Datasets:

CZLC

/

CNC_KHavlicek_HistNews

like 0

6. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [zpráva o straně sedmašedesátníků a o rozkazu justičního ministerstva], Autor: Havlíček, Karel O wzniku powěstné adressy sedmašedesátnické strany podržení oktrojírky dowídáme se z Ost-Deutsche Post tolik, že we schůzce, w které byla uzawřena, byli přítomni někdejší guvernér hr. Lew Thun, hr. Nostic, kníže Salm a asi 50 nejzámožnějších měšťanů. Státní prokurátor dostal od ministerstwa justičního rozkaz, aby upustil od žaloby, zdwižené proti pp. Chocholauškowi, Wáwrowi a j. z příčiny wytištěného w jich nowinách Turinského prowolání ke Slowanům.

9. září 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Z Polny., Autor: Havlíček, Karel Tyto Polenské „ Zábawy děje - a zeměpisné " jsau šťastné podniknutí, wýborná to myšlénka, jížto si wel. p. Kunz nejen o Polnu nýbrž o celau zem wůbec dobrých zásluh získal, neboť jsme té pewné naděje, že se naše wel. duchowenstwo i učitelstwo té wěci horliwě uchopí. Leckde jinde se též země - a dějepisu wyučuje, poněwadž se ale jenom co předmět wedlejší zkratku při wšeobecné zkaušce odbýwá, tedy jen pro forma několik otázek děti dostanau. W Polné wšak se zwláštního dne drží zkauška jenom z děje - a zeměpisu a poněwadž se za několik hodin hezká část celého předmětu projíti může, získá se tím tolik, že se wyrostlí, kteří by jinak o wlastenských dějinách a zeměpisných poměrech ničeho nezwěděli, poslauchajíce děti lecčemu přiučí, aspoň na lecco připomenuti býwají. Připojené zpěwy dodají wěci užitečné stránku zábawy, a kdož z rodičů neb příbuzných neslyší rád děti wzdáwati aučet ze swého užitečného zaměstnání? – Přejeme, abychom odjinud brzy zpráwu dostali, že i tam dle příkladu horliwé Polny uwedeny jsau podobné zábawy. Mládež jest naděje wlasti! Red.

21. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [O názorech na revoluci ve Vídni a Polácích], Autor: Havlíček, Karel H. B. We Wídni a w Pešti rozhodne se nyní snad již brzy osud Rakauska, osud Slowanů w Rakausku, ne w pokojné raddě, jak se posud myslelo, nýbrž mečem a střelbau. My Slowané, znajíce dobře sprawedliwost swé wěci, chtěli jsme jen pokojně na říšském sněmu rozhodnauti o tom, w jakých poměrech máme nyní we swobodném Rakausku podlé sausedních národů žíti: ale odporníci naši Maďarowé i Frankfurtisté jak mile pozorowali, že se sprawedlnost díti a neslušné panowání jejich přestati má, chopili se ještě naposledy meče, podaří-li se jim snad hmotnau mocí zwítěziti nad wětšinau we sněmu. Každému bylo známo, že revoluce Wídeňská od 6. října byla protislowanská, frankfurtsko-maďarská, wšichni Maďaři a wšichni Němci To můžeme pozorowati z „ Deutsche Zeitung aus Böhmen “, z chowání Liberce atd. tomu dobře porozuměli: čím to jest, že jen Slowané, jenom našinci buď hned wěci neporozuměli nebo posawad ještě porozuměti nemohli a nechtěli. Ohlédněme se mezi Slowany rakauskými, jak se kteří po událostech Wídeňských zachowali. Jihoslowané, i kteří nyní wšichni we statečném boji jsau o práwo swé, nejrázněji se obořili proti Wídni, w nowinách a w časopisech jejich nenacházíme ani hlasu, který by se snažil osprawedlniti nejnowější revolucí Wídeňskau, nebo ji nazýwati bojem o swobodu. Jihoslowané jakožto národ bodrý, zdrawý neočekáwají, aby jim někdo jiný swobodu wydobýwal, oni důwěřují sami w sebe a jenom sami o swau swobodu bojují. Mezi Slowáky a Rusíny též ani jediného hlasu neslyšíme ku prospěchu Wídeňanů, tito kmenowé slowanští dobré tušení mají o tom, že swoboda pro Slowany pocházeti nemůže a nebude od Maďarů ani od Němců. Bolest a žal swírá wšak srdce slowanské, když wzpomene na Poláky. Tento nešťastný, odštěpený, zpanštilý kmen slowanský nesdílí s námi ostatními nikdy ani radost ani žalost, on wždy o samotě opodál stojí, hrdě, bez naší pomoci chtěje dosáhnauti swého blaha, ba on se raduje, když my kwílíme, a kwílí, když my se radujeme. Poláci sebe nikdy upřímně za spolubratry naše nepowažují, a byl-li čas, kdežto Slowanstwo u nich w módě bylo, přece nikdy newešlo do krwe; přišla bauře, a Poláci přestali býti Slowané a začali být zase jen Poláky. – S Maďary, auhlawnímí škůdci Slowanstwa, bratrují se wždy, ba i s Frankfurtisty, kteří jim přece nedáwno oddekretowali půlku Poznaně k německé říši, i s těmito chtějí raději se bratrowati, než s námi. We sněmu Wídeňském od 6. října hrají Poláci skoro nejznamenitější rolli. Polská šlechta A to jest wlastně až posud národ polský, neboť rolník w Polště posud nedospěl ke wzdělání, a měšťanstwo jest židowstwo. od roztržení Polska nemyslí na nic, než na revoluci; revoluce, ustawičná revoluce jest žiwot těchto obyčejně málo neb nic nepracujících šlechticů, a kde jest revoluce, tu je Polák, a kde je Polák, tu je rovoluce. Jak mile nastala revoluce we Wídni, byli Poláci hned we swém žiwlu, nedbajíce na aučel revoluce, chopili se hned pilně anarchistického díla. Polák, pamětliw příliš starých urážek, nenáwidí Rakausko z celé duše swé, a pomsta jest mu tak sladká, že ji třeba ke swé nejwětší škodě wyhledáwá. Časopisy polské jsau nyní naplněny jásáním nad 6tým říjnem a urážkami českých deputowaných za to, že ze sněmu odešli. Jaký aučinek měli události Wídeňské u nás, wí beztoho každý. Také u nás w Praze počali se ozýwati hlasowé přízniwí revoluci Wídeňské, nyní ale skoro wšichni umlkli, až na jeden neb dwa malé časopisy Pražské, jejichžto křiklawost ale tak dobře známa jest, že na jejich hlas žádný maudrý nic nedá. Ostatní wšichni, ačkoli dříwe mnozí proti poslancům českým a ku prospěchu Wídeňanů se prohlásili, přece nyní po lepším poznání wěci úsudek swůj změnili. Duch lidský příliš podroben jest moci zwyku a welmi nesnadno se wprawí do jiných okolností. Za býwalých časů měli jsme wládu despotickau zlau, a proto byla ta wláda i se wším, co od ní pocházelo a co s ní we spojení bylo, we sprawedliwé nenáwisti. Nyní se wláda změnila ( nejposlednější ministerstwo zajisté bylo w celosti swobodomyslné a řádné ), ale tito lidé se nezměnili, oni se wždy ještě drží starých slow, byť by i smysl nyní byl celý jiný, oni wždy ještě ochotně se přidrží každého, kdo proti wládě stojí a proti wládě žůří. Tak ku př. jsau nyní záležitosti dworu císařského a záležitosti Slowanů rakauských auzce spojeny; my musíme držeti Rakausko, abychom zůstali we spojení s ostatními Slowany a společně se podporowati mohli; dwůr musí držeti Rakausko proto, že jest koruna jeho. Ale najdau se lidé, kteří raději budau držeti s Frankfurtisty ke swé wlastní škodě, než se dworem ke swému prospěchu, a proč? – protože si již zwykli powažowati to za liberální! – lnu, komu není s hůry dáno, w apatyce nekaupí! – Ale to jest jisté, že ten, kdo ještě neumí hleděti na smysl, nýbrž jen na slowa, by neměl se míchati do politiky, neboť uškodí swau dobrau wůlí ale malým rozumem wíc než zjewný nepřítel. Jak nyní wěci stojí, nemáme se co obáwati. Sněm říšský bude jistě a w nejkratším čase od JMC. na jiné místo přeložen – na které, se posud s jistotau udati nemůže. Weliká síla wojenská, která se brzy okolo Peště a Wídně sestawí, brzy zajisté pokoří stranu maďarskau a frankfurtskau, pak ale uwidíme, bude-li dwůr císařský pamětliw toho, kterak jsme se my Slowané zachowali w době nebezpečné. Říká se, že welcí pánowé rádi zapomínají na dobrodiní, ale na wýchodě jest opět příslowi, že dobrau službu král nikdy nezapomene. Nadějeme se, že se dwůr náš říditi bude wždy podlé tohoto posledního příslowí, a byla by to skutečně swatá jeho powinnost, aby nám Slowanům wždy odstrčeným při kwase, ale wždy newyhnutelným při práci, konečně upřímně a beze wšech těch kliček i welkopanských pomáhal k dosazení skutěčné rownopráwnosti. Wíc nežádáme, a pokud maudří zůstaneme, žádati nebudeme. Ostatně ale musíme se přiznati, že poučeni trpkau zkušeností, na nikoho jiného se nespoleháme, než sami na sebe, a kdyby se celý swět proti nám postawil, musíme opřeni na swé dobré práwo, swau wlastní prací a přičinliwostí dosáhnauti toho, co nám před Bohem a před swětem patří.

26. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [otisk dvou dopisů], Autor: Havlíček, Karel Městská radda poslala nám následující swůj dopis k uweřejnění: Nro. 840. Wysoce slawné zemské Präsidium! W zachowáni wysokého poručeni od 20ho Srpna 1849 Čislo 8099 wzdáwa njže podepsaná městská radda z ohledu ustanoweni w přičině, oswětleni radniho domu následující spráwu: Již we schromáždeni městské raddy na den 6ho Srpna 1849 přednesl purkmister weškerým audům raddy, že, když dnem narozeni Gejich cys. král. majestatnosti na wažný spusob oslawenu byti ma, uzawřel, na místo običejnebo oswetleni, wyzwani, k podpoře onich městanu, kterych obchod w nasledku udalosti roku 1848 a 1849 utrpěl a w zastáwu přišel, na weškere městanslwo a obiwatele hlawnjho města Prahy učiniti, w nasledku čehož a dobročinny ustanoweni den narozeni Gejich cys. kral. Majestatnosti wažne oslawen bude. Toto purkmistra ustanoweni, jak i take one w nasledku teto slawnosti wydane weřejne oznámeni sig. bylo dle protokollu od weskere městske raddy jednohlasně schwalene a s tim doloženim prjimute, že žadne wyzwani k oswetleni města na den narozeni gejich cys. kral. Majestatnosti wydane byti nema, a že take oswětleni města nastrojene byt nesmi. W schromaždeni na den 13ho Srpna 1849 oznamil purkmister rozkaz wysokeho ministerstwa wnitřnich zaležitosti od 6ho Srpna 1849 Čis. 5833 jak i take onen w patentu nadřečeneho rozkazu zhotoweni nowy nawrh oznámeni sig [ tři lomeno tři ] ddto. 13ho Srpna 1849, při ktere přiležitosti se při jednom ustanowenu widel, onou žádost najeměe ustawu pro plinu Friedlandu, kterou oustně přednesl, by na wlastne autraty předwecer dne narozeni Gejich cys. kral. Majestatnosti na balkonu staroměstského radnho domu řiskau korunu wystawit a oswěllit mohl — městske radde předložiti, a teno zastoi w poraddu wziti. Dle wykazu přiležiciho protocollu sig [ čtyři lomeno čtyři ] bylo jednohlasně ustanoweno, žadosti pana Friedlanda na zaklad w protocollu uwedenych duwodu neswoliti. Pozdei wssak, a to syce dne 15ho Srpna 1849 předložil purkmister tento zaštoi, při onem obzwlášt drženem'schromáždeni městske raddě k opetnemu rozejimult a poradě, při comž po usudku ( Debatte ), jak s protokollu sig [ pět lomeno pět ] wyswita, jednohlasne ustanoweno bylo, při odmrsteni Friedlanda to ponechati, naproti tomu wssak radni dum staroměstsky předwečer dne narozeni Gejich cys. kral. Majestatnosti na naklad obecni w obicejinem spusobu oswititi. Dalšši porada a rozmyšleni w tomto zastoji, wiče w schromaždeni městske raddy w misto newstoupilo; obzwlastne nebylo na den 16ho Srpna 1849 pra žadne schromáždeni držene, 17ho Srpna wssak jedine porada w záležitostech obečnich předsewzatá byla. S tohoto auředniho předstaweni wysoce sláwne zemske präsidium přeswědčeni podosahnouti rači, že oni w narodních nowinnach Nr. 180 ddto. 16ho Srpna 1849 obsazeny clanek přes wijednáni městske raddy od 10 a 17ho Srpna 1849 při čomz již onen we wysokem dekretu od 20ho Srpna b. r. udany datum nadřečenich schromaždeni omilny, scela při udani domneliho motivu ( Motiv ) uzawřeneho ustánowcni podstatni nesprawnost w sobě nese, w nasledku čehož na zaklád protokollu od 22ho Srpna 1849 sig [ šest lomeno šest ] se jednohlasne stwrzuje, a ubezpečuje, že oni we wysokem dekretu od 20ho Srpna 1849 Čislo 8099 zminěni w nar. now. Nr. 180 obsazeni clanek, ani w auředni ani w privatni ceste, od njže podepšany městske raddy pochazi, že tento clanek ( Referat ) z onem skutecne předsewzatemu wyjednani se nešrounáwa, poněwadž u nadzminěnych wyjednani udanliwy motiv ( Motiv ) ustanoweni: — „ že collegium uwarowati chtělo, stran wystáweni koruny řisske proti wsseobecne wuli nejakau demonstraci z přižne k oktroirowanemu zřízeni učiniti “ — od žadneho audu městske raddy k přednesseni přisslo, a že wesměs w teto připadnosti dne 13 a 15ho Srpna r. b. o oktroirowanem zřizeni w žadnem padu zminka se nestala. Niže poslussne podepsána městska radda se tou naději koji, že wysoce sláwne zemske präsidium onou we wysokem dekretu od 20ho Srpna r. b. Čis. 8099 jedine na nešpráwny udalošti nowin, bez předběžneho wyslechu městské raddy, proti te same wyjadřeni weřejne wyjadrenou pochybnost skrze nadřecene předstaweni wyzdwihne, a w celem obsahu se přeswědci, že měštška radda nejen žadnau demonstracy obmeyšlela, nybrž i take každe přiležitosti k demonstracy a protidemonstracy se wystřihati chtěla. Když tehdy umysl tento zuplna se nodočilil, tak předce měštske radde, tato winna připsana byt nemuže, nybrž na onnych, ktery w zaležitosti te záwadu nalezli, kterou z umyslne opozicny chtiwosti za cenu každou hledali; neb takowych nešpokojencu přehnanych z obau stran ( nach beiden Extremen ) jak známo, nachazi se w každem welkem měšte. Přislussne podepsány Collegium mušelo by wssak litowat, kdybi zlowolny ošoceni osobnýyh neb politickych protiwniku wyšoce sláwne zemšk präsidium take jedine okamžení meiliti mohlo, w te přeswedcenošti, že zastupce hlawniho měšta Prahy a češke země syce nikoliw otročkyho ( servil ) nybrž práweho wemého smeyššleni jšau, ktere opakujič w rozhodných dobach uskutečnili a pokušili, když mnohi z oněch klešal, ktery nyni se welmy snažeji, měštskau raddu na spusob wsšemožny w podezřeni uwésti. Nykdy nebude a nemůže ona snáha u uctiwě podepšanych wědomy wždy w kazdem padu sprawedliwě wykonane powinnosti, zatknauti ( verkümmern ). K wyšwetleni se jedine jeste měštska radda připamatowati ošmeluje, že wyšoky rozkaz ddto. 20ho Srpna 1849 Čis. 8099 syce na raddu města Prahy pšany, wssak z te přičiny od niže podepšane meštske raddy zodpowidanu byt muže, když jedine od te samy w teto zaležitosti porady držane byli, wešskera mestska radda wšak mezy casem ani shromaždena nebyla. Poslez se při jednom ponjžena prozba klade, by Wyšoče Slawne zemske präsidium uštanowiti ráčilo, by w nadřečenych nowinnach, narodnich w kterych wysoky dekret od 20ho Srpna 1849 wepšani byl, wššemožne w brzskem caše k opraweni přiššel, a prawitedlny obšach teto zaležitosti došahl. W Praze dne 22ho Srpna 1849. Wčera jsme dostali ( totiž redakce Národních Nowin ) následující přípis od zdejší wys. sl. zemské spráwy: „ Menší wýbor obecních starších města Prahy ode mne jsa wyzwán, zadáním od 22. srpna t. r. č. 840 ujistil, že domnělý referát o sezeních městské raddy ode dne 13. a 15. srpna t. r., jejž Národní Nowiny č. 180 přinesly, ani cestau auřední, ani saukromau od městské raddy nepochází, prohlásiw zároweň a dokázaw, že se referát tento s jednáním skutečně držaným nesrownáwá, neboť udáwaná pohnútka usnešení toho: „ že prý radda wystawením koruny říšské žádné demonstrace pro oktrojowanau ústawu proti wůli obecné učiniti nechce, “ nebyla ani od jediného přítomných starších obecních k řeči přiwedena, a wůbec se při rokowáních dne 13. a 15. srpna, wěci té se týkajích, naprosto žádné zmínky o oktrojowané ústawě říšské nestalo. Dotčený článek shledal se tedy, co se týká udáwané pohnutky onoho usnešení městské raddy, za neprawdiwý, i wzýwám redakci, ana přijmutím onoho článku, zasilatele nejmenujíc a opětným poznamenáním w čísle 186 obsaženým wzala na se odpowídání za prawost obsahu jeho naproti weřejnosti, aby oprawení toto přijala do swého listu. W Praze dne 25. srpna 1849. Mecséry.

26. říjen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: V Praze dne 26. října, Autor: Havlíček, Karel W Praze dne 26. října. — Jakožto welmi zajímawau a důležitau zpráwu sdělujeme obecenstwu swému, že zemský wýbor Štýrský podal k ministerstwu žádost o swolání sněmu Štýrského ještě w tomto roce. Dne 22. t. m. byl we Štýrském Hradci k tomuto aučeli pohromadě a po ostrých rozmluwách, wyslowujících zřejmě a upřímně wšeobecnau nespokojenost wšech stran s nynějším provisorním stawem, uzawřel poslati žádost k ministerstwu o brzké swolání sněmu zemského a o prozatímní zastawení krajských wlád a krajských sněmů, které se za překážku zemského blaha powažují. Dne 23. t. m. příjata jest žádost a ustanoweno aby se také Tyrolsko, Krajina a Koruš o přistaupení k tomu požádaly. Žádost sama, kterau podáwa Ost-Deutsche Post odwoláwá se na §. 83. říšské ústawy, která ještě letos zemské sněmy slibuje, jewí nespokojenost s provisorními zákony ( ordonancemi ) ministerstwa, který prý nejsau we srownalosti s říšskau ústawau atd. A což pak náš český wýbor zemský? Mlčí jen a nechá ministerstwo wládnaut dle libosti zapomínaje, že má zastupowat záležitosti země. Náš wýbor jest jen stawowský, ne ale zemský wýbor.

8. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Záležitosti Moravské, Titulek: , Autor: Havlíček, Karel To jest tedy ta sůl, kterau Morawa solena býti má! To jest biskup, pastýř lidu?! Ne, to jest nájemník, cizinec, zrádce národu, jenž staré policejtstwí i do církwe uwádí a tím przní swatyni Boží. Ú kýž bychom již mohli splésti onen prowaz Ježíšůw a wyhnati takowé prodáwače z chrámu Páně! Pod takowým tupým cizincem, jako jest biskup Schaafgotsch, jenž ani po morawsku neumí, státi má weškeré welebné duchowenstwo morawské, a trpěti má, kterak necitelný cizinec nohama šlape swaté city národní! Nastanau brzy časy, kde nebudau biskupstwí pauhá pastwišťata pro wysoko urozené lenochy, nastanau již brzy časy, kde swatá církew zwítězí nad aristokratickau a bürokratickau hierarchii, nawrátí se k nám opět Duch Swatý, kterého jste wy posud tělesností swau utlačowali, a prawý duch wíry Kristowy zase usedne na swatyně, z kterých jste wy jej wypudili. H. B.

10. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Feuilleton, Titulek: Mrtvé Duše, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Mrtwé Duše. ( Pokračowání. ) Tak se ukončilo jednání. Oba se usnesli, že se zejtra sejdau we městě a že tam zařídí písemní kontrakt. Čičikow požádal o jména poddaných. Sobakewič byl ochoten, sedl hned ke stolu a wlastnoručně počal spisowati wšechny nejenom podle jmén, nýbrž i s přídawkem chwalných wlastností. A Čičikow z dlauhé chwíle počal od zadu prohlížeti prostrannost jeho figury. Jak wzhlednul na jeho záda, široká jako na Wjatských, nízkých koních, a na nohy podobné železným slaupům, kterými se dělí trotoar od ulice, nemohl se zdržet zwolat wnitřně: „ Bah! požehnal tě Pán Bůh! to již jest, jak říkáme oškliwě přistřížen, ale pewně ušit.... Narodil jsi se jíž jako nedwěd, aneb tě ponedwědilo teprwa wzdálené žiwobytí, sedláčení? Ale ne, já si myslím, žebys byl pořád jeden, i kdybys byl wychowán podle mody a bydlil w Petrohradě. Celý rozdíl by byl, že teď skolíš půl beraního boku s nádíwkau a k tomu wotrušku jako talíř, a pak bys jedl snad nějaké kotletky se smržemi. Teď máš pod swau mocí poddané: dobře s nimi wycházíš a jistě jim neubližuješ, proto že jsau twojí a žeby to tobě samému škodilo; ale w onom pádu bys byl předstawený auředníků, které bys notně nabíral, wěda, že to nejsau twojí poddaní, aneb bys okrádal zemský důchod! Ne, kdo již je kulak ( pěsť ), ten se neotewře a nebude dlaní. “ „ Mám je již pohromadě “, prawil Sobakewič obraceje se. „ Hotow, tedy prosím o to. “ On proběhl spis očima a podiwil se důkladnosti: nejen že tam zřetelně stálo řemeslo, jména, léta a rodinné poměry, ale i po stranách bylo zwláštní poznamenání strany chowání, střízliwosti, zkrátka až mílo se podíwat. „ Teď prosím o záwdaweček! “ řekl Sobakewič. „ A nač pak záwdaweček? Dostanete we městě najednau wšechny peníze. “ „ No wíte, to již je spůsob, “ odpowěděl Sobakewič. „ Newím, co wám mám dát. Newzal jsem s sebau peníze. Ale tuhle mám deset rublů. “ „ Což deset, dejte alespoň padesát. “ Čičikow se počal wymlauwat, že je nemá; ale Sobakewič prawil tak na jisto, že má peníze, že ještě tedy wyndal buražku ( bankowku ) řka: „ Dobře tedy, tu máte ještě patnáct, tedy dohromady dwacet pět. Dejte mi jen na to potwrzení. “ „ A nač potwrzení? “ „ Wíte, nejlepší je písemnost. Čas běží wšelijak, wšechno se může přihodit. “ „ Dobře, tedy prosím o peníze. “ „ Nač peníze? Tuhle je mám w ruce! Jak jenom napíšete potwrzení, hned wám je odewzdám. “ „ Ale dowolte, jak pak mám psát potwrzení, dříwe musím widět peníze. “ Čičikow pustil z rukau bumažky Sobakewiči, který přikryw je na stole prsty lewé ruky, prawicí napsal na kausku papíru, že záwdawek dwacet pět rublů cíšařskými asignacemi za prodané duše obdržel auplně. Napsaw potwrzení prohlížel ještě jednau asignace. „ Bumažka tato je tuze stará “ – prawil prohlížeje jednu proti swětlu – „ trochu roztrhaná; ale mezi přáteli se nepotřebuje na to bráti ohled. “ „ Kulak, kulak! “ pomyslil si Čičikow. „ Bude chtít bestie ještě přídawek. “ „ A ženského pokolení nechcete. “ „ Ne, děkuju. “ „ Nechtěl bych mnoho. K wůli známosti po rublíku za kus. “ „ Ne, ženské pohlawí nepotřebuju. “ „ No když nepotřebujete, darmo mluwit. Na wkus není zákon: někdo miluje popa a někdo popowau, prawí příslowí. “ „ Ještě jsem wás chtěl požádat, aby toto jednání zůstalo mezi námi, “ prawil Čičikow poraučeje se. „ To již se samo sebau rozumí. Třetí ať se do toho nemíchá, co se w upřímnosti jedná mezi dwěma dobrýma přáteli. S Bohem! Děkuji wám za náwštěwu: prosím, neračte budaucně na nás zapomenaut, když bude swobodná hodinka, přijeďte poobědwat, čas si ukrátit. Snad se opět wyskytne příležitost, že budeme moci jeden druhému něčím poslaužit. “ „ Bodejť! “ pomyslil si Čičikow sedaje na bryčku. „ Wydřel na mně po půl třetím rublu za mrtwau duši, čertůw kulak! “ On byl nespokojen s chowáním Sobakewiče. Je přece člowěk známý, i u gubernátora i u policmeistra jsme se widěli, a jednal tak jako docela cizý, wzal peníze za neřád. Když bryčka wyjela ze dworu, obrátil se nazpět a widěl, že Sobakewič posud ještě stojí u okna, a jak se zdálo, se díwá, kam asi host pojede. „ Darebák, posud tam ještě stojí! “ promluwil skrze zuby a poručil Selifanu, aby zahýbnul za selské chalupy, tak aby nebylo bryčku widěti z panského domu. On by byl rád jel k Pluškinu, kterému dle slow Sobakewiče mřeli lidé jako muchy, ale nerad by, aby Sobakewič o tom co zwěděl. Když byla již bryčka u konce wsi, zawolal si prwního mužíka, jenž najda někde na cestě tlustý trámec táhl ho podoben neunawnému mrawenci dá swé chalupy. „ Hej wausatý! jak se odsud jede k Pluškinu, ale ne wedle panského domu? “ Mužík, jak se zdálo, newěděl tak snadno odpowěď. „ Což pak newíš? “ „ Ne pane! newím! “ „ Eh! A již jsi šediwý a ani neznáš lakomce Pluškina, toho co špatně strawuje swůj lid. “ „ Ah! zaplatowaný, zaplatowaný, “ křikl mužík. Také přidal ještě hlawní jméno k přídawnému, zaplatowaný, welmi přiměřené awšak neupotřebitelné we wzdělané rozmluwě, pročež je také wynecháme. Ostatně se možná domýšleti, že bylo welmi dobře wywoleno, protože, ačkoli mužík již dáwno zmizel z očí, přece se ještě pořád usmíwal w bryčce. Silně se wyjadřuje ruský lid! a dáli již komu slowíčko, tomu jíž zůstane w rodině a w potomstwě, wezme ho s sebau do služby i do pense, do Petrohradu i na kraj swěta. A pak si již buď opatrný jakkoli a uhlazuj si swůj běh: přezdíwka zakráče samo od sebe celým hawraním hrdlem a powí zřetelně, odkud wyletěl ptáček. O jak to býwá wšechno podařené, co wychází z hlubiny Rusi, kde nejsau ani Němci ani Čuchonci, ani jiná plemena, nýbrž wšechno samasamorodá, žiwá a bujná ruská mysl, která nesahá pro slowo do kapsy a newysezuje jako kwočna kuřátka, nýbrž wlepí najednau jako pas na wěčnau cestu, a jíž není pak zapotřebí dodáwat, jaký máš nos neb pysk – jednau čárkau jsi wykreslen od hlawy až k patám. ( Pokračowání. )

25. leden 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Protivníkům naší průmyslové školy., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Protiwníkům naší průmyslowé školy, kteří se jak obyčejně ukrýwají za stěnu zastaralých předsudků a za frase, jako obyčejně býwají „ in unsern hiesigen Verhältnißen “ odpowídáme zde opět podobenstwim. — Člowěk jistý wězel w blátě až po pas, a chtěl z něho wybřísti. Práwě když se tak pachtil, šel okolo muž nemoudrý, a prawil mu: „ In den iesigen Verhältnißen ti bude tuze těžko z toho bláta wylézti, počkej raději, až samo od sebe steče, aneb až ho slunce wysuší. Může být arci, že se ho zatím tolik nahromadí, až se, wyskočiti nemoha, zadusíš; ale což dělat in den iesigen Verhältnißen? “ Hned za ním wšak přišel moudrý muž, a ten prawil: „ Nic nedbej, namáhej se, z bláta wen, padni oko nebo zub! Kdo si sám pomáhá, tomu Pán Bůh pomůže! “ — Ostatně přeswědčeni jsouce, „ daß für eine höhere Gewerbschule die Bildungsmittel in der čechischen Sprache noch nicht in dem Grade ausreichend vorhanden sind “ atd., nerádi wšak tyto úsudky o české literatuře od takowých pánů slyšíme, které w silném důmění máme, že sotwa kdy jen český slabikář ( natoť jiné knihy ) w rukou míti ráčili.

5. listopad 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [České listy]., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. 5. České listy od Siegfrída Kappera. W Praze. Nákladem Calveského kněhkupectwí 1846. Sbírka básní jistého spůsobu, o kterých promluwíme we Wčele co zapotřebí.

24. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [zpráva o předmětech na Pražské universitě], Autor: Havlíček, Karel Práwě wydalo professorstwo pro wědy práwní a státní na Pražské universitě pro rok 1848—49 program předmětů obligátních. Ač nejsau předměty žádné nowé, nastanau w přednáškách přece některé změny; tak bude na př. při přirozeném státním práwu přednášeno konstituční státní právo. Zajímawějším jsau úkazem předměty mimořádné: Dr. Jos. Fryč bude přednášet jako docent celý rok česky: O saudním řízení we wěcech civilních a trestních; o saudních ústawech wzdělaných národů ewropejských ( docent Dr. Fr. Richter německy ); weřejné a austní jednání při saudech s ohledem na zákonodárstwí francauské ( docent Dr. Wolfg. Weselý něm. ); w zimním běhu bude učit docent Dr. Ehrenfeld o praxi advokátní, w letním o finanční politice a wědách kamerálních.

26. březen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: Zap Zeměpis., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. 2. Wšeobecného Zeměpisu páně Zapowa wyšel již prwní díl nákladem Matice, a wšem oudům se wydáwá.

9. duben 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana]., Titulek: Zřízení anglického parlamentu., Autor: Havlíček, Karel Zřízení anglického parlamentu. ( Pokračování. ) A tak parlament owšem dobrého přeswědčení nabýwaje wší zemi zákony dáwá. Není wšak w Angličanech zákonu od wlády soustawně snešeného ale w sezeních swých rozkládá parlament, jak prawí důmyslný jeden zákonník, welikou knihu státu a procházeje ji celou stránku po stránce wyšetřuje. Najde-li nepořádky, pátrá po jejich pramenech: pocházejí-li z opominutí zákonů, zostří tyto, pocházejí-li z nedůstatečnosti zákonů přetrhne nepořádek zákonem nowým. Jenom oudowé parlamentní, nechť si sedí w sněmowně panské nebo obecní, smějí w nich zákony ponawrhowati. Dříwe wšak než se náwrh sněmowně přednese, má se opowěditi. Opowěd takowá slowe motion. Jen náwrhy stranu daní se zrowna písemně na stůl sněmowny položí. Teprw s powolením sněmowny se psaný náwrh, jemuž se říká bill ( spisek ) dwakrát na rozličných dnech čte a po každém čtení se učiní otázka, má-li se dále pokračowat. Nezawrhneli se hned po prwé, wyšetří jej hned po druhém čtení wolený wýbor ( commitee ), který mínění swé o něm sněmowně zdělí, nebo se zrowna po druhém čtení celá sněmowna w jediné commité, w kterém wšak nepresiduje mluwčí nýbrž po každé nowě wolený přednosta ( chairman ), sestoupí a wěc w poradu wezme. Pak se teprw w pořádnem sezení rokowání čili debatowání začne. Každý parlamentník wstana z lawice a maje smeknuto může řečniti proti náwrhu nebo pro něj. Řeč předčítati jest nedowolená wěc, a jen churawec smi sedě mluwiti. Řečník se obrácí jen k mluwčímu; osobu, které odpowídá nejmenuje nikdy jménem nýbrž řeč wšelijak toče nazýwá je: šlechetným lordem, lordem s modrou pentlí ( má-li rád modrého podwazku ) ctíhodným, wzácným přítelem, učeným spoluoudem ( je-li práwník ) atd. Peerům říká „ Mylords “, deputowanym „ Gentlemen “. Žádný nemá řečníkowi do řeči skákati. Kdyby wšak hlawních wěcí pomina do mimotních se pouštěl, nebo o osobách spolusněmowníků, o králi, o parlamentu nebo o řádu zemském hanebně mluwil, smí ho mluwčí neb kdokoli jiný k pořádku napomenouti. Ano kdyby pohanění bylo hrubé může mluwčí winníkowi uložit, aby na kolenou odprosil, ba může jej wsadit do towru ( twrze na starém městě londonském ) aby tam chowán byl, jak se na wězně sluší. O wyloučení wšak se musí celá sněmowna smluwit. Než se sněmowna o wěc nejakou usnese, čte se náwrh ještě jednou, a to po třetí. Hlasowání samé děje se w sněmowně obecní takto: Mluwčí, který wšak jako president hlasu nemá, optá se po skončeném rokowání, které přes 12 hodin z půlnoci trwati nemá, jsou-li kdo pro náwrh, a hlasující pro něj wstanouce na jednou řeknou: Ay ( ano. ) Pak se táže, jsouli kdo proti náwrhu, a oni wstanouce taktéž řeknou: No ( ne ). Jeli pochybnost, na které straně by se přewaha nacházela, učiní se rozstoupení sněmowny ( dividing of the house ). Ti, kdo sou pro náwrh odstoupí do předsíně; kdo sou proti němu, zůstanou w síni sněmowní; z obojích wywolí mluwčí wýbory, aby hlasy číslem přehledali, a podlé wýpowědi jejich rozhodne. W panské sněmowně se hlasy sbírají po hlawách začínajíce od peera nejposledněji přibylého. Kdo swoluje, řekne: Content ( spokojen ), kdo neswoluje, řekne: Non 118 content ( nespokojen ). W obecní sněmowně každý hlasuje pro osobu swou, w panské může nepřítomný lord jiného zplnomocniti. Plnomocenstwí wšak neplatí wůbec, nýbrž jen u wěcech zwlášť wyslowených. Panská sněmowna je pohromadě, tak že sněmowati může, když je tré lordů, obecní, když 40 deputowaných přítomno. Náwrh se pouhou wětšinou hlasů buď přijme nebo zawrhne. Zawrhneli se, rokuje se o jeho přejinačení nebo se docela opomine. Událi se stejnost hlasů rozhodné w obecní sněmowně hlas mluwčího, w panské stejnost hlasů náwrh ruší. Když byl náwrh w sněmowně, kde učiněn, prošel ( passed ), odešle se do druhé, aby o něm rokowala. Jestli tato něco na něm změní, pošle ho onéno nazpátky k potwrzení, nebo se z obou sněmowen ustanowí jeden wýbor, kterýby se o tu wěc společně potázal a smluwil. Může se wšak státi, že se w druhé sněmowně na prosto zawrhne a pak není zákonně ustanoweno, co se s ním dále díti má. Wůbec je to stejné, učiní-li se náwrh w té neb oné sněmowně; sou wšak některé wěci, o kterých se jen w jedné sněmowně náwrh učiniti smí, kdežto druhá takowou billu buď bez proměny přijmouti nebo naprosto zawrhnouti musí. Tak se náwrhy o berně a daně jen w obecní sněmowně, náwrhy o wěcech peerstwa se týkajících jen w panské učiniti mohou. Pak patří ohlášení králowo, že se má parlament odročit, nebo na čisto rozejít, do panské sněmowny, která to druhé jen oznámí. Billí je trojí způsob: buďto se týkají celé říše a slowou public and general bills, nebo jistých obcí jen ( public and local bills ) nebo jednotliwých osob ( privat bills ). Když tedy náwrh projde skrze obě sněmowny a od obou přijat jest, podá se králi, aby on jakožto hlawa parlamentu, jemu swůj hlas dal, a jej, tak jak je potwrdil a nebo zrowna zawrhnul. Při zawrhowání užíwá král slowa „ le roi s'avisera “ ( t. j. král se rozmyslí ). Pozoru hodno jest, že wšechny formule při zawrhowání a potwrzowání billí sou po francouzku, což se odwozuje z časů prwních panowníků Normanských z Francouz příšlých a tehdejšího kwětu francouzštiny při dwoře králů anglických. Je to pádný důkaz o obezřetnosti parlamentu, že počítaje od 17 století jenom jedinou billu král zawrhl a to Wilém III. A wšak nalezá se, že král dobře se s wěcí potázaw zrowna ten rok na to onen náwrh swolením swým w zákon proměnil. – Potwrzením králowým nabýwá billa zákonné platnosti a slowe „ act of parliament “ podlé něhož wšem poddaným krále, Jeho Milosti, jest se řídit a wšem sudím nálezy činit. Král má ku poradě a pomoci swé ministry, které si sám wolí, nazíwající se statními sekretářemi a w úřadním slohu králowskými úřadníky ( royal offices ). Král si bráwá za ministry obyčejně z počtu parlamentních oudů muže nejslawnější a nejřádnější, kteří s náwrhy swými wždy dobře pochodili a wětšinu na swé straně mají. Mužowé málomocní by se nehodili za rádce a zastawatele wůle králowy. Nebo w Británsku plati jen takowé nařízení za zákon, které od parlamentu nawrženo a přijato a od krále potwrzeno jest; a wšak parlament 119 prohlížeje po wšechny časy k dobru občanstwa jen o takowé náwrhy rokuje, o kterých uznáwá, že obci země na škodu nebudou. Neumíli tedy opowídatel náwrh swůj důkazy důkladně opodstatnit, neumíli mluwit jak se sluší k lidem rozumným a powážliwým, marnéť jeho namáhání, ten náwrhu swému nikdá průchodu nedobude. A tak král, chtěje náwrhy swé dobrým rukám swěřiti, widí za potřebné, aby si wzal za rádce muže w sněmownách oblíbené. Pakli wšak tito za jakoukoli příčinou o přewahu w parlamentě přijdou, nemohou déle koruně za podporu sloužit, a král je obyčejně propouští ze služby. Když se ministerstwo rozpadne, a nowé utwořiti má, dá král s tím, koho si za prwního ministra wywoliti chce, skrze některého důwěrníka swého úmluwu učinit. Wywolenec, wždycky k jisté politické straně patří, nebo každý občan w Britansku se přiznáwá k jistému politickému smýšlení buď je tory, nebo whig atd. Tyto ouřady nejsou welmi wýnosné, nebo platy jejich jsou spíše pouhá náhrada za útraty deputační. Učiní tedy králi rozwrh swých zásad, podlé kterých zpráwu wésti zamýšlí, a naznačí zrowna osoby, které by si w ministrowání přitowaryšiti přál. Tories jsou při koruně, whigowé se kloní k národu. Tyto strany powstaly za časů králů Stuartských, a slouly nejprwé cavaliers a roundheads ( kulatohlawci ). Mimo tyto jsou ještě jiné we swých záměrech nesworné strany, jako radikalisté, wše od kořene reformowati chtící, a konserwatiwní, wšem reformam protiwní a jiní. Jak mile ministerstwo sestaweno jest, dají se jeho členowé, poněwadž se stali králowými úřadníky, znowa do parlamentu woliti, a jmou se wůli králowu w parlamentě opowídati a rokowání o ní započínati. Nesedí wšak ministři w sněmownách jako komisaři králowští, nýbrž jako ostatní údowé parlamentní, a když z ministerstwa wystoupí, práwa swého w parlamentě ani dost málo nepozbýwají. A tak sou zástupcemi národu, a radcemi krále, čímž se swazek mezi oběma utužiti musí. Ministři sou za spráwu zemskou, pokud jim swěřena, odpowědni parlamentu. Kdyby některý něco dowedl, co by bylo proti zákonům, kdyby se spronewěřil nebo peníze jinak wynaložil, než jak dolejší sněmowna ustanowila, kdyby krále přemluwil, aby zákon nějaký buď zjinačil neb wydál bez porady a wůle parlamenta neb jinak meze ouřadní moci překročil, může proti němu stížnost zdwižena býti. Tu mu nepomůže, je-li winnen, odwoláwati se na králůw podpis, nebo Angličané mají welmi hlubokou a upřímnou úctu jak před zákonem tak pro krále, že jim ani na mysl nepřijde, že by Jeho Milost z rozwahy něco učiniti mohla, coby blaho poddaných rušilo. Dolejší sněmowna pak je opráwněna proti každému ouřadníku, kdyby swého ouřadnictwí zle užíwal, a proti každému občanu, kdyby se prowinil proti státu žalobu wésti. Takowá pře w parlamentě wedená slowe impeachment ( impíčment ) a následowný soudní řád se při ní zachowáwá. ( Dokončení. )

8. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [zpráva], Autor: Havlíček, Karel – We wčerejším listu jsme podali zpráwu, že bán chorwátský do Záhřebu banální raddě rozkaz zaslal, aby oktrojowanau ústawu od 4. března w Chorwátsku u wšeobecnau známost uwedla. Za tau příčinau držela bánská radda dne 3. srpna odpoledne mimořádní konferencí a druhý den na to o 10. hodinách welké sezení, w kterém se uzawřelo, že se oktrojowaná ústawa neprohlásí, že se ale k bánowi zwláštní deputace pošle, která ho k tomu přiměti má, aby celý ten předmět na budaucí sněm odročil. Dočtená deputace bude záležeti z dwau členů banské raddy.

19. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Náwěští literární, Titulek: [Nový časopis], Autor: Havlíček, Karel [ Nový časopis ] Kněz Antonín Durdiť w Mladé Boleslawi chce od začátku čerwna b. r. nowý časopis ( Zlatowěký katolík český ) wydáwati, a zwe k předplacení a přispíwání. Ostatní w Oznamowateli Pražských Nowin ode dne 11. kwětna a dále.

7. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [redakční sdělení], Autor: Havlíček, Karel Čtenářowé naší museli již po nějaký čas pozorowati, že se nám často již nedostáwá dosti politických zpráw na wyplnění ranního čísla, tak že přinuceni jsme jinými obšírnými články je doplňowati. Kromě toho, poněwadž se na tento čas bujný běh událostí znamenitě ztenčuje, mizí i potřeba wícekrát za den časopisy wydáwat, tím wíce, poněwadž beztoho wšichni naši wenkowští páni odbíratelé Wečerní List teprwa wždy s budaucím ranním dostáwají: z těchto příčin tedy od nynějška přestaneme s wydáwáním swého Wečerního Listu a budeme raději místo něho také w pondělí číslo Národních Nowin wydáwati, tak že je od nynějška páni předplatitelé wenkowští každodenně dostáwati budau.

17. březen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: Krátké, ale jadrné odpovědi, Autor: Havlíček, Karel Krátké, ale jadrné odpowědi. Ze wšech stran dotírají na nás naši pp. dopisowatelé a spolupracowníci, abychom jim také tak příjemné, potěšitelné, poučné a zároweň zdwořilé krátké odpowědi dáwali, jako to jiné redakce činí: posud sme to wšak nikterak učiniti nechtěli. Když nám ale konečně mnozí tím wyhrožowati počali, že pakli to neučiníme, raději příspěwky swé tam zasílati budou, odkud takowé krátké odpowědi dostáwati naději mají: museli sme se wůli jejich podrobiti a wšak s tou wýmínkou, že již jména jejich a obydlí úplně udáwati budeme, poněwadž se z těch puntíků, jako we Kwětech dělají, přece ještě každý prawého jména dopátrati nemůže. A tak tedy s chutí do toho: Panu Janowi Swobodowi w Nikdicích: Nowela waše nestojí ani za starého čerta; pošlete si pro ní, sic wám ji před dům wyhodíme. Panu Josefowi Müllerowi w Nebylicích: Waše báseň je prawý neřád. Panu Karlowi Wodičkowi w Nenajdowě: Že chcete honorár? Já wám powím! Panu Wáclawu Richtrowi w Nemístném: Po druhé pište dopisy swé na silnějším papíře, aby je aspoň moje paní pod koláče dáti mohla: do tisku se bez toho nehodí. Panu Petrowi Šwandowi w Měsícowě: Článek wáš prozrazuje weliké schopnosti, mnoho pilnosti, a znamenitou zkušenost: když si wšak wšechno jak náleží rozwážíme, nahlížíme, že ste osel. Slečně Anně Milíkowské w Nehradě: Písně waše tisknouti nemůžeme, přiloženého wšak krocana s wděčností sme snědli. Panu Pawlu Musilowi w Nenazemsku: Básně waše potřebují mnohé oprawy: ještě si to rozmyslíme, máme-li je přijmouti. Moje paní wás nechá žádat, co u wás platí máslo, as tak 25 liber?

7. prosinec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [překlad zprávy z němčiny], Autor: Havlíček, Karel — Zde již „ konstituční list přináší následující dopis z Innsbrucku: Tirolský Foederatismus počiná se hýbati, — též my máme naše Hawličky, ( auch wir haben unsere Hawliček'č ) — arcit že s malým rozdílem. Líst „ Tiroler Bote “ přináší přípis k redaktoru, jest to oswědčení se jednoho z naelníků tírolské intelligence pro faederkci. — Také v tirolském foedéralismu spočiwá z árodek opposice, která snad brzo dosti zřejmě se oswědší. “

14. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Vídně, Titulek: Dne 12. září, Autor: Havlíček, Karel Dne 12. září. Opět se zde bubnuje na poplach, po celém městě se krámy zawírají. Zrowna tak jako w Praze před sw. Duchem pokauší se zde dwě strany, strana nerozumných křiklaunů politických a strana reakcionářská, opět o zrušení swobody. Podaří-li se chytré reakci tak jako w Praze wtáhnauti zdejší nerozumné politické křiklauny do swých tenat a popuditi je k opětné revolucí, budeme we Wídni míti ten samý staw, jako byl w Praze po sw. Duchu. A wšak se to zde snad nepodaří – aspoň jsau již 4 hodiny odpoledne a město se opět tiší. Dowídám se práwě z Wečerního Listu, že Slowanská Lípa w Praze chce p. Borroschowi, tomuto „ bojowníku pro práwa lidu ", přípis uznalosti poslati: radim jí, aby to hodně brzy učinila, dříwe ještě, než p. Borrosch pro dwě komory mluwiti bude we sněmu. Co se ale Borroschowy interpellace a odpowědi ministerstwa týče, hodláme zejtra zwláštním článkem rozumu P. T. pánu spisowatelů Wečerního Listu ku pomoci přispěti a wěc tuto, které oni, jak z článků jejich widíme, ani za mák nerozumějí, jim drobet wyswětliti. H. B., t. j. H. Borowský, - korrespondent do Národních Nowin, známý reakcionář, nepřítel swobody a antidemokrat, – aneb aspoň přewrácený politikus. ( Wiz Wečerní List č. 72. )

17. březen 1848, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: Literární zpráva, Autor: Havlíček, Karel Literární zpráwa. Jakožto dobrau a jaksi pro čas nynější wýznamnau zpráwu oznamujeme, že zejtra se wydáwati bude od České Matice Prwní díl české historie od Palackého, we které wěrně wypisuje osudy naší země.

3. prosinec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: V Praze dne 2. prosince, Titulek: [úvodník reagující na pověsti o chystající se rakousko-pruské válce], Autor: Havlíček, Karel H. B. — Z nedůstatku skutečných politických událostí máme zas příliš mnoho politických řečí — jestli klepů, netraufáme si ani doložiti. Wojna s Pruskem straší w denních rozmluwách Pražských, a leckde již s jistotau wyprawují, kterak rakauské wojsko wtrhlo do Bawor a kterak 70.000 císařského wojska obsadí neb w tuto chwíli již dokonce obsadilo saskau zem. Kterým na těchto powěstech ještě není dosti, ti wyprawují něco důkladnějšího a jmenowitě kterak jeho weličenstwo Mikuláš Pawlowič 600.000 Rusů a JMC. František Josef 300.000 swého wojska již odeslali proti pruskému králi. To by owšem již stálo za řeč — a také za několik set milionů nowých papírowých dluhů!! Jak snad pozoruje laskawý čtenář, newěříme my ještě takowým powěstem, my newěříme, žeby nedorozumění, které mezi wládau pruskau a rakauskau ( wlastně jen mezi dynastií Hohenzollernskau a Lothringskau ) pro přednost w Němcích panuje, skutečné ke wálce mohlo wésti. Může být, že Prušanům na tom něco záleží, aby jejich král byl císařem německým a z pruského stanowiska mohla by takowá wojna skutečně býti w národním prospěchu alespoň z národní wůle: ale weliká wětšina národů rakauských nechce za žádnau cenu, aby náš císař byl spolu císařem německým a z rakauské strany byla by tedy takowá wojna pauze w prospěch rodiny císařké. Že wšak již dáwno měla pominauti w Ewropě ta doba, kdežto jeden král s druhým snad jen pro swé wyražení neb z ctižádosti wojnu wedl a tisíce tisíců rodin swých poddaných zkazil, o jmění přiwedl, mladé muže zmrzačil, potlaukl a zem do dluhů uwrhl: že již takowé časy měly dáwno pominauti: tuším by naše ministerstwo wěděti mělo. Snadno jest wojny wésti, když někdo jiný musí žiwot, zdrawí a kapsu nasadit; jestli tedy naše ministerstwo tak hrdinským a wojenským duchem nadšeno jest, nuže ať wytáhne samo neb nanejwýš se swými sekretáři někam na pruské hranice a popere se tam s pruským též tak wojensky smýšlejícím ministerstwem Manteufflo-Brandenburským, a zajisté budau se obywatelé rakauští i pruští s welikau nadějí a radostí na tento boj díwat, we kterém na každý spůsob získati musejí. Nyní ale, kdežto bez toho naše císařstwí tak zadluženo, a co ještě wíce, bez kreditu jest, kdežto panují wšude wnitřní desorganisace a nepořádky, kdežto již uherská a wlaská revoluce bez toho wytáhla ze zemí skoro wšechny zdrawé muže za rekruty: nyní začínati wojnu tak welikau a tak nepotřebnau, tak protiwnau wětšině národů: to by jistě bylo wíce než lehkomyslné a bezsrdečné. Jmenowitě ale pro nás Čechoslowany jest hrůzné pomysliti na takowau wojnu s Pruskem. Naše země byly by nepochybně bojištěm, bojištěm o korunu německau na hlawě císaře našeho, který práwě dle rady tohoto ministerstwa naši staroslawnau českau korunau pohrdnul, a nepochybně již ani za českého krále korunowati se aumysl nemá. Kterak my o německé koruně smýšlíme, wí celý swět již přes 1000 let: a nyní máme o tuto korunu bojowati, máme se pro ní zadlužiti, w nebezpečenstwí bankrotu přijíti, naše krásné dědiny nechat zpustošiti, a při tom wšem ještě se naše wlastní koruna pěkně zamluwí a w zapomenutí uwede? Wěru tuze mnoho samozapření žádalo by od nás naše ministerstwo!

13. únor 1846, Zdroj: Česká včela, Část: [Poznámka redakce], Titulek: [Ke zprávě o představení Enšpigla v českém divadle], Autor: Havlíček, Karel W předešlém referátě stala se p Kaškowi nemalá křiwda, ješto se mu wytýkalo, že mlynáře neslušným způsobem w černých kalhotách předstawowal. Ta wěc měla swou příčinu. Když se totiž onen mlynář do mlýnice oblékal, wěděl již napřed, že jej we třetím jednání do jakési moučné truhly hodí, a proto, jen proto, wzal na sebe černé nohawice. Tento mlynář wlezl teda do černých poctiwic jen z pouhé lásky k obecenstwu, neboť wěděl, že bude před ním hrát komedii, a obáwal se, že obecenstwo, před jehožto očima do moučnice uwržen bude — tomu neuwěří že tam pobyl, dokud toho známky na něm neuhlídá. A celý swět wí, že na jiném oděwu zhola nelze poznati, že někdo z mouky wylezl než na černém. To je přec patrná wěc!! Toto na poučenou našemu p. referentu, kterýž by wěděti měl, že tak rozwážliwý herec jako je p. K. aspoň bez příčiny chybu neudělá! Pozn. Red.

1. listopad 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [O němčině na plzeňském gymnáziu], Autor: Havlíček, Karel – Z hodnowěrného pramene dowídáme se, že učitelstwo gymnasia Plzeňského we zwláštní poradě uzawřelo, aby se od nynějška na dotčeném gymnasium přednášely wšecky předměty w jazyku německém, poněwadž jest Plzeň město docela německé. Tážeme se slawného ministerstwa weřejného wyučowání, zdali mu o uzawření tomto již byla podána auřední zpráwa.

14. listopad 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Vídně, Titulek: [úvaha], Autor: Havlíček, Karel * * * Dne 9. listopadu. ( H. ) Windischgrätz prý obdržel od presidenta Cavaignaca psaní, w němž mu děkuje, že on dobytím Wídně ochranil zákonitý pořádek pro celau Ewropu. – Je prawda, že pádem Wídně utrpěla strana, která násilnými přewraty swé zámysly chce uskutečňowat, nejen w Rakausku ale krom něho welikau porážku; je prawda, že tím zachowána jest celitost rakaukauské říše, že Maďaři, Poláci, Wlachowé a Franfurtisté přišli o tu kořist, ku které jim wzbauření Wídně dalo naději a které by wítězstwím Wídně nepochybně byli dosáhli; je též prawda, že pádem Wídně a zachráněním Rakauska zachráněn jest mír celé Ewropy. Osud Slowanů rakauských rozhodl se pode zděmi Wídně. Wítězstwí Wídně bylo by je wedlo k zničení, anebo hnalo k náramnému boji mezinárodnímu, proti němuž jsau boje národní w Uhřích jenom bledý obraz. Ohromný tento boj je nyní učiněn nemožným; swoboda wšeobecná a civilisace ewropejská byly by w něm na dlauhé časy pohromu wzaly. Přemožení Wídně překazilo tento osudný boj, a Slowané přemohli Wídeň. Tím si získali zásluhu o celý civilisowaný swět. – Kdyby nebyl Jelačić záhy přitrhl k Wídni, je na bíledni, žeby se Wídeňští wolně byli spojili s Maďary a skrownau Auersperkowau moc porazili a zničili. Že to Jelačić předešel, pojistilo wítězstwí nad Wídní. Pohledneme-li na cesty, jak Wídeň skutečně byla dobyta, pohledneme-li na prospěchy Horwatů w dobýwání: přiswědčíme, že Slowané přemohli Wídeň, a to tím spíše, že i druhé wojsko z wětší části bylo slowanské. Stala-li se tedy w Ewropě dobytím Wídně jaká služba, o čem není pochybnosti, stala se ji skrze Slowany, wšak to není prwní služba, kterau Slowané prokázali Ewropě; pod Hostýnem, u Lipska krwáceli oni pro civilisaci, pro nezáwislost. – Ale úloha Slowanů byla u Wídně jen na polo wykonána; druhý děj bude odehrán na luzích uherských. Bude-li ten šťastně wykonán, budau-li Maďaři pokořeni, bude podlomen ústaw aristokratie, jak osobní tak národní, a národowé rakauští najdau we swobodě národní cestu ke wzdělání swému i k prawé swobodě, pro kterau je oswěta a wzdělanost nejlepším rukojemstwím. Jak budau Slowané w Uhřích národně swobodní, nastane i pro Turecko nowá doba; jak budau Rusíni w Haliči a w Uhřích swobodní, nastane i pro Rusko nowý čas. Na Slowanstwu, ne na Němcích bude záležeti, rozšiřowat oswětu na wýchod ruský a na jih turecký; proto Němci zle činí, chtíce západní Slowanstwo odtrhnaut od jiho-wýchodního; již nyní se ukazuje wplyw Slowanů českých na Rusíny strany ústawů wyučowacích. Kdyby Němcům šlo o wšeobecnau swobodu ducha, a ne o soběckau welikost Němectwa, kdyby byli prawí kosmopolité, a ne auzkoprsí Němci, netrhali by bratra Slowana od bratří jeho, ale aučinkowali by spíše k užšímu spojení obau, které jest w Rakausku již skutkem, ale w Rakausku celistwém, neroztrženém. Odprawením R. Bluma, deputowaného na národním sněmu we Frankfurtě, které se stalo dne 9. ráno w Brigittenau’i, je spojení Rakaus s Německem, jak ho Frankfurt zamýšlí, skutkem neuznáno. Děj tento – nemýlíme-li se – bude míti wětší aučinek na rozhodnutí oné otázky, která tolik zlého na Rakausko již uwrhla, nežli newím jaká diplomatie.

30. srpen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Článek, o kterém bych si přál, aby jej každý přečetl a rozvážil, Autor: Havlíček, Karel Článek, o kterém bych si přál, aby jej každý přečetl a rozwážil. Nastaly nám w Rakausích časy, na které jsme ani w nejbujnějších přáních pomysliti si netraufali; dostalo se nám w Rakausích tolik swobody, že se mnohým zdá až příliš býti! Prawím w Rakausích, proto že se toto poslední nyní w Čechách říci nemůže. Čím to ale jest, že přece posud se swým osudem spokojeni býti nemůžeme; čím to jest, že dosáhnuwše cíle taužeb swých – swobody – přece jaksi auzkostliwě do nejbližší budaucnosti hleďíme? Jest to pro nejistotu, protože té celé swobodě auplně newěříme, že se nám jaksi lehce nabytá býti zdá, a tudy lehce ke ztracení. Přátelé milí! kteří jste upřímní a poctíwí milowníci swobody, demokratie, rownosti práw, sprawedlnosti atd, kteří jste od jakžiwa tak swobodně smýšleli již za staré wlády, pokud se to za přestupek powažowalo, kteří nejste liberalisté a demokrati ode dneška snad jen proto, že to nyní w modě jest, že nyní demokratie panuje a wynáší – wás, přátelé milí! žádám, abyste se mnau následující rozwážení učinili. Jak stojí nyní w celém rakauském mocnářstwí záležitosti swobody? Rakausko jest země nejedna, nýbrž z rozličných zcela rozdílných, ba nepřátelských národů složená, a proto jest w Rakausích mnohem tíž wšeobecné usrozuměni a porownání uwéstí, než w kterékoli jiné zemi. Jiné země mají obyčejně jen rozdily we stawech a w politickém smýšlení, poněwadž obyčejně jen od jednoho národu obydleny jsau, aneb aspoň že přewaha jednoho národu tak weliká jest, že se jí musí jiné slabé části we wšem podříditi. U nás ale w Rakausích Němec, Maďar a Slowan ( Wlachy a Rumuny nepočítaje ) ostře a mohútně proti sobě stojí, wždy hotowi jeden na útraty druhého moc swau zwětšiti. Odtud pro wšeobecnau swobodu wyswítá wždy weliké nebezpečenstwí. Slowané ještě nejupřímněji swobodu prawau milují, oni jediné snad chtí rownopráwnost wšech národů rakauských, neosobujíce si přednost a panowání nad jinými, chtí Slowané rakauští jen tolik, aby byli rowni we wšem ostatním. Toť skutečně sami ke swé cti říci a dokázati můžeme. Němci a Maďarowé panowati chtějí, jedni w jedné, druzí we druhé polowici Rakauska, tak aby ostatní wedle nich bydlící národowé jim podřízeni byli. Wlachowé dokonce se od Rakauska wší mocí odtrhnauti chtějí a o to w posledních časích brannau mocí usilowali. Co se tedy politiky národností týče, a když se jen na národnost ohled béře, widíme patrně, že ani Němcům, ani Maďarům ani Wlachům na zachowání celého Rakauska nic záležeti nemůže a nezáleží. Naopak když béřem zřetel pauze na národnost, musíme uznati, žeby pro Němce, pro Maďary a pro Wlachy wlastně lépe bylo, kdyby Rakausko pominulo a se rozpadlo. Němci rakauští by se k německé říši připojili a tak spojeni auzce s ostatními saukmenowci swými jeden weliký a mocný stát utwořili; Maďaři by samostatné weliké Uhersko měli, po které samostatnosti již dáwno baží ctižádost jejich, a we kterém mocnářstwí by oni Maďaři jediným panujícím národem byli, zwětšujíce se poznenáhlým zmaďařením wšech ostatních mezi nimi bytujících národů; a Wlachowé by se k ostatní Italii přiwtělili. Sami Rumunowé ( Walachowé ) rakauští by w takowém pádu Rakauska ke swým ostatním spolurodákům w Multanech a we Walachii se připojili, třeba pod tureckau neb ruskau ochranau, kdyby se nemohli samostatně udržeti. Jenom Slowané rakauští nemají takowých wyhlídek. Kdyby bylo Rusko země swobodná, konstituční, mohli by Slowané rkauští rakauští tak jako Němci, Maďaři a Wlachowé bažiti po spojení s rodáky swými, aby jakožto jeden weliký národ, jakožto saustátí slowanské čestné a snad nejpřenější podle kontextu: nejpřednější místo zajímali mezi ostatními národy tohoto swěta. Ale Rusko jest země despotická, a my ostatní swobodní Slowané musíme se, bohužel! tohoto wlastního bratra swého co nejhoršího nepřítele warowati. Každý kmen z nás rakauských Slowanů jest sám pro sebe slabý, aby wedle jinonárodních mocných sausedů čestné, samostatné místo zaujímal. Odolá naše české králowstwí, kdyby i skutečně mocnau a brannau rukau od ostatního Rakauska se odtrhnauti mohlo ( o čem nyní pochybuji ), odolá pak wojskům celého Německa, které by jistě rádo takowé příležitosti použilo k podmanění Čechů? Odolají Poláci přemoci cárské, aby se opět wšichni w jeden politický stát spojiti mohli? Má Hatsko dosti moci proti Maďarům, Turkům i Němcům? – Dobře tedy, proč se wespolek wšichni nespojíme, abychom této potřebné síly a mohútnosti nabyli? Odpowěď na tuto otázku jest následující: My Slowané rakauští předně nejsme pohromadě, nesausedíme zrowna wedle sebe, nýbrž odděleni jsme od sebe jinými národy, a proto se sami spojiti nemůžeme, nýbrž musili bychom do spolku i tyto mezi námi položené národy přijmauti. Za druhé ale tam, kde skutečně pohromadě jsme, na seweru: Pozňany, Slezsko, Lužice, Čechy, Morawa, Slowáci, Haličstí Poláci a Rusíni, zase naše národní uwědomění, naše národní odhodlanost, náš cit jednoty není posud tak wzdělaný a wywinutý, jakoby si toho přáti bylo. Morawan nedůwěřuje Čechowi, Slowák Morawanu i Čechowi, Polák Rusínowi, Rusín Polákowi, rolník haličský šlechticowi, a ještě mnoho času uplyne, ještě mnoho pracowati a lid swůj poučowati musíme, než docílíme, aby tauha po jednotě slowanské byla mezi námi wšeobecná. A kdyby skutečně mezi námi wšemi sewero-západními wolnými Slowany, kterých jest dohromady asi 14 milionů, panowalo tolik sympathie a dorozumění, bychom samostatné swobodné spojené státy utwořiti mohli, jest weliká otázka, wystačila-li by naše moc beze wšech prostředků jak peněžitých, tak prawidelného wojska, pak w nepořádku, w jakém bychom jistě nějaký čas se nacházeli, odporowati wojskům rakauským, pruským a německým, kterážto by jistě našemu nowězrozenému státu za kmotry se nepostawila? – nic nemluwíce ani o Rusku, o němžto wždy wěřiti musíme, že bude držeti s legitimností a s dynastiemi. – Jakkoli tedy my Slowané západní po spojení bažíme, musíme přece sami uznati, že naše nynější síly a postawení nedáwá nám žádné naděje na uskutečnění swých přání. Lépe než my sami postarala se o nás náhoda a historie; ejhle! w rakauském mocnářstwí skutečně wšichni pohromadě jsme, rakauské mocnářstwí jest ten swazek, který weliký počet našeho národu dohromady wáže, držme se tedy tohoto spojení, wažme si této náhody nám welice prospěšné, to jest jinými slowy a krátce řečeno: My rakauští Slowané máme nejwětší potřebu a užitek z toho, když se Rakausko pohromadě udrží, poněwadž se tak i my Slowané pohromadě udržíme: přičiňme se tedy o to celau silau swau! – Toto zde práwě řečené zdá se mi nejlepší důkaz býti o tom, že Slowané rakauští skutečně upřímně o Rakausko smýšlejí; majíť z toho prospěch, a to se mi w tomto swětě trwanliwější a bezpečnější pohnútka býti zdá, než wšechny řeči o wěrné oddanosti atd. atd. Doufám, že jsem dosti zřetelně a ku přeswědčení prowedl a dokázal, že nám Slowanům rakauským welice na tom záležeti musí, aby se Rakausko zachowalo. To tedy chceme a chtítí musíme; ale jakých prostředků se nyní w těchto okolnostech k dosažení tohoto cíle uchopiti máme? O tom tedy budiž dálší naše rozjímání. Komu kromě nás ještě také záleží na zachowání Rakauska, abychom síly swoje s jeho silami spojiti mohli? – Zajisté nikomu wíce než naší rodině císařské ( dynastii ) Habsburské, což ani dokazowati zapotřebí nebude. Přiznejme se ale, že naše rodina císařská pro nás důležitý, totiž mocný jest spojenec; onať má weliká, sobě zcela oddaná wojska, a kromě toho weliký počet obywatelů celého mocnářstwí ze starého zwyku ( weliká to moc mezi lidmi! ), na této staré dynastii wěrně lpí a jí se wždy přidržowati bude, dynastie naše má také pro sebe starau legitimnost a historické práwo, ona má také jinde za hranicemi mocné přátele. Nám Slowanům záleží na zachowání Rakauska, dynastii Habsburské též záleží na zachowání Rakauska, držme se tedy dynastie, držme se monarchického principu. Ale na jedno nezapomínejme: ačkoli nám i dynastii záleží na zachowání Rakauska, jest w tomto ohledu mezi námi a dynastií weliký rozdíl, na který weliký ohled míti musíme. Nám národům slowanským záleží a záležeti musí na zachowání swobodného, demokratického Rakauska: dynastii nemusí záležeti na swobodě a na demokratii, jí záleží hlawně jen na Rakausku, a chceme-li hledati rady w historii, můžeme se domýšleti s welkau jistotau, že dynastii naší záleží wíce na aristokratii a na absolutismu, aspoň se od jakžiwa wždy těchto přidržowala a proti swobodě a demokratii opírala. – – Dálší myšlénky, které z této okolnosti wyplýwají, snadno si každý sám w duchu předstawí. – Postupujme dále we swém rozwažowání! Jisto jest, že dynastie sama swými prostředky a swau mocí aristokratické a neswobodné ( absolutistické ) Rakausko udržeti nemůže, neb wlastně již nemohla, neboť toho jsau letošní jarní události patrným důkazem. Jisto jest za druhé, žeby dynastie sama swými prostředky a swau mocí ani demokratické a swobodné Rakausko pohromadě udržeti nemohla, kdyby jí w tom wětší část národů odporowala. Pochybno jest, jestliby dynastie naše despotické a aristokratické Rakausko pohromadě udržela, třeba bychom my wšichni Slowané ji w tom podporowali, totiž jinými slowy řečeno: Kdybychom se my Slowané bez ohledu na swobodu s dynastií k tomu aučelu spojili, abychom ostatní národy neslowanské w Rakausích sobě podmanili a je poslowanštili: není jisto, že zwítězíme a aučel swůj dosáhneme. Jisto ale jest nade wšechnu pochybnost, že my rakauští Slowané we spojení s dynastií swobodné 468 a demokratické Rakausko pohromadě udržíme, třeba se i ostatní národowé, jmenowitě Němci a Maďarowé, o zničení a rozpadnutí jeho pokaušeli. To jest jinými slowy řečeno: Když my rakauští Slowané spojeni s dynastií swobodu a demokratii zachowáme, wzdržíme rakauské Němce od centralisace Frankfurtské a přinutíme Maďary, aby zanechawše swého osobowání a oddělowání, pod těmi samými wýmínkami jako my ostatní s Rakauskem spojeni zůstali, a tak swého cíle dojdeme. Zapotřebí k tomu ale, jak již praweno, trojího: předně abychom se my Slowané demokratie a swobody wěrně drželi, za druhé abychom s dynastií spojeni byli, a za třetí aby též dynastie při swobodě a demokratii pewně stála. Že my Slowané rádi a pewně se demokratie a swobody přidržíme, o tom nepochybuji: od dynastie odtrhowati se nemáme žádnau rozumnau příčinu, držeti se jí ale mnohé; o to třetí ale hlawně jde, aby se dynastie také pewně a wěrně swobody a demokratie přidržela. Pokud to záleží od pauhé dobré wůle a od pauhého smýšlení naší císařské rodiny, musíme naději míti, že sama swůj prospěch dobře rozwážiwši, s upřímnými rádci swými se poradiwši, od swobody a demokratie neodstaupí. Jsauť ale kromě toho w naší moci prostředky, kterými k tomu působiti můžeme, aby dynastie naše swobody a demokratie se přidržela. Prostředky tyto jsau dwa: sprawedliwost naše w národním ohledu, a mírnost naše w politickém. Sprawedliwostí swau w národním ohledu můžeme se my Slowané rakauští wždy nad ostatní národy wyznamenati. Mnozí této sprawedliwosti, totiž prawé swobodě nikterak rozuměti nechtějí, oni přejí si swobodu, ale jen pro sebe, jiným nedowolují toho, co sami pro sebe žádají. My ale Slowané rakauští, kteří jsme posud wždy byli proti ostatním we křiwdě, zaujímajíce wšude jen druhé neb poslední místo, dowedeme se nyní nejlépe sprawedliwě a snášeliwě s ostatními porownati, zwláště když nic jiného, nic wíce žádati nebudeme než rownost, neosobujíce si přednost. Takowým způsobem získáme si pro sebe mnoho myslí také mezi sprawedliwými a snášeliwými Němci, Maďary a Wlachy rakauskými, kteřížto důwěřujíce se we sprawedliwost a snášeliwost naši, rádi s námi w jednom státním foederálním spojení zůstanau: a tím i sobě i dynastii znamenitě usnadníme zachowání Rakauska. Co jest mírnost w politickém ohledu, o tom jakožto wěci pro nás w tomto okamžení nejdůležitější, a pro zwláštnost tohoto času welmi chaulostiwé, mnohem obšírněji promluwiti musíme, wezmauce při tom ohled na rozličné stawy občanů rakauských, jak nyní k sobě stojí, a na nynější říšský sněm we Wídni. Strany politického smýšlení slyšíme a čteme posawad množstwí jmen rozličných stran, slyšíme o radikalistech, demokratech, aristokratech, konservativních, absolutistech, moderadech, progresistech, reakcionářech atd. atd. Která strana jest nejlepší? které se máme přidržeti? – Widíme a slyšíme, že jedna druhau dle možnosti zlehčuje, a že každá jen sama sebe za rozumnau, za dobře smýšlející pokládá; což tu dělati, jak tu swědomí swému se zachowati? Podáme k tomu následující klíč. Stojím na tom, že není wíce hlawních rozdílů we wšelikém politickém smýšlení než dwa, totiž jedna strana poctiwých a rozumných, druhá nepoctiwých a nerozumných lidí. Poctiwí jsau, kteří se wěrně drží té zásady, kterau jsme se od nejpřednějšího liberalisty tohoto swěta naučili: co nechceš sám trpěti, nečiň jinému; nad tuto zásadu není nic liberálnějšího na tomto swětě. Aby byli poctiwí lidé rozumní, žádáme proto, poněwadž nerozumí lidé často z nerozumu proti swému nejlepšímu mínění a přeswědčení jednají a dobré wěci škodí. Každý poctiwý a spolu rozumný člowěk jest liberální, jest demokrat, třeba se ani sám za liberálního a za demokrata newydáwal; mnohý dobře smýšlející, ale přitom nerozumný člowěk, ačkoli se domníwá býti liberální a demokrat, přece z nerozumu často demokratii a liberalismu newědomky škodí a překáží; lidé chytří sice, ale nepoctiwí, ačkoli se sami za liberální a za demokraty wydáwají, nemohau nimi ani býti. Schwalně se tu o slowech: radikální, konservativní, moderado ( mírný ) ani nezmiňujeme, poněwadž to jsau pauhé formy, nehodící se nikterak k dobrému označení politických stran. Neboť býti a nazýwati se radikálním, jest zrowna takowý nerozum, jako býti a nazýwati se konservatívním neb moderadem. A proč? Proto že rozumný a poctiwý demokrat u liberalisty musí být radikální, konservativní i moderados zároweň. On totiž musí wšechno, co jest prospěšno liberalismu a demokratii, wšechno, co jest rozumné, poctiwé a demokratické, zachowati a udržeti ( conservowati ), a w tom jest conservativní; wšechno, co jest aristokratické, neliberální, nepoctiwé, nerozumné, musí hledět wyplemeniti a wyhubiti, a w tom jest buď radikální neb moderado, jak toho kdy potřeba žádá. Neboť nemáme wždy dostatečných sil k tomu, co bychom učiniti za dobré uznali, a člowěk, jenž hlawau zeď proraziti chce, může být sice nejpoctiwější, ale je jistě – nerozumný. Poctiwý a rozumný demokrat tedy jest tenkrát radikální, když widí, že jeho síly dostačí wykořeniti něco aristokratického, nepoctiwého a neliberálního; kde ale toto jemu protíwné w tak hrubé moci se jewí, že nemožno jest, najednau a auplně tuto moc zničiti, tam jest mírný ( moderados ), to jest on se nepodrobuje této moci, ale hledí ji poznenáhla seslabiti a konečně nad ní zwítěziti. Užijme těchto zásad w příkladu z našeho wlastního žiwota! Co by nám ku př. před půl rokem byl pomohl radikalismus proti tehdejšímu absolutismu a aristokratii? Nic, než žebychom byli seděli na Spielberku neb někde jinde w tuhé wazbě, a žeby naše slabá síla auplně wyhubena byla. Co bychom byli prospěli dobré wěci? – Řádný demokrat a liberalista nemůže se jinak spokojiti, než auplnau demokratií a swobodau; on tedy nemůže jen na polowici neb některé části přestati; ale on nemusí wšechno chtíti najednau, když to možná není, nýbrž wždy jen tolik, co možná dostati a proraziti, a o ostatek opět dále se přičiňuje: kdežto přepiatci najednau wšechno žádajíce, přeceňujíce sil swých často wšechno ztratí a nic z toho nedosáhnau, co si žádali. – Takowým způsobem musíme hleděti na politické snažení našich časů. W Rakausích až do března panowal absolutismus, aristokratie, wojsko, bürokratie a hierarchie, zajisté pět welikých sil. Najednau klesla jejich moc ne naší silou, nýbrž nejwíce následkem událostí zahraničných, welmi kwapně, že jsme se ani nenadáli. Tážu se wšech rozumných: Zničen jest u nás absolutismus, zničena jest aristokratie, bürokratie, hierarchie? zlomena jest jejich síla tak, že se jich není zcela co obáwati? – O, nešalme se sami, přiznejme se, že posud ani síly swé s našimi neměřili, nemysleme, že již nám auplně odstaupili wítězstwí. Nikoli, ubezpečuji wás, že jen čekají na příhodnau dobu, aby se ještě o wládu nad námi pokusili. Jejich moc jest we wojsku, oni mají weliké jmění, jim slauží mnoho okolností, které my ani neznáme, oni mají spojení dobré mezi sebau a za hranicemi. A naše síla proti nim kde jest? kde stojí naše wojsko, kde jsau naše miliony? – nikde. Jediná naše moc byla posud weřejné mínění; udrží-li se ale anarchie a nepořádek jako nyní ještě nějaký čas, jisto jest že i weliká část weřejného mínění proti nám se obrátí, neboť bohužel! že wětšině pokoj jest wíce milý než swoboda, a ještě wíce bohužel! že weliký počet našich spoluobčanů tak málo wzdělaný jest, že powažuje ten staw přechodu od otroctwí ke swobodě, w němžto se nyní nacházíme a který newyhnutelně nepořádků jest plný, že tento nepořádek již za tu očekáwanau swobodu powažuje! Což tedy diwu, že se mnohým takowá domnělá swoboda nelíbí! A čím dále tento staw přechodu, tato nejistota trwati bude, tím wíce získá ona strana příwrženců, která pak bez ohledu na swobodu opět pořádek zawede, ale pořádek takowý, že bude u nás opět tak ticho, jako bylo až do letošního roku, ticho hrobowé. Powinnost nejwětší wšech oprawdiwých a nezištných přátel swobody jest tedy, wšemožně o to se starati, abychom opět pod zákonem žili, aby se místo starého zbořeného stawení wlády naší nowé, času přiměřené wystawělo, a tu jsme u říšského sněmu a u ministerstwa. Říšský sněm nynější i ministerstwo powstalo w revoluci, sněm wywolen jest na nejširším základu zcela bez censusu w nejauplnější swobodě, a může se tedy wším práwem powažowati za wyslowenou wůli wšech národů; ministerstwo jest skoro celé wzato z národu a smýšlení jeho jest skutečně liberální. Ale ministerstwo nynější nemá posud tolik moci, jak bychom si přáti měli, mnohé silné záwady stojí mu w cestě, když by swé dobré záměry we skutek uwésti chtělo. Celá aristokratie nenáwidí toto demokratické ministerstwo, a wojsko jenom s nechutí se podrobuje. We sněmu owšem užíwá ministerstwo důwěru weliké wětšiny, ale práwě proto zas strana přepiatě německá, strana Frankfurtistů nyní s nejwětší zůřiwostí proti ministerstwu wystupuje. Tato strana we sněmu přeje si patrně záhubu rakauského mocnářstwí, poněwadž jen w tomto pádu doufá na wyplnění nejwřelejší tauhy swé, totíž aby tak nazwané německé province ( mezi nimi owšem Čechy a Morawa ) k Německu připadly. Od té doby, co tato strana pozoruje slabost swau we sněmu, od té doby co pozoruje, že ministerstwo od Frankfurtu odstaupilo a fœderalisticky smýšlí, od té doby zůří tato strana we sněmu a její časopisy Der Radicale, Constitution, Grad aus atd. s nejwětší wzteklostí proti ministerstwu, proti wětšině sněmu a jmenowitě proti deputowaným českým, poněwadž nás za půwodce wšeho toho powažuje. Wšechny nadáwky, jaké nyní w modě jsau, totiž reakcionář, antidemokrat, terrorista, absolutista, aristokrat atd. sypau nyní tito poražení Frankfurtisté na nás, mluwí zjewně o nowé revoluci, ano w časopisu „ Constitution “ stálo nedáwno proraženým písmem: „ Jsme opět před 13. březnem, nazýwá-li se tyran náš Metternich aneb říšský sněm, to jest jedno “ atd.!!! Takowá řeč prawí jinými slowy: Wšechno, co se mně nelíbí, jest tyranstwí, a ona důkladně označuje celau tu podobně smýšlející část Wídeňského zkaženého časopisectwa. Že ale deputowaní čeští s lidmi podobného smýšlení, kteří w rozmíškách, w nepokojích a w nepořádcích užitek swůj mají a hledají, sauhlasowati nemůže, jest wěc patrná: cesty naše nejsau cesty jejich a aučel náš zcela protiwný jest aučelu těchto anarchistů. Wšichni poctiwí a upřímní přátelé swobody snaží se nyní srozumění mezi rozličnými národnostmi rakauskými usnadniti a uskutečniti, jenom tito ale sobečtí Němcowé chtí pro zisk swého němectwa wšechno ostatní obětowati: ale duch sprawedliwosti zahladí jejich hanebné aumysle a dobré dílo podaří se proti wšem jejich piklům a hanebným auskokům. H. Borowský.

5. listopad 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [Zvony]., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. 3. Zwony. Noworoční powídka. Z anglického od Boza ( Karla Dickensa ) zčeštil M. Fialka. W Praze u Jar. Pospíšila l847. Cena 14 kr. stř. Panu spisowateli, jehožto překlady z anglického welmi zdařilé jsau, musíme opět za tento nowý dárek díky wzdáti.

3. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [překlad výňatku článku], Autor: Havlíček, Karel (překl.) – Wídeňské nowiny „ Lloyd “ objasňují we zwláštním článku diplomatické o mír wyjednáwání mezi Rakauskem a Sardinskem, z kterého zde některá místa klademe: Wýmínky, které Radecký a Bruck w Miláně wyjednawatelům sardinským postawili, jsau následující: 1. Aby hranice zemí byly tytéž, jaké byly před wálkau. Sardinsko k tomu swolilo bez odporu. Není tedy prawda, žeby o Parmě a Modeně nic nebylo ustanoweno, a žeby to bylo ponecháno wyjednáwání dalšímu, neboť bylo wýslowně wyřknuto, že auzemní poměry wlašských zemí musejí zůstati tytéž, jaké byly we Wídeňské smlauwě určeny. Též není prawda, že rakauská wláda žádala od wlády sardinské, aby ústawa sardinská byla změněna. 2. Aby Sardinsko zaplatilo Rakausku na wojenské autraty 200 milionů franků, jak se o to Radecký a král Viktor Emanuel již byli smluwili. K tomu wšak sardinští wyslanci neswolili, udáwajíce, že Sardinsko není s to, tak welikau sumu zaplatiti, i podáwali 30 milionů. Radecký ohlásil, že Rakausko slewí, chtěl wšak wíc nežli 30 milionů. – Sardinští wyslanci wšak wáhali i wyjednáwali potají s Francauskem a Anglickem, to wšak nechtěl Radecký trpěti, pročež nařídil, aby rakauské wojsko pewnost Alessandrii obsadilo, což se i 24. dubna stalo. Den před tím odjeli sardinští wyslanci z Milána. Na to odešel z Turina do Paříže hrabě Gallina, i wyjednáwal s wládau francauskau i anglickau, aby přiměly Rakausko k tomu, by se spokojilo s 30 miliony. Rakauská wláda přeswědčila wšak wládu anglickau i francauskau, že se Viktor Emanuel swým slowem zawázal, wšecky wojenské autraty nahraditi, i ač nebyla suma určena, dokázalo Rakausko, že autraty obnášely wíce nežli 200 milionů. Proti tomu namítaly wlády francauská a anglická jen tolik, že Sardinsko není s to, by tolik peněz sehnalo, a Sardinsko dokazowalo, že se nemůže wíc wypůjčiti nežli 30 milionů. Poněwadž ale wšem stranám mnoho na tom záleželo, aby mír co nejdříw ustanowen byl, slewilo Rakausko na domluwu Anglicka a Francauska 100 milionů, a Sardinsko přidalo 30. Rakausko tedy chtělo 100 milionů, a Sardinsko podáwalo 60. – Nyní nawrhowalo Francausko, aby rakauská wláda slewila ještě 20 milionů, a sardinská aby 20 milionů přidala, i aby tedy zaplatila Rakausku 80 milionů franků. Rakausko, aby dokázalo, že oprawdu chce mír uzawříti, slewilo 25 mil. i žádalo jen 75 milionů, a Sardinsko powolilo 70, – jedná se tedy nyní pauze o 5 milionů, a snad se obě wlády již brzo smluwí. – Dříwe wšak, nežli se opět wyjednáwati započalo, žádala wláda sardinská, aby wojsko rakauské Alessandrii opustilo, k čemu také Radecký swolil. Nyní tedy lze se nadíti, že mír co nejdříw uzawřen bude.

20. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [Zprávy o volbách], Autor: Havlíček, Karel ‒ Z Bydžowa 18. ledna. Wolba Bydžowská jest se zdarem ukončena. Mezi 101 woliči dostal hr. Wojtěch Deym hlasů 93. Jeden hlas padl na Antonína Deyma, pod kterým jménem wšak taktéž Wojtěch míněn jest. Tři hlasy obdržel Konrád Paul, statkář z Puchlowic, a čtyry hlasy měl Frant. Laufberger z Jilemnice. ‒ Z Humpolce 17. ledna. Wolba w okresu Humpoleckém wypadla takto: 67 hlasů p. Ant. Komrs, hospodářský radda hr. Thuna; 46 hlasů p. Frant. Smrčka; 20 hlasů p. dr. Fryč. Dle dopisu nám zároweň zaslaného děly se při wolbě mnohé neslušnosti, které wšak posud uweřejniti nechceme, až lépe zpraweni budeme.

11. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Praha jest opět v stavu obležení!, Autor: Havlíček, Karel Praha jest opět w stawu obležení! H. B. — W Praze dne 10. kwětna. Tak se tedy přece dodělala nesmyslná strana toho, z čeho jsme ji tolikrát warowali, ale nadarmo: Praha jest opět we stawu obležení, konstitučních swobod jsme zase na čas zbaweni, a to jen pro zlomyslnost několika lidí a pro zbrklost zawedené mládeže. Poštěstilo se nám ještě we wčerejším čísle nejhlawnější zpráwy podati, poněwadž se totiž prwní a čtwrtá strana našich nowin obyčejně teprwa okolo 9 hod. ráno do rychlolisu dáwá, použili jsme času a w krátkosti jsme nejhlawnější zpráwy ještě do zadu položili, jen proto, aby snad powěst, která obyčejně zwětšuje, neuwedla celau zem do strachu a nepokoje. Práwě když se dnes 10ho mezi 9. a 10. hod. ráno počaly naše nowiny w Praze wydáwati, objewilo se též auřední ohlášení na rozích, kterým se prohlašuje staw obležení na Prahu. Zní takto: Oznámení. Sauhlasnými zpráwami a wyšetřenými událostmi ujištěno jest, že zločinný spolek příprawy činí, aby pokoj tohoto města a této země zrušil. Ze sausední země odbojnická strana rozšiřuje prohlášení, která weřejně k revolucí wyzýwají, — pokusilo se o to, naše wojsko k odpadnutí swésti. Tyto okolnosti pohnuly předstawené nejwyšších auřadů civilních a wojenských k docílení wšeobecného pokoje a bezpečností a k ochraně každého wěrného občana, proti náwalům zločinné strany, hlawní město a twrz Prahu s předměstí, pak místa Rusín, Nebušice, Šárky, Selce, Bohnice, Smržow, Kobylis, Prosik, Hlaubětín, Malešice, Nowé Strašice, Záběhlice, Chodow, Kundratice, Modřany, Welhé Chuchle, Sliwenec, Stodůlky, Řep, a wšechna jiá w tomto wyznačeném okresu ležící místa, ode dne tohoto oznámení w staw wálečný prohlásiti. Následkem toho se nařizuje: 1. Wšechny auřady civilní w okresu, we staw wálečný položeném, které ostatně we swém auřadowání neomyleny zůstanau, jsau wojenskému auřadu podřízeny. 2. Národní obrana a ozbrojené městské sbory proukázaly w posledních dnech takowau horliwost a wěrnomyslnost, že se jejich napomáhání pro zachowání pokoje a pořádku s důwěrau očekáwá. Zůstanau tedy národní obrana a městské sbory starého a nowého města pod welením prov. welitele pana Ondřeje Haase we swé činnosti. Než z wojenských ohledů musí národní obrana a městské sbory malostranské na čas wyzdwiženy zůstati. 3. Wšeobecné odzbrojení staniž se we 48 hodinách. Wyjmuti jsau mimo národní obrany starého a nowého města, a ozbrojených městských sborů jmenowaných městských oddělení, c. k. auředníci, k nošení pobočné zbraně upráwnění, a též finanční stráž. W městě a w předměstích zbraň náležitě poznamenaná odwede se w c. k. zbrojárně, který odwod se listem oswědčí. W ostatních místech zwláštní komissí budau zbraně přijímati. 4. Práwo associační buď na čas wyzdwiženo. 5. Wydáwání časopisů záwisí od powolení wojenského auřadu. 6. Bez powolení auřadu wojenského se nesmí ničehož tisknauti a uweřejniti. 7. Wšickni cizí, to jest osoby, které do Prahy domowem nenáležejí, mají w 48 hodinách wykázati cestowním listem při c. k. městském hejtmanstwí účel swého přebýwání. Tento auřad we srozuměni s c. k. městským komandem jim udělí buď listy k delšímu přebýwání, buď visum ( powolení ) k dalšímu cestowání. W posledním pádu musí Prahu hned opustiti a nastaupiti cestu jim poukázanau. Náhlému saudu propadne: 1. Kdo by se zbraní auřadu neb stráži se protiwil. 2. Kdo slowem, písmem neb skutkem k odporu proti auřadu wzbuzowati se snaží. 3. Kdo c. k. wojsko k zrušení wíry a swých powinností swésti se snaží. S ostatními, kteří dle těch swrchu oznámených nařízení sprawowati se nebudau, nakládáno bude dle wojenských zákonů. Též wojenskému saudu propadne: 1. Kdo bez zbraně se protiwí auřadu wojenskému neb civilnímu. 2. Kdo by si dowolil útok na žiwobytí, na osobní bezpečnost nebo jmění jakékoliw osoby. 3. Kdo by při srocení na rozkaz auřadu civilního neb wojenského, by odešel, neposlechl. W Praze, dne 10. kwětna 1849. Mecséry, zemský spráwce, Khevenhüller, prozatímní komandant. Rozumí se owšem, že množstwí lidu se hrnulo čísti. My wšak přečetše hned jsme porozuměli, že se hlawně jedná o swobodu tisku, a musel se tedy redaktor hned odebrati ke komandujícímu generálowi panu hrab. Khevenhüllerowi na hrad. Zrowna wycházel z jeho komnaty pan prokurátor dr. Ambros, a když jsem swau žádost přednesl, smějí-li totiž Národní Nowiny dále wycházeti, odpowěděl pan komandující generál, že mohau, zejtra ale, totiž 11ho ráno že dá wšechny redaktory politických nowin swolati, aby jim oznámil, kterak se sprawowati mají. Zejtra tedy ulyšíme teprwa, jak dalece se nad námi obměkčí srdce wojenských auřadů. Ostatně ale se ještě posud ne jen my, nýbrž celá Praha diwí tomu „ stawu obležení “, který na nás we snu padl, tím wíce, že skutečně na celé Praze není nic jiného widěti, než nejwětší pokoj. Žádnau změnu není pozorowati na městě. Prawý základ celé události netroufáme si ještě ani powídati, mluwí se příliš mnoho, a lehce tu mezi prawdu i neprawda se wtrausí. Jisto jest posud jen tolik: Wláda má důkazy w rukau, že jistá pošetilá strana w Praze popuzowána jsauc k tomu od cizinců, tyto dni chtěla powstání w Praze způsobiti a aby se tomu překazilo, dala dnes w noci mnohé osoby zatknauti ( kromě p. Sladkowského, Fryče mladého, Gauče, jsau i p. J. Řehoř a p. Wagner, zlatník, zatknuti, p. Emanuel Arnold uprchl ale, ačkoli ještě wčera w Praze byl ) a prohlásila celau Prahu do stawu wálečního. Městská radda učinila hned náležité kroky u auřadů, a wydala následkem toho toto oznámení: Prowolání. Praha a nejblížší wůkolí nachází se opět w trudném stawu obležení. Wojenská moc přewzala zde hlawní wládu s přiwolením zemského presidium. Ačkoli se to stalo bez wědomí purkmistra i městské raddy, wyzýwáme přece wšecky spoluobčany k mírnosti a k maudré, wšemožné opatrnosti, aby se nepodalo nižádné příležitosti k dálšímu, wětšímu ještě obmezowání obchodu a swobody obecní, nobrž aby spíše odstranění wšelikých nynějších překážek bylo možné, o což wěrně starati se zwolení zástupcowé tohoto hlawního města neopominau. Neboť wymohli jsme prozatím aspoň tolik — wíce nebylo pro okamžité okolnosti k dosažení — že we wšech branách ( snad mimo Wyšehrad ) a po wšech ulicích we wšech částích města, jako wždy jindy, wolný býti má průchod, pokud se nestane žádný nepořádek, ano že se také obyčejný pořádek nawrátí, jak pomine doba nebezpečenstwí, o němž připowěděno jest, že se co nejdříwe podá weřejná zpráwa. Ostatně slíbilo c. kr. zemské presidium, že o tom zároweň i wenkow poučí, aby snad přepiaté powěsti a zbytečné obáwání neuškodily ani zdejším trhům ani Swatojanské pauti. Z raddy králowského hlawního města Prahy dne 10. kwětna 1849. Waňka m. p., purkmistr.

23. září 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [Polemika s Lloydem o krajanu Riegrovi], Autor: Havlíček, Karel Záležitost našeho dra. Riegra posud ještě prowozuje mnoho hluku w rozličných nowinách. My jsme již dříwe wzali slowo za nepřítomného swého přítele a wěrného aučastníka politického smýšlení, hotowi jsauce wždy weřejně oswědčiti, že s ním auplně se srownáwáme we wšelikých politických zásadách. Již toto oswědčení z naší strany musí w každém wzbuditi předtuchu, z jakého stanowiska hledíme my na powěstnau pletichu s knížetem Czartoryjským a maďarskými diplomaty. My jsme přeswědčeni, že tato celá wěc nemá jiný aučel než škoditi Riegrowi na wážnošti u takowých lidí, kteří neznajíce dokonale wšeliké politické pletky bez zkušenosti wšemu wěří, co tištěno jest, nepowažujíce, že se tisku tak jako wšeho jiného zrádně i poctiwě užíwati může. Již z toho, že práwě Lloyd, časopis wydáwaný nejwíce nákladem šlechty, nejhanebnějším způsobem na Riegra si wyjíždí, může každý sauditi odkud wítr wěje, a jak rádi by se ti pánowé, kteří si Lloyd za swůj nástroj wywolíli, zbawili tak nebezpečného protiwníka na sněmích, jako jest Rieger. Poněwadž naše obecenstwo welmi málo reakcionářské nowiny Lloyd zná, musíme zde podati něco na ukázku z toho co o Riegrowi píší. Již w několika číslech po sobě nacházíme w Lloydu nejpotměšilejší autržky proti němu. W čísle swém od 20. září píše Lloyd mezi jiným takto: „ Panu Riegrowi se hlawně za winu pokládá, že stál w Paříži we spojení s úhlawními nepřátely Rakauska; mimotní wšak wěc jest, spiknul-li se s nimi proti Rakausku dne 18. kwětna anebo jiného dne, a stalo-li se to w domě pana Czartoryjského anebo kdes jinde. Dle tonu, w němž sepsáno jest osprawedlnění pana Riegra, dá se snadno mysliti, že snad směřuje proti datum, jenž přichází na uweřejněné listině, anebo proti jiné též tak nepatrné části obsahu. Pan Rieger jest dostatečně wzdělán, a proto musí wěděti, jaké osprawedlnění by ho před swětem očistiti mohlo od podezření naň uwaleného. On se měl weřejně prohlásiti, že ani s Czartoryjským, ani s Telekim, ani se Szarvadym ani s Pulským w žádném spojení nestojí ani nestál. Wěru kdyby byl p. dr. Rieger šestileté dítě a Lloyd jeho wychowatel nemohl by přiměřeněji mluwiti. Tedy snad proto, že kníže Czartoryjski, hrabě Teleki atd. jsau protiwníci rakauského císaře, tedy snad proto již s nimi mluwiti w Paříži jest zločin pro rakauského občana, a což dím občana, uznaného politického wůdce? Lloyd owšem by ani s knížetem Czartoryjským ani s hrabětem Telekim nemluwil, a také by je nenawštíwil již pauze z té příčiny, že by mu to sotwa dowolil portier. Také si mohl ušetřiti Lloyd tu wtipnau myšlénku, že prý wina p. Riegrowa také padá na celau naši stranu, a že by čeští audowé býwalé Prawice honem prý se měli očistiti z podezření, že s Riegrem we spojení nebyli od té doby, co do Paříže odejel! Ubohý Lloyde! předně na nás nepadá žádná wina proto že na p. Riegrowi žádná není, a za druhé můžeme podotknauti, že nejen podezření, nýbrž patrná jistota jest, že jsme s Riegrem až do poslední chwíle byli we spojení, že jednotliwým dopisowal z Paříže atd. a že se ani Lloyda nebojímě býti s Riegrem ještě posud w nejpřátelštějším spojení. A jak mohl loyalní občan rakauský, jak mohl pan Rieger, chce-li za takowého platili, sejíti se s těmito muži w oné zwláštní době. Rodina Czartoryjského a Riegrowa nejsau dle našeho wědomí sešwagřeny. Ani příbuzenstwí ani cos jiného newázalo Pražského měšťana k polskému magnátu. Je snad palác tohoto starého knížete znám tím, že se tam scházejí loyalní Rakušané? Nemá každý rakauský občan se ho warowati? Nestáli Teleki a Pulski we službě strany swatozrádné, jejížto snahau bylo, aby Rakausko přišlo k rozdrobení. Mohl pan Rieger anebo jiný rakauský politik s nimi státi we spojení a neuwaliti na sebe podezření nepřátelských a swatozrádných aumyslů. “ Lloyd se též obáwá, že weřejné mínění odsaudí Riegra: my myslíme, že ho budau ctíti a milowati ti, kteří ho dříwe ctili a mlowali, a že ho budau nenáwiděti ti, kteří ho dříwe nenáwiděli a kterým w cestě stojí. Tak ale to má každý člowěk na swětě. W čísle swém od 22. září pokračuje Lloyd k wětší jestě nestydatosti a twrdí, že schůzka u knížete Czartoryjského byla umluwena, a dodáwá doslowně toto: „ Nepochybuji, že wše, což w protokolu nalezeném u Czaplického stojí, prawdiwé jest, ale jsem přeswědčen, že Rieger nic o tom newěděl, že jeho slowa se w protokol kladau, jakož že i sotwa wěděl, byl-li protokol napsán, dokud ho Wídeňskými nowinami známost o tom nedošla. - Czartoryjski měl u sebe buď tajemníka, který za stěnau psal, anebo wložil po ukončené konferenci wše, o čem rokowáno bylo, do protokolu, a napálil tak neprozřetelného českého poslance, který se starému magnátowi newyrownal w schytralosti a podskočnosti. Czaplickému pak byl dodán protokol jakožto základ, na který dále w Čechách stawěti měl; tím měla jistá strana nabýti přeswědčení, že pro ni wše již je w Paříži zawedeno a wyjednáno. “ Takowá nestydatost, twrditi něco, co ani se wědět nemůže, takowá prawím nestydatost sluší jen Lloydu. On wí tak dobře o celé schůzce, jako by sám byl tím za stěnau schowaným sekretářem býwal; po chwíli bude také Lloyd wědět, kterak u stolu seděli a kolik šálků čaje při tom který wypil s rumem aneb bez rumu, neboť wíme, že tato schůzka nebyla wlastně nic jiného než pozwání na čáj, tedy tak nazwaný politický čáj. A wšak dosti již o Lloydu: takowé nowiny jako Lloyd, které po známém excessu w Miláně radily, aby se wzala králowstwí Lombardsko-Benátskému konstituce, o takowých nowinách čerweno-absolutních není hodno mnoho slow šířiti, a příhodno pamatowati na naše příslowí, že pes štěká marně proti měsíci.

18. červen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Dopisovatel., Titulek: [Do Karlína a tak dále.], Autor: Havlíček, Karel Dopisowatel. Do Karlína, a tak dále. Podána jest nám dosti obšírná spráwa o swěcení nowého obrazu w kapličce tamější, kterau wšak přijmauti nemůžeme. Ať wážení páni dopisowatelé powáží, jak ohromné by naše Nowiny býti musely, kdyby se o podobných, ostatně wšude stejných, událostech w Nowinách psáti mělo. „ Co nechceš, aby tobě jiní činili, nečiň i jim. “ — O besedě dne 1. Čerwna tamtéž držané, ani z dopisu wyrozuměti nemůžeme, k jakémn cíli wýnos obrácen jest, co přec nejhlawnější wěcí celé takowé spráwy býti musí. Neboť že lidé tancují a se bawí, není wěc ani důležitá, ani nowá: ale že při radowánkách swých něco podstatnějšího, něco užitečného, ušlechťujícího na zřeteli mají, to se každému líbiti musí, to se hodí pro wšeobecnost, to se může oznámiti. Redakce.

22. duben 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: – Příspěwky na Pražskau wzorní průmyslowau školu., Autor: Havlíček, Karel Diwno nám poněkud bylo, že posawad žádné gymnasium mezi spoluzakladateli naší školy nestálo: kdežto přec obyčejně wzdělaný jinému milerád wzdělání přeje. Tím wíce nás potěšila ta okolnost, že práwě z onoho gymnasium, kterémuž redaktor těchto listů šestileté pěstowání wděčně powinen jest, prwní zásilka přišla. Ostatní gymnasia jistě pozadu nezůstanau. Red.

8. leden 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Zahraničné zprávy., Titulek: [Královská akademie v Belgii.], Autor: Havlíček, Karel Zahraničné zpráwy. W Belgii. Králowská akademie dostala nyní jiné zřízení, tak že tam již i národní jazyk a záležitosti flémské zastoupeny býti mají, kdežto dříwe celou zaujímala francouzština. Posud byl jediný Willems z flémské strany w akademii, nyní wšak jich wíce přijato bude. Mají se také wydáwat staré poklady flémské literatury. Tyto zpráwy potěšily nad míru wšechny národně smýšlející, a zarmoutily wšechny libující si starého cizozemského šlendriánu. Nejwětší nepřítel flémské národnosti jest p. Dumortier, který Flamingům nemůže odpustit, že nechtějí být mrtwí, a předhazuje wšem národně smýšlejícím, že proti wládě belgické jsou, a holandské se přidržují. — Z toho widíme, že je celý swět stejný, i o nás Češích, když jsme řeč swou wzděláwati počali, mnozí nepřátelé naší národnosti, kteří by rádi na naše útraty národ swůj a moc rozmnožli, chytře a podwodnicky prohlašowali, jako bychom Bůh wí jak hanebné a buřické úmysle měli proti wládě: kdežto my tak wěrní a bohdá i wěrnější poddaní 11 swého Císaře Pána jsme, než mnohý jiný podpalowač, a jenom swé si hájíme, co nám před Bohem patří. -

28. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [Havlíčkovo oznámení o vystoupení ze Slovanské Lípy], Autor: Havlíček, Karel Máme mnohé příčiny, následující přípis tuto uweřejniti: Slawnému Wýboru Slowanské Lípy! Poněwadž we schůzce dne 26. t. m. uzawřeno jest, aby Slowanská Lípa politickým spolkem zůstala, kterémužto uzawření jsem já, jak powědomo, z mnohých příčin w nowém zákonu associačním obsažených odporowal, přislibuje sobě mnohem lepšího prospěchu pro národ z dalšího trwání Slowanské Lípy jako nepolitického spolku, widím se nucena, ze spolku Slowanské Lípy ( resp. z wýboru ) od dnešního dne wystaupiti a dle swého wlastního přeswědčení dále působiti. W Praze dne 27. března 1849. K. Hawlíček, redaktor Národních Nowin.

1. červen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [Dvě zprávy], Autor: Havlíček, Karel – Dowídáme se z pramene welmi bezpečného, že co nejdříwe ( prawí se asi za týden ) wyjde auplné nařízení strany wyměření náhrady za powinnosti poddanstwa. Tato práce byla swěřena ministrům wnitřních záležitostí, financí a sprawedlnosti, nyní tedy jenom pánům ministrům Bachowi a Krausowi. Jak wyjde toto ustanowení, hned se rozejdau rozličné komisse po zemích, aby to we skutek uwáděly. – Slyšíme také, že prý se wýměr těch náhrad nebude w celosti počítati o mnoho wýše než w Morawě sněm ustanowil, což by zajisté wšeobecnau spokojenost wzbudilo. A wšak nechceme posud ničemu wěřiti, až uwidíme na swé wlastní oči.

22. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [O právu honby], Autor: Havlíček, Karel H. B. Máme čest obecenstwu we známost uwésti, že podali do redakce naší weškeří zajícowé králowstwí českého žádost strany nátisků a welikých pronásledowání, která se ale pro komický obsah swůj wíce do Šotka než do Národních Nowin hodí, a proto také co nejdříwe w Šotku wytištěna bude. Zatím ale uznáwáme potřebu, o této wěci bez žertu několik dobře míněných slow tuto položiti. Až do nejnowějších dob užíwala šlechta ( a s ní také majitelowé panstwí měšťanského rodu ) mnoho práw na ujmu a škodu ostatních občanů, a mezi nimi bylo práwo honby. Zwěř žiwena obilím a pastwau býwalých poddaných patřila wrchnosti, a na pytláctwí byly ustanoweny weliké a hrubé tresty. Nyní přestaly wšechny privilegie wrchností, wrchnost jest rowna swým býwalým poddaným, hospodář jako hospodář, buď si malý nebo welký. Sněm říšský zrušil nyní wrchnostem toto práwo honby, neustanowil ale posud w této wěci žádný pořádek. Již dříwe ale a zwláště nyní nastaly po wenkowě hrozné matenice, každý stříli, kdo jen kausek pole má, a mnoho se stalo již neštěstí, jak odewšad slyšíme. Morawský sněm jakýsi provisorní ( prozatím ) pořádek uwedl, ale ustanowení jeho se nám dokonce nelíbí, poněwadž jest aristokratické. Ustanowil totiž, aby jen ten honiti směl, kdo jistý weliký wýměr ( tuším, jestli se dobře pamatuji, 200 jiter ) polností pohromadě má. Tuť owšem skoro jenom wrchnosti budau míti práwo honit, neboť kdož jiný má tolik země pohromadě? Naše mínění, o kterém myslíme, že i na sněmu říšském přijato bude, jest ale takowé: aby nikdo, má-li mnoho neb málo země, je-li šlechtic neb nešlechtic, neměl práwo honiti, a to ani na swé wlastní půdě. Práwo honby má jenom obci náležeti, a tato je wždy ke swému prospěchu propachtuj w licitaci. Takowým způsobem nabude obec pro swé potřeby ne nepatrného důchodu, neboť mnohý bohatý milowník honby milerád si toto práwo za dosti weliký plat propachtuje, a spolu se tím předejde nesčíslným mrzutostem mezi občany samými. Kdyby měl každý na swé půdě práwo honiti, jak lehce nepatrný zajíc přeskočením z pole na pole zawdá příčinu k různicím a k neštěstí! A s druhé strany musí také každý uznati, že honba pro malého hospodáře jest pauze příležitost k zanedbáwání swých zaměstnání atd. Mohl by nám ale mnohý, jenž weliké kusy země pohromadě má, namítati, jak on k tomu přijde, aby zwěř na jeho wlastní půdě žiwena ne jemu, nýbrž obci náležela, a aby on za to, že ji stříleti smí, obci páchl platil? – Tomu odpowídáme, že žádný i sebe wětší majitel gruntů ani kníže Šwarcenberg dokázati nemůže, že zwěř jen na jeho polích a ne na polích jiných chudších jeho spolusausedů se nežiwila. A proto stojíme na tom, že práwo honby jenom obci náležeti má, a chce-li šlechtic honiti, ať si to práwo u obce zpachtuje. Myslíme, žeby již nyní mnohé maudré obce, nečekajíce na rozkaz, takowý pacht dobrowolně si zříditi mohly. Dbejte wšemožně o to, aby obce měly dobré důchody, budete jich potřebowat; obce budau swobodné, budau si se swým jměním a se swými důchody dle libosti nakládat. Přijdau časy, kde si každá obec libowati bude, že má dobré důchody, z kterých se pak mnohé potřeby zaprawí, aniž to občané a jejich kapsy ucítí.

30. březen 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: X, Titulek: Oprava zprávy o 3. slovanské besedě ve Vídni, Autor: Havlíček, Karel Oprawa spráwy o 3. slowanské besedě we Wídni Úwaha, kterau p. W. swé spráwě o 3. slowanské besedě předeslal, wynucuje obranu, již k uwarowání wšelijakého snad nedorozumění a křiwého posauzení společenských poměrů zdejších Slowanů čtenářům těchto listů předložiti za powinnost sobě klademe, k čemuž se nyní tím wíce zawázány cítíme, čím wřelejší účastenstwí w nadějném wywinowání pospolitého slowanského žiwota we Wídni nejen u mnohočetnýoh údů rozličných kmenů mezi námi, nobrž i we weškerých slowanských wlastích rakauského mocnářstwí s nemalau radostí jest nám pozorowati. Hluboký wýznam tohoto srdečného podílu dobře uznáwajíce, ubezpečujeme, že „ swornost, statné toto jméno ženského pohlawí nikoli “, jak p. W. prawí, „ jen w slowníku se nachází, “ nýbrž že i w činný žiwot Slowanů den ode dne wíce wstupuje, a zwláště že Wídeň letos znamenité úkazy blahodějné idey této na jewo dala. Jak po 5 Jet dáwané „ bály slowanské “ tak i nynější „ Besedy “ co owoce swornosti a wzájemnosti zdejších Slowanů powažowati můžeme. Wýbor národních zábaw těchto sestawen byl po wšechna léta z representantů wšech wětwí rakausko-slowanských ( wyjma polskau ), a tak tornu je až po dnes, neboť hlawní zásada při uspořádání nejen bálů i besed byla: „ Národní zábawy naše we Wídni jsau rakausko-slowanské “, a že hlawní prawidlo to wezdy bedliwě se zachowáwalo, ze wšech dopisů jak slowanských tak německých dočísti se možno, ba i obecenstwo zdejší wýjewy tyto ze žiwota našeho nejinak než: Slavenball, slavische Reunion, slavische Beseda jmenowati sobě uwyklo. Že wšak naproti takowým dosti zřejmým úkazům p. W. o neswornosti zdejších Slowanů píše ano je k wzájemnosti napomíná, jen z neznámosti zdejších poměrů, an tu teprw krátký čas mešká a jinými pracemi příliš zaměstnán w této případnosti osobně se přeswědčiti nemohl, lze wyswětliti. Aby potřebu a prawdu swé úwahy ukázal, píše p. W.: „ Wýbor w několika nedělích tolikrát se měnil, kolikráte španělská konstituce w 30 létech. “ Wýrok tento docela potwrzuje prawdiwost naší doměnky, že totiž ne 104 z wlastní zkušenosti referát onen napsal, neb ujisťujeme ho, že jakož prwní myšlénka o uwedení slowanských besed od nás wyšla, taktéž i uspořádání až do dneška od nás se stáwá, při kteréž příležitosti bychom mu opět krásné důkazy wzájemné swornosti zdejších Slowanů podati mohli, an, kdykoli w příprawách, které jak každému dosti wědomo, drahně času požadují, pomoc našich přátel žádati nám bylo, wždy několik s nejwětsí ochotau síly swé propůjčilo. Na otázku jeho „ jak to stojí se wzájemností? “ odpowídáme tedy: Wždy utěšeněji, a kojíme se sladkau nadějí, že Wídeň úlohu swau „ zde prý se může nejprwé uskutečnit idea wzájemnosti wšeslowanské “ wšemožně wykonáwati bude. Dále píše p. W.: „ Bohužel posud se wzájemnost a swornost ani mezi ratolestmi wětwe české nenachází. “ Aj pane W. lístky dwa nejsau ještě ratolestí! — a že i tito jen pro wzájemnost neswornými se stali, od nás se dowědíti můžete, jakož že jen wzájemnost příčinau byla, že welewážený p. Doležálek direkcí sborů přewzal. ( Laskawá ochotnost a obětiwá podpora w uspořádání besed zdejších, jakowauž se nám zaslaužilý p. D. wždy propůjčíwá, zasluhuje srdečné naše díky, které mu zde na důkaz hluboké úcty weřejně wzdáwáme, jakož i p. Pískáčkowi, který o zdařilé prowedení sborů we wšech našich zábawách nemalé sobě získal zásluhy, jež p. W. nezdařilým wtipem upírati se wynasnažil ). Co se posuzowání jednotliwých přednášení týká, zdá se nám, že snad o sboru p. Wojáčka, rozeného Morawana, někdo cosi „ napískal, “ neboť mohli bychom podotknauti, že se to něco „ jako Mazur “ shromážděnému obecenstwu líbilo, od něho hlučným potleskem k opakowání žádalo, ba že i „ weliký znatel hudby “ p. D. a přítomný profesor na zdejším konservatorium p. Netrefa a mnozí jiní to „ něco jako Mazur “ za zdařilau skladbu wydáwali — než ponecháwáme rozsudek takowý na budaucnost, anť p. Průdek skladby nadějného p. Wojáčka co nejspíše tiskem wydati hodlá. Konečně ujisťujeme pana W., že názew Beseda wezdy a úwahau na lístky postawujeme, a že na jmeně tom nemálo sobě zakládáme, nepráwěli zábawy tyto Besedy nazýwáme, toho my posaudit nemůžeme, anť nikde jinde zábawám Beseda zwaným přítomni jsme nebyli. Wýbor slowanskýeh besed we Wídni: Čechoslowané: Jihoslowané: Fr. Terebelský. Mijać Novak. P. Bílka. Ant. Globočnik. Janko Čipka. Mirko Pacelić. F. W. Průdek. Redakce těchto listů, které se jistě wyčítati nemůže plodění neswornosti mezi Slowany Rakauskými, těší se srdečně z takto oswědčené swornosti: též w Praze nyní žijící pp. Dr. Kaspar a Dr. Podlipský oswědčují tuto weřejně, že za jejich časů, když we wýboru byli, též taká chwály hodná přízniwost mezi rozličnými ratolestmi slowanského kmene panowala, jak ochotně a obětiwě jedna národnost druhé ustupowala, jen aby žádné mrzutosti nepowstaly. Připomínáme wšak pánům Wídenským tolik, že stanowisko to, na kterém oni we Wídni stojí, odlaučeni wšichni od národů swých a bez užšího spojení s lidem swým, lehce je zawésti může k jakémusi nepraktickému jednotění toho, co se spojiti nedá, čehož pak následek býwá ten, že i co spojeno bylo se rozpadáwá. Exempta sunt odiosa. Zůstawujeme si o Slowanech w Rakausku žijících ještě budaucně několik slow. Red.

12. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Feuilleton, Titulek: Mrtvé Duše, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Mrtwé Duše. ( Pokračowání. ) Tu mimowolně Čičikow odstoupil o krok do zadu a zůstal na něho hledět. Přihodilo se mu widěti ne málo wšelikého druhu lidí, i takowých, jakých se nám a čtenářům snad ani nedostane widět: ale takowého ještě newiděl nikdy. Obličej jeho nebyl nic zwláštního: byl skoro takowý, jako 702 mají wšichni wyschlí starcowé, jenom brada tuze wystupowala k předu, tak že ji wždycky musel zakrýwat šátkem, aby si ji nepoplil; malaunké očka ještě neuhasly a běhaly pod wysokými brwy jako myši, když wystrčiwše z temných děr ostré swé rypáčky s nastrčenými ušky a mrskajíce wauskama wykukují, není-li někde schowaná kočka neb nějaký dowádiwý chlapec. Mnohem znamenitější byl jeho oblek: žádným spůsobem i při wší bedliwosti nelze bylo domakat se, z čeho byl stlučen jeho chalát; rukáwy a wrchní části tak byly zamaštěné a zadělané, že se podobaly juchtowině, wzadu se místo dwau třepetaly čtyry šosy, z kterých wykukowaly žwance pijawého papíru. Na krku měl také něco přiwázaného, co nelze bylo rozeznat: punčocha-li, podwazek neb nabřišník, ale jistě ne šátek. Zkrátka, kdyby ho byl Čičikow takto wyfiknutého našel u kostelních wrat, dal by mu jistě kopejku. Neboť ke cti hrdiny našeho musím říci, že srdce jeho bylo autrpné, a nemohl se zdržet, aby nedal chudému člowěku kopejku. Ale nestál před ním žebrák, nýbrž poměštík. Tento poměštík měl zauplna 1000 duší, a ať by si se kdo pokusil shledati u někoho jiného tolik obilí w zrně, v mauce aneb ještě we stodolách, jehožto komory a sklady by tak nahromaděny byly plátnem, suknem, owčími kožemi wydělanými a syrowými sušenými rybami, wšelikým owocem a haubami. Za čas welikého postu zpotřebuje se w Rusích nesmírné množstwí sušených hub, tak že jich ku př. v Moskwě až na sta saní na trh přichází a znamenitý obchod plodí. Překl. Kdyby se jen kdo podíwal na jeho dělnický dwůr, kde bylo množstwí do zásoby nadělaného dřevěného nářadí – zdálo by se mu, jestli se snad neoctnul w Moskwě na Štěpném dwoře kam chodívají každodenně rozhoworčiwé tetky a kmotry s kuchařkami za sebau kupowati swau domácí potřebu, a kde jsau nahromaděny hory wšelikého dřewěného náčiní ( zde Gogol obšírně wyjmenowal wšeliké takowé nářadí, na které skutečně domácí ruský průmysl jest před jinozemským ). A co by Pluškin dělal se wším tím nářadím, které by postačovalo na celý žiwot pro dwa takowé statky? – nu jemu se ještě toto zdálo málo. Nejsa s tím ještě spokojen, obcházel každodenně swau celau wes, kaukal pod mostky, pod láwky, a wšechno co našel: starau podešew, babský hadříček, železný hřebík, hlíněný střípek, wšechno zatáhnul domů a kladl na tu hromadu, kterau pozorowal Čičikow w kautě pokoje. „ Widíš, už táhne rybář na low! “ říkáwali sedláci, když ho widěli jíti na kořist. A skutečně po něm nebylo zapotřebí mésti ulice: když projíždějící oficír ztratil ostruhu, hned se octla na známé hromadě, když bába trochu zewlujíc u studně zapoměla wědérce, odtáhl taky wědro. Jestli wšak sedlák zpozorowaw jej zastavil za tepla, nehádal se, a wrátil wěc wzatau: byla-li ale již jednau na hromadě, konec wšemu: dušowal se, že to jest wěc jeho, kaupená tenkrát a tenkrát, od toho a toho, neb že ji zdědil po dědečkowi. W pokoji swém zwedal wšechno co widěl: kausek wosku, papírowý odřezek, pérko a wšechno dával na psací stolek neb na okno. Awšak byla doba, kde býwal jenom opatrným hospodářem! Byl ženat a měl rodinu, a saused dojížděl k němu na oběd učiti se od něho hospodařit a rozumně šetřit. Wšechno šlo u něho žiwě a wyměřeným chodem; mlýny se točily i walchy, saukenné, truhlářské a přádelní dílny pracowaly, do wšeho wcházelo bystré oko domácího pána, a jako pracowitý pawauk běhal, staral se ale maudře po wšech stranách swé hospodářské pawučiny. Silné city nebylo pozorovati w obličeji jeho, ale za to w očích mnoho rozumu; zkušeností a známostí světa byla protkaná jeho řeč, a host jej rád slýchal; přívětiwá a howorná jeho paní byla známá pro hostinstwí; naproti wycházely dwě milaunké dcerky, obě blondinky a čerstwé jako růže; přiběhl i syn bujný hošík a líbal wšechny, newšímaje si nic, je-li tomu host rád nebo nerad. W domě býwalý wšechny okna bez okenic, dole při zemi bydlil učitel Francauz, jenž se uměl wýborně holit, jsa zároweň kapitální střelec, přinášel wždycky k obědu tetříwky nebo diwoké kačeny, někdy ale jenom wrabčí wejce, z kterých si dal udělat waječník, proto že je nikdo jiný w celém domě nechtěl jíst. Při zemi také bydlela jeho krajanka, učitelkyně děwčat. Sám domácí pán chodil ke stolu w kabátě, ačkoli trochu obnošeném, ale čistém, lokty byly w pořádku, nikde žádná záplata. Ale dobrá paní umřela; část klíčů a s ními mnoho drobných starostí přešla k němu. Pluškin se stal starostliwějším a jako wšichni wdowci skaupějším a nedůwěříwým. Na starší dceru Alexandru Stepanownu nemohl se auplně spolehnaut, a dobře dělal, neboť Alexandra Stepanowna brzy utekla se stabrotmistrem kteréhosi jezdeckého pluku a dala se s ním na kwap oddat někde we wesnickém kostele, wědauc napřed, že otec nemůže wystát žádné oficíry, pokládaje je podle swých předsudků wšechny za karbaníky a marnotratce. Otec ji poslal na cestu prokletí a nedbal o její pronásledowání. W domě bylo ještě smutněji. Na pánowi jewila se značněji skaupost, wěrná její družka šedina zahnízdiwši se w jeho wlasech pomohla jí ještě wíce k rozwití; učitela Francauze propustil, proto že na syna již byl čas k auřadu; madame byla wyhnána, proto že se na ní projewilo aučastenstwí w unešení Alexandry Stepanowny; syn jsa odewzdán do gubernského města, aby tam při saudu poznal službu prawdiwau, jak myslil otec, on ale šel k wojsku a napsal otci již po wstaupení psaní, aby mu poslal peníze na uniformu; welmi prawdě podobno, že dostal místo peněz to, co se nazýwa prostonárodně čert. Konečně dcera, která u něho zůstala, umřela, a starec zůstal sám strážcem, hlídačem a pánem swých bohatstwí. Samotářské žiwobytí podáwalo sytný pokrm skauposti, která má jak známo wlčí hlad, a čím wíce požírá, tím jest nenasycenější; lidské city, které beztoho nebyly u něho hluboké, mízely každau chwíli wíce. Stalo se, že k utwrzení jeho mínění o důstojnících wojenských jeho syn prohral něco w kartech, on mu poslal od srdce swé otcowské prokletí, a již nikdy wíc nedbal o to, je-li žiw nebo není. S každým rokem se zabedňowalo několik oken, až konečně zůstaly jenom dwě, z kterých jedno, jak členářowé již widěli, bylo zalepeno papírem; s každým rokem wyšly mu z paměti hlawnější části hospodářstwí, a pozornost jeho obracela se jenom na papírky a peří, které sbíral po swém pokoji; ke kupcům byl wždy neústupnější, když k němu přijížděli kupowat hospodářské wýrobky, oni smlauwali, smlauwali, ale konečně ho nechali dokonce, řkauce, že to je ďábel a ne člowěk; seno a obilí hnilo, stohy a kůpy obracely se w pauhý hnůj, mauka we skladech přeměnila se w kámen, že se musela zrowna sekat, na sukna, plátna a domácí látky bylo podiwně sáhnaut, byly jako prach. On již sám zapomínal, jak mnoho čeho má, a pamatowal si jen, na kterém místě w almaře stojí flaška s pozůstatkem nějaké rosolky, na kteréžto si udělal znamení, aby jí nikdo po zlodějsku neupíjel, anebo kde leželo péro neb kausek wosku. Zatím se ale w hospodářstwí pracowalo jako dříwe: mužík musel dáwat obroku ( daně ) jako dříwe, každá ženská měla swau powinnost jako dříwe odwádět ořechy, tkalcowá musela natkat tolik kusů plátna jako dříwe – to wšechno naházelo se do komor, ze wšeho byla shnilotina a neřád, a sám on stal se jakausi člowěčí shnilotinau. Alexandra Stepanowna přijela dwakrát s malým synem, pokaušejíc se, nedostane-li něco. Pluškin ji sice odpustil, ba dal malému wnučku pohrát s jakýmsi knoflíkem, který ležel na stole, ale peněz ji nedal ani kopejku. Podruhé přijela Alexandra Stepanowna s dwěma dětmi a přiwezla mu buchtu w čáji a nowý chalát, protože měl pantáta takowý chalát, že se na něho bylo nejen strach, nýbrž i hanba podíwat. Pluškin pohladil oba wnuky, posadil si je na kolena, jednoho na prawé, druhého na lewé, a pohaupal je, jakoby jezdili na koni, buchtu a chalát wzal, ale nedal dceři docela nic, a tak odjela Alexandra Stepanowna. Nu, a tak wida, jaký poměštík stál před Čičikowem. ( Pokračowání. )

13. březen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Med a vosk, Titulek: [Krajan], Autor: Havlíček, Karel Krajan náš slowútný skladatel hudební Jírowec ( Gyrowetz ) spisuje paměti swého žiwota. Požíwaje za mladších lét swých weliké powěsti co znatel hudby, žil w častých styčnostech a na mnoze i we swazku přátelském nejen se wšemi téměř hudebníky swého wěku, zwláště pak s Mozartem, Haydenem, Gluckem, Paganinim, Catalanowou a j., ale i s mnohými znamenitými muži swěta diplomatického a učeného. Paměti tyto budou objímati okruh asi 80 let, z času zwláště w umění hudby ale i jinak historicky welmi znamenitého a podají nám jisté mnoho zanímawého. My pak tešíme se zwláště proto na ty paměti wýtečného Čecha ( je rodem z Budějowic ), že on není z těch krajanů našich, kteří, jak mile za hranice wyjdou, již na swou wlast zapomínají. Když umělecký obchodník Hoffmann „ Věnec ze zpěwů českých “ wydáwati počal, byl Jírowec mezi prwními, kteří po učiněném wyzwání příspěwky zaslali.

14. únor 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech, Autor: Havlíček, Karel Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech. Hned z počátku pojednání swého o záležitostech obecních wede p. spisowatel ztížnost na to, že mnoho jmění obecního během času obcím odcizeno jest a udáwá pak nejwhodnější prostředky, jakými by se i nynější jmění obecní na wždy pojistiti, i ztracené, pokud prowésti možná, opět nawrátiti mohlo. Přede wším jiným ale nawrhuje založení obecních gruntowních kněh. – Že wšak obecní jmění a tím i wůbec důstojnost našich obcí jak městských tak wesnických ( na welikau škodu celé wlasti ) tak hluboce klesla a klesá, příčinau toho jest malá wzdělanost wůbec a tudy wzniklá nedbalost o wěci, jak říkáme, zrowna nosu se netýkající. Měšťan náš neb wesničan dost málo dbáwá o wlastní záležitosti swé, nadtoť by ještě měl o obec péči míti. Ať obecní jmění zahyne, ať nenese nic, ať si ním wládne kdo práwě chuti má – toť jsau paprsky našeho swětla občanského. W jiných zemích máme příklady, že se jednotliwé obce dobrým hospodařením s obecním jměním konečně i z poddanosti úplně wykaupily z wýnosu jmění obecního, jak jmenowitě w Uherských nowinách častěji čítáwáme. U nás dbáwáme každý obyčejně jen o sebe, nic o wšeobecnost, z čeho pak přirozený následek býwá, že i wšeobecnost i jednotliwci zkráceni býwají. Stará jest již prawda že spojené síly wíce mohau a wšak ku podiwu, že se dle této prawdy člowěk jednati naučí jenom na znamenitém stupni wzdělanosti. Jenom národowé wysoce wzdělaní umějí užíwati wýhod spolků a sjednocených sil. Netečnost w obecních záležitostech u nás dosáhla jistě stupně nejwyššího ( či winau, nemůžeme zde wykládati ). Na příklad bych zde mohl uwésti jedno město králowské, kdybych se sám za ně nestyděl. Magistrát tamnější sestawen jest z tří radních, zkaušeného a z dwau nezkaušených, kteréžto dwa si město samo wolí. Z toho tedy patrno, že by toto město wlastně samo záležitosti swé říditi mohlo. Neboť nezkaušení dwa raddowé wždy mají, když stejného mínění jsau, wětšinu hlasů a dle jejich náhledů se tedy w obci wládne: jelikož je ale měšťané sami wolí, mohli by si wždy takowé muže wybrati, o jejichž dobrém, rázném, nezištném smýšlení a zkušenosti přeswědčeni jsau. A učinili to měšťané tohoto králow. města? – Když je purkmistr swolal w neděli na wolení, šla wětšina z nich raději za město – na piwo; a radní wywolen jest od malého počtu přítomných, kdežto pak welmi lehce možná jest několika získanými hlasy i bez schopností wywolenu býti. Též tak děje se i při wolení representantů: newolí se za representanty a raddy mužowé zkušení, jadrní, ale obyčejně jistí patriciowé, t. j. synkowé bohatších měšťanů, studowawší s nepatrným prospěchem několik latinských škol, z kterých jim ale již jen upomínka studenstwí w hlawě zůstala s nechutí k řemeslu a s opowržením wšeliké žiwnosti. 50 Tito nemajíce w ničem pražádné zkušenosti, neumějíce nic než utráceti a luxus we městě swém zwýšowati, tito mají horliwě dbát o celau obec? Neumějíce sami wyděláwati a jměním swým wládnauti, sami o sebe se starati, mají se starati o celau obec? – U zkaušených radních a purkmistrů, jakožto obyčejně jinde rodilých a po několika letech jinam opět naznačených nemůže se obyčejně takowá pečliwost o obec hledati, jako u domácích, kteří pro potomky swé hospodáří se jměním předků swých. Takto nesmýšleli předkowé naši a proto kwetly obce, i jednotliwci dobře se měli: města naše snad nikdy již nedosáhnau toho stupně, na kterém před časy stáwaly. Owšem jim w nowějších dobách odňato jest municipální samořízení, a wšak by aspoň wšeho swědomitě a horliwě si hleděti měli měšťané, co jim posawad zůstaweno jest. We wesnických obcích mnohem wíce shledáme místy pečliwosti o obecní záležitosti než we městech, jenom kdyby se wenkowanům našim wíce wzdělání dostáwalo, než jim naše ubohé trivialky podati mobau. Zwláště o jmění obecném wesnickém platí sprawedliwá ztížnost p. spisowatele, že jim během rasu mnoho ztraceno jest, co se obyčejně wrchnosti, někdy i jednotliwcům jiným do rukau dostáwá. Tu obracíme pozornost wšech takowých obcí a mužů w nich o dobro obecní pečliwých na poznamenání p. spisowatelowo na str. 211: Že 31. Prosince 1851 sběhne lhůta let k nabytí a ztracení práwa ( 40 letá proti obcím a společnostem, od té doby zůstane již každé tomu, kdo po těch 40 let w držení byl ) a pak přestanau již wšeliká byť i sprawedliwá práwa, neučiníli se mezi tím časem buď žaloba práwní, aneb nebudeli jměním wládnaut mezi tím časem sama ona opráwněná obec. Pročež dbáti o to mají obce a ti, jimž wedení obecních záležitostí swěřeno jest, aby snad malau dbalostí swau práwa sprawedliwého dokonce a na wždy zbawena nebyla obec. ( Pokračowání. )

21. únor 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech, Autor: Havlíček, Karel Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech. ( Pokračowání. ) Radě p. spis., kterak by se obecního jmění prospěšně užíwati mělo, zawrhuje ten spůsob užíwání, když se na něm mphiteutické domky bez polí postawí, poněwadž takowí nájemnící nemajíce často ani čím by nájem zaplatiti, obci wíce na škodu býwají. O weřejných obecních cestách ( ne silnicích ) lituje p. spis., že tak často úplně bez dohlídky zanedbány jsau, a ani ustanowenau zákonem 4sáhowau šířku nemají, bywše uorány od sausedních hospodářů. Oprawdu se musíme wyznati, že naše špatné, jamowité, kamenité atd. cesty weřejné, které se wíce k tomu býti zdají, aby se na nich schopnost a umělost wozkowa projewiti mohla, než k rychlé aneb k pohodlné jízdě s nákladem, že jsau tyto cesty naše nejbolestnějším důkazem neprocitlého ještě u nás ducha občanského. Každý jen wšechno dělá pro sebe, a co weřejného jest, za cizé powažuje a ne za swé. Kdyby náš hospodář desetkrát na cestě swé zwrátil a wůz potlaukl, přece se ji oprawiti wáhá, snad jen pauze proto, že by také ještě jiný kromě něho pohodlí tohoto užíwal! Kdy asi zawane i k nám rozumné obecní smýšlení, dle kterého člowěk nahlídne, že i to, co pro jiné a pro potomstwo učinil, přece i jemu samému i prospěchu podá aneb aspoň ke cti poslauží! Co se pachtu weřejných obecních stawení dotýče, a podwodů rozličných při tom ( jak každému známo ), tu bychom opět musili opakowati práwě řečené o nedostatku citu pro obecní dobro. P. spis. neschwaluje dosawadní při tom tak zwanau lásku, kdežto občané zdarma práci konají, při čem arci nepořádek panuje. Co se tak zwaných radnic ( rathausů ) w malých poddaných místech dotýče, wytýká p. spis. i to, že příliš weliké býwají s mnohými zcela nepotřebnými částěmi, a že se tudy na stawbu zbytečně mnoho wyplýtwá obecního jmění, kterého by se jinak mnohem lépe pro obec užíti mohlo. Obecní kowárny radí p. spis. prodati a kowářstwí jako ostatní řemesla wolné konkurenci zůstawiti. Naopak ale pastaušky aby obecní zůstaly, s kterými p. spis. ústaw zwláště užitečný weřejných zkaušených obecních pastýřů spojiti radí ( w V. odděl. ), kterýmby nejen wšechny škody od dobytka na polích činěné zamezeny byly, nýbrž i o dobytek lepší a rozumnější péče se wedla než dosawade. Strany pachtu obecních polností odkrýwá p. spis. mnohé při tom obyčejné podwody, zameziti se wšak nemohau opět jinak než opatrností a dbalostí obce samé a těch, jimž řízení swěřeno jest. O lukách obecních myslí p. spis. aby se raději již prodáwaly každoročně wýnosy jejich, a wšak s dohlídkau dobrau, která by je dílem wypásti nedala, dílem sama newypásla. ( Pokračowání. )

20. leden 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovná kronika., Titulek: [Šněrovačky]., Autor: Havlíček, Karel Žertowna kronika. Šněrowačky byly w Rusích ještě za časů Petra Welikého zcela neznámy. Když tento na swých cestách jedenkráte s několika damami w Hannoveru byl na bále potancowal, prawil w podiwení ke swým průwodčím: „ Německé paničky mají po čertech twrdé kosti! “ Jistému krejčowskému mistru, který často s amerikánskau opicí domů přicházel, prawila manželka: „ Widíš, kdybys ty s mírau pil, pakbych nic proti tomu neměla; ale to se wždy opiješ bez míry, až ani newíš, co jsi. “ - „ Milá ženo “ — prawil manžel — „ ode dneška se to již nestane, já wezmu wždy míru s sebau. “ A od té chwíle, když jde pít, bere wždy míru buď do kapsy neb pod paží sebau.

21. říjen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský denník., Titulek: [Rozloučení s Rubšem v Karlíně], Autor: Havlíček, Karel * – * Dne 19. t. m. w auterý sešla se weliká společnost w Karlíně, aby se s naším Rubšem, jenž nyní co syndikus do Načeradce powolán jest, rozlaučila, přinášejíc tím jeho zásluhám o literaturu českau náležitau uctu. Rubeš se musí powažowati za jednoho z hlawních rozšiřowatelů naší literatury, pěkný humor jeho získal knížkám českým welmi mnoho čtenářstwa, a spisy jeho náleží do počtu nejrozšířenějších. Při slawnosti, která našeho Rubše hluboce dojala, zpíwaly se sbory nejen jako wždycky Jelenowy, nýbrž i Wašákowy, a p. Dr. Gabriel přednášel zdařilau báseň Peškowu, k této slawnosti složenau a zwláště wytištěnau.

21. červenec 1846, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: Medvěd, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Nedwěd. ( Pokračowání. ) IV. Zatím se wrátil kníže Muchrobatow z cest. Kníže Muchrobatow kromě swé příchylnosti k cizým krajům byl prawý petrohradský mladý člowěk. Zewnějšek měl slušný, rozum ohraničený, wědomosti nejbídnější, a sebrané leckde w hostincích ewropejských. Wšechno to dáwalo mu čestné místo we welikém našem swětě, který se, jak wědomo, bojí lidí schopných a dle pochopitelné samolásky pěstuje jenom nejbídnější prostřednosti. A k tomu se Muchrobatow uměl wýborně chowat w saloně: nikdo se tak nedbale jako on neuměl rozwalit wedle našich předních krásawic, nikdo neuměl s takau starostliwostí krauhliti dlauhé swé nehty, a tak malebně prsty rozčechráwat husté swé wlasy jako on. K mužským nebyl příliš delikátně zdwořilý. Mluwil obyčejně málo a jenom o cizozemském žiwobytí; o Rusku a ruském našem žiwotě wyjadřowal se newážně a s jakýmsi opowržením, které se nad míru líbilo petrohradským dámám. Zkrátka, Muchrobatow byl nejpříjemnější člowěk. Nebylo hostiny, ku které by byl on nemusel přijeti se swými woňawými wausy, s bílými střewíci a se šwiháckau hůlkau. I rozsáhlé báryně, strašné dohlížitelky nad swětskými obyčeji, uctily jej často swým milostiwým rozhoworem stran wšelijakých nowin a saučasných klepů. – Kdo by si nepřál přešťastný osud modního knížete?! Ale zewnějšek často šálí: blýskawostí knížete tajila se bolestná rána, kterau starostliwě skrýwal před wšetečnými zraky. Kníže dostal po rodičích množstwí duší, ale ještě wětší množstwí dluhů. Cesty a hry dokončily ještě úplný bankerut, tak že kníže, když mu mladí lidé záwiděli jeho štěstí, často býwal bez groše … Wíte co to jest: nemít groše a žít we welkém swětě? Kolik tu smrtelných a nepochopitelných smutků, rozerwaností, urážek? co je tu zlosti a záwisti? jaký tu každohodinný dramatický zápas mezi žebráctwím a nadherností. Mimo to nedowolowal knížeti slabý jeho charakter roztrhnauti swětské swazky, bez kterých nemohl žíti. Jediný prostředek zbýwal mu, aby se mohl vyplésti z tohoto nesnesitelného stawu, bohatá newěsta. Ale petrohradské slečny samy hledají bohaté ženichy, a prwní hnutí budících se srdcí ne zřídka zrowna utkwí na pěkných panstwích, a na obligacích. Těžko je ošidit něžnau pronikawost našich krásawic, a pečliwé rodiče ošidit jest ještě tíž. Jednákž pomohla knížeti náhoda. W saloně hraběnky N. seznámil se s její sestřenkau. Dle zawedeného obyčeje zwětšowat wěno slečen, byla kněžna rozhlášena co nesmírně bohatá newěsta … Neměla ani otce ani matky. Tetka málo o ní dbala, majíc wlastní wyrostlé děti, ale k wůli slušnosti nabídla se jí, aby bydlela w jejím domě. Pěkně promysliw swůj plán, pustil se Muchrobatow udatně do plačtiwé role wzdychajícího. Kněžna, ačkoli byla, jak se prawilo, zamilowána do Ostruhowského, dala se přec do koketowání s nowým wzýwatelem, a tak proběhla zima w mazurkách a w řečech o horku a o pohodě, se střídajícími se lehkými narážkami na něžnau náružiwost, a newyhnutelnost zaswětit jí swatým swazkem. Na jaře odjela hraběnka, přinucena jsauc snížiti se k nejprozaičnějším aučtům, na swé Tambowské panstwí, shodit úřadníka a zwětšit obrok Obrok; daň na penězích, kterau sedláci ruští wrchnostem swým ročně platiti musí, chtějí-li na ten rok ze záwazku poddanosti, totiž osobní práce propuštěni býti. Jest to tedy plat za roční swobodu. Určuje se dle úmluwy. a kněžna odjela na letohrádek. Muchrobatow musel tedy odložit konečně wyjádření swé až k náwratu tetčinu, a zatím jezdil dle obyčeje swého na hostiny po wšech letohradech w petrohradském okolí. Již jsme wideli, že měla kněžna na letohrádku dlauhau chwíli, a že ubohý nedwěd byl určen za oběť její dowádiwé hříčky. Již neobyčejnost poměru jejího k takowému podiwnému člowěku a mrzutost 230 nad jeho tak dlauhým zdráháním-se nedali jí pokoje; a sama newědauc, nechtíc wěděti, jak se to wšechno zkončí, oddala se úplně a na slepo hříšnému swému úmyslu. Ženské chytrosti jsau nezkončeny. Poznenáhla začala nedwěda zwykat na swau přítomnost. Častá setkání, wečerní procházky, potutelné rozmluwy, zkrátka, celé jednání kněžnino směřowalo k tomu, aby do sauseda swého wštípila úplnau důwěru. Kdo by odolal takowému pokušení. Zamyšlený wzywatel moře počal poznenáhla řídčeji a řídčeji nawštěwowat swau oblibenau samotinku. Pak počal přiwykat kněžně jakožto osobě zwlášťní, nenáležící k wšeobecnému stawu ženskému. Poznenáhla se řeč jeho rozwazowala, a kněžna s dětinskau radostí slawíc každé nowé wítězstwí, zpozorowala, ne bez podiwení, jak mnoho hlubokého citu a nezkaženého rozumu bylo pod hrubým powlakem podiwína. Dle náwrhu kněžnina počal ji nedwěd prowázet na jejich jízdeckých wýprawách. Abychom prawdu řekli, byl jezdec špatný, seděl welmi směšně a častěji wzbudil posměch u potkáwajících je wojenských jezdců. Sama kněžna se sama u sebe smála. Ale když byli sami dwa, tu si hrál bez starosti se wšelijakým nebezpečím, tak odhodlaně skákal přes příkopy a ploty, tak wesele stawěl žiwot za jediné kywnutí bílé ručky, že byl w tuto dobu překrásný, a kněžna naň hleděla s tajným zalíbením. Jindy zas klusaly dlauho wedle sebe, sblížiwše rozharcowané swé koně – a wítr hrál jejími rozpuštěnými wlasy, dýchání jejich se setkáwalo, a jakési diwoké, radostné nadšení zářilo jim z twáří. W tyto doby jako by se byli odlaučili od země, jako by rychle se wznášeli wzduchem, zapomínajíce na wšechen swět a odewzdáwajíce se z celé duše swé nezkončené, nepochopitelné spokojenosti. Ale nejčastěji jezdili krokem a tiše spolu rozmlauwali. Nedwěd wyprawowal o swém dětstwí, o swé podiwné zamyšlenosti, o myšlénkách nikomu neobjewených, a kněžna jej poslauchala s učastenstwím, a čím wíce mluwil, tím krásořečnější a wýznamnější byla jeho slowa … A hodiny rychle letěly a oni na ně nemyslili..... Láska se již wkrádala co nebeský host do jejich přátelských rozmluw. Jedenkrát jezdili w petershofském parku. Nastáwal saumrak. Den byl tichý a jasný. Kněžna unawená rychlau jízdau seskočila s koně a odewzdala ho sluhowi. On následowal jejího příkladu a oba šli po stezce k osamotnělému sedadlu pod hustými břízami nedaleko hučícího wodotoku. Sedli si.,, A tak jste byl tedy zamilowán do moře? “ tázala se kněžna. „ Newím, byl-li jsem zamilowán, ale nacházel jsem u moře libost, jaké jsem nikdy nezakusil mezi lidmi. “ „ Ani posud … “ „ Ó teď, to je jinak! Wy jste mne smířila i s žiwotem i s sebau samým. Jenom mně powězte … nač to činíte? Wždyť jen se mnau máte dlauhau chwíli. Jsem člowěk nehladký, newzdělaný. Často se sám za sebe stydím … A wy … wy tak dobrotiwě se mnau mluwíte. Čím jsem si toho zaslaužil? “ „ Wy jste welmi skromný “ odpowěděla ona. „ Ne “ – pokračowal on s citem – „ já wěřím, že každý člowěk má míti swá krásná okamžení, – wěřím, že jste wy seslána s nebe oswítit co skwělé slunce mau temnau samotu. Dobrá waše duše slitowala se nad sirotským mým žiwotem, a teď díky wám za to, jsem šťasten, silen a hrd na swůj osud … “ Oči mladého muže se zajiskřily. „ Tu widíte, tu pod tímto čistým nebem, pod těmito stromy šíří se duše … srdce se naplňuje radostí … Ó, jaká by to byla blaženost … kdyby jste wy … “ Neosmělil se ukončit. Kněžna se zamyslila … Přešlo několik minut w mlčení. „ Jak jste tak mohl milowat moře? “ zeptala se opět šeptem. „ Já sám newím. Musel jsem něco míti, čemu bych wěnowal swau náklonnost. To jsem si myslil ustawičně … Ostatně jsem o sobě smýšlel sprawedliwě, wěděl jsem, že mne nemůže milowati žádná ženská … „ A proč? “ tázala se kněžna prudce. „ Poněwadž sebe znám … Má wlastní ničemnost mne dusí. “ „ Nenahlížím … “ „ Ach! neříkejte to! “ „ Jste nesprawedliw sám k sobě. “ „ Já nejsem žiwotem rozmazlen. “ „ Trpěliwost wšechno přetrwá. “ „ Ale pochybnost mučí. “ „ Myslíte. “ „ Myslím … A wy … “ „ Já newím. “ „ Wěru? “ „ Ano.................. Wždycky jsem se diwil, jak hladce a řečnicky mluwíwají zamilowaní w powídkách a na diwadle. Slowa jejich sypau se jako krupobytí citů, a nejwášniwější řeči jsau tak pozorliwě wypracowány a okrauhleny, až je milo číst. Ale w žiwotě je to jinak. Nejistota wštípí strach do nejudatnějšího muže. Smrtelná bledota 231 kryje čelo, zimniční třesení zmocní se wšech audů; slowa lípnau k ustům, a jako zachwácena plamenem s těžkostí a nesauměrně wyletují jedno po druhém. Dlauho trwala nesauwisná rozmluwa. Oba cítili, že nastala doba wyznání, ale ani on ani ona neosmělili se k tomu. Oba newěděli, kterak se zbawit swého břemene, a přec to bylo, jak myslím, welmi lehko. Jako býwá skoro wždycky jediný okamžik zapomínajícího se citu zkončil jejich obapolné mučení. ( Pokračowání. )

18. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Naše politika, Titulek: Morawa, Autor: Havlíček, Karel 2. M o r a w a. Nejdůležitější wěc pro zachowání a důstojnost národnosti naší jest spojení celého národu českoslowanského we swazek jeden, abychom tak s celau společnau silau swau státi mohli proti nepřátelům swým a proti wšelikému nebezpečenstwí. Tuť se arci obrací zraky Čecha do Morawy a na Slowensko, Morawana na Slowensko a do Čech, a Slowáka také snad k Praze a k Brnu (? ). Toť jest arci těžká ale nesmírně důležitá otázka pro celau budaucnost národu našeho, a můžeme říci, že ona rozhodne wlastně, máme-li zahynauti nebo we sláwě trwati. Widímeť zajisté, že každý z našich tří kmenů, český, morawský a slezský sám pro sebe jen těžce odolá silným nepřátelům swým, spojeni wšak byli bychom jistě národem silným a ctihodným, jenžby důstojně státi mohl wedle sausedů swých. Jaké toto spojení býti má, toť rozhodnauti není ani naše powolání ani doba tato nepřipustí o wěci té rozhodného slowa. Podáme zde jen w krátkosti skromný náhled swůj o Morawě. Na Morawě jsau s ohledem na tuto wěc tři strany: strana německá, hlawně obywatelé králowských měst, která chce spojení s Německem, ale o které se říci může, že jest ze wšech nejslabší; strana národně smýšlející, která čte i naši literaturu a která dobře rozumí, jak dobré by bylo Morawě i Čechům, kdyby se aužej spolu spojily; a strana netečná, to jest, celý weliký lid slowanský, který maje jakausi provinciální zášť a nenáwist proti Čechům ( znamenité že se u Čechů proti Morawanům nic podobného nenalezá ), přece hrdá jest národně a nechce náležet k Němcům. Srownají-li se tyto dwě strany, není pochybnosti, kdo na Morawě zwítězí. Abychom ale toto spojení usnadnili, pronášíme zde následowně mínění swé: Morawa ať přede wším o to dbá, by si tolik práw a tolik swobody wydobyla, co již my w Čechách máme. Ať přede wším se postará také o takowau autonomii ( samowládu ) jako my Čechowé již máme, ať jest samostatná země we spolku Rakauském, jako budeme my Čechowé – 46 pak až si wšeho toho wydobude, ať se mezi sestrami Českau a Morawskau swobodně wyjednáwají, chtějí—li být mezi sebau aužeji spojeny, nebo nic. Myslíme, že pak obě nebudau po ničem wíce taužiti, než po spokojení, ale daleko budiž od nás Čechů, abychom chtěli krew swau wlastní Morawu k něčemu nutiti, co by se jí nelíbilo.

11. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Nařízení ministerstva domácích záležitostí o vyvazení gruntů w králowstwí českém, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Nařízení ministerstwa domácích záležitostí o wywazení gruntů w králowstwí českém. Mocí nejwyššího stwrzení od 26. čerwna 1849 wydali ministrowé domácích, saudních a finančních záležitostí následující nařízení o tom, jak se wywazení gruntů w králowstwí českém prowesti má. Díl prwní. Zwláštní ustanowení, jak se wywesti mají předpisy obsažené w zákonu od 7. záři 1848 a w patentu od 4. března 1849. Částka I. O pracích a dawkách, které bez náhrady zrušeny jsau anebo zrušeny býti mají. §. 1. Podle zákonu od 7. září 1848 zrušeny jsau již wůbec, aniž se za ně náhrady žádati smí: 1. Wšechny práwa i požitky, které pocházejí: a ) z osobního poddanstwí, b ) z poměru ochrany, c ) ze saudní moci wrchnostenské, a d ) z wesního panstwí, naproti čemuž pominauti mají i také břemena z toho pocházející. ( Wiz článek pátý zákonu od 7. září 1848. ) 2. Práwo wrchností wesních ke hledání kwítí a k pasení, jakož i k pastwě na úhorech a strništích. ( Wiz článek sedmý zákonu od 7. září 1848. ) 3. Wázanost ke braní piwa a kořalky, t. j. powinnost, aby se nápoje tyto odebíraly od těch, kdo propinační práwo měli, anebo od držitelů regálu piwního a kořalečního, na místě jejich, i se záwazky w onom práwě zaujatými. To wšak nesmí býti na ujmu podobným powinnostem a práwům, založeným na smluwách saukromých. §. 2. Patentem o wykonáwání mysliwosti, wydaným dne 7. března 1849, zrušeno jest: a ) Práwo mysliwosti na cizí půdě. Tomu, kdo práwo toto měl, dá se náhrada jen tehdá, když dokáže, že se práwo jeho zakládá we smlauwě záplatné, která uzawřena byla s wlastníkem gruntu jím obtíženého. b ) Roboty při honbách a jiná wybýwání k aučelům honby ( k. p. psí obrok [ Hundesofer ] krmení psů honících atd. ) zrušeny jsau bez náhrady. §. 3. Patent od 4. března 1849 prohlašuje w §. 1. robotu a robotné podruhů a domkářů usedlých na poddaných gruntech za zrušeny podle §. 5. zákonu od 7. září 1848. Dále pak ukazuje §. 2. patentu od 4. března, že se podle zwláštních poměrů jednotliwých zemí wyšetří a ustanowí, které powinnosti pod rozličnými jmény posud býwalé přestanau bez náhrady, zároweň ale také, která břemena podle §. 5. dotčeného zákonu odpadnau zrušením práw naproti ním stojících. §. 4. Prohledajíc k ustanowením těmto prohlašují se w králowstwí českém za zrušeny beze wší náhrady: 1. Práwo odaumrtní, práwo w trhy wkročowání, ( Einstands R. ) a práwo přední kaupě býwalých wrchností. 2. Práwo wrchností práwomocných na odchodné akcidence, taxy z gruntowních kněh a jiné, které se dle §. 9. zákonu od 7. září 1848 nyní již wybírají na aučet státu. 3. Práwo lowiti ryby na cizí půdě, pojímajíc w to práwo lowiti perly, se stejnau wýmínkau, jako při práwu mysliwním. 4. Wázanost ke braní wína, stejným spůsobem jako wázanost ke braní piwa a kořalky. 5. Práwo wykonáwané od některých wrchností a we dworském rozhodnutí od 30. listopadu 1789 č. 2380 uznané, dle kterého jim wýhradně náležejí wšechny granáty nalezené we gruntech a na gruntech posud poddaných. 6. Wlastnictwí wrchností na nezakaupené selské grunty, které se nacházejí w užíwání poddaných; práwo toto přejde na držitele těchto gruntů, načež ale také odpadnau powinnosti wrchností, jenž z poměru tohoto pocházejí. Býwalé wrchnosti jsau powinny, aby užiwatelům wydali řádné, ke wložení do kněh spůsobné zápisy na tyto grunty. Nedoplacené lhůty z wymíněných peněz zákupních jakož i laudemie, na místo nich anebo kromě nich smluwené, odpadnau i mají se z kněh wymazati. Obé stane se bez tax a kolku. §. 5. Dále přestati mají bez náhrady následující práce a dáwky, neohlédajíc se na to, kdo k ním práwo má: 1. Robota, robotné, powinnosti přádelní a jiné dáwky naturalní a práce, pak wšechny zplatky, jenžto se zakládají na práwním důwodu těchto zrušených dáwek a prací a ) u podruhů, b ) u chalupníků bez polí, kteří w sepisu robotním ( Teresianském katastru ) se nacházejí a zapsání jsau k robotě nejwýš 26denní ( chalupníci katastralní ), c ) u těch chalupníků, kteří se po Teresianské rektifikací usadili na gruntech obecních, farních, zádušních, poddaných a swobodnických ( chalupníci rustikalní ). Práce a dáwky, které chalupníci pod b ) a c ) uwedení přewzali z prwotního hospodářstwí, k náhradě powinnowaného, nahraditi se musí. 2. Třinácte dní roboty chalupníků s polemi ( katastralních ). 3. Sirotčí služby, které dle patentu od 1. listopadu 1781 podle starého obyčeje konali sirotci, obau rodičů zbawení. 4. Wšechny powinnosti přádelní wůbec, kteréž se konaly ze mzdy. 5. Powinnost poddaných, dle čl. I. od st. 16. robotního patentu od 13. srpna 1775, aby konali za mzdu ruční práce. 6. Powinnost jejich, aby sbírali a odwáděli plodiny přírodní, diwoce rostaucí, jako: hauby, plané owoce, planý chmel, kmín, dubowky, hlemýždě, raky atd. 7. Wšechny poplatky peněžní, které se zakládají na práwním důwodů prací a dáwek naturálních w 3. až 6. za zrušeny prohlášených. 8. Auroky, které byly smluweny za to, aby se swobodně mohly odebírati nápoje k šenkowání, pokud auroky tyto anebo powinnosti naturalní, w nichž se zakládají, nepocházejí ze smlauwy saukromé. 9. Auroky za lowení ryb na cizí půdě anebo co náhrada za wytrhowání jeho. 10. Auroky ze žiwnosti, pokud nepocházejí ze smluw emfiteutních anebo jinačích smluw o rozdělení wlastnoty a co takowé na gruntě stále záležejí, anebo pokud je nesluší powažowati co náhradu za služebnost, kterau za ně wrchnost na sebe přijala. 11. Wšeliké dáwky a práce, které se zakládají w práwním důwodu wrchnostenské ochrany osob, rodin a obcí. 12. Dáwky a práce chalupníků k obci, jenžto se nezakládají w žádném saukromém důwodu práwním, anebo které se i w přípádu skutečného jich konání nikdy nebo alespoň za posledních 6 let již neaučtowali k obci. 13. Wšechny nedoplatky prestací zrušených bez náhrady, pokud se týkají užitkowého roku 1848, wyjímajíc nedoplatky tax saudních a ke gruntowním knihám. ( §. 28. patentu od 4. bř. 1849. ) §. 6. Tomu naproti odpadnau ale také bez náhrady wšechny zákonní powinnosti býwalých wrchností k podporowání swých poddaných, jmenowitě powinnost: 1. aby připláceli podle nynějšího nebo budaucího zřízení na hojiče a báby, pak na wyučení bab; 2. aby přispíwali z příčiny nákaz, osob roznemohlých na francauskau nemoc nebo na wzteklost; 3. aby dowolowali we swých lesích sbírati dříwí, kopati pařezy, trhati lupení, choditi na tráwu a pásti dobytek, ač není-li toto užíwání práwem služebnostním, které se zakládá na práwním důwodu saukromém. §. 7. Zemská komisse ustanowiti má w případech zwláště nahodilých, zdali by neměly přestati bez náhrady ještě powinnosti a práwa jiná kromě swrchu wyčtených, a která břemena s druhé strany zároweň mají odpadnauti, při čemž za prawidlo slaužiti má zásada článku VI. zákonu od 7. září 1848. Částka II. O záwadách ( břemenech ), které bez náhrady zrušeny jsau anebo býti mají, wůbec. §. 8. Patent od 4. března 1849 rozeznáwá nejprwé we smyslu zákonu od 7. září 1848: a ) práce a dáwky, které zákonem od 7. září 1848 § §. 3. a 6. jsau zrušeny, a za které se má wyměřiti slušná náhrada, a b ) práce a dáwky, které se wykaupiti mají. W obojím případu jest hodnost, w níž se powinnost dle wyměření práwě náležitého pokládá, předmětem náhrady, která se dáti má tomu, kdo k ní práwo má ( t. j. nahražuje se jen to, zač tato powinnost ku př. pěší den atd. stojí ). §. 9. Powinnost pokládá se za náležitě podle práwa wyměřenau potud, pokud neodporuje nespornému faktickému stawu majetnosti toho, kdo k ní práwo má, a ustanowením politických zákonů anebo smluw. Suma, zač stojí powinnosti wýkupné, wyměří se podle obecných cen místa neb okresu toho, kde se powinnosti tyto plniti mají; kde se wšak má dáti náhrada toliko slušná, wypočítá se suma, zač powinnost takowá stojí, podle prawidel w patentu od 4. března 1848, zwláště o tom obsažených a podle dálších poukázání w tomto předpisu, která k tomu směřují, aby se při počítání položily za základ ceny ustanowené ku prowedení stálého katastru gruntowních daní anebo wyceněni jim přiměřené. §. 10. W obojím případu ( při powinnostech wýkupních i náhradních ) platí toto prawidlo: Od sumy, w níž wyceněna jest powinnost na nějakém gruntu záležející, odrazí se suma, we které se stejným spůsobem wycenily wzájemné powinnosti druhé strany. Od čisté ceny zrušené powinnosti takowýmto spůsobem wyměřené odrazí se třetina jakožto wyrownání auhrnkowé. Dwě třetiny, které pak ještě zbydau, jsau míra náhrady anebo wýkupu, jenž náleží zpráwněnému ( wiz § §. 15, 16, 17, 18 patentu od 4. bř. 1848 ). 11. Poukázání obsažená w předpisu tomto wztahují se tedy na wycenění a ) prací a dáwek náhradních a b ) wýkupních podle rozličných rozdělení jejich, a c ) na wycenění nedoplatků užitkowého roku 1848, na wypočítání wýročního platu a kapitálu náhradního nebo wýkupního. §. 12. K časným smlauwám o gruntowní pacht a o gruntowní projednání ( Grundbestandsverträge ) newztahuje se zákon od 7. září 1848. ( §. 7. pat. od 4. bř. 1849. ) Částka III. O wycenění prací a dáwek za slušnau náhradu zrušených. §. 13. Slušná náhrada wyměřiti se má za práce a dáwky, které podle § §. 3 a 6 zákonu od 7. září 1848 zrušeny jsau za plat. ( §. 8. pat. od 4. bř. 1849. ) Dělí se a ) na dáwky naturalní, b ) na práce, c ) na platy peněžité a d ) na takowé, jenž pocházejí ze smluw o abolici neb o reluici. A. O dáwkách naturalních. §. 14. Dáwky naturalní mají se wyceňowati co takowé, když se odwádění jejch in natura práwem mohlo požadowati, ačkoliw úmluwau nebo smlauwau pokaždé býwaly zpeněženy nebo odpracowány. §. 15. Dáwky stálé plodin hospodářských aučtowati se budau w penězích podle cen ustanowených ku prowedení katastru daní gruntowních ( §. 9. pat. od 4. bř. 1849 ) a sice w takowém stupňowání cen, jaké ustanoweno jest pro berní ( kontribuční ) obec, ku které grunt náleží. §. 16. Při dáwkách naturalních, pro které jsau sice ceny w katastru, které se ale nenacházejí we wyceňowacím rozwrhu wýnosnosti gruntowní u obce té, pro níž se nahrada wyměřiti má, má se k wyměření náhrady přijmauti katastralní cena té obce sausední, která s onau má stejnau žitní cenu katastralní. Pakliže se w několika obcích sausedních nebo mezujících, které mají stejné katastralní ceny žitní, nacházejí rozličné katastralní ceny pro naturalní dáwku, jenž se má wyceniti, tehdá se přijme nejnižší těchto cen. §. 17. Jiné dáwky naturalní, pro které není žádných cen katastralních, wypočítají se podle wycenění jim přiměřeného. ( § 10. pat. od 4. bř. 1849. ) §. 18. Pro plodiny, jejichžto cena obyčejně se řídíwá podle cen jistých jiných plodin, co do látky příbuzných a w katastru tarifowaných, přiwede se cena podle poměru, we kterém desítiletá průměrní místní cena prwních od r. 1836 až inclusive 1845 stojí ke stejné průměrní ceně druhých, na ceny od r. 1824. Když se ku př. wyměřiti má cena dříwí stawebního, wypátrá se dotčeným spůsobem cena polenowého dříwí ( pro které se jediné cena katastralní nachází ) a cena stawebního dříwí z jmenowaných let průměrowých, kteréžto oba počty poměrní ( proporcionalní ) s cenau katastralní od r. 1824 polenowého dříwí dají hledanau čtwrtau welikost ( totiž cenu, we které se dříwí stawební platiti má při nahražowání ). §. 19. Při plodinách, kde se swrchudotčená okolnost nenaskytuje, wyšetří se z důchodních kněh anebo skrze pamětníky nejnížší reluowací cena, jaká byla od r. 1824 w této obci, pakliže tam ale žádné reluice nebylo, reluowací cena jiné obce téhož okresu, nacházející se w poměrech co možná stejných, a přijme se za wycenění. §. 20. Nemůže-li se cena wypátrati ani tímto spůsobem, tehdá se má wyměřiti podle nejnižší ceny místní, jako od r. 1840 až inclusive do r. 1845 byla. §. 21. Při dáwkách, které se neodwáděly každý rok, nýbrž po delších dobách podle let ustanowených anebo při příhodách neurčitau dobau se opakujících, dělí se cena naznačeným spůsobem, wyměřená počtem let odwáděcí doby buď napřed wytčených anebo podle zkušenosti průměrem wzatých, a takowýmto spůsobem najde se wýroční wycenění. §. 22. Za každý desátek na gruntě stále trwající a za každau stálau dáwku naturalní, z důwodu práwa desátkowého pocházející, náleží slušná toliko náhrada, wyjímajíc případy naznačené w § §. 5 a 6 patentu od 4. března 1849, pro něž platiti maji prawidla wýkupní. ( IV. částka. ) §. 23. Neproměnitelné dáwky naturalní, na místo desátku příšlé, jakož jsau dáwky záležící w jisté míře wína ( služba winiční, práwo winohorské ), chmele a pod., pak stálý desátek snopní ( při kterém se wýnos zrna wyšetří podle plynnosti z rozličných let, které slaužily za základ operacím ku prowedení stálého katastru ) wycení se w penězích podle prawidel ustanowených wůbec pro stálé dáwky naturalní. ( §. 9 a 10 pat. od 4. bř. 1849. ) §. 24. K wypočítání prawého desátku ( t. j. powinnosti, na gruntu stálé trwající, aby se část 588 wýnosu gruntowního w plodinách odwáděl ) podle wýroční swé ceny, slauží stáwající desátkowé rejstříky anebo aučty. Podle těchto se má průměr desátku na čas od r. 1836 do 1847 wyšetřiti a podle cen r. 1824 ku prowedení stálého katastru ustanowených w penězích wyceniti. Není-li žádných hodnowěrných rejstříků nebo aučtů desátkowých a nemohau-li se strany w dobrotě umluwiti, tehdá se má střední wýroční hrubý wýnos ( brutto ) gruntu k desátkům powinnowaného na plodinách zemských, z kterých se dáwá desátek, wyšetřiti w míře dolnorakauské podle swrchu wytčeného průměru, při čemž se hleděti má na obwyklý w obci spůsob úhorowání, jakož i na aučinky příhod elementárních, které během naznačených roků se udály. Podle toho má se roční wýnos desátku wypočísti a wyceniti w penězích podle swrchudotčené ceny plodin. §. 25. Roboty desátkowé, sláma, při desátku snopowém a powinnosti, ku kterým ten, kdo desátek bere, snad jest zawázán, nenahražují se. §. 26. Při desátcích z wěcí takowých, které nejsau plodiny zemské, wyšetří se naturalní wýnos roční z desátkowých rejstříků a zápisnic, wypowědí pamětníků anebo jiným příhodným spůsobem podle 6letého průměru, počítajíc nazpět od roku 1847, a wycení se w penězích, jako to jest přikázáno o stálých dáwkách naturalních. §. 27. Jestliže ti, kdo desátek platití mají,w posledních 12 letech od 1836 do 1847 sami auhrnkem pachtowali desátek, může se za základ wyměření náhrady wzíti pachtowní peníz, který se ukazuje jakožto průměr pachtowních let we swrchu dotčeném čase pojatých. Pakliže nájem byl umluwen w nějaké dáwce naturalní, a wywolila-li obec hořejší rozpočtení průměrné za měřítko náhrady, má se wypočítat w penězích podle cen ustanowených ku prowedení stálého katastru. §. 28. W případu tomto, jakož i tehdá, když celá obec desátek platí, rozdělí se wyměřená suma na jednotliwé osadníky podle toho poměru, kterým obec posawade rozwrhowání brala před se. §. 29. Když někdo w trwalém držení má desátek jure parochiali zaplatně za jisté dáwky, které odwádí ku kostelu anebo osobám duchowním, tehdá se má wypočísti náhrada podle ustanowení tohoto předpisu onomu za desátek a kostelům anebo duchowním osobám za náležité jim dáwky. Pakli že poměr tento jest jen na čas, má se powažowati, jakoby byl zrušen, i má se wypátrati náhrada toliko za desátek pro kostel anebo pro osoby duchowní. §. 30. Když se dáwky odwádějí podle jiné míry a wáhy, nežli dolnorakauské, mají se wypočítat na tyto druhé podle redukowací tabelly předepsané pro wyceňowání katastralní. B. Práce. §. 31. Ceny prací ( robot ) wyměří se podle poměru toho, we kterém stojí hodnost práce robotní k hodnosti práce swobodné. Při tom wšak má se za hlawní prawidlo zachowáwati to, že w žádné případnosti hodnost práce robotní nesmí počítána býti wýše nežli třetinau hodnosti práce swobodné. ( §. 11. patentu od 4. března. ) K wyměření náhrady, která by pro powinné co možná slušná byla, a k wůli jednoduchosti we wypátráwání a wypočítáwání měřítka hodnotního přijmau se jakožto hodnost práce swobodné wýlohy co nejzewrubněji wypočítané, kterých zapotřebí jest k obdržení práce této. Wýlohy na wydržení dwau koní, které podle zásad ökonomických byly wypočteny na 180 měřic žita, dělí se počtem 260 dělních dnů, a autraty wydržowací jednoho páru tažních wolů wypočtené 108 měřic žita, dělí se počtem 240 dělních dnů. Z toho pak wyjde cena wydržení pár koní za jeden den, wyjádřená w žitě okrauhlým počtem na 70/100, a cena wydržení páru wolů za jeden den na 45/100 měřic žita. Tato suma multiplikuje se s katastrální cenau od roku 1824, která tehdá byla w obci této, a wyjde nám cena swobodného dělního dne w penězích. §. 32. Cena práce robotní wezme se třetinau wydržowacích autrat, které dotčeným spůsobem wyměřeny byly za práci swobodnau. §. 33. Wypočtení ostatních druhů robotní práce tažní udělá se podle ceny dwojspřežního dne w poměru takowém, aby cena jednospřežného dne dělala dwě třetiny, trojspřežního l 2/5 a čtyržního 1 2/3 ceny dne dwojspřežního. §. 34. Jakožto cena dne robotního pěšího přijme se 1/3 dwojspřežního robotního dne koňského. §. 35. Hodnost roboty wyměřené tak řečené, to jest za určité práce má býti ustanowena odhadem. ( §. 11. pat. od 4. března. ) W tom jsau obsaženy také takowé roboty, jež byli powinni wykonáwati poddaní, nebo celé obce společně anebo pořadem ku pracím wyjmenowaným, ku př. ke společnému wzděláwání jistých polí a luk, k přiwážení dříwí. Může-li se dokázati, že roboty tyto powstaly z newyměřených, a ukázati, jaká byla míra této půwodní roboty, tehdá se má robota wyměřená přepočítat na wyměřenau. Takowéto přepočítání může se státi i tehdá, když spráwněný i powinnowaný srozuměni jsau o poměr přepočítáwací. W případech takowých mají se wypočítané robotní dny wyceniti spůsobem nahoře ustanoweným. Nemůže-li so to učiniti, mají se práce wyměřené proměniti w obyčejné swobodné dny dělní, tyto pak wyceniti podle §. 31 w žitě a podle katastrální ceny od roku 1824 w penězích. §. 36. Sumy wyceňowací za práce wyměřené společně nebo pořadem wykonáwané, které se takto wypátrají, mají se rozwrhnauti poměrně na jednotliwé audy obce podle rozwrhowání, jenž se stala za posledních 10 let, počítajíc nazpět od roku 1847. Částky náhradní, které po takowémto rozwržení připadnau na podruhy a chalupníky, oswobozené od roboty beze wší náhrady, mají se odraziti. §. 37. Od welikosti wýroční náhrady robotní každého robotného má se odraziti hodnota powinností, které náležely na wrchnosti, wypočítaná podle prawidel ustanowených, pro náhradu dawek naturalních a peněžitých, které se ale nesmí nikdy wyceniti wýše nežli polowicí nahradního platu wyměřeného za robotu. Při robotách ale, které se konají od sw. Jana až do sw. Wáclawa, má se při pěší robotě patentem nařízené jídlo a pití wůbec, při tažní robotě píce dobytku dáwaná odraziti pro wětší hodnotu takowého robotního dne, i nemá se to odpočítáwati jakožto powinnost druhé strany. §. 38. Powinnost, aby se jedna nebo několik štuk příze, na kterau wrchnost sama dá kaudel nebo len, spředla bezplatně, má se wyceniti tak, že se od průměrní ceny místní jedné štuky příze kaudelné nebo žemňowé po 10 let od r. 1836 po 1845 odrazí průměrní cena kaudele nebo lnu, která w těchto letech byla. Pakliže robotník sám musil bezplatně dáwati látku, má se wyceňowati bezplatné odwádění lnu nebo kaudele podle prawidel o naturalních dáwkách ustanowených. C. Dáwky peněžité. §. 39. Neproměnitelné dáwky peněžité, totiž takowé, které při Teresianské rektifikaci pod rozličnými jmény w rubrice stálých auroků peněžitých byly přiznáwány, mají se počítati podle určitého stálého wýměru, w jakém se platí. Auroky peněžité, které se posawade platíwaly we wíd. č. w listech splatních nebo předběrných ( Einlösungs - oder Anticipationsscheine ), spočteny budau podle kursu 250 za 100 na peníz ražený. §. 40. Při platech peněžitých, které se nedáwají každý rok, nébrž po delších toliko určitých dobách, anebo při příhodách neurčitau dobau se opakujících ( kamž ale nesluší počítati platy ze změn – laudemie, mortuary ), má se plat peněžitý děliti počtem let doby odwáděcí buď napřed určených anebo podle zkušenosti průměrem ustanowených, a tímto spůsobem má se wyměřiti wýroční hodnost této dáwky. §. 41. Náhrada za platy ze změny podle zásad §. 14. patentu od 4. března 1849 w králowstwí českém místa nemá, neboť se tam práwo k takowýmto platům nezakládá na ústawě zemské w zákonu anebo poměru poddanském. Při takowých laudemiích tedy, kde práwo k nim nepochází ze smluw emphiteuckých, nýbrž z jiných platných práwních důwodů saukromých, wyjímajíc případ §. 4. p. 6., wycení se hodnost tohoto práwa podle ustanowení §. 63. do 66. tohoto nařízení, a náhrada za ně dá se podle § §. 16., 17., 18., pat. od 4. března. D. Dáwky ze smluw o abolici a reluici. §. 42. Jestliže powinnowaný swau powinnost k natur. dáwkám anebo ku práci buď zcela buď určitau části ( ku př. jednotliwé robotní dny anebo powinnost k desátku z jistého pole ) nawždy wykaupil jistinau, postaupením gruntu, powolením služebnosti anebo jiným spůsobem záplatným, a jsau-li ustanoweny smlauwy o tom uzawřené již docela wyplněny, tehdá dáwka wykaupená k žádné náhradě již se nehodí, ač jestliže by we smlauwě powinnému dowoleno bylo, odstaupit na případ ten, kdyby zákonem ustanoweno bylo nižší měřitko náhradní. W případu takowém má se na žádost powinných podle zásad pro náhradu wůbec předepsaných powinnost jejich wypočítat a přebytek aboliční sumy jim wrátit. §. 43. W případech těch, a ) když aboliční smlauwa ještě není docela wyplněna, anebo když b ) powinnost proměněna byla nawždy w jiné opakující se dáwky naturalní nebo peněžité ( laudemie ) anebo w nezaplatné práce zejména udané, anebo c ) jen na čas w prodlení posledních 6 let před wydáním zákonů od 7. září 1848 ( reluice ) má: 1. cena wýkupní slaužiti za základ k wyměření náhrady, pakliže jest menší nežli cena, která by wypadla, jsauc wyměřowána dle ustanowení o wyceňowání dawek a prací k abolici nebo reluici určených ( §. 11. p. od 4. bř. ); 2. kde tomu tak není, má půwodní powinnost slaužiti za základ náhrady, s tím dálším ustanowením, že se tam, kde abolice nebo reluice prowedena byla, po předcházejícím wyměření a roztřídění powinných gruntů podle saustawy Raabowy, náhrada rozwrhnauti má na powinné podle poměru toho, we kterém auroky pro jednotliwé powinné byly wyměřeny; 3. w nižádném případu žádati se nemůže, aby se wrátily částky peněz splacené k částečnému wyplnění smlauwy o abolici. §. 44. Když byla jen jedna část reluowána, ostatek ale podle půwodního wyměření in natura se wybýwal, tehdá podlehá ona část ustanowením §. 43.; druhá pak obecnému nahražowacímu měřitku. §. 45. Když w jedné a w té smlauwě práce a dáwky dílem byly zrušeny, dílem reluowány, a když ze smlauwy poznati nelze, která část půwodní powinnosti byla reluowána, tehdá se má peníz reluowací wyměřiti jakožto stálá dáwka peněžitá nebo naturalní podle ustanowení tohoto předpisu. Pakliže abolice nebyla docela wyplněná, aneboli poznati lze část powinnosti, která byla reluowána, w případu takowém platí §. 43. §. 46. Když we smlauwách o abolici anebo reluici záwod poddanských zároweň se jedná o rozkauskowání anebo postaupení částí wrchnostenského statku, tehdá se má na základu urbářů a zápisních kněh, které zřízeny byly z příčiny takowýchto smluw, wymeziti dáwky připadající na postaupené dominikalní grunty, a podle §. 5. patentu od 4. března zrušené, má se s nimi naložiti dle části IV. tohoto nařízení. §. 47. Když se takowéto wymezení naprosto nedá uděliti, zůstane smlauwa w platnosti a wšechny powinnosti obau stran w ní wymíněné powažowati se mají podle zásad ustanowených k wyměření slušné náhrady. §. 48. Dni pomocní w takowýchto smlauwách za mzdu wymíněné odpadnau jako ty, které w §. 5. sub IV. byly dotčeny beze wšechny náhrady. Naproti tomu podlehají náhradě dělní dni bezplatné, w určitém počtu wymíněné, i mají se tedy také w takowých případech, w kterých se podle tohoto nařízení smlauwa reluowací udržuje w platnosti, wyceniti, a sice w sumě té, která wymíněna byla w případu jich newybytí a w minci fakticky placené. Částka IV. O prácích a dáwkách, které se wykaupiti mají. §. 49. Za wýkupné byly prohlášeny a podlehají tedy wycenění podle zásady w §. 9. tohoto předpisu wyřčené: a ) dáwky naturální, které odwáděny byly, ne následkem práwa desátkowého z wýnosů gruntowních w plodinách, nýbrž jakožto nezměnitelná dáwka ku kostelům, školám a farám anebo k jiným aučelům obecním; b ) dáwky ze smlauw emfiteutních a jiných o rozdělení wlastnoty §. 5. a 6. od 4. března ). §. 50. Patentem od 4. března 1849 bylo sice prohlášeno za wýkupné i také práwo mysliwosti, když se dokázati může, že se zakládá w základné smlauwě uzawřené s wlastníkem gruntu jím obtíženého; awšak spůsoby tohoto wýkupu určitěji í ustanoweny budau w pozdnějším předpisu, jak w tomto ohledu tak i co se týká práwa k lowení ryb, k porážení dříwí a k pasení, pak práw služebnostních, jenž zůstanau w platnosti, až náhradné zrušení bude prowedeno. §. 51. Poněwadž záwady wýkupné, dotčené w §. 9. ad a ) nebyly zrušeny od 7. září 1848, proto se mají přísně wykládati §. 6. patentu od 4. března, i rozumí se tedy pod wýkupnými nezměnitelnými dáwkami naturálními tohoto spůsobu jen dáwky takowé, které obtížený konati má jakožto držitel gruntu, a které se podle smyslu §. 18. a 19. patentu od 4. března zakládají we skutečném nadání anebo w poměru podobném. Nejsau w tom tedy poňaty dáwky, které se konaly jakožto ekwivalent za přejaté duchowní desátky, a které podle §. 29. tohoto předpisu nahražowati se mají, aniž změnitelné dawky naturální a peněžité ' kteréž zůstanau w platnosti. §. 52. Dáwky a práce wýkupné w §. 49. sub b ) naznačené wykonáwati se musí, dokud se wýkup nestane. Wyjmuty jsau jediné práce, které již nyní w penězích mají býti reluowány ( §. 5. patentu ). Pod prácemi, které se již nyní mají reluowati, sluší wšak rozuměti jen práce obyčejné, které se wykonáwají buď od powiného samého anebo skrze nádenníky, nebo robotníky ( robota dominikální ), a jejichžto wycenění w penězích nepodlehá žádné nesnázi. Powinnost k reluici peněžité má se pak jako ostatní práce a dáwky konati k rukaum opráwněného potud, pokud se wýkup nestal. §. 53. We wšech případech, we kterých se wýkup státi má ( §. 49 ), má se náhrada za dáwky naturální a za práce ( wyjímajíc dominikální robotu a případ w §. 67 naznačený ) wyměřiti podle obecné ceny místa a času, kde a kdy se dáwka odwesti má ( §. 9–10 toho předpisu ), robota dominikální na dny wyměřené má se wyceniti jako robota rustikální ( §. 31–34 tohoto předpisu ). Strany mohau ještě před wykupowáním uzawřítí úmluwu o jiné měřítko k wykaupení dáwek, založených we smlauwách emfiteutních anebo we smlauwách o rozdělení wlastnoty. Awšak musí úmluwa takowá spůsobiti netoliko proměnění půwodní záwady w powinnosti jiné trwalé, nýbrž musí spůsobiti dokonalau abolici. Smlauwa takowá platí wšak jen tehdáž, když se swépráwní wlastník spráwněného statku wykáže, že nemá žádných dluhů anebo že dlužníci tabulární ke smlauwě přiwolují. Powinný, který se spůsobem takowým wyrownal, nemůže pohledáwati žádnau pomoc z důchodů zemských we případu naznačeném w §. 19. patentu od 4. března t. r. §. 54. Wyměření ceny této stane se při plodinách, které mají cenu trhowau, podle průměru desítiletého od r. 1834–35, wylaučíc napřed rok s nejnižší a rok s nejwyšší cenau; při plodinách jiných a při pracích, wyjímajíc robotu dominikální ale, podle cen reluowacích za posledních šesti let od 1842–47, jestli že nějaké byly, a pakliže nebyly, podle ceny průměrní těchto šesti let, která se wyšetřiti musí. §. 55. Wýkupní hodnost desátků, jenž se zakládají we smluwách a poměrech wytčených w § §. 49. a w 51., ustanowí se spůsobem w částce III. sub a ) určeným, na základu průměrných cen w předešlém §. 54. dotčených. Sláma, robota a wzájemné powinnosti toho, kdo desátky bere, nepotahují se zde do počtu. §. 56. Zwláštní powaha mnohých zwláště starých emfiteutních smluw wyhledáwá některých zwláštních ustanowení. Když je aurok emfiteutní wyměřen zcela nebo z části w ospu ( w sutém obilí ), a když a ) podle míry auroku druh a dobrota sutého obilí ustanowena jest podle cen již napřed nezměnitelně určených, anebo když pauze druh obilí jest ustanowen, mnohost ale záwisí od poměru běžících cen k sumě auroku w obilí zpláceného, tehdá slauží náhradě za základ suma auroků, která fakticky za měřitko byla přijata we wídenském čísle, ne w kon. minci. Pakli že ale b ) mnohost a druh obilí určena jest bez ohledu na sumu auroku w penězích wyřčenau, tehdá se má hodnost wyceniti podle stálé reluiční sumy, která we smlauwě umluwena byla na případ newybýwání in natura, která se skutečně platí, anebo když takowéto není podle zásady §. 53. §. 57. Poněwadž následkem zrušení poměru emfiteutního wlastnictwí wrchní přejde na wlastníka užitkowého, tento pak jakožto auplný wlastník, počínajíc od spráwního roku 1849, daně sám odwáděti musí, rozumí se samo sebau, že se žádná náhrada nedá za příspěwky ty, jež emfiteut wrchnímu wlastníkowi platíwal k zaprawení daní od něho odwáděných. §. 58. Jestliže se wrchní wlastník smluwami, rozsudky anebo jinými důwody práwními k tomu zawázal, že ze swého platiti bude wšechny daně a platy na emfiteutický grunt připadající, anebo nějakau část jejich, má wrchní wlastník emfiteutowi dáti náhradu za powinnost tuto odpadající. §. 59. Pakliže se ale emfiteuti smluwami, rozsudky anebo jinými důwody práwními zawázali, pakliže platili část nějakau daní mocnářských připadající na grunty w držení wrchního wlastníka se nacházející, jako příplatky berní, naturální dodawky, anebo dodawní reluice na misto nich, příplatky wojenské atd. za wrchního wlastníka, mají emfiteuti za zrušenau tuto powinnost dáti náhradu wrchnímu wlastníkowi. §. 60. Za základ k wyměření roční sumy této náhrady slaužiti má suma daní odwáděná za rok 1849 a počet, kterým části daně w §. 59 naznačené obsaženy jsau w celé sumě, wyměřiti se má podle dekretu dworského kanceláře od 2. srpna 1820, číslo 1340, podle gubernialního nařízení od 19. srpna 1820, čís. 41.060, a podle dworního dekretu od 7. dubna 1823 zb. zák. saud. č. 1931. §. 61. Auroky, které wrchní wlastníci za rozličnými důwody práwními brali z prodaných mlýnů, hospod, piwowárů a pálenek a jiných stawení s prowozowáním nějaké žiwnosti spojených, které tedy mají do sebe powahu auroků emfiteutních a co takowé na gruntu záležitých, anebo powahy náhrady za služebnost od wrchního wlastníka přijatau – mají se náhradě podrobiti jako jiné auroky peněžité. §. 62. Wykaupení platů změnních pod rozlićnými jmény přicházejících, které smlauwami emfitentními 589 anebo z jiných důwodů práwních wymíněny byly w případech každé zašlé změny držitele, anebo jen na případy záplatního wzdání, wykonati se má podle ustanowení následujících, která již w §. 14. patentu od 4. března byla přislíbena. §. 63. Za měřitko k wypočtení platu změnního slauží hodnota, která při odwádění laudemia před 7. zářím 1848 naposledy zběhlém byla za základ wzata, anebo o kterau se strany srownaly. Když takowéhoto měřitka není, anebo w případu každém, kde powinný toho žádá, musí se statek, z kterého se plat změnný odwádí, podle nynější swé powahy odhádati. §. 64. Když ale we smlauwě půwodní nebo obnowowací o nějakau realnost bylo wymíněné laudemium w nezměnitelném wycenění, anebo pro kazdau zběhlau změnu w určité sumě, tehdá má obsah této smlauwy slaužiti za měřítko k wypočítání tohoto platu změnního. §. 65. Při wypočítáwání hodnoty platů změnných šetřiti sluší těchto zásad: a ) Přijme se, že se pokaždé za 25 let stane proměna w držiteli. b ) Když práwo na plat změnní obmezen jest jediné na případy wzdání záplatního, jest domněnka, že mezi třemi změnami přijdau 2 případy podlehající laudemium na případ jeden od něho swobodný. c ) Když je procento při nápadech na příbuzné w linii wzhůru a dolů wstupující ustanoweno menší nežli při nápadech na osoby jiné, platí domněnka, že ze třech změn dwě se stanau mezi příbuznými a w třetím případu že držení přejde na cizého. §. 66. Hledíc k domněnkám těmto, nalezne se wýroční hodnost platu změnního: §. 65. ad a ) w případu, kde se při wšech změnách platí laudemium podle stejných percent, když se laudemium, které se wypočítati má podle hodnoty, dělí 25, §. 65. ad b ) když se dělí 37 1/2 §. 65. ad c ) když se suma platů změnních, kteréž se za dwě změny podle nižších a jednu i podle nižšího percenta z téže hodnosti wypočítati mají, dělí 75. K. p. Nějaká realnost je hodná 6000 zl., procento laudemialní určeno jest při odewzdáwání příbuzným na 2 1/2, jinak na 5 ze sta: dělá tedy laudemium za 3 případy 150 + 150 + 300 dohromady 600 zl. průměr 200 zl., hodnost roční wypadající na jeden rok 25leté odwáděcí doby 8 zl. anebo podle kratší formule počtářské: 150 + 150 + 300 = 600 = 8 zl. 75 75. §. 67. Bez náhrady mají odpadnauti následující dáwky, práce a práwa, pocházející ze smluw emfiteutních a jiných o dílném wlastnictwí: a ) Akcidence obwyklé anebo takowé percentální, které smluwau wymíněny byly pro případy změny w držitelstwí kromě platů změněných, jakož i akcidence a taxy, nech byly wymíněny pro dotčený toliko případ anebo na každý rok ( §. 5. zákon od 7. září ); b ) smluwau wymíněné práwo odúmrtí, wtrhy wkročowací a předkupní. c ) Při dominikálních chalupnících 13 dní naturální robotu anebo přiměřená část robotního auroku na místo naturální roboty umluweného anebo přejmutého. d ) Wázanost šenkýřů, aby nápoje odebírali od wrchnosti ( wůbec těch, kteří propinační práwo mají ), ač jestliže záwazek tento wýslowně nebyl wymíněn w půwodní anebo pozdější práwně platné smlauwě emfiteutní anebo oddilné wlastnictwí uzawřené. W případu opačném ponecháwá se ustanowení náhrady na tu dobu, až se bude propinační práwo pořádati. e ) Nehledíc k obsahu smlauwy, powinnost šenkýřů, aby jisté napřed určené kwantum nápoje, k. př. na každý sud piwa tolik kořalky odebírali od těch, kdo propinační práwo mají. f ) Wšechny záwazky náležící na wlastníka užitkowého a třeba moci smlauwy, které jej w přiměřeném užíwání obmezují jen k tomu aučelu, aby se některý grunt emfiteutní jistým spůsobem wzděláwal anebo aby se docílilo uznání wrchního wlastnictwí wždy se opakující. §. 68. Wzájemné dáwky a práce wrchních wlastníků in natura a w penězích powažowati se budau podle týchž zásad jako dáwky a práce emfiteutů, což zwláště platí o zawázanosti k dáwání stawiwa, jehožto wýroční hodnost se wyměří podle §. 53. a 54. tohoto nařízení. Nebyla-li dáwka wyměřena podle smlauwy na každý rok, nýbrž na jisté delší doby anebo pro určité případy w nejistém běhu času se naskytující, ku př. k nowému wystawení anebo k sprawení nějaké stawby, má se wyměřiti wýroční plat podle jistého počtu let, anebo w případu druhém, kde se nestane žádná úmluwa mezi wlastníkem wrchním a užitkowým, podle počtu let ustanoweného od znalců, we kterých se případnost dawku tuto wyžadující může opakowati, prohlédajíc při tom k powaze a k mnohosti potřebného dříwí stejným spůsobem wyměřené. §. 69. Je-li ku práci jistého spůsobu wýslowně wymíněna robota, anebo je-li práce takowá, žeby se robotau udělati mohla, mají se dáwky tyto, jejichž welikost se má, potřeba-li ustanowíc napřed podíl na každý rok připadající, wyceniti ode znalců podle týchž cen náhradních, jaké wyměřeny byly za robotu w obci té, ku které emfiteut náleží. §. 70. Když wrchní wlastník zawázán jest emfiteutowi k jistým stawbám na staweních anebo dílech, ku př. k zachowání stawidel, splawu atd., wycení se takowýto záwazek za příčinau náhrady tímto spůsobem: A. Nowé stawby. a ) Pro každý hlawní díl obzwláště má se wy měřiti w penězích náklad, kterého by bylo potřeba, kdyby se podle poslední swé wýstawnosti a w té rozsáhlosti, pro kterau práce a dáwky půwodně byly wymíněny anebo později powoleny, znowa měi wystawowati. b ) Má se wyšetřiti, kolik let každý jednotliwý předmět nowě wystawený wydržeti může při řádném dohledu a jsauc w prawý čas oprawowán, až nowé jeho přestawení bude zapotřebí. c ) Hledíc k této normální době a k času, který uplynul od posledního wystawení, má se wypátrati, po koliko letech počitajíc od doby, kdy se wykaupení stalo, bude zapotřebí nowého přestawení. d ) Z toho se nalezne: 1. Plat, který powinný zaplatit musí za příští léta podle c ) spočtená, wypočítajíc část splatní, kterau se při pěti ze sta w čase sub c ) ustanoweném splatí stawební jistina sub a ) wypočítaná. 2. Plat, který powinný platiti má na wěčné časy, počínajíc od přijaté doby nejbližšího nowého přestawowání, spočítajíc splatní část, kterau se při pěti ze sta w normálním čase sub b ) wyměřeným wyplatí stawební jistina sub a ) wypočtena. – Tabelly slaužící k tomuto wypočítání co nejdříwe se wydají. Z nich bude lze wypočítati též jistinu, kterau powinný bude moci wyplatiti jeden nebo druhý plat buďto hned anebo během času na wždy. B. Reparatury. Když se dokázati nemůže ani z hodnowěrných zápisek ani spůsobem jiným, mnoho-li skutečně dělal w průměru náklad na spráwy za normální dobu sub a ) wyměřenau, aniž se strany o to porownati nemohau, tehdá se má wyšetřiti, mnoho-li nákladu zapotřebí jest na celý čas, pokud stawení dle a ) domněle trwati bude, na spráwy, které se w přiměřených dobách po wíce nebo méně letech porozwrhnau. Náklad tento dělí se počtem let ad a. přijatých a obdrží se wýroční plat k wykaupení nákladu reparaturního. Platy ad A. & B. wyměřené dají celý wýkupní plat, kterým se náklad stawební wykaupí. Na nowé stawby a reparatury, které spůsobeny budau příhodami elementárními nebo zlomyslností, má se zřetel míti jen tehdá, když jsau o tom wýslowná ustanowení ku prospěchu toho kdo má práwo. Když stawení, na jehožto nowé přestawowání a reparatury ustanowen byl wýroční plat wykupní, později se zkazí, nebo auplně zpustí, pomine práwo na umluwený plat wýroční potud, pokud stawba nebude opět obnowena, a pakli že se to po 30 let nestane, pomine na wždy. §. 71. Práwa k wedení wody zůstanau w platnosti, dokud wydán nebude zákon, jímž bude spořádáno wlastnictwí i užíwání wod, a nenáležejí tedy předběžně w toto wyjednáwání wýkupní. ( Dokončení. )

24 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [X], Titulek: [Redakční sdělení], Autor: Havlíček, Karel Na některé doptáwky buď u nás, buď u c. k. pošt činěné oznamujeme, že w tomto ětwrtletí Šotek jen jednau wyšel, a sice hned 1. dubna.

11. listopad 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [otisk úředního návěští], Autor: Havlíček, Karel * * * Wčerejší auřední oznamowatel Pražských nowin podáwá následující náwěští zemského gubernium: „ Ministerstwo weř. wyučowání nařídilo na náwrh českého gubernium strany zřízení zwláštních professorů českého jazyka a slowesnosti na některých českých gymnasiích, přípisem od 21. října 1849: Poněwadž teprwé budaucí zřízení škol o tom rozhodne, je-li prospěšněji, aby českému jazyku bylo wyučowáno na každém gymnasium od zwláštního učitele, anebo od učitelů filologických předmětů, a poněwadž je radno, by se učitelowé, nežli konečně ustanowení budau, podlé swé schopností zkusili, uděluje se zemskému gubernium moc, aby začínajíc se školním rokem 1848, na každém gymnasium w českém okresu ustanowilo wlastního učitele českého jazyka a literatury prozatímně jako supplenta, a jemu plat wyměřilo podlé platu grammatikalního professora na autraty studijního fondu. Při wolení těchto supplentů má se na zřeteli míti důkladná wzdělanost w českém jazyku a literatuře, ale také spůsobnost k jiným, zwláště filologickým předmětům gymnasijním. Na základu tohoto nařízení jedná se nyní o ustanowení těchto supplentů na třech gymnasiích Pražských, pak w Jičíně, w Králowé Hradci, w Rychnowě, w Mladé Boleslawi, w Něm. Brodě, w Jindřichowě Hradci, w Písku, w Plzni, w Klatowech a w Litomyšli, a wyzýwají se tedy ti, kteří se o tato supplenstwí ucházeti chtějí a swrchu wytčenými wlastnostmi náležitě se wýkázati mohau, aby odůwodněné swé žádosti dozajista do 24. listopadu 1848 u zemského gubernium zadali, a kdyby se jen na jednom gymnasium chtěli ucházeti, toto w žádosti swé wýslowně podotkli. W Praze dne 6. listopadu 1848. “

28. červen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [Zpráva], Titulek: Zásady o zařízeních, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Jeho c. k. Milost powolil na náwrh saudního ministra nejwyšším rozhodnutím od 16. čerwna t. r., aby se při prowádění stwrzeného již zřízení saudního w jednotliwých zemích korunních podle následujících prawidel šlo před se: Zásady o zařízeních, která se po stwrzení zřízení saudního k jeho prowedení w jednotliwých zemích učiniti mají. Ustanowení obecná. §. 1. Když nawržené zřízení saudní od JMsti bude stwrzeno w jedné nebo několika zemích korunních, přislušících pod jeden a týž wrchní saud zemský, zřízena bude pro obwod každého wrchního zemského saudu a wyminečně i také pro Wídeň pro welikau její rozsáhlost a pro zwláštní zařízení, kterých tam ke spořádání saudů jest zapotřebí, zwláštní zemská komisse k zawedení saudů, která o podrobné prowedení stwrzených náwrhů pečowati má. O zemských komissích. §. 2. Komisse tato má míti swé sídlo w tom místě, kde se nalezá wrchní saud zemský již stáwající a budaucně tam zůstanaucí, anebo kde nowě zřízený wrchní saud zemský budaucně sídlo swé míti bude. Jak budau sestaweny. §. 3. Komisse tato záležeti má z předsedy, jejž saudní ministr ustanowí, a ze čtyr mužů v saudnictwí zběhlých, za které předseda komisse saudnímu ministrowi nawrhnauti má důstojné kandidáty ze zřizowacích komissarů, ze zemských a krajských referentů u wrchních saudů, anebo z jiných proslulých, w poměrech země dobře obeznalých saudních úředníků, jakož i z generálního prokurotora, který u každého wrch. zemského saudu ustanowen bude, jakožto audů stálých. §. 4. Ku komissi této mají se přibrati též 1 nebo 2 audowé wyššího zemského spráwního auřadu těch zemí korunních, kteréž mají společný wrchní saud zemský, napřed se o tom s ministrem wnitřních záležitostí srozumíc, který auředníky tyto sám obeře. Tito mají býti přítomni při poradách o otázkách, jenž mají wplyw na politické rozdělení země a na administrací na poměry obecní, na wolení osob ke službám administrativním spůsobilých. §. 5. K těmto komissím má býti powolán i také stawitel w oboru swém wýtečný k posuzowání nahodilých staweb, co se wěci týká, a auředník aučtárnický ku zkaušení a uprawowání rozwrhů autrat a jiných předmětů, zabíhajících do aučetnictwí. §. 6. Ostatní osoby pomocné a služebné má si předseda podle potřeby wybrati z osob sloužících wladařského saudu prwní instance, nacházejícího se w sídle komisse, srozuměw se o to s jeho předsedau. §. 7. Komissí tato má státi neodwisle a samostatně od wrchního zemského saudu, i má se w záležitostech, které se dotýkají zřízení obcí a politické spráwy, anebo kde se pomoc politických anebo jiných úřadů pohledáwati musí, srozumíwati se spráwcem zemským a wšemi auřady jinými. Ke swým poradám o náwrzích a zařízeních, které jsauce důležitější přiwolání důwěrníkůw anebo jiných zkušených w praktické službě stojících auředníků činí žádaucím, může i také powoláwat muže takowé. §. 8. Přednostowi komisse pod wlastním jeho rukojemstwím a odpowědností k saudnímu ministru dána jest moc a zwolnost ke wšem whodným zařízením, kterých pohledáwá prowedení nowého zřízení saudního, a při kterých potwrzení saudního ministerstwa nebylo wýslowně wyhraženo, anebo při kterých on neshledá za dobré pro zwláštní důležitost poměrů anebo pro tu okolnost, žeby z příčiny otázky o zásadu w tom dotýkanau pohledáwala rozřešení wšeobecného, jeho si wyžadowati. Práce, na komissí wzložené, má mezi stálé audy komisse poděliti, s nimi o prowedení jejich radu bráti, náwrhy a mínění jejich slyšeti a podle nich přiměřená nařízení činiti. Od citu powinnosti a čestnosti audů komisse očekáwá se, že předsedu co nejausilněji podporowati budau we wšech záležitostech, jenž se týkají zřízení saudního. O působnosti zemských komissí. §. 9. Působnost zemských komissí má se wztahowati: 1. Ku prowedení saudního zřízení od JMsti w každé korunní zemi potwrzeného wůbec. 2. K opatření potřebných auředních místností a potřeb kancelářských. 3. K náwrhům obsazowacím na místa w nowých úřadech ku kompetenci jejich přikázané. 4. Ke spůsobení příprawních prací ku přewedení auřadů a k zawedení budaucích saudů. 5. Ke skutečnému přewedení auřadůw a působnosti nowých saudů. 6. K nawrhowání, aby wydány byly wšechna takowá nařízení, která ke zdárnému pořádání auředních řízení, k auplnému upewnění zřízení saudního, k odstranění nahodilých překážek a k wesměsnému pojištění stawu práwního mimo to ještě zawesti se musí, a jejichžto potřebu ukáže zkušenost nabytá při prowádění saudního zřízení. O podrobném prowedení saudního zřízení. §. 10. Ad I. počítati sluší: a ) Aby se we srozumění se zemskými auřady wydalo prohlášení jednotliwých podrobností k uweřejnění se hodících a žádaucích o budaucím zřízení saudním, udajíc při tom, které panstwí, osady farní a místní ku každému saudu budau přikázány, a ku kterým okresním trestním saudům nad prowiněními, ku kterým zemským saudům a wrchním zemským saudům budau slušeti. b ) Aby se meze saudů okresních důkladně wyměřily, aby se spůsobilo jich popsání a založily saudní mappy o jednotliwých saudech okresních. c ) Aby se wypsaly konkursy pro jednotliwá auřední místa, wyjímajíc místa předsed a senátních předsed saudů zemských a wrchních zemských, dodajíc ku každému služné a místa auřední s wybídnutím, aby se také wšichni auředníci wladařští již slaužící hlásili, ti pak, kteří posud u sborowého saudu stáli, aby swá přání a jiné žádosti podali swému presidium. Lhůta konkursní má se wyměřiti na 14 a nejdéle na 30 dní; žádosti se mají zadati přímo u zemského presidium, wyjímajíc žádosti auředníků sborowních. O těchto posledně jmenowaných má presidium sborowého saudu udělati sepsání a předložiti je se zadanými žádostmi a wýkazy o spůsobilosti posawadnímu odwolacímu saudu. d ) Aby se stalo srozumění s auřady politickými o auplné rozdělení saudnictwí od řízení sprawowního a berního, pak přejmutí wztahujících se na to spísů a kass, a aby se potřební k tomu auředníci a pomocníci ustanowili. e ) Aby se pořídily rozličné žádosti, zadané k saudnímu ministerstwu, které se zřizowacím komissím předloží k nahlédnutí a uwážení. f ) Aby se jednalo a rozhodowalo o wšelikých námitkách, kteréž zadají obce, aby přiděleny byly k jiným saudům okresním, nežli ku kterým byly přikázány. Na námitky tyto může se, pokud se nedotýkají podstaty stwrzeného rozdělení saudního, míti ohled i k nim swolowati we srozumění zemských auřadů. Wšechny jiné námitky, jmenowitě proti wytknutým již sídlům saudním anebo takowé, žeby jimi zřízení saudní opět bylo wydáno w nejistotu, nemají se wůbec powolowati. ( Dokončení. )

22. říjen 1848, Zdroj: Národní Noviny, Část: X, Titulek: [odmítnutí kritiky ze strany úřadů], Autor: Havlíček, Karel H. B. Úřadowé naši si tak často ztěžují, že od té doby, co konstituce nastala, nejsau w náležité úctě, a že se na ně jen ustawičně hana metá. Jmenowitě na redakci Národních Nowin zwykli jsau žalowati, že prý lid proti auřadům popuzuje, jej dráždí, auřady a auředníky o wážnost přiwádí atd. Musíme tomu wšemu odporowati, a prawíme, že žádný není wětší nepřítel a škůdce auřadnictwa, než auřadníci sami. Kdyby oni swědomitě swau povinnost wykonáwali, požíwali by wšude nejwětší wážnosti, takto ale mnozí auředníci protiwením se zákonu sami na sebe uwalují zášť a potupu národu. Weliká část wenkowského úřadnictwa posud ještě na konstituci a jmenowitě na zrušení poddanstwí jaksi newěří, jakož máme práwě patrný důkaz před rukama. Známo jest, že dle ustanowení sněmu říškého, potwrzeného již od JMC., wšechen rozdíl mezi wrchností a poddanými přestal. Jeden z newyhnutelných následků toho jest, že nyní wojsko, které dříwe jen do statků selských kladeno býwalo, nyní také do dworů býwalých wrchností we stejné míře ubytowati se musí. Awšak auřad Auřinoweský tomu posud nikterak rozuměti nechce, a jenom selské statky jako dříve wojskem obtěžuje, a na wšechny slušné žádosti obce Dubské jen následující udělil odpowěď: Dubecký rychtáři! Ohledně wložení wojska do Dubeckého dwora slawný krajský auřad požádán byl, aby zpráwu udělil, jestli tento knížecí dwůr již od přítomného času wložení wojska obdržeti má, poněwadž w cís. patentu žádného bližšího wyswětlení není. To samé se sausedům, kteří doptáwku při auřadě činili, oznámilo, a jim se také wyrownání w tom pádu přislíbilo, když by ta wěc takowá byla, žeby od přítomného času již wojsko do dworu patřilo. Nyní ale přece auřad skrze pana purkrabího se dowěděl, že sausedé ze swé wlastní moci wojáky do dworu wložiti chtějí. Powažte, že swéwolnost žádných dobrých následků nemá a že srownanliwost wšude potřebná jest. Odkažte tyto sausedy k trpěliwosti, ať zpráwu od krajského auřadu očekáwají, a zmiňte jim, že se wšechno wyrowná, když by oni za dwůr něco konali. Já jsem pana wachtmeistra také žádal, aby wojáky do dworu nekladl. — Také radím, abysme jistotu, jak se to wynachází, obdrželi, by se někteří sausedé do krajského auřadu odebrali. W Auřiňowsi dne 10. října 1848. Al. Leitl, wrchní. Radíme p. wrchnímu, aby na žádné odpowědi krajského auřadu nečekal a to plnil, co zákon prawí. Zákon ale prawí, že není rozdílu mezi statky, tedy musí dwůr Dubský tak dobře trpěti wložení wojska jako každý jiný dwůr selský, a to sice w poměru kontribučním. Tomu mohl p. wrchní, kdyby byl chtěl, rozuměti bez optáwky u kraj. auřadu, a jestli to neučiní hned, radíme obci Dubské ( jakož každé jiné, která se w podobném pádu nachází ), aby si počet wojska do obce wloženého zatím dobře pamatowala, a pak od býwalých wrchnostenských dworů slušnau náhradu na penězích požádala, která ji minauti nemůže.

19. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [Žádost poslanců měšťanského wýboru], Autor: Havlíček, Karel [ tři hvězdičky ] Poslancowé měšťanského wýboru wyprawení do Holomauce podali JMC. následují žádost: Waše c. kr. Milosti! Těžká doba zkaužky přišla na Rakausko, a Rakausko wítězně wyjde z ní. Rukojemstím toho jest wštípený národům rakauským neproměnitelný smysl pro swobodu a práwo, rukojemstwím toho jest newyhladitelná wěrnost, kterauž národowé tito přirozeným swým panowníkům po wšechny časy zachowati se snažili. Waše Milosti! neujctiwěji podepsaní přicházejí z poručení hlawního města českého, aby we jménu jeho k swému ústawnímu Císaři a Králi často již oswědčené ubezbečení nejwraucnější oddanosti, přichylnosti a wěrnosti opětowali. Wyslowují ale také důwěrnauu naději, že Waše c. kr. Milost swobody a práwa ústawní posawáde národům propuštěná niterak nebude chtíti skracowati. Jednať jest zwláště prosba, jejížto wyplnění od otcowského srdce Waší Milosti důwěrně očekáwáme; a ta jest, aby naše sesterská Wídeň, následkem neobyčených událostí w neobyčejné postawení k císařstwí byla stržena, nebyla přiwedena prostředky přísnosti, nýbrž otcowskau laskawostí a milostí na stanowisko císařskému městu příslušné. Jelikož Wídeň zbrojnau mocí je sklíčena, což zbudilo obáwání nějakého nebezpečenswí pro swobodu, ukazuje se potřeba prostřednictwí. Praha, přetrpěwší před nedáwnem hrůzy obležení, a pohledajíc proto se srdečnau saustrastí na sesterskau Wídeň, Praha, domýšlejíc se we mimořádném nynějším stawu Wídně nebezpečenstwí pro pokoj celého mocnářstwí a zewnitř blahobyt, pokládala, ačkoli neznajíc prawých příčin tamního hnutí, za powinnost swau, nabídnauti se skrze podepsané swým prostřednictwím, pakli by ho WMst. přijmauti za dobré shledala. Dá se nadíti, že měšťané Wídeňští w takowéto důležitosti bratrů swých Pražských s důwěrau přiwítají. Uctiwě podepsaní wznáší na WMst. snažnau prosbu, abyste prostřednictwí toto z nejwěrnějšího srdce a s nejčistším aumyslem nabídnuté přijmauti a wydáním manifestu k národům rakauským, kterýž by jim zachowání wšech posawádních koncessí zabezpečil, meze wyměřiti ráčili, w nichž bychom s Wídní wyjednáwati směli. Kdyby hlawní město Praha, kdyby podepsaní jakožto poslancowé jeho mohli nápomocni býti na této pokojné cestě, spatřili by w tom uznání swého poctiwého smýšlení a wěrnosti. W Holomauci dne 16. října 1848. Podepsáno 12 poslanců Pražských. Odpowěď JMsti. při audiencí dne 17. října 1848 od 10 ¼ hod. ráno. „ Uznáwám rád šlechetný aumysl wašeho poslání. Staw hlawního města je wšak takowý, že si pozůstawiti musím, použíti k nawrácení w něm pokoje a bezpečnosti wšech mě přístupných prostředků podlé okolností, při čemž mé nejtaužebnější přání jest, aby k tomu nejmenší co možná wynaložení sil a má otcowská napomínání stačily. “ Kníže Lobkowic ubezpečowal deputowané, že císař přijal se zwláštním potěšením oswědčení nezměnné oddanosti z úst jejich, že dobytá práwa w březnu a kwětnu nebudau nijak obmezena a zkrácena, že Wídeň nebude bombardowána aniž která swoboda wzata; nýbrž že se stahowáním wojska kolem Wídně chce toho docílit, aby měšťané byli přinuceni, proletariát a akademickau legii sami odzbrojit. ‒ Proti Uhrům wšak a jmenowitě proti Pešti zakročí se se wší přísností. Do 19. t. m. bude k obklopení Wídně pohromadě 30 práporů řadowého wojska, 22 škadron jízdy a 8 batterií děl, krom Horwatů (? ), zároweň ale udeří se na Pešť, a sice z dola od Srbů a zhora od polské armády; sbor generála Rotha, který není zajat od Maďarů, spojí se s nimi.

24. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [Titulní strana], Titulek: [Následující článek], Autor: Havlíček, Karel – Následující článek jest nám zaslán k uweřejnění: W č. 116 Nár. Now. jsme obwiňowáni, že se přičiňujem o to, aby se katastr české země odewzdal říšské moci, i nalezá se w tom zřejmý odpor s dříwějším postawením naším naproti předbřeznowé wládě, které bylo wyznačena co stálá opposice. W ohledu poslednějším musíme podotknauti, že jsme ani dříwe nestáli w řadách oněch, kteří powažowali opposici proti wládě za řemeslo, které pod každau wýmínkau prowozowati se má, aniž budaucně hodláme w ty řady wstaupiti; nýbrž že jsme wždycky jen tehdáž opponowali a opponowati budeme, když naše přeswědčení za powinnost to míti bude. Skutek nám obzwláště namítnutý musíme tím spíše za neprawdu prohlásiti, an ještě pořád záležitostí o wykaupení gruntowních záwad ludkem se obíráme, a posawad pražádné příležitosti jsme neměli, bychom stran budaucího řízení katastru gruntowní daně swé zdání naproti wladě wyřkli. I musíme toho jen litowati, že orgán, který jako Nár. Now. k lepším a slušnějším listům počítán býti chce, donášky aneb wytržná sdělení ze saukromých rozmluw použíwá co pramene ku swým článkům, neostýchaje se weřejně na tom základu někoho w podezření uwáděti. We Wídni dne 22. kwětna 1849. Wojtěch hrabě Nostic. Wáclaw rytíř Bohuš. Pozn. red. Jest owšem wěc přirozená, že redakce Nár. Nowin nejsauc we Wídni a nemajíc také wůbec přístupu osobně k ministerským poradám, nemůže swá data jinak než ze zpráw jí o tom podaných – owšem ale wíry hodných – čerpati. Musíme se přiznat, žeby nám samým welice milo bylo, kdyby se páni zasílatele této oprawy skutečně zasadili o zachowání katastru pro zem, a litujeme jen, že jejich úmysl ze zaslaného článku přece nikterak newyswítá.

17. březen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Masopust v Paříži, Titulek: [Poznámka pod čarou], Autor: Havlíček, Karel Spisowatel tohoto článku, přítel můj, práwě nyní měská w Paříži, za příčinou důkladnějšího seznání jazyka, literatury a národnosti francouzké, aby pak dle možností nowý tento 88 žiwel uwedl do literatury naší, bohužel němectwím pouhým přesycené. Budoucně bohda wíce podobných článku o žiwotě a literatuře francouzů z jeho péra čtenářstwu podáme. Chystá nám rownež mluwnici jazyka francouzského, Francouzsko-český slowník, w kteréžto práci již před odjezdem dost daleko byl pokročil. H. Borowský

7. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [zpráva], Autor: Havlíček, Karel – Sdělujeme čtenářstwu našemu smutnau zpráwu, že Frant. Alex. Heber dne 29. čerwence w Náchodě we 34. roce swého stáří zemřel. On byl welmi horliwý spisowatel w řeči německé a prospíwal naší wlasti w tomto spůsobu welmi pilně. Kdo nezná jeho spisů o hradech českých a morawských? Litujeme welice, že jsa ještě tak mladý odňat jest našim silám spisowatelským, nebo zajisté bychom se byli ještě dočkali mnohého dobrého díla od něho.

8. prosinec 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Umělecké novinky, Titulek: [oznámení], Autor: Havlíček, Karel Tentokrát s welikým potěšením oznamujeme dwě zdařilá, i dle myšlénky i dle wywedení, díla našeho wlastenského umělce p. Šíra. Wyšlyť práwě z jeho kamennopisné dílny dwa obrazy, jenž se jistě dotknau srdce každého našince, zwlášť Morawanů. Prwní jest wyobrazení dwau bratří, apoštolů našich Kyrila a Methoda, dle pěkného náwrhu našeho wýtečného malíře Hellicha, jenž se poněkud liší od mramorowého sausoší Marxowa w Týně. Druhý „ Swatopluk Morawský a synowé jeho “ jest wyobrazení té powěstné sceny, jak Swatopluk Morawský tři syny swé ( alegoricky Morawany, Slowáky a Čechy ) swornosti a jednotě učí podobenstwím praktickým, dáwaje jim totiž napřed lámati jednotliwé hole, což lehko jest, pak ale celau otýpku, což nemožná. Tím je napomenul, aby proti cizincům dohromady stáli. Bolestný dojem působí poněkud obraz tento každému, kdo nynější staw Slowenska powáží, které od tohoto naučení Swatoplukowa ubočilo ke swé a ostatních dwau bratří weliké škodě. – Náwrh jest opět p. Hellichůw. Nad obrazem skwí se,, Orlice pestrá našeho lwa wždy upřímná sestra “ erb Morawský. Obrazy prodáwají se u p. Šíra na Spálené ulici.

3. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Přednešení finančního ministra o prostředcích k zahražení státních potřeb a k navrácení pořádku ve správě důchodů, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Přednešení finančního ministra o prostředcích k zahražení státních potřeb a k nawrácení pořádku we spráwě důchodů. Nejmilostiwější Pane! Následkem silných hýbání, we kterých se stát rakauský od událostí březnowých 1848 nachází, nastaly we finančním stawu říše nesnáze a wýtržky, jakých hledíc k welikosti potřeb státních obrowskau měrau wzrůstajících a k obtížnostem w opatřowání prostředku k jich zahražení, nikdy ještě nebýwalo, newyjímajíc ani někdejší nejnebezpečnější doby rakauského mocnářstwí. Na jihu říše musela se wésti krwawá wálka proti wnitřní wzpauře a proti wěrolomným nepřátelům cizím. W Uhřích a w Sedmihradech přiwedla nebezpečná strana plány ke zralosti, které směřowaly k dokonalému odtržení rozlehlých těchto zemí od wespolné říše, i nepřestala na tom, aby roztrhla swazek, který po sta let tyto země k jich prospěchu spojowal s Rakauskem, a aby odepřela wšeliký příspěwek ke společným potřebám státním, ale udeřila i na wojska zákonité wlády na sausední půdě pode zdmi sídelního města. Také zde wypukla wálka domácí a w ostatních částích auzemí státního ochromena byla síla moci wýkonné. Wšechno, co bylo, mělo se od samých základů přeměniti, a přece nebylo lze utwořiti nowé, co býwalé mělo nahraditi. Obchod wnitřní násilně byl přetržen anebo zastawen od nastalých zmatků neméně nežli obchod do cizozemska, který beztoho poklesnul nejistotau politických poměrů w západní a polední Ewropě. Aučinek wšech těchto nepřízniwých okolností na důchody státní nemohl býti jinačí, leč nanejwýš záhubný. Přímné daně nemohly se ani w zemích, we wěrnosti setrwalých, prawidelně wybírati; wýnos daní nepřímných klesal zároweň s klesáním obchodu a s oslabením prostředků ku prowádění posawadního zřízení berního. Přece wšak bylo wojsko během minulých patnácti měsíců wíce než zdwojnásobněno, ohromné množstwí potřeb wálečných opatřeno, wšechny záwazky státu k wěřitelům jeho wěrně plněny, a wůbec nenastala w placení ani na okamžení sebe menší zastáwka. Na uzawření nowé sebe mírnější půjčky nebylo w běhu r. 1848 ani pomysliti, a ačkoli že se následkem našich wítězstwí okolnosti k dostání půjčky přízniwěji zpodobaly, nastáwaly wždy přece po malých přestáwkách nowé zámoty doma i za hranicemi, které by udělání dluhu ne-li nemožným, jistě welmi nesnadným učinily. U prostřed takowých nesnází nezbýwalo jiného prostředku, než aby se nedostatek zaprawowal z wisícího dluhu. W této době bezpříkladného boje, spojeného s nebezpečími, ztrátami a požadawky wšelikého spůsobu, oswědčila se weliká důležitost auwěrního ústawu, jejž Rakausko na národním banku má. Nyní nastal čas, kde se oswědčil weliký ostroum oněch státníků, kteří ústaw tento uwedli do žiwota. On wykonal rakauskému státu w přetěžké době, která jej nawštíwila, služby nejdůležítější, a až jednau, jakož se toho bohdá brzy dočkáme, obnowení welikého jednotného Rakauska na základech od WMsti w ústawě od 4. března 1849 wytčených bude dokonáno a upewněno, nebude národnímu banku ujíti uznání, jaké weliké aučastenstwí měl w opatřowání prostředků, bez kterých by welké toto a slawné dílo nebylo se mohlo podniknauti. Awšak nebylo lze, beze škod a nesnází dosáhnauti pomoci, kterau byl stát wydáním papírů wisícího dluhu a užíwáním banku hledati přinucen. Wyměňowání bankowek muselo se zmenšiti a nucený kurs naříditi. Kursy směnní ukazowaly se pro Wídeň naproti cizím zemím nepřízniwě, k čemuž wedlé ostatních poměrů nemálo přispěl zákaz wywážení peněz, pak pletichy strany rakauskému státu nepřátelské. Zatím se ale kolisání směnních kursů udrželo w jistých mezích, ze kterých až do nejnowějších dob na chwíle toliko wystupowalo. Když ale wojska WMsti w Uhřích zpátečním tahem se daly, užíwalo se události této k rozšiřowání nesmírných znepokojowaní a k tomu, aby se směnní kurs pomocí nejhoršího přehánění wyhnali na záwratnau wýšku. Bursa se stala kormútliwým jewištěm obecné malomyslnosti, kterau nepřátelé wlády hleděli udržowati a pokud možná zwětšowati. Ministerstwo prohlídalo co nejpečliwěji ku prostředkům, aby tomuto obtížnému a na nejwýš záhubnému stawu wěcí nějaké meze položilo a co nejdříwe možná konec udělalo. Každý, kdo okolnosti nestranně rozwažowal, nahlédnauti musil, že se trwalé přízniwé změny nynějších okolností nedá docíliti jinak leč šťastným obratem wálky uherské a wýhodným mírem se Sardinskem. Přes to nezanedbaly se mezi tím prostředky, kterých se k ulewení zlého bylo lze uchopiti. Wyzwalo se ředitelstwo národního banku, jehožto noty nejblíže jsau dotýkány spůsobeným padáním cen, aby se wyjádřilo o powaze tohoto zlého a o prostředcích k jeho odwrácení. Wyjádření bankowního ředitelstwa uwidí WMst z přílohy. Nawrhuje w něm, aby wydalo zadržaných posud asi 50.000 bankowních akcií, k rozmnožení bankowního fondu a ke zmenšení bankowek w oběhu se nalézajících. Mezi tím obrátila také Wídeňská obchodní komora swau pozornost k dotýkané wěci, i žádala mne, abych s ní a s jinými znalci wešel w poradu. Mně i ministerní raddě byla žádost tato welmi wítaná, neboť poznání prawdy může jen prospíwati 561 w poradách s muži u wěci zběhlých. Porady se častěji držely. Byli při nich audowé obchodní komory, průmyslowé jednoty, bankowní guvernér, ředitelowé nar. banku, wážený obchodník Pražský zde práwě přítomný a poslanci měšť. obchodnictwa. Poslanci obchodnictwa Terstského pohříchu přišli již pozdě, aby se byli mohli přiaučastniti w poradách. Záwěrní wýsledek těchto porad obsažen jest w přiložených protokollích a spis k nim přidaný, we kterém se dáwají tyto náwrhy: 1. Aby se otewřela dobrowolná půjčka počtem 60 milionů zlatých cestau subskripce. 2. Aby se prozatím k zahražení státních potřeb wydaly 3%owé poukazky kassowní summau 25 milionů zlatých, k jejichžto eskomptowání by se bank zawázal. 3. Kdyby z 25 milionů přebyla u banku suma k eskomtowání nepotřebná, zůstalo by obrácení její ministru finančnímu. 4. Aby finanční ministerstwo weřejně prohlásilo bankownímu ředitelstwu, že nawrácení obdržených záloh počítá za nejswětější swau powinnost, a určuje k tomu wáleční náhradu od Piemontu. Zároweň pak aby ředitelstwo banku ubezpečilo obecenstwo, že wšemi prostředky k tomu hleděti bude, aby mohlo opět hotowými wypláceti, že k wůli tomu uzawřelo wydati asi 50.000 akcií, a že je wydá, jak mile doba příhodná nastane. 5. Aby se zápowěď wýwozu penězného zároweň s prohlášením půjčky wyzdwihla. 6. Aby se wydalo prowolání k obecenstwu, jenž by je poučilo a upokojilo. Poněwadž bankowní ředitelstwo celé chtělo o náwrhy tyto poradu bráti, dodal jsem mu je prozatím i předkládám we příloze wýsledek jejich porad. Bankowní ředitelstwo přistaupilo k náwrhům komisse. Wšechno, co se koli za posledních šest měsíců stalo následkem zištných špekulací zlomyslného rýpalstwí, zmizí samo od sebe, jak mile se wálečné operace a zahraničné poměry přízniwěji začnau podobati, čehož owšem w krátkém čase očekáwati jest. Přes to přece jsem téhož mínění jako komisse, že jest newyhnutelné, aby se učinily důkladné zařízení k dosažení lepších směnních kursů naproti cizozemí, a že nyní práwě nastal čas, aby se k zařízením těmto spůsobila. Nežli wšak přikročím k podrobnému rozebírání zašlých rozličných náwrhů, mám za to, že přede wším wyložiti musím zásady, o které se ministerská radda dáwno již srownala a které byla s wůlí a wědomím WMsti prowesti uzawřela, dříwe ještě nežli bankowní ředitelstwa a obchodní komora nějaký krok w příčině té učinily. Noty rak. národního banku dělají nyní měnu zemskau zákonně uznanau. Úlohau nejpilnější jest, ohraditi tuto zemskau měnu před nejistotau, a udělati národnímu banku zamožné, aby noty swé mohl opět počnaut wyměňowati. Má-li se wšak aučele tohoto dosíci, zapotřebí jest mimo náwrat důwěry, který záwisí od přízniwého obratu poměrů domácích i zahraničních, také ještě zapotřebí, aby co možná nejméně použíwal banku k rozmnožowání banknot a wydatné kroky udělal ke splacení swého dluhu národnímu banku. Ministerská radda tedy uzawřela: a ) Aby se běžící potřeby státní zaprawowaly z prostředků zákonem k tomu předepsaných, od banku pak aby nebrala wíce nežli w míře posawadními smluwami určené. b ) Jak mile politické poměry toho dopustí, aby se uzawřela půjčka a sešlé z ní hotowé peníze aby se dodaly, pokud bude možná, banku; c ) Aby se náhrada wáleční, kterau z míru we Wlaších očekáwati jest, dala nár. banku. d ) Aby se na budaucno ustanowila míra, we kterau státní dluh a wydáwání bankowek pro budaucno má býti přiwedeno, a w poměru k tomu aby se spůsobily potřebné rozmnožení bankowního fondu. e ) Aby se zákaz wýwozu peněžného wyzdwihl zároweň s uzawřením půjčky. ( Dokončení. )

26. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [O výkladu nařízení o češtině na gymnáziích zemskou správou], Autor: Havlíček, Karel H. B. Dne 1. listopadu počne nowý školní běh na gymnasiích. Jak slyšíme z několika stran, wykládá si naše zemská spráwa ono nejnowější nařízení ministerstwa strany uwedení češtiny na gymnasiích jenom w ten smysl, že se nyní jen českému jazyku na českých gymnasiích wyučowati má, a to snad ještě od neplacených professorů. Přiznáwáme se, že nás takowý wýklad nanejwýš nechutí naplňuje a že w takowém wýkladu newidíme nikterak prízniwost naší zemské spráwy k národnímu jazyku. Musíme naší sl. zemské spráwě opět připomenauti, že se ona zapomínati zdá, komu slauží. Ona slauží nyní národu, a běda jí, nebude-li prospěch tohoto národu wždy přede wším jiným na zřeteli míti. Nechce-li neb nemůže-li naše sl. zemská spráwa ono nařízení ministerstwa, „ že již nyní má být čeština na gymnasiích českých wyučowacím jazykem, “ dobře pochopiti, přispíwáme jí tuto ku pomoci. Sl. ministerstwo dobře wědauc, že nyní již krátký čas do počátku nowého běhu školního nedowoluje, wšechny předměty w češtině wykládati, a že s druhé strany rownost národností nepřipauští, aby snad čeština jen ledabylo odbyta byla něčím malým, užilo naschwal wýrazu „ obligate Unterrichtssprache “, aby totiž tam, kde to již nyní okolnosti dowolují, hned se w češtině učilo wšem předmětům a českému jazyku jako zwláštnímu předmětu. Takowý jest smysl ministerského nařízení, o čem můžeme sl. spráwu zemskau na jisto ubezpežiti, a nezařídí-li dle toho kroky swé, máme zajisté prostředky, donutiti sl. zemskau spráwu k tomu, aby swé powinnosti a nařízení ministerská swědomitě a s chutí wykonáwala. Konečně ale nemůžeme zatajiti to poznamenání, že národ nemůže k auřadům swým žádné důwěry míti, když widí, kterak s nechutí wykonáwají to, co národu prospěšno a auřadům jakožto powinnost předepsáno jest s hůry. Slyšíme ku př., že někteří krajští auřadowé welmi pozdě ohlašowali nowý zákon o zrušení poddannosti. Kterému auřadu se nowý staw wěcí a konstituční wláda nelíbí, wždyť nucen není, we službě zůstati; ať takowí pánowé auřady složí a hledají si jinau službu w Arabii neb w Kitaji, kde jěště konstituce není a také tak brzo ani nebude. Co jsme zde ostatně strany gymnasií pronesli, prosíme, aby bylo wztahowáno jen na wenkowská: strany Pražských bychom skutečně toho mínění byli, že jest zapotřebí, aspoň na rok na dwě léta utraquisowati. W Praze by se nikdy neměl zcela přísně mezi Čechy a Němci rozdíl činiti.

26. únor 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Smíšené zprávy., Titulek: Černoch jeden., Autor: Havlíček, Karel Smíšené zpráwy. Černoch jeden, který dříwe w Mexikánsku diamanty dobýwal, pásaje owce poznal zem podobnu býti oné, kde před léty diamanty nalézal. I hledal a našel wíce diamantů, které také hned do Bahie na prodej odnesl. Za zloděje držán byw, uprchnul; a stíhající jej přišli na místo to, kde nyní přes 30.000 lidí wykopáwáním diamantů nejkrásnějších i nejjasnějších se zabýwá.

23. březen 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Firmy a štíty., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Firmy a štíty. Někteří naši němečtí spoluobywatelé lekají se článku, jejž nedělní české nowiny stranu zřizowání českých štítů a nápisů přinesly. Nebojte se, není to žádná wálka, žádné nepřátelstwí, není to tak myšleno, jak se třeba na prwní pohled zdá aneb wykládati může. Že dosawadní způsob krámských wýwěsků a tabulí, dle něhož by Praha do kořán německým městem býti musila, přestane, že se i w tom rownost učiní, kdož by pochybowal? Slušnost toho musí každý uznati. To se pomalu, jak čas a prostředky stačí, samo sebau udělá a doufáme, že k tomu každý, Čech i Němec podle swé možnosti přispěje, rád a ochotně, z lásky a šetrnosti k swým spoluobčanům. Kde pauhé jméno je, nech si je dá Čech česky, Němec německy napsati, kde wíceré udání je, nechť je wšude w obojím jazyku, stejnau slušností. To nebude již zejtra wšecko, a nikomu to také nenapadlo; sic by musila celá Praha najednau škrábati, malowati, psáti a lakowati, – a to by šlo zle a jsau také jiné práce ještě, – ale doufáme, bude se to pomalu, wíc a wíce okazowati, wšak ne na mílowé lokte; čím kdo rozumnější a národní rownosti a swornosti milownější, tím bude w tom přičinliwější, aby jiným dobrý příklad dal. Tak to je snad dobře?

12. červenec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: V záležitostech zatknutého redaktora Národních novin, Titulek: [Oznámení o zatčení Karla Havlíčka], Autor: Havlíček, František Oznámení na rozích, týkající se zatknutí mého bratra Karla Hawlíčka, hnulo mne u známost uwésti, že w zatykačním listě stálo wýslowně, zatknutí že se má díti s dorozumněním p. purkmistrowým. Poněwadž nyní p. purkmistr uweřejnil, že ho zpráwa o zatknutí Hawlíčkowu teprw 10 hodin později došla, je na jewu, že se w zatknutí stala nanejmíň formální chyba, že tedy i w auřadech podiwný zmatek panuje. František Hawlíček.

30. listopad 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Kroměříže, Titulek: [Dvě prohlášení], Autor: Havlíček, Karel Z Kroměříže dne 28. listopadu. Uweřejněný program nynějšího ministerstwa we wčerejším sezení sněmu říšského zní takto: Na swolání Jeho Majestátnosti se opět konstitující říšský sněm sešel, aby pokračowal we swé poradě o ústawě. Když nás důwěra císařowa w radu koruny powolala, nebyla nám neznáma těžkost úlohy naší, jakož i welikost zodpowědnosti, kterau jsme na se přijali naproti trůnu samému, tak i naproti lidu. Rány z minulosti jsau k zacelení, okamžité nesnáze k odstranění a nowý staw wěcí pro budaucnost k uspořádání. Powědomí ale sprawedliwé snahy pro blaho státu, lidu a pro swobodu, důwěra we waší pomoc při té weliké práci nás k tomu přiwedla, že jsme osobní ohledy lásce k wlasti za obět přinesli a wůle mocnáře následowali. My přijímáme wýkonnau moc z rukau Jeho Majestátnosti zároweň s odpowědností, pewně na tom usnešeni jsauce, že nejen každému protiústawnímu wliwu nepřístupni budeme, anobrž také že ze swého práwa, wýkonné moci nikomu ničehož nezadáme. Sjednoceni jsauce w zásadách, budau slowa a jednání jednoho každého z nás wýznam politiky celého ministerstwa. My chceme konstituční monarchii se wší upřímností a bez obalu. My chceme tuto formu státní, jejížto bytost a pojištěnau trwanliwost w pospolitém wykonáwání zákonodárné moci ze strany mocnářowé a zastupitelůw národů rakauských uznáwáme, ‒ my chceme, aby se zakládala na stejném opráwnění a nepřekaženém wywinowání-se wšech národností, jakož i na rownosti wšech občanů před zákonem, jenž pojištěná jest weřejností státního žiwota we wšech odwětwích, založená na swobodné obci a swobodném zřízení provincii we wšech wnitřních záležitostech, a spojena jednau a tau samau páskau silné centrální moci. Daufáme, že wýsledek wašich porad co nejdříwe budeme moci předložiti Jeho Majestátnosti, aby je potwrdil. Ministerstwo se bude snažiti, aby spráwu dle potřeby časů zjinačilo, a až se k tomu cíli na cestě zákonodární něco určitého uzawře, aby potřebná nařízení obstaralo. Při tom nás dosažení dwojnásobního cíle powede, a sice toho: abysme národům rakauským zaručenau swobodu beze wší ujmy udrželi, a pak ty wýmínky upewnili, bez kterých swoboda obstáti nemůže. My budeme wší mocí a silau o to pečowati, aby swoboda w žiwotnau prawdu wzešla a se její wýmínky wyplnily. Ministerstwo nehodlá při snaze po swobodomyslném a lidumilowném zřízení pozadu zůstati, anobrž to spíše za swau powinnost uznáwá, se tomuto dychtění w čelo postawiti. Lid wenkowský, zbawen jsa teprw před nedáwnem swého břemena, očekáwá s netrpěliwostí nějaký wýrok zákonní o míře a způsobu náhrady, kterau dáti má dle zásady sprawedlnosti. Základ swobodného státu jest swobodná obec, a tu toho důležitá potřeba káže, aby se jí obecním zákonem její samostatné powolání a spráwa s ohledem na meze, jaké wšeobecné blaho požaduje, zaručila. Za newyhnutelný následek samostatnosti obcí se musí powažowati zjednodušení státní spráwy a času přiměřené uspořádání auřadů. O těchto zástojích, jakož i o saudnictwí w konstitučním smyslu, o zřízení wládních saudů na místě patrimoniálních a komunálních a o auplném oddělení spráwy od saudnictwí podáme wám, pánowé, patřičné náwrhy. Tak též i náwrh stran nadužíwání swobody tisku pomocí repressivních prostředků, o uspořádání práwa associačního, na základě srownáwajícím se s cílem státním, a o zřízení národní gardy. Neb práwě proto, poněwadž ministerstwo uzawřelo, swobodu wšemožně hájiti, pokládá to za swau swatau powinnost, aby se o to staralo, aby se zawedl pojištěný staw práwní. Ministerstwo doufá w čilau a patřičnau pomoc wšech auřadů. Aby wládní orgány w středu říše, jakož i w provinciích we wykonáwání swých auředních záležitosti co možna sesílily, o to se hlawně postará. Přihodily se bolestné události. Moci zbraně se musilo použíti proti jedné fakcí, která hlawní a sídelní město w rejdiště anarchických zmatků proměnila. Hluboké rány jsau zasazeny. Aby se tyto zacelily a zhojily, jak daleko jen to možná jest, aby se do Wídně, tohoto srdce celé říše býwalý zkwět nawrátil a se, jak tomu jen okolnosti dowolejí, mimořádní staw wěcí tam ukončil, o to wše budeme co možná pečowati. W Italii zwítězilo naše slawné wojsko nad zradau a oswědčilo poznowu ty staré cnosti armády rakauské, bratrskau sjednocenost totiž wšech kmenů a hrdinskau odhodlanost pro čest, sláwu a mocnost Rakauska. Dosawád se tam ale musí zcela wyprawené zdržowati, aby nad celosti říše bdělo. W orgánickém spojení s konstitučním Rakauskem nalezne lombardsko-benátské králowstwí po uzawřeném míru to nejjistější rukojemstwí pro zachowání swé národnosti. Zodpowědní rádcowé koruny zůstanau pewně na půdě uzawřených smlauw. Oni jsau té naděje, že w brzku i wlaský národ to dobrodiní ústawy požíwati bude, která rozličné kmeny w stejném opráwnění spojiti má. Porušení tohoto prwního práwa národu wzbudilo w Uhřích wálku občanskau. Proti té straně, jejížto poslední záměr jen přewrat a odřeknutí-se od Rakauska jest, pozdwíhli se tam ti we swém práwu potlačeni národowé. Wálka se tam newede proti swobodě, nobrž proti těm, kteří je swobody zbawiti chtějí. Směr celé jejich snahy spočíwá w udržení weškeré říše, w úzkém spojení s námi a w uznání a pojištění jejich národnosti. Ministerstwo je bude se wšemi mu při ruce stojícími prostředky podporowati. Pomocí zbraně se opět hrůzowláda zlomyslné strany, poněwadž wšecky cesty smířenliwosti bez aučinku zůstaly, zničí a wnitřní pořádek se opět zawede. Pánowé! ta weliká úloha, kterau w dorozumění s národy uskutečniti máme, jest utwoření nowé pásky, která wšecky země a kmeny monarchie w jedno welké státní těleso spojiti má. Toto stanowisko ukazuje spolu i tu cestu, kterau ministerstwo s ohledem na německau otázku kráčeti bude. W rozerwanosti monarchie nespočíwá welikost, ani w jejím seslabnutí síla Německa. Trwalost Rakauska w státní jednotě je potřebau německau a ewropejskau. Pewně o tom přeswědčeni prohlídáme ku přirozenému wywinowání-se dosud neukončeného processu státní organisace. Teprw tenkráte, až se zmladěné Rakausko a Německo we swých nowých, pewných formách usnese, bude možná jejich pospolité poměry w státním ohledu určiti. Až do toho času neustane Rakausko, a bude wěrně swé spolkowní powinnosti wykonáwati. We wšech zewnitřních poměrech říše budeme záležitosti Rakauska a jeho hodnosti hájiti, a nepřipustíme tomu, aby nějaký mylný wliw zewnitřní na samostatné uspořádání naších poměrů wnitřních aučinkowati mohl. Toto jsau hlawní základy naši politiky. My jsme je beze wšech oklik uweřejnili, poněwadž bez prawdy žádné důwěry není, a důwěra prwní wýmínkau wšeho zdárného, pospolného působení mezi wládau a říšským sněmem jest. [ tři hvězdičky ] Z Kroměříže dne 28. listopadu. Wčera uweřejnilo Centrum swůj program, týkající se budaucího ustawení říše rakauské. W čele programu tohoto stojí následující wyznání: „ My chceme swobodné, sjednocené, silné Rakausko co konstituční monarchii s naskrz lidulibými ústawy docíliti. “ Nejhlawnější zásady jeho pak jsau: Ze stanowiska humanitního žádáme pro každého jednotliwce, powažujíce jej za auda státního, za auda jistého národu a jisté obce, stejná práwa občanská, taktéž i powinnosti, rownost před zákonem, přístup ke wšem auřadům, hodnostem a wyznamenáním; práwo ku národnímu wywinowání a shromážďowání-se, rownopráwnost wšech národností beze wšeho poručenstwí jednoho národu nad druhými, práwo swobodné samospráwy pro obce. Jednotliwé díly swobodné wlasti nechť následující budowa státní w jednotu spojí: Swobodné obce ať obstaráwají swé pospolité záležitosti okresní wýborem okresním, který z jejich swobodně wywolených přednostů záleží; záležitosti celých krajů pak ať obstaráwají krajští zástupcowé bezprostředně wywoleni. Tyto okresy a kraje by se měly co možná s ohledem na národnost utwořiti. Rozsáhlost krajů těchto by napotom také z ohledu na jejich samostatnau činnost wětší býti měla, tak asi, aby Čechy pozůstáwaly z 3 českých, 2 něm., Halič z 2 polských a 4 rusínských krajů; Bukowina by twořila také jeden kraj; Morawa 2, Slezsko 1; w Ilyrii Korutansko 1, Krajnsko 1 a Přímoří také 1; Dolení Rakausko 1, Hořejší Rakausko beze čtwrti Innské taktéž jeden, Solnohrad a čtwrt Innská opět 1, Štýrsko by se rozdělilo w 2, Tyrolsko w 3 ( německé, wlašské Tyrolsko a Vorarlberg ), Dalmatie by také jeden kraj twořila. Zemské sněmy by obstaráwaly wšecky záležitosti wnitřni, týkající se blaha wíce krajů neb celých provincií; w provinciích, které jen z jednoho kraje pozůstáwají, by také pospolu hned krajské zastupitelstwo zastáwaly. W čele každé spráwy provinciální by stál ministeriální gouvernér, který, podřízen jsa ministerské raddě, by wšecky záležitosti we jménu říšského ministerstwa obstaráwal, zemskému sněmu a říšskému ministerstwu, s tímto pak i říšskému sněmu zodpowědný byl. Powstalé hádky o národnost w provinciích takowých, kde se wíce národností nalezá, by rozsuzowal zwláštní saud, sestawený ze stejného počtu saudců z každého národa, kteří by si swého přednostu ze sebe wywolili. Jiné záležitosti, nepatřící dle zákona obecního do oboru místních a okresních obcí a krajů, jakož i takowé, které dle ústawy do oboru činnosti zemských sněmů a národních saudů nepřináležejí, připadají říšské moci. Zákonodární moc říšská by přináležela dwěma komorám, z kterých jednu by lid a druhau krajští zástupcowé a sněmy zemské wolily, spolu také i koruně, kteréž by mimo initiativy, již by s komorami společnau měla, také sankcí a obmezené Veto připadlo; saudní moc by se musila w celé říši we jménu císaře dle stejných zákonů, weřejně a austně, jakož i kriminální případnosti a přestupky proti zákonu o tisku pomocí poroty prowáděti. My si přejeme pewné a trwanliwé spojení s Německem, hlawně z té příčiny, poněwadž naše snahy stejné jsau a my tímto spojením weliké moci proti náwalům cizinským nabudeme. Awšak forma spojení tohoto se dříwe určiti nedá, dokawad se Německo a Rakausko u wnitř řádně neuspořádají.

8. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [oznámení o nových novinách], Autor: Havlíček, Karel H. B. — Poněwadž nynější wydawatelé „ Sedlských Nowin “ páni Házowci nehodlají za tyto nowiny kauci položiti, tak že tedy přestáwají od nynějška být politickými nowinami, čím by se stalo, že bychom neměli ani jedny menší populární nowiny w liberálním smyslu, kdežto bude strana nám protiwná dwoje politické menší nowiny, totiž Wlastimila a Wesnické Nowiny wydáwati: učinil jsem w sobotu dne 5. we wýboru Slowanské Lípy náwrh, aby Slowanská Lípa místo Týdenníka raději wydáwala menší, každému srozumitelné nowiny několikkrát za týden wycházející, na které by se mohl ohledem swobodomyslného wedení každý spolehnauti. Tento můj náwrh byl jednohlasně od wýboru přijat, neboť se shledalo, že skutečně při takowých okolnostech takowých nowin nejwětší potřebu máme. Owšem bude snad zapotřebí, nejměně 5000 zl. stř. kauce položiti, „ ale Wýbor Slow. Lípy doufá, že s ohledem na tak potřebnau wěc tím wíce se najde podporowatelů. chybějící uvozovky Ostatně ale počnau nowiny hned wycházeti, jak jen bude 3000 zl. stř. pohromadě.

2. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [úvahy], Titulek: Tajnosti seminářské, Autor: Havlíček, Karel Tajnosti seminářské. Dobře a dosti šetrně promluwil pan spisowatel článku: „ Theologická fakulta a semináře " o škodném působení seminářů. Zde stůjte faktické doklady, některé z mnohých, k jeho wýrokům. Je-li kterému stawu pewného zdrawí potřebí, je to zwláště stawu duchowního na wenku. Často a úsilně řečniti, kdykoli w zimě, nečase k náwštěwám nemocných pohotowu býti, po cestě do wzdálené filiálky s hladowým žaludkem zpowědnici, kazatelnu pak ostatní služby Boží zastati: zajisté požaduje zdrawotu těla nezkalenau. A wšak možná-li w ústawech, jako jsau semináře, zdrawí swého po čtyry léta takto zachowati? Ptejme se zkušenosti a zwíme. Až k wíře nepodobno, že w jednom našem semináři nedáwno ze sta alumnů do roku pět ( čtwero z nich na sauchotiny ) zemřelo, a přece tomu tak. Ostatně rok za rokem uchwátily swých obětí. I po rozličných wyšším swětským rozkazem zawedených úlewách je w tomtéž semináři dosti nemocných na plíwání krwe, zaníceniny a p. A w jiných seminářích není tomu líp. Dokazuje to weliký počet mladých deficientů. Slušno při tom podotknauti, že zemřelí i onemocnělí nazwíce náleží do třídy pilnějších a nadanějších alumnů, od nichžto by se nejspíše bylo čeho nadíti. Ano jistý professor bohoslowí tak již nawykl pilnost dle bledosti twáří měřiti, že mu zdrawá líce je důkazem lenosti! Zotročení každého kroku, nudné papauškowání každodenních lekcí, stísněné ubytowání až 30 a wíce alumnů do jedné síně: dříwe neb déle zlomí i nejmohútnější tělesnost, a to tím spíše, že se to děje práwě w těch letech, kde tělo wolného požaduje wywinutí. Není-li takowéto obětowání nadějných jinochů welikau a neomluwitedlnau ztrátau pro wlast i rodinu? Bezpostředně působiti na mrawnost, zbožnost lidu, je powoláním duchowního. Jaké powahy, jaké wzdělanosti k takému dílu potřebí! Powahy wěru statné, po - wstalé u prostřed žiwota, neporušené podlým lícoměrstwím ni soběctwím. Zdali denní pořádek seminářský takowau powahu utwoří? — Wnější wazby a tajné špehy plodí jen přetwářku a potměšilost. Či odkud ten počet korrigendů za zlatého wěku seminářů? — Welice by se mýlil myslecí, že seminář naprosto wzdaluje od kwasu tohoto swěta. Exempla sunt odiosa. Co se týče wzdělanosti, tu aby duchowní zwláště praktičností swau wynikal. Základ prawé praktičnosti je přísná wěda, a přísné wědy základ je žiwá zkušenost. Nuže, zde hlawní wada seminářů. Recitowání středowěké latinské terminologie, hádek o třtině Jonášowě atd., jak to pan. professor přikazuje, ani pro wědu ani pro žiwot nic neprospěje. Ta dětská kontrole, to bídné školáctwí, což práwě jádrem je seminářského žiwota, nemůže jinak než udusiti weškerau jiskru samowolného, energického studium. Jen málo wywolených zachowáwá nawzdor zewnitřnímu potlačení lásku k studiím, a tu ještě na wětším díle jinam obrací než k bohoslowí. Tak se stáwá, že ony jiné wědy rychle postupují, bohoslowí pomalu stupuje, pakli moderní mlhawý mysticism není krokem zpátečním. Má-li bohoslowí zároweň s ostatními wědami pokračowati, musí zároweň s nimi swobody učení dosíci. Má-li se wědecky a praktičně wzdělané duchowenstwo wychowati, musí se k tomu též oné swobody použiti. Ne wzdálením, nýbrž zblížením žiwota stane se pokrok. Přehled toho, co praweno, snad přispěje k odpowědi na otázku: stojí-li semináře za to, by byly jinak zřízeny, čili nic?

13. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [domácí zprávy], Titulek: I., Autor: Havlíček, Karel Šosowské staré archiwy. Aby mnohé krásné události, které se za příčinau udělení konstituce u nás přihodily, pro potomstwo naše ztraceny nebyly; zřídili jsme tuto w nowinách swých zwláštní archiw, do něhož je pěkně w pořádku ukládati budeme. 1. Rozmluwa mezi Smíchowským policajtem a panem Zimmermannem auředníkem u c. k. hrdelního saudu Pražského dne 12. Dubna 1848. Policejt ( nese český auřední dopis ). Auředník: Co je to? Polic.: Sem to patří. Auřed.: Kdyby pan direktor psal radši německy. Polic.: Dyť je česká konstituce! Auřed.: Ta je jen pro ty, kteří německy neumějí. Ale my rozumíme německy, italiansky a když na to přijde ještě něco. Wyřiďte panu direktorowi, aby psal po druhé německy. Polic.: Když to chtějí mít, zadají si to písemně. ( To se tedy tuto skutečně stalo a sice ještě tištěné. Čtenář milý hned pozná, že jest tato rozmluwa místo Honzíka a Waška, a tuším že hned každý pozná který zde jest Wašek a který Honzík. ) Red.

13. červen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: Z Bavorova, Autor: Havlíček, Karel Z Baworowa. Swěcení a zakládání uhelního kamene k nemocnici městské. welké zásluhy o wšeobecné dobré Baworowa získal sobě w posledních osmi létech urozený p. radní Linhart z Gamsenberku, mnoho radostných dnů již se objewilo u nás jak z ohledu zábawy, tak i wlastenecké snahy; wšak žádný z těchto nebyl tak slawný, žádný s tak lidumilnými a swatými city spojený, jako den dnešní, den 26. Kwětna, den položení a zaswěcení základního kamene k nowé nemocnici. Následuje pak obšírný, dosti básnický a ozdobný popis celé slawnosti, který wšak jakožto pro celé čtenářstwo méně zanímawý wynechati musíme. A wšak jsme w celém dopisu marně hledali nějakých faktických spráw o nemocnici samé, jakým spůsobem, od koho, čí pomocí, na kolik osob zřízena jest, a jaký w ní bude panowati řáď, jaké důchody a odkud míti bude atd. atd. atd. Ještě příliš daleko jest nejwětší čásť dopisowatelů wenkowských od prawého žurnalistického stanowiska, aby dbali o to, čím by oprawdiwě do žiwota národu swého zasáhli, aby powážili, nač wlastně nowiny a časopisy jsau neb aspoň býti mají. Leckterá slawnost welmi málo pomůže wšem těm, kteří obšírné o ní popsání přečtau, ale popis wěci samé wzbudí buď příkladností, neb nepříkladností swau duch w jiných městech. Ejhle w... owě neb tam a tam mají již měšťanskau nemocnici na tolikto osob, s takowýmto příjmem ročním, takto zřízenau, náklad na ni odtudto wzali atd., pomyslí si čtenář a bude o to dbáti, aby se také w jeho městě něco podobného zařídilo. – Tu stojí w nowinách: Tam a tam zřídili si měšťané na obecní náklad průmyslowau, neb wůbec wyšší městskan školu, takhle jest zřízena, – a tím snad wzbudí se w několika jiných městech chuť po něčem podobném. K tomu aučelu jsau weřejné listy a časopisy a dopisowatelůw krásný úkol jest wšechno, co buď příkladného, neb škodliwého we swém okolí pozoruje, we wšeobecnau známost uwésti. Tak se pomocí weřejného mínění dobrým příkladem powzbuzuje a od zlého odstrachuje wšeobecným zahanbením.

17. květen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [Poutník]., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. 5. Pautník. Sw. II. Z wětších článků obsahuje: Jarmark w malém městečku, powídku a Dra. Staňka cestopis srbský.

5. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [Lloyd o ruské intervenci], Autor: Havlíček, Karel Lloyd od 2. kwětna mluwí we wedaucím článku o ruské intervenci. Důkazy jeho pro potřebu ruské pomoci jsau tytéž jako w auředním jejím ohlášení. Pak ale dokládá několik slow, jejichžto prawdiwost si tím wíce přejeme, poněwadž se nacházejí we wládním časopise. Prawí pak takto: 422 „ Přiwolání ruské pomoci je krok čistě wojenský. Nejsau s ním spojeny pražádné politické wýmínky. Bylo by nezákonné, a práwě proto nemožné pro ministerstwo konstitučního státu ustanowowati we smlauwě s některým cizím státem změnu domácích politických ústaw. Bylo by nepolitické a škodliwé interessům Rakauska, zawazowati se naproti cizé moci k následowání jisté zahraničné politiky. Nic spůsobu takowého nebylo dáno, nic toho spůsobu žádáno. Od pomoci ruské připowídáme sobě znamenité auspěchy, alespoň rychlejší poražení uherského powstání a ušetření wlastní země, obrowským namáháním ač ne wysílené, přece welmi umdlené. chybějící koncové uvozovky

21. říjen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: V Praze dne 20. října, Autor: Havlíček, Karel W Praze dne 20. října. H. B. – Slyšíme a čteme také we Wídeňských časopisech, že již byla w nejwyšší poradě we Wídni wržena kostka budaucího osudu uherských národů. Kterak uzawřeno, není posud powědomo, tušení naše jest ale, že jenom Chorwátsko a Wojwodina srbská staly se samostatnými korunními zeměmi, Slowensko a Rusíni ale nepochybně nawzdor wšemu usilowání zůstanau spojeni s Maďary co jedná korunní zem. Jak asi sobě naši diplomatowé pomohli w Sedmihradsku, na to jsme welmi zwědawí! – – – Než tento článek wěnowán jest jakožto náhrobní nápis ubohého nedochůdčete, jakožto slza padlá z bratrského oka slowanského na ubohé již w pučení swém zwadlé Slowensko. Což tobě, ty ubohý, od wěků utlačený, tichý holubičí rode z matky slowanské zabránilo zasednauti za stůl mezi rowné tobě korunní národy rakauské? Což tě učinilo nehodným osudu maličké Bukowiny? Což tě odstrčilo, třímilionowý kmene, ze společnosti ostatních? – Nežádejte na mně auplnau odpowěď na tak bolestnau otázku; starý zwyk – prawí se – jest tyran člowěčenstwa, a polowičatost je hlawní známka nynější wlády. Na jedné straně nedbá ministerstwo na sympathie Mnďarů Maďarů a dáwá proti wšeobecnému smýšlení weliký počet jejich wůdců krutě odprawowati; na druhé straně bojí se, ztratit wšechnu sympathii, a nechce rozděliti to, co spojeno býti nechce: na jedné straně zapomíná na celitost koruny uherské a odtrhuje Chorwátsko a Wojwodinu; na druhé straně štítí se odděliti Slowensko a Rusíny, aby celitost koruny neutrpěla! Na jedné straně uznáwá sprawedliwost požadawek Srbů we Wojwodině, na druhé z těch samých příčin neuznáwá sprawedliwost slowenských a rusínských! Diwné ministerstwo! Myslíte snad, že sobě Maďary nakloníte tauto koncessí? Maďaři budau zarputilí nepřátelé waši, i kdybyste jim wšechno tak nechali, jak bylo před březnem: musel by se zajisté celý pořádek a obyčej we swětě proměniti, aby poražený a pokáraný nemyslil na pomstu proti wítězi! Ani jedno srdce maďarské si nezískáte tauto koncessí, nýbrž sesílíte jen swého nepřítele, a odwrátíte si tisíce tisíců srdcí těch Slowáků, kteří očekáwali od wás za swau wěrnost lepší staw, samostatnost, a zklamáni budau we swých tak dlauho již chowaných nadějích! Již prwní pohled na mapu a druhý pohled na historii uherskau ukázal by snad každému jinému ministerstwu cestu k úplnému paralisowání revolučního žiwlu maďarského, naznačil by samostatnost Slowenska za hlawní garantii budaucího míru w Uhřích. Ale nestane se tak! Ohlížíš se po rozumných příčinách tohoto neobyčejného rozhodnutí, kde jsau? My newidíme žádnau podstatnau, leda snad bázeň před zwětšenau mocí Slowanstwa. Dobře wíme, že se uwáději překážky administratiwní, jakoby snad Slowáci neměli ani důstatek mužů pro auřady. Ale kdo wí jak aurodná jest země česká a Morawa na auředníky, kdo wí, že sami Slowáci je žádali prozatím: ten tuto příčinu za podstatnau pokládati nemůže. Ale tu se zdržeti nemůžeme žertowného přirownání. Onen jonák wesnický bál se oženiti, a když se mu na příklad otcůw ukazowalo, prawil: Což otec, ten si wzal matku, to je jiná: já ale musím si wzíti osobu docela cizí! – Tak asi nám připadá bázeň ministerstwa rakauského před wzrůstající moci Slowanstwa. Zrowna toho, zač by se Bohu jako za zwláštní štěstí děkowati mělo, toho se bojí wláda. Což pak jest duše našeho obnoweného swobodného Rakauska? Což pak bude nyní držeti waše Rakausko pohromadě, když již pukly řetězy absolutismu, kterými bylo dříwe swázáno? Nic jiného než Panslavismus! – Nelekejme se toho slowa, není to panslavismus od Kamčatky až k Jaderskému moři, od Jeniseje až Černé Hoře, není to tento Welikán Welikanowič, ale jest to panslavismus menší, weselejší, ne tak nebezpečný, jest to panslavismus jiho-západní neb středoewropejský, spojení bratrské menších národů slowanských k zahájení swé osobní národnosti a samostatnosti. Nyní se má Rakausko udržeti pohromadě, a sice dobrowolně. Tážeme se, co jiného schopno jest k tomuto dobrowolnému společnému obcowání než cit panslavismu rakauského, a nerozumí-li se ještě nyní tomuto tajemstwí, budaucnost tím lépe potwrdí naše slowa. Když wloni Wlachowé, Maďaři a Němci opauštěli rozwyklaný a shořením hrozící dům rakauský, tak jako myši prý utíkají ze stawení pádem hrozícího, prawili rakauští Slowané, až posud jen sluhowé a pastorci w tomto domě: Dosti pewný jest posud tento dům, podporujme ho, oprawme si ho a budeme w něm spokojeně bydliti! A zrádu by páchal na tomto domě ten, kdo by plašil z něho bez příčiny ty, kteří dobrowolně zůstati chtějí a činil přebýwání w něm tak nesnosným, žeby po jiných obydlích zraky nespokojenců obracowati se museli. A obydlí takowé welikánské nebezpečné jest zrowna w sausedstwí a takřka se samo před zrak stawí nespokojencům. Kdo nechce malý panslavismus, ten hleď! aby na sebe neuwrhl weliký. A kdo může se chlubiti že nahlédl do tmawé budnucnosti budaucnosti osudu? Wěru když si wšeliké kroky našeho ministerstwa powážíme, zdá se nám, jakoby sobě neumělo wážiti toho, co každý dobrý státník za nejwětší základ Rakauska uznati musí: totiž Slowanstwa rakauského, které baží po samostatnosti a dle okolností newidí pro sebe nikde wětší garantii, než práwě w Rakausku. Moc Slowanstwa není tedy nebezpečná, nýbrž prospěšná Rakausku, ona nehrozí, nýbrž ještě dáwá naději na wětší sílu a trwání. Dejž Bůh! aby to konečně náhlídnuli ti, kterým swěřena jest loď státu w nebezpečné plawbě.

30. srpen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [Poznámky redakce.], Titulek: [O vzdělání národního učitelstva - poznámka.], Autor: Havlíček, Karel Pochlebowati, a zdwořilé neprawdy, tak zwané komplimenty dělati, zwykli jsme jen slabochům, jen dětem se pilulky cukrují, prawému muži mluwí se holá prawda zrowna do očí bez ocukrowání, a mezi prawé muže smíme snad naše učitelstwo směle počítati. Zwláště když se z řečí našich wšude prawá úcta k stawu učitelskému jewila, když jsme těžkosti a obtížnosti nynějšího postawení našeho učitelstwa dobře uznáwali, a při každé příležitosti zlepšení připomínali: nabyli jsme s druhé strany práwa po přítelsku bez pochlebowání i mnohé wady učitelstwa samého neschwalowati, majíce wždy na zřeteli zřeeli účel ten, aby i učitelstwu i nám a wychowání našemu pomoženo bylo. Red..

10. červenec 1846, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: Leibniz a jeho idea, Autor: Havlíček, Karel Leibniz a jeho idea. Wiz, co do půwodu jeho, wýtečný cestopis našeho Kollára. Památka dwaustoletých narozenin důmyslného Leibnitze práwě tyto dny slawila se w proslulém Lipsku založením akademie nauk. Jisto že mnozí řečníci zaslaužené chwály mu udělili, owěncujíce jej palmau dušewního wítězstwí a sláwy – než jediné, a wšak nejwětší mezi wšemi ideami Leibnizowými, ana již autlému jinochu probleskla, ana krokům jeho na cestách přikrých a okluzkých swítila, a nad hrobem stojícímu kmetowi mocným plamenem plála, sláwau nesmrtelnau jej ozařujíc – této jediné nedostalo se chwály, nedostalo se řečníkůw. Odletělať s duchem jeho w oblohu nebeskau. A což medle welebnějšího nad myšlénku onu, člowěčenstwo dušewně spojiti w národ jeden, jenž by wše, co w obor mluwení sáhá, rozumem pojímal, a prawdu z umu plynaucí w té samé čistotě mysliti a sdělowati schopen byl? Miníme tímto jeho wšewědu ( scientia universalis ) a s ní nerozdílně spojenau nutnost wšeobecného písma umowého. Jaký umopisu tohoto byl pojem, a w jakém twaru uwěčniti jej se snažil, widno z názwu písma calculus zwaného. Mělať to býti totiž saustawa znamínek, z nichž, když by se jedno k druhému přiložilo, wýraz pojmu dle hlawní swé látečnosti by se utwořil. Z toho patrno, že by se nikdy žádný pojem nepráwě naznačowati nemohl, jako w počtech, tak že by se sokowi slowem „ calculemus “ wšecka absurda w obličej metati mohla. Takowýmto písmem mohl by se jeden s druhým beze wšeho ohledu rozličnosti u wlastním jazyku tak srozuměti, jako bratr s bratrem, a co ještě mnohem důležitějšího, musely by se wždy jen prawé pojmy podáwati. Toť, prawí Leibniz na smrtelném loži, nemožným není, ba že wše již před sebau po hotowě w celém swém blahopůsobení widí! Myšlénka tato dle názoru jeho wywedena měla by zajisté wýsledků nesmírných, jichžto uwážení třeba jen dosti zewrubné mysl rozpalem zachwacuje. Jak by wědy, jež Voltaire „ le plus terrible fléaux de la terre “ pojmenowati se neostýchal, w celé swé důstojnosti na swětlo wystaupily, a w jeden střed se shrnuly – jak by každý prawými pojmy ( a nikoli slowy ) obírati se snažil, chtě druhému myšlénku swau sděliti – jak by konečně každý pozorliwě a wybraně 219 čítati musel – netřeba připomínati. Bylo by to, wěru! co i náš prof. Exner we swém – jak obyčejně – duchaplném spisu: Über Leibnitz’ens Universal-Wissenschaft, sám uznáwá, něco welekrásného! – Prawda dosti na tom, kdybychom si alespoň jen w písmě wesměs porozuměti mohli, austně bychom si ale nicméně jako posud co jinomluwci proti sobě stáli. Než i tu třeba wšeobecné mluwy wypátrati možno. Stopujíce práwě nastíněnau ideu Leibniz-owu došli sme w našem o wěci té přemyslu k wýtěžkům w oboru mluwozpytném – a komu neznámo, že idea tato do wšeho sáhá? – jež pro wáhu swau a jazyku slowanskému připowídající budaucnost jazyko-zpytnau, nikoli opominauti nemůžeme. Podwrhnauce názoru tomu mluwu lidskau poznáme, že na počátku člowěčenstwa nebylo žádné rozličnosti w jazyku, nýbrž užiwalo se wesměs hlásek jednoduchých, z nich pak utwořených jednoslabičných slow, která oboje swůj wlastní a wšak powšechnější wýznam měla. Co do toho třeba poukázati na wýtečný článek našeho Šafaříka w čas. Česk. Mus. twoření slow zdwojowáním kořene. Skládáním těchto takořka ještě tekutých látek mluwnických twořila se nowá slowa nowých pojmů, a látečnost pojmů býwala látečností we slowech samých, dle jednotliwé w pojem wložené části, wyražena t. j. nowé slowo z wíce jednotliwých částí pozůstáwající naznačowalo každau z těchto w pojem wložených částek. Jakau kdo část s pojmem myslil, t. w něj wložil, z takowé látky musel i slowo pro onen pojem si twořiti, a proto podáwal mnohdy o tom samém předmětu jeden slowo takowé, druhý jiné. Tak činil jednotliwec, tak rodina, tak obec. Než weliká část hmoty lidských jazykůw z wíce slabik pozůstáwá, a srostliny tyto tak rozličné jsau, že mnohým nepochopitelno, jak prwotně a půwodně z přiměřených látek složené jsau byly. Jakausi lučebnau cestau nechají se wšecky tyto slitiny a srostliny we swé půwodní látky rozpustiti, a z těchto dala by se poznowu nowá skladání zříditi, která by při dostatečném počtu i powaze látek, a rozumném, t. j. prawým pojmům přiměřeném, wýboru jich za jakýsi druh wšeobecné umomluwy slaužiti mohla. Mezi mnohými, ba snad mezi wšemi jazyky nejlehčeji wywésti by se to dalo na základu našeho slowanského, poněwadž w něm takowých látek nalézáme, které we twaru a powaze ještě ty samé jsau, jak se jich prwotně před několika tisíci lety skoro naskrz o sobě užíwalo. Podáwáme tuto nikoli snad na důkaz – jehož jinde umístiti třeba – několik slow: ew znamená prwotně wýrůstek, úkaz neb mladé. en – místo, z něhož něco wyniká. aw – místo, kam něco wniká. am – krajinu. ow – místo přirozené, w němž se něco zdržuje. ist – místo ( přirozené ) w němž něco půwodně bytem. na – místo, kde se co chowá. an – půwodce něčeho neb obywatele. el – nositele neb chowatele něčeho. ol – nejwyšší část něčeho. ec, ice, e znamená mužské, ženské neb neobojí pohlawí. ek, ka, ko – něco malého. ad – hmota žiwotná, žiwé těleso, žiwočich. Pokusme se jednoduché tyto častky složiti. kar = rána, angl. scar, kar-ati atd. kar-ew = wýrůstek neb úkaz rány = kr-ew. kar-na = místo na kterém se rána nachází = lat. carne. kar-el = nositel neb chowatel rány = hrdina. kor = těleso, Körper, corpus, Chorus, Heer. kor-en = místo z něhož nějaké těleso wyniká = kořen. kor-ol = nejwyšší w zástupu. kor-ol-ew = králewič. uh = prwotně znamená bolest. uh-en = něco odkud bolest wychází, oheň, ignis. uh-el = nositel bolesti = uhel. kor-uh = bolest národa, těla, fra. courroux. kor-uh-ew = úkaz bolesti národa, zástupu. st = prwotně ticho. st-in = místo, w kterém ticho býwá = stín, Schatten. st-el = něco, w čem se ticho chowá = po-st-el, st-ol, St-all, st-ill, sileo. st-aw = místo, kam ticho wniká, staw, stawení. os = nositi. ew-ol-os = wýrostek nejwyšší, který se nosí = wlas. os-el = chowatel nošení. če = začnauti, če-s-en = místo, z kteréhož začátek wyniká = česen, česnek; če-s-el = chowatel wšeho počátku = Bůh; čel-ow, přirozené místo, kde se Bůh zdržuje; čel-ow-ek = malé přirozené místo, w němž se Bůh zdržuje; čel-ist = místo, kde Bůh domowem = čelo, čelisť; čel-ist-is = weliké místo, kde Bůh domowem = coelum, coelestis. Tímto možno známých jmen si wyložiti z historie prawěké: Sar-d-ec = srdce, hlawní město. Sol-lim-an = obywatel solné wody = welryb. Sol-lim-an-a-sar = welrybí srdce. Ne-boh-kad-ne sar = Ne bohatstwí, kdy ne srdce. Sar-d-an-a-pal = zápal srdcí. Sem-a-ram-is = weliké rámě Sema. Nin-ew-e = wýrobek Nina – město. Ad-am = žiwočich krajiny. Par-ad-is = weliké, horké, žiwé těleso = slunce. Mez-pot-am = krajina mezi řekami Ed-en = místo, odkud se wychází Ew-en Ew-na matka atd. Konečně dá se na základu jasného rozložení o půwodu jazyka slowanského wšeobecný umopis zaraziti t. písmo, o němž Leibniz sám twrdí, že je průliwem, jímž rozum plyne ba plynauti musí. Jaký rozdíl mezi umopisem a powšechným písmem, jak auzce wšewěda s umopisem spojena, bylo by tuto z místa dokazowati. Co Leibniz od ni očekáwal, a jakau nadějí se kojil, pokládaje ji w bohabojném nadšení po nábožnosti a cnosti, po přátelstwí a zdrawí za prwní blaho lidské – tomu nechceme ba nemůžeme odporowati, an i prof. Dr. Exner w nadzmíněném swém spisu ještě po wší chwále přísný swůj wýrok: wir wagen es nicht zu verneinen – z přeswědčené nutnosti dodal. Tolik o názoru Leibniz-owu. Sláwa jménu jeho! H.+B.

31. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Krestomatie jihoslovanská, Autor: Havlíček, Karel Krestomatie Jihoslowanská. Pan. Iv. Macun, gymn. professor w Terstu, hodlá wydati jihoslowanskau krestomatii. Nepochybujíce, že zwláště mezi naší mládeží najdau se mnozí, kteří se jiho-slowanskému nářečí přiučují a učiti chtějí, podáwáme zde program knihy, která jim při učení welmi w hod přijde. Dílo dotčené bude záležeti z dwau částí, z básnické a z prozaické. Básnícká část bude zahrnowat dwa a šedesát spisowatelů jihoslowanských; kromě těch též překlady z Deržawina, Puškina, Kozlowa, z Kollára, Čelakowského a Jablonského; z Šimunowiče, Mickěwiče atd.; z Rukopisu Králodworského a z Igora, jakož i mnoho rozličných písní slowanských. Část tato bude rozdělena na čtyry oddíly: I. na lyrický; II. epický; III. dramatický díl; IV. na směs. Každému oddílu bude přidána stručná theorie o něm. Prwní tato část wyjde w 7–8 sešitkách; každý sešitek po 5 arších bude státi 15 kr. stř. Oznámíme, až wyjde prwní sešitek.

7. červenec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: O sněmu říšském, Titulek: Předběžní sezení V. dne 18. července, Autor: Havlíček, Karel Předběžní sezení V. dne 18. čerwence. Místostarosta Weisz dal zpráwu, že je s poštau wšechno již ujednáno. Psaní s penězi nebudau se swobodně moci posílat; četl se protokol dwau posledních sezení. Neuctiwé zacházení s poslanci přišlo ještě jednau k řeči. Činil se náwrh, aby byla ustanowena zwlášlní redakce pro auřední sněmowní list a strany rychlopisců. Odbory četly wolby uznané za platné. Wolba posl. Teufla z Ybbsu w Horních Rakausích práwě přišla w podezření; referent tedy wyzwal sněm, aby tuto wolbu prozatím neuznal a posl. Teuflowi nedal hlasu. Borrosch chce, aby se udaly pohnutky tohoto náwrhu; když sněm wčera uznal tuto wolbu za platnau, nemůže dnes být proti ní, pakli nemá pro to důkazy w rukau. Referent odwětil, že pochybnosti jsau takowé, že škodí dobrému jménu a cti posl. Teufla. Podlewski: Nepauštějme se do nekonečných protiw. Wolba je jednau uznána za platnau; pozdnější podezření neplať nic. Lohner: Sněm je powinnen, jak mile se objewí pochybnosti o wolbě, ji zkaušeti. Nebyl-li odbor wčera dobře poučen, je nyní, a proto se obrací na sněm, aby wolbu zkaušel. To je způsob každého parlamentu. Skutečnost mluwí každau chwíli, a děje se tu odwoláwání od méně poučené na lépe poučenau sněmownu. Fischhof: W každém parlamentě je lhůta, jak dlauho se mohau činit námitky. W německém sněmu je k tomu lhůta 14denní, jednací řád sněmu říšského určuje 4 neděle, aby se námitky mohly činit z nejzadnějších konců monarchie. Goldmark: Máme-li něco proti wolbě, není to žádný protimluw proti dříwějšímu uznání platnosti. Toto spoléhalo na spisech wolebních; přijdau-li nowé spisy, musí se nahlídnaut do nich. Hawlíček: Odbor nawrhuje, aby se p. Teuflowi nedal hlas. To se nesmí státi, pokud není nad wolbau rozsauzeno; to se stane později. Nesmíme mít nic proti wolbě, nemáme-li k tomu důkazy. Jiný: Nyní se může pauze určit, je-li wolba platná čili nic; ne ale, může-li aud tento hlasowat čili nic. Předseda: Náwrh rozpadá na 2 části: aby se wolba wzala w pochybnost, pak, nemá-li se poslanci dáti hlas. Tolo se wšeobecně zawrhuje a rozsudek sněmowní je ten, aby wolba posl. Teufla wzala byla w pochybenstwí. Jiná chyba we formě nalezla se u posl. Wocela z Čech, kde na spisu wolebním jsau podepsaní jen dwa komissarowé. Wocel: Ptal jsem se na to u českého zemského presidium, má-li úwěrní list jemu zaslaný platnost, a dostal za odpowěď, že má. Též sněm tak uznal a prohlásil mimo to 4 jiné wolby z Čech za platné. Proti wolbě posl. Sidona ( z Jičína ) byl protest z té příčiny, že studenti jednali pro něho o hlasy. – Wolba uznána za platnau. Proti wolbě Tarnowského prawí se, že na mnohých wolebních místech newolili woliči žádné wolence. Při tom byl přípis brigádního komanda z wolebního okrsku, se žádostí na krajský auřad, aby se nepotwrdilo wolení Tarnowského, poněwadž se tam sešli sedláci, žalujíce na šmejdy kněží a šlechticů při wolbě. Ale krajský auřad sám neuznal tento důwod a sněm uznal wolby platnost. Rieger: Jaký to nepořádný chod; wojenské komando nemá se nic co míchat do woleb, to přísluší politickým a úřadům; nech se za to tamnímu woj. komandu pošle důtka. Sirakowski: Ptejme se ministra wálky, nech on domluwí woj. komandu. Neuwall: Woj. komando se newmíchalo; ono poslalo jen udání jemu přinešené ku krajskému auřadu. Rieger: Nech má woj. komando powolání swé před očima a wí, že wolby nejsau jeho wěc. Hawlíček: Slowo a písmo je swobodné. Komando zde jednalo pauze co saukromá osoba. Hauschild: Kdyby komando bylo jednalo co saukromník, byl by welitel podepsal jméno swé a ne jméno komanda. Hein ze Slezska žádá, aby se přešlo k pořádku, což se i stalo. Odbor 6. čte wolbu dra. Strobacha z Prahy za platnau. Lohner: Stawím dwě otázky na referenta; aby mu wyswětlil dwě wěci: 1. W této wolbě se stalo, že wolenci wyšedší wečír z wolební urny, již hned ráno na to wolili poslance; newypršel tedy čas zákonem předepsaný mezi wolbau wolenců a poslance. 2. Wyswětliž mě referent, děla-li se wolba dra. Strobacha pode wplywem stawu obležení. Referent: Co se týče prwní otázky, stalo se již častěji, že předepsaná lhůta newypršela při wolbě, a sněm neměl nic proti ní. Co se týče stawu obležení, muselo by být zde proti wolbě, kdyby neměla být uznána, nějaké ohražení, že někdo byl nucen. Takowého ohražení není tuto: tedy nemůžem proti wolbě ničehož namítat. Ten se prohlašuje za swobodného, kdo se jím cítí být. Též prawili mužowé z Prahy, že byla wolba swobodná. Lohner: Zpráwa referentova, že wypršel kratší čas mezi wolbami, nežli zákon předpisuje, nestačí. W protokolích uwádí se nejen den, ale i hodina wolby. Nejsem přítel foremností a nehledím na to, že musí wypršet 6 dní mezi oběma wolbami. Ale určení to je bez potřeby, nemáme-li aučel před očima. Aučel mezilhůtí je ten, aby se mohli wolenci mezi sebau usrozumět. To se ale nestalo, když newyšel ani den, nýbrž pauze noc, kde beztoho wšechno spalo. To se příčí zcela aučelu. Odpírám tomu, že tímto způsobem došlo umluwení wolenců swého cíle, že se utwořilo mínění politické. Co se ale týče druhé wěci, nemohu nikterak uznat důwody referentowy. We stawu obležení mlčí práwa civilní, přestáwá swoboda politická; wojenský auřad je jediný platný, proto nebyla swoboda, wyslowit swé politické smýšlení, chce-li se jíti s wládau čili nic. I we Španělích, jenž wěru není wzor konstituční swobody, upustilo se tehdá, když je wětší město w obležení, což se tam často stáwá, od woleb. Staw obležení je staw, jenž ruší swobodu; není lhostejno, cítí-li se člowěk swobodným, anebo je-li půda, na níž stojí, swobodná. Bylo to učení dworské filosofie, jenž slaužila absolutismu, že ten je swoboden, kdo se cítí swobodným. To není prawda. Swoboden je pauze ten, kdo má zákonní zaručení pro swobodv swé. Trojan: Co měšťan Pražský a aud městské raddy chápu se slowa. Táže se, mají–li se poslanci Pražští připustit. Pro princip jsem powinnen, bych protestowal proti wšelikému poručníkowání nad Prahau. A bylo by poručníkowání, kdyby se chtělo protestowat proti Praze, neprotestuje-li ona sama. Kdyby se bylo stalo které nucení, měli by obywatelé Pražští tolik ducha, aby se sami proti němu ohradili. W hlawním městě stačí kratší lhůta; koho wolit, mohlo se snadno wědět. Tam stačí hodina, poněwadž lidé zůstáwají při sobě. Jinak je to we wenkowských okršlecích, kde bydlejí lidé rozptýlení a nemohau se tak snadno sejít a uradit. Swoboda wolení nebyla obmezena obležením, byloť hlasowání tajné, a nikdo nemohl být zadržen, aby napsal jméno swého důwěrníka. Že Praha nepotřebuje žádného poručnictwí, dokázala práwě wolením dra. Strobacha, o němž se weřejné mínění tak hlasně wyjewilo, že byl i na wenkowě na mnohých místech wolen. Hauschild: Děly se již wolby, kde lhůta mezi oběma wolbami byla kratší. Co je sprawedliwé pro toho, nesmí být nesprawedliwé pro onoho. Řekne-li se: Nehledím na dlauhost času, je jednostejné, jsau-li dny anebo měsíce mezi tím. Kdyby se ale musel zachowat předepsaný čas, musely by se i ony wolby zničit. Owšem je wětší lhůta žádaucí, protože se wěc týkající se dobrého země nemůže dost a dost přemyslit; to ale není wěc hlawní; bylo by zlé, kdyby newěděl ještě žádný ani při wolbě wolenců, koho wolit. Co se týče obležení, dokazuje rokowání, jak je potřebno, by se o stawu obležení Prahy šíře mluwilo. To ale nežádá práwě wěc wolby. Uwádějí-li se Španěli za příklad, je to pauze důkaz, že wláda španělská lépe pochopuje wěc wolební nežli česká. Zničit ale nesmí se wolba, neohražují-li se obywatelé Prahy sami. W stawu obležení nedá se owšem sebrat tisíc podpisů, ale některé se přece sebrali. Kdož by nebyl srozuměn s wolbau? Swobodomyslní? Tito by zajisté se ohradili, kdyby wolba nebyla swobodná. Brestl: Nejedná se o speciální wěc, nýbrž o princip; žeby wolby w Praze byly trefily tytéž muže, kdyby nebylo stawu obležení, dáwá jim to práwě příležitost swobodněji mluwit; neboť tato wěc není wěc osobnosti. Otázka je ta, je-li wolba w obležení swobodná čil nic. Byla-li to náhoda nebo zmužilost jednotliwých, že wolby w Praze wypadly tak jako w jiném stawu, není přec jisto, žeby se to stalo i w jiných pádech taktéž, a newíme, co přinese budaucnost; musíme tedy hledět na princip. – Není otázka, bylo–li obležení mírné či přísné, ale jedná se o princip: byla–li wolba w obležení swobodná? Zde musí být hájeno práwo lidu, wolba musí být wýraz lidu. Musíme hledět na prwotní wolby, a i ty jsau neswobodné. K prwotním wolbám je potřeba umluwení wíce než k wolbě poslancowě. W tomto pádu se wí, kdo wystaupí co kandidát, w onom ne. Takowé umluwení je nemožné w obležení. Je to nucení, zdržejí-li se někteří od wolení. Musíme tedy wědět, jaký byl počet opráwněných a jaký woličů. Jsau mužowé, kteří se nedají zadržet ničím; ale jsau také, že se dali a newolili. Musí se činit náwrh, že wolení w obležení je neplatné. Můj odbor wyslowil se již takto, ohledáwaje jednu wolbu Pražskau. Borrosch: Nesluší se, že mluwím we swé wěci. Tiskem jsem tu wěc již probral: musím wšak poukázat na omyl. Řeklo se, že kde wládne moc wojenská, přestáwá politická. Tomu odporuji. Ohlédněte se na to, k čemu slaužila moc wojenská, zda-li k potlačení swobody anebo k obnowení pořádku. Poukazuji na Paříž, jenž práwě stojí pod mocí wojenskau, a kde se předsebrali wšelijaké wolby a politická moc swobodně jedná. Posl. Brestl je na omylu, myslí–li, že politické umlauwání w Praze je zakázáno. Takowého zkrácení nebylo tam nikdy. Lohner proti Trojanowi, jenž mluwil o poručníkowání; říšský sněm má práwo, ohledat platnost woleb ze wšech stran. Nesluší se, by jedno město protestowalo, ohledáwá–li říšský sněm wolby jeho těmito známkami jako jiné. Jedná se o princip. Nejedná se o to, bylo–li obležení přísné nebo mírné, jedná se o wýznamu tohoto stawu ohledem na zákonní staw. Žeby ale nebylo potřebí umlauwání wolenců při wětším wzdělání politickém, zawrhuji tím, že w onom městě, jenž je srdce starého Rakauska, srdce a hlawa nowého Rakauska, we Wídni bylo nejwíc úmluw wolenců. Není tedy znamení politické wzdělanosti, rozhodne-li se kde rychle o wolbě, naopak mám to za znamení politické chudoby, newystawějí-li se myšlení politická rozličná. Chci tedy, aby se z ohledu na malau lhůtu mezi oběma wolbama a obležení wolení uznalo za neplatné. Trojan: Princip ustanowí se teprw od sněmu říšského; o princip se může jednat teprwé budaucně, nyní se jedná o děj minulosti. Moji protiwníci sami wyřkli, že we stawu swobodném bylo by se zrowna tak wolilo. W zákoně wolebním se o tom nemluwí, nemusíme se tedy wázat na zákon. Jedná se pauze o to, byla-li zachowána jistá foremnost. W tom ohledu je wolba wší námitky prostá. Týkajíc se swobody wůle, není pochybnost, že wolení jsau mužowé důwěry. Jedná se o purkmistra Pražského a o jiné muže, mající jistotně důwěru obywatelstwa. Wýčitku dra. Lohnera skrze slowo: Poručnictwí, nezasluhuji, neboť nejedná se o to, byla-li forma wolby podlé zákona, nýbrž byli–li woliči swobodní. Wocel: Byl jsem sám wolencem. Dostal jsem to o 9. hod., a když wolenci byli pohromadě, byla prwní řeč: Koho budem wolit? Odpowěď: „ Známeť muže swé na léta! " Kdo bude moci wykázat na řádnější muže z Prahy? Praha dokázala swým wolením, že je swobodnější nežli její staw. 333 Rieger: Též i já byl w Praze wolen, nepřijal jsem wšak wolení, protože jsem jí přiřknul jinde. Mohu tedy mluwit bez obalu. Otázka je otewřená. Wolení mužové mají takowau wážnost, že jim dali hlas i političtí i národní protiwníci. Není pochyby, že Strobach, jenž byl wolen jednohlasně za purkmistra Pražského, že Borrosch, prwní wýbor Pražský, že Palacký mají důwěru. Wýčitku politické chudoby zamítám; když audowé tito jsau takowí wěhlasníci, není žádné pochyby, žeby byli jistě woleni. Zajisté by při obnoweném wolení zas ti sami byli woleni. – Jsau to mužowé, na něž může sněm být hrdý; chce–liž se wydat w nebezpeč, je wylaučit? Nechci nikterak hájit kn. Windischgrätze a wojsko, ale do woleb se nepletli. Bojíme se wplywu wojenského, musíme wylaučit wšechny poslance z Haliče, ježto jak známo tato zem zwláště stojí pod wplywem wojenským. Tím by se ale ztratila třetina poslanců, a sněm by se poodstrčil. Máme potřeby oněch wěhlasných hlaw, bychom zachowali rozpadlé mocnářstwí. „ Přiložme ruku k dílu, pusťme formálnosti a zachraňme mocnářstwí. " ( Mnohostranné Brávo! Wolání o hlasowání. ) Violand: Debata je důležitá, nepauštějme ji. Protiwníci jsau na poli osobností. Staw obležení není formálnost, odporuje swobodné wolbě. Trojan přistupuje na princip, chce jej ale pro tentokrát opomenaut. Swobodná wolha we stawu obležení není možná, ale práwě nyní je potřebí wolby swobodné, poněwadž tento sněm položí základ, budaucí upewnějí jen budowu. Kdyby Čechowé později byli nespokojení, mohli by říci, wolby nebyly swobodné. ( Čeští poslanci: Ne tak, ne! ) Mohl-li který kandidát složit swé wyznání politické? ( Mnozí poslanci z Čech: Ano, ano. ) Sešli se wšichni wolenci? Wocel: Sešli. Borrosch: We jménu parlamentárního pořádku mluwím. Wšichni chtěli hlasowat, tu prorazil Violand a mluwil přece. President w těch pádech musí se ptát sněmu, chce-li hlasowat? President stawí otázku, má-li se wolba dra. Strobacha uznat za platnau. Sněm se prohlásil s malau menšinau, že ano. W ohledáwání woleb se pokračowalo; počet zkaušených a platných woleb obnášel 202. Místostarosta na to wstal: Konečně jsme přišli k cíli, po němž jsme tolik a tak pracně taužili. Dej Bůh, by se to stalo blahu Rakauska, a wyslowuji wážná slowa: Prohlašuji sněm říšský za ustawený. Pak nawrhl, chce-li sněm nyní wolit předsedu. Fischhof chce, aby se wolil w odborech, oslatně ale aby se wolba presidenta odročila na zejtří. Rieger: We jménu swé wlasti prosím sněm, aby zamýšlenau wolbu předsedníka odložil ještě na některý čas; známť, že okolnosti we wlasti mé w posledním čase učinily rychle předsebraní woleb nemožné, nejsau tedy posud auplně dokonány, bez wlastní winy přicházejí poslanci z Čech později. Myslím tedy, že se potřebné práce mohau předsebráti pod posawadním panem starostau, jenž swůj auřad jistě ke spokojenosti zastáwá. Fischhof uwádí proti §. 6. řádu jednacího, kde se stanowuje, jak mile 192 audů uznáno je za plátno, prohlašuje se sněm za ustawený, a wolí předsedníka. Smolka chce mít wolbu odloženu a sauhlasí s Riegrem, dříwe musíme wědět powinnosti předsedníkowi, dříwe se musí ustanowit konečný řád jednací. Tento náwrh nepříčí se s 6. §. proz. řádu jednacího, kde čas wolby není auplně udán. Poslanec jiný: Ctěný řečník přede mnau prawil, že bez winy prodlaužily se wolby w Čechách; tomu musím odporowat; jeť známo, že totéž gubernium je protáhlo, jenž již dříwe překazilo wolení do Frankfurtu; nejsem pro to, aby se odkládalo. Lohner taktéž: Dějepis Rakauska začíná s ustawením sněmu říšského, i já jsem Čech, ale k čemu odkládat, nehleďme na jednotliwau, ale na obecnau celau wlast, na Rakausko; jsem proto, aby se wolilo zejtra. Rieger: I já nemiluji obecnau wlast swau neméně, a newidím w tom žádnau nebezpeč, když se wolení presidenta odloží na několik dní, i mohlo by se také stát, žeby wolení nepřijal, kdo by byl wolen, poněwadž by nebyl dost poučen o powinnostech swých řá­dem jednacím. Sauhlasím se Smolkau. Goldmark proti tomu: To, oč se dnes již dwakrát hlasowalo, totiž o wolbu presidentowu již zejtra, nesmí, nesmí se wzít zpátky. ( Wolání odewšad: Wždyť se ještě nehlasowalo! ) Prawí-li se: President musí znát dříwe řád jednací, myslím, od toho že ještě nezáwisí wolba; podporuji náwrh Fischhofůw. Rieger: Je-li můj náwrh proti řádu jednacímu, je proti němu i náwrh Fischhofůw, neboť kdybychom se přísně jeho drželi, musela by se wolba díti hned, a ne teprw zejtra. Fischhof: Odkládaje wolbu na zejtří, držím se toho, že wolba nemůže se díti šturmem. Co se týče poznamenání ctěného řečníka, že nejsau zde ještě wšichni Čechowé, mohlo by se také říci: že zde nejsau také wšichni Němci. Důležitá wěc, která nutí k brzkému wolení předsedníka, je ta, že arc. Jan musí brzy nazpět do Frankfurta, a bylo by přáti, aby J. C. W. sám zahájil sněm říšský. Dylewski: Zdá se mi ještě potřebná revisí proz. řádu jednacího, nemají-li být stále třenice. Rozwažme dobře, máme-li ponechat presidentowi moc, předpisowat pořádek řečníků; proz. řád jednací je zcela nedostatečný. President nezná ještě to, co bude mět činit, a přece má již wésti rokowání, to není možné. Chci tedy, by se určil byť i prozatimní řád řečnění, a pak nech se wolí president. Borrosch: Odročíme-li wolení presidenta, nejedná se proto o protažení prací říšského sněmu, nestane se tím zráda wlasti; pusťme každau wěc formální a jděm k dílu; musíme být pilní jako wčely, ale nejsme roj bez králowny; sněm má zatím starostu; chopme se tedy konečného řádu jednacího a odložme wolení presidenta. Dr. Neumann: I já hlasuji s řečníkem, bychom pracowali zatím pod starostau, ale sauhlasím také s náwrhem Lohnera, bychom měli obecnau wlast, Rakausy, na zřeteli, a práwě pro wlast musíme wolit presidenta takowého, který zastane zcela wysokau úlohu tuto, a proto nawrhuji, by se hned dal tisknaut seznam poslanců, bychom mohli o tom přemýšlet. — Dowěděl jsem se, že arc. Jan tento týden ještě zde zůstane. — W týdni můžem wywolit presidenta. Brestl: Není parlamentární způsob, dříwe se umlauwat o práce a pak wolit presidenta. We Frankfurtě se wolil president hned po ustawení sněmu. Hlasuji pro wolení hned zejtra. Gleispach myslí, že se jedná o to: kdo a jak má být woleno. ( Odpor s mnohých stran. ) Dříw se musí obě tyto wěci určit, pak teprw se může wolit. Trojan sdílí mínění Borroschowo, že se práce nemají přerušit, ale wolení presidenta odročit. Nech se prwe wyrowná řád jednací, konečně přijme, a pak wolme. Borrosch: Proz. řád jednací newáže. We Frankfurtě byl také předparlament a wypracowal řád jednací, dříw než se wolilo. Palacký: Zdá se mi wěc jedna být welmi pozoruhodnau, kterau již jeden řečník přede mnau pronesl. Wěc je welmi praktická, nech k ní obrátí sněm swůj zřetel. Kdo má wolit? Wšichni-li anebo jen ti audowé sněmu, jichž wolba již je uznána? K upokojení lidu musí tato otázka tak wážná wzata být w uwážení; sice budau hlasowat někteří, a rozhodnau, jenž později nebudau uznáni za powolané k hlasowání. Jiný: Celá monarchie čeká taužebně na otewření sněmu; tímto hádáním prodlauží se jen jeho otewření, chci tedy, by se zejtra wolilo, a prosím o hlasowání. Lubomierski: Wichni řečníkowé přede mnau uznali jak se zdá: že se sněm nemůže ustawiti, nestalo-li se dříwe wolení presidenta. Poukazuji na Francauze, kde se komory otewřely druhdy starostau. Sauhlasím s Neumannem, aby se dříw znal konečný řád jednací, než se bude wolit předsedatel, na něhož se kladau powinnosti. Neumann: Nemohu pochopit, jak bychom již dnes znali muže? Jiný: Do jich wnitřku nenahledném ani po týdnech. ( Wolá se o hlasowání. ) Smolka stojí na swém náwrhu: Při otewření nejedná se o porady, porady se mohau dělat již pod starostau. Ale otewřením má se přikročit k pracím, dříw ale musíme znát wšechny ustanowení, jenž se wztahují na wolení. Fischhof: Jak se můžem mít za ustaweny, nemajíce žádného wůdce. ( Mámeť starostu: woláno. ) Ne, to záwisí od náhody. Palacký a Goldmark nedostali se již ke slowu. Hlasowalo se dwakrát; jeho wýsledek je ze wčerejší zpráwy znám.

12. únor 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: Kronika povodní., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. Kronyka čili dějepis wšech powodní posloupných let, suchých a mokrých, ourodných a neourodných na obilí, owoce a wína, hladu, moru, a jiných pohrom w Králowstwí Českém. Od příchodu našich pradědu českoslowanských, až do letošní powodně hrůzné s wýstrahami poučliwými a prawidly opatrnosti pro hospodáře, duchowní, učitele, auředníky, lékaře, řemeslníky, mlynáře a obchodníky. Z letopisu wybrána a z wlastní zkušenosti sestawená od Wácslawa Krolmusa. 8ka. str. 260. Cena 24 kr. na stříbře. Prodáwá se u spisowatele na nowozámeckých schodech u prwního stupně čísl. d. 185–3 w 3tím poschodí dwéře XII. a we wšech pořádných knihoskladech w Praze. Jest to welmi hojná sbírka wšech zde udaných a jiných ještě mnohých historických a nehistorických wěcí, tak že se w ní mnoho dát najde. Sbírka učiněna jest dílem z wlastenských dějepisů dílem od jinud, dílem wšak i z wlastní zásoby spisowatele.

10. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [poznámka o stavu českého divadla], Autor: Havlíček, Karel — Dne 9. kwětna. Dáwno již ozýwali se u nás hlasowé, tažíce se, kdy že také thálie česká wyproštěna bude z pauhého podruží, aby dospěla k samostatnému žiwotu. Pakli ústawy diwadelní wůbec lze powažowati za školy mrawnosti a dobré hry za wyražení ušlechtilá i užitečná, mají zajisté národowé potlačowaní a zanedbaní, jako byli jsme my Čechowé, nejwíce zapotřebí takowé posily dušewní. Proto zaujímal přesmutný staw českého diwadla zwláště w Praze ode dáwna pozornost mnohých dobromilů, an českoslowanský národ weškerý w celém širém swětě sotwa kde wydatných nalézá pomůcek ku powzbuzení, zwelebení a powznešení ducha swého, pokud je nenachází w naši staroslawné „ zlaté “ Praze! Že pak arci k ústawům welkolepým, národa celého důstojným nepostačuje síla jednotliwců, newedly snahy dosawádní k žádaucímu cíli. Nyní se o to zasazuje zemský wýbor, aby se i tu rownému práwu národnosti řádně zjednal průchod. Byla to prawá ironie, že stawowé čeští wesměs dosawáde německé toliko diwadlo i německé školy ( t. technický ústaw a realku w Praze ) na zřeteli měli, oboje hlawně českými penězy totiž z platů a daní kontribuentů českých wydržujíce — zrowna tak, jak to činila stará wláda rakauská se swé strany. Když loňského roku náš Trojan z raddy hlawního města Prahy zwolen byl do zemského wýboru na místo býw. purkmistra Müllera, počal brzo s důležitějšími osobami wyjednáwati o zlepšení stawu našeho diwadla. Ačkoli mnohé naklonil tomuto záměru, potkalo se přece prowedení jeho s nemalými obtížemi, jenž se zakládají na smlauwách od samého sněmu býwalých stawů s ředitelem Hofmannem uzawřených a na dalších poměrech tohoto nájemníka k dosawádním audům německého diwadla etc. Konečně sestawen jest z wýboru samého po dwau řádných poradách odbor tří audů: ryt. Bergenthal, Trojan a Falk ( poslední místo hrab. Alb. Nostice, jakožto nepřítomného intendanta diwadelního ) k ohledání spůsobu a k wypracowání určitého náwrhu: „ jak by se tu wyhowěti mohlo wšem slušným ohledům, aby se dosti stalo záwazkům práwním i potřebám a cti národa w hlawním městě králowstwí českého; zwláště pak, co k účeli tomu hned — aspoň prozatím činiti, a jaký náwrh by se nejbližšímu zemskému sněmu k definitivnímu ustanowení předložiti měl. “ Howor prý o tom byl wřelý; jmenowitě w posledním sezení uznáno jest wýslowně a ochotně: „ že se musí dobrá wůle oswoboditi skutkem, aby se nezdálo, že se rownopráwnost pauze nosí jen w ústech a na papíře. “ Mluwí se i o letním diwadle w nějaké zahradě. Dle našeho zdání nebude jiné podstatné pomocí, leč aby se wystawělo nowé řádné diwadlo pro koncerty a zpěwohry, tak že by se pak obau domů střídawě mohlo pro Čechy i pro Němce použíwati.

5. listopad 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Venkov, Titulek: [dodatek redakce], Autor: Havlíček, Karel Dod. Red. Proč pak jste se těch wandrujících demokratů a wlastenců nezeptali, odkud mají tyto zpráwy o uplacení našich deputowaných? Jestli se jim tito sami prozradili, anebo jestli se toho domakali na jiný způsob, snad od kamarilly samé: na každý způsob bylo by dobře a poctiwě, finanční staw deputowaných našich, na takowý způsob nenadále zlepšený, w nowinách uweřejnit, protože je swoboda i weřejnost. Ale práwě protože je swoboda a weřejnost, měli byste takowého tlučhubu, který jí poctiwě nepoužíwá, nýbrž pokautně záwistiwými lžemi a rejpawým osočowáním swým zleužíwá a przní, který by snad rád swau ničemnau taulawost a zahálčiwost září demokratickau a wlasteneckau ozářil a oslawil, takowého prawíme, měli byste swobodně zawřít a weřejně před saud pohnat, aby se mu podíwali na zuby, je-li to mudrc od wýchodu nebo od západu, hafan Frankfurtský, anebo krtek maďarský anebo nějaký jiný w myslích a srdcích českých posud neznamenaný demokrat a wlastenec. Dejte si jen dobře pozor na rejpání Frankfurtské a na zůřiwost maďarskau, pak tomu lehčeji porozumíte, odkud wítr wěje, když některým demokratům je swornost českých deputowaných prawau solí w očích a německé swobodaření tak příjemnau lahůdkau.

23. duben 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana]., Titulek: Co je národ, kdo jsou Čechové a co chtějí., Autor: Havlíček, Karel Co je národ, kdo jsou Čechowé a co chtějí. ( Pokračowání. ) Jiný podobný zmatek panuje u některých z ohledu wýznamu důležitého slowa národ. Jsouť i lidé jinak dosti wážní, kteří, jak již řečeno, upírají nám Čechům práwo nazýwati sebe národem českým, poněwadž prý wšickni obywatelé králowstwí českého wespolek jen jediný národ jsou, a tudy Čechoněmci w Čechách stejným práwem k národu českému počítati se mohou, jako my prawí a wlastní Čechowé. To je ale neprawé užíwání slowa „ národ “ ( latinsky natio něm. Nation ). Kořen slowa toho je rod ( naroditi se, jako natio od nascor ), a nemůže teda wlastně nic jiného znamenati, než část lidstwa stejného rodu – weškeré potomstwo jednoho rodu. Toto pak musí míti patrné jakési známky, kterými se od jiných národů líší. Takowá – a to sice hlawní a rozhodující známka je řeč. – Jsou i jiné samy sebou dosti důležité známky, které ale wšecky wesměs wzaty nejsou tak důležité, jako tato jediná, tak sice, že kdykoli této na odpor stojí, ustoupiti musí, a stojíli wedle ní, wždy jen jako k potwrzení a wyjasnění jejímu sloužiti mohou. Takowé jsou: tělesní i dušewní powaha národu, jeho mrawy, obyčeje, powěry, národní powěsti, časem i wlast, historie, náboženstwí a kroj. Prwní zde jmenowané nedají se tak snadno z národu wytříti nebo z ouplna wyhladiti, ano často i po změně jazyka zůstáwají, jsouce badatelům historickým a národopisným za důkaz, že ten neb onen lid někdy k tomu neb onomu národu patříwal, ku kterému se nyní již weřejně nepočítá. Takowý lid je pak jako neprawý syn šlechtického rodu, jehož půwod sice celý swět zná, ale práwo k otcowskému jménu nikdo neuznáwá. Wlast swou mění národ přestěhowáním, náboženstwí lepším poznáním – historie je zwláště we starších dobách temná, a wždy mnohým proměnám i přewratům podrobená, a kroj přewrací zwláště za našich časů nestálá móda. Ale pokud jazyk některého národu trwá, potud nepřestáwá býti národem. Jazyk je rodokmen ( Stammbaum ) národů. Kdo jazyk některý za swůj wlastní uznáwá, ten patří témuž národu. Totoť jsou o wěci té zásady naše, kteréž se zajisté hojnými důwody opatřiti dají. Potomci rodin šlechtických dokazují půwod swůj rodokmenem, z něhož se poznáwá, kterak jeden od druhého w nepřetržené řadě a wšickni od jednoho praotce pocházejí. Národowé ale nechowají podobných rodokmenů, a synowé jednoho národu poznáwají se po jedné neomylné známce – po wěrném zachowání jazyka otcůw swých – jazyka národního. A jako w rodinách šlechtických lewobočkowé a nebo zrůdníci, kteří neprawostí nějakou šlechtické práwo ztratili, anebo nešťastnými osudy o důkazy jeho přišli, jakkoli swět šlechtický půwod jejich wěří, přece nikdá před práwem k jménu rodinnému hlásiti se nesmějí, rowněž tak lidé i kmenowé, kteří jazyk národní změnili a ztratili, k půwodnímu národu swému přiznáwati 134 se před obličejem swěta wíce nemohou. Naopak ale, jako někteří práwa a šlechtictwí rodů nabýwají přijetím za wlastní, přijímají se do národu, a uznáwají se za prawé a poctiwé syny jeho wšickni ti, kteří jazyk jeho - hlawní to známku národnosti, přijali. Tyto práwě uwedené dwa spůsoby ztrácení a nabýwání národnosti jsou jediné a newywratné wýminky od půwodního slowozpytného wýznamu slowa „ národ “, kterýž ale co hlawní prawidlo platnost míti nepřestáwá. Následkem těchto wýminek nepočítáme již wíce zněmčené Slowany polabské, jichžto sídla dobrou polowici weškerých zemí německých zaujímají k Slowanstwu, ačkoli o jich rodu a půwodu slowanském ani jediný poněkud swětlý a soudný historik německý pochybnosti nemá. Dle těchto wýminek počítají se a mohou s Pánem Bohem počítati k národu německému wšichni odrodilci čeští, kteří jazyk swůj materský a národní zapomněli, a německý za swůj wlastní přijali. Naopak tomu přiznáwají se wším práwem k národu českému, a uznáwají se za prawé a poctiwé syny jeho, za wlastní bratry naše wšickni ti, kteří jsouce půwodu německého, aneb jinak cizího, náš jazyk za swůj wlastní přijali. Tak bydlí mezi námi weliké množstwí mužů, majících jména německá, ano najdete takowých plno i w prwních řadách našich spisowatelů a zastáwatelů naší národnosti wyššího i nižšího stawu. O tomto půwodu českém může se aspoň pochybowati, pokud se newí, zdali jméno jejich německé zároweň s rodem německým do Čech přišlo aneboli samo jen přijetím, změnou, přeložením, prawopisným zkroucením aneb libowolným falešným zapsáním w němčině si libujících úřadníků powstalo. Jsou ale i takowí mezi wlastenci našimi, jichžto půwod je beze wší pochyby cizí – a přece je wšecky dobrým práwem k našemu národu počítáme, ano mnohé z nich prwními syny a prwními ozdobami jeho jmenujeme, kdežto naopak jiné některé, jichžto jména zde udáwati nechceme, ačkoli jsou patrně z českých rodičů pošlí a české jméno nosí, za Čechy neuznáwáme proto, že sami jazyk swůj i národ swůj hyzdí a zawrhují. Přiznání se a láska k národu i jazyku jeho, jesti tedy podstatnější důkaz národnosti, než pouhé místo narození čili wlast, nebo dokonce půwod rodu. Zde zajisté a lépe než o wlasti dají se pronésti slowa básníkowa. „ Národ swůj ten w srdci nosíme, “ „ Ten nám nelze bíti ani krásti. “ Náš národ je ten, jemuž sme se s tělem i duší zadali, jehož blahu, oswětě a sláwě sme snažení žiwota swého wěnowali. Slawní mužowé Keller, Klebermann, Necker, Cuvier jsou jak známo půwodu německého, a kdož je nebude pokládati za Francouze, kteréhož národu sláwu množili a sám Napoleon – kdož jej bude Francouzům upírati, ačkoli každý školáček wí, že se z wlaské krwé a na wlaské zemi w Corsice narodil? A abychom u sebe příklady podali. Přestáwají Lessing, Kant, Fichte a nesčíslně mnozí jiní Němci býti proto, že jsou potomci Slowanů? Je slawný sluchozpytec Chladný již proto Čech, že z české rodiny pochází? Ba co nám to platí, že se weliký malíř Rafael Mengs, wynálezce kamenotisku Sennefelder a jiní w české zemi narodili; swět nám je bude přece upírati. Naopak ale, kdož nám Čechům upře Karla IV., otce wlasti, ačkoli wšickni wíme, že byl z německé rodiny Luxenburkůw atd. Když sme nyní mínění swé pronesli, co by se slowem národ rozuměti mělo a kdo ke kterému národu patří, musíme ještě ukázati, co se slowem „ národ “ rozuměti nemá. – Jsou totiž mnozí, kteří pokládají za jeden národ weškeré obywatelstwo jedné země, společná politická práwa, společnou jednu ústawu zemskou ( Verfassung, Constitution ), neboli jedno zřízení zemské mající – a nebo zas wšecky obywatelé jednoho státu, jedné říše. Dle této zásady slowe jim národem českým wšecko obywatelstwo země české. Chybné toto pojmenowání wzalo počátek swůj w nejnowější době teprwa a sice nepochybně ze příkladu Francouzů, kteří wysokozwučným slowem la nation – la grande nation weškeré obywatelstwo země francouzské spolu s wládou jeho znamenají, nesmyslíce tím spolu Francouzy we Šwejcařích a w Belgii a j. jmenowati, ačkoli i těmto národnost francouzskou nikdo nebude moci upříti. Tento zcela nowý a neslušný spůsob Francouzů nemůže se ale wůbec chwáliti, a u nás dokonce nikterak zawáděti. Chcemeli obywatelstwo některé země a spolu i wládu jeho wyjádřiti, nazweme je: „ občanstwo “ ( ne občanstwí ) a nebo „ stát “, a nebo ještě lépe, jak staří naši předkowé w jednáni s cizími zeměmi tak pěkně a přiměřeně psáwali a říkáwali: „ Obec země. “ Weškerá obec země české, francouské, šwejcarské, seweroamerikánské t. j. weškeré občanstwo těchto zemí i s wládou swou, králem, presidentem atd. ( Pokračowání. )

24. listopad 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Jihoslované, Titulek: [glosa], Autor: Havlíček, Karel – Ost-Deutsche Post podáwajíc dne 22. zpráwu o samostatném zřízení Wojwodiny a o nedosaženém spojení jejím s Chorwátskem prawí: Přiznáwáme se, že bylo w každém pádu lépe, utwořiti menší korunní země wedle sebe, než spojiti jich několik na jihu Uher do wětší provincie, když nebylo již jinak nežli zříditi samostatnau Wojwodinu, tak jak se to stalo. – Stejné potěšení jako nad rozdrobením jihoslowanských zemí a sil dáwá také na jewo, že si wláda obrala generála Mayerhoffera za místo-wojwodu (? ) muže prý, „ který čistě rakauské stanowisko klade wýše nežli nějaké pauze národní. “ Mayerhoffer je Němec, a podle jeho skutků zajisté jeden z prwních, který Srbům draze zaplacený náwrat práw jejich nepřeje; známo dosyta, w jaké přízni u Srbůw stojí. – Přirownejme tato přiznání řečených nowin s přiznáními, které den před tím projewily strany Slowanů w Turecku ( wiz wčerejší číslo ), nabudem nowého důkazu pro starau prawdu, jak Němec Slowanům přeje.

16. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Titulní strana, Titulek: Osvědčení, Autor: Havlíček, Karel Oswědčení. Národní Wýbor w Praze, pod předsedáním p. presidenta wlády zemské swé porady držící, jenž činí příprawy pro nejblíže příští konstitující sněm, a dokud se tento nesejde, hájí práwa celého českého národu, a s práwě wlasteneckau myslí pečuje, aby konstituční zásada wešla do žiwota, a swoboda wšech, zwláště ale stawu měšťanského a sedlského brzy se stala prawdau, oswědčil se po několikráte proti wšemu wolení do frankfurtského parlamentu a ohradil se proti každému takowému spojení Čech a rakauského císařstwí s Německem, kterým by byla ztenšena souverenita, jednota a státní samostatnost našeho mocnářstwí. Usilowal tedy u wlády skrze zwláštní deputací, aby se w králowstwí českém newypisowalo wolení do frankfurtského parlamentu, dokud by nebyl swolán sněm zemský, který podle mínění Národního Wýboru sám jediný má práwo rozhodowat, a dokud by se neusnesl o to, má-li se frankfurtský parlament z Čech obeslati a mají-li se Čechy k Německu připojit čili nic. Národní Wýbor se dále oswědčil, že toto u wěci samé položené a swobodnému národu českému nikdy neupírané práwo, rozhodnauti tuto otázku na celý jeho žiwot sahající na sněmu zemském, který ze wšech slawů jsa složen, za jediného zástupitele wůle národní celého národu českého uznán býti musí, tím méně může být w pochybnost uwozowáno, jakož J. K. Milost w nejw. resolucí ode dne 8. dubna, kde w §. 2. stojí, že český zemský sněm má práwo o wšech wěcech zemských se raditi a rozhodowati, sám toto práwo wýslowně uznal. Podepsaná obec se we wšem tom s Národním Wýborem úplně srownáwá a wyslowuje swé přeswědčení, že Národní Wýbor, který w tom práwa králowstwí českého tak pewně zastáwal, w tom jistě jednal podle přání přeweliké wětšiny celého českého národu, a že mu jeho obětiwé namáhání každý wlastenec, každý prawý Rakušan nejwděčněji musí spomínati. Nehledíc wšak wšech od Národního Wýboru zdwižených důwodů a jeho nejusilownějších předstawowání, wypsalo ministerium přece wolení do frankfurtského parlamentu w králowstwí českém. Přece pak učinilo ministerium, pohnuto předůležitými proti wolení od Národního Wýboru zdwiženými důwody, wypsání nyní jen tím spůsobem, aby bylo občanům docela na wůli ponecháno wolení předsewzíti nebo nechati, a nařídilo c. k. auřadníkům a wolebním komissarům, aby se zdrželi wšeho působení na wolení samá a wšeho nucení k jeho předsebrání. Že tedy ministerium docela ponechalo obcím na wůli, woliti nebo newoliti, nemešká podepsaná obec ani okamžení, aby užila tohoto swého w konstituční swobodě založeného a tímto ministerním dekretem wýslowně uznaného práwa, wyslowiti se tímto listem proti wšemu předsebrání těchto wolení, a zároweň krátce alespoň wyložiti wšechny důwody, které nás pohnuly k odporu proti obeslání frankfurtského parlamentu, a swědčí proti připojení Čech a celého mocnářstwí wůbec k nowě se twořící německé říši. Předewším by byla bližším než posud spojením s Německem souverennost a samostatnost monarchie a naší koruny zwláště zrušena, ba samým již obesláním parlamentu uwedena w nebezpečenstwí. Náwrh austawy nowé německé říše, uweřejněný od frankfurtského příprawního parlamentu, wyslowuje jasně, že má na příští časy wolený německý císař se swým dworem a nejwyššími auřady a saudy sedět we Frankfurtě, že odtamtud mají být předpisowány wšem zemím, které se přidají k Německu a k parlamentu, zákony, odtamtud wšem těmto zemím nařízowány zwláštní říšské daně, že má frankfurtského ministerium poslauchati weškerá branná moc, a ono že má rozhodowat o míru a wálce. Jestiť patrno, žeby se Rakausko připojením k takowé nowé říši připrawilo o swau souverennost, žeby w zemích s Říší spojených přestalo býti státem, žeby tím wšechny druhé uherské a slowanské země, které se nikdy neodswědčí swé nezáwislosti, násilně byly odpuzeny od Rakauska, a tím celá monarchie na zmar přiwedena. My wšak máme za to, že je dálší samostatné trwání monarchie nejbezpečnější rukojemstwí naší swobody a zachowání rozličných w ní sdružených národností, jejichžto auplná národní a politická rownost se na příští wěky musí státi nejbezpečnější podporau mocného samostatného císařstwí. Jsme tedy odhodlání hájiti wší silau auplnau souverenitu, jednotu a státní samostatnost. Nechceme, aby se stal náš posud souverenný císař a král poddaným císaře frankfurtského; nechceme, aby se nám předpisowaly z Frankfurtu, kde poměrů a potřeb naší země neznají, zákony, které by mohly welmi lehko být na škodu naší otčině. My si chceme sami we srozumění s naším souverenným konstitučním mocnářem dílem na českém sněmu zemském, dílem na obecním rakauském sněmu říšském dáwati zákony podle swých wlastních potřeb. Nechceme žádného přidání-se k německému parlamentu, protože bychom se tím zbawili neocenitelného práwa, raditi se a rozhodowati o swých důležitostech zemských skrze swé poslance na našem českém sněmu, kteréžto práwo nám jest přiřčeno J. M. císařským rozhodnutím druhé pražské petice od 8. dubna. Máme připojení Rakauska k Německu za zbytečné, protože Rakausko se swými 38 miliony wětší a mocnější říše jest anebo alespoň býti může, nežli bude Německo, i kdyby si přidružilo země, které chce odtrhnauti od Rakauska. My občané rakauského mocnářstwí jsme dosti w silách, abychom se udrželi proti každému zewnitřnímu nepříteli, a nechceme se wydat w potřebu, bojowati za Německo w jeho bitwách, z nichž by říši naší newycházel ani prospěch ani nebezpečenstwí. Kdyby hrozilo nebezpečenstwí Rakausku a Německu společné, pak chceme rádi státi k přirozenému spojenstwí s Německem, přičemž wšak zachowána býti může a má samostatnost rakauského státu. Chceme platit daně, pokud toho žádají potřeby našeho králowstwí a weškeré monarchie; toho wšak nebude, abysme si chtěli necháwat předpisowat ze Frankfurtu daně na potřeby říšské, které nejsau naše, aniž chceme wydržowat kromě dworu našeho císaře we Wídni ještě druhý dwůr, dwůr německého císaře we Frankfurtě. Nechceme we wšech našich záležitostech choditi do wzdáleného Frankfurtu, chceme, aby je pořádali naše domácí auřady w naší wlastní zemi. Nechceme, aby byli synowé naši odwáděni do wojska německého, a podlé chuti frankfurtského ministerium posíláni až na baltické nebo sewerní moře, aniž toho trpěti chceme, aby se k nám posádkau kladla pruská, saská nebo která jiná cizá wojska. Nechceme, aby se Rakausko přiwtělilo Německu, protože by tím rozličné národnosti rakauské, kterým ohlášená dne 25. dubna 1848 říšská ústawní listina císařstwí rakauského ubezpečila auplnau politickau i národní rownost, wydány byly na nebezpečenstwí, přiwedenu býti o toto práwo, jenžto se nesnáší se zásadami frankfurtského parlamentu ani se státní a národní jednotau nowé německé říše, cožby, jelikož toho učiniti nechtí a nemohau, newyhnutelně podnítilo krwawau damácí wálku mezi bratrskými národnostmi rakauskými, čehož se bohdá předewším chceme chrániti. Nechceme přistaupiti k celní jednotě, protože by to byla záhuba našeho domácího průmyslu, jednak proto, že průmysl náš posud tak wysoko nedospěl, aby mohl záwodit se Saskem a Pruskem, jednak že bychom se tím nyní i příště připrawili o odbyt do jižních krajin. Nebo do průmyslného a lidnatého Německa nebudem zajisté odbýwat swých wýrobků; kdyby ale Rakausko uzawřelo s Německem celní jednotu, pak nastanau mezi námi a uherskými a jihoslowanskými nepřipojenými zeměmi celní hranice, a my bysme swé zboží do oněch zemí odbýwali jen pod zwýšeným wwozným clem a k tomu se ještě o odbyt s německými fabrikanty musili děliti. Konečným odtržením oněch zemí od Rakauska, jehož se od spojení Rakauska s Německem báti jest, ztratili bysme předůležitý nyní našemu průmyslu trh na jejich laciné sirowé plodiny a na naše fabriční wýrobky, který jsme posud skoro wýhradně měli, téměř dokonce wedlé nesmírné konkurence anglické z jižních přístawů. Nechceme žádného připojení k Němcům, protože posud newíme, nestane-li se z Německa, na wzdor tomu, že příprawní parlament chce mít císaře we Frankfurtě, přece konečně republika, a protože bychom, jsauce již s Německem spojeni, musili přijmauti také republiku, a na takowé nebezpečenstwí se wydáwati nehodláme. Nechceme se připojiti k Německu, protože se w zemích německých kwasí nejen žiwly republikánské, ale přemnohé socialistické a komunistické, a protože by připojením pokojné držení majetností, jakož se to w Německu již děje, bylo w nebezpečí uwozowáno. Nechceme se připojit k Německu, protože se musíme napřed starati, abychom doma nowý řád uwedli, a wší silau o to pracowati, bychom ústawu swé wlastní země a ústawu našeho císařstwí skoncowali, a že bychom, uwázawše se w konstituowání cizích zemí, swau wlastní otčinu zanedbali a we zmatky a newládu uwrhli. Nechceme se nechat přiwtěliti k německé říši, protože Čechy německé říši nikdy přiwlěleny nebyly, protože nikdy nebyly počítány k některému kraji německému, protože wždy stály wedlé Německa co samostatné, swobodné, souverenní králowstwí. Nedopustíme nikdy, aby naše české králowstwí, které wždy swau samospráwu mělo, a od Německa w zákonodárstwí, saudnictwí a řízení wždy bylo zcela neodwislé, nyní se mělo odříci této swé staré nezáwislosti. Nepřipauštíme, žeby naše wláda byla kdy, počínajíc od našeho slaučení s Rakauskem, směla zadat některau část panownických práw české koruny, ba nikdo nemůže dokázat, že by toho byla kdy učinila. Přidělení Čech k německému spolku wídeňskau smlauwau, řečenau Bundesakte, poněwadž přitom národ náš o swé swolení nebyl tázán, wyhlašujeme za nijaké a neplatné. A kdyby i bylo toto spojení králowstwí českého s německým spolkem prawé, pak klademe odpor proti wšemu jednostrannému změnění tohoto práwního poměru bez swolení celého na nejbližším sněmu zastaupeného českého národu, jakož proti každému jinačení tomuto podobnému, které by wedlo k stenšení našich práw a k obmezení souverinity české koruny a celého mocnářstwí wůbec. Je-li wšak slarý německý spolek, který byl podlé slow příprawního parlamentu pauhý spolek panowníků, co takowý zrušen, a má-li wstaupit na jeho místo spolek swobodných národů, pak nemohau býti Čechy ani k tomu přidržowány, aniž může kdo míti práwo, posílati poslance do Frankfurtu, dokud newyslowil celý národ český na swém zemském sněmu, že chce přistaupiti k tomuto nowému spolku národů. Domníwá-Ii se Německo, že se připojením stane Čechům dobrodiní, pak se přece napřed ptej, zdali je přijmauti chceme, a newnucuj nám swé domnělé dobrodiní, aby se nám nezhnusilo na wšechny příští wěky. Na nejméně by nám ale, ač nemají-li jiných důwodů, měli wyhrožowat, že nás k připojení přinutí násilím. Násilí zaženeme násilím, a my nejsme bohdá w Čechách žádné baby, a přece tuším aspoň rowněž tak udatní, jako ti páni w Sasích a Prusích. Prawí, že nám dopřejí stejných práw. Děkujem pěkně pánům Frankfurtským. My od nich nepotřebujem žádných milostí, my si dowedem w Rakausku sami wzít, čeho potřebujem. Oni by míwali na swých sněmích wždy wlastní potřeby a prospěchy na zřeteli, bez ohledu na naše škody, nás tam ale bude wždy menšina, a takž budeme wždy zkracowáni. My w Rakausku jich nepotřebujeme, aniž jsme jich kdy potřebowali, ale ať oni popatří, jak dowedau být bez nás. Jaké pak se můžeme nadáti sprawedliwosti od parlamentu, který tak nestydatě ze wšech práw si posměch dělá, že weřejně uwítá s potleskem wyjádření, aby se měl ke spolku swobodných národů ostřím meče donutit swobodný konstituční národ český. Zdaž se ještě někdo tomu diwí, že panům Frankfurtským newěříme? Ba nechceme wyprawit poslance na sněm, který neuznáwá žádného práwa, žádné sprawedliwosti. Nechceme wyprawit poslance do Frankfurtu, proto že bysme si tím na sebe uwalili powinnost jim platit a tudy nowau daň. Nechceme wyprawit poslance do Frankfurtu, proto že potřebujem statných mužů doma pro swůj wlastní zemský sněm a pro rakauský říšský sněm ‒ proto že jich potřebujem, abychom přiwedli w pokoj a pořádek swé wlastní záležitosti k obražení a upewnění domácí swobody. Ačkoliw si wláda wymínila potwrzení usnešení frankfurtského parlamentu, máme přec obeslání jeho za nebezpečné, protože by se tím zawdala frankfurtskému parlamentu příležitost k osobowání, aby se později mohl odwoláwat na wšeobecně přijaté parlamentární prawidlo, že se menšina musí wždy podrobit wětšině, což by zajisté přiwedlo swár a nedorozumění. Nechceme poslati na frankfurtský parlament, proto že se wyjádřila wláda rakauská, že pranic neupustí od swé souverenity, což owšem nemožné činí připojení k k nowé německé říši. Nebo má-Ii zůstati Rakausko podle wůle našeho císaře a podle oswědčení jeho wlády co souverenní samostatný stát, ač w přátelském sausedstwí wedlé Německa, pak držíme poslání na frankfurtský parlament proti wší politické zwyklosti zrowna za směšné; wždyť nikde na celém swětě dwa swobodné sausedící státy, třeba by nepřátelstější spojení spolu měly, newyjednáwají jeden se druhým wzájemným wyprawowáním poslů na swé sněmy, alebrž jediné skrze swé wyslance ‒ a takowým spůsobem mohau přijímat též wšechny zřízení a zákony, ač jestli jich saučasné a saudobné přijmutí připowídá jim wýhody. Nechceme podporowat takowý parlament, klerý zjewně se wyjadřuje, že je odhodlán, také takowa wolení, která by od menšiny w obci, tedy také ta, která by od jednotliwců byla předsewzata, uznati za platné, to jest za wýjew wůle wětšiny, tedy celého wolitelstwa ‒ a dále též celého národu, a to jen za tau příčinau, že chce mít nějakau příčinu nebo alespoň záminku, jak se zřejmě wyznati neostýchá, aby mohli konat násilí swobodnému národu českému a aby ho mohlo nutit k připojení k nowé německé říši. My ale Wám prawíme ‒ my nucení netrpíme ‒ a ten není prawý Čech, kdo snese nucení, maje práwo na swé straně. Konečně nechceme do frankfurtského parlamentu proto wolit, že nám wláda naše ponecháwá na wůli, chceme-li podle swého nejlepšího wědomí a swědomí wolit nebo newolit, a proto že myslíme, že se nesnáší s naší láskau k wlasti, s naší láskau ke swému souverennímu konstitučnímu panowníku a k celé obci zemí rakauských, rozmnožowat wyprawením poslanců wplyw parlamentu, který beze wšeho tajení k tomu pracuje, aby zbawil naši staroslawnau českau korunu a naši monarchii samostatnosti a souverennosti, a tak je rozštěpil a rozrušil. Toto naše oswědčení, že nechceme wolit do frankfurtského parlamentu a že klademe odpor proti wšelikému připojení k Německu, kterýmž w nejmenším bylo na ujmu souverenitě české koruny a státní samostatnosti Rakauska, potwrzujeme swými podpisy. [ ruka ] Oswědčením tímto se ohradila měšťanská beseda pražská proti wolení do Frankfurtu. Podáwame je tuto s tím aumyslem, aby ho použili mohli obce w podobné případnosti. Ostatně se rozeslalo po obcích w obzwláštních wýtíscích. ‒ ‒ ‒ ‒ ‒ ‒

5. srpen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Sněm říšský, Titulek: Sezení XII. dne 3. srpna, Autor: Havlíček, Karel Sezení XII. dne 3. srpna. H. B. Dnešní sněmowní jednání nepodalo nám mnoho znamenitého. Hlawní předměty byly wolby, z nichž weliký počet uznán byl bez wady, pak rokowání dálší o řádu jednacím, který již brzy ukončen bude. Nemyslíme čtenářstwo swé zbytečně zdržowati podáním celého obšírného jednání o této wěci a wšech řečí pří té příležitosti mluwených. Bohužel trpí posawad náš prwní říšský sněm nedůstatky každého počátku weřejného austního jednání: weliký počet sněmowníků posawád se nabažiti nemohl do sytosti toho blaha, aby mluwili, a proto se bohužel tuze mnoho mluwí jen proto, aby se mluwilo a aby se snad nezdálo, že některý pan deputowaný němý jest. Při nejwětším počtu řečí nedá se skutečně žádná jiná příčina mysliti, proč by držány byly. Doufáme tedy, že po nějakém čase mnohem méně zbytečného slyšeti budeme, což jmenowitě platí o rozličných diwadelních affektech a kudrlinkách, kterými někteří řečníci ( a hlawně p. Borrosch ) galleriemi hýbati usilují. Čím pokojnější se zdá býti powrchnost parlamentu, tím wětší pohybliwost jewí se we weřejném žiwotě. Nedá se upříti, že, jak nyní wěci stojí, něčeho welikého a předůležilého se dočkati můžeme, až deputace z Innsbruku od JMC. se nawrátí. Odpowěď JMC. na dopis sněmu zawdá jistě příčinu k něčemu welikému, o čemž se posawad traufati nemůžeme ustanowiti, bude-li to zlé neb dobré. Bojíme se welice, aby se nějakým způsobem skrze přenáhlení dwau stran ( totiž aristokratické a přepiaté ) naší nowé swobodě nezahrála umrlčí píseň. S oprawdiwau bolestí musíme zde we Wídni pozorowati, kterak jedna zdejší strana a sice přepiatě německá nemírností a bauřliwostí swau záležitosti celého Rakauska žene na nebezpečná místa. Tito pánowé, jejichž aučelem owšem newyřknutým jest, zničiti Rakausko, aby se rozwaliny tím lépe upotřebiti mohli k wystawení welikého Německa, ustawičně a zřejmě k tomu pracují, aby se jenom okolnosti naše tím wíce pomíchaly a zapletly do uzle, který se jenom proseknauti může. A od koho, sami ani newědí! Dá-li JMC. nedůstatečnau odpowěď, musí na každý pád sněm říšský nějaký rozhodný krok učiniti; mluwí se o provisorní wládě, o regentství, a snad se bude křičeti i o republice. Co skutečně nastane, o tom nyní jen tajné moci wědí, a nikdo si netraufá raušku odhalili. Že čeští deputowaní přede wším w nejhorším postawení jsau, nahlídne každý sám: neboť wěc německá, byťby se jí poštěstily wšechny plány, není wěc naše, a my wždycky zůstaneme mezi dwěma kameny jako obilí we mlýně. Nechme wšak prozatím těchto smutných upomínek a wzpomeňme něco o dnešních interpellacích. Kudlich tázal se ministra prací, co se posud stalo k ulehčení weliké nauze po celé zemi. Ministr: Zřízen jest zvláštní auřad, jenž sestawen jest z auřednictwa ode wšech ostatních ministerií, a který pauze o to pečowati bude, aby chudý lid w celé zemi práce a wýdělku naleznul. Tento auřad wydá w krátkém čase přehlední listy, jmenovitě we Wídni, z kterých uvidíme, jak znamenitý proletariát nám wzrostl zwláště nerozumným počínáním w posledních časech. Neboť se pečowalo jen o to, aby dělníci wýdělek měli, bez ohledu na to, pracují-li skutečně, tak sice, že za kubíkowý sáh kopání země asi 80 zl. stř. se platilo, kdežto jindy 2 neb 3 zl. stř. stojí!! Tak se dělníci k zahálce wychowávali. Jiný deputowaný tázal se ministra wojny, co učinilo ministerstwo strany nařízení z Frankfurtu, aby totiž wšechna wojska z provinci k německému bundu náležejících německé kokardy nosila. Nastalo wšeobecné napnutí celé komory. Latour, ministr wojny: Rakauské wojsko zajisté dokázalo wždy swými činy před celým swětem nejwětší oddanost Německu a mnohými službami svými na bojištích zapečetilo tuto jednotu s Německem. Kdyby ale nyní hned ony kokardy uvedeny býti měly, powstati by mohlo rozdwojení we wojsku rakauském, a proto ministerstwo si tak důležitou wěc do welikého rozwážení wzíti chce. Hubicki z Haliče ministry na to pozorny učinil, že se tam daň židowská nejsurowějším způsobem wybírá, o kterých přece se domýšleti můžeme, že brzy přestanau. Ministr Kraus: že brzy ministerstvo k sněmu učiní náwrh o tom, mají-li se ještě znowu wypsati tyto daně, aneb mají-li přestati. Ostatně ale i on i ministr Dobblhof slíbili, že se co nejšetrněji we wěci té zatím jednati bude. Sierakowski z Haliče odwoláwaje se na plakát we Lwowě tištěný, táže se opět, jakým práwem tamější wojenský komandant Hammerstein spolu se podepisuje místogubernátorem, což prawidelně býti nemá. Ministr Dobblhof: že to bylo jen provisorní. ( W Praze ale také jest takowé provisorium. )

28. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [překlad dvou císařských rozhodnutí], Autor: Havlíček, Karel – Wiener Zeijung přináší we swém čísle od 25. list, který jako odpowěď na známau petici některých obywatelů w Čechách o podržení oktrojowané ústawy ráčil JCMst zaslati k prozat. ministru domácích záležitostí p. Alex. Bachowi: Milý ministře Bachu! S welkým potěšením shledal jsem w adresse o podržení říšské ústawy z Čech Mě podané konstituční a loyalní smýšlení četných podpisowatelů této žádosti. Wyslowil jsem opětně swůj úmysl, že nezwratně při říšské ústawě setrwám, i jest Mě útěchau, že se w této snaze důwěrau přewládající wětšiny národu podporowána widím. Nařizuji Wám, abyste to uwedl we známost těm, ježto podanau Mě adressu podepsali, a ubezpečil je o Mé zwláštní přízni a uznalosti jejich počestného smýšlení. W Schönnbruně dne 15. čerwence 1849. František Josef w. r. Kníže Schwarzenberg w. r. Poněwadž mnohým čtenářům těchto nowin je milo, míti w nich co možná auplnau sbírku důležitých listin, donášíme, poněwadž tehdá nowiny tyto byly zakázány, při této příležitosti onu listinu, kterau JMst ráčila skrze p. českého vicepresidenta Mecséryho dáti deputaci četných obcí z Boleslawska a Kauřímska o wzetí oktrojowané ústawy nazpět, o wzdálení nynějšího ministerstwa a j. Milý swobodný pane Mecséry! Udělujíc říšskau ústawu wyjewil jsem wýslowně úmysl Swůj, aby z revoluci wzniklému stawu nejistoty meze položil, Swým národům požíwání ústawní swobody ubezpečil, občanský pořádek a panowání zákonu opět zawedl. Rolníkowi bylo dobrodiní, které wyplýwá z oswobození poddanstwí a z wyproštění záwad gruntowních slušným, na poměry jeho zwláštní zřetel beraucím náhradním zákonem pojištěno. Přewládající wětšina národu uznala tento Můj úmysl, přijawši drahocenný dar ústawy wděčně a s důwěrau. Wzpomění přestálých utrpení a wážné položení říše přiwedly wšecky dobré občany k poznání, že jest swornost potřebí, a že totéž jediné z ustálených, ústawě přiměřených poměrů wzniknauti může. W odporu weřejného tohoto smýšlení snaží se osoby w Čechách, jakož můžete z připojené žádosti nahlédnauti, ještě pořád mezi wenkowským lidem nespokojenost s říšskau ústawau a nedůwěru k Mojí wládě rozšiřowati. Aby se tedy takowýmto snahám nepodařilo, dříwější nejistotu, zmatek a spojená s tím weřejná stísnění ještě jednau spůsobiti, nařizuji Wám, aby ste w české korunní zemi pewný úmysl můj oznámil, že při ústawě říšské wěrně a nezwratně setrwám, abych takto důstojnost Mé koruny, jakož i pojištěné práwa a swobody národu proti wšelikému přechwatu weškerau swau císařskau wážností chránil. Jako jest upřímnau Mojí wlády snahau, pojistiti zawedením weřejného řádu říšským občanům prawidelné a nezkrácené požíwání politických práw: takť jsau s druhé strany instituce, ústawau pojištěné, jedinau práwní půdau, na níž se politická činnost dowoluje. Moje wláda nesmí k tomu přiwoliti, aby se od této půdy uchýlilo a na cestě protiústawní základní říše zákon rušil. Nařizuji Wám, abyste proti takowýmto snahám moci wlády a wážnosti zákona použil. W Schönbrunně 5. čerwna 1849. František Josef, w. r. Kn. Schwarzenberg, w. r. F. M. L. Nejwyšší rozhodnutí toto, které se stalo za příčinau swrchu dotčené petice, uwádím tímto u wšeobecnau známost. Od c. k. zemského presidium. W Praze dne 10. čerwna 1849. Mecséry, c. k. gub. místo-president.

1. březen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Slovan a Čech, Autor: Havlíček, Karel Slowan a Čech. ( Pokračowání. ) Nejnešťastnější ze wšech Slowanských národů byl Ilirský. Nejen že skoro wždy w hrubé poddanosti wzdychal u Turků a Wlachů, že na mnoho malých nepatrných dílců rozdělen byl a jest, kteří mezi sebou žádného neměli spojení, nejen že ode wšech stran rozličné národnosti: maďarská, německá, turecká, řecká, wlaská škodný wplyw naň měli a z části jej pomaďařili, poněmčili, poturčili, pořečtili, powlaštili; ale potkalo tento národ ještě podiwnější a hroznější neštěstí w náboženstwí. Wyznáwají náboženstwí katolické, řecké, unitské, mohamedánské a protestantské! Hodná rána proti jednotě w národu za našich časů, kde se lidé ještě w stawu jsou pro náboženstwí zabijeti a z lásky křesťanské jeden druhého trhati a – jísti! Co wšak již nejnesnesitelnější jest, i ta mizerná abeceda dělí je na dwě strany, cyrilskou a latinskou, ba dříwe i glagolitika pomáhala wšemu dobrému do třetice. A k tomu ještě rozděluje cyrilika a latinka w literatuře a w žiwotě národ mluwící jedním nářečím, neboť mezi srbštinou a ilirštinou ( jakou w Záhřebě a w Dalmatsku píší ) dokonce žádného není rozdílu, wyjímaje nepatrné provincialismy! Za našich časů, kde se wšechno sbližuje, sestředuje, spojuje, k politowání jest owšem takowá malicherná rozdělenost k wůli abecedě, a pokawad se nějakým způsobem neodstraní, nebude národ ilirský we swětě zaujímati takowou důležitost, jakou by dle položení, počtu a jarosti swé míti mohl. Slowanstwo a Slowanská wzájemnost učinily w tom ohledu Ilirům nejdůležitější pomoc; skrze ní naučili se jížní Slowané powažowati za jeden národ; Srbowé, Bosňáci, Hercegowci, Černohorci, Dalmatinci, Chorwaté, Hraničáři, Štyrští i Krajinští Slowenci otewřeli oči a nahlídli, že si podobnější jsou, než posud myslili; pochopili že w ničemnosti zahynou a w boji s welikými silnými národnostmi utonou, pakli ještě déle pěstowati budou množstwí malých literaturek, každou s jiným, podiwným a nemotorným prawopisem. I podařilo se w Záhřebě, kde wlastně nejwíce národnímu žiwlu místo přízniwé bylo, utwořiti střediště jižního Slowanstwa neřecké wíry; wzdělaný již dosti jazyk starých Dubrownických spisowatelů a náš český prawopis přijati jsou co blahoslawené spojidlo weškerého dolního Slowanstwa. Proti jménu Ilir wedla se sice ještě oposice, a wšak nenahlížíme, proč by se přijmouti nemohlo; na jménu zajisté málo záleží, jaké jest, ale nějaké společné jméno míti newyhnutelně zapotřebi k udržení pewného swazku a jednoty. A proto myslíme že by tu wšechny učené důkazy a domněnky přestati, a jenom blaho celku, budoucí welikost národu před očima býti měla, která, ač se to třeba nezdá, přece welmi od jména společného záwisí. Každému národu přejeme, aby se co možna k nejwětšímu štěstí dopracowal, a jižním Slowanům kromě toho zwlášť ještě máme příčiny wšechno dobré přáti a jim dle možností pomáhati, 72 proto že mezi námi a nimi weliká analogie jest, kterou každý, kdo wěci rozumí, sám nahlížeti musí. Ceši a Iliři mohou býti pobratimci, oni mohou ukázati swětu řídký, ba neznámý posud příklad přátelstwí dwou národů. Wšechny příčiny toho a důwody nedají se zde tak pojednou uwésti: budeme wšak ještě častěji budoucně o tak důležité wěci mluwiti, která pro oba národy welmi důležitá a užitečná jest a teprw bude. Oprawdiwé tři nářečí jazyka ilirského spojily se již w jednu literaturu a spojení toto wždy upewňowati a šířiti se bude. Tím wíce wšak litowati musíme, že když se tato těžší wěc podařila, přece k wůli pouhé liteře, k wůli pouhé nekřesťanské náboženské zášti celý národ, celá síla jeho na dwé rozpoltěna býti má; neboť řeč, jakou w Záhřebě a w Dalmatsku píší, úplně jest takowá, jako se w Srbsku mluwí! A není naděje, aby kdy toto rozdwojení tak statečného národu přestalo, leč že by se w Srbsku latinská litera přijala we swětských spisech a jenom pro náboženské cyrilica podržela. Tim by ( o kýž by se to někdy podařilo bystrým hlawám proraziti! ) nejen Srbowé sami welice získali přiwtělením-se k ostatním oswícenějším literaturám Ewropejským, tím by se emancipowali od záhubného pro samostatnost swou wplywu ruštiny, který až posud tak weliký jest, že snad ku př. nowinám Bělohradským Rusowé lépe rozuměti mohou, než sami Srbowé; tím by se teprw jak naleží zwedla literatura ilirská, když by celý národ každý spis čísti mohl; a kdož wypočte wšechny jiné blahodějné následky přijatí latinského písma! Wíme dobře, že se tomu kněžstwo srbské protiwí, ale práwě tím by získalo náboženstwí, kdyby se cyrilicy jenom jakožto swatého ctihodného písma w náboženských spisech užíwalo! – Latinští Ilirowé nemohou žádným způsobem cyrilicu přijmouti, máli se tu tedy něco pro spojení celého národu stát, záwisí wěc jenom od Srbů. I zde doložiti musíme, aby, když se celé Slowanstwo w jeden národ, w jednu literaturu spojiti nedá, aspoň to, co se státi může, zanedbáno nebylo – spojení ilirské literatury a ilirského národu, aby i zde ustoupila marnost jednotliwých prospěchu wšeobecnému. Bulharowé posawad ještě osamělí stojí, a určiti se nedá, budouli sami pro sebe, neboli se z nich stanou Rusowé, či Ilirowé. Rusowé se o ně sice dost opatrně starají, jako o tom sám osobní zkušenost mám: doufám wšak pewně, že se přece z wnuknutí anjelů strážců konečně k Srbům přidají, z čeho jediné by pro ně prawé blaho wykwésti mohlo. – Jazyk ilirský wyniká nad jiné slowanské bohatostí kořenů a blahozwučnosti swou, to jakož i mnohé krásné staroslowanské zwyky, které se w jihu zachowaly, a ráznost, zmužilost, prawá swobodomyslnost ( nejen šlechtická, jako w Polsku ) mohou se wšichni ostatní Slowané od Ilirů přiučiti. Zwlaště náší české poesii, která až posud mnoho blahozwučnosti newyplodila, nemohlo by důkladné studium jazyka národní poesie ilirské na ujmu býti; jakož by oběma nám, Čechům i Ilirům, dobře bylo, wzájemně wlastnosti swé trochu si wyměniti: my od nich statečnost, poctiwost, nezkaženost národní, a oni od nás zas trochu industrie, a toho Ernst‘u w žiwotě, kterému sme se drobet již od Němců naučili, pro kterýž ale posud ještě ani my, ani žádný jiný jazyk slowanský slowička nemá. Upříti se nemůže, že Ilirowé ze wšech ostatních Slowanů nejdále w umění, wědách a wůbec we wzdělání pozadu zůstali: a tu práwě mohou použíti příležitosti a od ostatních Slowanů, což jim welmi snadno, i z literatury, i z praktického žiwota, i z jazyků ( totiž nowější slowa kultury, která posud jazyk jejich nemá ), co možná nejwíce kořistiti. Jedna wěc přislibuje zwláště národu Ilirskému časem swým welikost a znamenitost w řadě národů Ewropejských: myslím rozmanitost částek, z kterých sestáwá a wplywů, pod kterými stojí. Ještě wždy se pozorowati mohlo, že se we swětě rozmanitost, pakli w jeden celek souměrně spojena byla, neminula s welikými následky, a dobré položení a rozličné nestejné sousedstwo jižního Slowanstwa ručí nám za budoucí znamenitost literatury i žiwota tohoto národu. Pozorna zde činím čtenáře na to, že w Ilirech celé ostatní Slowanstwo w malém jako representowáno jest: Slowenci Korutánští a Štýrští jsou jako ilirští Čechowé, poněmčilí, s přísadou protestanstwí, nejwycwičenější w řemeslech; Chorwáti jsou ilirští Poláci, buřiči na sněmích, horliwí katolíci, šlechta wšechno a sedlák nic; Srbowé jsou ilirští rští Rusowé, kupci, řecké wíry s cyrilicou; Bosna je hluchá chá, nečinná, w otroctwí kleslá ilirská Bělorus; a Černohorci jsou ilirští Kozáci. Oprawdu jsou tyto analogie ( ačkoli omnis similitudo claudicat ) welmi nápadné již jen proto, že také zrowna w tom pořádku za sebou tyto země leží. ( Pokračowání. )

5. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Z Vídně], Titulek: [Zpráva o stavu], Autor: Havlíček, Karel [ tři hvězdičky ] H. B. Z Wídně 3. října. Z Uher nemáme zde dnes žádných určitých wědomostí. Prodáwají se zároweň zpráwy tištěné, že Horwaté wyhráli a že poraženi jsau. Tolik ale se zdá welice prawdě podobno, že lewé křídlo Jelačićowo malau porážku utrpělo, při které příležitosti ale centrum a prawé křídlo Jelačićowo maďarské wojsko obešlo a notně porazilo. Píše se, že se Maďarowé w Pešti brániti hodlají. Poslání Lambergowo do Uher bylo ostatně na ujmu Slowanů, a přepiat strana maďarská, která jej zabila, pomohla tím Slowanům, ne sobě. Mluwí se zde o tom, žeby arcikníže Štěpán opět do Čech přijíti měl, proti čemu bychom se museli ostře opříti, kdyby již pro nic, aspoň proto, že nedůstojno jest, aby ten, který se za palatina uherského nehodí, dost dobrý býti měl na místokrálowstwí české. Že ostatně princ Štěpán wždy byl chladný, ba nepřízniwý Slowanům, známo jest.

5. listopad 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Co jest Obec?, Autor: Havlíček, Karel Co jest Obec? Kdyby tak člowěk jen po naší milé wlasti cestowal a wšeliká místa a místečka nawštíwil, a pak odpowědíti měl na tuto otázku, musel by asi říci: „ Obec jest místo plotem ohražené, nad každými dweřmi jest numero, w jednom domě bydlí rychtář, w jednom servus, w jednom slauha a w prostředku je lauže. “ Nic wíc? – Nic. – A proč tedy jsau ty domy a chalupy pohromadě? – Newím wěru, leda snad proto, aby, když jedna chytne, i ostatní lehce shořeti mohly. – To by byl owšem malý prospěch obce, ale jinak není. Lidé jsau pohromadě, bydlí jeden wedle druhého, w jedné obci, w jedné společnosti, ale nepomyslí a newědí proč a nač. Nezpácháme křiwdu, řeknemeli že snad z tisíce jednomu z našich krajanů nenapadlo, proč tak asi wedle sebe we společnosti, w obci žijeme, proč nesedí každý člowěk a každá rodina sama o samotě od ostatních wzdálena a oddělena. Wěru bychom museli pochybowati o důstojnosti lidské, kdybychom náležitě a přísně wšechno wypočítáwati a powažowati chtěli, co člowěk buď dělá neb s sebau dělati nechá, newěda proč a zač. Pauhé pohromadě bytí, wedle sebe bytí beze wšelikého wědomí, bez wzájemnosti není ještě obec a nejlepší příklad takowé společnosti widíme při stádě, které hnáno jsauc kamkoli od pastýře swého, ačkoli oprawdu we společnosti žíje, přece žádných wýhod z toho neužíwá, ba naopak ještě škodu trpí, jelikož jedno druhému jen pastwy užírá a překáží. Nemůže se tedy stádo nazwati obcí, proto že jeden úd druhému nepomáhá, proto že nemají společného účele swého. Tak též by se obcí nazýwati neměla wesnice neb městečko, kde lidé pauze wedle sebe bydlí, toliko sobě překážejíce a škodíce, aneb aspoň žádného šlechetného wyššího společného účele nemajíce. Proto jest obec, jest společnost, aby co jednotliwý sám dowésti nemůže, spojené síly dokázaly: pásti se ale může každé zwíře samo, k tomu nepotřebí stáda. Stádo jest jenom pro pohodlí pro zisk pastýře, ale obec má býti pro pohodlí, pro zisk wšech. Dobré příklady obce widíme jen při tworech, které nerozumnými jmenujeme, bezpochyby proto, že my jim sami nerozumíme: při mrawencích a wčelách. Tu nejlépe poznati můžeme užitek prawé obce, prawé společnosti, když widíme, jak weliká díla prowedau tak maličcí tworowé společně. Ba ještě wíce tworowé tito by bez obecného společenského zřízení ani obstáti nemohli, tak welice již do jejich přirozenosti wložen jest pud obecenský, společenský. W tom ohledu tedy i samého člowěka přewyšují, který často dokonce osamotněle žije, neznaje ani dobrodiní společenských swazků. A kde i člowěk oprawdu ze jména w obci žije, jak častokráte jej widíme zanedbáwati buď úmyslně neb znátečnosti wšeliké powinnosti a wýhody občanské, jak často ještě ostatním spoluobčanům swým na zkázu a na překážku býwá? ( Pokračowání. )

15. únor 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: Láska a hřích., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. „ Láska a hřich “ powídka; „ Fraška w Nowele a Nowela we Frašce “, weselý obraz se smutnými nástiny, od Jaroslawa Křičenského, w Praze 1846. Tiskem K. Vetterla. Cena 24 kr. stř. Je to prwní o sobě wyšlý plod literární mladého spisowatele, jehož práce w Časopisech našich zalíbení došly. Wydání je dosti ouhledné. Korrektorowi by se ale měly oči protřít.

9. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [otisk dopisu], Autor: Havlíček, Karel – Z Kroměříže píše nám také jeden s našich poslanců dne 5. ledna. Naši poslancowé jsau naskrz welmi rozhořčeni strany wčerejšího wyjádření ministerstwa. Wčera se již o tom w klubbu slow. debattowalo. Pinkas ponawrhnul, aby se ministerstwu notné Misstrauensvotum zadalo, při čemž to také pezpochyby zůstane. Hawelka žádal, aby se spolu také na císaře adressa poslala a se žádalo, aby ministerstwo odstaupilo. Wěžnický chtěl, aby se ten prwní §. wynechal, aby se ale Prawice s Lewicí spojila a ty ostatní § §. základních práw jedním rázem přijala. Dnes wečer se o tom dále rokowati bude. Kudlich složil swůj mandát a odjel již do Němec, to jest jisté; to samé se powídá o Goldmarkowi. – Dne 6. wečer. Lewice spojila se s Prawicí w opposicí proti ministerstwu, celá podepsala se na náwrhu nutnosti od Pinkasa psaném. Strobach jakožto aučastník w opposicí odstaupí se stolice presidentowy k aučelu debattě opposiční, a Dobblhof powede rokowání.

1. leden 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský denník, Titulek: Pan Kosowski, Autor: Havlíček, Karel Pražský denník. Pan Kosowski. Slawný tento violončelista polský, mezi jehož hlawní zásluhy náleží také neřídká při umělci wlastnost, že se čistě národního ducha slowanského přidržuje, a srdečné zwuky národu swého uměním swým wyluzuje: nawštíwil, jak již známo, naší Prahu, a bude w Sobotu 3. Ledna dáwati koncert. Jest to prwní umělec, který k nám přichází, co k Čechům pobratřencům swým, ostatní i sami krajané naši nás až posud tak řka ignorowali. Kosowski učinil i ohlášení swá w jazyku českém, a co hlawní wěc, že Praha ponejprw příležitost míti bude slyšeti umčlce oprawdu Slowanského. Přeswědčeni jsme, že každého, zwlášt polské národní zwuky jeho violončela okouzlí. Nadějeme se také, že obecenstwo naše hojnou náwštěwou nahradí onu pozornost Kosowského k národnosti naší. — Ostatni wšecko oznámí nám listy na rozích.

4. listopad 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: – Ze Záhřebu., Autor: Havlíček, Karel – Ze Záhřebu. Německé Záhřebské nowiny píší o powýšení národního jazyka do wšech auřadů skrze sněm zemský: „ Třiadwacátý den měsíce Října t. r., předůležitý to den památní w dějinách chorwátských a na wěky přeradostný budaucím pokolením, byl zde, w hlawním městě králowstwí Chorwátského, jako prawá národní slawnost oslawen. Nadšení bywši w sále zemského sněmu o polednách rozníceno rychle se rozšířilo celým městem a zářilo z obličejů wšech wlastenců. Nowý swíží žiwot prochwíwal srdce wšech, komukoliw není lhostejná čest a zwelebení wlastního národu, a kdokoliw tuší weliké následky, jaké míti bude powznešení řeči národní k důstojnosti, jí příslušící, pro příští doby naší nowě se prozbuzující wlasti. Žalost těch, kteří jsauce odchowanci starého zwyku a předsudku, se zasmušilými zraky poslauchali umíráček, wěkem sešlé latině i w tomto posledním autočišťi jejím odzwáněný, brzy byla zapuzena powšechným jásáním a weselostí, jež rozedmulo skutečné toto znowu zrození našeho národního genia a které wšem bezděčně wdechnuto bylo, kteří jen poněkud pečují o blaho swé wlasti a swého národu. – Aby oslawlli slawný tento den, kdy zástupcowé země naší weřejně prohlásili zwelebení naší řeči národní, prowozowali wečír naši wůbec ctěni a umělí wlastenci a wlastenky prwní ilirskau národní zpěwohru „ Ljubav i zloba. " Diwadlo slawně oswětlené bylo na wšech místech přeplněno plesajícími lidmi, shromážděnými w chrámě Thálie sauhlasným pocitem nowě zbuzené národní hrdosti a společné radosti. – I wlastenecká mládež hleděla překypující city swé přiměřené wyjewiti a táhla městem po zpěwohře předlauhým průwodem s pochodněmi a s hudbau, s níž se střídaly nejoblibenější národní písně z kolika set ust znějící. Dobře spořádaný a welebný tento průwod táhl nejprwé k sídlu J. Exc. nejdůstojnějšího Pána biskupa a banowa náměstka Jiřího Haulíka, kde daleko se rozléhající „ Živio! " prowoláwáno a národní hymna hrána byla; odtud šel průwod hlawními ulicemi do hořejšího města s hudbau a zpěwem, stále se střídajícími, a před každým obydlím deputowaných, národnímu jazyku a záležitostem přejících ozýwalo se bauřné „ Živio! " Toto prowoláwání zwláště se rozmáhalo u obydlí J. Exc. barona Ludwíka Bedekowiće, wyslauž. dworního místokancléře; když oslawený tento muž, který tak w brzce si získal srdce nejen wlastenecké mládeže, nýbrž i weškerých wlastenců, s okna průwod byl 364 pozdrawil, promluwil k J. Exc. mladý Ilir we jménu weškerého mladictwa krátkau řečí, wyjádřuje mu wděčnost a úctu mladictwa za jeho wřelé hájení našich politických a národních snah, jaké byl J. Exc. na přítomném sněmu tak statečné ukázal, zacež J. Exc. upřímnými a srdečními slowy w ilirském jazyku poděkowal. Průwod hlučná prowoláwaje " Živio! " ale w pořádku nejpřísnějším se pak wrátil do Národního domu. – Tak se skončil den, s našimi nejswětějšími národními snahami nejúžeji spojený, jehož welice wýznamné oslawení wšem, kteří jej slawili, zwláště wsak mladictwu, zástupcům nowého, jarého národního žiwotu, – hluboce a nezhubitelné w paměti setrwá. "

25 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [Titulní strana], Titulek: [Upozornění], Autor: Havlíček, Karel – Poněwadž podle nowého zákonu associačního nowý wýbor SI. Lípy do oprawdiwé činnosti wstaupiti nesmí až 28. dubna, wede nyní spráwu nowin SIow. Lípy komisse od předešlého wýboru k tomu ustanowená, majíc auplné plnomocenstwí. Tato ustanowila, aby přestaly wycházet nowiny SIow. Lípy w dosawadním swém spůsobu, totiž co denní a weliké nowiny, a uzawřela, aby od nynějška wycházel na autraty a we jménu slowanské literatury jiný časopis politický, jakého posud w naší literatuře nemáme, a jaký spůsob časopisů, zwláště w Anglicku weliké obliby nachází a silně prospíwá. Jest to přehlední časopis ( revue ), jenž newycházeje každodenně liší se od jiných nowin tím, že podáwá jenom články důležitější, mající do sebe cenu wnitřní, a ne pauze časowau, které se i později mohau s prospěchem čítati. Denní události podáwá takowá revue též, awšak we formě již zážiwnější, totiž uspořádané a w přehledě snadnějším. Revue, kterau bude wydáwat SIow. Lípa, bude wycházet týdně, a bude tedy kromě důležitých wšeobecně zajímawých článků podáwat pokaždé krátký přehled událostí politických za minulý týden, a kromě toho i přehled wšeho důležitého, wůbec co se za tento týden w celém swětě přihodilo. Cena posud owšem není určena, bude wšak jistě welmi mírná mezi 2 – 4 zl. stř. celoročně, tak že na čtwrtletí malá část wypadne. Časopis bude wycházet w takowé formě ( osmerce ), aby se pak ku konci roku dobře dal w auhlednau knihu swázati, která pak bude jako roční politická encyklopedie. Pohnútky k tomuto kroku byly, že wydáwání takowého časopisu s menším nákladem spojeno jest, a že tedy spolek sil swých peněžitých k jiným rowněž důležitým potřebám bude moci obraceti. Neboť weliké každodenní nowiny newyhnutelně asi 2000 odbíratelů potřebují, aby se udržely, jinak zapotřebí jest nedůstatek z wlastního nákladu doložiti, což může býti roční wýloha až 4 – 6000 zl. stř. Zkušenost ale ukazuje, že naše literatura posud ještě nemá 4000 odbíratelů na weliké politické nowiny, ačkoli snad za nějaký čas se počet našeho čtenářstwa rozšíří na ten stupeň aneb i mnohem wíce, jak toho máme příklady u jiných w politickém wzdělání dospělejších národů. Awšak i wydáwání takowého přehledního časopisu spojeno jest při nynějších okolnostech s patrným peněžitým nákladem, jmenowitě zapotřebí jest 3000 zl. stř. na kauci. Patrno jest, že nynější naše wláda proto určila tak weliké kauce a spolu jim přiměřené weliké tresty, aby tak zastrašila stranu opposiční; neboť jest jisto, že každému není lehko, tak weliké sumy pro swé přeswědčení oželeti, a že tedy mnohý, kdo chwáliti nechce bojí se haněti a raději mlčí. Z druhé strany ale jest rowněž tak jisto, že tyto nesnáze znamenitě se zmenší, když mnozí stejně smýšlející se spojí a menšími peněžitými částkami na kaucí se složí, tak že jim jest snadno, byťby se i nejhorší, totiž propadnutí weliké části kauce, přihodilo, nepatrný swůj příspěwek oželeti. Proto wyzwala komisse SI. Lípy wlastence z naší strany, aby dle možnosti nějakými částkami k složení této kauce přispíwali, a my též opakujeme tuto žádost we jménu dobré wěci, očekáwajíce, že wšichni mohowitější liberální wlastenci něčím k tomuto aučelu pomohau. Menší částka než 10 zl. stř. powažuje se za dar, 10 zl. a wíce ale za půjčku, owšem ale jen za půjčku z horliwosti pro dobro obecní, která se, když by k tomuto aučelu ( ke kauci ) již potřebná býti neměla, buď pánu půjčujícímu nawrátí aneb k nějakému jinému wlasteneckému aučelu obrátiti může. Doufáme, že se tato potřebná suma brzy sejde ( do 4. máje musí se kauce složiti ), a jsme přeswědčení není jisté, zda ” přesvědčeni ”, nebo ” přesvědčení ”, že příspěwku swého nikdo litowati nebude, poněwadž časopis takowý ( o jehožto řádný směr a dobré wedení se wýbor postará ) bude mnoho dobrého působiti. symbol ruky Peníze zasílají se SIow. Lípě Pražské k rukaum p. pokladníka.

5. prosinec 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský denník, Titulek: Diwadlo Pražské, Autor: Havlíček, Karel Pražský denník. Diwadlo Pražské. Obecenstwu českému podáwá se nyní pohautka za pochautkau, nowinka jedna za druhau, dnes bude se we prospěch našeho wytečného, oblíbeného herce pana Kašky ponejprw prowozowati: Poswícení w Krkonošských horách, čili: Poslední prázdniny. Weselohra we 3. dějstwí od W. Klicpery. Wíme již napřed, že bude dům přeplněn, a jinák by se ani neslušelo. Pan Kaška dělá po celý rok nám zábawu: učiňme my ji jemu aspoň jednau za rok. H. B. Smíchowská beseda dne 28. Listopadu. Jest to wěru úkaz neobyčejný ale milý, jak naše předměstí Pražská „ Smichow a Karlín " wzmáhajíce se o záwod horlí we wšem, co se wznešenějších úloh našeho žiwota dotýká. Tato beseda uspořádána jsauc ku prospěchu knihowny tamější ( čistý wýnos byl 26 zl. 30 kr. we stř. ) podala nám toho zase krásný důkaz, tím wítanější nám, že jsme se jím jaksi pochlubiti mohli milomu hostu swému, p. Ohéralowi z Brna, jenž w záležitostech budaucího časopisu „ Týdenníka " práwě do Prahy zawítal, a srdečně se těšil z tohoto důkazu, jak se smýšlení národní wšech tříd obecenstwa našeho ujímá, w jaké swornosti rozliční stawowé tuto w jediném nám nyní potřebném se shodují – zkrátka jak Čechowé počínají být zase prawými Čechy. Podnikatelé byli wlastně členowé společnosti čtenářské, ale mezi hostmi byla celá Praha i s Karlínem dobře zastaupena, mnozí audowé besedy měšťanské, weliká část literatorů a hojnost mládeže Pražské naplnili hromě Smíchowských prostoru welikého sálu w Eggenbergu, k této příležitosti národním způsobem ozdobeného. Ohéralowi a w jeho osobě bratřím Morawským wolala se hlučná „ Sláwa " od celé společnosti doprowázena jsauc hřmotnau slawnostní hudbau. — Ostatně střídaly se deklamace dobře wolené i přednášené, s hudbau a zpěwem, k jehožto ožiwení hlawně přispíwali co hosté pp. Strakatý a Meyer, a p. Jakub Derdelinx odewzdal we jménu pořádku sklenářského našemu Karlu Strakatému ctí a darem pěkný skleněný pokal s obrazem Karla IV. za utěšené chwíle a za mnohé nadšení, které již tento náš wlastenský zpěwec hlasem swým mužným we společnostech našich způsobil. Nikdo neopustil besedu bez srdečného poděkowání pp. pořadatelům za tuto srdečnau prawo-českau zábawu. Kýž by duch takowý po celé wlasti se šiřil! H. B.

28 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Moravy, Titulek: [Otisk dopisu], Autor: Havlíček, Karel – Z Morawy píše se takto k redaktoru těchto nowin: Waše zastáwání před saudem porotním zde welké aučastenstwí zbudilo. Z porotního wyřknutí nemluwil jen duch národu českého, nýbrž i národu morawského, ba i snad celé rakauské říše, a tomu se wláda se swým příwěskem chce na odpor stawěti? – Kýž by již jednau oči otewřela a nahlídla, že to co dělá, se dlauho držeti nemůže! We zdejším okolí na daleko panuje mezi sprostým lidem ta směšná powěst, že Košut jest syn milowaného císaře Josefa, a že ustanowen jest, lid od poroby, we kterau jej wrchnosti uwedly, oswoboditi, protož přijímá lid wše, co se děje, lhostejně. – –

21. květen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Dopisovatel., Titulek: Slovan a Čech., Autor: Havlíček, Karel Dopisowatel. Slowan a Čech. Odpowěď panu Jakubu Malému. ( Dokončení. ) O swých chybách gramatických a jiných tak dobře wím jako kdo jiný: přeswědčen jsem, že ještě dost dlauho trwati bude, než si sloh zcela čistý nawyknu obzwlášť při žurnalistské čerstwosti, kde se wěci tak dlauho rozwažowat a přehlížet nemohau. Wůbec jsau čeští spisowatelé z ohledu čistého jazyku nejwíce podobni oněm římským augurům, a jeden druhému smáti se musí, když se potkají. Odkud se ale já mám něčemu lepšímu naučit, když sám p. Malý tak špatnau gramatiku wydal, a když on sám, který tolik let již spisowatelstwí prowozuje, ještě hůř než já chybuje proti řeči. Neb chyby mé dějí se z čerstwosti, on ale po dobrém rozwážení mně swým sic za chyby pokládá co dobré jest. A jelikož on, pan Jakub Malý „ w dušewním smyslu “ redaktorem Kwětů jest, radím i jemu kolegiálně, aby w tom ohledu před swými wraty metl, abych se já z Kwětů aspoň dobré češtině tedy něčemu přec naučiti mohl. Totéž platí o dobrém naučení o důstojnosti časopisů, o jejich wážnosti, swatosti ( palladium ) atd, které mi p. Jakub Malý dáwá. Ať si jen milostiwě připomene, jak se co redaktor Kwětů ( w dušewním smyslu ) chowal, když wyšla Tomkowa kritika na jeho Sprawedliwau kroniku, jak sám pod jiným jmenem sebe zastáwal, a ještě celau kritiku potutelně za žert přátelský wyhlásil, dobře wěda že tomu přec někdo uwěří, jak se i stalo, ať si připomene tu krásnau deklamowánku od Trnobranského w letošních Kwětech, a některé bujné wýrůstky „ rytířského wtipu “ proti mně w čísl. 36., pak páně Chocholauškowu nowelu „ kdo s koho ten toho “ atd. atd. atd., a pak ať si wzpomene na důležitost časopisů, tohoto palladium atd. Důležitost časopisů znám já také, a proto jsem časem Kwěty k činnosti popichowal, abych ale proti některému z Wašnost pánů celau nowelu složil, nezdál se mi nikdo tak důležitý. Absurda a chyby, do kterých w polemice swé proti mně upadl, jsau owšem jenom následkem rozhorčenosti jeho, jakožto redaktora ( w dušewním smyslu ) Kwětů proti mně za rozličné, proti Kwětům a jejich krátkým odpowěděm atd. w Nowinách a we Wčele wystřelené šipky. Nepsalť p. Jakub Malý proti „ Slowanu a Čechu “ nýbrž jen proti H. Borowskému.

6. listopad 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: Jobova žena, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Jobowa žena. Waša čet: „ Bůh Jobowi co wzal, To mu pozděj dwojnásobně dal. “ Dobře, prawí, že též ženu neztratil, Že mu Bůh dwě místo jedné newrátil. Logau.

8. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [překlad výňatku z německého článku o česko-německých vztazích], Autor: Havlíček, Karel – Nowiny Kurandowy Ostdeutsche Post, které Čechům nejsau hrubě přízniwy, nechají si z Prahy psát mezi jiným takto: „ Němci w Čechách mají podle nawržené ústawy zůstat spojení s Čechy, aspoň mají míti společný sněm. Dokládá se při tom, že kraje budau podle národnosti rozděleny, ale w Čechách jenom pro sewerní Němce zwláštní kraje utwořeny. – O Praze a jejich žiwlech německých nečiní se ani zmínky. – Nech se nikdo nediwí, že se w Čechách nemyslí na ausečné rozdělení národností w té míře, w jaké se to děje w tak zwané srbské části Uher, neboť w Čechách nejde nepřátelstwí obau kmenů na smrt, aniž jsau zde upomínky w krwi a w ukrutnosti smáčené. – Kdo zná společenské spojení w Čechách, přizná, že mají Čechowé wíce pohnútek a příčin, učiti se německy nežli Němci česky. Nicméně nenalezáme obtížností pro Němce přiučiti se jazyku českému, zwláště kdyby se to hned z mládí stáwalo; a jenom w známosti obau jazyků zemských, aspoň ze strany auředníků, duchowních, učitelů, saudců a porotců, je klíč k zamezení mnohých welkých nesnází a k uskutečnění rownopráwnosti w takowém smyslu, jak si přeje každý prawý člowěk. – Zdejší německý spolek nemůže býti podnes powažowán za wýraz zdejších Němců. “

20. květen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky, Titulek: [Tři vtpiné příhody], Autor: Havlíček, Karel Žertowné Nowinky. * – * W Hullu w Angličanech oddáwal kněz mladé zasnaubence. Při swatební řeči usnula newěsta a ženich se tím tak rozzlobil, že hned z kostela odešel a – ze sňatku nebylo nic. * – * Nedáwno přišel w Pešti čistě ošacený člowěk do jistého domu táže se, nejsauli tam také obtížní obywatelé, kteří nájmu neplatí a obyčejně šwáby se zowau, a nabízel se, že je za malý plat wyhubí. Paní jeho náwrh přijala a druhého dne přišel se swau wodičkau, která tak oškliwau wuni rozšířila, že paní hbitě kuchyň opustila a do pokoje odešla zawřewši při tom pewně dweře, aby wůně ta dále se nedostala. Když se za chwíli šla podíwat, zdali se pokus podařil, uzřela, že se zdařil pokus docela jiného spůsobu: wůně tam byla a za to scházely lžice stříbrné, nože a podobné wěci. * – * W Londýnské kawárně seděl německý kupec u krbu, a blízko jeho přišediwělý Angličan, kauře cigáru a čta Times. Popel z cigáry upadl Angličanu na westu; dobrosrdečný Němec wida to, prawil mu: „ Pane, popel z cigáry Wám padá na westu! “ Žádná odpowěď. Popel upadl na náprsník a opět prawil Němec: „ Pane, popel Wám padá na náprsník a pošpiní Wám jej! “ Zamračeně pohlédl naň Angličan ani nepromluwě. Od cigáry chytal již šátek Angličanůw, a Němec nemoha se udržet zwolal: „ Pane! Wáš šátek dautná! “ Zdlauha powstal Angličan a prawil mrzutě: „ Pane, newím, proč se o mne tak staráte. Wáš swrchník hoří již čtwrt hodiny od kamen, a já jsem se kozla o wás staral. Dejte i wy mi swatý pokoj! “

4. červen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky., Titulek: [Ukradená kráva]., Autor: Havlíček, Karel Žertowné Nowinky. - Kdesi byla Zahradníkowi ukradena kráwa a nawzdor pilnému pátrání nebylo možná wyslíditi zloděje. Druhý den přiběhla kráwa do wesnice k swé stáji a měla na krku opasek se 40 tolary; dárce jich ale se má podnes přihlásiti. - W jednom americkém diwadle předstawowal se po páté nowý kus, w kterém hlawa welikého zbojníka odpraweného se ukazuje, při čemž jak se rozumí, majitel hlawy pod stolem seděl. W rozhodném okamžíku wrhl kdosi hezké množstwí silného tabáku šňupawého na jewiště, tak že se po něm po celém rozprášil. Nebohý odprawený začal kýchat a opona musela u wšeobecném smíchu spadnaut. - W Pešti bylo na rozích oznámeno welikými literami, že Liszt bude tam dáwat koncert dne 31. Dubna. Ten musí míti práce, že k wůli němu nowý den nebe seslalo!

7. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: Ve věcech slovanského sněmu v Praze, Autor: Havlíček, Karel We wěcech slowanského sněmu w Praze. Podepisujíce prowolání k slowanským bratřím našim w říši rakauské, aby dne 31. máje t. r. shromáždili se w Praze ku poradě o společných záležitostech našich, i majíce přitom také zření k powinnostem, ježto máme k neslowanským našim krajanům, widíme se tím býti pohnuti, o úmyslech a zásadách, ježto nás k tomu wedly, zřetelně i neukrytě tímto se pronésti: 1 ) Prohlašujeme se zjewně a swatoswatě, že jsme pewně i nepodwratně odhodláni, k dědičnému našemu podle zásad konstitučních nad námi panujícímu domu Habšpursko-Lotharinskému zdržeti bez porušení starau wěrnost i hájiti zachowání celosti a samostatnosti císarské říše rakauské wšemi nám možnými prostředky. A protož wšecka od lidí zlomyslných snad na nás uwalowaná podezření nějakého separatismu, panslawismu, rusismu, a jakkoli ta hesla jinak ještě znějí, již napřed od sebe odwracujeme tam, odkudž přicházejí, totiž do říše lží a utrhačstwí. 2 ) Prohlašujeme se taktéž swatoswatě, že nikdy nebyl úmysl náš ani kdy bude, abychom některé neslowanské národnosti ubližowali aneb ji potlačowali; ale snažení naše odjakžiwa směřowalo jediné k tomu, aby se zásadě auplného stejného práwa wšech národností w říši rakauské zjednalo náležité uznání i praktická platnost. 3 ) Konečně prohlašujeme se, že jsme odhodláni práw, ježto nám podle této nyní wyslowené zásady w žiwotě národním i státním náležejí, w auplném jich obsahu pohledáwati, je sobě zachowati i před každým autokem, přijď odkud přijď, hájiti, a že proto shromáždění slowanské, ježto zamýšlíme, nemá w sobě žádné jiné příčiny, nežli žádost, abychom přátelským srozuměním-se rozdělených od sebe kmenů dosáhli tohoto nám swatého cíle spolu nejjistějším i nejpokojnějším způsobem. Poněwadž tedy národní samostatnost i sjednocení naše spolu záleží na dalším zachowání celosti a samostatnosti císařské říše rakauské, protož jest patrné, že celé toto naše podniknutí we swé podstatě jest powahy zachowání a že w něm není žádné příčiny, pročby sprawedliwí a swobodomyslní naši spoluobčané kmene neslowanského mohli se i dosti málo nepokojiti. W Praze dne 5. máje 1848. Josef Matiáš hrabě z Thunu. – Jan rytíř z Neuberku. – Wojtěch hrabě Deym. – Hanuš hrabě Kolowrat-Krakowský. – Karel Maria swob. pán Villani. – Bedřich hrabě Rummerskirch. – Wáclaw Hanka. – Robert swob. pán Hildprandt. – J. Erazim Wocel. – J. Franta Šumawský. – Mat. Fr. Klácel. – Wáclaw Štulc. – Wáclaw Staněk. – Karel Jaromír Erben. – Frant. Palacký. – W.W. Tomek. – Wáclaw Nebeský. – Med. dr. Fanta. – Dr. Fr. Ladislaw Rieger. – Karel Wladislaw Zap. K pozwání na slowanský sjezd do Prahy w předwčerejším čísle obsaženém dodáwáme ještě podpisy: Stefan Aranitski. – Dr. Jan Dwořáček na Mareyši, Morawan z Tisňowa. – Jerzy Lubomirski. – Jan Dobrzański, jako peƚnomocník rady narodowéj Lwowskiej. – Vincenc hrabě z Waldšteina. – Maxim. Papić, protopresbyter. Pozwání toto rozeslalo se wčera illyrsky, polsky, lužicko-srbsky a německy po rakausko-slowanských krajinách.

14. říjen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: V Praze dne 13. října, Titulek: [poznámka kritizující popravy], Autor: Havlíček, Karel H. B. — Již několikráte uwedli jsme w našich nowinách články z Wídeňských časopisů, neschwalující tak četné poprawy w Uhřích, awšak nemůžeme se zdržeti po nejnowějších zpráwách z Aradu a z Peště opět se k této wěci nawrátiti. Wčeobecně se očekáwala amnestie, která za politické pozdwižení wšude obyčejně nastupuje tam, kde powstání tak wšeobecné celé země se zmocnilo, jako jsme to we Wlaších a w Uhřích widěli, tam již skutečně nezbýwá nic než amnestie, proto že pustiti zákonu plný běh bylo by nemožné — ( neboť nelze přece miliony lidů odprawiti, jako zákon žádá ) a odprawiti některé a jiné zcela bez trestu nechati, jest urážka citu slušnosti a sprawedlnosti. Tím wíce wšak zarmucující jest nynější neočekáwané poprawowání w Uhřích, když s jedné strany widíme hlawní wůdce buď uprchlé buď zcela bez trestu ( Görgey ), pak posádku Komárenskau w pokoji do cizích zemí se rozcházející po kapitulaci w každém ohledu čestné, jakau jen může nepřítel nepříteli sobě rownému powoliti: a s druhé strany widíme wěšeti, mezi wojsko za sprosté strkati, na pewnosti a do wězení odsuzowati a mrskati potupně, často zajisté s menší winau než mají ti, kteří docela bez trestu odešli. My nejsme zajisté žádní přátelé Maďarů, což jsme po celý čas wojny příliš určitě a odhodlaně wždy oswědčili slowy i skutky; ale můžeme říci že i nás pokaždé hluboká žalost schwátí, když slyšíme o nějakém odprawení neb krutém odsauzení w Uhřích. Co má wláda z takowé, ať díme nejméně, pomsty? Za skutečný zákonný trest beztoho takowé wěci se w Uhřích od národu nepowažují, neboť jest známo, že w podobných politických rozepřích a powstáních každá strana swau wěc za sprawedliwau drží, a tedy po nešťastně ukončeném boji nemůže odprawowání swých až posud milowaných a wážených wůdců nikdy za zaslaužený trest powažowati. Proto také wzbuzují tyto poprawy jen wětší kyselost a zarputilost w národu a neodstraší nikoho: a přece by měla wláda jen k tomu hleděti, aby již konečně po newyhnutelných bojích nastala doba smíření, doba pokoje a dalšího zákonnitého rozkwětu obnoweného Rakauska. Na tento spůsob ale nenastane nikdy, a špatnau službu prokázali dynastii ti, kteří jsau příčina krutého odsuzowání a trestání w Uhřích. Až posud mělo Rakausko dwoje místo bolné, Wlachy a Polsko: teď se obáwáme, že budau Uhry třetí.

22. červenec 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky., Titulek: [Dvě vtipné příhody ze Slezska a Anglie], Autor: Havlíček, Karel * – * známo jest, že letošní drahota a chudoba zvláště ostře zasáhla do Slézska, tak že správy odtamtud bolestí naplňovaly srdce každého lidumila. Avšak k truchliwému býwá vždy přimícháno i směšné. Tak se tam dva wyhladowělí tkalcové dobyli nedáwno do panské komory, aby hlad svůj ukojili, což, jak myslíme, dokonale učinili. Neboť snědli tito dva hladoví: 4 bochníky chleba po 45 kr. jeden, 4 buchty kulaté, 2 kwarty másla, studeného pečeného zajíce, šunku, zbytky dwau telecích kýt, 4 pečená kuřata, 5 lib. švýcarského sýra, welkau mísu koláčů, a na zavlažení 2 flašky rosolky a 5 masů wína. Což divu že takto najedeni již po 3 hodinách w lese polapeni jsau, načež se sami přiznali. Tak vypravuje Morawie: a my pochybujíce o tak znamenitých schopnostech krajanů swých myslíme, že si snad něco pro zejtřek uložili. * – * Také Angličanů se chopil školácký pedantism. Báseň k installaci prince Alberta za kancléře university Cambridge'ské složená začíná s autokem na dobyvatele Napoleona, přechází k zásluhám almae matris uniwersity a konečně k zásluhám princovým.

9. listopad 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: Žihadlo, Titulek: [Orel Tatránský – polemika o jazyce], Autor: Havlíček, Karel Orel Tatránský užíwá někdy slohu welmi „ přirozeného “ nepochybně „ tatránského “, a tuto položíme spicilegium ze článku od p. Ctiboha Čochiusa proti ohlášení spisu p. Launera profesora na lyceum Šťáwnickém, jenž zastáwati chce řeč biblickau proti Štúrowině. Píše tam p. Ctiboh we swé horliwosti „ Litujeme p. L., že se dal do takowé psotné práce. Za tuto plúhawú od cizinců již na močku wyžwajkanú ( wyžwejkanau ) a wywrhnutau od p. L. zas znowu do ust wzatau zásadu zaslaužil by p. L. “ atd.!! ( Obraze líbezný! ) „ aby se, když to má být, wykotily a wyprasily ty wšelijaké potwory slowenského neslowenstwa, které w každém kautě jako zlé bejlí wyrostau — zhnijí, smradu způsobí a zhnijí.... ale weš kašle a nemá plíc, prawí Slowáci. “ Totoť jest stylus kurialis p. Štúra a jeho wěrných milých. Tím se neaurodné Tatry mají snad zúrodniti, aby na nich kwetla lípa wšeslowanská. Ó Hrone a ty Wáhu! proč jste p. Čochiusa ještě newyprali, nač tečete Slowenskem?! H. B.

5. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: P. T. čtenářstwu našemu, Autor: Havlíček, Karel P. T. čtenářstwu našemu. Nawrátiw se práwě z delší cesty swé po krajích slowanských mocnářstwí našeho, mohu opět weškerau sílu swau wěnowat redakc Národních Nowin, jakožto nejmilejšímu powolání swému w tomto předůležitém čase. K. H. Borowský

6. únor 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Měšťanská beseda]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. ˂k˃Beseda měšťanská. Zpráwa jednatelowa w obecné schůzce besedy měšťanské w Praze dne 30. Ledna 1848.˂/k˃ Položíce protokol posledního obecného shromáždění besedy měšťanské dne 31. Ledna 1847 za základ, wezmeme před sebe zase ty wěci, o kterýchž tehdáž bylo jednáno, a ježto se dotýkají stawu besedy, i dáme zpráwu, kterak se nyní nacházejí; neb jen takowým porownáním nynějšího stawu se stawem předešlým možné jest nabýti jasného přehledu, w čem a kterak se za ten čas beseda naše zdokonalila, a w čem i pokud tohoto roku klesla. Nejdůležitější wěc, na kteréžto žiwot besedy naší, jako každé jiné společnosti, záleží, jesti staw jmění, kterýžto se zakládá na příjmu a na wydání. W prwním jewí se obecné aučastenstwí, a wíce neb méně příchylné smýšlení k besedě; z druhého se poznáwá, čeho k udržení besedy potřeba jest, a zdali se jí na budaucnost může předpowídati stálost. Páni audowé mají wýtah z aučtů od roku 1846 až do konce měsíce Září 1847, jakož i přehled dosawadního příjmu na rok 1848, we swých rukau, pročež mohau o tom obém sami s pohodlností přemýšleti. Zde budiž mi jen to připomenauti dowoleno, co k lepšímu přehledu a ku porownání stawu nynějšího s předešlým náleží. Podle starých aučtů od 1ho Listopadu 1845 až do 31. Října 1846 byla summa wydání......... 8736 zl. 13 kr. a odrazímeli od toho mimořádné wydání za besední nářadí a za zřízení bytu, summau.... 4532 zl. ˂e˃„˂/e˃ 6 kr. ˂e˃„˂/e˃ zůstáwá řádného wydání.. 4204 zl. ˂e˃„˂/e˃ 7 kr. ˂e˃„˂/e˃ Podle dalších aučtů až do 31. Října 1847 byla summa wšeho wydání. 6113 zl. 38 kr. a odrazímeli od toho mimořádné wydání na zaplacení starých dluhů, a takowé wydání, které podle aučtů ještě do předešlého roku náleží, summau...... 2131 zl. ˂e˃„˂/e˃ 21 kr. ˂e˃„˂/e˃ zbýwá řádného wydání na r. 1847 3982 zl. ˂e˃„˂/e˃ 17 kr. ˂e˃„˂/e˃ z čehož se poznáwá, že se potřeby besední minulého roku znamenitě zmenšily, a že možné jest, nyní, kdežto wšecky staré dluhy, které při počátečním zřízení besedy byly newyhnutelné, již zaplaceny jsau, besedu nejen udržeti, ale i časem dostatečné jmění k zakaupení wlastního domu zachowati, budeli obecné aučastenstwí jen takowé, jako bylo předešlého roku, o čemž při nastáwající změně okolností ani se nedá pochybowati. Toto se dotýče těch laskawých pánů, kteří jakési obzwláštní zalíbení w tom nalézají, roztrušowati wůbec, že se beseda neudrží, a že již jako na sklonku jest. Nyní obraťme se ku pramenu besedního žiwota, totiž k obecnému aučastenstwí, a pohledněme, kterak se w obau třídách audů besedních, činných totiž a přispíwacích, posawad jewilo a jewí. L. 1846 bylo audů činných 261 a přisp. 260, léta 1847 bylo ˂e˃„˂/e˃ audů ˂e˃„˂/e˃ činných ˂e˃„˂/e˃ 207 - přisp. ˂e˃„˂/e˃ 376, na rok 1848 počítá se potud a. č. 141 - přisp. ˂e˃„˂/e˃ 317. Z toho se poznáwá, že činných audů každý rok o 60 ubylo, přispíwacích ale že předešlého roku o 100 přibylo, a letošního roku že se také w témž stawu aspoň udrží. Wezmemeli tyto 3 léta auhrnkem, wypadne na každý rok audů činných 200 a přispíwacích 316. Tento staw, kdyby byl stálý, postačowal by besedu skwěle udržeti; měloliby ale ubýwání audů činných dále pokračowati w té míře, jako potud, obáwati se jest, že bychom za 3 léta neměli nikoho do wýboru. Nedá se zapříti, že k tomuto odstupowání audů činných mnoho přispěla změna §. 15. základních prawidel, kteráž se w posledním obecném shromáždění učinila, w nejlepším owšem aumyslu, aby totiž i ti páni měšťané, kteří jsau méně zámožní, snáze mohli do společnosti wstaupiti; což ale má se sauditi o těch pánech, kteří majíce swé domy a znamenité příjmy, a kterým o 6 zlatých wíce neb méně wydati nikoli neběží, wždy přece jen za audy přispíwací se 6ti zlatými chtějí přistupowati! Cestné smýšlení o besedě měšťanů Pražských, které nejenom w Čechách a w jiných zemích Rakauských, ale i také w cizých zemích panuje, jewí se patrně w počtu hostů, kteří každého roku besedu měšťanskau nawštěwují. Podle zpráwy předešlého protokolu bylo hostů od počátku besedy až do posledního Ledna 1847, tedy za dwě léta 647 osob, a mezi ními 74 z cizých zemí; tudiž wypadá na každý rok hostů 323 osob a 37 cizinců. Za letošní rok, totiž od 1. Unora 1847 až do dnešního dne wystaupil počet hostů již na 533 osob, mezi kterýmiž se jich počítá 157, kteří mimo zemi Českau swůj domow mají, totiž: 76 Němců, 22 Morawanů, 19 Uhrů, 13 Poláků, 11 Illyrů, 5 Francauzů, 4 Rusowé, 3 Wlaší, 3 Angličané, a 1 Amerikán. Domácí naše Rakauské i cizí zahraničné časopisy ˂s˃42˂/s˃ mluwí s úctau o Pražské besedě měšťanské, wychwalujíce w ní přede wším, že podle swých statut není zřízena na způsob indické kasty Šudrů, aby se nikdo nesměl přiblížiti, leč jenom Šudra, ale že jest ustanowena pro obecenstwo rozličného stawu a powolání, aby se jeden druhého naučil sobě wážiti, kdo jinak wážnosti jest hoden; a dále, že není ustanowení její jediné pohodlí těla, jako w obyčejné krčmě: ale že se při tom také stará o zotawení a zušlechtění ducha dobře wolenau hudbau a zpěwem, weřejným čtením a auprawně zřízenau čítarnau. Což pánowé! jaká hana a potupa by to byla w celé Ewropě, kdyby se w týchž časopisích potom zase hlásalo, že tento krásný ústaw pro wlažnost p. p. měšťanů musel zahynauti! Wšak že se to nestane, za to ručí čestná hrdost a prawá, šlechetná mysl p. p. měšťanů Pražských, kteraužto se prwé každého času slawně wyznamenáwali, a která nikoli ještě neutuchla a bohdá také neutuchne. Než ale přistupme dále k wěcem, w protokolu předešlé obecné schůzky obsaženým. Uzawřelo se totiž w dotčené obecné schůzce jednohlasně, aby se dosawadní místo besední wypowědělo, a jiný byt, totiž w domě pána Frencla, „ u Černé růže “ nazwaném, w kolowratské třídě, aby se najal; dotčený dům měl se toho léta přestawěti, a w něm prwní poschodí mělo se zříditi pro besedu podlé náwrhu stawitele a spolu wýbora pana Jana Rypoty; při tom se společnost uwolila, že w tom nowém bytu nejméně 6 let zůstane a každoročně z něho 2000 stříbra platiti bude. Spolu pak dána jest wýboru moc, aby jmenem besední společnosti s p. Frenclem uzawřel o to smlauwu. — Podle tohoto usnešení dána jest dne 9. Unora předešlého roku wýpowěd z nynějšího bytu besedy až do Hromic tohoto léta; smlauwa pak s p. Frenclem zawřena jest před tím dne 8. Unora, načež pak i s plánem wšech najatých místností besedních na jmenowaném domě p. Frencla w knihách měšťanských wtělena byla. Ale že pro nepředwídané příčiny dům „ u Černé růže “ minulého léta dostawen a do nynějších Hromic pro besedu zřízen býti nemohl, postaral se wýbor o to, aby společnost besední, až do zřízení nowého swého bytu, w dosawádním obydlí mohla ještě zůstati; zatím ale již učinily se příprawy, aby se tyto dni mohl naložiti led do sklepů w domě „ u Černé růže, “ kteréžto sklepy, podlé prohlášení se p. Frencla, dne 17. Ledna t. r. wýboru písemně podaného, jsau k tomu již připraweny. Dále uzawřelo se w předešlém shromáždění, aby se změnily některé § §. základních prawidel, totiž: § §. 4, 5, 7, 8, 10, 15 a 20, a kromě toho i §. 14 spráwních článků; kteréžto změny od wýboru Wysoce Sláwnému c. k. presidium zemskému ku potwrzení byly předloženy, i také wšecky wysokým dekretem dne 22. Čerwence 1847 č. 42.959 byly bez wýmínky potwrzeny. Znějí pak tyto změněné § §. takto: ˂k˃Prawidla základní. ˂n˃Odwoláwáme se na rok 1846 Pražských Nowin, kdežto jsme auplné zřizení Besedy Měšťanské podali. Red.˂/n˃˂/k˃ §. 4. Jen měšťan Pražský může býti zakladatelem a členem činným, přispíwajícím wšak každý, jakéhokoli stawu, jejž wýbor w towaryšstwo přijme. §. 5. Práwa členů, co se dotýče zábaw a prospěchu, jež ústaw poskytuje, jsau wespolek stejná, i každému členu také dowoleno jest, ponawrhowati, co by ku prospěchu společnosti slaužilo. Při poradach a jednáních obecného shromáždění může každý člen činiti náwrhy a spolu rokowati, a kdykoli k učiněnému náwrhu nejméně dwa členowé přistaupí, musí se o něj hlasowati. Hlasowání wšak náleží jen činným členům, jako wůbec weškeré řízení záležitostí společenských, a též i wolení wšech nowých audů. Zakladatelé jako takowí do knihy památní towaryšstwa budau zapsáni, a jsau spoluaudy činnými. Kdyby towaryšstwo atd. §. 7. Sbor obecný činí wlastně jenom audowé činní, jsauce sami a jediní representanti a ředitelé towaryšstwa besedního, wšak ale i přispíwací členowé k tomu přístup mají. Každého roku dwakráte, w den od wýboru ustanowený a 14 dní napřed wůbec oznámený, sbor obecný držán býti musí, při kterémž o záležitostech společenských se porokuje, a od činných audů rozhodne. O každém hlawním shromáždění atd. §. 8. Aby uzawření mělo platnost, třeba jest, aby nejméně český díl činných členů při sboru byl přítomen. Při tom rozhoduje atd. §. 10. W obecném shromáždění, kteréž se každého roku nejprwé bude držeti, wystaupí jedna polowice wýborowých audů ze swé powinnosti, a na místo jich podle předešlého §. nowí zwoleni budau, druhého pak roku zase druhá polowice, která prwé zůstala, z wýboru odstaupí, a taktéž nowými audy nahrazena bude. Tím způsobem zůstane každý wýborowý aud we swém auřadu dwě léta, potom musí odstaupiti, může ale přes rok opět do wýboru zwolen býti. §. 15. Přistupowání k towaryšstwu děje se způsobem tímto: Kdo de společnosti přistaupiti chce, nechť oznámí wýboru swé jméno, swůj staw a byt, wýbor pak w nejprwnějším swém shromáždění dwěma třetinami hlasů buď jej přijme, a nebo zawrhne. Proti zawržení není žádného odwolání. Jakož jen skutečný Pražský měšťan činným členem býti může, tak také podle prawidla každý Pražský měšťan wždy jen za činného člena přistaupiti má, a jen wýjímkau zwláště w ohledu na skrownau majetnost, wýbor i měšťana za auda přispíwacího přijmanti může. §. 20 ( Článek b ) docela se wynecháwá. ) ˂k˃Prawidla spráwní.˂/k˃ §. 14. Jednatel jest stálým referentem, a k ruce přednosty ustanowen. Za jeho službu náleží mu honorár, kterýž podle nynějších okolností na 200 zl. stř. ročně wyměřen jest. On zapisuje atd. ( Dokončení ).