní. Nejvy¹¹í správní soud pøezkoumal napadený rozsudek Mìstského soudu v Praze vázán rozsahem a dùvody kasaèní stí¾nosti (§ 109 odst. 2, 3 zákona è. 150/2002 Sb., soudní øád správní, dále jen s. ø. s. ). Stì¾ovatel uplatòuje dùvody definované soudním øádem správním v § 103 odst. 1 písm. b), d) s. ø. s., tj. dùvody spoèívající v tom, ¾e skutková podstata, z ní¾ správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu a vadu øízení pøed soudem spoèívající ve vadách zji¹tìní skutkového stavu vìci. Tyto dùvody spatøuje v tom, ¾e jak lékaø v Praze 10, tak i posudková komise, pota¾mo ¾alovaná a Mìstský soud v Praze nebrali nále¾itý zøetel na v¹echna zdravotní posti¾ení, zdravotní stav nehodnotili komplexnì a neuva¾ovali o mo¾ném zvý¹ení procentního posouzení poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti podle § 6 odst. 4 vyhlá¹ky è. 284/1995 Sb. v platném znìní (dále jen vyhlá¹ka ). Soudu pak navíc vytýká, ¾e nevy¾ádal posudek kolektivního znalce ústavu k posouzení otázky míry poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti. Nárok na plný invalidní dùchod podle § 38 zákona è. 155/1995 Sb., o dùchodovém poji¹tìní (dále jen zákona ), vzniká splnìním dvou podmínek: existencí plné invalidity a získáním potøebné doby poji¹tìní. Plná invalidita je definována v ust. § 39 zákona jako stav, kdy z dùvodu dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu poklesla schopnost soustavné výdìleèné èinnosti nejménì o 66 %. Podle § 39 odst. 2 zákona se pøi urèování poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti vychází ze zdravotního stavu dolo¾eného výsledky funkèních vy¹etøení a ze schopnosti poji¹tìnce vykonávat práce odpovídající zachovaným schopnostem s pøihlédnutím k výdìleèným èinnostem, které vykonával pøedtím, ne¾ k takovému poklesu do¹lo, a k dosa¾enému vzdìlání, zku¹enostem a znalostem; pøitom se bere v úvahu, zda jde o posti¾ení trvale ovlivòující schopnost výdìleèné èinnosti, pøihlí¾í se k adaptaci na zdravotní posti¾ení a ke schopnosti rekvalifikace. Zpùsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti stanoví vyhlá¹ka v § 6, podle nìho¾ se poklesem schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti rozumí schopnost vlastní prací dosáhnout výdìlek odpovídající tìlesným, smyslovým a du¹evním schopnostem poji¹tìnce. Procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti jsou stanoveny v pøíloze è. 2 vyhlá¹ky. Pøitom se urèí zdravotní posti¾ení, které je pøíèinou dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu. Je-li tìchto posti¾ení více, hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti se nesèítají, v tomto pøípadì se urèí, které posti¾ení je rozhodující pøíèinou nepøíznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti se stanoví podle tohoto zdravotního posti¾ení, a to i se zøetelem k záva¾nosti ostatních zdravotních posti¾ení (§ 6 odst. 3 citované vyhlá¹ky). Stì¾ejní podmínkou pro vznik nároku na plný invalidní dùchod je existence plné invalidity; nepøíznivý zdravotní stav hodnotí v øízení správním lékaøi okresních správ sociálního zabezpeèení, zde Pra¾ská správa sociálního zabezpeèení pro Prahu 10 (§ 8 zákona è. 582/1991 Sb., o organizaci a provádìní sociálního zabezpeèení) a jejich posudky se stávají podkladem pro vydání rozhodnutí ¾alovanou. V øízení soudním soud vychází z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních vìcí (dále jen PK MPSV ) v souladu s mo¾ností, kterou mu nabízí § 4 odst. 2 citovaného zákona. V posuzované vìci je tøeba z hlediska uplatnìných námitek posoudit, zda nebyla poru¹ena pravidla øízení správního a pøed soudem upravující zji¹tìní skutkového stavu vìci, tedy poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti a dále, zda dokazování provedené pøed krajským soudem respektovalo pravidla stanovená s. ø. s. Nejvy¹¹í správní soud konstatuje, ¾e obecná námitka stì¾ovatele týkající se jeho nezamìstnatelnosti pro nepøíznivý zdravotní stav a èetná zdravotní posti¾ení nemù¾e obstát, nebo» z hlediska rozhodovacích dùvodù ¾alovanou jde o námitku v dané vìci zcela irelevantní. Dal¹í výtka smìøující k úplnosti èi pøesvìdèivosti posudku, uplatnìná v doplnìní kasaèní stí¾nosti ustanovenou advokátkou a definovaná tak, ¾e posudková komise nebrala nále¾itý zøetel na v¹echny stì¾ovatelovy zdravotní potí¾e a nehodnotila jeho zdravotní stav komplexnì, nemù¾e rovnì¾ obstát. Posudku PK MPSV, jen¾ se stal podkladem pro rozhodnutí Mìstského soudu v Praze, nelze vytknout neúplnost ani nepøesvìdèivost. V kasaèní stí¾nosti, jak je patrno shora, navíc absentují konkrétní námitky ve vztahu k úplnosti posudku a jeho pøesvìdèivosti. Komise revidovala posouzení lékaøe Pra¾ské správy sociálního zabezpeèení zaøazením zdravotního posti¾ení pod správnou kapitolu vyhlá¹ky a i v míøe poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti, nebo» jeho hodnocení pova¾ovala za mylné a odbornì nesprávné a sama ve svém úsudku jasnì vyjádøila, ¾e z nìkolika chronických zdravotních posti¾ení je rozhodující pøíèinou dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu stì¾ovatele bolestivý syndrom páteøní jako následek úrazu z øíjna roku 1987 s projevy svalové disbalance bez pøítomnosti klinicky èi posudkovì významnìj¹ích projevù koøenové léze, bez známek tì¾ké poruchy dynamiky èi statiky páteøe a z hlediska funkèního uvedené posti¾ení podøadila kapitole XV, oddílu F, polo¾ka 3 písmeno b). Dle funkèního stavu vyplývajícího z nálezu ve zdravotní dokumentaci pak podle posudkové komise posti¾ení odpovídá jen zcela hraniènì dolní hranici uvedeného procentního rozmezí, tj. 30 %, ale s ohledem na pøítomnost dal¹ích chronických posti¾ení, zejména støednì tì¾kou sluchovou poruchu èi støednì tì¾kou anxioznì depresivní poruchu, stanovila komise støední hodnotu rozpìtí, tj. 40 % míru poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti. Z obsahu jinak podrobného posudku posudkové komise pak vyplývá, ¾e byla zhodnocena ve¹kerá dostupná lékaøská dokumentace obsahující lékaøská vy¹etøení se závìry nejen z doby pøed vydáním rozhodnutí ¾alované, ale i z období po jeho vydání. Pokud soud hodnotil uvedený posudek posudkové komise jako úplný a pøesvìdèivý, stanovící rozhodující zdravotní posti¾ení a ohodnocující ostatní èetná zdravotní posti¾ení, neshledává Nejvy¹¹í správní soud v tomto posouzení dùkazu pochybení. Nejvy¹¹í správní soud proto neshledal dùvodnou rovnì¾ námitku stì¾ovatele vytýkající posudkové komisi neprovedení úvahy o mo¾ném zvý¹ení procentního posouzení poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti, které umo¾òuje ust. § 6 odst. 4 vyhlá¹ky. Uvedené ustanovení umo¾òuje zvý¹it a¾ o 10 procentních bodù horní hranici míry poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti, pokud stì¾ejní pøíèina dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu zpùsobuje pokles schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti vìt¹í, ne¾ odpovídá horní hranici míry poklesu této schopnosti, popøípadì nastal-li pokles schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti v dùsledku pùsobení více pøíèin dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu. Posudková komise v posudku pøesvìdèivì zdùvodnila, ¾e zdravotní posti¾ení odpovídá kapitole XV, oddíl F, polo¾ka 3 písmeno b), podle ní¾ lze míru poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti stanovit v rozmezí od 30 % do 50 %. Podle hodnocení komise v daném pøípadì odpovídá stì¾ejní zdravotní posti¾ení dolní hranici uvedeného procentního rozmezí, tj. 30 % a navý¹ení o pøípustných 10 % provedla s ohledem na dal¹í chronická posti¾ení stì¾ovatele. Z uvedeného vyplývá, ¾e posudková komise ust. § 6 odst. 4 vyhlá¹ky v posuzované vìci aplikovala v rámci procentního rozmezí. Koneènì neobstojí ani námitka stì¾ovatele, ¾e Mìstský soud v Praze neprovedl dùkaz vy¾ádáním revizního posudku kolektivního znalce. K ní Nejvy¹¹í správní soud uvádí, ¾e pokud posudek PK MPSV po jeho zhodnocení soudem spolu s ostatními dùkazy nevzbuzuje pochybnosti v otázce jeho úplnosti a pøesvìdèivosti, není odùvodnìn po¾adavek na doplnìní dokazování ustanovením znalce. Úplnost posudku se obvykle shledává v tom, ¾e se komise vypoøádala s tìmi skuteènostmi, je¾ namítá stì¾ovatel v ¾alobì, pøesvìdèivost pak v nále¾itém odùvodnìní závìru tak, aby byl pøesvìdèivý pro soud, jen¾ nemá a nemù¾e mít odborné lékaøské znalosti, na nich¾ posouzení invalidity závisí. Ust. § 52 s. ø. s. umo¾òuje zji¹tìní skuteèného stavu vìci provádìním jiných dùkazù ne¾ posudkem PK MPSV; pokud ov¹em posudek splòuje po¾adavek úplnosti a pøesvìdèivosti, bývá dùkazem stì¾ejním. S ohledem na shora uvedené závìry Nejvy¹¹í správní soud neshledal naplnìní ¾ádného z uplatnìných dùvodù kasaèní stí¾nosti, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku (§ 110 odst. 1 s. ø. s.). O nákladech øízení bylo rozhodnuto za pou¾ití § 60 odst. 1, 2 ve vztahu k § 120 s. ø. s. Stì¾ovatel v øízení nemìl úspìch, proto mu právo na náhradu nákladù øízení nevzniklo, ¾alovaná takové právo nemá v dùsledku zákonné úpravy. Stì¾ovateli byla v øízení o kasaèní stí¾nosti ustanovena zástupcem advokátka, je¾ provedla v tomto øízení dva úkony, a to pøevzetí zastoupení a doplnìní kasaèní stí¾nosti; podle vyhlá¹ky è. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) nále¾í advokátu odmìna ve vìcech dùchodového poji¹tìní pøi tarifní hodnotì 500 Kè (§ 9 odst. 2 citované vyhlá¹ky) za dva úkony (§ 7 citované vyhlá¹ky) v èástce 500 Kè, tomu odpovídá pau¹ální náhrada hotových výdajù (§ 13 citované vyhlá¹ky) ve vý¹i 150 Kè, celkem tedy 650 Kè. Odmìna bude vyplacena ve lhùtì stanovené ve výroku III. tohoto rozsudku.

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebPrint/14DE5DAD23FF3854C125819F0046A3E8?openDocument

Judikát 5 Tdo 1106/2016 Právní věta: II. Ustanovení § 256 tr. zákoníku o trestném činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě není normou s blanketní, ani s odkazovací skutkovou podstatou, neboť se nedovolává ani obecně, ani konkrétně mimotrestního předpisu, který by bylo třeba užít nebo jehož porušením je podmíněna trestní odpovědnost. Tento trestný čin lze spáchat i v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky malého rozsahu, u níž se nemusí konat zadávací řízení podle zákona o veřejných zakázkách. II. Ustanovení § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obsahuje alternativně více znaků vyjadřujících zvláštní postavení pachatele, které podmiňují použití vyšší trestní sazby a spočívají v tom, že pachatel spáchá čin uvedený v § 256 odst. 1 tr. zákoníku jako člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, licitátor nebo jako člen organizované skupiny. I když zde není výslovně uveden „zadavatel veřejné zakázky“, lze ho považovat za speciální případ „vyhlašovatele veřejné soutěže“. Je-li vyhlašovatelem veřejné soutěže právnická osoba (např. územní samosprávný celek), uplatní se institut tzv. jednání za jiného ve smyslu § 114 odst. 2 tr. zákoníku, tedy postačí, že takové postavení má tato právnická osoba, jejímž jménem pachatel jedná. III. Trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku je tzv. nepravým zvláštním deliktem ve smyslu třídění trestných činů podle osoby pachatele. Jde totiž o takový delikt, u něhož trestní zákoník stanoví zvláštní vlastnost, postavení či způsobilost pachatele v ustanovení § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pouze jako tzv. okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, tedy okolnost zvlášť přitěžující, ovšem základní skutkovou podstatu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku může naplnit kdokoliv. U nepravých zvláštních deliktů je spolupachatelství přípustné, přičemž přísněji bude postižen pouze ten ze spolupachatelů, který naplnil uvedenou okolnost zvlášť přitěžující a u něhož je dána příslušná zvláštní vlastnost, postavení či způsobilost, takže je konkrétním či speciálním subjektem ve smyslu § 114 tr. zákoníku. Přísnější trestní postih podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se uplatní jen u toho ze spolupachatelů, který byl např. vyhlašovatelem veřejné soutěže. To ovšem nevylučuje, aby i další pachatel, který není vyhlašovatelem veřejné soutěže, mohl jako spolupachatel zjednat (spolu s ostatními pachateli) výhodu při zadání veřejné zakázky. Zákon v ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku nevyžaduje žádné zvláštní postavení, vlastnost či způsobilost pachatele, tudíž se tohoto trestného činu jako spolupachatel může dopustit i tzv. extraneus, který není zadavatelem veřejné zakázky či vyhlašovatelem veřejné soutěže, resp. žádným jiným způsobem (např. jako člen hodnotící komise) se nepodílí na výběru uchazeče o veřejnou zakázku či soutěžitele, ani na následném zadání veřejné zakázky. Proto i zjednání výhody v součinnosti se zadavatelem veřejné zakázky je třeba považovat za spolupachatelství (§ 23 tr. zákoníku) na daném trestném činu, neboť takový spolupachatel svým jednáním přímo naplňuje znaky uvedeného trestného činu. Datum rozhodnutí: 03/29/2017 Spisová značka: 5 Tdo 1106/2016 ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.1106.2016.1 Dotčené předpisy: § 256 odst. 1 tr. zákoníku § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 114 tr. zákoníku Publikováno ve sbírce pod číslem: 1 / 2019 III. ÚS 3187/17 JUDr. Radovan Suchánek 5 Tdo 1106/2016-99 Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2017 o dovoláních obviněných P. K., Ing. R. W., P. B., M. Ch., Ing. D. K., a V. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 9 To 161/2015, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 140/2013, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. B. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání obviněného V. B. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných P. K., Ing. R. W., M. Ch. a Ing. D. K. odmítají. 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 10 T 140/2013, byl obviněný P. K. uznán vinným pod body I., II., III. a IV. výroku o vině přečinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“). Za to mu byl uložen podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. Dále byl obviněnému uložen podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy celkem ve výši 1 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárním orgánu právnické osoby na dobu 5 let. 2. Obviněná Ing. R. W. byla uznána vinnou pod bodem II. výroku o vině uvedeného rozsudku zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tento zločin jí byl uložen podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. 3. Obviněný Ing. D. K. byl uznán vinným pod body I., III. a IV. výroku o vině téhož rozsudku zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který mu byl uložen podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu vedoucí funkce ve státní organizaci nebo v příspěvkové organizaci státu na dobu 4 roků. 4. Obvinění M. Ch. a P. B. byli pod bodem I. a obviněný V. B. byl pod bodem IV. výroku o vině uvedeného rozsudku shodně uznáni vinnými pomocí k přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jim byly shodně uloženy podle § 256 odst. 1, § 67 odst. 1, 3 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžité tresty, a to každému ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem ve výši 100 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku jim byly stanoveny náhradní tresty odnětí svobody každému v trvání 5 měsíců pro případ, že by peněžité tresty nebyly ve stanovené lhůtě vykonány. 5. Týmž rozsudkem soudu prvního stupně byla pod body I. a II. výroku o vině uznána vinnou pomocí k přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1 tr. zákoníku také obviněná M. J., u níž soud prvního stupně podle § 46 odst. 1 tr. zákoníku upustil od potrestání. 6. Jednání obviněných pod bodem I. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně spočívalo v tom (zjednodušeně uvedeno), že se obvinění Ing. D. K. a P. K. za pomoci obviněných M. J., M. Ch. a P. B. dopustili v průběhu listopadu a prosince 2012 v B. manipulace při zadávání veřejné zakázky na stavební práce (úpravu šaten) pro Biofyzikální ústav Akademie věd České republiky, v. v. i. (dále ve zkratce jen „BFU“), za který jednal obviněný Ing. D. K., čímž došlo ke zvýhodnění obchodní společnosti Trenon, s. r. o., IČ: 26893258, se sídlem Rosice, Brněnská č. 1027, (dále jen „obchodní společnost Trenon“), jejímž jednatelem byl obviněný P. K. Při zadání této veřejné zakázky byly osloveny obchodní společnosti Trenon, UNIVERS, s. r. o., IČ: 49976699, se sídlem Zastávka, Tř. 1. máje č. 87 (dále jen „obchodní společnost UNIVERS“), jejíž jednatelkou byla obviněná M. J., a BP-IZOL, s. r. o., IČ: 27670538, se sídlem Brno-Kohoutovice, Pavlovská č. 517/21 (dále jen „obchodní společnost BP-IZOL), jejímiž jednateli byli obvinění M. Ch. a P. B. Posledně dvě uvedené obchodní společnosti připravili ve spolupráci s obviněným P. K. nabídky na stavební práce tak, aby umožnili obchodní společnosti Trenon získat veřejnou zakázku a uzavřít smlouvu o dílo s cenou díla ve výši 960 269 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále ve zkratce „DPH“). 7. Skutku popsaného pod bodem II. výroku o vině uvedeného rozsudku se dopustili obvinění P. K. s Ing. R. W. za spolupráce obviněné M. J. a dalších osob tím, že v průběhu měsíců ledna až března 2013 v B. zmanipulovali zadání veřejné zakázky na stavební práce prováděné v budově v O. ul., B. – S. L. Obviněná Ing. R. W. jako investiční referentka Odboru všeobecného Úřadu městské části (dále ve zkratce „ÚMČ“) Brno – Starý Lískovec po domluvě s obviněným P. K. oslovila s cenovou poptávkou obchodní společnost KP stavby, s. r. o., IČ: 25594516, se sídlem Rosice, Brněnská č. 1027 (dále jen „obchodní společnost KP stavby“), jejímž jednatelem byl obviněný P. K., a obchodní společnosti určené tímto obviněným, a to obchodní společnost UNIVERS, jejíž jednatelkou byla M. J., dále obchodní společnost L. plus, s. r. o., se sídlem B. – S. L., L. (dále jen „obchodní společnost L. plus“), jejímž jednatelem byl J. L., obchodní společnost MAMUT-THERM, s. r. o., IČ: 26885263, se sídlem Brno, Slaměníkova č. 23, jejímž jednatelem byl J. B., a obchodní společnost ATELIER BDŠ, s. r. o. (nyní v likvidaci), IČ: 26932644, se sídlem Jihlava, Žižkova č. 1697/17, jejímž jednatelem byl Ing. A. D. Uvedení jednatelé ve spolupráci s obviněným P. K. připravili cenové nabídky tak, aby umožnili obchodní společnosti KP Stavby ovládané obviněným P. K. získat veřejnou zakázku. Následně po oficiálním otevření doručených cenových nabídek obviněná Ing. R. W. sdělila obviněnému P. K. nejnižší podanou nabídkovou cenu a umožnila mu přepracovat a vyměnit jeho již dříve podanou cenovou nabídku tak, aby tato nová přepracovaná cenová nabídka měla nejnižší nabídkovou cenu a společnost KP stavby vyhrála celé výběrové řízení a byla s ní uzavřena smlouva o dílo s cenou díla ve výši 2 373 213 Kč bez DPH. 8. Pod bodem III. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně byl obviněný Ing. D. K. uznán vinným tím, že jako zástupce BFU v přesně nezjištěnou dobu, nejpozději však dne 23. 4. 2013, předal v B. obviněnému P. K. technické výkresy a další doklady tvořící dokumentaci pro výběrové řízení týkající se zadání veřejné zakázky na stavební práce na novém zvěřinci se zázemím, a to ještě před tím, než bylo výběrové řízení oficiálně uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek. Obviněný P. K. následně oslovil své dodavatele a činil další úkony směřující k tomu, aby využil časové výhody vůči ostatním dodavatelům. 9. Skutek obsažený pod bodem IV. výroku o vině v uvedeném rozsudku spočíval v tom, že v době od 20. 2. 2013 do 1. 3. 2013 v B. při zadávání veřejné zakázky na stavební práce na opravě místnosti v přízemí hlavní budovy BFU obviněný Ing. D. K. jako zástupce BFU po předchozí domluvě s obviněným P. K. oslovil s cenovou poptávkou obchodní společnost Trenon a další dvě stavební společnosti, které mu určil obviněný P. K., a to obchodní společnost L. plus, jejímž jednatelem byl J. L., a podnikatele – fyzickou osobu V. B., podnikajícího pod firmou V. B. – B. Poté J. L. a obviněný V. B. po domluvě s obviněným P. K. připravili cenové nabídky tak, aby se jako nejvýhodnější jevila nabídka obchodní společnosti Trenon, a umožnili jí tak získat veřejnou zakázku. Obviněný Ing. D. K. koordinoval celý průběh zadávání veřejné zakázky na základě průběžné domluvy s obviněným P. K. Obchodní společnost Trenon pak získala uvedenou veřejnou zakázku a byla s ní uzavřena smlouva o dílo s cenou díla ve výši 293 932 Kč včetně DPH. 10. Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění P. K., Ing. R. W., P. B., M. Ch., Ing. D. K. a V. B. odvolání, a to proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 9 To 161/2015, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná. 11. Citované usnesení Krajského soudu v Brně napadli obvinění P. K., Ing. R. W., P. B., M. Ch., Ing. D. K. a V. B. dovoláními podanými prostřednictvím svých obhájců. a) Dovolání obviněného P. K. 12. Obviněný P. K. podal dovolání s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž namítl nesprávné právní posouzení skutku a tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Na to obviněný upozorňoval již v rámci podaného odvolání, avšak odvolací soud na námitky proti rozsudku soudu prvního stupně nijak nereagoval. 13. Podle názoru obviněného je jeho trestní stíhání od počátku založeno na nesprávném výkladu skutkové podstaty přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, protože orgány činné v trestním řízení především vycházely z chybného výkladu pojmu „veřejná zakázka“, který je třeba interpretovat v intencích tehdy účinného zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „ZVZ“ nebo „zákon o veřejných zakázkách“, nebude-li výslovně uvedeno jinak). Podle § 18 odst. 5 ZVZ nebyl zadavatel povinen zadávat veřejné zakázky malého rozsahu podle uvedeného zákona, ale byl pouze povinen dodržet zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Proto u veřejných zakázek malého rozsahu, o které šlo v případech uvedených pod body I., II. a IV. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, nelze podle obviněného hovořit o zadání veřejné zakázky „v právním smyslu slova“. Nebyl zde tedy naplněn znak skutkové podstaty zmíněného přečinu vyjádřený formulací „v souvislosti se zadáním veřejné zakázky“, protože zadáním veřejné zakázky se rozumí postup uskutečněný pouze v zadávacím řízení, o nějž v daných případech nešlo, ale není jím organizování jakéhokoliv výběrového řízení, jehož předmětem je veřejná zakázka. Na tyto veřejné zakázky se neužijí ustanovení o zadání veřejné zakázky v jedné ze šesti vypočtených forem v zákoně o veřejných zakázkách (otevřené řízení, užší řízení, jednací řízení s uveřejněním, jednací řízení bez uveřejnění, soutěžní dialog, zjednodušené podlimitní řízení). V dané souvislosti obviněný také vytkl soudu prvního stupně, že zaměňoval pojem „veřejná zakázka“ s pojmem „veřejná soutěž“. Obviněný nezpochybňoval, že šlo o veřejné zakázky, nešlo ovšem o jejich zadávání ve smyslu zákona o veřejných zakázkách, takže otázka dodržení ustanovení § 6 ZVZ nemá podle jeho názoru význam pro posouzení věci. Obviněný podpořil své úvahy i odkazem na výklad Ministerstva vnitra a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, do jehož pravomoci podle § 112 odst. 1 ZVZ nespadá kontrola postupu zadavatele v případě veřejných zakázek malého rozsahu, neboť nejde o „zadání“ veřejné zakázky ve smyslu § 17 písm. k) ZVZ. V uvedeném ohledu proto obviněný označil rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný, přičemž nápravu v tomto směru nezjednal ani soud druhého stupně. 14. Obviněný dále namítl, že pachatelem přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku může být pouze osoba, která má určité povinnosti v zadávacím řízení týkajícím se veřejné zakázky. Obviněný P. K. však neměl žádné povinnosti v souvislosti se zadáním veřejných zakázek, proto je ani nemohl porušit, a nemohl se tak dopustit uvedeného trestného činu ani nemohl zjednat (uváděno sjednat) některému dodavateli přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů. Nebylo uvedeno ani to, v čem měly tvrzené manipulace a pletichy provedené obviněným spočívat. I v tom obviněný spatřoval nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, kterou odvolací soud nenapravil. 15. Pokud jde o skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem III., obviněný popřel, že by se tohoto skutku dopustil. Navíc podle jeho přesvědčení nejde o dokonaný trestný čin, mohlo by jít nanejvýš o přípravu, která ovšem není v daném případě trestná. Jak dále obviněný zdůraznil, rozhodnutí soudů nižších stupňů trpí vadami, neboť nejsou řádně odůvodněna a odvolací soud v tomto směru též nesplnil svou přezkumnou funkci. Obviněný popřel, že by měl skutečný záměr účastnit se této zakázky jako dodavatel a nezúčastnila se jí ani žádná z jím ovládaných obchodních společností. 16. Podle názoru obviněného z provedených důkazů nevyplývá jednoznačně jeho vina, přičemž výroková část rozsudku soudu prvního stupně obsahuje neprokázané skutečnosti a obviněný v tom s odkazem na judikaturu Ústavního soudu spatřuje zásah do svého práva na spravedlivý proces. Obviněný shledal výpověď svědkyně M. J. nevěrohodnou a další důkazní prostředky, které měly prokazovat jeho vinu, považuje za nezákonné. Týká se to záznamů telekomunikačního provozu pro vady připojeného protokolu, které obviněný podrobně rozvedl, a pro chybějící důvody k nařízení odposlechů, a proto k nim podle obviněného nelze přihlížet. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů nerespektování ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, čímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces a zásada presumpce neviny. 17. V další části svého dovolání s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu obviněný vytkl nepřiměřenost uloženého peněžitého trestu, protože soudy nižších stupňů nezjistily jeho osobní a majetkové poměry a nezkoumaly dobytnost trestu. Z rozsudku soudu prvního stupně vůbec nevyplývá, proč v jeho případě činí výše jedné denní sazby 2 000 Kč, zatímco u dalších obviněných pouze 500 Kč. Obviněný není v situaci, kdy by byl schopen zaplatit peněžitý trest. Obviněný současně požádal o odklad výkonu rozsudku soudu prvního stupně, a to v části týkající se uloženého peněžitého trestu. 18. Ze všech shora uvedených důvodů obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně a aby sám ve věci rozhodl a podle § 226 písm. b) tr. řádu ho zprostil obžaloby. b) Dovolání obviněné Ing. R. W. 19. Obviněná Ing. R. W. podala dovolání s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a namítla nesprávné právní posouzení skutku, neboť podle jejího názoru nebylo jednoznačně prokázáno, že naplnila objektivní a subjektivní stránku skutkové podstaty přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku. Nebylo totiž vůbec prokázáno jakékoliv jednání, které by nasvědčovalo tomu, že se podílela na spáchání tohoto přečinu, neboť k tomu nebyly provedeny zásadní důkazy. Její vina byla vyvozena pouze na základě nepřímých důkazů, a to dvou záznamů telekomunikačního provozu. Podle obviněné soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a zcela pominuly důkazy svědčící v její prospěch, přičemž vždy postupovala v souladu se zákonem. Obviněná shledala i porušení zásady materiální pravdy zakotvené v § 2 odst. 5 tr. řádu a principu in dubio pro reo. 20. Jak dále obviněná zdůraznila, jako investiční referentka nebyla zadavatelem veřejné zakázky ve smyslu zákona o veřejných zakázkách, neboť nebyla „vedoucí“ ani členkou Rady Městské části Brno – Starý Lískovec, ale zadavatelem mohl být pouze územní samosprávný celek ve smyslu § 2 odst. 2 ZVZ, přičemž tuto funkci plnila rada uvedené městské části. Závěrem obviněná uvedla, že se odvolací soud nevypořádal „s námitkou analogie v trestním řízení“, kterou uplatnila již ve svém odvolání. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně. c) Dovolání obviněného P. B. 21. Obviněný P. B. opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Namítl v něm nesprávné právní posouzení skutku a nesprávné hodnocení důkazů. Podle názoru obviněného žádný z provedených důkazů nesvědčí o jeho vině a o tom, že se měl domlouvat se spoluobviněným P. K. nebo jiným spoluobviněným ohledně předmětné zakázky, nebyl si ani vědom skutečnosti, že by zakázku zpracoval sám spoluobviněný P. K. Obviněný zpochybnil zejména výpověď svědkyně M. J., neboť její výpověď neprokazuje jeho vinu. Dále soustředil své výhrady vůči záznamům telekomunikačního provozu mezi ním a obviněným P. K., přičemž u některých odposlechů namítl neprovedení důkazu, kterým by bylo ověřeno, zda to byl tento obviněný, kdo hovořil s obviněným P. K. Soudy nižších stupňů ani nekonkretizovaly pořízené záznamy telekomunikačního provozu, které by jej měly usvědčovat. Odvolací soud navíc neprovedl ani důkazy navržené obviněným, a to zejména listinné důkazy prokazující intenzivní spolupráci mezi obchodními společnostmi BP-IZOL a KP stavby, ani opětovný výslech jeho a obviněného P. K. Odvolací soud se nezabýval navrženými důkazy, čímž došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Podle názoru obviněného jsou skutková zjištění soudu prvního stupně v tzv. extrémním rozporu s provedenými důkazy, takže byl nesprávně posouzen skutek, kterým byl obviněný uznán vinným, a odvolací soud plně nedostál své přezkumné činnosti, když nenapravil zásadní pochybení soudu prvního stupně. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby jej v plném rozsahu zprostil viny, popřípadě aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. d) Dovolání obviněného M. Ch. 22. Obviněný M. Ch. poukázal ve svém dovolání na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný namítl nesprávné právní posouzení skutku a nesprávné hodnocení důkazů, přičemž podle jeho názoru žádný z provedených důkazů nesvědčí o jeho vině, a v tomto směru zpochybnil výpověď svědkyně M. J., která neprokazovala jeho vinu. Skutkové závěry soudu prvního stupně jsou podle obviněného v tzv. extrémním rozporu s provedenými důkazy a nebyl respektován princip in dubio pro reo. Výrok rozsudku soudu prvního stupně o vině obviněného byl podle něj založen na jediném záznamu telekomunikačního provozu, k němuž došlo dlouho poté, co měl podle obžaloby spáchat trestný čin, který je mu kladen za vinu. Dále obviněný vznesl výhrady k právnímu posouzení skutku zjištěnému soudem prvního stupně a odkázal při tom na relevantní pasáže jím podaného odvolání. Obviněný považuje za neprokázané, že by se účastnil na přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, protože nešlo o veřejnou soutěž, ale o zakázku malého rozsahu (o „zadání zakázky podle volného výběru“), takže žádný uchazeč o tuto zakázku nemohl zjednat (uváděno sjednat) výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů a obviněný ani reálně nemohl umožnit či usnadnit spáchání uvedeného přečinu. Nadto ke spáchání tohoto přečinu nemohlo dojít ani proto, že zvítězila nejvýhodnější nabídka, ostatní dodavatelé nemohli pociťovat, že přidělení zakázky bylo na jejich úkor. Jak dále obviněný zdůraznil, nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty daného přečinu, proto nepřichází v úvahu ani účastenství na něm vzhledem k zásadě akcesority účastenství. Obviněný z těchto důvodů závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám rozhodl tak, že obviněný se podle § 226 písm. a) tr. řádu zprošťuje obžaloby. e) Dovolání obviněného Ing. D. K. 23. Obviněný Ing. D. K. podal dovolání z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pro nesprávné právní posouzení skutku. Podle jeho názoru soudy nižších stupňů chybně právně posoudily pohnutku jako obligatorní znak skutkové podstaty přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku. Není totiž zřejmé a nebyla k tomu učiněna potřebná skutková zjištění, zda jednání obviněného bylo vedeno snahou opatřit obviněnému P. K. prospěch, a to prospěch majetkový, vyjádřený penězi (nemajetkový prospěch by nestačil pro naplnění skutkové podstaty podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku). Dokazování k této otázce nebylo vedeno, dokonce sám soud prvního stupně konstatoval, že u obviněného neshledal motiv vyjádřitelný penězi, pouze šlo o ulehčení a zjednodušení své vlastní práce. Podle obviněného nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty uvedeného trestného činu, pro který byl odsouzen, a provedené důkazy nesvědčí o jeho vině. Z rozsudku soudu prvního stupně není ani zjistitelné, které konkrétní ustanovení zákona o veřejných zakázkách měl obviněný porušit. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám obviněného zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. f) Dovolání obviněného V. B. 24. Obviněný V. B. podal dovolání s poukazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu. Namítl v něm nesprávné právní posouzení skutku a uložení nepřípustného druhu trestu. Předně vytkl soudu prvního stupně, že obviněnému uložil peněžitý trest, aniž by zkoumal jeho osobu a poměry. Obviněný považuje rozsudek v tomto směru za nepřezkoumatelný, neboť neobsahuje odůvodnění uvedených okolností a odvolací soud nijak nenapravil tato pochybení. Obviněný dále vytkl nezákonnost záznamů telekomunikačního provozu, přičemž odkázal na námitky dalších obviněných vznášené před soudy nižších stupňů. Zejména zde shledal vady připojeného protokolu (chybějící údaje o výčtu jednotlivých hovorů, jejich rozčlenění na „zájmové“ a ostatní, o místě a způsobu uložení zbývajících hovorů) a neexistující důvody pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně podle obviněného chybí odkaz na konkrétní ustanovení zákona o veřejných zakázkách, která měli obvinění porušit, přičemž poukaz na ustanovení § 18 ZVZ v odůvodnění rozsudku jednak nemůže zhojit takovou vadu, jednak jej obviněný považuje za zcela nedostačující. Jak dále obviněný zdůraznil, rozhodnutí soudů nižších stupňů trpí i dalšími vadami, protože v nich není řádné odůvodnění, čímž mělo dojít k porušení základních práv a svobod obviněného, zejména jeho práva na spravedlivý proces a na obhajobu. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám rozhodl rozsudkem. 25. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k podaným dovoláním obviněných P. K., Ing. R. W., P. B., M. Ch., Ing. D. K. a V. B. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. K jednotlivým dovoláním uvedl státní zástupce následující. 26. Pokud jde o dovolání obviněného P. K., státní zástupce považuje za nerozhodný jeho názor, podle něhož nemohl jednat v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, neboť podle § 18 odst. 5 ZVZ není zadavatel povinen zadávat podle tohoto zákona veřejné zakázky malého rozsahu, ale postačí, pokud dodrží zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace uvedené v § 6 ZVZ. Tvrzení obviněného, že trestnost jeho jednání je třeba dovodit z konkrétních ustanovení zákona o veřejných zakázkách, shledává státní zástupce v rozporu s názorem, který vyslovil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 5 Tdo 572/2009, k výkladu obdobného trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, v tehdy účinném znění (dále ve zkratce jen „tr. zák.“), jehož skutková podstata je v zásadě totožná se skutkovou podstatou přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle nyní platného ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku. Státní zástupce souhlasí s obviněným P. K., pokud jde o pojmy „veřejná zakázka“ a „veřejná soutěž“, které nejsou synonyma, avšak nesouhlasí s tím, že by soud nemohl užívat pro soutěž o veřejnou zakázku také pojmu „veřejná soutěž“. Veřejná zakázka je jen zvláštním typem veřejné soutěže, v níž vystupuje veřejný, dotovaný nebo sektorový zadavatel podle § 2 odst. 1 ZVZ. I veřejná zakázka je totiž veřejnou soutěží, která je podle shora citovaného judikátu charakterizována dvěma základními předpoklady, jimiž jsou veřejné vyhlášení a účast neomezeného okruhu subjektů. Podstatné je jen to, zda k jednání obviněného došlo v souvislosti s veřejnou soutěží charakterizovanou výše zmíněným způsobem, která v tomto případě probíhala a týkala se veřejné zakázky, byť mimo zadávací řízení podle zákona o veřejných zakázkách. Argumentaci obviněného v jeho dovolání, že také podle komentáře k trestnímu zákoníku je nutným znakem veřejné soutěže zadávací řízení, nelze přijmout, neboť obviněný poukazuje na první vydání komentáře z roku 2010, které neobsahovalo citovaný judikát. Podle státního zástupce se s touto námitkou vypořádal již odvolací soud na str. 19 a 20 svého usnesení, když shledal, že podstata jednání obviněných se týkala veřejné zakázky. Nelze považovat za důvodné ani další tvrzení obviněného v jeho dovolání, aby trestnost jednání uvedeného ve skutkové podstatě podle § 256 tr. zákoníku byla dovozována ze zákona o veřejných zakázkách. Proto právní posouzení skutku bylo správné a v této části je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. 27. Státní zástupce tedy nesouhlasí ani s argumentací obviněného P. K., pokud požaduje, aby trestnost posuzovaného jednání byla dovozována ze zákona o veřejných zakázkách. Totéž platí o jeho tvrzení, podle něhož nemohlo dojít k dokonání jednání pod bodem III. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, protože soutěžitel si zde skutečně zjednal časovou výhodu před ostatními tím, že dříve než oni obdržel dokumentaci pro výběrové řízení. Námitky spočívající v tzv. extrémním rozporu mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními, v údajné nevěrohodnosti svědkyně M. J. a v alternativním skutkovém zjištění podle názoru státního zástupce nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani pod jiný dovolací důvod. Státní zástupce přisvědčil závěrům soudů nižších stupňů, na které odkázal, a to ohledně vytýkané nezákonnosti důkazů v podobě záznamů telekomunikačního provozu pro údajné vady připojeného protokolu a chybějící důvody k jejich nařízení. Soudy nižších stupňů se s těmito ryze procesními námitkami neodpovídajícími uplatněnému dovolacímu důvodu náležitým způsobem vypořádaly. 28. Pokud jde o tvrzenou nepřiměřenost trestu uloženého obviněnému P. K., podle státního zástupce pochybení soudu spočívající v uložení nesprávného druhu trestu či jeho výměry, resp. v jeho nepřiměřené přísnosti, nelze namítat prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ani poukaz na „nedobytnost“ peněžitého trestu není možné podřadit pod tento dovolací důvod, taková argumentace by snad mohla odpovídat jen důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který ovšem obviněný nevyužil, nadto neargumentoval ani porušením ustanovení § 68 odst. 6 tr. zákoníku, které mohlo naplnit tento dovolací důvod. Pokud obviněný obecně požaduje, aby dobytnost trestu byla zkoumána v rámci zjišťování osobních a majetkových poměrů, a zároveň žádal o tříměsíční odklad výkonu trestu, namítal spíše nepřiměřenost než nezákonnost uloženého trestu, který později bude schopen zaplatit. Státní zástupce však poukázal na judikaturu, podle níž dovolací soud nemá doplňovat chybějící možnou argumentaci za obviněného. Státní zástupce proto uzavřel, že ani námitky obviněného ohledně uloženého peněžitého trestu neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 29. Obviněná Ing. R. W. i přes uplatněný dovolací důvod podle názoru státního zástupce zjevně nesouhlasí jen se skutkovými zjištěními, která učinily soudy nižších stupňů. Nelze akceptovat ani námitku porušení „zásady materiální pravdy zakotvené v § 2 odst. 5 tr. řádu“, protože zásada materiální (objektivní) pravdy byla platným trestním řádem opuštěna před více než dvaceti lety novelou provedenou zákonem č. 292/1993 Sb., přičemž jde o zásadu procesní, nikoliv hmotněprávní. Totéž platí o zásadě in dubio pro reo a Nejvyšší soud nepřipouští, aby bylo její dodržení zkoumáno v dovolacím řízení. Proto státní zástupce považuje dovolání obviněné v této části za podané z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. Pokud jde o námitku obviněné, že jako investiční referentku ji nelze považovat za zadavatele veřejné zakázky, řádně se s ní vypořádal již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, přičemž obviněná i obviněný Ing. D. K. poskytli soutěžiteli nadstandardní výhody. Oba tito obvinění vystupovali za vyhlašovatele a činili úkony, které bylo možné očekávat od vyhlašovatelů, tedy především předávali informace o soutěži takovým osobám, takovým způsobem a v takovém čase, že tím zvýhodnili jednoho ze soutěžitelů. Proto v této části je dovolání obviněné zjevně neopodstatněné, neboť za vyhlašovatele byla považována důvodně a správné je i právní posouzení skutku ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty. V námitce týkající se opomenutých důkazů obviněná neuvedla, které důkazy má na mysli, proto se k tomu státní zástupce nemohl blíže vyjádřit. 30. Pokud jde o dovolání obviněného P. B., podle státního zástupce i přes uplatněný dovolací důvod obviněný zjevně nesouhlasí jen se skutkovými zjištěními, která učinily soudy nižších stupňů, zejména s výpovědí svědkyně M. J. s obsahem telefonické komunikace s obviněným P. K. Státní zástupce se nemohl blíže vyjádřit k námitce obviněného týkající se neprovedení navrhovaných důkazů, protože z obsahu dovolání není patrné, jaké důkazy má obviněný na mysli. Totéž lze uvést o tvrzení poukazujícím na tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když obviněný k tomu nepřipojil vlastně žádnou argumentaci. Proto státní zástupce považuje dovolání obviněného za podané z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. 31. Obviněný M. Ch. ve svém dovolání vytkl porušení principu in dubio pro reo, což je podle státního zástupce procesní námitka, kterou nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. Uplatněnému dovolacímu důvodu by mohly odpovídat právní úvahy obviněného, v nichž argumentuje zákonem o veřejných zakázkách a považuje za významné, v jakém režimu se zakázka nacházela. Státní zástupce odmítl závěr, že by obviněný nebyl trestně odpovědný z důvodu akcesority účastenství na údajně beztrestném jednání obviněného P. K., které však lze kvalifikovat jako trestný čin podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku. Podstatné totiž bylo zjednání výhody soutěžiteli, a nikoliv zadavateli, tato výhoda vzniká již usnadněním přístupu do veřejné soutěže a v daném případě si jeden ze soutěžitelů zjednal výhodu oproti ostatním soutěžitelům. Státní zástupce proto považuje odvolání obviněného za zjevně neopodstatněné. 32. Pokud jde o dovolání obviněného Ing. D. K., státní zástupce zcela odmítl jeho tvrzení, podle něhož není zřejmé, co přesně mělo být prospěchem z daného trestného činu, protože v posuzovaném případě šlo o prospěch obviněného P. K. (a nikoli obviněného Ing. D. K.), a to prospěch majetkový, který skutečně předpokládal zákonodárce při formulaci skutkové podstaty uvedené v § 256 tr. zákoníku. Právě takový prospěch měl vzejít soutěžiteli P. K. z vítězství ve veřejné soutěži o veřejnou zakázku, z její následné realizace a v návaznosti na to zejména pak z jejího proplacení spolehlivým, seriózním a solventním zadavatelem z veřejných zdrojů. Majetkový prospěch měl dosáhnout soutěžitel – obviněný P. K., nikoliv zástupci zadavatele. Jestliže soud neshledal motiv vyjádřitelný penězi, šlo zjevně a pouze o prospěch obviněných Ing. R. W. a Ing. D. K., kteří skutečně neočekávali majetkový prospěch pro sebe samotné. 33. V případě dovolání obviněného V. B. státní zástupce nepřisvědčil jeho námitce, že soud nezjistil osobní poměry tohoto obviněného, a nemohl tak učinit spolehlivý závěr o vykonatelnosti peněžitého trestu. Státní zástupce se neztotožnil ani s další argumentací obviněného ve vztahu k využitelnosti záznamů o telekomunikačním provozu a odmítl požadavek obviněného, aby popis skutku obsahoval i výslovné odkazy na porušení ustanovení zákona o veřejných zakázkách, přičemž popis skutku je dostatečně určitý. Státní zástupce shledal dovolání obviněného za podané z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. 34. Státní zástupce ze všech uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněných P. B. a V. B., neboť byla podána z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. řádu, a aby podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněných P. K., Ing. R. W., M. Ch. a Ing. D. K. jako zjevně neopodstatněná. IV. Repliky obviněných k vyjádření státního zástupce 35. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovoláním obviněných bylo zasláno jejich obhájcům k případné replice. Této možnosti využili do konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu pouze obvinění P. K., P. B. a M. Ch. 36. Všichni tři obvinění setrvali na svých námitkách a argumentech obsažených v podaných dovoláních, vyslovili nesouhlas s vyjádřením státního zástupce i s jeho důvody a dále doplnili a rozvinuli některé své úvahy. Podle obviněného P. K. trestní zákoník nedefinuje veřejnou zakázku ani její zadání, přičemž nesouhlasí s tvrzením (a to ani s oporou ve starší judikatuře k § 128a tr. zák.), že veřejná zakázka je současně veřejnou soutěží. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 5 Tdo 572/2009, dále obsáhle citoval a komentoval odbornou literaturu, jakož i znění jednotlivých ustanovení relevantních právních předpisů (trestního zákona a trestního zákoníku). Veřejná soutěž je podle názoru tohoto obviněného pojmem soukromého práva, jejími znaky jsou veřejné vyhlášení a možnost účasti neomezeného okruhu subjektů (soutěžitelů). Veřejná zakázka však není zvláštním typem veřejné soutěže, protože zákon o veřejných zakázkách je typickým předpisem veřejného práva, který upravuje veřejné zadávání veřejných zakázek. Zatímco vyhlašovatelem veřejné soutěže může být kdokoliv, v případě veřejné zakázky jde o zákonem určenou osobu zadavatele a u některých veřejných zakázek nemusí být návrh adresován neurčitému počtu osob, ale pouze předem určeným osobám. Protože v daném případě vůbec nedošlo k zadání veřejné zakázky, žádné zadávací řízení se nekonalo, nemohl být naplněn znak skutkové podstaty trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku vyjádřený formulací „v souvislosti se zadáním veřejné zakázky“. Podle obviněného nemůže být pachatelem daného trestného činu, protože nemohl sám sobě zjednat jakoukoliv výhodu na úkor jiných soutěžitelů. Obviněný se nezúčastnil zadávacího řízení, nebyl dodavatelem, neužil ani získané informace jiným způsobem a z provedeného dokazování vůbec nevyplývá, že by se sám jakkoliv podílel na přípravě cenových nabídek ostatních soutěžitelů. Podle přesvědčení obviněného P. B. vada hmotněprávního charakteru spočívala v tom, že skutek neodpovídá znakům žádného trestného činu, a proto obviněný měl být zproštěn obžaloby, přičemž ve svém dovolání konkrétně poukázal na to, v čem spatřuje nesprávné právní posouzení skutku, a uvedl k tomu dostatečnou argumentaci. Obviněný M. Ch. podle svého názoru nijak neusnadnil soutěžiteli přístup do veřejné soutěže a ani mu neumožnil získat výhodnější cenu, což považuje za podstatné pro jednání předpokládané v ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku. V. Posouzení důvodnosti dovolání 37. Dovolání obviněných P. K., Ing. R. W., P. B., M. Ch., Ing. D. K. a V. B. byla podána proti usnesení Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího. Všechna dovolání byla opřena o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v případě obviněných P. B., M. Ch. a V. B. též o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a obviněný V. B. pak uplatnil i dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. 38. Dovolání obviněných P. K., Ing. R. W., P. B., M. Ch. a Ing. D. K. byla podána včas, protože obvinění dodrželi lhůtu uvedenou v § 265e odst. 1 tr. řádu. 39. Naproti tomu dovolání obviněného V. B. bylo podáno opožděně, jelikož obviněný nedodržel lhůtu dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje dovolání (§ 265e odst. 1 tr. řádu), takže jeho dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítnuto. Obviněný totiž podal své dovolání až dne 24. 3. 2016, ač uvedená dvouměsíční lhůta pro jeho podání uplynula již dne 22. 3. 2016. Tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení § 265e odst. 2 či 3 tr. řádu a nelze ji ani navrátit (§ 265e odst. 4 tr. řádu). 40. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vyjmenovaných důvodů obsažených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly. 41. Nejvyšší soud nejdříve zdůrazňuje, že obvinění P. K., Ing. R. W. a Ing. D. K. sice formálně uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však jejich námitky odpovídají spíše dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě. Obvinění se totiž domáhali přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí jejich odvolání jako řádného opravného prostředku podaného proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, a to s poukazem na důvod dovolání vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který měl být dán v řízení mu předcházejícím. Nejvyšší soud ovšem nepovažoval toto pochybení uvedených obviněných za natolik závažné, aby jejich dovolání jen proto odmítl. 42. Všichni obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. 43. Nejvyšší soud dále ve vztahu ke všem dovoláním obviněných zdůrazňuje, že prakticky se všemi námitkami, které obvinění uplatnili ve svých dovoláních, se řádně vypořádal již soud prvního stupně, a protože byly i obsahem podaných odvolání, zabýval se jimi též odvolací soud. Přitom dovolání, v němž obviněný opakuje námitky, kterými se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně a jimiž se odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha). b) K dovolání obviněného P. K. 44. Obviněný P. K. ve svém dovolání pouze opakoval a dále rozváděl svoji obhajobu uplatněnou již v řízení před soudy nižších stupňů, které se jí náležitě zabývaly a správně a přesvědčivě se s ní vypořádaly, což samo o sobě je důvodem pro odmítnutí dovolání, jak bylo uvedeno shora. 45. Navíc námitky tohoto obviněného jsou z velké části skutkové a procesní povahy, takže neodpovídají uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Mezi tyto námitky patří výhrada obviněného P. K., podle které z provedených důkazů nevyplývá a nebylo prokázáno, že měl udělovat pokyny k přípravě nabídek pro obchodní společnosti dalších obviněných a že v některých případech byl zpracovatelem nabídek (což se podle něj nesprávně následně promítlo i do právní kvalifikace formy zavinění). Námitkou neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu je i tvrzení obviněného o nepoužitelnosti záznamu telekomunikačního provozu jako důkazu, jakož i výhrady proti hodnocení výpovědi obviněné M. J. Nejvyšší soud ve shodě se svým dřívějším usnesením ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 4 Pzo 4/2016, na něž pro stručnost odkazuje, neshledal porušení zákona při nařízení a pozdějším provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu obviněného P. K., naopak soudy nižších stupňů důvodně vycházely z tohoto důkazního prostředku a vzaly jej v úvahu při utváření skutkového stavu. Stejně tak soudy nepochybily, pokud vyhodnotily jako pravdivou a reálnou verzi, kterou uplatňovala obviněná M. J., a v tomto ohledu důvodně vycházely i ze záznamů o telekomunikačním provozu a z výpovědi zmíněné obviněné, přičemž těmto důkazům věnovaly náležitou pozornost (viz zejména str. 7 a 17 až 23 rozsudku soudu prvního stupně a str. 19 až 22 usnesení odvolacího soudu), provedené důkazy nijak nedeformovaly a s obhajobou obviněného se náležitě vypořádaly, a proto lze na rozhodnutí soudů nižších stupňů odkázat. Je tak nutné odmítnout tvrzení obviněného, že úvahy soudů nižších stupňů a jejich konkrétní závěry ve vztahu ke skutkovým zjištěním byly nepodložené nebo nevyplývaly z provedeného dokazování, anebo dokonce že došlo k tzv. extrémnímu rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovým stavem z nich zjištěným. Jestliže se soudy nižších stupňů důvodně přiklonily k verzi předložené obžalobou, a nikoli obhajobou, přičemž svůj postup řádně zdůvodnily a provedené důkazy nedeformovaly, nelze uvažovat o rozporu, natožpak extrémním, mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Nepřípustnou a ryze procesní námitkou je i ta, podle které napadené usnesení odvolacího soudu vykazuje znaky vnitřní rozpornosti (především v části odůvodnění rozhodnutí) a rozsudek soudu prvního stupně je zatížen vadami ve výrokové části, čímž mělo být dotčeno právo obviněného na spravedlivý proces. Těmito všemi námitkami obviněný napadal rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je Nejvyšší soud v řízení o dovolání zásadně vázán. Takové námitky neodpovídají uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, a proto se jimi Nejvyšší soud nemohl zabývat. 46. Totéž platí o tvrzení obviněného, podle něhož došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. K tomu Nejvyšší soud dodává, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb.) není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na takové rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem se zajišťuje jen spravedlivý průběh trestního řízení, v němž se uplatní všechny jeho zásady podle zákona a v souladu s ústavními principy. Do práva obviněného na spravedlivý proces tedy nebylo v trestním řízení zasaženo. 47. Obviněný P. K. vytkl nesprávnou právní kvalifikaci skutků obsažených pod body I. až IV. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně jako zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť podle jeho názoru nebyly správně vyloženy a uplatněny znaky objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu, resp. byla nesprávně vyložena příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách, která je třeba použít na daný případ. 48. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů. Přitom sdělením Ministerstva vnitra publikovaným dne 17. 9. 2015 v částce č. 98/2015 Sb. došlo k opravě tiskových chyb v ustanovení § 256 tr. zákoníku, a to jednak v jeho názvu, jednak v textu jeho prvního odstavce, když pojem „sjednání“, resp. „sjedná“, byl nahrazen pojmem „zjednání“, resp. „zjedná“. 49. Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na řádném a zákonném provedení veřejné soutěže, zadání veřejné zakázky nebo veřejné dražby, zejména zájem na dodržování stanoveného postupu za rovných podmínek pro jejich účastníky (soutěžitele). 50. Jednání jako obligatorní znak objektivní stránky skutkové podstaty uvedeného trestného činu spočívá ve „zjednání přednosti nebo výhodnějších podmínek na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů“. Zjednáním přednosti se rozumí poskytnutí jakéhokoliv zvýhodnění některého dodavatele, soutěžitele nebo účastníka veřejné dražby, pokud jde o časový předstih (může jít o přednostní sdělení termínu zahájení zadávacího řízení, veřejné soutěže či veřejné dražby, může se projevit i v průběhu zadávacího řízení, veřejné soutěže či veřejné dražby, začnou-li dříve, než bylo stanoveno atd.). Zjednání výhodnějších podmínek znamená vytvoření jakékoliv jiné podmínky zvýhodňující některého (některé) dodavatele, soutěžitele nebo účastníky před jinými. 51. Skutková podstata trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku stanoví jako další znak objektivní stránky, že ke shora uvedenému jednání dojde „v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou“. Zadáním veřejné zakázky se podle § 17 písm. k) ZVZ rozumělo rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy s vybraným uchazečem uskutečněné v zadávacím řízení, jak na to správně poukázal obviněný P. K. Přitom za zadávání se ve smyslu § 17 písm. m) ZVZ považoval závazný postup zadavatele podle zákona o veřejných zakázkách, jehož účelem bylo zadání veřejné zakázky, a to až do uzavření smlouvy nebo do zrušení zadávacího řízení; zadáváním se rozuměl i postup zadavatele směřující k zadání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému a řízení, ve kterém veřejný zadavatel zadává veřejnou zakázku na základě rámcové smlouvy. Při výkladu uvedeného znaku objektivní stránky trestného činu vycházela z citovaného mimotrestního předpisu i odborná literatura – viz např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2620 a násl.; Draštík, A., Fremr, R., Durdík, T., Růžička, M., Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2015, str. 1949 a násl. 52. Nejvyšší soud dále v této souvislosti zdůrazňuje, že ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku není normou s odkazovací či blanketní skutkovou podstatou, neodkazuje na konkrétní mimotrestní předpis, který by bylo třeba užít nebo jehož porušením je podmíněna trestní odpovědnost. Proto je nutno vycházet z běžně užívaného výkladu užitých právních pojmů, nelze ovšem bez dalšího přebírat výkladová ustanovení z jiného právního předpisu, pokud je tento jiný právní předpis výslovně užívá jako legislativní zkratku pouze pro své vlastní potřeby. Tak je tomu i v daném případě, v němž ustanovení § 17 ZVZ v návětí uvádí: „Pro účely tohoto zákona se rozumí ...“. Přitom samotný zákon o veřejných zakázkách nijak nezpochybňuje, že i zakázky malého rozsahu jsou stále veřejnými zakázkami, jak výslovně vyplývá z ustanovení § 7 odst. 3 ZVZ, podle něhož se veřejné zakázky podle výše jejich předpokládané hodnoty dělí na nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu. V nyní projednávaném případě šlo vždy o veřejné zakázky na stavební práce malého rozsahu ve smyslu § 7 odst. 1, 2 a 3, § 9 a § 12 odst. 3 ZVZ, tj. o zakázky realizované na základě (písemné) smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem bylo úplatné provedení stavebních prací, jejichž předpokládaná hodnota nedosáhla výše 3 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty (částka platí pro tehdy účinnou úpravu až do 31. 12. 2013). I na veřejné zakázky malého rozsahu se vztahoval zákon o veřejných zakázkách, nestanovil však povinnost provedení některého druhu zadávacího řízení ve smyslu § 21 odst. 1 ZVZ (otevřené řízení, užší řízení, jednací řízení s uveřejněním, jednací řízení bez uveřejnění, soutěžní dialog, zjednodušené podlimitní řízení), jeho uskutečnění bylo pouze fakultativní, veřejný zadavatel však byl povinen dodržet zásady uvedené v § 6 ZVZ, jak vyplývá z ustanovení § 18 odst. 5 ZVZ, tj. zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. 53. Je pak další otázkou, co lze rozumět pod pojmem „zadání“ veřejné zakázky, který je užit v trestním zákoníku. Zákon o veřejných zakázkách skutečně ve výkladovém ustanovení § 17 písm. k) ZVZ jej spojoval s rozhodnutím o výběru nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy s vybraným uchazečem, uskutečněné v zadávacím řízení. Tento zákon přitom mnohdy odlišoval dva pojmy, jednak „zadání“ veřejné zakázky jako uvedené rozhodnutí, tedy vyústění a úspěšné dokončení zadávacího řízení, jednak „zadávání“ [např. v § 1 písm. a) ZVZ] jako postup nebo souhrn jednotlivých kroků postupu zadavatele směřujících k zadání veřejné zakázky. Ovšem ani v tom zákon o veřejných zakázkách nebyl příliš důsledný (např. v § 118 odst. 1 ZVZ použil slovní spojení „postup k zadání“ namísto „zadávání“). 54. Ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku užívá pojem „zadání“ veřejné zakázky, ačkoliv důvodová zpráva k trestnímu zákoníku v části týkající se tohoto ustanovení uvádí, že dosavadní trestné činy zjednání výhody při veřejné soutěži a veřejné dražbě, resp. pletichy při veřejné soutěži (§ 128a až § 128c tr. zák., resp. § 254 a § 255 původního návrhu), návrh rozšiřuje i na zadávání veřejných zakázek (viz např. Fenyk, J., Hájek, R., Stříž, I., Polák, P. Trestní zákoník a trestní řád. Průvodce trestněprávními předpisy. 1. díl. Trestní zákoník. Praha: Linde, a. s., 2010, s. 982). Zákonodárce sám tedy zjevně nechtěl vycházet z velmi úzce vymezeného pojmu „zadání“ veřejné zakázky uvedeného v tehdy platném a účinném zákoně o veřejných zakázkách ve smyslu shora vymezeném jako pouhé rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, ale nepochybně měl na zřeteli též samotný proces „zadávání“ veřejné zakázky, při němž právě dochází k zjednávání výhod dodavatelům či uchazečům, popřípadě k pletichám. Již jen z tohoto důvodu je třeba při výkladu pojmu „zadání“ veřejné zakázky ve smyslu § 256 odst. 1 tr. zákoníku užít poněkud širšího výkladu v porovnání se stejným pojmem užívaným pro účely zákona o veřejných zakázkách a zahrnout pod něj i celý proces „zadávání“ veřejné zakázky. Opačný výklad by v podstatě vedl k tomu, že citované ustanovení trestního zákoníku by se v této části stalo obsolentním, protože při samotném rozhodnutí zpravidla již není zjednávána přednost či výhodnější podmínky některému dodavateli (metoda logického výkladu argumentum reductionis ad absurdum). V tomto směru je tedy patrné, že pojem užitý v zákoně o veřejných zakázkách nebyl obsahově zcela shodný s tím v trestním zákoníku, který se ostatně nezměnil ani ve spojitosti s novou mimotrestní právní úpravou v důsledku přijetí zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. 55. Ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku je mnohem širší, postihuje nejen zjednání výhody při zadání (či zadávání) veřejných zakázek, ale též při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Přitom právě pojem veřejné soutěže lze chápat jako obecný pojem, zatímco pojem veřejné zakázky je pojmem užším, speciálním, jak správně uváděl ve svém vyjádření k dovoláním i státní zástupce a také důvodně přitom odkázal na dřívější judikaturu Nejvyššího soudu k ustanovení § 128a tr. zák. V tomto směru lze vycházet především z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 5 Tdo 572/2009, podle něhož skutková podstata uvedeného trestného činu neměla tzv. blanketní nebo odkazovací dispozici a dopadala na jakoukoli veřejnou soutěž, která splňuje její základní znaky spočívající ve veřejném vyhlášení a v možnosti účasti neomezeného okruhu subjektů, a to bez ohledu na povahu a druh právních vztahů, do nichž vstupovali účastníci soutěže v souvislosti s jejím uskutečněním. Nemuselo jít jen o obchodní veřejnou soutěž nebo o veřejnou soutěž podle občanského zákoníku, ale též např. o veřejnou soutěž podle dříve platného a účinného zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách. Správnost těchto závěrů citovaného usnesení potvrdil i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 2708/09, jímž odmítl ústavní stížnost podanou i proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. Stejně tak tehdejší odborná literatura vycházela z toho, že veřejnou soutěží je i soutěž o veřejnou zakázku (např. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 842). Odpovídá tomu i ustálená judikatura – vedle již uvedeného rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1475/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 Tdo 885/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 5 Tdo 505/2010, a mnohá další. 56. Jak je tedy ze shora uvedeného zřejmé, zákonodárce ustanovením § 256 odst. 1 tr. zákoníku nijak nezužoval trestnost jednání spočívajícího ve zjednání výhody při zadání (či zadávání) veřejné zakázky, ale chtěl jen zpřesnit dikci daného ustanovení jeho konkretizací, nadále měl záměr postihovat jakékoliv zjednání výhody (v podobě přednosti či výhodnějších podmínek) jak při všech typech veřejných soutěží, tak jmenovitě i při zadávání veřejných zakázek. Jako zcela nepřijatelné se tak jeví ve světle shora nastíněného výkladu a vývoje právní úpravy tvrzení obviněného P. K. (i dalších obviněných), že ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku nemá dopadat na zadání veřejné zakázky malého rozsahu, protože v takovém případě se podle zákona o veřejných zakázkách nemusí použít jeho ustanovení o zadávacím řízení. Lze proto ze všech shora uvedených důvodů i v tomto směru užít širšího výkladu pojmu „zadání“ veřejné zakázky, které tak nebude obsahově shodné s ustanovením § 17 písm. k) ZVZ, ale bude mít pro účely trestního zákoníku svůj vlastní obsah, tj. bude zahrnovat i postup veřejného zadavatele vedoucí k rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy s vybraným uchazečem u veřejné zakázky malého rozsahu (podobně viz zcela rozdílný obsah pojmu návykové látky pro účely trestního zákoníku, zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 2846 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, a mnohých dalších předpisů, které všechny užívají stejný pojem na různě široký okruh látek). I kdyby totiž nebylo tohoto rozšiřujícího výkladu, který z hlediska jazykového, logického, historického i teleologického dává jako jediný smysl, bylo by možno kvalifikovat postup a rozhodnutí zadavatele u veřejné zakázky malého rozsahu jako veřejnou soutěž ve shodě s aplikační praxí do konce roku 2009. 57. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem úmyslným ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku. Trestný čin je podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může způsobit takové porušení nebo ohrožení, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Navíc zde musí být dán úmysl způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch (tzv. úmysl přesahující objektivní stránku skutkové podstaty, druhý úmysl či dolus coloratus). Ke způsobení škody ani k opatření prospěchu tedy nemusí dojít, postačí, pokud k tomu jednání pachatele směřuje. Trestní zákoník zde předpokládá způsobení majetkové škody nebo získání majetkového prospěchu. Minimální výše není u škody ani u prospěchu stanovena, ale má význam z hlediska povahy a závažnosti trestného činu ve smyslu § 39 odst. 1, 2 tr. zákoníku pro stanovení druhu a výměry trestu. Přitom v daném případě soudy nižších stupňů správně shledaly, že obviněný P. K. jednal s úmyslem opatřit sobě prospěch, který spočíval v tom, že veřejnou zakázku malého rozsahu získají jím ovládané právnické osoby (pod body I. a IV. výroku o vině obchodní společnost Trenon, pod bodem II. výroku o vině obchodní společnost KP stavby, pod bodem III. výroku o vině nezjištěná právnická osoba). 58. Nejvyšší soud nemohl akceptovat ani tvrzení obviněného P. K., podle něhož nemůže být označen jako pachatel či spolupachatel daného trestného činu, protože on nebyl zadavatelem veřejné zakázky, a nemohl tak nikomu zjednat jakoukoliv výhodu při jejím zadání (zadávání). K tomu je třeba zdůraznit, že trestný čin podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku je tzv. nepravým zvláštním deliktem ve smyslu třídění trestných činů podle osoby pachatele (viz Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. 5. vydání. Praha: Leges, 2016, str. 151, 152 a 309), tj. jde o takový delikt, u něhož trestní zákoník stanoví zvláštní vlastnost, postavení či způsobilost pachatele pouze jako tzv. okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, tedy okolnost zvlášť přitěžující; základní skutkovou podstatu pak může naplnit kdokoliv. U takových trestných činů je spolupachatelství přípustné, přičemž přísněji bude posuzován pouze ten ze spolupachatelů, u něhož je dána uvedená zvláštní vlastnost, postavení či způsobilost, tedy konkrétní či speciální subjekt (§ 114 tr. zákoníku). V daném případě obviněný P. K. skutečně nebyl vyhlašovatelem veřejné soutěže, jímž byli jen obvinění Ing. D. K. a Ing. R. W. (k tomu viz dále), tuto okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby však soudy nižších stupňů u obviněného P. K. neshledaly. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že i tento obviněný mohl dokonce jako spolupachatel zjednat (spolu s ostatními obviněnými či za jejich pomoci) výhody při zadání veřejných zakázek, protože zákon v ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku nevyžaduje žádné zvláštní postavení, vlastnost či způsobilost pachatele, neboli tohoto trestného činu se jako spolupachatel může dopustit i tzv. extraneus, který není zadavatelem veřejné zakázky či vyhlašovatelem veřejné soutěže, resp. žádným jiným způsobem (např. jako člen hodnotící komise) se nepodílí na výběru uchazeče o veřejnou zakázku či soutěžitele, ani na následném zadání veřejné zakázky. Proto i jednání popsané ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, kterým obviněný pro sebe, resp. pro jím ovládané obchodní společnosti, zjednával ve spolupráci se zástupci zadavatele veřejných zakázek výhody, je třeba považovat za spolupachatelství na daném trestném činu, neboť obviněný svým jednáním přímo naplňoval znaky uvedeného trestného činu (§ 23 tr. zákoníku). 59. Obviněný P. K. dále s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu nesouhlasil s uložením peněžitého trestu ve výměře 1 000 000 Kč pro jeho údajnou nepřiměřenost. Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu však není dovolacím důvodem. Nejde-li o případ, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, v němž má výrok o trestu podklad, lze samotný výrok o trestu napadnout dovoláním z hledisek hmotněprávních zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod však obviněný neuplatnil a očividně jej ani uplatnit nechtěl. Pokud byl uložen přípustný druh trestu a ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze dovoláním úspěšně vytýkat samotnou nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (k tomu viz rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další řádný opravný prostředek. Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí týkající se použití hmotného práva, avšak přesto není možné tuto otázku podřazovat pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Vyplývá to ze vzájemného poměru dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Oba dovolací důvody mají hmotněprávní povahu, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je koncipován jako obecný hmotněprávní důvod, zatímco v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je zvláštní důvod vztahující se jen k výroku o trestu. Z toho logicky vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu může být zásadně napadán pouze s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pod nějž nelze subsumovat nepřiměřenost uloženého trestu. Připustit námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by znamenalo popření smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, které by se stalo nefunkčním, nemělo by valný význam, neboť jakékoliv porušení hmotněprávních norem, a to včetně uložení nepřípustného druhu trestu či trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, by bylo vždy jiným nesprávným hmotněprávním posouzením ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Proto námitka pouhé nepřiměřenosti uloženého peněžitého trestu je námitkou neodpovídající uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. c) K dovolání obviněné Ing. R. W. 60. Rovněž obviněná Ing. R. W. námitkami ve svém dovolání pouze opakovala argumentaci užitou již v předchozím průběhu trestního řízení, s níž se řádně vypořádaly oba soudy nižších stupňů, což odůvodňuje samo o sobě odmítnutí dovolání, jak bylo rozvedeno shora. Stejně jako u obviněného P. K. uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu neodpovídají výhrady obviněné Ing. R. W. vůči některým provedeným důkazům, především pak v podobě záznamů telekomunikačního provozu, resp. vůči rozsahu provedeného dokazování (viz argumentaci uvedenou výše). 61. Obviněná zpochybnila naplnění objektivní stránky přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž ty její námitky, jimiž vytkla neprokázání jednání, jakož i jiných znaků skutkové podstaty, především zavinění, neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť v tomto směru jde o nepřípustné námitky skutkového a procesního charakteru. Dále podle názoru obviněné nebyla naplněna okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedená v § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť v daném případě ona není „vedoucí“ a ani členkou Rady Městské části Brno – Starý Lískovec, je pouhou zaměstnankyní na pozici investiční referentky ÚMČ Brno – Starý Lískovec, nebyla tedy zadavatelem ve smyslu § 2 ZVZ. 62. Pokud jde o výklad k pojmu „zadání veřejné zakázky“, lze odkázat na totéž, co bylo uvedeno shora u obviněného P. K. Ustanovení § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, obsahuje alternativně více znaků vyjadřujících zvláštní postavení pachatele, které podmiňují použití vyšší trestní sazby (spáchá-li čin jako „člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, licitátor nebo jako člen organizované skupiny“). Obviněné bylo konkrétně kladeno za vinu, že čin spáchala jako „vyhlašovatel veřejné soutěže“, byť právní věta výrokové části rozsudku soudu prvního stupně ji poněkud nepřesně označuje jako „zástupce vyhlašovatele“. Za podstatnou zde ovšem Nejvyšší soud považuje skutečnost, že obviněná pracovala jako investiční referentka ÚMČ Brno – Starý Lískovec, v jehož referátu bylo zajišťování veřejných zakázek, pracovala tak jako zaměstnanec pro veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) ZVZ, kterým byla Městská část Brno – Starý Lískovec jako územní samosprávný celek a plnila při tom své pracovní úkoly při zadání veřejné zakázky popsané pod bodem II. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Jak již bylo shora vysvětleno, „veřejná zakázka“ je užším, speciálním pojmem v porovnání s pojmem „veřejná soutěž“, který je současně též naplněn, jde-li o zadání veřejné zakázky. Lze proto souhlasit se závěry soudů nižších stupňů (viz zejména str. 23 rozsudku soudu prvního stupně), pokud obviněnou Ing. R. W. považovaly za vyhlašovatele veřejné soutěže, protože skutečně šlo o veřejnou soutěž týkající se veřejné zakázky, přičemž zadavatel veřejné zakázky je současně vyhlašovatelem veřejné soutěže. Obviněná právě při zadávání veřejné zakázky zjednala výhodu jednomu ze soutěžitelů a jednala tak jako zaměstnanec (a zástupce) zadavatele veřejné zakázky, tj. i vyhlašovatele veřejné soutěže. Obviněná byla při zadávání veřejných zakázek povinna se řídit „Pravidly pro zadávání a výběr dodavatelů veřejných zakázek financovaných z rozpočtů městských částí Brno – Starý Lískovec“, schválenými dne 13. 6. 2012. 63. V trestní věci obviněné pak pojmu „vyhlašovatel veřejné soutěže“ odpovídá právnická osoba, kterou je územní samosprávný celek v podobě Městské části Brno – Starý Lískovec. V takovém případě se uplatní institut tzv. jednání za jiného ve smyslu § 114 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož platí, že jestliže zákon stanoví, že pachatel musí být nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení, postačí, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná. V nyní posuzované věci obviněná Ing. R. W. nepochybně jednala jménem právnické osoby, tj. Městské části Brno – Starý Lískovec, resp. za ni, a to v průběhu zadávání veřejné zakázky, přičemž tak činila za zmíněnou městskou část jako vyhlašovatele veřejné soutěže. Správně proto soudy nižších stupňů kvalifikovaly jednání této obviněné i podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Rozhodně tak nejde o analogické užití normy na případ, na který taková zákonná norma nedopadá, jak se snad mylně domnívala obviněná, naopak ustanovení § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je přímo použitelné na osobu obviněné, jak bylo rozvedeno shora. d) K dovolání obviněného P. B. 64. I v případě obviněného P. B. platí totéž, co bylo uvedeno shora, tedy že obviněný pouze opakoval svou obhajobu uplatněnou před soudy nižších stupňů, s níž se tyto soudy zcela a správně vypořádaly, což má zpravidla za následek odmítnutí dovolání. 65. Tento obviněný jinak ve svém dovolání napadal výlučně skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů, hodnocení důkazů, případně jejich neprovedení. Takové námitky však, jak již bylo výše vyloženo, neodpovídají uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. V tomto směru lze odkázat na řádné a zákonu odpovídající odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud ani nad rámec dovolání nezjistil žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, přičemž takový rozpor nevyplývá jen z toho, že se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, a nikoli uplatněné obhajobou, pokud soudy svůj postup náležitě odůvodnily. Žádná z námitek obviněného tedy neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. e) K dovolání obviněného M. Ch. 66. Také obviněný M. Ch. pouze opakoval svou předchozí obhajobu, s kterou se náležitě vypořádaly již soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Většina námitek, podobně jako u ostatních obviněných, byla skutkové a procesní povahy, tedy neodpovídající žádnému dovolacímu důvodu, neboť obviněný jimi zpochybňoval zjištěný skutkový stav, rozsah dokazování či hodnocení důkazů. Takovými námitkami se Nejvyšší soud nemohl zabývat. 67. Podle tohoto obviněného nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, resp. pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k takovému činu. Dále namítal, že nešlo o veřejnou soutěž, ale o zadání zakázky „podle volného výběru“. Proto nemohla být naplněna ani podmínka spočívající ve zjednání výhodnějších podmínek na úkor jiných dodavatelů. Pokud nebyly naplněny znaky trestného činu, nepřichází v úvahu ani trestní odpovědnost za účastenství na takovém jednání vzhledem k zásadě akcesority účastenství. 68. K těmto námitkám Nejvyšší soud předně poukazuje na argumenty podrobně rozvedené výše (zejména k dovolání obviněného P. K.), kde vyložil pojmy „veřejná zakázka“ a její „zadání“ a „veřejná soutěž“. Jak je z nich zřejmé, obvinění P. K., Ing. R. W. i Ing. D. K. jako pachatelé naplnili všechny zákonné znaky trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, takže neobstojí tvrzení obviněného M. Ch., podle něhož zde není základní předpoklad pro akcesoritu jeho účastenství na spáchaném trestném činu. Tento obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně „umožnil a usnadnil“ spáchání přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustili obvinění Ing. D. K. a P. K. Právní věta výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně sice v tomto směru není příliš přesná, neboť v případě naplnění obou alternativ jednání pomocníka (umožní nebo usnadní) má být uvedena pouze ta závažnější (umožní), jež v sobě zahrnuje i alternativu méně závažnou (usnadní). V daném případě však superfluum non nocet (neboli nadbytečné neškodí). Podobně nesprávné je uvedení obou alternativ u úmyslu přesahujícího objektivní stránku (v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch), které buď měly být podle závěrů dokazování uvedeny kumulativně (se spojkou „a“), anebo z nich měla být vybrána jediná příslušná alternativa (zde i podle závěrů soudů nižších stupňů měl být zjednán prospěch obviněnému P. K., na jehož činnosti se obviněný M. Ch. účastnil). Nejde však o takové pochybení, pro které by měl Nejvyšší soud využít kasačního oprávnění a zcela mimořádně zasahovat do právní moci odsuzujícího rozhodnutí, neboť nemělo vliv na celkový výsledek řízení (a to ani na výběr druhu trestu a jeho výměru). Svou účastí na zmanipulovaném výběru dodavatele veřejné zakázky obviněný M. Ch. zcela nepochybně umožnil zjednat výhodu obviněnému P. K., resp. jím ovládané obchodní společnosti Trenon, která získala předmětnou veřejnou zakázku. Námitky obviněného M. Ch. proto nejsou důvodné. 69. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s tvrzením tohoto obviněného, pokud jím zpochybnil své úmyslné zavinění. K tomu, aby šlo o účastenství, musí pomocník jako účastník jednat úmyslně (viz návětí v § 24 odst. 1 tr. zákoníku), navíc je třeba u něj dovodit tzv. dvojí úmysl. Pomocník tedy musí sám jednat úmyslně a navíc je nezbytné, aby se jeho jednání vztahovalo k úmyslnému trestnému činu jiného, což též musí být zahrnuto v úmyslu samotného pomocníka. V daném případě pak soudy nižších stupňů správně dovodily, že obviněný M. Ch. jednal s přímým úmyslem pomoci obviněnému P. K. ke zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, a velmi dobře věděl, že se nebude reálně ucházet o předmětnou veřejnou zakázku malého rozsahu, ale jím předložená nabídka vytvořená ve spolupráci s obviněným P. K. bude mít jen formální účinek spočívající v tom, aby zadavatel veřejné zakázky měl k dispozici potřebný počet nabídek od dodavatelů formálně se ucházejících o veřejnou zakázku, ač reálně žádnou veřejnou soutěž neuspořádal, ale přímo se dohodl s jediným dodavatelem. Jde tak o klasickou formu porušování závazných právních předpisů při zadávání veřejných zakázek, kdy o hospodářské soutěži nelze vůbec hovořit, zjevně se takovým předem dohodnutým postupem porušují zásady uvedené v § 6 ZVZ a popírá se smysl veřejnoprávní regulace zaměřený na dosažení co nejlepších podmínek pro veřejné zadavatele. Toho všeho si byl obviněný M. Ch. dobře vědom, tímto způsobem jednat chtěl, neboť měl příslib do budoucna od obviněného P. K., že v jiném případě mu stejnou „službu“ oplatí. Obviněný tedy jednoznačně jednal s přímým úmyslem, neboť záměrně umožňoval obviněnému P. K. získat veřejnou zakázku zákonem reprobovaným způsobem, který naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku, své úmyslné jednání směřoval k úmyslnému trestnému činu jiného, kterého si byl též dobře vědom. f) K dovolání obviněného Ing. D. K. 70. Stejně jako ostatní obvinění i obviněný Ing. D. K. v dovolání pouze opakoval svou obhajobu z předcházejících stadií trestního řízení, s níž se dostatečně vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Za nepřípustné ve shodě se shora vyslovenými tezemi lze označit většinu námitek obviněného, kterými obviněný zpochybňoval nesprávně zjištěný skutkový stav, nesprávné hodnocení důkazů a rozsah provedeného dokazování. 71. S určitou mírou benevolence lze za námitky odpovídající dovolacímu důvodu označit ty, kterými zpochybňoval naplnění znaku úmyslu přesahujícího objektivní stránku skutkové podstaty posuzovaného trestného činu, a sice úmyslu opatřit jinému prospěch. Mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu přitom zůstávají ty námitky, kterými zpochybňoval skutkový stav zjištěný soudy ohledně tohoto znaku. S obviněným Ing. D. K. lze souhlasit v tom směru, že zde jde o majetkový prospěch (jak ostatně bylo rozvedeno shora), ale nejsou důvodné ty jeho výhrady, že sám svým jednáním prokazatelně nezískal žádný prospěch, což uznaly i soudy nižších stupňů. Nebylo mu ovšem kladeno za vinu, že by svým jednáním chtěl získat či dokonce získal prospěch pro sebe, pro takový závěr skutečně není žádná opora v provedených důkazech, a proto soudy nižších stupňů ani neshledaly u něj naplnění tohoto alternativního znaku. Důvodně však bylo uzavřeno, že obviněný jednal s úmyslem opatřit prospěch „jinému“, jímž byl míněn obviněný P. K., resp. jím ovládané obchodní společnosti Trenon a KP stavby. Již z povahy věci je veřejná zakázka (a to i ta malého rozsahu) úplatná (viz § 7 odst. 1 ZVZ), vždyť podle její hodnoty se též dělí na nadlimitní, podlimitní a malého rozsahu (viz § 7 odst. 3 a § 12 ZVZ). Jak je tedy zřejmé, zjednává-li někdo výhody některému dodavateli při zadání veřejné zakázky (k tomu viz výklad shora) v úmyslu, aby tento dodavatel získal veřejnou zakázku, nutně jedná též v úmyslu opatřit mu i prospěch minimálně v té výši, kolik činí zisk, neboť musel vědět, že mu tím opatří prospěch v podobě úplaty za cenu díla, v níž byl zakomponován i zisk dodavatele. Přitom není třeba, aby pachatel současně znal jeho konkrétní výši, neboť se nevyžaduje určitá nejnižší míra zamýšleného prospěchu. Soudy nižších stupňů proto důvodně dospěly k závěru o existenci úmyslu obviněného Ing. D. K. přesahujícího objektivní stránku skutkové podstaty daného trestného činu. VI. Závěrečné shrnutí 72. Nejvyšší soud s ohledem na shora popsaná zjištění a právní argumentaci dospěl k následujícím závěrům. Jednak odmítl dovolání obviněného V. B. podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť bylo podáno opožděně [§ 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu]. Dále obviněný P. B. uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu jen formálně, ve skutečnosti však nelze jeho dovolací námitky podřadit pod žádný ze zákonem stanovených důvodů dovolání, neboť směřovaly výlučně proti skutkovým zjištěním, a nikoli proti hmotněprávnímu posouzení skutku. Proto Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. 73. Obvinění P. K., Ing. R. W., M. Ch. a Ing. D. K. podali svá dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, M. Ch. též z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Všichni tito obvinění z převážné části vznášeli též námitky, které obsahově neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům, a Nejvyšší soud se jimi proto nemohl zabývat. Protože se však jejich dovolání částečně opírají o námitky, které by mu odpovídaly, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky opodstatněnými, odmítl dovolání těchto obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná, takže nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatelů či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Navíc obvinění v převážné části svých dovolání uplatnili shodné námitky jako v podaných odvoláních, z jejichž podnětu se jimi zabýval už odvolací soud, přičemž se s nimi v napadeném usnesení podrobně a správně vypořádal. 74. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovoláních všech uvedených obviněných v neveřejném zasedání, proto tak učinil. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení. V Brně dne 29. 3. 2017 JUDr. František Púry, Ph.D. Vyhotovil

http://kraken.slv.cz/2Azs280/2017

2Azs280/2017 2 Azs 280/2017-59 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátu slo¾eném z pøedsedy JUDr. Karla ©imky a soudkyò Mgr. Evy ©onkové a JUDr. Milu¹e Do¹kové v právní vìci ¾alobce: P. K., proti ¾alovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad ©tolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí ¾alovaného ze dne 5. 6. 2017, è. j. OAM-995/ZA-ZA11-ZA18-2016, o kasaèní stí¾nosti ¾alobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 7. 2017, è. j. 32 Az 50/2017-20, [1] ®alobce (dále jen stì¾ovatel ) brojil kasaèní stí¾ností podanou dne 28. 7. 2017 proti v záhlaví oznaèenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jím¾ byla odmítnuta jeho ¾aloba ve vìci neudìlení mezinárodní ochrany dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona è. 325/1999 Sb., o azylu, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù. [2] Podle § 105 odst. 2 zákona è. 150/2002 Sb., soudní øád správní, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále jen s. ø. s. ), [s]tì¾ovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stì¾ovatel, jeho zamìstnanec nebo èlen, který za nìj jedná nebo jej zastupuje, vysoko¹kolské právnické vzdìlání, které je podle zvlá¹tních zákonù vy¾adováno pro výkon advokacie . [3] Stì¾ovatel souèasnì s podáním kasaèní stí¾nosti po¾ádal o ustanovení zástupce z øad advokátù. Nejvy¹¹í správní soud usnesením ze dne 19. 10. 2017, è. j.-41, zamítl návrh na ustanovení zástupce pro øízení o kasaèní stí¾nosti a zároveò stì¾ovatele vyzval, aby ve lhùtì jednoho týdne od doruèení citovaného usnesení pøedlo¾il plnou moc udìlenou advokátovi k zastupování v øízení o kasaèní stí¾nosti nebo doklad o svém vysoko¹kolském právnickém vzdìlání vy¾adovaném pro výkon advokacie. Usnesení bylo doruèeno ve ètvrtek 9. 11. 2017 na adresu uvedenou v záhlaví, kterou stì¾ovatel sdìlil soudu dne 6. 11. 2017 jako svou doruèovací adresu. Lhùta pro dolo¾ení podmínky dle 105 odst. 2 s. ø. s. uplynula ve ètvrtek 16. 11. 2017. [4] Jeliko¾ stì¾ovatel ani do dne¹ního dne nesplnil podmínku øízení spoèívající v právním zastoupení, postupoval Nejvy¹¹í správní soud podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ø. s. ve spojení s § 120 s. ø. s. a kasaèní stí¾nost odmítl, nebo» nesplnìní podmínky øízení je nedostatkem, pro který nelze v øízení pokraèovat.

https://rejstriky.finance.cz/firma-mydar-s-r-o-26091763

Mydar s.r.o. Volyně IČO 26091763 kontakty (15.12.2018) | Finance.cz Mydar s.r.o. Volyně IČO: 26091763 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu Mydar s.r.o., která sídlí v obci Volyně a bylo jí přiděleno IČO 26091763. Výpis obsahuje aktuální i historická data z obchodního rejstříku (Justice.cz) včetně sbírky listin a živnostenského rejstříku (RŽP). Pokud firma Mydar s.r.o. má i datovou schránku, pak zde naleznete i údaje o její datové schránce. Firma s názvem Mydar s.r.o. se sídlem v obci Volyně byla založena v roce 2005. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 1 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , Hostinská činnost , Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin a další. Základní údaje o Mydar s.r.o. IČO: 26091763 Krajský soud v Českých Budějovicích 30.6.2005 C 13499 26091763 Mydar s.r.o. Aktuální kontaktní údaje Mydar s.r.o. fngpb2t CZ26091763 náměstí Svobody 147 387 01 VOLYNĚ 78-450950257/0100 1.4.2013 Kontakty na Mydar s.r.o. IČO: 26091763 náměstí Svobody 147 , 387 01 Volyně Česká republika náměstí Svobody 147, 387 01 Volyně 7.12.2016 Volyně, náměstí Svobody 147, PSČ 38701 30.6.2005 - 7.12.2016 náměstí Svobody 147, Volyně 387 01 náměstí Svobody 147, 38701 Volyně Obory činností Mydar s.r.o. IČO: 26091763 hostinská činnost 30.6.2005 zprostředkování obchodu aslužeb 30.6.2005 - 4.7.2014 reklamní činnost amarketing 30.6.2005 - 4.7.2014 pořádání kulturních produkcí, zábav aprovozování zařízení sloužících zábavě 30.6.2005 - 4.7.2014 chov domácích azoologických zvířat aposkytování souvisejících služeb 30.6.2005 - 4.7.2014 překladatelská atlumočnická činnost 30.6.2005 - 4.7.2014 výuka jazyků 30.6.2005 - 4.7.2014 Živnost č. 10 Výuka jazyků Vedení firmy Mydar s.r.o. IČO: 26091763 Miroslav Jakubec 4.7.2014 Hůlkova 466 , 387 01 Volyně Česká republika Hůlkova 466, 387 01 Volyně Miroslav Jakubec 30.6.2005 - 4.7.2014 Volyně, Hůlkova 466, PSČ 38701 Jana Křišťanová 4.7.2014 Jana Jakubcová 30.6.2005 - 4.7.2014 Vlastníci firmy Mydar s.r.o. IČO: 26091763 zakladni 2 738 000 Kč - 18.9.2008 zakladni 1 240 000 Kč - 4.7.2006 - 18.9.2008 zakladni 200 000 Kč - 30.6.2005 - 4.7.2006 Sbírka Listin Mydar s.r.o. IČO: 26091763 C 13499/SL 29 účetní závěrka [2014] 2014 Krajský soud v Českých Budějovicích 7.4.2015 9.7.2015 14.7.2015 1 C 13499/SL 27 notářský zápis 194/2014 Krajský soud v Českých Budějovicích 30.6.2014 1.7.2014 24.7.2014 15 C 13499/SL 26 účetní závěrka [2013] 2013 Krajský soud v Českých Budějovicích 27.3.2014 3.6.2014 5.6.2014 2 C 13499/SL 25 účetní závěrka [2013] 2013 Krajský soud v Českých Budějovicích 27.3.2014 3.6.2014 5.6.2014 2 C 13499/SL 24 účetní závěrka [2013] 2013 Krajský soud v Českých Budějovicích 27.3.2014 3.6.2014 5.6.2014 5 C 13499/SL 23 účetní závěrka Rozvaha r. 2012 Krajský soud v Českých Budějovicích 2.4.2013 3.4.2013 2 C 13499/SL 22 účetní závěrka VZZ r. 2012 Krajský soud v Českých Budějovicích 2.4.2013 3.4.2013 2 C 13499/SL 21 účetní závěrka Příloha k úč. závěrce za r. 2012 Krajský soud v Českých Budějovicích 2.4.2013 3.4.2013 5 C 13499/SL 20 účetní závěrka -r.2011 - ro Krajský soud v Českých Budějovicích 6.4.2012 10.4.2012 2 C 13499/SL 19 účetní závěrka -r.2011 - vzz Krajský soud v Českých Budějovicích 6.4.2012 10.4.2012 2 C 13499/SL 18 účetní závěrka -r.2011 - příloha Krajský soud v Českých Budějovicích 6.4.2012 10.4.2012 5 C 13499/SL 17 účetní závěrka r. 2010 - VZZ Krajský soud v Českých Budějovicích 17.5.2011 2 C 13499/SL 16 účetní závěrka r. 2010 - rozvaha Krajský soud v Českých Budějovicích 17.5.2011 2 C 13499/SL 15 účetní závěrka r. 2010 - příloha Krajský soud v Českých Budějovicích 17.5.2011 6 C 13499/SL 14 účetní závěrka r. 2009 Krajský soud v Českých Budějovicích 29.6.2010 2 C 13499/SL 13 účetní závěrka r. 2009 Krajský soud v Českých Budějovicích 29.6.2010 2 C 13499/SL 12 ostatní - projekt fúze Krajský soud v Českých Budějovicích 23.12.2009 5 C 13499/SL 11 účetní závěrka r. 2008 Krajský soud v Českých Budějovicích 3.9.2009 1 C 13499/SL 10 účetní závěrka r. 2008 Krajský soud v Českých Budějovicích 3.9.2009 2 C 13499/SL 9 notářský zápis 105/2008 Krajský soud v Českých Budějovicích 17.9.2008 6 C 13499/SL 8 účetní závěrka r. 2007 Krajský soud v Českých Budějovicích 10.9.2008 2 C 13499/SL 7 účetní závěrka r. 2007 Krajský soud v Českých Budějovicích 10.9.2008 2 C 13499/SL 6 účetní závěrka -r.2005 Krajský soud v Českých Budějovicích 25.8.2006 7 C 13499/SL 5 zakladatelské dokumenty Krajský soud v Českých Budějovicích 18.6.2006 11.8.2006 4 C 13499/SL 4 notářský zápis 45/2006 Krajský soud v Českých Budějovicích 12.6.2006 11.8.2006 7 C 13499/SL 3 posudek znalce 3852-128/06 Krajský soud v Českých Budějovicích 8.5.2006 11.8.2006 27 C 13499/SL 2 podpisové vzory Krajský soud v Českých Budějovicích 22.6.2005 20.7.2005 2 C 13499/SL 1 notářský zápis NZ 34/2005 Krajský soud v Českých Budějovicích 9.6.2005 20.7.2005 4 Hodnocení Mydar s.r.o. Výpis dat pro firmu Mydar s.r.o. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy Mydar s.r.o., 26091763 na obchodním rejstříku výpis firmy Mydar s.r.o., 26091763 na živnostenském rejstříku výpis firmy Mydar s.r.o., 26091763 na Datových schránkách Mydar s.r.o. - 26091763 - Volyně , náměstí Svobody 147

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1988-116

116/1988 Sb. Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 127/1981 Sb., o vnit... 116/1988 Zákon č. 116/1988 Sb.Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě ze dne 28. června 1988, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě Zákon České národní rady č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, se mění a doplňuje takto: Ve vnitřním obchodě se uplatňuje jednotná socialistická obchodní politika, jejíž zásady určuje ministerstvo obchodu a cestovního ruchu České socialistické republiky (dále jen "ministerstvo obchodu a cestovního ruchu") ve spolupráci s Českým svazem spotřebních družstev, ostatními ústředními orgány, v jejichž působnosti jsou organizace provozující obchodní činnost, a krajskými národními výbory.". 2. V § 6 se vypouští druhá věta. 3. V § 7 odst. 1 se slovo "restauračního" nahrazuje slovem "veřejného". 4. V § 11 se slovo "restauračního" nahrazuje slovem "veřejného". 5. V § 12 se vypouštějí slova "a zásady pro plánování a výstavbu prodejen nebo provozoven". 6. § 13 odst. 1 písm. a) zní: "a) organizace, které mají obchodní činnost stanovenou jako předmět své činnosti nebo které ji mohou provozovat v rámci předmětu své činnosti, 2a)". (2) Nejde-li o případ uvedený v odstavci 1, uděluje povolení k provozování obchodní činnosti místní národní výbor, v jehož územním obvodu bude obchodní činnost provozována.". 8. § 15 zní: V zakládací listině, stanovách, ve statutu nebo v jiném aktu může být provozování služeb cestovních kanceláří jako předmět činnosti uvedeno jen na základě povolení uděleného ministerstvem obchodu a cestovního ruchu, pokud je toto povolení podle tohoto zákona třeba.". 9. § 16 až 18 se vypouštějí. 10. V § 19 odst. 2 v písmenu a) se vypouští slovo "likvidací". V písmenu d) se vypouští text uvedený v závorce. 11. V § 20 odst. 1 písmena a) a b) znějí: "a) provozovat obchodní činnost v souladu se zásadami jednotné socialistické obchodní politiky, b) dodržovat základní rozsah obchodní činnosti a zabezpečovat rovnoměrné uspokojování potřeb občanů a za tím účelem požadovat od dodavatelských organizací dostatečné množství zboží v potřebném sortimentu a v různých cenových polohách,". Písmeno c) se vypouští a dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno c). Dosavadní písmeno g) se označuje jako písmeno e) a slovo "restauračního" se nahrazuje slovem "veřejného". Dosavadní písmena h) a i) se označují jako písmena f) a g). 12. § 21 odst. 2 zní: "(2) Prodejní doba se stanoví, popřípadě mění ve shodě se společenským zájmem tak, aby občané měli možnost obstarat nákupy a služby v mimopracovní době a aby organizace provozující obchodní činnost účelně a hospodárně uspokojovala jejich potřeby na vnitřním trhu.". 13. § 22 odst. 1 písm. c) zní: "c) úmrtí pracovníka nebo poskytnutí pracovního volna v souvislosti s jeho náhlým onemocněním nebo úrazem, popřípadě v souvislosti s náhlým onemocněním nebo úrazem jeho rodinného příslušníka, nebo má-li pracovník nárok na pracovní volno pro překážky v práci z důvodů obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky v práci, 3a) jde-li o prodejnu nebo provozovnu s jedním pracovníkem,". 14. V § 25 úvodní věta zní: "Občan, kterému bylo uděleno povolení podle § 24". 15. V § 29 odst. 2 se slova "Ministerstvo obchodu" nahrazují slovy "Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu" a slova "které řídí organizace" se nahrazují slovy "v jejichž působnosti jsou organizace". 16. V části třetí se nadpis oddílu 1 upravuje takto: "Odvětvové řízení vnitřního obchodu a cestovního ruchu". 17. V § 30 v odstavci 1 v úvodní větě se slova "Ministerstvo obchodu" nahrazují slovy "Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu" a slova "spolupráci v jimi řízených organizacích, pokud" se nahrazují slovy "spolupráci v organizacích, které jsou v jejich působnosti, a". V odstavci 1 písmena a), b), c) a d) znějí: "a) zabezpečovat jednotná ekonomická pravidla ve vnitřním obchodě s přihlédnutím ke zvláštnostem družstevního obchodu, veřejného stravování a cestovního ruchu, d) provádět soustavnou analýzu vývoje odvětví vnitřního obchodu a cestovního ruchu,". "(2) Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu koordinuje zabezpečování úkolů uvedených v odstavci 1.". V odstavci 3 se slova "Jednotné zásady" nahrazují slovem "Zásady". 18. § 31 odst. 1 písm. a) zní: "a) ministerstvo obchodu a cestovního ruchu jako ústřední orgán státní správy pro vnitřní obchod a pro cestovní ruch,". 19. V § 32 v nadpisu pod paragrafem a v úvodní větě se slova "Ministerstvo obchodu" nahrazují slovy "Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu". Písmena b) a c) znějí: "b) určuje ve spolupráci s Českým svazem spotřebních družstev, ostatními ústředními orgány, v jejichž působnosti jsou organizace provozující obchodní činnost, a krajskými národními výbory zásady jednotné socialistické obchodní politiky, koncepci rozvoje odvětví vnitřního obchodu a cestovního ruchu, činí zásadní opatření k zabezpečení řádného a plynulého zásobování občanů a ochrany jejich zájmů ve vnitřním obchodě a cestovním ruchu, opatření ke zlepšení poskytovaných služeb ve vnitřním obchodě, včetně usměrňování prodeje zboží, jakož i opatření v cestovním ruchu, c) podílí se na tvorbě státního plánu hospodářského a sociálního rozvoje za odvětví vnitřního obchodu a cestovního ruchu,". V písmenu e), které se označuje jako písmeno d), se vypouštějí slova "a řídí výzkum" a za slova "ve vnitřním obchodě" se připojují slova "a cestovním ruchu,". 20. § 33 včetně nadpisu zní: h) mohou zřizovat spotřebitelské rady.". 21. § 34 až 36 se vypouštějí. 22. V § 37 v odstavci 1 se slova "ministerstvo obchodu" nahrazují slovy "ministerstvo obchodu a cestovního ruchu". V odstavci 2 se vypouští věta za středníkem. V odstavci 3 se vypouštějí slova "popřípadě podle povahy věci orgán, který ji řídí,". 23. V § 39 se slovo "zřizují" nahrazuje slovy "mohou zřizovat". 24. § 40 se vypouští. 25. V § 46 odst. 1 úvodní věta zní: "Okresní národní výbor, městský národní výbor nebo místní národní výbor ve střediskové obci může za nedostatky zjištěné orgány státního obchodního dozoru uložit pokutu až do výše 50 000 Kčs organizaci, která". V písmenu a) se vypouštějí slova "pokutu až do výše 100 000 Kčs,". V písmenu b) se vypouštějí slova "pokutu až do výše 300 000 Kčs,". Písmeno c) se vypouští. 26. V § 55 odst. 2 se slova "ministerstvo obchodu" nahrazují slovy "ministerstvo obchodu a cestovního ruchu". 27. Za § 55 se vkládá nový § 55a, který zní: Na řízení o udělení souhlasu místního národního výboru k přechodnému uzavření prodejny nebo provozovny z důvodů přejímky zboží se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. 15)". 28. V § 56 se slova "Ministerstvo obchodu" nahrazují slovy "Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu" a § 18 se vypouští. Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona České národní rady č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.

http://www.mojeenergie.cz/cz/zakon-c-101-2000-sb-ze-dne-4-dubna-2000

Zákon č. 101/2000 Sb. ze dne 4. dubna 2000 : mojeEnergie Titulní strana > Energetická legislativa > Energetická legislativa ČR > Zákon č. 458/2000 Sb. > Zákon č. 101/2000 Sb. ze dne 4. dubna 2000 Zákon č. 101/2000 Sb. ze dne 4. dubna 2000 Zákon č. 101/2000 Sb., ze dne 4. dubna 2000 Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství,^1) mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána,^1a) a k naplnění práva každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států. (2) Úřadu jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu pro oblast ochrany osobních údajů v rozsahu stanoveném tímto zákonem a další kompetence stanovené zvláštním právní předpisem,^1) mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, a přímo použitelnými předpisy Evropských společenství. b) jestliže správce, který je usazen mimo území Evropské unie, provádí zpracování na území České republiky a nejedná se pouze o předání osobních údajů přes území Evropské unie; v tomto případě je správce povinen zmocnit postupem podle § 6 na území České republiky zpracovatele. Jestliže zpracování provádí správce prostřednictvím svých organizačních jednotek umístěnýc na území Evropské unie, musí zajistit, že tyto organizační jednotky budou zpracovávat osobn údaje v souladu s národním právem příslušného členského státu Evropské unie. (6) Ustanovení § 5 odst. 1 a § 11 a 12 se nepoužijí pro zpracování osobních údajů nezbytných pr plnění povinností správce stanovených zvláštními zákony pro zajištění a) bezpečnosti České republiky,^4) b) obrany České republiky,^5) c) veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti,^6) d) předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů,^7) e) významného hospodářského zájmu České republiky nebo Evropské unie,^8) f) významného finančního zájmu České republiky nebo Evropské unie, kterým je zejména stabilita finančního trhu a měny, fungování peněžního oběhu a platebního styku, jakož i rozpočtová a daňová opatření,^9) g) výkonu kontroly, dozoru, dohledu a regulace spojených s výkonem veřejné moci v případech uvedených v písmenech c), d), e) a f),^10) nebo h) činností spojených se zpřístupňováním svazků bývalé Státní bezpečnosti.^10a) a) osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného neb určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliž lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu, c) zpracovat pouze přesné osobní údaje, které získal v souladu s tímto zákonem. Je-li to nezbytné, osobní údaje aktualizuje. Zjistí-li správce, že jím zpracované osobní údaje nejsou s ohledem na stanovený účel přesné, provede bez zbytečného odkladu přiměřená opatření, zejména zpracování blokuje a osobní údaje opraví nebo doplní, jinak osobní údaje zlikviduje. Nepřesné osobní údaje lze zpracovat pouze v mezích uvedených v § 3 odst. 6.^11) Nepřesné osobní údaje se musí označit. Informaci o blokování, opravě, doplnění nebo likvidaci osobních údajů je správce povinen bez zbytečného odkladu předat všem příjemcům, a) jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce,^12) d) jedná-li se o oprávněně zveřejněné osobní údaje v souladu se zvláštním právním předpisem.^13) Tím však není dotčeno právo na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů, (3) Provádí-li správce zpracování osobních údajů na základě zvláštního zákona,^12) je povinen dbát práva na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů. c) se jedná o zpracování při zajišťování zdravotní péče, ochrany veřejného zdraví, zdravotního pojištění a výkon státní správy v oblasti zdravotnictví podle zvláštního zákona^15) nebo se jedná o posuzování zdravotního stavu v jiných případech stanovených zvláštním zákonem,^15a) d) je zpracování nezbytné pro dodržení povinností a práv správce odpovědného za zpracování v oblasti pracovního práva a zaměstnanosti, stanovené zvláštním zákonem,^16) (4) Předchozími ustanoveními nejsou dotčena práva subjektu údajů požadovat informace podle zvláštních zákonů.^18) (2) Ustanovením předchozího odstavce není dotčena povinnost zachovávat mlčenlivost podle zvláštních zákonů.^19) (3) Povinnost zachovávat mlčenlivost se nevztahuje na informační povinnost podle zvláštních zákonů.^20) (5) Pokud vznikla v důsledku zpracování osobních údajů subjektu údajů jiná než majetková újma, postupuje se při uplatňování jejího nároku podle zvláštního zákona.^22) V otázkách neupravených tímto zákonem se použije obecná úprava odpovědnosti za škodu.^23), ^24) (2) Do třetích zemí mohou být osobní údaje předány, pokud zákaz omezování volného pohybu osobních údajů vyplývá z mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas, a kterou je Česká republika vázána,^1a) nebo jsou osobní údaje předány na základě rozhodnutí orgánu Evropské unie. Informace o těchto rozhodnutích zveřejňuje Úřad ve Věstníku. (4) Před předáním osobních údajů do třetích zemí podle odstavce 3 je správce povinen požádat Úřad o povolení k předání, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.^25) Při posuzování žádosti Úřad přezkoumá všechny okolnosti související s předáním osobních údajů, zejména zdroj, konečné určení a kategorie předávaných osobních údajů, účel a dobu zpracování, s přihlédnutím k dostupným informacím o právních nebo jiných předpisech upravujících zpracování osobních údajů ve třetí zemi. V povolení k předání Úřad stanoví dobu, po kterou může správce předání provádět. Pokud dojde ke změně podmínek, za kterých bylo povolení vydáno, zejména na základě rozhodnutí orgánu Evropské unie, Úřad toto povolení změní nebo zruší. i) spolupracuje s obdobnými úřady jiných států, s orgány Evropské unie a s orgány mezinárodních organizací působícími v oblasti ochrany osobních údajů. Úřad v souladu s právem Evropských společenství plní oznamovací povinnost vůči orgánům Evropské unie.^25a) (2) Při výkonu dozoru ve formě kontroly se postupuje podle zvláštního právního předpisu.^26) (3) Dozor nad zpracováním osobních údajů, které provádějí zpravodajské služby, stanoví zvláštní právní předpis.^27) (1) Ministerstvo vnitra, krajské úřady a úřady obcí s rozšířenou působností poskytují Úřadu pro výkon působnosti stanovené tímto zákonem a dalšími právními předpisy na základě žádosti Úřadu z informačního systému evidence obyvatel údaje o obyvatelích; obyvatelem se rozumí fyzická osoba podle zvláštního právního předpisu^3). a) státních občanech České republiky^4) 1. jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, 4. počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky, b) cizincích, kteří jsou obyvateli 5. počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu. (4) Předseda Úřadu má nárok na plat, náhradu výdajů a naturální plnění jako prezident Nejvyššího kontrolního úřadu podle zvláštního zákona.^26a) (5) Inspektoři Úřadu mají nárok na plat, náhradu výdajů a naturální plnění jako členové Nejvyššího kontrolního úřadu podle zvláštního zákona.^26a) (6) Platové poměry zaměstnanců Úřadu, s výjimkou předsedy a inspektorů se řídí právními předpisy upravujícími platové poměry zaměstnanců orgánů státní správy.^28) (7) Zaměstnancům Úřadu, s výjimkou předsedy a inspektorů přísluší náhrada cestovních výdajů podle zvláštního právního předpisu.^29) b) je bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem^30) a jeho znalosti, zkušenosti a morální vlastnosti jsou předpokladem, že bude svoji funkci řádně zastávat, (1) Inspektorem může být jmenován občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem^30) a má ukončené odborné vysokoškolské vzdělání. c) seznamovat se s utajovanými informacemi za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem,^31) jakož i dalšími skutečnostmi, které jsou chráněny povinností mlčenlivosti, V řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle správního řádu,^32) pokud ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak. Oprávnění a povinnosti kontrolujících a kontrolovaných osob se řídí zvláštním právním předpisem,^26) pokud tento zákon nestanoví jinak. c) v rámci plnění zvláštním zákonem uložených oprávnění a povinností přichází u správce nebo zpracovatele do styku s osobními údaji, se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti (§ 15). (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč. (3) Za přestupek podle odstavce 1 spáchaný tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem lze uložit pokutu do 5 000 000 Kč. (7) Pokutu vybírá Úřad a vymáhá místně příslušný celní úřad podle zvláštního zákona.^34) Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu. Zákon č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se mění takto: "(3) Zákon se nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu.^1) 1) Například zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, a zákon č.123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.". "Na tyto subjekty se pro tento účel nevztahuje povinnost zamezit sdružování informací podle zvláštního právního předpisu.^3a) 1) § 10 odst.1 písm. a) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti). 7) Například zákon č.61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 10a) Zákon č. 40/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, ve znění zákona č. 107/2002 Sb. 12) Například zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby). 13) Zákon č. 81/1966 Sb.,o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění pozdějších předpisů. 15a) Například zákon č.582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 26) Zákon č. 552/1991Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. 27) § 12 zákona č.153/1994 Sb. 28) Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č.253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, ve znění pozdějších předpisů. 29) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů. 32) Zákon č.71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb.

https://rejstriky.finance.cz/firma-igor-klepac-beta-s-r-o-clen-koncernu-igor-klepac-s-r-o-28642643

IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." Šumperk IČO 28642643 kontakty (26.06.2019) | Finance.cz IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." Šumperk IČO: 28642643 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o.", která sídlí v obci Šumperk a bylo jí přiděleno IČO 28642643. Firma s názvem IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." se sídlem v obci Šumperk byla založena v roce 2010. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 2 osob. Společnost podniká v oboru Silniční motorová doprava - osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče a Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona . Základní údaje o IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." IČO: 28642643 28642643 IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." Počet členů statutárního orgánu: 2 30.7.2014 - 2.12.2016 Aktuální kontaktní údaje IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." Kontakty na IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." IČO: 28642643 Lužickosrbská 119/3 , Šumperk 787 01 8.12.2010 - 2.12.2016 Obory činností IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." IČO: 28642643 Silniční motorová doprava - osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče 30.7.2014 silniční motorová doprava - taxislužba 8.12.2010 - 30.7.2014 Vedení firmy IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." IČO: 28642643 Každý z jednatelů zastupuje společnost samostatně a v plném rozsahu. 30.7.2014 Jednatelé jsou oprávněni jednat jménem společnosti každý z nich samostatně. 8.12.2010 - 30.7.2014 Igor Klepač 8.12.2010 - 26.7.2014 Ing. Michaela Kovářová 8.12.2010 - 30.7.2014 od 8.12.2010 do 29.11.2016 Vlastníci firmy IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." IČO: 28642643 Sbírka Listin IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." IČO: 28642643 C 45058/SL 15 ostatní Zápis o řádné valné hromadě Krajský soud v Ostravě 22.6.2015 20.7.2015 8.9.2015 1 C 45058/SL 14 účetní závěrka [2014] Výkaz zisku a ztráty Krajský soud v Ostravě 20.7.2015 8.9.2015 2 C 45058/SL 13 účetní závěrka [2014] Rozvaha Krajský soud v Ostravě 20.7.2015 8.9.2015 2 C 45058/SL 12 účetní závěrka [2014] Příloha Krajský soud v Ostravě 20.7.2015 8.9.2015 5 C 45058/SL 11 notářský zápis NZ 473/2014 dohoda o změně SS Krajský soud v Ostravě 21.7.2014 24.7.2014 8.9.2014 9 C 45058/SL 9 účetní závěrka [2013] výkaz zisku a ztráty Krajský soud v Ostravě 30.6.2014 24.7.2014 2 C 45058/SL 8 účetní závěrka [2013] rozvaha Krajský soud v Ostravě 30.6.2014 24.7.2014 2 C 45058/SL 10 účetní závěrka [2013] příloha Krajský soud v Ostravě 30.6.2014 24.7.2014 3 C 45058/SL 7 účetní závěrka [2012] výkaz zisku a ztráty Krajský soud v Ostravě 1.7.2013 15.7.2013 2 C 45058/SL 6 účetní závěrka [2012] rozvaha Krajský soud v Ostravě 1.7.2013 15.7.2013 2 C 45058/SL 5 účetní závěrka r. 2011 příloha Krajský soud v Ostravě 1.7.2012 27.7.2012 3 C 45058/SL 4 účetní závěrka r. 2011 výkaz zisku a ztráty Krajský soud v Ostravě 1.7.2012 27.7.2012 2 C 45058/SL 3 účetní závěrka r. 2010 vč. příl. Krajský soud v Ostravě 23.6.2011 28.7.2011 7 C 45058/SL 2 podpisové vzory - Igor Klepač, Ing.M.Kovářová Krajský soud v Ostravě 25.10.2010 26.11.2010 13.12.2010 2 C 45058/SL 1 notářský zápis NZ 430/2010 společenská sml. Krajský soud v Ostravě 25.10.2010 26.11.2010 13.12.2010 8 Hodnocení IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." Výpis dat pro firmu IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o." obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o.", 28642643 na obchodním rejstříku výpis firmy IGOR KLEPAČ beta s.r.o. "člen koncernu IGOR KLEPAČ s.r.o.", 28642643 na živnostenském rejstříku

https://iudictum.cz/114636/i-us-577-09

I. ÚS 577/09 — Ústavní soud — Iudictum.cz I. ÚS 577/09 Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. B., zastoupeného Mgr. Irenou Křivánkovou, advokátkou, Zámecké nám. 42, Frýdek-Místek, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2008, č. j. 14 Co 231/2008-181, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2008, č. j. 14 Co 231/2008-189, kterým byl opraven v druhém odstavci výrok II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2008, č. j. 14 Co 231/2008-181, za účasti Krajského soudu v Ostravě, takto: Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku obecného soudu. Tvrdil, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Dále měl být porušen čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 0 Nc 944/2006, Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 4. 2008, č. j. 0 Nc 944/2006-148 bylo rozhodnuto tak, že nezletilý Jan (jedná se o pseudonym) se svěřuje do výchovy matky, otec je povinen platil na výživu nezl. Jana částku 3.000.- Kč měsíčně počínaje dnem 6. 11. 2006 k rukám matky. Dlužné výživné za dobu od 6. 11. 2006 do 30. 4. 2008 ve výši 32.100,- Kč je otec povinen zaplatil do šesti měsíců od právní moci rozsudku, spolu s výživným dospělým do právní moci rozsudku k rukám matky. Běžné výživné je splatné každého prvého dne v měsíci předem k rukám matky. Otec je oprávněn stýkat se s nezl. Janem každý lichý týden v roce od čtvrtka od 13:00 hod. do neděle do 18:00 hod. mimo měsíců července a srpna, dále každý sudý rok od 23. 12. od 13:00 hod. do 25. 12. do 18:00 hod. a každý lichý rok od 26. 12. od 13:00 hod. do 1. 1. následujícího roku do 18:00 hod., každý lichý rok o jarních prázdninách od pondělí 13:00 hod. do soboty do 18:00 hod., každý sudý rok od pátku 13:00 hod. předcházejícímu velikonoční pondělí do úterý do 18:00 hod. následujícímu po pondělí velikonočním a dále po dobu dvou týdnů v červenci a dvou týdnů v srpnu v každém roce s tím, že otec je povinen sdělit matce přesný termín styku písemně vždy do 30. 4. každého roku. Matka je povinna nezl. Jana ke styku řádné připravit, ve stanovenou dobu před domem, v němž s nezletilým bydlí otci nezletilého předal a po ukončeni styku na tomtéž místě od otce nezl. převzít. Otec je povinen se o nezl. Jana po dobu styku řádné starat, ve stanovenou dobu na stanoveném místě od matky převzít a po ukončeni styku nezletilého matce předat. Tato úprava práv a povinností k nezl. Janovi platí shodně i pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Otec je povinen zaplatit České republice na nákladech řízení částku 7.000.- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Česká republika nemá vůči matce právo na náhradu nákladů řízení. Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání, o kterém bylo ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2008, č. j. 14 Co 231/2008-181, rozhodnuto tak, že se rozsudek okresního soudu v odstavci I., jakož i v části odstavce VIII. výroku, týkajícího se výchovy nezl. Jana po dobu po rozvodu manželství rodičů, potvrzuje. V odstavcích II. až VIII. výroku se mění rozsudek okresního soudu tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezl. Jana s účinností od 6. 11. 2006, jakož i s účinností od právní moci výroku o rozvodu manželství rodičů částkou 1.500,- Kč měsíčně, splatnou každého prvního dne v měsíci předem k rukám matky. Výživné již splatné za období od 6. 11. 2006 do 30. 11. 2008, jakož i to, které se stane splatným do konce měsíce, v němž bude tento rozsudek doručen, je povinen zaplatit k rukám matky do 3 dnů od doručení rozsudku. Otce je oprávněn stýkat se s nezl. Janem, a to i v době po rozvodu manželství rodičů, každý lichý kalendářní týden v roce od čtvrtku 13:00 hod. do neděle 18:00 hod. a to s výjimkou období hlavních letních prázdnin, jarních prázdnin v okrese, v němž nezletilý s matkou bydlí, jakož i prázdnin, souvisejících s vánočními a velikonočními svátky. Dále je otec oprávněn stýkat se s nezl. Janem v každém sudém kalendářním roce od 23. 12. od 13:00 hod. do 25. 12. do 18:00 hod a v každém lichém kalendářním roce od 26. 12. od 13:00 hod, do 1.1. následujícího roku do 18:00; dále v každém lichém kalendářním roce od pátku, předcházejícího velikonočním svátkům od 13:00 hod. do prvního úterý, po tomto pátku následujícího do 18:00 hod; dále v každém sudém kalendářním roce o jarních prázdninách v okrese, v němž nezletilý s matkou bydlí od soboty prázdninám předcházející od 13:00 hod. do neděle, kterou prázdniny končí do 18:00 hod. a dále v každém roce po dobu 14-ti dnů v měsíci červenci a 14-ti dnů v měsíci srpnu s tím, že přesné termíny obou těchto styků je otec povinen sdělit matce doporučeným dopisem vždy do 30. 4. toho kterého roku a s tím, že začátky těchto styků připadnou na 13:00 hod., konce pak na 18:00 hod. Matka je povinna nezl. Jana ke styku řádně připravit, ve stanovenou dobu jej před domem, v němž s nezletilým bydlí otci předat a to s výjimkou čtvrtka v každém lichém kalendářním týdnu v roce, kdy je povinna připravit nezl. Jana ke styku tak, aby otec jej mohl ve stanovenou dobu převzít ke styku v mateřské škole, kterou nezletilý navštěvuje, po ukončení styku je pak povinna nezletilého ve stanovenou dobu před domem, v němž s nezletilým bydlí, od otce převzít. Otec je povinen nezl. Jana ve stanovenou dobu na stanoveném místě převzít a ve stanovenou dobu po ukončení styku na tomtéž místě matce předat. V odstavcích IX. a XI. výroku (v otázce nákladů řízení) se rozsudek okresního soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2008, č. j. 14 Co 231/2008-189 byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2008, č. j. 14 Co 231/2008-181 opraven tak, že se v druhém odstavci výroku II. tohoto rozsudku za slova "výživné již splatné za období od 6. 11. 2006 do 30. 11. 2008" vkládají slova "v částce 12.350,- Kč". V ústavní stížnosti stěžovatel vyjadřuje nesouhlas s tím, že nezl. Jan byl svěřen matce, která jej "vytrhla z jemu blízkého rodného prostředí a která má méně vhodné předpoklady pro výchovu", dále s tím, že mu nebylo umožněno stýkat se s nezl. Janem "v co nejširším možném rozsahu", a konečně s tím, že soud odmítl požadavek, aby se matka rovnocenně podílela na nákladech cesty, kterou stěžovatel za synem do vzdáleného města absolvuje. Stěžovatel namítá, že ze znaleckého posudku PhDr. L. M. a MUDr. M. F. plyne, že syn preferuje prostředí u otce a má ke stěžovateli hluboký citový vztah. Dále stěžovatel poukazuje na své lepší bytové podmínky, stabilitu výchovného prostředí, bližší kontakt se širším příbuzenstvem a své další kladné osobnostní rysy. Dále uvádí, že po dobu řízení více než rok a půl měla matka syna "svévolně" fakticky v péči, a tudíž nesouhlasí s tím, že soud přihlédl při svěření do péče matky k tomuto stavu, který měla matka sama zavinit. Dále tvrdí, matka trpí hraniční poruchou osobnosti a poukazuje na závěry znalkyně, že u matky existuje "výchovný handicap spočívající v její nevyrovnanosti a nezralosti," a zpochybňuje hodnocení těchto poznatků soudem. Dále vyjadřuje nesouhlas s tím, že soud zamítl provedení dalšího znaleckého posudku z oboru psychiatrie ve vztahu k matce, a s tím, že se soud vyloučil (stěžovatelem netvrzenou) "duševní poruchu", nikoliv však stěžovatelem tvrzenou hraniční poruchu osobnosti u matky. V tomto ohledu zpochybňuje hodnocení i dalších důkazů soudem. Rovněž stěžovatel vyjadřuje nesouhlas s tím, že soud neprovedl všechny jím navrhované důkazy, které měly ilustrovat negativní chování matky vůči stěžovateli, včetně matčina deníku. Dále stěžovatel zdůrazňuje, že pro něho i pro syna je velice náročné cestovat z Frýdlantu nad Ostravicí do Telče a zpět, a podrobně popisuje dopravní obtíže a časovou a finanční náročnost cesty. V souvislosti s tím stěžovatel vyslovuje názor, že úprava styku se synem "již od středy do následné neděle je zcela v souladu se zákonem o rodině". Dále stěžovatel požaduje, aby se matka podílela na nákladech cesty, a rovněž požaduje, aby se s matkou při dopravě syna střídali. Stěžovatel proto navrhuje zrušení napadeného rozsudku v celém rozsahu. Ústavní stížnost je dílem nepřípustná, dílem z ústavněprávního hlediska zjevně neopodstatněná. Pokud stěžovatel nediferencuje svůj návrh ve vztahu k různým výrokům napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, poukazuje Ústavní soud na skutečnost, že podle výroku III. napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě byl v odstavcích IX. až XI. výroku rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. V této části proto nelze považovat rozhodnutí soudu za konečné, neboť řízení dosud probíhá. Protože podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jejího práva poskytuje, odmítl Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti výroku III. napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou. Ve vztahu ke zbývající části ústavní stížnosti Ústavní soud především konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů, není jim soudem nadřízeným a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, pokud postupují v souladu s principy hlavy páté Listiny. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních předpisů, jsou záležitostí obecných soudů (srov. usnesení, sp. zn. II ÚS 81/95 publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, str. 575; toto i všechna další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud proto neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť taková činnost přísluší právě obecným soudům, pod jejichž ochranou jsou, podle čl. 4 Ústavy ČR rovněž základní práva a svobody. Z ustálené a obecně dostupné judikatury Ústavního soudu je patrné, za jakých podmínek a okolností je Ústavní soud oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k řízení, které proběhlo před těmito soudy. Těžiště stěžovatelovy ústavní stížnosti leží v otázce hodnocení důkazů provedených obecným soudem a úplnosti tohoto dokazování. K otázce hodnocení důkazů obecnými soudy se Ústavní soud ve své judikatuře vyjádřil již mnohokrát (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 23/93, sp. zn. III. ÚS 124/96). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. V souladu s ust. § 132 o. s. ř., hodnotí soud důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Podle zásady volného hodnocení důkazů zákon nestanoví žádná pravidla, pokud jde o míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, ani váhu jednotlivých důkazů. Jejich význam a váha se objeví až při konečném zhodnocení důkazního materiálu. Při tomto zhodnocení nemůže soud postupovat libovolně, jeho vnitřní přesvědčení o správnosti či nesprávnosti určité okolnosti musí být založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Vnitřní přesvědčení musí být tedy odůvodněno objektivními skutečnostmi, které soud zjistí, a musí být jejich logickým důsledkem. Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší právo přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Je pouze věcí obecného soudu, k jakému důkazu v rámci volného hodnocení důkazů přihlédne, a o jaké důkazy opře svoje rozhodnutí. Svůj myšlenkový postup při hodnocení důkazů však musí obecný soud ve svém rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. Ústavní soud se může zabývat správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy. Hodnotit důkazy přísluší Ústavnímu soudu také v případě, že by je sám prováděl. Ústavnímu soudu nepřísluší ani právo hodnotit, zda shromáždění konkrétních důkazů je účelné či nikoliv, resp. posuzovat správnost zjištění skutkového stavu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování potřebného ke zjištění skutkového stavu věci (ust. § 153 o. s. ř.) spadá v zásadě do kompetence obecných soudů, není-li ve věci shledán extrémní nesoulad, jež by zakládal porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny. Takový extrémní nesoulad v hodnocení důkazní situace, který by zakládal porušení základního práva stěžovatele, Ústavní soud neshledal. Úvahy a závěry obecných soudů odpovídají obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 0 Nc 944/2006, včetně stěžovatelem citovaných zpráv znalců a dalších listinných důkazů. Pokud stěžovatel nesouhlasí s tím, že okresní soud na podporu svého rozhodnutí přihlédl k tomu, že syn byl v průběhu řízení fakticky v péči matky, podle názoru stěžovatele v podstatě svévolně, vypořádal se s touto námitkou již krajský soud, když v jádru věci přisvědčil stěžovateli a konstatoval, že z doplněného dokazování nevyplývá, že by dítě přechodem z výchovného prostředí od matky k otci utrpělo psychickou újmu (str. 6 nahoře). Krajský soud se však dále v odůvodnění svého rozsudku podrobně zabývá celou situací, konstatuje mj., že oba rodiče jsou stejně výchovně způsobilí a rovněž mj. logicky hodnotí rizika, která podle jeho názoru může varianta svěření dítěte do péče otce přinést, a to s ohledem na budoucí vývoj a formování vztahu dítěte k matce. Tyto závěry nehodnotí Ústavní soud za extrémně rozporné s provedenými důkazy ve smyslu výše citované judikatury. Tím nejsou ani splněny podmínky, aby Ústavní soud provedl své vlastní hodnocení těchto rizik. Ani rozsudkem stanovený rozsah styku stěžovatele s dítětem nevykazuje známky svévole obecného soudu, neboť při svých úvahách (str. 7 dole) se touto otázkou zabývá, a to především s ohledem právě na vzdálenost bydlišť obou rodičů. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že jak při stanovení rozsahu dokazování, tak při hodnocení důkazů se v projednávané věci obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Skutečnost, že po vyhodnocení provedených důkazů dospěl obecný soud k závěru, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nemůže sama o sobě zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti (nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 191/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 7, č. 1). Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, jejích přílohách a již obecným soudem nashromážděného spisového materiálu. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Z tohoto důvodu Ústavní soud nejednal ani s vedlejším účastníkem řízení. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 577/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

https://rejstriky.finance.cz/firma-spolecenstvi-vlastniku-jednotek-bl-524-c-p-3080-3081-3082-ulice-ruzova-most-28745434

Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most IČO 28745434 kontakty (25.05.2020) | Finance.cz Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most IČO: 28745434 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most a bylo jí přiděleno IČO 28745434. Firma s názvem Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most byla založena v roce 2011. Společnost je stále aktivní. Základní údaje o Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most IČO: 28745434 Krajský soud v Ústí nad Labem 11.7.2011 28745434 Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most Společenství vlastníků jednotek 11.7.2011 Aktuální kontaktní údaje Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most Kontakty na Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most IČO: 28745434 Most, ul. Růžová, bl. 524, č.p. 3080, PSČ 43401 11.7.2011 Růžová, bl. 524 3080 NEOAD, Most 434 01 Obory činností Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most IČO: 28745434 správa domu 11.7.2011 Sbírka Listin Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most IČO: 28745434 S 5508/SL 9 účetní závěrka [2014] Krajský soud v Ústí nad Labem 2.3.2015 29.1.2016 1.2.2016 3 S 5508/SL 8 účetní závěrka [2013] Krajský soud v Ústí nad Labem 20.3.2014 30.6.2014 9.7.2014 8 S 5508/SL 7 účetní závěrka [2012] Př Krajský soud v Ústí nad Labem 7.10.2013 7.10.2013 1 S 5508/SL 6 účetní závěrka [2012] VZ Krajský soud v Ústí nad Labem 20.3.2013 7.10.2013 7.10.2013 2 S 5508/SL 5 účetní závěrka [2012] R Krajský soud v Ústí nad Labem 20.3.2013 7.10.2013 7.10.2013 4 S 5508/SL 4 účetní závěrka 2011 Krajský soud v Ústí nad Labem 23.3.2012 1.8.2012 7.8.2012 8 S 5508/SL 3 stanovy společnosti Krajský soud v Ústí nad Labem 2.5.2011 2.11.2011 12.12.2011 18 S 5508/SL 2 rozhod. o statut. orgánu - zápis ze shromáždění Krajský soud v Ústí nad Labem 2.5.2011 2.11.2011 12.12.2011 12 S 5508/SL 1 notářský zápis - NZ 52/2011- stanovy Krajský soud v Ústí nad Labem 15.2.2011 15.6.2011 20.10.2011 40 Hodnocení Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most Výpis dat pro firmu Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most, 28745434 na obchodním rejstříku Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3080, 3081, 3082, ulice Růžová, Most - 28745434 Společenství vlastníků jednotek domů čp. 3079/56, 3080/58, 3081/60, Praha 10, ul. Ke Skalkám - 26751682 - Praha , Ke skalkám 3080/58 Společenství vlastníků jednotek bl. 524, č.p. 3083, 3084, ulice Růžová, Most - 28678583 Společenství č.p. 3081, 3082, Praha 10 - Strašnice - 28195965 - Praha , V Rybníčkách 3081/3 Společenství vlastníků jednotek pro dům J.Čapka 3080 ve Frýdku-Místku - 28615018 - Frýdek-Místek , Jana Čapka 3080 Společenství vlastníků jednotek V Rybníčkách 3080, Praha - Strašnice - 28186834 - Praha , V Rybníčkách 3080/1 Společenství vlastníků jednotek J. Čapka 3081 - 3084 - 03109801 - Frýdek-Místek , Družstevní 844 Společenství vlastníků jednotek domů čp. 3082, 3083, 3084, 3085, 3086 - 26760231 - Praha , Ke skalkám 3084/66

http://orloviny.cz/zpravy/zpravy_direct.php?clanek=1884

Orloviny - Pravda o žalobách SMO %e. %c. %Y Pravda o žalobách SMO 4. 1. 2017; Toto bude o penězích, v různé formě. Přeberte si, co se vám bude hodit. Současné vedení SMO nenávistně živí orlovskou veřejnost o tom, že minulé představenstvo kradlo. Bylo to jednou v pivnici Koulovna, pod Domem kultury, kdo to nezná. Přisedl si k nám pan Klčo senior, otec současného předsedy představenstva SMO Martina Klča. Kolik piv v sobě měl nevím, ale vypito něco už měl. Samozřejmě, že věděl, kdo jsem. Tento pan Klčo byl někdy v SMO zaměstnán jako řidič (bylo to v době minulého představenstva) a bezelstně nám sdělil, že i on kradl naftu (nebo benzín?), obdobně jako ostatní. Jeho syn Martin to samozřejmě musel vědět, již tehdy měli Klčovi aut asi dost. Potom, jak byl mnou a Trojákovou Marcelou doporučen a posléze akcionářem schválen do nového představenstva, mohl si "očichat", jak se to tam dělalo. Zajímavé pak bylo, když on sám (M.K.) vyslýchal jiné šoféry a uděloval jim tresty, i když to nebylo za krádež PHM, ale za fikslování se šrotem. Zaslechnuto: Starší pan Klčo údajně dělal v SMO (jako melouch) peněžní služby. Půjčoval "potřebným" deset, dvacet korun (na svačinu) a bral zpět stovku. Někdo by to nazval lichvou. Teď jeho syn má na podobnou (legální) činnost banku. Představenstvo SMO ve složení Martin Klčo, předseda představenstva, Miroslav Chlubna, místopředseda a Jaroslav Vaněk, člen představenstva, se usneslo, že bývalé představenstvo se dopustilo jednání, na základě kterého způsobilo SMO škodu a podalo na tyto osoby žalobu. Tu zpracoval advokát Mgr. Jan Siostrzonek (člen hnutí ANO). Požadoval, aby soud vydal rozsudek, že bývalé představenstvo má uhradit celkově 3.802.600 Kč plus úroky ve výši 8.05% ročně ode dne 18.4.2014 a nahradit náklady řízení. Krajský soud, k nelibosti žalobce, rozdělil žalobu na 4 samostatné části - podle toho, o co šlo. Pro žalované i žalobce šlo o asi 40 soudních řízení. Většina z nich proběhla v Ostravě, některá pak, po odvolání žalobce (SMO), u Vrchního soudu v Olomouci. Zástupci SMO pravidelně informovali zastupitelstvo (i akcionáře) o průběhu soudních řízení. Vzhledem k tomu, že soudy postupně vydávaly rozsudky v neprospěch žalobce, jejich představitelé (Klčo) o skutečném stavu neříkali vše, pravdu překrucovali a lhali. Po nátlaku některých zastupitelů se představenstvo SMO "uvolilo" a začalo poskytovat všem zastupitelům "tajné" zprávy o stavu žalob. Informace byly opatřeny výstrahou: S ohledem na charakter části obsahu informací níže uvedených (dosud probíhající soudní řízení) nutno považovat tento text za důvěrný. Jde o velmi povedenou rozpustilost. Obvykle Orlová materiály pro jednání zastupitelstva zveřejňuje na internetu dopředu, což je správné a chvályhodné. V tomto případě, i když jde o veřejné jednání, se k těmto informacím občan nedostane. Proč, není třeba vysvětlovat. Celková žalovaná částka 3.802 600 byla snížena o 5.000 Kč, protože se Siostrzonek spletl, tedy šlo o 3.797.600,- Kč. a) nevýhodný prodej pozemku MUDr. Czudkové žalovaná částka 192.600,- Kč Žaloba uváděla, že šlo o záměrně "laciný" prodej pozemku a vyčíslila to na výše uvedenou částku. Krajský soud žalobu zamítl, žalovaným SMO zaplatilo 725.539.- Kč ( SMO chybně uvedlo 725.239 Kč). Tuto platbu Klčo, Vaněk a Kratochvíl neuhradili, takže následovala exekuce, která zvýšila náklady SMO. Tuto "maličkost" - náklady oprávněného a soudní poplatek (53.800 Kč), náklady exekutora (72.177 Kč) a náklady zastoupení (54.720 Kč) Tři králové v Informacích pro zastupitelé neuvedli. Z nedbalosti a neschopnosti představenstvo zavinilo, že se náklady na neúspěšnou žalobu zvýšily o 180.697 Kč a tímto jednáním došlo ke škodě. Představenstvo mlžilo, rada (akcionář) se k ničemu nemělo a zastupitelé o ničem nevěděli. Pomohlo trestní oznámení. Skutečnost, že pojišťovna odmítla kvalifikovat škodu jako pojistnou událost vedla pak k tomu, že představenstvo muselo uhradit 116 347.- Kč z vlastního (každý tedy 38.782 Kč). Že se z veřejných peněz, za toto pochybení, platil právník, se vzalo jako samozřejmost. Celkem tedy nepovedena žaloba přišla na 906.236.- Kč b) nevýhodný prodej souboru nemovitostí Meteorcar, žalovaná částka 2.500.000,- Kč V tomto případě žaloba tvrdila, že se uskutečnil prodej pod cenu. Krajský soud žalobu zamítl, SMO se odvolalo. Vrchní soud rozsudek Krajského soudu potvrdil. Náklady na soudní řízení činily celkem 1.858.943 Kč (platba žalovaným 1.589.665 Kč, náklady odvolání 269.278 Kč). poznámka: Kdyby někdo soudný zabránil podat odvolání, ušetřil by městu více než čtvrt milionu. Argumentace Siostrzonka byla totiž scestná a naivní, na to by přišel i laik. c) reklamní smlouvy za rok 2012, žalovaná částka 1.020.000,- Kč Žalobce napadl smlouvy s orlovskými sportovními kluby. Soud žalobu o celou částku zamítl, přiznal však 670.000 Kč (překročení kompetence místopředsedy představenstva). Žalobce byl stejným rozsudkem zavázán, aby žalovaným zaplatil částku ve výši celkem 687.033.- Kč, na náhradě nákladů řízení. Bilance je tedy opět záporná. Mínus 17.033 Kč. d) dohody o pracovní činnosti se členem představenstva, žalovaná částka 85.000,- Kč Tato část žaloby, ačkoliv šlo o nejmenší částku, byla nejpropracovanější, obsahovala nejvíce slov. Dá se tušit proč: šlo o mne. Zpracovatel Siostrzonek nešetřil "argumenty" - papír snese vše. Ale nepomohlo ani odvolání. Vrchní soud potvrdil rozsudek Krajského soudu (21 stránek A4) a žalobu zamítl. SMO uhradilo náklady ve výši 265.629,-Kč. 906.236 Kč + 1.858.943 Kč + 17.033 Kč + 265.629 Kč = 3.047.841 Kč Tolik peněz stály žaloby. Tento můj popis, jak to bylo, je doložitelný, ale není úplný. SMO úmyslně finanční výsledky soudních jednání, kdy všechny žaloby prohrálo (nejen na text, ale i na peníze) uvedlo zkresleně. Například není do "výdajů" započítán soudní poplatek 180.500 Kč, který při podání žaloby byl zaplacen a nikde se neuvádí, kolik dostal za "medvědí služby" právník Siostrzonek. Jeho gáže, aby bylo laikovi jasné, sestávala jednak z odměny za právní úkony a jednak z náhrad nákladů, které při své (výnosné) práci vynaložil. Pro ilustraci uvádím některé příklady, sazby se počítají vždy za započaté dvě hodiny "práce" advokáta. a) převzetí a příprava zastoupení + návrh na předběžné opatření b) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby c) další porady d) písemné podání soudu e) účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení f) prostudování spisů g) účast na jednání před soudem, h) sepsání právního rozboru věci (vyjádření k soudu) i) nahlížení do spisů (u soudu) j) návrh odvolání proti rozhodnutí k) odvolání l) režijní právní paušály za běžné úkony m) náhrady za ztrátu času, jízdné autem, poštovné, telefon, kopírování, n) sepsání listiny o právním úkonu Sazba za jeden úkon právní služby se počítá z tarifní hodnoty pohledávky. * přes 10 000 Kč do 200 000 Kč....................................1 500 Kč a 40 Kč za každých za-počatých 1000 Kč, o kte¬ré hodnota převyšuje 10 000 Kč, v našem případě jde o body a) 192.600,- Kč a d) 85.000 Kč sazba činila 1.500 + 3000 = 4.500 Kč * přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč...................…...... 9 100 Kč a 40 Kč za každých za počatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, výpočet pro bod b) (2.500.000,- Kč): 9.100 Kč +9.200 Kč = 18.300 Kč výpočet pro bod c) (1.020.000,- Kč): 9.100 Kč + 3.280 Kč = 12.380 Kč Tento výpočet uvádím jako info s ručením omezeným, pokud je chybný, asi to moc nevadí, Siostrzonek určitě nepracoval jen za obědy: buď v restauraci Hotelu Sport, do doby, než se SMO tohoto ztrátového provozu (za pomocí svých lidí v radě) zbavilo, nebo kdekoliv jinde. Ale to není ještě konec. Aby toho nebylo dost, tak SMO nikde neuvedlo cenu za znalecké posudky, které si nechalo zpracovat v případě prodeje MeteorCaru a pozemku Czudkové. V tom prvním případě šlo o 107 stran. Pak ještě "platilo" za stanoviska "svých znalců" k obhajobě jejich posudků a stanoviska k posudkům protistrany. Navíc, předpokládám, že plno hodin za ty téměř 3 roky soudních sporů, odpracovali nejmenováni pracovníci SMO, když v souvislosti s žalobami "vykonávali" pro pantsvo pomocné práce v pracovní době. Podle názoru Krajského i odvolacích soudů minulé představenstvo postupovalo v souladu s péčí řádného hospodáře. Nepotvrdily se závěry forenzního auditu, který zpracovala firma NEXIA a.p. (jejich zaměstnancem byl, do doby, než dovedl pobočku NEXII v Ostravě ke krachu, Petr Troják). Nepotvrdily se pomstychtivé snahy Klča (Vaněk je vlastních úvah ušetřen) ani žádné cíleně zveřejňované a hlásané "pravdy" o vytunelování SMO, které ti dva udržovali na živu seč mohli. Kousací ústroji švábů typu Petra Kocura a Radima Lapšanského bylo paralyzováno, stejně jako vševěda J.Hrádka i tláchala Drozdíka, který se zprávami o soudech veřejně ukojoval. Další škůdci, kteří nevylézají ze svých anonymních internetových děr, budou asi pořád exhibovat, ale nic jim to platné nebude. Hnusné a podlé bylo chování těch, kteří Klča a spol. podporovali. Ukázalo se, že šlo o šikanózní žalobu, která měla zničit pověst osob, které se ničím neprovinily. Zástupci SMO, jak se ukázalo, bez zákonného důvodu zasáhli do pověsti a soukromí několika osob. Nepravdy veřejně sdělovali, aniž by měli k dispozici výsledky soudů. Nepředpokládám, aby lidí charakteru Klča a Vaňka (a Kratochvíla také) odčinili své chování přiměřeným zadostiučiněním. Téměř tři roky nervů, veřejného opovržení. Současné seskupení, které tvoří koalici, své lidí nepodrazí. Vše se toleruje. O nápravu se možná postarají jiní. Někdy. Ale možná takové charaktery se ještě více rozmnoží. Článek byl přečten 1484×, komentářů (4) nových (4)

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/vladnou-radnicim-i-kdyz-bydli-v-uplne-jinem-meste/r~d78d7aee968711e4bdad0025900fea04/?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed

Vládnou radnicím měst, kde nebydlí. Soud se jich zastal - Aktuálně.cz 12. 1. 2015 7:14 I když spíme jinde, pracujeme pro město, hájí se "přespolní" starostové. A soud jim dal zapravdu – není důležitý skutečný pobyt, ale jejich vztah k danému místu. Zastupitelka Prahy 10, ovšem obyvatelka Prahy 8, Ivana Cabrnochová | Foto: Marek Pokorný Praha - Takových domácností v republice příliš není: Petr Vilgus je zástupcem starosty městské části Praha 8 za Stranu zelených, jeho dlouholetá partnerka a od podzimu i senátorka Ivana Cabrnochová pak uvolněnou radní za stejnou stranu. Jenže paradoxně v úplně jiné městské části – Praze 10. I když už řadu let bydlí s Vilgusem v Libni, k trvalému pobytu je přihlášená na druhém konci metropole, v Zahradním městě. A zastupuje tak obyvatele ve čtvrti, kde fakticky nežije. Příklad partnerského páru pražských komunálních politiků tak dobře ilustruje letitý problém: obce a města nebo jejich části vedou často lidé, kteří tam vlastně vůbec nebydlí. A aby splnili zákonnou podmínku, mají tam hlášený jen trvalý pobyt. Kritici takovou praxi mnoho let zpochybňovali. Teď se ale plzeňský krajský soud poprvé precedenčně zastal starosty, který žije jinde. Soud řekl, že nevadí, že současný starosta Františkových Lázní Otakar Skala si trvalé bydliště v lázeňském městě zřídil až těsně před podáním kandidátky do loňských podzimních voleb a dál bydlí v několik kilometrů vzdálené obci. "Soud konstatoval, že byť chodí spát někam jinam, jeho materiální vztah k obci je zachován v důsledku spektra společenských a politických aktivit, které má v obci," říká právník Pavel Uhl, který se na volební problematiku specializuje. Mají sdílet každodenní život Odpůrci takové praxe však pochybují, zda politik, který v daném městě či obci ve skutečnosti nebydlí, může kvalitně zastupovat jeho obyvatele. Ke kritikům se řadí například Renata Chmelová, opoziční zastupitelka za koalici Vlasta na Praze 10, která poukazuje na příklad senátorky Cabrnochové. "Pro kvalifikované rozhodování v tak důležitých oblastech pro Prahu 10, jako je územní rozvoj, doprava či hazard, je potřeba, aby zastupitel sdílel se svými spoluobčany každodenní život, a ne za nimi dlouhodobě jenom dojížděl," říká Renata Chmelová. Ivana Cabrnochová, která se ani po opakovaných urgencích pro Aktuálně.cz nevyjádřila, přitom není na Praze 10 jediná politička s bydlištěm v jiné části Prahy. Její kolega, rovněž uvolněný radní a dříve i starosta Bohumil Zoufalík bydlí řadu let v Praze 11 - Hájích. Černé duše v Hřensku Do dvou obcí – Hřenska na Děčínsku a Karlovy Studánky na Bruntálsku – se těsně před komunálními volbami v roce 2010 přihlásily k trvalému pobytu desítky lidí. Krajské soudy stížnosti proti tomuto nárůstu voličů zamítly s tím, že noví "obyvatelé" splnili rozhodující kritérium podle zákona – tedy trvalý pobyt. Ústavní soud ale jejich verdikt zrušil a přikázal jim, aby nešly po formalitě, ale podstatě, a prověřily, zda přihlášení k pobytu nebylo účelové a zda mají daní lidé k dané obci skutečně vztah. Krajské soudy pak verdikt otočily. "Na Praze 10 jsem trvale hlášen a za moji hlavu Praha 10 dostává peníze od magistrátu. Já jsem na Praze 10 už páté volební období, sedmnáct let ji rozvíjím a je to moje srdcová záležitost," reaguje Zoufalík. Zvažovat, zda je to účelové Právě trvalý pobyt je podmínkou pro to, aby člověk v daném místě mohl nejen volit, ale také být zvolen. Ústavní soud již před čtyřmi lety řešil černé duše při volbách do zastupitelstva (viz box) a dvakrát konstatoval, že fiktivní hlášení k pobytu může být obcházením zákona. A řekl, že obecné soudy mají důkladně zvažovat, jestli trvalé bydliště není jen účelové. A před několika týdny padl i precedentní verdikt v případu starosty Františkových Lázní. Srdcem je Franťák Otakar Skala v lázeňském městě žil až do počátku 90. let, kdy se přestěhoval do pět kilometrů vzdálené obce. K trvalému pobytu ve Františkových Lázních se znovu přihlásil v poslední možný termín – zhruba týden před podáním kandidátky do komunálních voleb. Současně přitom deklaroval, že i nadále zůstane bydlet v nedalekém Hazlově. Poté, co Skala s převahou vyhrál volby, jeho vítězství s poukazem na skutečné bydliště napadl dosavadní starosta Ivo Mlátilík, který se ocitl v opozici. Bývalý agent Zifčák ovlivnil volby, budou proto nové Jenže soud nakonec dal zapravdu Skalovi, který tvrdil, že to, kde přespává, není důležité. A že hlavní je to, že se o život v lázeňském městě dále zajímal. Kromě toho, že vedl zdejší buňku ODS, než ji centrála strany zrušila, také několik let vydává místní občasník, v němž tepal dosavadního starostu. Soud ve svém rozsudku dokonce citoval některé Skalovy sloupky, v nichž o svém vztahu k Františkovým Lázním psal a uváděl, že je "srdcem Franťák". "Má dlouhodobý zájem na správě veřejných věcí ve městě Františkovy Lázně. O život tohoto města se nepřestal zajímat, ani když byl k trvalému pobytu nahlášen v jiné obci," konstatoval soud s tím, že má Skala vytvořeno k městu pouto a přihlášení se zde k trvalému pobytu nebylo toliko účelovým jednáním obcházejícím zákon. A žalobu zamítl. Emoce v Prostějově Verdikt tak může být vodítkem i pro další podobné případy. A dá se předpokládat, že lidé, kteří už v daných městech veřejně vystupují a působí, byť tam nebydlí, se nemusí bát, že by je soud připravil o mandát. Podobných případů jsou v Česku desítky. Některými městy kvůli tomu cloumají emoce. Jako například v Prostějově, kde krátce před Vánoci opozice vyzvala zastupitelstvo, aby zrušilo mandát komunistického radního Jaroslava Šlambora. Vyšlo totiž najevo, že Šlambor už dva roky nežije v Prostějově, ale v deset kilometrů vzdálené obci Skalka. Opozice však zřejmě při svém ataku neuspěje, promeškala totiž zákonnou desetidenní lhůtu. "Po volbách má každý volič právo zpochybnit průběh. Pokud nezpochybní, všechny vady, které jsou, se takto zhojí. Kdyby to tak nebylo, tak se dostaneme do strašné právní nejistoty," říká Uhl. "Je to stejné, jako když se vás oddávající v kostele ptá při uzavření manželství: buď řekněte námitky teď, nebo mlčte navždy," poukazuje. Jiné to je v případě, že změna bydliště přišla během volebního období. "Pak by rozhodovalo zastupitelstvo a bylo to přezkoumatelné soudem," dodává Uhl. Už Mělničák. Se vším všudy Kde skutečně jejich starosta bydlí, nevadí třeba voličům ani kolegům zastupitelům v Číměři na Jindřichohradecku, kde starostuje už neuvěřitelných pětadvacet let Petr Šachl. Většinu z té doby zde přitom nebydlí – už v roce 1996 se přestěhoval do devět kilometrů vzdálených Kačleh a v Číměři si jen nechal formální trvalé bydliště. "Je to o lidech, známe se tu odjakživa. A důležité přece je, co dělám a že třeba umím sehnat pro obec dotace," říká Šachl, který podle svých slov jezdí do Kačleh "jen přespat". Ještě donedávna byl "externím" starostou i oblíbený Ctirad Mikeš z Mělníka. Ač dlouhá léta žil v šestnáct kilometrů vzdálených Všetatech, v čele svého sdružení Mé město loni s drtivou převahou vyhrál volby a obhájil i mandát. I přes to, že mu kritici vyčítali, že si zde jen právě kvůli volbám dává trvalé bydliště. "Nikdy jsem zde nebydlel. Jsem naplavenina, která na Mělník přišla pracovat," přiznává Mikeš, který od roku 1997 dělal na městském úřadě, kde řadu let řídil odbor životního prostředí. V roce 2010 se pak stal za ČSSD starostou. Po podzimních komunálních volbách to ale změnil a přestěhoval se zcela. Že by to bylo hlavně kvůli kritikům, ale odmítá. "Chtěl jsem se stát po všech stránkách občanem Mělníka – když už tam působím dvacet let," říká. Zapomněli, kde bydlí Opačný, až téměř kuriózní problém po komunálních volbách zase řešilo v městské části Brno-střed hnutí Žít Brno. Jak se ukázalo po volbách, dva z jeho kandidátů, kteří v Brně-střed dlouhodobě žijí, si sem zapomněli včas přihlásit trvalý pobyt. Soud proto po volbách odebral hnutí získané hlasy – ale i bez nich vyhrálo a získalo post starosty. Opozice se bouří, podala na vedení Fr. Lázní stížnost domácí Aktuálně.cz Ivana Cabrnochová Praha 8 Strana zelených Praha 10 politik Bohumil Zoufalík (starosta Prahy 10) trvalý pobyt Ústavní soud Františkovy Lázně Prostějov Mělník starosta komunální volby

https://rejstriky.finance.cz/firma-spolecenstvi-vlastniku-cp-311-318-v-miline-28386337

Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně Milín IČO 28386337 kontakty (08.12.2019) | Finance.cz Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně Milín IČO: 28386337 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně, která sídlí v obci Milín a bylo jí přiděleno IČO 28386337. Firma s názvem Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně se sídlem v obci Milín byla založena v roce 2000. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 9 osob. Základní údaje o Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně IČO: 28386337 Městský soud v Praze 13.5.2008 S 8878 Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně Společenství vlastníků jednotek 13.5.2008 Aktuální kontaktní údaje Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně Kontakty na Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně IČO: 28386337 Nádražní 313 , Milín 262 31 13.5.2008 Nádražní 313, Milín 262 31 Vedení firmy Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně IČO: 28386337 Statutárním orgánem společenství je výbor. Za výbor jedná navenek jeho předseda. V době nepřítomnosti předsedy jej zastupuje místopředseda. Jde-li o písemný právní úkon, který činí výbor, musí být podepsán předsedou nebo v jeho zastoupení místopředsedou a dalším členem výboru. Podepisuje-li předseda spolu s místopředsedou, je podpis místopředsedy považován za podpis dalšího člena výboru. 13.5.2008 Zdeněk Čedík 15.12.2018 Miroslav Vondrák 15.12.2018 Nádražní 316, Milín 262 31 Martin Novotný 15.12.2018 Jiří Walenka 15.12.2018 Jiří Dušek 15.12.2018 Nádražní 314, Milín 262 31 Ing. Zdeněk Čedík 13.5.2008 - 13.12.2013 od 27.3.2008 do 27.3.2013 Zdeněk Markes 13.5.2008 - 13.12.2013 Nádražní 317, Milín 262 31 Václav Bartoníček 13.5.2008 - 13.12.2013 Nádražní 312, Milín 262 31 Jiří Dušek 13.5.2008 - 13.12.2013 Pavel Sekanina 13.5.2008 - 13.12.2013 Miroslav Vondrák 13.12.2013 - 15.12.2018 od 24.4.2013 do 10.5.2018 Pavlína Novotná 13.12.2013 - 15.12.2018 Zdeněk Čedík 13.12.2013 - 15.12.2018 Václav Bartoníček 13.12.2013 - 15.12.2018 Jiří Dušek 13.12.2013 - 15.12.2018 Sbírka Listin Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně IČO: 28386337 S 8878/SL 13 účetní závěrka [2014] Městský soud v Praze 31.12.2014 26.6.2015 2.7.2015 6 S 8878/SL 12 účetní závěrka [2013] Městský soud v Praze 31.12.2013 25.6.2014 29.7.2014 7 S 8878/SL 11 ostatní zápis ze schůze Městský soud v Praze 24.4.2013 21.11.2013 19.12.2013 3 S 8878/SL 10 ostatní zápis z jednání Městský soud v Praze 24.4.2013 21.11.2013 19.12.2013 1 S 8878/SL 9 účetní závěrka [2012] Městský soud v Praze 31.12.2012 2.10.2013 22.10.2013 7 S 8878/SL 6 účetní závěrka -2011-příloha Městský soud v Praze 31.12.2011 16.11.2012 19.11.2012 1 S 8878/SL 5 účetní závěrka -2010-příloha Městský soud v Praze 31.12.2010 16.11.2012 19.11.2012 1 S 8878/SL 4 účetní závěrka -2010 Městský soud v Praze 31.12.2010 9.10.2012 18.10.2012 6 S 8878/SL 3 účetní závěrka r.2011 Městský soud v Praze 31.12.2011 27.9.2012 8.10.2012 6 S 8878/SL 2 podpisové vzory Městský soud v Praze 3.4.2008 22.5.2008 3 S 8878/SL 1 notářský zápis, stanovy společnosti -NZ88/08 Městský soud v Praze 27.3.2008 22.5.2008 37 Hodnocení Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně Výpis dat pro firmu Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně, 28386337 na obchodním rejstříku Společenství vlastníků čp. 311 - 318 v Milíně - 28386337 - Milín , Nádražní 313

http://www.sagit.cz/info/aplikace-dph-po-ucinnosti-zakona-c-120-2010-sb

Aplikace DPH po účinnosti zákona č. 120/2010 Sb. - Nakladatelství Sagit, a.s. Aplikace DPH po účinnosti zákona č. 120/2010 Sb. Dotaz: Pokud plátce po nabytí účinnosti zákona č. 120/2010 Sb., kterým se změnil zákon o DPH, provádí opravu základu daně a výše daně způsobem stanoveným v § 42 zákona o DPH, musí ještě podávat dodatečné daňové přiznání? V čl. II zákona č. 120/2010 Sb. je stanoveno, že pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností s tím souvisejících, se použije zákon o DPH, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud plátce při stanovení základu daně postupoval podle § 36a odst. 3 písm. d) zákona o DPH ve znění účinném od 1. 1. 2010, může po nabytí účinnosti zákona č. 120/2010 Sb. provést opravu základu daně a výše daně způsobem stanoveným v § 42 zákona o DPH nebo může podat dodatečné daňové přiznání podle § 41 zákona o správě daní a poplatků. Je na uvážení plátce daně, který ze dvou výše uvedených způsobů pro opravu základu daně a výše daně zvolí. V případě, že plátce daně provádí opravu základu daně a výše daně na základě podání dodatečného daňového přiznání podle § 41 zákona o správě daní a poplatků, musí podat dodatečné daňové přiznání za každé zdaňovací období, kterého se předmětná oprava základu daně a výše daně týká. Pokud plátce daně provádí opravu základu daně a výše daně podle § 42 zákona o DPH, nepodává již dodatečné daňové přiznání ve smyslu zákona o správě daní a poplatků.

http://kraken.slv.cz/8Ads69/2014

8Ads69/2014 8 Ads 69/2014-31 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátu slo¾eném z pøedsedy JUDr. Michala Mazance a soudcù Mgr. Davida Hip¹ra a JUDr. Jana Passera v právní vìci ¾alobce: K. O., zastoupeného JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se sídlem nám. Míru 143, Doma¾lice, proti ¾alovanému: Ministerstvo práce a sociálních vìcí, se sídlem Na Poøíèním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí ¾alovaného ze dne 11. 8. 2010, èj. 2010/55629-424, v øízení o kasaèní stí¾nosti ¾alovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2014, èj. 16 Ad 3/2013-63, Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2014, èj. 16 Ad 3/2013-63, s e z r u ¹ u j e a vìc s e v r a c í tomuto soudu k dal¹ímu øízení. I. [1] Rozhodnutím ze dne 11. 6. 2010, èj. KTB-807/201/E09, Úøad práce v Klatovech (dále jen úøad práce ) nepøiznal ¾alobci podporu v nezamìstnanosti ode dne 10. 3. 2010. ®alobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání. [2] Rozhodnutím ze dne 11. 8. 2010, èj. 2010/55629 (dále té¾ napadené rozhodnutí ), ¾alovaný zamítl ¾alobcovo odvolání proti rozhodnutí úøadu práce. ®alovaný po¾ádal o podporu v nezamìstnanosti dne 10. 3. 2010. K ¾ádosti pøedlo¾il dokument Okam¾ité zru¹ení pracovního pomìru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ze dne 3. 3. 2010, vydaný ¾alobcovým zamìstnavatelem, podle kterého zamìstnavatel ukonèil ¾alobcùv pracovní pomìr okam¾itým zru¹ením pro poru¹ení povinnosti vyplývající z právních pøedpisù zvlá¹» hrubým zpùsobem. ®alobce následnì pøedlo¾il úøadu práce sdìlení právní zástupkynì ze dne 16. 4. 2010 o tom, ¾e ¾alobcùv zamìstnavatel uznal absolutní neplatnost okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru a uznal, ¾e ze strany ¾alobce nedo¹lo k poru¹ení právních povinností. Strany se proto dohodly na ukonèení pracovního pomìru dohodou s úèinky k 4. 3. 2010. ®alovaný zdùraznil, ¾e pouze soud je podle § 72 zákona è. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce ) pøíslu¹ný k rozhodnutí, zda je okam¾ité zru¹ení pracovního pomìru neplatné. Uzavøení dohody o skonèení pracovního pomìru a dohody o narovnání nezakládá neplatnost okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru. II. [3] ®alobce podal proti rozhodnutí ¾alovaného ¾alobu k Mìstskému soudu v Praze, který ji následnì postoupil Krajskému soudu v Plzni z dùvodu zmìny místní pøíslu¹nosti. Krajský soud následnì zru¹il napadené rozhodnutí a vìc vrátil ¾alovanému k dal¹ímu øízení. Dùvodem zru¹ení byla nepøezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spoèívající v nesrozumitelnosti, a dále to, ¾e skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemìl oporu ve spisech. [4] Soud se neztoto¾nil s názorem ¾alovaného, ¾e uzavøení dohody o narovnání a o skonèení pracovního pomìru ze dne 5. 5. 2010 nemohlo anulovat úèinky okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru ze dne 3. 3. 2010. Názor ¾alovaného podle soudu neodpovídá aktuální judikatuøe Nejvy¹¹ího správního soudu ani nyní platnému zákoníku práce. Pøijetí tohoto názoru by mìlo za následek, ¾e by dohoda o narovnání pozbyla svého významu, a ¾alobce by nemìl se svým zamìstnavatelem dùvod takovou dohodu vùbec uzavírat. Dohodou o narovnání pøitom zamìstnanec a zamìstnavatel ukonèili pracovnìprávní vztah k oboustranné spokojenosti, co¾ je nepochybnì i jeden z cílù právní úpravy. Dohoda stran má v¾dy pøednost pøed rozhodnutím soudu. Nelze pøehlédnout, ¾e podmínkou uzavøení dohody o narovnání není té¾ probíhající soudní øízení o neplatnost rozvázání pracovního pomìru. [5] Na dohodu mezi ¾alobcem a jeho zamìstnavatelem uzavøenou bìhem øízení o posouzení ¾alobcova nároku na podporu v nezamìstnanosti je proto tøeba nahlí¾et jako na dohodu zcela nahrazující rozhodnutí soudu ve vìci neplatnosti okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru. Podle této dohody úèastníci dospìli k závìru, ¾e ¾alobce neporu¹il své pracovní povinnosti. Podpisem dohody bylo anulováno oznámení o okam¾itém zru¹ení pracovního pomìru. Pracovní pomìr byl ukonèen dohodou ke dni 4. 3. 2010. Zamìstnavatel se zároveò zavázal zru¹it pùvodní potvrzení o zamìstnání a vydat zamìstnanci nové s aktualizovanými údaji. Nebyla tak dána pøeká¾ka nároku na podporu v nezamìstnanosti. III. [6] ®alovaný (stì¾ovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasaèní stí¾nost. Nesouhlasil s názorem soudu, ¾e jeho postup byl v rozporu s aktuální judikaturou Nejvy¹¹ího správního soudu. Pova¾oval ¾alobcùv pracovní pomìr za ukonèený právì okam¾itým zru¹ením ze strany zamìstnavatele. Nepostupoval v rozporu s rozsudky Nejvy¹¹ího správního soudu ze dne 12. 12. 2012, èj. 6 Ads 112/2012-50 a èj. 6 Ads 115/2012-32, a ze dne 8. 10. 2010, èj. 4 Ads 104/2010-76, nebo» tyto rozsudky dopadají na jiný skutkový stav. [7] V rozsudku èj. 6 Ads 112/2012-50 Nejvy¹¹í správní soud uvedl ¾e je nutné odli¹ovat okam¾ité zru¹ení pracovního pomìru a výpovìï, která byla zamìstnanci dána z dùvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Na projednávaný pøípad tak nelze vztahovat závìry rozsudku Nejvy¹¹ího soudu sp. zn. 2 Cdon 1155/96 ze dne 29. 10. 1997, uveøejnìném ve sbírce Soudní judikatura è. 14/97, jen¾ se zabýval pozbytím úèinkù okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru a na nìj¾ stì¾ovatel odkazoval v kasaèní stí¾nosti. Z toho lze podle stì¾ovatele dovodit, ¾e závìry rozsudkù èj. 6 Ads 54/2007-63 a sp. zn. 2 Cdon 1155/96, které se vztahují k okam¾itému zru¹ení pracovního pomìru, jsou aplikovatelné i po nabytí úèinnosti nového zákoníku práce. Pokud jde o okam¾ité zru¹ení pracovního pomìru, nedo¹lo oproti zákonu è. 65/1965 Sb., zákoníku práce, k ¾ádným zásadním zmìnám. [8] Stì¾ovatel také zdùraznil, ¾e rozsudek èj. 6 Ads 112/2012-50 odkazoval na § 11 odst. 2 vìty ¹esté zákona è. 155/1995 Sb., o dùchodovém poji¹tìní ve znìní do 20. 12. 2012 (dále jen zákon o dùchodovém poji¹tìní ). Podle tohoto ustanovení se za dobu poji¹tìní pova¾ovala té¾ doba, po kterou nadále trval právní vztah zakládající úèast na poji¹tìní, který byl podle pravomocného rozhodnutí soudu nebo mimosoudní dohody uzavøené po podání návrhu na urèení neplatnosti skonèení právního vztahu ukonèen neplatnì, a pokud by jinak byla splnìna podmínka podle § 8 tého¾ zákona; podmínka zaplacení pojistného se pøitom pova¾ovala za splnìnou. Uvedené ustanovení tedy pøímo poèítalo s existencí mimosoudních dohod ve vztahu k ukonèení pracovnìprávního vztahu, av¹ak a¾ po podání návrhu na urèení neplatnosti skonèení tohoto vztahu. ®alobce v¹ak vùbec nepodal ¾alobu na urèení neplatnosti okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru. Proto nelze uvedené ustanovení interpretovat v jeho prospìch. IV. [9] ®alobce uvedl ve vyjádøení ke kasaèní stí¾nosti, ¾e se nejednalo o odvolání okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru zamìstnavatelem, tedy o jednostranný právní úkon. Zamìstnavatel a ¾alobce spoleènì projednali a vyjasnili svá rozdílná stanoviska ke zpùsobu a dùvodùm ukonèení pracovního pomìru. Jednoznaènì dospìli k tomu, ¾e ¾alobce neporu¹il své pracovní povinnosti. Proto uzavøeli dne 5. 5. 2010 dohodu o narovnání mezi nimi sporného nároku, která je plnì v souladu s platnou právní úpravou (§ 326 zákoníku práce a § 585 zákona è. 40/1964 Sb., obèanského zákoníku, v rozhodném znìní). [10] Zákoník práce úèinný od 14. 4. 2008 výslovnì nezakazuje uzavøení takové dohody o narovnání, ani z povahy jeho ustanovení neplyne, ¾e není mo¾né se od nìj odchýlit. Uzavøená dohoda o narovnání ¾ádným zpùsobem nepo¹kozuje ¾alobce, nebo» nijak nezasahuje do jeho práv a zájmù chránìných zákoníkem práce. Strany uzavøely dohodu o narovnání ze svobodné vùle s cílem zamezit nepøíznivým úèinkùm a dùsledkùm nedùvodného okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru. Soudní øe¹ení vìci podle § 72 zákoníku práce je právem stran, nikoli jejich povinností. Stì¾ovatelem zastávaný výklad, ¾e o neplatnosti okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru mù¾e rozhodovat pouze soud, je neústavní. [11] ®alobce uzavøel, ¾e v jeho pøípadì nedo¹lo ke skonèení pracovního pomìru z dùvodu hrubého poru¹ení pracovních povinností podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o zamìstnanosti. To jednoznaènì vyplývá z dohody o narovnání. Není podstatná forma ukonèení pracovnìprávního vztahu, ale jen a výhradnì dùvod tohoto ukonèení. [14] Nejvy¹¹í správní soud se neztoto¾nil s názorem krajského soudu, ¾e ¾alobou napadené rozhodnutí je nepøezkoumatelné. Je z nìj bezpeènì zøejmé, ¾e ¾alovaný pova¾uje za jediný pøípustný zpùsob následné revokace okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru pouze soudní rozhodnutí o urèovací ¾alobì nebo schválení soudního smíru o tom, ¾e pracovní pomìr nezanikl a trvá i nadále. ®alovaný rovnì¾ zdùraznil, ¾e okam¾ité zru¹ení pracovního pomìru je na rozdíl od výpovìdi dané zamìstnavatelem neodvolatelné a na jeho platnost nemá vliv ani následná dohoda o skonèení pracovního pomìru a dohoda o narovnání. Skutkový stav, ze kterého správní orgány vycházely, rovnì¾ nebyl v rozporu s obsahem správního spisu. [15] Podle stì¾ovatele nelze vycházet z judikatury Nejvy¹¹ího správního soudu, která pøipou¹tí následné dohody mezi úèastníky pracovnìprávního vztahu o tom, ¾e pøedchozí rozvázání pracovního pomìru výpovìdí pova¾ují obì strany za neplatné. Setrvává v pøesvìdèení o zvlá¹tní povaze pracovního pomìru, která se projevuje rovnì¾ v mo¾nosti ukonèit jej pouze ze zákonem pøedpokládaných dùvodù a zákonem pøedpokládaným zpùsobem. Posoudit platnost ukonèení pracovního pomìru není podle ¾alovaného ponecháno na vùli jeho úèastníkù a neplatnosti okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru se lze domoci pøedev¹ím soudním rozhodnutím. Proti tomu staví ¾alobce (a rovnì¾ krajský soud) koncepci zalo¾enou na soukromoprávní povaze právního vztahu, na smluvní volnosti a na odli¹nosti zákoníku práce úèinného od 1. 7. 2007 oproti pøedchozí, v zásadì kogentní, právní úpravì. [16] Krajský soud preferoval mimosoudní øe¹ení vìci k oboustranné spokojenosti úèastníkù pracovnìprávního vztahu, které pova¾oval za úèinnìj¹í oproti úpravì rozhodnutím soudu. Nejvy¹¹í správní soud se neztoto¾nil s tímto názorem. Pøesto¾e má úprava pracovnìprávních vztahù svùj základ v právu soukromém, nepochybnì významný je rovnì¾ její veøejnoprávní pøesah . Tak je tomu i pøi úpravì podmínek, za nich¾ nemá uchazeè o zamìstnání nárok na podporu v nezamìstnanosti. Aèkoli jsou podmínky pro existenci tohoto nároku zalo¾eny pohnutkami a následným jednáním soukromých osob, splnìní tìchto podmínek ji¾ èásteènì le¾í vnì dispozice tìchto subjektù. Pokud tedy krajský soud preferuje øe¹ení smìøující k plné spokojenosti resp. k uspoøádání v zájmu zamìstnance a zamìstnavatele, pak jinou otázkou je, zda takové øe¹ení mù¾e v¾dy úèinnì mìnit splnìní podmínek k výplatì dávky veøejnoprávní povahy-podpory v nezamìstnanosti. [17] Nelze pova¾ovat za zcela pøekonaný právní názor Nejvy¹¹ího soudu vyjádøený v rozsudku ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1155/96. Jednoznaènì z nìj vyplývá nezbytnost podání ¾aloby o urèení neplatnosti okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru. Není pochyb, ¾e tento pøedpoklad nebyl v souzené vìci splnìn. Dosavadní judikatura Nejvy¹¹ího správního soudu (sp. zn. 4 Ads 62/2005, 3 Ads 104/2005, 6 Ads 54/2007), respektovala rozhodnutí Nejvy¹¹ího soudu, by» za úèinnosti zákoníku práce z roku 1965. Nejvy¹¹í správní soud upozornil ji¾ v rozsudku ze dne 18. 8. 2006, èj. 4 Ads 62/2005-68, v souvislosti s rozhodnutím Nejvy¹¹ího soudu sp. zn. 2 Cdon 1155/96, ¾e jde o rozhodnutí významné a postup podle nìj by zamezil kolizi pøedpisù soukromého práva (zákoník práce) a pøedpisù práva veøejného (napø. zákon o zamìstnanosti, zákon è. 589/1992 Sb. o pojistném apod. . S výhradou, ¾e naposledy citované rozhodnutí vycházelo ze zákoníku práce z roku 1965, i nyní platí, ¾e právní úprava a judikatura týkající se rozvázání pracovního pomìru podstatnì ovlivòuje veøejnoprávní pøedpisy o sociálním zabezpeèení. [18] V prùbìhu øízení o nyní projednávané kasaèní stí¾nosti rozhodl Nejvy¹¹í správní soud v skutkovì obdobné vìci. Stalo se tak rozsudkem ze dne 11. 12. 2014, èj. 3 Ads 88/2014-37, (rozsudek je k dispozici v plném znìní na www.nssoud.cz). Soud se ztoto¾nil s dùvody, o které se oznaèené rozhodnutí opírá, od kterých neshledal dùvod se odchýlit. Zatímco nyní zru¹il zamìstnavatel se ¾alobcem pracovní pomìr okam¾itì, v uvedené vìci byla zamìstnanci dána výpovìï, av¹ak (obdobnì) pro záva¾né poru¹ení povinností vyplývajících z právních pøedpisù dle § 52 písm. g) zákoníku práce. V obou pøípadech nebyl shledán nárok na podporu v nezamìstnanosti s odkazem na § 39 odst. 2 písm. a) zákona o zamìstnanosti, který pøedpokládá skonèení pracovnìprávního vztahu v dùsledku poru¹ení povinností vyplývajících z právních pøedpisù zvlá¹» hrubým zpùsobem, tedy jak výpovìdí podle § 52 písm. g), tak okam¾itým zru¹ením pracovního pomìru podle § 55 zákoníku práce. I nyní je podstatné, jakou roli hraje pøi rozvázání pracovního pomìru § 72 zákoníku práce, který pøedpokládá podání ¾aloby o urèení neplatnosti rozvázání pracovního pomìru ve dvoumìsíèní lhùtì. [19] Ve shodì s rozsudkem sp. zn. 3 Ads 88/2014 a té¾ s názorem krajského soudu lze pøipomenout, ¾e pøípustnost narovnání sporných vztahù plynoucích ze skonèení pracovního pomìru výpovìdí dovodil Nejvy¹¹í správní soud zejména v rozsudku ze dne 12. 12. 2012, èj. 6 Ads 112/2012-50. Aèkoli se zabýval výkladem ustanovení § 11 odst. 2 zákona o dùchodovém poji¹tìní, z rozsudku vyplývá, ¾e právním úèinkem dohody o narovnání mezi zamìstnancem a jeho bývalým zamìstnavatelem uzavøené po podání ¾aloby na neplatnost výpovìdi je, ¾e rozvázání pracovního pomìru výpovìdí zaniklo a bylo nahrazeno ujednáními, která vyplývají z narovnání. [20] Oproti stavu ve vìci sp. zn. 6 Ads 112/2012, byl v nyní projednávané vìci i ve vìci sp. zn. 3 Ads 88/2014 skutkový stav odli¹ný v tom, ¾e ¾alobce vùbec nepodal ¾alobu k soudu podle § 72 zákoníku práce. Dùvodová zpráva k tomuto ustanovení (dostupná na www.psp.cz) jen struènì uvádí, ¾e vychází z úpravy dosavadní-tedy z § 64 zákona è. 65/1965 Sb. Pøimìøenì je proto aplikovatelná i judikatura vztahující se k pøedchozí právní úpravì. Z rozsudku Nejvy¹¹ího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, vyplývá, ¾e [c]hce-li zamìstnanec nebo zamìstnavatel zabránit tomu, aby nastaly právní úèinky vyplývající z rozvázání pracovního pomìru, musí ve lhùtì dvou mìsícù (§ 64 zák. práce) podat u soudu ¾alobu na urèení, ¾e právní úkon o rozvázání pracovního pomìru je neplatný; nebyla-li taková ¾aloba podána, skonèil pracovní pomìr mezi úèastníky podle tohoto právního úkonu, i kdyby ¹lo o neplatné rozvázání pracovního pomìru. Po uplynutí dvoumìsíèní lhùty se soud ji¾ nemù¾e otázkou platnosti rozvazovacího úkonu zabývat, a to ani jako otázkou pøedbì¾nou; to platí i v øízení o ¾alobì na urèení, ¾e pracovní pomìr trvá. Kontinuita uvedeného názoru je potvrzena napøíklad v rozsudku Nejvy¹¹ího soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2206/2012, kde se Nejvy¹¹í soud na vý¹e citovaný názor odvolává ji¾ v souvislosti s ustanovením § 72 zákoníku práce. Rovnì¾ zákoník práce z roku 2006 tedy vychází z pøedpokladu, ¾e právní úèinky vyplývající z rozvázání pracovního pomìru lze zvrátit jen podáním ¾aloby. Tím toti¾ dochází k jasnému signálu, ¾e je platnost rozvázání pracovního pomìru zpochybnìna a není jistota, zda pracovní pomìr skuteènì skonèil. [21] Nejvy¹¹í správní soud podrobnì vylo¾il ve vìci sp. zn. 3 Ads 88/2014, proè je podání ¾aloby podle § 72 zákoníku práce nezastupitelné. Pokud pova¾oval za nesprávný právní názor krajského soudu poukazující na rozsudek 2 Cdon 1155/96, èinil tak ve vìci, ve které do¹lo k rozvázání pracovního pomìru výpovìdí a nikoli jeho okam¾itým zru¹ením, v kolizi s judikaturou Nejvy¹¹ího správního soudu týkající se výpovìdi z pracovního pomìru (sp. zn. 6 Ads 112/2012). Nejvy¹¹í správní soud je pøesvìdèen, ¾e podání ¾aloby podle § 72 zákoníku práce je stejnì nezastupitelné i v pøípadì rozvázání pracovního pomìru jeho okam¾itým zru¹ením. I tehdy je tím dán ve stanovené lhùtì jasný signál, ¾e rozvázání pracovního pomìru je mezi stranami sporné. [22] Pokud je ¾aloba podána, je mo¾né èinit úkony, které by byly za standardní situace mo¾né jen pøed uplynutím výpovìdní doby. V tomto re¾imu lze napøíklad výpovìï se souhlasem druhého úèastníka odvolat (blí¾e k tomu rozsudek Nejvy¹¹ího soudu ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2625/98). U okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru taková mo¾nost z povahy vìci dána není. Tím spí¹e je v¹ak tøeba, aby ona spornost o platnosti okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru nebyla ponechána, i pro úèely zákona o zamìstnanosti, pouze na vùli úèastníkù pracovního vztahu. Je objektivní skuteèností, ¾e zamìstnavatel se ¾alobcem okam¾itì zru¹il pracovní pomìr. ®alobce tuto skuteènost prokazatelnì sdìlil úøadu práce. Tato skuteènost je, vedle soukromoprávních úèinkù (dal¹í trvání pracovního pomìru), té¾ jednou z hypotéz, za kterých nelze pøiznat podporu v zamìstnanosti. Pokud je ve správním øízení zji¹tìno, ¾e byl pracovní pomìr rozvázán tímto zpùsobem, není v rozporu s principem autonomie vùle, pokud správní orgán vy¾aduje splnìní judikaturou stanovených pøedpokladù k pøípadné zmìnì této objektivní skuteènosti. Takovým pøedpokladem je i podání ¾aloby podle § 72 zákoníku práce. [23] Okam¾ité zru¹ení pracovního pomìru je úèinné doruèením druhé stranì, odvolat jej lze pouze pøed jeho doruèením. Jeho úèinky nastupují okam¾itì. ®alobce podal s odstupem pouze nìkolika dnù ¾ádost o pøiznání podpory v nezamìstnanosti. Skuteèná motivace k narovnání právního jednání mù¾e být rùzná, tím spí¹e, pokud úèinky takového postupu nesmìrují pouze navzájem, ale i vnì úèastníkù pracovnìprávního vztahu k subjektùm veøejného práva. Pøípadná neplatnost okam¾itého zru¹ení pracovního pomìru je neplatností relativní, je tøeba se jí dovolat. Nadále je tøeba vycházet z toho, ¾e pokud nebyla platnost takového rozvázání pracovního pomìru zpochybnìna ¾alobou podle § 72 zákoníku práce, je tøeba na pracovní pomìr hledìt jako na platnì rozvázaný, právo domáhat se jeho neplatnosti zanikne a je tøeba takový úkon pova¾ovat za platný. Soud nemù¾e v jiném øízení posuzovat platnost rozvázání pracovního pomìru ani jako pøedbì¾nou otázku (srov. napø. rozsudku ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 660/2009). Tím spí¹e tak nemù¾e bez dal¹ího èinit správní orgán pøi úvaze o splnìní podmínek pro pøiznání nároku na podporu v nezamìstnanosti. Podáním ¾aloby toti¾ dává úèastník tìchto øízení najevo, ¾e pracovní pomìr nemusel skonèit. Na tuto situaci mají správní orgány mo¾nost adekvátním zpùsobem procesnì reagovat pøeru¹ením øízení a vyèkáním na výsledek soudního øízení, po kterém budou právní pomìry úèastníka vyjasnìny. Podle § 54 odst. 1 zákona o zamìstnanosti zjistí-li se dodateènì, ¾e podpora v nezamìstnanosti nebo podpora pøi rekvalifikaci byla uchazeèi o zamìstnání neprávem odepøena nebo pøiznána anebo poskytována v ni¾¹í èástce, ne¾ v jaké nále¾ela, anebo pøiznána od pozdìj¹ího dne, ne¾ od kterého nále¾ela, dodateènì se pøizná nebo zvý¹í a doplatí. Obdobnì se postupuje, bylo-li pøíslu¹ným orgánem rozhodnuto, ¾e skonèení pracovnìprávního nebo jiného pracovního vztahu v pøípadì uvedeném v § 39 odst. 2 písm. a) je neplatné. [24] Lze podpùrnì poukázat na § 11 odst. 2 zákona o dùchodovém poji¹tìní, v nìm¾ jsou mimosoudní dohody o neplatnosti skonèení pracovnìprávního vztahu explicitnì pøipu¹tìny, s podmínkou jejich uzavøení po podání návrhu na urèení neplatnosti skonèení tohoto právního vztahu. Jestli¾e jsou mimosmluvní dohody výslovným ustanovením právního pøedpisu pøipu¹tìny pøi hodnocení doby úèasti na poji¹tìní, av¹ak za zcela konkrétnì definovaných podmínek, není ¾ádného dùvodu nevy¾adovat jejich splnìní tehdy, pokud správní orgán posuzuje splnìní podmínek pro pøiznání nároku na podporu v nezamìstnanosti. Je tomu tak s ohledem na princip jednoty a bezrozpornosti právního øádu. [25] S poukazem na shora uvedené dùvody shledal Nejvy¹¹í správní soud kasaèní stí¾nost dùvodnou, a proto zru¹il napadený rozsudek a vrátil vìc krajskému soudu k dal¹ímu øízení (§ 110 odst. 1 s. ø. s.). V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o náhradì nákladù øízení o kasaèní stí¾nosti (§ 110 odst. 3 vìta prvá in fine s. ø. s.).

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/0554707BFEBEFE5AC125840D00181833?openDocument

3 Tdo 120/2019 Spisová značka: 3 Tdo 120/2019 ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.120.2019.1 III.ÚS 1831/19 3 Tdo 120/2019-30 Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2019 o dovolání, které podal obviněný A. M., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 3 To 42/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 30/2017, t a k t o : Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 1 T 30/2017 byl obviněný A. M. uznán vinným ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, když příslušný skutkový děj je popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za toto jednání byl podle § 146 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let a nad obviněným byl vysloven dohled. Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku bylo obviněnému současně uloženo, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu a nemajetkovou újmu, kterou trestnými činy způsobil a zdržel se nevyžádaného styku s poškozenou H. S., mimo úřední jednání před soudy a správními orgány. Dále bylo podle § 228 odst. 1 a podle § 229 odst. 2 trestního řádu rozhodnuto o náhradě škody. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 3 To 42/2018, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku, kterým bylo obviněnému dle § 85 odst. 2 trestního zákoníku uloženo, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu a nemajetkovou újmu, kterou trestnými činy způsobil a zdržel se nevyžádaného styku s poškozenou H. S., mimo úřední jednání před soudy a správními orgány. Podle § 259 odst. 3 trestního řádu pak rozhodl, že obviněnému podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku uložil, aby během zkušební doby dle svých sil nahradil škodu a nemajetkovou újmu, kterou trestnými činy způsobil. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný má za to, že právní posouzení skutku není s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání uvedeným v příslušné skutkové podstatě trestného činu. Domnívá se, že daný skutek nelze právně kvalifikovat jako zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, neboť jeho popis neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možné beze všech pochybností dovozovat naplnění objektivní a subjektivní stránky daného zločinu a příčinnou souvislost mezi způsobem a rozsahem napadení a vznikem posttraumatické stresové poruchy a potřebným stupněm společenské škodlivosti. V posuzovaném případě nebyla prokázána byť jen nevědomá nedbalost obviněného. Zpochybňoval také jednotlivé lékařské zprávy, které se výrazně lišily stran posouzení zranění poškozené a různých diagnóz. V tomto ohledu přetrvávají důvodné pochybnosti o povaze a rozsahu zranění. Z tohoto důvodu měl být přibrán znalec z oboru lékařství, odvětví soudní lékařství nebo měl být vypracován revizní znalecký posudek. Poukázal také na skutečnost, že byl soudem použit posudek soudního znalce MUDr. Fargaše, ačkoliv byl označen jako nepřípustný důkaz z důvodu pozastavení činnosti tohoto znalce. Dvojí přístup ke stejnému posudku považuje za nepřípustný. Dále rozporoval průběh útoku vůči poškozené, který kdyby proběhl tak, jak jej poškozená popsala ve své výpovědi, tak by musela mít nutně závažnější zranění než jaká byla popsána v lékařských zprávách. V potřebném rozsahu nebyla prokázána příčinná souvislost mezi způsobem a rozsahem napadení a vznikem posttraumatické stresové poruchy. Navíc posttraumatická stresová porucha nepředstavuje těžkou újmu na zdraví. Rovněž namítl existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Ve vztahu k hodnocení věrohodnosti poškozené se nalézací soud nedostatečně zabýval přestupkovou agendou, kde jí podaná verze událostí byla v přestupkovém řízení hodnocena jako nevěrohodná. Namítl také, že soud přisuzoval důkazům obžaloby vyšší vypovídající hodnotu než ve skutečnosti mají a naopak nekriticky odmítal důkazy obhajoby či snižoval jejich vypovídající hodnotu. Domnívá se, že důkazní řízení bylo provedeno nesprávně, když soud bez adekvátního odůvodnění odmítl návrh na provedení důkazu. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2018 sp. zn. 3 To 42/2018 a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 1 T 30/2017 zrušil v celém rozsahu. Současně navrhl, aby byla zrušena také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyšší státní zástupkyni. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že identické námitky obviněný uplatňoval od samého počátku trestního řízení a zabývaly se jimi jak soud nalézací, tak soud odvolací. Státní zástupkyně souhlasila s názorem odvolacího soudu, že vznik posttraumatické stresové poruchy u poškozené jednoznačně vysvětlili znalci (MUDr. Nedomy a Mgr. Perničky) při hlavním líčení, dle kterých u poškozené neexistuje zmenšená věrohodnost, jelikož nemá zvýrazněné osobnostní sklony ke lhavosti nebo ke zkreslování informací a je schopna děj správně vnímat a reprodukovat jej. Znalci jednoznačně specifikovali rozdíl mezi depresivní poruchou a posttraumatickou stresovou poruchou, která vznikla u poškozené právě jako reakce na fyzický atak a vyhrožování ze strany obviněného. V daném případě znalci vycházeli z lékařských zpráv Z. a Ch., ze kterých vyplynulo, že poškozená byla v minulosti léčena se smíšenou anxiosní depresivní poruchu kvůli předchozím zdravotním problémům, ale i konfliktnímu partnerskému životu. Po provedeném vyšetření v září 2016, kterému předcházelo napadení obviněným, se její potíže zvýraznily a od té doby nastaly silné úzkosti, nespavost, zlé sny o napadení atd. Posttraumatická stresová porucha tak u poškozené vznikla právě v důsledku jednání obviněného. Dle státní zástupkyně nebyl deklarovaný důvod dovolání naplněn. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu dovolání odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl dle § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání a tento souhlas udělila i pro případ jiných rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu. Obviněný A. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně ani Okresního soudu v Prostějově netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Nejvyšší soud podotýká, že velká část dovolacích námitek obviněného dovolacímu důvodu neodpovídá. Takovými námitkami jsou ty, kterými obviněný zpochybňuje zjištěný skutkový stav a ty, kterými namítá nenaplnění subjektivní stránky, přičemž tak činí výlučně na podkladě vlastní interpretace provedených důkazů. Jednotlivá skutková zjištění obviněný vytrhává z kontextu a zcela účelově je vykládá ve svůj prospěch – např. námitky týkající se průběhu útoku vůči poškozené a toho, že kdyby útok proběhl tak, jak jej popsala, tak by musela mít závažnější zranění. Další jeho námitky, opět nepřípustné, směřovaly do hodnocení důkazů, kdy tyto důkazy záměrně vykládal ve svůj prospěch (např. že se jednotlivé lékařské zprávy výrazně lišily co se týká posouzení zranění poškozené, že se nalézací soud při posuzování věrohodnosti poškozené dostatečně nezabýval přestupkovou agendou nebo že důkazům obžaloby přisuzoval vyšší vypovídající hodnotu než ve skutečnosti měly a naopak nekriticky snižoval vypovídající hodnotu důkazů obhajoby). K námitkám, že nalézací soud bez adekvátního odůvodnění odmítl návrh na provedení důkazů, konkrétně vypracování revizního znaleckého posudku, je nutné konstatovat, že soud v tomto nepochybil. V odůvodnění svého rozsudku náležitě odůvodnil proč, a na základě jakých důkazů považuje skutkový stav za zjištěný a neopomenul ani odůvodnit, proč konkrétní důkazy neprovedl. Soud není obecně povinen provést každý navržený důkaz. Jediná podmínka, kterou je vázán, je zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Neprovede-li všechny navržené důkazy, musí však tento svůj postup odůvodnit. Této podmínce nalézací, potažmo odvolací soud, náležitě dostály. Námitkami tohoto typu tudíž obviněný deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil a nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu lze však subsumovat námitky, kterými obviněný napadal právní posouzení skutku a naplnění skutkové podstaty daného trestného činu. Takové námitky jsou však zjevně neopodstatněné, jelikož obviněný jednoznačně spáchal zločin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Ze skutkového stavu vyplývá naplnění objektivní i subjektivní stránky, včetně naplnění příčinné souvislosti mezi napadením a vznikem posttraumatické stresové poruchy u poškozené. Vznik posttraumatické stresové poruchy vysvětlili znalci (MUDr. Nedoma, Mgr. Pernička) při hlavním líčení a bylo jednoznačně prokázáno, že posttraumatická stresová porucha vznikla u poškozené právě v důsledku jednání obviněného. Bez zjevných pochybností byl naplněn i potřebný stupeň společenské škodlivosti. K námitce, zda posttraumatická stresová porucha může představovat těžkou újmu na zdraví se již vyjadřoval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 8 Tdo 751/2017, kde v právní větě konstatoval, že „Pro závěr o tom, že posttraumatická stresová porucha je delší dobu trvající poruchou zdraví, a tedy těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, zásadně nestačí zjištění o jejím přetrvávání po relativně dlouhou dobu, ale je nutné, aby představovala velmi citelnou újmu v obvyklém způsobu života poškozeného. Musí být spojena s takovými potížemi, které nejenže trvají delší dobu, ale poškozenému brání v obvyklém způsobu života, do něhož mu vážně zasahují tak, že se nemůže projevovat a chovat podle svých zvyklostí a obstarávat si obvyklým způsobem své životní potřeby a uspořádat své sociální poměry.“ Nalézací soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že posttraumatická stresová porucha poškozené v době, kdy tento soud rozhodoval, stále trvala a vyžadovala neustálou medikaci a psychoterapeutickou péči (strana 15 rozsudku). Správné právní posouzení zdravotní újmy poškozené nebylo učiněno toliko mechanicky podle délky trvání léčení, ale zohlednilo i ve smyslu citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu konkrétní její zdravotní potíže. Správně pak na základě zjištěných skutečností nalézací soud uzavřel, že obviněný svým jednáním způsobil poškozené těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku. Správnost tohoto závěru potvrdil již odvolací soud na stranách 5 až 6 svého usnesení. Tomuto odůvodnění proto nelze nic vytknout a je nutné označit námitku obviněného za nedůvodnou. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení

https://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews%5Btt_news%5D=6177&cHash=5d6f5e272cebe04129ac92c8b597ee21

Pro zachování lhůty k zaplacení soudního poplatku podle § 40 odst. 4 s. ř. s. postačí předat kolkové známky k poštovní přepravě - Ústavní soud Pro zachování lhůty k zaplacení soudního poplatku podle § 40 odst. 4 s. ř. s. postačí předat kolkové známky k poštovní přepravě Ústavní soud, Brno, TZ 72/2019 I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu a usnesení Krajského soudu v Brně, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se v řízení před Krajským soudem v Brně domáhal zrušení správního rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Krajský soud řízení zastavil, neboť stěžovatel přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě 15 dnů nezaplatil soudní poplatek. K tomuto závěru dospěl na základě úvahy, že k zaplacení soudního poplatku kolkovou známkou dochází až tehdy, kdy se kolková známka dostane do dispozice soudu (je jím znehodnocena). Ve stanovené lhůtě je tedy třeba soudu kolkové známky doručit, nikoliv jen předat k poštovní přepravě. Následnou kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud zamítl. Uvedl, že otázka placení soudního poplatku byla v jeho rozhodovací činnosti vyřešena způsobem odpovídajícím rozhodnutí krajského soudu. Zákonný pojem „zaplacen“ je třeba chápat v hmotněprávním smyslu, neboť teprve připsáním na účet soudu je vyjasněno, zda poplatník podle pokynů zaplatil. Tomu pak podle soudu odpovídá i úprava placení podle § 166 daňového řádu. Stěžovatel následně podal proti oběma rozhodnutím ústavní stížnost, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na přístup k soudu. Namítal, že placení kolkovými známkami je fakticky jen účelovým určením prostředků, který byly dříve zaplaceny, tedy již byly příjmem veřejných rozpočtů. V rozhodovací činnosti civilních a správních soudů navíc existuje rozpor, neboť podle civilních soudů stačí předání k poštovní přepravě. enter site Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Doposud byla otázka zachování lhůty k zaplacení soudního poplatku podle § 40 odst. 4 soudního řádu správního řešena opačně, než jak v souzené věci dovodil Nejvyšší správní soud a Krajský soud v Brně. Jejich závěrům také nelze upřít racionální jádro (např. v tom smyslu, že jedině poplatky do 5 000 Kč mají toto privilegované postavení) a zákon nepochybně může jednoznačně stanovit, že poplatník musí ve lhůtě k zaplacení soudního poplatku dostat kolkové známky do dispozice soudu. Při nezměněné právní úpravě však platí dříve vyřčené závěry nálezů Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 738/2000 a sp. zn. II. ÚS 318/2000, podle nichž pro zachování lhůty postačí předat kolkové známky k poštovní přepravě. V dalším řízení je Krajský soud v Brně právním názorem Ústavního soudu vázán, nebude tedy považovat soudní poplatek za nezaplacený jen proto, že zásilka s kolkovými známkami byla k poštovní přepravě předána v poslední den lhůty a doručena do dispozice soudu den následující. here Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2535/18 je dostupný zde (222 KB, PDF). source Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

http://docplayer.cz/46474330-Vyzva-k-podani-cenovych-nabidek-na-verejnou-zakazku-maleho-rozsahu.html

Výzva k podání cenových nabídek na Veřejnou zakázku malého rozsahu - PDF Tereza Petra Ševčíková 1 Výzva k podání cenových nabídek na Veřejnou zakázku malého rozsahu v souladu s 31 zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek a Směrnicí Města Brandýs n. L. - Stará Boleslav č. 1/2017 Název zakázky: Název zadavatele: Sídlo zadavatele: IČ (DIČ) zadavatele: Kontaktní osoba zadavatele: Zpracování Změny č. 2 územního plánu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav Zadavatel Město Brandýs nad Labem Stará Boleslav Masarykovo nám. 1 a 2, Brandýs n. L. - Stará Boleslav (CZ ) Jaroslav Katuš Specifikace zakázky Druh zakázky a druh zadávacího řízení: Veřejná zakázka malého rozsahu na služby zadávaná v otevřeném řízení Části a varianty nabídky: Zakázka není rozdělena na části. Zadavatel nepřipouští varianty nabídky. Klasifikace veřejné zakázky: Klasifikace hlavního předmětu Zakázky dle CPV: Územní plánování Vymezení předmětu zakázky: Předmětem zakázky je: Předmětem plnění veřejné zakázky bude vypracování Změny č. 2 územního plánu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (Z2 ÚP) podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění a souvisejících prováděcích předpisů, zejména vyhlášky č. 500/2006 Sb. o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, v platném znění a vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění. Předmět díla bude členěn do následujících výkonových fází: a) Vyhotovení návrhu Z2 ÚP na základě schváleného zadání Z2 ÚP ve smyslu ustanovení 50 odst. 1 stavebního zákona a 13 a přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. 2 paré b) Úprava návrhu Z2 ÚP před veřejným projednáním, pokud tak vyplyne ze společného jednání o návrhu Z2 ÚP s dotčenými orgány, sousedními obcemi a ostatními organizacemi a z připomínek veřejnosti, případně ze stanoviska Krajského úřadu 1 2 Středočeského kraje podle 51 odst. 7 stavebního zákona 1 paré c) Úprava návrhu Z2 ÚP pro opakované veřejné projednání, pokud tak vyplyne z průběhu projednání 1 paré d) Úprava návrhu Z2 ÚP dle výsledku vyhodnocení návrhu Z2 ÚP ve smyslu ust. 53 stavebního zákona včetně doplnění obsahových náležitost pro účely předložení dohodnutého návrhu Z2 ÚP zastupitelstvu města k vydání 1 paré e) Vyhotovení a předání konečné dokumentace Z2 ÚP po jeho vydání zastupitelstvem města 4 paré f) Vyhotovení právního stavu po Z2 ÚP 4 paré Uchazeči uvedou celkovou cenu plnění za jednotlivé dílčí části zakázky dle níže uvedeného seznamu ÚP: a) zpracování návrhu Z2 ÚP - podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, v platném znění, - posouzení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj včetně posouzení vlivů na životní prostředí, - úprava navržených prvků ÚSES, - účast na společném jednání podle 50 stavebního zákona. b) úprava návrhu ÚP před veřejným projednáním - úprava návrhu Z2 ÚP na základě stanovisek dotčených orgánů, připomínek sousedních obcí a připomínek veřejnosti pokyny pořizovatele po společném jednání, - provedení odborného výkladu při veřejném projednání návrhu Z2 ÚP podle 52 stavebního zákona c) úprava návrhu ÚP pro opakované veřejné projednání - úprava návrhu Z2 ÚP na základě stanovisek dotčených orgánů, připomínek sousedních obcí, námitek a připomínek veřejnosti pokyny pořizovatele po veřejném projednání, - provedení odborného výkladu při veřejném projednání návrhu Z2 ÚP podle 52 stavebního zákona. Pozn.: v případě nekonání opakovaného veřejného projednání nebo v případě dalšího opakovaného veřejného projednání bude uzavřen dodatek ke smlouvě o dílo d) úprava návrhu ÚP po veřejném projednání pro předložení zastupitelstvu obce k vydání - vypracování návrhu Z2 ÚP podle přílohy č. 7 a podle 13 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, v platném znění vyhotovení a předání vydané dokumentace ÚP - předání vydané dokumentace Z2 ÚP opatřené záznamem o účinnosti e) vyhotovení právního stavu po Z2 ÚP - předání dokumentace právního stavu ÚP po změnách 2 3 Způsob zpracování nabídkové ceny: Cena bude rozdělena za jednotlivé dílčí části na dvě samostatně zúčtovatelné položky: a) cena za část vyplývající z Územní studie prověření vybraných problémů dopravní a urbanistické koncepce Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi, b) cena za část vyplývající z jednotlivých podnětů zařazených do Z2 ÚP. Celková nabídková cena bude uvedena samostatně po jednotlivých bodech, a to bez DPH a včetně DPH. Nabídnutá cena musí být definována jako cena nejvýše přípustná a musí obsahovat veškeré náklady nutné k provedení předmětu zakázky dle zadávacích podmínek. Požadované termíny plnění: - vyhotovení návrhu Z2 ÚP pro společné jednání úprava návrhu Z2 ÚP před veřejným projednáním úprava návrhu po veřejném projednání úprava návrhu pro účely předložení dohodnutého návrhu Z2 ÚP zastupitelstvu města k vydání Místo plnění: Řešeným územím je správní území města Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Plnění bude vždy dodáno na podatelnu Městského úřadu Brandýs nad Labem- Stará Boleslav, Masarykovo náměstí 1, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Případná jednání týkající se plnění veřejné zakázky budou probíhat v sídle zadavatele. Z důvodu povahy plnění veřejné zakázky nebude prohlídka místa plnění realizována. Dodatečné informace k zakázce a vysvětlení zadávacích podmínek: Dodavatel je oprávněn požádat o vysvětlení zadávacích podmínek. Tato žádost o vysvětlení bude podána písemně a to poštou na sídlo zadavatele, datovou schránkou zadavateli nebo em na adresu Zadavatel bude při vysvětlení zadávacích podmínek postupovat obdobně s ustanoveními 98 Zákona o zadávání veřejných zakázek. Vysvětlení zadávacích podmínek bude zveřejněno na webu města na stejné stránce jako samotné zveřejnění veřejné zakázky. Zároveň bude dodavateli odpovězeno em. Okruh podkladů pro vypracování zakázky: - Návrh zadání Z2 ÚP, - Územní studie prověření vybraných problémů dopravní a urbanistické koncepce Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi, - Seznam podnětů uvedený v tabulkovém přehledu s vyznačením podnětů zařazených do Z2 ÚP, - Hlavní výkres Územního plánu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav 3 4 s vyznačením doručených podnětů bez rozlišení zařazení do Z2 ÚP. Podklady pro vypracování cenové nabídky a k zadání zakázky jsou na písemné vyžádání na mailovém kontaktu Další podmínky: V současné době probíhá projednání Změny č. 1 územního plánu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Po jeho vydání budou výstupy zapracovány do Z2 ÚP. Zdroje financování zakázky Zakázka bude financována z části z dotačních titulů (IROP) a z části z vlastních zdrojů. Plnění zakázky pomocí subdodavatelů a společná účast dodavatelů: Zadavatel nestanovuje žádné podmínky pro využití poddodavatelů nebo společnou účast dodavatelů. Dodavatel může využít poddodavatele jakoukoliv formou a v jakémkoliv rozsahu. V tomto případě však bude postupovat při prokázání kvalifikace obdobně jako dle ustanovení 81 a násl. Zákona. Dodavatelé mohou podat nabídku ve společné účasti (např. sdružení) a to libovolnou formou v libovolném rozsahu. V tomto případě však postupují obdobně jako dle ustanovení Zákona o zadávání veřejných zakázek a jiných všeobecných zákonných ustanovení. Způsob hodnocení nabídek: Zakázka bude hodnocena na základě pořadí uchazečů stanoveného nejnižší nabídkovou cenou. Kvalifikační požadavky: Zadavatel požaduje prokázat: 1. Základní způsobilost Základní způsobilost dodavatel prokáže obdobným způsobem jako dle ustanovení 74. Dodavatel prokazuje způsobem uvedeným v ustanovení 75 odst. 1 Zákona, tj. předložením dle 75 odst. 1 písm.: a) výpisu z evidence Rejstříku trestů ve vztahu k 74 odst. 1 písm. a), b) potvrzení příslušného finančního úřadu ve vztahu k 74 odst. 1 písm. b), c) písemného čestného prohlášení ve vztahu ke spotřební dani ve vztahu k 74 odst. 1 písm. b), d) písemného čestného prohlášení ve vztahu k 74 odst. 1 písm. c), e) potvrzení příslušné okresní správy sociálního zabezpečení ve vztahu k 74 odst. 1 písm. d), f) výpisu z obchodního rejstříku, nebo předložením písemného čestného prohlášení v případě, že není v obchodním rejstříku zapsán, ve vztahu k 74 odst. 1 písm. e). 2. Profesní způsobilost K prokázání profesní způsobilosti dodavatele předloží: a) výpis z obchodního rejstříku nebo jiné obdobné evidence, pokud jiný právní předpis zápis do takové evidence vyžaduje b) doklad o oprávnění k podnikání v rozsahu odpovídajícímu předmětu veřejné zakázky, např. doklad prokazující příslušné živnostenské oprávnění (výpisem ze živnostenského rejstříku), pokud jiné právní 4 5 předpisy takové oprávnění vyžadují. c) doklad o členství v profesní komoře nebo jiné profesní organizaci nebo doklad o autorizaci: - autorizovaný architekt (A.0) nebo autorizovaný architekt pro územní plánování/autorizovaný urbanista (A.2) prokazuje se osvědčením o autorizaci ve smyslu zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů - autorizovaný projektant posuzování vlivů na životní prostředí prokazuje se osvědčením o autorizaci ve smyslu 19 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů - autorizovaný projektant územních systémů ekologické stability - prokazuje se osvědčením o autorizaci ve smyslu zákona 79a zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 3. Technická kvalifikace K prokázání technické kvalifikace dodavatel předloží a) seznam služeb poskytnutých za poslední 5 let: - minimálně 3 dokončené zakázky vydané územní plány, změny územních plánů za uplynulých 5 let v minimální hodnotě 250 tis. Kč ve vztahu k profesi autorizovaný architekt (A.0) nebo autorizovaný architekt pro územní plánování/autorizovaný urbanista (A.2) - minimálně 3 dokončené zakázky posouzení vlivů na životní prostředí územního plánu za uplynulých 5 let pro veřejný sektor ve vztahu k profesi autorizovaný projektant posuzování vlivů na životní prostředí - minimálně 3 dokončené zakázky ve zpracování vymezení nebo aktualizace místního systému ekologické stability za uplynulých 5 let pro veřejný sektor ve vztahu k profesi autorizovaný projektant územních systémů ekologické stability Zadavatel vymezuje splnění tohoto kvalifikačního předpokladu takto: Seznam významných dodávek musí být předložen formou prohlášení, ve kterém musí být uvedeny ke každé zakázce min. tyto údaje: název objednatele, název zakázky, cena zakázky v Kč bez DPH, doba plnění zakázky, kontaktní údaje osoby objednatele, u které je možné plnění zakázky ověřit. b) seznam techniků nebo techniků - společníků, zaměstnanců, poddodavatelů nebo dodavatelů ve společné účasti, kteří se budou podílet na plnění veřejné zakázky. c) osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci - autorizovaný architekt (A.0) nebo autorizovaný architekt pro územní plánování/autorizovaný urbanista (A.2), min. praxe 5 let - autorizovaný projektant posuzování vlivů na životní prostředí, min. praxe 5 let - autorizovaný projektant územních systémů ekologické stability, min. 5 6 praxe 5 let d) Dodavatel předloží čestné prohlášení o tom, že předmět plnění bude zpracován v souladu s příslušnými zákonnými normami, zejména zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění. Všechny požadované dokumenty je možné doložit v neověřené kopii. Dodavatel může prokázat kvalifikaci doklady obdobným způsobem jako dle 86 a násl. Zákona. Nabídka bude podána v řádně uzavřené obálce. Obálka bude označena textem: NEOTEVÍRAT zpracování Změny č. 2 územního plánu Brandýs nad Labem Stará Boleslav! Lhůta, způsob a místo pro podání nabídky: Na obálce budou uvedeny identifikační údaje uchazeče a platná adresa uchazeče a adresa zadavatele. Po podání nabídky - jejím doručení zadavateli se nabídka stává výlučným vlastnictvím zadavatele zakázky. Nabídky se podávají osobně na podatelnu na adrese sídla zadavatele v pracovní době podatelny nebo prostřednictvím poštovní nebo doručovatelské společnosti na adresu zadavatele. V případě podání nabídky poštou je za okamžik předání považováno převzetí nabídky zadavatelem (otisk razítka podatelny). Za včasné doručení nabídky odpovídá dodavatel. Lhůta pro doručení nabídek končí dne v 09:00 hodin. Doba a místo plnění: Předpokládaná cena: Požadavky na zpracování nabídky: Zahájení plnění: neprodleně po podpisu smlouvy o dílo, předpoklad druhá polovina měsíce března 2017 Ukončení plnění: viz termíny plnění Místem plnění je: Brandýs nad Labem Stará Boleslav Kč bez DPH Nabídka bude zpracována v českém jazyce a podává se písemně, v listinné podobě v jednom originále, ve lhůtě pro podání nabídek. Nabídka bude obsahovat identifikační údaje uchazeče - kontaktní adresu pro písemný styk v průběhu zadávacího řízení i v průběhu plnění zakázky vč. telefonního a elektronického (datová schránka + ) kontaktu. Jednotlivé listy nabídky včetně dokladů a cenové nabídky a budou pro manipulaci s nabídkou pevně spojeny, jednotlivé listy budou očíslovány nepřetržitou číselnou řadou, vazba svazku přelepena páskou opatřenou razítky uchazeče a celá nabídka bude podepsána podle předepsaného způsobu podepisování uchazeče osobou oprávněnou jednat jménem či za uchazeče. Nabídka bude zajištěna proti manipulaci s jednotlivými listy. Nabídka nesmí obsahovat přepisované či opravované údaje. Dodavatel předloží kompletní nabídku i v elektronické podobě na CD/DVD nosiči. CD/DVD pak musí být označeno identifikačními údaji dodavatele a názvem Zakázky a musí být společně s nabídkou v uzavřené obálce a zabezpečeno 6 7 tak, aby jej nebylo možné vyjmout před otevřením obálek. Zadavatel vyloučí uchazeče ze soutěže v případě, že uchazeč uvede ve své nabídce nepravdivé údaje. Každý uchazeč je oprávněn podat pouze jednu nabídku. Podává-li samostatnou nabídku, nemůže být současně subdodavatelem jiného zájemce. Smlouva: Seznam přiložené dokumentace: Realizace zakázky bude provedena na základě smlouvy o dílo. Vzor smlouvy o dílo je přiložen. Dodavatele do nabídky smlouvu nepřikládají. Návrh smlouvy o dílo Specifikace předmětu plnění: - Návrh zadání Z2 ÚP, - Územní studie prověření vybraných problémů dopravní a urbanistické koncepce Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi, - Seznam podnětů uvedený v tabulkovém přehledu s vyznačením podnětů zařazených do Z2 ÚP, - Hlavní výkres Územního plánu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav s vyznačením doručených podnětů bez rozlišení zařazení do Z2 ÚP. Podklady pro vypracování cenové nabídky a k zadání zakázky jsou na písemné vyžádání na mailovém kontaktu Práva zadavatele: Zadavatel si vyhrazuje možnost soutěž zrušit v celém rozsahu nebo nevybrat žádného uchazeče o zakázku. Průběh a hodnocení zakázky: Podrobně upraveno Směrnicí Města Brandýs n.l.-stará Boleslav č. 1/2017 zejména pak v jejím článku IV. Zadávání zakázek malého rozsahu II. kategorie. Zadavatel si vyhrazuje právo nepřijmout žádnou z nabídek. Zadavatel upozorňuje uchazeče, že se jedná o zakázku malého rozsahu, a že se nejedná o zadávací řízení dle zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek. Uveřejněno dne: Poptávka uveřejněna na dne:

http://kraken.slv.cz/5As84/2012

5As84/2012 5 As 84/2012-35 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátu slo¾eném z pøedsedkynì JUDr. Ludmily Valentové, soudkynì JUDr. Lenky Matyá¹ové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní vìci ¾alobkynì: G. M. G., zastoupené Mgr. Josefem Bla¾kem, advokátem se sídlem ®i¾kovo nám. 2, Bruntál, proti ¾alované: Vìzeòská slu¾ba Èeské republiky, Vìznice a ústav pro výkon zabezpeèovací detence Opava, Krnovská 68, Opava, v øízení o kasaèní stí¾nosti ¾alobkynì proti usnesení Krajského soudu v Ostravì ze dne 11. 7. 2011, è. j. 22 A 158/2011-4 I. Návrh ¾alobkynì na zru¹ení ustanovení a na ustanovení nového zástupce se zamítá. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravì ze dne 11. 7. 2011, è. j. 22 A 158/2011-4, s e r u ¹ í a vìc s e v r a c í tomuto soudu k dal¹ímu øízení. III. Odmìna a náhrada hotových výdajù advokáta Mgr. Josefa Bla¾ka s e u r è u j e èástkou 4800 Kè. Tato èástka bude vyplacena z úètu Nejvy¹¹ího správního soudu do ¹edesáti dnù od právní moci tohoto rozhodnutí. V záhlaví oznaèeným usnesením Krajský soud v Ostravì (dále jen krajský soud ) odmítl ¾alobu ¾alobkynì proti rozhodnutí øeditele ¾alované zakázat ¾alobkyni rozhovory s odbornými zamìstnanci. Usnesení krajského soudu napadla ¾alobkynì (dále jen stì¾ovatelka ) vèasnou kasaèní stí¾ností. V kasaèní stí¾nosti ze dne 9. 8. 2011 obecnì namítala, ¾e usnesení krajského soudu, jím¾ odmítl její ¾alobu proti rozhodnutí ¾alované, je nezákonné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ø. s., nebo» ¾alobou napadené rozhodnutí je pøezkoumatelné ve správním soudnictví. K ¾ádosti stì¾ovatelky krajský soud usnesením ze dne 30. 9. 2011, è. j. 22 A 158/2011-17, ustanovil jejím zástupcem Mgr. Josefa Bla¾ka, advokáta. Ustanovený zástupce k výzvì soudu kasaèní stí¾nost podáním ze dne 22. 11. 2011 doplnil. V doplnìní kasaèní namítá, ¾e ¾alovaný obchází § 46 zákona o výkonu trestu odnìtí svobody, týkající se kázeòských trestù a stì¾ovatelka je tak trestána za postupy, se kterými nesouhlasí. Ve vztahu k osobì stì¾ovatelky jsou postupy a zacházení odli¹né od ostatních vìzòù. Odnìtí pomoci psychologa mù¾e mít na stì¾ovatelku nepøíznivé dùsledky pro její du¹evní stav. Postup øeditele ¾alované je v rozporu s èl. 31 Listiny základních práv a svobod. Stì¾ovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/08, jen¾ zru¹il § 76 odst. 6 zákona è. 169/1999 Sb. o výkonu trestu. ®alovaná se ke kasaèní stí¾nosti ve stanované lhùtì nevyjádøila. K výzvì Nejvy¹¹ího správního soudu uvedla, ¾e v posuzované vìci nebyl vydán ¾ádný správní akt a v této vìci tak ¾alovaná vùbec nerozhodovala. Dne 16. 12. 2011 bylo krajskému soudu doruèeno podání ze dne 13. 12. 2011, ve kterém stì¾ovatelka ¾ádá soud, aby advokáta Mgr. Josefa Bla¾ka zprostil povinnosti ji v dané vìci zastupovat. Jako dùvod své ¾ádosti stì¾ovatelka uvedla, ¾e ustanovený zástupce ji ve vìznici nenav¹tívil ani ji jinak nekontaktoval. Doplnìní kasaèní stí¾nosti k rukám stì¾ovatelky nezaslal. Stì¾ovatelka dále ¾ádá, aby jejím zástupcem byl ustanoven JUDr. Mario Hartmann, advokát, o nìm¾ ví, ¾e by ji ve vìznici Svìtlá nad Sázavou, nav¹tívil a kasaèní stí¾nost øádnì doplnil. Pøi posouzení pøedmìtných návrhù Nejvy¹¹í správní soud vycházel ze zákonných podmínek pro ustanovení zástupce soudem, tak jak jsou stanoveny v § 35 odst. 8 s. ø. s. Pøitom soud na jedné stranì vá¾il zájem stì¾ovatelky na tom, aby jí byl pro dané øízení ustanoven nový zástupce z øad advokátù, na druhé stranì pak soud zohlednil náklady, které by státu v dùsledku zastoupení stì¾ovatelky takto novì ustanoveným advokátem vznikly. Nejvy¹¹í správní soud dospìl k závìru, ¾e v daném pøípadì nejsou dány dùvody pro zru¹ení ustanovení Mgr. Josefa Bla¾ka, advokáta, zástupcem stì¾ovatelky a pro ustanovení nového zástupce z øad advokátù. Podle § 35 odst. 8 s. ø. s. platí, ¾e navrhovateli, u nìho¾ jsou pøedpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatkù, a je-li to nezbytnì tøeba k ochranì jeho práv, mù¾e pøedseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jím¾ mù¾e být i advokát; hotové výdaje zástupce a odmìnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém pøípadì stát . Z citace uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, ¾e úèastníku øízení lze ustanovit zástupce tehdy, jestli¾e jsou kumulativnì splnìny dvì podmínky, tj. musí jít o úèastníka, u nìho¾ jsou dány pøedpoklady pro osvobození od soudních poplatkù a dále musí být ustanovení zástupce soudem v urèitém konkrétním pøípadì nezbytné pro ochranu práv takového úèastníka. Stì¾ovatelka byla od soudních poplatkù osvobozena usnesením Krajského soudu v Ostravì ze dne 30. 9. 2011. Z této skuteènosti Nejvy¹¹í správní soud pro úèely tohoto rozhodnutí vycházel i pøesto, ¾e, jak vyplývá ze sdìlení Vìzeòské slu¾by ÈR, Vazební vìznice a ústavu pro výkon zabezpeèovací detence Brno zalo¾eného ve spisu, byla stì¾ovatelka dne 14. 2. 2012, tj. v prùbìhu øízení o kasaèní stí¾nosti, z trestu odnìtí svobody podmínìnì propu¹tìna, mohlo tedy u ní následnì dojít ke zmìnì majetkových pomìrù. Pokud jde o v poøadí druhou podmínku, øízení o kasaèní stí¾nosti je specifické potud, ¾e zastoupení stì¾ovatele bez odpovídajícího právnického vzdìlání advokátem je podmínkou øízení o kasaèní stí¾nosti, tak¾e obecnì pøi posuzování návrhu takového stì¾ovatele na ustanovení zástupce není tøeba zji¹»ovat, zda tato druhá podmínka je èi není splnìna, nebo» nezbytnost jeho zastoupení v øízení o kasaèní stí¾nosti se pøedpokládá ze zákona. V daném pøípadì nicménì nelze pøehlédnout, ¾e stì¾ovatelce ji¾ zástupce z øad advokátù ustanoven byl a stì¾ovatelka tedy je v daném øízení advokátem zastoupena. Ustanovený advokát pak v dané vìci jménem stì¾ovatelky, po doruèení usnesení o ustanovení, kasaèní stí¾nost ve lhùtì soudem stanovené øádnì doplnil. K tomu Nejvy¹¹í správní soud pøipomíná, ¾e v daném pøípadì je kasaèní stí¾ností napadeno rozhodnutí, jím¾ krajský soud ¾alobu stì¾ovatelky odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ø. s. V takovém pøípadì je Nejvy¹¹í správní soud v øízení o kasaèní stí¾nosti oprávnìn toliko zkoumat, zda rozhodnutí krajského soudu a dùvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem. Z obsahu pøedmìtné kasaèní stí¾nosti, tak jak byla doplnìna podáním ze dne 22. 11. 2011, je zøejmé, ¾e ustanovený zástupce kasaèní stí¾nost odùvodnil dostateèným zpùsobem, kdy¾ ji opøel o dùvody podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ø. s. Nejvy¹¹í správní soud konstatuje, ¾e pøedmìtná kasaèní stí¾nost je plnì projednatelná a lze o ní bez dal¹ího rozhodnout. Vzhledem k vý¹e uvedenému lze uzavøít, ¾e ustanovený zástupce stì¾ovatelky splnil v øízení o kasaèní stí¾nosti svou roli a zájem stì¾ovatelky na ochranì jejích práv byl v daném pøípadì dostateèným zpùsobem uspokojen. Nejvy¹¹í správní soud tudí¾ i pøes skuteènosti uvádìné v pøedmìtném návrhu neshledal dùvody pro to, aby v daném pøípadì zprostil ustanoveného advokáta povinnosti stì¾ovatelku zastupovat a aby stì¾ovatelce ustanovil nového zástupce z øad advokátù, nebo» takový postup není nezbytný k ochranì jejích práv. Zdej¹í soud naopak zohlednil skuteènost, ¾e navrhovaným postupem by v rozporu se zásadou ekonomie øízení vznikly státu neopodstatnìné náklady. Nejvy¹¹í správní soud tedy návrh stì¾ovatelky na zru¹ení ustanovení Mgr. Josefa Bla¾ka, advokáta, jejím zástupcem a na ustanovení nového zástupce z øad advokátù zamítl. Stì¾ovatelka tak zùstává s ohledem na shora uvedené v øízení o kasaèní stí¾nosti zastoupena krajským soudem ustanoveným advokátem. Nejvy¹¹í správní soud pøezkoumal napadané krajského soudu a dospìl k závìru, ¾e kasaèní stí¾nost je dùvodná. Dùvodnost pøitom Nejvy¹¹í správní soud shledal mimo rámec stì¾ovatelkou uplatnìných kasaèních námitek. Nejvy¹¹í správní soud toti¾ v souladu s § 109 odst. 4 zákona è. 150/2002 Sb., soudní øád správní (s. ø. s.), není vázán dùvody kasaèní stí¾nosti, bylo-li øízení pøed soudem zmateèné [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ø. s.] nebo bylo zatí¾eno vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o vìci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepøezkoumatelné [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ø. s.], jako¾ i v pøípadech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ø. s. lze kasaèní stí¾nost podat z dùvodu tvrzené nepøezkoumatelnosti spoèívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku dùvodù rozhodnutí, popøípadì jiné vadì øízení pøed soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o vìci samé. V projednávané vìci shledal Nejvy¹¹í správní soud nad rámec kasaèních námitek stì¾ovatelky napadené usnesení nepøezkoumatelné pro nedostatek dùvodù, a dále zjistil, ¾e øízení o ¾alobì bylo sti¾eno vadou mající vliv na zákonnost rozhodnutí krajského soudu. Ze soudního spisu vyplývá, ¾e dne 21. 6. 2011 byl krajskému soudu doruèen návrh stì¾ovatelky ze dne 16. 6. 2011, oznaèený jako Správní ¾aloba proti rozhodnutí øeditele vìznice, plk. Mgr. Ivo Turoka zakázat stì¾ovatelce rozhovory s odbornými zamìstnanci. Ve svém podání stì¾ovatelka dále uvedla, ¾e dne 7. 6. 2011 rozhodl øeditel ¾alované o ukonèení pobytu stì¾ovatelky na lù¾kové èásti o¹etøovny. Prostøednictvím pøíslu¹níkù ¾alované po¾ádala stì¾ovatelka o rozhovor s odbornými zamìstnanci, pøedev¹ím s psychologem, naèe¾ jí bylo øeèeno, ¾e to není mo¾né, nebo» to øeditel ¾alované zakázal. Stì¾ovatelka mìla za to, ¾e øeditel pøekroèil svou pravomoc. Dále stì¾ovatelka konstatovala, ¾e proti rozhodnutí správního orgánu je osoba, jí¾ se takové rozhodnutí dotýká, oprávnìna podat ¾alobu podle § 65 s. ø. s. Koneènì stì¾ovatelka avizovala, ¾e svou ¾alobu dále doplní prostøednictvím svého zástupce. Stì¾ovatelka po¾ádala o osvobození od soudních poplatkù a ustanovení zástupce z øad advokátù. Napadené rozhodnutí ov¹em stì¾ovatelka k ¾alobì nepøilo¾ila; napadené rozhodnutí pak v ¾alobì ani nikterak blí¾e nespecifikovala, tj. neuvedla datum, kdy mìlo být rozhodnutí vydáno, ani jeho èíslo jednací, a dále neuvedla den jeho doruèení. Z obsahu ¾aloby tedy nebylo mo¾né usuzovat na to, ¾e ¾alovaná v dané vìci vskutku správní rozhodnutí vydala. Formulace ¾alobních námitek naopak nasvìdèovala tomu, ¾e ¾aloba je ve své podstatì namíøena proti postupu ¾alované, nikoli proti rozhodnutí. Takté¾ petit návrhu chybìl. ®aloba tak vykazovala vady, je¾ bylo na místì odstranit postupem dle § 37 odst. 5 s. ø. s. Sama stì¾ovatelka, jak vyplývá z textu ¾aloby, si byla vìdoma chybìjících nále¾itostí ¾aloby, kdy¾ odkazovala na doplnìní ¾aloby ustanoveným advokátem. S ohledem na vý¹e vytèené vady podání mìl krajský soud pøed vydáním rozhodnutí stì¾ovatelku nejprve vyzvat dle § 37 odst. 5 s. ø. s. k odstranìní vad ¾aloby. Zdej¹í soud setrvale judikuje, ¾e v pøípadech, kdy krajskému soudu vzniknou dùvodné pochybnosti o tom, proti jakému správnímu aktu ¾aloba smìøuje, je povinen ¾alobce vyzvat k upøesnìní návrhu. Takto v¹ak krajský soud nepostupoval. Namísto odstraòování vad podání, vy¾ádání si napadeného rozhodnutí a vyjádøení ¾alovaného, pøistoupil k rozhodnutí o ¾alobì, pøièem¾ návrh stì¾ovatelky ze dne 16. 6. 2011 vylo¾il pouze s ohledem na jeho oznaèení, tedy jako ¾alobu proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ø. s. Pøedmìt øízení krajský soud vymezil v záhlaví kasaèní stí¾ností napadeného rozhodnutí tak, ¾e rozhodl o ¾alobì proti rozhodnutí øeditele ¾alovaného zakázat stì¾ovatelce rozhovory s odbornými zamìstnanci. Následnì krajský dospìl k závìru, ¾e napadený výsledek èinnosti ¾alované není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ø. s. V projednávané vìci stì¾ovatelka oznaèila svùj návrh jako ¾alobu proti rozhodnutí správního orgánu, co¾ zcela neodpovídalo obsahu ¾aloby, kterou stì¾ovatelka brojí proti faktickému úkonu ¾alované. K tomu pøistupuje vada podání spoèívající v tom, ¾e pøedmìtná ¾aloba neobsahuje petit, jen¾ pøedstavuje nutnou nále¾itost jak ¾aloby proti rozhodnutí [viz § 71 odst. 1 písm. f) s. ø. s.], tak i ¾aloby proti nezákonnému zásahu [viz § 84 odst. 3 písm. d) s. ø. s.]. V ka¾dém pøípadì se ov¹em jednalo o vadu odstranitelnou, soud tedy nebyl oprávnìn vydat rozhodnutí, ani¾ by se pokusil tyto vady postupem dle § 37 odst. 5 s. ø. s. odstranit. Nejvy¹¹í správní soud tak uzavírá, ¾e krajský soud byl povinen ujasnit si pøípustnost ¾aloby a dal¹í podmínky øízení v souladu s obsahem ¾aloby; nebyl pøitom vázán oznaèením ¾aloby. Jinými slovy, krajský soud mìl stì¾ovatelku vyzvat, aby odstranila zmiòované vady ¾aloby a upøesnila, èeho se touto ¾alobou domáhá. Podle § 16 odst. 5 zákona è. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnìtí svobody a o zmìnì nìkterých souvisejících zákonù, odsouzený má právo na zdravotní péèi v rozsahu a za podmínek stanovených zvlá¹tním právním pøedpisem s pøihlédnutím k omezením vyplývajícím z úèelu trestu. Bylo na ¾alobkyni, aby upøesnila, zda toto a jak konkrétnì, respektive jaké jiné její právo bylo poru¹eno a jakým správním aktem. Teprve pokud by stì¾ovatelka na výzvu soudu podle § 37 odst. 5 s. ø. s. neupøesnila a nedoplnila své podání, byl by krajský soud povinen zkoumat, zda lze v øízení o podání stì¾ovatelky i pøes tuto skuteènost pokraèovat, a pokud by to mo¾né nebylo, byl by povinen podání podle § 37 odst. 5 s. ø. s. odmítnout (viz rozsudek Nejvy¹¹ího správního soudu ze dne 3. 2. 2010, è. j. 1 As 78/2009-76, dostupný na www.nssoud.cz). Ustanovenému zástupci stì¾ovatelky byla pøiznána odmìna a náhrada hotových výdajù v celkové èástce 4800 Kè [dva úkony právní slu¾by po 2100 Kè podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) ve spojení s § 9 odst. 3 písm. f) a § 7 bodem 5 vyhlá¹ky è. 177/1996 Sb., o odmìnách advokátù a náhradách advokátù za poskytování právních slu¾eb (advokátní tarif), v úèinném znìní, a dále dva re¾ijní pau¹ály po 300 Kè podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu]. Zástupci stì¾ovatelky se tedy pøiznává odmìna za zastupování a náhrada hotových výdajù v celkové vý¹i 4800 Kè.

http://kraken.slv.cz/21Cdo1929/2015

21 Cdo 1929/2015 Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 písm. věta první) o. s. ř., § 241a odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Romanem Fialou v právní věci žalobců a) Z. H., b) M. H. , obou zastoupených Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Konici, Za Nádražím č. 497, a c) E. V., zastoupené JUDr. Janem Kerbachem, advokátem se sídlem v Praze 5, Spotřebitelská č. 483, proti žalovaným 1) L. W. , zastoupenému Mgr. Denisou Ihlovou, advokátkou se sídlem ve Vestci, K Jahodárně č. 249, 2) Mgr. V. H. , 3) Nadačnímu fondu Kapka naděje se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 1200/16, IČO 26200490, zastoupenému JUDr. Milošem Profousem, advokátem se sídlem Praze 1, V Jámě č. 699/1, 4) Římskokatolické farnosti u kostela sv. Martina Praha Řepy se sídlem v Praze, K Šancím č. 629/2, IČO 65400127, 5) V. J. a 6) T. H. , o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 252/2009, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2014, č. j. 70 Co 384/2014-515, takto: II. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Denisy Ihlové, advokátky se sídlem ve Vestci, K Jahodárně č. 249; jinak nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13.11.2014, č.j. 70 Co 384/2014-515, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [jednak vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně), že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když pro nadbytečnost neprovedl všechny jimi navrhované důkazy, a tedy dostatečně nezjistil skutkový stav věci, a když rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, jednak napadají-li hodnocení důkazů (mimo jiné důkazu revizním znaleckým posudkem Psychiatrického centra Praha) a nesouhlasí-li se skutkovými závěry odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) o absenci duševní poruchy u zůstavitelky L. K., zemřelé dne 3.11.2008, ke dni pořízení předmětné závěti sepsané ve formě notářského zápisu dne 24.5.2007 a o svobodné vůli zůstavitelky při pořízení předmětné závěti (byly-li při jejím pořízení přítomny další osoby) a z výsledků dokazování činí v tomto směru odlišná (jiná) skutková zjištění a na jejich základě dovozují vlastní (odlišný) právní názor na věc] a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci. V Brně dne 21. září 2015 JUDr. Roman Fiala

https://rejstriky.finance.cz/firma-europrodukt-verejna-obchodni-spolecnost-15055078

EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost Jičín IČO 15055078 kontakty (22.11.2017) | Finance.cz EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost Jičín IČO: 15055078 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost, která sídlí v obci Jičín a bylo jí přiděleno IČO 15055078. Výpis obsahuje aktuální i historická data z obchodního rejstříku (Justice.cz) včetně sbírky listin a živnostenského rejstříku (RŽP). Pokud firma EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost má i datovou schránku, pak zde naleznete i údaje o její datové schránce. Firma s názvem EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost se sídlem v obci Jičín byla založena v roce 1991. Společnost je stále aktivní. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , Silniční motorová doprava - osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče , Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin a další. Základní údaje o EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost IČO: 15055078 Krajský soud v Hradci Králové 20.2.1991 AXVII 166 Veřejná obchodní společnost 20.2.1991 Výše podílů společníků:Eva Táborská: 2/3 Michal Táborský: 1/6 Petr Táborský: 1/6 1.12.2016 Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 18.08.2016 č.j. 23D 409/2014-120, Nd 302/2014, se schvaluje dohoda dědiců s tím, že 1/2 podíl zůstavitele Vladislava Táborského zemř. dne 23.09.2014, nabývá: 1) pozůst. manželka Eva Táborská, nar. 19.12.1958, Pod Lipami 899, Jičín - Valdické Předměstí, 2) pozůst. syn Michal Táborský, nar. 16.04.1980, Pod Lipami 899, Jičín - Valdické Předměstí, 3) pozůst. syn Petr Táborský, nar. 25.3.1981, Robousy 169, Jičín, rovným dílem. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18.08.2016. 23.8.2016 - 1.12.2016 Právní poměry - dodatek ze dne 31.12.1994. 28.2.1995 - 22.11.2013 Údaje o zřízení:Veřejná obchodní společnost byla založena společenskou smlouvouze dne 19.2.1991 na základě par. 106 a a násl. hosp. zákoníku. 20.2.1991 - 23.8.2016 Zastupování a podepisování:Společnost navenek zastupují všichni společníci, a to každýsamostatně v plném rozsahuZa společnost podepisuje každý ze společníků samostatně, svýmpodpisem zavazuje celou společnost. 20.2.1991 - 20.2.1991 i3y3p28 Konecchlumského 839 VALDICKÉ PŘEDMĚSTÍ 506 01 JIČÍN 1 75745541/0100 1.4.2013 Kontakty na EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost IČO: 15055078 Konecchlumského 839 , 506 01 Jičín Česká republika Konecchlumského 839, Valdické Předměstí, 506 01 Jičín 22.11.2013 ul. Konecchlumského 839, 506 01 Jičín 2.4.2001 - 22.11.2013 Konecchlumská 839 , 506 01 Jičín Česká republika Konecchlumská 839, 506 01 Jičín 2.3.2001 - 2.4.2001 Pod lipami 899 , 506 01 Jičín Česká republika Jičín, Pod lipami 899, PSČ 50601 20.2.1991 - 2.3.2001 Konecchlumského 839, Jičín 506 01 Konecchlumského 839, Valdické Předměstí, 50601 Jičín Obory činností EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost IČO: 15055078 Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákonaobory činnosti:- nakládání s odpady (vyjma nebezpečných),- zprostředkování obchodu a služeb,- velkoobchod a maloobchod,- realitní činnost, správa a údržba nemovitostí,- pronájem a půjčování věcí movitých 22.11.2013 Silniční motorová doprava - osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče 22.11.2013 koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej (mimočinností uvedených v příloze 1 až 3 zákona č.455/91 Sb.) 28.2.1995 - 22.11.2013 obchodní činnost s potravinářským, spotřebním, průmyslovýmzbožím a automobily 18.6.1993 - 22.11.2013 - zahraničně obchodní činnost v rozsahu:- dovoz a vývoz věcí, tedy zboží i náhradních dílů a komponentůvýrobků s výjimkou věcí uvedených ve vyhl.č. 256/90 Sb.- poskytování a přijímání služeb- zprostředkovatelská činnost 20.2.1991 - 18.6.1993 - obchodní činnost s potravinářským a spotřebním zbožím,průmyslovým zbožím a automobily 20.2.1991 - 18.6.1993 Konecchlumského 839 , Jičín 506 01 1005072191 Živnost č. 6 obchodní činnost s potravinářským, spotřebním, průmyslovým zbožím a automobily Živnost č. 7 Maloobchod tabákovými výrobky Živnost č. 10 prodej nenahraných nosičů zvukových nebo zvukově obrazových záznamů a prodej a půjčování nahraných zvukových a zvukově obrazových záznamů Živnost č. 14 Taxislužba Vedení firmy EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost IČO: 15055078 Sbírka Listin EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost IČO: 15055078 AXVII 166/SL 16 účetní závěrka [2014] Krajský soud v Hradci Králové 23.5.2015 26.5.2015 7 AXVII 166/SL 15 účetní závěrka [2013] Krajský soud v Hradci Králové 30.9.2014 3.10.2014 7 AXVII 166/SL 12 účetní závěrka 2012 Krajský soud v Hradci Králové 6.4.2013 8.4.2013 7 AXVII 166/SL 9 účetní závěrka 2007 Krajský soud v Hradci Králové 7.5.2012 9.5.2012 8 AXVII 166/SL 8 účetní závěrka 2011 Krajský soud v Hradci Králové 7.5.2012 9.5.2012 8 AXVII 166/SL 7 účetní závěrka 2006 Krajský soud v Hradci Králové 7.5.2012 9.5.2012 8 AXVII 166/SL 11 účetní závěrka 2009 Krajský soud v Hradci Králové 7.5.2012 9.5.2012 8 AXVII 166/SL 10 účetní závěrka 2008 Krajský soud v Hradci Králové 7.5.2012 9.5.2012 8 AXVII 166/SL 6 účetní závěrka 2010 Krajský soud v Hradci Králové 24.5.2011 24.5.2011 7 AXVII 166/SL 5 účetní závěrka 2005 Krajský soud v Hradci Králové 15.3.2006 10.8.2006 11.8.2006 7 AXVII 166/SL 4 účetní závěrka 2002 - 2004 Krajský soud v Hradci Králové 21.6.2004 19.5.2005 19.5.2005 17 AXVII 166/SL 3 účetní závěrka 2001 Krajský soud v Hradci Králové 10.12.2002 10.12.2002 7 AXVII 166/SL 2 účetní závěrka 1996-2000 Krajský soud v Hradci Králové 20.3.2001 31.12.2001 31.12.2001 35 AXVII 166/SL 1 zakladatelské dokumenty dodatek Krajský soud v Hradci Králové 1.1.2001 21.12.2000 21.12.2000 1 Hodnocení EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost Výpis dat pro firmu EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost, 15055078 na obchodním rejstříku výpis firmy EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost, 15055078 na živnostenském rejstříku výpis firmy EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost, 15055078 na Datových schránkách EUROPRODUKT, veřejná obchodní společnost - 15055078 - Jičín , Konecchlumského 839 EUROPRODUKT, a. s. - 13695207 - Brno , Holzova 1829/41 AGOS BIO a.s. - 60745584 - Bukovina 108 Eiffage Construction Česká republika,s.r.o. - 15504158 - Ostrava, Francouzská6167/5 JK new product s.r.o. - 03868371 - Dolany 77 Charita Kroměříž - 18189750 - Kroměříž, Ztracená63/1 Vít Helcelet Daniela Zlatohlávková Michal Károlyi Martina Borovská Karlova 161/32, Praha 11000 Sadová 614, Frýdek-Místek 73801