Datasets:

GEM

/

xwikis

like 2

{ "title": [ "Giulietta Sprint Speciale.", "Typ 750 SS.", "Typ 101.20.", "Giulia Sprint Speciale.", "Giulia Sprint Speciale Bertone Prototyp.", "Typ 101.21." ], "section_level": [ "1", "2", "2", "1", "2", "2" ], "content": [ "", "První prototyp modelu \"Giulietta Sprint Speciale\" (Giulietta SS) byl představen na Turínském autosalonu v roce 1957. Další dva prototypy byly předvedeny na dalších výstavách, oficiální prezentace produkční verze pro tisk byla 24. června 1959 na okruhu v Monze. Prvních 101 vyrobených vozů mělo charakteristický „nízký nos“ a označení „750 SS“. Výroba minimálně 100 kusů vozu byla podmínka \"homologace\" podle předpisů FIA. Část vyrobených vozů byla celohliníkových, ale většina automobilů měla ocelovou karosérii s hliníkovými dveřmi, kapotou motoru a víkem zavazadlového prostoru. První vyrobené kusy byly vybaveny karburátorem Weber 40 DCO3, zatímco pozdější měly Weber 40 DCOE2. Koeficient aerodynamického odporu modelu Sprint Speciale je 0,28, stejný jako u Chevrolet Corvette (C6) z roku 2005, hodnota nebyla překonána více než 20 let. Automobil používá řadový čtyřválec \"Alfa Romeo Twin Cam\" o objemu 1290 cm3. Tento osvědčený celohliníkový motor se vyráběl v různých objemech od roku 1954 až do roku 1994, jde o moderní konstrukci s polokulovitými spalovacími komorami a ventily ovládanými přímo dvojitými vačkovými hřídeli.", "Malé změny této produkční verze zahrnují ocelové (nikoli hliníkové) dveře, karburátor Weber 40 DCOE2, „vyšší nos“, nahrazení oken z plexiskla. S motorem o objemu 1290 cm3 a výkonem 100 koní (75 kW) vůz dosahuje maximální rychlost kolem 200 km/h. Motor a převodovka jsou stejné jako u závodně orientovaného modelu \"Giulietta Sprint Zagato\". Všechny modely Giulietta SS měly bubnové brzdy (odlišné konstrukce na předních a zadních kolech). Exportní verze má označení 101.17. Boční znaky obsahují nápis „Giulietta Sprint Speciale“.", "", "Existuje prototyp, jehož karosérii navrhl Bertone, který byl zamýšlen jako náhrada Giulietta SS, pojmenovaný Giulia SS Bertone Prototipo, ale tento nový design se nikdy nedostal do sériové výroby a další generace Giulia SS použila nezměněnou karosérii Giulietty SS.", "Větší motor o objemu 1,6 litru modelu \"Giulia\" nahradila předchozí model \"Giulietta\" a vůz byl poprvé představen v březnu 1963 na \"Ženevském autosalonu\". Protože jméno „Giulietta“ je v italštině zdrobnělina jména „Giulia“, nové pojmenování je hra se slovy, která měla zdůraznit, že nový vůz je větší verzí starší Giulietty. Přes vývoj výše popsaného prototypu Giulia SS (návrh Bertone), automobilka Alfa Romeo se nakonec rozhodla ponechat ve výrobě původní tvar karosérie pocházející z Giulietty. Motor o objemu 1570 cm3 s karburátorem Weber 40 DCOE2 byl převzat z modelu Giulia Sprint Veloce, poskytoval výkon 112 koní (84 kW) a umožnil vozu dosáhnout rychlost 200 km/h. Většina vozů Giulia SS měla kotoučové brzdy na předních kolech. Jednoduchý způsob, jak odlišit model Giulia SS od Giulietty SS, je palubní deska. Giulia má koženou spodní část s odkládací schránkou v jiném sklonu než hlavní část. Palubní deska v modelu Giulietta je šikmá, v jedné barvě bez použití kůže. Boční znaky obsahují nápis Giulia SS. Produkce skončila v roce 1965, poslední kus byl zkompletován v roce 1966. Celkem bylo vyrobeno 1366 kusů modelu „Giulietta Sprint Speciale“ a 1400 kusů „Giulia Sprint Speciale“. Z toho 25 bylo přestavěno na pravostranné řízení společností RuddSpeed." ] }

{ "title": [ "Děj.", "Dračí Kámen.", "Na Zimohradě.", "V Králově přístavišti.", "Ve Starém Městě.", "Říční krajiny.", "Na Úzkém moři." ], "section_level": [ "1", "2", "2", "2", "2", "2", "2" ], "content": [ "", "Daenerys (Emilia Clarke) se svými rádci rozebírá plán na dobytí Sedmi království. Po počátečních neshodách mezi Tyrionem (Peter Dinklage) a Ellariou Písek (Indira Varma), která dává Tyrionovi za vinu Oberynovu smrt, Dany rozhodne, že Královo přístaviště nenapadnou přímo. Olenně Tyrell (Diana Rigg) je Daenerysin plán na obléhání a vyhladovění hlavního města zpočátku k smíchu, nakonec ale akci schválí a rozhodne se ji podpořit, stejně jako Theon (Alfie Allen) a Yara Greyjoyovi (Gemma Whelan). Po poradě se Daenerys setká s Melisandrou z Ašaje (Carice Van Houten), která jí nabídne jako vhodného spojence Jona Sněha.", "Jon Sníh (Kit Harington) dostane zprávu od Tyriona Lannistera, ve které ho zve na Dračí Kámen, aby se zde setkal s královnou Daenerys. Sansa (Sophie Turner) zpočátku nevěří, že zprávu psal skutečně Trpaslík, ale i kvůli možné nedůvěře připsal Tyrion na konec zprávy jednu větu, kterou řekl Jonovi, když se setkali: „Každý trpaslík je pro svého otce bastardem.“ I přesto Sansa a Davos Mořský (Liam Cunningham) raději Jonovi radí, aby na Dračí Kámen nejezdil. Král Severu je ale neoblomný a protože ví, že pod hradem se nachází ložiska Dračího skla, které nutně potřebuje, vydá se tam a Sansu ustanoví svojí zástupkyní. Před odjezdem navštíví krypty pod Zimohradem a konfrontuje přitom Malíčka (Aidan Gillen). Vyhrožuje mu a nechce, aby se Petyr Baeliš dále zajímal o Sansu.", "Cersei (Lena Headey) svolává své přátele, lordy Sedmi Království, a postupně připravuje plán na ochranu království. Apeluje především na to, že Daenerys do Západozemí přivedla Dothraky, kteří jsou známí svým pleněním. Dostaví se i Randyll Tarly (James Faulkner), lord z Parožnatého vrchu, se svým mladším synem. Ten je lenním pánem ve službách lady Olenny, ale Jaime (Nikolaj Coster-Waldau) a Cersei se ho snaží přesvědčit, že Královna trnů je zlomená žena, která neví, co dělá. Qyburn (Anton Lesser) vezme Cersei do katakomb Rudé bašty a odhaluje novou zbraň, kterou vytvořil na ochranu města před draky: balistu.", "Mistr Ebrose (Jim Broadbent) navrhne Jorahu Mormontovi (Iain Glen), že vypraví loď do Valyrie, kde v rozvalinách města pobývají lidé postižení Šedým lupem. Sam (John Bradley) netuší, že Jorah je syn jeho bývalého lorda velitele, ale když to zjistí, rozhodne se začít riskantní léčbu. Vypůjčí si staré záznamy jednoho z mistrů, kterému se podařilo šedý lupus vyléčit, a začne Mormonta léčit.", "Arya (Maisie Williams) v hostinci potká svého kamaráda Koláče (Ben Hawkey), se kterým dříve utekla z Harrenova. Ten jí prozradí, že její bratr Jon se stal Králem Severu a Boltonové zemřeli. Arya, která původně mířila do Králova přístaviště, se rozhodne vrátit se na Zimohrad, aby se zde setkala se svojí rodinou. Po cestě na Sever narazí na skupinu vlků, která ji zpočátku považuje za kořist: dokud se na místo nedostaví i zjevná vůdkyně smečky, ve které Arya potkává svého zlovlka Nymerii. Vlci se nakonec stáhnou a Arya i její kůň přežijí ve zdraví.", "Greyjoyové s Ellarii a Oberynovými dcerami se vydávají na cestu do Slunečného oštěpu, aby zde vyzvedli armádu Martellů. Celou flotilu ale záhy napadne nepřítel: strýc Yary a Theona Euron (Pilou Asbæk). Jeho loďstvo a lidé zmasakrují Yařiny lidi. V souboji se pak utkají dvě Oberynovy dcery, Obara (Keisha Castle-Hughes) a Nymeria Písek (Jessica Henwick), které nového krále Železných ostrovů sice zraní, nakonec jsou ale obě zabity vlastními zbraněmi. Euron zajme Yaru a Theon během boje uteče a nechává svoji sestru, kterou přísahal chránit, v rukou strýce." ] }

{ "title": [ "Život." ], "section_level": [ "1" ], "content": [ "Narodil se ve městě Sarnia v jihozápadním Ontariu v Kanadě. Studoval zoologii na Laurentian University v Greater Sudbury. Jeho diplomová práce se týkala hibernace medvědů baribalů. V roce 1998 začal spolupracovat se zoo v kanadském Bowmanville, kde působil jako trenér zvířat. V roce 2000 začal pracovat v Jihoafrické republice na projektu, jehož cílem je chov tygrů, kteří jsou určení k návratu do volné přírody. V roce 2003 se společně s Johnem Vartym, filmařem zabývajícím se velkými kočkami, objevil v dokumentu \"Living with Tigers\" na Discovery Channel. Od té doby působí jako moderátor přírodovědných pořadů produkovaných pro kanály Discovery Channel a Animal Planet. Kromě jiných jsou to pořady \"Nevyzpytatelná příroda s Davem Salmonim\" (\"Rogue Nature with Dave Salmoni\") z roku 2007, \"Uvnitř smečky\" (\"Into the Pride\") z roku 2009 a \"Nebezpečné ostrovy\" (\"Deadly Islands\") z roku 2014. V letech 2016 a 2017 byl moderátorem reality show \"Game of Homes\", kterou vysílala kanadská televizní stanice W Network. Je vlastníkem společnosti \"Triosphere\" se sídlem v Jihoafrické republice, která se specializuje na natáčení dokumentárních filmů a reality show z prostředí divoké přírody. Jako host také občas vystupuje v americké televizní show \"Jimmy Kimmel Live\", kde ve studiu mluví o zvířatech, která do něj přináší. Od roku 2018 Salmoni moderuje sérii videí s názvem \"Animal Bites with Dave Salmoni\", kterou pro své Facebookové stránky a zároveň pro svůj YouTube kanál produkuje televizní stanice Animal Planet. Cílem série je seznámit diváky s různými zajímavostmi ze světa přírody, přičemž občas Salmoni hovoří i o svých vlastních zkušenostech se zvířaty. V srpnu 2019 se na Animal Planet ve Spojených státech amerických začal vysílat jeho nejnovější seriál \"Big, Small & Deadly\"." ] }

{ "title": [ "Vymezení, vznik a projevy." ], "section_level": [ "1" ], "content": [ "Tento rift náleží k největšímu tektonicko-sedimentárnímu systému Centrální Evropy. Probíhá oblastí severozápadních Čech, na západě přesahuje do Bavorska do Horní Falce až k tzv. francké geologické linii. Na severu Čech pokračuje přes Žitavskou pánev a u Zhořelce až do Polska. Jeho celková délka se uvádí přibližně 280 km, ve střední části je široký 25 km. Je vymezen dvěma výraznými zlomy. Severozápadní ohraničení tvoří \"krušnohorský zlom\", jihovýchodní \"litoměřický zlom\". Vznikl na rozhraní dvou základních bloků Českého masívu. Tím prvním je blok krušnohorský, tzv. \"saxothuringikum\" (sasko-durynská jednotka), tím druhým je tepelsko-barrandienský blok, tzv. \"bohemikum\". Jeho vznik souvisí s odezvou alpinských horotvorných procesů v Českém masivu. Projevem těchto procesů byla vulkanická činnosti, která začala již ve druhohorách ve svrchní křídě, ovšem vrcholu dosáhla ve třetihorách. Celkem byly vymezeny na území Česka čtyři vulkanické fáze. Jejich samostatnost je podložena geologickými pracemi. Z důvodu chybějících paleontologických nálezů byla jejich samostatnost potvrzena měřením absolutního stáří K-Ar metodou (draslík-argonová metoda). Hlavní fáze se odehrávaly v období svrchního eocénu až spodního miocénu (40 – 18 mil. let). Její dozvuky sahají až do čtvrtohor. Oherským riftem se během třetihor dostalo na povrch magma, které umožnilo vznik vulkanických těles v oblasti dnešních Doupovských hor a Českého středohoří. Přitom došlo k poklesům a vzniku podkrušnohorských pánví, kde se ukládaly organické hmoty, ze kterých později vznikly sloje hnědého uhlí. Zároveň však došlo k vyzdvižení Krušných hor. S vulkanickou aktivitou souvisí i vznik termálních pramenů v Karlových Varech a chladných pramenů v západočeských Mariánských a Františkových Lázních. Rovněž výskyty mofet v národní přírodní rezervaci Soos a jejím okolí jsou dozvukem vulkanické činnosti v oherském riftu. Dalšími projevy doznívající vulkanické činnosti jsou i opakující se seismické roje v západních Čechách. Dochází k nim na křížení oherského riftu s mariánskolázeňským zlomem." ] }

{ "title": [ "Objev konceptu a princip.", "Kandidáti na helmintickou terapii." ], "section_level": [ "1", "1" ], "content": [ "Helminti v lidském organismu modifikují imunitní odpověď v hostiteli. Jde o takzvanou imunomodulaci helminty. Výsledné imunitní mechanismy se pak liší od těch, které jsou typické při infekcích bakteriemi, viry nebo při alergických reakcích. Spojitost mezi imunomodulací helminty a výskytem autoimunitních chorob vychází z tzv. hygienické hypotézy. Studie ukázaly, že v posledních padesáti letech došlo k razantnímu poklesu infekčních nemocí ve vyspělých západních zemích a naopak k enormnímu nárůstu autoimunitních chorob, včetně astmatu, rhinitidy, Crohnovy choroby, roztroušené sklerózy a diabetu typu 1. Tyto změny v prevalencích chorob ve vyspělých státech jsou dávány do souvislosti s minimálním výskytem helmintů ve vyspělých zemích. Naopak v rozvojovém světě s vysokou prevalencí schistosomózy a střevních helmintů (škrkavky, měchovci, tenkohlavci) je problém autoimunitních chorob nepatrný. To znamená, že parazité hráli a hrají významnou roli v koevoluci s člověkem. Joel Weinstock z USA však tyto epidemiologické poznatky o helmintech a autoimunitních chorobách posunul jěště dále. Weinstock si položil otázku zda úbytek helmintů v populaci vedoucí k nárustu autoimunitních poruch nemůže fungovat i obráceně, jinak řečeno zda lze použít helminty k léčbě autoimunitních poruch. Následně provedl několik klinických studií s pacienty s IBD a tenkohlavcem. Úspěch těchto studií vedl i k částečné komercionalizaci metody a vzniku firem (Ovamed, Biomonde) produkujících vajíčka tenkohlavce jakožto léku na IBD.", "Na zvířecích modelech byla doposud testována celá řada parazitů, u kterých byl prokázán nějaký terapeutický efekt a to v souvislosti s IBD, diabetem typu 1, atopickou rhinitidou, revmatoidní artritidou, roztroušenou sklerózou atd. Jedná se o: Řada výše jmenovaných je však značně patogenní pro člověka (\"Schistosoma\", \"Trichinella\", \"Fasciola\"), jiné druhy naopak nejsou schopny infikovat člověka. Proto se jeví jako jeden z nejvhodnějších kandidátů na helmintickou terapii u lidí tenkohlavec prasečí (\"Trichuris suis\"). Běžný parazit prasat \"T. suis\" je schopen kolonizovat střevo člověka ale nereprodukuje se a po zhruba 3-4 týdnech hyne. Právě nemožnost šíření, nízká patogentita a fakt, že \"T. suis\" nemigruje tkáněmi z něj dělají vhodného kandidáta na helmintickou terapii. Dále se uvažuje i o tasemnici krysí (\"Hymenolepis diminuta\") nebo prvokovi \"Blastocystis\"." ] }

{ "title": [ "Dělení motocyklů podle motorů.", "Dělení podle konstrukce a použití.", "Bobber.", "Cruisery a Choppery.", "Naháči.", "Supersporty.", "Cestovní motocykly.", "Scramblery.", "Endura.", "Sportovní stroje.", "Speciální kategorie motocyklů.", "Skútr.", "Mopedy." ], "section_level": [ "1", "1", "2", "2", "2", "2", "2", "2", "2", "2", "1", "2", "2" ], "content": [ "Dělení podle charakteristik motorů, tedy podle zdvihového objemu a/nebo případně výkonu motoru je v různých zemích důležité pro kategorizaci z hlediska potřebných řidičských oprávnění pro řízení motocyklu. Další dělení", "První skupina kategorií v následujcím dělení se soustředuje na motocykly pro běžné použití v silničním provozu. Některé kategorie vychází z určitých typů sportovních motocyklů.", "Bobber nebo také 'bob-jobe\" je odlehčený motocykl jehož úpravy zahrnují odstranění předního a zkrácení zadního blatníku a odstranění všech přebytečných části tak, aby se maximálně snížila hmotnost.", "Cruiser je stylový motocykl napodobující klasické americké motocykly z 30.–50. let 20. století. Obvykle má motor o velkém objemu a stejné rozměry předního a zadního kola, Choopery jsou motocykly vzniklé z cruiserů. Posunují stylovost a vyladění pro vzhled ještě dále. Jsou charakteristické nízkým posedem, různou velikostí kol, extrémním náklonem přední vidlice. Na obou typech těchto strojů bývají vysoká řídítka a stupačky posunuté před sedadlo jezdce. Nejde o typy motocyklů které jsou příliš obratné, nebo pohodlné pro dlouhou jízdu.", "Motocykly klasického vzhledu obvykle bez kapotáže. Jedná se o univerzální stroje vhodné jak do města tak na cestování. Posed je více vzpřímený. Univerzálnost vede k tomu, že v žádné oblasti nevyniká.", "Stroje vycházející ze silničních sportovních motorek. Jsou upraveny pro pohodlnější použití, ale důraz se klade především na velký výkon. Obvykle bývají kapotované a jejich geometrie je uzpůsobena pro jízdu ve vysokých rychlostech (nízká řídítka, stupačky posunuté dozadu za úroveň předního okraje sedla).", "Také se nazývají cesťáky a supercesťáky. Motocykl stavěný pro dlouhé tratě a spíše kvalitní silnice. Obvykle jde o velké stroje vybavené kapotáží a luxusní výbavou na dlouhé cesty.", "Scramblery jsou stroje vycházející ze silničních motocyklů klasického/retro vzhledu, s potenciálem jízdy i v lehčím terénu. Posed je o něco vyšší než u naháčů, stejně tak i zdvih odpružení. Pro scramblery jsou dále typická širší a vyšší řídítka a špalkové pneumatiky.", "Též cestovní, nebo silniční endura. Vychází z terénních strojů a jsou uzpůsobené pro provoz na silnicích. Zůstávají jim vlastnosti původních motocyklů určených do terénu. Komformní a vysoké pérování, širší řídítka, celkově lehčí konstrukce a kola.", "Jde o více specializované motocykly pro různé sportovní disciplíny:", "Určité kategorie mohou a nemusí být z některých hledisek řazeny mezi motocykly. To ovlivňuje požadavek na řidičská oprávnění a například i možnost jejich použití na stezkách pro cyklisty.", "Skútr je charakterizován malými koly a kapotáží s podlážkou. Před sedadlem je volný prostor pro snadnější nastupování a řidič díky tomů může sedět na skútru podobně jako na židli. Často bývá vybaven automatickou převodovkou a někdy i automatickou spojkou. Typické určení je pro přepravu v rámci městské aglomerace, nebo na krátké vzdálenosti. Obvykle mívají maloobjemové motory, které spolu s jednoduchým ovládáním umožňují řízení i mladším uživatelům. Kategorie skútr zasahuje ale i širší okruh. Existují i skútry určené pro delší cestování vybavené výkonnějšími motory.", "Pojem je odvozen ze zkratky „motocykl s pedály“. Moped je de fakto kombinace motocyklu a bicyklu. Je charakterizován motorem o malém objemu a pedály místo stupaček. Typickými zástupci kategorie mopedů je Babetta nebo Stadion." ] }

{ "title": [ "Život." ], "section_level": [ "1" ], "content": [ "Marie Chatardová se narodila ve Znojmě. Ve věku deseti let se přestěhovala s rodiči do Brna. Po maturitě na gymnáziu Křenová pokračovala ve studiu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, které zakončila v roce 1985 získáním titulu JUDr. Poté krátce pracovala v oboru ochranných známek Na Ministerstvo zahraničních věcí, do odboru analýz a plánování, nastoupila v roce 1994. V letech 1995 až 1999 působila na Stálém zastoupení ČR v Bruselu, kde se věnovala především spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitra. V roce 2000 se stala na MZV ředitelkou odboru komunikační strategie, o dva roky později byla jmenována prezidentem Václavem Havlem velvyslankyní ve Švédsku, kde setrvala pět let. Po návratu do Prahy se stala ředitelkou Diplomatického protokolu. Velvyslankyní ve Francii, Monaku a stálou představitelkou ČR při Mezinárodní organizaci Frankofonie ji v roce 2010 jmenoval prezident Václav Klaus. Od 2013 se navíc stala stálou představitelkou ČR při UNESCO. V Paříži setrvala v těchto funkcích do července 2016, kdy byla jmenována prezidentem Milošem Zemanem stálou představitelkou ČR při OSN v New Yorku. Tentýž měsíc byla v sídle OSN zvolena místopředsedkyní Ekonomické a sociální rady OSN a o rok později předsedkyní. Tento post zastával zástupce ČR naposledy před dvaceti lety. Za zásluhy v rozvoji česko-francouzských vztahů obdržela vysoké francouzské vyznamenání Řád čestné legie v hodnosti komandér (velitel); je první ženou z ČR, která získala toto významné ocenění. Za zásluhy v rozvoji česko-monackých vztahů obdržela vysoké monacké vyznamenání Řád svatého Karla v hodnosti důstojník. Marie Chatardová se věnovala rovněž pedagogické činnosti, přednášela na Institutu západoevropských studií Karlovy univerzity, na Anglo-American University Prague, na Institutu veřejné správy či na Diplomatické akademii." ] }

{ "title": [ "Mansonův pobyt na ranči." ], "section_level": [ "1" ], "content": [ "O Barkerově ranči se Charles Manson dozvěděl od Catherine Gilliesové, vnučce Arlene Barkerové. Manson o Barkerově ranči mluvil jako o bezpečném místě, poblíž kterého se má nacházet bezedná jáma, do které se on a Rodina mají schovat a setrvat v ní až do konce apokalyptického Helter Skelter. Charles Manson s Rodinou se sem nastěhoval první zářijový týden roku 1969 poté, co losangeleská policie 16. srpna provedla zátah na Spahnově ranči a zabavila většinu písečných bugin. Kvůli malému prostoru na Barkerově ranči se museli zabydlet i na vedlejším Myersově ranči. Na svou přítomnost v Údolí smrti upozornila Rodina správce národního parku 19. září zapálením stroje na přesun zeminy. O dva dny později ranger Dick Powell viděl auto, kterým žháři přijeli ke stroji a zjistil, že poznávací značka k vozu nepatří. Rangeři tak uvědomili kalifornskou dálniční policii. 29. září se tedy na Barkerův ranč vydali správce parku Dick Powell a James Pursell z kalifornské dálniční policie. V poušti se setkali s Crockettem a Postonem, kteří jim pověděli o nebezpečné hippie komunitě vedené Charlesem Mansonem, ale neměli dojem, že si strážníci uvědomili závažnost jejich tvrzení, a proto se 3. října vydali do Independence za zástupcem šerifa Inyo County Donem Wardem. V té době už však důstojníci z kalifornské dálniční policie, správy národního parku a z policejního oddělení šerifa Inyo County plánovali zátah na ranč, který se měl uskutečnit 10. října. Ward jejich výpovědi nahrál na magnetofon a nechal jít. 10. října okolo čtvrté hodiny ranní začal zátah na Barkerův a sousední Myersův ranč, který Rodina také obývala. Při zátahu bylo nalezeno jedenáct aut, z nichž osm kradených, zásoby zbraní, benzinu a jídla, dvě děti, Ze Zo Ze a Ivan, a dvě ženy, které se v noci ztratili v poušti při pokusu o útěk, Kitty Lutesingerová a Stephanie Schramová. Celkem bylo zatčeno 13 lidí. Druhý zátah byl proveden 12. října a bylo při něm zatčeno 11 lidí, včetně Bruce Davise, Johna Philipa Haughta, Dianne Lakeové a Charlese Mansona." ] }

{ "title": [ "Klubová kariéra.", "Litex Loveč.", "Kasımpaşa SK.", "ŠK Slovan Bratislava.", "Sezóna 2017/18.", "Sezóna 2018/19.", "Sezóna 2019/20.", "Klubové statistiky.", "Reprezentační kariéra.", "A-mužstvo." ], "section_level": [ "1", "2", "2", "2", "3", "3", "3", "2", "1", "2" ], "content": [ "Svoji fotbalovou kariéru začal v týmu PFK Pirin Goce Delčev, odkud v mládeži přestoupil nejprve do Botevu Plovdiv a následně do celku Botev 2002. V roce 2006 zamířil do A-mužstva OFK Gigant Săedinenie, odkud následně v zimním přestupovém období ročníku 2008/09 posílil klub PFK Minjor Pernik.", "V lednu 2012 se stal novou posilou Litexu Loveč. V dresu týmu si odbyl premiéru 22. dubna 2012 v 5. kole sezony 2011/12 proti Ludogorci Razgrad (remíza 1:1), odehrál celý zápas. Svůj první a zároveň jediný gól v lize v tomto působišti vstřelil 24. 10. 2014 v souboji s Lokomotivem Sofia (výhra 4:2), když v sedmé minutě otevřel skóre utkání. Během celého tohoto angažmá zaznamenal v lize 91 střetnutí, další starty přidal v předkolech Evropské ligy UEFA.", "V létě 2015 se vydal do Turecka do Kasımpaşy SK, do klubu z města Istanbul přestoupil za cca 400 tisíc € a podepsal smlouvu na dva roky s následnou dvanáctiměsíční opcí. Svůj ligový debut v dresu Kasımpaşy SK absolvoval v šestém kole hraném 28. 9. 2015 proti Çaykuru Rizespor, když při remíze 1:1 přišel na hrací plochu v 9. minutě. Celkem za mužstvo odehrál 23 ligových zápasů.", "V červenci 2017 odešel jako volný hráč (zadarmo) na Slovensko a upsal se na tři roky Slovanu Bratislava.", "Premiéru v lize si odbyl v dresu bratislavského klubu 19. srpna 2017 ve 4. kole v souboji s týmem FC DAC 1904 Dunajská Streda (remíza 1:1), nastoupil na celých 90 minut. 1. května 2018 skóroval ve finále slovenského poháru hraného v Trnavě proti celku MFK Ružomberok, \"belasý\" zvítězily v poměru 3:1 a obhájily tak zisk této trofeje z předešlé sezony 2016/17. Svůj první ligový gól za Slovan zaznamenal 12. 5. 2018 v odvetě s Dunajskou Stredou, když v nastavení prvního poločasu vstřelil na půdě soupeře jedinou branku střetnutí. V ročníku 2017/18 nastoupil za Slovan ke 27 střetnutím v lize.", "V létě 2018 byl zvolen kapitánem \"belasých\" namísto Borise Sekuliće, který z Bratislavy odešel. Se Slovanem postoupil přes moldavské mužstvo FC Milsami Orhei (výhry 4:2 a 5:0) a klub Balzan FC z Malty (prohra 1:2 a výhra 3:1) do třetího předkola Evropské ligy UEFA 2018/19, v němž Slovan vypadl po výhře 2:1 a prohře 0:4 s rakouským celkem Rapid Vídeň. V předkolech EL zaznamenal jeden gól, když se trefil v úvodním souboji s Rapidem. Poprvé v sezoně se střelecky prosadil ve druhém kole proti mužstvu FK Železiarne Podbrezová, trefil se v páté minutě a podílel se na vysokém vítězství 3:0. S \"belasými\" získal 14. dubna 2019 po výhře 3:0 nad klubem MŠK Žilina šest kol před koncem ročníku mistrovský titul. 25. května 2019 byl stejně jako jeho spoluhráči Dominik Greif, Aleksandar Čavrić, Marin Ljubičić, Moha a Andraž Šporar zvolen do nejlepší jedenáctky ročníku 2018/19 Fortuna ligy. Během roku odehrál 24 ligových zápasů.", "Se Slovanem se představil v prvním předkole Ligy mistrů UEFA proti černohorskému celku FK Sutjeska Nikšić a po vypadnutím s tímto soupeřem bylo jeho mužstvo přesunuto do předkol Evropské ligy UEFA, kde s \"belasými\" postoupil přes kosovský klub KF Feronikeli (výhry doma 2:1 a venku 2:0), tým Dundalk FC z Irska (výhry doma 1:0 a venku 3:1) a řecké mužstvo PAOK Soluň (výhra doma 1:0 a prohra venku 2:3) do skupinové fáze. Se Slovanem byl zařazen do základní skupiny K, kde v konfrontaci s kluby Beşiktaş JK (Turecko), SC Braga (Portugalsko) a Wolverhampton Wanderers FC (Anglie) skončil s \"belasími\" na třetím místě tabulky a do jarního play-off s nimi nepostoupil. V lednu 2020 prodloužil s \"belasími\" kontrakt, ačkoliv měl nabídky z Bulharska a Turecka. Novou smlouvu podepsal na dva a půl roku.", "Aktuální k 3. červenci 2019", "V roce 2009 nastupoval za bulharskou reprezentaci do 21 let, v jejímž dresu odehrál celkem šest utkání.", "V A-mužstvu Bulharska debutoval 25. 3. 2016 v přátelském utkání ve městě Leiria proti reprezentaci Portugalska (výhra 1:0), na hřiště přišel v 89. minutě. Svůj první gól v seniorské reprezentaci zaznamenal 25. 3. 2019 v souboji s Kosovem (remíza 1:1), když ve 39. minutě otevřel skóre zápasu. Podruhé za \"áčko\" své země skóroval 17. listopadu 2019, když v utkání proti české reprezentaci dal jedinou a tudíž vítěznou branku střetnutí." ] }

{ "title": [ "Klubová kariéra.", "FC Dordrecht.", "AS Trenčín.", "ŠK Slovan Bratislava.", "Klubové statistiky.", "Reprezentační kariéra." ], "section_level": [ "1", "2", "2", "2", "1", "1" ], "content": [ "Je odchovancem Feyenoordu z Rotterdamu, kam přišel v mládeži z klubu SBV Excelsior. V \"áčku\" Feyenoordu strávil dva a půl roku a následně zamířil do týmu VVV-Venlo, se kterým sestoupil do druhé nejvyšší soutěže. V létě 2013 se upsal mužstvu ADO Den Haag, odkud před sezonou 2014/15 odešel na hostování do mužstva FC Dordrecht. V červenci 2015 opustil Haag i Nizozemsko a vydal se do zahraničí, kde působil krátce v rumunském celku FC Dinamo București a následně v Şanlıurfasporu z Turecka.", "V létě 2016 se vrátil zpět do vlasti a uzavřel smlouvu s Dordrechtem, kde již v minulosti působil. Ligovou premiéru po návratu si odbyl ve třetím kole hraném 19. srpna 2016 proti klubu SC Cambuur (prohra 0:1), odehrál celých 90 minut. Svůj první ligový gól zaznamenal 22. 8. 2016 v následujícím duelu s týmem NAC Breda, když v 54. minutě vyrovnal na 1:1. Dordrecht nakonec remízový výsledek neudržel a podlehl soupeři doma v poměru 1:2. Podruhé v ročníku skóroval proti mužstvu MVV Maastricht, když v 93. minutě snižoval na konečných 1:3. 30. září 2016 dal v souboji s celkem De Graafschap v 83. minutě svoji třetí branku v sezoně a podílel se na vítězství 3:2. Během roku odehrál celkem 16 ligových střetnutí.", "Před ročníkem 2017/18 směřovaly jeho kroky na Slovensko, kam odešel jako volný hráč (zadarmo) do klubu AS Trenčín. Ligový debut v trenčínském dresu absolvoval ve čtvrtém kole hraném 12. srpna 2017 proti týmu FK Železiarne Podbrezová (remíza 1:1), na hrací plochu přišel v 65. minutě namísto Jakuba Paura. Poprvé v tomto angažmá se střelecky prosadil ve 12. kole v souboji s mužstvem FK Senica (výhra 4:1), když ve 41. minutě otevřel skóre zápasu. Skóroval i v následujících dvou utkání, kdy dal po jednom gólu do sítí mužstev FC DAC 1904 Dunajská Streda (výhra 2:1) a FC Spartak Trnava (prohra 1:2). Jeho branka proti Dunajské Stredě z přímého kopu byla zvolena za gól měsíce října. Na podzim 2017 si připsal 10 střetnutí v lize, na začátku i na konci podzimní části sezony ho pronásledovaly zdravotní problémy.", "V lednu 2018 se dohodl na smlouvě na dva a půl roku se Slovanem Bratislava. Roli při jeho angažování sehrál také trenér Martin Ševela, který Van Haarena znal ze společného působení v Trenčíně. Na jaře 2018 se podílel se Slovanem na obhajobě zisku slovenského poháru z předešlého ročníku 2016/17, i když ve finále hraném 1. května 2018 v Trnavě proti celku MFK Ružomberok (výhra 3:1) nenastoupil. Ligový debut v dresu Slovanu si odbyl až ve 32. kole hraném 19. 5. 2018 proti klubu MŠK Žilina (výhra 3:2), odehrál celých devadesát minut. Svůj premiérový gól v lize za \"belasý\" zaznamenal 5. srpna 2018 v souboji se Zemplínem Michalovce (výhra 2:1), trefil se ve 25. minutě. Za rok odehrál za Slovan pouze dva ligové zápasy, v lednu 2019 v mužstvu předčasně skončil. V ročníku 2018/19 získaly \"belasý\" mistrovský titul, na kterém se van Haaren částečně podílel.", "Aktuální k 22. květnu 2018", "Ricky van Haaren je bývalý nizozemský mládežnický reprezentant, nastupoval za výběry do 17, 18, 19, 20 a 21 let." ] }

{ "title": [ "Život.", "Kariéra." ], "section_level": [ "1", "1" ], "content": [ "Jamel Debbouze se narodil 18. června 1975 v 10. pařížském obvodu do marocké rodiny. Následující rok se jeho rodiče rozhodli do Maroka vrátit a opustili tak Francii. Již roku 1979 se ale vrátili zpět a usadili se v obci Trappes nedaleko Paříže, kde Debbouze strávil zbytek svého dětství. Je nejstarší ze šesti dětí a má sourozence Mohameda, Hayatu, Karima, Rachida a Nawelu. Debbouze měl bouřlivé mládí a drobné přestupky u něj byly na denním pořádku. 17. ledna 1990 ho na vlakovém nádraží v Trappes srazil vlak v rychlost 150 km/h. Během incidentu zemřel podobně starý Jean-Paul Admette a Debouzze ztratil cit v pravé ruce. Rodina Jeana-Paula žalovala tehdy čtrnáctiletého Jamela z vraždy jejich syna, případ byl ale odložen z důvodu nedostatku důkazů. V prosinci 2004 chtěl Debbouze vystoupit na Réunion, odkud byl Jean-Paul, vystoupení ale nakonec zrušil kvůli nemoci. Důvodem mohla být ale i rodina Admettových, kteří proti jeho vystoupení uspořádali demonstraci. Nehoda ho v té době hodně postihla a začal tak účinkovat v improvizačním divadle. Jeho talentu si všiml tehdejší ředitel divadla Alain Degois. Ten Debbouze podporoval a i díky němu se dostal až na francouzské juniorské improvizační mistrovství \"Ligue d'improvisation française\". V roce 1995, když mu bylo dvacet let, seznámil se s Jean-Francoisem Bizotem, ředitelem rádia Nova (\"Radio Nova\"), a Jacquesem Massadianem, díky nimž začal v rádiu Nova uvádět vlastní šou. V lednu 2007 se Debbouze seznámil s francouzskou novinářkou a hlasatelkou Mélissou Theuriauovou. 29. března 2008 pár oznámil zasnoubení a oddáni byli 7. května v Cernay-la-Ville (region Île-de-France). 3. prosince 2008 Mélissa porodila syna, kterého pojmenovali Léon Ali Debbouze. 28. září 2011 se páru narodila i dcera jménem Lila Fatima Brigitte Debbouze. V dubnu 2008, založil Jamel ve starém pařížském kině \"Le Comedy Club\", klub pro začínající herce a komedianty, kteří zde mohli předvést svůj talent. Debbouze je známý tím, že podporuje práva homosexuálů. Také se zastává současného marockého krále Muhammada VI. a během francouzských prezidentských voleb 2012 podporoval kandidátku Martine Aubry.", "Svoji první filmovou roli získal jako sedmnáctiletý roku 1992 a to v krátkometrážním snímku \"Les Pierres bleues du désert\". Po této zkušenosti se rozhodl herectví více věnovat. Důležitou rolí, která jeho kariéru prakticky rozjela, byla postava operátora Jamela Dridiho ve francouzském sitcomu \"H\", který běžel na Canal+. Když v roce 2002 sitcom skončil, byl již Debbouze v rámci Francie známým hercem. V březnu 1999 zahájil svoji divadelní show \"Jamel en Scène\", ve které mluvil o svém dětství a šoubyznysu. Toho roku také získal svoji první větší filmovou roli, a to v komedii \"Le Ciel les oiseaux et ta... mère!\", která si ve Francii získala dobré ohlasy. Jeho divadelní představení \"100% Debbouze\", které vytvořil v roce 2002, se hrálo v hlavních francouzských divadlech, například v Zénith de Paris, Bataclanu nebo v Olympii. Roku 2001 hrál postavu Luciena v \"Amélie z Montmartru\", za kterou byl o rok později nominován na Césara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. Cenu ale nakonec získal za film \"Důstojnický pokoj\" André Dussollier. Již roku 2002 ale získal roli Numerobise v \"\" (režie Alain Chabat), která jej proslavila i v Česku, a za kterou byl opět nominován na Césara v té samé kategorii. Ani tentokrát ale nominaci neproměnil: cenu získal Bernard Le Coq za film \"Se souvenir des belles choses\". Roku 2005 měl hlavní roli ve fantasticko-romantickém drama \"Angela-A\", režírovaném Lucem Bessonem. Rok na to získal roli ve filmu \"Den vítězství\", který vypráví o čtyřech severoafrických vojácích, kteří se podíleli na osvobození Francie během druhé světové války. Společně s herci Nacerim, Bouajilamem a Zemem tak získal na filmovém festivalu v Cannes ocenění pro nejlepší mužský herecký výkon. Od roku 2011 každoročně pořádá v Marrákéši festival smíchu, kde vystupovali například Gérard Darmon, Les Twins, Maître Gims, Stromae, Zinédine Zidane, Ary Abittan, Pascal Obispo, Omar Sy nebo Gad Elmaleh. V roce 2013 moderoval 38. předávání cen César." ] }

{ "title": [ "Vražda.", "Eddie Ray Routh.", "Soudní řízení.", "Pohřby." ], "section_level": [ "1", "1", "1", "1" ], "content": [ "Po odchodu z armády začal Chris Kyle pracovat s veterány. Routhova matka, která pracovala ve škole, jež navštěvovali Kyleovi děti, slyšela o jeho práci. Požádala ho, zda by nemohl pomoct jejímu synovi. Kyle souhlasil s Routhovým příjetím a později ho vzal na střelnici, o které si myslel, že má na veterány dobré terapeutické účinky. Dne 2. února 2013 byl Kyle a jeho kamarád Chad Littlefield zastřeleni Eddiem Rayem Routhem na střelnici Rough Creek Ranch-Lodge-Resort v Erath County. Když byli Kyle a Littlefield zastřeleni, oba byli vyzbrojeni pistolemi M1911 ráže.45. Nicméně ani jedna z pistolí nebyla odjištěna. Kyle byl zabit pistolí ráže.45 a Littlefield byl zastřelen pistolí P226 MK25 ráže 9 mm. Obě zbraně patřily Kyleovi. Routh byl 25letý americký veterán pocházející z Lancasteru. Kyle a Littlefield údajně vzali Routha na střelnici, aby mu pomohli s jeho posttraumatickou stresovou poruchou. Routh byl předtím nejméně dva roky v psychiatrických léčebnách a byla mu dokonce diagnostikována i schizofrenie. Jeho rodina potvrdila, že PTSD trpěl kvůli jeho času v armádě. Na cestě ke střelnice pověděl Kyle Littlefieldovi: „Tenhle frajer je fakt blázen.“ Littlefield mu odpověděl: „Hlídej mi záda.“ O čtyři měsíce později, když byl Routh ve vězení, řekl bývalému šerifu Erath County Genu Coleovi: „Jenom jsem seděl na zadním sedadle pick-upu a nikdo se mnou nemluvil. Oni mě jenom brali na střelnici, tak jsem je zastřelil. Cítím se špatně, ale oni se mnou nemluvili. Jsem si jistý, že mi odpustili.“ Po vraždě se vydal Routh do domu své sestry, který se nachází v Midlothianu. Pověděl jí, co udělal. Jeho sestra, Laura Blevins, hned zavolala 9-1-1 a řekla operátorovi: „Oni šli na střelnici... jako, že je blázen. On je... psychotický.“ Policie chytla Routha po krátké honičce. Ta skončila srážkou Kyleova pick-upu Ford F-350, za jehož volantem seděl Routh, a policejního vozu.", "Eddie Ray Routh se narodil 30. září 1987 v Lancasteru v Texasu manželům Raymondu a Jodid Routhovým. Má starší sestru, která se jmenuje Laura Blevins. K mariňákům se chtěl přidat od svých třináctých let a udělal tak po střední škole. V září 2007 byl vyslán na misi do Bagdádu, kde pracoval jako vězeňský dozorce a opravoval zbraně. V lednu 2010 byl poslán na humanitární misi do Haiti. V červenci 2011, po sedmi letech služeb u mariňáku, byl čestně propuštěn. Koncem července roku 2011 mu byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha a byla mu předepsána antipsychotika a antidepresiva. Trpěl sluchovými halucinacemi a paranoiu a hrozil sebevraždou. Lékaři věřili, že Routhovi příznaky jsou způsobeny užíváním alkoholu a nabídli mu hospitalizaci. Ten ji avšak odmítl a přestal brát léky.", "Routh byl obžalován dne 2. února 2013 ze dvou vražd, s připadaným odsouzením k trestu smrti, a převezen do věznice Erath County. Soud měl být zahájen 5. května 2014, avšak byl odložen kvůli nedostatku času s testováním DNA. Soudní řízení začalo 11. února 2015. Routhovi advokáti tvrdili, že v době vraždy byl blázen. Soudní psycholog Randall Price měl podezření, že Routh předstíral schizofrenii. Řekl, že ve skutečnosti měl paranoidní poruchu osobnosti zhoršenou užíváním drog. Také uvedl, že Routhovy psychotické příznaky mohly být příčinami používání marihuany a alkoholu. Avšak doktor Michael Arambula tvrdil opak. Nevěřil tomu, že byl Routh schizofrenik, a že v čase vraždy byl opilý. Dne 24. února 2015 byl Eddie Routh shledán viním z vraždy Chrise Kylea a Chada Littlefielda. Porota vynesla verdikt po méně než třech hodinách jejich jednání. Vzhledem k tomu, že se státní zástupci předem dohodli o nevyužití trestu smrti, soude Jason Cashon okamžitě odsoudil Routha k doživotnímu trestu bez podmíněného propuštění. Routh je vězněn v texaské mužské věznici Louis C. Powledge Unit poblíž města Palestine.", "Zádušní mše byla pro Kylea sloužena na stadionu Cowboys Stadium ve městě Arlington dne 11. února 2013. Po pohřebním průvodu, který vedl z města Midlothian do Austinu a urazil vzdálenost 320 km, byl 12. února 2013 zpopelněn v texaském krematoriu Texas State Cemetery. Stovky lidí lemovaly s americkými vlajkami mezistátní silnici Interstate 35, aby viděly průvod a mohly vzdát Kyleovi hold. Littlefieldův pohřeb proběhl 8. února 2013 v kostele First Baptist Church ve městě Midlothian. Zpopelněn byl v krematoriu na hřbitově Mount Zion." ] }

{ "title": [ "Terminologie.", "Cíle makroobezřetnostní politiky.", "Nástroje makroobezřetnostní politiky." ], "section_level": [ "1", "1", "1" ], "content": [ "Termín „makroobezřetnostní“ se do začátku finanční krize v roce 2008 vyskytoval jen v analýzách Banky pro mezinárodní platby (BIS), široce začal být užíván až po roce 2010.", "Makroobezřetnostní politika se snaží: Jinými slovy, mezi hlavní záměry této politiky patří zmírnit procykličnost finančního sektoru, zvýšit jeho odolnost vůči systémovému riziku a snížit tím pravděpodobnost vzniku finančních krizí s významnými ztrátami pro celou ekonomiku. Makroobezřetnostní politiky, jakožto relativně nový přístup, se stále vyvíjí. Jsou nastavovány tak, aby odhalily a zmírnily rizika pro stabilitu systému, a tím předešly nákladům pro hospodářství, jež by vnikly narušením finančních služeb podpírajících fungování trhů. Takovými službami se myslí např. poskytování úvěrů a pojištění nebo platební a zúčtovací služby. Příkladem narušení těchto služeb může být tzv. \"credit crunch\", neboli zamrznutí úvěrů, kdy ztráty bank a jiných úvěrových institucí zapříčiní omezení úvěrů pro firmy a domácnosti, což zase snižuje celkovou ekonomickou aktivitu. Takováto narušení mohou vzejít buď z celkových slabin finančního sektoru, anebo v důsledku selhání systémově důležitých institucí (tzv. \"too important/big to fail\").", "Nástroji makroobezřetnostní politiky mohou být proticyklické (dynamické) kapitálové rezervy (polštáře), vyšší LTV a tím omezování pákového efektu (např. omezení výše úvěru k hodnotě nemovitosti či příjmům dlužníků), požadavky na likviditu, limity na zadlužování v cizí měně, navýšení rizikových vah pro určité úvěrové aktivity, vyšší transparentnost vzájemných expozic apod. Konkrétní sada používaných nástrojů závisí na dané makroobezřetnostní autoritě (většinou centrální banky). Důležitá je v tomto ohledu také mezinárodní koordinace (např. na úrovni G20 nebo EU), neboť finanční systémy jsou spolu propojeny a finanční služby jsou poskytovány přeshraničně. Mezinárodní spolupráce zároveň omezuje prostor pro finanční instituce k tomu, aby přemisťovaly svá sídla podle toho, kde je regulace nejnižší a tím stavily jednotlivé státy proti sobě. Aby byl zajištěn zdravý finanční systém, je třeba též zajistit součinnost s monetární a fiskální politikou, jakož i vyladit příslušnou legislativu." ] }

{ "title": [ "Historie.", "Přepadení 1941.", "Na cestě k vítězství." ], "section_level": [ "1", "2", "2" ], "content": [ "Rudá armáda byla založena roku 1922 z \"rudých\" oddílů za občanské války. Měla prosté uniformy a důstojníci prosté tituly. Roku 1925 byla opět zavedena dvou- až čtyřletá vojenská povinnost od 21 (později od 19) let a roku 1935 zavedl Stalin opět důstojnické hodnosti, povinnost zdravit a další atributy předrevoluční armády. V letech 1937-1939, za velkých stalinských čistek byli odvoláni tří z pěti maršálů, 13 z 15 velitelů armád, téměř všichni velitelé divizí a brigád, asi polovina velitelů pluků a 85 z 90 členů Nejvyšší válečné rady. Celkem bylo odvoláno přes 34 tisíc vysokých důstojníků, z nichž 70% bylo odsouzeno do GULAGu a mnozí zastřeleni. Důvodem byl Stalinův strach z případného vojenského povstání nebo převratu, značné oslabení armády se však projevilo katastrofálně při přepadení SSSR v roce 1941.", "V okamžiku přepadení armádami Osy 22. června 1941 měla sovětská armáda asi 20 tisíc tanků, zdaleka nejvíc na světě. Měla asi 17 tisíc letadel, 34 tisíc děl a asi 5,7 milionu vojáků, z toho 2,8 milionu v západních oblastech země. Mobilizační plány počítaly až se 7,85 miliony vojáků. Dělila se na čtyři fronty, 27 armád, 62 střeleckých, 13 jízdních, 61 tankových a 29 motorizovaných sborů, vedle dalších pomocných oddílů. Přesně promyšlený přepad asi 3 milionů dobře vycvičených německých vojáků a asi 600 tisíc jejich spojenců, který Stalin dlouho pokládal za pouhou provokaci, způsobil sovětské armádě milionové ztráty a ústup fronty až o 400 km, přestože se její jednotky odhodlaně bránily. V prosinci 1941 byla většina tanků na obou stranách vyřazena z boje, sovětská armády ztratila téměř 4,5 milionu vojáků a 21 tisíc letadel. Sovětské vedení pochopilo, že jde do tuhého, a změnilo režim i rétoriku: Stalin povolal jako svého zástupce maršála Žukova, omezil pravomoc politruků, přestal se používat pojem \"třídního boje\" a mluvilo se důsledně o obraně vlasti, dokonce \"svaté Rusi\". Utlumilo se pronásledování pravoslavné církve a část vězňů byla propuštěna do armády. Když se Stalin od agentů z Tokia dozvěděl, že Japonsko neplánuje útok na SSSR, přesunul velkou vojenskou sílu z východu k Moskvě a od 5. prosince zatlačil Wehrmacht až o 250 km zpět. Během roku 1942 už přicházely k jednotkám podstatně modernější zbraně, tanky T-34, letadla Jakovlev Jak-9, Lavočkin La-5 nebo později Lavočkin La-7, kdežto Hitler musel část svých armád přesunout na západní frontu.", "K určitému zlomu došlo na přelomu roku 1942/3, když se ani po půlročním obléhání Nemcům nepodařilo dobýt Stalingrad a sovětská armáda naopak celou Paulusovu armádu obklíčila a zajala. Německá armáda se musela dát na ústup, který se ještě pokusila odvrátit v bitvě u Kurska. I zde byly sovětské ztráty podstatně vyšší než německé, sověti je však dokázali rychle nahradit, zčásti z amerických dodávek, kdežto Německo žádné velké rezervy nemělo. Přes houževnatý odpor, hlavně na německém území, nebylo už o výsledku války mnoho pochybností a po několikatýdenní pauze před Varšavou, kde probíhalo povstání, se sovětská armáda v květnu 1945 probojovala až do Berlína." ] }

{ "title": [ "Děj.", "Dračí kámen.", "Na Zimohradě.", "V Králově přístavišti.", "Vysoká zahrada.", "Casterlyova skála.", "Na moři." ], "section_level": [ "1", "2", "2", "2", "2", "2", "2" ], "content": [ "", "Jon (Kit Harington) se svou družinou se setká s Daenerys (Emilia Clarke) na jejím hradě. Uvítá jej Tyrion (Peter Dinklage) a návštěvě vezme zbraně. Během cesty dovnitř hradu pozná Jon tři draky, kteří vyrostli do velké velikosti. Daenerys jej přivítá na svém trůně, navzájem si vymění tituly, ale Jon odmítá, aby mu vládla královna, kterou nezná, a tak před ní nepoklekne. Spíše ji požádá o těžbu Dračího skla, aby mohl armádu Severu vyzbrojit proti nemrtvým. Královna mu nevěří, že jde na království tak velká hrozba, ale na přímluvu Tyriona, který Jonovi věří, umožní Králi severu odcestovat a těžit nerost, který jediný porazí armádu Nočního krále.", "Sansa (Sophie Turner) na Zimohradě shání zásoby jídla pro velkou zimu. Z její práce ji vyruší příjezd Brana (Isaac Hempstead Wright), který už není tím, kým býval. Je Tříokou vránou, která vidí minulost, přítomnost i budoucnost, a tak už nemůže být lordem ze Zimohradu.", "Do Králova přístaviště přijede Euron Greyjoy (Pilou Asbæk) se svými zajatci Tyene Písek (Rosabell Laurenti Sellers), Ellariou Písek (Indira Varma) a Yarou Greyjoy (Gemma Whelan). Ellariu s Tyene uvrhne Cersei do kobky a do okovů a před zraky Ellarie otráví její dceru Tyenne stejným jedem, jako předtím ona Cerseinu dceru Myrcellu.", "Po tom, co si Jaime (Nikolaj Coster-Waldau) v Králově přístavišti s Greyjoyem vyměnil slova nepřátelství, odjel s armádou dobýt Vysokou zahradu, sídlo Tyrellů. Dobývání je úspěšné a téměř bez odporu. Poté navštíví Olennu Tyrell (Diana Rigg), která se dozná k vraždě jeho syna Joffreyho a vypije jed, který jí Jaime nabídne.", "Šedý Červ (Jacob Anderson) s armádou dobyl Casterlyovu skálu jen s malým odporem. Po výslechu jednoho z mála přeživších vojáků se dozví, že hlavní armáda, která měla chránit hrad, odcestovala na dobytí Vysoké zahrady.", "Theona (Alfie Allen) objeví posádka Železných, není ale zajat, jenom je mu vytknuto, že z bitvy utekl." ] }

{ "title": [ "Obsah díla.", "Zpěv I–III.", "Zpěv IV–VII.", "Zpěv VIII–XI.", "Zpěv XII–XVII.", "Zpěv XVIII–XXX.", "Zpěv XXXI–XXXIV." ], "section_level": [ "1", "2", "2", "2", "2", "2", "2" ], "content": [ "", "Děj se začíná odehrávat o Velikonocích roku 1300. Dante je ztracen v temném lese, kde mu znenadání zkříží cestu tři šelmy: lev, pardál a vlčice. Lev symbolizuje hrdost a panovačnost, pardál chlípnost a vlčice lakotu. Z nesnází Danta zachrání Vergilius, kterého mu na pomoc seslala Beatrice, aby ho na cestě za spásou provedl peklem a očistcem (do ráje Vergilius nesmí vstoupit, neboť nebyl křesťanem). Dante nejprve váhá a není si jistý, zda se na tuto cestu vydat. Posléze ale svolí a s Vergiliem se vydává k branám pekelným. Při vstupu do pekla se Dante zalekne fráze napsané na pekelné bráně: \"Naděje zanech, kdo mnou ubírá se!\" Poté se s Vergiliem ocitají v tzv. Předpeklí, které je vyhrazeno těm, kteří byli za svého života lhostejní a nebyli ani dobří, ani zlí. Tito jsou v předpeklí hnáni do větrného víru a štípáni hmyzem. Je to například papež Celestin V., Ezau a Torregiano de Cerchi. Třetí zpěv končí u řeky Acheron, kde se Vergilius s Dantem nalodí na člun převozníka Chárona, který je má převézt už do samotného Pekla. Cháron se nejprve zdráhá Danta převézt, protože se ještě neoprostil od lidského těla a také proto, že přes řeku Acheron, tedy do pekla, by se neměla dostat dobrá duše.", "Ve snu Dante překonává řeku Acheron a ocitá se v prvním kruhu pekla (někdy přezdívaném Limbo). Limbo (či předpeklí) je vyhrazeno zejména duším, které nehřešily, žili ctnostně, ale nebyly pokřtěné. Uváděné osobnosti ani pokřtěny být nemohly, neboť žily v období ještě před vznikem křesťanství. Jsou zde přítomny postavy ze Starého zákona - ty však Kristus osvobodil po svém zmrtvýchvstání. Tyto duše setrvávají v poklidu a nejsou nijak mučeny. Dante zahlédne i slavné básníky starověku Homéra, Lúkiana, Ovidia a Horatia, a mýtické postavy Élektru, Aenea a Hektóra. Dalšími slavnými přítomnými jsou Caesar, Sókratés, Platón a Démokritos. V limbu se nachází rovněž Saladin, který byl ve středověku považován za chrabrého prince z Orientu a byl velmi obdivován. Dante potkává i postavy, které se významně zasloužily o rozvoj ve svých vědních oborech - Thalés z Milétu, Empedoklés, Hérakleitos, Seneca, Avicenna, Averroes a Hippokratés. Dante s Vergiliem sestupují do druhého pekelného okruží, kde sedí Mínós a soudí hříšné duše. Nacházejí se zde chlípníci, kteří propadli během pozemského života tělesnému chtíči: Kleopatra, Dídó, Semiramis, Achilles a Tristan. Básník potkává i zamilovanou dvojici Paola Malatesty a Francescu z Rimini, kteří vyprávějí svůj příběh, kterak četli o Lancelotovi a Ginevře a sami pak vábení tělesné lásky podlehli. Šestý zpěv zobrazuje třetí pekelné okruží, které přináleží nenasytným duším, které podlehly hříchu obžerství. Obézní těla jsou zde trýzněna nikdy nekončícím deštěm a krupobitím. Hříšníky zde střeží pes Kerberos, který si tu a tam ukousne lidského masa z objemných těl hříšníků. Dante potkává svého známého Ciacca z Florencie. Ciacco vypráví Dantovi o budoucnosti Florencie a o jeho budoucím exilu. Při vstupu do čtvrtého okruží křičí hlídač Plútos záhadnou frázi: \"Pape satan, pape Satan aleppe!\" Vergilius s Dantem potkávají hrabivce a marnotratníky. Mnozí z nich jsou kněží, neboť mají na hlavě stále rozpoznatelnou tonzuru. Za trest hříšníci válí obří balvany. Básníci pokračují do pátého okruží, do okruží zloby. Nachází se zde bahnitá řeka Styx, ve které zápasí hněviví. Básníci se snaží z tohoto špinavého prostředí dostat k věži, která se nachází uprostřed této pekelné sekce.", "Dante s Vergiliem dorazili k převozníkovi přes řeku Styx, kterým je Flegias. Během cesty se snaží duše hříšníků v řece rozhoupat loď, ale Flegias je mocně odhání pádly. Dante zahlédnul ve změti hříšníků v bahnité vodě i arogantního Florenťana Filippa Argentiho. Zanedlouho dorazí loďka ke břehu k mohutným hradbám města Dis. Básníci mají problém s otevřením bran města. Vzápětí přilétají Erínye, které básníky ohrožují. Erínye povolávají Medúzu, aby proměnila Danta s Vergiliem v kámen. Vergilius duchapřítomně zakrývá Dantovi oči, aby náhodou nezahlédl Medúzin obličej. V poslední chvíli přichází vysvobození v podobě anděla, který zahání všechny démony a otevírá mohutné brány. Básníci mají konečně možnost vstoupit do města Dis. V šestém pekelném okruží se nacházejí heretici, tedy kacíři. Jsou umístěni do hořících sarkofágů, kde jsou věčně spalováni pekelnými plameny. Dante se setkává s Farinatem degli Uberti a Cavalcantem dei Cavalcanti, se kterým diskutuje o jeho synovi, básníkovi Guidovi. Duše v pekle totiž vědí vše o budoucnosti, ale neznají přítomnost. Farinata Dantovi prorokuje neblahé chvíle ve vyhnanství. Dante s Vergiliem prochází kolem hořících hrobů a po chvíli dojdou k popadaným kusům skal a balvanů. Ty jsou důsledkem zemětřesení, které nastalo při Kristově smrti. Zemětřesení tehdy zasáhlo nejen zemský povrch, ale narušilo také strukturu pekelné říše. U vstupu do sedmého pekelného okruží ucítí básníci výrazný pach, který jim způsobí nevolnost. Vergilius následně Dantovi vysvětluje aristotelovské pojetí pekla: Aristotelés ve své \"Etice\" rozlišil jednotlivé hříchy a rozdělil je podle závažnosti. Jako nejhorší hřích je uvedena zrada, proto se všichni zrádci nacházejí v pekle nejhlouběji.", "Básníci pokračují v pouti a potkávají hlídače Mínotaura, který si v záchvatu vzteku utrhne kus vlastního těla. Vergiliovi se podaří Mínotaura odehnat, aby neohrozil jeho a Dantovu bezpečnost. V sedmém kruhu Dante potkává násilníky. Nacházejí se zde kentauři, kteří se procházejí po březích pekelné řeky Flegeton. V řece se topí mj. významní vojevůdci, mezi kterými Dante poznává Alexandra Velikého a Attilu. Přes tuto řeku Danta a Vergilia přepraví na svém hřbetě mytický kentaur Nessos. Dante a Vergilius vstupují do lesa sebevrahů. Stromy jsou zde tvořeny dušemi hříšníků, které týrají harpyje hnízdící v korunách stromů. Dante se setkává s básníkem a filosofem Pietrem della Vigna. Pietro vypráví svůj smutný příběh, kterak byl rádcem krále Fridricha II., ale nakonec byl obviněn z velezrady a ve vězení spáchal sebevraždu tak, že si rozbil hlavu o kámen. Dantův dialog s Pietrem přeruší marnotratníci, kteří kolem nich v mohutném davu prchají před divokými psy. Básníci se ocitají na rozlehlé planině, kterou sužuje velký oheň. Zde se nacházejí rouhači, kteří urazili Boha či přírodu. Za trest mají jejich těla roztažené ruce i nohy a jsou podléváni tukem. Jsou zde i lichváři a sodomité. Vergilius s Dantem dorazí k ústí řeky Flegeton a Vergilius Dantovi vysvětlí původ pekelných řek: na Krétě se nachází hora Ida, v níž je socha, která roní slzy. Tyto slzy tvoří řeky, které tečou přímo do pekla a následně zamrzají v řece Kokýtu, tedy na samém dně pekla. Odtud vytéká řeka zapomnění Léthé, jež teče do očistce. Dante potkává ve skupince sodomitů svého mentora Brunetta Latiniho, se kterým setrvá krátkou chvíli v rozhovoru. Brunetto předvídá Dantovi trpkou budoucnost během let ve vyhnanství a žádá ho, aby ve světě smrtelníků nebylo zapomenuto na jeho dvě díla Li Livres dou Trésor a Tesoretto. Dante zahlédne ve skupince sodomitů další tři Florenťany: Guida Guerru, Tegghiaia Aldobrandi a Jacopa Rusticucci, kteří po Dantovi chtějí zprávy z jejich rodného města. Vergilius přivádí Danta k hluboké propasti a přemýšlí, jak by se oba mohli dostat dolů. Naštěstí má na sobě Dante oděv, který je opásán provazem. Vergilius umně použije Dantův provaz jako jištění a snaží se slézt dolů. Básníky znenadání zastihne podivná postava s hlavou muže, křídly sokola, tělem plaza, mohutnými drápy a ohonem s žihadlem škorpiona. Je to příšera Geryon. Právě on je pro básníky jedinou možností, jak se dostat dolů do dalšího pekelného okruží. Vergilius vyjednává s Geryonem o převozu, Dante mezitím sleduje lichváře, kteří jsou spalováni horkým pískem a neustále roní slzy. V závěru zpěvu Dante s Vergiliem nasedají na Geryona a odlétají dolů do pekla.", "Vergilius s Dantem se dostávají do osmého okruží nazývaného \"Malebolge\". Jsou zde trestány podvody všeho druhu, proto je toto okruží rozděleno podle typu podvodu na žleby. V prvním žlebu se nacházejí kuplíři, kteří za trest pochodují v řadách a jsou u toho bičováni démony. Mezi hříšníky se tu nachází i Iásón a mnozí obyvatelé Bologne. Druhý žleb je pro pochlebovače, kteří se topí v mohutné řece plné páchnoucích exkrementů. Třetí žleb je určen simonitům, tedy svatokupcům, kteří jsou za trest zaraženi hlavou do země a zbytek jejich těl je ožeháván plameny. Dante poznává papeže Mikuláše III., který mu prorokuje, že se k němu v pekle zanedlouho přidají i další dva papežové: Bonifác VIII. a Kliment V.. Kamenným mostem se básníci dostanou do čtvrtého žlebu, který je určen věštcům a astrologům, kteří za svého života chtěli odhalovat budoucnost. Všichni hříšníci zde mají hlavu otočenou čelem dozadu, aby se již nikdy nemohli dívat dopředu. Mezi těmito hříšníky se nacházejí i věštec Teiresiás a jeho dcera Mantó. V pátém žlebu potkávají básníci hříšníky, co podpláceli. Zde se nachází zejména obyvatelé a radní z toskánského města Lucca. Dante s Vergiliem pokračují v cestě v doprovodu několika ďáblů, kterým velí Malacoda (Zlochvost). Vergilius se snaží rozmlouvat se sluhou krále Theobalda Navarrského. Ďáblové Alichino a Calcabrina se popichují a nakonec dojde k tělesnému souboji a oba spadnou do hořící jámy. Ostatní ďáblové se jim posléze snaží pomoci ven. Ďáblové nakonec své druhy Alichina a Calabrinu zachrání a společně s básníky pokračují do šestého žlebu. Ten je určený pokrytcům, kteří jsou za trest oděni do přepychových mnišských rouch, která jsou však z těžkého olova: hříšníci tak musí nést i fyzicky tíhu svých pozemských hříchů. Nachází se zde spousta mnichů, kteří zneužívali svého postavení a žili na zemi bohémským životem plným korupce, alkoholu a lehkých žen. Dante potkává Kaifáše, tedy kněze, který vydal Ježíše Krista Římanům. Kaifáš je pokrytec všech pokrytců, a proto leží ukřižován na zemi a přes něj přechází zástupy hříšníků v olověných pláštích. Dante s Vergiliem pokračují do sedmého žlebu osmého okruží. Zde se nacházejí zloději, ale také velké množství plazů, kteří se hříšníkům neustále ovíjejí kolem rukou, nohou a krku. Tu a tam plazi hříšníky uštknou, ti poté shoří, ale následně se opět přemění zpět do své tělesné podoby, aby mohli být opět mučeni a cítit bolest. Dante poznává Vanniho Funkci, který za svého pozemského života vyloupil sakristii a vinu svedl na jiného muže. Vanni předpovídá Dantovi budoucnost ve vyhnanství. V sedmém žlebu se objevuje Kákos, který má celý tento žleb na starosti. Kákos je v Pekle vypodobněn jako kentaur, jenž má do svého těla zakousnutých několik zmijí a za krkem draka chrlícího oheň. Básníci také potkávají zloděje z Florencie, mezi kterými Dante poznává kupř. Agnella Brunelleschi, Buosa Donati, Puccia Sciancata a Cianfu Donati. Dante vyjadřuje lítost nad skutečností, že se zde v sedmém žlebu nachází tolik obyvatel jeho rodné Florencie. Básníci pokračují do osmého žlebu osmého okruží, kde potkávají falešné rádce, kteří jsou spalováni pekelnými plameny. Vergilius hovoří s Odysseem a jeho přítelem Diomédem. Odysseus vypráví o svých dobrodružstvích a plavbách až k Héraklovým sloupům. Dante s Vergiliem potkávají Guida da Montefeltro. Ten žádá Danta o nejnovější zprávy z pozemského světa. Guido vypráví básníkům svůj životní příběh, jak hřešil, kritizoval papeže a o odchodu do františkánského kláštera. Když zemřel, přišel si pro něj nejdříve svatý František, ale nakonec ho odnesl do pekel temný cherubín a Mínós usoudil, že Guido patří do pekel kvůli dávání špatných rad z pýchy. Devátý žleb pekla patří rozsévačům svárů a za trest jsou tito hříšníci zcela (či alespoň částečně) rozpůlení. Dante s Vergiliem potkávají Muhammada a jeho bratrance Alího. Muhammad má tělo rozřezáno od hlavy až k podbřišku, zatímco Alí má rozřízlou tvář. Muhammad je umístěn do tohoto žlebu, jelikož rozšiřoval islám, který byl ve středověku považován za herezi křesťanství. Básníci potkávají také Bertrana de Born, který má useknutou hlavu. Bertran se provinil tím, že přesvědčil anglického prince Jindřicha Mladíka, aby se zmocnil trůnu svého otce Jindřicha II. Dante zahlédne v davu hříšníků svého vznětlivého vzdáleného příbuzného Geriho del Bello, který se zapletl do bratrovražedných bojů ve Florencii. Básníci pokračují do posledního (desátého) žlebu osmého okruží, kde jsou trestáni padělatelé. Nejdříve Dante s Vergiliem potkávají alchymisty, kteří trpí různými kožními nemocemi a jsou nuceni si neustále škrábat kůži plnou strupů. Mezi hříšníky se nachází heretik a alchymista Capocchio, který se snaží s Dantem diskutovat, ale Dante odmítne vést dialog. K alchymistovi Capochiovi přichází zmrzačené stvoření Gianni Schicchi, které se mu zakousne do krku ostrými zuby a odnese ho pryč. Gianni Schicchi se provinil tím, že se převlékal za zemřelé lidi, aby měnil jejich poslední vůli. V tomto okruží se nachází také Myrrha, jež toužila po fyzické lásce se svým otcem a lstí nakonec dosáhla svého cíle. Básníci se setkávají s mistrem Adamem, padělatelem mincí, který trpí kožními nemocemi a neuhasitelnou žízní, ale nemůže se napít. Dante si povšimnul Sinóna z Tróje, který přesvědčil Trójany k přijmutí danajského daru.", "Dante s Vergiliem se přes mlhu dostávají ke studni gigantů. Slyší, jak biblický stavitel Babylónské věže, Nimrod, troubí na roh. Nimrod pak vyslovuje nesmyslné fráze, kterým nerozumí ani on sám, což je trest za jeho troufalost vůči Bohu. Nacházejí se zde také titáni Efialtés, Tityos a Týfón a Herkulova oběť, obr Antaios. Antaios nemohl být zabit, dokud se dotýkal nohama země. Herkules ho však zdvihnul a uškrtil. Antaios nakonec pomůže Dantovi a Vergiliovi s přemístěním tak, že je přenese ve své velké dlani. Básníci se dostávají do ledového prostředí Kókytu, kde se vlévají pekelné řeky a následně zamrzají. Je to devátý kruh pekla, jenž je rozdělen na čtyři okruží. Nacházejí se zde ti největší hříšníci: zrádci. První okruží se nazývá Kaina podle biblického bratrovraha Kaina. Zde jsou umístěni ti, kteří zradili vlastní rodinu, např. Camicione de' Pazzi. Druhé okruží se nazývá Antenora podle mytického Anténóra, který zradil vlastní vlast: Tróju. V tomto okruží jsou umístěni hříšníci, co se provinili proti rodné vlasti, kupř. Ugolino della Gherardesca a jeho synové či Bocca degli Abati, příbuzný Dantovy matky a zrádce v bitvě u Montaperti. Třetí okruží se jmenuje Ptolemeia podle biblického Ptolemaia z Jericha, který nechal zavraždit během hostiny svého tchána. V tomto okruží se nacházejí zrádci hostí, kupř. Frate Alberigo a Branca Doria. Nejhlubším místem pekla je Judecca, jež se jmenuje podle biblického Jidáše Iškariotského. Zde se nacházejí nejhorší zrádci: zrádci dobrodinců. Vedle Jidáše jsou zde i Brutus a Cassius. Všichni hříšníci v devátém kruhu jsou umístěni do ledu, přičemž čím je jejich hřích závažnější, tím větší část jejich těla je v ledu uvězněna. Dante s Vergiliem pokračují v cestě devátým kruhem pekla a vidí, jak Ugolino della Gheradesca pojídá arcibiskupa Ruggieriho degli Ubaldini. Ugolino vypráví básníkům svůj příběh, kterak se spikli s arcibiskupem, aby mohli ovládnout toskánské město Pisu. Dante pokračuje v pouti a přichází do Ptolemaie, kde potkávají zrádce hostí. Je zde bratr Frate Alberigo, který podal k večeři svým spolubratrům ovoce s jedem, a Branca Doria, jenž pozval na hostinu svého tchána a posléze ho nechal upéct a podávat jako jeden z chodů. Dante s Vergiliem se dostali ke konci svého putování peklem. Nacházejí se v Judecce, nejhlubším místě pekla. Všichni hříšnici jsou umístěni v ledu. Lucifer je zobrazen jako postava zamrzlá v ledu, jež má netopýří křídla, která neustále mávají, čímž způsobují ledový vítr v celé Judecce. Luciferova hlava má tři tváře a šest očí, které roní krev a hnis. Ve třech ústech Lucifer přežvykuje tři největší zrádce: Jidáše, Bruta a Cassia. Dante s Vergiliem unikají z pekla puklinou v ledu za Luciferem a v závěru zpěvu se ocitají na úpatí očistcové hory pod hvězdným nebem." ] }

{ "title": [ "Výskyt.", "Popis.", "Ohrožení.", "Chov v Česku." ], "section_level": [ "1", "1", "1", "1" ], "content": [ "Domovem tohoto druhu jsou tropické deštné lesy (preferuje stromové baldachýny, existují však záznamy o rosničkách, které si k životu vybraly otevřené prostranství) Jižní Ameriky. Obývá zdejší státy Surinam (východ), Guyanu i Francouzskou Guyanu, Bolívii s Brazílií, Kolumbii (část spadající pod Amazonii), Rio Baria ve státě Venezuela a rozšířila se i do Peru. Maximální nadmořská výška, ve které lze tuto žábu spatřit, leží ve 450 m n. m.", "Samičky tohoto druhu jsou větší než samci; dosahují velikosti okolo 88 mm, samci bývají o 11 mm menší. Zbarvení je tmavohnědé se skvrnami (jejichž zbarvení se pohybuje od zelené po světlehnědou) s trojúhelníkovitou skvrnou na hlavě. Končetiny zdobí hnědavé pruhy se světlejším okrajem. Oko se u tohoto druhu vyvinulo zlatavé. V kůži žáby se nacházejí žlázy, pomocí kterých může vylučovat sekret bílé barvy, který má lepivé vlastnosti. Látka je jedovatá, žába ji využívá k obraně například pokud ji někdo napadne. Vlastnost vylučovat tuto tekutinu vynesla rosničce včelí anglický název „” (v překladu „mléčná žába”). Druh se ozývá převážně trojitým zakvákáním, u něhož jsou měněny frekvence (nejvyšší dosahuje až 1300 Hz), přičemž nejvariabilnější je volání v brzkých nočních hodinách. Rosnička včelí je aktivní v noci. Tyto žáby se rozmnožují v období mezi listopadem až květnem. K reprodukci jsou vybírány stromové dutiny naplněné vodou položené ve výšce mezi dvěma až třiceti dvěma metry. Z této dutiny láká samec svou budoucí družku. Ta do vody ve stromě nebo z vnitřní strany dutiny naklade okolo 2 500 vajíček. Vylíhnou se z nich pulci krmící se zbytky rostlin, co se dostaly do otvoru, požírají však také jiná, ještě nevylíhnutá vajíčka. Jakmile se přemění v dospělou žábu, začnou žít v lese jako dospělci.", "Pro rosničku včelí představuje ohrožení ztráta habitatu. Kvůli velkému areálu rozšíření, jenž se táhne i přes chráněné oblasti, a velké populaci ji Mezinárodní svaz ochrany přírody zařazuje mezi málo dotčené druhy.", "V Česku rosničku včelí chová například Zoologická zahrada Jihlava a Zoologická zahrada Ústí nad Labem. Roku 2017 získala tento druh i Zoologická zahrada Liberec (Pavilon tropů) a následujícího roku se zde žáby začaly rozmnožovat." ] }

{ "title": [ "Životopis.", "Politická kariéra a názory.", "Rodina.", "Zájmy." ], "section_level": [ "1", "1", "1", "1" ], "content": [ "Základní školu absolvoval ve Velkém Oseku na Kolínsku. Po maturitě na Gymnáziu v Kolíně v roce 1980 nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor matematická informatika, teoretická kybernetika a teorie systémů, kterou absolvoval v roce 1986. Na téže škole složil v roce 1988 rigorózní zkoušku a získal titul doktor přírodních věd. Svoji pracovní kariéru začal jako vývojový pracovník v Tesle Kolín, později jako programátor-analytik v Družstevním podniku výpočetní techniky. V roce 1990 byl spoluzakladatelem karlovarské softwarové firmy SOPOS. Od roku 1992 zastával řadu manažerských pozic. Dva roky pracoval jako generální ředitel Karlovarského porcelánu, dále jako předseda představenstva a obchodní ředitel firmy Praga, později i jako její generální ředitel. V roce 2003 nastoupil do firmy ICZ, odkud po několika letech přešel do firmy INDRA na pozici ředitele divize Obrana a bezpečnost. Později zastával funkci ředitele státního podniku VOP-026 Šternberk, následně byl ředitelem Správy základních registrů. Od roku 2011 pracuje jako výkonný ředitel a prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky. Je vedoucím Stálé delegace ČR při NIAG (, ) - poradní skupině NATO pro otázky spolupráce s obranně-bezpečnostním průmyslem členských zemí, členem rady resortu Ministerstva obrany pro aplikovaný výzkum, vývoj a inovace, členem Mensa ČR a předsedou redakční rady časopisu určeného k podpoře zbrojního exportu CDIS Review.", "Byl zakládajícím členem stany Realisté. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem neúspěšné kandidátky této strany v Ústeckém kraji. Za tuto stranu také kandidoval na prezidenta ČR. Dne 17. října 2017 oznámil, že se mu podařilo získat podporu 29 poslanců z pěti politických stran (především ze sněmovního branného výboru). Hynek by se jako prezident snažil být vyslancem českého průmyslu v zahraničí, prosazoval by národní zájem a jeho prioritou by byla bezpečnost. Chtěl by reformovat Evropskou unii a nebyl by proti referendu o odchodu Česka z Unie, ačkoliv zatím neřekl jak by hlasoval. Nepodporuje přijetí euro měny, protože to považuje za ekonomické riziko. Členství v NATO podporuje, protože v žádné členské zemi aliance nikdy nebyl konflikt. Kritizoval také evropskou směrnici omezující držení legálních zbraní a je pro její blokování. Migrační kvóty odmítá, jelikož u většiny těchto migrantů pochybuje, že nejsou bezpečnostním rizikem a jsou pro společnost přínosem. Islám podle něj není náboženstvím, nýbrž invazivní politikou. Rozlišuje islám jako náboženství a politický islám, chtěl by změnit ústavu tak, aby politický islám zakazovala. Hospodářské sankce vůči Rusku od Evropské unie nepovažuje za správné, jelikož jsou pouze gestem neschopných politiků, kteří nejsou ochotni udělat něco víc a ekonomicky neměly žádný dopad. Je pro zavedení povinné vojenské služby pro všechny muže - mladí lidé prý potřebují disciplínu a trénink. Vojenská služba by trvala 3 měsíce a navazovala by na středoškolské vzdělání. Měla by však být efektivnější než bývala před svým zrušením - svá léta na vojně označuje za ztracený čas. Dle svého vyjádření si nedovede představit situaci, kdy by jako prezident republiky využil práva na amnestii. V některých případech by však využil práva udělit milost, a to ve výjimečných a zdůvodnitelných případech. Jako příklad uvedl kauzu tzv. \"chomutovského střelce. Ten zastřelil legálně drženou zbraní domnělého teroristu, který v dodávce boural do zaparkovaných aut a najížděl do osob, které stály před domem na chodníku. Po svém neúspěchu v prezidentských volbách se Hynek rozhodl před 2. kolem podpořit Miloše Zemana. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval za stranu REALISTÉ v obvodu č. 44 – Chrudim. Se ziskem 1,80 % hlasů skončil na předposledním 13. místě. Členství u Realistů mu zaniklo v červenci 2019 s rozpuštěním strany. Věnuje se práci v Asociaci obranného a bezpečnostního průmyslu ČR.", "Má čtyři děti. Z prvního manželství syna a dceru, z druhého dva syny.", "Hrál šachy na úrovni národní ligy za Lokomotiva Kolín (dnes Sokol Kolín). Aktivně se věnuje sportu, je dlouholetým účastníkem závodu Jizerská padesátka. Je držitelem zbrojního průkazu kategorie A–E, má rád přírodu a ve volném čase se věnuje myslivosti (jeho otec i dědeček byli myslivci) a rybaření." ] }

{ "title": [ "Témata internetových studií.", "Osobnosti.", "Historie." ], "section_level": [ "1", "1", "1" ], "content": [ "Příklady disciplín, kterým je možné se věnovat v rámci internetových studií: Komunikace zprostředkovaná počítačem: role e-mailu, sociální média, MMORG (Massively multiplayer online music/rhythm games), online chaty, blogy and textové zprávy v komunikaci.", "Klíčovými pracemi, které tvoří teoretický základ internetových studií, jsou studie \"Information Society\" a \"Network Society\" od Manuela Castellse, Marka Postera, Franka Webstera a dalších, dále socio-psychologické práce Sherry Turtlové a Roberta Krauta. Sociálním sítím se věnují Barry Wellman a Caroline Haythornwaite, informační vědě Ronald E. Rice. Soukromí a dohled jsou tématy prací Davida Lyona či Philipa Agreho, o právu a politice píše Lawrence Lessig, Andrew Chadwick nebo Jonathan Zittrain. Inovace ve svých textech řeší Robin Williams, Robin Mansell či Steve Woolgar.", "Dle kanadsko-amerického sociologa Barryho Wellmana lze počátky internetových studií nalézt s vydáním knihy \"The Network Nation\". V této době se internetem zabývali pouze počítačoví vědci, kteří prezentovali své práce na různých konferencích typu CSCW. K těmto lidem se pak postupné přidávali výzkumníci z obchodu a knihovních a informačních studií. Na konci 90. let se začalo více pozornosti dostávat samotným uživatelům, zkoumalo se, jakým způsobem využívají nové technologie. Během této doby se rovněž rozšířila možnost internetového připojení, což k internetu přitáhlo pozornost vědců z sociálních a humanitních disciplín. Některá z těchto šetření (jako například Pew Internet & American Life project anebo World Internet Project) zformovala směr výzkumů internetu. Tyto studie se zaměřily více na uživatele, nikoli na samotné technologie. Ve Velké Británii vznikl projekt ESRC Programme on Information and Communications Technologies, fungující od roku 1986 do roku 1996. Ten se zaobíral interakcí mezi společností a informačními a komunikačními technologiemi. K tomu si jeho autoři přizvali skupinu akademiků působicích na předních britských univerzitách. Ti pocházeli z oblasti médií a komunikace, společnosti, práva, inovace nebo průmyslu. V roce 1996 se akademický a obchodní zájem o internet vyjadřoval ale i jinak. Georgetown University začala nabízet magisterský program a David Silver z University of Maryland vytvořil na webu Resource Center for Cyberculture Studies. Middlebury College otevřela Politics of Virtual Realities, jeden z prvních vysokoškolských kurzů zaměřených na zkoumání politických, právních a normativních dopadů internetu na liberální demokracii. Noviny The Chronicle of Higher Education v roce 2001 uvedly, že internetová studia se ukazují být fungující disciplínou, což ukazuje i příklad prvního studijního programu v této oblasti nabízený Brandeis University, a rovněž poznamenaly, že “možná nejvíc vypovídajícím znakem dynamičnosti této oblasti\" je popularita každoroční konference pořádané tehdy vzniknuvší Association of Internet Researchers. Současné směry výzkumu se soustředí na roli využívání technologií v různých sociálních kontextech a hledání porozumění toho, jak jsou technologie spjaty se sociálními a institucionálními změnami." ] }

{ "title": [ "Ekologie.", "Popis.", "Význam." ], "section_level": [ "1", "1", "1" ], "content": [ "Druh je teplomilný, nejlépe mu vyhovuje podnebí s dostatkem srážek a průměrnou teplotou okolo 22 °C. Je ze všech citrusů nejvíce odolný vůči suchu a chladu, starší rostliny obvykle přežijí při postupném poklesu teploty krátkodobě až -9 °C, i když ztratí část listů; dvou a tříleté stromy tak odolné nejsou. Půda na které rostou nemusí být příliš bohatá na živiny, ale musí být průběžně vlhká a propustná. Bylo vypěstováno množství kultivarů vhodných do rozdílného klimatu, některým spíše vyhovuje kratší období sucha a jiným chladno při dozrávání plodů.", "Mandarinka obecná je vždyzelený strom menšího vzrůstu (někdy i keř) dorůstající obvykle do výše 4 až 6 m, jeho tenké větvičky jsou ojediněle porostlé trny. Stromy mají symetrické, kulaté, spíše otevřené koruny a jen výjimečně vyžadují výchovný řez. Poměrně malé, lesklé, tmavě zelené listy s krátkým, slabě křídlatým řapíkem jsou eliptické, vejčité nebo kopinaté, jejich čepel bývá 5 až 7 cm dlouhá a 2 až 3 cm široká, na bázi je klínovitá, na konci mívá špičku nebo zářez a po obvodě je jemně vroubkovaná. Ve žlázkách obsahují vonné silice. Oboupohlavné, vonné, bílé květy vyrůstají osamoceně nebo až ve trojčetných shlucích v paždích listů na jednoletém dřevu. Kalich je nejčastěji pětilaločný, korunní lístky jsou asi 1,5 cm dlouhé, v květu je 20 až 25 vespod srostlých tyčinek, dlouhá štíhlá čnělka má kyjovitou bliznu. Květy obsahují dostatek nektaru a jsou hojně navštěvovány opylujícími včelami. Plod je tzv. hesperidium, což jsou modifikovaná bobule. Ve zralosti je zbarven zářivě oranžově nebo červeně oranžově, je vonný, šťavnatý a sladký. Bývá kulovitý nebo zploštělý a velký až 10 cm, snadno se loupe a odděluje do 7 až 14 segmentů. Mezokarp je tenký a nemá střední sloupek, exokarp je protkaný žlázkami s aromatickým olejem. Plod obsahuje četná, vejčitá, asi 1 cm velká semena se zaoblenou bázi, špičatým vrcholem a kožovitým osemením, která mají několik zárodků.", "Stromy mandarinky obecná začínají plodit ve třech až čtyřech létech po výsadbě. Vysazují se semenáče naroubované kultivary vhodnými pro danou lokalitu. Dospělé rostliny lze rozmnožovat i stonkovými řízky, vzácněji i odnožemi. Jedinci vypěstování ze semen nemají vlastnosti rodičů. Největší úrodu poskytují ve věku 20 let a jejich ekonomická produktivita končívá kolem 30 roků, kdy výnosy klesají. Byly také vyšlechtěny odrůdy vhodné pro celoroční pěstování v květináčích v bytech. Mimo přímé konzumace plodů se dále ještě využívá slupek zralých plodů, ze kterých se lisuje mandarinková silice, jejíž hlavní složkou je D-limon používaný k výrobě trestí pro voňavkářský průmysl. Pro parfumerii se využívá i silice z větviček a listů. Podrobnější obsah užitečných látek v plodech a jejich využití je uvedeno v článku Mandarinka." ] }

{ "title": [ "Odvážná cesta Vikingů." ], "section_level": [ "1" ], "content": [ "Kensingtonský kámen je runový památník, uznávaný jako důkaz cesty Poula Knutsona a jeho posádky do Severní Ameriky. Roku 1355 byla vyslána norsko-švédská expedice vedená zkušeným mořeplavcem Poulem Knutsonem, jejímž úkolem bylo zjistit osud části Vikingů, kteří prakticky emigrovali na americký kontinent. Poul Knutson vyrostl na malém ostrůvku u Bergenu a byl zkušeným mořeplavcem. Jejich loď, nazvaná Knarre, vyplula z přístavu v Bergenu, dorazila na Island a poté dále do Grónska. Po vyplutí už o expedici nikdo neslyšel až do ledna roku 1908, kdy americký historik Hjalmar R. Holand zveřejnil runový nápis z tzv. kensingtonského kamene, který dal do souvislosti z Knutsonovou cestou. Runový text na Kensingtongském kameni přeložil Hjalmar Holand do angličtiny takto: : Poslední věta byla vyryta do okraje kamene napříč ke směru písma. Dlouhá léta byl nápis na kameni považován za padělek. Dnes je pravost runového nápisu všeobecně uznávána a roku 1953 byla zformulována teorie o plavbě Poula Knutsona. Ten se plavil nejprve známým kurzem do Vinlandu. Doplul do Leifsbudiru v dnešním Massachusettsu, kde Gróňané měli své chýše, ve kterých v případě potřeby přezimovali. Bohužel na tomto místě nenašel nikoho, rozdělil tedy výpravu na dvě části. Jedna část setrvala v zálivu dnes zvaným Narrgansettský na Rhode Island na poloostrově Cod. Druhá část se vydala na pátrat po osadnících. Na Rhode Islandu vybudovali zbožní Norové kamennou rotundu, dlouho považovanou za starý větrný mlýn. Dnes je určen jako kopie kostela v Tunsbergu v Norsku a nazývá se \"New Port Tower\". Byla vystavěna před šesti sty lety a je považována za nejstarší křesťanskou stavbu v Americe. Druhá část výpravy pokračovala v pátrání. Na březích Severní Ameriky několikrát přezimovala cestou kolem pobřeží Labradoru do Hudsonova zálivu. Nehostinné pobřeží zálivu je přesvědčilo, že zde své krajany nenaleznou. Obrátili se tedy zpět na Rhode Island. Malou hlídku ponechali v ústí řeky Nelson u námořní lodi s tím, že se tito muži později vrátí do Grónska nebo na Island. Ostaní se vydali na cestu na jihovýchod po velkých vnitrozemských řekách. Jejich cestu zmapoval Hjalmar Holand podle kamenů, opatřených rýhami, ke kterým Vikingové připoutávali své lodě na noc. Šestitýdenní putování Seveřanů mezi řekou Nelson a horním tokem Mississippi vedlo po řekách, jezerech, bažinami až k dnešnímu městu La Crosse ve státě Wisconsin. I bez důkazů upevňovacích kamenů existují tři dokázaná místa této cesty: Tyto nálezy povzbudily další pátrání a bylo objeveno nářadí, zbraně, i hroby nordického původu. Tyto nálezy dokazují, že pobřeží Hudsonova zálivu bylo bodem vstupu Skandinávců na americký kontinent, i když ke skutečné kolonizaci vyčerpaní osadníci z Grónska již neměli sílu. Deset mužů přeživších Knutsonovu expedici se vrátilo domů a loď Knorre se potopila cestou z Grónska do Norska v roce 1369." ] }

{ "title": [ "Dějiny archivního výzkumu.", "Ukládání dat v předinternetové době.", "Věk internetového archivování." ], "section_level": [ "1", "1", "1" ], "content": [ "Nejstarší archivy na Blízkém Východě jsou několik tisíc let staré. Například Vatikánský tajný archiv byl založen v 17. století našeho letopočtu a obsahuje státní doklady, papežské knihy a korespondenci datovanou do 8. století. Dalšími evropskými archivy jsou například nejstarší centrální archiv v Německu, který byl založen v roce 1919, nejstarší dokumenty pocházely z roku 1411. Francouzský národní archiv byl založen už roku 1790 během Francouzské revoluce a jeho nejstarší sbírky pochází z roku 625. Státní ústřední archiv, první jednotná archivní organizace v Česku, byl založen v roce 1954. Částí sbírky je i listinný archiv panovnického rodu Přemyslovců, známý jako Archiv České koruny, jež v sobě nejstarší dochovanou listinu, a to z roku 1158.", "Organizování, sbírání a archivování informací je bez elektrické pomoci náročné. První ukládání elektronických dat umožnila magnetická ukládací zařízení. Tím, jak se technologie vyvíjela, rostla zároveň schopnost archivovat data pomocí elektroniky. První komerční počítač vyráběný v USA, UNIVAC I (Universal Automatic Computer 1), využíval magnetické pásky k ukládání dat. Tento typ uchovávání se využívá dodnes. Zatímco většina magnetických ukládacích zařízení byla nahrazena optickými (CD, DVD), některé magnetické přístroje se pro ukládání používají stále. Disketa se stala extrémně populárním ukládacím médiem v 70. až 90. let, lidé ji využívali pro zálohování svých pevných disků. Z hlediska množství uložených dat a možnosti přístupu byla dlouhou dobu nepřekonatelným úložným zařízením, neboť umožňovala uchránit relativně hodně dat, ke kterým uživatelé nepotřebovali rychle přístupovat, ale chtěli je mít pro všechny případy uložené.", "S rozvojem internetu a s opouštěním magnetických pásek se archivování začalo odehrávat více online. Archivování na internetu se stalo populární z několika důvodů, a to především díky možnosti dosáhnout co nejmenšího možného prostoru s co nejvíce uloženými informacemi. Internetové archivy mohou obsáhnout rozsáhlý digitalizovaný materiál, stejně tak zajišťují dlouhodobou možnost správy dat a uchovávání. Další výhodou je možnost přístupu odkudkoli, kde je připojení k internetu. Archivování na internetu s sebou nese i negativa. Jedním z největších je bezpečnost. Je také možné, že uložené informace budou uloženy špatně, anebo budou zničeny vodou či ohněm, což hrozilo i při archivaci pomocí disket, pevných disků a počítačů. Většina institucí s fyzickým archivem začala své sbírky digitalizovat a zveřejňovat na internetu. V únoru 1997 se poprvé setkaly klíčové osobnosti z akademického, archivního, podnikového, vládního, právního a technologického sektoru na průkopnické konferenci v San Franciscu. Konference s názvem “Documenting the Digital Age” byla sponzorována National Science Foundation, MCI Communications Corporation, Microsoft Corporation a History Associates Incorporated a byla podnětem k diskusi o uchovávání elektronických záznamů." ] }

{ "title": [ "Historie.", "Ukázka televizního programu.", "Dostupnost." ], "section_level": [ "1", "1", "1" ], "content": [ "V úterý 14. května 1990 bylo zahájeno vysílání programu OK 3 na třetím okruhu, který byl dosud využíván pro šíření Ústředního programu sovětské televize \"(ÚPST)\". Vysílat program \"OK 3\", později \"TA 3\" bylo možné pouze z vysílačů, které byly propojeny radioreléovými spoji. Na vysílačích napájených výhradně z družice bylo vysílání ÚPST dočasně zachováno. Dne 1. dubna 1991 bylo na slovenském vysílacím okruhu nahrazeno vysílání OK 3 nově vzniklým programem \"TA 3\". Programové schéma oproti \"OK 3\" mělo nabídnout více hudebních pořadů a pořadů pro děti. Vysílání však bylo z ekonomických důvodů, kterými se potýkala Slovenská televize, vzápětí přerušeno. Do posledních dnů si nebyli tvůrci jistí, zda k obnovení vysílání vůbec dojde, což se nakonec podařilo 6. června 1991. U diváků zvyklých na programové schéma OK 3 bylo vysílání nové stanice přijato s rozpaky vzhledem k nízkému množství lokalizovaných pořadů. V roce 1992 došlo k privatizaci třetího okruhu a licenci na vysílání získaly dvě společnosti. Společnost \"Medium 5\" \"(zkráceně M5)\" a \"Perfects\". Jedna společnost disponovala dobrým technickým, druhá programovým zázemím. Podmínkou pro vysílání byla jejich spolupráce. Slovenská televize přestala provozovat \"TA 3\" k 1. červenci 1992 a od tohoto data zahájily vysílání noví provozovatelé. Z technických důvodů i důvodu nemožnosti těchto společností mezi sebou spolupracovat, bylo vysílání třetího okruhu ukončeno a licence později vrácena.", "Níže je uveden televizní program prvního dne vysílání a program po obnovení vysílání. Vlajky v přehledu symbolizují jazyk vysílání.", "\"Televízna anténa 3\" vysílala prostřednictvím vysílačů, na kterých byl do května 1990 šířen signál Ústředního programu sovětské televize určeného pro vojáky a jejich rodiny pobývající v Československu po invazi z roku 1968. Příjem \"TA 3\" byl možný především ve větších městech a pokrýval pouhých 26 % celého území Slovenska." ] }

{ "title": [ "Životopis.", "Sokalův hoax.", "Kampaň \"Psychologie je věda, ne čarodějnictví\".", "Názory." ], "section_level": [ "1", "2", "2", "2" ], "content": [ "Witkowski studoval psychologii na Vratislavské univerzitě, kde promoval v roce 1988. Po absolvování pracoval deset let jako odborný asistent na téže univerzitě. Doktorský titul z psychologie získal v roce 1995. Kromě svých učitelských povinností na Vratislavské univerzitě získal Witkowski stipendium na Univerzitě v Bielefeldu v roce 1993. Poté pracoval jako výzkumný pracovník na Univerzitě v Hildesheimu v roce 1997. Poté co opustil Vratislavskou univerzitu pracoval v letech 2004-2007 na Univerzitě sociálních a humanitních věd ve Varšavě. Založil organizaci Klub Sceptyków Polskich (polský klub skeptiků). Witkowski je autorem několika knih, více než čtyřiceti vědeckých článků a více než sta populárně-vědeckých článků. Jeho vědecké články byly publikovány v předních časopisech, včetně \"British Journal of Social Psychology\", \"Polish Psychological Bulletin\", \"Journal of Social Psychology\" nebo \"Skeptical Inquirer\". Dvě z jeho knih byly publikovány i v angličtině: \"Psychology Led Astray: Cargo Cult in Science and Therapy\" (2016) a \"Psychology Gone Wrong: The Dark Sides of Science and Therapy\" (spoluautor Maciej Zatonski, 2015). Obě byly vydány nakladatelstvím BrownWalker Press. Witkowski je často kontaktováni médii aby komentoval údajné podvody a zneužívání v oblasti psychologie, psychoterapie a dalších oblastech vědecké činnosti. Je držitelem ocenění \"Racionalista roku\", udělovaného organizací Polskie Stowarzyszenie Racjonalistów (polská společnost racionalistů).", "V roce 2007 zopakoval Witkowski Sokalův hoax. Podařilo se mu publikovat článek o morfické rezonanci v psychologickém časopisu \"Charaktery\". Většina \"faktů\" v článku byla zcela nepravdivá. Redakce časopisu kontrolovala data a aktivně \"pomáhala\" k sepsání článku, tím, že k němu navrhla přidat pirátské výňatky ze staré recenze práce Ruperta Sheldrakea. Hoax získal publicitu od Nadace pro vzdělání Jamese Randiho, stejně jako od dalších vědeckých bloggerů.", "V březnu 2012 zorganizovali Witkowski a jeho kolegové z polského klubu skeptiků kampaň nazvanou \"Psychologie je věda, ne čarodějnictví.\" Kampaň byla zaměřená na propagaci představy, že mnohoprojektivní diagnostické testy mají špatnou nebo žádnou platnost. Kampaň měla za cíl rovněž vyvolat zájem mezi profesionálními psychology, kteří stále používají tyto testy v klinické diagnostice nebo při soudních řízeních. Informace o kampani byly zveřejněny hlavními celostátními deníky, novinami a rozhlasovými stanicemi, stejně jako na největších polských Internetových portálech. Více než 140 lidí z devíti velkých nevládních organizací se zúčastnilo čtyřdenního protestu. Vědci, přednášející a studenti nosili trička s kaňkou inkoustu známou z Rorschachova testu a sloganem kampaně na vysokých školách, pracovištích i na ulicích. V rámci kampaně proběhla také řadu otevřených přednášek a dalších akcí.", "Witkowski je zarytý kritik vědecké platnosti pojmů, jako je neurolingvistické programování, syndrom dospělých dětí alkoholiků, a projektivní testy." ] }