_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 32
61
| title
stringlengths 2
24
| text
stringlengths 100
3.49k
| score
float64 0.5
1
| views
float64 264
13.8k
|
---|---|---|---|---|---|
20231101.cs_230771_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/CONMEBOL | CONMEBOL | Hlavní soutěží pro mužské národní týmy je Copa América, jejíž první ročník se konal v roce 1916 pod názvem Mistrovství Jižní Ameriky ve fotbale. CONMEBOL pořádá také mládežnická mistrovství Jižní Ameriky do 20, do 17 a do 15 let. Pro ženské národní týmy pořádá Campeonato Sudamericano Femenino a také Mistrovství Jižní Ameriky žen do 20 a 17 let. | 1 | 373.408192 |
20231101.cs_230771_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/CONMEBOL | CONMEBOL | Ve futsale pořádá turnaj Copa América de Futsal a Mistrovství Jižní Ameriky ve futsale hráčů do 20 let. Campeonato Sudamericano Femenino de Futsal je ženskou obdobou futsalového mistrovství. | 0.5 | 373.408192 |
20231101.cs_230771_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/CONMEBOL | CONMEBOL | CONMEBOL také pořádá dvě nejdůležitější klubové soutěže v Jižní Americe: Pohár osvoboditelů (Copa Libertadores), jenž se koná od roku 1960 a byl do roku 1966 znám jako Copa de Campeones; a Copa Sudamericana, která se koná od roku 2002, kdy byla založena jako nástupce Supercopy Sudamericana (založena 1988). Třetí soutěž, Pohár CONMEBOL, se konal od roku 1992 a byl zrušen v roce 1999. V ženském fotbale pořádá Copa Libertadores de Fútbol Femenino, a to od roku 2009. | 0.5 | 373.408192 |
20231101.cs_230771_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/CONMEBOL | CONMEBOL | Od roku 1989 se navíc koná Recopa Sudamericana, kde se utkává minulý vítěz Copa Libertadores s vítězem Copa Sudamericana. | 0.5 | 373.408192 |
20231101.cs_230771_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/CONMEBOL | CONMEBOL | Mezi lety 1960 a 2004 navíc CONMEBOL spolupořádala se zónou UEFA Interkontinentální pohár, ve kterém se utkával vítěz Copa Libertadores a Ligy mistrů UEFA. Od roku 2005 byl tento pohár nahrazen Mistrovstvím světa ve fotbale klubů pořádaným FIFA. | 0.5 | 373.408192 |
20231101.cs_319737_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kikujov%C3%A9 | Kikujové | Někteří etnologové věří, že Kikujové přišli do Keni ze západní Afriky spolu s bantuskými kmeny. Při snaze dosáhnout dnešní Tanzanie se pohybovali východním směrem, přešli Kilimanjaro a došli do Keni. Nakonec se usídlili kolem Mount Kenya, zatím co zbytek skupiny pokračoval v migraci do Jižní Afriky. Kikujové byli původně lovci a sběrači, na rozdíl od Nilotických kmenů, kteří jsou pastevci. Začali obdělávat velmi úrodnou vulkanickou půdu okolo Mt. Kenya a Keňskou vysočinu. | 0.5 | 372.963221 |
20231101.cs_319737_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kikujov%C3%A9 | Kikujové | Kikujská legenda však příchod Kikujů na území Keni popisuje jinak. Podle ní, muž jménem Kikuyua a jeho žena zvaná Mireia (Mumbi), byli na místo nazývané mukurwe-ini wa nyagathanga, v současnosti Murangova oblast, umístěni bohem jménem Mwene Nyaga nebo také Ngai. Říká se, že byli umístěni blízko Mugumo – fíkovníku na svazích hor. Počali devět dcer, které pojmenovali Wanjiku, Wanjiru, Njeri, Wambui, Wangari, Wacera, Waithera, Wairimu a Wangui. Později, když dcery dospěly, potkaly devět mladíků ze vzdálené země (pravděpodobně Masaje, se kterými mají Kikujové dlouhodobé vztahy, chvíli přátelské, chvíli nepřátelské). Z jejich svazku pak vznikl kmen Kikuyu. Oblíbený mýtus tvrdí, že když se Kikujská dcera dostane do věku na vdávání, Kikujové se modlí k Mwene Nyaga, aby jí poskytl ženicha. | 0.5 | 372.963221 |
20231101.cs_319737_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kikujov%C3%A9 | Kikujové | Kikujové byli všeobecně zadobře s Masaji, se kterými sousedí a čile obchodují. Kolonialismus však tento zavedený pořádek narušil. V roce 1880 přišli na toho území Britové. Prvně se usídlili na pobřeží a pak v Nairobi, postavili železnici z pobřeží k Viktoriinu jezeru. Zabrali zemi patřící Kikujům, které uzavřeli do malé rezervace a znemožnili jim tak obhospodařovat svou zem. Britové na tomto území ustanovili svou Britskou východní Afriku. | 0.5 | 372.963221 |
20231101.cs_319737_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kikujov%C3%A9 | Kikujové | V roce 1920 se rychle rozrůstala kikujská politická organizace jako odpověď na sociální problémy, ztrátu půdy a koloniální útlak. Jedna středně radikální skupina KCA ([Kikuyu Central Association]) vznikla roku 1920 pod vedením mladých, vojensky vycvičených členů jako byl např. Jomo Kenyatta. Frustrace, anti-kolonialismus a vnitřní neshody přispěly v 50. letech po druhé světové válce k růstu hnutí Mau Mau. Mezi lety 1952 až 1958 probíhaly v Keni kruté boje proti britské koloniální správě. Následovalo masivní zatýkání povstalců a velké množství Kikujů zemřelo. I přes porážku povstalců získala Keňa v roce 1963 nezávislost. Keňa se stala státem s jednou politickou stranou. Hnutí Mau Mau bylo hlavním uskupením, které se snažilo přivést zemi k nezávislosti. Než válka skončila, bylo zabito přes 11 000 rebelů a zatčeno kolem 100 000 obyvatel Keni. Tato válka je považována za první velké hnutí za africkou liberalizaci a pravděpodobně také největší krizi britské africké kolonie. | 0.5 | 372.963221 |
20231101.cs_319737_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kikujov%C3%A9 | Kikujové | Prvním prezidentem Keni se stal Jomo Kenyatta, který je Kikuyu. Třetí a současný prezident, Mwai Kibaki, je rovněž kikuyu. Wangari Maathai, první Africká žena, která získala Nobelovu cenu za mír, je také Kikuyu. Známý keňský autor, Ngugi wa Thiong'o, píše v kikujském jazyce a také svahilštině. Také známí sportovci jsou Kikujové: Julius Kariuki – olympijský šampion z roku 1988 na 3000 m překážkového běhu; John Ngugi – olympijský šampion v běhu na 5000 m; maratonec Douglas Wakiihuri, běžkyně Catherine Ndereba. Kikujové hrají důležité role v nezávislém vývoji politiky a ekonomiky v Keni. | 1 | 372.963221 |
20231101.cs_319737_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kikujov%C3%A9 | Kikujové | V roce 2008 znovu proběhly volby prezidenta. Vyhrál je opět Mwai Kibaki, který dostal asi o čtvrt milionů více hlasů než jeho protikandidát Rail Odinga. Toto vítězství však vyvolalo vlnu odporu stoupenců Odingy, kteří začali vyvražďovat Kikuje, ke kterým náleží i staronově zvolený prezident Kibaki. Hlasování o prezidentovi nepovažuje za regulérní ani Evropská unie ani USA. | 0.5 | 372.963221 |
20231101.cs_319737_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kikujov%C3%A9 | Kikujové | Kikujové mluví Kikujským - Kikuyu a Bantuským - Bantu jazykem. Hodně lidí zde mluví i svahilsky a anglicky. Jsou to v podstatě další dva oficiální jazyky v Keni. Kikujové mají blízko kmenům Embu, Mbeere a Meru, které také žijí v okolí Mt. Kenya. Kikujové v oblastech Kiambu a Murang´a, jsou běžně označováni za podkmen kikuju nazvaný Kabete. Díky období kolonizace a mezikmenovým svazkům jsou blízce spojeni s masaji. | 0.5 | 372.963221 |
20231101.cs_319737_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kikujov%C3%A9 | Kikujové | Moderní Kikujové jsou převážně křesťané. Původní náboženství je monoteistické. Vyznávají boha Ngai, kterého uctívají také masaiové a kambové. Usídlil se na vrcholu hory Mt. Kenya a podle tradice stvořil zemi a dal jí lidem a vytvořil mezi lidmi a půdou nerozlučné pouto. Další důležitý aspekt kikujské tradice je důležitost původu a předků a také pralesa. V dnešní době je asi 73% kikujů křesťanského vyznání, což způsobuje úpadek původních tradic. | 0.5 | 372.963221 |
20231101.cs_319737_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kikujov%C3%A9 | Kikujové | Tradiční kikujské náboženství vyznává jednoho Boha stvořitele nazývaného Ngai. Oběti se mu v Keni a Tanzanii přináší především pod posvátnými stromy, které hrají v náboženském životě Kikujů klíčovou úlohu. Bůh Ngai přebývá na nebesích – může se projevit jako slunce, měsíc nebo blesk či duha. Ngai je nahlížen antropomorfně: má lidské vlastnosti, žehná, trestá, často se prochází po zemi, aby si prohlížel stvoření atd. Některé kikujské kmeny věří, že pozemským sídlem Boha Ngaie je vrchol hory Mount Kenya. V masajských jazycích může slovo ngai vedle boha znamenat rovněž déšť (nahlížený jako dárce života). | 0.5 | 372.963221 |
20231101.cs_705375_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Chlorpikrin | Chlorpikrin | Podle názvu použitého prekurzoru nazval Stenhouse objevenou sloučeninu „chlorpikrin“, přestože má zcela jinou strukturu než kyselina pikrová. | 0.5 | 372.40113 |
20231101.cs_705375_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Chlorpikrin | Chlorpikrin | Nejznámějším použitím chlorpikrinu bylo jeho nasazení v první světové válce. Roku 1917 se objevily zprávy, že Němci testují a používají novou chemickou zbraň. Touto zbraní byl chlorpikrin. Přestože není tak smrtící jako jiné chemické zbraně, způsobuje zvracení a je slzotvornou látkou. Tato kombinace vlastností nutila vojáky Dohody kvůli zvracení sundat masky, čímž pak byli vystaveni toxickým plynům. Proto chlorpikrin způsobil velké ztráty na italské frontě. | 0.5 | 372.40113 |
20231101.cs_705375_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Chlorpikrin | Chlorpikrin | Chlorpikrin je bezbarvá kapalina, ve vodě se nerozpouští ani s ní nereaguje. Tlak par je 24 mmHg, což znamená těkavost mezi fosgenem a yperitem, blíže však k fosgenu, který je podobnou sloučeninou. Testy ukázaly, že nutí člověka nedobrovolně zavřít oči. Vstřebává se při vdechování, požití i přes kůži. Silně dráždí plíce, oči a kůži. Vzhledem k těmto vlastnostem je jako chemická zbraň použitelný jen v uzavřených pouzdrech. | 0.5 | 372.40113 |
20231101.cs_705375_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Chlorpikrin | Chlorpikrin | V současné době se chlorpikrin používá jako fumigant proti škůdcům v půdě. Méně často je používán jako jed proti obratlovcům, například králíkům. Běžně se kombinuje s jinými fumiganty, například brommethanem nebo fluoridem sulfurylu, pro zesílení účinku a jako varovné činidlo. | 0.5 | 372.40113 |
20231101.cs_705375_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Chlorpikrin | Chlorpikrin | Chlorpikrin je slzotvorný a silně dráždivý pro dýchací systém člověka. Při kontaktu způsobuje také silné podráždění kůže. Při kontaktu s okem způsobuje edém a poleptání rohovky. | 1 | 372.40113 |
20231101.cs_705375_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Chlorpikrin | Chlorpikrin | Expozici koncentraci 15 ppm nelze tolerovat déle než 1 minutu, expozice 4 ppm během několika sekund dočasně ochromuje. | 0.5 | 372.40113 |
20231101.cs_705375_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Chlorpikrin | Chlorpikrin | Expozice 0,3 - 0,37 ppm po dobu 3 až 30 sekund způsobuje slzení a bolest očí. Expozice 15 ppm po dobu několika sekund může poškodit dýchací systém. | 0.5 | 372.40113 |
20231101.cs_705375_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Chlorpikrin | Chlorpikrin | Při průmyslové havárii v továrně na celulózu bylo 27 pracovníků vystaveno vysokým koncentracím chlorpikrinu po dobu 3 minut. Po 3 až 12 hodinách, během kterých trpěli dráždivým kašlem a dýchacími obtížemi, se vyvinula pneumonitida, následně plicní edém. Jeden pracovník zemřel. | 0.5 | 372.40113 |
20231101.cs_705375_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Chlorpikrin | Chlorpikrin | Vzhledem ke stabilitě chlorpikrinu jsou k ochraně třeba vysoce účinné absorbenty, například aktivní uhlí. Chlorpikrin, na rozdíl od příbuzného fosgenu, je snadno vstřebáván při jakékoli teplotě, což může znamenat hrozbu ve studeném nebo horkém podnebí. | 0.5 | 372.40113 |
20231101.cs_1886467_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sex.cz | Sex.cz | Sex.cz je katalog erotických služeb. Vlastníkem domény je Andrej Anastasov, doménu ale pronajímal svému bývalému kolegovi Janu Eislerovi. | 0.5 | 371.865501 |
20231101.cs_1886467_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sex.cz | Sex.cz | Obsah domény tvoří dvě hlavní části. Jedna část, kde se prezentovaly ženy, a druhá tvořená seznamovacími inzeráty. Obsahem není pornografie. Nebylo umožněno vkládání profesionálních fotografií, majitelé se snažili, aby se obsah jevil jako amatérský. | 0.5 | 371.865501 |
20231101.cs_1886467_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sex.cz | Sex.cz | Na portálu nabízí svá těla asi 1500 žen. Asi třetinu z nabídek tvořily erotické masáže. Přestože existuje poptávka po těhotných ženách, jejich inzerce se portálu neobjevuje. Aby majitelé domény předešli obvinění z kuplířství, v inzerci jsou uváděny kontakty přímo na konkrétní inzerující. | 0.5 | 371.865501 |
20231101.cs_1886467_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sex.cz | Sex.cz | Ve skutečnosti se v drtivé většině jedná o nabídky placeného sexu, erotických masáží a návštěv erotických salónů. Ve výběru žen, který připomíná nabídku eshopu, je možné filtrovat podle různých kritérií jako velikost prsou, věku či barvy vlasů. Fota některých inzerujících žen lze dohledat i jinde na internetu, kde jsou uvedeny v jiných souvislostech. | 0.5 | 371.865501 |
20231101.cs_1886467_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sex.cz | Sex.cz | V roce 2023 byla doména zablokována detektivy Národní centrály proti organizovanému zločinu a Andrej Anastasov byl společně se sedmi svými spolupracovníky zadržen. | 1 | 371.865501 |
20231101.cs_1886467_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sex.cz | Sex.cz | Doména sex.cz byla vlastněna společností Globe Internet a nebyl na ní žádný smysluplný obsah. V té době měla i tak návštěvnost 250 až 300 unikátních IP adres denně. Koncem roku 2000 byla doména prodána službě Escort Online. Podle spolumajitele Escort Online Jana Eislera byla doména zakoupena za statisíce korun a společně s doménou erotika.cz nákup vyšel na milion. Jednatel společnosti Globe Internet Jakub Ditrich se k ceně vyjádřil, že to nebylo sto tisíc a nebyl to ani milion. | 0.5 | 371.865501 |
20231101.cs_1886467_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sex.cz | Sex.cz | V roce 2019 tvořily naprostou většinu inzerujících (54,32 %) ženy z Prahy, 16,43 % byly ženy z Jihomoravského kraje. Nejmenší počet inzerujících žen (0,86 %) byl z Moravskoslezského kraje. Průměrný věk inzerujících v tomto kraji přesáhl 39 let. V Praze byl průměrný věk inzerujících žen 26 let. | 0.5 | 371.865501 |
20231101.cs_1886467_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sex.cz | Sex.cz | Ženy z Ústecka inzerovaly průměrnou velikost poprsí 3,5. V celém Česku nejvíce dívek (39 %) inzerovalo poprsí velikosti 2. | 0.5 | 371.865501 |
20231101.cs_1886467_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sex.cz | Sex.cz | Průměrná váha inzerujících žen byla 56 kg, nejlehčí žena vážila 39 kg, nejtěžší žena vážila 139 kg. Nejčastěji ženy v inzerci vystupovaly pod jmény Nikola, Lucie, Katka, Viktoria a Monika. | 0.5 | 371.865501 |
20231101.cs_9879_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/1717 | 1717 | 18. října – Lukáš Bernard Schneider, českobudějovický měšťan, mistr pekařský a místní kronikář († 30. dubna 1782) | 0.5 | 371.334293 |
20231101.cs_9879_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/1717 | 1717 | 19. února – David Garrick, anglický herec, dlouholetý ředitel Královského divadla Drury Lane († 20. ledna 1779) | 0.5 | 371.334293 |
20231101.cs_9879_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/1717 | 1717 | 22. dubna – Kristian August Seilern, rakouský diplomat a státník z německého šlechtického rodu († 15. listopadu 1801) | 0.5 | 371.334293 |
20231101.cs_9879_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/1717 | 1717 | 9. listopadu – Fridrich II. Meklenbursko-Zvěřínský, meklenbursko-zvěřínský vévoda († 21. dubna 1785) | 0.5 | 371.334293 |
20231101.cs_9879_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/1717 | 1717 | 25. listopadu – Alexandr Petrovič Sumarokov, ruský osvícenský básník, dramatik a literární kritik († 12. října 1777) | 1 | 371.334293 |
20231101.cs_9879_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/1717 | 1717 | 23. února – Jan Kristián II. z Eggenbergu, poslední kníže z Eggenbergu a 6. vévoda krumlovský (* 10. března 1704) | 0.5 | 371.334293 |
20231101.cs_9879_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/1717 | 1717 | 4. června – Josef Leopold Václav Dukát, moravský premonstrátský řeholník a hudební skladatel (* 12. března 1684) | 0.5 | 371.334293 |
20231101.cs_9879_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/1717 | 1717 | 30. srpna – Pavel Klein, český misionář, lékárník, spisovatel a univerzitní rektor na Filipínách (* 25. ledna 1652) | 0.5 | 371.334293 |
20231101.cs_9879_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/1717 | 1717 | 5. března – Marie Armande de La Trémoille, francouzská šlechtična a sňatkem princezna z Turenne (* 1677) | 0.5 | 371.334293 |
20231101.cs_1482635_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch-22 | Ch-22 | Ministerstvo obrany Spojeného království uvedlo, že Rusko proti pozemním cílům možná používá protilodní střely jako je Ch-22. Takové střely „jsou vysoce nepřesné, a proto mohou způsobit vážné vedlejší škody a ztráty“. | 0.5 | 371.33256 |
20231101.cs_1482635_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch-22 | Ch-22 | V červnu 2022 byly při útoku na obchodní centrum v Kremenčuku údajně použity dvě střely Ch-22 odpálené ruskými bombardéry Tupolev Tu-22M, které zabily nejméně 21 lidí a zranily nejméně 59. Jedna střela se trefila přímo do obchodního centra, zatímco druhá dopadla asi 450 metrů daleko na okraj závodu Kredmaš, který primárně vyrábí míchačky na asfalt a beton, kde zranila dva ze 100 přítomných zaměstnanců. Obě střely mohly být namířeny na stejný cíl, protože tato vzdálenost je v omezené přesnosti střel Ch-22 (podle mezinárodního bezpečnostního experta Sebastiena Roblina „pouze polovina střel dopadne do 600 metrů od záměrného bodu“). | 0.5 | 371.33256 |
20231101.cs_1482635_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch-22 | Ch-22 | 14. ledna 2023 střela tohoto typu, odpálená z Tu-22M ruského 52. těžkého bombardovacího pluku, zasáhla dům na sídlišti v Dnipru, přičemž zahynulo nejméně 44 civilistů a mnoho dalších bylo zraněno. Poradce kanceláře prezidenta Oleksij Arestovyč opakovaně prohlásil, že raketu sestřelila ukrajinská protivzdušná obrana, která to popřela. Arestovyč 17. ledna podal rezignaci. | 0.5 | 371.33256 |
20231101.cs_1482635_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch-22 | Ch-22 | Ch-22 představuje základní variantu s aktivním radarovým naváděním a konvenční bojovou hlavicí o hmotnosti 950 kg. Jejími nosiči byly Tu-22K, Tu-95k-22 a Mjasiščev 3M. | 0.5 | 371.33256 |
20231101.cs_1482635_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch-22 | Ch-22 | Ch-22PS je varianta s inerciálním systémem navádění, určeným k ničení cílů s předem zadanými souřadnicemi. Měla jadernou hlavici o síle 0,35 až 1 megatuny. Jejími nosiči byly Tu-22K, Tu-95K-22 a Tu-22M. Do výzbroje bombardérů byla zařazena v roce 1971. | 1 | 371.33256 |
20231101.cs_1482635_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch-22 | Ch-22 | Ch-22M byla verze s novým motorem, jehož systém řízení umožňoval raketě letět buď rychlostí 2 nebo 3,4 Machu (v nadmořské výšce 12 nebo 22,5 km). Ch-22 měla inerciální i aktivní radarový naváděcí systém. Jejími nosiči byly Tu-22KD a Tu-22M. Do výzbroje bombardérů byla zařazena v roce 1974. | 0.5 | 371.33256 |
20231101.cs_1482635_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch-22 | Ch-22 | Ch-22P byla verze s novým motorem, jehož systém řízení umožňoval raketě letět buď rychlostí 2 nebo 3,4 Machu (v nadmořské výšce 12 nebo 22,5 km). Ch-22 měla pasivní radarový naváděcí systém. Jejími nosiči byly Tu-22K a Tu-95k-22. | 0.5 | 371.33256 |
20231101.cs_1482635_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch-22 | Ch-22 | Ch-22MA byla verze, která měla inerciální naváděcí systém a jadernou hlavici o síle 0,35 megatuny. Jejími nosiči byly Tu-22K, Tu-22KPD a Tu-22M. Do výzbroje bombardérů byla zařazena v roce 1974. | 0.5 | 371.33256 |
20231101.cs_1482635_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch-22 | Ch-22 | Ch-22N byla verze s novým inerciálním a aktivním radarovým naváděcím systémem. Inerciální systém poskytoval vysokou přesnost a umožňoval zapnutí aktivního radarového systému až v závěrečné fázi letu, což umožnilo nepozorovaně se přiblížit k nepřátelskému cíli. Aktivní radarový systém však nebyl dostatečně odolný vůči rušení, neboť pracoval na stejných pevných frekvencích. Nosiči rakety byly Tu-22m2, Tu-22M3 a Tu-95k-22. Do výzbroje bombardérů byla zařazena v roce 1976. | 0.5 | 371.33256 |
20231101.cs_128184_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Meddle | Meddle | Meddle je šesté studiové album anglické skupiny Pink Floyd. Vydáno bylo v říjnu 1971 (viz 1971 v hudbě) a v britském žebříčku prodejnosti hudebních alb se umístilo nejvýše na třetí příčce. Deska pokračuje ve směru progresivního rocku, jenž se poprvé objevil u předchozího alba Atom Heart Mother, a dále jej rozvíjí. | 0.5 | 370.355476 |
20231101.cs_128184_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Meddle | Meddle | Album Meddle bylo nahráváno od ledna do srpna 1971 v přestávkách mezi častými koncerty, které skupina pořádala. Pink Floyd začali nahrávat v Abbey Road Studios na začátku roku 1971, aniž by měli předem připravený nový hudební materiál. Proto každý člen kapely dostal prostor pro svoji nahrávku, aniž by slyšel, co nahráli ostatní. Z těchto experimentů vznikla epická skladba „Echoes“, jež zabírá celou druhou stranu původní gramofonové desky. Pro nahrání části alba ale skupina využila i jiná studia (Air Studios a Morgan Studios), neboť v Abbey Road byl k dispozici pouze osmistopý nahrávací magnetofon, Pink Floyd ale pro své různé zvukové efekty a hudební experimenty potřebovali 16stopý, který byl dostupný právě v těchto studiích. | 0.5 | 370.355476 |
20231101.cs_128184_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Meddle | Meddle | Meddle začíná instrumentální skladbou „One of These Days“ s výraznou vibrující basovou linkou, kterou zároveň hrají Roger Waters i David Gilmour. Důležitým nástrojem je zde i Gilmourova slide guitar. Jedinými slovy je uprostřed skladby recitativ Nicka Masona „One of these days I'm going to cut you into little pieces“ („Jednoho dne tě rozsekám na malé kousíčky“). Následuje jemná píseň „A Pillow of Winds“, jedna z mála od Pink Floyd, jejíž hlavním tématem je láska. V obou skladbách jsou rovněž použity zvukové efekty větru, které byly vytvořeny stejně jako u alba Wish You Were Here. | 0.5 | 370.355476 |
20231101.cs_128184_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Meddle | Meddle | Součástí písně „Fearless“ je i živá nahrávka části hymny fotbalového klubu Liverpool FC, „You'll Never Walk Alone“. Dále se na první straně LP nachází popová píseň s jazzovým nádechem „San Tropez“ inspirovaná slunečnou Francouzskou riviérou a „Seamus“, pseudobluesová skladba, ve které je hlavním účinkujícím pes stejného jména (jeho majitelem byl Steve Marriott), jenž vyje během hudby. Jedná se o přepracovanou verzi skladby „Mademoiselle Nobs“ z filmu Pink Floyd v Pompejích, kde byl ale využit jiný pes. | 0.5 | 370.355476 |
20231101.cs_128184_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Meddle | Meddle | Celou druhou stranu původní vinylové desky zabírá přes 23 minut trvající skladba „Echoes“. Ta je právě složena z jednotlivých, poměrně nesourodých částí. Původní pracovní název skladby byl „Nothing, Parts 1–24“ („Nic, části 1–24), později byly používány názvy „The Son of Nothing“ a „The Return of the Son of Nothing“. „Echoes“ začíná zvukem připomínajícím sonar ponorky. Tento zvuk vznikl náhodou, kdy si Rick Wright hrál o přestávce sám pro sebe na klávesy, které byly zapojeny do zesilovače Leslie. Střední část „Echoes“ je výrazně experimentální s psychedelickým zvukem, poslední zpívaná část je již klasická s výraznými varhanami a kytarou. Původní téma celé skladby, vesmír, byl Rogerem Watersem během koncertů změněn na hlubiny oceánů, kvůli čemuž byl částečně upraven i text. | 1 | 370.355476 |
20231101.cs_128184_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Meddle | Meddle | V USA album vyšlo 30. října 1971, ve Spojeném království 5. listopadu téhož roku. V Británii se umístilo v hitparádách na 3. místě, v USA na příčce 70. | 0.5 | 370.355476 |
20231101.cs_128184_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Meddle | Meddle | V roce 1984 bylo Meddle firmou Mobile Fidelity Sound Lab remasterováno pro gramofonovou desku vysoké kvality a magnetofonovou kazetu, druhý remaster byl proveden v roce 1989 pro Ultradisk. | 0.5 | 370.355476 |
20231101.cs_128184_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Meddle | Meddle | David Gilmour – elektrická kytara, akustická kytara, slide guitar, baskytara ve skladbě „One of These Days“, harmonika ve skladbě „Seamus“, vokály, zpěv | 0.5 | 370.355476 |
20231101.cs_128184_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Meddle | Meddle | Roger Waters – baskytara, elektrická kytara ve skladbě „Fearless“, akustická kytara ve skladbě „San Tropez“, vokály, zpěv ve skladbě „San Tropez“ | 0.5 | 370.355476 |
20231101.cs_493443_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Routovit%C3%A9 | Routovité | Čeleď obsahuje přes 150 rodů a přibližně 2100 druhů. Jediným zástupcem této čeledi v České republice je třemdava bílá (Dictamnus albus). Některé další zástupce této čeledi lze i v ČR pěstovat jako okrasné rostliny. | 0.5 | 369.885657 |
20231101.cs_493443_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Routovit%C3%A9 | Routovité | Routovité jsou teplomilné (nejčastěji tropické) stromy nebo keře, vzácněji také byliny, pro které jsou typické schizogenní (v mezibuněčných prostorech vytvořené) prosvítavé nádržky vyplněné silicemi přítomné v mnoha pletivech. Bývají to hlavně terpenoidy (např. vonné látky jako citral, kamfen nebo limonen a další). Routovité jsou význačné i obsahem různých dalších sekundárních metabolitů, velmi pestré jsou v nich chinolony nebo akridony. Housenky otakárkovitých, které jsou schopny tyto látky detoxifikovat, se často živí právě routovitými. | 0.5 | 369.885657 |
20231101.cs_493443_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Routovit%C3%A9 | Routovité | Listy mají střídavé nebo vzácněji vstřícné, jednoduché či častěji složené (trojčetné, zpeřené až dvojitě zpeřené), bez palistů, po rozemnutí jsou aromatické. V některých případech rostliny mají trny nebo kolce. Trichomy jsou u routovitých velmi variabilní, od jednoduchých kratičkých trichomů po vícebuněčné žláznaté trichomy. | 0.5 | 369.885657 |
20231101.cs_493443_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Routovit%C3%A9 | Routovité | Květy jsou většinou oboupohlavné, pravidelné (ale např. třemdava má květy souměrné), pětičetné, vzácněji čtyřčetné (u rodu routa bývají na jedné rostlině zastoupeny oboje), uspořádané v terminálním nebo úžlabním květenství, které bývá hroznovité nebo vrcholičnaté, někdy jsou květy jednotlivé. Korunní a kališní lístky jsou někdy volné, jindy srostlé. Mívají tyčinek tolik, co korunních lístků, nebo dvakrát víc. Některé tyčinky mohou být neplodné, přeměněné ve staminodia. Semeník je svrchní, gyneceum může být čistě apokarpní až čistě synkarpní, často jsou plodolisty srostlé částečně. Někdy srůstají pouze čnělky a blizny a zbytek gynecea si zachovává apokarpní charakter. V karpelech (plodolistech) jsou nejčastěji dvě vajíčka, ale jejich počet může být snížen na jedno či zvýšen. Pletivo rozšířeného lůžka při bázi gynecea produkuje nektar. Květy jsou opylovány hmyzem, někdy se na něm podílejí i ptáci. Květy routovitých jsou často proterandrické (nejprve dozrávají jejich tyčinky). | 0.5 | 369.885657 |
20231101.cs_493443_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Routovit%C3%A9 | Routovité | Plody bývají různotvaré měchýřky, bobule, peckovice, tobolky nebo nažky. Zvláštním typem bobule typické pro některé routovité (citrusy a jejich příbuzenstvo) je hesperidium, kde vnější oplodí (flavedo) je nejčastěji žluté či oranžové, aromatické, pod ním je vrstva řídkého parenchymatického albeda, vnitřní oplodí (endokarp) je pak blanité (slupky „měsíčků“ citrusových plodů) a do pouzder semeníku z něj vyrůstají dužnaté vřetenovité emergence (tvoří dužninu plodu). Zástupci s pukavými plody často při prudkém pukání měchýřků nebo tobolek vystřelují semena, která mohou být okřídlená. U jiných routovitých mohou být křídlaté celé plody. V rámci čeledi je běžná i endozoochorie zprostředkovaná hlavně ptáky. Někdy jsou jimi pojídány celé plody (peckovice) a semena jsou pak chráněna peckou, jindy (rody Acronychia, Melicope aj.) jsou přímo semena vybavena jedlým povrchem (exotestou), jejich vnitřní osemení (endotesta) je ale odolné. Zejména jihoafrické a australské suchomilné druhy jsou pak velmi často myrmekochorní (se semeny šířenými mravenci). Semena mají velké embryo, obsahují zásobní olej a bílkoviny, často jsou bez endospermu. | 1 | 369.885657 |
20231101.cs_493443_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Routovit%C3%A9 | Routovité | Routovité rostliny se vyskytují především v tropech a subtropech všech kontinentů. Kromě tropických lesů jsou početně zastoupeny i v suchých oblastech jižní Afriky a v Austrálii. Do oblastí s mírným klimatem zasahují jen okrajově. | 0.5 | 369.885657 |
20231101.cs_493443_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Routovit%C3%A9 | Routovité | Jediným zástupcem čeledi v přírodě Česka je třemdava bílá, vytrvalá, chráněná, asi 1 metr vysoká bylina se světle růžovými květy, která roste ve světlých hájích a na křovinatých svazích teplejších oblastí Čech i Moravy. | 0.5 | 369.885657 |
20231101.cs_493443_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Routovit%C3%A9 | Routovité | Nálezy pozůstatků routovitých jsou známy již z křídy (např. Rutaspermum). Z paleocénu jsou známy i některé recentní rody (žlutodřev, Toddalia, Tetradium), další jsou známy z pozdějších období třetihor. Řada teplomilných rodů se během třetihor vyskytovala i v Evropě. | 0.5 | 369.885657 |
20231101.cs_493443_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Routovit%C3%A9 | Routovité | Suverénně nejvýznamnější plodinou poskytovanou zástupci routovitých jsou citrusové plody (citron, pomeranč, mandarinka, grapefruit, limetka, pomelo, cedrát, kumquat atd.). Pocházejí z jihovýchodní Asie, kde jsou pěstovány již po tisíciletí. Kromě ovoce lze z citrusů získávat i vonné silice. Lokální využití mají i jedlé plody dalších rodů, mezi významnější patří např. oslizák líbezný, Casimiroa edulis či druhy rodu Atalantia. Dalším rodem pěstovaným pro své plody je žlutodřev peprný (Zanthoxylum piperitum), jehož sušené drobné tobolky se nazývají sečuánský pepř a jsou tradičním kořením v asijské kuchyni. Rod žlutodřev poskytuje i velice kvalitní dřevo vyhledávané řezbáři, např. druh Zanthoxylum rhetsa, strom dorůstající do výše až 30 m. Cenné dřevo poskytují také stromy rodů Flindersia a Halfordia. Hluboce zbrázděná kůra stromů korkovníků (Phellodendron) se seřezává, drtí a lisuje se z ní korek. Z kůry stromu Cusparia febrifuga (= Galipea officinalis) se vyrábí potravinářská přísada hořké chutě, známá amara. V různých routovitých byla zjištěna celá paleta isoflavonoidů, které patří k farmakologicky významným látkám reagujícím v lidském organismu s hormonálními a enzymatickými systémy. Mnoho routovitých rostlin je využíváno i jako tradiční léčivé rostliny. | 0.5 | 369.885657 |
20231101.cs_1269580_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Diabolka | Diabolka | JSB Match Diabolo – firmu roku 1991 založil v Bohumíně Josef Schulz, střelec a trenér, který se začal věnovat inovacím a vývoji střeliva, JSB dnes bývá považována střelci i odbornou veřejností za nejkvalitnější diabolo, z Bohumína se vyváží diabolky do pěti desítek zemí po světě, jsou oblíbené u vzduchovkářů i sportovních střelců, kdy se s nimi pravidelně střílí na světových pohárech, mistrovstvích i olympiádách | 0.5 | 369.81999 |
20231101.cs_1269580_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Diabolka | Diabolka | Kovohutě Příbram – samotná firma existuje od 1786, kdy se na jejím místě začíná stavět huť, firma vyrábí olověné broky i diabolky do vzduchovky, a to již od 70. let 20. století, významné trhy, na které Kovohutě Příbram střelivo exportují, představuje Německo, Polsko, Slovensko, Maďarsko a Kanada, kromě produkce střeliva se společnost věnuje zpracování a recyklaci olověných odpadů, odpadů obsahujících drahé kovy a elektroodpadů | 0.5 | 369.81999 |
20231101.cs_1269580_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Diabolka | Diabolka | Skenco – maďarský emigrant Tony Szemerei žijící od roku 1956 v USA, roku 1989 založil v Maďarsku firmu Elko specializující se na střelivo do vzduchovek pod značkou Elko, v tom samém roku 1989 založil v USA společnost Skenco, pro kterou Elko vyrábí | 0.5 | 369.81999 |
20231101.cs_1269580_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Diabolka | Diabolka | Umarex – německá značka založená roku 1972, koncern kromě střeliva vyrábí volně prodejné zbraně, airsoftové zbraně, optiku pro zbraně, kuše, praky, taktické vybavení jako rukavice, pouta, baterky či prostředky na sebeobranu | 0.5 | 369.81999 |
20231101.cs_1269580_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Diabolka | Diabolka | Walther – německý výrobce vzduchovek, střeliva a nožů, firmu založil puškař Carl Walther, proslavil ji jeho nejstarší syn Fritz, který roku 1929 zkonstruoval pistoli Walther PP (Walther Polizei Pistol) | 1 | 369.81999 |
20231101.cs_1269580_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Diabolka | Diabolka | Díky špičaté hlavičce má tento typ vynikající aerodynamiku a velkou průbojnost. Ztráta energie při letu je tak nejnižší se všech diabolek. Diabolka se špičatou hlavičkou je méně přesná než rozšířenější diabola s kulatou hlavičkou. Uplatní se zejména při destrukční a lovecké střelbě. | 0.5 | 369.81999 |
20231101.cs_1269580_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Diabolka | Diabolka | Oblíbený druh pro svou přesnost. Používá se na sportovní a terčovou střelbu. Díky svému tvaru vytrhne do papírového terče přesné kolečko, což je plus při odečítání výsledků. Nevýhodu pak činí horší aerodynamické vlastnosti, kdy plochá diabola rychle ztrácí energii při letu. Z tohoto důvodu je použitelná jen na kratší vzdálenosti. | 0.5 | 369.81999 |
20231101.cs_1269580_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Diabolka | Diabolka | Univerzální diabola pro každé použití. Je tedy vhodná na sportovní terčovou střelbu i na lov. Aerodynamika je lepší než u ploché hlavičky, půlkulaté hlavy tedy při letu ztrácí méně energie než ty ploché. Zároveň mohou velmi přesné. To platí ale jen pro kvalitní a dražší výrobky. | 0.5 | 369.81999 |
20231101.cs_1269580_16 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Diabolka | Diabolka | Diabolka, která je primárně určená pro lov. Má vysokou dopadovou energii a destrukční účinky v živém těle. Ze všech druhů jsou nejméně přesné. V některých zemích jsou zakázané. | 0.5 | 369.81999 |
20231101.cs_105652_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%B6bau | Löbau | Nálezy keramických a bronzových předmětů v údolí říčky Löbauer Wasser (Lubata) a opevněné sídliště (okružní val nebo násep) na Schaftbergu dokládají prehistorické osídlení městské oblasti Lužickou kulturou doby bronzové (kolem roku 1000 př. n. l.). Asi 800 m jihozápadně od löbauské městské části Bellwitz se nachází na vyvýšenině nad Löbauer Wasser pozůstatky slovanského opevnění „Bielplatz Bellwitz“ nazývané také „Staré šance“ (Alte Schanze) z protohistorického období. | 0.5 | 369.342058 |
20231101.cs_105652_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%B6bau | Löbau | Město Löbau je poprvé zmíněno v roce 1221 v listině biskupa Bruna II. z Míšně adresované jím založené Budyšínské kapitule, které zde mimo jiné postupuje biskupské desátky z vesnice Cunnersdorf u města Löbau (Cunradisdorf prope opidum Lubaw). Název „Löbau“ je germanizovanou formou srbského jména Lubij, které je stejně jako říčka jménem Lubata (Löbauer Wasser) a celá řada dalších místních názvů např. Lubáň, Lublin, Lublaň nebo osobní jméno Lubomír odvozeno od praslovanského slovesa ljubiti, které vychází z praindoevropského kořene lewbʰ-. Město bylo plánovitě založeno za vlády Přemysla Otakara I. kolem roku 1200 kolonisty z Frank a Durynska na náhorní plošině nad bažinatým povodím Lubaty jako hradbami obehnané sídliště obchodníků a řemeslníků, které se až do roku 1319 rozšiřovalo jako typické „město rolnických měšťanů“ (Ackerbürgerstadt). Na přelomu 13. a 14. století patřilo území Löbau pod vládu braniborského markrabství. V roce 1306 propůjčili markrabata Ota IV. a Waldemar Braniborští městu právo nakupovat a prodávat v Budyšíně a zároveň začlenili 20 okolních vesnic Budyšínska pod jeho jurisdikci. Brzy po té, co v roce 1319 zemřel bez mužských potomků braniborský markrabě Waldemar, získal toto území český král Jan Lucemburský. | 0.5 | 369.342058 |
20231101.cs_105652_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%B6bau | Löbau | V roce 1336 je poprvé zmíněn františkánský klášter a k němu náležející kostel sv. Jana. 21. srpna 1346 – tedy pět dní předtím, než Jan Lucemburský padl v bitvě u Kresčaku – bylo v Löbau založeno Hornolužické šestiměstí, jehož cílem byl společný postup proti pachatelům vražd, žhářství, krádeží nebo loupeží. Pro svou centrální polohu bylo město Löbau až do roku 1815 místem jednání tohoto spolku. V roce 1354 obnovil Karel IV. stávající privilegia týkající se bezcelního přístupu do měst Budyšín, Kamenec a Königsbrück. Roku 1355 pak inkorporoval Budyšín, Zhořelec a k nim náležející města do zemí České koruny. Obyvatelé Löbau se v té době živili převážně tkalcovstvím, plátenictvím a pivovarnictvím. Ještě před smrtí Václava IV. v roce 1419 došlo k první pražské defenestraci, kterou začalo období husitských válek. Po Žižkově smrti v roce 1424 se v Löbau konal zemský a městský sněm, který se zabýval situací v Čechách. O měsíc později se zde členové Šestiměstí dohodli, že požádají o vojenskou pomoc saského kurfiřta. Roku 1426 obdržel císař Zikmund od městského svazu 1000 koní, bitvy u Ústí nad Labem se zúčastnilo také 700 vojáků z Horní Lužice. Město Löbau bylo obléháno v letech 1425 a 1429. Ve druhém případě došlo během obležení a dobývání k požáru, který zničil celé město s výjimkou kláštera a městského kostela. Oheň založil jistý Heinrich Zacher, který měl od husitů dostat 18 šilinků. Téhož roku byl ve Zhořelci upálen. 25. září se v Löbau konal sněm, na němž byla zorganizována obrana Šestiměstí proti husitským nájezdům. Na počátku března 1431 bylo město dobyto husitským vojskem pod velením hejtmana Jana Kolúcha z Vesce, který vyhnal část obyvatel i zemského fojta a donutil měšťany ke složení přísahy. Již 12. srpna Löbau obsadili hornolužičtí vojáci. Na konci tohoto roku potom s pomocí Zhořelce začala stavební obnova. V roce 1432 mělo nejmenší město spolku asi 1270 obyvatel. Albrecht II. Habsburský zprostil v roce 1438 na tři roky zadlužené město platebních povinností. Roku 1472 potvrdil Matyáš Korvín Löbau privilegia a svobody, o dva roky později pak uznal vlastnická práva vzhledem k pozemkovému majetku. V roce 1496 udělil Vladislav Jagellonský městu právo výročního trhu na den Povýšení svatého Kříže. Roku 1519 opět došlo k městskému požáru, během kterého vyhořel františkánský klášter. V letech 1522–1523 začal v Löbau v luterském duchu kázat kněz Nikolaus von Glaubitz, jenž löbauské měšťany postupně získal pro učení reformace. Ferdinand I. Habsburský povrdil v roce 1538 privilegia a listiny löbauského kraje a městského pozemkového vlastnictví. Roku 1547 však pro nedostatečnou podporu ve šmalkaldské válce proti protestantům potrestal Šestiměstí všech odebráním privilegií i pozemkového majetku (tzv. Pönfall). V roce 1554 byla pro městský kostel sv. Mikuláše zakoupena Bible v prvním německém překladu, která se zachovala s Lutherovou rukopisnou poznámkou. V osiřelém klášteře vznikla roku 1575 evangelická škola. Roku 1630 byla založena radní knihovna. Za třicetileté války město šestkrát vyhořelo, 30. května 1635 potom bylo markrabství Horní Lužice po sjednání Pražského míru předáno do správy saského kurfiřta Jana Jiřího I. | 0.5 | 369.342058 |
20231101.cs_105652_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%B6bau | Löbau | V roce 1637 složili občané Löbau hold svému novému vládci, který při této příležitosti ve městě přenocoval. V 17. století získalo Löbau zeměpanská privilegia, jako je např. právo na vlastní trh a vaření piva stejně jako právo mílové. Kolem roku 1700 nastaly příznivé časy pro lněné tkalcovské výrobky a rozsáhlý zahraniční obchod dosahující až do zámoří. Z tohoto důvodu založilo v roce 1708 několik místních pláteníků obchodní společnost. Po městském požáru roku 1710 došlo k některým stavebním změnám, mimo jiné vznikla barokní přestavba radnice (1714) a řada měšťanských domů. V roce 1729 zde byly postaveny 3 saské poštovní milníky v rámci nově vyměřené uliční sítě za Augusta II. Silného. Roku 1785 vyšlo v Löbau první číslo periodika Der Sächsische Postillon, z něhož se později stal regionální deník, který vycházel až do května 1945. Za napoleonských válek byl pro město obtížný obzvláště rok 1813, v němž mnoho občanů zemřelo na tyfus, který se šířil při přesunech vojsk. 9. září tohoto roku se v dnešní městské části Ebersdorf (Habrachćicy) odehrála bitva mezi Napoleonovou armádou a pruskými a ruskými jednotkami za vedení generála Jussofowicze. V roce 1815 byla na Vídeňském kongresu Horní Lužice rozdělena, Zhořelec a Lubáň připadly Pruskému Slezsku, což vedlo také k ukončení součinnosti Hornolužického šestiměstí. Roku 1821 se ve městě usídlil jeden batalión saské pěchoty, který tu zůstal do roku 1831. V roce 1835 vznikla v Tiefendorfu u Löbau první barvírna červené a barevné příze kupce Hildebranda, což bylo jakýmsi předznamenáním slibného rozvoje textilního průmyslu v následujících letech. O něco později byly založeny papírny, tkalcovny a strojírenské továrny. V roce 1846 byl zprovozněn úsek železniční tratě Budyšín–Löbau na trase Drážďany–Zhořelec, došlo také k založení akciového pivovaru. Roku 1847 byl dokončen železniční viadukt s devíti oblouky, nový úsek trati Löbau–Zhořelec již umožňoval spojení s Paříží a Varšavou. V roce 1854 byla otevřena litinová rozhledna krále Friedricha Augusta na vrchu Löbauer Berg. Stavbu financoval pekařský mistr Friedrich August Bretschneider (1805–1863) částkou 25 000 tolarů. Roku 1855 byl zaveden Nový saský trestní řád, jehož autorem byl löbauský advokát Louis Friedrich Oskar von Schwarze (1816–1886). V roce 1859 sestavil August Förster ve svém přístěnku v Löbau svůj první klavír. Jeho křídla a piána se v löbauské továrně August Förster GmbH vyrábějí dodnes. V éře industrializace byly ve městě založeny rovněž továrny na výrobu knoflíků, obuvi, těstovin, cukrovinek, sladu, gumárenská továrna Kniepert, továrna na výrobu kyseliny uhličité, brusírny kamene, zlatnické dílny a nejvýznamnější trh s obilím v Sasku. V letech 1867–1869 ve městě opět sídlil batalión saské pěchoty. Roku 1873 byl otevřen Královský učitelský seminář v prostorách Preuskerovy školy. V letech 1874–1876 vznikla pod vedením stavebního mistra Dreßlera z Pirny dnešní budova A, ve které sídlí Geschwister-Scholl-Gymnasiums. V roce 1895 byl odhalen vítězný sloup k 25. výročí bitvy u Sedanu. O rok později byl osázen vítězný (dnes mírový) háj. Roku 1896 vznikl na vrchu Löbauer Berg hotel Honigbrunnen, který od roku 2006 slouží jako výletní restaurace. V roce 1906 bylo dostavěno městské koupaliště Herrmannbad, které bylo na svou dobu moderní i pro možnost přivádět teplou vodu z pivovaru. Roku 1913 byl postaven areál kasáren (Jägerkaserne), batalión polních myslivců č. 12 však do Löbau nebyl přeložen, protože vypukla první světová válka. | 0.5 | 369.342058 |
20231101.cs_105652_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%B6bau | Löbau | V klíčových volbách v roce 1932 zvolilo 31,2% občanů z Löbau nacionální socialisty, celostátní průměr byl 33,1%. V roce 1933 zde vznikl architektonicky zajímavý dům továrníka Schminkeho, který navrhl prof. Hans Scharoun v tzv. mezinárodním slohu. Roku 1935 se v Löbau konaly lužické oslavy u příležitosti 300letého výročí Pražského míru a tedy připojení Horní Lužice k Sasku. Během druhé světové války bylo v blízké obci Großschweidnitz zabito přes 5000 obětí v rámci nacionálně socialistického programu „eutanazie“, 192 z nich byly osoby deportované na nucené práce. Zavražděno bylo nejméně 40 Židů z Žitavy a Löbau. Na konci druhé světové války byly ustupujícími jednotkami Wehrmachtu vyhozeny do povětří všechny důležité mosty. Následně bylo město bez boje obsazeno Rudou armádou. Z téměř 13 000 obyvatel Löbau zemřelo ve válce asi 350 osob. | 1 | 369.342058 |
20231101.cs_105652_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%B6bau | Löbau | Po založení NDR se v Löbauer Oberschule (dnes Geschwister-Scholl-Gymnasium) zformovala jedenáctičlenná odbojová skupina, která v roce 1950 rozšiřovala letáky o bojkotu nesvobodných voleb. Ještě před zásahem Stasi se část těchto studentů zachránila útěkem do Berlína, jiní – včetně hlavního organizátora Gerharda Bartsche – byli zatčeni a uvězněni v budyšínské věznici. V tomto roce se v Löbau konalo otevření nového „Stadionu mládeže“ (Stadion der Jugend) za účasti 15 000 návštěvníků. Kapacita tohoto sportovního areálu na úpatí vrchu Löbauer Berg je 5000 návštěvníků. Kolem roku 1960 začaly stavební práce na obytné oblasti Löbau-Süd, v sedmdesátých letech byla postavena oblast Löbau-Nord, v osmdesátých potom Löbau-Ost. V roce 1963 zde byla v místních kasárnách založena „Důstojnická vysoká škola pozemních sil NDR Ernsta Thälmanna“ (Offiziershochschule der Landstreitkräfte der DDR: Ernst Thälmann). Na této škole v letech 1973–1975 studoval písničkář Gerhard Gundermann, než byl vyloučen, protože odmítl zpívat pochvalnou píseň na počest ministra obrany. Po roce 1984 v Löbau vznikly nejrůznější státní podniky např. Anker-Teigwarenfabrik VEB, Zuckerfabrik Löbau VEB, Förster Pianos Löbau VEB a Werk Trabant Löbau. Roku 1988 byla na Schafbergu postavena 162 m vysoká vysílací věž (televizní věž) pro velmi krátké vlny, TV a rádio. | 0.5 | 369.342058 |
20231101.cs_105652_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%B6bau | Löbau | Po znovusjednocení Německa v roce 1990 následovala hluboká strukturální změna. Většina podniků s výjimkou Förster-Pianos Löbau a Zuckerfabrik Löbau byla uzavřena kvůli změnám vlastníka. Důstojnická škola byla zrušena. Textilní průmysl zcela vymizel. Po roce 1990 byla zahájena postupná rekonstrukce historického centra. V roce 1991 bylo u příležitosti 770 výročí od založení slavnostním podpisem listiny obnoveno Hornolužické šestiměstí. V průběhu okresní reformy z roku 1994 ztratilo Löbau status okresního města. 9. září 1994 byla v den 140. výročí za přítomnosti saského premiéra uvedena do provozu litinová rozhledna krále Friedricha Augusta II., která prošla kompletní rekonstrukcí. V nově zformovaném okrese Löbau-Zittau (ZI), který vznikl v rámci nového Zemského okresu Görlitz, získalo Löbau 1. ledna 2000 opět status velkého okresního města, téměř všechny jeho politické a administrativní funkce však přešly na Žitavu. | 0.5 | 369.342058 |
20231101.cs_105652_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%B6bau | Löbau | Löbau je s více než 15 000 obyvateli čtvrtým největším městem v Zemském okrese Zhořelec. Zatímco v Sasku došlo v roce 2015 ve srovnání s rokem 2005 k poklesu populace o 4,4 %, pokles počtu obyvatel v Löbau byl mnohem vyšší. Město se zmenšilo o 14,8 %. Obzvláště vysoký je tento pokles ve věkové skupině od 15 do 25 let, která se obvykle ještě profesně vzdělává. Zde se oproti roku 2005 čísla snížila na polovinu. Zatímco v Sasku bylo v této věkové skupině o 43,1 % méně obyvatel, v Löbau to byl úbytek o 54,7 %. Počet osob ve věku 65 let a více se v Löbau mírně snížil o 2,9 %. Naopak v Sasku se jejich počet zvýšil o 7,6 %. Pokles počtu obyvatel bude podle prognóz pokračovat až do roku 2030, v Löbau ještě výrazněji než Zemském okrese Zhořelec nebo v saském celostátním průměru. Populace se ve městě sníží o 11,7 až 15,9 %, což je spojeno s pokračujícím stárnutím obyvatelstva. Průměrný věk obyvatel v Löbau byl v roce 2015 48,6 roku; očekává se, že v roce 2030 vzroste o 2,6 roku. V té době zde bude pouze asi každý šestý mladší 20 let, zatímco více než každý třetí bude ve věku 65 a více let. | 0.5 | 369.342058 |
20231101.cs_105652_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%B6bau | Löbau | V začleněných oblastech od roku 2014 existují příslušné místní rady s místním představeným obce. Hlavní statut města Löbau pro tento účel zavedl místní zřízení pro čtyři oblasti. Jedná se o oblast Ebersdorf (městskou část Ebersdorf), oblast Großdehsa (městské části Eiserode, Großdehsa, Nechen a Peschen), oblast Kittlitz (městské části Altcunnewitz, Bellwitz, Carlsbrunn, Georgewitz, Glossen, Kittlitz, Kleinradmeritz, Krappe, Laucha, Lautitz, Mauschwitz, Neucunnewitz, Neukittlitz, Oppeln a Wohla) a konečně oblast Rosenhain (městské části Dolgowitz, Rosenhain, Wendisch-Cunnersdorf a Wendisch-Paulsdorf). Tyto místní rady jsou voleny z obyvatel příslušné oblasti při každých komunálních volbách. Jejich smyslem je registrovat důležité místní záležitosti. Místní představený je volen příslušnými místními radami. | 0.5 | 369.342058 |
20231101.cs_20431_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudoltice | Rudoltice | Kolem roku 1350 jsou Rudoltice uváděny jako obec s kostelem. Na místě dnešního kostela stál původně kostel dřevěný. Věž stála odděleně a stranou na místě nad dnešním přístupovým schodištěm. Podle farní kroniky měl tento starý kostel prastarou gotickou malbu s erby pozdějších majitelů panství se zvířecími hlavami, hráběmi a muži – znaky Pernštejnů, Kostků z Postupic a Hrzánů. Bádání nadučitele Jandla (70. léta 19. století) vedla k poznatku, že rudoltický kostel byl bezpochyby jedním z nejstarších domů Božích v širokém okolí. Potvrzovaly to dřevěné fošny, které podle své povahy pocházely z dávného hraničního pralesa. Roku 1358 přešlo lanškrounsko-lanšperské panství do majetku litomyšlského biskupství. V této době se také objevuje novější podoba jména obce: z Rudolfsdorf se stává Rudelsdorf. Z následného období husitských válek se zprávy o Rudolticích nedochovaly. Celé oblasti se zmocnili táborští vůdci. Po zániku násilnického husitství se v celých východních Čechách rozšiřovalo pokojné hnutí Českých bratří. Lanškroun byl hlavním styčným bodem díky Tomášovi Německému a Michaelu Weissovi. Stejně jako v jiných místech vznikla i v Rudolticích tehdy německá obec Bratrské církve. | 0.5 | 369.285448 |
20231101.cs_20431_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudoltice | Rudoltice | Roku 1434 celé panství obdržel přívrženec panské jednoty a bývalý horlivý stoupenec husitů, Vilém Kostka z Postupic. Rod Kostků z Postupic vlastnil panství do roku 1505, kdy umírá Jan Kostka z Postupic, aniž zanechává mužské potomky. Sňatkem dcer Anny a Markéty s Janem a Vojtěchem z Pernštejna obdržel panství rod Pernštejnů. Roku 1588 celé lanškrounsko-lanšperské panství koupil za 43 500 kop českých grošů od Jana z Pernštejna Adam Felix Hrzán z Harasova. | 0.5 | 369.285448 |
20231101.cs_20431_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudoltice | Rudoltice | Roku 1619 byla vesnice i s celým panstvím převedena na rod Lichtenštejnů, za kterých (po roce 1628) probíhala násilná rekatolizace. V roce 1645 se do místního kraje dostali Švédové, obyvatelům odvedli dobytek a vymáhali výkupné. Z císařské strany činili to samé Charváti. Dne 12. srpna 1645 se u rudoltického farního lesa objevilo 15 charvátských jezdců a přepadli z vrchu Rudoltice. Celkově Charváti ukořistili z Rudoltic, Damníkova a Ostrova 400 kusů hovězího skotu a 5 stád ovcí. Došlo i k ručním potyčkám mezi pleniteli a sedláky. Tak byl jeden hospodář usmýkán k smrti. Dále docházelo (až do uzavření vestfálského míru, 1648) k drancování a vypalování statků. | 0.5 | 369.285448 |
20231101.cs_20431_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudoltice | Rudoltice | Roku 1680 byly Rudoltice zachváceny morem. Zemřelo tolik lidí, že mnoho statků zůstalo zcela prázdných. Znovu osídleny byly až roku 1682. Z roku 1683 pochází první zmínka o škole. Vyučování se konalo zpočátku v soukromých domech a účast na něm byla dobrovolná. V letech 1698–1712 dochází ke stavbě Nového zámku. | 0.5 | 369.285448 |
20231101.cs_20431_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudoltice | Rudoltice | Vrchnostenským sídlem lanškrounského panství býval na konci sedmnáctého století lanškrounský zámek, který vznikl ze starého augustiniánského kláštera. Vzhledem k jeho špatnému stavu a nízkému obytnému komfortu nechal kníže Jan Adam z Lichtenštejna založit Nový zámek. Pro jeho stavbu panští úředníci navrhli návrší nad Rudolticemi. Dvanáct let se pracovalo podle plánů stavitele Antonia de Sala na této velkolepé stavbě. S údivem popisuje lanškrounská pamětní kniha, že bylo zapotřebí 330 sáhů pevného provazu k vyměření pozemku. Již roku 1698 se začalo s počátečními pracemi a stavební činnosti oživily svým ruchem celou oblast. Pro dohled nad pracemi byl dosazen jako inspektor hospodářský rada Karl Herzschläger. S rudoltickými sedláky, jimž patřil pozemek, musela být kvůli vyplacení vedena složitá jednání. Byly vykopány hluboké sklepy a k tomu dopraveni horníci z Úsova. Část sklepů je zachována i v současnosti. Před velkolepým schodištěm se nacházel malý rybníček o délce 23 sáhů. Z Maletína byly dopraveny kamenné bloky, přímo na Zámeckém vrchu byly opracovávány. Přitom prý zahynulo množství koní robotníků. Cihlář Tausch z Lanškrouna dodal 59 000 cihel, vápno dodával zednický mistr Andreas Waldmüller z Damníkova. Následkem válečných událostí musely být roční výdaje omezeny na 6000 zl. V roce 1714 ale vypukl požár, který nádhernou stavbu zničil. 1718 byla znovu vystavěna, podruhé však vyhořela. Údajně si tesaři rozdělali na půdě oheň, ale zapomněli ho uhasit. Nyní stojí pouze severozápadní roh budovy. | 1 | 369.285448 |
20231101.cs_20431_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudoltice | Rudoltice | Roku 1742 se na lanškrounském panství začínají pěstovat brambory. První sklizeň měli v Rudolticích. 1755 je v obci zrušena duchovní správa a Rudoltice jsou přifařeny k Damníkovu. Farnost je obnovena roku 1766, kdy je i ustanoven první farář. Spravuje farnost deset let. První byt faráře měl být na místě dnešní farní stáje, nacházela se tam i první místní škola, dříve než přesídlila do vlastních prostor. Za faráře Engelberta Nagela (1770–1794) byla postavena nová fara. Roku 1775 je na základě nového zákona o lidové škole přijat za učitele Johann Anton Kosch. Pocházel z Valteřic a provozoval k vylepšení svých příjmů také obchod se lnem a přízí. Nechal před školou postavit sochu Matky boží. 23. června 1797 navštívil Rudoltice kníže Alois I. z Lichtenštejna. Prohlédl si zchátralý kostel a nařídil stavbu nového. 1802 se uskutečnila jeho další návštěva. | 0.5 | 369.285448 |
20231101.cs_20431_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudoltice | Rudoltice | V letech 1804–1809 probíhala stavba kostela. Jejím stavitelem byl Josef Hardtmuth, který byl ve službách knížete Lichtenštejna. (V okolí postavil také farní kostel v České Třebové, zámek u Litovle a kostel v Dolních Libchavách.) V této době také probíhaly napoleonské války a všeobecně panovala velká chudoba. Ve farní kronice lze číst: „Drahota byla v r. 1806 den ode dne větší… finanční starosti ohrožovaly také stavbu kostela.“ Věž byla postavena roku 1808, celá stavba ukončena 1809. V novém kostele brzy na to slavil nově vysvěcený rudoltický kněz Johann Süß svou primici. Ve stejném roce došlo k požáru fary. | 0.5 | 369.285448 |
20231101.cs_20431_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudoltice | Rudoltice | Roku 1829 byla budována okresní silnice Lanškroun–Svitavy vedoucí dolním koncem obce. V letech 1831–1837 byla stavěna nová škola. V rámci stavebních příprav byla přestěhována socha sv. Jana Nepomuckého. Roku 1835 Peter Praus zřídil spodní tkalcovský sál, pozdější hostinec, dnešní obecní úřad. 1845 byl zahájen provoz na trati Olomouc – Česká Třebová. Na této trati bylo vybudováno i nádraží v Rudolticích. Původní nádraží byla zastávka s jednou průběžnou kolejí. V letech 1847–1848 v Rudolticích probíhají nepokoje, pořádek je nastolen armádou. Za rakousko-pruské války (1866) jsou ve vsi nuceně ubytováni vojáci. Na silnici mezi Rudolticemi a Damníkovem probíhají ústupové boje. O pět let později (1871) zaniká Prasova tkalcovna. Budova je nabídnuta tabákové továrně, provoz se ale nevyplácí a tak zde továrna zaniká. K roku 1878 už je škola trojtřídní, jedna třída musí být vyučována v Prausově budově, až po šesti letech dochází k nástavbě školy. Roku 1885 je do provozu uvedena lokálka z Rudoltic do Lanškrouna. | 0.5 | 369.285448 |
20231101.cs_20431_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudoltice | Rudoltice | Při první světové válce zahynulo 38 rudoltických občanů. 12. června 1927 byl vysvěcen nový kostelní zvon, stejný rok v září zahájila činnost nová menšinová česká škola. Navštěvovalo ji průměrně 17 dětí. V únoru 1929 se dostavily kruté mrazy (až kolem –40°) a způsobily mnoho škod na ovocných stromech. Dle úředních záznamů v Rudolticích zmrzlo 1141 jabloní, 553 hrušní, 176 třešní a 2675 švestek. Nové ovocné stromy byly vysazovány až novými obyvateli po válce. V roce 1933 (v návaznosti na zdvokolejňování trati Praha-Olomouc) byla Rudolticím předána nová nádražní budova. Ve 30. letech také probíhala elektrifikace obce. 1931 byly zřízeny domovní přípojky a osvětlen kostel. 1939 obec získala vlastní poštovní úřad. Za posledního německého starosty a ředitele školy Aloise Süße bylo zřízeno sportovní hřiště a rybník ke koupání. Posledním německým farářem byl Wenzel Schinkmann-Langer. | 0.5 | 369.285448 |
20231101.cs_699446_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rubena | Rubena | Rubena Náchod (v letech 2017–2021 jako Trelleborg Bohemia), je česká společnost vyrábějící pryžové výrobky. Je největším evropským výrobcem veloplášťů a veloduší. Dále vyrábí technickou pryž, membrány, vlnovce vzduchového pružení, klínové řemeny, hokejové puky, těsnění, vaky, nádrže a gumárenské směsi. | 0.5 | 368.970495 |
20231101.cs_699446_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rubena | Rubena | 1923 – Kudrnáč a spol. zahájil výrobu technické pryže v nových prostorách, již na místě dnešní Rubeny. | 0.5 | 368.970495 |
20231101.cs_699446_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rubena | Rubena | 1928 – ing. Hakauf opustil společnost Kudrnáč v Náchodě, zakládá vlastní firmu v Hradci Králové a zahajuje výstavbu nové továrny. | 0.5 | 368.970495 |
20231101.cs_699446_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rubena | Rubena | 1929 – Hakauf v Hradci Králové začal s gumárenskou výrobou a postupně ji rozšiřuje – technická pryž, podlahoviny, plátěná obuv, gumové přezůvky, hadice, profilová těsnění, velopláště a veloduše, máčené výrobky atd. | 0.5 | 368.970495 |
20231101.cs_699446_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rubena | Rubena | 1991–3 – Privatizace firmy. Pět manažerů bylo následně opakovaně souzeno za podvod a vytunelování firmy. | 1 | 368.970495 |