_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 32
61
| title
stringlengths 2
24
| text
stringlengths 100
3.49k
| score
float64 0.5
1
| views
float64 264
13.8k
|
|---|---|---|---|---|---|
20231101.cs_12038_59 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezo | Železo | Fosforečnan železitý FePO4 je nažloutlá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě. V roztocích snadno přechází v komplexní sloučeniny (viz níže) fosfatoželezitany, které jsou rozpustné a mají bílou barvu. Fosforečnan železitý se připravuje srážením roztoků železité soli roztokem alkalického fosforečnanu. | 0.5 | 8,158.48835 |
20231101.cs_12038_60 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezo | Železo | Thiokyanatan železitý Fe(SCN)3 je krvavě červená krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě. Ve vodě snadno vytváří komplexní sloučeniny (viz níže) rhodanoželezitany. Thiokyanatan železitý se připravuje reakcí železité soli s thiokyanatanovými aniony a následným vytřepáním v etheru. | 0.5 | 8,158.48835 |
20231101.cs_12038_61 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezo | Železo | Sloučeniny železičité nejsou pro železo vůbec typické. Železičité sloučeniny zastupují železičitany MFeO4, které tvoří černý krystalický prášek. Získávají se redukcí železanů v prostředí koncentrovaného hydroxidu nebo například zahříváním směsi hydroxidu s hexahydroxoželezitanem v proudu kyslíku při teplotě 500–800 °C. | 1 | 8,158.48835 |
20231101.cs_12038_62 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezo | Železo | Sloučeniny železové jsou zastoupeny železany FeO. Mají červenou barvu, na vzduchu jsou relativně stálé, ale ve vodném roztoku v neutrálním a zejména kyselém prostředí se snadno rozpadají. Připravují se zahříváním železných pilin s dusičnanem nebo oxidací čerstvě sraženého hydroxidu železitého chlorem nebo bromem v prostředí hydroxidu. Po vychladnutí se vzniklá hmota rozpouští na jasně červenofialový roztok a s chloridem barnatým dává sraženinu železanu barnatého. | 0.5 | 8,158.48835 |
20231101.cs_12038_63 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezo | Železo | Železany jsou velmi silná oxidační činidla (ještě silnější než manganistany). Oxidují například amoniak již za studena přímo na dusík a samy se redukují na železitou sůl. V kyselém prostředí přechází železany za vývoje kyslíku na železitou sůl. V prostředí koncentrovaného hydroxidu přecházejí železany na železičitany za současného odštěpování kyslíku. | 0.5 | 8,158.48835 |
20231101.cs_12038_64 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezo | Železo | Oxid železnato-železitý někdy označovaný jako diželezitan železnatý (Fe3O4 resp. FeIIO−II·Fe2IIIO3−II) je černý, ve vodě, hydroxidech a kyselinách nerozpustný, ferromagnetický prášek, který se v přírodě vyskytuje jako minerál magnetit. Má z oxidů železa z praktického hlediska největší význam – je důležitou surovinou pro výrobu železa a slouží jako surovina pro výrobu pigmentů červené až hnědé barvy. V laboratoři jej lze připravit působením vodní páry na rozžhavený prášek železa.Wells A. F.: Structural Inorganic Chemistry. 4. vydání Oxford University Press, Oxford 1975. Kap. 13, str 476 | 0.5 | 8,158.48835 |
20231101.cs_12038_65 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezo | Železo | Podobné vlastnosti má oxid Fe4O5, uměle vytvořený teprve v r. 2011. Jeho existence je možná pouze při vysokých tlacích. Stavební prvky Fe3O4 a FeO jsou svázány do komplexnější struktury izomorfní s CaFe3O5 umožňující zachovat pevný stechiometrický poměr železa a kyslíku. Podobně komplexní strukturu má i oxid Fe5O6, taktéž existující pouze za vysokého tlaku. | 0.5 | 8,158.48835 |
20231101.cs_17902_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gotika | Gotika | Ženy se často odívaly do šatů s tzv. „rozstřiženými rukávy“. Na hlavách nosily buď vysoké čepice, které připomínaly kužel (často zdobený závojem, který vykukoval ze špičky klobouku), nebo roušky, které měly různými způsoby ovázané kolem hlavy. Ženy v této době nosily henniny – dlouhé a vysoké „klobouky bílé paní“. U mužů značil vyšší límec příslušnost k vyšší společenské třídě. | 0.5 | 8,151.86031 |
20231101.cs_17902_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gotika | Gotika | Vertikalismus – v samotné stavbě i v jednotlivých jejích částech. Protažení do výšky a zúžení. Optický dojem odhmotnění a přiblížení k Bohu. | 0.5 | 8,151.86031 |
20231101.cs_17902_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gotika | Gotika | Lomený oblouk, který prochází vývojem od širokého a méně lomeného až k vysokému ostře zalomenému. Tento oblouk je používán v oknech, portálech a všech zdobných částech stavby, i v uměleckém řemesle. Podle tvaru oblouku lze určit i léta vzniku. | 0.5 | 8,151.86031 |
20231101.cs_17902_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gotika | Gotika | Vnitřní opěrný systém, který se skládá z klenebních žeber svedených do přípor předsazených před pilíři. Váha stropu je tak převedena do úzkých partií, což umožnilo postupně odlehčit zdi a zaplnit je rozsáhlými okenními plochami. Nejpokročilejším příkladem je soukromá královská kaple Sainte Chapelle v Conciergerie v Paříži, která bývá nazývána gotickým skleníkem. Klenební žebra v průběhu vývoje gotiky ztratila nosnou funkci a stala se dekorativním prvkem. | 0.5 | 8,151.86031 |
20231101.cs_17902_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gotika | Gotika | Vnější opěrný systém používaný zejména u gotických katedrál je pomocným činitelem podpírajícím z vnější strany pilíře, které zachycují tlak klenby. Skládá se z opěrných oblouků a opěrných pilířů. | 1 | 8,151.86031 |
20231101.cs_17902_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gotika | Gotika | Mezi nejrozšířenější zdobné prvky patří fiály (drobné věžičky), které zdobily střechu i umělecké řemeslo. Dalším oblíbeným prvkem byly chrliče (fantastické hlavy s otevřenou hubou, které chrlily vodu stékající ze střech), posledním znakem jsou tzv. rozety, kruhová zdobená okna. | 0.5 | 8,151.86031 |
20231101.cs_17902_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gotika | Gotika | První gotické katedrály vznikly ve Francii: Notre Dame v Paříži, Notre Dame v Remeši, katedrála v Chartres (nejvíce zdobena sochařskými díly, např. v portálu jsou umístěni světci katedrály v Chartres – 6 a 6 apoštolů). | 0.5 | 8,151.86031 |
20231101.cs_17902_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gotika | Gotika | Pro gotiku každého evropského státu se na první pohled stalo něco charakteristickým. Např. v Německu se stavěly stavby z kvalitních cihel a neomítaly se. V Anglii byly stropy vyzdobeny tzv. síťovou klenbou, velmi složitou, ale mnohdy řešenou jen ornamentálně. Italská gotika (Dóžecí palác v Benátkách) je zvláštní především ornamentem na fasádě připomínajícím prvky Středního východu. Česká gotika dosáhla vynikající světové úrovně, zvláště v oblasti malířské (částečně i sochařské) je ceněna na nejpřednějším místě. | 0.5 | 8,151.86031 |
20231101.cs_17902_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Gotika | Gotika | První sochařské projevy byly pouhým doplňkem architektury. Zcela v tendenci ideálů gotiky převládala vertikalita – v celém těle a zvláště v drapérii. Sochy nestály volně v prostoru, ale jakoby byly přilepeny přímo k architektuře. Stalo se zvykem, že v průčelí chrámů u portálů se tesaly sochy apoštolů po pravé i levé straně (6 a 6). Postupem doby se socha dostává na oltář i na zeď. | 0.5 | 8,151.86031 |
20231101.cs_841_23 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vesm%C3%ADr | Vesmír | Z pozorování vyplývá, že základní fyzikální konstanty, které určují vlastnosti našeho vesmíru mají zvláštní hodnoty v tom smyslu, že ve vesmíru, kde by tyto konstanty měly jen mírně odlišné hodnoty, by nemohl vzniknout inteligentní život. Existují vědecké práce, které ukazují, jak by alternativní vesmír mohl vypadat. Není však jisté, za jakých podmínek může vzniknout inteligentní život, jakých nabývá forem a tvarů a jak dlouhou má dobu trvání. Důležité konstatování v této diskusi je, že pro pozorovatele existuje vesmír, který je doladěn tak, že je schopen podporovat inteligentní život. Podmíněná pravděpodobnost pozorování vesmíru, který je vyladěný k podpoře inteligentního života, je 1. Tento poznatek je znám jako malý antropický princip a je zvláště důležitý v případě vzniku vesmíru a pravděpodobnosti vzniku jiných vesmírů s odlišnými vlastnostmi od našeho vesmíru. Naproti tomu velký antropický princip, který v této skutečnosti vidí stopu záměru, nemá vědeckou povahu a je zdrojem polemik. | 0.5 | 8,103.921665 |
20231101.cs_841_24 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vesm%C3%ADr | Vesmír | Modely vesmíru (kosmologie) a jeho původu (kosmogonie) vznikaly na základě ve své době dostupných údajů a představ o vesmíru. V minulosti byla kosmologie a kosmogonie příběhem bohů vyprávěných různými způsoby. Teorie odosobněného vesmíru řídícího se fyzikálními zákony byly nejprve navrhovány Řeky a Indy. V průběhu staletí se zlepšovala astronomická pozorování, vznikly teorie pohybu a gravitace, které vedly ke stále přesnějšímu popisu vesmíru. Moderní éra kosmologie začala v roce 1916 obecnou teorií relativity Alberta Einsteina, která umožnila kvantitativně předpovědět vznik, vývoj a konec vesmíru jako celku. Většina dnes přijímaných kosmologických teorií vychází z obecné teorie relativity a z předpokládané teorie Velkého třesku, jsou však třeba ještě přesnější měření, která by určila, která z teorií je správná. | 0.5 | 8,103.921665 |
20231101.cs_841_25 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vesm%C3%ADr | Vesmír | Mnohé kultury znají příběhy popisující stvoření světa, které můžeme rozdělit do několika různých typů. V jednom se svět rodí z vejce, jako například ve finské epické básni Kalevala, čínském příběhu Pangu nebo indickém příběhu Brahmánda Purana. V jiných příbězích vystupuje bytost, která stvoří svět, jenž z ní vychází, jako v příběhu tibetského buddhismu o Ádi-buddhovi, ve starověkém řeckém příběhu Gaii (Matky Země), mýtu aztécké bohyně Coatlicue, v příběhu staroegyptského boha Atuma, nebo stvoření světa podle biblické knihy Genesis. V dalším typu příběhu je svět stvořen ze spojení mužského a ženského božstva jako například v maorském Rangi a Papa. V jiných příbězích je vesmír stvořen ruční prací z již existujících materiálů, jako je tělo mrtvé bohyně Tiamat v babylónském eposu Enúma eliš nebo obra Ymira v severské mytologii – nebo z chaosu, jako Izanagi a Izanami v japonském bájesloví. V jiných příbězích vychází vesmír ze základních principů, jako je Brahman a Prakrti, nebo jin a jang v čínské filozofii. | 0.5 | 8,103.921665 |
20231101.cs_841_26 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vesm%C3%ADr | Vesmír | V 6. století před naším letopočtem raní řečtí filozofové, předsókratici, vytvořili první známé filozofické modely vesmíru. Nejdříve poznali, že zdání může klamat, a usilovali o lepší pochopení základních skutečností. Zvláště si všimli schopností věci změnit formu (např. led se změní na vodu a dál na páru) a několik filozofů si začalo uvědomovat, že všechny očividně různé látky na světě (dřevo, kov, atd.) jsou různými formami jednoho praelementu, arché. Prvním byl Thalés, který za tuto pralátku považoval vodu. Po něm Anaximenés za prvopočátek považoval vzduch a navrhl, že musí existovat přitažlivé a odpudivé síly, které způsobují že arché kondenzuje a vyskytuje se v různých formách. Empedoklés definoval jako základní látky čtyři živly ve vesmíru, které jsou nutné k vysvětlení jeho rozmanitosti (zemi, vzduch, oheň a vodu) a které se vyskytují v různých kombinacích a formách. Tato teorie čtyř elementů byla přijata řadou dalších filozofů. Někteří filozofové před Empedoklem prosazovali méně hmotné věci pro arché, Hérakleitos prosazoval logos „rozum, který řídí veškerenstvo“, Pythagoras věřil, že všechny věci jsou složené z čísel, kdežto Thaletův student Anaximandros věřil, že vše je složeno z chaotické látky známé jako apeiron (bezmezno), zhruba odpovídající modernímu pojmu kvantové pěny. Teorii apeiron pozoruhodně modifikoval Anaxágoras, který navrhoval, že různé věci na světě jsou utkané z rychle rotujícího apeironu, který uvádí do pohybu Nús (mysl). Jiní filozofové – především Leukippos a Démokritos – navrhli, že vesmír je složen z nedělitelných atomů, pohybujících se v prázdném prostoru, vakuu. Aristotelés tomuto názoru oponoval (Příroda se hrozí prázdnoty) na základě toho, že odpor vůči pohybu se zvyšuje s hustotou; z tohoto důvodu by prázdný prostor neměl bránit pohybu, což by mělo vést k možnosti nekonečné rychlosti. | 0.5 | 8,103.921665 |
20231101.cs_841_27 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vesm%C3%ADr | Vesmír | Ačkoli Hérakleitos byl zastáncem věčné změny, jeho současník Parmenidés přišel s myšlenkou, že všechny změny jsou pouhou iluzí, že opravdová základní skutečnost je věčně neměnná a jednoho charakteru. Parmenidés označil tuto skutečnost za τὸ ἐν (jedno). Parmenidova teorie nebyla pro mnoho Řeků přijatelná a jeho žák Zénón z Eleje předložil k řešení několik slavných paradoxů. Aristotelés vyřešil paradoxy zavedením pojmu nekonečně dělitelného kontinua a aplikoval je na prostor a čas. | 1 | 8,103.921665 |
20231101.cs_841_28 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vesm%C3%ADr | Vesmír | Indický filozof Kanáda, zakladatel filozofické školy Vaišéšika, která přišla s teorií atomismu, si myslel, že světlo a teplo jsou různými druhy téže látky. V 5. století našeho letopočtu si buddhistický filozof atomista Dignāga myslel, že existují atomy bodové velikosti, které jsou krátkodobými záblesky světla a energie. Popíral existenci podstatných věcí, a myslel si, že pohyb je tvořen okamžitými proudy záblesků energie. | 0.5 | 8,103.921665 |
20231101.cs_841_29 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vesm%C3%ADr | Vesmír | Teorie omezeného času (temporal finitism) je inspirována doktrínou stvoření světa sdíleného třemi abrahámovskými náboženstvími: judaismem, křesťanstvím a islámem. Křesťanský filozof Jan Filoponos předložil filozofické argumenty proti starověké řecké představě nekonečné minulosti. Filoponovy argumenty proti nekonečné minulosti používal od počátku muslimský filozof Alkindus, židovský filozof Josefem Gaonem a muslimský teolog Al-Ghazzálím. Nazývají se také kosmologický argument Kalam. Použili dva logické argumenty proti nekonečné minulosti, z nichž první je argument „proti možnosti existence časového nekonečného regresu“, má následují strukturu: | 0.5 | 8,103.921665 |
20231101.cs_841_30 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vesm%C3%ADr | Vesmír | Oba argumenty byly přijaty později křesťanskými filozofy a teology, a druhý argument se stal slavným zejména poté, co byl přijat Immanuelem Kantem v jeho diplomové práci o protimluvech týkajících se času. | 0.5 | 8,103.921665 |
20231101.cs_841_31 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vesm%C3%ADr | Vesmír | První astronomické modely vesmíru byly vytvořeny krátce po vzniku astronomie babylonskými astronomy, kteří viděli Zemi jako plochý disk plovoucí v oceánu, a tak vytvořili předpoklady pro vznik raných řeckých map světa od Anaximandra a Hekataia z Milétu. | 0.5 | 8,103.921665 |
20231101.cs_662_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Amerika | Amerika | Prvním územím, které získalo nezávislost, byly Spojené státy americké roku 1783. Počínaje rokem 1791 pak vypukala osvobozenecká hnutí i v dalších zemích. | 0.5 | 7,808.685519 |
20231101.cs_662_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Amerika | Amerika | Chile, Argentina, Paraguay, Uruguay, Bolívie, Brazílie, Peru, Spojené provincie Nové Granady (Kolumbie, Venezuela, Ekvádor, Panama, Trinidad a Tobago), Spojené provincie Střední Ameriky (Guatemala, Salvador, Honduras, Nikaragua, Kostarika) a Mexiko. | 0.5 | 7,808.685519 |
20231101.cs_662_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Amerika | Amerika | Expanze USA na západ vyvolala sérii konfliktů mezi osadníky a Indiány. Indiáni byli nakonec zatlačeni do rezervací. Roku 1861 se rozhořela Americká občanská válka, která byla vyvolána odlišným názorem na otroctví a především míru vlivu federální vlády. Skončila roku 1865 vítězstvím odpůrců otroctví. | 0.5 | 7,808.685519 |
20231101.cs_662_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Amerika | Amerika | Na počátku 20. století se USA z poměrně zaostalé země velmi rychle transformovaly ve světovou velmoc. Z první války dokázaly vytěžit velký ekonomický profit a po pádu britské libry jako světové měny převzal dolar její místo. Do druhé války tak USA vstupovala jako velmoc, která sehrála jednu z klíčových rolí. | 0.5 | 7,808.685519 |
20231101.cs_662_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Amerika | Amerika | Na konci 20. století po pádu Sovětského Svazu se pak staly vůdčí supervelmocí. Momentálně jsou největší vojenskou silou světa. | 1 | 7,808.685519 |
20231101.cs_662_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Amerika | Amerika | Jižní a Střední Amerika prodělaly několik pohraničních konfliktů a staly se bojištěm studené války (viz kubánská krize). Dále se zvyšuje propast mezi chudými a bohatými. Roku 2002 vyhlásila Argentina státní bankrot. | 0.5 | 7,808.685519 |
20231101.cs_662_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Amerika | Amerika | Nejsevernější bod Ameriky je Kaffeklubben Island, který je také nejsevernější bod na pevnině Země. Nejjižnější body jsou ostrovy Southern Thule, i když jsou někdy považovány za část Antarktidy. Nejvýchodnější bod je Nordostrundingen a nejzápadnější bod je ostrov Attu. | 0.5 | 7,808.685519 |
20231101.cs_662_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Amerika | Amerika | Amerika leží na západní polokouli, je protažena poledníkovým směrem od severu k jihu přes obě polokoule a na jihu se směrem od severu k jihu zužuje. Její maximální délka činí 14 500 km, šířka 5 950 km. Na severu je Amerika obklopena Severním ledovým oceánem, na východě Atlantským oceánem a na západě Tichým oceánem. K jiným světadílům se přibližuje: k Asii nejtěsněji (75 km) v Beringově úžině, k Evropě má nejblíže přes Grónsko směrem k Islandu, k Antarktidě se přibližuje řadou souostroví mezi Ohňovou zemí a Antarktickým poloostrovem. | 0.5 | 7,808.685519 |
20231101.cs_662_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Amerika | Amerika | Nejvyšší hora Jižní Ameriky a celého světadílu je Aconcagua (6961 m n. m.). V Severní Americe je pak nejvyšší hora Denali, dříve Mount McKinley (6190 m n. m.). Západní část Ameriky zabírají Kordillery, západní částí Jižní Ameriky se táhnou Andy a v západní částí Severní Ameriky se rozléhají Skalnaté hory. 2300 km dlouhé Appalačské pohoří se táhne na východním pobřeží Severní Ameriky od Alabamy k Newfoundlandu. Severně od Apalačského pohoří, na východním pobřeží Kanady, leží Arktické Kordillery. V Kaskádovém pohoří, které se také nachází v Kordillerách je známý stratovulkán Mount Saint Helena (2549 m n. m.) | 0.5 | 7,808.685519 |
20231101.cs_369412_33 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Narcismus | Narcismus | U tohoto typu je podle kognitivně-behaviorálního modelu narcistické poruchy patrné jádrové přesvědčení o sobě "Jsem méně než druzí" a jádrové přesvědčení o druhých lidech "Druzí jsou lepší". | 0.5 | 7,741.710808 |
20231101.cs_369412_34 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Narcismus | Narcismus | netečný typ (tlustokožec) (podle Harrise typ "já jsem OK, ty nejsi OK", podle Raphaela M. Bonelliho typ "narcista" - „typ vítěze“, případně „zneuznaného génia“ či „samozvaného proroka nebo mesiáše“, má velké sebevědomí, vidí a hledá chyby hlavně u druhých), v teorii nacismu tomuto typu zhruba odpovídá typ "Nadčlověk", orig. "Übermensch", v komunistické ideologii zhruba typ "Vykořisťovatel", v teorii pána a raba zhruba typ "pán", případně typ "otrokář" ve vztahu otrok-otrokář (viz dále v kapitole Narcismus a sociologie)) | 0.5 | 7,741.710808 |
20231101.cs_369412_35 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Narcismus | Narcismus | U tohoto typu je podle kognitivně-behaviorálního modelu narcistické poruchy patrné jádrové přesvědčení o sobě "Jsem více než druzí" a jádrové přesvědčení o druhých lidech "Druzí jsou horší". Od tohoto přesvědčení si narcista odvozuje předpoklady jako "Jsem výjimečný, lepší než druzí, běžná pravidla pro mě neplatí", "Když se mnou druzí zacházejí normálně, znamená to, že si o mně myslí, že jsem horší", "Druzí musejí uspokojovat moje potřeby", "Druzí nemají právo mě kritizovat", "Jsem originál, a protože jsem něco lepšího, mám nárok na zvláštní zacházení a privilegia". | 0.5 | 7,741.710808 |
20231101.cs_369412_36 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Narcismus | Narcismus | Oba polární typy mají nedostatečně rozvinuté strategie týkající se zvládání afektů, reciprocity, sdílení, empatie, uvědomování si vlastních kognicí a identifikace se skupinou (u sebevědomého typu se to projevuje tak, že se snaží za každou cenu vyčnívat nad skupinou, u méně sebevědomého typu se to projevuje např. jako schovávání se za skupinu, bojí se vystupovat sám za sebe, ustupuje druhým). Mezi nadměrně rozvinuté strategie u narcistických osob patří sebezdůrazňování, soutěživost a přecitlivělost. Narcisté nejčastěji zaměřují svou pozornost na porovnávání se s druhými a (možnou) kritiku od okolí. Mezi jejich nejčastější způsoby zpracování informací patří nekritické přeceňování sebe (hlavně u typu tlustokožec) a projektivní identifikace. Mezi jejich typické projevy v chování patří soutěživost a vyžadování zvláštního zacházení (např. si myslí, že jsou oprávněni dělat jen to, co je baví nebo co dělat chtějí, a ostatní povinnosti, tedy ty, které je nebaví nebo je dělat nechtějí, zanedbávat, případně očekávat a vyžadovat, že je někdo udělá za ně). | 0.5 | 7,741.710808 |
20231101.cs_369412_37 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Narcismus | Narcismus | Termínem narcistické obrany (srov. též obecnější pojem obranné mechanismy) jsou označovány charakteristické procesy, jejichž prostřednictvím jsou ve vědomí narcistů udržovány idealizované aspekty já zatímco veškerá omezení já jsou potlačována. Narcistické obrany jsou obvykle velmi rigidní a totalistické. Často jsou poháněny vědomými nebo nevědomými pocity studu a viny. Mezi vzorce chování narcisů patří gaslighting, což je psychická manipulace, pomocí které se narcis snaží přesvědčit druhé o svém zveličeném a idealizovaném sebeobrazu. | 1 | 7,741.710808 |
20231101.cs_369412_38 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Narcismus | Narcismus | Lehká míra narcismu je přirozená u všech lidí a také zdravá; pokud překročí únosnou mez, jedná se o poruchu osobnosti. Příčinou poruchy může být opakované selhání v dětství, kdy si poté jedinec vytvoří zidealizovanou představu o vlastním Já. Tito lidé jsou poté neschopni sebeironie, tj. dělat si legraci sami ze sebe. | 0.5 | 7,741.710808 |
20231101.cs_369412_39 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Narcismus | Narcismus | Narcistická porucha osobnosti se řadí mezi tzv. rané vývojové poruchy osobnosti, tedy k těm, které vznikají v útlém dětství. Příčina vzniku poruchy není dodnes zcela známa. Ví se jen, že vzniká v útlém dětství a příčina vzniku problému je v rodině. Pokud je dítě neustále chváleno a přechvalováno, jedinec si v sobě vytvoří nadřazenost nad ostatními a vytvoří si v sobě jakousi iluzi, že je nejlepší a nejhodnější. Děti svým rodičům věří, když jim říkají, že jsou nejlepší a nejhodnější. Takové dítě pak předpokládá, že ho takového bude brát i kolektiv a lidé v jeho okolí. Takoví jedinci pak na sebemenší chybu nebo kritiku reagují hystericky, vidí v ní osobní motivy a spiknutí. Problém je v tom, že děti pak obtížně navazují kontakty a vztahy a v tom horším případě to nepovažují ani za potřebné. | 0.5 | 7,741.710808 |
20231101.cs_369412_40 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Narcismus | Narcismus | Narcismus se paradoxně může vyvinout i tím, že je jedinec v dětství deptán, ponižován a dostává se mu málo lásky a pozornosti. Dítě si pak vytvoří jakýsi svůj vlastní svět, ve kterém se považuje za dokonalého a všichni kolem něj mu chtějí jen ublížit. Bezohlednost a představa, že si jedinec vystačí sám, jsou typickými znaky pro takto nemocné lidi. Jedinec si vytvoří obranu proti světu a nedokáže si připustit, že ho může mít někdo rád nebo milovat. Nemusí přitom jít vůbec o zanedbání péče rodiči, ale jen o nenaplnění představ dítěte o podobě péče. Častěji tato porucha potkává chlapce. | 0.5 | 7,741.710808 |
20231101.cs_369412_41 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Narcismus | Narcismus | Léčbou může být psychoterapie či psychoanalýza, pro regulaci doprovodných psychických problémů a poruch též farmakoterapie. Terapeut pacientovi ukazuje iluze, které si o sobě vytvořil, postupně mu buduje odolnost ke kritice a učí ho sebeironii. Navíc narcisové jen ve výjimečných případech vyhledávají lékaře. Málokdy přesvědčíte člověka, že celý jeho život a dětství se ubíral špatným směrem. Pokud by však narcista chtěl opravdu radikálně změnit svoje chování a svoji osobnost, mohlo by to mít naopak i negativní dopad v podobě vzniku dalších, ještě závažnějších psychických poruch. | 0.5 | 7,741.710808 |
20231101.cs_7178_43 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Moli%C3%A8re | Molière | Hry III., SNKLHU, Praha 1955, přeložil Svatopluk Kadlec, svazek obsahuje hry Jiří Dudek, Lakomec, Pán z Prasečkova a Měšťák šlechticem | 0.5 | 7,718.286713 |
20231101.cs_7178_44 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Moli%C3%A8re | Molière | Hry IV., SNKLHU, Praha 1956, přeložil Svatopluk Kadlec, svazek obsahuje hry Skapinova šibalství, Hraběnka z Nouzova, Učené ženy a Zdravý nemocný | 0.5 | 7,718.286713 |
20231101.cs_7178_45 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Moli%C3%A8re | Molière | KUČERA, Jan Pavel. Molière: moralista a posměváček. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2006. 307 s., [16] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 12. . | 0.5 | 7,718.286713 |
20231101.cs_7178_46 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Moli%C3%A8re | Molière | Nová monografie chce českému čtenáři nejen zprostředkovat výsledky posledních desetiletí molièrovského bádání, ale především být tradiční monografií o umělcově životě a díle a zasadit Molièra do širokých dobových souvislostí. Nabízí obraz slavné epochy evropské kultury, které říkáme „doba krále Slunce“, tedy doba Ludvíka XIV. | 0.5 | 7,718.286713 |
20231101.cs_7178_47 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Moli%C3%A8re | Molière | Monografie o době, životě a díle největšího francouzského dramatika je utříděna do tematických kapitol, které nastiňují Molièrovu dobu a počátky jeho tvorby, všímají si Molièrových pařížských prvotin, období bojů (od Tartuffa k Amfitryonovi) a věnují pozornost Molièrovi herci, režisérovi a dramaturgovi i uvádění jeho komedií na českém jevišti (kapitola „Český Molière“). | 1 | 7,718.286713 |
20231101.cs_7178_48 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Moli%C3%A8re | Molière | FRANCE, Anatole. Z francouzské literatury. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasiků. [Studie „Molière“ je otištěna na str.175–200.] | 0.5 | 7,718.286713 |
20231101.cs_7178_49 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Moli%C3%A8re | Molière | ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 3., Klasický věk. 2., dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1949. 362 s. [„Molière“ na str. 192–225.] | 0.5 | 7,718.286713 |
20231101.cs_7178_50 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Moli%C3%A8re | Molière | KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. V Praze: Melantrich, 1949. 472 s. [Viz str. 181–191.] | 0.5 | 7,718.286713 |
20231101.cs_7178_51 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Moli%C3%A8re | Molière | ŠALDA, František Xaver a BLAHYNKA, Milan, ed. Šaldův slovník naučný: výběr z hesel F.X. Šaldy v Ottově slovníku naučném 1894–1908. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. 353 s. [Viz str. 188–192.] | 0.5 | 7,718.286713 |
20231101.cs_10104_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tky | Benátky | Santa Maria dei Frari – klášterní kostel Panny Marie bratří (dominikánů) – největší gotický chrám v Benátkách, s hroby dóžat a dalších významných Benátčanů; bývalý klášter slouží státnímu archivu; proti kostelu na severní straně: ve čtvrti San Polo | 0.5 | 7,705.806854 |
20231101.cs_10104_16 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tky | Benátky | kostel sv. Rocha a přilehlá Škola sv. Rocha Scuola grande di San Rocco; stavby protimorového bratrstva; proslulé Tintorettovy fresky | 0.5 | 7,705.806854 |
20231101.cs_10104_17 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tky | Benátky | Il Redentore kostel Vykupitele, původně s klášterem františkánů, jedna z hlavních staveb renesančního architekta Andrey Palladia | 0.5 | 7,705.806854 |
20231101.cs_10104_18 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tky | Benátky | Bazilika Madonna dell' Orto – jeden z nejvýznamnějších gotických chrámů města, její věž s kupolí je dominantou severního pobřeží, obrazy vytvořil převážně Tintoretto, který v sousedství bydlel a je v tomto kostele pohřben; ve čtvrti Cannareggio | 0.5 | 7,705.806854 |
20231101.cs_10104_19 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tky | Benátky | Santi Giovanni e Paolo (Zanipaolo) – bazilika sv. Jana a Pavla s přilehlou opatrovnou a školou – gotická stavba, ve čtvrti Castello na severu města | 1 | 7,705.806854 |
20231101.cs_10104_20 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tky | Benátky | Basilica Santa Maria dei Miracoli – renesanční kostelík Panny Marie zázračné z 15. století – s barevným mramorovým obložením; blízko mostu Rialto | 0.5 | 7,705.806854 |
20231101.cs_10104_21 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tky | Benátky | Basilica Santa Maria della Salute – centrální stavba s kopulí z roku 1687 na jižním ústí Canal Grande | 0.5 | 7,705.806854 |
20231101.cs_10104_22 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tky | Benátky | Kostel svatých apoštolů (Chiesa dei Santi Apostoli) – založen v 6. století pro první křesťany ve městě, přestavován vícekrát až do doby baroka, významná kaple Cornaro; pro Čechy pozoruhodný postranní oltář s barokním obrazem Panny Marie se svatým Janem Nepomuckým | 0.5 | 7,705.806854 |
20231101.cs_10104_23 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tky | Benátky | Benátské paláce byly postaveny tak, aby odpovídaly potřebám města bez ulic, návštěvníci totiž obvykle připlouvali lodí. Většina benátských domů měla dvě patra, kuchyň byla situována buď v přízemí pro snadnější přístup k vodě, nebo v podkroví, aby lépe unikaly pachy vznikající při vaření. | 0.5 | 7,705.806854 |
20231101.cs_30347_34 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hmyz | Hmyz | Hmyzí chůze je předmětem zvýšeného zájmu také proto, že je možné ji použít jako alternativu k pohybu robotů pomocí kol. (Pohyb robotů) | 0.5 | 7,664.992706 |
20231101.cs_30347_35 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hmyz | Hmyz | Znakoplavka obecná, jak již název naznačuje, plave pod vodou naznak a má své nohy přizpůsobené k pádlování. | 0.5 | 7,664.992706 |
20231101.cs_30347_36 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hmyz | Hmyz | Velké množství hmyzu žije částečně nebo po celý život pod vodou. V mnoha případech nedospělá stádia hmyzu tráví svůj život ve vodě, zatímco dospělí jedinci ve vzduchu nebo na zemi, jiné druhy tráví pod či nad vodou pouze část svého dospělého života. Mnoho z těchto druhů se adaptovalo na pohyb pod vodou. Potápníci a vodní ploštice mají nohy přizpůsobené k pádlování. Některé larvy řádu síťokřídlých se pohybují pomocí vody vytlačované z rektální komory. | 0.5 | 7,664.992706 |
20231101.cs_30347_37 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hmyz | Hmyz | Hmyz můžeme s výjimkou oceánů nalézt ve všech biotopech a částech Země. Největší rozmanitost hmyzích druhů se nachází v tropech, zatímco v extrémních biotopech, jako jsou např. polární krajiny, velehory nebo mořská pobřeží žije pouze malé množství vysoce specializovaných druhů. Tak lze nalézt např. v Antarktidě pakomára Belgica antarctica nebo na mořské hladině k pohybu po ní přizpůsobené bruslařky patřících do řádu ploštic nebo komáry rodu Clunio. | 0.5 | 7,664.992706 |
20231101.cs_30347_38 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hmyz | Hmyz | Některé druhy jsou vysoce specializovány a mohou žít pouze jen v pro ně zvlášť vhodných biotopech, jiné druhy naopak mohou žít v nejrůznějších biotopech s výjimkou těch nejextrémnějších a jsou často rozšiřovány samotnými lidmi, takže z některých z nich se staly kosmopolitní druhy. K poslední skupině hmyzu patří různé druhy švábů, mravenců a termitů, ale i hmyz užitečný jako např. medonosné včely. | 1 | 7,664.992706 |
20231101.cs_30347_39 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hmyz | Hmyz | Většina hmyzu žije v půdě nebo na ní stejně jako na rostlinách nebo v nich. Při výpočtu počtu druhů hmyzu se vychází např. z toho, že každý tropický strom deštného pralesa tvoří sídlo pro přibližně 600 hmyzích druhů, přičemž při 50 000 druzích stromů tak vychází kolem 30 milionů druhů hmyzu. Také na mnohých druzích zvířat žije hmyz, zpravidla jako ektoparazité podobně jako vši a blechy. Člověk při tom nepředstavuje žádnou výjimku, nejznámějšími lidskými parazity z hmyzí říše jsou vši. Vzácnými jsou endoparazité, cizopasící uvnitř živočichů. Patří sem především k dvoukřídlým náležející střečkovití, jejichž larvy cizopasí a vyvíjí se v hltanu (střeček hltanový), v chřípí (střeček ovčí), pod kůží nebo dokonce v žaludku (Gastrophilus intestinalis) býložravců. | 0.5 | 7,664.992706 |
20231101.cs_30347_40 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hmyz | Hmyz | Díky své rozmanitosti obsadil dnes hmyz každou, přiměřeně velkou, ekologickou niku. Velký počet druhů přitom hraje velkou roli při remineralizaci látek v půdě, na jejím povrchu či při rozkladu mrtvého dřeva a dalších organických struktur. K této skupině náleží také mrchožrouti, které lze nalézt na mrtvolách živočichů. Mnoho dalších druhů žije na různých částech rostlin, přičemž spektrum jejich výskytu sahá od kořínků dřevin až po listy a květy. Řada hmyzích druhů se živí sbíráním nektaru nebo pylu z květů rostlin a hraje tak velmi důležitou roli při opylování rostlin. Jiné druhy hmyzu žijí na houbách a živí se jimi. Velké skupiny hmyzu se živí lovem jiných hmyzích druhů nebo malých zvířat. Další skupinu představuje hmyz, který se živí částmi větších zvířat jako jsou chlupy, šupiny apod. K této skupině také náleží četný parazitický hmyz, který například saje krev zvířat nebo se vyvíjí v jejich živé tkáni. | 0.5 | 7,664.992706 |
20231101.cs_30347_41 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hmyz | Hmyz | Zvláštnost v rámci hmyzu představují různé formy společenského hmyzu. Tato forma společného života se vyvinula u termitů a různých druhů blanokřídlých (mravenci, včely, vosy). U těchto zvířat dochází k vybudování hmyzího společenství, ve kterém má každý jedinec svou určitou roli. Často jsou při tom vytvářeny kasty, jejichž členové jsou svým chováním a morfologií shodní. U mnohých druhů mravenců tak například nalezneme dělníky, vojáky a ošetřovatelky. Rozmnožování v těchto společenstvech zajišťuje pouze malé množství jeho členů, někdy pouze jediná královna, která klade oplodněná a neoplodněná vajíčka. | 0.5 | 7,664.992706 |
20231101.cs_30347_42 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Hmyz | Hmyz | Vztahy hmyzu k ostatním skupinám živočichů zůstávají nejasné. Ačkoliv byl tradičně spojován do skupiny se stonožkami, objevily se důkazy, prokazující jejich bližší evoluční vazby ke korýšům. V teorii vzniku hmyzu tvoří skupina Pancrustacea, spolu se skupinami Remipedia a Malacostraca, jeho přirozenou vývojovou větev. | 0.5 | 7,664.992706 |
20231101.cs_19507_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81zerb%C3%A1jd%C5%BE%C3%A1n | Ázerbájdžán | Proti ruské nadvládě vzniklo několik rolnických povstání a došlo několikrát k ozbrojenému boji. Roku 1911 byla založena Muslimská demokratická strana Musavat (Rovnost), která se v roce 1917 přejmenovala na Turkotatarskou demokratickou stranu federalistů – musavatistů. | 0.5 | 7,664.200018 |
20231101.cs_19507_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81zerb%C3%A1jd%C5%BE%C3%A1n | Ázerbájdžán | Dne 13. listopadu 1917 byla v Ázerbájdžánu nastolena bolševická moc. Na konci března 1918 vypuklo v Baku protiruské povstání, které bylo místními bolševiky za pomoci ruských vojsk potlačeno. V dubnu 1918 schválil nově konstituovaný zakavkazský sněm vznik Zakavkazské demokratické federativní republiky, kterou tvořily Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán. V důsledku odlišné zahraničněpolitické orientace a různých rozporů se ale tato republika rozpadla. V Baku bolševici zmasakrovali 12 000 místních odpůrců. Protože se na masakru podíleli příslušnici Arménské revoluční federace (fakt v současnosti systematicky využívaný ázerbájdžánskou státní propagandou, jež masakr označuje za genocidu spáchanou Armény), po jejím pádu Enver Paša v Baku „na oplátku“ zmasakroval minimálně 10 000 Arménů. Dne 28. května 1918 vyhlásila Muslimská rada nezávislou Ázerbájdžánskou demokratickou republiku v čele s prezidentem Mammadem Aminem Rasulzadem a vládou musavatistů, která měla původně sídlo ve městě Gəncə (název Ázerbájdžán se do té doby užíval jen pro sever dnešního Íránu). V srpnu 1918 byla v Baku ustavena tzv. středokaspická diktatura, což byla vláda bez komunistů, na jejíž žádost vstoupila do města britská armáda. V září 1918 se tato vláda stáhla do Íránu. Město Baku, které obsadila turecká armáda, se stalo sídlem musavatistické vlády. Dne 15. ledna 1919 uznaly západní mocnosti (tzv. Trojdohoda) nezávislost Ázerbájdžánské republiky. O dva měsíce později vypukl první arménsko-ázerbájdžánský konflikt o Náhorní Karabach. Výsledkem byl i šušský masakr Arménů. | 0.5 | 7,664.200018 |
20231101.cs_19507_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81zerb%C3%A1jd%C5%BE%C3%A1n | Ázerbájdžán | Ázerbájdžánská demokratická republika byla první parlamentní demokracií v muslimském světě. Jako první muslimská země v historii dala volební právo ženám. V Baku byla založena první univerzita moderního typu na muslimském východě. Nakonec šlo však jen o epizodu – v dubnu 1920 bylo Baku obsazeno Rudou armádou a byla vyhlášena Ázerbájdžánská socialistická republika. V boji se Sověty padlo až 20 000 ázerbájdžánských vojáků. V květnu 1921 byla přijata nová ústava a v březnu 1922 vznikl Federativní svaz socialistických republik Zakavkazska, který se – zároveň s přejmenováním na Zakavkazskou sovětskou federativní socialistickou republiku – podílel v prosinci 1922 na vytvoření Sovětského svazu. Tato svazová republika byla v roce 1936 rozdělena na tři republiky, a to Ázerbájdžánskou SSR, Arménskou SSR a Gruzínskou SSR. | 0.5 | 7,664.200018 |
20231101.cs_19507_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81zerb%C3%A1jd%C5%BE%C3%A1n | Ázerbájdžán | Dne 13. října 1921 podepsaly sovětské Rusko, Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie s Tureckem dohodu známou jako Karská smlouva. Její součástí bylo i to, že krátce existující Republika Aras na jihu Kavkazu se stává součástí Ázerbájdžánské SSR jakožto Nachičevanská autonomní sovětská socialistická republika. Dnes je Nachičevanská autonomní republika ázerbájdžánskou exklávou, největší suchozemskou exklávou na světě. | 0.5 | 7,664.200018 |
20231101.cs_19507_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81zerb%C3%A1jd%C5%BE%C3%A1n | Ázerbájdžán | Během druhé světové války hrál Ázerbájdžán strategickou roli v zásobování Rudé armády, 80 % ropy na východní frontě pocházelo odtud. Kvůli tomu také Němci spustili bitvu o Kavkaz, avšak neuspěli. Do Rudé armády bylo odvedeno a do bojů nasazeno 681 000 Azerů (z toho přes 100 000 žen), což tehdy představovalo pětinu celé populace země. 250 000 Azerů na frontě padlo. | 1 | 7,664.200018 |
20231101.cs_19507_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81zerb%C3%A1jd%C5%BE%C3%A1n | Ázerbájdžán | V roce 1988 vznikl ozbrojený konflikt mezi Armény a Ázerbájdžánci o Náhorní Karabach, který v září 1991 vyhlásil nezávislost na Ázerbájdžánu. Přes čtyři rezoluce Rady bezpečnosti OSN zůstalo 20 % ázerbájdžánského území, na němž funguje tzv. Náhornokarabašská republika (dnes Republika Arcach), pod faktickou arménskou okupací. Během války bylo na obou stranách spácháno mnoho zvěrstev a pogromů, například neblaze proslulý masakr v Chodžaly, kde arménské polovojenské jednotky povraždily 600 ázerbájdžánských civilistů. Celkem bylo zabito asi 30 000 lidí a více než milion lidí bylo vysídleno, z toho přes 800 000 Ázerbájdžánců a 300 000 Arménů. (K další eskalaci konfliktu došlo v letech 2016 a 2021). | 0.5 | 7,664.200018 |
20231101.cs_19507_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81zerb%C3%A1jd%C5%BE%C3%A1n | Ázerbájdžán | Gorbačovovo vedení Sovětského svazu bylo na Kavkaze diskreditováno tím, že není schopno zabránit konfliktu mezi dvěma členy federace. Ázerbájdžánci začali žádat nezávislost, nepokoje vyústily v tzv. černý leden, kdy nejprve vypukl pogrom na Armény, z nichž asi stovka byla zabita, načež zasáhla sovětská armáda a zabila 147 demonstrantů. Zásah podle všeho neměl za cíl chránit Armény (ti z velké části již z města utekli), ale měl zabránit nacionalistické Ázerbájdžánské lidové frontě, aby definitivně převzala moc. Zásah ovšem rozčílil i ázerbájdžánské komunisty, kteří vydali prohlášení, že šlo ze strany Moskvy o agresi. | 0.5 | 7,664.200018 |
20231101.cs_19507_16 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81zerb%C3%A1jd%C5%BE%C3%A1n | Ázerbájdžán | V květnu 1990 zvolil Nejvyšší sovět Ázerbájdžánské SSR (v listopadu 1990 přejmenovaný na Nejvyšší medžlis) prezidentem Ayaze Mütəllibova. V únoru 1991 došlo ke změně názvu státu na Ázerbájdžánskou republiku. V reakci na puč konzervativních bolševiků v Moskvě v srpnu 1991 přijal 18. října 1991 Nejvyšší medžlis Ázerbájdžánu Deklaraci nezávislosti, která byla potvrzena celostátním referendem v prosinci 1991 (krátce poté Sovětský svaz oficiálně zanikl) – 18. říjen je tak dnes v Ázerbájdžánu slaven jako Den nezávislosti. V prosinci 1991 se Ázerbájdžán stal dohodou z Alma-Aty zakládajícím členem Společenství nezávislých států (SNS). Demonstrace a nátlak opozice vedly poté k odstoupení Mütəllibova. | 0.5 | 7,664.200018 |
20231101.cs_19507_17 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81zerb%C3%A1jd%C5%BE%C3%A1n | Ázerbájdžán | V květnu 1992 se stoupenci Mütəllibova pokusili opět převzít moc, ale neúspěšně. Za prezidenta byl demokraticky zvolen Abulfaz Elčibej, který však byl záhy svržen vojenským převratem proruského plukovníka Surata Husejnova. V prezidentských volbách dne 3. října 1993 zvítězil bývalý vůdce sovětského Ázerbájdžánu Hejdar Alijev. Poté, co Alijev podepsal smlouvu o těžbě ropy v Kaspickém moři se západními společnostmi, pokusil se Husejnov o další státní převrat. Ten byl ale rychle potlačen a Husejnov uprchl do Ruska. Jednání s ruskou vládou (odblokovaná ropnými koncesemi pro ruskou společnost Lukoil) vyústila v roce 1997 v Husejnovovo vydání do Ázerbájdžánu, kde byl obviněn z velezrady a odsouzen na doživotí (roku 2004 dostal milost). V roce 1995 čelil Alijev dalšímu pokusu o puč, tentokrát vedeném velitelem speciálních jednotek OMON Rovšanem Javadovem. I tento pokus byl ale zmařen. Poté, co byl Alijev v roce 2003 s těžkou nemocí léčen ve Spojených státech, odstoupil z funkce prezidenta. Zemřel 12. prosince 2003 v Clevelandu. Krátce předtím jmenoval svého syna Ilhama Alijeva předsedou vlády. | 0.5 | 7,664.200018 |
20231101.cs_41741_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vy%C5%A1ehrad | Vyšehrad | Ačkoli staré české pověsti, zachycené v Kosmově kronice, vyzvedají starobylost Vyšehradu, je po pravěkém osídlení doloženo jeho středověké osídlení až ke konci 10. století. Již tehdy šlo o významný opěrný bod českých knížat s mincovnou, který Vratislav II., později korunovaný na prvního českého krále, roku 1070 přestavěl na hlavní panovnické sídlo (opuštěno 1135), zřídil zde kapitulu s kostelem a královskou nekropolí. | 0.5 | 7,571.663555 |
20231101.cs_41741_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vy%C5%A1ehrad | Vyšehrad | Nového rozkvětu se Vyšehrad dočkal za Karla IV., který dal sídlo opevnit a zařadil zdejší kolegiátní baziliku do svého korunovačního ceremoniálu, pro tento účel ji dal přestavět do monumentálních rozměrů a Vratislavovy ostatky dal vsadit do menzy hlavního oltáře. Středověký hrad byl poničen husitskými bojovníky po bitvě pod Vyšehradem a kolem jeho ruiny pak vyrostlo městečko. Od poloviny 17. století byl Vyšehrad proměněn na pevnost obehnanou mohutnými bastionovými hradbami a bazilika dostala vrcholně barokní podobu. Do dnešní podoby s národním hřbitovem, novogoticky přestavěným chrámem a parkovou úpravou byl proměněn v 2. polovině 19. století péčí proboštů zdejší kapituly. | 0.5 | 7,571.663555 |
20231101.cs_41741_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vy%C5%A1ehrad | Vyšehrad | Nejstarší osídlení Vyšehradu dosvědčují archeologické nálezy do období eneolitu na konci 4. a ve 3. tisíciletí př. n. l. Jde o pozůstatky sídliště kultury s nálevkovitými poháry (datované přibližně 3200 až 3000 př. n. l.) a poté kultury řivnáčské (2500 až 2300 př. n. l.). Podobných výšinných sídlišť je v Praze doložen více, mj. Zámka, Šárka či Butovice. Opevnění z této doby však na Vyšehradě není doloženo. Významnější nálezy z dalších období pravěku nepřinesl ani rozsáhlý průzkum, který provádí vyšehradská expozitura Archeologického ústavu akademie věd a objevují se až v polovině 10. století. To, že scházejí i nejmenší stopy raně slovanského osídlení ze 6. a 7. století, zvláště tzv. keramika pražského typu, ba i pozůstatky ze dvou století následujících, je v rozporu s podáním o Vyšehradu jako počátku české státnosti, které se rozvinulo ve středověkých pověstech. | 0.5 | 7,571.663555 |
20231101.cs_41741_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vy%C5%A1ehrad | Vyšehrad | Počátky Vyšehradu nejsou dosud dostatečně probádány. Chybí k nim písemné prameny i rozsáhlejší archeologický průzkum, který na Vyšehradě prováděl zejména Bořivoj Nechvátal. Středověký Vyšehrad je doložen ke konci 10. století, chybí spolehlivé doklady jeho domnělého staršího založení, předpokládaného na základě legendární tradice, ale i například dle existence kostelíku, jehož zasvěcení sv. Klimentovi odpovídá starší cyrilometodějské tradici. | 0.5 | 7,571.663555 |
20231101.cs_41741_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vy%C5%A1ehrad | Vyšehrad | Z nejstarší doby byly zjištěny četné zbytky keramiky na různých místech návrší, pozůstatky dřevohlinitých valů s čelní kamennou zdí na severním okraji v dnešních Karlachových sadech. Nejvýznamnějším nálezem jsou základy mohutného čtvercového kostela se třemi apsidami pod zbytky pozdější baziliky sv. Vavřince, dochovanými v objektu nynějšího Starého děkanství. Všechny tyto nálezy, stejně jako písemné prameny, nasvědčují, že Vyšehrad je zhruba o jedno století mladší než Pražský hrad. Přesný průběh opevnění z této doby nelze vzhledem k míře pozdějších terénních změn určit, rozloha hradiště bývá odhadována na 9 až 10 hektarů. Původně zde měl být domnělý hrad "Chrasten" – „jejž nynější lidé nazývají Vyšehrad (), tehdy však od chrastí dostal jméno Chvrasten ()“ | 1 | 7,571.663555 |
20231101.cs_41741_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vy%C5%A1ehrad | Vyšehrad | Písemně je existence Vyšehradu (v podobě VVISEG, WISEG, VVISEGRAD, VAISGRAD atp.) poprvé dosvědčena opisem na rubové straně denárových mincí ze závěru vlády Boleslava II. Přibližně v letech 992 až 1012, tedy za Boleslava II., Boleslava III. a Jaromíra zde fungovala knížecí mincovna. Vedle mincí je Vyšehrad zmiňován teprve v prvních letech 11. století. Kronikář Kosmas k letům 1003 a 1004 uvádí, že kníže Jaromír se ze svého pohanění Vršovci na Velízi zotavoval na Vyšehradě a že mu vyšehradská posádka zůstala věrná po obsazení země Boleslavem Chrabrým, taktéž Dětmar z Merseburku k roku 1004 zmiňuje, že zvoněním na Vyšehradě byl dán signál k vyhnání Poláků z Prahy. | 0.5 | 7,571.663555 |
20231101.cs_41741_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vy%C5%A1ehrad | Vyšehrad | Kníže Vratislav II., pozdější první český král, který měl vážné rozepře se svým mladším bratrem, pražským biskupem Jaromírem (Gebhartem), přesídlil kolem roku 1070 pryč z jeho blízkosti na Pražském hradě. Za své nové sídlo si vybral právě Vyšehrad a aby vyvážil biskupův vliv i po církevní stránce, založil tehdy na Vyšehradě kostel svatého Petra a Pavla, k němuž zřídil sbor kněží – kapitulu. Nová, bohatě nadaná (66 vesnic) kapitula se měla těšit exempci, čili měla být vyňata z biskupské pravomoci a podřízena přímo římskému papeži. Exempce, jediná svého druhu v českých zemích, byla potvrzena papežem Luciem II. roku 1144. | 0.5 | 7,571.663555 |
20231101.cs_41741_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vy%C5%A1ehrad | Vyšehrad | Panovnický palác stával kdesi v jihozápadní části hradu, přibližně nad vyšehradskou skalou. Jeho areál, obehnaný příkopem, spojoval kamenný most (zbytky mostu se dochovaly dodnes) s okrskem kapitulního chrámu v severním sousedství. Vedle zmíněné baziliky sv. Petra a Pavla se na Vyšehradě nacházelo také několik dalších kostelů. Alespoň jmenovitě je známa mj. existence kostela sv. Klimenta a rotundy sv. Jana Evangelisty v areálu paláce (ke kostelu sv. Jana se snad vztahují již některé nápisy na mincích z přelomu 10. a 11. století). V této době byly také zbudovány bazilika sv. Vavřince (s pozoruhodnou dlaždicovou podlahou) a dodnes stojící rotunda svatého Martina u hlavní brány na východním předhradí. Při Vyšehradě se, stejně jako pod Pražským hradem, nacházela zámožná kupecká osada. Vyšehrad byl i důležitým kulturním střediskem. Ke korunovaci Vratislava II. králem byl kolem roku 1085 zhotoven bohatě zdobený evangeliář, označovaný dnes jako Kodex vyšehradský, jedno z nejhodnotnějších děl románské knižní malby v Evropě. K Vyšehradu má blízko i dílo, navazující na Kosmovu kroniku a popisující události let 1125 až 1141, kronika anonymního autora, označovaného jako kanovník vyšehradský. | 0.5 | 7,571.663555 |
20231101.cs_41741_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vy%C5%A1ehrad | Vyšehrad | Vyšehrad sloužil jako sídlo českých panovníků od Vratislava II. až po Soběslava I., tedy do roku 1140. Za Soběslavovy vlády (1129) bylo také provedeno rozšíření baziliky sv. Petra a Pavla, v jejíž kryptě byli postupně pohřbeni někteří příslušníci vládnoucího rodu: Vratislav II., jeho žena Svatava, Konrád I. Brněnský, Soběslav I. a také Soběslav II. Počínaje Vladislavem II. sídlili čeští panovníci opět na Pražském hradě. | 0.5 | 7,571.663555 |
20231101.cs_290_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atom | Atom | Vědeckou formu atomové teorii poskytl na začátku 19. století John Dalton, podle kterého se každý chemický prvek skládá ze stejných atomů zvláštního typu, které nelze měnit ani ničit, ale lze je skládat do složitějších struktur (sloučenin). Na základě této teorie byl schopen vysvětlit některé otevřené otázky tehdejší chemie, např. proč při chemických reakcích reagují vždy jednoduché poměry množství příslušných látek (viz zákon násobných poměrů slučovacích). | 0.5 | 7,513.128639 |
20231101.cs_290_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atom | Atom | Teorii o nedělitelných atomech (přesněji částicích, které atomy nazval Dalton) však v roce 1897 vyvrátil J. J. Thomson, který při studiu katodového záření objevil elektron — tedy první subatomární částici. Na základě tohoto objevu vytvořil tzv. Thomsonův model atomu (též pudinkový model), který předpokládal, že atom je tvořen rovnoměrně rozloženou kladně nabitou hmotou, ve které jsou (jako rozinky v pudinku) rozptýleny záporně nabité elektrony. | 0.5 | 7,513.128639 |
20231101.cs_290_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atom | Atom | Thomsonův model překonal na začátku 20. století Ernest Rutherford, který analýzou experimentů Geigera a Marsdena dokázal, že většina hmoty s kladným nábojem je umístěna ve velmi malém prostoru ve středu atomu. To ho vedlo k Rutherfordově modelu, podle kterého se atom skládá z kladně nabitého hutného jádra, kolem kterého obíhají záporně nabité elektrony obdobně jako planety obíhají Slunce (proto se tento model nazývá též planetární model atomu). Později také zjistil, že jádro atomu vodíku je nejjednodušším jádrem, které je tvořeno jedinou částicí, přičemž tato částice je obsažena také v jádrech ostatních atomů. Tato částice se nazývá proton. V roce 1932 pak James Chadwick objevil neutron, který se v jádře nachází spolu s protony. | 0.5 | 7,513.128639 |
20231101.cs_290_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atom | Atom | Planetární model však trpěl mnoha zásadními nedostatky: například podle všech známých zákonů by elektricky nabité těleso (elektron) obíhající po kruhové či eliptické dráze muselo vysílat elektromagnetické záření, čímž by ztrácelo energii a ve velmi krátkém čase by se všechny elektrony spirálovitě zřítily do atomových jader. | 0.5 | 7,513.128639 |
20231101.cs_290_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atom | Atom | Zásadní problémy Rutherfordova modelu překonala až nová kvantová teorie, podle které je elektromagnetické záření vysíláno i pohlcováno po nedělitelných množstvích, kvantech. V roce 1913 vytvořil Niels Bohr podle této teorie Bohrův model atomu. Podle tohoto modelu obíhají elektrony atomové jádro jen na některých dovolených kruhových drahách, přičemž nemohou vyzařovat a spirálovitě padat do jádra, protože mezilehlé dráhy nejsou možné a vyzařování energie není spojité, mohou pouze za určitých podmínek jednorázovými změnami „přeskočit“ z jedné energetické hladiny do jiné. | 1 | 7,513.128639 |
20231101.cs_290_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atom | Atom | Bohrův model byl navržen ad hoc, byl poměrně komplikovaný, ale dokázal předpovědět několik důležitých faktů o atomových spektrech. V některých ohledech však stále selhával (např. vysvětlení štěpení spektrálních čar). Bohrův model je stále založen na klasické fyzice, na rozdíl od planetárního modelu však doplnil některé postuláty, kterými se pokusil odstranit rozpory planetárního modelu. Jedná se tedy o soubor uměle definovaných fenomenologických tvrzení, o kterém byl samotný Bohr přesvědčen, že nemůže být konečným vysvětlením. Bohrovy postuláty však byly jedním z podstatných podnětů, které iniciovaly vznik kvantové teorie — nového teoretického základu, ze kterého postuláty přirozeně vyplývají. | 0.5 | 7,513.128639 |
20231101.cs_290_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atom | Atom | Arnold Sommerfeld doplnil Bohrův model o vybrané eliptické dráhy oběhu elektronů a přidal příslušné postuláty. Umožnil tak dílčí vysvětlení pro rozštěpení některých spektrálních linií a některé změny spekter v magnetickém poli. | 0.5 | 7,513.128639 |
20231101.cs_290_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atom | Atom | Moderní kvantověmechanický model atomu vznikl na základě de Broglieho teorie částicových vln a následné Schrödingerovy práce, v níž představil tzv. Schrödingerovu rovnici, podle které elektron (stejně jako všechny ostatní částice) není popisován jako hmotný bod, ale jako vlnová funkce definující pravděpodobnosti výskytu elektronu v různých místech prostoru. Spolu s Heisenbergovými relacemi neurčitosti to znamená, že mechanistické eliptické dráhy Bohrova-Sommerfeldova modelu byly opuštěny a nahrazeny neostře definovanými oblastmi, ve kterých se elektron s určitou pravděpodobností nalézá, tzv. orbitaly. | 0.5 | 7,513.128639 |
20231101.cs_290_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atom | Atom | Model založený na Schrödingerově kvantové mechanice dokázal vysvětlit mnoho atomových vlastností, které byly dřívějšími teoriemi nepředpověditelné (např. pravděpodobnosti přechodů a tedy intenzity spektrálních čar). Některé jevy v jemné struktuře spekter se však pomocí něho vysvětlit nepodařilo. | 0.5 | 7,513.128639 |
20231101.cs_28607_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Tokio | Tokio | Tokio má podle hrubého domácího produktu největší městskou ekonomiku na světě a instituce Globalization and World Cities Research Network jej označuje jako globální město Alpha+. Je součástí průmyslového regionu, který dále tvoří města Jokohama, Kawasaki a Čiba, a je japonským centrem obchodu a financí. V roce 2019 bylo sídlem 36 společností, které se umístily v žebříčku Fortune Global 500. V roce 2020 se Tokio umístilo na čtvrtém místě za New Yorkem, Londýnem a Šanghají v žebříčku finančních center Global Financial Centres Index. V Tokiu stojí nejvyšší věž světa, Tokyo Skytree, a nachází se zde i největší podzemní protipovodňový systém na světě zvaný G-Cans. Linka Ginza tokijského metra je nejstarší podzemní linkou metra ve východní Asii (1927). | 0.5 | 7,496.879258 |
20231101.cs_28607_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Tokio | Tokio | V Tokiu se konalo několik mezinárodních událostí, například Letní olympijské hry 1964, odložené Letní olympijské hry 2020 a tři summity skupiny G7 (v letech 1979, 1986 a 1993). Město je také mezinárodním centrem výzkumu a vývoje a je reprezentováno několika významnými univerzitami, zejména Tokijskou univerzitou. Železniční stanice Tokio je ústředním uzlem vysokorychlostní sítě železnic Šinkansen, městu navíc slouží rozsáhlá síť železnic a metra. Známými čtvrtěmi Tokia jsou Čijoda, kde se nachází císařský palác, Šindžuku, administrativní centrum, a Šibuja, komerční, kulturní a obchodní čtvrt. | 0.5 | 7,496.879258 |
20231101.cs_28607_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Tokio | Tokio | Tokio bylo původně známé jako Edo (), slovo spojené z kandži 江 (e, v překladu „zátoka, přítok“) a 戸 (to, v překladu „vchod, brána, dveře“). Název, který je možné přeložit jako „estuár“, odkazuje na umístění vesnice u ústí řeky Sumida do Tokijského zálivu. Po reformách Meidži v roce 1868 se město stalo hlavním sídlem císařství a jeho název byl změněn na Tokio (, kdy 東 tó znamená „východ“ a 京 kjó znamená „hlavní“), a to v souladu s východoasijskou tradicí, kdy je slovo hlavní () vkládáno do názvů hlavních měst (například Kjóto (), Peking (), Nanking () a Si-ťing (). Během raného období Meidži bylo město někdy nazýváno jako „Tókei“, což je alternativní výslovnost stejných znaků představujících „Tokio“. | 0.5 | 7,496.879258 |