Datasets:

CZLC

/

propaganda_emoce

like 0

Follow

Czech LLM Consortium 25

Zemane, reaguj. Každý slušný člověk by se sebral a jel pryč. Z Prahy prší rozhořčené reakce na slova o „záchraně“ z roku 1968 Podle článku, který na svém webu uvedla armádní televize Zvezda, by prý Československo mělo být vděčné SSSR za invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Tato zpráva vyvolala mezi českými politiky veliký nepokoj. Článek byl navíc uveřejněn v den, kdy do Ruska mířil český prezident Miloš Zeman. Ten pak přes svého mluvčího vzkázal, že stále zastává názor, že okupace byla zločinem. Zemanovo stručné vyjádření zcela jistě nebude stačit ministrovi zahraničí Lubomíru Zaorálkovi z ČSSD. Ten po Zemanovi chce, aby se o překroucených informacích k srpnu 1968 diskutovalo na prezidentových jednáních v Rusku. Později doplnil, že jeho reakce je oficiálním stanoviskem a byl o něm informován doprovod Zemana. Podle serveru Novinky.cz mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček uvedl, že podle prezidenta byla okupace v roce 1968 zločinem a že jeho názor zůstává neměnný. „Odsoudil jsem článek z titulu své funkce ministra zahraničí a informoval jsem doprovod pana prezidenta, aby toto téma zvedli při jednáních v Rusku,“ sdělil Zaorálek. Uživatelé Twitteru ministra nabádali, aby na informace reagoval oficiální cestou. Požadovali například předvolání ruského velvyslance v ČR. Zaorálek reagoval, že ruský ambasador je ale v Rusku s prezidentem Zemanem. Článek vyvedl z míry i ministra obrany Martina Stropnického z ANO. Výroky na webu televize Zvezda jsou podle něj hrubé a lživé. „Za obzvlášť politováníhodné považuji, že k tomu dochází při návštěvě naší hlavy státu v Ruské federaci,“ upřesnil Stropnický. Původní zdroj ZDE. „Každý slušný člověk by se po tomhle sebral a odjel pryč, to platí i pro těch 120 podnikatelů,“ napsal na Twitter první místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek. „Slušný prezident by tam vůbec nejezdil a normální velvyslanec a ministr zahraničních věcí by se ohradili,“ rozčiloval se. Petr Fiala z ODS zase poznamenal, že cílem Miloše Zemana by mělo být hájení zájmů České republiky v Rusku a šíření lživé historie by měl zabránit. „Korektní vztahy nelze zaměňovat za servilitu,“ připomněl Fiala. I kandidát na prezidenta Mirek Topolánek vyzval Zemana k tomu, aby tuto situaci nenechal bez povšimnutí. „Proti tomuto brutálnímu překrucování historie by se měl český prezident razantně ohradit,“ uvedl na svém twitterovém účtu. I další čeští politici se shodují, že článek je ponížením Česka a je potřeba, aby se proti němu česká diplomacie výrazně ohradila.

Expert z Armády spásy: Je rozdíl sedět v luxusní kanceláři Evropské komise a zanedbaném bytě v chudinské čtvrti Molenbeek ROZHOVOR Pavel Kosorin, který od devadesátých let vede středisko Armády spásy v Brně a práce s bezdomovci a lidmi v těžké životní situaci je jeho „denním chlebem“, chudobu nevidí pouze z materiálního úhlu. Problém například vidí v zadlužení – lidé podle něj buď hloupnou, nebo je současný systém tak eticky prohnilý a marketingově rafinovaný, že i lidé s normálním IQ té masáži podlehnou. Jako šéf Armády spásy se denně setkáváte s lidmi v nouzi. Co je to podle vás chudoba? Především je důležité, odkud se na problém chudoby díváte. Jestli z luxusní kanceláře skvěle vydělávajícího úředníka Evropské komise nebo ze zanedbaného bytu plného nezaměstnaných a naštvaných přistěhovalců v chudinské čtvrti Molenbeek. Paradoxně obě tato místa v hlavním městě Evropské unie nejsou od sebe příliš vzdálena. Chudoba se obvykle interpretuje dosti povrchně, což přináší velmi vážné důsledky. Pokud totiž nějaký problém špatně pojmenujeme, obvykle jej potom špatně řešíme. Chudoba je problém nesmírně komplikovaný a hluboký, mnohem komplikovanější a hlubší než absence auta, ledničky nebo televize. To zjednodušení je na jedné straně pochopitelné, protože materiální chudoba se dá dobře změřit a stát potřebuje čísla. Jenže pokud neberete v potaz další důležité rozměry chudoby – duchovní, duševní a sociální – nemůžete s ní v praxi efektivně pracovat. Duchovně chudý člověk má zanedbaný vnitřní svět, neuspořádané hodnoty a nulovou víru v budoucnost. U duševně chudého člověka převažují negativní emoce, necítí se dobře, trpí úzkostmi, strachem a nedostatkem samostatného myšlení. Možná má práci a možná i dobře placenou, ale postrádá její smysl. Sociálně chudý člověk má omezené množství kontaktů, neumí nebo nechce vytvářet kvalitní partnerské vztahy, není zapojen do komunitního života a doléhá na něj samota. Odvažuji se tvrdit, že všechny tyto tři aspekty chudoby se na kvalitě života podepisují mnohem víc než přechodná nebo trvalá absence čehokoli materiálního. U nás se ale objevují statistiky, které mluví třeba o tom, že je chudobou ohroženo patnáct až dvacet procent obyvatel… Ano, to je ta úředně změřená a materiálně orientovaná chudoba. Takže když připomeneme, že Česká republika dlouhodobě patří mezi země s nejnižší mírou chudoby, možná dokonce úplně nejnižší v celé Evropské unii, budeme spokojeni a můžeme změnit téma našeho rozhovoru. Jenže tak jednoduché to není. Ve skutečnosti se chudoba – jako rychle se šířící sociální nemoc – projevuje v té čtyřrozměrné metastázovité podobě, jak jsem ji popsal, tedy v podobě nikoli jen hmotné, ale taky duchovní, duševní a sociální. Začněme se, prosím, o chudobě bavit trochu inteligentněji. Nelze donekonečna přepočítávat kvalitu života na počet ledniček, aut, televizorů a zahraničních dovolených. To se hodí tak do padesátých let minulého století, kdy bylo po válce a v naší euroamerické části světa se vesele budovalo a prosperita rychle narůstala. Navenek to vůbec nevypadá špatně. Žijeme v zemi, kde úplně všichni lidé mají nárok na nějakou formu hmotné podpory od státu. Ještě donedávna nás nějaká hmotná podpora provázela od kolébky do hrobu, od porodného po pohřebné. Takže systémově je to ok, nikdo by neměl zůstat nepovšimnut. Když se ovšem člověk ocitne řízením osudu, vinou svého okolí nebo vlastní hloupostí v materiálně nepříznivé situaci, není problém vyhledat nějaký druh poradenství, kudy se lze vrátit zpátky. Duševní a duchovní chudoba se řeší mnohem obtížněji. Říkáme si homo sapiens, tedy člověk moudrý, ale v praxi tu moudrost příliš nepoužíváme. Žijeme ve vnitřním zmatku, podléháme pudům stádnosti a uzavíráme se do vlastní ulity. Duševní chudoba je podle mne to největší ohrožení, které tady je. Také sociální chudoba se rychle šíří, paradoxně právě v době prudce se rozvíjejících sociálních sítí. Přibývá osamělých lidí, kteří nemají s kým promluvit, s kým sdílet svoje starosti a radosti, přibývá jednočlenných domácností. Tohle všechno považuji za velmi varovné znaky úpadku kvality života dnešní společnosti. Mnoho let se věnujete práci s extrémně chudými lidmi. Jak vidíte jejich situaci? Bezdomovci opravdu žijí ve stavu extrémní chudoby, materiální, duševní, duchovní i sociální. Řekl bych, že cesta ven je možná pouze za předpokladu, že člověk zůstane duševně způsobilý přemýšlet o změně. Pokud totiž nedojde ke změně myšlení, nedojde ke změně sociální. Pokud se něco nezmění uvnitř, nezmění se nic ani navenek. Přesun z azylového zařízení do běžného bydlení nedopadne úspěšně, pokud si člověk ponechá myšlení klienta azylového domu To jsem viděl mnohokrát. Bez změny myšlení se vždycky dostaví jojo efekt. A konce mohou být horší než začátky. Změnit pouze vnější prostředí nestačí. Takže pokud v tomto století chceme jít cestou ukončování bezdomovectví prostřednictvím sociálního bydlení, je to skvělé. Ale pokud nechceme, aby se sociální byty proměnily v miniaturní azylové domy, ve kterých budou lidé závisle přežívat, místo aby samostatně žili, musíme změnit metody sociální práce, musíme se naučit pracovat na změně myšlení a návyků našich klientů. Jakou roli hraje zadlužení? Všudypřítomné dluhy jsou asi nejpřesvědčivějším dokladem současné dekadence. Zadlužený je stát, obce, firmy, rodiny i jednotlivci. Nejhorší na celé situaci není samotný fakt těch pohledávek, ale převažující vztah k nim, tedy to, že jsme přestali hledat nějakou rovnováhu. Na osobní úrovni – ok, půjčím si, ale na koupi vlastního bytu, nikoli na konzum. Na úrovni státu – mandatorní výdaje nás potápějí, protože nám špatné zákony svazují ruce. Musíme financovat i to, na co nemáme a co nás žene do červených čísel. Některým zaměstnancům státu se vyplácejí nepřiměřené platy a astronomické odměny a důchodový účet je přitom v mínusu. To je skutečně absurdní, ostudné a nebezpečné. Všude je vidět absolutní lehkovážnost, pokud jde o zadlužení, a to v době, kdy se může stát, že exekutor člověku vezme i postel, na které leží nebo ledničku i s večeří pro děti. Že jsou dluhy principiálně špatné, to se ví už od biblických dob, přesto rychle a důsledně rozvíjíme „kulturu dluhů“. Dluh je přitom jednoznačným a neoddiskutovatelným rysem chudoby, dluží přece jenom ten, kdo je chudý. Když přijdu do hospody a řeknu, že chci na sekeru, hospodskému dojde, že jsem chudý. Ale klidně to může být i tak, že mám peněz dost, jenom se mi nechce platit, protože korektní platbu už nepovažuju za součást normálního světa. Proč tomu tak podle vás je? Lidé buď s prominutím hloupnou, nebo je současný systém tak eticky prohnilý a marketingově rafinovaný, že i lidé s normálním IQ té masáži podlehnou. V novinách vidíte článek s návodem, jak se zbavit dluhů, rady, jak vybřednout z chudoby; a hned vedle je reklama na půjčky. Žijeme ve špatně nastaveném systému, pohybujeme se na tenkém ledě a nemáme dobře nastavené hodnoty. Nevíme, co je černá a co bílá a ztrácíme schopnost rozlišovat, co je dobré a co zlé. Tvrdě pracovat, spoléhat se na sebe, pomáhat druhým, tvořit rezervy, vzdělávat se, držet rodinu pohromadě… Tyhle staré dobré protestantské hodnoty, ze kterých vyrostla moderní prosperita Evropy a Ameriky, se začínají vytrácet. Další zátěž představují krátkozrací politici povzbuzující domácnosti k větší konzumaci, protože spotřeba domácností přece pozitivně ovlivňuje růst HDP. Ani slovo o skromnosti, soběstačnosti, zdrženlivosti a sebeovládání, ačkoli tohle jsou základní charakteristiky silného občana. Zapomíná se na to, že ekonomika není věda exaktní, ale společenská, takže nelze vylučovat hodnotové hledisko. Jakou roli má při vzniku chudoby gamblerství a sklon lidí k hazardu? Je skutečně zvláštní vidět, jak dospělí muži a hlavy rodin sedí v tom obskurním prostředí a cpou své peníze do herních automatů. Gambling je dokladem duševní chudoby a duchovní prázdnoty. Člověk je od přirozenosti homo ludens, tedy bytost, která má neodolatelnou potřebu si hrát. Ale tahle forma hry je perverzní, degradující, protože dospělý člověk při ní projevuje méně inteligence než dvouleté dítě, které si staví komín z kostiček. Bohužel mnoho politiků tomu v minulosti pouze přihlíželo, takže tento retardovaný byznysový sektor se významnou měrou podílel na šíření chudoby v naší společnosti. Co by se s tím mělo dělat? Změnit zákony, zavřít herny ve všech obcích a v celé zemi, vyjadřovat pohrdání těm, kteří na něm profitují, postavit celý tenhle obskurní svět na pranýř. A v trochu širším kontextu – začít se o chudobě bavit reálně, tedy nikoli pouze v tom materiálním kontextu. Možná méně „bojovat proti chudobě“ a lépe se podívat na skutečné příčiny materiálního, duchovního, duševního a sociálního nedostatku. V oblasti sociální práce potřebujeme nové paradigma. Jako se ve zdravotnictví prosadil koncept celostního myšlení, potřebujeme něco podobného prosadit i ve vzdělávání sociálních pracovníků. Protože chudoba má více rozměrů, potřebujeme se na ni dívat a umět s ní pracovat na více úrovních současně. To je jediný způsob, jak dostat ven z pasti chudoby aspoň ty, kteří ještě nepropadli apatii a jsou schopni spolupracovat a pracovat na sobě. Jak vnímá tzv. většinová společnost chudé, kde se berou projevy nenávisti k bezdomovcům, kteří se někdy stávají terčem útoků extremistů? Podle jednoho výzkumu lidé ochotněji přispějí do sbírky na psy než na bezdomovce. Obávám se, že většinová společnost chudé příliš nevnímá. Většina lidí má dost svých vlastních starostí a moc se nerozhlíží kolem sebe. Dalším důvodem nezájmu může být i fakt, že nepříjemná témata podvědomě ignorujeme. S nenávistí k bezdomovcům se obvykle nesetkáváme. Bezdomovci jsou bytosti zcela bezbranné, slabé a nikoho neohrožující. Když v Brně před lety děti z bohatých rodin zapálily bezdomovce, nebyl to projev nenávisti, ale spíše kombinace nudy, opilosti a duševní omezenosti. Vy sám jste věřící, Armáda spásy má vazby na církev. Jaká je role víry a křesťanství v současném světě? Nekandiduju na Templetonovu cenu, takže s dovolením odpovím velmi prakticky. Bible považuje víru v Hospodina a jeho slovo za zdroj jedinečné duchovní síly, nicméně víra v biblickém slova smyslu je dnes velmi vzácná. Její místo okupuje náboženství, tedy obřady, svátky, tradice a církevní politika. Armáda spásy (Salvation Army) je v současnosti standardní církev s celosvětovou působností, nicméně na počátku své existence, tedy ve druhé polovině 19. století, byla místním hnutím, jehož ambicí bylo pohnout s problémy, které tížily anglickou společnost. A také s nimi tohle hnutí docela zahýbalo. Její zakladatelé byli velmi úspěšní a principy, kterými se řídili, jsou dodnes platné a funkční. Moderní sociální práce s bezdomovci potřebuje nové budovy, nové lidi a nejnovější software, ale měla by se držet starých a prověřených principů. Zmíním ten nejdůležitější. Bible učí, že se musíme – obrazně řečeno – znovu narodit. To je velmi přesné. Pokud totiž čelíme extrémnímu sociálnímu vyloučení, potřebujeme radikální změnu. Na rakovinu nezabere paralen. A skutečná změna začíná uvnitř. Aby se člověk dostal ze situace, ve které mu není dobře, musí chtít a musí změnit svoje myšlení. Lidé bez domova nejsou pouze v bytové krizi, jsou také v krizi mentální. Jsou velmi často, velmi hluboce a také velmi oprávněně zklamaní, apatičtí, bez jakékoli pozitivní naděje do budoucnosti. Pokud nebudou věřit v lepší zítřek a pracovat na sobě, nedostanou se dál, i kdyby jim okolní svět snesl modré z nebe. A přesně tohle jim musíme umožnit – aby mohli vnitřně růst, měnit svoje myšlení a svoje každodenní návyky v oblasti práce, peněz a péče o zdraví, aby si uvědomovali hodnotu celoživotního vzdělávání, aby si uvědomovali svoji vlastní hodnotu, aby uměli pečovat o děti a udržovat vztahy s okolním světem. Bezdomovcům musíme umět nabídnout byty, z nichž si mohou vytvořit fyzický domov, ale současně je musíme doprovázet tak, aby se na světě necítili jako cizinci a vybudovali si domov duševní. Aby byli doma sami u sebe, aby mohli být sami sebou.

Bubílková popsala Krnáčové děsivý zážitek z večerního Václaváku. Primátorka tam prý nikdy nic takového neviděla Primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová (ANO) v Kauze dne prozradila, proč je to s dopravou v hlavním městě v posledních dnech tak strašné, že každé ráno v podstatě kolabuje doprava v celé metropoli. Kromě toho se věnovala také problematice kriminality na Václavském náměstí. Moderátorka Zuzana Bubílková jí totiž popsala jednu nemilou příhodu. Prý stačí, když dojde k dopravní nehodě v dopravním uzlu, a problém už je na světě. Dalším faktorem je průjezdnost či neprůjezdnost tunelu Blanka a svou roli v tom prý hrají i parkovací modré zóny, které mají pomoci Pražanům, ale mnoha Středočechům lezou krkem, jak se říká. „Já musím říct, že jsem k tomu slyšela i pochvaly od lidí, kteří v těch místech bydlí. A to byl smysl těch zón. Já budu zvýhodňovat rezidenty Prahy, protože jsem pražská primátorka,“ zdůrazňovala dáma. Uznává, že stavba parkovacích domů měla být naplánována už před několika roky, ale to se prý musíme podívat na to, co dělali nebo spíš nedělali její předchůdci. Moderátorka Zuzana Bubílková se následně ptala, proč se nedělá víc v boji proti kriminalitě na Václavském náměstí. Popsala k tomu jednu vlastní nemilou příhodu. „Tuhle jsem šla pozdě večer po Václaváku, pršelo, takže jsem měla na hlavě kapuci, a v tu chvíli ke mně přiskočil nějaký mladík a šeptal mi: máš matroš? Řeknu vám, že jsem se docela bála, jestli mi něco neudělá. Řekla jsem mu, že nic nemám, a on se otočil na nějaké své kumpány a řekl jim: to je omyl. A odešel. Proč se s tím něco nedělá?“ ptala se moderátorka. Krnáčová se s tím prý snaží něco dělat. Situaci však nevidí tak dramaticky jako Bubílková. „Já jsem tam byla několikrát v létě večer a neviděla jsem, že by někdo prodával drogy,“ prozradila. Pokud jde o prodej drog, je to prý záležitost státní policie, zatímco obecné udržování pořádku je věc městské policie. Obě tyto složky by měly více koordinovat spolupráci a prý už to také dělají. Nakonec odmítla myšlenku, že by na účtech Prahy ležely desítky miliard a rada města prý neví, co s nimi. „My jsme právě dnes dokončili rozpočet a budeme ho prezentovat. My velice dobře víme, co s nimi,“ ujišťovala posluchače nakonec.

Petr Robejšek rozebral německé volby: Merkelová utrpěla debakl, jen to nepřizná. A tažení odpůrců migrace zdaleka nekončí... Hostem dnešního vydání pořadu Dvacet minut Radiožurnálu byl česko-německý politolog Petr Robejšek. S moderátorkou Helenou Šulcovou mluvili o výsledku voleb v Německu, o budoucnosti kancléřky Angely Merkelové, úspěších AfD a dohodě mezi EU a Tureckem. Podle Robejška je výsledek německé CDU zčásti způsobený migrační politikou Angely Merkelové. Proč však vyhrály i strany, které drží podobnou politiku jako Merkelová, je jednoduché. Mají totiž charismatické vůdce, což je v Německu velmi nevídané. Merkelová si stále stojí za svým, Robejšek si myslí, že je to kvůli tomu, že podlehla představě, že má pravdu, protože jí to tvrdí její okolí. „To jí ani nelze vyčítat, to je, řekněme, psychologický fenomén, který se zřejmě zmocní každého,“ podotkl a dodal, že překonat tuto představu dokáže pouze tehdy, když přijde o úřad. „Ten fenomén dobře známe, známe ho z Československa, České republiky, všichni byli vlastně v rezistenci vůči komunistům, až když ztratili moc,“ řekl politolog. Zatím však v Německu taková situace nenastala, pozice Merkelové je však výrazně slabší, než byla. „Pojem pro výsledek CDU je debakl,“ komentoval Robejšek výsledek německých voleb. „Tím, jak oslabila v Německu, je samozřejmě mnohem slabší i na evropské scéně,“ komentoval současný mocenský status Merkelové a dodal, že nejpravděpodobnějším nástupcem ve funkci kancléře je ministr financí Wolfgang Schäuble. Robejšek následně dodal, že doufá, že v Německu nedojde k nějakému atentátu, který by pak zcela změnil situaci. „Já bych si je odpustil vůbec, protože tyhlety nálepky pravice, levice už před delší dobou ztratily význam,“ okomentoval označení strany Alternativy pro Německo (AfD). „Tahleta strana je strana protestní, strana monotematická., a když jí to někdo vyčítá, tak má krátkou paměť, protože když začínali Zelení, byli také takhle monotematičtí,“ řekl Robejšek s tím, že každá nová strana musí být monotematická, aby zaujala. Poznamenal však, že byla mnohem vyšší volební účast než dřív. „Bezesporu nespokojenost s kurzem, který vedou ty etablované strany,“ řekl Robejšek, že to byl právě vztek na to, že vlastně není koho v Německu volit, který vyhnal více lidí k volbám. Celý pořad zde. „Tak abych to řekl hodně populisticky, jenom se ptám, jak dlouho máme čekat, a hlavně ženy, jak dlouho mají čekat a strpět opakování toho, co se dělo v Kolíně, než se zintegrují,“ řekl Robejšek s tím, že se němečtí občané včetně jeho samého obávají velkého množství těžko identifikovatelných lidí, kteří přicházejí z jiného kulturního prostředí. AfD podle něj profitovala i z kritiky médií, kterým zřejmě mnozí občané již přestávají věřit, a proto ji následně volí. Jelikož jednají v rozporu s tím, co jim oficiální kanály tvrdí. „No já myslím, skoro na 99 % nebude přijata,“ okomentoval Robejšek dohodu EU a Turecka. „Já bych řekl, že je to víceméně německo-turecká dohoda,“ poznamenal a dodal, že by jej to absolutně nepřekvapilo. Vlastně by se podle něj z dlouhodobého hlediska nezměnilo vůbec nic, ale Merkelová by si zachovala tvář. Vzestup Marine Le Penové, Donalda Trumpa, Mariána Kotleby a spousty dalších má podle Robejška na svědomí fakt, že se obecně ignorují různé skutečnosti, které však nyní vyplouvají na povrch, a nahrávají tak těmto novodobým politikům.

Sprostá slova jen létala. Ve veřejnoprávní TV totiž vystoupila skalní muslimka Veřejnoprávní televize ARD čelí zdrcující kritice kvůli své talkshow Anne Will, ve které dostala prostor zástupkyně muslimské organizace působící ve Švýcarsku Nora Illi. Diváky i komentátory šokovaly nejenom její pobuřující výroky, ale i to, že do studia dostavila zahalená od hlavy až k patě. „Můj život s Alláhem – Proč se stále více mladých lidí radikalizuje?“ znělo téma posledního dílu oblíbené talkshow Anne Will a jeho tvůrci mohli předem čekat na silné reakce. Illi mimo jiné tváří tvář divákům a moderátorce tvrdila, že islám je náboženství míru a ženy v něm mají velmi mnoho práv. „Nikáb není znakem útlaku, ale je závojem svobody a sebeurčení,“ cituje týdeník Focus švýcarskou muslimku, která konvertovala k islámu v osmnácti letech. Radikální muslimka ze Švýcarska si dále stěžovala na údajnou diskriminaci muslimů v Německu. „Měli by mít nárok na pět modliteb denně, a to i když jsou v práci nebo se zrovna nacházejí ve veřejných budovách. V opačném případě se jedná o jasné omezení náboženské svobody. Plně chápu, že když necítí muslimové dostatečný respekt svého okolí, začnou se radikalizovat,“ vysvětlovala dále zvýšením hlasem Nora Illi. Celý text v němčině najdete ZDE. Nad jejími výroky kroutili hlavami přítomní diváci v publiku, mezi kterými seděl i Wolfgang Bosbach z CDU, který navrhuje úplný zákaz zahalování muslimských žen. „Muslimové se necítí dostatečně respektováni a mají obavy v zemi, kde se nacházejí tisíce mešit? Zkuste si vzít Bibli a odjet do Saúdské Arábie,“ reagoval na stupňující se nepravdy Illi přítomný politik zastupující Křesťaňské demokraty Angely Merkelové. Hlasitý nesouhlas vzbudilo také konstatování Illi, podle kterého je považováno 21 % Němců za islamofoby. Když však byla dotazována na zdroj tohoto průzkumu, nebyla schopna odpovědět. Diváci byli znepokojeni její neustálou snahou vylíčit muslimy jako utiskovanou menšinu, proti které stojí celý svět. „Muslimové se stávají terčem represe po celém světě. Není divu, že se snaží z této pozice vymanit,“ stýskala si Illi ve svém „spravedlivém rozhořčení“. Diváci už v průběhu talkshow reagovali na sociálních sítích a v drtivé většině případů si od nich ARD nevyslechla nic pěkného. „Je nehorázné, že musím být já coby žena urážena veřejnoprávní televizí,“ cituje Focus nejmenovanou divačku z Twitteru v jednom z mála komentářů, kde se nevyskytovalo vulgární slovo. Jak dodává Focus, „vystoupení radikální muslimky v ARD bylo vedle náboženství a politiky pořádnou fackou také pro feministické hnutí v Německu, které se desítky let zasazuje o práva žen“.

Berlínští politici svolávají krizové zasedání ve strachu z infiltrace policejních sil arabskými zločinnými gangy Křesťanskodemokratická unie (CDE) spolu se Svobodnou demokratickou stranou (FDP) svolaly mimořádné zasedání berlínské místní vlády kvůli podezření, že organizované arabské zločinné gangy infiltrovaly policejní síly. Členové konzervativní CDU, kterou vede kancléřka Angela Merkel, spolu s libertariánskou FDP vyjádřili po vyslechnutí uniklého odposlechu z berlínské policejní akademie z tohoto týdne vážné obavy. Toto audio, které nahrál instruktor berlínské policejní akademie, obsahuje informace, které mnohé vedly až k víře, že policisty se nyní stávají příbuzní členů gangů organizovaného zločinu, hlásí Die Welt. Mluvčí CDU Burkard Dregger řekl, že je nutné, aby ministr vnitra Berlína Adreas Geisel ze Sociální demokracie (SPD) vzal tato podezření o infiltraci vážně. „Žádáme mimořádné zasedání Komise vnitra o tomto negativním vývoji v Policejní akademii,“ řekl Dregger. Uniklé audio si rovněž všímalo mnoha problémů s policejními rekruty migrantského původu, kdy tvrdilo, že mnozí z rekrutů mají velké těžkosti číst a psát Německy. Tento neidentifikovaný instruktor rovněž řekl, že někteří rekruti dokonce už vyhrožovali násilím jiným policistům, a varoval, že pokud tito vyjdou do ulic, budou rychle zkorumpováni. Policie potvrdila, že tento audiozáznam je věrohodný hned poté, co tento článek vyšel, a později dokonce potvrdili, že někteří z policejních kandidátů pochází ze zločinného prostředí. Berlín teď zaplavily zločinné gangy organizované převážně arabskými klany, které v posledních letech převzaly ve značných částech města obchod s drogami. Tyto klany dokonce obviňují i z toho, že chodí do azylových domů, kde jako pouliční prodejce té nejnižší úrovně rekrutují migranty. Gangy migrantů dokonce některé oblasti Berlína přetvořily v to, čemu se teď říká No Go Zóny, jako je oblast kolem metra Alexanderplatz, kde teď posiluje policie svou přítomnost ve snaze obnovit v této sužované oblasti pořádek. Také stanice metra Kottbusser Tor, místními nazývaná „Kotti“, se stala zavedenou oblastí obchodu s drogami a v uplynulém roce si jeden veterán obchodování s drogami stěžoval, že i tu přebrali převážně migranti.

Štěpán Kotrba črtá svět Donalda J. Trumpa: Z elit se stanou šašci, lid je svrhne. Evropa při případné Jaltě 2 připadne Rusku. USA stáhnou vojska ROZHOVOR Politický a mediální analytik Štěpán Kotrba pro ParlamentníListy.cz rozebírá pravděpobobné scénáře a postupy, kterými se po nástupu do Bílého domu bude řídit nový prezident Donald J. Trump. Dojde prý ke stažení amerických vojsk ze světa, protože je to zkrátka příliš drahé a stejně tak prý nejspíš Trumpova Amerika přestane platit armády neziskovek, které po světě pomáhají „vývozu demokracie“. I kdyby nový prezident realizoval třetinu svých slibů, bude to revoluce. Stejně se Kotrba podrobně zaměřil na to, jak se Trump zachová k Rusku a Číně. Donald Trump, k překvapení mnohých, vyhrál. Co od něho lze po nástupu do úřadu očekávat? Bude skutečně tak razantní, jak sliboval v kampani? A v čem se jeho způsob výkonu funkce bude nejmarkantněji lišit toho, kdyby vyhrála Hillary Clintonová? Zastavím se u toho překvapení mnohých. O čem svědčí? Že nikdo nenaslouchá. Že si všichni komentátoři zacpali uši před nářkem lidí práce. Že místo něj se zhlédli v hlasatelích akciových kursů. V projevu u Gettysburgu v říjnu Trump vyložil všechno, co by chtěl udělat během svých prvních 100 dnů v úřadu jako prezident (do češtiny přeložil Tomáš Haas). Nevěřím, že se nyní už jako prezident dopustí všeho, co sliboval jako kandidát. Dobře se pamatuji, že poradce nynějšího českého prezidenta před tiskovkou po prvních vyhraných volbách krotil svého mandanta. Kampaň je kampaň. Den po volbách je vše jinak. Ale i kdyby třetinu z toho slíbeného Trump zrealizoval, byla by to revoluce. Zvlášť vysušení „washingtonské bažiny“ by byl téměř zázrak. Způsob výkonu funkce se bude nejmarkantněji lišit právě v tom, že nikdo z komentátorů, ale ani nikdo ze spolupracovníků netuší, jaký bude. A opět vzpomenu Miloše. Nikdo z tehdejších pravicových „hejtrů“ v médiích v roce 1996 nevěděl, jestli Klause náhodou Miloš doopravdy nestáhne z kůže, aby měl obal na stranický průkaz. Vypjatá emocionální rétorika z doby voleb nedávala jistoty ani jim. Pro voliče zradikalizované ČSSD to byla naděje, vyjádřená 28 procenty. Pro tehdy konzervativní ODS hrůza, vyjádřená 28 procenty. Dnešní Sobotka je pro ČSSD hrůza a pro voliče ODS naděje. Vítězem ale bude smějící se Babiš. Nicméně řeknu, co bych od ultrakonzervativního amerického selfmademana v roli prvního muže USA očekával já, český konzervativní levičák, a proč bych ho dokonce volil. Protože Clintonovou bych nikdy volit nemohl. Nedokázala dát Clintonovi kopačky poté, co na něj praskla aféra s Lewinskou. Očekával bych, že Trump nebude uvažovat stejně stereotypně, jako poslední loutky před ním ve funkci. Ti všichni, ať demokraté nebo republikáni, měli naučené sofistikované scénáře a akční postupy. Za prdelemi PR managery. Všichni ti slušní politici a úředníci věděli, kde má Bílý dům východ a kde záchod. Trump ví o prezidentství Spojených států zhruba to, co vy nebo já. Používá selský rozum a instinkt. Ví, že ty úplně největší dveře jsou vchod, kterým vchází prezident. Až bude uvnitř, dozví se víc. Doposud mu to vždy vyšlo, i když to někdy bylo dalece za hranou. Jestli chce Trump přinést Americe „new New Deal“ k oživení americké ekonomiky, musí najít zdroje - v nemalé míře. Marshallův plán stál americké poplatníky přes 12 miliard dolarů té doby, dnes by to bylo minimálně 132 miliard USD. USA jsou ale dnes předlužené tak, že jakákoliv firma v jejich situaci by už dávno zbankrotovala. Očekávám, že Trump co nejrychleji stáhne většinu intervenčních vojenských sil z Pacifiku i Atlantiku zpět domů. Stojí denně příliš mnoho dolarů. Střílí většinou pánubohu do oken. Bohatnou jen zbrojaři, kteří většinou daně neplatí. K tomu ovšem Trump potřebuje stabilizační dohodu vlastníků funkčních jaderných zbraní a velkých expedičních sborů. V první řadě se musí dohodnout s Ruskem a s Čínou. Ukrajina má už teď strach z „velké dohody“ Putina a Trumpa s cílem zlepšit americko-ruské vztahy. „Hlavním poraženým ve světě dnes večer je Ukrajina,“ – napsal na Twitteru bývalý americký velvyslanec v Rusku a zakladatel moskevského Carnegie Center, demokrat Michael McFaul. Ví, co říká, protože byl hlavním architektem Obamovy ruské politiky, odborníkem na export demokracie, členem Národní bezpečnostní rady USA jako zvláštní asistent prezidenta a vrchní ředitel ruských a euroasijských záležitostí. Štěpán Kotrba Dohoda vyžaduje respekt k druhému. Ne pohrdání a pocit nadřazenosti. Respekt. Respekt k Putinovi znamená nerozesírat mu blízké pohraničí dalšími „majdany“. Zde proto očekávám stažení diplomatických, podvratně zpravodajských i vojenských aktivit a „novou Jaltu“. Jasnou hranici. Red line. Totéž musí nastat v Pacifiku, zejména v Jihočínském moři. Rusko ani Čína nemají už více než sto let územně kolonialistické ambice, protože obě země mají dost neobsazeného ekonomicky lukrativního prostoru ve svém vnitrozemí. Trump není spekulant na burze, ale podnikatel v realitách. Takže netuší, že stačí zavolat do tiskárny a dohodnout další kvantitativní uvolňování potištěného papíru. Ví, že dům se musí postavit z cihel, aby z něj mohl být zisk. A cihly se musí vyrobit z hlíny. Vrátí se k hlíně. Je izolacionista, starající se o „své“ Američany, ne evangelista demokratizace autoritativních režimů na druhém konci světa. Nebude vnucovat jiným nové technologie, víru, lidská práva ani demokracii, bude mu stačit zisk. Z obchodu. Doposud mu vždy stačil a prd se staral o to, za kolik v jeho domech pracuje liftboy a jestli jsou zachovávána jeho lidská práva v případě, že je to teplej Portorikánec. Zruší nebo omezí WTO, NAFTA, TTIP, TPP a další dohody, sloužící už jen nadnárodním firmám, protože soutěž o nejlevnější pracovní sílu s thajskými šičkami a bangladéšskými dětmi nebude chtít hrát a ví, že nadnárodní firmy daně v USA neplatí. Zruší daňové ráje, protože „starý kapitalismus“ likvidují, vrátí výrobu a tím i tvorbu zisku a zdanění do USA, aby z daní vytvořil obnovu infrastruktury a nasytil americké dělníky. Tím ukončí globalizaci, na které začaly Spojené státy prodělávat, protože dlouhodobě vydělávala Čína. To je první a základní krok k nápravě světového kapitalismu a moje víra v ultrapravicového politicky nekorektního selfmademana, který se nestydí říct, že ty baby musí pevně držet za píču, aby se z nich nestaly feministky. Někteří prezentují Donalda Trumpa jako „poslední vzpouru bílého muže“, či poslední tón „klasické“ politiky dvacátého století. Lze to tímto způsobem popsat? Co jeho úspěchu nejvíce pomohlo? Nejlepší odpověď jsem kupodivu našel na internetu: „Jak se to stalo, ptáte se. Vy jste vytvořili "nás", když jste napadali naši svobodu projevu. Vytvořili jste "nás", když jste napadali naše právo nosit zbraně. Vytvořili jste "nás", když jste napadali naši křesťanskou víru. Vytvořili jste "nás", když jste nás neustále označovali za rasisty. Vytvořili jste "nás", když jste nás neustále označovali za xenofoby. Vytvořili jste "nás", když jste tvrdili, ať hlasujeme jako vy nebo ať se ztratíme. Vytvořili jste "nás", když jste nás nutili kupovat zdravotní péči a pak nás finančně penalizovali, když jsme to nechtěli. Vytvořili jste "nás", když jste napadali naši vlajku. Vytvořili jste "nás", když jste zaměňovali práva žen za feminismus. Vytvořili jste "nás", když jste změkčovali naše muže. Vytvořili jste "nás´ , když jste změkčovali naše děti. Vytvořili jste "nás", když jste napadali a zesměšňovali náš způsob života. Vytvořili jste "nás", když jste nechali, aby se pokrok vládní reformy vymkl kontrole. Tak jsme vznikli "my" - mlčící většina. A máme toho dost a promluvili jsme. A nebylo to kulkami, ale hlasovacími lístky.“ K tomu musím ovšem dodat několik vět. Štěpán Kotrba se nezměnil. Neadoruje dnes fašismus, jak ho někteří nálepkují. Je vázán antifašistickou minulostí některých předků i mrtvých soudruhů španělských, italských, českých i ruských bojišť, kterých si dodnes váží. Vůči fašistům i nacistům nelze být smířlivý, a to ani dnes. A jinak, než brachiálním násilím jim zrůdnost nadřazenosti nelze z hlavy vymlátit. Nejsem ani rasista. Čili neobracím se k heslům „Čechy Čechům“, „Nic než národ“. Nevnímám národ v době kulturní a ekonomické globalizace. Etnicky jsme téměř všichni potomci několika generací nájezdníků, žoldáků či zběhů, kteří v minulosti šoustali místní ženský po vyhraných bitvách. Případně jsme potomky obchodníků, kteří si ty baby kupovali. Neadoruji velkého tlustého bílého muže a jeho právo nadřazenosti nad všemi kulturami. Neměl jsem nikdy otroky, ani do bordelu nechodím. Nemyslím si, že demokracii či svobodu lze exportovat na pásech tanků či v pumovnicích bombardérů. Neviděl jsem hořet plzeňskou Škodovku, viděl jsem ale hořet bělehradskou televizi a srbské kostely. Vím, že lidská práva jsou konstrukt, dobově a kulturně podmíněný – jiná byla za dob husákovského socialismu, jiná jsou v protestantské a individualistické západní Evropě, jiná jsou ale v prérii Texasu, v ruském samoděržaví a jiná jsou v hinduistické Indii či v konfuciánské Číně. Vnímám ale stát jako autoritu většiny a právo občanů určit si, za co je vyznamenání a za co trest smrti. Bez toho, aby do všeho kecal americký protektor a jeho nájemní rozesírači z neziskových organizací. Ale svět kolem nás se změnil… S výše uvedeným citátem souhlasím, neb je hluboce analytický, ne ideologický. Souhlasím s ním, i když jsem ateista a ne křesťan (a prostor Evropy vidím jako francouzsky sekulárně republikánský, s tolerancí ke koexistenci židovství, křesťanství a renesančního osvícenectví, nevidím ho jako multikulturní a multináboženské soužití s třídně segregačním hinduismem a defétistickým lámaistickým buddhismem – „řádem žlutých čepic", africkým lidožroutstvím a arabským islámem v jakékoliv podobě, zejména v té mocenské – osmanské). Souhlasím s výše uvedeným citátem, i když jsem socialista a garanci zdravotní péče pro každého považuji v americkém kontextu za nutnou. Nevnímám ale jako socialistické mít péči omezenou pouze do výše svého zdravotního konta, ať vydělávám deset tisíc, nebo sto tisíc dolarů ročně. Ale chápu, že kulturní i sociální tradice Ameriky je jiná. Že chudoba je v Americe pobídkou k většímu úsilí – i když je to jen „American Dream“. Souhlasím, protože právo nosit zbraň – klidně i bez povolení – považuji za základní právo hrdého a svobodného občana, už od středověku tomu tak bylo i u nás. Ctím Fidela a jeho heslo, učící pokoře mocných „Demokracie je rozdat zbraně lidu“. Souhlasím, protože mocní se musí bát těch, kteří jim tu moc dali. Souhlasím, protože zrušení základní vojenské služby a nevytržení mamánků z děloh mateřské péče bylo chybou – i mou, protože jsem pomáhal tento proces v Česku ideově formulovat a jeho realizace napomohla ekonomické úspěšnosti Zemanovy vlády. Hipsterské mamánkovství střední třídy, vzniklé z absence základní vojenské služby, dnes považuji za zhoubné pro evropskou civilizaci, postavenou venkoncem na základech expanzivního kolonialismu. Je mi fuk, jestli kluci choděj s klukama a holky s holkama. Přeju jim to. Není mi ale fuk, jestli faráři šoustaj ministranty a říkaj tomu „milost Boží“. Dnes jsem také mlčící většina, neboť Sobotka je hluchý předseda vlády. Nemá cenu mluvit na hluchého, když slyšet nechce. Dodávám, že i v Česku dojde při nejbližší příležitosti ke konfrontaci mlčící většiny s ideovými extremisty na obou koncích politické šachovnice. A i v Česku jen hlupáci mezi politiky zůstávají na krajních pozicích, aniž by chápali alespoň část argumentů druhé strany. V moderní historii se občas stávalo, že politici, kteří uspěli v USA, následně „strhli“ řadu světových politiků, kteří se jimi inspirovali. V osmdesátých letech Ronald Reagan, o dekádu později Bill Clinton… Zažijeme podle vás něco podobného nyní s Donaldem Trumpem? V čem konkrétně by byla, či naopak nebyla, taková inspirace přínosná? Na rozdíl od onoho globalistického monopolárního intervencionismu, americký izolacionismus nebude moc vybízet k následování. Ostatní země jím budou vrženy do naprosto jiného paradigmatu. V případě rozpadu atlantické vazby bude osiřelá Velká Británie i pobrexitová Evropa hledat bezpečnostní ukotvení. Sirotci svého omylu. Samotná Belgie, samotné Rakousko ani samotná Itálie se vnějšímu ohrožení neubrání. Neubrání se ani samotné Řecko. Vystoupení z EU je v tomto kontextu rozsudek smrti. Čili nutnost společné obrany bude motorem další etapy integrace Evropy. Výdaje na obranu seberou peníze jinde. V množství větším než malém. To nepůjde o jedno či dvě procenta, které chce dnešní NATO, ale o patnáct procent HDP každé země. Potřeba uchování posledních zbytků evropského sociálního státu donutí vlády maximálně efektivně kooperovat. To je východisko i pro evropské populisty a separatisty, kteří ale nejdříve musí porazit a vyfackovat bruselské byrokraty, žijící si doteď v bruselských skleněných palácích, odkud bída nezaměstnaných není vidět. Reakce prezidenta Miloše Zemana na vítězství Donalda Trumpa: Michael Žantovský ještě před sečtením výsledků na svém Twitteru napsal, že „svět, který jsme znali, skončil“. Je to jenom rétorika poražených, nebo můžeme být skutečně na prahu zásadní proměny světa? Ano, Žantovského svět skončil. Už dávno. Nyní ale poprvé opravdu v masovém měřítku a naprosto spektakulárně prohrály establishmentové elity světa. Jestli to byla poctivá prohra, je otázka, ale byla to prohra. Jakmile jednou zjistíte, že klacek je účinná zbraň, už to nezapomenete. Už neříkáte, že volby jsou na hovno, protože kdyby nebyly, tak by je zrušili. Americké volby nebyly na hovno. Ukázaly moc lidu. Moc naštvaného bílého muže tváří v tvář miliardové kampani nadnárodních korporací. Prachy nejsou všechno. Štěstí si nekoupíš. Polovina Američanů nebyla s Obamou šťastná. Od odpůrců Trumpa můžeme slyšet, že bude oslabovat NATO, ž se soustředí hlavně na vnitropolitické věci, Evropa že zůstane sama a těžko bude čelit ruským hrozbám. Mají tyto obavy reálný základ? Měli bychom se začít obávat toho, že dojde k oslabení NATO? Nejen od odpůrců, ale i od příznivců Trumpa to můžete slyšet. Už dlouho. NATO je mrtvé už čtvrt století. Jen to jeho generálové ještě nezjistili. Proč je mrtvé? Vzniklo jako obranný pakt proti „bolševismu“ Stalina, Chruščova a Brežněva. Proti neznámé „Rudé říši“. Ne jako světová policejní organizace. Nikdo už dnes nechce platit jeho expanzivní akce, pokud z nich nic nemá. Války současnosti se vedou ne pro vítězství, ale pro zisk. Není-li zisk, konflikt se nekoná či zamrzne. Kongo, Africký roh. „arabská jara“. NATO dnes nedisponuje armádou, která by zvládla zvítězit natrvalo v jedné jediné zemi. Natož na celém území zemí, které NATO tvoří. Příkladů je dost: Jugoslávie, Irák, Libye. Nejnověji Sýrie. K čemu je takové slabé NATO? Kdyby Rusko doopravdy chtělo, tak obsadí Berlín za tři dny. Vtip je v tom, že Rusko nechce. Stejně jako nechce obsadit Kyjev. Nikdo nechce. A v tom je záruka míru. Ať si Ukrové svůj symbol nezávislosti nechají. Hladový, rozkradený, s Porošenkem a ukrajinskými fašisty. Rusko životně nutně potřebovalo Krym s jeho vojenskými základnami a potřebovalo znemožnit Západu, aby se dostal k technologiím pasivních radarů Kolčuga a jaderných raket Satan. Krym získalo, zbraňové technologie odvezlo. Toť vše. O zbytek není zájem. Ať se dva perou, třetí se směje a čeká. Pravděpodobně se dočká. Nejhorší není vojensky dobýt, ale udržet. Obnovit zničenou infrastrukturu, udržet ekonomickou sebezáchovnost. Zlobivé Ukry, podrývající stát, nikdo nechce živit. Udržet ekonomiku chce víc než investice do zbraní. To chce mobilizaci vítězné ekonomiky na celá desetiletí. To chce fyzickou likvidaci několika plynových, ropných a uhelných baronů a jejich mafií. To chce i koloniální kompetence, které už nemají ani Británie, ani USA. Hodláte vy osobně odletět na ukrajinský venkov jako evropský koloniální úředník, či hodláte platit obnovu a správu rozbombardovaného Bělehradu namísto dvou třetin svého platu či důchodu své matky? Proč? Politická stabilita jde přitom ruku v ruce s prosperujícím hospodářstvím. Poválečný solidární internacionalismus už ale neexistuje. Ani v Rusku, ani v USA. Žádné Marshallovy plány „proti hladu, chudobě, zoufalství a chaosu“, ani jednotný trh RVHP. Přitom polovina Evropy by dnes George C. Marshalla a jeho European Recovery Program potřebovala. O Trumpovi jeho odpůrci říkali, že přenechá Evropu vlivu Ruska. Důležitý bude rovněž jeho postoj k Číně. Jaké proměny vztahů těchto tří supervelmocí můžeme očekávat? Domluví se mezi sebou a Evropa bude v podílu na rozhodování mimo hru? Evropa je v podílu na rozhodování mimo hru. Není schopna garantovat, že dohody, které uzavře, bude za dva roky ještě plnit. Brexit je ukázkou této neschopnosti. Z Velké Británie bude Malá. Dohody mohou uzavírat silné, stabilní mocnosti. Evropa není mocnost. Evropa je dnes nefunkční konfederace několika desítek nadnárodních korporací. Ano, domnívám se, že Evropa připadne při případné Jaltě II. Rusku. Z hlediska geopolitického je to logické. Stejně tak je logické, že Střední Amerika připadne v této dohodě Spojeným státům. Je mi líto Castrových vnoučat, ale geopolitika není sentimentální. Jak se podle vás budou se situací vyrovnávat české a světové elity, které do poslední chvíle před Donaldem Trumpem varovaly? Blbě. Budou dál žvanit to, co se naučily nazpaměť. Jako šéfka evropské diplomacie Federica Mogherini, která prohlásila, že Evropská unie přislíbila neměnit politiku vůči Ukrajině po volbách v USA. Jako německá ministryně obrany Ursula von der Leyen, která vyzvala Trumpa k „tvrdé politice“ vůči Rusku. A ono to nebude fungovat. A tak z elit se stanou šašci, lid to uvidí a nakonec je svrhne. Bruselští šašci nepochopili, k čemu došlo v USA. Nepochopili, k čemu došlo v dalších zemích a k čemu dojde. Oni nemyslí. Oni jen žvaní. Podívejte se do českého parlamentu. Kolik lidí v něm myslí strategicky a modifikují své názory podle toho, jak se vyvíjí realita? Na některých místech Spojených států se demonstruje, davy lidí vykřikují, že Trump není jejich prezident, v Kalifornii dokonce hořely popelnice… Přitom dříve to prý v USA chodilo jinak, lidé nakonec uznali prezidenta, přestože ho nevolili. Nakolik může dojít k zahlazení příkopů vykopaných kampaní? Je namístě srovnání, že to připomíná situaci během i po české prezidentské kampani 2013? Ano i ne. Příkopy vyjadřují objektivní, chce se mi říci „třídní“ realitu. Mezi Kalifornií a třeba Utahem zeje obrovská, nesmiřitelná propast. Třídní nenávist. Nejen ekonomická, ale i náboženská a kulturní – civilizační. Kalifornie je nejlidnatějším a nejbohatším členským státem, ekonomicky nejaktivnějším a nejvíc urbanizovaným. Ve městech v roce 2010 žilo 95 % obyvatel. Silicon Walley, Los Angeles, San Francisco, Long Beach a Hollywood. Tvoří 14 % ekonomiky Unie. HDP země činí 1,4 bilionu dolarů. Roční příjem na obyvatele je 47 000 USD (tj. 3 916 USD měsíčně, v přepočtu 68 000 Kč). To je o 1/3 víc než celostátní průměr. Kalifornská elita je multikulturní, multináboženská, multietnická, globální, liberální, žije plně v 21. století. Je bohatá. Computerizovaná. Většinově demokratická. Bělochů je zde 38,8 %, druhou nejpočetnější skupinou obyvatel jsou Hispánci – 37,6%, dále 13,0% tvoří asijští Američané. Kalifornie je počítačový průmysl, filmový průmysl, letecký průmysl, těžba a zpracování nerostných surovin, zpracování potravin, chemický průmysl, textilní průmysl, strojní výroba… Kalifornský zemědělský průmysl má nejvyšší výkon z USA. Střední příjem domácnosti v Kalifornii byl 67 458 USD za rok. Má největší kongresovou delegaci ze všech států. Demokraty volilo naposledy 60,24 % voličů. Demokratický guvernér, právník Jerry Brown, je nejdéle sloužící guvernér v historii Kalifornie. Utah je republikány ovládaná liduprázdná pustina (13 obyv./km²) s jadernými polygony, kde 88 % obyvatelstva žije v Salt Lake City a jeho okolí – v koncentrovaném městském osídlení známém jako Wasatch Front. Z 86,1 % bílí Američané, fanatici mormonského vyznání. Za zmínku zde stojí jen měděný důl Bingham Canyon Copper Mine. Střední příjem domácnosti zde byl 55 869 USD za rok. Bývalý mormonský misionář, senátor Orrin Hatch Grant, předseda senátního Výboru pro finance, zde naposledy zvítězil s 67 %. To jsou strohá fakta o dvou Amerikách. Divíte se, že Kalifornie volila Clintonovou a Utah Trumpa? Premiér Bohuslav Sobotka uvedl, že Trump vsadil na agresivní populismus (nikoli už pak v oficiálním blahopřání), jeho tajemník pro EU Tomáš Prouza byl ještě ostřejší. Podle něho se nenávist a populismus stává účinným programem i za oceánem. Co k tomu říci? Volby jsou dnes převážně zprostředkovávány médii. Psychologie ví, že strach je sugestibilní a spouští v těle neurovegetativní projevy a atavistické reakce, které znemožňují složité multikriteriální rozhodování. Fyziologickými reakcemi je strnutí, boj nebo útěk. Žurnalistická teorie říká, že negativní emoce, zejména strach, fascinují a prodávají se nejlépe. Šok, hrůza, děs… (viz nejčtenější deník Blesk). Fascinace vybízí k opakování prožitku. Předseda vlády by potřeboval anxiolytika, aby se tolik nebál. Ani agrese. Pak by potřeboval antidepresiva, aby se alespoň občas smál. Nebo slušnej matroš na brko. Někdo by ho měl naučit vyprávět vtipy, zejména o tlustých bílých mužích a jejich mužnosti. Aby získal ztracenou sebedůvěru. Sice už nenosí rovnátka, ale působí tak stále. Teď vážně… Miloš Zeman neradil Donaldu Trumpovi, jak vyhrát volby. Podstatné je, že Prouza volby nikdy nevyhrál, zatímco Trump i Zeman ano, a Sobotka ty příští volby prohraje... Největšími poraženými jsou dle mnohých analytiků americká média a výzkumné agentury, které stále favorizovaly Clintonovou. Deník New York Times týden před volbami zveřejnil údaj, že Clintonová má 84procentní šanci na vítězství, zatímto Trump jen 16 procent. Všechny tyto odhady se brutálně pletly, američtí novináři ve většině otevřeně stranili Clintonové. Přesto to dopadlo obráceně. Kde hledat příčiny? Vy jste si odpověděl. Američtí novináři i výzkumníci ve většině otevřeně stranili Clintonové. Důvod první. Protože pravicově liberální média jsou mainstreamem jak v USA, tak v Praze. Pravicově konzervativní jsou tak upjatě obskurní, jako bývalý Klausův poradce Hájek a jeho Protiproud, levicově liberální jsou stejně fanatická, jako Patočkův Deník Referendum. Levicově konzervativní prakticky neexistují anebo to jsou odborářské bulletiny o stoupající výši minimální mzdy. Zde platí pravidlo bandwagoon efektu. Každý chce být součástí mainstreamu. Zejména ti, kteří ho tvoří. Ve výsledku je to katastrofa, neboť pro každého propagandistu i politika je nejhorší uvěřit vlastní propagandě. To mimo jiné platí i pro Sobotku a Prouzu. Oni tomu, co říkají, věří. Ale věřit, jak mi říkávala moje babička, když jsme šli kolem katolického kostela, znamená hovno vědět. Tím mě vedla k vzdělávání v sociálních vědách. Druhým důvodem je, že část voličů, zejména chudých mužů a starších žen, se styděla říci, že se jim líbí velkej, tlustej, zpocenej šedesátník s prořídlou blond přehazovačkou, zamilovanej do zlatýho splachovátka na hajzlu a do koupený rajcovní slovinský modelky, kterej si v šatnách fitka povídá vulgární vtipy o bobrech a směje se jim. Prostě ukázka chlapa, kterej se s tím na rozdíl od standardizovanejch kravaťáků z úvěrových oddělení místní pobočky banky nesere, jde tvrdě na věc, a kterej měl vždycky úspěch. Kterej nikdy nebyl komouš, homouš, feminista ani hipsterskej metrosexuál. Prostě středostavovskej konzervativní bílej americkej sen. Kýč, ale když, tak velikej jak Trumpův mrakodrap. Zatímco Clintonová je pohrobkem vyčpěle zestárlého protestantského snu o spořádané pracovité rodině. Věrné rodině nevěrného děvkaře, kterej Lewinskou ani nešoustal, ale strkal jí tam havana. To není americkej sen. To je vojetá fordka z roku 86 po generálce motoru před předměstskou vilkou z papundeklu. Ta opravdu nemůže uspokojit americký lid. Kdybych v tomto semestru učil mediální teorii či psychologii propagandy, rozebíral bych se studenty sexuologické a sociálně psychologické motivy k politické volbě amerického prezidenta celý semestr. Na základě Playboye, americké reklamy, filmových dojáků, kreslených grotesek, armádních serverů se vtipy a dalších prvků popkultury. A dobře bychom se bavili. Teda… někteří. Některé ne.

Cenzura pod vedením Langšádlové a Jandy. Proevropské elity prý tento týden už úplně propadly hysterii, Petr Žantovský ji pro vás shrnul TÝDEN V MÉDIÍCH Otevřená výzva českých zákonodárců k zavedení cenzury je hlavním tématem pravidelného ohlédnutí Petra Žantovského za tím nejdůležitějším, co v uplynulém týdnu v souvislosti se sdělovacími prostředky zaznamenal. Vynechat nemohl ani výzvu hrstky senátorů zaměřenou proti prezidentu Miloši Zemanovi, kterou Česká televize vydávala za počin celé horní komory parlamentu. Připomíná to, že hosty ČT bývají vždy ti, kteří přijedou na pozvání Knihovny Václava Havla nebo think-tanku Evropské hodnoty. Za nejdůležitější mediální sdělení týdne považuje Petr Žantovský skutečnost, že čeští zákonodárci zcela otevřeně vyzvali k zavedení cenzury. Stalo se tak na konferenci „Jak porazit kremelskou dezinformační kampaň?“, kterou pod záštitou poslankyně TOP 09 Heleny Langšádlové zorganizovaly v Poslanecké sněmovně Evropské hodnoty v čele se zástupcem ředitele tohoto think-tanku Jakubem Jandou, jenž se předtím, než se pustil do srdnatého hájení „evropských hodnot“, věnoval natáčení pornofilmů pro homosexuály. „Ta výzva k zavedení cenzury zazněla z více stran, ať už to byl pan Gabal z KDU-ČSL nebo paní Langšádlová z TOP 09. A musím říct, že to zdaleka není první a určitě ani ne poslední pokus,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský. Koneckonců cenzurovat lze různými způsoby, nejen přes takzvané proruské obsahy, jak by rádi účastníci této konference. „Už ten jejich záměr je sám o sobě velice diskutabilní, protože kdo posoudí, co je proruský, neproruský nebo protiruský obsah. To posoudí asi zase jen paní Langšádlová. Zřejmě si chystá budoucí působiště, až jí skončí volební období v Poslanecké sněmovně. Její strana se pomalu řítí do propasti nevolitelnosti, tak se patrně chce stát ředitelkou budoucího hlavního Úřadu pro tisk a informace, jako byl FÚTI, teď by to byl ČÚTI, Český úřad pro tisk a informace, v šedesátých letech Hlavní správa tiskového dozoru. Tak tomu se velmi blížíme. Musím říct, že ten Úřad pro dozor nad informacemi bude určitě velmi moudře veden, protože když sleduji vyjádření paní Langšádlové k různým expertním věcem, mám pocit, že nás vede moudrá dáma,“ poznamenává mediální odborník. Europeistický neomarxismus je úplně na konci s dechem Obzvlášť její větu, že „Evropská unie byla po válce založena moudrými pány, aby zabránili dalším válečným konfliktům“, považuje za velmi zajímavé sdělení. „Já bych doporučil paní poslankyni, aby si laskavě trošku přečetla moderní historii a zamyslela se nad tím, co to bylo Společenství uhlí a oceli, jaký byl opravdový průběh evropské integrace, co to bylo Evropské hospodářské společenství, potom Evropská společenství. Pravda, to všechno bylo po válce, ale z vyjádření ‚po válce‘ si člověk vybaví tak roky 1945, 1948, 1949, 1950, ale my se bavíme o docela jiných letech. Proto by bylo dobré, kdyby si paní Langšádlová doplnila alespoň základní vzdělání, protože tohle se učí v deváté třídě základní školy nebo v občanské nauce či v dějepise na středních školách, když už nás chce poučovat o tom, jak máme vidět a reflektovat svět okolo sebe, aby alespoň měla správné informace,“ myslí si Petr Žantovský. Místopředsedkyně TOP 09 ho rovněž „potěšila“ větou, že propaganda – míněno protievropská – míří na zpochybnění Evropské unie, „o kterou je opřena naše prosperita a bezpečnost“, což od ní už slyšel mnohokrát. „To je taková mantra, která mi připomíná hesla sedmdesátých a osmdesátých let, kde ovšem místo EU byly RVHP nebo Varšavská smlouva, které byly též ‚pilíři naší prosperity a bezpečnosti‘. Tehdy se neříkalo prosperita, ale národní bohatství či bohatství lidu a podobně, ale znamenalo to totéž. To jsou tak nebezpečné vyprázdněné fráze, které ukazují jenom to, že jako komunismus na konci osmdesátých let i tenhle europeistický neomarxismus je v podstatě úplně na konci s dechem. Jsou to poslední výkřiky toho, jak se snaží udržet u vesla. Je to taková zvláštní paralela,“ upozorňuje mediální analytik. Bruselský socialismus, stejně jako ten osmdesátých let, změnu nepřipustí V té souvislosti zmiňuje francouzsko-polský film Danton s Gérardem Depardieu v hlavní roli, který ve čtvrtek odvysílala ČT art. „Člověk si nad historií Velké francouzské revoluce uvědomuje, jak se stále opakují tytéž fatální chyby. Francouzská revoluce dala moc do rukou Robespierrovi, který poté rozpoutal docela slušný masakr mezi svými ještě nedávnými spolupracovníky a posléze se stal jednou z historicky dominantních obětí tohoto masakru. Totéž se vlastně přihodilo některým vůdčím komunistům v Sovětském svazu ve třicátých letech, potom v padesátých letech v ostatních státech východního sektoru. Vzpomeňme na Slánského, jenž přece zahájil procesy a později se stal jednou z jejich nejvyšších obětí. Je to stále totéž,“ připomíná Petr Žantovský. A totalitní režim, protože Evropská unie už není nic jiného, cítí, že je v koncích. „A myslí si, že zachrání sebe sama tím, že přitvrdí třídní boj, že přitvrdí zostření a prohloubení třídního boje. To je přece hloupost. Žádné zostření třídního boje nevede k záchraně systému, který potřebuje třídní boj a boj s nepřáteli, takový režim je odsouzen k zániku. Kdyby ten režim chtěl přežít, tak by měl udělat něco úplně jiného. Zamyslet se nad svou podstatou a nad svou praxí a začít reformovat svoji praxi, odřezávat činnosti a aktivity, které jsou nesmyslné a způsobují faktory zániku. Jenže to by nemohl být ten dnešní bruselský socialismus, který toto nepřipustí, stejně jako to nepřipustil socialismus osmdesátých let. Jeho představitelé žijí v tom, že mají pravdu, že dělají všechno dobře, a pokud to někdo nechápe, je to jeho chyba,“ míní mediální odborník. Volání po nepolitické politice, při níž nezáleží na volebních úspěších stran Dnes nás tedy paní Langšádlová a spol. přesvědčují o tom, že Evropská unie dělá všechno dobře. „Zatímco my ostatní, kteří to nechápeme, i když nás je podle průzkumů osmdesát procent, jsme ti hloupí, ti, kteří přilévají olej do ohně a prohlubují propast mezi tou ‚zlatou‘ Evropskou unií, o niž se ‚opírá naše prosperita a bezpečnost‘. To jsou všechno na první pohled banální fráze, které známe velmi silně z nedávných dějin. Nebezpečné je na tom to, že je zapotřebí na to svolávat a ještě navíc k tomu v parlamentu a podobných důležitých prostorách takové akce, jakou byla ta, kterou pořádaly Evropské hodnoty. To je ten think-tank, o kterém jsme se bavili už mnohokrát. A dobře víme, že jeho vazba na Josefa Zieleniece, Petra Koláře a tento druh lidí je velmi silná, a je tedy zjevné, o co usiluje,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Usiluje totiž o nahrazení současné zvolené demokratické garnitury v České republice nějakou sebou prosazenou elitou, která se nebude muset zodpovídat voličům. „Koneckonců svědčí o tom i věta pana poslance Gabala, který s jakousi sebeobnažující upřímností prohlásil, že Václav Havel jako prezident nastavil tak vysoký standard globální a státnické politiky, že přiblížení se k tomuto standardu je nesmírně obtížné. To je ta ‚stará dobrá‘ nepolitická politika Václava Havla, která nespočívá na volebních úspěších té či oné strany, ale na elitním postavení toho či onoho jednotlivce nebo skupiny. Je to v podstatě oligarchie bez oligarchů, monarchie bez monarchy, možná s monarchou. Podívejte, co se děje v Turecku. Erdogan sice zvítězil ve volbách svobodně, ale všechno jeho činění dává na vědomí, že se vidí v pozici monarchy, a mnoho svých kroků přizpůsobuje tomu, aby si ho lidé začali trošku identifikovat s tím osmanským pašou,“ poukazuje mediální analytik. Slovo cenzura nepoužili, ale o ní celá ta jejich konference byla Úplně stejně se podle něj choval, i když v českých, nikoli v tureckých dimenzích, Václav Havel. „A úplně stejné kroky bychom mohli očekávat od lidí, kteří se k němu hlásí a chtějí jít v jeho stopách. Čili to je jedno nebezpečí, že se nám tady dává najevo, že kdo není s námi, je proti nám, a že náš cíl a naše ikona jsou v Bruselu. A kdo je proti Bruselu, je proti lidu, abych tak řekl. No a s tím související a na to navazující krok je to, že ten, kdo je proti nám, bude zakázán. Nejprve bude studován, jak pravil pan Janda, že bude potřeba studovat weby, na nichž se objevují jiné názory než ty jeho a jeho lidí, a posléze je zapotřebí, jak nás ujišťoval i pan Gabal, tyhle názory redukovat, nepřipouštět, dostat z veřejného prostoru, v podstatě cenzurovat. I když to slovo nikdo z nich nepoužil, tak o tomto slově to celé je,“ tvrdí Petr Žantovský. To považuje za velmi nebezpečnou tendenci, která se stává oficiální tóninou už proto, že se tato akce odehrávala v prostorách Poslanecké sněmovny. „To, jak přemýšlejí, je zjevné z výroku pana Schwarzenberga, jenž reagoval na proruského aktivistu Alexandra Barabanova, který žije v Kyjevě. Ten upozornil, že na Majdanu a při podobných událostech velmi silně rezonovala tradice fašistického hnutí Stepana Bandery a že tam byly všude červenočerné banderovské vlajky. Pan Schwarzenberg na to pravil: ‚Těch červenočerných vlajek tam několik bylo, to je pravda, ale když je na demonstraci zhruba pět set tisíc lidí, tak asi nějaké procento v tom jsou magoři, volové a extremisté, při spontánní akci se něco takového vždy stane‘,“ cituje mediální odborník čestného předsedu TOP 09. Elity měří dvojím metrem, což je pro totalitní režimy příznačné Do souvislosti s tím dává nález Úřadu městské části Praha 1 o tom, jestli se nesením maket šibenic na demonstraci proti migraci dotyční dopustili úmyslného narušení občanského soužití hrubým jednáním nebo měli spáchat přestupek, přičemž došel k závěru, že nespáchali. „Avšak veškerá mediální a politická elita vedená panem Schwarzenbergem a paní Langšádlovou se mohla uřečnit o tom, jak je to strašidelné, že tam nějací ti ‚magoři, volové či extremisté‘ nesou makety šibenic. Přitom je to úplně jedno, jednání ‚magora, vola či extremisty‘ pod vlajkou Bandery nebo pod maketou šibenice nejsou vypovídající důležité hlasy o směřování společnosti. Ale postoj té elity reprezentovaný těmi Schwarzenbergy je dvojaký, měří dvojím metrem, což je příznačné pro totalitní režimy, které své prohřešky přecházejí s úsměvem a se zlehčením a na těch druhých nenechají nit suchou. Neblížíme se do totality, ale že už jsme v ní až po krk,“ myslí si proto Petr Žantovský. Tyto trendy, které mají celkem jasné vymezení, také mají jasně definovaného nepřítele. „Ten hlavní nepřítel je Putin, protože to je hlavní nepřítel Washingtonu, a jelikož oni reprezentují washingtonské názory, tak jejich hlavní cíl je jasný. A protože na hlavní cíl se útočí přes nějaké prostřední cíle, tak prostředním cílem v našem prostředí je pan prezident Zeman. Tak čtu čtvrteční vyjádření několika senátorů na téma, aby byl pan prezident zdrženlivější ve svých vyjádřeních a ‚nepoškozoval Českou republiku‘. To přece také není náhodné, že právě v těchto dnech a právě v této situaci a v této souvislosti vystupují exponenti tohoto názoru s takovým usnesením. Bizarní samozřejmě je, když Česká televize v Událostech, komentářích nechá v tzv. crawlech, neboli krátkých zprávách běžících na liště v dolní části obrazovky, běžet text, který zní ‚Senát vyzval Zemana‘,“ poznamenává mediální analytik. Česká televize manipuluje s divákem, když nesdělí, že šlo o pětinu senátu Tak to totiž vypadalo, jako by zasedla horní komora Parlamentu a svou důstojnou většinou vyzvala prezidenta k něčemu. „Jenže ono z těch 81 senátorů bylo diskusi přítomno jen 35 a z těch 35 bylo pro tuto výzvu pouze 18. Těch 18 z 81 je nějakých dvacet procent, takže by bylo dobré vědět, že to je názor jen těch dvaceti procent. Osmdesát procent buď hlasovalo proti, nebo se zdrželo, nebo tam vůbec nebylo. Je pikantní poslouchat tyhle aktivistické senátory, jak lamentují nad tím, jak je možné, že někteří sociálnědemokratičtí nebo dokonce ódéesáčtí senátoři se nezúčastnili téhle akce a nepodpořili ji. Přitom to je pláč na špatném hrobě, protože to jsou akce, které nesměřují k posílení demokracie, ale k jejímu oslabení,“ domnívá se Petr Žantovský. Z těch čísel je podle něj zřejmé, že jde o vnitřní – komunistickou terminologii – kontrarevoluci. „Protože to je další z mnoha a mnoha drobných pokusů o převrat podmínek v téhle společnosti. A jestliže to udělá dvacet procent senátorů, tak to je reprezentace dvaceti procent. Nevím, jestli byli konformní s názory svých voličů, a docela by mě zajímalo, zda se senátoři ve svých obvodech ptali voličů, jestli jsou též názoru, že prezident škodí a měl by být zdrženlivější. Myslím si, že to nikdo z nich s nimi nekonzultoval, že si jen dělají svoji vlastní politiku. A hrozné je, že Česká televize to podtrhává způsobem, který jsem uvedl, tedy normálně manipuluje divákem a neustále mu dává na vědomí, jako by senát jako celek vyzval prezidenta k něčemu, a ne že to byla nějaká jeho pětina,“ konstatuje mediální odborník. Znovu se využila obvyklá taktika s hostem bez oponenta S tím souvisí už mnohokrát opakované tvrzení, že si Česká televize zve do vysílání pouze lidi, kteří vyjadřují názory konformní právě s názorem vládnoucím v České televizi. „Kdysi říkal právě pan Schwarzenberg, že Česká televize patří těm, kdo v ní pracují. To říkal v souvislosti s televizní krizí, ale ono to platí stále. Například v pondělí byl v Událostech, komentářích hostem Jevhen Fedčenko, jenž byl představen jako profesor žurnalistiky z Kyjeva. Tématem byla tzv. ruská propaganda a informační válka a pan Fedčenko samozřejmě neměl oponenta. Neseděl proti němu člověk, který by vyjadřoval jiné názory. Zato on pronášel třeskuté, cituji: ‚Válka na Ukrajině je důsledkem mediální propagandy.‘ No to je přece nesmysl, protože mediální propaganda je průvodním jevem každé války, tedy i té ukrajinské,“ vysvětluje Petr Žantovský. V žádném případě ale nelze tvrdit, že válka na Ukrajině je důsledkem mediální propagandy. „Je důsledkem snah západních společenství, zejména NATO, vtáhnout Ukrajinu do svého mocenského regionu, a oslabit tím ze Západu to stále suverénnější Rusko reprezentované Putinem, který má nebývalou důvěru Rusů. Je to zase jako s tím komunismem. Čím více se tlačí na pilu, tím méně se tomu důvěřuje. Čím více budou Američané, NATO a podobné organizace tlačit na tuto geopolitickou pilu, tím více budou vyvolávat v normálně myslících lidech pochybnosti o své motivaci. A posílat do mediálního boje lidi, jako je pan Fedčenko, kteří říkají tyhle nesmysly, tak to je fatální chyba, protože u těch osmdesáti procent lidí, kteří jsou jiného názoru nebo o věcech přemýšlejí a nepapají je zatepla jen tak, jak jim je propagandisté předloží, to samozřejmě vyvolá právě opačnou reakci,“ ví mediální analytik. Půvabná vlastní branka polského filozofa při hodnocení dění na Ukrajině Všiml si přitom, jak se kruhy uzavírají. „Pan moderátor Takáč nejenže neoponoval těm nesmyslům, co říkal pan Fedčenko, ale až při rozloučení s ním nám sdělil, že pan Fedčenko je u nás hostem – koho myslíte? – no Evropských hodnot, jak jinak. Tak k tomu už není skoro co dodat. Nu a čtvrteční Události, komentáře přinesly opět tentýž problém. Bez protidiskutéra ovládl vysílání jakýsi pan Pawel Rojek, zřejmě polský politolog, bylo u něj uvedeno, že je filozof, ale nic filozofického z něho nevypadlo, slyšel jsem pouze politický komentář, který byl chvílemi k zamyšlení, chvílemi ne, byla to více či méně sofistikovaná propaganda. A z toho mě zaujala jedna věta pana Rojeka, cituji: ‚To, co se děje na Ukrajině, je pokus otestovat, kde jsou hranice ruského imperialismu‘. To je velmi zvláštní věta, protože to nevíte, jak byla míněna,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Čí pokus to tak mohl být? Byl to pokus premiéra Jaceňuka, nebo pokus prezidenta Obamy, nebo prezidenta Putina, který bude testovat hranice svého vlastního imperialismu? „Nebo co to je za větu? Pan Rojek nám ji nevysvětlil, ale sama o sobě je nesmysl, protože to, co se děje na Ukrajině, je důsledkem úplně jiného procesu, který jsem před chvílí popsal. A rozhodně pokud má někdo zájem na tom testovat, kde jsou hranice tzv. ruského imperialismu, tak to jsou Spojené státy, rozhodně ne Putin. Takže pan Rojek nás chtěl přesvědčit o tom, že Rusko je tím, kdo to zavinil, ale v podstatě si sám vstřelil docela půvabnou vlastní branku,“ upozorňuje mediální odborník. Už nepřekvapí, že host ČT je v Praze na pozvání Knihovny Václava Havla Jeho pozornosti nemohlo ujít ani to, že Pawel Rojek během rozhovoru prezentoval vydání českého překladu své knihy „Rusko: prokletí impéria“, několikrát tu knihu ukázal na kameru a dvakrát se o ní hovořilo. „Takže to byla taková zajímavá píárová akce České televize. Mě by zajímalo, kolik za ni Česká televize inkasovala, ať už to byly product placement, reklama, sponzorský vzkaz nebo co to bylo. Každopádně by to mělo mít nějaké ekonomické vyčíslení. Myslím, že žádné nemá, že to je jenom aktivismus těch novinářů. A zase nám pan moderátor sdělil, že pan Rojek je v Praze – a teď pozor – na pozvání Knihovny Václava Havla. Tak jsme zase zpátky v kruhu. Stále se to točí kolem stejných jmen a institucí, a to pochopitelně není náhoda,“ nepochybuje Petr Žantovský. Na závěr si nechal krátkou poznámku, která se týká tématu zavedení branné výchovy do škol. „Ve čtvrtek ji v devadesátce ČT24 obhajoval poslanec za hnutí ANO Bohuslav Chalupa, proti němuž vystoupila paní Langšádlová. Je to úžasně půvabné. Kdyby se sněmovna a senát zúžily na dvacet procent vybraných person, tak by České televizi vystačily. Nebylo by třeba zvát nikoho jiného než Langšádlovou, Gabala, stále stejný tým lidí, který by se tam promenoval. Tu a tam Koláře nebo někoho mimo Poslaneckou sněmovnu, a oni by nám to všechno vysvětlili. Nu a Langšádlová o té branné výchově říkala, že ten předmět není třeba. No pochopitelně že to říkala, když je navrhovatelem poslanec za hnutí ANO a TOP 09 a ANO nejsou z jedné vesnice. Jsem moc zvědav, až budou uzavírat na nějaké důležité radnici, třeba v Praze, koaliční smlouvu, jak to budou pan Kalousek a paní Langšádlová vysvětlovat,“ přiznává mediální analytik. Nic dobrého mladé nečeká za rozhodování Schwarzenberga a Langšádlové Velmi by ho ale zajímalo, co by místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová k návrhu tohoto zákona o zavedení branné výchovy do škol říkala, kdyby ho předložil poslanec z její strany nebo i z ODS, která je TOP 09 asi názorově nejblíž. „Docela bych vsadil boty, že paní Langšádlová by byla velice aktivní bojovnicí za prosazení zavedení branné výchovy do škol. Protože to je osoba, která prosazuje výhradně ty zájmy a názory, jež jsou v souladu s nějakou politickou směrnicí její strany a názorového proudu, z něhož vychází. Jinak jsem od ní ještě neslyšel nějakou samostatnou individuální a objevnou myšlenku. Možná že mě ale někdy překvapí,“ doufá Petr Žantovský. Sám má na zavedení branné výchovy do škol velmi jednoznačný názor. „Samozřejmě že je nezbytná, protože pokud někdo má děti ve věku, jichž se to týká, ví velmi dobře, že ty děti jsou zcela nepřipraveny na realitu. A i když mají sebelepší zázemí v rodině, dozvídají se věci po pravdě, nejsou pod jednoznačným vlivem jednostranné propagandy, tak stejně nejsou připraveny na realitu. A ta branná výchova, může se jmenovat jinak, to je jedno, třeba obranná výchova, to je fuk, by měla být taková nadstavba nad občanskou výchovou, měla by je připravit na to, co je v životě čeká. A že je asi nečeká nic pěkného, zejména když o tom budou rozhodovat lidé jako pan Schwarzenberg a paní Langšádlová,“ uzavírá mediální odborník své hodnocení uplynulého týdne.

Zmrd a čurák. Pavel Novotný rázně vstupuje do debaty nad zákonem o hanění Zemana Bulvární novinář Pavel Novotný zavzpomínal na rok 2014, kdy v dopise oznamoval Hradu, že vzhledem k excesům prezidenta už nebude Miloše Zemana v článku označovat celým jménem a titulem, ale bude mu říkat „Jitrnice“. Prošlo by takové označení dnes, kdy se debatuje o ochraně prezidenta před slovními vulgaritami, za které by mohl hrozit až rok vězení? „Taková to bývala dřív čurina ... ‚zmrd a čurák‘ ve slovenské televizi tedy nově rok, to mi tehdy manželka dala co proto, už bych to neudělal.... ale tohle by snad ještě prošlo i v nových pořádcích... zlatý časy... pamatuješ Nikolka Kudrnáčová jak jsme to posílali?“ napsal na sociální síti Facebook při vzpomínce na své starší vystoupení ve slovenských médiích. ,„Nám vládne takovej čůrák, že se za něj stydím před svýma dětma. Každej rok vyvěšuju tibetskou vlajku a vysvětluju dětem, proč tu tibetskou vlajku vyvěšujeme. A ten zmrd jede a uzná celistvost Číny. Já se tak strašně stydím za svého prezidenta, za to co vypráví venku,“ nešetřil tehdy Novotný českou hlavu státu a naopak vyzdvihl tu slovenskou. „Váš Kiska přijme Lavrova a řekne mu na rovinu – to je anexe cizího území, máte za to odpovědnost. Mně se to tak strašně líbilo, co řekl váš prezident," uvedl před rokem bulvární novinář, podnikatel, komunální politik za ODS a nyní úspěšný hráč pokeru. Ve své reakci na současný návrh 64 zákonodárců připomněl i svůj dopis, který vznikl 3. listopadu 2014. Jeho adresátem byl hradní kancléř Vratislav Mynář. Tento dopis přiložil coby fotografii. Novotný v psaní Hradu oznamoval, že vzhledem k excesům hlavy státu už napříště nehodlá označovat prezidenta jménem Miloš Zeman, ale bude mu říkat Miloš „Jitrnice“, poněvadž se to lépe hodí k tomu, jak se hlava státu vyjadřuje. Aby naznačil, jak to bude vypadat v praxi, přidal před více než dvěma roky i nějaký ten příklad. „Akce v Jízdárně Hradu probíhala dobře až do chvíle, kdy se poblinkal prezident Jitrnice.“ Zašel tehdy i dál. „V případě mimořádné události typu smrti Miloše Jitrnice zvolíme přece jen přesnější formulaci typu prezident republiky Miloš ‚Jitrnice‘ Zeman atd.“ nastiňoval Novotný. Prošlo by mu něco takového ve světle připravovaného zákona z pera komunistického poslance Zdeňka Ondráčka, pod který se podepsalo na 60 zákonodárců z KSČM, ČSSD, Úsvitu a hnutí ANO? Nebo by si prožil 365 dní za mřížemi, jak to coby krajní variantu navrhují poslanci?

Generál NATO vyprávěl divákům ČT, jak jsme v informační válce Bezpečnost na prvním místě. Téměř všechny parlamentní strany měly tohle téma ve svých volebních programech. Co je ale pro bezpečnost země nejdůležitější, jakou roli v ní hraje armáda a co nás ohrožuje nejvíce, nejen o tom hovořila v pořadu Interview na ČT Světlana Witowská se zástupcem velitele nadnárodní divize NATO v Polsku Karlem Řehkou. Co dělá armáda v době míru, když se říká – chceme-li mír, připravujme se na válku a „hrajme si na ni“? „Tak hrát si na válku se dá mnoho způsoby. Jsou hlavní dva druhy, a to výcviková, že někoho přímo připravujete, jak válčit. Nebo je analytická, to znamená, že na té hře prověřujete nějaké konkrétní plány. Hry hrajeme kdekoli, venku, v lese, i strategické na počítačích,“ upřesnil Řehka. Každá hra se hraje na různých stupních a důležité je to, jaký má cíl, od toho se pak odvíjí, kdo jí v Armádě ČR hraje. „Máme hry pro řadové vojáky, pro velitele různých útvarů, ale může být i pro náčelníka generálního štábu a velení armády,“ dodal Karel Řehka. Podle jeho slov, měli bychom být připraveni na eventualitu, že dřív nebo později nějaký skutečný konflikt přijde. „Každý to vidí jinak, ale válka je přirozená součást společnosti. Už se několikrát objevovala v různých cyklech, tedy nejen toto vypovídá o tom, že přijde,“ sdělil a dodal, že dokud zde stále budou lidé s různými mocenskými zájmy, konflikty a tak dále, tak tato hrozba nikdy nezmizí. Pro vedení války je podle názoru Karla Řehky armáda v jistých fázích nejdůležitější jako vojenský nástroj, ale jsou i politické, informační, ekonomické a další. „Válka je otázka celé společnosti a největší omyl, ke kterému dochází je ten, že lidé si myslí, že si zaplatí profesionální armádu a mají splněno, ale tak to není,“ uzavřel Řehka. Podle průzkumů věří dezinformačním webům více než tradičním médiím přes čtvrtina Čechů; to Řehka vysvětluje tím, že lidé nejsou dostatečně vedení ke kritickému myšlení. „Je to dané i dobou. Média je těmito informacemi zahlcují ze všech stran a je to tak velké, že se v tom těžko běžný člověk zorientuje,“ uzavřel s tím, že pokud s v lidech nezačne kritické myšlení pěstovat, tak budou vůči těmto informacím stále více zranitelnější.

Snad si to přečte i Dan... Mluvili jsme velmi otevřeně s bývalým spolužákem Daniela Hermana a ten mu poslal tento velmi, velmi osobní vzkaz... ROZHOVOR Katolický kněz Jan Evermod Sládek studoval v kněžském semináři se současným ministrem kultury Danielem Hermanem. Otec Sládek se vyjádřil k Halíkově kritice kardinála Duky, kauze Brady a dalajláma, sdělil pár vzpomínek na Daniela Hermana a nynějšímu ministrovi poslal velmi osobní vzkaz. Co říkáte tomu, jak Tomáš Halík napadl kardinála Duku kvůli tomu, že šel na Hrad a převzal tam od prezidenta Zemana vyznamenání? „Při předávání medaile za podporu Miloše Zemana Milošem Zemanem Dominiku Dukovi jsem si vzpomněl na slova, jimiž jeden papež komentoval úmrtí kardinála Richelieua: Jestliže existuje Bůh, bude mu asi muset pan kardinál hodně vysvětlovat; pokud neexistuje, dělal to. výborně,“ napsal Halík Právu na dotaz, co říká na udělení Řádu bílého lva Dukovi. „Myslím, že kardinál Beran i kardinál Tomášek, který se dovedl na konci života statečně postavit nemravné moci, se obracejí v hrobě. Jsem velmi vděčný těm představitelům církve, kteří dali neúčastí na hradních oslavách statečně a jasně najevo, co si myslí o Miloši Zemanovi,“ uvedl Halík a podotkl: „Já bych se styděl převzít od něj vyznamenání. Kardinál Duka však už zřejmě nasedl do vlaku, z něhož už nebude mít odvahu a sílu vystoupit. Je mi to líto.“ Mons. Halík vyslovuje lítost nad skutkem pana kardinála Duky. To je sic pěkné a ušlechtilé, nebo to alespoň má tak vypadat, ale dovolte mi otázku. Nepřipomíná vám to, pane redaktore, kyselé hrozny z Ezopových bajek? Já osobně mám z toho radost. Možná jsem příliš velký optimista, ale spatřuji v tom signál, že pan prezident přes všechnu svou často proklamovanou odměřenost vůči církvi přeci jen spatřuje určitou její spjatost s našimi dějinami a kulturou. A jestliže je ochoten předat vyznamenání primasovi české katolické církve, naznačuje tím, že se s církví počítá a že i když je vůči ní osobně vyhraněn, je přesto nějakým způsobem ochoten uznat její užitečnost a význam pro některé obyvatele státu, ve kterém je prezidentem. Jako katolický kněz mám z ocenění někoho, kdo představuje a reprezentuje duchovní směr, do kterého patřím i já, upřímnou radost. Pater Halík se již v médiích vůči Mons. Dukovi vymezil několikrát a pan kardinál to přešel vždy elegantním mlčením, i když má páky na to Halíka usměrnit – je přeci jeho nadřízeným. Co tím sleduje, se můžeme jen dohadovat, ale já osobně se domnívám, že mu dopřává čas k tomu, aby se vzpamatoval. Jak s tímto časem pater Halík naloží, už je jen jeho problém. Ale – opět můj osobní názor – Halík asi tuto příležitost nevidí, nebo zatím si jí nevšiml. I když jinak je to pán velice všímavý a, jak ve svém komentáři i uvádí, je schopen takových ušlechtilých citů, jako je lítost a stud. I když stud podmiňuje navržením patera Halíka na prezidentské vyznamenání, takže se asi stydět nebude muset alespoň do té doby, dokud bude Miloš Zeman prezidentem ČR. Ale naznačovat jakousi podobnost mezi kardinály Dukou a Richelieuem nepovažuji za známku velkolepých citů, ale za drzost. Neboť, kdyby byl Mons. Duka podoben onomu kardinálovi z Francie, Halíkovi by bylo tuze ouvej. A co říkáte aféře Brady a jak se v ní angažuje Daniel Herman? Aféra Brady je, alespoň tak to vidím já, příležitost pro mnohé namasírovat si vlastní ego a připadá mi to jako kost, kterou hodíme smečce psů, abychom se bavili, jak se o ni rvou. Možná by bylo zajímavé zjistit si, co se dělo během té vydařené taškařice, které se média věnovala na 110 procent, v informačním stínu. To bych viděl jako zajímavý domácí úkol pro nějakého schopného novináře. Přece byste, pane redaktore, nechtěl, abychom si to hledali sami? I když často musíme, protože žurnalisté musí neustále přepočítávat medaile, čestná občanství, klíče od bran a já nevím, co ještě kdo a proč dal strýcovi nestrýcovi pana ministra. Mám dva spolužáky, o kterých lze říci, že se „profesionálně namočili“ do politiky. Jeden z gymnázia, Jiří Papež, který byl, tuším tři volební období, poslancem a chvíli i stínovým ministrem zemědělství. Možná si kdejaký čtenář řekne, „toho neznám“, což může znamenat, že nic zajímavého nevykonal. Ale vzhledem k tomu, že média se většinou zajímají o senzace a skandály, to znamená, že nevyrobil žádnou ostudu. Zatímco onen druhý spolužák, z kněžského semináře, současný ministr kultury, na nás kouká ze všech médií a myslím, že ještě dlouho bude. A jakou máte na Daniela Hermana osobní vzpomínku? Těch osobních vzpomínek je spousta, a nečekejte žádnou senzaci, všechny jsou totiž dobré. Ta první je z vlaku z Českých Budějovic do Litoměřic, když jsme jeli společně na přijímačky. Cesta, neskutečně dlouhá, uběhla poměrně rychle. I když jsme se viděli prvně, věděli jsme o sobě díky kněžím, kteří znali nás oba, a celou jsme ji proklábosili. O sobě, o společných známých, o politice, o náboženských poměrech, vyměnili jsme si poznatky z pohovorů s estébáky a církevními tajemníky – což bylo vlastně to samé... Byl to sympaťák a takovým byl pro mě po celou dobu prvních dvou let studia. Byli jsme jediní dva studenti v ročníku za českobudějovickou diecézi, kteří byli přijati ke studiu v roce 1984. V roce 1986 jsem musel na vojnu, Dan ne, měl modrou knížku. Ale věděl jsem, že i když se možná celé dva roky neuvidíme, tak to vadit nebude. Měl totiž jeden krásný zvyk. Denně se modlil loretánské litanie za bohoslovce na vojně, aby se nenechali ukecat, aby nepřišli o kněžské povolání, prostě, aby se ve zdraví vrátili z vojny a mohli dokončit svá studia a stát se kněžími. Byl to prostě člověk, kterého jsem měl a pořád mám rád a považoval jsem ho za přirozenou autoritu a vzor, protože dělal všechno lépe než já. Líp se učil, víc se modlil, prostě perfektní bohoslovec. Pro mne, tak trochu průseráře, nedostižný vzor. Takže asi pochopíte, že když jsem poprvé slyšel jeho zdůvodnění, které opakoval v šoufl šou Jana Krause (nebudu citovat, protože si to může každý dohledat sám), proč se rozloučil s kněžstvím, spadla mi čelist hodně nízko. A první otázka, která mi prolétla mozkovnou – „To si snad dělá srandu?!“ – mi v kebuli rotuje od té chvíle stále. A otázek je čím dál tím více. Daly by se však shrnout do dvou: Zaprvé, myslel to tehdy vážně (jako adept na kněžství), nebo to na nás, spolužáky, hrál? Zadruhé, myslí to nyní vážně (jako ministr), nebo to na nás, občany, hraje? Odpověď jsem, přiznám se, ještě nenašel, ale k závěru jsem došel: upřímný asi tento pán zrovna nebude. Daniel Herman na Staroměstském náměstí řekl, že pozval dalajlámu do barokní kaple v Nosticově paláci a „tam jsem ho poprosil o požehnání pro naši zemi a pro náš národ a věřím, že tím momentem on tady otevřel jakési průduchy ducha a duch zavanul“. Řekl, že je hrdý, že dalajlámu přivítal a že se tím přihlásil k odkazu Václava Havla. Je to, co říkal slučitelné s katolictvím? V interních kruzích se často vtipkuje... asi jako ve všech oborech. Ale on to není vlastně ani vtip, ona je to skutečnost ověřená zkušeností: Zřekneš se Boha, zříkáš se i rozumu. Kdyby zůstal katolickým knězem, nemusel by se dělat zajímavým tajtrlíkováním s dalajlámou (přezdívaným u některých katolíků Davaj lamu, Hatláma, Dalamánek a podobně), neboť Ježíš Kristus je daleko zajímavější než nějaký marxistický skín z východu. A přiznejme si to, i nám, Evropanům, mentálně bližší. Jestliže tedy Dadouš, tak jsme mu říkali v semináři, platně vysvěcený katolický kněz, považuje za nutné žádat o požehnání orientálce vyznávajícího hodnoty Karla Marxe o otvírání průduchů napadá mě: Ema má mísu, Dadouš má místo... a je mimo mísu. Co se týče duchů, tak máme Ducha svatého, třetí božskou osobu, pak duchy dobré (anděly) a pak duchy zlé (z pohádek známé jako čerty). Komu byly otevřeny dalajlámou průduchy, nechť si laskavý čtenář odpoví sám. A co si myslíte o dalajlámovi? Profesor Piťha připomněl, že se dalajláma „v pražské přednášce ztotožnil s marxismem v podobě Komunistického manifestu. Slyšel jsem několik jeho přednášek v rozmezí třiceti let. Nikdy mě nepřesvědčil o své duchovní opravdovosti.“ Co potom říkáte tomu, že osobnosti, které se hlásí k pravici či ke katolictví, jako pan Kalousek, Gazdík, Herman, Halík a spol. se současně hlásí k dalajlámovi, který propaguje marxismus? Pokud mají někteří takzvaní křesťanští politici a veličiny potřebu se k němu hlásit a s ním se fotit, pak to považuji za jejich vlastní vyznání: „Prožíváme krizi křesťanské víry.“ Možná je to jejich volání o pomoc, tak bych to alespoň rád jako katolík viděl. A tak se za ně i modlím. Ale cosi mi říká, možná něco z průduchu, že už si svého koníka, na kterém chtějí dorajtovat k šťastným zítřkům, vybrali... Nebe jim buď milostivo! Ale možná je to všechno jinak, možná jen chtějí trumfnout pana prezidenta Zemana a dostat se východněji, než je ruská metropole. Protože možná jen o to jde, ukázat všem, že jsou lepší než Miloš – pan prezident ráčí prominout. Otče, mám pocit, že tento rozhovor byl pro vás dosti osobní. A když jsme tolik osobní, neměl byste osobní vzkaz pro pana ministra? No, měl bych, ale nevím, jestli bych si ho mohl dovolit na stránkách Parlamentních listů. A nevím, jestli se dostane pod nos Danovi, tedy panu ministru kultury Danielu Hermanovi. Zkuste to. Tak dobrá, jak chcete. A doufám, že si to přečte i Dan. Myslím, že by mohl... Dane, prosím tě, přestaň blbnout s politikou. Vzpomeň si, jak jsi toužil být knězem. Vzpomeň na všechny, kteří tě podporovali, kteří se za tebe modlili, kteří ti ze srdce přáli v den tvého kněžského svěcení. Vzpomeň si na chvíle u oltáře, kdy jsi měl moc větší než má jakýkoli ministr, prezident, nebo i král. Moc ze svátosti, kterou jsi vyměnil za jedno volební období, kdy musíš dělat kašpárka, který visí na politických nitkách. Držíval jsi v rukách Spasitele, Božího syna, a rozdávals ho; nyní držíš průkazku ministra a rozdáváš dotace. Vybral sis Boha, kterému jsi chtěl sloužit, a vyměnils ho za světskou kariéru. Stálo ti to za to? Přeji ti, abys byl šťastný, i když ty sám, alespoň doufám, víš, že štěstí najdeš v tom, cos tak lehce opustil. Takže ti přeji odvahu k návratu k pravdě a lásce, kterou je pro nás křesťany Ježíš Kristus, kterému ses v den svého kněžského svěcení zavázal sloužit, a po několika letech jsi ho s lehkostí opustil a vydal ses za bludičkou světské slávy. Zkrátka, pochlap se, přestaň blbnout a vrať se.

Čunek poslal nezaměstnané do práce Až na stovku má vzrůst počet pracovníků, kteří ve žlutých vestách s nápisem „veřejně prospěšné práce“ provádějí ve Vsetíně úklid veřejných prostranství. Informoval o tom web tamní radnice s tím, že město tak znovu využije státem podporovaný program na zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných. V současné době pracuje pro město Vsetín prostřednictvím příspěvkové organizace Technické služby šestnáct osob ještě z loňského programu. Prvních třicet lidí nastoupí už v dubnu a další pak během května, slibuje web vsetínské radnice. Celý text je ZDE „Naším cílem je přitáhnout k práci lidi, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní a zvykli si jen na vysedávání na lavičkách a na pobírání sociálních dávek. No a samozřejmě chceme pracovním návykům naučit i jejich dnes již dospělé děti, které si po vzoru svých rodičů také zvykly nepracovat a žít jen ze sociálního systému,“ citoval web slova vsetínského starosty Jiřího Čunka (KDU-ČSL). Hlavní pracovní náplní lidí zaměstnaných prostřednictvím veřejně prospěšných prací je zlepšení prostředí, vzhledu a čistoty ve Vsetíně. Starat by se tak měli zejména o čištění chodníků, úklid autobusových zastávek, pletí veřejné zeleně, úklid černých skládek, čištění odvodňovacích žlabů, podchodů a dětských hřišť, úklid v okolí odpadových nádob na sídlištích nebo úklid břehu řeky Bečvy a přilehlých potoků. V loňském roce pracovalo celkem v rámci VPP ve Vsetíně 49 osob. Stát hradí společnostem, které zaměstnávají pracovníky na VPP prostřednictvím úřadu práce, mzdové náklady, včetně povinných odvodů až do výše 14 tisíc korun.

Chceme do Velké Británie legálně. Ne skákat na vlaky a kamiony! Mluvili jsme v Calais s Mohamedem z Afghánistánu a zde je jeho drsný příběh PŘÍBĚH Velké naděje vyvolalo, když do Afghánistánu přišly jednotky z USA a evropských zemí. Pak očekávání pomalu opadla. Utratila se spousta peněz, žádná změna a situace v zemi se ještě zhoršila. Tehdy, v roce 2015, opustil Mohamed Nebi domov a přes jedenáct zemí dorazil do francouzského Calais. V tamním uprchlickém táboře "džungle", jehož část demoliční čety nyní bourají, žije skoro půl roku. Všechny lidi dobré vůle žádá, aby tlačili na politické představitele v Evropě, aby bylo uprchlíkům povoleno přejít do šlechetné a dobrotivé Velké Británie. "Tlumočil jsem pro mezinárodní vojska. Dostával jsem spoustu výhružných dopisů, protože na to přišli lidé z Tálibánu napojení na různé teroristické organizace. Stáhnul jsem se a pak pracoval pouze v byznysu. Výhrůžky pokračovaly, na ulici mě napadli. Rozhodl jsem se pro emigraci," vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Afghánec Mohamed Nebi. Setkali jsme se v kavárně Kábul, rozsáhlé chatrči, která se všemi ostatními v jižní části "džungle" podléhá demolici. Džungle a Mohamed Z Calais přicházejí stále čerstvé zprávy o pokračujícím bourání jižní části provizorního uprchlického tábora, kterému zde přezdívají "džungle". Začalo se v pondělí odpoledne za dohledu desítek policistů a v dalších dnech demolice pokračovala. S tím souvisí i různé střety, zapálené chatrče a násilné vyhánění uprchlíků. Situace je dost nepřehledná. Někteří uprchlíci se odmítají přestěhovat do kontejnerových domů, aby neztratili možnost azylu v zemi vyvolené, tedy v Anglii, kam všichni míří. Zhruba třicetiletý Afghánec Mohamed Nebi zde žije v naději, že se dostane do Velké Británie, skoro půl roku. Jméno prozradil, ale vyfotografovat se odmítl. (Fotografie připojená k článku je tedy pouze ilustrační-pozn.red.) Je slušně oblečen, stále něco ťuká do mobilu, narozdíl od většiny uprchlíků umí velmi dobře anglicky. Jazyk se naučil jako malý ve škole a v rodném Afghánistánu pak tlumočil vojákům Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil (ISAF). Nicméně ne tak dlouho, aby mu z toho plynul nárok na azyl v některé z demokratických zemí NATO. "Přišel jsem sem, protože podle Ženevských konvencí mohou uprchlíci najít politický azyl v zemi, kde chtějí žít. Chci do Anglie, protože Britové jsou mnohem šlechetnější a dobrotivější, než Francouzi. To je už vidět tady v 'džungli'. Nejvíc dobrovolníků je zde z Británie, která je nejlepší multikulturní zemí v Evropě. Je tam také rasismus a nenávist, ale mnohem méně, než na kontinentu. Umím anglicky, což je obrovská výhoda, abych tam mohl spokojeně žít," vysvětluje s tím, že měl na zdejším Jungala Radio i vlastní pořad zvaný Naděje. Jeho strastiplná cesta Narodil se v afghánském městě Džalálábád, v provincii Nangarhár. Rodina kvůli neutěšeným poměrům v zemi uprchla do sousedního Pákistánu, když mu byly dva roky. Tam se ve škole, kde se učilo podle oxfordského systému, naučil anglicky. Roku 2001 se s velkým očekáváním vrátil domů. "Chtěl jsem být součástí změn, které se tam odehrávaly, a taky mě to táhlo domů," říká. Tlumočil pro mezinárodní organizace, vojenské jednotky a soukromé firmy ze Západu. Kvůli tomu se dostal do hledáčku teroristických organizací a bylo mu prý denně vyhrožováno. "V Afghánistánu je pořád válka, ať si média říkají, co chtějí. Žádný Afghánec neutíká z domova jen tak z plezíru. Navíc to není naše válka. Jde sice o válku s teroristy, ale taky o ekonomickou válku o zdroje. V Sýrii, Iráku i Afghánistánu je to stejné. Snažil jsem se udělat pro zlepšení situace v mé domovině, co jsem mohl. Nicméně šlo o samé sliby. Mezinárodní vojska neudělala nic důležitého, žádná zásadní změna. Jde jen o obrovské plýtvání penězi i materiálem. Když jsem si uvědomil, že se nic nezlepší, naopak bude vše horší a horší, vydal jsem se na cestu," hovoří pro ParlamentníListy.cz o svém smýšlení, které v roce 2015 vyústilo v emigraci. Až do Francie prošel jedenácti zeměmi. Írán, Turecko, Řecko... Všude v uprchlických táborech podmínky hrozné, do Evropské unie, tedy Řecka, plul na lodi sedm hodin. "Bylo to strašné. Namačkaní jako sardinky v podpalubí po kolena ve vodě. Nakonec jsem se dostal do Francie, ale lidé jsou tady dost odtažití, rasističtí. Nás uprchlíky nenávidí. Řidiči autobusů mi schválně nezastavovali, lidé si ode mě v autobusu odsedávali. Přitom nesmrdím a jsem slušně oblečen. A i kdyby ne, jsem přece lidská bytost," podotýká. Sny a touhy uprchlíka "Vždy jsem slyšel o demokracii a lidských právech v Evropě. Tak jsem si řekl, že je lepší jít do Evropy a pokračovat v životě tady. Když jsem sem přišel a viděl situaci v džungli, nevěřil jsem vlastním očím. Ptal jsem se sám sebe, kde jsou ty demokratické poměry, ta ochrana lidských práv? To je demokracie jen pro Evropany a ne pro Asiaty či Afričany? Slyšel jsem o velkorysosti, šlechetnosti a dobrotě Britů. Proto jsem došel až do Calais, abych se dostal do Anglie, ale už jsem tady půl roku a nic. Jsme vyčerpaný, zklamaný a vlastně nevím, co mám dělat dál," doplňuje. Až demoliční čety zcela zlikvidují část "džungle", kde bydlí, neví, kam se vrtne. Nechce se ve Francii registrovat, nechce zde totiž zůstat. Sám nicméně přiznává, že jsou v "džungli" i ekonomičtí uprchlíci. "Nicméně přijít na to, kdo je politický, a kdo ekonomický běženec, potřebuje delší proces. My nechceme jít do Británie ilegálně, tajně naskočit do vlaku, náklaďáku či kamionu, ale nemáme žádnou jinou možnost. Chceme se tam dostat legálně, ale nikdo nás v tom nepodpoří. Všichni před problémem zavírají oči, nikoho to nezajímá, vlády to nechávají vyhnít. No, a zatím umírají noví a noví lidé. Jeden z mých blízkých přátel, bydleli jsme zde v jednom stanu, najednou zmizel. Pak jsme zjistili, že je mrtvý. Byl to snad nejhorší den mého života. Chtěl do Británie za sestrou, ale jeho chybou bylo, že se narodil jako Afghánec," mluví zakrytě, po tváři mu teče slza. "Proboha, všichni jsme lidské bytosti," naopak skoro křičí Mohamed Nebi a apeluje za všechny běžence v calaiské "džungli" na lidskou solidaritu: "Potřebujeme změnu politického ovzduší. Je třeba, aby nám v tom pomohli všichni lidé. Od aktivistů přes mezinárodní a neziskové organizace až po všechny lidi dobré vůle, kteří mají srdce na správném místě. Žijeme sice jako bezdomovci, ale už tak žít nechceme. Chceme žít a pracovat ve Velké Británii!"

Pevný svěrač, ručník na pleš a nepřehnat to s prášky. Exčlen ČSSD sepsal dopis Bohuslavu Sobotkovi ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA Bezpečnostní analytik Martin Koller, dobře známý čtenářům ParlamentníchListů.cz, je zároveň bývalým členem české sociální demokracie. S významnou rodinnou historií sociálního boje. Proto se cítí kompetentní napsat otevřený dopis Bohuslavu Sobotkovi, který od roku 2011 do letoška stranu řídil, a lidem kolem něj. V situaci, kdy někdejší lídr české levice klesl na volební zisk 7 procent se dle očekávání jedná o velmi kritické psaní. Můj děda byl sociální demokrat v době Rakouska-Uherska a farář na něj posílal pomlouvačné dopisy. Otec byl sociální demokrat v meziválečné ČSR, v době protektorátu si užíval kulturu nacistického pohostinství a v roce 1948 odmítl vstoupit po takzvaném slučovacím sjezdu do KSČ. Já jsem jako nestraník spolupracoval s prvními polistopadovými zakladateli ČSSD a následně dělal poradce v oboru vojenství Stanislavu Grossovi, protože mne osobně o to požádal tehdejší předseda Miloš Zeman. Když se Gross stal ministrem vnitra a začal se stýkat s podivnými lidmi, rozhodl jsem se Standu opustit. Dlouhá léta jsem měl nechuť k členství v jakékoli partaji. Tuto nechuť, především ve vztahu k ČSSD, posílil sprostý podraz části vedení ČSSD proti vlastnímu předsedovi Miloši Zemanovi v prezidentských volbách. Jistě si na něj dobře pamatuješ. Někdo za tu špinavost dostal koryto v Bruselu, jiný v parlamentu, možná i něco jiného. Až koncem předsednictví Jiřího Paroubka, který byl poslední osobností a bojovníkem v ČSSD, i když menší než Miloš Zeman, mne jeden známý doslova ukecal ke vstupu do ČSSD s tím, že tam vlastně patřím, vždyť jsem se pro ně opakovaně angažoval. Pro Grosse jsem připravoval informaci z hlediska vstupu do NATO a k přezbrojení letectva, protože byl rovněž předsedou branně-bezpečnostního výboru sněmovny. ČSSD jako rodinná firma, dávno před Babišem V základní organizaci na Praze 4 byli různí lidé, ale řada opravdu dobrých, slušných, pracovitých a přesvědčených, že pracují pro lepší život této země. Čím jsem dohlédl výše, tím byla situace horší. Situace se stále zhoršovala a již někdy v roce 2015 jsem pomalu přestal chodit na schůze, protože mi připomínaly schůze Socialistického svazu mládeže před listopadem 1989. Prázdné žvanění, podlézání vedoucímu panstvu, stále otrávenější kritika ze strany řadových členů, která nikoho z panstva nezajímala, dobrovolná účast v davu či na průvodech, kde vystupovali velikáni partaje. Chyběly jen hodnotné závazky a subotnik a samozřejmě jednou za čas volby plné stupidního politikaření na téma, kdo získá placené koryto či koryta nebo půjde na partajní sněm s možností lézt do zadku panstvu. Mimoto se rozdělovala další koryta v různých úřadech a firmách na ně navázaných podle toho, jak dopadaly volby. Vím, že u ostatních partají je to podobné, ale ČSSD byla historicky vždy strana občanské většiny, strana sociální a strana antiklerikální. U takové KDU-ČSL Hermana či Halíka a jejich klonů bych už z historického hlediska pozitivní vztah k občanské většině ani nečekal. Koryta byla v ČSSD samozřejmě vyhrazena pouze pro partajní nomenklaturu, kterou tvořili staří kamarádi, mnohdy předlistopadoví svazáci a straníci, dále členové jejich rodin a příbuzenstva. Na odborné schopnosti se moc nehledělo podle hesla „blbý, ale náš“. Vedení ČSSD je toho ilustrativním dokladem. K něčemu takovému se před listopadem 1989 propracovala KSČ a nedávno rovněž ODS. Hlavně nebýt moc revoluční, příliš nepodporovat bahno, pardon, občany a voliče, a hlavně vše podle Bruselu a Berlína. Smrádeček a teploučko. Pohrdání členskou základnou se letos samozřejmě projevilo, a to zaslouženě, především u takzvaných levicových stran utápějících se v politické korektnosti a více či méně otevřeném podlézání Bruselu. Názory odborníků většinou nikoho z vedení ČSSD nezajímaly, přestože od některých řadových členů by se mohla nomenklatura mnohé přiučit, ať se jednalo o ekonomii, hospodářství, ekologii, sociální otázky, školství, rozvoj průmyslu a další problematiku. Jakékoli pozitivní návrhy směřující ke změnám a získání stále klesajícího počtu voličů se odmítaly nebo se na ně neodpovídalo. Jenže mlčení v tomto případě neznamenalo souhlas. Před volbami se hlavně natiskly tuny papíru mnohdy stupidního obsahu, protože z toho pravděpodobně ještě někdo získal slušnou provizi. A kategoricky se žádala účast na veřejných vystoupeních stranických duševních titánů. Ilustrativní ukázkou situace v ČSSD je osud jednoho tehdejšího kolegy. Počátkem devadesátých let pomáhal znovu vybudovat ČSSD, chodil po hospodách a mluvil s lidmi. Byl a pravděpodobně dodnes je věrným a pracovitým členem. Nikdy se nehnal po funkcích. Když přišel o práci, partaj se na něj vykašlala, takže nakonec musel prodat byt v Praze a odstěhovat se na chatu kamsi do lesa, kde neměl ani internet. Takový přítel Hašek měl v té době 28 placených funkcí za 3,5 milionu korun měsíčně, možná je má dodnes, a k tomu hodnost plukovníka hasičů. A možná toho pro ČSSD neudělal ani tolik co můj kamarád. Zato takových Hašků je ve vedení ČSSD víc. Především mladé kádry, které nikdy nepracovaly a připomínají Bendu z ODS, podívej se do zrcadla, mladý sociální demokrate Sobotko. Jen se mnozí z nich raději tak hlasitě neozývají. Zažil jsem i výjimky, ale nemohu se zbavit dojmu, že jich je menšina. Sedmého ledna 2016 jsem z ČSSD vystoupil. O dva měsíce později jsem byl vyloučen. Už to je ilustrativní ukázka poměrů ve Tvé partaji. Dobrý voják Sobotka a jeho kumpanie Na vojenství v ČSSD vlastně žádní odborníci nebyli a dodnes ani nejsou. Nechtěl jsem věřit vlastním uším, když jsem zjistil, že v ČSSD se ještě po roce 2000 v branném výboru vážně zabývali otázkami bitevních lodí, které odešly pod tlakem letectva do historie již za druhé světové války. Z hlediska strategie a bezpečnosti se nikdy nešlo přes to, co povídalo evropské panstvo v Bruselu a Berlíně. Vydatně se kývalo a oslavovala se ta velká moudra, která nás dovedla tam, kde jsme. Co dodat, jestliže vojenským expertem je v ČSSD přítel Hamáček, který dělá čest svému příjmení a na vojně nikdy nebyl ani jako voják základní služby. Samý internetový stratég papouškující cizí názory (jako všemožní vojenští a bezpečnostní analytici v současné ČT24), ale nikdo si nevšiml, že s armádou to jde od deseti k pěti a sloužila dlouhodobě především jako dojná kráva díky rozprodejům majetku. Jediný, kdo v oblasti vojenství něčemu rozuměl, byl v ČSSD Miloš Titz. Kdybychom se měli pozdržet v oblasti vojenství, museli bychom vedení ČSSD připodobnit k osobnostem z knihy Osudy dobrého vojáka Švejka, případně zavítat ke Švandrlíkovým Černým baronům. Ty mi bohužel připomínáš, ber to jako přátelskou konstruktivní kritiku, nikoli politického vůdce, ale kadeta Bieglera, a to jak svojí neschopností a aktivní vyplašeností, tak ostudnou podlézavostí Merkelové a její partě (opravdu bych Tě rád viděl na vojně u bigošů). Řečný ministr zahraničí, bývalý tajemník předlistopadové ČS strany socialistické (moc se nechlubí, jak hlasovával pro vedoucí úlohu KSČ), mi notně připomíná halasného a žvanivého poručíka Duba, který všude byl, všechno viděl, všechno ví nejlíp a vždy vykládá, co se od něj kde čeká (a po vzoru soudruha Fučíka je sexuálně orientován na pravicové dcérky, aspoň že ne na synky, i když ty výzvy za křoví jsou podezřelé). Přítel bruselského panstva Špidla, nadšený pracant stachanovského typu, bohužel bez odpovídajících výsledků, mi silně připomíná Dubova sluhu Kunerta (nemohu se zbavit dojmu, že pokud by mu z Berlína nařídili nacpat se vlastním trusem, s radostí to udělá, a ještě bude volat s přitroublým úsměvem o nášup, aby ne za ty peníze z Bruselu). Ministr vnitra mi připomíná strážmistra Flanderku z Putimi, který sice neměl stánek se zeleninou v Plzni, ale verboval různé Pepky Vyskoče k boji s ruskou propagandou a špionáží a podlézal panstvu ve Vídni (dnes se vyplatí podlézat panstvu v Berlíně umožněním řádění německé policie na našem území jako za protektorátu). Stejně zbytečný jako obojetný bývalý ministr pro lidská práva Dienstbier (který dočasně zalezl, aby nedostal ČSSD pod 5 %) mi připomíná feldkuráta Katze, stejně jako jeho následník Chvojka (ten spíše pouhého ministranta), který vykládal, že zastaví podporu multikulturních neziskovek, a potajmu nic neudělal (která z nich to teď bude živit za naše či americké peníze, což platí pro oba). Z velkých osobností ČSSD je třeba připomenout ještě přítelkyni Buzkovou, nevalnou ministryni školství, která kromě agresivní hádavosti na úrovni trhovkyně vynikala pouze fyzickými přednostmi, podporou rozkladu školství a drog. V současnosti se ji zase některé socialistické kádry, hledající zoufale viditelnější figury, snaží vytáhnout ze zaslouženého zapomnění (zde je přirovnání spíše z hlediska Švandrlíkových Černých baronů raději bez upřesnění). Trochu k pobavení je socialistická feministka Marksová, která by vydala i za fabrikantku Engelsovou, jestliže se předvádí v médiích na fotkách zhruba o třicet let mladší, což mne u takové bojovnice za práva žen založená na asexualitě doslova šokuje (z pracovního hlediska nešokovala ničím podstatným). Na závěr nelze zapomenout na Tvého méně známého hlavního poradce Pokorného, který ovládal vedení ČSSD jako smečku varietních mopslíků, což dokazuje jejich úroveň. Ještě jsem si vzpomenul na bývalého přítele Teličku, s nímž jste si podobni jak vejce vejci, možná nejen vizuálně. Ale možná se mýlím, takže se jako řadové voličské bahno za vše poníženě omlouvám, neboť všichni jmenovaní jen neúmyslně dělají zdánlivý negativní a komický dojem a jsou to vrcholně poctiví a nezištní bojovníci za práva a blahobyt občanské většiny, českého státu a národa. Příkladem je Tvůj kamarád Euro Prouza, který se společně s Tebou radoval nad programy PESCO a Vojenský Schengen. Měli byste pomalu vyrazit na ruskou hranici, když jste tak chtiví bojovat. Rozhodnutí nechávám na čtenářích. Ostuda na ostudu Ubohý volební výsledek jak Tebe, tak Tvojí party a celé nomenklatury mluví za vše. Zodpovědní politici by už dávno zmizeli ze scény. To však v ČSSD nelze po dobrém očekávat, takže kdekdo se bude držet partajní funkce jako příslovečný trus košile. Ještě jako člen ČSSD jsem na schůzích opakoval, že byste se měli učit od Kalouska, a sklízel jsem nadávky. Tím jsem samozřejmě nemyslel lézt mu, přesněji KDU/TOP, do zadku jako letos, vymýšlením protibabišovských a protizemanovských koalic doprovázených zdivočelými výrony patočkovských propagandistických mouder, placenými z našich kapes. Kalousek opět potvrdil, že patří mezi politické osobnosti a taktiky, takže mazaně odstoupil z vedení TOP 09 a může se komickým figurkám z ČSSD tak akorát smát. Nové tváře TOP 09 Feri a Bartoš (byť maskovaný jako Pirát) mají dohromady víc hlasů, než jste se svým početným placeným partajním rodinným aparátem dokázali získat v současnosti a dokážete v bližší budoucnosti. Možná vaši nástupci. Je opravdu otázka, zda se řadová členská základna a voliči ČSSD vzchopí a budou prát trus z košil. Jinak to bude v příštích volbách pod 5 %, tedy bez koryt a přístupu k penězům či penězovodům s výjimkou státního příspěvku, pokud překročíte 3 %. K tomu všemožné dluhy získané přemírou neschopnosti a arogance, počínaje "lihovým domem" a soudy kolem něj. Jestli se letos díky protibabišovskému bloku nepodaří sestavit vládu, a může to být sakra brzy, budete mít velký problém zvaný 5 %. Andreje Babiše sice nelze podezřívat z toho, že by měl odpor k penězům, ale na rozdíl od vás není na státních tak závislý a dokáže o tom přesvědčit voliče. Proto nemusí za každou cenu odklánět, takže je z pohledu voličů v pozici čestného bojovníka proti korupci, která v této zemi řádí už příliš silně a příliš dlouho. Kromě toho jako podnikatel potřebuje stabilnější prostředí, nikoli jakousi permanentní kavárenskou či socialistickou revoluci, destabilizaci a umělou atmosféru strachu a nepřátelství vyvolávanou těmi, kteří tráví život od mládí politikařením a nikdy se neživili prací. V tom s ním souhlasí značná část obyvatel. Národ už je unaven vousatými žvanivými a politicky korektními evropskými revolucionáři, pravdoláskaři, bojovníky proti Rusku a Číně, prolhaností politiků i médií a jejich nesplněnými sliby, chudobou, multikulturalismem a ničením národa. Zatímco některé jiné strany mají stále šanci se podílet na budoucí vládě, Tvůj stupidně vedený boj proti Babišovi a Zemanovi, podporovaný vedením partaje a Patočkovým tiskem dovedl ČSSD do situace, kdy ji Andrej Babiš použije jako medvěd zajíce. Jen si do té doby nech narůst vlasy, nebo kup lepidlo a paruku. Zde si můžeme připomenout další vydatnou stupiditu Tvého vedení partaje, a to nenávistný boj proti Miloši Zemanovi. Možno říci, že se Ti podařil unikátní politický tah. Jako nesvéprávný kašpárek pana Kalouska jsi ve spolupráci se sobě podobnými duševními titány dotlačil ke spojenectví Miloše Zemana a Andreje Babiše, největší politickou a největší ekonomickou osobnost naší země. Něčemu takovému se ve sportu říká vlastňák. Není jasné, zda je to v Tvém případě výsledek ztráty soudnosti, duševního přetížení, osobního nepřátelství, upoceného strachu na základě špatného svědomí z dávného podrazáctví, nebo následek rozkazu z Berlína či Bruselu. Tam samozřejmě jako českého prezidenta nepotřebují vlasteneckou osobnost, ale loutku, nejlépe slouhu. Bez urážky, ale koho bude nejostudnější vedení ČSSD podporovat za pár měsíců, jestliže většina členské základny dá hlas Miloši Zemanovi? Nic proti panu Drahošovi, ale je to člověk mimo politiku, také žádný mladík a v praxi bude v nejlepším případě dobrý na vítání zahraničních návštěv u schůdků letadla (snad bez žhavých polibků Brežněv – Husák s padajícími protézami), reprezentativní a politicky korektní projevy v Bruselu, kladení věnců, udělování profesury kdejakému šaškovi z pražské kavárny, povyšování generálů sloužících cizím zájmům a slavnostní nástupy hradní stráže. A bude především zavázán těm, kteří mu poskytují tak silnou a nákladnou podporu v médiích i na ulici, tedy pražské kavárně posluhující cizáckým zájmům! Musíme se zeptat, co pana profesora tak účinně přesvědčilo, aby ze sebe jako předlistopadový nomenklaturní kádr a ve svém věku dělal kašpara a 17. listopadu se předváděl jako protikomunistický odbojář? Dočkáme se i Jakeše a Biľaka v rolích disidentů? Co na něj kdo ví? A co o něm kdo z nás ví? Pokouším se ho srovnat s ekonomickými úspěchy prezidenta Zemana v Rusku a Číně. Dovedu si představit německé zpravodajství. „Právě dosedlo vládní letadlo s českým prezidentem, kterého doprovází početná delegace lidsko-právních expertů a multikulturalistů z neziskových organizací pana Söröse. Přiletěli položit věnec ke zlatému pisoáru Václava Havla v muzeu barevných revolucí a multikulturalismu a podepsat s kancléřkou Merkelovou převzetí sta tisíc uprchlíků z Afriky. Nového pana prezidenta sice nezná nikdo, ale to nevadí, protože je to prezident naší východní kolonie jako kdysi Hácha.“ Možná že takový prezident Nikdo (nemusí se jednat o pana Drahoše, aktuálně hlavního protikandidáta) povolá nazpět do služby generála Picka, který sice uměl jen pořádat slavnostní nástupy, klást věnce a využívat sexuální podporu podřízené, zaplacenou funkcí ředitelky odboru po vzoru premiéra Nečase (na víc už mu možná nezbýval čas). Stejně to dotáhl na armádního generála, náčelníka Generálního štábu a ministra obrany jako živoucí doklad ubohé úrovně generality naší armády. Bylo by to skvělé evropské dueto. Špičkový politik nikdo a špičkový voják nikdo, pravděpodobně oba moralisté světového formátu. Z politického hlediska bychom neměli zapomínat ani na ostudné přehlížení historie sociální demokracie. Jedná se především o podlézání KDU-ČSL a jejím klonům. Vyvrcholení jsme viděli v době takzvaných církevních restitucí, kdy se vracel i majetek, který zabavil císař Josef II., a státní majetek, který měla církev pouze ve správě. Je vcelku logické, že nejbližším partnerem ČSSD by měla být KSČM, protože se jedná o levicové strany. Odstup byl pochopitelný počátkem devadesátých let. Nicméně KSČM má již 27 let čisté ruce na rozdíl od jiných partají včetně ČSSD. Umíněné oficiální nepřátelství ČSSD v podstatě zlikvidovalo možnost levicové koalice, která by mohla zastavit například všemožné reformy vedoucí ke snižování důchodů. Bohužel ČSSD se v rozporu s tradicemi sociální demokracie dostala do vleku KDU-ČSL, tedy strany prosazující zájmy sudeťáků a v posledním období i TOP 09. Stala se z ní regulérní pravicová strana, jejíž vedení se prakticky odtrhlo nejen od voličů, ale rovněž od vlastní členské základny. Nakonec začínáte podlézat Zeleným a Pirátům, klonům TOP 09. Dnes je vedení ČSSD plnoprávnou součástí takzvané pražské kavárny, která prosazuje multikulturalismus ve smyslu neomezené migrace Afričanů do Evropy na úkor domácího obyvatelstva, podporu šíření islámu, ničení bílé rodiny, státu a národa. Bohužel si nemůžeš udělat na hlavě dredy, ale jako by se stalo. Občané republiky jsou Ti vděčni, Bohušu. Neměli bychom zapomínat ani na Tvoje ekonomické úspěchy. Nepěkná přezdívka „Dluhoš“ sice není úplně pravdivá, protože při zprůměrovaném výpočtu růstu zadluženosti za časovou jednotku Tě předstihli pánové Janota a Tlustý, ale z absolutního hlediska jsi je spolu s panem Kalouskem hravě odsunul na třetí a čtvrté místo. Zajímavé je, že konzervativní pravičák Klaus dokázal v krizové situaci transformace celého hospodářství a rozdělení republiky devadesátých let udržet větší ekonomickou stabilitu a funkčnější sociální systém než levicový ekonom Sobotka. Sobotka hovoří k rozpočtu: O lithiové aféře, kde vydatně zapracoval proti zájmu státu a národa Tvůj ministr průmyslu a obchodu, snad ani není třeba se rozepisovat. To mají mnozí ještě v čerstvé paměti. Nicméně je dobré připomenout OKD. Tam ses nesmazatelně zapsal spolu s Tvým ministrem průmyslu a obchodu Urbanem vysoce přátelským gestem nízké ceny miliardáři Bakalovi. Tvůj kumpán Zaorálek, spravující severomoravský pašalík ČSSD, o tom určitě rovněž dobře věděl a najednou se tím stydlivě nechlubí, stejně jako předlistopadovou minulostí. Proto najednou takový zuřivý boj v médiích za práva horníků, samozřejmě nikoli proti kamarádu Bakalovi, ale pumpnutím státní kasy. V případě likvidace Škodovky, Poldi a dalších podniků s tisíci propuštěnými zaměstnanci jste tak aktivní nebyli. Proč asi, že by strach a černé svědomí? Docela mne mrzí, když slyším stále častěji známou průpovídku: „Ve dne spal a v noci krad, sociální demokrat.“ Nijak tím nenarážím na Tvoji přezdívku kufřík, protože se určitě jedná o kufřík toaletní plný pudru, deodorantů a naopak lubrikačního gelu na cesty do Německa. Stejně chápu i přezdívku bývalého ministra Mládka, která zní Kapsa. Určitě je to zapečená kapsa plněná bezmasými paštikami z Kauflandu a opatřená ženskými erotickými motivy. Přezdívka Tvého kamaráda Zaorálka, který je známý jako Tlučhuba, se mi naopak zdá docela realistická. Koneckonců veškeré přezdívky pocházejí od členské základny ČSSD. Na závěr ekonomického bloku osobních zkušeností z ČSSD musím připomenout dalšího Tvého kumpána, Milana Urbana, s nímž vám to na společné fotografii při jednání o OKD moc sluší. Za svého působení na třech ministerstvech (obrana, průmysl a obchod, zahraniční věci) jsem zažil různé ministry a potkal jsem jich hodně, ale nikdo nebyl tak arogantní jako sociální demokrat Urban, známý solárník, jemuž můžeme děkovat, kromě OKD, za drahou elektřinu. Jinak nepředvedl v úřadě nic podstatného kromě toho, že podle pozdějšího svědectví smějících se kolegyň se rád předváděl na zahraničních služebních cestách jako velký sportovec na plážích před sekretářkami a asistentkami. Typický socialista hrající si za peníze daňových poplatníků na amerického milionáře. O co více nakrucování na pláži, o to méně práce pro stát. Jen bych doplnil, že na rozdíl od urostlého prezidentského protikandidáta Topolánka se Urban předváděl v plavkách, pravděpodobně tak ze šedesátých let (fotku jsem viděl a divil se, že při svých příjmech nepoužívá něco onačejšího), takže kromě povislejšího břicha asi nebylo čím se chlubit. Jeho nejmarkantnějším orgánem byl a patrně zůstává usoplený kozácký knír, i když proti tomuto hodnocení bude asi protestovat. Nicméně jsem ho kdysi potkal na schodišti Na Františku poté, co uháněl z oběda servírovaného mu osobním kuchařem do kanceláře, patrně za nějakou socialistickou přítelkyní a jeho knír zrovna čistotou nezářil. Jen doufám, že zase nezačne vylézat jako ekonomický reformátor ČSSD v případě odchodu současného vedení. Posun různých dlouhodobě zavedených krajských kašparů do vyšších pozic, ovládaných na dálku současnými šéfy, nic nevyřeší. Komedie typu „Já bych to tedy vzal“ je urážkou členské základny. Je třeba začít od základu a s vlasteneckými lidmi, kteří nepáchnou podrazy vůči vlastním členům, korupcí a podlézáním cizím zájmům a vrátí se k historickým kořenům, tedy vlasti a národu. Žádní Bohušové, Lubomírové, Milanové, Jirkové, Petry a podobní, kteří si udělali z ČSSD rodinnou firmu. Dobrou noc a sladké sny, Bohouši, veleknězi politické korektnosti. Je to možná delší než instrukce z Bruselu a Berlína, ale určitě sis početl. Dotáhl jsi ČSSD do personální ubohosti, šedé průměrnosti a hanby. Nelze se zbavit představy, že pro některé reprezentanty ČSSD už není žádný anální otvor dost úzký a páchnoucí, aby do něj nevlezli, pokud to něco vynese. Hlavně pevný svěrač, ručník na pleš a nepřehnat to s prášky. A do té války na východě zásobu plenkových kalhotek, budou se Ti hodit, evropský hrdino. Ostatně, na nějaké bahno a jeho názory se přece můžeš…

Angličtí školáci dostali za domácí úkol sdělit svým rodičům, že konvertovali k islámu Žáci jedné ze škol v anglickém městě Sunderland dostali za úkol napsat dopis svým rodičům, proč chtějí konvertovat k islámu. Zjistilo se to poté, co pobouřený otčím jedné žákyně zveřejnil domácí úkol na své stránce na sociální síti, uvádí list The Mirror. Muž usoudil, že domácí úkol je „zcela nekorektní", a proto zakázal nevlastní dceři ho plnit a vydal se do školy, aby si promluvil s vedením. Tam mu vysvětlili, že tento úkon je součástí školního programu. „Pokud chtějí, aby děti měly více znalostí o Islámu, tak ať hovoří o tomto náboženství a o jeho dějinách," domnívá se Brit. Jak uvádí list, dívka musela úkol odevzdat 8. listopadu. „Považujeme za velmi důležité učit naše žáky o různých náboženstvích a kulturách. Zabýváme se tím v průběhu celého školního roku," vysvětlila ředitelka školy. Domácí úkol vyvolal nespokojenost velkého počtu uživatelů sociálních sítí, uvádí list. Jeden z nich například napsal: „Zajímalo by mě, zda by dokázali jít do muslimské školy a požádat děti, aby napsaly dopis rodičům o tom, jak konvertovaly ke katolicismu. Velmi o tom pochybuji.

USA se lekly ruské radiace Takovým způsobem se podle autorů článku američtí a kanadští vojáci připravují na čelení hrozbě, která je spojená především s novou ruskou zbraní, zejména s okřídlenou raketou a menším jaderným energetickým zařízením. Podle The War Zone by prováděné v Rusku testy takových zbraní mohly vést k šíření radioaktivních materiálů po velkém území. Článek zdůrazňuje znepokojenost amerických vojáků kvůli možným unikům z ruských arktických atomových ledoborců a podvodních dronů s jaderným energetickým zařízením. [quote align="center" color="#999999"] „Takže, i když myšlenka kosmického radioaktivního odpadu může sloužit jako základní scénář, v Arktidě roste počet skutečných radiologických nebezpečí. Pokud Rusové změní svůj kurz, příprava na jaderný incident se nejspíš stane více zřejmou v nebližším budoucnu," píše The War Zone.[/quote]

Le Penová možná půjde do vězení. Za pár fotek Šéfce francouzské Národní fronty Marine Le Penové hrozí až tři roky ve vězení a peněžitá pokuta ve výši 75 000 eur. Vysokému trestu čelí z důvodu, že na svém twitteru publikovala fotografii zobrazující násilí páchané Islámským státem. Le Penová se nedopustila žádného zločinu, ale přesto čelí absurdnímu trestu, který je v jiných zemích udělován pachatelům krádeží či znásilnění. V roce 2015 si dovolila na svém twitteru publikovat veřejně známé fotografie, na kterých bylo viditelné násilí Islámského státu. Nyní ji soud viní z toho, že „šířila násilnou zprávu, která podněcuje k terorismu nebo pornografii či vážnému poškození lidské důstojnosti“. Podle tohoto zákona může v nejhorším případě strávit skutečně až tři roky ve vězení a zaplatit pokutu ve výši zmiňovaných 75 000 eur. Le Penová je sice poslankyní francouzského parlamentu a jako taková má imunitu. Loni v listopadu jí však byly zbavena. K publikování fotografií došlo před třemi lety v reakci na srovnání televizního moderátora Národní fronty a Islámského státu (jinak zvaného také jako Daesh). „Daesh je tohle,“ připsala Le Penová k publikované fotografii. Na jedné z fotografií bylo tělo amerického novináře Jamese Foleyho, který byl popraven džihádisty. Na další fotografii byl muž v oranžové kombinéze, kterého přejel tank. Třetí publikovaná fotografie na twitteru Le Penové potom ukazovala muže, který byl upálen džihádisty v kleci. „Čelím žalobě kvůli tomu, že jsem ukázala, jakých zvěrstev se dopouští Islámský stát. V jiné zemi bych za to přitom dostala medaili,“ uvedla Le Penová dle agentury AFP. Fotografie byly publikovány jen několik týdnů poté, kdy došlo v Paříži k teroristickým útokům, v důsledku kterých bylo usmrceno 130 lidí. Le Penová později vymazala na žádost příbuzných fotografii Foleyho s tím, že nevěděla, kdo byl na ní vyobrazen. Její právník krátce po obvinění konstatoval, že jde o „čistě politické rozhodnutí“. Za spáchání podobného přečinu byl loni v září zbaven imunity kolega Le Penové z Národní fronty Gilbert Collard. Pokud bude Le Penová uznána vinou, půjde o další z absurdních rozsudků, ke kterým došlo ve Francii v posledních měsících. Loni v dubnu byl odsouzen k pokutě 2 000 eur starosta Béziers Robert Ménard za poznámky o muslimských žácích a integraci. „V jedné třídě v centru města tvoří muslimští žáci 91 %. A to je v souvislosti s jejich integrací očividný problém,“ konstatoval Ménard na Twitteru.

Rok od masakru v Paříži: Francouzi si zvykli. Ale na vesnicích mají aktuálně velký strach, protože... REPORTÁŽ Ulicemi Paříže stále procházejí zesílené policejní a vojenské hlídky. V metru pasažéři mnohem více upozorňují na zapomenutá zavazadla. Na pamětní desku v rohu Náměstí Republiky, která je určena obětem atentátů, málo pozorní chodci šlapou, jakoby zde vůbec nebyla. Reportér ParlamentníchListů.cz si všímal, jak se se změnily nálady tři sta šedesát pět dnů po teroristických útocích. Vyjádřili se i tři krajané. Je tomu rok, co při teroristických útocích na různých místech hlavního města Francie zemřelo sto třicet lidí. Donutilo to tehdy k slzám téměř celou Evropu. Nedávno se reportér ParlamentníchListů.cz vydal po Paříži obhlédnout místa teroru. Navíc získal svědectví od krajanů, kteří ve Francii žijí. Náměstí Republiky U nohou Marianny leží bronzový lev, který chrání všeobecné volební právo. Tak vypadá pomník Republiky uprostřed stejnojmenného náměstí. Hned po teroru byl polepen různými plakáty, posprejován hesly, obložen květinami a hořícími svíčkami. Náměstí bývalo plné lidí a východ z metra uzavřen. Nyní je pomník úplně čistý, z metra vycházejí pasažéři a na jednom z konců náměstí "skejťáci" hlavně o víkendu trénují své triky. V jiném rohu náměstí, několik metrů od restaurace, leží na zemi pamětní deska obětem terorismu. Často ji chodci přejdou, aniž by si vlastně všimli, na co šlapou. I přesto, že u blízkého místečka kolem stromu leží několik zašlých fotografií obětí teroru a dalších propriet. Na jednom z plakátů jsou v celistvém textu sepsána jména obětí. Bez žádného komentáře. Dost očividný příklad faktu, co málo z násilně ukončených osudů mladých lidí vlastně zbude. Lékař, co politiku sleduje "Přestože se na to už hodně zapomíná, některé pocity zůstávají. Hlavně podvědomý strach. V pařížském metru lidé hodně sledují, jestli někdo někde nezapomněl nějaké zavazadlo, a hned na to upozorňují ostrahu. Často se kvůli tomu na určitou dobu zastaví provoz nějaké linky. Lidé si sice chodí popovídat do kaváren, navštěvují kina a divadla, ale na všech je znát tíživá atmosféra," poznamenává pro ParlamentníListy.cz lékař Gérard London. Jeho otec Artur se narodil roku 1915 v Ostravě, stal se mimo jiné spoluobviněným v procesu s Rudolfem Slánským, dostal doživotí, ale roku 1956 byl zproštěn viny a následně odešel s rodinou natrvalo do Francie. Syn Gérard mezitím ukončil studia lékařství na Karlově Univerzitě a stal se odborníkem v nefrologii, odvětví medicíny zabývající se diagnózou a léčbou ledvin. Na Česko nezanevřel a stále se sem rád vrací. O náladách ve Francii však dodává: "To víte, že to Marine Le Penové pomůže, ale v příštích prezidentských volbách nevyhraje. Na druhou stranu je třeba říct, že se v podvědomí lidí natrvalo usídlila nedůvěra k muslimům. Hlavně se jim vytýká to, že se po útocích masově nepostavili proti teroristům." Vzpomínkové akce Pro francouzské televize je roční výročí útoků tématem číslo jedna. Prezident Francois Hollande postupně odhaluje pamětní desky skoro na všech místech, kde atentátníci vraždili. Všechny vzpomínkové akce doprovázejí přísná bezpečnostní opatření, k jejichž zajištění jsou nasazeny zvláštní policejní jednotky. Na stěně bývalé redakce satirického časopisu Charlie Hebdo také visí deska se jmény všech obětí teroristického útoku ze začátku loňského ledna. Je jich jedenáct. Stěny jsou navíc pokryty portréty karikaturistů Charba a Cabu. Nutno dodat, že tehdy byl venku na ulici zastřelen ještě policista Ahmed Merabet. "Nikdo to nečekal, byli jsme zaskočeni" sdělovali tam v přítomnosti reportéra ParalmentníchListů.cz jednomu televiznímu štábu tři mladí lidé, co střílení zaslechli z vedlejší ulice. Matka odrostlých dětí Předsedkyně sdružení Českých škol bez hranic Lucie Slavíková-Boucher, která žije ve Francii s přestávkami již od roku 1990, má s manželem Francouzem dvě dospělé děti. Prý se nad změnami v chování Francouzů a v každodenním životě ve Francii zamýšlela s celou rodinou: "Musím předeslat, že jsme událostem jen přihlíželi a mezi oběťmi neměli nikoho blízkého. Chvíli jsme diskutovali a došli k takovému závěru. Moc se toho nezměnilo. Lidé si zvykli na všudypřítomné více či méně pečlivé kontroly při vstupech do veřejných budov, všichni spolupracují a akceptují určité zpomalení provozu s nimi spojené. Více se asi rozhlížíme po opuštěných zavazadlech v dopravních prostředcích, ale trvalý strach necítíme, spíše žijeme s podvědomím, že se tyto věci dějí a mohou se dále dít." "Atentáty způsobily spíše určité spojení společnosti, zvýšily snahu o respekt a vědomou vstřícnost vůči všem a všem vyznáním, především na úrovni iniciativy jednotlivce. V zákoně je samozřejmě dobře zakotveno, že francouzský systém odluky církve od státu umožňuje všem praktikovat svou víru či nevíru v zájemném souladu a svobodně. Ani v tom se nic nezměnilo, každý se dál věnuje svému náboženství, jak chce. Zároveň ale atentáty zvýšily uvědomění, jak důležitá je výchova a vzdělání," dodává pro ParlamentníListy.cz Slavíková-Boucher. Bataclan včera a dnes V koncertním sále Bataclan bylo při vystoupení americké rockové skupiny Eagles of Death Metal zavražděno teroristy devětaosmdesát lidí. Hned poté kolem budovy proudily doslova davy lidí, všude ležely hromady květin. Dorazili i pařížští imámové, s nimiž se někteří truchlící od srdce hádali. Ještě nedávno byl klub ohrazen několika zábranami, na nichž bylo porůznu připevněno pár růží. Tuto sobotu tam nicméně minutou ticha začal koncert britského zpěváka Stinga. Televizní kamery do sálu nesměly. Ostatně i v napadených restauracích a kavárnách je dnes živo. Za všechny lze připomenout italskou restauraci La Casa Nostra, kambodžskou Le Petit Cambodge či bar Le Carillon. Jejich výlohy byly ještě dlouho po teroru provrtány kulkami. Nyní sedí v některých strávníci hlava na hlavě, až tak, že do sebe robustnější postavy vráží lokty, jak už to v Paříži bývá. Nicméně o nějakých pár kilometrů odtud podél kanálu Saint-Martin se člověk dostane na jeho konec ke stanici metra Stalingard, kde se shromažďují a často i přespávají uprchlíci. Krajan žijící na venkově "Lidé na vesnicích se hlavně bojí migrantů, co byli vyhnáni z Calais, z té džungle. Nyní je rozdělují po vesnicích a místní z toho nejsou moc nadšení. Nikdo neví, co jsou zač. Tady je zemědělský kraj, každý dělá na poli a nemá čas doma hlídat," podotkne pro ParlamentníListy.cz předseda Sdružení československých dobrovolníků ve Francii Pavel Lešák, který žije v malé vesnici Santeuil zhruba sedmedesát kilometrů od hranic vnitřní Paříže. Podle něj s vědomím dalších možných útoků každý nějak žije. Velká debata se prý ve Francii vede o tom, jestli se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách celosvětově nezmění politika vůči migrantům. "Já nejsem politik a o politice se bavím nerad. Táta byl politický vězeň, tak se nedivte," doplní a nakonec ještě dodá: "Francouzi jsou otrlí, atentátů tady totiž už zažili nespočet!"

Škrtači a kýčaři, vy jste zničili Havla. Rozhořčený vzkaz do podhradí z webu dienstbierovské levice Petr Bittner se v komentáři pro Deník referendum pořádně pustil do prezidenta Miloše Zemana. Zkritizoval však i většinu společnosti, která podlehla vábení „Zemanovy hry“. A zvláštní kapitolu ve svém kritickém sloupku věnoval „pražským elitám“. „V ‚podhradí‘ se před pár dny konal alternativní 28. říjen. Akce dokázala pod heslem ‚slušnosti‘ poměrně spontánně přilákat tisíce těch, kterým je zatěžko smířit se nadále se současným prezidentem. Je však velice důležitým momentem, že se na pódiu kromě jiných objevila i Miroslava Němcová. Právě jedna z postav vždy té nejpřísnější ze stran posledních dvou škrtacích koalic totiž ukazuje, jakouže ‚slušnost‘ mají tito lidé na mysli: slušnost navenek, se kterou je zcela bez kompromisů potřeba umravňovat neslušnou spodinu,“ začal zostra Petr Bittner na webu, který provozuje někdejší předseda Zelených a dnes člen ČSSD Jakub Patočka a který je platformou liberálně levicových skupin kolem ministra Jiřího Dienstbiera. Přitom prý neexistují důkazy, že by prezident Zeman měl nad společností tak velkou moc, jaká je mu přisuzována. Údajně neexistují důkazy o tom, že tu máme něco jako pevné zemanovské jádro. „Vždyť cedule ‚Ať žije Zeman‘ si musela prezidentská kancelář po vzoru nenáviděných aktivistů sama vyrobit a navozit na Národní třídu. Vždyť deklarovaní ‚Zemanovi lidé‘ jako Mynář nebo Nejedlý na svých krajských kandidátkách totálně propadli,“ pokračuje v popisu situace autor. Spíš se zdá, že narůstá skupina lidí, kterým Zemanovy excesy vadí tolik, že tohoto muže napříště nehodlají volit absolutně v žádném případě. Zdálo by se, že by Zemanovi odpůrci mohli být spokojení, jenže nejsou. Místo spokojenosti sahají k prázdnému moralizování. Celý komentář najdete zde. „Typickým příkladem prázdného moralizování je apel na takzvanou národní pověst: abychom zlepšili obraz České republiky v zahraničí, aby prezident nedělal ostudu, aby nás svět neměl za čecháčky… Podobné výroky padají jako kovadliny na hlavy všech, kteří neumějí působit reprezentativně, kteří nejsou kosmopolitní, neumějí jazyky, nemají Twitter ani Facebook. Každý takový apel na vyleštění našeho národního obrazu je ve skutečnosti rákoskou přes prsty všem nevyhovujícím, nedostatečným, umouněným, unaveným a zahořklým,“ pálí do řad Zemanových odpůrců Bittner. Václav Havel chtěl, aby Češi, Moravané a Slezané vykoukli ze svého rybníčku. Jenže současné „elity“ používají tuto ideu jako klacek na občany. Lidé mají plné zuby toho, jak je „elity vychovávají“ takže každý výrok prezidenta Zemana proti těmto „elitám“ jim mluví z duše. „Havlovy výzvy ke zbavování se občanské malosti potkal smutný osud. V rukou škrtačů a kýčařů se totiž stávají bičem na slabé, spíš než aby káraly slabochy. A Zeman zatím zůstává prezidentem obou,“ uzavřel.

Neznámí hrdinové: příběhy obyčejných lidí, kteří zachraňovali životy dětí v Kemerovu Návštěvníky obchodního centra zachraňovali nejen odborní policisté a lékaři, ale i obyčejní kupující a obyvatelé sousedních domů. Jejich příběhy v našem videu.

Německá média přiznávají tvrdou realitu: Přímo v centru Kolína nad Rýnem je no-go zóna Představitelé mediálního a politického mainstreamu v západoevropských zemích shodně odmítají připustit existenci no-go zón, kde převažují mezi obyvatelstvem přistěhovalci ze zemí třetího světa a panuje zde zvýšená nezaměstnanost i kriminalita. V posledních dnech však německá média mění své postoje. Zatímco ještě poměrně nedávno bylo z pohledu zastánců liberální přistěhovalecké politiky považováno za xenofobní a rasistické označovat některé okrajové části evropských metropolí za no-go zóny, nyní se začíná situace postupně měnit. V krátké době po sobě deník Die Welt a magazín Focus takto otevřeně označují část Kolína nad Rýnem – Ebertplatzt. Ačkoli se jedná o centrální část města, zdejší situace vykazuje všechny známky, které jsou vlastní klasickým no-go zónám. Kolín nad Rýnem se dostal do centra pozornosti zejména po loňských silvestrovských oslavách, kdy byly stovky německých žen obtěžovány a některé z nich také znásilněny přistěhovalci. Jak je však nyní zřejmé, možná šlo jen o špičku ledovce a zhoršená bezpečnostní situace ve městě je každodenní realitou, a nikoli „výjimečným vybočením z normálu“, jak označovali příznivci otevřené migrační politiky tento incident. Policie otevřeně připouští, že Ebertplatz se stal v podstatě základnou pro obchodníky s drogami ze zemí Afriky a arabského světa. Podle magazínu Focus v těchto místech jenom za poslední dobu došlo hned k několika incidentům, ve kterých hrají hlavní úlohu přistěhovalci. V polovině března zde byl ubodán k smrti dvaadvacetiletý občan Guinei a za hlavního podezřelého označila místní policie o tři roky staršího migranta z Maroka. Jen o týden později potom dva migranti ze zemí severní Afriky napadli rozbitými lahvemi dva náhodné kolemjdoucí. Ačkoli problémy policie nezastírá a věnuje tomuto místu zvýšenou pozornost, přes 3000 zásahů došlo k zatčení jen devatenácti osob. Za „no-go zónu“ bez rozpaků označují Ebertplatz a jeho bezprostřední okolí také zdejší obyvatelé, kteří se obávají především vyřizování účtů mezi africkými a arabskými drogovými gangy. Obavy z proměny kdysi poklidného místa mají především ženy, protože kromě prodeje drog a vzájemných půtek se právě ony stávají dalším terčem pozornosti přistěhovalců. „Tomuto místu se společně s ostatními ženami raději vyhýbáme. Stala se z něj no-go zóna. Mladí přistěhovalci popíjejí alkohol a kouří marihuanu už od poledních hodin a pokračují v tom až do noci. Zabírají všechny lavičky a svoji pozornost v opojné náladě soustřeďují hlavně na ženy,“ říká mluvčí místního občanského sdružení Ruth Wennemarová.

Rogozin se vysmál nápadu Kyjeva brát poplatky za přelet ruských družic Místopředseda ruské vlády Dmitrij Rogozin si zaironizoval nad nápadem, aby Kyjev bral poplatky za přelet ruských družic nad územím Ukrajiny, a vyslovil předpoklad, že zdejší vojáci je budou družně sestřelovat z praku. Na webu ukrajinského prezidenta se, jak jsme už informovali, objevila petice s výzvou „vybírat poplatky za přelet ruských orbitálních kosmických přístrojů nad územím Ukrajiny". Autor petice má za to, že v případě, že Rusko odmítne platit, má Kyjev právo družice konfiskovat a „likvidovat je jako kontraband". „Banderovci se rozhodli, že budou sestřelovat družice Roskosmosu… Takže se dá předpokládat, že do natahování praku se zapojí celá Národní garda", zdůraznil Rogozin ve svém mikroblogu na Twitteru.

Zaměstnanci McDonald´s na mráz vyrazili žačku kvůli školní uniformě McDonalds obviňují z toho, že donutil školačku jíst svůj cheesburger venku v mraze, protože na sobě měla školní uniformu. 14letá Lucy Haffendenová a její kamarádka byly vyhnány z pobočky rychlého občerstvení v Erithu v pondělí kolem páté hodiny, uvádí otec dívky. V McDonald´s oznámili, že pro všechny děti ve školní uniformě platí zákaz konzumace v pobočce jižního Londýna kvůli zabránění protispolečenskému chování. Otec dívky, Mark Haffenenm říká, že tato situace je odporná. „Myslím, že je to naprosto šokující. Neudělaly nic špatného," řekl 51letý muž pro The Sun. „Všichni víme, jaké je počasí, nedokážu uvěřit, že jim dovolily jít ven. Holky se posadily a pak přišel někdo ze zaměstnanců a řekl, že musejí odejít. Je to trapné, takhle se obsluha nesmí chovat (není to dobrý způsob zacházení se zákazníky). Velké bestii z východu Mluvčí společnosti McDonald´s řekl: „Zákazníci jsou o tom při nákupu informováni a jídlo je zabaleno s sebou. „I když neexistují žádné náznaky toho, že zmíněné dívky páchají činy proti sociálnímu chování, bezpečnost našeho týmu a zákazníků je pro nás nesmírně důležitá a politika se proto dodržuje v jakékoliv době."

Psi si lehli na zem a prosili majitelky, aby je nedávaly do útulku s jistou smrtí (FOTO) Anna Floresová z Houstonu, Texas, uveřejnila na své stránce na Facebooku srdcervoucí fotografie: majitelky tahají vylekané a vzpouzející se psy do útulku, kde je nejspíše mají navěky uspat. Snímky se staly virálními a o osud Trumana a Mandiho se začaly bát tisíce uživatelů sociálních sítí, uvádí Mirror. Anna Floresová přišla do útulku společně s přítelem s nadějí, že si vyberou psa, a uviděla dívky, které tam násilně táhly vzpouzející se psy. Psi si lehli na asfalt a dívali se do očí svým majitelkám, ale ty byly neoblomné. „Jim bylo všechno jedno, smály se, protože psi se nehýbali. Pro ně to bylo něco jako vynesení odpadků, žádné svědomí je netrápilo," říká Anna. Görüntüler Amerika'dan…Bir kadı, bı için adeta yalvaran köpeğ zorla barı sürüklüyor… Aynı araçtan çı diğ köpeğ de aynı şey yapı. Truman ve Mandi'nin yüzlerindeki korku ve üzüntü 'insanlı nerede kaldı' dedirtiyor… (: Ann Flores) pic.twitter.com/9wRCenjJr9 — ÇapaMag Moments (@CapaMagMoments) 26. března 2018 Vypadalo to, že se Truman a Mandi dovtípili — v útulku nepřežijí. Skutečně jim měla být dána smrtící injekce v nejbližší době, protože útulek byl přeplněn. Kromě toho zdravotní stav psů nebyl nejlepší — bývalí majitelé se o ně očividně nestarali. Poté, co se nahrávky staly virálními, hned několik lidí projevilo přání vzít si tyto psy. Nyní si Truman a Mandi zvykají na domov u nových majitelů. Ještě musí absolvovat důkladnou léčbu parazitických onemocnění, ale veterináři doufají, že se psi dokáží zcela uzdravit.

Petr Junek: Našel se blb roku. I přes vysokou konkurenci nechal senátor Hlavatý všechny daleko za sebou TÝDENNÍ GLOSÁŘ PETRA JUNKA „Voliči ANO, zaplaťte za to, že jste mě volili!“ říká největší politický diletant Hlavatý, který buďto nezná zákony téhle země, anebo podvedl své voliče. A ještě chce, aby za jeho kardinální debilitu nesli zodpovědnost, to je prostě neuvěřitelné. Hlavatý kandidoval v parlamentních volbách za ANO jako nestraník. Celkem 4 859 voličů ho zakroužkovalo, a tak byl zvolen poslancem. Jenže Hlavatý je již senátorem a jeho zvolením do Poslanecké sněmovny mu automaticky zaniká mandát senátora a musejí být vypsány nové volby, které stojí několik milionů. Ty prý mají zaplatit jeho voliči. Jiří Hlavatý, který kandiduje za stranu, jež je pro zrušení Senátu, chce být nadále senátorem. Tedy kašle na své voliče a zároveň bude škemrat o jejich hlasy v lednových volbách. Takže si to představuje tak, že jeho voliči zaplatí cca 15 000 korun za to, že z něj udělali poslance, a pak ho ještě zvolí do Senátu? Pane Hlavatý, sorry jako, ale vy musíte být nebetyčný vůl. Těch 15 000 zhruba odpovídá částce, jakou každý volič způsobil škodu státu tím, že volil Hlavatého (tedy podle našeho váženého senátora). Volby budou stát prý více než sedm milionů. Zajímavý by byl výběr těch peněz. Hlavatý asi ani neví, že volby jsou anonymní, tudíž není možné dohledat, kdo jej volil. Nebo snad bude zkoumat otisky prstů na volebních lístcích, nebo jak si to pan senátor představuje? Ještě větší blbec, než jsme doufali! Kdyby ten chlap alespoň byl zticha. Že se udělá chyba, se v práci stane. Ovšem rozdíl mezi námi obyčejnými smrtelníky a nadlidmi, co usedají do Senátu nebo sněmovny, je ten, že my za své chyby platíme, oni nikoliv. Navíc voliči jsou podle něj idioti a on je slušný člověk. Tohle řekl Hlavatý Hospodářským novinám: „Jsem slušný, čestný člověk, takže vám znova opakuji, že se musíte zeptat těch 4 850 voličů, kteří mě vykroužkovali. To byli oni, kdo způsobili to, že teď budou doplňovací volby. Jinak si to nedovedu vysvětlit.“ Jasně, ty blbe – když se necháš napsat na kandidátku, tak hrozí, že budeš poslancem. Proto se dělají volby. Navíc za to, že volíme takovou pakáž, jako je Hlavatý a spol., v budoucnu stejně zaplatíme více než dost a za tyhle kecy o slušnosti byste měl, pane Hlavatý, dostat pořádného facana. Nejlépe 4 859 facek od vašich voličů. Buďte rád, že Češi nejsou agresivní národ a nezkopou vás někde na ulici. No a pak že ty nejhloupější poslance bude produkovat jen Okamurova strana. Hlavatý nechal za sebou i takového pitomce, jako je Miloslav Rozner, který nedá dohromady jednu větu, nebo „zpívajícího“ poslance Lubomír Španěla či lascivní Lucii Šafránkovou. A to je co říct. Autor je publicista. Jeho názory nepředstavují názory redakce.

Zvuky pekla: Poslechněte si, jak zní píšťalka smrti Aztéků (VIDEO) V polovině 20. století během výkopů aztéckého chrámu v Mexiku byl poprvé archeology objeven hudební nástroj, který byl nazván „píšťalka smrti Aztéků“. Je pravda, že tehdy vědci neměli ani tušení o účelu tohoto nástroje ve formě lidské nebo zvířecí lebky. Asi 15 let leželo mnoho píšťalek označených jako „rituální ozdoby" a „hračky" ve skladech, dokud je neobjevil (a to doslova) průzkumník Adje Both. Byl to právě Adje, který zjistil, že pokud do „hračky" foukneme, můžeme uslyšet srdcervoucí zvuky. Popsat zvuky by se dalo zhruba takto: „výkřiky tisíců duší, které sestupují do pekla". A věřte, že to je ještě umírněnější popis. Adje a jeho následovník Roberto Velazquez, který se připojil ke studiu píšťalek, předpokládají, že píšťalky jsou součástí rituálu lidské oběti, protože mnoho z nich bylo nalezeno v hrobech v rukách nešťastných obětí. Vědci se domnívají, že úžasné zvuky píšťalky vtahovaly odsouzené k smrti do transu, takže se nebáli přicházející smrti. Kromě toho existuje verze, že Aztékové používali tyto píšťalky na odhánění nepřátel (a máme podezření, že to muselo být velmi efektivní). Navrhujeme vám poslechnout si zvuk „píšťalky smrti Aztéků". Strach a chvění vám zaručujeme.

To kvíkání Junckera. Ví, že je vyřízený! Kubera začal chválit Donalda Trumpa a dostal se až k ČT, šikaně občanů a odpůrcům Zemana Donald Trump vyhrál hlavně proto, že americká média postupovala tak zjevně okatě, že se voliči zachovali obráceně. Tak o volbách amerického prezidenta mluví senátor za ODS Jaroslav Kubera. Podobně to podle něj bylo i v Brexitu. Příznivci Clintonové pouze neunesli porážku. A pokud Trump vypoví Pařížskou dohodu, bude pro něj hrdinou. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz také řekl, že výmysl, že ovlivníme teplotu planety, je podvod tisíciletí. Myslíte si, že se svět po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní? Podobně mluvili i o Obamovi. Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? Můj názor je neutrální. Akorát si se ženou někdy připadáme jako v blázinci. Zvolili si prezidenta a potvrdilo se, co se čekalo. Rétorika předvolební se změní v rétoriku povolební – klidnější. V Americe každý prezident s rodinou a kamarády obsadí všechny zásadní posty, což by neziskové organizace u nás přivádělo k šílenství. Je tomu tak i ve Velké Británii. To, že si prezident přivede nový tým, je běžné a nikoho to nevzrušuje. Nejzajímavější bylo kvíkání Martina Schulze a Jeana-Clauda Junckera, ti jsou z toho vyřízení, protože vědí, že se blíží jejich konec. V Evropě už to takhle dlouho nevydrží. Tito papaláši, kteří si vymýšlejí každý den jiný nápad, musí odejít. Nedávno jsme vtipkovali, že zakáží i chovat na farmě králíky a už na ně došlo. Slyšel jsem, že domácí chov králíků má být Evropskou unií zakázán, protože chudáci králíci. Pak přijdou na řadu kuřátka jako roztomilí ptáčkové. Vegani si také myslí, že jsou nejspravedlivější na světě. Stále se mluví o slušnosti, ale když si vezmeme například protizemanovskou partu, tak ti mají ke slušnosti daleko, a to nejsem příznivec Zemana. Dnes jsem viděl u nás státní poznávací značku automobilu NNN 0000. Takže místní nově zvolení frajeři věnovali deset tisíc korun z peněz daňových poplatníků, aby si koupili takové číslo. Vraťme se k tématu amerických voleb. Změní se svět nějak po zvolení Trumpa? Svět by se změnil i bez vítězství Trumpa, mění se každou vteřinou. Jen nikdo neví, kde skončí. Jako když vyhrál Obama, nebyl to konec světa. Příznivci Clintonové neunesli porážku. Stejné je to i u nás. Když není po jejich a někdo řekne, co se mu nelíbí, tak ho označí za xenofoba, i když je třeba internacionalista. Nic dramatického se nestane, možná Ivanka Trumpová chce být velvyslankyní, ale to se asi také nestane. Mluví se o různých obavách po zvolení Donalda Trumpa. Z jeho výroků před volbami, plánovaných kroků a radikálních řešení. Je tento strach oprávněný? Není. On by nebyl zvláštní důvod k obavám, ani kdyby vyhrála Clintonová. Jsou stejně ve vleku. Americký prezident má o něco málo větší pravomoci než český prezident, ale nejsou bezmezné. Pamatuji si, kdy neměli do práce přijít úředníci, protože se nemohli dohodnout. Nakonec to těsně stihli, ale u nás by to bylo nemyslitelné. U nás se to vždycky nějak zašmoulí. Amerika přinesla šílený zákaz kouření, teď zase přináší legalizaci marihuany. Ta se na nějaké diskotéce kouří uvnitř, ale s cigaretou musí lidí ven. To jsou americké absurdity. Jak se díváte na myšlenku, že zvolení Donalda Trumpa ukazuje snadnou manipulativnost voličů. Je to tak? Mohou se dnes vyhrávat volby kvůli nechuti vůči uprchlíkům, homosexuálům či dalším odlišnostem? Nebo byli politici tak dlouho hluší ke skutečným potřebám lidí, a tak už toho lidé mají dost? Není to manipulativnost. Počkejme, co se bude dít v Evropě do roka a do dne, kdy se v různých zemích konají různé volby a překvapení budou následovat. Unie řeší šedivou veverku a hnědou veverku. Protože ale neumí vyřešit, že tatínkové neplatí na děti, tak raději dají maminkám naše peníze. To dlouho nevydrží a lidé se naštvou. Tam, kde stát má přikazovat, nebo zařizovat, to nedělá a řeší, jestli děti mají jíst ve školách tyčinky, nebo ne. Teď kvůli tomu krachují školní bufety. Zpátky k Trumpovi. Jestli Donald Trump vypoví Pařížskou dohodu, bude pro mě hrdinou. Pařížská dohoda je podvod tisíciletí, který spolkla celá planeta. Kdo tohle vymyslel, byl geniální. Stovky miliard i bilionů dolarů jdou do výmyslu, že ovlivníme teplotu planety o jeden či dva stupně. Každý, kdo něco ví o čase, si uvědomuje, že na přírodu nemáme. Nechováme se k ní dobře, to je pravda. Ale peníze na řepku a tyhle blbosti jsou vyhozené. Někdo to prolobbuje a všichni trpí. Proč podle vás Donald Trump vyhrál? Vyhrál hlavně proto, že příznivci Clintonové a americká média postupovali tak zjevně okatě, že se voliči zachovali obráceně. Bylo to hodně podobné Brexitu. Volby jeden vyhraje a druhý ne. Podobně jako v tenise, neexistuje nerozhodně. Počítat hlasy voličů navzdory americkému volebnímu systému volitelů je ubohost. Tvrdit, že vlastně vyhrála Clintonová, je úlitba úlitby a o ničem. Proč lidé nejsou schopni to přijmout? Já jsem také nevolil Zemana, ale přijal jsem ho se vším kolem něj. Jediné, co s tím budu dělat je, že příště budu volit někoho jiného, a v Americe mají tuto možnost také. Pro Donalda Trumpa bude velký problém splnit, co nasliboval. Už řekl, že zeď nebude po celé hranici s Mexikem možné postavit. Navíc, po odříznutí by bylo San Diego vyřízené. Je to jako s Ukrajinci v Česku. Co všechno by nebylo, kdybychom neměli ukrajinské dělníky, byť načerno. Ovlivní Trumpův přístup k uprchlíkům i přístup evropský? Jaký dopad budou mít jeho názory na chování evropských států v Unii? Myslím, že Angela Merkelová už s uprchlíky neví, co by. Obklíčila sama sebe, vytrvala a neví, jak z toho ven. Už i z Německa je deportují. Mám trochu strach, že může dojít k občanské válce, protože obě strany jsou neústupné. Islám není náboženství, ale státní zřízení a představa jejich integrace je v nejbližších letech nemožná. Až bude, už tu nebudeme. Jsme velmi netrpěliví a je to teprve včera, co křesťané upálili Husa. Z hlediska historie je to včera. A nejde o islám, ale o množství. Jarní deštík malé rostlinky podpoří k růstu, ale když je krupobití, tak je to zmydlí. Kdyby uprchlíci nebyli muslimové, ale třeba hinduisté, byl by to skoro stejný problém. Kdyby se Číňané pohnuli fyzicky, tak Evropu ušlapou. Logicky, Evropa také není tak veliká… Hlavně nejsme schopni to zvládnout sebevětší porodností. Je to jedna ku pěti, co tím chceme dokázat? Populace navíc stárne. U nás vytváříme umělý problém báchorkami, že neuživíme důchodce. Chyba bude mezi bokem a uchem, technologie postoupily, takže jeden pracovník musí uživit dvacet důchodců. Stačí se podívat, jak se vyráběla auta před třiceti lety a jak dnes. Produktivita televizí a čehokoliv jiného je větší. Takové tvrzení je nesmysl, peníze se ztrácejí někde jinde a rozdělují se neskutečným způsobem. Utrácejí se za nesmysly. Jak média zvládala informovat o volbě lídra světové velmoci? Už během sčítání hlasů zněla kritika například na Českou televizi, údajně je výsledek překvapil. Abychom České televizi nekřivdili… Je to těžké, protože ani soukromá média nejsou politicky vyprofilovaná. V České republice neexistuje, abych si přečetl politické komentáře opačných stran třeba Lidových novin proti Hospodářským novinám. Novináři jsou na sebe milí. Česká televize má ten problém, že se jmenuje veřejnoprávní a má vše vyvažovat, což je těžký úkol sám o sobě. I redaktor je člověk a má svůj názor. Měl by ho překonat a být objektivní, ale není to jednoduché. Veřejnoprávní televize je na tom nejhůře. Jedni tvrdí, že je v ní moc Kalouska, druzí zase, že straní ODS, nebo ČSSD. Těžko se dá zavděčit. Když nebude po jejich, tak jsou všichni zaujatí, nebo na jedné straně. My se především v našich názorech necháváme internetem příliš ovlivnit. Bojíme se mít vlastní názor. Přemýšlení bolí, každý na něj nemá čas a všichni mají dost starostí. Spravedlnost je ten nejtěžší úkol na světě. Ministr spravedlnosti prohlásil největší nesmysl, že zákony už nejsou pro laiky. Tak pro koho tedy jsou? Pro koho ty zákony tedy píšou? Zákony mají sloužit lidem. Stále jim vysvětluji, kolik dluhů už máme na pokutách a neumíme je získat. Ale upravit zákon tak, abychom je dostali, to by nás ombudsmanka zaškrtila a lidská práva by zaúpěla. Majetní lidé na planetě mají stále více, zatímco chudí chudnou. Pověstné nůžky se stále rozevírají. Kdo podle vás v dnešní politice hledá opravdová řešení pro lidi? Ono to má jeden háček. Dnes ukazuje statistika, že málo lidí ovládá velké majetky. Je potřeba si však uvědomit, kolik lidí zaměstnávají. Oni si sice oproti nám žijí v luxusu, ale padesát jogurtů ke snídani nesní ani Babiš, ani Kellner. Oni nemohou svoje bohatství utratit pro osobní potřebu, a tak ho chtějí investovat. Pak jsou zisky, které nepocházejí z výroby, ale spekulací. Peníze už prakticky neexistují, jsou to jenom čísla. Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil navrhuje, aby se alkohol a cigarety nakupovaly pouze na platební karty. Do toho ho navezli bezhotovostní podporovatelé. Kontrola a evidence obchodů, po tom touží. Jak může stát, který neumí vyhodit lidi z cizí nemovitosti, řešit takové věci. Místo, aby do domu vtrhla policie a vypráskala je, tak se s nimi handrkuje. Bezmocný je i proti těm, kteří neplatí na své děti. Tak ať raději zaplatí ostatní. Stejné je to nyní s bufety ve škole. Vyhlášce neodpovídá šunka, ani sýr a nevědí si rady. Kdyby to raději nechali být. Místo omezování řidičů by měli vytvořit reklamy a vysvětlit, že blinkr je od toho, aby se zapínal a zrcátko, aby se do něj koukalo. Je potřeba osvěty a vysvětlit, že před křižovatkou si mají nechat místo na půl vozu, aby se mohli rozjet. Kde má měřit policie, tam si měří ředitelství silnic a dálnic, dokonce úsekově. Smutné příběhy mi lidé píší každý den. Například pán si pořídil datovou schránku, ale daňové přiznání podal papírově, tak dostal pokutu. Jiný mi píše, že obrázky na krabičkách cigaret považuje za poplašné zprávy. To už by na autech měly být obrázky dopravních nehod a na alkoholu obrázky jater. Žádný nápad není dost blbý, aby se nemohl zrealizovat. Ještě odbočím. Nevím, co děláme v Organizaci spojených národů, když děláme takový povyk kolem Číny. V Organizace spojených národů je polovina totalitních režimů. To nám nevadí? To je divné. V USA se konaly demonstrace a výtržnosti jako protesty proti Trumpovi. V České republice také existují zarytí odpůrci Miloše Zemana. Domníváte se, že by něco podobného mohlo nastat i u nás? To není ani americká věc, já se nejvíce bojím německé věci. Díky Haškovi a Švejkovi se u nás nikdy nic podobného nemůže stát. Ne, že bychom se občas nepoprali, ale demonstrace a zapalování aut ve velkém, k tomu máme daleko. Uvidíme, co se stane sedmnáctého listopadu. Zase odbočím a přidám jednu pikantnost, soudruzi tento svátek nevybrali jako omezení pro obchodní domy, a tak musí prodavačky do práce. Občané to vůbec nevědí. Prodavačky půjdou do práce i na první máj, kdy mají být s rodinami a jít do průvodu. Svátky vybrali podle systému, kterému nikdo neporozuměl. Nakonec skončí prodej i o nedělích. Zatímco v Německu a Rakousku začne být zase v neděli otevřeno, tak my se vracíme. Skoro bych až řekl, že ten nápad pochází z Bruselu, ale on byl ještě před ním. Oni od toho upouštějí, tak my to budeme zavádět. Putin se nechal slyšet, že po zvolení Trumpa očekává zlepšení vztahů Ruska s USA. Dojde k tomu? Neumím říci, neznám poměry v nové administrativě. Do ledna nedojde k ničemu, Trump ještě nemá pravomoc. Obama neudělá žádná zásadní rozhodnutí. Stačí se podívat na jejich chování. Dokonce i Clintonová, která prohru nesla těžko, neřekla, že Donald Trump nebude její prezident. Já nevím, co se stalo, v Americe skousli skoro každého a až teď najednou, jak je svět zblázněný… O nic nejde, volby jsou za čtyři roky, to je za chvíli.

Kader a Nurretin. To není milostný příběh: Uvázal jí oprátku a táhl ji v Německu po asfaltce v autě, v němž seděl jejich malý syn Omotal ženě kolem krku na prst tlusté lano, druhý konec přivázal k tažnému zařízení auta a vláčel ji 250 metrů po asfaltové i dlážděné silnici. Obrázek případu, který se stal v Německu, v obci Hameln v Dolním Sasku. Jak píší německá média, šlo o německé občany kurdského původu, patřící do dvou větších rodin. Jak uvádí policie, za celým případem podle všeho stojí neshody ve vztahu. „Každý ve městě je v šoku,“ uvedl pro německý server Local mluvčí policie Thomas Wahmes. Čin byl podle něj velmi brutální. Osmadvacetiletá žena Kader K. skončila v nemocnici s životem ohrožujícími zraněními. Našel ji náhodný kolemjdoucí, který přivolal pomoc. Osmatřicetiletý pachatel Nurretin B. se pak sám přihlásil policii, své motivy zatím nesdělil. Hrůzné na celém činu je mimo jiné i to, že po celou dobu seděl v autě i jejich syn, dvouletý Cude. Původní text ZDE. Případ zaujal také hnutí Islám v ČR nechceme, jež jej okomentovalo na Facebooku. „Romeo a Julie, multikulti verze. Mohamed pro změnu nechal roztrhnout židovku dvěma velbloudy. To se bude na UMPRUM líbit. Možná pan rektor prohlásí zase něco o tom, že neměla provokovat,“ rýplo si hnutí. Německo se podle něj rychle mění na islámskou džungli. „Nebýt to tak blízko, můžeme si uvařit kafe, koupit dortík a se zájmem sledovat jeho konec. Takhle zblízka je to ale spíš horor... Necháme politiky, aby tyhle barbary nastěhovali i k nám?“ otázali se. Celý příspěvek hnutí Islám v ČR nechceme: Romeo a Julie, multikulti verze. Mohamed pro změnu nechal roztrhnout židovku dvěma velbloudy. To se bude na UMPRUM líbit. Možná pan rektor prohlásí zase něco o tom, že neměla provokovat. Jak vám asi došlo, pochopitelně se jednalo o „neněmce“, jen Novinky to jaksi „opomněly“ uvést. Německo se rychle mění na islámskou džungli. Nebýt to tak blízko, můžeme si uvařit kafe, koupit dortík a se zájmem sledovat jeho konec. Takhle zblízka je to ale spíš horor... Necháme politiky, aby tyhle barbary nastěhovali i k nám?

Já nic platit nebudu, ptejte se těch, co mě vykroužkovali, rozčílil se senátor – poslanec – senátní kandidát Hlavatý Úspěšný podnikatel Jiří Hlavatý se v roce 2014 stal senátorem za hnutí ANO. Jenže v roce 2017 se nechal dobrovolně napsat na kandidátní listinu hnutí ANO při volbách do Poslanecké sněmovny a byl zvolen. Není z toho příliš nadšen. Preferenční hlas mu dalo takřka pět tisíc lidí a tím ho vlastně moc nepotěšili, nikdy do Poslanecké sněmovny nechtěl. Tak se teď rozhodl vrátit do Senátu. Podnikatel Jiří Hlavatý se v roce 2014 stal senátorem za hnutí ANO Andreje Babiše. A podle všeho jím plánoval být po celé šestileté období. Jenže ve volbách do Poslanecké sněmovny se rozhodl podpořit hnutí ANO a nechal se připsat na kandidátku do dolní paramentní komory. A co čert nechtěl, voliči ho volili. Stal se tedy poslancem. Jenže tím mu automaticky zanikl mandát senátora. Hlavatého to naštvalo. Podle svých dřívějších vyjádření netušil, že mu mandát senátora automaticky zanikne po zvolení poslancem. Netušil, že si nebude moct vybrat, zda chce být členem dolní parlamentní komory či horní parlamentní komory. Nemožnost si vybrat v něm prý dokonce vyvolala pocit, že znovu žijeme v totalitě. Po svém zvolení poslancem byl nespokojen, ale postupem času se s tím prý smířil. Mezitím prezident Miloš Zeman vypsal nové volby do Senátu. Hlavatého musí někdo nahradit. Ale podnikatel se po pár dnech rozmyslel a řekl si, že se zkusí znovu vrátit do Senátu. Neměl by se ale podílet na nákladech na volby, které vyvolal tím, že se dobrovolně nechal zapsat na kandidátní listinu hnutí ANO do Poslanecké sněmovny? Tuto otázku položil Babišovu senátorovi-poslanci server iHNed.cz. A dočkal se rázné odpovědi. Celý článek naleznete zde „Já jsem se nenechal zvolit poslancem, 4850 voličů mě vykroužkovalo. ... Já nevím, co je na tom nelogického. Vy to rozporujete a jdete proti 4850 voličům, kteří mě vykroužkovali. Proti nim jdete. Jich se zeptejte, proč mě vykroužkovali. A jich se zeptejte na to, jestli zaplatí náklady na dodatečné volby. Ale ne mě. Rozumíte mi,“ vysvětloval poslanec, jenž zjevně nechtěl být poslancem. Hlavatý zdůraznil, že se nechal připsat do zadních pozic na kandidátní listině a občané mu dali své preferenční hlasy. S čímž nepočítal, takže odpovědnost za vypsání doplňovacích voleb nenese on, ale voliči, kteří se rozhodli ho vykroužkovat na volitelné místo. „Jsem slušný, čestný člověk, takže vám znova opakuji, že se musíte zeptat těch 4850 voličů, kteří mě vykroužkovali. To byli oni, kdo způsobili to, že teď budou doplňovací volby. Jinak si to nedovedu vysvětlit,“ pokračoval. „Chci prostě obhajovat mandát senátora. Podíval jsem se z okna, nebo já nevím, co vám na to mám říct. Nic za tím, proboha, nehledejte. Není tam žádná spekulace z mé strany.“

Jindřich Šídlo vybarvil Babišovi Čapí hnízdo Byly časy, kdy podvody a korupce nerozlučně patřily k české politice. V té době se zrodil také projekt Čapího hnízda, s nímž nemá ministr financí Andrej Babiš (ANO) nic společného. On tam jen chová zvířátka a v minulosti tu vítal výkvět diplomatického sboru. Dnes s Čapím hnízdem nemá majitel Agrofertu nic společného. Je jen očerňován. Andrej Babiš (ANO) má problém. Jmenuje se Čapí hnízdo. Jen se tváří, že vlastně žádný problém neexistuje protože se zrodil v době, kdy ještě nechtěl vstoupit do politiky. Kdyby už v roce 2008 věděl, že bude politikem, leccos by dělal jinak. Dnes toho média využívají a útočí na něj. On se přitom jen chtěl postarat o zvířata a ukázat je dětem. Kauzu firmy Čapí hnízdo okomentoval v pátečních Hospodářských novinách Jindřich Šídlo. „Co je nejdůležitější: Celá kauza Čapí hnízdo začala údajně v době, kdy Andrej Babiš nebyl v politice, takže se nepočítá. Kdyby věděl, že jednou bude v politice, postupoval by úplně jinak. Je ale třeba si uvědomit, že o dotaci bůhvíkdo žádal v roce 2008, kdy byly podvody a korupce v České republice úplně normální. Tedy těsně před tím než Andrej Babiš, zajištěný a úspěšný muž, který nemá zapotřebí přilepšovat si po tisícovkách, do politiky vstoupil, aby tuto situaci změnil,“ napsal Šídlo. Před tím, než Babiš do politiky vstoupil, by podobná kauza zřejmě stačila k pádu ministra. Podívejme se na někdejší vládu premiéra Petra Nečase, která dopadla, jak dopadla. Ve svých funkcích skončila celá řada ministrů, které odvolal sám premiér a nakonec padl předseda vlády, jenž byl spojován s údajným korupčním jednáním. Soud sice konstatoval, že poslance podezřelé z korupčního jednání chrání indemnita, ale Nečas stejně padl. To se však stalo před tím, než Andrej Babiš vstoupil do politiky, aby ji vyčistil. Vstoupil tam, na Čapím hnízdu pohostil výběr pražského diplomatického sboru a teď tvrdí, že s firmou nemá nic společného. Jen se nechává uklidnovat zvířátky z farmy, která proti sobě neintrikují.

Migranti vědí, že v Evropě dostanou „astronomické částky“ a ženy jsou tam „nahé“. Doteď viděli ženám jen jejich oči. Naše civilizace je skutečně ohrožena, varuje profesor Pirk ROZHOVOR Po teroristických útocích v Bruselu by měly evropské vojenské síly vniknout na území Islámského státu a srovnat ho se zemí, prohlásil uznávaný kardiochirurg profesor Jan Pirk. „Pokud se nevzpamatujeme, evropská kultura, bohužel velice brzy, skončí. A nebude to poprvé, co čelíme podobné hrozbě, vždyť jsme před pár sty lety Turky zastavili u Vídně. A teď si z nás Turecko dělá srandu a dojnou krávu,“ řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEMu. Jaké důsledky budou mít podle vás teroristické útoky v Bruselu, sídle Evropské unie a Severoatlantické aliance, pro Evropu a Českou republiku? V jednom rozhovoru se mne nedávno ptali, jestli si myslím, že bude válka. A já jsem říkal: nebude, protože už je. Tohle je svým způsobem teroristická neboli partyzánská válka. To není nic jiného. Dělat atentáty, vyhazovat pomocí výbušnin nevinné lidi do vzduchu je teroristický způsob vedení války. Myslíte si, že tato teroristická válka dojde až k nám? Máme se bát podobných útoků, jaké už zažil New York, Londýn, Paříž, Brusel, Istanbul? Myslím si, že ne, protože pro islámské teroristy nejsme zajímavým cílem. Nezapomínejme, že celá Česká republika je počtem obyvatel na úrovni jednoho průměrného čínského města. A tam stačí jeden starosta. My nejsme střed světa, nejsme hybná síla ve světě, takže nemyslím, že bychom teroristům stáli za tu námahu, aby se tady angažovali, protože by to nemělo ten dopad. Oni zcela určitě cílí na velmoci. Doufám, že jsem správným prorokem. Belgie je také malá země, i když jinak důležitá, protože tam je sídlo Evropské unie i NATO. Je to vlastně hlavní město Evropské unie. Proto nemyslím, že by teroristé podobně cílili na nás. Myslíte si, že Evropa, která žije od druhé světové války v podstatě v klidu a míru, je připravena čelit brutálním teroristickým útokům? Doufám, že tyto atentáty už zatřásly vedením Evropské unie a že se evropští politici konečně probudí. Já jsem lékař, nejsem pro žádné vraždění lidí, ale jsem přesvědčen, že by měly vzniknout evropské ozbrojené síly a vniknout na území ovládaná Islámským státem a Islámský stát vykořenit a zlikvidovat. Na hrubý pytel hrubá záplata. Po tom, co se teď odehrálo v Bruselu, by tam prostě měla vtrhnout silná armáda spojených evropských a amerických sil, zlikvidovat to tam a udělat z toho poušť. Souvisí podle vás terorismus se současnou migrační krizí, jak někteří odpůrci migrace tvrdí, nebo by tu byl i bez ní, ostatně jako předtím? Nemůže to být částečně i vina evropských politiků, že arabské komunity ponechaly samy sobě, nesnažily se je integrovat do místní společnosti, nebo jsou to podle vás lidé tak odlišné kultury a hodnot, že se prostě naší civilizaci nedokáží přizpůsobit? Stará se někdo o to, jestli se tady Vietnamci integrovali? Říká jim někdo: Vietnamci, měli byste dělat to nebo ono? Když přijdu někam za lepším životem, musím počítat s tím, že já přijmu kulturu té země, a ne že mne někdo bude prosit a vytvářet mi podmínky, abych se mohl přizpůsobit. Oni sem přišli kvůli něčemu, úplně jiná je situace s americkými černochy ve Spojených státech amerických, protože oni tam byli odvlečeni násilím. To je něco úplně jiného. Ale třeba Vietnamci, stejně jako Ukrajinci, přišli také někam s vidinou spokojenějšího života a sami pro to něco udělali. Nikdo jim nedával berličku, aby jim vytvářel vhodné podmínky. Oni se sami snažili, podmínky si vytvořili a jsou úplně integrováni do naší společnosti. Ale v Evropě jsou dvě generace muslimů, kteří toho nebyli za několik desítek let schopny. A teď sem přicházejí ilegálně lidé ze stejných zemí, těžko lze očekávat, že to dopadne lépe. Takže podle vás je muslimská víra a kultura natolik odlišná, že neumožňuje, aby tito migranti bez problémů splynuli s evropskou populací a přijali naše pravidla? Něco jiného je, když k nám přišli křesťané ze Sýrie nebo Iráku. U nich předpokládám, že jsou nám mnohem blíž a že se dokáží integrovat. Ale muslimové nám ukázali, že to nedokázali ani za dvě generace. Když je zdejší kultura i způsob života pro ně tak odlišný a v podstatě nepřijatelný, proč sem podle vás jdou a nesnaží se zůstat v prostředí, které je jim bližší? V jiných arabských zemích, Turecku apod. Těch příčin je celá řada. Za prvé vědí, že dostanou z jejich pohledu astronomické částky peněz, aby tady mohli žít. A druhý důvod, kterému se lidi smějí, ale u mladých mužů ho vidím jako docela reálnou věc, je, že sem jdou kvůli ženám. Matematicky je to jednoduché: když v zemích, kde je povoleno mnohoženství, mají staří a bohatí muži čtyři ženy, tak na ty mladé se nedostane. A když jim někdo řekne, že v Evropě je spousta děvčat, navíc, když je vidí v normálním oblečení, mají pocit, že jsou nahé, protože doteď viděli ženám jenom oči, tak to také není zanedbatelný faktor. Nakonec silvestrovské události v Německu to dokázaly. Myslíte si, že je příchodem tak početné muslimské komunity, která proudí v posledních letech a měsících do Evropy, ohrožena evropská civilizace? Bezpochyby. Pokud se nevzpamatujeme, tak evropská kultura, bohužel velice brzy, skončí. A nebude to poprvé, co čelíme takové hrozbě, vždyť jsme před pár sty lety Turky zastavili až u Vídně. A teď si z nás Turecko dělá srandu a dojnou krávu. Takže si nemyslíte, že by nás Turecko zachránilo před další migrační vlnou, jak doufá Evropská unie po podepsání dohody o vracení uprchlíků s Tureckem? Ale vždyť musíme za jednoho vráceného jednoho přijmout. To nepovažuji za řešení. Navíc za jakou to bude cenu. Mělo to být za tři miliardy pro Turecko a dnes už chtějí šest miliard a požadavky budou pokračovat. Představte si, že se zruší vízová povinnost pro Turecko: už dnes je Německo plné Turků, kolik jich pak okamžitě přiletí po zrušení vízové povinnosti do Evropy? Jsem přesvědčen o tom, že naše civilizace je skutečně vážně ohrožena. Shodujete se tedy s lidmi, kteří tvrdí, že naše doba nápadně připomíná chvíle před pádem Římské říše? To já říkám už pětadvacet let. Myslíte si, že je této katastrofě pro naši civilizaci ještě možné zabránit, nebo je už podle vás pozdě? Jsem přesvědčen, že ano, protože jsem o tom nedávno vedl diskusi s monsignorem Tomášem Holubem, který teď bude vysvěcen na plzeňského biskupa. On má také podobný názor, ale říkal, a tím mi dal naději, že přes to všechno se křesťanství v klášterech udrželo. Je tedy možné, že evropská civilizace bude převálcována, ale že v klášterech se její hodnoty uchovají. To nejsou příliš optimistické vyhlídky. Ne, nejsou. Je to strašné. Ale když byly svrženy bomby na Hirošimu, zahynuly tisíce nevinných lidí, ale válka se zkrátila o dva tři roky, čímž se zachránily miliony životů, protože jinak by se Japonci nevzdali, bojovali by a padlo by několik milionů spojenců. Bylo to strašlivé řešení, ale na druhé straně ušetřilo víc lidských životů. Ale přes ten pesimismus, protože pro optimismus nemám velký důvod, přeju lidem, aby si užili velikonoční svátky se svými rodinami, aby si odpočinuli a přišli na jiné myšlenky.

Podvod s volbami v Německu. Výsledky voleb byly jeden den dopředu naprogramované ... výsledky voleb byly už jeden den dopředu naprogramované. Je to možné, nebo není? Škoda cokoliv k tomuto dodávat. Aspoň obyvatelé EU vidí, jak z nich dělají hloupé ovce. Podívat se můžete níže. Zdroj: prvopodstata.com

Španělská ministryně obvinila Rusko z „propagandy o Katalánsku“ Španělská vláda je přesvědčena, že „propaganda“ o katalánské krizi se na internetu šířila z území Ruska a Venezuely, avšak neví, kdo za tím stojí. V pondělí to prohlásila španělská ministryně obrany María Dolores de Cospedalová. „Ve Španělsku dnes víme, že mnohé akce se uskutečňovaly z ruského území. Pro tuto chvíli je to ve stádiu analýzy — nelze zjistit, z jakých organizací a nelze s jistotou říct, že se jedná o ruskou vládu," řekla Cospedalová novinářům v Bruselu, když odpovídala na otázku o „ruské internetové propagandě" o Katalánsku. Vystoupení ministryně živě vysílal web Evropské komise. Cospedalová dodala, že se část informací rovněž šířila z venezuelského území. Cospedalová prohlásila, že „pro řešení problému" je nutné „o tom hovořit veřejně". „Je důležité, abychom věděli, že existují určité organizace, jež mohou být vládními nebo soukromými, které se snaží zasahovat do národní politiky, které se snaží způsobit újmu a vytvořit nestabilní situaci v Evropě. Musíme o tom otevřeně prohlásit, aby to věděla veřejnost a abychom s tím bojovali. Informování veřejnosti je prvním krokem. Již byl učiněn," řekla Cospedalová. Ruské velvyslanectví ve Španělsku ve svém prohlášení odsoudilo tvrzení španělských médií o „ruské ruce v Katalánsku".

V Radě obvinili Washington a MMF z genocidy na Ukrajině Poslanec Nejvyšší rady Jevhen Murajev prohlásil, že na Ukrajině dochází ke „genocidě“, poněvadž Kyjev se radí ohledně přijetí zákonů s Mezinárodním měnovým fondem. Poslanec o tom promluvil v éteru pořadu Ukrajinský formát v televizi NewsOne. Podle jeho názoru nesmí Kyjev žádat o rady USA a MMF. Překonání vzniklé situace, míní Murajev, potřebuje práci velkého kolektivu za účasti příslušných expertů, a nikoli „hesel a povídek politiků". „Když se zákony přijímají po poradě se „strýčkem Samem" nebo s MMF, dochází pak v naší zemi ke genocidě. Radíme se ale s příslušnými experty. Přejeme si, aby nedocházelo k právním kolizím, což odpovídá všem ostatním platným zákonům," prohlásil Murajev. Co považuje za „genocidu," poslanec nevysvětlil. Murajev je znám ostrou kritikou nynější kyjevské moci. Nedávno mluvil například o tom, že Ukrajina obětovala svoji suverenitu zahraničním sponzorům, tvrdil, že zrušení hospodářských vztahů s Ruskem udělá ze země fakticky agrární stát, a obvinil vládu, že pro ni je důležitější vyhovět takovým geopolitickým hráčům jako USA, než nést odpovědnost vůči vlastnímu lidu.

Miloš Zeman si skutečně brutálně podal Hillary Clintonovou: Když neuspokojila manžela, neuspokojí ani USA... Prezident Miloš Zeman dnes končí svou další třídenní cestu po Moravskoslezském kraji. Jako při každé krajské návštěvě, nešetřil ani tentokrát různými bonmoty a prohlášeními, která budou v příštích dnech rezonovat v části české společnosti. Velmi specifickým způsobem se Miloš Zeman vyjádřil také na adresu americké prezidentské kandidátky Hillary Clintonové. Při návštěvě Orlové v Moravskoslezském kraji se prezident Miloš Zeman vyjádřil i k nadcházejícím americkým volbám. Demokratka Hillary Clintonová by z jeho slov radost rozhodně neměla. „Žena, která nedokázala uspokojit manžela, nedokáže uspokojit ani Ameriku,“ řekl ve čtvrtek Zeman obyvatelům Orlové. Jako první o tom informoval Blesk. Miloš Zeman si vypůjčil slova republikánského kandidáta Donalda Trumpa. Ten svá slova pronesl, aby všem Američanům připomněl milostnou aféru exprezidenta Billa Clintona s Monikou Lewinskou. Trump se takto sžíravě vyjádřil na adresu své politické rivalky na sociální síti Twitter a ačkoli svůj výrok brzy smazal, řada lidí si ho stačila všimnout a rozšířit ho. Prezidentské volby v USA se blíží mílovými kroky. 8. listopad je za rohem. Právě v ten den voliči v USA rozhodnou o tom, zda Baracka Obamu v Oválně pracovně nahradí Hillary Clintonová, nebo Donald Trump. Ačkoli se delší dobu zdálo, že má Clintonová vítězství v kapse, v posledních dnech už si nemůže být tak jistá. Dosud nerozhodnutí voliči váhají, zda mají podpořit ženu, kterou prošetřuje FBI. Nemluvě o tom, že Trumpa ani Clintonovou mnoho Američanů vůbec nemusí a prezidentskou volbu berou jako volbu mezi zlem a ještě horším zlem.

Další pochybnosti v teroristickém útoku v Bruselu. Falešné plastové dítě a krizový manekýn Bellin Jelikož mě pár lidí bombarduje komentáři, že se nemám posmívat basketbalistovi Sebastienu Bellinovi, který hrál i za Prostějov, a byl údajně těžce zraněn na nohou při bruselském výbuchu na letišti, tak přidávám jedno pěkné video, kde je vidět různé nesrovnalosti. Video nazývá Bellina "Mr. Leg", "pan Noha", jelikož při události figuroval evidentně jako "krizový herec přes nohy". Tyto důkazy vás přesvědčí, že bruselské útoky jsou opět uměle vytvořené tajnými službami k vyvolání strachu V médiích se objevily jeho tři snímky, ve dvou scenériích. Typické pro všechny tři je, že ostatní lidé na snímku jeví o něj a jeho zranění pozoruhodný nezájem. Mezi snímky si herec zřejmě přeběhl (asi po svých) na jiné stanoviště, a dal dobrý pozor, aby nezašpinil podlahu od krve - nikde žádná stopa. A také jeho nohy se výrazně prodloužily. Na prvním stanovišti, na zřejmě dříve pořízeném snímku, má herec zřejmě "zraněné" obě nohy, ale obě vypadají funkční (levá pokrčená) i v normální délce. Nikde žádná krev. Kolem přechází podivně nezúčastněná osoba.. Na dalších dvou snímcích leží basketbalista na jiném stanovišti, u zdi. Mezitím mu zřejmě nasadili "protetické kalhoty" s nefunkčníma nepřirozeně dlouhýma nohama vyvrácenýma do stran a umazali okolí červenou barvou. Levá, na předchozím snímku funkční noha, je nyní v tratolišti krve. Kolem není vidět žádné poškození způsobené výbuchem. Lidé kolem jsou opět naprosto nezúčastnění. Video porovnává délku jeho nohou na normální fotce a fotce na letišti, viz níže. A na závěr, jeho rodina v USA provozuje firmu Keemotion, která se věnuje automatickému/trikovému natáčení filmů a videí pro hry i jiné účely. Krizový herec na bruselském letišti nese plastové dítě Zdroj: 1, 2 Komentáře:

S Pelikánem počítám, uvedl Babiš. A co Stropnický, Šlechtová nebo Ťok? Premiér Andrej Babiš (ANO) se bude snažit zrychlit jednání o vládě. Prezidenta Miloše Zemana chce o dalším vývoji vyjednávání o sestavení svého druhého kabinetu informovat v závěru března, píše ČTK. Babiš novinářům po schůzce s předsedou Asociace samostatných odborů ČR Bohumírem Dufkem řekl, že na příští čtvrtek chystá ANO další jednání s ČSSD. Spekulace o možných změnách ministrů komentovat nechtěl, pouze uvedl, že nadále počítá s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO). Babiš řekl, že sociální demokraté na úvodní schůzce obou stran po nedávném sjezdu ČSSD přišli s deseti programovými okruhy, následně ale předložili návrh úprav programového prohlášení kabinetu, který je výrazně rozsáhlejší. „Do prohlášení nám dopsali věci, které v těch okruzích nebyly. Musíme s nimi teď jednat, hned na začátku si říct, co nepřichází do úvahy a co můžeme diskutovat,“ uvedl. „Jednání bude příští čtvrtek,“ dodal. Zeman ve čtvrtek v TV Barrandov zmínil, že z pomalého posunu vyjednávání je nepatrně nervózní. Podle Babiše to možná pramení z toho, že nemá všechny informace, protože ANO nehlásí všechny termíny jednání expertních týmů médiím. „Předpokládám, že se s ním setkám nějak koncem března, že ho budu informovat, jak to ve skutečnosti je,“ konstatoval Babiš. Dodal, že se Zemanem se domluvil na schůzkách jednou měsíčně. Dohodu o vládě by chtěl mít dřív než v červnu, o kterém hovořil Zeman. „Mě to samozřejmě unavuje, my bychom chtěli už dělat věci podle programu, máme strašně moc nápadů,“ uvedl. Připustil, že není ideální, když kabinet nemá důvěru Sněmovny. Zmínil zároveň, že v Evropě existují země, kde vláda ani o důvěru žádat nemusí. Babiš nechtěl komentovat spekulace o tom, kdo ze současných ministrů by v dalším kabinetu nemusel být. Počítá nicméně s Pelikánem, který několikrát hovořil o svém možném konci. „Já s ním mluvil, já osobně s ním počítám,“ uvedl. Jména ministryně obrany Karly Šlechtové (za ANO), ministra dopravy Dana Ťoka (za ANO) a ministra zahraničí Martina Stropnického (ANO) komentovat nechtěl.

Pokud je to pravda, nastane šok. Rozdělení ČSFR v roce 1992 je zřejmě neplatné! Přátelé, vypadá to, že žijeme v neexistujících republikách a že všechno, co politici napáchali od takzvaného rozdělení v roce 1992 je neplatné. Česká a Slovenská Federativní republika fakticky nikdy nezanikla, protože, cituji: Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně: ČL. 1 (1) V referendu mohou být předloženy občanům České a Slovenské Federativní Republiky k rozhodnutí zásadní otázky formy státoprávního uspořádání České a Slovenské Federativní Republiky. (2) O návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky lze rozhodnout jen referendem. Konec citace. Pokud referendum neproběhlo, rozdělení bylo nezákonné a existence ČSFR trvá, nejsme tudíž členy EU, nejsme členy NATO. Co vy na to? Je to úmysl nebo bordel? Co já na to? Nic. (ZDE) 327 ÚSTAVNÍ ZÁKON ze dne 18. července 1991 o referendu Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně: ČL. 1 (1) V referendu mohou být předloženy občanům České a Slovenské Federativní Republiky k rozhodnutí zásadní otázky formy státoprávního uspořádání České a Slovenské Federativní Republiky. (2) O návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky lze rozhodnout jen referendem. (3) Hlasovací právo má v České republice každý, kdo je oprávněn volit do České národní rady. Hlasovací právo má ve Slovenské republice každý, kdo je oprávněn volit do Slovenské národní rady. ČL. 2 Referendum vyhlašuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky oznámením ve Sbírce zákonů. ČL. 3 (1) Prezident České a Slovenské Federativní Republiky vyhlásí referendum současně v obou republikách, navrhne-li mu to Federální shromáždění po vyjádření České národní rady a Slovenské národní rady, a to do 15 dnů od doručení návrhu. (2) Prezident České a Slovenské Federativní Republiky vyhlásí referendum podle čl. 1 odst. 2 v České republice na návrh České národní rady a ve Slovenské republice na návrh Slovenské národní rady, a to do 15 dnů od doručení návrhu. (3) Prezident České a Slovenské Federativní Republiky může ve lhůtě podle odstavců 1 a 2 odmítnout návrh na vyhlášení referenda, jestliže navržené otázky, které mají být v referendu předloženy, nejsou jednoznačné nebo srozumitelné. V takovém případě návrh s připomínkami vrátí příslušnému zákonodárnému sboru. Pokud tento zákonodárný sbor na původních otázkách trvá, prezident České a Slovenské Federativní Republiky referendum vyhlásí do 15 dnů od opětovného doručení návrhu. (4) Referendum se vykoná do 90 dnů ode dne, kdy prezident České a Slovenské Federativní Republiky obdržel návrh podle odstavce 1 , 2 nebo 3 . ČL. 4 Referendum podle tohoto ústavního zákona lze konat nejpozději pět měsíců před uplynutím volebního období Federálního shromáždění a národních rad. ČL. 5 (1) Návrh předložený v referendu podle čl. 3 odst. 1 je přijat, vyslovila-li se pro něj nadpoloviční většina oprávněných voličů v každé z republik. (2) Návrh předložený v referendu podle čl. 3 odst. 2 je přijat, vyslovila-li se pro něj nadpoloviční většina oprávněných voličů republiky. (3) Rozhodnutí přijaté v referendu provedeném podle ustanovení čl. 3 odst. 1 vyhlašuje předsednictvo Federálního shromáždění ve Sbírce zákonů obdobně jako zákony Federálního shromáždění; rozhodnutí přijaté v referendu provedeném podle ustanovení čl. 3 odst. 2 vyhlašují předsednictva národních rad republik ve Sbírce zákonů obdobně jako zákony národních rad. (4) Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky přezkoumá na žádost předsednictva Federálního shromáždění nebo předsednictva národních rad ústavnost postupu referenda před vyhlášením jeho výsledku. (5) Referendum vykonané podle tohoto zákona se může o stejné otázce opakovat nejdříve za 5 let. ČL. 6 (1) Výsledek referenda vyhlášeného podle čl. 1 odst. 1 má závaznost ústavního zákona. (2) Je-li návrh podle čl. 1 odst. 2 přijat alespoň v jedné z republik, zanikne Česká a Slovenská Federativní Republika uplynutím jednoho roku od vyhlášení výsledku referenda; její působnost přechází na Českou republiku a Slovenskou republiku, jimž pak přísluší plný výkon státní svrchovanosti. (3) Ústavní zákon Federálního shromáždění upraví přechod majetku z vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku. Stejně tak upraví státní finanční aktiva a pasiva České a Slovenské Federativní Republiky, měnové rezervy, hmotné federální rezervy a majetek České a Slovenské Federativní Republiky nacházející se mimo její území. ČL. 7 Zákon Federálního shromáždění stanoví způsob provádění referenda. ČL. 8 1. Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších ústavních zákonů, se doplňuje takto: a) v článku 41 se za slova "a k jejich změně," vkládají slova "k přijetí návrhu na vyhlášení referenda, ", b) v článku 58 odst. 1 se za slovo "federace," vkládají slova "usnášet se o návrhu na vyhlášení referenda, ". 2. Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, se doplňuje takto: v článku 2 odst. 2 se tečka za slovem "voleny" nahrazuje čárkou a na konci se doplňují slova "a lidovým hlasováním (referendem). ". ČL. 9 Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Havel v. r. Dubček v. r. Čalfa v. r. Komentáře:

Mají v hlavách pravěk! Martin Koller bez obalu hodnotí situaci v Evropě Teroristické útoky v Bruselu jsou ukázkou praktického multikulturalismu, píše den po jejich provedení vojenský analytik Martin Koller. Podrobně rozebírá rizika dalších úderů, popisuje, kde teroristé mohou brát zbraně, a nabízí řešení, jak se bránit. Pokud se chceme zabývat včerejšími islámskými teroristickými útoky v Bruselu, musíme si položit několik otázek, počínaje úvahou na téma, kdo a v čí prospěch provádí teroristické útoky v Evropě a jaká jsou opatření k zastavení islámského terorismu. Dále se musíme zabývat názory a reakcemi politiků a různých odborníků v českých médiích, protože z nich lze vyvodit, jaká budou reálná opatření na ochranu obyvatel Evropy i obyvatel naší země. Kdo? Zde by stačilo jedno slovo, a to muslimové. Takový přístup by byl ovšem jednoduchý. Každý muslim není terorista. Nicméně každý muslim je povinen vyznávat islám a vycházet z jeho učení, jež je definováno především v koránu, ale rovněž v různých takzvaných hadísách mimo korán. Kdo má zájem seznámit se blíže s koránem a islámem, měl by si přečíst brožuru Šaría pro nemuslimy od amerického profesora Billa Warnera, která vyšla v Brně. (Lze ji získat na besedách Úsvitu a Bloku proti islámu s občany po celé republice.) Nejedná se o nějakou omezenou propagandu ve stylu ČT, ale krátkou, přehledně zpracovanou historii, a především prokazatelnou statistiku ilustrativně dokazující agresivitu islámu jako ideologie od počátků do současnosti. Celá historická praxe od doby vyhnání budoucího proroka Mohameda z Mekky je dokladem agresivity islámu a jeho vyznavačů vůči všem jiným vírám a bezvěrcům. Jedním ze základů islámu je islámské právo šaría, které je povinen dodržovat každý muslim. Podle tří rozhodnutí evropských soudů je právo šaría neslučitelné s evropským zákonodárstvím a Listinou základních lidských práv a svobod. Každý vyznavač šaríe je tedy nebezpečným porušovatelem evropských zákonů a nemá v Evropě co dělat. Z výše uvedeného vyplývá, že každý muslim sice není násilník a terorista, ale potenciální násilník a terorista. A zde vyvstává zásadní otázka. Kdo z vás by si vzal domů nebo do rodiny člověka, který je potenciálním vrahem, teroristou, pedofilem...? Myslím, že něco takového by odmítla naprostá většina duševně zdravých lidí, včetně reprezentantů politických neziskovek a Strany zelených, kteří si udělali z podpory islámské invaze do Evropy ideologický pilíř a politický program. Výjimku by mohli tvořit pouze nepočetní přesvědčení fanatici dobra za každou cenu, kteří ovšem zpravidla končí špatně a mezi současnými politiky a ideology se vyskytují v zanedbatelném počtu. Korán vyzývá opakovaně k vraždění nevěřících, šaría je neslučitelná s evropským právem a civilizací, islám a jeho vyznavači byli po celou dobu svojí existence nepřátelští k Evropě. Pro muslimy jsou normální dvanáctileté nevěsty a jeden z takzvaných uprchlíků nedávno znásilnil v Německu desetiletého chlapce. Takže praktický islám a šaría znamenají násilí a sexuální úchylnost. Islámský stát v Evropě by byl rájem násilníků a pedofilů. Možná i proto někteří reprezentanti samozvaných evropských elit tak nadšeně podporují islamizaci Evropy. Na tom žádné teoretizování imámů o láskyplnosti a slitovnosti islámu nic nezmění. Pro život je důležitá praxe, nikoli intelektuálské žvanění o pravdě a lásce. I křesťané se ve středověku zvěrsky vraždili a oháněli se při tom Biblí, která káže lásku. Jenže civilizace pokročila, v Evropě je středověk dávno minulostí a pedofilie je v civilizovaných zemích trestný čin. S výjimkou Breivika, který ovšem vraždil rovněž ve vztahu k islámu, jsou všechny velké a vražedné teroristické útoky ve světě za posledních deset dvacet let dílem muslimů. Od zoufale mlžících politiků a různých odborníků posloucháme v médiích po teroristických útocích a projevech násilné agresivity a sexuální zvrhlosti muslimů stále dokola stejné bláboly na téma, že všichni muslimové nejsou špatní a nemůžeme kvůli teroristům nenávidět všechny muslimy. Otázkou je, zda máme taková tvrzení považovat za projev pouhé hlouposti, nebo cílené propagandy snažící se dále podporovat politiku islamizace Evropy. Současný salafistický a wahhábistický islám, produkt ideologů takzvaného Muslimského bratrstva, se stal oficiální ideologií západní větve islámu (též Saúdské Arábie). Tato ideologie začíná kdesi v Afghánistánu a na územích Ujgurů v Číně, pokračuje přes Pákistán (s výjimkou Íránu a části Iráku) až po západní břehy Afriky, především kolem pobřeží Středozemního moře. Oblast kolem Středozemního moře se 150 miliony muslimů by měla být v rámci programu EuroMed (Lisabonská smlouva) prakticky začleněna do EU! Asijská větev islámu z různých důvodů salafismu většinou ještě nepropadla. Z hlediska každého jednotlivého vyznavače je salafismus závazná doktrína, která řídí jeho život 24 hodin denně – začíná od brzkého rána účastí na několika modlitbách, pokračuje přes způsob stravování, oblékání a chování na veřejnosti i doma a končí takovými detaily, jako je utírání si zadku výhradně levou rukou. Přitom se muslimové neustále vzájemně kontrolují, kritizují a udávají v mešitách. Je to systém absolutní kontroly života, sen všech, kteří se snaží zotročit celé národy. Nelze se divit jejich snaze islamizovat svobodomyslnou Evropu myslících občanů. Salafismus je fanatická a agresivní forma islámu, která jej změnila z vyznání víry na nenávistnou násilnou ideologii silně podobnou německému nacismu. Je to stejně nenávistná ideologie, přesvědčení o vlastní nadřazenosti vůči všem ostatním, tendence k vraždění, agresi a zotročování druhých a bez velké nadsázky můžeme mluvit o protievropském rasismu. Donedávna tvořily poměrně účinnou hráz proti šíření salafismu autoritativní vojenské režimy v Iráku, Libyi a Sýrii, které byly zničeny především americkou agresí a islámskými teroristy placenými ze Saúdské Arábie. Kdyby se někdo zeptal evropských vůdců a jejich českých přisluhovačů propagujících multikulturní islamizaci Evropy, zda chtějí v Evropě obnovit německý nacismus, určitě by všichni zuřivě odporovali. Přesvědčeného nacistu by si nikdo z nich domů nevzal. Ale miliony salafistických muslimů, jejichž ideologie je ohledně vztahu k ostatním lidem s nacismem téměř totožná, zvou do Evropy. A ještě se nám beze studu snaží tvrdit, že většina těchto salafistických muslimů jsou hodní lidé a neměli bychom je nenávidět, jestliže jejich reprezentanti páchají teroristické útoky. Prvním krokem tohoto negativního islamizujícího vývoje byla válka islámských teroristů sponzorovaná ze Saúdské Arábie s vojenskou a mediální podporou USA i předchůdce EU proti pokrokové vládě v Afghánistánu podporované tehdejším Sovětským svazem. K zásadní změně došlo rovněž v Turecku, kde armáda dlouhodobě garantovala civilizovaný vývoj a bránila posílení pozice islámských extremistů. Poté, co se vedení země chopil klan kolem prezidenta Erdogana, kterého kdysi CIA označila za nebezpečného teroristu, byla turecká armáda postupně zbavena politické moci a dochází k islamizaci země. Salafismus navíc vyznává především mladší generace muslimů, která má sice v rukou počítače a mobily, ale v hlavách středověk, ne-li pravěk. Starší a vzdělanější muslimové až na výjimky do Evropy netáhnou, z bohatých zemí už vůbec ne. Naprostá většina muslimů přicházejících v současnosti do Evropy jsou salafisté, přičemž islámští kazatelé a aktivisté podporovaní ze Saúdské Arábie obracejí k salafismu postupně stále větší počet muslimů, jejichž rodiče přišli do Evropy v prvních dekádách po druhé světové válce, někteří dokonce za prací. I zde vidíme generační problém v negativní formě. Terorismus jako akční formu salafismu podporují (až na nepočetné starší ideology a kazatele) právě mladí muslimové. Tento trend se samozřejmě bude zhoršovat. Civilizovanější starší generace muslimů bude postupně vymírat a její vliv slábnout. Pole ovládnou salafisté. Představa, že se salafisté v Evropě zcivilizují, je stejně hloupá jako představa, že z německých nacistů by se v roce 1946 stali přesvědčení demokraté a ochránci Židů. Jejich počty se výrazně navýší invazí současných ilegálů, z nichž naprostou většinu tvoří opět mladí salafisté, případně i migrací dalších milionů legalizovaných smlouvami s Tureckem. Více než 70 % z nich tvoří sexuálně neukojení mladí muži prosáklí nenávistnou ideologií. Už to samo vytváří základ agrese. Samozřejmě, nemusíme nenávidět všechny muslimy v Evropě, ale nikdo nemá právo nás nutit s nimi žít, přesněji řečeno, je živit v Evropě a vracet se do středověkého primitivismu. Ať si žijí doma po svém. My jim nic nedlužíme. Základem bezpečnosti je prevence. Samozvané elity v EU však pracují doslova proti prevenci a muslimské zločiny v Evropě se snaží zatajovat. Můžeme bez nadsázky konstatovat, že podporují muslimské násilí vůči Evropanům. Rostoucí počet kriminálních činů, agrese, sexuálních a teroristických útoků a v neposlední řadě nárůst antisemitismu v Evropě je evidentně v přímé souvislosti s masivní migrací muslimů do Evropy v posledních dekádách. Teroristické útoky a rostoucí počet násilných a dalších kriminálních činů v Evropě (v Německu nárůst o 500 000 za rok 2015) jsou evidentně dílem muslimů a ty budoucí můžeme rovněž očekávat od muslimů. Mimo to v Německu již řadu let pracují kriminální gangy z islámských zemí severní Afriky v rámci multikulturního obohacení zajišťovaného politickým vedením EU a Německa. Podle ředitele německé kontrarozvědky je každý stý migrant terorista připravený zabíjet. Ostatní muslimové jsou většinou potenciální teroristé. Jejich agresivita vzroste zvláště poté, co zjistí, že v Evropě nedostanou zadarmo vilu s bílými služebnicemi a možností se doživotně bezpracně povalovat a šířit islám za peníze druhých. I ti, kteří přicházeli s představou pouhého bezpracného života a nenásilného šíření islámu cestou předávání genetických informací zaostalým Evropankám, se ve zklamaném vzteku stanou nadšenými pomocníky organizovaných teroristů z Islámského státu a dalších teroristických skupin. Většinu z nich nelze zaměstnat, ani kdyby pracovat chtěli. V naprosté většině neznají jazyk, někteří jsou negramotní, většina má ve srovnání s Evropany neúplné základní vzdělání. Náklady na zcivilizování jednoho takového ekonomického přírůstku do podoby pracovní použitelnosti vyčíslili v Německu v přepočtu na 12 milionů korun. Jejich společenská pozice v Evropě, a především v Německu se bude nahony vzdalovat jejich představám o tom, že se na ně někdo těší a čeká je bezpracný blahobyt při šíření islámu. Na otázku kdo, můžeme odpovědět, že teroristé v Evropě jsou a budou muslimové. Kde? I zde bychom mohli odpovědět jednou větou. V zemi, kde existuje početná paralelní uzavřená muslimská komunita připomínající domorodý kmen. Mluvit u salafistických muslimů o společnosti, nebo dokonce kultuře nemá smysl. Nanejvýš o kultuře sociálního parazitování, nenávisti a agrese. Terorismus (jako forma politického nátlaku) zaměřený v důsledku především proti bezbranným civilistům potřebuje základnu a podporu. To v plné míře platí o islámském terorismu v Evropě. Podle oficiálních informací zmizelo v Německu kolem 300 000 ilegálů. Pokud nevyrazili do Švédska, které se stalo královstvím rasistického multikulturalismu a sociálního parazitování, zcela se ztratili z kontroly a pravděpodobně žijí v islámské komunitě v Německu. Už to je dokladem faktu, že muslimská komunita je pro policii a tajné služby prakticky neproniknutelná. Kdyby se jednalo o desítky lidí, ale statisíce? Můžeme tedy mluvit o naprostém zhroucení systému německé vnitřní bezpečnosti. Ve Francii a Belgii je situace podobná. Teroristu Abdeslama a jeho komplice žijící v muslimské komunitě v Bruselu objevila belgická policie náhodou. V Německu se objevily pomatené snahy rozptylovat ilegály do vesnic, a tak zabránit jejich soustředění do velkých komunit ve městech. Něco takového se pokoušeli naši komunisté provádět v šedesátých letech s cikány přiváženými za Slovenska do českých zemí. Samozřejmě to nefungovalo. Na vesnici se všichni znají a cizinci jsou pod stálou kontrolou. Za pár let se, až na výjimky, sami soustředili ve městech a vytvořili uzavřenou komunitu ovládající celé činžovní domy. Menšiny, zvláště rasově, nábožensky nebo ideologicky odlišné od majoritního obyvatelstva, mají tendenci se sdružovat do uzavřených komunit kdekoli. Typickou ukázkou je současný Londýn (známé jsou čínské, pákistánské i jiné oblasti), ale rovněž Paříž, a dokonce i slavná města v USA, kolébce ideologie multikulturalismu. Jsou tam v podstatě oddělené čtvrti bílých a barevných. Pokud se do domu nebo čtvrti domků nastěhuje barevná rodina s odlišnými zvyky a chováním, dochází k poklesu cen nemovitostí a běloši se začínají stěhovat jinam. Je zajímavé, že k tomuto efektu, který by multikulturalisté označili za rasismus a xenofobii, obvykle nedochází ve vztahu mezi Evropany a Asiaty. V praxi nevládne multikulturní láska ani mezi Afričany a Araby, zvláště v případě, že Afričané jsou křesťané. Tyto vztahy jsou vidět dokonce i v oficiálně multikulturní americké armádě. S muslimy – bez ohledu na jejich etnický původ – nechce žít nikdo. Můžeme tedy konstatovat, že základnou islámského terorismu jsou samovolně se vytvářející početné a uzavřené muslimské komunity v evropských městech. Ty vznikají všude, kam muslimové přijdou. Nesmíme přitom zapomínat, že přicházející jsou v převážné většině salafisté. Jedinou možností je proto zabránit příchodu muslimů, a tím vytvoření islámských komunit. Rozptylování tento problém pouze odsune nanejvýš o několik let. Proč a v čí prospěch? Zde musíme odlišit dlouhodobé a krátkodobé důvody a rovněž formy činnosti vedoucí k útokům islámských teroristů v Evropě a odkud přichází podpora. Z dlouhodobého hlediska je to především šíření islámu, nejlépe pomocí strachu a teroru. Ale jsou i méně agresivní způsoby. Zde se setkáváme s korupcí politiků, médií a pracovníků státní správy a bezpečnostních složek islámskými aktivisty pomocí financí posílaných systémem havala z islámských zemí a rovněž penězi z organizovaného zločinu, především obchodu s drogami, lidmi a šedé ekonomiky. Ke korupci poslouží i finance poskytované státem různým multikulturním neziskovkám a muslimským náboženským obcím, což například u nás naštěstí dosud není možné. Zkorumpovaní politici a mediální pracovníci za podpory neziskovek prosazují další islamizaci, která vede k vytváření početných paralelních muslimských komunit, které tvoří základnu terorismu. Omezenost většiny jeho salafistických vyznavačů však vede k hledání rychlé cesty. Tou jsou teroristické útoky. Islamistických teroristických organizací jsou desítky a neexistuje jednotné velení. Mohou provádět útoky zcela nepřehledně. Oblíbená představa evropských politiků a mediálních expertů, že teroristé jsou jen v Islámském státě v Sýrii a Iráku, jen ukazuje omezenost těchto euroexpertů. Kdo má z terorismu prospěch, poskytuje mu podporu, vesměs neoficiální. Zde musíme odlišit přímou, nepřímou a nezamýšlenou podporu terorismu. Přímou podporu poskytují Saúdská Arábie, Turecko a další země ovládané agresivními formami islámu. Nepřímou podporu poskytují státy jako například Maroko, které do Evropy vyváží svoje kriminálníky. Ti tvoří rovněž uzavřené komunity kapsářů a zlodějů a nedaří se je vracet domů. V řadě případů posílají domů peníze, čímž vlastně podporují ekonomiku svojí země. Někteří nakradou za měsíc až 30 000 eur. Mnozí z nich tím tvoří schopnou a akční součást komunity. V souvislosti s terorismem nemůžeme pominout ani širší zájmy typu oslabení a destabilizace Evropy. To vyhovuje především USA z hlediska prosazení transatlantické smlouvy TTIP, případně ovládnutí Evropy zmítané nepokoji cestou vojenské pomoci. Každý, kdo v současnosti podporuje islámskou invazi do Evropy, podporuje salafistický islám se všemi bezpečnostními důsledky. Jakékoli důvody a výmluvy jsou jen zakrýváním faktu. Je to stejný zločin, jako byla podpora německého nacismu. Hlavní cíl a prospěch hledají v teroristických útocích šiřitelé islámu, ale přiživují se na něm i jiné zájmy. Jak? V podstatě se jedná o způsoby ilegálního působení a formu útoků. Islámští teroristé nevymysleli nic nového a využívají osvědčené taktiky protifašistických partyzánů za druhé světové války v Evropě, kterou vylepšili Mao Ce-tung a Ho Či Min v Asii. Vedla k ostudné porážce americké armády ve Vietnamu a rovněž k porážce sovětských intervenčních vojsk v Afghánistánu.V Evropě většinou chybí rozsáhlé lesní masivy, jaké slouží k úkrytu v Asii. Dále je zde chladná zima, která výrazně znepříjemňuje dlouhodobý pobyt v terénu, zvláště nenavyklým Afričanům. V arabských zemích je většina terénu plochá a přehledná. Proto se islámští teroristé logicky stahují do měst. Efektivně v nich však mohou působit pouze v případě, že existuje základna ve formě početné a uzavřené muslimské komunity. Ta je zásobuje, ubytovává, poskytuje jim finance, krytí, právnickou pomoc, zdravotnické ošetření, zajišťuje vozidla a legální doklady, pomáhá při výrobě výbušnin atd. Teroristé odtud mohou vyrážet jako z pevnosti. Teroristé jsou ve většině případů napojeni na islámskou narkomafii. K přesvědčování svých pomocníků používají kromě jiných forem nátlaku i drogy. Zároveň je třeba dodat, že drogy z islámských zemí zabijí každý rok tolik Evropanů a dalším zničí životy, že o takovém výsledku se teroristům s kalašnikovy a trhavinami ani nesní. To jsou mnohdy jen tupí pěšáci. Útoky jsou zpravidla prováděny proti neozbrojenému civilnímu obyvatelstvu v místech jeho soustředění. Ideální jsou z tohoto hlediska dopravní prostředky, jejich terminály, prostory pro zábavu a sport, kde dochází k velké koncentraci lidí. V dopravních prostředcích se navíc kumuluje účinek zbraní a trhavin s havárií vozidla nebo pádem letadla. Další formou útoku je použití jedů nebo chemických či biologických zbraní jak proti lidem přímo, tak například zamořením vodovodních řadů. V neposlední řadě můžeme jmenovat útoky na energetické systémy, především rozvody plynu a elektřiny. Méně viditelné a vražedné jsou kyberteroristické útoky, Vzhledem k tomu, že evropská civilizace je až patologicky závislá na internetu, nejsou takové útoky ničím složitým. Čím? Klasickou výzbrojí teroristů jsou pěchotní zbraně a trhaviny. Oblíbenou zbraní teroristů jsou automatické pušky, protože jsou přesné, mají velký dostřel a značnou účinnost v cíli. Může je s úspěchem používat i necvičená osoba. Pro dobré a efektivní ovládání pistole je třeba určitá úroveň výcviku a praxe. Jednoznačně vede automat Kalašnikova AK-47. Podle dosažitelných údajů jich bylo ve světě vyrobeno kolem 100 milionů. Je tedy nejpočetnější a nejdostupnější zbraní. Pro přenášení ve městě je sice poněkud rozměrný, ale taška nebo kufr takovou lapálii odstraní. Značná část těchto zbraní se nalézá bez kontroly v islámských zemích. Ve válce zmizela většina výzbroje libyjské armády. V Iráku má každá rodina i několik kalašnikovů. Představa, že se podaří zabránit transferu ilegálních zbraní po Evropě je doslova dětinská. Rozhodně není řešením zabavování legálních zbraní bezúhonným a civilizovaným Evropanům. Ti je naopak budou potřebovat na svoji obranu před teroristy. Zdrojů zbraní je i v Evropě dostatek. Především jsou zde kvanta zbraní v rukách kosovských teroristů, kteří s pomocí USA a EU vytvořili islámskou enklávu na Balkáně a stali se tak oficiálními politickými reprezentanty. O tom, že Kosovo je základnou islámského organizovaného zločinu, především obchodu s drogami, nikdo z odborníků nepochybuje. Pravděpodobně proto dostává každý rok miliardy eur jako podporu z Bruselu. Dalším zdrojem ilegálních zbraní je Ukrajina. Už před občanskou válkou tam kvetl obchod s ilegálními zbraněmi, částečně rozkradenými z armádních skladů. A oligarchové rovněž musí z něčeho žít a platit svoje fašistické prapory. Navíc pohraniční kontroly mezi EU a Ukrajinou byly výrazně oslabeny. V neposlední řadě je nevyčerpatelným zdrojem zbraní celý Blízký a Střední východ. Po otevření hranic s Tureckem se mohou do civilizované Evropy přímo valit. Stačí se podívat na počet kamionů, ale i osobních aut s německými poznávacími značkami, směřujících z Turecka do Evropy již v současnosti. V takovém provozu pár desítek, stovek i tisíců zbraní lehce unikne kontrole. Podobná situace jako se zbraněmi je i v trhavinách. Ty lze navíc podle dosažitelných návodů vyrábět i z dostupných zdrojů. V nejhorším případě poslouží plynové láhve nebo benzín. Pokud teroristé získají v některé zemi základnu, jejich vyzbrojení představuje minimální problém. Evropská a reálná opatření na ochranu Evropy a Evropanů Účinný boj proti partyzánským asymetrickým útokům ve městě je krajně obtížný. Teroristé se ukrývají v muslimské komunitě a využívají při útocích momentu překvapení, což postihnout včas je obtížné. Mohou využívat všemožné prostředky, které jim poskytuje evropská technika a civilizace. Jestliže udeří na několika místech naráz, policie situaci nezvládne organizačně ani z hlediska nasaditelných počtů, zvláště v ucpaných ulicích velkoměst. Pro tajné služby je téměř vyloučené pronikat do kmenových společenství, kde se všichni znají a mnohdy jsou příbuzní. Volně se pohybují po městě a mohou se soustřeďovat a udeřit tam, kde zrovna nejsou žádní policisté a vojáci. Mají dostatek času k pozorování a vyhodnocování situace k přípravě útoku, zvláště pokud budou žít jako ubozí uprchlíci ze sociální podpory. Zde by byla potřeba bdělých a ozbrojených občanů, kteří by mohli sami a včas zasáhnout. Mohu jen opět připomenout program Stráže obrany státu, připravovaný Úsvitem ve spolupráci s apolitickou iniciativou ČS vojáci v záloze. Budou v něm vítáni všichni civilizovaní vlastenci, muži i ženy. Součástí budou i základní informace pro obyvatelstvo z hlediska chování v krizových situacích. Pochodující vojáci a policisté na ulicích jsou jen divadelní stafáž bez velkého účinku, která má přesvědčit voliče, že se politici zajímají o jejich bezpečnost. Ani islámští teroristé nejsou tak blbí, aby útočili těsně po úspěšném útoku, když se všude rojí vojáci a policisté. Primárním faktorem úspěšné obrany je prevence. Jenže ta je v EU ve vztahu s islámskému terorismu doslova zakázaná, počínaje snahou o pravdivé informování veřejnosti. Místo toho chrlí většina médií prolhanou propagandu, podporující islamizaci, nebo v rámci politické korektnosti se důležité informace zamlčují. Kriminalizace názorů Martina Konvičky a pomlouvačné tažení politiků a médií vůči Bloku proti islámu jsou ve světle teroristických útoků ubohé, možno říci, doslova směšné. V praxi ukazují, jaký je zájem většiny české politické reprezentace na ochraně občanů proti islámskému terorismu. Ten může udeřit dnes, nebo za několik let, až si vytvoří základnu. Je to jen otázka času. Základem prevence je nepustit teroristy do Evropy a evropských zemí a znemožnit vytvoření početné muslimské komunity jako základny terorismu. Jednou z možností posílení bezpečnosti je angažovanost občanů. Je třeba mít otevřené oči a upozorňovat na výskyt podezřelých individuí; ale rovněž upozorňovat na snahy vydělávat na transportech migrantů nebo stavbou ubytoven pro ně za německé peníze. Merkelovské Německo je schopné si zničit ekonomiku i sociální systém placením milionů sociálních parazitů, ale není schopné je ubytovat. Proto porostou tlaky na jejich ubytování v okolních zemích bez ohledu na jejich obyvatele a bezpečnostní dopady. Základem změny a zvýšení bezpečnosti obyvatel Evropy i naší země je odstranění politiků, kteří podporují islamizaci, neplní svoji základní povinnost ochrany života, zdraví a majetku občanů a evropských civilizačních hodnot v době nepřátelské invaze. Pamatujte si to ve volbách, volte vlastenecké strany, neseďte doma nebo v hospodě a věnujte čtvrthodinku svého času pro civilizovanou, bezpečnou budoucnost svoji, svých rodin a přátel. Čtvrthodinka pro budoucnost! Je třeba se nebát, nenechat se řídit jako tupé stádo na porážce televizí, používat vlastní mozek a vzít osud do vlastních rukou. Vlastenectví není extremismus, obrana proti islámskému terorismu není xenofobie!

Miroslav Polreich: Lhali jste, ČT i politici. Jména známe. A čekáte, že teď se pojede dál? Trump není vzpoura bílého muže, ale člověka Jak se změní svět po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu? Řadu otázek, které od jeho zvolení řeší nejrůznější experti, pro ParlamentníListy.cz rozebírá jeden z nejpovolanějších expertů u nás, dlouholetý zpravodajský důstojník, diplomat a bezpečnostní analytik Miroslav Polreich. Pozastavuje se nejen nad situací v USA, zásadní prý je i dění u nás, kdy nám řada médií lhala a manipulovala ve prospěch Clintonové. Uplynul přesně týden od vyhlášení výsledků prezidentských voleb ve Spojených státech. Vy jste tam léta působil jako zpravodajský důstojník… Než se soustředím na vaše relevantní otázky, které nakonec jsou předmětem mnohého současného uvažování expertů a komentátorů „po bitvě“, chtěl bych upozornit na fakt, že jak se uvádí, 90 procent všech předpovědí favorizovalo paní Clinton. To nebyl výsledek analýzy ani věcného rozboru, ale politické tendence. Chcete-li manipulace. Co s tím. Převléknou se kabáty jako v případě vítězství pana Clintona – kterého naši neocons, kteří byli proti demokratům, označili pomocí BIS dokonce za agenta KGB, školeného v Praze –, či Obamy, a budeme spokojeni dál? Na jedné straně ať si tento problém řeší Amerika, ale i my jsme byli předmětem manipulace, a to vedené tím nejsprostším způsobem. Vynechávám naši kavárnu či stoupence neocons, ale co naši politici, komentátoři a hlavně zaměření veřejnoprávní TV. Víme přesně, o kom mluvím a není je třeba jmenovat. To se jen tak zase přejde? A lidem se bude lhát dál? Uvedu jen jeden a velmi závažný příklad, o kterém se kupodivu vůbec nepíše. Náš přední státní představitel (třetí v řadě) pan Hamáček hrubým, spíš sprostým způsobem napadal kandidáta Trumpa s ohlasem dokonce v anglickém tisku. Neomluvil se. Nerezignoval, což by v jeho pozici měl. Není soukromou osobou. Ale okamžitě znovu zaútočil, tentokráte na prezidenta Zemana, snad hlavně proto, že byl jedním z mála, kdo přišel k jinému závěru, a to, že bude vítězem Trump a jeho volbu nyní přivítal. Hamáček, pokud by byl alespoň trochu gramotný, tak by se omluvil a Zemanovu úvahu by veřejně ocenil. Nestalo se tak. Naopak, mediálně se uvedl, že Zeman by se měl omluvit americkému velvyslanci, protože ho neviděl 28. října na Hradě a také to veřejně uvedl. A pan velvyslanec tam ve skutečnosti byl. Našli se o tom dokonce fotky, jak se někde v davu krčí. Dle diplomatického protokolu a vzhledem k závažnosti události, tam vlastně nebyl. Jinak by jako velvyslanec přední a spřátelené mocnosti musel přijít k panu prezidentovi a blahopřát, jak je zvykem a jak jiní to také tak udělali. On však neuznal za vhodné zdůraznit hodnotu našeho svátku. Jak je vidět, tento velvyslanec není na svém místě. Ale o něj nám nejde. To jistě nová americká administrativa snadno vyřeší. Pan Hamáček se připojil s nadšením k častým a nekonečným relacím tisku a televizi, označujícím prezidenta za lháře s povinností se americkému velvyslanci (skrytému v davu) omluvit. Takže kampaň proti prezidentu jede dál. Nebylo by načase projednat celou věc ve vládě, či alespoň v sociální demokracii, když to tak aktivně rozviřuje, a tuto tendenci zastavit? Tím jsem se dostal k podstatě věci. Naše média včetně různých analytiků projevila absolutní neprofesionalitu. Je to dobrý a oprávněný důvod, aby si hledali vhodnější práci. Je tu i jiná šance – zalézt do kanálu. Jen pár dnů po volbách média a veřejnoprávní TV nám však v dlouhých diskusích a rozumování představují ty stejné nekvalifikované tváře. Já jsem, jak je vidět mylně, předpokládal, že politické či programové vedení již dávno odstoupilo. Nebudu jmenovat ty komentátory z tisku i TV. Všichni je známe. Je to ostuda a svědectví manipulace a krize naší demokracie a svobody tisku. Přemýšlejme, dnes dosud jinou šanci nemáme. Ne všichni však propagovali vítězství Clintonové. Byl jsem v panelu na předvolební besedě v Evropském domě EU v Jungmannově ulici v Praze. I zde byl proveden rozbor prezidentských kandidátů na základě faktů. U Trumpa hlavně se zaměřením na rozbor stanovisek jeho poradců. Přítomná studentka (Filipa – příslovečné jméno) poté iniciativně zorganizovala tajnou volbu všech přítomných. Zde je výsledek: 2 pro Clintovou, 1 se neúčastnil, a všichni ostatní v sále na základě politického rozboru hlasovali pro Trumpa. Co s tím, páni analytici? Hlavně nepřipusťte mezi sebe kvalifikované lidi. Dosud se jim to, pane premiére, daří. Donald Trump, k překvapení mnohých, vyhrál. Co od něho lze po nástupu do úřadu očekávat? Bude skutečně tak razantní, jak sliboval v kampani? A v čem se jeho způsob výkonu funkce bude nejmarkantněji lišit od toho, kdyby vyhrála Hillary Clintonová? Co očekávat? Samozřejmě neočekávané. Protože naše česká společnost je nastavena dosti servilním způsobem vůči té komplikované Americe, která vyžaduje urychlené řešení. Mým osobním zadáním nyní je obhajovat Ameriku. Tu moji, jak jsem ji poznal v šedesátých letech a později v letech devadesátých, kdy hledala cestu ke spolupráci a pomohla likvidovat bipolární svět. Ne aby se stal unipolárním pod vedením USA, ale globalizovaným pod vědomím globální odpovědnosti. Zde je opět nová šance i naděje. Nebude to snadné, ale jsou cesty, jak i my k tomu můžeme přispět. Zeman jistě, ale možná i Zaorálek, mají dobře nakročeno. Nebude to snadné. Na své straně mají mezinárodní právo, ale i závazky včetně Washingtonské smlouvy NATO. Doporučuji přečíst Chartu NATO, kterou jsme vydali. Nakonec i generál Petr Pavel, jak jsem si ověřil, má kapacitu proniknout do podstaty poslání a smyslu NATO a to ne ocitovat jediný náš závazek z článku 1, ale plnit ho. Kdyby vyhrála Hillary? Promiňte, nevyhrála. Nemusím odpovídat, je to přeci jenom žena a vyžaduje respekt. Jen snad, že minulost nebývá vždy dobrým doporučením pro novou cestu. Někteří prezentují Donalda Trumpa jako „poslední vzpouru bílého muže“, či poslední tón „klasické“ politiky dvacátého století. Lze to tímto způsobem popsat? Co jeho úspěchu nejvíce pomohlo? Trump není vzpoura „bílého muže“ – je to vzpoura muže. Nebo raději – je to vzpoura člověka, a to je nesnadné poslání. Vzpomeňme na Dostojevského. Vždyť jeho celoživotním posláním bylo „hledat člověka v člověku“. Tím jsem se vrátil dokonce před dvacáté století. Co Trumpovi nejvíce pomohlo? Chcete opět klasika, ale toho nebudu jmenovat. Americká, ale i naše, společnost je těhotná a nutně vyžaduje změnu. Není to snadná cesta a to zvláště, když má přijít z prostředí republikánské strany. Ale jiné východisko není, protože před námi stojí problémy společenské, bezpečnostní, a dokonce existenční, abych to zjednodušil, a ty nejsou řešitelné jedinou mocností. K tomu Trump potřebuje Rusko, Čínu a čistou hlavu, a – jak doufá Zbigniew Brzezinski – alespoň být v týmu. Jinou šanci nemá. V moderní historii se občas stávalo, že politici, kteří uspěli v USA následně „strhli“ řadu světových politiků, kteří se jimi inspirovali. V osmdesátých letech Ronald Reagan, o dekádu později Bill Clinton… Zažijeme podle vás něco podobného nyní s Donaldem Trumpem? V čem konkrétně by byla či naopak nebyla taková inspirace přínosná? Myslím, že máte pravdu. Proto americké volby se stejně tak týkají nás a nemůžeme být pasivní, ale spoluúčastni na formování nového směřování společnosti jako takové. Prozatím se nám to moc nepovedlo. Snad směr, který ukazovalo Pražské jaro, ale aktivity jednoznačně zaměřené proti Americe v devadesátých letech, do kterých byl vmanévrován „hochy“ kolem Hradu i Václav Havel („Američané jsou zrádci – nechtějí nás do NATO“) vstoupí nejenom do naší historie jako výkřik neodpovědnosti. Stál ale i mnoho obětí a včetně amerických. Naše „nezávislá“ diplomacie byla velice aktivní v šedesátých letech a přispěla k řešení několika krizových situací, aby se na druhé straně vinou nízké inteligence a odpovědnosti v letech devadesátých trestuhodně podepsala na mezinárodním dění. Michael Žantovský ještě před sečtením výsledků na svém Twitteru napsal, že „svět, který jsme znali, skončil“. Je to jenom rétorika poražených, nebo můžeme být skutečně na prahu zásadní proměny světa? A co se vůbec dá od Trumpa očekávat ve světové politice? Nechci hodnotit motiv Žantovského, ale snad cítí či uvědomuje si, zcela správně, že svět se mění. Není asi sám a tito dřívější „hoši“ Hradu jsou sami na rozcestí. Je na nás i jim pomoci hledat cestu a nenechat je se vrátit do sfér nenávisti a hledání nepřítele jen proto, že necítí po porážce dostatek síly nalézt cestu k novému směřování. Trump ve světové politice? To se brzy dozvíme po prvém setkání velkých. Bohudík v dobrém slova smyslu nemá ani on ani jiní moc na výběr. Očekávání však by mělo být jen pozitivní. Od odpůrců Trumpa můžeme slyšet, že bude oslabovat NATO, že se soustředí hlavně na vnitropolitické věci, Evropa zůstane sama a těžko bude čelit ruským hrozbám. Mají tyto obavy reálný základ? Měli bychom se začít obávat toho, že dojde k oslabení NATO? Je velmi překvapivé, že jediný výstup našich komentátorů je závěr, že USA – pokud nebudou podporovat NATO a tím oslabí bezpečnost jejich členů – je veden k tomu, že musíme začít zbrojit, alespoň na ta příslovečná 2 %. Nu, do roku 2025 jen do 1,4 %, ale do 2030 k danému cíli. Nikoho nenapadlo, že výdaje na zbrojení se určují a stanoví stavem bezpečnostního prostředí a celkové situace. Pokud bychom se řídili zásadami Washingtonské smlouvy, tak by naopak závěry a výstupy mohly mít zcela opačný trend. A ten by se naopak měl odvíjet od nové politiky spolupráce. Copak to je k nepochopení? Takže nejde o oslabení NATO, ale pracovat pro vytvoření podmínek pro reálný bezpečný svět. Vždyť dle Kissingera, a dnes i Brzezinského, NATO je organizace bezpečnostní, a ne minulé bipolární doby „jak by si postkomunistické státy, dnes členové NATO, přály“. Tito staří pánové (93 a 88), by mohli být zdrojem poučení. O Trumpovi jeho odpůrci říkali, že přenechá Evropu vlivu Ruska. Důležitý bude rovněž jeho postoj k Číně. Jaké proměny vztahů těchto tří supervelmocí můžeme očekávat? Domluví se mezi sebou a Evropa bude v podílu na rozhodování mimo hru? Ruské hrozby či raději „agresivní Rusko“ se snadno vysvětlí i bez ruské propagandy. Stačí se podívat, jak se rozpadala tato poslední koloniální říše. Žádné statisíce mrtvých jako v Alžíru, milióny ve Vietnamu a potoky krve anglickým přičiněním. Je nutno opakovat Jelcinovo „vezměte si tolik moci, co unesete“ a buďme přáteli? Pozor, nezapomeňme na „anexi“ Krymu. Stačilo by se snad odvolat opět na toho Zemana: „Krym byl ruský, je ruský a bude ruský.“ Někomu se to nepozdává, třeba těm dřívějším kolonizátorům z EU, snad proto, že Krym byl odejmut od Ruska rozhodnutím komunistické strany a to je stále síla a autorita, přes jejíž rozhodnutí „nejede vlak“ (neplatí to dobré lidovecké, co bylo ukradeno musí být vráceno). Anebo raději, jak se už i stává, vzpomenout si, že opravdu byly doby před Kateřínou, kdy Krym patřil k Řecku, Osmanům, Tatarům a komu ještě. Pozor, těmto mudrcům však již nejde o Krym. Oni vidí Aljašku, Texas a Kalifornii. Prostě svět se musí „rozesr…t“ a pak jsou doma. Pozor na ně. Myslím, že jsem se vyjádřil dost jasně. Jak se podle vás bude Donald Trump stavět ke krizím, které zdědí po prezidentu Obamovi? Co na základě jeho dosavadních výroků čekat ve vztahu k Sýrii a Ukrajině? Objevují se analýzy, že ho bude zajímat především domácí politika a ke všemu se bude stavět coby obchodník a spočítá si, že Ukrajina nic USA nepřináší… Jedná se o vážné krizové oblasti. Ukrajina, ta dnešní, vznikla na Majdanu pod fašistickými černorudými vlajkami, symboly vraždění za II. světové války. Ukrajinské tam byly asi dvě. Ano je to velký problém, ale předně ukrajinský, ale i ruský, protože je to velmi nejisté zázemí v jejich bezprostředním sousedství. Zde je nutno respektovat určitý ruský zájem. Vzpomeňme na americký přístup ke karibské krizi a ruské raketové základně na Kubě. Myslím, že Američané to jsou proto schopni pochopit. A povedou i nás k uklidnění a zbytečnosti bránit letecky Pobaltí. Tam však máme i my skutečné problémy ve stále fungujících SS divizí z doby fašistického Německa, které tam chráníme. Myslím ale, že nyní nebrání nic tomu, aby tento problém byl chápan nadále USA i RF souladně. Jak se podle vás budou se situací vyrovnávat české a světové elity, které do poslední chvíle před Donaldem Trumpem varovaly? To je jejich problém. Já jsem je nikdy za elity nepovažoval. Nestarám se. Ony mají dostatek servility a přizpůsobivosti. Nemějme péči. Na některých místech Spojenýc států se demonstruje, davy lidí vykřikují, že Trump není jejich prezident, v Kalifornii dokonce hořely popelnice… Přitom dříve to prý v USA chodilo jinak, lidé nakonec uznali prezidenta, přestože ho nevolili. Nakolik může dojít k zahlazení příkopů vykopaných kampaní? Je na místě srovnání, že to připomíná situaci během i po české prezidentské kampani 2013? Srovnání se opravdu nabízí. Ale hledejme i v tom pozitivní prvky. Vždyť každá společnost je rozdělena ovšem dle jiných kategorií. Ta naše, v Rakousku, Maďarsku, Anglii a jinde mají mnoho společného. Je ve stavu odpovědnosti a inteligenci, která nás k ní vede. Ano je to problém náš, i prezidentské kampaně a vidíme nesnadnost jejího doznívání. Je vždy snadnější hledat nepřítele ba dokonce ho vytvářet, než se rovnat s kvalifikovaným a schopným sousedem. Není to jen vnitropolitická záležitost. Funguje to i v mezinárodních vztazích. Premiér Bohuslav Sobotka uvedl, že Trump vsadil na agresivní populismus (nikoli už pak v oficiálním blahopřání), jeho tajemník pro EU Tomáš Prouza byl ještě ostřejší. Podle něho se nenávist a populismu stává účinným programem i za oceánem. Co k tomu říci? Má předcházející odpověď charakterizuje populismus trochu jinak, než nám ho předsouvá pan Prouza. V novém pojetí se však jedná o práci, která je v hledání nových vizí, trpělivosti a hlavně odpovědnosti k sobě sama. Nehledejme náhradní termíny. Život sám určuje priority. Největšími poraženými jsou dle mnohých analytiků americká média a výzkumné agentury, které stále favorizovaly Clintonovou. Deník New York Times týden před volbami zveřejnil údaj, že Clintonová má 84 procentní šanci na vítězství, zatímto Trump jen 16 procent. Všechny tyto odhady se brutálně pletly, američtí novináři ve většině otevřeně stranili Clintonové. Přesto to dopadlo obráceně. Kde hledat příčiny toho všeho? Vaše otázka na závěr je návratem k našemu problému. Jestli demokracie znamená diskusi, tak naše mediální prostředí a nejenom u nás, nám ukazuje, jak jsme od demokracie daleko a jak jsme neoperativní. Současná metoda práce medií a jejich jednoznačná nepřátelská tendence je jakoby nenarušitelná. Sám mám zkušenost s „nezávislým“ Právem. Psal jsem tam pravidelně, tak jak rozumím a jsem znám. A slušným dopisem jsem byl uzemněn a nahrazen. Protože oni nyní píší že „Putin dští síru a nenávist“. A to opravdu nemohu. Příčiny jsem popsal. Je v nekvalifikovanosti, nabádání k servilitě a odmítání a priori jiného názoru. Kde hledat řešení? Nejenom poukazovat na hrubé chyby, ale odhalovat i pozadí úmyslu manipulace. Bohužel orgány k tomu ustavené i s popisem práce nekonají. Prostě se bojí. Tak v našem českém politickém skansenu budeme poslouchat mediální lži a sprosté nadávky nositelům oprávněných analys a pozitivního směřování. Bohužel i Ministerstvo vnitra ČR, které je dokonce i vrcholným orgánem zpravodajské služby (?) dnes organizuje utajená zasedání ve svých zařízeních s ukrajinskými aktivisty propagující blížící se nukleární válku. Tyto jeho aktivity spolu v souznění s organizací „Evropské hodnoty“ však neprojdou. NO PASA RÁN.

Propaganda, zrůdný systém! Europoslanec Zdechovský se rozpálil doběla nad slovy expertů z norské sociálky Europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský se na svém blogu na iDnes.cz rozepsal nad rozhovorem, který portál přinesl v minulých dnech. Podle něj byl se dvěma údajnými norskými experty. Ti hovořili o tom, jak úžasný je Barnevernet – a ztrapnili se. „I když soud rozhodne o vrácení dětí, Barnevernet se odvolá a nevrátí je – což je např. případ slovenské holčičky Maxine, kde rodiče už dvakrát vyhráli její okamžité vrácení, protože odebrání na základě nedostatečného očního kontaktu s hluchoněmou matkou se prokázalo jako zcela neopodstatněné. Matka i otec jsou svéprávní a mají všechny předpoklady poskytnout své dceři péči a výchovu. Přesto Barnevernet brání v jejím návratu,“ zmínil jeden z příkladů Zdechovský. Samozřejmě že neopomněl ani případ Evy Michalákové, v němž se podle jeho názoru žádné obvinění neprokázalo, a děti přesto nebyly vráceny. „Dědeček, který se naprosto ničím neprovinil, dětem také nesmí ani zavolat. Nebo za co může tento sedmdesátiletý pán milující své vnuky? A proč kluci nesmějí znát své kořeny, které jsou uměle Barnevernetem přetrhány? Na to ‚experti‘ neodpověděli,“ zmiňuje Zdechovský případ, v němž se sám velmi angažuje. Následně jej velmi rozlítila věta, v níž experti tvrdí, že děti nepatří rodičům. „A komu patří? Státu? Rodiče a biologičtí sourozenci jsou tedy vzduch a rodina je nadávka? Proč Norové rozdělují děti z biologických rodin? Chtějí mi tito ‚experti‘ říci, že objetí od naprosto skvělé mé mámy a táty a náš 37 let budovaný vztah vzájemné úcty a podpory je něco hnusného a nepatřičného?!“ rozčílil se. Podle jeho slov známe podobnou rétoriku i od ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové, která by nejraději děti dala na starost státu a poslala ženy makat od rána do večera. „Rození dětí ze zkumavky, následné odložení do státních jeslí a školek... To není výchova, ale doktrína ideologů nacistického Německa v programu Lebensborn. To je naprosto nepřijatelné,“ zkonstatoval. Původní text ZDE Podotkl také, že v rozhovoru se vůbec nemluví o zneužívání dětí v různých zařízeních Barnevernetu či se ignoruje aktuální dění v Norsku, kde je obrovským tématem narůstající počet žalob rodičů na Norsko u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. „.Také se nám snaží namluvit, že jen jako cizinci vůbec nerozumíme jejich systému,“ tvrdí Zdechovský. „Jednoduše řečeno, místo toho, aby se Norové zamysleli, zda skutečně nedělají něco špatně, tak nás jen bude norská propaganda krmit podobnými články. Chtěl bych proto váženým norským ‚expertům‘ vzkázat, že jsme jim na to neskočili a naše snahy změnit tento zrůdný systém nikdy nepřestanou!“ uzavřel europoslanec.

Proslulý bojovník proti islamizaci promluvil. Vyzval Evropu k něčemu, co se mnohým nebude líbit Jeden z nejznámějších kritiků islámu a autor světového bestselleru The Politically Incorrect Guide to Islam Robert Spencer v reakci na bruselské útoky tvrdí, že v Evropě vypukla válka. Nastal prý čas, aby se k moci dostali noví politici. Podle Spencera nastal ve světle dalších teroristických útoků na „starém kontinentu“ čas hlasovat o důvěře evropských vlád, které by mělo přinést nové volby. „Britská, francouzská, německá i belgická vláda by měla odejít. Nemluvím samozřejmě o žádné násilné revoluci. Ve většině evropských zemí existují mechanismy pro poklidnou výměnu vlád ve chvíli, kdy stávající vláda není schopná daný problém úspěšně vyřešit. Je nejvyšší čas, aby byly tyto mechanismy použity,“ má jasno Spencer. Současné evropské politiky obviňuje z toho, že jsou přímo zodpovědní za současný stav, kdy se z Evropy stala válečná zóna. „Válka je nyní na samém počátku. Politické a mediální elity uvrhly Evropu a celý svobodný svět do občanské války a krveprolití, které kontinent nezažil od dob Adolfa Hitlera. Nyní se v Evropě objevil jeho přímý následovník. Není to však Donald Trump ani krajní pravice, jak hlásají média a levicoví politici. Současný Hitler je velmi podobný tomu starému,“ tvrdí Spencer. Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE. Jak Spencer konstatuje, „nový Hitler“ nenávidí Židy, opovrhuje dědictvím západní civilizace, chce vládnout tvrdou rukou a podřídit si celý svět. „Nový Hitler rovněž respektuje jen sílu a pohrdá slabostí. Nejde však jen o jednoho člověka, ale o miliony lidí, kteří věří v ideologii podrobení svobodných lidí s odlišnou vírou a kulturními zvyklostmi. Potomci těch, kteří položili své životy v boji za svobodu proti totalitním režimu, nyní do Evropy pozvali muslimské migranty, již je budou chtít zotročit.“ „Pozvali je do svých zemí v obrovském množství a ostrakizují každého, kdo si troufá jejich rozhodnutí kritizovat. Včera ráno v důsledku této politiky zachvátil Brusel chaos a smutek z prolité krve. Bohužel je téměř jisté, že to je všechno jen začátek,“ poukazuje Spencer. Multikulturalisté, kulturní relativisté, internacionalisté a všichni ti, co jsou morálně zodpovědní za dosavadní teroristické útoky v Bruselu, Paříži, Londýně, Madridu a za všechny budoucí, které Evropu ještě potkají, by měli být smeteni z povrchu zemského. Pokud se chce Evropa zachránit, musí se zbavit svého současného politického a mediálního establishmentu.“ Tato změna musí přijít podle Spencera mírovou cestou, ale také velmi rychle. „Evropa potřebuje pro své přežití vlády, které uznají, že v rámci uprchlické vlny na kontinent proudí mnoho džihádistů, a budou ochotny tento příval zastavit,“ píše Spencer a poukazuje na Saúdskou Arábii, která má k dispozici desítky tisíc klimatizovaných stanů, ale doposud nepřijala ani jednoho uprchlíka. „Proč? Protože dobře vědí, že mezi uprchlíky jsou džihádisté. Jak to, že se Saúdská Arábie tímto způsobem může chránit, a Evropa nikoli?“ podivuje se Spencer a konstatuje znovu, že Evropa se nachází ve válce a jde jí doslova o přežití. „Jde o válku, která rozhodne, jestli Evropa i Severní Amerika budou žít ve svobodě, nebo otroctví. Současné politické a mediální elity vystavují obyvatele kontinentu riziku, že budou zotročeni, proto je nutné je vypudit. V sázce je příliš mnoho a není čas na to, žít dál ve fantazii. Ti, kdo chtějí přežít, si nemohou dovolit ignorovat realitu. Také ve Spojených státech potřebujeme mít vůdce, který bude hovořit otevřeně o válce, ve které se také nacházíme. Takoví lidé jistě existují také v Evropě. Právě proto je nejvyšší čas, aby se dostali k moci. Dříve, než bude pozdě,“ uzavírá Spencer.

Merkelovou přímo ovládají z USA. Zemana si svět váží, mluví přímo. Tak to vidí mladý komunista ROZHOVOR Za Zemanova prezidentství se situace ve světě zhoršila a on musí reagovat. Nesouhlasím s prezidentem, že bychom měli být nadále v NATO. Nelze popřít fakt, že Zeman národ sjednocuje. Zemana respektují Angličané i Němci. Bylo mi velkou ctí mluvit se Zemanem na Hradě. Kdyby lidé zvolili Schwarzenberga, tak byl prezidentem de facto Kalousek. Odmítat spolupráci s Čínou je šlapání po prosperitě ČR. Návštěva čínského prezidenta vytvoří nová pracovní místa. Vinu za krizi s migranty nese i EU. Migrace je řízený proces. Uprchlická krize skončí až se skončí války. Tureckem se nesmíme nechat vydírat. Na Ukrajině z lokálních bojů profitují oligarchové. Novorusko bude Podněstřím. Vojtěch Filip je respektovanou osobností. Komunisté ve vládě by stabilizovali politickou scénu. Celý svět je v jakémsi zlomovém bodu. To vše nám řekl Petr Cvalín, člen Krajského výboru KSČM v Plzeňském kraji. Před pár dny uplynuly tři roky od inaugurace Miloše Zemana českým prezidentem. Jak si vede, řekněme, v porovnání se svými předchůdci Havlem a Klausem? Prezident Zeman je v jiné situaci než jeho předchůdci. V době jeho výkonu funkce se politická situace ve světě výrazně zhoršila a on na ni musí reagovat. A to, že za všech okolností mluví přímo, se v dnešní době někde těžko příjímá. Za co byste ho zkritizoval? S prezidentem nesouhlasím například s tím, že by Česká republika nadále měla být součástí NATO. Ale respektuji jeho názory a vždy budu zastáncem toho, že o všem je potřeba hovořit a poté vybrat nejlepší řešení. Řada médií to hraje tak, že Zeman rozděluje společnost. Připouštíte to, anebo je spíše objektivním sjednotitelem národa? Prezident má u občanů více než 70% podporu. Takže nelze popřít fakt, že národ sjednocuje. Lze přijmout námitku antizemanovců, že nám prezident svým počínám dělá v zahraničí ostudu? Ostudu v zahraničí nám dělají ti lidé, kteří neustále i slovně útočí na naši hlavu státu. Prezident Zeman je v zahraničí respektovaná osobnost. Musím připomenout i to, že silnou podporu má například u německého či anglického obyvatelstva. Obyvatelé těchto dvou zmíněných zemí oceňují na prezidentovi Zemanovi, jak se staví k aktuální migrační krizi. Na Hrad jste byl nedávno prezidentem pozván coby mladý komunista. Co si o tom pozvání myslíte? Je známo, že Zeman sice rád využival ve svém politickém působení hlasy komunistů, ale nijak velkou náklonností k Filipově straně netrpí… Předem bych chtěl říci, že pro mne je velkou ctí, že jsem mohl pohovořit s hlavou českého státu na Pražském hradě. Je logické, že prezident Zeman si na Hrad nebude zvát své odpůrce. Vaše návštěva na Hradě byla využita k Zemanově kritice. Co říkáte těmto tanečkům? Mnozí novináři se takovýmto stylem psaní sami znemožní před veřejností. Hypoteticky: Jak by dnes vypadala Česká republika, kdyby přímou volbu prezidenta vyhrál v lednu 2013 Karel Schwarzenberg, člen Bilderbergu a obhájce všech možných zájmů, jen ne českých? S největší pravděpodobností by byl de facto prezidentem Kalousek, který vždy využíval Karla Schwarzenberga ke svým propagandistickým účelům. A já osobně si nikdy nebudu vážit politiků, kteří jsou pouhými loutkami. Česká republika by se změnila tak, že mnozí občané, kteří by volili Schwarzenberga na Hrad, by zpytovali svědomí. Ale bylo by pozdě. Jak by se pod jeho kuratelou proměnila samotná česká politika? Určitě by se změnila zahraniční politika našeho státu. Republika by měla na migrační a ukrajinskou krizi stejný názor jako například Německo. Miloš Zeman mimořádně akcentuje spolupráci s Čínou. Vidíte v jeho postoji nějaká rizika? Rizika vidím v těch politicích, kteří odmítají ekonomickou a obchodní spolupráci s Čínou, neboť těmto politikům asi nezáleží na ekonomické prosperitě České republiky. Čína je z ekonomického hlediska pro Českou republiku velkým přínosem. Oponenti mu vyčítají, že se stává čínským poskokem a nemluví o nedodržování lidských práv v Číně. Co vy na to? : Prezident Zeman není ničím poskokem. Někteří lidé by se měli mírnit ve verbálních projevech vůči hlavě státu. A naše hlava státu nejezdí do Číny rozdávat lekce o lidských právech. Není možné, abychom zasahovali do vnitřních záležitostí jakéhokoli státu. A to včetně Číny. Vzpomeňme na to, jak Anglie nedávno přivítala čínského prezidenta. Není příliš riskantní nabízet Číňanům investování v České republice na stříbrném podnosu? Opatrnost je samozřejmostí při jakémkoli obchodování. Číňané jsou už v české sportu, bankovnictví, lázeňství i jinde. O tzv. „žlutém“ nebezpečí se mluvívalo již za první republiky. Nejde Čínanům spíše o to, aby se etablovali v politicky klíčovém středu Evropy vedle mocného Německa? Peníze naftových velmocí už léta vládnou například anglickému fotbalu či jinému sportu. A nikomu to, zdá se, nevadí. Nezneužívají nás Číňané prostřednitvím Zemanovy vstřícnosti? Vyvrátíte tuto námitku? Prezident Zeman by nikdy neudělal takové rozhodnutí, které by znamenalo bezpečnostní riziko pro náš stát. S Čínou intezivně obchodují jak evropské státy, tak i USA. Na konci března navštíví Českou republiku čínský prezident Si Ťin-pching. Je to nepochybně historická událost. V čem nám to pomůže? Tato událost bude pozitivní v tom, že se vytvoří nová tuzemská pracovní místa a díky spolupráci s Čínou naše ekonomika posílí. A určitě tato událost posílí naší prestiž v zahraničí. Zastáncům hesla „s Amerikou na věčné časy a nikdy jinak“ se asi bude v souvisosti s návštěvou čínského prezidenta pěnit krev. Politicky dnes bezvýznamný ex-vicepremiér Topolánkovy vlády Bursík chce čínskému prezidentovi třeba strkat pod nos plakát Havla s Dalajlámou… Nemá cenu se zabývat neúspěšným kandidátem do Senátu za TOP 09, který vypadl v prvním kole volby. Ministr Zaorálek nedávno šokoval prohlášením, že Rusko vozí do Evropy uprchlíky. Holedbal se i důkazy. Co to je za hru zahraničního ministra? Ministři zahraničí EU by ale měli mít na paměti, že vinu za krizi nese i Unie, která stojí za destabilizací Lybie a Sýrie. Rusko naopak tím, že aktivně bojuje v Sýrii i proti Islámskému státu, přispělo k příměří mezi syrskými vládními silami a povstalci, kteří jsou ve spojenectví s Islámským státem. Ministr žádné důkazy o svém trvzení nepředložil. Migrace sice Českou republiku přímo nezasahuje, ale hrozbou pro ni nepochybně je. Co podle vás bylo spouštěcím mechanismem migrační vlny, která trvá od loňska? Válka v Sýrii a Lybii. Válku, kterou dlouhá léta podporovaly jak Spojené státy, tak i Evropská unie. Je to podle vás řízený proces, nebo spontánní? Můj osobní názor je ten, že je to řízený proces, který má za úkol destabilizovat Evropu. Dokážete říci, zda existuje nějaké řešení migrační situace? Anebo je již teď z dlouhodobého hlediska Evropa ztracena a spáchá sebevraždu? Řešení migrační krize existuje – ukončení válek v zemích, ze kterých takzvaní uprchlíci utíkají. Myslím, že nastal čas, aby většina migrantů, kteří se nacházejí na území Evropy, byla ihned deportována do zemí svého původu a žádní další ekonomičtí migranti nebyli vpuštěni na půdu Evropy. Člověk se selským rozumem kroutí hlavou nad přístupem německé kancléřky Merkelové. Její vstřícnost k migrantům, v posledním období trochu mírněná pod dojmem vnitroněmeckého odporu, je na první pohled nepochopitelná. Myslím, že jste to i napsal: vydírají ji Američané? Myslím, že ji Američané vydírají. Nevím, jestli to má spojitost s nedávnými odposlechy. Kancléřka Merkelová je podle mne i pod přímým vlivem USA. Souvisí to s tím, že Německo je vlastně již sedmdesát let stále okupovanou zemí? Spojené státy mají na Německo jak vojensky, tak i ekonomicky velký vliv. Není absurdní, že se EU chce dohodnou s Tureckem, že jim budeme platit za to, že nebudou uprchlíky pouštět dále do Evropy? EU musí s Tureckem spolupracovat, ale nesmí se jím nechat vydírat. Je evidentní, že Turecko čím dál tím více stupňuje své požadavky a EU je vůči těmto požadavkům zatím bezmocná. Turci více či méně usilují o to, aby se stali členy Evropské unie. Pokládáte jejich případné členství za riziko a proč? Za riziko pokládám už jen to, že by byla zrušena víza pro Turky. Pravděpodobně miliony Turků by Evropu zaplavily, což by v dnešní situaci ničemu neprospělo. Sankce proti Rusku stále trvají. Už zesnulá expremiérka Británie Thatcherová v osmdesátých letech prohlásila, že není možné, aby jedna země vlastnila území s tolika hospodářskými zdroji. Nepřešly tedy Západ choutky Rusko rozkouskovat a dobýt? Pro Západ bylo Rusko vždy nepřítelem. A platí to bohužel i dnes. Válka snad nepřichází v úvahu. To by byl konec. Ale je otázka, kam až situace může dojít. Koho poškozují sankce víc? Západ či Rusko? Obě dvě strany poškozují. Ekonomické sankce k ničemu nevedou a proto musí být zrušeny. Stupňování napětí nikomu neprospěje. A vždy na to doplácí obyvatelé zmíněných regionů. Rusko je dnes vojensky mimořádně silné. Ukázalo to v Sýrii. Po pár měsících tam Rusové dokázali změnit poměr sil tak, že se již vedou mírové rozhovory a prezident Asad posílil. Západ se na to tváří dosti kysele. Byla mu tedy občanská válka v Sýrii milejší? Není tajemstvím, že USA spolupracovaly se syrskými povstalci, kteří byli napojeni i na Islámský stát. A samozřejmě válka v Sýrii posloužila Spojeným státům tím, že se například z této země valí takzvaní uprchlíci, kteří destabilizují Evropu. Válka například hýbe s cenami ropy, což někomu může vyhovovat. Nedávno zesnulý Miloslav Ransdorf o situaci na Ukrajině říkal, že to je zamrzlý konflikt, ale jeho tání bude nebezpečné. Jak nahlížíte na ukrajinskou katastrofu, byť je tam v tuto chvíli klid? Tamní politická scéna je v naprosto chaotickém stavu. Na Ukrajině bude klid, až tamní oligarchové nebudou profitovat z lokálních bojů proti těm, kteří nesouhlasí s kyjevskou vládou. Myslíte, že problém tzv. Novoruska může být rozřešen smírně, anebo to bude na dlouhá léta něco podobného, jako je již čtvrt století v Podněstří? Příkláněl bych se k druhé variantě. Rád bych se mýlil. Jak hodnotíte Ameriku po válkách v Jugoslávii, Iráku či Afganistánu? Její rozkladné působení zažila i Lybie či Sýrie, vývoz demokracie se oděl do hávu bomb a vraždění… Vývoz demokracie se poslední dobou mění spíše v ovlivňování místní situace jakýmkoli způsobem. A to vše v zájmu Spojených států. Česká republika je strategickým partnerem USA. Podporujete tento fakt? Je pravda, že Česko je strategickým partnerem USA. Na druhou stranu musíme udržovat normální vztahy jak s USA, tak i například s Ruskem. Jsme v NATO. Pamatuji se, když jsme do tohoto paktu vstupovali, tak se na konci roku 1998 senátor Jan Kavan velmi vehementně dotazoval, zda bude možné z něho případně vystoupit. Měli bychom usilovat o opuštění Aliance? Jestliže se Aliance změní z obranné na útočnou, tak určitě. Podporujete smlouvu TTIP? Pokud ne, tak proč? Smlouva TTIP zásadním směrem poškodí evropskou ekonomiku. Jste členem KSČM. Tu čeká zanedlouho stranický sjezd. Kdo trochu zná dějiny KSČ, tak si může myslet, že současné vedení v čele s Vojtěchem Filipem připomíná Jílkovu stranu z dvacátých let minulého století. Vám nevadí, že jste očividně součástí establishmentu a poslaneckému klubu KSČM se s humorem říká „spokojené eseróčko“? Je otázkou, kteří lidé takto nazývají KSČM. Já to určitě tak nevidím. Vojtěch Filip je předsedou více než deset let. Mělo by se v KSČM přepřahat? O budoucí podobě strany rozhodnou delegáti s právem hlasovacím na květnovém sjezdu. Vojtěch Filip je i v Poslanecké sněmovně respektovanou osobností. KSČM na sjezdu musí vyslat pozitivní signál ke svým voličům. Je otázkou, jak. Už v roce 1999 velká analýza, kterou předložil tehdejší předseda Miroslav Grebeníček prognózovala, že strana bude u exekutivní moci nejpozději v roce 2010. To je vzdálená vize. Za jakých okolností si dovedete představit účast komunistů na vládě? Vše záleží na voličích. Ano, dokážu si představit komunisty ve vládě. Položme si otázku, proč by komunisté nemohli být ve vládě, když by to například stabilizovalo politickou scénu? Očekáváte hluboký propad ČSSD v příštích sněmovních volbách? Nadcházející krajské volby otestují ČSSD, jak si vede ve vládě. Určitý propad samozřejmě očekávám. A nejen u sociální demokracie. Obáváte se případě vítězství Andreje Babiše toho, že Česká republika může směřovat ke korporativnímu státu? Doufám, že náš systém je nastavený tak, že republiku nemůže ovládnout jeden člověk. Je svět obecně na prahu sociální revoluce? Svět je v jakémsi zlomovém bodu. Je otázkou, které události mohou tento stav ovlivnit.

Mladí muslimové a švédské bazény: Že obtěžují? Už dávno. Nechtějí se sprchovat, útoky se množí V důsledku současné migrační vlny přicházejí zejména z Německa a Švédska zprávy o sexuálním obtěžování žen a dívek migranty na plaveckých stadiónech. Jak ovšem uvádí novinářka Ingrid Carlqvist, ve Švédsku dělají muslimští návštěvníci plaveckých stadionů potíže již mnoho let. Například ve třísettisícovém Malmö, kde patří Švédové již k menšinové populaci, začaly podle Carlqvist problémy již nejméně před patnácti lety. Gangy mladých muslimů provokují a obtěžují hosty i personál a muslimští muži se údajně nechtějí před vstupem do bazénu sprchovat. Jiní zase chtějí jako plavky použít své spodní prádlo. „To však není z logických důvodů dovoleno. Když je však personál na tato pravidla upozornil a vyžadoval jejich dodržování, muslimové na zaměstnance plaveckého stadiónu zaútočili. A to i na cestě z práce domů,“ líčí Carlqvist nepříjemnou situaci. Obecně je problémem skutečnost, že v muslimských zemích je vnímána nahota zcela jinak než ve Švédsku. Muslimské ženy se koupou v oděvu zvaném burkini, který zakrývá celé jejich tělo. „Když muslimové viděli ve Švédsku místní ženy v plavkách, došli k závěru, že jde o lehké ženy, které je dovoleno osahávat a sexuálně obtěžovat,“ píše Carlqvist a tvrdí, že během posledních měsíců počet případů sexuálního obtěžování na švédských plaveckých stadionech narostl přímo exponenciálně,“ tvrdí švédská novinářka. „Z celkového počtu 163 000 žadatelů o azyl je tvoří asi 35 000 mladí muž ve věku šestnáct až sedmnáct let, kteří k nám dorazili bez dospělého doprovodu,“ označuje Carlqvist hlavní skupinu pachatelů sexuálního obtěžování. K jednomu z prvních znásilnění však došlo již v roce 2005 v bazénu Husbybadet ve Stockholmu a jeho obětí se stala sedmnáctiletá dívka, kterou znásilnili dva o rok mladší uprchlíci. První z pachatelů byl odsouzen ke třem měsícům odnětí svobody ve vězení pro mladistvé a jeho přítel byl osvobozen. Dívka byla těžce traumatizována a ocitla se v péči psychiatrického zařízení, kde se pokusila několikrát o sebevraždu.“ Celý text v angličtině najdete ZDE „Od té doby se staly bazény pro švédské ženy nebezpečným místem. Jenom za první dva měsíce letošního roku bylo hlášeno hned několik případů znásilnění, sexuálního napadení a obtěžování. Právě proto se například ve stockholmském Eriksdalsbadet rozhodli ve snaze předejít dalším problémům oddělovat muže a ženy ve vířivkách,“ píše Carlqvist a cituje šéfa sportovního oddělení na stockholmské radnici Olofa Öhmana, podle kterého se podobné problémy objevují prakticky ve všech veřejných bazénech v hlavním městě Švédska. V polovině ledna informoval místní deník Kungälvsposten o sexuálním napadení dvou dívek ve výtahu veřejného bazénu Oasen v Kungälv. Za podezřelé z útoku byli označeni dva mladí uprchlíci, kteří do země dorazili bez dospělého doprovodu. „Osmnáctého ledna zase uvedlo vedení veřejného bazénu Fyrishov ve městě Uppsala, že za loňský rok zde došlo k sedmi hlášeným případům sexuálního obtěžování dětí. Mezi podezřelými pachateli jsou opět dospívající chlapci nehovořící švédsky, kteří přišli do Švédska v rámci současné migrační vlny bez doprovodu rodičů.“ O tři dny později se objevily zprávy o dramatickém nárůstu případů sexuálních útoků v bazénu Aquanova ve městě Borlänge. „Zatímco v roce 2014 byl hlášen v tomto směru jediný případ, tak v roce 2015 bylo hlášeno hned dvacet sexuálních útoků. Konkrétně jde o osahávání či sexuální napadení na toaletách. Jedna ze zaměstnankyň bazénu, Anette Nohrén, mi potvrdila, že všichni podezřelí jsou skutečně cizinci z Blízkého východu nebo z Afriky. Vedení společnosti provozující bazén se proto rozhodlo stanovit nová pravidla, podle kterých mohou bazén navštěvovat mladí muži z azylových center jen v doprovodu odpovědných dospělých osob.“ V průběhu ledna potom došlo ještě k několika podobným incidentům po celém Švédsku. „25. ledna deník Expressen informoval o dalším znásilnění v nechvalně proslulém bazénu Eriksdalsbadet. O den později se objevily zprávy o sexuálním napadení skupinou mužů nehovořících švédsky v bazénu Storsjöbadet ve městě Östersund. Sedmadvacátého ledna radnice ve Växjö oznámila, že hodlá najmout ochranku pro místní veřejné koupaliště poté, co zde byly sexuálně napadeny dvě jedenáctileté dívky.“ Jak líčí Carlqvist, v únoru vlna sexuálních útoků na plaveckých stadionech pokračovala. „Bohužel se zdá nepravděpodobné, že by se švédští politici odhodlali k deportacím sexuálním delikventů. Politici místo toho věří, že problémy vyřeší kurzy vzdělávání o rovnosti mezi muži a ženami,“ kritizuje švédské politiky novinářka.

Fikce se stává realitou? Stanou se robotické systémy díky společnosti Google obdobou zlovolného systému Skynet? Vyhledávací gigant Google prozatím tají, co přesně hodlá dělat se všemi těmi roboty, je však zřejmé, že Boston Dynamics (vlastníkem je společnost Google) je průkopníkem revoluce – robotické revoluce. Google vyrábí novou třídu samostatných systémů, které zvládnou cokoli od práce ve skladech přes doručování zásilek až po péči o staré. Na videu je zobrazený robot Atlas, který váží přes 80 kg a zcela evidentně naplňuje požadavky výrobců. Měl by tento vývoj společnosti Google obyčejného člověka přinejmenším znepokojovat? Existuje mnoho důvodů, proč by měl: 1. Google je jedna ruka s agenturou DARPA a vládou Spojených států Google, jehož šéf říká věty typu „Víme, kde jste. Víme, kde jste byli. Víme zhruba i to, na co myslíte,“ nebo „Internet umocní váš mozek“, má úzké vazby na americkou vládu, zejména na CIA a NSA. Server The Corbett Report uvedl, že „v roce 2006 bývalý důstojník CIA Robert David Steele řekl, že ‚Google je financován a řízen americkými tajnými službami, včetně Úřadu pro výzkum a vývoj CIA, společnosti In-Q-Tel a s největší pravděpodobností i Národní bezpečnostní agentury (NSA) a armádní služby INSCOM‘“. DARPA je výzkumnou pobočkou ministerstva obrany realizující strašidelné projekty, jako je ovládání chobotnic nebo genetické modifikace lidí přidáním 47. chromozomu. Google a DARPA mají k sobě velmi blízko. Bývalá ředitelka DARPY Regina Dugan se stala šéfkou pobočky Googlu Motorola’s Special Projects a představila její novinku, chytré tetování, které může identifikovat lidské tělo podobně jako internetové heslo. Google kromě toho oznámil, že bude pokračovat na všech vládních zakázkách firmy Boston Dynamics. 2. Ray Kurzweil. Prostě Ray Kurzweil Kurzweil, propagátor technologické singularity a transhumanismu, kterému jde především o napodobení lidského mozku a vytvoření umělé inteligence, se stal technickým ředitelem Googlu v prosinci roku 2012. Kurzweil otevřeně přiznává, že chce lidstvo přivést do transhumánní budoucnosti, v níž computery mají těla, lidské mozky jsou transplantovány do strojů a podobně. Společnost, jakou je Boston Dynamics, zjevně patří do Kurzweilova týmu snů (jejich společným myšlenkovým zdrojem je Massachusetts Institute of Technology). 3. Terminátor: Stane se Google reálnou obdobou zlovolného systému Skynet? Zde je několik chytře ilustrovaných podnětů k zamyšlení: … A to jsme ještě neprobrali tu část, ve které se roboti postaví proti lidem a rozpoutají krvavou futuristickou válku. Bavíme se zde o filmové fikci, která se může stát realitou, a proto je dobré zopakovat, že Google během pouhých šesti měsíců koupil sedm dalších robotických firem. Jestliže současné počínání Googlu nepůsobí jako dokonalý scénář pro dokonalou a hrozivou kybernetickou revoltu, pak už asi nic. Připomeňme si také trilogii Matrix. Dalším filmem, který se v této souvislosti nabízí, je Avatar, ve kterém jsou roboti využíváni armádou pro znásobení síly. DARPA v současnosti pracuje na projektu v hodnotě 7 milionů dolarů s krycím názvem „Avatar“, jehož cílem je vytvořit robotické náhražky lidí. (Hlavním tématem červencového vydání časopisu Vědomí byla Transevoluce, příběh lidské dekonstrukce. V exkluzivním rozhovoru Daniel Estulin popisuje vzestup transhumanismu, kybernetickou nesmrtelnost, nové technologie ovládání a důvody, proč má globální elita zájem na kontrole populace.)

Rezoluce EP praví, že EU je cizí svoboda slova, míní expert Schválení Europarlamentem (EP) rezoluce o odporu ruským masmédiím svědčí o tom, že EU je cizí svoboda slova, řekl agentuře Sputnik Daniel McAdams, výkonný ředitel amerického Institutu míru a prosperity Rona Paula. „Tato rezoluce určitě poukazuje na to, že Evropské unii je cizí svoboda slova, a že nenásleduje měnící se kurs na druhé straně Atlantiku v USA. Bude-li Trump v úloze prezidenta pokračovat v krocích k zlepšení vztahů s RF, narazí EU na dilema: zrušit vztahy s USA a zachovat si vlastní vojenský kurs, anebo posunout se stranou vzniklého ve Washingtonu trendu," řekl McAdams. Europarlament přijal 23. listopadu rezoluci pod titulkem Strategické komunikace EU jako odpor propagandě třetích stran. V tomto dokumentu, jehož řada bodů hraničí s návrhem na zavedení cenzury vůči ruským masmédiím, se tvrdí, že Rusko prý poskytuje finanční podporu opozičním politickým stranám a organizacím v členských státech EU a používá faktoru dvoustranných mezistátních vztahů na rozdělení členů společenství. Z 691 poslanců, kteří se zúčastnili hlasování, se pro rezoluci vyslovilo 304 lidí, proti 179 a 208 se zdrželo. Takže jednoznačně se ve prospěch dokumentu vyslovila méně než polovina hlasujících. Prezident RF Vladimir Putin blahopřál v komentáři k schválení rezoluce novinářům RT a Sputniku k plodné práci. Přitom poznamenal, že tento dokument svědčí o zjevné degradaci v západní společnosti představ o demokracii. Putin řekl, že počítá s vítězstvím zdravého smyslu a věří, že k reálným omezením pro ruská média nedojde. Agentura Sputnik zase prohlásila, že rezoluce Europarlamentu je přímým narušením svobody prostředků masových informací a lidských práv a proto vyzývá EU, aby nepřipustila zavedení státní cenzury.

Muslimové přijdou. Bojím se, že Češi se nezmůžou na odpor a jako národ skončí, promluvil generál. A popsal zážitky s Havlem, Zemanem a Tvrdíkem „Prezident mě zavedl do své kanceláře a já mu začal ukazovat svoje podklady, z nichž vyplývala moje zpráva. Spatřil jsem v jeho očích údiv a respekt. ‚Chcete mi říct, pane generále, že máte opravdu veškeré ty kontakty a možnosti, které mi tady dokládáte?‘ řekl se svým typickým lehkým ráčkováním. Nejspíš si myslel, že něco takového je možné v Londýně nebo v Tel Avivu. Nikoliv v Praze,“ popisuje Andor Šándor ve své nové knize schůzku s Václavem Havlem jen pár hodin poté, co do newyorských Dvojčat narazila letadla teroristů. „Čeká nás pohroma?“ není, jak by se na první pohled mohlo zdát, nový název publikace ekologického fanatika, ale životní příběh generála tajné služby, jenž sice začínal jako velitel pěší roty, ale brzy se z něj stal vojenský diplomat v Londýně a nakonec působil i jako šéf celé vojenské rozvědky. Po propuštění z Vojenské zpravodajské služby se stal poradcem a analytikem v oblasti bezpečnosti a je považován za předního bezpečnostního komentátora v tisku, rozhlase a televizi. Andor Šándor, generál v záloze, totiž napsal knihu a ParlamentníListy.cz se do ní začetly. „Brzy se pak začaly rodit konspirační teorie. Že nesli vinu teroristé z al-Káidy? Nevěřte tomu! Letadla unesli sebevrahové ve službách spiklenců z USA, aby se pak americká pomsta snesla na země islámu! Se stejným cílem mohl ten útok provést izraelský Mossad... Druhý boeing, nalétávající do věží, neměl okna. Nebyl to tedy unesený civilní stroj! A existuje o tom filmový dokument... Tak takovéhle teorie jsou přitažlivé, nahánějí hrůzu a budí pochybnosti. Napadají establishment a z figur na politické šachovnici vytvářejí zloduchy a škůdce. Takové teorie jsou svým způsobem sexy. Někdy si je docela rád přečtu, ale příliš jim nevěřím," popisuje Šándor ve své knize pamětí hysterii, která vznikla v hlavách těch, co si nebyli ochotni přiznat, že se opravdu 11. září 2001 v New Yorku odehrálo cosi výjimečného připomínající inferno. Ve filmech šéf rozvědky krmí rybičky a vymýšlí plány pro agenty 007 Mnozí lidé totiž podle Šándora radši věří pohádkám a z filmů mohou mít představu, že šéf rozvědky postává v pološeré místnosti, kde zalévá orchideje, anebo krmí rybky v akváriu. A v takových chvílích pak vymýšlí strategické plány o tom, jak srazit protivníka na kolena a kam vyslat agenty s povolením zabíjet. „Realita je však jiná,“ vysvětluje v knížce generál s tím, že jeho pracovna ředitele rozvědky byla úhledná, byl v ní světlehnědý nábytek a nebylo tam ani přítmí, natož rybičky a už vůbec ne orchideje. „Když jsem v květnu 2001 postoupil ve zpravodajské službě na místo šéfa, dal jsem si do vitríny velkou fotku letadlovky. Byla americká a obrovská – USS John Fitzgerald Kennedy. A řekl jsem svým přímým podřízeným: Taková loď stojí pět až sedm miliard dolarů. Bez letadel! Velí ji kapitán, což je vlastně ekvivalent plukovníka. Na té lodi bývá i admirál, šéf celé flotily, jenže ten tomu kapitánovi do ničeho nezasahuje. A to jste přece vy – kapitáni, tedy plukovníci. Takže si máte vzít na sebe víc povinností,“ píše Šándor a o kousek dál se svěřuje s tím, jak brzy coby „úředník“ poznal, jak se lidé ve státních institucích převelice bojí: „Mají strach z odpovědnosti, z toho, že by něco podepsali nebo o něčem rozhodli. Protože když se z něčeho urodí malér, pak nemusí mít následky jen profesní, ale také trestněprávní. A soudce není s to pochopit, že můžete mít pod sebou tři čtyři stupně vedení a že není ve vašich silách zkoumat, zda to, co je podle vašich lidí v pořádku, bude skutečně bez vady.“ On sám se ale naštěstí nemusel nikdy soudci-úředníkovi zpovídat z toho, proč ve své funkci rozhodl tak, jak rozhodl. Nikdo v USA neuměl informace spojit do logického celku „Po krutém pádu Dvojčat v New Yorku a po souběžně vedeném útoku teroristů na Pentagon nám Američané byli vděčni za každou informaci, kterou jsme jim dali. Nic nám sice v prvních dvou měsících neřekli, jen přicházeli s nějakými požadavky. Žádný tlak jsem ale z jejich strany necítil. Spíš byla znát řevnivost mezi jejich tajnými službami, kterých tehdy měli čtrnáct a potom si ještě zřídili další dvě... Někde vládne filozofie, že bývá lepší, když spolu v jednom státě tajné služby spolupracují, jinde zase soudí, že by každá z nich měla jet po vlastní parketě. V Americe zastávali ten druhý přístup a vztyčili si ze zákona bariéru i mezi CIA a FBI...,“ naznačuje Šándor v pasážích věnovaných útoku na budovy Světového obchodního centra možnou příčinu toho, proč americké tajné služby nebyly schopny plánovaný útok muslimů dopředu odhalit, přestože jakési informace o jejich plánech měli. „Jak to, že na ně v USA nepřišli? No... Nepřišli. V informacích, které jejich tajným službám proudily masivně a bez ustání, se sice daly najít náznaky, že k něčemu takovému dojde, ale byl tady jeden základní problém. Informací je vždycky mnohonásobně víc než lidí, kteří je dovedou správně vyložit, zhodnotit, spojit do logického celku a pochopit, co se chystá. Ti, kteří to uměji, jsou v tajné službě mistři. Jenomže jich nikdy není mnoho. Další věcí je, že když s aparátem rozvědky víte, co máte hledat, tak to nakonec najdete. Tenkrát ale nikdo netušil, že se unesená letadla mají použít jako bomby,“ vysvětluje Šándor. Podle jeho slov se hned druhý den po útoku v New Yorku konal u nás brífink na sále rozvědky v Dejvicích. Pár hodin poté zašel Šándor spolu s dalšími dvěma šéfy tajných služeb – ÚZSI a BIS – i za prezidentem Havlem. „Havel poslouchal naše zprávy, přikyvoval, občas se na něco zeptal. Když jsme skončili, řekl jsem: ‚Pane prezidente, když dovolíte, chtěl bych vám něco ukázat.‘ Nechtěl jsem tehdy svá zjištění ukazovat ostatním. Ve zpravodajské branži to tak chodí... Prezident mě zavedl do své kanceláře a já mu začal ukazovat svoje podklady, z nichž vyplývala moje zpráva. Spatřil jsem v jeho očích údiv a respekt: ‚Chcete mi říct, pane generále, že máte opravdu veškeré ty kontakty a možnosti, které mi tady dokládáte?‘ řekl se svým typickým lehkým ráčkováním. Nejspíš si myslel, že něco takového je možné v Londýně nebo v Tel Avivu. Nikoliv v Praze,“ popisuje Šándor schůzku s Havlem mezi čtyřma očima, kde mu sdělil, co a jak by případně hrozilo našemu státu a dalším okolním státům s tím, že jsou zdroje jeho rozvědky spolehlivé. Tvrdík? Patřil k těm mladým a sebejistým... V knížce se ale někdejší šéf vojenské tajné služby překvapivě obouvá i do někdejšího českého ministra Jaroslava Tvrdíka. Právě on totiž byl v době teroristických útoků na Dvojčata šéfem ministerstva obrany. Zrnko prachu ale generál v záloze objevil i u tehdejšího předsedy vlády Miloše Zemana. „Pětadvacátého července mě ministr Jaroslav Tvrdík odvolal z funkce. Přišlo to jako blesk z modrého nebe a bylo to v absurdním rozporu se zákonem o službě vojáka z povolání, jenž říká, že pokud vás nadřízený nechce už déle ve služebním poměru, musí vám to sdělit s půlročním předstihem. Tady byl předstih jen pětidenní... Nezapomenu nikdy na Tvrdíkovy oči za skly brýlí a na jeho ústa pod nevýrazným knírkem, jak formulují slova: ‚Pane generále, vedl jste službu dobře, ale byl jste nepopulární.‘ ‚Pane ministře, já jsem svou funkci nevykonával proto, abych byl populární, ale aby ta služba pracovala dobře‘.“ „Bylo mu třiatřicet, patřil k mladým a sebejistým, jakých se u nás tehdy dalo najít hodně,“ uzavírá Šándor soud nad Tvrdíkem. Co se týče Zemana, tak ten se prý ve své knize přiznal k tomu, že nečte zprávy tajných služeb. Údajně si zprávy z kuchyně BIS vždycky jen proletěl a vyhodil je pak do koše, podobně jako to v Německu dělávali kancléř Helmut Kohl a jeho ministr zahraničí Genscher. „Měl jsem ovšem svého času možnost mluvit na to téma s Milošem Zemanem a slyšel jsem z jeho úst, že zprávy od nás, tedy od vojáků, četl pozorně a rád,“ vysvětluje nakonec Šándor. Ve svých pamětech se naopak svěřil s tím, že měl rád jako premiéra Mirka Topolánka, jemuž dělal svého času poradce v bezpečnostních otázkách. „Dělalo se mi s ním dobře a myslím, že kromě zbytečných úletů, vyplývajících z jeho lehce rozevláté povahy, bych ho za nic nekritizoval... Nechci mu v žádném případě lichotit, ale musím uznat, že byl korektní a nikdy nechtěl, abych mu dík nějakým svým kontaktům zjistil něco ze zákulisí. Nikdy mi nedal, jak se říká, vizitku neboli náznak, že právě tohle je zájmová osoba. To jiní politici občas ano...“ Muslimský příliv změní poměry v Evropě... Ani imigrační krize neušla peru generála v záloze. „Někdy se tvrdí: Není tu otázka, zda v Praze zaútočí teroristé, je tady jen otazník nad tím, kdy zaútočí. Myslím, že jsem byl jeden z prvních, kdo něco takového řekl...“ „Bojím se, že dojde-li jednou na lámání chleba, na žádný odpor se nezmůžeme. Nebudeme mít sílu, nikdo se o nic nepostará. Muslimský příliv změní poměry v Evropě a nakonec tu v jejím středu bude přirozená oběť. Někdo si pro ni přijde a Češi si znovu budou říkat: ‚ ... to jsou jen vojáci. Přijeli v hranatých železných maringotkách. Se slzou na víčku hledíme na sebe...‘ Kdyby měli Češi zažít ještě jednou svůj Mnichov – potupnou porážku bez odporu, pak je s nimi ámen. Český národ se potom už nikdy nezotaví a zbude mu jen rozklad v horizontu několika generací. Znamená to, že nás čeká pohroma? Byl bych strašně rád, kdyby to všechno dopadlo jinak,“ zakončuje celé své dílo Andor Šándor. Kniha "Čeká nás pohroma? Životní příběh generála tajné služby" vyšla v těchto dnech a na pulty knihkupectví ji dodalo nakladatelství Daranus. Koupit ji můžete ZDE

Putin: V Rusku nelze dopustit takovou situaci s migranty jako v EU Nelze dopustit, aby v Rusku vznikla situace s nezákonnou migrací, podobná té, která je nyní v Evropské unii, řekl prezident RF Vladimir Putin. „Velkou pozornost si zaslouží situace s nezákonnou migrací. To je komplexní úkol a vyřešit ho v rámci svých pravomocí musí všechny státní orgány", řekl Putin během vystoupení na zasedání MV. Podle slov hlavy státu „je třeba jednat tak, aby lidé žili v normálních podmínkách, pracovali tam, kde je přijímají do práce, aby dodržovali zákony Ruské federace, tradice národů, mezi nimiž žijí". „Tak, aby to nevytvářelo problémy na trhu práce u nás uvnitř Ruska, aby to nevyvolávalo podráždění občanů Ruské federace. To je velmi jemná, specifická, ale mimořádně důležitá práce, která je důležitá i v ekonomické sféře, i ve sféře sociální stability", řekl Putin. „Prosím, aby byla zajištěna úzká spolupráce všech zainteresovaných struktur a operativní řešení otázek, spojených s odhalováním a mařením přestupků v této sféře", uzavřel prezident.

Zdroj na MZV RF: KLDR chce obnovit šestistranná jednání KLDR projevila zájem o obnovení šestistranných jednání o jaderném problému Korejského poloostrova, prohlásil v neděli zdroj na ruském ministerstvu zahraničních věcí. „KLDR si nyní přeje jednat s USA, zatím toho ale nemůže dosáhnout. Každou zkoušku té či oné zbraně provádí KLDR po tom, co byla jednání znovu zamítnuta, a přitom stupňuje vojenské manévry na hranici", řekl zdroj na MZV RF. Taková ukázka síly byla odpovědí na rozšiřování společných americko-korejských vojenských cvičení s účastí 17 tisíc amerických vojáků na jihu Korejského poloostrova. Během těchto cvičení se trénuje především plán likvidace vedení KLDR v případě války, a také jejích jaderných a raketových arzenálů.

Markéta Šichtařová: „Není bílý – mým sousedem nebude“ Ne-e, já nepojala žádné programové rozhodnutí nějak si zasednout na paní ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou… byť by k takovému podezření mohl navádět fakt, že již potřetí během jediného měsíce se do ní strefuji. Jak si ale má člověk pomoct, když některé její nápady jsou prostě… nemožné? ... Tak tedy paní Marksová nově zaperlila s „výborným“ nápadem, že nově vlastníci nemovitostí – míněno zejména majitelé bytů – by měli přijít o část svých majetkových práv. Nadále by totiž nemohli o svém majetku – svém bytu – rozhodovat sami. Ale museli by se zeptat sousedů. Přesněji řečeno, museli by se jich dovolit, zda smějí byt pronajmout tomu a tomu nájemníkovi. Paní Marksová si totiž myslí, že není v pořádku to, že někteří podnikaví lidé začali skupovat v některých městech nájemní byty a v nich ubytovávat sociálně slabší lidi. A že prý tito nájemníci „dělají v domech binec a obtěžují sousedy“. No uznejte sami – to zní jako celkem racionální argument – no ne? Kdo by chtěl, aby se k němu na patro nastěhoval nějaký pochybný ptáček, který bude v noci hulákat po domě, házet odpadky z oken, demolovat společný výtah a zkrátka celkově nedodržovat žádná pravidla? Celá tahle úvaha má ale několik celkem zásadních háčků. Tak zaprvé: čiší z ní totální právní nevzdělanost paní ministryně. V evropské kultuře existuje několik naprosto zásadních a silných práv, přes která nejede vlak. Patří sem například právo na život, právo na duševní a tělesnou integritu a také právo na majetek. O vlastnění majetku mluví ve článku 11 i Listina základních práv a svobod, která je součástí našeho právního pořádku – je tedy možno vnímat ji jako jakýsi dodatek Ústavy. Listina také definuje další důležité parametry – jako třeba, že je možné omezení majetku ve veřejném zájmu, že výkon majetkových práv nesmí poškozovat zdraví jiných a tak dál a dál. Ale i kdybyste četli Listinu padesátkrát a hledali mezi řádky nějaký skrytý výklad, nikde nenajdete ani náznakem nic o tom, že by snad vlastník majetku – majitel bytu – musel preventivně žádat o povolení výkonu svých majetkových práv někoho cizího, a to jen na základě toho, že se sousedovi preventivně nelíbí, jestli nájemník má šikmé oči, tmavší kůži, nebo zelená tykadla. Takový zákon je jednoduše a prostě neslučitelný s právním a svobodným státem. Zadruhé: Paní Marksová taktéž vykazuje velice omezený mezinárodní rozhled. Tvrdí totiž, že podobně to funguje již v zahraničí, a jako příklad uvádí Švýcarsko. To se ovšem hluboce mýlí. Nejen ve Švýcarsku, ale třeba i v USA sice existuje možnost, že se majitel bytu musí ptát na dovolení pronajmout svůj majetek sousedů, ale jde o diametrálně jinou situaci: Totiž jde o společenství, vlastně jakýsi „klub“ vlastníků, který byl dopředu založen se stanovami obsahujícími toto pravidlo. A každý, kdo do „klubu“ následně vstoupil, musel předem se stanovami souhlasit. Dopředu se tedy dobrovolně části svých majetkových práv vzdal. Je zcela nemyslitelné, aby něco podobného zakotvoval zákon – troufám si odhadovat, že takový pokus by třeba v případě USA vyvolal malou revoluci. Zatřetí je doslova kuriózní, jak v případě veřejně činných osob u nás kolísáme z extrému do extrému. Svědčí to jen o jediném: o naprostém diletantství v základním právním povědomí právě u lidí, kteří by měli být maximálně zorientovaní. Není tomu totiž tak dlouho, kdy se ochránkyně veřejných práv Šabatová pokusila prostřednictvím najaté romské provokatérky vynutit normu, podle které nesmí majitel bytu odmítnout nájemníka „jen“ proto, že se mu z nějakého důvodu nelíbí – třeba podle rasového klíče. . (Následně soud naštěstí zcela logicky rozhodnul, že takový přístup není možný.) A dnes paní ministryně razí opačný extrém: Jen proto, že se sousedům z nějakého důvodu nájemník preventivně nelíbí, mohli by omezovat majetková práva… A co si budeme povídat, je jasné, že tím „nějakým důvodem“ by v 90 procentech případů byl rasový či národností klíč. A ve zbývajících 10 procentech případů by šlo o čirou šikanu: Sousedka je hubenější než já, závidím jí, tak jí nedovolím byt pronajímat. Nebo: Soused se na mě včera kysele podíval, žádný podnájem mu nedovolím. Nebo: To by tak ještě hrálo, aby si ten parchant odvedle vydělal nějaké peníze, když já sám jsem nezaměstnaný – žádného nájemníka mu nedovolím. Kontextová reklama Sklik Jak vůbec někoho, nota bene z vlády, může napadnout podsouvat lidem dopředu, preventivně, že nebudou dodržovat pravidla? Říká těm lidem něco pojem presumpce neviny? Slyšeli někdy něco o nepřijatelnosti kolektivní viny? Není snad TOHLE ta pravá podstata rasismu? Na jedné straně se vláda úpěnlivě snaží vymezovat vůči rasismu skrze všechny ty pofiderní (a ve svém principu zcela kontraproduktivní) organizace typu HateFree (které by bylo nejlepší zrušit). Na druhé straně jedním dechem dává člen vlády zelenou tomu, že majitelům bytů omezíme jejich vlastnická práva jen proto, že jeho sousedé automaticky budou moci zatrhnout podnájem komukoliv, kdo nebude tu bílý jako sníh, tu neprokáže „správné“ náboženství, tu zase bude mít „moc velkou“ rodinu. A tak namísto toho, aby paní ministryně sociálních věcí byla šťastná jako blecha, že někdo je ochoten „sociálně“ slabší lidi ubytovat, raději takovou „sociální“ pomoc fakticky znemožní a raději požene stát do toho, aby za daně daňových poplatníků stavěl „sociální“ byty. Jistou zábavnost v sobě obnáší i fakt, že s tímhle nápadem přišla ministryně za ČSSD. Skoro se nabízí doporučení, aby si ČSSD nejprve uklidila ve vlastním domě. Je to totiž právě ČSSD, která tak vehementně protlačuje inkluzi v základních školách a současně povinný jeden rok předškolního vzdělávání (ať už si o tom myslíme, co chceme). Sami poslanci ČSSD vám pochopitelně ve čtyřech očích přiznají, že obojí bylo do značné míry motivováno začleněním romských a obecně sociálně slabších dětí do společnosti (ačkoliv nahlas by se to říkat „nemělo“). A současně z řad ČSSD teď přichází nápad na jasný bič na všechny národnostní menšiny jedno jaké barvy, který by v podstatě znemožnil jakékoliv jejich rozumné bydlení. Možná vám ale pořád vrtá v hlavě, co tedy s lidmi, kteří „dělají v domě binec, vyhazují odpadky z okna, demolují výtah a jinak nedodržují pravidla“. Vážně je ale řešení v omezování vlastnických práv…? Ekonomové dobře znají pojem „ekonomická externalita“. Externalita (nejčastěji ve spojení negativní externalita) je vedlejší důsledek nějakého ekonomického jednání, který si ovšem odskáče někdo jiný než původce takového jednání. Typickou negativní externalitou je třeba znečištění životního prostředí v důsledku provozování chemické továrny. A ekonomové také velice dobře vědí, jaký je nejlepší způsob odstranění takových negativních externalit: Je to do dokonalé a nesmlouvavé dodržování a vynucování vlastnických práv. Teoreticky řečeno, kdyby každý majitel domu v okolí továrny podal na továrnu žalobu za znehodnocenou spodní vodu a současně soudy by fungovaly, velice rychle by si továrna rozmyslela, jestli se chovat ekologicky, či ne. To je samozřejmě trochu nadnesený příklad – ale když si jej představíme v malém, funguje to. Řešení problémových sousedů je tak prosté, až to jednoho zarazí. Jmenuje se funkční policie, funkční soudy a důsledné hlídání si vlastního majetku. Zničený výtah? Zavoláme policii. Police provede šetření a napaří pokuty. Odpadky z okna na mém trávníku? Opět policie, další pokuty a důrazná výstraha. Rušení nočního klidu? Je to snadné, od toho tu je policie. Napotřetí nebude už nájemníkovi domlouvat, nýbrž jej na základě rychlého rozhodnutí soudu vystěhuje. Tahle vypadá čisté právní řešení. Kteréžto jest u nás samozřejmě momentálně nesplnitelným ideálem. Takže se nám případ pro ministryni sociálních věcí rázem transformuje na případ pro ministra vnitra a ministra spravedlnosti. Popravdě – ani mě moc neděsí, že by tenhle paskvil snad mohl projít, tomu se mi nechce věřit. Mnohem víc mě děsí, že tenhle nápad mnoho říká o ministryni sociálních věcí – o paní, která u nás chce zavádět kupříkladu norský model sociálky… Probuďme se včas! Markéta Šichtařová

Rasista Klaus. Se švédským novinářem jsme hovořili o mezinárodním “skandálu”, který způsobil exprezident. No, pevně se tedy držte... ROZHOVOR Bývalý český prezident Václav Klaus byl oceněn Cenou svobody od euroskeptické frakce v Evropském parlamentu Aliance za přímou demokracii v Evropě (ADDE), jejímiž členy jsou například UKIP Nigela Farage, Svobodní Petra Macha či Švédští demokraté. Galavečer se konal v Grand Hôtel, nejprestižnějším hotelu ve Stockholmu. To však vyvolalo řadu negativních reakcí ve Švédsku. Švédský novinář Björn Herstad nám popsal, co se stalo. Euroskeptičtí politici včetně Nigela Farage se setkali v hotelu a Václav Klaus dostal na galavečeru cenu. Ale co se pak tedy stalo? Ve švédských mainstreamových médiích i mezi švédskými levicovými aktivisty na sociálních sítích se rozpoutala masivní kritika tohoto galavečera pořádaného ADDE. Přiměli nějaké další zákazníky hotelu, aby zrušili své rezervace v hotelu na znamení protestu proti galavečeru. Obecně tón v médiích byl velice ostrý. V čem spočívala kritika hotelu? Můžete to rozvést detailněji? Kritika obviňovala Grand Hôtel, že nehájí správné hodnoty. V tisku figurovaly headliny jako „Nebezpečné vrcholové setkání rasistů v Grand Hôtelu“. Koordinované útoky na ratingové weby způsobily, že hodnocení hotelu spadlo dolů z původní vrcholové pozice. Vysoce profilovaná sociálnědemokratická členka parlamentu napsala na Twitter: „Jak se tohle s evropskou nacistickou stranou v Grand Hôtelu k čertu mohlo vůbec stát?“ Jedny noviny popsaly Václava Klause jako „rasistu, homofoba a popírače globálního oteplování“. Myslíte si, že od hotelu je tedy očekáváno, že bude mít jistou politickou pozici a že bude nabízet své služby jen těm, kteří tuto politickou pozici sdílejí? Od hotelů a všech dalších společnosti ve Švédsku se očekává, že vyloučí z poskytování svých služeb všechny osoby a organizace, které nepodporují současné elity a agendu kulturního marxismu. Je to velmi dobře propracovaný systém. Pokud se nějaká firma nechová tak, jak chtějí kulturní marxisté, je pak napadena médii a levičáckými politickými aktivisty. A jak na to tedy ten hotel reagoval? Ta kampaň dotlačila generální ředitelku Grand Hôtelu, jménem Pia Djupmark, že prohlásila, že se hotel zachoval chybně, že by bývalo lépe, kdyby kontrakt na galavečer zrušil a že neměl dovolit lidem jako Václav Klaus a skupině ADDE pobývat v hotelu. Také prohlásila, že od nynějška budou hotelové pokoje a prostory pronajímat pouze lidem, kteří sdílejí „hodnotový základ“ hotelu. Takže... Takže pokud cestujete do Stockholmu, tak se připravte, že se vás zeptají na vaše osobní politické názory předtím, než vám dovolí objednat si pokoj v hotelu... Björn Herstad je novinář švédsko-norského původu. V minulosti působil ve straně Křesťanští demokraté, kde byl jedním ze zakladatelů konzervativní mládežnické platformy Engelbrekt. Dnes je předsedou Dackeho institutu (dackeinstitutet.se), jehož cílem je vzdělávání a šíření sociálního učení církve. Žije se svojí manželkou a pěti dětmi ve Stockholmu.

Merkelová: Ano, mám prázdný dům, ale nedovedu si představit, že bych tam ubytovala uprchlíky! Angela Merkelová má rekreační dům v Hohenwalde, během roku většinou prázdný, ale jak řekla, nedovedu si představit, že bych je ubytovala. Samozřejmě, že německá kancléřka není jediná, kdo je bohatá a vlastní více nemovitostí, ale představa, že by ubytovali uprchlíky se jim příčí. Západní média jsou plná zpráv o návštěvě Angeliny Jolie v uprchlických táborech v řeckém přístavu Pireus a v Libanonu, kde jsou ubytováni syrští uprchlíci. George Clooney se setkal v USA se syrskými uprchlíky. Zde byli oba sledováni smečkou fotografů, takže fotografie se rozletěly po celém světě. Známý herec je zároveň zvláštním vyslanec OSN pro uprchlíky UNHCR a panenky NWO. Miliony Syšanů byli nuceni opustit své domovy. Angelina Jolie obviňuje Evropany, " Je to nechutné, jak se může utopit tisíce uprchlíků na prahu nejbohatšího světového kontinentu." I když oba herci projevují okázale vážné znepokojení nad osudem Syřanů, ve svém soukromí nenabízejí uprchlíkům žádnou pomoc. Dohromady mají osm obrovských pozemků a nemovitostí na celém světě, ale v žádném z těchto domů nesídlí syrská rodina. Raději nechávají nemovitost prázdné, ačkoli mohou současně obývat pouze jednu nemovitost. Amal, manželka George Clooneyho je právničkou v oblasti lidských práv, společně mají pět domů, zatímco Angelina Jolie a její manžel Bratt Pitt vlastní tři. Clooneyovi mají dvě obrovské vily v Laglio u jezera Como v Itálii, zámek v Berkshire v Anglii, vilu na pláži Cabo v Mexiku a dům v Los Angeles. Kontextová reklama Sklik Angelina Jolie a Pitt vlastní celý hrad v Brignoles v Provence v jižní Francii. Obrovská nemovitost, která byla postavena v 19. století, je vybavena dvěma bazény, kaplí, rybníkem a 35 prostornými pokoji. Pak mají vilu v New Orleans a dům v Los Feliz v Kalifornii. Ale žádná z osmi nemovitostí nehostí jediného syrského uprchlíka. Dalo by se předpokládat, že když už se oba páry předvádějí jako lidumilové, takže se podělí s někým alespoň o jednu z mnoha místností i kdyby to měla být jenom mediální show. Clooney raději nyní pronajímá svou vilu za 14.000 liber měsíčně. Bob Geldorf, průměrný zpěvák a samozvaný Benefitz Organizér s socio-politickou angažovaností, vyjádřil svou nespokojenost s uprchlickou krizí a migranty v Evropě. Loni v září oznámil v britských médií, že by jako dobrý vzor vzal čtyři syrské rodiny do svého domu v Kentu a do svého luxusního bytu v Londýně, ale nic z toho se až do dnešního dne se nestalo. Německo má rovněž svého pokrytce Till Schweigera. On se také veřejně zavázal k pomoci uprchlíkům. Při návštěvě uprchlického tábora také říkal, že jako herec je neustále na cestách a nikdy není doma... Zdroj: pz.cz, alles-schallundrauch.com

Pravda zazněla paradoxně v americkém dokumentu z roku 1943, proč elity chtějí Rusko. Američané odpovídají... Za dobu, kdy padl komunismus a rozpadl se SSSR, jsme svědky jedné nejpodstatnější události – zatímco Varšavská smlouva dávno neexistuje, základen NATO přibývá. A nějakou „náhodou“ všude tam, odkud Rusko odešlo, tedy směrem k ruským hranicím. A děje se tak sametovým způsobem – příští země základen NATO se nejdříve stane členem EU a vzápětí musí na svém území mít ochranu před „ruskou expanzí…“ Rusko už je základnami NATO ze všech stran doslova obklíčeno a když měla na řadu přijít i Ukrajina a přes ní především Krym, konečně Rusko řeklo „dost“. První „dost“ sice řeklo už přes Gruzii a Čečensko a Moldávii, ale až po Majdanu a Krymu je z něj naplno činěn agresor a je na něj tlačeno tu přes sankce, tu cenami ropy a ropovody, největší boj je však rozehrán na poli, které se jmenuje propagační válka. Ta zahrnuje především přepisování ruských dějin tak, aby ve výsledku Rusko vyznělo jako věčný agresor s tím, že na světě nebude dobře, dokud se nezbaví Ruska. O to více Rusko ve svém národu probouzí vlastenectví, protože v ruské historii to vždy byla největší síla, na kterou se mohlo spolehnout, aby nebylo vymazáno ze zeměkoule. Proto Rusko tolik oživuje svou a spolu s tím i slovanskou minulost (Putin odhaluje historii Ruska). Ale vše, čím se Rusko opětovně pouze brání, je nazýváno „ruskou propagandou“. A stejně tak každý, kdo vidí, že rozpínavým agresorem je ve skutečnosti opět Západ, je pouze šiřitelem „ruské propagandy“. Vkládám dnes dokument, který by i těm největším slepcům mohl otevřít oči. Je to americký dokument z roku 1943, který vzdává hold ruskému lidu a sovětské armádě. Ač jeho hlavním mottem je úloha Ruska v boji proti Hitlerovi, zaznívají v něm i skutečné pravdy o historii Ruska. V překladu cituji úvod: Tak, jako touha po moci, uvádějící do pohybu naše nepřátelé, pramení z jejich minulosti, tak se z historických tradic rodí i nezkrotná vůle po svobodě našich spojenců. Abychom pochopili jejich nesmrtelný boj, musíme znát a chápat minulost, která jej vytvořila. Ve filmu se proto hojně využívá záběrů, které ilustrují historické pozadí. Ostatní filmové materiály byly získány z filmových týdeníků, z filmů OSN (pozn.: Ligy národů?) a z ukořistěných materiálů nepřítele. Všechny mapy a diagramy připravilo Ministerstvo války. Proč bojujeme – Bitva o Sovětský svaz, film pátý, část první. Produkce – Ministerstvo války, Divize pro zvláštní služby a armádní síly. „Historie nezná větší ukázku statečnosti, než jakou předvedl lid sovětského Ruska.“ – Henry L. Stimson, ministr války „My i všichni naši spojenci si uvědomujeme, že máme navěky dluh armádě a lidu Sovětského svazu“ – Frank Knocks, tajemník vojenského námořnictva „Udatnost a agresivní bojový duch ruských vojáků vyžadují obdiv americké armády“ – George C. Marshall, náčelník štábu armády USA „Připojuji se… k obdivu historické obrany Sovětského svazu“ – Ernest J. King, vrchní velitel flotily Spojených států „Rozsah a velkolepost ruského výkonu z něj činí největší vojenský úspěch v historii“ – generál Douglas MacArthur, velitel oblasti jihozápadního Tichomoří V dalším upozorňuji na tyto časy: 02:40 – rok 1242, Řád německých rytířů obsadil ruské město Pskov a hrozil zotročením všech obyvatel, Alexandr Něvský „Kdo k nám přijde s mečem, mečem zahyne“ 04:40 – rok 1704, Rusko napadeno Švédy, pod vedením Petra Velikého po pěti letech bojů opět vítězí 05:18 – rok 1812 a Napoleon 05:50 – rok 1914 – další německá armáda v Rusku, k tomu antiruské síly ve vlastní zemi Proč jsou podnikány věčné boje o dobytí Ruska? Odpověď je v čase 06:50 – ruské přírodní bohatství! V dalším dokument popisuje, jak i za pokusem Hitlera stálo právě přírodní bohatství Ruska a následně popisuje, jak ruský lid opět nepodlehl. Každý soudný člověk si doplní, že i dnes jde jen a jen o totéž a že ruské přírodní bohatství je tím pravým důvodem, proč Rusko nemá klid a že to je pravý důvod, proč je z Ruska i dnes činěn agresor! A proč je jeho historie překreslována tak, aby tomu každý uvěřil. Vložený dokument snad všem otevře oči – nejen tím, že je z roku 1943, ale především tím, že je americký. Věřím, že jsou to dostatečné argumenty k tomu, aby nebyl považován za součást současné ruské propagandy! Zdroj: aeronet.cz

Toustovače proti sušičkám: Times se vysmály „antiruské hysterii“ na Západě Autor z britských novin Times Patrick Kidd se vysmál hysterii na Západě ohledně hakerských útoků, které údajně organizuje Rusko. Před časem ministr financí Velké Británie Philip Hammond prohlásil, že Británie vyčlení 1,9 miliard liber na zesílení kybernetické obrany před "nepřátelskými zahraničními hráči". Ačkoliv úředník neuvedl přímo Rusko, „zřejmě z obavy, že ho odposlouchávají," bylo jasné, že má na mysli právě tuto zemi, uvádí Kidd. „Rusko (promiňte — zahraniční hráči) na nás útočí prostřednictvím „internetových věcí," píše autor. Například Moskva může uspořádat hackerský útok na britské ledničky, aby zbořili Centrum vládního spojení, nebo objednat internetem tolik salátu, že ho Angličané nikdy nedokáží sníst," ironizuje Kidd. „Hysterie kvůli ruským hackerům" začala v USA. Americká vláda začátkem října obvinila Rusko z útoků na počítačové systémy Demokratické strany. V samotné Demokratické straně prohlásili, že se Moskva údajně pokoušela ovlivnit výsledky voleb. Žádné důkazy těchto tvrzení americké úřady nepředložily. Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že ve zveřejněných údajích není nic, co by mohlo zajímat Rusko, a hysterie se stupňuje proto, aby byla odpoutána pozornost od obsahu dokumentů.

Nasranej track nestačí. Rapper promluvil o manifestu nejen proti Zemanovi Rappeři pod labelem BiggBoss nedávno sepsali manifest, ve kterém odsoudili současnou veřejnou diskuzi v České republice a chování a postoje prezidenta Miloše Zemana. Vladimír 518, jeden z iniciátorů manifestu, následně poskytl rozhovor časopisu Reflex. Hudebníci se začali projevovat ve veřejném prostoru. Podle rappera Vladimira 518 to neznamená, že by nějak vyměkli, jen zkrátka je na čase, aby někdo řekl svůj názor. „Jasně, mohli jsme natočit nasranej track, ale nakonec jsme si říkali, že je třeba udělat něco jiného. Něco, co se dostane mimo hranice komunity,“ vysvětluje rapper, proč zvolili protest formou manifestu. „Chtěli jsme, aby tohle vyšlo z ghetta ven. A proto jsme chtěli sepsat vlastně uměřený text, který nebude emoce dál jitřit, ale bude situaci naopak vracet na zem – aby lidé nešíleli a nenásledovali radikální a jednoduché řešení,“ tvrdí Vladimir 518 a dodává, že poslední dobou se stále více zajímá o aktuální dění. Samozřejmě i psaný manifest vyvolal mnoho negativních reakcí a to i od fanoušků. „Každé podobné prohlášení v sobě má kus sociálního rizika,“ přiznává Vladimir a dodává, že tentokrát chtěli jasně oddělit zábavu a sdělení. Počítal však s tím, že někteří lidé nebudou s manifestem souhlasit. „Takže ano, je jasné, že jsme nějaké lidi nasrali.“ V manifestu je jménem zmíněn pouze prezident republiky Miloš Zeman. Ten je podle rapperů jedno velké zklamání za druhým. „Zeman ve společnosti podporuje to nízké, místo aby národ vedl a někam povznášel. Mnoho generací před námi bojovalo s vidinou toho, aby jejich děti měly vlastní stát, vlastní jazyk, svobodu slova, pohybu, vyznání a tak dále,“ říká Vladimir a dodává, že „my jsme ty děti“, za které naši předci bojovali. A nyní je na čase jim vzdát hold a nebrat výsledky jejich snah jako samozřejmost.

Skandální dění ve Francii: Ze sochy papeže Jana Pavla II. chtějí odstranit kříž Mezi Francií a Polskem došlo k tvrdému střetu kvůli soše papeže Jana Pavla II. v Bretani. Papež držel v rukou křesťanský kříž a francouzské úřady ho nechaly odstranit. Dovolávaly se přitom zákona z roku 1905, který z Francie udělal přísně sekulární stát. Polská vláda proti počínání francouzských úřadů důrazně protestovala. Informoval o tom server britského konzervativního deníku The Telegraph. Mezi Polskem a Francií to vře. Důvodem svárů je mimo jiné i socha polského papeže Jana Pavla II., která stála ve francouzské Bretani, ve městě Ploërmel. Svatý otec držel kříž, a to je podle francouzských úřadů nepřijatelné. Socha prý klidně může zůstat stát, ale kříž musí zmizet, protože porušuje zásadu přísného sekularismu ve veřejném prostoru, který byl ve Francii schválen v roce 1905. Všechno ale může dopadnout ještě jinak. Pokud město prodá pozemek, na němž socha stojí, soukromému vlastníkovi, zákon z roku 1905 už se na sochu Jana Pavla II. vztahovat nebude a křesťanský kříž bude moct zůstat v rukou duchovního titána.

WP: NATO a EU mohou přivést dvě tři „špatná rozhodnutí“ ke krachu Západ se v současné době nachází pouhých několik kroků od rozpadu NATO, Evropské unie a „soudobého liberálního světového řádu“, píše novinářka a spisovatelka Anne Applebaumová v článku v listě The Washington Post pod názvem Cožpak je to konec Západu v té podobě, v jaké ho známe? Podle slov novinářky neprožívala za celou dobu své dospělosti žádné dramatičtější události něž ty, které se odehrávají na západě v současné době. „Jejich konflikty nestojí za to, aby za ně své životy obětovali Američané. Odchod z Evropy umožní této zemi (USA) ušetřit miliony dolarů", cituje Trumpa novinářka. Zmiňuje se i o jeho ochotě přistoupit na kontakty s Ruskem a budovat „vynikající vztahy" s Putinem. Trump neprojevuje jen prostě nezájem o ty aliance, v nichž se nyní USA nacházejí, nedokáže je ani zachovat, soudí Applebaumová. K tomu okamžiku, kdy budou zřejmě sliby Le Penové realizovány, bude se už zřejmě Velká Británie nacházet v půli cesty k odchodu z Evropské unie. Jestliže v červnovém referendu většina Britů tuto variantu podpoří, pak jsou jakékoli prognózy týkající se budoucnosti nesmyslné, soudí Applebaumová. Zřejmě pak budou chtít podobná referenda uspořádat i další země Evropské unie. A není těžké představit si i to, že po odchodu z EU bude chtít Velká Británie vystoupit i z NATO, zdůrazňuje Applebaumová. „A co bude dál? Bez Francie přestane jednotný evropský trh existovat. Bez Velké Británie si můžeme jen těžko představit, že bude mít dlouhé trvání i NATO", píše americká novinářka a dodává, že litovat toho ale „nebudou všichni".

Číňan, který rozhodl vymazat iCloud, byl vydírán v Apple Uživatel aplikace Apple iCloud z ČLR se rozhodl vzdát se služeb firmy, která mu sdělila, že předává údaje čínské společnosti. Zavolal na linku technické podpory a neočekávaně narazil na hrozby a vydírání, sděluje URA.ru. Místo vyřízení žádosti ho zaměstnanec Apple začal přemlouvat, aby nevymazával profil. Pán ovšem trval na svém a představitel technické podpory ho požádal o osobní údaje profilu. Když dostal to, co chtěl, přihlásil se a vyhrožoval, že zveřejní osobní údaje na internetu, pokud uživatel nesplní požadavky. Při setkání s takovým vydíráním Číňan ukončil rozhovor a obrátil se se stížností na Apple. Ani po několika dnech však zaměstnanci Apple nedokázali vysvětlit, zda jejich pracovník plnil příkazy firmy nebo to byla jeho osobní iniciativa.

Moskva připustila apokalyptický scénář na Korejském poloostrově Dnes existuje scénář apokalyptického rozvoje událostí na Korejském poloostrově, Rusko počítá s tím, že se nestane, oznámil náměstek ruského ministra zahraničí Igor Morgulov. „Bohužel musím říci, že existuje apokalyptická varianta rozvoje událostí v tomto regionu, velmi doufám, že má regionální společnost dostatek zdravého rozum, aby se tento negativní scénář nerealizoval," řekl, když vystupoval na schůzi klubu Valdaj v Soulu. Morgulov vyzval Washington a Pchjongjang, aby „vydechly", uklidnily se a začala jednání. „Kdyby se Pchjongjangem poslední dva měsíce demonstrovaná zdrženlivost a od 15. září neprovádění testovacích startů ze strany Pchjongjangu se setkalo s náležitými odpovídajícími kroky ze strany USA a jejich spojenců, tak by bylo možné přejít k realizaci druhé etapy naší (s Čínou) dopravní mapy, konkrétně začít přímá americko-severokorejská jednání," řekl diplomat a dodal, že možným tématem jednání by se mohlo stát projednávání principů světové existence.

Ekonom Pikora sdělil informací, která řadu dnešních pokrokových liberálů překvapí: Většina lidí se dělí na muže a ženy Ekonom Vladimír Pikora přispěl svým komentářem na serveru Reflex.cz. „Je to překvapivé, ale většina lidí se dělí na muže a ženy,“ podotkl. Úvodem si Pikora všímá slov německého módního návrháře Karla Lagerfelda, který minulý týden zkritizoval proimigrační politiku německé kancléřky Angely Merkelové, když prohlásil, že není možné zabít miliony Židů a pak do země na jejich místo přivést miliony jejich nejhorších nepřátel. „Jakkoli tyto události od sebe dělí desítky let,“ podotkl Lagerfeld. „Ihned byla podána trestní oznámení. A kritika nabrala nevídané rozměry. Mezi těmi, kteří Lagerfelda kritizovali, byl pochopitelně i módní průmysl. Mně to ale nedalo. Možná jsem coby analytik přehnaně posedlý snahou přijít věcem na kloub, nicméně položil jsem si otázku, zda šlo skutečně jen o kritiku vítačů imigrantů, nebo o konkurenční boj. Jen co jsem se v tom začal trochu víc šťourat, mělo se ukázat, že to vlastně vůbec není jednoduché odlišit,“ poznamenal Pikora. A konstatuje, že Lagerfeld se vždy vyznačoval tím, že jeho modelky byly tak trochu ženské-mužatky. „Jenže zatímco Lagerfeld je léta stejný, módní průmysl se mění. Většina návrhářů zcela opustila ženské křivky. A tak se v porovnání s nimi i minimalistický Lagerfeld bez jakékoli změny svého stylu najednou stal ultrasexy a ženský,“ zmínil Pikora se slovy, že módní průmysl už nějaký čas není o krásných sexy ženách. Původní text ZDE. „Zcela vážně se objevují studie o tom, že máme nikoli dvě, ale hned 25 pohlaví. Vážně. Děti v Británii dostaly dotazník, v němž se měly identifikovat s jedním z 25 genderů. A došlo to tak daleko, že některé státy již legalizují třetí pohlaví, což je jen předstupeň k legalizaci dalších,“ dodal Pikora. Podle jeho slov, když si uvědomíme prudkou proměnu módního světa, kritika Lagerfelda, jenž nejde s proudem a jehož modelky stále víceméně vypadají jako ženy, dostává jiné obrysy. „Možná nejde jen o imigranty, ale vše zapadá do kontextu tiché revoluce v módním průmyslu, jež se dříve či později promítne do celé evropské společnosti. Lidé samozřejmě mají sklon napodobovat módní časopisy. To je ostatně také důvod, proč si je kupují. Je tak jen otázkou času, kdy kult zdaleka ne jen bezpohlavnosti přejde do ulic,“ sdělil český ekonom. „Kritika prostořekého Lagerfelda a jeho názorů tak pro mě není jen kritikou jeho protiimigračního názoru. Myslím, že na Lagerfelda prostě obecně mají spadeno také všichni ti, jimž nějak záhadně začalo vadit, že drtivá většina lidí na planetě se stále ještě dělí na muže a ženy,“ uzavřel Pikora.

"Nejznámější celník" Šlachta vypovídal před poslanci. Bylo to prý hodně dusné, řádil i na tiskovce Další jednání poslanecké vyšetřovací komise k reorganizaci policie, která ve středu vyslechla již podruhé bývalého šéfa protimafiánského útvaru a hlavního kritika změn ve sboru Roberta Šlachtu, provázelo značné dusno. Píše o tom dnešní Právo. „Odcházím mírně rozladěn, některé dotazy některých poslanců byly osobního rázu,“ tak podle Práva komentoval svůj výslech plukovník, který po odchodu od policie nedávno nastoupil do vedení Celní správy. Řada otázek prý nesouvisela s reformou policie, ale s tím, „kdy a kde co řekl“. Šlachta poslancům rovněž navrhl další svědky, dorazit by podle něj měli jeho někdejší podřízení, kteří stejně jako on odcházejí od policie, aby vysvětlili, proč už nechtějí u policie pracovat. Jak list dále píše, šéf komise Pavel Blažek (ODS), který Šlachtu označil za nejznámějšího celníka, se ale na příval dalších svědectví příliš netvářil. Řekl, že o návrhu musí teprve poslanci rozhodnout. „Procesní ekonomie nám velí nepřehánět to,“ cituje Právo Blažkova slova. Šlachta také, jak dále list píše, nevěřícně kroutil hlavou nad tím, že komise dříve vyslechla někdejšího ministra vnitra Martina Pecinu a exšéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Ivana Bílka. Oba totiž komisi řekli, že se o reformě policie mluvilo ve vedení sboru již v minulosti a nebyla to akce vzniklá narychlo letos, jak tvrdí kritici reorganizace, podle kterých bylo účelem změny sesadit právě Šlachtu. Tvrzení Peciny a Bílka plukovník Šlachta zpochybnil, píše list. „Informace, které byly v médiích od některých lidí, nejsou pravdivé a nesouhlasím s nimi. Plně si stojím za prací ÚOOZ a za lidmi, kteří tam pracovali,“ cituje deník Šlachtova slova. Šlachta tak reagoval na spekulace o tom, že za jeho působení postupoval útvar v některých případech v rozporu se zákonem.

Filipínský prezident o vztazích s USA: nemám rád, když mi velí Filipínský prezident Rogrigo Duterte, když komentoval svá otevřená vyjádření na adresu Baracka Obamy, prohlásil, že nemá rád, když mu někdo velí. „Pokud by přede mnou nyní seděl Američan, já bych mu řekl: Vy chcete, abych vám děkoval za okupaci mojí země? Vy jste užívali dary této země po 50 let. Dali jste nám nezávislost. Je mi líto, že předchozí prezidenti se klonili Američanů a plnili vše, co řeknou. Já ale takový nejsem, protože já si dobře pamatuji historii a do dneška cítím tu bolest," řekl filipínský prezident v rozhovoru pro RT. Filipínský prezident konkrétně požadoval od USA, aby jeho zemi nepovažovaly za „pejska na vodítku" a prohlásil, že Washington může zapomenout na Dohodu o rozšíření spolupráce ve sféře obrany. Kromě toho Duterte hovořil o tom, že pro Filipíny přišel čas „dát Americe sbohem".

Teroristé se hrůzou začali modlit. Tereza Spencerová informovaně vykládá, co teď Donald J. Trump udělá se světem OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ Asada zrovna nemusí, ale když bojuje proti teroristům, tak je vlastně OK. Ukrajinci potěšeni nebudou a zdá se, že krysy opouštějí loď. O roli světového četníka již nestojí, může vytvořit zcela nový svět. Podporuje ho prezident Egypta, hrozné věci naopak čekají elity Evropské unie, které nepochopily, že končí. Tak odhaduje nejbližší budoucnost po zvolení Donalda J. Trumpa prezidentem USA editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. Ta se v rámci svého pravidelného shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz též hlasitě vysmála spolku Evropské hodnoty. Tak tedy, co se to, proboha, stalo? Jak je možné, že Donald Trump vyhrál? Navzdory všem médiím, průzkumným agenturám, celebritám, „osobnostem“, akademikům, velkým sponzorům... Něco se pokazilo, nebo to zkrátka tito pánové již nedrží v ruce a moc „elit“ je ve skutečnosti papírový drak? V USA, ale i v Evropě? Však víte, že jsem byla přesvědčená, že zvítězí Hillary Clintonová. Ne proto, že by byla lepší kandidátkou, ale protože byla establishmentem, stovkami milionů dolarů, médii i propagandou k vítězství jednoznačně „odsouzena“. Při pohledu na tu sílu jsem nevěřila, že by mohla prohrát. Ale stalo se. Značné množství lidí už mělo dost sociální nerovnosti, politické korektnosti, která omezuje svobodu slova a svým způsobem zamlžuje realitu, globalizace, na níž štědře vydělává pár lidí, zatímco většina zůstává bez práce, a nad tím vším hlavně udržování politiky, která to vše jen petrifikovala. Trumpa, který miluje filmy, za nejlepšího herce prý považuje Clinta Eastwooda a podle všeho se přinejmenším některé jeho tvrďácké role snaží – ať už vědomě nebo ne -- předvádět i v realitě, přitom nevolili jen rasisté, jak se snažila podsouvat protistrana, protože si u černochů nebo Hispánců vedl lépe, než jeho „politicky korektní“ republikánský kolega Mitt Romney. Zdá se, že v jeho řeči o nutnosti změn uvěřili hlavně „zapomenutí“ dělníci a pracující. V souběžných referendech ve čtyřech státech voliči odhlasovali i navýšení minimálních mezd… Výsledek voleb současně značí, že silně přeceňujeme význam mainstreamových médií, která pro obyčejné lidi nepředstavují takovou autoritu, jakou by chtěla být, a možná dokonce pro protežované politiky nebo politiku působí jako jakýsi „polibek smrti“. A něco podobného platí i pro různé aktivistické spolky, think-tanky nebo mediální „expertní mluvící hlavy“, které si žijí v jakémsi svém světě vlastní pravdy, zcela mimo svět skutečný, přičemž platí, že sice chtějí vytvářet vlastní realitu pro všechny, ale spoustu lidí žijících ve skutečném světě nezajímají. Co budou ona média, zástupy konkrétních novinářů, komentátorů, propagandistů, aktivistů, zkrátka lidí, kteří z Trumpa udělali „Putinova agenta“, dělat teď? Omluví se? Spáchají čestně harakiri? Nebo pojedou dál, jako by se nechumelilo, a jen si k výpadům proti Rusku a Číně přiberou ještě Bílý dům a začnou obhajovat právo na svržení demokraticky zvoleného prezidenta nejen tady u nás, ale i v Americe? A když k tomu přidají ještě Orbána, Wilderse, Le Penovou a další, promění si „svou realitu“ v totální blázinec obklíčený hrozbami snad ze všech stran… Jak dlouho s tím mohou asi tak vydržet? Pro značnou část politického establishmentu je Trumpovo zvolení tvrdou ranou, ale nemyslím si, že moc „elit“ už je jen jakýmsi papírovým drakem, jak říkáte. Přeskupí se, vymyslí nějakou novou agendu, a zase to rozjedou, přinejmenším do posledního sorosovského dolaru. Nicméně, po Brexitu je to už druhý příklad, kdy voliči přehlasovali establishmentem předkreslenou linii. Aniž bych propadala nějakému nadšení z toho, že byl zvolen jeden ze dvou neuvěřitelných kandidátů, je pro mě Trumpovo vítězství příjemným překvapením. Mám na mysli skutečnost, že „to jde“. Na stará kolena snad začnu věřit, že demokracie coby „vůle lidu“ tváří v tvář oligarchii a korporacím ještě pořád může fungovat. Co se teď pro svět změní? Někteří hlásí, že teď se určitě Trump domluví s Ruskem a Čínou. Jiní ovšem upozorňují, že nastupující viceprezident Mike Pence má vůči Rusku mnohem drsnější postoje, než sama Clintonová. Navíc Trumpa podporuje přes 200 generálů a admirálů, kteří asi holubičí povahu mít nebudou. Bushovi jestřábi jsou zpět, zaznívá dokonce. Do jaké míry je tedy naivní myslet si, že vztahy USA s Ruskem teď budou lepší? Na druhou stranu také zaznívá, že Trump se soustředí na domácí záležitosti a na roli „světového policajta“ se vykašle... Tak tedy jak? Z pohledu mezinárodní politiky američtí voliči, obecně vzato, upřednostnili odchod z globální arény, hlasovali pro záchranu toho, co jim ještě doma zbývá, před politikou globální dominance. A pokud nový prezident tento slíbený trend udrží, tak jsme svědky začátku konce unipolárního světa. Je to důležité v době, kdy se oddíly NATO hromadí na ruské hranici a teoretická „ruská hrozba“ se stala součástí každodenního slovníku a myšlení. A je to hodně důležité pro nás, kteří žijeme vlastně jen kousek vzdušnou čarou od míst, kde konflikt s Ruskem mohl propuknout. Čili, veleopatrně bych si tipla, že třetí světová válka snad může být na nějaký čas zažehnána. Současně ale platí, že – bez ohledu na Trumpovy sliby ohledně proměny americké ekonomiky – bude zbrojní průmysl ještě dlouho páteří tamní produkce, takže vývoz válek a zabíjení nejspíš hned tak neskončí. Nicméně, předpokládaný ústup Spojených států z pozice „světového četníka“ přichází v době, kdy neexistuje žádná jiná síla, která by vzniklé vakuum mohla vyplnit. Proto je pravděpodobné, že do prostoru by mohla vstoupit regionální uskupení typu Šanghajské organizace pro spolupráci, BRICS, ASEAN, GCC a v neposlední řadě i Evropská unie. Tedy, pokud se pokračujícím tlakem na prohloubení integrace naopak nehodlá rozsypat. Svět by mohl být skutečně multipolární, tedy fakticky zcela nový, a „zdravá“ EU by v něm mohla hrát zajímavou roli. Máte ale pravdu, že s Trumpem, který se zdá být až superpragmatický a ochotný se všemi státy řešit problémy jednáním, vystoupala k moci spousta radikálů, a teprve uvidíme, co všechno to konkrétně bude znamenat, nemluvě o jasné republikánské dominanci v Senátu a Sněmovně reprezentantů, odkud by mohly začít padat opravdu šílené nápady. A propos, velmi, velmi nešťastní jsou strůjci „boje proti ruské propagandě“. Prý Putin zmanipuloval volby v USA, prý USA nebudou mít zájem uvědoměle bránit nešťastnou Evropu před ruským vlivem a co je nejhorší, Trumpova administrativa nebude chtít pomáhat Ukrajině a připustí ohrožení jak Ukrajiny, tak Pobaltí. Jakub Janda běduje, že teď bude mít Putin chuť je okupovat. Mají chlapci důvod být tak smutní? Na Evropských hodnotách obdivuji jejich výdrž – už pár let každým dnem očekávají ruskou agresi tam či onde a ono pořád nic. Dokonce už i Jehovisti dávno zrušili čekání na konkrétní soudný den, ale EH nepolevují. Podle mého by měli být obecně frustrovaní především z toho, že Putin neútočí, a ne že mu to teď Trump jakoby usnadní, protože na faktu neútočení se tím vlastně nic nemění. To ukrajinské vedení má na skutečné obavy právo, protože „novému“ Washingtonu nevěří – Trump prý před časem dokonce prohlásil, že Krym je ruský, nebo tak něco neslýchaného. Ukrajinští oligarchové přitom nastrkali do Clintonovic nadace víc miliard než saúdští monarchové, a zbytečně. Pochybuji totiž, že to jsou peníze vratné. Nevím, jestli kdo – a pokud vůbec – převezme úlohu Joe Bidena coby hlavního mentora „kyjevských“, ale zdá se, že časy přísunu miliard výměnou za pouhá plamenná protiruská prohlášení pomalu končí. Nevím, do jaké míry je jen shodou náhod, že se své funkce gubernátora Oděsy aktuálně vzdal importovaný bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili, který se nikdy netajil skvělými vazbami na americký establishment, ale dělá to dojem krys, které opouštějí potápějící se loď. Tož uvidíme, ale v každém případě platí, že přežití/nepřežití Ukrajiny nyní ještě větší vahou dopadne na kapsy evropských daňových poplatníků. Jupí! Mimochodem, na Ukrajině teď zvažují nápad, že by občanům Ruska umožnili vstup na své území jen za podmínky, že hned na hranici a pěkně na kameru poplivou Putina. To je fakt ale parta zoufalců! Blízký východ a Afrika. Zničená Sýrie, zničený Irák, nestabilní Saúdská Arábie, rozložená Libye, zdevastovaný Afghánistán. Co s těmito důsledky minulé politiky bude chtít Trump dělat? A co Írán, když dohodu s ním označil opakovaně za příšernou? A pak tu máme Turecko, které dříve spoléhalo na totální zastání USA, ale nyní se neštítí přichylovat se k Putinovi. Nevím, co bude Trump dělat s důsledky dosavadní americké politiky na Blízkém východě, ale z jeho dosavadních vyjádření – namátkou – vyplývá, že si hodně považuje egyptského prezidenta Sísího, který mu včera také gratuloval jako vůbec první z celého Blízkého východu,. že se mu nelíbí mírová smlouva s Íránem, ale nechápu přesně proč, že Saúdskou Arábii nepovažuje za neocenitelný pilíř americké regionální politiky, jako spíš jen za „balík peněz“, že stojí na straně Izraele proti Palestincům, nebo že Asada sice nemá rád, ale protože bojuje proti terorismu, tak je vlastně dobrý. Jinými slovy, zatímco v Damašku včera bouchalo šampaňské, teroristi z al-Káidy ve východním Aleppu se nejspíš hromadně a hekticky vrhli na modlení. Když se hlavní ochránci „umírněných rebelů“ ztrácejí z obzoru, nic jiného už jim vlastně ani nezbývá. Trump před časem Blízký východ označil za „jeden velký zmatek“, do něhož by se USA raději vůbec neměly míchat. Po dekádách amerických válek a udržování různých diktatur to může být pro občany mnoha blízkovýchodních zemí vítaná změna. A nejen pro ně, koneckonců. Méně destrukce, více radosti ze života – a méně potřeby migrovat. Třeba do Evropy. Uvolňuje se tím alespoň teoreticky větší prostor pro ostatní, především pak pro Rusko, a jsme znovu u multipolárního světa – Trump je ochotný s Putinem jednat jako rovný s rovným, Putin chce dialog „s respektem, i přes případné nesouhlasy“ a dosáhnout sdílené odpovědnosti za Blízký východ, protože předpokládá, že by se tím do budoucna eliminovala mnohá rizika. Tím spíš za situace, kdy Rusko na převzetí americké „dohlížitelské“ role nad Blízkým východem nemá kapacity. Uvidíme. Hodně bude záležet na tom, do jaké míry Trump myslel své řeči vážně, a pokud ano, zda se mu podaří „zlomit“ mechanismy nastavené po dekády jedním směrem. Tedy, zda bude s to udělat v americké zahraniční politice „revoluci“, nebo zda to ve finále neskončí jako s tím neustále zavíraným Guantánamem. V televizi nám defiluje celá řada zdrchaných obličejů evropských politiků. Angela Merkelová je zděšena, zástupci EU vypadají na umření, generální tajemník NATO je také poněkud neklidný. Uvědomily si západoevropské elity, že potopa dosáhla až k nim a že „extremisté“ mohou zvítězit? Jak nyní predikujete výsledky voleb ve Francii a v Německu? Co by nyní měla udělat Evropská unie, co ve skutečnosti v reakci na volby v USA udělá? Je příznačné, že většina evropských politiků běduje, že „nás“ Trumpův Washington nechá na holičkách. Dlouho byli zvyklí přijímat rozkazy, skrývat se Americe za zády a nechodit na trh s vlastní kůží, a teď se zdají být ztraceni. A bez povelů i zmateni. A platí to ostatně pro celé to spektrum, tedy od pražské kavárny až po Brusel. Je neuvěřitelné, na jak bezduchých „robotech“ celý „systém“ stojí. Je to vlastně hodně smutný pohled. Můj skepticismus mi zabránil „trefit“ Brexit i Trumpa, tak po mně, prosím, nechtějte prognózy dalších voleb nebo toho, co bude EU dělat. Nicméně, nějaké záchytné body by tu snad byly. Letos v dubnu Holanďané – v rámci svého pidibrexitu – v referendu odmítli asociační dohodu s Ukrajinou. Vláda se nyní pokouší „hlas lidu“ obejít a nebrat ho v potaz. Nebylo by to nic divného, protože Brusel od roku 2003 referenda, která pro něj dopadnou špatně, ignoruje, nebo je nechává opakovat do té doby, až skončí tak, jak „mají“. Nicméně, nyní by něco podobného vedlo k tomu, že parlamentní volby v příštím roce v Nizozemsku zaručeně vyhrají Wildersovi protibruselští pravičáci. V Itálii raději neustále odsouvají referendum, které podle všeho svrhne vládu, která přitom ale sama prohru v lidovém hlasování svázala s demisí. Příští rok se má hlasovat také v Německu a ve Francii, přičemž bavorská CSU už Angelu Merkelovou nezve na své sjezdy, protože „nepotřebuje hrát divadlo“, zatímco Marine Le Penová má nakročeno k volebnímu vítězství v zemi na pokraji skutečné občanské/migrační války. Čili, s nadsázkou řečeno, pokud někdo bude chtít uchovat alespoň současné status quo, bude muset veškeré hlasování pro jistotu zrušit, protože „kauza Trump“ jasně ukázala, že „systém“ přestal být všemocný, vztek a zoufalství obyčejných lidí je mnohem silnější, než si systém připouští, a tak dostává jednu ránu za druhou. EU by pro svou záchranu potřebovala šiky sebevědomých a inteligentních politiků, kteří by byli s to pojmenovat současný stav bez jakýchkoli příkras, a na tomto základě navrhnout racionální řešení. Nikoho takového ale nevidím. Možná se jen blbě koukám, ale mám pocit, že „elity“ pořád ještě netuší, že dovedly EU a její členské státy na hranici zlomu. Ty nešťastné obličeje vidíme i u nás. Počínaje redaktory České televize, pokračujíce přes jejich hosty a konče našimi politiky. Jak vnímáte to, že 99 % těchto lidí vsadilo na blbou kartu a nyní se s tím musí vyrovnávat? Bylo šťastné, když premiér Sobotka včera odsoudil Trumpa jako populistu? Jak moc nyní posílí Miloš Zeman, když má „svého muže“ v Bílém domě? Bude teď silnější, poté, co se celá země bavila útoky na něj? A je tu ještě faktor fungování ambasády USA v ČR: Spekuluje se, zda se velvyslankyní nestane Ivana Trumpová… Každé neštěstí časem přebolí, chce to hlavně zhluboka dýchat, protože žádný konec světa nenastává. A začít myslet. Třeba onen výrok o Trumpově populismu je z kategorie těch „nemyslících“, neboť obecně platí, že za „demokracii“ naše „elity“ považují jen to, co se hodí onomu 0,1 procenta „tam nahoře“, zatímco „populismus“ je vše, z čeho by mohli mít prospěch i obyčejní lidé. Pokud to takto vidí i premiér české vlády, vypovídá to cosi nepěkného spíš o něm než o Trumpovi. No, nevěřím, že by měl Miloš Zeman „svého muže“ v Bílém domě. Oba spojuje jen to, že umějí oslovovat davy a mluvit, jako kdyby patřili k „těm dole“, což je obzvláště v případě miliardáře Trumpa hodně cynické. Možná ale Zemanovi Trumpovo zvolení přece jen pomůže, přinejmenším tím, že se do něj bude jeho kritikům hůř trefovat – vždy se zaštiťovali „demokracií“, ale ta je vlastně „zradila“ a vygenerovala jim za mořem „Zemana 2.0“. A nejspíš takových bude přibývat, jak už jsme zmínili. Takže na Zemana jim prostě zbude jen méně energie, nemluvě o tom, že se nebezpečně scvrkává onen „Západ“, ke kterému chtějí zemanovi kritici tolik patřit. Co se týče těch amerických velvyslanců: Už jsme tu měli mimo jiné zestárlou dětskou televizní star, experta na estetiku a stolování nebo prodejce ojetin a vy teď ještě mluvíte o bývalé lyžařce? Nevím, já bych možná konečně upřednostnila nějakého kariérního diplomata, který by chápal náš region v souvislostech a nechoval se tu jako namyšlený, zato amatérský místodržící. Skutečný diplomat v čele americké ambasády v Praze by pro mě byl důkazem, že nás a střední Evropu Washington bere vážně, a ne jen jako nějakou trafiku pro kohokoli, kdo přispěje nějakému prezidentovi na kampaň, nebo s ním nějaký čas sdílí stůl i lože. Trump volebně profitoval ze zchudnutí průmyslových oblastí, z nichž výroba odkráčela do Číny. O tom zpíval už v 80. letech Bruce Springsteen: Now Main Street's whitewashed windows and vacant stores Seems like there ain't nobody wants to come down here no more They're closing down the textile mill across the railroad tracks Foreman says these jobs are going boys and they ain't coming back to your hometown. Co s tím teď, když se globalizace jeví jako základ fungování světové ekonomiky? A co s tím, když „Čáááájna“ drží tak gigantické množství amerických dluhopisů? Co bude těm lidem, kteří ho volili např. v Pensylvánii, schopen Trump splnit z toho, co jim v tomto směru slíbil? Fakt netuším, jak chce vrátit výrobu zpět do USA. Zahlédla jsem třeba jakési nápady s dvojím clem pro americkou produkci dováženou z Asie zpět do USA, ale… Faktem nicméně je, že Trump musí čelit extrémně polarizované společnosti, a situace by se mu nejlépe zklidňovala nějakými hmatatelnými úspěchy. Přitom čísla jsou opravdu zvláštní a vypovídají o podstatě problému – od roku 2014 v USA přibylo 547 tisíc pracovních míst barmanů a číšníků, ale ubylo 36 tisíc míst ve výrobní sféře, přičemž od roku 2000 je to dokonce ztráta více než pěti milionů „produktivních“ míst. Letos v srpnu vzrostla míra podnikových bankrotů meziročně o 29 procent a jen 48 procent Američanů má práci na plný úvazek. Státních/vládních zaměstnanců je dnes o 10 milionů víc než lidí pracujících v průmyslu, 47 procent občanů USA si nemůže dovolit návštěvu na pohotovosti, kde se platí 400 dolarů… Bude fuška s tím pohnout a „Make America Great Again“… Závěrem tradiční otázka. Co dalšího bychom měli během příštího týdne sledovat? Svět bude Trumpovi viset na rtech, aby si alespoň trochu ujasnil, co ho vlastně čeká. Třeba se také dozvíme něco zajímavého.

Julian Assange říká, že Trumpovi nedovolí vyhrát, neboť „Clintonová a ISIS jsou placeni ze stejných peněz“ Jeden den poté, co Julian Assange poprvé oficiálně odhalil, že zdrojem hacknutých emailů Podesta a z Demokratického národního výboru v držbě Wikileaks není Rusko, odvysílala v sobotu RT druhý výňatek Speciálu Johna Pilgera, v němž Julian Assange obviňuje Hillary Clinton, že Američany klame ohledně skutečného rozsahu pomoci středovýchodních spojenců Washingtonu, jakou poskytují Islámskému státu. ... Jak už jsme dříve referovali, v emailu ze 17. srpna 2014 zveřejněném minulý měsíc WikiLeaks naléhá Hillary Clinton, která sloužila až do předchozího roku jako ministryně zahraničí, na Johna Podestu, tehdejšího poradce Baracka Obamy, aby „vyvinul tlak“ na Katar a Saúdskou Arábii, „které poskytují skrytou finanční a logistickou pomoc ISIS a dalším radikálním sunnitským skupinám.“ „Myslím, že to je nejdůležitější email, v celé té sbírce,“ řekl Pilgerovi v interview Assange, jehož vynašečská stránka v uplynulém roce zveřejnila tři dávky s Clintonovou spojených emailů. „Všichni seriózní analytici vědí a i americké. vláda souhlasí, že některé saúdské postavy podporují a financují ISIS, ale vždy se z toho vykrucovali, že to jen pár „nezbedných“ princů zneužívá ropné peníze, aby si s nimi vyváděli, jak se jim zlíbí, vláda s tím ale nesouhlasí. Ty emaily však říkají, že jsou to samotné vlády Saúdské Arábie a Kataru, kdo financuje ISIS.“ Jak RT zopakovala, Assange s Pilgerem kteří vedli své 25 minutové interview na ekvádorské ambasádě v Londýně, kde má tento vynašeč od roku 2012 útočiště, rovněž mluvili o konfliktu zájmů mezi oficiální funkcí Clintonové, neziskovkou jejího manžela a středovýchodními mocnáři, jejichž státy údajně toužící po boji s terorismem, to nemyslí zrovna upřímně. John Pilger: Saúdové, Katarci, Marokánci, Bahrajnci, a zvláště ti první dva, dávají všechny ty peníze do Nadace Clintonů zrovna, když je Hillary Clinton ministryní zahraničí, během čehož ministerstvo zahraničí schvaluje ohromné prodeje zbraní zvláště do Saúdské Arábie. Julian Assange: Za Hillary Clinton proběhl největší kdy udělaný zbrojní obchod světa, a to se Saúdskou Arábií, k čemuž emaily Clintonové odhalují významné diskuse; ten obchod byl za více než 80 miliard $. Během jejího funkčního období se celkové exporty zbraní z USA v dolarové hodnotě zdvojnásobily. JP: Samozřejmě, v důsledku toho byla vytvořena i ta notoricky neblaze proslulá džihádistická skupina zvaná ISIL či ISIS, a to převážně asi za peníze právě těch lidí, kteří dávají peníze do Nadace Clintonů, je to tak? JA: Ano. Rozhovor se pak obrátil k nadcházejícím prezidentským volbám: Pilger Assangeho zpovídal ohledně narůstajícího obviňování tábora Clintonové a Západních médií, že WikiLeaks se snaží vychýlit americké prezidentské volby příští týden ve prospěch Donalda Trumpa – nejspíš v ruských službách. Avšak Assagne stejně jako minulý týden opět zavrhl možnost, že by zvítězil Trump, který v průzkumech téměř vede, jako nepravděpodobnou, i když ne proto, že by ho nechtěli voliči. „Podle mé analýzy Trumpovi vyhrát nedovolí. Proč to říkám? Protože má proti sobě celý establishment. Trump nemá nikoho v establishmentu, snad s výjimkou evangelíků, jestli lze i ty nazývat establishmentem,“ řekl Assange. „Banky, zpravodajství, zbrojní společnosti, zahraniční finančníci atd., ti všichni jsou sešikovaní za Hillary Clinton. A stejně tak i média. Vlastníci médií i žurnalisté sami.“ V tom má pravdu, ale úplně stejné to bylo i s Brexitem. Zdroj: zerohedge.com

Německo je naše, dal nám ho Alláh, říkají natvrdo uprchlíci. Islám je mstivost zamaskovaná jako duchovno. A ještě mnohem více zajímavého z přednášky Alexandra Tomského v Plzni REPORTÁŽ Arabská expanze a její úpadek. Kam se poděli neporazitelní Evropané? Dnes vymíráme a podle islámu jsme zhýralá, bezbožná civilizace. To uvedl na besedě v Plzni populární znalec Anglie, profesor Alexander Tomský. Starousedlíci se hrozí mladých kluků, kteří si přivlastňují „obsazené území“. Taková je realita nejen v Německu, ale i v řadě evropských ghett, kde ani nemusí vládnout islám, ale frustrace. A pak se stane to co v Nice, ale nejde o zoufalý čin jednoho údajného zhýralce… „Do toho se nám ke všemu zkazilo Turecko,“ uvedl Tomský k Erdoganově novodobé říši. „Osmdesát, devadesát let se snažilo, Mustafa Kemal založil systém, který by zničil islám – on nenáviděl islám,“ zdůraznil na adresu Atatürka profesor Tomský a pokračoval: „Největší nepřítel islámu byl nacionální šéf Turecka. Měl manželku Italku, zakázal fezy, arabštinu, nahnal děvčata do stejné školy jako kluky. Už před devadesáti lety! On viděl pokrok jedině v Evropě. Začaly se nosit kravaty, vše se tam změnilo, ale dnes se Turecko zase vrací proti nám.“ „Turecko je pro nás nepříjemnější, a to proto, že největší hrozbou Evropy je dnes imigrace. Tady v Česku se obyvatelstvo podivně rozdělilo na sluníčkáře a ty druhé. Já jsem podle toho xenofob. Samozřejmě, že nejsem,“ informoval přítomné Alexander Tomský. „V Polsku to třeba vůbec není. Poláci mají jasno. Pomohli zachránit Evropu v roce 1683 u Vídně. Kardinál a primas Polska říkal – ano, křesťany vezmeme, ale pomáhejte tam, ne tady. Vůbec žádný problém. U nás je i ta církev rozdělena – Halík a Duka, že. Je to tady divné a nevím proč. Maďaři, Slováci, Poláci, Chorvati, Slovanci mají v této věci naprosté jasno. Dnes už i Rakušani, kteří zpočátku měli vládu takovou merkelovskou.“ A teď k největší destabilizaci, k severní Africe a Blízkému východu. „To je opravdu tragédie. Málokdo tady v Česku ví, kdo to vlastně způsobil. Arabský svět expandoval do světa, ovládl kdysi křesťanskou Sýrii, Irák, státy Středního východu a postupně se dostal až do Pyrenejí a byl zastaven jakýmsi panem Martellem, kterého znáte, protože byl po něm pojmenován koňak. Jinak se o něm nic neví,“ vzbudil smích přítomných Tomský. „Byl to takzvaný údělný kníže a ten je až pomocí Pyrenejí zastavil. Jinak bychom tu asi dnes mluvili arabsky a každý chlap by měl doma dvě ženské,“ zavtipkoval. Pak podle Tomského arabský svět ve třináctém, čtrnáctém a patnáctém století začal upadat. Objevili se Turci a ti to ovládli a expandovali hlavně na východě Evropy. „Proto to staré Rakousko drželo tak dlouho, protože bylo baštou proti islámu. To byla rakouská legitimita a smysl, jinak by se země rozpadla na mnoho států jako Německo,“ vysvětloval v Městské knihovně v Plzni Alexander Tomský. „Přesto Turecko expandovalo – Řecko, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, skoro Maďarsko a už byli před Vídní. Tam se to zastavilo a Osmanská říše začala upadat. A expandoval Západ.“ Neporazitelní Evropané? Nejdříve Západ expandoval nacionalismem, ale pak ohromnou mocí. „Angličané při povstání v Etiopii tam poslali malou skupinu, která postřílela 6000 lidí, měli první strojní pušky. A tato síla Evropy začala hrát obrovskou roli. V řeckém povstání omylem narazila anglická flotila na egyptskou flotilu asi 370 lodí. Došlo ke konfliktu a pak se omluvili Turkům, protože ta egyptská flotila byla pod Tureckem, tak se jim omluvili, ale oni je všechny zlikvidovali, všechny lodě a zahynulo asi 7000 lidí. Proto se Evropanům nemohl nikdo postavit,“ vysvětloval Tomský. Takto hovořil Alexander Tomský o imigraci již v minulém roce: „V první světové válce se Turecko rozpadlo a Západ si rozdělil arabské státy. To neměl dělat. Samozřejmě islámské státy byly dál protievropské, tak jak měly ve své tisícileté tradici. V době studené války byly všechny arabské státy na straně Sovětského svazu. Vždycky byly protizápadní. Vždy byly dvě civilizace – východní a západní – které nejsou stejné. Přesto mnozí obdivovali západní styl života. Když se podíváte na diktátory padesátých let, ať již šlo o egyptského Násira a jeho rodinu a syrského diktátora, otce toho dnešního. Chodili v obleku, ženy oblečené po evropsku, celá střední vrstva se snažila napodobovat, ale přesto byli vždycky proti Západu. Proč? Protože střet dvou civilizací od sedmého století byl vždy opačný vývoji západní civilizace. My máme civilizaci, která je postavena na oddělení církve a státu. Samozřejmě, ve středověku to byly pouze odlišné role a svět se celý považoval za křesťanský. Včetně králů a aristokracie. Ale to oddělení tam bylo.“ V Evangeliu podle Tomského najdeme – „mé království není z tohoto světa“. To je prý velmi zásadní. „My rozlišujeme mezi vírou a rozumem, mezi jednotlivcem a společností, mezi státem a občanem. My máme civilizaci, která se snaží vytvořit řád ve svobodě nebo svobodu v řádu. Arabové mají podvolení.To znamená – řád je to, co je podstatné, nikoliv svoboda. Není to dynamická, ale mrtvá statická kultura. Napodobovala v 19., 20. století Evropu, ale neuspěla. Tady je velice hluboký konflikt.“ „Alláh nám dal Německo“ „Já jsem žil v islámské čtvrti v Londýně dlouhá léta, učil jsem angličtinu a vím, jak ten konflikt vypadá,“ vysvětloval zamlklému publiku Tomský. „Je to něco, co nemůžeme nijak změnit. My jsme tomu v Evropě podléhali také. Byla tu třicetiletá náboženská válka, která se pak zvrtla v politickou. Měli jsme tu pokus o takový Islámský stát. Kalvínská Ženeva. Puritánská – třikrát denně se kontrolovalo, jestli mají rozsvícenou svíčku a otevřenou bibli. Husité, to byli takoví vlastně islámští bojovníci za boží zákon, který by byl vnucen všem lidem. Protože boží království podle koránu je z tohoto světa. Křesťanské není. Tady je ten základní a nejhlubší konflikt.“ Tomský se pak podělil s přítomnými o zážitek, kdy mluvil jsem s jedním politologem z univerzity v německém Göttingenu: „S takovým sekularizovaným Syřanem, který tu působí už od osmnácti let a vyprávěl mi, jak se vyptával syrských kluků, jak si to představují. A říkal – to je strašné. Já jsem sem přijel v padesátých letech s rodiči, abych tu působil a přizpůsobil se kultuře. Byli jsme vlažní a nebyli jsme moc věřící, patřili jsme k té sekularizované špičce. Dnes ti kluci říkají – ‚Alláh nám dal Německo, co bychom se namáhali‘. Proto došlo k té renesanci arabské víry a k tomu dochází periodicky vždycky, když se Arabům nedaří. Jejich ‚boží zákon šaría‘ je v jistém smyslu legitimitou těch arabských států. Ne úplně v Egyptě, v Maroku, v Tunisku. Ale rozhodně těch šejchů v Emirátech, v Saúdské Arábii, a kupodivu se to bohužel stalo i v britské Indii, když Bangladéš a Pákistán se odtrhly na základě toho, že jsou to islámské země,“ pokračoval v přednášce Tomský. Příčina: Neúspěšní diktátoři „Protože se diktátoři nakonec ukázali jako velmi neúspěšní, což v historii tak bývalo. Ale bohužel od padesátých let byly neúspěšní a když se rozpadl bipolární svět dvou mocností, co spolu zápasily, po rozpadu Sovětského svazu, najednou ti diktátoři ztratili svého přívržence, ekonomicky se jim nedařilo, diktatury zestárly – a ony netrvají věčně – dnes to vypadá bídně.“ Tak se podle hosta zase našel korán jako politická alternativa. Protože je to politické náboženství. „Alláhovo království je z tohoto světa. To tady mnoho lidí nechápe. Když na pobřeží letoviska v Nice muslim povraždil těch 80 lidí a dětí, tak psaly západní a možná i české noviny, že to byl pomatenec. Ale vůbec ne. A že vedl dost zhýralý život. To je všechno možné, ale on se stal konvertitou. On najednou obrátil a pochopil džihádismus, který říká, že vraždění nevěřících přivolává Alláhovo království na zemi. Tam je ten fanatismus. Každé náboženství má svoji fanatickou stránku.“ Velký arabista, který přednášel ve Francii, Zdeněk Müller, podle slov Tomského napsal: „My si spojujeme náboženství a duchovno s mírumilovností, laskavostí, s láskou k bližnímu a nechápeme, že ta druhá půlka koránu – která se považuje za normativní, čili závaznou – je náboženství vítězného vojevůdce. Že vlastně ta mstivost a smyslnost, pomstychtivost, jsou chápány jako duchovno.“ Podivná věc – ta okamžitá odměna muslimovi po smrti, jestliže se obětuje. „Když si představíme, jak nuzný je život mužů v islámském světě, kde ten vztah k ženám je velmi problematický... Oni žijí v takové často sexuální nouzi,“ vysvětloval přítomným Tomský. „Samozřejmě, odměna těch panen je lákavá. Islám je vlastně nejhorší problém nejen pro nás, ale i pro islámské země. To, co vidíme, je náboženská válka mezi sunnity a šíity. Šíitů není moc, ale mají za sebou velmoc – Írán. Mají 60procentní většinu v Iráku, 35 procent v Libanonu a mají asi tak 40 procent v Sýrii. Sekta alavitů bude možná jednou vyvražděna, protože má dnes velikou moc. Islám je velmi bojovný a expanduje do Afriky. Tam se odhaduje podle statistiky OSN, že asi 30 miliónů lidí opustilo své domovy, je destabilizováno a odtamtud přicházejí přes Středozemní moře do Evropy. Protože zatím dohoda s Tureckem jakžtakž platí. Otázka je, jak dlouho, jestli Erdogan ji nevyužije, že nám sem pošle další miliony uprchlíků, především Kurdů, kterých se chce zbavit. Měli by právo na azyl, protože jsou zcela evidentně pronásledováni z etnických důvodů. Po puči je tam velká destabilizace a 100 000 lidí je ve vězení.“ Islámská propaganda a satan USA Ještě k džihádismu. „Najednou Arabové a Pákistánci objevili novou formu boje. A víte, kdo to vlastně způsobil? Rusové! V Afghánistánu. Invaze tam je velký paradox a způsobila, že se tam natáhli Arabové ze všech zemí – z Tuniska, Maroka, Saúdské Arábie, ze Súdánu, dokonce i z Kosova a samozřejmě i islámští radikálové z Ruska – Čečenci a další. A také z Uzbekistánu, Turkmenistánu. Všude se našli mladí muži, kteří šli bojovat proti imperialistickému ateismu. Američané je vyzbrojili a když se těch Rusů zbavili, tak se ukázalo, že nepřítel dále existuje, že je to ten ‚satan z Ameriky‘. Satanem nazval Ameriku duchovní vůdce v Íránu.“ Každý útok je podle Tomského především propaganda. „A propaganda v arabském světě působí. Svou roli tam hraje stát Izrael, který je chápán jako jednapadesátý stát USA, jako imperialismus, který se tam vtlačil, což je pro většinu Arabů hrozná urážka,“ řekl na adresu židovského státu Alexandr Tomský. Evropa, která zeslábla, zestárla, nemá dost synů na svoji obranu. Evropané si zvykli na vysokou životní úroveň a ta bude v příštím desetiletí klesat. Poté se host věnoval dalším problémům. „Je ohromné sucho, které začíná v severní Africe. A strašně přelidněné státy. Například v takovém Pobřeží slonoviny, bývalém ‚africkém Švýcarsku‘, si neuchránili hranici a ten stát je v totálním rozkladu. Věkový průměr je tam asi 22 roků. Do Afriky Světová zdravotnická organizace přinesla léky, penicilín, medicínu. Předtím se většina dětí nedožila dospělosti. Když jsem chodil do školy koncem padesátých let, tak si pamatuji, že Egypt měl 22 miliónů obyvatel. Dnes má 95 miliónů! Padesát procent všech mužů pod třiceti roky je nezaměstnaných. To nemůže skončit dobře.“ Generace bez vize „V Evropě máme čtyřiceti-, padesátiletou zkušenost s arabskými ghetty. Malmö, Stockholm, Marseille, Paříž, Londýn – obrovská zkušenost, bylo napsáno obrovské množství literatury. Většina lidí z těch ghett neholduje náboženství, ale je prostě vyřazena, vykořeněna, není pro ně manuální práce. Dnes je móda, aby jste si všechno udělali sami. Možná ale práce bude. Ekonomové se nikdy nedohodnou. Ztráta v jednom odvětví se našla jinde. Dnes ekonomové vidí černě a mají pocit jako tehdy Karel Marx, že za nás mašiny všechno udělají. Ale jak ten globální systém předěláme, abychom měli nějakou práci pro ty lidi?“ Před 80 lety ještě Evropa zaměstnávala na venkově asi 75 procent lidí. Dnes je to 3,5 procenta. Průmysl na vrcholu své éry v padesátých, šedesátých letech zaměstnával 40 procent lidí, dnes je to v celé Evropě 17 procent. „A stále se to stěhuje někam do Číny, kde je levněji. Zachraňují globální oteplování tím, že ten špinavý kouř vyrábějí někde v cizině... Například nám ale vyrostl turismus, který zaměstnává desetkrát více lidí než před padesáti lety. Nemusíme být tedy pesimisté. Má to ale jeden divný aspekt. S tím, jak klesá zaměstnanost v zemědělství a v průmyslu, tak to roste ve službách, ale nedostatečně silně. Hlavně však roste ve státní správě.“ Úředníků prý dramaticky přibývá. „Je zajímavé, že Donald Trump chce tuto obrovskou zátěž federálního státu snížit. Tam by mohl skutečně Americe pomoci. Jak přibývá bakalářských diplomů v humanitních oborech, tak přibývá státních úředníků. Nejen u nás, ale všude. To je také rozdíl mezi Trumpem a naším podnikatelem v politice, protože Donald Trump přece jen té ekonomii rozumí. On ví, kde jsou ty největší problémy. Kdyby nasadil velké tarify, něco s Čínou uhádá. Kdyby nasadil velký tarif, poškodí oba, i sebe. Ale sníží daně, hlavně chudým, přitom chce radikálně snížit tu obrovskou přezaměstnanost ve státní správě a zároveň investovat do infrastruktury. Mají špatné dálnice, železnice, mosty jsou ve špatném stavu. Němci mimochodem také – před čtyřiceti lety Německo bylo perfektní a teď je zchátralé, protože neinvestují. Kdežto náš politický podnikatel to dělá obráceně,“ chrlil dál informace Tomský. „Masivně přibývá úředníků. Vloni asi 13 000, a 6700 je plánováno na příští rok. A daně vůbec neklesají. Tady vůbec převládá takové to sociálnědemokratické myšlení, že stát má zdaňovat a pak rozdávat. To se tady politikům líbí. Ale v tom nejsme sami. To je v celé Evropě. Jedině Angličané bývali trošku jiní. Zbavit se úředníků je téměř nemožné.“ Všude samí Číňané? Dotaz z publika směřoval na další, zatím ne příliš ventilovaný problém: „Jiní imigranti. Ve velké tichosti do Ruska přicházejí tisíce Číňanů a nasouvají se do sibiřské oblasti…“ „To začalo už za Jelcina. On pronajal téměř všechny sibiřské kolchozy v roce 1996 nebo 1997,“ vysvětlil Tomský. „Číňané tam prosperují více než místní, kteří se vykašlali na všechno a nepracují. Ale není to nic moc a je jim tam zima. Je jich tam asi 1,3 milionu, ale Sibiř se vylidňuje. Vladivostok měl 1,5 milionu obyvatel a dnes nemá ani polovinu, Kamčatka má čtvrtinu. Zároveň se oteplujeme, ale nikoliv vlivem lidské činnosti, ale posunem zemské osy. Do Ruské federace se jich přistěhovalo docela málo. Ale Číňané mají problém – pomalu vymírají. Politika jednoho dítěte za to může, tehdy to vyloženě přehnali. Teď už mohou mít i druhé dítě, ale toho využívá jen 10 až 15 procent obyvatel Číny. Oni ale přibývají v celém světě. Třeba v západní Evropě jich je 5 miliónů. Dosáhnou 1,4 miliardy a pak se jim předpokládá velmi prudký pokles. Jediná statistika, která platí do budoucnosti, je demografická. Když nějaký stát začne vymírat, tak většinou není schopen to otočit.“ Němečtí Turci v ulicích a naše bezbožnost Poslední dotaz, či spíše připomínku, měla žena, která do Německa jezdí velmi často: Šlo o názor na Turky v Německu. „Byly tam demonstrace na podporu Erdogana. Byla to ohromná akce de facto německých občanů. A říkají – musíme podpořit svého, tedy tureckého, prezidenta. Budou ty tendence stoupat? Před 30 lety nebylo myslitelné, aby vyšli takto do ulic. Ani by se takto neshromáždili. Čím dál více se organizují a pronikají do vedení státu – třeba předseda německé strany Zelených (Die Grünen) je Turek,“ podělila se svými zážitky a pocity. Alexandr Tomský na to reagoval slovy: „Oficiálně tam žije 6 miliónů lidí tureckého původu. To souvisí s renesancí světového islámu. V šedesátých letech by to tam nikoho ani nenapadlo. Turci jsou ještě trochu zvláštní, protože jsou ještě národem. Například všechny mešity v Německu jsou podporovány z Turecka. V ostatních zemích, když nemají podporu ze Saúdské Arábie, musejí si něco nasbírat mezi sebou.“ A věřící v islám ve vztahu s naší bezbožnou kulturou? Prý nemáme šanci. „Jak je můžeme předělat? Oni vidí naši pornografii, alkohol – to jim všechno připadá jako těžká hříšnost. I ti, co nepraktikují islám, co do mešitě nechodí – i těm ale toto připadá, že oni stojí výše. Oni mají tu kulturu normativní. Jim vládnou normy. Pamatuji arabskou čtvrť, kde vymlátili psy. Jsou stejně tak proti psům jako jsou proti kouření a alkoholu. Oni se domnívají, že pocházejí z vyšší civilizace a my jsme ta upadlá, bezuzdná, bezbožná společnost. Když si vzpomenu na svoji babičku – ta kdyby viděla, jak to tady vypadá, tak by byla zděšena jako ten Turek. A pochází z Dobrušky. Svět se změnil a my jsme proti tomu slabí. Jak chcete přinutit někoho, aby miloval tu svou takříkajíc cizí vlast? Erdogan má dokonce někdy řeči, které se tu vůbec nepřekládají,“ uvedl Alexander Toský v závěru půldruhahodinového setkání.

Největší podvod v dějinách voleb byl odhalen v USA. Existuje tajný software na zmanipulování výsledků voleb Šokující záznam odhaluje existenci tajného softwaru na zmanipulování výsledků voleb. Expertka na falšování volebních výsledků, Bev Harrisová, nás seznamuje s elektronickými hlasovacími zařízeními. Dobře. Konečně s tím přišla. V pondělí se Bev Harrisová (blackboxvoting.org), známá vyšetřovatelka volebních podvodů, objevila v show Alexe Jonese, kde to všechno polopatě vysvětlila. GEMS systém - volby založené na podvodu, „fraction magic“ (kouzlo zlomků), způsob jakým se podvádí s Vašimi hlasy. Nejen teoreticky, ale i v praxi. Poslechněte si celé interview a šiřte to dál. To, na co Bev přišla, je šokující. Pod videem je můj původní text, který jsem na toto téma vypracoval začátkem měsíce. Je skutečně překvapující, že podvodnému volebnímu systému, který je zde popisován, se dostává tak málo pozornosti. Systém může být použit napříč celými Spojenými státy. Jak víme, existuje mnoho způsobů, jak zfalšovat volby. Bev Harrisová se na blackboxvoting.org věnuje analýze zvláštního typu „taháku“, který má obrovský dopad na souboj Trump vs. Hillary. Jedná se o systém sčítaní hlasů, zvaný GEMS (Global Election Management System). Apeluji na vás, abyste se hlouběji ponořili do její několikadílné série Fraction Magic (díl 1 je zde). Zde je to nejpodstatnější, co Harrisová uvedla. Jedno více šokující tvrzení, než druhé. „Testováním systému (GEMS) jsme došli k závěru, že jeden hlas může být napočítán až 25x, jiný zase může mít váhu jen tisíciny hlasu, což efektivně konvertuje některé hlasy až na hodnotu nulu. „Tato práce shrnuje výsledky našeho zkoumání systému GEMS, který zpracovává přibližně 25% volebních hlasů v celých Spojených státech. Výsledky studie ukazují, že funkce zpracovávání zlomkových hodnot je zabudovaná v každé GEMS aplikaci, takže může být užita, sice nenápadně, ale radikálně, k falšování hlasů a dosažení požadovaných procentuálních hodnot. Tato manipulace zůstává skryta zraku volebních pozorovatelů, i když jsou fyzicky přítomni ve volební místnosti a hlídají počítačové monitory. Je velmi nepravděpodobné, že by se na používání této funkce práce se zlomkovými hodnotami přišlo auditem nebo skrze sondování mínění lidí. Navíc může být použita ve velkém měřítku za méně než jednu minutu.“ „Systémy sčítání hlasů GEMS byly a jsou provozovány pod obchodními značkami: Global Election Systems, Diebold Election Systems, Premier Election Systems, Dominion Voting Systems a Election Systems & Software, vedle množství soukromých, regionálních subdodavatelů. V momentě psaní tohoto článku je tento systém používaný na úrovni celých států v Aljašce, Connecticutu, Georgii, Mississippi, New Hampshire, Utahu a Vermontu, a na úrovni okresů v Arizoně, Californii, Coloradu, Floridě., Illinois, Indianě, Iowě, Kansasu, Kentucky, Massachusetts, Michiganu, Missouri, Ohiu, Pensylvánii, Tennessee, Texasu, Virginii, Washingtonu, Wisconsinu a Wyomingu. Používá se také v Kanadě.“ „Namísto hodnoty „1“ (1 hlas) se užívají hodnoty 1/2, nebo 1+7/8, nebo jakákoliv jiná, která není celým číslem.“ Takovýto typ volení (poskvrněný systémem GEMS) neumožňuje princip „jeden volič-jeden hlas“ a vede k tomu, že některé hlasy mají menší a jiné zase větší hodnotu, než „jeden hlas“. Bez ohledu na skutečný počet hlasů mohou kandidáti obdržet určité, dopředu stanovené procento hlasů. Výsledky mohou být kontrolovány. Například, kandidátu A může být přiděleno 44% hlasů, kandidátu B 51% a kandidát C získá zbytek. „Veškeré důkazy o tom, že GEMS systém pracoval s podvodnými, zlomkovými hodnotami mohou být okamžitě odstraněny přímo z hlavní databáze, takže když zadáte systému, aby vyhledal zlomkové hodnoty, tak vám žádné nenajde. „Zdrojový kód: Instrukce, aby systém zpracovával jednotlivé hlasy jako desetinné hodnoty namísto celých čísel (tj. falšování) jsou zadávány do zdrojového kódu systému GEMS opakovaně, takže je vyloučeno, aby tento jev vznikal náhodně.“ Zdroj, který si zatím samozřejmě přeje zůstat v anonymitě, udává o historii GEMS systému následující: „Stopy tohoto rozparcelovávání hlasů vedou k muži jménem Jeffrey W. Dean, jehož choť byla majoritním vlastníkem akcií společnosti, která vyvinula systém GEMS. On sám byl v čele této společnosti, ale nesměl nakládat s penězi a šeky, vzhledem ke své kriminální minulosti, kdy si za počítačové podvody odseděl 4 roky. Téměř okamžitě po propuštění z vězení mu byl dán detailní přístup k údajům o hlasování a obrovským vládním kontraktům na tisk a zpracování hlasovacích lístků. Nevidím vůbec žádnou iniciativu ze strany federální vlády, vlád států nebo mainstreamových médií o prošetření GEMS systému nebo snahu jakkoliv reagovat na rozsáhlou analýzu Bev Harrisové“. Není to tak, že by o ní média nevěděla. Zde je výňatek z její biografie dostupné na shesource.org: „Harrisová je považována za „kmotru“ hnutí za reformu voleb. (Boston Globe). Magazín Vanity Fair ji připisuje zakladatelství hnutí pro reformu elektronických voleb. Týdeník Time nazval její knihu Black Box Voting „biblí“ elektronického hlasování. Kvůli jejím vyšetřovacím snahám jí někteří začali říkat „Erin Brockovichová voleb.“ (Salon.com)… Harrisová byla svědkem pěti ukázek manipulování výsledků, kdy byla použita skutečná hlasovací zařízení. Ty se poté také objevily v novinách the Associated Press, the Washington Post a v neoficiálních zprávách amerického vládního zúčtovacího úřadu (GAO). Doposud byla její analýza GEMS systému považována za „příliš nebezpečnou pro diskuzi.“ Média se raději uchylují k reportování žabomyších válek a špinění mezi tábory obou prezidentských kandidátů. Zatímco skutečné výsledky nadcházejících voleb - včetně soupeření o Kongres - se zdají být k dispozici, záleží jen na tom, kdo má kontrolu nad GEMS systémem. Doplnění: Z toho co o tom vím, vyplývá, že každá z vlád jednotlivých států ustavuje „konzultanta“, který bude během voleb spravovat GEMS systém. Tento člověk ví, jak manipulovat s odevzdanými hlasy voličů. Zdroj: jonraport.com, zvedavec.org

Americké ekonomice předpověděli roční recesi Ekonomiku USA čeká během následujících 12 měsíců pokles, domnívá se americký investor a podnikatel Jim Rogers. Jeho slova uvádí Bloomberg. „Uběhlo už sedm, osm let od chvíle poslední recese v USA a tradičně, historicky každých 4-7 let se z různých důvodů opakuje", připomněl byznysmen. Podle jeho názoru, pravděpodobnost toho, že americký finanční systém čeká úpadek, který bude trvat přibližně rok, tvoří 100 procent. „Podívejte se na dluh, on překvapuje", vysvětlil investor. „V Japonsku je recese, v Číně zpomalení růstu, polovina Evropy je v recesi". Podle slov Rogerse v případě světové ekonomické krize se může dolar stát nejméně přitažlivou měnou pro investory, což má za následek určitá rizika. „Jestliže trhy na celém světě zkrachují, všichni budou vkládat do amerického dolaru, což ho může změnit v puchýř", řekl.

Nepustíme sem jediného uprchlíka, udeřila polská premiérka Polská vládní strana Právo a spravedlnost v čele s Beátou Szydlovou sáhla k razantnímu gestu. Po útocích v Bruselu polská premiérka jasně řekla, že Polsko nepřijme ani jednoho uprchlíka. Informuje o tom ČTK. „Po tom, co se včera (v úterý) stalo v Bruselu, nemůžeme v této chvíli říci, že souhlasíme s přijetím jakékoli skupiny migrantů,“ řekla Szydlová v soukromé televizní stanici Superstacja. „Jsme povinni především zajistit bezpečnost našich občanů,“ doplnila. Evropa by podle jejího názoru měla odmítnout tisíce migrantů, které na starý kontinent přivedla především touha po zlepšení své životní situace. Je totiž vysoce pravděpodobné, že jsou mezi těmito migranty i teroristé. Původně se přitom počítalo s tím, že první uprchlíci příjdou do Polska za pár dní – na přelomu března a dubna. Několik uprchlíků už přes Polsko prošlo, ale tamní novináři hlásí, že běženci nechtěli v zemi zůstat, zamířili do Německa.

Gratuluji Ameriko! Nastala druhá americká revoluce, říká Geert Wilders Včera jsme byli svědky politické revoluce v největší demokracii světa. Americký lid vyslal světu silné poselství: Co je moc, to je moc, chceme být opět svobodní, chceme být opět velcí! Donald Trump zvítězil v těchto volbách navzdory médiím, navzdory establishmentu, navzdory překážkám, navzdory všem těm klackům pod nohy. A jaké je to ohromné vítězství! Během tohoto ohromujícího a vpravdě historického úspěchu se Bílý dům, Sněmovna i Senát dostaly do rukou Republikánů poprvé od roku 1928. Já jsem nikdy nepochyboval, že pan Trump zvítězí. To samé povstání zažíváme na obou stranách Atlantiku. Západní svět zachvacuje Patriotické jaro. Lidé povstávají a osvobozují se. Včera dal Americký lid jasně na srozuměnou, že nechtějí kráčet ve šlépějích Západní Evropy. Nechtějí se vzdát své země. Chtějí si uchovat svůj národ, své svobody a svou prosperitu. Cítí, že nastal čas, aby se osvobodili. Američtí voliči už se nechtějí dále nechat zastupovat politiky, kteří neberou jejich starosti vážně. Měli pocit, že Donald Trump je jediný, kdo jim naslouchá. Chtěli si uchránit radši svá pracovní místa, než aby se dívali, jak se jim stěhují do zahraničí v důsledku obchodních dohod, z nichž mají prospěch více jiné země, než ta jejich vlastní. Jsou zhnuseni a unaveni z toho, jak se peníze z jejich daní utrácí za zahraničí potřeby, zatímco neřešené domácí potřeby rostou. Odporují politikám imigrace, které lákají masy lidí, v nichž mnozí postrádají pracovní dovednosti a jsou z kultur neslučitelných se Západní civilizací. Požadují obnovu zákona a pořádku a nechtějí se dívat, jak násilí a nízká bezpečnost narůstají na vyšší úroveň. Nebyla to jen Hillary Clinton, kdo byl včera poražen; byla to i média a ty třídy kecálků, co dostali také na frak. Je obdivuhodné, jak jsou z toho mediální experti stejně tak jako elity v Americe a stejně tak i Evropě překvapením bez sebe. Kontextová reklama Sklik Dlouhé roky zarputile odmítali uznat, jakou škodu běžným lidem způsobují masovou imigrací a islamizací. Elity jsou úplně odtržené od problémů, starostí a obav běžných lidí. Reagují na zvolení Donalda Trumpa s takovým povýšenectvím, že to je úplně stejné, jako když v roce 1980 reagovali na zvolení Ronalda Reagana. A po jeho zvolení došlo k tomu, že se Ronald Reagan stal největším prezidentem během našich životů. Porazil říši zla – komunismus. Dosáhl toho bez násilí. Postavil se pevně, mluvil pravdu a ničemu neustoupil. Tímto způsobem inspiroval svobodu milující lidí ve Východní Evropě, aby se sami osvobodili ze sovětské tyranie. Mé naděje – a má očekávání – se upínají k tomu, že Donald Trump bude následovat v Reaganových stopách, bude stát pevně, mluvit pravdu, neustoupí ničemu, a když to bude dělat, tak inspiruje Západní Evropu, aby ochránila své svobody proti islamizaci. Amerika se právě osvobodila z politické korektnosti. Americký lid vyjádřil svou touhu zůstat svobodným a demokratickým lidem. A teď je řada na Evropě. Můžeme udělat to samé a uděláme to! Zdroj: breitbart.com

Americká politička Michelle Bachmann: Muslimská migrace je invaze ke zničení západního křesťanství Pohyb muslimů, z nichž se nemálo radikalizuje, do Evropy a Spojených států je „plánovanou invazí“ se „zvláštním účelem zničení západního křesťanství,“ řekla republikánská americká politička Michele Bachmann a zdůraznila, že nevidíme „tuto masovou migraci do Ruska nebo do Číny“. Všichni „běženci“ zamířili do zemí křesťanského Západu. Co si myslíte, že to znamená? Opravdu věříte, že ze zemí Středního východu utíkají masy zbídačených, kteří se jen chtějí usadit v západním světě, a že to jsou prostě „uprchlíci? Že se tyto obrovské masy lidí jen snaží uniknout tyranskému šílenství? Tomu může věřit jen hlupák. Přinášejí k nám své nelidské způsoby, s nimi pak vlnu znásilňování všech pohlaví i věku, zabíjení lidí, páchání teroristických zločinů, volání po právu šária a jdou stále svou cestou. Toto Michele Bachmann nazývá „plánovanou invazí.“ To je dobře promyšlené úsilí, jehož cílem je „zničení západního křesťanství,“ dodala při rozhovoru pro rozhlasovou stanici. „Legrační … nevidíme tuto masovou migraci do Ruska, do Číny nebo do Indonésie,“ říká Bachmann. Má pravdu. Na migraci obecně, řekla: „Lidé, kteří přicházejí, nejsou křesťané, obecně řečeno, velmi, velmi málo křesťanů, kteří se přesouvají. Jde především o muslimy a jen mladé muže, 80% jsou mladí muži vstupující do Evropy právě teď a hlavně pocházejí z radikalizovaných islamistů.“ „To je zjevně invaze,“ řekla bývalá kongresmanka. „To je plánovaná invaze, a to nejen do Evropy, ale i do Spojených států. Myslím, že za konkrétním účelem zničení západního křesťanství, protože to je na světě vedoucí síla, prosazující se ekonomicky, ale také síla prosazující se společensky. To má současná muslimská invaze změnit ve svůj prospěch. Zdroj: pravyprostor.cz

V Evropě a ČR ho mnozí tak uctívají, ale... Jan Petránek na semináři vzpomněl na první setkání s dalajlámou a nešetřil silnými slovy REPORTÁŽ Naději na změnu dává zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA i Evropě, jejímuž dalšímu směřování se věnoval odborný seminář na půdě Poslanecké sněmovny. V Česku žijící americký novinář Erik Best se však obává, že buď nový prezident nebude chtít udělat to, co sliboval, nebo mu to nebude umožněno. Politolog Zdeněk Zbořil upozornil na možného francouzského prezidenta, o němž slýchá, že to je Okamura, Trump a Le Penová v jedné osobě. Komentátor Jan Petránek zase připomněl, co dluží dalajláma, jehož v Evropě někteří tak milují. Pro další dění v Evropě je výsledek amerických prezidentských voleb významný v tom, že posílil opoziční strany v Evropě. „Slovem opoziční jsou míněny strany i hnutí, které jsou ve skutečné opozici proti stávajícímu mainstreamu, a proto podporovaly stejně protisystémového Trumpa. Jeho zvolení přináší po desetiletích naději na změnu. Trump není nikomu za své zvolení zavázán a může si dovolit luxus říkat i dělat to, co skutečně chce. Nemá jediný motiv pokračovat v agresívní politice USA na celém světě. Pro nás ve střední Evropě to znamená obrovskou naději, že nedojde k válce s Ruskem, kterou si tak usilovně přáli Clintonové i Bushové. Trump nemá důvod podporovat islamisty kdekoli na světě, ani v Sýrii. Bez podpory Američanů budou islamisté v Sýrii poraženi, země se sjednotí a doufám, že alespoň část migrantů se vrátí domů,“ prohlásil předseda SPD Tomio Okamura v úvodu odborného semináře „Quo vadis, Europa?“, který se uskutečnil na půdě Poslanecké sněmovny. Upozornil na to, že Evropská unie buduje takzvané oddělení proti dezinformacím, které má kontrolovat správnost informací, které se k Evropanům dostanou. „Aktuální zpráva je, že tento nový dezinformační tým, který bude od ledna působit také na novém oddělení v rámci českého Ministerstva vnitra, schválila i česká vláda. O cenzuru internetu usiloval dlouhodobě i ministr Dienstbier. Jeho odchod neznamená změnu, cíl práce vlády zůstává stejný – udržet se u moci jakýmikoli prostředky. I za cenu cenzury informací. A tady se dostáváme k podstatě věci. Nejnebezpečnější zvíře je krysa zahnaná do kouta. Představa, že bychom v naší zemi prosadili přímou demokracii, je děsivá pro jakýkoli stranický sekretariát. To je faktický konec vlády elit. Konec vlády bez jakékoli přímé kontroly a vymahatelné odpovědnosti. Jde o moc doslova i přeneseně. Jde o velké peníze, jde o kariéry. Proto je takový odpor elit proti komukoli, kdo prosazuje přímou demokracii,“ vysvětlil politik. Díky volbám v USA se pozice evropských elit výrazně oslabuje Jakákoli sílící manipulace však budí protireakci a odpor veřejnosti. „Stále méně lidí dnes věří oficiální propagandě, a to platí pro celou Evropu. To je naděje pro nás. Věřím a vím, že skutečná demokracie v Evropě vyhraje nad vládou stranických elit a je jen otázkou času, kdy to bude a za jakých obětí. Je jasné, že díky volbám v USA se pozice našich elit výrazně oslabuje. Mocensky, ekonomicky i morálně. Můžeme to přirovnat k perestrojce v Rusku, kdy po zvolení Gorbačova skončil tlak Moskvy na vazalský systém sovětských satelitů, a komunistické elity následně přišly o moc přirozeným samospádem. My v našem hnutí Svoboda a přímá demokracie nejsme ani proruští, ani pročínští ani proameričtí – my v SPD jsme pročeští,“ konstatoval Tomio Okamura, který se svými stranickými kolegy a poslanci Jaroslavem Holíkem a Radimem Fialou převzal nad seminářem záštitu. Posledně jmenovaný připomněl v úvodu svého příspěvku, že před několika týdny bývalý premiér Mirek Topolánek označil při vystoupení v České televizi Evropskou unii za cyklistu, který se řítí z prudkého kopce a nemá brzdy. „Nepochybuji o informovanosti a úsudku v této věci bývalého premiéra. Vzniká proto zásadní otázka, jestli se národy Evropy mají smířit s tím, že je někdo pustil z kopce na kole bez brzd. Skutečnost je přesně taková, jak ji popsal bývalý premiér: jedeme, aniž bychom ovlivnili směr a rychlost. A jedeme dokonce za situace, kdy tušíme, že pod kopcem to dopadne špatně. Každý projev pudu sebezáchovy je označován za politický extrémismus. Každý pokus zastavit pád nebo změnit směr je označen jako politicky nekorektní a nebezpečný,“ poukázal Radim Fiala. Reformovat molocha EU nelze, je nereformovatelný jako Sovětský svaz Připomněl ideály, s nimiž vstupovaly evropské národy do EU a co z nich zbylo. „Ideálem bylo vytvořit Evropu spolupráce, Evropu bez násilí, Evropu bezpečnou, kde státy budou řešit společné problémy a to ke společnému prospěchu. Co máme nyní? Máme zde molocha, který čím dál víc ohrožuje naši budoucnost, prosperitu a bezpečí. Neschopnost řešit bezpečnostní situaci, záměr využít imigraci k vytvoření nového evropského národa, to jsou věci, které definitivně podlomily důvěru v Evropskou unii. Naše konference dnes pokládá zásadní otázku: Kam kráčíš, Evropo? V souladu s prohlášením pana expremiéra Topolánka můžeme klidně říct: Kam se řítíš, Evropo?“ poznamenal místopředseda hnutí Svoboda a přímá demokracie. Zdůraznil poté, že pokud nemáme být pouze pasivními diváky vlastní zkázy, je nutné emancipovat národní suverenitu a vrátit se k původním ideálům spolupráce. „Spolupráce, která nepopírá suverenitu státu, nepopírá jeho odpovědnost za vlastní sociální, ekonomický a kulturní vývoj a spolupráci. Musíme obnovit zdravý demografický vývoj Evropy a musíme obnovit zájem lidí o demokratické rozhodování na všech úrovních společnosti. Taková Evropa se zbaví falešného balastu politických frází, bude to Evropa silná, která bude respektovaným partnerem a zároveň to musí být Evropa respektující právo a suverenitu národního státu. Je marné reformovat molocha Evropské unie, ten je stejně nereformovatelný jako Sovětský svaz. Je třeba demokratickým způsobem umožnit občanům evropských států ukončit existenci Evropské unie a vytvořit prostor pro novou spolupráci. Tento proces již začal a věřte, bude pokračovat,“ ujistil Radim Fiala. V dnešní době je ten šílenec v džungli svým způsobem Trump V Praze žijící americký novinář Erik Best se zamyslel nad tím, zda Evropu a svět čeká po zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států katastrofa či válečný konflikt, jejichž rozměry vedou k možnému zničení světa či jeho části. „V té souvislosti bych připomněl skvělý film z roku 1979 ´Apokalypsa teď´. To je film proti lžím, ale také proti šílenství válek. Šílení jsou nejen ti velitelé, ale i ti, co se angažují přímo na místě. Nejenom že celá ta válka je ničení něčeho, ale lidé v ní jsou šílení. V dnešní době je ten šílenec v džungli svým způsobem Trump. Hned po volbách prohlásil významný komentátor Financial Times Gideon Rachman, že Trump představuje ´apokalypsu teď´, že to je člověk, který má zničit západní hodnoty, tedy práva menšin, nezávislé soudnictví, volný obchod či globální bezpečnost. A ten komentátor nás chce přesvědčit, že máme být ještě víc proti Trumpovi, protože přece nechceme mít tu apokalypsu teď,“ připomněl Erik Best. Připadá mu, že podle Rachmana měli Američané na výběr, jestli zvolit apokalypsu teď, tedy Trumpa, nebo později, a to Clintonovou. „Jak to myslím? Clintonová představovala pokračování poklesu Západu, ale pomalé a postupné. Trump ale i podle dalších komentátorů nejen narušil pořádek, ale i zničí základní hodnoty, a to vyvolá tu apokalypsu. Mají svým způsobem pravdu. Ale úplně jinak, než si to myslí. Já to vidím tak, že Trump ve skutečnosti představuje apokalypsu teď, protože chce změnit, vylepšit svět, ale nebude mu to umožněno. A to je klíčové. Pokud by chtěl, ale nejsem si jist, že to ve skutečnosti chce, dělat to, co chce, tak mu to nebude umožněno. Komentátoři a další, kteří jsou proti němu, nás budou přesvědčovat, abychom se proti němu postavili,“ upozornil Erik Best. Kritici napadají Trumpovo chování, o politice však nemluví Zmínil také, že Donald Trump svádí nynější situaci na globalizaci a právě to chce napravit. „Už ani neumíme spočítat, kolik máme válek. Máme automatizaci, která znehodnocuje lidskou práci, lidi už nepotřebujeme, co s nimi. Máme migrační krizi, která ničí národní státy. Jsme v situaci, že elita už chápe, kam směřujeme a o co jde. A každý si chce urvat, co může, pokud je to ještě možné. Ale nikdo nehledá řešení. Až přijde nějaký prezident, který velice dobře mluví o tom, co bychom měli udělat, umí vysvětlit, kde jsou chyby, svádí je na globalizaci, na elitu, která z toho má největší prospěch, a říká nám, co bychom měli změnit. Jeho kritici napadají jeho chování, že je to rasista, že se neumí chovat k ženám. Příliš však nemluví o politice. Ale bez ohledu na to, co udělá, tak Trump představuje rozklad a narušení existujícího pořádku,“ uvedl v Česku už čtvrtstoletí žijící americký novinář. Proto tvrdí, že Donald Trump představuje svým způsobem apokalypsu teď kvůli tomu, že rozklad systému je nevyhnutelný. „Kdyby vyhrála Clintonová, tak bychom to oddalovali, teď je to ale všem jasné. Trump je možná první prezident od Trumana, který o skutečných problémech mluví, a to v tom smyslu, že to nejsou přirozené problémy, ale problémy, které jsme si sami způsobili. Samozřejmě Trump říká, že je způsobila elita. A sice proto, že elity daly přednost globalismu místo toho, aby podporovaly národní státy. Takže přijde po amerických volbách apokalypsa? Svým způsobem ano. Urychlí se rozpad existujícího pořádku, to už vidíme. Na první pohled to vypadá velmi slibně. Finanční trhy jdou nahoru, dolar zpevňuje, je to ale asi krátkodobý jev. To narušení existujících pořádků by mohlo být pozitivní. Ale obávám se, že buď Trump nechce udělat, co slibuje, nebo mu to nebude umožněno. Nemůžu být optimistický, budeme mít spíš tu apokalypsu teď,“ uzavřel Erik Best. V zahraniční politice musíme hledět na to, jestli se to líbí Němcům Politolog Zdeněk Zbořil v úvodu zmínil Modlitbu za dar rozlišování Friedricha Oettingera, německého luteránského teologa: ,,Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil“, protože podle něj není naléhavější výzvy dnešní doby než právě toto. „V České republice vždy začínáme hodnocení politiky shora, jak to vypadá v Pekingu, v Moskvě nebo ve Washingtonu. Doporučuji, abychom se drželi trošku při zemi a spíš se na to dívali z přízemí, nebo dokonce suterénu světové politiky. A posuzovali tak i možnosti našich politiků a bezradnost těch, co jsou pověřeni dělat zahraniční politiku. Pamatuji si, jak mi říkal Jan Kavan, když byl ještě ministrem zahraničí a měl jako náměstka Pavla Teličku, že někde seděli u stolu, bavili se o Evropě a Telička do něj pořád šťouchal a říkal, že to by se Němcům nelíbilo,“ konstatoval Zdeněk Zbořil. Přiznal, že americké prezidentské volby ho začaly zajímat teprve okamžikem, kdy se dozvěděl, kdo vyhrál. „Protože tím končí veškerá sláva a začíná čas politiky. Strávil jsem teď několik týdnů ve Francii a zažil jsem tam primárky republikánské strany. A i tam dolehl otřes, který způsobila volba Donalda Trumpa. Řekl bych, že byl takový jako u nás. Já jsem tipoval, že v těch primárkách uspěje François Fillon. Všichni mi říkali a i v Česku jsem se setkal s článkem, že to je div ne Okamura, Trump a Marine Le Penová v jedné osobě. Jeho způsob vyjadřování je opravdu podobný Donaldu Trumpovi, řekl bych, že je jednodušší než Sarkozy a ti ostatní politici, ale má za sebou dvacet let kariéry v politice, takže i toto naše hodnocení by se mělo držet při zemi,“ připomněl politolog dalšího kandidáta na francouzského prezidenta, který by stávajícím evropským špičkám také přidělal vrásky. Pokrok je dán vývojem techniky, ale lidské srdce a myšlení je stejné Politický komentátor Jan Petránek zmínil, že o Evropě se mluví jako o starém kontinentu, ale za posledních pětadvacet let skutečně zestárla. „Zestárla proto, že po rozpadu Sovětského svazu a po tom, co se stalo v osmdesátém devátém, tu byla obrovská šance myšlenkové obrody. Ale lidská psychika se nemění. V lidské povaze se historicky opakuje násilí, vraždy, lhaní, neupřímnost, sobectví. Lidé se před deseti tisíci lety strašlivě vraždili a když dnes vidíte usekávání hlav nebo rukou, tak lidská krutost je stejná, jako tu byla před spoustou staletí. Veškerý pokrok je dán vývojem techniky, ale lidské srdce a myšlení je stejné, jako vždycky bylo. Pokrok nastane, až bude lidské srdce lidštější a lidské uvažování lidštější. Vidíte to kolem sebe? Dnes koukáme na tu hlavní překvapivou novinku světa, starou čtrnáct dní, že vyhrál Trump, a vidíme tu vyděšenost,“ poukázal Jan Petránek. Zaujalo ho, že se Donald Trump setkal po zvolení s americkými publicisty a chtěl si vyříkat to, proč mu nasazovali psí hlavu. „Oni mu zas říkali, proč tak sprostě nadával. Myslím si, že Trump si v tom, jak označoval americká média, nezadal s Milošem Zemanem, jak ten mluví o českých novinářích. Když člověk sleduje a studuje historii, válečnictví, ekonomiku, matematiku, tak to je všechno důležité. Ale já jsem se tolikrát v životě spálil, než jsem přišel na to, že jednu věc jsem strašně podcenil, a tu jsem pak studiem doháněl, je to v psychologii. Všichni křičeli na Anglii, že nesmí z Evropské unie. A co udělali zarputilí Angličané? Naštvali se, kdo jim má poroučet, jak a co si mají myslet? Říká se, že Trumpovi to vyhrály sociální sítě. V amerických médiích se psalo, že Hillary je důležitá. Všichni evropští i světoví činitelé říkali: ´Trump nemůže vyhrát, Ameriko, vzpamatuj se, nevol ho´,“ upozornil komentátor na opačný efekt apelů ať už na Brity nebo Američany. Dalajláma zůstal dlužen svým slibům, proti situaci v Tibetu neprotestuje Před pražským jarem 1968 působil v Československém rozhlase jako zpravodaj v Indii, a tak dal k dobrému historku o muži, jehož v Evropě i v České republice mnozí tak uctívají. „Za pomoci agentů CIA se povedlo mladíkovi, z něhož je dnešní dalajláma, utéct z Tibetu a dostal se až na sever do Indie. Tam jsem za dalajlámou přijel, abych si ho vyzpovídal. Byl to vystrašený mladý chlapeček, který říkal: ´Moje úloha je zmobilizovat modernizační síly tibetského buddhismu´. Do dneška je to dlužen. Do dneška je to člověk, který se nevěnuje buddhismu tam, kde je nejsilnější. Byl uloven na udičku těch, kteří ho různě v Evropě preferují,“ řekl Jan Petránek na adresu duchovního vůdce Tibeťanů, který jako by si z poslání udělal výnosnou živnost. „Před čtyřmi měsíci opakovala BBC reportáž o polyandrii v Tibetu. Ten je sice obrovský, ale úrodné půdy je tam velice málo. A tak se tam děje i to, když se některý ze skupiny třeba pěti bratrů chce oženit, tak se s ostatními domluví, že se ožení s dívkou, které se nikdo neptá, i když je třeba ještě nízkého věku, tak ji zavřou a druhý den se musí vdát. A tím, že si bere jednoho, tak si bere i všechny jeho bratry, aby se neštěpily jejich polnosti. A pořád je ještě možné mimo ty základní oblasti kolem Lhasy, aby bylo otroctví, kdy neposlušný rolník, který má nad sebou buddhistickou hierarchii kněží, je zbičován, nebo mu je useknuta ruka. Že bych tohle nechtěl věřit BBC? Ale myslíte si, že proti tomu bude dalajláma protestovat?“ položil komentátor řečnickou otázku, na niž by se jistě špatně odpovídalo politikům typu Daniela Hermana nebo Miroslava Kalouska. V Evropě je dost chytrých lidí, aby se nenechali ovlivnit mainstreamy Hovořil i o situaci na jihu Barmy, kde buddhistická většina dokáže vyvraždit vesnice s muslimskou menšinou jako reakci na krádeže v širším okolí. „Tam to nevypadá, že by buddhisti měli v záměru vychovávat moderní buddhismus, jak mi to tenkrát – proti mně o tři roky mladší – dalajláma řekl. Podívejte se i do Indonésie, do Thajska, od Vietnamu po Bhútán, kde žije na 120 milionů lidí, kteří jsou nedotčení vládními strukturami těch států, v jejichž oblasti žijí. Podle odhadů 30 až 35 procent z nich má blízko k myšlenkám buddhismu. Ale tam dalajlámu nevidíte, třebaže by tam bylo třeba osvětu přinést. Ale abych se vrátil k tomu, kam jde Evropa. O budoucnost se nebojte. Říká se, že prožijeme různé apokalypsy. Ale v Evropě je dost chytrých lidí, aby se nenechali ovlivnit takzvanými mainstreamy. Je třeba, abychom všichni mysleli nahlas a nebáli se se spolu hádat. Pokud možno slušně,“ uzavřel Jan Petránek svůj příspěvek.

Schapiro v čele průvodu homosexuálů, Barnevernet, naprostá destrukce. Vysokoškolský pedagog a zemanovec Janoušek shrnul, co přinesl americký vývoz demokracie ROZHOVOR „O vítězství Donalda Trumpa rozhodla především nespokojenost lidí se sociálně neomarxistickými experimenty ve spojení s ekonomicky neoliberální ekonomikou, kdy v rámci zvyšování zisku byla americká ekonomika outsourcována. To pak vedlo ke zchudnutí mnoha lidí, kteří navíc nebyli spokojeni ani s americkou zahraniční politikou, protože výsledkem amerického vývozu demokracie vojenskou silou je rozbitý a totálně nestabilní Blízký východ, vznik Islámského státu, rozbitá Jugoslávie, rozbitá Ukrajina a nová studená válka s Ruskem,“ uvádí v rozhovoru ParlamentníchListů.cz politický analytik a vysokoškolský pedagog Václav Janoušek (SPO). Po brexitu tu máme letos další překvapivý výsledek, který by před nedávnem nikdo nečekal. Je zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem průlom, politická revoluce? Co rozhodlo o jeho vítězství? A co lze očekávat od prezidentování Donalda Trumpa? Myslím, že svým způsobem průlom, možná i revoluce to opravdu je. Začnu poněkud zeširoka. Po dlouhou dobu, minimálně od kontrakulturní neomarxistické revoluce 60. a 70. let, dobývali neomarxisté pozice v mocenských strukturách západních států. Podle ideologie vypracované mysliteli frankfurtské školy měli neomarxisté podniknout tzv. dlouhý pochod institucemi, tj. snažit se obsadit klíčové mocenské pozice v médiích a vzdělávacím systému. Pro tuto myšlenku získali velkou část západní mládeže okouzlenou filozofií absolutní svobody a rozčarovanou válkou ve Vietnamu. S tím, jak tato mládež odrůstala věku hippies a vstupovala do věku, v němž se přebírají mocenské pozice ve státní správě, se jejich filozofie stávala postupně vládnoucí ideologií. Podstatou této ideologie je odklon od tradičních západních hodnot, snaha o rozbití rodiny, dekonstrukce euroamerické kultury, oslabení vlivu křesťanství, a dokonce i odklon od tradičních levicových a marxistických témat, jako je sociální ochrana a podpora dělnické třídy, a. naopak se klade důraz na multikulturalismus, feminismus, homosexualismus, ekologismus, podporu menšin včetně muslimské apod. Rovněž velmi významný pro tuto ideologii je odpor k Rusku – buď původně ke stalinskému socialismu, který kladl velký důraz na vlastenectví, nebo k současnému křesťansko-konzervativnímu Rusku, které rovněž klade velký důraz na vlastenectví. Důsledky převzetí moci těmito neomarxisty je islamizace Evropy, nezvládnutá migrační krize, ačkoliv její zvládnutí není otázka vojensko-technická, nýbrž politicko-ideologická, prosazování homosexualistické agendy, kdy v čele pražského pochodu homosexuálů Prague Pride pochoduje celé americké velvyslanectví v čele s velvyslancem Andrewem Schapirem. , norský Barnevernet, svět na pokraji války s Ruskem kvůli Ukrajině a Krymu, tedy územím z pohledu těchto neomarxistů „klíčovým pro obranu západní bezpečnosti“, inkluzivní vzdělávání, které může mít za následek jen úpadek vzdělání národa, a další a další „dobro“, které se na nás valí ze všech stran. K tomu všemu vláda politické korektnosti a společenská ostrakizace nekorektních názorů. Navíc tato moc již začala v Evropě přecházet i k přímé kriminalizaci nekorektních názorů, začala se objevovat první trestní stíhání v případech kritiků islámu, jako byl například Geert Wilders, Marine Le Penová a další. U nás se jedná například o docenta Martina Konvičku, advokátku doktorku Samkovou a další. Dominance těchto lidí se zdála neotřesitelná a mnoho lidí prostě rezignovalo tváří v tvář této zdánlivě absolutní moci kontrolující kromě vlád i banky, nevládní agentury, tajné služby, armády a policii a další mocenské páky. Nicméně události v Maďarsku, kdy v roce 2010 usedl do křesla premiéra národně orientovaný Viktor Orbán, nicméně ukázaly, že je možné se této síle postavit a vyhrát. A poté následovala řada podobných politických událostí jako vítězství premiéra Fica na Slovensku, vítězství Práva a spravedlnosti v Polsku v roce 2015, prezidentské volby v Rakousku, kde antisystémový kandidát Hofer prohrál jen očividným volebním podvodem, takže tento výsledek zrušil soud, a samozřejmě sem patří i vítězství našeho prezidenta Zemana v prezidentské volbě v roce 2013, navzdory mohutné podpoře všech mainstreamových médií, kulturně-umělecké fronty i zahraničních sil pro jeho protikandidáta Karla Schwarzenberga. Potom přišel vážný úder pro neomarxistické síly – brexit a nyní zcela zásadní a průlomové vítězství Donalda Trumpa ve Spojených státech. Takže ano, s trochou optimismu lze říci, že tento výsledek je průlomový v tom, že svět se začíná pomaličku, pomalu, ale přece jen vracet od všech těch sociálně inženýrských experimentů s politickou korektností k normálu a že ani masivní dlouhé dekády trvající vymývání mozků, vnucování pocitů viny a studu apod. nestačilo úplně udusit základy zdravých instinktů a zdravého selského rozumu v lidech. O vítězství Donalda Trumpa rozhodla především nespokojenost lidí právě s těmi sociálně neomarxistickými experimenty ve spojení s ekonomicky neoliberální ekonomikou, kdy v rámci zvyšování zisku byla americká ekonomika outsourcována. To pak vedlo ke zchudnutí mnoha lidí, kteří navíc nebyli spokojeni ani s americkou zahraniční politikou, protože výsledkem amerického vývozu demokracie vojenskou silou je rozbitý a totálně nestabilní Blízký východ, vznik Islámského státu, rozbitá Jugoslávie, rozbitá Ukrajina a nová studená válka s Ruskem. Tedy výsledky zahraniční politiky opravdu tristní. Od prezidenta Trumpa lze očekávat postupnou deeskalaci vztahů s Ruskem, doufejme, že časem i jejich návrat k normálu, omezení vojenských intervencí ve světě a snahu o ekonomické oživení na domácí scéně a oslabení politické korektnosti. Neočekávejme ze začátku příliš mnoho, americká politika je jako zaoceánský parník, který bude na změny kurzu reagovat jen velmi pomalu. Někteří prezentují Donalda Trumpa jako „poslední vzpouru bílého muže“ či poslední tón „klasické“ politiky dvacátého století. Jak byste popsal jeho politický projekt vy? Vidím to přesně naopak, vidím to jako návrat do normálu. Nepřijde mi normální, aby být bílým heterosexuálním mužem ze střední třídy bylo něco, zač by se měl dotyčný apriorně stydět. Nepřijde mi normální, aby děti byly odebírány z naprosto funkčních rodin a umisťovány do náhradní, většinou podstatně horší péče pod záminkou dodržování jejich práv. Nepřijde mi normální, aby Evropu zaplavovaly statisíce migrantů netajících se tím, že přicházejí Evropu dobýt, a aby proti tomu Evropa nic nepodnikla, naopak, aby pronásledovala ty, kteří na tuto absurditu poukáží, a aby své dobyvatele vítala a nabízela jim velmi štědré sociální dávky, o kterých si místní obyvatelstvo může nechat jen zdát a které tito dobyvatelé chápou jako džizju – náboženskou daň. V moderní historii se občas stávalo, že politici, kteří uspěli v USA, následně „strhli“ řadu světových politiků, kteří se jimi inspirovali. V osmdesátých letech Ronald Reagan, o dekádu později Bill Clinton… Zažijeme podle vás něco podobného nyní s Donaldem Trumpem? Pevně doufám, že to posílí podobně smýšlející politiky v Evropě a že to zvýší například vyhlídky Marine Le Penové v prezidentské volbě nebo vyhlídky Miloše Zemana při obhajobě jeho mandátu. Zcela jistě by tento úspěch měl psychologicky posílit sebevědomí obyčejných lidí, kteří se až dosud domnívali, že proti elitám nelze úspěšně bojovat. Michael Žantovský ještě před sečtením výsledků na svém twitteru napsal, že „svět, který jsme znali, skončil“. Je to jenom rétorika poražených, nebo můžeme být skutečně na prahu zásadní proměny světa? A co se vůbec dá od Trumpa očekávat ve světové politice? Ano, svět ovládaný nevolenými psychopatickými elitami dostal minimálně těžkou ránu. Nicméně můžeme očekávat, že se mocní tohoto světa rychle zorientují a nové podmínky si úspěšně přizpůsobí k svému prospěchu. Je dokonce možné, že tito mocní již přešli na stranu „antikavárenských sil“, když si uvědomili, že stávající stav je již neúnosný, a že se sami tyto změny pokoušejí řídit. Něco podobného jsme ostatně mohli vidět i na konci 80. let, kdy se hroutil komunismus a kdy mezi jeho hlavní hrobaře patřili příslušníci bezpečnostních složek, tedy lidé, kteří měli tento systém chránit. Co se dá od Trumpa očekávat ve světové politice, jsem již uvedl v odpovědi výše, tj. pokus o deeskalaci vztahů s Ruskem a ukončení zbytečných amerických vojenských intervencí. Od odpůrců Trumpa můžeme slyšet, že bude oslabovat NATO, nebo dokonce že NATO může i zaniknout. Jaký podle vás bude další vývoj severoatlantického obranného společenství? NATO je už delší dobu v podstatě přežilá, nefunkční organizace, tvořená hlavně Spojenými státy. Význam evropských států v NATO je zcela marginální a irelevantní. Takže rozhodne-li se Donald Trump americkou angažovanost v NATO omezit, tak přesně o toto omezení klesne i význam NATO. O Trumpovi jeho odpůrci navíc také říkali, že přenechá Evropu vlivu Ruska. Co můžeme očekávat ve vztahu těchto dvou supervelmocí? A jak se bude Trump stavět ke krizím, které zdědil po prezidentu Obamovi? Například k situaci v Sýrii? O vztazích Donalda Trumpa s Ruskem jsem mluvil již výše. Někde jsem četl, že hrozí to, že na sebe narazí dvě velká ega – Donalda Trumpa a Vladimira Putina. Toho se naprosto neobávám, protože z psychologie vyplývá, že dvě velká ega se vždy bez problémů dohodnou. Co se týče situace v Sýrii, prezident Trump chce zlikvidovat Islámský stát, v čemž má shodné cíle s prezidentem Putinem. Takže je možné, že obě velmoci budou své akce v Sýrii efektivně koordinovat. Jak se podle vás budou se situací vyrovnávat české a světové elity, které do poslední chvíle před Donaldem Trumpem varovaly? Těžko, což můžeme pozorovat již například i na sociálních sítích. Tito lidé reagují stejně tak, jako reagovali na zvolení Miloše Zemana prezidentem. Takže budou obviňovat ze svého neúspěchu rasisty, nacisty, xenofoby, islamofoby, staré venkovské nevzdělané burany, bílou chátru, neúspěšné, nevzdělané a frustrované apod. Před několika dny jsem v předchozím rozhovoru napsal, že pravděpodobnost násilných střetů při novém pražském Majdanu 17. listopadu vzrůstá, ale stále je pod 50 procenty. Nyní svoji prognózu poněkud poopravuji – pražský Majdan se vůbec konat nebude, resp. změní se na neškodný happening.

Nic neděláte, jen se cpete čokoládou. Izraelský expert rozebral, co všechno udělali Belgičané kolem teroristů špatně Izraelští představitelé kritizují belgické úřady za lehkovážný přístup k radikálním muslimům. Chyba však nejspíš nebude jen v policii a soudech. Jak ukazují dvě ožehavé situace z pietních akcí v Bruselu, nepochopitelně pasivní jsou i samotní občané Belgie. Velmi ostře se pustil do belgických úřadů zejména izraelský ministr dopravy Yisrael Katz. Pokud se budou Belgičané i nadále věnovat jen pojídání čokolády, užívání si života a dokazování ostatním, jací jsou velcí liberálové a demokraté, tak nebudou nikdy schopni identifikovat muslimské teroristy a úspěšně proti nim bojovat. Evropa ani Spojené státy si nejsou na rozdíl od Izraele schopny otevřeně připustit, že jsou ve válce proti islámskému teroru,“ prohlásil Katz podle serveru The Times of Israel v rozhlasovém rozhovoru. Se svou kritikou se přidal i jeho kolega z vlády, ministr pro vědu, technologie a vesmírný výzkum Ofir Akunis, který využil události v Bruselu ke kritice Evropské unie za označování výrobků pocházejících z izraelských osad. „Musím znovu opakovat, že Evropané se radši věnují neustálému odsuzování Izraele, označování jeho výrobků a různým bojkotům. A dělají to v době, kdy jim přímo před nosem vyrostly tisíce teroristických buněk. Vysmívali se nám, když jsme je varovali a nyní se ukazuje, jak krutě vše podcenili.“ Samotný Izrael čelí od loňského října masivní vlně teroristických útoků ze strany palestinských radikálů. Přesto, že jde vesměs o útoky „osamělých vlků“, zemřelo při nich již asi třicet izraelských občanů. Útočníci obvykle používají ke svým útokům nože nebo automobily. Na začátku února byla izraelská armáda z těchto důvodů nucena omezit přístup do palestinského správního města Ramalláh. K poslednímu většímu incidentu došlo asi před 14 dny, kdy zaútočili nezávisle na sobě čtyři Palestinci. Při útocích tehdy zemřel jeden americký občan a dalších dvanáct lidí bylo zraněno. Nenávist Palestinců vůči Izraeli se však projevuje i v situacích, kde by něco takového nemělo mít žádné místo . Hned při dvou pietních akcích po teroristických útocích v Bruselu došlo k dvěma incidentům, jež špiní památku zemřelých a vypovídají mnohé o až patologickém vztahu Palestinců vůči Izraeli. V jednom případě žena veřejně roztrhala izraelskou vlajku uloženou mezi zapálenými svíčkami a nahradila ji vlajkou palestinskou. Podruhé zase jeden Palestinec či příznivce intifády, tedy boje Palestiny proti Izraeli, překryl uprostřed zapálených svíček izraelskou vlajku tou palestinskou. V obou případech se přihlížející Belgičané nezmohli ani na náznak odporu.

Výsledek voleb v USA nás chrání před velkou válkou, říká Willy Wimmer Mnozí evropští politici a média jsou šokováni vítězstvím Donalda Trumpa ve volbách prezidenta USA. Bývalý parlamentní státní tajemník na ministerstvu obrany Německa a místopředseda Parlamentního shromáždění OBSE Willy Wimmer cítí naopak úlevu. V případě vítězství Hillary Clintonové by se mohla podle jeho názoru rozpoutat Třetí světová válka. ... Pane Wimmere, co jste si pomyslel, kdy jste uslyšel tu zprávu z USA? Pocítil jsem velkou úlevu, protože dnes ráno jsem měl pocit, že tento výsledek voleb nás zachránil před velkou válkou. Vycházím z toho, že nový prezident USA je na rozdíl od své soupeřky připraven na rozumnou, praktickou a důvěrnou spolupráci s jinými zeměmi, a to nám dává naději. V USA řekl lid své závažné slovo. Do jaké míry je správné tvrzení, že výsledky voleb odmítají demokracii v podobě, v níž existuje v poslední době, anebo přinejmenším odmítají establishment? Myslím si, že tuto otázku by bylo třeba zformulovat trochu jinak: co nebylo správné v rozvoji demokracie na obou stranách Atlantiku v posledních desetiletích, a jaké procesy zapříčinily válku, která se vzplanula v průběhu předvolební kampaně? Vždyť dokonce zatím ani nevíme, co se teď stane v USA. Uznal bych za lepší, kdyby si vyřizovali účty na vlastním území a nerozpoutávali války po celém světě. Možná právě to bude v USA. V průběhu předvolební kampaně chyběly jenom tanky, z nichž by oba kandidáti na sebe stříleli — hůř to už nemohlo být. Tím byl přiveden ad absurdum celý politický systém, a to je prostě katastrofa pro celý ostatní svět! Diskredituje to demokratické státy, které si nedovolují nic podobného. Trumpa bychom těžko označili za experta v zahraniční politice. Očekáváte v tomto smyslu jisté změny, mj. ve vztazích mezi USA a Evropou? Ve svých projevech na téma zahraniční politiky Trump říkal, že na rozdíl od svých imperialistických předchůdců dává přednost klasickým vztahům mezi státy. Týká se to především vztahů s Ruskou federací. Před rokem jsem se zúčastnil jedné akce v Moskvě, a hned po mně promluvil jeden z hlavních zahraničněpolitických poradců nynějšího prezidenta Trumpa — generálporučík Flynn. Pro mne to bylo první znamení, že v USA jsou snad nejen váleční štváči. Doufejme, že budou vynaložena úsilí k normalizaci vztahů s Ruskem. Kontextová reklama Sklik Clintonová přece říkala, že hodlá pokračovat v politice svého manžela vůči Evropě. V této souvislosti si vzpomínám na to, že Bill Clinton po mnoha mírových letech vrátil na evropský kontinent válku. Porušil Pařížskou chartu, kdy rozpoutal válku v Jugoslávii, a také všechno, se odehrálo po válce v Afghánistánu až do událostí v Mali, to všechno bylo dílem demokratů. Takže pokud jde o nastolení míru v celém světě mám více nadějí na prezidenta-republikána. Když už jste se zmínil o Rusku — ještě v souvislosti s brexitem začalo aktivní podněcování rusofobských nálad. V průběhu předvolební kampaně v USA se to projevilo ještě více. Proč ale to nezapůsobilo? Protože lidé se už naučili nechávat podobnou informaci bez povšimnutí. Američané přece vidí, že je ženou z jedné války do druhé. Co si myslíte, hraje Ukrajina pro USA ještě nějakou roli? V USA se utváří situace zcela jinak, než v Evropě. Tam se nikdy nedá říci jistě, jak vidí americkou politiku jednotlivá ministerstva, agentury atd. Prostě bojují o svůj rozpočet. A proto americká politika se stává na rozdíl od evropské stále méně spolehlivá. Ve vztazích s USA musíte vždy být ve střehu, abyste nebyl oklamán a zatažen do nějaké války. Je možno očekávat změny v řadách NATO po nástupu k moci Trumpa? Poté, co se změnila NATO z obranného svazku v agresivní mašinérii, začala představovat nebezpečí pro mír v celém světě. Když to nový americký prezident pochopí a nepřehledne to, budu cítit menší znepokojení při pomyšlení na NATO. Zdroj: sputniknews.com

Chce Trumpův viceprezident Mike Pence válku proti Sýrii a Rusku? Putina nazval „mrňavým tyranem“ Trumpův viceprezident Mike Pence Putina nazval „mrňavým tyranem“ a prohlašuje, že USA „by měly být připraveny k použití vojenské síly.“ Ač je nový americký prezident Donald Trump proti válce v Iráku, nemá žádné námitky k rozpadu Severoatlantické aliance a vyjadřuje svůj respekt k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, tak hlavní kandidát na viceprezidenta v nové americké administrativě Mike Pence na Putina útočí jako na „mrňavého tyrana“ a prohlašuje, že USA „měly být připraveny k použití vojenské síly.“ „Ten mrňavý, ale tyranský vůdce Ruska nebude Spojeným státům diktovat podmínky,“ řekl Pence během debaty 4. října. „Musíme být schopni opřít se do toho silným, ramenatým americkým vůdcovstvím.“ „Je třeba, aby ty ruské provokace narazily na americkou sílu,“ dodal. „Spojené státy americké by měly být připraveny k použití vojenské síly k úderům na vojenské cíle Assadova režimu.“ „Přestavíme své ozbrojené síly. Putin na to bude jen zírat, Amerika je silnější než Rusko. Naše ekonomika je 16 větší než ruská ekonomika. Náš politický systém je ve všech ohledech nadřazený té kamarádíčkovské zkorumpované formě kapitalistického systému Ruska,“ řekl Pence, když odpovídal na otázku, jaký má tento republikán důvod věřit tomu, že Putin bude mít k Trump-Pencově administrativě respekt, když nemá. žádný respekt k Hillary Clinton ani žádný respekt k Obamovi. „Když jsme to s Donaldem Trumpem sledovali, jak už jsem řekl, co ten mrňavý tyranský vůdce Ruska dělá v Sýrii a v Íránu a na Ukrajině, tak jsme viděli, že je na světovém jevišti silnější než tato administrativa, a to je konstatování bolestného faktu,“ dodal. Takže to vypadá, jako by budoucí americký viceprezident Pence zastával názory ‚trochu odporující‘ Trumpovým prohlášením. Jak tento problém nová americká administrativa vyřeší a jak bude Trumpova kampaňová rétorika v souladu s jeho činy, to je závažná otázka. Zdroj: http://www.globalresearch.ca/trumps-vice-president-mike-pence-wants-war-against-syria-and-russia/5556752 Zdroj: globalresearch.ca

Stížnost na Český rozhlas: Vaši zaměstnanci se účastní Kliniky! Napsal občan Pan Roman Doležal si u Českého rozhlasu stěžoval, že veřejnoprávní rozhlas není nestranný, pokud jde o informování v kauze pražského Autonomního centra Klinika. O stížnosti, ale také o tom, jak na ni veřejnoprávní rozhlas reagoval, informuje server Česká média.cz. Server Čeká média připomíná, že řada českých novinářů byla v minulosti velmi občansky aktivních, dokonce i aktivistických. Platilo to už od dob národního obrození, kdy novináři patřili k lidem, kteří udržovali při životě český jazyk. V dalších generacích novináři živili ideu českého státu a velebili ji. Po roce 1948 však také velebili komunisty a pomáhali režimu udržet se u moci jak po uchopení moci v roce 1948, tak po roce 1968, kdy se vlády v zemi ujali normalizátoři. Po roce 1989 se novináři zapojili do snah upevnit navrátivší se demokracii po čtyřiceti letech vlády komunistů. Z tohoto výčtu je zřejmé, že jsou novináři často vedeni snahou pohnout s věcmi kupředu, ale někdy je jejich snaha ke škodě věci. Jak je to v případě pražského Autonomního centra Klinika? To chce server nechat na uvážení každého čtenáře. Předkládá jen k posouzení stížnost pana Romana Doležala, který se zlobí, co všechno se platí z jeho daní, a kromě toho také odpovědi šéfredaktorky Rádia Wawe Ivy Jonášové a ředitelky programu Evy Hazdrové Kopecké. „Jak je možné, že zaměstnanci ČR Jakub Ort a Martina Malinová, kteří jsou placeni z mých daní a koncesionářských poplatků, se angažují v krajně levicovém uskupení ‚Klinika‘ a odmítají respektovat opakované soudní nařízení na vyklizení nelegálně zabraného a obývaného objektu?“ zeptal se občan s poukazem na to, že soud aktivistům z Kliniky opakovaně nařídil, aby objekt, který obývají v rozporu se zákonem, vyklidili. A aktivisté opakovaně odmítli soudní výzvu uposlechnout. „Jak výše uvedené skutečnosti hodláte řešit?“ zeptal se Roman Doležal. Celý článek naleznete zde. Odpovědi na svou otázku se však dočkal jen částečně. Paní Jonášová zdůraznila, že Martina Malinová ani Jakub Ort nebyli a nejsou zaměstnanci Českého rozhlasu. S Martinou Malinovou už byla externí spolupráce úplně ukončena. Jakub Ort se jako externí polupracovník podílí na tvorbě pořadu o náboženství a spiritualitě. Rádio Wave prý také publikuje jeho příspěvky na sociální témata. „Dění okolo Kliniky patří k tématům, jimiž se stanice pro mladé a mladě smýšlející posluchače zabývá, informuje o něm a reflektuje jej však prostřednictvím příspěvků jiných externích a interních redaktorů,“ uvedla také Jonášová. Eva Hazdrová Kopecká doplnila, že zaměstnanci i spolupracovníci Českého rozhlasu jsou povinni dodržovat zákony České republiky, ale také Kodex Českého rozhlasu a další zásady odpovědné novinářské práce. Hazdrová Kopecká má za to, že je zaměstnanci i externí spolupracovníci dodržují.

Noční můra Zemanova odpůrce: Jakub Janda si představil, jak bude vypadat Česko za dva roky Až budeme slavit sto let od založení Československa, budou nám prý vládnout Zeman, Babiš a ruští agenti. Analytik Jakub Janda dostal od webu magazínu Respekt prostor si zaprognózovat, jak bude vypadat česká politika v říjnu 2018. Do té doby zbývá jen něco přes dva roky, ale situace se prý oproti současnosti ještě mnohem více zhorší. „Prezidentem byl opět zvolen Miloš Zeman. Svou kampaň odstartoval v ruské nekuřácké restauraci a típaje cigaretu opakoval všemi oblíbená hesla jako ‚Zastavme všechny, kteří se nepřizpůsobí našim pravidlům a zvyklostem‘,“ začíná Respekt svou prognózu. Jeho oponenti, Respektem nazývaní „prozápadní elita“, se bohužel nedokázali shodnout na protikandidátovi, a tak je převálcoval Zeman, plující „na vlně strachu bez jakéhokoliv konstruktivního výhledu do budoucna“ a podporovaný Nejedlým a ruskými penězi. Sněmovní volby vyhraje s náskokem deseti procent před sociální demokracií Andrej Babiš. „K lidu coby premiér poprvé promluvil ve své nové vlastní televizi, kde dělal rozhovor sám se sebou,“ líčí Respekt budoucnost. Občanům prý vysvětlil, že se o politiku už nemusejí starat. „V Agrofertu byla zavedena businessová forma klouzavého mandátu – dopoledne manažer pracuje v centrále Agrofertu, odpoledne řídí část vybrané státní instituce,“ věští dále. V ČSSD prý došlo k dalšímu puči na schůzce v Lánech, načež se lídrem strany a místopředsedou Babišovy vlády stal Milan Chovanec. Vláda má silnou pozici, protože opozici roztříštil úspěch nacionalistů. „Už nejsme součástí schengenského prostoru, ten má silná vnitřní pravidla pro přerozdělování uprchlíků, kterých do Evropy ročně dorazí 2-3 miliony. V našem okolí vládnou Kaczyński, Fico a Orbán, kteří si se Zemanem i Babišem rozumějí,“ přesunula se prognóza do zahraniční politiky. Mediální trh si rozdělily firmy Agrofert a Penta, které vědí o všem, co se v zemi šustne. CELÁ PROGNÓZA JAKUBA JANDY ZDE Na základě dohody s nimi mají volné působiště Zemanovi lidé, kteří zaplňují státní správu agenty a svými obchodními partnery. Prezident Zeman zaujme vystoupením v ruské státní televizi, kde prohlásí: „Západ je dekadentní, my jsme suverénní a nezávislí.“ Rusko je na východě stále agresivnější, Putin místo aby transformoval ekonomiku řeší jaderné zbraně. Proto ruská ekonomika směřuje ke kolapsu a Vladimíra Putina po prezidentských volbách, které v roce 2018 proběhly, střídá ještě agresivnější nacionalista. Ten definitivně umlčí opozici a v celé zemi smějí vycházet „jen správné noviny“. Aby si toho lidé nevšimli, válčí Rusko, kde se dá, aby pozvedávalo národní uvědomění. K tomu používá i „pátou kolonu na Západě“. Na jihu Evropy prakticky přestal existovat stát Řecko, ze kterého se stal jeden velký uprchlický tábor, když balkánské země se souhlasem Německa oplotily jeho hranice. V samotném Německu vládne kancléřka Merkelová se Zelenými, „nacionalisté“ z AfD získávají v průzkumech stabilně kolem dvaceti procent. Ve Francii jen dohoda všech ostatních zamezila prezidentování Marine Le Penové. Británii David Cameron nechal vystoupit z EU. V Africe dochází pitná voda, což hrozí další přistěhovaleckou vlnou. Ta se vedle Evropy nevyhne ani USA. Navíc se stále zhoršuje globální klima. Spojené státy mají první ženu ve funkci prezidenta, ale ta do rozpadající se Evropy nejezdí. Mimo USA létá hlavně do Číny, aby posílila vztahy s největším ekonomickým partnerem. Prezidentu Hollandovi, který musí řídit všechny krize, přes svého poradce vzkáže: „Prezidentka Clintonová vám Evropanům vzkazuje, ať si to vyřešíte sami.“

Já myslel, že jde na toaletu, říká herec, který na vlastní oči viděl „odcházení“ Němcové z Hradu. Kolegové budou koukat ROZHOVOR „Zcela jednoznačně takové projevy na oceňování filmů i jiných uměleckých děl prostě nepatří!“ říká k Českým lvům, kde někteří umělci své slavnostní projevy „okořenili“ politikou, herec Ivan Vyskočil a dodává. „Mladý pan Svěrák by se měl zamyslet nad svojí peticí. Nečiší z ní až příliš střet zájmů?“ V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se Ivan Vyskočil vyjádřil i k demonstracím a ke stávce, které se zúčastnili nejen studenti, ale i žáci. Přečtěte si také, co vzkázal Miroslavě Němcové a dalším, kteří odešli z inaugurace prezidenta Zemana, které se osobně zúčastnil. Inaugurační projev prezidenta Zemana vyvolal bouřlivé emoce. Vy jste byl přímo na této slavnostní události. Jak prezidentův projev hodnotíte? A co říkáte na to, že přímo během prezidentova proslovu někteří politici svá místa opustili? Byl jsem na inauguraci pana prezidenta. Ačkoliv se u nás vlastenectví příliš nenosí, tak je to zážitek. Když s hudbou nastupuje Hradní stráž s historickými zástavami, chtě nechtě jdou člověku slzy do očí. Při projevu pana prezidenta jsem si v jednu chvíli všiml korpulentnější ženské postavy kráčející proti světlu uličkou ven. Zprvu jsem se domníval, že paní nevydržela a hledá toaletu. Až pak jsem poznal, že uraženě odchází paní Němcová a za ní se trousí další. Někteří ostentativně, jiní velmi rozpačitě. Jakoby na něčí povel. Vlnu nevole vyvolalo například to, že se prezident Miloš Zeman opřel do České televize… V projevu pana prezidenta jsem opravdu nezaznamenal nic, co by mohlo někoho urazit, nic, co by nebylo pravdivé a trefné. Ano, řekl pár vět o veřejnoprávní televizi, že není objektivní a její informace jsou jakoby pod vlivem jedné strany, a to je ve veřejnoprávní televizi nepřípustné. Že tomu tak je, vidíme všichni už hodně dlouhou dobu. A přesně podle úsloví, že potrefená husa nejvíc křičí, ČT hned ten večer stvrdila, že pan prezident měl pravdu. Můžete být konkrétnější? Ve večerním zpravodajství kritizovali a rozčilovali se nad projevem pana prezidenta hlavně ti odcházeči. Především jim se dostalo hlasu a pak, snad aby se neřeklo, v rámci „objektivity“ jeden jediný kladný hlas. Pan předseda Parlamentu Vondráček řekl, že také nezaznamenal v projevu cokoliv, proč by měl někdo odcházet. Projev byl pravdivý, správný a také že vlastně nezáleželo na tom, zda pan prezident řekne to, či něco neřekne. Ti chodci by si každopádně našli zase jinou příležitost, aby poukázali na „špatnost“ pana prezidenta a hlavně aby upozornili na sebe! A to řekl velmi trefně! Při sledování zpravodajství jsem se ale musel něčemu smát. Paní Němcová s rozhořčenou tváří řekla: Lidé v sále věděli, proč jsme odešli, a byli s námi.“ Vlastně nevím, zda to je k smíchu, protože to šlo do éteru a někdo tomu může věřit. Ale já tam seděl! A to, jak byli lidé s vámi, paní Němcová, vypadalo úplně jinak. Nechci vám brát vaše bohorovné sebevědomí, ale všude kolem mne se polohlasně ozývali přítomní a věřte, že ty přídomky by si ani jeden z vás odcházečů takzvaně za rámeček nedal. Zamýšlím se ještě nad tím, že inaugurace prezidenta republiky nejsou přece šibřinky někde v Horní Dolní. Je to oficiální a povinná schůze Sněmovny a Parlamentu ČR k této události. Tedy vaše práce, paní Němcová a páni poslanci – chodci. A dobře placená práce. A z našich daní! Kdo z nás to má?A kdo z nás pracujících v této republice si může dovolit uprostřed práce jen tak odejít? A to jenom proto, že se mu šéf nelíbí? Takový pracant už nemusí druhý den chodit! … A jakpak to máte vy??? Inaugurační projev prezidenta Zemana se probíral i na Českých lvech. Tam také mimo jiné Jan Svěrák označil právě prezidentovu kritiku ČT za největší útok na její nezávislost od televizní krize v roce 2000. Co říkáte na to, že se projevy některých umělců během Českých lvů tak trochu zvrtly v politickou „agitaci“? Nejen já, ale i mnoho dalších kritiků, o kterých se rozhodně nedá říct, že by byli nějací zemanovci, se pozastavovalo nad tím, jestli jsou to ceny za umělecká díla, nebo politická agitka. Zcela jednoznačně takové projevy na oceňování filmů i jiných uměleckých děl prostě nepatří! S tím běžte na demonstrace a tam se projevujte, jak vám libo. Mladý pan Svěrák dělá moc hezké filmy. Rád na ně chodím, ale měl by se zamyslet nad svojí peticí. Nečiší z ní až příliš střet zájmů? Snad to musel udělat, aby dostal od ČT peníze na další film. Nebo ne? Navíc jsem sledoval jeho rozhovor pro DVTV s Emmou Smetanou. Jistě je pan Jan Svěrák umělec, kterého si vážím. Ale v tom rozhovoru až příliš často zaznívalo – my elita musíme těm ostatním otevírat oči ... my vzdělaní těm nevzdělaným … dokonce my zdraví musíme poučit ty nemocné atd. To jsou totiž podle Jana Svěráka všichni, kdo nevolili jako on! Umělci přece jen sluší více skromnosti! Nevěděl jsem, že jsem nevzdělaný, nemocný pitomec, kterému je třeba pomoct na nohy. V minulých dnech se v České republice konalo hned několik demonstrací, a to právě například na podporu ČT, za svobodu slova, ale předtím i proti zvolení Zdeňka Ondráčka do čela komise GIBS. Co na tyto akce říkáte? Ano, byla demonstrace proti jmenování pana Zdeňka Ondráčka předsedou komise GIBS. Ale pan Ondráček bez ohledu na svou minulost, kterou zde nehodnotím, přece do té samotné komise jmenován byl a nikomu to nevadilo. Sloužil po roce 1990 jako policista, a dokonce vyšetřovatel. A nikomu to nevadilo! A na té demonstraci se objevovala hesla proti panu Babišovi a proti Miloši Zemanovi. Zdá se, že spíše byla záměrně využita příležitost ukázat na něco zcela jiného než na pana Ondráčka. A opět demonstrace za Českou televizi, za ústavní zvyklosti, proti činnosti vlády v demisi, proti ohrožení demokracie. Ale jak se jeví, tak ČT stále vysílá, jak chce, a nikdo ji neomezuje. Dokonce nám pitomečkům, co jí každý měsíc posíláme peníze, vzkazuje, že nemáme strkat nos do toho, jak se s našimi penězi nakládá. A opět hesla hlavně oproti oběma pánům. Dokonce vznikl jakýsi obskurní spolek Milion chvilek, jehož cílem je odstranění pana Babiše. A ten zapálený mladík, který to snad založil, u paní Drtinové prozradil, že za tu krátkou dobu už mají na kontě přes půl milionu. Když vím, jak se těžko a dlouho shánějí peníze na nemocné děti, slepecké psy, invalidní vozíky a já nevím co ještě, říkám si, že Milion chvilek musí mít rychlé a dobře situované dárce! A tak se musím ptát ono staré „Cui bono“? V čí prospěch se obrací celé to tažení proti panu Babišovi a hnutí ANO? Proč se těm starým politickým matadorům tak nelíbilo, když pan prezident poukázal na zlodějny pana Bakaly? Proč dělají vše pro to, aby se zbavili pana Babiše? Mají snad strach, že přijdou na přetřes ty staré kauzy jako OKD, Mostecká uhelná a další z dob divoké privatizace, které naši republiku připravily o miliardy. Ale ty peníze přece nikdo nesežral, ty někde a u někoho jsou! Proto je potřeba odvracet naši pozornost jinam. Tu nás straší ohrožením demokracie, útokem na média nebo tažením k Číně. Dobrým a spolehlivým strašákem je také Rusko. Všechny „moudré“ hlavy křičí o zmanipulovaných volbách v Rusku, a co by Rusové měli a neměli atd. Proboha, nechte Rusko na pokoji! Rusové velkou většinou mají Putina rádi a stojí za ním. Bodejť ne! Po tom šíleném hospodářském propadu po zániku SSSR a za Borise Jelcina se Putinovi podařilo dostat Rusko na šesté místo světového hospodářství a kupní síla Rusů se ztrojnásobila. A to si nevymyslel Vyskočil! To říkal v pořadu „Jak to vidí“ renomovaný pan ekonom Richard Hindls. Hlavně se probůh nesnažte Rusům vyvážet „Majdany“ a ještě hůř „arabská jara“! Dnes už víme, jak to dopadá! Když se vrátíme k těm demonstracím, které se v posledních týdnech konaly ve městech po celé republice, do protestů se zapojili i studenti, a to ve výstražných stávkách za dodržování ústavních zvyklostí. Jak vy vidíte zapojení studentů do politiky? Chápu, že studenty, které v roce 1989 tak možná vozili v kočárku, láká, aby i oni měli svoji revoluci. Kdosi se mne zeptal, proč vlastně ti studenti demonstrují? Já mu odpověděl: „Protože můžou!“ Viděl jsem v TV, jak se redaktorka ptá nějakého studenta, proč je tady? On odpovídá: „Protože chceme svobodu“! Když jsem viděl ten časem nepoznamenaný obličejíček, musel jsem si říct. Hochu, víš ty vůbec, jak vypadá nesvoboda? Ty jsi zažil jako já, když nás v roce 1969 chtěly Lidové milice vytáhnout z auta? Nepovedlo se jim to, a tak alespoň našeho starého Škodu Tudora zmlátili dlouhými obušky. Měl promačkanou kapotu, ještě když jsme ho po letech prodávali. Díky tomu strachu, co jsme prožili, můj bratr emigroval do Švýcarska a já nesměl až do roku 1990 prakticky vycestovat. Já mohu o nesvobodě mluvit. Chlapec demonstroval a nikdo ho nemlátil obuchem, ani nekropil vodou a slzným plynem. Točil jsem film v Paříži s Annie Girardotovou. Hrál jsem jejího syna a ve volnu coural po krásné, jarní Paříži. Přichomejtl jsem se zcela nezáměrně k nějaké demonstraci. My, ještě nasáklí socialismem, jsme vzhlíželi k Francii jako ke kolébce svobody, rovnosti a bratrství. To by měli ti studenti vidět, jak si Francouzi umějí hájit demokracii. Protože to házení kamenů a zápalných láhví a zapalování aut ze strany mladých demonstrantů rozhodně v mých očích k demokracii nepatří. Jak jsem rychle utíkal, abych se snad těm francouzským policajtům nepřipletl pod ruku. Z těch pořízků v plném vybavení šel strach, a to jsem jen koutkem oka zahlédl, co umějí. Nevím, co by říkal ten oslovený student po takovém zážitku? Stávky se nezúčastnili pouze středoškoláci a vysokoškoláci, ale jak bylo vidět na videozáznamech z náměstí Václava Havla, které zveřejnila DVTV, zapojily se i dvanáctileté děti, které se obávají toho, že nás Babiš se Zemanem zpět „vrhnou do komunismu“. Část videa malých dětí, které se zapojily do stávky, koluje a někteří uživatelé internetu píší, že je to „politická pedofilie“. Myslíte si, že pohled dvanáctiletého dítěte skutečně nemůže být pro politiky inspirací? A o čem to svědčí, že se k politice vyjadřují i malé děti? Kdybych byl rodič toho dvanáctiletého děvčátka, které mluvilo na demonstraci k jí podobným dětem, tak bych tu školu zažaloval. Za zneužití nezletilých k politickým účelům a zcela jistě bez souhlasu rodičů. Ty děti měly transparenty o Ústavě a samozřejmě znova proti Babišovi a proti prezidentovi. Myslím, že ani jedno z těch dětí neví, co Ústava ČR vůbec je. Zeptat se jich, kdo je premiérem ČR, nevím, zda bych se dočkal správné odpovědi. Tleskající a dobře naladění spolužáci byli nadšení. Ale myslím, že především z toho, že nejspíš odpadla písemka z matiky. Já bych v jejich letech byl stejný. Nejenže takové politické akce do základních škol nepatří, ale ono se to ani nesmí. Já teď neřeknu, jaký zákon to přímo zakazuje. Mimochodem, zamysleli jste se někdy nad tím, že ti různí sebevražední atentátníci a teroristé se rekrutují hlavně z mladých a nezkušených lidí? Jejich imámové, kteří je zblbli, zatím sedí někde v teple a mnou si ruce. A teď hovořím k naší takzvané elitě. Naše oboje volby byly demokratické! Smiřte se s tím, že nedopadly podle vašich představ, a respektujte je! Jdete-li proti jejich výsledkům, jste to vy, kdo ohrožuje demokracii! Bouříte-li se proti nim – pak jste to vy, kdo rozděluje společnost, a nikoliv Miloš Zeman. To, co nyní říkám, snad mnohým přijde přehnané. Řeknete si, že to se v naší kotlině nemůže stát. Nemaluj nám čerty na zeď! Copak jsme si v roce 1968 nemysleli, že sebeupálení je výsadou pouze buddhistických mnichů? Pravda. Dnes je jistě jiná doba. Nejsou tu nepřátelé ani cizí vojska. Ale doba se mění. Dříve by si nikdo nedovolil zobrazovat na titulní straně časopisu císaře pána div ne s prasečí hlavou. Dnes ale, jak se zdá, jsme nepřáteli jen sami sobě. Nezasévejte do mladých idealistických a horkých hlav semena iracionální nenávisti. Mohli bychom se dočkat velmi škaredých následků. Pamatujte, že lidová přísloví se jen málokdy mýlí! Takže pomněte, že kdo seje vítr…

Die Zeit: s ukončením války v Sýrii si Rusko a USA začnou dělit Evropu S pomocí syrského konfliktu se Rusko pokouší vytvořit „nový hierarchický pořádek“ ve světě. Dočasné přerušení palby má prověřit, nakolik Vladimir Putin kontroluje situaci, píše Die Zeit. Pokud bude příměří zachováno, tak se to stane počátkem rozdělení Blízkého východu mezi Rusko a USA, za kterým bude jako další na řadě Evropa, píše vydání. Nestojí za to chápat zastavení palby v Sýrii tak, že se přestalo bojovat, píše žurnalista Die Zeit Michael Tuman. V některých místech boje pokračují: na sever od Aleppa, na západě od Lázikíje a na jihu. Dohoda mezi USA a Ruskem je předně „zastavení velkého útoku sil režimu Bašára Asada s podporou ruských bombardérů". Podle názoru expertů se světové mocnosti pokouší ochraňovat své zájmy s využitím „marionetek": Kreml využívá Asada a Washington — takzvanou „umírněnou opozici". Tento boj se ovšem komplikuje tím, že se do něho plete třetí strana — IS. Proto spolu mocnosti musí promluvit, dohodnout se a vyřešit, co se Sýrií dělat. Tato koncepce se zakládá na dobře známém schématu, které fungovalo od roku 1947 do roku 1990. Na začátku února na bezpečnostní konferenci v Mnichově premiér Ruska Dmitrij Medveděv promluvil o „Studené válce" mezi Ruskem a Západem, čímž ukázal ruský pohled na věc. „Podle představ Moskvy musejí být ve světě dvě supervelmoci — USA a Rusko, hrozba jaderné války, kontrolované konflikty a poté dospění k dohodě a celosvětový klid," píše Tuman. „Jalta pro Evropany symbolizuje rozdělení a podčinění kontinentu supervelmocem, pro Putina jsou to staré dobré časy," říká Tuman. Ve vztahu k Sýrii „princip Jalty" ukazuje, že USA a Rusko s využitím příměří a zadržování svých marionetek zkoušejí, nakolik oni kontrolují situaci. Pokud se jim to podaří, tak bude Blízký východ rozdělen na sféry vlivu. To samé se může stát i ve východní Evropě. EU a Německo přitom zůstanou „v roli pozorovatelů". Jalta-2 je možná nejen jako následek americko-ruské dohody. Ve východní Evropě bude dostatečné množství lhostejnosti a diplomatického ustoupení USA. „S tím jen těžko bude souhlasit Hillary Clintonová, ale u Donalda Trumpa to není jasné," zakončuje autor Die Zeit.

SBU unesla na Krymu dva ruské vojáky Příslušníci Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU) zadrželi a přepravili z Krymu na Ukrajinu dva ruské vojáky, informovalo ruské ministerstvo obrany. „Příslušníci ukrajinské Bezpečnostní služby protizákonně zadrželi a odvezli dvacátého listopadu asi v 13:00 z Krymu do Nikolajevské oblasti (Ukrajina) ruské vojáky: praporčíka Odincova Maxima Jevgenjeviče a mladšího seržanta Baranova Alexandra Vjačeslavoviče," sdělilo ministerstvo. Ministerstvo obrany označilo akce SBU za „další sprostou provokaci" a požádalo okamžité navrácení zadržených. SBU ale sdělila agentuře RIA Novosti, že zadržení ruští vojáci sloužili dříve v ukrajinské armádě a bylo proti nim zahájeno trestní stíhání za dezertérství. Bezpečnostní služba tvrdí, že Baranov a Odincov byli zadrženi při pokusu o překročení hraničního přechodu s k. Není to první operace ukrajinských tajných služeb na poloostrovu. V listopadu zadržela FSB v Sevastopolu záškodnickou teroristickou skupinu ukrajinského ministerstva obrany. Tři podezřelí byli zatčeni a přiznali se k činu.

Zeman už neví, co dělá. Banda čtyř a rejdy čínských agentů. Zemi by měli vést inteligentní lidé, vyzývá do příštích voleb František Laudát ROZHOVOR „Zeman prostě už neví, co dělá. Svět se posunul dopředu, přece se nebudeme vracet do padesátých let, kdy buran přijde a řekne podnikateli, který si vydřel svoji firmu, že má na to půl hodiny, aby zmizel,“ glosoval údajné chování současné hlavy státu předseda poslaneckého klubu TOP 09 František Laudát. Ten zastává i velmi tvrdé stanovisko k prohlášení čtyř ústavních činitelů ohledně návštěvy dalajlámy. „Já jim říkám banda čtyř a ten jejich krok byl šílený, srovnal bych ho snad s tím, jak se kdysi komunisté chovali k Sovětskému svazu,“ ještě doplnil. Velký poprask ohledně návštěvy dalajlámy i udělování medailí k 28. říjnu se postupně uklidňuje. Jak byste s odstupem času vůbec zhodnotil tyto události, včetně „kauzy Brady“ a bouřlivých protestů některých našich umělců? Ono to ještě neskončilo, protože já jsem byl iniciátorem mimořádných schůzí Parlamentu a v pátek se to bude ještě přetřásat. Podle mého názoru tu byl dalajláma naprosto oprávněně a mělo se mu dostat patřičné úcty. Hlavním problémem je, že tato vláda dělá falešnou zahraniční politiku, a podobné excesy jsou pak jenom toho důsledkem. Obchodní obrat, který s Čínou máme, za to určitě nestojí, jeho bilance je neskutečně záporná, a já na té páteční schůzi chci poukázat také na to, že takovými postoji nemůžeme hazardovat s dobrými vztahy s našimi ostatními tradičními partnery. Pofiderní kšefty, které s Pekingem zatím děláme, za to určitě nestojí. Budu chtít vysvětlení od pana Zaorálka i od ostatních, co vlastně Číňanům slíbili, že se takto chovají, ať se to také dozví veřejnost. I když vím, že tento problém už poněkud ztrácí na dynamice, tak jeho objasnění bude jistě poučením do budoucna. Mně se prostě nelíbí, jaké vztahy současná vláda i prezident udržují s Ruskem a Čínou, o kterých se dnes určitě nedá říct, že jsou demokratickými zeměmi. Česká společnost se po zmíněných událostech opět víc rozdělila. A to i z toho důvodu, že vláda i prezident tvrdí úplně něco jiného než řada dalších politiků. Jedna strana totiž prohlašuje, že naše špičková politická reprezentace udělala dobře, když vydala prohlášení, v němž se distancovala od návštěvy dalajlámy a že oficiálně se s tibetským duchovním nesetkávají ani politikové významných západních zemí. Druhá strana naopak říká, že zbytečně poklonkujeme Východu a i ministři bez ohledu na diplomatická pravidla se mohou setkávat, s kým chtějí. Komu tedy věřit? Tak ministři jsou samozřejmě součástí vlády, musí respektovat svoje vzájemné dohody a nést za to potom i kolektivní odpovědnost. Stále však nevíme, jak se při uzavírání smlouvy o strategickém partnerství s Čínou chovali lidovci a pan Babiš, který teď sociální demokraty v tom nechal. Mně se to prohlášení ohledně návštěvy dalajlámy ze strany ústavních činitelů, jak já říkám, „bandy čtyř“, zdá naprosto šílené a srovnal bych ho snad s tím, jak se kdysi komunisté chovali k Sovětskému svazu. A mám k těmto lidem ještě menší toleranci kvůli jejich ponižování vůči Východu než k papalášům za socialismu, protože za minulého režimu jsme u nás měli okupační armádu. Teď jsme členy Severoatlantické aliance a Evropské unie, nemusíme mít strach, a mně se zdá, že je to snad teď ještě horší. Nejen příznivci prezidenta Zemana nyní oceňují, že „český Majdan“ se nezdařil, a že to pražské elity s protesty trochu přehnaly. Má tato část veřejnosti pravdu? A jak vůbec posuzujete vystoupení Vojtěcha Dyka, Jiřího Bartošky či Jana Krause? Byli ve svých názorech poněkud mimo, anebo uspěli a zažehli potřebnou jiskru? Co říci na názory některých lidí, kteří například doporučují těmto „revolucionářům v mercedesech“ vyjet do ekonomicky slabších regionů, aby se dostali do reality a poznali skutečné problémy obyčejných lidí… Žádný Majdan ani pokus o něj se nekonal, to je lež, pouze přišli na Staromák naštvaní a frustrovaní lidé. Navíc tu akci především organizoval Petr Gazdík, který není z Prahy, takže i ty narážky na Pražáky jsou zbytečné. Já osobně jsem tam nebyl a zeptal bych se těch politiků, kteří se toho účastnili, proč se více nezabývali seznamem nesvobod, který jsme v TOP 09 vytvořili. Vždyť ty ostudy okolo dalajlámy a nevhodné chování k diktátorským režimům je výsledek současné parlamentní politiky. A v tom mají i velký podíl lidovci, takže bych se zeptal například pana Jurečky, proč dělá hlavního nosiče Babišových zájmů v Poslanecké sněmovně. Lidé přišli na Staroměstské náměstí jen projevit svoji současnou nespokojenost. Já si myslím, že především prezident se nechová slušně a spíše rozděluje společnost. Hraje na její nízké pudy, což je chyba, protože lidé se do ulic dostávají lehce, ale obtížněji z nich odcházejí. Jednorázové akce umělců nemají až takový smysl. To, co zaznívalo na Staromáku, my v TOP 09 říkáme už 2-3 roky a ztrácíme proto celkem nelogicky přízeň voličů. Jak si myslíte, že vyšel z těch nedávných „politických her“ Miloš Zeman? Dá se říct, že prezident ztratil nějaké to procento na své popularitě? Nezatvrdili se proti němu i ti lidé, kteří ho dříve volili jako menší zlo? A co jeho příznivci, domníváte se, že to opět pojali jako boj svého prezidenta „proti těm nahoře“? Tedy proti „kavárně“, pravici či umělcům? Zeman prostě už neví, co dělá. Svět se posunul dopředu a přece se nebudeme vracet do padesátých let, kdy buran přijde a řekne podnikateli, který si vydřel svoji firmu, že má na to půl hodiny, aby zmizel. Opravdu si myslí pan prezident, že nevzdělaní a frustrovaní lidé jsou ti správní lídři, které by měl především oslovovat v dnešní neklidné době? Mě by zajímalo, jestli lidé kolem prezidenta vůbec vědí, co je například průmysl 4.0 a podobně. Já si myslím, že republiku mají vést inteligentní lidé. Tím nemluvím o titulech, ale především o schopnostech špičkových politiků a úředníků. Když si vezmeme tu zmíněnou Čínu, tak naše bezpečnostní služba (BIS) vydává každý rok zprávy o rozsáhlých rejdech čínských agentur na našem území a dokonce i Babiš hovoří v této souvislosti o velmi netransparentních investicích. No a na Hradě se i s takovými přátelí. Takže, co si z toho vybrat, jak se potom o čínských aktivitách informuje veřejnost? Co byste řekl k novému prezidentskému kandidátovi, který nyní rozjíždí svoji kampaň, tedy k Michalu Horáčkovi? A jak například posuzovat jeho minulost, když byl za komunismu vedený jako „domácí dělník“ a přitom dělal kšefty v sázkách? Domníváte se, že by mu mohlo nyní pomoci poradenství Magdy Vášáryové, která však dlouhodobě kritizuje Čechy za jejich postoj k uprchlíkům? Slyšel jsem od více účastníků, že se mu to vystoupení na Staroměstském náměstí moc nepodařilo. Já si pana Horáčka vážím za jeho fungování v hudbě, ale coby politik, to vážně nevím… Četl jsem některé jeho věci týkající se kampaně, je to napsané dobře, úvahy jsou správné, uvidí se, co bude dál. Co se týká podpory paní Vášáryové, to asi velkou roli už hrát nebude. Já ji mám rád zejména jako herečku a souhlasil jsem i s jejími názory při rozpadu Československa. V této chvíli a v atmosféře, která nyní u nás panuje, si ale myslím, že panu Horáčkovi moc nepomůže. Některé hlasy mu může přinést, avšak také jich dost ubrat. Prezident Zeman označil ministra Daniela Hermana za lháře kvůli kauze Brady a vyzval ho k odchodu z vlády. Dokonce chce skrze toto apelovat na premiéra. Řekl také, že akce na Staromáku byla zneužitím státního svátku. Čili, oklepal se už Zeman z rádoby aféry, která vypadala pro něj zpočátku velmi vážně? Určitě ano, ale žádné výzvy už prezidentovo ostudné chování nezakryjí. I kdyby nakonec pan Herman z vlády odešel, tak se stejně nic zvláštního nestane, protože to v ní už delší dobu skřípe. Myslím si, že vládní krize by z toho asi nebyla. No, a jestliže bychom uvažovali v této rovině, pak by neměl být na hradě ani pan Zeman. Politika se v současné době dostává do starých kolejí a největší tlak je nyní vyvíjený na premiéra Sobotku. Preference ČSSD se totiž řítí dolů, když Andrej Babiš jich už získal podle průzkumů asi dvojnásobek. Možná i proto předseda vlády svaluje vinu na ministry a prezidenta Zemana a připravuje personální změny ve svém kabinetu. Co mu ale takové jednání může přinést? A co bude dál s celou sociální demokracií? Hlavním důvodem padajících preferencí ČSSD je Babiš. On hraje ve vládě, kde má paradoxně větší moc než Sobotka, roli ukřivděného chudáka, který vlastně musí realizovat všechny ty výdaje, jež mu prý „zlí“ sociální demokraté a premiér nařizují. Už to okoukli také lidovci a začali dělat něco podobného, takže máme tady vládní koalici tří stran, z nichž dvě si hrají na to, že jsou vlastně v opozici. Přitom o všech krocích hlasují všichni dohromady a nesou za to stejnou odpovědnost jako ČSSD. Proto by mne i zajímalo, jak to vlastně bylo se smlouvou o strategickém partnerství s Čínou. Ta vláda má nyní jediné štěstí, že se ekonomice daří a může rozdávat na všechny strany. Řídí to Sobotka, ale body za to sbírá Babiš. Premiér se snaží obměnit vládu, ale největší průšvihy mají resorty pod vedením hnutí ANO. Například doprava je v žalostném stavu, a to takovém, v jakém snad ještě nikdy nebyla. Další resort, na který by se měl Babiš podívat, je ministerstvo životního prostředí. Podobné je to i s vědeckotechnickým pokrokem a inovacemi, které řídí Pavel Bělobrádek. Každá strana měla už dříve hrábnout do personálního obsazení svých ministerstev, teď je to už možná zbytečné. Vůbec chování této vlády se bolestně promítne v budoucnu, až dojde k ochlazení ekonomiky, protože dokázala třeba „vyrobit“ o 30 tisíc státních zaměstnanců víc, aniž by se to projevilo na kvalitě služeb směrem k občanům. A potom tyto počty lidí vhodně redukovat nebude určitě snadné. Co se může stát za týden o svátku k 17. listopadu? Myslíte si, že by mohl přijít pokus o „násilné svržení prezidenta“? A budou se aktivizovat i Zemanovi příznivci, nebo patří k mlčící, ale volící většině, která na nějaké demonstrování kašle? Pokud si někdo myslí, že letos 17. listopadu přijde pokus o svržení prezidenta Zemana, tak bych ho rovnou poslal k psychiatrovi. Když vymyslel ten pán před dvěma lety červené karty, tak přišlo demonstrovat 50 tisíc lidí. Před několika dny na Staromáku jich bylo okolo 15 tisíc, takže pan Zeman ve své funkci dožije. Ti lidé, kteří přijdou vyjádřit svůj nesouhlas, budou kultivovaní a k žádnému násilí by tedy nemělo dojít z jejich strany. Chtěl bych ale apelovat na veřejnost, aby při příštích volbách už proboha zvolila inteligentní a slušnou hlavu státu.

Švédsko se hroutí. Naposledy islamisté napíchli velké rádio a pouštěli lidem propagandu a písně o Alláhovi Obyvatelé švédského města Malmö opět silně pocítili přítomnost islámského extremismu. Naposledy posluchači zdejší velmi populární rozhlasové stanice Mix Megapol. Kdo z obyvatel Malmö včera kolem 8.30 naladil rozhlasovou stanici Mix Megapol, prožil těžký šok. Místo obvyklých písní od popových skupin typu Abba či Roxette se z rádia linuly náborové skladby Islámského státu „Pro Alláha“, jimiž džihádisté lákají nové uchazeče do svých řad. Nešlo však o špatný žert, ale o tvrdou realitu. Neznámý pachatel se napojil na frekvence rozhlasové stanice a „pirátsky“ na nich vysílal islamistickou propagandu. Musím skutečně potvrdit, že asi tříminutová píseň, která láká obyvatele Západu k připojení se k Islámskému státu, se hrála dohromady přibližně třicet minut. Je to samozřejmě závažný problém. Bylo pro nás značně obtížné získat své frekvence zpět. Do celého případu se mezitím vložila místní policie, ale prozatím se ve švédských médiích neobjevila žádná konkrétní jména pachatelů či uskupení, která za vším stojí.

Fotbalový „Brexit“. Slovensko je na řadě Řeči o tom, že Velká Británie může bojkotovat mistrovství světa v kopané v Rusku, zní stále hlasitěji. Co bude dělat FIFA, pokud k tomu skutečně dojde? Sport se stal rukojmímTéma otravy důstojníka ruské Hlavní správy rozvědky generálního štábu (GRU) Sergeje Skripala zastínilo všechna ostatní témata, ať už fotbalová či jakákoliv jiná. Nejdříve šéf britské diplomacie Boris Johnson pohrozil Rusku bojkotem MS 2018 a o stejném tématu promluvila i premiérka Theresa Mayová. Ta zdůraznila, že bojkot je jednou z možných reakcí, o kterých vláda jedná. Pokud budou bojkotovat nejdůležitější fotbalovou událost posledních čtyř let, tak si Angličané uškodí sami sobě: fanoušci přijdou o svůj fotbalový svátek a fotbalisté o zasloužený turnaj a šanci na vítězství. Jejich tým navíc může být diskvalifikován i na příštích turnajích. Pokud odmítnou svou účast, Angličané poruší pravidlo FIFA, podle něhož „všechny asociace, které se účastní turnaje, se zavazují provést všechny zápasy, dokud jejich týmy pokračují v účasti na mistrovství světa". Po stopách DánskaCo se stane, pokud se Anglie rozhodne pro tuto demarši? Na tuto otázku bude muset odpovědět FIFA. V článku 3 předpisů MS 2018 stojí, že jednou z povinností organizačního výboru turnaje je „nahradit asociaci, která odmítla svou účast na mistrovství světa". Článek 7 zní podobně: „Pokud nějaká asociace odmítá svou účast na turnaji nebo je z něj vyloučena, organizační výbor rozhoduje pouze dle vlastního uvážení a činí veškerá nutná opatření, která mohou zahrnovat nahrazení dotyčné asociace jinou asociací." Tudíž pokud Angličané stáhnou svou účast, FIFA nejspíše pozve k účasti jinou asociaci, byť může nechat ve skupině G pouze tři týmy: Belgii, Panamu a Tunisko. Varianta č. 1: SlovenskoSlovenský národní tým byl ve stejné kvalifikační skupině jako Angličané, takže může očekávat nabídku ze strany FIFA. Slováci měli smůlu. Finišovali sice hned za Anglií, ale měli nejhorší bilanci mezi druhými a baráž jim proto unikla. Variant č. 2: ChileFinalisté loňského konfederačního poháru mají desátou příčku v ratingu FIFA, nejvyšší mezi týmy, jež se nekvalifikovaly na mistrovství. Nicméně Jihoameričané nezastupují evropskou konfederaci, což bude nejspíše problém. Poměr zástupců z různých kontinentů se nemá narušovat. Varianta č. 3: ItálieDebakl čtyřnásobných mistrů světa oplakávala polovina planety. Doposud se nechce věřit, že Itálie do Ruska nepojede, ale bojkot Anglie může situaci napravit. Teď jsou Italové na 14. místě v žebříčku FIFA, které je nejvyšší mezi ostatními evropskými národními týmy, které se nedostaly na MS 2018. Varianta č. 4: Miniturnaj Přerozdělování míst na mistrovství světa vypadá problematicky, mnozí fanoušci budou muset vrátit lístky (to lze učinit legálně na oficiální platformě FIFA). Sotva budou nadšeni z bojkotu. Proto bude nejlepší, když k tomu nedojde, pane Johnsone a paní Mayová.

USA odmítly útočit na teroristy ustupující z Al Bukemalu, jejich letadla se pokusila zabránit operaci. Nyní přišla reakce Útočná letadla koalice vedené USA se pokusila zabránit letectvu ruských VKS v útocích na bojovníky teroristické skupiny IS v oblasti syrského Al Bukemalu, oznámilo ministerstvo obrany Ruska. „Aby zachránilo ustupující z Abú Kemalu (Al Bukemalu) bojovníky ISIL před útoky vládních vojsk, pokusilo se letectvo koalice činit překážky letadlům ruských VKS, která v této oblasti působí", uvádí se ve zprávě. Jak oznámilo ministerstvo obrany, za tímto účelem vlétala útočná letadla koalice do vzdušného prostoru nad 15kilometrovým pásmem kolem Al Bukemalu, aby zabránila činnosti ruských VKS. USA odmítly zasadit letecké údery silám IS ustupujícím ze syrského Al Bukemalu, oznámilo ministerstvo obrany. Američané se odvolali na to, že se teroristé „vzdávají dobrovolného zajetí", a proto teď platí pro ně ustanovení Ženevské konvence o zacházení s válečnými zajatci. Velení ruské skupiny se přitom ptalo, proč se teroristé s bojovou technikou a těžkými zbraněmi přeskupují v pásmu kontrolovaném mezinárodní koalicí. Teroristé chystali nové útoky na syrská vojska v oblasti Al Bukemalu. Američané nemohli na to nic odpovědět. Na MO dodali, že ofenzíva syrských vojsk u Al Bukemalu zmařilo plány USA zřídit na východním břehu Eufratu Damaškem nekontrolované mocenské orgány. V roli „proamerických" sil, které město kontrolují, měli vystoupit bojovníci IS, „přestrojené za Syrské demokratické síly (SDF)". Potvrzují to vlajky SDF nalezené v Al Bukemalu.

Děsivá studie: Takto by ČR dopadla, kdyby vystoupila z EU Narůstající debaty o možném referendu o vystoupení z EU začínají děsit zhruba osmdesát procent firem, obavy má třiaosmdesát procent investorů. Podle studie Česko-německé obchodní a průmyslové komory by v případě opuštění Evropské unie osmadvacet procent firem zvažovalo odchod z Česka a třetina by v takovém případě počítala s propouštěním. „Nikdo z iniciátorů debaty zatím srozumitelně nevysvětlil, jaký ekonomický, společenský a mezinárodní dopad by Czexit pro zemi měl,“ uvedl prezident komory Jórg Mathew. Diskuse v médiích o takzvaném Czexitu proto znepokojují 78 procent firem v ČR, 28 procent podniků by v případě opuštění Evropské unie zvažovalo přesunout své investice jinam. Podle informací ČTK to ukázala to březnová studie Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) mezi 150 firmami. Vše rozpoutalo jednání parlamentních stran o obecném referendu související s debatou o Czexitu. Obavy nyní má 83 procent zahraničních investorů, ale také dvě třetiny českých firem. Nejvíce znepokojeny jsou podle průzkumu výrobní podniky nad 250 zaměstnanců. Pokud by Česko opravdu odešlo z Evropské unie, zvažovala by čtvrtina firem snížení investic v tuzemsku, 28 procent dokonce jejich přesun jinam. Naopak čtyři z deseti firem změny u investic neočekávají. Firmy vidí rizika případného Czexitu především v omezení přístupu na jednotný evropský trh (74 procent). Server iHNed.cz napsal, že v souvislosti s tím se obávají zavedení cel a daní (66 procent), nárůstu byrokracie (61 procent), poklesu obratu společnosti (60 procent), nebo dokonce propouštění zaměstnanců (36 procent). Podle skoro poloviny firem by Česko po odchodu z Evropské unie mělo špatnou vyjednávací pozici pro mezinárodní obchodní dohody. Podle podniků už i samotná debata zemi neprospívá, v průzkumu požadují, aby se politická reprezentace jasně vyslovila pro dlouhodobé setrvání v Evropské unii a odmítla referendum, které by nechalo občany o této otázce rozhodovat. Podle nedávného průzkumu mezi ekonomy a podnikatelskými svazy by případné vystoupení České republiky z Evropské unie bylo ekonomickou sebevraždou. Odchod z Evropské unie by znamenal ztrátu stovek tisíc pracovních míst a česká ekonomika by se podle některých dostala na úroveň Běloruska. Původní zdroj ZDE. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula v únoru řekl, že případný Czexit by znamenal pro Česko kolaps řady odvětví, firem a propouštění. Ti, kteří o vystoupení z Evropské unie hovoří, podle něj nemají žádnou alternativu, nejsou schopni nabídnout vůbec nic, jen mystifikují obyvatelstvo v tom, že to může mít nějaký pozitivní závěr.

„Obama nachystal příštímu prezidentovi větší recesi...“ Přichází ohromný krach? V posledních několika měsících se ozývala spousta křiku o přicházejícím krachu, o bodu zvratu, který by se mohl rychle blížit. Ekonomika si prostě svou cestu najde a oni tu iluzi funkčnosti nemohou udržet věčně. A teď, když to má na povel Donald Trump, by mohli mocní nad penězi, když si zamanou, spustit kolaps, k čemuž už mají nachystaného obětního beránka. A tím nebude jenom Trump jako člověk nebo jako prezident, nýbrž i lidé, kteří ho volili, kteří podporovali Brexit a kteří se zřekli jejich systému. Systému těch lidí, kteří vyvolali ten chaos, který nás teď pohltí. Jejich hněv, jejich vztek a jejich zoufalství bublá k vykypění. Vzestup populismu v politické aréně dohnal establishment k ústupu a nakonec rozpoutal tu nejnebezpečnější atmosféru, ze které by kolaps mohl vykrystalizovat. Banky už plánují provést během nějaké doby příští vzestup a pád, kdy ta příští fáze bude plně digitalizovaná a bedlivě monitorovaná a kontrolovaná. Jsou pro nás nachystané vyšší úrokové sazby, velká recese a ohromný krach akciového trhu. Už od vítězství Donalda Trumpa během volební noci zažíváme nejhorší propad trhu s dluhopisy za 15 let. Globální investorům do dluhopisů se od 8. listopadu rozplynuly biliony dolarů jejich bohatství před očima a analytici varují, že před námi je další děsný týden. Obecný konsensus v investorské komunitě je takový, že Trumpova administrativa bude znamenat daleko větší inflaci a v důsledku toho už investoři začínají požadovat vyšší úrokové sazby. Bohužel pro nás všechny nám historie ukazuje, že vyšší úrokové sazby způsobí zpomalení ekonomiky. A to dává perfektně smysl, protože ekonomická aktivita se přirozeně zpomaluje, když půjčování peněz začne být dražší. Obamova administrativa už ale stejně pro příštího prezidenta nachystala větší recesi tak, jako tak, ale teď ten krach dluhopisů hrozí tím, že to přijde spíše dříve než později. Pro ty, kdo nejsou obeznámeni s trhem dluhopisů, když jdou požadované výnosy nahoru, tak ceny dluhopisů padají dolů. A když padají ceny dluhopisů, tak je to pro ekonomický růst špatná zpráva. Takže obecně nechceme, aby požadované výnosy rostly. Bohužel během posledních dvou týdnů ty požadované výnosy naprosto letí nahoru a požadovaný výnos pro 10 leté pokladniční poukázky teď od července vyskočil o celé procento… V posledním obchodování v pátek vyskočily výnosy z 10 letých pokladničních na 2,36%, tedy jsou nejvyšší od prosince 2015, o 66 bazických bodů od voleb a o celý jeden procentní bod od července! Výnosy z 10 letých dluhopisů jsou v kritickém momentě. Ve skutečnosti by první věcí, která by se mohla stát, mohlo být zvýšení sazeb od prosince, když s nimi celý rok balancovali. Děs vyvolaný povolebními prohlášeními šéfů Fedu – včetně toho „relativně brzy“ od Yellen – vyhnal sázky na vzestup sazeb na 98%. Jak už jsem uváděl jindy, v našem finančním systému je s výnosy z amerických pokladních dluhopisů svázaná spousta věcí. Jen se podívejte, co se děje s hypotékami. Jak uvedl Wolf Richter, průměrná sazby 30 letých hypoték vyskočila do stratosféry… Ten masakr v dluhopisech už má důsledky. Průměrné úrokové sazby upravených 30 letých fixních hypoték byly v pátek kotovány na 4,125% u nejlepšího kreditního skóre. To je asi o 0,5 procentního bodu výše než těsně před volbami, jak uvádí Mortgage News Daily. To tento měsíc umístilo na „krátký seznam pouhých 4 nejhorších měsíců za déle než deset let.“ Kontextová reklama Sklik Poletí-li hypotéční sazby nadále nahoru, bude tu další krach trhu s domy. Také sazby na půjčky na auto, za kreditní karty a studentské půjčky budou postiženy. V našem ekonomickém systému bude celkově daleko nákladnější možnost půjčovat si peníze a to nevyhnutelně celou ekonomiku zpomalí. A proč jsou v těchto dnech investoři tak vyplašení, je to kvůli takovýmto prohlášením jako toto od Steve Bannona… Vypadá to, že v nadcházející administrativě, ač jsou to zatím jen fámy, bude právě Bannon nejen jedním z hlavních hlasů, nýbrž skoro tím mesiášským hlasem: „Stejně jako za populismu Andrew Jackosona vybudujeme úplně nové politické hnutí,“ říká. „Všechno je to navázáno na pracovní místa. Konzervativci budou šílet. Já jsem ten chlap, co nacpe biliony dolarů do plánů infrastruktur. S negativními úrokovými sazbami po celém světě, je to totiž největší příležitost přebudovat vše. Loděnice, ocelárny, všemu tomu se dá nová fazóna. Praštíme s tím o zeď a uvidíme, jestli to vydrží. Bude to stejně úžasné jako ve 30. letech a ohromnější než Reaganova revoluce – konzervativců spolu s populisty v národním ekonomickém hnutí.“ Steve Bannon bude jedním z nejvlivnějších hlasů nové Trumpovy administrativy, a ten je absolutně odhodlaný ten „infrastrukturní plán za bilion dolarů“ protlačit Kongresem. A to bude znamenat daleko více půjček a daleko více utrácení vládou, která už teď jede tempem zvýšení národního dluhu o 2,4 biliony dolarů za tento fiskální rok. A to všechno bohužel přichází v čase, kdy americká ekonomika už začíná vykazovat značné projevy zpomalení. Podle projekcí zažijeme už šestý po sobě jdoucí meziroční pokles výdělků ve S&P 500 a v průmyslové produkci, která teď už 14 měsíců v řadě padá. Pravdou je, že ekonomika se už nějakou dobu sotva drží nad vodou a budeme mít co dělat, abychom se z toho vyhrabali. Následující pochází od Lance Robertse… S tím, jak se ekonomika vleče pod 2% růstu, spotřebitelé jsou už strašně zadlužení, nárůst platů je pro většinu Američanů ubohý, tak tu není moc herního prostoru pro politické chyby. Zkombinujte slabou ekonomiku s vyššími úrokovými sazbami, které negativně dopadají na spotřebu, a se silnějším dolarem, který ztěžuje export, a máte skutečný potenciál pro to, aby dříve či později vypukla recese. Ano, akciový trh okamžitě po Trumpově zvolení vyletěl nahoru, to ale nebylo tím, že by se ekonomické podmínky opravdu zlepšily. Podíváte-li se do historie, tak krach akciových trhů téměř vždy přichází po větším krachu dluhopisů. Takže když se ceny dluhopisů rychle propadají, tak to bude pro obchodníky s akciemi velice zlověstný příznak. A historie nám rovněž ukázala, že žádný býčí trh nemůže přežít větší recesi. Když ekonomika na počátku Trumpovy administrativy utrpí větším propadem, tak je nevyhnutelné, že to samé bude s cenami akcií. Dny odchodu Obamovy administrativy nás perfektně přivádí k vyšším úrokovým sazbám, k větší recesi a k ohromnému krachu akciového trhu. Samozřejmě, že všechny problémy, k nimž dojde po 20. lednu 2017, se svedou na Trumpa, pravdou však je, že za to bude moci daleko více Obama než Trump. Zrovna teď byla spousta lidí ukolébána do spokojené úlevy, když přeci volby vyhrál Trump. To je ale hrozná chyba. Otřesy ve finančním světě teprve přijdou a tyto otřesy by se snadno mohly změnit na lavinu. Teď není čas na oslavy. Spíše je čas obrnit se a připravit se na velice bouřlivé moře před námi. Všechny ty věci, před kterými tolika expertů varuje, že přichází, by se snad mohly i trochu zdržet, ale bezpochyby jsou už na cestě. Takže se připravujte, dokud ještě můžete, protože čas se krátí. Zdroj: zerohedge.com

Politolog Doležal varuje: Summit EU může být kopií mnichovské konference z roku 1938 Nad dalším vývojem migrační krize a postoji EU, Německa i ČR k ní se na serveru Svobodné fórum zamýšlí politolog Bohumil Doležal. Píše, že uzavření balkánské migrační trasy není žádné „uzavření hranice“, ale normální stav provozu na každé státní hranici. „Když naproti tomu přecházejí tisíce lidí bez dokladů nejdřív zvnějšku přes schengenskou hranici do schengenského prostoru (z Turecka do. Řecka), pak ze schengenského prostoru do země mimo EU (z Řecka do Makedonie), pak ze země mimo unii do unijní země (ze Srbska do Chorvatska) a pak znovu přes schengenskou hranici dovnitř Schengenu (z Chorvatska do Slovinska), aby se nakonec mohli usídlit v Německu, žádná normalita to není a nemohou si to dovolit ani žádní uprchlíci,“ uvádí Doležal. Podotýká k tomu, že člověk má sice lidské právo prchat do bezpečí, ale nemá lidské právo prchat do Německa. „Uprchlíkům je třeba pomoci v rámci této zásady,“ zdůrazňuje. Za absurdní považuje představu, že tahle vážná evropská krize se dá vyřešit tak, že se sice uprchlický proud pod nátlakem rozdělí mimo jiné do slabších zemí EU, avšak že se EU na druhé straně spolehne na dobrou vůli i pomoc zemí, pro které. ta krize znamená vítanou příležitost unii vydírat. „Tj. na Turecko, ale také Řecko, které to ostatně úspěšně dělá už od svého nedávného hospodářského zhroucení, nebo na Rusko, konkurenta a protivníka EU, který má své globální mocenské plány tradiční povahy,“ píše Doležal. Nynější „zablokování“ balkánského koridoru je podle něj naprosto základní zkouška, ke které došlo spontánně, bez souhlasu a zdá se, že i proti vůli vedení EU a hlavně německé vlády a německé kancléřky Merkelové. Zablokování balkánské cesty jistě není samoúčel a konečný cíl, ale jen první krok. Je zcela zjevné, že pokud se to podaří, bude nutné zvažovat další kroky. „Především: ty migranty, kteří už do Evropy pronikli, bude velmi obtížné ve velkém množství repatriovat, a nezbude, aby země nepostižené migrací (a tedy taky ČR) jich nějakou nikoli zanedbatelnou část taky převzaly,“ myslí si Doležal. Varuje, že pokud summit EU příští týden blokaci balkánského tunelu vzdá či pokud se do té doby nebo potom balkánský uzávěr sám od sebe zhroutí, obává se, že se tento summit nebo některý další může nakonec stát jakousi kopií mnichovské konference z roku 1938. . „Tj. že na něm vedení EU a německé vedení ustoupí vyděračům v unii i mimo ni (Řecko, Turecko, Rusko) a rezignuje na zájmy bezprostředně ohrožených či přímo postižených zemí Balkánu a středovýchodní Evropy v unii i mimo ni (od Makedonie a Bulharska až po Rakousko). A Evropa se nevydá na cestu k integraci, ale k sesuvu,“ uzavírá Bohumil Doležal.

Média: v Radě si chtějí vydělat na zrušení jedné dohody s Ruskem Skupina poslanců Nejvyšší rady chce zavřít Ukrajinské kulturní středisko v Moskvě a vydělat na prodeji budovy nejméně 70 milionů USD. Píše o tom list Izvestija s odvoláním na zdroje ve straně Blok Petra Porošenka. „Na jedné straně je má to ryze politický a ideologický podklad. Jaká může být kulturní spolupráce s „agresorem", jak se u nás říká? Na straně druhé, Kulturnímu středisku Ukrajiny patří budova v centru Moskvy, na Arbatu… Chápete, jaký z toho mohou mít zisk?", řekl jeden ze spolubesedníků listu. V současné době se projednává v parlamentu Irinou Frizovou předložený návrh zákona o denonsaci dohody mezi kabinetem ministrů Ukrajiny a vládou RF o zřízení informačních a kulturních středisek a o podmínkách jejich činnosti. Bude-li zákon přijat, bude zavřeno nejen Ukrajinské středisko na Arbatu, ale také Ruské středisko vědy a kultury v jedné z nejstarších ulic Kyjeva nedaleko Dněpru.

Smutný stav opozice proti Putinovi: Je to čím dál horší. Má cejch páté kolony, lidé se bojí chodit na akce Situace ruské opozice se od vraždy Borise Němcova zhoršila, informuje Český rozhlas Plus. Od vraždy tohoto bývalého opozičního politika a vicepremiéra uplynul v sobotu rok. Toto smutné výročí si za mimořádných policejních opatření připomněly v Rusku desetitisíce lidí. Podle Českého rozhlasu vražda Němcova ruskou opozici velice zasáhla. Její členové si nyní stěžují na čím dál větší pronásledování ze strany úřadů. Například podle učitelky zvláštní školy Naděždy Mitjuškinové byla vražda Němcova okamžik, od něhož už nevede cesta zpět. Mimo jiné například agentuře AP uvedla, že s členy ruské opozice se stále častěji jedná jako s lidmi, kteří mají lepru. „Když Němcovův kolega a přítel Ilja Jašin loni kandidoval do zastupitelstva v městě Kostroma, místní tiskárny mu odmítly vytisknout propagační letáky a voliči pro něj nehlasovali, protože se báli propuštění z práce,“ uvádí Český rozhlas. Původní text najdete ZDE Klesají i počty demonstrantů, kteří se staví proti vládě prezidenta Vladimira Putina, údajně právě z obav ze zatčení. Největší shromáždění opozice se podle informací Českého rozhlasu konalo loni dva dny po Němcovově smrti. Moskevský magistrát opakovaně zamítá i žádost opozice vytvořit na místě Němcovovy smrti pamětní desku. „Prokremelská média označují všechny Putinovy kritiky za zrádce ve službách nepřátelského Západu a Němcova za ‚jednoho z vůdců páté kolony‘. Podle opozice jeho vraždu umožnila právě atmosféra nenávisti a nesnášenlivosti,“ podotýká také rozhlas.

Češka žijící dlouhodobě v Belgii popisuje děsivé praktiky z muslimských čtvrtí a posílá tento vzkaz do rodné země ROZHOVOR ParlamentníListy.cz přinášejí v den teroristických útoků v Belgii šokující svědectví Češky Zuzany Novotné, která 10 let žila v Bruselu v těsném sousedství „hlavního stanu“ muslimských teroristů v Evropě, bruselské čtvrti Molenbeek. Evropu podle ní čekají kvůli řízené invazi muslimských imigrantů nepřekonatelné potíže. Je strašné mít strach ve své rodné zemi a bát se o osud svých potomků. Jen naivní člověk se může domnívat, že tomu v Čechách bude jinak. Jsme nepoučitelní a budeme muset prchat ze svých domovů, jako tomu bylo v Belgii. Nechci to zažít tady znovu a budu se bránit třeba se zbraní v ruce, tvrdí zpěvačka a fotografka Zuzana Novotná, která žila jen pár kroků od místa, kde před několika dny policie dopadla nejhledanějšího teroristu v Evropě Abdeslama. Spojení evropské kultury s kulturou muslimských imigrantů valících se na Evropu nemůže fungovat, říká žena, jejíž předek byl předsedou agrární strany. Doma se podle jejího názoru prostě chovají jinak než mezi křesťany. Když to bude nutné, je třeba odejít kvůli bezpečnosti i z Evropské unie. Žila jste dlouhá léta v Bruselu. Byly už v té době s muslimy v hlavním městě Evropské unie nějaké problémy? Žila jsem v Bruselu, dokonce přímo v centru města, kde jsme tehdy s manželem koupili menší činžovní dům. Vlastně jsem se ocitla v Belgii náhodou. Tehdejší režim nebyl příliš shovívavý k Západu a vzhledem k tomu, že jsem kdysi zpívala i v AUS VN, ba dokonce jsem odmítla spolupráci, k níž mě STB marně přemlouvala, nedostala jsem vízum a bylo mi řečeno, že mě režim nepustí ani na návštěvu. Po delším zvažování jsem nakonec opustila kariéru zpěvačky a provdala jsem se za svého přítele. Říkám to proto, že je to trochu náhoda, ale pokud tu hovoříme o emigraci a imigrantech, tak něco o nich vím a považuji to za důležité, ba dokonce podstatné. Člověk pak mnohem lépe dokáže posoudit, jak k emigraci přistupovali Češi, jak je nám teď občas předhazováno, nebo jiné evropské národy a jak k ní přistupují dnešní imigranti, především z muslimských zemí. Ten rozdíl je obrovský, nejen v přístupu k zemi, kam přicházíte vlastně jako host, a měl byste tedy respektovat její podmínky, zvyky a zákony. Posuzovat situaci bez osobních zkušeností a navíc o něčem tak důležitém rozhodovat, je velmi náročné a politici by měli k imigraci podle mého názoru zaujmout mnohem opatrnější postoj, mnohem důslednější, vzhledem k její závažnosti. Ptáte se na problémy s muslimy. Musím zdůraznit, že Belgie patřila a patří k možná nejtolerantnějším zemím v Evropě, co se týče vstřícnosti nejen k jiným národům, ale i k různým, dokonce velmi odlišným kulturám. Nerada soudím, jen naslouchám a vnímám, co se děje kolem mě, a dovolím si mluvit jen o tom, co jsem osobně zažila já nebo moji přátelé a nejbližší. Samozřejmě, že už tehdy s nimi poměrně velké problémy byly a s postupem času přibývaly, úměrně s narůstajícími počty nově příchozích do země. Vzpomenete si nějaký konkrétní případ rozdílnosti kultur? Popsat případ rozdílnosti kultur nebude tak jednoduché, protože rozdíly jsou snad od A až do Z, řekla bych. Ale pokusím se. Začněme těmi viditelnými na první pohled, což je oděv. Už i u nás všichni zaznamenali, že evropské odívání téměř žádný muslim nikdy nebude a ani nemůže respektovat, nebo praktikovat, protože jim to jejich víra nedovoluje. Dokonce dostávají měsíční příspěvky za to, že muslimské ženy budou nosit jejich tradiční oděv i v Evropě, což je řízeno z mešit. Pro mne bylo možná šokující i to, že většina žen muslimů nikdy nechodila po ulicích v závěsu, ale pár kroků za manželem. Řeklo by se maličkost, ale tím to všechno začíná. Musím zmínit i ramadán, muslimský svátek, jeden z nejdůležitějších pro ně. Tady bych citovala pár nejdůležitějších informací pro osvětlení, protože to absolutně ovlivní chování muslimů a zcela naruší jejich zaměstnání v našich evropských zemích, které tento svátek neslaví. Dokonce s tím mají problémy děti ve školách stejně jako jejich učitelé. Dochází tak k absurdním situacím a nejen v Belgii je ramadán považován za obrovský problém v soužití našich zcela odlišných kultur. Samozřejmě na druhou stranu muslimové naše svátky ani neslaví, ani neznávají. Ze svých postřehů a z rozhovorů s Belgičany vím, že mnoho z nich bylo právě v souvislosti s tímto svátkem nuceno opustit své domovy ve městech, odstěhovat se a prodat domy, které vlastnilo i několik generací. Soužití se sousedy, kteří po celý měsíc v noci slaví, modlí se a jsou při tom velmi hluční, přijímají návštěvy a nedodržují noční klid, je skutečně nemožné. Stejně tak i tím narušené bezpečí a klid v nočním městě donutí nakonec většinu domorodců, aby to vzdali a odstěhovali se. Nemluvě o počtu obyvatel v jednom domě, který se výrazně liší. A pozor i na muslimské teenagery, kteří celé dny vysedávají v parcích, kde často kšeftují s drogami. Na schodech našeho domu i naproti v parku jsme toho byli svědky. Denně. Nás naštěstí tolerovali a respektovali o něco lépe než Belgičany, protože i my jsme byli pro ně cizinci, ale potyčky s místními končila běžně až policie. Nejvíc šokující byla přestřelka mezi dvěma takovými dětskými gangy před naším domem. Ne v noci, ale ve dne, kdy bylo na náměstí rušno. Nechtěla bych to zažít znovu a tady. Znamená to, že policie, zpravodajské služby, imigrační a sociální úřady Belgického království nedělaly dobře svoji práci, jak to konečně dnes v reakci na masakry v Bruselu prohlásil i bývalý šéf českých civilních špionů Karel Randák? Pan Randák má úplnou pravdu. Zpočátku byla situace ještě zvladatelná a podmínky pro přijetí jasně dané imigračním zákonem. Možná proto dnes nedokážu pochopit, co způsobilo takové změny a umírněnost úřadů v celé západní Evropě. Tehdy byl každý povinen požádat o azyl v první zemi. A ne si vybírat stejně jako volně a bez víz pobíhat přes hranice, kde se mu zrovna zachce. I policie měla větší pravomoci při kontrolách občanů a musím dodat, že ti první příchozí zpočátku spolupracovali, pracovali a nedovolili si to, co dnes. Můj názor a osobní postoj je tedy naprosto jasný a jednoznačný. S přibývajícím množstvím imigrantů roste násilí, nechuť respektovat pravidla, drzost a neposlušnost. Dnes mají policisté i úředníci v Belgii strach zakročit, použít v případě obrany zbraň. Jen pro zajímavost, při své poslední cestě jsem v přeplněném vagonu metra byla jediná, kdo měl bílou barvu pleti – a to si nedělám legraci. Nechtěla bych dnes být zaměstnána u tamní policie. Je to o strach a k udržení pořádku už nemají ani dostatečné kapacity. Při demonstracích a nepokojích v Bruselu byla policie nucena používat nejen vodní děla a obrněné vozy, ale běžné v Belgii bylo i to, že jste ve městě potkávali policejní hlídky na koních, obzvláště v muslimských čtvrtích, jako jsou například Molenbeek či Ixelles. Co je podle vás třeba omyl, pokud se to tak dá říct, médií, politiků a politologů ve vztahu k imigrační krizi? Nedovolím si vyhodnotit omyly, kterých se dnes dopouštějí ti, kteří by měli v zájmu nás všech zaujmout ke každé situaci objektivní postoj, podložený nejen zkušenostmi a znalostmi tak závažného problému. Dovolím si ale vyslovit názory, které tu už mnoho let prezentuji a jsou absolutně konzistentní. Pokud se podíváte do historie lidstva, ať už hodně dávné, nebo i nedávno minulé, mnoho se nezměnilo. Stejně jako není možné soužití některých druhů živočichů, těžko, a to ani při nejlepší vůli, nedokázaly vycházet dvě zcela odlišné kultury, dva různě hovořící národy v jedné zemi, dva sousední státy s odlišnou vírou. Podívejte se namátkou na Izrael a Palestinu. Zrovna Belgie se odjakživa potýkala s podobným problémem a mezi Valony a Vlámy rivalita nikdy nepřestane. Jak si někdo může vůbec myslet, že příchozí imigranti budou v této neřešitelné situaci obohacením nebo přínosem? To je přece absurdní. Nejen Belgie v minulosti podcenila tuto skutečnost a dodnes se mnohé země včetně České republiky z ní nedokázaly poučit. To je podle mého názoru omylem nejzásadnějším. Druhý z velkých omylů vidím v našem postoji k muslimům – k jejich rozdílnému chování tam, kde jsou doma, a naproti tomu v zemích, kde jsou vlastně hosty, protože tam emigrovali. Dnes a denně se tu setkávám s názory, jak jsou přátelští, pokud k nim zavítáte coby turisté, jak jsou bezproblémoví a pracovití, když tu v Čechách žijí, a tak dále. V podstatě by člověk řekl, že jim ubližujeme a náš negativní postoj je hloupý a zlý. Není tomu tak a hned vám vysvětlím proč. V Belgii, ale i například na dovolených v Tunisu jsem měla možnost nejen s nimi často hovořit, ale zároveň si všimnout i rozdílu v chování tam a tady v Evropě. U nich jsou milí, usměvaví, pohostinní. Samozřejmě, turisté je živí. V soukromém rozhovoru však náhle změní tón a najednou se dozvídáte, v jaké bídě žijí a jak si zámožní turisté nechají sloužit a vyhazují plné talíře. Zjistíte, jak nás v podstatě nesnášejí, zejména Rusy a Brity. Dovolím si ale tvrdit, že oni nás vlastně nesnášejí všechny. My si to ale zvnějšku neuvědomujeme. A stejně tak odmítáme uvěřit, že pouze „nové koště dobře mete“ a že se jejich chování k nám zcela změní, až jejich počty v Evropě narostou. Je to zcela logické. Vzkazy jejich vůdců Belgičanům přitom byly podobného rázu už před lety a vůbec se netajili tím, že nakonec snadno převezmou vládu v zemích, kam v co největším počtu přijdou, protože Belgičané tak rychle nestihnou zvýšit počet obyvatel o takové množství narozených dětí, kolik jich běžně mají oni. Právě v tom je jejich největší síla, kterou neuvěřitelně podceňujeme. Naši politici zcela určitě. Pro důkazy k mému tvrzení nemusíte zacházet až tak daleko, pokud si vzpomenete na nedávnou střelbu na turisty v Tunisu; o Egyptu ani nemluvě. Bude jich přibývat a dnes už bych neriskovala odletět s rodinou do těchto destinací, přestože se tam k nám chovali dobře. Máte tedy strach z budoucnosti? Jak podle vás změní současná imigrační krize podobu „staré Evropy“ a jak bude vypadat Evropa za 10 let? Mnoho lidí je nazýváno sluníčkáři, fašisty, rasisty, xenofoby – to abych uvedl jen pár těch nejfrekventovanějších "nálepek". Považujte se vy sama za člověka s extrémními názory? Škatulkování je novodobý fenomén, mnohdy úsměvný, ale v podstatě velmi nebezpečný a tristní. Stejně jako dnes pomalu nepoznáte, kdo smýšlí levicově a kdo naopak, stejně tak se neustále mění postoje ohledně multikulturalismu se vším, co s sebou přináší. Přijde mi to nejen hloupé, ale zbytečné z jednoho prostého důvodu. Oslabený a rozdělený národ hraje vabank stejně jako imigranti. Pokud si neuvědomíme toto, ztratíme vše. Všimněte si, jak se v minulosti dařilo národům, které byly jednotné, jak se u nás daří Vietnamcům, jak si pomáhali Židé a co díky tomu dokázali. My tento fakt až neuvěřitelně podceňujeme, dohadujeme se, nesnášíme, škatulkujeme a přitom jsme všichni na jedné lodi, která následkem nejednoty může klesnout až na dno. Všichni víme, že nejen víra, ale i politika je pouze prostředkem k udržení moci a dnes ještě nemáme jasno, proč a kdo stojí za tím, co se dnes děje. Inteligentní člověk chápe, že nic není náhodné a pokud došlo ke stěhování národů do Evropy, že to nebylo na základě rozhodnutí jednotlivců. Stejně tak bychom byli velmi naivní, kdybychom uvěřili mediálním masážím a slovům některých politiků, že se u nás vlastně nic neděje, nic nám nehrozí a že kdo nemá podobný názor, ten je rasistou a xenofobem, pokud odmítá pomáhat a přijímat uprchlíky. Ptáte-li se, jestli jsem radikální a zda se považuji za rasistku či xenofoba, jednoznačně říkám, že v žádném případě! Jak už jsem řekla, vždy jsem se snažila domluvit s každým, vždy jsem respektovala zákony v zemi, kam jsem přišla a kde mě přijali. Stejně jako respektuji práva a svobodu člověka všude na světě. Něco jiného je ovšem situace, kdy pocítím ohrožení, a k této situaci dochází, zatím v Belgii, jejíž občankou jsem. Pokud budu mít pocit, že totéž hrozí i mé rodné zemi, kde žijí moje děti, budu nucena k tomu zaujmout samozřejmě i radikálnější postoj. Na tom neshledávám nic divného a už vůbec ne nepochopitelného. Stejně jako by si nikdo v minulosti nedovolil nazývat například partyzány radikálními agresory, stejně tak nemá nikdo právo označovat naše občany za rasisty či xenofoby. Nejsme v pozici útočníků. Jsme v postavení ochránců našich práv a to je setsakra velký rozdíl. Ti takzvaní „sluníčkáři“ by se měli zamyslet nad úplnou podstatou toho všeho. Pomáhat ano, samozřejmě, ale s rozvahou a s rozumem. Neupřednostňovat kabát před košilí a mít zodpovědnost, nejen za sebe. Zrovna v okamžiku našeho rozhovoru se objevily zprávy o pumových útocích v bruselském metru a masakru na tamním letišti. Nepřekvapuje vás, že se právě Brusel, kde se plánovaly všechny poslední masakry ve Francii a Belgii, stal centrem muslimského terorismu v západní Evropě? Nevím, zda je Brusel centrem muslimského terorismu, a to ani v případě, že se jeden z teroristů ukrýval zrovna tam, v nechvalně proslulé čtvrti Molenbeek, blízko které jsem po příchodu do Belgie shodou okolností žila i já, a tak ji docela dobře znám. Ten problém se netýká jedné čtvrti stejně jako se netýká jen Bruselu a Belgie jako takové! Kde jinde by se mohl skrýt lépe než mezi svými, ve čtvrti, kde už původní obyvatele téměř nepotkáte? Situace v Bruselu je stejná jako v jiných velkých městech západní Evropy, kde žije už několik generací muslimů, které jsou propojeny nám doposud neznámými, a tudíž i nepochopitelnými vlákny pospolitosti, kde je život cizinců nebezpečně řízen z mešit, které v Evropě vyrostly jako houby po dešti a Evropané podcenili jejich pro muslimy zcela fatální význam a smysl. Mám velké obavy, že až se nám podaří rozkrýt vše, bude už pozdě s tím cokoli udělat. My v Čechách máme ještě šanci, pokud nebudeme slepí a hluší, což se například o Belgii už nedá tvrdit. Apelovala bych tudíž na všechny, aby – nejen z obav před terorismem – otevřeli konečně oči a učinili všechny možné kroky k záchraně naší kultury. I za cenu takových ztrát, jako je například vystoupení ze svazků, jako je EU. Jsem sice i občankou Belgie, ale jsem především Češka a slovo vlast pro mne znamená nejen to slovo. Předpokládám, že to tak cítí každý Čech i Evropan. Domov je jen jeden a je velmi důležité, aby zůstal klidným a bezpečným domovem nejen pro nás, ale i pro generace příští. Foto: Twitter

Die Welt: německá vláda financovala předvolební kampaň Hillary Clintonové z peněz daňových poplatníků bez jejich vědomí Němečtí daňoví poplatníci, aniž by to sami tušili, financovali předvolební kampaň americké prezidentské kandidátky za Demokratickou stranu Hillary Clintonové. Informoval o tom Die Welt. Němečtí novináři zjistili, že nedávno zveřejněná listina sponzorů nadace rodiny Clintonových zahrnuje i německé ministerstvo ochrany životního prostředí. Podle zveřejněných údajů během vrcholu předvolební kampaně německé ministerstvo převedlo na účet nadace 1-5 milionů dolarů. „Ve třetím čtvrtletí 2016, kdy souboj mezi kandidáty vrcholil, peníze německých daňových poplatníků byly převedeny na účet rodinné nadace," píše Die Welt. V samotném ministerstvu celou situaci komentovali následovně: „V zásadě jsme žádné příspěvky neuskutečňovali, ale co se týče konkrétní transakce, tak se jednalo o podporu nadační iniciativy, která je spojena s ochranou životního prostředí." Další mluvčí ministerstva novináře ujistil, že veškeré peníze půjdou „na program výsadby stromů a rekultivace půdy v Keni a Ethiopii." Činnost nadace rodiny Clintonových se stala mnohokrát terčem ostré kritiky. Západní tisk psal, že namísto dobročinnosti hlavní aktivitou nadace byla sbírka finančních prostředků pro politické iniciativy rodiny Clintonových. Například v roce 2013 nadace poskytla na pomoc chudým devět milionů dolarů, zatímco na svou organizační činnost bylo vynaloženo zhruba 60 milionů dolarů. Nově zvolený prezident Donald Trump během své předvolební kampaně upozorňoval, že nadace slouží k uplatňování vlivu různých lobbistických skupin. Zdroj: sputniknews.com Kontextová reklama Sklik

Poslanec Gabal: Nemůžeme tady nechat volně řádit proruské weby. Musíme je nechat soudně vypínat Proruské weby šířící kremelskou propagandu by se měly vypínat, myslí si poslanec Ivan Gabal (KDU-ČSL). Rozhodovat o tom by měly soudy. Gabal to uvedl v rozhovoru pro server Aktuálně.cz. Gabal k mazání a blokování webů šířících ruskou propagandu vyzval už na nedávném semináři v Poslanecké sněmovně. Prezident Zeman ho za to dokonce nazval nesvéprávným blbcem. Rusko hledá někoho, kdo by torpédoval v EU protiruské sankce Poslanec se také domnívá, že existuje scénář na shození současné vlády v Praze a k následnému nastolení vlády ochotné sehrát roli proruského koně, která by nabourala v sankcích Evropskou unii. Gabal tak usuzuje na základě různých indicií, z nichž jedna se jej přímo dotýká. „S poradcem premiéra Otou Novotným jsme domlouvali přizvání externích odborníků k debatě, která by nás dovedla k hlubšímu porozumění tomu, co si česká společnost spojuje s migrační krizí a obavami z islámu. Naše e-mailová komunikace se objevila v poště ukradené Bohuslavu Sobotkovi. A byla manipulativně využita Aeronetem a dalšími proruskými servery k diskreditaci ministerského předsedy a podkopání jeho pozice. Předkládali to jako důkaz, že premiér připravuje českou společnost na zavalení Česka hordami uprchlíků, které sem vtrhnou v jeho režii,“ uvedl Gabal. Celý text je ZDE. Podle něj Rusko hledá někoho, kdo by sankce torpédoval v Radě EU. „Na to stačí jeden stát. A myslím, že Rusko by Českou republiku rádo použilo jako Trojského koně. Prvním předpokladem k tomu je odstranění premiéra a výměna vlády,“ myslí si poslanec. A vysvětlil, jak by to mohlo probíhat: V případě pádu současné vlády by prezident mohl jmenovat provizorní kabinet, jakousi Rusnokovu vládu II. „Ta by zřejmě nezískala důvěru v parlamentu, ale nějaký čas by vládla v demisi. Což by ale stačilo, aby Zeman napomohl tomu, co slibuje Rusům ve svých výrocích, že je třeba protiruské sankce zrušit jako naprostou ekonomickou hloupost,“ řekl Gabal. Proruské weby jsou podobně nebezpečné jako weby antisemitské Ohledně jeho návrhu na blokování proruských webů server upozornil, že bychom se tak možná snížili na úroveň právě ruských nebo čínských autokratů, kteří také ruší opoziční weby. „Položil byste mi takovou otázku, kdybych mluvil o nutnosti mazat krajně islamistické nebo antisemitské weby, což se běžně děje v řadě demokratických zemí, aniž se o tom nějak zásadně diskutuje?“ reagoval Gabal. A dodal, že z hlediska snahy zlikvidovat západní demokracii a liberální prostředí jsou proruské weby srovnatelně nebezpečné. Na otázku, kdo by rozhodoval o vypnutí webů šířících ruskou propagandu, pak odpověděl: „Jednoznačně soudy. Jen ty mohou stavět jasné ústavní mantinely, co je ještě možné v rámci svobodného diskurzu. Pokud se někdo systematicky snaží destruovat naše ústavní poměry, oslabovat naši suverenitu, je to důvod pro podání žaloby. Soudní cestou jsme přece dosáhli rozpuštění extremistické politické strany. Přitom už podání žaloby na některé z nejagresivnějších proruských webů šířících lži, denunciace, pomluvy a různé formy xenofobie by mohlo mít odstrašující charakter,“ domnívá se poslanec Gabal. Na námitku, že bychom soudně vypínaným webům dávali punc šiřitelů potlačované pravdy, pak odpověděl: „Pro někoho to tak může vyznít. Určitě by taková kritika přicházela z Ruska. Ale to by byl jen další důkaz, že se musíme bránit. My je prostě nemůžeme tady nechat volně řádit.“

Evropskými kavárnami obchází strach z Trumpa. Čtěte souzvuk zděšení od politiků, novinářů i osobností Svět se po vítězství Donalda Trumpa mění, ale média zůstávají stejná, dalo by se s nadsázkou říci o postojích nejenom amerického, ale i německého mediálního mainstreamu ke 45. prezidentovi Spojených států. Obavy, strach a hysterii však budí Trump i u politiků. Šéfredaktor týdeníku Spiegel Klaus Brinkbäume označuje ve svém včerejším komentáři Donalda Trumpa za „absurdního a nebezpečného prezidenta“ a označuje jej za rasistu a člověka s nulovými zkušenostmi. „Trump je představitelem hnutí, které ohrožuje demokracii po celém světě,“ varuje pohoršený Brinkbäume s tím, že ani uznání porážky ze strany Clintonové a smířlivá slova Trumpa po vítězství by veřejnost po celém světě neměla nijak uklidnit. „I přesto, že byl Trump zvolen demokraticky, stále zůstává nebezpečným člověkem. Je to rasista, který věří v nadřazenost bílé rasy. Jinými slovy, 60 milionů Američanů jednalo hloupě, protože dalo svůj hlas xenofobii, rasismu a nacionalismu,“ konstatuje povýšenecky německý liberál a dělí se se čtenáři Spiegelu o své zkušenosti z nedávné návštěvy USA. „Jakmile se dostanete mimo okruh inteligentních Američanů z univerzit, zjistíte, že jejich kosmopolitní myšlení není mezi obyčejnými Američany zdaleka tak rozšířené.“ „Viděl jsem a cítil frustraci americké dělnické třídy i narušené vztahy mezi jednotlivými společenskými vrstvami. Clintonová nabídla řešení těchto problémů, ale to přišlo příliš pozdě. Trump nenabídl nic, ale správně vycítil, že lidé si přejí změnu a touží po razantních řešeních. Jeho tvrdá slova na adresu hispánských přistěhovalců zněla stejně surově jako ta v Německu před 80 lety, kdy se dral k moci Adolf Hitler,“ konstatuje Brinkbäume. Stejný údiv, strach a hysterii z nástupu Trumpa lze možná vidět i v očích nejenom německých novinářů, ale také německých politiků. Aspoň rakouský deník Die Presse ve svém včerejším tištěném vydání publikoval text s výmluvným titulkem „In Berlin geht die Trump-Angst um“ (Berlínem obchází strach z Trumpa, pozn. redakce). „Kancléřka Angela Merkelová s vítězstvím Trumpa vůbec nepočítala, a dokonce ani nebyla v průběhu noci, kdy se sčítaly hlasy, vzhůru,“ píše rakouský deník. „Jako většina Evropanů uléhala Merkelová do postele s Clintonovou a probudila se s Donaldem Trumpem,“ konstatuje s nadsázkou Die Presse a dodává, že i přes diplomatickou reakci Merkelové v jejích umírněných slovech rezonoval odpor a strach. „Kancléřka nyní musí převzít vedení západního světa. Kdo jiný by nyní mohl vzdorovat Putinovi a Erdoganovi než EU? A kdo jiný by měl vést Evropu než Německo?“ agituje rakouský deník. Zatímco vůdkyně francouzské Národní fronty Marine Le Penová očekává, že by jí nástup Trumpa mohl dopomoci k úspěchu v prezidentských volbách v příštím roce, kancléřka se podle britského deníku Express musí obávat pravého opaku. „Před nástupem populistických sil jen den po vyhlášení výsledků amerických prezidentských voleb varoval i hlavní spojenec Merkelové, ministr financí Wolfgang Schäuble z CDU. ‚Trump-efektu‘ a jeho vlivu na německou politiku se obává i viceprezident CDU Hans-Peter Friedrich.“ „Mnoho lidí má obavy ze zásahů Evropské centrální banky, technokratů EU, z následků TTIP i nekontrolovaného přistěhovalectví. Pokud se jim nedostává vysvětlení a dostatečná pozornost politiků, tak se potom obrací k populistickým politikům,“ cituje britský deník Friedricha a upozorňuje na úspěchy AfD ve spolkových volbách a očekávaný úspěch také v celostátních parlamentních volbách, které se budou konat v příštím roce. Postavení Merkelové je po úspěchu Trumpa zase o něco více oslabeno a nahrává právě AfD.

FOTO Aktivista s tibetskou vlajkou: Trvalo pět minut, než na nás vlítly policejní hlídky „Tuhle zemi největší český mafián Miloš Zeman léta systematicky rozprodává čínským a ruským totalitním strukturám. My už dnes musíme bránit tuto zemi,“ napsal na Facebooku aktivista Jan Vrobel. Jeho slova předcházely a stále provázejí činy. S tibetskými vlajkami a transparentem protestuje proti prezidentské návštěvě z Číny. Aktuálně vzkazuje: „A teď pod Orlojem. Stáhli jste nás z blbýho mostu, budete nás mít všude.“ Aktivista kritizuje na Facebooku přístup policie, která je při protestu kontrolovala: „Velkej banner ‚Svědomí není na prodej‘ a čtyři tibetské vlajky na mostě kudy projede čínská delegace. Jeden ze zasahujících policistů: „Vy věšíte vlajky Tibetu, jo? A proč vás zajímá politika? Vy si myslíte, že tomu rozumíte, jo?“ Pak také Vrobel popsal, co bylo dál: „Trvalo přesně pět minut než na nás vlítly další dvě policejní hlídky doprovázený předchozím pěšákem a donutily nás složit vlajky i bannery pro absenci práva užívání od majitele mostu. Reagoval jsem, že doufám, že podobně agilně kontrolujou, jestli nám někdo nelepí samolepky na plot zahrady. Nic, boys maj uniformy, jsou tedy víc než občanský práva. Česká republika 2016.“ (Facebook Jan Vrobel)

Osvobození víc než 80 tisíc obyvatel Aleppa nebylo součástí plánů Západu – MO RF Osvobození víc než 80 tisíc obyvatel syrského Aleppa nebylo v žádném případě součástí plánů západních zemí, došlo dokonce na výzvy zavést za to sankce, prohlásil oficiální mluvčí ruského ministerstva obrany, generálmajor Igor Konašenkov. Toto prohlášení bylo učiněno jako odpověď na slova představitelů ministerstva zahraničí USA a ministerstva zahraničních věcí Velké Británie a Francie o údajných „neuvěřitelných ztrátách" mezi civilními obyvateli Aleppa v průběhu operace syrských vojsk, a také jako odpověď na výzvy jednotlivých poslanců německého spolkového sněmu zavést za to vůči Rusku další sankce. „Mnoho let byli tito Syřané živým štítem v Aleppu pro teroristy všeho druhu. A právě je údajně bránili všichni zadní politici. Teď ale vyšlo najevo, že osvobození více než 80 tisíc obyvatel Aleppa, kteří byli rukojmími ozbrojenců, nebylo vůbec součástí plánů britského a francouzského ministerstva zahraničních věcí, amerického ministerstva zahraničí a německého spolkového sněmu. Došlo to až tak daleko, že začali vyzývat k zavedením dalších sankcí. A to vše se odehrává na pozadí utichajících vítězných zpráv západní koalice o osvobození iráckého Mosulu od ISIL," řekl Konašenkov.

Cenzura, ostuda! Okamura blahopřál Ortelu a vytáhl vážné prohlášení Předseda SPD Tomio Okamura na svém facebookovém profilu poblahopřál skupině Ortel a jejímu frontmanovi Tomáši Ortelovi za jejich umístění v anketě Český slavík. „Gratuluji skupině Ortel k umístění v anketě Zlatý slavík, kde mezi skupinami obsadil druhé místo a v kategorii zpěváků se Tomáš Ortel umístil na třetí příčce. Toto skvělé umístění dosáhla kapela přesto, že došlo pod vedením organizátora ankety (agentura Musica Bohemica) ke zcela nepřijatelné manipulaci s hlasy. Je to ostuda, absolutní znedůvěryhodnění výsledků ankety a zároveň pohrdání hlasy občanů, kteří se hlasování v anketě v dobré víře zúčastnili,“ pogratuloval a zároveň zkritizoval anketu Okamura. „Cenzura a umlčování pro ‚elity‘ nepohodlných názorů se tímto opět posunulo na další úroveň. Nesmíme zůstat lhostejní k těmto fašizujícím tendencím a musíme bojovat za zachování svobody a demokracie pro všechny lidi bez rozdílu,“ sdělil Okamura a odkázal na rozhovor pro Parlamentní listy, jenž vyšel v loňském roce – přečíst si jej můžete ZDE. „A opět dochází na moje předpovědi,“ dodal. Okamura tak reagoval na skandál, který anketu provází. Den po slavnostním předání ocenění totiž organizátor oznámil, že kapele započítal jen tolik bodů, jako měla v loňském roce. A to z důvodu porušení pravidel. Pořadatel totiž při analýze hlasování dospěl k závěru, že kapela i lídr Ortel dostali podporu nad rámec pravidel fair play. „Porušení fair play spatřuje organizátor ankety především v obsahu široce sdíleného facebookového profilu Tomáše Ortela Českým slavíkem 2017 (aktivní od 19. 9. 2017). Vyzývá se zde k zapojení do organizované akce, aby se konkrétní subjekt stal Zlatým slavíkem. Tedy nikoli, aby lidé posílali hlasy podle svého skutečného názoru, ale aby se zapojili do akce za určitým cílem a získávali pro něj další osoby a fankluby,” uvedli zástupci agentury Musica Bohemica k soutěži. Celý příspěvek Tomio Okamury: Gratuluji skupině Ortel k umístění v anketě Zlatý slavík, kde mezi skupinami obsadil druhé místo a v kategorii zpěváků se Tomáš Ortel umístil na třetí příčce. Toto skvělé umístění dosáhla kapela přesto, že došlo pod vedením organizátora ankety (agentura Musica Bohemica) ke zcela nepřijatelné manipulaci s hlasy. Je to ostuda, absolutní znedůvěryhodnění výsledků ankety a zároveň pohrdání hlasy občanů, kteří se hlasování v anketě v dobré víře zůčastnili. Cenzura a umlčování pro "elity" nepohodlných názorů se tímto opět posunulo na další úroveň. Nesmíme zůstat lhostejní k těmto fašizujícím tendencím a musíme bojovat za zachování svobody a demokracie pro všechny lidi bez rozdílu. Přečtete si můj rozhovor o kapele Ortel a o Tomášovi Ortelovi, který jsem pro Parlamentní listy udělal 1.12.2016 - a opět dochází na moje předpovědi.

Šokující! Na "seznamu nepřátel" Ukrajiny je i americký prezident Na Ukrajině aktualizovali seznam nejhorších nepřátel země, kteří škodí vládě v Kyjevě. Za rok 2015 na seznamu nechyběl český prezident Miloš Zeman. V roce 2016 se tam objevuje nově zvolený prezident USA Donald Trump. Na serveru Zlochinec.Kyiv.ua je k vidění nový seznam nepřátel Ukrajiny aktualizovaný pro rok 2016. Nechybí na něm nově zvolený americký prezident Donald Trump, francouzská kandidátka na prezidentku Marine Le Penová a spolu s ní i francouzský exprezident Nicolas Sarkozy, který by se v roce 2017 rád vrátil do úřadu. Spolu s nimi na seznamu nepřátel Ukrajiny figuruje ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Stojí za pozornost, že se na řečený seznam dostal také končící generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Nepřítelem číslo jedna je prý ovšem nejbohatší muž Ukrajiny Rinat Achmetov. Na pomyslném stupínku vítězů s ním stojí ještě ideolog Vladislav Surkov, jenž má blízko k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Surkov chce údajně zničit Ukrajinu. Bronzovou příčku obsadil muž, jenž je prý pravou rukou Surkova, Inal Ardzinba. Pomyslná bramborová medaile údajně patří Viktoru Mevedčukovi. Tento muž kdysi platil za šedou eminenci v Kyjevě, ale dnes s vládou vyjednává za povstalce na jihovýchodě Ukrajiny. Není bez zajímavosti, že ruský prezident Vladimir Putin je kmotrem Medvedčukovy dcery.

Ukrajina ostře zkritizovala ruský Sarmat Ruští vojáci nezískají v nejbližších letech novou mezikontinentální balistickou raketu Sarmat, prohlásil ředitel ukrajinského Národního ústavu strategických bádání Vladimir Gorbulin. Informuje o tom agentura Věstník obrany a průmyslu. Má za to, že raketový systém Sarmat je dnes pouhá maketa, která absolvovala koncem roku 2017 neletové zkoušky. Gorbulin se domnívá, že nová ruská raketa bude hotova za čtyři nebo pět let. „Ruští konstruktéři potřebují ještě letové zkoušky nové raketové zbraně a otestování rakety," řekl. Ředitel ukrajinského Národního ústavu strategických bádání prohlásil, že USSR vyrobila 308 raket Vojevoda s patnáctiletou záruční lhůtou. Dodávky raket sovětské armádě byly zahájeny v roce 1985, dnes má Rusko Gorbulin poznamenal, že se na začátku století dvakrát ruské vedení obrátilo na Ukrajinu, aby vykonala technické ošetření s odpovídající kontrolu technického stavu a aby ukrajinské podniky (konstrukční kanceláře Južnoje a závod Južmaš) prodloužily záruční lhůtu ruských raket Vojevoda. Dnes to má na starosti ruské Makejevovo středisko, upřesnil. Nejmodernější raketa těžké třídy Sarmat má být přijata do výzbroje v letech 2019-2020. Práce na projektu byly zahájeny v roce 2011, tato raketa má nahradit systém Vojevoda, který byl vyvinut a sériově vyráběn v USSR. Náměstek ministra obrany Jurij Borisov sdělil v březnu 2018, že jejich utilizace bude zahájena v nejbližším čase.

Je to jednoduché jak facka. Aleš Brichta po rockersku rozebral, proč si Schwarzenbergova mládež najednou vzpomněla na Tibet Zpěvák Aleš Brichta se na svém facebookovém profilu vyjádřil k návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a k aktivistům, kteří proti návštěvě bojovali. „Aktivisté hrdě bojují proti návštěvě čínského prezidenta čili představitele momentálně největší a nejsilnější světové ekonomiky v České republice, místo aby se pyšnili politickým a hospodářským důsledkem takové návštěvy, a provokují Tibetem,“ řekl Brichta s otázkou, proč třeba nebojují za samostatný stát Basků či Katalánců ve Španělsku. Dle něj je jednání aktivistů jasnou ukázkou „všeho proti Zemanovi a Babišovi“. „Protože ČSSD, TOP 09 a lidovci jsou dopředu připosraní z odhadu výsledků následujících voleb,“ tvrdí Brichta. „Ono je to logické, protože podpora členů Bilderbergu (v Německu Angela Merkelová a u nás třeba Karel Schwarzenberg) a jejich rozvracečské antievropské politiky jim hlasy lidí prostě nepřinese. Tak se zkrátka hledají zástupné problémy, na které by mohli svoji kampaň navléknout. Jednoduché jak facka. Alespoň je vidět, na čí straně jsou která média a co od nich očekávat,“ uzavřel zpěvák. Celý text Aleše Brichty: Aktivisté hrdě bojují proti návštěvě čínského prezidenta, čili představitele momentálně největší a nejsilnější světové ekonomiky v České republice, místo, aby se pyšnili politickým a hospodářským důsledkem takové návštěvy a provokují Tibetem. Pročpak tak nebojují třeba za samostatný stát Basků, či Katalánců ve Španělsku? Jasná ukázka "všechno proti Zemanovi a Babišovi", protože ČSSD, TOP09 a lidovci jsou dopředu připosraní z odhadu výsledků následujících voleb. Ono je to logické, protože podpora členů Bilderbergu (v Německu Angela Merkelová a u nás třeba Karel Schwarzenberg) a jejich rozvracečské antievropské politiky jim hlasy lidí prostě nepřinese. Tak se zkrátka hledají zástupné problémy, na které by mohli svojí kampaň navléknout. Jednoduché, jak facka. Alespoň je vidět na čí straně jsou která média a co od nich očekávat.

Pražskou místostarostku napadli agresivní Číňané. O traumatický zážitek se podělila s fórem Pavla Šafra Ing. Věra Štěpánková, zástupkyně starosty městské části Praha-Suchdol, vyrazila do ulic, aby v poklidu vyjádřila svůj názor na návštěvu čínského prezidenta v České republice. Napadli ji však jeho příznivci, kteří jej v ulicích vítali. A o své zkušenosti poskytla rozhovor Svobodnému fóru. Na transparentu, se kterým Štěpánková vyrazila do ulic, stálo „FREE WANG YU“. Jedná se o Číňanku, kterou režim údajně zadržel za „podvracení státní moci“ a hrozí jí až doživotní trest, s čímž Štěpánková nesouhlasí, jelikož se jedná o lidskoprávní aktivistku, která nyní čelí perzekuci ze strany čínské vlády. Se samotnou návštěvou však problém nemá, vadí jí totiž jen „rektální alpinismus“, kterého se dopouští náš nejvyšší představitel a celá česká vláda. „Vadí mi, když nejsme hrdí na to, že jsme Češi, když máme potřebu se stále někomu zavděčovat,“ řekla Štěpánková. Její samotné napadení se odehrálo na Smetanově nábřeží, kde postávala zhruba dvě a půl hodiny. „Protože jsem chtěla klidnou a neagresivní formou dát najevo svůj názor – upozornit na porušování lidských práv, zejména na případ právničky Wang Yu – vybírala jsem si místa, která nebyla blízko skupin s čínskými vlajkami,“ okomentovala celou situaci Štěpánková. Celý rozhovor zde Pak se ale z ničeho nic objevily „dvě osoby, asi čínské národnosti, s vlajkou“. Nejprve jí příchozí muž zničil transparent, a tak se, zaskočena jeho chováním, přesunula na jiné místo. O několik chvil později došlo opodál k dalšímu napadení Štěpánkové, která si mezitím transparent vyspravila. „Od incidentu již uplynulo dvanáct hodin, ale ještě stále se uvnitř třesu. Celá situace mne velmi zaskočila, na něco takového, pokud sama neporušuji zákony či druhé neomezuji, jsem si nezvykla a zvykat rozhodně nechci. Svoboda, kam řadím i svobodu projevu, je pro mne nejvyšší hodnotou,“ podotkla. Někteří z pročínských aktivistů dle Štěpánkové mluvili česky, viděla však jednu skupinu, kterou Čech doprovázel a ujišťoval Číňany, že policie jejich přestupky pravděpodobně řešit nebude. Podle Štěpánkové se však policie v jejím případě zachovala profesionálně. „Po prvním napadení mne oddělili od ‚rudých vítačů‘ a řekli, že pokud bych cokoliv potřebovala, mám si říct. Po druhém napadení okamžitě agresory odvedli.“