Datasets:

dlwh

/

MultiLegalPile_Wikipedia_Shuffled

like 0

en

other

US

b" February 6, 2004\n\n\n\n\nMEMORANDUM TO: William D. Travers\n Executive Director for Operations\n\n\n\nFROM: Stephen D. Dingbaum/RA/\n Assistant Inspector General for Audits\n\n\nSUBJECT: MEMORANDUM REPORT: NRC CONTRACT FOR REVIEW OF\n OFFICE OF INVESTIGATIONS\xe2\x80\x99 INVESTIGATIVE METHODS\n AND TECHNIQUES (OIG-04-A-09)\n\nAs part of the Office of the Inspector General\xe2\x80\x99s (OIG) evaluation of the impact of the Office of\nInvestigations\xe2\x80\x99 (OI) methods and techniques in addressing allegations of licensee\ndiscrimination, the evaluation team identified a contracting action that warrants your immediate\nattention. The Nuclear Regulatory Commission (NRC) authorized expenditures of about\n$173,000 to Resolution Dynamics, Inc. to conduct, what has been described as, a research\nstudy1 to provide a report on the possibility of a chilling effect from OI\xe2\x80\x99s investigative\nprocedures. This agency action violates the Federal Acquisition Regulation and NRC\xe2\x80\x99s\nManagement Directive and Handbook 11.1, \xe2\x80\x9cNRC Acquisition of Supplies and Services.\xe2\x80\x9d\n\nSpecifically \xe2\x80\x94\n\n \xe2\x80\xa2 Resolution Dynamics, Inc.\xe2\x80\x99s research study is not within the scope of the basic\n contract (NRC-38-00-281) under which it was ordered.\n\n \xe2\x80\xa2 The proposed work seeks some information that NRC already possesses.\n\n \xe2\x80\xa2 The procurement action was not conducted under Federal Acquisition Regulation\n requirements for competition.\n\nOIG briefed NRC senior managers prior to issuance of this report. NRC senior managers then\ntook immediate action and terminated the work order that authorized Resolution Dynamics, Inc.\nto conduct its research study.\n\n\n\n\n 1\n In an interview with OIG, a Resolution Dynamics, Inc. senior official termed his work a \xe2\x80\x9cresearch\xe2\x80\x9d study.\n\x0cBACKGROUND\n\nFor the last several years, NRC has been reviewing its process for handling discrimination\nissues relating to nuclear industry workers coming forward with safety concerns. During this\ntime, NRC stakeholders have also expressed their concerns with the process. One comment\nmade by a number of stakeholders is that OI investigations can be intimidating to anyone\npotentially involved in the allegation process. As a result, the president/chief executive officer\nof the Nuclear Energy Institute (NEI) recommended that NRC use an external reviewer to\nperform an assessment that focuses on the effectiveness of using criminal investigative\ntechniques to evaluate employee discrimination claims. In response, NRC staff engaged\nResolution Dynamics, Inc. to conduct a review of investigative procedures used in dealing with\ndiscrimination complaints.\n\nResolution Dynamics, Inc. has been doing work for NRC for a number of years and currently\nhas a contract with the agency. The contract is for Resolution Dynamics, Inc. to provide\nlearning programs in the following three curriculum areas: 1) supervision and management,\n2) organizational development, and 3) technical/professional human behavior programs. The\ncontract was let on March 13, 2000, and is a one year contract with three option years. The\nestimated contract amount over the life of the contract is about $2.8 million \xe2\x80\x94 see figure 1 for\nmore detail.\n\nFigure 1\n Contract Year Estimated Amount\n Base Year $ 692,750\n 03/13/00 - 03/12/01\n Option Year 1 $ 692,750\n 03/13/01 - 03/12/02\n Option Year 2 $ 713,110\n 03/13/02 - 03/12/03\n Option Year 3 $ 713,110\n 03/13/03 - 03/12/04\n TOTAL $ 2,811,720\n\n\nFINDINGS\n\nManagement Controls Lacking\n\nNRC\xe2\x80\x99s Management Directive and Handbook 11.1, \xe2\x80\x9cNRC Acquisition of Supplies and Services\xe2\x80\x9d\nprovides guidance for NRC to achieve the best value for its acquisition of supplies and services.\nAccording to the Directive and Handbook, an existing NRC contract can be modified in\naccordance with a contract provision. However, new work must be within the scope of the basic\ncontract. Furthermore, project officers may not authorize work outside the scope of the\ncontract.\n\n\n 2\n\x0c NRC Contract for Review of Office of Investigations\xe2\x80\x99 Investigative Methods and Techniques\n\nThe statement of work in Contract No. NRC-38-00-281 describes NRC\xe2\x80\x99s need for instructional\nprograms to enhance the skills and knowledge of its employees. Yet, under this contract,\nthrough two work order letters, the NRC project officer authorized Resolution Dynamics, Inc. to\nconduct a research study to determine if a chilling effect exists resulting from OI\xe2\x80\x99s investigative\nprocedures. Because this work was outside the scope of the contract, the project officer had no\nauthority to order this work from the contractor.\n\nThe two NRC work order letters authorizing the additional work to be completed under Contract\nNo. NRC-38-00-281 are non-specific and refer to the additional work as organizational\ndevelopment intervention. While the work order letters do not detail the actual work to be done,\na draft work plan (alluded to in the work order letters) developed by Resolution Dynamics, Inc.\nprovided a detailed description of the research project it planned. The Division of Contracts,\nOffice of Administration, gave the work order letters a \xe2\x80\x9ccursory\xe2\x80\x9d review to determine if the cost\nwas reasonable \xe2\x80\x94 thus the work was allowed to continue even though the contractor\xe2\x80\x99s\nproposed work in its \xe2\x80\x9cdraft work plan\xe2\x80\x9d was outside the scope of the contract. These actions\ndemonstrate a lack of proper management controls to ensure that proposed work is within a\ncontract\xe2\x80\x99s scope and authorized by the proper agency official.\n\nAdditional Work May Not Be in the Best Interest of NRC\n\nThe Federal Acquisition Regulation general standards (9.104-1) require that a contractor have\nthe technical skills (or ability to obtain them) necessary to fulfill the work as described by the\ncontract. Resolution Dynamics, Inc.\xe2\x80\x99s draft work plan titles the work it plans to do as a \xe2\x80\x9cReview\nof Investigative Procedures in Dealing with Discrimination Complaints as Addressed Under\nIndustry Standards for Maintaining Safety Conscious Work Environments.\xe2\x80\x9d Yet, Resolution\nDynamics, Inc. advised OIG that it does not have experience with investigative methods and\ntechniques \xe2\x80\x94 a skill needed to perform a review of investigative procedures.\n\nUnder work order letters #275 and #316, NRC was to pay Resolution Dynamics, Inc. to prove if\nthis chilling effect exists or not and report the results. Printed literature that is readily available\non NRC\xe2\x80\x99s website and its Discrimination Task Group report already acknowledges the\nexistence of a chilling effect. As a result, NRC could have paid about $173,000 for some\ninformation that it already possesses. By the middle of January 2004, NRC obligated $94,375\n\xe2\x80\x94 paid $7,426 to Resolution Dynamics, Inc. and had a pending invoice for an additional\n$9,310.\n\nCONCLUSION\n\nBecause the project officer exceeded her authority by requesting work outside the contract\xe2\x80\x99s\nscope, NRC is not in compliance with its own and Federal acquisition guidance. Further, NRC\nmay not be getting the best value for its contract dollars because 1) the proposed work sought\nsome information that NRC already possesses, and 2) the work was not subjected to Federal\nAcquisition Regulation requirements for competition.\n\n\n\n\n 3\n\x0c NRC Contract for Review of Office of Investigations\xe2\x80\x99 Investigative Methods and Techniques\n\nRECOMMENDATIONS\n\nOIG recommends that the Executive Director for Operations \xe2\x80\x94\n\n1. Immediately terminate the OI research project being conducted by Resolution\n Dynamics, Inc. [Recommendation closed as of January 23, 2004, when NRC\n terminated the work under Contract NRC-38-00-281.]\n\n2. Re-evaluate the assessment to be conducted to ensure that NRC receives the\n information that it needs and expects.\n\n3. Subject the procurement action to competition under Federal Acquisition Regulation\n procedures should you determine that an external assessment still needs to be\n conducted.\n\n4. Determine if the lack of adequate management controls for issuing the OI work orders\n on this contract is an isolated event or a systemic problem.\n\nAGENCY COMMENTS\n\nAt the exit meeting on January 30, 2004, OIG discussed the report's content with NRC officials.\nWhile NRC officials generally agreed with the report, they had some editorial suggestions which\nwere incorporated, as appropriate.\n\nMETHODOLOGY\n\nUpon evaluation of contract NRC-38-00-281 and its associated work order letters #275 and\n#316, OIG reviewed applicable Federal acquisition guidance. In addition, the OIG evaluation\nteam discussed its findings with the Inspector General\xe2\x80\x99s counsel and legal counsel in the Office\nof the General Counsel \xe2\x80\x94 all agreeing that the work appears to be outside of the scope of the\ncontract. The OIG team also talked with staff members in DC/ADM and the project officer for\nthe contract. This work was conducted from December 2003 through January 2004 in\naccordance with generally accepted Government auditing standards.\n\nPlease provide information on the actions taken in response to the recommendations directed\nto your office by February 27, 2004. Actions taken or planned are subject to OIG followup. See\nAttachment A for instructions for responding to OIG report recommendations.\n\nIf you have any questions or concerns regarding this report, please contact Tony Lipuma at\n415-5910 or me at 415-5915\n\nAttachment: As stated\n\ncc: Chairman Diaz\n Commissioner McGaffigan\n Commission Merrifield\n\n\n 4\n\x0c NRC Contract for Review of Office of Investigations\xe2\x80\x99 Investigative Methods and Techniques\n\n\n\n\nR. McOsker, OCM/RAM\nB. Torres, ACMUI\nB.J. Garrick, ACNW\nM. Bonaca, ACRS\nJ. Larkins, ACRS/ACNW\nP. Bollwerk III, ASLBP\nK. Cyr, OGC\nJ. Cordes, OCAA\nE. Merschoff, CIO\nJ. Funches, CFO\nP. Rabideau, Deputy CFO\nJ. Dunn Lee, OIP\nD. Rathbun, OCA\nW. Beecher, OPA\nA. Vietti-Cook, SECY\nW. Kane, DEDH/OEDO\nC. Paperiello, DEDMRS/OEDO\nP. Norry, DEDM/OEDO\nM. Springer, ADM\nT. Hagan, ADM/OD\nK. Green, ADM/DC\nJ. Dyer, NRR\nG. Caputo, OI\nP. Bird, HR\nC. Kelley, SBCR\nM. Virgilio, NMSS\nS. Collins, DEDR\nA. Thadani, RES\nP. Lohaus, STP\nF. Congel, OE\nM. Federline, NMSS\nR. Zimmerman, NSIR\nR. Wessman, IRO\nH. Miller, RI\nL. Reyes, RII\nJ. Caldwell, RIII\nB. Mallett RIV\nOPA-RI\nOPA-RII\nOPA-RIII\nOPA-RIV\nW. Dean, OEDO\nM. Malloy, OEDO\nP. Tressler, OEDO\n\n\n 5\n\x0c"

en

caselaw

US

Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 1 of 23 PageID 782 UNITED STATES DISTRICT COURT MIDDLE DISTRICT OF FLORIDA ORLANDO DIVISION OVIEDO MEDICAL CENTER, LLC, Plaintiff, CASE NO. 6:19-cv-01711-WWB-EJK v. ADVENTIST HEALTH SYSTEM/SUNBELT, INC. D/B/A ADVENTHEALTH OVIEDO ER, Defendant. RESPONSE IN OPPOSITION TO PLAINTIFF’S RENEWED MOTION FOR ENTRY OF A PRELIMINARY INJUNCTION Defendant Adventist Health System/Sunbelt, Inc. (“AdventHealth”) respectfully requests this Honorable Court to deny Plaintiff Oviedo Medical Center, LLC’s (“OMC”) Renewed Motion for Entry of a Preliminary Injunction (Dkt. 23) (“Renewed Motion”).1 I. SUMMARY OF ARGUMENT The Court should deny OMC’s request for extraordinary preliminary relief. More than ten months ago OMC learned AdventHealth planned to open a freestanding emergency care facility in Oviedo called the AdventHealth Oviedo ER. Now, nearly a year later and on the eve of its opening, OMC seeks to preliminarily enjoin AdventHealth from using the name. This Court routinely denies motions for preliminary relief based on mere months of inexplicable delay, which negates the requisite finding of irreparable harm under Rule 65. The Court should deny the Renewed Motion based solely on OMC’s unexplained (and unexplainable) ten-month delay in seeking this relief. 1 OMC filed its original Motion for Entry of Preliminary Injunction on September 3, 2019 (the “Original Motion”). (Dkt. 6.) OMC failed to serve the Original Motion pursuant to Local Rule 4.06, and withdrew the Motion after AdventHealth filed its response. (Dkt. 17.) Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 2 of 23 PageID 783 In addition to the unjustified delay warranting summary denial of the Renewed Motion, OMC utterly failed to demonstrate a likelihood of success on the merits of its underlying trademark claims. To prevail, OMC must prove it owns enforceable trademark rights to the term “Oviedo ER” (the “Mark”). But, descriptive marks like these are not enforceable under well-settled trademark law. Rightly so, the Mark merely describes the nature and geographic location of OMC’s services – that OMC provides emergency room services in Oviedo. At best, the Mark is weak and enforceable only through proof of secondary meaning, which OMC wholly failed to establish here. OMC cannot even establish that it owns the Mark. While OMC unequivocally asserted in its Complaint and Original Motion that it acquired the Mark in 2017 from a predecessor (Dkts. 1, ¶ 4; 6, p. 3), the only evidence submitted regarding the 2017 transaction was a quitclaim deed transferring real property. (Dkt. 23-5, Ex. 2.). Now, after the benefit of AdventHealth’s response to its Original Motion, OMC provided a Nunc Pro Tunc Assignment of Intellectual Property Rights buried in Exhibit 4 of Exhibit E of OMC’s Renewed Motion. Contrary to its bold assertion, the nunc pro tunc assignment was executed August 21, 2019, just weeks before this lawsuit was filed, and months after OMC first raised this issue with AdventHealth. (Dkt. 23-5, Ex. 4.) The back-dated assignment is insufficient to retroactively transfer intellectual property (or the associated goodwill necessary to enforce intellectual property rights) that was clearly not part of the 2017 transaction. Instead, the nunc pro tunc assignment evidences the gravamen of this lawsuit – a retroactive attempt to prevent or make more difficult the opening of a nearby competing emergency room. Indeed all of the evidence OMC presented shows it sought to establish 2 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 3 of 23 PageID 784 “Oviedo ER” as a trademark only after AdventHealth announced plans to open its facility in November, 2018. Plaintiff failed to carry its heavy burden under Rule 65—even after ten months to prepare and prefect its claims and with the benefit of AdventHealth’s response to the Original Motion. The Renewed Motion should be denied. II. FACTUAL BACKGROUND AdventHealth is a non-profit health care provider based in Altamonte Springs, Florida. It operates health care facilities across the United States. It is one of the largest non-profit health care systems in the nation. As part of a national branding strategy emphasizing consistency and clarity in patient marketing and communication, AdventHealth adopted a strict and invariable naming protocol for its health care facilities. (Ex. A, Carter Aff., ¶ 3.) This protocol features the “AdventHealth” brand name followed by the geographic location of the facility and the category of services provided. (Id.) For example, emergency room facilities are designated the initials “ER.” (Id., ¶4.) This protocol is universally applied to all AdventHealth free-standing ER facilities in the United States. (Id.) In addition to the AdventHealth Oviedo ER facility, AdventHealth operates or plans to open eleven other adherently named free-standing emergency care facilities. 2 (Id.) All AdventHealth facilities follow this carefully chosen naming convention. (Id.) In the Fall of 2018, AdventHealth announced plans to open a freestanding emergency room in Oviedo in the fall of 2019. (Ex. B.) Consistent with its naming convention, this facility will be called “AdventHealth Oviedo ER.” (Ex. A, Carter Aff., ¶¶ 4-5.) OMC learned of 2 AdventHealth Central Pasco ER, AdventHealth Deltona ER, AdventHealth Four Corners ER, AdventHealth Lake Mary ER, AdventHealth Lake Nona ER, AdventHealth Lenexa ER, AdventHealth Palm Harbor ER, AdventHealth South Overland Park ER, AdventHealth TimberRidge ER, AdventHealth Waterford Lakes ER, and AdventHealth Westchase ER. (Id.) 3 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 4 of 23 PageID 785 AdventHealth’s Oviedo facility in 2018—its Director of Public Relations and Communications even attended the groundbreaking on November 1, 2018. (Dkt. 23-1, ¶ 32.) Now, almost a year later, OMC seeks to destroy AdventHealth’s deliberate and consistent naming convention by claiming ownership of the descriptive terms “Oviedo” and “ER.” Such a deviation would have significant negative financial consequences for AdventHealth, and undermine the key characteristic of its national branding strategy – consistency and clarity in patient communication. (Id., ¶¶ 7-9.) It would deprive AdventHealth of the ability to inform patients about the location and nature of its services. An injunction would also prevent AdventHealth from opening the emergency care facility under the applied-for Agency for Health Care Administration (“AHCA”) license, which will issue under the registered fictitious name “AdventHealth Oviedo ER” for October 17, 2019 opening. (Ex. K, Godfrey Aff., ¶ 4.) AdventHealth has significant existing obligations associated with the imminent opening of this facility that it will incur whether its doors open for patients or not. These include labor costs and employee benefits, obligations for signed contracts (e.g. leases, physician coverage, and service providers), utility expenses, facility maintenance and upkeep, and professional fees (legal and marketing). Likewise, AdventHealth can never recover lost profits for each day the facility remains closed. III. ARGUMENT AND MEMORANDUM OF LAW A. Standard for Preliminary Injunction To prevail on its Renewed Motion, OMC bears the heavy burden of clearly establishing: (1) a substantial likelihood of success on the merits of its underlying claims, (2) that it will suffer irreparable harm without an injunction (3) that exceeds the harm caused to 4 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 5 of 23 PageID 786 AdventHealth if the injunction issues, and (4) an injunction would not disserve the public interest. Jysk Bed'N Linen v. Dutta-Roy, 810 F.3d 767, 774 (11th Cir. 2015). A preliminary injunction is an “extraordinary and drastic remedy” that cannot be awarded unless the movant clearly establishes each of the four prerequisites. You Fit, Inc. v. Pleasanton Fitness, LLC, Case No. 8:12-CV-1917, 2013 WL 521784, at *1 (M.D. Fla. Feb. 11, 2013), quoting US. v. Jefferson Cnty., 720 F.2d 1511, 1519 (11th Cir.1983). OMC failed to carry its heavy burden and its request for extraordinary relief should be denied. B. OMC Failed to Establish Irreparable Harm This Court consistently denies motions for preliminary injunctions when the movant inexplicably waits several months to seek relief. See Invue Security Products Inc. v. Vanguard Products Group, Inc., 8:18-CV-2548-T-33SPF, 2019 WL 4671143, at *6-7 (M.D. Fla. July 1, 2019) (Collecting cases denying motions for preliminary injunctions for unexplained or unjustified delays of more than two months and finding “Plaintiff’s delay in seeking a preliminary injunction severely undermines a finding of irreparable harm.”). Here, OMC’s ten-month delay in seeking preliminary injunctive relief negates the requisite finding of irreparable harm. Id. The Renewed Motion should be denied on this ground alone. Moreover, OMC “must actually show based on the facts of [the] case that irreparable harm was ‘likely,’ not merely possible, in the absence of an injunction.” Hoop Culture, Inc. v. GAP Inc., 648 F. App'x 981, 985 (11th Cir. 2016). “[T]he Eleventh Circuit has recently emphasized that Plaintiffs have the burden to show a likelihood of irreparable harm based on independently proved facts.” Island Stone Int'l Ltd. v. Island Stone India Private Ltd., No. 616CV656ORL40KRS, 2017 WL 5632719, at *6 (M.D. Fla. Nov. 3, 2017). Despite a second 5 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 6 of 23 PageID 787 bite at the apple, OMC failed to present any fact, let alone “independently proved facts” supporting irreparable injury. As addressed in more detail below, no competent evidence suggests confusion between the facilities is likely to occur. In fact, AdventHealth’s naming protocol makes crystal clear the owner of its facility (i.e. ADVENTHEALTH Oviedo ER). OMC should simply add its brand “Oviedo Medical Center” to the otherwise purely descriptive Mark if it truly believes confusion is likely. C. OMC Failed to Establish a Likelihood of Success on the Merits a. OMC Did Not Established Ownership of the Mark OMC asserts only common law rights in the Mark (Dkt. 1, pp. 20, 24.), and therefore bears the burden of establishing ownership of the mark via prior use in commerce. Crystal Ent. & Filmworks, Inc. v. Jurado, 643 F. 3d 1313, 1321 (11th Cir. 2011). OMC attempts to discharge this burden by boldly claiming that “in 2017, it acquired the rights in the OVIEDO ER trade name and service mark from its predecessor” (Dkt. 1, ¶ 18), a claim repeated unequivocally in the Original and Renewed Motions. The only evidence of the 2017 acquisition was a Quitclaim Deed presented in the Renewed Motion (Dkt. 23-5, Ex. 2) for the transfer of real property. After withdrawing its Original Motion for numerous procedural failures, OMC now admits that there was, in fact, no acquisition of the Mark in 2017. Instead, OMC bases its entire ownership claim on the Mark on a back-dated assignment of intellectual property executed just weeks before this lawsuit was filed. (Dkt. 23-5, Ex. 4.) OMC’s nunc pro tunc assignment is ineffective and underscores that the Mark was little more than an afterthought devised by OMC in response to AdventHealth’s announcement of the AdventHealth Oviedo ER. 6 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 7 of 23 PageID 788 “Nunc pro tunc” assignments are disfavored if “clearly created for the purpose of sustaining plaintiff's position in . . . litigation.” Wallace Intern. Silversmith's, Inc. v. Stanley Roberts, Inc., No. 87 Civ. 3574, 1990 WL 123793, *2 (S.D.N.Y. Aug.8, 1990). A nunc pro tunc assignment is an assignment made now of something which was previously done, to have effect as of the former date. The purpose of such an assignment is to clarify the record so that it shows something that actually occurred, but has been omitted from the record through inadvertence or mistake. Hotel Corp. of Am. v. Inn Am., Inc., 153 U.S.P.Q. ¶ 574 (BNA) (T.T.A.B. Mar. 16, 1967). For example, an ineffective oral assignment can be corrected later via a written nunc pro tunc assignment. See, e.g., Arthur Rutenberg Homes, Inc. v. Drew Homes, Inc., 29 F.3d 1529, 1533 (11th Cir. 1994) (court allowed oral agreement to transfer copyright to take effect nunc pro tunc to date of oral agreement by later writing). OMC presents no evidence whatsoever of any underlying mistake or omission regarding the 2017 transaction. Nor is there any hint of a need to clarify the record of an intent to transfer intellectual property or associated goodwill at that time. Rather, OMC’s evidence shows that on January 30, 2017, OMC acquired real property via Quitclaim Deed (Dkt. 23-5, Ex. 2), which makes no reference to trademarks or intellectual property generally, let alone the Mark asserted here. OMC proffers no testimony suggesting a failure to properly document the Mark’s assignment as part of the 2017 transaction warranting the corrective nunc pro tunc assignment this year. Rather, the January 30, 2017 Quitclaim Deed conveyed exactly what the parties wanted to convey—real property—nothing more. It is well settled that merely purchasing a building is insufficient to confer ownership of any trademarks associated with the building. See Long Grove Investments, LLC v. Baldi 7 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 8 of 23 PageID 789 Candy Co., No. 18-CV-5237, 2019 WL 3716841, at *4 (N.D. Ill. Aug. 7, 2019) (the mere purchase of real property once associated with a trademark is insufficient to confer ownership of the trademark); see also Russell Rd. Food & Beverage, LLC v. Galam, 180 F. Supp. 3d 724, 737 (D. Nev. 2016) (owner of the property where a former strip club—the “Crazy Horse Too” club—was situated did not own the “Crazy Horse Too Mark”). Thus, in the absence of any evidence of a mistake or omission, OMC’s Nunc Pro Tunc assignment is ineffective and does not vest OMC with any trademark rights. Without rights in the Mark, OMC’s underlying claims fail and the Renewed Motion must be denied. b. OMC Has Not and Cannot Establish Any Likelihood of Confusion Another independently sufficient basis for denial of the Renewed Motion is OMC’s failure to establish any likelihood of confusion. In determining whether marks are likely to be confused, courts in the Eleventh Circuit consider seven factors: (1) the type of mark, (2) the similarity of the marks at issue, (3) the similarity of the services the marks represent, (4) the similarity of the parties' service outlets and customers, (5) the nature and similarity of the parties' advertising media, (6) the defendant's intent, and (7) any actual confusion. You Fit, 2013 WL 521784, at *2 (quotation omitted). The balance of these factors tips decidedly in favor of AdventHealth. i. FACTOR ONE: The Mark is unprotectable, or at best, weak The Mark describes OMC’s location in Oviedo and the emergency services it provides. The descriptive nature of the mark renders it unprotectable, or at best, extremely weak. The leading treatise on trademark law notes that "[d]escriptive geographical terms are in the 'public domain' in the sense that every seller should have the right to inform customers 8 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 9 of 23 PageID 790 of the geographical origin of his goods." 2 J. THOMAS MCCARTHY, McCarthy on Trademarks §14:1 (2019); accord Restatement Third, Unfair Competition §14, comment d (1995) ("merchants should remain free to indicate their place of business or the origin of their goods without unnecessary risk of infringement"). "These geographical terms should remain free for all sellers in that portion of the world to use descriptively with equal honesty." 2 J. THOMAS McCARTHY, McCarthy on Trademarks §14:1 (2019). As such, "terms that are descriptive of the geographic location or origin of goods and services are regarded by the law as not being 'inherently distinctive' marks." Id. The law only permits enforcement of geographically descriptive marks if, through usage, the mark has become distinctive via acquisition of "secondary meaning" in the minds of the consuming public. Id. OMC Cannot Establish Five Years of Continuous Use. Conceding that the Mark is descriptive, OMC relies on 15 U.S.C. § 1052(f) to argue that the mark has “acquired distinctiveness” via “substantially exclusive and continuous use” for “over five years.” (Dkt. 1, ¶ 38.) This statute can be used to establish a prima facie case of acquired distinctiveness when registering marks on the Principal Register of the U.S. Patent and Trademark Office (“USPTO”). 15 U.S.C. § 1052(f). In this case, OMC attempts to establish five years of continuous use by tacking onto the rights of Central Florida Regional Hospital, Inc., which purportedly opened the facility in November of 2013. (Dkt. 1, ¶ 39.) OMC tries this legal sleight of hand by recasting a 2017 Quitclaim Deed it received from Central Florida Regional Hospital as a trademark assignment. But as explained in Section III(C)(a) supra, OMC cannot simply conjure up a trademark assignment where one did not originally exist. In the absence of a valid trademark assignment, OMC cannot establish five 9 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 10 of 23 PageID 791 years of continuous use and cannot lay claim to the presumption of § 1052(f). The Renewed Motion must, therefore, be denied. OMC Lacks Evidence of Secondary Meaning. Even if OMC could establish five years of use, § 1052(f) is merely a presumption employed by the USPTO in evaluating pending trademark applications. Standing alone it is insufficient to discharge the “high degree of proof necessary to establish secondary meaning for a descriptive term.” Gulf Coast Commercial Corp. v. Gordon River Hotel Assocs., No. 2:05CV564-FTM-33SPC, 2006 WL 1382072, at *8 (M.D. Fla. May 18, 2006). In the absence of consumer survey evidence “four factors can be considered in determining whether a particular mark has acquired secondary meaning: “(1) the length and manner of its use; (2) the nature and extent of the advertising and promotion; (3) the efforts made by the plaintiff to promote a conscious connection in the public’s mind between the name and the plaintiff’s . . . business; and (4) the extent to which the public actually identifies the name with the plaintiff’s [service].” Investacorp Inc. v. Arabian Inv. Banking Corp., 931 F.2d 1519, 1525 (11th Cir. 1991). Notably, in Investacorp, the Court of Appeals for the Eleventh Circuit disregarded five years of continuous use because there was “nothing significant” about the plaintiff simply displaying its service mark on transactional documents. Id. In the present case, OMC has not come forward with any consumer surveys or other evidence suggesting that that “Oviedo ER” has come to be recognized as uniquely identifying the emergency room services offered by OMC. See Deltona Transformer Corp. v. Wal-Mart Stores, Inc., 115 F. Supp.2d 1361, 1367-69 (M.D. Fla. 2000) (denying preliminary injunction in the absence of consumer survey of secondary meaning). To the 10 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 11 of 23 PageID 792 contrary, the evidence demonstrates that OMC only recently began using the Mark in response to AdventHealth’s announced facility. Ovideo ER Signage and Advertising. OMC presents the Affidavit of Cathleen Droke as evidence that an “Oviedo ER” sign was present when the facility opened on November 25, 2013. (Dkt. 23-1, ¶ 7.) She further testifies regarding registration of the oviedoer.com domain name as early as November 30, 2012. (Id., ¶ 8.) Although Ms. Droke makes passing reference to other “signage and marketing materials” in use following the opening of the facility in 2013, she presents no examples of this older usage. (Id.) Ms. Droke does present examples of far more recent marketing materials in Exhibits 19, 20, and 21 of her Affidavit. Yet, Exhibit 19 is dated April 24, 2019, Exhibit 20 is dated May 13, 2019, and Exhibit 21 is undated. (Dkt. 23-1, ¶ 26-27.) These materials should be disregarded because they are all dated well after AdventHealth announced its facility in November of 2018. See Main Street Assoc. v. Main Street USA, 2006 WL 8439400, *7 (MD Fla 2006) (disregarding advertising materials dated after defendant’s entry into the marketplace). Furthermore, in these recent materials, “Oviedo ER” is not prominently displayed in the advertisement. Rather, one must wade into the narrative of the advertisement to find a reference to “Oviedo ER at Oviedo Medical Center.” (Dkt. 23- 1, ¶¶ 26-27.) Thus, the only evidence OMC presents of the Mark being used in 2013 is a single sign and a domain name. Regarding the “Oviedo ER” sign, as reflected in the video and photographs (Ex. C, Aaron Aff., ¶¶ 6-7.), it is simply not possible to clearly view this sign from any adjacent roadways. (Id., ¶¶ 2-5.) Nor does this sign face the front entrance to the ER. (Id.) In fact, the 11 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 12 of 23 PageID 793 only patients gaining a clear view of this sign would be the individuals leaving the emergency room. Other signage leading into the facility, which is clearly visible from the roadway, simply references “Oviedo Medical Center” without any mention of the Mark. (Id.) OMC is not attempting to promote a conscious connection in the public’s mind if it is not even using the Mark to attract people passing its facility. This demonstrates that OMC has not employed the Mark in a manner for it to gain secondary meaning. Regarding the domain name, notably absent from Ms. Droke’s affidavit is any indication of when the website went live or what was present on the oviedoer.com webpage. The registration of the domain, by itself, is of no value. See Sound Surgical v. Rubinstein, 734 F. Supp.2d 1262, n. 21 (MD Fla. 2010) (registering a domain name, without more, does not constitute commercial use and does not violate the Lanham Act). Currently, the www.oviedoer.com domain (last visited 9/11/2019) re-directs consumers to the “Emergency Care” page of https://oviedomedicalcenter.com/ (last visited 9/11/2019). (Ex. D.) The Emergency Care page describes the emergency services provided at Oviedo Medical Center and currently shows OMC’s use of the word mark as “Oviedo ERsm at Oviedo Medical Center.” (Id.) It also shows a stylized version of the mark, which OMC has not asserted. Critically, as recently as August 19, 2017, this same webpage contained absolutely no reference to the Mark! (Ex. E, Butler Aff., ¶ 6.) Thus, as late as August of 2017 – and perhaps even later3 – OMC was simply advertising that “When you need emergency services, count on Oviedo Medical Center.” (Id.) Thus, contrary to its allegations, and as recently as 3 Note that August 19, 2017 appears to be the last time the page was archived. Thus, the exact date the webpage was updated to include the Mark is uncertain. AdventHealth will seek discovery regarding the date and substance of these changes. 12 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 13 of 23 PageID 794 two years ago, OMC did not even view “Oviedo ER” as a trademark. This undercuts Ms. Droke’s claim that Oviedo ER was used in marketing materials since 2013. Moreover, it further illustrates that far from a mark cloaked with secondary meaning, the Mark was an afterthought, devised in response to legitimate competition from AdventHealth. News Reports and Social Media Posts. The cited news articles in support of secondary meaning are similarly unavailing. (Dkt. 23-1, ¶¶ 13-24.) The news articles cited are not advertising and do not represent efforts by OMC to promote the Mark. The articles never use trademark or service mark symbols when referencing “Oviedo ER.” Instead, they simply reflect use of “Oviedo ER” in its primary, descriptive sense – the same way that AdventHealth uses the term to describe its emergency care facilities. Such descriptive uses do not constitute trademark usage and cannot establish secondary meaning. See Commodores Entm't Corp. v. Thomas McClary, No. 614CV1335ORL37GJK, 2015 WL 12843872, at *2 (M.D. Fla. Mar. 10, 2015) (noting that descriptive terms may always be used in their primary descriptive sense). Ms. Droke’s reference to various Facebook® posts is also insufficient for secondary meaning. The screen shots provided by Ms. Droke are not taken from OMC’s Facebook® page (Dkt. 23-1, Ex. 6.), likely because nowhere on OMC’s Facebook® page does OMC advertise “Oviedo ER” or even “Oviedo ER at Oviedo Medical Center.” Instead, the entire page simply features the name “Oviedo Medical Center.” (Ex. F, Colitz Aff., ¶ 1.) OMC responds to patient inquiries not as “Oviedo ER,” but as “Oviedo Medical Center,” and patients identify OMC’s ER services with a variety of names other than the Mark. Thus, OMC’s Facebook® page is entirely consistent with its current street signage and how it 13 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 14 of 23 PageID 795 presented itself on its website at least until August of 2017. OMC’s exhibits establish it never seriously considered “Oviedo ER” as a trademark until AdventHealth’s entry into the marketplace. Advertising Expenditures and Patients Served. Ms. Droke also states that “[s]ince the Oviedo ER facility opened in 2013, Central Florida Regional Hospital and Oviedo Medical Center have collectively spent in excess of $1.3 million in advertising and promotional costs related to the promotion of the Oviedo ER branded facility.” (Dkt. 23-1, ¶ 30.) OMC’s current CEO, Mr. KC Donahey, further states that, “[s]ince it opened in 2013, the Oviedo ER facility has served over 135,000 patients.” (Dkt. 23-5, ¶ 12.) Both these assertions use clever wording to avoid the relevant question: how much money has OMC spent promoting the “Oviedo ER” trademark. Promotions “related” to the “facility” do not necessarily feature the “Oviedo ER” trademark. Given that until at least August of 2017, the Mark was not even featured on OMC’s website and that OMC’s current Facebook® page still does not feature the mark, one can only surmise that the $1.3 million was spent advertising other marks. Any amounts spent promoting other marks associated with OMC are simply irrelevant to the question of secondary meaning. Similarly, although serving 135,000 patients is certainly commendable, it offers no insight into the efforts OMC expended marketing the Mark. Pending Trademark Applications. OMC’s Renewed Motion also references two pending federal trademark applications. (Dkt. 23, p. 3.) The existence of these applications is irrelevant as OMC’s Complaint contains no cause of action for infringement of a federally registered mark. See, e.g. Jat 14 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 15 of 23 PageID 796 Wheels, Inc. v. JNC Wheel Collection, 2014 WL 4568323, *2 (CD Cal. 2014) (noting that a claim for infringement under 15 U.S.C. §1114 is “clearly frivolous” in the absence of a federal registration). To the extent the Court affords any weight to these pending applications, the following issues should be addressed. First, in both applications OMC’s address is listed as Nashville, Tennessee. (Dkt. 23-2.) This is relevant because absolutely nothing in these applications alerted the Examining Attorney that “Oviedo” is a City in Florida. Thus, the USPTO had no way to ascertain that Oviedo ER is geographically descriptive. Second, as indicated in the “Assignment Abstract of Title Information” the Nunc Pro Tunc assignment OMC now relies upon was not provided to the USPTO. (Dkt. 23-2.) AdventHealth will likely be addressing these issues with the USPTO upon the issuance of the registrations. In the meantime, the applications should be disregarded by the Court. In conclusion, the evidence indicates that OMC only recently began using the Mark in response to AdventHealth announcing its facility. The token uses that have been presented are woefully short of the type needed to establish secondary meaning. Factor one itself is determinative here and warrants a denial of OMC’s Renewed Motion. ii. FACTOR TWO: The Marks Are Not Meaningfully Similar Contrary to OMC’s argument, the two marks are not identical. Ample case law establishes that marks should not be dissected when comparing any alleged similarity. Instead, “[t]o determine if two marks are similar, the court ‘considers the overall impressions that the marks create, including the sound, appearance, and manner in which they are used.’” PlayNation Play Sys., Inc. v. Velex Corp., 924 F.3d 1159, 1168 (11th Cir. 2019) (quoting Frehling Enterprises, Inc. v. Int'l Select Grp., Inc., 192 F.3d 1330, 1337 (11th Cir. 1999)). 15 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 16 of 23 PageID 797 “Similarity must be determined by considering the overall impression created by the mark as a whole rather than simply comparing individual features of the marks.” Sovereign Military Hospitaller v. Fla. Priory of the Knights Hospitallers, 809 F.3d 1171, 1186 (11th Cir. 2015) (quoting Exxon Corp. v. Tex. Motor Exch. of Hous., Inc., 628 F.2d 500, 505 (5th Cir.1980)). As evidenced by the parties’ respective websites, OMC currently displays its mark as “Oviedo ER at Oviedo Medical Center” while AdventHealth displays its mark as “AdventHealth Oviedo ER.” (Exs. B, D.) Thus, when one takes into account the “overall impressions that the marks create” and the “manner in which they are used” they are properly compared as follows: Oviedo ER at Oviedo Medical Center AdventHealth Oviedo ER PlayNation, 924 F.3d 1168. These marks are easily distinguishable. One prominent difference concerns the placement of “Oviedo ER,” which is clearly reversed between the two marks. Namely, “Oviedo ER” forms the beginning of OMC’s mark and the ending of AdventHealth’s mark. Furthermore, the dominant part of AdventHealth’s mark is unsurprisingly “AdventHealth.” This is consistent with its nationwide naming convention. (Ex. A, Carter Aff., ¶ 3.) By contrast, the dominant part of OMC’s mark is the geographic term “Oviedo.” OMC’s mark conveys that it is an ER located “at” a larger medical center. The AdventHealth mark, by contrast, conveys that it is a freestanding ER. This reflects the different services provided at the two facilities. OMC’s mark is also much longer, consisting of six words, all of which are descriptive. This is compared to AdventHealth’s much shorter three word mark, featuring its 16 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 17 of 23 PageID 798 trademark “AdventHealth.” Given these stark differences, consumers will undoubtedly be able to distinguish the two marks. This factor overwhelmingly favors AdventHealth. iii. FACTOR THREE: The Services are Different OMC’s Motion agues, without presenting any evidence, that the services performed by the parties are “identical.” This is simply not the case, and as noted in Factor Two above, the difference in services is actually reflected in the two marks. Furthermore, according to its website, OMC is a medical center that “provides a full range of healthcare services.” (Ex. G.) The AdventHealth facility, by contrast, is not a medical center and does not offer a full range of healthcare services, but is rather a freestanding ER. (Ex. B.) The differences in the two facilities tips this factor in AdventHealth’s favor. iv. FACTORS FOUR/FIVE: OMC Offers no Evidence of Similar Customers or Media Outlets OMC produced no evidence establishing the parties will service the same customers or utilize the same media outlets. Given that the AdventHealth facility has yet to open its doors, such evidence likely does not exist. Nonetheless, the Court should reject OMC’s conjecture and legal arguments to support these factors. v. FACTOR SIX: Intent Has Not Been Established The AdventHealth Oviedo ER mark was chosen as part of an established naming convention. (Ex. A, Carter Aff., ¶¶ 3-4.) This naming convention is used on a nationwide basis. No less than eleven AdventHealth facilities employ, or will employ, a similar name. (Id.) The consistency and logic of AdventHealth’s naming convention completely refutes OMC’s assertion that AdventHealth intended to capitalize off of OMC’s mark. 17 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 18 of 23 PageID 799 vi. FACTOR SEVEN: There is no Confusion OMC cites to only one example of supposed confusion. In doing so, it misrepresents the content of an article from the Orlando Business Journal (“OBJ”). (Ex. H.) Contrary to OMC’s explanation, the article in question discusses the facilities of both parties. Equally important, the article reflects absolutely no confusion between them. As noted in the attached exhibit, the article clearly applies the correct name to both OMC’s facility and the AdventHealth facility. (Id., p. 3.) The OBJ article actually raises further serious questions regarding OMC’s ownership claims over the “Oviedo ER” mark. As illustrated in Exhibit F, the OBJ article actually lists HCA Healthcare Inc. as the operator of the “Oviedo ER” and not the Plaintiff Oviedo Medical Center, LLC. (Id.) This raises further questions about the 2017 acquisition. The OBJ article also labels Plaintiff’s facility as “Oviedo ER (Now Oviedo Medical Center),” hereby raising other questions about whether the Mark has been changed. (Id.) Finally, a review of the 23 different ERs featured in the article shows that many of them follow a similar naming protocol. OMC also presents the Affidavit of Lars White who suggests emergency responders are so incompetent and systems so disorganized that similar sounding facility names could create mass confusion leading to patient harm or even death. (Dkt. 23, p. 22.) Nothing could be further from the truth. Even Mr. White, a board member of OMC, confirmed that emergency responders do not consider the branding of a facility when deciding where to take a patient. Rather, Mr. White states that dispatchers “create unique radio identifications” for each medical facility and that emergency responders use these identifiers when responding to 18 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 19 of 23 PageID 800 a call. (Dkt. 23-4, ¶ 26.) These “radio identifications” are different from any trademarks or branding. Interestingly, Mr. White’s testimony is echoed by the former Fire Chief for the City of Orlando, Mr. James Reynolds. (Ex. I, Reynolds Aff., ¶ 14.) Mr. Reynolds confirms that emergency responders “do not consider the branding of a facility” when responding to a call but rather use “short hand clarifying names.” (Id.) These naming conventions would likely be discussed and worked out during regular tri-county meetings that are held for the specific purpose of ensuring effective and efficient communication between providers and emergency responders. (Id., ¶ 9; Ex. J, Crocker Aff., ¶¶ 5-6.) All area healthcare providers employ EMS liaisons who facilitate communications with emergency responders and who provide tours of relevant facilities. (Ex. J, ¶¶ 5-8.) Thus, the potential for confusion OMC attempts to manufacture here is greatly exaggerated given existing protocols used by well- trained, well-educated, emergency responders and administrators. D. OMC Failed to Establish the Remaining Elements Necessary for a Temporary Injunction a. The Harm to AdventHealth Exceeds the Potential Harm to OMC While OMC has presented no competent evidence it will suffer harm, AdventHealth presented evidence that it will be significantly harmed by the issuance of an injunction. First, the forced departure from its deliberate, universally employed naming protocol will undermine the key characteristic of its national branding strategy – consistency and clarity in patient communication. (Ex. A, Carter Aff., ¶¶ 3, 7-8.) Moreover, AHCA’s final licensing inspection of the AdventHealth Oviedo ER is scheduled October 10, 2019. (Ex. K, ¶ 3.) Assuming the facility passes inspection, AHCA will license the facility to open October 17, 2019. (Id.) Because the license will issue under the registered fictitious name “AdventHealth 19 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 20 of 23 PageID 801 Oviedo ER,” AdventHealth will not be able to operate the facility under a different fictitious name until AHCA reissues a new license. (Ex. K, ¶ 4.) AHCA will not reissue the license under a different name until a new fictitious name is registered with the Florida Department of State, Division of Corporations. (Ex. K, ¶ 5). AdventHealth will incur significant costs and lost profits each day the facility remains closed after the projected opening date that it can never recover. b. The Public Interest Weighs Against the Issuance of an Injunction The public interest would not be served by allowing OMC to claim the geographic and categorically descriptive Mark to the detriment of AdventHealth and the Oviedo community – especially in the provision of emergency medical care. If the Court grants the requested relief the Oviedo community will be deprived of another facility providing life- saving care in the area. As described above, this lawsuit is economically motivated to bar or make more difficult its competitor’s access to the Oviedo Market. Granting the relief, based on the purely descriptive, weak Mark in context of emergency medicine would not serve the public interest. E. A Sizable Bond and Evidentiary Hearing are Required if an Injunction Issues The purpose of the required bond is to compensate AdventHealth if a wrongful injunction issues. Merely stating that Defendant will not prevail is wholly insufficient to avoid the bond requirement, which likely provides the only remedy for an injunction issued in error. AdventHealth will incur significant costs and lost profits if the injunction issues and respectfully requests the Court set an evidentiary hearing to determine the sufficiency of the required bond in that event. 20 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 21 of 23 PageID 802 WHEREFORE, AdventHealth requests this Court enter an order denying OMC’s Motion for Preliminary Injunction. Respectfully submitted this 3rd day of October, 2019, /s/ Mayanne Downs Mayanne Downs Florida Bar No. 754900 Primary: mayanne.downs@gray-robinson.com Secondary: kathy.savage@gray-robinson.com Michael J. Colitz, III Florida Bar No. 164348 Primary: michael.colitz@gray-robinson.com Secondary: jessica.gonzalez@gray-robinson.com Jason Zimmerman Florida Bar No. 104392 Primary: jason.zimmerman@gray-robinson.com Secondary: cindi.garner@gray-robinson.com GrayRobinson, P.A. 301 E. Pine Street, Suite 1400 (32801) P.O. Box 3068 Orlando, Florida 32802 Telephone: (407) 843-8880 Facsimile: (407) 244-5690 Attorneys for Defendant, ADVENTIST HEALTH SYSTEM/SUNBELT, INC. D/B/A ADVENTISTHEALTH OVIEDO ER 21 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 22 of 23 PageID 803 CERTIFICATE OF SERVICE I HEREBY CERTIFY that on October 3, 2019, a true and correct copy of the foregoing was filed through the CM/ECF system which will serve an electronic copy on Counsel for Plaintiff, Oviedo Medical Center LLC: Martin B. Goldberg, Esq. Dennis D. Murrell Emily L. Pincow, Esq. Elisabeth S. Gray Lash & Goldberg, LLP Brian McGraw Miami Tower Middleton Reutlinger 100 SE 2nd Street, Suite 1200 401 S. Fourth Street, Suite 2600 Miami, Florida 33131-2158 Louisville, Kentucky 40202 mgoldberg@lashgoldberg.com dmurrell@middletonlaw.com epincow@lashgoldberg.com egray@middletonlaw.com bmcgraw@middletonlaw.com /s/ Mayanne Downs Mayanne Downs Florida Bar No. 754900 22 Case 6:19-cv-01711-WWB-EJK Document 36 Filed 10/03/19 Page 23 of 23 PageID 804 INDEX OF EXHIBITS EXHIBIT DESCRIPTION A Affidavit of Frank Carter B Print out of https://www.adventhealth.com/hospital-and-emergency- rooms/adventhealth-oviedo-er last visited 9/11/2019 C Affidavit of Jeffrey M. Aaron D Print out of https://oviedomedicalcenter.com/service/emergency-care last visited 9/11/2019 E Affidavit of Christopher Butler F Affidavit of Michael J. Colitz, III G Print out from https://oviedomedicalcenter.com/home/ last visited 9/11/2019 H Print out of the article along with the associated “slide show” from https://www.bizjournals.com/orlando/news/2019/06/12/metro-orlandos- number-of-freestanding-ers-on-the.html last visited 9/11/19 I Affidavit of James M. Reynolds J Affidavit of Nicole Crocker K Affidavit of Diane Godfrey 

it

wikipedia

N/A

Segue una lista delle rupēs presenti sulla superficie di 4 Vesta. La nomenclatura di 4 Vesta è regolata dall'Unione Astronomica Internazionale; la lista contiene solo formazioni esogeologiche ufficialmente riconosciute da tale istituzione. Le rupēs di Vesta portano i nomi di festività romane o luoghi associati alle vestali. Sono tutte state identificate durante la missione della sonda Dawn, l'unica ad avere finora raggiunto Vesta. Prospetto Note Collegamenti esterni 4 Vesta Topografia di Vesta

en

caselaw

US

1 CAMACHO CALVO LAW GROUP LLC DONALD V. CALVO 2 dcalvo@camachocalvo.law 134 W Soledad Ave Ste 401 3 Hagåtña, GU 96910 Tel No. 671.472.6813 4 Fax No. 671.477.4375 5 ASHFORD & Wriston LLLP Seth T. Buckley, Esq. [Hawaii Bar No. 9353] 6 999 Bishop Street, Suite 1400 Honolulu, Hawaii 96813 7 P. (808) 539-0408 F. (808) 533-4945 8 Attorneys for Bank of Hawaii 9 THE DISTRICT COURT OF GUAM 10 In re: Bankruptcy Case No. 19-00010 11 Chapter 11 ARCHBISHOP OF AGANA, 12 a Corporation Sole 13 Debtor. 14 FINAL ORDER AUTHORIZING USE OF BANK OF HAWAII 15 CASH COLLATERAL AND GRANTING ADEQUATE PROTECTION 16 17 This matter came before the Court upon Debtor's Motion for Interim Order Authorizing 18 Use of Cash Collateral, Granting Adequate Protection and Setting Final Hearing [ECF No. 21] 19 (the "Cash Collateral Motion") filed by the Archbishop of Agaña, a Corporation Sole, also known 20 as Roman Catholic Archdiocese of Agaña, Debtor-in-Possession, in the above captioned Chapter 21 11 bankruptcy case ("AOA" or "Debtor"). Pursuant to the Cash Collateral Motion, the Debtor 22 sought: (i) entry of an order authorizing Debtor's use of cash collateral as set forth in the Cash 23 Collateral Motion; and (ii) entry of an order providing the Bank of Hawaii ("BOH") with 24 adequate protection with respect to outstanding loans issued by BOH for the benefit of the 25 Debtor, Parishes, programs and schools which are secured against accounts through rights of 26 setoff. The Cash Collateral Motion was granted by the Court on an interim basis on January 25, 27 2019 [ECF No. 55] (the "Interim Cash Collateral Order"). A final hearing on the Cash Collateral 28 Motion was held on May 3, 2019. Unless otherwise defined herein, capitalized terms in this Case 19-00010 Document 181 Filed 05/09/19 Page 1 of 4  1 Order shall be given the same meaning ascribed to such terms in the Motion. 2 BASED UPON THE RECORD BEFORE THE COURT, THE COURT FINDS AND 3 CONCLUDES AS FOLLOWS: 4 5 1. The Debtor filed its voluntary petition for relief under Chapter 11 of the United States 6 Bankruptcy Code on January 16, 2019 (the "Petition Date"). 7 2. The Court has jurisdiction over the Motion pursuant to 28 U.S.C. § § 157 and 1334. This 8 matter is a core proceeding within the meaning of 28 U.S.C. § 157(b)(2)(D). The statutory bases 9 for the relief requested in the Motion are Bankruptcy Code § § 105, 361 and 364. Fed. R. Bankr. 10 P. 4001(c) governs the Motion. 11 12 3. Since the Petition Date, the Debtor has been operating as a debtor-in-possession pursuant 13 to Bankruptcy Code § § 107 and 1108. 14 BASED ON THESE FINDINGS AND CONCLUSIONS, IT IS HEREBY ORDERED: 15 16 4. The AOA, Parishes, programs and schools, shall be entitled to utilize the accounts in the 17 ordinary course of their operations subject to the terms and conditions set forth in this Order. 18 5. Debtor, pursuant to 11 U.S.C. § 361, 362 and 363 will provide BOH with adequate 19 protection by way of making post-petition payments pursuant to the loan agreement in the amount 20 of $10,930.00 per month, post-petition, which is the same monthly amount paid pre-petition. 21 22 6. BOH shall be granted an adequate protection lien on all accounts of BOH where the 23 account holder has the federal employer identification number XX-XXXXXXX, as being the accounts 24 identified on the list of accounts attached hereto as Exhibit "1" and made a part hereof. The 25 validity of BOH's adequate protection lien shall be the same as the validity of BOH's pre-petition 26 right of offset. The priority of such adequate protection lien shall be determined as if the lien 27 were perfected on the date that the petition in this case was filed. 28 Page 2 of 4 Case 19-00010 Document 181 Filed 05/09/19 Page 2 of 4  1 7. The Debt Service Payments made by AOA shall reduce the post-petition lien of BOH on 2 a dollar-for-dollar basis. By way of example, the original amount that BOH is secured as of the 3 Petition Date, or $242,781.05, will be reduced dollar-for-dollar on a monthly basis by any 4 payments made up to the relevant point in time. Any dollar-for-dollar reduction, however, shall 5 only be applied to the principal portion of the monthly post-petition payments. 6 8. The accounts identified on Exhibit "1" will be maintained so that the average daily 7 balance of the accounts drops to no less than 80% of the accounts as of the Petition Date, less the 8 principal portion of any adequate protection payments made up to the relevant point in time. 9 10 9. This Order shall not affect the Official Committee of Unsecured Creditors with respect 11 to the characterization of any asset as property of the estate or not property of the estate, or the 12 characterization of any claim as a claim against AOA (whether directly or as a fiduciary for 13 another). Any disputes regarding these issues will be resolved by the relevant parties in interest 14 in another contested matter, an adversary proceeding, or a proceeding before another court of 15 competent jurisdiction. In the event that any portion of the accounts identified on Exhibit "1" is 16 ultimately determined by such court to not be property of the AOA's bankruptcy estate (the 17 “Excluded Accounts”), this Order shall be void ab initio and ineffectual with respect to the 18 Excluded Accounts, and any replacement setoff rights, liens, other rights, or claims created by 19 this Order, or created by any order thereon, against the Excluded Accounts or property of the 20 estate traceable to the Excluded Accounts shall be unenforceable and of no further force or effect, 21 but BOH's rights against the Excluded Accounts under applicable non-bankruptcy law shall not 22 be affected; provided, however, that BOH may apply to the Court for substitute adequate 23 protection to replace the Excluded Accounts. 24 SO ORDERED. 25 26 /s/ Frances M. Tydingco-Gatewood Chief Judge 27 Dated: May 09, 2019 28 Page 3 of 4 Case 19-00010 Document 181 Filed 05/09/19 Page 3 of 4  1 2 EXHIBIT 1 3 LIST OF ACCOUNTS 4 Account Name Federal EIN Account Number 5 The Saint Andrew Kim Catholic Church XX-XXXXXXX -3908 6 Catholic Church Piti XX-XXXXXXX -1196 Catholic Church Tamuning XX-XXXXXXX -506 7 Archdiocese of Agaña XX-XXXXXXX -551 Archdiocese of Agaña XX-XXXXXXX -1263 8 Archdiocese of Agaña XX-XXXXXXX -288 9 Confraternity of Christian Mothers Sinajana XX-XXXXXXX -8824 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 Page 4 of 4 Case 19-00010 Document 181 Filed 05/09/19 Page 4 of 4 

en

caselaw

US

[Cite as State v. Comer, 2012-Ohio-2261.] IN THE COURT OF APPEALS OF OHIO FOURTH APPELLATE DISTRICT GALLIA COUNTY STATE OF OHIO, : Plaintiff-Appellee, : Case No. 10CA15 vs. : ROBERT S. COMER, : DECISION AND JUDGMENT ENTRY Defendant-Appellant. : _________________________________________________________________ APPEARANCES: COUNSEL FOR APPELLANT: Timothy Young, Ohio Public Defender, and Katherine A. Szudy, Assistant Ohio Public Defender, 250 East Broad Street, Ste. 1400, Columbus, Ohio 43215 COUNSEL FOR APPELLEE: C. Jeffrey Adkins, Gallia County Prosecuting Attorney, and Eric R. Mulford, Gallia County Assistant Prosecuting Attorney, and Pat Story, Gallia County Assistant Prosecuting Attorney, Gallia County Courthouse, 18 Locust Street, Room 1267, Gallipolis, Ohio 45631 CRIMINAL APPEAL FROM COMMON PLEAS COURT DATE JOURNALIZED: 5-14-12 ABELE, P.J. {¶ 1} This is an appeal from a Gallia County Common Pleas Court judgment of conviction and sentence. A jury found Robert S. Comer, defendant below and appellant herein, guilty of murder with a firearm specification. See R.C. 2903.02(A) and R.C. 2941.145. GALLIA, 10CA15 2 {¶ 2} Appellant assigns the following errors for review: FIRST ASSIGNMENT OF ERROR: “THE TRIAL COURT VIOLATED ROBERT COMER’S RIGHTS TO DUE PROCESS AND A FAIR TRIAL WHEN, IN THE ABSENCE OF SUFFICIENT EVIDENCE, IT ENTERED A JUDGMENT ENTRY, CONVICTING ROBERT OF MURDER AND THE ATTACHED FIREARM SPECIFICATION.” SECOND ASSIGNMENT OF ERROR: “THE TRIAL COURT COMMITTED A PREJUDICIAL ERROR AND DENIED ROBERT COMER DUE PROCESS OF LAW WHEN IT FAILED TO PROVIDE THE JURY WITH A PROPER JURY INSTRUCTION IN ACCORDANCE WITH R.C. 2901.05.” THIRD ASSIGNMENT OF ERROR: “THE TRIAL COURT COMMITTED A PREJUDICIAL ERROR AND DENIED ROBERT COMER DUE PROCESS OF LAW WHEN IT FAILED TO PROVIDE THE JURY WITH AN AUGMENTED JURY INSTRUCTION IN ACCORDANCE WITH R.C. 2901.09.” FOURTH ASSIGNMENT OF ERROR: “TRIAL COUNSEL PROVIDED INEFFECTIVE ASSISTANCE OF COUNSEL, IN VIOLATION OF THE SIXTH AMENDMENT TO THE UNITED STATES CONSTITUTION AND SECTION 10, ARTICLE I OF THE OHIO CONSTITUTION.” {¶ 3} On the evening of December 1, 2009, a number of people came together at the Lennex home on Shaffer Road in a part of Gallia County that borders right on Jackson County. Gathered at the Lennex home that evening, in anticipation of deer hunting the next day, were Edith Lennex, her sons Dustin and Cody, and Dustin’s two children GALLIA, 10CA15 3 Aaleyah and Dominic. Also, Kristen Gandee, a family friend, had driven from Columbus with Alfred Bury and Joe Wheeler. At some point appellant, a next-door neighbor, visited the home. The evidence adduced at trial was replete with references that described appellant and the Lennex brothers as good friends, or even “best” friends.1 {¶ 4} At approximately 9:00 PM, Gandee and a few others went to McDonald’s to purchase food for themselves and others at the Lennex home. Upon their return, Cody Lennex and Joe Wheeler took approximately twenty cheeseburgers into the home while Gandee and Bury stayed in the car and talked. Inside the Lennex home, some of the younger members of the crowd were “rapping” to a Karaoke machine. Appellant supposedly “rapped” something of a sexual nature about Cody’s girlfriend that promptly led to a fight. Both Edith and Dustin Lennex intervened to stop the fight between appellant and Cody. {¶ 5} Appellant stormed out of the Lennex home and slammed a screen door behind him. That screen door was apparently damaged and an angry Dustin Lennex pursued appellant into the yard. Appellant went to his home but, rather than follow him, Gandee motioned Dustin to her car and asked if anything had transpired that should worry her. Dustin answered in the negative and assured her that “we do this all the time.” {¶ 6} In the meantime, appellant entered his home in a rage – “put his fist in the wall” and overturned a coffee table. His cousin, Todd Dixon, was in the room 1 Kristen Gandee described appellant's and Dustin Lennex's relationship as being “like brothers.” GALLIA, 10CA15 4 attempting to text his father and heard appellant scream that he was going to shoot “them MF’ers.” Appellant grabbed a weapon, went outside and fired a “warning shot” into the air. Cody Lennex had already gone outside with his rifle and positioned himself to see the front door of appellant’s home. Cody warned appellant that if he fired another shot, Cody would shoot him. Appellant then fired in Cody’s direction. Cody returned fire and grazed appellant's “butt cheek.” He also, apparently, wounded Todd Dixon as well.2 {¶ 7} At this point, Dustin Lennex re-inserted himself into the fracas and began to walk toward appellant’s home. The evidence adduced at trial shows that Dustin was unarmed, approached appellant’s house trailer with his arms extended out on each side and asked him if appellant was going “going to shoot a motherfucker.”3 Apparently, appellant was prepared to do just that. He went to his home and shut the door. When Dustin stepped on appellant’s porch, appellant fired a shot at him from the home's interior. Although some witnesses testified that they could hear Dustin gasping for air, the Gallia County Coroner, as well as the assistant Deputy Coroner of Montgomery County who performed the autopsy, explained that shrapnel from the gunshot pierced the victim’s aorta and he died very quickly thereafter.4 {¶ 8} The Gallia County Grand Jury returned an indictment that charged 2 The record indicates that Todd Dixon was not at the Lennex home that evening and was not involved in the fracas that took place. He explained he has not been to his cousins’ place since the shooting and declared he “won’t [ever] return.” 3 We quote Kristen Gandee at this point, but Cody Lennex testified that his brother simply said “shoot me MF’er.” 4 Dr. Dan Whitley, the Gallia County Coroner, and Dr. Kent Harshbarger, Deputy Montgomery County Coroner, both confirmed that the alcohol content in Dustin Lennex’s blood exceeded the legal limit. Lennex also had “THC” in his bloodstream, which indicated that he had used marijuana. GALLIA, 10CA15 5 appellant with murder. At his jury trial appellant agreed that he and the Lennex brothers are friends, but stated that his cousin (Todd Dixon) lied about his reaction when he returned to the family house trailer. Appellant also denied that he intended to shoot to kill anyone and that he most certainly did not want “Dustin to die.” Appellant explained that he shot his friend because he and his cousin had already been shot and that he feared for his life. {¶ 9} The jury returned a verdict of guilty with a firearm specification. The trial court sentenced appellant to serve an indefinite term of imprisonment of fifteen years to life on the murder charge, together with a three year term on the firearm specification, each to be served consecutively to one another. Although no immediate appeal was taken, this Court granted appellant leave to file delayed appeal and the matter is properly before us for review. I {¶ 10} Before we address the merits of the assignments, we first observe that they are all based on appellant’s claim that he shot the victim in self-defense. Self-defense is an affirmative defense that must be proven by a preponderance of the evidence. R.C. 2901.05(A); State v. Clark, Fulton App. No. No. F–10–025, 2011-Ohio-6310, at ¶21; State v. Warmus, Cuyahoga App. No. 96026, 2011-Ohio-5827, at ¶8. To prove self-defense, an accused must show three elements: (1) that the defendant was not at fault in creating the violent situation, (2) that the defendant had a bona fide belief that he was in imminent danger of death or great bodily harm and that his only means of escape was the use of force, and (3) that the defendant did not violate any duty to retreat. See State GALLIA, 10CA15 6 v. Goff, 128 Ohio St. 3d 169, 942 N.E.2d 1075, 2010–Ohio–6317, at ¶36; State v. Thomas (1997), 77 Ohio St. 3d 323, 326, 673 N.E.2d 1339. {¶ 11} This duty of retreat, however, does not apply to one’s own home. The maxim that a man’s home is “his castle” has deep roots in English law. 4 Blackstone, Commentaries on the Laws of England (Rev. Ed. 1979) 223, Chapter 16. That maxim has long been a cherished part of American law as well. See e.g. State v. Batchelder (N.H.Super.Ct. 1832), 5 N.H. 549; Snowden v. Warder (PA. 1831), 3 Rawle 101; State v. Norris (N.C.Super.Ct. 1796), 2 N.C. 429. It is also a bulwark of Ohio law. See e.g. State v. Smith (1997), 80 Ohio St. 3d 89, 110, 684 N.E.2d 668; State v. Thomas (1997), 77 Ohio St. 3d 323, 327, 673 N.E.2d 1339. {¶ 12} The Ohio General Assembly has codified the castle doctrine in R.C. 2901.09(B). The statute states, inter alia, that “a person who lawfully is in that person's residence has no duty to retreat before using force in self-defense.” Ohio courts have also extended the definition of “residence” to an attached porch. See State v. Nappier (1995), 105 Ohio App. 3d 713, 721, 664 N.E.2d 1330; State v. Cole (Jan. 22, 1997), Hamilton App. No. C-950900; State v. Copeland (Apr. 13, 1993), Franklin App. No. 92AP-1486. With these principles in mind, we now turn our attention to the issues raised in the individual assignments of error. II {¶ 13} Appellant’s first assignment of error asserts that insufficient evidence supports his conviction for murder with a firearm specification. {¶ 14} When appellate courts review the sufficiency of evidence, courts GALLIA, 10CA15 7 generally look to the adequacy of the evidence and whether that evidence, if believed by the trier of fact, will support a finding of guilt beyond a reasonable doubt. State v. Thompkins (1997), 78 Ohio St. 3d 380, 386, 678 N.E.2d 541; State v. Jenks (1991), 61 Ohio St. 3d 259, 273, 574 N.E.2d 492. In other words, after viewing the evidence, and each inference reasonably drawn therefrom, in a light most favorable to the prosecution, can any rational trier of fact find all the essential elements of the offense beyond a reasonable doubt? See State v. Were, 118 Ohio St. 3d 448, 890 N.E.2d 263, 2008-Ohio-2762; at ¶132; State v. Hancock, 108 Ohio St. 3d 57, 840 N.E.2d 1032, 2006-Ohio-160, at ¶34; State v. Jones (2000), 90 Ohio St. 3d 403, 417, 739 N.E.2d 300. {¶ 15} R.C. 2903.02(A) states that no person shall purposely cause the death of another. Here, no question exists that appellant shot and killed Dustin Lennex. Appellant also does not argue that his actions were not purposeful. Abundant testimony was adduced at trial from which the jury could conclude that appellant's actions were done purposely. Thus, sufficient evidence supports the conviction. The gist of appellant’s argument is not that the prosecution lacked sufficient evidence for a conviction, him but that his self-defense evidence rendered the prosecution’s evidence insufficient. We disagree. In Hancock, supra at ¶37, the Ohio Supreme Court stated that proof of an affirmative defense does not detract from proof that an accused committed a crime beyond a reasonable doubt. Although Hancock involved an insanity defense rather than self-defense, our Tenth District colleagues arrived at the same conclusion with regard to self-defense. See e.g. State v. Hogg, Franklin App. No. 11AP–50, 2011-Ohio-6454, at ¶15. We find Hogg persuasive. Whatever evidence may GALLIA, 10CA15 8 have been adduced regarding self-defense in this case, it does not detract from the evidence that appellant purposely caused the death of Dustin Lennex. Moreover, we again point out adequate evidence was adduced at trial for the jury to find the appellant guilty of murder with a firearm specification. Accordingly, we hereby overrule appellant's first assignment of error. III {¶ 16} Because appellant’s second and third assignments of error both assert that the trial court erred in the instructions it gave to the jury, we consider them together. At the outset, we point out that appellant did not object to the jury instructions. Further, after instructions, the court asked both the prosecution and defense if they wanted “corrections, deletions or additions.” Both counsel answered in the negative. Thus, appellant has waived all but Crim.R. 52(B) plain error. See State v. Cunningham, 105 Ohio St. 3d 197, 2004-Ohio-7007, 824 N.E.2d 504, at ¶56; also see State v. Dickess, 174 Ohio App. 3d 658, 884 N.E.2d 92, 2008-Ohio-39 at ¶43. Generally, notice of plain error should be taken “with utmost caution, under exceptional circumstances, and only to prevent a manifest miscarriage of justice.” State v. Gardner, 118 Ohio St. 3d 420, 2008–Ohio–2787, 889 N.E.2d 995, ¶78; also see State v. Patterson, Washington App. No. 05CA16, 2006–Ohio–1902, ¶ 13. Plain error exists when it affects a substantial rights. State v. Chambers, Adams App. No. 10CA902, 2011-Ohio-4352, at ¶42. Plain error is one that affects a substantial right when, but for the error, the outcome of the trial would have clearly been otherwise. Id.; State v. Litreal, 170 Ohio App. 3d 670, 868 N.E.2d 1018, 2006–Ohio–5416, at ¶11. GALLIA, 10CA15 9 {¶ 17} In his second assignment of error, appellant argues that the trial court erroneously suggested to the jury that appellant had a duty to retreat, even in his home. Before we address that argument, however, as the prosecution vaguely suggests in its brief, we consider whether a “Castle Doctrine” instruction was warranted. As noted above, a self-defense instruction is warranted only if a defendant was not at fault in creating the situation. Goff, supra at ¶36; Thomas, at 326. Here, the evidence adduced at trial was uncontroverted that appellant fired the first shot in this fracas. When asked on cross-examination if either Dustin or Cody Lennex followed him to his house trailer after the fracas in the Lennex home, appellant replied negatively. When asked if he believed that his fight with Cody was over when he left the Lennex residence and returned to his residence, appellant replied “yeah.” {¶ 18} Appellant went home, loaded his shotgun and went outside to fire a “warning shot” into the air. It appears that appellant created the deadly situation, or at least seriously escalated it, and was not entitled to a self-defense, or “Castle Doctrine” instruction. Be that as it may, we find no error, let alone plain error, in the trial court’s instruction. The instructions appellant cites are as follows: “Now the defendant claims to have acted in self-defense. To establish a claim of self defense the defendant must prove by the greater weight of the evidence that A: He was not at fault in creating the situation giving rise to the death and B: He had reasonable grounds to believe and an honest belief even if mistaken that was in imminent or immediate danger of great, or death or great bodily harm and that his only means of retreat, escape of withdrawal from such danger was by the use of force and C: He had not violated any duty to retreat, escape or withdraw to avoid the danger. Now the defendant is presumed to have acted in self-defense or defense of another when using defensive force that was intended or likely to cause death or great bodily harm to another if the person against whom the defensive force was used was in the process of entering or had entered unlawfully and GALLIA, 10CA15 10 without privilege to do so the residence occupied by the defendant. Now the claims the presumption that the defendant acted in self defense or defense of another when using defensive force that was intended or likely to cause death or great bodily harm to another does not apply. * * * Now dwelling means a building of any kind . . . A building includes but is not limited to an attached porch . . . Now the defendant had a duty to retreat. If the, if he A: was at fault in creating the situation giving rise to the death or B: did not have a reasonable ground, or did not have grounds to believe and an honest belief that he was imminent or immediate danger of death or great bodily harm . . . “ (Emphasis added.) {¶ 19} This excerpt spans approximately two pages of the trial transcript. Although we agree that the language may be a bit confusing, we are not convinced that it constitutes prejudicial error and we certainly do not believe that rises to the level of plain error. Our understanding of appellant’s argument is that he objects to the third underlinled portion of the above excerpt stating that he “had a duty to retreat.”5 Had that instruction included a qualifier stating that appellant was outside his home at the time, then it would have been a correct statement of the law. At the same time, had it included a qualifier that appellant was inside his home, it was erroneous. Did the instruction constitute error without either qualifier? We think not for the following reasons. {¶ 20} First, a trial court’s jury instructions must be considered in their totality. State v. Rodriguez, Wood App. No. WD-08-011, 2009-Ohio-4059, at ¶31; State v. Doyle, Pickaway App. No. 04CA23, 2005-Ohio-4072, at ¶50. Second, the first two italicized portions of the jury instructions are correct statements of the law and directed the jury that appellant was presumed to have acted in self-defense if the victim had unlawfully entered 5 It is, of course, possible that the trial court's court reporter mistakenly inserted a period rather than simply omitting any punctuation mark and continuing the sentence. Transcribed conversations may not always correctly illustrate a speaker's inflections or intent in linking words and phrases. GALLIA, 10CA15 11 the premises (including the porch of the trailer). In light of the trial court’s correct statement of the law, balanced against the somewhat confusing, but not necessarily incorrect, statement of the law, we are not persuaded that plain error exists.6 This is particularly true in light of our discussion that it is questionable whether a self-defense instruction was warranted under the facts and circumstances of this case. {¶ 21} Appellant maintains in his third assignment of error that the trial court should have “augmented” its instructions to emphasize the provisions of R.C. 2901.05 that appellant had no duty to retreat inside his own home. However, defense counsel did not request any such instruction and, to be frank, we see little difference between his argument here and his argument in his second assignment of error. {¶ 22} We note that because appellant did not request an “augmented” jury instruction, the failure to give one is measured under the plain error standard. We also agree, as noted above, that the trial court’s stray comment that appellant had a “duty to retreat” may or may not have been misleading to the jury. However, we are not persuaded that but for the absence of an augmented instruction, the outcome of the trial would have been otherwise. Chambers, at ¶42. Id.; Litreal, supra at ¶11. {¶ 23} In the case sub judice, appellant fired the first shot between he and the two Lennex brothers. That first shot also occurred after appellant retreated to his family’s house trailer and re-emerged to fire the first “warning” shot, thereby precipitating the 6 In view of appellant’s own testimony, it appears that the confrontation was over when he returned to his house trailer and that it escalated into a deadly confrontation only when he exited his house trailer and fired a warning shot into the air. GALLIA, 10CA15 12 events that next occurred. With that in mind, we find no merit to appellant's second or third assignments or error and they are hereby overruled. IV {¶ 24} In his final assignment of error, appellant argues that he received constitutionally ineffective representation from trial counsel. Appellant raises a number of issues to support that argument, but we find none persuasive. {¶ 25} Criminal defendants have a constitutional right to counsel, and this right includes the right to effective assistance from trial counsel. McMann v. Richardson (1970), 397 U.S. 759, 771, 90 S. Ct. 1441, 25 L. Ed. 2d 763; In re C.C., Lawrence App. No. 10CA44, 2011-Ohio-1879, at ¶10. To establish ineffective assistance of counsel, a defendant must show (1) his counsel's performance was deficient, and (2) such deficient performance prejudiced the defense and deprived him of a fair trial. Strickland v. Washington (1984), 466 U.S. 668, 687, 104 S. Ct. 2052, 80 L. Ed. 2d 674; also see State v. Perez, 124 Ohio St. 3d 122, 920 N.E.2d 104, 2009–Ohio–6179, at ¶200. Both prongs of the Strickland test need not be analyzed, however, if a claim can be resolved under one prong. State v. Madrigal (2000), 87 Ohio St. 3d 378, 389, 721 N.E.2d 52; also see State v. Saultz, Ross App. No. 09CA3133, 2011-Ohio-2018, at ¶19. In short, if it can be shown that an error, assuming arguendo that such an error did in fact exist, did not prejudice an appellant, an ineffective assistance claim can be resolved on that basis alone. To establish the existence of prejudice, a defendant must demonstrate that a reasonable probability exists that, but for his counsel’s alleged error, the result of the trial would have been different. See State v. White (1998), 82 Ohio St. 3d 16, 23, 693 N.E.2d 772; GALLIA, 10CA15 13 State v. Bradley (1989), 42 Ohio St. 3d 136, 538 N.E.2d 373, at paragraph three of the syllabus. {¶ 26} Appellant’s second and third arguments are that counsel was ineffective for those reasons he raises in his second and third assignments of error. However, in light of the fact that we found no merit to those arguments, we do not find any constitutionally ineffective assistance of counsel. {¶ 27} In particular, appellant’s first argument is that trial counsel failed to request a Crim.R. 29(A) judgment of acquittal at the conclusion of the prosecution’s case-in-chief. This argument is somewhat perplexing, however, as the record reveals that counsel made such a motion. To the extent that appellant claims that counsel was ineffective for not making the motion in light of his self-defense claim, as we noted in resolving appellant’s first assignment of error, whatever claim appellant had to self-defense was irrelevant to the prosecution's evidence concerning whether he committed murder in violation of R.C. 2903.02(A). {¶ 28} Appellant’s fourth argument is that trial counsel failed to “object to the State’s elicitation of prior bad-act testimony.” To begin, we do not believe that the incident to which appellant cites was an attempt to elicit “prior bad-act testimony.” The prosecution simply asked Cody Lennex why he went outside with his gun after appellant left his residence and Cody explained “[b]ecause me and [appellant] got into an argument before when he was drunk he’s threatened to bring a gun back and shoot me.” The prosecution did not seek “prior bad-acts” concerning appellant but, rather, sought to explain why Cody went outside with a firearm. This was also cumulative of the GALLIA, 10CA15 14 evidence that the boys (Lennex and Comer) fought frequently and why the victim explained to Gandee that the confrontation between his younger brother and appellant was not important. In any event, appellant has not persuaded us that the outcome of his trial would have been different had defense counsel lodged an objection to the question and answer. {¶ 29} In his final argument, appellant argues that the cumulative total of his counsel’s alleged errors deprived him of a fair trial. However, if a reviewing court finds no prior instances of error, the cumulative error doctrine has no application. See State v. Hairston, Scioto App. No. 06CA3089, 2007-Ohio-3707, at ¶41; State v. Bennett, Scioto App. No. 05CA2997, 2006-Ohio-2757, at ¶50. In the case sub judice, in view of the fact that we have found no merit in any of appellant's assignments of error, the cumulative error doctrine does not apply. Thus, we find no merit to appellant’s fourth assignment of error and it is hereby overruled. {¶ 30} Accordingly, having considered all of the errors assigned and argued, and having found merit in none, we hereby affirm the trial court's judgment. JUDGMENT AFFIRMED. JUDGMENT ENTRY It is ordered that the judgment be affirmed and appellee to recover of appellant the costs herein taxed. The Court finds there were reasonable grounds for this appeal. GALLIA, 10CA15 15 It is ordered that a special mandate issue out of this Court directing the Gallia County Common Pleas Court to carry this judgment into execution. If a stay of execution of sentence and release upon bail has been previously granted, it is continued for a period of sixty days upon the bail previously posted. The purpose of said stay is to allow appellant to file with the Ohio Supreme Court an application for a stay during the pendency of the proceedings in that court. The stay as herein continued will terminate at the expiration of the sixty day period. The stay will also terminate if appellant fails to file a notice of appeal with the Ohio Supreme Court in the forty-five day period pursuant to Rule II, Sec. 2 of the Rules of Practice of the Ohio Supreme Court. Additionally, if the Ohio Supreme Court dismisses the appeal prior to the expiration of said sixty days, the stay will terminate as of the date of such dismissal. A certified copy of this entry shall constitute that mandate pursuant to Rule 27 of the Rules of Appellate Procedure. Harsha, J. & Kline, J.: Concur in Judgment & Opinion For the Court BY: Peter B. Abele Presiding Judge NOTICE TO COUNSEL Pursuant to Local Rule No. 14, this document constitutes a final judgment entry and the time period for further appeal commences from the date of filing with the clerk.

en

wikipedia

N/A

Matthias Kröger (born May 24, 1969) is a German motorcycle speedway rider who rode in 2002 Speedway World Cup. World Longtrack Championship Grand-Prix Years 1997 5 app (8th) 62pts 1998 5 app (6th) 57pts 1999 5 app (9th) 50pts 2001 5 app (Third) 90pts 2001 1 app (18th) 10pts 2002 5 app (4th) 77pts 2003 6 app (4th) 82pts 2004 3 app (10th) 42pts 2005 4 app (6th) 42pts 2006 2 app (10th) 23pts 2007 3 app (13th) 21pts 2008 4 app (6th) 48pts 2009 5 app (4th) 79pts 2010 6 app (8th) 75pts 2011 6 app (8th) 73pts 2012 6 app (7th) 86pts 2013 6 app (17th) 37pts 2014 2 app (19th) 8pts 2016 5 app (12th) 29pts Best Grand-Prix Results Bielefeld Second 2004 Cloppenburg Second 1997 Harsewinkel Second 2000 Jübek Second 2000 Mariánské Lázně Third 2009 Marmande Second 2006 Morizès Third 2000, 2002, 2003 New Plymouth Third 2004 Forus Third 2012 Team Championship 2007 Morizès (Champion) 9/51pts (Rode with Gerd Riss, Stephan Katt, Enrico Janoschka) 2008 Werlte (Champion) 12/55pts (Rode with Gerd Riss, Stephan Katt, Bernd Diener) 2009 Eenrum (Champion) 16/47pts (Rode with Gerd Riss, Richard Speiser, Enrico Janoschka ) 2010 Morizès (Champion) 8/49pts (Rode with Stephan Katt, Richard Speiser, Martin Smolinski) 2012 St Macaire (Champion) 8/49pts (Rode with Stephan Katt, Jörg Tebbe, Bernd Diener) European Grasstrack Championship 1989 Semi-final 1995 Joure (6th) 13pts 1996 St. Colomb de Lauzun (Non-Starter) 2002 Berghaupten (7th) 9pts 2003 La Reole (Third) 16pts 2004 Semi-final 2005 Schwarme (4th) 12pts 2006 La Réole (4th) 16pts 2007 Folkestone (6th) 15pts 2009 Berghaupten (4th) 15pts 2010 La Réole (14th) 6pts 2012 Eenrum (9th) 9pts 2013 Bielefeld (7th) 14pts 2014 St. Macaire (Non-Starter) References External links http://grasstrackgb.co.uk/matthias-matten-kroger/ See also Germany national speedway team 1969 births Living people German speedway riders Individual Speedway Long Track World Championship riders

hu

legislation

Hungary

66/2015. (III. 30.) Korm. rendelete a fővárosi és megyei kormányhivatalokról, valamint a járási (fővárosi kerületi) hivatalokról. A Kormány az Alaptörvény 15. cikk (2) bekezdésében meghatározott feladatkörében eljárva, a 2. § (1)–(3) bekezdése tekintetében a fővárosi és megyei kormányhivatalokról, valamint a fővárosi és megyei kormányhivatalok kialakításával és a területi integrációval összefüggő törvénymódosításokról szóló 2010. évi CXXVI. törvény 21. § c) pontjában, a 2. § (4) és (5) bekezdése, valamint a 3. § tekintetében a fővárosi és megyei kormányhivatalokról, valamint a fővárosi és megyei kormányhivatalok kialakításával és a területi integrációval összefüggő törvénymódosításokról szóló 2010. évi CXXVI. törvény 21/A. § a) pontjában, a 2. § (6) és (7) bekezdése, a 13. §, valamint a 15. § tekintetében a fővárosi és megyei kormányhivatalokról, valamint a fővárosi és megyei kormányhivatalok kialakításával és a területi integrációval összefüggő törvénymódosításokról szóló 2010. évi CXXVI. törvény 21/A. § b) pontjában, a 4. és 5. § tekintetében a fővárosi és megyei kormányhivatalokról, valamint a fővárosi és megyei kormányhivatalok kialakításával és a területi integrációval összefüggő törvénymódosításokról szóló 2010. évi CXXVI. törvény 21. § e) pontjában, a 6–12. §, a 14. § és a 16–27. § tekintetében a fővárosi és megyei kormányhivatalokról, valamint a fővárosi és megyei kormányhivatalok kialakításával és a területi integrációval összefüggő törvénymódosításokról szóló 2010. évi CXXVI. törvény 21. § a) pontjában, a 25. § (2) bekezdése tekintetében a kisajátításról szóló 2007. évi CXXIII. törvény 41. § (3a) bekezdésében kapott felhatalmazás alapján, az Alaptörvény 15. cikk (1) bekezdésében meghatározott feladatkörében eljárva a következőket rendeli el: 1. Értelmező rendelkezések 1. § (1) E rendelet alkalmazásában államigazgatási feladatot ellátó, államigazgatási hatáskörrel, hatósági jogkörrel rendelkező helyi önkormányzati szerven polgármestert, jegyzőt kell érteni. (2) E rendelet alkalmazásában polgármester alatt a főpolgármestert és a megyei közgyűlés elnökét, jegyző alatt a főjegyzőt is érteni kell. (3) E rendelet alkalmazásában központi államigazgatási szervek területi szerve alatt a fővárosi és megyei kormányhivatalokról, valamint a fővárosi és megyei kormányhivatalok kialakításával és a területi integrációval összefüggő törvénymódosításokról szóló 2010. évi CXXVI. törvény (a továbbiakban: Khtv.) 1. § 1. pontjában meghatározott szervet kell érteni. (4) E rendelet alkalmazásában funkcionális feladatokon az alábbiakban felsorolt igazgatási funkciók szerinti munkamegosztás alapján kialakított szervezeti egységek által ellátott szervi működést szolgáló – nem szakmai feladatellátáshoz kötődő – belső igazgatási feladatokat kell érteni: a) humánpolitikai és humánerőforrás-gazdálkodási, b) költségvetési gazdálkodási, c) pénzügyi és számviteli, d) üzemeltetési, eszköz- és vagyongazdálkodási, e) beszerzési, f ) szabályozási és iratkezelési, g) ellenőrzési, h) koordinációs, i) jogi (peres képviseleti), j) saját szervi működést szolgáló informatikai üzemeltetési és rendszerfenntartási, k) kommunikációs és nemzetközi kapcsolatok lebonyolítására szolgáló feladatok. 2. Illetékességi és hatásköri szabályok, a járási illetékesség módosítása 2. § (1) A megyei kormányhivatal illetékessége a székhelye szerinti megyére terjed ki. A fővárosi kormányhivatal illetékessége Budapest főváros területére, a Pest Megyei Kormányhivatal illetékességi területe Pest megyére terjed ki. (2) Kormányrendelet a fővárosi és megyei kormányhivatal illetékességi területét egyes államigazgatási feladatok tekintetében az (1) bekezdésben foglaltaktól eltérően is megállapíthatja. (3) A térségi fejlesztési tanács működésének törvényességi felügyeletét a térségi fejlesztési tanács székhelye szerint illetékes fővárosi és megyei kormányhivatal gyakorolja. (4) A járási (fővárosi kerületi) hivatalok (a továbbiakban: járási hivatal) székhelyeit – a fővárosi kerületek kivételével – az 1. melléklet tartalmazza. A járási hivatalok illetékessége az 1. mellékletben meghatározott településekre terjed ki. A járási hivatal a feladatait az illetékességébe tartozó települések tekintetében kirendeltségek és települési ügysegédek útján is elláthatja. (5) Kormányrendelet a járási hivatal illetékességi területét egyes államigazgatási feladatok tekintetében az 1. mellékletben meghatározott illetékességtől eltérően is megállapíthatja. (6) A járási hivatal által működtetett kormányablak és okmányiroda – ha jogszabály kivételt nem tesz – az ország területére kiterjedő illetékességgel ellátja a külön jogszabályban hatáskörébe utalt feladatokat. (7) Hivatalból indult eljárásra az a kormányablak vagy okmányiroda illetékes, amely járási hivatal illetékességi területén az ügyfél lakóhelye, ennek hiányában tartózkodási helye (székhelye, telephelye) van. Amennyiben a járási hivatal illetékességi területén több kormányablak vagy okmányiroda is működik, az eljárásra a kormánymegbízott által a járási hivatal ügyrendjében meghatározott kormányablak vagy okmányiroda az illetékes. 3. § (1) Amennyiben települési képviselő-testület határozatával kezdeményezi a településnek másik járási hivatal illetékességi területéhez történő átcsatolását, illetve új járás kialakítását, a fővárosi és megyei kormányhivatal megvizsgálja az átcsatolás, illetve új járás kialakításának indokoltságát. Indokoltnak minősül különösen a kezdeményezés, ha ezzel az államigazgatási feladatok hatékonyabb ellátása biztosítható, vagy ha a közlekedési feltételek jelentősen megváltoznak. (2) A fővárosi és megyei kormányhivatal kormánymegbízottja a képviselő-testületi határozatot – a település besorolásának megfelelő járási hivatal hivatalvezetőjének, átcsatolási javaslata esetén a képviselő-testület által indítványozott másik járási hivatal hivatalvezetője, valamint a fővárosi és megyei kormányhivatal véleményének a csatolásával – küldi meg a közigazgatás-szervezésért felelős miniszternek (a továbbiakban: miniszter). (3) A miniszter a javaslatát az általános önkormányzati választások évében április 30-ig nyújtja be a Kormány számára, valamennyi, az adott időszakban beérkezett kezdeményezés tekintetében. A Kormány döntése alapján településnek másik járáshoz történő átcsatolására, illetve új járási hivatal kialakítására az általános önkormányzati választások napjával kerülhet sor. 3. A fővárosi és megyei kormányhivatal irányítása 4. § (1) A Kormány a fővárosi és megyei kormányhivatal irányítására a közigazgatás-szervezésért felelős minisztert jelöli ki. (2) A Kormány a fővárosi és megyei kormányhivatali feladatok ellátásához szükséges informatikai rendszerekre vonatkozóan a közigazgatás-fejlesztésért felelős minisztert jelöli ki a) az informatikai rendszerekkel szembeni követelmények meghatározására a közigazgatási informatika infrastrukturális megvalósíthatóságának biztosításáért felelős miniszter és az e-közigazgatásért felelős miniszter egyetértésével, valamint b) a Miniszterelnökség, a Közigazgatási és Igazságügyi Hivatal, illetve a fővárosi és megyei kormányhivatalok által indított projektek keretében megvalósuló informatikai alkalmazásfejlesztések irányítására. 5. § (1) A szakmai irányító miniszter irányítói jogainak gyakorlásában – külön kormányrendeletben meghatározottak szerint – központi államigazgatási szerv is közreműködhet, azonban önálló irányítási jogkört nem gyakorolhat. (2) A kizárólag a fővárosi és megyei kormányhivataloknál, illetve a járási hivataloknál alkalmazott és a szakmai munkával összefüggő, a biztonsági okmányok védelmének rendjéről szóló kormányrendelet szerinti biztonsági okmányok egységessége érdekében a kibocsátói feladatokat a szakmai irányító miniszter, valamint az általa kijelölt szerv látja el és viseli az ezzel kapcsolatosan felmerülő költségeket. A biztonsági okmányokon a fővárosi és megyei kormányhivatal, járási hivatal nevét fel kell tüntetni. (3) A szakmai irányító miniszter írásban tájékoztatja a kormánymegbízottat a) a feladatkörét érintő ágazati tervekről, ágazatpolitikai elképzelésekről és a megvalósítás szervezeti és intézményi feltételeire vonatkozó javaslatairól, b) a fővárosi és megyei kormányhivatal költségvetését érintő, az éves költségvetési tervezés során nem érvényesített ágazati feladatokra vonatkozó – az ágazati feladatokra fordítható kormányhivatali forrásokra figyelemmel kialakított – végrehajtási tervről. 6. § A közigazgatás-szervezésért felelős miniszter a fővárosi és megyei kormányhivatalok bevonásával kezdeményezi és ellenőrzi a) a közigazgatással kapcsolatos kormányzati feladatok végrehajtásának területi összehangolását, valamint b) a közigazgatás fejlesztésével és korszerűsítésével kapcsolatos kormányzati feladatok területi összehangolását. 4. A hatósági ellenőrzési terv és az összevont ellenőrzés 7. § (1) A szakmai irányító miniszter legkésőbb az ellenőrzési időszakot megelőző 45. napig országos hatósági ellenőrzési tervet készít az irányítási jogkörébe tartozó feladatok tekintetében a fővárosi és megyei kormányhivatalok által lefolytatandó hatósági ellenőrzésekről, és gondoskodik annak az általa vezetett minisztérium honlapján történő közzétételéről. (2) A fővárosi és megyei kormányhivatal a szakmai irányító miniszterek által kiadott országos hatósági ellenőrzési tervek alapján készíti el a közigazgatási hatósági eljárás és szolgáltatás általános szabályairól szóló 2004. évi CXL. törvény (a továbbiakban: Ket.) szerinti hatósági ellenőrzési terveit az ellenőrzési időszakot megelőző 15. napig. (3) A fővárosi és megyei kormányhivatal a Ket. szerinti ellenőrzési jelentését elkészíti, és megküldi a szakmai irányító miniszternek az ellenőrzési időszakot követő 30. napig. (4) A szakmai irányító miniszter az ellenőrzési időszakot követő 60. napig a beérkezett ellenőrzési jelentések alapján elkészíti a hatósági ellenőrzésekkel kapcsolatos országos beszámolóját területi és hatásköri bontásban, és gondoskodik annak az általa vezetett minisztérium honlapján történő közzétételéről. (5) A fővárosi és megyei kormányhivatal a szakmai irányító miniszter által készített beszámoló közzétételével tesz eleget a Ket. szerinti ellenőrzési jelentés közzétételi kötelezettségének. (6) A fővárosi és megyei kormányhivatal a járási hivatalok kormányablakaiban a beszámoló azon részét függeszti ki, amely az általa végzett ellenőrzésre vonatkozóan tartalmaz adatokat. (7) A szakmai irányító miniszter az ellenőrzésről készített beszámolót a közzétételét követő 30 napon belül véleménynyilvánítás céljából megküldi a Nemzeti Gazdasági és Társadalmi Tanácsnak. 8. § (1) A fővárosi és megyei kormányhivatal összevonja azon feladat- és hatáskörébe tartozó ellenőrzéseket, amelyek tekintetében – az ellenőrzés helyének és időpontjának összehangolhatóságára figyelemmel – az együttes eljárás lehetséges. (2) A fővárosi és megyei kormányhivatal az (1) bekezdés szerinti összevont ellenőrzésekről előzetesen, naptári évre vonatkozóan éves összevont ellenőrzési tervet készít. (3) Az éves összevont ellenőrzési tervet a kormánymegbízott a tárgyévet megelőző év december 15. napjáig hagyja jóvá, és ezzel egyidejűleg megküldi a közigazgatás-szervezésért felelős miniszter részére. 5. A fővárosi és megyei kormányhivatal ellenőrzése 9. § (1) A fővárosi és megyei kormányhivatalra irányuló ellenőrzésre vonatkozó részletes szabályokat a 2. melléklet határozza meg. (2) A fővárosi és megyei kormányhivatal tekintetében négyévenként legalább egyszer átfogó ellenőrzést kell lefolytatni. (3) A közigazgatás-szervezésért felelős miniszter a szakmai irányító miniszter által irányított feladatok tekintetében az ellenőrzést a szakmai irányító miniszter közreműködésével látja el. (4) A szakmai irányító miniszter a fővárosi és megyei kormányhivatal általa irányított feladatai tekintetében az ellenőrzést a közigazgatás-szervezésért felelős miniszter közreműködésével látja el. 6. A kormánymegbízott feladatai 10. § A kormánymegbízott a) vezeti a fővárosi és megyei kormányhivatalt, gyakorolja annak feladat- és hatásköreit, ellátja a költségvetési szerv vezetőjének hatáskörébe utalt feladatokat, b) biztosítja a fővárosi és megyei kormányhivatal és a járási hivatalok szakmai feladatellátásának feltételeit, c) elkészíti és a közigazgatás-szervezésért felelős miniszter részére megküldi a fővárosi és megyei kormányhivatal szervezeti és működési szabályzatára vonatkozó javaslatát, d) gondoskodik a jogszabályban előírt belső szabályzatok elkészítéséről. 11. § (1) A nemzetgazdasági szempontból kiemelt jelentőségű beruházásokkal összefüggő, kormányrendeletben meghatározott közigazgatási hatósági ügy (a továbbiakban: kiemelt jelentőségű ügy) intézését a kormányrendeletben kijelölt kormánymegbízott figyelemmel kíséri. (2) A kiemelt jelentőségű ügyet megállapító kormányrendeletben kijelölt kormánymegbízott a) kapcsolatot tart a kiemelt jelentőségű ügyben feladat- és hatáskörrel rendelkező szervvel, valamint annak irányító, szakmai irányító és felügyeleti szervével; b) – a személyes és különleges adatok kivételével – adatot, tájékoztatást kérhet a kiemelt jelentőségű ügyben feladat- és hatáskörrel rendelkező szervtől, illetve annak irányító, szakmai irányító és felügyeleti szervétől; c) eseti egyeztetést kezdeményezhet a kiemelt jelentőségű ügyben feladat- és hatáskörrel rendelkező szervekkel, illetve azok irányító, szakmai irányító és felügyeleti szervével; d) a kiemelt jelentőségű ügyben feladat- és hatáskörrel rendelkező szervek, valamint a kormányhivatal részvételével munkacsoportot hozhat létre; e) intézkedést javasolhat a kiemelt jelentőségű ügyben feladat- és hatáskörrel rendelkező szervnél, illetve annak irányító, szakmai irányító és felügyeleti szervénél; f ) a tényállás tisztázása érdekében és a hatósági ellenőrzés során feladat- és hatáskörükben érintett hatóságok együttműködése kereteinek kialakítására vonatkozóan a kiemelt jelentőségű ügyben javaslatot tehet; g) a kiemelt jelentőségű ügyben feladat- és hatáskörrel rendelkező szerv felügyeleti szervének felügyeleti eljárását kezdeményezheti; h) – a 19. §-ban foglalt ellenőrzési jogkörtől eltérően – kezdeményezésére a kiemelt jelentőségű ügyben a feladat- és hatáskörrel rendelkező szervnél az irányító, szakmai irányító és felügyeleti szerv vezetője soron kívül törvényességi és hatékonysági ellenőrzést folytat le a kiemelt jelentőségű ügy tekintetében; i) a kiemelt jelentőségű ügyben feladat- és hatáskörrel rendelkező szervet egyedi vagy rendszeres jelentéstételre vagy beszámolóra kötelezheti – a (4) bekezdésben foglalttól eltérő határidővel –; j) a kormányzati szolgálati jogviszonyból eredő kötelezettségeknek a kiemelt jelentőségű ügy intézése során történő megszegésének alapos gyanúja esetén fegyelmi eljárást kezdeményezhet; valamint k) további, a kiemelt jelentőségű ügyet megállapító kormányrendeletben meghatározott, a kiemelt jelentőségű ügy intézésével kapcsolatos feladatot láthat el. (3) A (2) bekezdés b), c), e)–h) és j) pontja szerinti megkereséssel érintett szerv a megkeresést érdemben megvizsgálja, és észrevételeiről, intézkedéséről vagy az intézkedés mellőzésének okáról a megkeresés kézhezvételétől számított nyolc napon belül írásban tájékoztatja a kormánymegbízottat. (4) A kormányrendeletben kijelölt, a kiemelt jelentőségű ügyben feladat- és hatáskörrel rendelkező szerv hetente tájékoztatja a kormányrendeletben kijelölt kormánymegbízottat a kiemelt jelentőségű ügy állásáról. (5) A kormányrendeletben kijelölt, a kiemelt jelentőségű ügyben feladat- és hatáskörrel rendelkező szerv a kormánymegbízott (2) bekezdés szerinti intézkedésére okot adó körülmény észlelése esetén haladéktalanul írásbeli jelzéssel él a kormányrendeletben kijelölt kormánymegbízott felé. A kormánymegbízott a jelzést nyolc napon belül kivizsgálja és észrevételeiről, intézkedéséről vagy az intézkedés mellőzésének okáról írásban tájékoztatja a jelzéssel élő szervet. (6) A kormányrendeletben kijelölt kormánymegbízott a) minden naptári negyedévet követő hónap 5. napjáig tájékoztatja a közigazgatás-szervezésért felelős miniszter útján a Kormány tagjait a kiemelt jelentőségű ügy intézéséről, valamint intézkedéseiről; b) szükség esetén kezdeményezi a közigazgatás-szervezésért felelős miniszter intézkedését; c) a Kormány döntését igénylő kérdésben előterjesztést készít a Kormány részére a közigazgatás-szervezésért felelős miniszter útján; továbbá d) minden hónap 1. munkanapján tájékoztatja a közigazgatás-szervezésért felelős minisztert a kiemelt jelentőségű ügy állásáról, valamint intézkedéseiről. (7) A (2) bekezdésben meghatározott hatásköröket a kiemelt jelentőségű ügyet megállapító kormányrendeletben kijelölt kormánymegbízott nem gyakorolhatja az önálló szabályozó szervek, a Magyar Nemzeti Bank, az autonóm államigazgatási szervek, a Nemzeti Adó- és Vámhivatal, valamint a rendvédelmi szervek tekintetében. 12. § (1) A kormánymegbízott minden év február 28. napjáig – a (2) bekezdésben meghatározott szervek bevonásával – a fővárosi és megyei kormányhivatal előző évi tevékenységéről, valamint a (2) és (4) bekezdésben meghatározott kérdésekről szóló összegző beszámolót készít, amelyet megküld a közigazgatás-szervezésért felelős miniszter részére. (2) A beszámolási kötelezettség kiterjed a fővárosi és megyei kormányhivatal illetékességi területén működő, illetve székhellyel rendelkező központi államigazgatási szerv bármely jogállású területi szervére, továbbá az államigazgatási feladatot ellátó más szervre és személyre, valamint a polgármesterre és jegyzőre az általuk ellátott államigazgatási feladatokat érintően. (3) A (2) bekezdésben felsorolt szervek adatok, információk szolgáltatásával közreműködnek a beszámolási feladatok teljesítésében. (4) A fővárosi és megyei kormányhivatal beszámolójának tartalmaznia kell különösen: a) a fővárosi és megyei kormányhivatalok intézményi munkatervében foglaltak érvényesülését, b) a fővárosi és megyei kormányhivatal funkcionális működésére vonatkozó adatokat, különös tekintettel a humánerőforrást, az ingatlan állományt, a gépjárműveket, a közbeszerzéseket, valamint a fővárosi és megyei kormányhivatal saját szervi működését szolgáló informatikai üzemeltetési és rendszerfenntartási adatokat, c) a nemzetgazdasági szempontból kiemelt beruházások megvalósítását segítő államigazgatási feladatok végrehajtásának helyzetét, d) a fővárosi és megyei kormányhivatal törvényességi felügyeleti tevékenységének tapasztalatait, e) a fővárosi és megyei kormányhivatal és a járási hivatalok általános tevékenységét, különös tekintettel a hatósági tevékenységére, az összevont ellenőrzésekről szóló éves ellenőrzési tervben foglaltak teljesítésének tapasztalataira, valamint a jegyző és a polgármester államigazgatási tevékenységére vonatkozó tapasztalataira, f ) a fővárosi és megyei kormányhivatal, valamint a járási hivatal kormányablakainak, továbbá más ügyfélszolgálatainak működési tapasztalatait, g) a (2) bekezdésben meghatározott államigazgatási szervek működésének, tevékenységének tapasztalatait, h) a fővárosi és megyei államigazgatási kollégium működésének, tevékenységének tapasztalatait, i) a fővárosi és megyei kormányhivatalhoz benyújtott panaszokkal és közérdekű bejelentésekkel kapcsolatos ügyintézés tapasztalatait, valamint j) egyéb, a közigazgatás-szervezésért felelős miniszter által meghatározott szempontokat. 7. A járási hivatal vezetőjének feladatai 13. § A járási hivatal vezetője a) vezeti a járási hivatalt, b) gyakorolja a járási hivatal feladat- és hatásköreit, c) gondoskodik – a kormánymegbízott által meghatározott keretek és feltételek között – a járási hivatal szakmai feladatellátásáról, d) gondoskodik a kormánymegbízott által meghatározott belső szabályzatok elkészítéséről, e) ellátja a járási hivatal üzemeltetésével összefüggő feladatokat. 8. A fővárosi és megyei kormányhivatal és a járási hivatalok feladatai 14. § A fővárosi és megyei kormányhivatal a jogszabályoknak és a Kormány döntéseinek megfelelően részt vesz a kormányzati célkitűzések területi megvalósításában. Ennek keretében koordinációs, ellenőrzési, informatikai tevékenységet, valamint képzést, továbbképzést szervező, összehangoló feladatokat lát el. 15. § (1) A járási hivatal a kormánymegbízott irányítása mellett közreműködik a 14. §-ban meghatározott feladatok ellátásában. (2) A járási hivatal a települési önkormányzatok közfoglalkoztatási feladatai végrehajtásának elősegítése érdekében ellátja a települési, nemzetiségi önkormányzatok, azok társulásai, valamint a hatóságok közfoglalkoztatáshoz kapcsolódó együttműködéséhez szükséges koordinációs és kommunikációs feladatokat. (3) A járási hivatal a (2) bekezdésben meghatározott feladatai ellátása során a) tájékoztatást kérhet illetékességi területén a települési, nemzetiségi önkormányzatoktól, az önkormányzatok társulásától, valamint a hatóságoktól, b) egyeztetést kezdeményezhet a közfoglalkoztatás elősegítése érdekében az a) pontban meghatározott szervekkel. (4) A járási hivatal a (2) bekezdésben meghatározott feladatkörében eljárva a (3) bekezdés a) pontjában felsorolt szerveknek utasítást nem adhat, köteles azonban jelezni a hatáskörrel rendelkező szerveknek, ha közfoglalkoztatással kapcsolatos szabálytalanságot vagy jogszabálysértést észlel. 9. Koordináció 16. § A fővárosi és megyei kormányhivatal a Khtv. 16. § (3) bekezdésében meghatározott koordinációs jogkörében ellátott koordinációs feladat- és hatáskörében különösen a) gondoskodik a több ágazatot érintő kormányzati döntések végrehajtásának területi összehangolásáról, b) a közszolgálati életpálya kidolgozásáért felelős miniszter által meghatározottak szerint közreműködik a központi közszolgálati nyilvántartás működtetésével kapcsolatos feladatok ellátásában, c) közreműködik a közigazgatás korszerűsítésével, az e-közigazgatás kialakításával kapcsolatos feladatok területi összehangolásában, szervezésében, d) kezdeményezi a központi államigazgatási szervek területi szervei ügyfélfogadási, ügyfélszolgálati rendszerének összehangolását, továbbá szakmai támogatást nyújt az ügyfélszolgálati tevékenység bővítéséhez, valamint e) gondoskodik a területi elektronikus ügyfél-tájékoztatási rendszer koordinálásáról, ennek keretében elősegíti annak naprakész működését. 17. § (1) A fővárosi és megyei államigazgatási kollégium (a továbbiakban: kollégium) létrehozásáról, működéséről, ügyrendjének előkészítéséről a kormánymegbízott gondoskodik. (2) A kollégium testületként működik, működésének részletes szabályait az ügyrend tartalmazza. A kollégium ügyrendjét a kormánymegbízott terjeszti elő és a kollégium állapítja meg. (3) A kormánymegbízott a kollégium ülését az ügyrendben meghatározott időközönként, illetve szükség szerint hívja össze, gondoskodik a napirendek, az állásfoglalások előkészítéséről, figyelemmel kíséri az állásfoglalások végrehajtását. (4) A kormánymegbízott szükség szerint meghívja a kollégium ülésére a koordinációs és ellenőrzési jogkörébe nem tartozó közigazgatási szervek vezetőit. Az államigazgatási feladatot ellátó más szervezet meghívott vezetője a kollégium ülésén tanácskozási joggal vehet részt. 18. § A kollégium a) elemzi és értékeli a kormányzati feladatok területi megvalósításának helyzetét, a fővárosi és megyei kormányhivatal, a központi államigazgatási szervek területi szervei és a helyi önkormányzatok együttműködésének, továbbá az államigazgatási feladatok területi végrehajtásának tapasztalatait, a közigazgatási szervek közigazgatási hatósági ügyintézését, b) egyezteti és értékeli az ellenőrzések tapasztalatait, állást foglal az ellenőrzési tervek tartalmáról, ütemezéséről, végrehajtásáról, c) előmozdítja a területi informatikai kapcsolatok összehangolt fejlesztését és működését, d) értékeli a képzési, továbbképzési tevékenységet, véleményezi az erre vonatkozó terveket, ajánlásokat dolgoz ki a képzés, továbbképzés tárgyköreire és módszereire vonatkozóan, e) elemzi a központi államigazgatási szervek területi szerveinek és az érdek-képviseleti szervek, köztestületek együttműködését, ajánlást dolgozhat ki az együttműködések továbbfejlesztésére, f ) véleményezi a központi államigazgatási szervek területi szervei ügyvitel-, informatika- és szervezetfejlesztési döntéseinek tervezeteit, előmozdítja a területi szinten összehangolt ügyvitel-, informatika- és szervezetfejlesztést, g) értékeli, véleményezi a központi államigazgatási szervek területi szervei ügyfélfogadási rendjét, ügyfélszolgálati tevékenységét, módszertani segítséget nyújt az összehangolt ügyfélfogadási rend, ügyfélszolgálati tevékenység megvalósításhoz, h) figyelemmel kíséri és közigazgatási hatásait tekintve értékeli a területi társadalmi-gazdasági reálfolyamatokat; az állami feladat felmerülésével járó vagy államigazgatási szervek közreműködését igénylő országos kihatással bíró, vagy kiemelkedő területi jelentőségű társadalmi-gazdasági problémákat jelzi a közigazgatás-szervezésért felelős miniszternek; elősegíti az állami és a központi államigazgatási szervek területi szervei koordinált közreműködői tevékenységét a problémák kezelésében. 10. Ellenőrzés 19. § (1) A fővárosi és megyei kormányhivatal a Khtv. 16. § (4) bekezdésében meghatározott ellenőrzési jogkörében ellátott ellenőrzési feladat- és hatáskörében a) ellenőrzi a központi államigazgatási szervek területi szervei vezetőinek a kormánytisztviselői és a közalkalmazotti jogviszonnyal kapcsolatos munkáltatói intézkedései törvényességét, illetve külön jogszabályban meghatározottak szerint kormányzati szolgálati ellenőrzést végez, b) ellenőrzi a központi államigazgatási szervek területi szervei tevékenységében a Ket. megfelelő alkalmazását, c) ellenőrzi – az illetékes közlevéltárral egyeztetett ellenőrzési terv és program szerint – az ügyiratkezelésről, valamint a központi államigazgatási szervek területi szervei által az ügyiratkezeléssel összefüggésben kezelt adatok nyilvántartásáról és védelméről, a közérdekű adatok nyilvánosságáról szóló jogszabályok megfelelő alkalmazását, d) az e-közigazgatásért felelős miniszter irányítása mellett és az általa biztosított feltételek keretei között ellenőrzi a központi államigazgatási szervek területi szervei infokommunikációs rendszereinek üzemeltetését, az üzemmenet-folytonosság biztosításának feltételeit, a megfelelő személyi és szakmai feltételek meglétét, valamint az informatikai üzemeltetés kereteit meghatározó szabályzatok jogszabályoknak való megfelelőségét, e) gondoskodik a központi államigazgatási szervek területi szervei ellenőrzési terveinek összehangolásáról, egyeztetett végrehajtásáról, a tapasztalatok közös elemzéséről, f ) gondoskodik a gazdaságos, egymást kiegészítő ellenőrzési módok kialakításáról, alkalmazásáról. (2) A fővárosi és megyei kormányhivatal az (1) bekezdés a)–d) pontjában meghatározott feladatainak teljesítése érdekében jogosult a központi államigazgatási szervek területi szervei vezetőitől e feladata tekintetében határidő tűzésével adatokat, felvilágosítást kérni, e szervek irataiba – jogszabály eltérő rendelkezése hiányában – betekinteni. (3) A fővárosi és megyei kormányhivatal az ellenőrzések tapasztalatairól tájékoztatja a felügyeleti szervet, illetve az ágazati minisztert, szükség esetén – különösen, ha jogszabálysértést tapasztal – kezdeményezi intézkedését, gyakorolja a 27. §-ban meghatározott jogait. (4) A közigazgatás-szervezésért felelős miniszter gondoskodik az ellenőrzések tervezésének és végrehajtásának egységes rendjéről. 20. § A fővárosi és megyei kormányhivatal a helyi önkormányzati szervek tekintetében a) külön jogszabályban meghatározottak szerint közszolgálati ellenőrzést végez, b) ellenőrzi – az illetékes közlevéltárral egyeztetett ellenőrzési terv és program szerint – az ügyiratkezelésről, továbbá a szerv által kezelt adatok nyilvántartásáról és védelméről, a közérdekű adatok nyilvánosságáról szóló jogszabályok megfelelő alkalmazását, c) ellenőrzi a Ket. megfelelő alkalmazását. 21. § A fővárosi és megyei kormányhivatal – a közigazgatás-szervezésért felelős miniszter irányításával – ellenőrzi a járási hivatalok tevékenységében a Ket. megfelelő alkalmazását. 11. Véleményezési jogkör 22. § (1) A kormánymegbízott a Khtv. 18. §-ában meghatározott véleményét megküldi a közigazgatás-szervezésért felelős miniszternek és az államháztartásért felelős miniszternek, valamint az érintett szerv tevékenységének szakmai irányítását ellátó, a Kormánynak alárendelt szerv vezetőjének és az érintett területi államigazgatási szerv vezetőjének. (2) A vélemény kikérésének elmulasztása esetén a fővárosi és megyei kormányhivatal jelzéssel él a közigazgatásszervezésért felelős miniszter felé, aki a kérdésben egyeztetést kezdeményezhet. 12. Hatósági feladatok 23. § (1) A fővárosi és megyei kormányhivatal az államigazgatási feladatokat ellátó, államigazgatási hatósági jogkörben eljáró helyi önkormányzati szervek vonatkozásában jogosult a) szakmai-koordinációs értekezletet összehívni, b) a polgármesteri hivatalnál, a közös önkormányzati hivatalnál, a megyei közgyűlés hivatalánál, a főpolgármesteri hivatalnál, a hatósági igazgatási társulásnál felügyeleti szervként ellenőrzést tartani. (2) A fővárosi és megyei kormányhivatal az (1) bekezdés b) pontjában meghatározott ellenőrzés során feltárt, vagy más módon tudomására jutott jogszabálysértés esetén gyakorolja a 27. §-ban meghatározott jogait. 13. Képzés, továbbképzés 24. § (1) A fővárosi és megyei kormányhivatal a képzési, továbbképzési feladatai körében a) éves terv alapján szervezi a fővárosban, megyében az államigazgatási feladatokat ellátó helyi önkormányzati szervek köztisztviselőinek képzését, továbbképzését, b) gondoskodik a közigazgatási alap- és szakvizsgák, ügykezelői vizsgák, anyakönyvi szakvizsgák, alkotmányos alapismeretek vizsgák, továbbá külön jogszabály által meghatározott egyéb vizsgák, valamint az ezek előkészítésére szolgáló tanfolyamok megszervezéséről és lebonyolításáról, c) előmozdítja az ágazati, szakmai alapképzés rendszerességét, kezdeményezheti az ágazati képzéseket a központi államigazgatási szervek területi szervei vezetőinél, a szakmai irányító miniszternél, d) közreműködik a helyi önkormányzatok, valamint a nemzetiségi önkormányzatok tisztségviselőinek, képviselőinek képzésében, e) elemzi a képzés, továbbképzés színvonalát és eredményességét, kezdeményezi az érintett szerveknél a szükséges intézkedéseket, f ) összehangolja, és az erre biztosított költségvetési kereteknek megfelelően megszervezi a közigazgatási ügyintézéshez szükséges informatikai ismeretek oktatását, továbbképzését, érvényesíti a köztisztviselői vizsgarendszerben az informatikai követelményeket. (2) A fővárosi és megyei kormányhivatal összehangolja a közigazgatási szervek által az ügyfelek számára nyújtott elektronikus ügyintézést támogató képzéseket, továbbképzéseket, biztosítja azok megfelelő nyilvánosságát, terjeszti az elektronikus ügyintézés módszereit. 14. A fővárosi és megyei kormányhivatal egyéb feladatai 25. § (1) A Kormány – ha törvény vagy nemzetközi szerződés másképpen nem rendelkezik – a külföldi hatósági határozat végrehajtására irányuló megkereséssel kapcsolatban intézkedésre jogosult szervként a fővárosi és megyei kormányhivatalt jelöli ki. (2) A Kormány a kisajátításról szóló 2007. évi CXXIII. törvény 41. § (3a) bekezdése alapján kisajátítási hatóságként a fővárosi és megyei kormányhivatalt jelöli ki. (3) Az élelmiszerláncról és hatósági felügyeletéről szóló 2008. évi XLVI. törvény 47/B. § (1) bekezdésében foglaltak tekintetében a Kormány élelmiszerlánc-felügyeleti szervként a megyei kormányhivatalt jelöli ki. 15. Eljárási szabályok 26. § (1) A fővárosi kormányhivatal kormánymegbízottja gyakorolja a 16–22. §-ban meghatározott jogköröket, ha az államigazgatási szerv székhelye Budapest, és illetékessége a főváros mellett valamely megyére vagy további megyékre is kiterjed. E jogkörökben tett intézkedésről a fővárosi kormányhivatal tájékoztatja az érintett kormányhivatalokat. (2) Ha a fővárosi és megyei kormányhivatal nem a központi államigazgatási szerv területi szervének székhelye szerinti megyében, de annak illetékességi területén működik, feladatainak ellátása érdekében a központi államigazgatási szerv területi szerve tekintetében gyakorolhatja a 16. § a) és c) pontjaiban, valamint a Khtv. 16. § (2) bekezdésében meghatározott jogokat. E jogkörében tett intézkedéséről tájékoztatja az érintett szerv székhelye szerinti fővárosi és megyei kormányhivatalt. 27. § (1) A fővárosi és megyei kormányhivatal a 23. §-ban meghatározott szervek ellenőrzése és a 19. § (1) bekezdés a)–d) pontjában meghatározott feladatainak teljesítése során feltárt, vagy más módon tudomására jutott jogszabálysértés esetén a) felügyeleti eljárást kezdeményez vagy felügyeleti eljárás keretében megteszi a szükséges intézkedéseket, b) felhívja az ügyben ellenőrzésre jogosult más szerv figyelmét a tapasztalt jogszabálysértésre, c) megkeresi intézkedés végett a hatáskörrel és illetékességgel rendelkező szervet, d) jogszabálysértés esetén intézkedést kezdeményez a munkáltatói jogkör gyakorlójánál, e) fegyelmi, szabálysértési vagy büntetőeljárást kezdeményez. (2) Az (1) bekezdésben meghatározott esetekben a megkeresett szerv köteles a fővárosi és megyei kormányhivatal megkeresését érdemben megvizsgálni és saját intézkedéséről vagy annak mellőzése okáról a hivatalt – a megkereséstől számított 30 napon belül – tájékoztatni. 28. § (1) A kormányhivatal – amennyiben törvény másképp nem rendelkezik – jogosult mind a hatósági, mind a működéséhez kapcsolódó egyéb ügyviteli eljárást elektronikusan lefolytatni. (2) Az (1) bekezdésben foglaltak érdekében a kormányhivatal jogosult a részére benyújtott papír alapú iratokról a szabályozott elektronikus ügyintézési szolgáltatásokról és az állam által kötelezően nyújtandó szolgáltatásokról szóló külön jogszabály rendelkezései szerint hiteles elektronikus másolat készítésére, valamint jogosult határozatait és egyéb jognyilatkozatait elektronikus formában meghozni, és arról az érintettet – amennyiben a papír alapú irat szükséges – a szabályozott elektronikus ügyintézési szolgáltatásokról és az állam által kötelezően nyújtandó szolgáltatásokról szóló külön jogszabály rendelkezései szerint készített hiteles elektronikus másolattal értesíteni. (3) A kormányhivatal – ha jogszabály másképp nem rendelkezik – más szervekkel elsősorban elektronikus úton, Ket. elektronikus kapcsolattartásra vonatkozó rendelkezéseinek megfelelő alkalmazásával tartja a kapcsolatot, kivéve, ha a dokumentumnak vagy az azokról készített hiteles elektronikus másolatnak az elektronikus úton történő továbbítása nem lehetséges. (4) A kormányhivatal feladatai elvégzéséhez a Ket. hatálya alá nem tartozó eljárások esetében is igénybe veheti a szabályozott elektronikus ügyintézési szolgáltatásokról és az állam által kötelezően nyújtandó szolgáltatásokról szóló külön jogszabály rendelkezései szerinti szolgáltatásokat, ezek joghatása ez esetben megegyezik a hatósági eljárásokban kiváltott joghatással. 16. A kormányhivatali integrációhoz kapcsolódó jogutódlási szabályok 29. § (1) A környezetvédelmi, természetvédelmi, vízvédelmi hatósági és igazgatási feladatokat ellátó szervek kijelöléséről szóló 481/2013. (XII. 17.) Korm. rendelet 4. §-ában meghatározott környezetvédelmi és természetvédelmi felügyelőségek (a továbbiakban: felügyelőségek) 2015. március 31-ével beolvadással megszűnnek. A felügyelőségek általános jogutóda – a (2) bekezdésben meghatározott kivétellel – a 3. melléklet szerinti fővárosi és megyei kormányhivatal. (2) Az (1) bekezdéstől eltérően a Tiszántúli Környezetvédelmi és Természetvédelmi Felügyelőség (a továbbiakban: Felügyelőség) gyulai kirendeltsége által ellátott feladat- és hatáskörök, valamint az ahhoz kapcsolódó jogviszonyok tekintetében a Békés Megyei Kormányhivatal az általános jogutód. (3) Központi államigazgatási szerv önálló jogi személyiséggel nem rendelkező, megyei (fővárosi), vagy több megyére kiterjedő illetékességű szerve, szervezeti egysége jogutódjának a jogszabályban megállapított feladat- és hatáskörök és az ahhoz kapcsolódó jogviszonyok tekintetében az alapító okiratban foglaltak szerint az a fővárosi és megyei kormányhivatal tekintendő, amely a feladat- és hatáskör címzettje lesz. (4) A feladatellátáshoz kapcsolódó vagyoni jogok, ingó- és ingatlan-állomány térítésmentesen kerülnek átadásra a jogutód részére. (5) A feladat- és hatáskörök és az ahhoz kapcsolódó jogviszonyok tekintetében a jogutódlás kérdéseit az átalakulással érintett szervek közötti megállapodások rögzítik. A Felügyelőség gyulai kirendeltsége tekintetében a megállapodás aláírására a Felügyelőség igazgatója és a Békés Megyei Kormányhivatal kormánymegbízottja jogosult, a megállapodás érvényességéhez a Hajdú-Bihar Megyei Kormányhivatal kormánymegbízottjának egyetértése is szükséges. (6) Központi államigazgatási szerv önálló jogi személyiséggel nem rendelkező területi szerve vagy szervezeti egysége a központi államigazgatási szerv alapító okiratának és ezzel egyidejűleg a fővárosi és megyei kormányhivatal alapító okiratának megfelelő módosításával válik a fővárosi és megyei kormányhivatal részévé. (7) Az (1) és (3) bekezdés alapján a fővárosi és megyei kormányhivatalba integrálásra kerülő, illetve az átalakításban érintett egyéb költségvetési szervek alapító okiratának az átalakítással összefüggésben szükséges módosításai 2015. április 1-jétől alkalmazandóak. 30. § (1) A fővárosi és megyei kormányhivatal a 2015. április 1-jével a hatáskörébe került ellenőrzések tekintetében megfelelően alkalmazza azon ellenőrzési terveket, amelyeket a hatáskörrel 2015. március 31-ig rendelkező szerv a 2015. április 1-jét követő időpontig terjedő ellenőrzési időszakra készített. (2) Amennyiben az (1) bekezdésben meghatározott ellenőrzési terv nem alkalmazható, vagy valamely hatáskör tekintetében nem áll rendelkezésre, a fővárosi és megyei kormányhivatal 2015. április 30-ig vagy az ezt követően kezdődő ellenőrzési időszakot megelőző 15. napig új hatósági ellenőrzési tervet készít az adott hatáskör vonatkozásában. (3) A fővárosi és megyei kormányhivatal a 2015. évre vonatkozó összevont ellenőrzési tervét az (1) és (2) bekezdésben meghatározott ellenőrzési tervekre figyelemmel szükség szerint, 2015. április 30. napjáig módosítja. 17. Záró rendelkezések 31. § (1) Ez a rendelet – a (2) bekezdésben meghatározott kivétellel – a kihirdetését követő napon lép hatályba. (2) Az 1–28. §, a 30. §, a 31. § (3) bekezdése és az 1–2. melléklet 2015. április 1-jén lép hatályba. (3) Hatályát veszti a) a fővárosi és megyei kormányhivatalokról szóló 288/2010. (XII. 28.) Korm. rendelet, b) a járási (fővárosi kerületi) hivatalokról szóló 218/2012. (VIII. 13.) Korm. rendelet. Orbán Viktor s. k., miniszterelnök

et

other

N/A

piisav tõenäosus. 2. Keskkonnaohu mõistes sisaldub kaks elementi: ebasoodsa tagajärje tekkimise tõenäosus ja selle olulisus. Keskkonnaohuna tähistatakse seega olukorda, kus esinevad need kaks tingimust korraga ning kus esineb piisav tõenäosus, et saabub oluline keskkonnahäiring (olulise keskkonnahäiringu kohta vt KeÜS § 3 kommentaare). Keskkonnaohu mõistest paremaks arusaamiseks on kasulik selle võrdlemine keskkonnariski mõistega (vt KeÜS § 4 kommentaari). Erinevalt keskkonnaohust on keskkonnariski puhul tegemist olukorraga, kus keskkonnahäiringu, sealhulgas olulise keskkonnahäiringu, tekkimise tõenäosus ei ole piisavalt kindel. Lisaks on keskkonnariskiga tegu ka juhul, kui tagajärjeks ei ole oluline, vaid vähem tähtis keskkonnahäiring, olgugi et selle tekkimine võib olla piisavalt tõenäoline. 3. Keskkonnaohu olukorrale on iseloomulik piisava tõenäosuse künnis. Piisav tõenäosus tähendab küllaldast kindlust selles, et tagajärg saabub. Näiteks inimeste tervise kaitse eesmärgil kehtestatud välisõhu kvaliteedi piirväärtuste ületamisel tuleks eeldada, et selle tulemusel võib tõepoolest tekkida terviserike. Piisava kindlusega tekivad olulised keskkonnahäiringud ka praeguse tehnoloogiaga põlevkivitööstuses, mis on Eesti üks olulisemaid tööstusharusid, kuid ka Eesti suurim keskkonnakoormuse allikas – sealt pärineb enamik Eesti jäätmetest, veekasutusest ja õhusaastest. Piisava tõenäosuse künnise määratlemisel tuleb arvestada ka keskkonna kõrgetasemelise kaitse põhimõttega (vt KeÜS § 8 kommentaari), mis kahtluse korral kallutab otsustama pigem tagajärje saabumise piisava tõenäosuse kasuks. Kindluse aste tagajärje saabumise osas võib olla seda väiksem, mida prioriteetsem on kaitstav õigushüve ning mida ulatuslikumalt seda ohustatakse ja vice versa. Euroopa Kohtu praktikat arvestades on selliste olukordade tekkimise, kus keskkonnamõju võib negatiivselt mõjutada inimese tervist (nn „Hullu lehma tõve” kaasus – Euroopa Kohtu 05.05.1998 otsus nr C–157/96, National Farmers Union) või Natura 2000 võrgustiku väärtusi (nn Waddenzee kaasus, Euroopa Kohtu 7.09.2004 otsus nr C-127/02), piisavaks tõenäosuseks ka see, kui oluline ebasoodne mõju ei ole parimatest teadussaavutustest lähtuvalt välistatud. 4. Keskkonnaohu künnised selguvad üldjuhul koosmõjus keskkonnaseadustiku eriosaga, kuid need ei pruugi olla õigusaktides siiski ammendavalt määratletud. Juhtudel, kus keskkonnaohu tunnused ei ole õigusaktis üheselt loetletud, tuleb lisaks lähtuda ka ilmnenud asjaolude igakordsest hindamisest, mis toetub senisele kogemusele ja praktikale. Näiteks KeÜS § 3 kommentaaris toodud piirkonna ainsa haljasala täisehitamise korral tuleb keskkonnaohu olemasolu tõenäoliselt tõepoolest eeldada, sest planeeritav tegevus toob kindlasti kaasa elanike heaolu olulise häirimise (vt KeÜS § 3 komm p 3.3). 5. KeÜS-s kasutatav keskkonnaohu mõiste tähistab künnist, mille ületamine ei ole üldjuhul lubatud. Keskkonnaohtu tuleb vältimispõhimõttest lähtuvalt vältida. Haldusorganil lasub kohustus rakendada vältimispõhimõtet, et tõrjuda olulise ebasoodsa keskkonnamõju tekkimist (vt KeÜS § 10 kommentaare). Üheks vältimispõhimõtte rakendamise peamiseks instrumendiks on keskkonnakaitseload, millega määratakse keskkonnakasutuse tingimused ning millega kaasneb järelevalve- ja seiretegevus. Keskkonnaohu vältimisest saab rääkida ka siis, kui võetakse meetmeid, mis vähendavad keskkonnahäiringu tõenäosust ja selle olulisust sellisel määral, et keskkonnaoht taandub keskkonnariskiks, mida tuleb omakorda mõistlike ettevaatusmeetmetega veelgi vähendada. Olulise keskkonnahäiringu mõiste kohta vaata KeÜS § 3 lõike 2 kommentaare. Samas tuleb arvestada seda, et keskkonnaohu vältimise kohustus ei ole siiski absoluutne. Keskkonnaohu talumise kohustus tekib kolme tingimuse üheaegse esinemise korral: mingi ülekaaluka huvi olemasolul, alternatiivide puudumisel ning tingimusel, et on võetud või võetakse meetmed ohu või olulise keskkonnariski vähendamiseks võimalikult suures ulatuses. 6. Tulenevalt KeÜS-s sätestatud käitaja kohustustest peab ka käitaja omaalgatuslikult keskkonnaohte hindama ja võtma vajalikke meetmeid nende vältimiseks (vt KeÜS § 16 kommentaare).

cs

caselaw

Czechia

9 As 16/2011 - 71 ÄŒESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátÄ› sloÅ3⁄4eném z pÅ™edsedkynÄ› Mgr. Daniely Zemanové a soudcÅ ̄ JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní vÄ›ci Å3⁄4alobce: RoBiN OIL s.r.o., se sídlem LibuÅ¡ina 172, Kladno, zastoupenÃ1⁄2 JUDr. Liborem JankÅ ̄, advokátem se sídlem Májová 23, Cheb, proti Å3⁄4alovanému: Ministerstvo dopravy, odbor silniční infrastruktury, se sídlem nábÅ™eÅ3⁄4í Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí Å3⁄4alovaného ze dne 4. 6. 2010, č. j. 153/2010-910-IPK/8, ve vÄ›ci stavebního povolení, za Ãočasti osoby zÃočastnÄ›né na řízení: Ředitelství silnic a dálnic, se sídlem Na Pankráci 56, Praha 4, v řízení o kasační stíÅ3⁄4nosti Å3⁄4alobce proti usnesení MÄ›stského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2010, č. j. 7 A 112/2010 - 45, t a k t o : Kasační stíÅ3⁄4nost s e z a m í t á . I. II. III. Osoba zÃočastnÄ›ná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladÅ ̄ řízení. Å1⁄2ádnÃ1⁄2 z ÃočastníkÅ ̄ n e m á p r á v o na náhradu nákladÅ ̄ řízení. O d Å ̄ v o d n Ä› n í : StÄ›Å3⁄4ovatel včas podanou kasační stíÅ3⁄4ností napadá v záhlaví označené usnesení MÄ›stského soudu v Praze (dále jen „mÄ›stskÃ1⁄2 soud“), kterÃ1⁄2m byla z dÅ ̄vodu nevyčerpání řádnÃ1⁄2ch opravnÃ1⁄2ch prostÅ™edkÅ ̄ odmítnuta jeho Å3⁄4aloba proti rozhodnutí Å3⁄4alovaného, kterÃ1⁄2m byla povolena stavba rychlostní silnice „R7 MÚK Vysočany- MÚK DrouÅ3⁄4kovice“.  9 As 16/2011 - 72 StÄ›Å3⁄4ovatel uplatňuje v kasační stíÅ3⁄4nosti dÅ ̄vody dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znÄ›ní (dále jen „s. Å™. s.“). Uvádí, Å3⁄4e Å3⁄4alovanÃ1⁄2 vydal dne 4. 6. 2010 veÅ™ejnou vyhláškou stavební povolení ve prospÄ›ch stavebníka Ředitelství silnic a dálnic ÄŒR, Správa Chomutov, pro stavbu shora uvedené rychlostní silnice. Ze základních ÃodajÅ ̄ o stavbÄ› vyplÃ1⁄2vá, Å3⁄4e stavba bude mimo jiné zřízena na nemovitostech v obci HruÅ¡ovany, katastrální Ãozemí Vysočany u Chomutova, a to na parcele parc. číslo 1043/23 o vÃ1⁄2měře 2851 m2 a na parcele parc. číslo 1043/24 o vÃ1⁄2měře 7769 m2. K tÄ›mto nemovitostem náleÅ3⁄4í vlastnické právo ÄŒeské republice, s právem hospodaÅ™ení ve prospÄ›ch stavebníka Ředitelství silnic a dálnic. StÄ›Å3⁄4ovatel je vlastníkem sousedních nemovitostí – parcely parc. číslo 928/10 o vÃ1⁄2měře 4460 m2 a parcely parc. číslo 928/54 o vÃ1⁄2měře 1209 m2, vÅ¡e v obci HruÅ¡ovany, katastrální Ãozemí Vysočany u Chomutova. Má za to, Å3⁄4e je Ãočastníkem stavebního řízení, avÅ¡ak Å3⁄4alovanÃ1⁄2 toto jeho postavení od samého počátku nerespektuje. Neoznámil stÄ›Å3⁄4ovateli zahájení přísluÅ¡ného řízení, nepÅ™izval jej ani k Ãostnímu jednání. StÄ›Å3⁄4ovatel namítá, Å3⁄4e postupem Å3⁄4alovaného mu fakticky bylo znemoÅ3⁄4nÄ›no podat opravnÃ1⁄2 prostÅ™edek, a proto je oprávnÄ›n bránit se proti napadenému stavebnímu povolení přímo Å3⁄4alobou dle ustanovení § 65 s. Å™. s. Å1⁄2alovanÃ1⁄2 ve vyjádÅ™ení ke kasační stíÅ3⁄4nosti uvádí, Å3⁄4e ÃočastníkÅ ̄m řízení bylo oznámení o zahájení řízení doručeno veÅ™ejnou vyhláškou vyvěšenou na ÃoÅ™ední desce Ministerstva dopravy a také na elektronické desce Ministerstva dopravy. O tom ostatnÄ› svÄ›dčí i dopis Å3⁄4alovaného ze dne 9. 7. 2008, č. j. 612/2008-910-IPK/2, adresovanÃ1⁄2 Å3⁄4alobci, ve kterém vÃ1⁄2slovnÄ› stojí, Å3⁄4e Ãočastníci řízení budou o zahájení řízení vyrozumÄ›ni veÅ™ejnou vyhláškou, která bude mj. vyvěšena také na ÃoÅ™edních deskách obecních ÃoÅ™adÅ ̄ obcí (fyzicky i elektronicky), jejichÅ3⁄4 katastrální Ãozemí budou dotčena pÅ™edmÄ›tnou stavbou. Samotné oznámení o stavebním řízení i stavební povolení obsahují pouze dva Ãočastníky řízení, a to investora stavby Ředitelství silnic a dálnic ÄŒR a společnost Valbek, spol. s r. o., v jejímÅ3⁄4 zastoupení investor o vydání stavebního povolení poÅ3⁄4ádal. Ostatním ÃočastníkÅ ̄m řízení bylo doručeno zveÅ™ejnÄ›ním veÅ™ejné vyhlášky ve smyslu ustanovení § 144 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). V rámci stavebního řízení mÄ›li vÅ¡ichni Ãočastníci řízení moÅ3⁄4nost se vyjádÅ™it či vznést Ãostní pÅ™ipomínky pÅ™i veÅ™ejném Ãostním projednání Å3⁄4ádosti dne 26. 2. 2010. Å1⁄2alovanÃ1⁄2 navrhuje kasační stíÅ3⁄4nost zamítnout. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náleÅ3⁄4itosti kasační stíÅ3⁄4nosti a konstatoval, Å3⁄4e kasační stíÅ3⁄4nost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti nÄ›muÅ3⁄4 je kasační stíÅ3⁄4nost přípustná, a stÄ›Å3⁄4ovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. Å™. s.). Poté pÅ™ezkoumal napadené usnesení mÄ›stského soudu v rozsahu kasační stíÅ3⁄4nosti a v rámci uplatnÄ›nÃ1⁄2ch dÅ ̄vodÅ ̄ (§ 109 odst. 2 a 3 s. Å™. s.), ověřil pÅ™i tom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimÅ3⁄4 by musel pÅ™ihlédnout z ÃoÅ™ední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. Å™. s.), a dospÄ›l k závÄ›ru, Å3⁄4e kasační stíÅ3⁄4nost není dÅ ̄vodná. Z obsahu kasační stíÅ3⁄4nosti je zÅ™ejmé, Å3⁄4e jedinÃ1⁄2m a současnÄ› rozhodnÃ1⁄2m dÅ ̄vodem kasační stíÅ3⁄4nosti je dÅ ̄vod uvedenÃ1⁄2 v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. Å™. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud  9 As 16/2011 - 73 jiÅ3⁄4 ve svém rozhodnutí ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaném pod č. 625/2005 Sb. NSS (vÅ¡echna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou téÅ3⁄4 dostupná na www.nssoud.cz), konstatoval, Å3⁄4e v případÄ› podání kasační stíÅ3⁄4nosti proti usnesení soudu o odmítnutí Å3⁄4aloby pÅ™icházejí pro stÄ›Å3⁄4ovatele v Ãovahu z povahy vÄ›ci pouze kasační dÅ ̄vody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. Å™. s. Rozsahem a dÅ ̄vody kasační stíÅ3⁄4nosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 109 odst. 2 a odst. 3 s. Å™. s. vázán. StÄ›Å3⁄4ovatel v kasační stíÅ3⁄4nosti namítá, Å3⁄4e s ním nebylo jako s Ãočastníkem v pÅ™edcházejícím řízení jednáno a rozhodnutí mu následnÄ› z tohoto dÅ ̄vodu nebylo doručeno. Proto se nemohl bránit podáním odvolání, neboÅ¥ postupem Å3⁄4alovaného mu bylo toto právo fakticky odňato. Podle ustanovení § 5 s. Å™. s. se lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádnÃ1⁄2ch opravnÃ1⁄2ch prostÅ™edkÅ ̄, pÅ™ipouÅ¡tí-li je zvláštní zákon, pokud nestanoví tento nebo zvláštní zákona jinak. Z citovaného ustanovení soudního řádu správního vyplÃ1⁄2vá, Å3⁄4e soudní ochrana nenahrazuje správní pÅ™ezkum, ale nastupuje teprve poté, kdy jsou vyčerpány veÅ¡keré moÅ3⁄4nosti nápravy nezákonného či vadného správního rozhodnutí prostÅ™edky správního řízení s tou podmínkou, Å3⁄4e procesní pÅ™edpisy správního řízení podání opravnÃ1⁄2ch prostÅ™edkÅ ̄ umoÅ3⁄4ňují. SvÃ1⁄2ch práv se tedy Å3⁄4alobou proti rozhodnutí správního orgánu nemÅ ̄Å3⁄4e ÃospěšnÄ› domoci ten, kdo proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupnÄ› opravnÃ1⁄2 prostÅ™edek nepodal, s vÃ1⁄2jimkou případÅ ̄, kdy rozhodnutí správního orgánu bylo na Ãojmu práv Å3⁄4alobce zmÄ›nÄ›no k opravnému prostÅ™edku jiného. Tento závÄ›r vyslovil Nejvyšší správní soud napÅ™. ve svém rozhodnutí ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98/2004 - 65, publikovaném pod č. 672/2005 Sb. NSS, podle nÄ›hoÅ3⁄4: „PodmínÄ›nost vyčerpání opravnÃ1⁄2ch prostÅ™edkÅ ̄ ve správním řízení pÅ™ed podáním Å3⁄4aloby k soudu [§ 5, § 68 písm. a) s. Å™. s.] je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního pÅ™ezkumu a minimalizace zásahÅ ̄ soudÅ ̄ do správního řízení. To znamená, Å3⁄4e Ãočastník správního řízení musí zásadnÄ› vyčerpat vÅ¡echny prostÅ™edky k ochranÄ› svÃ1⁄2ch práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se mÅ ̄Å3⁄4e domáhat soudní ochrany. Soudní pÅ™ezkum správních rozhodnutí je totiÅ3⁄4 koncipován aÅ3⁄4 jako následnÃ1⁄2 prostÅ™edek ochrany subjektivnÄ› veÅ™ejnÃ1⁄2ch práv, kterÃ1⁄2 nemÅ ̄Å3⁄4e nahrazovat prostÅ™edky nacházející se uvnitÅ™ veÅ™ejné správy.“ Nejvyšší správní soud si vyÅ3⁄4ádal správní spis a ověřil, Å3⁄4e v dané vÄ›ci byla Å3⁄4aloba podána proti rozhodnutí, jímÅ3⁄4 stavební ÃoÅ™ad stavebníkovi povolil na základÄ› provedeného stavebního řízení realizaci v Ãovodu uvedené stavby. Oznámení o zahájení stavebního řízení bylo dle ustanovení § 144 správního řádu pro velkÃ1⁄2 počet ÃočastníkÅ ̄ oznámeno veÅ™ejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na přísluÅ¡né ÃoÅ™ední desce dne 1. 3. 2010 a sejmuta dne 24. 3. 2010. Součástí tohoto oznámení bylo nařízení Ãostního jednání k projednání Å3⁄4ádosti o stavební povolení a to na den 1. 4. 2010. Účastníci řízení byli poučeni o svém právu uplatnit případné námitky nejpozdÄ›ji pÅ™i tomto Ãostním jednání. Součástí spisového materiálu je i Å3⁄4ádost Å3⁄4alovaného o vyvěšení této veÅ™ejné vyhlášky na ÃoÅ™ední desce obecních ÃoÅ™adÅ ̄ dotčenÃ1⁄2ch obcí mimo jiné na ÃoÅ™ední desce Obecního ÃoÅ™adu v HruÅ¡ovanech. ObdobnÃ1⁄2m zpÅ ̄sobem bylo doručeno také napadené stavební povolení.  9 As 16/2011 - 74 Vydané stavební povolení je nepochybnÄ› rozhodnutím správního orgánu prvního stupnÄ›, proti nÄ›muÅ3⁄4 byl přípustnÃ1⁄2 řádnÃ1⁄2 opravnÃ1⁄2 prostÅ™edek, tj. podání rozkladu k ministru dopravy a to do 15 dnÅ ̄ ode dne doručení. OstatnÄ› o tom byli Ãočastníci řízení poučeni přímo v napadeném povolení. StÄ›Å3⁄4ovatel mÄ›l právo rozklad podat, pÅ™ičemÅ3⁄4 tohoto svého práva nevyuÅ3⁄4il. Kasační soud na základÄ› vÃ1⁄2Å¡e uvedenÃ1⁄2ch skutečností ověřenÃ1⁄2ch ze správního spisu neshledal, Å3⁄4e by mu postupem Å3⁄4alovaného bylo právo podat opravnÃ1⁄2 prostÅ™edek fakticky odňato. Pro Ãoplnost vÅ¡ak zdejší soud uvádí, Å3⁄4e právo podat řádnÃ1⁄2 opravnÃ1⁄2 prostÅ™edek proti stavebnímu povolení není závislé na pÅ™edpokladu, Å3⁄4e napadené rozhodnutí bylo ÃočastníkÅ ̄m řízení řádnÄ› doručeno, jak tomu ostatnÄ› bylo i v nyní projednávané vÄ›ci. Toto právo svÄ›dčí i Ãočastníku, kterému přísluÅ¡né rozhodnutí nebylo doručeno, vyuÅ3⁄4ít jej mÅ ̄Å3⁄4e tedy kdykoliv, kdy se o existenci takového rozhodnutí dozví. Správní řád je v takovém případÄ› standardnÄ› vykládán tak, Å3⁄4e i pÅ™i odnÄ›tí moÅ3⁄4nosti Ãočastnit se řízení, vyÃosÅ¥ujícím v nedoručení rozhodnutí ve vÄ›ci, lze nápravu zjednat pouÅ3⁄4itím řádného opravného prostÅ™edku (srov. Vopálka V., Å imÅ ̄nková, V., Å olín, M.: Správní řád, komentář, C. H. Beck, Praha 1999, poznámky k § 14, § 52 a § 62). Účastníkem správního řízení je totiÅ3⁄4 vÅ3⁄4dy ten, o nÄ›mÅ3⁄4 to stanoví zákon, tedy bez ohledu na to, zda s ním správní orgán jako s Ãočastníkem řízení jednal či nikoli. Nejedná-li správní orgán s Ãočastníkem řízení, kterÃ1⁄2 jím ze zákona je, a nedoručí-li mu rozhodnutí, zatíÅ3⁄4í tím řízení závaÅ3⁄4nou procesní vadou. Smyslem § 5 a § 68 písm. a) s. Å™. s. je zamezit intervencím soudu v případÄ›, Å3⁄4e správní orgán jeÅ¡tÄ› nemÄ›l moÅ3⁄4nost sám zváÅ3⁄4it dÅ ̄vody namítané proti jeho rozhodnutí v rámci řízení o opravném prostÅ™edku a zaujmout k nim své stanovisko. V případÄ› stÄ›Å3⁄4ovatele by se odvolací orgán ve svém rozhodnutí musel vypořádat mimo jiné s námitkou, Å3⁄4e byl jako Ãočastník řízení pÅ™ed stavebním ÃoÅ™adem opomenut, tento závÄ›r by pak bylo moÅ3⁄4no následnÄ› podrobit pÅ™ezkumu ve správním soudnictví. Kasační námitka stÄ›Å3⁄4ovatele, v níÅ3⁄4 poukazoval na nezákonnost usnesení o odmítnutí Å3⁄4aloby spočívající v tom, Å3⁄4e proti rozhodnutí stavebního ÃoÅ™adu nemohli podat odvolání, neboÅ¥ s ním nebylo jako s Ãočastníkem v pÅ™edchozím řízení jednáno a rozhodnutí mu nebylo doručeno, vÅ¡ak z vÃ1⁄2Å¡e uvedenÃ1⁄2ch dÅ ̄vodÅ ̄ nebyla shledána dÅ ̄vodnou. Nejvyšší správní soud dospÄ›l k závÄ›ru, Å3⁄4e kasační stíÅ3⁄4nost není dÅ ̄vodná, a proto ji podle ustanovení § 110 odst. 1 s. Å™. s. zamítl. StÄ›Å3⁄4ovatel, kterÃ1⁄2 nemÄ›l v řízení ÃospÄ›ch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladÅ ̄ řízení o kasační stíÅ3⁄4nosti (§ 60 odst. 1 s. Å™. s. ve spojení s § 120 s. Å™. s.). Å1⁄2alovanému pak Å3⁄4ádné náklady řízení nad rámec jeho ÃoÅ™ední činnosti nevznikly. Ve vztahu k osobÄ› zÃočastnÄ›né na řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 5 s. Å™. s. tak, Å3⁄4e nemá právo na náhradu nákladÅ ̄ řízení o kasační stíÅ3⁄4nosti, neboÅ¥ osoby zÃočastnÄ›né na řízení mají právo na náhradu pouze tÄ›ch nákladÅ ̄, které jim vznikly v souvislosti s plnÄ›ním povinnosti, kterou jim soud uloÅ3⁄4il; případnÄ› jim soud mÅ ̄Å3⁄4e z dÅ ̄vodÅ ̄ zvláštního zÅ™etele hodnÃ1⁄2ch na návrh pÅ™iznat i náhradu dalších nákladÅ ̄  řízení. V daném případÄ› vÅ¡ak Nejvyšší správní soud osobÄ› zÃočastnÄ›né na řízení splnÄ›ní Å3⁄4ádné povinnosti, v souvislosti s níÅ3⁄4 by jí vznikly náklady, neuloÅ3⁄4il. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostÅ™edky přípustné. 9 As 16/2011 - 75 V BrnÄ› dne 9. června 2011 Mgr. Daniela Zemanová pÅ™edsedkynÄ› senátu

de

wikipedia

N/A

Joseph Leopold Strickner (* 15. November 1744 in Innsbruck; † 2. April 1826 ebenda) war ein österreichischer Maler und Kupferstecher. Leben Joseph Leopold Strickner wurde als älterer Sohn des Malers Johann Michael Strickner in Innsbruck geboren. Er wurde zunächst von seinem Vater ausgebildet, nach dessen frühem Tod von Anton Kirchebner. Anschließend wurde er Gehilfe von Joseph Schöpf und arbeitete an dessen Fresken in Asbach, St. Johann im Ahrntal, Wattens und der Innsbrucker Servitenkirche mit. 1764 war er als Mitarbeiter Josef Adam Mölks an den Fresken in der Kirche in Frohnleiten beteiligt. Ab etwa 1770 schuf er eigenständig Fresken in verschiedenen Tiroler Kirchen, daneben Tafelbilder, Porträts und Kupferstiche. Eine besondere Vorliebe entwickelte er für Grisaillemalerei in Fresko, Öl und Aquarell. Strickners Werke sind in einem spätklassizistischen Stil gehalten. Bedeutend sind seine topographischen Ansichten von Innsbruck und Umgebung, die häufig reproduziert wurden. Werke Kuppelfresko, Pfarrkirche Riffian, 1777 Deckengemälde im Chor, Pfarrkirche St. Sigmund im Sellrain, 1790 Dekorationsmalerei, Kapelle der Weiherburg, um 1798 Grisaillefresken nach Schabblattvorlagen Antoine Watteaus, Schlandersburg, um 1800 Seitenaltarbild hl. Familie mit dem hl. Johannes dem Täufer und der hl. Agnes, Pfarrkirche Wiesing, um 1800 Kuppelfresko, Kalvarienbergkapelle Zirl, 1805 Deckenfresken, Pfarrkirche Flirsch, 1812 Deckenfresken, Pfarrkirche Volders, 1824 (nicht erhalten) Literatur Heinrich Hammer: Die Entwicklung der barocken Deckenmalerei in Tirol. Studien zur deutschen Kunstgeschichte, 159. Heft, J. H. Ed. Heitz, Strassburg 1912, S. 381 (Digitalisat) Einzelnachweise Maler (Innsbruck) Maler des Klassizismus Kupferstecher (Österreich) Geboren 1744 Gestorben 1826 Mann

en

caselaw

US

OPINION Defendant-appellant, Floyd Rosemond, appeals the decision of the Cuyahoga County Court of Common Pleas, Criminal Division, finding him to be a sexual predator under R.C. 2950.09. Defendant-appellant raises eleven assignments of error. This court, finding no error, affirms the decision of the trial court. On September 10, 1991, defendant-appellant was indicted on one count of rape in violation of 2907.02 and one count of kidnaping in violation of R.C. 2905.01. A capias was issued for his arrest. On February 12, 1997, defendant-appellant pled not guilty to the charges. On April 16, 1997, defendant-appellant withdrew his former plea of not guilty and pled guilty to the lesser included offense of attempted rape. Upon recommendation of the prosecutor, count 2 was nolled. On June 19, 1997, defendant-appellant was sentenced to imprisonment for a term of five (5) to fifteen (15) years. Moreover, pursuant to the enactment of H.B. 180, the trial court held a hearing on the applicability of the sexual predator classification under R.C. 2950.09. The court subsequently found defendant-appellant to be a sexual predator. Defendant-appellant files this appeal. Defendant-appellant assigns the following errors for review concerning the constitutionality of R.C. Chapter 2950: I. H.B. 180, AS APPLIED TO APPELLANT, VIOLATES ART. I, SEC. 10, OF THE UNITED STATES CONSTITUTION AS EX POST FACTO LEGISLATION, AND VIOLATED ART. II, SEC. 28, OF THE OHIO CONSTITUTION AS RETROACTIVE LEGISLATION. IV. APPLICATION OF H.B. 180 IN THE CASE AT BAR VIOLATES THE EQUAL PROTECTION CLAUSE OF THE FOURTEENTH AMENDMENT TO THE UNITED STATES CONSTITUTION. V. APPLICATION OF THE "CLEAR AND CONVINCING EVIDENCE" STANDARD IN APPELLANT'S H.B. 180 HEARING VIOLATES EQUAL PROTECTION, GUARANTEED BY THE FOURTEENTH AMENDMENT TO THE UNITED STATES CONSTITUTION, AND DUE PROCESS, GUARANTEED BY THE FIFTH AND FOURTEENTH AMENDMENTS TO THE UNITED STATES CONSTITUTION. VI. H.B. 180 IS VOID FOR VAGUENESS SINCE IT COMPELS A COURT TO MAKE A PREPONDERANCE DETERMINATION BASED UPON CLEAR AND CONVINCING EVIDENCE. VII. H.B. 180 IS AN UNCONSTITUTIONAL BILL OF ATTAINDER. VIII. H.B. 180 AS APPLIED TO APPELLANT, CONSTITUTES DOUBLE JEOPARDY, IN VIOLATION OF THE FIFTH AMENDMENT TO THE UNITED STATES CONSTITUTION AND ART. I, SEC. 10, OF THE OHIO CONSTITUTION. IX. THE PUBLIC NOTIFICATION PROVISIONS OF H.B. 180, AS APPLIED TO APPELLANT, VIOLATE THE CONSTITUTIONAL RIGHT TO PRIVACY. X. H.B. 180, WITH ITS LEGISLATIVE STIGMA OF PUBLIC NOTIFICATION, CONSTITUTES CRUEL AND UNUSUAL PUNISHMENT IN VIOLATION OF THE EIGHTH AMENDMENT TO THE UNITED STATES CONSTITUTION AND ART. I, SEC. 9, OF THE OHIO CONSTITUTION. After a complete review of the record and briefs of counsel, we overrule defendant-appellant's assigned errors concerning the constitutionality of R.C. Chapter 2950 based upon the recent Ohio Supreme Court ruling in State v. Cook (1998), 83 Ohio St. 3d 404 and this courts interpretation of Cook in State v. Ward (Jan. 28, 1999), Cuyahoga App. No. 72371, unreported. In those cases it was held the notification, registration and verification provisions are remedial in nature as opposed to punishment, and that R.C. Chapter 2950 is constitutional in toto. Accordingly, to avoid unnecessary duplication and preserve judicial resources, we overrule defendant appellant's first, fourth, fifth, sixth, seventh, eighth, ninth and tenth assignments of error. In his second assignment of error, defendant-appellant states: II. THE SEXUAL PREDATOR HEARING IN THE CASE AT BAR VIOLATED APPELLANT'S DUE PROCESS RIGHTS, GUARANTEED BY THE UNITED STATES AND OHIO CONSTITUTION, WHEN THE HEARING FAILED TO COMPORT WITH THE MANDATES OF "RIGHT TO CROSS EXAMINE" THE EVIDENCE AGAINST APPELLANT (SIC). Defendant-appellant argues the hearing did not comport with the procedural mandates of R.C. Chapter 2950. Specifically, he argues the determination of his future behavior was based solely upon past conviction data and a stale pre-sentence report. Defendant-appellant argues not only that this evidence is insufficient to support the court's determination, but also that this type of evidence cannot be cross-examined thereby denying him his rights under H.B. 180. We disagree. In this case, the trial court sentenced defendant-appellant and immediately conducted a hearing on the classification as a sexual predator. The court stated in the record that it had recently reviewed the facts of the case and reviewed the record concerning defendant-appellant's background; i.e., no prior convictions. The court noted the various acts of rape against the young girl which occurred between the ages nine (9) to eleven (11) and the fact that he threatened to kill her, her mother and burn the house down if she told anyone of his conduct. The trial court subsequently afforded defendant-appellant the opportunity to testify, present evidence, and call witnesses. Defense counsel chose not to call any witnesses or present any evidence in rebuttal. Instead, defense counsel argued: 1) the application of H.B. 180 constitutes a retroactive application of the classification law and is therefore unconstitutional, 2) the second and third hand reports contained in the pre-sentence report do not constitute sufficient evidence supporting a finding that defendant-appellant is a sexual predator, and 3) the sexual predator hearing should be held prior to his release and was therefore, premature and prejudicial. The trial court noted the constitutional objections for the record. The court then reasoned that the hearing was timely since the judge who handles the case is present and the facts were still fresh in the judge's memory. Not only do we find these appropriate considerations, but R.C. 2950.09(B)(1) specifically provides the classification hearing may be part of the sentencing hearing since the sexually oriented offense was a felony. We find after a review of the record that the trial court conducted the hearing in accordance with R.C. 2950.09 and afforded defendant-appellant the procedural safeguards put in place for the protection of defendant-appellant's right to due process. That defendant-appellant chose not to testify, call witnesses, or present any evidence in support of his position does not invalidate an otherwise proper classification hearing. Defendant-appellant's second assignment of error is not well taken. Defendant-appellant states as his third assignment of error: III. THE EVIDENCE IS INSUFFICIENT, AS A MATTER OF LAW, TO PROVE "BY CLEAR AND CONVINCING EVIDENCE" THAT APPELLANT "IS LIKELY TO ENGAGE IN THE FUTURE IN ONE OR MORE SEXUALLY ORIENTED OFFENSES." Defendant-appellant argues there was insufficient evidence upon which the trial court classified defendant-appellant as a sexual predator. Specifically, defendant-appellant argues to be considered a "sexual predator," there must be clear and convincing evidence that defendant-appellant is likely to commit a future sexually oriented offense. Since the state failed to present such clear and convincing evidence, defendant-appellant argues the trial court's adjudication was based upon insufficient evidence. R.C. 2950.01(E) defines a "sexual predator" as "a person who has been convicted of or pled guilty to committing a sexually oriented offense and is likely to engage in the future in one or more sexually oriented offenses." Pursuant to R.C. 2950.09(B)(3), the trial court's determination must be based upon clear and convincing evidence. Again, the trial judge noted that she reviewed the facts and circumstances of this case as well as defendant-appellant's background. The trial court went on to state defendant-appellant committed a number of sexually oriented offenses against a young girl from the age of nine (9) through eleven (11). defendant-appellant also threatened to kill the young victim and her mother and burn the house down if she informed anyone of his conduct.State v. Striley (Dec. 29, 1997), Clermont App. No. 97-05-046, unreported; Kansas v. Hendricks (1997), 521 U.S. 346,117 S. Ct. 2072, 138 L. Ed. 2d 501. The trial court properly considered the relevant factors above mentioned in making its determination under R.C. 2950.09(B)(2). Defendant-appellant did not offer any mitigating evidence and/or failed to rebut the same. For these reasons, we find the trial court's decision that defendant-appellant was a "sexual predator" was based upon sufficient clear and convincing evidence. Defendant-appellant's third assignment of error is not well taken. Defendant-appellant states as his eleventh assignment of error: XI. APPELLANT'S GUILTY PLEA IN THE CASE AT BAR WAS NOT KNOWINGLY AND VOLUNTARILY ENTERED, IN VIOLATION OF CRIM.R. 11(C), WHERE, APPELLANT WAS NOT INFORMED OF THE EFFECTS OF HIS PLEA. Defendant-appellant argues his plea was not knowingly and intelligently made in violation of Crim.R. 11 since he was not informed of the application of R.C. 2950.09. However, for the reasons set forth in State v. Ward, supra, and in the interests of judicial economy, defendant-appellant's eleventh assignment of error is overruled. Judgment affirmed. It is ordered that appellee recover of appellant its costs herein taxed. The court finds there were reasonable grounds for this appeal. It is ordered that a special mandate issue out of this court directing the Common Pleas Court to carry this judgment into execution. The defendant's conviction having been affirmed, any bail pending appeal is terminated. Case remanded to the trial court for execution of sentence. A certified copy of this entry shall constitute the mandate pursuant to Rule 27 of the Appellate Procedure. MICHAEL J. CORRIGAN, JUDGE SPELLACY, P.J., and BLACKMON, J., CONCUR.

en

caselaw

US

Participation by Processor-Owned Catcher Vessels in Inshore Cooperatives Under the American Fisheries Act of 1998 Section 21 0 (b ) o f the A m erican Fisheries A ct o f 1998 perm its catcher vessels ow ned by shoreside pro cesso rs to participate in A FA -authorized fishery cooperatives. December 10, 1999 M e m o r a n d u m O p in io n f o r t h e G e n e r a l C o u n s e l Depa rtm en t o f C om m erce You have requested our advice as to the appropriate construction of section 210(b) of the American Fisheries Act, Pub. L. No. 105-277, 112 Stat. 2681-616, 2681-629 (1998) (“ AFA” ). Specifically, you have asked whether catcher vessels owned by shoreside processors may participate in fishery cooperatives in the inshore sector of the Alaska pollock fishery, which are authorized under section 210(b) o f the AFA, or whether participation in such cooperatives is limited to independently owned catcher vessels. See Letter for Randolph Moss, Acting Assistant Attorney General, Office of Legal Counsel, from Andrew J. Pincus, Gen­ eral Counsel, Department of Commerce (Aug. 10, 1999) (“ Commerce Letter” ). As explained more fully below, we conclude that section 210(b) does permit proc- essor-owned catcher vessels to join AFA-authorized fishery cooperatives. I. BACKGROUND A. The BSAI Fishery The Bering Sea and Aleutian Islands (“ BSAI” ) fishery, located in the Bering Sea off the coast of Alaska, is the largest single-species groundfish fishery in the world. In recent years, growing market demand for the Alaskan pollock — a fish used in the United States primarily as an ingredient in breaded fish products and used worldwide for processing into the protein paste surimi — has spurred tremendous growth in the BSAI fishery, with increasing numbers of vessels entering the fishery each year to compete for a share of the annual catch. The pollock harvested in the BSAI fishery are processed by two competing sectors, inshore (including shoreside) and offshore processors. Inshore processors operate traditional land-based processing plants and floating processors that are moored in a single location for the entire year. They obtain fish either from catcher vessels that are independently owned (“ independent catcher vessels” ) or from vessels in which they or other processors have an ownership interest (“ processor- owned catcher vessels” ). Offshore processing takes place on factory trawlers (also known as “ catcher-processors” ) or motherships. Catcher-processors are large ves­ sels that harvest pollock and process their own catch. They also purchase fish 250 Participation by Processor-Owned Catcher Vessels in Inshore Cooperatives harvested by catcher vessels and process that catch. Mothership processors are vessels engaged solely in processing; they operate at sea by taking deliveries of fish harvested by catcher vessels and processing them. The BSAI fishery is managed by the Secretary of Commerce (“ Secretary” ) through the National Marine Fisheries Service ( “ NMFS” ) and the North Pacific Fishery Management Council (“ Council” ). The Council acts as an advisory board and recommends fishery management actions to the Secretary. See generally 16 U.S.C. § 1852 (1994). Among the Council’s responsibilities is to recommend to the NMFS a “ total allowable catch” (“ TAC” ) for each species of fish in the BSAI fishery. See 50 C.F.R. §679.20 (1998). The TAC represents the maximum amount of fish that can be harvested in any given fishing season. Before 1998, the Council was responsible for recommending to the Secretary how the annual TAC for Alaskan pollock should be allocated between the offshore and inshore components of the BSAI fishing industry. In 1992, the Council rec­ ommended an allocation that permitted the offshore sector to harvest sixty-five percent of the pollock TAC, and the inshore sector to harvest thirty-five percent. See General Accounting Office, Fishery Management: Market Impacts o f the American Fisheries A ct on the Production o f Pollock Fillets 3 (June 1999). Not surprisingly, that percentage allocation was the subject of bitter dispute each year between the offshore and inshore sectors. Moreover, although the Council’s alloca­ tion formula limited the amount of pollock each sector could harvest, it did not regulate the amount of pollock that individual catcher vessels or catcher-processors could catch. As a result, a “ race for fish” ensued within this open access system: each fishing season, vessels within each sector raced to catch as much pollock as possible until their allocation was reached and the season closed. Those vessels that caught the most fish made the most money. Over the years, as more and more vessels joined the race in response to increased market demand for pollock, the fishery suffered increasingly from overcapitalization and inefficiency. B. The American Fisheries Act o f 1998 In 1998, Congress enacted the AFA to address some of these problems. Senator Breaux, one of the AFA sponsors, described the legislation as “ another major milestone in our long efforts to reserve U.S. fishery resources for bona fide U.S. citizens as well as take steps to substantially improve the conservation and management of our Nation’s fishery resources through a reduction in the overcapi­ talization of our fishing fleets.” 143 Cong. Rec. S10,299 (daily ed. Oct. 1, 1997) (statement of Sen. Breaux). The sponsors of the AFA thus sought to accomplish three goals — “ Americanization, decapitalization, and rationalization” of the BSAI fishery. See 144 Cong. Rec. S 12,801 (daily ed. Oct. 21, 1998) (statement of Sen. Gorton); see also id. at S 12,777 (statement of Sen. Stevens). 251 Opinions o f the Office o f Legal Counsel in Volume 23 Subtitle I of the AFA attempts to achieve “ Americanization” by imposing new ownership requirements on U.S. flag vessels. See AFA §202, 112 Stat. at 2681- 617 to 2681-618. Subtitle I also partly addresses the problem of overcapitalization of the fishery by placing limits on the size of new vessels in U.S. waters. See id. Subtitle II of the AFA advances the goals of “ decapitalization” and “ rational­ ization” through various provisions that reduce excess capacity in the fishery and substitute a comprehensive management scheme for the pre-existing open access system. Section 206 deals with the question of the appropriate allocation of the pollock TAC by establishing statutory allocations for the offshore and inshore sectors. After setting aside ten percent of the TAC as a directed fishing allowance for the western Alaska community development quota program, section 206 divides the remainder of the TAC equally between the inshore and offshore proc­ essing sectors. See § 206(a)-(b)(l). The offshore sector allocation is split further, with catcher-processors and the catcher vessels supplying them receiving forty percent of the TAC and the catcher vessels harvesting pollock for motherships receiving ten percent. See § 206(b)(2)-(b)(3). Sections 207 through 209 aim to streamline and restructure the BSAI industry. Sections 207 and 209 provide for a buyout of nine predominantly foreign-owned catcher-processors that will henceforth be ineligible to participate in the BSAI fishery. Section 208 limits participation in the fishery by establishing strict eligi­ bility requirements for vessels and processors in both the offshore and inshore sectors. See § 208(a) (eligibility requirements for catcher vessels delivering to shoreside processors); § 208(b) (listing eligible catcher vessels delivering to catcher-processors and eligibility criteria for other catcher vessels delivering to catcher-processors); § 208(c) (listing eligible catcher vessels delivering to motherships and eligibility criteria for other catcher vessels delivering to motherships); § 208(d) (listing eligible motherships); § 208(e) (listing eligible catcher-processors); § 208(f) (eligibility criteria for shoreside processors). Section 210 of the AFA, the provision at issue here, seeks to eliminate the race for fish by providing a framework for the formation of fishery cooperatives in each of the BSAI processing sectors. See § 210(b) (cooperatives of catcher ves­ sels delivering fish to shoreside processors), § 210(c) (cooperatives of catcher ves­ sels delivering fish to catcher-processors), § 210(d) (cooperatives of catcher vessels delivering fish to motherships). Although certain types of fishery cooperatives were already authorized under the Fisherman’s Collective Marketing Act of 1934, 15 U.S.C. §521 (1994) (“ FCMA” ), section 210 provides a powerful incentive for the creation of fishery cooperatives: It reserves a certain percentage of the TAC for the members of each cooperative, thereby guaranteeing them a share of the fish that they can harvest at their own pace. The precise criteria for the establishment of AFA fishery cooperatives in the inshore processing sector are set out in subsection 210(b). Under those criteria, 252 Participation by Processor-Owned Catcher Vessels in Inshore Cooperatives if eighty percent or more of the “ qualified catcher vessels” that delivered pollock to a particular shoreside processor the previous year sign “ a contract imple­ menting a fishery cooperative under subsection (a)” — i.e., a contract under sec­ tion 1 of the FCMA — and if these vessels further agree to deliver pollock only to that particular shoreside processor (and the processor agrees to process the pol­ lock), then the Secretary of Commerce may establish a separate allocation for the cooperative. § 210(b)(1). That allocation would be equal to the average percentage of the TAC that the vessels in the cooperative caught during 1995, 1996 and 1997. See id. If a fishery cooperative is formed, section 210(b)(2) requires the cooperative to permit other catcher vessels that delivered most of their catch to that shoreside processor to join the cooperative under the same terms and conditions as member vessels. See § 210(b)(2). Catcher vessels that participate in a fishery cooperative under section 210(b) may harvest only the pollock that is allocated to them by the Secretary; they are not allowed to harvest any of the pollock that remains in the “ open access” por­ tion of the inshore allocation under section 206(b)(1). See § 210(b)(5). The open access allocation is equivalent to that portion of the inshore allocation that has not been reserved by the Secretary for fishery cooperatives. See id. n . DISCUSSION The question before us is whether catcher vessels that are owned by shoreside processors may participate in fishery cooperatives under section 210(b) of the AFA. Section 210(b)(1), which creates the entitlement of fishery cooperatives to a portion of the TAC, provides: (b) C atcher Vessels O nshore — (1) C atcher vessel cooperatives. — Effective January 1, 2000, upon the filing of a contract implementing a fishery cooperative under subsection (a) which — (A) is signed by the owners of 80 percent or more of the quali­ fied catcher vessels that delivered pollock for processing by a shoreside processor in the directed pollock fishery in the year prior to the year in which the fishery cooperative will be in effect; and (B) specifies, except as provided in paragraph (6), that such catcher vessels will deliver pollock in the directed pollock fishery only to such shoreside processor during the year in which the fishery cooperative will be in effect and that such shoreside proc­ essor has agreed to process such pollock, 253 Opinions o f the Office o f Legal Counsel in Volume 23 the Secretary shall [set aside a fishing allowance from the inshore allocation of the TAC for that fishery cooperative]. Section 210(b)(1) points to two possible statutory bases for limiting eligibility to independently owned vessels. First, the AFA by its own terms might impose the limitation. Second, the reference in section 210(b)(1) to “ a contract imple­ menting a fishery cooperative under subsection (a)” might effectively incorporate limits from the FCMA, since subsection (a) refers to “ a contract implementing a fishery cooperative” under the FCMA. A. Language and Legislative History o f AFA Taken by itself, the AFA does not restrict eligibility to independently owned catcher vessels. Section 210(b)(3) defines “ qualified catcher vessel” as follows: Qualified catcher vessel. — For the purposes of this subsection, a catcher vessel shall be considered a “ qualified catcher vessel” if, during the year prior to the year in which the fishery cooperative will be in effect, it delivered more pollock to the shoreside proc­ essor to which it will deliver pollock under the fishery cooperative in paragraph (1) than to any other shoreside processor. Nothing in this definition suggests an ownership limitation. Pursuant to section 210(b)(3), whether or not a catcher vessel is “ qualified” under the AFA to partici­ pate in a fishery cooperative linked to a particular shoreside processor depends upon whether the vessel delivered the majority of its catch to that processor, not upon its ownership structure. Nor does the definition of the underlying term “ catcher vessel” contain any ownership-based restriction. “ Catcher vessel” is defined in section 205(3) of the AFA as ‘ ‘a vessel that is used for harvesting fish and that does not process pollock onboard.” What this definition excludes are boats that process fish onboard — catcher/processors (see § 205(2)) and motherships (see § 205(8)) — but it does not, by its own terms, exclude vessels on the basis of ownership. Further clarification of the scope of the term “ catcher vessel” appears in sub­ sections 208(a) and (c). Section 208 generally sets forth eligibility criteria for catcher vessels participating in the inshore and offshore sectors of the BSAI fishery. Under section 208(a), eligibility to harvest pollock for the inshore sector is limited to those catcher vessels that: (1) either have delivered at least 250 metric tons o f pollock to a shoreside processor in 1996, 1997 or 1998, or are less than sixty feet long and have delivered at least forty metric tons of pollock to a shore­ side processor in any of those years; (2) have an approved license to harvest pol­ lock; and (3) are not listed in subsection 208(b) (which lists catcher vessels 254 Participation by Processor-Owned Catcher Vessels in Inshore Cooperatives eligible to deliver pollock to catcher/processors). See § 208(a)(1). None of these eligibility criteria relates in any way to ownership of the catcher vessel. Subsection 208(c), which defines the eligibility of catcher vessels delivering pollock to motherships, also offers textual support for an interpretation of “ catcher vessel’ ’ that makes no distinction based on ownership. Section 208(c) lists specifi­ cally named “ catcher vessels” that remain eligible to harvest the portion of the TAC allocated to motherships. While some of the catcher vessels identified in section 208(c) are independently owned, many of those listed are owned wholly or in part by a mothership. See Robert Halvorsen et al., “ Discussion Paper on Inshore Sector Catcher Vessel Cooperatives in the Bering Sea/Aleutian Islands Pollock Fisheries” at Appendix C (Sept. 13, 1999) (“ University of Washington Discussion Paper” ) (listing vessels participating in BSAI fishery and their owner­ ship structure). By including both independently owned vessels and mothership- owned vessels within the list of eligible “ catcher vessels,” section 208(c) extends the scope of that term to vessels owned by an entity within one of the processing sectors. Although none of the vessels listed in section 208(c) is owned by a shore­ side processor,1 section 208(c) makes clear that the term “ catcher vessel” is not limited to non-processor-owned boats. Since there is nothing in the definition of “ catcher vessel” to distinguish between different types of processor owners, it follows that the term “ catcher vessel” includes boats owned by shoreside proc­ essors as well. The overall purpose animating section 210(b), as revealed in the language and history of the provision, supports this inclusive definition. Rather than placing any ownership limitation on vessel participation in cooperatives, section 210(b) expressly encourages broad participation in inshore cooperatives by all vessels. Section 210(b)(2) provides that “ [a]ny contract implementing a fishery coopera­ tive under paragraph (1) must allow the owners of other qualified catcher vessels to enter into such contract after it is filed . . . under the same terms and conditions as the owners of the qualified catcher vessels who entered into such contract upon filing.” The conference report to the AFA explains that this provision extends the authority to join cooperatives to all qualified catcher vessels “ on a class-wide basis” : If a fishery cooperative is formed, other catcher vessels that deliv­ ered most of their catch to that shoreside processor would be required to be allowed to join the fishery cooperative under the same terms and conditions as other participants at any time before the calendar year in which fishing under the cooperative will begin. . . . The vessels eligible to harvest pollock allocated for processing by shoreside processors would continue to have the 1 This comes as no surprise, since a catcher vessel owned by a shoreside processor would likely be delivering the majority o f its catch to that shoreside processor, not to a mothership 255 Opinions o f the Office o f Legal Counsel in Volume 23 authority to form a fishery cooperative on a class-wide basis as well. 144 Cong. Rec. S12.780 (daily ed. Oct. 21, 1998). Moreover, the manner in which Congress chose to structure fishery cooperatives for the inshore sector requires the participation of shoreside processor-owned catcher vessels in order to achieve the goal for which AFA cooperatives were being established: to end the race for fish. In order for a fishery cooperative to be formed under section 210(b), the owners of eighty percent or more of the qualified catcher vessels that delivered pollock to a particular shoreside processor in the previous year must agree to join the cooperative. See § 210(b)(1). In 1998, however, processor-owned vessels apparently made up over twenty percent of the total number of vessels delivering pollock to six out of seven shoreside processors. See University of Washington Discussion Paper at 46. Thus, if processor-owned vessels were excluded from participating in AFA cooperatives, six out of seven o f the potential cooperatives that might be formed under the AFA could not reach the eighty percent threshold for vessel participation. In other words, if participation in AFA cooperatives was limited to independently owned vessels, only one cooperative could be formed pursuant to the requirements of section 210(b). See Commerce Letter at 1-2. Similarly, if processor-owned vessels were excluded from AFA cooperatives, none o f the fishery cooperatives that Congress intended to create within the mothership sector pursuant to section 210(d) could be formed. Like section 210(b), section 210(d) permits “ the filing of a contract implementing a fishery cooperative under [section 1 of the FCMA].” § 210(d)(1). These contracts must be entered into “ by the owners of 80 percent or more of the catcher vessels eligible under 208(c).” Id. The latter provision lists 19 named vessels, 13 of which are processor- owned. Section 208(c) includes a provision allowing additional vessels to be added to this list, but only if the Secretary of Commerce makes certain factual findings and the new vessel is eligible to harvest pollock under a license limitation program recommended by the North Pacific Council. See § 208(c)(20)(A), (B). Unless an additional 46 independently owned boats were added to this list by January 1, 2000, there would be no possibility that 80 percent of the catcher vessels eligible under section 208(c) could b e independently owned. Because one of the central aims of the AFA was to reduce excess capacity in the fishery, it is obvious that Congress did not intend to authorize the creation of FCMA cooperatives within the mothership sector only if the number of catcher vessels within that sector more than tripled, from 19 to 65. Section 210(d), therefore, confirms that Congress expected processor-owned vessels to enter into contracts “ implementing a fishery cooperative under’’ the FCMA. Thus, interpreting the AFA to exclude processor-owned vessels would essen­ tially defeat the primary purpose of the Act, which was to encourage the formation 256 Participation by Processor-Owned Catcher Vessels in Inshore Cooperatives of fishery cooperatives in order to end the annual race for fish. As noted above, see supra p. 253, under section 210(b)(5), catcher vessels that do not participate in a fishery cooperative may harvest pollock from that portion of the inshore allocation that is reserved for open access. If only a small number of catcher vessels join cooperatives, the percentage of the TAC set aside for cooperatives will also be small, leaving a correspondingly greater percentage of the TAC avail­ able for open access, with a large number of non-cooperative vessels competing for a portion of that catch. The race for fish would continue. The legislative history of the AFA likewise confirms that Congress intended fishery cooperatives to play a critical role in ending the race for fish. As Senator Murray explained during the Senate debate on the AFA, This bill relies in great measure on the ability and willingness of the North Pacific pollock fishery sectors to form fishery coopera­ tives. Fishery cooperatives, authorized under current law, are a pri­ vately negotiated allocation on a company-by-company or vessel- by-vessel basis of a portion of the total allowable catch. Similar to an individual fishing quota program, cooperatives provide fishery participants with the certainty they need to stop the race for fish, and harvest and process the fish on a more flexible schedule with greater attention to bycatch, efficiency, and safety. The existing fishery cooperative in the offshore sector of the Pacific Whiting fishery has shown tremendous benefits in these regards and has helped rationalize the fishery. It is hoped that cooperatives can do the same in the pollock fishery. 144 Cong. Rec. S12.708 (daily ed. Oct. 20, 1998) (statement of Sen. Murray). It can reasonably be assumed that, in crafting cooperatives as a solution to the open access problem, Congress was familiar with the BSAI fishing industry and its various components. Cf. Rodriguez v. P eters , 63 F.3d 546, 567 (7th Cir. 1995). More particularly, it is clear that Congress was aware of the extent to which the shoreside processing sector was vertically integrated and that Congress did not intend to omit processor-owned boats from the fishery cooperatives whose forma­ tion was essential to the purposes of section 210. The clear language of the AFA and its legislative history and purpose thus demonstrate a congressional intent to include processor-owned vessels in fishery cooperatives under section 210(b).2 2 To be sure, the purpose o f section 210(b) could also be achieved if processors sold their catcher vessels to independent operators The legislative history, however, makes no reference to such divestiture, and it seems unlikely that Congress, without even referring to divestiture, would make the entire success of section 210(b) rest on this contingency. 257 Opinions o f the Office o f Legal Counsel in Volume 23 B. Section 210(b) Reference to FCMA Cooperatives We now turn to the question whether the reference in subsection 210(b) to “ fishery cooperatively] under subsection (a),” which refers to the fishery coopera­ tive provision o f the FCMA, 15 U.S.C. § 521, places any limitations on the forma­ tion of cooperatives under the AFA. The National Oceanographic and Atmospheric Administration ( “ NOAA” ) does not dispute the conclusion that the text and legis­ lative history of the AFA indicate a congressional intent to include processor- owned vessels in cooperatives under section 210(b). However, NOAA argues that, by referring to FCMA fishery cooperatives under section 210(b), Congress nec­ essarily incorporated into the AFA cooperatives those eligibility restrictions that apply to FCMA cooperatives. See Letter for Randolph Moss, Acting Assistant Attorney General, Office of Legal Counsel, from Monica P. Medina, General Counsel, National Oceanographic and Atmospheric Administration (June 7, 1999) (“ NOAA Letter” ). And because NOAA interprets the FCMA to preclude the participation of processor-owned vessels, it concludes that, likewise, processor- owned vessels are ineligible to participate in cooperatives under § 210(b) of the AFA. See id. at 5. Because the question of the interplay between the FCMA and the AFA is rel­ evant to a proper interpretation o f section 210(b), we will briefly discuss the anti­ trust exemption under the FCMA and the statute upon which it is modeled, the Capper-Volstead Act, 7 U.S.C. § 291 (1994), before returning to the AFA. 1. Integrated Processors under the FCMA and the Capper-Volstead Act The FCMA grants an exemption from antitrust liability for certain collective activities in the fishing industry. Specifically, it provides: Persons engaged in the fishery industry, as fishermen, catching, col­ lecting, or cultivating aquatic products, . . . may act together in associations, corporate or otherwise, with or without capital stock, in collectively catching, producing, preparing for market, proc­ essing, handling, and marketing in interstate and foreign commerce, such products of said persons so engaged. . . . Such associations may have marketing agencies in common, and such associations and their members may make the necessary contracts and agree­ ments to effect such purposes. 15 U.S.C. §521. The FCMA exemption was patterned after a similar antitrust exemption for agricultural activities, set forth in section 1 of the Capper-Volstead Act, 7 U.S.C. §291. In fact, the only court that has considered the scope of the FCMA exemption concluded that “ though there are some differences between 258 Participation by Processor-Owned Catcher Vessels in Inshore Cooperatives Capper-Volstead and the Fisherman’s Act, the two Acts provide exemptions from antitrust liability for essentially the same activities.” United States v. Hinote, 823 F. Supp. 1350, 1354 n.7 (S.D. Miss. 1993). The Supreme Court considered the scope of the Capper-Volstead exemption in National Broiler Mktg. A ss’n v. United States , 436 U.S. 816 (1978) (“ NBMA ” ). In NBMA, the United States brought a civil action against a nonprofit cooperative association of producers of broiler chickens — the NBMA — alleging a conspiracy in violation of section 1 of the Sherman Act. The question before the Court was whether a producer of broiler chickens, which did not own a breeder flock or hatchery, could nevertheless qualify as a “ farmer” within the meaning of the Capper-Volstead Act. See id. at 817. After reviewing the legislative history of the Capper-Volstead Act, the Court concluded that it could not: We, therefore, conclude that any member of NBMA that owns nei­ ther a breeder flock nor a hatchery, and that maintains no grow- out facility at which the flocks to which it holds title are raised, is not among those Congress intended to protect by the Capper- Volstead Act. The economic role of such a member in the produc­ tion of broiler chickens is indistinguishable from that of the proc­ essor that enters into a preplanting contract with its supplier, or from that of a packer that assists its supplier in the financing of his crops. . . . We hold that such members are not “ farmers,” as that term is used in the Act, and that a cooperative organization that includes them — or even one of them — as members is not enti­ tled to the limited protection of the Capper-Volstead Act. Id. at 827-29 (footnotes omitted). In coming to this conclusion, the Court specifically reserved the question of the status of the integrated producer: [W]e need not consider here the status under the Act of the fully integrated producer that not only maintains its own breeder flock, hatchery, and grow-out facility, but also runs its own processing plant. Neither do we consider the status of the less fully integrated producer that, although maintaining a grow-out facility, also con­ tracts with independent growers for a large portion of the broilers processed at its facility. Id. at 829 n.21. In a concurring opinion, Justice Brennan did address these ques­ tions reserved by the Court. He reviewed the legislative history of the Capper- Volstead Act, and asserted that “ Congress’ manifest purpose to protect the small, individual economic units engaged in fanning,” id. at 835 (Brennan, J., concur­ ring), precluded automatic extension of the exemption to the integrated producer: 259 Opinions o f the Office o f Legal Counsel in Volume 23 I seriously question the validity of any definition of “ farmer” in § 1 which does not limit that term to exempt only persons engaged in agricultural production who are in a position to use cooperative associations for collective handling and processing — the very activities for which the exemption was created. At some point along the path of downstream integration, the function of the exemption for its intended purpose is lost, and I seriously doubt that a person engaged in agricultural production beyond that point can be consid­ ered to be a farmer . . . . Thus, in my view, the nature of the association’s activities, the degree of integration of its members, and the functions historically performed by farmers in the industry are relevant considerations in deciding whether an association is exempt. Id. at 835-36. Only one court has actually ruled on the question whether an integrated producer is entitled to Capper-Volstead or FCMA exemption. In United States v. Hinote, 823 F. Supp. 1350, 1359 (S.D. Miss. 1993), the district court, relying largely upon Justice Brennan’s concurrence, concluded that catfish processors could not take advantage of the antitrust exemption under the FCMA solely by purchasing or leasing some interest in a catfish farming operation. The court reasoned that if it were to come to the opposite conclusion, large integrated agribusinesses organized to market and sell agricul­ tural products could exempt themselves from the antitrust laws by the simple expedient of purchasing and/or leasing some interest in a farming operation, no matter how de minimis the interest. Such a result, however, would undermine Congress’ express purpose in enacting both the Sherman and Capper-Volstead Acts. Id. There is certainly support in the legislative history of the Capper-Volstead Act for this conclusion, much o f which is catalogued by Justice Brennan in his NBMA concurrence. However, as Justice White recognized in his dissent in NBMA, there is also conflicting evidence in the history and language of the statute that might lead to the opposite conclusion. 436 U.S. at 844—49. While we understand that it is generally assumed that integrated producers and processors may not participate in exempted cooperatives, the sparse case law inter­ preting the scope of the FCMA and Capper-Volstead exemptions cannot be said to have dispositively resolved the question. However, as we discuss in the next section, we need not decide that question in order to determine whether processor- owned vessels may participate in the cooperatives authorized under section 210(b). 260 Participation by Processor-Owned Catcher Vessels in Inshore Cooperatives 2. Reconciling the FCMA with the AFA It is a well-established principle of statutory interpretation that the law favors rational and sensible construction. See, e.g., 2 A Norman J. Singer, Sutherland Statutory Construction §45.12 (5th ed. 1992). Thus, if there exists some reason­ able interpretation that reconciles two otherwise allegedly inconsistent statutes in a manner that does not destroy or hinder the intent or meaning of either one, that interpretation is favored. See id. Moreover, if a statute is capable of more than one interpretation, it should be construed to effectuate its underlying purpose. See Norwest Bank o f North Dakota, N.A. v. Doth, 159 F.3d 328, 333 (8th Cir. 1998); cf. United States N a t’l Bank o f Oregon v. Independent Ins. Agents o f Am., Inc., 508 U.S. 439, 455 (1993) (stressing that, “ [i]n expounding a statute, we must not be guided by a single sentence or member of a sentence, but look to the provisions of the whole law, and to its object and policy” ) (quoting United States v. Heirs o f Boisdore, 49 U.S. (How.) 113, 122 (1849)). Applying these principles to the case before us, we must, if possible, construe the cross-reference to FCMA cooperatives in section 210(b) in. a reasonable manner that is both con­ sistent with the purposes of the AFA and compatible with section 1 of the FCMA. Congress’s primary purpose in enacting section 210 was to encourage the forma­ tion of as many fishery cooperatives as possible in order to rationalize the BSAI fishery and end the race for fish. See supra pp. 256-57. Congress chose to effec­ tuate this purpose for the inshore sector of the BSAI fishery by creating “ catcher vessel cooperatives” under section 210(b). Congress chose also to define section 210(b) cooperatives by cross-referencing the FCMA. Because the participation of processor-owned vessels in section 210(b) cooperatives was critical to achieving Congress’s purpose, Congress must have intended that such vessels would be included in cooperatives under the FCMA.3 In interpreting section 2 10(b)’s cross- reference to the FCMA, therefore, we are presented with three possibilities: (1) Congress was mistaken about the scope of the FCMA, which excludes such integrated processors, and processor-owned vessels may not participate in coopera­ tives under section 210(b); (2) Congress correctly understood the FCMA to include integrated processors, and processor-owned vessels may participate in cooperatives under section 210(b); or (3) Congress has in the AFA effectively declared that, regardless of the actual scope of the FCMA in other contexts, proc­ essor-owned vessels may participate in FCMA fishery cooperatives in the BSAI fishery. Of these three possible interpretations, we must reject the first because it so plainly frustrates the purpose of the AFA. We need not decide between the second and third possible interpretations, however, because, under either, it is clear 3 O f course, it might be argued that Congress deliberately referred to the FCMA cooperatives in section 210(b) in order to exclude processor-owned boats from AFA cooperatives However, there is nothing in the legislative history of the statute to support such an assertion, and there is significant evidence to the contrary. See supra pp 253-57 Thus, we do not think this interpretation o f the reference to the FCMA merits consideration 261 Opinions o f the Office o f Legal Counsel in Volume 23 that catcher vessels owned by shoreside processors may participate in the fishery cooperatives authorized by section 210(b) of the AFA. The first of these interpretations assumes the conclusion reached by NOAA, namely that the FCMA does not perm it integrated processors to participate in cooperatives under 15 U.S.C. §521. To argue further, as NOAA does, that this cross-reference necessarily incorporates the limitations of FCMA cooperatives into the AFA scheme requires us to conclude that Congress mistakenly assumed that FCMA cooperatives could include integrated processors and, as a result, enacted a provision that cannot operate as Congress intended. Moreover, as we have already observed, if processor-owned vessels are excluded from participating in cooperatives under section 210(b), only one fishery cooperative could be formed under section 210(b), thereby thwarting the primary purpose of section 210. Thus if we accept this first interpretation, we render section 210(b) practically ineffective.4 W e are reluctant to adopt a construction of a statute that presumes congressional error and that renders its provisions either ineffective or contrary to stated legisla­ tive objectives. The ‘ ‘unreasonableness of the result produced by one among alter­ native possible interpretations of a statute is reason for rejecting that interpretation in favor of another which would produce a reasonable result.” 2A Singer, Suther­ land Statutory Construction §45.12; see also American Tobacco Co. v. Patterson, 456 U.S. 63, 71 (1982) ( “ Statutes should be interpreted to avoid . . . unreason­ able results whenever possible.” ). W e therefore look to the two other proposed interpretations to see if they offer a more reasonable result that achieves the AFA’s underlying purposes. The second interpretation accomplishes these goals because it would allow processor-owned catcher vessels to join cooperatives under both the FCMA and the AFA. Of course, this interpretation would require us to determine that integrated processors may participate in fishery cooperatives under the FCMA, a conclusion that cannot be said to be settled under the case law and that we understand may have profound implications for both the fishing and other industries. We are therefore reluctant to rely upon this conclusion, and need not do so because, even if the FCMA exemption does not cover integrated processors, we believe Congress’s intent to permit the formation of cooperatives under section 210(b) that include processor- owned vessels can still be given effect under the third interpretation. The third interpretation posits that Congress declined to express or assume a view concerning the scope o f the FCMA generally and instead decided that, regardless of whether processor-owned vessels are permitted to participate in all cooperatives under the FCMA, they should participate in the FCMA cooperatives 4 It might be argued that the fact lhat o n e cooperative o f independently owned catcher vessels could be formed under the provisions o f section 210(b) is sufficient to render this interpretation viable. However, in light of Congress’s clear intent in section 210(b) to encourage the formation o f cooperatives on a “ class-wide basis,” we think such an interpretation would in fact “ thwart th e obvious purpose o f the statute.” In Re Trans Alaska Pipeline Rate Cases, 436 U S 631, 643 (1978). Moreover, as noted above, see supra pp 256-57, this interpretation would completely nullify section 210(d) 262 Participation by Processor-Owned Catcher Vessels in Inshore Cooperatives authorized by the AFA. By referring to the FCMA in a statute that intended to include integrated processors in its fishery cooperatives, Congress effectively determined that, at least for the purpose of BSAI directed pollock fisheries, proc­ essor-owned vessels are entitled to participate in cooperatives that enjoy FCMA antitrust immunity. “ [WJhere . . . Congress adopts a new law incorporating sections of a prior law, Congress normally can be presumed to have had knowledge of the interpreta­ tion given to the incorporated law, at least insofar as it affects the new statute.” Lorillard v. Pons, 434 U.S. 575, 581 (1978). Here, however, as noted above, there was no dispositive judicial interpretation of the scope of either the FCMA or the Capper-Volstead Act to guide Congress when it enacted the AFA in 1998. More­ over, because it was not actually amending the FCMA, Congress had no reason in the AFA to settle this far-reaching issue. Cf. Pierce v. Underwood, 487 U.S. 552, 567 (1988) (stating that “ it is the function of the courts and not the Legisla­ ture, much less a Committee of one House of the Legislature, to say what an enacted statute means” ); Patsy v. Board o f Regents o f the State o f Florida, 457 U.S. 496, 508-09 (1982) (according interpretive weight to views of a subsequent Congress where that Congress acted in light of settled rule that exhaustion is not required in section 1983 actions and imposed an exhaustion requirement for a discrete class of 1983 claims). Rather, all that was required was for Congress to determine that processor-owned vessels should be allowed to participate in AFA cooperatives that enjoy FCMA immunity. The language of section 210 offers textual support for the view that Congress legislated in this limited manner. Notably, while it authorized the execution of contracts “ implementing a fishery cooperative under” the FCMA, Congress did not describe the signatories to such contracts by cross-reference to the FCMA. Thus, it did not authorize “ fishermen, within the meaning of the FCMA, who own qualified catcher vessels” to enter into contracts under section 210. Nor did it authorize ‘ ‘owners of qualified catcher vessels otherwise eligible to form FCMA cooperatives” to do so. Indeed, Congress did not use any of the FCMA’s operative terms — “ persons,” “ fishermen,” “ planters” — in specifying who could partici­ pate in section 210(b) cooperatives entitled to antitrust immunity. Instead, Con­ gress provided that FCMA contracts under section 210(b)(1) be signed by “ owners” of “ qualified catcher vessels,” and nothing in the statutory definition of “ qualified catcher vessels” suggests any limitation based on ownership or vertical integration. The text of the statute is thus entirely consistent with a congressional intent to permit integrated processors to participate in FCMA cooperatives for purposes of the AFA, whether or not such entities could partici­ pate in FCMA cooperatives generally. C f Lorillard, 434 U.S. at 582 (construing one statute in light of congressional “ selectivity . . . in incorporating provisions and modifying certain . . . practices” under an earlier statute that Congress incor­ porated by reference in the subsequent statute). 263 Opinions o f the Office o f Legal Counsel in Volume 23 Unlike the first interpretation we outlined above, the third interpretation effec­ tuates Congress’s underlying purpose in the AFA while simultaneously reconciling the AFA with the FCMA. It best gives effect to Congress’s express intent: that all catcher vessels, both independently-owned and processor-owned, participate in FCMA fishery cooperatives under the AFA so that the race for fish in the BSAI fishery can be ended. Particularly in light of the fact that there is no clearly settled law on the question whether, and if so, under what circumstances, integrated processors can participate in FCMA cooperatives, that congressional intent should control here.5 This interpretation does not require us to accept or reject Justice Brennan’s interpretation of the Capper-Volstead Act or the Hinote court’s view concerning the scope of the FCMA. As we read section 210, Congress did not take any posi­ tion on the scope of the FCMA — a statute it left entirely undisturbed — and instead effectively declared that, whatever the scope of that statute generally, proc- essor-owned vessels could participate in pollock fishery cooperatives entitled to FCMA immunity. In any event, Justice Brennan’s analysis in NBMA is simply inapplicable here. In his concurring opinion, Justice Brennan concluded that the Capper-Volstead exemption should not extend to those who are not “ in a position to use coopera­ tive associations for collective handling and processing,” 436 U.S. at 835-36, presumably those who already have their own processing capacity. The purpose of cooperatives under the AFA, however, is not to facilitate collective proc­ essing— in fact, each cooperative that might be formed under section 210(b) is expressly tied to an existing shoreside processor that is responsible for processing the catch of the cooperative. Rather, cooperatives under the AFA are formed for the purpose of receiving a guaranteed allocation of the pollock TAC, thereby permitting members of the cooperative to fish more efficiently and safely. It thus makes no sense to evaluate the eligibility of participants in AFA cooperatives on the basis of their ability to use the cooperative only for purposes of collective processing. We do not share NOAA’s concern that this third interpretation is inconsistent with section 210(d), which expressly extends the antitrust exemption under the FCMA to processing activities by motherships. NOAA argues that, because, Con­ gress expressly extended the reach of the FCMA to include one type of processor in section 210(d), we should not read such an extension into § 210(b) on an implied basis. See NOAA Letter at 4 n.4. However, the principle expressio unius 5 In fact, as noted above, under this interpretation, the scope of the FCMA in other contexts is irrelevant to the result. If the FCMA permits integrated processors to participate in cooperatives in other contexts, then the AFA simply makes clear that this authority applies to all catcher vessels in the BSAI fishery, including those owned by processors, and encourages them to tak e advantage o f the existing authority by offering catcher vessel cooperatives a guaranteed allocation o f the TAC If th e FCMA does not permit integrated processors to participate in cooperatives in other contexts. Congress’s intent that they be permitted to participate in FCM A cooperatives for the purpose of harvesting pollock in the BSAI fishery is a decision to extend FCMA immunity to a limited group of processor- ow ned vessels operating in a single fishery. 264 Participation by Processor-Owned Catcher Vessels in Inshore Cooperatives est exclusio alterius is a canon of statutory construction, not a rule of law, and can be overcome by a showing of contrary legislative intent or policy: “ [W]hether the specification of one matter means the exclusion of another is a matter of legis­ lative intent for which one must look to the statute as a whole.” 2A Singer, Sutherland Statutory Construction §47.25 n .l (citing Massachusetts Trustees o f E. Gas & Fuel Assocs. v. United States, 312 F.2d 214 (9th Cir. 1963)); see also United States v. Barnes, 222 U.S. 513, 519 (1912) (“ The maxim invoked [expressio unius] expresses a rule of construction, not of substantive law, and serves only as an aid in discovering the legislative intent when that is not other­ wise manifest. In such instances it is of deciding importance; in others, not.” ). Given the strong evidence in the AFA that Congress intended integrated proc­ essors to participate in all fishery cooperatives in the BSAI fishery, we do not find the maxim persuasive here. A narrower reading of section 210(b) might also be urged based upon the rule that “ [r]epeals of the antitrust laws by implication from a regulatory statute are strongly disfavored,” United States v. Philadelphia N a t’l Bank, 374 U.S. 321, 350 (1963). This rule comes into play, however, only if the FCMA does not extend to processor-owned vessels, a question we need not decide. Morever, even if we assume that the FCMA does not include such vessels, we believe that this is one of those unusual situations that presents a case of “ plain repugnancy between the antitrust and regulatory provisions,” id. at 351, a rare exception to the general rule. Where, as here, “ Congress has made a judgment that [certain] restrictions on competition might be necessitated by the unique problems o f ’ a particular industry, “ the antitrust laws must give way if the regulatory scheme established” by that statute is to work. United States v. National Ass ’n o f Securities Dealers, Inc., 422 U.S. 694, 729-30 (1975). Congress’s purpose in enacting the AFA was to increase efficiency by decreasing excess capitalization and ending the race for fish, and its mechanism for achieving that purpose was the creation of fishery cooperatives that are necessarily exempt from antitrust liability. Indeed, in the context of the BSAI fishery, where there is a fixed quota of fish in a highly regulated industry, the creation of fishery cooperatives does not undermine the goals of the antitrust laws. In the related context of the Pacific Whiting fishery, the Antitrust Division recognized that “ reliance on an Olympic race system to gather a fixed quota of fish ‘is both inefficient and wasteful,’ ” and concluded that “ eliminating the race will increase processing efficiency and concomitantly the output of [fish].” Letter for Joseph M. Sullivan, Esq., Mundt, MacGregor, Happel, Falconer, Zulauf & Hall, from Joel L. Klein, Acting Assistant Attorney General, Antitrust Division at 3 (May 20, 1997). The Antitrust Division further determined that, in such a fixed quota setting, elimination of the race for fish was unlikely to have an anticompetitive effect: “ [Elim ination of the race to gather an input whose output is fixed by regulation seems unlikely to reduce output or increase price under any likely scenario.” Id. Thus, from the perspective 265 Opinions o f the Office o f Legal Counsel in Volume 23 o f antitrust principles, there is no reason to read section 210(b) narrowly; on the contrary, reading section 210(b) broadly to facilitate the formation of as many fishery cooperatives as possible would ultimately allow for greater efficiency in processing and might have procompetitive effects.6 Cf. id. at 3-4 (“ To the extent that the proposed agreement allows for more efficient processing that increases the usable yield (output) of the processed Pacific Whiting and/or reduces the inad­ vertent catching of other fish species whose preservation is also a matter of regu­ latory concern, it could have procompetitive effects.” ). In short, there exists at least one interpretation of section 210(b) that is con­ sistent with its text and effectuates the purposes of the AFA. Because a statute should be interpreted whenever possible to effectuate Congress’s purposes, and because it is possible to do so here, we conclude that processor-owned vessels may participate in section 210(b) cooperatives. In light of this conclusion, we need not resolve the further question whether the FCMA generally permits such vessels to participate in cooperatives that enjoy antitrust immunity. CONCLUSION The language and the legislative history of the AFA indicate that Congress intended processor-owned catcher vessels to participate in inshore cooperatives under the AFA. Because section 210(b) can be read in a manner consistent with that intention, we conclude that processor-owned catcher vessels may join fishery cooperatives under the AFA. RANDOLPH D. MOSS Acting Assistant Attorney General Office o f Legal Counsel 6 O ur conclusion that processor-owned vessels may participate in FCMA cooperatives under the AFA is therefore unlikely to lead to anticompetitive results Nevertheless, to minimize the possibility of negative effects on the fishing industry. Congress included within the A FA several provisions designed to eliminate potentially adverse economic consequences. See, e.g., § 213(c)(1) (granting the North Pacific Council the authority to recommend conservation and management measures “ that supersede the provisions o f this title . . to mitigate adverse effects in fisheries or on owners o f fewer than three vessels in the directed pollock fishery caused by . . fishery cooperatives in the directed pollock fishery” ); see also 144 Cong Rec. S12.708 (daily ed. Oct. 20, 1998) (statement of Sen. Murray) ( “ In the interest o f ensuring that small, independent fishermen are the true beneficiaries of fishery cooperatives, the bill includes a number o f requirements for fishery cooperatives in all three sectors which are designed to provide these small, independent fishermen with sufficient leverage in the negotiations to protect their interests.” ) Thus, should shoreside processors in the BSAI fishery affiliate with catcher vessels for no purpose other than to engage in anticompetitive conduct under the um brella o f antitrust exemption, the AFA would appear to give the Council the authority to check such abuses 266

en

caselaw

US

Case 0:20-cv-60416-AMC Document 97-17 Entered on FLSD Docket 07/09/2021 Page 1 of 6 EXHIBIT 17 Case 0:20-cv-60416-AMC Document 97-17 Entered on FLSD Docket 07/09/2021 Page 2 of 6 Case 0:20-cv-60416-AMC Document 97-17 Entered on FLSD Docket 07/09/2021 Page 3 of 6 Case 0:20-cv-60416-AMC Document 97-17 Entered on FLSD Docket 07/09/2021 Page 4 of 6 Case 0:20-cv-60416-AMC Document 97-17 Entered on FLSD Docket 07/09/2021 Page 5 of 6 Case 0:20-cv-60416-AMC Document 97-17 Entered on FLSD Docket 07/09/2021 Page 6 of 6 

en

wikipedia

N/A

Shady Grove is an acoustic album by Jerry Garcia and David Grisman. It was released on the Acoustic Disc record label in 1996. The album was produced by Garcia and Grisman for Dawg Productions. Also appearing on the album: Joe Craven, Jim Kerwin, Matt Eakle, Bryan Bowers, and Will Scarlett. "Hesitation Blues" is an uncredited track appearing at the end of the album. Chart positions Musicians Jerry Garcia – acoustic guitar, five string banjo, vocals David Grisman – mandolin, five string banjo Joe Craven – drums Jim Kerwin – bass Bryan Bowers – autoharp Will Scarlett – mouth harp Matt Eakle – flute References Jerry Garcia albums 1996 albums David Grisman albums Acoustic Disc albums Collaborative albums

en

contracts

US

EXHIBIT 10.3 LOGO [g1661821a.jpg] GRANT NOTICE Executive RSUs [Recipient Name] Congratulations! You have been granted an award of restricted stock units (“RSUs”) of First Horizon National Corporation (“FHNC”) as follows: AMOUNT OF AWARD: Restricted Stock Units GRANT DATE: GOVERNING PLAN: Equity Compensation Plan VESTING DATE: [abt 3 yrs after grant] Your award of restricted stock units (“RSUs”) recognizes your value to First Horizon National Corporation (“FHNC”). This award is granted under the Governing Plan specified above, and is governed by the terms and conditions of that Plan and by policies, practices, and procedures (“Procedures”) of the Compensation Committee (that administers the Plan) that are in effect from time to time during the vesting period. Also, this award is subject to the terms and restrictions of FHNC’s Compensation Recovery Policy (“Policy”) as in effect during the vesting period; amendments after the Grant Date may apply to this award. This award is subject to possible reduction or forfeiture in advance of vesting in accordance with the Governing Plan, the Procedures, and the Policy. As of the Grant Date, the Procedures provide (among other things) that: (a) forfeiture generally will occur immediately upon termination of employment — you must remain continuously employed by FHNC or one of its subsidiaries through the close of business on the Vesting Date; but (b) if your termination of employment occurs because of your death, permanent disability, or approved retirement (normal or early), the RSUs generally will be forfeited pro-rata in proportion to the part of the vesting period during which you are not employed. In the case of retirement: retirement treatment must be approved by the Committee; the Committee may impose conditions to receiving such treatment; and the Committee may deviate from pro-rationing. The Committee’s general requirements to approve retirement are described in the Procedures. The Committee or its delegate will document death or determine whether disability or retirement status has been achieved and apply pro-rationing. RSUs may be suspended pending any such determinations and approvals. In any of those cases in (b), vesting of the non-forfeited RSUs will accelerate unless, in the case of approved retirement, the Committee determines otherwise. Other forfeiture provisions apply to this RSU award. Currently the Plan and Policy provide for forfeiture or recovery of amounts paid at vesting if you engage in certain types of misconduct. In addition, this award is subject to forfeiture or recovery to the extent required by applicable capital conservation rules or other regulatory requirements. Also, this award will be forfeited, or if already vested you must pay in cash to FHNC the gross pre-tax value of this award measured at vesting, if during the restriction period applicable to this award: (1) you are terminated for Cause as defined in the Governing Plan; or (2) you, either on your own behalf or on behalf of any other person or entity, in any manner directly or indirectly solicit, hire, or encourage any person who is then an employee or customer of FHNC or any and all of its subsidiaries or affiliates to leave the employment of, or to end, diminish, or move any of his, her, or its accounts or relationships with, FHNC or any and all of its subsidiaries or affiliates. The restriction period for this award begins on the Grant Date and ends on the second anniversary of the Vesting Date. By accepting this award, you acknowledge that FHNC may reduce or offset other amounts owed to you, including but not limited to wages, bonuses, or commissions owed, among other things, to satisfy any repayment obligation. RSUs are not shares of stock, have no voting rights, and are not transferable. Each RSU that vests will result in one share of FHNC common stock being issued to you, subject to withholding for taxes. Subject to provisions of the Governing Plan, the Committee may choose to pay all or a portion of vested RSUs in cash, based on the fair market value of FHNC common stock on the Vesting Date. Your RSUs will accrue cash dividend equivalents to the extent cash dividends are paid on common shares prior to vesting. From the Grant Date until the Vesting Date, dividend equivalents accumulate (without interest) as if each RSU were an outstanding share. To the extent that RSUs vest, the accumulated dividend equivalents associated with vested RSUs will be paid in cash shortly after vesting. Dividend equivalents associated with forfeited RSUs likewise are forfeited. Stock splits and stock dividends will result in a proportionate adjustment to the number of RSUs as provided in the Plan and Procedures. Vesting is a taxable event for you. Your withholding and other taxes will depend upon FHNC’s stock value on the Vesting Date and the amount of dividend equivalents paid to you. As of the Grant Date, the Committee’s Procedures provide that FHNC will withhold shares and cash at vesting in the amount necessary to cover your required withholding taxes; however, the Procedures may be changed at any time. You are not permitted to make any election in accordance with Section 83(b) of the Internal Revenue Code of 1986, as amended, to include in your gross income for federal income tax purposes the value of this award this year. If you make a Section 83(b) election, it will result in the forfeiture of this award. QUESTIONS ABOUT YOUR RSU AWARD? Important information concerning the Plan and this RSU award is contained in a prospectus. Copies of the current prospectus (including all applicable supplements) are delivered separately, and you may request a copy of the Governing Plan or prospectus at any time. If you have questions about your RSU award or need a copy of the Governing Plan, related prospectus, or current Procedures, contact Fidelity Investment’s Executive Relationship Officer at . For all your personal stock incentive information, you may view your award and other information on Fidelity’s website at . LOGO [g1661821b.jpg]

fr

wikipedia

N/A

Cette page présente la en Pro D2. Entraîneurs David Aucagne (manager) Pierre Caillet (entraîneur des avants) Sébastien Logerot (entraîneur des arrières) Na'ama Leleimalefaga (consultant mêlée) La saison Transferts Effectif professionnel Calendrier et résultats Classement de la saison régulière |} Attribution des points : victoire sur tapis vert : 5, victoire : 4, match nul : 2, défaite : 0, forfait : -2 ; plus les bonus (offensif : 3 essais de plus que l'adversaire ; défensif : défaite par 5 points d'écart ou moins; les deux bonus peuvent se cumuler). Règles de classement : 1. points terrain (bonus compris) ; 2. points terrain obtenus dans les matchs entre équipes concernées ; 3. différence de points sur l'ensemble des matchs ; 4. différence de points dans les matchs entre équipes concernées ; 5. différence entre essais marqués et concédés dans les matchs entre équipes concernées ; 6. nombre de points marqués sur l'ensemble des matchs ; 7. différence entre essais marqués et concédés ; 8. nombre de forfaits n'ayant pas entraîné de forfait général ; 9. place la saison précédente. Statistiques Championnat de France Meilleurs réalisateurs Meilleurs marqueurs Notes et références Notes Références Liens externes 2020-2021 Béziers

es

wikipedia

N/A

La Primera Dama de la Nación (o conocida como la Esposa del Presidente de Guatemala), es un título no oficial que se otorga a la esposa del presidente de la República, el título a veces se utiliza para referirse únicamente a la esposa del presidente en ejercicio. Sin embargo, en ocasiones el presidente era soltero, viudo o divorciado, por lo que se queda vacante (en el caso de Manuel Estrada Cabrera que se quedó viudo, Álvaro Colom que se divorció o Alejandro Giammattei que se separó de su esposa). La primera dama tiene a su cargo la coordinación las obras sociales, políticas, programas y proyectos destinados a la infancia, niñez y adolescencia a través de la Secretaría de Obras Sociales de la Esposa del Presidente; cuyo objetivo primordial es impulsar e implementar programas de carácter social que beneficien a los niños, las niñas, las familias y la comunidad en general. Así también, la Secretaría de Bienestar Social, ente rector a cargo de las políticas públicas de protección integral de la niñez y la adolescencia. Primeras damas de Guatemala Estadísticas Ha habido cinco primeras damas no guatemaltecas: Algeria Benton, nacida en Estados Unidos, María Cristina Vilanova y Patricia Escobar, nacidas en El Salvador, Elisa Martínez, nacida en Argentina y Elsa Cirigliano, nacida en Venezuela. Anteriormente, la esposa del Presidente recibía nada más el título de «Esposa del Presidente», y su rol era meramente participar en actos de caridad y filantropía. También a partir de Francisca Aparicio, recibían el título de «La Presidenta» o simplemente «Presidenta de Guatemala». La primera dama más joven en asumir el cargo fue Francisca Aparicio de Barrios, quién asumió el rol de primera dama cuando tenía 15 años. Las primeras damas con aspiraciones políticas han sido: Teresa Sosa de Ríos, esposa de Efraín Ríos Montt, Raquel Blandón Sandoval, esposa de Vinicio Cerezo, Patricia Escobar, esposa de Álvaro Arzú, Evelyn Morataya, esposa de Alfonso Portillo y Sandra Torres, esposa de Álvaro Colom. Véase también Presidente de Guatemala Casa Presidencial Enlaces externos Página Web Oficial SOSEP Referencias Notas Gobierno de Guatemala

es

wikipedia

N/A

«In Limbo» es la séptima canción del aclamado álbum Kid A, de la banda británica de rock, Radiohead. Canción La palabra "limbo" es una palabra religiosa que significa "entre el cielo y el infierno". El cantante Thom Yorke ha dicho que la canción trata de "cuando te vas y regresas". También se le ha interpretado que trata sobre una persona egocéntrica, ciega por su ego, y no ven claramente. La canción además, posee una letra bastante minimalista, por lo que se le clasifica como post-rock, y una melodía tranquila en un riff de bajo. Referencias Canciones de 2000 Canciones de Radiohead Canciones en inglés

pl

wikipedia

N/A

15 cm schweres Infanteriegeschütz 33 (sIG 33) – niemieckie ciężkie działo piechoty z okresu II wojny światowej. Było także używane w szeregu niemieckich dział samobieżnych. Początkowo montowano je na podwoziu czołgu PzKpfw I tworząc pojazd sIG 33 (Sf), ale ta konstrukcja okazała się bardzo niestabilna i przy strzale pojazd niekiedy wywracał się do tyłu, zdecydowano wówczas używać podwozi cięższych czołgów PzKpfw II (sIG 33B Sfl) i PzKpfw III. Wersja bazowana na podwoziu PzKpfw IV – Sturmpanzer IV używała nieco zmodyfikowanej wersji tego działa. Inne pojazdy uzbrojone w te armaty to Grille i 15 cm sIG 33/2 SF auf Jagdpanzer 38(t). Armata stanowiła także uzbrojenie działa pancernego Sturminfanteriegeschütz 33B. Historia Prace nad ciężkim działem piechoty kalibru 15 cm, uzupełniającym lekkie działo 7,5 cm leIG 18, podjęto w Niemczech w zakładach Rheinmetall pod koniec lat 20. XX wieku, w ramach stopniowej remilitaryzacji kraju. Faktyczny kaliber, typowo dla niemieckiej artylerii, wynosił 149,1 mm. Działo przyjęto na uzbrojenie w 1933 roku pod oznaczeniem 15 cm schweres Infanteriegeschütz 33 (ciężkie działo piechoty wzór 33), w skrócie: sIG 33. Było to pierwsze działo piechoty tak dużego kalibru na świecie, zapewniające pułkom niemieckiej piechoty przewagę w organicznej artylerii stromotorowej ciężkiego kalibru. Produkcję dział rozpoczęto według różnych źródeł w 1933 lub 1936 roku. Cena działa wynosiła 20 450 marek. Oprócz zakładów Rheinmetall, podczas wojny ich produkcję podjęto w AEG i czeskich zakładach Böhmische Waffenfabrik w Strakonicach. Działo holowane było przez zaprzęg sześciokonny lub ciągnik artyleryjski. Wersja przystosowana do ciągu motorowego różniła się kołami i była cięższa: 1800 kg w położeniu bojowym i 1825 kg w marszowym wobec 1680 kg i 1700 kg dla wersji o ciągu konnym. W 1939 roku w armii niemieckiej było 450 dział sIG 33. Używane były początkowo w 51 dywizjach I u II fali mobilizacyjnej, po dwa działa w kompanii dział piechoty pułku (sześć w dywizji). W toku wojny wprowadzano je także do pozostałych dywizji oraz dywizji zmotoryzowanych i pancernych. 1 grudnia 1944 roku armia niemiecka miała nadal 1183 działa sIG 33. Galeria Przypisy Bibliografia Linki zewnętrzne Niemiecka broń artyleryjska II wojny światowej Niemieckie działa piechoty

en

other

N/A

Subd. 3a.Nonresidents under age 18; small game. (a) A nonresident under age 18 may obtain a small game license at the resident fee under section 97A.475, subdivision 2, clause (2), if the nonresident: (1) possesses a firearms safety certificate; or (2) if age 13 or under, is accompanied by a parent or guardian when purchasing the license. (b) A nonresident age 13 or under must be accompanied by a parent or guardian to take small game. A nonresident age 12 or under is not required to possess a firearms safety certificate under section 97B.020 to take small game. Subd. 4.Persons under age 16; big game. (b) A person age 10 or 11 may take big game provided the person is under the direct supervision of a parent or guardian where the parent or guardian is within immediate reach. Until March 1, 2009, a person age 10 or 11 may take big game under a parent or guardian's license. Beginning March 1, 2009, a person age 10 or 11 must obtain a license in order to take big game and may obtain the license without paying the fee required under section 97A.475, subdivision 2. Subd. 5.Nonresidents under age 16. (a) A nonresident under the age of 16 may take fish by angling without a license if a parent or guardian has a fishing license. Fish taken by a nonresident under the age of 16 without a license must be included in the limit of the parent or guardian. (b) A nonresident under age 16 may purchase a fishing license at the resident fee or be included under a nonresident family license, take fish by angling, and possess a limit of fish. Subd. 7.Residents over age 65; spearing. A resident age 65 or over may take fish by spearing without a spearing license if the resident has an angling license. 1986 c 386 art 1 s 63; 1987 c 149 art 1 s 30,31; 1989 c 168 s 1; 1Sp1995 c 1 s 22; 1996 c 410 s 26,27; 2002 c 323 s 5; 2005 c 146 s 15,16; 2007 c 57 art 1 s 86; 2007 c 131 art 1 s 28; 2008 c 368 art 2 s 25,26; 2009 c 176 art 2 s 23,24 NOTE: The amendment to subdivision 3, paragraph (a), by Laws 2008, chapter 368, article 2, section 25, is effective March 1, 2009. Laws 2008, chapter 368, article 2, section 25, the effective date.

fr

legislation

EU

17. 1 . 92 Journal officiel des Communautés européennes N° L 11 /29 RÈGLEMENT (CEE) N° 102/92 DE LA COMMISSION du 16 janvier 1992 fixant les restitutions applicables à l'exportation des céréales, des farines et des gruaux et semoules de froment ou de seigle LA COMMISSION DES COMMUNAUTÉS EUROPÉENNES, h° 2746/75 ; que, en outre, la restitution applicable a ces produits doit être calculée en tenant compte de la quan­ vu le traité instituant la Communauté économique euro­ tité de céréales nécessaire à la fabrication des produits péenne, considérés ; que ces quantités ont été fixées dans le règle­ vu le règlement (CEE) n0 2727/75 du Conseil, du ment n0 162/67/CEE de la Commission ^, modifié en 29 octobre 1975, portant organisation commune des dernier lieu par le règlement (CEE) n0 2849/91 Q ; marchés dans le secteur des céréales ('), modifié en dernier considérant que la situation du marché mondial ou les lieu par le règlement (CEE) n° 3577/90 (2), et notamment exigences spécifiques de certains marchés peuvent rendre son article 16 paragraphe 2 quatrième alinéa, nécessaire la différenciation de la restitution pour certains vu l'avis du comité monétaire, produits, suivant leur destination ; considérant que, aux termes de l'article 16 du règlement considérant que la restitution doit être fixée une fois par (CEE) n0 2727/75, la différence entre les cours ou les prix mois ; qu'elle peut être modifiée dans l'intervalle ; des produits visés à l'article 1 er de ce règlement et les prix de ces produits dans la Communauté peut être couverte considérant que, afin de permettre le fonctionnement par une restitution à l'exportation ; normal du régime des restitutions, il convient de retenir pour le calcul de ces dernières : considérant que des possibilités d'exportation existent — pour les monnaies qui sont maintenues entre elles à pour une quantité de 250 000 tonnes de blé tendre vers l'intérieur d'un écart instantané maximal au comptant certaines destinations, que le recours à la procédure de 2,25 %, un taux de conversion basé sur leur taux prévue à l'article 9 paragraphe 4 du règlement (CEE) pivot, affecté du facteur de correction prévu à l'article n0 891 /89 de la Commission (3), modifié en dernier lieu 3 paragraphe 1 dernier alinéa du règlement (CEE) par le règlement (CEE) n0 3562/91 (4), est approprié ; qu'il n0 1676/85 du Conseil (8), modifié en dernier lieu par convient d'en tenir compte lors de la fixation des restitu­ le règlement (CEE) n° 2205/90 (9), tions ; — pour les autres monnaies, un taux de conversion basé considérant que, en vertu de l'article 2 du règlement sur la moyenne des taux de l'écu publiés au Journal (CEE) n0 2746/75 du Conseil, du 29 octobre 1975, officiel des Communautés européennes, série C, au établissant, dans le secteur des céréales, les règles géné­ cours d'une période déterminée et affecté du facteur rales relatives à l'octroi des restitutions à l'exportation et cité au tiret précédent ; aux critères de fixation de leur montant Q, les restitutions doivent être fixées en prenant en considération la situa­ considérant que l'application de ces modalités à la situa­ tion et les perspectives d'évolution, d'une part, des dispo­ tion actuelle des marchés dans le secteur des céréales, et nibilités en céréales et de leurs prix sur le marché de la notamment aux cours ou prix de ces produits dans la Communauté et, d'autre part, des prix des céréales et des Communauté et sur le marché mondial, conduit à fixer la produits du secteur des céréales sur le marché mondial ; restitution aux montants repris à l'annexe ; que, conformément au même article, il importe égale­ ment d'assurer aux marchés des céréales une situation considérant que les mesures prévues au présent règlement équilibrée et un développement naturel sur le plan des sont conformes à l'avis du comité de gestion des céréales, prix et des échanges et, en outre, de tenir compte de l'as­ pect économique des exportations envisagées et de l'in­ A ARRÊTÉ LE PRÉSENT RÈGLEMENT : térêt d'éviter des perturbations sur le marché de la Communauté ; considérant que le règlement (CEE) n0 2746/75 a, dans Article premier son article 3, défini les critères spécifiques dont il doit Les restitutions à l'exportation, en l'état, des produits visés être tenu compte pour le calcul de la restitution des à l'article 1 er sous a), b) et c) du règlement (CEE) céréales ; n0 2727/75 sont fixées aux montants repris à l'annexe. considérant que, en ce qui concerne les farines, les gruaux et les semoules de froment ou de seigle, ces critères spéci­ Article 2 fiques sont définis à l'article 4 du règlement (CEE) Le présent règlement entre en vigueur le 17 janvier 1992. (') JO n0 L 281 du 1 . 11 . 1975, p. 1 . (2) JO n° L 353 du 17. 12. 1990, p. 23. ('6) JO n° 128 du 27. 6. 1967, p. 2574/67. (3) JO n" L 94 du 7. 4. 1989, p. 13. O JO n0 L 272 du 28. 9. 1991 , p. 62. O JO n» L 336 du 7. 12. 1991 , p. 30. (8) JO n0 L 164 du 24. 6. 1985, p. 1 . O JO n0 L 281 du 1 . 11 . 1975, p. 78. (») JO n0 L 201 du 31 . 7. 1990, p. 9. ---pagebreak--- N0 L 11 /30 Journal officiel des Communautés européennes 17. 1 . 92 Le présent règlement est obligatoire dans tous ses éléments et directement applicable dans tout État membre. Fait à Bruxelles, le 16 janvier 1992. Par la Commission Ray MAC SHARRY Membre de la Commission ---pagebreak--- 17. 1 . 92 Journal officiel des Communautés européennes N0 L 11 /31 ANNEXE du règlement de la Commission, du 16 janvier 1992, fixant les restitutions applicables a l'exportation des céréales, des farines et des gruaux et semoules de froment ou de seigle (en écus / t) Code produit Destination (') Montant des restitutions 0709 90 60 000 — — 0712 9019 000 — — 1001 10 10 000 — — 1001 10 90 000 04 120,00 05 40,00 06 35,00 02 0 1001 90 91 000 — — 1001 90 99 000 04 70,00 l 05 32,00 02 20,00 1002 00 00 000 03 31,00 07 85,00 02 30,00 1003 00 10 000 — — 1003 00 90 000 04 31,00 05 32,00 02 30,00 1004 00 10 000 — — 1004 00 90 000 — — 1005 10 90 000 — — 1005 90 00 000 04 60,00 02 0 1007 00 90 000 — — 1008 20 00 000 — — 1101 00 00 100 01 105,00 1101 00 00 130 01 99,00 1101 00 00 150 01 91,00 1101 00 00 170 01 84,00 1101 00 00 180 01 79,00 1101 00 00 190 — — 1101 00 00 900 — — 1102 10 00 500 01 105,00 110210 00 700 — 0 1102 10 00 900 — — 1103 11 10 200 01 191,00 1103 11 10400 01 0 1103 11 10 900 01 0 1103 11 90 200 01 105,00 1103 11 90 800 — ' — ---pagebreak--- N° L 11 /32 Journal officiel des Communautés européennes 17. 1 . 92 (') Les destinations sont identifiées comme suit : 01 tous les pays tiers, 02 autres pays tiers, 03 la Suisse, l'Autriche et le Liechtenstein, 04 la Suisse, l'Autriche, le Liechtenstein, Ceuta et Melilla, 05 les pays sur le territoire de l'ancienne Union soviétique, 06 l'Algérie, 07 la zone II b). NB : Les zones sont celles délimitées par le règlement (CEE) n0 1124/77 de la Commission (JO n0 L 134 du 28. 5. 1977, p. 53), modifié en dernier lieu par le règlement (CEE) n° 3049/89 (JO n0 L 292 du 11 . 10 . 1989, p. 10).

de

wikipedia

N/A

Die Hr.Ms. De Ruyter war eine Lenkwaffenfregatte der Tromp-Klasse der Königlich Niederländischen Marine. Geschichte Sie wurde am 22. Dezember 1971 auf der Werft Koninklijke Maatschappij „De Schelde“ (KMS) in Vlissingen (Niederlande) auf Kiel gelegt und lief am 9. März 1974 vom Stapel. Das Schiff war zum Zeitpunkt seiner Indienststellung am 3. Juni 1976 zusammen mit dem Schwesterschiff Hr.Ms. Tromp die kampfstärkste Einheit der Niederländischen Marine. Die NATO-Schiffskennung war F 806. Die Fregatte wurde am 3. Oktober 2001 außer Dienst gestellt. Ihr Brückenturm ist im Marinemuseum in Den Helder zu besichtigen. Taktisch-technische Daten Wasserverdrängung: 3660 Tonnen Länge: 138,00 m Breite: 14,80 m Tiefgang: 4,60 m Antrieb: Gasturbinen mit 62000 PS / 45590 kW auf 2 Schrauben Geschwindigkeit: 30 Knoten / ca. 55 km/h Reichweite: 5000 Seemeilen / 9260 km bei 18 Knoten / ca. 33 km/h Bewaffnung: 1 Zwillingsgeschütz Kaliber 12,00 cm 4 Doppelstarter für Harpoon-Seezielraketen Vorrat: 16 Raketen Harpoon 1 Achtfachstarter für Sea-Sparrow-Raketen Vorrat: 16 Raketen Sea Sparrow 1 Starter für SM-1-Raketen Vorrat: 40 Raketen SM-1 2 Drillingsgruppen für U-Boot-Abwehr-Torpedorohr Kaliber 32,40 cm 1 U-Boot-Abwehr-Hubschrauber Besatzung: 306 Personen Weblinks Einzelnachweise Tromp-Klasse (1975) Gasturbinenschiff Den Helder Michiel de Ruyter als Namensgeber Damen Schelde Naval Shipbuilding

de

other

N/A

VG Arnsberg, 3 L 53/07: VG Arnsberg: erkennungsdienstliches material, aufschiebende wirkung, vollziehung, erfahrung, unschuldsvermutung, zukunft, wiederholungsgefahr, bedrohung, fahrzeugführer, interessenabwägung Urteil des VG Arnsberg vom 31.01.2007, 3 L 53/07 3 L 53/07 VG Arnsberg: erkennungsdienstliches material, aufschiebende wirkung, vollziehung, erfahrung, unschuldsvermutung, zukunft, wiederholungsgefahr, bedrohung, fahrzeugführer, interessenabwägung Erkennungsdienstliches material, Aufschiebende wirkung, Vollziehung, Erfahrung, Unschuldsvermutung, Zukunft, Wiederholungsgefahr, Bedrohung, Fahrzeugführer, Interessenabwägung Verwaltungsgericht Arnsberg, 3 L 53/07 Aktenzeichen: 3 L 53/07 die aufschiebende Wirkung seines Widerspruchs gegen die Anordnung der erkennungsdienstlichen Behandlung vom 23. Januar 2007 wiederherzustellen, 3 Der Antragsgegner hat die Anordnung der sofortigen Vollziehung (gerade noch) in einer den Anforderungen des § 80 Abs. 3 Satz 1 der Verwaltungsgerichtsordnung (VwGO) genügenden Weise begründet. Er hat sich nicht auf eine den Gesetzeswortlaut lediglich wiederholende oder bloß formelhafte Begründung beschränkt, sondern bezogen auf den Einzelfall das besondere Interesse an der sofortigen Vollziehung noch hinreichend - sinngemäß - damit begründet, dass im Hinblick auf die Art der dem Antragsteller zur Last gelegten Taten - ein Körperverletzungsdelikt und das unerlaubte Führen einer Waffe - eine zeitliche Verzögerung der angeordneten erkennungsdienstlichen Maßnahmen durch die Einlegung etwaiger Rechtsbehelfe im Interesse der Sicherheit der Allgemeinheit wegen bestehender Wiederholungsgefahr nicht verantwortet werden könne. Damit wird deutlich, dass dem Antragsgegner der Ausnahmecharakter der Anordnung der sofortigen Vollziehung vor Augen stand und er unter Abwägung der widerstreitenden Interessen aufgrund der besonderen Umstände des Falles einen solchen Ausnahmetatbestand als gegeben angesehen hat. Die nach § 80 Abs. 5 Satz 1 VwGO vom Gericht eigenständig vorzunehmende Abwägung zwischen dem privaten Interesse des Antragstellers, von der sofortigen 5 Vollziehung bis zum Abschluss des Widerspruchsverfahrens bzw. eines eventuellen Klageverfahrens verschont zu bleiben, und dem öffentlichen Interesse an einer zügigen Durchsetzung der Anordnung, erkennungsdienstliche Maßnahmen zu dulden, fällt zu Lasten des Antragstellers aus. 7Die an den Erfolgsaussichten des Rechtsbehelfs orientierte Interessenabwägung führt nicht zu einer Entscheidung zugunsten des Antragstellers. Die angefochtene Verfügung leidet nicht an offensichtlichen Rechtsfehlern, die das öffentliche Interesse an ihrem sofortigen Vollzug von vornherein ausschließen würden. Er spricht vielmehr nach der im vorläufigen Rechtsschutzverfahren allein möglichen summarischen Prüfung Vieles dafür, dass die Anordnung von erkennungsdienstlichen Maßnahmen im Widerspruchsund einem sich ggf. anschließenden Klageverfahren Bestand haben wird. 8Die Verfügung des Antragsgegners findet ihre Rechtsgrundlage in § 81b 2. Alternative der Strafprozessordnung (StPO). Danach dürfen Lichtbilder und Fingerabdrücke des Beschuldigten auch gegen seinen Willen aufgenommen und Messungen und ähnliche Maßnahmen an ihm vorgenommen werden, soweit es für Zwecke des Erkennungsdienstes notwendig ist. 9Die auf die vorgenannte Norm gestützten Maßnahmen dienen den Zielen der Polizei zur Bekämpfung erst für die Zukunft befürchteter Straftaten. Insoweit wird die Polizei nicht repressiv („zum Zwecke der Strafverfolgung") sondern als Schutz- und Sicherheitspolizei zu präventivpolizeilichen Zwecken tätig. Durch die Anfertigung und Aufbewahrung der Unterlagen soll nämlich die zukünftige Täterermittlung durch die bessere Identifizierung tatverdächtiger Personen erleichtert werden. Ausgehend hiervon verletzt die Erhebung personenbezogener Daten zu präventivpolizeilichen Zwecken auch nicht Art. 2 Abs. 1 des Grundgesetzes (GG) i.V.m. dem Rechtsstaatsprinzip. Insbesondere kann ein Verstoß gegen das Gebot der Unschuldsvermutung nicht festgestellt werden. Vgl. hierzu BVerfG, Beschluss vom 16. Mai 2002 - 1 BvR 2257/01 -, NJW 2002, 3231. 10 11Die Unschuldsvermutung als besondere Ausprägung des Rechtsstaatsprinzips und kraft Art. 6 Abs. 2 der Konvention zum Schutze der Menschenrechte und Grundfreiheiten (EMRK) zugleich Bestandteil des positiven Rechts der Bundesrepublik Deutschland schützt den Beschuldigten zwar vor Nachteilen, die einem Schuldspruch oder einer Strafe gleichkommen, denen aber kein rechtsstaatliches prozessordnungsgemäßes Verfahren zur Schuldfeststellung vorausgegangen ist. Die hier erfolgte Berücksichtigung und Bewertung von Verdachtsgründen stellt jedoch keine durch die Unschuldsvermutung verbotene Schuldfeststellung oder - zuweisung dar. Die Feststellung eines Tatverdachts ist etwas substantiell anderes als eine Schuldfeststellung. 12Es spricht bei der im Verfahren auf Gewährung einstweiligen Rechtsschutzes allein möglichen summarischen Prüfung Erhebliches dafür, dass die Voraussetzungen des § 81b 2. Alternative StPO vorliegen. 13Der Antragsteller ist Beschuldigter, weil gegen ihn in einem Strafermittlungsverfahren wegen Bedrohung und Körperverletzung (möglicherweise auch eines Verstoßes gegen das Waffengesetz) ermittelt wird. 14Die angeordneten Maßnahmen sind auch für Zwecke des Erkennungsdienstes notwendig. Dies bemisst sich danach, ob der anlässlich des gegen den Betroffenen gerichteten Strafverfahrens festgestellte Sachverhalt nach kriminalistischer Erfahrung Anhaltspunkte für die Annahme bietet, dass der Betroffene künftig mit guten Gründen als Verdächtiger in den Kreis potentieller Beteiligter an einer noch aufzuklärenden strafbaren Handlung einbezogen werden könnte und dass die erkennungsdienstlichen Unterlagen die dann zu führenden Ermittlungen - den Betroffenen schließlich überführend oder entlastend - fördern könnten. Dabei sind alle Umstände des Einzelfalls - insbesondere Art, Schwere und Begehungsweise der dem Betroffenen im strafrechtlichen Anlassverfahren zur Last gelegten Straftaten, seine Persönlichkeit sowie der Zeitraum, während dessen er strafrechtlich nicht (mehr) in Erscheinung getreten ist - in den Blick zu nehmen. Vgl. BVerwG, Beschluss vom 6. Juli 1988 - 1 B 61/88 -, NJW 1989, 2640. 15 16Schließlich verlangen der Schutz des allgemeinen Persönlichkeitsrechts (Art. 2 Abs. 1 i.V.m. Art. 1 Abs. 1 GG), der verfassungsrechtliche Verhältnismäßigkeitsgrundsatz und der präventive Charakter der erkennungsdienstlichen Maßnahmen eine Abwägung zwischen dem öffentlichen Interesse an einer effektiven Verhinderung und Aufklärung von Straftaten und dem Interesse des Betroffenen, entsprechend dem Menschenbild des Grundgesetzes nicht bereits deshalb als potenzieller Rechtsbrecher behandelt zu werden, weil er sich irgendwie verdächtig gemacht hat oder angezeigt worden ist. Vgl. OVG NRW, Beschluss vom 17. Dezember 1999 - 5 B 1944/99 -. 17 18Von diesen Grundsätzen ausgehend spricht Vieles für die Annahme, dass der Antragsteller nach kriminalistischer Erfahrung künftig mit guten Gründen als Verdächtiger in den Kreis potentieller Beteiligter an einer noch aufzuklärenden strafbaren Handlung einbezogen werden könnte. 19Gegen den Antragsteller besteht bezogen auf das Anlassverfahren ein nicht unerheblicher kriminalistischer Verdacht, dass er einen ihm zuvor unbekannten Mann aus nichtigem Anlass körperlich misshandelt und zudem mit einer Waffe bedroht hat. Nach Aktenlage (insbesondere den Aussagen des betroffenen Autofahrers und seiner Beifahrerinnen - Ehefrau und Tochter -) befuhr der Antragsteller am Abend des 25. November 2006 die L 561 mit seinem Opel Corsa über längere Strecken ohne witterungsbedingten Anlass mit eingeschalteter Nebelschlussleuchte. Obwohl der hinter ihm fahrende Fahrzeugführer H. M1. gab, um den Antragsteller hierauf hinzuweisen und zum Ausschalten der Leuchte zu veranlassen (möglicherweise fuhr Herr H. gleichzeitig unangemessen dicht auf das Kfz des Antragstellers auf), reagierte dieser nicht wie erhofft, sondern fühlte sich offenbar provoziert. Als Herr H. beabsichtigte, der Blendung durch die O. des Fahrzeuges des Antragstellers durch Abbiegen zu entgehen, bemerkte der Antragsteller dies und scherte noch kurz vor ihm ebenfalls in die Seitenstraße ein. Dort brachte er sein Fahrzeug zum Stehen, wodurch gleichzeitig Herrn H. die Weiterfahrt unmöglich gemacht wurde. Beide Fahrzeugführer stiegen aus und bewegten sich aufeinander zu. Unmittelbar darauf soll der Antragsteller ohne jede Vorwarnung Herrn H. einen Kopfstoß gegen dessen Stirn - auf der die Polizei später eine sichtbare gerötete Schwellung feststellte - versetzt, ihm eine Waffe (wie sich später herausstellte, eine sog. PTB-Waffe) vor den Bauch gehalten und ihn mit der Äußerung „ich mach dich alle" bedroht haben. Soweit der Antragsteller vor der Polizei insbesondere angegeben hat, er habe die Nebelschlussleuchte erst nach vorheriger Provokation (dichtes Auffahren, Lichthupe) durch Herrn H. eingeschaltet, um diesen zu mehr Abstandhaltung zu bewegen, wertet die Kammer dies als reine Schutzbehauptung. Ein nachvollziehbarer Anlass für die Annahme, dass die Auseinandersetzung ihren Beginn in einem Fehlverhalten des anderen Fahrzeugführers genommen hätte, ist nicht zu erkennen; auch der Antragsteller trägt insoweit nichts vor. Davon unabhängig - und das ist ungeachtet der „Vorgeschichte" allein maßgeblich - hat der Antragsteller das Kerngeschehen (Kopfstoß; Bedrohung mit einer Waffe) nicht substantiiert bestritten. 21Hiervon ausgehend bestehen nach kriminalistischer Erfahrung auch Anhaltspunkte, dass der Antragsteller in der Zukunft mit guten Gründen in weitere Ermittlungsverfahren einbezogen werden könnte. Zwar ist der Antragsteller nach Aktenlage in der Vergangenheit lediglich einmal kriminalpolizeilich - wegen des Verdachts der Straßenverkehrsgefährdung - in Erscheinung getreten. Sein wegen des in jedem Falle überaus nichtigen Anlasses im Straßenverkehr völlig unverständliches, überzogenes und ein hohes Aggressionspotential deutlich werdendes Verhalten lässt aber die Annahme einer hinreichenden Wiederholungsgefahr hinsichtlich weiterer Körperverletzungs- und Bedrohungsdelikte (ggf. einhergehend mit der Verwendung von Waffen) als derzeit durchaus gerechtfertigt erscheinen. 22Bei summarischer Prüfung ist die weitere Annahme des Antragsgegners nicht zu beanstanden, dass die abgeforderten erkennungsdienstlichen Maßnahmen die Aufklärung zukünftiger Straftaten fördern könnte. Es ist keineswegs zwingend, dass etwaige weitere einschlägige Straftaten des Antragstellers immer im Zusammenhang mit der Verwendung seines eigenen Kfz erfolgen werden (und so einen hinreichenden Rückschluss auf den Täter zuließen). Hiervon ausgehend kann erkennungsdienstliches Material - insbesondere Lichtbilder - wesentlich die zügige und beweissichere Aufklärung derartiger Straftaten erleichtern. In diesem Zusammenhang sei angemerkt, dass die angeordneten Maßnahmen auch der Entlastung des Antragstellers dienen können. Bei der weiteren, von den Erfolgsaussichten im Hauptsacheverfahren unabhängigen Interessenabwägung überwiegt ebenfalls das öffentliche Interesse. Im Rahmen dieser Abwägung sind insbesondere die Schwere und Begehungsweise des Delikts, der Umfang des Schadens für geschützte Rechtsgüter und für die Allgemeinheit, die Wiederholungsgefahr, die Schwierigkeit bei der Aufklärung des in Rede stehenden Deliktstyps, die Konkretisierung des gegen den Beschuldigten gerichteten Verdachts sowie die Häufigkeit der Fälle, in denen der Betroffene einer Straftat verdächtig geworden ist, zu berücksichtigen. Zwar fällt zugunsten des Antragstellers ins Gewicht, dass der vom Antragsgegner beabsichtigte Grundrechtseingriff gravierend ist, er bislang offenbar nicht vorbestraft ist und aus seiner Sicht möglicherweise von dem anderen Kraftfahrzeugführer jedenfalls in gewissem Umfang zu der Tat provoziert worden sein mag. Andererseits hat der Antragsteller auch dies unterstellt völlig unangemessen und aggressiv reagiert sowie besteht deshalb, wie aufgezeigt, eine hinreichende Wahrscheinlichkeit, dass er auch in naher Zukunft in einschlägiger Weise in Erscheinung treten könnte und solche Taten ohne erkennungsdienstliche Maßnahmen schwer aufklärbar sind. Könnten die in Frage stehenden erkennungsdienstlichen Unterlagen erst nach rechtskräftigem Abschluss des Hauptverfahrens angefertigt werden, so wäre eine hinreichende Aufklärung der betreffenden Taten bis dahin beträchtlich erschwert oder würde ganz scheitern. Damit würde in erheblicher Weise der 20 Schutz der Allgemeinheit vernachlässigt. Die Streitwertfestsetzung beruht auf §§ 53 Abs. 3 Nr. 2, 52 Abs. 1 und 2 des Gerichtskostengesetzes (GKG). 25

en

wikipedia

N/A

Basics or BASICS may refer to: Arts and entertainment The Basics (band), an Australian band The Basics (TV show), a 2021 American web series Basics (Houston Person album), a 1989 album by saxophonist Houston Person Basics (Paul Bley album), a 2001 solo album by pianist Paul Bley "Basics" (Star Trek: Voyager), the 42nd and 43rd episodes of the American science fiction television Star Trek: Voyager Other uses British Association for Immediate Care, an organisation to encourage and aid the formation and extension of immediate care schemes See also Basic (disambiguation) The Basics (disambiguation) Back to Basics (disambiguation)

en

wikipedia

N/A

Aminul Haque is a male Muslim given name, meaning "trustee of the truth". Notable bearers of the name include: Aminul Haque (actor) (1921–2011), Bangladeshi film actor Aminul Haque (Attorney General) (1931–1995), Bangladeshi lawyer and Attorney General Sikdar Aminul Haq (1942–2003), Bangladeshi poet Aminul Haque (politician) (1942/1943–2019), Bangladeshi politician and minister Aminul Huq Moni (1949–2015), Bangladeshi sports organiser Aminul Haque Laskar (born 1966), Indian politician from Assam Aminul Hoque (writer) (born 1970s), Bangladeshi-born British writer AKM Aminul Haque, Bangladeshi marine biologist and academic Md Aminul Haque Bhuyan, Bangladeshi academic and Vice-chancellor Aminul Haque (footballer) (born 1980), Bangladeshi football player Syed Aminul Haque, Pakistani politician Arabic masculine given names

en

wikipedia

N/A

Françoise de Montglat née de Longuejoue (d. 1633) was a French court official. She was the royal governess of King Louis XIII of France and his siblings. Françoise de Montglat was the daughter of Thibaut de Longuejoue and Madeleine Briçonnet. She married Robert de Harlay (1550-1607), Baron de Montglat and royal chamberlain, in 1579. She was appointed royal governess to the children of King Henry IV of France. She was given the responsibility for the king's children with Queen Maria of Medici, as well as for the children of the king with his mistresses, who were raised together. She was referred to as "Mamangat" by her royal charges, who corresponded with her as adults. Her daughter Jeanne de Harlay (later Jeanne de Saint George) became a playmate and sub-governess of the royal children, who called her "Mamie", and was later lady-in-waiting and correspondent to Henrietta Maria and, finally, appointed governess to Anne Marie Louise d'Orléans, Duchess of Montpensier. Her letters are preserved. References Lettres intimes de Henri IV A. Lloyd Moote, Louis XIII, the Just, 1991 Katie Whitaker, A Royal Passion: The Turbulent Marriage of Charles I and Henrietta Maria, 2010 Victor L. Tapié, France de Louis XIII Et de Richelieu. Anglais, 1984 Dominic Pearce, Henrietta Maria, 2015 1633 deaths 17th-century French people Governesses to the Children of France 17th-century French women Louis XIII Medieval French nobility Court of Henry IV of France

en

wikipedia

N/A

A kilij (from Turkish kılıç, literally "sword") or a pusat is a type of one-handed, single-edged and moderately curved scimitar used by the Seljuk Empire, Timurid Empire, Mamluk Empire, Ottoman Empire, and other Turkic khanates of Eurasian steppes and Turkestan. These blades developed from earlier Turko-Mongol sabers that were in use in lands controlled or influenced by the Turkic peoples. History Etymology According to Turkish Language Association, the Turkish root verb "kır-" which means "to kill" with the suffix "-inç" makes "kır-ınç" (instrument for killing) becomes kılınç, then kılıç. However, according to Turkish-Armenian linguist Sevan Nişanyan, it is derived from the Turkic root "kıl-" which means "to forge" or "to smith", with the diminutive suffix "-ıç" which creates "kıl-ıç" (roughly “ironwork”, i.e. “sword”). Also one of the earliest mentions of the word was also recorded as “kılıç” (“... altun kurugsakımın kılıçın kesipen ...”, a phrase from the Orkhon Inscriptions which was erected in 735 AD) in the age of Turkic Khaganate, instead of “kırınç”. The kilij became the symbol of power and kingdom. For example, Seljuk rulers carried the name Kilij Arslan (kılıç-arslan) means "sword-lion". Origins The Central Asian Turks and their offshoots began using curved cavalry swords beginning from the late Xiongnu period. The earliest examples of curved, single edged Turkish swords can be found associated with the late Xiongnu and Kök-Turk empires. These swords were made of pattern welded high carbon crucible steel, generally with long slightly curved blades with one sharp edge. A sharp back edge on the distal third of the blade known as or was introduced during this period. In the Early Middle Ages, the Turkic people of Central Asia came into contact with Middle Eastern civilizations through their shared Islamic faith. Turkic Ghilman slave-soldiers serving under the Umayyad and Abbasid Caliphates introduced "kilij" type sabers to all of the other Middle Eastern cultures. Previously, Arabs and Persians used straight-bladed swords such as the earlier types of the Arab saif, takoba and kaskara. During Islamizaton of the Turks, the kilij became more and more popular in the Islamic armies. When the Seljuk Empire invaded Persia and became the first Turkic Muslim political power in Western Asia, kilij became the dominant sword form. The Iranian (Persian) shamshir was created during the Turkic Seljuk Empire period of Iran/Persia. Evolution of Ottoman kilij The Kilij, as a specific type of sabre associated with the Ottoman Turks start to appear historically from primarily the mid 15th century. One of the oldest known examples is attributed to Khan Muhammed Uzbek from the early 14th century, and is currently on display in the Hermitage Museum in St Petersburg. The oldest surviving examples sport a long blade curving slightly from the hilt and more strongly in the distal half. The width of the blade stays narrow (with a slight taper) up until the last 30% of its length, at which point it flares out and becomes wider. This distinctive flaring tip is called a (false edge) and it greatly adds to the cutting power of the sword. Ottoman sabres of the next couple of centuries were often of the Selchuk variety, though the native kilij form was also found; Iranian blades (that did not have the ) were fitted with Ottoman hilts. These hilts normally had slightly longer quillons to the guard, which was usually of brass or silver, and sported a rounded termination to the grips, usually made of horn, unlike that seen on Iranian swords (Iranian swords usually had iron guards and the grip terminated in a hook-shape often with a metal pommel sheathing). The finest mechanical damascus and wootz steel were often used in making of these swords. In the classical period of the Ottoman Empire, Bursa, Damascus and the Derbent regions became the most famous swordsmithing centers of the empire. Turkish blades became a major export item to Europe and Asia. In the late 18th century, though shamshirs continued to be used, the kilij underwent an evolution: the blade was shortened, became much more acutely curved, and was wider with an even deeper . In addition to the flared tip, these blades have a distinct "T-shaped" cross section to the back of the blade. This allowed greater blade stiffness without an increase in weight. Because of the shape of the tip of the blade and the nature of its curvature the kilij could be used to perform the thrust, in this it had an advantage over the shamshir whose extreme curvature did not allow the thrust. Some of these shorter kilij are also referred to as pala, but there does not seem to be a clear-cut distinction in nomenclature. After the Auspicious Incident, the Turkish army was modernized in the European fashion and kilijs were abandoned for western-type cavalry sabers and smallswords. This change, and the introduction of industrialized European steels to Ottoman market, created a great decline in traditional swordsmithing. Civilians in the provinces and county militia (zeibeks in Western Anatolia, bashibozuks in Balkan provinces), continued to carry hand-made kilijs as a part of their traditional dress. In the late 19th century, Sultan Abdulhamid II's palace guards, the Ertuğrul Brigade (which was composed of nomadic Turkomans of Anatolia), carried traditional kilijs as a romantic-nationalistic revival of the earlier Ottoman Turkoman cavalry raiders. This sentiment continued after dethronement of the sultan by the nationalist Young Turks. High-ranking officer dress saber of early 20th century was a modern composite of traditional kilij, "mameluke" and European cavalry saber. Adoption by Western armed forces Sabres were known and used in eastern, and to a lesser extent central Europe from the time of the Magyar invasions, beginning in the 9th century (see the so-called Sabre of Charlemagne). Following the Ottoman invasion of Balkans, however, European armies were introduced to the kilij itself. The kilij first became popular with the Balkan nations and the Hungarian hussar cavalry after 15th century. Around 1670, the karabela (from Turkish word karabela: black bane) was evolved, based on Janissary kilij sabres; it became the most popular sword-form in the Polish army. During 17th and 18th centuries, curved sabers that evolved from Turkish kilij, were widespread throughout Europe. The Ottomans' historical dominance of the region ensured the use of the sword by other nations, notably the Mamluks in Egypt. During the Napoleonic Wars, the French conquest of Egypt brought these swords to the attention of the Europeans. This type of sabre became very popular for light cavalry officers, in both France and Britain, and became a fashionable sword for senior officers to wear. In 1831 the "Mamaluke", as the sword was now called, became a regulation pattern for British general officers (the 1831 Pattern, still in use today). The American victory over the rebellious forces in the citadel of Tripoli in 1805 during the First Barbary War, led to the presentation of bejewelled examples of these swords to the senior officers of the US Marines. Officers of the US Marine Corps still use a mameluke pattern dress sword. Although some genuine Turkish kilij sabres were used by Westerners, most "mameluke sabres" were manufactured in Europe; their hilts were very similar in form to the Ottoman prototype, however, their blades, even when an expanded was incorporated, tended to be longer, narrower and less curved than those of the true kilij. Terminology The Turkish language has numerous terminology describing swords, swordsmithing, parts and types of blades. Below is listed some of the terminology about names of the main parts of a kilij and scabbard in order of the term, literal translation of the Turkish word, and its equivalent in English terminology of swords. See also Dao (sword) Turko-Mongol sabers Mameluke sword: a derivative of the Kilij Pulwar Saif Shamshir Tulwar Yatagan: another distinctive Turkish sword Sabre Szabla Scimitar Notes References Stone, G. C. and LaRocca, D. J. (1999). A glossary of the construction, decoration and use of arms and armor in all countries and in all times. Courier Dover Publications. . ÖGEL, Bahaeddin, "Türk Kılıcının Menşe ve Tekamülü Hakkında", A.Ü. DTCF Dergisi, 6, 1948 The Kilij and Shamshir. Turkish and Persian sabers External links Middle Eastern swords Single-edged swords Military equipment of the Ottoman Empire Turkish words and phrases Turkish inventions Weapons of the Ottoman Empire

pt

wikipedia

N/A

Manuel António Mendes dos Santos, C.M.F. (São Joaninho, Distrito de Viseu, Portugal, 20 de maio de 1960) é um bispo católico português, sendo actualmente Bispo emérito de São Tomé e Príncipe. Biografia Filho de uma família numerosa, com três irmãos e quatro irmãs, em 1978 ingressou no Seminário Menor da Diocese de Lamego e, mais tarde, passou para o Seminário da Congregação dos Missionários Claretianos em Carvalhos, Vila Nova de Gaia. Feito o noviciado em Loja-Granada, Espanha, emitiu a sua primeira profissão em Fátima, a 26 de setembro de 1980, e a profissão perpétua no dia 16 de setembro de 1883. Frequentou os estudos filosóficos e teológicos entre 1978 e 1985 no Instituto das Ciências Humanas e Teológicas do Porto, e na Universidade Católica Portuguesa de Lisboa. Foi ordenado presbítero na sua terra natal a 20 de julho de 1985. De 1985 a 1993, permaneceu no Seminário “dos Carvalhos” (Vila Nova de Gaia), onde exerceu as funções de promotor vocacional da Província Claretiana Portuguesa (1986-1993) e de Formador e Reitor do Seminário Menor “dos Carvalhos” (1989-1993). Sucessivamente, de 1994 a 1995, fez a experiência missionária em São Tomé, donde partiu em 1995 para a especialização em Teologia Pastoral na Pontifícia Universitá Salesiana, em Roma. De regresso a Portugal, de 1997 a 2001 foi Pároco de São Sebastião e responsável pela Vigararia do Coração de Maria na Diocese de Setúbal. No dia 19 de abril de 2001 foi eleito, no X Capítulo em Fátima, Superior Provincial dos Missionários Claretianos. De 2003 a 2005, foi Presidente da Conferência Nacional dos Superiores Maiores dos Institutos Religiosos – CNIR. No dia 1 de dezembro de 2006 o Papa Bento XVI nomeou-o Bispo Diocesano de São Tomé e Príncipe. É ainda Capelão Geral da Real Ordem de São Miguel da Ala e Presidente da Federação dos Arcebispos e Bispos das Reais Irmandades Diocesanas. Teve sua renúncia aceita pelo Papa Francisco em 13 de julho de 2022. Ligações externas Página oficial de Manuel António Mendes dos Santos pela diocese de São Tomé e Príncipe (em Português) Página oficial da Diocese Catholic-Hyerarchy (em inglês) Dom Manuel na Rádio Vaticano (em português) Bispos de Portugal Bispos católicos de São Tomé e Príncipe Claretianos

en

caselaw

US

NUMBER 13-16-00341-CR COURT OF APPEALS THIRTEENTH DISTRICT OF TEXAS CORPUS CHRISTI - EDINBURG ____________________________________________________________ EX PARTE JESSE RIOS ____________________________________________________________ On appeal from the County Court at Law No. 1 of Nueces County, Texas. ____________________________________________________________ MEMORANDUM OPINION Before Justices Rodriguez, Benavides, and Perkes Memorandum Opinion Per Curiam Appellant, Jesse Rios, attempts to appeal from the trial court’s order denying the relief requested in his application for writ of habeas corpus. We dismiss the appeal for want of jurisdiction. An application for a writ of habeas corpus challenging a conviction in a misdemeanor case is governed by article 11.09 of the Texas Code of Criminal Procedure. See TEX. CODE CRIM. PROC. ANN. art. 11.09 (West 2005); Ex parte Tarango, 116 S.W.3d 201, 202 (Tex. App.—El Paso 2003, no pet.). The time to perfect an appeal from an order in a habeas proceeding is governed by Texas Rule of Appellate Procedure 26.2. See TEX. R. APP. P. 26.2; Ex parte Rieck, 144 S.W.3d 510, 516 (Tex. Crim. App. 2004). Under Rule 26.2(a)(1), a notice of appeal must be filed within 30 days after sentence is imposed or suspended in open court or after the trial court enters an appealable order. TEX. R. APP. P. 26.2(a)(1). The trial court entered an order denying appellant’s request for habeas corpus relief on November 20, 2016. Appellant filed his notice of appeal on June 28, 2016. On June 28, 2016, the Clerk of this Court notified appellant that it appeared that the appeal was not timely perfected and that the appeal would be dismissed if the defect was not corrected within ten days from the date of receipt of the Court’s directive. Appellant filed a response to the Court’s directive by filing a “Supplemental to Appeal from Order Denying 11.09 Application for Writ of Habeas Corpus.” Because appellant’s notice of appeal was not timely, we lack jurisdiction over this appeal. See Slaton v. State, 981 S.W.2d 208, 210 (Tex. Crim. App. 1998); Olivo v. State, 918 S.W.2d 519, 523 (Tex. Crim. App. 1996. Accordingly, the appeal is DISMISSED FOR WANT OF JURISDICTION. PER CURIAM Do not publish. See TEX. R. APP. P. 47.2(b). Delivered and filed the 2nd day of September, 2016. 2

et

caselaw

EU

15.9.2014 ET Euroopa Liidu Teataja C 315/51 Üldkohtu 5. juuni 2014. aasta määrus – Saf-Holland versus Siseturu Ühtlustamise Amet (INTEGRAL) (Kohtuasi T-217/13) (1) ((Ühenduse kaubamärk - Registreerimisest keeldumine - Registreerimistaotluse tagasivõtmine - Otsuse tegemise vajaduse äralangemine)) 2014/C 315/86 Kohtumenetluse keel: saksa Pooled Hageja: Saf-Holland GmbH (Bessenbach, Saksamaa) (esindaja: advokaat M.-C. Seiler) Kostja: Siseturu Ühtlustamise Amet (kaubamärgid ja tööstusdisainilahendused) (esindajad: G. Marten ja G. Schneider) Ese Hagi Siseturu Ühtlustamise Ameti (kaubamärgid ja tööstusdisainilahendused) esimese apellatsioonikoja 31. jaanuari 2013. aasta (asi R 2087/2011-1) otsuse peale, mis käsitleb sõnalise tähise INTEGRAL registreerimist ühenduse kaubamärgina. Resolutsioon 1. Vajadus hagi üle otsustada on ära langenud. 2. Mõista kohtukulud välja hagejalt. (1) ELT C 189, 29.6.2013.

en

wikipedia

N/A

Jumbles are simple butter cookies made with a basic recipe of flour, sugar, eggs, and butter. They can be flavored with vanilla, anise, or caraway seed used for flavoring, or other flavoring can be used like almond. They were formerly often made in the form of rings or rolls. Jumbles were widespread, specifically because they travelled well, thanks to their very dense, hard nature. They could be stored for up to a year without becoming too stale. Because of their density, they were sometimes twisted into knots before baking, in order to make them easier to eat, generating knots as another common name. Jumbles were traditionally shaped in intricate loop or knot patterns, usually of rolled out dough. Early flavouring agents were aniseed, coriander, caraway seeds and rosewater. Later, especially in the United States, jumbles referred to a thin crisp cake or cookie using lemon-peel as a flavoring agent. Terminology Jumbles and cookies are very similar, and sometimes a jumble may be called a cookie, but cookie is a broader term for any small flat cake, used for small cakes as well as crisp ones, while jumbles are usually of the crisp variety. A 1907 recipe for jumbles describes their texture as "crisp like snaps". The dough should be "so thin after rolling and cutting out, that one can almost see through them". The only moisture in the recipe is the creamed butter and "a scant cupful of milk or enough to make a stiff dough about like pie crust". History A recipe for "Almond Jumballs" is known from 1694, made by combining ground almond with orange flower water or rose water, then adding sugar syrup, dry sugar and egg whites. The ingredients were pounded to make a paste and could be colored with chocolate or cochineal. They were brushed with lemon juice or rose water for enhanced flavor and very gently baked, with the caution that "it is best to sett them on something that they may not touch ye bottome of ye Oven." Jumbles were widespread in Europe by the 17th century, but possibly originated in Italy as the cimabetta. A very common cookie for travelers, they were probably brought to America on the Mayflower, if not Jamestown previously. There is even a famous recipe for this type of cookie that is credited to Martha Washington. An 18th-century recipe from The Compleat Housewife is made by beating three egg whites with milk. flour, sugar and caraway seeds into a stiff paste. They could be made in any shape and baked on baking parchment. Originally, jumbles were twisted into various pretzel-like shapes and boiled. By the late 18th century, jumbles became rolled cookies that were baked, producing a cookie very similar to a modern sugar cookie, although without the baking powder or other leavening agents used in modern recipes. Victorian cookbooks contain recipes for many variations on the basic recipe with candied fruits, coconut, lemon, and other flavorings added. Preparation To make jumbles butter and sugar are creamed together, then eggs or egg yolks are added, sometimes with milk, depending on the type of jumbles being made. Then the dry ingredients are added: flour, and any other ingredients like grated coconut, flavor extracts, and spices like cloves, cinnamon or allspice. Baking soda or baking powder can be added, and raisins. Sometimes the egg whites are whipped to a froth and added separately after the dried ingredients. The cookie dough can be rolled in sugar or cinnamon before baking. Techniques vary from recipe to recipe. There are many different types of jumbles: sugar jumbles, coconut jumbles, cinnamon jumbles, fruit jumbles (hermits). A 1907 recipe for "cocoanut jumbles" is made with a 1:3 ratio of butter to sugar. Etymology The word "jumble" is derived from the French jumelle, meaning "twin", because of their shape. Notes External links Sugar Cookies @ The Food Timeline Cookies British desserts British snack foods American desserts Anise Foods containing coconut Tea culture

sl

legislation

EU

5.8.2017 SL Uradni list Evropske unije L 204/80 IZVEDBENA UREDBA KOMISIJE (EU) 2017/1423 z dne 4. avgusta 2017 o spremembi Uredbe Sveta (EU) 2016/44 o omejevalnih ukrepih zaradi razmer v Libiji EVROPSKA KOMISIJA JE – ob upoštevanju Pogodbe o delovanju Evropske unije, ob upoštevanju Sklepa Sveta (SZVP) 2015/1333 z dne 31. julija 2015 o omejevalnih ukrepih zaradi razmer v Libiji in razveljavitvi Sklepa 2011/137/SZVP (1), ob upoštevanju Uredbe Sveta (EU) 2016/44 z dne 18. januarja 2016 o omejevalnih ukrepih zaradi razmer v Libiji in razveljavitvi Uredbe (EU) št. 204/2011 (2) in zlasti člena 20(b) Uredbe, ob upoštevanju naslednjega: (1) V Prilogi V k Uredbi (EU) 2016/44 so navedena plovila, ki jih je Odbor Združenih narodov za sankcije uvrstil na seznam v skladu z odstavkom 11 Resolucije Varnostnega sveta Združenih narodov 2146 (2014). Za navedena plovila veljajo številne prepovedi v sladu z navedeno uredbo, vključno s prepovedjo natovarjanja, prevoza ali raztovarjanja surove nafte iz Libije ter prepovedjo dostopa do pristanišč na ozemlju Unije. (2) Odbor Varnostnega sveta združenih narodov je 21. julija 2017 dodal plovilo Capricorn na seznam plovil, za katera veljajo omejevalni ukrepi. Zato bi bilo treba Prilogo V k Uredbi (EU) 2016/44 ustrezno spremeniti. (3) Da se zagotovi učinkovitost ukrepov iz te uredbe, bi morala ta uredba začeti veljati takoj – SPREJELA NASLEDNJO UREDBO: Člen 1 Priloga V k Uredbi Sveta (EU) 2016/44 se spremeni, kakor je določeno v Prilogi k tej uredbi. Člen 2 Ta uredba začne veljati na dan objave v Uradnem listu Evropske unije. Ta uredba je v celoti zavezujoča in se neposredno uporablja v vseh državah članicah. V Bruslju, 4. avgusta 2017 Za Komisijo V imenu predsednika Vodja Službe za instrumente zunanje politike (1) UL L 206, 1.8.2015, str. 34. (2) UL L 12, 19.1.2016, str. 1. PRILOGA Priloga V k Uredbi (EU) 2016/44 se nadomesti z naslednjim: „ PRILOGA V SEZNAM PLOVIL IZ TOČKE (H) ČLENA 1 IN ČLENA 15 TER VELJAVNI UKREPI, KI JIH DOLOČI ODBOR ZA SANKCIJE Ime: CAPRICORN Plovilo je uvrščeno na seznam v skladu z odstavkoma 10(a) in 10(b) resolucije 2146 (2014), kakor je bila podaljšana in spremenjena z odstavkom 2 resolucije 2362 (2017) (prepoved natovarjanja, prevoza ali raztovarjanja; prepoved dostopa do pristanišč). V skladu z odstavkom 11 resolucije 2146 ta uvrstitev na seznam velja od 21. julija do 21. oktobra 2017, če je odbor prej ne razveljavi v skladu z odstavkom 12 resolucije 2146. Država zastave: Tanzanija Dodatne informacije Plovilo se od 16. julija 2017 nahaja ob obali Cipra. “

pl

other

N/A

Gmina Grodziec Gmina Grodziec - Ogłoszenia i informacje Strona główna Ogłoszenia i informacje 18 grudnia 2015 r. Oddział Wojewódzki Związku OSP RP Województwa Wielkopolskiego podpisał z Wojewódzkim Funduszem Ochrony Środowiska i Gospodarki Wodnej w Poznaniu - Instytucją Pośredniczącą Wielkopolskiego Programu Operacyjnego 2007-2013 umowę na realizację projektu pt. Poprawa bezpieczeństwa środowiskowego i ekologicznego na obszarze Województwa Wielkopolskiego poprzez zakup samochodów dla OSP w ramach KSRG - etap IV nr RPWP.03.06.06-30-002/15. W ramach projektu partnerstwo zawiązało 15 podmiotów. Projekt był współfinansowany z Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego w ramach: Priorytetu III Środowisko Przyrodnicze Działanie 3.6 Poprawa bezpieczeństwa środowiskowego i ekologicznego Schemat VI - Zakup sprzętu specjalistycznego do zapobiegania i likwidacji skutków klęsk żywiołowych i poważnych awarii środowiskowych. Wsparcie techniczne krajowego systemu ratowniczo-gaśniczego Wielkopolskiego Regionalnego Programu Operacyjnego na lata 2007-2013. Projekt polegał na wsparciu systemu bezpieczeństwa środowiskowego i ekologicznego poprzez zakup 2 średnich samochodów ratowniczo-gaśniczych oraz 5 ciężkich samochodów ratowniczo-gaśniczych dla 7 Ochotniczych Straży Pożarnych z Wielkopolski, które włączone są do KSRG. Nowe samochody ratowniczo-gaśnicze otrzymały Ochotnicze Straże Pożarne w Gołańczy, Grodźcu, Kębłowie, Kowalach Pańskich, Krzyżu Wielkopolskim, Mycielinie i Tarnówce przyczyniając się do ochrony obszarów gmin: Gołańcz, Grodziec, Wolsztyn, Kawęczyn, Krzyż Wielkopolski, Mycielin i Tarnówka. Celem nadrzędnym projektu jest wsparcie bezpieczeństwa ekologicznego rozumianego jako ochrona zrównoważonej egzystencji wszystkich organizmów na obszarze ekosystemu. Głównym obszarem oddziaływania projektu będą powiaty: czarnkowsko-trzcianecki, kaliski, koniński, turecki, wągrowiecki, wolsztyński i złotowski. Wspomniane wyżej podmioty w postaci OSP i samorządów gminnych wspólnie z Oddziałem Wojewódzkim Związku OSP RP zrealizowały to przedsięwzięcie w charakterze partnerów projektu. Zgodnie z umową UDA-RPWP.03.06.06-30-002/15-00 z dnia 18.12.2015 r. i aneksami nr UDA-RPWP.03.06.06-30-002/15-01 z dnia 31.12.2015 r. oraz nr UDA-RPWP.03.06.06-30-002/15-02 z dnia 11.03.2016 r. całkowita wartość projektu wynosi 7.366.075,05 PLN. Całkowite wydatki kwalifikowane 6 930 790,05 PLN. Kwota dofinansowania nieprzekraczająca: 6.584.250,54 PLN. Wkład własny w projekcie zapewniły samorządy gminne. Samochody posiadają: • napęd uterenowiony 4x4, • autopompę dwuzakresową oraz działko wodno-pianowe i linię szybkiego natarcia, zraszacze wokół pojazdu, • zbiornik wody na min. 5.000 litrów oraz zbiornik środka pianotwórczego o wielkości 10% dla 5 samochodów ciężkich i min. 3.500 litrów oraz zbiornik środka pianotwórczego o wielkości 10% dla 2 samochodów średnich. wyposażenie dodatkowe w postaci m.in.: • działka wodno-pianowego, • środki łączności • kabinę dla 6 strażaków–ratowników • silnik o mocy min. 340 KM (sam. ciężki) i min. 290 KM (sam. średni), przystosowany do pracy ciągłej także w czasie postoju • uchwyty na sprzęt pożarniczy (aparaty powietrzne, drabina itd.) • zestaw do wyizolowania terenu akcji • zestaw narzędzi hydraulicznych • sprzęt ochrony osobistej strażaka po 6 kpl. (rękawice strażackie, hełm strażacki, kominiarka, ubranie ochronne, buty strażackie) • zestaw uszczelniający (ograniczniki oraz korki do uszczelniania studzienek ściekowych i kanalizacyjnych oraz beczek) oraz inne elementy zgodne z "Wytycznymi standaryzacji wyposażenia pojazdów pożarniczych i innych środków transportu PSP" z 14 kwietnia 2011 r. Wyposażenie dodatkowe w bezpośredni sposób podnosi efektywność działań ratowniczych, m.in. w razie prowadzenia działań w zakresie ograniczania skutków zagrożeń ekologicznych. Podstawowym obszarem działania OSP będących w systemie KSRG jest teren powiatu. W efekcie realizacji projektu obszar objęty ochroną przeciwpożarową obejmie 7 powiatów: czarnkowsko-trzcianecki, kaliski, koniński, turecki, wągrowiecki, wolsztyński, złotowski obejmując powierzchnię obszarów objętych ochroną przeciwpożarową w liczbie 885338 ha oraz osób objętych ochroną przeciwpożarową lasów i innymi środkami ochrony w liczbie 580216. Projekt nie spowodował powstania nowych miejsc pracy, jednakże przyczynił się do podniesienia poziomu wiedzy i umiejętności osobistych osób uczestniczących w akcjach ratowniczych, co może spowodować ich lepszą sytuację na runku pracy. W ramach projektu zrealizowane zostały działania promocyjne, w tym m.in. reportaż dotyczący projektu w czasopiśmie. Główną grupą docelową projektu są mieszkańcy, dla których projekt oznacza podniesienie poziomu bezpieczeństwa. Dzięki projektowi nastąpiło pogłębienie płaszczyzny współpracy samorządu i OSP oraz ze Związkiem Ochotniczych Straży Pożarnych RP. Oddział Wojewódzki Związku OSP RP Województwa Wielkopolskiego im. generała Stanisława Taczaka, będący koordynatorem - wnioskodawcą, skupia prawie wszystkie OSP w Województwie Wielkopolskim, na 1843 OSP do Związku należą 1832. Strona projektu: http://www.zosprp.poznan.pl/strona5.php Wójt Gminy Grodziec informuje o potrzebie zgłaszania do Urzędu Gminy Grodziec (pokój nr 10) w terminie minimum 1 tygodnia przed planowanym odbiorem odpadów ulegających biodegradacji. Uprzejmie informuję, że dyżur Przewodniczącego Rady Gminy Grodziec, zaplanowany na dzień 07.04.2016 r. zostaje odwołany z powodu wyjazdu. Informuję, że dnia 25 marca ( w piątek) 2016 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec jest czynna do godz. 13:00. /-/ Katarzyna Gromala Informuję, że dnia 18 marca 2016 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie nieczynna. Okres wczesnej wiosny powoduje spiętrzenie prac, a konieczność wykonywania większej niż w zimie liczby czynności, wymagających koncentracji i zwiększonego wysiłku fizycznego, potęguje zagrożenia wypadkowe Zabiegi agrotechniczne ze względu na cykl wegetacji roślin związany z naszym klimatem, musza być wykonane w określonych terminach, a pospiech uniemożliwia zorganizowanie pracy w taki sposób, by była ona bezpieczna. Uprawa roli z pozoru jest prosta , co nie oznacza , że jest bezpieczna. Informuję, że dnia 4 marca 2016 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie nieczynna. Wójt Gminy Grodziec informuje o zbiórce odpadów wielkogabarytowych, zużytego sprzętu elektrycznego i elektronicznego, odpadów budowlano-remontowych, pochodzących z remontów i innych robót budowlanych wykonywanych we własnym zakresie oraz opon i metalu. zostanie przeprowadzona w dniu 24 marca 2016 r. (tj. czwartek) na terenie całej gminy w wyznaczonych poniżej miejscach: 8:00 - 9:30 Targowica w Grodźcu 10:00 - 11:30 OSP Biskupice 12:00 - 13:30 OSP Lądek Na teren targowicy w Grodźcu można dostarczyć odpady wielkogabarytowe w dniu 23 marca 2016 r. (tj. środa) w godzinach od 15:30 do 18:00 Należy ściśle przestrzegać wyznaczonego czasu zbiórki, poza wyznaczonymi godzinami odbiór nie będzie możliwy. GRODZIEC, DNIA 25 LUTEGO 2016R. INFORMUJĘ O WSPÓLNYM POSIEDZENIU STAŁYCH KOMISJI RADY GMINY GRODZIEC, KTÓRE ODBĘDZIE SIĘ DNIA 03 MARCA /CZWARTEK/ 2016 ROKU O GODZ. 10:00 W SALI ŚLUBÓW W URZĘDZIE GMINY GRODZIEC, UL. GŁÓWNA 17, 62-580 GRODZIEC: Zawiadomienie o zwołaniu XVI Sesji Rady Gminy Grodziec Grodziec, dnia 25.02.2016r. OS.0002.16.2016 Na podstawie art. 20, ust.1 ustawy z dnia 8 marca 1990 roku o samorządzie gminnym /t. j. Dz. U. z 2015 roku, poz.1515 ze zm./ z w o ł u j ę XVI Sesję Rady Gminy Grodziec VII kadencji na dzień 07 marca 2016 roku /tj. poniedziałek/ o godz. 8.30 w sali ślubów w Urzędzie Gminy Grodziec 4. Sprawozdanie Wójta Gminy z działalności w okresie międzysesyjnym. 5. Informacja Przewodniczącego Rady Gminy z działalności w okresie międzysesyjnym. 6. Sprawozdanie międzysesyjne z działalności Referatu Rozwoju i Promocji o przeprowadzonych przetargach i złożonych wnioskach o dofinansowanie. 8. Informacja o stanie porządku i bezpieczeństwa publicznego na terenie działania Komisariatu Policji w Rychwale za 2015 rok. 9. Informacje o funkcjonowaniu służby zdrowia i Pogotowia Ratunkowego w Koninie Podstacja w Rychwale. 10.Funkcjonowanie Gminnego Ośrodka Pomocy Społecznej w Grodźcu za 2015 rok. 11.Sprawozdanie za rok 2015 Gminnej Komisji Rozwiązywania Problemów Alkoholowych z wydatków realizowanych w ramach środków finansowych uzyskanych za wydawane zezwolenia na sprzedaż napojów alkoholowych w placówkach handlowych. 12. Sprawozdanie z wysokości średnich wynagrodzeń nauczycieli na poszczególnych stopniach awansu zawodowego w szkołach i placówkach prowadzonych przez Gminę Grodziec za 2015 r. 13. Podjęcie uchwały w sprawie wyznaczenia Urzędu Gminy Grodziec jako jednostki organizacyjnej właściwej do realizacji zadań z zakresu świadczenia wychowawczego. 14.Podjęcie uchwały w sprawie udzielenia pomocy finansowej Województwu Wielkopolskiemu. 15.Podjęcie uchwały w sprawie programu opieki nad zwierzętami bezdomnymi oraz zapobiegania bezdomności zwierząt. 16. Podjęcie uchwały w sprawie zmian w budżecie Gminy Grodziec na 2016 rok. 17. Podjęcie uchwały w sprawie zmian w Wieloletniej Prognozie Finansowej Gminy Grodziec na lata 2016-2028. 18.Odpowiedzi na interpelacje i zapytania. 19.Sprawy bieżące. 20.Zamknięcie XVI Sesji Rady Gminy Grodziec. Grodziec, dnia 5 lutego 2016 roku W związku ze zmianą ustawy o systemie oświaty Wójt Gminy Grodziec zaprasza na spotkanie informacyjne dotyczące obowiązku szkolnego, które odbędzie się w dniu 29 lutego 2016 roku /poniedziałek/ o godz. 1600 w Zespole Szkół w Grodźcu. Spotkanie będzie dotyczyło zmian wynikających z przywrócenia obowiązku szkolnego dla dzieci siedmioletnich. Ponadto wszelkie wątpliwości dotyczące różnych możliwości kontynuowania nauki przez dzieci w wieku 5, 6 i 7 lat wyjaśni Pani Małgorzata Sobieraj Dyrektor Powiatowej Poradni Psychologiczno-Pedagogicznej w Ślesinie oraz Pani Karina Owsianko Kierownik Powiatowej Poradni Psychologiczno-Pedagogicznej w Ślesinie Filia w Koninie. Informacja o rozpoczęciu rekrutacji do Przedszkola Samorządowego w Grodźcu Dyrektor Przedszkola Samorządowego w Grodźcu informuje, że z dniem 24 lutego 2016 roku rozpocznie się rekrutacja dzieci do przedszkola w wieku 3-6 lat. Wniosek o przyjęcie dziecka można pobrać: • z niżej zamieszczonego załącznika, • ze strony internetowej przedszkola (www.przedszkolegrodziec.szkolnastrona.pl), zakładka Rekrutacja, na której znajduje się również Regulamin rekrutacji do Przedszkola Samorządowego w Grodźcu. Wnioski o przyjęcie dziecka należy złożyć w sekretariacie przedszkola w terminie do 25 marca 2016 roku. Przedszkola Samorządowego w Grodźcu /-/ Anna Juszczak Załącznik Nr 1 - Wniosek do pobrania Ulotka informacyjna pt."Wybór ścieżki kształcenia a sytuacja zawodowa Polaków" Ulotka informacyjna - ścieżka kształcenia.pdf Ulotka informacyjna pt."Badanie budżetów gospodarstw domowych" Ulotka informacyjna BBGD.pdf Informuję, że dnia 16 lutego 2016 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie nieczynna. Informacja PUP w Koninie o naborze - WRPO Powiatowy Urząd Pracy w Koninie w styczniu br. rozpoczął rekrutacje do projektu „Aktywizacja zawodowa osób bezrobotnych i poszukujących pracy w Powiecie Konińskim (II)” współfinansowanego z Europejskiego Funduszu Społecznego w ramach Wielkopolskiego Regionalnego Programu Operacyjnego na lata 2014-2020, Oś priorytetowa 6. Rynek pracy, Działanie 6.1 – Aktywizacja zawodowa osób bezrobotnych i poszukujących pracy – projekty pozakonkursowe realizowane przez PSZ. Informacja PUP w Koninie o naborze - POWER Powiatowy Urząd Pracy w Koninie w styczniu br. rozpoczął rekrutacje do projektu „Aktywizacja osób młodych pozostających bez pracy w Powiecie Konińskim (II)” współfinansowanego z Europejskiego Funduszu Społecznego w ramach Programu Operacyjnego Wiedza Edukacja Rozwój, Oś priorytetowa I Osoby młode na rynku pracy, Działanie 1.1 Wsparcie osób młodych pozostających bez pracy na regionalnym rynku pracy, Poddziałanie 1.1.1 Wsparcie udzielane z Europejskiego Funduszu Społecznego. W siedzibie Powiatowego Urzędu Pracy oraz na stronie internetowej www.pup.konin.pl w ramach ww. projektu są zamieszczone informacje o naborach: Wniosków o zorganizowanie stażu dla osób bezrobotnych, Wniosków bezrobotnego o skierowanie na szkolenie i sfinansowanie szkolenia Wniosków o organizację prac interwencyjnych, Wniosków o przyznanie bonu na zasiedlenie dla osoby bezrobotnej do 30 roku życia, Wniosków na jednorazowe środki na podjęcie działalności gospodarczej. Informacje do pobrania o naborach POWER.zip Wójt Gminy Grodziec informuje, że 2016 roku działa Punkt Konsultacyjny Gminnej Komisji Rozwiązywania Problemów Alkoholowych w Grodźcu. Punkt jest prowadzony przez Gabinet Profilaktyki i Terapii Uzależnień Piotr Pietrow. Praca punktu polega na: 1. poradnictwie dla osób uzależnionych od środków psychoaktywnych, zwłaszcza od alkoholu, 2. poradnictwie dla osób współuzależnionych, 3. udzieleniu wsparcia osobom uzależnionym oraz motywowanie do podjęcia terapii, 4. udzieleniu wsparcia osobom współuzależnionym oraz motywowanie do podjęcia terapii, 5. motywowanie osób uzależnionych do uczestnictwa w grupach samopomocowych(mitingi AA), 6. udzieleniu wsparcia dla dzieci z rodzin dotkniętych uzależnieniem. Gminny Turniej Tenisa stołowego o puchar Wójta Gminy Grodziec FORMULARZ ZGŁOSZENIOWY DO TURNIEJU TENISA.doc Regulamin Turnieju w Tenisa Stołowego.doc ZGODA NA UDZIAŁ NIELETNIEGO.doc Zmiany od 1 stycznia 2016 r. w podatkach. Od dnia 1 stycznia 2016 r. w ustawie o podatku rolnym obowiązują nowe zasady przeliczania użytków rolnych. Grunty te należy przeliczać na hektary przeliczeniowe według przeliczników określonych w ustawie . Informujemy, że przy niskiej kwocie zobowiązania w roku 2016 tj. do 6 zł podatnik nie otrzyma nakazu (decyzji wymiarowej), natomiast gdy w trakcie roku podatnik dokupi grunt i podatek będzie wyższy jak 6 zł to decyzję już otrzyma . Płatność podatków: Kwota podatku, która nie przekracza 100 zł - podatek jest płatny jednorazowo w terminie pierwszej raty tj. 15.03.2016 r. Kwota podatku jest powyżej 100 zł podatek jest płatny w 4 ratach. Wójt Gminy Grodziec informuje, że w Urzędzie Gminy w pokoju Nr 16 można składać wnioski o zwrot podatku akcyzowego zawartego w cenie oleju napędowego wykorzystywanego do produkcji rolnej w 2016 roku - od 1 lutego 2016 r. do 29 lutego 2016 r. należy złożyć odpowiedni wniosek do wójta, burmistrza lub prezydenta miasta, w zależności od położenia gruntów rolnych wraz z fakturami VAT (lub ich kopiami) stanowiącymi dowód zakupu oleju napędowego w okresie od 1 sierpnia 2015 r. do 31 stycznia 2016 r. w ramach kwoty zwrotu podatku określonej na 2016 r. Zwrot podatku w 2016 r. wynosić będzie: Wniosek o zwrot podatku akcyzowego zawartego w cenie oleju napędowego wykorzystywanego do produkcji rolnej - POBIERZ Wniosek akcyza.pdf Zwrotem podatku akcyzowego objęto również biopaliwo oznaczone kodem CN 3824 90 91. nformuję, że dnia 25 stycznia 2016 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie czynna od godz 13:00. Informuję, że dnia 22 stycznia 2015 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec jest czynna do godz. 15:00 . Mobliny Punkt Informacyjny Funduszy Europejskich GRODZIEC, DNIA 07 STYCZNIA 2016 R. PODAJE SIĘ DO PUBLICZNEJ WIADOMOŚCI TERMIN POSIEDZENIA KOMISJI RADY GMINY GRODZIEC W URZĘDZIE GMINY GRODZIEC, UL. GŁÓWNA 17, 62-580 GRODZIEC. 1) KOMISJA ROZWOJU GOSPODARCZEGO, SAMORZĄDU, BUDŻETU I PORZĄDKU PUBLICZNEGO – DNIA 18 STYCZNIA /PONIEDZIAŁEK / 2016 ROKU GODZ. 14:00. /-/ Iwona Popieluch Informacja o współnym posiedzeniu stałych komisji Rady Gminy Grodziec GRODZIEC, DNIA 04 STYCZNIA 2016 R. INFORMUJĘ O WSPÓLNYM POSIEDZENIU STAŁYCH KOMISJI RADY GMINY GRODZIEC, KTÓRE ODBĘDZIE SIĘ DNIA 20 STYCZNIA /środa/ 2015 ROKU O GODZ. 09:00 W SALI ŚLUBÓW W URZĘDZIE GMINY GRODZIEC, UL. GŁÓWNA 17, 62-580 GRODZIEC: Zawiadomienie o zwołaniu XV Sesji Rady Gminy Grodziec Grodziec, dnia 04.01.2016r. OS.0002.15.2016 Na podstawie art. 20, ust.1 ustawy z dnia 8 marca 1990 roku o samorządzie gminnym /t. j. Dz. U. z 2015 roku, poz.1515 ze zm. z w o ł u j ę XV Sesję Rady Gminy Grodziec VII kadencji na dzień 25 stycznia 2016 roku /tj. poniedziałek/ o godz. 10.00 w sali ślubów w Urzędzie Gminy Grodziec. 8. Podjęcie uchwały w sprawie uchwalenia Wieloletniej Prognozy Finansowej Gminy Grodziec na lata 2016-2026. 9. Odczytanie projektu uchwały budżetowej wraz z uzasadnieniem przez Wójta lub osobę przez niego wyznaczoną. 10. Odczytanie opinii Regionalnej Izby Obrachunkowej o projekcie uchwały budżetowej. Wójt zobowiązany jest przedstawić Radzie stanowisko wobec zastrzeżeń i uwag zawartych w opinii Izby. 11.Odczytanie opinii komisji stałych rady przez jej przewodniczących lub wyznaczonych członków komisji. 12. Przedstawienie stanowiska Wójta do wniosków zawartych w opiniach stałych komisji Rady Gminy. 13. Przedstawienie ewentualnych autopoprawek Wójta do projektu uchwały budżetowej. 14. Dyskusja nad projektem budżetu gminy Grodziec na 2016 rok. 15. Głosowanie wniesionych propozycji autopoprawek Wójta. 16. Głosowanie projektu uchwały budżetowej na 2016 rok wraz z przyjętą autopoprawką. 17. Podjęcie uchwały w sprawie zamiaru likwidacji Szkoły Podstawowej im. Kornela Makuszyńskiego w Królikowie. 18. Podjęcie uchwały w sprawie przyjęcia sołeckiej strategii rozwoju wsi Lądek i Wielołęka. 19. Podjęcie uchwały w sprawie udzielenia pomocy finansowej Województwu Wielkopolskiemu. 21. Sprawy bieżące. 22. Zamknięcie XV Sesji Rady Gminy Grodziec. Informujemy, że od 13 stycznia 2016 roku uruchomiony zostanie w Urzędzie Gminy Grodziec punkt bezpłatnej pomocy prawnej. Nieodpłatnych porad prawnych dla mieszkańców Gminy Grodziec będzie udzielał mec. Jerzy Karolewski w środy od godziny 10:00 do 14.00. Zobacz więcej informacji dotyczących organizacji systemu nieodpłatnych porad prawnych w powiecie konińskim. Wykaz gruntów gruntów stanowiących własność Gminy Grodziec przeznaczonych do dzierżawy z przeznaczeniem na cele rolne (zgodnie z art. 13 ust. 1, art. 25 ust. 1, art. 35 ust. 1 ustawy z dnia 21 sierpnia 1997 roku o gospodarce nieruchomościami (jednolity tekst Dz. U. z 2015 roku poz. 1774 z późniejszymi zmianami) Lp Położenie nieruchomości Nr działki Powierzchnia ogółem Opis nieruchomości przeznaczonej do dzierżawy Termin dzierżawy czynsz dzierżawny opis i oznaczenie powierzchnia 1. obręb 0004 Biskupice 478 0,4000 ha grunty orne, RV 0,4000 ha do 3 lat Zgodnie z Zarządzeniem Wójta Gminy Grodziec Nr RG.0050.32.2015 z dnia 01 kwietnia 2015 roku 2. obręb 0004 Biskupice 479 0,9700 ha grunty orne, RIVb 0,6000 ha grunty orne, RV 0,3700 ha 3. obręb 0004 Biskupice 480 0,3300 ha grunty orne, RIVb 0,2600 ha grunty orne, RV 0,0700 ha 4. obręb 0004 Biskupice 304 0,1200 ha grunty orne, RIVa 0,0800 ha grunty orne, RIVb 0,0400 ha 5. obręb 0004 Biskupice 594 0,0300 ha grunty orne, RV 0,0300 ha 6. obręb 0004 Biskupice 632 0,2500 ha grunty orne, RV 0,1400 ha grunty orne, RVI 0,1100 ha 7. obręb 0004 Biskupice 693 0,9900 ha grunty orne, RVI 0,9900 ha 8. obręb 0008 Ciświca Stara 198 0,5400 ha grunty orne, RVI 0,5400 ha 9. obręb 0016 Królików 500 0,1100 ha łąki trwałe, ŁIV 0,1100 ha 10. obręb 0016 Królików 501 0,3600 ha grunty orne, RIVb 0,0100 ha grunty orne, RV 0,1800 ha łąki trwałe, ŁIV 0,1200 ha łąki trwałe, ŁV 0,0500 ha 11. obręb 0018 Lądek 91 1,0600 ha grunty orne, RV 0,9500 ha łąki trwałe, ŁV 0,1100 ha 12. obręb 0018 Lądek 92 0,1500 ha grunty orne, RV 0,1500 ha 13. obręb 0018 Lądek 228 0,3700 ha łąki trwałe, ŁV 0,3700 ha 14. obręb 0012 Grodziec 86 0,7600 ha grunty orne, RIIIb 0,4200 ha grunty orne, RIVa 0,1700 ha grunty orne, RIVb 0,1700 ha 15. obręb 0012 Grodziec 87 0,3700 ha grunty orne, RIVa 0,2900 ha grunty orne, RV 0,0400 ha Informacja dotycząca wzoru wniosku o udzielenie dofinansowania do usuwania wyrobów zawierających azbest Rada Powiatu Konińskiego przyjęła nowy wzór wniosku o udzielenie dofinansowania do usuwania wyrobów zawierających azbest, który będzie obowiązywał od stycznia 2016r. Wzór wniosku wraz z oświadczeniem jest dostępny w Urzędzie Gminy w Grodźcu, Starostwie Powiatowym w Koninie oraz do pobrania na stronie internetowej Starostwa: http://bip.powiat.konin.pl/ w zakładce Środowisko Naturalne/Programy z zakresu ochrony środowiska/Azbest. Wnioski do realizacji w roku 2016 należy składać do Starostwa Powiatowego w Koninie od stycznia 2016r. wraz z oświadczeniem. Przedmiotowe dokumenty muszą zostać podpisane przez właścicieli i współwłaścicieli nieruchomości. Wnioski realizowane będą według kolejności wpływu do Starostwa Powiatowego w Koninie. Planowany termin rozpoczęcia realizacji „Programu usuwania wyrobów zawierających azbest z terenu powiatu konińskiego – kontynuacja” w terenie to maj-czerwiec 2016r. Ponadto Urząd Gminy Grodziec przypomina, że do końca stycznia należy złożyć informację o wyrobach zawierających azbest (pok. nr 10). Dokumenty do pobrania.zip Informuję, że dnia 31 grudnia 2015 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie nieczynna. Informuję, że w dniach 17 grudnia oraz od 23 do 24 grudnia 2015 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie nieczynna. Zawiadomienie o zwołaniu XIV Sesji Rady Gminy Grodziec Grodziec, dnia 11 grudnia 2015 roku OR.0002.14.2015 Mieszkańcy Gminy Grodziec Na podstawie art. 20, ust. 1 ustawy z dnia 8 marca 1990 roku o samorządzie gminnym /t.j.Dz.U.2015.1515/ z w o ł u j ę zwołaniu XIV Sesję Rady Gminy Grodziec VII kadencji na dzień 22 grudnia 2015 roku /tj. wtorek / o godz. 9:00 w sali ślubów w Urzędzie Gminy Grodziec 4. Sprawozdanie Wójta Gminy Grodziec z działalności w okresie międzysesyjnym. 5. nformacja Przewodniczącego Rady Gminy Grodziec z działalności w okresie międzysesyjnym. 6. Sprawozdanie z działalności komisji stałych Rady Gminy Grodziec za rok 2015. 7. Sprawozdanie międzysesyjne z działalności Referatu Rozwoju Gospodarczego o przeprowadzonych przetargach i złożonych wnioskach o dofinansowanie. 9. Podjęcie uchwały w sprawie planów pracy komisji stałych Rady Gminy Grodziec na 2016 rok. 10. Podjęcie uchwały w sprawie planu pracy Rady Gminy Grodziec na 2016 rok. 11. Podjęcie uchwały w sprawie zapewnienia wspólnej obsługi administracyjnej, finansowej i organizacyjnej jednostkom organizacyjnym gminy zaliczanym do sektora finansów publicznych. 12. Podjęcie uchwały w sprawie zbycia nieruchomości. 13. Podjęcie uchwały w sprawie zmian w budżecie Gminy Grodziec na 2015 rok. 14. Podjęcie uchwały w sprawie zmian w Wieloletniej Prognozie Finansowej Gminy Grodziec na lata 2015 - 2025. 16. Sprawy bieżące. 17. Zamknięcie XIV Sesji Rady Gminy Grodziec. GRODZIEC, DNIA 10 GRUDNIA 2015R. INFORMUJĘ O WSPÓLNYM POSIEDZENIU STAŁYCH KOMISJI RADY GMINY GRODZIEC, KTÓRE ODBĘDZIE SIĘ DNIA 18 GRUDNIA /PIĄTEK / 2015 ROKU O GODZ. 09:00 W SALI ŚLUBÓW W URZĘDZIE GMINY GRODZIEC, UL. GŁÓWNA 17, 62-580 GRODZIEC: GRODZIEC, DNIA 10 GRUDNIA 2015 R. 1)KOMISJA REWIZYJNA – DNIA 17 GRUDNIA /CZWARTEK/ 2015 ROKU GODZ. 08:00. /-/ Bernard Bączkiewicz 1)KOMISJA OŚWIATY, ZDROWIA, KULTURY I SPRAW SOCJALNYCH – DNIA 15 GRUDNIA /WTOREK/ 2015 ROKU GODZ. 13:00. PODAJE SIĘ DO PUBLICZNEJ WIADOMOŚCI TERMIN POSIEDZENIA KOMISJI RADY GMINY GRODZIEC W URZĘDZIE GMINY GRODZIEC, UL. GŁÓWNA 17, 62-580 GRODZIEC. 1) KOMISJA ROLNICTWA, LEŚNICTWA I OCHRONY ŚRODOWISKA – DNIA 17 GRUDNIA /CZWARTEK/ 2015 ROKU GODZ. 13:30. ŚWIADCZENIE RODZICIELSKIE – NOWE ŚWIADCZENIE RODZINNE wchodzące w życie od dnia 01.01.2016 r. Uchwalona przez Sejm w dniu 24 lipca 2015 r. ustawa o zmianie ustawy o świadczeniach rodzinnych oraz niektórych innych ustaw (Dz. U. z 2015 r. poz. 1217) wprowadza od 1 stycznia 2016 r. nowe świadczenie rodzinne – świadczenie rodzicielskie. Ustawa ta została podpisana przez Prezydenta RP w dniu 5 sierpnia 2015 r. i wejdzie w życie 1 stycznia 2016 r. GRODZIEC, DNIA 07 GRUDNIA 2015 R. 1)KOMISJA ROZWOJU GOSPODARCZEGO, SAMORZĄDU, BUDŻETU I PORZĄDKU PUBLICZNEGO – 10 GRUDNIA /CZWARTEK/ 2015 ROKU GODZ. 15:00. INFORMACJA O WYŁONIENIU NAJEMCY LOKALU Grodziec, dnia 27.11.2015 r. FN.716.5.2015 Wójt Gminy Grodziec informuje, że w dniu 27.11.2015 r. został wyłoniony najemca lokalu użytkowego usytuowanego w Grodźcu przy ul. Głównej 38. W terminie do 27.11.2015 r. do godz. 10 00 wpłynęła jedna oferta. Wybrana oferta: Apteka „Pod Złotą Wagą” D.J. Banasiak Sp. Jawna ul. Traugutta 7 d Oferowana stawka czynszu za 1 m2 : 15 zł/ m2 netto + VAT. W wynajmowanym lokalu będzie prowadzony sklep medyczny. Informacja Powiatowego Lekarza Weterynarii - choroba Aujeszkyego.pdf Zawiadomienie o posiedzeniu Komisji Rolnictwa. Leśnictwa i Ochrony Środowiska GRODZIEC, DNIA 30 LISTOPADA 2015 R. PODAJE SIĘ DO PUBLICZNEJ WIADOMOŚCI TERMIN POSIEDZENIA KOMISJI RADY GMINY GRODZIEC W URZĘDZIE GMINY GRODZIEC, UL. GŁÓWNA 17, 62-580 GRODZIEC /OBJAZDOWE POSIEDZENIE W SPRAWIE DRÓG/ 1) KOMISJA ROLNICTWA, LEŚNICTWA I OCHRONY ŚRODOWISKA – 3 GRUDNIA /CZWARTEK/ 2015 ROKU GODZ.08:00. „BĄKU” BUDOWNICTWO OGÓLNE poszukuje pracowników do robót brukarskich. Zainteresowanych prosimy o kontakt pod numerem tel. 509 636 658 od poniedziałku do piątku w godzinach 8:00-15:00. Ogłoszenie Wójta Gminy Grodziec dotyczące wynajęcia lokalu użytkowego. Wójt Gminy Grodziec ogłasza, że posiada do wynajęcia lokal użytkowy usytuowany w Grodźcu przy ul. Głównej 38, o powierzchni użytkowej 73,66 m2. Stawka wywoławcza miesięcznego czynszu za 1 m2 wynosi 11 zł/m2 netto + VAT. Czynsz płatny z góry w terminie do 10 dnia każdego miesiąca. Do stawki czynszu będą doliczane dodatkowe opłaty wg. kalkulacji kosztów utrzymania budynku, między innymi za ogrzewanie. Zainteresowani zobowiązani są składać oferty w zamkniętej kopercie z napisem „Oferta na wynajem lokalu” w sekretariacie Urzędu Gminy do dnia 27.11.2015r. do godz. 10:00. Otwarcie ofert nastąpi w dniu 27.11.2015r. o godz. 10:30. a)imię, nazwisko i adres oferenta a także jeżeli oferent jest przedsiębiorcą powinien podać: nazwę firmy, siedzibę, NIP oraz REGON; b)datę sporządzenia oferty; c)oferowaną wysokość stawki czynszu; d)informację, jaka działalność będzie prowadzona w wynajmowanym lokalu. Przy wyborze oferty Wynajmujący będzie kierować się kryterium najwyższej zaoferowanej ceny najmu za 1 m2 powierzchni użytkowej lokalu, będącego przedmiotem najmu. Zaoferowana najwyższa kwota netto najmu z najkorzystniejszej oferty, będzie podwyższona o podatek VAT w wysokości obowiązującej w dacie wystawiania faktury. Umowa zostanie zawarta na okres 3 lat począwszy od dnia 1 grudnia 2015 roku. Lokal znajduje się w stanie w jakim opuścił go poprzedni Najemca i nakłady poczynione na lokal będą obciążały Najemcę, bez prawa do ich zwrotu po okresie zakończenia najmu. Lokal będzie można obejrzeć w dniu 24.11.2015r. w godzinach od 12:00 do 14:00. Zawiadomienie o zwołaniu XIII Sesji Rady Gminy Grodziec OR.0002.13.2015 Grodziec, dnia 12.11. 2015 roku z w o ł u j ę XIII Sesję Rady Gminy Grodziec VII kadencji na dzień 26 listopada 2015 roku /tj. czwartek/ o godz. 9:00 1.Otwarcie Sesji i stwierdzenie quorum. 2.Zatwierdzenie porządku obrad. 3.Przyjęcie protokołu poprzedniej Sesji. 4.Sprawozdanie Wójta Gminy Grodziec z działalności w okresie międzysesyjnym. 5.Informacja Przewodniczącego Rady Gminy Grodziec z działalności w okresie międzysesyjnym. 6.Sprawozdanie międzysesyjne z działalności Referatu Rozwoju Gospodarczego o przeprowadzonych przetargach i złożonych wnioskach o dofinansowanie. 8. Omówienie Obchodów Święta Niepodległości. 9. Informacja z realizacji zadań Gminy w zakresie ochrony środowiska i budowy gminnej oczyszczalni ścieków. 10. Informacja z realizacji zadań Gminy w zakresie rozwoju kultury fizycznej i sportu. 11. Informacja o stanie realizacji zadań oświatowych Gminy w roku szkolnym 2014/2015. 12. Podjęcie uchwały w sprawie obniżenia średniej ceny skupu 1 decytony żyta przyjmowanej jako podstawa obliczania podatku rolnego na 2016 rok. 13. Podjęcie uchwały w sprawie określenia wysokości stawek podatku od nieruchomości na 2016 rok. 14. Podjęcie uchwały w sprawie ustalenia zwolnień w podatku od nieruchomości na 2016 rok. 15. Podjęcie uchwały w sprawie ustalenia wzorów formularzy deklaracji i informacji w zakresie podatku od nieruchomości, rolnego i leśnego. 16. Podjęcie uchwały w sprawie określenia stawek podatku od środków transportowych na 2016 rok. 17. Podjęcie uchwały w sprawie wyrażenia zgody na odstąpienie od obowiązku przetargowego wydzierżawienia lokalu użytkowego położonego w budynku po byłym Ośrodku Zdrowia przy ulicy Głównej 38 w Grodźcu. 18. Podjęcie uchwały w sprawie ustalenia wysokości opłaty targowej, zarządzenia poboru opłaty targowej w formie inkasa oraz określenia inkasenta. 19. Podjęcie uchwały w sprawie przedłużenia obowiązywania taryf za wodę pobraną z urządzeń zbiorowego zaopatrzenia w wodę stanowiących własność gminy oraz przedłużenia taryfy za zbiorowe odprowadzanie ścieków. 20. Podjęcie uchwały w sprawie trybu udzielania i rozliczania dotacji dla niepublicznych szkół i placówek oraz trybu i zakresu kontroli prawidłowości ich wykorzystania. 21. Podjęcie uchwały w sprawie Gminnego Programu Profilaktyki i Rozwiązywania Problemów Alkoholowych Gminy Grodziec na rok 2016. 22. Podjęcie uchwały w sprawie Gminnego Programu Profilaktyki i Rozwiązywania Problemów Narkomanii Gminy Grodziec na rok 2016. 23.Podjęcie uchwały w sprawie przyjęcia „Programu współpracy Gminy Grodziec z organizacjami pozarządowymi i innymi podmiotami prowadzącymi działalność pożytku publicznego w 2016 roku”. 24. Podjęcie uchwały w sprawie zmian w budżecie Gminy Grodziec na 2015 rok. 25. Podjęcie uchwały w sprawie zmian w Wieloletniej Prognozie Finansowej Gminy Grodziec na lata 2015 -2025. 26. Odpowiedzi na interpelacje i zapytania. 27. Sprawy bieżące. 28. Zamknięcie XIII Sesji Rady Gminy Grodziec. INFORMUJĘ O WSPÓLNYM POSIEDZENIU STAŁYCH KOMISJI RADY GMINY GRODZIEC, KTÓRE ODBĘDZIE SIĘ DNIA 19 LISTOPADA /CZWARTEK/ 2015 ROKU O GODZ. 9:00 W SALI ŚLUBÓW W URZĘDZIE GMINY GRODZIEC, UL. GŁÓWNA 17, 62-580 GRODZIEC: 1)KOMISJA REWIZYJNA; 2)KOMISJA ROZWOJU GOSPODARCZEGO, SAMORZĄDU, BUDŻETU I PORZĄDKU PUBLICZNEGO; 3)KOMISJA OŚWIATY, ZDROWIA, KULTURY I SPRAW SOCJALNYCH; 4)KOMISJA ROLNICTWA, LEŚNICTWA I OCHRONY ŚRODOWISKA. Informacja Wójta Gminy Grodziec Wójt Gminy Grodziec podaje do publicznej wiadomości, że w dniu 4 listopada 2015 roku została zakończona inwestycja pod nazwą: „Przebudowa drogi gminnej w miejscowości Stare Grądy- Etap I”. Na realizację tego zadania Gmina Grodziec otrzymała dotację ze środków Województwa Wielkopolskiego w wysokości 150 000 zł. Podstawowe parametry dotyczące inwestycji: 1.Szerokość drogi- 4,50m 2.Długość drogi- 1302m 3.Szerokość pobocza- 0,75m Całkowity koszt w/w inwestycji wyniósł 612 891,62 zł. 1. Informację zamieszczono w Biuletynie Informacji Publicznej Gminy Grodziec 2. Tablica ogłoszeń w Urzędzie Gminy Grodziec 3. Sołtys Sołectwa Stare Grądy i Sołtys Sołectwa Nowe Grądy: 1)tablice ogłoszeń w Starych Grądach i Nowych Grądach 2)podanie do publicznej wiadomości w sposób zwyczajowo przyjęty Informuję, że dnia 10 oraz 13 listopada 2015 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie nieczynna. Informuję, że dnia 5 listopada 2015 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie nieczynna. Informacja dla Mieszkańców Gminy Grodziec W związku z przeprowadzoną analizą dotyczącą odbioru odpadów segregowanych i niesegregowanych z terenu Gminy Grodziec za okres od 1 stycznia 2015 roku do 30 września 2015 roku ustalono niewystarczający poziom segregacji odpadów. Wielu Mieszkańców, pomimo zadeklarowania selektywnego sposobu odprowadzania odpadów, nie prowadzi segregacji i przekazuje odpady zmieszane. Niski poziom segregacji odpadów powoduje zwiększenie kosztów prowadzenia gospodarki odpadami dla gminy. Dlatego Wójt Gminy Grodziec przypomina wszystkim Mieszkańcom, którzy zadeklarowali selektywną zbiórkę odpadów, o obowiązku ich segregacji. Informujemy, że Mieszkańcy, którzy w dalszym ciągu będą uchylać się od zadeklarowanego przez siebie obowiązku segregacji odpadów będą mieli naliczane opłaty jak za odpady niesegregowane tj. 14,00 złotych od osoby. Informuję, że dnia 30 października 2015 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie nieczynna. Zarząd Stowarzyszenia Rodzina ,Kultura, Edukacja Rozwój Wsi Centrum w Grodźcu informuje że organizuje Wypoczynek Zimowy dla dzieci z rodzin rolniczych od 9 do 16 lat w miejscowości JARKOWICE ośrodek ,,POD OKRAJEM” koszt wyjazdu 300 zł . Wyjazd w dniu 16.01 do 25. 01. 2016 r. ( 10 dni, dzieci urodzone w roku 2000 po 31 styczniu do 2007 r. ) Zawiadomienie o zwołaniu XII Sesji Rady Gminy Grodziec VII kadencji Grodziec, dnia 15 października 2015 roku OR.0002.12.2015 Na podstawie art. 20, ust. 1 ustawy z dnia 8 marca 1990 roku o samorządzie gminnym /Dz.U.2013.594 t.j. z późn. zm./ z w o ł u j ę XII Sesję Rady Gminy Grodziec VII kadencji na dzień 26 października 2015 roku /tj. poniedziałek/ o godz. 15:00 w Zespole Szkół w Grodźcu /hala sportowa/ 2. Wręczenie Radnemu zaświadczenia o wyborze na radnego. 3. Złożenie ślubowania przez radnego. 4. Stwierdzenie quorum. 5. Zatwierdzenie porządku obrad. 6. Przyjęcie protokołu z poprzedniej Sesji. 7. Podjęcie uchwały w sprawie ustalenia składów osobowych stałych Komisji Rady Gminy Grodziec. 8. Sprawozdanie Wójta Gminy Grodziec z działalności w okresie międzysesyjnym. 9.Sprawozdanie międzysesyjne z działalności Referatu Rozwoju Gospodarczego o przeprowadzonych przetargach i złożonych wnioskach o dofinansowanie. 10. Informacja Przewodniczącego Rady Gminy Grodziec z działalności w okresie międzysesyjnym. 12. Informacja na temat złożonych oświadczeń majątkowych. 13. Informacja z wykonania budżetu Gminy Grodziec za pierwsze półrocze 2015 roku. 14. Podjęcie uchwały w sprawie wyrażenia opinii o wysokości ceny za odzysk i unieszkodliwianie odpadów komunalnych na rok 2016. 15. Podjęcie uchwały w sprawie zaciągnięcia pożyczki długoterminowej z Wojewódzkiego Funduszu Ochrony Środowiska i Gospodarki Wodnej w Poznaniu na zadanie pn. „Budowa kanalizacji sanitarnej z przykanalikami wraz z przepompownią ścieków w miejscowości Grodziec ulica Parkowa. 16. Podjęcie uchwały w sprawie zmian w budżecie Gminy Grodziec na 2015 rok. 17. Podjęcie uchwały w sprawie zmian w Wieloletniej Prognozie Finansowej Gminy Grodziec na lata 2015 -2025. 18. Podjęcie uchwały w sprawie przyjęcia Regulaminu dostarczania wody i odprowadzania ścieków na terenie Gminy Grodziec. 19. Odpowiedzi na interpelacje i zapytania. 20. Sprawy bieżące. 21. Wręczenie Srebrnych Medali Opiekuna Miejsc Pamięci Narodowej. 22. Zamknięcie XII Sesji Rady Gminy Grodziec. Zawiadomienie o wspólnym posiedzeniu stałych komisji Rady Gminy Grodziec GRODZIEC, DNIA 14 PAŹDZIERNIKA 2015 R. INFORMUJĘ O WSPÓLNYM POSIEDZENIU STAŁYCH KOMISJI RADY GMINY GRODZIEC, KTÓRE ODBĘDZIE SIĘ DNIA 22 PAŹDZIERNIKA /CZWARTEK/ 2015 ROKU O GODZ. 8:00 W SALI ŚLUBÓW W URZĘDZIE GMINY GRODZIEC, UL. GŁÓWNA 17, 62-580 GRODZIEC: Informuję, że dnia 14 października 2015 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie nieczynna. Grodziec, dnia 07.10.2015 r. Urząd Gminy Grodziec przypomina mieszkańcom, że 10 października 2015 roku upływa termin płatności V raty opłaty za gospodarowanie odpadami komunalnymi. Należność można uiścić w kasie Urzędu Gminy Grodziec, przelewem na rachunek bankowy Gminy Grodziec BS Konin o/Grodziec nr 48 8530 0000 0600 0185 2000 0002 oraz u sołtysa. Ponadto przypominamy, że w przypadku zmiany ilości osób zamieszkałych na posesji (np. narodziny, zgon) należy dokonać zmiany danych zawartych w deklaracji o wysokości opłaty za gospodarowanie odpadami komunalnymi w terminie 14 dni od zaistnienia zmiany. Informuję, że dnia 5 pażdziernika 2015 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie nieczynna. Grodziec, dnia 30 września 2015 r. Informuję, że zakończona została inwentaryzacja wyrobów zawierających azbest występujących na terenie Gminy Grodziec. Inwentaryzacja wykazała, że na terenie Gminy, wyroby azbestowe zastosowane jako pokrycia dachowe został zidentyfikowany w 1919 miejscach, z czego 316 to pokrycia dachowe budynków mieszkalnych, 1506 to azbest na budynkach gospodarczych i użyteczności publicznej a w 97 lokalizacjach azbest zidentyfikowano na obiektach, które nie znajdowały się w ewidencji lub azbest zalegał na posesji - oznaczone jako „magaz.” Łączna ilość zidentyfikowanych wyrobów zawierających azbest występujących na terenie Gminy Grodziec to: 251 050 m2 o szacunkowej masie 2 761 550 kg GRODZIEC, DNIA 22 WRZEŚNIA 2015 R. 1) KOMISJA ROZWOJU GOSPODARCZEGO, SAMORZĄDU, BUDŻETU I PORZĄDKU PUBLICZNEGO – 29 WRZEŚNIA /WTOREK/ 2015 ROKU GODZ. 8:00. Konkurs " Mój najpiękniejszy ogród" Szanowni Mieszkańcy Gminy Grodziec ! Zwracam się z apelem o sprawowanie właściwej opieki nad zwierzętami domowymi. Codziennością na terenie naszej gminy są wałęsające się psy. Większość z nich posiada właścicieli, którzy wypuszczają psy bez jakiegokolwiek zabezpieczenia czy opieki. W związku z kolejnymi skargami mieszkańców na wałęsające sie psy informuję, że w świetle obowiązujących przepisów ustawy o ochronie zwierząt (art. 10a) zabronione jest wypuszczanie psów bez możliwości ich kontroli i bez oznakowania umożliwiającego identyfikację właściciela lub opiekuna. Za naruszenie tego przepisu grozi kara aresztu lub grzywny (art. 37). Psy mogą być wypuszczane tylko na terenie prywatnym pod warunkiem, że teren ten jest ogrodzony w taki sposób, aby pies nie miał możliwości wyjścia, a nieruchomość musi być oznakowana tabliczką z odpowiednim ostrzeżeniem. Mając na uwadze bezpieczeństwo mieszkańców, a zwłaszcza dzieci, proszę o odpowiednie zabezpieczenie swoich nieruchomości przed samowolnym opuszczeniem przez psy i bezwzględne utrzymywanie tych zwierząt na terenie swojej posesji. W związku z powyższym informuję, że zostaną wzmożone policyjne kontrole dotyczące posiadanych zwierząt. ZBIÓRKA zostanie przeprowadzona w dniu 30 września 2015r.(tj. środa ) na terenie całej gminy w wyznaczonych poniżej miejscach: Na teren targowicy w Grodźcu można dostarczyć odpady wielkogabarytowe w dniu 29 września ( tj. wtorek) w godzinach od 15:30do 18:00 14 września 2015 r. w siedzibie Starostwa Powiatowego w Koninie przy Al. 1 Maja 9, w sali 251 w ramach akcji ,,Niebieski parasol” mieszkańcy powiatu konińskiego będą mogli skorzystać z bezpłatnych porad prawnych, których będą udzielać: - od 8.00 do 14.00 Karolina Raszewska – Wysocka – radca prawny - od 14.00 do 15.30 Maciej Rosiak – radca prawny. Zawiadomienie o zwołaniu XI Sesji Rady Gminy Grodziec OR.0002.11.2015 Grodziec, dnia 26 sierpnia 2015 roku Na podstawie art. 20, ust. 1 ustawy z dnia 8 marca 1990 roku o samorządzie gminnym /Dz.U.2013.594 t.j. z późn. zm./ z w o ł u j ę XI Sesję Rady Gminy Grodziec VII kadencji na dzień 07 września 2015 roku /tj. poniedziałek/ o godz. 9:00 8.Informacja o przygotowaniu placówek oświatowych do nowego roku szkolnego 2015/2016. 9.Propozycje budżetowe na rok 2016. 10.Podjęcie uchwały w sprawie wyboru ławnika: a) wybór komisji skrutacyjnej; b) odczytanie regulaminu tajnego głosowania; c) przeprowadzenie głosowania. 11.Podjęcie uchwały w sprawie ustalenia liczby Wiceprzewodniczących Rady Gminy Grodziec. 12.Podjęcie uchwały w sprawie określenia przystanków komunikacyjnych. 13.Podjęcie uchwały w sprawie zasad gospodarowania gminnym zasobem nieruchomości i działkami szkolnymi. 14.Podjęcie uchwały w sprawie zmian w budżecie Gminy Grodziec na 2015 rok. 15.Odpowiedzi na interpelacje i zapytania. 16.Sprawy bieżące. 17.Zamknięcie XI Sesji Rady Gminy Grodziec. Informacja o wspólnym posiedzeniu stałych komisji Rady Gminy Grodziec GRODZIEC, DNIA 26 SIERPNIA 2015 ROKU INFORMUJĘ O WSPÓLNYM POSIEDZENIU STAŁYCH KOMISJI RADY GMINY GRODZIEC, KTÓRE ODBĘDZIE SIĘ DNIA 02 WRZEŚNIA /ŚRODA/ 2015 ROKU O GODZ. 9:00 W SALI ŚLUBÓW W URZĘDZIE GMINY GRODZIEC, UL. GŁÓWNA 17, 62-580 GRODZIEC: Komunikat ostrzegawczy informujący o upałach w dniach od 27.08.2015 r. do 31.08.2015 r. POBIERZ.pdf Link z informacjami o konkursie na stronie Fundacji AKME www: http://fundacja-akme.pl/projekt/ Informuję, że dnia 25 sierpnia 2015 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie nieczynna. Wielkopolskie Centrum Obsługi Inwestorów i Eksporterów serdecznie zaprasza na cykl bezpłatnych spotkań informacyjnych dla przedstawicieli przedsiębiorstw pn. „Co eksporter wiedzieć powinien?”. Podczas spotkań eksperci przedstawią zagadnienia związane z opracowywaniem strategii eksportowej, pozyskiwaniem funduszy europejskich w latach 2014-2020, a także analizy dostępu do rynku niemieckiego, francuskiego, brytyjskiego i skandynawskiego. Organizatorem tegorocznych spotkań w Poznaniu, Lesznie, Gostyniu, Koninie i Kaliszu Wielkopolsce jest Stowarzyszenie Gmin i Powiatów Wielkopolski. Więcej informacji.pdf Nabór jednorazowe środki.pdf Nabór wniosków o zorganizowanie stażu dla osób bezrobotnych Nabór - staż.pdf Wójt Gminy Grodziec informuje, że w Urzędzie Gminy w pokoju Nr 16 można składać wnioski o zwrot podatku akcyzowego zawartego w cenie oleju napędowego wykorzystywanego do produkcji rolnej w 2015 roku - od 1 sierpnia 2015 r. do 31 siepnia 2015 r. należy złożyć odpowiedni wniosek do wójta, burmistrza lub prezydenta miasta, w zależności od położenia gruntów rolnych wraz z fakturami VAT (lub ich kopiami) stanowiącymi dowód zakupu oleju napędowego w okresie od 1 lutego 2015 r. do 31 lipca 2015 r. w ramach kwoty zwrotu podatku określonej na 2015 r. Zwrot podatku w 2015 r. wynosić będzie: 81,70 zł x ilość ha użytków rolnych Informuję, że w dniach od 3 sierpnia do 14 sierpnia 2015 roku Biblioteka Publiczna Gminy Grodziec będzie nieczynna. Zawiadomienie o zwołaniu X Sesji Rady Gminy Grodziec Grodziec, dnia 22 lipca 2015 roku OR.0002.10.2015 Na podstawie art. 20, ust. 1 ustawy z dnia 8 marca 1990 roku o samorządzie gminnym /Dz.U.2013.594 t.j. z późn. zm./ z w o ł u j ę X Sesję Rady Gminy Grodziec VII kadencji na dzień 30 lipca 2015 roku /tj. czwartek/ o godz. 11:00 w sali ślubów w Urzędzie Gminy Grodziec 8. Podjęcie uchwały w sprawie zmiany uchwały Nr XV/97/2008 Rady Gminy Grodziec z dnia 18 czerwca 2008 roku w sprawie wyrażenia woli przystąpienia do Stowarzyszenia „Solidarni w Partnerstwie”. 9.Podjęcie uchwały w sprawie wyrażenia zgody na wynajęcie budynku mieszkalnego na czas określony. 10.Podjęcie uchwały w sprawie zmiany „Programu współpracy Gminy Grodziec z organizacjami pozarządowymi i innymi podmiotami prowadzącymi działalność pożytku publicznego w roku 2015”. 11.Podjęcie uchwały w sprawie zatwierdzenia wyników kontroli kwot rekompensaty całkowitej wypłacanej Spółce Miejski Zakład Gospodarki Komunalnej Sp. z o.o. z siedzibą w Koninie. 12.Podjęcie uchwały w sprawie zmiany uchwały Nr VI/21/2015 z dnia 9 marca 2015 roku w sprawie określenia górnych stawek opłat za usługi w zakresie odbierania odpadów komunalnych od właścicieli nieruchomości i w zakresie opróżniania zbiorników bezodpływowych i transportu nieczystości ciekłych. 13.Podjęcie uchwały w sprawie zmian w budżecie Gminy Grodziec na 2015 rok. 15. Przedstawienie opinii o kandydacie na ławnika z terenu Gminy Grodziec do Sądu Okręgowego w Koninie na kadencję 2016 – 2019. 17.Zamknięcie X Sesji Rady Gminy Grodziec. Informacja o kradzieży pojemnika wraz z wysokoaktywnym źródłem promieniotwórczym W dniu 15 lipca 2015 roku Centrum ds. Zdarzeń Radiacyjnych otrzymało informacje o kradzieży (w tym samym dniu) pojemnika wraz z wysokoaktywnym źródłem promieniotwórczym Ir-192 o aktywności 1757 GBq (1,75 TBq) z Zakładu Badań Nieniszczących, przy ulicy Patriotów 18/8 w Gliwicach. Informacja o skradzionym pojemniku.pdf Informacja o posiedzeniu stałych komisji Rady Gminy Grodziec GRODZIEC, DNIA 20 LIPCA 2015 ROKU INFORMUJĘ O WSPÓLNYM POSIEDZENIU STAŁYCH KOMISJI RADY GMINY GRODZIEC, KTÓRE ODBĘDZIE SIĘ DNIA 23 LIPCA /CZWARTEK/ 2015 ROKU O GODZ. 9:00 W SALI ŚLUBÓW W URZĘDZIE GMINY GRODZIEC, UL. GŁÓWNA 17, 62-580 GRODZIEC: Informacja prasowa.pdf Informacja dotycząca składania wniosków o świadczenia z funduszu alimentacyjnego Obwieszczenie Wójta Gminy Grodziec Zawiadomienie o zmianie godziny posiedzenia Komisji Rewizyjnej Zawiadomienie o posiedzeniu Komisji Rady Gminy Grodziec Zawiadomienie o zwołaniu VIII Sesji Rady Gminy Grodziec Informacja o projektach realizowanych przez PUP w Koninie Nowy projekt PUP w Koninie Stypendium dla licealistów Zawiadomienie o zwołaniu VII Sesji Rady Gminy Grodziec Środy z PIT-em Rekrutacja do klasy I i przedszkola w Szkole Podstawowej im. Kornela Makuszyńskiego w Królikowie Zawiadomienie o zwołaniu VI Sesji Rady Gminy Grodziec Pomóż Stowarzyszeniu 1% Zawiadomienie o zwołaniu V Sesji Rady Gminy Grodziec Harmonogram zebrań sołeckich na terenie gminy Grodziec w 2015 roku Punkt konsultacyjny GKRPA w Grodźcu Zawiadomienie o zwołaniu IV Sesji Rady Gminy Grodziec VII kadencji Telemarketing szansą dla niepełnosprawnych Wielkopolan Zawiadomienie o terminach posiedzeń Komisji Rady Gminy Grodziec Zawiadomienie o zwołaniu III Sesji Rady Gminy Grodziec VII Kadencji Zawiadomienie o zwołaniu XL Sesji Rady Gminy Grodziec Konkurs fotograficzny" Senior w obiektywie i za obiektywem" Informacja " Wyprawka szkolna" Stypendia dla uczniów i studentów - kampania informacyjna Ogłoszenie o naborze wniosków w ramach działania "Odnowa i Rozwój Wsi" Informacja dla podmiotów prowadzących działalność gospodarczą - gospodarowanie odpadami Oferta PWSZ w Koninie Konkurs biblijny dla dzieci Zakończenie działalności PIFE Informacje o Populacyjnym Programie Wczesnego Wykrywania Raka Piersi Bezpłatny kurs zawodowy Wyniki 1 - 198 z 265 DUKAT LOKALNY 4PARTNERKI

en

wikipedia

N/A

Clemens Crabeels (c.1534–1592) was the third bishop of 's-Hertogenbosch, in the Habsburg Netherlands, from 1584 until his death in 1592. Life Crabeels was born in Leuven around 1534 and studied at the University of Leuven, graduating Licentiate of Laws. In 1557 he was appointed to a canonry of the collegiate church of St Bavo, in Ghent, which in 1559 was elevated to the status of cathedral. In 1575, at the death of the first bishop of Ghent, he was elected vicar general of the diocese, but was driven from the city by the Calvinist coup of 1578. On 3 September 1584 he was appointed bishop of 's-Hertogenbosch, and was consecrated in Tournai on 6 January 1585. He died in 's-Hertogenbosch on 22 October 1592 and was buried in the choir of his cathedral. References 1592 deaths Belgian bishops 16th-century Roman Catholic bishops in the Holy Roman Empire Old University of Leuven alumni Year of birth uncertain

es

wikipedia

N/A

Raymond Chow Man-wai (Hong Kong, 8 de octubre de 1927-Ibidem, 2 de noviembre de 2018) fue un productor de cine y presentador hongkonés. Fue responsable de lanzar con éxito las artes marciales y el cine de Hong Kong en el escenario internacional. Como el fundador de la Golden Harvest, produjo a algunas de las estrellas más grandes del género de la película de las artes marciales, incluyendo a Bruce Lee, Jackie Chan y Tsui Hark. Primeros años Chow, de etnia Han Hakka, asistió a la Universidad de Saint John, Shanghái, y se graduó con un B.A en periodismo en 1949. En 1951 se unió a la oficina de Voice of America en Hong Kong. También estudió artes marciales bajo el maestro Lam Sai-wing. Carrera en el cine Chow fue el jefe de publicidad y el jefe de producción de Shaw Brothers entre 1958 y 1970. Arrendó en los estudios de Cathay y contrató su cadena de exposiciones de 104 salas de cine en el sudeste asiático. En aquel momento Cathay era una fuerza predominante en la industria cinematográfica de Malasia. Cuando Cathay quiso terminar con la asociación de la compañía en Hong Kong, Chow dejó a Shaw Brothers para establecer Golden Harvest en 1970. Aprovechó que Shaw Brothers tenía un sistema que limitaba la creatividad, y fue capaz de atraer a Bruce Lee a la Golden Harvest, por lo que pasó a ser un competidor serio para Shaw Brothers. Bajo el liderazgo de Chow, Golden Harvest se convertiría en la piedra angular del cine de Hong Kong, liderando las ventas de taquillas durante dos décadas, de los años setenta a los ochenta. En 1972 funda junto a Bruce Lee la compañía Concord Production Inc. una productora de Hong Kong. Bruce Lee estaba a cargo de las decisiones creativas y Raymond Chow se hizo cargo de la administración, ambos al 50%. Las acciones de Bruce Lee fueron vendidos por su esposa Linda a Raymond Chow en 1976. Mientras que se le atribuye la producción de muchas películas, en el comentario de audio para la liberación en Reino Unido de Zu Warriors from the Magic Mountain, Tsui Hark, en conversación con Bey Logan, que hizo la pregunta elemental sobre el papel de Chow como productor de películas, explicó que este crédito es en su mayoría sin sentido. Tsui declaró que el papel de cualquier productor en el estudio a menudo no era más que dar luz verde y asegurar el financiamiento del proyecto, y que los productores como Chow rara vez o nunca ponían los pies en el lugar del rodaje durante la realización de la película. Después de la transferencia de soberanía de Hong Kong en 1997, las películas fueron cada vez más frágiles; simultáneamente, se dio la crisis financiera de Asia, la muerte de un asistente de la empresa, y algunas deudas que contrajo. Raymond Chow anunció oficialmente su retiro en Hong Kong el 5 de noviembre de 2007. Asimismo, vendió la totalidad de las acciones de Golden Harvest al empresario continental Wu Kebo, ya que su hija no quería hacerse cargo de la empresa familiar. Dos años más tarde, la empresa cambió oficialmente su nombre a Orange Sky Golden Harvest. Referencias Enlaces externos Raymond Chow en HKcinemagic CineAsia 2007 Premios Productores de cine de China Hongkoneses

fi

other

N/A

Huvikumpu Living: Valoa! Valoisaa päivää toivotellen, Lähettänyt Ihania kuvia!Tuo vanhan seinälokerikko on tosi hieno. :) 30. lokakuuta 2013 klo 8.24 Oi oi oi tuo vanha tunnelma ♡ aivan ihastuttava kerrassaan :-) todella hyvin sopii! Tuo seinä on niin namu ♡Mukavaa päivää :-) 30. lokakuuta 2013 klo 8.33 Kaunista ei voi muuta sanoa ja tunnelmallista! Kivaa keskiviikkoa :) 30. lokakuuta 2013 klo 9.30 Oi, tykkään vanhoista avaimista ja seinä ja pöytävaloista...:) 30. lokakuuta 2013 klo 9.38 Vanhat avaimet kiehtoo myös minua. Kiva idea laittaa ne esille tuollaiseen lokerikkoon.Mukavaa Keskiviikoa sinulle! Niin tunnelmallisen näköistä :) Minullakin on tuollainen lokerikko, mutta en ole vielä keksinyt sille paikkaa tai sisältöä. Avaimet sopivat kivasti teidän omaan! 30. lokakuuta 2013 klo 12.57 On tosi kiva kyllä tuo lamppu ja mikä ihana lokerikko tavaroineen, tykkään! 30. lokakuuta 2013 klo 21.16 Kiitos keltaisen tuvan emäntä! Mukavaa keskiviikko iltaa :) 30. lokakuuta 2013 klo 21.53 Kiitos Kiitos Seija, meillä tätä vanhan ajan tunnelmaa taitaa riittää :) Ihanaa iltaa <3 Kiitos SatuMaria toivotuksista! Oikein ihanaa keskiviikko iltaa sinne teille <3 30. lokakuuta 2013 klo 21.54 Minustakin juuri seinä- ja pöytälamput ovat ihania. Kattolamppuja tulee harvoin edes pidettyä päällä, kun niissä on monesti paljon tylsempi valo :)Kivaa iltaa Irmastiina! 30. lokakuuta 2013 klo 21.55 Kiitos inkku! Ajattelin ensin, että tuossa lokerikossa voisi olla vaikka vaihtuva "näyttely" pienistä esineistä, mutta nyt nuo avaimet ovat näyttäneet siinä niin kivoilta että saas nähdä vaihtuvatko ne ikinä muuhun ;) 30. lokakuuta 2013 klo 21.56 Kiitos Johanna, oikein ihanaa keskiviikko iltaa! 30. lokakuuta 2013 klo 21.57 Ai sinullakin on tuollainen Nina, nämä ovat kyllä tosi kivoja! Ehkä jotain joulujuttuja kenties.....Hauskaa iltaa! 30. lokakuuta 2013 klo 21.58 Niin viehättävää! Ja avainlokerikko on persoonallinen sisustuselementti.http://elamaakuvina.blogspot.fi/ 7. marraskuuta 2013 klo 20.48 Voi kiitos S, kivaa kun tulit kommentoimaan :) Sinulla oli tosi kauniita kuvia blogissasi. 7. marraskuuta 2013 klo 21.55

en

caselaw

US

Case 8:20-cv-01920-CJC-DFM Document 30 Filed 07/21/21 Page 1 of 2 Page ID #:118 UNITED STATES DISTRICT COURT FOR THE CENTRAL DISTRICT OF CALIFORNIA ) ) Godwin Agbim, ) Case No.: ) Plaintiff. ) 8:20-cv-01920-CJC-DFM ) v. ) ) Zip Capital Group, LLC ) ) Defendant. ) ) NOTICE OF SETTLEMENT TO THE CLERK: NOTICE IS HEREBY GIVEN that the parties in the above-captioned case have reached settlement. The parties anticipate filing a stipulation of dismissal of this action with prejudice pursuant to Fed. R. Civ. P. 41 (a) within sixty (60) days. Dated: July 21, 2021 By: /s/ Amy L. B. Ginsburg Amy L. B. Ginsburg, Esquire Kimmel & Silverman, P.C. 30 E. Butler Pike Ambler, PA 19002 Phone: (215) 540-8888 Fax: (877) 788-2864 Email: aginsburg@creditlaw.com Case 8:20-cv-01920-CJC-DFM Document 30 Filed 07/21/21 Page 2 of 2 Page ID #:119 CERTIFICATE OF SERVICE I, Amy L. B. Ginsburg, Esquire, do certify that I served a true and correct copy of the Notice of Settlement in the above-captioned matter, upon the following via CM/ECF system: David J Kaminski Carlson and Messer LLP 5901 West Century Boulevard Suite 1200 Los Angeles, CA 90045 310-242-2200 Fax: 310-242-2222 Email: kaminskid@cmtlaw.com Attorney for Defendant Dated: July 21, 2021 By: /s/ Amy L. B. Ginsburg Amy L. B. Ginsburg, Esquire Kimmel & Silverman, P.C. 30 E. Butler Pike Ambler, PA 19002 Phone: (215) 540-8888 Fax: (877) 788-2864 Email: aginsburg@creditlaw.com 

es

wikipedia

N/A

Berberis glomerata es una especie de plantas de la familia Berberidaceae. Descripción Berberis glomerata crece erecta, como arbusto ligeramente ramificado, alcanzando un tamaño de 2 metros de altura. La corteza de las ramas jóvenes es peluda, de color rojo oscuro o de color marrón y gris con la edad. Las ramas espinosas. Las hojas son pecioladas, ovado-oblongas a rómbicas, curvadas, de 8-20 mm de largo y de 2 a 10 mm de ancho. Sus gamas de colores van de color gris-verde a verde oliva. La inflorescencia es alargada, racemosa y está compuesta por tres a ocho flores juntas. Las flores amarillas miden alrededor de 2,5 mm de largo. El fruto es una baya globular de color púrpura de 6-7 mm de diámetro. Las semillas de unos 4 milímetros de largo. Distribución Esta planta se encuentra en Chile en la provincia de Coquimbo, de donde es endémica. Taxonomía Berberis glomerata fue descrita por Hook. & Arn. y publicado en The Botany of Captain Beechey's Voyage 5. 1841[1830]. Etimología Berberis: nombre genérico que es la forma latinizada del nombre árabe de la fruta. glomerata: epíteto latino que significa "en grupos". Sinonimia Berberis glomerata var. glomerata Berberis glomerata var. zahlbruckneriana (C.K.Schneid.) Ahrendt Berberis zahlbruckneriana C.K.Schneid. Referencias Enlaces externos glomerata Flora del centro de Chile Plantas descritas en 1830 Plantas descritas por Hooker Taxones descritos por George Arnott Walker-Arnott

et

wikipedia

N/A

Teodor Meleșcanu (sündinud 10. märtsil 1941 Bradis) on Rumeenia poliitik, diplomaat ja jurist. Ta oli aastatel 2007–2008 Rumeenia kaitseminister. Aastatel 1992–1996 ja 2012 oli ta Rumeenia välisminister, uuesti oli ta Rumeenia välisminister 4. jaanuarist 2017 kuni 24. juulini 2019. Aastatel 2012–2014 oli ta Rumeenia Välisluureteenistuse direktor. Ta sündis aastal 1941 Bradis Hunedoara maakonnas. Ta lõpetas aastal 1964 Bukaresti Ülikooli õigusteaduskonna. Aastal 1968 lõpetas ta Genfi Ülikooli majandus- ja sotsiaalteaduskonna. Aastatel 1966–1990 täitis ta mitmesuguseid Rumeenia välisministeeriumi ülesandeid. Isiklikku Teodor Meleșcanu on lesk. Ta oli 15. jaanuarini 2004 abielus Rumeenia teleajakirjaniku ja juristi Felicia Meleșcanuga, neil sündis tütar. Rumeenia välisministrid Rumeenia diplomaadid Kaitseministrid Rumeenia juristid Sündinud 1941

en

caselaw

US

Case 1:19-cv-00331-LO-MSN Document 157-1 Filed 02/24/21 Page 1 of 7 PageID# 2227 IN THE UNITED STATES DISTRICT COURT FOR THE EASTERN DISTRICT OF VIRGINIA Alexandria Division RICARDO R. GARCIA, et al., ) ) Plaintiffs, ) v. ) ) Civil Action No. 1:19cv331-LO-MSN VOLKSWAGEN GROUP OF AMERICA, ) INC., et al., ) ) Defendants. ) ) DECLARATION OF SUHANA S. HAN Suhana S. Han hereby declares under penalty of perjury as follows: 1. I am a member of the Bar of the State of New York and a partner of Sullivan & Cromwell LLP, counsel in the above-captioned action for Defendants Volkswagen Group of America, Inc. (“VWGoA”) and Volkswagen Aktiengesellschaft (“VW AG,” and together, “Defendants”). I have been admitted pro hac vice to appear in this action. 2. I submit this Declaration on behalf of VWGoA in support of VWGoA’s Memorandum of Law in Opposition to Plaintiffs’ Motion to Compel, filed concurrently herewith. 3. Starting in May 2020, Plaintiffs have served 128 separate document requests and over 40 interrogatories on VWGoA. See Ex’s C-D, M-N, attached hereto. Plaintiffs have also served 83 separate document requests and over 30 interrogatories on VW AG (which are not at issue in the present motion). In calculating the number of interrogatories, Defendants count certain multi-part interrogatories as multiple interrogatories, rather than accepting Plaintiffs’ numbering of multiple interrogatories as one interrogatory. Case 1:19-cv-00331-LO-MSN Document 157-1 Filed 02/24/21 Page 2 of 7 PageID# 2228 4. On September 28, 2020, I wrote to Plaintiffs’ counsel on behalf of VWGoA to propose 11 document custodians and 10 different categories of broad search strings, comprising over 1,500 individual terms, attached as Exhibit G. Among other things, to identify any documents related to the vehicles in the putative class, VWGoA agreed to use as search terms the vehicle identification numbers (“VINs”) of all 1,541 putative class vehicles identified to date. VWGoA designed these searches to identify documents potentially responsive to Plaintiffs’ non-objectionable document requests. And on top of those searches, in accordance with the Court’s guidance at the July 31, 2020 hearing, VWGoA has applied the same proposed search strings (without limitation by custodian) to search the entire “Diesel” database, which contains about four million documents. These electronic searches resulted in about 188,000 hits (including document families). 5. In the interest of time, VWGoA arranged to begin document review immediately after my September 28, 2020 letter to Plaintiffs’ counsel and began rolling productions of electronically stored information (“ESI”) on October 21, 2020. 6. Between September 28, 2020 and February 17, 2021, Plaintiffs have requested, in serial fashion, that VWGoA add at least 74 additional custodians and 34 additional search strings. See Ex’s H, J, and X, attached hereto. VWGoA agreed to add 25 custodians and 32 search strings, some in the form proposed by Plaintiffs, and others in modified form pursuant to the parties’ negotiations. See Ex’s I, K, and X, attached hereto. These additional custodians and search terms have increased VWGoA’s review population by over 260,000 documents. 7. As of February 17, 2021, VWGoA has agreed to run 42 different search strings, comprising over 1,500 individual terms, over all available email of 36 custodians as well -2- Case 1:19-cv-00331-LO-MSN Document 157-1 Filed 02/24/21 Page 3 of 7 PageID# 2229 as the entire population of documents produced by VWGoA and VW AG stored in the Diesel database (regardless of custodian), over a more than 12-year time period. These searches have resulted in more than 450,000 unique hits, comprising millions of pages requiring review for responsiveness and privilege, which has thus far required more than 12,000 attorney hours of document review at the first-level alone. 8. To date, VWGoA has made 13 ESI productions, which total over 92,000 documents consisting of 600,000 pages and 290 GB of data. 9. VWGoA’s document review is ongoing, including documents that hit on the additional search strings to which VWGoA agreed on February 17, 2021. See Ex. X, attached hereto. VWGoA anticipates that it will substantially complete its production of responsive, not privileged, documents to Plaintiffs in March 2021, assuming no additional custodians or search strings are required. 10. VWGoA has to date identified a total of 1,541 vehicles that potentially meet Plaintiffs’ class definition. Of these 1,541 vehicles, the vast majority are so-called “press vehicles”; only 61 of these vehicles are so-called “pre-production” vehicles built before the start of production, and only 199 of these vehicles are subject to either of the two precautionary recalls identified in Plaintiffs’ Second Amended Complaint, NHTSA Part 573 Safety Recall Reports for Recall Nos. 18V-329 and 19V-679, which were initially filed on May 16, 2018 and September 25, 2019, respectively. See Ex’s A and B, attached hereto. 11. Of these 1,541 vehicles, three are subject to the precautionary recall initiated by VWGoA on September 16, 2020, NHTSA Part 573 Safety Recall Reports for Recall No. 20V-561. The two vehicles cited by Plaintiffs were identified by VWGoA as potentially within the purported class because they were loaned to at least one member of the press and -3- Case 1:19-cv-00331-LO-MSN Document 157-1 Filed 02/24/21 Page 4 of 7 PageID# 2230 otherwise met the conditions in the class definition. In addition, a third VIN (1VWAS7A35GC017382) identified by VWGoA as potentially within the purported class is a pre-production vehicle that otherwise met the conditions in the class definition and was later subject to the September 2020 Recall. 12. VWGoA has to date identified 348 vehicles that potentially meet Plaintiffs’ class definition and were subject to any settlement or buyback. Of these 348 vehicles, only 154 vehicles were subject to either of the two precautionary recalls identified in Plaintiffs’ Second Amended Complaint (i.e., Recall Nos. 18V-329 and 19V-679). 13. As part of the two precautionary recalls identified in Plaintiffs’ Second Amended Complaint, VWGoA offered to repurchase vehicles subject to those recalls. The form buyback letter that was sent to customers subject to the recalls is publicly available on the NHTSA website, available at https://static.nhtsa.gov/odi/rcl/2018/RCRIT-18V329- 0469.pdf. VWGoA also offered to settle potential claims of certain customers whose vehicles were subject to the two precautionary recalls. VWGoA has produced two samples of the general release forms and a copy of the form buyback letter sent to certain individuals considering a settlement agreement with VWGoA in connection with the two precautionary recalls. See Ex’s S, T, and V, attached hereto. 14. The Rule 26(f) Discovery Plan entered by this Court required that the parties submit any dispute on the “reasonable numerical limits per side on interrogatories” on or before October 30, 2020. (ECF Nos. 120, 122.) Defendants agreed to Plaintiffs’ request to extend that deadline to December 14, 2020. 15. Attached hereto as Exhibit A is a true and correct copy of the Part 573 Safety Recall Report for Recall No. 18V-329, initially filed on May 16, 2018, as amended on July 23, 2018. -4- Case 1:19-cv-00331-LO-MSN Document 157-1 Filed 02/24/21 Page 5 of 7 PageID# 2231 16. Attached hereto as Exhibit B is a true and correct copy of the Part 573 Safety Recall Report for Recall No. 19V-679, initially filed on September 25, 2019, as amended on December 20, 2019. 17. Attached hereto as Exhibit C is a true and correct copy of Plaintiff Ricardo R. Garcia’s First Set of Interrogatories, which were served on May 26, 2020. 18. Attached hereto as Exhibit D is a true and correct copy of Plaintiffs’ First Requests for Production to Defendant VWGoA, which were served on May 28, 2020. 19. Attached hereto as Exhibit E is a true and correct copy of Plaintiffs’ Second Requests for Production to Defendant VWGoA, which were served on June 18, 2020. 20. Attached hereto as Exhibit F is a true and correct copy of a cover letter I sent to Plaintiffs’ counsel on September 8, 2020 regarding VWGoA’s first production. 21. Attached hereto as Exhibit G is a true and correct copy of a letter I sent to Plaintiffs’ counsel on September 28, 2020 regarding search strings and custodians. 22. Attached hereto as Exhibit H is a true and correct copy of a letter sent by Plaintiffs’ counsel on October 1, 2020 regarding search strings and custodians. 23. Attached hereto as Exhibit I is a true and correct copy of a letter I sent to Plaintiffs’ counsel on October 15, 2020 regarding search strings and custodians. 24. Attached hereto as Exhibit J is a true and correct copy of a letter sent by Plaintiffs’ counsel on November 3, 2020 pertaining to discovery matters in this action. 25. Attached hereto as Exhibit K is a true and correct copy of an email sent by Sullivan & Cromwell LLP associate Stephanie Freudenberg on November 13, 2020 regarding search strings, and two hit reports attached to the same email reflecting Plaintiffs’ proposed search strings and VWGoA’s counter-proposed search strings. -5- Case 1:19-cv-00331-LO-MSN Document 157-1 Filed 02/24/21 Page 6 of 7 PageID# 2232 26. Attached hereto as Exhibit L is a true and correct copy of a letter I sent to Plaintiffs’ counsel on November 25, 2020 regarding custodians. 27. Attached hereto as Exhibit M is a true and correct copy of Plaintiffs’ Third Requests for Production to Defendant VWGoA, which were served on December 8, 2020. 28. Attached hereto as Exhibit N is a true and correct copy of Plaintiff Duane K. Glover’s First Set of Interrogatories, which were served on December 8, 2020. 29. Attached hereto as Exhibit O is a true and correct copy of an email chain, which includes emails sent by Plaintiffs’ counsel on December 8, 2020, 4:40 AM and 5:56 AM, December 16, 2020, and February 3, 2021 regarding custodians. 30. Attached hereto as Exhibit P is a true and correct copy of a letter I sent to Plaintiffs’ counsel on December 18, 2020 regarding custodians. 31. Attached hereto as Exhibit Q is a true and correct copy of a letter I sent to Plaintiffs’ counsel on December 19, 2020 regarding search strings and hit reports. 32. Attached hereto as Exhibit R is a true and correct copy of an email sent by Plaintiffs’ counsel on December 21, 2020 regarding production of settlement agreements and releases. 33. Attached hereto as Exhibit S is a true and correct copy of sample release form produced by VWGoA bearing production numbers VWGoA-Garcia-00461809-812, which was produced to Plaintiffs on January 5, 2021, which is being filed under seal pursuant to the Stipulated Protective Order. 34. Attached hereto as Exhibit T is a true and correct copy of a form buyback letter produced by VWGoA bearing production numbers VWGoA-Garcia-00461813-817, which was -6- Case 1:19-cv-00331-LO-MSN Document 157-1 Filed 02/24/21 Page 7 of 7 PageID# 2233 produced to Plaintiffs on January 5, 2021, which is being filed under seal pursuant to the Stipulated Protective Order. 35. Attached hereto as Exhibit U is a true and correct copy of a letter I sent to Plaintiffs’ counsel on January 20, 2021 pertaining to discovery matters in this action. 36. Attached hereto as Exhibit V is a true and correct copy of a sample release form produced by VWGoA bearing production numbers VWGoA-Garcia-00601477-481, which was produced to Plaintiffs on January 21, 2021, which is being filed under seal pursuant to the Stipulated Protective Order. 37. Attached hereto as Exhibit W is a true and correct copy of an email chain, which includes emails I sent to Plaintiffs’ counsel on February 5, 2020 and February 17, 2020, pertaining to discovery matters in this action. 38. Attached hereto as Exhibit X is a true and correct copy of an email chain, which includes emails sent by Plaintiffs’ counsel on February 10, 2021 and February 18, 2021, and an email sent by Stephanie Freudenberg on February 17, 2021 regarding search strings. I declare under penalty of perjury that the foregoing is true and correct. This Declaration was executed in New York County, State of New York on February 24, 2021. /s/ Suhana S. Han Suhana S. Han -7- 

de

other

N/A

dulzura häkelgamaschen ganchillo polainas Adorno PIE DECORACIÓN Blanco Rojo | eBay dulzura häkelgamaschen ganchillo polainas Adorno PIE DECORACIÓN Blanco Rojo Detalles de dulzura häkelgamaschen ganchillo polainas Adorno PIE DECORACIÓN Blanco Rojo keijo24 (9040 ) - Seleccionar - Rojo Blanco 152885289549 Última actualización el 20 abr 2018 13:37:41 H.Esp Ver todas las actualizaciones 7 gewgnaH htornehoH 81679 :onoféleT10913703671 Wir sind seit 28.09.2015 Mitglied der Initiative "FairCommerce". Nähere Informationen hierzu finden Sie unter www.fair-commerce.de. Allgemeine Geschäftsbedingungen und Kundeninformationen / Muster-Widerrufsformular / Datenschutzerklärung I. Allgemeine Geschäftsbedingungen § 1 Grundlegende Bestimmungen (1) Die nachstehenden Geschäftsbedingungen gelten für alle Verträge, die Sie mit uns als Anbieter (Jan Jordan) über die Internetplattform eBay schließen. Soweit nicht anders vereinbart, wird der Einbeziehung gegebenenfalls von Ihnen verwendeter eigener Bedingungen widersprochen. (2) Verbraucher im Sinne der nachstehenden Regelungen ist jede natürliche Person, die ein Rechtsgeschäft zu Zwecken abschließt, die überwiegend weder ihrer gewerblichen noch ihrer selbständigen beruflichen Tätigkeit zugerechnet werden kann. Unternehmer ist jede natürliche oder juristische Person oder eine rechtsfähige Personengesellschaft, die bei Abschluss eines Rechtsgeschäfts in Ausübung ihrer selbständigen beruflichen oder gewerblichen Tätigkeit handelt. § 2 Zustandekommen des Vertrages (1) Gegenstand des Vertrages ist der Verkauf von Waren. (2) Wird ein Artikel von uns bei eBay eingestellt, liegt in der Freischaltung der Angebotsseite bei eBay das verbindliche Angebot zum Abschluss eines Kaufvertrages zu den in der Artikelseite enthaltenen Bedingungen. (3) Für das Zustandekommen des Vertrages gelten die eBay-AGB, insbesondere § 6, ein entsprechender Link befindet sich auf jeder eBay-Seite unten. Je nach Angebotsformat ist dort der Vertragsschluss wie folgt geregelt: „§ 6 Angebotsformate und Vertragsschluss (...) 2. Stellt ein Verkäufer mittels der eBay-Dienste einen Artikel im Auktions- oder Festpreisformat ein, so gibt er ein verbindliches Angebot zum Abschluss eines Vertrags über diesen Artikel ab. Dabei bestimmt er einen Start- bzw. Festpreis und eine Frist, binnen derer das Angebot angenommen werden kann (Angebotsdauer). Legt der Verkäufer beim Auktionsformat einen Mindestpreis fest, so steht das Angebot unter der aufschiebenden Bedingung, dass der Mindestpreis erreicht wird. 3. Der Verkäufer kann Angebote im Auktionsformat zusätzlich mit einer Sofort-Kaufen-Funktion versehen. Diese kann von einem Käufer ausgeübt werden, solange noch kein Gebot auf den Artikel abgegeben oder ein Mindestpreis noch nicht erreicht wurde. eBay behält sich vor, diese Funktion in der Zukunft zu ändern. (...) 4. Bei Festpreisartikeln nimmt der Käufer das Angebot an, indem er den Button "Sofort-Kaufen" anklickt und anschließend bestätigt. Bei Festpreisartikeln, bei denen der Verkäufer die Option "sofortige Bezahlung" ausgewählt hat, nimmt der Käufer das Angebot an, indem er den Button "Sofort-Kaufen" anklickt und den unmittelbar nachfolgenden Zahlungsvorgang abschließt. Der Käufer kann Angebote für mehrere Artikel auch dadurch annehmen, dass er die Artikel in den Warenkorb (sofern verfügbar) legt und den unmittelbar nachfolgenden Zahlungsvorgang abschließt. 5. Bei Auktionen nimmt der Käufer das Angebot durch Abgabe eines Gebots an. Die Annahme erfolgt unter der aufschiebenden Bedingung, dass der Käufer nach Ablauf der Angebotsdauer Höchstbietender ist. Ein Gebot erlischt, wenn ein anderer Käufer während der Angebotsdauer ein höheres Gebot abgibt. (...) 6. Bei vorzeitiger Beendigung des Angebots durch den Verkäufer kommt zwischen diesem und dem Höchstbietenden ein Vertrag zustande, es sei denn der Verkäufer war dazu berechtigt, das Angebot zurückzunehmen und die vorliegenden Gebote zu streichen. 7. Käufer können Gebote nur zurücknehmen, wenn dazu ein berechtigter Grund vorliegt. Nach einer berechtigten Gebotsrücknahme kommt zwischen dem Nutzer, der nach Ablauf der Auktion aufgrund der Gebotsrücknahme wieder Höchstbietender ist und dem Verkäufer kein Vertrag zustande. 8. In bestimmten Kategorien kann der Verkäufer sein Angebot mit einer Preisvorschlag-Funktion versehen. Die Preisvorschlag-Funktion ermöglicht es Käufern und Verkäufern, den Preis für einen Artikel auszuhandeln. (...) 11. Wird ein Artikel vor Ablauf der Angebotsdauer von eBay gelöscht, kommt kein wirksamer Vertrag zwischen Käufer und Verkäufer zustande." (4) Kauf über die Funktion "Sofort-Kaufen" oder "Bieten" Das Anklicken der auf den Artikelseiten enthaltenen Schaltflächen "Sofort-Kaufen" oder "Bieten" führt noch nicht zu verbindlichen Vertragserklärungen. Sie haben vielmehr auch danach die Möglichkeit, Ihre Eingaben zu prüfen und über den "Zurück"-Button des Internetbrowsers zu korrigieren oder den Kauf abzubrechen. Erst mit Abgabe der verbindlichen Vertragserklärung besteht diese Möglichkeit nicht mehr. Aus der Menüführung von eBay bei Durchführung eines Kaufes ergibt sich, durch welche Erklärung Sie eine Bindung eingehen und durch welche Handlung der Vertrag zustande kommt. (5) Kauf über den Warenkorb (soweit angeboten) Durch Anklicken der auf den Artikelseiten enthaltenen Schaltfläche „In den Warenkorb“ werden die zum Kauf beabsichtigten Waren im „Warenkorb“ abgelegt. Im Anschluss wird Ihnen der „Warenkorb“ angezeigt. Ferner können Sie über die entsprechende Schaltfläche in der Navigationsleiste den „Warenkorb“ aufrufen und dort jederzeit Änderungen vornehmen. Nach Aufrufen der Seite „Weiter zur Kaufabwicklung“ und der Auswahl bzw. Eingabe von Lieferadresse und Zahlungsart werden abschließend nochmals alle Bestelldaten auf der Bestellübersichtsseite angezeigt. Soweit Sie als Zahlungsart „PayPal“ auswählen, werden Sie zunächst auf ein Log-In-Fenster von PayPal geführt. Nach erfolgreicher Anmeldung bei PayPal werden Sie auf die Bestellübersichtsseite bei eBay weitergeleitet. Vor Absenden der Bestellung haben Sie die Möglichkeit, hier sämtliche Angaben nochmals zu überprüfen, zu ändern (auch über die Funktion „zurück“ des Internetbrowsers) bzw. den Kauf abzubrechen. Mit Anklicken der Schaltfläche „Kaufen und zahlen“ erklären Sie rechtsverbindlich die Annahme des Angebotes, wodurch der Kaufvertrag zustande kommt. (6) Kauf über die Funktion "Preisvorschlag" (soweit angeboten) Bei der Funktion "Preisvorschlag" haben Sie die Möglichkeit, uns ein Gegenangebot zu unterbreiten, indem Sie auf der Artikelseite die Schaltfläche "Preisvorschlag senden" anklicken, auf der folgenden Seite Ihren Preisvorschlag eintragen, die Schaltfläche "Preisvorschlag überprüfen" anwählen und auf der nachfolgenden Seite die Schaltfläche "Preisvorschlag senden" bestätigen (verbindliches Angebot). An diesen Preisvorschlag sind Sie 2 Tage gebunden. Der Vertrag kommt zustande, wenn wir Ihren Preisvorschlag annehmen. (7) Die Abwicklung der Bestellung und Übermittlung aller im Zusammenhang mit dem Vertragsschluss erforderlichen Informationen erfolgt per E-Mail zum Teil automatisiert. Sie haben deshalb sicherzustellen, dass die von Ihnen bei uns hinterlegte E-Mail-Adresse zutreffend ist, der Empfang der E-Mails technisch sichergestellt und insbesondere nicht durch SPAM-Filter verhindert wird. § 3 Zurückbehaltungsrecht, Eigentumsvorbehalt (1) Ein Zurückbehaltungsrecht können Sie nur ausüben, soweit es sich um Forderungen aus demselben Vertragsverhältnis handelt. (2) Die Ware bleibt bis zur vollständigen Zahlung des Kaufpreises unser Eigentum. (3) Sind Sie Unternehmer, gilt ergänzend Folgendes: a) Wir behalten uns das Eigentum an der Ware bis zum vollständigen Ausgleich aller Forderungen aus der laufenden Geschäftsbeziehung vor. Vor Übergang des Eigentums an der Vorbehaltsware ist eine Verpfändung oder Sicherheitsübereignung nicht zulässig. b) Sie können die Ware im ordentlichen Geschäftsgang weiterverkaufen. Für diesen Fall treten Sie bereits jetzt alle Forderungen in Höhe des Rechnungsbetrages, die Ihnen aus dem Weiterverkauf erwachsen, an uns ab, wir nehmen die Abtretung an. Sie sind weiter zur Einziehung der Forderung ermächtigt. Soweit Sie Ihren Zahlungsverpflichtungen nicht ordnungsgemäß nachkommen, behalten wir uns allerdings vor, die Forderung selbst einzuziehen. c) Bei Verbindung und Vermischung der Vorbehaltsware erwerben wir Miteigentum an der neuen Sache im Verhältnis des Rechnungswertes der Vorbehaltsware zu den anderen verarbeiteten Gegenständen zum Zeitpunkt der Verarbeitung. d) Wir verpflichten uns, die uns zustehenden Sicherheiten auf Ihr Verlangen insoweit freizugeben, als der realisierbare Wert unserer Sicherheiten die zu sichernde Forderung um mehr als 10% übersteigt. Die Auswahl der freizugebenden Sicherheiten obliegt uns. § 4 Gewährleistung (1) Es bestehen die gesetzlichen Mängelhaftungsrechte. (2) Als Verbraucher werden Sie gebeten, die Sache bei Lieferung umgehend auf Vollständigkeit, offensichtliche Mängel und Transportschäden zu überprüfen und uns sowie dem Spediteur Beanstandungen schnellstmöglich mitzuteilen. Kommen Sie dem nicht nach, hat dies keine Auswirkung auf Ihre gesetzlichen Gewährleistungsansprüche. (3) Soweit Sie Unternehmer sind, gilt abweichend von den vorstehenden Gewährleistungsregelungen: a) Als Beschaffenheit der Sache gelten nur unsere eigenen Angaben und die Produktbeschreibung des Herstellers als vereinbart, nicht jedoch sonstige Werbung, öffentliche Anpreisungen und Äußerungen des Herstellers. b) Bei Mängeln leisten wir nach unserer Wahl Gewähr durch Nachbesserung oder Nachlieferung. Schlägt die Mangelbeseitigung fehl, können Sie nach Ihrer Wahl Minderung verlangen oder vom Vertrag zurücktreten. Die Mängelbeseitigung gilt nach erfolglosem zweiten Versuch als fehlgeschlagen, wenn sich nicht insbesondere aus der Art der Sache oder des Mangels oder den sonstigen Umständen etwas anderes ergibt. Im Falle der Nachbesserung müssen wir nicht die erhöhten Kosten tragen, die durch die Verbringung der Ware an einen anderen Ort als den Erfüllungsort entstehen, sofern die Verbringung nicht dem bestimmungsgemäßen Gebrauch der Ware entspricht. c) Die Gewährleistungsfrist beträgt ein Jahr ab Ablieferung der Ware. Die Fristverkürzung gilt nicht: für uns zurechenbare schuldhaft verursachte Schäden aus der Verletzung des Lebens, des Körpers oder der Gesundheit und bei vorsätzlich oder grob fahrlässig verursachten sonstigen Schäden; soweit wir den Mangel arglistig verschwiegen oder eine Garantie für die Beschaffenheit der Sache übernommen haben; bei Sachen, die entsprechend ihrer üblichen Verwendungsweise für ein Bauwerk verwendet worden sind und dessen Mangelhaftigkeit verursacht haben; bei gesetzlichen Rückgriffsansprüchen, die Sie im Zusammenhang mit Mängelrechten gegen uns haben. § 5 Rechtswahl (1) Es gilt deutsches Recht. Bei Verbrauchern gilt diese Rechtswahl nur, soweit hierdurch der durch zwingende Bestimmungen des Rechts des Staates des gewöhnlichen Aufenthaltes des Verbrauchers gewährte Schutz nicht entzogen wird (Günstigkeitsprinzip). (2) Die Bestimmungen des UN-Kaufrechts finden ausdrücklich keine Anwendung. _______________________________________________________________________________________ II. Kundeninformationen 1. Identität des Verkäufers Jan Jordan Ebenhäuser Weg 2 A 38723 Seesen Deutschland Telefon: 09771 6370693 E-Mail: info@keijo24.de Alternative Streitbeilegung: Die Europäische Kommission stellt eine Plattform für die außergerichtliche Online-Streitbeilegung (OS-Plattform) bereit, aufrufbar unter https://ec.europa.eu/odr. 2. Informationen zum Zustandekommen des Vertrages Die technischen Schritte zum Vertragsschluss, der Vertragsschluss selbst und die Korrekturmöglichkeiten erfolgen nach Maßgabe der Regelungen "Zustandekommen des Vertrages" unserer Allgemeinen Geschäftsbedingungen (Teil I.). 3. Vertragssprache, Vertragstextspeicherung 3.1. Vertragssprache ist deutsch. 3.2. Der vollständige Vertragstext wird von uns nicht gespeichert. Vor Absenden der Bestellung können die Vertragsdaten über die Druckfunktion des Browsers ausgedruckt oder elektronisch gesichert werden. Nach Zugang der Bestellung bei uns werden die Bestelldaten, die gesetzlich vorgeschriebenen Informationen bei Fernabsatzverträgen und die Allgemeinen Geschäftsbedingungen nochmals per E-Mail an Sie übersandt. 4. Wesentliche Merkmale der Ware oder Dienstleistung Die wesentlichen Merkmale der Ware und/oder Dienstleistung finden sich im jeweiligen Angebot. 5. Preise und Zahlungsmodalitäten 5.1. Die in den jeweiligen Angeboten angeführten Preise sowie die Versandkosten stellen Gesamtpreise dar. Sie beinhalten alle Preisbestandteile einschließlich aller anfallenden Steuern. 5.2. Die anfallenden Versandkosten sind nicht im Kaufpreis enthalten. Sie sind über eine entsprechend bezeichnete Schaltfläche auf unserer Internetpräsenz oder im jeweiligen Angebot aufrufbar, werden im Laufe des Bestellvorganges gesondert ausgewiesen und sind von Ihnen zusätzlich zu tragen, soweit nicht die versandkostenfreie Lieferung zugesagt ist. 5.3. Erfolgt die Lieferung in Länder außerhalb der Europäischen Union können von uns nicht zu vertretende weitere Kosten anfallen, wie z.B. Zölle, Steuern oder Geldübermittlungsgebühren (Überweisungs- oder Wechselkursgebühren der Kreditinstitute), die von Ihnen zu tragen sind. Entstandene Kosten der Geldübermittlung sind von Ihnen auch in den Fällen zu tragen, in denen die Lieferung in einen EU-Mitgliedsstaat erfolgt, die Zahlung aber außerhalb der Europäischen Union veranlasst wurde. 5.4. Die Ihnen zur Verfügung stehenden Zahlungsarten sind unter einer entsprechend bezeichneten Schaltfläche auf unserer Internetpräsenz oder im jeweiligen Angebot ausgewiesen. 5.5. Soweit bei den einzelnen Zahlungsarten nicht anders angegeben, sind die Zahlungsansprüche aus dem geschlossenen Vertrag sofort zur Zahlung fällig. 6. Lieferbedingungen 6.1. Die Lieferbedingungen, der Liefertermin sowie gegebenenfalls bestehende Lieferbeschränkungen finden sich unter einer entsprechend bezeichneten Schaltfläche auf unserer Internetpräsenz oder im jeweiligen Angebot. Soweit im jeweiligen Angebot oder unter der entsprechend bezeichneten Schaltfläche keine andere Frist angegeben ist, erfolgt die Lieferung der Ware innerhalb von 3-5 Tagen nach Vertragsschluss (bei vereinbarter Vorauszahlung jedoch erst nach dem Zeitpunkt Ihrer Zahlungsanweisung). 6.2. Soweit Sie Verbraucher sind ist gesetzlich geregelt, dass die Gefahr des zufälligen Untergangs und der zufälligen Verschlechterung der verkauften Sache während der Versendung erst mit der Übergabe der Ware an Sie übergeht, unabhängig davon, ob die Versendung versichert oder unversichert erfolgt. Dies gilt nicht, wenn Sie eigenständig ein nicht vom Unternehmer benanntes Transportunternehmen oder eine sonst zur Ausführung der Versendung bestimmte Person beauftragt haben. Sind Sie Unternehmer, erfolgt die Lieferung und Versendung auf Ihre Gefahr. 7. Gesetzliches Mängelhaftungsrecht Die Mängelhaftung richtet sich nach der Regelung "Gewährleistung" in unseren Allgemeinen Geschäftsbedingungen (Teil I). letzte Aktualisierung: 07.12.2017 Muster-Widerrufsformular (Wenn Sie den Vertrag widerrufen wollen, dann füllen Sie bitte dieses Formular aus und senden Sie es zurück.) - An Jan Jordan, Ebenhäuser Weg 2 A, 38723 Seesen, Telefaxnummer: 032224072859, E-Mail-Adresse: info@keijo24.de : - Hiermit widerrufe(n) ich/ wir (*) den von mir/ uns (*) abgeschlossenen Vertrag über den Kauf der folgenden Waren (*)/ die Erbringung der folgenden Dienstleistung (*) - Bestellt am (*)/ erhalten am (*) - Name des/ der Verbraucher(s) - Anschrift des/ der Verbraucher(s) - Unterschrift des/ der Verbraucher(s) (nur bei Mitteilung auf Papier) - Datum (*) Unzutreffendes streichen. __________________________________________________________________________________________________ Bei Teilnahme am eBay Plus-Programm können auch gewerbliche Käufer (die als eBay Plus-Mitglied einen Artikel kaufen, der bei eBay Plus gelistet ist) das Muster-Widerrufsformular für die Widerrufserklärung verwenden. __________________________________________________________________________________________ Datenschutzerklärung Herzlich Willkommen auf unseren eBay-Seiten! Wir legen größten Wert auf den Schutz Ihrer Daten und die Wahrung Ihrer Privatsphäre. Nachstehend informieren wir Sie deshalb über die Erhebung und Verwendung persönlicher Daten bei Nutzung unserer eBay-Seiten. Anonyme Datenerhebung Sie können unsere eBay - Seiten besuchen, ohne Angaben zu Ihrer Person zu machen. Wir speichern in diesem Zusammenhang keinerlei persönliche Daten. Erhebung, Verarbeitung und Nutzung personenbezogener Daten Wir erheben personenbezogene Daten (Einzelangaben über persönliche oder sachliche Verhältnisse einer bestimmten oder bestimmbaren natürlichen Person) nur in dem von Ihnen zur Verfügung gestellten Umfang. Die Verarbeitung und Nutzung Ihrer personenbezogenen Daten erfolgt zur Erfüllung und Abwicklung Ihrer Bestellung sowie zur Bearbeitung Ihrer Anfragen. Nach vollständiger Vertragsabwicklung werden alle personenbezogenen Daten zunächst unter Berücksichtigung steuer- und handelsrechtlicher Aufbewahrungsfristen gespeichert und dann nach Fristablauf gelöscht, sofern Sie der weitergehenden Verarbeitung und Nutzung nicht zugestimmt haben. Weitergabe personenbezogener Daten Eine Weitergabe Ihrer Daten an Dritte ohne Ihre ausdrückliche Einwilligung erfolgt nicht. Ausgenommen hiervon sind lediglich unsere Dienstleistungspartner, die wir zur Abwicklung des Vertragsverhältnisses benötigen. In diesen Fällen beachten wir strikt die Vorgaben des Bundesdatenschutzgesetzes. Der Umfang der Datenübermittlung beschränkt sich auf ein Mindestmaß. Auskunft, Berichtigung, Sperrung und Löschung von Daten Sie haben jederzeit das Recht auf unentgeltliche Auskunft über Ihre gespeicherten Daten sowie das Recht auf Berichtigung, Löschung bzw. Sperrung. Kontaktieren Sie uns auf Wunsch. Die Kontaktdaten finden Sie in unserem Impressum. dulzura häkelgamaschen ganchillo polainas Adorno PIE DE... dulzura häkelgamaschen ganchillo polainas Adorno PIE DE... Punto y ganchillo de color principal rojo, Polainas de acampada Trekmates, Punto y ganchillo de color principal blanco, Polainas de acampada color principal negro

de

other

N/A

BVerfG, 29.11.2006 - 1 BvR 704/03 - dejure.org https://dejure.org/2006,867 BVerfG, 29.11.2006 - 1 BvR 704/03 (https://dejure.org/2006,867) BVerfG, Entscheidung vom 29.11.2006 - 1 BvR 704/03 (https://dejure.org/2006,867) BVerfG, Entscheidung vom 29. November 2006 - 1 BvR 704/03 (https://dejure.org/2006,867) Tipp: Um den Kurzlink (hier: https://dejure.org/2006,867) schnell in die Zwischenablage zu kopieren, können Sie die Tastenkombination Alt + R verwenden - auch ohne diesen Bereich zu öffnen. Bemessung der Abfindungshöhe für im Rahmen von Eingliederungsmaßnahmen (§§ 319 ff AktG) ausscheidende Minderheitenaktionäre unter Berücksichtigung des Zeitraums nach Bekanntwerden der geplanten Maßnahme verletzt nicht die Eigentumsgarantie (Art 14 GG) - Zur Vereinbarkeit der ... Berücksichtigungsfähiger Börsenkurs bei der Bestimmung der Höhe der Abfindungen im Rahmen von Eingliederungsmaßnahmen; Verfassungsrechtliche Anforderungen an die Berücksichtigung des Börsenkurses bei der Bemessung der Abfindung ausscheidender Aktionäre im Rahmen von ... Berücksichtigung der Börsenkurse nach Bekanntgabe der Eingliederungsmaßnahme für Abfindung ausscheidender Aktionäre ("Siemens/Nixdorf") Zur Bemessung der Höhe der Abfindung für im Rahmen von Eingliederungsmaßnahmen ausscheidende Minderheitsaktionäre § 319 AktG; Art. 14 GG; § 5 WpÜG-AngVO Abfindung infolge Einfliederung: Berücksichtigung des Börsenkurses auch nach Bekanntwerden der Strukturmaßnahme AktG § 319; GG Art. 14 Abs. 1 AktG §§ 319 ff; GG Art. 14; WpÜG-AngVO § 5 Abs. 1 GG Art. 14; AktG §§ 319 ff. Berücksichtigung von Börsenkursen nach Bekanntwerden der Eingliederungsmaßnahme für Abfindung ausscheidender Minderheitsaktionäre ("Siemens/SNI") Ende des Referenzzeitraums bei der Abfindungsbestimmung Zusammenfassung von "Kommentar zum Beschluss des BVerfG vom 29.11.2006, Az.: 1 BvR 704/03 (Berücksichtigung des Börsenkurses auch nach Bekannt werden der Strukturmaßnahme)" von RA Dr. Georg Streit, original erschienen in: BB 2007, 345 - 347. AG 2007, 119 NZG 2007, 228 Von Verfassungs wegen kann auch auf einen Durchschnittskurs im "Vorfeld der Bekanntgabe der Maßnahme" zurückgegriffen werden (BVerfGE 100, 289, 309 f.; BVerfG, ZIP 2007, 175 Rn. 18). Diese Nachfrage hat aber mit dem Verkehrswert der Aktie, mit dem der Aktionär für den Verlust der Aktionärsstellung so entschädigt werden soll, als ob es nicht zur Strukturmaßnahme gekommen wäre(BVerfGE 100, 289, 305; BVerfG, ZIP 2007, 175 Rn. 16), nichts zu tun. (2) Zur Ermittlung des Verkehrswerts der Aktie ist der Referenzzeitraum vor Bekanntwerden der Maßnahme geeigneter (vgl. BVerfG, ZIP 2007, 175, 178). Zwar hat das Bundesverfassungsgericht dort festgestellt, dass die Rechtsprechung des Bundesgerichtshofs und anderer Oberlandesgerichte nicht gegen die Verfassung verstößt (vgl. BVerfG, ZIP 2007, 175 [juris Rn. 15] "Siemens/Nixdorf"]). Verliert der Minderheitsaktionär diese mitgliedschaftliche Stellung oder wird er hierin durch eine Strukturmaßnahme in relevantem Maße eingeschränkt, muss er für den Verlust seiner Rechtsposition und die Beeinträchtigung seiner vermögensrechtlichen Stellung wirtschaftlich voll entschädigt werden (vgl. BVerfGE 100, 289 ; BVerfGK 1, 265 ; BVerfG, Beschluss der 2. Kammer des Ersten Senats vom 29. November 2006 - 1 BvR 704/03 -, NJW 2007, S. 828 Rn. 10;... Beschluss der 2. Kammer des Ersten Senats vom 30. Mai 2007 - 1 BvR 1267/06, 1280/06 -, NJW 2007, S. 3266 ;... Beschluss der 3. Kammer des Ersten Senats vom 20. Dezember 2010 - 1 BvR 2323/07 -, ZIP 2011, S. 170 ). Dabei geht es um die angemessene Abfindung als Entschädigung für den Verlust der Beteiligung zu ihrem vollen Wert und mithin um ein Bewertungsproblem, nicht aber um eine Art Schadensberechnung (vgl. BVerfG ZIP 2007, 175, 177). Von Verfassungs wegen ist die Auswahl des geeigneten Referenzzeitraums nicht vorgegeben, sondern der Entscheidung der Zivilgerichte überlassen, wobei insbesondere auch die Heranziehung eines Durchschnittskurses aus einem Zeitraum vor Bekanntgabe der abfindungspflichtigen Maßnahme zulässig ist (BVerfGE 100, 289, 309 f; BVerfG ZIP 2007, 175, 177 f). Auf einfachrechtlicher Ebene hat der Bundesgerichtshof festgelegt, dass die Börsenkurse aus einem Zeitraum von drei Monaten vor der Hauptversammlung heranzuziehen sind (BGHZ 147, 108, 118 ff; BGHZ 156, 57), was ebenfalls verfassungsrechtlich unbedenklich ist (BVerfG ZIP 2007, 175). In dem Beschluss vom 29.11.2006 (1 BvR 704/03, veröffentlicht in ZIP 2007, 175) hat das Bundesverfassungsgericht bekräftigt, dass es von Verfassungs wegen nicht zu beanstanden sei, entsprechend der Rechtsprechung des Bundesgerichtshofs ein Referenzzeitraum von drei Monaten vor der Hauptversammlung heranzuziehen. Ob stattdessen ein anderer Referenzzeitraum, etwa drei Monate vor Bekanntgabe der Maßnahme, maßgeblich sein soll, sei von den Fachgerichten auf einfachrechtlicher Ebene zu entscheiden (BVerfG ZIP 2007, 175, 177 f.). In Übereinstimmung mit der überwiegenden Auffassung im Schrifttum, die der Rechtsprechung des Bundesgerichtshofs zum Referenzzeitraum kritisch gegenübersteht (...Hüffer, AktG, § 305 Rn. 24 e/f;... Riegger in Kölner Kommentar Anh. § 11 SpruchG Rn. 56;... Emmerich-Habersack, § 305 AktG, Rn. 47 b/c;... Koppensteiner in Kölner Kommentar § 305 AktG Rn. 104;... Großfeld, Unternehmens- und Anteilsbewertung im Gesellschaftsrecht, 4. Aufl. 2002, S. 195 f.; Bungert BB 2001, 1163, 1166; Meilicke-Heidel DB 2001, 973, 974; Puszkajler BB 2003, 1692, 1694; E. Vetter DB 2001, 1347, 1349 ff.; aus ökonomischer Sicht Weber ZGR 2004, 280, 284 ff.), ist stattdessen die Frist von drei Monaten vor Bekanntgabe der Maßnahme entsprechend § 5 Abs. 1 der aufgrund der Ermächtigung in § 31 Abs. 1 und Abs. 7 WpÜG vom Bundesministerium der Finanzen erlassenen WpÜG-Angebotsverordnung heranzuziehen (aus der Rechtsprechung KG NZG 2007, 71 = ZIP 2007, 75; OLG Frankfurt AG 2003, 581, 582; ähnlich LG Stuttgart AG 2005, 450, 452: Durchschnitt der letzten 3 Monate vor Beauftragung des Vorgutachters; vgl. auch BVerfG ZIP 2007, 175, 178). Verfassungsrechtliche Gründe stehen dem nicht entgegen (ausdrücklich BVerfG ZIP 2007, 175, 178; danach "mögen auf der Ebene des einfachen Rechts sogar gute Gründe für die im Schrifttum geäußerte Ansicht sprechen"). Es können in dem Zeitraum zwischen dem Übertragungsbericht und der Hauptversammlung in beide Richtungen Entwicklungen stattfinden, die sich entweder in einer Erhöhung der Kurse oder (wie in den Fällen KG NZG 2007, 71 oder BVerfG ZIP 2007, 175) in einem Absinken der Börsenkurse niederschlagen. Als Untergrenze für die Höhe der Barabfindung ist der Börsenwert heranzuziehen; der Aktionär soll nicht weniger erhalten, als er bei einer Veräußerung am Markt erhalten hätte (BVerfG, NJW 2007, 828, 828; BVerfG, NJW 1999, 3769, 3771; BGH NJW 2001, 2080, 2082). In der Entscheidung vom 29.11.2006 stand dann eine Missbrauchsgefahr durch die Obergesellschaft im Vordergrund, weil der Börsenkurs nach Bekanntgabe der Maßnahme gesunken war (BVerfG, NJW 2007, 828, 829). Das Bundesverfassungsgericht hat deutlich gemacht, dass verfassungsrechtliche Gründe dem nicht entgegenstehen, sondern ein vorgezogener Referenzzeitraum vielmehr sinnvoll sei (BVerfG, NJW 2007, 828; BVerfG, NJW 1999, 3769). Dem legt es eine aus verfassungsrechtlicher Sicht unbedenkliche (vgl. BVerfG, 2. Kammer des Ersten Senats, Beschluss vom 29. November 2006 - 1 BvR 704/03 -, WM 2007, S. 73) Ermittlung des relevanten Börsenkurses nach Maßgabe der Rechtsprechung des Bundesgerichtshofs zugrunde (...vgl. BGHZ 147, S. 108). Dem läge letztlich auch eher eine Art schadensrechtliche Betrachtung zugrunde, um die es bei der Überlegung zur Berücksichtigung der freien Verfügbarkeit der börsennotierten Aktie und damit der Börsenkurse gerade nicht geht (vgl. BVerfG ZIP 2007, 175, 177). Ob außerdem einem so verstandenen Deinvestitionsinteresse eines einzelnen Aktionärs nicht schon deshalb Rechnung getragen ist, weil er auch nach Bekanntgabe des Umtauschverhältnisses bis zum Wirksamwerden der Verschmelzung seine Aktie bei noch funktionierendem Börsenhandel veräußern kann (so etwa Riegger DB 1999, 1889; dagegen z.B. Reuter DB 2001, 2483, 2489; vgl., wenn auch in anderem Zusammenhang, BVerfG ZIP 2007, 175, 177 Tz. 16 - danach wäre der Aktionär jedenfalls nicht vor Kursverlusten nach Bekanntgabe geschützt), kann dahingestellt bleiben.

en

other

N/A

652 F2d 793 Roberts Farms Inc Trone v. Roberts Farms Inc | OpenJurist 652 F. 2d 793 - Roberts Farms Inc Trone v. Roberts Farms Inc HomeFederal Reporter, Second Series 652 F.2d. 652 F2d 793 Roberts Farms Inc Trone v. Roberts Farms Inc 652 F.2d 793 7 Bankr.Ct.Dec. 1248, Bankr. L. Rep. P 68,325 In re ROBERTS FARMS, INC., a corporation, Debtor.Curvin J. TRONE, Jr., and Herbert Kunzel, Trustee andAdditional Trustee of the Estates ofWestgate-California Corporation;Westgate-Realty Company; andTri-County Ranches, Appellants,v.ROBERTS FARMS, INC., a corporation; The Federal DepositInsurance Corporation; and the Creditors'Committee of Roberts Farms, Inc., Appellees. Nos. 79-4744, 79-7561. Argued and Submitted April 14, 1980.Decided April 20, 1981.Rehearing and Rehearing En Banc Denied July 23, 1981. Isaac M. Pachulski, Stutman, Treister & Glatt, Los Angeles, Cal., for appellants. Patrick A. Murphy, William T. Laube, Murphy, Weir & Butler, San Francisco, Cal., Michael Ahrens, Bronson, Bronson & McKinnon, San Francisco, Cal., Andrew William Wright, McCormick, Barstow, Sheppard, Coyle & Wayte, Fresno, Cal., for appellees. Before TRASK and ALARCON, Circuit Judges, and THOMPSON,* District Judge. BRUCE R. THOMPSON, District Judge. This appeal arises from an order of the Honorable Myron D. Crocker, United States District Court Judge, Eastern District of California, filed October 19, 1979, which dismissed as moot the appeal taken by Curvin J. Trone, Jr., and Herbert Kunzel, Trustee and Additional Trustee of the Estates of Westgate-California Corporation, Westgate-California Realty Co., and Tri-County Ranches, Inc., (hereinafter collectively referred to as "Appellants" or "Trustees") from three orders of the Bankruptcy Court in Chapter XI Case No. 77-1366 of Roberts Farms, Inc. (hereinafter referred to as "RFI" or "the Debtor"). On July 10, 1979, the Bankruptcy Court entered the following three orders: (1) "Order Disallowing Claims 155, 156 and 157" (hereinafter referred to as "Disallowance Order"). (2) "Order Confirming Plan of Arrangement" (hereinafter referred to as "Confirmation Order"). (3) "Order Confirming and Approving Settlement with FDIC and Validating FDIC Security Interests (hereinafter referred to as "Order Approving FDIC Settlement"). The Disallowance Order disallowed the Trustees' claims (filed in excess of $1.5 billion) under § 57(d) of the Bankruptcy Act (11 U.S.C. § 93(d) as not capable of liquidation or of reasonable estimation without undue delay of the Debtor's Chapter XI Case. The Confirmation Order confirmed the Debtor's Fifth Amended Plan of Arrangement (hereinafter sometimes referred to as "the Plan") which provided for payment in full of all allowed general unsecured claims plus interest at 7% per annum from the date of the Debtor's original petition to date of payment. These creditors were to be paid in full and in cash immediately upon the effective date of the Plan. The Plan also provided for partial payment to the Federal Deposit Insurance Corporation, as receiver for the now defunct United States National Bank, (hereinafter referred to as "FDIC") of its claims, which obligation was to be secured by security interests in most of the Debtor's assets. The Order Approving FDIC Settlement authorized the FDIC and RFI to pay the FDIC claims (filed in an aggregate amount in excess of $40.0 million) for $17.2 million under the Plan. The FDIC agreed to subordinate its payment to that of the general unsecured creditors and agreed to extend its payments over a period of over four years. On July 19, 1979, Appellants attempted to obtain a writ of mandamus and, failing that, a stay from Judge Myron D. Crocker of the United States District Court, Eastern District of California. The Court denied the request for a writ and declined to grant a stay of the orders. The Trustees then appealed from these three orders to the District Court. Prior to the hearing on the Trustees' Appeal, the Debtor and the FDIC moved to dismiss the Trustees' Appeal as moot on the ground, among others, that the plan had been substantially carried out. The District Court granted the motion and entered its "Order Dismissing Appeal" on October 19, 1979. The District Court specifically declined to hear the appeal on its merits. The Trustees then filed with this Court of Appeals a Petition for Writ of Mandamus with respect to the District Court's Order Dismissing Appeal as moot and, immediately thereafter filed a Notice of Appeal. Because a petition for writ of mandamus was not the procedurally correct method for pursuit of this appeal, this Court ordered that the Petition for Writ of Mandamus be construed as a notice of appeal. Apparently at the time of such order, this Court was unaware that an appeal had also been filed since Appellants failed to mention it in connection with their petition. The Appellants have appealed from the order of the District Court which dismissed the appeals from the three orders of the Bankruptcy Court because the appeals were moot. The three orders of the Bankruptcy Court (1) disallowing the Trustees' unliquidated claims, (2) confirming the plan of arrangement, and (3) confirming and approving settlement with FDIC (which were appealed to the District Court) are only incidentally and collaterally involved on this appeal which is a review of the appropriate exercise of the District Court's judgment on the issue of mootness. The tactics adopted by Appellants in the Bankruptcy Court and the District Court are lessons in procedural ineptitude. After the three substantive orders (disallowing the claims, approving the settlement, and confirming the plan) were entered, Appellants did not at any time apply to the bankruptcy judge for a stay, and this despite the unambiguous directions of Bankruptcy Rule 805.1 Instead, Appellants waited nine days and then filed a petition in the District Court for a Writ of Mandamus. The petition prayed for an order of the District Court vacating the three substantive orders of the Bankruptcy Court. The petition was accompanied by a motion to stay the three orders and to expedite the hearing. The petition for a Writ of Mandamus in lieu of a direct appeal was a procedural monstrosity.2 At that time no direct appeal had been taken. The District Court held a hearing on the petition for mandamus on July 19, 1979 and denied the petition and the motion for a stay, as well. The Notice of Appeal to the District Court from the three orders in question was not filed until July 20, 1979. The Appellees have moved to dismiss the appeals as moot. Just prior to the date scheduled for oral argument, this court requested a report from the Appellees disclosing the extent to which the confirmed plan of arrangement had been implemented and consummated. A reply was received by letter dated April 2, 1980 which is annexed hereto as an appendix. Appellants have not disputed this report. In the field of the administration of estates under the bankruptcy laws, the policy of the law strongly supports a requirement that a stay be obtained if review on appeal is not to be foreclosed because of mootness. This policy was memorialized by a 1976 amendment to Rule 805 by the addition of the last sentence: "Unless an order approving a sale of property or issuance of a certificate of indebtedness is stayed pending appeal, the sale to a good faith purchaser or the issuance of a certificate to a good faith holder shall not be affected by the reversal or modification of such order on appeal, whether or not the purchaser or holder knows of the pendency of the appeal." This amendment is said to be declaratory of existing case law. In the Matter of Abingdon Realty Corp., Bankrupt, 530 F.2d 588 (4th Cir. 1976). It has been applied to bar consideration of an appeal on the merits in a number of situations. The Abingdon case, supra, involved the sale of a bankrupt's principal asset in a straight bankruptcy proceeding. In the Matter of National Homeowners Sales Service Corp., 554 F.2d 636 (4th Cir. 1977), the debtor's principal asset was ordered sold in a Chapter XI proceeding. An appeal was taken but no stay was obtained. Again in Country Fairways, Inc. v. Mottaz, 539 F.2d 637 (7th Cir. 1976), there was a confirmed sale of all the bankrupt's assets. Although the order was appealed, no stay was obtained. A like situation obtained in Sterling v. Blackwelder, 405 F.2d 884 (4th Cir. 1969). In re Rock Industries Machinery Corp., 572 F.2d 1195 (7th Cir. 1978), also involved a confirmed sale and an appeal not supported by a stay order. In each of the foregoing cases the merits of the appeals were not considered because no stays were obtained. See: Annotation, 44 A.L.R.Fed. 896. In each of them the appeals were dismissed because the issues were moot. In re Royal Properties, Inc., 621 F.2d 984 (1980). Both Appellants and Appellees rely upon the decision of our court in Matter of Combined Metals Reduction Co., 557 F.2d 179 (9th Cir. 1977). This court had before it ten separate appeals from orders entered by the District Court in a proceeding for the reorganization of Combined Metals under Chapter X of the Bankruptcy Act. 11 U.S.C. § 501 et seq. The plan of reorganization was confirmed by court order on June 4, 1973. There had been one sale of property on court order prior to such confirmation. Subsequently other sales and transactions were effectuated after specific court authorization followed by an order of confirmation and approval. The appellee-trustee moved to dismiss eight of the ten appeals on the ground of mootness. The Circuit Court dealt with each of the appeals independently. In a thoroughly reasoned opinion it concluded that six of the appeals were moot and that two of them were partially moot. The principle succinctly stated by the court is: " the practical necessities involved in a successful reorganization require that unless an order of the bankruptcy judge or the district judge is stayed pending appeal, the trustee's acts in accordance with that order should not thereafter be subject to reversal, even if the order is subsequently overturned on appeal." We are in full accord with this statement of principle, which is consistent with the policy of Bankruptcy Rule 805, as amended. Appellants rely on that portion of the Combined Metals decision which declined to dismiss as moot the appeal from the order confirming the plan of reorganization. On this issue the court said: "The other appeal which involves an issue not directly related to a sale of property by the trustee is Appeal No. 73-2155. One of the orders therein appealed is the order confirming the plan of reorganization. Although the appellant did not obtain a stay of that order, this issue differs from the other appeals covered by the trustee's motion to dismiss. If we were to conclude that the appellant is correct, and that the plan was erroneously confirmed by the district judge, then a decision to that effect could have some effect on the proceedings below. While much of the debtor's property has been liquidated, and many of the creditors have been paid, the plan still controls the actions of the trustee. In addition, if the district court's order were reversed, the debtor corporation might be forced into bankruptcy, under § 236 of the Bankruptcy Act (11 U.S.C. § 636), which apparently is in accord with the appellant's wishes. As a result, we are of the opinion that the appeal of the order of confirmation is not moot, and we will consider the merits of this issue below." We do not dispute the accuracy of the foregoing analysis, but it seems completely inapposite to the instant case. In this case the property transactions do not stand independently and apart from the plan of arrangement. Here the many intricate and involved transactions, some of which were summarized in the letter (Appendix), were contemplated by the plan of arrangement (even to and including liquidation and reorganization of the debtor corporation) and stand solely upon the order confirming the plan of arrangement for court approval and confirmation of the transactions. Were we to deny the motion to dismiss for mootness and on consideration of the merits reverse the order of the District Court, what would be the result? Are we not quite patently faced with a situation where the plan of arrangement has been so far implemented that it is impossible to fashion effective relief for all concerned? Certainly, reversal of the order confirming the plan of arrangement, which would knock the props out from under the authorization for every transaction that has taken place, would do nothing other than create an unmanageable, uncontrollable situation for the Bankruptcy Court. " when, pending an appeal from the judgment of a lower court, and without any fault of the defendant, an event occurs which renders it impossible for this court, if it should decide the case in favor of the plaintiff, to grant him any effectual relief whatsoever, the court will not proceed to a formal judgment, but will dismiss the appeal. And such a fact, when not appearing on the record, may be proved by extrinsic evidence."Mills v. Green, 159 U.S. 651, 16 S.Ct. 132, 40 L.Ed. 293 (1895). This appeal should be dismissed for mootness. An entirely separate and independent ground for dismissal has also been established because Appellants have failed and neglected diligently to pursue their available remedies to obtain a stay of the objectionable orders of the Bankruptcy Court and have permitted such a comprehensive change of circumstances to occur as to render it inequitable for this court to consider the merits of the appeal. The touchstone precedent for this principle is Valley National Bank of Arizona v. Trustee, 609 F.2d 1274 (9th Cir. 1979). There our court held that the failure to seek stays coupled with a substantial change of circumstances would justify dismissal of the appeal for lack of equity. We think the thrust of this decision is that it is obligatory upon appellant in a situation like the one with which we are faced to pursue with diligence all available remedies to obtain a stay of execution of the objectionable order (even to the extent of applying to the Circuit Justice for relief (Rule 51, Supreme Court Rules)) if the failure to do so creates a situation rendering it inequitable to reverse the orders appealed from.3 In our case the Appellants flunked the first step. They did not apply to the bankruptcy judge for a stay (Rule 805), and have given no adequate reason on the record for not doing so. They did not appeal immediately, and applied for no stay in the District Court to support an appeal to that court. Instead they imprudently petitioned the District Court for mandamus and sought a stay in support of that petition. Both were denied. After the District Court dismissed the appeal for mootness, it denied Appellants' motion for a stay pending appeal to this court, but granted a ten-day stay to permit application to this court for a stay. On October 26, 1979, Appellants again invoked the mandamus procedure by petition to this court and moved for a stay. This court granted a temporary stay and on November 7, 1979 entered an order denying a stay pending appeal. No application to the Circuit Justice was ever made. As a consequence of Appellants' minimal efforts to stay execution of the plan of arrangement the Trustee was free to implement the plan in accordance with its terms from July 10, 1979 until October 19, 1979, and continuously since November 7, 1979. Admittedly, the principle of dismissal of an appeal for lack of equity applied in this case places a heavy burden on aggrieved party-appellants in bankruptcy cases. It is justified to prevent frustration of orderly administration of estates under various provisions of the Bankruptcy Act. If an appellant fails to obtain a stay after exhausting all appropriate remedies, that well may be the end of his appeal. In the instances specified in Rule 805, this is the declared result. For this reason there is a concomitant obligation on the courts to consider such stay applications thoroughly and with full appreciation of the consequences of a denial. That both the District Court and this court recognized the importance of this obligation is demonstrated by the temporary stays granted so that such thorough consideration might be given. Finally, with respect to the equities of the situation from the point of view of Appellants, their unliquidated claims have not been discharged by disallowance under § 57(d) of the Bankruptcy Act, and are still enforceable against the debtor corporation and its successor whenever, if ever, they are reduced to judgment. The appeal is dismissed.APPENDIX BRONSON, BRONSON & MCKINNON SAN FRANCISCO 94104 415/391-4500 Telex 34485 Cable Kinbro 213/626-5314 912 Forbes Street 707/263-6400 4/14/80 S.F. Re: In Re Roberts Farms, Inc., Debtor, No. 79-4744; Curvin Trone, Jr., Trustee, et al. v. Roberts Farms, Inc., et al., No. 79-7561; In the United States Court of Appeal Hearing: April 14, 1980; Time: 9:30 a.m. Our firm represents the Federal Deposit Insurance Corporation, as Receiver of United States National Bank ('FDIC'), one of the appellees in the above-captioned appeal. In your notice dated March 11, 1980, you requested that the parties advise your office in writing if the above case had become moot or a settlement is imminent. In light of the request concerning mootness, we feel it is our responsibility to call to this Court's attention the following:On October 19, 1979, Honorable Myron D. Crocker, United States District Court Judge, dismissed as moot an appeal taken by Curvin J. Trone and Herbert Kunzel, Trustee and Additional Trustee of Westgate-California Corporation and certain subsidiaries ('Appellants') from three orders of the Bankruptcy Court in a Chapter XI case. After entry of the District Court order dismissing the appeal as moot, Appellants filed a notice of appeal in this Court and sought to obtain a stay order, staying Appellees and Roberts Farms, Inc. ('Debtor') and others from performing under the confirmed plan of arrangement. On November 7, 1979, this Court denied Trustees' motion for a stay pending appeal. Since November 7, 1979, FDIC, Debtor, and others have performed under the confirmed plan of arrangement. The following has occurred: 1. On November 21, 1979, Debtor and its wholly-owned subsidiary, Golden West Airlines ('GWAL'), entered into a loan transaction whereby GWAL made a short-term loan to Roberts Farms in the amount of $400,000. 2. On December 7, 1979, J.G. Boswell Company ('Boswell') was deeded a substantial parcel of real property commonly referred to as the 'Kern Lake Farms Property' for a purchase price in excess of $28 million. The Kern Lake Farms Property was owned by a wholly-owned subsidiary of Debtor, Kern Lake Farms, Inc. As a result of this transaction, the $400,000 loan referred to in paragraph 1 above was paid. In addition, from the proceeds of the sale, Boswell was repaid the $11 million loan made to Debtor in order to finance consummation of the confirmed plan. As a further part of this transaction, the FDIC reconveyed a deed of trust and assignment of rents which it held on the Kern Lake Farms Property. 3. On December 19, 1979, a substantial parcel of real property was sold by Syndication '71, a California limited partnership of which a wholly-owned subsidiary of Debtor is the sole general partner. This sale was to Tenneco West, and the purchase price was $10,000,000.00. Payment of the purchase price included a short-term promissory note in the principal amount of $7,631,216.68. In connection with this transaction, the following occurred: (a) The FDIC partially reconveyed a deed of trust it held on the Syndication '71 property, which was part of the 'FDIC Collateral.'(b) The promissory note of Tenneco West in the amount of $7,631,216.68 was assigned to the FDIC as substitute collateral. (c) On January 7, 1980, Tenneco made payment on the short-term note in the amount of $7,666,659.33 which proceeds were used toward partial payment of Debtor's obligations to FDIC under the Plan. 4. On February 13, 1980, a dispute between Sumitomo Corporation pf America and Debtor involving in excess of $2 million was settled by payment to Sumitomo of $1,121,054.95 with the residual portion of the proceeds being returned by the Disbursing Agent to the FDIC toward payment of Debtor's obligations to FDIC under the Plan. Mutual releases were executed by Sumitomo and Debtor in connection with the settlement. Sumitomo filed a dismissal with prejudice in the state court action against Debtor. 5. A dispute with International Commercial Bank ('ICB') was settled on March 25, 1980. As part of this settlement, FDIC was paid by the Disbursing Agent $118,617.41, which were funds previously deposited to cover ICB's claim. In addition, ICB returned to FDIC $127,000 previously paid ICB on the Effective Date of the Plan. These moneys were applied by FDIC to Debtor's obligations to FDIC under the Plan. Mutual releases were executed by ICB and Debtor in connection with this settlement. 6. After lengthy hearings in October, November and December, 1979, the Bankruptcy Judge entered his orders establishing administrative expenses for the Trustees and counsel for various parties. These orders are all final and payment has been made by the Disbursing Agent to such creditors. 7. We have been advised by the Debtor that the Debtor was dissolved. A certificate of winding up and dissolution of Roberts Farms, Inc. was filed with the California Secretary of State on January 29, 1980. We have been advised further by the Debtor that substantially all of its assets and liabilities have been assigned to and/or assumed by a new corporation, RFI, Inc., a California corporation. The term 'Debtor' as used herein, therefore, sometimes includes RFI, Inc. 8. The Disbursing Agent previously held $11 million to pay unsecured creditors and administrative creditors. This amount has been reduced by payments to the unsecured creditors and administrative claimants. We understand that only the following claims are unresolved: (a) Cargill, Inc. c.aim for which the Disbursing Agent holds $457,674. (b) Internal Revenue Service claim for which Mr. Lang holds $140,599. (c) National Farm Workers claim for which Mr. Lang holds $13,129.84. 9. On February 14, 1980, GWAL closed a sale of substantially all of its assets. As part of this transaction, the following occurred: (a) FDIC reassigned two notes of GWAL to Debtor which it held as collateral in the respective prinicpal amounts of $1.1 million and $3.5 million (the 'GWAL Notes'). (b) The purchaser of the airline assumed GWAL's obligations under the GWAL notes and paid such notes in cash on February 14, 1980. (c) Other cash consideration for the airline was paid on February 14, 1980. (d) The purchaser of the airline executed an $8.5 million promissory note for the remainder of the purchase price. This note, together with a portion of the cash proceeds of sale, were assigned to FDIC as substitute collateral. 10. As of March 24, 1980, the Debtor had paid its indebtedness to FDIC under the plan of approximately $17.2 million down to $4,559,426.39. At that time, Debtor and the FDIC agreed to reconveyances and substitution of collateral. As part of this transaction, the following occurred: (a) The FDIC reconveyed to Debtor all of the residual collateral which it was holding, including the 'FDIC Collateral' and the remaining 'General Collateral' outlined in the Plan. This included the 'Mayfair Note' and 'Syndication '71 Note' referred to in the Plan, as well as numerous other notes, deeds of trust, stock interests, and other collateral held by FDIC.(b) FDIC released Debtor and its subsidiaries on substantially all of their affirmative and negative convenants given in connection with the Plan. (c) The FDIC was given, as substitute collateral for the indebtedness of Debtor to FDIC under the Plan, a time certificate of deposit in the amount of $5 million. 11. As of March 28, 1980, the debt of Debtor to the FDIC under the Plan had been paid down to $4,442,751.13. Michael H. Ahrens cc: Patrick A. Murphy, Esq. Isaac M. Pachulski, Esq. Arnold M. Quittner, Esq. Honorable Bruce R. Thompson, United States District Judge, District of Nevada, sitting by designation This case was originally assigned to and argued before Circuit Judges Trask and Skopil and District Judge Thompson. Judge Skopil subsequently learned of a basis for his disqualification. On October 8, 1980, Circuit Judge Alarcon was substituted for Judge Skopil. Judge Alarcon has heard the tapes of the oral arguments. Rule 805. Stay Pending Appeal A motion for a stay of the judgment or order of a referee, for approval of a supersedeas bond, or for other relief pending appeal must ordinarily be made in the first instance to the referee. Notwithstanding Rule 762 but subject to the power of the district court reserved hereinafter, the referee may suspend or order the continuation of proceedings or make any other appropriate order during the pendency of an appeal upon such terms as will protect the rights of all parties in interest. A motion for such relief, or for modification or termination of relief granted by the referee, may be made to the district court, but the motion shall show why the relief, modification, or termination was not obtained from the referee. The district court may condition the relief it grants under this rule upon the filing of a bond or other appropriate security with the referee. A trustee or receiver may be required to give a supersedeas bond or other appropriate security in order to obtain a stay when taking an appeal. Unless an order approving a sale of property or issuance of a certificate of indebtedness is stayed pending appeal, the sale to holder shall not be affected by the reversal or modification of such order on appeal, whether or not the purchaser or holder knows of the pendency of the appeal. See, Allied Chemical Corp. v. Daiflon, Inc., -- U.S. --, 101 S.Ct. 188, 66 L.Ed.2d 193, 49 L.W. 3368, 11/17/80: "It is not disputed that the remedy of mandamus is a drastic one, to be invoked only in extraordinary situations. Will v. United States, 389 U.S. 90, 95, 88 S.Ct. 269, 273, 19 L.Ed.2d 305 (1967); Bankers Life & Cas. Co. v. Holland, 346 U.S. 379, 382-385, 74 S.Ct. 145, 147-149, 98 L.Ed. 106 (1953); Ex parte Fahey, 332 U.S. 258, 259, 67 S.Ct. 1558, 1559, 91 L.Ed. 2041 (1947). On direct appeal from a final decision, a court of appeals has broad authority to 'modify, vacate, set aside or reverse' an order of a district court, and it may direct such further action on remand 'as may be just under the circumstances.' 28 U.S.C. § 2106. By contrast, under the All Writs Act, 28 U.S.C. § 1651(a), courts of appeal may issue a writ of mandamus only when 'necessary or appropriate in aid of their respective jurisdictions.' Although a simple showing of error may suffice to obtain a reversal on direct appeal, to issue a writ of mandamus under such circumstances 'would undermine the settled limitations upon the power of an appellate court to review interlocutory orders.' Will v. United States, 389 U.S. 90, 98 n.6, 88 S.Ct. 269, 275, n.6, 19 L.Ed.2d 305 (1967). "This Court has recognized that the writ of mandamus 'has traditionally been used in the federal courts only "to confine an inferior court to a lawful exercise of its prescribed jurisdiction or to compel it to exercise its authority when it is its duty to do so." ' Will v. United States, supra, at 95, quoting Roche v. Evaporated Milk Assn., 319 U.S. 21, 26, 63 S.Ct. 938, 941, 87 L.Ed. 1185 (1943). Only exceptional circumstances, amounting to a judicial usurpation of power, will justify the invocation of this extraordinary remedy. Ibid." We note with interest that the Valley Bank opinion was filed on May 30, 1979 before the three orders of the Bankruptcy Court were entered in this case. The same trustees (Trone and Kunzel) were parties to that case PrintEmail Short URL: HomeFederal Reporter, Second Series 652 F.2d.

ga

wikipedia

N/A

Is leabhar do pháistí é An Garbhán (Béarla: The Gruffalo) le scríbhneoir agus drámadóir Julia Donaldson. Tá an leabhar mhaisithe ag Axel Scheffler chomh maith. Sa leabhar seo, insíodh scéal faoi luchóg, atá mar phríomhcharachtar an leabhair, ag glacadh siúlóide tríd na coillte agus na rúdaí a tharlaíonn dó agus é ar an tsiúlóid seo. Díoladh níos mó ná 13 milliún cóip den leabhar, bhuaigh an leabhar roinnt duaiseanna do litríocht na bpáistí, agus forbraíodh é mar dráma ar an West End agus ar Broadway agus fiú scannán beoite a bhí ainmnithe le haghaidh duais Oscar. Bhí an Garbhán foilsithe ar dtús sa bhliain 1999 sa Ríocht Aontaithe ag Macmillan Children’s Books mar eagrán faoi chlúdach crua le 32 leathanach san iomlán, ina dhiaidh sin, eagrán faoi chlúdach bog sé mhí ina dhiaidh, agus tar éis sin, eagrán leabhair le boird i bhformáid bheag, a scríobhadh do léitheoirí idir trí bliana d'aois agus seacht mbliana d'aois. Tá thart fá 700 focal ann san iomlán sa leabhar. Tá sé scríofa i gcúpláin ríme, le véarsaí athchleachtach le mionathrú iontu.

es

wikipedia

N/A

La segunda crisis del estrecho de Taiwán se refiere al conflicto bélico ocurrido entre agosto y septiembre de 1958 que enfrentó a las fuerzas de la República Popular China y a las fuerzas de la República de China. Finalmente, tras tres semanas de enfrentamientos cesó el fuego y la RPC se retiró al igual que hizo en el conflicto del 54-55. El Conflicto El conflicto comenzó a las 5:30 p. m. con el bombardeo de la artillería 823 (chino simplificado: 八 二三 炮战, chino tradicional: 八 二三 炮战, pinyin: Bā'èrsān Pàozhàn) el 23 de agosto de 1958, cuando el Ejército Popular de Liberación (EPL) inició un intenso bombardeo de artillería contra las islas Quemoy. Las tropas de la República de China en Quemoy se atrincheraron y luego devolvieron el fuego. En el intenso tiroteo , aproximadamente 2.500 soldados de la Rep. de China y 200 soldados de la R.P. de China murieron. Este conflicto fue una continuación de la Primera Crisis del Estrecho de Taiwán, que había comenzado inmediatamente después de la Guerra de Corea. Los nacionalistas chinos habían comenzado a construir fuertes defensivos en la isla de Quemoy y el cercano archipiélago de Matsu. En 1954, el EPL comenzaron a disparar artillería tanto Quemoy y algunas de las islas de Matsu cercanas. Detalles Kinmen, conocida también como Quemoy, es una de las islas cercanas a la costa de la Provincia de Fukien y que están bajo la soberanía de Taiwán. Dominando el Estrecho de Taiwán Kinmen y Matsu son estratégicamente importantes para la defensa de Taiwán y las islas Pescadores (Penghu). Kinmen comprende 12 islotes (161.40 kilómetros cuadrados) y la distancia más corta entre Kinmen y el continente es sólo de dos kilómetros. La isla de Quemoy está en la boca de la bahía de Amoy con el continente a solamente 18 millas náutica de distancia. Kinmen significa literalmente puerta dorada. El 24 de octubre de 1949 los comunistas enviaron 28.000 soldados para invadir la isla pero fracasaron y sufrieron numerosas pérdidas. Después de sufrir varios fracasos los comunistas pasaron a bombardear la isla desde el continente chino. En 1954, los comunistas dispararon sobre Kinmen 17.243 granadas de artillería. Las conversaciones iniciadas en 1955 se prolongaron durante años, sin progreso alguno. En agosto de 1958, Mao, frustrado, ordenó reiniciar el bombardeo de Quemoy y Matsu. Los servicios de Inteligencia de Taiwán detectaron masivos movimientos militares y el reforzamiento militar en el continente. El 17 de julio de 1958 el Ministerio de Defensa Nacional de la República de China ordenó la cancelación de permisos para todo el personal militar y puso a las fuerzas armadas en estado de alerta máxima. En Kinmen se hicieron intensos preparativos de guerra. Las fuerzas militares comunistas se habían movilizado y transferido tropas al área costera de la Provincia de Fukien. A lo largo de la línea férrea de Yinghsia, como de las carreteras costeras, se observaba un intenso tráfico militar. Se calculó que más de 189.000 efectivos, respaldadas por 370 piezas de artillería estaban basadas frente a Kinmen. Al menos 267 aviones de combate fueron detectados en las bases aéreas de la zona. Se estimó que los comunistas habían desplegado 1.842 aviones, incluido 1.335 reactores. Los vuelos de entrenamiento y de reconocimiento de los MiG-15 y MiG-17 se intensificaron. Los comunistas organizaron dos flotas navales que trasladaron cerca de Fukien. Al menos 17 buques de guerra y 21 torpederas se basaron en los puertos de Fukien. El 29 de julio se estacionaron bombarderos en el área de Shanghái. Ese día cuatro F-84 Thunderjets fueron atacados durante una misión de patrulla sobre el estrecho por cuatro MiG-17. El 3 de agosto Nikita Krushchev y Mao Tse-tung concluyeron cuatro días de conversaciones secretas en Pekín. Se cree que la acción militar contra Kinmen y Matsu fue el principal tema de este encuentro. Durante esos días se trasladaron piezas de artillería hacia los emplazamientos ya construidos frente a Kinmen. Le siguieron despliegues por aire, mar y tierra, que indicaban que estaba a punto de estallar una crisis. El 6 de agosto el Ministerio de Defensa de la República de China anunció que las fuerzas armadas habían alcanzado un estado de emergencia de preparación para la guerra ante la súbita intensificación de la tensión. El 13 de agosto, tuvo lugar una escaramuza de ocho minutos entre cazas de la República de China y aviones de combate MiG comunistas. No se reportó derribo alguno en ninguno de ambos lados. El mismo día se hicieron sonar en Matsu las alarmas de alaque aéreo y al día siguiente, los cazas de la República de China entablaron combate con los MiG-17. La batalla se extendió cuando las unidades navales de la República de China se enfrentaron con siete cañoneras comunistas, de las cuales hundieron tres y dañaron una. El 18 de agosto se dispararon los primeros proyectiles de artillería sobre Quemoy y los MiG sobrevolaron la isla de forma ostensible. Hasta entonces se habían limitado a vuelos de reconocimiento. El 20 de agosto Chiang Kai-shek llegó a Kinmen para inspeccionar los preparativos de defensa. El 23 de agosto los puestos de observación de Quemoy informaron que se había quitado la cubierta de las piezas de la artillería comunista. Por la tarde, a las 6:30 p.m., estalló la tormenta. Durante las primera dos horas estallaron más de 25.000 obuses de artillería y el bombardeo continuó constantemente durante toda la noche. En el primer día, los comunistas realizaron unos 57.000 disparos de artillería. Seis minutos después del primer disparo por parte de los comunistas la artillería de la República de China contraatacó, iniciándose oficialmente la batalla que más tarde sería conocida en Taiwán como 23 de agosto. En el primer día las bajas en Kinmen alcanzaron aproximadamente 200, entre ellos tres subcomandantes de la guarnición. El ministro de Defensa, quien también se encontraba en Kinmen, fue levemente herido. El ministro volvió inmediatamente a Taipéi y realizó una rueda de prensa en el aeropuerto, con manchas de sangre sobre todo el rostro. El embajador de EE.UU. quedó plenamente convencido de que la lucha era real y que los comunistas habían empezado su intento invadir la isla y había un riesgo real de que luego lo intentaran con Taiwán y las islas Pescadores. Taiwán permitió a 70 periodistas de los medios de comunicación mundial más importantes cubrir la batalla. El Secretario de Estado Norteamericano emitió una declaración de apoyo a Taiwán. El 27 de agosto EE.UU. ordenó el traslado desde el Mediterráneo del portaviones USS Essex y su grupo de combate para reforzar la Séptima Flota en la zona y el presidente Eisenhower indicó que EE.UU. no iba a abandonar su compromiso con la República de China. El 29 de agosto se anunció que el portaviones USS Midway se enviaba también para reforzar la Séptima Flota. Además se ordenó el traslado de unidades de Marines y fuerza aérea a Taiwán. El Secretario del Ejército norteamericano llegó a Taiwán el mismo día que los comunistas chinos proclamaban la extensión de sus límites de aguas territoriales a 12 millas. Esto fue considerado una clara provocación a la flota norteamericana que se encontraba en el Estrecho de Taiwán. La Séptima Flota escoltó el 7 de septiembre a Kinmen a los barcos de transporte de la Armada de la República de China. El general Curtis Le May llegó ese día a Taipéi para reunirse con los líderes chinos y norteamericanos y hablar de la defensa de Taiwán. Al día siguiente se iniciaron al sur de Taiwán los primeros ejercicios conjuntos de desembarco anfibio. El 10 de septiembre el pesado crucero Los Angeles se unió a la Séptima Flota y en Guam el Comandante en Jefe del Pacífico declaró que la Séptima Flota Norteamericana devolverá el golpe si era atacada. El 19 de septiembre dos buques LST que se dirigían a Quemoy con suministros fueron atacados por lanchas torpederas. Los aviones de Taiwán las atacaron y reclamaron haber hundido tres. A pesar de todo durante esos días el bombardeo continuó con una media de 12.000 disparos diarios sobre Quemoy. Además del intercambio de fuego de artillería como los comunistas estaban tratando de cortar la llegada de refuerzos se produjo un constante hostigamiento por mar y aire. Del 14 de agosto al 5 de octubre la Armada china destruyó siete cañoneras y dañó otras frente a la isla de Matsu. Durante el mismo período tuvieron lugar otras cuatro batallas marítimas cerca de Kinmen y fueron hundidas 19 torpederas comunistas. La Armada china sufrió la pérdida de doce marinos y un carguero. Suministrar a Quemoy durante los 44 días de batalla requirió a la Armada y la Fuerza Aérea llevar a Kinmen 350 toneladas diarias de suministros. En un mes, la Fuerza Aérea completó 15 lanzamientos aéreos, lo que supuso aproximadamente 1.790 toneladas de material. En igual número de misiones la Armada llevó a la isla 3.862 toneladas de provisiones. Para evitar la pérdida de civiles, aproximadamente 6.150 habitantes muy jóvenes y viejos fueron evacuados a Taiwán. A pesar de ello 80 civiles perdieron la vida. Durante los 44 días se dispararon desde el continente cerca de medio millón de proyectiles de artillería pesada. Durante ese período los comunistas hicieron estallar un total de 571.959 granadas explosivas y 3.424 obuses de propaganda. La República de China durante esos días destruyó 131 piezas de artillería, 67 posiciones de artillería, 118 puestos de observación, depósitos de municiones y aproximadamente 80 camiones y buques. Para proteger Kinmen y los islotes la Fuerza Aérea de la República de China realizó 8.361 salidas de combate y se enfrentó con los MiG al menos 14 veces, consiguiendo derribos en 11 de los encuentros. Los pilotos de Taiwán derribaron 31 aviones enemigos y causaron daños a otros seis, mientras que solo perdieron dos de sus aviones en combate y otro en un aterrizaje forzoso. Luego de la expiración del cese de fuego, los comunistas lo extendieron a otras dos semanas. Pero el 25 de octubre los comunistas anunciaron que en los días siguientes continuarían los bombardeos. Estos empezaron y se prolongaron durante los 20 años siguientes, hasta que el 15 de diciembre de 1978 Estados Unidos reconoció a Pekín. Durante ese entonces, en Kinmen estallaron aproximadamente un millón de granadas que mataron a otras 162 personas e hirieron a otras 800. El 17 de junio de 1960, para celebrar la visita a Taiwán del presidente Eisenhower los comunistas hicieron estallar en Kinmen 85.965 granadas. Dos días después cuando abandonó la isla hicieron estallar también otras 88.978 granadas. Batalla aérea La superioridad aérea era fundamental para aquel bando que quisiera tener los grupos islas de Quemoy y Matsu. Desde 1954 Taiwán recibió aviones y entrenamiento, lo que permitió afrontar a la cada vez más poderosa aviación comunista. Los MiG-15 estaban constantemente en acción sobre el estrecho contra los aviones de Taiwán y EE.UU.. Los MiG reclamaron destruir o dañar unos 200 aviones entre 1954 y 1958 (P-38, P-47, P-51, F-84, F-86, B-24, B-25s, y otros tipos). En realidad más de la mitad de estos fueron derribados artillería antiaérea sobre el continente. Las misiones de ataque y reconocimiento nacionalistas eran frecuentes aquellos años. La República Popular comenzó a construir bases en la zona en 1956. Las unidades destinadas a ellas eran en 1958 cinco divisiones completas y cuatro incompletas de cazas MiG-15. Muestra de la importancia de la operación también algunas unidades de los MiG-17 recién entregados, dos regimientos de bombarderos y una parte de la 4a división de aero-naval se desplegaron en la zona. Se calcula por lo menos 620 aviones de combate. A partir del 27 de julio, los aviones comenzaron operaciones ofensivas sobre el estrecho de lis MiG-15 y MiG-17, lo que provocó inmediatamente varios choques con los cazas de Taiwán. Como para EE.UU. fue una sorpresa la aparición del MiG-17 en manos chinas se aprobó el envío de misiles AIM-9B a Taiwán, cuando apenas había entrado en servicio en EE.UU.. El primer uso operacional de los misiles fue por los Grumman F9F-8 Puma y FJ-3 Fury de la Marina a mediados de 1956. El MiG-17 tenía mejor techo de vuelo a gran altitud que el F-86. Así las formaciones de MiG-17 de la República Popular de China se podían situar por encima de los F-86, fuera del alcance de su armamento de ametralladoras cal.50 y sólo combatían cuando las condiciones les eran favorables. Un equipo de los Marines modificó los F-86 para llevar el misil Sidewinder. El 24 de septiembre de 1958 algunos F-86 equipados con Sidewinder se enfrentaron a los MiG-17 que volaban sobre ellos pensando que eran invulnerables a los ataques. Los aviones de Taiwán comenzaron una serie de ataques contra buques y operaciones de reconocimiento sobre el continente. Estas primeras misiones eran realizadas por aviones F-84G Thunderjet y RF-84F, escoltados por cazas F-86 Sabre. Los F-84 también realizaron algunas patrullas de combate sobre Fujian. El primer combate sucedió el 29 de julio, cuando cuatro MiG-17 interceptaron tres F-84G sobre Sha Tou y abatieron dos. El 7 de agosto ocho J-5 (versión china del MiG-17) se enfrentaron a ocho F-86 Sabre. A pesar de esto los MiG no alcanzaban a lograr la superioridad aérea sobre Quemoy y Matsu. La Fuerza Aérea de la República de China continuó sus misiones de reconocimiento sobre el continente, y en agosto se fotografiaron varias escuadrillas de MiG-17. Durante uno de esos vuelos de reconocimiento el 14 de agosto, los F-86 de escolta reclamaron el derribo de un MiG-15. Según los comunistas ese día ocho MiG-17 se enfrentaron a once F-86 y uno de sus pilotos derribó dos F-86 antes de ser derribado. Taiwán negó ninguna perdida. Cuando la crisis empeoró los cazas de la USAF comenzaron a patrullar sobre Taiwán, dejando a la Fuerza Aérea de la República de China libre para aumentar el número de misiones hasta las 200 salidas por día. Algunas de estas misiones incluyeron hasta 80 cazas, y los choques llegaron a ser inevitables otra vez. Entre el 23 de agosto y el 10 de octubre al menos siete batallas ocurrieron. Según fuentes chinas el 23 de agosto Taiwán envió 48 F-86F sobre Quemoy, y 8 más sobre el área de Zhanghou. Se respondió con 68 MiG-17 y se vieron varias batallas en el aire. Lo que solo EE.UU. y Taiwán sabían era que en secreto dos pilotos y cinco técnicos del escuadrón VMF-323 habían llegado a Taiwán para instalar 40 misiles AIM-9 Sidewinder en los aviones F-86 Sabre. Después de dos semanas un total de 20 F-86 modificados para llevar dos misiles cada uno estaban disponibles. Entonces se comenzó a trabajar en tácticas de intercepción, enseñando a los pilotos de Taiwán a luchar contra aviones F-100 de EE.UU. desplegados en Taiwán, en combates aéreos como los que tenían lugar con los MiG-17. Taiwán controlaría los cielos y los americanos consiguen una valiosa información sobre el rendimiento del Sidewinder en combate. El 24 de septiembre de 1958 lo F-86F equipados con misiles se enfrentaron a los MiG-17 sobre el estrecho. Se cree que unos 30 F-86 se enfrentaron aquel día a cerca de 100 MiG-15 y MiG-17. Los F-86 reclamaron el derribo de 10 aviones. Era el primer uso en combate de misiles aire-aire. Los MiG-17 perdieron la iniciativa y la supremacía aérea pasó a los F-86F de Taiwán. La profesionalidad de los pilotos de Taiwán y la gran altura, que maximizaba el contraste entre las toberas de los MiG y la fría atmósfera, ayudaron al éxito de los misiles. Respuesta estadounidense en favor de la Rep. de China Desde la firma del tratado de 1954 EE.UU. entrenó, asesoró y apoyó materialmente a las fuerzas armadas de Taiwán. La armada recibió buques anfibios, lanchas de desembarco y cañoneras para poder apoyar a Matsu y Quemoy. La fuerza aérea empezó a recibir los 657 aviones prometidos por EE.UU.. Solo en 1954 se entregaron 72 F-84G, 25 F-86F, 16 T-33 y 5 RT-33. La ayuda americana aseguró que el entrenamiento y preparación de las tripulaciones taiwanesas fueran mejores que las de sus rivales. En junio de 1958 los nacionalistas contaban con 320 cazas F-86F. Cuando los vuelos de reconocimiento detectaron los movimientos militares en el continente los militares de EE.UU. interpretaron que dadas las fuertes defensas y terreno mobtañoso no habría asalto anfibio sino campaña de acoso mediante artillería y sin ataques aéreos, dados los problemas con el manejo de los MiG. Se intentaría emplear masivamente la artillería para intimidar y cortar las líneas de aprovisionamiento con Taiwán. La Administración estadounidense de Eisenhower respondió a la petición de ayuda de la República de China de acuerdo con sus obligaciones en el tratado de defensa mutua que se había ratificado en 1954. El presidente Eisenhower ordenó el refuerzo de la Séptima Flota de EE. UU. en el área, y mandó buques de guerra estadounidenses para ayudar al gobierno nacionalista chino para proteger las líneas de suministro a las islas. En agosto los bombarderos estratégicos B-47 basados en Guam fueron puestos en alerta para realizar ataques nucleares a las bases aéreas de la China continental si fuera necesario. El plan militar de EE.UU. contemplaba estos ataques si los ataques nucleares iniciales contra las concentraciones de tropas fallaran en su objetivo de detener el ataque a Quemoy. Asimismo, en un esfuerzo secreto llamado "Operation Black Magic" (en español: Operación magia negra), la Armada de los EE. UU. modificó algunos de los aviones de combate F-86 Sabre de la Fuerza Aérea de la República de China con sus recién desarrolladas AIM-9 Sidewinder misiles aire-aire. Estos misiles dieron a los pilotos chinos nacionalistas una ventaja decisiva sobre los de fabricación soviética MiG-15 y MiG-17 de combate usados por la Fuerza Aérea de la China comunista en los cielos de las islas de Matsu y el estrecho de Taiwán. A partir del 29 de agosto EE.UU. ordenó a algunas unidades trasladarse a Taiwán. La primera unidad en llegar fue un escuadrón de F-86D basado en Okinawa to Taiwán. Al día siguiente se ordenó el traslado a al 388th escuadrón, basado en EE.UU. y equipado con cazabombarderos F-100, que se dirigió a Taiwán junto a aviones cisternas KB-50. También un escuadrón de transportes C-130 Hercules basado en Filipinas se trasladó a Taiwán. También la 1st Marine Air Wing basada en Japón aportó aviones. La USAF además destinó aviones McDonnell F-101 Voodoo y RF-101. Los Marines trasladaron a Taiwán los escuadrones del Marine Air Group 11, basado en Japón y equipado con F9F Cougar, FJ-4 Fury y Douglas F4D Skyray. Los marines escoltarían algunos de los vuelos nocturnos de los C-46 sobre Quemoy. En el marco de la operación Black Magic EE.UU. instaló en Taiwán misiles dotados de ojivas nucleares (que no llegarían a la isla hasta 1960). Taiwán recibió para defenderse cazas F-86 Sabre y F-100, así como 12 obuses de 203 milímetros y varios obuses de 155 milímetros (estos últimos rápidamente se llevaron a Quemoy). Aunque no vieron combate EE.UU. desplego su entonces más moderno caza, el F-104 Starfighter en Taiwán como muestra de apoyo y volaron varias misiones de patrulla aérea alrededor de la isla. El ejército de EE.UU. creó un batallón provisional de defensa aérea y lo envió a Taiwán en el barco USMTS USS General J. C. Breckinridge. El 2nd Missile Battalion estaba equipado con misiles Nike Hercules (MIM-14). Al poco tiempo, la URSS envió a su ministro de Relaciones Exteriores, Andrei Gromyko, a la capital china (Pekín) para discutir las acciones del EPL y la Fuerza Aérea de la China comunista, con el asesoramiento de tener precaución a la República Popular de China. Pronto, la R.P. de China se enfrentó a un punto muerto: los artilleros del EPL se habían quedado sin proyectiles de artillería, lo que unido a la superioridad aérea de los nacionalistas demostrada el 22 de septiembre, llevó al gobierno de la China comunista a una gran disminución de los niveles de bombardeo para el 6 de octubre, lo que realmente acabó significando el fin de la contienda. Epílogo Tras el fiasco del desembarco, la derrota en el aire y el retorno de los buques americanos al estrecho los ataques comunistas remitieron y no volvió a darse un asalto frontal. Pekín sabía que el coste de ocupar Kinmen y Matsuu sería elevadísimo y que además aún habría de cubrir 130 km de mar hasta llegar a Taiwán, dónde estaba el grueso del ejército nacionalista y varias instalaciones militares de EE.UU. Esto sin contar los barcos de la VII Flota. China fue consciente que aún no estaba preparada en el escenario naval como para poder soñar siquiera con una aventura semejante. Debido a esa nula preparación Taiwán había podido mantener durante años el bloqueo de los puertos del continente, causando un notable daño ya que las infraestructuras viales y férreas del continente eran mínimas. Tradicionalmente la red de transporte doméstica china se basaba en las rutas fluviales y marítimas. Ese embargo fue una de las causas del conflicto, pero ante la presión de Gran Bretaña ya estaba en declive. El comercio con Hong Kong y otros países era cada año mayor. El rearme de la República Popular estaba ya cambiando el equilibrio de fuerzas, dejando de ser Taiwán una amenaza. Bibliografía Referencias Guerra Fría Historia de la República Popular China Historia de Taiwán China en 1958 Política en 1958

en

caselaw

US

OPINION {¶ 1} Defendant-appellant, Lindsey J. Bruce ("appellant"), appeals from the judgment of the Franklin County Court of Common Pleas, entered upon a jury verdict convicting him of one count of kidnapping, in connection with the disappearance of five-year-old Emily Rimel ("Emily"). {¶ 2} The following relevant facts are gleaned from the record. According to Emily's mother, Jane Rimel ("Jane"), on December 6, 2004, she resided at 4474 Reinbeau Drive in Columbus, with her daughter, Emily, her fiancé, Brent Copley ("Brent"), and the couple's son, Travis, whose nickname is Bubby ("Bubby"). The family shared a one-bedroom apartment in which the children shared the bedroom and Jane and Brent slept on a bed located in the living room/dining room area. {¶ 3} Brent testified that he had known appellant for ten years and considered appellant a friend. Jane stated she became acquainted with appellant through Brent. Brent testified that appellant was well known to Emily and Bubby, and Emily would give appellant a friendly hug when he stopped by. Appellant would sometimes stay at the couple's apartment at night when he had been drinking heavily and was too inebriated to drive home. {¶ 4} Both Jane and Brent testified that when appellant left the apartment, he would always wake someone up so that they could lock the front door behind him. Brent, in particular, testified insistently at trial that appellant never left without waking someone up. Both Jane and Brent testified that Brent was a heavy sleeper, but Brent explained, "there are certain ways to wake me up. [Appellant] knew ways to get me up[.]" (Tr., 76.) {¶ 5} In December 2004, Brent worked during the day and Jane worked from midnight to 8:00 a.m. On the night of December 6, 2004, Brent drove Jane to work at 11:45 p.m. This was the last time that Jane saw Emily. Brent's mother, Freda Copley ("Freda") stayed with the children while Brent took Jane to work. Freda lived around the corner in the same apartment complex. She testified that normally when she would watch the children while Brent took Jane to work, she would do so at her apartment. However, on the evening of December 6, 2004, she went to Jane and Brent's apartment because Emily was sick with a "bad cold." Both Jane and Brent also testified that Emily had not been feeling well that evening. {¶ 6} Brent returned at approximately 12:10 a.m., whereupon his mother left and he put Emily to bed. Bubby fell asleep a short time later. Brent testified that he was awakened sometime between 1:00 and 2:00 a.m. when appellant came to the door. Appellant asked whether Brent had any "junk food" in the house and Brent replied that he did not. After a few minutes, appellant left and Brent stayed up watching television. According to Brent, appellant returned after about one hour and fell asleep on the couch. Brent locked the door to the apartment and went to bed. Brent testified that appellant was wearing jeans, a white or gray T-shirt, and a black leather jacket. {¶ 7} Brent testified that he next awoke at 8:00 a.m. Appellant was gone and the front door was unlocked. When he went in to awaken Emily so that he and the children could pick up Jane, he realized that Emily was missing from her bedroom. He searched for Emily throughout the apartment and also at his mother's nearby home, but could not find Emily. Emily's only pair of shoes and the only coat she owned were still at home. Brent's mother confirmed that Brent came to her home on the morning of December 7, 2004, at approximately 8:00 a.m., and told her that Emily was missing. Brent testified that Emily would not just leave home alone. Jane, too, testified that Emily had never run away and would never have left the house on her own. {¶ 8} Brent left Bubby with his mother and picked up Jane from work, whereupon he informed her that Emily was missing. Jane had the apartment manager call the police and Officer James Galvin ("Officer Galvin") and Detective Warren Tyler ("Detective Tyler"), both of the Madison Township Police Department, responded to the call. Detective Tyler issued an Amber Alert for Emily and interviewed Brent and Jane. {¶ 9} Special Agent William Hatfield ("Agent Hatfield"), of the Crime Scene Unit of the Major Crimes Division of the Ohio Bureau of Criminal Identification and Investigation ("BCI") was dispatched to the Rimel-Copley home. Agent Hatfield obtained a DNA standard from Jane and also collected DNA from Brent through the use of oral, hand and penile swabs. Hatfield also inspected Brent's body and testified that he found no marks, wounds, or other evidence of a struggle or fight. Hatfield also obtained a DNA standard from Jane's cousin, Lila Wright ("Lila"), who was also appellant's girlfriend. Hatfield also searched the Rimel-Copley home and Brent's vehicle for trace evidence. {¶ 10} Franklin County Sheriff's deputies went to the Fairwood Avenue address of appellant's mother, where appellant also resided, but appellant was not there. Appellant's mother consented to a search of her home for the purpose of looking for appellant, and to a subsequent search, again for the purpose of determining whether appellant was in the house. {¶ 11} When appellant returned home later that morning, he spoke with Lila via telephone; she informed him that the police were looking for him and wanted to speak with him. Lila handed the telephone to a police officer, and appellant told the officer that he was at home. Moments later, police officers from Madison Township and Columbus arrived at his home. He went out onto the porch and spoke with them, and then consented to a search of his car. Appellant agreed to an interview at the Madison Township Police Department, which began at approximately 2:00 p.m. on December 7, 2004. {¶ 12} Roughly 13 hours later, pursuant to a search warrant, Agent Hatfield collected DNA from appellant via penile, oral and finger swabs. These DNA samples were analyzed and compared to a known DNA profile of Emily that had been taken in connection with an earlier paternity proceeding in Muskingum County. While collecting the DNA samples from appellant, Hatfield noticed several cuts on appellant's fingers, some of which appeared to be fresh, and also noticed an injury on appellant's arm. He took photographs of these wounds, which were admitted at trial as Exhibits J-1 through J-3. {¶ 13} Hatfield also searched appellant's vehicle. He testified that though the vehicle was cluttered and the floor was dirty, the seats were very clean. He found a bottle of Armor All polish in the back seat of the vehicle and it appeared and felt as if Armor All had recently been used on the front and back seats. Photographs of the interior of appellant's car were admitted at trial as State's Exhibits "K-2" through "K-9" and "K-11" through "K-16." Hatfield testified that the application of Armor All to the car's interior would be detrimental to retrieval of any DNA or hair that might have been on the seats. Authorities conducted a third search of appellant's home, this time pursuant to a search warrant, and also searched the auto repair garage where appellant worked. {¶ 14} Meanwhile, police searched for Emily. After analysis of the DNA samples was complete, Detective Tyler obtained a warrant for appellant's arrest on December 17, 2004. At trial, BCI DNA analyst Diane Gehres ("Gehres"), testified that the sample taken from appellant's penis contained a mixture of male and female DNA. Jane and Lila were excluded as the female contributor, but Emily could not be excluded as the source of the female DNA. She testified that the female DNA was not conclusively that of Emily, but it was consistent with Emily's DNA. Gehres testified that if she sampled 26,930 people there would be only one person among them that would not be able to be excluded. {¶ 15} On December 27, 2004, the Franklin County Grand Jury indicted appellant on one count of kidnapping in violation of R.C. 2905.01, and one count of rape in violation of R.C. 2907.02, both felonies of the first degree. Appellant's eight-day trial began on September 14, 2005. At that time, Emily remained missing. {¶ 16} Antonio Kendrick ("Kendrick") testified that he, his cousin Eugene, and appellant went to a pool hall called "Cornfed Red's" on the night of December 6, 2004. Kendrick identified a Cornfed Red's surveillance photograph showing the three entering the pool hall at approximately 11:53 p.m. that night. He testified that appellant was wearing a leather jacket, a white T-shirt and blue jeans. Another surveillance photograph showed the three leaving Cornfed Red's at 1:42 a.m. on December 7, 2004. Kendrick stated that he rode with appellant to the Rimel-Copley residence, whereupon appellant went inside the residence for approximately five to seven minutes while Kendrick waited in the car. Appellant then returned to the car and took Kendrick home. This was the last Kendrick saw of appellant that night. {¶ 17} Patrick McCloud ("McCloud") met appellant while the two were housed together in a "tank" in the Franklin County Jail. A "tank" contains 12 individual cells that open up into a common area. McCloud testified that appellant told him that appellant had tried to "admit [to authorities] what he done" but that his attorney "wouldn't let him[.]" (Tr., 228.) On a separate occasion, McCloud overheard appellant tell another inmate that he wanted to open up and felt remorseful. McCloud also heard appellant tell the other inmate that appellant is a sex addict and that he "got drunk and he raped a little girl. Before he knew what happened, you know, it was too late." (Tr., 229.) McCloud received no benefit in exchange for providing his testimony. {¶ 18} Thomas Coverdale ("Coverdale") testified that he was also housed in the Franklin County Jail with appellant. On appellant's first night there, appellant made statements admitting he had raped and killed a little girl. Coverdale asked appellant where the girl was and appellant replied that his attorney had told him not to tell anyone. Coverdale, too, received no benefit in exchange for his testimony. On cross-examination, he admitted that he disliked appellant and that while the two were incarcerated together, he threatened appellant, stole appellant's food, and threw urine on appellant's bed. {¶ 19} John Tomlinson ("Tomlinson") was also an inmate in the Franklin County Jail. When appellant arrived at the jail, Tomlinson approached him and asked whether he was "the guy that raped and killed that little girl" and appellant replied, "[y]eah." (Tr., 275.) Tomlinson testified that on another occasion appellant said that he could not believe what he had done because the girl's parents were his best friends. {¶ 20} According to Tomlinson, "[appellant] said that he was a sex addict and * * * had a drinking problem and that he was really messed up that night." (Tr., 278.) Appellant tearfully told Tomlinson that "the devil was in him" (Tr., 278) and that "he was having sex with [Emily] when he * * * looked down and he realized what he had done and * * * [then] panicked." (Tr., 279.) On cross-examination, Tomlinson testified that appellant did not tell him specifically what sexual act he engaged in with Emily, nor did appellant specify where and when the act took place. {¶ 21} When Tomlinson told appellant that he should tell authorities where Emily's body was, appellant replied that he had already tried to do that. After this conversation between Tomlinson and appellant, appellant called Detective Tyler. Later, appellant left his cell for a meeting with authorities and with his attorney. When he returned, Tomlinson and others approached him to congratulate him for telling the truth, and he told Tomlinson that he had intended to tell the authorities where Emily's body was, but said, "[t]hey won't let me confess. They won't let me tell them where the body is." (Tr., 283.) Appellant said, "[m]y attorney says no body, no murder." (Tr., 286.) He also told Tomlinson that his attorney had advised him that, "I could have got that [DNA] off the toilet." (Tr., 286.) {¶ 22} After hearing on the news that police were searching in the frozen Darby Creek for Emily, Tomlinson told appellant that he should tell them if she was in the creek, whereupon appellant replied, "[s]he's not in there." (Tr., 290.) Appellant told Tomlinson, "I picked her up and I took her and I don't even know that she was dead." (Tr., 290.) After appellant changed from referring to her as "Emily" to referring to "the body" Tomlinson again asked whether Emily was dead, and appellant replied, "I'm not even sure if she's dead." (Tr., 290.) {¶ 23} On cross-examination, Tomlinson admitted that he had just begun serving a four-year sentence and planned to apply for judicial release as soon as he was eligible, and that he had contacted members of the media to advise them of appellant's admissions. {¶ 24} Earl Anderson ("Anderson") was housed two cells away from appellant in the segregation-cell area of the Franklin County Jail. Anderson testified that appellant told him that "he don't know why he did what he did, but he came home drunk" and went into Emily's bedroom because he and Lila used to "kick it sexually" in that room, and that "he did what he did" with "the little girl" in the bedroom. (Tr., 326.) He told Anderson that "he had sexual intercourse with the little girl." (Tr., 327.) According to Anderson, appellant said that "he had sexual intercourse, she threatened to tell, and he said he choked her" and then "wrapped her up in the sheet and took her out of the house". (Tr., 327-328.) Appellant said that after he left Emily's apartment he planned to go see his girlfriend (Lila), who lived in Zanesville, to see if she could help him but, Anderson said, appellant never disclosed where he put Emily's body. Appellant told Anderson, "as long as nobody knew where the body was, they couldn't get him." (Tr., 328.) {¶ 25} Laura Herbst ("Herbst"), owns a grocery store in Brownsville, Ohio, which is located east of Columbus along Interstate 70. Herbst testified that her store opens at 7:00 a.m. On a morning in December 2004, as she was arriving for work, she saw a burgundy/red vehicle pulling out of a nearby garbage dump. She thought that this was odd because there are three entrances to the dump, and in the 13 years that she has lived in that area the entrance that the burgundy/red car used had always been locked and she had never seen any cars use it. Herbst was unsure of the exact date that this occurred. On cross-examination she admitted that she did not see the driver of the car that day, but on direct examination she testified that photographs of appellant's car, marked as State's Exhibits Q-1 through Q-4, looked like the same car she had seen that December morning. {¶ 26} Herbst testified that she remembered appellant coming into her store that same morning to inquire as to the location of the nearest gas station. She positively identified appellant as the man who had come into her store that morning. Herbst recalled that appellant was wearing jeans, a white T-shirt and a silver chain pictured in State's Exhibit "P." She stated that appellant stood out in her mind because most patrons "like to talk for a minute" (Tr., 347) but appellant hurriedly left the store. When he left, she "followed him out the door because it just hit [her] as odd. But by the time [she] got out there, he was gone." (Tr., 348.) Detective Tyler testified that the Brownsville exit is the least populated, least traveled exit on Interstate 70 between Columbus and Zanesville. {¶ 27} On cross-examination, Detective Tyler acknowledged that police took a significant number of items from the Rimel-Copley home, and thoroughly searched appellant's home, vehicle and auto repair shop, but that, other than the penile DNA swab, those searches uncovered no physical evidence that implicated appellant in Emily's disappearance. {¶ 28} Following the trial court's denial of his Crim.R. 29 motion for dismissal, appellant presented his case. Floyd Bruce, appellant's brother, testified that appellant cooperated with police on December 7, 2004, and that appellant did not flee in the days preceding his arrest. Mike Bruce, appellant's brother, confirmed Floyd Bruce's testimony and added that police conducted three searches of the residence that appellant shared with his brother and other family members. Carrylann Bruce, appellant's mother, confirmed that authorities conducted various searches of the family home, and testified that appellant was not at home when police first arrived on December 7, 2004. {¶ 29} Appellant testified on his own behalf. He confirmed that he and two friends went to Cornfed Red's between 11:30 p.m. on December 6, 2004, and 12:00 a.m. on December 7, 2004. He stated that the three stayed at the bar until the bar closed. He claimed that he consumed only two drinks that night. He stated that when he left the bar he went to the Rimel-Copley home, where he conversed with Brent for approximately five minutes, then told Brent he would return later. {¶ 30} He testified that he dropped off his friends and returned to Emily's residence at approximately 3:30 a.m. He stated that the front door was unlocked when he arrived, so he entered, used the bathroom to urinate, then sat down on the couch. He stated that he tried to talk to Brent, who was dozing while Bubby was running around the house. Appellant confirmed that he had stayed overnight at the house in the past. He denied that he always woke someone up before leaving so that they could lock the door. {¶ 31} According to appellant, after his attempts to converse with Brent were unsuccessful, he told the half-asleep Brent to lock the door, he left the house and went home. He testified that he arrived at his house between 4:00 and 4:30 a.m. He changed his clothes and then went to his garage to do some vehicle repair work. Appellant explained that it was not unusual for him to engage in this type of work at such an early hour of the morning. He fell asleep at the garage, which also was not unusual, according to appellant. Upon awakening, he ran errands at an auto parts store and a junkyard, then proceeded to a friend's house. While he was at the friend's house, appellant's brother called to inform him that the police were looking for him, whereupon he returned home. {¶ 32} Appellant denied having ever confessed to fellow inmates, but noted that he had been harassed and threatened by some inmates. He denied raping and kidnapping Emily. He testified that he keeps many bottles of Armor All in his garage and his car, and that he had applied Armor All to the seats of his car before going to Cornfed Red's on December 6, 2004. On cross-examination, appellant admitted that after he was arrested he called Detective Tyler and told him that he wanted to "get this behind me" but explained that this statement was a response to Detective Tyler's prompting. {¶ 33} In rebuttal, the state offered the testimony of Federal Bureau of Investigation ("FBI") agent Curtis Collins ("Agent Collins"). Agent Collins testified that he and others had interviewed appellant on the night of his arrest. At one point during the interview, appellant began talking about doing "stupid things" and said that he has blackouts. Agent Collins then asked appellant "[w]hat was the stupidest thing you've ever done in your life?" and appellant replied, "[w]ell, you already know that. Otherwise I wouldn't be here." (Tr., 521.) {¶ 34} Finally, FBI agent Tim Creedon ("Agent Creedon") testified that after appellant's arrest he stated that he wished he hadn't been drinking the night of Emily's disappearance, and that he wanted to help bring this matter to a conclusion. On cross-examination, Agent Creedon testified that he never made a written report of these statements. {¶ 35} Following their deliberations, the jury returned a verdict of guilty as to the kidnapping charge and not guilty as to the rape charge. The court sentenced appellant to a prison term of ten years and determined that appellant is a sexual predator. Appellant timely appealed and presents one assignment of error for our review, as follows: THE TRIAL COURT ERRED WHEN IT ENTERED JUDGMENT AGAINST THE DEFENDANT WHEN THE EVIDENCE WAS INSUFFICIENT TO SUSTAIN A CONVICTION AND WAS NOT SUPPORTED BY THE MANIFEST WEIGHT OF THE EVIDENCE. {¶ 36} In support of his single assignment of error, appellant contends that the evidence was insufficient to prove, beyond a reasonable doubt, that appellant removed Emily from her home to any other place. Similarly, with respect to manifest weight, he argues that the evidence presented at trial wholly failed to establish that he took Emily from her home, and that the jury convicted him solely based on the circumstance that he was one of the last adults to be seen with Emily. {¶ 37} The Supreme Court of Ohio outlined the role of an appellate court presented with a sufficiency of evidence argument in State v. Jenks (1991), 61 Ohio St. 3d 259, 574 N.E.2d 492, paragraph two of the syllabus: An appellate court's function when reviewing the sufficiency of the evidence to support a criminal conviction is to examine the evidence admitted at trial to determine whether such evidence, if believed, would convince the average mind of the defendant's guilt beyond a reasonable doubt. The relevant inquiry is whether, after viewing the evidence in a light most favorable to the prosecution, any rational trier of fact could have found the essential elements of the crime proven beyond a reasonable doubt. See, also, Jackson v. Virginia (1979), 443 U.S. 307, 319, 99 S. Ct. 2781, 61 L. Ed. 2d 560. {¶ 38} This test raises a question of law and does not allow the court to weigh the evidence. State v. Martin (1983),20 Ohio App. 3d 172, 175, 20 OBR 215, 485 N.E.2d 717. Rather, the sufficiency of evidence test "gives full play to the responsibility of the trier of fact fairly to resolve conflicts in the testimony, to weigh the evidence, and to draw reasonable inferences from basic facts to ultimate facts." Jackson, supra, at 319. Accordingly, the weight given to the evidence and the credibility of witnesses are issues primarily for the trier of fact. State v. Thomas (1982), 70 Ohio St. 2d 79, 80,434 N.E.2d 1356. The reviewing court does not substitute its judgment for that of the factfinder. Jenks, supra, at 279. {¶ 39} In determining whether a verdict is against the manifest weight of the evidence, the appellate court acts as a "thirteenth juror." Under this standard of review, the appellate court weighs the evidence in order to determine whether the trier of fact "clearly lost its way and created such a manifest miscarriage of justice that the conviction must be reversed and a new trial ordered." State v. Thompkins (1997),78 Ohio St. 3d 380, 387, 678 N.E.2d 541. {¶ 40} The appellate court, however, must bear in mind the trier of fact's superior, first-hand perspective in judging the demeanor and credibility of witnesses. See State v. DeHass (1967), 10 Ohio St. 2d 230, 39 O.O.2d 366, 227 N.E.2d 212, paragraph one of the syllabus. The power to reverse on "manifest weight" grounds should only be used in exceptional circumstances, when "the evidence weighs heavily against the conviction."Thompkins, supra, at 387. {¶ 41} Appellant was convicted of kidnapping in violation of R.C. 2905.01(A), which provides, in relevant part: No person, by force, threat, or deception, or, in the case of a victim under the age of thirteen or mentally incompetent, by any means, shall remove another from the place where the other person is found or restrain the liberty of the other person, for any of the following purposes: (1) To hold for ransom, or as a shield or hostage; (2) To facilitate the commission of any felony or flight thereafter; (3) To terrorize, or to inflict serious physical harm on the victim or another; (4) To engage in sexual activity, as defined in section 2907.01 of the Revised Code, with the victim against the victim's will[.] {¶ 42} Appellant's sufficiency and manifest weight arguments focus on the first element of the crime of kidnapping as charged in the indictment, which required that the state prove, beyond a reasonable doubt, that appellant "remove[d] [Emily] from the place where [she was] found." He contends that the inmates who testified to appellant's confessions are themselves seriously lacking in credibility because they have been charged and/or convicted of serious felonies and face substantial prison sentences. He notes that Coverdale in particular demonstrated bias when he admitted he dislikes appellant so much that he threatened appellant and threw urine on his bed. {¶ 43} Appellant also argues that there is no physical evidence that he removed Emily from her home. There were no signs of a struggle in the home and investigators found no marks, hair fibers or semen linking appellant to Emily, despite exhaustive searches of the Rimel-Copley apartment and appellant's home and vehicle. {¶ 44} We note at the outset that a criminal conviction can be based solely on circumstantial evidence. State v. Nicely (1988), 39 Ohio St. 3d 147, 151, 529 N.E.2d 1236. "[P]roof of guilt may be made by circumstantial evidence as well as by real evidence and direct or testimonial evidence, or any combination of these three classes of evidence. All three classes have equal probative value, and circumstantial evidence has no less value than the others." State v. Griffin (1979),13 Ohio App. 3d 376, 377, 13 OBR 458, 469 N.E.2d 1329, quoting 1A Wigmore, Evidence (Tillers Rev. 1983) 944, Section 24 et seq. "Circumstantial evidence is not less probative than direct evidence, and, in some instances, is even more reliable."Nicely, supra, at 151, quoting United States v. Andrino (C.A.9, 1974), 501 F.2d 1373, 1378. {¶ 45} In this case, the jury was presented with undisputed evidence that Emily was ill on the evening she disappeared, she was only five years old, she left home in the middle of a December night without the only coat and pair of shoes she had, and she had never left home on her own in the past. This evidence is sufficient to support the conclusion, by a rational trier of fact, that Emily did not leave home on her own, but instead was removed from her home by another. {¶ 46} Moreover, the evidence is sufficient to support the jury's finding that it was appellant who removed Emily. Appellant denied having done so, but the jury was free to disbelieve him.State v. Woodward, 10th Dist. No. 03AP-398, 2004-Ohio-4418, ¶ 18. Appellant was present in Emily's home during part of the time period within which Emily disappeared. He left when Brent was asleep and, unlike every other similar instance, he left without waking Brent so that Brent could lock the door. Emily could not be excluded as the source of the female DNA found on appellant's penis, while Jane (the only female other than Emily who resided in the home) and Lila (who was appellant's girlfriend) were excluded. {¶ 47} Appellant was observed with fresh scratches on his hands the day of Emily's disappearance, and Herbst's testimony placed appellant at a little-traveled exit off of I-70 between Columbus, where Emily lived, and Zanesville, where appellant's girlfriend lived. The state presented the testimony of several witnesses that, if believed, demonstrated that appellant had confessed to raping, kidnapping and killing Emily. Finally, appellant demonstrated consciousness of his own guilt when he told Detective Tyler that he wanted to "[g]et this behind me." The testimony of McCloud and Tomlinson confirmed that, while incarcerated, appellant had desired to confess but his attorney dissuaded him from doing so. {¶ 48} The evidence adduced was sufficient to support the jury's verdict of guilty on the charge of kidnapping, and the verdict was not against the manifest weight of the evidence. Accordingly, appellant's sole assignment of error is overruled, and the judgment of the Franklin County Court of Common Pleas is affirmed. Judgment affirmed. Petree and McGrath, JJ., concur.

en

caselaw

US

86 Cal. Rptr. 2d 84 (1999) 73 Cal. App. 4th 42 The PEOPLE, Plaintiff and Appellant, v. George Lewis THORNTON, Defendant and Respondent. No. E022525. Court of Appeal, Fourth District, Division Two. June 24, 1999. Review Denied October 20, 1999.[*] *85 Grover Trask, District Attorney, and Elaina G. Bentley, Deputy District Attorney, for Plaintiff and Appellant. J. Michael Roake, under appointment by the Court of Appeal, for Defendant and Respondent. OPINION RAMIREZ, P.J. This case comes to us a second time, on this occasion, following the trial court's granting of Thornton's motion to dismiss two of his three "strike" priors pursuant to Penal Code section 1385. We agree with the People that the trial court abused its discretion in so ruling. Therefore, we reverse the trial court's order dismissing two of the strikes and remand the matter to permit the trial court to reconsider its ruling, if it wishes. If not, Thornton must be resentenced. ISSUE AND DISCUSSION a. Thornton's Background and the Circumstances of the Prior and Present Crimes[1] Thornton completed the 11th grade and obtained vocational training in refrigeration and air-conditioning repair. As of October 1988, he had been employed for five months as a laborer with a moving company, but was no longer working. At that time, he denied he had any addictions. Thornton's life of crime began when he was 22 and was convicted of either petty theft, or theft as a misdemeanor, for which he received summary probation and local time. A little over two months later, he committed the misdemeanor of resisting/obstructing an officer, for which he received jail time. Later that year, he was convicted of misdemeanor unauthorized entry of property, for which he received summary probation and jail time. A little over a year later, he committed the misdemeanor of obstructing a public place, for which he served jail time. The following month, he was caught while under the influence of a controlled substance, for which he received probation and jail time. The same occurred three months later. A little over two months later, he committed a misdemeanor assault for which he received probation and jail time. He finished the year with the felonies of burglary, which became the third prior alleged in this case, possession of cocaine and attempted burglary with an armed enhancement, and the misdemeanor of possessing burglary tools, for which he was committed to prison. As to the burglary, Thornton entered the home of his former housemate and took the latter's cookies. Thornton claimed he had reentered the house to retrieve items he had left there, but the victim countered that he had given Thornton all his possessions earlier. As to the cocaine, it was found in the police unit in which Thornton had been transported following his arrest for burglary. As to the attempted burglary and possession of a burglary tool, a woman said she saw Thornton at her door, but he made no effort to announce his presence and when she questioned him he claimed he was looking for yard work. When she saw him a few minutes later, he had a window screen in his hand. He *86 was found with a pry tool on his person. After serving his prison term, he was paroled, but violated his parole three times and was returned to prison on each occasion. In the meantime, he was again apprehended while under the influence of a controlled substance, for which he received jail time. Soon after his release from prison, and while a parolee-at-large, Thornton committed the burglary and robbery which became the first and second priors alleged in this case. Thornton entered the home of his 77-year-old next-door neighbor, who was in ill health, by breaking through the screen and unlocking the screen door after the victim told him not to enter. The victim told him to leave but he threw the victim down to the floor and took the victim's wallet out of his bathrobe pocket. Despite the victim's direction to stop, Thornton took $300 out of the wallet, leaving $54. Thornton later told the victim that "Mafia men" were after the victim and the latter owed him the money because Thornton saved his life. Earlier, Thornton, using the pretext that he wanted a drink of water, had twice entered the victim's home and, on one occasion, took a can of chili and, on another, a T-shirt and $3 or $4. The last incident occurred three or four days before the robbery. After Thornton was arrested, he refused to participate in a lineup at jail. Even after convicted, he denied culpability, claiming he had been "set up." The probation officer who authored the report concerning these crimes stated that there were no circumstances in mitigation, just circumstances in aggravation. Thornton was sentenced to prison for 11 years. He violated parole twice and was sent back to prison both times. Six weeks after being released from prison and while still on parole, he committed the instant offenses. At the time, he was unemployed and homeless, but was receiving $670 per month in SSI (Supplemental Security Income) payments. Around 1:00 p.m. on September 12, 1995, he approached the victim, who had either cerebral palsy or multiple sclerosis, or both, and asked for $1, which the victim surrendered. After the victim withdrew $80 from a nearby automated teller machine and put the money in his wallet, Thornton approached him and told the victim to give him $20 or he would stab the victim. The victim handed over his wallet. Thornton took $20 and left. The victim told people nearby what had happened and two of them followed Thornton, yelling at him to stop. Thornton denied having taken $20 from the victim, claiming he had only the $1 the victim had given him earlier. Thornton said that he had both AIDS (acquired immunodeficiency syndrome) and tuberculosis. Even after his conviction by jury of first degree robbery and petty theft with a robbery prior, Thornton denied guilt. He admitted he was "a little loaded" on marijuana and heroin at the time, but was not "strung out." The probation officer who authored the reports in this case stated in her original report, "[Thornton] was less than candid with this writer and accepts no responsibility for any wrong doing. He tended to blame others for his misfortune and does not perceive himself as criminally oriented." The probation officer found no circumstances in mitigation, but several in aggravation, including the fact that the victim was particularly vulnerable, the crime involved the threat of great bodily harm and that Thornton had engaged in violent conduct and had numerous prior convictions. b. The Trial Court's Ruling The trial court refused to dismiss the 1988 robbery prior strike, but dismissed the 1985 and 1988 burglary prior strikes, saying: "... Williams[[2]] says the defendant and [his] background and character [are] to be evaluated to see if [they] fall ... within the spirit of the sentencing scheme. *87 "The three strike[s] law is designed to deal with recidivists. And ... Thornton... [is] that. [He has] a number of convictions. I don't think [he has] ever gone a significant period in [his] life without picking up a conviction of one kind or another. "It is also a scheme which reserves the harshest consequences for those who commit serious and/or violent felonies. And that's what troubles me about this. [The prosecutor] calls [Thornton] a threat. In one sense [he is] because [he is], in the words of a former neighbor ... a thief. And [he does] choose as [his] victim those... least able to defend themselves it appears. "However, the sentencing law does not just ask for general view, but points of particular events in [the defendant's] past and says based on those particular events[,] should [the defendant] suffer the consequences of the three strike[s] law[?] And you look at those particular events, that it is alleged that in 1985 ... [Thornton] had cookies in [his] hand and change in [his] pocket [taken from the home of a former roommate]. And that is apparently it. "In 1988, there's an incident in which [Thornton] took money from the presence of another. That's clearly a robbery and clearly a robbery that falls within the spirit of this law. And no question that that strike is ... one that should not be stricken. "The other one from 1988 though involves [Thornton's] walking into [his] next door neighbor[`s home] and taking a can of chili[,] ... which maybe [Thornton's] neighbor didn't like ..., but [the neighbor] didn't complain to the police at the time; or maybe it was the occasion [when Thornton] walked into the same neighbor['s home] and ... took a T-shirt; or maybe it was the occasion [when Thornton] walked in and took three or $4.00 perhaps. The record is not clear. ". . . . . "And I look on ... that offense, I cannot say the voters or anyone else had a neighbor walking into a neighbor's house without permission and taking a can of chili, although it be without permission, but apparently within the presence and knowledge of the neighbor, that that's what they had in mind for a serious and violent felony. "Nor can I say that [Thornton's] going back to [his] old apartment ... and t[aking] cookies ... is what anyone had in mind when they ... use[d] the expression, serious or violent felony. "And when I look at those offenses, I'm forced to come to the conclusion that those two offenses on the facts as presented to me here are not within the spirit of the legislation. And I do strike two of the three." c. Williams and Its Progeny "... [I]n ... reviewing ... a ... ruling whether to strike ... a prior serious and/or violent felony conviction allegation or finding under the Three Strikes law,... the court in question must consider whether, in light of the nature and circumstances of his present felonies and prior serious and/or violent felony convictions, and the particulars of his background, character, and prospects, the defendant may be deemed outside the scheme's spirit, in whole or in part, and hence should be treated as though he had not previously been convicted of one or more serious and/or violent felonies." (People v. Williams, supra, 17 Cal.4th at p. 161, 69 Cal. Rptr. 2d 917, 948 P.2d 429, italics added.) In Williams, the California Supreme Court concluded that the trial court had abused its discretion in striking one of the two strike priors, saying, "There is little about Williams's present felony, or his prior serious and/or violent felony convictions, that is favorable to his position. Indeed, there is nothing. As to his present felony: It is a conviction of driving under the influence that followed three other convictions *88 of driving under the influence; `the existence of such convictions reveals that [he] had been taught, through the application of formal sanction, that [such] criminal conduct was unacceptable—but had failed or refused to learn his lesson' [citation]. As to his prior serious and/or violent felony convictions: The record on appeal is devoid of mitigation. "Similarly, there is little favorable about Williams's background, character, or prospects.... But neither can we ignore the fact that he was unemployed and did not follow through in efforts to bring his substance abuse problem under control.... He did not refrain from criminal activity during that span of time, and he did not add maturity to age. Quite the contrary. In those years, he was often in prison or jail; when he was not, he violated parole...." (People v. Williams, supra, 17 Cal.4th at p. 163, 69 Cal. Rptr. 2d 917, 948 P.2d 429.) In People v. McGlothin (1998) 67 Cal. App. 4th 468, 79 Cal. Rptr. 2d 83, the Court of Appeal overturned the trial court's dismissal of a strike prior, noting that, as to the instant crimes, there were several aggravating factors and none in mitigation. (Id. at p. 475, 79 Cal. Rptr. 2d 83.) The appellate court then noted that the defendant's background "brings him within every aggravating factor specifically set out in California Rules of Court, rule 421(b)" (ibid.), including the facts that he had a history of conduct which demonstrated that he was a danger to society, he had numerous prior convictions, he had served prior prison terms, he was on parole when he committed the instant crimes and his previous attempts at parole were unsuccessful. (67 Cal.App.4th at p. 475, 79 Cal. Rptr. 2d 83.) The court added that "[n]ot a single mitigating factor found in ... rule 423(b) applies to defendant." (67 Cal. App.4th at p. 475, 79 Cal. Rptr. 2d 83.) The Court of Appeal held that the trial court had essentially determined that the punishment, 25 years to life, was not warranted by what the defendant had done. The appellate court said, "Neither the facts of these crimes nor the circumstances of the defendant's personal history or current situation support a conclusion that he should `be deemed outside the scheme's spirit, in whole or in part, and hence should be treated as though he had ... not previously been convicted of one or more serious and/or violent felonies.' [Citation.] Here the court looked beyond the Three Strikes sentencing scheme itself and beyond the `generally applicable sentencing principles.' [Citation.] Instead, the court simply concluded that life in prison was too harsh a penalty for attempted and completed strong-arm robberies. The Legislature has concluded otherwise, when the defendant has two serious or violent felony priors.... [¶] ... [¶] Defendant relies on People v. Bishop (1997) 56 Cal. App. 4th 1245, 66 Cal. Rptr. 2d 347 ..., for the proposition that a reviewing court may not overturn an exercise of discretion simply because it would have decided differently. We acknowledge that principle and are mindful that we may not substitute our conclusions for those of the trial court. We have not done so. Instead we conclude that this trial court's decision was an abuse of discretion because it was not based on appropriate legal principles, and because it substituted its conclusions for those of the electorate." (People v. McGlothin, supra, 67 Cal.App.4th at p. 477, 79 Cal. Rptr. 2d 83.) We are guided by Williams and McGlothin.[3] Whatever the trial court's *89 conclusion regarding the seriousness of Thornton's priors, we cannot affirm a decision which takes little or no account of "the particulars of [Thornton's] background, character and prospects," which, like the defendants in Williams and McGlothin, are dismal, and cannot be said to be outside the spirit of the three strikes law. Thus, as in those two cases, we determine that the trial court here abused its discretion. Remand to give the trial court an opportunity to reconsider whether to dismiss the strike priors is appropriate if the trial court is so inclined. In reversing the trial court's order dismissing two of Thornton's three strikes, we are mindful of the eloquent statements made by the First District in McGlothin, "Our system of laws confers upon each judge the discretion necessary to weigh punishment and mercy, to find that exquisite balance in which a just sentence reposes. Yet, in a democracy, the scope of a judge's authority is encompassed by the judgment of the citizens who bestow on the judiciary its authority in the first instance. Under our statutory framework, judges are not empowered to fashion any sentence they choose. The Legislature has created a sentencing structure within which every court must operate. Both the Legislature and the People, by initiative, have adopted a particular sentencing scheme for repeat offenders. A court may not simply substitute its own opinion of what would be a better policy, or a more appropriately calibrated system of punishment, in place of that articulated by the People from whom the court's authority flows. Indeed, as Justice Sullivan noted in People v. Orin [(1975) 13 Cal. 3d 937, 120 Cal. Rptr. 65, 533 P.2d 193], the reason a court is required to state the basis for a [Penal Code] section 1385 dismissal is: `"to protect the public interest against improper or corrupt ... dismissals" and to impose a purposeful restraint upon the exercise of judicial power "`lest magistral discretion sweep away the government of laws.'" [Citations].' [Citation.]" (People v. McGlothin, supra, 67 Cal.App.4th at pp. 476-477, 79 Cal. Rptr. 2d 83.) DlSPOSITION The order dismissing two of Thornton's three strike priors is reversed. The matter is remanded to afford the trial court the opportunity to reconsider dismissal if it chooses to. If it does not, Thornton must be resentenced. HOLLENHORST, J., and RICHLI, J., concur. NOTES [*] Mosk, J., and Kennard, J., dissented. [1] Despite the People's references to the Penal Code section 1368 report that occurred in connection with People v. Thornton (Super. Ct. Riverside County, No. CR29393) since the trial court did not consider it, neither shall we. (See People v. Preslie (1977) 70 Cal. App. 3d 486, 493, 138 Cal. Rptr. 828.) We hereby deny the People's request to take judicial notice of the "case print" (printout of all proceedings) in this case and the transcript of the preliminary hearing in case No. CR29393 as neither is necessary to our decision. Neither do we need to refer to the Penal Code section 969 records of the priors. [2] People v. Williams (1998) 17 Cal. 4th 148, 69 Cal. Rptr. 2d 917, 948 P.2d 429. [3] People v. Garcia (1999) 20 Cal. 4th 490, 85 Cal. Rptr. 2d 280, 976 P.2d 831, which Thornton cited in a letter brief submitted following oral argument, dealt primarily with the issue of dismissing strikes as to some current counts, but not as to others, a matter not involved here. Otherwise, Garcia stated the obvious, which is that the three strikes law's purpose, which is to ensure longer sentences, should not predominate the trial court's mind when deciding whether to dismiss a strike. That is also not at issue here. What is the issue is that the trial court did not pay sufficient attention to the factors which govern the determination whether a defendant is within or without the spirit of the three strikes law.

fr

wikipedia

N/A

La brocante est le commerce d’objets d'occasion. Par métonymie, le terme désigne aussi les boutiques où se pratique ce genre de commerce, ainsi que les foires populaires réservées aux professionnels et organisées le plus souvent les dimanches et jours fériés. Description Le brocanteur ne se distingue pas légalement de l'antiquaire pour ce qui est du statut de l'entreprise : dans les deux cas, il s'agit d'une activité de revente de biens mobiliers, non neufs. En tant que commerçant, il est astreint aux mêmes obligations : inscription au Registre du Commerce ou déclaration de statut d'autoentrepreneur, déclaration en Préfecture comme revendeur d'objets mobiliers, tenue d'un registre de police où sont consignés une description des objets achetés et le nom du vendeur, respect du Code de la Consommation, du Code Général des Impôts (affichage des prix, facturation...), respect de la législation sociale... Mais vis-à-vis des clients, ils n'ont pas les mêmes obligations (garanties quant à la nature et la qualité de la marchandise vendue par exemple). Un brocanteur est supposé vendre des objets et du mobilier d'occasion à valeur d'usage. L'antiquaire qui possède de solides connaissances en histoire de l'art est supposé vendre du mobilier et des objets souvent de valeur pour lesquels il engage sa responsabilité quant à leur authenticité. Le brocanteur lui n'est pas tenu responsable quant à l'exactitude des informations fournies sur l'objet vendu. La différence porte également sur la notion fiscale d'antiquité : une antiquité est un objet de plus de cent ans d'âge. Si le brocanteur vend des objets usagés quel que soit leur âge, l'antiquaire vend des antiquités datant d'au moins cent ans ou entrant dans les catégories indiquées. Dans les deux cas, il s'agit d'une activité commerciale. Le mot brocante désigne, outre le magasin du brocanteur, également une manifestation publique où les acheteurs peuvent venir trouver des objets d'occasion, de collection ou d'antiquité. En France La plus importante, avec environ exposants se tient chaque année dans le centre-ville de Lille pendant le premier week-end de septembre ; Amiens au printemps et à l'automne suit de près en taille. Souvent ces brocantes ont une origine historique et perpétuent une tradition locale dans de nombreuses villes (braderie de Lille, puces de Montsoreau, puces de Toulouse, etc.). Les organisateurs de ces manifestations sont en général des associations loi de 1901 qui tirent une recette de la location des espaces, ce peut être également des entreprises commerciales. Pour les salons d'antiquités brocante, les organisateurs en réservent l'accès aux personnes inscrites au registre du commerce ou qui ont le statut d'autoentrepreneur, toutes déclarées comme revendeurs d'objets mobiliers près de la Préfecture. En France, le développement très important des vide-greniers (composé essentiellement de particuliers) a entraîné une réaction des brocanteurs et des antiquaires qui s’inquiètent de ce qu’ils appellent une concurrence déloyale. En effet, certains particuliers ne se contentent pas de vendre des objets personnels usagés, mais font un véritable commerce sans supporter les charges auxquelles sont assujettis les professionnels. Il est tentant pour des particuliers de se comporter en commerçant (acheter pour revendre) et de se glisser tous les week-ends dans des manifestations pour écouler leurs achats, sans astreinte à déclarer le chiffre d'affaires, sans paiement de taxes (TVA, taxe professionnelle, formation professionnelle, etc.), sans déclaration de résultat et donc sans cotisations sociales à payer. Ce que certains font en commettant un délit (travail dissimulé). Notes et références Henri Mahé de Boislandelle (Mahé Henry) : « Le marché des antiquités en France », 1973, Presses Universitaires de France, Paris. Henri Mahé de Boislandelle : « Marché de l'art et gestion de patrimoine », 2005, Economica, Paris, 431p, Voir aussi Encan Louis la Brocante, série télévisée française avec Victor Lanoux Marché aux puces Troc de vêtements Vide-greniers Marché

de

other

N/A

Definition » unerlaubte Handlung « | Gabler Wirtschaftslexikon Das Buch bietet eine Orientierung in der Begriffswelt von Logistik 4.0. Es erläutert die technologischen Grundlagen und stellt die Bezüge ... Vorschau 4.99 € Statistik (von statista.com) Bürgschaften der Länder für den Rettungsschirm Meine zuletzt besuchten Definitionen unerlaubte Handlung von Prof. Dr. Gerhard Schewe Ethno-Marketing von Prof. Dr. Tanju Aygün unerlaubte Handlung InhaltsverzeichnisI. BegriffII. HauptfälleIII. HaftungDelikt.I. Begriff:im Sinn des BGB enger als der im Sprachgebrauch mit ihm verbundene Sinn. Unerlaubte Handlung ist eine rechtswidrige und schuldhafte Rechtsverletzung (Verschulden im Gegensatz zur Gefährdungshaftung), die von einer vertraglichen Pflichtverletzung (positive Vertragsverletzung) unabhängig und mit dieser nicht deckungsgleich ist. Beispiele: Diebstahl, Unterschlagung, fahrlässige Verletzung der Wegeunterhaltungs- und Streupflicht, schuldhaft verursachte Kraftfahrzeugunfälle, Amtspflichtverletzungen.Verantwortlichkeit für unerlaubte Handlung: Deliktsfähigkeit.II. Hauptfälle:1. Grundsatz: Anders als z.B. das franz. Recht sieht das deutsche Bürgerliche Recht keine große Generalklausel vor, sondern arbeitet mit drei kleinen Generalklauseln (sonstiges Recht nach § 823 I BGB, Schutzgesetz nach § 823 II BGB und sittenwidrige Schädigung nach § 826 BGB) sowie mit zahlreichen weiteren, speziellen Haftungstatbeständen.2. Einzelfälle: a) Vorsätzliche oder fahrlässige Verletzung des Lebens, des Körpers, der Gesundheit, der Freiheit, des Eigentums oder eines sonstigen Rechts eines anderen (wie z.B. der berechtigte Besitz; nicht die bloße Forderung) (§ 823 I BGB).b) Verletzung eines Schutzgesetzes (§ 823 II BGB).c) Kreditgefährdung (§ 824 BGB).d) Bestimmung zu sexuellen Handlungen (§ 825 BGB).e) Sittenwidrige Schädigung (§ 826 BGB, Sittenwidrigkeit).f) Verletzung einer Amtspflicht durch einen Beamten (§ 839 BGB; Amtshaftung).g) Vorsätzlich oder grob fahrlässig unrichtiges Gutachten des gerichtlichen Sachverständigen (§ 839a BGB).h) Verletzung der Gebäudeunterhaltungspflicht durch den Besitzer des Gebäudes (§§ 836–838 BGB).III. Haftung:Unerlaubte Handlung verpflichtet den Täter zum Schadenersatz ggf. als Gesamtschuldner (§§ 830, 840). Der Geschäftsherr muss ggf. für unerlaubte Handlung seiner Verrichtungsgehilfen einstehen; die juristische Person haftet für unerlaubte Handlungen ihrer Organe (Organhaftung). Entsprechend haftet die offene Handelsgesellschaft (OHG) gemäß § 31 BGB für unerlaubte Handlung eines vertretungsberechtigten Gesellschafters im Rahmen der ihm zustehenden Verrichtungen ohne Möglichkeit des Entlastungsbeweises. Gleiches gilt für die KG mit der Maßgabe, dass der Kommanditist nicht über die Kommanditeinlage hinaus haftet. Sachgebiete unerlaubte Handlung

hu

wikipedia

N/A

Mýa, születési nevén Mya Marie Harrison (Washington, 1979. október 10. –) Grammy-díjas amerikai R&B énekes, dalszerző, színésznő, producer, táncos, koreográfus, modell, aktivista. Élete Marylandben nőtt fel. Egy jamaicai-olasz család sarja, Theresának, egy könyvelőnek, és Sherman Harrisonn zenész–énekesnek a leánya. Már kislányként tanult énekelni, amikor pedig meglátta a Pop Királyaként ünnepelt Michael Jackson Thriller című klipjét, elhatározta, hogy táncosnő lesz. Megtanult táncolni – különösen a sztepptánc rejtelmeiben mélyült el – és nagyon hamar felhívta magára a figyelmet. Még nem volt nagykorú, amikor első szerződését aláírták helyette. 19 évesen (1998-ban) kiadta első szólólemezét, amely kétszeres platina lett, majd rá egy évre (1999-ben) megjelent második albuma, 2001-ben pedig bekerült abba a négyesbe (Pink, Christina Aguilera, Lil’ Kim és ő maga), amely újra elénekelte a Lady Marmalade című nótát. Mýa azóta is népszerű, és színésznőként is egyre ismertebb lett. Szerepelt a Chicago című nagy sikerű zenés filmben, az NCIS-ben, a 2005-ben mozikba került Vérfarkas című filmben pedig szinte már főszerepet játszott. Sokoldalú művész, önálló estet tartott, hegedült, dobolt, zenét szerzett, koreográfiákat készített, ruhákat tervezett. Diszkográfia Mýa (1998) Fear of Flying (2000) Moodring (2003) Liberation (2007) Sugar & Spice (2008) Filmszerepei (kivonat) 1999: Ikercsajok (Sister, Sister), tévésorozat; Mya 1999: A bűn mélyén (In Too Deep); Loretta 2002: A hetedik érzék (Haunted), tévésorozat; vudu papnő 2002: Chicago; önmaga 2004: Eltűntnek nyilvánítva (1-800-Missing), tévésorozat; Kira 2004: Dirty Dancing - Piszkos tánc 2. (Dirty Dancing: Havana Nights); Lola Martinez 2004: Hölgyválasz (Shall We Dance?); menyasszony 2005: Elátkozottak / Vérfarkas (Cursed); Jenny 2005: NCIS – Tengerészeti helyszínelő (NCIS), tévésorozat; Samantha „Jade” King 2007: Kettős élet (Cover); Cynda 2014: Csápok a mélyből (Bermuda Tentacles), tévéfilm; Plummer hadnagy 2021: Lazarus, Flóra Jegyzetek További információ Amerikai énekesek Amerikai színészek Amerikai nők Angol nyelvű énekesek 1979-ben született személyek Élő személyek Grammy-díjasok Washingtoniak

en

caselaw

US

03/31/2020 DA 19-0125 Case Number: DA 19-0125 IN THE SUPREME COURT OF THE STATE OF MONTANA 2020 MT 78N MATTHEW M. ROSENDALE, Montana State Auditor, Plaintiff and Appellee, v. VICTORY INSURANCE CO., a Montana Corporation, Defendant and Appellant, JUDY BRETSCH TRUST 2009, a South Dakota Trust, and KEITH BROWNFIELD, an Individual, Defendants. APPEAL FROM: District Court of the Sixteenth Judicial District, In and For the County of Custer, Cause No. DV-2018-18 Honorable Michael B. Hayworth, Presiding Judge COUNSEL OF RECORD: For Appellant: Linda M. Deola, Scott Peterson, Morrison, Sherwood, Wilson & Deola PLLP, Helena, Montana For Appellee: Michelle R. Dietrich, Special Assistant Attorney General, Office of the Commissioner of Securities and Insurance, Montana State Auditor, Helena, Montana Kate McGrath Ellis, Christensen & Prezeau, PLLP, Helena, Montana Submitted on Briefs: August 7, 2019 Decided: March 31, 2020 Filed: oe,,6tA- -if __________________________________________ Clerk Justice James Jeremiah Shea delivered the Opinion of the Court. ¶1 Pursuant to Section I, Paragraph 3(c), Montana Supreme Court Internal Operating Rules, this case is decided by memorandum opinion, shall not be cited and does not serve as precedent. Its case title, cause number, and disposition shall be included in this Court’s quarterly list of noncitable cases published in the Pacific Reporter and Montana Reports. ¶2 Victory Insurance Co. (Victory) appeals the Order on Motions of the Sixteenth Judicial District Court, Custer County, dismissing the Commissioner of Securities and Insurance’s (CSI) underlying action and, concordantly, dismissing the temporary restraining order obtained by Victory which enjoined the release of the CSI’s 2011-2014 Examination Report to the public. We affirm. ¶3 Victory is a Montana workers’ compensation insurance company with its principal office located in Custer County. Pursuant to § 33-1-401, MCA, the CSI conducted an examination of Victory for the period of January 1, 2011 through December 31, 2014 (2011-2014 Report). On March 11, 2016, the CSI completed the 2011-2014 Report, and served it upon Victory in May 2016. Victory submitted comments which were reviewed by the CSI and, on July 19, 2016, an amended version of the 2011-2014 Report was adopted by administrative order (2016 CSI Order). The 2016 CSI Order advised Victory of its right to appeal under §§ 33-1-409(4)(a), and 33-1-701, MCA. On August 9, 2016, Victory filed Respondent’s Request for Hearing under §§ 33-1-409(4)(a), and 33-1-701, MCA, relative to the 2016 CSI Order. On September 7, 2016, the CSI issued an Order Granting Hearing and an Order Appointing a Hearing Examiner. In June 2017, Victory requested that the 2 hearing be reset after the parties were unable to set deposition dates; however, no action was taken to reset the hearing because the appointed hearing officer passed away shortly after Victory’s request. ¶4 On September 18, 2017, the CSI filed a Complaint in the First Judicial District Court, Lewis and Clark County, alleging Victory failed to register as an insurance holding company, disclose material transactions, and file other required documents. On September 20, 2017, the CSI filed a Motion for Injunctive Relief, requesting Victory be ordered to make a number of filings, including an insurance holding company system registration. ¶5 Also on September 20, 2017, the CSI issued an Order Dismissing Contested Case regarding the previously set administrative hearing relative to the 2016 CSI Order. The CSI dismissed the hearing based on the rationale that Victory had no statutory right to a hearing, and the CSI was within its discretionary authority to revoke its grant of a hearing. The CSI characterized the initial grant of a hearing as “[a]t worst...an administrative error.” ¶6 On October 6, 2017, Victory filed an Ex Parte Motion for Temporary Restraining Order Pending Show Cause Hearing in District Court, seeking injunctive relief to stay the 2016 CSI Order and prohibit the disclosure of the 2011-2014 Report. Victory specifically requested that the injunctive relief it sought “should remain in effect until this case resolves.” On October 11, 2017, the District Court granted the TRO and set a Show Cause Hearing for October 24, 2017. At the show cause hearing, the judge recused himself because of a former attorney-client relationship with the CSI’s counsel. The show cause 3 hearing was never reset; however, the District Court continued the TRO, and it remained in effect. ¶7 On November 9, 2017, Victory moved for dismissal of all counts averred in the CSI’s Complaint on the grounds that the District Court “lack[ed] subject matter jurisdiction to determine the merits or the remedy sought by the [CSI] and also because the [CSI] has failed to exhaust administrative remedies.” Although it sought complete dismissal of the CSI’s Complaint, Victory styled its motion as a “Motion for Partial Dismissal” because it contended that it was not challenging the District Court’s subject matter jurisdiction over the CSI’s pending Motion for Injunctive Relief or Victory’s TRO that remained in place. ¶8 On January 31, 2019, the District Court issued an omnibus order addressing the multiple pending motions. The District Court granted Victory’s motion to dismiss the CSI Complaint, and it denied the CSI’s Motion for Injunctive Relief. Having dismissed the CSI’s action, and denied its Motion for Injunctive Relief, the District Court then dismissed Victory’s TRO, reasoning: [W]ith this Order, both the [CSI’s] Complaint and Motion for Injunctive Relief are dismissed. Thus, Victory has achieved the relief requested – that the Court bar release of the Report until this case is resolved. Thus, and [sic] the TRO is properly dismissed (as moot) with dismissal of the underlying action. Victory appeals the District Court’s Order, expressly limiting its appeal “to the District Court’s revocation of Victory’s Temporary Restraining Order (TRO) and denial of injunctive relief.” 4 ¶9 We review a district court’s grant or denial of injunctive relief for a manifest abuse of discretion, one that is “obvious, evident, or unmistakable.” Davis v. Westphal, 2017 MT 276, ¶ 10, 389 Mont. 251, 405 P.3d 73 (quoting Shammel v. Canyon Res. Corp., 2003 MT 372, ¶ 12, 319 Mont. 132, 82 P.3d 912); Citizens for Balanced Use v. Maurier, 2013 MT 166, ¶ 9, 370 Mont. 410, 303 P.3d 794 (quoting State v. BNSF Ry. Co., 2011 MT 108, ¶ 16, 360 Mont. 361, 254 P.3d 561). We review a district court’s interpretation and application of a statute to determine whether the court’s interpretation is correct. Blackmore v. Dunster, 2012 MT 74, ¶ 6, 364 Mont. 384, 274 P.3d 748. We also apply de novo review to a district court’s legal conclusion. Blackmore, ¶ 6. ¶10 “The purpose of preliminary injunctive relief is to maintain the status quo pending the final outcome of litigation.” Cole v. St. James Healthcare, 2008 MT 453, ¶ 25, 348 Mont. 68, 1999 P.3d 810. Status quo is defined as “the last actual, peaceable, [un]contested condition preceding the controversy at issue.” Davis, ¶ 24 (alteration in the original) (citing Porter v. K & S P’ship, 192 Mont. 175, 181, 627 P.2d 836, 839 (1981)); Benefis Healthcare v. Great Falls Clinic, LLP, 2006 MT 254, ¶ 14, 334 Mont. 86, 146 P.3d 714 (citations omitted). A district court is granted a high degree of discretion to maintain the status quo, see Shammel, ¶ 12, and has a duty to minimize the injury to all parties in the controversy, Benefis Healthcare, ¶ 14; Porter, 192 Mont. at 182, 627 P.2d at 840. 5 ¶11 TROs are a form of injunctive relief “made upon notice or an order to show cause, either before or after answer, ... [and] may enjoin the adverse party, until the hearing and decision of the application.” Section 27-19-314, MCA. TROs typically precede an injunction and are “intended to last only until a hearing is held and a decision made on the injunction application.” Marketing Specialists v. Service Mktg of MT, Inc., 214 Mont. 377, 388, 693 P.2d 540, 546 (1985). ¶12 In its motion for TRO, Victory sought injunctive relief that “should remain in effect until this case resolves.” In its brief in support of its motion for TRO, Victory reiterated that it was seeking injunctive relief “pending the resolution of this lawsuit.” That is precisely the relief it got. Victory’s TRO was granted, and it continued in effect, until the District Court granted Victory’s motion to dismiss the CSI’s Complaint and denied the CSI’s Motion for Injunctive Relief. At that point, the lawsuit was resolved. Although Victory would like to continue its application for injunctive relief as effectively a stand-alone claim, untethered from the lawsuit from which it originated, that is neither the relief it sought, nor would such relief be appropriate. “The purpose of preliminary injunctive relief is to maintain the status quo pending the final outcome of litigation.” Cole, ¶ 25. ¶13 We have determined to decide this case pursuant to Section I, Paragraph 3(c) of our Internal Operating Rules, which provides for memorandum opinions. In the opinion of the Court, the case presents a question controlled by settled law or by the clear application of applicable standards of review. The District Court did not manifestly abuse its discretion 6 when it dismissed Victory’s TRO as moot upon the conclusion of the CSI’s action against Victory. We affirm. /S/ JAMES JEREMIAH SHEA We Concur: /S/ MIKE McGRATH /S/ INGRID GUSTAFSON /S/ BETH BAKER /S/ DIRK M. SANDEFUR 7

de

wikipedia

N/A

Als Dichtung bezeichnet man in der Technik Elemente oder Konstruktionen, die die Aufgabe haben, ungewollte Stoffübergänge von einem Ort zu einem anderen zu verhindern oder zu begrenzen. Wenn etwa ein abgesperrter Wasserhahn noch tropft, so ist dessen Dichtung defekt. Bei einem luftgefüllten Fahrzeugreifen schließt sich nach dem Aufpumpen die Ventildichtung, um einen Druckabfall durch Entweichen des Gases zu verhindern. Neben den berührenden Dichtungen gibt es als Sonderfall auch berührungslose Dichtungen. Nach der Art der Relativbewegung der gegeneinander abzudichtenden Teile werden statische (keine Bewegung), translatorische (geradlinige Bewegung) und rotatorische (drehende Bewegung) Dichtungen unterschieden. Wenn der Dichtungsspalt durch ein spezielles, etwa ein elastisches oder verschleißfest gehärtetes Material gefüllt wird, so werden die Kontaktflächen als Dichtungssitz oder kurz Dichtsitz bezeichnet. Auch wenn etwa bei Ventilen und anderen Absperrarmaturen ein beweglicher Absperrkörper zur Abdichtung der Öffnung in ein formschlüssig passendes Gegenstück gefahren wird, so wird das Gegenstück als Dichtsitz bezeichnet. Berührungsdichtungen Die Dichtelemente berühren einander. Sie stellen die größte Gruppe der Dichtungen dar. Statische Dichtungen Die Dichtelemente führen keine Relativbewegung aus. Flachdichtungen – werden in unterschiedlichsten Werkstoffen, Größen und Ausführungsarten gefertigt, z. B. als Zylinderkopfdichtung sowie an Flanschverbindungen und flachdichtenden Verschraubungen als Rohrleitungsverbindungen. Profildichtung oder Lippendichtung, etwa zur sogenannten trockenen Verglasung beim Eindichten der Glasscheibe im Fensterflügel Metallprofildichtung, etwa als Klemm- oder Schneidringe bei Rohrverbindern Metallische Schmiegungsdichtung bei Pressverbindungen Walzdichtung Stoffschlüssige Dichtungen (kleben, löten, schweißen) Dichtungsmasse (Kitt, Bitumen, Silikon, PU) Dichtmaterial (Hanf, Aluminium- und Bleiwolle, Teflonband) Dichtungsschelle Einschleifdichtung, siehe Normschliff bei Gefäßen aus Laborglas Beispiele: Delta-Ring O-Ring Faserdichtung Kompriband Aufblasbare Dichtung (ABD) oder auch Blähklemme, Blähmanschette usw. Dynamische Dichtungen Die Dichtelemente bewegen sich relativ zueinander. Translatorische Dichtungen Die Dichtelemente führen zueinander eine linear gleitende Bewegung aus. Stopfbuchse, gefüllt mit Dichtmaterial Kolbenring Faltenbalg Bürstendichtung Hydraulikdichtung Pneumatikdichtung Kohlelamelle Rotatorische Dichtungen Die Relativbewegung der Dichtelemente ist rotatorisch. Der typische Anwendungsfall ist die Abdichtung einer rotierenden Welle gegen ein stehendes Gehäuse. Stopfbuchse Radialwellendichtung (für Niederdruckanwendungen) Axialwellendichtring (für untergeordnete Dichtaufgaben) Gleitringdichtung (geeignet für hohe Drücke bis 300 bar) Bürstendichtung Wellenlippendichtung. Geringfügige Bewegung beim Öffnen und Schließen Die Dichtelemente haben wechselweise Kontakt. Das Dichtmaterial ist wechselnder Druckbelastung und geringfügigen Bewegungen ausgesetzt. Dichtungsprofile oder für Tür- und Fensterflügel, auch als Lippendichtung oder Profildichtung bezeichnet Dichtband aus Filz, Moosgummi oder Schaumstoff zum Abdichten von Bauteilen gegen Luftströmungen oder Verschmutzung, auch zum Nachrüsten von Tür- und Fensterflügeln; auch als Klebepad bezeichnet Dichtungsteller, Dichtungskonus oder Dichtungskegel (Küken) bei Ventilen; keilförmiger Dichtkörper bei Absperrschiebern Packung, in Form einer Dichtschnur oder eines vorgeformten Dichtelements, zum Einlegen und Verpressen (Packen) in dafür vorgesehene Hohlräume und Nuten, auch in Hochtemperatur-Ausführung zum Abdichten von Ofenklappen u. ä. (z. B. aus E-Glasfaser bis 550 °C, HT-Glasfaser bis 750 °C, Silikat-Glasfaser (SiO2) bis 1100 °C, Keramikfaser bis 1260 °C, gegebenenfalls mit Verstärkungen aus Chromstahldraht, Inconel, Graphit und Glas) Berührungslose Dichtungen Berührungslose Dichtungen verwendet man hauptsächlich bei zueinander beweglichen Dichtflächen. Druck- und Drosseldichtungen: Labyrinthdichtung Magnet-Fluid-Dichtung Kammerdichtung Sperrluft (z. B. in Kaufhauseingängen) Sperrflüssigkeit für einen Geruchsverschluss Massenkraftdichtungen: Schleuderscheibe Spritzring Labyrinthdichtung Viskositätsdichtungen: Wellendichtringe Gewindewellendichtung Radialwellendichtung (bei hoher Drehzahl) Abgesehen von der Magnet-Fluid-Dichtung ist die Abdichtung hier nicht vollkommen, sondern lediglich begrenzend, da ein kleiner freier Spaltquerschnitt verbleibt. Sonderdichtungen, Dichtungen nach Maß Sonderdichtungen werden für eine spezielle Anwendung in Serie oder einzeln nach Maß hergestellt. Je nach Anforderungen können diverse Hochleistungswerkstoffe wie, PU, HPU, NBR, PTFE, EPDM, MVQ-Silikon, POM, PEEK uvm. eingesetzt werden. Ähnlich wie beim 3D-Druck wird eine pastöse Kunststoffmasse zur Herstellung von Formed in-place foam gaskets ("An Ort und Stelle ausgebildete Schaum-Dichtungen") auf ein abzudichtendes Werkstück aufgetragen und dort vernetzt. Siehe auch Bauwerksabdichtung Bodendichtung Fugenabdichtung Literatur Fachmagazin "DICHT! – Trialog der Dichtungs-, Klebe- und Polymertechnik. Karl F. Berger und Sandra Kiefer: Dichtungstechnik Jahrbuch (2004 -) 2018. ISBN 978-3-946260-01-1 Karl F. Berger und Sandra Kiefer: Wörterbuch der Dichtungstechnik - Dictionary of Sealing and Gasket Technology (Deutsch-Englisch, Englisch-Deutsch). ISBN 3-7785-2973-0 und Dictionary of Sealing and Gasket Technology (Deutsch-Englisch-Chinesisch-Pinyin). ISBN 978-3-9811509-1-9. Wolfgang Tietze und Alexander Riedl: Taschenbuch Dichtungstechnik. ISBN 978-3-8027-2735-1. SKF Katalog 4006/I G: CR Dichtungen Parker Prädifa: O-Ring Handbuch Gerhard P. Streit et al.: Elastomere Dichtungssysteme – Werkstoffe, Anwendungen, Konstruktionen, Normen. Expert-Verlag 2010, ISBN 978-3-8169-2895-9 Weblinks Skript Dichtungstechnik IMA Uni Stuttgart (PDF, 4,5 MB) Datenbank mit aktuellen Kennwerten nach EN 13555 für Flachdichtungen Technisches Handbuch Dichtung- und Schwingungstechnik Online-Fachbuch zu Dichtungstechnik Wissenswertes im Bereich Dichtungstechnik, Marktstudien, Checklisten, Umfragen, Preisindex, Werkstoffkompass >> ISGATEC Netzwerk Einzelnachweise Dichtelement

el

wikipedia

N/A

Ο Αδόλφος Β ́, γερμ. Adolf II (16 Οκτωβρίου 1458 - 24 Μαρτίου 1526) από τον Οίκο των Ασκάνια ήταν πρίγκιπας του Άνχαλτ-Κέτεν (1475-1508) και πρίγκιπας-επίσκοπος του Μέρσεμπουργκ (1514-1526). Ήταν Καθολικός και σταθερός αντίπαλος του Μαρτίνου Λουθήρου. Βιογραφία Ήταν ο τρίτος γιος του Αδόλφου Α ́ πρίγκιπα του Άνχαλτ-Κέτεν και της Κόρντουλα, κόρης του Αλβέρτου Γ ́ κόμη του Λίννταου-Ρουππίν. Το 1471 ξεκίνησε τις σπουδές του στο Πανεπιστήμιο του Λάιπτσιχ (Λειψίας) και το 1475 εκλέχθηκε κοσμήτορας του Συλλόγου του καθεδρικού. Είχε δύο μεγαλύτερους αδελφούς και τα τρία αδέλφια αποφάσισαν να γίνουν ιερείς, έτσι ο πατέρας τους έκανε συμβόλαιο διαδοχής με τον εξάδελφό του Γεώργιο Α ́ πρίγκιπα του Άνχαλτ-Ντεσάου, του πρεσβύτερου κλάδου. Εκεί καθοριζόταν ότι διάδοχος θα γινόταν ο Αλβέρτος ΣΤ ́, νεότερος αδελφός του Αδόλφου Α ́ και ο Βάλντεμαρ ΣΤ ̈, γιος του Γεωργίου Α ́. Το 1473 απεβίωσε ο Αδόλφος Α ́ και το επόμενο έτος ο Γεώργιος Α ́ και πρίγκιπες του Κέτεν έγιναν οι Αλβέρτος ΣΤ ́ και Βάλντεμαρ ΣΤ ́, όπως ορίστηκε. Το 1475 τον πρώτο διαδέχθηκε ο γιος του Φίλιππος. Ο δευτερότοκος γιος του Αδόλφου Α ́, ο Γουλιέλμος είχε γίνει ιερέας, έτσι ο πρωτότοκος Μάγκνους και ο Αδόλφος Β ́ έγιναν επίσης πρίγκιπες του Κέτεν. Δεν έδειχναν ενδιαφέρον για τη διακυβέρνηση και ήταν μόνο ονομαστικά πρίγκιπες. Ο Μάγκνους έγινε μέλος του Συλλόγου (canon) του καθεδρικού. Ο Αδόλφος Β ́ έγινε από το 1488 κοσμήτορας του Συλλόγου του καθεδρικού του Μαγδεβούργου· δύο έτη μετά χειροτονήθηκε ιερέας και το 1507 βοηθός επίσκοπος του Μέρσεμπουργκ. Το 1508 παραιτήθηκαν επίσημα από το πριγκιπάτο και ο Αδόλφος Β ́ έγινε το 1514 επίσκοπος του Μέρσεμπουργκ. Ήταν συνετός και ευγενής. Εκτός από τα διοικητικά του καθήκοντα, προσευχόταν και δίδασκε. Αν και αποδέχθηκε το δόγμα του Λούθηρου για δικαίωση μέσω της πίστης, απέρριπτε οποιαδήποτε παρέμβαση στην υπάρχουσα τάξη της Εκκλησίας: το 1520 διέταξε την πυρά των βιβλίων του Λουθήρου και απαγόρευσε την ανάγνωση της Μεταρρυθμιστικής μετάφρασης της Βίβλου του 1522. Ζήτησε από τον Γεώργιο των Βέττιν δούκα της Σαξονίας την εκδίωξη του Λουθηρανού υπουργού του Σεμπάστιαν Φρέσελ από τη Λειψία· το 1525, λόγω διαμαρτυριών των Προτεσταντών, αναγκάστηκε να διαφύγει από τη Λειψία. Απεβίωσε το επόμενο έτος στο Μέρσεμπουργκ. Πηγές August Ludwig Fürst v.Anhalt-Köthen Genealogical database by Herbert Stoyan Οίκος των Ασκάνια

de

caselaw

Germany

Tenor Auf die Berufung der Antragstellerin und unter Zurückweisung des weitergehenden Rechtsmittels wird das am 10. Mai 2005 verkündete Urteil des Amtsgerichts - Familiengericht - Hildesheim wegen der Folgesache Ehegattenunterhalt (III. der Entscheidungsformel) geändert und neu gefasst. Der Antragsgegner wird verurteilt, an die Antragstellerin nachehelichen Unterhalt von insgesamt 10 Euro für die Zeit vom 26. August 2005 (Eintritt der Scheidungsrechtskraft) bis zum 31. August 2005, von monatlich 50 Euro für September 2005 bis November 2005, von 72 Euro für Dezember 2005 und von monatlich 180 Euro für die Zeit ab Januar 2006 zu zahlen. Im Übrigen wird die Unterhaltsklage der Antragstellerin abgewiesen. Es verbleibt bei der erstinstanzlichen Kostenentscheidung. Von den Kosten der Berufungsinstanz trägt die Antragstellerin 1/5, der Antragsgegner 4/5. Das Urteil ist vorläufig vollstreckbar. Gründe 1 I. Auf die tatsächlichen Feststellungen im angefochtenen Urteil wird gemäß § 540 Abs. 1 S. 1 Nr. 1 ZPO Bezug genommen. 2 II. Die Berufung der Antragstellerin ist zum Teil begründet 3 A) Unterhaltshöhe 4 1. Einkünfte der Antragstellerin 5 Die Antragstellerin erzielt nach den vorgelegten Verdienstabrechnungen ein durchschnittliches Erwerbseinkommen von monatlich rund 1.135 Euro netto. 6 Der zu ihren berufsbedingten Aufwendungen geführte Vortrag der Antragstellerin ist entgegen der Auffassung des Antragsgegners nach Maßgabe der die allgemeinen Verspätungsvorschriften verdrängenden Regelung des § 621 d ZPO nicht verspätet und deshalb zu berücksichtigen. Der Antragstellerin entstehen berufsbedingte Fahrtkosten von monatlich (220/12 x 60 x 0,30) 330 Euro. Dass die Antragstellerin zur Teilnahme an auswärtigen Betriebsversammlungen verpflichtet ist und sie dadurch zusätzliche Fahrtkosten in bestimmter, regelmäßig wiederkehrender Höhe hat, ergibt sich aus der vorgelegten Arbeitgeberbestätigung nicht. Nach der Beitragsquittung vom 22. April 2005 zahlt die Antragstellerin einen Gewerkschaftsbeitrag von monatlich rund (108,06/12) 9 Euro. 7 Die laut Bescheid der Bundesagentur für Arbeit vom 17. November 2004 auf ein Mobilitätshilfe-Darlehen von 250 Euro ab Januar 2005 zu zahlende Rate von monatlich 25 Euro ist bis einschließlich Oktober 2005 zu berücksichtigen. Weiter sind nach Ablehnung des Antrages auf Freistellung von der Rückzahlungsverpflichtung gemäß Widerspruchsbescheid des Bundesverwaltungsamts vom 8. Juli 2005 auf das Ausbildungsförderungsdarlehen zu zahlende Raten von monatlich 105 Euro vom Einkommen abzuziehen. 8 Darüber hinaus sind Beiträge von monatlich 11 Euro für eine private Rentenversicherung (SpardaProfiRente 4P, so genannte Riester-Rente) als das Einkommen mindernd einzustellen. Denn nach der neueren Rechtsprechung des Bundesgerichtshofs ist sowohl dem unterhaltsberechtigten als auch dem unterhaltspflichtigen Ehegatten grundsätzlich zuzubilligen, einen Betrag von bis zu 4% seines jeweiligen Gesamtbruttoeinkommens des Vorjahres für eine über die primäre Altersversorgung hinaus betriebene zusätzliche Altersvorsorge einzusetzen (vgl. BGH NJW 2005, 3277, 3280 f). 9 Somit verbleiben Einkünfte von monatlich (1.135 - 330 - 9 - 25 - 105 - 11) 655 Euro für die Zeit bis Oktober 2005 und von monatlich (655 + 25) 680 Euro für die Zeit ab November 2005. Hinzu kommt die nach dem Einkommensteuerbescheid vom 11. Juli 2005 vereinnahmte Steuererstattung von monatlich rund (1.232,87/12) 103 Euro, sodass sich monatlich 758 Euro bzw. 783 Euro ergeben. 10 2. Einkünfte der Antragsgegners 11 a) Der Antragsgegner hat nach den vorgelegten Bezügemitteilungen bis einschließlich September 2005 nach abgabenbereinigtem Abzug der vermögenswirksamen Arbeitgeberleistung ein durchschnittliches Erwerbseinkommen von monatlich rund 1.985 Euro netto erzielt, einschließlich des Familienzuschlages der Stufe 1 von monatlich 100,24 Euro brutto. Dieser Zuschlag ist ausweislich der Bezügemitteilungen für die Zeit ab Oktober 2005 weggefallen; insoweit ergeben sich Einkünfte von monatlich rund 1.915 Euro, § 287 Abs. 2 ZPO. 12 b) Der Wegfall des Familienzuschlages beruht darauf, dass er nach § 40 Abs. 1 Nr. 3 BBesG nur gewährt wird, wenn der geschiedene Beamte Ehegattenunterhalt in bestimmter Mindesthöhe zu zahlen hat (vgl. Kümmel/Pohl, Bundesbesoldungsrecht, § 40 BBesG Rn. 19 ff.; BVerwG ZBR 1992, 54); diese beläuft sich nach der gemäß § 273 Abs. 2 Nr. 2 ZPO durch den Berichterstatter eingeholten telefonischen Auskunft des für den Antragsgegner zuständigen N.L. für Bezüge und Versorgung H.auf den Bruttobetrag des Familienzuschlages der Stufe 1, mithin auf derzeit monatlich 100,24 Euro. Erstinstanzlich ist jedoch nur auf nachehelichen Unterhalt von monatlich 50 Euro erkannt worden. Wenn das angefochtene Urteil auf einen Betrag von mindestens monatlich 100,24 Euro abgeändert wird, erhält der Antragsgegner auf entsprechenden Antrag den Familienzuschlag der Stufe 1 gemäß § 41 S. 1 BBesG ab Beginn des Monats nach- bzw. wieder gezahlt, für den eine Unterhaltsverpflichtung in dieser Höhe besteht. 13 Im Urteil vom 19. Januar 2005 (NJW 2005, 1516 = FamRZ 2005, 716) hat der Senat entschieden, dass der Familienzuschlag der Stufe 1 sowohl hinsichtlich der Bedarfsberechnung wie bei Feststellung der Leistungsfähigkeit unterrechtliches Einkommen darstellt. Dem lag der Fall zugrunde, dass der unterhaltspflichtige Ehegatte den Familienzuschlag während der dann geschiedenen Ehe gemäß § 40 Abs. 1 Nr. 1 BBesG, nach Eintritt der Scheidungsrechtskraft gemäß § 40 Abs. 1 Nr. 3 BBesG wegen seiner Unterhaltsverpflichtung und schließlich nach Wiederheirat unter gleichzeitiger Erfüllung der Voraussetzungen von § 40 Abs. 1 Nr. 1 und Nr. 3 BBesG erhalten hat. Insoweit ging es darum, ob der Familienzuschlag entsprechend dem Splittingvorteil (vgl. BVerfG NJW 2003, 3466 = FamRZ 2003, 1821; BGH NJW 2005, 3277, 3278) nach seiner öffentlich-rechtlichen Zweckbestimmung der neuen Ehe vorbehalten bleiben und deren Belastungen mildern soll. Diese Frage hat der Senat in der seinerzeit gegebenen Fallkonstellation im Hinblick auf die durchgehende Prägung der (fortgeschriebenen) Lebensverhältnisse der geschiedenen Ehegatten durch den Familienzuschlag gemäß § 1578 Abs. 1 S. 1 BGB verneint (zustimmend Büttner, NJW 2005, 2352, 2358; Palandt/Brudermüller, BGB, 65. Aufl., § 1581 Rn 9). Demgegenüber hat das OLG Hamm in seiner Entscheidung vom 14. Januar 2005 (vgl. FamRZ 2005, 1177) den Zuschlag unter Hinweis auf seine doppelte Zweckbestimmung zur Hälfte der neuen Ehe zugeordnet. Dem ist nach Auffassung des Senats nicht zu folgen. Denn die an eine Unterhaltspflicht gegenüber dem geschiedenen Ehegatten anknüpfende Ursächlichkeit für die Gewährung des Familienzuschlages wird unterhaltsrechtlich nicht dadurch beseitigt, dass die Zahlung besoldungsrechtlich (auch) auf den weiteren, selbständigen Tatbestand der Wiederheirat gestützt wird. Andererseits ist der erst nach Wiederheirat des unterhaltspflichtigen Ehegatten gemäß § 40 Abs. 1 Nr. 1 BBesG ohne gleichzeitiges Vorliegen der Voraussetzungen des § 40 Abs. 1 Nr. 3 BBesG gezahlte Familienzuschlag nach Maßgabe der Erwägungen des Bundesverfassungsgerichts im Beschluss vom 7. Oktober 2003 (BVerfG NJW 2003, 3466 = FamRZ 2003, 1821) unterhaltsrechtlich der neuen Ehe vorzubehalten (vgl. Schürmann, FamRZ 2003, 1821, 1826). 14 Vorliegend ist der Antragsgegner (noch) nicht wieder verheiratet, sodass der Familienzuschlag im Falle seiner Zahlung seinen Grund gemäß § 40 Abs. 1 Nr. 3 BBesG allein in der Unterhaltslast hat, die auf der geschiedenen Ehe beruht. Deshalb würde der Zuschlag die fortgeschriebenen ehelichen Lebensverhältnisse der Parteien prägen und wäre in vollem Umfang unterhaltspflichtiges Einkommen. Bei den gegebenen Einkommensverhältnissen der Parteien, wie sie hinsichtlich des Antragsgegners unten unter c) noch im einzelnen hergeleitet werden, kommt es für die Erreichung des den Anspruch auf Zahlung des Familienzuschlages auslösenden Mindestunterhalts darauf an, ob dieser unter Berücksichtigung einer (fiktiven) Zahlung des Zuschlages oder ohne Rücksicht darauf zu ermitteln ist. Nach Auffassung des Senats ist nach Sinn und Zweck des § 40 Abs. 1 Nrn. 1 und 3 BBesG letzteres der Fall. Die den verheirateten Beamten aufgrund seiner Verpflichtung zur Beteiligung am Familienunterhalt gemäß §§ 1360, 1360 a BGB treffende Unterhaltslast übersteigt, ohne dass es dazu weiterer Feststellungen bedürfte, die Höhe des Familienzuschlages und soll durch diesen gemindert werden. Demgegenüber kann die Zahlung des Zuschlages an den geschiedenen Beamten besoldungsrechtlich nur dann begründet sein, wenn dieser tatsächlich mindestens in dessen Höhe zum (Bar-) Unterhalt verpflichtet ist. Berechnete man diesen Unterhalt unter fiktiver Berücksichtigung des Familienzuschlages, würde dadurch in bestimmten Fällen (wie dem vorliegenden) der besoldungsrechtliche Anspruch auf Zahlung des Familienzuschlages konstruiert. Das ist nicht gerechtfertigt, weil dann die unterschiedlichen Tatbestände von § 40 Abs. 1 Nrn. 1 und 3 BBesG durch nicht begründete Unterstellung eines bestimmten Mindestunterhalts gleich behandelt würden. Etwas anderes ergibt sich auch nicht daraus, dass nach Nr. 40.2.2 der Allgemeinen Verwaltungsvorschrift zum BBesG (BBesGVwV) die den Anspruch auf Zahlung des Familienzuschlages begründende Unterhaltsverpflichtung auch auf Vertrag beruhen kann und insoweit eine entsprechende willkürliche Festlegung des Unterhalts durch die geschiedenen Ehegatten nicht ausgeschlossen ist. Denn eine solche, auf Erfüllung der Voraussetzungen des § 40 Abs. 1 Nr. 3 BBesG ausgerichtete Vertragsgestaltung wäre nach Auffassung des Senats missbräuchlich. 15 c) Mithin ist der Unterhaltsanspruch der Antragstellerin zunächst ohne Rücksicht darauf zu ermitteln, ob der Antragsgegner einen Anspruch auf Zahlung des Familienzuschlages hat. Erst wenn dies wegen der Höhe des sich so ergebenden Unterhalts der Fall ist, hat im zweiten Schritt eine Unterhaltsberechnung unter Einstellung des Familienzuschlages zu erfolgen, und zwar sowohl jeweils bei der Feststellung des Bedarfs der Antragstellerin wie der Leistungsfähigkeit des Antragsgegners. Das gilt auch für September 2005, weil der Antragsgegner beim Fehlen der Anspruchsvoraussetzungen des § 40 Abs.1 Nr. 3 BBesG im Hinblick auf § 41 S. 2 BBesG mit einer Rückforderung zu rechnen hat. 16 Dem Antragsgegner entstehen berufsbedingte Fahrtkosten von monatlich rund (220/12 x 68 x 0,30) 374 Euro. Er zahlt einen Gewerkschaftsbeitrag von monatlich rund (22,23/3) 7 Euro und hat nach dem Bescheid des Bundesverwaltungsamts vom 11. April 2002 eine als Darlehen gewährte Ausbildungsförderung in monatlichen Raten von 105 Euro zurückzuzahlen. Beiträge zur Kranken- und Pflegeversicherung fallen ausweislich der überreichten Versicherungsscheine in Höhe von monatlich insgesamt rund (137,86 + 11,88) 150 Euro an. Dass ihm höhere Kosten für die Beschaffung und Instandhaltung von Dienstkleidung entstehen als im Umfang des ausweislich der Bezügemitteilungen im Rahmen des Gesamtbrutto vom Dienstherrn steuerfrei gezahlten Zuschusses von monatlich rund 15 Euro, hat der Antragsgegner nicht dargetan; andererseits ist davon auszugehen, dass der vorgenannte Betrag in voller Höhe zweckgebunden eingesetzt wird, sodass er vom Brutto abzuziehen ist. Weiter abzusetzen sind die Beiträge von monatlich rund 49 Euro für eine Lebensversicherung (...) als Aufwendungen zur zusätzlichen Altersvorsorge. Nach dem im erstinstanzlichen Verhandlungstermin am 19. April 2005 geschlossenen Prozessvergleich der Parteien hat der Antragsgegner wie während der ehelichen Lebensgemeinschaft die den Pkw der Antragstellerin betreffende Rate von monatlich rund 196 Euro an die R.B.zu zahlen. Auch diese Verpflichtung ist zu berücksichtigen. 17 Das ergibt Einkünfte von monatlich (1.985 - 374 - 7 - 15 - 105 - 150 - 49 - 196) 1.089 Euro mit Familienzuschlag bzw. (1.915 - 374 - 7 - 15 - 105 - 150 - 49 - 196) 1.019 Euro ohne Familienzuschlag. 18 Hinzu kommt die nach dem Einkommensteuerbescheid vom 8. August 2005 vereinnahmte Steuererstattung von rund (1.374,61/12) 115 Euro. Mithin sind monatlich 1.204 Euro mit bzw. 1.134 Euro ohne Familienzuschlag einzustellen. 19 3. Unterhaltsbedarf der Antragstellerin 20 Nach Maßgabe des Halbteilungssatzes errechnet sich ohne Familienzuschlag unter beiderseitiger Berücksichtigung des Erwerbstätigenbonus von einem Siebtel ein nach den ehelichen Lebensverhältnissen (§ 1578 Abs. 1 S. 1 BGB) bemessener Unterhaltsbedarf der Antragstellerin von monatlich rund 21 [(1.134 - 758) 376 x 3/7] 161 Euro für August 2005 bis Oktober 2005 und 22 [(1.134 - 783) 351 x 3/7] 150 Euro ab November 2005, 23 bei mangels anderweitiger Anhaltspunkte gemäß § 278 Abs. 2 ZPO gerechtfertigter Fortschreibung der Einkommensverhältnisse für 2006. Für den Fall, dass sich diese Prognose als unzutreffend herausstellt, steht den Parteien die Abänderungsklage nach Maßgabe von § 323 Abs. 1 ZPO offen. 24 4. Leistungsfähigkeit des Antragsgegners 25 Zur Feststellung der unterhaltsrechtlichen Leistungsfähigkeit (§ 1581 BGB) des Antragsgegners ist auch die von ihm gemäß Beschluss des Amtsgerichts vom 8. August 2005 für das Scheidungsverfahren zu zahlende Prozesskostenhilferate von monatlich 115 Euro zu berücksichtigen, weil nach derzeitiger Rechtslage eine Ehescheidung nur aufgrund eines Gerichtsverfahrens ausgesprochen werden kann und deshalb die dort entstehenden Kosten unterhaltsrechtlich als unvermeidbar anzusehen sind (vgl. Kalthoener/Büttner/Niepmann, Die Rechtsprechung zur Höhe des Unterhalts, 9. Aufl., Rn 1020 f.). Dass sich die Raten auch auf die Kosten der Folgesache Ehegattenunterhalt beziehen, ist vorliegend unerheblich, weil ausweislich der erstinstanzlichen Wertfestsetzung diese Folgesache keine besonderen Kosten verursacht hat. Hingegen sind die nach Maßgabe von § 115 Abs. 2 ZPO gemäß Senatsbeschluss vom 3. Oktober 2005 auf die Kosten der Berufungsinstanz weiter zu zahlenden Raten nicht einkommensmindernd zu berücksichtigen, weil sie allein die Folgesache Ehegattenunterhalt betreffen. Nach Maßgabe der Berechnung in der Verfügung des Urkundsbeamten der Geschäftsstelle des AG Hildesheim vom 22. Juni 2005 waren zur Deckung der erstinstanzlichen Verfahrenskosten – bei Abzug der auf den Prozessvergleich vom 19. April 2004 nach dem insoweit separat festgesetzten Streitwert entfallenden und hier nicht einkommensmindernd zu berücksichtigenden Kosten – noch bis einschließlich November 2005 monatliche Raten von 115 Euro und im Dezember 2005 eine anteilige Schlussrate von rund 62 Euro zu zahlen. 26 Mithin ist der Antragsgegner aufgrund des ihm zu belassenden Selbstbehalts von monatlich 1.000 Euro ohne Familienzuschlag im Umfang von monatlich 27 (1.134 - 115 - 1.000) 19 Euro für August 2005 bis November 2005, 28 (1.134 - 62 - 1.000) 72 Euro für Dezember 2005 und 29 (1.134 - 1.000) 134 Euro für die Zeit ab April 2006 30 als leistungsfähig anzusehen. 31 5. Unterhaltsanspruch der Antragstellerin 32 Nach dem vorstehenden Zahlenwerk besteht für August 2005 bis November 2005 kein Unterhaltsanspruch (§ 1573 Abs. 2 BGB) der Antragstellerin, der die erstinstanzlich erkannten monatlich 50 Euro übersteigt, während sich für Dezember 2005 ein solcher von 72 Euro ergibt. Mithin sind während dieses Zeitraums die Voraussetzungen für die Zahlung des Familienzuschlages nach § 40 Abs. 1 Nr. 3 BBesG nicht erfüllt, weshalb dieser nicht zu berücksichtigen ist. Für die Zeit vom 26. August 2005 (Eintritt der Scheidungsrechtskraft) bis zum 31. August 2005 ergeben sich anteilig insgesamt rund (6/31 x 50) 10 Euro. 33 Hingegen lässt sich für die Zeit ab Januar 2006 ohne Familienzuschlag ein Unterhalt von monatlich 134 Euro darstellen, der den Bruttobetrag des Familienzuschlages von monatlich 100,24 Euro überschreitet und einen vom Antragsgegner geltend zu machenden besoldungsrechtlichen Anspruch auf Zahlung dieses Betrages auslöst. Deshalb sind insoweit in einem zweiten Rechengang die ehelichen Lebensverhältnisse prägende Einkünfte des Antragsgegners von monatlich 1.204 Euro einzustellen. Das ergibt einen Bedarf der Antragstellerin von monatlich rund [(1.204 - 783) 421 x 3/7] 180 Euro, den der Antragsgegner bei einer dann gegebenen unterhaltsrechtlichen Leistungsfähigkeit von monatlich (1.204 - 1.000) 204 Euro decken kann. 34 B) Befristung des Unterhaltsanspruchs 35 Die in erster Instanz ausgesprochene Befristung des Unterhaltsanspruchs kommt vorliegend gemäß § 1573 Abs. 5 BGB nicht in Betracht. Im Hinblick auf die Ehedauer vom 5. August 1994 bis zum 1. Juli 2004 (vgl. Palandt/Brudermüller, 65. Aufl., § 1573 Rn 33) sowie die beiderseitigen Erwerbs-, Einkommens- und Vermögensverhältnisse ergibt die vorzunehmende Billigkeitsabwägung nicht, dass ein unbegrenzter Unterhaltsanspruch unbillig wäre. Das folgt insbesondere daraus, dass der Antragsgegner Beamter ist und ihn deshalb im Gegensatz zur Antragstellerin das Risiko eines Arbeitsplatzverlustes nicht trifft. 36 III. Die Kostenentscheidung beruht auf § 92 Abs. 1, 97 Abs. 2 ZPO. Dabei war auch der Erfolg der Berufung hinsichtlich der Befristung des Unterhaltsanspruchs zu berücksichtigen. 37 Die Entscheidung über die vorläufige Vollstreckbarkeit folgt aus §§ 708 Nr. 10, 711, 713 ZPO. Diesen Link können Sie kopieren und verwenden, wenn Sie genau dieses Dokument verlinken möchten:http://www.rechtsprechung.niedersachsen.de/jportal/?quelle=jlink&docid=KORE548672006&psml=bsndprod.psml&max=true

it

wikipedia

N/A

I've Got Two Legs è una canzone/sketch dei Monty Python cantata da Terry Gilliam. Appare per la prima volta nell'album Monty Python Live at Drury Lane e appare anche nel film Monty Python Live at the Hollywood Bowl. Lo sketch/canzone Sia a Drury Lane che all'Hollywood Bowl, la canzone segue lo sketch La clinica per litigare, dove appare dal soffitto Terry Gilliam con la sua chitarra e canta: "I've got two legs from my hips to the ground, and when I move them they walk around, and when I lift them they climb the stairs, and when I shave them they ain't got hairs." Quando Gilliam cerca di cantare la seconda strofa, viene ucciso da un colpo di fucile da John Cleese e lo sketch finisce. Collegamenti esterni Sketch dei Monty Python

ro

legislation

EU

25.10.2011 RO Jurnalul Oficial al Uniunii Europene L 278/7 REGULAMENTUL DE PUNERE ÎN APLICARE (UE) NR. 1075/2011 AL COMISIEI din 24 octombrie 2011 de stabilire a valorilor forfetare de import pentru fixarea prețului de intrare pentru anumite fructe și legume COMISIA EUROPEANĂ, având în vedere Tratatul privind funcționarea Uniunii Europene, având în vedere Regulamentul (CE) nr. 1234/2007 al Consiliului din 22 octombrie 2007 de instituire a unei organizări comune a piețelor agricole și privind dispoziții specifice referitoare la anumite produse agricole (Regulamentul unic OCP) (1), având în vedere Regulamentul de punere în aplicare (UE) nr. 543/2011 al Comisiei din 7 iunie 2011 de stabilire a normelor de aplicare a Regulamentului (CE) nr. 1234/2007 al Consiliului în sectorul fructelor și legumelor și în sectorul fructelor și legumelor procesate (2), în special articolul 136 alineatul (1), întrucât: Regulamentul de punere în aplicare (UE) nr. 543/2011 prevede, ca urmare a rezultatelor negocierilor comerciale multilaterale din cadrul Rundei Uruguay, criteriile pentru stabilirea de către Comisie a valorilor forfetare de import din țări terțe pentru produsele și perioadele menționate în partea A din anexa XVI la regulamentul respectiv, ADOPTĂ PREZENTUL REGULAMENT: Articolul 1 Valorile forfetare de import prevăzute la articolul 136 din Regulamentul de punere în aplicare (UE) nr. 543/2011 sunt stabilite în anexa la prezentul regulament. Articolul 2 Prezentul regulament intră în vigoare la 25 octombrie 2011. Prezentul regulament este obligatoriu în toate elementele sale și se aplică direct în toate statele membre. Adoptat la Bruxelles, 24 octombrie 2011. Pentru Comisie, pentru președinte José Manuel SILVA RODRÍGUEZ Director general pentru agricultură și dezvoltare rurală (1) JO L 299, 16.11.2007, p. 1. (2) JO L 157, 15.6.2011, p. 1. ANEXĂ Valorile forfetare de import pentru determinarea prețului de intrare pentru anumite fructe și legume (EUR/100 kg) Cod NC Codul țărilor terțe (1) Valoare forfetară de import 0702 00 00 AL 57,4 MA 51,7 MK 58,0 ZZ 55,7 0707 00 05 AL 45,6 MK 62,2 TR 147,7 ZZ 85,2 0709 90 70 AR 33,4 TR 135,7 ZZ 84,6 0805 50 10 AR 63,2 TR 66,8 ZA 81,1 ZZ 70,4 0806 10 10 BR 217,1 CL 71,4 MK 110,6 TR 129,4 ZA 67,9 ZZ 119,3 0808 10 80 AR 61,9 BR 86,4 CA 105,4 CL 90,0 CN 82,6 NZ 110,5 US 82,8 ZA 100,1 ZZ 90,0 0808 20 50 CN 49,9 TR 127,5 ZZ 88,7 (1) Nomenclatorul țărilor, astfel cum este stabilit prin Regulamentul (CE) nr. 1833/2006 al Comisiei (JO L 354, 14.12.2006, p. 19). Codul „ZZ” reprezintă „alte origini”.

de

other

N/A

109 IV 113 109 IV 11331. Auszug aus dem Urteil des Kassationshofes vom 19. Juli 1983 i.S. K. gegen Staatsanwaltschaft des Kantons Aargau (Nichtigkeitsbeschwerde) Art. 165 ch. 1 et 170 CP; d�lit successif, prescription. 1. Il n'y a pas de relation de d�lit successif entre l'obtention frauduleuse d'un concordat judiciaire et la banqueroute simple (consid. 1a). 2. Lorsque la banqueroute simple est le fruit de plusieurs actes propres � conduire � la d�confiture, l'auteur ne se rend coupable que d'une seule infraction. La prescription commence � courir � partir du dernier acte commis (consid. 1c). Faits � partir de page 114 BGE 109 IV 113 S. 114 A.- Die Kollektivgesellschaft E. K. in O. wurde im Jahre 1964 in eine Kommanditgesellschaft umgewandelt, wobei Dr. K. als alleiniger Komplement�r unbeschr�nkt haftete und seine damalige Gattin sowie seine Tante als Kommandit�rinnen mit Fr. 10'000.-- bzw. Fr. 40'000.-- beteiligt waren. Im Jahre 1970 geriet die von Dr. K. geleitete Firma zufolge betrieblicher und ausserbetrieblicher Umst�nde in die Verlustzahlen. Gem�ss Abschlussbericht f�r das Jahr 1973 befand sie sich in einer bedenklichen finanziellen Situation. Nebst erheblichen Verlusten war eine gef�hrliche Liquidit�tsklemme ausgewiesen. Um den Finanzengpass zu beheben und die existenznotwendigen Rationalisierungsmassnahmen durchzuf�hren, wurden Betriebsmittel in der H�he von ca. 15 Mio. Franken ben�tigt. Zu diesem Zweck wandte sich K. an zweifelhafte Gesch�ftsleute und t�tigte mit ihnen risiko- und verlustreiche Finanzgesch�fte. Als Folge seines ruin�sen Gesch�ftsgebarens erh�hten sich die Passiven der Firma um ca. Fr. 900'000.-- und verringerten sich �berdies die Aktiven um ungef�hr denselben Betrag. Der dringend ben�tigte Kredit blieb indessen aus. Am 16. Januar 1975 gew�hrte das Obergericht des Kantons Aargau eine Nachlassstundung, und am 16. Juli 1975 wurde ein Nachlassvertrag mit Stundungsvergleich gerichtlich best�tigt. Da dieser auf unredliche Weise zustandegekommen war, wurde er am 1. Dezember 1975 gest�tzt auf Art. 316 SchKG widerrufen. In der Folge konnte der Firmenkonkurs mit Wirkung auf den 27. Februar 1976 nicht vermieden werden. Diesem folgte am 29. Juni 1977 die Er�ffnung des Konkurses �ber den unbeschr�nkt haftenden Komplement�r Dr. K. B.- Mit Entscheid des Bezirksgerichtes Aarau vom 24. Februar 1982 wurde K. des leichtsinnigen Konkurses nach Art. 165 Ziff. 1 StGB und der Erschleichung eines gerichtlichen Nachlassvertrages nach Art. 170 StGB schuldig befunden und mit 4 Monaten Gef�ngnis unter Gew�hrung des bedingten Strafvollzuges bei einer Probezeit von 2 Jahren bestraft. Die 1. Strafkammer des BGE 109 IV 113 S. 115Obergerichtes des Kantons Aargau best�tigte am 20. Januar 1983 das angefochtene Urteil vollumf�nglich. C.- K. f�hrt gegen das obergerichtliche Urteil eidgen�ssische Nichtigkeitsbeschwerde mit den Antr�gen, das angefochtene Urteil sei aufzuheben und die Sache sei zur Freisprechung des Angeschuldigten, eventuell zur Einstellung des Verfahrens wegen eingetretener Verj�hrung an die Vorinstanz zur�ckzuweisen. 1. Der Beschwerdef�hrer r�gt, die ihm zur Last gelegten Delikte seien verj�hrt, weshalb er freizusprechen bzw. das gegen ihn gef�hrte Verfahren einzustellen sei. a) Zun�chst ist zu pr�fen, ob ein Fortsetzungszusammenhang zwischen der Erschleichung des Nachlassvertrages und dem leichtsinnigen Konkurs besteht, da sich danach der Zeitpunkt der letzten f�r die Verj�hrung massgebenden Tathandlung bestimmt. Ein fortgesetztes Delikt liegt nach der Rechtsprechung des Bundesgerichtes dann vor, wenn gleichartige oder �hnliche Handlungen, die gegen das gleiche Rechtsgut gerichtet sind, auf ein und denselben Willensentschluss zur�ckgehen (BGE 102 IV 77 E. 2a). Im vorliegenden Fall ist einerseits die Identit�t des gesch�tzten Rechtsgutes nicht gegeben. Die Erschleichung eines Nachlassvertrages stellt prim�r ein Delikt gegen die Rechtspflege dar (ordnungsgem�sse Durchf�hrung des Nachlassvertragsverfahrens), und es richtet sich nur mittelbar gegen die Gl�ubigerinteressen (BGE 84 IV 161), w�hrend die Konkursdelikte in erster Linie die Anspr�che der Gl�ubiger beeintr�chtigen (BGE 74 IV 37). Andererseits ist auch die Voraussetzung der �hnlichen oder gleichartigen Handlungen nicht erf�llt. Dem Beschwerdef�hrer wird leichtsinniger Konkurs vorgeworfen, weil er zum einen allzu riskante bzw. unverh�ltnism�ssige Sanierungsm�glichkeiten verfolgte (Ausstellung von Wechseln, Vorausleistungen und Kartonlieferungen an zweifelhafte Gesch�ftsleute, Vollmacht an B., Beizug teurer Rationalisierungsexperten) und zum anderen betriebsfremde und aufwendige Investitionen t�tigte (Zeitungsprojekt). Mithin gereichen ihm hinsichtlich dieses Deliktes seine ruin�sen Gesch�ftspraktiken zum Vorwurf. Dagegen hat er den Nachlassvertrag erschlichen, indem er Gl�ubigerversammlung und Gericht im Glauben liess, termingerecht und bedingungslos �ber einen gr�sseren Kredit zu verf�gen und die diesbez�glich unwahren Angaben des B. BGE 109 IV 113 S. 116nicht richtigstellte. Diese Sachverhalte k�nnen nach nat�rlicher Betrachtungsweise nicht als �hnlich oder gar gleichartig angesehen werden, selbst wenn der Beschwerdef�hrer damit denselben Zweck verfolgte, n�mlich den drohenden Konkurs abzuwenden. Aus diesen Gr�nden ist ein Fortsetzungszusammenhang zwischen den beiden Delikten nicht gegeben. b) Hinsichtlich des Tatbestandes der Erschleichung eines gerichtlichen Nachlassvertrages begann die Verj�hrungsfrist gem�ss Art. 71 Abs. 4 StGB mit jenem Tag zu laufen, an welchem das irref�hrende Verhalten des Beschwerdef�hrers aufh�rte. Die massgebende Gl�ubigerversammlung fand am 30. Juni 1975 statt, und der vom Beschwerdef�hrer vorgeschlagene Nachlassvertrag mit Stundungsvergleich wurde am 16. Juli 1975 gerichtlich best�tigt. Da die ordentliche Verj�hrungsfrist von 5 Jahren durch Untersuchungshandlungen unterbrochen wurde und die absolute Verj�hrungsfrist von 7 1/2 Jahren am 16. Juli 1975 zu laufen begann, ist die Verj�hrung am 17. Januar 1983 eingetreten (BGE 97 IV 238), also vor der am 20. Januar 1983 erfolgten Beurteilung durch die Vorinstanz. Somit wurde der Beschwerdef�hrer zu Unrecht der Erschleichung eines gerichtlichen Nachlassvertrages schuldig befunden. Er ist von dieser Anklage freizusprechen; evtl. hat gem�ss kantonalem Prozessrecht die Einstellung des Verfahrens bez�glich dieses Tatbestandes zu erfolgen. Dies wird im Straf- und allenfalls nach kantonalem Recht im Kostenpunkt zu ber�cksichtigen sein. c) Was die Verj�hrung des Konkursdeliktes betrifft, schliesst nach Ansicht des Beschwerdef�hrers der Umstand, dass die einzelnen ihm vorgeworfenen Handlungen nicht vors�tzlich, sondern fahrl�ssig begangen wurden, begrifflich die Annahme eines fortgesetzten Deliktes aus, welche Begehungsform die Vorinstanzen dem Schuldspruch nach Art. 165 Ziff. 1 StGB zugrunde legten (zum Begriff des fortgesetzten Deliktes: BGE 107 IV 83 E. 3b; BGE 107 Ib 75 E. 3a; 102 IV 77 E. 2a; BGE 91 IV 66 E. 1a). Die Formulierung des Tatbestandes von Art. 165 Ziff. 1 StGB geht nicht von der �blichen Unterscheidung der Schuldformen von Vorsatz und Fahrl�ssigkeit aus, sondern umschreibt das vorwerfbare Verhalten im Gesetzestext selbst durch unbestimmte Rechtsbegriffe wie arger Leichtsinn, grobe Nachl�ssigkeit, gewagte Spekulationen, etc., womit eine einheitliche Grundhaltung zum Ausdruck kommt, von welcher das Tun oder Unterlassen des T�ters getragen ist. Verursacht oder verschlimmert der T�ter seine Lage durch mehrere vom Gesetzgeber gekennzeichnete T�tigkeiten, so BGE 109 IV 113 S. 117ist dieses ganze Verhalten als eine Einheit aufzufassen (THORMANN/VON OVERBECK, BT N 7 zu Art. 165). Ein mehrerer leichtsinniger Bankrotthandlungen schuldiger T�ter ist daher nur wegen einfachen leichtsinnigen Konkurses gem�ss Art. 165 Ziff. 1 StGB zu bestrafen. Die Einzelhandlungen sind von der einheitlichen Grundhaltung (Leichtsinn) getragen, auf den gleichen Erfolg (Gef�hrdung der Gl�ubigerrechte) gerichtet und durch dieselbe Strafbarkeitsbedingung (Konkurser�ffnung) zu einer Einheit zusammengefasst (SCHWANDER, SJK Nr. 1129, S. 4/5, SJK Nr. 1128, S. 12, GERMANN, Das Verbrechen im neuen Strafrecht, S. 298). In diesem Sinne ist die Zusammenfassung mehrerer zum leichtsinnigen Konkurs f�hrender Handlungen zu einem fortgesetzten Delikt unn�tig, weil sie schon im gesetzlichen Tatbestand enthalten ist. Indem die Vorinstanz diesen Ausdruck untechnisch verwendet hat, brachte sie lediglich zum Ausdruck, dass der Beschwerdef�hrer das Delikt durch eine Mehrheit von Einzelakten verwirklicht hat. Nach den verbindlichen Feststellungen der Vorinstanz beging der Beschwerdef�hrer die einzelnen Tathandlungen seit 1970 (Zeitungsprojekt) mindestens bis zum 10. September 1975 (Kartonlieferung nach Belgien), eventuell bis zur Konkurser�ffnung am 27. Februar 1976. Am Tag der letzten Handlung begann die Verj�hrungsfrist von 7 1/2 Jahren zu laufen. Diese war folglich (von welchem der beiden Daten man auch ausgehen will) am Tag der Ausf�llung des obergerichtlichen Urteils noch nicht abgelaufen. Die Vorinstanz hat daher zu Recht die vom Beschwerdef�hrer behauptete Verj�hrung des leichtsinnigen Konkurses verneint. Die Nichtigkeitsbeschwerde wird teilweise gutgeheissen, das Urteil der 1. Strafkammer des Obergerichts des Kantons Aargau vom 20. Januar 1983 aufgehoben und die Sache zu neuer Entscheidung im Sinne der Erw�gungen an die Vorinstanz zur�ckgewiesen. 84 IV 161, 107 IV 83 suite... , 107 IB 75, Art. 165 ch. 1 et 170 CP, Art. 316 SchKG, Art. 71 Abs. 4 StGB

es

wikipedia

N/A

Lugo, el asentamiento urbano más antiguo de Galicia, se eleva sobre el antiguo emplazamiento de un castro galaico. Alrededor del año 25 a. C., Cayo Antistio Veto, legado de Octavio Augusto en la Tarraconense al mando de las tropas romanas que luchaban en las guerras cántabras, establece cerca de este castro un campamento militar. Posteriormente, en nombre del emperador, Paulo Fabio Máximo funda "Lucus Augusti" sobre este campamento. A partir del año 50 se asiste a la expansión de la ciudad con el asentamiento de galaicos de los castros próximos. Posteriormente la ciudad se convierte en un importante núcleo urbano, representativo de la cultura y modo de vida romano. Desde la llegada de los suevos a Galicia se alternaron en la ciudad ciclos de decadencia y resurgimiento. En el año 585 el Reino suevo de Galicia pasa a manos visigodas, perdiendo Lugo su condición de sede metropolitana por culpa del final de la división de Galicia en dos provincias. Se inicia así un periodo de decadencia que se vería acentuado por la invasión musulmana de principios del siglo VIII. Entre los siglos XI y XIII, como otras ciudades del Camino de Santiago, fue protagonista de una serie de revueltas populares contra el poder feudal. En Lugo esta rebelión sería contra el obispo, quien compartía su potestas con el Cabido. A comienzos del siglo XIII, los burgueses de Lugo comenzaron a desafiar, como nunca antes lo habían hecho, esta potestad jurisdiccional. A principios del siglo XVI, a pesar de ser nombrada capital del Reino de Galicia por Carlos I, Lugo inició un largo declive. Esta etapa se prolongó hasta finales del siglo XVII, mientas que Santiago de Compostela cobraba protagonismo. En el siglo XVIII comienza un nuevo ascenso económico y cultural de la ciudad, convirtiéndose en la gran capital agraria de Galicia. Las ferias de San Froilán cobran una extraordinaria importancia económica, abasteciendo de ganado caballar y mular a León y Castilla; importancia que se reforzó con la llegada del ferrocarril en 1875 y que hizo de Lugo el mayor mercado ganadero de vacuno de toda la península. Paleolítico Diversas zonas del contorno de la ciudad estuvieron habitadas desde edades muy antiguas, quizás por las condiciones hidrológicas y edafológicas favorables para la explotación del terreno. Entre los restos más destacables encontrados unas piezas de sílex cerca de la actual Puerta de San Pedro. Megalitismo Mucho más numerosos son los restos de la etapa megalítica, como las necrópolis de túmulos, conocidos en gallego como mámoas, que albergan un dolmen en su interior. En todo el término municipal se han catalogado hasta 11 necrópolis de este tipo. Entre los ejemplos más destacados están los conjuntos de túmulos funerarios de San Matías, As Arieiras y Piúgos, o los grupos del valle del Mera, en Orbazai y Adai donde hay un dolmen visible. Todos ellos datados entre el 3000 a. C. y el 1800 a. C.. Edad del bronce En la parroquia de Adai se ha documentado la presencia de un yacimiento de la Edad de Bronce con evidencias de una construcción tipo “longhouse”, hecha de madera y asentaba sobre un afloramiento granítico, junto a la presencia en los alrededores de restos cerámicos con una amplia cronología que abarca desde el III al I milenio a. c. En el término municipal se encuentran diversos petroglifos, habiendo motivos propios del grupo galaico de arte rupestre que conviven con otros de cronología más moderna. En la parroquia de Adai se pueden observar tanto petroglifos con forma de cazoletas como motivos cruciformes. En la parroquia de Bacurín se han encontrado petroglifos constituidos por círculos concéntricos. De esta misma época datan restos cerámicos hallados en la parroquia de Orbazai y que se identifican con un origen funerario. Cultura castreña En 2017 se encontraron restos de viviendas típicas de un poblado castreño en el centro de la ciudad, lo que vino a indicar que, previamente a la llegada de los romanos y fundación del campamento militar, ya existía un castro en el lugar. Otra evidencia de ese asentamiento podrían ser las cabañas circulares y materiales castreños localizados bajo restos romanos de época Claudia en la cercana Avenida Rodríguez Mourelo. Además de lo anterior, se han localizado en la ciudad otros dos asentamientos castreños, pero en este caso alejados del centro. El primero de ellos se localiza en Agra dos Castros, próximo al barrio de la Piringalla, con una cronología que abarca desde en el siglo I a. c. hasta el siglo III d. c., contando con una fase de ocupación de época prerromana y otra de época romana. El otro asentamiento se trata del Castro de Gomaros, en las inmediaciones del núcleo de A Croa, en Albeiros. Por otro lado, en el ámbito rural del término municipal se han catalogados otros 39 castros , lo que da una idea de la alta densidad de este tipo de asentamiento en la zona. Según Claudio Ptolomeo, geógrafo griego del siglo II d. c., Lugo se localizaba en el territorio de los Caporos, el cual se extendía hasta la ciudad de Iria, en el actual ayuntamiento de Padrón. Lucus Augusti Alto Imperio Origen de Lucus Augusti Existen dos teorías contrapuestas sobre el origen de Lucus Augusti: La primera, la única hasta hace poco, habla de la fundación de Lugo (alrededor del 25 a. C.) al trasladar Caius Antistus Vetus, el general romano que dirigía las tropas que participaban en las guerras cántabras (debido a la ausencia por enfermedad del emperador Augusto) provenientes de Lusitania, el campamento militar que fundó en Astorga a un asentamiento castreño. En este campamento, base del que sería Lucus Augusti, crearía una ceca para acuñar moneda para pagar a la media legión (cinco cohortes) que tenía a su mando. Por otro lado, otras investigaciones apuntan hacia un origen religioso o simbólico, lo que coincidiría con la explicación etimológica del nombre indígena, por el contrario el término "Lucus" parece proceder de una raíz "Luc-", "Lug-" o "Llug-", coincidente con el nombre de "Lugh", una divinidad céltica relacionada con la luz y con todo lo que brilla. Además, en dos lugares lucenses (Sinoga-Rábade) y (Liñarán-Sober) aparecen dioses con el apelativo Lugobes, Lucoubus y semejantes. Otra teoría sobre la etimología del topónimo habla sobre que los romanos formaron un "Lucus" (del latín: claro en el bosque) o bosque sagrado, siendo el sitio un lugar sagrado de reunión por todos los castreños de los alrededores. Esta tesis está reforzada por el hecho de que, en unos momentos en los que la difusión del culto imperial era casi tan importante como las campañas militares, un lugar de estas características sería idóneo para instalar una ciudad dedicada a Octavio Augusto. El nombre de la ciudad recibiría el título de Augusti a modo propagandístico, para asimilarse a la tradición indígena. Sin embargo, la teoría que más fuerza está ganando en los últimos años es la del campamento militar. Y, en cualquier caso, la elección de la localización de la nueva capital conventual (considerando la inexistencia de ciudades previas a las romanas en todo el noroeste) cumpliría perfectamente sus necesidades al ser accesible para todos los pueblos que pertenecían al conventus, estar bien comunicada, contar con aguas termales y contar con un río navegable hasta el Sil. La fundación de Lucus Augusti En cualquier caso, poco después (entre el 15 a. C. y el 13 a. C.) Paulo Fabio Máximo, legado del emperador Octavio Augusto que participaba en la organización política del noroeste de la península ibérica, funda en las coordenadas tolemaicas de 7o25' - 44o25') la ciudad de Lucus Augusti. De esta forma se consagraba el pacto sagrado, Sacramentum, entre Augusto y los habitantes de Gallaecia por el que estos se mantendrían leales y en paz constante, habitando las ciudades y campamentos romanos. Para sellar este pacto sagrado, uno de los cuatro que Augusto estableció con los pueblos limítrofes del Imperio, Augusto mandaría acuñar entre el 12 a. C. y el 14 d. C. una serie de monedas conmemorativas. Para poblarla, Paulo Fabio Máximo, licenció a los soldados de mayor edad dándoles tierras para cultivar y sustituyéndolos por soldados galaicos. Se conservan hoy en día tres monolitos fundacionales de la ciudad, se cree que falta uno por encontrar, ya que según el rito fundacional, debería haber cuatro. Desarrollo de Lucus Augusti durante el Alto Imperio Desde la fundación de la urbs de Lucus no se disponen de muchos datos sobre su evolución inicial. Sin embargo, se supone que comenzó a crecer poco a poco. Su posible origen no militar no representaría ningún problema de cara a la importancia que fue adquiriendo casi desde su comienzo tanto desde la perspectiva político-administrativa –como capital del convento jurídico del noroeste hispánico, el Conventus lucensis–, como económico –control de la explotación y distribución de las riquezas, centro comercial agrario–, e incluso militar, como evidencia la muralla que se levantaría durante el . Lucus Augusti fue un importante nudo de comunicaciones debido a su situación central entre los principales núcleos de Gallaecia, además de estar entre la costa y las zonas del interior, explotadas como minas –uno de los principales motivos de la conquista fue por su significado económico–. Así, por Lucus, ya desde el comienzo, pasarían las vías romanas XIX y XX, a medio camino entre Asturica Augusta (Astorga) y Bracara Augusta (Braga), las otras dos capitales de los conventos galaicos. Estas vías también conectarían con Iria Flavia (la XX) y con Brigantium (la XIX). De las entradas a la ciudad (construida ya la muralla) se supone que había una (por el sureste), así como dos salidas (una hacia el norte y otra hacia el oeste). Hablando de estas vías de comunicación, es necesario hacer referencia al Puente romano, aún en pie hoy día, que formó parte de la Vía XIX camino a Bracara Augusta pasando por Iria Flavia. En el se construye el acueducto que captaba sus aguas en los manantiales que se encontraban cerca del castro de La Piringalla. Entre 214 y 216 Lugo se convierte en la capital de una nueva provincia, Hispania Superior, creada por Caracalla separando los conventos lucense y bracaranse (el territorio conocido como Callaecia) de la Hispania Citerior. En 235 Maximino Tracio re-unifica ambas provincias. Bajo Imperio A finales del tiene lugar un nuevo episodio reformista en todo el imperio impulsado por Diocleciano, dentro del cual se incluye la creación de la nueva provincia de Gallaecia. Este nuevo avance económico, político y administrativo permite que Lugo mantenga su vigor en un momento en el que otras urbes comienzan un declive urbano y de población. Eran tiempos críticos desde el punto de vista político y militar a causa de las invasiones fronterizas llevadas a cabo por los pueblos germánicos. A partir de ese momento y durante todo el siglo IV la ciudad conoce un nuevo periodo de reformas urbanísticas motivado fundamentalmente por la construcción de un bastión defensivo de 2 266 metros coronado por 85 torres que se terminó de construir a principios del siglo IV. La Muralla de Lugo introdujo importantes cambios en la fisionomía de la ciudad, ya su construcción, al adaptarse a la topografía del terreno, deja fuera amplias zonas situadas al suroeste, ganando una estrecha franja de territorio hacia el norte y el noreste, donde espacios antes reservados a la necrópolis y a la actividad artesanal quedan ahora integrados en el nuevo entramado urbano. Durante la ejecución de la obra, seguramente a petición de la comunidad paleocristiana, se proyectó una modificación del trazado desplazando unos metros en dirección oeste la localización de la actual Puerta de Santiago con el pretexto de ganar más espacio intramuros y crear una plaza delante de la básilica paleocristiana. En el siglo V, según indica el Notitia Dignitatum, se encontraba en Lugo la III Cohors Lucensis con motivo de defender las importantes minas lucenses de oro y estaño. Lugo en la Edad Media Alta Edad Media (ss. V - XI) Durante esta etapa la ciudad experimenta una progresiva derivación hacia un nuevo centro urbano situado alrededor de la nova basílica cristiana. El Reino Suevo de Galicia En 1351, Pedro López de Aguiar, comprobando que en la villa non se nombraban alcaldes para gobernar y hacer justicia, designa a Diego Álvarez y a Lopo Alfonso para los oficios y alcaldías que estaban vacantes, recibiendo el homenaje de los vecinos de la ciudad. En 1363, funda el convento de Dominicas de Santa María la Nueva (extinguido en el siglo XIX) sobre unas casas que poseía el convento de los Dominicos en el Burgo Nuevo. Tras la muerte del arzobispo Suero Gómez de Toledo en 1366, Fernando de Castro recibió todas las fortalezas de la mitra compostelana, también en Santiago recibirá el título de Conde de Lemos y los de Adelantado de Galicia y León. Con Pedro I en la Bayona francesa, el conde de Lemos se convirtió en cabeza de la lucha petrista y en el regente del trono, regencia que indica la suma confianza del rey en la lealtad del gallego. En seguida comenzó a hostigar a los partidarios de don Enrique de Trastámara en Galicia. Las calles enseguida recibieron ayuda del propio conde a la cabeza de un ejército. Este tomó gran parte de Galicia obligando a Fernando de Castro y a los suyos a refugiarse tras las murallas de Lugo. El duelo entre Castro-Andrade (Fernán Pérez de Andrade, importante partidario gallego del de Trastámara) no se hizo esperar, y durante dos meses el Conde de Lemos frenó las embestidas enemigas y defendió la ciudad. Una vez más y contemplando la imposibilidad de triunfar en aquella lid, Enrique optó por echar mano de la diplomacia y convencer a Fernando de la conveniencia de unirse a su bandera. Fernando de Castro se negó. En 1386 María Castaña, esposa de Martín Cego, encabeza una revuelta contra la Iglesia por los abusivos tributos que Pedro López de Aguiar cobraba a través de su mayordomo y recaudador Francisco Fernández llegando a matar a este último. Sofocada la revuelta, María Castaña y sus cuñados o fillos Gonzalo y Alfonso son apresados y obligados a donar a la Catedral sus posesiones en el coto de Cereixa y al pago de mil maravedís. En 1390, Pedro López de Aguiar, renuncia al obispado a causa de su avanzada edad y es sucedido por Lope de Salcedo, que sería obispo de Lugo hasta su asesinato en 1403. Este obispo estuvo en conflicto constante con sus vasallos, tanto con los labradores de las parroquias del coto de Lugo quienes, entre 1390 e 1401, quejándose de los agravios recibidos, se negaron a pagar tributos y cumplir con sus prestaciones de trabajo; coma con ciudadanos que terminarían por matarlo, de lo que da testigo una sentencia de muerte y expropiación de bienes de un nutrido grupo de ciudadanos, todos ellos en rebeldía, autores del asesinato o cómplices de la conspiración que da a entender la sentencia. Guerras irmandiñas y la doma del reino de Galicia En 1457 la ciudad se rebela contra el obispo García Martínez de Baamonde. Ante la inminente instauración da Irmandade en Galicia, los principales nobles gallegos aparcaron momentáneamente sus diferencias ancestrales y acudieron al gobernador de Galicia, el conde de Ribadeo, para advertirle del peligro y transmitirle una propuesta que debería presentar de inmediato en la Corte: ellos garantizarían el orden público en el reino si los monarcas renunciaban a instaurar la Hermandad en Galicia y, de paso, aportarían una elevada suma de dinero a los reyes para que ni siquiera se molestaran en imponer recaudadores. Mientras se resolvía en la Corte esta propuesta, los caballeros se reunieron en Lugo durante el mes de octubre de 1477, redactando un acuerdo en el plasmaron estos principios. Lugo en la Edad Moderna La Edad Moderna comenzó en Lugo y el resto de Galicia, a finales del siglo XV. con su inclusión definitiva dentro del proceso de construcción del Estado español. En 1528 Lugo es nombrada capital del Reino de Galicia por Carlos I, pero inició una etapa de largo declive que se prolongó a lo largo del siglo XVI y XVII, a la vez que Santiago de Compostela cobraba mayor importancia. De 1568 a 1570, Lugo padeció una serie de epidemias que dieron lugar al aislamiento de la población, hasta darse el caso de tener que clausurar casas y calles. El 13 de junio de 1599 se creó el seminario diocesano, que no comenzó sus actividades hasta 1624, por problemas económicos. En origen, cada arciprestado tenía derecho a cierto número de plazas en el seminario, determinado de acuerdo con la contribución económica que realizaba. Hacia 1600 Lugo tenía alrededor de 2000 habitantes, probablemente menos de la mitad de población que en el Bajo Imperio. En el siglo XVIII comenzó un nuevo ascenso económico y cultural de Lugo, que tiene su hecho simbólico en la concesión de privilegio real por parte de Fernando VI para las ferias de San Froilán en el año 1754. Estas ferias tenían una extraordinaria importancia económica, abastecían de ganado caballar y mular a la agricultura de León y Castilla y, convirtieron la ciudad en la gran capital agraria de Galicia. El obispo Izquierdo, que ejerció entre 1748 y 1762, fue el prelado que promovió las mejoras en el abastecimiento de agua, inauguradas en 1754, que incluyeron la reconstrucción del antiguo acueducto romano y la construcción de fuentes en la ciudad, como la de San Vicente en la Plaza del Campo. Ordenó también la construcción, en la Plaza de Campo Castillo, de un edificio destinado a servir como cárcel sobre el antiguo castillo medieval y, además de afrontar la reforma de varios edificios religiosos, convirtió la puerta de Santiago en una vía de entrada y salida de la ciudad plenamente pública, facilitando la comunicación con el camino de Santiago. En 1773, bajo el mandato de Carlos III, Lugo queda comunicado por carretera con Madrid y La Coruña por medio del Camino Real. A inicios del siglo XVIII, el Ayuntamiento, angustiado por la falta de recursos económicos, decidió vaciar los huecos existentes entre los cubos de la muralla por una renta anual de cuatro reales cada uno, con la finalidad de que los particulares construyeran edificios o hiciesen huertas, algo que ya se había hecho en el siglo XVI. En 1787 había 52 edificaciones, prohibiendo el capital general la construcción de otras nuevas. Lugo en la Edad Contemporánea En el siglo XIX se inició un proceso de recuperación económica y demográfica, impulsado por la ganadería. Desenvolviéndose además una importante actividad industrial paralela a este sector, como mataderos y conserveras de carne. Tras su proclamación como capital provincial en 1833, Lugo se fue dotando de una serie de instituciones y servicios que la fueron modernizando y convirtiendo en un pujante centro urbano: el Balneario (1839), el Instituto de Enseñanza Secundaria (1842), el Teatro Municipal (1845), el Círculo de las Artes (1855), la llegada del telégrafo (1860), el Hospital Provincial (1874), el ferrocarril (1875) etc. Lugo durante la Guerra de la Independencia Española En los últimos días de agosto y primeros de septiembre de 1808, se reunieron en la Sala Capitular de la Catedral las Juntas de Defensa de Galicia, León y Castilla con diplomáticos británicos para marcar la estrategia que se seguiría en la guerra. Asistió el obispo de Orense, Pedro de Quevedo Quijano, vocero de la Junta Suprema y presidente del Consejo de Regencia, con sir Charles Stuart, representante británico ante la Junta Central, acompañado de sir Charles Richard Vaughan. Esta reunión fue uno de los hechos que precedieron la proclamación de la Constitución de 1812. Poco después empezaron a pasar por la ciudad las tropas inglesas, 20.000 hombres al mando de John Moore, después unos 14.000 al mando del teniente general David Baird para incorporarse al cuartel general establecido en Salamanca. La victoria del mariscal Soult en la batalla de Elviña sobre las tropas británicas de Moore, dejó el campo libre para la ocupación da Galicia. En dos semanas se rindieron las ciudades más importantes de la región. El mariscal Ney, que acompañaba a Soult, recibe órdenes de controlar el norte de Galicia y Asturias, para lo que centra su campamento en Lugo. El 9 de enero de 1809, tras librar una batalla en Conturiz contra el ejército de Moore, el ejército francés entra en Lugo. Los edificios contiguos a la Muralla fueron quemados por los franceses para evitar la fácil escalada de la misma, autorizándose su reconstrucción en 1819. En 1809 el general Nicolás Mahy partió desde el Navia con su división, una de las del ejército de Galicia, mandada por el marqués de La Romana, compuesta por 6.000 infantes y 200 jinetes. El 17 de mayo la vanguardia, capitaneada por Gabriel de Mendizábal se encuentra en Feria de Castro, a dos leguas de Lugo, con una columna enemiga de 1.500 hombres, que se vio obligada a refugiarse en la ciudad. Al día siguiente, el gobernador francés salió con la mayor parte de sus fuerzas y las dispuso en una línea, apoyando a su izquierda en la muralla y a la derecha por un pinar inmediato. Las tropas de Mahy, divididas en dos columnas, guiadas por los generales Mendizábal y Taboada, junto a los 200 jinetes que mandaba Juan Caro atacaron; quedando una pequeña reserva bajo las órdenes del brigadier Losada, de cuya fuerza formaba parte un grupo simulado de caballería, constituido por cierto número de infantes montados en las acémilas. Durante la batalla, al dar los franceses una carga de caballería divisaron a los improvisados jinetes de reserva y se retiraron desconcertando a la infantería y corriendo todos precipitadamente a guarecerse en la ciudad, perseguidos por las tropas españolas con tal ardor, que varios catalanes de tropas ligeras se metieron al mismo tiempo que ellos, teniendo luego que descolgarse por las casas pegadas a la muralla con la ayuda de los vecinos. Los franceses tuvieron pérdidas considerables, contándose entre las de los españoles la de varios oficiales distinguidos, como el teniente coronel León José García Olloqui y el comandante de ingenieros Pedro González Dávila. A pesar de todo, el general François M. Fournier rechazo la intimación de Mahy, por lo que este formalizó el cerco de la plaza. La aproximación del ejército del mariscal Soult, que se retiraba de Portugal, obligó a las tropas españolas a replegarse a Mondoñedo el 22 de mayo desistiendo de la empresa. El 29 de mayo, Soult llega a Lugo y se encuentra con Ney. Discutieron y llegaron a luchar cuerpo a cuerpo con las espadas desenvainadas, provocando la misma reacción en sus tropas. Cuando vieron que esto sucedía detuvieron su pelea y pacificaron a sus hombres. Los franceses, el 25 de julio de ese año, al abandonar la ciudad volaron el arco central del Puente romano, destruyendo la capilla y la puerta que había en ese lugar. La puerta tenía una doble función: de portádego y de control de circulación de personas, por ejemplo, cuando había peste. Reinado de Isabel II (1833-1868) El desarrollo de Lugo como ciudad moderna se produce en los albores de la llegada del sistema liberal que comportó dos cuestiones cruciales: convertir a Lugo en capital de provincia, posibilitando el desarrollo político administrativo y por tanto demográfico y la desamortización de los bienes del clero, que puso en el mercado el patrimonio inmobiliario de los bienes de la Iglesia, disponible para asumir el crecimiento de la ciudad. En 1837 la Plaza Mayor es reformada por el arquitecto Alejo Andrade y, con motivo de las Guerras Carlistas se derriban varios edificios que interrumpían la comunicación en el adarve de la muralla y que se utilizaban desde la Edad Media como fortaleza. En su lugar se erige un baluarte defensivo triangular conocido como Reducto de María Cristina por la reina regente María Cristina. En 1835 y 1840 tuvieron lugar las desamortizaciones de Mendizábal y Espartero, el acontecimiento histórico que más afectó a la estructura de las ciudades en este siglo. El Estado asumió una serie de edificios y terrenos que convirtieron en objeto de mercado o utilizaron para fines públicos. La mayoría de las ciudades españolas aprovecharon esta oportunidad para. al tiempo que incrementaban notablemente su población, destruir o transformar sus esquemas medievales. En abril de 1846 Lugo fue escenario del alzamiento del coronel Miguel Solís para derrocar el régimen de Narváez, conocido como la Revolución Gallega de 1846. La ciudad fue sitiada por las tropas de José Guitérrez de la Concha durante quince días. Con este motivo, la junta revolucionaria derribó parte de las edificaciones próximas a la muralla y causó diversos daños en la misma. El 26 de abril los rebeldes fueron ajusticiados en Carral y al día siguiente se rindieron los sublevados de Lugo, poniendo fin a la rebelión. La restauración borbónica (1875-1931) El día de San Froilán de 1875 llega a Lugo el primer tren. Esto refuerza aún más el ya pujante sector ganadero de la ciudad, convirtiéndola en el principal centro de comercio del ganado vacuno de la península ibérica. En 1881 el Ayuntamiento autoriza el derribo de tres cubos de la muralla para ampliar el Paseo de los Coengos. En 1908 se fundó el que aún hoy es el único periódico elaborado en la ciudad, El Progreso, que en su momento tuvo que competir con otros como La Voz de la Verdad. En el año 1905 accede a la alcaldía Ángel López Pérez, quien dirigió la ciudad durante siete mandatos (hasta 1930), haciendo grandes reformas en la ciudad, aunque que no exento de polémica. Fue tal el número de obras que realizó que, en una de sus visitas a la ciudad, Alfonso XIII lo llamó "el mirlo blanco de los alcaldes de España". En 1918, entre el 17 y el 18 de noviembre, se celebró la histórica I Asamblea Nacionalista, organizada por las Irmandades da Fala, en la que el galleguismo político dejó atrás el regionalismo avanzando hacia el nacionalismo. La Segunda República (1931-1936) Las elecciones municipales de abril de 1931 dieron un atronador triunfo a los candidatos monárquicos, convirtiéndose Lugo en una de las pocas excepciones a la victoria republicana en el resto de España. La República sería proclamada desde el balcón de la casa consistorial por Rafael de Vega, quien sería fusilado en 1936 por los militares sublevados. El 6 de octubre de 1931 nace en Lugo el periódico Vanguardia Gallega, editado por los hermanos Correa Calderón y próximo al Partido Galleguista. Cesaría en 1933. En 1932 la Diputación decide reunir y proteger los bienes del patrimonio cultural lucense, esparcidos por la provincia en colecciones privadas, e inaugura en 1934 el Museo Provincial en el Palacio de San Marcos. En 1957 el museo se trasladaría a su situación actual, el antiguo Convento de San Francisco. Guerra Civil y Dictadura (1936-1975) La experiencia republicana terminó en Galicia con el Golpe de Estado del 18 de julio de 1936 que dio lugar a la Guerra Civil y que tuvo un claro triunfo en Lugo. El 18 de julio, conocido el levantamiento de África, se acuartelaron las tropas pero no salieron a las calles. La noche siguiente hicieron explosión diversos artefactos colocados, uno en el Palacio Episcopal, otro en la Catedral y otros cerca do Seminario. Referencias Bibliografía Véase también

de

legislation

EU

19 . 6 . 90 Amtsblatt der Europäischen Gemeinschaften Nr. L 153/ 19 VERORDNUNG (EWG) Nr. 1635/90 DER KOMMISSION vom 18 . Juni 1990 zur Einstellung einer Ausschreibung betreffend die Lieferung von Getreide an das World Food Programme im Rahmen der Nahrungsmittelhilfe DIE KOMMISSION DER EUROPAISCHEN Lieferbedingungen für die Partie A einer erneuten GEMEINSCHAFTEN — Prüfung unterzogen werden sollten, ist die Ausschreibung für diese Partie einzustellen — gestützt auf den Vertrag zur Gründung der Europäischen Wirtschaftsgemeinschaft, gestützt auf die Verordnung (EWG) Nr. 3972/86 des Rates HAT FOLGENDE VERORDNUNG ERLASSEN : vom 22. Dezember 1986 über die Nahrungsmittelhilfepo­ litik und -Verwaltung ('), zuletzt geändert durch die Artikel 1 Verordnung (EWG) Nr. 1750/89 (2), insbesondere auf Artikel 6 Absatz 1 Buchstabe c), Für die Partie A des Anhangs der Verordnung (EWG) Nr. 1413/90 ist die Ausschreibung eingestellt. in Erwägung nachstehender Gründe : Die Kommission hat mit der Verordnung (EWG) Nr. Artikel 2 1413/90 (3) eine Ausschreibung für die Lieferung von 80 640 Tonnen Getreide an das World Food Programme Diese Verordnung tritt am Tag ihrer Veröffentlichung im im Rahmen der Nahrungsmittelhilfe eröffnet. Da die Amtsblatt der Europäischen Gemeinschaften in Kraft. Diese Verordnung ist in allen ihren Teilen verbindlich und gilt unmittelbar in jedem Mitgliedstaat. Brüssel, den 18 . Juni 1990 Für die Kommission Ray MAC SHARRY Mitglied der Kommission (') ABl. Nr. L 370 vom 30. 12, 1986, S. 1 . (2) ABl . Nr. L 172 vom 21 . 6. 1989, S. 1 . O ABl . Nr. L 136 vom 29 . 5. 1990, S. 7.

en

other

US

b'U.S. Department of the Interior\nOffice of Inspector General\n\n\n\n\n AUDIT REPORT\n\n\n LOWER BRULE SIOUX\n RURAL WATER SYSTEM,\n MNI WICONI RURAL\n WATER SUPPLY PROJECT,\n BUREAU OF RECLAMATION\n\n REPORT NO. 99-I-588\n JUNE 1999\n\n\n\n\n 3\n\x0c W-IN-BOR-004-98(C)-R\n\n\n United States Department of the Interior\n OFFICE OF INSPECTOR GENERAL\n Washington, DC. 20240\n\n\n\n\n JUN 24 1999\nMemorandum\n\nTo: Assistant Secretary for Water and Science\n\nFrom: Robert J. Williams fl ..-kJ ,? L&_&&L\n Assistant Inspector General forAudits\n\nSubject: Audit Report on the Lower Brule Sioux Rural Water System, Mni Wiconi Rural\n Water Supply Project, Bureau of Reclamation (No. 99-I-588)\n\nThis report presents the results of our audit ofthe cost of constructing the Lower Brule Sioux\nRural Water System, which is part of the Mni Wiconi Rural Water Supply Project, located\nin South Dakota. The objectives of the audit were to (1) identify the source of any incurred\nor projected cost overruns and (2) determine whether the costs incurred by the Lower Brule\nSioux Tribe to design and construct its portion of the Project were expended in accordance\nwith Federal law, regulations, and funding agreements. Our review was performed as part\nof our audit of the four non-Federal sponsors of the Mni Wiconi Project, including the Lower\nBrule Sioux Tribe. The results of our review of the other Project sponsors will be presented\nin separate reports. The audit of the Project was undertaken at the request of three members\nof the Congress.\n\nBased on our review, we found that a cost overrun of $7.1 million is projected for the Lower\nBrule System and that the actual overrun could be substantially higher if expenditures for\nnoncontract activities are not controlled. An overrun is projected because the cost estimate\nfor the System was not based on a thorough assessment of the Tribe\xe2\x80\x99s municipal, rural, and\nindustrial water needs and related construction costs and the Bureau ofReclamation approved\nconstruction of additional items that were not included in its May 1993 Final Engineering\nReport, which was the criterion for construction of the Project. In addition, the Bureau, the\nTribe, and the Tribe\xe2\x80\x99s engineering firm incurred noncontract costs at a rate significantly higher\nthan the 39.2 percent rate stipulated in the Report and in the 1995 cooperative agreement\nbetween the Bureau and the Tribe. As a result, additional funding authorization will be\nneeded to complete the System as currently designed by the Tribe\xe2\x80\x99s engineering firm.\n\nWe reviewed costs of $1,596,304, or approximately 71 percent, of the costs of $2252,630\ncharged to construction of the Lower Brule System through September 30, 1998, and found\nthat the costs incurred for construction ofthe System were generally expended in accordance\nwith Federal law, regulations, and terms of the cooperative agreement, However, we\nidentified operation and maintenance and administrative expenditures that were not classified\nor charged in accordance with the terms of the agreement or Office of Management and\n\x0cBudget Circular A-87, \xe2\x80\x9cCost Principles for State, Local, and Indian Tribal Governments.\xe2\x80\x9d We\nalso identified other administrative costs that were not adequately supported. In addition, we\nfound that the Tribe had not established procedures and controls to ensure that costs were\ncharged to the proper accounts and that the Bureau had not ensured that the costs charged\nand reported were reasonable and in accordance with the purposes and terms of the\nagreement. As a result, ofthe $1,596,304 reviewed, we questioned costs of $253,525, which\nconsisted of cost exceptions of $155,45 1 and unsupported costs of $98,074.\n\nTo address the cost overruns, we recommended that the Bureau (1) ensure that costs for\nfuture rural water systems are based on analyses ofparticipating entities\xe2\x80\x99 municipal, rural; and\nindustrial water needs; (2) determine the amount of additional funding needed to construct\nthe System as revised by the Tribe\xe2\x80\x99s engineer; (3) request the mnding needed to construct the\nrevised System or negotiate with the Tribe to determine how the System can be modified to\nkeep costs within the legislatively authorized amount; and (4) work with the Tribe and the\nTribe\xe2\x80\x99s engineering firm to determine how future noncontract costs can be controlled or\nreduced. To address the questioned costs, we recommended that the Bureau (1) instruct the\nTribe to correct the improper charges for operation and maintenance expenditures of\n$155,45 1. (2) instruct the Tribe to reimburse the Bureau or provide support for the\nunsupported costs of $98,074, (3) work with the Tribe to improve controls to ensure that\nSystem charges are in accordance with the terms of the cooperative agreement, and\n(4) negotiate with the Tribe to institute accounting and administrative procedures that enable\ncosts to be monitored more effectively.\n\nIn the May 25, 1999, response (Appendix 5) to the draft report from the Commissioner,\nBureau of Reclamation, the Bureau concurred with Recommendations A-2, A.3, A.4, B. 1,\nB-2, B-3, and B.4 and partially concurred with Recommendation A. 1. Based on the response,\nwe consider Recommendations A.2, A.3, A.4, B.l, B.2, B.3, and B.4 resolved but not\nimplemented. Accordingly, these recommendations will be referred to the Assistant Secretary\nfor Policy, Management and Budget for tracking of implementation. Also based on the\nresponse, the Bureau is requested to provide additional information for Recommendation .A. 1\n(see Appendix 6).\n\nIn accordance with the Departmental Manual (360 DM 5 3), we are requesting a written\nresponse to this report by July 26, 1999. The response should provide the information\nrequested in Appendix 6.\n\nThe legislation, as amended, creating the Offtce of Inspector General requires semiannual\nreporting to the Congress on all audit reports issued, the monetary impact of audit findings\n(Appendix l), actions taken to implement audit recommendations, and identification of each\nsignificant recommendation on which corrective action has not been taken.\n\nWe appreciate the assistance of Bureau and Tribal personnel in the conduct of this audit.\n\x0c CONTENTS\n Page\n\nINTRODUCTION .......................................... 1\n\n BACKGROUND . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1\n OBJECTIVES AND SCOPE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2\n PRIORAUDITCOVERAGE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4\n\nFINDINGS AND RECOMMEh~ATIONS . . 5\n\n A. PROJECT COST OVERRUN . . . . . . . . . . . . . , . 5\n B. COST COMPLIANCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12\n\nAPPENDICES\n\n 1. CLASSIFICATION OF MONETARY AMOUNTS . . . . . . . . . 17\n 2. SUMMARY OF COSTS CONTRIBUTING TO OVERRUN . . . . . 18\n 3. ACTUAL NONCONTRACT COST RATES FOR\n FISCAL YEARS 1996 TO 1998 . . . . . . . , . . 19\n 4. SUMMARY OF QUESTIONED COSTS . . . . . 20\n 5. BUREAU OF RECLAMATION RESPONSE 21\n 6. STATUS OF AUDIT REPORT RECOMMENDATIONS . . . 26\n\x0c INTRODUCTION\n\nBACKGROUND\n\nThe Mni Wiconi Project Act of 1988 (Public Law 100-5 16) authorized and directed the\nSecretary of the lnterior to construct the Mni Wiconi Rural Water Supply Project to ensure\na safe and adequate municipal, rural, and industrial water supply for both Indian and\nnon-Indian residents of South Dakota. The Act authorized construction of the Oglala Sioux\nRural Water System to serve the Oglala Sioux Tribe on the Pine Ridge Indian Reservation\nand the West River and Lyman-Jones Rural Water Systems to serve residents in seven\ncounties\xe2\x80\x99 in southwestern South Dakota. In 1994, the West River Rural Water System and\nthe Lyman-Jones Rural Water System were incorporated into a single system, known as the\nWest River/Lyman-Jones Rural Water System. The >qni Wiconi Act Amendments of 1994\n(Title 8 of Public Law 103-434) added the construction of the Rosebud Sioux Rural Water\nSystem and the Lower Brule Sioux Rural Water System to serve the respective reservations.\nThe Amendments also raised the construction authorization ceiling for the Project from\n$87.5 million to $263.2 million, subject to indexing,* and provided that the Project would\ngenerally be constructed in accordance with the Project\xe2\x80\x99s hlay 1993 Final Engineering\nReport.\n\nThe Act, as amended, also authorized the Secretary to enter into cooperative agreements with\nthe three tribes subject to the provisions of the Indian Self-Determination and Education\nAssistance Act of 1975 (Public Law 93-638), as amended, and provide fi_mds for planning,\ndesigning, constructing, operating, maintaining, and replacing the tribal portions of the\nProject. A separate cooperative agreement was authorized for the planning, design, and\nconstruction of the West River/Lyman-Jones System, with the Project sponsor responsible\nfor 20 percent of these costs. In addition, the Project sponsor was solely responsible for the\ncost of operating, maintaining, and replacing the System. As the agent for the Secretary, the\nBureau of Reclamation provides oversight for the Project and has the authority and\nresponsibility to enter into cooperative agreements and to provide the technical and\nadministrative oversight necessary to complete the planning, design, and construction of the\nProject. The Bureau\xe2\x80\x99s oversight included review and approval ofreports, construction plans,\nspecifications, work schedules, fund requests, and change orders.\n\nThe overall Project, which includes a water treatment plant. 60 booster pump stations,\n35 water storage reservoirs, and approximately 4,500 miles of pipeline, will ultimately serve\nmore than 50,000 people, including more than 40,000 Indians on the three resen;ations. In\n\n\n\n\n\xe2\x80\x98The seven counties are Haakon, Jackson, Jones. Lyman. Mellette. Penningon. and Stanle:,\n\n\xe2\x80\x98Indexing is rhe process of updating the Congressionally authorized appropriation ceiling of a project for\nchanges generaIl? attributable to economic factors. usually inflation.\n\n 1\n\x0cits May 1998 \xe2\x80\x9cMaster Plan,\xe2\x80\x9c3 the Bureau estimated that the total costs to complete the Project\nwould be $387 million, or $60 million more than the indexed Project costs of $327 million,\nThe projected overrun was attributable to the Oglala Sioux and Lower Brule Sioux Systems.\nIn the \xe2\x80\x9cMaster Plan,\xe2\x80\x9d the Bureau also estimated that at current funding levels.\xe2\x80\x99 the\n$327 million would not be appropriated until 2006. However, the authorization to\nappropriate funds for the Project expires in 2003. As of September 30, 1998, the Bureau had\nallocated Federal funds of $107 5 million to Project sponsors, including $4.3 million for\nBureau administration and oversight expenses charged to the sponsors.\n\nThe Lower Brule Sioux Rural Water System as authorized was estimated to cost about\n$6.2 million, or about 2.4 percent of the total cost of the Project. The System consists of\nabout 197 miles ofpipeline that enable water to be delivered to and within the boundaries of\nthe Lower Brule Sioux Reservation; 2 booster pumps: and 1 water storage reservoir. The\nSystem will serve approximately 2,000 people on the Reservation. The May 1998 \xe2\x80\x9cMaster\nPlan\xe2\x80\x9d indexed the cost ofthe System from $6.2 million to S8.1 million (October 1999 dollars).\nHowever, estimated costs for the System have increased to $15.2 million, or about $9 million\nmore than the original estimate and $7.1 million more than the $8.1 million indexed amount\ndetermined by the Bureau. Funding for the System began in fiscal year 1995. As of\nSeptember 30, 1998, the Tribe had received funds totaling about $3 5 million (approximately\n23 percent of the revised estimated cost for the System), and about $2 million (13 percent of\nthe revised estimated cost) had been expended.\n\nOBJECTIVES AND SCOPE\n\nThe objectives of the audit were to (1) identify the source of any actual or projected cost\noverruns and (2) determine whether the costs incurred by the Lower Brule Sioux Tribe to\ndesign and construct its portion ofthe Project were expended in accordance with Federal law,\nregulations, and funding agreements. Our audit of the Lower Brule Sioux Tribe was\nperformed as part of our audit of the four non-Federal sponsors of the Project. The results\nof the audits of the other three sponsors of the Project will be presented in separate reports.\nThe audit of the Mni Wiconi Project was requested by three members of the Congress.\n\nOur audit was performed from September 1998 to March 1999 and included fieldwork at the\nLower Brule Sioux Reservation in South Dakota. The scope of audit included a review of\nrecords and expenditures for the Lower Brule System from initial planning in fiscal year 1993\nthrough fiscal year 1998. To accomplish our objectives, we interviewed personnel from the\n\n\n\xe2\x80\x98The \xe2\x80\x9cMaster Plan\xe2\x80\x9d established the construction schedule for each segment of the Project and documented\nhistorical and projected costs to enable the Bureau and Project sponsors to track the status of the Project. The\n\xe2\x80\x9cMaster Plan\xe2\x80\x9d also enabled the Bureau and Project sponsors to estimate the effect of changes in annual\nappropriations and prices on the construction schedule. The \xe2\x80\x9cMaster Plan\xe2\x80\x9d included a Project construction\nceiling of $327 million. indexed through October 1999. as presented in Bureau budget documents for fiscal\nyear 2000. The \xe2\x80\x9cMaster Plan\xe2\x80\x9d also included a breakdown of this ceiling for individual Project sponsors. The\ntotal estimated Project costs of $387 million \\vere based on information provided by Project sponsors. The\nBureau said that it plans to update the \xe2\x80\x9cMaster Plan\xe2\x80\x9d periodically.\n\n\xe2\x80\x98In fiscal years 1996 through 1998. annual funding levels for the Project averaged about $25 million.\n\n 2\n\x0cLower Brule Sioux Tribe and from the Bureau\xe2\x80\x99s offices in Billings, Montana; Bismark, North\nDakota; and Pierre, South Dakota. We also interviewed personnel from the Tribe\xe2\x80\x99s\nengineering firm in Mitchell, South Dakota, and the Tribe\xe2\x80\x99s certified public accounting firm\nin Chamberlain, South Dakota. We reviewed applicable legislation, including the Mni Wiconi\nProject Act of 1988; Title 8 (Mni Wiconi Act Amendments) of the Yavapai-Prescott Indian\nTribe Water Rights Settlement Act of 1994 (Public Law 103-434) and related Congressional\nhearings; and the Indian Self-Determination and Education Assistance Act (Public Law 93-\n638), as amended. In addition, we reviewed the Bureau\xe2\x80\x99s May 1998 \xe2\x80\x9cMaster Plan,\xe2\x80\x9d the\nBureau\xe2\x80\x99s December 1998 draft Mni Wiconi Rural Water Supply Project Cost Containment\nReport, the Project\xe2\x80\x99s quarterly financial reports, the cooperative agreement between the\nBureau and the Tribe, and the Project\xe2\x80\x99s May 1993 Final Engineering Report. We also\nreviewed the Tribe\xe2\x80\x99s financial statements and supporting documentation, procurement\nprocedures, annual workplans, the initial August 1996 and the revised February 1997 Needs\nAssessment for the Lower Brule Rural Water System,\xe2\x80\x99 the cost reduction plan, and\nconstruction bid documents.\n\nOur analysis of the financial status ofthe System was based on expenditures, cost estimates,\nand other financial and planning data available as of September 30, 1998. As such, our\nconclusions regarding any actual or projected cost overruns may be affected by subsequent\nevents concerning the cost and design of the System. These events include modifications to,\nadditions to, and deletions of construction components; revisions of cost estimates based on\ncurrent data; increases in authorized Project costs attributable to cost indexing; and efforts\nby the Bureau and the Tribe to implement cost-saving measures. In that regard, the Bureau\nissued a draft Cost Containment Report in December 1998, which includes various options\nfor reducing Project costs.\n\nOur audit was conducted in accordance with the \xe2\x80\x9cGovernment Auditing Standards,\xe2\x80\x9d issued\nby the Comptroller General of the United States. Accordingly, we included such tests of\nrecords and other auditing procedures that were considered necessary under the\ncircumstances to accomplish our audit objectives, As part of our audit, we reviewed the\nSecretary\xe2\x80\x99s Annual Statement and Report to the President and the Congress, required by the\nFederal Managers\xe2\x80\x99 Financial Integrity Act, for fiscal years 1994 and 199.5; the Departmental\nReports on Accountability for fiscal years 1996 and 1997, which include information required\nby the Act; and the Bureau\xe2\x80\x99s annual assurance statements on management controls for fiscal\nyears 1997 and 1998. Based on those reviews, we determined that no material weaknesses\nwere reported that directly related to the objectives and scope of our audit. In addition we\nreviewed the Tribe\xe2\x80\x99s single audit reports for fiscal years 1996 and 1997 and the certified\npublic accountant\xe2\x80\x99s working papers for the Tribe\xe2\x80\x99s fiscal year 1997 single audit and found that\n\n\n\n\niThe ?leeds .Assessment detemlined the current and future municipal. rural. and industrial nater needs of the\nTribe and includes cost estimates for the alternatives proposed to meet those needs.\n\n 3\n\x0cthis documentation did not disclose any reportable condition6 or material weaknesses\xe2\x80\x99 related\nto the System. We also reviewed the Tribe\xe2\x80\x99s internal controls related to the System to the\nextent necessary to accomplish our audit objectives and found weaknesses in the areas of\naccounting for and managing the Federal funds advanced to the Tribe for construction of the\nSystem. The internal control weaknesses are discussed in the Findings and Recommendations\nsection of this report. The recommendations. if implemented, should improve the internal\ncontrols in these areas.\n\nPRIOR AUDIT COVERAGE\n\nDuring the past 5 years, neither the Office of Inspector General nor the General Accounting\nOffice has issued any reports on the Mni Wiconi Rural Water Supply Project.\n\n\n\n\n\xe2\x80\x985tatement on Auditing Standards No. 60. \xe2\x80\x9cCommunication of Internal Control Structure Related Matters\nNoted in an i\\udit.\xe2\x80\x9d issued by the American Institute of Certified Public Accountants. states that \xe2\x80\x9creportable\nconditions\xe2\x80\x9d are matters coming to the auditor\xe2\x80\x99s attention that, in the auditor\xe2\x80\x99s judgment, should be\ncommunicated to agency management. These matters relate to significant deficiencies in the design or\noperation of the agenq\xe2\x80\x99s internal control structure that could adversely affect the agency\xe2\x80\x99s ability to record.\nprocess. summarize. and report financial data consistent with the assertions of management in the financial\nstatcmcnts.\n\n-Statement on Auditing Standards No. 60 states that a \xe2\x80\x9cmaterial weakness\xe2\x80\x9d is a reportable condition in which\nthe design or operation of one or more of the specific internal control structure elements does not reduce to\na relatively low level the risk that errors or irregularities in amounts which would be material to the financial\nstatements being audited may occur and not be detected within a timely period by employees in the normal\ncourse of performing their assigned functions.\n\n 4\n\x0c FINDINGS AND RECOMMENDATIONS\n\nA. PROJECT COST OVERRUN\n\nThe Bureau of Reclamation has projected a $7.1 million cost overrun for the Lower Brule\nSioux Rural Water System. However. the actual overrun could be substantially higher unless\nexpenditures for noncontract activities are controlled. The Mni Wiconi Rural Water Supply\nAct, as amended (Title 8 of Public Law 103-434), established the May 1993 Final Engineering\nReport as the criteria for planning, designing, and constructing the System. The Report\xe2\x80\x99s\nestimated costs for the System were $6.2 million, subject to indexing, including noncontract\ncosts of 39.2 percent. The indexed costs, as determined by the Bureau for fiscal year 2000,\ntotaled $8.1 million (October 1999 dollars). In addition, the cooperative agreement between\nthe Bureau and the Lower Brule Sioux Tribe stipulated that the Bureau, as the oversight\nagency, ensure that the System was planned, designed, and constructed as generally described\nin the Final Engineering Report. However, the costs for the System are projected to exceed\nthe Bureau\xe2\x80\x99s cost estimate because (1) the Tribe\xe2\x80\x99s cost estimate was not based on a thorough\nassessment of its municipal, rural, and industrial water needs and related construction costs;\n(2) the Bureau approved construction of additional items that were not included in the Final\nEngineering Report; and (3) the Bureau. the Tribe, and the Tribe\xe2\x80\x99s engineering firm incurred\nnoncontract costs at a rate significantly higher than the 39.2 percent rate stipulated in the\ncooperative agreement. As a result, the Bureau will need to request from the Congress an\nincrease in the costs authorized for the System of at least $7.1 million to complete the System\nas currently designed.\n\nNeeds Assessment\n\nThe Tribe did not ensure that the cost estimate for the System included in the May 1993 Final\nEngineering Report was reasonable. Specifically, the Tribe did not actively participate in Mni\nWiconi Project meetings or hire an engineering firm to prepare a needs assessment during the\nplanning phase of the Project. Instead, the $6.2 million cost estimate* included in the Final\nEngineering Report and subsequently incorporated into the hlni Wiconi Project Act was\nprepared by the engineering firm for the Oglala Sioux Tribe without the benefit of an\nassessment of the Lower Brule Sioux Tribe\xe2\x80\x99s funding and municipal, rural, and industrial\n\n\n\n\n\xe2\x80\x98The $6.2 million estimate consisted of $4,477.5 11 for construction field costs and $1.755.184 for noncontract\ncosts. The Final Engineering Report defined field costs as contract costs for a construction component.\nincluding 23.75 percent for appurtenant items and contingencies. The Report defined appurtenant items as\n\xe2\x80\x9citems that were not specifically identified in the cost estimating procedures because the item does not\nrepresent a significant cost [including] such things as valves along the pipeline. miscellaneous electrical\nwiring in the pump stations. tees. bends, and other necessary. but minor components of the constructed\nproject.\xe2\x80\x9d Contmgencies were defined as costs incurred for \xe2\x80\x9cunforeseen circumstances during construction\n such as an unexpected escavation into rock along the pipeline route where no rock \\vas antictpated or the\nneed to build a stronger foundation at the treatment plant because unusual soil conditions were discovered.\xe2\x80\x9d\nThe Report defined noncontract costs as those costs incurred pnor to and during construction that relate\nprimarily to engineering and administration of construction.\n\n 5\n\x0cwater needs. An adequate needs assessment upon which to plan and design the System was\nnot available until March 1 997.9\n\nWe found that except for the pump stations, the costs for all other construction items for the\nSystem were underestimated. Based on our review and a comparison of the original\nconstruction field cost estimate of $4,477,5 11 and the Tribe\xe2\x80\x99s engineering firm\xe2\x80\x99s estimate of\n$9,936,580, we determined that construction field costs were underestimated by $5,459,069,\nor an increase of 122 percent over the original field cost estimate (see Appendix 2). The\nunderestimated costs resulted primarily from a combination of two factors: (1) changes in\nthe estimated feet of pipe, the diameter of the pipe required, and/or the estimated cost per\nlinear foot of pipe and (2) the addition of distribution system service connections that, if\nincluded, were not specifically identified in the original field cost estimate. For example:\n\n - The costs to construct the four segments ofthe \xe2\x80\x9ccore\xe2\x80\x9d system\xe2\x80\x9d\xe2\x80\x99 necessary to convey\nMni Wiconi Project water to the Lower Brule Sioux Reservation were underestimated by\n$1,624,838, or 100 percent.\n\n - The costs to construct the pipeline to distribute water throughout the Reservation\nwere underestimated by $2,705,53 1, or 220 percent.\n\nAdditional Construction Items\n\nAfter issuance of the May 1993 Final Engineering Report, the Tribe and the Bureau agreed\nto the need for an administration/operations and maintenance building and a new water\ntreatment plant. Funding, in whole or in part, was approved by Bureau officials, who believed\nthat the items were necessary for the efficient operation ofthe System (see Appendix 2). The\nestimated costs for these additional items were $1,270,000 as follows:\n\n - The Bureau and the Tribe determined that an administration/operations and\nmaintenance building, estimated to cost $1,044,000, including noncontract costs, was needed\nto plan, construct, operate, and maintain the System. According to Bureau officials, the\nexclusion of the cost of this building from the $6.2 million cost estimate in the Final\nEngineering Report was an \xe2\x80\x9coversight.\xe2\x80\x9d\n\n - In 1995 and in 1997, the U.S. Environmental Protection Agency determined that the\nTribe\xe2\x80\x99s existing water treatment plant,\xe2\x80\x9d the primary source of water for the System, did not\n\n\n\n\xe2\x80\x9cA needs assessment submitted to the Bureau in August 1 Y 96 was not approved. A revised needs assessment\nsubmitted to the Bureau in February 1997 was approved in March 1997.\n\n\xe2\x80\x98\xe2\x80\x9cThe four Tribal \xe2\x80\x9ccore\xe2\x80\x9d system segments allowed for Project water to be delivered to or near the Lower Brule\nSioux Rescnation. whereas the distribution system pipelines transport the water within the boundaries of the\nReservxtion to homes and ranches.\n\n\xe2\x80\x9cThe Tribe\xe2\x80\x99s February 1997 Needs Assessment stated that the plant provided about 300 gallons of the\n4923 gallons of water per minute necessary to meet the needs of the Loner Brule System.\n\n 6\n\x0cmeet safe drinking water standards and that a new water treatment plant was needed. In\nresponse, the Tribe entered into agreements with several Federal agencies, including the\nBureau. to provide funding for the construction of a new treatment plant. The estimated\ncosts for constructing and outfitting the new plant were about $1.6 million, with the\nBureau/Mni Wiconi Project portion estimated to be $226,000, including noncontract costs,\nof which $90,000 was formally approved by the Bureau. The need to replace the plant was\nnot foreseen when the Final Engineering Report was prepared in 1993. However, we\ndetermined that if the plant is not replaced, the quantity of safe drinking water available from\nthe System will be inadequate to meet the needs of the Reservation.\n\nNoncontract Costs\n\nThe cooperative agreement for the design and construction of the System designates the\nBureau as the oversight agency and requires the Tribe to \xe2\x80\x9cmake every effort to keep its\nadministrative [noncontract] costs within the estimates shown in the [Final Engineering]\nReport,\xe2\x80\x9d which provided for a noncontract cost rate of 39.2 percent of construction field\ncosts. However, for the 3-year period ending September 30, 1998, the Tribe incurred\nnoncontract costs of $1,353,187, or about $450,000 annually, which represented 150 percent\nof the construction field costs of $899,443 incurred during that period (see Appendix 3) and\napproximately $1 million more than would have been expected based on the noncontract rate\nof 39.2 percent to construction field costs.\n\nBureau officials and the Tribal engineer told us that noncontract costs, especially those for\nplanning, design, and administration, were normally high at the beginning of a project because\nof the \xe2\x80\x9chigh start-up costs.\xe2\x80\x9d In the case of the System, the high costs resulted from\ncompleting the engineering planning work required prior to construction and from\ncoordinating project activities with multiple sponsors. We agree that noncontract costs are\nhigher at the beginning of a project but believe that the noncontract costs incurred for the\nSystem exceeded a level that could be sustained. We also believe that these costs have to be\ncontrolled if they are to approximate the 39.2 percent rate provided for in the Final\nEngineering Report. Since the Tribe did not account for noncontract costs on the basis ofthe\nnine categories\xe2\x80\x9d provided in the Final Engineering Report, we were not able to directly\ncompare proposed with actual noncontract costs by category However, for the purposes of\nour analysis, we grouped noncontract costs into three categories: tribal-related costs,\nengineering-related costs, and Bureau oversight and technical review charges.\n\n Tribal-Related Costs. For the 3-year period ending September 30, 1998, the Tribe\nincurred Tribal-related noncontract costs of $792,83 1, which were more than half of the\nnoncontract costs incurred and about 88 percent ofconstruction field costs. Ofthe $792,83 1,\ncosts of approximately S503,174 were incurred in fiscal years 1996 and 1997, prior to the\nstart of construction in September 1997. In fiscal year 1998, Tribal-related noncontract costs\n\n\n\xe2\x80\x9cThe nine categories and corresponding rates in the May 1YY3 Final Engineering Report were contract\nadmmistration (13.2 percent), easements (1.25 percent). geotechnical ( 3.l percent), archeological (1.25\npercent). destgn surveys (1 percent). investigations/Bureau oversight and technical review (-I percent). design\n(6 percent). construction observation (10 percent). and traimng (2 percent).\n\n 7\n\x0ctotaled $289,657. However, we found that a high percentage of these costs were fixed; that\nis, they did not vary with the level of construction. Of the $289,657, costs of $15 1,427, or\n52 percent, consisted of salaries and fringe benefits for permanent employees13 and vehicle\nand general offtce costs, all of which were fixed costs. Given the high percentage of tixed\ncosts, we believe that the Tribal-related rate of noncontract costs will remain high unless the\nlevel offunding received by the Tribe increases. We also found that ofthe $792.83 1 incurred\nby the Tribe during the 3-year period, costs of $253,525 were not related to construction of\nthe System or supported with adequate documentation (see Finding B).\n\n Engineering-Related Costs. Through September 30, 1998, the Tribe paid $407,423\nto its engineering firm for general project assistance and design and construction services,14\nor 45 percent of construction field costs. An official of the engineering firm said that the\nengineering-related costs have been higher than anticipated because of (1) problems and\ndelays in reaching agreement among the four sponsors on pipeline routes and construction\nschedules, which necessitated design changes; (2) the addition of the new water treatment\nplant and the administration/operation and maintenance building; and (3) the need for the firm\nto be more involved in coordinating activities among the Tribe, the Bureau, and the other\nsponsors and Federal agencies and in assisting the Tribe in preparing System-related\ndocuments, such as work plans and budgets, since the Tribe did not have staff with the\nexpertise to perform these duties. The engineer also stated that although several portions of\nthe System had been designed, only one portion of the System had been constructed. The\nengineer stated that while he expected the 45 percent rate for engineering-related services to\ndecrease as construction increased, the engineer did not believe that the Tribe would be able\nto meet the overall 39.2 percent noncontract cost rate.\n\n Bureau Oversight and Technical Review Costs. Through September 30, 1998, the\nBureau charged $152,933, or an overall rate of 17 percent, of construction field costs for\noversight and technical review. A Bureau engineer stated that the rate for Bureau costs has\nbeen higher than the 4 percent rate anticipated in the Final Engineering Report because ofthe\nlimited construction costs for the System against which to apply Bureau charges. The\nengineer also stated that higher Bureau charges resulted from the additional work required\nby Bureau engineering and contracting personnel to contract with the Tribe\xe2\x80\x99s construction\nenterprise. Since the Tribe has required that construction of the System be performed by the\nconstruction enterprise and not be bid competitively, the Bureau has had to negotiate the\nprices for each construction item rather than to accept a competitive bid for a total contract\n\n\n\n\xe2\x80\x9cFor fiscal year 1998. salaries for permanent employees consisted of $36.-M for one-half the salary and\nrelated fringe benefits for the program director and the secretarl\\-. $67.6fh for the salaries and frmgc bcncfits\nfor two inspectors and an easement coordinator, $42.559 for offtce-related costs, and $1.712 for v:ehicle\noperation costs.\n\n\xe2\x80\x9cAccording to the Tribe\xe2\x80\x99s engineering firm. general project assistance services included pro\\ iding Tribal\nofficials with engmeering advice and consultation to assist them in the performance of their duties and the\npreparation ofwork plans. budgets. needs assessments. water consenation plans. and other services ncccssary\nto assist the Tribe in developing the System. Design and construction sen-ices included providing the ctvtl.\nstructural. mechamcal. and electrical engineering services needed to develop the System.\n\n 8\n\x0cprice. The Bureau engineer stated that the Bureau\xe2\x80\x99s portion of the noncontract cost rate\nshould decrease as construction costs increase.\n\nRegarding the high rate of noncontract costs, the Bureau, in its December 1998 draft Cost\nContainment Report, stated that the Tribe was \xe2\x80\x9cnot on an equal footing\xe2\x80\x9d with the other\nsponsors with respect to noncontract costs and that the Tribe would have a \xe2\x80\x9cdifficult time\nstaying within the limit of 39.2 percent for non-contract costs\xe2\x80\x9d because ofthe limited amount\nof annual fUnding received. Under an agreement among Mni Wiconi Project sponsors, only\nabout 2.37 percent of the Project\xe2\x80\x99s annual appropriation would be allocated to the Tribe\nbased on the percentage of the costs of the System to total Project costs ($6,232,000 divided\nby $263,24 1,000). With annual Project appropriations averaging about $25 million for fiscal\nyears 1996 through 1998, the Tribe could expect to receive only about $593,000 annually.15\nIf the Tribe continues to spend about $450,000 annually on noncontract activities, it will\nexceed the 39.2 percent rate for noncontract costs provided for in the Final Engineering\nReport unless it receives annual funding of about $1.6 million.\n\nWe believe that given the limited amount of tinding received, the Bureau and the Tribe need\nto work together to ident@ areas where cost savings can be achieved, particularly for\nnoncontract activities. tn that regard, we believe that the Tribe, the Tribe\xe2\x80\x99s engineering firm,\nand the Bureau need to review those noncontract costs over which they have direct control\nand determine what actions can be taken to maintain current levels or reduce these costs.\nWithout a reduction in noncontract costs, it is doubtful that the System can be constructed\nwithin the revised cost estimate of $15.2 million.\n\nRecommendations\n\nWe recommend that the Commissioner, Bureau of Reclamation:\n\n 1. Implement corrective actions to ensure that the estimated costs for future rural\nwater systems are based on a thorough analysis and review of the participating entities\xe2\x80\x99\nmunicipal, rural, and industrial water needs.\n\n 7I. Determine the amount ofadditional tinding needed to construct the Lower Brule\nSioux Rural Water System, as revised by the Lower Brule Sioux Tribe\xe2\x80\x99s engineer, based on\nreasonable estimates of the amount of annual funding the Tribe can expect to receive and the\nlevel of future noncontract costs.\n\n 3. Request the additional tinding needed to construct the revised Lower Brule Sioux\nRural Water System or negotiate with the Lower Brule Sioux Tribe to determine what\nfeatures or segments of the System will be modified or eliminated so that the costs of the\nSystem are within the legislatively authorized amount.\n\n\n\xe2\x80\x9cThe amounts received by the Tribe for the past 2 years have exceeded the amounts provided for in the\nagreement among the Project sponsors. The Tribe receil ed allotments of $69032 1 in fiscal year 1997 and\n$987.037 in fiscal !ear 1998. The Tribe also received transfers from West River/Lyman-Jones Systems. Inc..\nof $500.000 in fiscal year lYY7 and $800.000 in fiscal year 1YY8 to help fund construction work.\n\n 9\n\x0c 4. Work jointly with the Lower Brule Sioux Tribe and the Tribe\xe2\x80\x99s engineering firm\nto determine the corrective actions that can be taken to control or reduce future noncontract\ncosts.\n\nBureau of Reclamation Response and Office of Inspector General Reply\n\nIn the May 25, 1999, response (Appendix 5) to the draft report from the Commissioner,\nBureau of Reclamation, the Bureau concurred with Recommendations 2, 3, and 4 and\npartially concurred with Recommendation 1, Based on the response, we consider\nRecommendations 2, 3, and 4, resolved but not implemented and request that the Bureau\nprovide additional information for Recommendation 1 (see Appendix 6).\n\nRegarding Recommendation A. 1, the Bureau stated:\n\n Many of the single-purpose rural water projects that [the Bureau of]\n Reclamation has recently become involved with, including the Mni Wiconi\n Project, have not been advanced for congressional authorization through the\n Administration. Pre-authorization planning of these projects has been\n undertaken by project sponsors, States or tribes, with little or no Reclamation\n planning involvement. Hence, Federal standards for water resource project\n planning, including the determination of municipal, rural, and industrial needs,\n are rarely met. Reclamation\xe2\x80\x99s involvement in rural water project planning,\n design, and construction will be an ongoing dialogue within the Department\n of the Interior and the Administration. It will also likely be a focal point at an\n oversight hearing to be held by the House Resources Committee, Water and\n Power Subcommittee. Reclamation will continue to base its involvement in\n rural water development on the direction of the Congress as established by\n law.\n\nThe Bureau further stated that it could not provide a target date for implementing the\nrecommendation because \xe2\x80\x9cthis issue is potentially subject to action by both the Administration\nand the Congress and not within Reclamation\xe2\x80\x99s influence.\xe2\x80\x9d\n\nWe acknowledge the difficulties inherent in the Bureau\xe2\x80\x99s assuming oversight authority over\nprojects that are in various stages of planning, design, and construction at the time of Bureau\ninvolvement and recognize that such difficulties occurred in the Lower Brule System.\nHowever, we believe that once the Bureau assumes responsibility for a project, it should take\nprompt action to ensure that the project cost estimate is supportable and based on a thorough\nanalysis of the project sponsor\xe2\x80\x99s water needs. For the Lower Brule System, the Bureau did\nnot obtain documentation regarding the basis for the original $6.2 million cost estimate and\ntherefore did not notifL the sponsors and the Congress of probable overruns. However, we\nbelieve that the Bureau, in the future, should obtain and review all pertinent planning and\ndesign documents upon which estimated costs are based. These reviews are within the\nBureau\xe2\x80\x99s oversight responsibilities, which include the timely notification to project sponsors\n\n\n 10\n\x0cand the Congress of planning, design, or engineering deficiencies that could result in cost\noverruns.\n\nWe did not review the Bureau\xe2\x80\x99s involvement with the Lower Brule Tribe before the Lower\nBrule System was authorized. However, we found that the Bureau provided Project and\nnon-Project tinding totaling $461,000 to the Rosebud Tribe for Project planning-related\nactivities before the Rosebud Rural Water System was authorized. Although the Rosebud\nSioux Water System was authorized at the same time as the Lower Brule System, similar\nfinding was not provided to the Lower Brule Tribe. We believe that to the extent\npermissible, the Bureau should provide assistance to project sponsors during the planning\nphases of a project. We request that the Bureau identify what actions it will take to ensure\nthat project cost estimates are reasonable and supportable for f%ture rural water systems.\n\n\n\n\n 11\n\x0cpurposes is not an allowable cost and may not be charged to the grant.\xe2\x80\x9d Accordingly, the\nBureau may not authorize the use of construction funds for maintenance and operation ofthe\nSystem. Of the $1,596,304 reviewed, we questioned operation and maintenance costs of\n$155,45 I that had been charged to construction of the System as follows:\n\n Vehicle-Related Costs. We took exception to vehicle-related costs of $72,629,\nwhich consisted of $46,527 for the purchase in April 1996 (approximately 1 l/2 years before\nconstruction began) of two pickup trucks that were used exclusively by the Tribe\xe2\x80\x99s Rural\nWater Office Operations and Maintenance Branch and $26,102 for gasoline, insurance, and\nmaintenance costs for Operations and Maintenance Branch vehicles. The costs of the two\ntrucks had been charged to the Equipment Repair and Maintenance Account and not to a\nvehicle or equipment purchase account.\n\n Personnel-Related Costs. We took exception to personnel-related costs of$6 1,480,\nwhich consisted of (1) $38,398 for salaries of two construction inspectors, (2) $20,501 for\n50 percent of the Offlice of Rural Water Director\xe2\x80\x99s salary and fringe benefits for fiscal year\n1997, (3) $I,83 1 for travel costs of Operations and Maintenance Branch personnel for fiscal\nyears 1996 and 1997, and (4) $750 for Christmas bonuses paid to Operations and\nMaintenance Branch personnel in fiscal year 1997. Tribal personnel told us that the\nconstruction inspectors who were hired in August 1996 performed operation and maintenance\nwork until construction began in September 1997. In addition, the Tribe allocated 50 percent\nof the Director\xe2\x80\x99s salary to operation and maintenance in fiscal years 1996 and 1998 but\ncharged the Director\xe2\x80\x99s total salary to construction in fiscal year 1997. Because there was no\ndocumentation to support that all ofthe Director\xe2\x80\x99s time was construction related in fiscal year\n1997, we believe that half of the Director\xe2\x80\x99s salary should have been allocated to operation and\nmaintenance.\n\n Office Equipment and Operating Costs. We took exception to ofice equipment\nand operating costs of $18,342. Of this amount, $8,942 was half of the costs for two\ncomputers and a copier that were used jointly by the Operations and Maintenance and the\nDesign and Construction Branches but that were charged entirely to construction. The\namount questioned was based on the Tribe\xe2\x80\x99s 50 percent allocation of personnel-related costs\nto operation and maintenance. We also took exception to $4,33 1 for furniture, consisting of\n$1,727 for items that could not be located and $2,604 for items used by the Tribal\nAdministration Office; $3,384 for a printer used exclusively by the Tribe\xe2\x80\x99s alcoholism\nprogram; and $1,685 for Operations and Maintenance Branch supplies.\n\n Administrative Costs. We took exception to $3,000 charged to the construction of\nthe System that was paid to the Tribe for accounting services provided to the Operations and\nMaintenance Branch for fiscal year 1995.\n\nUnsupported Costs\n\nOffice of Management and Budget Circular A-87, Attachment A. Section C, states that to be\nallowable under Federal awards, costs \xe2\x80\x9cmust be adequately documented.\xe2\x80\x9d We identified costs\n\n\n 13\n\x0cof $98,074 that were not documented to show how the amounts charged related to the\nconstruction of the System as follows:\n\n Cultural Resource Offker. We could not locate and the Tribe did not provide\ndocumentation for costs of $73,074 for the salary and fringe benefits of the former Cultural\nResource Officer that identified the work performed and how it related to the System.\n\n Water Management Committees. The Tribe did not have adequate documentation\nshowing that payments totaling $25,000, $22,000 for stipends and $3,000 for related\nsecretarial services, were for work related to the System. These costs included $18,000 for\nstipends to Mni Wiconi Steering Committee members and $3,000 for related secretarial\nservices for the period February 1995 to April 1996, during which time the Steering\nCommittee conducted its business during Tribal Council meetings: We could not find, and\nthe Tribe did not provide, separate minutes of meetings for the Steering Committee showing\nthat business related to the System was conducted to just@ the payment of stipends. We also\nquestioned Water Advisory Board stipends of $4,000. Tribal personnel told us that the Tribal\nCouncil established the Board, which was paid stipends for all offiscal year 1996. However,\nthe Tribe did not provide minutes ofBoard meetings from October 1995 to January 1996 and\nfrom June to September 1996 indicating that meetings were held and the nature of the\nbusiness conducted at the meetings.\n\nClassification and Documentation of Costs\n\nNeither the Tribe nor the Bureau adequately reviewed System expenditures to ensure that\ncosts were properly classified, allowable, necessary: and adequately documented. We also\nnoted that the Tribe did not have adequate written procedures or instructions regarding the\nclassification, allowability, reasonableness, and documentation of costs. Further, the Bureau\nwas not provided with, and did not formally request, sufficiently detailed information to\nenable it to readily evaluate System expenditures. We found that neither the cooperative\nagreement, which incorporates by reference Offlice ofManagement and Budget Circular A-87,\nnor the Tribal Fiscal Management Policy\xe2\x80\x9d provided detailed instructions on classifying and\naccounting for System costs to ensure consistency. For example, the Policy did not include\na chart of accounts or detailed descriptions of the types of costs to be charged to each\naccount. In addition, the Policy did not address adequate separation of duties. We noted that\nthe members ofthe Mni Wiconi Steering Committee who reviewed the costs and the members\nof the Tribal Council\xe2\x80\x9d who approved the costs were the same individuals.\xe2\x80\x9d We also noted\nthat there were no written procedures describing the duties and responsibilities ofthe Steering\nCommittee and the Tribal Council for reviewing and approving the costs to ensure that they\n\n\n\xe2\x80\x98-The Tribe\xe2\x80\x99s undated Fiscal Management Policy was in effect until August 1998. when it was superseded by\nthe Tribal Financial Management Policies and Procedures.\n\n\xe2\x80\x98\xe2\x80\x9cTribal regulations require at least t\\vo Council members to approve an expenditure\n\n\xe2\x80\x9c\xe2\x80\x98On Februav 22. 1995. the Tribal Council established itself as the blni Wiconi Steering Committee to\n\xe2\x80\x9coversee the Mm Wiconi Rural Water Supply System Project on the Lower Brule Reservation.\xe2\x80\x9d\n\n 14\n\x0cwere allowable and related to the purposes of the System. As a result of the inadequate\naccounting and review procedures and the inadequate separation of duties between the\nSteering Committee and the Council, the former Director ofthe Tribe\xe2\x80\x99s Office ofRural Water\nwas able to charge operation and maintenance costs to the System\xe2\x80\x99s construction program\nwithout Tribal officials taking exception to the charges.\n\nThe Bureau also did not detect the inappropriate charges. Prior to January 1997, the Bureau\nwas provided only with summary financial data that w-ere not sufficient to allow it to\ndetermine the appropriateness and allocability of the costs reported. Although more detailed\nquarterly financial data were provided to the Bureau as of January 1997, these data were not\nsummarized by budget item or on the basis of the noncontract cost categories in the Final\nEngineering Report. However, Bureau employees did not formally request sufficient\nclarifying information to enable them to readily analyze or compare the costs with the\namounts budgeted and to identify which activities were contributing to the high level of\nnoncontract costs and bring this matter to the attention of Tribal officials.\n\nWe believe that both the Tribe and the Bureau need to negotiate on the level of financial\ninformation to be provided to serve the needs of both the Tribe and the Bureau, The\ninformation provided should allow the Tribe and the Bureau to review System expenditures\nto ensure that (1) only necessary costs are charged to construction, given the limited amount\nof funding for the System; (2) problem areas are identified and addressed quickly; and\n(3) areas where savings can be achieved, particularly savings in noncontract costs, are\nidentified. In that regard, we believe that the Tribe, the Tribe\xe2\x80\x99s engineering firm, and the\nBureau need to review those noncontract costs over which they have direct control and\ndetermine what actions can be taken to maintain current levels or reduce these costs. Without\na reduction in noncontract costs, we do not believe that the System can be constructed within\nthe revised estimated costs of $15.2 million.\n\nRecommendations\n\nWe recommend that the Commissioner, Bureau of Reclamation:\n\n 1. Instruct the Lower Brule Sioux Tribe\xe2\x80\x99s Rural Water System Operations and\nMaintenance Branch to reimburse the Design and Construction Branch for operations and\nmaintenance expenditures of $155.45 1 that were charged improperly.\n\n 3 Instruct the Lower Brule Sioux Tribe to reimburse the Bureau or provide support\n b_\n\n\n\nfor the unsupported costs of $98,074 identified by our review.\n\n 3. Work with the Lower Brule Sioux Tribe to improve controls over costs charged\nto construction ofthe Lower Brule System to ensure that amounts charged for reimbursement\nare allowable and necessary and in accordance with the terms ofthe cooperative agreement.\n\n 4. Institute accounting and review procedures through negotiation with the Lower\nBrule Sioux Tribe to enable both the Tribe and the Bureau to account for and monitor System\ncosts more effectively.\n\n 15\n\x0cBureau of Reclamation Response and Office of Inspector General Reply\n\nIn the May 25, 1999, response (Appendix 5) to the draft report from the Commissioner,\nBureau of Reclamation, the Bureau concurred with the four recommendations. Based on the\nresponse, we consider the recommendations resolved but not implemented (see Appendix 6).\n\n\n\n\n 16\n\x0c APPENDIX 1\n\n\n CLASSIFICATION OF MONETARY AMOUNTS\n\n\n Questioned\n Finding costs\nCost Compliance\n Cost Exceptions $155,451\n Unsupported Costs 98,074\n Total $253,525\n\n\n\n\n*The questioned costs are detailed in Appendix 1\n\n\n\n 17\n\x0c APPENDIX 2\n\n\n SUMMARY OF COSTS CONTRIBUTING TO OVERRUN\n\n Tribal Percent\n Original Engineer\xe2\x80\x99s Increase/\n Estimate Estimate Difference (Decrease)\nLower Brule System \xe2\x80\x9cCore\xe2\x80\x9d System\nPipeline Segments:\n Vivian to Reliance $I,254503 $2066,276 $811,773 \xe2\x80\x99 65%\n Reliance to West Brule 170,953 5 16,299 345,346 2 202%\n Kennebec to Reservation 207,662 255,106 52,444 3 26%\n Highway 83/County Line Road 415.275 415.275 \xe2\x80\x99\n Subtotal $1,628,118 $3,252,956 $1,624,838 100%\nDistribution System Pipelines $1,230,073 $3,935,604 $2,705,53 1 5 220%\nPump Stations 660,000 421,000 (239,000) \xe2\x80\x99 (36%)\nReservoirs 100.000 420.000 320.000 \xe2\x80\x99 320%\n Subtotal $1,990,073 $4,776,604 $2,786,53 1 140%\n Cumulative Subtotal $3,618,191 $8,029,560 $4,4 11,369 122%\nAppurtenant Items @ 12.5 Percent 452.274 1,003,695 55 1.421\n Subtotal $4,070,465 $9,033,255 $4,962,790\nContingencies @ 10 Percent 407.046 903.325 496.279\n Subtotal Field Costs $4,477,5 11 $9,936,580 $5,459,069 122%\nNoncontract Costs @ 39.2 Percent 1.755.184 3,895,139 2,139,955\n Subtotal $6,232,695 $13>831,719 $7,599,024\nAdditional Items Not in Final\n Engineering Report\n 1. Water Treatment Plant 226,000 \xe2\x80\x99 226,000\n 2. Administration Building/Shop 1,044,000 9 1,044,000\n Subtotal 1,270,OOO 1,270,OOO\nAdjustment to Reconcile to Bureau\n \xe2\x80\x9cMaster Plan\xe2\x80\x9d Amount $72,28 1 $72,28 1\n Total $6,232,695 $15.174,000 $8,94 1 . 3 0 5\n\n\n\xe2\x80\x98Differences in pipe size and pipe prices and a 17.670 foot reduction in the quantity of pipe.\n\xe2\x80\x98Differences in pipe size and pipe prices and 33.460 additional feet of pipe.\n\xe2\x80\x98Differences in pipe size and pipe prices and a 23.632 foot reduction in the quantitv of pipe.\n\xe2\x80\x98No separate amount cited in original estimate. The $115.275 is the engineer\xe2\x80\x98s estimated cost for installing 73.500\nfeet of 6-inch pipe adjacent to County Line Road in exchange for West Ri\\.er/Lyman-Jones System. Inc., installing\nabout 7 miles of &inch pipe in the Fort Hale area.\n\xe2\x80\x98Differences in pipe size and pipe prices and 388,3 18 additional feet of pipe.\n\xe2\x80\x9cIncrease in number of pump stations from two to three. but reductions in size and estimated costs.\n-increase in number of resewoirs from one to two. increasing one resenoir from 100.000 gallons to 450.000 gallons.\nand paying the Oglala Sioux Tribe $50.000 to increase another resenoir by lOO.000 gallons.\n\xe2\x80\x98Of the esttmated nnter treatment plant costs of $1.57Y.O00. costs of $226.000, consisting of construction costs of\n$162.356 and noncontract costs of $63.611 (5162.356 s ,392). nil1 be charged to the Lower Brule System.\n\xe2\x80\x9cThis amount includes estirnated construction costs of $750.000 and noncontract costs of $2Y1.000 ($750,000 s .3Y2).\n\n 18\n\x0c APPENDIX 3\n\n\n ACTUAL NONCONTRACT COST RATES\n FOR FISCAL YEARS 1996 TO 1998\n\n\n 1996 1997 1998 Total\n Noncontract Costs\n Tribal-Related Costs $194,684 $308.490 $289,657\xe2\x80\x99 $792.83 1\n Engineering-Related Costs 40,082 235,234 132,107 407,423\n Bureau Oversight and Technical\n Review Costs 20,3752 83,52 1 49,037 152,933\n Subtotal $255,141 627,245 470,801\n Cumulative Total $8S2.3S6 $1,353,187\n\n\n\n Annual Construction Costs 61,186 838,257\n Cumulative Total $61.186 $899.443\n\n\n Noncontract Cost Rates 1 ,142%3 150%4\n\n\n\n\n\xe2\x80\x98Amount consists of $15 1.127 for salaries and fringe benefits for permanent employees and office and \\.ehicIe\ncosts. $V..YYl for salary and fringe benefits for the Cultural Resource Offker and consultant costs, $40.624\nfor Mni Wiconi Steering Committee and other advisog committee stipends. $20.097 for equipment. and\n$4.5 18 for clerical expenses.\n\n\xe2\x80\x98Includes Bureau fiscal year 1995 charges of $10,266.\n\n\xe2\x80\x98The actual noncontract rate of 1.442 percent through fiscal 1997 was determined by dividing total\nnoncontract costs of $882,386 by total construction costs of $61.186.\n\n\xe2\x80\x98The actual noncontract rate of 150 percent through fiscal \\-ear 1998 \\\\as determined by dividing total\nnoncontract costs of %1,353,187 by total construction costs of $899.413.\n\n 19\n\x0c APPENDIX 4\n\n\n SUMMARY OF QUESTIONED COSTS\n\n Questioned Costs\n costs cost Unsupported\n Title/Description Incurred Exceptions costs Balance\nOffke of Rural Water Program Costs\n Offke of Rural Water Program Director $87,060 $20,501\xe2\x80\x99 $66,559\n Cultural Resource Offker 73,074 $73,0742\n Pipe Inspectors 84,765 38,3983 46,367\n Steering Committee and Advisory Board 99,423 25,000\xe2\x80\x99 74,424\n Other Salaries 83,443 83,443\n Other Fringe Benefits 14,918 14,918\n Cultural Resource Consulting and Vehicles 161,878 72,629 89,249\n Travel and Training 38,171 25815 35,590\n Legal Fees and Rent 19,185 19,185\n Offke Equipment and Supplies 83,498 18,342 65,156\n Office Costs 38,547 38,547\n Administrative Costs 8,868 3,000 5,868\n Subtotals $792,830 $155,451 $98,074 $539,306\nDesign and Engineering Costs 407,423 407,423\nConstruction 899,4436 899,443\n Subtotals $2,099,697 S1,846,172\nBureau of Reclamation Facilitation Costs 152,933 152,933\n Total Costs $2,252,630 $155.451 $98.074 $1,999,105\n\n\n\n\ni Amount consists of salary plus fringe benefits for fiscal year 1997.\n\xe2\x80\x98Amount consists of salary plus fringe benefits for fiscal y-ears 1997 and 1993\n\xe2\x80\x98Amount consists of salaries plus fringe benefits for fiscal years lYY6 and 19\xe2\x80\x9911\xe2\x80\x99\n\xe2\x80\x98r\\mount consists of $18.000 of Steering Committee stipends. $J.OOO of Water Advisory Board stipends. and $3.000 of\nsecretarial senices.\n\xe2\x80\x98.4mount consists of $1.83 1 for travel-related costs and $750 for Christmas bonuses.\nDAmount includes $6 1. I86 of construction mobilization costs.\n\n 20\n\x0c APPENDIX 5\n United States Department of the Interior Page 1 of 5\n\n BUREAU OF RECL.VMATION\n Washington. D.C. 20240\n\n #\xe2\x80\x98I p 5 2-2\nD-501 0\n\n\n MEMORANDUM\n\nTo: Office of Inspector General\n Attention: Assistant Inspector General for Audits\n\n\n\n\nSubject: Draft Audit Report on \xe2\x80\x9cLower Brule Sioux Rural Water System,\n Mni Wiconi Rural Water Supply Project, Bureau of Reclamation,\xe2\x80\x9d\n Assignment No. W-IN-BOR-004-99(C)-R\n\nThe Bureau of Reclamation offers the following comments in response to the recommendations\nin the subject report.\n\nWe recommend that the Commissioner, Bureau of Reclamation:\n\nRecommendation A. 1\n\nImplement corrective actions to ensure that the estimated costs for future rural water systems are\nbased on a thorough analysis and review of the participating entities\xe2\x80\x99 municipal, rural, and\nindustrial water needs.\n\n Response\n\n Partially Concur. Reclamation\xe2\x80\x99s continued role in rural water development has been the\n point of ongoing debate in the Congress and within the Administration. Many of the\n single-purpose rural water projects that Reclamation has recently become involved with,\n including the Mni Wiconi Project, have not been advanced for congressional\n authorization through the Administration. Pre-authorization planning of these projects\n has been undertaken by project sponsors, States, or tribes, with little or no Reclamation\n planning involvement. Hence, Federal standards for water resource project planning,\n including the determination of municipal, rural, and industrial needs, are rarely met.\n Reclamation\xe2\x80\x99s involvement in rural water project planning, design, and construction will\n be an ongoing dialogue within the Department of the Interior and the Administration. It\n will also likely be a focal point at an oversight hearing to be held by the House Resources\n Committee, Water and Power Subcommittee. Reclamation will continue to base its\n\n\n\n 21\n\x0c APPENDIX 5\n Page 2 of 5\n 2\n\n involvement in rural water development on the direction of the Congress as established\n by law.\n\n A target date for completion of this recommendation has not been identified as this issue\n is potentially subject to action by both the Administration and the Congress and not\n within Reclamation\xe2\x80\x99s influence.\n\nRecommendation A.2\n\nDetermine the amount of additional funding needed to construct the Lower Brule Sioux Rural\nWater System, as revised by the Lower Brule Sioux Tribe\xe2\x80\x99s engineer, based on reasonable\nestimates of the amount of annual funding the Tribe can expect to receive and the level of future\nnoncontract costs.\n\n Response\n\n Concur. Reclamation intends to finalize the \xe2\x80\x9cMni Wiconi Rural Water System Cost\n Containment Report\xe2\x80\x9d in June 1999. This report provides a wide range of options for\n addressing additional funding needs. Reclamation will work closely with the South\n Dakota congressional delegation and the project sponsor to identify and request the\n appropriate funding levels.\n\n The responsible official is the Area Manager, Dakotas Area Office. Target dates are:\n\n . June 30, 1999 - Finalize \xe2\x80\x9cMni Wiconi Rural Water System Cost Containment\n Report.\xe2\x80\x9d\n . August 3 1, 1999 - Identify additional ceiling request that Reclamation can support\n and provide information to the South Dakota congressional delegation.\n\nRecommendation A.3\n\nRequest the additional funding needed to construct the revised Lower Brule Sioux Rural Water\nSystem or negotiate with the Lower Brule Sioux Tribe to determine what features or segments of\nthe System will be modified or eliminated so that the costs of the System are within the\nlegislatively authorized amount.\n\n Response\n\n Concur. Reclamation intends to finalize the \xe2\x80\x9cMm Wiconi Rural Water System Cost\n Containment Report\xe2\x80\x9d in June 1999. This report provides a wide range of options for\n addressing additional funding needs. Included in the report is an option which identifies\n how the cost ceilings for each project sponsor would need to be adjusted if the Congress\n does not authorize an increase in the construction ceiling. Reclamation will work closely\n\n\n 22\n\x0c APPENDIX 5\n Page 3 of 5\n 3\n\n with the South Dakota congressional delegation and the project sponsor to identify and\n request the appropriate Iimding levels.\n\n The responsible official is the Area Manager, Dakotas Area Office. Target dates are:\n\n . June 30, 1999 - Finalize \xe2\x80\x9cMni Wiconi Rural Water System Cost Containment\n Report.\xe2\x80\x9d\n . August 3 1, 1999 - Identify additional ceiling request that Reclamation can support\n and provide the information to the South Dakota congressional delegation.\n . September 30, 1999 - Consult with the Lower Brule Tribe and South Dakota\n congressional delegation in amending the legislation to increase the cost ceiling.\n\nRecommendation A.4\n\nWork jointly with the Lower Brule Sioux Tribe and the Tribe\xe2\x80\x99s engineering firm to determine the\ncorrective actions that can be taken to control or reduce future noncontract costs.\n\n Resuonse\n\n Concur. Reclamation will work jointly with the Lower Brule Sioux Tribe and the Tribe\xe2\x80\x99s\n engineering firm to establish a process to control or reduce future noncontract costs.\n Reclamation will negotiate with the Lower Brule Sioux Tribe to establish annual budgets\n which identify the types and amounts of allowable noncontract costs. The noncontract\n costs will be based on the noncontract allowances established in the Final Engineering\n Report, 2-year work plans, project master plans, and noncontract allowance analysis\n presented in Reclamation\xe2\x80\x99s Cost Containment Report.\n\n The responsible official is the Area Manager, Dakotas Area Office. The target date to\n establish a process to control future noncontract costs is September 30, 1999.\n\nRecommendation B. 1\n\nInstruct the Lower Brule Sioux Tribe\xe2\x80\x99s Rural Water System Operations.and Maintenance Branch\nto reimburse the Design and Construction Branch for operations and maintenance expenditures\nof $155,45 1 that were charged improperly.\n\n Resnonse\n\n Concur. Reclamation will instruct the Tribe to reimburse the Systems construction\n account for any of the improperly charged portions of the $155,45 1.\n\n\n\n\n 23\n\x0c APPENDIX 5\n Page 4 of 5\n 4\n\n The responsible official is the Area Manager, Dakotas Area Office. The target date to\n provide a letter instructing the Tribe to reimburse any improperly charged portions of the\n $155,451 is June 30,1999.\n\nRecommendation B.2\n\nInstruct the Lower Brule Sioux Tribe to reimburse the Bureau or provide support for the\nunsupported costs of $98,074 identified by our review.\n\n Resuonse\n\n Concur. Reclamation will instruct the Tribe to reimburse any unsupported portion of the\n $98,074.\n\n The responsible official is the Area Manager, Dakotas Area Office. The target date to\n provide a letter to the Tribe is June 30, 1999.\n\nRecommendation B.3\n\nWork with the Lower Brule Sioux Tribe to improve controls over costs charged to construction\nof the Lower Brule System to ensure that amounts charged for reimbursement are allowable and\nnecessary and in accordance with the terms of the cooperative agreement.\n\n Resnonse\n\n Concur. Reclamation will meet with the Tribe to discuss controls over costs and options\n for improving those controls to ensure that amounts charged for reimbursement are\n allowable and necessary. Reclamation will also perform on-site reviews as necessary to\n include a review of controls used in charging costs to the System.\n\n The responsible official is the Area Manager, Dakotas Area Office. The Dakotas Area\n Oftice will meet with the Tribe to discuss these issues by August 3 1, 1999.\n\nRecommendation B.4\n\nInstitute accounting and review procedures through negotiation with the Lower Brule Sioux\nTribe to enable both the Tribe and the Bureau to account for and monitor System costs more\neffectively.\n\n Resnonse\n\n Concur. Reclamation will meet with the Tribe to discuss accounting and review\n procedures and options for improving those procedures. Reclamation will also work with\n\n 24\n\x0c APPENDIX 5\n Page 5 of 5\n 5\n\n the Tribe to provide more detailed financial information to Reclamation to enable both\n the Tribe and Reclamation to account for and monitor System costs more effectively.\n\n The responsible official is the Area Manager, Dakotas Area Office. The Dakotas Area\n Office will meet with the Tribe to discuss these issues by August 3 1, 1999.\n\nWe appreciate the opportunity to comment on the audit recommendations. If you have any\nquestions or require additional information, please contact Luis Maez at (303) 445-2793.\n\n\n\n\ncc: AssIstant Secretary - Water and Science, Attention: Laura Brown\n\x0c APPENDIX 6\n\n\n\n\n STATUS OF AUDIT REPORT RECOMMENDATIONS\n\n\nFinding/Recommendation\n Reference Status Action Required\n A. 1 Management The Bureau should provide a plan identieing\n concurs; additional actions to be taken to ensure that cost\n information needed. estimates are reasonable and supportable for\n fi&ure rural water system projects. The plan\n should include target dates and titles of\n off%zials responsible for implementation.\n\n A.2, A.3, A.4, B.l, Resolved; not No &n-ther response to the OffIce of Inspector\n B.2, B.3, and B.4 implemented. General is required. The recommendations\n will be referred to the Assistant Secretary for\n Policy, Management and Budget for tracking\n of implementation.\n\n\n\n\n 26\n\x0c ILLEGAL OR WASTEFUL ACTMTIES\n SHOULD BE REPORTED TO\n THE OFFICE OF INSPECTOR GENERAL\n\n\n Internet/E-Mail Address\n\n www.oig.doi.gov\n\n\n\n Within the Continental United States\n\nU.S. Department of the Interior Our 24-hour\nOffice of Inspector General Telephone HOTLINE\n1849 C Street, N.W. l-800424-508 1 or\nMail Stop 5341 (202) 208-5300\nWashington, D.C. 20240\n\n TDD for hearing impaired\n (202) 208-2420 or\n I-800-354-0996\n\n\n Outside the Continental United States\n\n Caribbean Region\n\nU.S. Department of the Interior (703) 235-9221\nOff& of Inspector General\nEastern Division - Investigations\n4040 Fairfax Drive\nSuite 303\nArlington, Virginia 22203\n\n North Pacific Region\n\nU.S. Department of the Interior (67 1) 6476060\nOffice of Inspector General\nNorth Pacific Region\n415 Chalan San Antonio\nR&j Pavilion, Suite 306\nTarrming, Guam 96911\n\x0cToll Free Numbers:\n l-800-424-5081 5\n TDD l-800-354-0996\n i\nFTS/Commercial Numbers:\n (202) 208-5300\n E\n TDD (202) 208-2420 :\n\n\n\n1849 C Street, N.W.\n\x0c\x0c'

en

wikipedia

N/A

Dimitrios Mikhail (born 1933) is a Greek boxer. He competed in the men's light welterweight event at the 1960 Summer Olympics. At the 1960 Summer Olympics, he lost to Bernie Meli of Ireland. References 1933 births Living people Greek male boxers Olympic boxers of Greece Boxers at the 1960 Summer Olympics Sportspeople from Athens Mediterranean Games medalists in boxing Light-welterweight boxers Mediterranean Games bronze medalists for Greece Competitors at the 1959 Mediterranean Games 20th-century Greek people

de

legislation

EU

Avis juridique important | 31984R2194 Verordnung (EWG) Nr. 2194/84 der Kommission vom 27. Juli 1984 zur Verlängerung der Einlagerungsdauer für getrocknete Feigen und getrocknete Weintrauben der Ernte 1983 im Besitz der Einlagerungsstellen Amtsblatt Nr. L 199 vom 28/07/1984 S. 0035 - 0035 ***** VERORDNUNG (EWG) Nr. 2194/84 DER KOMMISSION vom 27. Juli 1984 zur Verlängerung der Einlagerungsdauer für getrocknete Feigen und getrocknete Weintrauben der Ernte 1983 im Besitz der Einlagerungsstellen DIE KOMMISSION DER EUROPÄISCHEN GEMEINSCHAFTEN - gestützt auf den Vertrag zur Gründung der Europäischen Wirtschaftsgemeinschaft, gestützt auf die Verordnung (EWG) Nr. 516/77 des Rates vom 14. März 1977 über die gemeinsame Marktorganisation für Verarbeitungserzeugnisse aus Obst und Gemüse (1), zuletzt geändert durch die Verordnung (EWG) Nr. 988/84 (2), gestützt auf die Verordnung (EWG) Nr. 2194/81 des Rates vom 27. Juli 1981 zur Festsetzung der Grundregeln für die Produktionsbeihilferegelung für getrocknete Weintrauben und getrocknete Feigen (3), zuletzt geändert durch die Verordnung (EWG) Nr. 2057/84 (4), insbesondere auf Artikel 10 Absatz 1 und Artikel 14, in Erwägung nachstehender Gründe: Artikel 10 der Verordnung (EWG) Nr. 2194/81 sieht die Gewährung einer Lagerhaltungsbeihilfe an die Einlagerungsstellen für die Mengen getrockneter Weintrauben und getrockneter Feigen, die gemäß den in der gleichen Verordnung genannten Verträgen gekauft worden sind, für deren tatsächliche Einlagerungsdauer, die das Ende des Wirtschaftsjahres nicht überschreiten darf, vor. In dem gleichen Artikel wird jedoch bestimmt, daß die Verlängerung der Einlagerung bestimmter Mengen genehmigt werden kann, wenn es die Martklage erfordert. Am Ende des Wirtschaftsjahres 1983/84 befindet sich eine bestimmte Menge getrockneter Feigen und getrockneter Weintrauben, die die Einlagerungsstellen während des Wirtschaftsjahres gekauft haben, noch in deren Besitz. Die Einlagerungsdauer für diese Erzeugnisse ist bis in das folgende Wirtschaftsjahr hinein zu verlängern. Die Lagerhaltungsbeihilfe für Erzeugnisse, die während des Wirtschaftsjahres 1983/84 gekauft wurden, ist in Artikel 4 der Verordnung (EWG) Nr. 3249/83 der Kommission (5) festgesetzt. Diese Beihilfe berücksichtigt Zinskosten im Zusammenhang mit dem Kauf dieser Erzeugnisse. Folglich sollten diese Beihilfen während der verlängerten Einlagerungszeit beibehalten werden. Die in dieser Verordnung vorgesehenen Maßnahmen entsprechen der Stellungnahme des Verwaltungsausschusses für Verarbeitungserzeugnisse aus Obst und Gemüse - HAT FOLGENDE VERORDNUNG ERLASSEN: Artikel 1 (1) Die Einlagerungsdauer für die Mengen getrockneter Feigen und getrockneter Weintrauben, die während des Wirtschaftsjahres 1983/84 gemäß Artikel 3 der Verordnung (EWG) Nr. 2194/81 von Einlagerungsstellen gekauft wurden und noch in deren Besitz sind, wird bis zum Ende des Wirtschaftsjahres 1984/85 verlängert. (2) Die Einlagerungsbeihilfe gemäß Artikel 4 der Verordnung (EWG) Nr. 3249/83 wird den Einlagerungsstellen für die tatsächliche Dauer der Einlagerung der Erzeugnisse gewährt. Artikel 2 Diese Verordnung tritt am dritten Tag nach ihrer Veröffentlichung im Amtsblatt der Europäischen Gemeinschaften in Kraft. Diese Verordnung ist in allen ihren Teilen verbindlich und gilt unmittelbar in jedem Mitgliedstaat. Brüssel, den 27. Juli 1984 Für die Kommission Poul DALSAGER Mitglied der Kommission (1) ABl. Nr. L 73 vom 21. 3. 1977, S. 1. (2) ABl. Nr. L 103 vom 16. 4. 1984, S. 11. (3) ABl. Nr. L 214 vom 1. 8. 1981, S. 1. (4) ABl. Nr. L 191 vom 19. 7. 1984, S. 4. (5) ABl. Nr. L 321 vom 18. 11. 1983, S. 16.

cs

caselaw

EU

STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY VERICI TRSTENJAK přednesené dne 13. září 2012 ( 1 ) Věc C-92/11 RWE Vertrieb AG proti Verbraucherzentrale Nordrhein-Westfalen e.V. [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo)] „Klauzule o zvyšování cen ve smlouvách o dodávkách plynu — Pojem ‚závazné ustanovení‘ obsažený v čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13/EHS — Ustanovení ve všeobecných obchodních podmínkách, která odkazují na závazná ustanovení — Požadavek transparentnosti podle článku 5 směrnice 93/13 a čl. 3 odst. 3 ve spojení s přílohou A písm. b) a c) směrnice 2003/55/ES — Zneužívající povaha klauzule o změně smlouvy podle článku 3 směrnice 93/13 s přihlédnutím k příloze k čl. 3 bodu 1 písm. j) a bodu 2 písm. b)“ Obsah I – Úvod II – Právní rámec A – Unijní právo 1. Směrnice 93/13 2. Směrnice 2003/55 B – Vnitrostátní právo 1. AVBGasV ze dne 21. června 1979 2. Občanský zákoník III – Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázky IV – Řízení před Soudním dvorem V – Hlavní argumenty zúčastněných A – První předběžná otázka B – Druhá předběžná otázka VI – Právní posouzení A – K první předběžné otázce 1. Chybějící legální definice pojmu „závazné právní ustanovení“ a různá jazyková znění 2. Historie vzniku a smysl a účel ustanovení a) Historie vzniku b) Teleologické úvahy i) Obecné úvahy ke směrnici 93/13 ii) Konkrétní úvahy k čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 B – Ke druhé předběžné otázce 1. Vztah ustanovení článku 5 směrnice 93/13 upravujícího požadavek transparentnosti k ustanovení článku 3 směrnice 93/13 upravujícímu zneužívající charakter 2. Vztah ustanovení článků 5 a 3 směrnice 93/13 upravujících požadavek transparentnosti k požadavku transparentnosti upravenému v čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55 3. Rozsah přezkumu prováděného Soudním dvorem a vnitrostátními soudy 4. Přezkum sporné klauzule o úpravách cen s přihlédnutím k ustanovení článku 5 směrnice 93/13 upravujícímu požadavek transparentnosti se zvláštním ohledem na přílohu k článku 3 směrnice 93/13, body 1 písm. j) a 2 písm. b) a) Zásadní požadavky na platnou klauzuli o úpravách cen b) Omezení požadavku transparentnosti ochrannými mechanismy ve prospěch spotřebitele i) Možnost výpovědi smlouvy ii) Možnost soudního přezkumu iii) Závěrečné posouzení 5. Přezkum sporné klauzule o úpravách cen s přihlédnutím k ustanovení čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55 upravujícímu požadavek transparentnosti se zvláštním ohledem na přílohu A 6. Shrnutí C – K možnosti časového omezení účinků rozsudku VII – Závěry I – Úvod 1. Projednávaná žádost německého Bundesgerichtshof o rozhodnutí o předběžné otázce se dotýká otázek ochrany spotřebitele v souvislosti se smlouvami o dodávkách plynu. Žalobcem v původním řízení (dále jen „žalobce“) je sdružení na ochranu spotřebitele, které podává žalobu na základě práv postoupených od 25 zákazníků dodavatele energie proti zvyšování cen, k němuž tento dodavatel přistoupil v letech 2003 až 2005. Tehdy odebíraly domácnosti a malé podniky plyn buď jako tzv. tarifní zákazníci, nebo jako zvláštní zákazníci. Pouze pro tarifní zákazníky platila tehdy vnitrostátní úprava, nařízení o všeobecných podmínkách pro dodávky plynu tarifním zákazníkům (Verordnung über Allgemeine Bedingungen für die Gasversorgung von Tarifkunden, dále jen „AVBGasV“) ( 2 ). Tarifními zákazníky ve smyslu tohoto zákona byli ti, kteří spadali do působnosti základního zásobování a odebírali plyn na základě všeobecně platných cen. Zákazníci však měli možnost se od pravidel stanovených tímto zákonem odchýlit. Této možnosti bylo hojně využíváno, mimo jiné i proto, že zákazníci, kteří se odchýlili od pravidel stanovených zákonem, platili nižší ceny. S těmito zákazníky uzavírali dodavatelé energie tzv. smlouvy o dodávkách zvláštním zákazníkům, které nespadaly do působnosti AVBGas, a sjednávali s nimi zvláštní smluvní podmínky a ceny. Z hlediska svého obsahu odkazovaly tyto smlouvy ve svých všeobecných obchodních podmínkách buď na AVBGasV, nebo doslovně přebíraly jeho ustanovení. V každém případě byly některé osoby, jež postoupily svá práva žalobci, těmito zvláštními zákazníky. Hlavním sporným bodem mezi stranami původního řízení je otázka, zda se dodavatel energie – žalovaná v původním řízení – může dovolávat ustanovení AVBGasV, které zakládá právo dodavatele energie zvyšovat ceny. 2. V této souvislosti se předkládající soud zaprvé táže, zda je směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách ( 3 ) s přihlédnutím k čl. 1 odst. 2 použitelná i tehdy, jestliže je ve smlouvě mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem na základě smluvní klauzule, jež nebyla sjednána individuálně, dohodnuta platnost právního předpisu, který se sice na smluvní strany a jimi uzavřenou smlouvu nepoužije, ale přesto je autorem klauzule převzat beze změny. Zadruhé se předkládající soud táže, zda neprůhledná klauzule může ve světle článků 3 a 5 ve spojení s přílohou k čl. 3 bodu 1 písm. j) a bodu 2 písm. b) směrnice 93/13, jakož i ve světle čl. 3 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES ( 4 ) ve spojení s přílohou A písm. b) nebo c) být přesto považována za dostatečně jasnou a srozumitelnou, je-li zajištěno, že poskytovatel svým zákazníkům oznámí každé zvýšení ceny v přiměřené lhůtě a zákazník má možnost požadovat soudní přezkum tohoto zvýšení cen a právo tuto smlouvu vypovědět. II – Právní rámec A – Unijní právo 1. Směrnice 93/13 3. Třináctý, čtrnáctý a dvacátý bod odůvodnění směrnice 93/13 znějí následovně: „vzhledem k tomu, že se předpokládá, že právní nebo správní ustanovení členských států, která přímo nebo nepřímo určují podmínky spotřebitelských smluv, neobsahují nepřiměřené podmínky [zneužívající klauzule]; že se proto nejeví jako nezbytné podřídit ustanovením této směrnice podmínky [klauzule], které odrážejí závazná právní nebo správní ustanovení a zásady nebo ustanovení mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy; že v tomto ohledu znění ‚závazná právní nebo prováděcí ustanovení‘ v čl. 1 odst. 2 zahrnuje také pravidla, která se v souladu s právními předpisy používají mezi smluvními stranami, pokud nevznikla žádná jiná ujednání; vzhledem k tomu, že však členské státy musí zajistit, aby v těchto smlouvách nebyly obsaženy nepřiměřené podmínky [zneužívající klauzule]; [...] [...] vzhledem k tomu, že smlouvy by měly být sepsány jasným a srozumitelným jazykem; že by měla být spotřebiteli dána příležitost, aby si prověřil všechny podmínky a v případě pochybnosti by měl převažovat výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější.“ 4. Článek 1 odst. 2 směrnice 93/13 stanoví: „Smluvní podmínky [klauzule], které odrážejí závazná právní a správní ustanovení a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo Společenství, zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.“ 5. Článek 3 odst. 1 a 3 směrnice 93/13 zní: „(1) Smluvní podmínka [klauzule], která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou [zneužívající], jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti [dobré víry] způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. [...] (3) Příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam podmínek [klauzulí], které mohou být pokládány za nepřiměřené [zneužívající].“ 6. Článek 4 směrnice 93/13 stanoví: „(1) Aniž je dotčen článek 7, posuzuje se nepřiměřenost smluvní podmínky [zneužívající povaha klauzule] s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s odvoláním na dobu uzavření smlouvy s ohledem na všechny okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a na všechny další podmínky smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází. (2) Posouzení nepřiměřené povahy podmínek [zneužívající povahy klauzulí] se netýká ani definice hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky [klauzule] sepsány jasným a srozumitelným jazykem.“ 7. Článek 5 směrnice 93/13 stanoví: „V případě smluv, v nichž jsou všechny nebo některé podmínky [klauzule] nabízené spotřebiteli předloženy písemně, musí být tyto podmínky [klauzule] sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některé podmínky [klauzule] má převahu výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. [...]“ 8. Bod 1 písm. j) přílohy směrnice 93/13 („Podmínky [klauzule] uvedené v čl. 3 odst. 3“) uvádí „podmínky [klauzule], jejichž cílem nebo následkem je možnost, aby prodávající nebo poskytovatel jednostranně změnil podmínky smlouvy bez pádného důvodu, který je uveden ve smlouvě.“ 9. Bod 2 písm. b) druhý pododstavec přílohy směrnice 93/13 objasňuje dosah pododstavce j) takto: „Pododstavec [písm.] j) také není na překážku podmínkám [klauzulím], podle kterých si prodávající nebo poskytovatel vyhrazuje právo jednostranně změnit podmínky smlouvy s platností na dobu neurčitou, za předpokladu, že se po něm vyžaduje, aby o tom informoval spotřebitele přiměřeným oznámením, a že spotřebitel má možnost vypovědět smlouvu.“ 2. Směrnice 2003/55 ( 5 ) 10. Článek 3 odst. 3 směrnice 2003/55 zní: „Členské státy přijmou vhodná opatření na ochranu konečných spotřebitelů a na zabezpečení její vysoké úrovně, a zejména zabezpečí, aby existovaly dostatečné záruky na ochranu ohrožených spotřebitelů, včetně opatření na zabránění jejich odpojení. V této souvislosti mohou členské státy přijmout vhodná opatření na ochranu konečných spotřebitelů z odlehlých oblastí připojených k plynárenské soustavě. Členské státy mohou určit dodavatele poslední instance pro zákazníky připojené k plynárenské soustavě. Členské státy zabezpečí vysokou úroveň ochrany zákazníka, zejména s ohledem na průhlednost týkající se smluvních podmínek, obecných informací a mechanismů řešení sporů. Členské státy zajistí, aby oprávněný zákazník byl skutečně schopen přejít k jinému dodavateli. Tato opatření musí zahrnovat opatření uvedená v příloze A, alespoň pokud jde o zákazníky v domácnostech.“ 11. Příloha A směrnice 2003/55 („Opatření na ochranu spotřebitele“) stanoví: „Aniž jsou dotčeny předpisy Společenství o ochraně spotřebitele, zejména směrnice 97/7/ES Evropského parlamentu a Rady a směrnice Rady 93/13/ES, měla by opatření uvedená v článku 3 zákazníkům zabezpečit, aby a) [...] Podmínky musí být korektní a dobře známé předem. V každém případě by se tyto informace měly poskytovat před uzavřením nebo potvrzením smlouvy. Pokud se smlouvy uzavírají prostřednictvím zprostředkovatelů, poskytují se uvedené informace taktéž před uzavřením smlouvy; b) dostávali přiměřené informace o každém úmyslu změnit smluvní podmínky a informace o svém právu na odstoupení v případě jejího vypovězení. Poskytovatelé služeb svým zákazníkům přímo a včas oznamují každé zvýšení poplatků ve vhodnou dobu, nejpozději jedno běžné zúčtovací období poté, co zvýšení nabude účinku. Členské státy zajistí, aby zákazníci mohli svobodně odstupovat od smluv, pokud nesouhlasí s novými podmínkami, které jim oznámil jejich poskytovatel služeb v odvětví zemního plynu; c) dostávali průhledné informace o uplatňovaných cenách a sazbách a o standardních podmínkách týkajících se přístupu a používání služeb v odvětví zemního plynu; d) [...] Obecné podmínky musí být korektní a průhledné. Poskytují se v jasném a srozumitelném jazyce. Zákazníci jsou chráněni před nepoctivými a zavádějícími způsoby prodeje.“ 12. Směrnice 2003/55 měla být v členských státech podle svého čl. 33 odst. 1 v zásadě provedena do 1. července 2004. B – Vnitrostátní právo 1. AVBGasV ze dne 21. června 1979 ( 6 ) 13. Ustanovení § 1 odst. 2 nařízení obsahuje následující definici: „Zákazníkem ve smyslu tohoto nařízení je tarifní zákazník.“ 14. Ustanovení § 4 odst. 1 a 2 AVBGasV zakládá podle judikatury Bundesgerichtshof právo dodavatele plynu měnit obecné tarifní ceny podle spravedlivého uvážení (§ 315 BGB) ( 7 ). Toto ustanovení zní: „§ 4 Způsob dodávek (1) Dodavatel plynu zajišťuje dodávky plynu při použití příslušných obecných sazeb a podmínek. Tepelná hodnota v rámci odchylky, která vyplývá z výrobních a provozních technologií podniku, a klidový tlak podstatný pro zásobování zákazníka se stanoví v souladu s obecnými sazbami. (2) Změny obecných sazeb a podmínek jsou účinné teprve po veřejném oznámení.“ 2. Občanský zákoník 15. Ustanovení § 307 německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch, dále jen „BGB“) zní takto: „(1) Ustanovení ve všeobecných obchodních podmínkách jsou neplatná, pokud smluvního partnera uživatele nepřiměřeně znevýhodňují v rozporu se zásadou dobré víry. Nepřiměřené znevýhodnění může vyplývat i z toho, že ustanovení není jasné a srozumitelné. (2) V případě pochybností se o nepřiměřené znevýhodnění jedná tehdy, jestliže ustanovení 1. není slučitelné s hlavními myšlenkami zákonné úpravy, od níž se odchyluje, nebo 2. omezuje hlavní práva a povinnosti, jež vyplývají z povahy smlouvy, takovým způsobem, že je ohroženo dosažení účelu smlouvy. (3) Odstavce 1 a 2 a § 308 a § 309 platí jen pro ta ustanovení ve všeobecných obchodních podmínkách, jimiž se sjednávají pravidla, která se odchylují od právních předpisů nebo tyto doplňují. Jiná ustanovení mohou být podle odst. 1 druhé věty ve spojení s odst. 1 první větou neúčinná.“ 16. Ustanovení § 308 a § 309 BGB konkretizují § 307 odst. 2 BGB specifickými zákazy klauzulí. 17. Ustanovení § 310 odst. 2 BGB pak stanoví: „Ustanovení § 308 a § 309 se nepoužijí na smlouvy uzavírané mezi dodavateli elektrické energie, plynu, dálkového tepla a vody na straně jedné a zvláštními zákazníky na straně druhé, jejichž předmětem jsou dodávky elektrické energie, plynu, dálkového tepla a vody ze zásobovací sítě, pokud se podmínky těchto dodávek neodchylují k tíži odběratelů od nařízení o všeobecných obchodních podmínkách pro dodávky elektrické energie, plynu, dálkového tepla a vody tarifním zákazníkům. První věta platí obdobně pro smlouvy o odvádění odpadních vod.“ III – Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázky 18. Žalobcem je sdružení na ochranu spotřebitele, které má právní subjektivitu a které na základě práv postoupených od 25 odběratelů plynu uplatňuje nároky na vrácení peněžních částek proti společnosti žalované v původním řízení (dále jen „žalovaná“), podniku dodávajícímu energii, z důvodu zvyšování cen, k němuž docházelo v letech 2003 až 2005. Žalovaná toto zvyšování cen opírala o smluvní klauzule, které odkazují na zákonnou úpravu obsaženou v AVBGasV nebo které obsahují pravidla stejného znění. Toto AVBGasV však podle své výslovné dikce v § 1 platilo jen pro tarifní zákazníky. Tarifními zákazníky jsou podle § 36 odst. 1 Energiewirtschaftsgesetz (zákon o energetickém hospodářství, EnWG) 2005 (dříve § 10 odst. 1 první věta EnWG 1998) zákazníci, kteří spadají do působnosti základního zásobování příslušným dodavatelem energie a odebírají tuto energii na základě všeobecně platných cen. Jedná se zpravidla o odběratele s poměrně nízkou spotřebou energie ( 8 ). Odběratelé plynu však měli v dané době možnost odchýlit se od pravidel stanovených AVBGasV. Této možnosti bylo hojně využíváno, mimo jiné i proto, že zákazníci, kteří se odchýlili od pravidel stanovených zákonem, platili nižší ceny. S těmito zákazníky uzavírali dodavatelé energie tzv. smlouvy o dodávkách zvláštním zákazníkům, které nespadaly do působnosti AVBGasV, a sjednávali s nimi zvláštní smluvní podmínky a ceny. Svým obsahem odkazovaly tyto smlouvy ve svých všeobecných obchodních podmínkách buď na AVBGasV, nebo doslovně přebíraly jeho ustanovení. V každém případě byly některé osoby, jež postoupily svá práva žalobci, těmito zvláštními zákazníky. 19. V době od 1. ledna 2003 do 1. října 2005 zvýšila žalovaná ceny plynu celkem čtyřikrát. V tomto období nemělo uvedených 25 zákazníků fakticky žádnou možnost změnit dodavatele plynu, neboť liberalizace energetického trhu ještě dostatečně nepokročila a zákazníkům nebyl dostupný žádný alternativní dodavatel energie ( 9 ). Zákazníci platili – částečně s výhradou zpětného vymáhání – zvýšené poplatky vyúčtované jim žalovanou za období od roku 2003 do roku 2005 za dodaný plyn. 20. Žalobce považuje zvýšení cen za dodávky plynu za neúčinné, a v důsledku toho se domáhá vrácení částek zaplacených v důsledku zvýšení cen. Landgericht (zemský soud) žalobě vyhověl, odvolání podané žalovanou proti tomuto rozsudku zůstalo bez úspěchu. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalovaná neměla právo na zvýšení tarifů podle § 4 AVBGasV, neboť toto ustanovení je podle § 1 odst. 2 AVBGasV použitelné jen na tarifní zákazníky. Klauzule o změně ceny jsou v rozporu s § 307 BGB, neboť nejsou dostatečně jasné a určité a nepřiměřeně znevýhodňují zákazníka, který nemůže přezkoumat oprávněnost zvýšení cen. Nic na tom nemění ani zájem žalované, jejž je třeba zohlednit vzhledem k dlouhodobému charakteru smluvního vztahu, ani okolnost, že klauzule o změně cen odpovídá legislativnímu předobrazu nacházejícímu se v § 4 AVBGasV. Opravným prostředkem „Revision“, který byl odvolacím soudem prohlášen za přípustný, se žalovaná nadále domáhá zamítnutí žaloby. 21. Bundesgerichtshof, který je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku „Revision“, se zaprvé táže, zda je použitelná směrnice 93/13 s přihlédnutím k jejímu čl. 1 odst. 2, a žádá o objasnění, zda je možnost přezkumu klauzule podle směrnice 93/13 vyloučena i tehdy, když byla ve smlouvě mezi dodavatelem plynu a spotřebitelem na základě smluvní klauzule, jež nebyla sjednána individuálně, dohodnuta neomezená platnost ustanovení, i když se toto ustanovení ex lege na smluvní strany a jimi uzavřený typ smlouvy nepoužije. V této souvislosti předkládající soud dává na zvážení, že není dán žádný důvod, aby se tzv. zvláštním zákazníkům dostalo lepšího zacházení než tarifním zákazníkům. Tomu podle předkládajícího soudu odpovídá i německá právní úprava obsažená v § 310 odst. 2 BGB. 22. Zadruhé se předkládající soud táže, zda smluvní klauzule obsažené ve smlouvách o dodávkách plynu a zakotvující právo poskytovatele na změnu cen, jež neobsahují žádné údaje k důvodům, podmínkám a rozsahu změny cen, mohou být ve světle článků 3 a 5 ve spojení s bodem 1 písm. j) a bodem 2 písm. b) přílohy směrnice 93/13, jakož i ve světle čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55 ve spojení s přílohou A písm. b) nebo c) přesto považovány za dostatečně jasné a srozumitelné, je-li zajištěno, že poskytovatel oznámí svým zákazníkům každé zvýšení cen v přiměřené lhůtě a zákazník má právo na soudní přezkum tohoto zvýšení cen a na výpověď této smlouvy. V tomto kontextu vznáší předkládající soud pochybnosti o použitelnosti přílohy A písm. c) směrnice 2003/55 na projednávaný případ s poukazem na to, že se toto ustanovení vztahuje pouze „na platné ceny a sazby“, nikoli však na zvyšování cen. 23. Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: 1) Má být čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 vykládán v tom smyslu, že smluvní klauzule upravující změny cen, které jsou uvedeny ve smlouvách o dodávkách plynu se spotřebiteli, jimž je mimo obecnou povinnost poskytovat dodávky dodáván plyn v rámci obecné smluvní volnosti (zvláštní zákazníci), nepodléhají ustanovením této směrnice, pokud v těchto smluvních podmínkách byla do smluvních vztahů se zvláštními zákazníky beze změny převzata zákonná úprava, která v rámci obecné povinnosti poskytnout připojení a poskytovat dodávky platí pro tarifní zákazníky? 2) Mají být — v případě, že jsou použitelné — články 3 a 5 směrnice 93/13 ve spojení s bodem 1 písm. j) a bodem 2 písm. b) druhou větou přílohy k čl. 3 odst. 3 této směrnice, jakož i čl. 3 odst. 3 ve spojení s přílohou A písm. b) nebo c) směrnice 2003/55 vykládány v tom smyslu, že smluvní klauzule upravující změny cen, které jsou uvedeny ve smlouvách o dodávkách zemního plynu se zvláštními zákazníky, vyhovují požadavkům jasného a srozumitelného znění a nezbytné míry transparentnosti, pokud v nich sice není obsažen důvod, podmínky a rozsah změny ceny, nicméně je zajištěno, že plynárenský dodavatelský podnik v přiměřené lhůtě předem oznámí svým zákazníkům každé zvýšení ceny a zákazníci mají právo se ze smlouvy vyvázat výpovědí, pokud nechtějí akceptovat pozměněné podmínky, které jim byly oznámeny? IV – Řízení před Soudním dvorem 24. Předkládací rozhodnutí ze dne 9. února 2011 došlo kanceláři Soudního dvora dne 28. února 2011. 25. Písemná vyjádření předložili účastníci původního řízení, vlády Belgického království a Spolkové republiky Německo, jakož i Evropská komise, a to ve lhůtě stanovené v článku 23 statutu Soudního dvora. 26. Jednání konaného dne 28. června 2012 se zúčastnili zástupci účastníků původního řízení, vlády Spolkové republiky Německo a Komise, aby přednesli svá vyjádření. V – Hlavní argumenty zúčastněných A – První předběžná otázka 27. Pokud jde o první předběžnou otázku, zastávají žalobce a Komise názor, že čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že smluvní klauzule upravující změny cen, které jsou uvedeny ve smlouvách o dodávkách plynu se spotřebiteli, jimž je mimo obecnou povinnost poskytovat dodávky dodáván plyn v rámci obecné smluvní volnosti, podléhají ustanovením směrnice 93/13 i tehdy, pokud v těchto smluvních podmínkách byla do smluvních vztahů se zvláštními zákazníky beze změny převzata zákonná úprava, která neplatí pro tyto spotřebitele, ale výlučně pro jiné zákazníky. K odůvodnění odkazují na 13. bod odůvodnění směrnice 93/13. Je-li prohlášena za použitelnou smluvní klauzule pro jiný smluvní typ, než jak je upraveno zákonem, není dána žádná regulační identita a nelze mít za to, že zákonodárce chtěl automaticky v kontextu, který nespadá do působnosti normy, vycházet z toho, že je tato klauzule přiměřená. Odkaz je výrazem autonomního rozhodnutí smluvních stran a nespočívá na závazném právním předpisu. Jinak by mohl tvůrce klauzule paušálním odkazem na některé předpisy uniknout obsahové kontrole a obejít požadavky směrnice 93/13. Coby ustanovení o výjimce nesmí být čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 vykládán nad rámec svého znění. 28. Také belgická vláda se v zásadě přiklání k tomuto názoru, má však za to, že použitelnost směrnice 93/13 mohou podle čl. 1 odst. 2 vyloučit pouze takové závazné předpisy, které přihlížejí k imperativním požadavkům obecného zájmu. Pro to hovoří skutečnost, že na čl. 1 odst. 2 uvedené směrnice je třeba nazírat ve světle vnitřního trhu, přičemž právní předpisy smějí být přijímány pouze v případě určitých imperativních požadavků obecného zájmu. 29. Naproti tomu zastávají žalovaná a německá vláda názor, že se čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 použije i tehdy, když strany smlouvy o dodávkách plynu odkázaly na závazné právní předpisy. Působnost směrnice 93/13 tak logicky není dána. V této souvislosti zastává německá vláda názor, že pojem „závazného ustanovení“ není v čl. 1 odst. 2 směrnice definován a i body 13 a 14 odůvodnění se týkají pouze dosahu tohoto pojmu. Z tohoto důvodu je nutno tento pojem vykládat podle vnitrostátního práva členských států, a na základě vnitrostátního práva je třeba zjistit, zda má ustanovení závazný účinek. Pouze takovýto výklad je v souladu se smyslem a účelem čl. 1 odst. 2, jenž má zabránit přezkumu zneužívající povahy v případě závazných ustanovení. B – Druhá předběžná otázka 30. Pokud jde o druhou předběžnou otázku, zastávají žalobce a Komise názor, že neprůhlednost klauzule o úpravě cen nemůže být kompenzována možností výpovědi nebo soudního přezkumu ani včasným oznámením zvýšení cen, zvláště když v projednávaném případě nelze vycházet ani ze včasného oznámení, ani z možnosti výpovědi. Komise v této souvislosti dodává, že požadavek transparentnosti sice zásadně nevyžaduje uvedení důvodu, rozsahu a podmínek pro zvýšení cen, protože je úlohou vnitrostátních soudů posoudit, zda je taková klauzule srozumitelná a jasná. Požadavku transparentnosti však v každém případě není učiněno zadost tehdy, odkazuje-li se na normu, která sama není transparentní. Právní následky netransparentní právní úpravy však musí určit vnitrostátní soudy. 31. Naproti tomu je belgická vláda toho názoru, že včasné oznámení zvýšení cen a možnost výpovědi splňují požadavky transparentnosti. Klauzule o úpravě cen ve smyslu přílohy bodu 1 písm. j) k článku 3 směrnice 93/13 však může být zneužívající; toto posouzení nicméně přísluší vnitrostátním soudům. 32. Německá vláda poukazuje na to, že posouzení zneužívající povahy a transparentnosti podle směrnice 93/13 je výlučně věcí vnitrostátních soudů, a kromě toho vychází z toho, že se nepoužije směrnice 2003/55, neboť nezakládá žádné bezprostřední právo spotřebitele, nýbrž jejím cílem je úplné otevření energetického vnitřního trhu. Žalovaná v tomto směru doplňuje, že směrnice 2003/55 není použitelná i z toho důvodu, že sporné smlouvy byly uzavřeny již před jejím přijetím. 33. Jak žalovaná, tak i německá vláda podpůrně, pro případ, že jejich názor nebude sdílen, navrhují, aby byly účinky rozsudku Soudního dvora omezeny; německá vláda na smluvní vztahy založené po vydání rozsudku, žalovaná na dobu po uplynutí 20 měsíců po vydání rozsudku. VI – Právní posouzení A – K první předběžné otázce 34. Předmětem první předběžné otázky je výklad čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13, podle kterého smluvní klauzule, které odrážejí závazná právní ustanovení a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo Společenství, zejména v oblasti dopravy, nepodléhají ustanovením této směrnice. Předkládající soud se táže, jak má být vykládán zde použitý pojem „závazné ustanovení“. Konkrétně jde o to, zda je třeba chápat tento pojem tak, že jsou jím míněny pouze ustanovení, jež se vztahují na určitý zákonem upravený smluvní typ, pro něž vydal členský stát normy, nebo zda stačí, že ve smlouvě, na niž se nevztahuje závazný účinek vnitrostátního ustanovení, bude ohledně jednotlivých klauzulí obsahově plně odkázáno na vnitrostátní zákonnou úpravu. Tato otázka se tedy týká věcného rozsahu působnosti směrnice 93/13. 1. Chybějící legální definice pojmu „závazné právní ustanovení“ a různá jazyková znění 35. Pojem „závazné právní ustanovení“ použitý v čl. 1 odst. 2 není ve směrnici 93/13 konkrétně definován, takže výše uvedená otázka zůstává otevřená, stejně jako – stranami neuváděný – problém, zda jsou jím míněny pouze kogentní, nebo i dispozitivní normy. 36. Pro chápání čl. 1 odst. 2 jako výjimky jen pro kogentní právo hovoří v první řadě gramatický výklad směrnice 93/13. Podle německého terminologického chápání jsou závaznými ustanoveními taková ustanovení, kterými jsou smluvní strany vázány, tedy taková, od kterých se nelze ujednáním smluvních stran odchýlit. Přesto zůstává takový výklad pochybný, neboť z hlediska legislativní techniky je správným pojmem pojem „kogentního“ ustanovení. Pro výjimku vztahující se pouze na kogentní právo však hovoří i anglický, francouzský a španělský text směrnice, kde se používají výrazy „mandatory“, „impératif“ a „imperativo“. 37. Vhodné výkladové vodítko však v tomto směru nabízí 13. bod odůvodnění směrnice. V něm se uvádí, že se předpokládá, že právní nebo správní ustanovení členských států, která přímo nebo nepřímo určují podmínky spotřebitelských smluv, neobsahují zneužívající klauzule, a zejména v druhé větě druhé části věty se objasňuje, že za závazná právní ustanovení mají být považována „také“ pravidla, která se v souladu s právními předpisy používají mezi smluvními stranami, pokud nevznikla žádná jiná ujednání. Posledně uvedené upřesnění ve spojení s pojmem „nutné vázanosti“ může být chápáno pouze tak, že ustanoveními uvedenými v čl. 1 odst. 2 mohou být i ta, jimiž smluvní strany disponují. Je pravda, že se toto objasnění nachází pouze v bodě odůvodnění, a nikoli v samotné směrnici. Avšak při patřičném výkladu je nutno věnovat zvláštní pozornost bodům odůvodnění směrnice, neboť ty odrážejí vůli a motivy zákonodárných orgánů, a proto do značné míry vypovídají jak o motivech, jež vedly k přijetí směrnice, tak o cílech sledovaných touto směrnicí ( 10 ). Jsou podle článku 295 SFEU, respektive článku 253 ES nedílnou součástí legislativního aktu, a je proto nezbytně nutné vykládat text směrnice na základě bodů odůvodnění ( 11 ). Je-li tedy v bodě odůvodnění vysvětleno, jak je třeba chápat určitý pojem použitý ve směrnici, je to indicií pro to, že tento výklad má být závazný i pro samotný text směrnice. 38. Pro to, že by měl pojem „závazné ustanovení“ zahrnovat jak kogentní, tak dispozitivní právo, hovoří dále i historický a teleologický výklad, jak doložím níže. 39. Takový historický a teleologický výklad je namístě mimo jiné i proto, že výraz „odrážet“ použitý v čl. čl. 1 odst. 2 se v různých jazykových zněních liší. Francouzské znění hovoří o „clauses contractuelles qui reflètent des dispositions législatives ou réglementaires impératives“, anglické o „contractual terms which reflect mandatory, statutory or regulatory provisions“. Tyto výrazy „reflètent“ resp. „reflect“, které mají širší význam než výraz „beruhen“ („spočívat“) vyskytující se v německém znění, mohou hovořit pro to, že odkaz na závazná ustanovení vylučuje smlouvu z působnosti směrnice 93/13 i tehdy, když se toto ustanovení vztahuje na jiný smluvní typ nebo jiný okruh osob. 40. Nutnost jednotného výkladu unijního práva však podle ustálené judikatury vylučuje, aby určité ustanovení bylo posuzováno izolovaně v jednom jazykovém znění. Zejména pokud se jednotlivá jazyková znění právního aktu Unie od sebe odchylují nebo přetrvávají určité pochybnosti, je třeba sporné ustanovení vykládat podle kontextu a účelu úpravy, ke které náleží ( 12 ). 2. Historie vzniku a smysl a účel ustanovení 41. Také historický výklad a výklad podle smyslu a účelu směrnice hovoří pro to, že „závazné ustanovení“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 může být i dispozitivní povahy, avšak nepoužitelnost směrnice a vylučující účinek čl. 1 odst. 2 lze předpokládat jen tehdy, když zákonodárce tímto ustanovením mířil na smlouvu uzavřenou mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem. a) Historie vzniku 42. Z analýzy historie vzniku směrnice 93/13 ( 13 ) plyne, že úprava, která by obsahově odpovídala čl. 1 odst. 2 směrnice, ještě nebyla v původním návrhu Komise ze dne 3. září 1990 ( 14 ) obsažena. Tento aspekt se v diskusi poprvé objevil teprve po konzultaci Hospodářského a sociálního výboru k návrhu Komise, když bylo kritizováno, že návrh neobsahuje žádné informace o vztahu k existujícímu nebo budoucímu vnitrostátnímu právu týkajícímu se zneužívajících smluvních klauzulí. V této souvislosti bylo navrženo upřesnění, že si členské státy mohou ponechat nebo zavést i normy, které jdou nad rámec ochranných ustanovení směrnice. Dále bylo vytýkáno, že chybí informace o vztahu k ostatním ustanovením práva Společenství a k předpisům mezinárodního práva ( 15 ). Na základě tohoto podnětu Evropský parlament ve svém stanovisku ze dne 20. listopadu 1991 navrhl vložit ustanovení, podle kterého ustanovení směrnice mají platit jen pro takové všeobecné obchodní podmínky, jimiž jsou zakotvena ujednání, která se od těchto ustanovení odchylují nebo je doplňují ( 16 ). Na základě těchto návrhů předložila Komise dne 5. března 1992 pozměněný návrh směrnice Rady o zneužívajících klauzulích ve spotřebitelských smlouvách, který však zpočátku neobsahoval žádná pravidla týkající se závazných ustanovení členských států ( 17 ). Ustanovení sporné v projednávaném případě bylo přijato až Radou při stanovení společného postoje v září 1992 s přihlédnutím ke stanoviskům Hospodářského a sociálního výboru a Evropského parlamentu, kterým směrnice 93/13 získala konečnou podobu, která vstoupila v platnost, aniž však byly dále rozvedeny úvahy k pojmu „závazné ustanovení“ ( 18 ). 43. Již z pohledu na historii vzniku je zřejmé, že mezi kogentním a dispozitivním právem nemělo být rozlišováno a že hlavním tématem konzultací byl vztah klauzulí ve všeobecných obchodních podmínkách ke stávajícímu právu, ať již vnitrostátnímu, či nadnárodnímu, a že obchodní podmínky měly být podrobeny přezkumu jen potud, pokud se odchylovaly od platného práva ( 19 ). b) Teleologické úvahy 44. Totéž vyplývá i z cílů směrnice 93/13. i) Obecné úvahy ke směrnici 93/13 45. Hlavním cílem, jenž měl být uskutečněn směrnicí 93/13, měla být minimální harmonizace ochrany spotřebitele za účelem postupného vytváření fungujícího společného vnitřního trhu ( 20 ). Již v prvním návrhu směrnice ze dne 3. září 1990 poukázala Komise na to, že velký počet členských států s různými právními řády ztěžuje spotřebiteli překračování hranic za účelem koupě zboží nebo přijímání služeb. Bez určité jistoty, že spotřebitel nebude z důvodu neznalosti jazyka dané země znevýhodněn zneužívajícími klauzulemi, nebude mít spotřebitel dostatečnou důvěru nezbytnou k využívání společného vnitřního trhu ( 21 ). Vzhledem k zamýšlené minimální harmonizaci práva zneužívajících klauzulí však v dané době nemělo být ovlivněno smluvní právo členských států ( 22 ). V důsledku toho převzala směrnice, která nakonec vstoupila v platnost, požadavky, které byly již tehdy považovány za nezbytné pro vytvoření společného vnitřního trhu, a prvních deset bodů odůvodnění směrnice tyto cíle jednoznačně reprodukuje. ii) Konkrétní úvahy k čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 46. V souvislosti s cíli směrnice 93/13 je třeba posuzovat i ustanovení o výjimce obsažené v čl. 1 odst. 2 směrnice. 47. Toto ustanovení o výjimce by mělo platit pro takové standardizované smlouvy, jejichž obsah již vnitrostátní zákonodárce upravil vnitrostátními předpisy a přitom již provedl ex lege vyvážení zájmů mezi oprávněnými zájmy všech smluvních stran ( 23 ). Mělo se tedy za to, že klauzule, s nimiž v daném členském státě daný zákonodárce vyslovil svůj souhlas, jsou dostatečně vyvážené a nespočívají na zneužití hospodářské převahy obchodníků ( 24 ). Na těchto zásadních úvahách se nakonec přijatým textem směrnice 93/13 nic nezměnilo: ve smyslu směrnice se pojem „závazný“ neměl vztahovat na tradiční rozlišování v občanském právu mezi „kogentními“ a „dispozitivními“ ustanoveními, nýbrž měl poukázat na to, že se pojem „závazná ustanovení“ vztahuje na taková pravidla, která podle zákona platí mezi smluvními stranami, není-li sjednáno něco jiného ( 25 ). 48. O výše zmíněném zvážení zájmů vnitrostátním zákonodárcem v rámci vnitrostátních předpisů však nelze hovořit, pokud pro danou smlouvu, respektive pro touto smlouvou upravený skutkový stav takový zákonný požadavek vůbec neexistuje. V této souvislosti nelze opominout skutečnost, že posouzení klauzule jako zneužívající podle článku 4 směrnice 93/13 musí být vždy provedeno s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s odvoláním na dobu uzavření smlouvy s ohledem na všechny okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a na všechny další podmínky smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází ( 26 ). Je tedy nezbytné, jak jsem již uvedla ve svém stanovisku ve věci Pereničová a Perenič ( 27 ), komplexní posouzení všech právních předpisů, aby bylo možné zjistit, zda došlo k nepřiměřenému znevýhodnění spotřebitele; nestačí izolovaně posuzovat jedinou klauzuli a na základě tohoto posouzení dospět k závěru, že je tato klauzule zneužívající. A contrario nemůže být pro použití čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 dostačující, že klauzule odkazuje izolovaně na závazné ustanovení, jež bylo vytvořeno pro zcela jiný smluvní typ, protože v takovém případě právě nelze vycházet z toho, že komplexní posouzení provedené zákonodárcem pro určitý smluvní typ platí i pro jiné smlouvy, na něž se toto ustanovení nevztahuje ( 28 ). 49. V této souvislosti nelze opomenout skutečnost, že všeobecné obchodní podmínky se smluvními klauzulemi mají v zásadě ambici nahradit zákonodárcem přijatá právní řešení a zároveň řešení přijatá zákonodárcem jako vyvážená mají být nahrazena takovými, která jednostranně usilují o maximální zajištění vlastních zájmů jedné ze smluvních stran ( 29 ). Podle ustálené judikatury Soudního dvora tak vychází systém ochrany vytvořený směrnicí 93/13 z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí na podmínky předem naformulované prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah ( 30 ). Upuštění od přezkumu takovýchto smluvních klauzulí lze tedy ospravedlnit potud, pokud členský stát přijme právní předpisy pro určitý smluvní typ, neboť jen tehdy lze vycházet z toho, že členský stát uskutečnil nezbytné komplexní posouzení již v rámci legislativního procesu, přičemž není rozhodující, zda mají tyto předpisy kogentní nebo dispozitivní povahu ( 31 ). 50. V souladu s tím by měly klauzule ve všeobecných obchodních podmínkách podléhat podle cíle čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 přezkumu jen tehdy, neopírají-li se o platné právo. Používá-li ale prodávající nebo poskytovatel v rámci svých všeobecných obchodních podmínek klauzule, jež obsahují právní následky, které pro uzavíranou smlouvu de lege lata neplatí, pak se tyto klauzule odchylují od platného práva. Přesně tomu odpovídá znění druhé věty druhé části věty 13. bodu odůvodnění směrnice 93/13, podle které jsou z posouzení na základě směrnice vyloučeny jen takové klauzule, které odrážejí pouze platné právo. Jinak řečeno: nacházejí-li se klauzule v oblasti působnosti platného práva, aniž je tvůrce klauzule upravil, je třeba spornou klauzuli považovat za neproblematickou. 51. Jakékoli odlišné právní posouzení by vedlo k tomu, že by tvůrce klauzule měl možnost odkázat na některé závazné ustanovení i jiného členského státu nebo reprodukovat jeho obsah, aby klauzule byla celkově vyňata ze soudního přezkumu ( 32 ). Je nasnadě, že toto nebylo unijním zákonodárcem zamýšleno. Tomuto posouzení odpovídá i zjištění Soudního dvora ve věci Cofidis, že „klauzule, které se neomezují jen na reprodukci kogentních ustanovení práva, [...] zjevně nejsou vyňaty z rozsahu působnosti směrnice, jak je vymezen v jejím čl. 1 odst. 2“ ( 33 ). 52. V důsledku toho musí být čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13, jak správně uvádí Komise ( 34 ), vykládán jakožto ustanovení o výjimce restriktivně. 53. Pro tuto skutečnost hovoří zejména výše uvedený cíl směrnice, kterým je umožnit postupné vytváření vnitřního trhu tím, že se spotřebitel při přeshraniční koupi zboží či přijímání služeb nemusí obávat, že bude vložením zneužívajících klauzulí ve všeobecných obchodních podmínkách znevýhodněn ( 35 ). Přesně to by se ale stalo, kdyby tvůrce klauzule směl do svých všeobecných obchodních podmínek zahrnout ustanovení, která sice in abstracto odpovídají ustanovením práva jednoho nebo více členských států, avšak in concreto nejsou pro uzavíranou smlouvu vůbec koncipována. 54. Odchylné právní posouzení není namístě ani z toho důvodu, že se v projednávaném případě jedná o všeobecné obchodní podmínky dodavatele energie, který sleduje účely v obecném zájmu. Autor směrnice naopak na tento případ pamatoval, jak ukazuje čl. 2 písm. c) směrnice 93/13, který výslovně prohlašuje, že směrnice je použitelná i na prodávající nebo poskytovatele, které je třeba zařadit do veřejnoprávního sektoru ( 36 ). Výjimku v této souvislosti představují pouze smluvní podmínky veřejnoprávních entit, které – jak je tomu v Německu často v případě dodavatelů energie – jsou regulovány nařízeními nebo stanovami ( 37 ), a spadají tak do působnosti čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13. 55. Odchylné právní posouzení nemá konec konců opodstatnění ani tehdy, když se výchozí pozice smluvních stran shoduje se situací popsanou v právním předpisu, jak v projednávaném případě předpokládá předkládající soud ve shodě s žalovanou a německou vládou ( 38 ). 56. V této souvislosti nelze opominout skutečnost, že německý zákonodárce měl možnost rozšířit AVBGasV nad rámec jeho rozsahu působnosti stanoveného v § 1 i na smluvní zákazníky, jejichž právní postavení odpovídá postavení tarifních zákazníků. Neučinil tak však, nýbrž prohlásil vnitrostátním ustanovením § 310 BGB pouze zákazy klauzulí normované v § 308 a § 309 BGB bez možnosti posouzení za nepoužitelné. Pokud však zákonodárce vědomě upustí od rozšíření použitelnosti určitého ustanovení na jiný okruh osob, odpadá i podmínka „závazného ustanovení“ požadovaná článkem 1 odst. 2 směrnice 93/13. 57. V důsledku toho vede i žádoucí teleologický výklad podle smyslu a účelu směrnice k závěru, že na základě čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 mají do její působnosti spadat jen taková pravidla, která na základě zákonných ustanovení – ať již kogentní, či dispozitivní povahy – platí pro uzavíranou smlouvu. 58. Navrhuji proto odpovědět na první předběžnou otázku tak, že čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že za „závazná ustanovení“ ve smyslu tohoto ustanovení musí být považována ta, která se ex lege vztahují na daný okruh osob, jež jsou smluvními stranami a jimi zamýšlený smluvní typ, přičemž není rozhodné, zda jsou tato ustanovení kogentní, nebo se od nich smluvní strany mohou odchýlit. B – Ke druhé předběžné otázce 59. Svou druhou předběžnou otázkou se soud dotazuje na požadavky zásady transparentnosti upravené ve směrnicích 93/13 – tam v článku 5 – a 2003/55 – tam v čl. 3 odst. 3. Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda smluvní klauzule upravující právo na změnu ceny obsažené ve smlouvách o dodávkách plynu, které neobsahují žádné údaje k podmínkám práva na změnu cen, mohou být přesto považovány za dostatečně jasné a srozumitelné, je-li zajištěno, že dodavatel svým zákazníkům toto zvýšení cen včas oznámí a zákazník má možnost soudního přezkumu i právo podat výpověď. Předkládající soud zvažuje, že porušení požadavku transparentnosti upraveného v článku 5 směrnice 93/13 by v případě smluv uzavřených na dobu neurčitou nemuselo být s přihlédnutím k bodu 1 písm. j) a bodu 2 písm. b) přílohy k článku 3 směrnice 93/13 škodlivé. Předkládající soud má za to, že zejména v případě smluv o dodávkách plynu lze takový právní důsledek vyvodit z přílohy A písm. b) nebo c). 60. Druhá předběžná otázka nastoluje problémy týkající se několika dílčích aspektů: 1. Nejprve je třeba zkoumat, jaký vztah existuje mezi ustanovením článku 5 směrnice 93/13 upravujícím požadavek transparentnosti a článkem 3 téže směrnice. Významné je to především proto, že k článku 5 nebyla připojena žádná příloha odpovídající příloze k článku 3, takže vyvstává otázka použitelnosti bodu 1 písm. j) a bodu 2 písm. b) druhé věty přílohy k článku 3 i v rámci rozsahu působnosti článku 5 směrnice 93/13. 2. Dále je třeba zjistit, zda má požadavek transparentnosti upravený v čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55 stejný dosah jako požadavek transparentnosti zakotvený v článku 5 směrnice 93/13, a pokud ano, jaké právní důsledky je z toho třeba vyvodit. 3. Poté je třeba objasnit přezkumnou pravomoc Soudního dvora s ohledem na případné porušení požadavku transparentnosti upraveného v obou směrnicích, zejména zda je takový přezkum vyhrazen vnitrostátním soudům a zda k němu může Soudní dvůr případně poskytnout určitá vodítka. 4. V rámci zjištěné přezkumné pravomoci Soudního dvora je třeba následně zaujmout stanovisko k dotčené klauzuli o změně cen in concreto, zejména k otázce, zda se o takové porušení požadavku transparentnosti upraveného ve směrnici 93/13 nejedná tehdy, je-li za to zákazníkovi přiznáno právo smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 1 a 3 směrnice 93/13 ve spojení s požadavky upravenými v příloze k bodu 1 písm. j) a bodu 2 písm. b) druhé větě. 5. A konečně je třeba zkoumat, zda se vzhledem ke zvláštnostem smluv o dodávkách plynu nemají pro požadavek transparentnosti zakotvený v čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55 ve spojení s přílohou b) a c) uplatnit jiné právní zásady. 61. Těmito otázkami se budu zabývat ve výše uvedeném pořadí. 1. Vztah ustanovení článku 5 směrnice 93/13 upravujícího požadavek transparentnosti k ustanovení článku 3 směrnice 93/13 upravujícímu zneužívající charakter 62. Níže se budu nejprve zabývat vztahem ustanovení článku 5 směrnice 93/13 upravujícího požadavek transparentnosti k ustanovení článku 3 směrnice 93/13 upravujícímu zneužívající charakter. V této souvislosti z historie vzniku směrnice 93/13 vyplývá, že požadavek transparentnosti představuje specificky normované kritérium zneužívajícího charakteru podle článku 3. Tento aspekt se stal poprvé předmětem diskuse v rámci konzultace Hospodářského a sociálního výboru k návrhu Komise ze dne 3. září 1990, když bylo navrženo, aby jako doplňkové kritérium pro existenci zneužívající klauzule byla výslovně zmíněna nesrozumitelnost smluvní klauzule ( 39 ). S tímto návrhem se Evropský parlament ztotožnil ve svém stanovisku ze dne 20. listopadu 1991 ( 40 ) a konečně i Rada při vypracovávání společného postoje uvedla, že generální klauzule relevantní pro věcný přezkum zneužívajícího charakteru ( 41 ) se nachází v čl. 3 odst. 1 a je doplněna specifickým požadavkem transparentnosti upraveným v čl. 5 první větě ( 42 ). V případě požadavku transparentnosti upraveného v článku 5 směrnice 93/13 se tak jedná o požadavek, jemuž je přisouzen tak velký význam, že byl specificky zmíněn vedle generální klauzule upravující zneužívající charakter. 63. Ustanovení článku 5 směrnice 93/13 upravující požadavek transparentnosti je tudíž specificky normovaným kritériem zneužívajícího charakteru podle článku 3 směrnice 93/13 ( 43 ) s tím důsledkem, že ustanovení přílohy k článku 3 směrnice 93/13 jsou relevantní i v rámci požadavku transparentnosti. 2. Vztah ustanovení článků 5 a 3 směrnice 93/13 upravujících požadavek transparentnosti k požadavku transparentnosti upravenému v čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55 64. Soudní dvůr neměl doposud příležitost vyjádřit se k požadavku transparentnosti upravenému ve směrnici o dodávkách plynu 2003/55 pro všechny smluvní podmínky. V následujícím textu však s oporou v historii vzniku a cíle stanovené ve směrnici 2003/55 ukáži, že se rozsah působnosti tohoto ustanovení shoduje s požadavkem transparentnosti upraveným v článku 5 směrnice 93/13. 65. Primárním cílem směrnice 2003/55 bylo vytvoření vnitřního trhu se zemním plynem, což v dané době předpokládalo provedení úplné liberalizace. Již při zrodu tohoto záměru si byl unijní zákonodárce vědom toho, že trh musí být otvírán postupně, neboť výchozí situace se vyznačovala silně regulovanými, striktně vnitrostátními a vesměs monopolními trhy. Cílem bylo takové trhy přetvořit v jediný zcela volný evropský trh, kde by všichni uživatelé mohli odebírat plyn od prodejce podle vlastního výběru. Směrnice 98/30 ( 44 ) představovala první krok tímto směrem, po němž následovala směrnice 2003/55 dotčená v původním řízení, která v článku 23 stanovila postupný harmonogram až k odstranění omezení, jež ztěžovala hospodářskou soutěž na trhu se zemním plynem ( 45 ). Pro tento účel bylo považováno za nezbytné odstranit rozdílná procesní pravidla jednotlivých členských států a s tím související omezení hospodářské soutěže a vytvořit za tímto účelem určité minimální požadavky pro uzavírání smluv a průhlednost informací ( 46 ). 66. V tomto směru stanoví článek 3 směrnice 2003/55 základní podmínky pro uskutečnění společného energetického trhu: zatímco odstavec 2 uvedené směrnice upravuje povinnosti veřejné služby jako pouhou možnost států „v obecném zájmu“, odstavec 3 státům ukládá obecný závazek přijmout vhodná opatření na ochranu konečných spotřebitelů a na zabezpečení její vysoké úrovně ( 47 ). Odstavec 3 tak obsahuje povinnost poskytnout ochranu zákazníkům se zvláštním přihlédnutím k těm z nich, kteří tuto ochranu potřebují nejvíce. Přinejmenším v případě domácností patří mezi nezbytná opatření ta opatření, jež jsou uvedena v příloze A směrnice 2003/55, kde je pod písm. d) v druhé větě ještě jednou obzvláště vyzdvihnut požadavek transparentnosti v případě domácností. Již ve svém prvním návrhu ze dne 13. března 2001 poukázala Komise na to, že u přijímané úpravy má zásadní význam skutečnost, že všichni občané Společenství mají mít univerzální právo na zásobování energií za přiměřené ceny a že má být dodržováno určité minimum pro standardy ochrany spotřebitele; cílem tak bylo umožnit spotřebiteli svobodnou volbu za nízké ceny ( 48 ). Na tomto stanovisku Komise s přihlédnutím ke stanovisku Hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. ledna 2001 a ke společnému postoji Rady ze dne 3. února 2003 nejenže setrvala, nýbrž ve svém pozměněném návrhu ze dne 7. června 2002 navíc doplnila v příloze změny, jež byly nakonec také přijaty ( 49 ). 67. Již to ukazuje, že při vytváření společného vnitřního energetického trhu bylo ochraně spotřebitele přiznáno významné postavení a že cíl sledovaný směrnicí nespočíval jen ve větší konkurenceschopnosti Unie, ale i v pokud možno cenově přijatelném zásobování jednotlivých spotřebitelů, k jejichž zájmům by se mělo co nejvíce přihlížet. 68. Při srovnání výchozí situace při přijímání směrnice 93/13 s výchozí situací při přijímání směrnice 2003/55 jsou patrné určité paralely: v obou případech měl být postupně vytvořen společný vnitřní trh a v obou případech bylo za tímto účelem považováno za nezbytné neomezit dosud existující hospodářskou soutěž tím, že by spotřebiteli bylo v důsledku pro něj nesrozumitelných nebo zneužívajících smluvních klauzulí bráněno v uzavírání smluv s podnikem usazeným v jiném členském státě. Proto je třeba ustanovení upravujícímu transparentnost obsaženému v čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55 zejména ve spojení s přílohou A písm. d) druhou větou této směrnice přiznat stejný účinek jako požadavku transparentnosti upravenému ve směrnici 93/13. Pro tento výklad hovoří především skutečnost, že podle znění přílohy A nemají být mimo jiné dotčena práva spotřebitele vyplývající ze směrnice 93/13 („Aniž jsou dotčeny předpisy [...] o ochraně spotřebitele [...]“). 69. V důsledku toho je třeba nahlížet na ustanovení upravující požadavek transparentnosti obsažené pro všeobecné obchodní podmínky v čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55 jako na pro oblast energetického vnitřního trhu specificky upravený případ požadavku transparentnosti, který je již zaručen směrnicí 93/13 ( 50 ). 3. Rozsah přezkumu prováděného Soudním dvorem a vnitrostátními soudy 70. Pokud jde o ústřední otázku, zda má sporná klauzule sama o sobě zneužívající povahu, je třeba nejprve konstatovat, že článek 3 směrnice 93/13 definuje s odkazem na pojmy dobré víry a významné nerovnováhy mezi právy a povinnostmi smluvních stran pouze abstraktně skutečnosti, které činí smluvní klauzuli, která nebyla individuálně sjednána, zneužívající ( 51 ). V tomto kontextu obsahuje příloha, na kterou odkazuje čl. 3 odst. 3 směrnice, pouze demonstrativní, nikoliv taxativní, seznam klauzulí, které mohou být prohlášeny za zneužívající. Klauzuli uvedenou na seznamu není nezbytně nutné pokládat za zneužívající, a naopak klauzuli neuvedenou v tomto seznamu lze přesto prohlásit za zneužívající. Z pouhé okolnosti, že je určitá klauzule uvedena v seznamu, proto nelze vždy dovozovat, že je i zneužívající, a dotyčnou smluvní klauzuli je třeba vždy samostatně a podrobně posoudit na základě požadavků stanovených v článku 4 směrnice 93/13 ( 52 ). 71. Podle ustálené judikatury Soudního dvora přísluší vnitrostátnímu soudu, aby určil, zda smluvní klauzule splňuje kritéria vyžadovaná pro to, aby byla kvalifikována jako zneužívající ve smyslu směrnice 93/13. Pokud ano, je uvedený soud povinen posoudit z úřední povinnosti tuto klauzuli s ohledem na požadavky ochrany spotřebitele stanovené v uvedené směrnici ( 53 ). Pro účely projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce to znamená, jak všichni zúčastnění jednomyslně uvedli ve svých písemných vyjádřeních, že přísluší vnitrostátnímu soudu, a nikoliv Soudnímu dvoru, aby posoudil zneužívající povahu sporné klauzule. 72. V důsledku toho se Soudní dvůr musí ve své odpovědi omezit na to, že předkládajícímu soudu poskytne vodítka, jež musí tento soud při posuzování zneužívajícího charakteru dotyčné klauzule respektovat ( 54 ). 73. Tyto úvahy k omezené přezkumné pravomoci Soudního dvora platí stejně pro požadavek transparentnosti specificky upravený v článku 5 směrnice 93/13, jak Soudní dvůr již výslovně objasnil ( 55 ). 74. Jak bylo uvedeno výše v kapitole VI. B. 2. ( 56 ), platí tyto zásady stejně pro požadavek transparentnosti zakotvený ve směrnici 2003/55 a obzvláště pro případy uvedené v příloze A, jak ukazuje tam obsažený odkaz na směrnici 93/13. 75. Je tedy třeba konstatovat, že posouzení otázky, zda je třeba porušení požadavku transparentnosti zakotveného ve směrnicích 93/13 a 2003/55považovat za zneužívající, přísluší vnitrostátním soudům; Soudní dvůr však k tomu může poskytnout vodítko. 4. Přezkum sporné klauzule o úpravách cen s přihlédnutím k ustanovení článku 5 směrnice 93/13 upravujícímu požadavek transparentnosti se zvláštním ohledem na přílohu k článku 3 směrnice 93/13, body 1 písm. j) a 2 písm. b) 76. Je tedy třeba zkoumat, zda klauzule o úpravách cen používaná žalovanou může splňovat požadavky směrnice 93/13, zejména v ní stanovený požadavek transparentnosti. a) Zásadní požadavky na platnou klauzuli o úpravách cen 77. Podle požadavku transparentnosti zakotveného v článku 5 směrnice 93/13 musejí být písemně formulované klauzule sepsány vždy jasným a srozumitelným jazykem a při pochybnosti o významu některé klauzule má převahu výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Tento požadavek má v souladu s výše vylíčeným cílem směrnice 93/13 přiměřeně hájit zájmy spotřebitele a zároveň podporovat volný vnitřní trh ( 57 ). Není pochyb o tom, že sporné smlouvy o dodávkách plynu neobsahují ve svých všeobecných obchodních podmínkách v otázce podmínek a způsobu a rozsahu zvýšení cen žádná ustanovení, nýbrž pouze odkazují na § 4 AVBGasV. Avšak ani § 4 AVBGasV neobsahuje v tomto směru bližší informace, nýbrž pouze odkazuje ohledně platných cen pro odběr plynu na všeobecné tarify a podmínky, které se stávají účinnými teprve po veřejném oznámení. 78. Takto vágní ustanovení není zpravidla pro spotřebitele transparentní již z toho důvodu, že se svým zněním vztahuje pouze na platné ceny, avšak nikoli na případná zvýšení cen. V každém případě je sporné, zda na možném porušení požadavku transparentnosti může něco změnit skutečnost, že vnitrostátní judikatura upírá takovémuto ustanovení právo dodavatele plynu na zvýšení cen, jak dokládá Bundesgerichtshof ve svém předkládacím usnesení, zvláště když se toto ustanovení podle rozsahu působnosti AVBGasV vztahuje pouze na tarifní zákazníky a navíc by pro spotřebitele nemuselo být patrné, kdy a za jakých podmínek je zvýšení cen přípustné. Z tohoto pohledu by spotřebitel neměl možnost přezkoumat oprávněnost zvýšení cen, zvláště když pro spotřebitele, který často není s judikaturou právě v takovýchto oblastech práva obeznámen, nemusí být patrné, jaké podmínky mají být kladeny na to, aby byl požadavek dodavatele plynu na zvýšení cen platný. 79. Z tohoto důvodu vyvstávají pochybnosti, zda sporná klauzule o úpravách cen splňuje požadavek transparentnosti na základě článku 5 směrnice 93/13. b) Omezení požadavku transparentnosti ochrannými mechanismy ve prospěch spotřebitele 80. Úvahy předkládajícího soudu k této otázce naznačují, že ani na tomto místě nelze bez dalšího vycházet z toho, že taková klauzule, jaká byla použita v projednávaném případě, je sama o sobě dostatečně transparentní. Přesto chce předkládající soud vědět, zda neprůhlednost klauzule o úpravách cen může být kompenzována ochrannými mechanismy ve prospěch spotřebitele, a to tak, že zvýšení cen musí být včas oznámeno a spotřebitel má možnost soudního přezkumu takového zvýšení cen a možnost výpovědi smlouvy. i) Možnost výpovědi smlouvy 81. Předkládající soud na základě čl. 3 odst. 1 a 3 směrnice 93/13 ve spojení s bodem 1 písm. j) a bodem 2 písm. b) přílohy zvažuje, že by porušení požadavku transparentnosti mohlo být kompenzováno možností spotřebitele vypovědět smlouvu. 82. Bod 1 písm. j) přílohy k čl. 3 odst. 3 směrnice 93/13 jmenuje jako faktor, který může vést k tomu, že nesjednaná smluvní klauzule má zneužívající povahu, okolnost, že prodávající nebo poskytovatel může jednostranně změnit podmínky smlouvy bez pádného důvodu, který je uveden ve smlouvě, ač nebyla zmíněna možnost vypovězení smlouvy. Vzhledem k tomu, že důvody zvýšení cen ze strany dodavatele plynu nejsou v § 4 AVBGasV uvedeny, nelze možnost kompenzace z tohoto ustanovení dovodit. 83. Jinak je tomu však v případě bodu 2 písm. b) druhé věty přílohy k článku 3 směrnice 93/13, který požadavky stanovené v bodě 1 písm. j) omezuje v tom směru, že v případě smluv uzavřených na dobu neurčitou není právo prodávajícího nebo poskytovatele změnit podmínky smlouvy nepřípustné za předpokladu, že se po něm vyžaduje, aby o tom informoval spotřebitele přiměřeným oznámením, a že spotřebitel má možnost vypovědět smlouvu. 84. Soudní dvůr však nedávno v rozsudku Invitel objasnil, že smluvní klauzule, která stanoví změnu celkových nákladů smlouvy, splňuje požadavky bodu 1 písm. j) a bodu 2 písm. b) zpravidla pouze tehdy, existuje-li nejen právo spotřebitele na ukončení smlouvy, ale je-li zejména uveden i důvod nebo způsob změny těchto nákladů ( 58 ). Tento předpoklad platí podle výslovného požadavku Soudního dvora bez výjimky, tedy i pro smlouvy uzavřené na dobu neurčitou ve smyslu bodu 2 písm. b) druhé věty přílohy k článku 3 směrnice 93/13. Z tohoto důvodu nelze vycházet z toho, že případné porušení požadavku transparentnosti může být zhojeno možností vypovědět smlouvu. Tímto ustanovením pouze autor směrnice přihlédl k ochrany hodnému zájmu prodávajícího či poskytovatele, po němž nelze – zejména v případě dlouhodobých závazkových vztahů – rozumně požadovat, aby setrvával na jednou sjednaných podmínkách nepřiměřeně dlouhou dobu. Zájmu spotřebitele na ochranu před těmito změnami, jejž je třeba rovněž zohlednit, je učiněno zadost povinností prodávajícího či poskytovatele oznámit včas tyto změny a možností spotřebitele smlouvu vypovědět. Právě i povinností prodávajícího či poskytovatele oznámit včas tyto změny je spotřebiteli poskytnuta dostatečná doba na rozmyšlenou, během níž se – mimo jiné i srovnáním s jinými nabídkami – může rozhodnout, zda bude ve stávající smlouvě pokračovat za změněných podmínek, či zda chce oslovit jiného smluvního partnera. 85. V souladu s tímto smyslem a účelem výjimky obsažené v bodě 2 písm. b) druhé větě přílohy je navíc třeba požadovat, aby spotřebiteli nepříslušelo právo vypovědět smlouvu pouze formálně, nýbrž aby toto právo mohlo být – po určité době na rozmyšlenou – i fakticky účinně využito. Podle výše provedeného zvážení zájmů totiž může být možnost jednostranného zvýšení cen ze strany tvůrce klauzule ospravedlněna pouze přiměřenou ochranou spotřebitele prostřednictvím možnosti nepokračovat vzhledem k těmto změněným okolnostem ve smlouvě. Z úvah předkládajícího soudu lze nicméně dovodit, že takováto faktická možnost vypovědět smlouvu chyběla, a totéž platí i pro povinnost poskytovatele oznámit zvýšení cen v dostatečném předstihu, aby mohl spotřebitel zvážit možné alternativy. Liberalizace trhu s plynem naopak dostatečně nepokročila, aby byl k dispozici jiný dodavatel plynu, který by mohl konečnému spotřebiteli dodávat plyn místo žalované. Mimoto se zvýšení cen na základě AVBGasV stalo účinným ihned po svém oznámení, takže chyběl nejen čas na rozmyšlenou stanovený směrnicí, ale i možnost, aby se spotřebitel vyvázal ze smlouvy včas, tak aby na něj – byť třeba na krátkou dobu až do případné výpovědi smlouvy – nedopadlo zvýšení cen. 86. Z okolnosti, že v případě smluv uzavřených na dobu neurčitou existuje právo prodávajícího či poskytovatele na změnu smlouvy i bez pádného důvodu, proto nelze podle mého názoru ani dovodit, že nic nebrání tomu, aby se změna smlouvy – například zvýšení cen – opírala o klauzuli, která je v rozporu s požadavkem transparentnosti. Jedná se zde naopak o dva případy, které je třeba od sebe odlišovat. Právo změnit smlouvu v případě smluv uzavřených na dobu neurčitou – zejména i právo zvýšit jednou sjednané ceny – předpokládá již existující smlouvu a má být pouze přizpůsobeno změně okolností, k níž došlo v průběhu času. Naproti tomu se požadavek transparentnosti dotýká mimo jiné i možnosti volby spotřebitele, jemuž má být podle předešlých úvah umožněno využívání služeb a koupě zboží i v jiných členských státech vytvořením odpovídajících ustanovení na ochranu před zneužitím, aby tak byl postupně vytvořen společný vnitřní trh. Požadavkem transparentnosti je dotčen zejména okamžik uzavření smlouvy. Spotřebitel totiž bude zpravidla podrobně zkoumat právě klauzule upravující změnu smlouvy, aby se tak ujistil o kvalitě jednotlivých nabídek. V tomto kontextu lze vysvětlit i zvláštní ustanovení pro smlouvy uzavřené na dobu neurčitou obsažené v příloze směrnice 93/13 k bodu 2 písm. b) druhé větě: byla-li při přijímání sporné směrnice za přípustnou považována změna smlouvy pouze v případě smluv uzavíraných na dobu neurčitou a při respektování v ní uvedených dalších podmínek, pak z toho a contrario plyne, že takovýto postup není v případě ostatních smluvních typů přípustný. Tomu odpovídají i úvahy Soudního dvora ve věci Invitel, v nichž bylo výslovně uvedeno, že spotřebitel musí mít možnost předvídat náklady vznikající v souvislosti s poskytovanou službou ( 59 ). 87. Je tedy třeba konstatovat, že neprůhledná klauzule spadá do seznamu v příloze k čl. 3 odst. 3 i tehdy, má-li spotřebitel právo vypovědět smlouvu. ii) Možnost soudního přezkumu 88. Stejně tak nemůže porušení požadavku transparentnosti, zejména v případě neprůhledné klauzule o úpravách cen, být kompenzováno tím, že je spotřebiteli vnitrostátním právním řádem dána možnost soudního přezkumu takového zvýšení cen. To by odporovalo myšlence obsažené v článku 5 směrnice 93/13, že nejasnosti mají jít na vrub tvůrce klauzule. V projednávaném případě by naopak bylo na spotřebitele přeneseno riziko vedení sporu s neodhadnutelnými následky a s ním spojené riziko nákladů. Účinná ochrana spotřebitele však může být zaručena jen tím, že jemu samotnému bude umožněno přezkoumat oprávněnost zvýšení cen na základě smluvních parametrů. iii) Závěrečné posouzení 89. Výše nastíněným výkladem především nezůstane prodávající či poskytovatel bez právní ochrany. Naopak mu v případě smlouvy uzavřené na dobu neurčitou zůstává možnost řádné výpovědi, aby se tak vyvázal ze smlouvy. Je sice pravda, že za určitých okolností musí po období běhu výpovědních dob a dalšího trvání smlouvy sám nést zvýšení cen, například v důsledku zvýšení nákladů u jeho dodavatelů. Toto riziko však má na základě směrnice 93/13 nést on sám. To není nespravedlivé už jen z toho důvodu, že tento důsledek sám zapříčinil použitím neprůhledných všeobecných obchodních podmínek. 90. V této souvislosti není relevantní ani úvaha v předkládacím rozhodnutí, že AVBGasV bylo známo již při přijímání směrnice, takže lze vycházet z toho, že mělo zůstat nedotčeno ( 60 ). V této souvislosti nelze opominout skutečnost, že v okamžiku vstupu směrnice 93/13 v platnost jen několik málo členských států, jako například Německo, Nizozemsko a Portugalsko, již mělo detailní zákonnou úpravu zneužívajících klauzulí, zatímco jiné členské státy, například Irsko, Itálie nebo Belgie, neměly úpravu žádnou nebo jen omezenou, a bylo tudíž zjevné, že ve vnitrostátní legislativě členských států byly na základě směrnice 93/13 nezřídka nutné rozsáhlé změny ( 61 ). 91. Jako dílčí výsledek je tudíž třeba konstatovat, že porušení požadavku transparentnosti upraveného v článku 5 směrnice 93/13 nezaniká tím, že zvýšení cen provedené na základě neprůhledné klauzule je spotřebiteli včas oznámeno nebo mu je přiznáno právo na soudní přezkum tohoto zvýšení nebo právo vypovědět smlouvu, a to ani tehdy, jedná-li se o smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. 5. Přezkum sporné klauzule o úpravách cen s přihlédnutím k ustanovení čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55 upravujícímu požadavek transparentnosti se zvláštním ohledem na přílohu A 92. Předchozí úvahy platí stejně v situaci, kdy je dotčen požadavek transparentnosti na základě čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55. 93. Zde je formulací v příloze A k písm. a) posledním odstavci jednoznačně poukazováno na to, že smluvní podmínky musejí být nejen spravedlivé, ale že musí být i známy dopředu. Takto je – stejně jako v případě směrnice 93/13 – přihlédnuto ke skutečnosti, že liberální vnitřní trh se zemním plynem, který je otevřen hospodářské soutěži, předpokládá odpovídající srovnání smluvních nabídek již před uzavřením smlouvy, což vyplývá i z požadavků v písm. d) platných pro domácnosti. Podle požadavků zakotvených v písm. c) přílohy mají být zejména již k tomuto okamžiku k dispozici transparentní informace o platných cenách a tarifech. 94. Naproti tomu spadá pod písm. b) v příloze A i ve směrnici 93/13 přílohou k čl. 3 bodu 2 písm. b) zahrnutý případ smluv uzavřených na dobu neurčitou, jež jsou v případě smluv o dodávkách plynu pravidlem. Vzhledem k této diferenciaci, již provádí autor směrnice, se jeví kompenzace porušení požadavku transparentnosti zejména v rámci práva na změnu cen možností zákazníka vypovědět smlouvu nebo možností soudně přezkoumat tuto smlouvu ještě méně přijatelnou než v rámci působnosti směrnice 93/13. Abych se neopakovala, odkazuji v tomto ohledu na své odpovídající úvahy k dosahu požadavku transparentnosti směrnice 93/13 ( 62 ). 95. Zejména je však právě v rámci rozsahu působnosti přílohy A písm. b) třeba předpokládat existenci faktické možnosti výpovědi a zároveň možnosti odebírat plyn od jiného, případně výhodnějšího poskytovatele. V této souvislosti je třeba upřít zvláštní pozornost na čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55, který členským státům ukládá povinnost přijmout opatření, kterým bude vyloučeno, že zákazník bude odpojen od sítě. Právě k takovémuto odpojení zákazníka by však došlo, kdyby byl zákazník v případě zvýšení cen odkázán na ve skutečnosti neexistující možnost vypovědět smlouvu, resp. na změnu poskytovatele, jež by ve skutečnosti nebyla možná. Naopak by to byl v tomto případě dodavatel plynu, kdo by mohl prosadit zvýšení cen, jehož oprávněnost není zákazník schopen přezkoumat, jemuž se však vzhledem k nemožnosti odběru plynu od jiného poskytovatele nemůže vzepřít. 96. Z výše uvedeného vyplývá, že i porušení požadavku transparentnosti upraveného v čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55 nebude kompenzováno nebo zhojeno tím, že zákazníkovi bude zvýšení cen provedené na základě neprůhledné klauzule včas oznámeno nebo mu bude přiznána možnost soudního přezkumu tohoto zvýšení nebo možnost smlouvu vypovědět či od ní odstoupit. 6. Shrnutí 97. Vzhledem k předchozím úvahám navrhuji, aby druhá otázka byla zodpovězena v tom smyslu, že porušení požadavku transparentnosti upraveného v článku 5 směrnice 93/13 a v čl. 3 odst. 3 ve spojení s přílohou A směrnice 2003/55 nemůže být kompenzováno ani včasným oznámením ze strany prodávajícího nebo poskytovatele, ani možností spotřebitele vypovědět smlouvu nebo možností soudního přezkumu. C – K možnosti časového omezení účinků rozsudku 98. Závěrem je třeba se zabývat podnětem žalované a německé vlády, aby byly účinky rozsudku omezeny – na základě podnětu žalované na dobu po uplynutí 20 měsíců po vydání rozsudku, podle německé vlády na smluvní vztahy založené po vydání rozsudku. 99. V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 6. března 2007 ve věci Meilicke a další potvrdil svou ustálenou judikaturu, podle které rozsudky vydané v rámci rozhodování o předběžné otázce mají účinky zpětně ke vstupu vykládané normy Společenství v platnost, neboť výkladem ze strany Soudního dvora je objasňováno, v jakém smyslu a v jakém rozsahu má nebo měl být předpis od svého vstupu v platnost uplatňován. Soudní dvůr v uvedeném rozsudku dále ještě jednou poukázal na to, že omezení tohoto časového účinku mohou být s ohledem na všeobecnou právní jistotu přípustná pouze výjimečně, pokud by právní vztahy založené v dobré víře byly jinak zpochybněny ( 63 ). 100. Za jakých podmínek může být takovýto předpoklad odůvodněn, vyplývá z dřívější judikatury Soudního dvora, podle které je takovéto omezení přípustné pouze tehdy, jsou-li splněny dvě základní podmínky, a sice dobrá víra dotčených kruhů a nebezpečí závažných obtíží pro chod státu, jež by v opačném případě existovalo ( 64 ). Ani jedna podmínka však podle mého názoru není v projednávaném případě splněna. V této souvislosti nelze opomenout skutečnost, že žalovaná je podnikem působícím v soukromém sektoru, byť mohou být i značné podíly na tomto podniku drženy veřejnoprávními entitami. Již z tohoto důvodu nelze hovořit o závažných obtížích pro chod státu ve výše uvedeném smyslu. To platí tím spíše, že AVBGasV bylo v mezidobí nahrazeno jinými zákonnými předpisy, takže i proto není patrná žádná potřeba časového omezení účinků rozsudku; naopak by tak ve skutečnosti pozbyl jakýchkoli účinků. Navíc ani není zřejmé, do jaké míry obě smluvní strany upravily svůj smluvní vztah v dobré víře v oprávnění ke zvýšení cen. Je možné, že žalovaná měla důvěru v to, že bude moci prosadit zvýšení cen i bez specifických smluvních ujednání. Vzhledem k požadavku článku 5 směrnice 93/13, o němž bylo podrobněji pojednáno výše, a sice že v případě nejasností má být zvolen výklad, který je příznivější pro spotřebitele ( 65 ), by však tato důvěra neměla být hodna ochrany. 101. Omezení účinků rozsudku tak nepřichází v úvahu. VII – Závěry 102. Vzhledem k výše uvedeným důvodům navrhuji Soudnímu dvoru, aby na otázky položené Bundesgerichtshof odpověděl následovně: „1) Článek 1 odst. 2 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že za „závazná ustanovení“ ve smyslu tohoto ustanovení musí být považována jen ta, která se ex lege vztahují na daný okruh osob, jež jsou smluvními stranami a jimi zamýšlený smluvní typ, přičemž není rozhodné, zda jsou tato ustanovení kogentní, nebo se od nich smluvní strany mohou odchýlit. 2) O porušení požadavku transparentnosti upraveného v článcích 3 a 5 směrnice 93/13 ve spojení s bodem 1 písm. j) a bodem 2 písm. b) druhou větou přílohy k čl. 3 odst. 3 této směrnice, jakož i v čl. 3 odst. 3 ve spojení s přílohou A písm. b) nebo c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES se jedná i tehdy, je-li zajištěno, že dodavatel oznámí svému zákazníkovi každé zvýšení cen předem v přiměřené lhůtě a zákazník má právo vyvázat se ze smlouvy výpovědí, nechce-li akceptovat jemu oznámené změněné podmínky.“ ( 1 ) – Původní jazyk stanoviska: němčina. Jednací jazyk: němčina. ( 2 ) – BGBl I 1979, s. 676. AVBGasV platilo do 7. listopadu 2006. Bylo nahrazeno nařízením ze dne 26. října 2006 o všeobecných podmínkách pro základní zásobování domácností a náhradní zásobování plynem z nízkotlaké sítě (nařízení o základním zásobování) (Verordnung vom 26. Oktober 2006 über Allgemeine Bedingungen für die Grundversorgung von Haushaltskunden und die Ersatzversorgung mit Gas aus dem Niederdrucknetz (Gasgrundversorgungsverordnung - GasGVV, BGBl. I s. 2391, 2396). ( 3 ) – Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd. 18/01, s. 294. ( 4 ) – Úř. věst. L 176, s. 57; Zvl. vyd. 18/01, s. 294. ( 5 ) – Směrnice 2003/55 platná v období zvyšování cen, jež je předmětem projednávaného sporu, od 1 července 2004 do 1. října 2005, byla k 3. březnu 2011 zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. L 211, s. 94), která obsahuje ustanovení odpovídající článku 2, čl. 3 odst. 3 a příloze A směrnice 2003/55. Naproti tomu směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/30/ES ze dne 22. června 1998 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, platná v období zvyšování cen, jež je předmětem projednávaného sporu, od 1. ledna 2003 do 30. června 2003 (Úř. věst. L 204, s. 1), ještě srovnatelná ustanovení neobsahuje. ( 6 ) – Srov. poznámku pod čarou 2. ( 7 ) – Srov. bod 14 předkládacího rozhodnutí. ( 8 ) – Viz nezpochybněná tvrzení zúčastněných stran, srov. mimo jiné žalobu ze dne 7. září 2006, s. 61. ( 9 ) – Uvedla to sama žalovaná ve své žalobní odpovědi ze dne 22. prosince 2006. ( 10 ) – Společná praktická příručka Evropského parlamentu, Rady a Komise pro osoby podílející se na redakci právních předpisů v orgánech Společenství, bod 10. ( 11 ) – Köndgen, J. in: Riesenhuber, K. (vyd.), Europäische Methodenlehre, 2. vydání, § 7, body 39 a 42. ( 12 ) – Srov. mé stanovisko ze dne 17. ledna 2012 ve věci DR a TV2 Danmark (C-510/10, rozsudek ze dne 5. července 2012, body 41 a 49). ( 13 ) – K historii vzniku směrnice 93/13 viz Nebbia, P., Unfair Contract Terms in European Law – A Study in Comparative and EC Law, Oxford 2007, s. 7. Vývoj evropského smluvního práva mezitím postupuje nezadržitelně vpřed. V této souvislosti je třeba zmínit Komisí vypracovaný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné evropské právní úpravě prodeje (COM[2011] 635 final) ze dne 11. října 2011. Uvedený návrh zavádí možnost volby evropského smluvního práva v rámci přeshraničních kupních smluv za podmínky, že smluvní strany provedou svou volbu výslovně. Kapitola 8 (články 79 až 86 – „Nepřiměřené smluvní podmínky [zneužívající smluvní klauzule]“) dokumentu obsahuje ustanovení o zneužívajících klauzulích ve smlouvách jak mezi obchodníkem a spotřebitelem (B2C), která se do značné míry shodují s ustanoveními směrnice 93/13, tak i mezi obchodníky (B2B). Viz k jednotlivým možnostem pro zavedení evropského smluvního práva, včetně metody fakultativního právního nástroje upřednostňované Komisí, von Bar, C., „Eine neue Vertragsrechtsordnung für Europa“, Deutschland und Polen in der europäischen Rechtsgemeinschaft (vyd. Christian von Bar/Arkadiusz Wudarski), Mnichov 2012, s. 3. ( 14 ) – COM(1990) 322 final. ( 15 ) – Stanovisko k návrhu směrnice Rady o zneužívajících klauzulích ve spotřebitelských smlouvách ze dne 24. dubna 1991, Úř. věst. C 159, s. 34 (dále jen „stanovisko z roku 1991“), body 2.6. a 2.7. ( 16 ) – Legislativní usnesení (postup spolupráce: první čtení) se stanoviskem Evropského parlamentu k návrhu směrnice Rady o zneužívajících klauzulích ve spotřebitelských smlouvách ze dne 20. listopadu 1991, Úř. věst. C 326, s. 108 (dále jen „legislativní usnesení z roku 1991“), změna bod 9, s. 111. ( 17 ) – Pozměněný návrh směrnice Rady o zneužívajících klauzulích ve spotřebitelských smlouvách, COM(1992) 66 final, předložený Komisí podle čl. 149 odst. 3 Smlouvy o EHS dne 5. března 1992, Úř. věst. C 73, s. 7. ( 18 ) – Společný postoj Rady ze dne 22. září 1992 k přijetí směrnice Rady o zneužívajících klauzulích ve spotřebitelských smlouvách, dok. 8406/1/92, oznámení v Úř. věst. C 283, s. 1 (dále jen „společný postoj z roku 1992“), bod 2, v plném znění otištěn v ZIP 1992, s. 1591 a násl. ( 19 ) – V tomto smyslu též Pfeiffer, T., in: Grabitz/Hilf, Das Recht der Europäischen Union, svazek IV, komentář k A 5, čl. 1, bod 25; Eckert, H.-W., Die EG-Richtlinie über missbräuchliche Klauseln in Verbraucherverträgen und ihre Auswirkungen auf das deutsche Recht, WM 1993, s. 1070, 1072, Kapnopoulou, E., Das Recht der missbräuchlichen Klauseln in der Europäischen Union, Tübingen 1997, s. 97, Remien, O., AGB-Gestetz und Richtlinie über missbräuchliche Verbrauchervertragsklauseln in ihrem europäischen Umfeld, ZEuP 1994, s. 34, 45, a Tenreiro, M., The Community Directive on Unfair Terms and National Legal Systems, ERPL 1995, s. 273. ( 20 ) – Srov. Wolf, M., in: Grabitz/Hilf, Das Recht der Europäischen Union, svazek IV, komentář k A 1, body 1 a 2. K výhodám a nevýhodám přístupu minimální harmonizace viz Nebbia, P., (dílo citované v poznámce pod čarou 13); Wendehorst, C., „Auf dem Weg zu einem zeitgemäßen Verbraucherprivatrecht: Umsetzungskonzepte“, in: Jud, B./Wendehorst, C. (vyd.), Neurodnung des Verbraucherprivatrechts in Europa?, s. 165, poukazuje na to, že většina směrnic zakotvujících soukromoprávní ochranu spotřebitele sledovala v minulosti zásadu minimální harmonizace, tedy svou povahou jednorozměrný směr ochrany ve prospěch spotřebitele, jež pouze touto oklikou napomáhala k podpoře vnitřního trhu. ( 21 ) – COM(1990) 322 final, Úvod s. 2, s. 68 a 69. ( 22 ) – V tomto směru srov. stanovisko z roku 1991, uvedené v poznámce pod čarou 15, bod 2.1.2; podrobnosti viz též Pfeiffer, T. in: Grabitz/Hilf (dílo citované výše v poznámce pod čarou 19), A 5, čl. 1, bod 6. ( 23 ) – Viz již Evropská komise ve svém prvním diskusním dokumentu ze dne 14. února 1984, COM(1984) 55 final, jakož i s odkazem na něj ve své zprávě o uplatňování směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících klauzulích ve spotřebitelských smlouvách, COM(2000) 248 final, kapitola III- Detailní analýza a otevřené otázky, 1.b. ( 24 ) – Pfeiffer, T. in: Grabitz/Hilf (dílo citované výše v poznámce pod čarou 19), A 5, čl. 1, bod 30, hovoří v tomto ohledu o „domněnce přiměřenosti“. ( 25 ) – COM(2000) 248 final (uvedeno výše v poznámce pod čarou 23), kapitola III. 1. b, s výslovným odkazem na 13. bod odůvodnění. ( 26 ) – Takto výslovně rozsudek ze dne 1. dubna 2004, Freiburger Kommunalbauten (C-237/02, Recueil, s. I-3043, bod 21). ( 27 ) – C-453/10, stanovisko ze dne 29. listopadu 2011, rozsudek ze dne 15. března 2012, bod 69. ( 28 ) – Takto i Kapnopoulou, E. (dílo citované výše v poznámce pod čarou 19), s. 97. ( 29 ) – Takto i COM(2000) 248 final (uvedeno výše v poznámce pod čarou 23), kapitola III, Úvod; v tomto smyslu rovněž Remy-Corlay, P., „L’influence du droit communataire sur l’office du juge“, Revue trimestrielle de droit civil 2009, s. 684, Lagarde, X., „Qu’est-ce qu’une clause abusive?“, La Semaine Juridique Édition Générale, bod 6, 2006, s. 110 a násl. ( 30 ) – Srov. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, C-240/98 až C-244/98, Recueil, s. I-4941, bod 25; ze dne 26. října 2006, Mostaza Claro, C-168/05, Sb. rozh. s. I-10421, bod 25, a ze dne 6. října 2009, Asturcom Telecomunicaciones, C-40/08, Sb. rozh. s. I-9579, bod 29. ( 31 ) – Tímto směrem se patrně ubírá i argumentace Lagarda, X. (dílo citované výše v poznámce pod čarou 29), s. 110 a násl., bod B., když dokládá, že klauzule, jejíž obsah byl zákonodárcem autorizován, nepodléhá přezkumu přiměřenosti. ( 32 ) – Srov. k této možnosti i Kapnopoulou, E. (dílo citované výše v poznámce pod čarou 19), s. 97; Pfeiffer, T., in: Grabitz/Hilf (dílo citované výše v poznámce pod čarou 19), A 5, čl. 1 bod 26; de Nova, G., „Italian Contract Law and the European Directive on Unfair Terms in Consumer Contracts“, ERPL, 1995, s. 221, 223. ( 33 ) – Rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis, C-473/00, Recueil, s. I-10875, bod 22. ( 34 ) – Vyjádření Komise ze dne 4. srpna 2011, bod 45; Wolf, M., in: Grabitz/Hilf (dílo citované výše v poznámce pod čarou 20), A 1, bod 2. ( 35 ) – Srov. bod 47, stejně tak Vigneron-Maggio-Aprile, S., L’information des consommateurs en droit européen et en droit suisse de la consommation, Curych 2006, s. 11, 15. ( 36 ) – Viz též Evropská komise, COM(2000) 248 final (uvedeno výše v poznámce pod čarou 23), kapitola III. 1. b) s odkazem na své stanovisko vydané společně s Radou v souvislosti s přijetím společného postoje z roku 1992. ( 37 ) – Viz též Tilman, I., Die Klauselrichtlinie 93/13/EWG auf der Schnittstelle zwischen Privatrecht und öffentlichem Recht, Mnichov 2003, s. 14. ( 38 ) – Viz bod 21 předkládacího rozhodnutí a body 23 a násl. písemného vyjádření žalované ze dne 4. srpna 2011. ( 39 ) – Stanovisko z roku 1991, uvedené výše v poznámce pod čarou 15, bod 2.5.3. ( 40 ) – Legislativní usnesení z roku 1991, uvedené výše v poznámce pod čarou 16, změny body 35 a 45. ( 41 ) – K významu generálních klauzulí v evropském smluvním právu viz Grundmann, S., „General Standards and Principles, Clauses Générales, and Generalklauseln in European Contract Law – A Survey“, General Clauses and Standards in European Contract Law – Comparative Law, EC Law and Contract Law Codification (vyd. Stefan Grundmann/Denis Mazeaud), Haag 2006, s. 1. ( 42 ) – Společný postoj z roku 1992, uvedený výše v poznámce pod čarou 18, bod 5. ( 43 ) – V této souvislosti je třeba poukázat na to, že – jak správně uvádí Schillig, M., „Inequality of bargaining power versus market for lemons: legal paradigm change and the Court of Justice’s jurisprudence on Directive 93/13 on unfair contract terms“, European Law Review, 2008, s. 336 a násl. – požadavek transparentnosti nutí prodávající nebo poskytovatele k tomu, aby stanovili poctivé smluvní podmínky. V tomto ohledu sledují články 3 a 5 směrnice 93/13 v konečném důsledku týž cíl. ( 44 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/30/ES ze dne 22. června 1998 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, Úř. věst. L 204, s. 1; Zvl. vyd. 12/02, s. 28. ( 45 ) – V tomto ohledu stran historie srov. stanovisko generálního advokáta Ruize-Jaraba Colomera ze dne 20. října 2009, Federutility a další (C-265/08, Sb. rozh. s. I-3377, body 36 a násl.), dále stanovisko Hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 96/92/ES a 98/30/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a vnitřní trh se zemním plynem a k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o podmínkách přístupu k síti pro přeshraniční trh s elektřinou ze dne 17. října 2001, Úř. věst. C 36, s. 10 (dále jen „stanovisko HSV 2001“), body 1.1., 1.2. a 2.4. ( 46 ) – Stanovisko HSV 2001, body 6.1.2. a 6.4.4. S tímto stanoviskem se Rada ztotožnila ve svém společném postoji (ES) č. 6/2003 ze dne 3. února 2003, Úř. věst. C 50 E, s. 36. ( 47 ) – COM(2001) 125 final, s. 22, 37. ( 48 ) – Tamtéž, s. 21, 37. ( 49 ) – COM(2002) 304 final, s. 57. ( 50 ) – Jak jsem doložila v bodě 88 svého stanoviska Pereničová a Perenič (uvedeného výše v poznámce pod čarou 27), existují mezi jednotlivými akty unijního práva četné styčné body. Ty je proto třeba pojmout jako součásti jednotné komplexní úpravy, jež se navzájem doplňují (srov. Orlando, S., „The Use of Unfair Contractual Terms as an Unfair Commercial Practice“, European Review of Contract Law, 2011, s. 25). Dodnes přetrvávající roztříštěnost unijního práva v oblasti ochrany spotřebitele je důsledkem historického vývoje, během kterého zákonodárce Unie s cílem vytvoření skutečného vnitřního trhu postupně a v souladu s dosaženým acquis upravil jednotlivé aspekty obchodního styku mezi podniky a spotřebiteli. ( 51 ) – Rozsudky ze dne 4. června 2009, Pannon GSM (C-243/08, Sb. rozh. s. I-4713, bod 25), Freiburger Kommunalbauten (uvedený výše v poznámce pod čarou 26, bod 20), ze dne 9. listopadu 2010, VB Pénzügyi Lízing (C-137/08, Sb. rozh. s. I-10847, bod 42), ze dne 26. dubna 2012, Invitel (C-472/10, bod 25); usnesení ze dne 16. listopadu 2010, Pohotovosť, (C-76/10, Sb. rozh. s. I-11557, body 56, 58); v tomto smyslu rovněž Remy-Corlay, P. (dílo citované v poznámce pod čarou 29), s. 746. Jak uvádí Lagarde, X. (dílo citované výše v poznámce pod čarou 29), s. 110, musí tento nepoměr zajistit podnikateli nepřiměřenou výhodu v neprospěch spotřebitele, aby mohla být klauzule považována za zneužívající. ( 52 ) – Srov. k tomu již mé úvahy ve stanovisku k věci Invitel, C-472/10 (rozsudek uvedený v poznámce pod čarou 51), body 80 a násl., s dalšími odkazy. Jak uvádí Hesselink, M., „Fair prices in the common market on communitative and distributive justice in European contract law“, Diritto privato europeo – Fonte ed effeti, Materiali del seminario dell’ 8-9 novembre 2002 (vyd. Guido Alpa/Remo Danovi), s. 248 a násl., spočívá hlavní funkce evropského smluvního práva v nastolení spravedlnosti („justice“), resp. ekvity („equity“) a poctivých vztahů („fairness“). Smluvní právo by mělo přispět k dosažení spravedlivých a poctivých řešení. Tuto funkci zastává řada právních institutů kontinentálního smluvního práva i common law. Autor nicméně poukazuje na to, že bylo vždy sporné, co výrazy „spravedlnost“ a „poctivé vztahy“ přesně znamenají. ( 53 ) – Rozsudek VB Pénzügyi Lízing (citovaný v poznámce pod čarou 51, body 42, 43 a 49). K rozdělení příslušnosti mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy v oblasti zneužívajících klauzulí viz Aubry, H./Poillot, E./Sauphanor-Brouillard, N., Droit de la consommation – Études et commentaires, Recueil Dalloz, 2010, č. 13, s. 798; stejně tak poukazuje Schulte-Nölke, H., „Scope and Role of the horizontal directive and its relationship to the CFR“, in: Schulze, R. (vyd.), Modernising and Harmonising Consumer Contract Law, Mnichov 2009, s. 44, na to, že rozhodnutí, zda je smluvní klauzule obsažená ve všeobecných obchodních podmínkách zneužívající, je v konečném důsledku věcí vnitrostátních soudů na základě vnitrostátních předpisů; srov. v tomto ohledu i obecně k povinnosti vnitrostátních soudů rozhodovat v souladu se směrnicemi a účinně tak uplatňovat právo Společenství Griller, S., „Direktwirkung und richtlinienkonforme Auslegung“, in: Eilmannsberger, T./Herzig, G. (vyd.), 10 Jahre Anwendung des Gemeinschaftsrechts in Österreich, Vídeň, Štýrský Hradec 2006, s. 94. ( 54 ) – Rozsudky Pannon GSM (citovaný v poznámce pod čarou 51, bod 42), Freiburger Kommunalbauten (citovaný v poznámce pod čarou 26, bod 22), Mostaza Claro (citovaný v poznámce pod čarou 30, bod 22), VB Pénzügyi Lízing (citovaný v poznámce pod čarou 51, body 43 a násl.) a Invitel (citovaný v poznámce pod čarou 51, bod 22). Eidenmüller, H./Faust, F./Grigoleit, H. C./Jansen, N./Wagner, G./Zimmermann, R., „Towards a revision of the consumer acquis“, Common Market Law Review, 2011, s. 1093 a násl.; titíž autoři, „The Common Frame of Reference for European Private Law – Policy Choices and Codification Problems“, Oxford Journal of Legal Studies, svazek 28, č. 4 (2008), s. 677, jakož i Basedow, J. „Der Europäische Gerichtshof und das Privatrecht“, Archiv für die civilistische Praxis, svazek 210 (2010), s. 173 a násl., kritizují skutečnost, že přístup spočívající v minimální harmonizaci podstatně nepřispěl ke sjednocení evropského soukromého práva. Přezkum zneužívajícího charakteru klauzulí byl navíc svěřen vnitrostátním soudům, které se přitom opírají o vnitrostátní standardy a principy. Současný stav přezkumu zneužívajícího charakteru klauzulí je podle uvedených autorů neuspokojivý, neboť chybějí jednotná vodítka. Někteří autoři proto navrhují, aby Soudní dvůr rozvinul na základě referenčních textů, např. Společného referenčního rámce („Common Frame of Reference“), evropské standardy, aby byla v celé Unii zaručena jednotná praxe při přezkumu zneužívajícího charakteru klauzulí, viz např. von Bar, C., „Die Funktionen des Gemeinsamen Referenzrahmens“ in: Schmidt-Kessel, M. (vyd.), Der Gemeinsame Referenzrahmen, Mnichov 2009, s. 26, a „Gemeinsamer Referenzrahmen für europäisches Schuld- und Sachenrecht“, Zeitschrift für Rechtspolitik, 2005, s. 165, 168. ( 55 ) – Usnesení Pohotovosť (citované v poznámce pod čarou 51, bod 3 výroku) a rozsudek Invitel (citovaný v poznámce pod čarou 51, body 27 a 30). ( 56 ) – Viz body 65 a násl. tohoto stanoviska. ( 57 ) – Van Gool, R., Die Problematik des Rechts der missbräuchlichen Klauseln und die EG-Richtlinie über missbräuchliche Klauseln in Verbraucherverträgen, Frankfurt nad Mohanem 2002, s. 199, a Aubert de Vincelles, C., „Anmerkung zum Urteil Pénzügyi Lízing, C-137/08“, in: Revue trimestrielle de droit européen, 2011, s. 632. ( 58 ) – Rozsudek Invitel (citovaný výše v poznámce pod čarou 52, bod 24); v tomto smyslu též Rochfeld, J., „Clauses abusives, Liste réglémentaire noire et grise“, Revue trimestrielle de droit civil, 2009, s. 383. ( 59 ) – Rozsudek citovaný výše v poznámce pod čarou 51, bod 28; též Vigneron-Maggio-Aprile, S., (dílo citované výše v poznámce pod čarou 35), s. 158, poukazuje výslovně na nezbytnost předchozí možnosti přezkumu a srovnání. ( 60 ) – Viz bod 30. ( 61 ) – Srov. zprávu Komise COM(2000) 248 final (uvedenou výše v poznámce pod čarou 23), kapitolu IV - Další poznámky, písm. a). ( 62 ) – Viz body 69 a 70 tohoto stanoviska. ( 63 ) – Rozsudek ze dne 6. března 2007, Meilicke a další (C-292/04, Sb. rozh. s. I-1835, body 34 a násl.) ( 64 ) – Rozsudky ze dne 28. září 1994, Vroege (C-57/93, Recueil, s. I-04541, bod 21); ze dne 12. října 2000, Cooke (C-372/98, Recueil, s. I-8683, bod 42), ze dne 10. ledna 2006, Skov (C-402/03, Sb. rozh. s. I-199, bod 51), ze dne 30. března 2006, Uudenkaupungin kaupunki (C-184/04, Sb. rozh. s. I-3039, bod 55), ze dne 5. října 2006, Ákos Nádasdi (C-290/05, Sb. rozh. s. I-10115, bod 63), a ze dne 18. ledna 2007, Brzezinski (C-313/05, Sb. rozh. s. I-513, bod 56). ( 65 ) – Viz body 80 a 81.

pl

wikipedia

N/A

Adina – rodzaj roślin z rodziny marzanowatych (Rubiaceae). Obejmuje 8–9 gatunków występujących we wschodniej i południowo-wschodniej Azji. Systematyka Pozycja według APweb (aktualizowany system APG IV z 2016) Przedstawiciel rodziny marzanowatych (Rubiaceae) należącej do rzędu goryczkowców (Gentianales) reprezentującego dwuliścienne właściwe. Wykaz gatunków Adina cordifolia (Roxb.) Brandis Adina dissimilis Craib Adina eurhyncha (Miq.) Å.Krüger & Löfstrand Adina fagifolia (Teijsm. & Binn. ex Havil.) Valeton ex Merr. Adina malaccensis (Ridsdale) Å.Krüger & Löfstrand Adina metcalfii Merr. ex H.L.Li Adina multifolia Havil. Adina pilulifera (Lam.) Franch. ex Drake Adina pubicostata Merr. Adina rubella Hance Adina trichotoma (Zoll. & Moritzi) Benth. & Hook.f. ex B.D.Jacks. Przypisy Marzanowate

mt

caselaw

EU

8.6.2013 MT Il-Ġurnal Uffiċjali tal-Unjoni Ewropea C 164/23 Rikors ippreżentat fis-16 ta’ April 2013 — Ferracci vs Il-Kummissjoni (Kawża T-219/13) 2013/C 164/39 Lingwa tal-kawża: it-Taljan Partijiet Rikorrent: Pietro Ferracci (San Cesareo, l-Italia) (rappreżentanti: A. Nucara u E. Gambaro, avukati) Konvenuta: Il-Kummissjoni Ewropea Talbiet tar-rikorrent — tannulla, skont l-Artikolu 263 TFUE, id-deċiżjoni tal-Kummissjoni tad-19 ta’ Diċembru 2012; — tikkundanna lill-konvenuta għall-ispejjeż ta’ din il-kawża. Motivi u argumenti prinċipali Dan ir-rikors qiegħed jiġi ppreżentat kontra d-Deċiżjoni tal-Kummissjoni C(2012) 9461 final, li tiddikjara inkompatibbli mas-suq intern, mingħajr madankollu ma tordna l-irkupru tagħha, l-għajnuna mogħtija, fil-forma ta’ eżenzjoni mit-taxxa kommunali fuq il-proprjetà immobbli (ICI), lil entitajiet mhux kummerċjali li jeżerċitaw attivitajiet speċifiċi, u li tiddikjara li t-trattament favorevoli mogħti lill-Knisja u lil numru ta’ assoċjazzjonijiet sportivi permezz tal-Artikolu 149 tat-Testo unico delle imposte sul reddito (Kodiċi dwar it-taxxi fuq id-dħul, iktar ’il quddiem it-“TUIR”), u l-eżenzjoni mit-taxxa muniċipali fuq il-proprjetà immobbli (iktar ’il quddiem l-“IMU”) mogħtija lil ċerti entitajiet li jeżerċitaw attivitajiet speċifiċi ma jikkostitwixxux għajnuna mill-Istat. Insostenn tar-rikors tiegħu, ir-rikorrent jinvoka erba’ motivi. (1) L-ewwel motiv, ibbażat fuq ksur, applikazzjoni ħażina u interpretazzjoni żbaljata tal-Artikolu 14 tar-Regolament (KE) Nru 659/1999. — F’dan ir-rigward, qiegħed jiġi sostnut li l-konvenuta, minkejja li kkonstatat ksur tal-Artikoli 107 u 108 TFUE, ma ordnatx l-irkupru tal-għajnuna mill-Istat imsemmija iktar ’il fuq. F’dan id-dawl, ir-rikorrent isostni li ma teżisti ebda ċirkustanzi eċċezzjonali li tista’ twassal sabiex ikun assolutament impossibbli li jsir l-irkupru u li, fi kwalunkwe każ, tali impossibbiltà assoluta ma ġietx stabbilita. (2) It-tieni motiv, ibbażat fuq ksur u applikazzjoni ħażina tal-Artikolu 107(1) TFUE. — F’dan ir-rigward, qiegħed jiġi sostnut li, fid-deċiżjoni kkontestata, il-konvenuta kkonkludiet li l-miżura ta’ għajnuna implementata mir-Repubblika Taljana permezz tal-Artikolu 149(4) tat-TUIR ma għandiex il-karatteristiċi ta’ għajnuna mill-Istat fis-sens tat-TFUE. B’mod partikolari, il-konvenuta kkonkludiet li ma kien hemm ebda vantaġġ selettiv; għall-kuntrarju, ir-rikorrenti hija tal-fehma li d-dispożizzjoni inkwistjoni tagħti vantaġġ selettiv lill-entitajiet ekkleżjastiċi rrikonoxxuti mid-dritt ċivili u lill-assoċjazzjonijiet sportivi mhux professjonali u barra minn hekk tissodisfa l-kundizzjonijiet l-oħra kollha meħtieġa għall-eżistenza ta’ għajnuna mill-Istat fis-sens tal-Artikolu 107(1) TFUE. (3) It-tielet motiv, ibbażat fuq ksur u applikazzjoni ħażina tal-Artikolu 107(1) TFUE. — F’dan ir-rigward, qiegħed jiġi sostnut li, fid-deċiżjoni kkontestata, il-konvenuta kkonkludiet li l-miżura ta’ għajnuna implementata mir-Repubblika Taljana permezz tal-hekk imsejħa “Esenzione IMU” (eżenzjoni mill-IMU) ma għandhiex il-karatteristiċi ta’ għajnuna mill-Istat fis-sens tat-TFUE. B’mod partikolari, il-konvenuta kkonkludiet li l-benefiċjarji ta’ din l-eżenzjoni ma humiex “impriżi”. Għall-kuntrarju, ir-rikorrenti hija tal-fehma li l-benefiċjarji huma impriżi fis-sens tad-dritt Komunitarju u li huma ssodisfati l-kundizzjonijiet kollha meħtieġa sabiex ikun hemm għajnuna mill-Istat fis-sens tal-Artikolu 107(1) TFUE. (4) Ir-raba’ motiv, ibbażat fuq ksur tal-Artikolu 296 TFUE. — F’dan ir-rigward, qiegħed jiġi sostnut li d-deċiżjoni kkontestata għandha tiġi annullata minħabba l-motivazzjoni insuffiċjenti mogħtija f’din id-deċiżjoni fir-rigward tal-motivi kollha esposti iktar ’il fuq, bi ksur tal-Artikolu 296 TFUE.

pl

wikipedia

N/A

Magdalena Draugelytė-Galdikienė (ur. 26 września 1891 w Bardauskai w rejonie wyłkowyskim, zm. 22 maja 1979 w Putnam w stanie Connecticut) – litewska katolicka działaczka na rzecz praw kobiet, nauczycielka i polityk. Przewodziła w latach 1919–1940 Lietuvių katalikių moterų draugija (LKMD), największej organizacji kobiecej w międzywojennej Litwie. Była posłem na Sejm Ustawodawczy Litwy (1920–1922), a następnie posłem na Sejm Litwy I, II i III kadencji (1922–1926). Po II wojnie światowej podróżowała po Europie (mieszkając m.in. w RFN, Szwajcarii i Francji), a w 1952 roku wyemigrowała do Stanów Zjednoczonych, gdzie poświęciła się wspieraniu, promocji i zachowaniu sztuki swojego męża malarza Adomasa Galdikasa, z którym wzięła ślub w 1917 roku. Przypisy Urodzeni w 1891 Zmarli w 1979 Litewscy działacze społeczni Posłowie na Sejm Republiki Litewskiej (1920–1940)

en

caselaw

US

UNITED STATES DISTRICT COURT SOUTHERN DISTRICT OF NEW YORK H—- -—- | =| | ee He Ke --------- = xX UNITED STATES OF AMERICA SEALED -Veo7 : SUPERSEDING INDICTMENT ALEXANDER ARGUEDAS, : 52 20 Cr. 134 a/k/a “Reckless,” MICHABRL DELAGUILA, a/k/a “Grizz,” STEVEN JUSTO, afk/a “Riko,” JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” DAVONTE BROWN, a/k/a “Tae,” JACOBB PADIN, a/k/a “Chino,” EDGARDO BARANCO, a/k/a “Slime,” ABBAS O4AKURT, a/k/a “AB,” JAHVONNE CHAMBERS, afkfa “JV" DENISE BULLOCK, a/k/a “Mocha,” SIMONE CORDERO, a/k/a “Mixy,” MATTHEW NIEVES, a/k/a “WB,” TYERANCE MICKEY, a/k/a “Hoodlum, ” MARK BROCK, a/k/a “Rover,” and ANDRE CURRY, a/k/a “Flex,” Defendants. COUNT ONE (Racketeering Conspiracy) The Grand Jury charges: The Black Stone Gorilla Gang {“BSGG”) 1. At all times relevant to this Indictment, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” MICHAEL DELAGUILA, a/k/a “Grizz,” STEVEN JUSTO, a/k/a “Riko,” JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” DAVONTE BROWN, a/k/a “Tae,” JACOBB PADIN, a/k/a “Chino,” EDGARDO BARANCO, a/k/a “Slime,” ABBAS OZKURT, a/k/a “AB,” JAHVONNE CHAMBERS, a/k/a “JV,” DENISE BULLOCK, a/k/a “Mocha,” SIMONE CORDERO, a/k/a “Mixy,” and MATTHEW NIEVES, a/k/a “WB,” the defendants, and others known and unknown, were members and associates of the Black Stone Gorilla Gang (“BSGG”}), a criminal organization whose members and associates engaged in, among other things, narcotics trafficking, bank fraud, wire fraud, obstruction of justice, and acts involving murder, assault, and robbery. BSGG operated principally in the New York City Metropolitan area and in the jails and prisons of New York City and the State of New York. 2. BSGG, including its leadership, membership, and associates, constituted an “enterprise,” as defined by Title 18, United States Code, Section 1961(4), that is, a group of individuals associated in fact, although not a legal entity. BSGG constituted an ongoing organization whose members functioned as a continuing unit for a common purpose of achieving the objectives of BSGG. At all times relevant to this Indictment, BSGG was engaged in, and its activities affected, interstate and foreign commerce. 3. ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” MICHAEL DELAGUILA, a/k/a “Grizz,” STEVEN JUSTO, a/k/a “Riko,” JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” DAVONTE BROWN, a/k/a “Tae,” JACOBB PADIN, a/k/a “Chino,” EDGARDO BARANCO, a/k/a “Slime,” ABBAS OZKURT, a/k/a “AB,” JAHVONNE CHAMBERS, a/k/a “JV,” DENISE BULLOCK, a/k/a “Mocha,” SIMONE CORDERO, a/k/a “Mixy,” and MATTHEW NIEVES, a/k/a “WB,” the defendants, participated in the operation of BSGG, and participated in unlawful and other activities in furtherance of the conduct of BSGG’s affairs. Purposes of the Black Stone Gorilla Gang 4, The purposes of the Black Stone Gorilla Gang included the following: a. Enriching the members and associates of BSGG through, among other things, {1) the distribution of narcotics, including heroin, cocaine, cocaine base in a form commonly known as “crack,” oxycodone, and marijuana; (2) robberies; and (3) bank and wire fraud. b. Preserving and protecting the power of BSGG and its members and associates through acts involving murder, robberies, assaults, other acts of viclence, and threats of violence. Cc. Promoting and enhancing BSGG and the reputation and activities of its members and associates. d. Protecting BSGG and its members and associates from detection and prosecution by law enforcement authorities through acts of intimidation and violence against potential witnesses to crimes committed by members of BSGG. Means and Methods of the Black Stone Gorilla Gang 5. Among the means and methods employed by the members and associates in conducting and participating in the conduct of the affairs of BSGG were the following: a. Members and associates of BSGG committed, conspired to commit, and attempted and threatened to commit acts of violence, including acts involving murder, robbery, and assault, to protect and expand BSGG’s criminal operations, resolve disputes within the gang, and against rival gang members and disfavored BSGG members. b. Members and associates of BSGG used violence and threats of violence, including acts involving murder, robbery, and assault, against others, including in particular rival gang members and disfavored BSGG members. c. Members and associates of BSGG sold narcotics, including heroin, cocaine, cocaine base in a form commonly known as “crack,” oxycodone, and marijuana. d. Members and associates of BSGG committed bank and wire fraud, including by depositing checks containing false information into bank accounts controlled by BSGG members and associates. e. Members and associates of BSGG promoted BSGG on social media websites such as Facebook and Instagram by posting messages, comments, videos, and photographs referring to, among other things, shootings, firearms, drug dealing, and fraud. The Racketeering Conspiracy 6. From at least in or around 2011, up to and including in or around March 2020, in the Southern District of New York and elsewhere, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” MICHAEL DELAGUILA, a/k/a “Grizz,” STEVEN JUSTO, a/k/a “Riko,” JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” DAVONTE BROWN, a/k/a “Tae,” JACOBB PADIN, a/k/a “Chino,” BEDGARDO BARANCO, a/k/a “Slime,” ABBAS OZKURT, a/k/a “AB,” JAHVONNE CHAMBERS, a/k/a “JV,” DENISE BULLOCK, a/k/a “Mocha,” SIMONE CORDERO, a/k/a “Mixy,” and MATTHEW NIEVES, a/k/a “WB,” the defendants, and others known and unknown, being persons employed by and associated with the Black Stone Gorilla Gang described in Paragraphs One through Five of this Indictment, knowingly combined, conspired, confederated, and agreed together and with each other to violate the racketeering laws of the United States, to wit, Section 1962{c}) of Title 18, United States Code, that is, to conduct and participate, directly and indirectly, in the conduct of the affairs of BSGG, which was engaged in, and the activities of which affected, interstate and foreign commerce, through a pattern of racketeering activity, as defined in Title 18, United States Code, Sections 1961(1) and (5), consisting of: a, Multiple acts involving murder, chargeable under the following provisions of state law: New York Penal Law, Sections 125.25, 125.27 (murder), 105.15 (conspiracy), 110.06 (attempt), and 20.00 (aiding and abetting); b. Multiple acts involving robbery, chargeable under the following provisions of state law: New York Penal Law, Sections 160.00, 160.05, 160.10, 160.15 (robbery), 105.10 (conspiracy), 110.00 (attempt), and 20.00 (aiding and abetting); cC. Multiple acts indictable under the following provisions of Title 18, United States Code: (1) Sections 1951 and 2 (interference with commerce by robbery); (2) Sections 1343 (wire fraud) and 1344 {bank fraud) and 2; (3) Sections 1512 and 2 (witness tampering); and d. Multipie offenses involving: distribution of controlled substances, including heroin, cocaine, cocaine base in a form commonly known as “crack,” oxycodone, and marijuana, in violation of Title 21, United States Code, Sections 812, S41(a) (1), and 846, and Title 18, United States Code, Section 2. T. Tt was a part of the conspiracy that each defendant agreed that a conspirator would commit at least two acts of racketeering activity in the conduct of the affairs of the Black Stone Gorilla Gang. NOTICE OF SPECIAL SENTENCING FACTORS Conspiracy to Distribute and Possess with Intent to Distribute Controlled Substances 8. From at least in or about 2011, up to and including in or about the present, in the Southern District of New York and elsewhere, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” MICHAEL DELAGUILA, a/k/a “Grizz,” STEVEN JUSTO, a/k/a “Riko,” JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” DAVONTE BROWN, a/k/a “Tae,” JACOBB PADIN, a/k/a “Chino,” EDGARDO BARANCO, a/k/a “Slime,” ABBAS OZKURT, a/k/a “AB,” DENISE BULLOCK, a/k/a “Mocha,” SIMONE CORDERO, a/k/a “Mixy,” and MATTHEW NIEVES, a/k/a “WB,” the defendants, and others known and unknown, intentionally and knowingly did combine, conspire, confederate, and agree together and with each other, to distribute and possess with intent to distribute (1) one kilogram and more of mixtures and substances containing a detectable amount of heroin, in violation of Title 21, United States Code, Section 841 (b) {1) (A); (11) 5 kilograms and more of mixtures and substances containing a detectable amount of cocaine, in violation of Title 21, United States Code, Section 841 (b) (1) (A); and (iii) 280 grams and more of mixtures and substances containing a detectable amount of cocaine base, in a form commonly known as “crack,” in violation of Title 21, United States Code, Section 841 (b) (1) (A). Murder of Gary Rodriguez 9. On or about December 9, 2012, in the Southern District of New York, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” the defendant, and others known and unknown, knowingly and intentionally murdered Gary Rodriguez, and aided and abetted the same, in that, (1) with the intent to cause the death of Gary Rodriguez, ARGUEDAS caused the death of Rodriguez; and (2) under circumstances evincing a depraved indifference to human life, ARGUEDAS did recklessly engage in conduct which created a grave risk of death to another person, and thereby caused the death of Rodriguez, to wit, ARGUEDAS shot and killed Rodriguez, in the vicinity of 3089 Decatur Avenue, in the Bronx, New York, in violation of New York Penal Law, Sections 125.25 and 20.00. Murder of Vladimir Olivo 10. On or about January 13, 2020, in the Southern District of New York and elsewhere, JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” the defendant, and others known and unknown, knowingly and intentionally murdered Vladimir Olivo, and aided and abetted the same, in that, (1) with the intent to cause the death of Viadimir Olivo, ROJAS caused the death of Olivo; and (2) under circumstances evincing a depraved indifference to human life, ROJAS did recklessly engage in conduct which created a grave risk of death to another person, and thereby caused the death of Rodriguez, to wit, ROJAS shot and killed Olivo in the vicinity of Northern Boulevard and 108th Street, in Queens, New York, in violation of New York Penal Law, Sections 125.25 and 20.00. (Title 18, United States Code, Section 1962 (d).) COUNT TWO (Murder in Aid of Racketeering) (ARGUEDAS) The Grand Jury further charges: 11. At all times relevant to this Indictment, BSGG, as described in paragraphs 1 through 5 of Count One of this Indictment, which are repeated and incorporated by reference as though fully set forth herein, including its leadership, membership, and associates, constituted an enterprise, as that term is defined in Title 18, United States Code, Section 1959(b) (2), that is, a group of individuals associated in fact 10 which engaged in, and the activities of which affected, interstate and foreign commerce. BSGG constituted an ongoing organization whose leaders, members, and associates functioned as a continuing unit for a common purpose of achieving the objectives of BSGG. 12. At all times relevant to this Indictment, BSGG, through its leaders, members, and associates, engaged in racketeering activity, as that term is defined in Title 18, United States Code, Sections 1961{1) and 1959(b) (1), namely acts involving murder and robbery, in violation of the laws of the State of New York and punishable by imprisonment for more than one year; offenses involving narcotics distribution in violation of Title 21, United States Code, Sections 841 and 846; and acts indictable under Titie 18, United States Code, Section 1951 (interference with commerce by robbery), Title 18, United States Code, Sections 1343 and 1344 (wire and bank fraud), and Title 18, United States Code, Section 1512 (witness tampering). 13. On or about December 9, 2012, in the Southern District of New York and elsewhere, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” the defendant, and others known and unknown, as consideration for the receipt of, and as consideration for a promise and agreement to pay, a thing of pecuniary value from BSGG, and for the purpose of gaining entrance to and maintaining and increasing position in BSGG, an enterprise engaged in 11 racketeering activity, as described above, knowingly murdered and aided and abetted the murder of Gary Rodriguez, in violation of New York Penal Law, Sections 125.25, and 20.00, in that, (1) -with the intent to cause the death of Gary Rodriguez, ARGUEDAS caused the death of Rodriguez; and (2) under circumstances evincing a depraved indifference to human life, ARGUEDAS did recklessly engage in conduct which created a grave risk of death to another person, and thereby caused the death of Rodriguez, to wit, ARGUEDAS shot and killed Rodriguez, in the vicinity of 3089 Decatur Avenue, in the Bronx, New York, in viclation of New York Penal Law, Sections 125.25 and 20.00. (Title 18, United States Code, Sections 1959(a) (1) and 2.) COUNT THREE (Murder Through the Use of a Firearm) {ARGUEDAS) The Grand Jury further charges: 14. On or about December 9, 2012, in the Southern District of New York and elsewhere, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” the defendant, during and in relation to a crime of violence for which he may be prosecuted in a court of the United States, namely the murder in aid of racketeering charged in Count Two of this Indictment, willfully and knowingly did use and carry a firearm, and in furtherance of that crime, did possess a firearm, and in the course thereof did cause the death of a person through the use of a firearm, which killing is murder as 12 defined in Title 18, United States Code, Section 1lil(a), and aided and abetted the same, to wit, ARGUEDAS shot and killed Gary Rodriguez in the vicinity of 3089 Decatur Avenue, in the Bronx, New York. (Title 18, United States Code, Sections 924(4) and 2.) COUNT FOUR (Conspiracy to Commit Murder in Aid of Racketeering and Conspiracy to Assault with a Dangerous Weapon in Aid of Racketeering) (ARGUEDAS) The Grand Jury further charges: 15. The allegations contained in paragraphs 1 through 5 of Count One and paragraphs 11 and 12 of Count Two of this Indictment are realleged and incorporated by reference as if fully set forth herein. 16. In or about 2018, in the Southern District of New York and elsewhere, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” the defendant, and others known and unknown, as consideration for the receipt of, and as consideration for a promise and agreement to pay, a thing of pecuniary value from BSGG, and for the purpose of gaining entrance to and maintaining and increasing position in BSGG, an enterprise engaged in racketeering activity, as described above, knowingly conspired to murder, and knowingly conspired to assault with a dangerous weapon another individual, in violation of New York Penal Law, Sections 120.05, 125.25, and 105.15, to wit, ARGUEDAS and others agreed to shoot 13 a fellow BSGG member who had fallen out cf ARGUEDAS’s favor (“Victim-1”). (Title 18, United States Code, Sections 1959(a) (5) and (a) (6).3 COUNT FIVE (Assault with a Dangerous Weapon and Attempted Murder in Aid of Racketeering) (ARGUEDAS) The Grand Jury further charges: 17. The allegations contained in paragraphs 1 through 5 of Count One and paragraphs 11 and 12 of Count Two of this Indictment are realleged and incorporated by reference as if fully set forth herein. 18. In or about 2018, in the Southern District of New York and elsewhere, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” the defendant, and others known and unknown, as consideration for the receipt of, and as consideration for a promise and agreement to pay, a thing of pecuniary value from BSGG, and for the purpose of gaining entrance to and maintaining and increasing position in BSGG, an enterprise engaged in racketeering activity, as described above, knowingly attempted to assault an individual with a dangerous weapon, and knowingly attempted to murder an individual, and aided and abetted the same, to wit, at ARGUEDAS’s direction, in the Bronx, New York, a member of BSGG shot at Victim-1, in violation of New York Penal Law, Sections 120.14, 110.00, and 20.00. 14 (Title 18, United States Code, Sections 1959fa) (3), (a) (5), and 2.) COUNT SIX (Use of a Firearm in Furtherance of Assault with a Dangerous Weapon and Attempted Murder) (ARGUEDAS) The Grand Jury further charges: 19. In or about 2018, in the Southern District of New York, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckiess,” the defendant, during and in relation to a crime of violence for which he may be prosecuted in a court of the United States, namely, assault with a dangerous weapon in aid of racketeering and attempted murder in aid of racketeering, as charged in Count Five of this Indictment, knowingly did use and carry a firearm, and in furtherance of such crime did possess a firearm, and did aid and abet the use, carrying and possession of a firearm, which was brandished and discharged. (Title 18, United States Code, Sections 924(c){1) (A) (i), (11), (aii), and 2.) COUNT SEVEN (Attempted Assault with a Dangerous Weapon in Aid of Racketeering) (ARGUEDAS and CHAMBERS) The Grand Jury further charges: 20. The allegations contained in paragraphs 1 through 9 of Count One and paragraphs 11 and 12 of Count Two of this Indictment are realleged and incorporated by reference as if -fully set forth herein. 15 21. On or about August 27, 2018, in the Southern District of New York, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” and JAHVONNE CHAMBERS, a/k/a “JV,” the defendants, as consideration for the receipt of, and as consideration for a promise and agreement to pay, a thing of pecuniary value from BSGG, and for the purpose of gaining entrance to and maintaining and increasing position in BSGG, an enterprise engaged in racketeering activity, as described above, knowingly attempted to assault an individual with a dangerous weapon, and aided and abetted the same, to wit, at ARGUEDAS’s direction, CHAMBERS attempted to slash a rival gang member (“Victim-2”) with a scalpel in the Bronx, New York, in violation of New York Penal Law Sections 120.05, 110.00 and 20,00. (Title 18, United States Code, Sections 1959{a) (6) and 2.) COUNT EIGHT (Assault with a Dangerous Weapon in Aid of Racketeering) (ARGUEDAS and MICKEY) The Grand Jury further charges: 22. The allegations contained in paragraphs 1 through 5 of Count One and paragraphs 11 and 12 of Count Two of this Indictment are realleged and incorporated by reference as if fully set forth herein. 23. On or about November 12, 2019, in the Southern District of New York, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” and TYERANCE MICKEY, a/k/a “Hoodlum,” the defendants, as 16 consideration for the receipt of, and as consideration for a promise and agreement to pay, a thing of pecuniary value from BSGG, and for the purpose of gaining entrance to and maintaining and increasing position in BSGG, an enterprise engaged in racketeering activity, as described above, knowingly assaulted an individual with a dangerous weapon, and aided and abetted the same, to wit, ARGUEDAS and MICKEY assaulted a fellow BSGG member (“Victim-3”) with a chair, causing bodily injury, in the vicinity of 3063 Hull Avenue in the Bronx, New York, in violation of New York Penal Law Sections, 120.05 and 20.00. (Title 18, United States Code, Sections 1959(a)(3) and 2.) COUNT NINE (Maiming, Assault with a Dangerous Weapon, and Assault Resulting in Serious Bodily Injury in Aid of Racketeering) (BROCK) The Grand Jury further charges: 24, The allegations contained in paragraphs 1 through 5 of Count One and paragraphs 11 and 12 of Count Two of this Indictment are realleged and incorporated by reference as if fully set forth herein. 25. On or about November 12, 2019, in the Southern District of New York, MARK BROCK, a/k/a “Rover,” the defendant, as consideration for the receipt of, and as consideration for a promise and agreement to pay, a thing of pecuniary value from BSGG, and for the purpose of gaining entrance to and maintaining 1? and increasing position in BSGG, an enterprise engaged in racketeering activity, as described above, knowingly maimed an individual (“Victim-4%), knowingly assaulted Victim-4 with a dangerous weapon, and knowingly assaulted Victim-4 resulting in serious bodily injury to Victim-4, and aided and abetted the same, to wit, BROCK slashed Victim-4 across the face in Manhattan, New York, in violation of New York Penal Law Sections 120.10, 120.05, and 20.00. (Title 18, United States Code, Sections 1959(a} (2), 1959(a) (3), and 2.) COUNT TEN (Narcotics Conspiracy) (ARGUEDAS, DELAGUILA, JUSTO, ROJAS, BROWN, PADIN, BARANCO, OZKURT, BULLOCK, CORDERO, NIEVES, CURRY) The Grand Jury further charges: 26. From at least in or about 2011, wp to and including in or about March 2020, in the Southern District of New York and elsewhere, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” MICHAEL DELAGUILA, a/k/a “Grizz,” STEVEN JUSTO, a/k/a “Riko,” JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” DAVONTE BROWN, a/k/a “Tae,” JACOBB PADIN, a/k/a “Chino,” EDGARDO BARANCO, a/k/a “Slime,” ABBAS OZKURT, a/k/a “AB,” DENISE BULLOCK, a/k/a “Mocha,” SIMONE CORDERO, a/k/a “Mixy,” MATTHEW NIEVES, a/k/a “WB,” ANDRE CURRY, a/k/a “Flex,” the defendants, intentionally and knowingly did combine, conspire, confederate, and agree together and with each other to violate the narcotics laws of the United States. 18 27. It was a part and an object of the conspiracy that ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” MICHAEL DELAGUILA, a/k/a “Grizz,” STEVEN JUSTO, a/k/a “Riko,” JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” DAVONTE BROWN, a/k/a “Tae,” JACOBB PADIN, a/k/a “Chino,” EDGARDO BARANCO, a/k/a “Slime,” ABBAS OZKURT, a/k/a “AB,” DENISE BULLOCK, a/k/a “Mocha,” SIMONE CORDERO, a/k/a “Mixy,” MATTHEW NIEVES, a/k/a “WB,” ANDRE CURRY, a/k/a “Flex,” the defendants, and others known and unknown, would and did distribute and possess with intent to distribute a controlied substance, in violation of Title 21, United States Code, Section 841(a)({1). 28. The controlled substances that ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” MICHAEL DELAGUILA, a/k/a “Grizz,” STEVEN JUSTO, a/k/a “Riko,” JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” DAVONTE BROWN, a/k/a “Tae,” JACOBB PADIN, a/k/a “Chino,” EDGARDO BARANCO, a/k/a “Slime,” ABBAS OZKURT, a/k/a “AB,” DENISE BULLOCK, a/k/a “Mocha,” SIMONE CORDERO, a/k/a “Mixy,” MATTHEW NIEVES, a/k/a “WB,” ANDRE CURRY, a/k/a “Flex,” the defendants, conspired ta distribute and possess with intent to distribute were: (1} one kilogram and more of mixtures and substances containing a detectable amount of heroin, in violation of Title 21, United States Code, Section 841 (b) (1) (A); (11) 5 kilograms and more of mixtures and substances containing a detectable amount of cocaine, in violation of Title 21, United States Code, Section 841 (b) (1) (A); (112) 280 grams and more of mixtures and 19 substances containing a detectable amount of cocaine base, in a form commonly known as “crack,” in violation of Title 21, United States Code, Section 841 (b) (1) (A); (iv) mixtures and substances containing a detectable amount of oxycodone, in violation of Title 21, United States Code, Section 841(b6) (1) (C); and (v} mixtures and substances containing a detectable amount of marijuana, in violation of Titie 21, United States Code, Section 841 (b) (1) (BD). (Title 21, United States Code, Section 846.) COUNT ELEVEN . (Possession of Firearms During a Drug Trafficking Crime} (ARGUEDAS, DELAGUILA, JUSTO, ROJAS, PADIN, BARANCO, OZKURT, NIEVES, CURRY) The Grand Jury further charges: 29, Between in or about 2011 and March 2020, in the Southern District of New York and elsewhere, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” MICHAEL DELAGUILA, a/k/a “Grizz,” STEVEN JUSTO, a/k/a “Riko,” JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” JACOBB PADIN, a/k/a “Chino,” EDGARDO BARANCO, a/k/a “Slime,” ABBAS OZKURIT, a/k/a “AB,” MATTHEW NIEVES, a/k/a “WB,” ANDRE CURRY, a/k/a “Flex,” the defendants, during and in relation to a drug trafficking crime for which they may be prosecuted in a court of the United States, namely, the conspiracy to distribute and possess with intent to distribute controlled substances as charged in Count Ten of this Indictment, knowingly did use and 20 carry firearms, and in furtherance of such crime, did possess firearms, and did aid and abet the use, carrying, and possession of firearms. (Title 18, United States Code, Sections 924({c) {1} {A) (1) and 2.) COUNT TWELVE {Murder in Aid of Racketeering) (ROJAS) The Grand Jury further charges: 30. The allegations contained in paragraphs i through 5 of Count One and paragraphs 11 and 12 of Count Two of this Indictment are realleged and incorporated by reference as if fully set forth herein. 31. On or about January 13, 2020, in the Southern District of New York and elsewhere, JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” the defendant, and others known and unknown, as consideration for the receipt of, and as consideration for a promise and agreement to pay, a thing of pecuniary value from BSGG, and for the purpose of gaining entrance to and maintaining and increasing position in BSGG, an enterprise engaged in racketeering activity, as described above, knowingly murdered and aided and abetted the murder of Vladimir Clive, in violation of New York Penal Law, Sections 125.25 and 20.09, in that, (1) with the intent to cause the death of Vladimir Olivo, ROJAS caused the death of Olivo; and (2) under circumstances evincing a depraved indifference to human life, ROJAS did recklessly engage in 21 conduct which created a grave risk of death to another person, and thereby caused the death of Olivo, to wit, ROJAS shot and killed Olivo in the vicinity of Northern Boulevard and 108th Street in Queens, New York, in violation of New York Penal Law, Sections 125.25 and 20.00. (Title 18, United States Code, Sections 1959(a){1) and 2.) COUNT THIRTEEN (Murder Through the Use of a Firearm) (ROJAS) The Grand Jury further charges: 32. On or about January 13, 2020, in the Southern District of New York and elsewhere, JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” the defendant, during and in relation to a crime of violence for which he may be prosecuted in a court of the United States, namely the murder in aid of racketeering charged in Count Twelve of this Indictment, willfully and knowingly did use and carry a firearm, and in furtherance of that crime, did possess a firearm, and in the course thereof did cause the death of a person through the use of a firearm, which killing is murder as defined in Title 18, United States Code, Section 1lll(a), and aided and abetted the same, to wit, ROJAS shot and killed Vladimir Olivo in the vicinity of Northern Boulevard and 108th Street in Queens, New York. (Title 18, United States Code, Sections 924(4) and 2.) 22 FORFEITURE ALLEGATIONS 33. As a result of committing the racketeering offense alleged in Count One of this Indictment, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” MICHAEL DELAGUILA, a/k/a “Grizz,” STEVEN JUSTO, a/k/a “Riko,” JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” DAVONTE BROWN, a/k/a “Tae,” JACOBB PADIN, a/k/a “Chino,” EDGARDO BARANCO, a/k/a “Slime,” ABBAS OZKURT, a/k/a “AB,” JAHVONNE CHAMBERS, a/k/a “JV,” DENISE BULLOCK, a/k/a “Mocha,” SIMONE CORDERO, a/k/a “Mixy,” and MATTHEW NIEVES, a/k/a “WB,” the defendants, shall forfeit to the United States, pursuant to Title 18, United States Code, Section 1963: a. any interest acquired and maintained in violation of Title 18, United States Code, Section 1962, which interests are subject to forfeiture to the United States pursuant to Title 18, United States Code, Section 1963 (a) (1); b. any interest in, security of, claims against, and property and contractual rights of any kind affording a source of influence over, the enterprise which the defendant has established, operated, controlled, conducted, and participated in the conduct of, in violation of Title 18, United States Code, Section 1962, which interests, securities, claims, and rights are subject to forfeiture to the United States pursuant to Title 18, United States Code, Section 1963 (a) (2); or 23 c. any property constituting and derived from any proceeds which the defendant obtained, directly and indirectly, from racketeering activity, in violation of Title 18, United States Code, Section 1962, which property is subject to forfeiture to the United States pursuant to Title 18, United States Code, Section 1963({a) (3). 34. As a result of committing the offense alleged in Count Ten of this Indictment, ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” MICHABL DELAGUILA, a/k/a “Grizz,” STEVEN JUSTO, a/k/a “Riko,” JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” DAVONTE BROWN, a/k/a “Tae,” JACOBB PADIN, a/k/a “Chino,” EDGARDO BARANCO, a/k/a “Slime,” ABBAS OZKURT, a/k/a “AB,” DENISE BULLOCK, a/k/a “Mocha,” SIMONE CORDERO, a/k/a “Mixy,” MATTHEW NIEVES, a/k/a “WB,” and ANDRE CURRY, a/k/a “Flex,” the defendants, shall forfeit to the United States, pursuant to Title 21, United States Code, Section 853, any and all property constituting, or derived from, any proceeds obtained, directly or indirectly, as a result of said offense and any and all property used, or intended to be used, in any manner or part, to commit, or to facilitate the commission of, said offense, including but not limited to a sum of money in United States currency representing the amount of proceeds traceable to the commission of said offense. 24 Substitute Assets Provision 35, T£ any of the above-described forfeitable property, as a result of any act or omission of the defendants: a. cannot be located upon the exercise of due diligence; b, has been transferred or sold to, or deposited with, a third person; Cc. has been placed beyond the jurisdiction of the Court; d. has been substantially diminished in value; or @. has been commingled with other property which cannot be subdivided without difficulty; it is the intent of the United States, pursuant to Title 18, United States Code, Section 1963(m), Title 21, United States Code, Section 853(p), and Title 28, United States Code, Section 2461(c), to seek forfeiture of any other property of the defendants up to the value of the above forfeitabie property. (Title 18, United States Code, Sections 982 and 1963; Title 21, United States Code, Section 853; and Title 28, United States Code, Section 2461.) GEOFFREY 4° BERMAN po United States Attorney 25  UNITED STATES DISTRICT COURT SOUTHERN DISTRICT OF NEW YORK UNITED STATES OF AMERICA _ Vr. — ALEXANDER ARGUEDAS, a/k/a “Reckless,” MICHAEL DELAGUILA, a/k/a “Grizz,” STEVEN JUSTO, a/k/a “Riko,” JERRY ROJAS, a/k/a “Feddi,” DAVONTE BROWN, a/k/a “Tae,” JACOBB PADIN, a/k/a “Chino,” EDGARDO BARANCO, a/k/a “Slime,” ABBAS OZKURT, a/k/a “AB,” JAHVONNE CHAMBERS, a/k/a “JV” DENISE BULLOCK, a/k/a “Mocha,” SIMONE CORDERO, a/k/a “Mixy,” MATTHEW NIEVES, a/k/a “WB,” TYERANCE MICKEY, a/k/a “Hoodlum,” MARK BROCK, a/k/a “Rover,” and ANDRE CURRY, a/k/a “Flex,” Defendants. SEALED SUPERSEDING INDICTMENT s2 20 Cr. 135 (18 U.S.C. $§ 1959, 1962(d), 924{(c), 924(j) and 2; 21 U.S.C. § 846.) GEOFFREY S. BERMAN wo} Lf MY Le States Attorney. of Seales SupecSe diay “Th dicta —-COTuU Accesk Uarrnrs 

nl

wikipedia

N/A

Channah Durlacher (1970) is een Nederlandse onderzoeksjournalist en media-adviseur. Van 1990 tot 1994 studeerde ze Engels en Film- en theaterwetenschappen aan de Universiteit van Amsterdam. Tegen het einde van haar studies maakte ze kennis met de mediawereld bij de Onafhankelijke Nieuwsdienst Lokale Media. Ook studeerde ze film- en televisjournalistiek aan de universiteiten van Bristol en Londen. In 1996 begon zij als programmamaker en redacteur bij RTL4. Vanaf 1998 was ze een jaar researcher voor VPRO-documentaires en werkte zij van 2008 tot 2020 bij de AVRO als redacteur en onderzoeksjournalist voor het televisieprogramma EenVandaag. Op de redactie hield ze zich bezig met klimaat, duurzaamheid en innovatie en met programma's als documentaires, Opsporing Verzocht en Hoge Bomen. Ook werkte ze bij de AVRO-afdeling voor ontwikkeling van crossmediale concepten en formats. Vanaf 2020 is Durlacher adviseur pers en communicatie van de Universiteit Wageningen. Channah Durlacher is de jongste dochter van de Nederlandse schrijver en socioloog G.L. Durlacher. (1928-1996). Haar oudste zus is de schrijfster Jessica Durlacher. Erkenning Channah Durlacher won in 2008 met Robert van Tellingen De Tegel in de categorie 'Achtergrond' met De passagier van bus 73, een reconstructie van de speurtocht naar de Bosnisch-Servische leider Radovan Karadžić. De makers spraken met familieleden, advocaat en openbaar aanklager over wat voorafging aan de arrestatie van Karadzic toen die met een bus in Belgrado onderweg was naar zijn kuuroord. De reportage werd uitgezonden in het AVRO-programma Hoge Bomen. Prijzen De Tegel (2008) Nederlands journalist Nederlands programmamaker

es

wikipedia

N/A

El municipio de Oto (en inglés: Oto Township) es un municipio ubicado en el condado de Woodbury en el estado estadounidense de Iowa. En el año 2010 tenía una población de 286 habitantes y una densidad poblacional de 3,07 personas por km2. Geografía El municipio de Oto se encuentra ubicado en las coordenadas . Según la Oficina del Censo de los Estados Unidos, el municipio tiene una superficie total de 93.28 km2, de la cual 93,1 km2 corresponden a tierra firme y (0,19 %) 0,18 km2 es agua. Demografía Según el censo de 2010, había 286 personas residiendo en el municipio de Oto. La densidad de población era de 3,07 hab./km2. De los 286 habitantes, el municipio de Oto estaba compuesto por el 97,55 % blancos, el 0,35 % eran amerindios, el 0,7 % eran asiáticos, el 0,35 % eran de otras razas y el 1,05 % eran de una mezcla de razas. Del total de la población el 3,5 % eran hispanos o latinos de cualquier raza. Referencias Enlaces externos Municipios de Iowa Localidades del condado de Woodbury

cs

caselaw

Czechia

Soud: Nejvyšší soud Spisová znaèka: 33 Cdo 1421/2008 Datum rozhodnutí: 23. 2. 2010 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Dotèené pøedpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ø., § 241a odst. 3 o. s. ø. Kategorie rozhodnutí: E 33 Cdo 1421/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud Èeské republiky rozhodl v senátì složeném z pøedsedkynì JUDr. Blanky Moudré a soudcù JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve vìci žalobkynì T. realitní kanceláø, spol. s r. o. zastoupené advokátem, proti žalované M. B., zastoupené advokátem, o zaplacení èástky 79.968,- Kè s pøíslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnovì pod sp. zn. 10 C 204/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. prosince 2007, è. j. 26 Co 347/2007-79, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tøí dnù od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího øízení èástku 6.636,- Kè k rukám advokáta. O d ù v o d n ì n í: Okresní soud v Trutnovì rozsudkem ze dne 15. bøezna 2007, è. j. 10 C 204/2006-46, ve spojení s doplòujícím usnesením ze dne 18. øíjna 2007, è. j. 10 C 204/2006-68, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tøí dnù od právní moci rozsudku èástku 79.968,- Kè s úroky z prodlení zde specifikovanými a rozhodl o nákladech øízení úèastníkù a státu. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. prosince 2007, è. j. 26 Co 347/2007-79, rozhodnutí soudu prvního stupnì potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího øízení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které není pøípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona è. 99/1963 Sb., obèanského soudního øádu, ve znìní do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ø.“), a nebylo shledáno pøípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ø., nebo rozsudek odvolacího soudu nemá ve vìci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ø.). Ze znìní § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ø. vyplývá, že dovolání podle tohoto ustanovení je pøípustné pouze k øešení otázek právních (a již v rovinì procesní nebo z oblasti hmotného práva). Zpùsobilým dovolacím dùvodem je tudíž jen dùvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ø., jímž lze namítat, že rozhodnutí spoèívá na nesprávném právním posouzení vìci. Uplatnìní dovolacího dùvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ø. míøícího proti skutkovým zjištìním je zcela vylouèeno, a proto je dovolací soud povinen pøevzít skutkový stav, z nìhož odvolací soud pøi svém rozhodování vycházel (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ÈR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveøejnìné v èasopise Soudní judikatura pod oznaèením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveøejnìné v èasopise Soudní judikatura pod oznaèením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Žalovaná v dovolání zpochybnila závìr, že smlouva, kterou uzavøela se žalobkyní dne 11. 8. 2005, je platným právním úkonem a že podle ujednání obsaženého v èláncích IV. a VI. smlouvy vznikl žalobkyni nárok na zaplacení odmìny v žalované výši, výtkou, že odvolací soud nesprávnì vyložil obsah smlouvy. Otázka, co bylo obsahem smluvního ujednání úèastnic vyjádøeného ve smlouvì, vèetnì toho, jakého výsledku mìlo být èinností žalobkynì dosaženo (tj. co bylo pøedmìtem závazku žalobkynì a na co byl vznik práva na odmìnu vázán), a zda žalobkynì splnila svùj závazek (by dílèí), který si úèastnice smlouvy dohodly, jsou otázkami skutkovými, nikoli právními. Již v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveøejnìném v èasopise Soudní judikatura pod oznaèením SJ 46/2002, uvedl dovolací soud, že èiní-li soud z obsahu smlouvy (pøípadnì z dalších pramenù) zjištìní o tom, co bylo jejími úèastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištìním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro úèastníky vyplývají, formuluje právní závìry (srovnej též napø. rozhodnutí Nejvyššího soudu ÈR ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveøejnìné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 261/2003, a ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 473/2003). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením vìci, pak pouze v tom smìru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svém skutkovém závìru a vzal v úvahu skuteènosti, které tvrdila žalovaná (že vznik nároku na odmìnu úèastnice vázaly jen na uzavøení kupní smlouvy, a nikoli též na uzavøení rezervaèní smlouvy se zájemcem o koupi), musel by návaznì dospìt k odlišnému právnímu posouzení vìci, že žalobkyni právo na odmìnu za zprostøedkování nevzniklo (§ 774 obè. zák.). Z výše uvedeného je zøejmé, že žalovanou k dovolacímu pøezkumu pøedložená otázka není zpùsobilá pøípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ø. založit. Dovolací soud proto dovolání pro nepøípustnost odmítl (§ 243b odst. 5 vìty první a § 218 písm. c/ o. s. ø.). O nákladech dovolacího øízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 vìty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ø. a žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni náklady odvolacího øízení, které jí vznikly v souvislosti s vyjádøení k dovolání prostøednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odmìny advokáta ve výši 5.230,- Kè (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. vyhlášky è. 484/2000 Sb., v platném znìní), z paušální èástky náhrad hotových výdajù ve výši 300,- Kè (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky è. 177/1996 Sb., v platném znìní) a z èástky 1.106,- Kè odpovídající dani z pøidané hodnoty v sazbì 20 %, kterou je advokát povinen odvést z odmìny za zastupování a náhrad podle zákona è. 235/2004 Sb., o dani z pøidané hodnoty, v platném znìní (§ 137 odst. 3 o. s. ø.). Platební místo a lhùta k plnìní vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ø. Proti tomuto usnesení není pøípustný opravný prostøedek. Nesplní-li žalovaná dobrovolnì, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mùže žalobkynì podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brnì dne 23. února 2010 JUDr. Blanka M o u d r á, v. r. pøedsedkynì senátu

en

caselaw

US

540 So. 2d 400 (1989) Guy DOMING v. K-MART CORPORATION. No. 87 CA 1674. Court of Appeal of Louisiana, First Circuit. February 28, 1989. *401 Theodore A. Mars, Jr., New Orleans, for plaintiff, appellee. Lawrence Centola, Jr., New Orleans, for defendant, appellant. Before CARTER, LANIER and LeBLANC, JJ. CARTER, Judge. This is an action for damages arising out of a slip and fall accident. FACTS On September 14, 1985, plaintiff, Guy Doming, and his wife were shopping in a K-Mart Store in Mandeville. The Domings were in the automotive department when plaintiff left his wife's side and proceeded down an aisle to select a can of Armorall, an upholstery cleaner, for their 1979 Oldsmobile automobile. He selected a bottle of cleaner from the shelf and walked back to his wife, who was at the other end of the aisle. After discussing the purchase briefly, they decided to wait until the item went on sale. Plaintiff then proceeded back down the aisle where he slipped on a clear, liquid substance that had accumulated on the floor. As a result of this fall, plaintiff suffered personal injuries, including a herniated disc and nerve root compression at the L4-5 level. Thereafter, plaintiff filed suit for damages against defendant, K-Mart Corporation. Defendant answered the allegations of plaintiff's petition and, alternatively, alleged comparative negligence and assumption of risk. After trial, the jury determined that the defendant was 60% at fault and that plaintiff was 40% at fault in causing the accident. The jury also awarded plaintiff $25,500.00 for pain and suffering and/or mental anguish, $25,500.00 for loss of future earning capacity, $5,555.00 for past lost wages, and $3,591.00 for medical expenses,[1] for a total award of $60,146.00. This award was reduced by the percentage of fault attributed to plaintiff's own negligence, reducing the total award to $36,336.00. Thereafter, plaintiff filed a motion for additur, judgment notwithstanding the verdict, *402 and, alternatively, for a new trial.[2] The trial judge granted plaintiff's motion for judgment notwithstanding the verdict, reducing the percentage of fault attributed to plaintiff from 40% to 5% and thereby adjusting plaintiff's total award to $57,138.70. From this adverse judgment, defendant appeals, contending that the trial court abused its discretion in substituting its finding of fact regarding the percentage of fault allocated to each party for the finding of fact made by the jury. Plaintiff answered the appeal, requesting an increase in the general damage award from $51,000.00 to $100,000.00 and a reduction of the portion of fault attributable to plaintiff from 5% to 0%. JUDGMENT NOV Defendant contends that the trial court abused its discretion in substituting its finding of fact that defendant was 95% at fault and plaintiff 5% at fault for the finding of fact made by the jury that defendant was 60% at fault and plaintiff was 40% at fault. The trial court's decision to enter a judgment NOV requires us to review the evidence under a standard different from that usually applied in a civil appeal. A judgment NOV, authorized by LSA-C.C.P. art. 1811,[3] is a procedural device whereby the trial judge may correct a legally erroneous verdict. The judge is empowered, if the proper standard is met, to reapportion fault and amend the amount of damages assessed by the jury. Hardin v. Munchies Food Store, 510 So. 2d 33 (La.App. 2nd Cir. 1987). See Price v. Louisiana Farm Bureau Mutual Insurance Company, 457 So. 2d 722 (La.App. 2nd Cir.1984), writs denied, 462 So. 2d 205, 206 (La.1985). A judgment NOV should be granted only when the evidence points so strongly and overwhelmingly in favor of the moving party that reasonable men could not reach different conclusions, not merely when there is a preponderance of evidence for the mover. Scott v. Hospital Service District No. 1 of Parish of St. Charles, 496 So. 2d 270 (La.1986); Robertson v. Penn, 472 So. 2d 927 (La.App. 1st Cir.1985), writ denied, 476 So. 2d 353 (La.1985). If the facts and inferences point so strongly and overwhelmingly in favor of one party that the court believes that reasonable persons could not arrive at a contrary verdict, the motion should be granted and the trial judge should render a judgment notwithstanding the jury's findings. On the other hand, if there is substantial evidence of such quality and weight that reasonable and fair-minded persons in the exercise of impartial judgment might reach different conclusions, the motion for judgment NOV should be denied. Blum v. New Orleans Public Service Inc., 469 So. 2d 1117 (La. App. 4th Cir.1985), writ denied, 472 So. 2d 921 (La.1985). In applying this standard, the court does not weigh the evidence, pass on the credibility of witnesses, or substitute its factual judgment for the jury's. Rougeau v. Commercial Union Insurance Company, 432 So. 2d 1162 (La.App.3rd Cir. 1983), writ denied, 437 So. 2d 1149 (La. 1983). See Campbell v. Mouton, 373 So. 2d 237 (La.App. 3rd Cir.1979). We must therefore review the facts to determine whether they are so insufficient *403 to support the jury's verdict that reasonable men could not have differed as to liability. See LSA-C.C.P. art. 1811, Comment. The party against whom a motion for judgment NOV is made must be given the benefit of every legitimate and reasonable inference that can be drawn from the evidence by the jury. Rougeau v. Commercial Union Insurance Company, supra. Then, we must examine the record to determine whether the trial court's conclusions on liability were manifestly erroneous. Robertson v. Penn, supra. Applying the law to the facts of the instant case, we find no error in the trial judge's entry of the judgment NOV in favor of plaintiffs. A. Negligence of Defendant The duty of a store owner to protect customers from foreign substances is one of reasonable care under the circumstances. Reasonable protective measures, including periodic inspections, must be taken to keep the aisles and floors free from substances or objects that may cause customers to fall. Gonzales v. Winn-Dixie Louisiana, Inc., 326 So. 2d 486 (La.1976); Saucier v. Winn-Dixie Louisiana, Incorporated, 499 So. 2d 1033 (La.App. 3rd Cir. 1986); Arnold v. T.G. & Y. Stores Company, 466 So. 2d 529 (La.App. 3rd Cir.1985), writ denied, 470 So. 2d 126 (La.1985). The determination of whether a store's protective measures have been reasonable is largely dependent on the circumstances of each case, taking into consideration the type and volume of merchandise, the volume of business, and the floor space used for customer services. The degree of vigilance must be commensurate with the risk involved, as determined by the overall volume of business, the time of day, the section of the store, and other relevant considerations. Brown v. Winn-Dixie Louisiana, Inc., 452 So. 2d 685 (La.1984); Saucier v. Winn-Dixie Louisiana, Incorporated, supra. The store owner is not the insurer of the safety of his customers and is not required to keep the entranceways, aisles, and passageways in perfect condition. Each case turns on whether reasonable effort has been made to secure the patron's safety under the circumstances. Ritchie v. S.S. Kresge Company, Inc., 505 So. 2d 831 (La.App. 2nd Cir.1987), writ denied, 507 So. 2d 227 (La.1987); Carollo v. Shoney's Big Boy Enterprises, Inc., 433 So. 2d 803 (La.App. 5th Cir.1983), writ denied, 441 So. 2d 213 (La.1983). Once the plaintiff has established a prima facie case by proving that a foreign substance created a hazard on the floor, that plaintiff stepped in the foreign substance, and that it caused him to slip and suffer injury, an inference of negligence on behalf of the store owner arises. The burden of going forward shifts to the store owner who must present evidence to exculpate himself from the presumption that he was negligent. Kavlich v. Kramer, 315 So. 2d 282 (La.1975); Ritchie v. S.S. Kresge Company, Inc., supra; Core v. Winn-Dixie of Louisiana, Inc., 471 So. 2d 240 (La. App. 1st Cir.1985), writ denied, 476 So. 2d 353 (La.1985); Van Lieu v. Winn-Dixie of Louisiana, Inc., 446 So. 2d 1362 (La.App. 1st Cir.1984). The store operator must then show (1) the hazard was not caused by one of his employees and (2) he exercised such a degree of care that he would have known under most circumstances of a hazard caused by customers. Brown v. Winn-Dixie Louisiana, Inc., supra; Riley v. Winn-Dixie Louisiana, Inc., 489 So. 2d 931 (La.App. 5th Cir.1986), writ denied, 494 So. 2d 329 (La.1986). In the instant case, it is undisputed that a clear, liquid substance accumulated on the floor in one of the aisles in the K-Mart store, that this foreign substance created a hazard, and that plaintiff stepped in this foreign substance, causing him to fall and to be injured. As such, defendant was required to exculpate itself from this inference of negligence. The testimony at trial established that defendant's policy relative to maintenance was to thoroughly instruct every employee to always be on the lookout for foreign substances. Defendant employed clean-up procedures on an "as needed" basis. No evidence was presented as to any organized program of floor maintenance or that any one employee was specifically assigned to patrol and monitor floor conditions. A conclusion *404 should be drawn, stating that defendant's conduct was negligent; defendant has failed to exculpate itself from the inference of negligence. B. Plaintiff's Comparative Negligence The next inquiry is whether plaintiff was negligent in contributing to his own injuries and damages. In Brown v. Great Atlantic & Pacific Tea Co., Inc., 509 So. 2d 557 (La.App. 3rd Cir.1987), the court clearly and succinctly set forth the law regarding the comparative negligence in a slip and fall case as follows: LSA-C.C. art. 2323 provides that a plaintiff whose negligence contributes to his own injuries for which he seeks damages shall have his claim reduced in proportion to his degree of fault. In order for the jury to properly reduce plaintiff's award, plaintiff's own negligence must have contributed to her injuries. In the typical grocery store slip and fall case the plaintiff does not have a duty to maintain a constant watch of the floor on which he is walking, while the owners of the premises have a high duty of care in keeping the aisles of their establishment clean. The rationale is explained in Kavlich v. Kramer, 315 So. 2d 282, 284 (La. 1975): `Self-service grocery stores require customers to look for and to find the objects which they wish to purchase. These objects are placed upon shelves of various sizes and heights. Discernment of a particular object for purchase requires fairly strict surveillance of the shelving in order to discover the item desired. Numerous items displayed upon shelving along the aisles or walkways in self-service stores entice the customers to focus their eyes upon the display rather than on the surface upon which they walk. Guy v. Kroger Company, 204 So. 2d 790 (La. App.2d Cir.1967); Dever v. George Theriot's, Inc., 159 So. 2d 602 (La.App. 3rd Cir.1964).' Under certain circumstances a grocery store patron could be negligent in contributing to her own accident and injuries; for instance, where the shopper actually sees a potentially dangerous condition and fails to take reasonable precautions to avoid the danger. See Lee v. K-Mart Corp., 483 So. 2d 609 (La.App. 1st Cir.1985); writ den., 484 So. 2d 661, (La.1986). Also, it is arguable that, under certain circumstances, a store patron could fail to see a hazard which she reasonably should have seen and that by her failure she negligently caused her own injuries. [509 So.2d at 560] Without evidence indicating some fault on the part of the store patron in a slip and fall accident, the patron cannot be found responsible, in whole or in part, for his damages. Brown v. Great Atlantic & Pacific Tea Co., Inc., supra; Bonnette v. K-Mart, Inc., 502 So. 2d 202 (La.App. 3rd Cir.1987). At trial, plaintiff testified that he and his wife went to K-Mart on September 14, 1985, to look for Armorall. Plaintiff located the product, selected a can, and walked down the aisle to meet his wife, who was standing approximately seven feet away. The Domings discussed the price of the item and decided against the purchase. Plaintiff then proceeded to return the item to the shelf. On his way, plaintiff slipped in a puddle of clear, liquid substance on the floor. Plaintiff testified that he did not see the substance prior to slipping and falling. He testified, however, that the puddle was approximately a foot or more in diameter. Plaintiff further testified that he was not distracted, was not walking rapidly, and was not carrying any packages or objects to obstruct his vision or hinder his hand or foot movements. Charles Lambert, a store patron who was in the aisle at the time of plaintiff's accident, testified that he did not observe any liquid substance on the floor until plaintiff pointed it out. Lambert testified that the substance was almost clear and not easily detectable. The store manager also testified as to the presence of the clear, liquid substance on the floor. Based upon the facts, the jury determined that plaintiff was 40% at fault. In *405 granting plaintiff's motion for judgment NOV, the trial judge stated: There is virtually no way that this Court can find based on the facts presented during the course of the jury trial that the plaintiff was comparatively negligent in this case. However, since he did pass the site at least one time, I will by way of Judgment NOV reduce the plaintiff's comparative from forty percent to five percent. Because plaintiff had two opportunities to observe the spill, but failed to see it on either occasion, the trial judge was not manifestly erroneous in apportioning 5% of the fault to him. Nor was the trial judge manifestly erroneous in increasing defendant's proportion of negligence to 95% since the defendant bore the greater duty of care. The trial judge also correctly applied the judgment NOV standard. Apportioning 40% of the fault to plaintiff was clearly erroneous because the evidence, or lack thereof, pointed so strongly and overwhelmingly in favor of finding that plaintiff was not 40% at fault in causing the accident, that reasonable men could not arrive at a contrary verdict. See Robertson v. Penn, supra. QUANTUM Plaintiff answered the appeal, requesting an increase in the general damage award from $51,000.00 to $100,000.00. Plaintiff contends that the trial court award is inadequate. The trial judge herein did not disturb the amount of general damages awarded by the jury, although reallocation of the percentages of fault resulted in the plaintiff receiving an increase in the amount of general damages. On review, the quantum award will not be disturbed unless the jury abused its much discretion. Core v. Winn-Dixie of Louisiana, Inc., supra. The evidence presented at trial indicates that plaintiff was 52 years old and in relatively good health at the time of the accident. Plaintiff had some minor back problems prior to the accident; however, these problems were aggravated by plaintiff's fall. Plaintiff has a seventh grade education and has worked for the same company for twenty-two years as a maintenance mechanic. Plaintiff has done heavy manual labor for his entire work life. Immediately after the accident, plaintiff was sent to Redi-Med by defendant. X-rays were taken of his injury, and he was given a prescription for pain. A week or two later plaintiff visited Dr. Bert Bratton, his treating physician. For eleven weeks, plaintiff went to therapy two to three times per week. Plaintiff was in the hospital for a day and a half for a myelogram test. Plaintiff also testified that he has not yet had the surgery recommended by his physician because he is afraid. During the eleven weeks of physical therapy, plaintiff was not able to work. Testimony indicated that plaintiff's lost wages during this time amounted to $5,500.00. Although plaintiff returned to work, he testified that he has continued to suffer back pain since the date of the accident and was able to work only because of the assistance his co-workers gave him. He further testified that he is unable to do things around the house, such as cutting the grass or tending his garden. Plaintiff testified that he is no longer able to hunt as hunting requires walking and stepping over things, which plaintiff can no longer do. Remaining stationary for a long period of time also causes plaintiff's back to ache. Plaintiff testified that his injuries have affected his relationship with his wife. Dr. Bratton testified that plaintiff has a ruptured and herniated disc at the L4-5 level and that plaintiff suffers from nerve root compression in this same area. Dr. Bratton recommended that plaintiff work as long as he could, provided plaintiff can avoid heavy work. When questioned as to whether surgery would be an acceptable form of treatment for plaintiff, Dr. Bratton replied that as long as plaintiff was getting along without the surgery, he did not consider the risk of surgery worthwhile. Dr. Bratton explained that one of the biggest risks of back surgery is residual pain, which sometimes can be greater than pre-surgery pain. Other risks of surgery include infection of the spinal fluid or nerve *406 damage. The doctor further testified that in some cases where a disc is removed, which would be the recommended procedure for plaintiff herein, the back is actually made worse. Dr. Bratton acknowledged that it would be very difficult to assess a percentage of plaintiff's disability, as plaintiff's complaints are subjective, even though plaintiff's subjective complaints are substantiated by objective tests. However, if surgery is performed and the disc is removed, plaintiff will have about a 30% disability. It is undisputed that plaintiff has suffered a severe injury as a result of this fall. However, in our careful review of the record, we are unable to say that the trial court abused its discretion. Although the award may be low, we cannot say that it falls below the lowest award which was reasonably within the discretion of the trier of fact. Therefore, plaintiff's general damage award of $51,000.00 is affirmed. DECREE For the above and foregoing reasons, the judgment of the trial court is affirmed. All costs of this appeal are to be assessed to defendant. AFFIRMED. NOTES [1] The judgment reflects that the award for medical expenses was $3,591.00; however, the special verdict completed by the jury reveals a $3,500.00 award for medical expenses. Defendant has not raised this discrepancy on appeal. [2] Although the judgment on plaintiff's post trial motions is silent as to which of plaintiff's motions the trial judge granted, the oral reasons for judgment clearly reflect that the trial judge granted plaintiff's motion for judgment notwithstanding the verdict. See State, Department of Transportation & Development v. Sugarland Ventures, Inc., 476 So. 2d 970 (La.App. 1st Cir. 1985), writ denied, 478 So. 2d 909 (La.1985). [3] LSA-C.C.P. art. 1811 provides, in pertinent part, as follows: A. (1) Not later than seven days, exclusive of legal holidays, after the signing of the judgment, or if notice of the signing of the judgment is required under Article 1913, not later than seven days, exclusive of legal holidays, after the clerk has mailed or the sheriff has served the notice, a party may move for a judgment notwithstanding the verdict. If a verdict was not returned, a party may move for a judgment notwithstanding the verdict not later than seven days, exclusive of legal holidays, after the jury was discharged. * * * * * * F. The motion for a judgment notwithstanding the verdict may be granted on the issue of liability or on the issue of damages or on both issues.

en

caselaw

US

Case 1:20-cv-02250-RJL Document 8 Filed 08/19/20 Page 1 of 1 UNITED STATES DISTRICT COURT FOR THE DISTRICT OF COLUMBIA | SALVATORE MANCUSO GOMEZ, | | PLAINTIFF, | V. | | | CIVIL ACTION NO.: 20-2250 (RJL) CHAD F. WOLF, ACTING SECRETARY, | U.S. DEPARTMENT OF HOMELAND | SECURITY, ET. AL. | | DEFENDANTS. | | NOTICE OF APPEARANCE The Clerk of the Court will please enter the appearance of Assistant United States Attorney April Denise Seabrook as counsel of record for each Defendant in the above-captioned case. Dated: August 19, 2020 Respectfully submitted, By: /s/ April Denise Seabrook APRIL DENISE SEABROOK D.C. Bar No. 993730 Assistant United States Attorney 555 4th Street, N.W. Washington, D.C. 20530 Phone: (202) 252-2525 April.Seabrook@usdoj.gov 

en

caselaw

US

Continental Shoe Manufacturing Co., Inc. v. Commissioner. Lewis Fisher v. Commissioner.Continental Shoe Mfg. Co. v. CommissionerDocket Nos. 94236, 94247.United States Tax Court1943 Tax Ct. Memo LEXIS 86; 2 T.C.M. 913; T.C.M. (RIA) 43452; October 13, 19431943 Tax Ct. Memo LEXIS 86">*86 James C. Maddox, Esq., for the respondent. MURDOCK Memorandum Opinion MURDOCK, Judge: The Commissioner determined deficiencies and additions for fraud as follows: Continental Shoe Mfg. Co., Inc.Income taxYearDeficiency50% for fraud1930$ 519.53$ 259.771931144.7572.381932$3,204.20$1,602.1019332,467.541,233.771934467.14233.571935706.17353.09Excess profits taxYearDeficiency1933$ 730.01$ 365.451934160.8784.94193565.7632.88Lewis FisherIncome taxYearDeficiency50% for fraud1930$ 151.49$ 75.751931190.8595.4219323,014.551,507.2819331,973.55986.781934356.64178.321935534.64267.32There was no appearance for the petitioners when the cases were called and the record contains no evidence that the deficiencies determined by the Commissioner are incorrect. Therefore, the deficiencies are redetermined in the amounts determined by the Commissioner. The respondent offered evidence which shows conclusively that all deficiencies for 1930, 1931, 1932 and 1933 are due in part to fraud with intent to evade tax. He defaulted in his burden of proof as to fraud for 1934 and 1935 because of the1943 Tax Ct. Memo LEXIS 86">*87 unavailability of his witness. The following facts are found: The petitioners filed returns for the years here in question with the Collector of Internal Revenue for the First District of New York. A part of each deficiency involved herein for the years 1930, 1931, 1932 and 1933 is due to fraud with intent to evade tax. Decisions will be entered for the respondent as to all deficiencies and as to the 50 per cent additions for fraud for the years 1930, 1931, 1932, and 1933.

de

other

N/A

Die Vereinssatzung - Buckskinners Otze Clubsatzung Buckskinner Otze e.V. §1 : Name und Zweck des Clubs: Unter dem Namen " Wells - Fargo – Club Otze " wurde am 27 Januar 1972 der Western Club gegründet. Die juristische Trägerin des Namens, die " Wells, Fargo & Company ", San Franzisko, Kalifornien, erteilte mit dem Schreiben vom 14.1.1972 die Genehmigung zur Führung des Namens " Wells – Fargo – Club Otze e.V. ". Der Club hat sich zum Ziel gesetzt, den historischen Beitrag der " Wells – Fargo & Company " bei der Erschließung des Westens Nordamerikas zu erforschen, die zeitgenössischen Bräuche zu pflegen und bei Zusammenkünften der Anhänger der Westernvereine im Rahmen des Western – Bundes e.V. zu vertreten. Die Wells Fargo Bank, San Franzisko, hat die Unterstützung der Forschung und Pflege des Brauchtums durch den Wells Fargo Bank history Room zugesagt. Der Sitz des Clubs ist Otze. Der Club ist im Vereinsregister eingetragen. §2 : Mitgliedschaft: Mitglied des Clubs kann jede unbescholtene, männliche oder weibliche Person werden, sofern sie sich zum Zweck des Clubs bekennt. Die Mitgliedschaft wird erworben durch Beitrittserklärung und Aufnahme. Über die Aufnahme entscheidet der erweiterte Vorstand. Jedes neue Mitglied obliegt einer Probezeit von 1 Jahr und erhält nach Ablauf derselben volles Stimm – und Wahlrecht. Außerordentliche Mitglieder unterliegen nicht der Versammlungspflicht und haben kein Stimm – oder Wahlrecht. Jedes Mitglied erhält bei seiner Aufnahme einen Mitgliedsausweis und ein Exemplar der Clubsatzung. § 3 : Erlöschen der Mitgliedschaft: Die Mitgliedschaft erlischt durch freiwilligen Austritt oder unter Angabe der Gründe schriftlich zu erklären und kann jeweils nur zum Schluß eines Kalenderjahres gewährt werden. Mitgliedsbeiträge sind bis zu diesem Zeitpunkt zu zahlen. Wenn es mit Mitgliedsbeiträgen länger als sechs Monate im Rückstand ist, Wenn es dreimal hintereinander unentschuldigt von den Pflichtversammlungen des Clubs ferngeblieben ist, wenn es sich wiederholt einer vorsätzlichen oder fahrlässigen Pflichtverletzung gegenüber dem Club oder dem Clubzweck schuldig gemacht hat und wenn es Vorsätzlich oder fahrlässig gegen die jeweiligen Bestimmungen auf Schießständen oder die Gesetze und Bestimmungen über den Gebrauch von Schußwaffen auch außerhalb der Tätigkeit im Zweckbereich des Clubs verstößt. Bei Bekanntwerden von Verstößen wie unter § 3 Abs. d ) erfolgt Einleitung von strafrechtlicher Verfolgung durch den erweiterten Vorstand. Über den Ausschluß entscheidet der erweiterte Vorstand durch Mehrheitsbeschluß, bei Stimmengleichheit der 1. Vorsitzende § 4 : Mitgliedsbeiträge: Der Mitgliedsbeitrag und die Aufnahmegebühr werden jeweils durch die Jahreshauptversammlung unter Berücksichtigung der Geschäftslage neu festgesetzt. Der Beitrag gilt als Halbjahresbeitrag und ist im voraus zu bezahlen. In Härtefällen hat der Vorstand das Recht, gemeinsam mit dem jeweiligen Kassierer und Schriftführer den Beitrag und die Aufnahmegebühr zu stunden, zu ermäßigen oder zu erlassen. Der Vorstand muß die Versammlung von der Entscheidung unterrichten. § 5 : Vorstand: Der Vorstand wird von der Generalversammlung jeweils bis auf Widerruf gewählt. Der Vorstand i.S. des BGB besteht aus dem 1. Vorsitzenden und dessen Stellvertreter. Dieser Vorstand vertritt den Club nach außen hin. Als Helfer stehen ihm ein Schriftführer und ein Kassierer zur Verfügung. Dem Vorstand obliegt die gesamte Leitung des Clubs; er setzt insbesondere Pflichtveranstaltungen fest, an denen die Mitglieder teilzunehmen haben. Der Vorstand beruft die Generalversammlung ein. § 6 : Mitgliederversammlung: Die Generalversammlung wird vom Vorstand schriftlich einberufen wenn: ein Vorstandsmitglied ausscheidet wenn mindestens drei Anträge seitens der Mitglieder vorliegen. Die Generalversammlung dient zur Neuwahl des Vorstandes und kann jederzeit neu einberufen werden. Die Generalversammlung nimmt den Bericht des Vorstandes über seine Tätigkeit während seiner Amtszeit entgegen und erteilt dem Vorstand Entlastung. Die Jahreshauptversammlung findet jeweils im letzten Monat eines Jahres statt. Die Jahreshauptversammlung nimmt den Jahresbericht des Vorstandes und des Kassierers entgegen. Weiter finden in einem von der Generalversammlung festgesetzten Turnus Versammlungen statt, um die laufenden Angelegenheiten zu regeln. Mit der Einberufung der vorgenannten Versammlung ist gleichzeitig die Tagesordnung bekannt zu geben. Jedes Mitglied hat das Recht, zur Tagesordnung Anträge zu Stellen. Sämtliche Versammlungen fassen Ihre Beschlüsse in einfacher Mehrheit. Alle Wahlen und Abstimmungen innerhalb der Versammlung und der gefaßten Beschlüsse ist vom Schriftführer eine Niederschrift zu fertigen und zu den Akten zu nehmen. Die Teilnahme an der Versammlung ist Pflicht eines jeden Mitgliedes. Befreiung von der Teilnahme gibt es nur in Ausnahmefällen. § 7 : Auflösung des Clubs: Hierüber entscheidet ausschließlich die Generalversammlung. Die Auflösung des Clubs bedarf einer 2/3 Mehrheit der Anwesenden und abstimmenden Mitglieder. Der Auflösungsbeschluß hat gleichzeitig über die Verwendung des Clubvermögens zu bestimmen. § 8 : Satzungsänderung: Über die Satzungsänderung beschließt die Generalversammlung mit einfacher Stimmenmehrheit. Von jeder Satzungsänderung ist dem Registeramt durch den Vorstand Kenntnis zu geben. § 9 : Haftung: Der Vorstand lehnt den Mitgliedern gegenüber jede Haftung für Personen -, Sach - und Vermögensschäden, die vor, während oder nach einer Teilnahme an Club - und Bundesveranstaltungen eintreten, ab. Die Teilnahme erfolgt in jeder Hinsicht auf eigenes Risiko. Die Mitglieder verzichten durch die Mitgliedschaft auf die Anrufung der Ordentlichen Gerichte sowie auf jedes Recht des Vorgehens und Rückgriffe auf den Vorstand und gegen den Western – Bund e. V. hinsichtlich jeden Schaden, der in Zusammenhang mit der Veranstaltung entsteht. Dem Club gehört eine Schießsparte an, deren Mitglieder sich mit dem Umgang und Gebrauch historischer Waffen beschäftigen und einen Sprengstofferlaubnisschein besitzen. Der Gebrauch der Waffen ist nur auf staatlich geprüften Schießständen genehmigt. Die Gruppe nimmt an regelmäßigen Vergleichsschießen auf staatlich geprüften Schießständen teil.

en

caselaw

US

I am in accord with opinion of Mr. Justice McDONALD, except that item No. 12, in the sum of $7,263.13, should not be disallowed. The subcontract between the defendant, principal contractor, and the plaintiffs, subcontractors, provides that plaintiffs do the following work, quoting in part from schedule: "No. 1 — Excavation — Earth." And the contract also provides the consideration, quoting in part: "For the work under item No. 1 of the foregoing schedule, .385c per cubic yard." And it further provides: "In respect to item No. 1, aforesaid, the subcontractors agree that said item shall include trenching for concrete slab; clearing off pavement; shouldering and ditching; removing all grubs; stumps and stones not included in foregoing item No. 6; trimming job for acceptance, and placing and removing detour road on section A, and removing all dirt, except that which is taken care of by other items and units." In respect of work under item No. 1 of the schedule, item No. 12 of the bill of particulars, the trial judge held correctly: "It is claimed by the defendant in this case that the several items of work covered by item number 12, *Page 619 including trenching for pavement, removing earth from pavement and trenching for stone and clay shoulders, were extras and should be so considered, and that, therefore, they were required to be done under the contract and included in the contract price. As far as I have been able to determine, I cannot find that any of these items included in number 12 can in any way be included as extras in plaintiffs' contract, and are, in my opinion, separate items of work which both parties must have understood at the time of signing the contract as required to be done to complete it. It is, therefore, my conclusion that the plaintiff is entitled to the yardage claimed in item number 12 at the price claimed, 38 1/2 cents per cubic yard, or a total of $7,263.13." It follows plaintiff should have judgment in the sum of $16,523.62, and cause should be remanded for judgment accordingly. Defendant should have costs in this court. POTTER, J., concurred with CLARK, C.J.

nl

legislation

EU

Avis juridique important | 31981D1048 81/1048/EEG: Beschikking van de Commissie van 16 november 1981 betreffende de goedkeuring van de door het Koninkrijk der Nederlanden uit hoofde van het dienstjaar 1975 ingediende rekeningen van de door het Europees Oriëntatie- en Garantiefonds voor de Landbouw, afdeling Garantie, gefinancierde uitgaven (Slechts de tekst in de Nederlandse taal is authentiek) Publicatieblad Nr. L 375 van 30/12/1981 blz. 0035 - 0036 ++++BESCHIKKING VAN DE COMMISSIE VAN 16 NOVEMBER 1981 BETREFFENDE DE GOEDKEURING VAN DE DOOR HET KONINKRIJK DER NEDERLANDEN UIT HOOFDE VAN HET DIENSTJAAR 1975 INGEDIENDE REKENINGEN VAN DE DOOR HET EUROPEES ORIENTATIE - EN GARANTIEFONDS VOOR DE LANDBOUW , AFDELING GARANTIE , GEFINANCIERDE UITGAVEN ( SLECHTS DE TEKST IN DE NEDERLANDSE TAAL IS AUTHENTIEK ) ( 81/1048/EEG ) DE COMMISSIE VAN DE EUROPESE GEMEENSCHAPPEN , GELET OP HET VERDRAG TOT OPRICHTING VAN DE EUROPESE ECONOMISCHE GEMEENSCHAP , GELET OP VERORDENING ( EEG ) NR . 729/70 VAN DE RAAD VAN 21 APRIL 1970 BETREFFENDE DE FINANCIERING VAN HET GEMEENSCHAPPELIJK LANDBOUWBELEID ( 1 ) , LAATSTELIJK GEWIJZIGD BIJ VERORDENING ( EEG ) NR . 3509/80 ( 2 ) , INZONDERHEID OP ARTIKEL 5 , LID 2 , NA RAADPLEGING VAN HET COMITE VAN HET FONDS , OVERWEGENDE DAT OVEREENKOMSTIG ARTIKEL 5 , LID 2 , SUB B ) , VAN VERORDENING ( EEG ) NR . 729/70 , DE COMMISSIE OP BASIS VAN DE DOOR DE LID-STATEN VERSTREKTE JAARREKENINGEN , DE REKENINGEN GOEDKEURT DIE BETREKKING HEBBEN OP DE DOOR DE DIENSTEN EN ORGANEN ALS BEDOELD IN ARTIKEL 4 VAN GENOEMDE VERORDENING BETAALDE UITGAVEN ; OVERWEGENDE DAT HET KONINKRIJK DER NEDERLANDEN DE VOOR DE GOEDKEURING DER REKENINGEN OVER HET DIENSTJAAR 1975 NODIGE DOCUMENTEN AAN DE COMMISSIE HEEFT VERSTREKT EN DAT DE COMMISSIE IN ARTIKEL 9 , LID 2 , VAN VERORDENING ( EEG ) NR . 729/70 BEDOELDE VERIFICATIES TER PLAATSE HEEFT VERRICHT ; OVERWEGENDE DAT OVEREENKOMSTIG ARTIKEL 8 VAN VERORDENING ( EEG ) NR . 1723/72 VAN DE COMMISSIE VAN 26 JULI 1972 INZAKE DE GOEDKEURING VAN DE REKENINGEN BETREFFENDE HET EUROPEES ORIENTATIE - EN GARANTIEFONDS VOOR DE LANDBOUW , AFDELING GARANTIE ( 3 ) , DE BESLISSING TOT GOEDKEURING ENERZIJDS DE VASTSTELLING VAN HET BEDRAG VAN DE IN ELKE LID-STAAT IN DE LOOP VAN HET BETROKKEN JAAR GEDANE UITGAVEN BEHELST WELKE WORDEN ERKEND ALS KOMENDE TEN LASTE VAN HET FONDS , AFDELING GARANTIE , EN ANDERZIJDS DE VASTSTELLING VAN HET BEDRAG VAN DE COMMUNAUTAIRE FINANCIELE MIDDELEN , WELKE IN DIE LID-STAAT BESCHIKBAAR BLIJVEN ; OVERWEGENDE DAT SLECHTS DE RESTITUTIES BIJ UITVOER NAAR DERDE LANDEN EN DE INTERVENTIES TER REGULERING VAN DE LANDBOUWMARKTEN WELKE VOLGENS DE COMMUNAUTAIRE VOORSCHRIFTEN IN HET KADER VAN DE GEMEENSCHAPPELIJKE ORDENING DER LANDBOUWMARKTEN RESPECTIEVELIJK WERDEN VERLEEND EN UITGEVOERD , KUNNEN WORDEN GEFINANCIERD IN DE ZIN VAN DE ARTIKELEN 2 EN 3 VAN VERORDENING ( EEG ) NR . 729/70 ; DAT IN HET LICHT VAN DE UITGEVOERDE VERIFICATIES EEN GEDEELTE VAN DE OPGEGEVEN UITGAVEN TEN BEDRAGE VAN 1 006 666,81 FL . NIET BEANTWOORDT AAN DEZE VOORWAARDEN EN BIJGEVOLG NIET KAN WORDEN GEFINANCIERD ; DAT DE LID-STAAT UITVOERIG OVER DEZE AFTREK WERD INGELICHT EN ZIJN STANDPUNT DIENAANGAANDE KENBAAR HEEFT KUNNEN MAKEN , HEEFT DE VOLGENDE BESCHIKKING GEGEVEN : ARTIKEL 1 1 . HET BEDRAG DER UITGAVEN DAT WORDT ERKEND ALS KOMENDE TEN LASTE VAN HET EOGFL , AFDELING GARANTIE , VOOR HET KONINKRIJK DER NEDERLANDEN UIT HOOFDE VAN HET DIENSTJAAR 1975 BEDRAAGT 1 713 598 994,56 FL . 2 . DE REKENINGEN VAN DE DIENSTEN EN ORGANEN VAN HET KONINKRIJK DER NEDERLANDEN BEVOEGD OM DE DOOR HET FONDS , AFDELING GARANTIE , TE FINANCIEREN UITGAVEN OVER HET DIENSTJAAR 1975 TE BETALEN , WORDEN GOEDGEKEURD ZOALS IN DE BIJLAGE VERMELD . ARTIKEL 2 DEZE BESCHIKKING IS GERICHT TOT HET KONINKRIJK DER NEDERLANDEN . GEDAAN TE BRUSSEL , 16 NOVEMBER 1981 . VOOR DE COMMISSIE POUL DALSAGER LID VAN DE COMMISSIE ( 1 ) PB NR . L 94 VAN 28 . 4 . 1970 , BLZ . 13 . ( 2 ) PB NR . L 367 VAN 31 . 12 . 1980 , BLZ . 87 . ( 3 ) PB NR . L 186 VAN 16 . 8 . 1972 , BLZ . 1 . BIJLAGE GOEDKEURING VAN DE REKENINGEN VAN DE IN NEDERLAND TOT HET BETALEN VAN DE UITGAVEN GEFINANCIERD DOOR HET EOGFL , AFDELING GARANTIE , BEVOEGDE DIENSTEN EN ORGANEN OVER HET DIENSTJAAR 1975 * ( IN FL . ) * 1 . BESCHIKBAAR NA GOEDKEURING VAN DE REKENINGEN , DIENSTJAAR 1974*114 356 258,98* 2 . ONTVANGEN VOORSCHOTTEN OVER HET DIENSTJAAR 1975*1 700 676 000,00 3 . TOTAAL VOOR DEKKING VAN DE UITGAVEN , DIENSTJAAR 1975*1 815 032 258,98* 4 . UITGAVEN , DIENSTJAAR 1975 , TEN LASTE VAN HET EOGFL , AFDELING GARANTIE** - VIB*85 390 394,13* - PRODUKTSCHAP AKKERBOUW*359 715 855,15* - PRODUKTSCHAP VEE EN VLEES*219 517 540,58* - PRODUKTSCHAP ZUIVEL*1 044 143 161,21* - PRODUKTSCHAP VETTEN*8 194 466,42* - PRODUKTSCHAP GROENTEN EN FRUIT*6 992 609,84* - PRODUKTSCHAP PLUIMVEE EN EIEREN*14 811 065,96* - PRODUKTSCHAP VIS EN VISPRODUKTEN*3 152 635,02* - INVOERRECHTEN EN ACCIJNZEN* - 28 318 733,75* TOTAAL*1 713 598 994,56* 5 . BESCHIKBAAR NA GOEDKEURING VAN DE REKENINGEN OVER HET DIENSTJAAR 1975*101 433 264,42

fr

wikipedia

N/A

Les relations entre l'Inde et la Tunisie sont les relations bilatérales de la république de l'Inde et de la République tunisienne. Histoire Les relations diplomatiques entre l'Inde et la Tunisie sont établies en 1958. Historiquement, les dirigeants tunisiens ont fait l'éloge de la démocratie indienne et ont ouvertement reconnu le soutien de l'Inde à l'indépendance tunisienne. En 1963, la première mission diplomatique indienne résidente à Tunis est établie au niveau de chargé d'affaires. En 1976, elle est reclassée au rang d'ambassadeur. De son côté, la Tunisie ouvre son ambassade à New Delhi en 1981. La Première ministre indienne Indira Gandhi visite la Tunisie en , et le Premier ministre Narasimha Rao en 1992. L'ancien Premier ministre Inder Kumar Gujral visite le pays en 1999. La première dame de Tunisie, Wassila Bourguiba, se rend en Inde en , suivie par le Premier ministre Mohamed Mzali en 1983. Le chef de la Marine nationale tunisienne assiste à la revue internationale de la flotte qui se tient à Visakhapatnam en . Lors de la visite d'État du vice-président Mohammad Hamid Ansari en Tunisie, en , les deux pays signent deux protocoles d'accord pour promouvoir l'artisanat, ainsi que les technologies de l'information et l'économie numérique. Ansari rencontre également le chef du gouvernement tunisien, Habib Essid, et convient de renforcer la coopération dans la lutte contre le terrorisme. Essid déclare : . Il a également confirmé que la Tunisie soutient la candidature de l'Inde à un siège permanent au sein d'un Conseil de sécurité des Nations unies réformé. Une statue du Mahatma Gandhi est dévoilée sur le campus de l'université de La Manouba par le gouverneur régional le ; il s'agit de la première statue d'un Indien en Tunisie. Références Articles connexes Politique étrangère de l'Inde Politique étrangère de la Tunisie Tunisie Inde

en

wikipedia

N/A

United States gubernatorial elections were held in October and November 2007 in three states. The final results were a net change of zero among the parties. Republicans picked up the open seat in Louisiana and reelected incumbent Haley Barbour in Mississippi, while Democrats defeated Republican incumbent Ernie Fletcher in Kentucky. Going into the elections, the Democratic Party held 28 governors' seats, while the Republican Party held 22. Democratic and Republican candidates filed in all three states, and the Libertarian Party had ballot representation in Louisiana. Total results At the 2007 gubernatorial elections, all 55 United States governors' seats were occupied. Of the 55 seats, 31 were held by Democrats, 23 were held by Republicans, and one was held by a third party. In this election, however, only three of the 55 seats were being contested. Two were held by Republicans, and one was held by a Democrat. |- ! style="background:#e9e9e9;" colspan="2" rowspan="2"| Party ! style="background:#e9e9e9; text-align:center;" colspan="2"| Popular vote ! style="background:#e9e9e9;" colspan="2" rowspan="2"| Seats won |- ! style="background:#e9e9e9; text-align:right;"| Vote ! style="background:#e9e9e9; text-align:right;"| % |- | | style="text-align: left" | Republican Party | align=right | 1,550,957 | 50.54% | 2 |- | | style="text-align: left" | Democratic Party | align=right | 1,316,999 | 42.91% | 1 |- | | style="text-align: left" | Independents | align=right | 198,263 | 6.46% | 0 |- | | style="text-align: left" | Libertarian Party | align=right | 2,639 | 0.09% | 0 |- ! colspan="2" style="text-align:left;"| Total | align=right | 3,068,858 | 100% | 3 |} Race summary Kentucky Governor Ernie Fletcher ran for reelection for a second term. Various polls indicated he had been very unpopular with an approval rating of 38%. Also, Fletcher's governorship had been embroiled in scandal due to the criminal indictment of several people in his administration for illegally hiring workers into the state merit system based on political considerations. Fletcher was challenged in the primary by Anne Northup, a former U.S. Representative who served Kentucky's 3rd congressional district from 1997–2007, as well as Paducah businessman Billy Harper. Underscoring the controversy over the hiring scandal, Lieutenant Governor Steve Pence chose not to run for reelection on the Fletcher ticket and publicly endorsed Northup. In addition, Northup was endorsed by U.S. Senator Jim Bunning. However, Fletcher won the primary, winning 101,233 votes (50%) and carrying 106 of Kentucky's 120 counties in a three-way race. Northup won the state's largest county, which contains Louisville, and her former congressional district, but lacked support at large; turnout in Jefferson County was not strong enough to make up for that. A large number of Democrats ran in the primary, including State Treasurer Jonathan Miller, former Lieutenant Governors Steve Beshear and Steve Henry, businessman Bruce Lunsford and Kentucky House of Representatives Speaker Jody Richards. Lunsford spent over $4 million, much of it his own money; Miller dropped out of the race and endorsed Beshear. Beshear won the primary with 142,516 votes (41%) in the crowded field; his next closest competitor was Lunsford with 21%. Henry took 18% of the vote and Richards, 12%. In their election night concession speeches Lunsford, Henry and Richards each pledged their support to Beshear. As a result of the general election on November 7, 2007, Beshear defeated Fletcher in his bid for reelection. Beshear was inaugurated on December 11, 2007. Louisiana Governor Kathleen Blanco announced on March 20, 2007 that she would not seek a second term. She had taken flak for the aftermath of Hurricane Katrina and the government's ill-preparedness to deal with casualties. Republican U.S. Representative Bobby Jindal won about 54% of the vote in the October 20 jungle primary, enough to avoid a run-off in November. His nearest opponent, Democratic State Senator Walter Boasso, won about 17% of the vote; Independent New Orleans area businessman John Georges finished third with 14% of the vote; and Public Service Commissioner Foster Campbell (D) finished fourth with 12%. Former U.S. Senator John Breaux, arguably the most popular Democratic politician in Louisiana, had publicly flirted with entering the race in March and April 2007, but eventually declined to run due to the unresolved controversy over whether his recent Maryland residency made him ineligible to run. After Breaux's announcement, Lieutenant Governor Mitch Landrieu also declined to run. Jindal led in fundraising with $11 million raised up to the end of September, with $4.3 million of that left for the remainder of the campaign. Georges had put $7 million of his own money into his campaign. Boasso had spent $4.7 million of his own money and had $144,000 in the bank. Mississippi Governor Haley Barbour ran for a second term. He was popular, with a 59% approval rating, and faced only a token primary challenge. Four Democratic candidates filed to face him in the general election, including eventual nominee attorney John Eaves. On election day, Barbour defeated Eaves, garnering 58% of the vote. References

fi

legislation

EU

Avis juridique important | 32001R1195 Komission asetus (EY) N:o 1195/2001, annettu 18 päivänä kesäkuuta 2001, vuonna 2000 yhteisössä tuotettujen ja kaupan pidettyjen banaanien tasaustuen määrän ja kyseisen tuen jäännöksen maksumääräajan vahvistamisesta sekä vuoden 2001 ennakkojen yksikkökohtaisen määrän vahvistamisesta Virallinen lehti nro L 162 , 19/06/2001 s. 0013 - 0014 Komission asetus (EY) N:o 1195/2001,annettu 18 päivänä kesäkuuta 2001,vuonna 2000 yhteisössä tuotettujen ja kaupan pidettyjen banaanien tasaustuen määrän ja kyseisen tuen jäännöksen maksumääräajan vahvistamisesta sekä vuoden 2001 ennakkojen yksikkökohtaisen määrän vahvistamisestaEUROOPAN YHTEISÖJEN KOMISSIO, jokaottaa huomioon Euroopan yhteisön perustamissopimuksen,ottaa huomioon banaanialan yhteisestä markkinajärjestelystä 13 päivänä helmikuuta 1993 annetun neuvoston asetuksen (ETY) N:o 404/93(1), sellaisena kuin se on viimeksi muutettuna asetuksella (EY) N:o 216/2001(2), ja erityisesti sen 12 artiklan 6 kohdan ja 14 artiklan,sekä katsoo seuraavaa:(1) Komission asetuksessa (ETY) N:o 1858/93(3), sellaisena kuin se on viimeksi muutettuna asetuksella (EY) N:o 471/2001(4), vahvistetaan asetuksen (ETY) N:o 404/93 soveltamista koskevat yksityiskohtaiset säännöt kaupanpitotulojen menetystä korvaavan tasaustukijärjestelmän osalta banaanialalla.(2) Asetuksen (ETY) N:o 404/93 12 artiklan mukaisesti tasaustuki lasketaan tietyn vuoden aikana yhteisössä tuotettujen ja kaupan pidettyjen banaanien kiinteiden viitetulojen ja keskimääräisten tuotantotulojen välisen erotuksen perusteella. Lisätukea myönnetään yhdelle tai useammalle tuotantoalueelle, jos sen tai niiden keskimääräiset tuotantotulot ovat huomattavasti yhteisön keskimääräisiä tuloja alhaisempia.(3) Asetuksen (ETY) N:o 1858/93 2 artiklan 2 kohdassa kiinteäksi viitetuloksi vahvistetaan tuen määrittämiseksi vuodesta 1999 alkaen 64,03 euroa 100 kilogramman nettopainolta pakkausvarastosta pois siirrettyjä vihreitä banaaneja.(4) Vuonna 2000 keskimääräinen tuotantotulo, joka lasketaan toisaalta tuotantoalueiden ulkopuolella kaupan pidettyjen banaanien keskihintojen perusteella siinä vaiheessa, kun banaanit on toisaalta toimitettu ensimmäiseen purkamissatamaan mutta niitä ei ole vielä purettu, ja toisaalta tuotantoalueilla kaupan pidettyjen banaanien paikallismarkkinoiden myyntihintojen perusteella ottaen huomioon asetuksen (ETY) N:o 1858/93 3 artiklan 2 kohdassa vahvistetut kiinteät kustannukset, on alhaisempi kuin vuodeksi 2000 vahvistettu kiinteä viitetulo. Tämän vuoksi on syytä vahvistaa vuodeksi 2000 myönnettävän tasaustuen määrä.(5) Tuen määrä vuonna 2000 on suhteellisen suuri ja vuoden 2001 markkinahinnat ovat tällä hetkellä huomattavasti korkeammat kuin viime vuonna. Tämän vuoksi ei ole taloudellisesti järkevää vahvistaa kunkin ennakon yksikkömäärää kovin korkealle tasolle, joka saattaisi joka tapauksessa myöhemmin osoittautua liialliseksi vuotta 2001 koskevaa tukimäärää määritettäessä. Täten vaikuttaa perustellulta vahvistaa ennakot 60 prosentiksi vuoden 2000 osalta vahvistetun tuen määrästä.(6) Portugalissa ja Guadeloupessa tuotettujen banaanien pitämisestä saatujen tuotantotulojen vuotuinen keskiarvo osoittautui huomattavasti yhteisön keskiarvoa alhaisemmaksi vuonna 2000. Tämän vuoksi on viime vuosien tapaan syytä myöntää lisätukea Portugalin ja Guadeloupen tuotantoalueilla asetuksen (ETY) N:o 404/93 12 artiklan 6 kohdan mukaisesti. Portugalin alueita, erityisesti Madeiraa, koskevista tiedoista vuodelta 2000 käy ilmi, että tuotanto- ja kaupanpitämisolosuhteet ovat olleet erittäin huonot, mistä syystä lisätuki olisi vahvistettava sellaiseksi, että se kattaa 75 prosenttia yhteisön keskitulojen ja kyseisen alueen tuotteita kaupan pidettäessä saatavien keskitulojen välisestä erotuksesta. Koska Guadeloupen tuotteiden kaupan pitämiseen liittyvät erityiset vaikeudet jatkuvat, on perusteltua myöntää lisätukea, jotta Guadeloupen keskitulot saavuttaisivat tason, joka ei ole huomattavasti yhteisön keskiarvoa alhaisempi.(7) Tarvittavien tietojen puuttuessa vuoden 2000 tasaustukea ei ole voitu määritellä aikaisemmin. Olisi säädettävä, että vuonna 2000 koskevan tuen jäännökset sekä vuoden 2001 tammi- ja helmikuun aikana kaupan pidettyjä banaaneja koskevat ennakot on maksettava kahden kuukauden kuluessa tämän asetuksen voimaantulosta. Viimeksi mainitut tekijät huomioon ottaen olisi säädettävä, että tämä asetus tulee voimaan sen julkaisemista seuraavana päivänä.(8) Tässä asetuksessa säädetyt toimenpiteet ovat banaanin hallintokomitean lausunnon mukaiset,ON ANTANUT TÄMÄN ASETUKSEN:1 artikla1. Vuonna 2000 yhteisössä tuotettujen ja tuoreina kaupan pidettyjen CN-koodiin ex 0803 kuuluvien banaanien, jauhobanaaneja lukuun ottamatta, asetuksen (ETY) N:o 404/93 12 artiklassa tarkoitetun tasaustuen määräksi vahvistetaan 38,29 euroa 100 kilogrammalta.2. Edellä 1 kohdassa vahvistettuun tuen määrään lisätään 3,32 euroa 100 kilogrammalta Portugalin tuotantoalueilla tuotettujen banaanien osalta ja 1,91 euroa 100 kilogrammalta Guadeloupen alueella tuotettujen banaanien osalta.2 artiklaPoiketen siitä, mitä asetuksen (ETY) N:o 1858/93 4 artiklassa 2 kohdassa säädetään, tammikuusta joulukuuhun 2001 kaupan pidettävien banaanien osalta kunkin ennakon määrä on 22,97 euroa 100 kilogrammalta. Siihen liittyvän vakuuden määrä on 11,48 euroa 100 kilogrammalta.3 artiklaPoiketen siitä, mitä asetuksen (ETY) N:o 1858/93 10 artiklassa säädetään, jäsenvaltioiden toimivaltaisten viranomaisten on maksettava vuoden 2000 tasaustuen jäännöksen määrä sekä vuoden 2001 tammi- ja helmikuun aikana kaupan pidetyistä banaaneista myönnettävän ennakon määrä kahden kuukauden kuluessa tämän asetuksen voimaantulosta.4 artiklaTämä asetus tulee voimaan seuraavana päivänä sen jälkeen, kun se on julkaistu Euroopan yhteisöjen virallisessa lehdessä.Tämä asetus on kaikilta osiltaan velvoittava, ja sitä sovelletaan sellaisenaan kaikissa jäsenvaltioissa.Tehty Brysselissä 18 päivänä kesäkuuta 2001.Komission puolestaFranz FischlerKomission jäsen(1) EYVL L 47, 25.2.1993, s. 1.(2) EYVL L 31, 2.2.2001, s. 2.(3) EYVL L 170, 13.7.1993, s. 5.(4) EYVL L 67, 9.3.2001, s. 52.

de

wikipedia

N/A

Newmont Mining Corporation ist ein amerikanisches Bergbauunternehmen aus Denver, Colorado. Das Unternehmen ist im Aktienindex S&P 500 gelistet. Newmont Mining ist der zweitgrößte Goldproduzent der Welt und betreibt Bergwerke in Kanada, Bolivien, Australien, Ghana, Indonesien, Neuseeland, der Türkei, Peru und Usbekistan. Neben Gold baut Newmont auch Kupfer, Silber und Zink ab. Das Unternehmen ist Mitglied im World Gold Council. Geschichte Die Newmont Mining Corporation wurde 1916 in New York von William Boyce Thompson gegründet. 1925 wurde in texanische Erdölfelder investiert. 1929 erwarb Newmont die Empire Star Mine in Kalifornien. 1939 betrieb Newmont bereits 12 Goldbergwerke in Nordamerika. 1962 erkundete Newmont Goldvorkommen in Carlin, Elko County, Nevada und eröffnete 1965 seinen ersten Goldtagebau, der von der Carlin Gold Mining Company betrieben wird. Der Carlin Trend ist der bedeutendste nordamerikanische Goldfund des 20. Jahrhunderts. 1977 übernahm Newmont 50 % an Peabody Energy, dem größten Kohlenbergbauunternehmen der Vereinigten Staaten. In den 1980ern wurde das Unternehmen restrukturiert und die Firmenbereiche Kupfer, Erdöl, Erdgas und Kohle abgestoßen. Infolge der Restrukturierung wurde der Firmensitz im Februar 1989 von New York nach Denver verlegt. Seit 1994 arbeitet Newmont Mining mit der Newmont Gold Company zusammen, wodurch das Unternehmen seine Firmeninteressen in der Goldproduktion konzentrierte. Infolgedessen fusionierte Newmont Mining mit der Santa Fe Pacific Gold Corporation. Im Januar 2001 fusionierte Newmont Mining mit der Battle Mountain Gold Company, die Normandy Mining Limited sowie die Franco-Nevada Mining Corporation wurden im Februar 2002 erworben. 2007 wurde Franco-Nevada als unabhängiges Unternehmen an die Börse gebracht, wobei Franco-Nevada keine Minen mehr selbst betreibt, sondern sie nur mitfinanziert und dafür Lizenzeinnahmen erhält. Am 14. Januar 2019 kündigte Newmont an, die Firma Goldcorp, Inc. zu übernehmen. Nach Vollzug der Übername wird die Firma umbenannt in Newmont Goldcorp. Beteiligungen Zusammen mit der Southwestern Resources Corporation betreibt Newmont Mining ein Joint Venture zur Erkundung und dem Abbau verschiedener Metalle. Hierzu gehören unter anderem das Yúnnán-Porphyr-Kupfer-Projekt in China und das Liam-Gold-Silber-Projekt in Peru. Zur Holding gehören die Unternehmen Battle Mountain Gold, Normandy Mining und Franco-Nevada Corporation. Goldbergbau Newmont Mining fördert jährlich etwa 6 Millionen Unzen (170.000 kg) Gold und hält Reserven von über 92,8 Millionen Unzen (2.630.000 kg) Gold. Über 57 Prozent der Gold-Produktion des Unternehmens kommen aus Nord- und Südamerika. Newmont Mining ist das führende Goldbergbauunternehmen in Australien. Corporate Governance, Corporate Responsibility und Community Relations Aufgrund von Demonstrationen gegen Newmont-Gruben in Ghana und Peru initiierte der Christian Brothers Investment Services Inc. (CBIS) in Zusammenarbeit mit zehn anderen christlichen Investoren im April 2007 einen Aktionärsbeschluss, in dem die Unternehmensleitung zu mehr Engagement für die vom Abbau betroffenen Gemeinden, zur Verbesserung der Community Relations und zur Berichterstattung über deren Entwicklung, die mit dem Abbau verbundenen Umweltrisiken, die Unternehmenspolitik gegenüber den lokalen Bergbaukritikern und zu etablierende Konfliktlösungsmechanismen aufforderte. Auch Oxfam unterstützte die Initiative. Über 90 Prozent der Aktionäre schlossen sich der Resolution an. Die Unternehmensleitung akzeptierte den Beschluss, unterzeichnete ein Abkommen und setzte einen methodisch aufwändigen und umfassenden Review-Prozess an fünf umstrittenen Standorten in Ghana, Indonesien, Neuseeland, Nevada und Peru in Gang. Im selben Jahr wurden die Aktien von Newmont als erste Goldbergbaugesellschaft überhaupt in den Dow Jones Sustainability World Index aufgenommen. Nach Kritik in den letzten Jahren konstatierten die Christian Brothers im Jahr 2013 Fortschritte bei der Umsetzung des Abkommens, aber an vielen Standorten bleibt die Politik von Newmont umstritten. Kennzahlen Die Angabe der Anzahl der Beschäftigten für das Jahr 2021 schwankt zwischen 14.400 und 31.000. Der Umsatz für 2021 wird mit etwa 12 Mrd. US$ angegeben. Kritik Zarafshan-Newmont In Usbekistan war Newmont Mining seit 1995 an einem Joint Venture mit der Regierung von Usbekistan in dem Unternehmen Zarafshan-Newmont in Zarafshan beteiligt. Dieses Unternehmen ging 2006 pleite. Die Regierung forderte Newmont Mining gewährte Steuerbegünstigungen zurück, was Newmont Mining ablehnte. Umweltzerstörung Peru Bei Protesten gegen die Umweltzerstörung und soziale Verwerfungen durch ein neues Goldbergwerk in Cajamarca kamen im Juli 2012 drei Menschen ums Leben, der Anführer der Bewegung wurde verhaftet. Die Extractive Industries Transparency Initiative (EITI) kam zu dem Schluss, dass die Aktivitäten von Newmont keinen nachhaltigen Nutzen für die Bevölkerung bringen. Ecuador Bei Protesten gegen ein Kupferbergwerk bei Cuzco in Espinar kamen am 29. Mai 2012 zwei Menschen ums Leben. Akyem in Ghana Im Jahr 2009 erhielt das Unternehmen den Negativpreis von Public Eye in den Kategorien Global und People für das Akyem-Goldprojekt in Ostghana, da Newmont dabei keine Rücksicht auf die sozialen und ökologischen Folgen nehme. Rund 10.000 Kleinbauern würden ihr Land verlieren, Flüsse und Trinkwasser durch Zyanid kontaminiert. Tausende Menschen sollen ohne angemessene Entschädigung zwangsumgesiedelt werden. Zudem soll ein geschütztes Waldgebiet gerodet werden. Bei den Protesten kamen drei Menschen ums Leben. Ahafo Demgegenüber stellt das Unternehmen auf seiner Webseite dar, wie beim ebenfalls in Ghana betriebenen Ahafo-Projekt zirka 1.700 Haushalte umgesiedelt wurden und die betroffene Bevölkerung entschädigt wurde. So wurden den Betroffenen neue Häuser, Schulen und Land zur Verfügung gestellt, weiterhin wurde ein Programm zur Verbesserung der Landwirtschaft ins Leben gerufen. Nach Unternehmensangaben bebauen 95 % der umgesiedelten Bauern ihr neues Land, und dies mit verbesserten Methoden, so dass sie höhere Erträge als zuvor erzielen. Indonesien Seit 2004 gab es Proteste auf der Insel Sulawesi gegen Umweltverschmutzung und Schädigung der lokalen Fischbestände. Neuseeland In Neuseeland kritisieren vor allem Maoris die Vernichtung von wertvollem Ackerland. Einzelnachweise Goldbergbauunternehmen Bergbauunternehmen (Vereinigte Staaten) Unternehmen (Denver) Unternehmen im Philadelphia Gold and Silver Index Unternehmen im NYSE Arca Gold BUGS Index Gegründet 1916

de

other

N/A

§ 949 ZPO (weggefallen) | Gesetze auf anwalt24.de § 949 ZPO (weggefallen) Suche Zivilprozessordnung Bundesrecht...§ 949 ZPO (weggefallen)§ 950 ZPO (weggefallen)§ 951 ZPO (weggefallen)§ 952 ZPO (weggefallen)§ 953 ZPO (weggefallen)§ 954 ZPO (weggefallen)§ 955 ZPO (weggefallen)§ 956 ZPO (weggefallen)§ 957 ZPO (weggefallen)§ 958 ZPO (weggefallen)§ 959 ZPO (weggefallen)§ 960 ZPO (weggefallen)§ 961 ZPO (weggefallen)§ 962 ZPO (weggefallen)§ 963 ZPO (weggefallen)§ 964 ZPO (weggefallen)§ 965 ZPO (weggefallen)§ 966 ZPO (weggefallen)§ 967 ZPO (weggefallen)§ 968 ZPO (weggefallen)§ 969 ZPO (weggefallen)...Anlage 1 ZPO § 949 ZPO (weggefallen) § 949 ZPOZivilprozessordnungBundesrechtBuch 9 – (weggefallen)Titel: ZivilprozessordnungNormgeber: BundRedaktionelle Abkürzung: ZPOGliederungs-Nr.: 310-4Normtyp: Gesetz(weggefallen) § 948 ZPO (weggefallen)§ 950 ZPO (weggefallen)

fi

other

N/A

Siivousvälineet, Siivous, Kodinhoito - säilytys - ON24 Sisustustavaratalo Siivousvälineet, Siivous, Kodinhoito, säilytys Sisustus ja kodintarvikkeet › Kodinkoneet ja taloustarvikkeet › Kotitaloustavarat, siivousvälineet › säilytys Kori MY STYLE S ET-60875 kori on valmistettu tukevasta muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • väri: tummanruskea • mitat: korkeus 10 cm, leveys 25,5 cm, syvyys 19,5 cm Vaatteiden säilytyspussi UR-119764 säilytyspussi on hengittävää kangasta, suojaa vaatteita lialta, pölyltä ja koiperhosilta • mitat: 60x144 cm • säilytyspussi on käytettävissä kotona, matkalla ja autossa • säilytyspussi on ripustettavissa myös vaatekaappiin Lue lisää... Hinta: 15,35 Tarjoushinta: 12,10 Vaatteiden säilytyspussi UR-119762 säilytyspussi on hengittävää kangasta, suojaa vaatteita lialta, pölyltä ja koiperhosilta • mitat: 60x105 cm • säilytyspussi on käytettävissä kotona, matkalla ja autossa • säilytyspussi on ripustettavissa myös vaatekaappiin Lue lisää... Hinta: 13,55 Tarjoushinta: 10,92 Laatikko STYLE L ET-85199 säilytyslaatikko on valmistettu kestävästä muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • mitat: korkeus 23 cm, leveys 44 cm, syvyys 33 cm Hinta: 16,10 Laatikko STYLE S ET-98042 säilytyslaatikko on valmistettu kestävästä muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa Hinta: 8,35 Laatikon järjestäjä, 3 kpl CE-49231 kestävästä polypropyleenistä valmistetut järjestäjät on helppo asettaa paikalleen ja myöhemmin irroittaa • seinämän paksuus on vain 0,7 mm, vie vähän tilaa • toimitus sisältää kolme laatikkoa, ilman väliosia Laatikon järjestäjä, 2 kpl CE-49232 kestävästä polypropyleenistä valmistetut järjestäjät on helppo asettaa paikalleen ja myöhemmin irroittaa • seinämän paksuus on vain 0,7 mm, vie vähän tilaa • toimitus sisältää kaksi laatikkoa, ilman väliosia Säilytyslaatikko HEIDRUN R-BOX 28L UR-94069 muovinen säilytyslaatikko • mitat: korkeus 26 cm, leveys 43 cm, syvyys 33 cm Tekstiilikori FLY TR-64630 FLY on omaperäinen ja tyylikäs Pohjoismainen sisustustekstiilisarja, johon kuuluu tyynyliinat, sängynpeitteet, pöytä- ja saunatekstiilit • korit on kaksinpuolin käytettäviä, molemmat puolet on erisävyistä kangasta Laatikko+kansi ET-76414 säilytyslaatikko on valmistettu kestävästä muovista, nahkajäljitelmä • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • väri: ruskea Laatikon järjestäjä, 18-aukkoinen kennostruktuuri CE-49234 kestävästä polypropyleenistä valmistettu järjestäjä on helppo asentaa ja myöhemmin irrottaa • reunapaksuus on vain 0,7 mm, vie vain vähän tilaa • 8- osaisen ja 18 aukkoisen kenno-organisoijan säätäminen on helppoa kennoja lisäämällä tai vähentämällä Lue lisää... Hinta: 9,65 Säilytyslaatikko 30 l UR-57343 käytännöllinen säilytyslaatikko • kannessa ruutukuvio • tilavuus 30 litraa • tuotettu Italiassa Lue lisää... Hinta: 12,60 Tilava säilytyspussi sangoilla BY-98999 tilavassa pussissa on kaksi sangaa, korkeus 55 cm ja pohjan läpimitta 40 cm • materiaali: tekstiiliä muistuttava polyesteri • helppo puhdistaa • käytänöllinen apu säilytykseen Laatikko vaatekaappiin HEIDRUN nr.1 (4,5 L) UR-62037 läpinäkyvä säilytyslaatikko • sopii kasattavaksi yhdessä muiden Heidrun vaatekaappilaatikoiden kanssa • alkuperämaa Italia • mitat: 28x18,5x14 cm Lue lisää... Hinta: 6,45 Laatikko vaatekaappiin HEIDRUN nr.2 (10 L) UR-62038 läpinäkyvä säilytyslaatikko • sopii kasattavaksi yhdessä muiden Heidrun vaatekaappilaatikoiden kanssa • alkuperämaa Italia • mitat: 38x28x14 cm Lue lisää... Hinta: 8,20 Laatikko+kansi TAKSI ET-71304 laatikko ja kansi on valmistettu tukevasta muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen vaatekomerossa ja lastenhuoneessa • väri: keltainen/harmaa Laatikon järjestäjä, välit CE-49233 kestävästä polypropyleenistä valmistettu järjestäjä on helppo asentaa ja myöhemmin irrottaa • seinämän paksuus vain 0,7 mm, vie vain vähän tilaa • laatikon järjestäjässä on 12 säilytyspesää Kori MY STYLE L ET-60858 kori on valmistettu tukevasta muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • väri: valkoinen • mitat: korkeus 22 cm, leveys 35,5 cm, syvyys 28,5 cm Tyhjiöpussi ET-39558 uudelleenkäytettävä, rypistymätön ja pölyltä suojaava • hajusteeton, kosteudenkestävä • tuotettu Saksassa • kokonaismitat: 135x90 cm • kuva on havainnollistava Lue lisää... Hinta: 11,30 Ripustettavat säilytystaskut UR-119767 käytännöllinen säilytysratkaisu - tiheäkudotut, ilmaa läpipäästävät ja helppohoitoiset polyesterikankaasta valmistetut taskun oveen ripustamiseksi • 24 taskua sopivat solmioiden, huivien, korujen,kenkien jne säilytykseen Lue lisää... Hinta: 30,20 Kori VICTORIA ET-88361 kori on valmistettu tukevasta muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • mitat: korkeus 12 cm, leveys 22 cm, syvyys 17 cm Hinta: 6,15 Kori ET-90524 kori on valmistettu tukevasta muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • muovipunos on kudonta jäljitelmää • mitat: korkeus 14 cm, leveys 25 cm, syvyys 18 cm Laatikko vaatekaappiin HEIDRUN nr.4 (28 L) UR-62040 läpinäkyvä säilytyslaatikko • sopii kasattavaksi yhdessä muiden Heidrun vaatekaappilaatikoiden kanssa • alkuperämaa Italia • mitat: 57x38x17 cm Kori VICTORIA ET-88368 kori on valmistettu tukevasta muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • mitat: korkeus 12 cm, leveys 22 cm, syvyys 17 cm Laatikko vaatekaappiin HEIDRUN nr.5 (48 L) UR-62041 läpinäkyvä säilytyslaatikko • sopii kasattavaksi yhdessä muiden Heidrun vaatekaappilaatikoiden kanssa • alkuperämaa Italia • mitat: 57x38x27,2 cm Vakuumipussi, 2 kpl UR-119753 vaakumipussi suojaa säilytettäviä tavaroita pölyltä, koiperhosilta, hajuilta, kosteudelta ja lialta • pakkaukseen sisältyy 2 pussia • yhden pussin mitat: 106x46 cm • käyttö: laita vaatteet pussiin, sulje pussi ja poista ilma pölyimurilla Laatikko vaatekaappiin HEIDRUN nr.3 (21 L) UR-62039 läpinäkyvä säilytyslaatikko • sopii kasattavaksi yhdessä muiden Heidrun vaatekaappilaatikoiden kanssa • alkuperämaa Italia • mitat: 38x28x27,2 cm Kori ET-90523 kori on valmistettu tukevasta muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • muovipunos on kudonta jäljitelmää • mitat: korkeus 17 cm, leveys 30 cm, syvyys 22 cm Hinta: 11,65 Säilytysrasia FIRST AID GB-78283 metallinen säilytysrasia • mitat: korkeus 6,7 cm, leveys 20,2 cm, syvyys 13,2 cm Hinta: 13,95 Tyhjiöpussit, 2 kpl ET-39555 uudelleenkäytettävä, rypistymätön ja pölyltä suojaava • hajusteeton, kosteudenkestävä • tuotettu Saksassa • mitat: 90 x 56 cm Vakuumipussi, 2 kpl UR-119749 vaakumipussi suojaa säilytettäviä tavaroita pölyltä, koiperhosilta, hajuilta, kosteudelta ja lialta • pakkaukseen sisältyy 2 pussia • yhden pussin mitat: 50x60 cm • käyttö: laita vaatteet pussiin, sulje pussi ja poista ilma pölyimurilla Laatikko+kansi STYLE L ET-60850 laatikko ja kansi on valmistettu tukevasta muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • väri: harmaa • mitat: korkeus 14 cm, leveys 29 cm, syvyys 20 cm Laatikko+kansi STYLE M ET-60844 laatikko ja kansi on valmistettu tukevasta muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • väri: valkoinen • mitat: korkeus 17 cm, leveys 39 cm, syvyys 29 cm Lue lisää... Hinta: 18,65 Säilytystila SPIRELLA BOWL UR-62193 omaperäinen pyöreä säilytystila • kolmekerroksellisesti avautuvat pienet laatikot, joisssa voi säilyttää pienempiä esineitä • korkeus 14 cm, läpimitta 16 cm • Sveitsiläistä laatua Hinta: 29,70 Lue lisää... Hinta: 121,95 Säilytyslaatikko kannella GB-121902 kankaasta valmistetussa säilytyslaatikossa on kansi • mitat: 41x35x20 cm • väri: harmaa Säilytyslaatikko HIPPO 20,5 l ET-36934 tukevasta muovista valmistettu säilytyslaatikko • tilavuus 20,5 litraa • sopii hyvin vaikkapa lelulaatikoksi Lue lisää... Hinta: 15,05 Hinta: 17,40 Riippuhyllystö UR-119769 hyllystö on valmistettu harmaasta kankaasta • toimitukseen sisältyy tarrakiinnitys vaatetankoon kiinnitystä varten • kuusi vakaata ja tilavaa avolaatikkoa • laatikot pysyvät vakaina myös, kun hyllyissä on vaatteita Lue lisää... Hinta: 32,15 Kankainen riippuhylly GB-103846 kangashyllystö vaatteiden säilytykseen • viisi vakaata hyllyä Lue lisää... Hinta: 15,55 Laatikko+kansi STYLE M ET-60852 laatikko ja kansi on valmistettu tukevasta muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • väri: harmaa • mitat: korkeus 17 cm, leveys 39 cm, syvyys 29 cm Kori RIBBON XS ET-70257 kori on valmistettu tukevasta muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • väri: harmaa • mitat: korkeus 12 cm, leveys 24 cm, syvyys 17 cm Laatikko+kansi STYLE L ET-60853 laatikko ja kansi on valmistettu tukevasta muovista • soveltuu erinomaisesti asioiden säilytykseen esim vaatekomerossa • väri: harmaa • mitat: korkeus 23 cm, leveys 44 cm, syvyys 33 cm Lue lisää... Hinta: 20,90 Kori WICKER sangoilla Ø51xh36/46 cm EV-106634 korissa on kätevät sangat • harmaa muovipunos • mitat: Ø51xh36/46 cm Kenkäteline GB-122278 kankainen kenkäteline kenkien säilytykseen • 16 vakaata hyllyä Lue lisää... Hinta: 44,65 Laatikko JUTA ET-54720 laatikossa on kansi • materiaali: polyesteri, muistuttaa pellavaa • väri: beige • mitat: korkeus 19 cm, leveys 27 cm, syvyys 20 cm • tuotettu Saksassa Kenkien säilytystila GB-122280 kankainen säilytystila kengille • yhdeksän vakaata metallihyllyä Lue lisää... Hinta: 48,85 Säilytyskori 22 l ET-43382 harmaa säilytyskori on valmistettu muovista • tilavuus 22 l • mitat: korkeus 12 cm, leveys 60 cm, syvyys 40 cm Vaatteiden säilytystila GB-122281 kankainen vaatteiden säilytyskaappi • vetoketju avaamiseksi ja sulkemiseksi Lue lisää... Hinta: 39,65

da

wikipedia

N/A

Translation er den proces i cellerne hvor ribosomerne anvender mRNA til at bygge protein. Efter DNA er transkriberet til mRNA, transporteres mRNA til et ribosom udenfor cellekernen. Ribosomen placerer sig rundt om mRNA og læser af nukleobaserne tre og tre (disse tripletter kaldes codon). Aflæsningen sker så et aminosyrebærende tRNA-molekyle (med den rette pasform til den triplet der læses fra) fodres ind i ribosomen, slipper sin aminosyre og forlader ribosomen. Derefter kommer den næste tRNA og frigiver sin aminosyre, og sådan bygges en aminosyrekæde op, hvilket resulterer i et protein (som er en aminosyrekæde). Genetik

it

legislation

EU

Avis juridique important | 32001M2365 DECISIONE DELLA COMMISSIONE del 05/04/2001 che dichiara la compatibilità con il mercato comune di una concentrazione (Caso n. IV/M.2365 - SCHLUMBERGER/SEMA) in base al Regolamento (CEE) n. 4064/89 del Consiglio (Il testo in lingua inglese è il solo facente fede) Gazzetta ufficiale n. 137 del 09/05/2001 pag. 0009 - 0009 DECISIONE DELLA COMMISSIONE del 05/04/2001 che dichiara la compatibilità con il mercato comune di una concentrazione (Caso n. IV/M.2365 - SCHLUMBERGER / SEMA) in base al Regolamento (CEE) n. 4064/89 del Consiglio(Il testo in lingua inglese è il solo facente fede)Il testo completo è disponibile nella versione inglese CEN di CELEX.)La versione materiale della decisione è disponibile presso i punti vendita del'Ufficio delle Pubblicazioni Ufficiali delle Comunità Europee.

bg

wikipedia

N/A

Каталин Макрай () е унгарска гимнастичка, състезателка по художествена гимнастика. Нейн съпруг е бившия унгарски президент Пал Шмит. Биографии Родена е на 5 април 1945 г. в град Вашвар, Унгария. Представлява Унгарската народна република на две олимпиади – на летните олимпийски игри през 1964 г. в Токио и на летните олимпийски игри през 1968 г. в Мексико Сити. Тя е Сребърен медалист от Олимпийските игри в Токио през 1964 г. на неравни пръти. В тези игри тя заема 5–то място в отбора, докато в индивидуалното състезание (в индивидуалното многобой) тя става 18-ма и с 3-тия резултат стига до финала в една отделна форма (на гореспоменатите неравномерни щанги). На Олимпийските игри през 1968 г. в Мексико Сити тя отново става 5–та в отбора, докато в индивидуалното състезание (в индивидуалното многобой) тя става 26–та, тя не достига нито един от финалите в отделни състезания. Двукратен шампион от Универсиадата от 1963 г. – в индивидуалния многобой (тя споделя златото с Лариса Латинина) и в отбора. Шампион (в отбора) и бронзов медалист (индивидуално многобой) на Универсиадата от 1965 г. Източници Унгарски гимнастици Гимнастички Родени във Вашвар

es

legislation

EU

4.2.2005 ES Diario Oficial de la Unión Europea L 31/1 REGLAMENTO (CE) N o 185/2005 DE LA COMISIÓN de 3 de febrero de 2005 por el que se establecen valores globales de importación para la determinación del precio de entrada de determinadas frutas y hortalizas LA COMISIÓN DE LAS COMUNIDADES EUROPEAS, Visto el Tratado constitutivo de la Comunidad Europea, Visto el Reglamento (CE) no 3223/94 de la Comisión, de 21 de diciembre de 1994, por el que se establecen disposiciones de aplicación del régimen de importación de frutas y hortalizas (1), y, en particular, el apartado 1 de su artículo 4, Considerando lo siguiente: (1) El Reglamento (CE) no 3223/94 establece, en aplicación de los resultados de las negociaciones comerciales multilaterales de la Ronda Uruguay, los criterios para que la Comisión fije los valores a tanto alzado de importación de terceros países correspondientes a los productos y períodos que se precisan en su anexo. (2) En aplicación de los criterios antes indicados, los valores globales de importación deben fijarse en los niveles que figuran en el anexo del presente Reglamento. HA ADOPTADO EL PRESENTE REGLAMENTO: Artículo 1 Los valores globales de importación a que se refiere el artículo 4 del Reglamento (CE) no 3223/94 quedan fijados según se indica en el cuadro del anexo. Artículo 2 El presente Reglamento entrará en vigor el 4 de febrero de 2005. El presente Reglamento será obligatorio en todos sus elementos y directamente aplicable en cada Estado miembro. Hecho en Bruselas, el 3 de febrero de 2005. Por la Comisión J. M. SILVA RODRÍGUEZ Director General de Agricultura y de Desarrollo Rural (1) DO L 337 de 24.12.1994, p. 66. Reglamento cuya última modificación la constituye el Reglamento (CE) no 1947/2002 (DO L 299 de 1.11.2002, p. 17). ANEXO del Reglamento de la Comisión, de 3 de febrero de 2005, por el que se establecen los valores globales de importación para la determinación del precio de entrada de determinadas frutas y hortalizas (EUR/100 kg) Código NC Código país tercero (1) Valor global de importación 0702 00 00 052 115,4 204 83,1 212 152,0 624 81,6 999 108,0 0707 00 05 052 152,0 204 84,0 999 118,0 0709 10 00 220 65,9 999 65,9 0709 90 70 052 220,6 204 236,0 624 56,7 999 171,1 0805 10 20 052 44,3 204 44,1 212 51,7 220 41,6 448 35,7 624 44,6 999 43,7 0805 20 10 052 76,5 204 61,3 624 72,5 999 70,1 0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90 052 63,7 204 85,5 400 77,4 464 131,4 624 69,4 662 36,0 999 77,2 0805 50 10 052 57,4 999 57,4 0808 10 80 052 104,3 400 121,3 404 103,9 720 59,7 999 97,3 0808 20 50 388 88,2 400 90,0 528 99,6 720 41,5 999 79,8 (1) Nomenclatura de países fijada por el Reglamento (CE) no 2081/2003 de la Comisión (DO L 313 de 28.11.2003, p. 11). El código «999» significa «otros orígenes».

pl

wikipedia

N/A

Jerzy Fryderyk (ur. 30 stycznia 1573 r. w Durlach, zm. 14 września 1638 r. w Strasburgu) – margrabia Badenii-Durlach i margrabia Baden-Baden w latach 1604–1622 z dynastii Zähringen. Życiorys Jerzy Fryderyk był czwartym i najmłodszym spośród synów margrabiego Badenii-Durlach Karola II. Jego matką była druga żona Karola, Anna, córka palatyna Veldenz Ruprechta z rodu Wittelsbachów. Gdy w 1584 r. bracia dzielili między siebie dziedzictwo po ojcu, małoletniemu Jerzemu Fryderykowi przyznano południową część dóbr (Rötteln, Badenweiler i Sausenberg). W 1595 r. dorosłemu już Jerzemu Fryderykowi przypadła też część dziedzictwa po zmarłym bracie Jakubie III z Hachbergiem. Gdy w 1604 r. zmarł drugi z braci, Ernest Fryderyk, Jerzy Fryderyk odziedziczył nie tylko pozostałą część margrabstwa Badenii-Durlach, ale także główną, położoną na prawym brzegu Renu część margrabstwa Baden-Baden. To ostatnie jego starszy brat zajął wobec groźby jego zasekwestrowania z powodu nierozważnej polityki finansowej kuzyna Edwarda Fortunata. Przejęcie margrabstwa Baden-Baden przez Jerzego Fryderyka po śmierci brata nastąpiło dzięki podpisaniu przezeń zobowiązania wobec cesarza Rudolfa II Habsburga do zwrotu księstwa synowi Edwarda Fortunata Wilhelmowi w przypadku odpowiedniego wyroku sądu oraz niedziałania na szkodę panującego w tym księstwie katolicyzmu. Jerzy Fryderyk wszelkimi sposobami podważał prawa Wilhelma do dziedzictwa po Edwardzie Fortunacie, powołując się przede wszystkim na fakt jego pochodzenia ze związku morganatycznego, kwestionując też uprawnienia sądu cesarskiego do rozstrzygania w tej sprawie i domagając się oddania go pod osąd innych książąt. Zawiodły także próby bezpośrednich negocjacji Wilhelma z Jerzym Fryderykiem (który zgadzał się na pozostawienie w rękach kuzyna jedynie dóbr Rodemachern, bez prawa do tytułu margrabiowskiego). Jerzy Fryderyk, wychowany w wierze luterańskiej, był bardzo religijny. W swym księstwie podjął energiczne działania w celu jego konsolidacji, wykorzystując w tym celu instytucje Kościoła luterańskiego, który uważał za jedyną bazę do takiego działania. Unifikował także prawo (opracowane statuty ogłoszono drukiem w 1622 r.) oraz stworzył jednolitą administrację, ściśle określając kompetencje poszczególnych jej organów, z których najważniejszym była "tajna rada". Rozbudował armię i studiował sztukę wojenną; wydał nawet trzytomowe dzieło na ten temat. Mając nastawionego przeciwko sobie cesarza, Jerzy Fryderyk szukał sojuszników wśród książąt protestanckich. Uczestniczył w sojuszach luterańskich władców, w tym od początku istnienia (w 1608 r.) w unii protestanckiej – w ten sposób zapobiegając odebraniu sobie przez cesarza dóbr Baden-Baden. Gdy w 1621 r. unia została rozwiązana, a cesarz podjął kolejne kroki prawne w celu odebrania mu dziedzictwa po kuzynie, Jerzy Fryderyk, dysponujący liczną armią, porozumiał się z protestanckim wodzem Ernstem Mansfeldem i przystąpił aktywnie do wojny trzydziestoletniej. 22 kwietnia 1622 r., aby chronić dziedzictwo swoich synów na wypadek klęski, abdykował na ich rzecz. Następnie ruszył przeciwko cesarskim wojskom Johana Tilly'ego. W swej pierwszej i jedynej bitwie, stoczonej pod Wimpfen 6 maja, poniósł klęskę. Kilka miesięcy później cesarz ostatecznie przyznał margrabstwo Baden-Baden Wilhelmowi. Po abdykacji i klęsce, Jerzy Fryderyk mimo wszystko pragnął wrócić do wojny przeciwko cesarzowi. Próbował zaangażować w konflikt Francję i Anglię, obiecując samemu wystawić armię, która opanuje ziemie nad górnym Renem i przywróci Palatynat Reński wygnanemu księciu Fryderykowi V; warunkiem był oddanie mu na powrót margrabstwa Baden-Baden. Ponieważ jednak nie miał księstwa ani armii, negocjacje zakończyły się niepowodzeniem. Ostatecznie Jerzy Fryderyk w 1627 wstąpił na służbę króla duńskiego Chrystiana IV. Jednak powierzona mu armia, która miała stawić czoło Wallensteinowi, wycofała się na wybrzeże Morza Bałtyckiego, gdzie została otoczona i skapitulowała. Potem próbował angażować się w inne sojusze antyhabsburskie, jednak zmarł rozczarowany porażkami Szwedów, nie odzyskawszy swego księstwa. Rodzina Jerzy Fryderyk był żonaty trzykrotnie. Pierwszą jego żoną była poślubiona 2 lipca 1592 r. Juliana Urszula (ur. w 1573), córka Fryderyka, hrabiego Salm-Neufville. Z tego związku pochodziło piętnaścioro dzieci: Katarzyna Urszula (1593–1615), żona następcy tronu Hesji-Kassel Ottona (najstarszego syna Maurycego Uczonego) Fryderyk V (1594–1659), następca ojca jako margrabia Badenii-Durlach, Anna Amalia (1595–1651), żona hrabiego Nassau-Saarbrücken Wilhelma Ludwika, Filip (1596–1597), Karol (1598–1625), Juliana Urszula (1600–1600), Rudolf (1602–1603), Krzysztof (1603–1632), zginął podczas oblężenia Ingolstadt, Anna Augusta (1604–1616), Sybilla Magdalena (1605–1644), żona hrabiego Nassau-Saarbrücken-Idstein Jana (młodszego brata Wilhelma Ludwika, który poślubił jej starszą siostrę), Franciszka (1606–1606), Urszula Maria (1607–1607), Franciszka Sybilla (1609–1609), Zofia Dorota (1610–1633), Ernestyna Zofia (1612–1658). Juliana Urszula zmarła w 1614 r. W tym samym roku, 23 października, Jerzy Fryderyk poślubił Agatę (ur. w 1581), córkę hrabiego Erbach. Z tego małżeństwa pochodziły trzy córki: Agata (1615–1616), Anna (1617–1672), Elżbieta (1620–1692). Agata zmarła w 1621 r. 29 lipca tego roku Jerzy Fryderyk ożenił się po raz trzeci. Tym razem był to związek morganatyczny: żoną Jerzego Fryderyka została Elżbieta, córka książęcego sekretarza Johanna Thomasa Stolza. To małżeństwo było bezdzietne, a Elżbieta przeżyła swego męża i zmarła w 1652 r. Bibliografia Dynastia badeńska Władcy Badenii Urodzeni w 1573 Zmarli w 1638

en

wikipedia

N/A

Kingdom of the Night is the debut album by Axxis, released in 1989. Track listing All songs by Bernard Weiss and Walter Pietsch "Living in a World" - 3:53 "Kingdom of the Night" - 3:50 "Never Say Never" - 3:41 "Fire and Ice" - 4:00 "Young Souls" - 3:16 "Singing for a Song" - 4:03 "Love Is Like an Ocean" - 3:24 "The Moon" - 3:40 "Tears of the Trees" - 4:10 "Just One Night" - 3:13 "Kings Made of Steel" - 3:32 "Living in a World (Extended Version)" - 5:08 Personnel Bernhard Weiss: Vocals, Guitars Walter Pietsch: Vocals, Guitars Tobias Becker: Keyboards Werner Kleinhans: Bass Richard Michalski: Drums, Backing Vocals With Ava Cimiotti, Frank Pieper: Additional Vocals References External links Official website 1989 debut albums Axxis albums EMI Records albums

pt

wikipedia

N/A

A imunoglobulina humana hiperimune é um produto que contém altos títulos de um específico anticorpo. Esse produto é obtido mediante doação de plasma humano contendo altos níveis do anticorpo de interesse. Contudo, uma vez que a imunoglobulina hiperimune é formada de plasma humano, ela também contém pequenas quantidades de outros anticorpos. As indicações para uso da imunoglobulina hiperimune são pós-exposição ou profilaxia de doenças como hepatite B, raiva, tétano e varicela. Observação: Existe também duas imunoglobulinas hiperimunes para o tratamento do Vírus Sincicial Respiratório (RSV), um agente etiológico de pneumonia em crianças. Imunologia

de

other

N/A

agb - Praxis TGK Die folgenden Allgemeinen Geschäftsbedingungen gelten für alle Geschäftsbeziehungen zwischen der Praxis Tatjana Graf-Külper und dem Kunden. Maßgeblich ist jeweils die zum Zeitpunkt des Vertragsschlusses gültige Fassung. Für reguläre Sitzungen: Die Praxis Tatjana Graf-Külper bietet kostenpflichtige Dienstleistungen inform von Psychotherapie und Coaching an. Der Klient/die Klientin ist Vertragspartner und für den Ausgleich der Rechnungen zuständig. § 3 Nutzungbedingungen Die Anwendunfen erfolgen auf Basis des aktuellen Standes von Wissenschaft und Technik durch qualifizierte und verantwortungsvolle Fachkräfte. Sie ist trotz allem keine medizinische Beratung und kann ärztlichen Rat nicht ersetzen. Der Vertrag kommt durch eine Buchung des Kunden und der damit verbundenen Annahme der Allgemeine Geschäftsbedingungen und der Datenschutzbestimmungen durch den Kunden zustande. Die "Schnupperstunden" bzw. Erstgespräche sind kostenlos und dauern 30 Minuten. Ein Einzeltermin dauert in der Regel 50 Minuten bei Einzelterminen oder 90 Minuten bei Paartherapien. Er beginnt und endet pünktlich, d.h. dass bei einer Verspätung keinerlei Anspruch darauf erhoben kann, dass die zu Beginn eines Termins verlorenen Minuten an die Sitzung angehängt werden. Das Behandlungshonorar pro Termin beträgt 100 € für Einzelberatung oder 180 € für Paarberatung. Die Preise für Coaching verstehen sich zzgl. 19 % MwSt. Für Beratung am Telefon oder per Mail fallen Kosten von € 2,- pro Minute zzgl. 19 % MwSt an. Werden sie egal über welchen Weg gebucht, sind sie verbindlich. Gezahlt werden kann bar oder nach Stellung der Rechnung. Das fällige Beratungshonorar der vereinbarten Termine ist durch den Klienten/der Klientin zu bezahlen. Die Kosten der Praxisleistung werden von Krankenkassen oder Beihilfestellen nicht ersetzt werden, da es sich nicht um eine Heilbehandlung nach § 1 des Heilpraktikergesetzes handelt. § 7 Pflichten des Klienten Der Klient ist verpflichtet, alle Angaben zu seiner Person richtig und vollständig bekannt zu geben. Sollte der Kunde hierbei Fehler machen, ist er verpflichtet, dies sofort an die Praxis Tatjana Graf-Külper zu melden, damit eine Korrektur erfolgen kann. Wenn ein vereinbarter Termin nicht wahrgenommen werden kann bzw. nicht spätestens 2 Werktage vorher abgesagt wird, ist der Klient zur Zahlung des Ausfallbetrages von 100 % der Termingebühr verpflichtet. Dies gilt ebenso für die kostenlosen "Schnupperstunden" bzw. Erstgespräche, die bei Nichteinhalten oder nicht Absagen des gebuchten Termins mit 50 € berechnet werden. § 8 Verfügbarkeit ​ Die Termine werden individuell verbindlich vereinbart. § 9 Kündigung und Stornierung von Sitzungen Eine Kündigung kann von beiden Vertragsseiten jederzeit, jedoch spätestens 48 Stunden vor einem bereits vereinbartem Termin, ausgesprochen werden. Sollte ein Termin ohne vorherige Stornierung versäumt werden, muss die Sitzung in vollem Umfang gezahlt werden. Die Nutzung der Unterlagen, Anwendungen und Anregungen unterliegt den jeweils geltenden Urheberrechten. Die Inhalte dürfen ausschließlich zu privaten und nicht-kommerziellen Zwecken genutzt werden. Eine gewerbliche Vervielfältigung der urheberrechtlich geschützten Inhalte oder eine Weitergabe an Dritte ist unzulässig und wird mit rechtlichen Schritten verfolgt. Nach Vertragsschluss hat der Kunde das gesetzlich gewährte Recht, seine Vertragserklärung innerhalb von 14 Tagen ohne Angabe von Gründen in Schriftform (Brief, Fax oder E-Mail) zu widerrufen. Der Widerruf muss zu seiner Wirksamkeit den Benutzernamen und die vollständige Adresse des Kunden enthalten. Zur Wahrung der Widerrufsfristen genügt die rechtzeitige Absendung einer Widerrufserklärung an folgende Adresse: Die Erhebung, Verarbeitung und Nutzung von persönlichen Daten des Kunden ist in den gesonderten Datenschutzbestimmungen geregelt und Bestandteil des Vertrages zwischen dem Kunden und der Praxis Tatjana Graf-Külper. Gerichtsstand für sämtliche Streitigkeiten aus diesem Vertrag ist der Geschäftssitz der Praxis Tatjana Graf-Külper, Lerchenfeld 3, 22081 Hamburg. Sollte eine der vorstehenden Bestimmungen ganz oder teilweise unwirksam oder undurchführbar sein, so bleibt die Gültigkeit der übrigen davon unberührt. Die Parteien werden anstelle der unwirksamen bzw. undurchführbaren Regelung eine Regelung vereinbaren, die dem wirtschaftlichen Zweck der betroffenen unwirksamen bzw. undurchführbaren Regelung am nächsten kommt. Für Online-Kurse und Online-Angebote: Die Praxis Tatjana Graf-Külper bietet kostenpflichtige Dienstleistungen und Kurse an. Die Online-Kurse beinhalten praktische Übungen, Arbeitsblätter, diverse Übungs-Videos und Übungs-Audios. Die Übungen soll der Kunde eigenständig durchführen und in den Alltag integrieren. Die Anleitungen erfolgen auf Basis des aktuellen Standes von Wissenschaft und Technik durch qualifizierte und verantwortungsvolle Fachkräfte. Sie ist trotz allem keine medizinische Beratung und kann ärztlichen Rat nicht ersetzen. Der Kunde wird hiermit informiert, dass ausschließlich über das Internet kommuniziert wird und dabei die individuellen gesundheitlichen und psychischen Besonderheiten des Kunden nicht vollumfänglich ersichtlich sind. Auch geben die vom Kunden selbst zur Verfügung gestellten Informationen seinen individuellen Gesundheitszustand nicht umfassend wieder. Der Kunde verpflichtet sich, bei Auftreten möglicher negativer Auswirkungen unverzüglich einen Arzt aufzusuchen und medizinischen Rat einzuholen. Der Teilnehmer bestätigt durch die Registrierung, dass er an keinen diagnostizierten psychischen Störungen leidet. Die Teilnahme ist für den Kunden auf eigene Gefahr. Die Praxis Tatjana Graf-Külper behält sich das Recht vor, die Internet-Plattform auf dem neuesten Stand zu halten und Änderungen bzw. Optimierungen an der Internet-Seite vorzunehmen, z.B. durch Änderungen an der Funktionalität und den Inhalten. Die Nutzung der Kurse ist kostenpflichtig. Die Zahlung für die gebuchte Dienstleistung ist im Voraus fällig. Sie erfolgt entweder per Rechnung oder online über ein gesichertes Zahlungsformular über den Anbieter PayPal (Europe) S.à r.l. et Cie, S.C.A oder Digistore24. Erst nach Zahlungseingang kann der Kunde die Kurse nutzen. ​ Vor Eingang des Entgeltes durch den Kunden ist die Praxis Tatjana Graf-Külper nicht zur Leistungserbringung verpflichtet. Da es sich bei manchen Kursen um zertifizierte Präventionsangebote handelt, müssen die Kosten für die Kurse nach §20 SGB V von gesetzlichen Krankenkassen rückwirkend ganz oder teilweise zurückerstattet werden. Um die Kosten erstattet zu bekommen, müssen folgende Grundvoraussetzungen erfüllt sein: Vollständige, erfolgreiche Teilnahme an allen Kurseinheiten. Eine erfolgreiche Teilnahme bedeutet, dass der Kunde die sogenannten Wissensüberprüfungen, die am Ende jeder Kurseinheit automatisch eingeblendet werden, besteht und eine Teilnahme-Bescheinigung nach Abschluss des Kurses erhält. Ein entsprechendes Formular wird durch die Praxis Tatjana Graf-Külper bereitgestellt. Abgesehen von der Erteilung einer Teilnahme-Bescheinigung bei erfolgreichem Abschluss des Kurses ist es der Praxis Tatjana Graf-Külper nicht möglich, auf diesen Prozess Einfluss zu nehmen. Werden diese Grundvoraussetzungen nicht erfüllt, behalten die Krankenkassen sich das Recht vor, die Teilnahmegebühr nicht zu erstatten. Der Kunde ist verpflichtet, alle Angaben zu seiner Person richtig und vollständig bekannt zu geben. Sollte der Kunde hierbei Fehler machen, ist er verpflichtet, dies sofort an die Praxis Tatjana Graf-Külper zu melden, damit eine Korrektur erfolgen kann. Der Kunde ist verpflichtet, die persönlichen Zugangsvoraussetzungen zu seinem persönlichen Bereich geheim zu halten und Missbrauch durch Dritte zu verhindern. Im Falle des Verlusts seines Kennwortes oder des mißbräuchlichen Zugangs durch Dritte wird der Kunde dies der Praxis Tatjana Graf-Külper unverzüglich anzeigen, damit der Zugang zu seinem persönlichen Bereich gesperrt werden kann.

it

wikipedia

N/A

La Coalizione Arcobaleno (in inglese: Rainbow Coalition) è stato un movimento multiculturale fondato il 4 aprile 1969 a Chicago, in Illinois, da Fred Hampton, presidente della sezione locale e vicepresidente nazionale del Black Panther Party, assieme a William “Preacherman” Fesperman della Young Patriots Organization e José Cha Cha Jiménez, fondatore del gruppo degli Young Lords. È stata la prima delle diverse organizzazioni del ventesimo secolo a basarsi sul concetto di una “coalizione arcobaleno”, quindi multi-etnica e anti-razzista. La Coalizione Arcobaleno, nata in seno ad organizzazioni che si richiamavano esplicitamente al marxismo-leninismo, al socialismo rivoluzionario, e all’anti-capitalismo, cominciò a includere ben presto altri gruppi radicali e socialisti, come la Lincoln Park Poor People’s Coalition o successivamente, gli Students for a Democratic Society, i Brown Berets chicano, l’American Indian Movement nativo-americano e le Red Guards sino-americane. Nell’aprile del 1969, Hampton annunciò tramite numerose conferenze stampa che il movimento era sorto. La Coalizione Arcobaleno affrontò in modo diretto povertà, corruzione, brutalità delle forze dell’ordine, e la questione abitativa. I gruppi che vi prendevano parte si supportarono l’un altro con proteste, scioperi, e manifestazioni per portare avanti una causa unica. Successivamente alla Coalizione vennero ad aggiungersi molti altri gruppi locali, come Rising Up Angry. Il movimento inoltre prese posizione contro la criminalità e la violenza delle gang; in particolare Hampton, Jiménez e i loro colleghi ritenevano che la violenza di strada fosse utilizzata dal Partito Democratico a Chicago (capeggiato da Richard J. Daley) per consolidare il proprio potere grazie all’ottenimento di fondi per rafforzare la sicurezza. Note Movimenti politici statunitensi Marxismo Storia degli Stati Uniti d'America (1964-1980)

lv

caselaw

EU

23.6.2007 LV Eiropas Savienības Oficiālais Vēstnesis C 140/24 Pirmās instances tiesas priekšsēdētāja 2007. gada 2. maija rīkojums — IPK International World Tourism Marketing Consultants/Komisija (lieta T-297/05 R) (Pagaidu noregulējums - EKL 256. pants - Prasības priekšmets - Pieņemamība - Steidzamības neesamība) (2007/C 140/41) Tiesvedības valoda — vācu Lietas dalībnieki Prasītāja: IPK International — World Tourism Marketing Consultants GmbH, Minhene (Vācija) (pārstāvis — C. Pitschas, avocat) Atbildētāja: Eiropas Kopienu Komisija (pārstāvis — B. Schima, pārstāvis, kam palīdz C. Arhold, avocat) Priekšmets Pieteikums apturēt Komisijas 2006. gada 4. decembra Lēmuma C (2006) 6452 par EUR 318 000 atmaksāšanu, ko prasītāja kā avansu saņēmusi par projektu Ecodata, piespiedu izpildi. Rezolutīvā daļa: 1) pieteikumu par pagaidu noregulējumu noraidīt; 2) lēmuma pieņemšanu par tiesāšanās izdevumiem atlikt.

en

wikipedia

N/A

K-128 is a north–south state highway in the U.S. state of Kansas. K-128's southern terminus is at U.S. Route 24 (US-24) and K-9 northwest of Glen Elder, and the northern terminus continues as Nebraska Highway 78 (N-78) at the Nebraska border north of Burr Oak. West of Mankato, a small section of K-128 is co-designated as US-36. Before state highways were numbered in Kansas, there were auto trails, which were an informal network of marked routes that existed in the United States and Canada in the early part of the 20th century. The section of K-128 that overlaps with US-36 was part of the Pikes Peak Ocean to Ocean Highway auto trail. K-128 was first designated on January 7, 1937, and ran from US-24 and K-9 north to US-36. In February 1996, K-28 was truncated to K-14 in Jewell, and the section of K-28 from US-36 to the Nebraska state line became an extension of K-128. Route description K-128 begins at an intersection with K-9 and US-24 just north of Waconda Lake and northwest of Glen Elder in Mitchell County. It begins travelling northward for roughly , through rural farmlands, before reaching the Jewell County line. After entering Jewell County it continues northward, following to the west of Limestone Creek, a tributary of the Solomon River. About past the county line, K-128 crosses West Limestone Creek, a tributary of Limestone Creek. The highway continues from here for about , before it reaches the western terminus of K-228, which runs eastward to serve Ionia. From K-228, the highway continues northward until it reaches US-36. At US-36, K-128 turns eastward and runs concurrent with US-36 for about then turns northward and leaves US-36, which continues east toward Mankato. It continues northward for roughly , before reaching Burr Oak, where it becomes Main Street. As it continues north through the city it crosses White Rock Creek, a tributary of the Republican River, then exits the city. Just north of Burr Oak it crosses Walnut Creek then Wolf Creek, both tributaries of White Rock Creek. About later, K-128 intersects Cedar Road, also known as Rural Secondary 336 (RS-336). At Cedar Road, K-128 turns westward for before turning back north at Cedar Road (RS-335). From here, K-128 continues northward for before reaching N-78 at the Nebraska state line. The Kansas Department of Transportation (KDOT) tracks the traffic levels on its highways, and in 2017, they determined that on average the traffic varied from 295 vehicles per day slightly north of Burr Oak to 1410 vehicles per day along the concurrency with US-36. The only section of K-128 that is included in the National Highway System is its concurrency with US-36. The National Highway System is a system of highways important to the nation's defense, economy, and mobility. K-128 also connects to the National Highway System at its junction with US-24. History Early roads Before state highways were numbered in Kansas there were auto trails, which were an informal network of marked routes that existed in the United States and Canada in the early part of the 20th century. The section of K-128 that overlaps with US-36 was part of the Pikes Peak Ocean to Ocean Highway. The southern terminus was part of the Roosevelt National Highway, Kansas White Way, and Sunflower Trail. Establishment and realignments K-128 was assigned by the State Highway Commission of Kansas on January 7, 1937, and ran from US-24 and K-9 north to US-36. K-128 originally ran directly north–south through Ionia until it was moved slightly westward to a new alignment in 1945, and at that time K-228 was created to link Ionia to the new alignment. The United States Bureau of Reclamation began purchasing rights-of-way in June 1963, and then started constructing the Glen Elder Dam and Waconda Lake in November 1964. Then in 1965, US-24 was realigned slightly north to a new alignment and K-128 was shortened by to meet the new alignment of US-24 and K-9 to make way for the new lake. On February 8, 1996, K-28 was truncated to K-14 in Jewell and the section of K-28 from US-36 to the Nebraska state line became an extension of K-128, which created a short overlap with US-36. Major intersections References External links Kansas Department of Transportation State Map KDOT: Historic State Maps 128 Transportation in Mitchell County, Kansas Transportation in Jewell County, Kansas

es

wikipedia

N/A

El municipio de Union (en inglés: Union Township) es uno de los veinte municipios ubicados en el condado de Benton en el estado estadounidense de Iowa. En el año 2000 el municipio tenía una población de 996 habitantes y una densidad poblacional de 10,7 personas por km2. El territorio del municipio incluye al de una ciudad, Van Horne. Geografía El municipio de Union se encuentra ubicado en las coordenadas . Referencias Enlaces externos Municipios de Iowa Localidades del condado de Benton (Iowa)

pt

wikipedia

N/A

Marcos Bueno Crespo (Las Flores, 6 de outubro de 1986) é um ciclista argentino de estrada e pista que atualmente compete pela equipe Buenos Aires Província. Em 2011, conquistou a medalha de bronze na perseguição por equipes dos Jogos Pan-Americanos. Em 2012, novamente conquistou o bronze na perseguição por equipes, desta vez no Campeonato Pan-Americano de Ciclismo. É também o vencedor da classificação por pontos da Volta Ciclística de São Paulo de 2012, na qual também ganhou a 6a etapa. Principais Resultados 2004 1o - Campeonato Nacional de Perseguição Individual Juniores 2007 2o - Etapa 1 da Vuelta a San Juan 2o - Etapa 4 da Vuelta al Valle 2008 1o - Prólogo da Clásica del Oeste-Doble Bragado (CRE) 4o - 100 Km de la Republica Argentina 4o - GP Campagnolo 2009 3o - Aniversario CC La Nación 2o - Circuito de Lobos 2o - Etapa 2 da Volta Ciclística de Campos 2o - Gran Premio Ciudad de Buenos Aires 3o - Aniversario 3 de Febrero 2o - Cámaras Colla 1o - Classificação Geral da Vuelta al Valle 1o - Etapa 1 2o - Etapas 2, 3, 4 e 5 1o - Doble Media Agua 2010 1o - Etapas 2 e 7 da Vuelta a San Juan 3o - Classificação Geral do GP Esco 2o - Etapas 1 e 3 2o - Classificação Geral do Doble Chepes 1o - Etapa 3 1o - Cámaras Colla 1o - Classificação Geral da Vuelta al Valle 1o - Etapas 1 e 2 (CRE) 2o - Etapas 3 e 4 2011 2o - Etapas 3 e 7 do Tour de San Luis 1o - Prólogo (CRE) e Etapas 4 e 6 da Vuelta a Mendoza 2o - Etapas 1, 2 e 8 da Vuelta a Mendoza 2o - GP Hermanos Macchi 1o - Trofeo Corte Inglès 3o Perseguição por Equipes dos Jogos Pan-Americanos 2012 4o - Copa América de Ciclismo 3o Perseguição por Equipes do Campeonato Pan-Americano de Ciclismo 2o - Trofeo Corte Inglès 1o - Circuito Nuestra Señora del Portal 1o Classificação por pontos da Volta Ciclística de São Paulo 1o - Etapa 6 2o - Etapa 1 3o - GP Campagnolo 2013 1o - Etapa 6 da Vuelta a San Juan 2o - Prólogo e etapa 3 da Vuelta a San Juan 3o - Etapa 3 da Vuelta a San Juan 4o - GP Aniversario Ciudad de Saladillo 3o - GP San Lorenzo 5o - Circuito de Escalante 4o - Trofeo Corte Inglès 2o - Etapa 4 da Volta Ciclista Provincia de Valencia 5o - GP Campagnolo Ligações externas Perfil de Marcos Crespo no Cycling Archives (ing) Ciclistas da Argentina Naturais de Las Flores (Buenos Aires)

cs

wikipedia

N/A

Josef Franz Benoni (23. srpna 1870, Lanškroun – 10. února 1957, Burkhards/Vogelsberg, SRN) byl představitel kulturního života českých Němců na území Československa před rokem 1939. Veřejně působil jako dramatik, spisovatel a impresionistický malíř. Byl také členem komunální správy města Lanškrouna. Původ a vzdělání Josef F. Benoni pocházel z rodiny, jejíž původ je matrikově doložen až do konce 17. století, kdy do Čech ze severní Itálie přišel nejstarší známý představitel rodu Benoni a usadil se v Chrudimi. V pozdějších generacích se rod Benoni rozdělil na několik větví. Zatímco chrudimská větev se vlivem prostředí orientovala na české jazykové prostředí, lanškrounská větev se v převážně německy hovořícím Hřebečsku zcela přirozeně orientovala na německé jazykové prostředí. Veřejná činnost Josef F. Benoni se řadu let věnoval zasilatelskému obchodu s textilem. Důsledkem první světové války však pro své zboží ztratil odbytiště. Po rozpadu Rakousko-Uherska a vzniku nových celních zón už na své předválečné obchodní úspěchy nenavázal. Tím více se však v nových politických podmínkách věnoval komunální politice (byl členem lanškrounského obecního zastupitelstva) a psaní do regionálního tisku. Ve volném čase vytvořil také řadu zdařilých impresionistických obrazů. Kromě několika divadelních dramat je především autorem souboru unikátních rodinných vzpomínek Alt-Landskroner Geschichten z roku 1923 (česky Příběhy ze starého Lanškrounska, 2014), ve kterých zaznamenává zajímavé osobnosti Lanškrounska let 1795–1908. Jeho lanškrounské příběhy dodnes představují zajímavý narativní pramen a řadí se k nemnoha publikacím, díky nimž lze nahlédnout do všedního života českých Němců před nárůstem nacionalismu v pohraničí československé republiky. Z tohoto hlediska jsou Benoniho příběhy cenné i tím, že žádné protičeské nebo výrazně proněmecké nálady neobsahují, neboť zůstávají ryze v rovině „obyčejných“ lidských každodenních příběhů. Osobní život Na rozdíl od svých chrudimských příbuzných byli všichni příslušníci lanškrounských rodin Benoni jako občané německé národnosti odsunuti z Československa. Josef F. Benoni zemřel roku 1957 ve Spolkové republice Německo na následky sportovního úrazu. Lanškrounský Josef Benoni je někdy v literatuře a v knihovnických databázích mylně zaměňován se svým jmenovcem, Josefem Benonim z Chrudimi, který byl jeho vzdáleným příbuzným. Dílo (výběr) Vlastivědné práce a rodová historie Alt-Landskroner Geschichten. Landskron : Josef Czerny, 1923. Die Oppolzeriade und andere ausgewählte Geschichten. Landskron : R. Piffl’s Söhne, 1927. Příběhy ze starého Lanškrounska. Lanškrounský »hejtman z Kopníku« a jiné vzpomínky na 19. století. (První české vydání Alt-Landskroner Geschichten). Praha : NZB, 2014. Divadelní hry a romány Haus Schärmer. Román na pokračování, pod pseudonymem Benno Reichstätt. Reichenberger deutschen Volkszeitung, 1918. Drahomira die Herzogin von Prag. Ein dramatisches Gedicht in 6 Akten. Landskron in Böhmen : R. Piffl’s Söhne, 1927. Meier Helmbrecht. Ein deutsches historisches Bauerndrama in 5 Akten. Landskron : Josef Czerny, 1930. Die Mönche von Hradisch. Ein romantisches, zeitgeschichtliches Trauerspiel in 5 Akten. Landskron : B. R. Piffl, 1935. Literatura Odkazy Externí odkazy Reference Narození 1870 Narození v Lanškrouně Úmrtí 1957 Sudetští Němci Spisovatelé píšící německy Muži Německé rodiny Josef Narození 23. srpna Úmrtí 10. února Češi italského původu

it

other

N/A

Crema proteica 350g Cioccolato bianco crunchy Pro Nutrition Alimenti Crema proteica 350g Cioccolato Bianco Crunchy "Alimenti" ha 3 promozioni EAN: 0745599001099 Alimenti (103) Se lo ordini adesso verrà evaso entro: martedì 7 aprile. € 7,43 anziché € 9,9 (-24,9%) In evidenza da Pro Nutrition (Crema) 1 pz. da 350 g, pubblicato il 07/03/2020 — Crema proteica spalmabile al cioccolato bianco con il 28% di proteine e zero zuccheri. Il prodotto non contiene olio di palma, olio di colza o zuccheri. INGREDIENTI:Maltitolo, proteine del siero del latte isolate, burro di karitè, soia isolato proteico, oli vegetali (girasole, burro di cacao cartamo), estruso proteico isolato del latte, emulsionante: lecitina di soia, aromi. Dose giornaliera...Vedi tutto Cioccolato - bianco pz. 10 Pro Nutrition: famiglie Descrizione completa Crema proteica 350g Cioccolato Bianco Crunchy. Crema proteica spalmabile al cioccolato bianco con il 28% di proteine e zero zuccheri. Il prodotto non contiene olio di palma, olio di colza o zuccheri. INGREDIENTI:Maltitolo, proteine del siero del latte isolate, burro di karitè, soia isolato proteico, oli vegetali (girasole, burro di cacao cartamo), estruso proteico isolato del latte, emulsionante: lecitina di soia, aromi. Dose giornaliera consigliata:25g. MODALITÀ UTILIZZO:Mescolare prima dell'uso. Consumare con cucchiaino o spalmare con un coltello. Chiudere sempre la confezione non consumata. AVVERTENZE:Conservare in luogo fresco e asciutto, lontano da fonti di calore e dai raggi solari. Prodotto in uno stabilimento che utilizza derivati del latte, della soia, delle uova e frutta a guscio. Crema proteica 350g Cioccolato Bianco Crunchy contiene: Cioccolato Neutro bianco Dosi per unità di vendita**: 4 Apporto calorico: 497 Kcal (2079,4 Kj) Derivanti dai grasssi: 296,1 Kcal (1238,9 Kj) Energia 497 Kcal 497 Kcal Proteine 28 g 28 g Carboidrati 36,5 g 36,5 g Grassi 32,9 g 32,9 g di cui acidi grassi saturi 10,5 g 10,5 g Sale 0,1 g 0,1 g Fibre 0,8 g 0,8 g • SPORT BUTTER 510g Anderson (28,9 g) • Delight Fitness Caramel Crunchy 510 gr DailyLife (29 g) • Piada Start 2 x 50gr Feeling Ok (30 g) • Riso Start 100g Feeling Ok (30 g) • Delizia Start 50g Feeling Ok (30 g) • MACCAROZONE SPAGHETTI STAGE3 500 g Ciao Carb (30 g) • Biscottone 6x25g Feeling Ok (30 g) • Delizia Start 3x50g Feeling Ok (30 g) • Piada Start 4x 100gr Feeling Ok (30 g) • PERFECT CREAM 300g Cioccolato Fondente WHY Sport (27,3 g) • SPORTPASTA 300 gr EthicSport (27 g) • Croissant Start Ripieno al cacao 65G Feeling Ok (26,2 g) • Bauletto Start 300g Feeling Ok (26 g) • Almond 100% Fitness Butter DailyLife (25,4 g) Maggior apporto di grassi (32,9 g) Minor apporto di grassi (32,9 g) • Crema spalmabile Start 100g Feeling Ok (29,5 g) • Crema proteica Mandorla 350g Pro Nutrition (28 g) • Croissant Start Ripieno al cacao 65G Feeling Ok (22 g) • Panettoncino Start 90g Feeling Ok (22 g) • Muffin Start da 50g Feeling Ok (22 g) • Croissant Optimize 50g Feeling Ok (20 g) Maggior apporto di carboidrati (36,5 g) • Muesli Ricco 230g EnerZona (41,7 g) • Snack 4 legumi 20 g LEGU' (45 g) • SPORTPASTA 300 gr EthicSport (51,4 g) • Oatmeal farina d'avena 1kg neutro Pro Nutrition (51,5 g) • Oatmeal farina d'avena 1kg Nocciola Pro Nutrition (51,5 g) • Oatmeal farina d'avena Mandorla Pro Nutrition (51,5 g) • Farina d'Avena Aromatizzata 1 kg XSportNutrition (53,3 g) • Farina D'avena Micronizzata 1 kg MGFood (55,4 g) • OAT FLAKES 1 KG Natoo (56 g) Minor apporto di carboidrati (36,5 g) • MACCAROZONE SPAGHETTI STAGE3 500 g Ciao Carb (25 g) Maggior apporto calorico (497 Kcal) Minor apporto calorico (497 Kcal) • Gonuts 350 gr DailyLife (460 g) • PROTEIN CREAM PISTACCHIO 250 gr Ultimate Italia (446,7 g) • Crema proteica Mandorla 350g Pro Nutrition (440 g) • Muesli Ricco 230g EnerZona (421,7 g) • Oat Cakes 100 gr scadenza 31/3/2020 DailyLife (388 g) • Protein Toast 30g SCADENZA 03/2020 Natoo (386,7 g) • Crostino Start 2x50g Feeling Ok (386 g) Decrescendo da € 7,43 verso minor prezzo • Oatmeal farina d'avena 1kg neutro Pro Nutrition (€ 6,68 -24,9%) • Toast Optomize Pomodoro 2x80g Feeling Ok (€ 6,4 -20%) • Toast Optomize 2x80g natural Feeling Ok (€ 6,4 -20%) • Toast Optomize 2x80g Feeling Ok (€ 6,4 -20%) • Toast Start 2x80 gr cacao Feeling Ok (€ 6,4 -20%) • Toast Start 2x80gr Feeling Ok (€ 6,4 -20%) • Gonuts 350 gr DailyLife (€ 6,31 -20,1%) • Fiocchi d'Avena Baby 1 kg XSportNutrition (€ 6,2 -10,1%) • ProtoPasta Riso 10x50 g Stage 1 Ciao Carb (€ 6,2 -20%) Crescendo da € 7,43 verso maggior prezzo • Bauletto Optimize 300g Feeling Ok (€ 7,21 -19,9%) • Bauletto Start 300g Feeling Ok (€ 7,21 -19,9%) • Crema proteica Mandorla 350g Pro Nutrition (€ 7,43 -24,9%) • PERFECT CREAM 300g Pistacchio WHY Sport (€ 7,92 -20%) • PERFECT CREAM 300g Nocciola WHY Sport (€ 7,92 -20%) • PERFECT CREAM 300g Cioccolato Fondente WHY Sport (€ 7,92 -20%) • ProtoGriss 4*50 g Stage 2 Ciao Carb (€ 8 -20%) • Oatmeal farina d'avena 1kg Nocciola Pro Nutrition (€ 8,18 -25%) Promo • Protein Toast 30g SCADENZA 03/2020 Natoo (€ 0,96 -60%) Promo • Oat Cakes 100 gr scadenza 31/3/2020 DailyLife (€ 1,12 -60,1%) Promo • Panettoncino Start 90g Feeling Ok (€ 1,75 -50%) • Croissant Optimize 50g Feeling Ok (€ 2 -20%) • Crackers Start 50g Feeling Ok (€ 1,68 -20%) • Panettoncino Start 90g Feeling Ok (€ 1,75 -50%) • Savoiardo Start 35gr Feeling Ok (€ 1,34 -20,2%) • Sandwich cocoa Optimize 40 gr Feeling Ok (€ 1,27 -20,1%) • Penne Start 50g Feeling Ok (€ 0,68 -20%) ProtoPasta Riso 10x50 g Stage 1 € 6,2 (20%) Preparazione alimentare ad alto contenuto proteico. Ingredienti: GLUTINE di frumento,... Oatmeal farina d'avena 1kg Nocciola € 8,18 (25%) La farina di avena è un cereale molto utilizzato dagli sportivi che seguono una dieta... Croissant Optimize 50g € 2 (20%) Pro Nutrition è suddivisa nelle seguenti famiglie: • Carnitina (1) • Citrullina (1) • Creatina (2) • Gaba (2) • Glutammina (1) • Glucosio / Destrosio (1) Energetici (1) • Con caffeina (1) Polveri Proteiche (3) • Non stimolanti (1) Ciao Carb (11) Feeling Ok (39) • Pasta (3) • Snack (11) MGFood (6) Fibre (122) MEGA TAURINA 120 cps Oatmeal farina d'avena 1kg neutro BETA ALANINA 1000 mg 120 tav A-AKG 2000 90 cpr ProtoPasta Sedani 250 g Stage 1 ProtoPasta Riso 10x50 g Stage 1 Delight fitness caramel crunchy 510 gr (DailyLife) Gonuts 350 gr (DailyLife)

de

caselaw

Switzerland

Bundesgericht Tribunal fédéral Tribunale federale Tribunal federal 2C_744/2014 {T 1/2} Arrêt du 23 mars 2016 IIe Cour de droit public Composition MM. et Mme les Juges fédéraux Zünd, Président, Seiler, Aubry Girardin, Donzallaz et Stadelmann. Greffier : M. Chatton. Participants à la procédure Transports Publics Genevois (TPG), représentée par Me Tobias Zellweger, avocat, établissement recourant, contre Administration fédérale des douanes, représentée par la Direction générale des douanes, Division principale droit et redevances, intimée. Objet Imposition des huiles minérales (période du 1er janvier au 31 décembre 2009); remboursement en faveur des entreprises de transport concessionnaires, recours contre l'arrêt du Tribunal administratif fédéral, Cour I, du 19 juin 2014. Faits : A. Les Transports Publics Genevois (ci-après: les TPG) ont pour but de mettre à disposition de la population du canton un réseau de communications pour le transport des voyageurs. Constitués sous la forme d'un établissement de droit public, ils bénéficient de concessions fédérales pour le transport de voyageurs professionnels et réguliers. B. Les TPG ont formé quatre demandes de remboursement de l'impôt sur les carburants utilisés dans les entreprises publiques de transport pour la période du 1er janvier au 31 décembre 2009, à savoir: le 5 janvier 2012, une demande concernant les transports effectués dans la commune de Vernier (GE) pour une consommation de 81'442 litres d'huile de diesel, ainsi qu'une demande portant sur les services assurés par Genève-Tours SA pour une consommation de 187'107 litres d'huile de diesel; le 11 janvier 2012, une demande relative aux services assurés par Globe Limo SA pour une consommation de 397'587 litres d'huile de diesel et, le 13 janvier 2012, une demande concernant la "Ligne 53/RATP Dev" pour une consommation de 561'979 litres d'huile de diesel. Ces demandes de remboursement, totalisant 570'000 fr., ont été transmises à l'Administration fédérale des douanes, Direction générale des douanes (ci-après: l'Administration fédérale), le 17 janvier 2012, qui les a reçues le 24 janvier 2012. Par décision du 13 février 2012, l'Administration fédérale a refusé de rembourser l'impôt sur les huiles minérales pour les quatre demandes, au motif que celles-ci avaient été effectuées tardivement, soit plus de deux ans après la consommation des carburants en cause. La réclamation formée par les TPG contre la décision du 13 février 2012 a été rejetée par l'Administration fédérale le 21 septembre 2012. Saisi d'un recours contre cette décision sur réclamation, le Tribunal administratif fédéral a, par arrêt du 19 juin 2014, rejeté le recours et confirmé la décision attaquée. C. Contre l'arrêt du 19 juin 2014, les TPG forment un recours en matière de droit public au Tribunal fédéral. Ils concluent, sous suite de frais et dépens, à l'annulation de l'arrêt précité, à ce qu'il soit constaté que le droit des TPG au remboursement de l'impôt sur les carburants afférant à la période du 1er janvier au 31 décembre 2009 n'est ni périmé ni prescrit, et à ce que le Tribunal fédéral ordonne à l'Administration fédérale d'admettre les quatre demandes de remboursement. L'Administration fédérale conclut au rejet du recours avec suite de frais. Le Tribunal administratif fédéral renonce à se déterminer. Considérant en droit : 1. 1.1. L'arrêt attaqué, qui concerne le remboursement de l'impôt sur les huiles minérales pour la période de 2009, est une décision finale (art. 90 LTF), rendue par le Tribunal administratif fédéral (art. 86 al. 1 let. a LTF) dans une cause de droit public (art. 82 let. a LTF) et ne tombant pas sous le coup des exceptions de l'art. 83 LTF, si bien que la voie du recours en matière de droit public est en principe ouverte. Par ailleurs, le recours a été déposé en temps utile compte tenu des féries (art. 46 al. 1 let. b et art. 100 al. 1 LTF) et dans les formes prescrites (art. 42 LTF). 1.2. Bien qu'ils soient un établissement de droit public, les Transports Publics Genevois (ci-après: les TPG ou le recourant) n'agissent pas en l'occurrence dans l'exercice de la puissance publique, mais sont directement touchés, à la manière d'un contribuable, par la décision entreprise, qui leur dénie le remboursement de l'impôt sur les carburants. Ils ont donc un intérêt digne de protection à l'annulation ou la modification de la décision attaquée, de sorte qu'il faut leur reconnaître la qualité pour recourir (art. 89 al. 1 LTF). Leur recours est partant recevable, sous réserve des conclusions qui suivent (consid. 1.3 infra). 1.3. La conclusion constatatoire n° 3 prise par le recourant est subsidiaire par rapport à la conclusion condamnatoire n° 2 tendant à l'annulation de l'arrêt entrepris (ATF 141 II 113 consid. 1.7 p. 123; 135 I 119 consid. 4 p. 122) et n'est donc pas recevable. Est en outre d'emblée irrecevable la conclusion n° 4 du recours. Si le recourant obtenait gain de cause quant à l'absence de péremption ou de prescription de sa créance en remboursement de l'impôt sur les carburants consommés en 2009, l'annulation de l'arrêt attaqué ne pourrait en tout état pas déboucher sur l'admission au fond des quatre demandes de remboursement, car l'objet du litige porte sur la question de savoir si les précédents juges ont à raison considéré que le droit de requérir le remboursement de l'impôt était périmé ensuite de l'envoi tardif des demandes, mais pas sur l'examen des autres conditions présidant au remboursement et au calcul de sa quotité (cf. notamment art. 49 à 51 Oimpmin; RS 641.611). Or, ni l'Administration fédérale, ni le Tribunal administratif fédéral n'ont examiné celles-ci de façon détaillée. 2. Saisi d'un recours en matière de droit public, le Tribunal fédéral applique d'office le droit fédéral (art. 106 al. 1 LTF). Toutefois, à moins que la décision attaquée ne contienne des vices juridiques manifestes, il s'en tient aux arguments juridiques soulevés dans le recours (cf. art. 42 al. 1 et 2 LTF; ATF 134 III 102 consid. 1.1 p. 105; arrêt 2C_1120/2013 du 20 février 2015 consid. 2.1). Par ailleurs, il n'examine la violation de droits fondamentaux que si ce grief a été invoqué et motivé par le recourant (art. 106 al. 2 LTF). 3. Le recourant conteste la confirmation par le Tribunal administratif fédéral de la décision sur réclamation par laquelle l'Administration fédérale avait refusé de lui rembourser l'impôt prélevé sur les carburants consommés durant la période du 1er janvier au 31 décembre 2009 et réclamé au moyen de quatre demandes, au motif que le droit au remboursement invoqué serait périmé. Or, il n'est pas contesté que le recourant a sollicité le remboursement de l'impôt sur les carburants une fois passés les délais prévus pour ce faire. Le litige se limite donc au point de savoir si le Conseil fédéral, en introduisant les dispositions réglementaires sur la base desquelles la demande de remboursement formée par le recourant a été déclarée irrecevable, n'a pas outrepassé ses compétences, en violation notamment du principe de la séparation des pouvoirs. 4. Conformément à l'art. 1 let. a et b de la loi fédérale du 21 juin 1996 sur l'imposition des huiles minérales (Limpmin; RS 641.61), les carburants sont soumis à l'impôt sur les huiles minérales et à la surtaxe sur celles-ci. Selon l'art. 17 al. 3 Limpmin, " les carburants utilisés par les entreprises de transport concessionnaires de la Confédération sont exonérés de l'impôt totalement ou en partie ". L'art. 18 al. 4 Limpmin prévoit que " le Conseil fédéral arrête la procédure de remboursement. Les montants insignifiants ne sont pas remboursés ". Sur la base de cette dernière clause, le Conseil fédéral a adopté l'ordonnance du 20 novembre 1996 sur l'imposition des huiles minérales (Oimpmin; RS 641.611), dont les art. 46 ss sont consacrés au "remboursement de l'impôt". L'arrêt litigieux confirmant la décision d'irrecevabilité de la demande de remboursement se fonde en particulier sur l'art. 48 Oimpmin, dont la teneur est la suivante: "Art. 48 Oimpmin - Extinction du droit au remboursement al. 1 Les demandes de remboursement doivent être présentées dans les trois mois qui suivent la clôture annuelle des comptes, sauf dans les cas mentionnés à l'art. 18 al. 1 de la loi. al. 2 Il n'existe pas de droit au remboursement de l'impôt pour les marchandises ayant été consommées plus de deux ans avant la présentation de la demande. al. 3 La Direction générale des douanes peut, dans un cas d'espèce, prévoir le remboursement de l'impôt pour des marchandises consommées antérieurement si le requérant n'a pas observé le délai sans qu'il y ait eu faute de sa part ou au cas où le paiement de l'impôt constituerait pour lui une rigueur excessive". 5. 5.1. Dans l'arrêt querellé du 19 juin 2014, le Tribunal administratif fédéral a d'abord rappelé que l'impôt sur les huiles minérales perçu par la Confédération constitue un impôt de consommation spécial; son exonération n'intervenant fréquemment qu'après la perception de l'impôt, il incombe en principe au bénéficiaire de l'exonération d'en réclamer le remboursement. Si l'exonération fiscale des carburants utilisés par les entreprises de transport concessionnaires était ancrée dans une loi au sens formel (cf. art. 17 al. 3 Limpmin), la réglementation de "la procédure de remboursement" de l'impôt avait en revanche été complètement déléguée au Conseil fédéral (cf. art. 18 al. 4 Limpmin), qui devait la concrétiser par le biais d'une ordonnance législative dépendante de substitution. Or, ces termes légaux englobaient également "les conditions matérielles du droit au remboursement", à savoir le contrôle des conditions de base de l'exonération, le choix du bénéficiaire et toute "la technique de remboursement". Il fallait partant y voir une ample clause de délégation en faveur du Conseil fédéral, qui pouvait introduire, en conformité avec le principe de la légalité, un délai de péremption du droit de revendiquer l'exonération (art. 48 al. 2 Oimpmin). Ce délai répondait à l' "intérêt public évident" - financier, environnemental, favorisant la sécurité du droit et luttant contre les abus - de la Confédération de "savoir si la perception première de l'impôt va perdre son caractère provisoire et devenir définitive" (arrêt attaqué, p. 17). 5.2. Le recourant soutient que les précédents juges ont à tort qualifié d'ordonnance dépendante de substitution la réglementation que le Conseil fédéral est tenu d'adopter en application de l'art. 18 al. 4 Limpmin. Il s'agirait en réalité une clause d'exécution permettant au Conseil fédéral uniquement d'adopter des normes secondaires venant préciser la loi, et non pas des normes primaires complétant la loi et réglementant davantage que de pures questions d'organisation et de procédure. Or, l'introduction d'un délai de péremption à l'art. 48 al. 2 Oimpmin, que la Limpmin ne mentionne pas, constituerait une norme primaire dépassant le cadre fixé par cette loi; elle violerait de ce fait les principes constitutionnels de la légalité et de la séparation des pouvoirs. Le grief soulevé commande tout d'abord d'examiner la portée du délai de remboursement litigieux (consid. 6), puis de déterminer la nature de la clause figurant à l'art. 18 al. 4 Limpmin (consid. 7). Enfin, il conviendra de vérifier que l'art. 48 al. 2 Oimpmin respecte le cadre fixé par celle-ci (consid. 8). 6. Selon la lettre de l'art. 48 Oimpmin ("extinction du droit au remboursement"; "il n'existe pas de droit au remboursement"), si l'entreprise de transport omet de former sa demande de remboursement de l'impôt sur les carburants dans les délais prévus par le Conseil fédéral, soit passée une période de deux ans depuis la consommation des marchandises, son droit à réclamer le remboursement de la créance à l'égard de la Confédération disparaît. 6.1. Lorsqu'un droit s'éteint par suite de l'expiration du délai dans lequel le titulaire doit l'exercer ou accomplir un acte nécessaire à son exercice, on se trouve en présence d'un délai de péremption ("Verwirkung"; cf. ATF 139 V 244 consid. 3.1 p. 246; 119 V 298 consid. 4a p. 300; arrêts 4A_257/2014 du 29 septembre 2014 consid. 6.1, sic! 1/2015 p. 37; 2C_402/2013 du 20 août 2013 consid. 4.1, sic! 12/2013 p. 756). L'absence du terme explicite de "péremption" n'y change rien; l'emploi de formules telles que "le droit s'éteint" est a priori considéré comme déterminant (cf. ATF 125 V 262 consid. 5a p. 263; 119 V 298 consid. 4a p. 300; 113 V 66 consid. 1b p. 68). En conséquence, l'art. 48 al. 2 Oimpmin introduit un délai de péremption affectant le droit au remboursement de la créance que détient l'entreprise. 6.2. La péremption se distingue généralement de la prescription ("Verjährung"), qui vise la situation où le créancier d'un droit perd la faculté d'en requérir l'exécution forcée, sans que cela n'entraîne la perte du droit lui-même, qui subsiste comme obligation naturelle sujette à compensation (art. 120 al. 3 CO [RS 220]; dans ce sens: ATF 133 II 366 consid. p. 368). Comme institution générale du droit (cf. ATF 135 V 163 consid. 5.3 p. 169), la prescription s'applique à toutes les prétentions, y compris à celles de droit public, qu'elles appartiennent à la collectivité publique ou aux administrés (ATF 95 I 512 consid. 3 p. 517). Son existence est partant indépendante d'une base légale expresse (cf. DANIEL RIEDO, Die Verjährung der Zollschuld nach dem neuen Zollgesetz, in Archives 75/2007, p. 450 ss, 452). Pour cette raison, il est arrivé au Tribunal fédéral de combler des lacunes proprement dites qu'il avait identifiées dans une loi fédérale et de considérer qu'une prétention était prescrite au-delà d'un certain délai (ATF 126 II 1 consid. 3 p. 6; arrêt 2C_999/2014 du 15 janvier 2015 consid. 4.3, in Archives 83, p. 516). La péremption, de par les effets plus durs qu'elle entraîne pour le créancier (ETIENNE MOOR/ETIENNE POLTIER, Droit administratif, vol. II, 3e éd., ch. 1.3.2 p. 102), ne constitue en revanche pas une institution générale du droit qu'il serait loisible aux organes de l'Etat de déduire de l'ordre juridique en l'absence de toute base légale (cf. MICHAEL RITTER, Die Handhabung des Widerrufs und der Rückforderungen sowie der Verjährung und Verwirkung von Direktzahlungen, in Blätter für Agrarrecht, n° 2/3, 2012, p. 3 ss, 21). L'existence d'un délai de péremption nécessite ainsi une assise normative suffisamment précise (cf. MOOR/ POLTIER, op. cit., ch. 1.3.2 p. 102). En tant qu'elle éteint un droit qui existait auparavant, la péremption concerne un aspect essentiel des droits et obligations des particuliers (dans ce sens, HÄFELIN/MÜLLER/ UHLMANN, Allgemeines Verwaltungsrecht, 6e éd., 2010, n. 795a, p. 182; NIEDERER/BÜHLER/ WÜRSTEN, Pauschale Steueranrechnung im Nachsteuerverfahren, in ZStP 2/2014, p. 95 ss, 110), de sorte que seul le législateur au sens formel peut en principe instaurer un tel délai ou, à tout le moins, en fixer les fondements dans une loi formelle, avant d'en déléguer la mise en oeuvre au Conseil fédéral (cf. art. 164 al. 2 Cst.; ATF 137 II 409 consid. 6.4 p. 413; 131 II 13 consid. 6.4.4 p. 29). 6.3. En droit public, néanmoins, il n'est pas toujours aisé de distinguer si, en instaurant un délai, le législateur a opté pour l'une ou l'autre institution, c'est-à-dire celle de la prescription ou de la péremption (cf. MOOR/POLTIER, op. cit., ch. 1.3.2 p. 101; THIERRY TANQUEREL, Manuel de droit administratif, 2011, n. 748 p. 254; cf., pour des exemples, ATF 112 V 6 consid. 4c p. 8; arrêt 9C_298/2013 du 22 novembre 2013 consid. 5.2, in SVR 2014 BVG n° 21 p. 74). En outre, il existe une controverse doctrinale notamment quant à l'existence d'une obligation naturelle en matière de créances de droit public prescrites, un critère d'ordinaire important pour distinguer les deux institutions (cf. ANDREA BRACONI, Prescription et péremption dans l'assurance sociale, in Droit privé et assurances sociales [Jean-Louis Duc (éd.)], 1990, p. 215 ss, 235; ATTILIO R. GADOLA, Verjährung und Verwirkung im öffentlichen Recht, in PJA 1/95, p. 47 ss, p. 55; ANDRÉ GRISEL, Traité de droit administratif, vol. II, 1984, p. 667; THOMAS MEIER, Verjährung und Verwirkung öffentlich-rechtlicher Forderung, 2013, p. 307 s.; TANQUEREL, op. cit., n. 738 p. 251). En l'espèce, il est inutile de trancher le point de savoir s'il se justifie, en matière de créances de droit publicen faveur de l'Etat et/ou envers ce dernier, de maintenir une différentiation de traitement stricte du point de vue des exigences découlant du principe de la légalité (cf. art. 5 al. 1 Cst.; arrêt 2C_668/2013 du 19 juin 2014 consid. 5.1), entre les délais de péremption et de prescription. D'une part, un principe général s'oppose en effet à ce que le contribuable puisse de façon illimitée dans le temps exiger de l'Etat qu'il lui restitue des impôts indument versés (voir, pour la prescription de ce droit, ATF 78 I 184 consid. 3 p. 191 s.). D'autre part, l'on verra ci-après que l'introduction d'un délai de péremption dans l'Oimpmin repose in casu, en tout état, sur un clause de délégation législative suffisante. 7. Comme il a été vu auparavant, un délai de péremption doit être en principe inscrit dans une loi au sens formel. Contrairement à ce que semble retenir une partie de la doctrine (cf. NIEDERER/BÜHLER/WÜRSTEN, op. cit., p. 111), cette exigence n'exclut cependant pas catégoriquement la possibilité pour le législateur de déléguer la compétence d'édicter certaines règles de droit au Conseil fédéral, y compris dans l'un des domaines sensibles énoncés à l'art. 164 al. 1 Cst. (point laissé ouvert in ATF 133 II 331 consid. 7.2.2 p. 347 s., mais implicitement admis in ATF 134 I 322 consid. 2.4 p. 327; 131 II 13 consid. 6.4.4 p. 29; cf. également Message du Conseil fédéral du 20 novembre 1996 relatif à une nouvelle Constitution fédérale, in FF 1997 I 1, p. 134 s., p. 197 et p. 397). Pour qu'une telle délégation législative soit admissible, le pouvoir législatif doit toutefois respecter certaines conditions, à savoir: le droit constitutionnel n'interdit pas une délégation, elle est prévue dans un acte normatif - soit une loi formelle - soumis à référendum, elle est limitée à une matière déterminée et la loi elle-même énonce dans les grandes lignes les règles les plus importantes (cf. ATF 128 I 113 consid. 3c p. 122; arrêt 2C_118/2008 du 21 novembre 2008 consid. 4.1; cf. déjà ATF 117 Ia 328 consid. 4 p. 335). Il s'agit là d'exigences découlant du principe de la séparation des pouvoirs (cf. ATF 134 I 269 consid. 4.2 p. 279; arrêt 1C_251/2014 du 27 janvier 2015 consid. 2.2) et du principe de la légalité (art. 5 al. 1 et 127 al. 1 Cst.; ATF 140 I 381 consid. 4.4 p. 386; 139 II 460 consid. 2.1 p. 463). 7.1. A défaut d'une réglementation explicite d'un délai de péremption lié au remboursement de l'impôt dans la Limpmin, l'art. 48 al. 2 Oimpmin doit donc, sous réserve du point laissé ouvert au consid. 6.3 supra, reposer sur une clause de délégation législative qui permette au Conseil fédéral d'adopter une ordonnance législative dépendante de substitutionet non uniquement une ordonnance d'exécution. Cette dernière se limite à préciser certaines dispositions légales au moyen de normes secondaires, à en combler le cas échéant les véritables lacunes et à fixer si nécessaire des points de procédure (cf. ATF 139 II 460 consid. 2.2 p. 463; 136 I 29 consid. 3.3 p. 33; 130 I 140 consid. 5.1 p. 149; 103 IV 192 consid. 2a p. 194). Il sera précisé que la plupart des ordonnances énoncent à la fois des dispositions secondaires et des dispositions primaires (cf. ATF 118 Ib 367 consid. 3a p. 370; AUER/MALINVERNI/HOTTELIER, Droit constitutionnel suisse, vol. I, 3e éd., 2013, n. 1596 p. 539; PIERRE TSCHANNEN, ad art. 182 Cst., in Die schweizerische Bundesverfassung - St. Galler Kommentar, 3e éd., 2014, n. 14 p. 2927). 7.2. In casu, l'art. 48 al. 2 Oimpmin litigieux dépend de l'art. 18 al. 4, 1ère phr., Limpmin, selon lequel " le Conseil fédéral arrête la procédure de remboursement ". 7.2.1. La clause de délégation se réfère prima facie à de simples questions d'organisation ou de procédure, qui plaident en faveur d'une clause d'exécution (cf. AUER/MALINVERNI/HOTTELIER, op. cit., n. 1602 p. 541). L'agencement des alinéas au sein de l'art. 18 Limpmin suggère cependant une ample marge normative en faveur du Conseil fédéral et corrobore ainsi la présence d'une clause de substitution. Il résulte en effet des différents alinéas de cette disposition que le législateur a entendu réglementer les points essentiels du remboursement, à savoir le principe même du remboursement (al. 1), les conditions matérielles de base auxquelles il doit être consenti (al. 3: "nécessité économique" et "affectation à un usage d'intérêt général"; al. 2) et son objet (al. 1 let. a et b et al. 2; quant aux bénéficiaires de ce remboursement, ils sont mentionnés à l'art. 17 al. 3 et d Limpmin). A contrario, l'art. 18 Limpmin autorise le Conseil fédéral à réglementer le surplus de la procédure de remboursement et de ses conditions. On ajoutera que la consécration ponctuelle des al. 4 in fine (non remboursement des "montants insignifiants") et al. 5 (non versement d'intérêts), qui limitent l'autonomie laissée au gouvernement en matière de remboursement, serait superflue si, comme l'affirme le recourant, le Conseil fédéral s'était seulement vu attribuer la compétence de préciser des points d'exécution mineurs de la loi. 7.2.2. En précisant que le remboursement a posteriori de l'impôt prélevé sur les carburants en faveur, notamment, des entreprises de transport concessionnaires, met en jeu " une véritable technique liée à l'imposition indirecte " (FF 1995 III 133, p. 135), le Message du Conseil fédéral concernant la loi sur l'imposition des huiles minérales du 5 avril 1995 confirme la volonté du législateur de confier au Conseil fédéral le soin d'élaborer une procédure de remboursement également susceptible de comprendre des normes primaires et affectant les droits et obligations des particuliers (cf. aussi le Message du Conseil fédéral du 3 mai 2006 relatif à la modification de la loi sur l'imposition des huiles minérales, entrée en vigueur le 1er juillet 2008, in: FF 2006 4057, p. 4088). 7.2.3. Par ailleurs, c'est à bon droit que les précédents juges ont effectué des rapprochements avec d'autres lois et règlements gouvernant des impôts de consommation spéciale (cf. art. 131 Cst.). S'il est vrai que, contrairement à la clause figurant à l'art. 18 al. 4 Limpmin, l'art. 24 al. 2 de la loi fédérale du 21 mars 1969 sur l'imposition du tabac (LTab; RS 641.31) évoque explicitement la réglementation des délais de remboursement par le Conseil fédéral, cette dernière clause de délégation législative présente de fortes similitudes avec la première; ceci donne à penser que la formulation plus vague de l'art. 18 al. 4 Limpmin englobe déjà la compétence de fixer des délais pour présenter les demandes de remboursement dans la notion de "procédure de remboursement" plutôt que ne soit envisagée l'existence d'un silence qualifié du législateur qui interdirait au Conseil fédéral de réglementer l'aspect des délais de procédure. En dépit des critiques du recourant, l'analogie que le Tribunal administratif fédéral trace entre l'art. 18 al. 4 Limpmin et l'art. 19 de l'ordonnance sur la taxe d'incitation sur les composés organiques volatils du 12 novembre 1997 (OCOV; RS 814.018), qui instaure des délais de péremption par rapport à l'exercice du droit au remboursement de la taxe sur les composés organiques volatils, n'est pas non plus dénuée de pertinence. Sur la base des art. 35c al. 2 et 3 de la loi fédérale du 7 octobre 1983 sur la protection de l'environnement (LPE; RS 814.01), le Conseil fédéral a en effet reçu la compétence de définir les "procédures de perception et de remboursement de la taxe" ainsi que d' "exclure un remboursement si celui-ci doit entraîner des frais ou des difficultés hors de proportion". Si la possibilité d'exclure le remboursement de la taxe est certes mentionnée dans la LPE, cette dernière n'envisage toutefois pas la déchéance du droit au remboursement par suite du non-respect d'un délai; on peut en inférer que c'est la clause de délégation autorisant le Conseil fédéral à fixer la procédure de remboursement de la taxe qui a servi comme base pour l'introduction d'un tel délai péremptoire et des effets de son inobservation. 7.2.4. L'introduction d'un délai de péremption a pour double finalité de garantir la sécurité juridique et de faciliter le bon fonctionnement de l'administration, en stabilisant définitivement des rapports de droit après l'écoulement d'un certain temps, sans que cette durée ne puisse être allongée par un acte interruptif du créancier (ATF 125 V 262 consid. 5a p. 263; arrêt 2C_756/2010 du 19 janvier 2011 consid. 3.2.2, in Archives 79 p. 855; voir aussi PETER BRÜLISAUER, 30-Tage-Frist zur Anwendung des Meldeverfahrens bei Dividenden, in L'Expert-comptable n° 12, 2011, p. 1042 ss, 1044). De plus, des considérations de technique administrative justifient en principe que les délais de péremption soient relativement brefs en vue d'une liquidation diligente et bien informée des affaires (MOOR/POLTIER, op. cit., ch. 1.3.2 p. 103; cf. aussi MEIER, op. cit., p. 14 s.; RITTER, op. cit., p. 22). Il paraît dès lors cohérent avec ces principes de même qu'avec le principe d'égalité de traitement (art. 8 Cst.) que "la procédure de remboursement" déléguée à l'exécutif puisse également inclure le droit pour ce dernier d'introduire une clause de péremption en vue d'obtenir du créancier qu'il fasse sa demande dans les délais. Serait en revanche contraire au but poursuivi par la réglementation de la "procédure de remboursement", au sens de l'art. 18 al. 4 Limpmin, l'interprétation qui tendrait à empêcher le Conseil fédéral d'assortir les conditions et modalités de remboursement à réglementer de clauses de déchéance ou de conséquences procédurales strictes sanctionnant leur non-respect. La circonstance, avancée par le recourant, que la Confédération ne subirait aucun préjudice en raison d'une demande de remboursement introduite après le délai de deux ans, dès lors que l'art. 18 al. 5 Limpmin exclut le versement d'intérêts moratoires, ne modifie en rien cette conclusion essentiellement motivée par la sécurité juridique. Cet argument ne saurait ainsi conduire à restreindre la marge de manoeuvre des autorités à l'introduction de simples délais d'ordre en matière procédurale (cf. ATF 108 Ia 165 consid. 2b p. 167 s.). 7.3. Au vu des éléments qui précèdent, il y a lieu de rejeter l'argument du recourant reprochant au Tribunal administratif fédéral d'avoir assimilé l'art. 18 al. 4 Limpmin à une clause de substitution, alors qu'elle relèverait en réalité et exclusivement de la clause d'exécution. 8. Etant donné que l'art. 18 al. 4 Limpmin autorise le Conseil fédéral à adopter (également) des normes de substitution en matière de remboursement de l'impôt sur les carburants, il sied d'examiner dans quelle mesure l'art. 48 al. 2 Oimpmin, sur la base duquel l'intimée a refusé de rembourser l'impôt litigieux au recourant au motif que sa requête avait été déposée tardivement, respecte le cadre de la délégation fixé dans la loi. 8.1. A ce titre, le recourant estime que la clause de délégation est en tout état trop vague pour permettre au Conseil fédéral d'instaurer un délai de péremption au niveau de l'ordonnance. Ne poursuivant aucun intérêt public valable, l'adoption d'un délai de péremption restreindrait de plus le droit des administrés de bénéficier de l'exonération prévue par la loi, en violation du principe d'exonération des entreprises de transport concessionnaires prévu à l'art. 17 al. 3 Limpmin. Finalement, l'absence de toute précision dans la loi vaudrait comme un silence qualifié du législateur, si bien que la réglementation de l'art. 48 al. 2 Oimpmin sortirait manifestement du cadre légal établi. 8.2. Les griefs du recourant tombent à faux. Il résulte de l'interprétation de l'art. 18 al. 4 Limpmin à l'aune des autres alinéas de cette norme que la loi formelle fixe l'ensemble des critères de base qui sont requis par la jurisprudence rendue au sujet de l'art. 164 Cst., par le principe de la séparation des pouvoirs et par le principe de la légalité en matière fiscale pour permettre au législateur de déléguer la compétence d'édicter des normes primaires au pouvoir exécutif dans le domaine du remboursement de l'impôt sur les carburants. Contrairement à ce qu'affirme le recourant, l'interprétation de l'art. 18 al. 4 Limpmin a par ailleurs permis de retenir que la délégation de "la procédure de remboursement" au Conseil fédéral attribue à celui-ci la compétence de déterminer modo legislatoris de larges pans tant formels que matériels de cette procédure. Il a de surcroît été vu qu'il était à la fois logique et compatible avec les objectifs d'intérêt public que sont la sécurité du droit et le bon fonctionnement de l'administration d'affirmer que ces critères réglementaires pouvaient s'accompagner tant de conditions, incombances et délais pour faire valoir le droit au remboursement des entreprises de transport que de sanctions strictes en cas d'inobservation de ces modalités, notamment au travers de la déchéance matérielle du droit de revendiquer ledit remboursement. Au demeurant, aucun élément ne suggère qu'en adoptant l'art. 48 Oimpmin, le Conseil fédéral aurait agi de façon disproportionnée (cf. art. 5 al. 2 et 36 al. 3 Cst.) ou abusé du large pouvoir que le législateur fédéral lui a délégué sur le terrain du remboursement de l'impôt sur les carburants. L'instauration de délais de péremption procédurale relativement brefs correspond en effet à une pratique administrative courante et légitime. Partant, on eût pu attendre d'un établissement de droit public autonome de la taille des TPG, qui a notamment pour mission de desservir l'ensemble du territoire cantonal genevois (cf. art. 1 et 2 de la loi cantonale du 21 novembre 1975 sur les Transports publics genevois [LTPG/GE; RS/GE H 1 55]) et est doté d'organes administratifs complexes chargés de la planification, de la surveillance et du suivi quotidien des affaires de l'entreprise (art. 9 ss LTPG/GE), qu'il s'organise de manière à respecter les conditions temporelles claires fixées dans l'Oimpmin. Au demeurant, le Conseil fédéral a prévu des situations exceptionnelles de restitution du délai de péremption (cf., à ce titre, ATF 136 II 187 consid. 6 p. 193) lorsque "le requérant n'a pas observé le délai sans qu'il y ait eu faute de sa part ou au cas où le paiement de l'impôt constituerait pour lui une rigueur excessive" (cf. art. 48 al. 3 Oimpmin). Or, il n'apparaît pas que le recourant se soit trouvé dans une telle situation exceptionnelle ou non fautive; il n'a du reste pas sollicité une dérogation de la part de la Direction générale des douanes à cet égard. 8.3. Par conséquent, l'art. 48 Oimpmin ne dépasse pas le cadre de la délégation législative fixé par l'art. 18 al. 4 Limpmin en matière de remboursement de l'impôt. En confirmant la décision du 21 septembre 2012 par laquelle l'Administration fédérale a, en application de l'art. 48 al. 2 Oimpmin, refusé de rembourser aux TPG les divers montants d'impôt sur les huiles minérales réclamés pour la période du 1er janvier au 31 décembre 2009, le Tribunal administratif fédéral n'a ainsi pas violé les principes constitutionnels de la séparation des pouvoirs et de la légalité, ni les dispositions - en particulier les art. 17 et 18 - de la Limpmin. Dans ces circonstances, le recours doit être rejeté, dans la mesure où il est recevable. 9. Succombant, le recourant doit supporter les frais judiciaires (art. 66 al. 1 LTF). Aucun dépens ne sera alloué (art. 68 al. 1 et 3 LTF). Par ces motifs, le Tribunal fédéral prononce : 1. Le recours est rejeté dans la mesure où il est recevable. 2. Les frais judiciaires, arrêtés à 10'000 fr., sont mis à la charge du recourant. 3. Le présent arrêt est communiqué au mandataire du recourant, à l'Administration fédérale des douanes, représentée par la Direction générale des douanes, Division principale droit et redevances, ainsi qu'au Tribunal administratif fédéral, Cour I. Lausanne, le 23 mars 2016 Au nom de la IIe Cour de droit public du Tribunal fédéral suisse Le Président : Zünd Le Greffier : Chatton

en

other

N/A

Commandair Single-Stage Reciprocating Air Compressors On Compressed Air Systems, Inc. All Categories > Air Compressors > Reciprocating/Piston Compressors > Stationary Electric Reciprocating Air Compressors > Champion-Reciprocating Air Compressors > Commandair Single-Stage Reciprocating Air Compressors > View Items Commandair Single-Stage Reciprocating Air Compressors Delivery at 90 psig 30B1S5H N/A 1/2 hp N/A 525 rpm N/A 2.69 cfm N/A 1.8 cfm N/A 1 QUOTE Add To Cart 30B17H N/A 3/4 hp N/A 715 rpm N/A 3.67 cfm N/A 2.4 cfm N/A 1 QUOTE Add To Cart 30B110H N/A 1 hp N/A 919 rpm N/A 4.71 cfm N/A 3.1 cfm N/A 1 QUOTE Add To Cart 30BVAS10H N/A 1 hp N/A 505 rpm N/A 5.18 cfm N/A 3.4 cfm N/A 2 QUOTE Add To Cart 30BVA15H N/A 1 1/2 hp N/A 731 rpm N/A 7.50 cfm N/A 5.3 cfm N/A 2 QUOTE Add To Cart 60BVA15H N/A 1 1/2 hp N/A 731 rpm N/A 7.50 cfm N/A 5.3 cfm N/A 2 QUOTE Add To Cart 30BVA20H N/A 2 hp N/A 929 rpm N/A 9.53 cfm N/A 6.0 cfm N/A 2 QUOTE Add To Cart 30BWA20H N/A 2 hp N/A 700 rpm N/A 10.77 cfm N/A 7.2 cfm N/A 3 QUOTE Add To Cart 60BWA20H N/A 2 hp N/A 700 rpm N/A 10.77 cfm N/A 7.2 cfm N/A 3 QUOTE Add To Cart 30BWA30H N/A 3 hp N/A 995 rpm N/A 15.31 cfm N/A 10.2 cfm N/A 3 QUOTE Add To Cart 30B1S5V N/A 1/2 hp N/A 525 rpm N/A 2.69 cfm N/A 1.8 cfm N/A 1 QUOTE Add To Cart 30B17V N/A 3/4 hp N/A 715 rpm N/A 3.67 cfm N/A 2.4 cfm N/A 1 QUOTE Add To Cart 30B110V N/A 1 hp N/A 919 rpm N/A 4.71 cfm N/A 3.1 cfm N/A 1 QUOTE Add To Cart 30BVAS10V N/A 1 hp N/A 505 rpm N/A 5.18 cfm N/A 3.4 cfm N/A 2 QUOTE Add To Cart 30BVA15V N/A 1 1/2 hp N/A 731 rpm N/A 7.50 cfm N/A 5.3 cfm N/A 2 QUOTE Add To Cart 30BVA20V N/A 2 hp N/A 929 rpm N/A 9.53 cfm N/A 6.0 cfm N/A 2 QUOTE Add To Cart 30BWA30V N/A 3 hp N/A 995 rpm N/A 15.31 cfm N/A 10.2 cfm N/A 3 QUOTE Add To Cart BMB1S5 N/A 1/2 hp N/A 525 rpm N/A 2.69 cfm N/A 1.8 cfm N/A 1 QUOTE Add To Cart BMB17 N/A 3/4 hp N/A 715 rpm N/A 3.67 cfm N/A 2.4 cfm N/A 1 QUOTE Add To Cart BMB110 N/A 1 hp N/A 919 rpm N/A 4.71 cfm N/A 3.1 cfm N/A 1 QUOTE Add To Cart BMBVAS10 N/A 1 hp N/A 505 rpm N/A 5.18 cfm N/A 3.4 cfm N/A 2 QUOTE Add To Cart BMBVA15 N/A 1 1/2 hp N/A 731 rpm N/A 7.50 cfm N/A 5.3 cfm N/A 2 QUOTE Add To Cart BMBVA20 N/A 2 hp N/A 929 rpm N/A 9.53 cfm N/A 6.0 cfm N/A 2 QUOTE Add To Cart BMBWA20 N/A 2 hp N/A 700 rpm N/A 10.77 cfm N/A 7.2 cfm N/A 3 QUOTE Add To Cart BMB1-5SS N/A 1/2 hp N/A 673 rpm N/A 3.45 cfm N/A 2.6 cfm N/A 1 QUOTE Add To Cart

es

wikipedia

N/A

Elisabeth Lidell (Ærø, 1950) es una pastora luterana y escritora danesa especializada en las peregrinaciones. Vida y educación Nació en la isla danesa de Ærø donde, en su juventud, fue monitora de scouts. Cursó estudios de teología en la universidad de Aarhus consiguiendo en 1979 los títulos daneses de Candidata theologiæ y Examinata artium. Carrera profesional Tras finalizar su etapa universitaria comenzó en 1980 a trabajar en la catedral de Copenhague como miembro del departamento de relaciones internacionales de la Iglesia del Pueblo Danés. Durante este periodo, su labor le dio la oportunidad de tener contacto habitual con miembros de otras denominaciones cristianas lo que despertó en ella un gran interés por el ecumenismo. En 1990 se trasladó a Risskov, junto a Aarhus donde se hizo cargo de su parroquia. Dentro de este periodo, ejerció también entre 2001 y 2006 como profesora del seminario de Aarhus. En el año 2000 recorrió por primera vez el Camino de Santiago. A su vuelta, relató la vivencia a sus alumnos de confirmación y estos le pidieron hacer una peregrinación con ella en su parroquia. La experiencia que, según ella misma indica, pudo ser la primera peregrinación religiosa en Dinamarca desde la reforma, resultó un éxito lo que le llevó a repetirla más veces con otros jóvenes así como con adultos de su parroquia. Finalizó su etapa al cargo de la parroquia de Risskov en 2009 para convertirse ese año en la primera pastora de peregrinación en Dinamarca, una labor que ejerce actualmente (2017) en Aarhus. Este puesto especializado se creó en Viborg y consiste en organizar peregrinaciones y acompañar a los fieles durante ellas. Junto a su marido –el arquitecto Andreas Blinkeberg– ha desarrollado una decidida labor para la recuperación y puesta en funcionamiento de la ruta danesa Hærvejen que recorre la península de Jutlandia de norte a sur. Este camino, en dirección sur, forma parte de la red de Caminos de Santiago en el norte de Europa mientras que, en dirección norte, está incluido dentro de los Caminos de San Olaf que conducen a la catedral de Trondheim en Noruega. Ambos fueron los impulsores del establecimiento de una red de albergues a lo largo de toda la ruta que permitiese su recorrido y tuviesen el mismo espíritu que los del Camino del Santiago. Para ello contaron con la ayuda de la entidad filantrópica danesa Realdania en el marco de sus proyectos para la recuperación y sostenibilidad de las antiguas granjas danesas. Obras publicadas Elisabeth Lidell ha publicado cinco libros cuya temática está centrada en las modernas peregrinaciones: 2004: Den lille pilgrimsbog (el pequeño libro de los peregrinos). 2006: Pilgrimsvandring med børn og unge (peregrinación con niños y jóvenes). 2007: Pilgrimsliv – håndbog for vandringsfolk (vida del peregrino – manual para personas en movimiento). 2007: Antologien Pilgrimsspor (antología sobre vestigios de peregrinos). 2012: Et ord med på vejen (una palabra en el camino). Igualmente, realiza colaboraciones en varias publicaciones de temática religiosa en Dinamarca. Referencias Enlaces externos Camino de Santiago Pastores luteranos de Dinamarca Alumnado de la Universidad de Aarhus Danesas del siglo XX