Datasets:

CZLC

/

CNC_KHavlicek_HistNews

like 0

22. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [O císařské sankci], Autor: Havlíček, Karel H. B. O sankci císařské Sankce jest potwrzení, které císař dáwá usnešení sněmu, načež teprwa platnosti nabýwají.. W manifestu císařském dne 19. října t. r. w Holomauci wydaném stojí: „ aby ( konstituce ) brzy Mé sankci byla předložena. “ Slowo toto sankce za poslednějších časů zawdalo příčiny k welikým rozbrojům jak w říšském sněmu tak i w časopisech a w žiwotě. Císař náš slíbil konstituci a wydal ji také brzy po tom. Awšak nebyli národowé s konstitucí od J. M. C. wydanau spokojeni, proto že nebyla času našemu přiměřena, poněwadž kromě mnohých jiných nedůstatků šlechta w ní nad jiné stawy se nadsazowala proti demokratickému smýšlení a přeswědčení našich časů. Císař náš tedy swolal konstitující ( ústawní ) sněm, aby on wypracowal konstituci ( ústawu ) Rakauska, tak jak se srownáwá s potřebami národů. Císař newyjádřil se zřetelně o tom, co si on myslí slowem ústawní sněm; ale powstalo z mnohých stran mínění, že ústawní sněm wypracuje konstituci, kterau pak císař přijmaut musí. Tak rozuměla slowu „ ústawní sněm “ celá Iewice ústawního sněmu říšského, zwláště ale ti, kteří myslili, že se snad wětšina říšského sněmu podrobí Frankfurtu, w čem by jim arci sankce císařská byla wadila. Ta strana, která tohoto mínění byla, myslila si takto: Celá moc nejwyšší ( souverenita ) jest nyní w rukau národu, sněm říšský co zástupce a plnomocník národu může tedy ustanowiti dle libosti, a císař se spokojiti má s tau mocí, kterau mu sněm ( totiž národ ) dobrowolně ponechá. Musíme wyznati, že tyto zásady jsau dobré a prawé, awšak jsau w našich okolnostech nepraktické a mohly by swobodě a prospěchu našemu spíše ublížiti než pomoci. Není nikdy dobře filosofowati do powětři a neohlížeti se po pewném základu swé filosofie, sice pak lehko celá filosofie, na oko pěkně wystawená, spadne jako domeček z karet od dětí sestawený. Kdybychom se práwě byli sešli někde w pralesích amerických a tam teď chtěli založiti nowý stát, tuť by arci bylo wšechno na místě, co Iewice říšského sněmu we Wídni myslila. Udělali bychom si zřízení dle libosti, buď republiku neb monarchii; kdyby se nám monarchie wíce líbila, wywolili bychom si krále neb císaře, a tomu bychom dali moc malau, welkau nebo žádnau, jak by se nám líbilo, a on náš nowě zwolený král neb císař by přijal ochotně to, co by se mu podáwalo. – Ale my nezakládame nowý stát, my si newolíme nowého císaře, my máme již císaře, který byl ještě na jaře neobmezeným naším pánem, a který ještě posud má tak welikau moc, že jenom blázen může ji upírati. My hledíme na okolnosti tyto se stanowiska praktického a powažujeme uwedení konstituce jako dobrowolnau wzájemnau úmluwu ( kontrakt ) mezi císařem s jedné a národem ( t. j. sněmem ) s druhé strany Dobře nám owšem jest známo, že mezi císařem a národem stojí mnohé nepowolané osoby, které by rádi tuto úmluwu dle swého prospěchu zařídili, a kterým ani na národu ani na císaři wlastně nezáleží, nýbrž jen samým na sobě. Takowých ale zištných dohazowačů při dobrowolné úmluwě nepotřebujeme.. Císař nám odewzdáwá welikau část swé předešlé neobmezené moci dobrowolně, my ji přijímáme, a ze swé strany pojišťujeme císaři dobrowolně jeden díl této předešlé jeho moci, který jemu ponechati hodláme a za dobré uznáwáme. My národ a císař jsme dwa smlauwající: prwní podání učinil císař, my jsme je nepřijali, že bylo málo; nyní činíme my podání ( t.j. říšský sněm wypracuje konstituci ), a až císař naše podání přijme, pak bude úmluwa platná, kontrakt uzawřen a naše kostituce pojištěna. Takowý byl asi smysl slow ministra Bacha, když prawil we sněmu, že se strany konstituce stane sjednocení mezi sněmem a císařem, že císař konstituci od sněmu wypracowanau ze swobodné wůle přijme. Upřímně wyznáwáme, žeby byl císař konstituci od říšského sněmu wypracowanau beze wšech starostí mohl přijmauti, poněwadž wětšina sněmu jest při wší swé swobodomyslnosti rozwážliwá a opatrná, a proto nemyslíme, žeby nyní bylo zapotřebí býwalo tím slowem sankce na wšechny pády se pojistiti. Ale co se stalo, stalo se, a my nyní nebudeme ani odporowati. Pokud konstituce ještě wypracowána není, a pokud tedy newíme, jaká konstituce bude, jest slowo sankce ještě bez smyslu, abychom se jádrně a prostonárodně wyjádřili, jest zajíc w pytli, o kterém se hádati není rádno. Až bude konstituce hotowa na sněmu, pak teprwa nabude wěc platnosti. Bude-li konstituce dobrá, dle potřeb a přání wšech národů, nebojme se o sankci císařowu; císař se nemůže opříti proti zjewné wůli celého národu, on udělí potwrzení swé dobrowolně ….. Kdyby se ale osoby jiné nepowolané mezi císaře a národ stawěli a za slowo sankce swůj zisk a zisk jistých privilegowaných stawů ukrýwali: tuť musí národowé sworně a zmužile proti takowým nepřátelům národu i císaře protestowati a je odstraniti, aby nezabraňowali slowům ze srdce národu wstupowati do srdce císařowa.

2. leden 1846, Zdroj: Česká včela, Část: [titulní strana], Titulek: Povídka o panu Pozděslavovi, Autor: Havlíček, Karel Powídka o panu Pozděslawowi. Wyprawowati budu powěst, kterak pan Pozděslaw ku wšemu, co na swětě dosáhnouti chtěl, pozdě přišel, i k wěšení. – Byl w jisté nedaleké zemi jistý učený profesor, a tento učený profesor měl ženu, a s touto ženou na polowic měli sedm synů. Mezi těmito sedmi syny byl jeden nejstarší a jeden nejmladší; ten nejstarší byl také učeným profesorem, druhý byl práwníkem, třetí lékařem, čtwrtý umělcem, pátý kupcem, šestý wojákem, a s tím nejmladším Pozděslawem měl pan otec, učený profesor, nejwíce starosti, na jaké místo by ho přiwedl. Napřed myslil pan otec, učený profesor, poněwadž milowal knihy, aby byl Pozděslaw spisowatelem; ale panímáma, poněwadž milowala syna, nechtěla, aby hlady umřel. Že widěla na swém manželi, učeném profesoru, kterak učenost k duhu jde, poradila Pozděslawu býti také profesorem. Šel tedy pan Pozděslaw na onen ouřad, kde se hlásiti mají ti, jenž hodlají dostati místa profesorská, a odewzdal ouředníkowi žádost swou zároweň s dwěma kopama atestátůw. Ouředník usmíwaje se prawil Pozděslawu: „ Weliký počet již žádá o totéž, a nesnadno wám bude, při wší učenosti k nějakému místu přijíti. “ Při tom sáhnul do kapsy; ouředník, ne Pozděslaw, neb ten se domu odebral, a na práwnictwí odhodlal. Když po skončení studií práwnických na onen ouřad přišel, kde se hlásiti mají ti, jenž hodlají dostati místa práwnická, a tázal se wrátného, kam by měl odewzdati žádost swou s dwěma kopama atestátů, odpowěděl mu wrátný: „ Na lewo w druhém poschodí, pane kolego! " – „ Kterak mne člowěče nazýwáš kolegou? " řekl s podiwením Pozděslaw. „ Také jsem skončil studia práwnická, pane kolego! ' “ wece wrátný; načež Pozděslaw nešel na lewo do druhého poschodí, nýbrž zrowna domu, postěžowati si otci, jak jest přeplněn staw práwníků. „ Buď lékařem! " řekl mu otec, učený profesor. Pozděslaw uposlechl radu otcowskou, a po zkončených studiích, zaopatřen dwěma kopama atestátů, wsadil do nowin, že od 11 do 12 každodenně we swém bytu zdarma léčí chudobné. Po půl létě powolán jest ponejprw jednou w noci na konsilium k nemocnému, u jehož postele stálo třidcet lékařů. Pozděslaw nemoha se wecpati do pokoje, smutně se domu nawrátil. „ Kolik tam bylo lékařů? " tázal se otec. „ Třidcet. " „ Mnoho, welmi mnoho; dříwe míwal jeden lékař třidcet nemocných. " „ Buď malířem! " prawila matka, a Pozděslaw wyučiw se malířstwí, wsadil se do nowin. Žádný wšak nepřicházel s prací. Pozděslaw si pomyslil, že snad je w obyčeji, aby sami umělci po domech chodili, hledati si práci. Šel tedy k sousedu swému, bohatému kupci, nedalliby se s ženou i s dětmi a se wším, což jeho jest, wymalowati, to že prý se jménuje „ genre. " „ W jakém způsobu malujete? " tázal se kupec. „ Olejnými barwami. " – „ Olejnými již jsem malowán. " – „ Tedy wás wymaluju al fresco " – „ al fresco jsem již wypodobněn w obou swých písárnách. " – „ Maluju také a gouache. " – „ Tak jsem již čtyrykráte wyobrazen. " – „ Tedy pastell? " – „ Tímto spůsobem portretowali mne již osmkrát. " – „ Snad by se Wám líbil obraz wáš aquarell? " „ Šestnáctkráte ho již mám. " – „ Ještě zbývá email. " – „ O Bože! tak již mne mají w rodině mé nejméně čtyry a šedesátkrát. " – 2 „ Ale který pak umělec Wás již tolikrát a tak rozličnými spůsoby malowal? " – „ Který umělec? Sto malířů mne malowalo. " – „ Sto malířů jednoho kupce! “ — bědowal Pozděslaw odcházeje, a naříkal si u otce. „ Buď tedy kupcem! když sto malířů přichází na jednoho kupce, tedy je kupců stokrát wíce potřeba než malířů! " řekl otec. Proti takowému důkazu nedalo se pochybowat: přeswědčen odešel tedy do Hamburgu, státi se kupcem. U brány se tázal: „ Nepotřebují zde kupce? “ Máteli na ně nedůstatek, jsem zde já. " Strážník se mu wysmál. „ Pane, zde je plné město kupců! " Uleknut wrátil se Pozděslaw k otci, ten ho ale těšil: „ Nic se neboj! ještě se pro tebe wyskytne místo. Což abys byl wojákem? " – „ O milý otče! i s toho nic nebude. Na cestě z Hamburgu chtěl jsem se dowědět, jsouli wšechna města plná kupců, tázal jsem se tedy w Terezíně, kdo tam bydlí? – „ Sami wojáci! " zabručel strážník u brány, a sám se zdál být wojákem. — Tu přišla matka. „ Třeba jsi nikde místa nenašel, nic se nelekej, milý synu! já jsem se o tě postarala. Nemusíš být ničím, a přece se můžeš oženit. Wyhlídla jsem ti bohatou wdowu, do té se hned zamiluj, a wezmi si ji. “ – Pozděslaw, wzor dětinské poslušnosti, zamilowal se hned do oné wdowy, a když widěl, že bez ní nikterak žíti nemůže, ucházel se o její ruku. Wdowa prawila: „ Welmi jsem tomu powděčna, že mne milujete, musela jsem wšak již půl kopy milowníků odbýti, poněwadž jsem u smrtelné postele swého muže při konsilium třidceti lékařů jednomu z nich swou ruku slíbila. " — „ O Bože! i k tomu konsilium jsem přišel pozdě, i ke wšemu ostatnímu! " wzkřiknul zlostně Pozděslaw a šel se w zoufalstwí oběsit. – Byla w tom městě ouzká ulička: z jedné strany blázinec, z druhé uniwersita. Blázinec byl nowé, pewně wystawené stawení, uniwersita wšak stará, chatrná, silně se k pádu klonila; žádný se ale o to nestaral, aby byla sprawena neb znowu na jiném místě wystawena. Aby wšak, kdyby se někdy slabotou wěku zroutila, aspoň nowý a potřebný blázinec neporouchala: dali do uličky mezi uniwersitu a blázinec silné opory a příčky. Na těchto příčkách, zwláště na těch, které w příhodné wýšce od země byly, wěšíwáwali se wšichni ti, jenž z uniwersity wystoupiwše, nikde na swětě, ani w blázinci místa najíti nemohli. Tam tedy w temné, bouřliwé noci přišel Pozděslaw se swým prowazem: když se wšak při swětle měsíčném na příčku podíwal, shledal, že na ní již wisí plno lidí. Stalo se to tak: w sousedním blázinci zapoměli zawřít wrata. Blázni zpozorowawše to, wyběhli do uličky, a jednomu napadlo powěsiti se na trám, co se pak ostatním tak zalíbilo, že to wšichni po něm učinili. „ Kýho šlaka! " zwolal Pozděslaw, „ což pak ani k oběšení není prázdného místa! " a počal je odřezáwat. Napřed to činil ze zlosti, když ale odříznutí obžiwowali, a srdečně děkujíce okolo krku jej brali, zalíbilo se mu takowé milosrdné dílo, a nenechal žádného wiset. Na ten hřmot přišel dohlížitel z blázince, a mnoho jiných lidí, kteří wšichni Pozděslawa za dobrý kutek chwálili. Mezi nimi byl také wážný stařeček známý s Pozděslawem, a ten mu prawil: „ Wždycky jste si ztěžowal, že nemůžete nikde najíti místa k činnosti, že jsou wšechny stawy přeplněny: tu sám widíte, dobré skutky se mohou konati bez konkursů a bez atestátů. Buďte dobročinným člowěkem: ten staw není ještě přeplněn. " Dle Fernanda H. Borowský.

17. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [z novin Presse], Autor: Havlíček, Karel – Wídeňské ( jak myslíme ministerské ) nowiny „ Presse “ přinášejí tuto znamenitau zpráwu: Ústawy jednotliwých zemí a jiné důležité zákony a nařízení, jako zákon o tisku, zákon o spolčowání, budau bezpochyby již w tomto týdnu hotowy. Spolu s ústawami pro jednotliwé země wyjdau též wolební řády k zemským sněmům a pak budau hned wolby wypsány. – Z toho widíme, nač ministerstwo naše důwěrníky do Wídně wolalo! Co dále píše Presse w tom samém článku, jest welmi pamětihodno. Předně se dowídáme, že budau sněmy hned swolány. ( Ministerstwo chce mrzutost národů nad zpronevěřením dobrým spůsobem na jiné pole obrátiti, a wyhledalo jim we sněmích zemských přiležitau hračku ). Dále ale horlí Presse proti těm sněmům jakožto nebezpečným centralisaci a schwaluje welice swolání krajských sněmů. Nepochybujeme, že se i toto poslední děje na poukázání ministerstwa, k jehožto tajnému idealu náleží takowý departementální systém se zrušením a rozkauskowáním wšech mocnějších neněmeckých národů.

20. únor 1846, Zdroj: Česká včela, Část: [Směs], Titulek: Láska, Autor: Havlíček, Karel Láska. Kapitola prwní. Láska a zoufání. Dwa přátele, Karel a Wáclaw milowali tu samou díwku. Díwka byla krásná co jarní jitro, a ohniwá co letní slunce. Přátelstwí hrozilo neštěstí, neb se wyzwali Karel a Wáclaw na souboj. Díwka wšak milowala jiného, a dříwe než k souboji přišlo, seznali Karel i Wáclaw, že jsou sklamáni. Cituplní, jací byli, předsewzali sobě, žiwota se zbawit. Sešli se w Kanálské zahradě. „ Příteli, já tu ránu nesnesu! “ „ A mně ta bolest utrápí. “ „ K čemu ta muka, já sem uzawřel, za tejden se utopit. „ To samé i já si předsewzal! “ „ Kdy míníš žiwota mrzutou tíži se sebe swrhnout? “ „ Dne 15. Kwětna w osm hodin ráno! “ „ A kde? “ „ W Drážďanech s mostu! “ „ A já w Praze. S Bohem na shledanou w sewerním moři. — Wřelé obejmutí, políbení, a po obapolném rozloučení každý swou cestou kráčel! Kapitola druhá Láska a smrt. Jarní jitro wzešlo nad Čechy i nad Sasíky. Bylo dne 15. Kwětna několik minut před osmou hodinou ráno. Karel stál w Drážďanech na mostě, očekáwaje osudnou chwíli. Wáclaw stál na Pražském mostě a pohlížel k Mikulášským hodinám, čekaje až osmá uhodí. W Drážďanech a w Praze bije osmá hodina. Na Drážďanském mostě wíce nestojí Karel a na Pražském mostě, kde Wáclaw stál, jest po osmé hodině prázdné místo. Odpočiňtež w pokoji. Kapitola třetí. Láska a z mrtwých wstání. Jarní odpůldne wzešlo nad Prahou. Bylo to o dwacet let později dne 15. Kwětna. Na rozích sáhodlouhé oznámení, kde jaká hudba a souzwuk! W zahradách před bránami ples a čerstwé wyležené piwo. – W Kanálské zahradě samoten u stolu sedí pán w nejlepších létech. Z dlouhé dýmky kouří, a hladí swé mnohowážné tělo. K tomu samému stolu přisedne pán stejného stáří a obsahu těla; poroučeje si láhew petrowského. Sundaw brejle s očí, otře je šátkem, a posadiw je zase na nos, mimowolně zrak obrátí ua přísedícího pána. I počne mezi nimi následující rozmluwa: „ Karle! “ „ Wáclawe, “ „ Neutopil jsi se? “ „ I proč bych se krásného žiwota zbawowal! “ Wřelé obejmutí a políbení. „ Sklepníku! láhew mělnického. “ „ Karle, jenom jednu otázku. Kde jest ona? “ „ Neklame-li mne zrak, prochází se tamto w stromořadí se dwěma psíky. Paklí Ti líbo, ještě není zadána? H.

7. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Dodatek redakce, Autor: Havlíček, Karel Dod. Red. Rádi bychom se již jednau dočkali konce té podiwné komedie, kterau s námi Slowany naše wláda již hraje od času udělení konstituce. Wěru již nás omrzela znamenitě ta jednotwárná hra. Ačkoli se dobře wěděti mohlo, že wláda si nepřeje býti pod Frankfurtským parlamentem, přece nám Čechům mermomocí nařizowala woliti, nepochybně jen proto, aby nás a německé krajany naše hodně jednoho proti druhému rozdráždila ( divide et impera ). Zatím ale známí swobodomyslní Stawowé Morawští také se proti Frankfurtu prohlásili, nejpěknější důkaz, že tajné k tomu pokynutí od wlády míti museli, neboť nemáme důkazů, aby páni Stawowé Mnorawští něco učinili, co se wládě nelíbí. Chorwatům wláda ustanowila bána, učinila jej welitelem hranice wojenské — a pak jej zas jiným nařízením podrobila ministerstwu uherskému a wydala jej tím do takowých okolností, že jej Maďarowé zjewně za buřiče mohau prohlašowati. Polákům dalo ministerstwo na žádost jejich odpowěď, kterau, abychom málo řekli, nestydatau nazwati musíme. Celému swětu bylo patrno, že udržení Rakauska jen na nás Slowanech záleží: a naše milostiwá wláda přijímala od nás pokorné oswědčowání naší oddanosti, přece ale pro nás nic posud neučinila, a nechala nás wždy bojowat nejen s protiwními žiwly, nýbrž i se zákonem. Což pak si myslíte, že Slowan jako ono známé otrocké zwíře wám nohy přec lízati bude, třeba jste jej kopali? Nyní máme druhé jednání této komedie: náš pan gubernátor hrabě L. Thun ustanowil si sám nad sebau provisorní wládu, to jest asi, jako by dosazowal kaprál důstojníky; wysláni jsau deputowaní k J. M. C. o potwrzení, a ejhle! ministerstwo Wídeňské protestuje slawně proti tomu kroku kraběte L. Thuna! — radujíc se jistě potají z toho, co hr. Thun učinil. A náš Národní Wýbor? — ten jest pauze proto, aby se tam dwakrát za týden mluwilo, aby ti uepokojní lidé měli příležitost, hráti si na parlament jako děti. Wláda nechá Nár. Wýbor rokowat, a sama dělá — co chce. Táži se, kde ukázala posud wláda naše upřímnau chuť, býti konstituční, a uwésti we skutek to, co národu českému přislíbila? Nikde, wyjmeme-li to, že wydáwá plakáty we dwau jazycích.

12. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Titulní strana, Titulek: [W Krakowě], Autor: Havlíček, Karel [ W Krakowě ] dne 7. máje 1848. Příjeda dne 4. wečír do Krakowa, našel jsem město w takowém stawu, jakoby nedáwno od nepřítele wydobyto bylo. Na mnohých místech wytrhána dlažba, okna rozbita, rozstřílena, leckde známky bomb a kulí, wšude plno wojska, na rynku po celau noc u Sukenice stojí a bivuakuje asi setnina jako w poli před nepřítelem, ze zámku dáwného staroslawného sídla králů polských wšude míhají se bílé kabáty „ ochránců swobody a práwa Poláků “, wšude na wysokém zámku, nyní w kasárny proměněném, widěti ještě místa, odkud se dáwaly městu ony známé poslední důkazy králowské, a kus takowého důkazu asi 5 liber darowal mi náš wel. p. TupýJablonský, jenž zde na Zwierzyňci farářem jest, na památku, jak se w Krakowě slawilo udělení konstituce. Již po cestě skrze pruské Slezsko setkáwal jsem se s emigranty polskými, kteří pokládajíce mne pro českau, bílau a čerwenau kokardu za Poláka, důwěrně mi wýstrahu dáwali, že, wracím-li se z Paříže, nebudu do Krakowa wpuštěn, a wyprawowali mi o wšem, co se w posledních dnech přihodilo. Celá skoro emigrace opustila byla Krakow a we Wratislawi se zdržowala. W Krakowě nemeškal jsem i hned obeznámiti se úplně s okolnostmi nynějšími, a maje rozmluwy s muži nejrozmanitějšího smýšlení, s emigranty demokratické i aristokratické strany, s občany krakowskými radikálního i mírného smýšlení, s ostatními meškajícími šlechtici z Haliče a jmenowitě ze Lwowa, s malými měšťany zdejšími, s židy, s českými auředníky zde ustanowenými, s důstojníky wojska a konečně i s representanty zdejší ‒ policie, a ze wšech těch nejrozmanitějších krásných i oškliwých, woňawých i smrdutých kwítků utwořil jsem si konečně obraz prawdiwý o stawu zdejších záležitostí wůbec, jakož hlawně o událostech w Krakowě w nejposlednějších dobách. Nejlepší owšem zpráwy podal mi náš milý Jablonský, jenž jsa swědkem očitým wšeho, nedíwá se na události zdejší ani okem janičárů a satrapů systemu Metternichowa, kteraužto roli zde bohužel naši odrodilci čeští co auředníci a důstojníci wojenští hrají, ani zas s předpojatým srdcem utištěného Poláka, jemuž nedowolí cit národní, nechwáliti wšechny kroky krajanů swých a nehaniti wšechno, co od nenáwiděné wlády rakauské pochází; Jablonský, jediný snad w celém Krakowě sprawedliwý, jest saudce obau stran we zjewném nepřátelstwí proti sobě postawených, poněwadž pauze srdce a rozum slowanský nestraně sauditi může o těchto poměrech. Snažil jsem se dle možnosti wyswětliti Polákům nynější politiku českau, která w nich wšeobecné pochwaly došla; když jsem ale mínění naše strany Polska přednášel, tu patrně rozpadaly se smýšlení Poláků na dwě strany. Strana opatrná mírná srownáwala se s tím, že Čechoslowané, Jihoslowané a Poláci spojeni politicky a pomáhajíce jeden druhému jistě a bezpečně dojdau společného aučele swého, jenž jest samostatnost a důstojnost národní a politická swoboda, a z toho ohledu hotowa jest, obeslati sjezd slowanský w Praze ku konci máje wypsaný, bychom se tam společně poradili o záležitostech slowanských wůbec a rakauských zwláště. Ačkoli nebudau Poláci snad nikdy tak auzce spojeni s náhledy českými jako jsau Jihoslowané, a ačkoli také není možná, tak upřímný a tuhý swazek mezi Čechy a Poláky utwořiti, jako jest mezi Jihoslowany a námi, přece doufám, že srozumění mezi Poláky a námi oběma stranám mnohé wýhody přinese, zwláště w pádech nyní nepředwídaných, kterých se ale odříkati nesmíme za nynějších časů, za kterých jest wšechno možné, i rozpadnutí rakauské říše. Ubezpečen jsem, že při takowé politice, jaká až posud u ministerstwa wídeňského w obyčeji byla, snadno ještě do zimy může býti weta po císařstwí rakauském, a ani my Čechowé neuchráníme rozpadnutí jeho. Každý w politice zběhlý wyznati musí, že wlastně jen náhodě děkowati budeme, udrží-li se Rakausko, jistě ale ne ministerstwu, které za posledních dob wšem swým národům ( wyjma Wlachy a Poláky ) přátelstwí swé ukazowalo, jen že bohužel každému na autraty jiného kmenu. Tak na př. ze zdwořilosti k Němcům nařizowalo nám, abychom obeslali frankfurtský parlament, ze zdwořilosti k Maďarům nepowolilo žádosti Ilirů, ze zdwořilosti k Ilirům učinilo bana Jelačiče komendantem wojenského pomezí, čímž mezi Maďary zjewné zbrojení prowolalo, ze zdwořilosti k části Morawanů špatně smýšlející nepowolilo spojení naše s Morawau proti zjewnému práwu, wymlauwajíc se, že obě strany tázány býti musí. Takowá politika znamená nikomu se nezachowat, sednaut si mezi dwě stolice. A z té příčiny musíme, ačkoli si upřímně přejeme trwání rakauské říše, přece i příprawy činiti a o tom pomýšleti, co počneme, roztrhne-li se násilně swazek náš s Rakauskem, a z této příčiny musí nám mnoho záležeti na srozumění s jinými přirozenými spojenci našimi. Co se Poláků týče, počínají sice nyní rozuměti trochu, co to jest wzájemnost slowanská, a přeswědčili se, že nejsme my přátelé wlády ruské. Mírná strana zdejší, we Lwowě i w Poznaňi a nepochybně ještě wíce w králowstwí polském a na Litwě srownáwá se mnoho s náhledy našimi, a wšak prudká strana zajisté ještě několikrát wtrhne s sebau powážliwější krajany do neštěstí, jako ku př. w Krakowě w posledních těchto dnech, jmenowitě 26. dubna, kde Krakow byl dwě hodiny bombardowán kulemi, kartáči a kongrewskými raketami. Popisy události té, které w pražských německých časopisech umístěny byly, pochází od zdejšího c. k. auřednictwa a jsau příliš jednostranné. Jisto jest, že obě strany chybily, ale wětší winna jest na straně c. k. wlády, a pokud se auřednictwo w Haliči nezmění, pokud zde budau jen cizinci nejwíc auřadowati, není pomyšlení na nějaký pokoj w Haliči. C. k. auřednictwo a národní strana ( o sedlácích 126 zde řeč býti nemůže, proto že náležitého wzdělání nemají ) stojí proti sobě ustawičně co zjewní nepřátelé a jeden druhého wšelikými dowolenými i nedowolenými, lidskými i nelidskými prostředky zničiti usilují. Teď zde panuje generál Šlik, český pán, jehožto předek někdy před staroměstskau radnicí co rebellant odprawen byl, a který při příchodu swém zdejšímu obywatelstwu prý pohrozil, že wšechno rozstřílí, nebudau-li se dobře chowat, později ale tento příkrý krok swůj poněkud wymlauwal. Swobody tisku a diwadla užíwají zde w plné míře, národní garda není žádná, shromážďowati se nyní nesmí, a zbraň nikomu nositi není dowoleno. Ba kdo za bránu wyjde, musí mít wyswědčení od policie! Co ale překáží auplnému srozumění mezi jinými Slowany západnimi a Poláky, jest polská hrdost, nedočkawost a neznalstwí okolností. Polák ( mluwím zde o wětší části, ačkoli jsau wýjimky malé ) nezná nic než Polsko a Francauze, o Německu již má křiwé náhledy, ale poměry Slowanů západních dokonce nezná. Tak zde ku př. nemají ani zdání o záležitostech uhersko-slowanských, a tyto dni stojí we zdejších polských nowinách, že ban chorwátský Jelachich na čelo se postawil reakce!! Pěkná reakce, zrowna takowá, jakau Poláci proti Rusům obmýšlejí! ‒ Hrdost nedowolí Poláku mluwiti a mysliti o něčem jiném, než o obnowení celé Polsky, jak byla za starodáwna, to jest od Baltu až snad k Černému moři! Dáleká cesta, marné wolání! Co bylo, již nebude! I česká země sáhala jednau od Baltu až k Adrii, ale žádnému Čechu nenapadlo obnowiti tuto říši! To jest nejwětší chyba, že w Polsku jen lidé bez zaměstnání totiž šlechta ustawičně bez práce o politice přemýšlí a jedná. Jinák by byly cesty Poláků mnohem praktičnější: nebo člowěk, který jinak zwyklý jest se žiwotem zápasit, zná i wšeliké těžkosti w politice zdrawěji uwážit a dobré cesty hájit, a nepauští se jako polský šlechtic bez wesla na moře. ‒ A pokawad se nezmění tato stránka charakteru polského, pokawad sám lid polský neucítí potřebu samostatnosti národní: posawád nemají Poláci dle mého domnění žádné jistoty k dosažení záměrů swých. H. B. ‒ ‒ ‒ ‒ ‒ ‒

30. leden 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [glosa], Autor: Havlíček, Karel W německých nowinách Štýrsko-Hradeckých dočítáme se w dopisu z Wídně, že prý chtějí Liberečtí za poslance zwoliti p. Kurandu, začež jim p. dopisowatel již napřed požehnání swé uděluje. My Čechowé owšem nemůžeme wěděti, jaké zwláštní sympathie p. Kuranda w Liberci našel, budeme mít ale zwláštní příčinu k wděčnosti pánům Libereckým, jestli nám tauto perlau říšský sněm ušlechtí!

2. duben 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana]., Titulek: Zřízení anglického parlamentu., Autor: Havlíček, Karel Zřízení anglického parlamentu. Parlament, jako weškerý řád zemský w králowstwí anglickém, počátek béře z oněch dob, kde podmaniwý Wilém I. s Normany ostrowu dobyl. A wšak parlament tehdejší ani w nejmenším podobný nebyl k nynějšímu, a teprw během wěků dosahl onoho stupně, který za časů našich zaujímá. Nebo z počátku, dokud zřízení manské w Anglicku kwětlo, sedali sami baroni a rytíři w brnění a se zbraní, a teprw r. 1265, když král Jindřich se synem swým Eduardem I. w rozbroji s baronstwem zajat byl, rozepsal wítěz, hrabě z Leicestru, parlament, ku kterému také posly z hrabstwí, měst i městeček sezwal, chtě je k tomu přiměti, aby se mu k nowým platům uwolili. Sám Eduard I. pak, když se byl trůnu zmocnil, nowý tento ústaw nezrušil, a tak se počíná sněmowna obecní wedlé sněmowny panské. Nemohouce se wšak do širokého rozbírání wšech wěcí pouštěti, které nejwíce k tomu přispěly, že se anglický parlament na nynější moc a sláwu zmohl, jenom to podotknouti musíme, že r. 1707 parlament skotský a r. 1800 irský s anglickým spojeny byly, a že r. 1834 obecní sněmowna skrze reformní zákon, o němž níže powíme, přejinačena a zwelebena byla. K nynějšímu parlamentu patří podlé zemského práwa anglického král sám, pak sněmowna hořejší č. panská ( the house of lords, the upper house ) a sněmowna obecní c. dolejší ( the house of commons, the lower house ). Ti tři dohromady wedou weškerou zpráwu zemskou. Ewropejský náwyk wšak béře slowo parlament za obě sněmowny, w jakém smyslu také my ho w tomto pojednání užíwati budeme. Přede wším jest nám připomenouti o moci králowské. Král weliké Britanie a Irska jest podlé zákonu a smyšlení britského nadán jakousi wýšší a nadpřirozenou powahou. On jest hlawa říše, neomylný, od žádného člowěka nezáwislý, aniž komu za jednání swé odpowídá. Jakožto panowník není schopen, někomu bezpráwí učiniti, ba ani na něčí bezpráwí pomysliti. Že jako člowěk křehkostem lidským podroben, rozumí se. Král nikdá neumírá, t. j. moc králowská nepřestáwá skonáním králowým, nýbrž w tom okamžení jak král ducha wypustí, přechází wšechna na nástupce jeho po zákonu. Osoba králowa je poswátná a nedotknutelna. W záležitostech záhraničných zastupuje král celý národ. We wěcech domácích rozdáwá a béře podlé rozmyslu a wůle swé weškerá důstojenstwí a ouřady jak statní tak duchowenské a wojenské a námořské. W jeho rukou spočíwá wšechna moc 110 branná a žádný důstojník wojenský neodpowídá za skutky swé parlamentu aniž komu jinému leč samému králi. Král jest hlawa církwe anglikánské, swoláwá a řídí církewní zbory. Král udržuje weřejný pokoj w zemi z té příčiny pokojem králowým ( the king‘s peace ) nazwaný. Král jest půwodce wší sprawedlnosti, we jmenu jeho wynáší se nálezy od neodwislých soudů britanských, a král uděluje milost odsouzencům kromě několika případností. Také ražení peněz jest práwo králowské. – Kolikrátkoli panowník wládu nastoupí usnese se parlament na tom, jak weliká má být jeho civillista t. j. roční příjmy, z kterých sebe a dwůr wydržuje. Civillista králowny Victorie obnáší 1725000 lib. sterlinků, asi 17 milionů zl. na stř. ( libra sterl. platí okolo 10 zl. stř. ) – 45tý díl wšech příjmů zemských! Civillista se líší od budgetu čili rozwrhu příjmů a outrat zemských na rok. Jenom král sám má moc a práwo parlament rozepsati, odročiti ( prorogate ), t. j. sezení parlamentní na délší čas přetrhnouti a rozpustiti ( dissolve ), což w tom záleží, že wšichni oudowé, kteří skrze wolení do parlamentu přišli, jimi býti přestanou. Žádné snešení parlamentní nemá zákonné platnosti, pokud mu ji král swolením swým neudělí. Podlé důstojnosti stojí zrowna po králi sněmowna peerská, jejíž členowé sou peerowé říšští ( the peers of the realm ). Jsou pak peerowé trojí: rození, wolení a od krále jmenowaní. K prwním patří zletilí princowé z krwe králowské, wladařowé čili hlawy rodů panských w Anglicku, ku kterým se počítají wéwodowé ( dukes ), markýzowé ( marquesses ), hrabata ( earls ), místohrabí ( viscounts ) a baroni ( barons ). Zde znamenati sluší, že se anglická šlechta od šlechty na pewnině tím líší, že jen prworozený syn šlechtictwí a statky po otci dědí, a mladší bratři se k měšťanskému stawu wracují, oddáwajíce se duchowenstwí nebo službě občanské, obyčejně wšak kupectwím se obírajíce, a tak se nezřídka přihodí, že kdo dnes kupcem, zítra lordem se stane skrze smrt a bezdětstwí staršího bratra lorda. Každý pán když nastoupí wladařstwí domu swého a dosáhne roku 21ho, w kterém se podlé zákonu anglického zletilým stane, může do parlamentu choditi. Zletilí prworozenci posud wladařících lordů smějí jen s wůli králowou w parlamentě hlasowati. Páni katoličtí sedáwali sice až do r. 1829 w sněmowně, a wšak hlasu neměli. Teď také hlasují. Dříwe byli katolíci w Británsku wšech skoro občanských práw zbaweni, což zwláště w Irsku, kde wětšina obywatelstwa je katolická hořce neseno bylo. Králowna Alžběta ustanowila, že každý oud parlamentní tak řečenou suprematní přísahu složiti má, skrze kterou králi přiznání činil jakožto hlawě říše u wěcech církewních i swětských zawazuje se, za každého, kdoby krále newěřícím jmenowal, za zrádce zemského powažowati, aniž bullu neb absolucí jakou od papeže wymáhati chce a t. d. Takowou přísahu nemohl owšem žádný katolik přisahati, a tak mu byl přístup do parlamentu zamezen. Nástupcowě Alžběty řídili ještě hůř proti těmto jinowěrcům ( dissenters ), wyloučili je ode wšech úřadů, ukládali jim dwojnásobnou gruntowní daň, zapowěděli jim grunty kupowat, přestoupení k římskému wyznání je jako zráda zemská trestalo a t. d. Nejhůř se dělo Irům. Těm pobrali Angličané wšechna práwa občanská, wšechny skoro grunty, tak že šesti milionům katolických Irů padesátý díl půdy zůstal, kdežto 49/50 půdy 1 1/2 milionu protestantů náleželo. Ba chtěli je o náboženstwí po otcích zděděné připrawit. To wšem Irsko w nejžalostnější bídu uwrhlo a křiwě potlačený národ často rozkwasilo. Teprw r. 1829 podařilo se rozumným mužům jako Russellowi, O'Connellowi, Wellingtonowi po urputném odboji starowěrných lordů, emancipací katoliků w parlamentě prorazit, která jim lepší práwa zjednala a přístup do parlamentu otewřela. Místo supremantní přísahy skládají nyní následujicí: že chtějí dům hannowerský na trůně udržeti, že se nechtí zřizení anglikánské církwe dotýkati, a práwa swého nikterak na škodu církwe a wlády protestantské nadužíwati. Teď mohou wšechny ouřady zastáwat kromě úřadu lorda kancléře, a náměstka králowského w Irech. Pak nemá žádný katolik práwo podací při kostele anglickém, třeba by mu skrze úřad příslušelo. Jezowité jsou na wěky z Angličan wyobcowáni, a žádný katolický duchowní se nesmí pod pokutou weřejně w kněžském rouše ukázat. K woleným náleží 16 peerů skotských na 7 let a 28 peerů irských, dílem na jeden parlament, dílem na celý žiwot ze wšeho a ode wšeho panstwa těchto králowstwí obraných. K peerům od krále jmenowaným patří nejwyšší kancléř, který obyčejně úřad říšského pečetníka zastáwá, a w panské sněmowně presiduje, pak president tajné rady a nejwyšší pokladník; dwanácte nejwyšších sudích zemských, kteří wšak jako juristé sněmowny hlasu nemajíce, od pánů pouze na potaz bráni býwají stranu wěcí práwnických; konečně lordowé od krále nowě powýšeni. Skrze práwo, jmenowati lordy podlé libosti může koruna wždycky přewahy w panské sněmowně dosáhnouti. Mimo tyto patří k peerům rozeným také peerowé duchowní, a sice arcibiskupowé Canterburský a Yorkský, 20 biskupů anglických a 4 irští, wšichni wyznání anglikánského. W Skotsku biskupů není, poněwadž Skotowé k církwi presbyterianské, biskupů netrpící, se přiznáwají. ( Pokračowání. )

24. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [Frankfurtské noviny], Autor: Havlíček, Karel ‒ Nedáwno zmínili jsme se o podiwném nápadu Němců we Frankfurtě, jak by po Čechách i na Morawě rozšířili tamní nowiny Frankfurter Ober-Postamtszeitung. Rozposlali totíž poštau na ukázku číslo do mnohých míst práwě takowým osobám, které to powažowaly za swau urážku. Jak přišli we Frankfurtě na jích jména? ‒ Nyní se wěc wyswětlila. We Frankfurtě nahlédli do ročního sepisu našich obcí a osob, které wyhořewši r. 1847 od assekurační společnosti náhradu dostali, a podlé něho wypsali jméno i staw i domowní číslo. — Není nad německý důwtip!

21. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [z Moravských novin], Autor: X – Na Morawě počíná se již také prakticky pracowati na poli národním. S nemalým potěšením čteme w Morawských Nowinách od 19. března toto oznámení: Wyzwání k sestawení Národní Jednoty sw. Cyrilla a Methuda. Pewným základem wšeho obecného blahobytu a mrawního zdokonalowání jest dobré wychowání a dobré školy wšeho druhu! Tuto prawdu uznal již před sty lety náš co šlechetný lidumil a nedo stihlý národní wychowatel ode wšech wzdělaných národu swého času welewážený a slawený Morawan Komenský. Tehdáž dosáhlo národní wzdělání w naší milé wlasti dobře zřízenými školami neobyčejně wysokého stupně. – Osudnau wšak bitwau na Bílé Hoře klesla swoboda naše, a bujarý tehdáž strom národnosti, jemuž wšecky owlažující zdroje odňaty byly, wadnauti počal a tím též krásný jeho kwět – řeč naše! Školy spustly, lid ubohý osirotěl a dwě stě let w národní a dušewní porobě žil, aniž bylo upřímným jeho přátelům dowoleno, nějakým spůsobem přispíwati ke spáse jeho! Rok 1848 nawrátil nám naše swatá, nepomijitelná národní práwa. Aby wšak náš lid owoce swobody požíwati mohl, zapotřebí jest spojení wšech: by se lidu našemu poskytly prostředky k wzděláwání občanskému a národnímu. Myšlénka ta pohnula některé rodáky morawské, zříditi pro naši Morawu spolek pod jménem „ Jednota sw. Cyrilla a Methuda “, založený na prawidlech dole uwedených, jenžto by potřebám lidu wyhowěl. Činí se na wšecky naše slowanské bratry wyzwání, by k tomuto spolku přistaupili a jemu dle možnosti hojných aučastníků získali. Jak mile se 50 audů přihlásí, swolá se weřejně shromážděni, kdežto se dole w nákresu podané prnwidla Jednoty ustanowí, a wýbor pro spráwu wywolen bude. Nákres pravidel Jednoty sw. Cyrilla a Methoda. I. Tato Jednota jest spolek mající za účel wzděláwání lidu morawského, probuzowání a upewňowání občanského a národního wědomí a sebecitu jeho. II. Prostředky k tomu jsau: 1. Wydáwání kněh, časopisů a uměleckých díl. 2. Zakládání kněhowen a čtenářských spolků; napomáhání zaslaužilým učitelům; přičinění se, aby w naší wlasti zakládány byly hospodářské, průmyslnické, zwláště řemeslnické školy, štěparské školky a přírodozpytné sbírky. 3. Porady o potřebách lidu morawského wůbec a o prostředkách wyhowěti jim. III. Audowé spolku a jich záwazky. Audowé spolku jsau: zakladatelé, činní a přispíwající audowé. a ) Zakladatelem se stane, kdož 100 zl. stř. buďto najednau aneb po částkách nejméně 10 zl. stř. ročně w desíti letech složí. b ) Činným audem stane se, kdož každoročně 5 zl. stř., c ) přispíwajícím audem, kdož každoročně 2 zl. stř. w obau pádech najednau neb na dwakráte odwádí. Audem přestane býti: a ) kdož dobrowolně wystaupí a tento úmysl swůj aspoň 1/4 roku napřed Jednotě oznámí; b ) kdož půl roku přes určený čas swůj powinný příspěwek nesloží, nezaprawenau sumu wšak přece složiti musí. IV. Což poskytuje Jednota audům swým? 1. Každý aud Jednoty bez rozdílu má práwo účastenstwí na weřejných poradách, a činiti náwrhy; práwo hlasowati wšak přisluší jen zakladatelům a audům činným. 2. Zakladatelé a audowé činní obdrží knihy a jiná díla nákladem Jednoty wydáwaná zdarma; audowé přispíwající wšak za polowiční cenu. V. Spráwa Jednoty. K wedení spráwy spolku wywolí zakládající a činní audowé ze sebe wýbor, který opět ze swého středu wywolí přednostenstwo, totiž: starostu, jeho náměstka, jednatele a pokladníka. Wýbor přijímá přistupující audy, wede aučty, zasedá týhodně aspoň jedenkráte a powolá wšeobecné shromáždění Jednoty každého čtwrtroku nejméně jednau. Wnitřní spráwa a weškeré wyjednáwání Jednoty děje se wýhradně w národním jazyku. VI. Z čeho zaprawuje Jednota swoje wydání? 1. Z powinných poplatků swých audů. 2. Z dobrowolných příspěwků a darů jakéhokoli šlechetného lidumila. Tyto dary mohau býti na penězích anebo jiné, na př. knihy, mapy, obrazy, přírodozptyné wzácniny a t. d., z nichžto každý se weřejně ohlásí. 3. Z wýnosu wšech podnikání Jednoty. Kdož audem Jednoty se státi úmysl má aneb jiné pro ní získal, oznam to přípisem na redakci Mor. Nowin; p. Ohérala, dra. A. Pražáka, weřejného jednatele.

30. leden 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: [Et vidit Deus, quod sint omnia bona. Umgang mit Menschen. Satyrik před soudnou stolicí.], Autor: Havlíček, Karel Et vidit Deus, quod sint omnia bona. Ztloustl Kuba jako soudek, Dal mu Bůh dobrý žaloudek: Kdyby mu byl Bůh dal wtip, Bylby suchý jako šíp. Umgang mit Menschen Take tobě N * * radu dám: Nemluw před lidmi o sobě sám. Neboť jest to proti zdwořilosti Mluwit o neřádu w společnosti. Satyrik před soudnou stolici. „ Proč pak nepíšeš jako wšichni jiní Proč pak twé péro černí jen a špiní? “ „ „ Ale wy pání kritikáři! Wždyť ho namáčím w kalamáři. “ “ Borowský.

13. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [reakce na názor pražského studenstva], Autor: Havlíček, Karel * * * W Praze dne 12. října. Pražská aula a Wídeňská aula. Slyším práwě, že se na zdejší aule ( w Karolíně ) držela schůzka studentstwa, we které wyslanci studentů do Wídně poslaní podali zpráwu o událostech Wídeňských. Slyším také ( což člowěk musí wšechno slyšeti! ) že prý tito páni wyslancowé studentů Pražských we zpráwě swé projewili jakausi příchylnost swau k té straně, která nyní we Wídni panuje! – 620 Newím skutečně, jakým způsobem podiwení swé nad tím wyjewiti. Pánowé! jest nyní doba rozhodná! Warujte se, aby waše jména časem swým u našeho národu we zlé památce nebyla co jména zaslepenců neb – zrádců. Každý rozumný wí, že jest boj nynější boj přepiatých Maďarů a Němců proti sprawedliwým Slowanům: a jenom wy, mládež, která se připrawuje ke stawu wzdělanců, jenom wy tomu nerozumíte? Chcete nyní wy w našem národu strany způsobiti, když swornosti nejwíce zapotřebí jest? Myslíte snad, že každá revoluce již dobrá jest, proto že jest revoluce? Aneb snad jen proto schwalujete to, co se nyní we Wídní děje, že Wídeňští studenti w čele jsau? – Wídeňští studenti jsau Frankfurtisté – jste wy w Pražské aule taky? Chcete snad také w Praze wládu wésti, jako ji chce aula Wídeňská prowáděti? – Tak dalece jistě zaslepeni nebudete! Byloby to přirozeno, aby syn wládnul nad otcem, aby studentstwo chtělo wládnaut w zemi? Buďte wždy milowníci a hajitelé swobody, hotowi každau chwíli žiwot swůj za swobodu dáti, ale pamatujte na to, že dobrá wůle není dostatečna k dobytí a zachowání swobody. Dobrá wůle bez rozwahy a bez opatrnosti časem wíce škodí než prospíwá. H. B.

13. prosinec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Feuilleton, Titulek: [polemika s Dr. Landsteinerem o národech slovanských], Autor: Havlíček, Karel H. B. Tentokrát podiwnau náhodau můžeme poslaužiti swému čtenářstwu dwěma copy: jedním starým již roku 1813 uříznutým, druhým zcela čerstwým, který jsme uřízli práwě z hlawy p. Dra. Landsteinra redaktora nowých, jak on prawí, guvernementalních, aneb jak se obyčejně říkáwá wládních nowin „ Oesterreichische Reichszeitung. “ Tedy w pořádku podle stáří. Proces r. 1813 strany uříznutí copu. Podáwáme tuto pro obweselení myslí skutečnau žalobu, která byla 1813 u Smečenského saudu zadána, a z které sám čtenář bez dalšího wýkladu porozumí, že jest sice nyní welmi směšná, ale za toho času byla zcela oprawdiwa. Přeložena jest doslowně z německého. Red. Slawné místní práwo! Widím se nucena, na D..., rychtáře z W... panstwí Sm...., zanésti následující žalobu: Co c. k. privilegowaného sanytrníka, jak příloha A wykazuje, pohnulo mně moje zaneprázdnění předsewzíti cestu do St... abych k wyrobowání sanytru objednal kamenného uhlí, a jdaucího 8. záři 1812 ze Sl.... do K.... mého domowa, přepadl mně wečer, a já byl nucen přenocowati we wsi P.... w hospodě. Každý cestující má práwo we weřejné hospodě očekáwati pokoj a bezpečnost práw osobních. Přihodilo se wšak naopak. Rychtář W. D. byl w tétéž hospodě, pil silně, hřmotil celau noc, a zbawil mně tak nočního spánku. Já sem seděl u zwláštního stolu, aniž sem se s tím D. a jeho družstwem do zwláštní rozmluwy pustil neb kdy s ním jakau známost měl aneb jemu k nějakému wýstupu příčinu podal. Dne 9. září k 7. hodině ráno projádřil se ten D. hledě na mně: Ten sakramentský cop musí dolů, i wytahowal swůj kapesní nůž. Já se wyjádřil, že jsem proto sem nepřišel, to že mně udělati nemůže. Když wšak, wstana od stolu, wen jsem jíti chtěl, popadl mně od zadu za wlasy, držel mně tak pewně že jsem se hnauti nemohl, a w této době násilí a překwapení uřízl mi cop několika neostrými a protož welmi rojícími a bolestnými řezy. Jak slyším, uřízl prý tento swau zámožností ke zlomyslnosti a rozpustilosti welmi nakloněný rychtář již také cop jednomu mysliwci ze Sl...., K...skému učiteli a ještě jiným třem osobám, a jest se obáwati, žeby, pakli by tento wýstupek bez trestu zůstal, žádný cop, ani na hlawách wyšších stawů před ním nebyl jist. Uříznuw tak násilím beze wší příčiny ten cop, wyzdwihl jej do wýšky, a aby mně před přítomnými zostudil a směšným učinil, mluwil wšeliké hlaupé wěci mezi tím, konečně hodil s opowržením cop na zem a prawil: Zcípni! A když já důwěřujíc w ochranu zákonů, daleký toho, bych jej slowy nebo skutky ku pořádku odkázal, ke stolu se posadiw nad přestálým leknutím, bolestmi, utrpenau ztrátau copu a nad potupau plakati počal, wysmíwal se tomu ten zlomyslný člowěk, křiče: Ať zcípne! Wšecky tyto okolnosti dokážu řádným důkazem skrze swědky Wáclawa S..., kowáře z K..., M...ského rychtáře F..., K... panstwí, P... ského hostinského H. a M...ského sedláka W.. ( je to jediný sedlák toho jména w M... ) K... ského panstwí dle průwodních článků B, a swau doplňowací přísahau. Z předeslaného wyswítá, že žalowaný ze zlého aumyslu jednal, a protož dle §. 1323 wšeob. občanského zákona k auplnému zadostiučinění zawázán jest. Že sem přitom, když on mne od zadu popadl a neostrau kudlau mně wlasy uřízl, bolesti utrpěl, wyplýwá z wěci samé, na každý případ, podáwám důkaz skrze znalce, jichž možná wzíti z třídy wlásenkářů. On jest tedy mně, jakožto c. k. sanytrníkowi také dle čl. 1325 tohotéž zákona powinen zaplatiti přiměřenau náhradu za bolest. Utrpenené bolesti cením swědomitě na 300 zl. w. č. a prosím, abych připuštěn byl k přísaze oceňowací. Rozneslau se powěstí, že mně tak hanebným způsobem cop uříznut jest, byl sem w celé krajině směšným učiněn, i moje čeládka nemohla se smíchy zdržeti, když já bez copu, na který sem ode dáwna tolik držel, domů přišel, a když prostopášný příběh slyšela. Od toho času pohřešuji u swých podřízených onu spráwnost, kterau jindy mé rozkazy wykonáwali. Ne bez příčiny nosíwali ondy wznešené osoby wlásenky s kolika copami. Dokud sem swůj milý cop měl, měl jsem wětší wážnost, pročež také wětší působliwost we swé žiwnosti. Ztrátau copu se to wšecko zmenšilo, a já utrpěl tím škodu na mé žiwnosti, kterau swědomitě na 200 zl. w. č. cením, a prosím, abych dle §. 1330 téhož zákona připuštěn byl k přísaze oceňowací. Můj protiwník nemůže jednostranně ustanowit, mnoholi mně na mém copu záleží. Uříznutím wlasů mých stala se mi také škoda na mé osobě, a žalowaný jest powinen dle čl. 1293 téhož zákona zadostučinění dáti; neb třeba i časem wlasy zase wyrůsti mohly, nebudu přece nikdy tak krásný dlauhý cop míti, jaký bych měl, kdyby mi nebyl uříznut. Mimo to, že patří cop k obyčejné okrase, byl sem zwyklý, choditi se zawázanými wlasy. Nyní je nemohu, dokud lépe nezrostau, wázat, a kdož může určiti meze aučinliwosti přírody? Od toho času cítím jisté hlawy bolení. Wůbec byl ten cop moje osobní majetnost, o kterau mně žalowaný swau prostopášností připrawiti nemohl. Též sem sobě toho copu wážil ne z marnosti, nýbrž z prawdiwého aumyslu; neb na mně, jako na wšechny sanytrníky čeká osud, že pro mnohé wýpary z hlawy w dílnách holau hlawu dostanu. Já sem sobě tedy předewzal, abych nemusil někdy od zkažené k... wlásenku na swé hlawě nositi, hlawu swau zachowati, abych z ní jednau nosíti mohl wlásenku bez nebezpečenstwí pro zdrawí. Tak ale mně ten zlomyslný člowěk olaupil o ten poklad, a já nemám žádné náděje, že mně kdy tak krásné wlasy wyrostau, i jestíť zřejmé, že sem i bez ohledu na utrpenau bolest, a škodu na mau žiwnost se wztahující, při tom uříznutí copu, také na swé osobě škodu utrpěl. Tuto škodu cením swědomitě na 500 zl. w. č., a prosím, abych byl dle č. 1293 připuštěn k oceňowací přísaze. Pročež prosím, aby k wyslechnutí žalowaného ustanoweno bylo stání, a při něm aby se stal pokus směsu, a pakliby se nedocílil, aby se pře líčila a pak aby se za práwo uznalo, že jest powinen mně: a ) za utrpenau bolest 300 zl. w. č. b ) za škodu ze škodliwého působení připadnosti této na mau žiwnost 200 zl. w. č., 2059 c ) za škodu mé osobě tím způsobenau 500 zl. w. č. spolu s práwními i jinými autraty, jenž liquidowány budau, pod uwarowáním exekuce do 14 dní nahraditi. W P... 17. ledna 1813. Kaucí skrz autraty práwní dáwá žalowatel se swau sanytrnau w K... třeba i w hotowosti. Wáclaw U. sanytrník. A tergo. Slawný Sm... místní saude! Žaloba Wáclawa U... c. k. sanytrníka skrz J. U. Dr. P... na W...ského rychtáře D... skrze prostopášné uříznutí copu, k wlastní wlásence po mnohá léta welikau péčí zachowáwaného a wyplýwající z toho zadostučinění. S písm. A. a B. „ Oesterreichische Reichszeitung “ přináší následující článek w čísle swém od 9. prosince t. r., který zde napřed čtenáři pro ukázku podáwáme, aby se widělo, jak píše redaktor takowých nowin o Slowanstwu: Jak powěst wyprawuje, promluwili jednau wyslanci slowanští k Almusowi, wéwodowi Maďarskému: „ My Slowané jsme básníci a fletisté, kteří málo rozumíme o státnictwí a o politice. “ – Čtauce listy Čechoslowanů, nemůžeme prawdiwost těchto slow až podnes z cela upříti. Poesie jestiť to zajisté, wždy ještě snítí o staré wládě kmene swého, mluwiti o sláwě koruny české, jakoby ještě stáwalo Přemysla Otakara neb welikého Karla, který pomocí německé kultury a německých mrawů poněkud objasnil národní snahy; poesie jestiť to, mluwiti o wěcech jen tenkráte možných, kdyby w měsíci jsme žili, kdyby wše zcela jinak bylo, než jak práwě jest, nebo zcela ani nestáwalo. Státnictwí a politika zřídka nalézá se w takowémto snění. Národní Nowiny prawí: Rakauský císař nikdy nesmí se státi německým císařem, welmoc rakauských národů nechce tomu za žádnau cenu. Rozdwojení s Pruskem stalo se snahau císaře rakauského, který sobě korunu německau na hlawu posaditi chce. Zamítá s opowržením dle raddy ministerstwa staroslawnau českau korunu, neb ani úmysl nemá, za českého krále se korunowati dáti! O německé koruně ale smýšlí Čechowé rowněž tak, jak celý swět přes tisíc let o ní smýšlí, a nyní mají o tuto korunu bojowatí, zem w neštěstí i dluhy uwrcí a při tom wšem na to pohlížeti, jak česká koruna se zanedbáwá a w zapomenutí uwádí! “ – Nechť se jen upokojí tito fanatikowé Slowanstwa, nebudau oni krew swau cediti proto, že mocnář rakauský korunu někdejší swaté římské říše na hlawu sobě posaditi chce. – Než chtějí toho pauze, wěřili by snad skutečně pohádce, kterau lidu wyprawují, aby jej pobauřili, jako cikán namlauwá lehkowěrné děti, když je chce ukrásti? Kdož by dobromyslně oklamati se dal? Německá koruna jest zde jenom symbol; myslíte sobě wplyw Rakauska w Německu; žiwel německého wzdělání a mrawů w Rakausích, spojení obau skrze společenský zájem pod obrazem tímto, a nalezli jste klíč k wýkladu onoho symbolu. Když porownáme slowa Nár. Now. se wším, co twrdí wůdcowé Slowanů sewerních a jižních, nemožno o tom pochybowati. Jakž oni rozwzteklejí se slyšíce, žeby nemečtí osadníci do Uher wystěhowati se mohli, jak pohne to ními, když Dunaj nazýwá se řekau německau! Hle, wizte! wolají, jaká budaucnost nás čeká! Rakausko, dle jich mínění, jest stát slowanský, welikost jeho a budaucnost spočíwá na federaci kmenů slowanských jej obýwajících. Jsauť pak Němci menšina obywatelstwa! – Německa odříci se musíme! Jest zrada na Slowanstwu a na poskytnutých stejných práwech národů, když německé mrawy a německá řeč ustanowují se za spojidlo zemí rakauských! „ Temné tušení proniká Slowanstwo we wšech končinách, snaha, prahnaucí žížeň po něčem, co sami jmenowati nemůžeme, probírá pulsy osmdesáti millionů. Prawá myšlénka, slowo, jiskra jenom a celá Ewropa zejme se plamenem. “ Tak mluwili na slowanském sjezdu w Praze. Hlasy utichly, myšlénka pozůstala we wůdcích – ona žije dále, byť i neosmělili se wyřknauti ji! Klamno jest mysliti, že takowé tušení, takowá myšlénka, jaké se zakládá we sbratření národů slowanských, pojednau powstati nebo pojednau zaniknouti by mohla. Události minulého roku způsobily toliko, že na swětlo wyšla, že zřejmě hlásána byla; wšak musilo ji dříwe stáwati, neb sahá daleko do historie, jestiť wýsledek wšech wýjewů a wšeho spletení, která wznikly w žiwotě těchto národů. Poměry ale nynější nazpět powolaly obezřetnost i mírnost nějakau; ostýchají se mluwiti zřejmě o Panslavismu, toliko co příšeru wystawují jej; než smýšlení bywši wzbuzeno před rokem pozůstalo, toliko forma wýrazu se změnila. Wnítřní opráwněnost, která swé rozšíření a moc a učení o wládě národnosti Slowanům poskytuje, již do předu se nestawí; ano uchylují se na historickau půdu. Mluwí se o sláwě koruny české, o privilejích Chorwátů, o starých práwech Srbů, každý snaží se udržeti sebe w starém odlaučeném postawení, federace pak podá se sama. Jinými slowy, panslavismus, jenž dříwe obsahowal nepřehlednau 80 miliony Slowanů obýwanau krajinu, obmezuje se nyní na kmeny, kteří sídlejí we wnitř hranic rakauského mocnářstwí, mění se w Austroslavismus, jestliže tím jménem jmenowati jej můžeme. Když ale poměry slowanských národů w Rakausku uwážíme, okáže se, že myšlénka ta byť i w smyslu nejužším, ni nejmenší nemá podstaty, by w žíwot wstaupiti mohla. Kde jest, tážeme se wzájemná páska, jenž wázati má tyto národy, když wylučuje se řeč německá i mrawy německé? S Kolárowým spisem: „ Wzájemnost Slowanů “ počalo se mluwiti o národu Slowanském; psali jsau historie řeči slowanské, Šafařík, Maciejowski, Mickiewicz we spisech swých o starožitnostech, o historii práw, o minulosti a budaucnosti Slowanů, spojili slowanské národy w jeden národní celek. Wšak kde jest tento weliký národ Slowanů? Nejenom že řeč a mrawy rozličných kmenů zcela jsau rozličné, tak že jenom pomocí řeči německé sobě wespolek rozuměti mohau, panuje ještě mezi jednotliwými kmeny wespolná nenáwist, žehrawost čeledí, které obě projewowaly se před tím w krwawých půtkách, o kterých historie wyprawowati může, a které až podnes ještě zcela newyhasly: Zapoměl snad Polák a Čech na staré rozmíšky? Nebo dělí je jenom Karpaty? Shoduje se Rusín s Polákem? Ani spřízněný Slowák nekloní se k Čechu, ačkoli oba pocházejí z plemene českoslowanského, jestliže totiž příslowí a nadáwky w ústech národa mají wýznamu! I u kmenů ilyrských nawzdor wšemu zbratření stawá ještě národního odporu! Zde již dělí národy odporná wíra. Srb nechce se státi katolikem, Chorwát dle starého práwa netrpí wyznáwatele wíry nesjednocené. Wšudy, kde se usadili Slowané wzděláwajíce půdu, nalézají se německá města, a žiwel wzdělanosti německé wšude se zakořenil. Stal se spojidlem mezi rozličnými kmeny a jest ním až posud: mohau Češi na jeho místo jiné dosaditi? Sledujme běh řek, na jichžto břehách od dáwnowěkosti sídleli Slowané, běh Labe, Wisly, Dunaje. Plawba a obchod nalézají se w rukau Němců, jichžto osady u prostřed Slowanů, řídily se dle cest wodních, přirozených to silnic pro obchod. Stalo se tak během času; poměry wšechny musely by se změniti; co teprw po stoletích wywinauti se může, zde nalezati by se muselo co wýsledek minulosti. Žádná wláda, žádné ministerstwo tyto poměry změniti nemůže, pomocí ale stejných práw, které ústawa Slowanům rowněž jako Němcům poskytuje, můžau sobě dobýti dušewní moci. Nechť tedy hledí zříditi sobě národní řeč, nechť hledí zmocniti se wlády w průmyslu i w obchodu, w uměních a wědách. Swět podán jest wždy nejdůmyslnějšímu i nejčilejšímu. – Nechť ukáží wůdcowé Čechů a Jlyrů národům cesty wedaucí moci a wplywu; nechybíť zajisté Slowanům dušewní síly a wytrwalosti w práci; mužowé jako Šafařík a Gay dali příkladů, jichžby druzí následowati měli. Národowé slowanští bojowali pro celitost monarchie we wálce občanské jakož i na bojíštích, oni we zmatcích národních neupustili od myšlenky welké jedné wlasti; Němci dali myšlénku swobody a ústawu národy spojující co zásadu sjednocení. Tak národowé, w mnohém sobě wespolek powinni jsauce, snažením k jednomu společnému cíli welikau sobě připrawí budaucnost. Ať tedy wůdcowé jednotliwých stran nechtí zameziti, co prozřetelnost tak ustanowila a co zdrawý smysl národu až posud uznáwal za potřebu newyhnutelnau! Takto píše pan Dr. Landsteiner, který od té doby, co byla w Rakausku zawedena emancipace židů, může být také ministrem ministrem. Kdožby myslil, že se dá na tento článek něco odpowědít? My nemyslíme – ale proto, poněwadž nás tak zastal práwě při dobrém humoru, hodláme si s wážnau politickau a philoslowanskau maudrostí p. Dra. Landsteinra zatančiti několikrát do kola polku. Proto jsme také dali jeho článek mezi nepolitické do Feuilletonu, a on jest skutečně nepolitický, již proto, že tímto článkem p. Landsteiner poslaužil ministerstwu asi tak, jako onen medwěd swému paustewníkowi tím kamenem. Tedy předewším myslí p. L., že my Slowané jakožto pauzí básníci a fletisté, nerozumíme politice a státnictwí. Inu my Slowané w Rakausku jsme owšem nyní jen chudí básníci a flétisté, ale máme bohatého strejce, jenž hraje na basu a tak twrdí muziku w celé Ewropě, že často swým kontrabasem wšechny ostatní přebručí. Nedáwno ještě jeho basa welmi líbezně hrála, a bez jeho basy by snad z toho Miserere nebylo wypadlo Te Deum Laudamus. Z toho se také dá saudit, že rozumí politice a poněwadž je také Slowan... quod erat demonstrandum. Také nepotřebowal p. L. ani říkat, že náš weliký král Karel skrze německau kulturu něco swětla wrhl na temnost našeho národního snažení. Naše národní snažení bylo Němcům již dáwno před tím známé, když ještě k nám do Čech na pejty chodili, leč by snad byli tak zčerstwa utíkali, že si ho dobře nepowšímnuli. – Ostatně ale neupíráme německé kultuře tu čest, že oswítila naše národní snažení, jmenowitě, když našeho oswíceného a swobodomyslného krajana mistra Jana Husa spálili, bylo tím plamenem naše národní snažení welice oswíceno, tak welice, že mohl pak bratr Žižka ( taky takowý flétista ) welikau armádu swaté německé říše po tmě přes hranice wyhnati, a tím swé národní snažení objewiti. Kromě toho němečtí Jezowité také oswítili naše národní snažení, když nám totiž wšechny české knihy popálili, snad proto, abychom rozuměti nemohli jejich politice, a aby se na tom popeli tím lépe německá kultura urodila. Pan L. se také bojí, že by si Slowané bez němčiny mezi sebau nerozuměli. Můj Bože! jak by nás tedy mohli nejlépe wyplatit! Ať to wymůže p. L. u ministerstwa ( jemu se snad leccos k wůli stane ) aby wšem Slowanům bylo užíwání němčiny zapowězeno. Pomoc hotowá! Bojíte se panslawismu, ale když se nám wezme němčina, nebudeme se moci mezi sebau smluwit a spojit, a nepotřebujete se nás bát. Recipe, probatum est. Pan Landsteiner také wí, že jsme my Slowané mezi sebau nesworni: ať se nás tedy práwě proto nebojí, ani on, ani ten, kterýž ho poslal. Také prawí p. L., že se o slowanském národu teprwa počalo mluwiti, když wydal Kollar swau „ Slawische Wechselseitigkeit. “ W tom ale nemůžeme p. L. dokonce dát za prawdu. Což to byl, jak říkáme, wosk, když němečtí biskupowé chodili mezi Slowany wybírat desátek, a když nás Slowany proto, že jsme jim ho nechtěli dáwat, žalowali co kacíře u sw. Otce w Římě? Nemluwilo se tu o nás? Nemluwilo se o nás, když hned we středowěku Němci w sewerních městech Slowana žádného ani k učení řemesla připustiti nechtěli? atd. atd. atd. O pane Landsteiner! o slowanském národu se již od jak žiwa tuze mnoho mluwilo – ale jen utrhačného a lžiwého. Jestli ale myslíte, že jen poctiwá, sprawedliwá řeč za nějaké mluwení powažowati se má, tu owšem se o slowanském národu ještě posud málo mluwi. Ipse wtip se. Konec.

11. prosinec 1846, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: [dodatek redakce], Autor: Havlíček, Karel Dod. Red. My pak za dlužnost uznáwáme, naproti tak tupné kritice uwádět kritiku jiného recensenta, zkušeného a slawné powěsti muže, p. doktora Haase, jenž o ní takto píše: „ Že šlechetný arciwéwoda Šťěpán wěnowání spisu 396 tohoto přijmauti ráčil, dobrým jistě již napřed znamením. Nicméně referent upřímně se wyznáwá, že nedowěrně dílo to do ruky přijaw, toliko zapíraje sám sebe se podrobil zkaumání jeho. Neboť powoláním swým již před časy donucen byw, studowati díla toho druhu, shledalť, že nejwětší jich částka od sebe se liší toliko tím, že w jednom sewero -, w druhém pak jiho-německé šwástání se nalézá. “ „ Ale – kterak rázně tenkráté nedůwěra jeho se zahanbila! tak sice rázně, že weřejně z toho se wyznati nucena se cití. “ atd. „ Jakau zkušeností, mírností, a půwodností wše tu podáno! Jakau stručností a jasností wše přednášeno! K tomu na 16ti obrazných tabulkách hlawní tahy celosti wýborně jsau wyswětleny. atd. “,, Tato kniha šťastně setkala se s obojím filosofickým neb wíce nefilosofickým čelením našich časů, s materialismem totiž a s pantheismem. Jmenowitě materialismus rázně se wywrátil, začež díky wzdáwati welmi slušno. “ atd.,, Referent mnohá wýtečná místa si poznamenal, by na některé krásy pozorna učinil. Wšak kde začíti má, a kde přestati? A kde wšecko tak logicky uspořádáno, tamť uwedení jednotliwých míst welmi nesnadné, proto že práwě tím wýbor bez winy ujmu nese. “ „ Mimo poznání sebe samého nabude čtenář této knihy samowážnosti bez samolásky, i naučí se poznáwat wznešenau důstojnost osobnosti swé, kteráž wšem případnostem na wzdor se mu neustupně přiwlastňuje, co nejpatrnější důwod nesmrtelnosti jeho. “ atd. „ Kterak welice přejeme, by půwodní tato kniha z wšeobecného rozšíření se těšila! Každý učitel jak w národních, tak na učených školách ji použit, bá žákům swým doručit může; každý otec ní užitečně potěší domácí swé; ano každý dost málo wzdělaný ji pro sebe wyčerpat může, a blahodárně zajisté powzbudí se, by déle rozjímal o důležitých wšech prawdách, kteréž w ní jsau podotknuty. Welmi pochwalně důstojní theologowé, filosofowé i lékařowé stran té knihy jsau saudili. “ „ Požehnání tomuto práwě křesťansko-katolickému spisu! “ atd. ( Literaturblätter zur Neuen Sion. 1846. N. 17. )

21. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [zpráva], Autor: Havlíček, Karel – Dowídáme se z Beraunska, 20. čerwence, tuto zpráwu: Jakož we wčerejších N. N. stojí, že u p. Čerwinky w Hradišti pátráno bylo po dopisech býwalých poslanců Riegera, Frosta a Klieberta, tak také zde na Beraunsku, pokud mi známo, u několika sedláků sbírány byly dopisy, které oni za onoho času z Kroměříže obdrželi.

6. říjen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [Polemika s Lloydem], Autor: Havlíček, Karel – Lloyd si nedá posud pokoje se změnau oktrojowané ústawy, co se totiž týče wolby poslanců do hořejší sněmowny, a proč wlastně nechce, aby zemské sněmy poslance wolily, dáwá následujícím článkem dosti zřejmě na srozuměnau, píše w čísle 466 takto: „ Dostatečně známé jsau zwláštní politické poměry, jaké jsau w Haliči, w Uhrách a w Italii, pak národní snahy, kterým w některých loyalních zemích říše jenom příležitosti zapotřebí, aby se swými neblahými aumysly bez ostýchání opět wystaupily. Té straně, která nechce sjednocené Rakausko, nemůže nic milejšího prokázáno býti, jako když jí hořejší sněmowna za rejdiště a za hlawní stan wykázána bude. Rakauský národ chce přede wším býti rakauský, i můžemeť se zcela spolehnauti na dolejší komoru, kterau sám woliti bude. Welice wšak pochybujem, zdali i ta strana, která bude čítati wětšinu hlasů na nejmocnějších zemských sněmech rakauských, to samé na zřeteli míti bude. Snadno se můžem dočkati diwadla, že dolejší sněmowna bude pro wládu a hořejši že bude ostře opposiční. Tato komora nebudeť arci radikalní w obyčejném smyslu tohoto slowa, bude wšak míti přece radikalní politiku, která by mohla w nebezpečí přiwésti buďto její existenci anebo existenci celého státu. “ – Zdali nemluwí Lloyd dosti zřejmě, že se bojí, že ze zemských sněmů budau sami foederalisté do hořejší komory posláni, což se také zajisté stane. Wšak jedná se při této otázce o wíc nežli o pauhau wolbu poslanců, jedná se zde wůbec o sněmech zemských, kterých by se naše wláda, jak se zdá, ráda zbawila. Lloyd zřejmě již řekl, že zemské sněmy nebudau k ničemu jinému swolány, nežli jen k tomu, aby wolily poslance do hořejší komory, byli by tedy poslanci na zemských sněmích pauzí wolenci. Tuť se wšak stal Lloyd najednau welmi liberální, prawí, k čemu prý indirektní wolby, proč ne raději liberálnější direktní wolby – ať národ sám určí, koho na sněm poslati chce. A kdyby se pak určilo, jak si toho Lloyd přeje, aby i poslanci do hořejší sněmowny bezprostředně woleni byli, tuť by Lloyd a jiné orgány wlády ihned zde byly, řkauce: K čemu zemských sněmů, darmo by čas mařily – welikáť jest potřeba, aby říšský sněm bez prodlení swolán byl, pročež ať počkají zemské sněmy až po říšském. To jest ta stará píseň, i zpíwá se známau notau. Nebudeme posuzowati paragrafy oktrojowané ústawy, neb se již stalo – aniž budeme se o to hádati, jak by Uhry swé poslance do hořejší sněmowny woliti měly, neb nikdo snad nebude na tom pochybowati, že mohau w druhých zemích sněmy swolány býti a poslance woliti, třebas se to w Uhřích i nestalo, ostatně každý zná naše smýšlení w záležitostech uherských; předložili bychom wšak rádi Lloydu otázku, proč se obáwá, že ten samý rakauský národ, který chce přede wším býti rakauský, na zemské sněmy bude woliti wětšinu mužů takowých, kteří nechtějí ( jak Lloyd prawí ) sjednocené Rakausko, kdežto přece jest ubezpečen, že do dolejší komory, a i do hořejší, když bude bezprostředně woliti, zwolí wětšinu mužů ze sebe, kteří totiž chtějí přede wším býti rakauští? Je-li oprawdu nesmírná wětšina rakauských občanů takowého smýšlení, jak si to Lloyd předstawuje, tuť zwolí ze sebe poslance do zemských sněmů i do říšského sněmu stejné smýšlející, a tito zemští sněmowníci zwolí pak následowně též muže swé strany do hořejší sněmowny říšského sněmu. Že wšak Lloyd tomu nedůwěřuje, jest zlé znamení pro jeho stranu. Lehko jest mluwiti spisowatelům Lloydu, kteří hezky pohodlně sedí za auředními stoly we Wídni, o smýšlení občanů rakauských wšak, ať si jen wyjdau po krajích a městech, i přeswědčí se makawě, jakého smýšlení jest národ rakauský a čeho přede wším přeje. Co se wšak týče nějaké změny oktrojowané ústawy wůbec, poukazujeme Lloyda na odpowěď, jakau J. M. císař dal deputaci z Boleslawska z Čech, která žádala, aby oktrojowaná ústawa odwolána byla: „ Wyslowil jsem opětně swůj úmysl, že nezwratně při říšské ústawě setrwám. Moje wláda nesmí k tomu přiwoliti, aby se od této půdy uchýlilo a na cestě protiústawní základní říše zákon rušil. Nařizuji Wám ( Mecsérymu ), abyste proti takowýmto snahám moci wlády a wážnosti zákona použil. “ – Tak se wyslowila wláda a tak psáwal i Lloyd. A což nyní? – Snad má i wláda chuti k změně? Poukazujeme pauze na to, že wláda sama prohlásila, že jest revoluce ukončena a že oktrojowanau ústawau dána jest zákonní půda. Pustí-li se tedy wláda do měnění této ústawy, tedy jedná revolučně, i spauští se půdy zákonní a wstupuje na půdu revoluční. Jest swětu známo, že se nám oktrojowaná ústawa nelíbí, a že i my bychom si pro náš díl wšelijaké změny přáli, a když wláda sama wstaupí na půdu revoluční, dá tím i nám práwo, abychom tlačili na změny we smyslu našem. Pak již nebude moci wláda se odwoláwati na zákon, neb takowýmto jednáním sama by se zákonu spustila, a pak by nemohla ani od nás žádati, abychom my se oktrojowaného zákonu drželi.

22. listopad 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [připomínka], Autor: Havlíček, Karel * * * Dne 18. list. byl w Budějowicích wywolen za poslance do říšského sněmu tamní mlynář Antonín Robel 18 hlasy. Hr. Leo Thun měl toliko 13 hlasů. Nejblíže příští dny bude wolení nowých poslanců říšských w okresích Jindřichohradeckém a Nowokdyňském ( 28. list. ). Po pilném uwážení pp. woličům Hradeckým schwalujeme p. M. Fialku, hejtmana u pluku Latour, českého spisowatele a zwláště známého z nešťastných swatodušních dnů Běchowických. Nowokdyňským dowolujeme si nawrhnauti pana Františka Hawlíčka, místopředsedu Slowanské Lípy.

27. leden 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Marné volání - pokračování.], Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Marné wolání. ( Dokončení. ) Dokázawše per deductionem ad absurdum newědeckost jednoho mínění p. prof. Schnabla, přistupujeme nyní k uwážení jeho udání o statistickém poměru obau národností wůbec. Auředních a jistých pramenů k tomu zhola není: p. prof. Sch. wážil, jak sám prawí w č. 9. Prager Ztg., wšechnu wědomost swau z katalogů duchowenstwa na r. 1847, a to sice, jak sám prawí, s nejpřísnější historickau prawdiwostí, prwním to požadawkem statistických zpráw. Neopomenuli jsme se i hned wlastním počítáním o tomto hledět přeswědčiti, a wýsledek našeho skaumání tuto podáwáme. W katalogu tomto neudáwá se nikde zřejmě počet Čechů a Němců, nýbrž jenom počet duší každé kolatury, a tyto kolatury označují se jenom na čtwerý způsob: české, německé, česko-německé ( kde počet Čechů přewládá ) a německo-české. S prwními dwěma druhy snadné jest pořízení, ale kterak w oněch míchaných kolaturách udati počet Čechů a Němců? Pátrali jsme tedy, jakého měřítka p. prof. Sch. užil, a shledali jsme hned w Beraunsku: tam jenom Příbram s 9047 a Sw. Horu s 41 dušemi udáwá katalog co kolatury německo-české, ostatní wšechny co české. Pan Schnabel uwedl ale w Beraunsku 6.027 Němců, patrno tedy, že w míchaných kolaturách 2/3 počítá wždy k přewládající národnosti t. j. w německo-českých 2/3 k Němcům, 1/3 k Čechům a následowně w česko-německých 2/3 k Čechům a 1/3 k Němcům. 30 Pokusili jsme se tedy p. prof. Schnabla dle tohoto jeho wlastního prawidla w některých krajích kontrolowati. Ku př. w Táborsku se uwádí w katalogu duch. na r. 1847 co německá místa: Adamsfreiheita 1674: Altstadium 3241, Baumgarta 2364, Blauenschlaga 1552, Hosterschlaga 1934, Neofistricium 1344, Riegerschlaga 3242, Schamersium 1443 dělá dohromady 16.794 duše. Co česko-německá uwádí se tam: Jarošowicium 2851, Kumžatecium 4025, Neobistricium 7116, Nowodomus 10.848, Pilgramium 6616, Taborium 8282, dohromady 39.738, tedy třetina 13.246, a k tomu předešlé dělalo by jen 30.040 duší, ale p. prof. Schnabel, který s nejpřísnější prawdiwostí dle toho katalogu počítal, udáwá 38.371 Němců. Wezmeme Chrudimsko: tak udáwá katalog duchow. w kolaturách německých: Abtsdorfium, Blumenenavia, Bohna, Carolofortium, Čenkowicium, Dittersbachium, Dittersdorfium, Johnsdorfium, Ketzlsdorfium, Knappendorfium, Körber, Landskrona, Lipavia, Michlsdorfium, Niklium, Rudelsdorfium, Schirmdorfium, Schönbrunna, Sichelsdorfium, Tomigsdorfium, Tribicium, Worlička dohromady 43.726 Němců. Pak w německo-českých: Austa, Čermna, Lauterbachium, Liebenthalium, Teutoběla, Teuto-Hermanicium, Weipersdorfium dohromady 24.367 duší tedy 2/3 = 16.244 Němců. Pak w česko-německých kolaturách: Bistra, Třebovium, Dašicium, Holicium, Litomyšlium, Morawana, Pardubicium, Sezemicium dohromady 43.989 duší tedy 1/3 = 14.663 Němců. Následowně w celém kraji 43.726 16.244 14.663 74.633. Kterakým tedy způsobem mohl p. prof. Sch. napočítati 84.086 Němců w Chrudimsku? — Tolik na ukázku, w jakém smyslu se rozuměti má ona nejpřísnější historická sprawedliwost: nemysli wšak nikdo, že skutečně takowý poměr jest, jak jsme my zde nyní počítali. Jmenowitě w kolaturách, které w katalogu duch, pod jmenem česko-německých přicházejí, nesmí se ani 1/3 Němců bráti, nechceli se Čechům patrná křiwda učiniti. Na příklad uwedeme Čáslawsko jakožto kraj nám osobně známý: tam se též Německý Brod, Dušow, Sw. Kříž, Košetice, Krupa, Lipnice, Wojnowměstec, Zhoř dohromady s 21.824 dušemi co česko-německé kollatury uwádějí, a dobře wíme, že we wšech dohromady ani 3000 Němců by se nesčítalo, kdežto by na onu 1/3 přes 7000 připadalo a to platí skoro o wšech kolaturách česko-německých ku př. Litomyšle, Pardubice, Tábor atd. atd.; ba často se kolatura jenom proto česko-německá jmenuje, že se w ní také německé kázaní drží. Pak by owšem prawý počet Němců ku př. w Táborsku jistě ani 22.000, w Chrudimsku ani 64.000 nedělal, a tak we wšech ostatních krajích. Kterak ale mohl p. prof. Sch. w Praze do takowé podrobnosti Čechy a Němce spočítati, již naprosto nepochopujeme, neboť se na to nenalezá zhola žádných pramenů, a jestli snad w Praze p. prof. Sch. dle německých a českých far poměr béře, nenalezáme ani slow, jakými bychom podiwení swé nad takowau statistickau obezřetností wyjádřili. Zajisté se w Praze Čechowé a Němci o Hromnicích, o Jiřím, Jakubě a Hawle z fary do fary stěhují, a nikde nenalezáme zákon, aby Němci jen w německých a Čechowé jen w českých farách bydleli. W Praze by se jenom ze školních dětí poněkud dalo sauditi na poměr národností, neboť se může aspoň s nějakau jistotau mysliti, že české děti jen z českých rodin pocházejí. My ale nemajíce jasných pramenů, nechceme nic určitého udáwati. Každý saudný uzná potřebnost toho, že jsme se takto proti statistickým tabulkám p. prof. Schnabla opřeli, poněwadž se na takowá udání statistická bez dalšího skaumání obyčejně mnoho stawíwá, a kdo wí jaké pro naši národnost škodliwé myšlénky by powstati mohly z této statistické křiwdy. Obyčejná jest zwyklost nám Čechům do swědomí wstrkati, jakobychom jen proti německým krajanům swým zášť rozsíwali, a sám p. prof. Sch. se we swém článku „ Zur Verständigung “ zdržeti nemohl, něco podobného ač zabaleně prohoditi, mluwě o tom, že powažujeme Čechy jen za swůj domow, že chceme Němce o jejich politická práwa připrawiti, že nezkušené mládeži nenáwist proti německé řeči a literatuře wštěpujeme s je k newzdělanosti zawádíme, ba že jsme modloslužebníci (!! ) klanící se filologickým notabilitám, a že přewráceně posuzujeme mrawné a weliké charaktery! Potom sice p. prof. Sch. mnohými slowy oswědčuje swau náklonnost k nám Čechům, k naší národnosti, řeči a literatuře, ale jest jistý instinkt, dle kterého každý pozná swého přítele a nepřítele, a to skrze wšechny španělské stěny jakowé jsau pauhá slowa. Pan prof. Sch. jest ostatně sám wětším nepřítelem němčiny než my wšichni, neboť kterak se máme s chutí němčině učiti, když nás hned za to p. Sch. od národu našeho milého odrazí a k jinému připočte? Cokoli se w Čechách a na Morawě pro zwelebení naší národnosti děje, stáwá se weřejně, w časopisech před očima naší milostiwé wlády a s powolením auřadů, tedy auplně zákonním způsobem. Wíli kdo na nás něco nedowoleného zlého, čelicího proti zákonům, proč to auředně neudá? proč zůstáwá při pauhém postranním a privátním pomlauwání? Ta taktika, uwáděti Čechy jen pořád w podezření, aby se jim w prowedení dobrých záměrů překáželo, jakým jménem nazweme tuto taktiku? Čechowé jsau národ w historii w dobrém a w zlém zkušený, mnoho bauří přeneslo se přes naši wlast a ne na darmo, a národ náš může se připočísti k mírným powážliwým národům. Co se ale nawržené průmyslowé školy týče ( neboť i o tom se p. Sch. neopominul w německých nowinách zmíniti ), jest wěru podiwno, že wšichni protiwníci její užitečnost uznáwají, ale z jiných jen příčin proti ní wystupují. Onen jistý dobrodinec také zawolal chlapce do zahrady, aby si jablek natrhal, ale jak mile ku které jabloni přistupowal, zastawil jej wždy onen dobrodinec řka: z té netrhej — z té také ne, z té také ne, až wšechny jabloně obešli a chlapec — při laskominách zůstati a ze zahrady odejíti musil. H.B.

11. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Titulní strana, Titulek: [Článek z Vídeňských novin], Autor: Havlíček, Karel H. B. ‒ W Praze 10. ledna. Nowiny Wídeňské Lloyd, které jsau redigowány auplně w duchu p. ministra Stadiona, strany nichžto se p. Stadion sám jednau w důwěrném rozhoworu přiznal, že je w Terstu po nějaký čas sám redigowal, tyto nowiny mají následující pamětihodný článek, jehožto každé slowo wáží několik centů prachu a olowa. „ Neobyčejnau cestau dostáwáme dnes ( 8. ledna ) o 6. hodině wečerní zpráwy z Kroměříže. Čeští deputowaní spojili se se swými starými nepřáteli ‒ s Lewicí. Demokratické chautky strany radikální sbratřují se s národním stranictwím ( partikularismus ) swých posud nejodhodlanějších nepřátel. Ti, kteří jen na „ korunu českau “ myslí, stali se spojenci těch, jejichžto poslední myšlénka jest zničení wšech korun. Podiwné wěci staly se od října. Žádná podiwnější než nenadálé přálelstwí mezi rytířem z Violandů a panem appellačním raddau Strobachem, mezi ctihodným panem Füstrem a panem doktorem Pinkasem. Pánowé, kteří si přeji, aby Čechy w Německu utonuly, a mužowé, kteří by rádi Rakausko w Čechy obrátili, ti, kteří we wšem rozličnými cestami kráčí a w žádném náhledu se nesrownáwali, potkáwají se najednau w oposici proti ministerstwu. Jedni nenáwidí ministry, protože chtějí konstituční monarchii; druzí se jim protiwí, protože rádcowé koruny baží po sjednoceném Rakausku. Nyní jest skoro již pozdě na nějaké předpowídání, neboť w nejbližším čase bude již sám skutek za sebe mluwiti, ale tolik můžeme říci, že ačkoli spojená Prawice s nejkrajnější Lewicí nepochybně wětšinu sněmu twořiti bude, přece pewnau naději máme, že ministerstwo Schwarzenbergowo i konstituční monarchii i sjednocené Rakausko založiti moci bude “ ( zu begründen im Stande sein wird ). To jest srozumitelné! Jestli sněm neposlechne, bude rozpuštěn, a mocné ministerstwo Schwarzenbergowo založí konstituční monarchii a sjednocené Rakausko, to jest, aby tomu každý rozuměl, ministerstwo dá oktroyrowanau konstituci a zawede starau centralisaci w nowém, ještě dražším kabátě než byla stará, a položí tím pewný základ ‒ k nowé revoluci. O krátkozrakost ministerská! O twrdost a newšímawost ke wšemu, co nás učí zkušenost historická. Wizme Francauzy! Weliká revoluce ku konci minulého století, následek despotie Ludwíků zatřásla celau Ewropau, prolila řeky krwe, pobila tisíce tisíců, a po pádu Napolenona zawedena jest přičiněním mocnářů restaurace, to jest obnowení staré wlády w nowém kabátě. Revoluce čerwnowá zbořila restauraci a powolala liberálního Ludwíka Filippa na trůn; když ale tento ošidiw celý národ opět swobodu zameziti usilowal, nastala revoluce letošní, a Francausko jest republika. Nyní snad bude opět poznenáhla starý systém do Francauska udice swé metati, ale ubezpečeni jsme, že w takowém pádu zase nastane nowá revoluce. Jest to ale poctiwé, s národy takto hráti a je do ustawičného neštěstí poháněti? ‒ Nastanau nyní opět důležité doby. Posud sice doufáme w našeho císaře, že ministerstwo propustí, až uzná, že weliká wětšina sněmu a mezi nimi i ti, kteří posud oddanost swau nejen slowy nýbrž skutky dokázali, že tato wětšina s ministerstwem spokojena býti nemůže. Uzná-li ale JMC. za dobré, dáti wíce na slowa několika ministrů, než na wůli swých národů, co pak nastane? ‒ ‒ My radíme srdečně k tomu, aby národowé tiše, ale s wědomím křiwdy utrpené wšechno snášeli, čekajíce na další wywinutí wěcí. Staw Rakauska bude pak takowý: S jedné strany dole národ wlaský, nedáwno podmaněný mocí a žádostiw každau chwíli odtrhnauti se; s druhé strany nahoře Poláci odjakžiwa wšemožně pracující proti Rakausku; w prostředku Maďaři nyní práwě krutě podbití, nesauce ještě žiwau ránu a očekáwajíce s nedočkawostí dobu pomsty; Chorwáti, Srbowé, Čechowé, Morawané, Slowáci, Rusíni, Slovinci, kteří krwí swau pomáhali we Wlašich, u Wídně a w Uhřích a w Haliči Rakausko zachowati, a nyní po wykonané těžké krwawé práci ošizeni a místo poctiwé mzdy obdařeni německau centralisací, místo swobodné, řádné konstituce obdařeni konstitučními formami, hodnými daněmi, 500.000 wojska a každoročně 80 mil. newyhnutelného dluhu. K tomu ještě snad z jara krásná wálka we Wlaších ‒ pěkné wyhlídky na budaucnost. A Němci rakauští? Budau oni spokojeni? Jistě jen jedna část, a to sice ta, která sama učiní nyní to, co nám Slowanům falešně a nepoctiwě wytýkala, totiž že nám nezáleží na swobodě, nýbrž jen na národnosti. My jsme nyní dokázali, záleží‒li nám na swobodě čili nic, a oni hanební utrhačowé, kteří ustawičně nás před swětem w podezření uwáděli, musí se zastyděti. A pan appellační radda Strobach, o němžto již naši škůdcowé ( bohužel také w Praze mnozí našinci, awšak takowí, o kterých bychom si přáli, aby byli w Austrálii ) již auštěpačně před nowau wolbau rozhlašowali, že uplacen jest od ministerstwa, nezachowal-li se jakožto řádný Čech, řádný muž? Není pochybnosti, že jej ministři chtěli tímto appellačním raddowstwím uchlácholiti: ale Strobach dokázal, že jest této důstojnosti a ještě wětší hoden. Také naše nowiny slawí dne 8. ledna jakožto den wítězstwí prawdy nad ošemetností. Národní Nowiny wždycky zastáwaly z celého srdce poslance české, co muže swobodě a národu oddané, kteří sice we wšem, co slušné jest, wždy hotowi byli, wládu podporowati, kteří se ale zároweň žádnau mocí we swětě nedají užíti za nástroje proti swobodě a proti národu. Již druhý náwrh základních práw, který w některých německých nowinách Pražských auplně wytištěn byl i se wšemi amendementy ( podnáwrhy ) a se jmény wšech pro ně hlasujících audů konstitučního wýboru, již tento náwrh musel dokázati prawau liberalnost poslanců našich, neboť čeští audowé tohoto wýboru od wšech našich poslanců do tohoto wýboru wywolení, Palacký, Pinkas, Rieger, hlasowali nejliberalněji, a můžeme ubezpečit, že náwrh celé konstituce, jak jej náš Palacký wypracowal, zcela uspokojí wšechna přání rozumných a liberálních foederalistů. Wšak najdeme příležitost, tento náwrh časem swým čtenářstwu Nár. Nowin auplně předložiti, aby pak sami o něm usaudili. Co se ale rozpuštění sněmu týče, my se toho nehrozíme; kdo chce moci swé k násilí zneužíwati, může to snad učiniti, ale násilí nemá nikdy dobré následky, a časem swým se samo pomstí na swém půwodci.

16. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [redakční oznámení], Autor: Havlíček, Karel Zejtra newyjdau za příčinau Sw. Janského swátku žádné Národní Nowiny; budaucí číslo wyjde w pátek.

25. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Ironické šlehy], Titulek: Šosovské staré archivy, Autor: Havlíček, Karel Šosowské staré archiwy. Wesnice Zbyslawa a Bučice spojily swé gardy, aby byly silnější. Bylo jich teď dohromady asi 40. Nastalo wolení důstojníka. Hned napřed musím říci, že w té gardě též lidé od auřadu byli, od pana purkrabího nebo jak se jmenuje, až dolů pod poklasného, zkrátka, panští služebníci. I wolilo se, a nastojte, pan Cukr, auředník, měl, ačkoli jen 40 woličů bylo, přes 50 hlasů, nepřipomínaje, že ani wšech 40 jemu swůj hlas nedali. Jak si to wyswětlit? Wěru, p. Cukr je člowěk, kterého mezi diwy swěta připočísti sluší.

8. leden 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Zahraničné zprávy, Titulek: Divné věci v Čechách., Autor: Havlíček, Karel Zahraničné zpráwy. Diwné wěci w Čechách. Těšili jsme se na letošní ročník p. Klarowy „ Libušy “, kde p. Tomášek swůj žiwotopis welmi originálně wyprawuje. P. Tomášek je Čech; když mu bylo 16 let, chodil z koňského trhu až na malou stranu, aby se w němčině dotwrdil, což pro naše jazyky a péra častokráte pernou prací býwá. Ale můj Bože! jak se to změnilo. Roku 1814. píše w druhém zlomku: „ Um meine Muttersprache nicht ganz und gar zu vergessen, schrieb ich: Šestero písní w hudbu uwedených pro jeden hlas při Fortepianu. “ Z tohoto podiwu hodného úkazu učíme se jednu prawdu, že se w srdci lidském některou chwíli ledacos ozýwá, jako by to říkalo: Nezapomeň, že máš l wlasti swaté powinnosti; a jednu neprawdu, že by totiž skládání hudby k šesti písnim postačilo, aby člowěk swou wlastní mateřskou řeč beze wšeho jiného cwíčení nezapomněl. A přece jest práwě teď doba, kde národ k swým wýtečníkům ruce wztahuje, aby mu nedali w nectné zapomenutí klesnouti, a zřetel jich k přízniwějším cizincům obrací. W Paříži sedí Cyprien Robert na kathedře slowanských jazyků a zastáwá slowanské pokrewenstwí nynějších Řeků, Němec Fallmerayer učinil totéž, a durdí se, neuznáwá-li swět welkou zásluhu jeho; kdož wí, jestli se Abd-el-kader neoddá studiím o slowanskosti staročeských choralů, aby tím oslawil národ, k němuž jej ani láska, ani wděčnost, ani jakékoliw powinnosti powinnos nepoutají tají. —

16. únor 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: Slovanská lípa. Sezení výboru dne 15. února., Autor: Havlíček, Karel Slowanská Lípa. Sezení wýboru dne 15. února. Ze čtení dopisů wenkowských objewilo se, že w Táboře, Jílemnici, w Humpolci, w Jaroměři powstaly nowé Lípy Slowanské. Hospodářská jednota Raudnická žádá, co takowá do spolka Líp Slow. přijata býti, což se i od wýboru přijímá. Zwláště zajímawé a pamětihodné byly zpráwy z Benešowa a z Jaroměře. Benešowská Lípa mezi jiným postarala se o to, aby místním chudým za welmi lewnau cenau dříwi zaopatřila; w Jaroměři zařídil spolek paní školku ženských prací pro díwky, we které se zdarma s welikým prospěchem wyučuje. Oznámení přístupu k adresse důwěry pro říšský sněm sešlo se mnoho, mezi nimi z Nowé Paky přes 1000 podpisů. Za příčinau, že z mnohých míst posud došly jen takowá ohlášení od Slow. Líp s podpisem předsedy a jednatele, nastalo rokowání, jakým by spůsobem se docíliti dalo, aby co možná nejwíce podisů se sešlo, a uzawřeno jest, aby předně wypracowáno bylo wyswětlení této záležitosti a dáno bylo do wšech časopisů, pak ale aby se w Praze zwlášť na rozích oznámilo, kde přípisy tyto k podpisu přichystány jsau. Pan Špaček ze Žďáru z Morawy žádá o radu, jak by se měli w této wěcí zachowati, a poraděno, aby oni sami zaslali též podobný přípis, a aby se spolu wyzwala Holomaucká Slow. Lípa, aby na Morawě též o podpisowání podobných adress se postarala. Čten jest též náwrh p. Opice, kterak by se aučty Slow. Lípy prawidelnějí zařídíti měly, a ustanoweno, aby tento náwrh až do auterka se odložil, by se audowé wýboru na rokowání lépe připrawili. Na místo p. J. U. D. Šwestky, jenž do říšského sněmu odešel, wolen jest nowý místopředseda a wywolen jest K. Hawlíček.

8. září 1846, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: Opět něco o pravopisu, Autor: Havlíček, Karel Opět něco o prawopisu. Spisowatelé čeští neshodují se w některých prawopisných spůsobech a jmenowitě w au a ou. My se dle příkladu Matice České držíme au, na důkaz wšak, jak nepředpojatí a sestranní jsme w tomto ohledu, podáwáme zde dopis p. Josefa Pokorného z Teresína, w kterěm nowý a posud neznámý důwod pro ou uwádí. Pan J. Pokorný obírá se filologickým badaním welmi půwodného rázu, a již několik dopisů zaslal redakcí těchto listů, w kterých ukazuje,,, kterak by se měla obnowiti twář českého jazyka. “ Welmi mnohá slowa zdají se mu býti špatně česká, pročež nawrhuje ku př. místo Bůh – Trimennaadtor, Swatá Trojice – Trimennadtoorije, kazatelnice – mrawitorna, kazatel – mrawitor, mlynář – mlentor, prawda – mrawda, střídání stráže wojenské – měňaury, formulář – natalář, karabáč – nataláč, hromada – náwrna, loterní losy – hrátasáza, welkoobchodník – obdítor, obulíkowání – obuslení, dědek – očejáš, dědeček – očejášek, politika – chytrystika, nowiny – dozwina, wčela – meďijárka, ženský záwoj ( wál ) – fracoch, obecenstwo – jewize, Jan Křtitel – Jankřtítor, křestní list – křtimentár, křídlo – letero, obchod – obdíslo, náčelník – reatoor, redakce – řečitekce, wzdělané ženské – umrawčine, mlsné ženské – ujiwne, držte hubu – ustawte, chrám – wýrkonál, trůn – welewnák, žezlo – welehroz, omýlení – womysl, invalid – zeják, lakomec – achidawec, rození Čechowé – Bohemiata, český pán – bohemiator, hrob – podzemtář, hrobník – podzemtářník, pohlawek – pozdrawek, theolog – poswaterník, ( kelner ) sklepník – pinosta, šenkýř – pinastér, společný spěw ( chor ) – pějwor, expeditor – odruktor, měsíc – chodosýř, šlechtic – ctimentor, bravo! – chwalisimo!, střecha – chlipokrét, materská řeč – protoprawka, prwní mlatec ( Oberdrescher ) – proceptent, nezdařilý diwadelní kus – proziw, gratulace – přanaskwyje, praktikant – přiskwitant, Rauchzimmer – pšejchowna, kuřák tabáku – pšetor, nowý papež – Petroswatež, Bleistift – pisolizek ( ne proto že se líže, ale že se ním lýzý neb znamená ), Fräulein – rájle, krawská děwka – dojle, úředník od párních strojů – párátor, pární kotel – parchál, ženská kleweta – parčořka, Barbierstube – bradrowna, šafář – chasyjáš, šňupec – čuchec, amen – čiňse, čekanec – dlihawec, denuntiant – gauda, hedbáwí – hausenčina, aktérka – hrájle, kdo má pole za humny – humpolák, parada – krasynáda, káwowá konvice – káwylára, falešný člowěk – krýzlík, Lichtputze – knotík, salát – kyselát, šenk – lejch, Gefrorenes – ledcha, lékař – lečitor, lékárna – líkonáda, facka – licpera, gallop – lítanec, cedulka – listejka, wlastenec – mojec, wlastenka – mojiwna, Unterofficier – malitor, matryka – menzora, potomci – mozekkálníci, a etymologicky odwozuje katolický křesťan od kato-lidsky křest-stjan, poněwadž mučeni byli a stínáni. Nemohauce wědeckým zásadám tak, radicalního filologa dobře wyrozuměti, neosmělili jsme se ani w prawopisu, ani w slohu samém nejmenší proměny učiniti, pročež zde podáwáme celý dopis úplně tak, jak nás došel. Swrchu jest nadpis: psáno starším pravopisným systémem Z terezigalu. na Slawnau Redakci Čzeských nowin a Wčzeli, w Křýžownjcske ulyci Čzýslo 86. do Prahi. Slawná Redakce! njže podepsany na podotknutj Čzeskau wČzelau one mluwnj zaslowki au. ou. wdobrem oumislu Tuto uczťjwie Podáwa, nee za Předpis ale kwiswgetlenj geho wirozumnjenj, že – Ti – dwge ačkoliw Sau blýsko ůsebe, přece negsau gedno. k. p. Ko-Haut, Ko-Hout Sprwnjho se wirozumýwa od njemčzini Kůže. a druhe gest Czeski Kohout. ostatnje Slawne Redakci uctjwge Respekt Hlási Račzegi. w Terezigalu dne 31ho Srpna 1846. Jozef Pokorný. Doufáme, že z tohoto článku dobrého poučení nabudau mnozí naši Pražští filologowé, kteří rowněž tak ustawičně jen chtějí „ obnowiti prawopisní i etymologikau twář jazyka českého. “

1. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Říšský sněm, Autor: Havlíček, Karel Říšský sněm dne 29. září. Žurnalisté jsau opět již na swých sedadlech, pořádatelé domu jim otewřeli jiný slušnější wchod, než je onen, co příčinu zadal, že sněmownu opustili. Protokol je přečten a přijat, ale pro plyn není možná w sněmowně wydržeti; president odročil tedy sezení na zejtřek. Ještě žádá ministr financí o slowo, a sděluje, že přijímá do finančního náwrhu onen, by fiktitium w Čechách zrušeno bylo, poněwadž jen w této provincii se nachází a jen asi 160.000 zl. obnáší. Řeč poslance Plačka o wyzdwižení daně fiktitialní, držená w říšském sněmu dne 26. září 1848. Systém české gruntowní daně trpěl na tom nápadném zle, že gruntowní daň se neplatila jen dle wýnosu půdy, nýbrž i podlé domnělých užitků mnohých průmyslních podniknutí. Když r. 1913 průmyslníku zwláštní wýdělkowá daň uložena byla, mohl se aspoň tau nadějí těšiti, že od té doby od oné wypomocné gruntowní daně bude oswobozen; neb fiktitium nebylo nic jiného, než wymyšlená gruntowní daň, která ještě tu chybu měla, že auřadníci žádného měřítka neznali, ji stejně repartowati. Posuzowali jenom zewnějšek průmyslníka a pak dle swého mínění učinili reparticí. Náwrh finančního wýboru zahrňuje w sobě wyzdwižení urbarní a desátkowé daně, a sice wším práwem; neb odpadnau-li užitky, musí též na nich lihnaucí daň přestati. Náwrh finančního wýboru obsahuje w sobě též zrušení židowské daně; tato daň byla w Čechách již před l[půl ] letem k zrušení určená, ale termin, kdy přestati měla, byl na rok 1852 a 1853 ustanowen. Doba ta je zcela rozdílná od oné w níž žijeme. My chceme rowné opráwnění wšech wyznání, a s uskutečněním toho musí tedy každá takowá zwláštní daň přestati. Židowská daň musí tedy brzy zrušena býti, chceme-li konstituční zásady w jejich prawdě pochopiti. Ale českého průmyslníka by to bolelo, kdyby urbarní a desátkowá daň ihned pominula, jak se dokáže, že se držeti nedá; trápilo by ho, že židowská daň byla zrušena, jak medle se ukázalo, že náboženského stanowiska obstáti nemůže, a jen jeho již před 70ti lety za nesprawedliwau uznaná fiktitialní daň se ponecháwá. Každý průmyslník očekáwá wyzdwižení této daně, a cítil by se uražen, kdyby jeho sprawedliwý nárok se zanedbáwal. Očekáwal to obzwláště před 2 lety, když stawowé čeští w chwalitebném uznání dlauholeté křiwdy 35.000 zl. stř. rustikální daně na dominikální majitek přewzali. Očekáwal tenkrát wším práwem, že fingowaná gruntowní daň déle trwati nebude. Quota, kterau platí, obnáší u malého průmyslníka owšem jen 1 neb 2 zl. w. č., ale on wěděl, že, pustí-li se do rekursů, to s taxami a kolky spojeno bude, a sotwa to docílí, by pozornost na předmět swého štěžowání s takowým důrazem zbudil, který by jej od tohoto břemena sprostil. Spojuji se tedy s prosbau p. Wežnického: Wysoký dům račiž zrušení fiktitialní daně nejen podporowati, nýbrž i uzawříti.

18. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [Dopis z Moravy], Autor: Havlíček, Karel (přetisk) O stawu wěci na Morawě poučí nás poněkud následující dopis, který zde klademe: Pane Redaktore! We jménu wšech na Morawě bydlících Čechoslowanů snažně žádám, by ste nám zjewili, co w aumyslu máte; neb zpráwa, že Morawu a Slezko k Českému králowstwí přiwtěliti chcete, mezi Němci ukrutnau bauřku způsobila, myslí totiž wůbec, že chcete Slowanskau republiku zříditi a s Rusy se spojiti (?! ). Při tom my ubozí Češi muka wytrpíme a w nebezpečenstwí se nalezáme, neb zhaubná zášť proti Čechům zde obcuje. Prosím Wás tedy, buďte co milý můj krajan tak laskaw a račte mi sděliti prawý aučel jednání Wašeho w Praze, bych mohl ustrašené Němce poučiti; dobře by též bylo, aby měšťanský wýbor pražský do wídenských nowin oznámení zaslal, z kterého by se seznati mohlo, na čem jsme.

9. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Otištěné zprávy], Titulek: Psaní korespondenta, Autor: Havlíček, Karel Opět „ Österreichische Zeitung! “ Jakýsi korrespondent nowin těchto píše o prwním sezení slowanského sjezdu w Praze, a sice: „ Jen moje známost české řeči zjednala mi wstup do sněmowny. Awšak brzo mne poznali, že jsem Němec, a musel jsem se klidit..... Jistý slowenský kněz učinil náwrh, aby Čechowé swým bratřím w Uhřích šli na pomoc. Zawznělo wšeobecné wolání: Ano, chceme sebrat wojsko..... Zwláštní úkaz byl, že jednotliwí deputowaní sobě nerozuměli, a že se při debattě autočiště u němčiny hledati musilo. “ – W jiném listu stojí zase: „ Dle saukromných zpráw byli prý w Praze hrabě Thun, Lažanský a Nostic swázaní do auly universitní přiwedeni. Zráda národu nenosí tedy již nikde bobkowých wěnců. “ I „ Der Freimüthige “ přináší zpráwy z Prahy, až by člowěk smíchem pukl. Takž dne 5. čerwna w 6 hodin wečer. Práwě se roznáší, že prozatimní wláda w Praze swržena jest. Proti wojenské moci wystawěly se barrikady. Demokratická strana Čechů spojila se s Němci. W žurnále pak „ La Presse “ stojí psáno: „ W Rakausích jsau to Čechowé a dwůr, kteří na náwrat despotismu myslí. – chybějící uvozovky

20. únor 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovná kronika., Titulek: [Noviny Vratislavské]., Autor: Havlíček, Karel Žertowná kronika. „ Oder-Zeitung “, nowiny Wratislawské píší o tomto městě náledowně: „ Kdo by se rád stal mrzákem, wstaupiž každý takowý na nowý trottoir před celním auřadem. Hned na počátku ohradil swé práwo ke swětlu dennímu poctiwý žlab; je nepřikryt, jako by mu byly šosy od fraku ustříženy býwaly. Trottoir se na tomto místě nemohl až potud zmoci, aby i žlab přikryl. Kdo nyní po tomto okluzkém místě se bude procházeti, tomu pojišťujeme zlámání ruky nebo nohy, které se mimo to jinak nezhojí, než nechawši aud chromý. A to se může státi tak krásně mimowolně, že nebude možné wypátrati w tom schwalní úmysl. Kdo tedy nerad bys bojowal, jdi tam a nebudeš moci státi se bojowníkem! “ Nechceme na podobná místa leckdes jinde w Čechách a w Praze pozornost obracowati, aby se neřeklo, že české nowiny spoluobčany swé ke zlému zawádějí.

25. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Vídně, Titulek: [překlad zprávy o obklíčení Vídně], Autor: Havlíček, Karel (překl.) Dne 19. října. ( C. B. ) Wojsko stojí kolem Wídně. Dnes w noci přibyly přední stráže Windischgrätzowa wojska již k Florisdorfu. U Korneuburku podél Dunaje widíš samé wojsko. Wesnice we Wídeňském lese jsau jím naplněny; podél kopců a jižní dráhy leží Auersperk a Jelačić až k Wídeňskému Nowému Městu, k Baden, Laxenburgu, Himbergu, Schwechatu a Kaiser-Ebersdorfu, tedy naproti ostrowu Lobau. Z toho je widno, že wojenská moc může překazit wšechnu dowážku do města. Ne pauhau powěstí, ale skutečnau jest prawdau, že sedláci nejdau Wídni na pomoc, a mnohá hlawní města provincií newyjewily sněmu žádné uznání, jiná místa pak jen pod wýmínkami. Mnozí deputowaní bojí se smýšlení swých wysilalelů, jako haličští. To ale je též prawda, že wzdor opuštěnosti od Maďarů, wzdor přenáramné síly wojska, wzdor chybícího aučastenstwí wenkowanů a provincí jde we Wídni neohrožená, odhodlaná strana za swým aučelem. Tajné nitky drží se welmi tajně; nowiny wšech stran 660 jsau opatrné; jsau radikální, co se týče poměru k wyšší moci, w poměru wšak k lidu — konservativní, ba zpátečnické. We sněmu se nerokuje o ničem; není tam stran. Dne 20. Jedna deputace za druhau odcházejí do Holomauce. Též obecní radda poslala adressu od sebe, w nížto žádá: 1. Aby Jelačić a Windischgrätz odtáhli. 2. Aby wojsko Auersperkowo, wyjímajic pěší pl. Nassau a jezdce pl. Wrbna, wtáhli do Wídeňských kasáren jako posádka. 3. Aby byla národní garda reorganisowána a pohybné sbory ponechány. 4. Aby se císař wrátil a oblíbené ministerstwo ustanowil. S tauto deputací spojila se druhá nár. gardy a legie. Dne 20. října. Wídeň je zcela obklíčena; na Táborském mostě stojí huláni na piketě, w Klosterneuburgu kyrysníci. Powídá se, že k Jelačići přibyl z Wlach jeden pluk. — Nebudau-li generálowé chtít pauštět potrawu, je město obleženo; pak musí Wídeň bud bitwu swést anebo na kapitulaci se wzát. Z bitwy, byť i wyhrané, nebude mít jiného prospěchu, než žeby si dobylo na týden potrawy. Mluwí se, že wojáci jednotliwí přecházejí z táborů do města, ale s druhé strany jde powěst, že pluk husarů od wojska uherského se přidal k Jelačići. Wídeň nemůže sama začnaut boj, musí se chowat jen branně, a to newydrží, neboť ji přemůže hlad. Nikdo newí, kam wšechno wede; newí, co má počít a jak se to skončí. Sněm kolysá semtam; je na něm widět slabotu na rokowání; mluwě pro Wídeň padne s provincemi do třenic; uzawírá a cítí, že nemá moc, aby se wykonalo, co uzawře. Chce smíření a zprostředkowání, ale nikdo se proti němu nepostawí co nepřítel. Generálowé wšichni se prohlašují, že konstituční swobody a wšechny wymoženosti w ničem nebudau zkráceny, že uznáwají sněm — a přec ho neposlauchají, poněwaž on není ani auřad ani wýkonná moc, a ministerstwo jen „ dle jména “ jest. Obléhají a neobléhají město, střílejí sem, střílejí tam, a přec se nemají za nepřátely. 20. října. Mysli zdejšího obywatelstwa jsau nad míru sklíčeny; ani se již nebojí tak tuze zewnějšího nepřítele, jako domácího, t. j. ozbrojeného proletárstwa. Nahlížejí, že tento staw nemůže dlauho trwat, a přejí si, aby čím dříw tím líp byli stůj co stůj z něho wybaweni. Nedostatek potrawy je již welmi citelný, zwláště o mléko a maso je nauze. Příwoz potrawy je odewšad zamezen. Dnes nebo zejtra očekáwáme nějakau proklamací císaře. Mluwí se zde wůbec, že se čeští deputowaní, kteří se dne 20. října w Brně měli sejíti, z příčiny tamního pobauření do Wídně (! ) odeberau.

2. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [zpráva], Autor: Havlíček, Karel * * * W neděli byla we Swatowácláwské lázni schůzka k zaražení spolku pod názwem „ Slowanské orlice “. Hlawní z aučelů jeho je pěstowání wzájemnosti slowanské. K tomu cíli se sejde w naší staroslawné Praze ku konci máje sněm wšech kmenů rakauskoslowanských. Lud. Štúr tam mluwil slowy, která šla od srdce k srdci.

16. březen 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: X, Titulek: Z Vídně (Pokračování), Autor: X Z Wídně. ( Pokračowání. ) Ferdinand Laub, druhý náš Jos. Slawík ( který též byl wyučenec pražsk. konservat., wšak mladý ještě roku 1833 zemřel ) jest prawý čarodějník. Hrál dílo 15. od Beriota ( powěstného soka Paganiniho ) a pojal mysli znalých a neznalých posluchačů. Pak přednášel swé variace na píseň „ sil jsem proso “ s tak wraucím a něžným citem a duchem, s takau obratností, že posluchači w neobyčejný úžas zplanuli. Laub posluchače newolně k stálé pozornosti pautá a hrau swau okauzluje. Uznání, kterého se mu w Praze a w dnešním koncertu dostalo, zajisté i w cizině ho nemine. P. Stažić opět zpíwal, neboť mimo něj žádného Ilira zpěwáka zde není; tak i ilirské čtwerozpěwy pauze Morawané a Češi wywádějí. Ostatně wždy rádi p. St. slyšíme. Zpíwalť 3 chorwatské písně, mezi nimi známau: „ sedi diewa kraj mora. “ Mortieur de Fontaine, rozený Polák, hrál motivy do F dur od Haendla a pak swau fantasii na thema z opery: „ Střelec kauzelník. “ P. Mortier nepochybně zapomněl, žeť Polákem a že publikum slowanské před sebau má, jinák by nás nebyl častowal čistě německau hudbau. Ze dwau nám podaných čtwerozpěwů došel prwní chorwatský od nadporučíka Rusana jednohlasného bauřliwého tleskání. Vašákůw čtwerozpěw: „ Zastaweníčko “ bylo by nejlépe bylo wynechat; to wšak nebudiž nikoli na ujmu pana Wašáka praweno. Sborem od Wojáčka byl koncert otewřen, škoda básně Furchowy: „ Powzbuzení Morawanů “, z které p. W. něco jako mazur udělal! Sbor „ Pocestný “ od Čelakowského, hudba od Jelena učinil záwírku. Díky wám p. Jelene we jménu wšech 800 posluchačů a posluchaček za zaslání tohoto sboru; humor w něm wanaucí k hlasitému smíchu nás powzbudil. Zpíwaloť asi 40 zpěwáků; k zdařilému wywedení sboru welice přispěl určitostí a pewností zpěwu swého, hlasností a okrauhlostí tónů zwláště nižších jakož i zřetelným wyslowowáním p. Smutka, který we sboru uwedené solo přewzal. Přáli bychom si, p. Smutku častěji slyšeti a tím častěji, čím wíce zralosti jeho hlas dosáhne. Ještě se nám zmíniti jest o p. Wintru, který též jako w prwních koncertech o zdařené přednášení sboru w kolika zkauškách weliké zásluhy si dobyl; pro nemilé wšak překážky, které kdosi napískal, zanechal w koncertě samém dirigowání; a jen ochotností p. Doležálka, slowútného učitele slepých a welkého znatele hudby, bylo co děkowati, že při weřejném prowozowání direkcí sboru přewzal; jinak by se byly sbory, nemajíce ředitele, museli wynechat. — Ačkoli o 8. hodině již wětší část obecenstwa shromážděna byla, přece jsme musili hodinu čekat, nežli se koncert započal; pak bylo přednášeno jmenowaných osm kusů bez přestáwky a kromě českého ctwerozpěwu wše se opakowat musilo, tak že teprwa o 11. hod. bylo konce. Wětšina pak spěchá domů, menší část po upachtění duše chtíc opět okřát, zůstane sednauc si ke stolům. Wšak přeběda „ weliký hlad jest můj, wšak marné wolání! “ Nepomůže cinkání ani wolání, mohl se každý za šťastného pokládat, když objednaw sobě jídlo neb nápoj o 11. hod., již o 12. něco dostal; wšak jen někteří wywoleni se toho dočkali, wětšina se s hladem domů ubírala. 27. t. m. má být opět beseda, respektive „ roční koncert; “ pronáším we jménu mnohých přání, aby nějaké pořádnější a prostrannější místo k tomu cíli wyhledati ráčil slawný wýbor: nejspíše snad Sperlůw sál, jen ne „ u Hrušky, “ sice přijdem z bláta do lauže, an sál u Hrušky též malý, nadto ještě tmawý a prasprostý jest, i poslaužení jest horší nežli u Kytky, čemu wšemu by se u Šperla nejlépe wyhowělo. — — ( Pokračowání. )

10. prosinec 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Česká průmyslová škola]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Škola wzorní průmyslowá w Praze. ( Dokončení. ) Podáme zde w krátkosti náwrh, který wýbor pro průmyslowé wzdělání w schůzkách swých dne 24., 25. Čerwence, pak 14. Srpna 1846 pro budaucí školu učinil. Žáci se mají přijímati bez ohledu na stáří a na staw, nemá být škola, jak general. direkce nawrhowala, jen pro nižší průmyslníky, nýbrž pro české průmyslníky. Žáci rozděleni buďtež na řádné a mimořádné. Hlawní ohled budiž brán na žáky řádné, kteří si nawštěwowání školy na ten čas, co swé jediné zaměstnání ustanowili, a wšak budiž wše tak spořádáno, aby i mimořádní žákowé, totiž učedníci atd., kteří jen některé předměty slyší, a jen několik hodin týdně škole obětowati mohau, co možná nejwětšího poučení a zisku ze školy té nabyli. Za řádného žáka může být přijat každý, kdo trivialku zkončil. Předměty ustanoweny byly napřed jen: počtářstwí, geometrie, mechanika, fisika, přírodopis, owšem wšechno populárně a dle potřeby pro budaucího průmyslníka. Wýbor pro průmyslné wzdělání přidal wšak ještě: náboženstwí, českau a německau řeč ( gramatiku ) a nauku o písemnostech, jakožto předměty pro každého řádného průmyslníka newyhnutelně potřebné Diwíme se welice, že o zeměpisu pražádné zmínky se nestalo, snad nechtěl wýbor příliš mnoho najednau žádati: neboť jinak jest patrno, že zeměpis pro průmyslníka snad wíce potřebný jest, než cokoli jiného. Ani dějepis by zcela opominut býti neměl. Red., a také kromě toho zákony zemskými, jako §. 311 politic. zřízení škol ( 8 wydání ), pak patentem 19. Září 1786 ( o cwičení náboženském ), dworním dekretem od 16. Máje 1807 čísl. 9634, dekrety dworní komise nad studiemi 2. Srpna 1823 č. 4951 a 27. Března 1834 č. 19269 wýslowně uznané. - Jen takto zřízená škola může wynahraditi předepsané zákonem opakující hodiny a náboženské cwičení, od kterých by jinák žákowé školy oswobozeni býti nemohli. Z toho ze wšeho patrně widíme, že wlastně wýbor pro průmyslowé wzdělání mnohem conservatiwněji we swém náwrhu se zachowal, než generální direkce, která chtěla školu zcela nebýwalau, a beze wšeho spojení s dosawadními poměry našími zaraziti; a proto má škola od wýboru nawržená a nyní od Jednoty přijatá mnohem wíce naděje na potwrzení wysoké wlády, tím wíce, že má býti úplně jako ostatní školy, podrobena dohlídce předepsané. Toto wyšší powolení a potwrzení budeme tedy nyní očekáwati, ostatně již nic nechybí, aby škola oprawdu 398 do žiwota wstaupila. Důchody posud již ujištěné postačí aspoň z nauze, jelikož se budaucí učitelowé dílem s malým platem spokojí, dílem z darma jen z horliwosti pro národní české wzdělání úřad swůj zastáwati budau. Každý nahlíží, že 2500 zl. stř. ročně jistě by jinak nepostačilo na udržení dobré průmyslowé školy, neboť by i pauhý nájem školních sálů atd. snadně 500 zl. stř. pohltil, pak kdyby se 4 učitelům ( kterých by jistě zapotřebí bylo ) jen po 600 zl. stř. platilo, bylo by opět 2400 zl., k tomu ještě jiné menší potřeby, posluha atd., snadně by tedy škola dosti skrowně zawedená asi ke 3500 zl. stř. ročně státi mohla. A wšak nepochybujeme nikterak, že se tolik, ba i mnohem wíce sejde, tak že se zcela důkladně zaříditi a snad ještě trwání její kapitálem pojistiti bude moci. Což jest takowé podniknutí na celý český národ? Dejme tomu, že by každý z českých obywatelů králowstwí našeho jen groš w. č. obětowal, bylo by již asi 3,000.000 grošů, t. j. 150.000 zl. w. č., tak že by jen z auroků bylo wěčné trwání školy s 3000 zl. stř. ročních důchodů pojištěno. A w tomto ohledu můžeme důwěřowati w dobré náhledy a w pewné přeswědčení našinců. Nejedná se tu jenom o tu školu, ale jedná se o weliký princip, o prwní krok k wyššímu wychowání w jazyku českém, a podaříli se tento prwní nejtěžší krok, již snadně pak a rychle budau se ostatní konati. Ačkoli těžko jest, zde pro každého pochopitelně wyložiti, proč a jak welice práwě na této škole záleží, nepochybujeme přec nikterak, že se w každé krajině najde aspoň několik mužů prohlížejících dobře celau osnowu našeho nynějšího národního postawení. Na takowé muže se hlawně strany podpory budaucí školy spoléháme. Nesnadno jest hned každému znamenitější oběť peněžitau přinésti, ale když se horliwostí jednotliwých oswícenců co možná nejrozsáhlejší sbírky učiní, může se tolikéž docíliti. A nějakau nepatrnau maličkostí milerád každý přispěje, jedná se tedy pauze o to, aby si wšude někdo práci wzal, ostatní powzbuditi a sbírati. Nemyslíme, že by kterékoli z našich měst po zadu zůstalo, a dokonce ničím nedokázalo smýšlení swé wlastenecké a oswěty milowné; naopak doufáme, že budeme w těchto listech z každého města znamenitý příspěwek moci ohlásiti. Kdyby jen každý cech w Čechách z pokladnice swé ( která často dost marné wýlohy míwá ) částku obětowal, jaká by tu již byla suma! Sebrané příspěwky mohau se na jisté místo zatím uložiti, až škola od wlády potwrzena bude, a pak teprw do Prahy zaslati. Na každý pád ale žádáme, by nám hned do těchto Nowin odewšad oznámeno bylo, jak mnoho sebráno jest, poněwadž od nynějška stále další sbírky a příspěwky oznamowati budeme. Kdo by wšak příspěwky hned zaslati chtěl, může buď zrowna k průmyslowé Jednotě ( a wšak s wýslowným doložením, že jsau jen na školu českau tak zřízenau, jak wýbor pro průmyslowé wzdělání nawrhuje, aneb k Redakcí těchto Nowin, aneb k p. Prawoslawu Trojanowi, c. k. úředníku u fiscalu, zaslati. Powažte, pánowé! že to nebude škola jen pro Pražany, nýbrž pro celé Čechy, wzorní škola, dle které se budaucně jiné zakládati, a ze které učitelé na budaucích mnohých průmyslowých školách wycházeti budau, jejichžto powolání bude wzdělati národ náš, aby mu cizinci we wlastní zemi wšechny žiwnosti již déle nezkracowali.

29. leden 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Dopisovatel., Titulek: [Z Moravy.], Autor: Havlíček, Karel Z Moravy. Z dopisů soukromných dowídáme se, že na Morawě pilně jednají o zaražení zábawného časopisu českého, buďto w Brně nebo w Olomúci. Konečně jednou! Mimo wšeobecná potěšení, kteréž zpráwa tato zde spůsobila, máme také my ještě swé zwláštní potěšeníčko, že dostaneme kollegu, od něhož jistě wíce zpráw o wšelikém žiwotě na Morawě budeme dostáwati, než od pánů spisowatelů, jež sme za častější a ouplnější dopisy snažně žádali. Nicméně wytýká se nám ještě, že si Morawy newšímáme! Naše redakce objednala si za tou příčinou z brusu nowé boty sedmimílowé, a jak mile je obdrží, bude každý týden w touristské procházce milou Morawu i se Slezkem obcházeti; dokud ale zázračných těchto bot nedostaneme, žádáme opět a opět, aby sobě skoupozwucí přátelé naší té práce neztěžowali, nám čas po čase nějaké zpráwy poslati o tom, co pohýbá srdce i rozumy jejich. — Píše se nám také dále, že je wšeliká naděje, že bratří naší powolení k wydáwání časopisu dostanou. A kdož by o tom pochybowal! Newíme wěru, proč by jim milostiwá a moudrá wláda naše powolení odepříti měla, pro zemi, kteráž má bez mála dwa miliony obywatelů českoslowanských, aspoň jeden časopis založiti? Ještě prý je rozchází, kdo by se w redakcí uwázati měl. Jakýsi šelma prý litowal, že je Fabius Cunctator již nebožtíkem, ten že by se byl zajisté již dáwno do toho dal. A což by ouřadu tomu po wší zemi wážený a k tomu takořka powolaný p. prof. Šembera; u wěcech redaktorských nemálo zkušeny p. Ohéral; p. Mikšíček, kterýž spisy swými doswědčil, že dostatečně pérem wládnouti umí, anebo i některý jiný nedostál? Wímeť zajisté, že takowý časopis s počátku některé ěkteré nedostatky míti bude, jak w obsahu tak i w řeči. — Kdož by pro nějakou chybičku, které se wyhnouti začátečníku ani nelze, celou wěc odstrkowal! Nebuď to nikomu na příkoř powědíno, ale jesti to wěc nechybna, že zde nebylo tolik mužů učených schopných, a tak obratně pérem wládnoucích, jako jich nyní na Morawě nalezneme, když Kramerius swé Wečerní Wyražení Wyžení a jiní jiné časopisy wydáwati počali. A přece to byli šťastní počátkowé české žurnalistiky A Sychra wydáwal jednou časopis sám a sám, aniž při tom farní swůj ouřad zanedbáwal. Jeli strach o rukopisy, snad by se aspoň překladů a překladatelů nedostáwalo. A umíli redaktor z cizích literatur aspoň dobře wybírati a ustanowowati, co by se pro obecenstwo jeho hodilo, může mu tím wíce prospěti, než podáwáním nedospělých originalů. A některé články wedoucí o záležitostech národních — a nebo aspoň zpráwy lokální o probuzowání se národnosti, oswěty a o wšem tom, co w srdci nosíme, se jistě naleznou, byť by i špatným prawopisem psané. Pan bůh patří wíce k srdci, než na prawopis. Wšechnu úctu gramatice, ale žiwot platí wíc než gramatika!

25. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [Protifrankfurtské projevy], Autor: Havlíček, Karel [ Protifrankfurtské projevy ] [ tři hvězdičky]W pondělí s wečerem wyskytly se a zmizely jako zlý duchowé na rozích plátky o wolení do Frankfurtu. Radda městská ohradila se proti wšem z toho plynaucím wýlohám a nepřijala na se komissařstwí při wolbách. Se saumrakem nastalo w Praze hospodářstwí á la Faust. Po ulicích mihly se časem letawé sbory a zazněla národní píseň „ o tom parlamentě “, a newyzpytatelné byly kroky jejich. Hauf takowých zpěwáků táhl k domu gener. komanda, kde by se snad zpěwákům rádo bylo šeredně odzpíwalo. Mlčme o tom, ale pamatujme si to! ‒ Ale ten wečír musel si lidský duch odlehčit, musela se serenáda státi, a stala se u domu purk. Pštrosa, a to wšechno z ryzí důwěry. Kam jste se děly časy, když se našemu Strobachowi s hudbau, s pochodněmi a s Iáskau činilo zastaweníčko!! ‒ Ráno w auterý ohledáwali studenti wšechna místa, určena k wolbám woličů do Frankfurtu. Wšude stála garda, snad proto, aby nepustila žádného k wolení!? Odpowěď pres. hr. Thuna, již dal X. sekcí Nár. Wýb. w záležitosti wolení Fr., rozhořčila na nejwyšší stupeň mysle Pražských swobodomyslných. Důwěra k němu klesla zcela. Každý mněl za to, že auterý bauřliwě skončí; mnozí hotowili se k wečeru k rozhodnému kroku. Co se dělo w N. Wýb., wiz napřed. ‒ Kocowiny u purkm. Pštrosa opakowaly se wečer důrazně. ‒ Tuto jako w předešlé noci táhly haufy po městě píseň, „ o frankfurtském parlamentě “ zpíwajíce. H. — — — — — —

9. leden 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovná kronika., Titulek: [Který zajíc lépe chutná]., Autor: Havlíček, Karel Žertowná kronika. Který zajíc lépe chutná? Jistá rodina si wychowala zajíce, a slyšewši, že zastřelený zajíc lépe chutná, než zabitý, wyšla s ním do pole, kde byl zajíc ku kůlu přiwázán a k zastřelení odsauzen. Střelec ale střelil do prowazu, jimž byl zajíc přiwázán a odsauzenec uprchl welmi rychle nedbaje na leknutí swých pěstaunů. W nemocnici Tauntonské se při zkaušení chloroformu udála podiwná příhoda. Když léčený byl opojen a nemocný aud již měl býti řezán, roztlaukla se láhew s chloroformem, a wšichni přítomní upadli w bezcitný spánek.

4. březen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: O památce založení wysokých škol Pražských., Autor: Havlíček, Karel O památce založení wysokých škol Pražských. – Slawnost pětstiletá založení wysokých škol Pražských přiblíží se, aniž jsme posud na to pomyslili, kterak bychom důstojně co Čechowé takowau wzbožnau památku na welikého krále našeho Karla oslawili. Jelikož jisto jest, že se málo co důležitého lehce a rychle wywésti dá, zapotřebí bude, abychom již nyní napřed nějaké spůsoby tohoto oslawení wymýšleli, a brzy příprawy oprawdu započali. Nemyslíme zde snad nějaké slawnosti nynějšího moderního spůsobu, německé Zweckessen atd. atd., takowé by jistě i nehodné byly tak maudrého welikého wšeswětského ústawu, jaký byly tenkráte naše Pražské wysoké školy: snaha naše budiž oslawiti památku maudrého Karla krále w jeho zeměmilowném duchu, totiž aby zároweň pro nynějšek a budaucnost užitek z toho wyplynul. Wzpomeňme si na někdejší wzdělanost, mohútnost a sláwu země swé, a položme opět nějaké, ač snad slabé základy k jejich nawrácení-se k nám! Slawme zároweň znowu-narození národního wzdělání českého, ku kterému snad již do té doby ( 1848 ) založením průmyslowé školy sami nějaký základ položíme. Poněwadž jsau časopisy jako buditelé a upomínatelé národů: umínili jsme si i my již nyní často se o této 500 leté slawnosti zmiňowati, podáwajíce rozličné k tomu dobré náwrhy, které by nám laskawě sdělowány byly, uctiwě žádáme. Každý zajisté z jiného stanowiska hledí na naše potřeby, wšichni lidé wšechno wědí, a tak častým rozličných mužů o tom přemýšlením dobré náwrhy se wyskytnau, které opět od jiných dále wypředeny a zdokonaleny a pak uskutečněny býti mohau. Neobmezujeme se při tom pauze Prahau, wysoké školy založil karel pro celý národ, celý národ swětiž tedy památku tuto, w každém kautku milé wlasti naší naskytne se jistě mnoho příležitosti učiniti nějaké oprawy, zawésti nowé blahodějné ústawy, wšechno ke cti starých wysokých škol Pražských a zakladatele jejich otce Karla Welikého.

15. září 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [článek o novém ustanovení ministerstva osvěty ohledně českých gymnázií], Autor: Havlíček, Karel H. B. — Nowé ustanowení p. ministra oswěty strany čekanců professur gymnasialních podalo nám za těchto hořkých časů přece nějaké útěchy. Přede wším nabýwáme z něho patrné jistoty, že wláda hodlá pro budaucnost zákon rownopráwnosti we skutek uwésti zřízením docela českých gymnasií pro českau mládež, poněwadž se w tomto ustanowení určitě mluwí o rozličných wyučowacích jazykách. Ačkoli co se uskutečnění národní rownopráwnosti, poučení trpkými zkušenostmi, nyní již na tom stupni jsme, že jako Tomáš neuwěříme, pokud newložíme ruky: přece po takowých zřejmých ustaweních nelze již o tom pochybowati, že p. ministr oprawdu myslí na oprawu škol w národním smyslu. Wšechno pak owšem záwiseti bude od toho, jak mnoho a kde česká gymnasia zřízena budau w Čechách i na Morawě a jak brzy se to stane. Také we wěci samé wzbudilo w nás toto ustanowení p. ministra přeswědčení, že hodlá dokonalé professory na gymnasia dosazowati, a nikdo nebude w tomto ohledu nespokojen s nowým ustanowením. Jenom to pochopiti nemůžeme, kterak p. ministr při takowém úmyslu swém může chtít dosawadní klášterní gymnasia zachowati! Skoro dwě třetiny ( ne-li wíce ) wšech gymnasií rakauských jsau w rukau řeholníků, a p. ministrowi oswěty bude tak dobře jako nám známý staw takowých gymnasií, nebo wlastně professorů. Což tu pomůže tak přísné a rozumné ustanowení p. ministra strany budaucích kandidátů, když řehole jsauc obmezena na swé audy obsazowati bude gymnasia jako posud, spoléhajíc se wíce na zázračné působení sw. Ducha, než na učenost a schopnost swých spoluaudů? A jakým spůsobem hodlá p. ministr přinutiti řeholi k tomu, aby si opatřila spoluaudy schopné k těm gymnasialním professůrám, které klášter obsazowati má? Tuť newidíme žádných dobrých konců: a chowáme to přeswědčení, že jediná praktická a důležitá reforma gymnasií jest ta, aby se řeholím ( co takowým ) exclusivní obsazowání jistých gymnasií docela odňalo. Ti audowé klášterních řeholí, kteří zwláštního pudu a opatření dokonalými schopnostmi k professuře se obrátiti chtějí, nechť opustiwše klášter zaujmau místa weřejných professorů. Wždyť beztoho tam, kde řehole drží gymnasium, professoři od konání řeholních služeb Božích ( hor, zpěwů atd. ) oswobozeni jsau a také klausuru nedrží: tedy wlastně newedau mnišský žiwot a tedy nejsau w klášteře. We wěci samé se tedy nic nezmění, když kdekoli jinde na professuru dosazeni budau.

13. prosinec 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Slovenské národní noviny., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. - S nesmírným podiwením, ba raději s překwapením radostným čtli jsme 142té číslo Slowenských národních nowin od 8. Prosince. Již ke spráwě o druhé slowanské besedě we Wídni, we které se zmínka děje, že z 24 wýborů byli dwa Slowáci, dodáwá redakce: „ Tak, tak, drahí braťja! Stojme a pracujme jedňi s druhimí! Ňikdi sme mi ňechceli trhaňja, a preto aňi vi ňeodtrhajťe sa od nás, ale majťe sa k nám s tou mislou s akou mi k vám, a isťe buďeme sa vždi jedňi k druhím vjac a vjac zbližovať “. Ku konci wšak w ohlášení předplacení na budaucí rok wyjádřila se redakce takto: To jest, že se od nowého roku do Orla budau přijímat básně i česky psané, a že prawopis dosawadní změněn a k českému přiblížen bude. Z toho widíme potěšitelný pro nás pro wšechny pokrok a bohdá! prwní krok k budaucímu brzkému smíření Nowo-Slowáků s námi Staro-Slowáky; aspoň tolik již patrně wyswítá, že se p. Štúr, redaktor Nowin a Orla, od nás ostatních dokonce oddělit a Slowáky za zwláštní národ wydáwat nemíní, z čeho jsme jej až posud tedy křiwě winili. Milí bratří Slowáci! což newidíte, že my wšichni ( t. j. Slowáci, Morawané a Čechowé ) dohromady spojení sotwa se těžkostem skličujícím národ náš ubrániti můžeme: což pak dowedeme rozděleni na dwě polowice?

6. listopad 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Čechy, Titulek: [reakce na starší článek – popření zprávy o vzniku časopisu], Autor: Havlíček, Karel – Následující oprawu zaslal nám p. Benoni z Chrudími: W čísle 252 N. N. uwádí se zpráwa z Chrudímě, dle které by zde letošního roku pod mým a pana Paulusa wedením časopis wycházeti měl. Lituji, že nemohu zpráwu tuto, ani co se mého při tom aučastenstwí týče, aniž wůbec, žeby zde pro ten čas jaký časopis wycházeti měl, potwrditi. Jest sice prawda, že se na počátku letošního roku, a snad i něco dříwe, několik národowců zdejších zanášelo myšlénkau, wydáwati zde malý politický list w duchu smířliwém a poučujícím, jehož určení mělo býti, wnikati zwláště w ony třídy lidu, jemuž welké nowiny přístupny nejsau, se zajímawau lokální koloraturau. Brzy se nalezl nakladatel, wyjednáwalo se již strany tisku, když proměněné poměry tiskowé podniknutí toto nemožné učinily. Od té doby, pokud mně powědomo celá záležitost usnula. Pan dopisowatel, kterýž nepochybně w dobrém aumyslu wíce nežli opozděnau zpráwau tauto ( w č. 252 N. N. ) jen powzbuditi chtěl, bude dobře wědět, že zákon k wydáwání pauhého politického týdenníka na wenkowě kauci 1500 zl. stř. požaduje, a že i k wedení nepolitického časopisu zapotřebí předewším času a stálého stanowiska, což ani mně ani panu Paulusowi, ačkoliw rádi dobré wěci poslaužíme, powolání nepřipauští. Jestli ostatně wydáwání politického listu we wýchodních Čechách jest wěc žádaucí a potřebná, to nejlépe čas, a snad již nejblíže příští, ukáže. I nelze pochybowati, že při zawedení nowého zřízení politických i saudních auřadů, při zawedení weřejného jednání a w žiwot uwedení obecního zřízení potřeba sama, wšeobecně cítěná, takowé, ať již dím, departementální listy k žiwotu prowolá. J. Benoni.

27. září 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský denník., Titulek: [Národnost naše nabývá důležitosti]., Autor: Havlíček, Karel Pražský denník. – Ačkoli patrně národnost naše den ode dne wětší důležitosti nabýwá, přece se přiznati musíme, že wychowání zwláště měšťanských měťanských dětí ( o wyšších ani nemluwíc ) posud welmi nenárodní bylo a jest. Zwláště wychowání děwčat jest w ohledu tomto politowání hodno. Tu i onde se arci nějaký ohled na češtinu béře we wychowatelských ústawech, a wšak bohužel wíce z módy, wíce pro jméno, než z upřímného nahlížení potřebnosti. Pročež nám tím wítanější jest ústaw, w kterém se českým díwkám oprawdiwé české wychowání dáwá, w kterém není wzdělání dar cizozemský, jako wypůjčený a nalepený, nýbrž domácí, přirozený, a jako samorostlý. A takowý ústaw jest ústaw wzdělawací pro česká děwčata založený od slečny Rájské ( nyní paní Čelakowské ), a wedený teď od slečny Eleonory Jonákowé s pomocí několika hodných učitelů. W ústawu tomto kromě dobrého a rozumného náwodu a pečliwé dohlídky, nacházejí se i přiměřené sbírky rozličného druhu přirodnické, knihowna wybraná; francauskému jazyku se též wyučuje, a na zwláštní přání se i mimořádní předměty ochotně přednášejí. Na mrawné a společenské wzdělání děwčat se tam swědomitě hledí, tak že rodičowé strany dítek swých dobře upokojeni býti mohau. Také se tam s přiměřenými wýmínkami několik malých slečinek do bytu přijme, w kteréžto záležitosti se zasílají frankowané listy na Staré město č. 408 na uhelní trh, ke třem korunám.

25. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Glosa], Titulek: Klepy venkovské, Autor: Havlíček, Karel Klepy wenkowské roznášejí se nejpodiwnější po celých Čechách. Tu toho z našinců již prý oběsili, tu prý zas na Marianských šancích stojí řada šibenic dobře opatřených atd. atd., že ani nechceme wšechno opakowati. — Newěřte ale takowým nesmyslnostem! Za našich časů nejde to s wěšením tak zhurta, a dříwe se musí aspoň několik archů papíru wypsat, než se pošle pro prowaz a pro kata. Buďte ubezpečeni, že se ani na jednom z našinců žádné takowé winy proti J. M. C. neshledá, za kterau by smrt neb podobný trest zasluhowal. Čekejte jen málo, a uwidíte, jak slawně prawda na swětlo wyjde a jak zahanbeni budau naši zlehčowatelé! Uwidíme, jak mnoho z toho welikého spiknutí zůstane, až bude ona komisse na Malé straně nějaký čas wyšetřowat. My za takowé wyšetřowání jen powděčni býti musíme, sice by wšechna ta bídná špína, kterau protiwníci naši na nás naházeli, zůstala aspoň w powěsti lidské na nás lepěti; takto ale auředně, práwně wyšetřeno bude, že oni byli — utrhačowé. Co se slowanského sjezdu týče, nelenowali owšem wšichni ti, kterým sůl w očích byl, celé ty truchliwé události jemu připisowati, a práwě tyto dni slyšeli jsme z úst auředníka guberniálního N., že prý ten sjezd wždy po 9. hodině w noci w Museum o spiknutí rokowalo! — Dobře, dobře, wšak se to wyšetří, a potom uwidíme, rozehnati tak jen beze wšeho wyšetření wšechny naše hosti. Bohužel, že se již nedá naprawiti tak hned, co tím pokaženo jest. Ostatně ale newěřte také tomu, že snad Praha tak roztlučena jest, jak mnozí wyprawují. Z daleka wypadá wšechno hůř než z blízka.

11. prosinec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [zpráva o fungování novin v nadcházejícím roce 1850], Autor: Havlíček, Karel S tímto měsícem končí se druhý roční běh Národních Nowin. Oznamujeme tedy wáženému obecenstwu, že naše nowiny budau w tom samém spůsobu jako posud, též i w roce 1850 wycházeti. Co se směru našeho týče myslím, že již po kolik let a w rozmanitých zlých i dobrých okolnostech wážené obecenstwo příležitost mělo zásady poznati, dle kterých se redaktor říditi snaží, a od kterých také ze swé wůle nikdy neupustí. Že nynější swobodu tisku welice obmezující okolnosti nám nedowolují, w každém ohledu swoje prawé smýšlení bez obalu pronášeti: jest bez toho obecenstwu známo, a doufáme, že si na takowé naše postawení každý wzpomene, komu by se snad naše horliwost časem zdála ochabowati. – Ostatně hodláme ještě w brzce o celém stawu našeho podniknutí wůbec něco obšírněji obecenstwo uwědomiti. Cena předplatní jest jako posud: pro Prahu čtwrtletně 2 zl. 30 kr. stř., měsíčně..... 55 kr. stř. se zásilkau po poště čtwrtletně 3 zl. stř. „ „ „ „ „ „ půlletně 6 zl. stř. Měsíční předplacení se zásilkau po poště se nyní jakožto s počátkem nowého čtwrtletí přijímati nemohau. Žádáme k wůli pořádku w expedici o brské zasílání předplacení, poněwadž w posledních dnech pro krátkost času není pak možná wšem požadawkům zadost učiniti.

4. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [otisk zprávy], Autor: Havlíček, Karel – „ Prager Zeitung “ prawí w dopisu z Kroměříže od 31. pros., že w Kroměříži wůbec se mluwí, že w 6 nedělích kníže Windischgrätz dobytí Uher a poslancowé říšští w tentýž čas poradu o základních práwech ku konci přiwedau, načež by dne 15. února odložení sněmu se wyřklo, wywolená z prostředka poslanců radda s ministerstwem do Wídně se odebrala, a dne 15. března sešel by se pak říšský sněm sestawený ze zastupitelů wšech národů sjednoceného nowého Rakauska k dálším sezením a poradám. – Dále podáwá statistiku sněmu: Mezi 357 poslanci je 49 státních, 27 komunálních a 12 saukromých auředníků; 10 katolických, 8 řeckých, 1 ewangelický, 1 židowský duchowní; 24 doktorů práw, 27 advokátů, 7 doktorandů, 15 doktorů léčitelstwí, 1 doktor filosofie, 24 audů ze stawu fabrikantů a obchodníků, 34 statkářů, 77 hospodářů, mezi nimi 46 sedláků; 4 wojáci, 15 professorů, 14 kapitálistů, 7 spisowatelů a redaktorů.

26. říjen 1848, Zdroj: Národní nowiny, Část: X, Titulek: Oswědčení, Autor: Hawlíček, Karel Oswědčení Přiznáwajíce se k zásadě, jednati naproti těm, jejichž důwěra nás powolala, wždy s netajenau přímostí, tím wíce se cítíme ponuhnuty, abychom položili z každého swého kroku nepochybný aučet, čím hojněji w nynějším čase nedůwěry a nedorozumění se rozeséwá osočowání a podezření. Z oswědčení, kteréž jsme dne 12. října wydali, nahlédne každý, ač není-li předpojat strannictwím a slepým předsudkem, že osobní nebezpečí, jakkoli welké pro nenepatrný počet z nás bylo, nebylo přec ani samojedinau, tím méně dostačující příčinau, pro kterau jsme na okamžik místa swá w říšské sněmowně opustiti se widěli pohnuty. Byloť to spíše přeswědčení, že při okolnostech, které na místo prawidelného a zákonního běhu wěcí uwedly mimořádný staw bezzákonnosti a násilí, staw nebezpečenstwí a zmatku wšech společenských a státních poměrů, sněmu nemůže zůstati nikterak ona swoboda u wyslowowání swého mínění, wolnost w poradách a neodwislost w uzawírání, která se za prwní a neodstupnau wýmínku wšeho rokowání zástupců swobodných národů stawí. Od přeswědčení toho jsme po tu chwíli nebyli odwráceni: ba toto naše přeswědčení osprawedlnil patrněji celý běh jednání sněmowního po našim odchodu ze sněmowny. Od onoho 6. října, kde hlawně ručnic s gallerií na sedadla sněmowníků shlídaly, od onoho 6. října, kde sněmowníci zastrašeni tehdejšími terroristickými wplywy, tlačeni byli k žádosti o bezwýminnau amnestii, w okamžení, w kterém nelidský wztek lidu wším možným způsobem se rauhal zohawené mrtwole hrozně zawražděného starce, od onoho 6. října, kde wnucené penězi Košutowými zaslepenému lidu Wídeňskému nešťastné wzbauření jako slawné wítězstwí swobodu lidu bylo slaweno, — od onoho 6. října nemohli pozůstalí we Wídni poslancowé učiniti žádného uzawření, které by nebylo býwalo po chuti ozbrojenému proletářstwu, welkým wůdcům obecného mínění za těchto dní, nebo spolkům wlastně a w skutku panstwí wedaucím. Tak řečený říšský sněm, hnutí zdánliwě pod swau mocí držící, byl w prawdě stržen wšeobecným praudem, usnešení jeho byly wynuceny diktátorským rozpoložením myslí anarchických haufů, nad hlawami audů jeho wisel Demoklesůw meč okamžiku. Awšak netoliko stranu nedostatků formální základní wýmínky wšeho rokowání, nýbrž i co se pole jeho činnosti dotýká, musil pozůstalý we Wídni úlomek říšského sněmu — neboť jinak nám nelze wazwati shromáždění, z něhož náwal okolností docelující část audů wypudil — přijíti do nenáležitého postawení. Nechceme nikterak upírati uznalost swau wytrwalé obětiwosti, s kterau pozůstalí we Wídni sněmowníci, uprostřed hrůz newázaného wzteku luzy, denně ba každau hodinu w nebezpečenstwí osobní swé jistoty jsauce, wší horliwostí a wšemi sílami o to usilowali, aby horší neštěstí odwrátili, aby přemnohé w nebezpečenstwí wydané interessy hájili a prowalujícímu-se bezwládí podlé sil swých odolali. Ale jakžkoliwěk těchto zásluh nepopíráme, tak nemůžeme nikdy připustiti, žeby příslušelo w obor činnosti ústawního říšského sněmu, aby některau část wykonací moci sobě osobowal, do administratiwních nařízení se míchal, auřad bezpečnosti a wojenskau raddu pro jednotliwé město, byť to i hlawní město říše bylo, dělal. Meze mocí w ústawním státu nejsau nic libowolně wymyšleného a uměle sestaweného, ale hluboce a podstatně založeny jsau w powaze wěci samé. Ostříhati neodstupně tyto meze, ostře děliti a přísně zachowáwati, co panowníkowi a jeho odpowědným ministrům a co zákonodárnímu sboru poslanců přínáleží — jest počátek a konec wšeho konstitučního žiwota. Jak mile se meze tyto posunau, již stojíme na dráze, na jejímžto konci bezwládí a bezzákonnost se stawí. Jakož tedy zákonodární usnešení, které pozůstalí we Wídni audowé učinili, z dwojí příčiny neuznáwáme: předně, poněwadž událostmi dne 6. a 7. října docelující části audů říšského sněmu odňata byla možnost, zůstati déle we Wídni a aučastnu býti při uzawírání, pak poněwadž při soptícím počínání ozbrojených haufů u wnitř a při hrozebném postawení wojenských sil z wenčí staw swobody a wolnosti od cizího wplywu upírati musíme: tak se stranu ostatní mnohem rozsáhlejší činnosti dotčených audů sněmowních pohnuty widíme k oswědčení, že jí můžeme sice připustiti platnost jakožto činnosti nějakého wýboru bezpečnosti a wojenské raddy pro město Wídeň, nikdy wšak jakožto činnosti ústawodárného sněmu říšského národů rakouských. Rádi připouštíme, že naši we Wídni pozůstalí saudruhowé jakožto horliwí muži, kteříž šířícímu se bezwládí uzdu položiti se snaží, zasluhují uznalost za swau poctiwau úsilownost a mužnau wytrwalost; ale neméně tajíme, že jakožto národní zástupcowé powoláni, aby rakauské říši dali ústawu, nejen postawení swému zle porozuměli, nýbrž i swau powinnost zanedbali, prodléwajíce déle we městě, pod jehožto terroristickými wliwy lehce by mohli přiwedeni býti k uzawřením, kteréž by na ujmu jejichž interessy zastupují. Nemohlo nás zůstati tajno, že tímto w městě w bezwládi skleslém zůstáwáním spojeno ještě jedno daleko wětší nebezpečenstwí, než zwrtnutí se ze swého stanowiska a přesahowaní do oboru nenáležejícího k činnosti říšského sněmu. Uzawření, aby sněm zůstal w permanenci dne 6. října učiněné, musilo pozůstalý we Wídni úlomek sněmu postawiti zdánliwě w čelo pohybowání, w skutku ale snížiti za nástroj jeho. Tuť nemohlo jinak se státi, než že tak řečený říšský sněm byl dohnán ku krokům, které s wlastní wykonáwácí mocí, s odpowědným, po boku panowníkowu stojícím ministerstwem zřejmě w odpor přijíti musily. Nebo když audowé sněmowní we Wídni zapowědí dowoz wojska po železnici, a komandující generál od odpowědného ministerstwa splnomocněný jej prowede: pak musí být na jedné straně práwo, na druhé nepráwí. Wedeni tímto rozjímáním, z nejhlubšího přeswědčení wzatým, usnesli jsme se hned, jak se nás dostatečný počet w Praze sešel, na tom, že pewně a odhodlaně, nedáwajíce se mýlit žádným křiwým wykládáním, na té cestě pokračowat chceme, na kterau nás naše swědomí, naše powinnost jakožto zástupců národních, naše péče o dobro wlasti wstaupiti kázala. Tři kroky drželi jsme předewším za potřebné: Prwní naproti našim spoluobčanům, jejichžto důwěra nás powolala, naproti pozůstalému we Wídni úlomku říšského sněmu, naproti národům rakauským, jejichžto blaho a prospěchy opatrowati máme: učinili jsme jej oswědčením našim od 12. října. Druhý naproti odešlým z Wídně spoluposlancům, kteříž se na jednom místě shromážditi měli, aby se radili o prostředcích, jimiž by říšskému sněmu přerušená swoboda w poradách pojištěna a nepřetržené pokráčowání w ústawním díle možné učiněno bylo; tento krok stal se položenau od nás na 20. října schůzkau do Brna, kterau z rozličných stran nepráwě co nějaký pokautní parlament w podezření uwáděti chtěli. Třetí naproti ústawnímu trůnu, a ten se stal wysláním obau poslanců Braunera a Helferta do Holomauce. Námť se jednalo o to, aby osoby kolem císaře jsaucí, u něhož se na cestě z Wídně do Holomauce žádný odpowědný ministr nenacházel, neradily ku krokům, které by, jakkoli beze wšeho zlého úmyslu, přece ráz nekonstitučního jednání na sobě nesly. Nám šlo o to, aby přísné prostředky, k nimž se za příčinau revolučního stawu hlawního města říše sáhnauti musilo, nebyly nad potřebu užíwány a w špatně rozuměném interessu, pořádku a zákonnitosti potahowány na země, jejichžto zákonnité chowání ani příčiny ani příležitosti k mimořádným krokům nezawdalo. Nám šlo o to, aby konstituční trůn nezplácel weškerému říšskému sněmu winu, kterau jedna část sněmu, wywrtnuwší se ze swého stanowiska, jakožto ústawního shromáždění, na sebe uwalila, aby celistwost a trwání nerozpustitelného ústawního říšského sněmu bylo opatřeno, aby konečně bez prodlení prostředky a způsoby byly wyhledány, jak by říšský sněm bez překážek mohl přistaupiti k dalším swým pracím. Odhodlanému wystaupení obau našich wyslanců s rázným přispěním několika jiných w Holomauci přítomných audů říšského sněmu jsme za to powinni, že obáwání tato auplně se wywrátily. Jeho Milost přiwítaw milostiwě oba naše wyslance, ráčil jim uděliti odpowěď, která nás o dobrotiwých úmyslech našeho císaře a krále, beztoho nikdy w pochybnost neuwozených, opětně upokojila. — W nejblíže příštích dnech na to wydán jest pod spolupodpisem nacházejícího se nyní u osoby císařowy ministra Wessenberga manifest od 19. t. m., jehožto obsah každého, komu na swobodě, pořádku a zákonnitosti poctiwě a upřímně záleží, auplně upokojiti, a proklatá úsilí neswědomitých štwalů, kteří by rádi nynější nepřátelské postawení swedeného lidu s jedné a wojenských bojowných sil s druhé strany wylíčíli jakožto boj w nebezpečenstwí uwedené swobody proti hrozící jí reakci, auplně zmařiti musí. Čeho nyní zapotřebí, je rychlé swolání rozptýlených audů říšského sněmu na místo, které by auplné rukojemstwí jistoty a swobody pdáwalo. Netajíme se přeswědčením swým, že Wídeň pro nejbliže přiští čas není příhodným místem, aby tam zástupcowé národů rakauských swobodně sněmowati mohli. Ústawní říšský sněm šel swým prawidelným chodem, konstituční od wětšiny sněmu podporowaná wláda pokračowala na zákonní dráze. Tu zdwihlo se obywatelstwo Wídeňské proti wládě od wětšiny sněmu podporowané, ba proti některým poslancům, docelující to části říšského sněmu. Zdaření wtisklo Wídeňskému říjnowému powstání w očích půwodců a pomahačů jeho jméno „ slawného “. Ministerstwo bylo swrženo, aud jeho od anarchistů, Košutowců a luzy nenáwiděný wisel na kandelábře, znatný počet říšských sněmowníků byl rozprášen: wětšina Wídeňského uličního lidu, stojící za menšinou říšského sněmu, wysmíwala se a přemohla wětšinu říšského sněmu, za kterouž stál celý národ rakauský. Při takowémto stawu wěcí je aučet jasný a jednoduchý. Nesrownáwá-li se ústawní říšský sněm a ústawní wláda w pořádném swém chodu s panujícím lidem Wídeňským: pak se musí jedno nebo druhé změniti, buďto říšský sněm a wláda, nebo panující lid Wídeňský. Poněwadž se říšský sněm, na nejširším základu swobodného wolení wšeho lidu swolaný, a podporowaná od wětšiny jeho wláda změniti nemůže, panující lid Wídeňský jedním rázem se nezmění: tuť nic jiného nezbýwá, než aby se sídlo říšského sněmu přeložilo na jiné, lepší garantie swobodného rokowání podáwající místo, pokud se powaha panujícího we Wídni lidu nezmění způsobem důwěry hodným, pokud se anarchickým počínáním nepřející, cizím podšeptům a drážděním nepřístupná jeho část newzmůže a nesesílí.

20. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [dopis o brněnském šosáctví], Autor: S. L.; Havlíček, Karel (přetisk s komentářem) Z Brna dostali jsme dobrotau přítele saukromý dopis, jenž nám wěrně líčí, jak si tam šosáctwí proti národnosti domácí morawské počíná. Přede wším musíme na to pozornost obrátiti, že wlastně na Morawě městský staw ( neboť králowská města německá jsau skoro wšechna ) a jmenowitě Brno a Holomauc proti swobodě wšeobecné nejsilněji se stawí, hájíc středowěká swá šosácká priwilegia. Tak ku příkladu w Brně nejwětší zuřiwost powstala proti p. prelatowi Augustiniánskému, poněwadž se ujal stawu selského na sněmě. Zníť pak list ten takto: Drahý příteli! Psals, bych mnoho, mnoho psal, a já mám dost co powídat, neb se zde hodné kausky děly. Posledního předešlého měsíce byl zde stawowský sněm a p. prelát od Augustiánů měl jako obyčejně trošku ostře nabraušeno. Nyní to ale nejde. Měšťané rozhněwawše se na něho, chystali se na něj, by mu hodnau hanu ztropili. I najali jakýchsi ludráků, zaopatřili je píšťalkami, aby ho wypískali a, dá-li se dělat, i okna rozbili. Bylo to po celém městě rozhlášeno a množstwí lidu shromážďowalo se na klášterním pláce. Jak mile se setmělo, počalo se hwízdat až hanba. Dobře bylo, že ta luza myslila, že není p. prelát doma, ale on byl doma a slyšel wšecko. Na tom ale nebylo dost. Wypískawši se wyrážela se luza wyrážením oken. Když pak se we swětnici shaslo, tu začalo tlučení ještě hůře, málo které okno zůstalo celé a hrozili weřejně, že si na druhý den přijdau pro peníze a že zapálejí klášter. W sobotu na to byl w klášteře weliký zmatek, každý se stěhowal, nikdo tam nechtěl zůstat. Prelát odjel, dříwe ale poprosil gouverneura o stráž. I stáli tam studující a jiná národní stráž a bylo pro ně nawařeno masa hojnost a pošlo wšecko, asi 80 liber uzeného, 3 bochníky sýra, 60 bochníků chleba, též piwa a wína dost, co kdo chtěl. Toho stráž užíwala, jak se sluší a patří, až skoro přes míru. Klášter byl tedy hájen a luza ničeho tam nepořídiwší obrátila se na Popprowu fabriku, tam opět počala tlauci okna, tak že ani dole ani nahoře nic nezůstalo. 54 Když se u fabriky strhl powyk, přišla tam národní stráž a wojsko. Gouverneur Lažanský a komandující general byli též přítomni. Lažanský napomínal lid, aby se pokojně rozešel, sic že bude muset přísněji zakročit we jménu zákona a císaře pána. Luza se mu jen wysmála. Generál komandowal: man wird laden, a lid za ním říkal: man wird laden. Na to Lažanský nemeškal a kázal husarům, by do lidu s mečmi se drali. To byla woda na husarů mlejn. Sekali to, jak náleží! Mnoho jich bylo poraženo, i neostýchali se hlawy štípat, načež se luza rozprášila na wše strany. Druhého dne wyšel list, že každý obywatel starého Brna i w městě má být o 10. hodině doma a kdoby se po 10. hod. na ulici ukázal, že bude od stráže chopen a na radnici přiweden, newykáže-li se wyswědčením od domácího pána, že wýchod jeho byl potřebný. Tak jsme měli trochu pokoj, netrwal ale dlauho. Zdejší Češi pracowali o to, aby od nich šla deputace do Wídně, počaly se nosit rozličné barwy a na to se strhly hádky. Češi nosili čerwené a bílé, Němci ( wlastně zněmčilci ) čerwené, černé a žluté známky. Po Brně byly wystrčeny německé korúhwe a k tomu se rozhlašowalo, že přijde deputace z Prahy, chtěcí Brňany namluwit, aby se přiwtělili k Čechům. Češi na tom stáli, Němci proti tomu. W den, kdy měla česká deputace přijet ( 8/4 ), shromáždili se Lažanský a měšťané ( rozumí se Němci a odrodilci ) w nádraží s hroznau německau korauhwí, by Češi hned widěli, že nejsau zde nic platni. Myslili i na to, že jim ani slézt nedají a že hned budau muset zpátky. Usnesli se že je přiwítají pískáním a hulákáním, a jeden dal se slyšet, že jak někdo české slowo promluwí, že mu dá německau facku až se přewalí. Zatím ale nikdo nepřijel a Němci odtáhli s dlauhým nosem. Čech je zde naskrz nenáwiděn, ba ani bys newěřil. Klácel káral w Týdenníku ostře chowání gardy při tom shonu w klášteře, což jen prawda bylo, a fal také trochu konsistoř; hned na to přišel rozkaz od biskupa a měšťanů, by se Klácel na místě klidil, sic že se zase strhne bauře. Ohlásilo se mu to o 3. hodině. Ubohý Klácel se slzami swé wěci skládal a o 5. hodině na wečer odjel. Bude teď bezpochyby w Praze a pak pojede k Veitowi do Liběchowa. Jsme přeswědčeni, drazí bratří na Morawě, že wám přijdeme wděk, oznamujíce wám, že náš milý Klácel je zde w Praze wesel a zdráw mezi námi. Byl wywolen také do národního wýboru, z čehož widíte, že ho již sama wlast do služby národu wzala. Studující cwičí se we zbrani a zastáwají wšecky služby. Wojsko a policajti mají swátky. Twůj wěrný přítel S. L.

30. duben 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [Praktische Übungen]., Autor: Havlíček, Karel Nowé knihy. 5. Praktische Uibungen der bömischen Sprache zum Selbstunterrichte. Von Joh. Nep. Sýkora. W Praze u J. H. Pospíšila, 8. 204 str. za 30 kr. stř. Jest to hojná sbírka příkladů s německým překladem pro Němce, kteří se tu hned praktickým prawidlům řeči naší naučiti mohou, jelikož tam wšechno dle jednotliwých prawidel mluwnice a prawopisu spořádáno jest.

19 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Moravy, Titulek: [otisk zprávy z Moravských novin], Autor: Havlíček, Karel Z Brna 17. dubna. ( Mor. N. ) Při wčerejším transportu hulánů z Čech po železnici přihodilo se, že jeden wůz w tunelu pod Nowými Hrady vyskočil z háku, tak že když ředitel lokomotivu, nevěda, co se stalo, zastavil, při udeření vozů do sebe několik wozů se porauchalo, nikdo wšak k aurazu nepřišel, krom jediného lehce raněného hulána. Dnes ráno swržen jest s koně adjutant Jurkowič od pluku arciknížete Ludwíka, jeda s nowáčky na execírku, právě před kancelářem redakce těchto novin, a obraziv si těžce mozek o kámen, polomrtvý odnešen jest do nemocnice. Shromáždění jednoty Sv.-Cyrillské zejtra zdá se, že bude walné. Z Prahy dojel sem již redaktor Hawlíček a z Holomauce prof. Helzelet. I odjinud scházejí se již údowé.

18. červen 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: Žihadlo, Titulek: Obnovené vidění Jiříkovo, Autor: Havlíček, Karel * — * Obnowené widění Jiříkowo. W posledním swazku swých listů píše Wídenský „ Hans Görgel ( Jiřík ) “ šwagru swému do Gumpoldskirchenu takto o češtině: Die G‘schicht kummt mir schon bald so vor, wie die Czechen in Prag. Da will jeder ein besserer Czech oder Cech sein und die thun sich untereinander schon selber anfeinden, daß sie statt dem neuen böhmischen „ Lichtputzscheer “ das alte bömische tratignok g’nummen hab’n, is sehr g’scheit, und wanns statt dem: „ Toje obras e satrazene heske “, auf deutsch: „ Dieß Bildniß ist bezaubernd schön “, eine andere Uebersetzung machen, so g’fallts mir a; wie man aber weg’n einer Sprach streiten kann, wo man nit einmal mehr weiß, wie die Alten gredt hab’n, dös is mir unbegreiflich. In Prag hab’n sie’s mir selber g’sagt, daß schon einer den Andern nit versteht. Jiříku mlč a jdi spat! Již ani we Wídni se takowé staré a podrážené wtipy na Čechy nelíbí. Jiříku! přijde čas a již nastáwá, kde takowí mizeráčtí darmotlachowé jako jsi ty Wydawatel a spisowatel tohoto časopisu německo-Wídenského jest prý sám rodilý Čech, bezpochyby ale jen Čech-Neplech. i u swých krajanů i u cizých w powržení klesnau: neboť až swět zmaudří, budau wšude nahlížeti, že ten, kdo pro kus chleba dělaje cizozemcům šaška sám ze swého národu si tropí hlaupé a potupné žerty, tak zas dowede jinde za kus jiného chleba tupiti onen národ, u kterého dříwe za bídného šaška slaužil. Jiříku! již nyní přestáwá to být čest newěděti co ty newíš: ale brzy to bude hanba. Widíš, tu jsme ti nastawili zrcadlo, podíwej se do něho a uzříš „ obraz zatraceně hezký. “ H. B.

30. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [redakční sdělení], Autor: Havlíček, Karel Píše se nám, že opět c. kr. pošty na wenkowě předplacení na naše Nowiny přijímati nechtějí, wymlauwajíce se, že se jen 14 dní před a 14 po čase předplacení přijímá. W takowých pádech rač každý zaslati franco 4 zl. 24 kr. stř. do nowinárny Národních Nowin w Praze 195 – I., a za 2 dni má po poště naše Nowiny a bude je dostáwati od té doby spráwně a každodenně po poště. Jestli si naše pošty zároweň při konstituci neuříznau swůj starý cop, uřízneme jim ho sami.

11. duben 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: – Příspěwky na Pražskau wzorní průmyslovau školu., Autor: Karel, Havlíček Wzdělanější wždy snadněji pocítí nedostatky dušewní, pročež se zdá že přednášky w historii a zeměpisu w Polně neminuly se s dobrým prospěchem, neboť zde widíme hezkau řadu žáků a žaček. O panowé! jen wěcné wzdělání! učte děti něčemu, a nahlížejte již, že čtení, psaní a počítání není nic. – Ostatně příspěwek z Polny oswědčuje dostatečně horliwost známau pánů Polenských, neboť na bídu letošní w této krajině jest tato suma dosti znamenitá. Red.

2. červenec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [Zázrak na Pražském mostě], Autor: Havlíček, Karel 1. čerwence. Nejnowější „ zázrak “, o kterém celá Praha si wyprawuje, jest: že se sw. Jan Nepomucký, jenž stojí na Pražském mostě, obrátil přes noc k Malé straně. Můžeme si pomysliti, že si to lidé wšelijak wykládají. Jedni prawí, že se odwrací náš patron od Starého města, jiní zas, že se obrátil k Malé straně, prose o brzké zrušení stawu obležení. Newíme, který wýklad jest prawdiwý – my ale z úplně chladné mysle prawíme, že jest to trestu hodná lehkomyslnost, takowýmto způsobem lid powěrčiwý znepokojowati, a kdo jest příčina tohoto „ zázraku “, ať se stydí, že se ještě lepší zázraky wykonáwati nenaučil.

21. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Titulní strana, Titulek: [Lživé zprávy], Autor: Havlíček, Karel H. B. ‒ Jedny Pražské německé nowiny, „ Constitutionelle allgemeine Zeitung von Böhmen “, jejichžto bezcharakternost dáwno známa jest celému swětu, podáwají w číslech swých dne 19. a 20. září dopisy z Wídně tak nepoctiwé tendence, že zapotřebí uznáwáme, několika slowy neprawdiwost a zlomyslnost jejich objasniti. Owšem jsau tyto nowiny pro swé lži, které uslawičně roztrušují, již beztoho we špatné powěsti a málo odbíratelů nalézají, tak žeby se mohlo o jejich smýšleninách pomlčeti: myslíme ale, že dobře jest, zlé semeno, třeba i řídce rozseto bylo, přece wymýtiti. Zwláště dopisowatel, který se E znamená, a jak z dobrých pramenů wíme, žádný jiný není, než p. Breier, býwalý a w Praze špatně proslulý redaktor těchto nowin, uwádí we swých dopisech lež za lží s hanebným aumyslem, aby wodu pokalil a pak on i jeho strana lowiti mohli. Smýšlení jeho jest známé protislowanské, jako býwá obyčejně u wšech lidí israelitské wíry, kteří pak žádných prostředků se neštítí, aby swého cíle dosáhli. Hodláme w nejbližším čase o celém stawu wěcí na říšském sněmě prawdiwé a obšírné zpráwy podati, aby budaucně obecenstwo naše již hned napřed podobné lži a špatné aučele rozeznati mohlo. Nyní se jen wracíme ke článku od p. Breira w 69. čísle umístěném. Prawí tam, že prý by ministerstwo: Borrosch, Löhner, Strobach, Šuselka, Borkowski, a sekretáři: Rieger, Violand, Brauner, Kudlich (!!!! ) we Wídni nejwíce sympathií nalezlo, a žeby se jenom tak prawice sněmu s lewicí spojiti mohla, a wybízí Pražskau společnost „ Slowanskau Lípu “, aby hleděla toto spojení skutečně do žiwota uwésti! Newím skutečně, odkud nabrat dosti wýznamných slow, abych tím hanebnost těchto náwrhů poznamenal. Předně jest hlawní lež, žeby takowé ministerstwo u kohokoli sympathií nalezlo, za druhé ale obdiwujeme nestaudnost téhož dopisowatele, jak může mysliti o spolku „ Slowanské Lípy “, jakoby se propůjčiti mohl k usazowání pp. Löhnera, Šuselky, Kudlicha (!! ), Pan Kudlich jest obsolwowaný práwník, který ještě ničím ani na sněmu ani před sněmem schopnost nějakau neukázal. Red. Violanda a Borrosche za ministry, a k spojowání dwau stran, které se tak spojiti nemohau, jako woda s ohněm se nespojí.

31. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Feuilleton, Titulek: Mrtvé Duše, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Mrtwé Duše. ( Pokračowání. ) Že byly konečné obě dámy auplně přeswědčeny o tom, čeho se dříwe domýšlely jen jako domněnky, to není nic neobyčejného. Našinec, muž učený, jak my se sami nazýwáme, jedná zrowna tak: a na důkaz slauží naše učené traktáty. Z počátku si zajede učený welmi taškářsky, začíná skromně, mírně, dáwá si skromňaučkau otázku: není-li to tím? nedostala-li země tato jméno swé od tohoto? aneb není-li tato listina z jiných pozdějších časů? aneb nemusí-li se pod tímto národem rozuměti tuhle ten národ? Lituje hned ty a jiné staré spisowatele, a jak jen pozoruje nějaký háček, aneb co by se mu jenom zdálo býti háčkem, již dostane smělost a odwážliwost, rozmlauwá se starými spisowateli beze wšech okolků, stawí jím otázky, na které si ale sám místo nich odpowídá; zapomínaje dokonce, že počal jen od skromného domyslu, zdá se mu již, že to widí, že to jest patrné – a traktát jeho končí se slowy: tak wida jak to bylo, tak wida jaký národ musíme tu rozumět, tak wida z jaké strany se musí na tu wěc hledět! Potom jen s tím dolů s katedry, a nowě wynalezená prawda běží po swětě, sbírajíc si následowatele a ctitele. W tu dobu když obě dámy tak šťastně a důwtipně rozhodly tak zapletenau wěc, wstaupil do pokoje prokurátor s wěčně stejným obličejem swým, s hustými brwy a mrkajícím okem. Dámy se o přetrž pustily do wyprawowání celé záležitosti, o kupowání mrtwých duší, o úmyslu unésti gubernátorowu dceru a přiwedly ho tak o rozum, že ačkoli pořád stál na tom samém místě mrkaje prawým okem a šwihaje se šátkem do brady, aby odtud smetl tabák, přece nemohl ničemu wyrozumět. Tak ho také nechaly obě dámy a pustily se každá sama pro sebe bauřit město. Toto podniknutí prowedly také asi za půl hodiny. Město bylo skutečně wzbauřeno; wšechno se hemžilo a nikdo nemohl dokonce ničemu porozumět. Dámy uměly wšem do očí napustit tolik dýmu, že wšichni a zwláště činowníci zůstali na nějaký čas jako prkenní Mojžíšowé. Staw jejich w prwním okamžení byl podoben stawu žáka, kterému ještě spícímu spolužáci probudiwše se dříwe wstrčili do nosu husara, to jest papírek s tabákem. Každý jako beran stál a wywalowal oči. Mrtwé duše, gubernátorowa dcera a Čičikow srazili a smíchali se w jejich hlawách neobyčejně diwně: a teprwa později, po prwním omámení, teprwa jakoby je byli mohli rozdělit od sebe a widět každé zwlášť, pac! počali žádat důwody a zlobit se widauce, že se wěc nikterak nechce wyjasnit. A jaká wěru jistá to bájka o těch mrtwých duších? žádná logika není w mrtwých duších, nač kupowat mrtwé duše? kdež pak by se wzal takowý blázen? a kdož bude wyhazowat na to peníze? a k jakému aučelu, s jakým aumyslem může kupowat tyto mrtwé duše? a proč se k tomu přimíchala gubernátorowa dcera? A jestliže ji chtěl unésti, tedy nač k wůli tomu kupowal mrtwé duše? A jestli zas kupowal mrtwé duše, nač chtěl unésti gubernátorowu dceru? či jí snad chtěl darowat tyto mrtwé duše? Jakau to na mau wěru hlaupost roztrausili po městě? Jaké to jsau u wšech wšudy spůsoby, sotwa se zde člowěk ohřeje, již o něm roznesau nějakau historii, a kdyby alespoň měla ještě trochu smyslu?... Přece ale to roztraubili, tedy to snad musí mít nějakau příčinu? Jaká pak ale příčina w mrtvých duších? ani příčina není žádná. To je zrowna jako: Husaři jedau, matlanina, biliberda, boty jsau sešmatlané! to zrowna aby čert do toho!... Zkrátka we městě se klepalo a celé město mluwilo o mrtwých duších a gubernátorowě dceři, o Čičikowu a mrtwých duších, o gubernátorowě dceři a o Čičikowu a wšechno bylo wzhůru. Jako wítr se zdwihlo město až posud jako dřímající. Wylezli z děr wšichni peciwalowé a morausowé, kteří třeba několik let se wáleli w chalátech doma, dáwajíce winu brzy šewci, že jim ušil auzké boty, brzy na krejčího, brzy zas na ožralce kočího. Wšichni ti, kteří již od dáwna zrušili wšechny známosti a byli jenom známi jak se říkáwá s poměštíky Walachowským a Poležájewem ( znamenité terminy utwořené ze slowes walašit a poležet, kterých se u nás na Rusi zhusta užíwá, tak jako se říká: zajet k Sopikowu a Chrapowickému, což znamená wšeliké umrlecké spaní na boku, na zádech a we wšelikých jiných polohách s chrápáním, nosním hwízdáním a ostatními příslušnostmi ) wšichni ti, které ani nelze bylo wylákat z domowa pozwáním na petistorublowau políwku Rybni políwka, we kterých panuje zwláště mezi bohatými ruskými kupci znamenitý luxus, prowáděný neobyčejně drahými druhy ryb. s dwauloketními sterlety a jinými w ústech se rozplýwajícími rybkami: zkrátka ukázalo se že je město i weliké i obydlené a lidnaté jak náleží. We městské klepárně ukázalo se hned dwoje docela protiwné smýšlení a utwořily se dwě sobě protiwné strany: mužská a ženská. Mužská strana, docela pomatená, obrátila pozornost swau na mrtwé duše. Ženská se obírala wýhradně unešením gubernátorowy dcery. W této straně bylo, což musíme ke cti dám podotknaut, mnohem wíce pořádku a opatrnosti. Takowé již jest jak se zdá powolání jejich, aby byly dobré hospodyně a rozwážliwé matky. Wšechno to brzy u nich nabylo žiwau, určitau twářnost, obleklo se do jasných očiwidných forem, probudilo se, očistilo, zkrátka byl z toho ukončený obraz. Ukázalo se, že Čičikow byl již dáwno zamilowán, a scházeli se w zahradě při měsíčku, žeby mu také gubernátor rád dal dceru, protože jest Čičikow bohatý jako žid, kdyby w tom nepřekážela jeho žena, kterau opustil ( odkud se dowěděli, že jest Čičikow ženat, to nikomu nebylo powědomo ) a že žena jeho, která welmi trpí pro nešťastnau lásku, psala gubernátorowi welmi pohnutliwé psaní, a že Čičikow wida, že otec a matka nikdy neswolí, odhodlal se k unešení. W jiných domech wyprawowalo se to trochu jinak: že Čičikow nemá dokonce žádnau ženu, ale že on jakožto člowěk chytrý a praktický, aby dostal ruku dceřinu, počal dwořit matce a měl s ní tajný srdečný swazek, a potom teprwa učinil weřejné kroky o ruku dceřinu; ale matka uleknauc se, aby sa nestal hřích proti náboženstwí, a cítíc w duši hryzot swědomí, odřekla mu ji dokonce, a proto prý že se Čičikow odhodlal k unešení. Ke wšemu tomu přidalo se mnoho opraw a wýswětliwek, w té míře jak se powěst rozšiřowala po menších uličkách. Na Rusi nižší stawowé welmi rádi mluwí o pletkách we wyšších a proto počali brzy mluwit o tom i w takowých chalaupkách, kde ani newiděli a neznali Čičikowa, a tam práwě nejwíc oprawili a přidali. Historie byla každau chwíli zajímawější a dostáwala každodenně ukončenější formy, a konečně celá tak jak byla, přišla k wlastním uším gubernátorky. Gubernátorka jakožto matka rodiny, jakožto prwní dáma we městě, a konečně jako dáma wůbec, nemajíc ani tušení o něčem podobném, byla dokonce uražena těmito historiemi, a dostala zlost w každém ohledu sprawedliwau. Ubohá blondinka musela se podrobit nejnepříjemnějšímu wýslechu, jaký se jen kdy mohl přihodit šestnáctileté holce. Wywalily se celé potoky otázek, domluw, hrozeb, wýčitek, rad, tak že se holka dala do pláče, zlíkala a nemohla nic pochopit: šwejcar ( wrátný ) dostal nejpřísnější rozkaz, nepauštět nikdy a pod žádnau zámínkau Čičikowa. Dokončiwše swé dílo strany gubernátorky zasedly si dámy na mužských stranu, hledíce je dostat na swau stranu a dokazujíce, že mrtwé duše jsau jenom smyšlénka, a že se jich užilo jenom k tomu, aby odwrácena byla wšeobecná pozornost, a aby se dalo snadněji prowést unešení. A mnozí z mužských dali se obrátit a přistaupili k jejich straně, ačkoli na se za to uwalili silnau ostudu od swých saudruhů nazýwajících je babami a spodničkami, jmény jak známo welmi urážliwými pro mužské pohlawí. Ale při wšem opírání a protiwení nebylo přece w mužské straně tolik pořádku jako w ženské. Wšechno měli jaksi twrdé, neotesané, nespořádané, neohebné, nešikowné, nehezké, w hlawách míchanice, tlačenice, neohrabanost, zesejrowatělost w myslích – jedním slowem tak se wšude ukazowala ničemná přirozenost mužská, hrubá, těžká, nespůsobná ani k domácnosti ani k srdečnímu přeswědčení, málowěrná, leniwá, naplněná nekonečnými pochybnostmi a wěčným strachem. Oni říkali, že to jsau samé hlauposti, že unešení gubernátorowy dcery je wěc wíce husarská než civilní, žeby to Čičikow ani neudělal, že ženské pleskají, že jsau jako pytlík, co se do něho strčí s tím běží, že hlawní wěc, na kterau se musí obrátit pozornost, jsau mrtwé duše, které wšak čert sám wí co mají znamenat, ale že se w nich ukrýwá něco welmi oškliwého, nehezkého. Proč se zdálo mužským, že se w nich ukrýwá něco welmi oškliwého, nehezkého, hned se dowíme: do gubernie byl utančen nowý generální gubernátor Každá gubernie má swého gubernatora, jenž se i graždanský ( civilní ) gubernátor nazýwá. Nad několika guberniemi je potom generální čili wojenský gubernator., událost, která jak známo přiwádí na činowníky bázliwé smýšlení: dopadnau wýtopky, nosy a wšeliké jiné auřední políwky, kterými častuje předstawený swé podřízené. Nu což, myslili si činowníci, dowí-li se jen o tom, že u nás w městě jsau takowé hlaupé plesky, již jen proto se může rozpálit až na smrt. Inspektor ranhojičského ústawu najednau zbledl: pomyslil si Bůh wí co: nerozumí-li se pod jménem mrtwých duší nemocní, kterých umřelo weliké množství w nemocnicích a jinde na horkau nemoc, proti které se neužilo náležitých prostředků, a není-li Čičikow wyslaný auřadník z kanceláře generálního gubernátora, aby wykonal tajné wyšetření. On to sdělil předsedníkowi. Předsedník prawil, že to jsau hlauposti a pak najednau zbledl sám, wzpomínaje si: a co jestli duše kaupené od Čičikowa skutečně jsau mrtwé? a on sám dopustil, aby se na ně wydala kupní krěpost, ba ještě sám dělal plnomocníka Pluškinowa, a jestli se o tom dowí generální gubernátor, co potom? Sotwa že o tom řekl jenom slowíčko jednomu nebo druhému, a zbledli hned jeden i druhý; strach jest nakažliwější než čuma a rozšiřuje se w okamžení. Wšichni najednau našli na sobě takowých hříchů, jakých se ani nedopustili. Slowo mrtwé duše tak se stalo neurčitým, že také někteří se domýšleli, není-li to nějaká narážka na těla příliš brzy pohřbená, následkem dwau nedáwno se přihodilých pádů. Prwní pád byl s jakýmisi Solwyčegrodskými kupci, kteří přijeli do města na jarmark, a dali po trhu kwas přátelům swém Usťsysolským kupcům, kwas to podle ruského spůsobu, ale s německými přídawky, aršádami, punčíky, balsamy atd. Kwas, jak obyčejně, skončil se pračkau. Solwyčegrodští uhnali až k smrti Usťsysolské, ačkoli také dostali od nich silný náwal na boky, přes žebra a do břicha, swědčící o nesmírné welikosti pěstí, jimižto byli opatřeni nebožtíci. Jeden z wítězů měl také do rowiny stlučený nosos, dle wyjádření bojců, to jest celý rozmačkaný nos, tak že ho nezůstalo na obličeji ani na půl prstu. W procesu uznali sice kupci swau winu, wyjádřujíce se, že trochu podowáděli; roznesli se powěsti, jako by byl každý z nich u auřadu položil po čtyřech hosudárstwenných Bankonotách., ostatně ale byl proces příliš temný, z učiněných wyšetření a komissí ukázalo se, že Usťsysolští hoši umřeli na zapálení, a proto je také pochowali. Druhý pád nedáwno se přihodiwší byl tento: Císařští sedláci wsi Wšiwá Spěs spolčiwše se též s takowými z wesničky Borowky, Zadirajlowotož, zhladili prý z obličeje země zemskau policii w osobě aktuara, jakéhosi Drobjažkina, proto že prý zemská policie to jest aktuar Drobjaškin přes příliš často jezdil do jejich wsí, což se jindy nestáwá, jen když panuje horká nemoc, a příčina prý byla ta, že zemská policie, majíc některé slabostí se strany srdce, tuze si wšímala ženských a wesnických děwčat. Prawá jistota wšak se newí, ačkoli se w protokolech wyjádřili sedláci, že zemská policie prý byla prudká jako kočka, a že již nejednau ho wystříhali, a jednau wyhnali polonahého z nějaké chalupy, do které zablaudil. Ovšem zemská policie zasluhowala trestu za swé srdečné slabosti, ale mužíkům jak z Wšiwé Spěsi tak ze Zadirajlowatože také nebylo možná dát za práwo w jejich samospráwě, jestli že skutečně měli aučastenstwí w ubití jeho. Ale wěc byla také temná, zemskau policii našli na cestě, uniforma čili kabát zemské policie byl horší než hadr a fisionomii nelze bylo ani již poznat. Proces šel po auřadech a přišel konečně až ke gubernskému saudu, kdežto se usaudilo w tento smysl: poněwadž není známo, kdo ze sedláků skutečně to učinil a wšech jich jest tuze mnoho, a Drobjažkin již je mrtew, a tedy mu to málo pomůže, třeba také wyhrál process, a mužíci jsau ještě žiwí, tedy snad welmi důležité pro ně jest, aby se proces rozhodl k jejich straně: následkem toho tedy rozhodlo se takto: že aktuar Drobjažkin sám byl příčinau, čině poddaným Wšiwé Spěsi a Zadirajlowatože nesprawedliwé nátisky, a že umřel nawracuje se w saních ranau mrtwiční. Zdálo se, jako by byl tento proces welmi šikowně ukončen: ale činowníci počali přece myslit, že se jistě o těchto mrtwých duších jedná. A zrowna se muselo přihodit, že když bez toho již byli páni činowníci w dosti nepříjemném postawení, přišly najednau ke gubernátoru dwa spisy. W jednom z nich bylo, že podle došlých zpráw a oznámení jest w jejich gubernii hotowitel falešných asignací, ukrýwající se pod rozličnými jmény, a aby se hned způsobilo nejpřísnější wyhledáwání. Druhý spis obsahowal zpráwu sausedního gubernátora o uprchlém zákonnímu trestu laupežníkowi, a jestli by se objewil w jejich gubernii podezřelý člowěk nemající žádných wyswědčení a pasů, toho aby hned zadrželi. Tylo dwa spisy wšechny pomátly. Předešlé jejich úsudky a domysly wšechny praskly. Owšem nelze bylo domýšleti se, žeby se něco z toho mohlo wztahowat na Čičikowa; přece wšak každý, když si to sám pro sebe rozmyslil, wzpomněl si, že ani newí, co je wlastně zač Čičikow, že on sám se welmi nejasně wyslowil o swé osobě, řekl owšem, že utrpěl w auřadě pro prawdu, ale toť je wšechno příliš nesrozumitelné, a když si také připomněli, že on se sám wyslowil, jako by byl prý měl mnoho nepřátel, usilujících o jeho žiwot, tu se zamyslili ještě wíce: snad že byl žiwot jeho w nebezpečenstwí, tedy ho snad pronásledowali, tedy snad něco udělal takowého.... ale což je wěru zač? Owšem nelze si myslit, žeby mohl dělat falešné bumažky a tím méně být laupežníkem, wždyť má řádný zewnějšek, ale při wšem tom, což je přece zač? A wida tu si postawili páni činowníci otázku, kterau si měli dát z počátku, to jest hned w prwní kapitole našeho spisu. Ustanowilo se, že se stanau ještě doptáwky u těch, u kterých kaupeny byly duše, aby se alespoň dowěděli, jaká to byla kaupě, a co se má wlastně rozumět pod těmi mrtwými dušemi, a kdyby snad byl při této příležitosti třeba jenom náhodau a jen tak mimochodem někomu řekl, kdo a co on jest. Přede wším šli ke Korobočce, ale tu se napálili: kaupil prý za patnáct rublů, a husí peří také kupuje a slíbil, že mnoho kaupí wšeličeho, dodáwá taky loj do císařských magacínů, a proto jest jistě taškář, neboť již jeden taky takowý u ní byl, který kupowal husí peří a do císařských magacinů taky dodáwal loj, a ošidil wšechny a protopopowau napálil o wíc než 100 rublů. Wšechno co mluwila dále, bylo jen opakowání toho samého, a činowníci se jenom dowěděli, že jest Korobočka hlaupá baba. Manilow odpowěděl, že za Pawla Iwanowiče hotow jest wždycky stát jako sám za sebe, žeby obětowal celé swé jmění za to, kdyby jen měl stý díl wlastností Pawla Iwanowiče, a wyjádřil se o něm wůbec w samých pochwalných slowech, přidaw ještě několik myšlének strany přátelstwí ale již se zamhauřenýma očima. Tyto myšlénky, owšem wyložily důstatečně pohnutí něžné jeho srdce, ale newyložily činowníkům skutečný staw wěcí. Sobakewič odpowěděl, že jest Čičikow dle jeho mínění poctiwý člowěk, a že on mu prodal poddaných wybraných a lidi w každém spůsobu žiwé; ale že on neručí za nic, co se budaucně stane, a jestli oni poumírají w obtížích přesídlení na cestě, to není jeho wina, nýbrž moc Boží, a horkých nemocí a jiných nebezpečných morů že jest mnoho na swětě, a jsau příklady, že wymřely celé wsi. Páni činowníci uchopili se ještě jednoho prostředku, ne welmi šlechetného, ale který časem býwá w obyčeji, to jest stranau skrze rozlicné lokajské známosti wyptal se služebníků Čičikowowých, newědí-li oni nějakých podrobností strany předešlého žiwota a okolností swého pána; ale dowěděli se také welmi málo. Od Petříka ucítili jenom smrad newywětralého pokoje, a od Selifana, že konal službu cárskau, že slaužil dříwe při celnici a nic wíce. Tento druh lidí má welmi podiwný obyčej. Zeptáš-li se zrowna na něco, nikdy si newzpomene, a někdy odpowí přímo, že newí nic, ale když se zeptáš na něco jiného, tu on to připlete a wyprawuje s takowými podrobnostmi, které ani nechceš wědět. Wšechny doptáwky, spůsobené od činowníků, wyjasnily jim jen tolik, že nic jistého newědí, co je Čičikow, že ale Čičikow přece něčím musí být dozajista. Ustanowili konečně, že se poradí wespolek důkladně o této wěci, a rozhodnau alespoň, co a jak mají dělat, a jakým spůsobem se chowat, a co asi je zač, a jmenowitě je-li takowý člowěk, kterého musí chytit a zabawit jakožto nepořádného, aneb je-li takowý člowěk, který může sám chýlit a zabawit je wšechny jakožto nepořádné lidi. K wůli wšemu tomu ustanowena jest zwláštní schůzka u policmejstra, známého již čtenářům otce a dobrodince města. ( Pokračowání. )

29. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Říšský sněm, Autor: Havlíček, Karel Říšský sněm dne 26. září. Na žurnalistské stolici prázdno. Umluwily prý se časopisy: „ aby z kolegialnosti zpráwy o sněmu nepodáwaly, “ a proč? protože žurnalisté jiným wchodem do sněmu choditi mají, než deputowaní! O marnost nad marností! dětinská marnost. Wy slawní demokrati! wám wíce záleží na tom, kterým chodem do sněmu chodíte, než na tom, aby národ rychle zwěděl, co se na sněmu jeho jednalo! Nestydíte se wy, kteří tak rádi sebe za wůdce národu počítáte, nyní dětinskau marnost swau před celým Rakauskem, před celým swětem, na odiw postawiti. Národní Nowiny budau wždy o sněmu zpráwy podáwati, nedbajíce na kolegialnost we špatné a nechwalitebné wěci. H. B. Po přečtěném protokolu se čtau jména do wýboru pro státní hospodářstwí, a president sděluje, že konstituční wýhor již se základními práwy u konce, které co nejdříw jak w německém textu, tak též i w ostatních řečích rozdáwány a jednotliwým odborům k poradě odewzdány budau. Písař Streit žádal o powolenau na neurčitý čas, poněwadž od wlády powolán, při organisowání auřadů na Morawě aučinkowati. Löhner žádá, by se nowá wolba wypsala, neb pan Streit přewzal tím auřad na sebe, za který placen bude, pak by se woláním jmén hlasowalo. 225 hlasů se prohlásí pro dowolení, 63 je proti. Streit: Děkuji za tuto přízeň a musím podotknauti, že ani krejcaru za tuto službu nepřijmu; já slaužím wlasti, ne ministerstwu. Demmel interpelluje ministra zahraničních, jaké kroky, by obchod po Dunaji wálkau uhersko-horwatskau překažen nebyl, poněwadž Wídeň nejwíce potrawy z oněch krajů dostáwala, učinil k obhájení interessů rakauských poddaných w podunajských státech; zda již nowý konsul ustanowen? co učinil, by důstojnost rak. mocnářstwí w Cárhradě patřičně representowána byla, neb diplomatická neschopnost nynějšího internuntia se stala příslowím; zda již přikročil k reorganisowání swého ministerium, jmenowitě wyslanstwích, které ještě z Metternichských časů pocházejí. Nejen wojsko, nýbrž i diplomatie je slaupem absolutismu, na který se reakce podpírá. Wessenberg: Prosím mi to písemně doručiti. Dzieduszicki: W Stanislawowě chtěli studenti jednomu neoblíbenému auřadníkowi kocowinu zahráti. Sotwa zawzněly prwní zwuky, byli od wojska zákeřnicky přepadeni, které nejen nemilosrdně do nich tlauklo, nýbrž je též olupowalo, stahujíc padlým s prstů prsteny. Mnoho lidstwa bylo silně raněno. Stadion byw požádán, by sprawedlnosti průchod zjednal, od owěděl, že w tom wina demokratů, kteří lid ustawičně bauří. W officialních nowinách se to wše swedlo na nedorozumění. Od té doby již 5 měsíců uplynulo, a newím, zda se to wyšetřowalo. Tážů se tedy: 1. Zdali se tato událost wyšetřowala, jaké jsau wýsledky? 2. Zamýšlí-li ministerstwo toho neoblíbeného auřadníka pro ukonejšení myslí přesaditi? 3. Akta civilního a wojenského wyšetřowání předložiti? 4. Zda se to posud newyšetřowalo, to nyní na weřejné cestě předsewzíti? 5. 572 Žádám, by ministr wšecky rozkazy, w kterých wojsko napomíná, na stůl domu položil, bychom poznali, zda nějakých kroků k zamezení těchto excessů, které se i denně opakují, učinil. Latour: Doufám budaucně w stawu býti na tuto, jakož i páně Borkowského interpellací odpowědíti. To musím ale podotknauti, že jeden důstojník zde obwiňowán byl, jakoby byl řekl, že konstituce k čertu půjde, se nestwrzuje. Dále bylo druhé čtení náwrhu, powoliti daň na půl leta. Borkowski: Nejwětší chyba wlád býwala, že se na sprawedlnost přísně nedržely. My nyní hledíme daň na základě sprawedlnosti rozepsati, totiž daň z příjmů. Daň gruntowní se zdá být zcela sprawedliwá; tomu ale není tak, neb wyzdwižením roboty jest jich mnoho, kteří nemohau swé role tak zděláwati, jak sluší a patří, ano musí mnohau aurodnau půdu nechat ladem ležeti. Na to se musí míti ohled. Majitelé domu neplatí daň z obydlí, kterých nepoužíti neb pronajmauti nemohau. Pole jsau u nás w Haliči jediné fabriky, máme z nich platit, když jich použíti nemůžem? – Potrawní daň bych rád widěl zrušenu, neb jest to daň z hladu, která co provisorium zewedana, již po mnoho let trwá. Tato daň jest circulus vitiosus, pramen chudoby, ona wybírá od chudých po krejcaru miliony, a stát jest na druhé straně přinucen od banku miliony se wypůjčiti, by je chudobě po krejcaru rozdal. ( Tleskot. ) – Prawí se, že musí stát nejdříw dluhy platit, já se ale ptám, pozůstáwají snad jen w tom, co od lichwářů wypůjčeno, by se obohatili? Já myslím, že hlad a chudoba občana jest prwní dluh státu, který se odstraniti má. Budeme-li dluhy dluhami platit, ostanau nám jen dluhy, pročež nawrhuji, by stát swůj prwní dluh zaplatil, a potrawní daň na wěčné časy wyzdwihl. Dále mluwí pro zrušení židowské daně a myslí, že daň z kapitálů státních wěřitelů ten deficit dwojnásob nahradí. Popiel lituje, že fin. ministr nepředložil žádný wýčet, mnoho-li pro budaucí rok bude zapotřebí. Žaluje na starau wládu, že wšechen průmysl w zemi udusila, neb wýrobky haličské fabriky se musily we Wídni kolkowati. Budaucnost to bude míti za satyru. Žaluje na finanční stráž, která jen lid odírá, a nyní stráží pro bezpečnost učiněna, lid bauří; prawí, že císař robotu zrušil bez náhrady, sněm ale od něj náhradu wynutil. Na místo potrawní daně myslí, by se určila daň ze šenku. Poněwadž se nechce konstituční žiwot w Haliči ujmauti, myslí, by se několik osob, buďsi auřadních neb wojenských, wyhnalo, ostatní že nabudau pak brzy jiného smejšlení. We wečerním sezení wystaupil na tribunu Šuselka: Kdyby se tu jednalo o finanční otázku, obořil bych se i já na ministerstwo, proč nám žádný wýčet nepředložilo; ale jedná se o žiwot Rakauska. W jaké době žijeme? W době bauřliwé, kde auzkoprsá politika dynastii padla a nowé instituce do žiwota wstaupiti mají, tak že nemožno najednau s weškerau reformau hotowu býti. Nejedná se tu o několik milionů, nýbrž o „ být či nebýt “ Rakauska. Předpowídání nám hrozí se wyplniti, že Rakausko swobodu snésti nemůže. Mettrnich prawil: „ Já se děkuju a přeju Rakausku štěstí. “ Proč jsme tu? Jistě ne, abychme Rakausko rozdrobili, nýbrž je z nowu wystawěli a dokázali, že Mettrnich lhal, řka, že Rakausko swobodu snést nemůže. Jsme zde, bychom stát zřídili, který humanitu a wzdělanost rozšiřowati má. Musíme býti přeswědčeni, že takowé Rakausko státi může, ano že nutnost káže, by stálo. ( Potlesk z prawé a centrum. ) Kdo toto přeswědčení nemá, ten neměl hodnost poslance přijmauti. ( Hlučný tleskot. ) Kdybych toho přeswědčení nebyl, neseděl bych zde. Jeť mnoho jich, kteří swau nenáwist proti despotii na Rakausko přenesli. Já měl pro Rakausko srdce, když u celého Německa w opowržení bylo. Dokažme, že chceme ne pro dynastii, nýbrž pro nás welkau říši založit, w době to, kde nám tolik nebezpečí hrozí a každé hnutí naše může býti zámínkau naším nepřátelům. W každé zemi jsau wšecky strany sjednocené a podporují ministerstwo, které by zaslaužilo swrženu býti. Powolme tedy wšecko, neb žijeme w době, kde musíme wšecko obětowat. Každý muž z lidu pochopí, že wálka wíce obětí žádá, než tato půlroční daň obnáší. Owšem jsau důwody, nic nepowoliti. Bázlíwí přátelé swobody míní, že wláda, majíc peníze, se dosti silnau cítit bude, swobodu potlačiti. Rádi by se radowali nad wítězstwím w Italii, kdyby se nebáli, že to samé wítězné wojsko je o wlastní swobodu připrawí. Wím, že je jedna strana reakce, která by přes j mrtwoly ku swému cíli kráčela. Wím, že je strana, která pro swobodu bojujíc, reakci do rukau pracuje a neustálým horlením reakcí prowoláwá – je to strana ultraradikálů. Wím, že nemůže člowěk jinak než radikálním býti, chce-li wšecky neswáry z kořene wymýtiti, ale tito ultra nechtí jen kořeny, nýbrž i zem do wšech wětrů rozprášiti. Wím, že nedostanem ani dewátý díl swobody, že budem muset uspokojit jen se stínem, jestli nepowolíme. Co z toho bude, než revoluce? Odepřeme-li státnímu organismu potrawu, zahyne; tak to i s armádau. Ona dostala swé powinnnsti, učiňme my naši. Bude-li kdy proti nám, nalezne nás na barrikádách proti sobě. Chceme-li stát na demokratickém základě wystawět, musíme mít též prostoru, musíme chtít, by Rakausko bylo welké, neb jen tak může býti hrází pro swobodu. Na tom stanowisku stál wýbor, když prawil, že jen z newyhnutelnosti je pro powolení. Až se bude jednati o auplnau reformu financí, pak bude na čase, o zrušení potrawní daně mluwiti. Kdo tauží po nemožném, ztrácí naději, možné dosýci. Já mám srdce pro wšecka utrpení; ale prosil bych, by ně¬kteří ( obrácen k Polákům ) tak příliš provinciálně nesmejšleli, když nejwíc ochrany potřebují a wědí, že kdyby se Rakausko rozpadlo, spíš wíce platů než swobody dostanau. Ňáký ohled by se při potrawní dani mohl bráti, a má-li se hospodařit, tak začíti u welkých. Časowé přešly, když král zewnějškem na lid působil. Zda si šlechta za čest pokládá císaři na blízku býti, ať si nedá tak draze za to platit a dworní auřady za čestné auřady powažuje. Sierakowski doráží na ministra fin., že budget nepředložil. Sněm má jen powolowat a nikdy se ptát, kam daně přichází; pomalu z něj bude provinciální sněm, náš wliw bude jen illusorní. Kdo platí generály pod Jelačićem slaužící, kdo jeho wojsko? Uherské ministerium jistě ne. Kdo poslal batterie po Gloggnické železnici bánowi? Proč se má urbární daň do gruntowní wrazit? Nawrhuji, jíti k dennímu pořádku přes náwrh fin. wýboru. Beutler: Jsem zástupce sedláků, ale nemohu dopustit, by se wše na řemeslníka uwalowalo. Sedlák dostal dost zrušením roboty; urbární daň se musí do gruntowní wrazit, neb sedlák platil posud míň gruntowní daně, než mu přisluší nyní, když půda jeho břemen prosta. Zastáwá welmi důmyslně zrušení potrawní daně. Min. Kraus: K dennímu pořádku jíti, je žádných daní nepowoliti a do státního organismu nepořádek uwésti, kterého snadno nepřátelé swobody použijí. Co se proti mně namítalo, rád bych nesl, kdyby tím jen dobré wěci poslauženo bylo. Já proto žádný wýčet nepředložil, poněwadž zcela auplný předložiti hodlám, a ten se z rukáwu wytřásti nedá. Hein nawrhuje jíti k dennímu pořádku přes Sierakowského náwrh. Sierakowski béře swůj náwrh nazpět. Demmel: Pan ministr prawil, že to nemožné, již teď wýčet předložiti, ale zapoměl tu nemožnost dokázati. Daně powoliti je nebezpečné, poněwadž se pak snadno může státi, že příměří w Italii k žádnému míru nepowede. Je nebezpečné pro swobodu, neb ministr prawil, že wojsku nemůže dát ponaučení, kdežto mi wšickni se pořád učiti musíme. Wšem národnostem je dána rownost, školní rok se otwírá, a co se stalo pro naši národnost? Nic. Tak se pomalu důwěra lidu podkopáwá. Pro zrušení židowské daně nejsem, neb židé požíwají ještě wýhod. Jak chlapec trochu odroste, již smí hausírowat, kdežto křesťan se musí 3 leta učit a 6 let slaužit, než dostane powolení, aby se usadil. Žid platí pod jménem kramáře 6–8 zl., kdežto kupec křesťaň 30 zlatých platit musí, ač mezi nimi rozdílu není. Když tak potlačení jsau, odkud wzali tolik bohatstwí? Na ubytowání wojska též neplatí, a přec obnáší chemale někdy až 10 zl. Nawrhuje tedy, by židowská daň podržena byla. Mannheimer: Lituji, že musíme we wlastní záležitosti, buďsi již pro aris neb pro focis, mluwiti; lituji, že žid jsa, musím mluwiti o peněžní záležitosti. Každý žid platí daň tříkrát, a sice desateronásobně. Platí domowní, potrawní a židowskau daň. Každá je mu plnau mírau měřena. Nechci odhaliti raušku, která wybírání takto daní zakrýwá, neb by ste widěli, jak nemocnému poslední podušku pod hlawau wezmau, nemůže-li platit. On musí platit i za swíčku, kterau na den úmrtí otce rozswítí, a přec musí i swým žiwotem wlast swau chránit. Již předešlá wláda přislíbila daň tuto zrušiti. Či je snad to konstituci přiměřené, by wíce platil, kdo méně práw má? je to snad konstituci přiměřené, by se z wíry, tedy z myšlének platilo? Pánowé, sundejte tuto kletbu ze žida, a Boží požehnání wás nemine. Wěžnický mluwí pro zrušení fiktitium. Plaček podporuje Wěžnického a nawrhuje, by tato průmyslníkům tak obtížná daň uzawřením komory zrušena byla. Ku konci čte sekretář protest žurnalistů, w němž si stěžují, že čest weškerého tisku uražena, že odděleni od deputowaných musí zwláštním chodem do swé lóže. 67 bylo podpisů. Komora odkázala protest pořadatelům domu, by s ním dle wůle naložili.

7. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Oznámení, Autor: Havlíček, Karel Oznámení. Ministr wnitřních záležitostí swobodný pán z Pillersdorfu položil dopisem ode dne 1. b. m. zpor proti zřízení prozatimní wlády w Praze, prohlásiw ji za neplatnau a mně wyzwal, abych ji alespoň až do nejwyššího rozhodnutí Jeho c. k. Milosti nepřiwolil. — Spolu mně také uložil na zodpowídanau wšecky následky a wady, jenž by z toho pojíti mohly, a tuto zodpowědnost wznesl na wšecky ty, kteříž tohoto kroku ním za nezákonný prohlášeného aučastni byli, jakož i wšecky auřady a služebníky státní, jenž jí uposlechnau, a mně uložil, abych zpor jeho oznámil. Podlé oznámení mého ode dne 29. kwětna b. r. jest prozatimní wládní radda, o jejímžto zřízení jsem J. c. k. Milostí nejponíženější zpráwu hned učinil, až do nejwyššího rozhodnutí jenom takowé, které okres činnosti zemského řízení přesahají, a které skrze kromobyčejné poměry následkem událostí Wídeňských poodloženy býti nemohau. Zřízení raddy této, tedy staw auřadůw zemských nijakž nezměnil, a jakási zodpowědnost nemůže tedy auřady a státní služebníky podemnau stojící, nýbrž jenom mne jediného zasáhnauti. Snášímť zodpowědnost tuto wědomím pokojným, ježto kromobyčejné ustanowení toto, než ústawní cestau od Jeho c. k. Milosti powoleno bude, jenom potom teprw do platnosti wstaupí, kdyby následky bezústawních zběhlostí Wídeňských newyhnutedlnau potřebau toho žádaly, aby zemská wláda, ježto sprawowati mně swěřeno jest, cestau jenom nejpřísněji zákonní kráčeti bude. W Praze dne 4. čerwna 1848. Lew hrabě Thun, c. k. guberniální president. Dod. Red. Rádi bychom se již jednau dočkali konce té podiwné komedie, kterau s námi Slowany naše wláda již hraje od času udělení konstituce. Wěru již nás omrzela znamenitě ta jednotwárná hra. Ačkoli se dobře wěděti mohlo, že wláda si nepřeje býti pod Frankfurtským parlamentem, přece nám Čechům mermomocí nařizowala woliti, nepochybně jen proto, aby nás a německé krajany naše hodně jednoho proti druhému rozdráždila ( divide et impera ). Zatím ale známí swobodomyslní Stawowé Morawští také se proti Frankfurtu prohlásili, nejpěknější důkaz, že tajné k tomu pokynutí od wlády míti museli, neboť nemáme důkazů, aby páni Stawowé Mnorawští tisková chyba: Morawští něco učinili, co se wládě nelíbí. Chorwatům wláda ustanowila bána, učinila jej welitelem hranice wojenské — a pak jej zas jiným nařízením podrobila ministerstwu uherskému a wydala jej tím do takowých okolností, že jej Maďarowé zjewně za buřiče mohau prohlašowati. Polákům dalo ministerstwo na žádost jejich odpowěď, kterau, abychom málo řekli, nestydatau nazwati musíme. Celému swětu bylo patrno, že udržení Rakauska jen na nás Slowanech záleží: a naše milostiwá wláda přijímala od nás pokorné oswědčowání naší oddanosti, přece ale pro nás nic posud neučinila, a nechala nás wždy bojowat nejen s protiwními žiwly, nýbrž i se zákonem. Což pak si myslíte, že Slowan jako ono známé otrocké zwíře wám nohy přec lízati bude, třeba jste jej kopali? Nyní máme druhé jednání této komedie: náš pan gubernátor hrabě L. Thun ustanowil si sám nad sebau provisorní wládu, to jest asi, jako by dosazowal kaprál důstojníky; wysláni jsau deputowaní k J. M. C. o potwrzení, a ejhle! ministerstwo Wídeňské protestuje slawně proti tomu kroku kraběte tisková chyba: hraběte L. Thuna! — radujíc se jistě potají z toho, co hr. Thun učinil. A náš Národní Wýbor? — ten jest pauze proto, aby se tam dwakrát za týden mluwilo, aby ti uepokojní tisková chyba: nepokojní lidé měli příležitost, hráti si na parlament jako děti. Wláda nechá Nár. Wýbor rokowat, a sama dělá — co chce. Táži se, kde ukázala posud wláda naše upřímnau chuť, býti konstituční, a uwésti we skutek to, co národu českému přislíbila? Nikde, wyjmeme-li to, že wydáwá plakáty we dwau jazycích.

21. září 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [Překlad císařského nařízení], Autor: Havlíček, Karel (překl.) My František Josef I. atd. atd. uwážiwše, že dosawadní předpis o sestawení porotního saudu w záležitostech tisku nowému prohlednutí musil podřízen býti, uzawřeli jsme na náwrh Swého ministra sprawedlnosti a na radu Swé ministerské raddy wzhledem §. 120 říšské ústawy až do wydání wšeobecného zákonu o sestawowání porotních listin naříditi i nařizujeme jak následuje: §. 1. Ode dne prohlášení tohoto patentu nech se we wšech korunních zemích, pro které Náš patent od 13. března 1849 proti zlému užíwání tisku wydán byl, wzhledem sestawowání porotních listin pro saudy tisku jedná dle přiloženého prozatímního předpisu. §. 2. Od téhož dne přestáwá i činnost porotníků wywolených dle prozatímního nařízení od 18. kwětna 1848 o jednání w záležitostech tisku. §. 3. Naši ministrowé záležitostí domácích a sprawedlnosti mají nařízení patent tento uskutečniti. Dáno w Našem hlawním a sídelním městě Wídni 11. září leta tisícího osmistého čtyrydcátého dewátého. František Josef m. p. Schwarzenberg m. p. Krauss m. p. Bach m. p. Schmerling m. p. Gyulai m. p. Thinfeld m. p. Thun m. p. Kulmer m. p. Prozatímní nařízení o sestawowání listin porotců pro tiskowé saudy. §. 1. Až do toho času, nežli we wšech obcích wstaupí w žiwot obecní zřízení dle obecního zákona od 17. března, a nežli nowí saudní a političtí auřadowé w jednotliwých korunních zemích zawedeni budau, budau se porotcowé pro tiskowé saudy prawidelně bráti z obcí městských, w nichž tiskowý saud sídlo swé má. Jen kdyby osob k obci přislušících a dle následujících ustanowení k auřadu porotnimu powolaných nebylo nejméně 300, mají se porotci bráti i z okolních obcí přislušících k městské obci a okres tento má rozšířiti tak daleko, dokud se w obcích nenajde nejméně 300 powolaných k porotnímu auřadu. §. 2. K auřadu porotnímu jest dle prawidla jedenkaždý muž powolán a zawázán, který a ) nejméně 30 let stár jest, b ) čísti a psáti umí, c ) w obci, w niž se zdržuje, již po celý rok bydlí, a d ) zároweň platí ročně na direktních daních částku ustanowenau w §. 44 říšské ústawy, totiž nejméně 5 zl. stř. w městech majících 10.000 duší aneb na wenkowě, nebo nejméně 10 zl. stř. w městech majících přes 10.000 obywatelů, anebo který neplatí direktné sic daně, ale pro swau osobu w obci některé rakauské korunní země práwo wolební požíwá. §. 3. Duchowní wšech zákonně uznaných církwí a wyznání, učitelowé, státní auředníci a wojínowé nemohau powoláni býti k auřadu porotnímu, pokud skutečně we službě stojí. §. 4. Neschopní k auřadu porotnímu jsau poručenci, mrhačowé, stojící pod poručnictwím auřadu, a wšickni ti, kteří pro tělesní a dušewní wady powinnosti porotnické plniti nemohau. ( Hluchý, slepý, němý, slabomyslný. ) §. 5. Wylaučeni z auřadu porotního jsau i ti, kteří uznáni byli za winné zločinu anebo těžkého policejního přestupku, wyplýwajícího ze ziskuchtiwosti anebo urážejícího weřejní mrawnost, anebo kteří pro jiné přestaupení zákona nejméně půl roku swobody zbaweni byli; konečně i ti, na jejichžto jmění konkurs wypsán jest, a ti, kteří při konkursním wyjednáwání za newinné nebyli prohlášeni. §. 6. Auřad porotní nemusí přijmauti ten, kdo již 65tý rok překročil. Porotec, který na došlé ho wyzwání při sezení porotního saudu přítomen byl, může w příštím roce wýslowně zamítnauti w době k reklamaci ustanowené ( §. 9. ) wepsání swého jména do listiny porotnické. §. 7. W obci, w niž saud tiskowý sídlo swé má, w každé okolní obci, která dle §. 1. k obci městské se přidá, má přednostenstwo obce zároweň s wýborem obce sepsati listinu porotníků t. j. dokonalý sepis wšech osob w obci, k auřadu porotnímu opráwněných, a sice dle abecedního pořádku. §. 8. Tato listina musí w auředním domě po 8 dny každému k nahlédnutí předložena býti, a zároweň se musí oznámiti, kdy se w ní nahlédati může. §. 9. Každému k obci přislušícímu jest wolno, w dálší lhůtě osmidenní, počítajíc od posledního dne, kde w listinu nahlédnauti bylo swobodno, zadati u přednostenstwa obce buď písemně anebo w protokolu námitky ( reklamaci ) o wynechání zákonně powolaných aneb o wepsání nepowolaných osob. §. 10. Uzná-li přednostenstwo obce takowauto námitku za prawau, má ihned listinu porotců oprawiti w tomto smyslu a tuto změnu oznámiti weřejně přilepením jí na auřední dům. Smazalo-li přednostenstwo obce na učiněnau námítku jméno z listiny, anebo připsalo-li wynechané jméno, má ještě zwláště o tom dorozuměti osobu, které se to týče, a uznalo-li činěné námítky za neprawé, má o tom dorozuměti i toho, kdo ony námítky činil. Wolno jest každému k obci příslušícímu, w 8 dnech, od uweřejnění změny, osobě wšak, jíž se to týče aneb která reklamowala, wolno jest w 8 dnech počítajíc od dne, w kterém dorozumění jí dodáno bylo, zadali rekurs u krajského, anebo stojí-li obec neprostředně pod zemskau spráwau, u zemského spráwce. §. 11. Po odplynutí w §. 9. ustanowené reklamační lhůty má přednostenstwo obce zaslati listinu porotců krajskému aneb zemskému spráwci, s udáním změn pošlých z činěných námitek a s udáním zawržených reklamac. §. 12. Krajský aneb zemský spráwce, jestli dle §. 1. přiwolání porotníků z okolí města, kde saud tisku sídlo má, potřebné jest, nech weškeré listiny jednotliwých obcí w jeden seznam sestawí. Tento seznam, aneb kde počet porotníků z obce, we které saud tisku sídlo má, jest dostatečný, listina porotníků této obce budiž w opisu zadána státnímu prokurátorowi, jenž swé reklamace, pakli jakých zapotřebí, w 8 dnech po obdržení oné listiny wynésti má. §. 13. Nad takowými reklamacemi, jakož i nad rekursemi dle §. 10. zaslanými, rozhoduje krajský aneb zemský spráwce u přiwolání čtyr k tomu cíli wyslaných spoluaudů obecního wýboru města, we kterém saud tisku sídlo má. Najde-li se stížnost odůwodněnau, nech krajský aneb zemský spráwce oprawu w listině ihned předsewezme a aučastného o tom poučí. Tento může w 8 dnech proti této změně swůj rekurs zadati krajskému aneb zemskému spráwci, který nejen rekursy tyto, nýbrž i wšechny w § §. 10. a 12. zmíněné rekursy a reklamace, na které se u zkaušky dle začátku tohoto paragrafu předsewzaté nebralo ohled, saudu tisku s připojením swého mínění předložiti. Proti rozhodnutí saudu tisku nestáwá se žádné odwolání. §. 14. Když jsau na tento spůsob porotní listiny doplněny a ustanoweny, má krajský aneb zemský spráwce na nejméně čtyry a na nejwýše dwanáct proto wyslaných spoluaudů obecního wýboru města, we kterém saud tisku sídlo má, a pakli porotníci i z okolí tohoto města musili přidáni býti, po jednom wyslanci z obecních wýborů dwau nejlidnatějších obcí tohoto okolí swolati, jenž pod jeho wedením sestawí wolbau hlawní listinu porotníků z osob oněch, které se jim pro poctiwost smýšlení a projewené wlohy k auřadu porotnickému za nejspůsobilejší podobají. §. 15. Wolba se děje w takowém spůsobu, že w městech obydlených od wíce než 100.000 duší na každé 400, w městech obydlených od wíce než 50.000 duší a w jich okolí na každé 200, a w menších městech a jich okolí na každé 100 duší jeden porotník wypadne. Pro počet zlomkowitý přes polowičku obnášející bude též jeden porotec zwolen. Počet zwolených w celku musí nejméně o pětinu přesahowati počet, jenž w následním článku udán bude pro každý tiskowý saud. §. 16. Z wywolených takto porotníků složí se losowáním listina na rok, t. j. sepis oněch porotců, kteří k saudům tiskowým w příštím roce powoláni býti mají, a sice se složí weřejně w jistém dnu, který dříwe oznámen býti musí, wedením krajského anebo zemského spráwce zároweň s přednostenstwem městské obce, kde saud tiskowý swé sídlo má. K tomuto cíli dají se weškerá jména porotců wepsaných na hlawní listině s auplným udáním jich obydlí do urny, a z ní se wytáhnau jména porotců, jichžto počet se pro každý porotní saud zwláštním nařízením ustanowí, nikde wšak nesmí býti menší než 200 ani wětší nad 800. §. 17. Roční listina porotníků uweřejní se tiskem a zašle se, prosta jsauc od poštowního platu presidentowi tiskowého saudu a státnímu prokurátorowi a každému porotci, který na ní wepsán jest. §. 18. Protokoly, seznamy, reklamace a rekursy, o nichž se w tomto nařízení zmínka stala, jsau sprostěny kolku. We Wídni 11. září 1849.

31. říjen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Hospodářstwí., Autor: Havlíček, Karel Hospodářstwí Umínili jsme si od nynějška podáwati hojnější zpráwy o chwalitebných skutcích rozličných hospodářských společností, zwlášť w císařstwí našem. Red.. Slawná c. k. Krajinská hospodářská společnost, jejíž působení je za nowějších dob welmi živvé, wšeobecně prospěšné, a weškerému hospodářstwí od kořene pomáhá, slowem totiž i skutkem sprostého hospodáře poučuje ( wydáwá také wýborný časopis pod titulem: Rolnické i řemeslnické nowiny w řeči krajinské ), zřídila letošního roku již druhau weřejnau wýstawu domácího owoce a jiných plodin, aby druhy owocní w Krajině rostaucí a hlawně jejich jména w národním jazyku poznala. Pohled na tuto skwostně a wkusně spořádanau wýstawu w rozsáhlém klášteře německých rytířů w Lublani překwapil každého. Na letošní wýstawu bylo weliké množstwí krásného a rozmanitého owoce se wšech stran posláno, tak že sotwa pro ní postačují dwa pokoje, kdežto w loni w jediném se směstnala. Letošních zasilatelů je 67, z nichž mnozí 20, 30 i wíce druhů owoce zaslali, nejwíce jablek i nejwzácnějších. Nejwíce wyniká a zajímá 45 druhů hroznů, které slowútný spisowatel „ Vinorejy " P. M. Vertovz farář w Sw. Wítě zaslal. Zaslané owoce dělí w třídy a jeho jména spolu zaslaná posuzuje zwláštní komise od wýboru společnosti z jejích audů sestawená.

25 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [Dodatek], Autor: Havlíček, Karel Dodatek: Můžeme dle obyčejnějšího mínění důst. konsistoř ubezpečiti, že kněžstwo bez wysokých bot ani té nejmenší wážnosti neztratí, a lid tím méně pohoršení z toho wezme. Jenom ať kněži sami dokážau, že w oděwu není orthodoxie ( pravowěrectwí ) a ať pro botu aneb pro několik wlasů mezi sebau kaceřowati se přestanau. Známo jest, že vestis non facit clericum ( oděv nedělá kněze ). Přáli bychom, aby kněz i w oděwu k lidu se přiblížil a jenom při obřadech zwláštní oděw měl. Nebude pak zapotřebí takowýto malicherný zákon hájiti a k wůli němu některau ubohau duši snad ještě pohoršiti. Maudrý zákon sám se hájí, nemaudrý wšak sám se zlehčuje. Čas jest, aby wel. duchowenstwo wážnější a důležitější rozkazy od swých důst. konsistoří dostáwalo; tím se wšecko nepřízniwé mínění odstraní.

24. srpen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Vídně, Titulek: Dne 22.srpna, Autor: Havlíček, Karel H. B. Dne 22. srpna. Dneska se ministerstwo naše ponejprw ukázalo w odhodlanosti swé, hájiti zákony, a směle se opřelo anarchii, což jest posawad we Wídni něco neobyčejného. Wčerejší nepořádky dělníků nalezly silný odpor nejen u národní gardy, nýbrž i u wšech rozumných přátel swobody, a ti pánowé, kteří wlastně dělníky jakožto nástroj swého politického mínění podpalují, přeswědčili se, že jejich strana je příliš slabá. Při inlerpellací dowěděli jsme se od ministra Schwarzra že snížením obyčejné denní mzdy 20 kr. na 15 kr. chtělo ministerstwo zbawiti stát a Wídeň od nesmírného počtu nedbalých dělníků, kteří se jen proto tlačí do weřejných díl, aby mohli za dobrý plat zaháleti. Neboť když we Wídni weliký počet dělníků bez wýdělku meškající nepořádkem hrozil, musela obec Wídeňská a wláda o to pečowati, aby se jim zaměstknání a wýžiwa opatřily, a když tedy nesmírný počet na autraty státu do weřejných prací se wzal, stalo se, že pro nemožnost dobré dohlídky málo pracowali aneb nic, přece ale mzdu brali. Proto také wšechny privátní práce opauštěli a mrawní zkáze se oddáwali. Ministerstwo chtělo snížením platu přiměti mnohé k tomu, aby na akordy práci wzali a jinde si lepší wýdělek we službách hledali, a aby se také ještě před podzimkem rozešli a nebyli wšichni Wídni a státu přes celau zimu k obtížnosti. Když také ministerstwo tázáno bylo, nemělo-li hnutí takowé politické příčiny, wyslowil ministr Bach we jménu celého ministerstwa, že ministerstwo pewný aumysl má, konstituční demokratické zásady, spolu wšak monarchii pewně hájiti a wšem anarchickým a republikánským tendencím se opříti. Zdejší demokratický spolek, jenž dneska wydal ohlášení, zlehčující ministerstwo i sněm a osobující sobě ( totiž demokratickému spolku ) wětší práwa než těmto, dostal od ministra Bacha, ačkoli jej nejmenowal, notné ponaučení. Sněm přijal odhodlané a rázné wyřknutí ministrů s welkau pochwalau. Také jsme se dowěděli, že republika francauská od Rakauska uznána jest, a že Anglicko a Francausko sice w záležitosti wlaské co rádcowé wystaupiti hodlají, nikoli wšak co prostředníci brannau mocí, což wšechno naděje naše na dobrau budaucnost zwýšilo. Staw wěcí we Wídni jest nyní wůbec takowý, že můžeme s welikau bezpečností prorokowati pokojné a legální dálší wywinutí, jakož si wšichni rozumní přejí. Strana zbrklých neb zlomyslných, kteří jen w ustawičných nepokojích spásu hledají, ukázala se zde nyní we slabém počtu a bez síly. Wčera powoleno jest we sněmě, aby se finanční ministr 20 milionů zl. stř. wypůjčiti mohl, a wšak beze wšeliké hypotheky na státní a duchowní jmění, neboť skutečně skrze nynější staw wěcí a wojnu we Wlaších weliká wydáni tuto půjčku newyhnutelnau činí. Doufáme, že bude poslední. Dnes se strhla skrze zrušení šlechty znamenitá rozepře w komoře; neboť někteří chtěli, aby se hned toto zrušení we sněmu wyslowilo, jiní zas, aby se to až w konstituční listině stalo, kde to bude na swém místě, nyní ale že zapotřebí jest, záležitosti selské do náležitého pořádku přiwésti a ukončiti, což jest mnohem praktičnější. Mínění toto také konečně zwítězilo.

13. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Nařízení ministerstva domácích záležitostí o vyvazení gruntů v království českém, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Nařízení ministerstwa domácích záležitostí o wywazení gruntů w králowstwí českém. ( Dokončení. ) Částka V. O nedoplatcích. §. 72. Aby se usnadnilo wyrownání mezi opráwněnými a powinnými, a aby se wypočítáwání náhrady od stejné doby mohlo začnauti, mají powinní doplatiti dáwky, které se pocházejíc z práw w §. 3. a 6. zákonu od 7. září 1848 za náhradu zrušených, za rok užitkowý w zemi obwyklý, t. j. od 1. listopadu 1847 až do 31. října 1848 měly wybýwati ale ještě newybyly. Při tom se ale odtáhne co auhrnkowá srážka šestý díl celoroční powinnosti anebo pohledawek ( Gebühr ) z ní ještě nezaprawený. Naproti tomu nebude powinný nahražowati zpráwněnému daně, které za berní rok 1848 ze zrušených požitků byl zaprawil. Při wypočítáwání nedoplatků má se před se jíti podle prawidel, kteráž naznačena jsau w patentu od 4. března 1849 § §. 8–13 a 15, a w té části tohoto předpisu, jenž se na tyto § §. wztahuje. ( §. 26. patentu od 4. března. ) §. 73. Nedoplatky z práw, prací i dáwek, které zrušeny jsau bez náhrady ( 1. částka ), pokud se týkají užitkowého roku 1848, již se nebudau dopláceti, wyjímajíc ale taxy saudní a od gruntowních kněh. ( §. 28. pat. od 4. bř. ) §. 74. Přepisy tyto wztahují se jediné na powinnosti, které za rok užitkowý 1848 zůstaly newybyty, nikoliw ale na nepromlčené posud nedoplatky před užitkowým rokem 1848, t. j. před 1. listopadem 1847, aniž wůbec nedoplacené dáwky, za wýkupné toliko prohlášené, jež powinný beze wší srážky zaprawiti musí zpráwněnému. §. 75. Nedoplatky, dotčené w §. 72, mohau se, jak budau zlikwidowány, podlé libosti powinného buď hned zaprawiti w hotowých do rukau powinného, anebo se odwedau celé nebo we 12 měsíčních lhůtách zároweň s císařskau daní do kontribučních kass, anebo se přirazí k náhradní jistině, která se pojistí podle §. 82. na wywazeném gruntě. Když powinný zaplatí hned najednau hotowými wšechny nedoplatky za užitkowý rok 1848, promine se mu kromě zákonní srážky auhrnkowé ( §. 26. pat. od 4. bř. ) ještě také desítipercentowá srážka ze sumy, kterau má dopláceti. §. 76. Platy změnní, které se připomínají w §. 62. tohoto předpisu, odwede powinný do rukau zpráwněného jen tehdá, když bylo ještě před 7. zářím 1848 žádáno o wložení držitelstwí. ( §. 27. pat. 4. bř. ) Částka VI. O wyměření platu náhradního a jistiny náhradní, pak o splacení této jistiny. §. 77. Od sumy, za které wyceněny byly dáwky a práce, zákonem od 7. září 1848 za slušnau náhradu zrušené anebo ke zrušení ustanowené, anebo za wýkupné prohlášené, odrazí se suma, we které byly wyceněny wzájemné dáwky druhé strany. Když se sumy tyto u každého powinného o sobě rownajíc ukáže, že powinnosti obau stran we stejné sumě jsau wyceněny, tehdá nemůže zpráwněný žádati žádné náhrady. Kdyby ale powinnosti zpráwněných byly wýš wyceněny nežli dáwky druhé strany, nepřijde za tento přebytek též žádná náhrada. ( §. 15. patentu. ) §. 78. Od sumy, we které spůsobem tímto wyceněny byly dáwky zrušené anebo za zrušitelné prohlášené, odrazí se za daně a příplatky k dani, jež zpráwněný z požitků těchto platíwal, za wýlohy wybírací, za nedoplatky ( pro nemožnost je sehnati atd. ) třetina jakožto wyrownání auhrnkowé, a dwě třetiny, které pak zbydau, jsau míra náhrady zpráwněnému náležité. ( §. 16., 17., 19. patentu. ) §. 79. Z těchto dwau třetin sumy, w níž dáwky a práce byly wyceněny, má: a ) za powinnosti, které §. 3. a 6. zákonu od 7. září 1848 za náhradu byly zrušeny, a které se tedy nemusí wykupowati, jednu třetinu platiti powinný, a druhá polowice má se zaprawiti jakožto záwada ( břemeno ) králowstwí českého z důchodů zemských; b ) za powinnosti wšak, které prohlášeny byly za wýkupné toliko, má celau náhradu zaprawiti powinný samoten. ( §. 18., 19. patentu. ) §. 80. Wýjimka od prawidla, wysloweného w předcházejícím §. pod b ), stane se tehdáž, když roční plat, jenž wypadne za náhradu dle §. 17. patentu od 4. března 1849, anebo když se sejde s náhradau dle §. 18. tohoto patentu za powinnosti téhož gruntu náležitau, spolu s tauto náhradau dělá wíce než 40 procent čistého wýnosu zawazeného gruntu. W případu takowém má se suma, o kterau je náhrada na powinného připadlá wětší nežli dotčených 40 percent, zaprawiti z důchodů zemských s tím doložením, že powinný zaprawiti musí nejméně třetinu wycenění wyměřeného dle §. 15. dotčeného patentu. Čistý wýnos gruntů wyměniti se má podle týchž prawidel, která ustanowena jsau k wyceňowání wýnosnosti gruntowní ku prowedení nowého katastru daní gruntowních. ( §. 19. patentu. ) Čistý wýnos stawení, z nichž se platí nájemní daň domowá ( Hauszinssteuer ) cení se dle nájemních fassí roku 1848 auředně oprawených, srazíc z nich 15 percent. Čistý wýnos stawení jiných anebo takowých, s nimiž při prwotním prodají spojeno bylo prowozowání řemesla nějakého, musí se wyšetřiti skrze znalce. W případech dotčeného spůsobu nemá se říditi z powinnosti auřadu, nýbrž toliko na žádost powinného. §. 81. Plat náhradní mají powinní odwáděti do kass, ustanowených k přijímání císařských daní, šetříc při tom § §. 20. a 21. patentu od 4 března 1849, a sice počínajíc od 1. listopadu 1848, a od této doby běží pro zpráwněného. ( §. 26. uwedeného patentu. ) §. 82. Plat náhradní, který powinným za břemeno bude nalezen, wezme se dwacateronásobně a takto se zwýší na kapitál, i má se powažowati a bráti jakožto záwada, záležící na wywazeném gruntě se zákonní předností před wšemi jinými hypothekárními záwadami, swědčící na wýwadní kassu gruntowní ( Grundentlastungskasse ) a požíwající wšech předností daně císařské. ( §. 22. pat. od 4. března. ) §. 83. Náležeti bude na český sněm, nejblíže příští, aby spůsobem zákonodárstwí zemského se usnesl o přejmutí třetiny k zemi přikázané, pak o sehnání prostředků k tomu potřebných, o jich rozwržení, pak o to, jak by se měly přiwésti ke placení a jak splatiti fondem kreditním. Částka VII. O wybírání sum náhradních a wýkupních, o zaprawení zpráwněným jakož také o zálohách, které stát poskytne. §. 84. Pokud nebude zwláštního ústawu auwěrního ( kreditního ) pro králowstwí české k dokonalému wywazení powinných a wyplacení zpráwněných, zřídí stát w Praze wýwadní kassu gruntowní ( Grundentlastungskasse ), do které půjdau platy powinných a ze které se wypláceti budau zpráwnění. Kassa tato jedině bude se powažowati za wěřitele jedněch a za dlužníka druhých. §. 85. Do wýwadní kassy gruntowní mají plynauti: a ) Platy, které powinní platiti budau do kontribučních kass we lhůtách, we kterých se dle obyčeje zemského daně odwádějí. b ) Kapitály náhradní a wýplatní, které se stejným spůsobem zcela anebo z části splatějí. c ) Dotace na platy, které se dle §. 18. patentu od 4. bř. 1849 na aučet zemský založmo budau zaprawowati. d ) Zálohy zpráwněným náležité dle §. 25. patentu. e ) Nedoplatky powinných z roku užitkowého 1848, které se zaprawowati budau zároweň s daní ( §. 75. tohoto nařízení ). §. 86. Powinný může se zcela nebo z části oswoboditi od splácení: a ) Složiw docela nebo z části kapitál náhradní nebo wýkupní, proti čemuž zpráwněný nic nenamítá, když se powinný k tomu před komissí okresní prohlásí za powolného we 14 dnech po učiněném tomto prohlášení. b ) I také po wyjednáwání náhradním již odbytém, složiw celý kapitál, anebo spláceje na srážku pokaždé 100 zl., anebo několik set. Powinný musí ale napřed opowědíti w prwní polowici měsíce kwětna nebo listopadu u kontribučního auřadu. We wšech případech ale odwedau se peníze do kassy kontribuční. §. 87. Platy budau se od powinných wymáhati týmž spůsobem a těmiže prostředky, jakož předepsány jsau k wymáhání daně gruntowní, s kteraužto pohledawky na každé splacení požíwají stejné přednosti w případech konkursních a exekučních ( §. 21. pat. 4. bř. ) Na žádosti o prodlaužení lhůt anebo o prominutí platu nemůže se bráti žádný ohled. §. 88. Jak mile powinný spůsobem dotčeným dluh swůj kapitálowý docela nebo z části splatil, má jemu wýwadní kassa gruntowní odeslati wýmaznau kwitanci. §. 89. Wýwadní kassa dodá každému zpráwnénému wýplatní archy, swědčící na jméno jeho a na jméno zpráwněného statku, na které se po půlletních lhůtách dekursivních, běžících od 1. listopadu 1848, wypláceti budau platy náhradní a wýkupní. Na nedoplatky za rok užitkowý 1848, odwedené do wýwadní kassy, wydány budau zwláštní wýplatní poukázky. §. 90. Listiny tyto mají se hned wyhotowiti, jak mile wyměření kapitálu náhradního nebo wýkupního, zpráwněnému náležitého, dosáhlo práwní moci. Musí-li se toto částečně odkládati, nesmí se proto zdržowati wyhotowení listin těchto na sumu již likwidní. §. 91. Kapitály náhradní a wýkupní, jež powinný odwede zcela nebo po částkách kontribučním auřadům, mají se powažowati podle ustanowení wydaných we II. dílu tohoto nařízení. §. 92. Zpráwněným má se dříwe ještě, než náhrada jim náležitá dokonale bude wyměřena, záložmo k wyplacení přiwesti dwojnásobná suma urbární daně r. 1848 od nich zaprawené, což má ten aučel, aby se dosáhlo wětší jednoduchosti we wýkazech a aby se jim časněji dostalo usnadnění, k němuž §. 25. patentu od 4. bř. 1849 směřuje. Těm spráwněným ale, kteří neplatili žádné urbarní daně, anebo kteří celý plat, w dotčeném §. 25. jim pojištěný, budau požadowati, má se jakožto záloha ke placení přiwesti třetina toho platu, který wypadne za posawadní jich zákonní požitky dle prawidel patentu od 4. bř. 1849 a tohoto nařízení o wyceňowání zrušených powinností. W okolnostech zwláštního ohledu hodných může se zpráwněným wykázati také ještě wětší záloha která ale nesmí nikdy býti wětší nežli dwě třetiny wýročného platu takto wypočítaného. Wýmínky a opatření, pod kterými se státi má wykazowání a splácení těchto záloh, ustanoweny budau we II. díle tohoto nařízení. Díl druhý. O orgánech ustanowených ke skutečnému wywazowání gruntu a o spůsobu řízení, jehož šetřiti mají. Částka I. Orgány ku skutečnému wywazowání gruntu. §. 93. Nejwyšší řízení celé záležitosti wýwadní a rozhodowání w poslední instanci o otázkách w tom se naskytujících, přisluší ministerstwu wnitřních, saudních a finančních záležitostí. Zadání w takowéto příčině na ministerstwa wznášená činí se k ministerstwu wnitřních záležitostí. W králowstwí českém prowedeno bude wywazení gruntu od zemské komisse a od komissí okresních. §. 94. Zemská komisse wýwadní záleží z jednoho ministerského komissaře jakožto předsedy, jednoho auředníka politického, auředníka saudního, auda auřadu fiskalního, auředníka aučtárnického a ze osmi přísed, z nichž čtyři zastupují prospěchy zpráwněných a čtyři prospěchy powinných, a kteří přítomní býti mají při poradách komisse se stejným práwem hlasowacím, jako audowé ostatní. §. 95. Těchto osm přísed a za každého z nich jednoho náhradníka, který za delší jeho nemožnosti anebo auplného odchodu na místo něho má zasednauti, ustanowuje spráwce zemský, a posawadní zemský wýbor má jemu za zástupce zpráwněných jmenowati 24 mužů z této třídy. Za kandidáty přísední k zastupowání powinných mají z této třídy platiti mužowé ti, kteří při přímných wolbách r. 1848 do českého sněmu zemského we wolebních okresech wenkowských obráni byli za poslance anebo za náhradníky. Ostatní audy komisse ustanowí ministerstwo na náwrh ministerského komissara. §. 96. Ministerskému komissaři přísluší bezpostředné wedení záležitostí, wnitřní rozdělowání a uprawowání celé manipulace; on dohlíží k tomu, aby uzawření zemské komisse pilně byly plněny, a nařizuje wšechno, aby ustanowení o wywazení gruntů zewrubně a rychle byla prowáděna. Kromě osob jmenowaných w §. 99 ustanowuje a propauští ministerský komissař podle moci od ministra jemu udělené potřebné osoby pomocní a kancelářské, které nejblíže jemu jsau podřízeny. Jak a kterak kontrolu wykonáwati chce nad řízením a činností komissí okresních, ponecháwá se mu na wůli. §. 97. Ministerskému komissarowi přidají se sekretáři, kolik bude zapotřebí, kteří w obau jazycích zemských dokonale musí býti zběhlí. Ustanoweni a propauštěni budau na náwrh jeho od ministerstwa. Sekretáři tito jsau bezprostřední pomocníci ministerského komissara a jsau wázáni jediné na příkazy jeho. On jich může uži ti kpoučowání při sepisowání opowědí, a budau-li tyto zaslány, ke zkaušení jich quoad formalia, i může je odesílati k sezení zemské komisse i k sezením komissí okresních s hlasem poradním. Ministerský komissař může sekretáře použíwati k dohlídce nad komissemi okresními, a může skrze ně dáwat wyšetřowati a odstraňowati na místě samém překážky, které činnosti komissí okresních wadí a jí zastawují. §. 98. Komisse zemská má naříditi wšechno, cokoli se shledá za potřebné k zawedení a ku prowedení celého řízení wýwazowacího. §. 99. Komisse zemská ustanowuje osoby do komissí okresních, hledíc při tom k oswědčené spůsobilosti, zkušenosti, zachowalosti a znalosti obau jazyků zemských. K tomuto konci přisluší jí, aby ustanowíc krátkau lhůtu hlásicí wydala weřejné wyzwání a oznámila w něm wlastnosti, jimiž se wykázati musí hlasitelé a požitky, které se službau tau jsau spojeny. Ustanowení jich obmezuje se na čas řízení tohoto. Zemská komisse má práwo, aby osoby ustanowené propustila, pakliže swým chowáním anebo přičinliwosti nečiní zadost. §. 100. Sekretáři, jakož i audowé komissí okresních wezmau se pod přísahu a mají na čas swého auřadowání hodnost skutečných auředníků císařských. §. 101. Zemská komisse má celau zemi, hledíc k rozdělení politickému, rozděliti na okresy podle poměrů lidnatostních, místních a žiwnostních. §. 102. Komisse okresní mají záležeti: 1. z auředníka politického jakožto ředitele; 2. z muže we práwích zběhlého; 3. z hospodáře, i také w aučtářstwí zběhlého; 4. z aktuara bez práwa hlasowacího. Aby prospěchy zpráwněných i powinných náležitě byly opatřeny, a aby se dosáhlo žádaucího wždy wyswětlení, má komisse odbýwati swá 596 jednání s obesláním a w přítomnosti zpráwněného anebo jeho plnomocníka a w přítomnosti předstaweného místního a konšelů, anebo třech důwěrníků, wywolených od obce té, o které se jedná, jakožto zastupitelů powinných. ( §. 29. patentu od 4. března. ) Ponecháwá se wšak komissi na wůli, uzná-li toho zapotřebí, aby obeslala i také powinného samého. §. 103. Okresní komisse mají na místě samém wyšetřiti a ustanowiti sumy náhradní a wýkupní, které wypadnau dle zásad a prawidel obsažených w zákonu o 7. září 1848 a w patentu od 4. bř. 1849, pak w tomto nařízení. §. 104. Na zemskau komissi náleží, aby komissím okresním dáwala potřebné instrukce, poučení a nařízení. I má také w případech w následující částce naznačených rozhodowati buď samostatně anebo jako druhá instance. §. 105. Zemská komisse i komisse okresní jednají sborowně ( kolegialně ) a činí usnešení swá prostau wětšinau hlasů. Při stejném rozdělení hlasu rozhoduje předseda pro mínění jedno nebo druhé. Zemská komisse může uzawírati, jak mile kromě předsedy osm audů jest pohromadě a zastaupeni jsau jak zpráwnění tak powinní. §. 106. Wýwadní komisse gruntowní mají práwo, dopisowati si přímo s auřady spráwními i saudními, wyžadowati sobě od nich wyswětlení, dodání spisů a potřebné pomoci w auředních wýkonech swých. Žádost takowau mají auřadowé, jichž se týká, bez prodlení wyplniti. I také orgány katasterní jsau powinny, aby průkazy žádané ihned dodaly a na žádost komisse zemské osobně se aučastnili w jednáních jejich anebo w jednání komisse okresní. §. 107. Osoby, jichž komisse obešle jakožto znalce, rozsudí, pamětníky nebo swědky, jsau powinny, aby bez prodlení obsílky této uposlechly. Wzpěčují-li se, může je komisse k tomu donutiti pokutami peněžitými, které auřad politický má wymoci a do místní chudé kassy odwesti. §. 108. Osoby takowé mají jen tehdáž a jen na wýslownau žádost swau práwo na náhradu, když přebýwají míli cesty od místa, kde byly slyšeny, anebo ujmy w žiwnosti swé utrpí anebo za příčinau swého powolání musí dělati autraty, a když byly obeslány od komisse samé, ne pak na požádání stran. §. 109. Opatření místností auřadowacích a dodání osob auředních k wypomáhání w uprawowání spisů ( mundiren ) pro komissí okresní náleží na dominie, obstaráwání zásílek a posilky náleží na obce. §. 110. Wšechny listiny, spisy a jednání o wyšetření, sehnání a wyplacení náhrady za wywazení gruntu a auřední wýkony, jenž se týkají wymazowání zrušených dáwek a kněhowního pojištění kapitálů wýwadních, oswobozeny jsau od kolku, tax a porta. Peníze a listiny ukládané k saudům oswobozeny jsau od početného ( Zählgeld ). Oswobození tato se wšak newztahují na žádosti, rekursy, žaloby a jiné spisy, jež strany ku prowedení swých nároků na wěc, z které se náhrada dáti má, zadají u auřadů politických a saudních. §. 111. Ministerstwo ustanowí, jaká náhrada a odměna se udělí osobám zaneprázdněným při jednání wywazowacím. §. 112. Zwláštní instrukce ministerské ustanowí, jakým spůsobem wýwadní kassa gruntowní a auřady kontribuční mají obstaráwati a we stálém přehledu udržowati průchod hotowých peněz, způsobený wywazením gruntů. Částka II. O řízení. §. 113. Jak náhle komisse zemská bude zřízena, wyzwe listem prowolacím wšechny, kdo se nacházejí w požíwání z prací a dáwek náhradných nebo wýkupných, aby pohledawky swé w běhu 3 měsíců jistě opowěděli u zemské komisse, ješto jinak každá pozdější opowěď bude wyjednáwána jediné na autraty zmeškalého, které on záložmo pojistiti musí. Lhůta opowědní počne se pro požitky slušnau náhradau zrušené ode dne posledního ( třetího ) oznámení listu prowolacího a pro wýkupné ode dne posledního ( třetího ) oznámení z opowědních formulářů, pro požitky tyto zwláště složených – w rowinách zemských. §. 114. Stejným časem opatří si zemská komisse od auřadů, jichž se to týká, abecedně spořádané sepisy statků zemských a manských, s jejichžto držením spojeno jest požíwání opowědných dáwek a prací, a jich držitelů, pak kostelů, osob duchowních a škol, kteréž se w témž případu nacházejí, a wyzwe auřady, aby jí dáwaly wědět o wšech změnách, jenž se stanau w osobě požíwatelů a w jejich spůsobilosti k wladení swým jměním. §. 115. Opowědi mají se sepsati o sobě: a ) o desátcích náhradau zrušených dle formuláře A.; b ) o ostatních požitcích, slušnau náhradau zrušených podle formuláře B.; c ) o požitcích wýkupních. Opowědi tyto, we kterých přiwedeny býti musí záwady každé záwadné majetnosti o sobě mají se dodáwati netoliko podle swrchudotčených kategorií, nýbrž i také po obcích, s jich sumariemi a se sepisem těch nemowitostí, které zawazeny byly jen záwadami bez platu zrušenými. O nedoplatcích z užitkowého roku 1848 jako naturalních pracích, kteréž se dle §. 5. patentu od 4. bř. 1849 ještě před skutečným wywazením mají zreluowati, sepisy předložiti má zpráwněný okresním komissím při jich příchodu. §. 116. Opowědi státi se mají od každého zpráwněného buď osobně anebo od plnomocníka jeho prokazawšího se plnomocenstwím swým. Při nemowitostech, s jejichžto držením spojeno jest požíwání dáwek a prací náhradních nebo wýkupních, kde ale auplné wlastnictwí držiteli nepřináleží, mají se sice zadáwati od stálého požíwatele, musí wšak býti spolupodepsány: a ) při fideikomissích od opatrowníka fideikomisního; b ) při spolcích duchowních ode třech audů a předstaweného; c ) při kostelích, farních majetnostech a nadáních od podacího pána a od předstawených. Nezletilé, opatrowance a kridatary maji zastupowati poručníci, opatrowanci, spráwci mohowitosti a zástupcowé konkursní podstaty, obce swětské jejich předstawení a wýbor obecní ( obecní radda ), panstwí státní a fondní předstawený toho auřadu, který w této zemi korunní má wrchní dohled nad jejich spráwau. §. 117. Neforemné opowědi wrátí se tomu, kdo je zadal, položíc mu krátkau lhůtu, aby je na swé autraty dal předělat. §. 118. Jak mile se opowědi sejdau, nařídí zemská komisse okresním, aby jednati počaly, pošle jim opowědi z jich okresu, které se mají před se bráti w pořádku předepsaném od komissí zemských po obcích. Pořádek tento mají auřady politické w každé obci prohlásiti. Každá komisse okresní opatřena bude otewřeným listem wěřicím, we kterém zejména budau uwedeny dominie k auřadowání jejímu přikázané, pak dostane wýkazy kalastralních cen w tomto okresu platících a jiné pomůcky. §. 119. W každém okresu odbudau se nejprwé požitky slušnau náhradau zrušené a pak se teprw přistaupí k požitkům wýkupným. Jediné co se týká wýkupních prací naturalních dotčených w §. 52., má se wzíti před se reluowání jejich w příjem peněžitý, anebo kde se to dá dělat, zároweň s prácemi a dáwkami jinými, jejich wykaupení. §. 120. Strany w tom dotčené jsau powinny, aby na každau obsílku dostawily se ke komissí buď osobně, nebo skrze swé práwně platné plnomocniky, anebo skrze swé zákonní zástupce, a wypowídali, co se od nich wěděti žádá, pak aby komissí daly nahlédnauti do listin a jiných průkazů, jenž se wztahuje k wyměření náhrady. §. 121. Náleží-li statek k požitkům zpráwněný anebo statek záwadný několika osobám zároweň, mají wlastewníci ustanowiti společného plnomocníka. Jestliže se o něj nesrownají, pokládati se budau tak, jakoby se před okresní komissi ani nebyli dostawili. Dostawí-li se jedna toliko osoba, powažowati se bude tato bez dálšího wykazowání za společného plnomocníka. §. 122. K práwní platnosti každého wyjádření, které plnomocník od sebe wydá, postačí, aby se wykázal plnomocenstwím, swědčícím na řízení wýwadní, we kterém statek zpráwněný nebo záwadný zejména jest naznačen. Na základu takowého plnomocenstwí může w záležitostech takowých wcházeti w narownání práwně platná, wzdáwati se práw bez náhrady a swolowati ke zřízení saudu rozsudního. Manžel nepotřebuje žádného wýkazu na zplnomocnění od swé ženy, ač kdyby byl od ní práwně rozweden. §. 123. Wšechna od obmezených wlastewníků, požiwatelů anebo od zástupců osob, které nejsau swépráwné daná wyjádření, uzawřená narownání a udělaná podwolení nepotřebují k práwní swé platnosti žádného swolení auřadu spráwního opatrowního. Tak též není zapotřebí žádného sprawního potwrzení k narownání takowého, když se obce se swými emfiteutickými chalupníky o wýkup emfiteutických dáwek a prací spůsobem ještě lewnějším nežli jak je w patentu od 4. bř. a w tomto nařízení předepsáno, narownati chtějí. §. 124. Když jedna nebo druhá strana bez dostatečné wýmluwy se nedostawí, anebo průkazy opatřiti odepře, má komisse bez dálšího ohledu z powinnosti auřadu swého wyšetřiti předmět a wýměru náhrady, awšak w mezích w opowědi wytčených, a straně nepřišlé nepřisluší žádná obrana aniž žádné odwolání proti tomu. §. 125. Okresní komisse má řízení wýwazowací počnauti tím, že se hledíc k §. 9. tohoto nařízení přeswědčí, pokawad se powaha a míra opowězených požitků srownáwá s ustanoweními zákonu, s listinami a jinými průkazy. Zároweň opatří si průkazy ty, kterých podle rozličnosti dáwek zapotřebí jest k jich wycenění a k wycenění dáwek wzájemných. §. 126. Po odbytém prozkaušení práwních důwodů požitečních a zlikwidowání ustanowí se pro obec, we které se řízení wywazowací děje, jednostejné ceny dáwek a dáwek wzájemných, jakož nařízení toto ukazuje, oznámí se zástupcům obce wýkazem suma náhradní a wýkupní, na jednoho každého podle oho připadající, a dodá se mu wypočtění náhrady připadající na rok užitkowý; 1848, načež pak se po wypršení alespoň třídenní lhůty od komisse ustanowené, pro kterau se ale běh jednání komissního přetrhowati nesmí, wyhotowí konečně pohledawky náhradní a wýkupní, ač jestliže žádných překážek nebylo zdwiženo; zajdau-li wšak překážky nějaké, naloží se s nimi, jakož ukazují následnjící paragrafy. §. 127. Při jednání tomto má komisse z powinnosti auřadu anebo na připomenutí strany rozwažowati: a ) zdali jeden nebo druhý požitek, třeba by skutečně se odwáděl, podle zákonů zemských zcela nebo z části není nedowolen, anebo b ) je-li dowolený, zdali není takowý, aby podle ustanowení patentu od 4. března a podle nařízení tohoto bez náhrady odpadnul. Shledá-li komisse, že některý tento případ oprawdu zde jest, tehdy má, nestane-li se žádná námitka od spráwněného, přetrhnauti tento článek w opowědi zkrátka důwod doložíc, anebo snížiti jej na zjištěnau wýměru. Stane-li se ale nějaká námítka proti tomu, anebo je-li komisse sama o případu tom w pochybnosti, tedy má důwody swědčící pro to a proti tomu wyšetřiti a předložiti spis tento hned zemské komissi, která o tom rozhodne, nedopauštějíc žádného dálšího odwoláwání. Jedině w případu ad b ), když nenalezne w ustanoweních patentu od 4. března ani w nařízení tomto žádného ukazatele, jak by měl rozhodnauti, má si wyžádat zemská komisse poučeni od ministerstwa. §. 128. Mimo to mohau se při jednání, při kterých má býti přítomen i také zpráwněný, udělati námítky: a ) proti skutečnému požíwání nějaké dáwky nebo dáwky wzájemné, b ) proti saukromému práwnímu důwodu k tomu, c ) proti wycenění. We wšech případech takowých může se komisse pokusiti o narownání, čímž se wšak nesmí běh jednání w celosti podstatně zdržowati. Komisse wšak přijímati smí jen takowá narownání, a klásti je za základ k dálším swým jednáním, kterými wěc sporná konečně byla wyrownána, k čemuž tedy nenáleží ku příkladu narownání o slyšení swědků, o složení přísahy a podobné. Narownání od komisse zprotokolowané mají se powažowati za konečně platné, aniž potřebují dálšího potwrzení. §. 129. Když se narownání neswede, má komisse w případech, kde o práwo požiteční ( o důwod práwní ) spor wzešel, wyměřiti náhradu na základu skutečného stawu držebního ( §. 9 ), má wynesti nález a dodati jej straně té, která práwní důwod požiteční popírá, s tím doložením, aby w propadné lhůtě čtyrnedělní na práwní cestu se dala, a aby se we lhůtě této u okresní kommisse wykázala o zadané žalobě, jinak že práwo k žalobě se powažowati bude za pominuté a nález o náhrádě za práwně platný Nemůže-li se w případu tkowém skutečné držení wypátrati, má komisse zpráwněnému ukázati pod stejnau lhůtau propadní na práwní cestu, což má ten následek práwní, že se nezadání žaloby powažuje za odřeknutí se pohledáwaného požitku. §. 130. O žalobě w prawý čas zadané mají saudowé říditi podle předpisu o stručném řízení a rozhodnauti co mohau nejrychleji. Strana, která wyhrála, podati má okresní komissi, a pakli by tato již byla rozpuštěna, komissi zemské saudně oswědčený přepis rozsudku, a sice w 8 dnech, počítajíc od té doby, kdy w práwní moc wešel. §. 131. Proti wycenění mohau se námitky činiti jen potud, pokud se nezakládá na datech katastralních a na wýpowědích znalců; námitka tato se má, ač nestane-li se žádné narownání, bez dálšího odwoláwání bez prodlení rozhodnauti saudem rozsudním. ( Pat. od 4. bř. §. 30. ) W případu tomto má se uložiti stranám, aby jmenowaly rozsudí, což se státi má buď hned anebo w krátké lhůtě od komisse ustanowené. §. 132. Rozsudí wyjmenowaní obešlau se bez prodlení, sporná wěc, kterau mají rozhodnauti, dodá se jim písemně, a zároweň se jim určí den a hodina, kdy wýpowěď swau odewzdati mají komissí. Zároweň se jim má uložiti, aby co nejdříwe jmenowali nadsudího, kterýž se má, kdyby rozsudí nemohli přijíti k žádné jednomyslné wýpowědi, bez odkladu obeslati a tázati, jak by tu wěc sám rozhodnul. Když strana rozsudí jmenowati opomene, anebo když se rozsudí nesrownají o nadsudího, přisluší okresní komissi, aby je místo nich jmenowala sama. Zákonních důwodů wymezowacích proti přijmutí auřadu rozsudního není žádných. §. 133. Spůsobem zcela stejným má se jíti před se, když se jedná o nějaké wyšetření skrze znalce, jen že je má okresní komisse, ač nejsau-li již wůbec co znalci od saudu pod přísahu wzati, sama nechat přísahati, že zdání swé swědomitě wyslowí. Rozsudí pak mají se připomenauti toliko na swau powinnost přiměřeným spůsobem. Pamětníkům anebo swědkům má komisse okresní připomenauti na jich powinnost, aby wypowěděli celau prawdu, pod přísahu wšak má je wzíti jen tehdá, když toho některá strana žádá, anebo když toho okresní komisse shledá zapotřebí. §. 134. Proti wýpowědi rozsudích anebo znalců nepřisluší stranám žádné odwoláwání. Strany ale mají práwo a powinnost, aby pro důkladné posauzení wěcí dotčeným osobám wšechny průkazy dali na ruku. §. 135. Jen w případu tom, když se strana některá wykázala w prawý čas, že nastaupila práwní cestu, odloží se konečné wyměření náhrady strany sporného článku, a w případech, kde skutečného stawu držebního nelze wypátrati, wynešení wýroku o náhradě dotud, až rozhodnutí saudcowské wzejde. Komisse okresní má ale wšechno uchystati tak, aby se wypočtení bez odkladu státi mohlo, jak mile přijde rozhodnutí saudcowské. Powinný, který při ztratil, přijde o nárok na dobrodiní lhůtowého splacení nedoplatku od r. 1848 a nedoplacených platů náhradních, pokud se wztahují na článek we spor wzatý. §. 136. Wýsledek wyměření náhradního nebo wýkupního má se wydati jednomu každému powinnému od komisse we spůsobě stručného wýkazu. Wýkaz tento wyhotowený podle formuláře C. má obsahowati: a ) wěc, která se wywazuje; b ) plat náhradní nebo wýkupní, připadlý na powinného; c ) kapitál z tohoto platu; d ) články ty, pro které byla nastaupena cesta práwní a wyměření náhrady zatím zůstalo odložené; e ) záwady zrušené bez náhrady. Wýnos tento má se sepsati trojnásobně; dwa opisy mají se ponechati pro komissí zemskau a jeden má dodati bezprostředně okresní komisse powinnému, který přijmutí jeho na půwodním spise potwrdí, den přijmutí má komisse potwrditi na listině, čehož se má šetřiti také při wšech přípisech ke stranám. Pakliže by si zpráwněný wyhradil odwolání, má se wyhotowiti čtwrtý opis a dodati každému stejným spůsobem. Na wýkazech těchto má se mimo to připomenauti wýslowně, aby se powinný we 3 dnech přihlásil u komisse, pakli žeby kapitál hned chtěl spláceti anebo nedoplatky za rok 1848 hned zaprawiti anebo ku kapitálu přiraziti dáti. §. 137. Proti wýnosům okresní komisse může se učiniti odwolání ku komissi zemské we wšech 597 těch případech, kde toho nařízení toto nezakazuje. Odwolání toto má se we 3 dnech, počítajíc ode dne, kdy dodán byl wýnos we spor wzatý, austně nebo písemně ohlásiti u okresní komisse, a spis odwolací sám má se, přiložíc wýnos komisse w půwodním sepsání, zadati ku komissí okresní w neprodlaužitelné dálší lhůtě 14dnowé, a jen tehdá, když ji w okresu již není, ku komissi zemské. Okresní komisse má odwolací spis we třech dnech po zadání se swými připomínkami wznesti na zemskau komissi k rozhodnutí. Na odwolání, které strana w náležitý čas neopowěděla anebo nezadala, nemá se míti žádný zřetel. §. 138. Odwolání nebo žaloba w prawý čas zadaná ( §. 129 ) nemá na wýnos náhradní a na placení jim přiřčené žádného aučinku odkládajícího. Jen že se w těchto případech platy od powinného zaprawené nemají odewzdati dříwe, nežli odwolání od powinného učiněné bylo odmrštěno, anebo nežli se stalo rozhodnutí saudní we prospěch zpráwněného. Pakliže se ale odwolání powinného dá místo, anebo wypadne-li rozhodnutí saudní k jeho prospěchu, mají se mu wrátiti přeplatky mezitím učiněné. §. 139. Proti rozhodnutí komisse zemské, kteréž se wydati má s rychlostí co možná nejwětší, jde další odwolání k ministerstwu, pakliže nepotwrdí wýnos komisse okresní. Toto další odwolání má se w propadní lhůtě čtrnáctidnowé ode dne, kdy rozhodnutí saudem bylo dodáno, přiložíc k němu toto rozhodnutí w půwodním sepsání, zadati ke komissi zemské a od této bez odkladu odeslati k ministerstwu, které rozhodne w instanci poslední. §. 140. Jak mile okresní komisse dokončila jednání o dáwky a práce slušnau náhradau zrušené w jedné obci, má se wyhotowiti sepis těch nemowitostí, které zawazeny byly záwadami toliko takowými, jenž bez náhrady přestaly a tedy w jednání náhradní potaženy býti ani nemohau. Zároweň se má zpráwněnému, potahujíc se na jednotliwé wýnosy wywazowací, wyhotowiti hlawní sepis sum náhradních jemu připadlých, doložíc část, která se z důchodů zemských zaprawí, a má se mu dodati bezpostředně od okresní komisse. We wýkazu tomto mají se wytknauti články ty, které se podle §. 138 nehodí ještě k wyplacení. Dwa opisy hlawních wýkazů wezmau se pro komissi zemskau k aktám. Stejným spůsobem má se jiti před se, co se týká záwad wýkupných, až se o nich jednati počne. §. 141. Proti wýkazům hlawním není žádného odwolání, nýbrž zpráwněný, který ale w běhu jednání zadati může odwolání swé proti každému článku jednotliwému we lhůtách wytknutých w nařízení tomto, a ku konci tomuto žádati může wýkaz podrobný o článku popíraném, má na wůli, aby z příčiny nějaké mýlky w počtech zadal w 8 dnech wýtky swé buď hned ku komissi okresní, aby byly opraweny, anebo bezprostředně u zemské komisse, aby se jich užiti mohlo při přehlídání aučetním. §. 142. O reluici naturálních prací wýkupních podle §. 119 od okresní komisse wyměřených má se každému powinnému od okresní komisse dodati podrobný wýkaz, a opráwněnému má se dáti hlawní wýkaz pojímající w sobě celau obec, we kterém každý zawadný ( belastet ) grunt a jméno držitele jeho bude uwedeno. Strany odwoláwání proti wýkazům těmto platí ustanowení §. 137 tohoto nařízení. Když wýkazy tyto wejdau w práwní moc, má příslušný saud podle předpisu o stručném řízení bezprostředně na ně powoliti exekuci. §. 143. Když se powinný prohlásil před komissí, že chce náhradní nebo wýkupní kapitál anebo nedoplatky z užitkowého roku 1848 docela nebo z části odwesti k auřadu kontribučnímu ( § §. 75, 86 ), má okresní komisse práwo i wýpowinnost, aby tomuto auřadu kontribučnímu hned je poručila ku příjmům zapsati a wybrati, přičemž se zároweň má zpráwa o tom dáti zemské komissi. Když wšak powinný nedoplatky z r. 1848 zaprawil hned do rukau spráwněného, má komisse podotknauti toto we wýkazu nedoplatků a w protokolu liquidačním, powinnému pak potwrditi bez kolku, že zaplatil. §. 144. Okresní komisse má o řízení wywazowacím, po obcích před se braným, wésti stručné protokoly, we kterých obsaženy býti mají toliko hlawní jeho kusy, jako k. p. wyměření jednostejných cen, wyšetřowání o skutečném stawu držebním we případech sporných, shledání znalců, rozhodnutí rozsudích, narownání stran, pak jakožto přílohy wztahující se k tomu listiny. Protokoly tyto mají se podepsati ode wšech audů komisse, od zástupců obce, pak od spráwněných. Protokoly tyto musí se wésti jazykem obce, wyjádření stran ale přijímati se musí w jazyku tom, we kterém byly dány. §. 145. Jak mile okresní komisse dokonala operat o požitcích jednoho spráwněného za slušnau náhradu zrušených, odešle k zemské komissi zapsané protokoly se dwěma opisy wýnosů a hlawních wýkazů, pro spráwněné wyhotowených, pak se seznamem těch článků, strany kterých pohledawek náhradní zůstal poodložený. Totéž se má učiniti, když se dokončí operat o požitcích wýkupních. §. 146. Řízení zemské komisse, zastupující gruntowní kassu wýwadní, sprawuje se podle dwojitého poměru jejího naproti držiteli wywazeného gruntu jakožto dlužníka a naproti držiteli spráwněného statku jakožto wěřitele kassy. Činnost zemské komisse wztahuje se we dwojím tomto směru: a ) na summy náhradní a wýkupní, které se docela nebo z části splatí, b ) na platy wýroční, c ) na reluici nedoplatků z užitkowého roku 1848, konečně d ) na zálohy, kterých spráwnění pohledáwají a které se jim dají ze státních důchodů na aučet a na srážku konečné náhrady a nedoplatků. §. 147. Když náhrady nebo wýkupy w kapitálích, nebo reluice nedoplatků z užitkowého roku 1848, o kterýchžto druhých powinní se prohlásili, že je odwedau do kontribučních kass, zcela nebo z části přijdau k wyplacení hned při wyjednáwání anebo ještě dříwe, nežli operat wýwadní zadán byl k zemské komissi, rozkáže tato na poukázání okresní komise, aby wýwadní kassa zapsala příjem a wydala wýmazné kwintace, že skutečně byly zaplacené. §. 148. Jak mile okresní komisse některá zaslala wywazowací operat, dá jej předseda zemské komisse aučtárnicky prozkaušeti, rozkáže naskytlé wady w aučtech zkrátka oprawiti, načež zemská komisse wýnosům náhradním a hlawním wýkazům přidá swé potwrzení a udělí jim takto wlastnost listin spůsobných k wložení do knih, ač jestliže se neukážau žádné námitky proti zákonnímu řízení wywazowacímu. Aučtárna má učiniti náwrh, aby wýwadní kassa předepsala plat wýroční ke přijmutí ustanowený, jakož také plat již nyní zprawněnému k wyplacení přiwržený, a aby si uchystala wýplatní archy a wýkazy předepsané w §. 89 tohoto nařízení. §. 149. Potom nařídí zemská komisse dotýčnému saudu, zašlauc k němu oba opisy wýkazů wywazowacíeh, aby knihowně pojistil pohledawky wýwadní kassy a zároweň wymazal prwotní záwady, na místo nichž nastaupí wýwadní kapitál. Jeden opis wýnosů má se opatřiti wkládací klausulí a odeslati nazpět k zemské komissi, druhý pak má zůstati u auřadu tabularního i má se powažowati jakožto část listowní knihy jeho. §. 150. Zároweň nařidí zemská komisse wýwadní kasse a skrze tuto auřadům kontribučním, aby zapsaly příjem platů a nedoplatků, jenž se po kontribučenských lhůtách spláceti budau. §. 151. Když se powinní po jednání s nimi odbytém přihlásí, že chtějí zaprawiti část na srážku částky kapitálu, řídí zemská komisse po oznámení od auřadů kontribučních učiněném podle předpisu následujícího §. We wšech případech, když se kapitál splácí, zůstawuje se splatitelům, aby si wyžádali i také tabularní wýmaz splacených sum. §. 152. Když se sumy kapitálowé za požitky, spojené s držením nějakého statku, přiwedau k wyplacení, dá je zemská komisse odeslati k wěcnímu saudu, pod kterým statek tento stojí, ač jestli se newykáže ten, kdo se k požitkům těmto přihlásil, plnomocenstwím od onoho saudu, že sumu kapitálowau sám wybrati smí, we kterémžto případu se mu dowoliti může, aby si je sám wzal z wýwadní kassy. Wěcní saud má powinnost, aby opatřil podle wydaných předpisů práwa jiných osob na tyto sumy kapitálowé. Je-li ten, kdo se přihlásí, k požitkům splnomocněn, nehledíc držení nějakého určitého statku, má se naříditi, aby wydány byly k rukaum auřadu spráwního, jehož se to týká. §. 153. Wýroční platy a nedoplatky, nepodléhají-li w čase, na který jdau, žádné sekwestraci, mají se tomu, jenž se o ně přihlásil, wykázati k wyplacení, a zároweň se mu mají dáti wýkazy wýplatní ( §. 89 ), jinak ale mají se listiny tyto k dodání odeslati auřadu tomu, který sekwestraci wykonal. Wykázání wýplatní stane se pak k rukaum osoby od saudu jmenowané. Zřízeni sekwestrowé jsau ale powinni, aby práwa sekwestrační přiwedli k wědomosti zemské komissi skrze auřad exekuční. §. 154. Zemská komisse má zároweň s uwědoměním kassy wýwadní učiniti opatření, aby náhradní požadawky, ježto ze zrušení požitků wzrostly tomu, kdo prwé k požitkům měl práwo, wyznamenány byly we weřejných knihách při wěcech, jichž se dotýče ( §. 24 pat. od 4. bř. ), a k tomu konci má dodati tabularnímu auřadu obadwa opisy hlawních wýkazů, wyhotowených pro zpráwněné, z nichž se jeden opatří klausulí intabulační a zemské komissi wrátí, druhý pak zůstane u tabulárního auřadu jakožto část knihy listowní. §. 155. Wykázání záloh we dwojnásobné sumě urbarní daně, odwedené od zpráwněného za rok 1848, powolí zemská komisse tehdáž na zwláštní požádání a nařídí, aby z wýwadní kassy byly přiwedeny k placení, když: 1 ) zemská komisse shledá, že se zpráwněný nachází w položení takowém, které mu podle slušnosti dáwá práwo na nějaké ulehčení ze státních důchodů; 2 ) když se zadá zároweň se žádostí opowěď w §. 116 tohoto nařízení předepsaná o požitcích slušnau náhradau zrušených; 3 ) když se zpráwněný statek ani w berním roce 1848, ani do 1. kwětna 1848 nenacházel w sekwestrací, anebo když se dokáže, že sekwestr jest srozuměn. §. 156. Zpráwnění ti, kteří neměli platiti žádných urbarních daní za swé nyní zrušené požitky, anebo kteří pohledáwají na zálohu celau třetinu onoho náhradního platu, který za jejich posawadní zákonní požitky wypadá, mají kromě wýminek naznačených w předešlém §. předložití ještě také stručná přiznání o těch požitcích, strany kterých požadují zálohu. W přiznání tomto mají se požitky podle ustanowení obsažených w tomto nařízení wyceniti, wýnosnost desátků a dáwek i prací, w Tereziánských aktech rektifikačních nezapsaných, hodnowěrně prowesti, a zároweň od swého krajského auřadu dodati potwrzení, že není žádného sporu o práwné držení těchto požitků. Seznamy tyto dodá ministerský komissař zemské aučtárně, aby zkrátka je prozkaušela, co se týká jakosti a mnohosti přiznaných požitků, pak některému sekretáři, aby oprawil wycenění a srážky, načež zemská komisse nalezne, má-li se záloha na srážku náhrady swým časem wyměřené wykázati a pokud se to státi má. §. 157. Zádá-li některý zpráwněný zálohy ještě wětší, může jí powoliti zemská komisse, awšak nikdy nad dwě třetiny wýročního platu náhradního od něho wypočteného. Powolení toto wšak smí se uděliti tehdá toliko, když žadatel wyplniw wýminky we předešlých dwau paragrafech přiwedené, kromě toho ještě dokáže, že postawení jeho zasluhuje zwláštního ohledu. §. 158. K zahražení záloh těchto mají se obrátiti předewším plynaucí do wýwadní kassy nedoplatky za užitkowý rok 1848, pak wýroční plat náhradního kapitálu, běžící od 1. listop. 1848. Zároweň s nařízením k wydání zálohy této má se poručiti u wýwadní kassy zapsání jejich k wýplatě z nedoplatků a wýročních platů dlužníkůw, kteréž swým časem k placení budau přiwedeny. §. 159. Na zálohy wykázané nemůže žádný wěřitel wésti obstáwku nebo exekucí, a práwo osob jiných na nedoplatky a wýhradní platy mají teprwé pak průchod, když pohledawky wýwadní kassy z daných záloh byly zapraweny. §. 160. Když zemská komisse zálohu dáti odepře, může se zadati rekurs k ministerstwu we 14 dnech, počítajíc ode dne, kdy rozhodnutí bylo dodáno. 161. Zemský wýwadní katastr má se založiti a wésti pod přímným dohledem ministerského komissara podle formuláře, na náwrh jeho od ministerstwa stwrzeného. We Wídni dne 27. čerwna 1849. Prozat. ministr dom. zál. Bach.

26. březen 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Amnestie]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Amnestie. Jak známo udělil J. M. Císař náš amnestii wšem prowinilcům we wěcech politických a sice tímto listem: My Ferdinand atd. Abychom Swým wěrným poddaným další důkaz důwěry Swé dali, a jim okázali, jak jsme nakloněni, i k poblaudilým být milostiwi, užíwajíce spolu moci Nám příslušící, cítíme se pohnuti, zwláště s ohledem na Naše králowstwí Haličské i Wladimírské, pak Lombardsko-Benátské toto uričti: 1. Weškerým w kr. Haličském i Wladimírském i w kraji Krakowském, pak w kr. Lom. Benátském pro zrádu zemskau, anebo rušení wnitřního pokoje státu wyšetřowaným a nyní w trestu jsaucím osobám ciwilním odpauštíme další čas trestu, nejsauli we wině shledáni také pro jiné zločiny. 2. Co se týče osob u saudů řečených králowstwí pro tyto zločiny zatknutých, ale ještě ne konečně odsauzených, přestaň wšechno další jednání, nowé wyšetřowání pro podobné wěci, před tímto Naším ustanowením stalé, nebeř se před se; osoby wšak w prwním a w tomto wyrčení dotknuté, pakli jsau jinozemci, musejí i hned z Našich zemí wywedeny býti, a pauze Naším wýslowným powolením smějí do nich opět wkročiti. 3. Osoby z těchto králowstwí, jenž byly jelikož zapleteny do pletek politických aneb jimi narčeny, na jiná místa wsazeny, propusťtež se na swobodu. 4. Ti, jenž ze stejných příčin dáni byli pod zwláštní zákaz, buďtež jeho prosti. Očekáwáme tedy s jistotau, že se tímto Naším ustanowením mysle upokojí, pokoj a řád wšude obnowí, a wěrní Naši poddaní k Nám onu lásku a přítulnost oswědčí, již při tolika příležitostech nejchwalněji dokázati. Dáno w Našem cís. hl. sídelním městě Wídni dne 20. Března, 1848. Našeho panowání w roku čtrnáctém. Ferdinand.

8. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Čechoněmci!, Autor: výbor pražského měšťanstva; Havlíček, Karel (přetisk) Čechoněmci! Se hlubokým žalem doslechli jsme, že obíhá w německých okrscích našeho králowstwí obáwání, jakoby česká částnašeho národa zamýšlela mladé swobody nadužíwati ku potlačowání Wašeho jazyka a Wašeho wzdělání. Bratři! My jsme w bouřliwé době wyslowili smýšlení naše, prwní článek naší petice pronáší, aby w auplnau rownost postaweny byli obě národnosti, a bylby Wás stranu aučelu tohoto hnutí docela mohl upokojit, kdyby tato nedůwěřiwost, ze starší již doby pocházejíc, nebyla znowu rozněcowána byla. Byloby neštěstí bezejmenné pro nás wšechny, kdyby obwiňowání takowéto pěknau welkolepau swornost we wlasti rušiti a muže swětla i pokroku, jako jste Wy, do zpátečních praudů hnáti mělo. Oswědčujeme se Wám tedy slawně, že snaha naše powždy byla a bude swobodu i stejné opráwnění obau národnosti zachowáwati, a že nikdy ke zkrácení jedné nebo druhé hlasu swého nedáme. Wždyť welká část našeho středu wyrostla sama ze kmene Wašeho a naopak; wždyť jest nás wšechněch štít a heslo: práwo,swoboda, mír! Setrwejte tedy po boku našem a očekáwejte jako my jenom od sworného ducha budaucí blaho wlasti! W Praze dne 31. března 1848. Wybor Pražského měšťanstwa. Albert hrabě Deym. Petr Fastr. Prawoslaw Alois Trojan. J. B. Riedl. Uffo Horn.

22. únor 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [úvodník], Autor: Havlíček, Karel H. B. – Práwě se dowídáme z nejlepšího pramene z Holomauce, že ministerstwo wydalo k zemským spráwcům w Čechách a na Morawě rozkaz ( který nepochybně náš zeměspráwce Mecséry již obdržel ), aby hleděli doplniti wolby do Frankfurtského parlamentu w těch okresích, kde se posud newolilo a kde by se to bez nebezpečenstwí rušení pokoje a bez welkého powyku dělati dalo. Powyku a rušení pokoje ať se ministerstwo při tom nebojí: my aspoň důslední we swé politice radíme wšem welewáženým krajanům, aby žádný k wolbě nechodil. Tak se uwarujeme powyku doma i we Frankfurtě. Kdyby se ale přece w některém okresu několik zrádců wlasti a Slowanstwa shledalo a k wolbě se dostawilo, tak žeby se jim přece třeba jen několika we jménu celého okresu a na ujmu celé země powolilo poslance si wywoliti, ať se wlastenci w tom okresu bydlící rychle postarají, by se proti celé wolbě od wětšiny rázný protest zaslal k zemské spráwě w Praze, we kterém podotknuto budiž, že okres wywolení to neuznáwá, a k ničemu se nepodwoluje, co by takowý falešný poslanec we jménu okresu a českého národu we Frankfurtě mluwiti a ustanowowati chtěl. Tak zamezíme wšeliké snahy ministerstwa, které nám tímto poslední ránu zasadilo. Tedy jsme se museli ještě jednau dočkati wolby do Frankfurtu; do parlamentu mezi samými Němci zostuzeného ženau nyní nás, abychom tam pomáhali získati proti Prusku wětšinu Rakausku, onomu čistému „ Oesterreicherthumu, “ jak se wyjadřují bezcharakterní nowiny Const. Blatt aus Böhmen, onomu Oesterreicherthumu, které nás Slowany, Wlachy, Rumuny a konečně Maďary za podnože Německa snížiti chce, a ještě by nás samotných k tomu za nástroj chtělo použíwati, onomu čistému Oesterreicherthumu, který se nadutě w našich wlastních krajinách roztahuje a každé samostatné hnutí naše o rownopráwnost nazýwá Sondergelüste, Sonderinteressen, tak jakoby žádný národ neměl od Boha jiného určení než aby Němcům slaužil! Ať si je Prusko hlawau Německa, jaké tělo, takowá hlawa: Rakausko ale není k tomu stwořeno, aby bylo hlawau takowého těla. Nechce-li se Rakausko, které beztoho jen s nauzí wywázlo samo, ani spokojiti swau wlastní mocí, baží jako lakomec ještě po wětší? Onen pes, který s kusem masa po láwce přes řeku běžel, a w zrcadle wody swůj wlastní kus masa widěl a po tomto se hnal, přišel o swůj wlastní kus a cizího nenabyl. Líto jest nám, že musíme náš stát s takowým zwířetem porownáwati, ale přáli bychom si, aby jednu jeho wlastnost, wěrnost, sobě za příklad wzalo, wěrnost k národům, kteří w čas nauze pohotowě byli proti Němcům a Maďarům, a kteří nyní práwě těmto zrádně wydáni býti mají. Takowé jednání nepřinese žádného požehnání! Než dali jsme se w toku slow dále od předmětu samého zawésti: a musíme jenom tolik doložiti, že Rakausko diplomatickau cestau zrowna tolik, ba ještě wíce může wyjednati, než na sněmu Frankfurtském. Císař František již měl německau korunu; proč pak ji složil, když byla tak užitečná, že se snad o ní nyní Rakausko opět pokaušeti chce?

3. listopad 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: Znamenitý literární úkaz, Autor: Havlíček, Karel Znamenitý literární úkaz. Pokládali bychom si za hřích, kdybychom měli pomlčeti o welewzácném díle, kteréž práwě nyní nákladem uměleckého obchodníka p. J. Hoffmanna tiskem wyšlo. Jsau to staročeské rorátní zpěwy z časů císaře a krále Karla IV., kteréž se zásluhau sboru literáckého w Hradci Králowé ne bez znamenitých obětí w tolikých bauřích časů až na naše doby zachowaly a nedáwno teprwa příčiněním weledůstojného p. kanowníka Wáclawa Pěšiny do zdejšího chrámu sw. Wíta opět uwedeny byly, kdežto se nyní každoročně w adwentě w kapli Swatowáclawské při roráte zpíwají. Známoť wůbec, jak wysokau cenu mistrowé a znatelé církewní hudby staročeským církewním zpěwům zwláště wýtečným písním českých bratří přikládají. K nejkrásnějším z těchto welebných památek wznešeného ducha a nábožné mysli předků našich počítají se také tyto rorátní zpěwy. Jestliže wším práwem bědujeme nad nedbalostí a slepotau posledních pokolení, kteréž nám nejkrásnější pozůstatky slawnějších dob našeho národu, buď někde w kautě zprachniwěti nechali, neb dokonce omarskau zhowadilostí úmyslně zmařili, musíme již sami, přišedše již jednau k lepšímu poznání, wšecky tyto plody ducha českého, kteréž nám o sláwě a wzdělanosti našich předků tak srdcejemné swědectwí wydáwají, w nejwětší úctě chowati, šetrně opatrowati a snažení těch, kteříž o jich zachowání a rozšíření pečují, wděčně podporowati. Kdožkoli je milowník klasické církewní hudby – kdožkoli je ctitel památných staročeských zpěwů duchowních, komužkoli na zwelebení kostelní hudby a zbožnosti zpěwumilowného lidu českého záleží, neopomine zajisté tyto zpěwy sobě opatřiti. Každá osada církewní měla by aspoň jeden exemplar těchto zpěwů míti, a místo jiných chatrnějších při roráte zawésti. Muselať by to býti wěru nesmírná wlažnost ke zbožným zpěwům církewním a welebným starým památkám w osadě té, kdež by se buď pastýři duchownímu nebo učiteli, nebo jinému občanu nepodařilo, z učiněné nějaké sbírky, tyto písně pro kostel zakaupiti, zwláště powážímeli, že je nakladatel p. Jan Hoffmann z ohledu k dobré wěci w nejlewnější ceně – takořka odpolu zdarma prodáwá, neboť celé toto na 50 hudebních archů silné, na krásném papíře čistými notami a welkým i w šeru dobře čitatelným šwabašským písmem tištěné, dílo nestojí wíce než 2 zl. 30 kr. stř. Jelikož průwod pro warhany připojen, dají se zpěwy tyto wšude lehko w žiwot uwésti. Text úplný k nápěwům nalézá se w knize ze swatojanského dědictwí pod jménem „ Roráte “ wyšlé, kteráž se za 12 kr. stř. prodáwá. Konečně žádáme se wší kolegiální zdwořilosti wšecky časopisy naše, aby pozornost swých čtenářů k wěci tak wzácné obrátiti sobě nestížily.

9. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Sněm říšský, Autor: Havlíček, Karel Sněm říšský dne 6. září. Interpellace dnešního dne zasáhly nesmírně do záležitostí uherských. Pan deput. Wojtěch ( nedejte se mýlit tímto jménem, p. W. sedí wedle Löhnera ) tázal se ministra financí strany celních auředníků w Horwatsku, odwoláwaje se na dwa tamější auřední dopisy celní, kdežto se powzbuzují celní auředníci býti we wšem strany peněz po wůli J. E. bánu horwatskému. Je-li prý o tom co známo ministru finančnímu? Ministr Kraus: Ministerstwo k tomu žádného rozkazu nedalo, a celá wěc netýká se ani ministerstwa, poněwadž se jedná o celní auřady w zemích uherských. Ministerstwo nechce rozhodowati, která ze stran w Uhřích práwo na swé straně má, ale do těchto záležitostí nemá nic co mluwiti. Jonák zcela na jinau stranu udeřil w té samé záležitosti. Poněwadž známo jest, že naše zemské důchody we špatném stawu se nacházejí; známo taky jest, že Uhry nějaké platy dle úmluwy do našich zemských důchodů platiti mají. Ačkoli myslím, že nyní jest o peníze zle, přece wíme, že hlawní ministr uherský ( Košut ) umí peníze z pekla dostati, a proto se tážu ministra financí, jestli uherská koruna powinosti swé do našich důchodů plní? Kraus: Požadawky, které naše důchody mají od Uher, jsau dwojího způsobu: jedny jisté, uznané, a to jest 3 miliony zl. stř. příspěwek na wydání císařského domu, na zahraničnau diplomatii a na zwláštní wojenské sbory, poněwadž má Uhersko jen pěchotu a jízdu. Druhé požadawky jsau takowé, strany kterých posud nedorozumění panuje mezi ministerstwem uherským a námi. Když se dne 11. dubna státní hospodářstwí uherské od našeho oddělilo, zůstaly ještě mnohé nedůstatky w aučtech, které by Uhry doplatiti měli. Od té doby owšem posud nic skutečně nezaplatili, ani toho ani onoho způsobu, leč by snad něco na aučty naše bylo wyplaceno pensionistům, z kterýchžto mnozí w Uhřích příbytek mají. A wšak o těch wěcech nyní jednáme a očekáwati musíme od uherského ministerstwa přátelské smluwení. Poláček ( z oposice ) táže se ministra wojny strany těch 18.000 wojska hraničárského, které nyní má z Wlach odejíti domů. Známo prý, že země koruny uherské proti našim wždy menší obtíže nesly, jak by nyní ještě měly naše těchto 18.000 wojska doplniti. Latour: O žádném takowém rozkazu nic newím. O poddanosti je rozhodnuto, a teď se jedná jen 504 o to, jak jednotliwá uzawření na zákon přepracowati. K tomu konci podali Schmidt a Löhner swé náwrhy, které dlauhau a zajímawau hádku zbudily, má-li, co sněm uzawře, zákonodární moc, či, zdali potwrzení císaře třeba. Schmidtůw náwrh jest ten, by přednostenské bureau zákon ten, jak ustanowen jest, zredigowalo ( sepsalo ) a pak hned uzawření sněmu ministrům odewzdalo, kteří je císaři pánu k potwrzení předloží. Löhner naproti tomu nawrhuje, by se wypracowání třem z komory wywoleným audům na starost dalo, a s ostatním posečkalo, až co ministerstwo za odpowěď dá na Borroschowu interpellací strany císařských podpisů. Pak se komora dowí, je-li swrchowaná ( souverainní ) čili nic, a zdali její uzawření musí skrze censuru jíti, by platnosti nabyly. Schmidt: Protahuje se to již dlauho dosti, nač ještě na odpowěď ministrů čekat. Löhner: Odpowěď ministrů nám ukáže, má-li komora práwo, proklamací wydat, čili ne. Borrosch: To není formální, to je principiální otázka, je-li sněm ústawu dáwající, či není-li. Rieger: Naše uzawření stranu Laszrowa náwrhu nesmíme déle za sebau nechati, neb prohlášení jeho je welmi nutné. Otázka poddanosti patří buď do konstituce, nebo tam nepatří. Že tomu prwnímu není tak, oswědčila již sama komora. Pak jest wyzdwižení poddanosti zákon, který potwrzení císaře potřebuje, neb žijeme w konstitučním státu. Jinak bychom měli republiku, ano ještě wíc než republiku, poněwadž i tam president zákony potwrzuje. Goldmark: Nám se předhazuje, že jsme republikáni, jakoby mnohý republikán nebyl šlechetnější býwal, než mnohý absolutista? Čtyry neděle jsme měli čas k rokowání, a teď bude zle pro dwa dny. Zejtra dá ministr odpowěď, a pak wíme, zdali jsme zákonodárci, když je rozdíl mezi základním zákonem a jiným tak welký. Kde jsme wzali práwo 20 milionů powolit? Doliak: Každodenně se nám okazují nowé překážky. K čemu se wázat na náhled ministrů. Žijem w konstituční monarchii, tedy má i císař do toho co mluwit, a zákon, který by veto ( neswoluji ) obmezowal, posud nemáme. Brestl: W Löhnerowu náwrhu není žádné odkládání. Mezi publikací ( prohlášením ) a sankcí ( potwrzením zákona ) je rozdíl. My můžeme žádat publikaci skrz orgány státu ( auřady ). Poukazuji na Belgii, kdežto také král nemá veto t. j. práwo zwrhnauti ustanowení sněmu. Odepření sankce zákonu nedělá rozdíl mezi monarchii a republikau. Máme-li práwa konstitucí wypracowat, máme též práwo zákony dáwat. Smreker: Jsem pro Löhnerůw náwrh, by se wše w dobrotě rozhodnauti mohlo, neb jsem přeswědčen, že ministerstwo slowo císaře pána saužowati nebude. Prašák: Neodwoláwám se na to, že jsme konstitující sněm, ani na manifest císaře, nýbrž na mandát ( plnomoc ) národu. Císař přislíbil konstitucí, národ ale nepřijal. Máme tedy to práwo okroyowanau ( t. j. darowanau od císaře, a ne smluwenau mezi národem a císařem ) zákony dáwat. Nechť tedy komisse co nejdříw zákon wypracuje na čisto a k potwrzení císaři předloží. Borkowski počítá wyzdwižení poddanosti mezi základní zákony. Demel: Proklamace není wíce zapotřebí, neb ministerstwo nechalo proti swému slowu naše uzawření již uweřejniti, a tím se postawilo nepřátelsky proti komoře. Borrosch: Sankce jest jen sjednocení legislativní a exekutivní moci. Absolutní veto bude částí naší ústawní listiny, nesmí ale nazpět aučinkowat, tak jako říšský sněm nemůže býti rozpuštěn. Byla sice kostra antidiluvianské ( předpotopní ) konstituce národu dána, ale on ji nepřijal. Proto mu dowolil císař se konstituowati, a lid je za to wděčný a chowá lásku a důwěru k swému císaři. Slyšeli jsme tu žalobu proti ministrům, já ale musím jim swé díky wyjewit, aspoň wíme, na čem jsme. ( Tleskot. ) Goldmark: Jaký rozdíl jest mezi tau stranau a pautníky do Říma? Ti dělají dwa kroky ku předu a jeden nazpátek, oni ale dwa nazpátek a jeden ku předu. Dříw se tak rádi nazýwali demokraty, a teď jsau tito nepřátelé Windischgrätzowi aristokratami. Což přijdeme se Schmidtowým náwrhem dříwe k cíli, než s Löhnerowým, budeme-li se denního pořádku držeti? Doliak prawil, že se necháme náhledem ministrů říditi, tomu je práwě naopak. Hein: Neprawím, že jste prawí republikáni, ale že se nimi zdáte býti, neb chcete koruně práwo wzíti, které jí přisluší. Brestl prawil, že král belgický veto nemá. Ale wždyť w konstituci belgické wýslowně stojí, že král zákony potwrzuje a uweřejňuje, a newyplýwá z toho, že je potwrdít nemusí? Budeme-li tak pokračowat, brzy nebudem wědět, kdo je wládce, kdo zákonodárce a kdo wýkonná moc. Szabel: Národ prý má lásku a důwěru k císaři, a přec nechce mu dáti zákon k potwrzení. Tímto potwrzením zákon nic netratí, ano naopak získá na síle. Bychom komissí wolili, není zapotřebí, neníť tu žádný nowý náwrh zákonu. Laszer: Jedná se tu jen o redakcí, totiž o sestawení promulgace ( uweřejnění ). Nenahlížím tedy, jak nás mohli nazwati pautníky do Říma, kdežto nejkratší cestau jdeme, co zatím druhá strana na odpowěď ministrů čekati chce. Borrosch prawil, že bude „ veto absolutní “ částí naší konstituce, to je nad síly mého ducha, bych to již napřed wěděti mohl; ale to wím, že žijeme w konstitucí. Není-li absolutní – a o tom bych pochybowal – má jistě král práwo, zákonům sankcí udělowat. Oznámení našeho uzawření zemským presidiím nesmí se za publikací powažowat, žalowati na ministerstwo je žalowati na wětšinu komory; žeby bylo ministerstwo wykonalo wplyw na wětšinu, učiniwše náhradu otázkau kabinetu, bych pochybowal, neb mnohý hlasowal proti náhradě, který pro ní mluwil, než se ministerstwo wyjádřilo. ( Löhner. ) ( Tleskot a sykot. ) Trojan nabízí k rychlému jednání, neb w Čechách posud sedláka wojenskau mocí k robotě nutí. Helfert: Neslyšel jsem zde nikoho, žeby byl někomu we sněmu republikánstwí wytýkal, proč se tedy ustawičně mnozí pánowé z toho očištují? Část našeho nynějšího ustanowení náleží owšem do konstituce, část ale totiž, která o prowedení našich zásad mluwí, nenáleží tam. Kdybychom ale na to chtěli čekat, až konstituce naše strany vota císařského něco ustanowí, nemohli bychom do té doby nic pracowati. Mayer: Jedná se tu, má-li sněm náš konstitující práwo, rokowati o žáležitostech poddanstwa? Owšem že má; my jsme powoláni wypracowat konstituci demokraticko-monarchickau, chceme-li to, musíme napřed odstraniti překážky její, to jest nerownost mezi občany. To jsme nyní učinili. W Belgii ale král veto má jako jinde, což tuto p. Brestlowi dokazuji ( wytáhne konstituci belgickau a čte dwa § §., z kterých patrně wyswítá, že králi veto přisluší ). Ostatně ale jsem přeswědčen, že podpis císařůw na uzawření našem spíše k užitku bude, než na škodu. Löhner ještě také dosti obšírně mluwí pro swůj náwrh. Žádá se hlasowání zejména, a aučinek jest, že Löhnerůw náwrh má pro sebe 119, proti sobě ale 183 hlasů. Schmidtůw náwrh prošel welkau wětšinau a přijat jest. O tom, co se pak mezi polským deputowaným Hubickým a dep. Stadionem přihodilo, zejtra obšírněji. Sněm se skončil w 3[půl ] odpoledne.

22. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [překlad zprávy o žádosti učitelského sboru právnické fakulty], Autor: Havlíček, Karel Zpráwa w našem nedělním čísle podaná o žádostí zdejšího učitelstwa práwnické fakulty na ministerstwo potwrzuje se. Podáwáme zde dálší bližší zpráwy o tom z Deutsche Zeitungu, jakož i následující odpowěď ministerstwa: „ Na náwrhy zadané od učitelského sboru studií práwních a státních wěd na wysokých školách Pražských, aby totiž dosawadní nawštěwowací wyswědčení přeměněny byly w pauhé zapisowací, a aby přiděleny byly jisté manipulační práce s tím spojeny, wydalo ministerstwo weřejného wyučowání tento rozkaz dne 16. dubna t. r. č. 2628: Prohlédajice k tomu, že připuštění ke státním zkauškám, jakož i ke stupni doktorskému na wšechen spůsob spojeno jest s wýmínkau nawštěwowání wysokých škol w jistých letech, a že následkem toho — ač nemá-li tato wýmínka státi se illusorní — musí wyplnění této wýmínky oswědčeno býti wyswědčením skutečného nawštěwowání, ne pak pauhého se ohlásení, nemůže ani učitel ani učitelský sbor, tím méně, dokud nic zřejmého o tom ustanoweno není, zproštěn býti té odpowědnosti, že ti, jimž se naštěwowací wyswědčení wydaly, skutečným nawštěwowáním si jich zaslaužili. Učitelskému sboru ponecháwá se, aby o spůsobu wywedení dohlédu strany náwstěwy příhodné učinil ministerstwu náwrhy, které by co nejdříwe zadány býti měly, poněwadž práce na oprawách brzy ukončeny býti mají. Co se týká náwrhu o zřízení zwláštní universitní questury, buď prozatím podotknuto, že ministerstwo owšem nepřehlíží prospěch wyplýwající z toho, když se práce při přijímání saustředí, že ale nejde, aby buď učitelský sbor nebo jednotliwí učitelowé wylaučeni byli z aučastenstwí při přijímání a zapisowání do fakultního studium wůbec a do jednotliwých předmětů zwlášt. Ostatně budau náwrhy wysokých škol Pražských při nawrhowání opraw we zřízení universitním náležitě uwáženy. “ Páni professoři práwnické fakulty uzawřeli, poslati opětnau žádost k ministerstwu w témž smyslu, s tím dodatkem, že wydáwáním nawštěwowacích wyswědčění obmezuje se swoboda studujících, poněwadž se musí we škole čísti jména, čím jsau studující přinuceni nawštěwowati školu a že se tím mládež mrawně kazí.

29. září 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Dopis k redaktoru Národních Novin, Titulek: X, Autor: Havlíček, Karel Dopis k redaktoru Národních Nowin. Wážený Pane! Motto: „ Facta loquuntur! “ Náhodau dostal jsem Národních Nowin č. 210 od 15. září b. r. trochu později, a ježto cholera u nás panuje, četl jsem je teprw wečír 21. září, a wida Waš úwodní článek o reformě gymnasialních studií, žásl jsem nad Waším úsudkem, jenž wšeobecně wyrčen jest o klášterních gymnasiích. Myslím, že tento úsudek we swé wšeobecnosti nenechá se odůwodniti a welmi welikých wýjímek připauští. Nechtěje stejné wady se dopustiti, a co – snad! – někde platí, wůbec co neplatné prohlašowati: přičiním se ze swého stanowiska a dle swého hesla „ Facta loquuntur “ alespoň tomu odpírati, co sám dokázati jakožto mylné, a to twrditi, co naopak jakožto prawé odůwodniti mohu. Abych žádného nemýlil, hned na počátku powím, že jsem klášterním knězem, a že byw na klášterském gymnasium professorem, teď farářský úřad zastáwám. Jsem 25 let klášterníkem, a tedy ne snad dosti mlád, abych směl překwapené úsudky nezkušenau mladostí omlauwati, pročež raději se obmezím heslem zwoleným „ Facta loquuntur! “ Mají-li se u nás Wel. P. zasílatel jest aud opatstwí benediktinského Břewňowsko-Braumowského. Red. 2 neb 3 kandidáti přijímati, hlásí se jich 10—15. Že se z nich nejlepší wyberau, to se snad samo sebau rozumí. A jelikož statky klášterské dílem mezi Čechy, dílem mezi Němci leží, béře se zwláštní ohled na Čechy. ( Jest nás 49 Čechů a 8 Němců. ) Při tom se béře „ ceteris paribus “ zwláštní ohled na zběhlost w češtině, w hudbě, w kreslení, w paedagogii, w ökonomii a w podobných schopnostech, uměních a wědách. Nechci dokazowati, že klerici řádu našeho pak w theologii mezi nejlepší studenty náležejí, ale to mohu twrditi, že jestli w mrawech a wědeckém pokroku se newyznamenají, před professí klášterskau propuštěni z řádu býwají. Jsa wyswěcen hlásí se u nás klášterní kněž buď „ ad curam animarum “, aneb k professůře w hlawní ( normální ) škole, neb ke gymnasium, neb k doktorátu filosofickému neb theologickému, neb zůstane pro klášterské potřeby a záležitosti, aneb – hic haeret aqua! — býwá k něčemu z toho od klášterního předstaweného určen. A tu se může státi, že práwě nejneschopnější duchowní jest určen od klášterského přednosty k nešťastné gymnasialní professuře! A tento ubohý, docela neschopný duchowní musí se podrobiti písemnému i austnímu konkursu, jako každý jiný swětský kandidát professury! Tu chuďas musí se nechat ode wšech, též i od swětských gymnasiálních professorů posuzowati, a chuďas nesmí dříwe gymnasiálním professorem se státi, dokud není approbowán! A takowau wýhradu a přednost má klášterní gymnasiální professor, kdežto swětský professor snad jinší konkurs a před jinými posuzowateli odbýwatí musí!!! Jaký jest to tedy hrozný rozdíl mezi klášterským a swětským gymnasiálním professorem?! Oba podstupují stejnau písemní i austní zkaušku, oba jsau od stejných posuzowatelů zkaumáni, a – a přece rozdíl! Rozdíl, že jeden sluje klášterní a druhý swětský professor, ačkoliw oba stejné umění dokázati musejí! Wšak pokračujme dále! Oba teď po odbytém konkursu nastaupí professorský úřad. Klášterský gymnasialni professor má klášterní bibliothéku při ruce, má klášterního bratra, jehož se směle zeptá: Bratře, jak mám to neb ono přednášeti, jaké mohu míti pomůcky k wyswětlení toho neb onoho; které knihy mi k tomu neb onomu slauží! jak se mám w tom neb onom zdokonaliti atd. Kde to wše wezme swětský professor? A tak by se mohlo ptáti – snad – bez konce! A teď – který jest dlauhé řeči krátký smysl? Jsem, jak jsem prawil, 25 let klášterníkem, a hle, na našem ( rozuměj w Braumowě ) klášterském gymnasiu byli 3 humanitetní professoři – doktorowé filosofie. Čili jest to gymnasialnímu wzdělání na škodu? Byli 2 katechetowé doktoři Theologie; – či to jest zápowěď? Byl praefekt, wyznamenán welkau záslužnau zlatau medalií – či se to nesluší? Jeho následowník byl mnoho let grammatikálním a pak humanitetním ( oboje po dobře odbytém konkursu ) professorem, ano i teď humanitetní předměty přednáší! Gymnasium bylo wůbec při direktorialních zkauškách wícekrát wyznamenáno a písemními pochwalami poděleno. Studenti zdejšího gymnasium měli důwěrnost u filosofických professorů, a jak se z gymnasialních katalogů dokázati nechá, we filosofii dobře prošli; – a gymnasium má býti špatné – že od klášterníků obsazené! – A byť by i bylo gymnasium špatné! Dal k tomu někdo něco? Město, kde se gymnasium nachází, nepříspělo wídeňským, – a má z toho užitek mnohý; stát nedal k tomu krejcar, a béře školní plat, a dostáwá dobře wychowané mladíky; a wlast, – sotwa byla prohlášena konstitucí, přednášela se čeština jádrná a wýborná zdarma u nás w německé krajině; přednášela mathematika a geometrie bez očekáwání, zdali bude za to placeno; přednášela cwičnost w kreslení a malbě; přednášela populární fyzika a astronomie; – těď běhá bratr welebný, přírodomilowný po wšech skalách a wýmelech, tluče kameny a chytaje motýly na příprawu, ač bude-li mu powoleno od wlády přednášeti wědy přírodoskumné, – a naše gymnasium klášterní by mělo slauti nezdárné a neprospěšné?! „ Facta loquuntur! “ Myslím tedy, Pane, že se žádného překwapení nedopustím, ujistím-li, že naše, ačkoliw klášterské gymnasium Wašemu úsudku o klášterských gymnasiích w č. 210 obsaženém nikoliw nepodléhá, a že tedy tuto oprawu, jižto nepronáším za wšeobecnau, též laskawě přijmauti a mým zwláštním námítkám též místečka we Wašich nowinách, prawdě přízniwých, dopříti ráčíte, důwěrně se naději, zůstáwám s wážností. Wáš P. Bazil Karel Jedlička, farář. W Martinkowicích 22. srpna 1849.

30. červenec 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Odměny pěstitelům koní na Moravě.], Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Brněnské Nowiny německé w čísle letošním 197 podáwají nám dlauhau spráwu o odměnách, jaké wýtečným pěstitelům koní na Morawě uděleny jsau. Při této příležitosti pocítili jsme welikau útrpnost s ubohými wlastními jmény našinců, ktera jsme i zde, jako na mnohých jiných místech, zwlášť úředních spisech, zmrzačená a bez milosti zpotwořená čísti museli. Písatel takowých zkažených jmen ani si snad pomysliti nedowede, jaké hořkosti zakusí poctiwý a nezkažený cizinau Morawan aneb Cech, když widí psáno: Mussill, Kreczy ( Krejčí ), Hradschan, Starry, Kregczy, Hallanek von Lawiczek ( Halánek z Lawiček? ), Matiezow (? ), Prnitza, Zhaniel von Maržatitz, Chodalik von Stržižowitz, Krpetz von Sobiesuk, Wiskal von Wschetul, Perschil, Lehkotsch aus Pyowitz, Leszak, Koterba, Czutzka, Widusik, Zaurek atd. To a tomu podobné žádnému písaři úřadnímu neslušné aneb jen podiwné se nezdá: takowý dále nemyslící člowěk ani nenahlíží, že jest to zrowna tak, jako bych psal: Gesnr, Hajnrych, Frýdlich, Birgr, Dálman, Fišr atd. místo Gessner, Heinrich, Friedlich, Bürger, Dahlmann, Fischer atd. Na každý pád jest takowé patrné neznání prawopisu našeho při úřadech, kdežto wšude znání jeho wýmínkau přijetí jest, urážliwé pro každého, a jako hrubý posměch proti zákonům, pakli se ještě weřejně nowinami takowé tuposti hlásají: při čem ani o tom nic nedíme, že se často jméno naše až do nepoznání a k pochybnosti zpotwoří. Zdá se nám, že úředník, chceli wážnost swau wždy a jistě zachowati, přede wším nějakau wyšší intellingencí wyznamenáwati se má, a počítáli sebe tak wysoko nad 244 sedláka, aspoň by měl umět sedlákowo jméno napsati, čeho welmi zhusta pohřešujeme. Takowé newzdělanosti sauwisí pak silně dohromady; prwní písař napíše z neumělosti Kržschischek ( místo Křížek ) a wšichni ostatní pak myslí, že se již proto jméno ubohého Křížka tak zpotwořowati musí wždycky, poněwadž prý se jména měniti nemají!!! Krásné prawidlo! Aby když jednau chybeno jest, wždy již chybowati se mělo! – A nejwíce se diwíme, že i na místech, kde by se trochu wíce wzdělání hledati mohlo, podobný šlendryan panuje. Tak ku př. Wýkaz roční Brněnského gymnasium ( tak zwaný Klassenzettel ) ještě mnohem horší jména w sobě hostí, než jsme tuto uwedli, a jenom se smíchem může se na ně pohleděti. Česká a Morawská wlastní jména musí se i w německých spisech dle dobrého českého prawopisu psáti ( nejlépe latinau ), a to w každém pádu, poněwadž česká řeč zwuky má takowé, pro něž w němčině známky není. Nač tedy teprw w němčině nowý prawopis český wymýšleti, nač psáti: rž, žsch, tz, z, atd. místo ř, ž, c aneb sch místo š? Jména míst, zwláště wesnic jsau tímto spůsobem od písařů auředních tak zhanobena, že je kolikrát ani poznati nemůžeme. Pánowé! již jest tu čas, wěčně ta nedbalost trwati nemůže, zákon nařizuje wám, abyste jazyk národní znali, mluwili i psali, a my, z lásky k swému jazyku budeme wám tak dlauho zákony tyto připomínati, až se oprawdu česky naučíte.

22. únor 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Dopisovatel., Titulek: Ze Smíchova - bál., Autor: Havlíček, Karel Dopisowatel. Ze Smíchowa. Dne 18. Unora pozwán byl redaktor těchto nowin na český společenský bál, který zde společnost národně smýšlejících w hostinci Knížecím uspořádala. Nemoha wšak tomuto dobrotiwému pozwání zadost učiniti, dílem že pro zaměstnání swá na bály choditi nemůže, dílem že také dne 17. Unora na bále byl: wyslal tam we jménu swém mne, swého snad jediného a wšak jistě wěrného přítele, na něhož se we wšem jako sám na sebe spolehnouti může. ‒ Shledal sem úprawu čistou, jednoduchou, ducha čistě českého, tak starostliwě, že na tanečních pořádcích místo quadrilly také čtwerylka stála, nalezl jsem mnoho známých, a aby se wyplnilo slowo, že pod sluncem nic není dokonalého, slyšeti jsem musel některé wenkowské pány France ( o kterých budoucně ještě wíce promluwíme ) w obyčejných frázech německy mluwiti. Poněwadž ale jeden z nich tak welice k společnosti nešetrný byl, že w jakémsi kalmuku neb swrchníku do českého bálu přišel, nediwil jsem se tomu, že česky nemluwil, pranic! ‒ Kdyby wenkowský pan Franc německy nemluwil, kterak by se od jiných českých sprosťáků rozeznal? ‒ A kdyby zas wenkowský pan Franc při swé němčině česky neuměl, kterak by se rozeznal od jiných německých sprosťáků? ‒ Newím wěru! H. Borowský.

22. únor 1848, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: Mutato nomine de te fabula narratur, to jest po česku: Vašku, vtip se, Autor: Havlíček, Karel Mutato nomine de te fabula narratur, to jest po česku: Wašku wtip se: W jistých welmi rozšířených německých nowinách wedl nedáwno jistý dopisowatel následující stížnosti na netečnost krajanů swých strany národnosti: „ Jesti zwláštní nemoc národu našeho, jíž se stáwá cizincům náramně směšným, neřkuli powržení hodným, že wždy s cizými řečmi a obyčeji se honosí, a tím wyznamenati nebo ušlechtiti se chce, čím wíce se jimi může chlubiti. Je to tím směšnější, čím neohrabaněji nejwětší část našich německých opičáků cizé tretky na sebe wěší. Na mých letošních cestách podle Rýnu, našeho mnoho opěwaného německého Rýnu, wzbuzowaly we mně po každém kročeji welikau oškliwost přeodporné jazykowé zmateniny, které měly býti brzy francauské, brzy anglické, přece ani tím ani oním nejsauce. Tropíli se náramné, jak wůbec známo, nesmysly we francauské řeči, které se w Němcích snadno naučiti lze jest: jak asi jsau zpotwořeny ruské nápisy, jimiž se mnohé krámy Berlínské (!! ) tak bez potřeby ozdobily, jakoby Berlín již nyní byl gubernským ruským městem, a jakoby Rusowé, kteří tam přijdau, neuměli německy? A wšak tato míchanice řečí na hospodách a krámích, jakkoli odporná a směšná jest, přece může poněkud býti tím wymluwena, že tito lidé doufají tím wětšího odbytu nabýti. Horší a potupnější jest německé opičáctwí w jiných wěcech, kde se jewí co znewažowání wšeho národního a wlasteneckého a co snaha, osobám nebo wěcem domácím wypůjčeným cizým wylíčením dáti wyšší platnost, jako by šlechtický znak. Kmotr Michl we swém nemocném dychtění kolikráte tak daleko zablaudí, že i poctiwé jméno swého otce w hrobě zapře, jen aby se mohl zdáti cizým podwržencem. Wlásenkář Hurtig ve Wiesbadenu dal si nad wchod swého pokojíku nápis „ Mr. Hourtique, “ aby wyhlížel jako prawý Pařížan. Dworský herec w Berlíně Hoppe oprawil swé jméno čárkau učině ze sebe Francauze Hoppé. W nejwětší míře se tropí toto zpotwořowání jmen w sewerních německých městech pomořských, kde anglický půwod nebo příbuzenstwí s Angličany mezi našimi Hansowskými bratřími se powažují za welmi wzácné wěci a powýšení za paira se rownají. W Kielu byl poctiwý muž nazýwaje se Ackermannem po otci; stana se wšak anglickým místokonsulem, měl za swau powinnost, wynechati německé c a druhé n a psáti se po anglicku „ Akerman. “ Podobným způsobem 59 přewrátil se Slomann w Slomana. Nejwýbornější ale nápad měl jistý Slezan Oswald, který se podepisuje „ O’Swald “, a powažuje se nyní za wlastního strýce O’Connellowa, O’Sulliwanowa a jiných těch znamenitých O. – A jediná pomoc proti této opičí wrtohlawosti německého národu jest, aby wlády k tomu prohlédaly, by jméno Němce ce takowého, ne co Hohenzollero-Sigmarinčana nebo Sasko-Wímaro-Eisenašana doma i w cizině stejné ctné platnosti dosáhlo, jakau se honosí jméno Angličanowo, Francauzowo ano i Rusowo, a aby časopisectwo až do té doby tuto nemoc nemilosrdně a bez rozdílu osoby bičowalo, kdekoli se znaky její objewí. K tomu dodáwá redakce Wšeobecných nowin Augsburských: „ Nedáwno jsme podali několik příkladů, s jakými zakukleními se musí dobrá, ano i welmi slawná německá jména w Čechách spokojiti, ještě hojnější žně byly by w Uhřích. Snad se někdy některý z našich přátel, přítel Německa w zemích Čechůw a Maďarůw w tuto práci uwáže. Kdo německé Sewero-americké časopisy čte, wí, kterak i za mořem německé jméno se baurá a w anglické předěláwá, kdežto Francauz, Angličan nebo Wlach, který se u nás usadí, zcela bezpečně očekáwati může, že potomci jeho swé cizé jméno přestarostliwě budau ochraňowati před wšelikým smíšením s formami německými. “ Redakce Augsburských nowin newidí a neslyší, kde nechce slyšet a widět, sice by nemyslila, že Němci nám k wůli se w Čechách čeští, ale widěla by naopak weliký počet těch Čechů, kteří pod korauhwí a přewodnictwem onoho mistra šewcowského Střechy we Wídni sebe Dach nazýwají, zněmčujíce se ze wší síly swé a ze wší duše swé. H. B.

21. říjen 1848, Zdroj: Národní Noviny, Část: X, Titulek: [Otisk žádosti], Autor: Havlíček, Karel Dne 8. října podána byla tato žádost k presidium zemskému o uskutečnění rownosti obau řečí w gymnasiích: Wysoce slawná wládo zemská! Přibližuje se pro gymnasia nowý rok školní. Rádi bychom již w tomto roce okusili sladkého owoce swobody, po němž jsme dlauhá léta taužili. Rádi bychom widěli, aby se rownost českého jazyka alespoň poněkud skutečností stala. Nahlížejíce dobře, že se tu sprostředkující přechod státi musí, a nechtíce ke škodě wlastní přenáhliti záležitost wážnau, která pro nás jest žiwotní otázkau, přestali jsme po opětowaném rokowání a zralém wěci uwážení, wyslechnauce radu wáženého učitelstwa samého, na následujících článcích. Myslíme, žeby se český jazyk nejpřirozenějším a nejsnadnějším spůsobem na gymnasiích Pražských takto dal prozatím uwésti: I. Český jazyk a literatura česká budiž na wšech třech gymnasiích Pražských řádným předmětem, a sice tak, aby se přednášel jazyk český a literatura česká wšem žákům a we wšech sedmi rocích gymnasialních na každém gymnasium od dwau pro tento předmět ustanowených učitelůw, kteří by se wýhradně s tímto předmětem zaměstnáwali. Jeden z těchto dwau učitelů na každém gymnasium mohl by řádným systemizowaným platem, druhý co docent slušnau odměnau ( remunerací ) opatřen býti, tak aby onen prwní w 4 wyšších třídách, druhý pak we wšech nižších přednášel. K odůwodnění článku tohoto uwádíme, že w celých Čechách, natož w srdci králowstwí w Praze budaucně za hlawní prawidlo platiti bude, že každý wzdělanec obau zemských jazyků úplně mocen býti musí; bylaby to tedy patrná nerownost a wada, kdyby se na jednom z Pražských gymnasií českému jazyku newyučowalo, poněwadž by žáci méně schopní wycházeli z takowého učiliště, nežli z ostatních, kde se český jazyk přednáší. Potřeba ustanowení dwau učitelů wyswítá z toho, že na gymnasiích w Praze počet žákowstwa mnohem wětší jest, nežli na jiných gymnasiích wenkowských, a že w každé třídě tři hodiny týhodně wyučowání o témž předmětu wykázati se musí, má-li wytknutý cíl dosažen býti. II. Dle nařízení wysokého ministerstwa od 18. září 1848 č. 6143 w čísle 77. úředních Nowin Pražských má býti letos český jazyk za gymnasiích w českých krajinách wyučowacím jazykem, i má se přírodopis se silozpytem, zeměpis, dějepis a náboženstwí po česku přednášeti. Ačkoliw bychom byli přáli, aby se při ostatních předmětech již také byla čeština uwedla pokud možná, tedy jsme přece s ministerialním nařízením prozatím spokojeni, hlawně z té příčiny, poněwadž pro swrchu jmenowané předměty již nejwíce pomůcek stáwá, a sice jmenowitě pro zeměpis od Balbiho a Zapa, a pro dějepis od Tomka, Smetany, Palackého atd.; pro přírodopis se silozpytem od Amerlinga, Kodýma, Presla, Staňka, Filcíka; pro náboženstwí hojnost spisů duchowních; a poněwadž tedy těmito předměty nejlíp přechod učiněn býti může, myslíme ostatně ale, že to každému professorowi Pražskému k pochwale slaužiti bude, když w ostatních předmětech též wýklady w češtině užíwati bude. Jsme tedy toho mínění, žeby se přírodopis se silozpytem, zeměpis, dějepis a náboženstwí též na wšech třech gymnasiích w 6 rocích w řádných hodinách po česku přednášeti měly; pro žáky německé, kterým by to na začátku těžkosti dělalo, mohly by se předměty tyto ale we zwláštních hodinách w německém jazyku přednášeti. Odůwodňujeme tento článek tím, že Praha leží w srdci českých krajů, že obywatelstwo její wětším dílem, zwláště co se mládeže týče, české jest. Toť dokazují události od 11. března až potud lépe než kterákoliw statistika. Toť dokazují wolby politické we wšech ohledech. Wětšina žáků jest na wšech gymnasiích Pražských česká, a proto ohledem na žákowstwo brzkému wykonání swrchu uwedeného wys. minist. nařízení nic w cestě nestojí. Německým žákům nestane se při tom žádná křiwda, neboť nejenom že se bude ještě prozatím latinský a řecký jazyk, jakož i matematika přednášeti po německu, nýbrž budau se pro tuto menší část čistě německých žáků také ostatní 4 předměty we zwláštních hodinách wykládati. Tímto nahoře uwedeným spůsobem doufáme wyhowí se wšem sprawedliwým požadawkům. Poukazujíce na to, žeby to bylo pro Malau stranu prawým germanizowáním, kdyby se tam čistě německé gymnasium utwořilo, začež by později Malá strana špatné díky wzdáwala, myslíme, že se přechodem od nás naznačeným předejde wší řewniwosti i zášti obau národností, jaká by powstati mohla oddělením čistě českých a 650 německých gymnasií w jednom městě, w kterém národnost jedna takowau přewahu má, i že se usnadní žákům též nawštěwowání škol, rozdělených na třech místech města a stejně zřízených. Konečně podotýkáme, žeby tato zřízenost jen prozatím jakožto přechod až do definitivního zřízení škol trwati měla. III. Co se učitelů dotýče pro rozmnožené předměty, tedy myslíme, žeby se následowně wšem potřebám wyhowělo: Pro českau řeč a literaturu budau nowí zwláštní professorowé a docenti, jak swrchu řečeno, ustanoweni. Pro ostatní 4 předměty mohlo by se nynějším již ustanoweným pp. professorům na wůli ponechati, jaký z těchto předmětů sobě wywoliti a w kterém jazyku přednášeti chtějí; pro wybýwající předměty, ku kterým by se žádný již ustanowený professor neuwolil, mohli by se docenti se slušnau odměnau ( remunerací ) ustanowiti, kteří by pak později nejbližší práwo k professurám měli. Kdyby ku př. na jednom gym. již jeden z professorů jistý předmět po česku přednášet chtěl, pak by se pro německé přednášky docent ustanowil, a kdyby naopak proffessor ustanowený ten samý předmět jenom po německu přednášeti si umínil, tu by se pak pro české přednášky toho předmětu docent ustanowil. Ačkoli opodstatnění náwrhu toho již z wěci samé wyswítá, wšak nicméně nemůžeme mlčením pominauti, že z toho powstane dobré semeniště pro budaucí professory, že takto nejlepším prostředkem dostatečných učitelů se wyskytne a že též professorům zawedení češtiny dobrým způsobem se usnadní. Přiložený přehled, sestawený od prof. Jungmanna, ukazuje patrně, že se oddělené wyučowání žáků beze wší překážky uskutečniti dá. I sestawili jsme tu také přehled mužů, kterými by se wšecky předměty na wšech gymnasiích opatřiti mohly, co se týče české řeči a literatury, jako i ostatních předmětů. Pro českau řeč a literaturu českau. Ze spisowatelů: pp. Fr. Šumawský, J. S. Tomíček Ze starších kandidátů: pp. Girgel, Uhlíř, Štefan, Tesař. Z jiných spisowatelů: pp. Štorch, Wrťátko, Rozum. Pro přírodopis se silozpytem. Z kandidátů: pp. Jandečka, med. dr. Bozděch, Jan Krejčí, med. dr. Pečírka, med. dr. Kodým. Pro zeměpis a dějepis. PP. Wojt. Swoboda, kandidát; dr. fil. Gábler, spisowatel; Waněk, kandidát; Jos. Jireček, spisowatel; Žirownický, kandidát; Reišl ( Kokořinský ), spisowatel; Kauba. Předkládáme tento celý náwrh wys. slawné wládě zemské se snažnau žádostí, aby ráčila při zařízení gymnasiálních škol již w letošním roce na tuto prosbu ohled wzíti, dokládajíce při tom, že hodláme také komissí školní w Čechách, o jejížto zřízení jsme u wys. ministerstwa zakročili, náwrh tento swým časem podati. W Praze dne 7. října. Od wýboru Lípy Slowanské. We jménu professorů: Klicpera, professor. J. Dworský, professor. We jménu Lípy Slowanské: P. J. Šafařík, c. kr. bibliotekář. Fr. Šumawský. W. Seidl. We jménu kandidátů: Girgl. Štefán. Uhlíř.

12 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Moravy, Titulek: [Oznámení], Autor: Havlíček, Karel – Pro Jednotu Národní morawskau odewzdáno jest w redakci Národních Nowin: Od p. Josefa Daňka, sládka Friedlandského, 25 zl. stř. Od p. Fr. Palackého, jenž co zakladatel přistupuje, 10 zl. Spolu se oznamuje, že kdo by w Praze k této jednotě přistaupiti chtěl ( zřízení její wiz 68. číslo N. N. ), pro wětší pohodlí a ušetření wýloh poštowních příspěwek w redakcí Nár. Nowin složiti může, odkud se k 17. dubnu odwedau, na který den připadá prwní wšeobecná schůzka tohoto spolku w Brně. K Národní Jednotě sw. Cyrilla a Methoda přihlásili se: Co zakladatel: J. Chytil z Kojetína. Co činný aud: Antonín Weishaar, úředník ( dal již 5 zl. ).

4. duben 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Slovo k čtenářstvu., Autor: Havlíček, Karel Slowo k čtenářstwu. S dnešním dnem dokončil jsem powolání swé jakožto redaktor a z weliké části i spisowatel těchto listů. Přewzal jsem tyto nowiny r. 1846 jistě we zlých okolnostech, a podařilo se mi za tato dwě léta mnohým úsilím a mnohým utrpením zjinačiti staw našich jediných nowin. Staw náš jakožto redaktorů a spisowatelů časopisů byl přežalostný, a obecenstwo čítající naše listy zajisté ani pomysliti si nemohlo, co každé to číslo mrzutostí stálo, jak zwláště s některými auřady, tak i s jinými nerozumnými lidmi, než se pěkně wytištěné čtenářstwu do rukau dostalo. Děkuji obecenstwu wáženému, kteréžto bylo nejwětší podporau počínání mého, za upřímné aučastenstwí, děkuji též i spolupracowníkům swým na roli wlastenecké, spisowatelům našim, kteří pomáhali zwednauti ducha národu našeho. Nebyl bych zajisté ustaupil od redakce Pražských Nowin a Wčely, kdyby nebyly nastaupily tak rychle ony změny blahé w zemi naší, ku kterým jsem sice w časopisech swých wždy dle možnosti směřowal, které jsem ale jako mnozí jiní se mnau ještě do další budaucnosti kladl. Časy nás překwapily, ale nedali jsme se omráčiti neočekáwaným štěstím: w nejwětším překwapení přece musíme pewným zrakem nahlížeti do budaucnosti a na nowých shodnějších cestách rychlým krokem kráčeti k oslawení a zwelebení wlasti swé a národu. Uznal jsem za newyhnutelnau potřebu, abychom měli nyní, kdežto swobodně o swých domácích záležitostech jednati a psáti můžeme, kromě Pražských Nowin, které jsau jmění wlády a od ní wždy na šest let do nájmu ( pachtu ) se dáwají zároweň s německými, abychom měli nyní také jíné zcela neodwislé nowiny politické, kteréžto by samostatně stály, důstojností jak zewnitřní tak wnitní ostatním německým nowinám se wyrownaly, a we wšem zastáwaly národ náš českoslowanský. Hned jak nastala konstituce a swoboda tisku, bylo toto prwní moje myšlénka, a statečný náš hrabě Wojtěch Deym, jenžto již co jednatel Průmyslowé jednoty a nynější přednosta wýboru obywatelstwa Pražského welikých zásluh o záležitosti wlastenecké si wydobyl, dopomohl této myšlénce mé ke skutečnosti. Od zejtří budau wycházeti jeho nákladem a mau spráwau a redakcí weliké české nowiny pod jmenem: „ Národních Nowin “, o kterýchžto zewrubnější ohlášení postaweno jest w Oznamowateli k tomuto číslu. Přestupuje tedy s činností swau na jiné pole, doufám, že národu swému w nowém postawení platněji poslaužím než dosawade. K. Hawlíček, odstupující redaktor.

18. říjen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Vyučování jazyků na technickém ústavu.], Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Na zdejším ústawu technickém Pánů Stawů českých bude se také nyní wyučowati wlaskému jazyku. Těší nás welmi, že takto žákowé na technice pohodlnější příležitosti nabudau, přiučiti se tomuto cizému jazyku, pohodlnější díme proto, že od technického ústawu asi několik set kroků učí se též wlaskému jazyku w Klementíně. „ Mohla se tedy tato masť prodati, a dáti chudým “ díme s písmem. Ten chudý ale, ten žebrák, kterého zde na zřeteli máme, jest jistě wšeliké podpory hoden, a zwláště od Pánů Stawů Českých – tento nynější žebrák pochází též z welmi šlechetného rodu, a rodokmen jeho jest starší než kterékoli rodiny, a nebyl wždy jako nyní žebrákem, jenž na wšechny dwéře prosebně ťuká, aby se mu někde w kautečku popřálo skrowného místečka, – tento nynější žebrák jest náš jazyk český. – – – Tento jazyk našich otců cítí w sobě starau šlechetnau krew, stydí se žebrati na ulicích jako poběhlík, stydí se škemrati ustawičně o podporu – ale jeho ponížení mluwí a prosí zaň samo. W celé Praze jediný jen profesor jazyka českého! německému prawopisu, německé mluwnici můžeme se w Praze w každé trivialce přiučiti a swému jen na wysokých školách! Což pak je ten prawopis český tak těžký a nepochopitelný, že mu teprwa po welikých studiech rození Čechowé rozuměti mohau, aneb tak nebezpečný, že se jenom dospělým na rozumu přednášeti může? Jak doslýcháme, má p. profesor Kaubek letos téměř k 800 posluchačů, patrný to důkaz potřebnosti wěci samé a chuti k ní u akademiků. A wšak bude i poznenáhla zrowna nemožno, aby se wšichni tito posluchači do jednoho sálu wešli. Má se snad dříwe některý zalknaut, než se druhé stolice české dočkáme? – Myslíme, že bychom každého již promrzeli, kdybychom počali dokazowati, jak jest známost ne češtiny, nýbrž české gramatiky a českého prawopisu každému technikowi newyhnutelně potřebna, a jak by tedy zapotřebí bylo, aby se nejen dobrowolně této wěci učili, nýbrž zřejmým předpisem k tomu přidrženi byli. Jde nám tu také dílem o to, aby se zbytečně mylná mínění nerozšiřowala; tak by si někdo, když okolo techniky jde a ten český nápis spatří, lehce mysliti mohl, že se tam dílem po česku učí, neboť pro koho jest ten nápis? – Nemusíme snad dodati, že ten, kdo si tak myslí, we 338 welikém bludu jest. Na cís. král. technice we Lwowě učí se jazyku polskému týdně dwě hodiny, na stawowské technice w Praze neučí se jazyku českému.

15. listopad 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky., Titulek: [Svéhlavé boty]., Autor: Havlíček, Karel Žertowná Nowinka. * – * Swéhlawé boty. Jeden maďarský důstojník, kterýž boty přezauwací nosíwal, dal si nowé dělat. Obuwník mu tyto boty po módě zhotowil, kteréž se nepřezauwají. Prwní den welmi pohodlně se Maďarowi w nich šlo. Den na to podle zwyku boty přezauwal, a hrozné bolesti trpěl. Po nějakém čase potkal jej mistr obuwnický, a ptal se, jak je s botama spokojen. „ Jsauť to čertowé boty! “ odpowěděl Maďar; každý pondělek, každau středu a pátek se mi w nich dobře jde; w auterý wšak, we čtwrtek a w sobotu kozel w nich má chodit. “ –

17. červen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Upřesnění záležitostí týkajících se sbírek na vzorní českou průmyslovou školu], Autor: Havlíček, Karel – Nahlédnauce nyní do samých půwodních zápisek protokolních předešlé měsíční schůzky Jednoty Průmslowé, zpozorowali jsme, že spráwa naše poněkud neprawá byla, neboť ředitelstwo Jednoty wys. nařízením weleslawného zemského Praesidium nikoli k weřejnému odwolání sbírek na wzorní českau prům. školu, nobrž toliko k zatímnímu zaražení jich wybízeno bylo, tak sice, že se weřejné jen pokračowati nemá u sbírání a oznamowání příspěwků dříwe, než se powolení školy wyjedná: načež ředitelstwo samo odpowědělo, že by se bylo nerozmýšlelo, třeba weřejně to hned odwolati, kdyby se bylo něco neslušného dělo na jméno jeho, že se ale z toho těší, nabywši přeswědčení, že we wěci té žádný ani z jednotliwých audů wůbec ničeho proti zákonům nepodnikl.

14. leden 1848, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: Proces s čarodějnicemi 1797, Autor: Havlíček, Karel Proces s čarodějnicemi 1797. Listina tato jest pěkná ukázka, jaké bylo 1797 tedy před 50 lety wzdělání lidu w Bukowině ( mezi Rumuny ). Jaký následek měl tento protokoll newí se: my jej wyňali z jednoho Wídenského časopisu. Red. Actum w Sw. Iliu dne 24. Čerwna 1797. Species facti. Flora, manželka Prokopa Illuanua, a Ticiana, manželka Wasila Buseua z Kešesany, žalují, že popuzením jistého Šimona Ropy odtamtud tamější farář s rychtářem a konšeli a jinými obecními muži je ještě s několika ženskými a dwěma mužskými co čarodějnice udali, které prý ucpali dešť. Wyswlékli prý je do naha, a na nejtajnějsích místech, jakož po celém těle wůbec, pozorně a sice u přítomnosti tak mnoha lidí a kněze prohlíželi. Potom prý byly jmenowané žalobnice, kromě Anny Iskyimojowé a Marie Bondrowé, Juany Isipojowé, pak Palagie Zegiojowé, do wody hozeny, z čehož některé dílem onemocněly a jiné w jiném stawu postawené škodu utrpěly. Po té byly rozličné, tauto pří dotknuté strany předwolány, a přišli: Flora, manželka Prokopa Illuanua, Ticiana, manželka Wasila Buseua, Šimon Ropa, Grigori Boka, farář, Michajlo Pucu, rychtář, Juonico Mitrofan, konšel, Pelagi Stirbu, Isip Thoma, Jerasim Chirojeskal, Larion Pucu, Juonica Gureu, Šimon Šukan, Juon Pucu, Konstantin Čotu. Primo. Otázán byl rychtář: Jaká byla prwní příčina tohoto počínání? Rychtář. Slyšeli jsme, že w Badeu, Burle a na jiných místech stejné wěci byly wyšetřowány, načež i naše wesnice se usnesla, aby se wyšetřowalo, které ženské w této wesnici mají na sobě znamení čarodějnice, poněwadž ale nikdo tato znamení neznal, nabídl se Šimon Ropa, řka, že tato znamení zná z jiných zemí; po té nařídila obec Wasilu Horgowi, Wasilu Zelu Mareowi a Danilu Tofanowi, aby mužské, a Theodoře Zaltojowé a Marii Kikerešojowé, aby ženské w noci prohlídli. Na to oznámili wyšetřowatelé, že nalezli nějaké znamení na Floře Illuanuowé a Ticianě Buseuowé, na Grigorim Spataru a Marii Bondrowé, Anně Iskimojowé, Juoně Isipojowé a Palladiji Lekojowé. Potom přistaupil Šimon Ropa, řka, že zná znamení tato, poněwadž je w cizích zemích widěl; potom byly swrchu jmenowaní do domu Lariona Pucua přiwedeni, a od Simona Ropy u přítomnosti místního duchowního, Jerasima Chyrojeskala, Allexy Šuskana, Wasila Zela Marea, Wasila Horgy, Danily Tofana, Juonice Boky a Nafteje Pucua opět zcela prohlídnuti. Šimon Ropa potom wyjádřil, že wšichni toto znamení mají, hned do wody hozeni býti musejí, kdo potom se nepotopí, že je čarodějníkem, kdo se potopí, že je newinný. Secundo. Bylili pak wšichni jmenowaní do wody hozeni, a jak se s nimi při tom nakládalo? Rychtář. Wšichni byli hozeni do wody. Nejprwé se jim swázaly ruce u kolenau, a prostrčila se hůl, a tak byli podle poučení Šimona Ropy do wody hozeni. Při tom byli wšechny ženské, wyjma Juona a Isipoje, za čarodějnice uznány, poněwadž se nepotopily, jako tito. Tertio. Powězte, co je čarodějnice? Odp. Newíme! Ať to powí Šimon Ropa. – Šimon Ropa byl předwolán a tázán: Quarto. Řekněte, co jest čarodějnice? Odp. Já newím. Quinto. Zdali kdo z přítomných Kešesanů wí, co jest čarodějnice? Odp. Newíme žádný! Sexto. Proč jste ledy házeli ženské do wody? Odp. Protože dlauho nepršelo, a my doufali tím potápěním dešť přiwolati. Septimo. Pršeloli pak hned po tom potápění? Odpw. Až teprwé za 4 dni. Octavo. Co se stalo druhým ženským při potápění, které sem nepřišly? Odpw. Nic se jim nestalo. Nono. Máteli pak ještě něco k podotknutí? Odpw. Nemáme. Tím byl protokol skončen a podepsán. Actum ut supra. Následují podpisy, t. j. jen křížky, jména jsau od auřadu připsána. [ křížek ] Grigori Boka, farář. [ křížek ] Michajlo Pucu, rychtář. [ křížek ] Juonica Nitrafa, konšel. [ křížek ] Lorian 16 Pucu. [ křížek ] Jerasim Chijrojes Kal. [ křížek ] Jsip Tomáš. [ křížek ] Šimon Šukan. [ křížek ] Sagin Styrbu. [ křížek ] Juonica Gureu. [ křížek ] Juan Pucu. [ křížek ] Konstantin Čotu. [ křížek ] Ticiana Busuowá. [ křížek ] Flora Illuanuwá. Von-Kugler. m. p. Reichrad m. p. Kastner.

8. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Záležitosti moravské, Titulek: Biskupská kurenda, Autor: Havlíček, Karel Druhá německá sůwa k nám práwě zaletěla: Nr. 244. An sämmtliche Dekanatsvorsteher der Brünner Diöcese. Gemäss einer vom h. k. k. Landespräsidium erhaltenen Mittheilung vom 3. Mai l. J., Zahl 2358, hat sich aus verschiedenen Wahrnehmungen und einzelnen Fällen die Voraussetzung aufgedrungen, dass der Kuratklerus auf dem flachen Lande sich mit politischen und staatsrechtlichen Fragen beschäftigend, auf das Volk jenen Einfluss nimmt, welcher sich ihm nach seiner individuellen Ansicht als der nützlichste darstellt, dass insbesondere einige Kuraten das mährische Landvolk für die Vereinigung Mährens und Schlesiens mit Böhmen zu gewinnen suchen, und dadurch Aufregungen, Misstrauen gegen die Regierung und Uneinigkeit erzeugen, welche leicht öffentliche Ruhestörungen zur Folge haben könnten. Wenn sich auch an diesem Vorwurfe einzelne Priester dieser Diöcese wirklich betheiligt hätten, so müsste Uns das um so schmerzlicher berühren, je grösseres Vertrauen Wir zu ihrer Berufstreue getragen und der vollen Hoffnung Raum 214 gegeben haben, dass sie unsere oberhirtlichen Ermahnungen vom 19. und 20. März, dann 3. Mai l. J., Zahl 152, 958 und 233, den pflichtmässigen Gehorsam nicht versagen, somit in politische Angelegenheiten sich nicht mischen, und insbesondere von den Nationalitätsbestrebungen sich ferne halten werden, welche der hl. Kirche durchaus fremd sind und ihre Diener nicht erheben, wohl aber erniedrigen und schweren Verantwortungen blossstellen können. Im Hinblicke auf diese Verantwortlichkeit, mit der sie ihr Gewissen durch ein unberufenes Einmengen in weltliche Händel belasten müssten, fordern wir Euer Hochwürden auf, der unterstehenden Dekanatsgeistlichkeit unsere obcitirten Erlässe nochmals in Erinnerung zu bringen und sie zu einem berufsmässigen Verhalten mit dem Bemerken anzuweisen, dass Wir jede Betheiligung der Priesterschaft an den Wirren der Zeit als eine Auflehnung gegen unsere oberhirtlichen Verfügungen, als ein offenbares Lossagen von dem uns schuldigen kanonischen Gehorsam ansehen müssten, und dagegen mit allen Uns zu Gebote stehenden Mitteln um so strenger einzuschreiten Uns verpflichtet halten würden, als nicht geläugnet werden kann, dass derlei mit der friedlichen Mission des Priesters im schroffen Widerspruche stehende Bestrebungen nur die Gemüther aufregen und zum Umsturze der von Gott festgesetzten Ordnung hinführen, indem sie die Achtung gegen göttliche und menschliche Gesetze schwächen und Unordnungen in der kirchlichen und bürgerlichen Gesellschaft hervorrufen, deren üble Folgen sich gar nicht berechnen lassen. Zugleich werden Euer Hochwürden aufgefordert, Uns in der kürzesten Zeit anzuzeigen, ob und welche Priester ihres Dekanats sich und in welcher Richtung an den obbezeichneten Umtrieben betheiligt haben. Gegeben in Unserer bischöflichen Residenz zu Brünn den 16. Mai 1848. Anton Ernst m/p. Bischof.

1. červenec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Inzerce], Titulek: Pozvání ku předplacení na Pražský Večerní List, Autor: Havlíček, Karel Pozwání ku předplacení na Pražský Wečerní List. Časopis tento od 1. čerwna každý den wycházející bude i dále a sice u zwětšeném formátě každý den o půl sedmé hodině se wydáwati. Předplácí se na časopis tento na c. k. poštách půlletně 2 zl. 12 kr. stř. W naší nowinárně bere se předplacení na měsíc, na čtwrt a na půl leta. Měsíčně se předplácí.... 20 kr. stř. Čtwrtletně...... 1 zl. – „ „ Půlletně....... 2 „ – „ „ Doufáme, že laskawé čtenářstwo Pražské směr tohoto časopisu našeho během měsíce čerwna seznalo, a že jsme ním poněkud obliby došli, dokazuje 600 odběratelů jeho, což w skutku na prwní měsíc wydáwání jeho málo není, powáží-li se, že na wenek ani jediný wýtisk nešel, protože pošty na jeden měsíc předplacení bráti nechtěly. We směru známém budeme i dále pokračowati, wše wynaložíce, abychom čtenářstwu našemu jak w Praze tak na wenkowě nejrychlejší zpráwy o událostech Pražských a w milé wlasti naší podáwali, události jinozemské wšak co možná nejspěšněji, stručně ale důkladně wyprawowali a naznačili. Neméně budeme hleděti zwláštními pojednáwajícími články na potřeby a záležitosti lidu poukazowati. Wůbec se wynasnažíme, aby „ Wečerní list “ co možná půwodním časopisem byl. Přátely naše na wenku žádáme, aby nám co nejrychleji stručné zpráwy o událostech na wenku sběhlých zasílali. J. W. Medau, nakladatel. Jan Slawibor Liblínský, odpowědný redaktor. Čísla „ Wečerního listu “, o která p. t. předplatitelé známými událostmi zkráceni byli, se při tomto dalším předplacení tak nahradí, že při wykázání se předplatním listem o tolik méně platiti budau, co ona wynechaná čísla obnášejí.

2. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [otisk zprávy], Autor: Havlíček, Karel – Morawské Nowiny dne 31. přinášejí z Holomauce dne 27. čerwence tento přípis professora Hanuše, který jak powědomo již přijel na swé místo do Prahy: Při prwní schůzce Jednoty Morawské měl jsem tu čest wywolen býti do wýboru spolku tohoto, pro budaucnost Slowanstwa morawského předůležitého. Dle hlawních zásad mohau we wýboru býti jenom osoby na Morawě bydlící. Šťastným osudem powolán jsem do přemilé Prahy na stolici universitní, a hodlám již zejtra 28. čerwence odebrati se do města tohoto proslulého, kterému nejenom žiwot, nýbrž i wychowání mé co děkowati mám. Račtež tedy, pane a příteli! láskawě wšem pánům woličům díky mé wraucné pro wywolení do wýboru co nejuctiwěji wzdáti. Ani od Wás, pane welewážený! ani od Morawanů wůbec se nelaučím, dobře wěda, že jedna a tatéž krew slowanská koluje w žilách Morawcůw i Čechůw, a že i žáden osud politický nebude w stawu země Čechy a Morawu rozlaučiti z jednoty, nejenom přírodau a národností, nýbrž i weleslawným dějstwem tak důwodně založené. Račtež i budaucně poraučeti nade mnau: síly mé, ačkoliw slabé, jsau celé wěnowané blahu národu českoslowanského, a tedy i blahu sestry Matice České, totiž: Jednotě Morawské sw. Cyrilla a Methuda. Hynek Hanuš, professor filosofie.

28. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Redakční sdělení], Titulek: [Předplatné], Autor: Havlíček, Karel P. T. panům, kteří se w naší nowinárně již dříwe na nowé čtwrtletí s 4 zl. 24 kr. stř. předplatili, oznamujeme tuto, aby brzy doplatili do 7 zl. 54 kr. stř., poněwadž c. k. pošta nepřijímá čtwrtletní předplacení. Též nám mnozí zaslali při minulém předplacení wíce, než zapotřebí bylo. Tyto přebýwající peníze mají w našich knihách k dobrému swému zapsány, a nyní se při opětném předplacení wěc wyrownati může. Nowinárna N. N.

6. duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Úvaha dra. Dreye, prof. bohosloví v Tubingu, o návrhu P. Náhlovského strany obnov církevních, Autor: Havlíček, Karel Úwaha dra. Dreye, prof. bohoslowí w Tubingu, o náwrhu P. Náhlowského strany obnow církewních. Již několikkráte bylo zde osloweno jméno ctihodného kněze P. F. Náhlowského, býw. praesesa wendického semináře w Praze. Bylť on prwní, který swobodomyslně a weřejně o oprawách církewních promluwil. A kdož jsa ducha přímého nepřál by sobě, aby slowa muže tohoto nebyla hlasem wolajícího na paušti, aby snažení jeho nebyla kmítawým toliko úkazem, nýbrž aby se prawdau a skutkem stala? Theologische Quartalschrift z Tubingu, 30. roč. IV. sw., 1848, str. 660—677, jak již č. 77 těchto N. N. oznámilo, podáwá o náwrzích jeho w brožůře: „ Versammlung von Geistlichen zu Prag “ wyslowených potěšitelné oznámení a poctiwau úwahu slowútného bohoslowce dra. Dreye. Newšední cenu má, co muž tento, znamenitá autorita mezi učenými a dobře katolickými theology o snahách Pražského duchowenstwa ( alespoň těch, kteří s p. Náhlowským sauhlasí, jichžto dojista weliký počet jest ) saudí a weřejně před utrhači domácími i zahraničními powěděl. Že směr porady Pražské jakožto k pokroku měřící a swobodnému wywinowání žiwota církewního čelící za dobrý uznáwá a úkaz tento s potěšením wítá, o tom swědčí celý spůsob ohlášení a úwahy jeho. Jakoby pozornost celého kněžstwa na swobodomyslné snažení p. sp. obraceti chtěl, wyjímá z brožůry práwě místa takowá, která zjewně w tu stranu narážejí. Ač dr. Drey we wšem wšudy s Náhlowským stejného smýšlení není ( a kdož by na tom chtěl wše stawěti? osobní mínění nebýwalo, není a nebude nikdy regula fidei ), každý w něm přece nalezne poctiwého posuzowatele mínění cizého, kteréž, jestliže dobré i jiným poznati přeje. „ Mám za to “, dí on na začátku swé řeči, „ že čtenářstwo naše obšírnější zpráwu o poradě ( Pražského kněžstwa ) a jednání jejím zajímati bude... Půwodce a jednatel toho shromáždění jest wážený praeses wendického semináře, P. F. Náhlowský “... Jisto jest, že z důstojného hlediska powažowal a poznal snažení kněžstwa Pražského, a protož procházeje kus po kuse wážně a poctiwě úwahu swau pronáší, a sice: Prwní náwrh p. N., aby kněžstwo upřimně pro lepší snahy zřejmě se oswědčilo, schwaluje zcela. S druhým, aby o náboženstwí a jmenowitě o katolicismu zdrawé učení se překládalo, jest též zcela spokojen, a doplňuje jej tím, že k odstranění nynějšího zlého i toho docíliti se musí, čehož rozumem nelze dostihnauti. Při třetím, dle něhož by o jednotliwých učeních, ustanoweních a obřadech, weřejně a swobodně mluwiti se mělo, táže se jen, zdali tu řeč o pauhých míněních anebo o dogmách? a pak nemyslí, aby powěry ihned z lidu odstraněny byly. Neobáwá se wšak žádného wýstřednictwí, poněwadž dle náwrhu samého wše w mezech církewních pohybowati se má. K čtwrtému n., aby t. knihy liturgické ( bohoslužebné ) přehlednuty a opraweny byly, prawí jednoduše: „ Das ist vernünftig “, to je rozumné. Pátý o jmění cirkewním jen uwádí, a sice we smyslu dobrém. Šestý o nowých spráwách duchowních, o rozmnožení dioecesí a o zástupiteli církwe naší w raddě Papežské podporuje tím, že toto wše dáwným již přáním býwalo a na sněmíích církewních 15. a 16. století se wyslowilo. K sedmému o českém metropolitowi, o swobodných wolbách církewních předstawených a o synodách připomíná takto: „ Není pochybnosti, že w trojím tomto náwrhu welmi mnoho prawdiwého jest. “ Myslí ale, že teprw dle ústawy zemské Wida! Starý theolog ústawě zemské práwo přičítá poměr církwe stanowiti a na sněm Kroměřížský ledakdo žehrá, že w ústawě swé poměry církwe wyměřowal. Red. možná toho docíliti. Osmý o školách, seminářích a klášteřích opět jen cituje. Při dewátém o postu, celibátu a modlitbě připomíná, jakoby p. sp. w nějaké rozpačitosti byl, a při modlitbě to samé prawí, co již prwé při 2. řekl, a myslí, že p. sp. swým náwrhem jen na jedné straně ochablosti w modlitbě odpomoci může, ne ale auplně. Tak pronesl dr. Drey úsudek swůj na wíce stranách, nežli polowice samé brožůry obnáší. Ku konci zdá se, jakoby již na welké wýsledky z těchto náwrhů u nás w Čechách čekal — a dokládá: „ Byť i nic podle nich se posud nestalo, jestiť úkaz takowý již sám o sobě wěcí radostnau; neb tím se projewuje snaha po swobodě w církwi, a protož i o něm ( Náhlowském ) říci se může: in magnis voluisse sat est ( u welkém podnikání wůle již weliká ). A ani w Čechách, ani u nás ( w Německu ) nezůstane pauze při wůli. “

12. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [otisk konsistorního listu], Autor: Havlíček, Karel – Dostal se nám do rukau následující konsistorialní přípis k duchowenstwu ke wšem P. T. pp. vikářům zaslaný: Okresnímu vikar. úřadu N. W příloze se tuto nařízení na dwojictihod. kněžstwo s připojeným wýtahem minist. rozkazu k srdečnému uwážení a wěrnému zachowání odesílá, při čemž se dokládá, že w onom wys. min. rozkazu ještě toto doslowně se nachází, jakž následuje. „ I část nižšího duchowenstwa máť pohříchu tohoto smejšlení se držeti, a pročež bude třeba i naň poučně a wýstražně působiti, a kde by nestačila laskawost, s přísností dokročiti. Napomáhání polit. úřadů, by se proti tomuto zmáhajícímu se zlu pewné postawily hráze, budiž wys. důst. arcib. ordinariat ubezpečen. Ještě toliko připojuji prosbu, aby wys. důst. konsistoř, co za příčinau této žádosti nařídila i zawedla, mne ráčila zprawiti. “ Toto z mnohých ohledů nezdá se záhodno weškerému oznámiti kněžstwu, toliko Waší dwojictihodnosti co dozorci okresu se swěřuje, jenž w případnosti té úřad swůj dokonale zastáwaje, neobmešká o polit. i církewním smejšlení swého okresního duchowenstwa, zwláště pak mladšího kněžstwa bez powyku sice, ale auplné, prawé a swědomité si opatřiti přeswědčení; bludné jich pojemy naprawowati, při powážliwých wyjádřeních wýstražně i otcowsky na hrozné toho následky upozorňowati, je na powinnosti swatého powolání přísně poukazowati, wůbec wšemožně o to dbáti, aby kněžstwo swému pastýřskému úkolu co hlasatele náboženstwí pokoje a lásky dostálo; neboť bolestně musíme wyznat, že ono doložení wys. ministerstwa smutnau zkušeností se potwrzuje, i že část zwláště mladšího kněžstwa takowýchto přechwatů buď z jakési nespokojenosti se swým stawem, buď obcowáním se wšelijakými rejpaly, buď stranným nezažitým čítáním pocházejících – není prosta. U takých třeba zwláště přísného dozoru, aby nimi mysle wěřících místo poučení a wzdělání nebyly swedeny a pokaženy. Ač spůsob, jakým by o smýšlení a projewowáuí se takých kněží přeswědčili – zdaž osobními rozmluwami, prawdiwými úsudky jich bezprostředních předstawených aneb společnými poradami – wlastní úřední obezřetnosti musí ponechán býti, nicméně důležitost wěci, nebezpečenstwí církwe i wlasti, i strašliwé z toho možné následky powinnau žádají přísnost i mocného působení, aby se zhojilo choré, sesílilo slabé i zwyklalé utužilo. Ostýchawý neb osobní ohled spíše by neduh tento rozmohl, neboť zkušenost potwrdila, že tacíto rýpalowé tím drzeji pozdwihowali hlasu, čím bázliwěji wětší díl dobřesmejšlejících ustupowali, ač s žalem na zločinné jejich překoty pohlídali. – Mimo to jsme jisti upřímného napomáhání polit. úřadu, kde by třeba bylo přísných prostředků, a ješto kapit. konsistoř w tom ohledu dokonale oprawdowé známosti smejšlení swých pracowníků na winici Páně má třeba, aby i ona whodných prostředků se chopiti mohla; pročež Waše dwojictihodnost na Waši přísahu úsilowně se žádá, aby wěrný a swědomitý o tom sem zaslala obraz, nápadné pak a powážliwé události wždy hned w známost uwáděla, taktéž i swůj úsudek o spráwách duchowenstwa. W Praze 14. čerwna 1849. Dot. Red. Poněwadž tento spis sám o sobě důstatečného swědectwí wydáwá, nepokládáme za potřebné ještě něco zwláštního doložiti.

3. prosinec 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Měsíční schůzka Průmyslové jednoty]., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. - Měsíční schůzka Průmyslowé Jednoty dne 1. Prosince. Náwštěwa této schůzky od audů byla znamenitě četná, i hostů a posluchačů sešel se weliký počet, tak že místo jim wykázané téměř přeplněno bylo. Po obyčejném čtení protokolu předešlé schůzky, který tenkráte znamenitě se prodlaužil, wystaupil přede wším p. Kreutzberg a promluwil w několika důkladných slowech o ničemnosti dopisowatele Pražského o předešlé schůzce Průmyslowé Jednoty do Wšeobecných Augspurských Nowin w čísl. 330. Tentýž dopisowatel nepowolaně a nepoctiwě se ku konci swého dopisu zmíňuje, že účastenstwí w Jednotě klesá pro zůřiwost našich českých audů, kterým prý jest řeč alfa et omega maudrosti. P. Kreutzberg welmi dobře podotknul, že jest tento dopis urážka i českých i německých audů Jednoty, českým že se patrná křiwda činí, a německým potupa ta, jako by z bázně před českými audy z Jednoty utíkali. S jiné strany učiněn jest pak náwrh, aby jednota nelibost swau nad tau ničemností dotčeného dopisowatele wyslowila, což se i jednohlasně od wšech přítomných spoluaudů stalo. - Jest to tentýž nepowolaný dopisowatel a klepař, jenž již předešle jednau w těchto listech zmíněn byl, a radili bychom mu úsilně, aby již přestal klepy swé z wýchodu na západ posílati, a daremné nepokoje a swáry působiti popauzením jedné strany proti druhé. - Takowí lidé newědí, jakým spůsobem by zlost swau projewili, když někde čeština wětší platnosti nabýwá, a ačkoli se ukrýwají do humanismu a kalobiotiky, přece jsau jen wlci w owčí kůži aneb wlastně jiná zwířata we lwí. Pak sledowal náwrh hlawního ředitelstwa ke zřízení české průmyslowé školy, a nastaly ostré, téměř 2 1/2 hodinowé hádky o princip této budaucí školy. Hlawní ředitelstwo nawrhowalo, aby tato budaucí škola hlawně jen pro takowé žáky se zařídila, kteří již w nějakém řemesle buď učedníci neb towaryši jsau, a aby jenom wěcem nejblíž do průmyslu sáhajícím tam učeno bylo. Tento náwrh zastáwal p. zástupník jednatele, pak páni prof. Schnabel a Wiesenfeld a p. Fortner. Nedá se upřít, že by tak nowá škola již zárodek smrti při zřízení w sobě nesla, a pak by dokonce nedosáhla účele, pro který zřízena býti má. Proti tomu wšak powstala silná oposice a s naší strany wystaupili po sobě hlawně p. p. Dr. Trojan, Dr. Brauner, Dr. Strobach a Rieger, bojujíce proti úmyslu hlawního ředitelstwa a nadřečených pánů zastáwali jiný náwrh, dle kteréhož budaucí průmyslowá škola hlawně pro řádné žáky býti má, kteří teprw po odbyté škole do nějaké žiwnosti wstaupí, a wšak aby i učedníci wylučowáni nebyli. Z toho ohledu aby se tam i jiným ne přísně průmyslowým předmětům jako: písemnostem, českému a německému jazyku atd. wyučowalo, aby se řádná wyswědčení udělowala, tak jako na ostatních školách, zkrátka, abychom tak měli kromě trivialek prwní 390 českau wyšší školu, na které by se něčemu zážiwnému a pro žiwot užitečnému wyučowalo. Hlawní ředitelstwo nahlížejíc newyhnutelnau potřebu takowého předběžného wzdělání w jazyku národním nawrhlo, že u milostiwé wlády o to se ucházeti chce, aby jedna Pražská německá hlawní škola w českau změněna byla, a tudy pak že předešlý náwrh, by škola jen pro učedníky byla, zůstati může. Doložilo se také, že by ani wláda takowau školu, jakau oposice zříditi chce, bez základní jistiny nepowolila, že zřízení takowé školy přesahuje meze činnosti průmyslowé jednoty, jakož i peněžité sily její atd., což wšechno od oposice náležitě wywráceno jest. Jednání bylo dosti žiwé, když se wšak hlasowalo, který náwrh od společnosti přijat býti má, propadl náwrh hlawního ředitelstwa, a náramnau wětšinau hlasů uzawřeno jest, aby škola hlawně pro budaucí průmyslníky a pro řádné žáky zřízena byla, a i předměty ke wšeobecnému wzdělání směřující wedle přísně průmyslných obsahowala. Nato učiněn jest hned zas od oposiční strany náwrh, aby přece i při takowém zřízení školy, jak práwě uzawřeno jest od hlawního ředitelstwa, žádost k wládě wznešena byla o proměnění jedné Pražské hlawní školy w českau, ačkoli od ředitelstwa wšelico proti tomu přednešeno jest, ku př. že by to již při takowém zřízení školy, jak uzawřeno jest, nepotřebné bylo, ba jeden aud ředitelstwa neostýchal se nyní twrditi, že takowá žádost ke wládě není w oboru činnosti Jednoty, a tudy proti ní a Bůh wí proti čemu ještě protestowal, ačkoli dříwe, když samo ředitelstwo náwrh ten činilo, dobře byl w oboru činnosti ředitelstwa. Přece wšak welikau wětšinau hlasů ba téměř jednohlasně náwrh ten přijat jest, a tak oposice úplně zwítězila. Konečně uzawřeno jest dle náwrhu ředitelstwa jednohlasně, aby německý průmyslowý časopis opět na rok 1847 wydáwán byl.

17. listopad 1846, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: Šestero selských písní od Orebského, Autor: Havlíček, Karel Šestero selských písní od Orebského. Hudební zásoba naše obohacena jest opět tímto nowým plodem něžné hudební poesie; skladatel wybraw si Šnaidrowy písně za poklad utwořil k nim krásné nápěwy úplně w národním duchu. Neníť to prwní pokus tohoto hudebníka ( pseudonym ), jehožto mnohé písně se již národními staly w Čechách, ačkoli zpíwající je ani jméno skladatelowo neznají. Každý milowník a znatel prawé české hudby hudby se těmito šesti písněmi jistě potěší. Wydání ( u Jana Hoffmanna ) jest krásné, skladatel sám přidal průwod fortepianowý; též šestero rytin w kamenotisku.

24. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Venkov, Titulek: Z Pelhřimova, Autor: Havlíček, Karel Z Pelhřímowa 21. čerwence. Wčera wečer potkala naší dědinu jedna z oněch nešťastných příhod, která tím bolestněji se cítí, čím méně předwídaná býti může. Mezi 6. a 8. hodinau wečerní objewila se děsiwá mračna na obzoru, a dříwe než si ulekané duše nebezpečí pomyslily – hrnul se obsah mraků krupobitných s takowau prudkostí na město a wůkolní krajinu, že w krátké půlhodince wšecka osení hrůzný obraz zpausty úplné oku poskytowaly. O oknách, kteráž proti wětru ležíce zkázu wzala, se ani nezmiňuji: ale škoda na polích krupobitím spůsobená nenechá se ani oceniti. Jarní obilí přišlo weskrz w niwec – a tomuto se daleko we wůkolí jeře newyrownaly; z podzimní setby žně jsme očekáwaly za týden, jmenowitě ze pšenice sotwa se semeno a to ještě špatné wytěží. Powážíme-li, že Pelhřímow, nemaje takřka žádného obchodu ani w cizích ani we wlastních wýrobcích, téměř se wším na swé polnosti jest odkázán: musíme s bolestným srdcem wyznati, že ho rána tato hluboce zasáhne, již každý i rolí nemající trpce ponese. Owšem jest to smutná událost a ruka Páně nás zkauší: ale my nereptáme, a majíce důwěru w Boha a nalezajíce poněkud útěchy w saucitu spoluobčanů hledíme s mužilau myslí w kalnau budaucnost. Netoliko že pole Pelhřímowské utrpěly! – mraky šly ze široka, a jak práwě doslýcháme, sausední Cerekew, Čížkow, Starý Pelhřímow, Radětín pohromu wzaly. Práwě wčera dozwěděli jsme se, že i u Táboru krupobití mnoho škod nadělalo: tak zle to tam ale nebude wyhlížet, jako u nás, kde nejmenší kraupy byly jak welký lískowý ořech; wětšinau ale padaly kusy ledu mnohem wětší než holubí wejce. Dobytek z pastew se wracející krwácel z ran kraupami způsobených, a lidé, chtíce okna wysazowat, sotwa utekli s krwácejícíma rukama a modřinama. Lidé mi powídali, že jednotliwé kraupy i 8 lotů wážily. Koroptwe, zajíci utrpěly. Owocní stromy atd. wšechno nadarmo kwětlo. Nedáwno zas we Wlásenici potlauklo. Táborský kraj za tohoto léta mnoho zakusil. Dod. Redakce. Dostáwáme zpráwy, že také až k Německému Brodu nehoda tato zasáhla a mnoho škody nadělala.

20 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [X], Titulek: Dokončení zákonu o poměru trojjednoho království k celému mocnářství, Autor: Havlíček, Karel (překl.) Dokončení zákonu o poměru trojjednoho králowstwí k celému mocnářstwí. §. 13. Weřejné důchody těchto králowstwí, které se před březnem 1848 odwáděly do králowských kas, zůstanau i také budaucně k wolnému wynaložení společné austřední wládě; podle toho budau wšechny wýlohy těchto králowstwí, které se před březnem 1848 zaprawowaly z králowských kas, i také budaucně zahražowány z pokladu celého mocnářstwí. §. 14. Wšechny ostatní řízení finanční, wšechny peněžní prostředky trojjednoho králowstwí, ku kterým náleží netoliko domestikální daň zwláště, nýbrž i také wšechny weřejné fondy těchto králowstwí, newyjímajíc těch, které králowstwí tato nedáwno zachránila z rukau uherské wlády, patří we smyslu zákonu o státní raddě jedině a wýhradně do spráwního oboru těchto králowstwí, který odpowědný jest národu trojjednoho králowstwí za to, jak s nimi hospodařil. §. 15. Posawadní wáleční daň zůstane we swém posawadním wyměření, aniž se bez přiwolení těchto králowstwí může zwýšiti. §. 16. Bez powolení sněmu zemskho z kontextu „ zemského “ trojjednoho králowstwí nemůže w něm zawedeno býti užíwání žádné jiné soli, leč soli mořské. §. 17. Cena solní nynější nemůže se ani teď ani budaucně zwýšiti bez přiwolení trojjednoho králowstwí. §. 18. Králowstwí tato mají práwo, ukládati na každý cent soli daň ke swému užitku a ke swým wýlohám. §. 19. Zakládání a wydržowání silnic a wodních dráh k usnadnění obchodu přisluší austřední wládě. §. 20. Do oboru austřední wlády náleží také plawba na moři a na řekách, jakož i uprawowání welkých a malých řek a ostatní wodní stawby. §. 21. Mohau ale králowstwí tato zakládati na swůj náklad nowé silnice, jakož i stawěti wšechny jiné stawby na suchu i na wodě. §. 22. Austřední wláda bude pečowati o to, aby se w králowstwích těchto zřídily obchodní komory, kterými austřední ministerstwo obchodu skrze bánskau raddu bude bráti potaz o obchodní chod a o prostředky jeho. §. 23. Weškerá wálečná moc trojjednoho králowstwí, jak řadowá tak kroměřadowá, bude podle starodáwného práwa podřízena bánowi. §. 24. Wojsko řadowé trojjednoho králowstwí řízeno bude od bána a skrze náležitý odbor státní raddy ( §. 12. d. ) trojjednoho králowstwí od austřední wlády, kteréžto w této příčině odpowědný bude bán i dotčený odbor státní raddy. Ostatní ozbrojená moc, počítajíc w ní laudemie, massální insurrekcí a národní gardy, wedena bude od bána skrze náležitý odbor státní raddy těchto králowstwí pod odpowědností k národu těchto králowstwí. §. 25. Počet společného wojska weškerého mocnářstwí a poměr, kterým náležitá sem břemena wojenská nesena budau od jednotliwých zemí, ustanowowati bude, hledíc k lidnatosti wždy austřední, říšský sněm. §. 26. Wšechna králowská nařízen ” nařízení ”, jenž se we smyslu tohoto zákonu týkají státních záležitostí, patřících do oboru austřední wlády, pokud platiti budau i pro tato králowstwí, protipodpisowati bude společný rakauský říšský ministr, w jehož působnost zasahují. III. Sněm zemský. §. 27. Trojjedno králowstwí má zwláštní prowincialní zemský sněm a má aučastenstwí w obecném rakauském sněmu říšském. §. 28. Zwolnosti zemského sněmu trojjednoho králowstwí wztahují se we smyslu zákona a sněmu zemském na wšechny ty záležitosti státní, které zákonem tímto newpočteny jsau do oboru obecného sněmu říšského. §. 29. Záležitosti státní těchto králowstwí, které padají do oboru zákonodárstwí austředního, jsau wšechny ty, které podle zákonu tohoto náleží do oboru austřední wlády. §. 30. Záležitosti w §. 28 wytčené wyjímajíc nemohau se ani zástupcowé těchto králowstwí ani austřední sněm říšský zanášeti žádnými jinými předměty nebo otázkami strany těchto králowstwí. §. 31. Králowstwí tato jsau jako ostatní země rakauské aučastná společného říšského sněmu, a aučastenstwí toto wyměří se jim jakožto králowstwím samostatným a podle počtu duší obywatelstwa. §. 32. Králowstwí tato neuznáwají žádného zákonu, který by od kohokoli nad nimi bez nich udělán byl. IV. Zwláštní ustanowení. §. 33. Zákon tento i wšechny ostatní zákony s austawau sauwisící mohau jediné na sněmu zemském trojjednoho králowstwí změněny býti dwěma třetinami hlasů, jakož ustanowuje zwláštní zákon o sněmu zemském. §. 34. Poněwadž se zákon tento dotýká jednak i také celého mocnářstwí rakauského, potwrzen bude mimo sankce JMsti ” JMstí ”? králowau i také protipodpisem c. k. rak. společenského ministerstwa.

15. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [otisk přípisu], Autor: Havlíček, Karel – Pan superintendent Krištůfek A. C. zaslal k redakci Česko-bratrského Hlasatele tento přípis: Wčerejšího dne obdržel jsem dopis od slawné konsistoře, který neprodleně Waši dwojíctihodnosti tuto w opisu sděluji: Cís. král. konsistoř A. W. se widí nucena, k swému ode dne 4. t. m. čísl. 369 uweřejněnému oznámení následkem wys. ministerialního nařízení ode dne 6. t. m. číslo 4905 p. superindentowi w známost a k jednání připomenauti, že ti důwěrníci nejen ze swětských audů církwe, nýbrž i ze středu duchowenstwa, jenž také k církwi přináleží, zwoleni býti mohau. Když w nadzmíněném zdejším nařízení řeč byla o poradě, která se zde držeti má, tedy se tím chtělo jen na místo poukázati, kde se porada ta držeti bude, c. k. konsistoř tedy žádný wplyw na poradu tu bráti nemá. We Wídni dne 7. čerwence 1849. Jestliže jste mým dopisem od 8. t. m. Wám zaslaný opis konsistorialního nařízení do swých listů přijali, tedy nebylo by zbytečné, ku spokojení myslí našich spolubratři, tímto wyswětlením doplniti. Podle toho ustanowení wolím i já dwa důwěrníky z duchowních spráwců, kteří by způsobní byli poměry našich ewag. církwí náležitě podporowati a přání její k uskutečnění swau podporau přiwoditi. Snad by bylo prospěšno, kdyby se w našem Hlasateli uweřejnilo, co wše sobě církew ewang. w Čechách přeje a žádá, jako učeliště pro bohoslowce w Praze neb w Brně, pak českau konsistoř atd., bychom tím mocněji na uskutečnění těchto požadawek naléhati mohli. W Opatowicích dne 12. čerwence 1849.

24. prosinec 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: X, Titulek: Dalmátsko a Čechy, Autor: Havlíček, Karel Dalmatsko a Čechy Jistý Wídenský německý časopis přináší z Dalmatska následující úsudek o tamějších poměrech: „ Majíli se u nás ( w Dalmatsku ) zawáděti oprawy, je potřebí nejdříwe k rolníkowi se obrátiti, který pewně lpí na swých starých předsudcích, a poučiti jej což se ale jen pomocí přirozené jeho řeči státi může. Jinák se obáwám, že „ Dalmazia “ Totiž časopis dalmatský we wlaské řeči wycházející, který w tomtéž článku dříwe pro dobrý obsah chwálen byl. málo nebo nic nepřispěje ke wzdělání našeho rolníka jako hospodáře, práwě proto, že jí rolník ano weliká jen ilirsky mluwící část duchoweustwa nerozumí. Tento krásný aučel si jak známo byla wytknula Zora Dalmatinska. Ale ubohá Zora, která měla pracowati pro národní wzdělání pro literaturu na půdě slowanské, jejíž mladictwí tak jaré a bujné bylo, zestárla již we 3 letech a úmrtí její je na blízku. Tím je dílem sama winna. Nebo že z obyčejných paut zastaralých předsudků wywáznauti neuměla ani nemohla, dokazuje, že přijala opět starý nedostatečný prawopis. Tím jakož i jednostrannými, směšnými zásadami a wyzýwačným tonem pode jmenem Stany Gledovićowé skrytého spisowatele odwrátila od sebe každého rozumného a národ smůj milujícího Dalmatince. Zora pod redakcí p. prof. Kuzmaniće by byla znamenité wěci wykonala, tak ale podáwá nám smutný příklad, kterak i nejlepší prostředky ( a pod tím rozumíme 411 neobyčejnau Kuzmanićowu obratnost w slohu prostonárodním ) na neprawé cesty swádějí, jak mile se jich neprawě užíwá “. To jest úsudek nestranného: my ještě dodáme, že wěru přeweliké odpowídání na se wzala tato Zora, která skoro po celý letošní rok jen samé hádky o prawopis a o mluwnici přinášela, zanedbáwajíc pro tuto mizernau šlupinu wšeliké jádro prawého národního wzdělání. Kde by byli nyní Angličané, Francauzi, kdyby místo swých wýtečných díl we wšelikerých wětwích lidského umění jen malicherné hádky o prawopis byli wedli? A že by při swětoznámé nedůslednosti swých prawopisů k tomu mnoho pěkných příležitostí měli, nemůže nikdo upříti. Jaké by to bylo popasení pro naše české a ilirské abecední reformátary, kdyby dán byl anglický neb francauský prawopis do jejich dílny na spráwu! Že je osud nenechal na swět přijíti we Francauzích a Angličanech! Nešťastné Britansko! kdyby se w tobě byli narodili, nemělo bys snad owšem nyní takowau moc na moři a na zemi, nebylo bys prwním národem na tomto swětě: ale za to bys mělo prawopisek jako lusk, na wšechny strany wysaustrowaný, w něm ani jednu zbytečnau čárku. Nešťastné Anglicko! Ale šťastná jsi wlasti má! ty jsi sice jen nepatrná země w Ewropě, ale wyjdau z tebe mesiašowé wšech puntíčků a čárek tohoto swěta; budešli dále tak pokračowat, dojdeš prawopisu mezi wšemi prawopisy nejprawopisowatějšímu — jestli se toho dočkáš. H. B. P. S. Jak se práwě dowídáme z přátelského dopisu z Terstu, změní Zora od Nowého roku redaktora a s ním i prawopis, a bude wycházeti opět w ilirském jako ostatní časopisy ilirské, z čeho jistě srdečnau radost pocítiti musí každý, komu na literární swornosti celého národu ilirského záleží. Neboť jen skrze swornost a jednotu mohau dojíti důležitosti we swětě: jinak budau wždy nepatrnými národy. O Štúre! Štúre!

3. květen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Dopisovatel., Titulek: Slovan a Čech., Autor: Havlíček, Karel Dopisowatel. Slowan a Čech. Pan Jakub Malý podal we Kwětech čísl. 41. 42. 43. 45. 48. 50. odpowěď na můj článek „ Slowan a Čech “ w letošních Nowinách. Očekáwal sem owšem na tento článek nějakou kritiku a odpor, poněwadž celá ta důležitá wěc nemůže být jedním rázem ukončena a wyjednána: nadál sem se wšak odpowědi té od někoho rozumnějšího a také zdwořilejšího než je p. Jakub Malý, který mně hned s počátku jedním douškem „ lehkowážných, drzých, opowážliwých, newědomých, nešetrných k obecenstwu, patrných lhářů, apoštolů nenáwisti atd. jako na owocním trhu wynadal. Neníť sice článek p. Jakuba Malého hoden odpowědi, a také každý, kdo se w polemice zná, ty kulhawé důkazy a mnohá překrucowání snadno sám bez mého příčinění prohlídne, nahlížeje, že zde nemluwí statný neodwislý obhájce prawdy proti jejímu nepříteli, nýbrž předpojatý panoše rozdrážděných Kwětů proti soku, Nowinám a Wčele: že mi wšak welice na tom záleží, aby se ponětí o Slowanstwu před naším obecenstwem co možná nejzřetelněji wyjasnilo, hodlám mínění swé proti wšelikým námitkám brániti, a pokud zapotřebí jest obšírněji wyložiti. Poněwadž sem si ale z dobrých příčin umínil, w Nowinách i we Wčele wšelikých hádek, obzwlášť s Kwěty, se warowati: podám odpowěď swou co přídawek we zwláštní příloze k Nowinám, aby ji každý, kdo takowé polemiky nepřítelem jest, snadně zahoditi mohl, bez pohoršení. H. Borowský.

18. prosinec 1846, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: Z Moravy, Autor: Havlíček, Karel Z Morawy. Býwají wěci, jichžto si nikdo newšímá, zmíní-li wšak se kdo o nich, každý nahlíží, že nejsau wšímnuti tak zhola nehodny. Mezi takowé, ač nemýlím-li se, náleží i tyto. – Za prwé, chystá prý se úplné wydání dram Klicperowých. Bude zajisté i nám welmi wítané, ale i potomkům důležité; neboť ejhle! počátkowé nowočeského diwadla! Přeje se tedy, aby bylo wydání zpráwné a oprawené. A ty jména osobní, jako: Rohowín, Sukowín, Bělolina a p. zůstaly by neoprawené?! Před desítiletími owšem ucházely, nyní ale přece urážejí, a budaucně, dáli Bůh, protiwily by se sesílenému duchu jazyka, neboť jsau celky naproti obdobě jmen českých i slowanských. Takowé, jak prwnější dwě, zdály by se snad jako jmena míst, hradů a p. ( kdežto by wlastně mělo býti pán z Rohowína, p. ze Sukowína ); než i toto jen se zdá, ale není; neboť kořen Tetína jest Teta, kořen Žerotína je Žerota; než mohl-li se kdy někdo jmenowati Rohowa, Sukowa?! – Co se týče Běloliny, twořené tuším podle Bětoliny, jsau obě nečeské, a založil bych se, že je nikdo neutwoři, kdo nestudoval na cizích školách. Než nejedná se tu o prawidla twoření wlastních jmen. Máme jich i s hojnými příklady, waženými z listin českých, w musejníku r. 1832, 1834 atd. Ostatně bych welmi nerad, aby náš zaslaužilý dramaturg we wyjádření mém měl urážku nacházeti, kdež ono jenom z nejčistějšího pramene pochází. Za druhé, když naše literatura tolik o české i slowanské hudbě ( o jiném nesmějíc ) mluwí, jížto ale mimo národní písně zhola ještě nemáme, není-li přeškoda, že sbírka od p. Wašaka započatá pod jmenem „ Národní zpěw a ples Slowanský “ ( V Praze 1844 v Budči č. 525 ) tak záhy, totiž na 4. swazku, uwázla, aniž dost skrowný úsudek o ní weřejně se pronesl. Nejsemť já hudebník ex professo, ale mám ji za rowně tak zajímawau jak poučliwau; neboť tu widíme žiwé slowanstwí we swé pannenské přesnosti a newywážné půwodnosti. Jen si dej zazpíwati slowenskau z oné sbírky, i rozléhají se před tebau stráně osloněné Tátry; aneb maloruskau, i octneš se w kozácké wísce; či polskau, a lešský rozmar před tebau se pění; či chorwatskau, i zawání kol tebe jižní kwítek; čili welkoruskau, i ošumí tě kauzelným dechem rusalka matičky Wolhy; a pak si zazpíwej českau, i pocitíš w hrdém srdci, že i ty jsi Slowanem. Jaká rozmanitost, a přece jaký ráz stejnorodý! Tu se Slowanům newyrowná jiný národ. Nepoznajíli tedy naši skadatelé odtud ducha hudby slowanské, a nebudauli tímto mlékem materským wykojeni, nedočkáme se školy hudebnické české, slowanské, a wždy w besedách našich hlučně wítěziti budau písně národní nad skladbami umělců našich. To nám potwrdila zase správa o nedáwní ( t. předposlední ) besedě Wídenské, z nížto ještě ledačemu bylo se naučiti; a sice předně tomu, že naši básníci činí se směsnými zpíwajíce wždy o jazyku českém a o duchu slowanském, kdežto by jím a ne o něm zpíwati měli. Toho se arciť národní píseň nikdy nedopustí; ale to je nákaza od našich křiklawých sausedů. Dále jak to při té besedě bilo w oči, jak líčeně a škrobeně wedle prostosrdečného ilirského „ živio “ a „ živila “ mi se s naší „ Sláwau “ wtírali. Newím, zdali Sláwa za tolik stojí, jak mnozí myslejí, a zdali skutek, k němuž pauze ona pohnutkau byla, wždy tak slawným býwá, ale to wím, že se tak wzácným zbožím nemá plýtwati, a že,, Sláwa “ jest nejnejapnější překlad latinského „ vivat “. „ Ať žije “ bylo příliš přísně, a „ Sláwa “ je příliš swobodně přeloženo. Naši sedláci připíjejí sobě slowem „ Zdráw! “ aneb „ Zdráwa! “ myslel bych abychom se nestyděli od nich něco dobrého přijmauti, wždyť jsau našinci. Dosti tedy na tom, zahřímáli naše usta zaslaužilcům srdečné „ Zdráw! “ a,, Zdráwi buďte! neboť sláwu slawným skutkům přec jen saud historie teprw přiřkne a nikoli pěna champaňského wína. H.

24. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [reprodukce zprávy vládních novin], Autor: Havlíček, Karel Wčerejší wládní zdejší nowiny podáwají zpráwu o komissi, která se we Wídni k poradě o náhradě za robotu dne 22. března sestawila a sice pro Čechy z těchto mužů: dr. Brauner, práwní Přibyl, hrabě Wojtěch Nostitz, rytíř Bohuš, advokát dr. Sieber, krajský sekretář Plůtek, práwní Thiemann a hospodářský radda Komers.

24. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Prozatímní gymnaziální plán pro rok 1849-1850, Autor: Havlíček, Karel Prozatímní gymnasialní plán pro rok 1849-1850. My jsme sice již we wčerejším swém čísle podali w krátkosti wýtah tohoto plánu, dle kterého se w budaucím roku na gymnasiích našich wyučowati má: poněwadž ale nyní w stawu jsme obšírněji wšechny podrobnosti podati, newáháme wěc tak důležítau se wší možnau důkladností obecenstwu we známost uwésti. Náboženstwí se bude učiti týdně 2 hodiny skrze wšech 8 let. Latina: I. třída 7 hod. týdně: Prawidelné formy; schwálená kniha p. Dünebiera z Jeny. II. třída 7 hod. týdně: Neprawidelné formy dle knihy Putsche z Jeny. III. třída 5 hod.: Syntax pádů; překlady z Neposa. IV. 6 hod. týdně: Syntax časů; překlad Caesar bell. gal. V. 6 hod., z nich jedna na stylistická cwičení w latině, 5 na překlady Ovid. Metamorph. ( s wýborem ). VI. 6 hod., totiž 1 na cwičení w latin. slohu, 5 na překlady Virgil. Eclog a Georgit. VII. 4 hodiny. Cicerowy řeči. VIII. 4 hod. Cicero, Horatius neb Tacitus. Řečtina: W 3., 4., 5., 6., 7., 8. roku wždy po 4 hod. týdně. Zeměpis a historie: I. týdně 3 hod. Topická geografie celé země dle knihy Bürgerowy z Erlangenu. II. Starý a střední dějepis až do r. 476. dle Koppa z Braunschweigu. III. Starý a střední dějepis. IV. Dosawadní dějepis ( to by byl tedy angl., špaň., ital., ruský atd. ) V. Starý dějepis. VI. Starý a střední dějepis. VII. Střední a nowý dějepis. VIII. 4 neb 5 hod. týdně: Wšeobecné dějiny swěta. Mathematika: W I. až VI. třídách týdně 3, hod., a sice w prwních čtyřech třídách obyčejné počty, zlomky obyčejné a decimální, poměry a proporce; geometrická tělesa. W páté a šesté třídě, potence, Iogarithmy a stejníky prwního stupně. Planimetrie a stereometrie. W sedmé mathematika 4—5 hod. týdně. Přírodopis: W I., II. třídě týdně dwě hodiny. W VII. týdně 3 hod. Physika: W VIII. r. týdně 8 hod. „ Für die deutsche und allenfalls eine zweite herrschende Sprache in Oesterreich zusammen in den vier untern Klassen wochentlich 5, in den obern 4 Stunden, wenn die vorhandenen Lehrkräfte ausreichen, “ to jest: Němčině a snad také jinému nějakému panujícímu jazyku dohromady w prwních čtyřech třídách týdně 5, w hořejších 4 hod. týdně, jestli síly k tomu postačí. Tento plán si dala naše wláda wypracowat od dwau Němců Bonitze z Berlína a Enka. My jsme již zwyklí, nestydatost si nechat líbit, ale „ císařském slowu “ o národní rownopráwnosti mohau jen dwa Němci býti tak nestydatí a předložiti takowý plán!! Zásluhu o powoláni p. Bonitze má zase třetí Němec p. býwalý professor Exner! Co nám při takowých plánech pomohau wšechny knížky wydané od p. ministra oswěty hr. Lwa Thuna, třeba by byly přeplněny sprawedliwostí k Slowanům?! Kdyby byli poslali někoho do Rus, aby si tam wzal příklad na gymnasiích, wěru bychom wětšího prospěchu měli. Nemyslíme to ironicky, nýbrž oprawdiwě, neboť wíme, že w Rusích gymnasia mnohem praktičněji zřízena jsau, než se tuto nawrhuje. Na ruských gymnasiích se ku př. přednáší francauský a německý a mimořádně i anglický jazyk: za to ale u nás hodně latiny a řečtiny! 0 psychologii a logice neděje se w našem plánu ani zmínky.

21. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [otisk článku], Autor: Havlíček, Karel – Morawské nowiny píší z Brna 18. čerw. Každý wlastimil, každý přítel přerozujícího se Rakauska hledí s radostným obdiwowáním k té neobyčejné přičinliwosti, jíž p. ministr Bach klade základy pro budaucí pořádek po wlastech našich, a takořka co mocný twořitel káže wíru chaotickému, aby ustál, aby žiwlowé sestawili se w slušný řad, a z rumu zdwíhl se nowý pewný palác swobody, pořádku a blaha. Awšak jak má p. ministr Bach celek na zřeteli welkého ducha swého, tak obsahuje péče jeho podrobné strany. My Slowané máme mnohau příčinu důwěřowati w něj, že pomůže nám na stanowiště, jenž nám w Rakausku wším práwem přísluší. – Wděčně uznáwáme mezi jiným i tu pečliwost o spráwný jazyk w budaucím zákonníku a o ustálení práwnických názwů. Známo jest, že powoláni jsau k 1. srpnu t. r. do Wídně mnozí znatelé slowanských jazyků, aby zde usnesli se o rownost názwů práwnických a politických. Z Morawy jest powolán prof. Šembera, i zdá se nám býti welmi přiměřené účelu nowin našich, podati z části obecenstwu morawskému tento powolací list. „ Aby jazykowé slowanští byli w té míře uwedeni w zákonictwí a spráwu, jaká jim jest pojištěna w ústawě, aby pak wýslowně mohly wydány býti listy říšských zákonů we wšech zemských jazycích, jak toho žádá nejwyšší rozhodnutí od 11. března, naklonil jsem se k tomu, aby někteří proslulí znatelé slowanských jazyků powoláni byli do Wídně k tomu účelu, aby ustanowili práwnické názwy, jenž by při wydáwání říšského zákonníka i wůbec w úředním slohu mohli státi se prawidlem, jsauce ustanowené podle ducha těch jazyků, přiměřené potřebě nynějšího zákonnictwí a spráwy, čerpané ze starších pramenů práwnických, aneb utwořené z přirozené bohaté podstaty rozličných nářečí slowanských. “ Totoť jsau úwodní slowa pana ministra Bacha w listu, pr. Šemberu pro jeho zásluhy o jazyk český a pro znalost jazykowých a kmenowých zwláštností po Morawě do Wídně powolajícího. Zajisté každý maudrý Slowan nahlíží důležitost tohoto powolání. Na sta slow smyslu politického takowým usnešením wywrhne se z praudu proměny časowé a ustálí se na wždy na nepohnutelném smyslu. Čtwerá znalost jest w takowé poradě potřebná. 1. Znalost hlawních jazyků slowanských a takořka klíč k bohaté pokladnici jejich. 2. Znalost ohebnosti, obdobnosti a twořiwosti jazyka slowanského wůbec. 3. Welká učenost práwnicko-politická. 4. Obratnost, ostražitost a pronikawost rozbírawá ducha filosofického. Doufáme, že ti, jenž jsau powoláni, tyto wlastnosti pospolu míti budau. Bylo by žádaucí, aby wýsledky porad swých powolanci hned podáwali k obecné wědomosti, mohlo by owšem toto obecní smýšlení též přispíwati k dokonalosti díla weledůležitého. Od takowého zblížení se nářečí slowanských w Rakausku připowídáme sobě též wůbec zhlížení se jazyka písemního a w skutek uwedení žiwější wzájemnosti. Doufáme, že za příkladem wědy práwnické a politické půjdau i wědy přírodní a mathematické, že usnesau se o wšeslowanské názwy, a tauto cestou že najde literatura naše širšího pole, a tím bude w stawu i hlaub pauštěti kořeny swé i nádherněji powznésti hlawu swau. Literatura malého národu wždy jest malomocná, poněwadž není s to, slušně žiwiti spisowatele. Až posud odbíral knihy a nowiny wlastimil obětiwý, ale literatura má postawena býti na potřebě, čtenář nemá odkaupením knihy mysleti na almužnu, již uděluje spisowateli, nýbrž pro swůj prospěch ji hledati. – Patrná wěc jest, že ani česká, ani slovinská, ani ilyrská, tím méně slowenská literatura o sobě newyhowí tomu, co žádá se od literatury. Mocný duch musí míti mocné tělo. Na tisíce ano snad jen na sto nesmíme čítati čtenáře, chceme-li jíti za příkladem národů jiných. Ano kdybychom byli o sobě, ale my wšude jsme wedle jiných, jimž k wůli učíme se německy, maďarsky, wlasky. To welmi rozdrobuje mysli. W Čechách s Morawau čítá se owšem tolik a tolik milionů obywatelů, ale odpočtěme Němce dokonalé, odpočtěme našince k Německu zcela obracené, odpočtěme ty, jenž nejsau s to, we dwojí literatuře hledati potrawy duchowní, a proto jsauce wycwičeni w německém jazyku, k tomuto lnau wíce, ne pro wětší oblibu ale pro wětší zisk a pohodlí, pomněme na welký počet nerozhodlých, na wětší počet ani neprocitlých, a pak suďme, jak prospíwá, když každý kmen hledí jen k swému. Byla doba, kdež rád jsem widěl, že Slowáci usilowali postawiti se samostatně w písmě. Zajisté prospělo to k probuzení citu osobnosti. Takowé rozpadnutí musí se dříwe státi, aby každý sebe poznal a pak co osoba spojil se k wyššímu organismu. Bylo zapotřebí, aby Slowák poznal sebe, že má rowné práwo s Maďarem, i bylo prozřetelné tenkráte nehleděti přes hranice králowstwí Uherského, bylo též chytré wyhowěti mnohé marnosti a mnohému předsudku. Ale nyní, když Slowensko, jak jest naděje, bude státi o sobě wedle Maďarie, odpadnau mnohé ohledy a nastanau jiné. Wůdcowé lidu budau powinni, hledati mrawní posilu u saudních Morawanů a Čechů, a co byl Bůh jednau spojil a člowěk hrdě roztrhl, bude zase pomalu zrůstati w jedno. W Čechách ale též již nebude s to gramatika zastíniti politiku, a proto doufáme, že brzo se wyskytnau w literatuře slowníky klestící cestu k wyrownání a jednotě písemního jazyka těch milých 3 sester Čechie, Morawy a Slowenie tatranské. Wždyť pak jest Šafařík Slowák, Palacký Morawan, a Čelakowský jest opět w Praze. Pomněme, že kdyby Německo ještě wíce bylo na mapě rozdrobeno, duchowně přece jest jen jedno, neb má jedno písmo, ač každý kmen mluwí rozličně, a wěru Německu není tak jednoho písma zapotřebí, jak nám Slowanům. Škoda, že není naděje, aby Polák i w nejmenším podal nám ruku k sblížení. Nuž ale Rusín ten ať přikročí blíže, a jemu to možná, an wykročuje teprwa, a tedy ještě neustál. Jest čas, abychom o těchto wěcech častěji promluwili.

14. leden 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský denník., Titulek: Nejvyšší povolení., Autor: Havlíček, Karel Pražský denník. Nejwyšší powolení na wydáwání u Synů Boh. Háze nowého měsíčníka obrázkowého pod redakcí pana Zapa již přišlo, a počne tento nowý časopis co nejdříwe wycházeti s titulem: Poutník, Časopis obrázkowý pro každého. Hlawní směr Poutníka bude rozšiřowání známostí cizích krajů a obyčejů s dobrým ohledem na domácnost. Od redakce paně Zapowé očekáwáme wšelikou schopnost a snahu k dobrému.

15. listopad 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Schůzka Matice české., Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Schůzka Matice České dne 13. Listopadu. Hlawním předmětem této schůzky bylo jednání o prawopisu. – Jest to kletba naší ( jako obyčejně každé wznikající ) literatury, že se práwě na počátku, když by šetření slabých ještě sil k wážnějším a důležitějším wěcem zapotřebí bylo, nejwíce jich maří oprawowáním prawopisu. Již od časů Dobrowského wězíme w ustawičných prawopisních hádkách, tak že již nimi bohdá! nasyceni, wěru si přejeme nějaké rozhodnutí a konec: neboť ačkoli hádky wěcnaté w mnohých ohledech prospěšné jsau, přece wšak pauhé hádky de lana caprina wždy zůstanau směšné a proto uepotřebné. Že wšak Matice Česká tenkráte této – ač wlastně malicherné – wěci čas swůj wěnowala, mělo dobrau příčinu. Známo jest, že Matice Česká drží prawopis skladný, kterýmž wšechny spisy swé wydáwá. Známo též, že někteří spisowatelé w některých wěcech od tohoto prawopisu se uchylují. Ačkoli Matice Česká w takowých wěcech zákony dáwati a předpisowati ani práwa, ani moci, ani wůle nemá, a tedy nikoho w prawopisu nutiti nechce a nemůže: přece wšak toliko příkladem swým na wšeobecné mínění welice působí jakožto sbor mužů zkušených, zaslaužilých a wážených. Podobné sbory požíwají u wšech ostatních wzdělaných národů jisté autority we wěcech mluwnických, prawopisních a jiných takowých, kde wíce wšeobecné usjednocení než důwody platiti musí, máli se jednota docíliti. Práwě pro tuto autoritu, které Matice Česká požíwá, rozšiřowali někteří přátelé jiných prawopisů k prospěchu swému powěst, jako by někteří ( ba skoro wšichni ) audowé sboru Matice České s dosawadním prawopisem matičním nespokojeni byli a jiný uwésti chtěli. Aby tedy takowými řečmi zbytečné matenice nepowstáwaly, umínil si slawný Sbor Matice České w této schůzce, při které wšichni audowé ( wyjmauc p. Palackého ) přítomni byli Jsauť pak tito audowé Sboru Matice České: Pan rytíř z Neubergu ( co přednosta, pp Jungmann, Wocel, Dr. Frič, Hanka, Kaubek, Palacký, Jan Swat. Presl, Šafařík, W. W. Tomek ( co sekretář )., míněni swé w této wěci oswědčiti. Sestaweno jest prohlášení asi w ten smysl, že jak nyní, tak i budaucně we spisech od sboru wydáwaných dosawadní prawopis držán bude, kteréžto oswědčení wšichni wlastnoručně podepsali, a do nejbližšího swazku časopisu Českého Museum ( jenž brzy wyjde ) wložiti nařídili. Tím tedy jest mínění sboru co do prawopisu weřejně a jednohlasně wyrčené, neboť o nepřítomném audu p. Palackém není pochybnosti, že téhož smýšlení jest. Dále určeno jest, aby Časopis Českého Museum již roku 1847 wycházel 12krát do roka ( měsíčně ) a sice we swazcích 6–8 archowých. Důležitý to pokrok, čímž bude tento časopis moci nabýt twářnosti welmi rozmanité. Do tisku přijata jsau dwě díla, a sice překlady klassiků: Romeo a Julie od p. P. Dauchy a Eutropius od p. prof. Šíra. S p. Drem. Amerlingem wyjednáwá se o to, aby jeho Průmyslowý Posel wycházel nákladem Matičním.

18. leden 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Otevření Měšťanské besedy.], Autor: Havlíček, Karel Domácí záležitosti. Doba otewření nowě zřizené měšťanské besedy blíží se již rychlým krokem. Nikdy bychom si odpustiti nemohli, kdyby se w těchto listech o tak důležité wěci žádné zmínky nestalo. Práwě také nyní zřizují si we Wratislawi měsťané ressourci a časopisy německé již dosti hluku o tom předběžně nadělali: ačkoli ještě tak pewného základu nemá jako naše. Weliká čásť zajisté powažuje nastáwající besedu co institut pro pouhé wyražení: a wšak mužowé, kteří pokrok, činnost, zkwětání země a podobné prawých mužů hodné předměty před očima mají, neučinili by jistě pro pouhé wyražení tak weliké příprawy. A pro takowé muže, kteří zábawu bez užitku nemilují, jisté má nastáwající deseda jiný, wětší, abych směl říci, čestnější účel. Wýměna myšlenek, porady we wšem týkajícím se žiwnosti, spojení rozdrobených sil, působení společné k prospěchu jednotliwců, sblížení se rozličných až posud od sebe wzdálených stawů, pěstowání prawého společenského ducha atd.: to jest owoce mající wzrůsti z měšťanské besedy. Wzdělání, wědy, umění, průmysl a wůbec inteligence wládne za našich časů swětem, a měšťanskému stawu musí se ta čest wzdáti, že hlawně on jest wšeho toho pěstowatelem, ze stawu měšťanského powstali w nowějších časech skoro wšichni rozšířowatele wzdělání u inteligence. Nesmíme si wšak snad z marnosti tajiti důležitou prawdu, že jsme posawad za jinými národy tuze zpátky zůstáwali: poznání nodůstatku již jest hlawní krok k naprawení. Hlawní příčina této nedospělosti není jiná, než neprocitlost národního ducha, že jsme sami posud newěděli, jsmeli Češi nebo nic. Ať si mluwí kdo chce co chce, ale čest zůstane wždy silnou pákou hýbající swětem a lidmi! Welká čásť nejkrásnějších činů, které historie zná, nestala se z jiné pohnútky než pro čest národu: a národowé, kteří posud nejwzdělanější jsou, Angličané, Francouzi drží se wždy hrdě swé národnosti. Žádný Angličan, žádný Francouz nebude se stydět za swou řeč. Jindy umírali mužowé pro čest, pro blaho swého národu: my wšak z tétéž příčiny budeme žíti a pracowati. Měšťanská beseda může se stát při dobrém zřízení ohniskem wšelikého wzdělání průmyslowého, hospodářského, estétického i wědeckého: konwersace s jednotliwci wynikajícími w jednotlíwých odwětwích nauk, pak dobře zřízená čítárna časopisů i knih nemine se jistě dobrého účele, totiž rozšíření inteligence a skrze ní zlepšení stawu. Nesmíme zapomenout, že za nynějších časů jenom cwičenost měšťanu wážnosti dodáwá, a zaroweň nemajetnému k jmění pomáhá, a bohatému zámožnost udržuje a zwětšuje. Peníze sice swětem wládnou, ale rozum wládne penězi. Úkol měšťanské besedy jest předewším šíření wědomostí, a k tomu účelu se žádných wýloh šetřiti nemá: poněwadž se každý takowý náklad mnohonásobně nahradí. Co se obcowání společenského dotýče, wybrala si měšťanská beseda krásné heslo Rownost a Swornost, dwě hwězdy, bez kterých w každé společnosti brzy nepořádek a temnota wzniká. O rownost je snadněji: wšichni oudowé jsou měšťané, někteří bohatší, cwičenější, zkušenější a wšak přece měšťané wšichni, Pražané wšichni; kde žádný nepodlízá, a žádný se newypíná, musí být rownost! Druhá, swornost již mnohem řídčeji se wydaří, a společnost která ji udržeti dowedla, patrně již dokázala, že zasluhuje být společnosti. Snášet mínění jiných a newnucowat jinému swé, jest základ swornosti, a snášeliwost je hlawní známka každého wzdělaného člowěka. Úplné prowedení tohoto hesla přejeme srdečně nastáwající besedě: tím jenom ubezpečí se stálé, pewné její trwání a skrze to wždy blaženější wzkwětání naší staré Prahy a zwelebení weškeré wlasti.

8. květen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [zpráva o pražské konsistoři], Autor: Havlíček, Karel H. B. — Dowídáme se práwě z nejjistějšího pramene, že důstojná konsistoř Pražská onu žádost, aby sama mohla woliti arcibiskupa, posud nepodala a také již podati neobmýšlí.

23. listopad 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [Z Prahy], Titulek: [zpráva], Autor: Havlíček, Karel – Redaktoři Deutsche Zeitung, Constitut. Blatt aus Böhmen a Národních Nowin podali wčera panu ministru wnitřních záležitostí dru. Alexandru Bachowi promemoria, w němžto wyložili potřebu, aby tisk w nynějších okolnostech určitého práwa užíwal. O následcích tohoto kroku podáme později zpráwu.

21. červenec 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: [satirické zprávy], Autor: Havlíček, Karel * – * Kterak Němcům zbytečná učenost časem jen škodí a w posměch je uwádí, ztwrzeno jest opět nowým příkladem. W jistém sewero-německém městečku wynalezl mydlář nowý druh swíček a pojmenowal je „ Nord-lichter “ ( sewerní záře. ) Jeho saupěř nechtě se dát zahanbiti, oznámil též podobný nowý druh swíček pod jménem „ Meteor-Kerzen “ ( Powětroně ). To u nás w Praze, poněwadž w oswětě daleko a hluboko pod Němci stojíme, arci nedowede mydlář; a wšak koláčníci. Máme totiž „ Albonikuchen, Olgakuchen “, a zbýwá jenom, aby se ke cti našich starodáwných welikých mužů, místo pomníků pečeně, buchty a piwa pojmenowaly jejich jménem, aby se tak wděčné, zněmčilé potomstwo síliti mohlo zážiwnými upomínkami na starodáwný slawný wěk národu swého. * – * Mladý baron Beisele a jeho wychowatel Dr. Eisele přišli na swých cestách k břehu morskému, a diwí se oba dohromady welikosti a hlubokosti německého moře.