Datasets:

---

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

Follow

NLP Centre, Faculty of Informatics, Masaryk University 18

The student is a second-year student at a four-year high school. He has a big problem with classroom behavior within the team and teachers. He despises not only his classmates, but also the teachers, to whom he allows himself to use vulgar insults and threats. He also has a great dislike for the curriculum, especially because he has excellent results, so he despises the teaching methods of the professors and also the difficulty of the tests. He feels that he has nothing to do in class and mocks his classmates and the entire institute. Despite the fact that he is not always perfect, he is on top of things and has everything on the hook. This is also driven by the fact that he is a really excellent top athlete, so he is appropriately proud of his achievements and shows it to everyone. The student is in alternate care, where he spends most of his time with his father, who vaccinates him against his mother. The father is very well financially secure and thus compensates for all the student's problems. Another problem is that the student constantly draws attention to himself, especially by spoiling and destroying a lot of not only school things, but also the things of his classmates.

An extroverted student who constantly seeks attention in negative ways, such as destroying not only school things, but also his classmates' things. He despises the teaching methods of his teachers, as his results are almost perfect. He also despises everyone else, as he is a successful elite athlete and lives in the fact that there is no one better than him.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

As you can imagine, his appalling behavior is being dealt with by the entire institution. Several times there was a proposal for expulsion. However, since his father is a sponsor and a very well-placed person in the Czech Republic, dismissal is inaccessible. The student himself is very well aware of this and uses it accordingly. We met with his parents several times, but his mother, as much as she would like to, can't do anything, and his father doesn't want to hear about any possible arrangement or a visit to a psychologist. It is therefore a vicious circle that is perhaps unsolvable. The whole situation worries everyone very much and we are almost desperate and don't know what to do, so we prefer to just look at the situation.

Interview

The result of the solution is that the student's bad behavior came to the attention of his father's co-workers, who finally opened his eyes and started to at least do something about it. He pays more attention to the student and gives him ultimatums that force him to behave better at school, which then suits all parties. But as far as the school solution is concerned, almost nothing has changed. At most, the professors allow themselves to say more things and reservations to the student without fear of it being returned to them. Therefore, unfortunately, on our part, as an institute, not so much activity for change was developed, even though we have tried to do so many times.

Failure

17 let, 2.ročník na gymnáziu (GUH)

Vrcholový sport – atletika

Arogance,Disrespekt,Neúcta k autoritám,Rebelství

Mgr., český jazyk a občanská výchova

5

Žák je studentem druhého ročníku na čtyřletém gymnáziu. Velký problém má s chováním ve třídě v rámci kolektivu a vyučujících. Pohrdá nejen svými spolužáky, ale také vyučujícími, na které si dovoluje používat vulgární nadávky a výhružky. Velký odpor klade také k učivu, zejména proto, že má výborné výsledky, a tak opovrhuje způsoby výukových metod profesorů a také obtížností testů. Připadá si, že v hodinách nemá co dělat a vysmívá se svým spolužákům a celému ústavu. I přes to, že není vždy perfektní, je nad věcí a má vše na háku. K tomu ho vede i fakt, že je opravdu výborným vrcholových sportovcem, tudíž je na úspěchy patřičně hrdý a dává to všem najevo. Žák je ve střídavé péči, kde ale většinu času tráví s otcem, který jej očkuje proti matce. Otec je velmi dobře finančně zabezpečen a tím kompenzuje veškeré žákovi problémy. Dalším problémem je to, že na sebe žák neustále upozorňuje, a to především tak, že kazí a ničí spoustu nejen školních věcí, ale také věci jeho spolužáků.

Extrovertní žák, který se neustále domáhá pozornosti negativními cesty, jako například ničením věcí nejen školních, ale i jeho spolužáků. Opovrhuje výukovými metodami jeho vyučujících, jelikož jsou jeho výsledky takřka perfektní. Opovrhuje také všemi ostatními, jelikož je úspěšný vrcholový sportovec a žije v tom, že není nikdo lepší než on.

Jak můžete tušit, jeho otřesné chování řeší naprosto celý ústav. Několikrát byl návrh na vyloučení. Jelikož je ale jeho otec sponzorem a velice dobře postaveným člověkem v České republice, je vyhazov nepřístupný. To si moc dobře uvědomuje i sám žák a patřičně toho využívá. Několikrát jsme se sešli s jeho rodiči, ale jeho matka, ač by ráda, nic nezmůže a otec nechce o nějaké případné domluvě nebo návštěvě psychologa slyšet. Je to proto tedy začarovaný kruh, který je snad neřešitelný. Celá situace všechny velmi trápí a jsme takřka zoufalí a nevíme, co máme dělat, tak situaci radši už jen radši přihlížíme.

Výsledek řešení je takový, že se žákovo špatné chování dostalo do povědomí spolupracovníků jeho otce, kterému to otevřelo konečně oči a začal s tím alespoň něco dělat. Více se žákovi věnuje a dává mu ultimáta, která ho nutí se ve škole lépe chovat, což pak vyhovuje všem stranám. Co se ale týče řešení školy, nezměnilo se téměř nic. Maximálně to, že si profesorové studentovi dovolí říci více věcí a výhrad, aniž by měli strach, že jim to bude vráceno. Tudíž bohužel z naší strany, jako ústavu, nebylo vyvinuto až tolik aktivity ke změně, i kdy jsme se o to pokoušeli již mnohokrát.

4

came in as a new teacher and after almost a month of getting used to the class, more and more problems with one student's attention and response started showing up. After my conversations with other teachers, I learned that the student acts in the same way in most lessons - measuredly - but his results are always 100%, so they don't have a problem with him and leave him as he is. Their only problem was that he allegedly made fun of them by pointing out their mistakes in front of the rest of the class, which has not happened to me yet. Over the next few weeks, this name began to be heard more often in our shared office, until I was called before a small school committee, which was convened by the principal at the request of a colleague at the time. The pupil's teachers and the pupil himself were represented. It was an hour and a half long performance that could be characterized as something between a monologue and a dialogue with a wall. The student obviously didn't want to be there, in fact he didn't even care, as he firmly believed that the whole thing was a circus and his actions were never intended to make fun of any of the teachers present. Although most of the teachers refused to comment or in any other way participate in the testimony that this was happening in their classes, the process was conducted as if it was happening.

9th grader, quiet, intelligent, talented, bullied by his classmates, he represented the school in all fields - from sports to recitations.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

Before the commission was convened, I sat down in the office with the student myself and tried to understand him. Although he made it very clear to me that this session was completely unnecessary for him, in the last few minutes there were signs of empathy in him, when he understood that it was very important to me. Either as a new teacher or as a person. I suggested the same to my colleague, who was the initiator of the whole commission masquerade – it could not be called otherwise. I'm told this conversation has happened several times before, but never of any lasting consequence. However, when I probed among other colleagues, it suddenly happened with them, when they recognized their mistake - they proved the student right.

Interview

Even that day after the end of the meeting, the pupil began to appear much more withdrawn and dissociated both in class and during breaks. His occasional reactions in class were reduced to zero, and he did not express himself at other times when he was not directly addressed - and not just in my classes. His classmates also noticed this and intensified the bullying, and some teachers sensed an opportunity to 'take revenge' on him for how uncomfortable he made them feel. During the complaints - which, however, did not come from him, but from his classmates, who were bothered by this behavior - the students and teachers in question kept a so-called low profile and denied everything. The headmaster himself sometimes randomly probed the lessons to find out what was true, but the pupil probably had no idea what was going on around him in these spheres, so he continued to behave as was natural for him - dissociated - and therefore the director had to give the truth to the other side. After being admitted to high school and saying goodbye, he was the only one in the class to refuse to comment and just say thank you in general - unlike his peers who elaborated on every sentence.

Failure

14 let, 9. ročník

Všeho druhu

Mgr., Zeměpis, Dějepis

14 let

Přišel jsem jako nový učitel a po téměř měsíci, kdy jsem se začal s třídou sžívat, začali se projevovat častější a častější problémy s pozorností a odpovědí jednoho žáka. Po mých rozhovorech s ostatními učiteli jsem se dozvěděl, že žák působí na většině hodinách stejně – odměřeně – avšak výsledky má vždy stoprocentní, proto s ním nemají problém a nechávají jej tak, jak je. Jediný jejich problém byl ten, že je údajně zesměšňoval, když poukazoval na jejich chyby před zbytkem třídy, což se u mě zatím nestalo. Během příštích pár týdnů se toto jméno začalo v našem společném kabinetu ozývat častěji, až jsem byl předvolán před malou školní komisi, kterou na žádost jedné tehdejší kolegyně svolal ředitel. Zastoupeni byli učitelé žáka a sám žák. Jednalo se o hodinu a půl dlouhý počin, který by se dal charakterizovat jako něco mezi monologem a dialogem se zdí. Žák tam očividně být nechtěl, vlastně jej to ani nezajímalo, protože si přesvědčeně stál za tím, že celé je to cirkus a jeho počiny nebyly nikdy zamýšleny k tomu, aby zesměšnily nikoho z přítomných učitelů. Ačkoliv se většina pedagogů odmítla vyjádřit, či jakkoliv jinak podílet na svědectví, že by se toto dělo i na jejich hodinách, proces byl veden tak, jako by k tomu docházelo.

Žák 9. třídy, tichý, inteligentní, talentovaný, šikanován spolužáky, reprezentoval školu ve všech odvětvích – od sportu po recitace.

Než došlo ke svolání komise, sám jsem si s žákem sedl v kabinetu a snažil se jej pochopit. Ačkoliv mi dával značně najevo, že je pro něj toto sezení zcela zbytečné, posledních pár minut na něm byly vidět známky empatie, kdy pochopil, že pro mě je to velmi důležité. Ať už jako pro nového učitele, nebo jako pro člověka. Navrhl jsem totéž své kolegyni, která byla iniciátor celé té komisní maškarády – jinak se to nazvat nedalo. Bylo mi řečeno, že tato konverzace již proběhla několikrát, ale nikdy neměla dlouhého následku trvání. Když jsem však sondoval mezi ostatními kolegy, u těch se to stalo nárazově, kdy svou chybu uznali – dali žákovi za pravdu.

Ještě ten den po skončení jednání začal žák působit daleko uzavřeněji a disociován jak v hodinách, tak o přestávkách. Jeho občasné reakce na hodinách se omezily na nulu a nevyjadřoval se jindy, kdy nebyl přímo osloven – a to nejen na mých hodinách. Všimli si toho i jeho spolužáci, kteří zintenzivnili šikanu a někteří učitelé vycítili možnost se mu 'pomstít' za to, jak diskomfortně se díky němu cítili. Při stížnostech – které však nepřišly od něj, nýbrž od jeho spolužáků, jimž toto chování vadilo – dotyční žáci a pedagogové drželi takzvaně basu a vše popřeli. Sám ředitel občas náhodně sondoval vyučovací hodiny, aby zjistil, co je na tom pravdy, avšak žák neměl pravděpodobně nejmenší ponětí o tom, co se kolem něj v těchto sférách dělo, proto se i nadále choval tak, jak pro něj bylo přirozené – disociovaně – a proto musel ředitel dát zapravdu druhé straně. Po přijetí na střední školy a rozloučení se odmítl jako jediný ze třídy vyjádřit a jen obecně poděkoval – na rozdíl od vrstevníků, kteří konkretizovali každou větu.

4

We were writing a test, the student was caught, as described by his classmate. When I asked if he was copying, he deliberately lied to me that he wasn't copying. I confiscated the test from him.

The student is rather quiet, likes physical education, shows less in other subjects.

Violation of classroom/school rules

After finishing the written test, I called the student and had the following conversation with him. First, I pointed out its positive aspects, fairness in sport, without which sport makes no sense. An unfair sport loses fans because it is not fun if it does not reflect the actual performances of the athletes. It is the fans who admire the real performances, not the deception. In addition, athletes cannot develop. Defeats can move on. You can learn from them and win deservedly next time. After all, overcoming sporting challenges is what motivates athletes themselves. It's the same with copying. It is a deception that does not pay off because the student is deceiving himself. False success prevents him from improving. The mistakes that I admit to myself, on the contrary, can lead to permanent improvement, they make me think and find out what I don't understand. Lying is an escalation of this deception, and it also has unfortunate consequences for the class collective, as it can motivate other students not to learn from mistakes. It spoils the whole class team. He didn't get a grade or an A on the unwritten test. The only punishment was moments of uncertainty when his test was confiscated.

Interview

The student acknowledged the mistake, promised that it would not happen again and was allowed to write the test again. Apparently he understood the agreement, because the behavior did not repeat itself. I was completely satisfied with the solution to the situation, because he admitted his mistake and the behavior did not repeat itself. In the given solution, I behaved in a completely supportive manner when I followed up on his favorite sports activity. I pointed out the connections between fairness in sports and in school. The demands were quite reasonable as at his age he could be expected not to cheat.

Longterm success

8. ročník ZŠ, 14. let

počítače, sport

ADHD

Lhaní,Podvody

Mgr., Čj, Nj, dějepis

30

Psali jsme test, žák byl přistižen, jak opisuje od svého spolužáka. Na můj dotaz, zda opisoval, mi záměrně lhal, že neopisuje. Test jsem mu zabavila.

Žák je spíš tichý, má rád tělocvik, méně se projevuje v ostatních předmětech.

Po ukončení písemného testu jsem si žáka zavolala a měla s ním následující rozhovor. Nejdříve jsem poukázala na jeho kladné stránky, férovost ve sportu, bez které sport nedává smysl. Neférový sport ztrácí příznivce, protože nebaví, když nezrcadlí skutečné výkony sportovců. Právě příznivci obdivují skutečné výkony, nikoliv podvod. Navíc se sportovci nemohou rozvíjet. Porážky mohou posunout dál. Dá se z nich učit a příště zaslouženě zvítezit. Koneckonců právě překonávání sportovních výzev je tím, co motivuje samotné sportovce. Podobné je to s opisováním. Je to podvod, který se nevyplácí, protože žák se klame sám sebe. Falešný úspěch mu brání ve zlepšení. Chyby, které si sám připustím, naopak mohou vést k trvalému zlepšení, nutí přemýšlet a zjišťovat, čemu nerozumím. Lhaní je vystupňováním tohoto podvodu a má i neblahé důsledky na třídní kolektiv, protože může motivovat ostatní žáky neučit se z chyb. Kazí tím celý třídní kolektiv. Nedostal ani poznámku, ani pětku z nenapsaného testu. Jediným trestem byly okamžiky nejistoty, kdy mu byl zabaven test.

Žák chybu uznal, slíbil, že už se to nebude opakovat a směl napsat test znovu. Zjevně domluvu pochopil, protože se chování už neopakovalo. S řešením situace jsem byla zcela spokojena, protože přiznal chybu a chování se již neopakovalo. V daném řešení jsem se zachovala zcela podporujícím způsobem, když jsem navázala na jeho oblíbenou sportovní činnost. Poukázala jsem na souvislosti mezi férovostí ve sportu a ve škole. Nároky byly zcela přiměřené, protože lze v jeho věku od něho očekávat, že nebude podvádět.

4

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Bullying

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Interview

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Failure

11 let, 5. třída ZŠ

Mgr, AJ, ČJ

9

Kolem poloviny školního roku za mnou přicházely děti s tím, že mají problémy se spolužačkou. Ta jim brala svačiny a slovně je urážela nebo ji slyšely, že je pomlouvá. Pozvala jsem si ji tedy do kabinetu, prořešila jsem s ní danou situaci a ona slíbila, že už to dělat nebude. Problémy ale nevymizely a ke slovnímu urážení přibylo i fyzické napadení. O incidentu jsem se dozvěděla až o měsíc později, co se napadení stalo. Žákyně napadla svou spolužačku na dívčích záchodech, údajně jí měla vyhrožovat, že zabije jejího psa, pokud 'nabonzuje' to, že jí vytrhla hrst vlasů, kterou následně spláchla, aby zahladila stopy. Napadená dívka se bála říct, co se stalo, až se svěřila své nejlepší kamarádce, která neváhala a o napadení mi řekla. Když jsem se o tom dozvěděla, použila jsem metodu 'anonymní schránky', kam děti měly vhodit své postřehy k dané situaci, případně připsat, zda jim samotným se něco podobného nestalo. Velice mě překvapilo, když jsem se dočetla, že toto není ojedinělý případ a že žákyně své oběti napadala téměř hned po návštěvě mého kabinetu a dozvěděla jsem se o tom téměř na konci školního roku. Celý případ jsem vyřešila důtkou třídního učitele, zpětně ale lituji, že jsem nepoužila trest vyšší a to snížený stupeň z chování. Po uzavření případu mě totiž kontaktovali rodiče dětí o dalších fyzických napadeních, ke kterým se jejich děti bály přiznat.

Žákyně byla nejvyšší dívkou ve třídě, měla vůdcovské sklony a cítila se nadřazeně nad ostatní žáky. Potřebovala si dokazovat svou nadřazenost násilím, kdy se oběti nemohly bránit, protože byly slabší. Připadala si důležitější než ostatní i kvůli dobře placenému povolání jejich rodičů. Její oběti byly nejčastěji děti introvertní, drobné a s výborným prospěchem. Napadených bylo více děvčat než chlapců.

Jak už jsem prve řekla, pozvala jsem si žákyni do kabinetu. Zvolila jsem přátelskou metodu, nejsem ten typ člověka, co začne hned křičet. Ptala jsem se dívky, proč má zapotřebí obírat své spolužáky o svačiny a když má chuť na tu jejich, proč nepoprosí svou maminku, aby jí udělala stejnou. Nabádala jsem ji také k řešení problémů, pokud má problém s nějakým svým spolužákem, může to přeci vyřešit v klidu přímo s ním a ne pomluvami a slovními urážkami. Žákyně poslouchala a na vše přikyvovala hlavou s tím, že rozumí a vypadalo to, že opravdu poslouchá a ne, jak se později ukázalo, že jí to jde jedním uchem tam a druhým ven a naopak svou šikanu ještě umocní. Když se později ukázalo, jak pokračuje její chování, dala jsem jí přednášku před celou třídou. Zvýšila jsem hlas, požadovala jsem, aby se svým obětem omluvila a k důtce dostala taky měsíc po škole, který si odpykávala následující školní rok.

Žákyně si odpykala svůj trest následující školní rok. Její chování se zdálo pak už v pořádku, ač občas došlo k jisté míře arogance tentokrát vůči učitelům na druhém stupni, zde to však učitelé brali spíše jako pubertální drzost. Přijde mi ale, že vyšší trest, který jsem tenkrát nedala, mohl nastavit větší hranice pro respektování druhých a že žákyně se ze své chyby příliš nepoučila. Nyní studuje na středním odborném učilišti – obor vzdělání kadeřník a příliš přátel zde nemá, chová se ke spolužačkám povýšeně a do školy chodí jak za trest.

4

A lesson of physical education in the outdoor areas of the school. The boys played football. The team with the student with ADHD was losing. His display of losing behavior was out of place. He went out on purpose, reached for the ball, even though he was not the goalkeeper. It could be summed up as not respecting the rules of the game. When the whole team lost, he became aggressive. He kicked and cursed everywhere. He tried to turn the whole situation around and blame the loss on the other team, looking for excuses why his team couldn't win.

This is the same class as in case study ++, a class at the second level with 22 pupils. One student with ADHD and a teaching assistant who is in the classroom. A student with ADHD has typical symptoms such as hyperactivity, restless hands and restless legs. His behavior is too hasty and impetuous without thinking about the consequences of his own behavior.

Emotional outbursts

The team in which the student with ADHD played got the second goal. Student: You're not serious! That didn't work! Other students: But it was valid, right, teacher. Teacher: Yes, this goal counts. Let's keep playing guys. The student takes the ball in his hand and throws it across the field into the goal. Pupil: Our team also has a goal. Yoo. However, the teacher said at that moment that the goal was not worth it. The student became enraged and started yelling at the other boys. So the teacher said to him: If you don't know how to behave and you are fighting here with the others, go sit on the bench and when you know what you did wrong, you will tell me. It would be best if you apologize and realize what you are doing to other guys. Do you think we'll want to play with you next time?!

Transfer of student, Interview

The teacher thought that the situation was over and we could continue playing in peace. But the student started making mischief on the bench. Of course, he didn't think about the situation, and the teacher probably pissed him off even more. However, the teacher didn't understand why he got so carried away because of a few goals. The situation ended with the student asking if he could go to the bathroom. Why couldn't he, so the teacher let him go and the student peed up to the wall in the toilet. He came back completely calmly, as if nothing had happened. He was swinging on the bench, it's a wonder he didn't fall. So the teacher told him to stretch and the student started stretching on the ripstool and doing doggie tricks on it and all the boys laughed at him, which he probably meant.

Failure

11 let, 6.ročník

Hry na pc

ADHD

Lhaní,Agrese

Vysokoškolské, magisterské, speciální pedagog

12

Hodina tělesné výchovy ve venkovních prostorách školy. Chlapci hráli fotbal. Tým, ve kterém byl žák s ADHD, prohrával. Jeho projevy chování při prohře byly nemístné. Chodil naschvál do outu, sahal na míč, i když nebyl brankářem. Dalo by se to shrnout jako nerespektování pravidel hry. Při prohře celého týmu šel do agrese. Všude kopal a nadával. Snažil se celou situaci obrátit a prohru hodit na druhý tým a hledal výmluvy, proč jeho družstvo nemohlo vyhrát.

Jedná se o stejnou třídu jako v kazuistice ++, třídu na druhém stupni v počtu 22 žáků. Jeden žák s ADHD a asistent pedagoga, který je ve třídě. U žáka s ADHD jsou typické projevy jako hyperaktivita, neklid rukou a neklid nohou. Jeho chování je příliš urychené až zbrklé bez toho, aniž by domýšlel důsledky svého vlastního chování.

Tým, ve kterém hrál žák s ADHD dostal již druhý gól. Žák: To nemyslíte vážně! To neplatilo! Ostatní žáci: Ale byl platnej, že jo pane učiteli. Učitel: Ano, tento gól se počítá. Hrajeme dál hoši. Žák bere míč do ruky a háže ho přes hřiště do brány. Žák: Náš tým má taky gól. Jóó. Ovšem učitel v tu chvíli řekl, že ten gól neplatil. Žák se rozzuřil a začal žduchat do ostatních kluků. Tak mu učitel řekl: Když se neumíš chovat a rveš se tady s ostatníma, běž si sednout na lavičku a až budeš vědět, co jsi udělal špatně, řekneš mi to. Nejlepší by bylo, kdyby ses omluvil a uvědomil si, co jako děláš ostatním klukům. Myslíš, že s tebou budeme chtít příště hrát?!

Učitel si myslel, že je situace zažehnaná a můžeme v klidu hrát dál. Ale žák začal na lavičce dělat lumpárny. Samozřejmě, že nepřemýšlel o situaci, a asi ho učitel ještě víc naštval. Akorát učitel nepochopil, proč se kvůli pár gólům nechal tak unést. Situace skončila tak, že se žák zeptal, jestli může jít na záchod. Proč by nemohl, tak ho učitel pustil a žák pomočil záchod až na zeď. Úplně v klidu se vrátil zpátky, jakoby nic. Houpal se na lavičce, div že nespadl. Tak mu učitel řekl, ať se protáhne a žák začal se protahovat na ripstolu a dělat na něm psí kusy a všichni kluci se mu smáli, o co mu nejspíš šlo.

4

That was such a distinctive class. There were 17 boys and 13 girls. The boys had a strange hierarchy among themselves and were constantly trying to take a higher place among themselves. There was also one disabled boy in the class who had limited mobility with the help of crutches. This disabled pupil was assigned a teaching assistant. This element there did such a weird thing with the other guys. Some of them felt that if the disabled student had an assistant, he was greatly favored. And for a long time there were such things that the guys used him to prove something to themselves. They verbally attacked him in class and made inappropriate comments in class. The one particular case that I would like to point out happened in one of my classes, when the class was already ending and I was erasing the blackboard. The students were lining up and I was supposed to accompany them to lunch, and suddenly the disabled boy was lying on the ground. From the testimony of the students around the disabled student, it emerged that the student attacked him from behind and knocked him to the ground because he felt that the disabled student was ahead of him in the lunch line. Something unimaginable from my point of view. How can a healthy student attack a disabled classmate from behind. But it was nothing strange for the student.

The student was diagnosed by the school as above average intelligent in an IQ test (up to 140 IQ in one area of the test). From the beginning of the second grade, he had no problem with learning and had excellent results. The student was not able to hold his own in any group. It was difficult for his classmates to make friends with him.

Bullying

Right in the afternoon, we consulted with the guidance counselor and talked with both the student and the other classmates in order to get a testimony of how it all happened. From these testimonies it clearly emerged that the pupil really attacked him from behind. They didn't know the reason, and the student didn't give a reason why he attacked the student, and on the contrary, he defended himself by saying that he didn't attack him and lying and twisting everything. Subsequently, we involved the parents. Unfortunately, it did not lead anywhere with the student's parents and the requested apology was not accepted. His parents' views were fascistic. I take this as a failure of the whole solution because it failed to achieve

Working with the collective, Interview

Overall, it was not possible to achieve any awareness of guilt and apology on the part of the pupil and his parents. Of course, the student was disciplined and reprimanded by the school principal. At the level of that class, nothing has changed for the moment, and the first signs of the student's self-reflection appeared only after two years, when he heard the opinions of his classmates.

Failure

13 let, 7. třída

Četba odborných knih, např. encyklopedie

Náběh na Aspergerův syndrom,Lehká forma autismu,PAS – porucha autistického spektra,Porucha autistického spektra,Atypický autismus

Mgr. – Ma, Fy (+ na škole Inf a ICT)

18

To byla taková výrazná třída. Bylo zde 17 kluků a 13 holek. Ti kluci měli mezi sebou nějak podivně uspořádanou hierarchii a neustále se mezi sebou snažili zaujmout vyšší místo. Ve třídě byl i jeden postižený chlapec, který měl omezený pohyb pomocí berlí. Tento postižený žák měl přiděleného asistenta pedagoga. Tento prvek tam působil u těch ostatních kluků takovou divnou věc. Někteří z nich měli pocit, že když ten postižený žák měl asistenta, tak je hodně zvýhodňovaný. A dlouhodobě se tam táhly takové věci, že si na něm kluci něco dokazovali. Slovně ho napadali v hodinách a nevhodně komentovali ve výuce. Ten jeden konkrétní případ, který bych chtěla vypíchnout, se přihodil na jedné z mých hodin, kdy už končila hodina a já mazala tabuli. Žáci se řadili za sebou a měla jsem je doprovodit na oběd a najednou ten postižený chlapec ležel na zemi. Ze svědectví studentů okolo toho postiženého žáka vyplynulo, že ho žák zezadu napadl a strhl ho na zem, protože měl pocit, že ho postižený žák předbíhá v řadě na oběd. Z mého pohledu něco nepředstavitelného. Jak může zdravý žák zezadu napadnout postiženého spolužáka. Pro toho žáka to ale nebylo nic divného.

Žák byl školou diagnostikován v IQ testu jako nadprůměrně inteligentní (v jedné oblasti testu až 140 IQ). Od začátku druhého stupně neměl problém s učením a měl skvělé výsledky. Žák se nebyl schopen udržet v žádném kolektivu. Pro jeho spolužáky bylo těžké se s ním skamarádit.

Hned odpoledne jsme se radili s výchovnou poradkyní a mluvily jsme jak s žákem, tak i s ostatními spolužáky abychom získaly svědectví jak to vše proběhlo. Z těchto svědectví jednoznačně vyplynulo, že ho žák skutečně napadl zezadu. Důvod nevěděli a žák taky neuvedl důvod proč žáka napadl a naopak se bránil, že ho nenapadl a různě lhal a vykrucoval se ze všeho. Následně jsme zapojily rodiče. S rodiči žáka to bohužel nikam nevedlo a požadovaná omluva nebyla akceptována. Názory jeho rodičů byli až fašizující. Toto beru jako neúspěch celého řešení, protože se nepodařilo dosáhnout

Celkově se nepodařilo dosáhnout nějakého uvědomění si viny a omluvy ze strany žáka a jeho rodičů. Žák samozřejmě dostal kázeňský postih a důtku ředitele školy. Na rovině té třídy se pro tuto chvíli nic nezměnilo a první známky sebereflexe studenta se dostavily až po dvou letech, kdy si vyslechl názory spolužáků.

4

Unfortunately, the teacher could not remember any situation that would have turned out badly, or in which she would have behaved in such a way that she would be significantly dissatisfied with herself in retrospect. But she remembers a case when she was unable to solve a problem with a high school student for a long time. Despite the fact that they finally found a way and gradually solved the problem (or at least significantly alleviated it), I will include the story here, in unreported situations, because it is the only one that the teacher confided in me. At that time, she had been a teacher in practice for about 18 years and taught at a secondary school. A student came to her biology classes who, although he was really smart, unfortunately disrupted the lessons a lot. He was constantly shouting, jumping into the conversation and asking (albeit interesting) questions not only to the teacher, but also to his classmates, which disturbed him and made them lose their attention. He had never-ending comments on a lot of topics, added his own knowledge, talked together with the teacher and often even tried to shout over her. Not only the teacher, but also the classmates were dissatisfied with such behavior. He was constantly reprimanded, shouted at and silenced.

The teacher was aware that the student was not intentionally disrupting the lesson. He was an exemplary student with excellent grades, a wide range of interests and a desire to learn. However, he had no sense of communication and did not know when it was appropriate to speak in class and when not. The teacher mentioned that the student tried to fight with his problem by himself, but the situation never gave him and the interesting topics once again drew him to think aloud and the need to know the answer to his question right now.

Verbal disruption of lessons

When admonitions did not help in teaching and the situation worsened, the teacher decided to invite the pupil to the office. The student came after class and they talked about the whole situation together with the teacher for about half an hour. The student was aware of the problem and claimed that he himself did not know how to fight it. He says he has a lot of questions and doesn't know when else to ask or where to look for answers. They agreed with the teacher that they would try to write their questions on paper. Therefore, whenever he wants to ask something or, on the contrary, say something interesting about the topic, he makes a note and at the end of the lesson he gets a chance to share all his comments. At the end of each class, the teacher set aside 5-7 minutes for all students to ask questions and share their knowledge.

Agreement, Interview, Warning

Even though the problem seemed unsolvable at the beginning, this "measure

Partial success

4. (maturitní) ročník střední školy

vše

Biologie, Tělesná výchova

23

Vyučující si bohužel nemohla vzpomenout na žádnou situaci, která by dopadla vyloženě špatně, nebo ve které by se zachovala tak, aby sama se sebou byla zpětně nějak výrazně nespokojená. Vzpomíná si ale na případ, kdy se jí dlouho nedařilo vyřešit problém s jedním žákem střední školy. I přesto, že nakonec našli cestu a problém postupně vyřešili (nebo aspoň výrazně zmírnili), příběh zařadím sem, do nepodchycených situací, jelikož je jediný, se kterým se mi vyučující svěřila. V té době byla učitelka v praxi již zhruba 18 let a vyučovala na střední škole. Do jejích hodin biologie se dostavoval student, který byl sice opravdu šikovný, bohužel ale výuku značně narušoval. Neustále vykřikoval, skákal do řeči a pokládal (ač zajímavé) dotazy nejen vyučující, ale i spolužákům, které to vyrušovalo a ztráceli tak pozornost. Ke spoustě tématům měl nikdy nekončící připomínky, přikládat vlastní poznatky, mluvil společně s vyučující a často se ji snažil dokonce překřičet. S takovým jednáním nebyla nespokojená pouze vyučující, ale i spolužáci. Neustále ho napomínali, okřikovali a umlčovali.

Vyučující si uvědomovala, že student nenarušuje výuku úmyslně. Byl to vzorný žák s výborným prospěchem, širokou škálou zájmů a chutí se vzdělávat. Neměl ovšem cit pro komunikaci a nepoznal, kdy je vhodné ve výuce mluvit a kdy ne. Vyučující zmínila, že se se svým problémem sám žák snažil bojovat, ovšem situace mu nikdy nedala a zajímavá témata ho opět strhly k přemýšlení nahlas a nutnosti znát odpověď na jeho otázku hned teď.

Když napomínání ve výuce nepomáhalo a situace se naopak zhoršovala, vyučující se rozhodla pozvat si žáka do kabinetu. Student přišel po výuce a zhruba půl hodiny se společně s vyučující bavili o celé situaci. Žák si problém uvědomoval a tvrdil, že sám neví, jak s ním bojovat. Má prý spoustu otázek a neví, kdy jindy by se měl zeptat, nebo kde by měl odpovědi hledat. S vyučující se domluvili, že si zkusí psát své otázky na papír. Kdykoli se proto bude chtít na něco zeptat, nebo naopak něco zajímavého k tématu sdělit, udělá si poznámku a na konci hodiny dostane prostor všechny své poznámky sdělit. Vyučující tak vyčlenila na konci každé své hodiny s touto třídou 5-7 minut, kdy mohli všichni studenti pokládat dotazy a sdělovat své poznatky.

I přesto, že se ze začátku zdál problém neřešitelný, mělo tohle „opatření

4

As part of my teaching experience, I met a student from the first grade who had major adaptation problems to the new school environment and her classmates. According to the teachers from the kindergarten, this problem already occurred during attendance at kindergarten. She started up to preschool class. During the school year, she was often absent for health and family reasons. She did not create the necessary bonds and contacts with her peers and teachers. After entering the first grade, I noticed that the girl does not show the usual enthusiasm like other children who are happy with the new situation, tools and environment. The student was very lonely and silent in the school group. She did not seek contact with her classmates, even though she already knew a little of the children from the preschool class. I observed that she often goes to the bathroom even during classes, saying that her stomach hurts or she is sick. The nausea was so severe that I had to call my mother during the day, who took her daughter home. The frequency continued to increase, and the girl began to have even one-day absences from school.

Female student, 6 years old, 1st grade of elementary school. The girl lives only with her mother and younger sibling. She is very fixated on the mother, who is on parental leave and takes full care of her two-year-old son. He manages tasks in class. When working independently, she is meticulous and gets the job done. She doesn't like to draw attention to herself. Even if he knows the answers to the teacher's questions, he still doesn't sign up. Answers only when prompted by the teacher. He answers in a low voice and mostly correctly. She enjoys drawing and coloring pictures. She likes to engage in activities where she is alone. Contact with classmates is not sought unless necessary.

Attendance problems

Certain adaptation problems for pupils entering the first grade can be predicted and are common. However, it usually disappears within a month as the children get used to the new school environment, regime and new teacher. That was not the case with the girl. Each school day begins with a minute in the morning, where all the children briefly share their experiences from the previous day or talk about what is current at the moment. In this way, the children train their expressive skills and get rid of the shyness of expressing their thoughts in front of the team. She was not very involved in activities within the community circle. Through speaking exercises, I wanted to find out how they feel in class and at school. However, she did not like public speaking in front of the class. That's why I chose the method of free drawing in my art class on the topic of my school, my friends and what I like most about school. From the visual expression, I concluded that she is worried about school and doesn't have any friends at school. Afterwards, I conducted a guided interview with the girl outside the classroom. First, I created a friendly atmosphere. With the help of a stuffed animal, I instilled trust and a feeling of safety and security in her. I asked about her feelings, her relationship to school, what kind of friends she has and who she plays with in her free time. Interviews took place repeatedly. I found out that he spends his free time at home only with his mother and younger brother. Based on the interviews with the girl, I arranged a personal meeting with her mother. I informed the mother about the problems that I had observed in the girl since the beginning of the year. The mother is aware that the girl has a more closed nature and does not seek the company of other children. At the same time, I familiarized my mother with the possibilities of solving the current situation. I suggested she visit a pedagogical-psychological counseling center and also a visit to a pediatrician, who would rule out the girl's health problems associated with abdominal pain and nausea. I suggested to my mother that it would be beneficial to stay with her classmates as part of the afternoon school group, where the children are engaged in leisure and extracurricular activities together. I also introduced her to various clubs that are for school children at our school. Due to her hobbies, I recommended to my mother to enroll the girl in an art club and creative creation. During the school day, I entrusted the girl with small tasks (handing out notebooks, erasing the blackboard, decorating the classroom) so that she felt needed in the classroom. During the lessons, I included more work in pairs and group teaching. In my class, I created a Mood Barometer where the children pin a pin with their name on it based on how they feel and how well they did at school. By placing pegs on one of the emoticons, I get instant feedback from each individual child.

Agreement, Support, Working with the collective, Interview

Already after the first interviews, the girl started to communicate more with the teacher, she was able to confide about her fears about the new school environment. The mother accepted the teacher's suggestion and actually signed up for the school club. She started spending more time together with her peers. She gradually got involved in group games and activities. She also started attending the pottery club. Over time, she got used to the class and found her first friends among her classmates. The mother has postponed the proposed visit to the educational and psychological counseling center.

Longterm success

6 let, 1. třída

kreslení, tvoření, zpěv

Učitelství pro 1. stupeň základní školy

33 let

V rámci mé učitelské praxe jsem se setkala s žákyní z první třídy, která měla velké adaptační problémy na nové školní prostředí i své spolužáky. Dle slov pedagogů z mateřské školy nastal tento problém již během docházky do školky. Nastoupila až do předškolní třídy. V průběhu školního roku často chyběla ze zdravotních i rodinných důvodů. Nevytvořila si tak potřebné vazby a kontakty na své vrstevníky i učitelky. Po nástupu do první třídy jsem si všimla, že dívka neprojevuje obvyklé nadšení tak, jako ostatní děti, které mají radost z nové situace, pomůcek a prostředí. Žákyně byla ve školní skupině velmi osamělá a zamlklá. Nevyhledávala kontakt se svými spolužáky, i když se s dětmi z předškolní třídy již trochu znala. Pozorovala jsem, že často chodí i v hodinách na záchod s tím, že ji bolí břicho nebo je jí špatně. Nevolnosti byly takového rázu, že jsem musela zavolat v průběhu dne mamince, která si svou dceru odvezla domů. Četnost se stále zvyšovala a dívka začala mít ve škole i jednodenní absence.

Žákyně, 6 let, 1. třída základní školy. Dívka žije pouze s matkou a mladším sourozencem. Je velmi fixovaná na matku, která je na rodičovské dovolené a plně se stará o dvouletého syna. Ve výuce úkoly zvládá. Při samostatné práci je pečlivá a práci dokončí. Nerada na sebe upoutává pozornost. I když odpovědi na položené otázky učitelky ví, přesto se nepřihlásí. Odpovídá až po vyzvání učitelky. Odpovídá tichým hlasem a většinou správně. Baví ji kreslení a vybarvování obrázků. Ráda se věnuje činnostem, u kterých je sama. Kontakt se spolužáky nevyhledává, pokud to není nutné.

Určité adaptační problémy u žáků, kteří nastoupí do první třídy, se dají předvídat a jsou běžné. Obvykle však vymizí během jednoho měsíce s tím, že si děti zvyknou na nové školní prostředí, režim a novou paní učitelku. U dívky tomu tak nebylo. Každý školní den začíná ranní minutkou, kde všechny děti v krátkosti sdělují své zážitky z předešlého dne a nebo mluví o tom, co je právě aktuální. Tím děti trénují své vyjadřovací schopnosti a zbavují se ostychu sdělit svou myšlenku před kolektivem. Do aktivit v rámci komunitního kruhu se moc nezapojovala. Mluvním cvičením jsem chtěla zjistit, jak se ve třídě a ve škole cítí. Nerada však mluvila před třídou veřejně. Proto jsem zvolila v hodině výtvarné výchovy metodu volného kreslení na téma moje škola, moji kamarádi a co se mi ve škole nejvíce líbí. Z výtvarného projevu jsem usoudila, že má obavy ze školy a ve škole nemá žádné kamarády. Posléze jsem s dívkou provedla řízený rozhovor mimo třídu. Nejdříve jsem navodila přátelskou atmosféru. Pomocí plyšáka jsem u ní vzbudila důvěru a pocit bezpečí a jistoty. Ptala jsem se na její pocity, vztah ke škole, jaké má kamarády a s kým si hraje ve volném čase. Rozhovory probíhaly opakovaně. Zjistila jsem, že volný čas tráví doma pouze s matkou a s mladším bratrem. Na základě rozhovorů s dívkou jsem si domluvila osobní schůzku i s její matkou. Matku jsem informovala o daných problémech, které jsem u dívky od začátku roku pozorovala. Matka je si vědoma, že dívka má spíše uzavřenější povahu a nevyhledává společnost ostatních dětí. Zároveň jsem matku obeznámila s možnostmi řešení aktuální situace. Navrhla jsem jí návštěvu pedagogicko-psychologické poradny a také návštěvu dětského lékaře, který by vyloučil zdravotní problémy dívky spojené s bolestmi břicha a nevolností. Matce jsem nabídla, že by prospěl pobyt se spolužáky v rámci odpolední školní družiny, kde se děti společně věnují volnočasovým a mimoškolním aktivitám. Také jsem jí představila různé kroužky, které jsou na naší škole určené pro školní děti. Vzhledem k jejím zálibám jsem matce doporučila přihlásit dívku do výtvarného kroužku a kreativního tvoření. V rámci školního dne jsem dívku pověřovala drobnými úkoly (rozdávání sešitů, mazání tabule, výzdoba třídy) tak, aby se cítila ve třídě potřebná. Během vyučovacích hodin jsem více zařazovala práci ve dvojicích a skupinové vyučování. Ve třídě jsem vytvořila Barometr nálady, kam si děti připínají kolíček se svým jménem podle toho, jak se cítí a jak se jim ve škole dařilo. Umístěním kolíčků na jednoho z emotikonů se mi dostává okamžitá zpětná vazba od každého jednotlivého dítěte.

Už po prvních rozhovorech dívka začala s vyučující více komunikovat, byla schopná svěřit se se svou obavou z nového školního prostředí. Matka přistoupila na návrh učitelky a skutečně přihlásila do školní družiny. Začala trávit více společného času se svými vrstevníky. Postupně se zapojovala do skupinových her a činností. Také začala navštěvovat kroužek keramiky. Postupem času si ve třídě zvykla a našla si mezi spolužáky i své první kamarády. Navrhovanou návštěvu pedagogicko-psychologické poradny matka zatím odložila.

4

The situation was as follows in one class, according to the guidance counselor and the high school professor. The children started creating different groups of people. But there is also this gifted student who has no problems, but one group of more dominant kids started to bully this gifted student. The situation escalated once after school in the locker room when this more dominant group, led by one female student, began attacking this gifted student in the locker room. They took his backpack, things, shoes. However, by chance, the banker also came home from work, who deciphered the situation well and tried to solve the situation the very next day. The children took part in an adaptation course, team building, where they had a rich program about the situation of mutual respect. The teacher subsequently stated that the situation in the classroom calmed down and the children began to respect each other and in the end they were a good group.

The class was divided into different groups that could not respect each other. A more dominant group of individuals, led by a not-so-smart student with good grades, decided to hit on a classmate who is rather submissive, from a Catholic family, and a very gifted student. Fortunately, the teacher, according to the doctor, was caught early on. It took place in the classic way of denying various things, stealing and mocking on the Internet.

Bullying

The teacher started solving the situation the very next day. He informed his colleagues, the class teacher and the school management in the assembly hall. The first lesson was class time, where the subject of bullying was discussed with the educational advisor. After the presentation, a kind of adaptation course and teambuilding for the whole class took place in about a week, where they had a 3-day program organized by a volunteer center that deals with this issue, unfortunately the teacher no longer remembers the name of that center.

Working with the collective

The situation in the classroom completely calmed down after the program, and in the end it was a great group of people who still have good relations with each other today, even though they no longer study at that school. This bullying did not occur in the classroom and lessons, so it was difficult to recognize, it often took place outside the school, except for the incident in the locker rooms. Fortunately, the situation normalized and the bullying caught in the beginning calmed down. I classified this situation as ++ because I believe that its solution also belongs to positive situations.

Longterm success

13 let

Čtení knih, skaut, setkávání s kamarády

Vysokoškolské – dějepis, ZSV, titul PhDr.

15 let

Situace byla v jedné třídě, podle výchovného poradce a středoškolského profesora následující. Děti si začaly vytvářet různé skupiny lidí. Ovšem je zde také tento nadaný žák, který nemá problémy, ale jedna skupina více dominantnějších dětí začala šikovat tohoto nadaného studenta. Situace se vyhrotila jednou po škole v šatně, kdy tato dominantnější skupina vedená jednou žačkou, která začala napadat tohoto nadaného studenta v šatně. Brali mu batoh, věci, boty. Ovšem náhodou jel z práce i kantor, který situace dobře rozšifroval a situaci se snažil hned další den řešit. Děti se zúčastnily adaptačního kurzu, teambuldingu, kde měly vytvořený bohatý program o situaci vzájemného respektu. Učitel následně uvedl, že se situace ve třídě uklidnila a děti začaly sebe vzájemně respektovat a nakonec to byla dobrá parta.

Třída byla rozdělena na různé skupinky, která se vzájemně nedokázaly respektovat. Dominantnější skupina jedinců vedená ne příliš chytrou žačkou s dobrým prospěchem se rozhodla udeřit na spolužáka, který však je spíše submisivní, z katolické rodiny, a velmi nadaný žák. Učitel, dle slov doktora, se zachytila naštěstí už v počátku. Probíhala klasickým způsobem jako odpírání různých věcí, krádeže a zesměšňování na internetu.

Učitel situaci začal řešit hned další den. Informoval ve sborovně své kolegy, třídního učitele a vedení školy. První hodina byla třídnická, kde se řešilo téma šikany s výchovným poradcem. Po prezentaci se asi za týden konal jakýsi adaptační kurz a teambulding pro celou třídu, kde měly na 3 dny program organizovaný dobrovolnickým centrem, které se touto problematikou zaobírá, bohužel si učitel již nepamatuje název onoho centra.

Situace se ve třídě po programu naprosto zklidnila a nakonec to byla skvělá parta lidí, kteří spolu dodnes mají dobré vztahy, byť už na té škole nestudují. Ve třídě a v hodinách se tato šikana neobjevovala, proto byla těžko rozpoznatelná, konala se často mimo školu, výjma incidentu v šatnách. Naštěstí se situace normalizovala a šikana zachycená v počátku se uklidnila. Zařadil jsem tuto situaci do ++, neboť si domnívám, že její řešení patří také do pozitivních situací.

4

don't even know if this behavior can be described as problematic. At the beginning of my practice, when I started as a classroom teacher, I had a boy in my class who had no friends and didn't even show interest in talking with other students. He himself was an excellent student, a first-grader, but during breaks he always opened a book and read. When classmates tried to talk to him, he would quickly end the conversation or eventually go to the bathroom/hallway. I was afraid that this problem would carry over into adolescence or even adulthood.

The student was a very strong introvert, quiet, he liked to read, his favorite series was one that he read several times in a row. He was not part of any group in the class, he avoided contact with his classmates. He was able to work in a group (he cooperated with other pupils), but if he had a choice, he liked to work alone.

At first, I tried to solve this problem alone with the student, but he told me that he likes to read and doesn't need to talk to anyone. He told me that the other students have other hobbies and that's why he doesn't hang out with them. I tried to talk about this situation individually with his classmates, but they told me that they had tried to talk to this student several times about everything possible, but he himself did not seem very interested in any kind of conversation. Despite that, I tried to motivate them to try to integrate the student into the team, and on the advice of my colleagues at the time, I tried some adaptation games.

Interview

The student still showed no interest in contact with other classmates, it seemed that he was even more withdrawn and did not want to cooperate with them. The classmates gradually lost interest in his inclusion in the team, and I, since the student did not cause any problems, decided not to prolong this situation any further. He himself did not think that these efforts, both on my part and on the part of his classmates, were doing him any good.

Failure

13, 7. třída

čtení

Mgr., polský jazyk, český jazyk

30

Nevím ani, zda jde toto chování označit za problémové. Na začátku mé praxe, kdy jsem začínala jako třídní učitelka, jsem měla ve třídě chlapce, který neměl žádné kamarády a ani neprojevoval zájem se s ostatními žáky bavit. Sám to byl výborný student, jedničkář, ale o přestávkách si vždycky otevřel knihu a četl si. Když se s ním spolužáci snažili bavit, konverzaci rychle ukončoval nebo případně odešel na záchod/chodbu. Měla jsem strach, že se tento problém přenese do adolescence nebo i dospělosti.

Žák byl velmi silný introvert, zatichlý, rád si četl, jeho oblíbená série byla, kterou četl i několikrát po sobě. Nebyl součástí žádné skupinky ve třídě, kontaktu se spolužáky se vyhýbal. Dokázal pracovat ve skupince (spolupracoval s ostatními žáky), pokud měl ale na výběr, rád pracoval sám.

Nejdříve jsem se snažila s žákem řešit tento problém sama, ten mi však tvrdil, že si čte rád a s nikým se bavit nepotřebuje. Řekl mi, že ostatní žáci mají jiné koníčky, a proto se s nimi nebaví. Zkoušela jsem si o této situaci individuálně promluvit s jeho spolužáky, ti mi ale řekli, že se už několikrát pokoušeli s tímto žákem mluvit o všem možném, ale on sám o jakoukoliv konverzaci nejevil příliš zájem. I přes to jsem se je snažila motivovat k tomu, aby se žáka snažili začlenit do kolektivu a na rady tehdejších kolegyň jsem se pokoušela o nějaké adaptační hry.

Žák stále neprojevoval zájem o kontakt s ostatními spolužáky, zdálo se, že je i více odtažitý a nechce s nimi spolupracovat. Spolužáci postupně ztratili zájem o jeho začlenění do kolektivu a já, jelikož žák nečinil žádné problémy, se rozhodla, že nebudu tuto situaci dál natahovat. On sám mi nepřipadal, že mu tyto snahy jak z mojí strany, tak ze strany spolužáků dělají dobře.

4

got a PCH student into the 3rd grade. He occasionally showed signs of attention deficit disorder, but at the time of the transition to our elementary school, he was not specially worked with. The boy thrived with A's. The change came from around the fourth grade, when he often did not respect the rules of the class and did not respond to my calls. After talking hours in the tripartite, I found out that he still responds to his mother. At the same time, he did not have a completely negative attitude towards the school or me. I had been used to his short attention spans since third grade, but his defiance was new to me. Later, he started deliberately lying to me, denying it, even though I caught him, for example, taking things from his classmates. In a specific situation that I remember, one classmate bothered him for a long time, they often argued about something. The climax of the situation was when he cursed a classmate for morons, punched him in the stomach, and then they got into a fight. When the children came to tell me, he did not admit it and absurdly denied that the other had given him the blow. There were also signs of bullying, where he was the leader and guide, he often scolded his classmates and knew where to go, insults to his parents 'your mother is disgusting' or to his character 'you're fat, that's why you don't run' were repeated and thus disrupted relationships in the class. At that time, we dealt with the situation with the prevention methodology, the principal, parents and in the classroom.

ten-year-old boy attending primary school comes from a complete family. The father is often separated from the family, he works as a driver. He has an older brother with whom he does not get along well. The parents are cooperating with the school, although they initially downplayed the problem. Undesirable behaviors include lying, leading classmates, insulting, disrespecting rules and teachers. He is not completely excluded from the team and has a friend in it. His hobby is mainly baseball. A teacher close to the family believes that he is probably exposed to stimuli inappropriate for his age at home, such as brutal films, etc., thanks to his older brother.

Physical aggression, Verbal aggression

Immediately after the incident, we investigated the situation and indeed PCH himself was a relatively gratuitous aggressor. The parents were informed and we resolved the situation with the school principal. Both actors of the conflict received a note, and then we dealt with similar situations as a class. In the long term, I didn't want to deal with the situation with him negatively. On the contrary, I always tried to support him and praise him when he did something right, went out of his way to meet his classmates and so on. I didn't let him tell me anything. The trust between the teacher and the student was greatly damaged by his previous behavior. This is not how the common relationship between student and teacher can be maintained. Everything that was pathological, such as swearing, and verbal attacks on classmates, we definitely dealt with, monitored and prevented it. Tripartite, interviews with records, meetings with parents and the director were countless. In the end, PCH ended up in the SPC and subsequently also in a psychiatrist, at that time the defiance was gradating in the home and the parents insisted on a solution. He was diagnosed with oppositional defiant disorder and ADHD. However, the main reason behind the speeches was the failure of the opposition's defiance. Mr. Psychiatrist probably helped him in the short term, but in the long term, in my opinion, the drugs rather harmed him.

Consequences, Support, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

As a result of being put on medication by a psychiatrist, he went to school very depressed. The anger, the lying, and the pointless defiance have almost died out. But unfortunately his depression had consequences in subjects where his talent could be shown, for example in art classes. Conflicts with the pupil in question did not repeat themselves.

Failure

10 let, 4. ročník

Sporty baseball, vybíjená)

ADHD

Lhaní,Manipulace

Pedagogické magisterské vzdělání - Učitelství pro 1. stupeň základní školy

8

Žák PCH jsem dostala do 3. třídy. Občasně jevil známky pozornostního neklidu, ale v době přechodu na naší základní školu se s ním speciálně nepracovalo. Chlapec prospíval s jedničkami. Změna nastala z kraje čtvrté třídy, kdy často nerespektoval pravidla třídy a nereagoval na mé výzvy. Po hovorových hodinách v tripartitě jsem zjistila, že stejně reaguje na svou matku. Přitom ale neměl zcela negativní postoj ke škole, nebo mně samotné. To, že krátce udržel pozornost, na to jsem byla zvyklá ze třetí třídy, ale vzdorovitost u něj pro mě byla nová. Později mi začal vědomě lhát, zapírat, ikdyž jsem ho například nachytala, že bere spolužákům věci. V kontkrétní situaci na kterou si vzpomínám mu jeden spolužák dlouhodobě vadil, často se o něco přeli. Vyvrcholením situace bylo, když spolužákovi sprostě nadával do debilů, dal mu ránu pěstí do břicha, a následně se poprali. Když mi to děti přišly říct, nepřiznal se a nesmyslně zapíral, že mu ránu dal ten druhý. Vyskytly se i náznaky šikany, kde byl hlavou a návodcem, často spolužákům nadával a věděl kam mířit, nadávky na rodiče 'tvá máma je hnusná' či na postavu 'jsi tlustej, proto neběháš' se opakovaly a tím rozvracel vztahy ve třídě. V té době jsme situaci řešili s metodikem prevence, ředitelem, rodiči i ve třídě.

Desetiletý chlapec navštěvující základní školu pochází z úplné rodiny. Otec bývá od rodiny často odloučen, pracuje jako řidič. Má staršího bratra se kterým vychází špatně. Rodiče se školou spolupracují, ikdyž z počátku problém bagatelizovali. K nežádoucím projevům chování patří především lhaní, navádění spolužáků, urážení, nerespektování pravidel a učitele. Není z kolektivu zcela vyloučen a má v něm i kamaráda. Zálibou je mu především baseball. Učitelka blízká rodině se domnívá, že je nejspíš v domácím prostřední vystaven stimulům nevhodným jeho věku, jako například brutálním filmům, apod., díky staršímu bratrovi.

Bezprostředně po incidentu jsme vyšetřovali situaci a skutečně byl sám PCH relativně bezdůvodným agresorem. Byli informování rodiči a situaci jsme řešili s ředitelem školy. Oba aktéři konfliktu dostali poznámku a následně jsme obdobné situace řešili se třídou. Z dlouhodobého hlediska jsem s ním nadále situaci nechtěla řešit negativně. Naopak jsem se snažila ho vždy podporovat a pochválit, když něco udělal správně, vyšel vstříc spolužákům a podobně. Já si od něj nenechala nic namluvit. Důvěra mezi učitele a žákem byla díky jeho předchozímu chování značně narušena. Tak společný vztah žáka a učitele nejde vést. Všechno co bylo patologické jako nadávky, a verbální útoky na spolužáky jsme rozhodně řešili, hlídali a zamezovali tomu. Tripartit, rozhovory se zápisy, jednání s rodiči a ředitelem bylo nespočet. Nakonec PCH skončil v SPC a následně i u psychiatra, v té době vzdor gradoval v domácím a rodiče na řešení naléhali. Byla mu diagnostikována porucha opozičního vzdoru a ADHD. Za projevy však mělo moci hlavně porucha opozičního vzdoru. Pan psychiatr mu krátkodobě asi pomohl, ale z dlouhodobého hlediska mu léky dle mého názoru spíše uškodily.

Výsledkem toho, že dostal od psychiatra farmaka, bylo, že chodil do školy hodně ultumený. Zlobení, lhaní i nesmyslný vzdor témeř odezněl. Ale bohužel jeho útlum měl následky v předmětech, kde se mohlo projevit jeho nadání, například v hodinách výtvarné výchovy. Konflikty s dotyčným žákem si již neopakovaly.

4

There were already problems when I got it in the fifth grade. He went to school from the first grade. I was his class teacher from fifth to seventh grade. He didn't hang out with anyone in class. He did not seek conflicts, was introverted and sat alone. In terms of school performance, his grades were average, but things got worse in the seventh grade. He didn't enjoy school, and if he didn't understand the material, he didn't want to do anything. He just sat there and did nothing despite being reprimanded. When he didn't want to do anything, he said he wouldn't do it, and no one convinced him to work. When the principal called him to the principal's office, he did not move from his chair and the principal had to follow him into the classroom. We resolved this situation with the parents, the school psychologist and the student himself. At home, his parents did not pay attention to him and did not want to deal with this situation much. Once his father came to us and told the student, even in front of us, that if you work at school, he will buy him a better computer. His hobby was gaming and IT industry. We also agreed with the parents that if the student does not work, we will call the parents and they will pick him up from school. We had another 25 kids in the class who wanted to learn.

The student lives with alternate care and is an only child. He lived with his father for a week and with his mother for a week. When that was not possible, he lived with his grandmother. He has been diagnosed with attention and activity disorder, behavioral difficulties and emotional lability. His work rate gradually deteriorated. When the fabric didn't suit him, he got stuck and said he wasn't going to do it. His grades were getting worse. In seventh grade, we didn't even have anything to evaluate him on, because he hardly went to school. He didn't get along very well with anyone, so he had a behavior problem. His parents did not support him and were not interested in him, which was also reflected in the solution to this situation. His interests include playing computer games.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Failure to attend class

We first addressed the situation with the student himself. When he got stuck and didn't want to do anything, we didn't force him to do anything. We further discussed the situation with the director. The pupil even refused to come to the principal's office, so the principal had to come to the pupil's classroom. After that, we discussed the situation with the parents, but they were unable to get the student to do anything. They didn't pay attention to him at home, they let him play games on the computer so they could have peace from him. He went to school unprepared. Next, we discussed the situation with the school psychologist, and finally with the student himself. In the end, it was agreed that if the student does not do anything at school, we should call the parents and they will take him away, so as not to hinder other students. Several pupils from the class offered him tutoring in a subject he did not like, but the pupil did not take advantage of these offers. In the seventh grade, we told the student and his parents that we had nothing to evaluate him on, because he refused to write the test several times and his parents took him home three out of five days a week because he did not work. We informed them that he would have to repeat seventh grade again.

Support, Interview

The student's parents eventually sent him to another school. I am not satisfied with the situation myself. As a class teacher, I had a good relationship with him and we all tried to help him. Both students with tutoring offers and me. The student refused to work and rarely attended school.

Failure

10-12 let, 5.-7. ročník

počítačové hry, IT

ADHD,Porucha chování,Výkyvy nálad

Emoční labilita,Nepozornost,Hyperaktivita

vysokoškolské vzdělání, tělesná výchova a pedagogika + učitelství 1. stupně

25 let

S problémy byly již když jsem jej dostala v pátém ročníku. Chodil do školy od první třídy. Třídní učitelkou jsem mu byla od pátého do sedmého ročníku. Ve třídě se s nikým nebavil. Nevyhledával konflikty, byl introvertní a sedával sám. Co se týče školního prospěchu, známky měl průměrné, ale v sedmé třídě se to zhoršilo. Škola jej nebavila a když látku nepochopil, nechtěl nic dělat. Prostě seděl a nic nedělal i přes napomínání. Když nechtěl nic dělat, řekl že to dělat nebude a nikdo jej nepřesvědčil, aby pracoval. Když si jej zavolal ředitel do ředitelny, tak se nehnul ze židle a ředitel musel jít za ním do třídy. Tuto situaci jsme řešili s rodiči, školním psychologem i sám žák. Doma se mu rodiče nevěnovali a ani tuto situaci nechtěli moc řešit. Jednou k nám přišel jeho otec a řekl žákovi, a to i před námi, že když budeš ve škole pracovat, koupí mu lepší počítač. Jeho záliba byla hraní her a IT odvětví. Také jsme byli domluveni s rodiči, že pokud žák nebude pracovat, zavoláme rodičům a ti si ho odvezou ze školy. Měli jsme ve třídě dalších 25 dětí, které se chtěli učit.

Žák žije s ve střídavé péči a je jedináček. Týden bydlel u otce a týden u matky. Když to nebylo možné, bydlel u své babičky. Má diagnostikovanou poruchu pozornosti a aktivity, obtíže v chování a emoční labilitu. Jeho pracovní tempo se postupně zhoršovalo. Když mu látka nešla, tak se zasekl a řekl, že to dělat nebude. Jeho známky se zhoršovaly. V sedmém ročníku jsme jej dokonce neměli z čeho hodnotit, protože téměř nechodil do školy. S nikým moc nevycházel, měl tedy problém v chování. Jeho rodiče jej nepodporovali a neměli o něj zájem, což se také projevovalo do řešení této situace. Mezi jeho zájmy patří hraní počítačových her.

Situaci jsme nejprve řešili s žákem samotným. Když se zasekl a nechtěl nic dělat, nedonutili jsme ho k ničemu. Situaci jsme dále řešili s ředitelem. Žák dokonce odmítl dojít do ředitelny, takže musel přijít ředitel k žákovi do třídy. Poté jsme situaci řešili s rodiči, kteří ale nebyli schopní žáka k něčemu přimět. Doma se mu nevěnovali, nechali ho na počítači hrát hry, aby od něj měli klid. Do školy chodil nepřipraven. Dále jsme situaci řešili se školním psychologem, a nakonec i sám žák. Nakonec bylo domluveno, že když žák nebude nic dělat ve škole, máme zavolat rodičům a ti si jej odvezou, abychom nebrzdili další žáky. Ze třídy se mu několik žáků nabídlo s doučováním v látce, která mu nešla, ale žák těchto nabídek nevyužil. V sedmém ročníku jsme žákovi a jeho rodičům řekli, že jej nemáme z čeho hodnotit, protože několikrát odmítl psát test a tři z pěti dnů v týdnu si jej rodiče odváželi domů, protože nepracoval. Informovali jsme je o tom, že si bude muset zopakovat sedmou třídu znovu.

Rodiče žáka dali nakonec na jinou školu. Se situací nejsem sama spokojená. Jako třídní učitelka jsem s ním měla dobrý vztah a snažili jsme se mu všichni pomoci. Jak žáci s nabídkami doučování, tak já. Žák odmítal pracovat a navštěvoval školu zřídka.

4

The student is stubborn, if it's not his way he gets stuck and doesn't talk to you at all. He is angry, does nothing and does not say anything to anyone all the time. He often has tears in his eyes. Many times it is even a small thing that makes him angry. Sometimes it also applies to opinion. If his opinion does not coincide with someone else's, he gets angry. We go out, for example, he wants to go in front of the school, but I say we go behind the school. He is then angry all the time and refuses to communicate. In class, this behavior occurs occasionally. Sometimes he just doesn't feel like it and is slow. It probably depends on whether he enjoys the assigned work. If he has a given task in mathematics, he has no problem with the solution. If he receives a given task in Czech, the already described situation often occurs.

He lives only with his mother. His parents did not live together for most of his life, his father died two years ago. He has a brother a year older, who also attends the same junior school as him. The dominance of the younger brother can be recognized because he is more communicative, physically fitter and more popular in the group.

Emotional outbursts, Not attending to teaching/Inattention to teaching

We tried to talk about it with the student, but he doesn't want to talk about it. I don't know what to do with him. Even though he is no longer angry and in a good mood, he refuses to communicate about this situation. I've tried going at him quickly and calmly, but it usually doesn't work. I've had a few times where he took a joke. I told him: 'don't be like a slipper!' etc. Mostly, however, he refuses to work or communicate. He doesn't even want to tell me what made him angry, what he doesn't understand, etc.

Interview

The result is negative. Despite the conversation with the mother, the situation keeps repeating itself. It was found that the student is a little more communicative when the teacher uses a joke to solve the problem, but it is not a guarantee that it will always work.

Failure

8 let, 3. ročník

Vojenství, historie, paleontologie

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Nespolupráce

Mgr. (učitelství 1. Stupně ZŠ); CVŽ učitelství v MŠ

3 roky

Žák je tvrdohlavý, když není po jeho tak se zasekne a vůbec s tebou nemluví. Je naštvaný, nic nedělá a nikomu nic celou dobu neřekne. Často má i slzy v očích. Olikrát je to i nějaká drobnost, co ho rozlobí. Občas se to týká i názoru. Pokud se jeho názor neztotožňuje s nějakým jiným, tak se naštve. Jdeme třeba ven, on chce jít před školu, ale řeknu, že jdeme dozadu za školu. On je pak celou dobu naštvaný a odmítá komunikovat. V hodinách se toto chování vyskytuje občas. Někdy se mu prostě nechce a je pomalý. Pravděpodobně se to odvíjí od toho, zda ho zadaná práce baví. Pokud má zadaný úkol v matematice, tak s řešením problém nemá. Pokud dostane zadaný úkol v češtině, často nastává již popisovaná situace.

Žije pouze s matkou. Rodiče spolu většinu jeho života nežili, otec před dvěma roky zemřel. Má o rok staršího bratra, který se také vyskytuje ve stejné malotřídní škole jako on. Lze rozpoznat dominantnost mladšího bratra, protože je komunikativnější, tělesně statnější a v kolektivu oblíbenější.

S žákem jsme si tom zkoušeli popovídat, ale on o tom nechce mluvit. Nevím jak na něj. I když už není naštvaný a má dobrou náladu tak o této situaci odmítá komunikovat. Zkoušela jsem na něj jít zhurta i klidně, ale většinou to nezabírá. Několikrát se mi stalo, že zabral vtip. Řekla jsem mu: 'nebuď jako papuč!' apod. Většinou ale odmítá pracovat, komunikovat. Mi ani nechce říct, co ho rozlobilo, co nechápe atd.

Výsledek je negativní. I přes rozhovor s matkou se situace stále opakuje. Bylo zjištěno, že žák je o něco víc komunikativní když učitelka použije k řešení vtip, ale není to záruka, že to zabere vždy.

4

During the 2020/2021 school year, the student was a student in the 1st year of a secondary vocational school in the field of hairdressing. As his class teacher, I only met the first class in the role of class teacher during the two weeks before the transition to distance learning. Theoretical teaching at our school takes place every other week and alternates with practical teaching, when the students are under the supervision of the teacher. Pupils and parents had a very short time to familiarize themselves with their new school, teachers and subjects and to make a smooth transition to online learning in Microsoft Teams. Therefore, based on these facts, the selected pupil did not start participating in distance learning, he began to show increased absenteeism and did not hand in any assigned work.

He is an adult pupil, who in the past had unsuccessfully completed his studies at another secondary vocational school after the onset of psychological difficulties following the suicide of his best friend. The student showed average academic results, but above average emotional intelligence, awareness of himself and his possibilities. He communicated with discretion, never made unnecessary promises and never overestimated his abilities. He recognized his psychological limits and was aware from past experience of the barriers and difficulties associated with overcoming them.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

The student's problems with attendance and failure to complete assignments began to manifest themselves at the very beginning of distance learning. That's why I contacted him by phone to find out what his non-participation was about and I suggested help in the form of a school computer. However, the student informed me that he had a computer, so we logged into Teams together and explained its individual functions. As the pupil was already of legal age, I communicated exclusively with him. He was more apathetic on the phone but always picked up or called me back. He indicated to me that he has certain psychological problems associated with the transition to a distance form of study and suffers from insomnia, which is why it is difficult for him to get up in the morning and stay connected and not fall asleep. He promised that he would try to start communicating with the teachers and try to catch up. During the quarterly evaluation, however, it was clear that he did not succeed completely, so we arranged a personal meeting, we went through each subject and what would be necessary to do in order to benefit from it better. Finally, the student got up the courage and explained to me without insisting that he had similar problems once before and did not finish his studies at the previous school for a similar reason. That's when he developed problems with insomnia resulting from sleep paralysis after the suicide of his best friend. He was also medically examined at the time, but he had no documentation. He was prescribed medication, but after a while he stopped taking it because he was not feeling well and his condition gradually improved. Two years after this event, he joined our school, and during the transition to distance learning, his sleep paralysis returned, with associated insomnia and fear of falling asleep. We agreed that we would take it slow, let him catch up as much as possible, how he would manage, and we would sort out the rest for half a year. He managed to complete all the subjects for half a year, but the problems with absenteeism worsened in the second semester. I therefore arranged for him to meet with the psychological counselor at our school, where we agreed that if he does not start attending classes, he will have to be expelled from the studies on the basis of high absenteeism. The student refused to see a doctor and to involve his parents, so I felt that I had no choice but to verbally support him. After returning to school, he appeared sporadically at school, but in recent weeks he did not attend either theoretical or practical classes at all. He didn't even show up for the make-up exams, so he didn't advance to the second year.

Support, Interview

The last time I talked to the student on the phone, he sounded more positive and added that he was doing better, that he was working part-time, enrolled in a barbering course and that he was thankful.

Failure

18 let, 1. ročník středního odborného učiliště

Zájem o obor, který studuje kadeřník)

Spánková paralýza

Absence,Nepracovitost,Vyhýbání se škole

Mgr.

12

Žák byl v období školského roku 2020/2021 žiakom 1. ročníku strednej odbornej školy v obore kaderník. Jako jeho triedna učiteľka jsem se s první třídou v úloze třídního učitele setkala pouze během dvou týdnů před přechodem na distanční formu studia. Teoretická výuka na naší škole probíhá každý druhý týden a střídá se s praktickou výukou, kdy jsou žáci pod dohledem pani majstrové. Žáci a rodiče měli velmi krátký čas na to, aby se seznámili se svou novou školou, učiteli a předměty a aby hladce přešli na online výuku v systému Microsoft Teams. Vybraný žák se proto již na základě těchto skutečností distanční výuky nezačal účastnit, začala se u něho objevovat zvýšená absence a neodevzdával žádnou zadanou práci.

Jedná se o plnoletého žáka, s v minulosti neúspěšně ukončeným studiem na jiné střední odborné škole po nástupu psychických obtíží po sebevraždě nejlepšího přítele. Žák vykazoval průměrné studijní výsledky, ale nadprůměrnou emoční inteligenci, uvědomování si sebe sama a svých možností. Komunikoval s rozvahou, nikdy zbytečně nesliboval a nepřeceňoval své schopnosti. Poznal své psychické limity a byl si z minulé zkušenosti vědom bariér a obtíží spojených s jejich překonáváním.

Problém s docházkou a nesplněním úkolů se u žáka začaly projevovat hned na začátku distanční výuky. Proto jsem se s ním spojila telefonicky, abych se informovala, v čem spočívá jeho neúčast a navrhla jsem mu pomoc v podobě školního počítače. Žák mi však oznámil, že počítač má, a tak jsme se společně přihlásili do Teams a vysvětlili si jeho jednotlivé funkce. Jelikož byl žák již plnoletý, komunikovala jsem výhradně s ním. Byl v telefonu apatičtější, ale vždy mi hovor zdvihl, popřípadě mi zavolal zpět. Naznačil mi, že má určité psychické problémy spojené i s přechodem na distanční formu studia a trpí nespavostí, proto mu dělá obtíže ráno vstávat a zůstat připojený a neusnout. Sliboval, že se bude snažit, že začne s učiteli komunikovat a bude se snažit dohnat zameškané. Při čtvrtletním hodnocení ale bylo jasné, že se mu to úplně nepodařilo, dohodli jsme si proto osobní setkání, prošli jsme si každý předmět a co by bylo potřebné udělat, aby z něho lépe prospíval. Nakonec se žák osmělil a bez naléhání mi objasnil, že už jednou podobné problémy měl a studium na předchozí škole z podobného důvodu nedokončil. Tehdy se u něho problémy s nespavostí vyplývající ze spánkové paralýzy objevily po sebevraždě nejlepšího kamaráda. Byl v té době i lékařsky vyšetřován, ale dokumentaci žádnou neměl. Byly mu předepsány léky, které ale po čase přestal brát, protože mu z nich nebylo dobře a stav se mu postupně pomalu zlepšoval. Dva roky po této události nastoupil na naši školu a při přechodu na distanční výuku se mu vrátila spánková paralýza a s tím spojená nespavost a strach ze zaspávání. Dohodli jsme se, že na to půjdeme pomalu, necháme dohnat, co se dá, jak bude zvládat a zbytek vyřešíme na půl roku. Na půl roku se mu podařilo všechny předměty dokončit, ale problémy s absencí se ve druhém pololetí ještě zhoršily. Dohodla jsem mu proto setkání s psychologickou poradkyní u nás na škole, kdy jsme se dohodli, že pokud hodiny začít navštěvovat nebude, bude muset být ze studia na základě vysoké absence vyloučen. Žák odmítal návštěvu lékaře a zapojení rodičů a měla jsem proto pocit, že mi nezbývá nic jiného než ho slovně podporovat. Po návratu do školy se sporadicky ve škole objevil, ale poslední týdny ani teoretickou ani praktickou výuku vůbec nenavštěvoval. Nedostavil se ani na opravné zkoušky, do druhého ročníku proto nepostoupil.

Když jsem se žákem naposledy telefonovala, zněl pozitivněji a sám dodal, že se mu daří lépe, že pracuje na brigádách, zapísal se na barbierský kurz a že děkuje.

4

The situation in the previous class was complicated. I had a pupil there who was in a very bad state, after attempts at suicide and self-harm. The communication with the student's mother was different and the relationship with this student was different. She trusted me and we solved many problems together. The diagnosis was difficult, the situation had its ups and downs, but in the end a certain stabilization was achieved.

The personal history of the pupil or class is key to understanding the situation, but in this case I was unable to obtain more information.

Selfdestructive behaviour

Žačka was receptive to solving problems, even if they were huge. By chance, I recommended it to a friend who is a psychologist. Since then, although the pupil does not give me information directly, the psychologist monitors her development. Trust was key. The student has already graduated, but we are still in contact.

Interview, Cooperation with experts

The pupil's behavior stabilized, although there were occasional dips. She successfully passed her high school graduation and achieved life's achievements. The contact between her and the teacher continues even after finishing high school.

Longterm success

cca 17 let, ročník septima/oktáva

-

Psychiatrická diagnóza

Pasivita,Neposlušnost,Nepozornost

Vysokoškolské vzdělání – Magisterské studium + Pedagogické minimum, aprobace Český jazyk a Hudební věda + Němčina; aktivně se věnuje tvůrčímu psaní a korekturám

Cca 26 až 27 let (včetně mateřské dovolené)

Situace v předcházející třídě byla komplikovaná. Měla jsem tam žačku, která byla ve velmi špatném stavu, po pokusech o sebevraždu a sebepoškozování. Komunikace s matkou žačky byla odlišná a vztah s touto studentkou byl jiný. Důvěřovala mi a společně jsme řešily mnoho problémů. Diagnóza byla těžká, situace měla své propady, ale nakonec se podařilo dosáhnout určité stabilizace.

Osobní anamnéza žačky nebo třídy je klíčová pro pochopení situace, avšak v tomto případě se mi nepodařilo získat více informací.

Žačka byla naladěná vstřícně k řešení problémů, i když ty byly obrovské. Díky náhodě jsem ji doporučila kamarádce, která je psycholožka. Od té doby mi sice žačka nepředává informace přímo, ale psycholožka sleduje její vývoj. Důvěra byla klíčová. Studentka už sice odmaturovala, ale stále jsme v kontaktu.

Chování žačky se stabilizovalo, přestože občas došlo k propadům. Úspěšně složila maturitu a dosáhla životních úspěchů. Kontakt mezi ní a učitelkou trvá i po dokončení gymnázia.

4

The students had the task of composing from colored papers. Everyone got different colors of paper. One of the students began to express dissatisfaction with the color of the paper he received. At first he hid the paper and claimed that someone had taken the paper from him. Since I didn't believe him, I tried to convince him about the suitability of the color he got. However, this student became agitated and angry with accompanying stomping. Subsequently, he tore up the paper in the color he was not satisfied with and threw it in the trash.

The student has been diagnosed with ADHD and is under the care of his mother.

Emotional outbursts

I tried to calm the student down and explain to him that he must have his paper in his desk, that none of his classmates took it from him. The student refused this all the time. The situation worsened with any attempt at explanation. After a few minutes, the student angrily tore up the paper and started stomping on it. It was almost impossible to calm him down.

Support, Interview

Unfortunately, none of my measures, arrangements, proposed solutions had an effect on the pupil, and after the incident it was difficult to talk to him, let alone cooperate. He sat insulted in the pew with folded hands and refused any cooperation. The last possible solution was a phone call with his parents, who tried to talk him out of it.

Failure

9 let, 3 třída

fotbal, míčové hry

ADHD

Lhaní,Potřeba pozornosti

Mgr.

5

Žáci měli úkol skládat z barevných papírů. Všichni dostali různé barvy papíru. Jeden z žáků začal vyjadřovat nespokojenost s barvou papíru, který dostal. Nejdříve papír schoval a tvrdil, že mu papír někdo vzal. Jelikož jsem mu toto nevěřila, zkoušela jsem ho přesvědčit o vhodnosti barvy, kterou dostal. Nicméně se tento žák začal rozčilovat a vztekat s doprovodným dupáním. Následně papír v barvě, se kterou nebyl spokojený, roztrhal a hodil do koše.

Žák má diagnostikováno ADHD, je v péči matky.

Snažila jsem se žáka uklidnit a vysvětlit mu, že jeho papír musí určitě mít v lavici, že mu ho žádný ze spolužáků jistě nevzal. Celou dobu toto žák odmítal. Situace se zhoršovala při jakémkoli pokusu o vysvětlení. Po několika minutách žák vztekle papír roztrhal a začal po něm dupat. Bylo téměř nemožné ho uklidnit.

Na žáka bohužel nepůsobilo žádné z mých opatření, domluv, návrhu řešení a po incidentu s ním bylo těžké mluvit, natož spolupracovat. Seděl uraženě v lavici se založenýma rukama a odmítal jakoukoli spolupráci. Poslední možností řešení byl telefonát s rodiči, kteří se mu snažili domluvit.

4

However, not all cases of problem behavior had a happy ending like the previous one. At the moment, I am a fifth-grade class teacher again, and I have a little bit of everything in my class, so to speak - integrated, foreign and problem children. This story is not so much my experience as it is about a class that has passed from the first grade to the second, so I am still getting to know the children myself - what are their habits, needs or bad habits. But since I heard that it is a really exceptional class in terms of solving problem behavior, I decided to contact their former class teacher in the first grade and thus continuously inform myself about the situations or rather persistent problems that are part of this, already my class, to be in the picture, so to speak.

This case concerns a boy who currently lives only with his father, as his mother died over a year ago. When this situation arose, of course the teachers, but also the classmates, were really considerate, tolerant and helpful towards him. The teachers did not make excessive demands on him from the beginning, as the boy did not go through a really easy period. Losing a mom hurts at any age, but I think at this age it's hard to explain to a child why mom will never come home. So the boy stayed at home for a while to deal with the team and the teachers took this situation into account and even accepted it to a certain extent.

Attendance problems

However, the problem arose when the boy returned to school after a long time. He used to be inattentive at school, didn't do his homework, didn't listen to the teachers, distracted them and disrupted classes, until finally one day it got to the stage where he stopped going to school altogether. This situation was also resolved with the boy's father, when my colleague informed him about what was happening with his son and tried to find some reasonable way out. Everyone understood the situation that the boy was going through a period when he lost his mother, but it had been long enough for him to be able to fit back into the school environment, so to speak. From the beginning it seemed that the father understood the seriousness of the situation, the boy started going to school again, but he did not last two weeks. The situation was resolved repeatedly with the father, who at first excused his son, but after a while the number of missed classes climbed to an enormous number, when the boy was in danger of having unexcused classes in the fourth grade and was even in danger of repeating the grade. Later it was discovered that the boy, despite the time that had passed, had not come to terms with the loss of his mother at all.

Interview

In the end, although the situation turned for the better, as the boy is currently in the fifth year with me, however, inappropriate behavior in the form of disruptions and failure to complete tasks still persists. I am currently trying to resolve this situation as best I can, but since not only this boy, but also a few of his classmates have a bit of a problem with following the rules and authority, it is not always a cakewalk. However, I firmly believe that after time they will learn to follow the rules that we have agreed upon as a class.

Partial success

13 Absolvovala nejaký relevantný kurz, výcvik na zvládanie problematického správania, nekázne nebo komunikácia v triede apod. (zaškrtnite): áno / nie Prípadne uveďte názov (otvorená otázka): Presný názov neviem, ale išlo o predmet v rámci kreditového systému, ktorý absolvovala pred atestáciou. Kazuistika ++ Rozhovor bol vedený s pani učiteľkou, učiacou na základnej škole na druhom stupni, kde dlhé roky pôsobí ako učiteľka anglického jazyka, geografie a environmentálnej výchovy. V rozhovore mi porozprávala o svojich skúsenostiach a prípadoch problémového správania, s ktorými sa za roky svojej

Problém nastal vtedy, keď sa chlapec po dlhšej dobe vrátil naspäť do školy. V škole býval nepozorný, neplnil si úlohy, nepočúval učiteľov, odvrával im a vyrušoval počas hodín, až to nakoniec jedného dňa prišlo do štádia, kedy prestal do školy chodiť úplne.

Chlapec žije už len s otcom, nakoľko mu mama pred vyše rokom zomrela. Keď táto situácia nastala, tak pochopiteľne boli učitelia, ale aj spolužiaci voči nemu naozaj ohľaduplní, tolerantní a nápomocní. Učitelia naňho zo začiatku nevyvíjali prehnané nároky, nakoľko si chlapec neprechádzal naozaj ľahkým obdobím. Prísť o mamu bolí v každom veku, ale myslím, že v tomto veku len ťažko dieťaťu môžeš vysvetliť, že prečo sa už mama nikdy nevráti domov. Takže chlapec ostal aj na istý čas doma, aby sa s tým vysporiadal a učitelia túto situáciu zohľadňovali a do určitej miery aj akceptovali.

Táto situácia sa riešila aj s chlapcovým otcom, kedy ho moja kolegyňa informovala o tom, čo sa deje s jeho synom a snažila sa nájsť nejaké rozumné východisko. Každý chápal situáciu, že si chlapec prechádza obdobím, kedy stratil mamu, avšak bola to už dostatočne dlhá doba na to, aby sa dokázal takpovediac zaradiť naspäť do školského prostredia. Zo začiatku sa zdalo, že otec pochopil vážnosť situácie, chlapec začal opäť chodiť do školy, ale vydržalo mu ani nie dva týždne. Opakovane sa situácia riešila s otcom, ktorý syna najskôr ospravedlňoval, ale po čase sa počet vymeškaných hodín vyšplhal na enormné číslo, kedy hrozilo, že chlapec bude mať v štvrtej triede neospravedlnené hodiny a hrozilo mu dokonca opakovanie ročníka. Neskôr sa teda zistila, že chlapec sa aj napriek obdobiu, ktoré prešlo, so stratou matky vôbec nevyrovnal.

Nakoniec sa situácia síce na dobré obrátila, keďže chlapec je momentálne u mňa v piatom ročníku, avšak, stále pretrváva nevhodné správanie v podobe vyrušovania a neplnenia si úloh. V súčasnosti sa snažím túto situáciu vyriešiť, ako najlepšie viem, ale keďže nielen tento chlapec, ale aj pár ďalších jeho spolužiakov majú tak trošku problém s dodržiavaním pravidiel a autoritou, nie je to vždy prechádzka ružovým sadom. Pevne však verím, že po čase sa naučia dodržiavať pravidlá, na ktorých sme sa spoločne ako trieda dohodli.

4

The situation took place on the last evening of the adaptation course. By the fire, the students could see the fatigue from the rich program and lack of sleep. The three boys from the class were quite seated at first sight, which was shown by the fact that they did not sit with the rest of the class, but made their own group and sat apart from the others and talked among themselves. Suddenly they started arguing, threw themselves at each other and started fighting. We ran towards them, but before we got there, one of them took out a shooting knife from his jacket pocket. Fortunately, he didn't threaten anyone with the knife, he just stood there with an open knife. We managed to tear them apart and took them to our cabin.

The class as a whole didn't seem troubled, but those three boys were causing trouble. One of them is a refugee from Syria, who we already talked about in the previous case study. Another is a member of a group that can often be seen in the park near the station, and at first glance seems problematic. For two of them, this isn't the first high school they've attended, but they haven't finished one yet.

Physical aggression

The pupils were brought to the headmistress, who spoke to them at length. They were given conditional suspensions from school and were told in no uncertain terms that any further trouble would result in immediate expulsion. All three promised that they would no longer behave vulgarly and aggressively and that they would not violate school rules. The headmistress called their parents, but didn't talk to two of them. Since it was late, she didn't want to send them home, but to avoid further trouble, she sent everyone to sleep in a different cabin. She called her parents the next day and informed them of the conditional expulsion. The parents of the refugee were not allowed.

Consequences, Interview

Despite the measures, the pupils' behavior did not improve and on 10.9. they were expelled after being caught packing a joint and snorting tobacco. More information about this incident is given in the next case report.

Failure

16, 17, 18, 1. ročník

Být se svojí partou, PC hry

Agrese,Lhaní,Vulgární vyjadřování

Vysoká škola

17

Situace se odehrála poslední večer adaptačního kurzu. U ohně byla na žácích vidět únava z bohatého programu a nevyspanost. Tři kluci z třídy si na první pohled docela sedli, což se projevilo tím, že neseděli se zbytkem třídy, ale udělali si vlastní skupinku a sedli si odděleně od ostatních a povídali si mezi sebou. Najednou se začali hádat, vrhli se na sebe a začali se prát. Přiběhli jsme k nim, ale než jsme přišli, jeden z nich vyndal z kapsy mikiny vystřelovací nůž. Naštěstí s nožem nikoho neohrožoval, jen stál s otevřeným nožíkem. Podarilo se nám je od sebe odtrhnout a odvedli jsme je do naší chatky.

Třída jako celek nevypadala problémově, avšak ti tři kluci dělali potíže. Jeden z nich je uprchlík ze Sýrie, o kterém jsme již mluvili v předchozí kazuistice. Další je členem skupiny, kterou lze často vidět v parku u nádraží, a na první pohled působí problémově. U dvou z nich to není první střední škola, kterou navštěvovali, ale dosud žádnou nestudovali do konce.

Žáci byli přivedeni k ředitelce, která s nimi dlouze hovořila. Dostali podmínečné vyloučení ze školy a bylo jim jasně řečeno, že při jakémkoli dalším problému budou okamžitě vyloučeni. Všichni tři slíbili, že se již nebudou chovat vulgárně a agresivně a že neporuší školní řád. Ředitelka volala jejich rodičům, ale u dvou se nedovolala. Protože bylo pozdě, nechtěla je posílat domů, ale aby předešla dalším problémům, poslala každého spát do jiné chatky. Rodičům se dovolala následující den a informovala je o podmínečném vyloučení. Rodičům uprchlíka se nedovolala.

Navzdory opatřením se chování žáků nezlepšilo a 10.9. byli vyloučeni poté, co byli přistiženi při balení jointa a šňupání tabáku. Více informací o tomto incidentu je uvedeno v další kazuistice.

4

The situation, which has been going on for a long time, is worrying. The girl from the eighth grade is almost isolated from the collective, closed, inaccessible, uncommunicative and apathetic. Her only expression is artistic, she communicates minimally. He does not respond to the teacher's questions or only minimally, he does not carry aids, if he does, then sporadically. He has insufficient hygiene habits, wears torn and often dirty clothes. As a teacher, I cannot continue to ignore the situation, I must try to make contact and find out what is behind her behavior.

The student lives only with her father and brother, her mother died in a tragic accident, and her grandparents also take part in her upbringing. The girl suffers from psychological problems, visits a psychologist and is also diagnosed with attention disorders. She and her brother go to school in torn, often dirty clothes, the girl often has unwashed hair and a neglected appearance. The class he attends is divided into groups with great contrasts and vastly different opinions. In the classroom, the groups hardly communicated with each other during the girl's problems, and when they did, it was with great resentment. During the school year, the class managed to become almost cohesive except for a few individuals. The class is rather above average in terms of benefits.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The girl paints a fallen angel, is withdrawn and does not perceive the surroundings or the teaching. He does not respond to the teacher's questions. I approach her and ask about a detail of the drawing that seems unclear to me. The girl doesn't respond at first, so I answer myself and deliberately remember this detail in my own way - but absolutely not fitting in with her topic. The girl reacts and begins to clarify. It is open to communication about the painting. The dialogue is only on the artistic level. This communication lasts a few minutes, after which the girl closes again. As soon as I get another chance to ask her something about her painting, I don't hesitate to ask. In this way, over time, the girl opens up to me for longer and longer periods of time. Now he has no problem communicating with me outside of the artistic realm. I spend most of my time with her in class and try to get her to cooperate with the teacher.

Interview

The girl's condition gradually improved, she began to accept and communicate with the assistant on a regular basis. The girl began to respond to the teacher's calls and answer. Taking notes on the teacher's instructions, but this was not always successful - depending on the mood and circumstances that arise from the family. The class perceives her as an individual, they do not seek her company, some accept her life attitude. She doesn't really have a friend in class, she never hurts anyone, she's kind, non-conflicting, warm-hearted, perceptive. In class, he has fun with several classmates according to his mood.

Partial success

14 let – 8. třída

Výtvarná výchova, cosplay

Poruchy pozornosti,Psychické problémy

Spgš Znojmo

15

Situace, která přetrvává již delší dobu, je znepokojivá. Dívka z osmé třídy je téměř vyčleněná z kolektivu, uzavřená, nepřístupná, nekomunikativní a apatická. Jediným jejím projevem je výtvarný, komunikuje minimálně. Na dotazy vyučujícího nereaguje nebo pouze minimálně, pomůcky nenosí, když ano, tak sporadicky. Má nedostačující hygienické návyky, nosí roztrhané a často ušpiněné oblečení. Jako učitel nemohu situaci nadále přehlížet, musím se snažit navázat kontakt a zjistit, co za jejím chováním stojí.

Žákyně žije pouze s otcem a bratrem, matka zemřela při tragické nehodě a na výchově se podílí i prarodiče. Dívka trpí psychickými problémy, navštěvuje psychologa a zároveň má diagnostikovány poruchy pozornosti. Ona i její bratr chodí do školy v roztrhaném, mnohdy špinavém oblečení, dívka mívá často neumyté vlasy a zanedbaný zevnějšek. Třída, kterou navštěvuje, je dělená na skupinky s velkými kontrasty a výrazně odlišnými názory. Ve třídě spolu skupinky v době dívčiných problémů téměř vůbec nekomunikovaly a když, tak s velkou záští. Během školního roku se třída podařila téměř stmelit až na pár jedinců. Třída je prospěchově spíše nadprůměrná.

Dívka maluje padlého anděla, je uzavřená a nevnímá okolí ani výuku. Nereaguje na dotazy vyučujícího. Oslovím ji a zeptám se na detail kresby, který se mi zdá nejasný. Dívka zpočátku nereaguje, odpovím si tedy sama a záměrně si tento detail vybavím po svém - však absolutně nezapadající do jejího námětu. Dívka zareaguje a začne objasňovat. Je přístupná komunikaci o malbě. Dialog spočívá pouze v rovině umělecké. Tato komunikace trvá několik minut, poté se dívka opět uzavře. Jakmile se mi naskytne další možnost se jí zeptat na něco ohledně její malby, tak neváhám a ptám se. Tímto způsobem se mi dívka postupem času otvírá na delší a delší dobu. Nyní už nemá problém se mnou komunikovat i mimo uměleckou rovinu. V hodinách trávím většinu času u ní a snažím se, aby spolupracovala i s učiteli.

Stav dívky se postupně zlepšoval, asistentku k sobě běžně začala připouštět a komunikovat s ní. Dívka začala reagovat na výzvy učitele a odpovídat. Na pokyn pedagoga dělat zápisky, ale to se ne vždy dařilo – podle nálady a okolností, které vychází z rodiny. Třída ji vnímá jako individualitu, nevyhledávají její společnost, část akceptuje její životní postoj. Vyloženě kamarádku ve třídě nemá, nikdy nikomu neublíží, je hodná, nekonfliktní, srdečná, vnímavá. Ve třídě se baví s několika spolužáky podle nálady.

4

When I started teaching, I guess it was my first year, a couple of young ladies showed me some affection from time to time. In the beginning, I took it as a normal thing when a new young teacher comes. But after a while it started to get annoying. The ladies walked around me in the corridor on purpose, preferably as close as possible as they passed. Once it happened that she even 'accidentally' touched me. I didn't know how to react then. I remember we just went on some kind of overnight class trip. In the evening, we lit a bonfire and threw papers with wishes (to make them come true) into the fire. The young lady declared that she had a wish 'I will marry Mr. Teacher...' and threw it into the fire.

Annoying miss

Violation of classroom/school rules, Bullying

also consulted with my colleagues, but in the end I decided to talk to the ladies myself. They didn't listen and continued to repeat similar behavior, in the end I decided to take it as a joke and wait until they left elementary school anyway.

Interview

It didn't work, it was only resolved when the student left the school.

Failure

14 let, 9. třída

Provokace

Mgr.

4

Když jsem začínal učit, tuším, že to byl můj první rok, pár slečen mi občas projevovalo náklonost. Ze začátku jsem to bral jako normální věc, když přijde nový mladý učitel. Po chvíli to ale začalo být nepříjemné. Slečny kolem mě naschvál chodily po chodbě, nejlépe co nejblíže, když procházely. Jednou se stalo, že se mě i 'omylem' dotkla. Tehdy jsem nevěděl, jak reagovat. Vzpomínám si, že jsme zrovna jeli na nějaký třídní výlet na noc. Večer jsme zapálili táborák a házeli do ohně papíry s přáníčky (aby se splnila). Slečna prohlásila, že má přáníčko 'Vezmu si pana učitele...' a hodila ho do ohně.

Obtěžující slečna

Radil jsem se i s kolegy, ale nakonec jsem se rozhodl si se slečnami sám promluvit. Neposlechly a podobné chování opakovaly dál, nakonec jsem si řekl, že to začnu brát s vtipem a počkám, než stejně odejdou ze ZŠ.

Nezabralo, vyřešilo se to až odchodem žákyně ze školy.

4

The school was undergoing renovation of several rooms, which caused some confusion. One of the chairs for the students was borrowed from the classroom where we had the lesson, exactly where the student in question was supposed to sit. Due to the size of the classroom, it was impossible to find another place for him to sit. When I came to the classroom, the student was sitting on the bench with the others, which was normal until the teacher came. After I entered the classroom, all the students stood up to greet me and then sat down, but this student started packing up and headed for the door.

I asked him what was going on, and he replied that he had nowhere to sit and therefore could not participate in the class. His behavior indicated an attempt at defiance and an expression of reluctance to be present in my class.

Violation of classroom/school rules

considered letting the situation go and letting him go, but I felt responsible for his safety, especially with the ongoing renovation. It didn't feel right that someone else had to step back and give him his chair. That is why I told him that he is not allowed to leave the classroom because the lesson is in progress and the school rules and laws do not require students to sit during the lesson.

Warning

The student was taken aback by my explanation, but understood that he had no other choice. So he stood for the rest of the class, which wasn't ideal, but he couldn't just walk the halls. He was unexpectedly quiet during the lesson, he didn't actively participate, but at least he didn't disturb. This incident did not change his behavior towards me, but I am glad that the situation was resolved in a calm way.

Partial success

15 let, 1. ročník SŠ

Šachy a deskové hry

Disrespekt,Nespolupráce,Neúcta k autoritám

12 (v době situací méně)

Ve škole probíhala rekonstrukce několika místností, což způsobilo mírný zmatek. Z učebny, kde jsme měli hodinu, byla půjčena jedna ze židlí pro žáky, přesně z místa, kde měl sedět dotyčný žák. Vzhledem k velikosti učebny nebylo možné najít jiné místo, kam by si mohl sednout. Když jsem přišla k učebně, žák seděl na lavici spolu s ostatními, což bylo běžné, dokud nepřišel učitel. Po mém vstupu do třídy všichni žáci vstali, aby mě pozdravili, a poté si sedli, ale tento žák se začal sbalit a směřoval ke dveřím.

Zeptala jsem se ho, co se děje, a on odpověděl, že si nemá kam sednout a tudíž se nemůže účastnit výuky. Jeho chování naznačovalo snahu o vzdor a vyjádření nechuti být přítomen na mé hodině.

Přemýšlela jsem, zda situaci nechat být a nechat ho odejít, ale cítila jsem zodpovědnost za jeho bezpečnost, obzvláště kvůli probíhající rekonstrukci. Nepřipadalo mi správné, aby musel někdo jiný ustoupit a dát mu svou židli. Proto jsem mu řekla, že nesmí opustit učebnu, protože probíhá výuka a školní řád ani zákony nevyžadují, aby žáci seděli během výuky.

Žák byl mým vysvětlením zaskočen, ale pochopil, že nemá jinou možnost. Zbytek hodiny tedy stál, což nebylo ideální, ale nemohl jen tak chodit po chodbách. Během hodiny byl nečekaně tichý, neúčastnil se sice aktivně, ale alespoň nerušil. Tento incident nezměnil jeho chování ke mně, ale jsem ráda, že se podařilo situaci vyřešit klidným způsobem.

4

The situation I have chosen as an example of unsuccessfully addressed problem behavior concerns a classroom where most of the children are working and functioning well. However, one student is constantly disruptive, makes inappropriate comments and jokes, makes fun of me and others, calls attention to himself and brings unnecessary things to school to get attention. This behavior occurs in the second grade classroom I teach. When a student is disciplined, he does not learn from it and continues his behavior. After consulting with colleagues, I found out that he behaves in the same way in other subjects as well, and many teachers describe similar situations. We are not sure how to deal with the problem effectively and this disrupts the atmosphere of the class and the lesson. The student's presence complicates various activities, for example during games, where he is often excluded because no one wants to cooperate with him.

This student's behavior is burdensome and exhausting for all of us. The children themselves reprimand him and find his behavior embarrassing. Nevertheless, we did not come up with any effective solution. We tried to resolve the situation with notes, at class meetings and contacted parents, but to no avail. We tried to keep the student busy during class and pay attention to him so that he would not get bored, but that didn't help either. When I offered him an individual fun activity, he continued to interrupt and spoil the class atmosphere. We don't understand what is going on in him because he has no disorder or diagnosis and no known major problems in the home environment. His problem behavior is constant and affects my relationship with classes, which I then do not look forward to.

Verbal disruption of lessons

Although I thought that I did not have sufficient authority, my colleagues confirmed that they had the same problem with the student. He has a problem with authority in general, is rude and sometimes even mean to both classmates and teachers. He is capable of tying and seems to have never learned what authority is. We believe that he was not taught to perceive authority at home. Sometimes I felt that I couldn't handle the situation, raised my voice and let myself be thrown around unnecessarily.

Disrespectful communication

We are trying to resolve the situation, but so far without success. I remember the story of my mother, who was a teacher and had a similarly problematic student. Years later, he apologized to her for his behavior. We hope that this student will also become aware of his behavior one day. His behavior is often infantile now, but it is possible that the situation will improve as he matures.

Failure

Žák na druhém stupni (7. třída)

Nevíme

Vulgární vyjadřování,Nespolupráce,Zesměšňování

Mgr., aprobace anglický jazyk, český jazyk pro cizince

3

Situace, kterou jsem vybrala jako příklad neúspěšně řešeného problémového chování, se týká třídy, kde většina dětí pracuje a funguje dobře. Avšak jeden žák neustále vyrušuje, má nevhodné připomínky a vtipy, vysmívá se mně i ostatním, upozorňuje na sebe a přináší do školy zbytečné věci pro získání pozornosti. Toto chování se vyskytuje ve třídě na druhém stupni, kterou učím. Když je žák kázeňsky potrestán, nebere si z toho ponaučení a ve svém chování pokračuje. Po konzultaci s kolegyněmi jsem zjistila, že se stejně chová i v dalších předmětech a mnoho učitelů popisuje podobné situace. Nejsme si jisti, jak problém efektivně řešit, a to narušuje atmosféru třídy a hodiny. Žákova přítomnost komplikuje různé aktivity, například při hrách, kde je často vyloučen, protože s ním nikdo nechce spolupracovat.

Chování tohoto žáka je pro nás všechny zatěžující a vyčerpávající. Děti ho samy napomínají a považují jeho chování za trapné. Přesto jsme na žádné efektivní řešení nepřišli. Zkoušeli jsme situaci řešit poznámkami, na třídních schůzkách a kontaktovali jsme rodiče, ale bez úspěchu. Snažili jsme se žáka v hodině zaměstnat a věnovat mu pozornost, aby se nenudil, ale ani to nepomohlo. Když jsem mu nabídla individuální zábavnou aktivitu, pokračoval ve vyrušování a kazil atmosféru třídy. Nechápeme, co se v něm odehrává, protože nemá žádnou poruchu ani diagnózu a nejsou známy větší problémy v domácím prostředí. Jeho problémové chování je konstantní a ovlivňuje můj vztah k hodinám, na které se pak netěším.

Přestože jsem si myslela, že nemám dostatečnou autoritu, kolegyně mi potvrdily, že mají s žákem stejný problém. Má problém s autoritou obecně, je drzý a někdy až zlý jak na spolužáky, tak na učitele. Je schopný tykat a zdá se, že se nikdy nenaučil, co je to autorita. Domníváme se, že doma nebyl naučen vnímat autoritu. Někdy jsem měla pocit, že jsem situaci nezvládla, zvýšila hlas a nechala se zbytečně rozhodit.

Situaci se snažíme vyřešit, ale zatím bez úspěchu. Vzpomínám na vyprávění mé maminky, která byla učitelka a měla podobně problémového studenta. Ten se jí po letech omluvil za své chování. Doufáme, že i tento žák si jednou uvědomí své chování. Jeho chování je nyní často infantilní, ale je možné, že se situace zlepší s jeho dospíváním.

4

One of the very tense situations that the student prepared for us was once at the beginning of the lesson, right after the bell rang, when everyone was already sitting in their seats, but the teacher had not yet arrived. The student had a large, two-liter bottle of Coca Cola, which he unscrewed, drank, and left the open bottle on the bench. Then he 'accidentally' snorted it, the bottle tipped over and everything started pouring out, which he just watched and didn't even try to pick up the bottle. A huge puddle was spilling on the ground, all the briefcases within reach were suddenly soaked with Coke. The children squealed, jumped and tried to save their things. Most of the children rushed for paper towels and quickly tried to prevent the flood from spreading further. He just stood and washed himself. I grabbed him by the shoulder and pushed him towards the puddle and told him to hurry and help clean up. He started yelling at me that I attacked him and that he was going to complain about me. He refused to participate in the cleanup and just watched with a smile. It should also be noted that this is not the first time he has done this. 'Accidentally' spilled drinks happened to him more often, even though I repeatedly warned him that he should close the bottle again immediately after drinking. However, he always reacted with irritation and insolence.

The student lived in a joint household with his mother and grandmother, he was an only child. Both spoiled him very much. They let him hang around the housing estate and, according to reports from classmates living in the same housing estate, he committed vandalism. He destroyed bells, the elevator and polluted the common areas. He also often attacked smaller children. In the classroom, he mostly only allowed himself to girls, pinched them, twisted their arms, pulled their hair and insulted them. No comments were effective because the mother and grandmother uncritically defended the student in all circumstances.

Nonverbal disruption of lessons

The class teacher wrote a note to the student and talked to him about it, however, there have been many such notes and interviews with absolutely no results. The mother has also been to the school several times, but this also did not lead to anything, because the mother claims that the pupil is good and without conflict, that it is a misunderstanding, or that it is the fault of his classmates who bully him.

Consequences, Interview

Unfortunately, we didn't actually solve anything, so certainly not successfully. The boy did not improve in any way in his behavior. I no longer work with this student. I'm at a different school, so I don't know how they proceeded with him. It was suggested that he go to the school psychologist, but I know that we encountered resistance, that he does not want to go to the psychologist, that the children would laugh at him.

Failure

11let 5. třída

Žádné

Agrese

Kurz asistenta pedagoga (akreditovaný MŠMT)

6 let

Jedna z velmi vyhrocených situací, které nám žák připravil, bylo jednou na začátku hodiny, těsně po zvonění, kdy všichni už seděli na svých místech, ale paní učitelka ještě nepřišla. Žák měl velkou, dvoulitrovou láhev Coca Coly, kterou rozšrouboval, napil se a otevřenou láhev nechal stát na lavici. Pak do ní 'omylem' žduchnul, láhev se převrátila a vše se začalo vylívat, čemuž on jenom přihlížel a ani se nesnažil láhev zvednout. Po zemi se rozlívala obrovská kaluž, všechny aktovky v dosahu byly rázem nasáklé Colou. Děti pištěly, uskakovaly a snažily se zachránit svoje věci. Většina dětí se vrhla pro papírové ubrousky a rychle se snažily zabránit dalšímu šíření té povodně. On jenom stál a umíval se. Chytla jsem ho za rameno a postrčila směrem k té kaluži a řekla jsem mu ať taky honem jde pomáhat s uklízením. Začal se na mě rozkřikovat, že jsem ho prý napadla a že si na mě bude stěžovat. Odmítl se uklízení zúčastnit a jenom s úsměvem přihlížel. Nutno ještě uvést, že toto neudělal poprvé. 'Omylem' vylité pití se mu stávalo častěji i když jsem ho opakovaně upozorňovala, že má láhev ihned po napití zase uzavřít. Na to ovšem vždy reagoval podrážděně a drze.

Žák žil ve společné domácnosti s matkou a s babičkou, byl jedináček. Obě ho velmi rozmazlovali. Nechávali ho potloukat se po sídlišti a podle sdělení spolužáků, žijících na stejném sídlišti se dopouštěl vandalismu. Ničil zvonky, výtah a znečišťoval společné prostory. Často také napadal menší děti. Ve třídě si dovoloval většinou jenom na děvčata, štípal je, kroutil jim rukama, tahal za vlasy a urážel. Žádné poznámky nebyly účinné, protože maminka s babičkou žáka nekriticky za každých okolností obhajovaly.

Třídní učitel napsal žákovi poznámku a pohovořil si s ním o tom, nicméně takovýchto poznámek a pohovorů se událo už mnoho a naprosto bez výsledku. Matka byla také několikrát ve škole, ale to také k ničemu nevedlo, protože matka tvrdí, že žák je hodný a bezkonfliktní, že je to nedorozumění, popřípadě, že je to vina jeho spolužáků, kteří ho šikanují.

Bohužel jsme vlastně nic nevyřešili, tedy rozhodně ne úspěšně. Chlapec se nijak ve svém chování nezlepšil. Nyní už s tímto žákem nepracuji. Jsem na jiné škole, tak nevím, jak s ním dále postupovali. Navrhovalo se, aby chodil ke školní psycholožce, ale vím, že jsme narazili na odpor, že nechce chodit k psycholožce, že prý by se mu děti smáli.

4

In one of my Czech language classes, a student deliberately provoked a classmate in order to elicit a weak reaction from her and thus "start" the whole lesson. However, after repeated warnings, this behavior only escalated, so I was forced to send the assistant with the student into the corridor to calm him down, because I know that the student behaves like this when he is bored in class and needs to release excess 'steam' by talking about his ambitions. After returning, however, he began to direct his verbal attacks at me, he began to use Romani, because he knows that I do not understand most of the language. After the warning, the verbal attacks began to escalate, and the student was taken by an assistant to the school's counseling office for the rest of the day. After the end of the lesson, we consulted with the deputy headmistress about the pupil's behavior and, due to the pupil's generally deteriorating behavior, we convened an educational committee with parents and the school psychologist.

The collective of a given class is a very complex matter. It could be divided into three 'subgroups' of types of people. The ones who 'get it going'. Those who respond to 'getting started' and those who generally ignore the class and take care of themselves (there are few). The class does not function as a collective, but as a collection of individuals. I try to solve tricky situations collectively, but this usually ends in mass arguments between the students and it is impossible to get anywhere together. As individuals, however, the students are smart by school standards, they can handle most subjects, the problem is that they are simply noisy. They react to each other and there are too many starters to arrange the seating order so that two people who can start a class in seconds are not sitting together or in close proximity.

Verbal disruption of lessons

'Student, enough, you're exaggerating' 'What about me!?' 'Student, you are not supposed to speak at all now. If you want to say something about the matter, you can log in. Otherwise, the classmate has had enough of you, don't think I can't see it' 'She started it because it's ****' 'That's enough! Assistant, take the student out before we calm down!' 'So what?' 'Already calm' 'Okay' 'Aguti!' 'Student, I don't know what that means, please calm down, you're starting again' '(laughter) Aguti!' 'Student, it's over. You're interrupting! You know that and you know you're in more trouble than you need, one more time and you're going upstairs with the assistant!' 'Put ten notes in my f**k!' 'Okay, assistant, go upstairs with him and let them keep him there for the rest of the day, here's his textbook, let him do these exercises, see you after school'

Support, Interview, Cooperation with experts, Warning

Every day is a little bit new with us. The student does not realize these situations after a few hours, let alone after a few days. He also only realizes the consequences of his actions when he is confronted with them, as I told you he shouted 'what about me?' he didn't even realize at that moment that he was making a mistake. The problems with this student are long-term and never-ending. It is always only 'fixed' around report cards or educational committees.

Failure

15, 7.

Práce, box, posilování

Agrese,Vulgární vyjadřování

Bakalářské- Čj/Dějepis

3

V jedné z mých hodin Českého jazyka žák záměrně provokoval spolužačku, aby z ní vyvodil slabou reakci a 'rozjel' tak celou hodinu. Po opakovaném varování se však toto chování pouze stupňovalo, byl jsem tedy nucen poslat asistenta s žákem na chodbu, aby jej asistent uklidnil, protože vím, že žák se takto chová, když se v hodinách nudí a potřebuje ze sebe dostat přebytečnou 'páru' promluvou o jeho ambicích. Po návratu však začal mířit své verbální útoky na mne, začal používat romštinu, jelikož ví, že z většiny tomuto jazyku nerozumím. Po upozornění se začaly verbální útoky stupňovat a žák byl tedy odveden asistentem na zbytek dne do školního poradenského pracoviště. Po skončení výuky jsme žákovo chování konzultovali se zástupkyní ředitelky školy a kvůli celkově zhoršujícímu se chování žáka jsme svolali výchovnou komisi s rodiči a školním psychologem.

Kolektiv dané třídy je velmi složitou záležitostí. Dal by se rozdělit na tři 'podskupiny' typů lidí. Ti, kteří to 'rozjíždějí'. Ty, kteří reagují na 'rozjíždění' a ty, kteří třídu celkově ignorují a starají se o sebe (těch je nejméně). Třída nefunguje jako kolektiv, ale jako soubor individuálů. Ošemetné situace se snažím řešit kolektivně, ale to končí většinou hromadnými hádkami mezi žáky a nikam se společně nedá dopracovat. Jako jednotlivci jsou však žáci na poměry školy chytří, dovedou si poradit ve většině předmětů, problém je ten, že jsou prostě hluční. Reagují na sebe a rozjížděčů je příliš mnoho na to, aby se dal uspořádat zasedací pořádek tak, aby spolu nebo v bezprostřední blízkosti neseděli dva lidé, kteří dovedou rozjet třídu během sekund.

'Žák, dost, přeháníš to' 'Co zas já!?' 'Žák, ty teď ale vůbec nemáš mluvit. Pokud chceš říct něco k věci, tak se můžeš přihlásit. Jinak spolužačka už tě má docela dost, nemysli si, že to nevidím' 'To ona si začala, protože je to ****' 'Tak a dost! Asistente, odveďte žáka ven, než se uklidníme!' 'Tak co?' 'Už v klidu' 'Dobře' 'Aguti!' 'Žák, nevím, co to znamená, prosím, klid, už zase začínáš' '(smích) Aguti!' 'Žák, už konec. Rušíš! Ty to víš a víš, že máš víc průšvihů, než potřebuješ, ještě jednou a jdeš s asistentem nahoru!' 'Tak deset poznámek mi dejte do p**e!' 'Tak jo, asistente, jděte s ním nahoru a ať si ho tam nechají po zbytek dne, tady má učebnici, ať udělá tyhle cvičení, nashle po škole žák'

Každý den je u nás tak trochu odznova. Žák si tyhle situace neuvědomuje po několika hodinách, natož po několika dnech. Následky činů si taky uvědomuje až když je s nimi konfrontován, jak jsem ti říkal, že řval 'co zas já?' vůbec si v ten moment neuvědomoval, že dělá chybu. Problémy s tímto žákem jsou dlouhodobé a nebere to konce. Vždycky se to 'opraví' jen okolo vysvědčení nebo výchovných komisí.

4

The grade zero student was very troublesome in class in every way. Every day I had to deal with something about him, whether it was a lost diary, a dirty and torn school book, late arrivals to school in the morning (sometimes up to 50 minutes), missed worksheets or disruptions in class. But if I have to point out the worst situation at the level of behavior, then it is definitely theft. It sounds terrible, but it really happened. Some of the toys that we have in the classroom for the afternoon group and also some aids have started to disappear. When we found out that he was taking the things home, we immediately started to deal with it. In one particular case, it was a toy car. When I asked about the little car, if he took it, he started to defend himself, saying that it was not true at all. Unfortunately, his older brother, who was a year older, went to the same class with him, and he usually betrayed him. Even when it became clear that he really took the toy car, he defended himself and did not want to return it. It even went so far that he claimed that the toy car was his and became aggressive. When it really dawned on him that we could call the police because of this, then he brought back the thing he took, but usually a different one - that, for example, he left the toy car he took from school at home and brought it instead a completely different car that he probably found somewhere at home.

The student's behavior undoubtedly reflected how things work at home. She lives only with her mother and siblings, her mother cannot take care of all the children, which she herself admitted. At the same time, they have financial problems, so neither he nor his siblings have many toys or they destroy them immediately. During distance learning, when parents had to pick up worksheets for their children at school to complete at home, there were always problems with mom. I have addressed the situation with her several times, always promising to make amends, but it has not happened. In the same way, when we agreed to meet in person to discuss the situation, she did not show up on any set date. The whole situation with a problematic mother and her sons in my class was also dealt with by the Department of Social and Legal Protection of Children. In class, both boys had friends, they fit into the team, in terms of understanding the material discussed and the work in class, so they mostly both tried. However, I often did not know what to do with the behavior that he sometimes displayed not only during breaks, but also during lessons.

Violation of classroom/school rules

The case of the theft of toys and tools was solved by myself and other school staff who were involved in solving the situation, mainly by communicating with the pupil, when we tried to explain to him as best we could that such behavior was not correct, we mentioned the cases of some other children and how that's what happened with them, when there was no way around it, I even used scaremongering a few times that if he didn't confess and return the things, that the police might be called. I talked to him a lot and since the boys at home don't have a very clear idea of what behavior is right and what isn't, I always tried my best to explain to him why such behavior is wrong and what can happen.

Interview

As for the solution to the discussed problematic situation with the thefts, the short-term solution was usually that he had to confess, apologize and return the toy (or other stolen item). In the long term, we managed to reduce these thefts quite a bit, apart from solving his behavior with himself, also by the fact that my colleagues and I brought some toys for us, which were lying around our children at home and no one would use them anyway. As well as some clothes and school supplies. Although we really managed to reduce problematic behavior in the area of these thefts, I rate the case of managing his problematic behavior as one of the worst. When it was decided whether he would stay in grade zero or go to grade one, no teacher, including me, wanted him in her class at all because of his behavior.

Partial success

5 let, 0. třída

Rád jezdí s jejich rodinným známým autem a rozváží pečivo; hraje si s autíčkama.

Vysokoškolské vzdělání, Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, obor Výtvarná výchova

31 let

Žák nulté třídy byl ve třídě velmi problematickým ve všech směrech. Každý den jsem musela něco okolo něj řešit, ať už se jednalo o ztracený deníček, špinavou a potrhanou žákovskou knížku, ráno pozdní příchody do školy (někdy se jednalo až o 50 minut), odbyté pracovní listy nebo vyrušování v hodině. Pokud ale musím vypíchnout nejhorší situaci na úrovni chování, tak to jsou určitě krádeže. Zní to sice hrozně, ale opravdu se to dělo. Začaly mizet některé hračky, co ve třídě máme pro odpolední družinu a také některé pomůcky. Když jsme zjistili, že si ty věci bere domů, začali jsme to okamžitě řešit. V jednom konkrétním případě se jednalo třeba o hračku autíčka. Když jsem se na to autíčko zeptala, jestli ho vzal, začal se bránit, že to vůbec není pravda. Naneštěstí s ním do stejné třídy chodil i jeho o rok starší bráška, který ho většinou prozradil. I když vyšlo najevo, že autíčko opravdu vzal, bránil se a nechtěl jej vrátit. Zašlo to i tak daleko, že tvrdil, že to autíčko je jeho a začal být až agresivní. Když už se na něj opravdu udeřilo, že bychom kvůli tomu mohli zavolat i polocii, tak pak tu věc, kterou vzal, sice přinesl zpátky, ale většinou jinou – že například autíčko, co si vzal ze školy, si nechal doma a místo něj donesl úplně jiné autíčko, co asi někde doma našel.

V chování žáka se bezpochyby odráželo to, jak to funguje u nich doma. Žije jenom s maminkou a sourozenci, maminka se o všechny děti nezvládá starat, což sama přiznala. Zároveň mají finanční problémy, takže ani on ani jeho sourozenci moc hraček nemají a nebo je hned zničí. Během distanční výuky, kdy si rodiče pro děti museli vyzvedávat pracovní listy ve škole na domácí vypracování, byly s maminkou vždy problémy. Situaci jsem s ní několikrát řešila, vždy přislíbila nápravu, ale nestalo se tak. Stejně tak, když jsme byly domluvené, že se potkáme osobně, abychom spolu situaci ohledně probraly, v žádném stanoveném termínu se nedostavila. Celá situace s problematickou matkou a jejími syny u mě ve třídě se řešila i s odborem sociálně právní ochrany dětí. Ve třídě oba dva chlapci kamarády měli, do kolektivu zapadali, co se týče chápání probírané látky a práce v hodině, tak většinou se oba snažili. Avšak s chováním, které občas předváděl nejen o přestávkách, ale i během výuky, jsem si často nevěděla rady.

Případ krádeží hraček a pomůcek jsem já i spolu s dalšími pracovníky školy, kteří do řešení situace byli zapojeni, řešili hlavně komunikací se žákem, kdy jsme se mu snažili co nejlépe vysvětlit, že takové chování není správné, uvedli jsme případy nějakých jiných dětí a jak to s nimi dopadlo, když nebylo zbytí, použila jsem párkrát i vystrašení, že když se nepřizná a věci nevrátí, že by se mohla zavolat policie. Hodně jsem s ním mluvila a vzhledem k tomu, že z domu chlapci nemají moc názornou představu, jaké chování je správné a jaké ne, vždy jsem se mu snažila co nejlépe vysvětlit, z jakých důvodů takové chování není správné a co všechno se může stát.

Co se týče řešení probírané problematické situace s krádežemi, krátkodobé řešení spočívalo většinou v tom, že se musel přiznat, omluvit a hračku (či jinou odcizenou věc) vrátit. Dlouhodobě se sice podařilo tyto krádeže poměrně omezit, mimo řešení jeho chování s ním samotným také tím, že já i spolu s kolegyněmi jsme pro donesly nějaké hračky, co se nám třeba doma povalovaly po našich dětech a stejně už by je nikdo nevyužil. Stejně tak i nějaké oblečení a školní potřeby. Přestože problematické chování v oblasti těchto krádeží se nám opravdu podařilo omezit, případ zvládnutí jeho problémového chování hodnotím jako jedno z nejhorších. Když se řešilo, jestli zůstane ještě v nulté třídě nebo půjde do první třídy, žádná paní učitelka, včetně mě, ho do své třídy kvůli jeho chování vůbec nechtěla.

4

Previously, I worked as an educator and teacher's assistant in a school with a larger number of more problematic students. The student I remember grew up in foster care and had mental health problems that were treated with medication.

He was aggressive in class, even to the point of physically assaulting his assistant, also threatening to jump out of the window, for example, and often throwing himself down ('I'm useless.' etc.).

Physical aggression, Verbal aggression

remember that it often happened that neither the teacher nor the assistant knew how to deal with the student, so they always sent him to me. Only after my intervention did he calm down. I was perhaps the only one of the entire teaching staff whom he trusted, because I was known at school for the fact that students could always talk to me, confide their problems and ask for advice. Maybe that's why he always calmed down in my presence. I always treated him calmly and with respect, I always listened to him and did not fight back. Next, I tried to divert his attention in a completely different direction, for example that I absolutely need help with something and only he can do it. It was mostly manual art work where I talked to him about his problem, which made him feel safe and respected.

Support, Interview

During these conversations, I tried to find a situation for which I would praise him in order to increase his self-confidence. After this intervention he always calmed down and for some time worked better in class again. Even in later years, he often sought out my company, and it seems to me that with age, thanks to my support, his problems eased.

Longterm success

7, 2.rčník

Starší případ, nelze vybavit

Problematické chování

Agrese,Neúcta k autoritám

středoškolské

28

Dříve jsem působila jako vychovatelka a asistentka pedagoga ve škole s větším počtem problémovějších žáků. Žák, na kterého si vzpomínám, vyrůstal v pěstounské péči a měl psychické problémy řešené medikací.

V hodinách byl agresivní, dokonce do té míry, že fyzicky napadl svou asistentku, také vyhrožoval, že například vyskočí z okna a často se shazoval ('Jsem k ničemu.' atd.).

Vzpomínám si, že se častokrát stalo, že ani učitel, ani asistentka si s žákem nevěděli rady, proto ho vždy posílali za mnou. Teprve po mém zásahu se uklidnil. Byla jsem snad jediná z celého pedagogického sboru, komu důvěřoval, protože jsem ve škole byla známá tím, že se u mě žáci vždy mohli vypovídat, svěřit se se svými problémy a požádat o radu. Možná i proto se v mé přítomnosti vždy uklidnil. Vždy jsem se k němu chovala klidně a s respektem, vždy jsem ho vyslechla a neodbyla. Dále jsem se snažila odvést jeho pozornost úplně jiným směrem, například že s něčím potřebuji nutně pomoci a zvládne to pouze on. Většinou to byli manuální výtvarné práce, u kterých jsem si s ním povídala o jeho problému, díky čemuž se cítil v bezpečném prostředí a respektovaný.

Při těchto rozhovorech jsem se snažila najít situaci, za kterou bych ho pochválila, aby stouplo jeho sebevědomí. Po tomto zásahu se vždy uklidnil a nějakou dobu zase pracoval v hodinách lépe. I v dalších ročnících často vyhledával mou společnost a zdá se mi, že s věkem se i díky této mé opoře jeho problémy zmírnily.

4

After the holidays, the children returned to school and after the first week of classroom and introductory lessons, in the following week in all subjects, teachers and pupils began to focus on the first topics. In geography, it was North America, and the young teacher appeared in front of the 7th graders he had already taught last year. On this day, however, there was a new pupil in the class who had transferred from another school because he and his parents had moved. So the teacher quickly got to know him, summarized the rules that the students follow in his classes and immediately threw himself into the planned material. Since, according to the interviewed teacher, the most important thing in geography for elementary school students is to learn how to work with an atlas correctly, he often supplements his explanation by working with it. That was the case at this hour as well. The teacher started with general information about North America, showed them on the wall map where exactly the continent is located and then dictated the notation to the students again. In the second half of the hour, they reached the major cities of North America. The teacher always said the given city, the students each found it in their atlas, the student who was called on showed it to the teacher and then they talked about the city, what it is known for and what is important about the city that they should know. In this way, the teacher randomly called out different students, and the third city in order fell to a new student. “Well, the next city is a city. Find it again in the atlas and a student will show it to me.

Later, the geography teacher found out from the class teacher that the boy had a diagnosed disorder, specifically autism. In class, his disorder manifested itself, for example, in the way that he has trouble communicating in a new company, which is probably why he couldn't ask the teacher in front of the class how to search in the atlas correctly or couldn't ask any of his classmates to borrow a writing pen. Running away from the classroom after the attention of the whole class was focused on him was also a typical manifestation.

Diagnosis

Of course, the young teacher regrets the whole situation and would not make such a mistake again. It is true that such information about a newly arrived pupil should be communicated by the class teacher to all the teachers who teach the pupil before he enters the class. However, even the teacher himself should have gone to ask if the new student does not suffer from any behavioral disorder. This incident taught the teacher a great lesson, and from then on, every new student is always checked first to see if he or she has been diagnosed with any disorder.

In particular, this situation ended in such a way that not only were all teachers informed about the condition of the new pupil, but they also introduced the mentioned pupil's disorder to his classmates. Based on this incident, the headmistress arranged a lecture for all classes about the most common behavior disorders in elementary school children in order to prevent similar situations at school. The pupils thus learned how such children can behave and also how their classmates should behave towards them.

12 let, 7. ročník

společenské vědy

Autismus

Autistické rysy

Mgr.

12

Po prázdninách se děti vrátily do školy a po prvním týdnu třídnických a úvodních hodin se v následujícím týdnu ve všech předmětech začali učitelé s žáky věnovat prvním tématům. V zeměpise to byla Severní Amerika a mladý učitel předstoupil před žáky 7. třídy, které již učil minulý rok. V tento den ve třídě ale nově přibyl žák, který přestoupil z jiné školy, protože se s rodiči přestěhovali. Učitel se s ním tedy v rychlosti seznámil, shrnul pravidla, které žáci v jeho hodinách dodržují a hned se vrhli na plánovanou látku. Jelikož dle zpovídaného učitele je v zeměpisu pro žáky základní školy nejdůležitější, aby se naučili správně pracovat s atlasem, svůj výklad často doplňuje právě o práci s ním. Tak tomu bylo i v této hodině. Učitel začal obecnými informacemi o Severní Americe, ukázali si na nástěnné mapě, kde se kontinent přesně nachází a poté žákům opět diktoval zápis. V druhé polovině hodiny se dostali k významným městům Severní Ameriky. Učitel vždy řekl dané město, žáci si ho našli každý ve svém atlase, vyvolaný žák ho ukázal učiteli a následně si k městu řekli, čím je známé a co důležité by k městu měli znát. Učitel takto náhodně vyvolával různé žáky a třetí město v pořadí padlo na nového žáka. „Tak, další městem je město. Opět si ho najděte všichni v atlase a ukáže mi ho třeba žák.

Později učitel zeměpisu od třídní učitelky této třídy zjistil, že chlapec má diagnostikovanou poruchu, konkrétně autismus. V hodině se jeho porucha projevila například tak, že má problém komunikovat v nové společnosti, proto se nejspíš učitele před třídou nedokázal zeptat, jak v atlase správně hledat nebo nedokázal nikoho ze spolužáků požádat o půjčení píšícího pera. Typickým projevem byl také útěk ze třídy potom, co na něj byla upřená pozornost celé třídy.

Mladý učitel celé situace samozřejmě lituje a znovu by takovou chybu neudělal. Je sice pravda, že takové informace o nově příchozím žáku by měla třídní učitelka sdělit všem učitelům, kteří žáka učí, dříve, než do třídy vstoupí. Avšak i učitel sám se měl jít zeptat, zda nový žák nějakou poruchou chování netrpí. Z tohoto incidentu vyplynulo pro učitele velké ponaučení a od té doby si o každém novém žáku vždy nejprve zjistí, jestli u něj není diagnostikovaná nějaká porucha.

Konkrétně tato situace skončila tak, že nejen že všichni učitelé byli informování o stavu nového žáka, ale také s poruchou zmiňovaného žáka seznámili i jeho spolužáky. Na základě tohoto incidentu paní ředitelka domluvila pro všechny třídy přednášku o nejčastějších poruchách chování u dětí na základní škole, aby podobným situacím na škole předešla. Žáci se tak dozvěděli, jak se takové děti mohou chovat a také, jak se k nim mají chovat jejich spolužáci.

4

gave the students the task of correcting the dictation and justifying why it is written soft or hard in which situation and so on. I let the students work independently. After a while, the three students started yelling at each other. 'Teacher, they are arguing in the office.' I silenced one of the students. Another student spewed. 'Mrs. teacher, they're chasing their impaling dicks over there!' Without a reaction, I started talking to another student and asked him about the first sentence. I even came up with a reward for the correct solution and defending the correctness, but the student continued. 'He's probably rubbing frn*y there.' I ignored the remark and called the student in question to explain the sentence. He refused to answer.

The class itself is quite small. There are 17 pupils in total. There is one pupil with special needs and also three problematic students. The special needs pupil has his assistant and works without problems at his individual pace and does not disrupt the lesson unlike the three boys. These boys are placed one by one on each side of the class so that they have as little opportunity to communicate with each other as possible, i.e. to influence the course of the lesson as little as possible.

Verbal disruption of lessons

I tried to calm the students down. Unfortunately, that didn't work, so I tried to ignore the notes and focused on the other students. But this group was so disturbing that I tried to call one of them as a warning to the others. Unfortunately, this did not work at all, rather the opposite, and the inappropriate behavior continued on and on. Until my nerves snapped and I scolded the students for disobedience. The students were obviously amused by this and did not take it into account. The bell saved me.

Disrespectful communication, Warning

There was no solution, the class only managed to correct the dictation in the whole hour and the problematic students escaped without problems. On the contrary, there was frustration on the part of the teacher. So, in the next lessons, the students continued and maybe even in the future the disruptive behavior will increase.

Failure

14, 8. ročník

otevřená otázkaLední hokej

Dislexie

Lhaní

Magisterské, matematika a společenské vědy

8

Zadala jsem studentům za úkol opravit diktát a zdůvodnit, proč se v jaké situaci píše měkké či tvrdé i a tak dále. Nechala jsem studenty samostatně pracovat. Po chvíli na sebe tři studenti začali pořikovat. 'Paní učitelko, ony se tam v kabinetu hádají.' Utišila jsem jednoho ze studentů. Vytříkl další student. 'Paní učitelko, ony si tam honí svoje nastřelovací ču*aky!' Začala jsem bez reakce mluvit s jiným žákem a ptala jsem se ho na první větu. Dokonce jsem i vymyslela odměnu za správné řešení a obhájení správnosti, ale student dále pokračoval. 'Asi si tam mastí frn*y.' Odignorovala jsem poznámku a vyvolala jsem dotyčného studenta k vysvětlení věty. Odmítl odpovědět.

Třída jako taková je poměrně malá. Celkem je zde 17 žáků. Zde se nachází jeden žák se speciálními potřebami a dále také tři problematickí studenti. Žák se speciálními potřebami má svou asistentku a funguje bez problémů ve svém individuálním tempu a nenarušuje hodinu na rozdíl od tří chlapců. Tito chlapci jsou rozesazeni po jednom do všech stran třídy, aby co nejméně měli možnost vzájemně komunikovat, tedy aby také co nejméně ovlivňovali chod výuky.

Zkoušela jsem žáky utišit. To bohužel nefungovalo a tak jsem zkusila poznámky ignorovat a zaměřila jsem se na ostatní studenty. Tato skupinka ale natolik vyrušovala, že jsem zkusila jednoho z nich vyvolat jako výstrahu pro ostatní. To bohužel vůbec nezafungovalo, spíše naopak, a nevhodné chování pokračovalo dál a dál. Až mi praskly nervy a vynadala jsem žákům za neposlušnost. Žáci z toho měli očividně legraci a nebrali to v potaz. Zachránilo mě zvonění.

Žádné řešení se nedostavilo, třída za celou hodinu stihla pouze opravit diktát a problematickí studenti vyvázli bez problémů. Naopak se dostavila frustrace na straně učitele. V dalších hodinách tedy studenti pokračovali a možná i v budoucnu zesílí rušivé chování.

4

have an experience with the same student, at the end of the 6th grade. In the English language classes, we did not do new subject matter, and rather we devoted ourselves to practice and speaking. I prepared a competitive activity for groups. I wanted to divide the children into three groups so that they were approximately equally skilled. As they sat, I moved with each student so that in each group there was at least one who knows English well and one who is more creative, so that the weaker ones have someone to lean on. When I put a student in one of the groups, he immediately started jumping out of the box like a devil and shouted that he would not go to that group because no one wanted to work with him. I told him that it was not true, that no one said that they did not want to work with him, and that he should go to work in that group. However, he kept repeating that he was not going there and that they did not want to work with him.

insisted that I wanted him to move. By constant repetition I managed to get him to move roughly where he was supposed to. However, he sat down in such a way that he certainly could not cooperate with the group. I felt that it was probably not going to work, that I was going to force myself, and that I would lose a lot of time and energy if I continued to push him. The children were really cute at that moment, they didn't even scream - they react to him in many situations. However, this time they didn't react at all and waited for him to sit down, which he didn't.

Verbal disruption of lessons

started the activity with him sitting next to me. Then I gave him another piece of paper and created another group with him, and I see that as my biggest failure, a mistake. The fact that I let him create another group, he worked well after that, but I perceive it as the fact that he managed to fight for his own - I don't want to work with anyone. However, for me, it was a question of cooperation, and I couldn't pull it off. In retrospect, I think I should have stopped trying to convince him to join the group much earlier and given him another job if he didn't want to cooperate.

Support, Transfer of student, Warning

It is quite likely that he would not do it, but it is possible that an assistant would be able to force him to work independently. By the fact that it was at the end of the school year, I don't think it has a long-term effect - he certainly doesn't allow himself more.

Failure

6. ročník, 13 let

Podle něj “porno”

Dysortografie,Dyslexie,Porucha řeči,Psychiatrická diagnóza

Úzkost,Vyhýbání se škole

Mgr., Anglický jazyk + Matematika

24

Mám zážitek se stejným žákem, v závěru 6. třídy. V hodinách anglického jazyka jsme nedělali nové učivo, a spíše jsme se věnovali procvičování a mluvení. Nachystala jsem si soutěživou aktivitu pro skupinky. Chtěla jsem děti rozdělit do tří skupin, aby byly přibližně stejně šikovné. Jak seděli, s každým žákem jsem hýbla, aby v každé skupince byl aspoň jeden, co umí dobře anglicky, a jeden co je spíše kreativec, aby se slabší měli o koho opřít. Když jsem do jedné ze skupin zařadila jednoho žáka, začal ihned vyskakovat jak čertík z krabičky a křičel, že do té skupiny nepůjde, protože s ním nikdo nechce pracovat. Říkala jsem mu, že to není pravda, že nikdo neřekl, že s ním nechce pracovat, a že má jít do té skupinky pracovat. On však opakoval pořád dokola, že tam nejde a že s ním nechtějí pracovat.

Trvala jsem na svém, že chci, aby se přesunul. Neustálým opakováním se mi podařilo docílit toho, že se přesunul zhruba tam, kam měl. Sedl si však tak, že se skupinou určitě spolupracovat nemohl. Cítila jsem, že už to asi neklapne, že jdu na sílu, a že ztratím spoustu času a energie, jestli ho budu dál tlačit. Děti byly při tom okamžiku fakt zlaté, ani necekli – ve spoustě situací totiž na něj reagují. Tentokrát však vůbec nereagovali a čekali, než si přisedne, což se nestalo.

Aktivitu jsem zahájila s tím, že sedí vedle. Pak jsem mu ještě dala další papír a vytvořila jsem další skupinku s ním, a to vnímám jako svoje největší selhání, chybu. To, že jsem ho nechala vytvořit další skupinu, on sice potom pracoval hezky, ale já to vnímám jako to, že si zvládl vybojovat to svoje – já s nikým pracovat nechci. Mě však šlo o spolupráci a to jsem nezvládla dotáhnout. Zpětně si říkám, že jsem měla mnohem dřív zastavit přesvědčování o přidání ke skupince a dát mu rovnou jinou práci, pokud nechce spolupracovat.

Je dost pravděpodobné, že by ji nedělal, ale je možné, že by ho zvládla donutit pracovat při samostatné práci asistentka. Tím, že to bylo v závěru školního roku, si nemyslím, že se to podepsalo na dlouhodobém fungování – určitě si nedovoluje více.

4

was solving a problem with attendance. The girl avoided school for a long time, and a specific subject, when she was afraid to give a lecture in front of the class. Either she didn't come to school that day at all, or she kept making excuses that she forgot she didn't have something. She was given several opportunities by the teacher to finish it until next time, or to send it. Just to show some activity. This resulted in her missing a few marks in that subject, and as it was a civilian where those marks are generally low, it made it impossible to grade her. When I checked the long term absence, I found that she was avoiding the specific day she had this subject. Her absence was excused from her mother.

The girl has no behavioral disorders, it was just this particular truancy issue. Her classmates perceived the injustice of someone being excused from school and they had to work it all out. Sometimes they were heard in the form of general comments: 'Oh well, the pupil is missing again.' Mom was cooperative, but believed her and tolerated excuses that she wasn't well and wouldn't go to school.

Attendance problems

solved it first with the teacher of that subject. I learned about the classification problem from her. After that, I called my mom about the absences, she promised to fix it. I also made an appointment with the school psychologist to find out what was going on and what the problem was. This is how it went like a wheel - school psychologist, parent, teacher, school psychologist, parent. I first learned what the problem was from my mother when I called her about the grades. It turned out that the student had confided in her that she was afraid of a report or any presentation in front of the class and thus avoided the civics, because it was not possible to pass it with only an A, as in other subjects. So I made an agreement with her citizen teacher and the other teachers not to give the student anything to present in front of the class and to allow her, for example, to hand in the paper only in writing. I agreed with the mother to stop tolerating the pupil's excuses that she is sick and to send her to school. We were also more in touch both by phone and in person at school. I also communicated everything with the pupil.

Interview, Cooperation with experts

only have the experience of the last two months of the school year, but the absences improved after this solution was set up. I plan to focus more on the pupil this year, so that we know whether the situation has been resolved in the long term.

Longterm success

14, 8. ročník

móda, styl, hudba

Lhaní

PhDr., Učitelství pro 1. stupeň

20

Řešila jsem problém s docházkou. Dívka se dlouhodobě vyhýbala škole a to konkrétnímu předmětu, kdy se bála něco přednášet před třídou. Buď do té školy ten den vůbec nepřišla, a nebo se neustále vymlouvala, že zapomněla, že něco nemá. Dostala několik příležitostí od vyučující, že si to může dodělat do příště, nebo ať to pošle. Prostě aby projevila nějakou aktivitu. Výustilo to v to, že z toho předmětu nedostala několik známek, a protože to byla občanka, kde je těch známek celkově málo, znemožňovalo to její klasifikaci. Když jsem kontrolovala dlouhodobou absenci, zjistila jsem, že se vyhýbá konkrétnímu dni, kdy měla tento předmět. Absenci měla omluvenou od maminky.

Dívka nemá žádné poruchy chování, jednalo se pouze o tento konkrétní problém s absencí. Její spolužáci vnímali nespravedlnost, že se někdo ulívá ze školy a oni to musí všechno vypracovat. Občas se ozývali v podobě všeobecných komentářů: 'No jó, žačka zase chybí.' Maminka byla spolupracující, nicméně jí věřila a tolerovala výmluvy, že jí není dobře a nepůjde do školy.

Řešila jsem to nejdříve s učitelkou toho předmětu. Od ní jsem se dozvěděla problém s klasifikací. Poté jsem volala mamince ohledně absencí, ta slíbila nápravu. Dále jsem domluvila schůzku se školní psycholožkou, aby se zjistilo, co se děje a v čem je problém. Takhle to šlo jako kolečko – školní psycholožka, rodič, učitelka, školní psycholožka, rodič. Poprvé jsem se dozvěděla v čem je problém od maminky, když jsem jí volala ohledně známek. Vypadlo z ní, že se jí žačka svěřila s tím, že má strach z referátu nebo jakékoliv prezentace před třídou a tak se vyhýbá občance, protože tam to nešlo přejít pouze pětkou, jako v ostatních předmětech. Domluvila jsem se tedy s její učitelkou občanky a ostatními učiteli, aby žačce nedávali nic prezentovat před třídu a umožnili jí například referát odevzdat pouze písemně. S maminkou jsem se domluvila, aby žačku přestala tolerovat výmluvy, že jí je špatně a poslala ji do školy. Také jsme byly více v kontaktu ať už telefonicky, tak osobně ve škole. Vše jsem komunikovala i s žačkou.

Mám zkušenost pouze posledních dvou měsíců školního roku, ale po takto nastaveném řešení se absence zlepšily. Mám v plánu se v tomto roce více na žačku zaměřit, abychom věděli, zda se situaci podařilo vyřešit dlouhodobě.

4

The whole situation with the student revolves around the fact that he cannot concentrate at all on the tasks given by the teacher in class. He is always interested in something else, there are cries in the dark that do not make sense within the curriculum. He is always dealing with something new that occurred to him that day, he often deals with girls and has questions and comments about them that are very inappropriate. Overall, his behavior includes constant harassment of female classmates, foul language, fights with fellow students, disregard for rules, and disdain for authority. This behavior started a year and a half ago and graduated during distance learning, where the teacher no longer had such a reach, so the student was able to calmly run around naked in front of the camera. Telling the parents about his distance learning behavior didn't have much of an effect because they didn't have the opportunity to be in the room with him during his son's classes and watch over him, so it always had to be dealt with retroactively, which didn't have the right effect. Female teachers try to solve problems in the classroom, but they repeatedly fail, so they come to me for help, because I am the only male teacher at the first level and therefore probably the biggest authority.

The student is far more mature than those around him and has disproportionate reactions to certain events, so he behaves like a teenager even to little girls. He is looking for the level and the barriers of how far he can go.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

In general, the student does not respect authority, so until he is threatened with some major punishment, he will not change his behavior. He has already received a reprimand from the class teacher and I suspect also a reprimand from the class teacher. Several times I invited the student to my office, I talked to him about the fact that it really wouldn't work like this, then he was doing well for, say, two days, but after a while it started again.

Consequences, Interview

The result of the solution was not very successful. Even though I have spoken to the student several times, his inappropriate behavior is still repeated. When something works for him, it doesn't last long. He can keep behaving normally for a day or two, then it goes downhill again.

Failure

4. třída, 10 let

Počítače, sociální sítě

Disrespekt,Nevhodné chování

Vysoká škola, Učitelství pro první stupeň ZŠ

4

Celá situace s žákem se točí kolem toho, že se v hodině nedokáže vůbec soustředit na úkoly, které zadává učitel. Pořád ho zajímá něco jiného, objevují se výkřiky do tmy, které v rámci učiva nedávají smysl. Stále řeší něco nového, co ho ten den napadlo, často řeší holky a má na ně dotazy a připomínky, které jsou velmi nevhodné. Celkově jeho chování obsahuje věčné obtěžování spolužaček, sprostou mluvu, rvačky se spolužáky, nerespektování pravidel a pohrdání autoritami. Toto chování začalo už před rokem a půl a vygradovalo během distanční výuky, kde už učitel neměl takový dosah, takže žák byl schopný před kamerou klidně pobíhat nahý. Když se řeklo rodičům o jeho chování při distanční výuce, nemělo to moc účinek, protože oni neměli možnost během synovy výuky s ním být v pokoji a hlídat ho, takže se to vždy muselo řešit zpětně, což nemělo správný efekt. Problémy ve třídě se snaží řešit učitelky, opakovaně jim to nevychází, takže si přicházejí za mnou o pomoc, protože jsem na prvním stupni z učitelů jediný muž a tedy asi i největší autorita.

Žák je daleko vyspělejší než jeho okolí a má nepřiměřené reakce na určité události, takže i k holčičkám se chová už jako puberťák. Hledá rovinu a bariéry toho, kam až může zajít.

Celkově žák nerespektuje autority, takže dokud mu není pohroženo nějakým velkým trestem, tak chování nezmění. Už dostal i napomenutí třídního učitele a tuším že i důtku třídního učitele. Několikrát jsem si žáka pozval k sobě do kabinetu, promluvil si s ním o tom, že takhle to teda opravdu nepůjde, pak řekněme dva dny sekal dobrotu, ale po chvíli to zase začalo nanovo.

Výsledek řešení moc úspěšný nebyl. I když jsem s žákem několikrát promlouval, stále se jeho nevhodné chování opakuje. Když na něj něco zafunguje, není to dlouhodobé. Vydrží se chovat normálně tak den či dva, pak už to jde zase z kopce.

4

taught the subject of vocational training in the last year of the matriculation field. Around the first quarter, students chose the topic of their final thesis. All but one chose. During the subsequent confrontation of this pupil with the choice of topics, an alternative date was agreed upon. This student has not chosen the topic again until then. Subsequently, I offered the pupil the possibility of consulting the topic. This pupil subsequently began to be absent alternately on different days or classes. Due to his age, he could excuse himself for his absence. So her parents had no idea about her. He usually cited family reasons as the reason for his absence. About half a year ago, his absences had already increased significantly, he was absent for days or weeks at a time. He gave illness as the reason for his absence. However, there were no problems with the pupil in the past and his grades were above average. In any case, this student's name was mentioned several times at the pedagogical meeting due to his increased absence and the fact that he will have his matriculation exams.

This pupil – a pupil of a vocational high school. In the 4th year of the IT field. Calm, hardworking and friendly. More of an introvert. His benefit was fine. Excellent or commendable in professional subjects. Rather good in other subjects such as ČJ, ZSV. At the time of the 4th grade, his parents divorced.

Attendance problems

had the opportunity to meet this student in the subject of professional training. At the beginning of the school year, communication with this student took place personally in a relatively friendly spirit. The problem occurred when choosing a topic. All his classmates made their choice on time. At the first opportunity I called him to me and asked him why he had not yet chosen a subject. He replied that he could not choose until the last moment. I then offered him to change his mind within three days and then get back to me. This student did not respond within three days. Subsequently, he was absent for several days, and when he came to class, I invited him to my place again and asked him about the chosen topic. This student told me that he still hadn't chosen a topic since the last interview. I suggested to him that after the lesson I would have time to discuss topics with him and choose some with him. This student quietly disappeared after the lesson. He was absent again for many days and when he came to school, I invited him to my place again. I told him he didn't have a topic selected yet, so I would assign it to him. And also that he has a very high absence and if he continues to be absent, it may happen that I will not be able to classify him and thus he will lose the opportunity to apply for the matriculation exam. To this, this student reacted very irritated by saying that the high school diploma is not everything. I was surprised by this reaction, so I asked him why he was saying that considering that he is in the matriculation field. And this student indicated to me that he doesn't care much about the high school diploma and that he would ideally like to finish school. When asked why he would like to leave school when he is already in the fourth year, he replied that he was afraid that he would not pass the matriculation exams. From that moment on, I talked with this student about what the matriculation exam consists of, how many attempts he has and also about the possibilities of the labor market and applying for it. I tried to convince him that it was better to see it through and just try. And possibly find out what he can or can't do, rather than giving up halfway like this. In the end, I told him to let everything we said go through his head in peace. And if he is interested, he can come anytime. I subsequently contacted colleagues holding the position of educational advisor and discussed my findings with him. A colleague spoke to this pupil a few days later. The colleague also had the opportunity to speak with the parents of this student, who told him that they had no idea anything was happening.

Interview

With a few exceptions, this pupil started coming to school again. He successfully submitted the coursework and passed the matriculation exam.

Longterm success

19 let, 4. ročník SŠ

Počítačové hry, programování. Sledování seriálů.

Mgr. – Odborné učitelství SŠ

10

Učil jsem předmět odborný výcvik poslední ročník maturitního oboru. Zhruba v prvním čtvrtletí si žáci vybírali téma své závěrečné práce. Až na jednoho si všichni vybrali. Při následné konfrontaci tohoto žáka s výběrem témat došlo k domluvě náhradního termínu. Tento žák si do té doby téma opět nevybral. Následně jsem žákovi nabídl možnost konzultace tématu. Tento žák následně začal střídavě chybět v různých dnech či hodinách. Absenci si vzhledem k věku mohl omlouvat sám. Tudíž o ní rodiče neměli tušení. Jako důvod absence zpravidla uváděl rodinné důvody. Přibližně před pololetím již byla jeho absence výrazně zvýšená, chyběl celé dny či týdny. Jako důvod absence udával nemoc. Nicméně s žákem v minulosti nebyli problémy a jeho prospěch byl lepší průměr. Každopádně na pedagogické poradě bylo jméno tohoto žáka vícekrát zmíněno vzhledem k jeho zvýšené absenci a faktu, že ho budou čekat maturitní zkoušky.

Tento žák – žákem odborné střední školy. Ve 4. ročníku oboru IT. Klidný, pracovitý a přátelský. Spíš introvert. Jeho prospěch byl v pořádku. V odborných předmětech výborný či chvalitebný. V ostatních předmětech jako například ČJ, ZSV spíš dobrý. V době 4. ročníku se jeho rodiče rozvedli.

S tímto žákem jsem měl možnost se setkat v předmětu odborný výcvik. Na začátku školního roku probíhala komunikace s tímto žákem osobně v relativně přátelském duchu. Problém nastal při výběru témata. Všichni jeho spolužáci si včas vybrali. Při první příležitosti jsem si ho zavolal k sobě a ptal jsem se ho na důvod, proč si ještě nevybral téma. Odpověděl mi, že si do poslední chvíle nemohl vybrat. Na to jsem mu nabídl, aby se do tří dnů rozmyslel a potom se mi ozval. Tento žák se do tří dnů neozval. Následně několik dní chyběl a když přišel do výuky, tak jsem si ho znovu pozval k sobě a ptal jsem se ho na zvolené téma. Tento žák mi sdělil, že za dobu od posledního rozhovoru stále žádné téma nevybral. Já jsem mu navrhl, že po skončení výuky budu mít čas s ním probrat témata a nějaké s ním vybrat. Tento žák se po skončení výuky nenápadně vytratil. Opět chyběl řadu dní a když přišel do školy, tak jsem si ho opět pozval k sobě. Řekl jsem mu, že nemá stále vybrané téma, takže mu ho přidělím. A taky, že má velmi vysokou absenci a když bude chybět dále, může se stát, že ho nebudu moci klasifikovat a tím pádem přijde o možnost ucházet se o maturitní zkoušku. Na to tento žák reagoval velmi podrážděně slovy, že maturita není všechno. Tato reakce mě udivila, a tak jsem se ho zeptal proč to říká vzhledem k tomu, že je na maturitní oboru. A tento žák mi naznačil, že o maturitu moc nestojí a že by chtěl ideálně skončit školu. Na otázku, proč by chtěl skončit školu, když už je ve čtvrtém ročníku mi odpověděl, že má strach, že by nezvládnul maturitní zkoušky. Od toho momentu jsem se s tímto žákem bavil o tom z čeho se skládá maturitní zkouška, kolik má pokusů a taky o možnostech trhu práce a uplatnění se na něm. Snažil jsem se ho přesvědčit, že je lepší dotáhnout to do konce a prostě to zkusit. A případně zjistit co zvládne či nezvládne, než aby to vzdal takhle na půl cesty. Nakonec jsem mu řekl, aby si nechal v klidu rozležet v hlavě všechno co jsme si řekli. A kdyby měl zájem ať kdykoliv přijde. Já jsem následně kontaktoval kolegy zastávající pozici výchovného poradce a probral jsem s ním moje zjištění. Kolega o několik dní později hovořil s tímto žákem. Kolega též měl příležitost hovořit s rodiči tohoto žáka, kteří mu sdělili, že vůbec netušili, že se něco děje.

Tento žák až na několik výjimek začal opět docházet do školy. Úspěšně odevzdal ročníkovou práci a složil maturitní zkoušku.

4

Towards the end of the school year, a colleague informed me that the students of one class, who were in the computer room at the time, discovered on one computer, specifically on the monitor, an installed link to a page with inappropriate content. It was a link to a pornographic site. This whole matter was first handed over to the school management, the classroom administrator and the prevention methodology. Upon investigation, the classroom administrator found out, through browsing history, what day and exact time this link was installed on the computer. Thanks to the meeting order and class records, a specific student from my class was tracked down.

The student had rather below-average academic results, he tried to make himself the boy of the class, but at that time a new student came to the class, and therefore he repeated everything according to him, tried to match him.

Violation of classroom/school rules

Thanks to the alertness of the administrator of the computer room, the perpetrator revealed himself. That's why I invited the suspect to my office to tell me and the prevention methodologist whether he had installed something objectionable on the school computer. After a long discussion, he didn't really want to talk, obviously feeling guilty, he finally confessed to his crime. The classroom administrator even provided proof from the search history of exactly when the student installed the link on the computer. Furthermore, it was possible to tell from the material when exactly the link was searched for and clicked. We explained to the student that this was a gross violation of school rules and that the situation would be discussed with the school management once more. The following day, the pupil was invited to the school management, where he explained the whole situation. At the same time, he confessed to his crime. He was obviously sorry because he did not hide his emotions when communicating. The school administration gave him a reduced behavior grade as an educational measure

Consequences, Interview, Cooperation with experts

am satisfied with the resolution of this case. The student realized his mistake, he acted in violation of the school rules. I was surprised that he didn't hide his emotions from the school management, so I think he was very sorry for his actions. This case was also a warning to other pupils.

Longterm success

15 let, 9. třída ZŠ

motorky, počítačové hry, sport

Mgr., Čj, Ov

30

Ke konci školního roku mě informovala kolegyně o tom, že žáci jedné třídy, kteří byli v tu dobu v počítačové učebně, objevili na jednom počítači, konkrétně na monitoru, nainstalovaný odkaz na stránku s nevhodným obsahem. Jednalo se o odkaz na pornografickou stránku. Celá tato věc byla nejprve předána vedení školy, správci učebny a metodiku prevence. Při šetření správce učebny zjistil, díky historii prohlížení, ve který den a přesnou hodinu byl tento odkaz na počítač nainstalován. Díky zasedacímu pořádku a evidenci tříd se dopátralo ke konkrétnímu žáku z mé třídy.

Žák měl spíše podprůměrné studijní výsledky, snažil ze sebe dělat frajera třídy, jenomže v té době přišel do třídy nový žák, a proto všechno opakoval podle něj, snažil se mu vyrovnat.

Díky pohotovosti správce počítačové učebny, se odhalil pachatel. Proto jsem si podezřelého pozvala do kabinetu, aby mi a metodičce prevence sdělil, zda nenainstaloval na školní počítač něco závadného. Po dlouhé diskuzi, moc se mu nechtělo mluvit, očividně se cítil provinile, se nakonec ke svému činu přiznal. Správce učebny dokonce poskytl důkaz z historie vyhledávání, kdy přesně žák odkaz na počítač nainstaloval. Dále bylo z materiálu poznat, kdy přesně byl odkaz hledán a rozkliknut. Žákovi jsme nastínili, že šlo o hrubé porušení školního řádu a situace bude ještě jednou projednána s vedením školy. Následující den byl žák pozván k vedení školy, kde vysvětlil celou situaci. Zároveň se ke svému činu přiznal. Bylo mu to očividně líto, protože své emoce při sdělování neskrýval. Vedení školy mu udělilo jako výchovné opatření sníženou známku z chování

S řešením tohoto případu jsem spokojena. Žák si uvědomil své pochybení, jednal v rozporu se školním řádem. Byla jsem překvapena, že neskryl své emoce před vedením školy, proto si myslím, že svého jednání velice litoval. Tento případ byl varováním i pro ostatní žáky.

4

The problematic student, who was among the worst students at school, has no support and no motivation to go to school and get an education. During probably the worst confrontation, when she didn't come to school for a week and gave a completely meaningless excuse, it became clear to me that the problem lies mainly with her mother, who does not send her to school, supports her truancy and shows no interest in her daughter's education. He apologizes to her for everything and often doesn't even pay attention to what the apology says and how it might sound. The main thing is that it is signed. For example, in the situation already mentioned, the pupil was excused from classes for a week due to an alleged lost key to the house, and therefore had to stay at home so that someone would open the door when the mother returned from work. The student repeated the grade twice. Once in the first degree and once in the second degree. In the 7th year, she was evaluated with a grade 3 grade in behavior.

The student lives only with her mother in a dormitory. She was temporarily raised by her grandmother. Very often sick - the reason was the bad environment in which she grew up - cigarette smoke, poor hygienic conditions, poor personal hygiene. The mother was not interested in her daughter's attendance. Only 2 times a year if confirmation of social benefits is necessary. Due to frequent absences, the pupil did not keep up with the lessons. This resulted in insufficient benefit.

Attendance problems

The educational commission took place several times with the mother, when she promised that the daughter would attend school regularly. She also signed that the pupil's illness must be excused from the doctor. Mother did not follow this despite my insistence. I have solved it many times with OSPOD but without much success. I asked the students themselves why they don't go to school at least in their own interest. She told me that she can't learn it, but she likes to come here because of her friends. But sometimes her mother doesn't want to let her go to school, saying it's a waste of time. I really wanted the student to finish her studies, so I resorted to the threat of reporting the mother to the police because of the child's truancy. But the mother simply transferred the pupil to a primary school with special educational needs.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

From a short-term point of view, it is without result. From a long-term perspective, transferring to another school was more advantageous for the student than any other solution. From my own point of view, it is a partial success that the girl transferred to another school, but overall I assess it more as a failure of the OSPOD system and social benefits. The mother was not entitled to these benefits due to the neglect of compulsory school attendance.

Failure

15 8.ročník

malování

Záškoláctví

VŠ, ČJ, NJ, AJ pro II.stupeň ZŚ

15

Problematická žačka, která patřila mezi nejhorší žáky na škole, nemá žádnou podporu a motivaci chodit do školy a vzdělávat se. Při asi nejhorší konfrontaci, kdy nepřišla týden do školy a donesla naprosto nesmyslnou omluvenku, mi bylo jasné, že problém spočívá hlavně v její matce, která ji neposílá do školy, podporuje její záškoláctví a nejeví zájem o dceřino vzdělání. Omluví jí vše a často ani nedbá na to, co v omluvence stojí a jak to může vyznívat. Hlavně, že je podepsaná. Například, v již uvedené situaci, byla žačka omluvena na týden z vyučování kvůli údajně ztracenému klíči od domova, a proto musela zůstat doma, aby měl kdo otevřít, když se matka vrátí z práce. Žačka dvakrát opakovala ročník. Jednou na prvním stupni a jednou na druhém stupni. V 7. ročníku byla hodnocena 3. stupněm známky z chování.

Žačka žije pouze s matkou na ubytovně. Dočasně byla vychovávána babičkou. Velice často nemocná - důvodem bylo špatné prostředí, v němž vyrůstala - kouř z cigaret, špatné hygienické podmínky, špatná osobní hygiena. Matka se o docházku dcery nezajímala. Pouze 2x za rok v případě nutnosti potvrzení na sociální dávky. Vzhledem k časté absenci žačka nestíhala učivo. Z toho pramenil nedostatečný prospěch.

Několikrát proběhla výchovná komise s matkou, kdy slíbila, že dcera bude docházet pravidelně do školy. Dále také podepsala, že nemocnost žačky musí být omluvena od lékaře. Matka toto nedodržovala i přes mé naléhání. Mnohokrát jsem to řešila s OSPOD ale bez většího úspěchu. Ptala jsem se samotné žačky, proč do školy nechodí alespoň ve vlastním zájmu. Řekla mi, že jí to nejde se učit, ale ráda sem chodí kvůli kamarádům. Jenže matka ji prý někdy vyloženě do školy nechce pustit, že to prý je ztráta času. Opravdu jsem chtěla, aby žačka dostudovala, a tak jsem se uchýlila k výhružce nahlášení matky na policii kvůli záškoláctví dítěte. Matka ale jednoduše žačku přehlásila na ZŠ se speciálními vzdělávacími potřebami.

Z hlediska krátkodobého je to bez výsledku. Z hlediska dlouhodobého byl přestup na jinou školu pro žačku výhodnější, než jakékoliv jiné řešení. Z mého vlastního pohledu se ale jedná o dílčí úspěch, že dívka přestoupila na jinou školu, avšak celkově to hodnotím spíše jako selhání nastaveného systému fungování OSPOD a sociálních dávek. Matka neměla na tyto dávky nárok, vzhledem k zanedbání povinné školní docházky.

4

At the beginning of the school year, I came to class 3.A, which I had already been teaching for the third year. I liked the class, there were a lot of hardworking individuals in it. Although the beginning with the class was not easy, when they came in and got me, it was certainly not a walk in the park for them, but in the years we spent together, I learned them and they already knew what they could and could not afford. Well, at the beginning of the third year, a student who was known throughout the gymnasium as a slacker because he had already failed twice failed. I thought ahead of time that it wouldn't be easy with him, but I didn't want to be preconceived. So I didn't show it in front of the class. So I arrived at the first class among my students and everything went normally. The student did not express himself in class and did not disturb my classical teaching. The problem only started showing up later. When the first major paper was due, the student did not show up at school for a week, and after he started going to school again, he avoided the mathematics he was supposed to write. So he wrote the paper about a month after the due date, of course he got an insufficient grade on the paper. Then he started going to class again, but after that he was completely out of the picture, so he wasn't paying attention in class, he was disruptive, or he was doing something completely different than math.

Attendance problems

When the situation worsened and the next paper was due, I went to talk to the student if he would participate in the next class in which we would write the paper. He didn't want to talk to me at all and disappeared from the class rather quickly. When he didn't turn up for the exam again, I tried to ask the class teacher if he had the same problem with the student's absence, she told me that the student generally has problems with attending school. So I also asked the pupil's classmates what they thought of him and his attendance at school. The boys told me that he gets along well with the student and that they are also sorry that the student doesn't come to school much, it was clear from their eyes that even in such a short time they had made friends with him and that they care about him. Once I got a student to talk to me, I asked him if he wanted to stay at school and finish his studies. He avoided answering, but as soon as I mentioned that if it continues like this it won't do much good and unfortunately he will be kicked out of school, the student replied that he was very sorry that he didn't want to bring his personal things to school, but that they have problems in the family. I wasn't sure about this situation, but I told him that it was enough for me for now and they would try to accommodate and help him. We agreed with the student that he can correct his papers, I told him that his classmates like him and will try to help him if he asks for help. So the student promised me that he would try to improve and ask his classmates if they would help him.

Agreement, Interview

The student's attendance improved greatly in the following quarter, although he still missed a few classes, he tried to go to school and always apologized to me when he missed. As soon as the student started going to school and became even more integrated into the team, everyone was willing to help him, so his grades improved proportionally. After a few weeks, I met again with the class teacher and when the word came about the student. She said he was getting better and that his absence wasn't so bad. So I asked her why she thought things had suddenly gotten better. She told me that the student came to see her only a few days after I talked to him and she was surprised by that, he apologized to her and said that he wanted to finish school. He even opened up to her so much and told her the reason for his absence and lack of time for school. The student told her that his parents had been arguing and breaking up and he couldn't stand it at home, so he moved away from his friends to another city alone. A lot has changed since my conversation with the student in a few months, I am ultimately very happy with how the whole situation turned out and that the student finally graduated.

Longterm success

Alexnadr 3. na čtyřletém gymáziu

žádné

Lhaní,Podvody

Magisterské (matematika, fyzika)

26

Na začátku školního roku jsem přišel do třídy 3.A, kterou jsem již třetím rokem vyučoval. Třídu jsem měl rád, bylo v ní spoustu snaživých jedinců. I když začátek s třídou nebyl lehký, když nastoupili a dostali mě, určitě to pro ně nebyla procházka růžovým sadem, ale za roky, co jsme spolu strávili, jsem si je naučil a oni pak už věděli co si mohou či nemohou dovolit. No a na začátku třetího ročníku k nim propadl žák, o kterém se na celém gymnáziu vědělo, že tu školu fláká, protože propadl již dvakrát. Dopředu jsem si myslel, že to s ním nebude lehké, ale nechtěl jsem mít předsudky. Takže jsem to na sobě nějak nedával před třídou znát. Došel jsem tedy na první hodinu mezi své studenty a vše probíhalo normálně. Žák se v hodině neprojevoval a nenarušoval mou klasickou výuku. Problém se začal projevovat až později. Když měla přijít první větší písemka žák se týden ve škole neukázal, poté co do školy začal zase chodit se matematice, kterou měl psát, velmi vyhýbal. Takže písemku psal asi až měsíc po řádném termínu, z písemky dostal samozřejmě nedostatečnou. Pak na hodiny zase začal chodit, ale poté už vůbec nebyl v obraze, takže v hodinách nedával pozor, vyrušoval, nebo si dělal něco úplně jiného než matematiku.

solution

Když se situace horšila a mělo dojít na další písemku, šel jsem si s žákem promluvit, jestli se bude účastnit další hodiny, ve které budeme písemku psát. Nechtěl se mnou téměř vůbec mluvit a ze třídy zmizel poněkud rychle. Když se na písemku znova nedostavil, zkusil jsem se zeptat třídní učitelky, jestli má stejný problém s žákovou absencí, řekla mi, že žák má celkově problémy s docházkou do školy. Ptal jsem se tedy i žákových spolužáků, jaký mají názor na něj a jeho docházku do školy. Kluci mi řekli, že s žákem dobře vychází, a že je taky mrzí, že žák do školy moc nedochází, bylo na nich vidět, že i za tak krátkou dobu se s ním skamarádili a že jim na něm záleží. Až jsem jednou žáka přiměl si se mnou popovídat, ptal jsem se ho, jestli chce na škole zůstat a dostudovat. Vyhýbal se odpovědi, ale jakmile jsem zmínil, že pokud to takhle bude pokračovat tak neprospěje a ze školy bude bohužel vyhozen, tak mi žák odpověděl, že se moc omlouvá, že své osobní věci nechtěl tahat do školy, ale že mají problémy v rodině. Nebyl jsem si v téhle situaci jistý, ale řekl jsem mu, že mi to takhle zatím stačí a budou se mu snažit vyhovět a pomoct. Domluvili jsme se s žákem, že si může písemky opravit, řekl jsem mu, že ho spolužáci mají rádi a budou se mu snažit pomoci, když si o pomoc požádá. Žák mi tedy slíbil, že se zkusí zlepšit a poptat spolužáků, zda by mu nepomohli.

Žákova docházka se v následujícím čtvrtletí velmi zlepšila, i když pořád nebyl na pár hodinách, snažil se do školy chodit a když nedošel, vždy se mi omluvil. Jakmile začal žák chodit do školy, a ještě více se začlenil do kolektivu, všichni byli ochotní mu pomoci, takže s tím úměrně se zlepšovaly i jeho známky. Po pár týdnech jsem se znovu potkal s třídní učitelkou a když došlo slovo na žáka. Řekla, že to s ním začíná být lepší a že jeho absence už není tak zlá. Ptal jsem se jí tedy na důvod, proč si myslí, že se to tak najednou zlepšilo. Řekla mi, že žák za ní byl jen pár dní potom co jsem s ním mluvil já a byla z toho překvapená, omlouval se jí a říkal, že školu dodělat chce. Dokonce se jí otevřel natolik a řekl jí i důvod jeho absence a nedostatku času na školu. Žák jí řekl, že se jeho rodiče hádali a rozcházeli a on to nemohl doma vydržet, takže se odstěhoval za kamarády do jiného města sám. Od mého rozhovoru s žákem se za několik měsíců změnilo mnoho, jsem nakonec velmi rád, jak celá situace dopadla a že žák nakonec i odmaturoval.

4

The student entered the 1st year of the academic field. He was of Romani origin, he seemed unproblematic, perhaps even an introvert from the beginning. His intelligence was at a good level, he just lacked the effort to prepare for classes and carry the required completed homework, he was late. Even in vocational training, he was very capable of getting the job done, understood assignments very quickly and had a nice social demeanor towards clients and the vocational training teacher.

After the initial familiarization with the school environment and classmates, he began to appear aggressive, unreliable, did not fulfill his duties, lied.

Physical aggression

Already in the first semester of the first year, he incited a fight with a classmate, hit him and injured him. This situation was investigated, it took place in the locker rooms after school and practically without witnesses. On the basis of a fight in the locker room, where his classmate figured in a negative sense of the word, and the witness was a classmate, an educational committee was held at the school in the presence of the ZŘ for theoretical teaching, TU and the head of educational counseling, the student and the legal representative. As an educational measure, the headmistress of the school was reprimanded. At this point, he came under the radar of the school's guidance counselor, had appointments scheduled with him, but, unfortunately, only showed up for one and stopped cooperating. Requests for an opinion from the police and other authorities began to come to the school, when it became clear that the behavior problems were not only at school, but also outside of school, that this was a boy who was involved in the infamous "gang

Consequences, Interview, Cooperation with experts

After a short consideration, he chose the option of ending his studies at his own request. It was 4 months before the final exams. That's why it's a shame that the journey ended at school in the 3rd grade. It was very difficult for him to make a decision, just in this period of the 3rd year, you think to yourself: 'If he has already had so many problems until the beginning of the second semester of the last year, why should I be the architect of his failure to learn?' And that's another aspect he could do, he was a very skilled manipulator, he could win over half the class to his side, he had the gift of being as gentle as a lamb, kind and obedient, but only when he needed to be. He was able to take advantage of the situation. He got a solution even when he finished his studies at school. Specifically, the opportunity to pass the professional qualification exams and subsequently apply for the opportunity to take the final exam. How he approaches this challenge is up to him alone. His parents and society provided him with excellent conditions, only he himself was and still is the architect of his own destiny.

Failure

18. let, 3. ročník

snaha ze strany rodičů o zapojení syna do kolektivního sportu, chlapec hrál aktivně fotbal na střední úrovni, byl šikovný, ale problémový i mimo školní zařízení, tzn. nepřiměřené reakce při sportu – agresivita slovní, ale i fyzická, nezvládání emocí

Agrese,Lhaní,Krádeže,Nevhodné chování

Bc., učitelství odborného výcviku

27

Žák nastoupil do 1. ročníku učebního oboru. Byl romského původu, působil bezproblémově, ze začátku snad i introvertním dojmem. Jeho inteligence byla na dobré úrovni, jen chyběla snaha se připravovat do vyučování a nosit požadované vypracované domácí úkoly, chodil pozdě. I v odborném výcviku byl velmi schopný zastat práci, velmi rychle chápal zadání a měl pěkné společenské vystupování vůči klientům i učitelce odborného výcviku.

Po počátečním seznámení s prostředím školy a spolužáky se začal jevit jako agresivní, nespolehlivý, neplnil si povinnosti, lhal.

Již v I. pololetí prvního ročníku rozdmýchal potyčku se spolužákem, uhodil ho a způsobil mu zranění. Tato situace byla vyšetřována, proběhla v šatnách po vyučování a prakticky beze svědků. Na základě potyčky v šatně, kde figuroval v negativním slova smyslu, jeho spolužák a jako svědkyně byla spolužačka, se na škole konala výchovná komise za přítomnosti ZŘ pro teoretické vyučování, TU a vedoucí výchovného poradenství, žáka a zákonného zástupce. Jako výchovné opatření byla udělena důtka ředitelky školy. V tuto chvíli se dostal do hledáčku školního výchovného poradenství, byly s ním naplánované schůzky, ale, bohužel, se dostavil pouze na jednu a přestal spolupracovat. Na školu začaly chodit žádosti na posudek ze stran policie a dalších orgánů, kdy vyšlo najevo, že problémy s chováním nejsou pouze ve škole, ale také mimo školu, že se jedná o chlapce, který byl zapletený v nechvalně proslulém „gangu

Po krátkém zvažování zvolil možnost ukončit studium na vlastní žádost. Bylo to 4 měsíce před závěrečnými zkouškami. Proto je škoda, že cesta skončila ve škole v 3. ročníku. Pro bylo rozhodování, právě v tomto období 3. ročníku, velmi těžké, říkáte si: 'Když už došel s tolika problémy až na začátek druhého pololetí posledního ročníku, proč právě já mám být strůjcem jeho nevyučení?' A to je další aspekt, který uměl, byl velmi zdatným manipulátorem, dokázal na svoji stranu přiklonit půlku třídy, měl dar stát se jako mávnutím kouzelného proutku mírným jako beránek, vlídným a poslušným, ale pouze, když to potřeboval. Dokázal skvěle těžit ze situace. Dostal řešení i v době, kdy na škole studium ukončil. Konkrétně možnost zvládnout zkoušky profesní kvalifikace a následně si zažádat o možnost vykonat závěrečnou zkoušku. Jak se k této výzvě postaví, je už pouze a jen na něm samotném. Rodiče i společnost mu poskytly výborné podmínky, jen on sám byl a stále je strůjcem svého osudu.

4

The student did not show any signs of problematic behavior in the first two years of elementary school. In the third grade, however, his behavior suddenly worsened significantly, the student became aggressive towards his classmates, he began to attack them both physically and verbally, mostly very vulgarly. With the onset of this problematic behavior, there was also a deterioration in the overall performance of the pupil. Over time, it became clear that the beginning of the pupil's problematic behavior was correlated with a worsening situation at home (the pupil's parents were going through divorce proceedings at the time). Thus, the student was experiencing stress caused by the worsening situation at home, his violent and aggressive behavior was thus supported by his diagnosed ADHD. The student and his parents visited a professional counseling center, where they were advised that an assistant be assigned to the student. This assistant was supposed to help manage the student's problematic behavior. The student had this assistant assigned from 3rd to 4th grade, but there was no improvement in behavior. The school repeatedly contacted the mother saying that their son's behavior was not improving in class, to which the mother always replied that the son had been diagnosed with ADHD and that he was therefore not to blame for his problematic behavior and his behavior would not improve.

The student has an average grade and is quite popular in the class. Complex family history, parents are divorced, no siblings.

Diagnosis, Physical aggression, Verbal aggression

The student was assigned a professional assistant who helped the student reflect on his behavior and moderated his aggressive expressions.

Support, Interview

Solving this problem took a relatively long time (from 3rd to 7th grade), but in the end it turned out to be successful. However, in 5th grade he was assigned a different assistant who was much stricter with him. The student is now in the 7th grade and his behavior is completely fine.

Longterm success

12 let, 7. ročník

sport, počítačové hry

ADHD

Fyzické násilí

VŠ, RJ-ZSV

28

Žák nejevil žádné známky problematického chování v prvních dvou ročnících základní školy. Ve třetím ročníku se však jeho chování náhle výrazně zhoršilo, žák začal být vůči svým spolužákům agresivní, začal je napadat jak fyzicky, tak slovně, většinou velice vulgárně. Se začátkem tohoto problémového chování se take vyskytlo zhoršení celkového prospěchu žáka. Postupem času se ukázalo, že začátek problémového chování žáka korelovalo se zhoršenou situací doma (rodiče žáka v té době procházeli rozvodovým řízením). U žáka tedy docházelo ke stresu způsobeném zhoršenou situací doma, jeho násilné a agresivní chování bylo take podpořeno jeho diagnostikovaným ADHD. Žák s rodiči navštívil odbornou poradnu, kde jim bylo doporučeno, aby žakovi byl přidělen asistent. Tento asisent měl pomáhat zvládat problémové chování žáka. Žák měl tohoto asistenta přiděleného v období od 3. do 4. třídy, ke zlepšení chování však nedocházelo. Škola opakovaně kontaktovala matku s tím, že chování jejich syna se ve výuce nezlepšuje, přičemž matka vždy odvětila, že syn má diagnózu ADHD a že tedy za své problémové chování nemůže a jeho chování se nezlepší.

Žák má průměrný prospěch, ve třídě poměrně oblíbený. Složitá rodinná anamnéza, rodiče jsou rozvedení, sourozence nemá.

Žákovi byl přidělen odborný asistent, který pomáhal žákovi reflektovat jeho chování a umírňoval jeho agresivní projevy.

Řešení tohoto problému trvalo relativně dlouhou dobu (od 3. do 7. třídy), ve výsledku se ale však ukázalo jako úspěšné. V 5. třídě mu však byl přidělen jiný asistent, který na něj byl mnohem přísnější. Žák je nyní v 7. třídě a jeho chování je zcela v pořádku.

4

The student with whom I experienced a problematic situation, which I solved well, attended the second year. He studied ecology and I taught him physics. The student had an assistant because he suffered from autism. The student received many reliefs, for example, when he was tired, he could lie down on the bench and sleep, or when he was in a bad mood, the assistant took him out of the classroom. Now I come to the problematic situation. With all teachers, this student had a tendency to ask strange and even absurd questions. He once asked me a question in class: does a railroad car float. I was quite taken aback by this, I was really surprised by this question. So I replied that it does not float, nor do any similar bodies.

The student was 16 years old at the time of the incident and was attending the second year of the field of ecology. The student suffered from an autistic disorder and therefore had an assistant in his class. Overall, he had an excellent grade, he was very intelligent, he was good at mathematics and physics. He lived only with his mother at the time of the incident.

Verbal disruption of lessons

I was very surprised by the situation and at that moment I couldn't think of anything better than to get out of this situation. All the students and the assistant, and especially the student who asked the question, were surprised by my reaction. I was actually surprised that I came up with this solution so quickly. I was so freaked out by the situation that the whole class and I had to calculate the density of the railway car he was asking about, and we then compared it with the density of water. And based on this density calculation, we found that the density of the wagon is greater and therefore it cannot float. This is a situation that I somehow managed to get out of, by doing the math.

Working with the collective

In the short term, the situation was resolved and the student was even surprised, because at first he probably took it as a joke. Overall, there was a great response to the situation. Questions of a similar nature continued to be repeated in other classes with other teachers, but there was no longer a problem in my teaching.

Longterm success

16 let; 2. ročník SŠ

Autismus

Nevhodné chování

Ing. Fyzika, odborné zahradnické předměty

20

Žák, s kterým jsem zažil problémovou situaci, kterou jsem dobře vyřešil, navštěvoval druhý ročník. Studoval ekologii a já ho učil fyziku. Žák měl asistentku, protože trpěl autismem. Žák dostával mnoho úlev, například když byl unavený, mohl si lehnout na lavici a spát, nebo když měl špatnou náladu, tak ho asistentka vzala ze třídy. Teď se dostávám k té problémové situaci. U všech učitelů měl tento žák tendenci pokládat zvláštní až absurdní otázky. Jednou mi na hodině položil dotaz: jestli plave železniční vagón. Já jsem z toho byl dost zaskočený, hrozně mě tento dotaz překvapil. Tak jsem mu odpověděl, že neplave, stejně tak jakákoliv podobná tělesa.

Žákovi bylo v době incidentu 16 let a navštěvoval druhý ročník oboru ekologie. Žák trpěl autistickou poruchou, a proto měl k sobě ve třídě asistentku. Celkově měl výborný prospěch, byl velice inteligentní, šla mu matematika a fyzika. V době incidentu bydlel pouze s matkou.

V situaci jsem byl hodně zaskočený a v té chvíli mě nenapadlo nic lepšího než této situace vybruslit. Všichni žáci i asistentka a hlavně žák, co pokládal otázku, byli překvapeni z mé reakce. Popravdě sám jsem byl překvapený, že mě tak rychle napadlo toto řešení. Ze situace jsem vybruslit, tak že jsme s celou třídou museli spočítat hustotu toho železničního vagónu, na který se ptal, a tu jsme pak porovnali s hustotou vody. A na základě tohoto výpočtu hustoty jsme zjistili, že hustota vagónu je větší, a tudíž plavat nemůže. Tohle je situace, ze které se mně povedlo, tak nějak vybruslit, tím že jsme to spočítali.

V krátkodobém horizontu byla situace vyřešena a žák byl i překvapen, protože to zprvopočátku pravděpodobně bral jako vtip. Celkově byla na situaci skvělá odezva. Otázky podobného rázu se nadále opakovali v jiných hodinách u jiných vyučujících, ale u mě ve výuce již problém nebyl.

4

Two students from the class at the lower gymnasium, where I am currently the class teacher, came to see me. One of them was crying and the other brought her, so it was clear to me that something was going on. The one who was crying didn't say much, but the other one immediately started that the boys locked the first student in the locker room and laughed at her. Unfortunately, the first student is claustrophobic, I have known this from her parents since the beginning of the classroom, and I always have to take this into account, for example, during school trips and similar situations where it could cause her some problems. Of course, the class also notices such situations, so the boys know that such things bother her. I asked the girls which boys they were, even though I had already guessed who it would be. It is a group of boys in the class, headed by one boy, such a natural authority figure with leadership skills. The guys have respect for him and get pulled over, although I think they're all pretty handy without him, but once they're with him, it's worse. When the first student calmed down, she told me that it was mainly one of the classmates who initiated it and the other boys rather just joined him.

The first student – above average intelligent student, friendly but explosive, natural authority. The second student - an average student with a problem-free behavior, likes to read and play the guitar.

Bullying

Even on the day when this situation happened, I called the boy to my office and asked him how and why it happened. At first he tried to blame it on the other boys, but after a while of negotiating he admitted that he locked the first student in the locker room and didn't want to let her out for a while. He told me that the first student laughed at him, that he doesn't have any designer clothes and wears one T-shirt for 3 days at a time. Unfortunately, the first student does not come from a family that is financially well off, so she wears more ordinary clothes. It is now popular among students to wear different brands of clothing, they deal with it a lot and are interested in it. So the boy responded to this taunt and took advantage of his classmate's weaknesses. So I thought they were both guilty. I tried to explain to the boy that it is definitely not good to reciprocate in such a way, that if someone laughs at him, he should come to me and we will try to solve it together. Unfortunately, this was the result of his choleric and impulsive actions. I also called the first student after the boy and tried to explain to her that the boy's behavior was definitely not right, but it was a reaction to her mocking him. They both seemed to understand what I meant. Subsequently, I also informed the parents of both students about this situation, and they immediately told me that they would discuss it with the children. Fortunately, they were supportive parents with whom I never had any problems. As part of prevention, I also tried to come up with some games for the class that would support cooperation in the class and eliminate similar situations.

Working with the collective, Interview

In this particular case, it worked to discuss with the boy and the first student. Since then, the two of them have not had any problems together, and I have not seen similar behavior in class that I would have to deal with. It is possible that now and then the students laugh at each other, but they are old enough not to deal with it in a similar way and it has never happened that they have to deal with it with me. I'm glad it turned out this way. Actually, I didn't even have to deal with it directly with my parents, although I think they must have arranged it at home as well.

Longterm success

11 let

Fotbal, počítačové hry

Mgr., ČJ + OV

21

Přišly za mnou dvě žákyně ze třídy na nižším gymnáziu, kde jsem aktuálně třídní učitelkou. Jedna z nich plakala a druhá ji přivedla, tak mi hned bylo jasné, že se něco děje. Ta, co plakala, moc nemluvila, ale ta druhá hned spustila, že kluci zavřeli první žákyni do šatny a smáli se jí. První žákyně je bohužel klaustrofobička, vím to již od začátku třídnictví od jejích rodičů a musím to vždy zohlednit např. při školních výletech a podobných situacích, kde by jí to mohlo způsobovat nějaké problémy. Takových situací si samozřejmě všímá i třída, a tak kluci ví, že jí takové věci vadí. Ptala jsem se holek, o které kluky se jedná, i když jsem už předem tušila, o koho půjde. Jedná se o partu kluků ve třídě, v jejichž čele je jeden chlapec, taková přirozená autorita s vůdčími schopnostmi. Kluci z něj mají respekt a nechají se stáhnout, i když si myslím, že bez něj jsou všichni docela šikovní, ale jakmile jsou s ním, je to horší. Když se první žákyně uklidnila, řekla mi, že to inicioval hlavně jeden ze spolužáků a ostatní kluci se k němu spíše jen přidali.

První žákyně – nadprůměrně inteligentní žákyně, kamarádská, ale výbušná, přirozená autorita. Druhá žákyně – průměrná žákyně s bezproblémovým chováním, ráda čte a hraje na kytaru.

Ještě v ten den, kdy se tato situace stala, jsem si zavolala toho chlapce do kabinetu a zeptala se jej, jak a proč se to stalo. Nejprve se to snažil hodit na ostatní kluky, ale po chvíli domlouvání přiznal, že první žákyni zavřel do šatny on a chvíli ji nechtěl pustit ven. Řekl mi, že se mu první žákyně smála, že nemá žádné značkové oblečení a jedno tričko nosí 3 dny vkuse. První žákyně bohužel nepochází z rodiny, která by na tom byla finančně dobře, a tak nosí spíše obyčejnější oblečení. Mezi žáky je teď populární nosit různé značky oblečení, hodně to řeší a zajímají se o to. Ten chlapec tedy reagoval na tento posměšek a využil spolužaččiny slabiny. Měla jsem tedy za to, že se provinili oba. Tomu chlapci jsem se snažila vysvětlit, že určitě není dobré takovým způsobem věci oplácet, že pokud se mu někdo směje, má za mnou přijít a budeme se to snažit řešit společně. Bohužel to byl výsledek jeho cholerického a impulzivního jednání. Po tom chlapci jsem si zavolala i první žákyni a snažila se jí naopak vysvětlit, že chování toho chlapce nebylo rozhodně správné, ale byla to reakce na to, že se mu posmívala. Zdálo se, že oba dva pochopili, co jim tím chci říct. Následně jsem o této situaci informovala i rodiče obou žáků a ti mi hned řekli, že to s dětmi proberou. Naštěstí se jednalo o vstřícné rodiče, se kterými jsem nikdy neměla žádný problém. V rámci prevence jsem se potom snažila také vymyslet nějaké hry pro třídu, které by podpořily spolupráci ve třídě a eliminovaly podobné situace.

V tomto konkrétním případě zafungovalo to s tím chlapcem a první žákyní probrat. Od té doby už ti dva spolu neměli žádné problémy a ani ve třídě jsem podobné chování, které bych musela řešit, neviděla. Je možné, že se tu a tam žáci smějí jeden druhému, ale už jsou dostatečně velcí na to, aby to neřešili podobným způsobem a nikdy už nedošlo k tomu, že by to museli řešit se mnou. Jsem ráda, že to takto dopadlo. Vlastně jsem to ani nemusela řešit přímo s rodiči, i když si myslím, že jim určitě doma také domlouvali.

4

The student brought nicotine sachets (Lyft) with him to school. He used them sometimes. Some classmates also knew about it, the student did not hide it too much. The fact was brought to the attention of the teaching assistant who works in the class.

The student is sociable, gets along well with other classmates. It does not cause disputes. He does not engage in extra work or other activities on his own initiative.

Violation of classroom/school rules

I caught the student during a break in the corridor with the aforementioned bags surrounded by two other classmates. He did not deny anything and made a fair confession. We immediately went to the director's office. Everything happened calmly, without resistance. In the director's office, he again confessed to everything. The student was awarded a two in behavior.

Consequences, Interview

The student was awarded a two in behavior. He accepted it in such a way that he didn't care at all. But it had the effect that the student no longer carried nicotine bags with him to school. It did not cause changes in future behavior in other respects.

Longterm success

14

venkovní sportovní aktivity

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Hyperaktivita,Nepozornost,Impulzivita

Z, Př

15

Žák si nosil s sebou do školy nikotinové sáčky (Lyft). Občas je užíval. Věděli o tom i někteří spolužáci, žák se tím příliš netajil. Na skutečnost byl upozorněn asistentem pedagoga, který ve třídě pracuje.

Žák je společenský, vychází s ostatními spolužáky dobře. Nevyvolává spory. Při práci navíc nebo jiných aktivitách se z vlastní iniciativy neangažuje.

Žáka jsem přistihl o přestávce na chodbě se zmiňovanými sáčky obklopeného ještě dvěma spolužáky. Nic nezapíral a férově se přiznal. Šli jsme ihned do ředitelny. Vše probíhalo klidně, bez vzdoru. V ředitelně se opět ke všemu přiznal. Žákovi byla udělena dvojka z chování.

Žákovi byla udělena dvojka z chování. Akceptoval to tak, že mu to bylo celkem jedno. Účinek to ale mělo ten, že žák s sebou do školy nikotinové sáčky již nenosil. Změny v chování do budoucna v jiných ohledech to nevyvolalo.

4

The situation at the level of student behavior began to change last year, after the return to face-to-face teaching after the lockdown. The previously problem-free student started running away from school, always after a conflict with someone from the neighborhood. The first incident occurred in the sorority, when the teacher, whom the student did not like, simply ran away after a vigorous response. This behavior has become repetitive. The first time he ran directly from a teacher, there was a physical attack where he scratched the teacher and broke her fingernails. Help came from a colleague from the next class, who restrained the student, but also suffered scratches and bruises. In one case, the student ran to a busy intersection, where the teacher chased him and injured her knee in the process. The most serious incident occurred when the pupil tried to run away, but the janitor already knew the situation and locked the front door, leading to the pupil banging and kicking the door.

The student's problem has its roots in the family environment. His mother, a kindergarten teacher, is described as domineering, often complaining about school, criticizing teachers and finding fault. The student is the third child in the family to attend this school. After returning from the lockdown, he was the only family member who had to physically go to school while the others stayed at home. During the lesson, the pupil was defiant, worked ahead of time despite instructions in the mathematics he was good at, and fell behind in other subjects. In conflict situations in the classroom, he behaved aggressively and ran away, even if it was not a real conflict. His behavior negatively affected other students who were confused and tried to help the teacher.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

When the student ran away, the teacher chased him while the assistant remained in the classroom. During an attempt to calm the student down, he was physically assaulted and cursed. The situation was reported to the director, who also suffered an injury. Everyone was injured and exhausted. After the student calmed down, it was necessary to immediately call the parents to the school, which happened often. The pupil's mother reacted to the situation with reproaches towards the school. The discussion with her was difficult and the school had no other options to solve the situation. Contacting a psychologist's crisis line was considered as a last resort. Finally, the mother was convinced to see a psychologist with the student, which they still do today.

Interview, Cooperation with experts

The problem with the student's behavior remained partially unresolved, mainly because of the mother's attitude. The school tried to cooperate and offered solutions, but the mother was not willing to cooperate. Despite this, it is positive that the family has started seeing a psychologist. The student is no longer in the class of the teacher who describes the situation, but according to information from the new class teacher, the student's behavior has improved. He still has problems in the family environment and doesn't always focus on his schoolwork, but he hasn't run away yet. Recently, the whole class participated in an outdoor school, where the student was eventually taken because he behaved well.

Partial success

2. třída

Počítačové hry, kočky, cvičení posilování)

Agrese

Učitelství pro první stupeň ZŠ

24

Situace s žákem se začaly dít loni, po návratu do prezenční výuky po lockdownu. Předtím bezproblémový žák začal utíkat ze školy. Stalo se to vždycky, když se s někým pohádal, například se spolužákem. První incident nastal v družině, kdy po rázné odpovědi vychovatele, kterého žák neměl rád, prostě utekl. Toto chování se stalo opakovaným. Když poprvé utekl mně, tak jsem to vůbec nezvládla. Úplně mě doškrábal, zlomil mi nehty... Musela mi přijít na pomoc učitelka z vedlejší třídy, která ho chytla a zalehla. Ale taky si odnesla škrábance a modřiny. Jednou se mu dokonce povedlo utéct úplně ven a běžel ke té rušné křižovatce, já za ním, až jsem si z toho vyhodila koleno. Nejvážnější incident se odehrál, když žák chtěl utéct, ale školník již situaci znal a zamkl vstupní dveře, což vedlo k tomu, že žák začal do dveří mlátit a kopat.

Problém žáka má kořeny v rodinném prostředí. Jeho matka, učitelka v mateřské škole, je despotická, často si stěžuje na školu, kritizuje učitele a hledá chyby. Žák je třetím dítětem v rodině, které navštěvuje tuto školu. Po návratu z lockdownu byl jediným členem rodiny, který musel fyzicky do školy, zatímco ostatní zůstávali doma na online výuce. Během výuky byl žák vzdorovitý, v matematice, která mu šla, pracoval předem navzdory pokynů. Ve všech ostatních předmětech zaostával. V konfliktních situacích ve třídě se choval agresivně a utíkal, i když to nebyl skutečný konflikt. Často se tak škádlili a pošťuchovali s jeho nejlepším kamarádem, který mohl říct i něco úplně neškodného. Ale žáka to vždycky rozčílilo. Jeho chování negativně ovlivňovalo ostatní žáky, kteří byli zmatení a snažili se učitelce pomáhat. Snažila jsem se je do toho nezapojovat a například ho vyzvala k řešení situace za dvěřmi.

Když žák utekl, tak jsem běžela za ním, zatímco ve třídě zůstala asistentka. U dveří jsme se ho snažili odtrhnout a uklidnit, ale nemělo to efekt. Strašně sprostě nám nadával, bil nás, škrábal. Volali jsme paní ředitelku, která také utrpěla újmu. Všichni jsme byli zdeptaní, unavení, poškrábaní. Pak se nakonec i žák unavil a zklidnil, museli jsme ale okamžitě volat rodiče do školy. To už tam kvůli tomu chodili docela často. Matka nám naprosto vynadala, jak je možné, že nezvládneme jedno dítě, když jsme tam na něj byli tři. Zas a znova jsme to s ní řešili, ale nedala si říct. V našich silách nebylo co víc dělat. Neměli jsme na tuhle situaci další páky. Ředitelka má sice číslo na krizovou linu na psychologii, ale to jsme si nechali jako úplně nejzazší řešení. Nakonec jsme tu mamku přemluvili, ale byl to dlouhodobý proces, že by měli zajít k psychologovi. Chodí tam doteď.

Problém s chováním žáka zůstal částečně nevyřešen, především kvůli postoji matky. Škola se snažila o spolupráci a nabízela řešení, ale matka nebyla ochotná spolupracovat. Navzdory tomu je pozitivní, že rodina začala navštěvovat psychologa. Není již v mé třídě, má ho jiná třídní učitelka. Od nového školního roku ale můžu říct, že se chování žáka zlepšilo. Stále má problémy v rodinném prostředí a ne vždy se soustředí na školní práci, ale zatím nedošlo k útěku. Nedávno se celá třída zúčastnila školy v přírodě. Třídní učitelka počítala s tím, že raději nepojede, ale nakonec byl žák na výlet vzat, jelikož se do té doby choval dobře.

4

In the first grade, as a special pedagogue, I received a boy with Asperger's syndrome who was not socially integrated and had significant problems with it. He had problems with concentration, he didn't know how to work, how to prepare things for class, how to work with a textbook and a worksheet, how to behave. Sometimes he had such outbursts of aggression towards himself and displays of anger where he would tear things and not control himself.

A first grader with Asperger syndrome, dyscalculia and dysgraphia. So he was weaker in mathematics and Czech (threes), but in the area that interests him (for example, natural history) he was very above average (ones). Frequent bouts of aggression and anger in classes.

Emotional outbursts

The student often suffered bouts of aggression and anger towards himself, when during the lesson he was able to tear up the worksheet he had just been given. That's why I always print a few extra sheets to be ready to give him a new one as soon as he calms down. We gradually taught him how to treat textbooks and other aids. I tried to teach him the good way, in the way that I tried to explain everything to him calmly. No rough and tough hits. It went very well. As for inclusion in the collective, the other children respected him and tried to help him with everything he needed help with.

Working with the collective, Interview

Everything went very well. The parents also worked at home with the boy, so things went well. Now the boy is in second grade and doing well.

Longterm success

1. třída, 6 let

přírodní vědy, četba

Náběh na Aspergerův syndrom,Dyskalkulie,Dysgrafie

Agrese

Vysokoškolské – Mgr. - speciální pedagogika, vzdělávání pro 1. stupeň ZŠ

26 let

V první třídě jsem dostala, jakožto speciální pedagožka, chlapce s Aspergerovým syndromem, který nebyl sociálně začleněn a měl s tím značné problémy. Měl problémy s koncentrací pozornosti, nevěděl, jak pracovat, jak se nachystat věci na hodinu, jak pracovat s učebnicí a pracovním listem, jak se chovat. Občas měl takové výpady agresivní vůči sobě a projevy vzteku, kdy trhal věci a nekontroloval se.

Žák první třídy s Aspergerovým syndromem, dyskalkulií a dysgrafií. V matematice a češtině tedy slabší (trojky), ale v oblasti, která ho zajímá (například přírodopis) byl velice nadprůměrný (jedničky). Časté záchvaty agrese a vzteku v hodinách.

Žák trpěl často záchvaty agrese a vzteku vůči sobě, kdy během vyučovací hodiny byl schopen roztrhat pracovní list, který zrovna dostal. Proto jsem vždy vytiskla o pár listů navíc, abych byla připravena mu dát nový, jakmile se uklidní. Postupně jsme ho učili, jak se chovat k učebnicím a ostatním pomůckám. Snažila jsem se ho to naučit po dobrém, tím způsobem, že jsem se mu vše snažila v klidu vysvětlit. Žádné hrubé a tvrdé zásahy. Dařilo se to velmi dobře. Co se týče začlenění do kolektivu, ostatní děti ho respektovaly a snažily se mu pomáhat se vším, s čím potřeboval pomoct.

Dařilo se vše velmi dobře. Rodiče s chlapcem doma také pracovali, tak to pak šlo hezky. Nyní je chlapec na druhém stupni a daří se mu.

4

The situation repeats itself during my work hours. When students work with different materials and create products that require concentration, patience, and students have to work according to pre-given instructions. If it is possible for the students to work according to their own imagination or their own model, which they create themselves, everything is fine. But if, for example, I assigned work with modeling clay, when they had to model a specific thing according to a template or we made 'recyclers' from waste material, such as toilet paper rolls, PET bottles, foil and the like, which the class had to present on Earth Day, so the problem arises. The boy consistently refuses to work on the assigned task and deliberately destroys other classmates' products. It also often happens to me that instead of the assigned task, the boy either does not hand in anything or his creation is something else entirely. Mostly it has some 'morbid or sexual' subtext.

The boy is only diagnosed with ADHD, the parents refuse any further examination, as well as any psychological help offered by the school or any examination in a pedagogical-psychological consultancy. In other subjects, it manifests itself in inattention, failure to complete assigned tasks, and disrespect for authority. The boy lives in foster care.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

The boy consistently refuses to work on the assigned task and deliberately destroys other classmates' products. All the pupils were successful in their creations, and one girl even modeled an exact copy of the given model. When I praised the students for a job well done. The boy suddenly cried out and with a 'Huronian laugh' he ran towards the displayed products with incredible speed that could not be stopped and threw most of them to the ground. Unfortunately, many of them did not survive the boy's typhoon and were destroyed when they fell to the ground. The children were greatly derailed by the boy's act, including me. I'm on the whole, you could say a calm teacher, but at that moment the blood rushed to my head, I shouted at the boy that he was stupid and wanted to slap him. But at the last moment I stopped and returned my outstretched hand back to my body. I realized that 'getting angry means destroying your health because of other people's stupidity' and the teacher must maintain 'decorum' in every situation. But the given situation really turned me off.

Disrespectful communication

After repeated incidents, I called the boy to my office accompanied by an assistant. Which is with another child, but he moves around the class more often than I do and often has a better insight into what is going on behind the scenes of the class. We talked about the whole situation in class, what happened. What could have caused such a reaction in him that he was able to destroy the products of others. That there are things that a person does for pleasure and what would make him happy, what he would like to create. The boy said he would prefer to create a working gallows. He did not want to answer any other questions. My assistant and I were amazed and in the next hour of work activities I included the production of a historical model of the city in connection with local history. Since our city had a feudal right in the Middle Ages, we created models of the town hall, the church, and finally the gallows itself. In class, we explained to each other what capital law actually means, and that in ancient times many criminals, thieves and murderers ended up on the gallows. I intended for the boy to realize that the way he behaves in class can lead to bad ends. I have been working in education for 25 years, but during my time in education I have never encountered similar behavior in a regular school. I think that the inclusion that took place recently in our education system was not very happy for many students, including teachers. There are students who require very individual care and access, and unfortunately, despite the number of assistants in schools, we cannot provide them in regular schools. Unfortunately, I don't know how to do it in that case and I consider it my pedagogical failure.

Failure

11 let, 5. ročník ZŠ

Sport, bojová umění

ADHD

ADHD,Podvody,Lhaní,Neuznávání pravidel,Ničení majetku

Mgr., učitelství občanské výchovy, přírodopis, pracovní činnosti, výtvarná výchova

25

Situace se mi opakuje v hodinách pracovních činností. Kdy žáci pracují s různými materiály a vytváří výrobky, které vyžadují soustředění, trpělivost a žáci mají pracovat podle předem daného návodu. Pokud je možné, aby žáci pracovali podle vlastní fantazie nebo svojí předlohy, kterou si sami vytvoří, je vše v pořádku. Pokud jsem ale například zadala práci s modelovací hmotou, kdy měli vymodelovat konkrétní věc podle předlohy nebo jsme vyráběli 'recyklověci' z odpadního materiálu, jako jsou ruličky od toaletního papíru, PET láhve, fólie a podobně, kterou se třída měla prezentovat na Dni Země, tak nastává problém. Chlapec soustavně odmítá pracovat na zadaném úkolu a záměrně ničí ostatním spolužákům jejich výrobky. Často se mi také stává, že místo zadaného úkolu chlapec buď neodevzdá nic nebo jeho výtvor je zcela něco jiného. Většinou má nějaký 'morbidní či sexuální' podtext.

U chlapce je diagnostikováno pouze ADHD, další vyšetření rodiče odmítají, stejně jako jakoukoli psychologickou pomoc nabízenou školou nebo jakékoliv vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. V ostatních předmětech se projevuje nepozorností, neplněním zadaných úkolů, nerespektováním autorit. Chlapec žije ve střídavé péči.

Chlapec soustavně odmítá pracovat na zadaném úkolu a záměrně ničí ostatním spolužákům jejich výrobky. Všem žákům se výtvory povedly, a dokonce jedna dívka vymodelovala zcela přesnou kopii zadaného modelu. Když jsem žáky chválila za skvěle odvedenou práci. Chlapec najednou vykřikl a s 'hurónským smíchem' neuvěřitelnou rychlostí, která se nedala zastavit přiběhl k vystaveným výrobkům a většinu shodil na zem. Bohužel mnohé z nich nepřestály chlapcův tajfun a při pádu na zem se zničily. Děti byly značně vykolejené z chlapcova činu mně nevyjímaje. Jsem v celku, dá se říci klidná učitelka, ale v tu chvíli se mi nahrnula krev do hlavy, vykřikla jsem na chlapce, že je blb a chtěla jsem mu dát pohlavek. Na poslední chvíli jsem se ale zastavila a napřaženou ruku vrátila zpět k tělu. Uvědomila jsem si, že 'rozčilovat se, znamená, ničit si zdraví pro blbost jiných' a učitel musí zachovávat 'dekórum' v každé situaci. Neskutečně mě daná situace ale vytočila.

Po opakovaných incidentech jsem si chlapce zavolala do kabinetu za doprovodu asistentky. Která je u jiného dítěte, ale ve třídě se pohybuje častěji jako já a má častokrát větší přehled do zákulisí třídy, co se tam děje. Popovídali jsme si o celé situaci v hodině, co se stalo. Co v něm mohlo vyvolat takovou reakci, že dokázal zničit výrobky ostatních. Že jsou věci, které člověk dělá pro radost a co by udělalo radost jemu, co by chtěl vytvořit. Chlapec řekl, že nejraději by vytvořil funkční šibenici. Na ostatní otázky nechtěl v žádném případě odpovídat. S asistentkou jsme se zarazily a v další hodině pracovních činností jsem zařadila ve spojení s vlastivědou vyrobení historického modelu města. Jelikož v dobách středověku mělo naše město hrdelní právo, tvořili jsme modely radnice, kostela, a nakonec i samotné šibenice. Ve třídě jsme si vysvětlovali jsme si, co vlastně hrdelní právo znamená, a že v dávných dobách mnoho zločinců, zlodějů a vrahů končilo právě na šibenici. Měla jsem v úmyslu, aby si chlapec uvědomil, že chování, jakým se v hodinách chová může vést ke špatným koncům. Pracuji ve školství již 25 let, ale za dobu mého působení ve školství jsem se v běžné škole s podobným chováním u žáka ještě nesetkala. Myslím si, že inkluze, která proběhla v nedávné době na půdě našeho školství nebyla pro mnohé žáky, potažmo ani učitele příliš šťastná. Jsou žáci, kteří vyžadují velmi individuální péči a přístup a ten jim bohužel i přes množství asistentů ve školách nemůžeme v běžných školách zajistit. Bohužel se v tom to případě nevím rady a považuji to za své pedagogické selhání.

4

I was in charge of the corridor that day. The student was arguing with a classmate there, and the dispute slowly turned into shouting. I went to intervene and asked the girls to calm down. But the student snapped at me: "You have nothing to order me around!

Žačka is very dominant in her group of friends and in most cases has the main say. She is taught that they give way to her in the family. Cases like this happen quite often.

Verbal aggression

At first I was taken aback by the situation, but I quickly recovered and tried to forcefully remind the student who was the teacher and who was the student. "I have something to tell you. You are in school, I teach you and I have responsibility for you.

Interview, Warning

Žačka quickly remembered after my strong reminder. She calmed down and we were able to have a normal dialogue. We settled the dispute and the girls went their separate ways. However, it had no effect in the long run.

Shortterm success

6 let, 1. třída

-

Manipulace

VŠ, učitelství pro 1. stupeň

3

Ten den jsem měla dozor na chodbě. Žačka se tam zrovna dohadovala se spolužačkou a spor pomalu přecházel do křiku. Šla jsem zasáhnout a požádala jsem děvčata, aby se zklidnila. Žačka se na mě ale obořila: „Ty mi nemáš co rozkazovat!

Žačka je velice dominantní ve skupině svých kamarádek a ve většině případů má hlavní slovo. Je naučená, že jí v rodině ustupují. Případy, jako tento, se odehrávají docela často.

Nejprve mě situace zaskočila, ale rychle jsem se vzpamatovala a pokusila se žačce rázně připomenout, kdo je tu učitel a kdo žák. „Mám ti co rozkazovat. Jsi ve škole, učím tě a mám za tebe zodpovědnost.

Žačka si po mé rázné připomínce rychle vzpomněla. Uklidnila se a mohly jsme navázat normální dialog. Spor jsme urovnaly a děvčata si šla po svém. Z dlouhodobého hlediska to však nemělo účinek.

4

knew in advance that this class was going to be a disaster, but I didn't know how big it would be. The end of the secondary school was approaching and I was carrying the corrected half-term papers to the freshmen. It was the decisive mark, for closing the marks. The student never coped well when he got a bad grade (4 or 5), and when I gave him a red 5 for the final paper, I expected a negative reaction. The class started like any other, registration in the classroom and then giving out tests. I usually ask someone to pass it out, but I didn't want the student to vent his anger on his classmates. I was about halfway through the pupil's test. When I gave him the test, he started sobbing. 'How like in five?!' he shouted 'Do you know how long it took me to study for this?! But that means I have to make repairs, again! No it does not!' I heard him, but because I knew he wouldn't be happy with his result, I lightly ignored his speech. And suddenly it happened! Out of nowhere, a terrible blow, the student threw the bench in front of him in a huge sense of injustice. All the girls screamed. He just flipped her over. Today I realize that it was wrong, but I blurted out immediately: 'Are you normal?' And my second thought was: Thank God he's sitting in the first pew and didn't hurt anyone. I realized the inadequacy of my question. I placed the remaining papers on the desk and in front of me and slowly walked over to the student. 'Student, try to inhale deeply and exhale slowly.' I walked slowly towards him and when he looked at me I was really scared. His face was all red, his lips were crooked and he was barely breathing. I went closer and he repeated: 'Breathe slowly..'. There was only anger in his eyes.

The student is unfocused, most of the time he is not mentally present. Almost all items go through with 'scraped ears'. He is smaller than other boys, even some girls, which is probably why he goes to the gym - he compensates for his smaller height with muscle mass.

Emotional outbursts

asked the pupil in the other desk to run for the gym teacher, who was also the guidance counselor. He trusts the student, they have individual meetings once a week to manage stress. I went to the student and tried to explain to him that the world is not falling apart. He immediately replied: 'How do they not crash? Do you have any idea what the hell this is?' 'I understand you're upset, but we can still try to work it out.' I tried to speak as calmly as possible, but I could hear my voice shaking. 'And how? The holidays are coming soon! And I won't have a closed year again?' 'You're right, but we'll sign you up for commission exams and you'll finish your math.' 'Like in the summer? I'm not going anywhere again, mother will want me to study...' During this sentence, the gym teacher came. I was immediately calmer when there were two of us. 'Hey student, what's going on here?' asks the gymnast. 'Everything's fucked up, that's what's going on here!' 'But, but young man, what were we saying about those expressions. Vulgarisms will not help us in any way.' 'Fine, sorry.' It could be seen that when the gym teacher came, the student calmed down significantly. The student collapsed on the chair, which, unlike the bench, was standing. The gym teacher offered to talk about it in his office. Of course, I released the student from the rest of the lesson (or from the last 5 minutes) and believed that the gym teacher would handle it all. After all, they work together some Friday.

Support, Interview

really didn't know what to do. I was expecting an exaggerated reaction, but it didn't really occur to me that furniture would fly. 'Fortunately' this was such a big deal that we finally convinced the pupil's mother that the boy needed professional help. Since then, the student regularly attends the PPP, where he visits a psychologist who does various stress management exercises with him. We also agreed with the pedagogic council that it would be appropriate for pupils to 'create' tutoring groups after school, specifically for 'problematic' subjects - M, ČJ, ANJ etc.

Partial success

17 let, 1. roč.

Videohry, skateboard apod.

Lhaní,Manipulace

Přes 20 let

Věděla jsem už předem, že tahle hodina bude malér, ale to jsem ještě nevěděla, jak velký. Blížil se konec ŠR a nesla jsem prvákům opravené pololetní písemky. Byla to rozhodující známka, pro uzavření známek. Žák nikdy moc nezvládal, když dostal špatnou známku (4 nebo 5), a když jsem mu nesla na závěrečné práci rudou 5, čekala jsem negativní reakci. Hodina začala jako každá jiná, zápis do třídnice a pak rozdat testy. Většinou prosím někoho, ať to rozdá, ale nechtěla jsem, aby si žák vylíval vztek na spolužácích. Žákův test jsem měla cca v polovině. Když jsem mu test dala, začal soptit. 'Jak jako za pět?!' křičel 'Víte, jak jsem se na to dlouho učil?! Ale to znamená, že musím k opravkám, zase! Ne, to ne!' Slyšela jsem ho, ale protože jsem věděla, že nebude se svým výsledkem spokojený, lehce jsem jeho projev ignorovala. A najednou se to stalo! Z ničeho nic hrozná rána, žák v obrovském pocitu křivdy odhodil lavici před sebe. Všechny dívky vyjekly. Prostě ji převrátil. Dnes už vnímám, že to bylo špatně, ale hned jsem vyhrkla: 'Si normální?' A moje druhá myšlenka byla: Díky bohu, že sedí v první lavici a nikoho nezranil. Uvědomila jsem si neadekvátnost mé otázky. Zbylé písemky jsem položila na lavici a před sebe a pomalu šla k žákovi. 'Žák, zkus se zhluboka nadechnout a pomalu vydechnout.' Šla jsem pomalu k němu, a když se na mě podíval, měla jsem opravdu strach. Obličej měl celý rudý, rty pokřivené a skoro nedýchal. Šla jsem blíž a opakoval: 'Pomalu dýchej..'. V očích měl jen vztek.

Žák je nesoustředěný, většinu času není duchem přítomen. Téměř všechny předměty prochází s 'odřenýma ušima'. Vzrůstem je menší než ostatní chlapci, i některé dívky, asi proto chodí do posilovny – kompenzuje si menší vzrůst svalovou hmotou.

Požádala jsem žačku v druhé lavici, aby zaběhla pro tělocvikáře, který byl zároveň výchovným poradcem. Žákovi důvěřuje, jednou týdně mají individuální setkání, kvůli zvládání stresu. Šla jsem k žákovi a snažila jsem se mu vysvětlit, že se svět nebortí. Hned odvětil: 'Jak nebortí? Tušíte, co je to za průser?' 'Chápu, že si rozčílený, ale můžeme to ještě zkusit vyřešit.' Snažila jsem se mluvit, co nejklidněji, co to šlo, ale sama jsem slyšela, jak se mi chvěje hlas. 'A to jako jak? Dyť za chvíli sou prázdniny! A já jako zas nebudu mít uzavřenej rok?' 'To máš sice pravdu, ale přihlásíme tě ke komisionálním zkouškám a matiku si doděláš.' 'To jako v létě? To zas nikam nepojedu, matka bude chtít, abych se učil...' Během téhle věty, přišel tělocvikář. Hned jsem byla klidnější, když jsme tam byli dva. 'Čau žák, co se to tu děje?' ptá se tělocvikář. 'Všechno je v prdeli, to se tu děje!' 'Ale, ale mladej, co sme to říkali o těch výrazech. Vulgarismy nám nijak nepomůžou.' 'Fajn, sorry.' Šlo poznat, že jak přišel tělocvikář, žák se výrazně uklidnil. Žák se svalil na židli, která na rozdíl od lavice stála. Tělocvikář mu nabídl, že si o tom, můžou promluvit u něj v kabinetu. Samozřejmě jsem žáka uvolnila ze zbytku hodiny (resp. z těch posledních 5 minut) a věřila, že tělocvikář to celé zvládne. Přece jenom spolu pracují nějaký ten pátek.

Popravdě jsem nevěděla, co mám dělat. Čekala jsem přemrštěnou reakci, ale že bude lítat nábytek, mně fakt nenapadlo. 'Naštěstí' tohle byl tak velký malér, že jsme konečně přesvědčili matku žáka, že kluk potřebuje odbornou pomoc. Od té doby žák dochází pravidelně do PPP, kde navštěvuje psycholožku, která s ním dělá různá cvičení na zvládání stresu. Také jsme se pedagogické radě shodli, že by bylo vhodné pro žáky 'vytvořit' doučovací kroužky po vyučování, právě 'problematickým' předmětům – M, ČJ, ANJ apod.

4

The family from the village had their two children and at the same time adopted two more children. One of the adopted children was blind and the other child they adopted was both blind and deaf. The student was exceptional in his family in terms of knowledge, but in ours he was very below average. In my opinion, his parents were mainly to blame for the given situation, as they did not have time to pay attention to the student and discuss the subject with him at home. The student in question did not master the subject. He couldn't concentrate. However, it wasn't just that he didn't understand the subject matter, no one studied with him at home and we were mean to him. We wanted to help him and discuss the curriculum with him and help him manage what he has, but he didn't want to. From his side, it was very clear that he was not interested in studying and was not even trying to do anything himself to keep himself in school. He didn't mind getting bad grades, he didn't care. He was problematic in this regard from the first year, when he entered the gymnasium, but everything culminated in the fourth year, when he really couldn't be helped.

The student was an introvert, he went to school downright dirty and smelly, so you could see that he was very neglected, below average in his class, quiet, not trying, without any interests, in short, he didn't want to do anything and didn't enjoy anything. He really stood out in class because of his 'knowledge'. His class was very clever, hard-working and problem-free.

Failure to attend class

Of course, several teachers had a problem with the student in question, in fact all of them who taught him. First, I talked to the student myself, but of course it didn't lead anywhere. After that, I contacted the parents to see if they could come to the school, that I would like to talk to them. By the way, in the entire 4 years that their son studied at the gymnasium, they were at school for class meetings about 2 times. However, the parents did not communicate at all. The agreement between the parents and the school has totally failed.

Transfer of student, Interview

We had to constantly nag the parents because we had to solve the pupil's disadvantage and the whole situation. However, they still did not want to arrive, nor to solve the situation in any way. After a few weeks, they only called to say that they were taking their son home and deregistering him from our grammar school. So the situation ended with him being taken out of school.

Failure

Kvarta, 15 let

Žádné zájmy

Mgr., Ch, M

34

Rodina z vesničky měla své dvě děti a zároveň adoptovala další dvě děti. Jedno z adoptovaných dětí bylo slepé a druhé dítě, které adoptovali, bylo slepé i hluché. Žák byl ve své rodině výjimečný, co se týká znalostí, ale u nás byl velice podprůměrný. Dle mého názoru mohli za danou situaci hlavně jeho rodiče, jelikož neměli čas na to, aby se žákovi věnovali a probírali s ním dané učivo doma. Daný žák nezvládal učivo. Nedokázal se soustředit. Nebylo to však pouze tak, že by nechápal učivo, doma se s ním nikdo neučil a my jsme na něho byli zlí. Chtěli jsme mu pomoct a učivo s ním probrat a pomoct mu zvládat co má, on však nechtěl. Z jeho stránky šlo hodně cítit, že nemá zájem o studium a ani se nesnaží udělat sám něco pro to, aby se ve škole udržel. Nevadilo mu, že dostává špatné známky, bylo mu to jedno. Problémový byl v tomto ohledu už od primy, kdy nastoupil na gymnázium, ale vše vyvrcholilo až v kvartě, kdy mu opravdu nebylo pomoci.

Žák byl introvert, do školy chodil vyloženě špinavý a smradlavý, takže šlo vidět, že je velice zanedbaný, podprůměrný ve své třídě, tichý, nesnaživý, bez žádných zájmů, zkrátka se mu do ničeho nechtělo a nic ho nebavilo. Vyloženě ve třídě hodně vyčníval díky jeho 'znalostem'. Jeho třída byla velice šikovná, snaživá a bezproblémová.

S daným žákem mělo samozřejmě problém více učitelů, vlastně všichni, kteří ho učili. Nejdříve jsem si s žákem sama promluvila, ale nikam to nevedlo samozřejmě. Poté jsem kontaktovala rodiče, zda by nemohli přijít do školy, že bych si s nimi ráda pohovořila. Mimochodem, za celé 4 roky, co jejich syn studoval na gymnáziu, byli ve škole na třídních schůzkách asi 2x. Rodiče však vůbec nekomunikovali. Domluva mezi rodiči a školou totálně selhala.

Rodiče jsme museli neustále nahánět, protože jsme museli vyřešit žákův neprospěch a celou situaci. Oni však stále nechtěli dorazit, ani situaci nijak řešit. Po pár týdnech se ozvali pouze s tím, že si svého syna berou domů a odhlašují ho z našeho gymnázia. Takže situace skončila tím, že si ho vzali ze školy.

4

We had a student in the 7th grade and she also started having problems during online classes. She didn't contact us for about 14 days until those hours. She was a student who transferred to us from another school in the 6th grade and applied to the language gymnasium in the 7th grade. But she didn't get the hang of it, and in combination with the online teaching, she completely lost it. She lost her self-confidence and motivation to learn, and her grades dropped dramatically. She had big problems with math because she couldn't keep up with the connections. We also discussed it with the mother and the pupil, then we discussed with the educational committee. The student kept promising that she would improve, that she would handle it. So somehow we made it to the end of the 7th year, but there was a terrible drop in the results. Well, in the 8th grade she started to have mental problems, she couldn't participate in the team and her attendance started to drop. Her friends changed their relationship with her, because as she was not involved, they simply separated.

Student in the 7th year of elementary school, rather introverted, shy, quiet, group of a few friends, raised only by her mother, above average academic results, application for gymnasium.

Failure to attend class

We constantly pressed the mother and emphasized the importance and seriousness of the problem. The mother and daughter visited the doctor and managed to get back together in terms of health. But she had some problems, so she was exempted from physical education. Due to high absenteeism, she did several delayed classifications in the first half of the 8th grade, and by the end of the 8th grade she had settled in nicely, she tried to finish all the tasks we assigned her on time. It was also a big shift that she started communicating with teachers about when she needed help with the material or to finish some of the assignments.

Support, Interview, Cooperation with experts

The student is now in the 9th grade, her attendance is very good and her grades have improved a lot. She got used to the fact that when she has a problem with something, she has to come to the teacher and solve it. We are still in close contact with the mother, when, for example, the daughter says that she is going to the doctor, we verify it with the mother and do not believe only the girl. It always has to be in writing, so the mother always at least sends a text message. He also continues to visit the educational counselor and the school psychologist, in the form of such checks and we monitor whether everything is in order. I also always look during the break and see if she is involved in the team, if she is talking to someone and so on.

Longterm success

13. let; 7. ročník ZŠ

Čtení, kreslení

Psychické problémy

Titul Mgr.; občanská výchova, tělesná výchova, výchovné poradenství

31

Měli jsme žákyni v 7. třídě a taky začaly problémy během online výuky. Asi 14 dní se nám nehlásila do těch hodin. Byla to žákyně, která k nám z jiné školy přestoupila do 6. třídy a v 7. třídě se hlásila na jazykové gymnázium. Na to se ale nedostala a v kombinaci s tou online výukou jí to úplně semlelo. Ztratila sebevědomí a motivaci se učit a šla výsledkově hrozně dolů. Měla velké problémy s matematikou, protože nestíhala souvislosti. I s maminkou i s tou žákyní jsme to řešili, poté jsme jednali s výchovnou komisí. Žákyně pořád slibovala, že se zlepší, že to bude zvládat. 7. ročník jsme tedy nějak dotáhli do konce, ale v těch výsledcích byl hrozný propad. No a v 8. třídě už začala mít i problémy psychické, nedokázala se zapojit v kolektivu a i docházka začala upadat. Kamarádky k ní změnily vztah, protože tím jak se nezapojovala, tak se prostě odloučily.

Žákyně 7. ročníku ZŠ, spíše introvertka, stydlivá, tichá, kolektiv pár kamarádek, vychovávana pouze matkou, nadprůměrné studijní výsledky, přihláška na gymnázium.

Neustále jsme tlačili na matku a zdůrazňovali důležitost a závažnost toho problému. Matka s dcerou navštěvovala lékaře a po zdravotní stránce se jí podařilo dát dohromady. Nějaké problémy ale měla, tak byla teda osvobozena z tělesné výchovy. Kvůli vysoké absenci dělala v prvním pololetí 8. třídy několik odložených klasifikací a ke konci 8. třídy se už krásně srovnala, snažila se včas dodělat všechny úkoly, které jsme jí zadali. Také byl velký posun, že začala komunikovat s učiteli ohledně toho, když potřebovala s látkou pomoct nebo dodělat nějaké ty úkoly.

Žákyně je teď v 9. ročníku, docházku má velmi pěknou a co se týče prospěchu tak se velmi zlepšila. Zvykla si, že když má s něčím problém, tak musí přijít za tím učitelem a řešit to. Jsme stále v úzkém kontaktu s matkou, když třeba dcera tvrdí, že jde k lékaři, tak to u matky ověřujeme a nevěříme pouze holce. Vždycky to musí být písemně, takže matka vždycky alespoň pošle SMS zprávu. Také dále navštěvuje výchovného poradce a školního psychologa, formou takových kontrol a monitorujeme, jestli je všechno pořádku. I já se vždycky o přestávce koukám a sleduju, jestli je v kolektivu zapojená, jestli si s někým povídá a tak.

4

The situation began when I witnessed the problematic behavior of a girl in the eighth grade. This situation lasted for almost three quarters of a year and in the end we did not manage to resolve it. The girl was part of a smaller class of around 25 children, and she was not the only one with problems. There was a group of three girls in the class who stuck together and she was one of them. Her behavior was fine until puberty hit and hormones began to affect her behavior. At that time, her parents, who were divorced or never married, did not behave properly. The girl lived with her father and grandmother, while her mother was not interested in her and did not communicate with her at all. In the seventh grade, the girl learned that her mother lives in Slovakia, has a new family and two small children with a new partner. This information, along with puberty, led to her becoming unmanageable. The grandmother tried to guide the girl, but she became her enemy. The girl ran away from home, did not respond to instructions at school and did what she wanted. For example, when she was tired, she would simply lie down on the bench and sleep, or she would read out loud to the whole class regardless of the teacher's reprimands.

As part of the solution, we tried to write an individual educational plan, but the girl did not go to the evaluation and made it clear in her words that she was not interested. She was unhappy and her reaction was to cause problems for everyone around her. She felt bad and tried to make others feel bad too.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

In the end, she was placed in a diagnostic institute, where she first commuted and later slept there. However, she ran away from there as well, and we saw her several times at the train station after school. The grandmother did not want the girl to be in an institution, but social services took over the case from the school and ordered her stay in the institution. The girl spent the last quarter of the eighth grade there without the possibility of going out, because she did not return after the weekends.

Consequences, Support, Interview, Cooperation with experts

The school tried to solve the situation, but neither the individual educational plan nor the reduced behavior grade did. In the end, the social service had to intervene, which has more powers, including working with the family, which the school cannot. The girl should now be in her third year of high school, but she no longer reports to us. Although we have met several times, he does not want to talk to us anymore. This case shows that the school has limited options and without the cooperation of the family and the will of the child, solving problems is very difficult.

8. třída ZŠ

Šikovná

Lhaní,Podvody,Záškoláctví,Ničení majetku

Mgr. Matematika, Fyzika

29

Situace začala v době, kdy jsem byl svědkem problematického chování dívky v osmé třídě. Tato situace trvala téměř třičtvrtě roku a nakonec se nám nepodařilo ji vyřešit. V sedmé třídě se dívka dozvěděla, že její matka žije na Slovensku, má novou rodinu a dvě malé děti s novým partnerem. Tato informace spolu s pubertou vedla k tomu, že začala být nezvladatelná. Babička se snažila dívku usměrňovat, ale stala se jejím nepřítelem. Dívka utíkala z domova, babičku vůbec neposlouchala, ve škole nereagovala na pokyny a dělala si, co chtěla. Například, když byla unavená, prostě si lehla na lavici a spala, nebo si vykládala nahlas na celou třídu bez ohledu na napomínání učitele.

Žákyně 8. třídy. Byla nadána, vyloženě jedničkářka. Ve třídě ji ze začátku brali normálně, ale časem se problémy začaly stupňovat a spolužáci se jí začali bát (př. bouchala je po hlavě pouzdrem). Jednalo se o méně početnou třídu, kolem 25 dětí. Ve třídě byly problémy i s jinými žáky. Byla tam trojice děvčat. Žákyně byla jednou z nich. Jedno z děvčat bývalo až do noci samo soma, jelikož její matka měla svůj obchůdek. Rodiče další z děvčat byli rozvedení a její matka si našla mladého přítele a na dívku neměla čas. U naší žákyě bylo vše v pořádku dokud nepřišla puberta. Bydlela s tatínkem a babičkou. Tatínek jezdil jako voják do válečných oblastí, takže s holčinou vůbec nebyl doma. Maminka o ni neměla vůbec zájem, ona se s mamkou vůbec nestýkala a ta holčina se nějak v sedmé třídě, ve vrcholu puberty, dozvěděla, že maminka bydlí na Slovensku, má dvě malé děti s novým partnerem a má vlastně novou rodinu. Nevím, jestli tatínek to před ní tajil nebo netajil, ale v každém případě se to nějak dozvěděla.

Sepsali jsme individuální výchovný plán. Nechodila na vyhodnocování, reagovala slovy “napište si tam, co chcete, mně je to jedno, já to stejně doma roztrhám, já na to kašlu”. Myslím ale, že byla svým způsobem nešťastná. Ragovala tak že dělala kolem sebe zle všem lidem. Dělala si co chtěla. Skončilo to tak, že nyla umístěna v rámci školního roku do diagnostického ústavu. Nejdříve tam jenom dojížděla, pak tam i spala. Utíkala ale odtamtud. Vložil se do toho OSPOD. Babička ji nechtěla dát do diagnostickéh ústavu, neboť ji bylo žákyně líto. OSPOD si ale nakonec převzal případ z rukou školy. Babička by spolupracovala, ale ta holka nechtěla – babičku nebrala jako autoritu.

Škole se situace nepodařila vyřešit. Výchovný plán nezabral, nezabrala snížená známka z chování a tady jsme to nepořešili, až se do toho vložil OSPOD. Ten žákyni soudně nařídil pobyt v diagnostickém ústavu. Žákyně v ústavu neměla vycházky, nechodila na víkend domů, byla tam zavřená, protože když ji pustili na víkend domů, tak nebyli schopni ji po víkendu vrátit zpět. Dívka nyní by měla být ve třetím ročníku střední školy. Když ji občas potkám tak se ke mě už nehlásí. Třídě se ulevilo, jakmile v deváté třídě nenastoupila.

4

The end of the school year was approaching, I was then a class teacher in the 9th grade. At the end of April, a colleague came to me asking if I had noticed any unusual behavior in the student. It was an alleged disturbance in class. Nothing like this happened in my classes before. Asking about the student's behavior, I gradually went around the other colleagues to find out if it happens in other classes as well. A few of them told me they noticed this behavior too. So I started to pay more attention to the student. After about a week, the student started to disturb my lessons as well, he stopped completing the assigned tasks. For example, it was always enough to call him by name and he stopped this behavior and worked in an exemplary manner for the rest of the class. Once in my class, even after being reprimanded, the problematic behavior continued.

She was a ninth-grade student who, throughout her studies at the 2nd level, was among the talented and interested in education. She regularly participated in school events and competitions across subjects. She was rather quiet and very honest in class. She was talkative among her friends, but she didn't have many. During the period when her disruptive behavior was being addressed, she also had a few changes in her appearance. She cut and dyed her hair and changed her dressing style.

Verbal disruption of lessons

At first, I began to pay close attention to all the unusual behavior. For more information, I really bypassed most of the teachers who taught the student. Thanks to this, I had the opportunity to notice specific manifestations better. Since it was always enough to reprimand the student once and his disruptive behavior only lasted for a short time, there was no reason to deal with it further. However, after about 2 weeks, the situation still did not improve and he even repeatedly interrupted the English class I was teaching. I warned him twice, the third time I didn't respond. It seemed to me that he was somewhat confused by this reaction. When the class ended, I asked him to come to my office for a while after lunch. I deliberately chose a time when no other teacher was in the office and the interview could be confidential. The student admitted that his behavior was caused by the fact that he liked a classmate and he wanted to impress her. Allegedly, she didn't pay attention to him as much as he would have liked and that's why he tried it by disruptive behavior in class, because when the teacher warned him, the classmate turned to him and noticed him. I listened to the student, consoled him, and together we came to the conclusion that interrupting is not a suitable method to interest a classmate.

Interview, Warning

This resolved all unwanted behavior and did not reoccur.

Longterm success

15, 9. třída

Fotografování, hra na housle

Mgr., AJ, NJ

9

Blížil se konec školního roku, byla jsem tehdy třídní učitelka v 9. třídě. Na konci dubna za mnou přišel kolega s dotazem, zda jsem si nevšimla nezvyklého chování u žáka. Jednalo se o údajné vyrušování v hodině. V mých hodinách se nic takového před tím nedělo. S dotazem na chování žáka jsem postupně obešla i ostatní kolegy, abych zjistila, jestli se to děje i v jiných hodinách. Pár z nich mi sdělilo, že si tohoto chování také všimli. Začala jsem si tedy žáka více všímat. Zhruba po týdnu začal žák vyrušovat i v mých hodinách, přestal plnit zadané úkoly. Vždy ho stačilo například jen oslovit jménem a s tímto chováním přestal a po zbytek hodiny vzorně pracoval. Jednou v mé hodině i po napomenutí problematické chování pokračovalo.

Jednalo se o žákyni deváté třídy, která po celou dobu studia na 2. stupni patřila mezi studenty talentované a se zájmem o vzdělání. Pravidelně se účastnila školních akcí a soutěží napříč předměty. Ve vyučování byla spíše tichá a velmi poctivá. V kruhu svých přátel byla upovídaná, ale mnoho jich neměla. V období, kdy se řešilo její rušivé chování u ní nastalo i pár změn v jejím vzhledu. Ostříhala si a obarvila si vlasy a změnila svůj styl v oblékání.

Nejprve jsem si začala pořádně všímat veškerého nezvyklého chování. Pro více informací jsem opravdu obešla většinu vyučujících, kteří žáka učili. Díky tomu jsem měla možnost si lépe všímat konkrétních projevů. Jelikož žákovi vždy stačilo jednou napomenout a jeho rušivé chování trvalo jen krátce, nebyl důvod to více řešit. Ovšem po přibližně 2 týdnech se situace stále nezlepšovala a dokonce během hodiny angličtiny, kterou jsem učila, vyrušoval opakovaně. Dvakrát jsem ho napomenula, po třetí jsem nereagovala. Zdálo se mi, že ho tato reakce poněkud zmátla. Když hodina skončila, poprosila jsem ho, aby se za mnou po obědě na chvilku zastavil do kabinetu. Schválně jsem vybrala čas, kdy v kabinetu žádný jiný učitel nebyl a rozhovor tak mohl být důvěrný. Žák se přiznal, že jeho chování bylo způsobené tím, že se mu líbila spolužačka a on ji chtěl zaujmout. Údajně si ho nevšímala tak, jak by on chtěl a proto to zkoušel rušivým chováním ve třídě, jelikož při napomenutí učitelem se na něj spolužačka otočila a všimla si ho. Žáka jsem vyslechla, utěšila ho a společně jsme došli k tomu, že vyrušování není vhodná metoda, jak spolužačku zaujmout.

Tímto se veškeré nežádoucí chování vyřešilo a už se neopakovalo.

4

Even before the beginning of the year, I was less afraid of the arrival of a student who comes from abroad. When I talked to his kindergarten teachers, they said that he is smart, can learn everything, and will soon catch up with the other children in everything. Since the boy comes from Ukraine, I also had to prepare a little, I learned a few basic words in Ukrainian to make his arrival at the Czech school at least a little easier. But I was in for a big shock on the first of September, the boy came to school, he didn't have any aids, even though his family received a list of aids, but most of all he didn't know a word of Czech. However, I still tried to integrate the student among other students. But since Honza did not understand anything, he began to annoy and distract the other pupils; beating them, he still just wanted to play, dropping things on the ground. I had to start solving this situation, because it was 1st grade, which is very important for children and it is a big leap in life for them.

The student is 6 years old, so he is younger than most of the children in the class, he is perceptive, but I see symptoms of ADHD in him. Other children in the class try to do what I tell them and what they have, they are receptive and want to learn new things.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Failure to attend class

wasn't sure how to solve this problem, teaching a foreigner who doesn't know a word of Czech, I've never met in my career. I didn't want the boy to disturb and harass the other children, the children tried to help him themselves, but the boy didn't even listen to them and refused to help, preferring instead to throw the children's case off the table. I started to solve the problem in more depth, I called the nurse at the school, with whom he lives, I tried to explain to her that the student must also be taught Czech at home. The next day, the student brought a cell phone to school, I read in the diary that he said he had it on a translator so he could communicate with the class, of course it didn't help, and the student played games on this phone the whole lesson. That's why I decided that it can't go on like this, I met with our school counselor and the headmistress of our school and introduced them to this problem, we agreed that the student must go back to kindergarten because he is not yet mature enough , both mentally and in age, to come to our school. So I called the kindergarten from which he came to our school, but there they told me that they did not want the student back, because just as he misbehaved at school, he also misbehaved in kindergarten. That's why I called other kindergartens in our immediate vicinity, they told me the same thing, that they can't work with a child who doesn't speak Czech.

Support, Interview, Cooperation with experts

It follows that the situation was not resolved in any way, the student was not wanted anywhere, so he stayed at our school. He continues to distract the children and the language barrier is not getting too thin, but his sister is interested in his education and therefore signed him up for a Czech language course for children, so we'll see if this will improve the situation at least a little. I think that I tried to solve this problem correctly, as I should, but the result was not satisfactory and I am still not satisfied with it to this day, even though I actually feel sorry for the student.

Failure

6 let, 1. třída ZŠ

Zájmy žáka nejsou učitelce známy

Mgr., Učitelství pro 1. stupeň základní školy

32 let

Už před začátkem roku jsem měla menší strach z příchodu žáka, který pochází ze zahraničí. Když jsem mluvila s jeho učitelkami ze školky, tvrdily, že je šikovný, všechno se zvládne doučit, a brzy ve všem dožene ostatní děti. Jelikož chlapec pochází z Ukrajiny, přišla i z mé strany menší příprava, naučila jsem se pár základních slov v ukrajinštině, abychom mu příchod do české školy alespoň trochu ulehčila. Prvního září mě ale čekal velký šok, chlapec přišel do školy, neměl žádné pomůcky, i když seznam pomůcek jeho rodina dostala, ale hlavně neuměl ani slovo česky. Snažila jsem se ale i přesto žáka mezi ostatní žáky začlenit. Jelikož ale ničemu Honza nerozuměl, začal ostatní žáky obtěžovat a rozptylovat; mlátit je, stále si chtěl jen hrát, shazoval věci na zem. Tuto situaci jsem musela začít řešit, jelikož se jednalo o 1. třídu, která je pro děti velmi důležitá a je to pro ně velký životní skok.

Žák je 6 let, je tedy mladší než většina dětí ve třídě, je vnímavý, vidím u něj ale příznaky ADHD. Ostatní děti se ve třídě snaží se dělat to, co jim řeknu a to, co mají, jsou vnímavé a chtějí se učit novým věcem.

Nebyla jsem si jistá, jak tento problém vyřešit, s výukou cizince, který neumí česky ani slovo, jsem se za svou kariéru ještě nesetkala. Nechtěla jsem, aby chlapec ostatní děti rušil a obtěžoval, děti se mu samy snažily pomáhat, chlapec však ani je nevyslechnul a pomoc odmítal, raději za to shodil dětem pouzdro ze stolu. Problém jsem začala řešit více do hloubky, zavolala jsem si do školy sestru, u které bydlí, snažila jsem se jí vysvětlit, že musí žáka učit česky i doma. Druhý den přinesl žák do školy mobil, v deníčku jsem se dočetla, že prý ho má na překladač, aby se třídou mohl komunikovat, samozřejmě to nepomohlo, a žák celé vyučování hrál na tomto telefonu hry. Proto jsem se rozhodla, že takto to dál nejde, setkala jsem se s naší školní poradkyní a paní ředitelkou naší školy a seznámila je s tímto problémem, shodly jsme se na tom, že se musí žák vrátit zpět do školky, protože není ještě dosti vyspělý, jak mentálně, tak i věkem, aby k nám do školy chodil. Zavolala jsem tedy do školky, ze které k nám do školy přišel, tam mi ale řekli, že žáka zpět nechtějí, protože stejně jako vyváděl ve škole, vyváděl i ve školce. Zavolala jsem proto i do dalších školek, které se nachází v našem nejbližším okolí, řekli mi totéž, že s dítětem, které nemluví česky nemohou pracovat.

Z toho vyplývá, že se situace nijak nevyřešila, žák nebyl dá se říct, nikde chtěný, zůstal proto u nás ve škole. I nadále rozptyluje děti a jazyková bariéra se příliš netenčí, jeho sestra má ale zájem o jeho vzdělání a přihlásila ho proto na kurz češtiny pro děti, tak uvidíme, jestli se tímto situace alespoň trochu zlepší. Myslím si, že jsem se tento problém snažila řešit správně tak, jak bych měla, výsledek ale nebyl uspokojivý a dodnes s ním nejsem spokojená, i když je mi vlastně žáka líto.

4

was a class teacher in a small school. I taught 5 first graders and eight second graders in one classroom. Among the freshmen was a 6-year-old boy. A submissive boy who tried to keep up with the other boys in the class. He wanted to be liked and drew attention to himself by frequently interrupting classes. Such a "class clown

The boy was led to obedience at home, "by the commander

Verbal disruption of lessons

At the beginning of the school year, we set rules of behavior with the children, which everyone signs manually. I repeatedly referred to these rules. However, the boy often could not contain himself. I got in touch with my mom, who was very accommodating. Intensive cooperation with the mother helped both parties a lot. For about two months, she waited in front of the school every day and I reported to her how the rules were followed that day. She then evaluated the behavior with rewards and punishments. Later we saw each other about once a week, until it was no longer necessary at all. The boy knew very well that his mother would find out about everything that happened at school. And that he will solve it.

Agreement, Interview

The boy can perceive things in context and is sensitive to the needs of other children. Realizes that disruptive behavior affects all children in the classroom and tries to control it. He was able to internalize the set rules and tries to follow them. The choice of a new hobby also helped a lot - he started going to the Boy Scouts.

Longterm success

6 let, 1. třída

skaut

Rušení výuky

Učitelství 1. stupně, specializace HV, rozšířené o obor AJ

15

Byla jsem třídní učitelka v malotřídní škole. V jedné učebně jsem učila 5 prvňáčků a osm druháčků. Mezi prvňáčky byl 6-letý chlapec. Submisivní chlapec, který se snažil vyrovnat ostatním klukům ve třídě. Chtěl se zalíbit a upoutával na sebe pozornost častým vyrušováním během vyučování. Takový ten „třídní šašek

Chlapec byl doma vedený k poslušnosti, „velitelem

Na začátku školního roku s dětmi nastavujeme pravidla chování, která všichni vlastnoručně podepíší. Opakovaně jsem se odvolávala na tato pravidla. Chlapec se ovšem často nedokázal udržet. Spojila jsem se s maminkou, která byla velmi vstřícná. Intenzivní spolupráce s maminkou oběma stranám velmi pomohla. Po dobu cca dvou měsíců čekala denně před školou a já jsem jí referovala, jak se ten den dařilo dodržovat pravidla. Ona potom chování hodnotila odměnami a tresty. Později jsme se vídali cca jednou týdně, až už to nebylo potřeba vůbec. Chlapec dobře věděl, že maminka se dozví o všem, co se ve škole děje. A že to bude řešit.

Chlapec dokáže vnímat věci v kontextu a je vnímavý k potřebám ostatních dětí. Uvědomuje si, že rušivé chování ovlivňuje všechny děti v učebně a snaží se ovládat. Nastavená pravidla si dokázal zvnitřnit a snaží se je dodržovat. Hodně k tomu pomohla i volba nového koníčka – začal chodit do skautu.

4

On the day it happened, the disciple was very tired. School that day was long and demanding subjects. It was already the last lesson, during which the children had the task of copying some text. First, everyone went through it with the teacher, and then everyone just had to rewrite the text themselves. It was nothing difficult. All the kids had already finished and he had hardly even started. However, the rest of the lesson was based on that, because you had to wait for everyone to finish writing. I decided to sit down with him and somehow finish the task together. But he simply did not want to write it at all. All of a sudden he 'locked up' and couldn't be moved. After the whole day, I had had enough too, as it was not his first misstep of the day.

There are several children in the class who have attention problems and are more 'lively'. Which quite often causes difficulties during teaching. But otherwise, I think that the children have good relationships with each other and respect each other.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

At that moment, I didn't know how to solve it. I needed him to finish everything and realize that he needed to listen. So I raised my voice at him to let him know that me and the teacher have the last word, and he has to respect that.

The student rolled his eyes at me, because he is probably not used to someone raising his voice at him. And suddenly he started crying. At that moment, I immediately realized what I had caused. I was aware that I had handled the whole situation completely wrong and that now there was no way to resolve the situation. However, after a while I managed to comfort the student. I apologized to him for yelling at him. However, in order for him to understand that he forced me to do it, I explained to him why I had to raise my voice at him. I think it went well in the final. Even then he completed the assigned task. But for a long time I regretted not keeping my nerves in check.

4.ročník

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Agrese,Arogance

Vysokoškolské

2

Toho dne, kdy se to stalo, byl žák hodně unavený. Škola ten den byla dlouhá a samé náročné předměty. Jednalo se už o poslední hodinu, během které měly děti za úkol opsat nějaký text. Nejdříve to všichni s paní učitelkou prošli a poté měl každý jen sám text přepsat. Nebylo to nic náročného. Všechny děti už to měly hotové a on skoro ani nezačal. Na tom však stál celý zbytek výuky, protože se muselo čekat až všichni dopíšou. Rozhodla jsem se, že si přisednu k němu a úkol spolu nějak doděláme. Avšak on to jednoduše vůbec psát nechtěl. Najednou se celý 'zablokoval' a nedalo se s ním hnout. Po celém dni už jsem toho taky měla dost, jelikož to nebyl první jeho přešlap dne.

Ve třídě je několik dětí, které mají problém s pozorností a jsou 'živější'. Což během výuky dost často způsobuje obtíže. Ale jinak si myslím, že mezi sebou mají děti dobré vztahy a vzájemně se respektují.

V tu chvíli jsem nevěděla, jak to řešit. Potřebovala jsem, aby vše dokončil a uvědomil si, že je potřeba poslouchat. Takže jsem na něj zvedla hlas, abych mu dala najevo, že já a paní učitelka máme poslední slovo, a to on musí respektovat.

Žák na mě vyvalil oči, jelikož nejspíš není zvyklý, že by na něj někdo zvýšil hlas. A najednou se dal do pláče. V tu chvíli jsem si hned uvědomila, co jsem způsobila. Byla jsem si vědoma toho, že jsem celou situaci vyřešila naprosto špatně a že teď už není cesty, jak situaci vyřešit. Avšak po chvíli se mi podařilo žáka utěšit. Omluvila jsem se mu za to, že jsem na něj křičela. Avšak aby pochopil, že mě k tomu donutil, tak jsem mu vysvětlila proč jsem na něj ten hlas musela zvednout. Myslím, že ve finále to dopadlo dobře. Dokonce pak i zadaný úkol dokončil. Ale ještě dlouho mě mrzelo, že jsem neudržela nervy na uzdě.

4

After graduating from university, I started elementary school in a smaller town. I taught geography in several classes and also in the eighth grade, where there was a conflict. There was a student in this class who refused to work in class, rocked in his chair and made loud comments about my teaching skills. At first, I tried to talk him out of it and involve him in the work with the rest of the class. Some classmates occasionally joined in his inappropriate behavior and thus disrupted the entire class. After about two months, I couldn't control myself anymore and uttered the sentence: 'Please stop acting like an idiot immediately'. The student stood up and said: 'She went too far!' and left the class. It didn't even take an hour and I was invited to the principal, where both the student's parents, the student and the guidance counselor were waiting for me. I was reprimanded for inappropriate behavior and had to apologize. My warning about the student's inappropriate behavior was not taken into account. Until the end of the school year, the student continued his behavior with a smile and disrupted the teaching of the entire class.

There was a tense atmosphere in the class, as some classmates tried to imitate this student. They were impressed by his behavior, they admired the branded clothes and the overall background, as he came from a rich businessman's family.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

The solution to the problem consisted only in my apology to the student and his parents. The student's behavior, even if it was negatively manifested by other teachers, was not addressed and overlooked, which, in my opinion, was also caused by the fact that his parents were important sponsors of the school.

Disrespectful communication, Interview

I realize that I behaved unprofessionally and should never have said the sentence I said in anger. On the other hand, I think that the student's inappropriate behavior should have been addressed, as failure to address it led to its deterioration and the side effect of support.

Failure

14 let, 8. třída

hraní počítačových her

Neúcta k autoritám

Magisterské studium pro druhý stupeň ZŠ, aprobace informatika a zeměpis

15 let

Po ukončení vysoké školy jsem nastoupila do základní školy v menším městě. Učila jsem zeměpis ve více třídách a také v osmé třídě, kde došlo ke konfliktu. V této třídě byl žák, který odmítal pracovat v hodině, houpal se na židli a hlasitě pronášel poznámky na mé pedagogické schopnosti. Zpočátku jsem se mu snažila domluvit a zapojit do práce se zbytkem třídy. Někteří spolužáci se k jeho nevhodnému chování občas připojili a tím narušili celou hodinu. Asi po dvou měsících jsem se již neovládla a pronesla větu: 'Prosím tě, okamžitě se přestaň chovat jako idiot'. Žák se zvedl, pronesl: 'Tak tos přehnala!' a odešel ze třídy. Netrvalo ani hodinu a byla jsem pozvána k panu řediteli, kde na mě čekali oba rodiče žáka, žák a výchovný poradce. Byla jsem napomenuta za nevhodné chování a musela jsem se omluvit. Moje upozornění na nevhodné chování žáka nebylo bráno na zřetel. Do konce školního roku žák pokračoval s úsměvem ve svém chování a narušoval výuku celé třídy.

Ve třídě panovala napjatá atmosféra, jelikož se někteří spolužáci snažili tohoto žáka napodobit. Imponovalo jim jeho chování, obdivovali značkové oblečení a celkové zázemí, jelikož pocházel z rodiny bohatého podnikatele.

Řešení problému spočívalo pouze v mé omluvě žáku a jeho rodičům. Chování žáka, i když se negativně projevovalo i u jiných učitelů, se neřešilo a přehlíželo, což bylo dle mého názoru způsobeno i tím, že jeho rodiče patřili k významným sponzorům školy.

Uvědomuji si, že jsem se zachovala neprofesionálně a nikdy jsem neměla pronést větu, kterou jsem v rozčilení řekla. Na druhou stranu si myslím, že se mělo řešit nevhodné chování žáka, jelikož neřešení vedlo k jeho zhoršování a vedlejšímu jevu podpory.

4

I like to remember the time when I started learning and I briefly jumped in the seventh grade. The boy was from a weaker family, his mother was alone with him and could not handle him, his father abandoned them. The student wasn't very intelligent either, so the interference matched that. He yelled a lot, was rude, refused to cooperate, and so on. In fact, our biggest task was not to let him fail, because in his case it would not be beneficial at all.

There were a lot of children of Vietnamese nationality in the class, so they basically formed their own groups that didn't communicate much with others, so this problem student didn't even have friends there. The boy was so disruptive in all my classes all day that only about half of the planned curriculum was covered. After the third lesson, I no longer knew how to calm him down during class, so I had to call him into the office.

Verbal disruption of lessons

After the student came to the office, I had a friendly talk with him. I kindly asked him why he was interrupting so much, if he was bored and what I should do to make him calmer in class. When the boy understood that I did not want to scold him, but on the contrary I wanted to give him a helping hand, his behavior suddenly improved. I realized that the boy did not have many friends and lacked a stable male role model, so I continued to try to support him in this sense, at least within the school grounds.

Support, Interview

probably didn't manage to achieve a long-term result, but I can't properly assess it, because I was only a substitute at that elementary school. In the short term, however, the pupil stopped disturbing the lessons and we started talking more about breaks. I found it almost miraculous how little is enough to resolve such a situation.

Longterm success

13

sport a celkově pohybové aktivity

ADHD,Lehké mentální postižení

Rušení výuky,Vulgární vyjadřování,Odmítání spolupráce

Magisterské; ČJ, RJ, HV

10

Rád vzpomínám na období, kdy jsem s učením začínal a krátce jsem zaskakoval v sedmé třídě. Chlapec byl ze slabší rodiny, maminka na něj byla sama a nezvládala ho, tatínek je opustil. Žák také nebyl příliš inteligentní, takže i rušení tomu odpovídalo. Hodně křičel, byl sprostý, odmítal spolupracovat a tak dále. Náš největší úkol vlastně bylo nenechat ho propadnout, protože by to v jeho případě vůbec nebylo přínosné.

Ve třídě bylo spousta dětí vietnamské národnosti, takže si v podstatě vytvořili svoje skupinky, které s ostatními moc nekomunikovaly, takže tento problémový žák tam ani v podstatě neměl kamarády. Chlapec celý den ve všech mých hodinách natolik vyrušoval, že se stihla probrat jen asi polovina plánovaného učiva. Po třetí hodině jsem již nevěděl, jak ho uklidnit během výuky, tak jsem si ho musel zavolat do kabinetu.

Poté, co žák přišel do kabinetu, jsem si s ním přátelsky promluvil. Mile jsem se ho zeptal, proč tolik ruší, jestli se nudí a co bych měl dělat, aby byl v hodinách klidnější. Když chlapec pochopil, že ho nechci kárat, ale naopak mu chci podat pomocnou ruku, jeho chování se rázem zlepšilo. Došlo mi, že hoch nemá mnoho kamarádů a chybí mu nějaký stabilní mužský vzor, a tak jsem se mu dále snažil být alespoň v rámci školní půdy oporou v tomto smyslu.

Dlouhodobého výsledku se mi nejspíš docílit nepovedlo, ale nemohu to pořádně posoudit, neboť jsem na té základní škole byl jen na záskok. Krátkodobě ovšem žák přestal v hodinách vyrušovat a začali jsme si víc povídat o přestávkách. Přišlo mi to téměř zázračné, jak málo stačí k vyřešení takové situace.

4

Žačka behaved completely calmly, he did not draw attention or criticize his behavior. When it came to her roommate's money being stolen, she acted surprised and bad, I know she was just faking it. She fit into the behavior of the class and discussed with the others when this might have happened. When the students came to me during the last recess, we tried together to figure out when the money could have been stolen. During the next two weeks, I tried to solve the situation using the instructions I learned during the educational counseling and ethics training, where the first week we did an exercise that the students did not know was related to theft. I asked them questions about their conscience and finally I asked the question of whether he had stolen the money. During that time, I watched the reactions of the pupils, among whom five pupils met the conditions, including this particular pupil. Fidgeting, nervousness and avoiding eye contact.

There was a friendly relationship between the girl who stole and the one who was stolen from, so the whole situation was resolved in secret and I actually knew who was the culprit, only me and the guilty pupil. She felt bad and didn't know how to solve this whole situation. When I asked her why she actually did it, whether there was any dispute between them, she replied that no and that she herself did not know why she did it.

Violation of classroom/school rules

In the privacy of the office, where the pupil confessed to me about the theft, we continued with the agreed solution, namely that she must return the money. She also agreed with that. I asked if she needed some time to return the money, when it was a considerable amount in conversion of around CZK 5,000. To which the pupil said no, that she did not spend the money out of a bad conscience. So we agreed that she would return the money to her friend's table during lunch break in an envelope with no description and I would tell the whole class that the thief confessed and left the money on the table. Which I verified later and asked a specific pupil if she had received the money, to which I received a positive answer. Žačka was happy that the money was returned to her and did not deal with it further.

Agreement, Interview

similar situation did not repeat itself, the student continued her studies as before and the whole class continued until graduation without incident. From my observation, it didn't affect the classroom climate either, no one suspected anyone or got angry. The student friends graduated without any problems and at the last school reunion after 5 years they are still good friends.

Longterm success

17/2 sš

-

Krádeže

Phd.

38

Žačka se chovala naprosto v klidu, neupozornoval ani nevinikal svojim chovaním. V chvíli, kdy došlo k tomu, že byly odcizené peníze její spolubydlící, se chovala překvapeně a špatně, vím, že to jen předstírala. Zapadla do chování třídy a diskutovala s ostatními o tom, kdy se to mohlo stát. Když žáci přišli za mnou v době poslední přestávky, spolu jsme se snažili přijít na to, kdy mohly být peníze odcizené. Počas následujících dvou týdnů jsem se snažila situaci vyřešit pomocí instrukcí, které jsem se naučila počas školení výchovného poradenství a etické výchovy, kde první týden jsme dělali cvičení, o kterém žáci nevěděli, že je spojené s krádeží. Ptala jsem se jich otázky orientované na jejich svědomí a nakonec jsem se i zeptala otázku toho, zda si ukradl peníze. Počas toho jsem sledovala reakce žáků, spomedzi kterých splňovali podmínky pět žáků, mezi kterými byla i tato konkrétní žačka. Ošívání, nervozita a vyhýbání se očnímu kontaktu.

Mezi dívkou, která kradla, a tím, kterému bylo ukradnuto, panoval přátelský vztah, tak celá situace byla vyřešena v tajnosti a věděla jsem vlastně o tom, kdo je viník, jen já a provinilá žačka. Cítila se špatně a nevěděla, jak tuto celou situaci vyřešit. Když jsem se jí ptala, proč to vlastně udělala, zda mezi nimi panoval nějaký spor, odpověděla, že ne a že sama neví, proč to udělala.

V soukromí kabinetu, kde se mi žačka přiznala ke krádeži, jsme pokračovali v dohodnutém řešení, a to, že peníze musí vrátit. S tím i ona souhlasila. Zeptala jsem se, zda potřebuje nějaký čas, aby ty peníze vrátila, když to byla nemalá částka v přepočtu okolo 5000 Kč. Na co žačka řekla, že ne, že peníze ze špatného svědomí neutratila. Takže jsme se dohodli, že peníze vrátí během obědové přestávky na stůl své kamarádky v obálce bez popisu a já celé třídě sdělím, že tedy zloděj se přiznal a že peníze nechal na stole. Což jsem si i později ověřila a zeptala se konkrétní žačky, zda peníze obdržela, na což jsem dostala pozitivní odpověď. Žačka byla ráda, že se jí peníze vrátily a dále to neřešila.

Podobná situace se neopakovala, žačka pokračovala ve studiu tak jako dosud a celá třída pokračovala až do maturity bez incidentů. Z mého pozorování to neovlivnilo ani klima třídy, nikdo nepodezíral nikoho ani se nehneval. Studentky kamarádky odmaturovaly bez problémů a na posledním školním srazu po 5 letech jsou stále dobré kamarádky.

4

The student repeatedly forgot aids (workbook, exercise book, textbook). She could not work together with others in class. She refused substitute work. She arrogantly refused to agree.

The student appears self-confident, extroverted, a strong personality, a speaker, willing to help in a group of students or friends, outwardly strong, at the same time questioning authority. It can be assumed that her rebellious behavior is a manifestation of her family situation and personal mood. Sometimes he doesn't get things done. Her will to fight adversity is positive, but sometimes she needs support, professional care. The negative is the rejection of the authorities who are responsible for her and want to pass on important experience and competence to her life. A friend-level approach is possible, which unfortunately the school does not have the capacity for, as this would disrupt discipline. She benefits from professional individual care, e.g. a stay in a sanatorium.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal aggression

Since the student refused the alternative solution, an interview with the student followed. It was necessary to convince her of this situation. By not completing tasks, forgetting, contradicting, she disrupts teaching, discipline in the classroom and deprives herself of the opportunity to learn important skills. I asked her to propose a solution. She answered me "I don't know

Interview

The situation was not resolved because she repeatedly did not carry the aids with her throughout the year. I let her be after that.

Failure

9. ročník

počítač, móda, hudba

Psychické problémy,Neuznávání pravidel,Lhaní,Arogance

Mgr., Čj, Nj, dějepis

30

Žákyně opakovaně zapomínala pomůcky (pracovní sešit, sešit, učebnice). V hodinách nemohla pracovat společně s ostatními. Náhradní práci odmítala. Arogantně odmlouvala na domluvu.

Žákyně působí sebejistě, extrovert, silnou osobností, mluvčím, v kolektivu žáků či kamarádek je ochotna pomáhat, navenek působující silně, současně zpochybňuje autority. Lze se domnívat, že její rebelující chování je projevem rodinné situace, osobního rozpoložení. Někdy nedotáhne věci do konce. Pozitivní je její vůle bojovat s nepřízní osudu, avšak občas potřebuje podpořit, odbornou péči. Negativní je odmítání autorit, které za ní odpovídají a chtějí ji předat důležité zkušenosti, kompetence do života. Je možný přístup na kamarádské úrovni, na který bohužel ve škole nejsou kapacity, protože by se tím narušila kázeň. Prospívá ji odborná individuální péče, např. pobyt v ozdravovně.

Vzhledem k tomu, že žákyně odmítala náhradní řešení, následoval pohovor se žákyní. Bylo nutné přesvědčit ji o této situaci. Neplněním úkolů, zapomínáním, odporováním narušuje výuku, kázeň ve třídě a sama sebe připravuje o možnost naučit se důležité dovednosti. Požádala jsem ji o návrh řešení. Odpověděla mi „Nevím

Situace se nevyřešila, protože celý rok opakovaně s sebou nenosila pomůcky. Nechala jsem ji potom být.

4

My art club is attended by various children who tend to be very special. However, one pupil surpasses the others in his speech. He very often disrupts my class, jumps into my lecture and is restless. Personally, I think it's mainly because he's extremely intelligent and if he's not occupied enough, he gets bored. He knows history above all, that is his greatest passion.

In the last lesson we had together, I gave the students a task in which they had to listen to the sounds of water and capture the feelings through colors on paper, because our year's theme is water. However, the student spewed out one historical knowledge after another. As he recounted his knowledge, the rest of the class began to react mockingly that he was not a pond founder but a fisherman. The student became restless and a dispute arose in the class. The student is very intelligent and carries an overload of information. This forces him to ventilate them frequently. He is the son of my colleague, but of course that has no effect on my attitude towards him. He is most interested in history, currently the Renaissance period. He often gives long historical lectures to the class. The class usually reacts passively, especially at the beginning of the year, when they still don't have full glasses. However, he is sometimes the target of ridicule. Above all, boys his age would rather solve football than history. I try to respond with sufficient interest, but at the same time clearly define the boundaries beyond which he is no longer allowed to enter.

Verbal disruption of lessons

So I decided to solve the situation and instructed the team to incorporate historical information into their 'water' works. It seemed to me that both areas are very connected thematically. The situation in the classroom calmed down and everyone concentrated on their own work. At the end, we sat in a circle around the finished works and evaluated the work together. I even gave the student space to explain historical facts to us. My goal was to unify a polarized group.

Working with the collective

I feel that this activity was a success, it even led the class to a joint discussion and lightened a negative situation. In a similar way, I try to solve all conflicts, focus on their individuality and work with it.

Longterm success

11 let, 5. Třída, 3. ročník ZUŠ

historie, výtvarná výchova, hra na klavír

ADHD

biologie, výtvarná tvorba pro střední školy

osm let

Můj výtvarný kroužek navštěvují různé děti, které bývají velmi výjimečné. Jeden žák však ostatní svým projevem převyšuje. Velmi často mi narušuje hodinu, skáče mi do výkladu a je neposedný. Osobně si myslím, že je to především proto, že je nadmíru inteligentní a pokud není dostatečně zabaven, začíná se nudit. Vyzná se především v historii, to je jeho největší vášeň.

Při poslední hodině, kterou jsme spolu měli, jsem žákům zadal práci, při níž měli poslouchat zvuky vody a zachycovat pocity skrze barvy na papír, protože naše ročníkové téma je právě voda. Žák však chrlil jednu historickou znalost za druhou. Když vyprávěl své znalosti, ostatní ze třídy začali reagovat posměšně, že se nejedná o zakladatele rybníků, ale o rybáře. Žák začal být neklidný a ve třídě vznikl spor. Žák je velmi inteligentní a nosí v sobě přetlak informací. To ho nutí k tomu, aby je často ventiloval. Je synem mé kolegyně, ale na mém přístupu k němu to samozřejmě nemá žádný vliv. Nejvíce ho zajímá historie, momentálně období renesance. Často třídě vykládá dlouhé historické přednášky. Třída většinou reaguje pasivně, především na začátku roku, kdy ho ještě nemají plný brejle. Někdy je však terčem posměchu. Především kluci v jeho věku by raději řešili fotbal, než historii. Já se snažím reagovat s dostatečným zájmem, ale zároveň jasně určit hranice, za které už vstupovat nesmí.

Rozhodl jsem se tedy situaci řešit a zadal jsem kolektivu, aby historické informace zakomponovali do svých 'vodních' děl. Přišlo mi, že se obě oblasti tematicky velmi propojují. Situace ve třídě se uklidnila a každý se soustředil na vlastní práci. Na závěr jsme si sedli do kroužku kolem hotových děl a společně jsme práce hodnotili. Předal jsem žákovi dokonce prostor, aby nám objasnil historické skutečnosti. Mým cílem bylo sjednocení polarizované skupiny.

Mám pocit, že tato aktivita sklidila úspěch, dokonce vedla třídu ke společné diskuzi a negativní situaci odlehčila. Podobným způsobem se snažím řešit veškeré konflikty, zaměřit se na jejich individualitu a s ní pracovat.

4

Once we had an art class. When we cleaned the classroom, the student went to wash his brushes and hands. As he walked away from the sink, he wiped his hands on the back of my T-shirt with a laugh. It totally shocked me. I couldn't even react. I just told him in case he was crazy. He just laughed saying it was just a joke. I didn't know what to do about it, so I went to the classroom teacher's office and explained the situation to her. The class teacher was also shocked by this, but it was nothing so strange for this student. She said we would deal with it in class, which was scheduled for the last class of the day.

The student lives only with his mother and older brother. His mother spoils him very much and tolerates and allows him everything. He can play computer games and has no responsibilities. His grandparents also play a role in his upbringing, who also spoil him a lot, giving him money for computer games that he buys even if they are not suitable for his age group. The student has no awareness of the rules of decent behavior, is very self-centered and cannot empathize with other people's feelings. This causes, among other things, his conflicts with his classmates in class. Sometimes, for example, he jumped on a classmate's back during a break, and he didn't expect it, and he didn't like it. That's how the conflict arose. Or he often brought to school expensive toys that were currently in fashion, he bragged about them, but he didn't want to lend them to his classmates. He couldn't understand why no one wanted to be friends with him.

Physical aggression

In the aforementioned class lesson, the teacher started talking about our incident from art education. The other students confirmed that they saw it. The student didn't even deny it because, as he himself claimed all along, he saw nothing wrong with it. From his point of view, it was a joke. However, the classmates looked outraged, as did the class teacher. He somehow realized that it really wasn't funny and then apologized to me.

Working with the collective, Interview

The student apologized to me and did not do anything similar to me or my classmates in the following months either. He did not cause any heated situations, however minor disagreements and misunderstandings with classmates continued to occur. The student still had reserves in understanding social relationships and interactions.

Longterm success

10 let , 4. třída

Počítačové hry

Arogance,Slovní agresivita,Provokace

Kurz asistenta pedagoga (akreditovaný MŠMT)

6 let

Jednou jsme měli hodinu výtvarné výchovy. Když jsme uklízeli třídu, žák si šel umýt štětce a ruce. Když odcházel od umývadla, tak si se smíchem utřel ruce do mého trička na zádech. Naprosto mě to šokovalo. Ani jsem nedokázala nějak reagovat. Jenom jsem mu řekla, jestli se náhodou nezbláznil. On se jen smál, že prý je to jenom sranda. Já jsem nevěděla, co s tím mám jako dělat, tak jsem šla do kabinetu za třídní učitelkou a popsala jsem jí situaci. Třídní učitelka byla tímto také šokovaná, ovšem u tohoto žáka to nebylo nic tak zvláštního. Řekla, že to budeme řešit na třídnické hodině, která byla naplánovaná na poslední hodinu toho dne.

Žák žije jen s matkou a se starším bratrem. Matka ho velmi rozmazluje a vše mu toleruje a dovolí. Může hrát počítačové hry a nemá žádné povinnosti. V jeho výchově hrají také roli prarodiče, kteří ho také velmi rozmazlují, dávají mu peníze na počítačové hry, které si kupuje i když nejsou vhodné pro jeho věkovou kategorii. Žák nemá žádné povědomí o pravidlech slušného chování, je velmi sebestředný a nedokáže se vcítit do pocitů jiných lidí. To způsobuje mimo jiné jeho konflikty se spolužáky ve třídě. Někdy třeba skočil o přestávce spolužákovi na záda a ten to nečekal, a navíc se mu to nelíbilo. Tak z toho vznikl konflikt. Nebo si často nosil do školy drahé hračky, které byly zrovna v módě, chlubil se jimi, ale nechtěl je spolužákům půjčit. Nemohl pochopit, proč se s ním nikdo nechce kamarádit.

Na výše zmíněné třídnické hodině paní učitelka začala o našem incidentu z výtvarné výchovy mluvit. Ostatní žáci potvrdili, že to viděli. Žák to ani nezapíral, protože, jak sám celou dobu tvrdil, neviděl v tom nic špatného. Z jeho pohledu se jednalo o legraci. Spolužáci se ovšem tvářili pohoršeně, stejně jako třídní učitelka. Tak mu nějak došlo, že to opravdu nebylo vtipné a následně se mi omluvil.

Žák se mi omluvil a ani v následujících měsících nic podobného vůči mně nebo spolužákům neudělal. Žádné vyhrocené situace nevyvolával, nicméně drobnější neshody a nedorozumění se spolužáky se nadále vyskytovaly. Žák stále měl rezervy v chápání sociálních vztahů a interakcí.

4

have a student in my class who lives only with his father. Over the course of the past year, he began to miss school more and more. When I asked where he was and why he was absent, he always gave me different reasons, for example, he was sick, nausea, family reasons and the like. I advised him that his hours were unexcused and his father needed to excuse the hours in our system, preferably as soon as possible. Days, weeks passed, and still no apology. I know that sometimes it happens that a student or a parent inadvertently forgets, so I reminded the student of the situation. He told me that father was away whenever he wanted to tell him about the excuse and that he would definitely excuse the class in a little while. I decided to write to the student's father myself. I explained the situation to him in an email, to which I immediately received a reply that he had no idea about his son's attendance.

The student comes from an incomplete family.

Attendance problems

The father is not a problem person, he just supports his son alone and is not at home in the morning, so the son took advantage of his absence and stopped going to school. After warning the father, he excused the lessons and the pupil started coming to school.

Interview

The problems stopped and nothing like that happened again.

Longterm success

13 let, 7. třída

Záškoláctví

Mgr.

4

Ve třídě mám žáka, který žije pouze s otcem. V průběhu minulého roku začal čím dál více chybět ve škole. Když jsem se zeptal, kde byl a proč chyběl, řekl mi vždy různé důvody, například byl nemocný, nevolnost, rodinné důvody a podobně. Upozornil jsem ho, že hodiny má neomluvené a jeho otec musí hodiny omluvit v našem systému, a to nejlépe co nejdřív. Ubíhaly dny, týdny, a omluvenka stále nikde. Vím, že někdy se stane, že žák či rodič nechtěně zapomenou, proto jsem žákovi situaci připomněl. Řekl mi, že otec je pryč vždy, když mu chce o omluvence říct, a že určitě již za chvíli hodiny omluví. Rozhodl jsem se, že otci žáka napíšu sám. V emailu jsem mu vysvětlil situaci, na což mi vzápětí přišla odpověď, že o docházce svého syna neměl tušení.

Žák pochází z neúplné rodiny.

Otec není problémový člověk, jen živí svého syna sám a dopoledne nebývá doma, syn tedy využil jeho nepřítomnosti a přestal chodit do školy. Po upozornění otce hodiny omluvil a žák už do školy docházet začal.

Problémy přestaly a k ničemu podobnému už nedošlo.

4

The student didn't turn in his homework the first time, so I asked him why. He replied 'I don't want to go to this school at all, I only come here because of my parents. Anyway, I'll probably transfer to another field, so I won't deal with it.' I replied 'Okay, well I can give you Nko for that if you want. But do you realize that you're closing the door on yourself if you end up making a different decision and not transferring to another school?' The student just replied 'yeah, I don't want to be here.' Non-fulfilment of tasks was subsequently repeated.

The student had a below-average result, he was well integrated into the team, the overall atmosphere of the class corresponded to the first year of secondary school - that is, they had not yet formed solid groups, they got along well.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

The student was reminded several times that in order to successfully complete the subject, it is necessary to complete even small homework. He completed the tasks at first, but not anymore. The teacher suggested other activities for him - ways to get extra grades so he could be graded at the end of the school year. But the student was not interested. What the teacher would change: In retrospect, the teacher would try harder to explain to the student what the various tasks are for, why it is good to improve his English, what they will help him with even if he wants to transfer to another school.

Support, Warning

In the short term - the student just shrugged his shoulders, he was not interested in doing anything at school. In the long run - The situation did not improve much, the teacher did not manage to correct the situation. The student had the same problems in other subjects.

Failure

16 let, 1. ročník

Počítačové hry, Marvel, fotbal

Mgr

3

Žák poprvé neodevzdal domácí úkol, tak jsem se ho zeptal, z jakého důvodu. Odpověděl 'já na tuhle školu vůbec chodit nechci, chodím sem jen kvůli rodičům. Stejnak asi přestoupím na jinej obor, tak to nebudu řešit.' Odpověděl jsem 'Dobře, tak já ti za to klidně můžu dát Nko, jestli chceš. Ale uvědomuješ si, že si tím zavíráš dveře, kdyby ses nakonec rozhodl jinak a nepřestupoval bys na jinou školu?' Žák jen odpověděl 'jo, já tady nechci být.' Neplnění úkolů se následně opakovalo.

Žák měl podprůměrný prospěch, do kolektivu byl dobře začleněn, celková atmosféra třídy odpovídala prvnímu ročníku střední školy - tedy ještě neměli vybudované pevné skupinky, vycházeli spolu dobře.

Žák byl několikrát upozorněn na to, že je pro úspěšné splnění předmětu potřeba plnit i malé domácí úkoly. Ze začátku úkoly plnil, poté už ne. Učitel mu navrhl jiné aktivity - možnosti, jak získat známky navíc, aby mohl být na konci školního roku oznámkován. Žák ale neměl zájem. Co by učitel změnil: Zpětně by se učitel více snažil studentovi vysvětlit, k čemu mu různé úkoly jsou, proč je dobré se zlepšovat v angličtině, v čem mu pomůžou i přesto že chce přestoupit na jinou školu.

Krátkodobě - student pouze pokrčil rameny, byl bez zájmu cokoliv do školy dělat. Dlouhodobě - Situace se příliš nezlepšila, učiteli se situace nepodařila napravit. Stejné problémy měl žák i v ostatních předmětech.

4

took a vocabulary test, very short, basically it was just a review of the last few hours. I alerted the students to this small test a few lessons in advance, so that they had at least a week to learn or repeat the material, and it was really just a repetition. After checking the results, I had to give three students based on their test results. These were pupils who are normally very active, clever, hardworking in class, there is usually no problem with them, but they underestimated their preparation for this test and did not prepare. This is a number one player. After the corrected tests were distributed, one by one they came to me asking if they could correct the test in the next lesson. That they don't want to get bad grades. So I explained to them that it doesn't work like that, that the test was announced well in advance, and that it was a discussed substance, nothing new. I rate it as a problem because the students should have been prepared for the lesson and the test and not to insist on me after it was corrected. At the same time, however, it is the otherwise skilled students who underestimated the test the first time. I was in a dilemma. Give them a chance to correct the test or let them learn from their mistakes and prove to me that they know the material on the next test. In the end, I left it so that they would not correct the test and that they would improve their grades by taking another test and working in class. But for a long time I hesitated whether I did the right thing. Even though the problem I was solving was based on their unpreparedness, it rubbed off on me. To give a chance when I know they are mostly reliable or not to give a chance as they had plenty of time to do so.

Most of the time the students are problem free, clever, hardworking and hard working, but they completely flunked this test and insisted on solving the problem by giving them another second chance.

Failure to attend class

I solved this particular situation by agreement with the students. I explained to them that the problem stemmed from their underestimation of the situation. That the test was announced a long time in advance and was not demanding. We agreed that he would improve his grade in the next test, for which he would prepare honestly.

Agreement

However, the same incident was repeated with the following test, the problem occurred with other pupils. The situation proceeded similarly, and pupils with a bad test result lost motivation. It all stems from not being prepared for the lesson and then insisting on the teacher to correct the grade in the next lesson.

Failure

Pátá třída základní školy

Vysoká škola, dosažené magisterské vzdělání (anglický jazyk)

15

Zadala jsem test na slovíčka, velmi krátký, v podstatě to bylo pouze opakování z posledních několika hodin. Na tento malý testík jsem upozorňovala žáky několik vyučovacích hodin předem, takže na naučení či zopakování látky měli minimálně týden a skutečně se jednalo pouze o opakování. Po kontrole výsledků jsem třem žákům musela dát na základě jejich výsledků z testu za tři. Jednalo se o žáky, kteří jsou v hodinách běžně velmi aktivní, šikovní, pracovití, není s nimi běžně problém, ale na tento test svou přípravu podcenili a nepřipravili se. Jedná se o jedničkáře. Po rozdání opravených testů za mnou po jednom chodili s dotazem, zda si test mohou v další hodině opravit. Že nechtějí mít špatné známky. Tak jsem jim vysvětlila, že takhle to nejde, že test byl oznámen dostatečně dopředu, navíc šlo o probíranou látku, nic nového. Hodnotím to jako problém z toho důvodu, že žáci měli být připraveni na hodinu i na test a nenaléhat na mě až po jeho opravě. Zároveň však jsou to jinak šikovní studenti, co test podcenili poprvé. Bylo ve mně dilema. Dát jim šanci si test opravit nebo je nechat poučit se ze svých chyb a dokázat mi, že látku umí v příštím testu. Nakonec jsem to nechala tak, že si test nebudou opravovat a že si známky vylepší dalším testem a prací v hodině. Ale dlouhou dobu jsem váhala, zda jsem udělala správně. Přestože problém, který jsem řešila, vycházel právě z jejich nepřipravenosti pralo se to ve mně. Dát šanci, když vím, že jsou většinou spolehliví či nedávat šanci, jelikož na to měli spoustu času.

Žáci jsou většinu času bezproblémoví, šikovní, snaživí a pracovití, ale na tento test se úplně vykašlali a naléhali na vyřešení problému tím, že jim dám znovu druhou šanci.

Tuto konkrétní situaci jsem vyřešila dohodou s žáky. Vysvětlila jsem jim, že problém vycházel z jejich podcenění situace. Že test byl oznámen dlouhou dobu dopředu a nebyl náročný. Domluvili jsme se, že si svou známku vylepší v příštím testu, na který se poctivě připraví.

Stejný incident se však opakoval s následujícím testem, problém nastal u jiných žáků. Situace probíhala obdobně a žáci se špatným výsledkem z testu ztratili motivaci. Vše vychází z nepřipravenosti na hodinu a následným naléháním na učitele si známku v další hodině opravit.

4

case that I dealt with according to the rules, but in my opinion unsuccessfully, happened in 2017. I was a fifth grade teacher at a multi-year high school, so they were freshmen aged 16 and 17. We didn't really manage to establish a relationship with the class, because I was already in the second grade and the students always saw me as a substitute. I got over it and still tried to make myself happy and become someone they could trust. I only managed to do that in the third grade. In the fifth grade, I had a student who tried hard, and from the first grade he was getting the worst threes on his report card. His grades got worse in the 'higher gym' and at first I attributed it to puberty, but then I started to notice that he was suspiciously often absent. When I looked at the excuse sheet, I saw only one-day illnesses and nausea, normally I do not make any reservations against these types of excuses, because I understand that the students need to rest and that it is simply too much for them. Parents probably wouldn't write the excuse 'he was mentally exhausted' and so often I see headaches and nausea. The main problem was that he was absent almost all the time and I was afraid that he wouldn't be able to finish the subjects due to an absence of more than 25%. At first I thought he might be suffering from depression, but he didn't give up his hobbies, and I attributed the dark clothes and washed-out sweatshirts to the fact that he liked rock and metal. In October, I called him into my office and tried to talk to him. The student promised me that he would pay attention to everything and that he would try not to miss anything. This attitude lasted him no more than a week, and when he returned to his dorms, I called his mother. When I was looking for an email for my parents, I noticed that only the mother is listed as the legal representative everywhere, and I learned from my colleagues who taught fifth grade before me that the father gave up this title. It was the first indicator for me that something was wrong.

From the conversation with the mother, I expected information about the student's mental state and a proposal for a solution. I remember when my mother came into the office. As soon as she spoke, it was clear to me that she was on top of her problems - I could smell the alcohol on her. I tried to excuse her in my head, perhaps she was out drinking with colleagues and forgot about the meeting, but this theory was immediately refuted by a colleague who knew her personally. After our very short conversation, I found out that the mother had not seen the pupil's letter of apology since the beginning of the year and that, according to her, the solution should be entirely up to me.

Attendance problems

As she was leaving, she promised me that she would watch over her son and talk to him. The arrangement probably didn't help much - neither from my mother, nor from me. Since unexcused hours were added to excused hours, I solved everything according to the rules. First, I promised him a reprimand from the class teacher, then a reprimand, and later I resolved everything with the social workers. Towards the end of the semester, the student was under the supervision of a 'social worker', teachers and allegedly also his mother. Unfortunately, none of this helped.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

He didn't go to school again in the second semester, but at least he apologized for everything. But that didn't help him and the student got in more subjects than he thought. When he had a chance to fix it, he didn't show up. I think we even overstepped our bounds and contacted him personally during the holidays when he promised us that he was on the mend and learning. But he didn't really study for the make-up exams, he didn't show up for them, not even for the replacement dates. He finished his studies and went from a candidate for college to someone with a primary school education. In retrospect, I blame myself for not persuading my mother to visit a psychologist (I suggested, but my mother refused psychologists and psychiatrists) and for not trying harder. At the same time, I realize that I acted in accordance with the school rules and my powers.

Failure

Případ, který jsem sice řešila podle pravidel, ale podle mě neúspěšně se stal v roce 2017. Byla jsem třídní učitelka kvinty na víceletém gymnáziu, takže to byli prváci ve věku 16 a 17 let. Se třídou se nám moc nepovedlo navázat vztah, protože jsem byla už druhá třídní a vždy mě žáci viděli jako náhradu. Přenesla jsem se přes to a i tak jsem se snažila zavděčit se a stát se pro ně někým, komu mohou důvěřovat. To se mi povedlo až ve třeťáku. V kvintě jsem měla studenta, který se snažil, a už od primy dostával na vysvědčení nejhůře trojky. Známky se mu na 'vyšším gymplu' zhoršily a nejdřív jsem to usuzovala pubertě, pak jsem si ale začala všímat toho, že podezřele často chybí. Když jsem se podívala do omluvného listu, viděla jsem samé jednodenní nemoci a nevolnosti, normálně se proti těmto typům omluvenek nijak nevyhrazuji, protože chápu, že si žáci potřebují odpočinout a že je toho na ně prostě moc. Omluvenku 'byl/a psychicky vyčerpán/a' by asi rodiče nenapsali a tak často vídám právě bolesti hlavy a nevolnosti. Problém hlavně byl, že chyběl skoro pořád a bála jsem se, že nebude moct dokončit předměty kvůli absenci větší než 25 %. Nejdříve mě napadlo, že by mohl trpět třeba depresemi, ale svoje koníčky neopustil a tmavé oblečení a seprané mikiny jsem přisuzovala spíše tomu, že měl v oblibě rock a metal. V říjnu jsem si ho teda zavolala do kabinetu a zkoušela mu promluvit do duše. Žák mi slíbil, že si na vše dá pozor a že se bude snažit nechybět. Tento přístup mu vydržel maximálně týden a když se vrátil zpět do svých kolejí, zavolala jsem si jeho matku. Když jsem hledala email na rodiče všimla jsem si, že je jako zákonný zástupce všude vedena jen matka a od kolegů, kteří kvintu učili přede mnou, jsem se dozvěděla, že se otec vzdal tohoto titulu. Byl to pro mě první ukazatel, že něco není v pořádku.

Od rozhovoru s matkou jsem čekala informace o psychickém stavu žáka a návrh řešení. Pamatuji si, když matka přišla do kabinetu. Jakmile promluvila, bylo mi jasné, že svých problémů má nad hlavu – cítila jsem z ní alkohol. Snažila jsem se ji v hlavě omluvit, třeba že byla s kolegyněmi na drinku a zapomněla na schůzku, tuhle teorii mi ale kolega, který ji znal osobně hned vyvrátil. Po našem velmi krátkém rozhovoru jsem zjistila, že matka žákův omluvný list od začátku roku neviděla a že řešení by podle ní mělo být zcela na mě.

Při odchodu mi slíbila, že dá na syna pozor a promluví si s ním. Domluva asi moc nepomohla – ani od matky, ani ode mě. Protože se k omluveným hodinám přidaly i hodiny neomluvené, řešila jsem vše podle pravidel. Nejdříve jsem mu slíbila napomenutí třídního učitele, potom důtku a později jsem vše řešila se sociálními pracovníky. Žák byl ke konci pololetí pod dohledem 'sociálky', učitelů a údajně i matky. Nic z toho bohužel nepomáhalo.

V druhém pololetí do školy opět nechodil, ale aspoň si vše omluvil. To mu ale nepomohlo a žák dostal ve více předmětech něž si myslel. Když měl šanci na opravu neukázal se. Myslím, že jsme dokonce překročili svoje hranice a kontaktovali ho osobně během prázdnin, kdy nám sliboval, že se napravil a učí se. Na opravné zkoušky se ale opravdu neučil, nepřišel na ně a to ani na náhradní termíny. Svoje studium ukončil a z adepta na vysokou školu se stal někdo se školou základní. Zpětně si vyčítám, že jsem nepřemluvila matku k návštěvám psychologa (navrhovala jsem, ale matka psychology a psychiatry odmítala) a víc se nesnažila. Zároveň si ale uvědomuji, že jsem jednala v souladu se školním řádem a s mými pravomocemi.

4

The situation happened on one of the usual, but quite demanding stressful days. I had a different class every hour and the children were very naughty. The lesson has started in the class in which I am the class teacher. The children shouted at each other, did not listen, did not perceive my admonitions. The class started and they started to communicate quite normally. I was explaining the material and the guys in the back pews started laughing and interrupting, again. One student took out his snack and started eating, rustling the bag it was in. I warned him, but he didn't listen. He rocked the chair, inflated the bag and popped it. Unfortunately, my nerves snapped and I started yelling at him across the class: "Do you have to eat all the time?!" That's why you're so fat!

All the students were unruly, so I didn't know what to do with them. Otherwise, on normal days, they are not so naughty. Yes, it's not the best, but it's not terrible either. The student in question belongs to a group of boys who are the leaders of the class, therefore he likes to draw attention to himself, he is such a class comedian, but he can also be very clever and hardworking.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

Honestly, at the given moment, when I started yelling at the student, I did not realize that it could humiliate him so much. So I reacted thoughtlessly and simply shouted the aforementioned. I was already pretty exhausted mentally that day and this was the last straw. On the other hand, after this incident, the whole class calmed down and we could continue to work and discuss the material I had prepared. Taking my anger out on one student probably wasn't the best idea, but it served its purpose.

Disrespectful communication

After the incident, all the anger left me, but instead, minor regrets came. The students then worked as they should and the lesson went in the right direction. Everyone worked well together and no one was disruptive. Just looking at the student, I felt that he was really sorry for what I said to him. He didn't make eye contact with me for a while and didn't even show himself like he had in the previous hours. On the one hand it was very good and on the other hand it didn't come under the right conditions. Over time, everything returned to normal.

Failure

10 let, 5. ročník

Čas strávený s kamarády, fotbal, parkur

Rušení výuky

Magisterský titul, aprobace: Český jazyk a Občanská výchova

31 let

Situace se stala v jeden z běžných, ale stresově poměrně náročných dnů. Měla jsem každou hodinu jinou třídu a děti byly velmi neposlušné. Začala hodina ve třídě, ve které jsem třídní učitelkou. Děti se překřikovaly, neposlouchaly, nevnímaly má napomenutí. Hodina započala a ony začaly docela normálně komunikovat. Vysvětlovala jsem látku a kluci v zadních lavicích se začali smát a vyrušovat, zase. Jeden žák si vytáhl svačinu a začal jíst a šustit sáčkem, ve kterém ji měl. Napomenula jsem ho, ale neuposlechl. Houpal na židli, nafoukl sáček a praskl ho. Bohužel mi praskly nervy a začala jsem na něj přes celou třídu křičet: „Musíš neustále něco jíst?! Proto jsi tak tlustý!

Všichni žáci byli neukáznění, tudíž jsem nevěděla, co už s nimi dělat. Jinak v běžných dnech nejsou až tak zlobiví. Ano, nepatří mezi nejhodnější, ale není to ani nic strašného. Dotyčný žák patří do skupinky kluků, kteří jsou lídry třídy, tudíž rád na sebe upoutává pozornost, je takovým třídním komediantem, ale dokáže být i velmi šikovný a snaživý.

Upřímně v daný moment, co jsem na žáka začala křičet, neuvědomovala jsem si, že by to mohlo ponížit tolik jeho osobu. Tudíž jsem zareagovala bezmyšlenkovitě a prostě zakřičela to výše zmíněné. Byla jsem psychicky už poměrně dost vyčerpaná za ten den a tohle byla poslední kapka. Na druhou stranu po tomto incidentu se celá třída zklidnila a mohli jsme dále pracovat a probrat látku, kterou jsem měla připravenou. Vybít si mou zlost na jednom žákovi nebyl asi nejlepší nápad, ale splnilo to svůj účel.

Po incidentu ze mě opadla veškerá zlost, ale přišly naopak menší výčitky. Žáci následně pracovali, jak měli a hodina se ubírala správným směrem. Všichni hezky spolupracovali a nikdo už nevyrušoval. Jen při pohledu na žáka jsem cítila, že ho to opravdu mrzí, co jsem mu řekla. Nějakou dobu se mnou nenavazoval oční kontakt a ani se neprojevoval, jako v předchozích hodinách. Na jednu stranu to bylo moc dobré a na druhou to nepřišlo za správných podmínek. Postupem času se všechno vrátilo do normálu.

4

The situation that I noticed with the student began to be resolved more in January of this year. The girl had problems with both face-to-face and distance learning. She also often didn't carry assignments. Her benefit was also deteriorating. Everything escalated in the spring, when she did not respond to emails or other calls. I communicated with my parents, but even that didn't have a general result. The student continued to be absent from online classes at the time.

The student lives only with her mother, has below-average grades. Her behavior probably stems from a lack of attention, a dislike for school. The mother is a single mother, so she spends a lot of time at work and has no time for her daughter. The family does not have a good financial situation. So the girl 'raises herself'. The student herself is very unreliable, indolent, lies and has no desire for education. She spends a lot of time outside with much older friends who are not a good influence on her.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

First, we solved the problem within the class. When she was constantly reprimanded by the class teacher and the student received notes, so she continued to reprimand the class teacher until she reached a reduced level of behavior. During the months, the principal of the school, the school counseling office, etc. also solved the problem. The problem lasted until January until the end of the 2020/2021 school year. Online teaching also hindered the whole problem. For the solution, see the solution result.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

The student received a two in behavior, despite repeated efforts to solve problems, her attitude was negative. There was no effort. This problem was solved by having the student repeat the year because of her high absences and poor grades. This year, we are waiting for the student's behavior to show, and if necessary, the problem will also be addressed with the SVP.

Failure

12. let, 7. ročník

Lhaní

Magisterský speciální pedagogika pro učitele

5 let

Situace, které jsem si všimla u žákyně, se začala více řešit v lednu tohoto roku. Dívka měla problémy jak s prezenční výukou, tak i s distanční. Často také nenosila úkoly. Zhoršoval se také její prospěch. Vše eskalovalo na jaře, kdy nereagovala ani na emaily ani na jiné výzvy. Komunikovala jsem s rodiči, ale ani to nemělo valný výsledek. Žákyně nadále chyběla na tehdejší online výuce.

Žákyně žije pouze s matkou, má podprůměrný prospěch. Její chování vychází pravděpodobně z nedostatku pozornosti, nechutí ke škole. Matka je samoživitelka, takže hodně času tráví v práci a na dceru nemá čas. Rodina nemá dobrou finanční situaci. Dívka se tedy 'vychovává sama'. Sama žákyně je velmi nespolehlivá, nesnaživá, lže a nemá chuť ke vzdělání. Hodně času tráví venku s o mnoho staršími kamarády, kteří na ni nemají dobrý vliv.

Nejprve jsme problém řešili v rámci třídy. Kdy ji neustále napomínala třídní učitelka a žákyně dostávala poznámky, takže dále postupovala k napomenutí třídního učitele, až se dostala ke sníženému stupni chování. Během měsíců problém řešil i ředitel školy, školní poradenské pracoviště atd. Problém se táhl do ledna až do konce školního roku 2020/2021. Celý problém brzdila i online výuka. Řešení viz výsledek řešení.

Žákyně dostala dvojku z chování, i přes opětovnou snahu řešení problémů byl její přístup negativní. Nebyla žádná snaha. Tento problém byl tedy vyřešen tak, že žákyně opakuje ročník kvůli její vysoké absenci a špatnému prospěchu. Tento rok se čeká na projev chování žákyně a pokud bude potřeba bude se problém dále řešit také s SVP.

4

joined the class as a crowd for a sick colleague. At this time, I was already receiving an old-age pension and helped out at school as needed. I didn't know the children more or less, I was only made aware of pupils with SEN. From the beginning, one student had a negative attitude towards me, he did not pay attention to any of my instructions, he ignored the work instructions. This pupil is with the third level of support measure, but the support measure was not granted to him, it was granted to another pupil. In physical education class, there was a conflict between a pupil with an approved support measure and this pupil. The one with the granted measure pushed the other. He got angry, started screaming, flailing his arms and legs around him and kicking me as well. Although I was informed that the student reacts negatively to a raised voice and reprimand, I could not help myself and after a whole day of reprimanding, I started shouting at him. At that moment he turned and ran to the other end of the gym. There he got up and refused to continue communicating with me, refused to return to the classroom, his head was down. Since there were other students in the gym, the teacher's assistant took over the problematic student and I led the other students back to the classroom. After about 60 minutes, the teaching assistant brought the problematic pupil to the classroom, after entering the classroom the pupil hid under the desk and refused to climb out. I phoned the student's mother and informed her about the situation. During the conversation with the mother, the mother offered me literature dealing with ADHD and SVP, which describes the problems of those children. I angrily told her that I didn't need any books and that her son had no business in this school. After that, my mother refused to talk to me any further and went to solve the situation with the school principal.

There are a total of 16 pupils in the class, a teacher's assistant works in it. In the class, there are four students with third-level support measures (2 students with behavioral disorders, 1 student with learning disabilities, 1 female student with a mild cerebral disability) and three students with second-level (specific learning disabilities).

Emotional outbursts

The incriminated situation arose during a physical education lesson and its resolution took place in the following two lessons. During a physical education lesson, student J. pushed another student, who got angry and started waving his arms and legs around. At that moment I came to them and tried to find out what happened. In the following interview, the teacher is denoted by the letter 'U', the pupils by the letters 'A' and 'J', the teacher's assistant by 'B'. U: 'What happened baby?' A: 'J. he pushed me.' J: 'But by mistake, I didn't want to.' A: 'That's not true, you keep pushing me.' J: 'But it was really a mistake, I really didn't want to.' U: 'So can you tell me who started it?' The other children shouted at this and rather supported the version of pupil J., which upset pupil A. When I turned to pupil A. saying that perhaps not much had happened, he kicked me. U: 'You're not serious, what are you doing? I'm calling my parents right now.' A. ran to the other side of the gym. U: 'Come back immediately. didn't you hear me I'm telling you, go back!' A. squatted in the corner of the gym and stared at the wall and did not react. U: 'A., come back. How many times do I have to repeat that to you?' The next few minutes passed in a similar vein. A. did not respond to any instructions, so I handed him over to B. and went to class with the other children. After about an hour, B. and pupil A. came to class. I greeted him with the words: U: 'Well, have you calmed down? Please sit down and finish writing the notes from the board.' At this moment, pupil A. hid under the bench and refused to climb out. U: 'A. get out now, do you think I'm only in charge of you?' B. tries to calm the situation. B.: 'A., come on, climb up and we'll look at it together. I'll help you with that.' B. tried several times to get A. to get out from under the bench, but he still did not respond. The end of the lesson was approaching, I took the other students to lunch and went to call the mother of student A.

Support, Interview

The mother immediately came to the school. A. curled up in his mother's arms, he did not communicate with his mother, he just let himself be behaved. I again described the situation to my mother. She constantly convinced me that A. was unable to respond adequately and recommended specialist literature. I answered her that after so many years of practice I don't need to study anything new. In my opinion, her son is ill-mannered, does not respect authority and cannot respond appropriately to conflicts with classmates. My mother and I could not find a common solution, and I passed the solution to the school principal. At the same time, I ended the group for an absent colleague, and I have no interest in returning to school as a teacher in the future either. I believe that I can't handle working with students with problems because I like order and order and these students are not able to respect my principles.

Failure

10 let, 4. ročník

není mi známo, třída jsem učila pouze krátkou dobu

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní

VŠ – Mgr., 1. stupeň

37

Nastoupila jsem do třídy jako zástup za nemocnou kolegyni. V této době jsem již pobírala starobní důchod a ve škole jsem dle potřeby vypomáhala. Děti jsem více méně neznala, pouze jsem byla upozorněna na žáky s SVP. Od počátku se jeden žák vůči mně stavěl negativně, nedbal jakýchkoliv mých pokynů, ignoroval instrukce k práci. Tento žák je s třetím stupněm podpůrného opatření, ale podpůrné opatření mu nebylo přiznáno, bylo přiznáno jinému žákovi. V hodině tělesné výchovy došlo ke konfliktu mezi žákem s přiznaným podpůrným opatřením a tímto žákem. Ten, co má přiznané opatření, strčil do toho druhého. Ten se rozzlobil, začal křičet, máchat rukama a nohama kolem sebe a během toho kopl i do mne. Ačkoliv jsem byla informována, že žák negativně reaguje na zvýšený hlas a výtku, neudržela jsem se a po celodenním napomínání jsem na něj začala křičet. V tu chvíli se otočil a rozběhl se na druhý konec tělocvičny. Tam si stoupl a odmítal se mnou nadále komunikovat, odmítal se vrátit do třídy, hlavu měl sklopenou. Vzhledem k tomu, že v tělocvičně byli další žáci, převzala problematického žáka asistentka pedagoga a já jsem odvedla ostatní žáky zpět do třídy. Po cca 60 minutách přivedla asistentka pedagoga problematického žáka do třídy, po vstupu do třídy se žák schoval pod lavici a odmítal vylézt. Zatelefonovala jsem matce žáka a informovala ji o vzniklé situaci. Při rozhovoru s matkou mi matka nabízela literaturu zabývající se ADHD a SVP, která popisuje problematiku těch dětí. V rozčilení jsem jí sdělila, že žádnou knihu nepotřebuji a že její syn nemá v této škole co dělat. Matka se poté se mnou odmítla dále bavit a šla řešit situaci s ředitelkou školy.

Ve třídě je celkem 16 žáků, pracuje v ní asistentka pedagoga. Ve třídě jsou čtyři žáci s podpůrným opatřením třetího stupně (2 žáci s poruchami chování, 1 žák s poruchami učení, 1 žákyně s lehkým mozkovým postižením) a tři žáci se stupněm druhým (specifické poruchy učení).

Inkriminovaná situace vznikla během hodiny tělesné výchovy a její řešení probíhalo v následujících dvou vyučovacích hodinách. Během hodiny tělesné výchovy strčil žák J. druhého žáka, kterého to nazlobilo a začal kolem sebe máchat rukama a nohama. V tu chvíli jsem za nimi přišla a snažila se zjistit, co se stalo. V následujícím rozhovoru je vyučující označována písmenem 'U', žáci písmeny 'A' a 'J', asistentka pedagoga 'B'. U: 'Co se stalo děcka?' A: 'J. mě strčil.' J: 'Ale omylem, jsem nechtěl.' A: 'To není pravda, ty mě furt strkáš.' J: 'Ale to fakt bylo omylem, já fakt nechtěl.' U: 'Tak můžete mi říct, kdo si teda začal?' Do toho vykřikovaly ostatní děti a spíše zastávaly verzi žáka J., což rozčílilo žáka A. Když jsem se na žáka A. obrátila s tím, že se snad tak moc nestalo, kopl mě. U: 'To snad nemyslíš vážně, co si to dovoluješ? Hnedka volám rodičům.' A. se rozběhl na druhou stranu tělocvičny. U: 'Vrať se okamžitě zpátky. Neslyšels mě? Říkám ti, vrať se zpátky!' A. si dřepnul do rohu tělocvičny a koukal do zdi a nereagoval. U: 'A., pojď zpátky. Kolikrát ti to mám opakovat?' V podobném duchu probíhalo následujících několik minut. A. nereagoval na jakékoliv pokyny, předala jsem ho tedy B. a s ostatními dětmi odešla do třídy. Po cca hodině přišla B. s žákem A. do třídy. Přivítala jsem ho slovy: U: 'No, tak už ses uklidnil? Koukej si sednout a dopsat si zápis z tabule.' V tuto chvíli se žák A. schoval pod lavici a odmítal vylézt. U: 'A. hned vylez, myslíš si, že tu mám na starosti jen tebe?' B. se snaží uklidnit situaci. B.: 'A., pojď, vylez a koukneme se na to spolu. Já ti s tím pomůžu.' B. se několikrát snažila A. přimět k tomu, aby zpod lavice vylezl, ale ten stále nereagoval. Blížil se konec vyučování, odvedla jsem ostatní žáky na oběd a šla volat matce žáka A.

Matka okamžitě přijela do školy. A. se schoulil matce v náručí, s matkou nekomunikoval, jen se nechal chovat. Matce jsem znovu popsala vzniklou situaci. Ta mne neustále přesvědčovala, že A. nedokáže adekvátně reagovat a doporučila mi odbornou literaturu. Odpověděla jsem jí, že po tolika letech praxe nepotřebuji nic nového studovat. Její syn je dle mého názoru nevychovaný, nerespektuje autoritu a nedokáže přiměřeně reagovat na konflikty se spolužáky. S matkou jsme nenašly společné východisko a řešení jsem předala ředitelce školy. Zároveň jsem ukončila zástup za nepřítomnou kolegyni a ani do budoucna již nemám zájem vrátit se jako vyučující do školy. Domnívám se, že nezvládám práci se žáky s problémy, protože mám ráda řád a pořádek a tito žáci nejsou schopni moje zásady respektovat.

4

teacher with 20 years of experience at a small-town multi-year high school, who graduated as a chemistry and mathematics teacher, encounters problematic student behavior. Although she had only a minimal encounter with psychology during her studies and the school does not offer frequent retraining courses, she tries to educate herself and attends courses aimed at revitalizing teaching. In recent years, it has become common for him to suggest visits to psychologists for parents, which is no longer taboo at school. The first case he presents concerns an eating disorder in a seventeen-year-old student who was active in sports, social life and school. However, after returning to her second year of high school, she became withdrawn, stopped going to lunch and wore loose clothing.

The student was successful in the first year, but in the second year her behavior changed. She stopped going to lunches, brought food in a box with her, and became more withdrawn. Her grades in school were still good, but she started wearing loose clothes and looked tired. The teachers noticed the change and decided to address the situation.

Selfdestructive behaviour

The teachers, including the class teacher who was a friend of the narrator, began to observe the student more and found that she does not eat and dress nicely at school. After consulting with other colleagues, the class teacher decided to talk to the student. When the pupil did not confide, her parents were contacted. After an interview with the mother, it was discovered that the pupil does not eat at home and may suffer from anorexia. The family then sought out a psychologist who confirmed the diagnosis.

Interview, Cooperation with experts

The student spent three months in treatment, during which she had school materials and support from teachers at her disposal. After returning to school, she continued seeing a psychologist and managed to keep her anorexia under control. In 2019, she successfully graduated and entered college, where she is currently completing her bachelor's degree. The case is considered successfully resolved.

Longterm success

V listopadu jsem si začala všímat, že přestala chodit na obědy, ale nosila si s sebou něco v krabičce a tak jsem myslela, že drží speciální stravu kvůli závodům. Časem ale začala být víc a víc uzavřená. Bavila se pořád se všemi, ale spíš ze slušnosti než s radostí. Opravdovou kamarádku měla ve třídě jen jednu. Začala chodit jen ve volném a vytahaném oblečení a vypadala unaveně. To jsem ale přisuzovala tomu, že se psalo hodně testů, byla ve stresu a tak neměla čas si vybírat co si obleče. Postupně ale přestávala nosit obědy a nejedla ani ve škole, její staré oblečení jí bylo velké a byla pořád unavená. Známky měla stále dobré, pár jedniček se měnilo na dvojky, ale to se stává často, žáci často studují a tak se neučí tak často jako na začátku studia. Situace žákyně se ale nezdála i dalším kolegům a začaly jsme to řešit.

Sedmnáctiletá žákyně gymnázia byla vždy aktivní jak ve sportu, tak v socálním životě a ve škole. Dělala atletiku, bavily ji i jiné sporty a dbala i na zdravou výživu. Pokud nesportovala, ráda jezdila na výlety s kamarády. Od prvního dne měla kamarády i mezi spolužáky, protože byla extrovertní a ráda se seznamovala. Ve škole neměla žádné problémy a zdálo se, že neměla problémy ani doma. V prvním ročníku bylo vše v pořádku, ukončila svůj rok s vyznamenáním a o prázdninách jela jako vedoucí na tábor, který pořádal Dům dětí a mládeže. Když se vrátila do školy do druhého ročníku, byla pořád upovídaná, ale změnil se její okruh přátel.

Nejvíce jsem řešila situaci s třídní učitelkou žákyně. Začaly jsme žákyni pozorovat víc než předtím a opravdu se ukázalo, že za celý den ve škole nejí a nikdy se neobléká hezky (většinou měla tepláky a mikinu). Ani jedna jsme nevěděla jak k situaci přistoupit a tak jsme se poradily s kolegy. Domluvili jsme se, že si se žákyní promluví její třídní učitelka a zjistit co by se mohlo dít. Z rozhovoru s žákyni bylo jasné, že se něco děje, ale třídní učitelce se nesvěřila a tak jsme museli zavolat její rodiče do školy. Přišla její matka, protože otec byl v práci. Pomohla jsem kolegyni a situaci jsem řešila s ní. Zeptaly jsme se jestli se něco neděje doma, jestli je na ni škola těžká, jestli stále chodí na atletiku a jestli se vídá často s kamarády. Doma se nic nestalo, škola jí přišla snesitelná, skoro se ani nemusela učit, na atletiku chodila, ale s kamarády se prý pohádala. V tu chvíli kolegyni napadla jediná otázka – jí žákyně doma? Nejedla. Byla prý přejedená ze školy, dala si maximálně jogurt nebo ovoce. V tu chvíli začalo všechno dávat smysl. Matce jsme řekly, že jsme její dceru sledovaly a že ve škole nechodí na obědy a z domu si nic nenosí. ‚Co tím myslíte?‘, zeptala se a já musela říct větu, kterou jsem nikdy říct nechtěla: ‚Žákyně pravděpodobně trpí anorexií‘. Po slzách a nedůvěřivých dotazech jsme se shodly, že bude nejlepší s žákyní navštívit psychologa.

Žákyně začala docházek k psycholožce, která povrdila, že trpí anorexií. Situace byla vážná a tak nastoupila na léčení, kde strávila tři měsíce. Celou dobu měla k dispozici učitelku a naše materiály, psala testy a posílala nám domácí úkoly. Díky tomuto přístupu byla schopná dokončit i druhý ročník studia. K psycholožce chodila i nadále a povedlo se jí udržet anorexii na uzdě. Díky tomu odmaturovala podle plánu a nastoupila na vysokou školu. Proto bych situaci ráda považovala za dobře vyřešenou.

4

It was June and the pupil had already 'collected' for the whole year. Like every class, he was extremely noisy, he didn't pay attention, he disturbed me and my classmates who wanted to work. With other classmates, he threw pencils at each other, did not spare the expressions 'tyvole', etc. It was impossible to work in this environment.

The student's parents live together, he is the youngest of 3 brothers, the two older ones are already at university. According to the teacher, this is one of the possible explanations for why 'a lot of things go by themselves with him, so he doesn't have the guardrails and needs to be the center of attention all the time, which I don't see as completely bad, he just draws attention to himself in an inappropriate way.' The teacher says that she doesn't know what the student's interests are, she said he told her that he doesn't enjoy anything. In class, the student has friends, from the teacher's point of view, he plays the role of a clown in his group, he will not be the leader, but also not a brat. 'The guys don't dig into him, but he's not the type that when he commands, everyone goes.' The student performs relatively average on his own, but when he is in a class with classmates, he needs to be the center of attention.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

tried it out with him first: Pupil: 'I don't like it!' Teacher: 'You don't have to enjoy it, so study a subject you enjoy, you have 45 minutes here. Isn't it easier to do the English now than to bother with it at home? Or lie here and sleep, most importantly don't disturb!' Everything was without effect, then I transferred the student, but he still continued his disturbance. Well, then I get nervous and start calling him the slowest sperm (we studied fertilization in biology), that evolution has a sense of irony, that he is a blind evolutionary branch and that the brain exists in his head just so that there is no vacuum and if he turned it on, then maybe sometimes it would be nice. Teacher: I always go to this class with an open mind, that maybe things will get better and I'm full of expectations, which are absolutely not fulfilled... Student: So you mean... Teacher: A hint of self-reflection? Would something wake up in that head? Pupil: Well, you're telling me now that I have no chance to improve at all! Teacher: No, I hope so. I hope for it every hour! The front pews were looking at me with wide eyes at that moment. I was afraid that I would go to the carpet for it, but in the end I didn't. I'm ashamed of it.

Disrespectful communication, Support, Warning

In that hour, he then became silent, and for the next hour – not that he was completely level, but as if he was holding on a little, as if something was happening there, but I would say that on his scale of 1-10 it was maybe a 3, 4.

Failure

17 let, septima na víceletém gymnáziu

videohry

Mgr. Zsv, Bi

12

Byl červen a žák už u mě měl za celý rok 'nasbíráno'. Jako každou hodinu i tuhle byl mimořádně hlučný, nedával pozor, rušil mě i spolužáky, kteří chtěli pracovat. S dalšími spolužáky po sobě házel tužky, nešetřil výrazy 'tyvole' apod. V tomhle prostředí se nedalo pracovat.

Žákovi rodiče žijí spolu, je nejmladší ze 3 bratrů, z toho oba starší jsou již na VŠ. Dle učitelky je to jedno z možných vysvětlení, proč u něj 'spoustu věcí jede samospádem, takže on nemá ty mantinely a potřebuje být neustále středem pozornosti, což nevnímám úplně jako špatné, jen na sebe strhává pozornost nevhodným způsobem.' Učitelka sděluje, že neví, jaké má žák zájmy, prý jí řekl, že jej nic nebaví. Ve třídě má žák kamarády, z pohledu učitelky ve své partě hraje roli šaška, nebude to vůdce, ale zároveň ani otloukánek. 'Kluci do něj nerýpou, ale není ten typ, že když zavelí, tak všichni jdou.' Žák samostatně relativně průměrně funguje, když je ale ve třídě se spolužáky, potřebuje být středem pozornosti.

Nejprve jsem to s ním zkoušela po dobrém: Žák: 'Mě to nebaví!' Učitelka: 'Nemusí Vás to bavit, tak si dělejte do předmětu, který Vás baví, máte tady 45 minut. Není snazší si udělat tu angličtinu teď než se s tím otravovat doma? Nebo si tady lehněte a spinkejte, hlavně nerušte!' Vše bylo bez efektu, následně jsem žáka přesadila, ale stejně pořád pokračoval ve svém vyrušování. No a potom se mi stane, že mi bouchnou nervy a já ho začnu osočovat, že je nejpomalejší spermie (brali jsme v biologii oplodňování), že evoluce má smysl pro ironii, že on je slepá vývojová větev a že ten mozek v jeho hlavě existuje jen proto, aby tam nebylo vakuum a kdyby ho zapnul, tak by to někdy možná bylo fajn. Učitelka: Vždy chodím do této třídy s otevřenou myslí, že se to třeba zlepší a jsem plná očekávání, které se pak absolutně nenaplní... Žák: Takže tím chcete říct... Učitelka: Že by náznak nějaké sebereflexe? Že by se něco v té hlavičce probudilo? Žák: No ale vy mi teďkon říkáte, že vůbec nemám šanci se zlepšit! Učitelka: Ne, já v to doufám. Každou hodinu v to doufám! Přední lavice se na mě v tu chvíli dívaly s vykulenýma očima. Bála jsem se, že za to půjdu na kobereček, ale nakonec jsem nešla. Stydím se za to.

V té hodině teda potom zmlkl a další hodina – ne, že by byl úplně srovnaný, ale jako trošku se držel, jako dělo se tam něco, ale řekla bych, že na jeho škále 1-10 to byla třeba 3, 4.

4

met a student with ADHD for the first time. This boy has been in PPP since the 1st grade, his ADHD has been confirmed. Unfortunately, there were frequent disruptions to class because he was unable to follow the classroom rules and the other students did not treat him well because he was disruptive and a negative influence on them. His behavior affected the overall atmosphere in the classroom.

Manifestations of behavior were repeated - shouting, disrespecting established work criteria, inattentiveness during assignments, turning to a neighbor, inability to participate effectively in group work.

Nonverbal disruption of lessons, Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

tried to find a suitable way of communication, support in the form of asking questions, increased attention, efforts to attract attention, but also the possibility of rest if necessary. I spoke with the student himself and his mother, but she did not suggest any effective measures that could help. I believe that there was an effort on my part to increase internal motivation as well as active listening and non-verbal communication. I clearly defined the boundaries that must be respected. I consulted the situation with the guidance counselor at the school, I arranged a different meeting schedule so that there was as little disturbance as possible to others. I added activities adapted to the needs of the class to keep the student busy in an appropriate way. I provided motivation and encouragement. There was also a joint discussion in the class about what we need, how the behavior in the class should look so that everyone is good. I also tried the opposite process - that is, not paying attention every time there was a problem, but this ignoring led to escalation and bigger problems, which then required a lot of time to solve.

Support, Working with the collective, Interview

Unfortunately, none of the measures taken brought about a particular improvement or change. The students themselves resigned and got used to the student's behavior, some ignored him.

Failure

10 let / 5.ročník

ADHD

VŠ ( učitelka I.stupně s doplňujícím programem Anglický jazyk pro I.stupeň ZŠ )

10

Setkala jsem se poprvé se žákem s ADHD. Tento chlapec byl již od 1. třídy veden v PPP, jeho ADHD bylo potvrzeno. Bohužel docházelo k častému narušování hodin, protože nebyl schopen dodržet pravidla třídy a ostatní žáci se k němu nechovali hezky, protože je rušil a byl pro ně negativním vlivem. Jeho chování mělo vliv na celkovou atmosféru ve třídě.

Projevy chování přinášely opakované - vykřikování, nerespektování stanovených kritérií práce, nepozornost při zadání, otáčení se k sousedovi, neschopnost zapojit se efektivně do práce ve skupině.

Snažila jsem se o vhodný způsob komunikace, podporu ve formě doptávání se, zvýšené pozornosti, snahy o upoutání pozornosti, ale i možnost odpočinku v případě potřeby. Mluvila jsem se žákem samotným i s jeho maminkou, která ale nenavrhla žádné účinné opatření, které by mohlo pomoci. Věřím, že z mé strany byla snaha o zvýšení vnitřní motivace i aktivní naslouchání, neverbální komunikaci. Jasně jsem vymezovala hranice, které je třeba respektovat. Konzultovala jsem situaci s výchovnou poradkyní ve škole, zajistila jsem jiný zasedací pořádek, tak aby k rušení ostatních docházelo co nejméně. Přidávala jsem aktivity přizpůsobené potřebám třídy, aby byl žák zaměstnán vhodným způsobem. Dodávala jsem motivaci a povzbuzení. Probíhala i společná diskuze ve třídě o tom, co potřebujeme, jak by mělo chování ve třídě vypadat tak, aby všem bylo dobře. Zkoušela jsem i postup opačný - to znamená nevěnovat pozornost pokaždé, když došlo k problému, ale tato ignorace přinesla eskalaci a větší problémy, které pak vyžadovaly hodně času k vyřešení.

Bohužel žádné z učiněných opatření nepřineslo zvláštní zlepšení či změnu. Žáci samotní rezignovali a zvykli si na projevy chování žáka, někteří ho ignorovali.

4

A student came to us with the problem that his wallet was stolen.

The students of the school are used to communication circles, to a respectful approach at ScioŠkole, to a kind and understanding approach of the guides.

Violation of classroom/school rules

We called all the students of the school into a communication circle, where we started to discuss the situation that had arisen. We mainly talked about the needs of the robbed, how he might feel, what might be bothering him at that moment and how he might feel. But we also talked about the needs of the person who stole the wallet, why he did it, what his emotions were. What can the students fear now? What might the robbed person be afraid of and what would the perpetrator be afraid of and what would they need at that moment. The children suggested that in order for the perpetrator to confess, he needed courage and safety. We created 4 tables for the victim and for the perpetrator. They included: how does the person feel or felt, what did he need or need, what could he do to fix it and what does he need to do it? We then gave everyone a paper and a pencil and told them to write down what we as guides should know. They could use specific names at this point. We selected and read the tickets and dissolved the circle with the sentence, thank you, we have all the necessary information and we will solve the rest individually. One pupil confessed to us on the ticket that he had stolen it, so then we called him privately. The student told us why he did it and we appreciated his courage and the wallet was returned. We wrote to the boy's parents about what happened and that it was resolved, but I see that as a mistake because when he came home, he was really cut up for it. It would be better if we invited the parents to the school, then maybe we could prevent such a reaction from the parents, and the biggest climax would be at school, when we could correct it.

Working with the collective, Interview

The student was physically punished at home. The situation never happened again, and no other problem occurred with the student.

Longterm success

Asi 12 let, 6. třída

PC hry, střílecí hry hlavně, sociální hry na PC, sport

Bc

3

Přišel za námi student s problémem, že mu byla odcizena peněženka.

Žáci školy jsou zvyklí na komunikační kruhy, na respektující přístup na ScioŠkole, na vlídný a chápající přístup průvodců.

Svolali jsme všechny žáky školy do komunikačního kruhu, kde jsme začali diskutovat o situaci, jenž nastala. Povídali jsme si hlavně o potřebách okradeného, jak se může cítit, co ho v tu chvíli může trápit a jak se může cítit. Také jsme si ale povídali o potřebách toho, kdo peněženku ukradl, proč to udělal, jaké byli jeho emoce. Čeho se můžou žáci nyní obávat? Z čeho může mít strach okradený a z čeho pachatel a co by v tu chvíli potřebovali. Děti navrhovali, že aby se pachatel přiznal, potřebuje odvahu, bezpečí. Vytvořili jsme 4 tabulky pro oběť a pro pachatele. V nich bylo: jak se cítí nebo cítil dotyčný, co potřeboval nebo potřebuje, co by mohl udělat pro nápravu a co k tomu potřebuje? Následně jsme každému rozdali papír a tužku a řekli jsme jim, ať napíšou to, co bychom jako průvodci měli vědět. V tuto chvíli mohli používat konkrétní jména. Lístečky jsme vybrali a pročetli a kruh jsme rozpustili s větou, děkujeme, máme všechny potřebné informace a zbytek vyřešíme individuálně. Jeden žák se nám na lístečku přiznal, že to ukradl on, takže pak jsme si ho soukromě zavolali. Žák nám řekl, proč to udělal a my jsme ocenili jeho odvahu a peněženka se vrátila. Napsali jsme rodičům toho kluka, co se stalo a že se to vyřešilo, ale to vnímám jako chybu, protože když přišel domů, tak byl za to neskutečně seřezaný. Lepší by bylo, kdybychom si rodiče pozvali do školy, pak bychom možná mohli předejít takové reakci rodičů a to největší vyvrcholení by bylo ve škole, kdy bychom to mohli korigovat.

Žák byl doma fyzicky potrestán. Situace se už nikdy neopakovala a ani žádný jiný problém s žákem nenastal.

4

was a class teacher in the ninth year of elementary school. In the last week before the holidays, I came to my students' classroom and found that the door to the classroom was badly damaged. The door was bent and had a hole in it. When I first asked who did it, the whole class was silent. But when I said that the whole class would have to pay for a new door, the real culprit confessed so as not to harm his classmates. Several classmates offered to agree with him on the new door, but in accordance with the school rules, I decided that the culprit must pay the full amount for the new door.

The boy is an only child in a family with a strict father. He is hyperactive and constantly demands attention from his surroundings. This is often obtained through destructive or disruptive behavior. Similar behavior began to manifest already in the eighth grade, when he started school after moving to the city with his family. According to his parents, he had never been in trouble before. He was used to being the center of attention at home, but with his father's new, more demanding job, he was beginning to feel neglected. When he started school in a new environment, the boy began to behave restlessly and tried to draw attention to himself, because he joined the class group too late and the other students had a hard time accepting him among them. After a while, he became close to most of the boys, who supported his unruliness with laughter and occasional applause. Over time, his behavior escalated, but there were never any serious problems that would be the reason for a greater punishment for the student.

Violation of classroom/school rules

As soon as the boy admitted to breaking the door, I decided that he had to pay the full amount for a new one. The boy agreed to this decision without any objections. After that, I called the boy's father, who arrived at the school within half an hour of our conversation. The father reprimanded his son and gave him an educational pillow. He then inspected the broken door, measured its dimensions, and left to immediately buy a new one. When he returned with the new door, the old door was in even worse shape than when he left - the boy apparently decided that if it was going to be replaced, he'd at least destroy it properly. This time the father did not get angry and just announced that the son would get this broken door to his room. The son helped him in an exemplary manner with the replacement of the door and apologized to me and my father several times. After the whole incident, the boy behaved exemplary and with humility. Although his father told me that I could easily give him a 2 for behavior, I only solved it with a reprimand from the class teacher, because there had never been any major problems with him before.

Agreement, Consequences, Interview

It's safe to say that the boy calmed down in class for the rest of the week. But since it was only for the rest of his time at our school, I can't say for sure that his problem behavior didn't show up again at the high school he started after the holidays. But I am sure that he has learned from his act and hopefully such a case will not happen again.

Longterm success

kolektivní sporty, počítače

Lhaní,Rušení výuky,Ničení majetku

Byla jsem třídní učitelkou v devátém ročníku základní školy. V posledním týdnu před prázdninami jsem přišla do třídy svých žáků a zjistila jsem, že dveře do třídy jsou značně poničené. Dveře byly prohnuté a byla v nich díra. Když jsem se poprvé zeptala, kdo to udělal, celá třída mlčela. Když jsem ale řekla, že celá třída bude muset zaplatit nové dveře, skutečný viník se přiznal, aby své spolužáky nepoškodil. Několik spolužáků mu nabídlo, že se s ním na nové dveře složí, ale já jsem v souladu se školním řádem rozhodla, že viník musí zaplatit celou částku za nové dveře.

Chlapec je jedináčkem v rodině s přísným otcem. Je hyperaktivní a neustále vyžaduje pozornost svého okolí. Tu si často získává destruktivním nebo vyrušujícím chováním. Podobné chování se začalo projevovat již v osmém ročníku, kdy na školu nastoupil po tom, co se s rodinou přistěhoval do města. Podle jeho rodičů s ním nikdy předtím nebyly žádné potíže (doma, ani ve škole). Doma byl zvyklý, že je středem pozornosti, ale s novou náročnější prací jeho otce se začínal cítit zanedbávaný. S nástupem na školu v novém prostředí se chlapec začal chovat „rozjíveně

Jakmile se chlapec k rozbití dveří přiznal, rozhodla jsem, že musí zaplatit celou částku za nové. Chlapec s tímto rozhodnutím bez jakýchkoliv námitek souhlasil. Poté jsem zavolala chlapcově otci, který se do školy dostavil do půl hodiny od našeho rozhovoru. Otec svého syna pokáral a dal mu výchovný pohlavek. Poté si prohlédl rozbité dveře, změřil jejich rozměry a odjel, aby okamžitě koupil nové. Když se znovu vrátil s novými dveřmi, staré dveře byly v tu chvíli ještě v horším stavu, než když odcházel – chlapec se prý rozhodl, že když už se mají vyměnit, tak je aspoň zničí pořádně. Tentokrát se otec nerozčiloval a jen oznámil, že syn dostane tyto rozbité dveře do svého pokoje. S výměnou dveří mu syn vzorně pomáhal a několikrát se omluvil mně i otci. Po celém incidentu se chlapec choval vzorně a s pokorou. Ačkoliv mi jeho otec řekl, že mu klidně můžu napsat dvojku z chování, vyřešila jsem to jen důtkou třídního učitele, protože s ním nikdy dřív nebyly žádné větší problémy.

Dá se říct, že se chlapec po zbytek týdne ve výuce uklidnil. Ale vzhledem k tomu, že šlo jen o zbytek jeho docházky na naši školu, nemůžu s jistotou říct, že se jeho problémové chování opět neprojevilo na střední škole, kam po prázdninách nastoupil. Jsem si ale jistá, že se ze svého činu poučil a snad se takový případ nebude opakovat.

4

This case deals not only with the behavior of the child, but also with the behavior of the mother. It is about a boy who has very below average grades, is disruptive in class, is rude and rude. When he receives a note from the teacher, his mother arrives at the school and points out in a very angry way that the teachers are busy with her son and will send him to another school. Repeating this every year, after a few months the boy returns to school because he is expelled from another school.

The boy is in the same class as in the first case study, so I will not discuss the class again.

Verbal disruption of lessons

First came the teacher's warning about inappropriate behavior, fives from exams at the blackboard, notes in the student's book, admonitions from the class teacher and the principal.

Consequences

The result was always the same – negative, nothing changed in the student's behavior, because he knew that he had his mother as a support, who covers him under all circumstances and does not believe that her son could be the bad guy.

Failure

14, 9. ročník

hraní pc her

Podvody,Lhaní

Dějepis, Zeměpis, ZSV

5

Tento případ se nezabývá pouze chováním dítěte, ale i jeho matky. Jde o chlapce, který má velmi podprůměrný prospěch, vyrušuje v hodinách, je sprostý a drzý. Když dostane od učitele poznámku, do školy se dostaví jeho matka, která velmi rozčíleným způsobem zdůrazní, že jsou učitelé na jejího syna zasedlí a dá ho na jinou školu. Opakující se tohle každý rok, se po pár měsících chlapec na školu vrátí, protože jej z jiné školy vyhodí.

Chlapec chodí do stejné třídy, jako v první kazuistice, proto nebudu třídu rozebírat ještě jednou.

Nejdříve přišly na řadu upozornení učitele na nevhodné chování, pětky ze zkoušení u tabule, poznámky v žákovské knížce, napomenutí třídního učitele i ředitele.

Výsledek byl vždy stejný – negativní, na chování žáka se nic nezměnilo, protože věděl, že má jako podporu svoji mámu, která ho kryje za každých okolností a nevěří, že by její syn dokázal být ten špatný.

4

The situation arose when I was not having a good day and went to teach English in a class with two very gifted students, a girl and a boy. I believe they could speak English better than me, which sometimes happens and I'm not afraid to admit it, but I didn't do particularly well that day. I said one thing wrong and they both started giggling for a while. I was sure it was my fault, so I couldn't help myself and reprimanded them in front of the class.

Student 1 is from the 6th year of a multi-year high school, winner of several English competitions, otherwise a very calm and nice student, not very hardworking but talented. Student 2 is also from the 6th year of a multi-year high school, hard-working and clever, driven by ambitions to match a successful family.

Verbal disruption of lessons

scolded them in front of the class about how it was disgusting and insensitive of them to make fun of the teacher for her mistakes, that I'm just trying to teach them as much as possible and that I wish them success, but it's definitely not fair of them to bully others, including the teacher, about it and it is not a path. I told them how much I don't enjoy my presence in their class and how uncomfortable it is for me to teach them when they act like this.

Disrespectful communication

Both students did not understand why I left like that, and the boy came to see me after class. He was very adamant that their giggles had nothing to do with my mistake, but that it was the subject of some joke from hours before. I felt embarrassed, but mostly I lost a lot of respect from the whole class because I didn't hold my temper and went on a tirade in front of the whole class. I never really gained that respect again, and I decided to change this class with another teacher.

Failure

Student a studentka 6. Ročníku osmiletého gymnázia

Oba dva rádi sport a počítačové hry, literatura, zájem o film a cizí kultury a jazyky, historie

Mgr., ČJ, AJ, ZSV

25

Situace vznikla, když jsem neměla dobrý den a šla jsem učit angličtinu do třídy se dvěma velmi nadanými žáky, dívkou a chlapcem. Věřím, že uměli anglicky lépe než já, což se někdy stává a nebojím si to přiznat, ale ten den se mi obzvlášť nedařilo. Řekla jsem jednu věc špatně a oba dva se chvilku potom začali chichotat. Byla jsem si jistá, že to bylo na moji chybu, a tak jsem se neudržela a pokárala jsem je před třídou.

Student 1 je ze 6. ročníku víceletého gymnázia, vítěz několika angličtinářských soutěží, jinak velmi klidný a milý student, ne moc snaživý ale talentovaný. Studentka 2 je také ze 6. ročníku víceletého gymnázia, snaživá a šikovná, poháněná ambicemi vyrovnat se úspěšné rodině.

Před třídou jsem je pokárala o tom, jak bylo od nich hnusné a necitlivé se vysmívat učitelce za její chyby, že se jen snažím je naučit co nejvíc, a že jim přeji jejich úspěchy, ale šikanovat kvůli tomu ostatní včetně učitele od nich rozhodně není fér a není to cesta. Řekla jsem jim, jak moc si neužívám svojí presenci v jejich třídě a jak nepříjemné pro mě je učit je, když se chovají takhle.

Oba studenti nepochopili, proč jsem tak vyjela, a chlapec za mnou přišel po hodině. Velmi silně si stál za tím, že jejich chichotání nemělo s mojí chybou nic společného, ale že to bylo předmětem nějakého vtipu z hodin předchozích. Cítila jsem se trapně, ale hlavně jsem ztratila spoustu respektu od celé třídy, protože jsem neudržela nervy na uzdě a udělala tirádu před celou třídou. Tento respekt jsem už nikdy opravdu nezískala, a rozhodla jsem si tuto třídu vyměnit s jinou paní učitelkou.

4

The class teacher told me that she has a student in her class who does not go to school at all and her unexcused absences are increasing. I did not teach in this class, but at the request of the class teacher, I made time and went to their class. I was lucky to run into the lady in that class. I just observed the class for a while, but my attention was drawn more to the student in question. We noticed her lack of interest in socializing in the team, no communication with both teachers and classmates. She looked very sad and spent the whole hour drawing in her notebook. Here, too, I decided to do a Social Analysis to find out the relationships in the class. As soon as I got the results. I stopped. The student who didn't go to school described herself as 'I'm just taking up a place in the class'. She also wrote there that she didn't want to go to school. It started to grow. It went so far that she announced to her mother that she would never go to school again, that she would rather be a cleaner. She refused to go to the collective class where she felt extra.

The student is 15 years old. Divorce of parents. Closed in herself, she does not communicate with anyone. It feels extra classy. He refuses help from teachers and a psychologist. Mother zero cooperation and almost no interest in her daughter. He cares about her, but rather he is not interested in her mental state and how she is doing at school, in the team and whether she is socializing with her classmates.

Attendance problems

invited the student to my office. Here we started discussing the causes of her truancy. She told me what I had already learned from the investigation. And she was very dismissive of any solution. She just didn't want to join the team anymore. At that moment, I had to ask our school psychologist for help. It turns out that the young lady already has her own psychologist, which she needed when her parents split up and she took it very hard. Her psychologist suggested that she find someone she trusts, be it one of her classmates or cantors. But the young lady didn't even try to find someone she trusted so that contact could be restored and thus help her return to school and to the team. The student refused everything and closed more and more into herself. The solution did not work with me or with the school psychologist, so it was switched to a solution with the Education Committee. With the help of the commission, we try to find out whether something else is hidden behind truancy, such as whether the student is suffering from a change in gender identity, or a problem with socialization in the classroom or problems at home with her parents. Since the student already had her own psychologist, we found out that domestic problems were behind her truancy. The student was most affected by her parents' divorce and the subsequent disagreement with her mother. The mother completely ignored the fact that the daughter did not go to school and did not want to socialize. When I invited her to school to talk, she didn't even come. There was zero cooperation from the mother's side. She did not name the student's father, she claimed that the court forbade her to have contact with him. It took a long time to sort it out. Mother underestimated the investigation and my challenge. And then covid came and learning at home started, that's where it gets lost. And after those two years at home, it must have been very difficult for the young lady to return to the team. Now she is in another school where her classmates already know what they want to do next and she feels like a stranger there.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The student still refuses any help and does not go to school. Zero cooperation with mother. He is starting to think about interrupting his studies. She still has unresolved psychological problems. She withdrew from others and stopped communicating. She doesn't want to go to that school herself and doesn't want to get help. She closed in on herself. Neither I nor the school psychologist are giving up and we are trying to find a solution to her situation. It's a long shot and hopefully it will turn out well.

Failure

15 let, Kvarta – do teď

četba knih

Mgr. Jazyk český a literatura, Historie, OV – Základy společenských věd

35 let

Třídní učitelka mi sdělila, že má ve třídě žákyni, která nechodí vůbec do školy a její neomluvené absence rostou. V této třídě jsem neučila, ale na žádost třídní učitelky jsem si udělala čas a zašla jsem k nim na hodinu. Měla jsem štěstí, že jsem na slečnu narazila v té třídě. Chvíli jsem jenom třídu pozorovala a moji pozornost jsem však více upoutala na danou žákyni. U ní jsme si všimla nezájmu o socializaci v kolektivu, žádnou komunikaci jak s učiteli ani se spolužáky. Vypadla velmi smutně a celou hodinu si kreslila do sešitu. I zde jsem se tedy rozhodla, že provedu Sociální analýzu, abych zjistila vtahy ve třídě. Jakmile mi přišli výsledky. Zarazila jsem se. Žákyně, která nechodila do školy se sama sebe charakterizovala 'Zabírám jenom místo ve třídě' Psala tam také, že do školy nechce chodit. Začalo to růst. Zašlo to až tak daleko, že oznámila své matce, že do školy už nikdy nepůjde, že chce raději dělat uklízečku. Odmítala chodit do toho kolektivu třídy, kde se cítila navíc.

Žákyně je 15 let. Rozvod rodičů. Uzavřená do sebe, nekomunikuje s nikým. Cítí se ve třídě navíc. Odmítá pomoc učitelů a psychologa. Matka nulová spolupráce a skoro až nezájem o dceru. Stará se o ní, ale spíš nezájem o její psychický stav a o to jak to má ve škole, v kolektivu a zda se socializuje se spolužáky.

Studentku jsem si pozvala k sobě do kabinetu. Zde jsme spolu začali probírat příčiny jejího záškoláctví. Řekla mi to, co mi vyplynulo již ze šetření. A velmi odmítala jakékoliv řešení. Prostě do toho kolektivu již nechtěla. V té chvíli jsem musela poprosit již naší školní psycholožku o pomoc. Zjistilo se, že slečna má již svého psychologa, kterého potřebovala, když se její rodiče rozešli a ona to velmi těžce nesla. Její psycholog jí navrhl, aby si našla někoho, komu věří ať už to mohl být někdo ze spolužáků či kantorů. Jenže slečna si neměla ani snahu si najít někoho komu věří, aby se mohl obnovit ten kontakt a tím jí pomoci s návratem do školy a do kolektivu. Žákyně vše odmítala a uzavírala se čím dál tím více do sebe. Řešení se mnou ani se školní psycholožkou nezabíralo, a tak se přešlo na řešení s Výchovnou komisí. Pomocí komise se snažíme hledat, zda se za záškoláctvím neskrývá ještě něco jiného, jako například to zda žákyně netrpí změnou pohlavní identity, nebo problém se socializací ve třídě či problémy doma s rodiči. Tím že žákyně měla již svého psychologa tak jsme zjistili, že za jejím záškoláctvím se skrývají domácí problémy. Nejvíce žákyni zasáhl rozvod rodičů a následná neshoda s matkou. Matka úplně ignorovala to, že dcera nechodí do školy a že se nechce socializovat. Když jsem si jí pozvala do školy, abychom si promluvili ani nepřišla. Z matčiny strany zde byla nulová spolupráce. Otce žákyně neuvedla, tvrdila že soud jí zakázal styk s ním. Trvalo to dlouho, než se to začalo řešit. Matka podcenila to šetření a moji výzvu. A pak přišel covid a začalo se učit doma, tam se to ztratí. A po těch dvou rocích doma se vrátit zpět do kolektivu muselo být pro slečnu velmi těžké. Nyní je v jiné škole, kde její spolužáci již vědí, co chtějí dál dělat a ona si tam připadá cizí.

Žákyně stále odmítá jakoukoliv pomoc a do školy nadále nechodí. Nulová spolupráce s matkou. Začíná se uvažovat o přerušení studia. Stále v ní přetrvávají neřešené psychické problémy. Stranila se ostatních a přestala komunikovat. Ona sama nechce chodit do té školy a nechce si nechat pomoci. Uzavřela se do sebe. Ani já ani paní školní psycholožka ale nepolevujeme a snažíme se najít nějaké řešení její situace. Je to běh na dlouhou trať a snad dobře dopadne.

4

The situation took place on the first school trip with the given class. On the last day of their stay in the cabins, a group of students showed off their alcohol in front of the cabin. I confiscated the alcoholic drinks and exchanged them for non-alcoholic fruit drinks.

The main protagonist was one boy who was supplied with given drinks. He was aware of the illegality of his actions and took the whole thing with a rebellious intention, which was finally thwarted.

Violation of classroom/school rules

I resolved the situation within a few minutes. I saw alcohol and simply confiscated it. I asked the student if he had any more bottles, to which he nodded without thinking and took the remaining bottles out of his bag. After the seizure, there was a conversation that I don't remember much about, but basically we agreed that it wouldn't happen again. On this occasion, I also handed him some fruit drinks.

Agreement

The short-term result was his complete humility for the rest of the school trip. He tried to accommodate me and kept his word in the long run, so there was no further problem with him in that regard.

Longterm success

16 let, kvinta

Skauting, hraní na Pc a na kytaru, hudba

Mgr. (Dějepis, Český jazyk + Zeměpis)

20 let

Situace se odehrála na prvním školním výletu s danou třídou. Poslední den pobytu v chatkách se skupina studentů vychloubala s alkoholem před chatkou. Alkoholické nápoje jsem zabavil a vyměnil je za nealkoholická ovocná pitíčka.

Hlavním protagonistou byl jeden chlapec, který byl zásoben danými nápoji. Byl si vědom nezákonnosti svého jednání a celou věc bral s rebelským úmyslem, který mu byl nakonec překažen.

Situaci jsem vyřešil během několika málo minut. Alkohol jsem uviděl a jednoduše zabavil. Zeptal jsem se studenta, jestli má ještě nějaké další lahve, na což bez dlouhého přemýšlení přikývl a z krosny vytáhl zbylé lahve. Po zabavení následoval rozhovor, který si příliš nepamatuji, ale v podstatě jsme se dohodli, že se to už nebude opakovat. Při této příležitosti jsem mu i předal ovocná pitíčka.

Krátkodobým výsledkem byla jeho naprostá pokora po zbytek školního výletu. Snažil se mi vyhovět a z dlouhodobého hlediska dodržel slovo, takže s ním v tomto ohledu další problém nebyl.

4

Since the beginning of last year, the pupil and I have been dealing with high absenteeism and very poor grades. We noticed deficiencies specifically in the subjects of mathematics and physics. The student was not classified in 3 subjects. He lacks key competences and is unable to fulfill his duties. He has a nonchalant approach to tasks and has shown no interest in improving. He comes from a complete family, but his father works away from home. He has three brothers. According to the conversation with the mother, we found that the reason for the high absenteeism was also that the pupil often had to take care of his brothers. The student himself acts more childish in class than his classmates. We can definitely say that compared to his class, he is backward mainly in social behavior. Excuses were also a frequent cause of absence, where the mother cited morning sickness and anxiety as the reason, but we never received a more serious diagnosis. The school also repeatedly requested medical certificates, which were not forthcoming.

Regarding the observed behavior of the pupil in the lessons, he never had a tendency to be disruptive, on the contrary, he is calm during the lesson, but the teacher in question needs to encourage him from time to time. If he works under supervision, he does much better in class. Preparation at home is very weak, after talking with the mother who said that they do not pay much attention to school at home, it became clear that the student himself does not prepare anything for school, because he mostly watches TV or plays computer games at home. From the interview with the class teacher, the problems started already during distance learning, where the student often did not join the classes at all, and thus he most likely got used to not complying with the completion of assignments, and it was thanks to the weak motivation on the part of the mother that the problems started already then.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

In January 2022, we established cooperation with a psychologist, where it was mainly agreed that the pupil's mother would spend more time with her son, supporting him in reading and preparing for school. We also introduced evening rituals to the student to prevent morning anxiety. Everything was also discussed with the mother. Furthermore, the class teacher offered tutoring to the pupil. There was also a meeting with the Children's Socio-Legal Protection Authority, with whom we sent a few written messages regarding how the tutoring is going and how his school work is progressing. At the time of distance learning, the pupil also took part in classes led by a non-profit organization. However, despite repeated arrangements with the mother to ensure that the pupil attends the lessons, very often he did not join the lessons and thus no progress could be made.

Support, Interview, Cooperation with experts

After an appointment with the psychologist and contact with OSPOD, we observed an improvement in the pupil for a while, but as time went on, even the mother did not attend the scheduled meetings. After some time, the mother took advantage of the pupil's possibility to remain in distance education, but this did not lead to any effective results, and everything worsened when he returned to face-to-face education. All solutions and individual tutoring of the pupil with the class teacher did not lead to a significant improvement despite great effort, we only observed an improvement in the reported morning sickness, which stopped appearing due to the relaxation exercises. A big role in the deterioration is played by the time when the students studied remotely. Despite repeated appeals, the mother gradually stopped going to meetings and thus the pupil did not receive the necessary support from the parent. The student's statement about the given case study: I like how the first case study with the student turned out well, because the class teacher was actively involved in solving the problem and did not just leave the work to the psychologist, but also tried to improve the overall atmosphere in the whole class using collective games. When I was on an internship with her, I really like her overall approach to children, she tries to make the students help each other and to learn not only from her as a teacher, but above all to learn from each other. I also noticed that during minor conflicts in the classroom, she uses interesting procedures, which are not just cursing or name-calling, but for the student to explain to himself how he behaved, why it was wrong and how he should behave next time, or give him advice classmates. In the future, I myself would really like to teach students the right behavior towards others, because I think that a good team and a good atmosphere in the classroom is the basis for a specific curriculum. In the second case, I think that the unsatisfactory environment with the combination of distance learning was really noticeable, which reflected on the student himself. Because when the student is at home, no one else has the power to look after him and really make sure he completes the tasks, because there is a moment when some internal motivation to improve is needed. But on the other hand, I think that the school did/does its best and I believe that the situation will improve with time.

Failure

12 let, 6. ročník

sledování seriálů, hra na playstationu, kroužek náboženství Klíčová slova absence, školní povinnosti, prospěch, distanční výuka, rodinné prostředí

Absence,Nepracovitost,Neposlušnost

Vysokoškolské, titul - Mgr.

15 let

Už od začátku minulého roku jsme s žákem řešili vysokou absence a velmi slabý prospěch. Nedostatky jsme zaznamenali konkrétně v předmětech matematika a fyzika. Žák nebyl klasifikován ve 3 předmětech. Chybí mu klíčové kompetence a nezvládá plnění povinností. K úkolům má lhostejný přístup a nejevil žádný zájem o zlepšení. Pochází z úplné rodiny, avšak otec pracuje mimo bydliště. Má tři bratry. Podle konverzace s matkou jsme zjistili, že důvodem vysoké absence bylo také to, že se žák často musel o své bratry postarat. Samotný žák působí ve vyučovacích hodinách více dětinsky, než jeho spolužáci. Rozhodně můžeme říct, že ve srovnání s jeho třídou je zaostalý hlavně v sociálním chování. Častou příčinou absence byly také omluvenky, kde matka uvedla jako důvod ranní nevolnosti a úzkosti, avšak nikdy jsme neobdrželi závážnější diagnózu. Škola také opakovaně vyžadovala lékařská potvrzení, která se ale nedostavila.

Co se týče vypozorovaného chování žáka ve vyučovacích hodinách, nikdy neměl tendenci vyrušovat, naopak je ve výuce klidný, ale je potřeba, aby ho daný vyučující občas povzbudil. Pokud pracuje pod dozorem, jde mu práce v hodinách výrazně lépe. Domácí příprava je velmi slabá, po rozhovoru s matkou která uvedla, že se škole doma tolik nevěnují, bylo jasné, že sám žák do školy nic nepřipraví, protože se doma věnuje převážně sledování televize či hře počítačových her. Z rozhovoru s třídním učitelem problémy začaly již v době distanční výuky, kde se žák často vůbec do hodin nepřipojil, a tak si nejspíše zvykl na nedodržování vyhotovování úkolů a právě díky slabší motivaci ze strany matky začaly problémy již tehdy.

V lednu roku 2022 jsme navázali spolupráci s psycholožkou, kde se převážně domluvilo, aby matka žáka trávila více času se synem, podporovala ho ve čtení a v přípravě do školy. Dále jsme žákovi představili večerní rituály, abychom předešli ranním úzkostem. Vše bylo také probráno s matkou. Dále třídní učitelka nabídla žákovi doučování. Proběhlo také jednání s Orgánem sociálně-právní ochrany dětí, se kterým jsme si poslali pár písemných zpráv ohledně toho, jak probíhá doučování a jak se posouvá jeho školní práce. V době distanční výuky se také žák účastnil výuky, kterou vedla nezisková organizace. Avšak i přes opakované domluvy s matkou, aby dohlížela na to, aby se žák hodin účastnil, velmi často se na hodiny nepřipojil a nemohlo tak docházet k jakémukoliv posunu.

Po domluvě s psycholožkou a kontaktu s OSPOD jsme na žákovi chvíli pozorovali zlepšení, avšak postupem času se ani matka nedostavovala na domluvené schůzky. Matka po nějaké době využila možnosti žáka zůstat na distanční formě výuky, avšak to nevedlo k žádnému efektivnímu výsledku a o to více se vše zhoršilo při návratu k prezenční výuce. Veškerá řešení a individuální doučování žáka s třídním učitelem přes velkou snahu nevedla k výraznému zlepšení, zpozorovali jsme pouze zlepšení v uváděných ranních nevolnostech, které se pro relaxačních cvičeních přestaly dostavovat. Velkou roli ve zhoršení hraje čas, kdy se žáci učili distančně. I přes opakované výzvy matka postupně přestala chodit na schůzky a tak žák nedostal potřebné podpory ze strany rodiče. Vyjádření studenta k dané kazuistice: Líbí se mi, jak první kazuistika s žákem dopadla dobře, protože se do řešení problému aktivně zapojila třídní učitelka a nenechala práci jen na psychologovi, ale snažila se zlepšit i celkovou atmosféru v celé třídě pomocí kolektivních her. Když jsem byla právě u ní na praxi, moc se mi líbí její celkový přístup k dětem, snaží se, aby si žáci pomáhali především navzájem a aby se učili nejen od ní, jakožto učitelky, ale především, aby se učili od sebe navzájem. Také jsem si všimla, že při drobných konfliktech ve třídě používá zajímavé postupy, kterými není jen nadávka či volání jménem, ale to, aby si žák sám vysvětlil jak se zachoval, proč to bylo špatně a jak by se měl chovat příště, případně mu radí spolužáci. Sama bych moc v budoucnu chtěla žáky učit hlavně správnému chování ke druhým, protože si myslím, že dobrý kolektiv a dobrá atmosféra ve třídě je základem pro konkrétní učivo. V druhém případě si myslím, že bylo opravdu velmi znát nevyhovující prostředí s kombinací distanční výuky, což se odráželo na samotného žáka. Protože když je žák doma, nemá nikdo další úplně tu moc ho pohlídat a opravdu dodržet, aby plnil úkoly, protože zde nastává moment, kdy je potřeba nějaké té vnitřní motivace ke zlepšení. Ale na druhou stranu si myslím, že škola udělala/dělá maximum a věřím, že se situace časem zlepší.

4

When he joined us, he was like all the other children, maybe a little more excited. As time went by, it became more and more difficult for him to concentrate on the content of the lesson. Often out of the blue he would get up from his desk and start walking around the class until he was reprimanded several times. He had a tendency to occasionally shout out of nowhere as if he found something very funny, but no one knew what. He also made up all kinds of stories and the other students stopped believing him after a while.

When there were class meetings, I took his parents aside and told them about my son's unusual behavior. According to his parents, he has similar behavior outside of school when he is under a lot of stress. I recommended the parents to look for a specialist and tried to try something that could help. An assistant was supposed to come to our school at that time, so I arranged for him to be assigned to that student.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

We didn't wait to see what the parents would come up with, and together with the assistant we agreed that if the stress in class was the cause, we could try to give him short breaks during which he could rest on the carpet in the classroom. It's better than letting him wander around the classroom with something to do. As another matter, the assistant was given the task of individually going through easier versions of the exercises that were discussed with the student. We also started using various interactive aids and made learning as much as possible a game for him.

Support, Interview

The result showed up soon. When he found he was allowed to rest on the carpet for a moment, he took advantage of it. With roughly two-minute breaks every hour, the random screams stopped. He still had difficulty keeping his attention, but when the assistant went through the exercises with him, he saw to it that he worked. What is inspiring to me, what would I appreciate? I appreciate the teacher's approach when she didn't wait for the parents and immediately tried to help the student somehow. What would I like to avoid? I would avoid those two-minute breaks by gradually shortening the breaks for the student so that he gets used to learning like other children. What would I do differently and why? I think I would behave the same as a teacher. What solutions can I think of? I would say that this is some kind of mental disorder, so I would wait for the expert's opinion and make arrangements accordingly.

Partial success

10 let, 3. třída

Plavání, komiksy,

ADHD

Nepozornost,Vykřikování,Lhaní

Mrg. Třídní učitelka (český jazyk, matematika)

22

Když k nám nastoupil, byl jako všechny ostatní děti, snad jen byl trochu víc rozjívený. Postupem času mu dělalo čím dál tím víc problémů se soustředit na obsah výuky. Často z ničeho nic vstal z lavice a začal se procházet po třídě, dokud nebyl několikrát napomenut. Měl tendenci občas z ničeho nic vykřiknout jako by mu něco přišlo hodně směšné, ale nikdo nevěděl co. Také si vymýšlel všelijaké historky a ostatní žáci mu po čase přestali věřit.

Když byly třídní schůzky, vzala jsem si jeho rodiče stranou a pověděla jim o synově neobvyklém chování. Podle rodičů podobné chování má i mimo školu, když je hodně ve stresu. Doporučila jsem rodičům vyhledat odborníka a sama zkusila zkusit něco co by mohlo pomoct. Do školy k nám v té době měl přijít asistent, tak jsem si domluvila, aby se přiřadil k onomu žáku.

Nečekali jsme na to, s čím přijdou rodiče, a spolu s asistentem jsme se domluvili, že jestli je příčinou stres v hodině, tak bychom mu mohli zkusit dát krátké pauzy, při nichž by si mohl odpočinout na koberci ve třídě. Je to lepší než jej nechat procházet se po třídě a něco si třeba udělat. Jako další věc dostal asistent za úkol procházet s žákem individuálně lehčí verze cvičení, které byly probírány. Taky jsme začali využívat různé interaktivní pomůcky a udělali mu z učení co nejvíc hru.

Výsledek se projevil brzy. Když zjistil, že mu je dovoleno si na chvíli odpočinout na koberci, využil toho. Se zhruba dvouminutovými pauzami v každé hodině, přestaly náhodné výkřiky. Stále obtížně udržoval pozornost, ale když s ním cvičení procházel asistent, tak dohlédl, aby pracoval. Co je pro mě inspirativní, co bych ocenil? Oceňuji přístup učitelky, když nečekala na rodiče a hned se pokusila žákovi nějak pomoct. Čemu bych se chtěl vyhnout? Vyhnul bych se těm dvouminutovým pauzám tím, že bych žákovi postupně pauzy zkracoval, aby si zvykl učit se stejně jako ostatní děti. Co bych udělal jinak a proč? Myslím si, že bych se zachoval stejně jako učitelka. Jaké mě napadají varianty řešení? Řekl bych, že se jedná o nějakou mentální poruchu, takže bych počkal na názor odborníka a podle něj se zařídil.

4

The student came from another class to the fifth, i.e. to a class where the students had known each other for 4 years. He came to the class because of failure, he comes from a socially weaker family. I discovered great knowledge in the subject, but he answered me curtly, did not elaborate on the answers, did not speak himself, and others did not want to speak with him either. He didn't want to talk to the students sitting next to him, nor to the students in other groups. The class basically ignored him, I always saw him alone, he completely distanced himself from the class and from the beginning his classmates didn't even want to sit near him, which could be due to poor hygiene.

He worked best with one girl, but I couldn't pair them together every time. He worked just fine in pairs, but didn't do anything in group work. I wasn't happy with my solutions - no matter where I assigned it, it didn't work and I didn't like how it worked. Likewise, he did not do voluntary tasks, he did not work by himself, he had zero work habits. I had to ask him directly when I wanted an answer, and even then it was always a struggle. He didn't talk on his own, in class I had the feeling that he didn't even want to talk to me. However, it was not fear, all these reactions pointed to dislike and resistance, he does not like the company of other people. After a while feelings of despair came, because the student just stagnated like this, even though he had the potential for more. He was normally able to handle exercise and work in which he was alone and did not have to speak just fine.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

The problem at the moment is that the pupil is in his last year and at the end of the school year he graduates from the given subject. I'm not afraid of the written part, but I'm afraid of the oral part. The school also cannot send him for any examination, because the pupil is already an adult. The isolation associated with the coronavirus did not help anything, he had a computer borrowed from the school, but he still had the same problems with the Internet, the microphone, he tried to get out of work in class. I thought of supporting him in the subject he was good at by having him attend a group for good students that met once a week in the afternoon. Pupils from different classes across several years went there. He accepted the offer and started attending, but he did not prepare (copying, reading materials in advance), moreover, he joined only after two months from the beginning of the creation of the group. Still, the other students helped him and copied materials for him, lent him papers, and I also lent him the textbook and my own copies many times in these cases. Since his non-cooperation in getting anything ready was disrupting the class, I told him to get ready or stop going, and since he was no longer enjoying the class, he quit.

Support, Working with the collective

I'm going to try to use a new strategy, which is to create random pairs for oral practice every hour so that he doesn't think it's a modification of the class because of him, and he doesn't feel like I'm pressuring him. Every hour, too, so that it would become a well-established routine and he would get used to talking to others.

Failure

15–16 let, kvinta (5. ročník osmiletého gymnázia), když se toto chování objevilo poprvé

Učitelka o nich neví / neprojevil je

Nespolupráce,Bariéry v komunikaci

Učitelství anglického jazyka pro střední školy

28 let

Žák přišel z jiné třídy do kvinty, tedy do třídy, kde se studenti vzájemně znali už 4 roky. Do třídy přišel z důvodu propadnutí, pochází ze sociálně slabší rodiny. Zjistila jsem velké znalosti v předmětu, ale odpovídal mi úsečně, odpovědi nerozváděl, sám nemluvil a ostatní s ním taky nechtěli mluvit. Nechtěl mluvit ani se žáky, kteří seděli vedle něj, ani se žáky v jiných skupinách. Třída ho v podstatě ignorovala, vždycky jsem ho viděla samotného, úplně se od třídy distancoval a ze začátku si k němu spolužáci ani nechtěli sedat, což mohlo být způsobeno horší hygienou.

Nejlépe pracoval s jednou dívkou, ale nemohla jsem je dávat spolu do dvojice pokaždé. Ve dvojici jakž takž pracoval, ale při skupinové práci nedělal nic. Nebyla jsem spokojená se svými řešeními – ať už jsem ho přidělila kamkoliv, nefungovalo to a nelíbilo se mi, jak pracoval. Stejně tak dobrovolné úkoly nedělal, sám od sebe nepracoval, měl nulové pracovní návyky. Musela jsem se ptát přímo jeho, když jsem chtěla odpověď, a i tak to byl vždycky boj. Sám od sebe nemluvil, v hodinách jsem měla pocit, že nechce mluvit ani se mnou. Nejednalo se nicméně o strach, všechny tyto reakce poukazovaly na nechuť a odpor, nemá rád společnost ostatních lidí. Po čase přišly pocity zoufalství, žák totiž takto akorát stagnoval, i když měl potenciál na víc. Cvičení a práci, při které byl sám a nemusel mluvit, zvládal totiž normálně v pořádku.

Problém je momentálně takový, že žák se nachází v posledním ročníku a na konci školního roku maturuje z daného předmětu. Z písemných částí strach nemám, obávám se však těch ústních. Škola ho taktéž nemůže poslat na jakékoliv vyšetření, protože je žák již dospělý. Izolace spojená s koronavirem ničemu nepomohla, měl od školy půjčený počítač, ale pořád měl ty samé problémy s internetem, mikrofonem, snažil se vyvléct z práce v hodinách. Napadlo mě podpořit ho v předmětu, který mu šel, tím, že by mohl docházet do skupiny pro dobré žáky, která se scházela jednou týdně odpoledne. Chodili tam žáci z různých tříd napříč více ročníky. Nabídku přijal a začal docházet, ale nedělal si přípravu (kopírování, čtení materiálů dopředu), navíc se připojil až po dvou měsících od začátku vytvoření skupiny. Ostatní žáci mu přesto pomáhali a kopírovali mu materiály, půjčovali papíry a stejně tak i já jsem mu v těchto případech kolikrát půjčila učebnici a své vlastní kopie. Protože jeho nespolupráce cokoliv chystat rušila hodiny, řekla jsem mu, ať se zařídí, nebo ať přestane chodit, a protože ho tyto hodiny přestávaly bavit, skončil s nimi.

Budu se snažit použít novou strategii, a to každou hodinu vytvářet na ústní cvičení náhodné páry tak, aby si nemyslel, že se jedná o úpravu hodiny kvůli jemu, a on se tak necítil, že na něj tlačím. Každou hodinu taky proto, aby se z toho stala zaběhnutá rutina a on si tak zvykal mluvit s ostatními.

4

About sixteen years ago, a student applied to our school. The student was different from the others from the beginning, and both our classmates and we were aware of it. When something freaked him out, he started making strange noises, which after a while we started to call 'squealing' or he started pulling out his hair, he was cut into a hedgehog, just one at a time. There were periods when he sported a bald head. But everyone gradually got used to him and accepted him. Sometimes he acted like Forest Gump, but intelligent, he had no problem with profit.

A unique student in the class of ordinary children in the ninth year of elementary school.

Emotional outbursts

In the second grade, he became fanatically interested in the Second World War, and thanks to psychiatric drugs, even his bouts of 'doddling' and pulling out his hair stopped. What was still problematic was his social behavior. He was completely in love with one colleague, so he constantly followed her, and once when he tried to touch his hand, she very politely told him that he couldn't do that. He didn't stop following her, but he was careful about touching her and always let her know in advance that he was aware of it. As for me, I taught him history and he loved my voice. He kept looking for me and wanted to talk to me because of my voice.

have to admit that I was at my wits end at the time, but somehow I managed it professionally, mainly thanks to the fact that in the eighth grade, after a long examination, the student was diagnosed with Asperger's syndrome. He is currently studying history at university. What is inspiring to me, what would I appreciate? The behavior of the teacher in both situations. In the first case he kept a cool head and in the second he kept his professionalism. What would I like to avoid? Bias and panic. What would I do differently and why? In the first case, I would probably go immediately to the school principal as a precaution and not wait for someone else to prove it to me, but I think that the situation was handled very well anyway and I honestly don't know how I would have behaved.

Partial success

otevřenáotázka2. Svetová vojna

Náběh na Aspergerův syndrom,Lehká forma autismu,Asociální chování,Problematické chování,PAS – porucha autistického spektra,Porucha autistického spektra,Atypický autismus

Mgr.

24

Asi pred šestnástimi rokmi sa ku nám do školy prihlásil žák. Žák bol už od začiatku iný ako ostatní a uvedomovali si to ako spolužiaci, tak aj my. Keď ho niečo vyviedlo z miery začal vydávať divné pazvuky, ktoré sme po čase začali nazývať 'didíkanie' alebo si začal vytrhávať vlasy, bol ostrihaný na ježka tak len vždy pekne po jednom. Boli obdobia keď mával plešinku. Všetci si na neho ale postupne zvykli a brali ho. Niekedy pôsobil ako Forest Gump, ale inteligentný, s prospechom nemal problém.

Jedinečný žiak v triede obyčajných detí v deviatom ročníku na ZŠ.

Na druhom stupni ho fanaticky začala baviť druhá svetová vojna a vďaka psychiatrickým liekom aj jeho záchvaty 'didíkania' a vytrhávania si vlasov ustáli. Čo bolo ale naďalej problémové bolo jeho sociálne správanie. Do jednej kolegyne bol úplne zaľúbený, tak za ňou neustále chodil a raz keď sa jej snažil dotknúť rúk dala mu veľmi slušne najavo že to nemôže robiť. Chodiť za ňou neprestal, ale na dotyky si dával pozor a vždy jej dopredu oznámil že je si toho vedomý. Čo sa týka mňa, ja som ho vyučoval dejepis a on miloval môj hlas. Stále ma vyhľadával a chcel sa so mnou rozprávať kvôli môjmu hlasu.

Musím uznať že vtedy som bol v koncoch s nervami ale nejak som to zvládol profesionálne, hlavne aj vďaka tomu že v ôsmej triede žákovi po dlhom vyšetrovaní diagnostikovali Aspergerov syndróm. V súčasnosti študuje dejiny na vysokej škole. Co je pro mě inspirativní, co bych ocenil? Zachovanie sa učiteľa v oboch situáciách. V prvom prípade zachoval chladnú hlavu a v druhom zase zachoval profesionalitu. Čemu bych se chtěl vyhnout? Neobjektívnosti a panike. Co bych udělal jinak a proč? Asi by som v prvom prípade preventívne išiel hneď za riaditeľom školy a nečakal kým mi to dosvedčí niekto iný ale myslím že tá situácia bola aj tak veľmi dobre zvládnutá a úprimne neviem ako by som sa presne zachoval.

4

The conflict between the pupil and pupil F. arose during the break. At this moment, the teacher's assistant was not present in the classroom, she was dealing with the teacher in the corridor with the situation that had happened the previous day. Pupil F. was walking past the other pupil's desk and "by mistake

taught in the class for the second year, I knew the students well, communication was problem-free. In the beginning, it took a while for the children to accept the rules and principles that I require, but gradually everything started to work smoothly and there were no major problems in the classroom. There were 18 pupils in the class, of which 3 pupils with SEN in the second level of support measures and one pupil with ADHD and Tourette's syndrome. It was with this pupil that the AP worked in the class. The student was born to a mother who took drugs in the prenatal period. Even when I was teaching the student, she was a drug addict. Until the age of 5, the pupil did not know his father and lived with his mother and grandmother. At the age of 5, the father showed interest in the boy and applied for custody of the child with the intention of raising him in his new family. The student grew up in his biological father's new family for a year, but due to his behavioral problems, his father's new partner refused to take care of him. At that time, his biological mother was unable to take care of him (continuous drug addiction). The boy was taken care of by his grandmother and occasionally by his aunt. It took the boy a long time to come to terms with the rejection by his new father's family. The student disrupted the lesson with unintelligible screams, made noises (meowing, buzzing like a drone, speaking vulgarly. He disturbed the other students and mutual conflicts occurred. Due to attention disorders, the assistance of the AP was necessary, which at the same time eliminated conflicts between the student and his classmates.

As I heard the noise from the classroom, I went to deal with the situation that was happening inside. After entering the classroom, I first pulled the students away from me, tried to calm them down and started to find out what was going on. In the following interview, the teacher is referred to by the letter "U

As with the first one, I talked about the conflict with the student. Subsequently, an interview also took place with pupil F. We clarified with both boys what behavior is and is not correct, how they should treat each other and respect each other. The boys apologized to each other and shook hands. The only long-term solution was to prevent these situations. The following hour we had practical activities. Although I had originally planned the lesson differently, I used it to talk with the children. We sat in a circle on the carpet at the back of the classroom and talked one by one about how each of us is different, we have different interests, different assumptions, but also different health problems and we react to the same situations in different ways. The children gave examples from their surroundings and we tried to figure out together how to behave in different situations.

9 let, 3. třída

florbal, elektrotechnika

ADHD,Poruchy pozornosti a aktivity,Tiková porucha

VŠ – Mgr., 1. stupeň

37

Konflikt mezi žákem a jeho spolužákem vznikl o přestávce. V této chvíli nebyla asistentka pedagoga přítomná ve třídě, řešila na chodbě s vyučující situaci, která se odehrála předchozího dne. Spolužák procházel kolem lavice a „omylem

Ve třídě jsem vyučovala druhým rokem, žáky jsem dobře znala, komunikace byla bezproblémová. Na počátku chvíli trvalo, než děti přijaly pravidla a zásady, které vyžaduji, ale postupně vše začalo bezproblémově fungovat a ve třídě nebyly větší problémy. Ve třídě bylo 18 žáků, z toho 3 žáci s SVP ve druhém stupni podpůrných opatření a jeden žák s ADHD a Touretteůvým syndromem. Právě s tímto žákem, ve třídě pracovala AP. Žák se narodil matce, která v prenatálním období brala drogy. I v době, kdy jsem žáka učila, byla narkomanka. Do 5 let žák neznal svého otce a žil s matkou a babičkou. V 5 letech o chlapce projevil zájem otec a zažádal o svěření dítěte do péče s úmyslem vychovávat do ve své nové rodině. Žák vyrůstal rok v nové rodině svého biologického otce, ale vzhledem k jeho potížím v chování odmítla nová partnerka jeho otce o něj pečovat. V té době se jeho biologická matka nebyla schopna o něj postarat (soustavná drogová závislost). O chlapce začala pečovat babička a příležitostně také teta. Chlapci trvalo delší dobu, než se smířil s odmítnutím ze strany nové otcovy rodiny. Žák narušoval výuku nesrozumitelnými výkřiky, vydával zvuky (mňoukal, bzučel jako dron, mluvil vulgárně. Ostatní žáky tím vyrušoval a docházelo k vzájemným konfliktům. Z důvodu poruch pozornosti byla nutná dopomoc AP, ta zároveň eliminovala konflikty mezi žákem a jeho spolužáky.

Jelikož jsem slyšela hluk ze třídy, šla jsem řešit situaci, která se uvnitř děje. Po vejití do třídy jsem žáky nejdříve odtrhla od sebe, snažila se je uklidnit a začala jsem zjišťovat, co se děje. V následujícím rozhovoru je vyučující označována písmenem „U

Jako s prvním jsem si promluvila o konfliktu s žákem A. Následně proběhl rozhovor i s žákem F. S oběma chlapci jsme si vyjasnili, jaké chování je a není správné, jak se k sobě navzájem mají chovat, respektovat se. Chlapci se navzájem omluvili a podali si ruce. Jediným dlouhodobým východiskem bylo předcházet těmto situacím. Následující hodinu jsme měli praktické činnosti. Ačkoliv jsem původně hodinu měla naplánovanou jinak, využila jsem ji pro rozhovor s dětmi. Posadili jsme se do kruhu na koberec v zadní části třídy a popovídali jsme si postupně o tom, že každý z nás je jiný, máme různé zájmy, různé předpoklady, ale také různé zdravotní problémy a reagujeme na stejné situace odlišným způsobem. Děti uváděly příklady ze svého okolí a snažili jsme společně vymýšlet, jak se v různých situacích zachovat.

4

The student repeatedly falsified her apology in the electronic apology letter and spent time outside instead of studying. She did not confess to her crime. It all came to light due to the high absenteeism of her older sister, who also attends our school. The student's sister has been falsifying her excuses for a long time. After a telephone consultation with the mother, where the class teacher of the sister's student dealt with high absenteeism, this fact came to light. The student's frequent absence from class and neglected appearance contributed to her partial exclusion from the class collective.

The student lives in a joint household with her mother and older sister. The other siblings are of legal age and no longer live in the same household. She never spoke about the student's father, it is a sensitive topic for her. Mother is very busy at work. He works in shifts, so he has no idea how the girls spend their time and whether they have gone to school. The family is socially weak, but the mother tries to ensure the best possible living conditions for the girls. The schoolgirl spends most of her free time carelessly outside. The mother does not have an overview of where she is during the day.

Attendance problems

The class teacher of the sister's pupil reported high absences and other educational problems to OSPOD. He approached me as the student's class teacher, asking if I was interested in attending the meeting. I agreed to participate in the meeting, because I saw the possibility of preventive intervention and thereby eliminating any further misdeeds of the student. As part of the meeting, we gathered both the girls' class teachers, prevention methods, the deputy director for inclusive education, a social worker and a student with her sister and mother. The mother was confronted with the situation. She promised to increase supervision over preparation for school and the fulfillment of compulsory school attendance. She was informed of the need to secure her parental account in an electronic letter of apology.

Agreement, Interview, Cooperation with experts

After the aforementioned meeting, there was a big turnaround. The student's absenteeism decreased, she went to school regularly and was carefully prepared for classes. The mother changed her job so that she could pay more attention to the girls and watch them go to school. She managed to find a place near her home with reasonable working hours. The student began to take more care of herself as part of her adolescence. I am very satisfied with the result of solving the situation.

Longterm success

11 let, 5. ročník

ADHD,Autismus

Mgr., speciální pedagogika pro učitele

19

Žákyně si opakovaně zfalšovala omluvenku v elektronickém omluvném listu a trávila čas pobytem venku místo vyučování. Ke svému činu se nepřiznala. Vše vyšlo najevo díky vysoké absenci její starší sestry, která také navštěvuje naši školu. Žákyně sestra si omluvenky falšovala již delší dobu. Po telefonické konzultaci s matkou, kde třídní učitel žákyně sestry řešil vysokou absenci, vyšla tato skutečnost najevo. Častá nepřítomnost žákyně ve vyučování a zanedbaný vzhled přispěl k částečnému vyloučení z kolektivu třídy.

Žákyně žije ve společné domácnosti s matkou a starší sestrou. Ostatní sourozenci jsou plnoletí a již nežijí ve společné domácnosti. O otci žákyně nikdy nemluvila, je to pro ni citlivé téma. Matka je pracovně velmi vytížená. Pracuje na směny, takže nemá přehled, jak děvčata tráví čas a zda odešly do školy. Rodina je sociálně slabá, ale matka se snaží dívkám zajistit co nejlepší podmínky života. Žákyně tráví většinu svého volného času bezprizorně venku. Matka nemá přehled o tom, kde během dne je.

Třídní učitel žákyně sestry nahlásil vysoké absence a další výchovné problémy na OSPOD. Oslovil mě jako třídní učitelku žákyně, zda mám zájem se schůzky zúčastnit. Já jsem s účastí na schůzce souhlasila, protože jsem viděla možnost preventivně zasáhnout a tím eliminovat další případné prohřešky žákyně. V rámci schůzky, na které jsme se sešli oba třídní učitelé děvčat, metodik prevence, zástupce ředitele pro inkluzivní vzdělávání, sociální pracovnice a žákyně se svou sestrou a matkou. Matka byla konfrontována s nastalou situací. Přislíbila zvýšení dohledu nad přípravou do školy a plnění povinné školní docházky. Byla seznámena s nutností zabezpečit svůj rodičovský účet do elektronického omluvného listu.

Po výše zmíněné schůzce nastal velký obrat. Žákyně se snížila absence, chodila do školy pravidelně a byla pečlivě připravená na výuku. Matka změnila zaměstnání, aby se dívkám mohla více věnovat a dohlédnout na jejich odchod do školy. Podařilo se jí najít místo v okolí jejího bydliště s přiměřenou pracovní dobou. Žákyně o sebe začala v rámci dospívání více pečovat. S výsledkem řešení situace jsem velmi spokojená.

4

started teaching the student only in the second year. The first incident happened to me with him right at the beginning of the school year, when he was in the first year at our school. I have a bit of a 'disease' and I lead all my students to model behavior and observe etiquette - for example, I warn them if they don't say hello or if they wear hats and caps in the building. I got into a conflict with this boy in the school lobby, when he rammed into me and didn't apologize. I tried to explain to him that such behavior is not polite and that he should apologize, even if he bumped into me by mistake. He looked at me and said 'Jesus, I'm so sorry, so you don't fuck'. I stood as if scalded. Soot exploded in me, I couldn't hold back and I gave him a lot. The next day, he was in the lobby wearing a cap, glasses, and no shoes (I usually don't bother with shoes that much, but it was wet and he had muddy boots on). I came to him and tried to draw his attention to these shortcomings in a calm and balanced voice. He just gave me his middle finger and left for class. I pointed out his behavior to the class teacher. But he only calmed me down, saying that he knows that this boy is problematic and that I should better avoid him. That totally got me.

The pupil is a leader type; vulgar; average academic results; his father complained several times to the principal that the teachers were too strict with his son and that they had no right to constantly moralize him.

Verbal aggression

I stayed in that class for a month, then I asked the representative to have someone else take over the Czech language. It was impossible to talk to the school management about this at all, I couldn't find support from them, so I had to give up like a slob.

Disrespectful communication, Interview

After I gave up their class, I stopped talking to the student and tried to avoid him. I did not react to his behavior

Failure

17, 2. ročník SŠ

SOCIÁLNÍ SÍTĚ, PŘÁTELÉ, MEJDANY

Záškoláctví,Podvody,Vulgární vyjadřování

Mgr. ČJ, AJ, OV

17

Žáka jsem začala učit až ve druhém ročníku. První incident se mi s ním stal hned na začátku školního roku, kdy byl žák v prvním ročníku na naší škole. Mám takovou trošku 'nemoc' a všechny svoje studenty vedu k vzornému chování a dodržování etikety – například je napomenu, když nepozdraví nebo když mají v budově nasazené čepice a kšiltovky. S tímto chlapcem jsem se dostala do konfliktu ve vestibulu školy, kdy do mě vrazil a neomluvil se mi. Snažila jsem se mu vysvětlit, že takové chování není slušné a že by se měl omluvit, i když do mě třeba vrazil omylem. On se na mě podíval a prohlásil 'ježiš tak sorry no, abyste se nepos*la'. Zůstala jsem stát jak opařená. Bouchly ve mě saze, neudržela jsem se a dost jsem ho seřvala. Další den měl na sobě ve vestibulu kšiltovku, nasazené brýle a nebyl přezutý (většinou přezutí až tolik neřeším, ale bylo zrovna mokro a on měl boty od bláta). Přišla jsem k němu a snažila jsem se ho klidným a vyrovnaným hlasem upozornit na tyto nedostatky. On na mě pouze ukázal prostředníček a odešel do třídy. Na jeho chování jsem upozornila třídního učitele. Ten mě ale pouze uchlácholil, že ví, že tento chlapec je problematický a že se mu mám radši vyhýbat. To mě úplně dorazilo.

Žák je vůdčí typ; vulgární; průměrné studijní výsledky; jeho otec si několikrát stěžoval řediteli, že se k jeho synovi chovají učitelé moc přísně a že nemají právo na to ho neustále moralizovat.

V té třídě jsem vydržela měsíc, pak jsem zástupce požádala, aby se jich na češtinu ujal někdo jiný. S vedením školy se o tomto nedalo vůbec mluvit, nenašla jsem u nich zastání a tak jsem to musela jako srab vzdát.

Poté, co jsem se vzdala jejich třídy, jsem už se žákem nepromluvila a snažila se mu vyhýbat. Na jeho chování jsem nereagovala

4

The situation I am about to describe took place quite a long time ago, one could say at the beginning of my teaching practice. At that time, I was the class teacher of the fourth grade, where the female student also attended. She was slightly different from the others in her own way, often standing out from the crowd, but problematic behavior had not manifested itself until then. She was rather lonely in class, she didn't have many friends and spent most of the breaks alone. However, it was not any form of bullying by other classmates.

Now I would like to move on to the description of the problematic situation that has arisen. It took place almost at the end of the school year, i.e. in the summer. The whole day went like any other, there was a standard lesson and after the end of the lesson I took the children to the club, which, due to the warm weather, took place outside, in the school garden. During the party, my class had free access to its regular classroom, as it was located right next to the garden. The classroom also included the space for student locker rooms and my office.

Violation of classroom/school rules

At the time when the children spent the afternoon with their classmates, I stayed in my office and finished my work. In the middle of the afternoon, however, I heard some noises in the classroom, which at first I attributed to the cleaning lady, but then they started to seem strange to me, so I went to the classroom to take a look. Here, I came across a student who was released from the group, and what I saw at that moment shocked me very much. By my own mistake, I left several of my personal belongings, including my wallet, on the chair. The student became the object of this whole situation as I caught the student holding my wallet and examining the contents she was trying to take out. At that moment, unfortunately, I reacted affectedly, because I was in complete shock and I had never encountered anything like it. As I recall, I certainly raised my voice, which from my point of view today was definitely not the right choice. I was very harsh with the student at that moment, she got scared and ran away. She managed to tell everything to the teacher from the group before I did, she called the student's parents and we started solving the situation together. However, the parents were very forceful, they did not hesitate to use vulgar terms and I allowed myself to be provoked in my own way, so a rather heated argument took place and the problem was of course not resolved.

Disrespectful communication

In response to the incident, the parents then decided to withdraw the girl from school and enroll her in a new school. In the long term, it had no other impact after that, perhaps a slightly positive effect on the climate in the classroom. From my point of view, however, today I would handle the situation completely differently, more calmly and with understanding. Considering the behavior of the parents, I still have the feeling that the student's behavior was at least partially motivated by the environment in which she and her parents grew up, as their family was among the socially weaker and the parents had a very strong character, which their daughter also began to take over. However, this does not excuse my behavior at the time, which was shorthand and affected.

Failure

18, 2. ročník SŠ

Dějepis, Základy poslečenských věd

17

Během přechodu výuky do on-line režimu žákyně začala projevovat problémy různého charakteru. Prvním ukazatelem pro mě bylo, když se žákyně přestala semnou bavit. Do té doby to byla komunikativní dívka, která dobře reagovala a bavili jsme se nejen v hodinách, ale také o přestávkách. Přestala mi odpovídat na otázky, nereagovala v mých hodinách postupně ztrácela zájem o cokoliv z mého učiva. Během on-line hodin začala být dívka nesoustředěná, odbíhala od počítače nebo jen seděla před obrazovkou a nedělala zadané aktivity. Nezapisovala is do sešitu, nepracovala s on-line pomůckami ani se nezapojovala do debat. Čím déle virtuální výuka pokračovala, tím byly vztahy horší, žákyně nekomunkovala ani semnou ani s ostatními žáky. Přerušila veškeré vazby, které do té doby vytvořila. Ignorovala výzvy učitele, nebavila se ani s kamarádkami ve třídě. Začalo se přidávat také patologické lhaní, neodevzdávala domácí úkoly, přestávala se přihlašovat na on-line hodiny, od rodičů nepřicházely žádné omluvenky. Prospěch žákyně se začal rychle zhoršovat, dostávala špatné hodnocení z průběžného ověřování učiva, neodevzdaných domácích úkolů. Dívka přestala odpovídat na jakékoliv výzvy, nečetla e-mailovou korespondenci ani korespondenci ve výukovém portálu. Začala se výhýbat škole a všemu, co bylo se školou spojené.

Žákyně během prezenční výuky nevykazovala žádné zhoršené chování, prospěch byl však podprůměrný. Během vyučování pracovala, ale domácí příprava a příprava na test byla vždy na velmi nízké úrovni. Práci v kolektivu zvládala dobře, vedení zápisků z hodin bylo taktéž dobré (průměrné). Z testů získávala průměrné až podprůměrné známky, odpovídala především na otázky, které byly probrány v hodinách, ostatní otázky zodpověděla jen částečně nebo vůbec. Zákonný zástupce žákyně pracuje jako zdravotnický personál v nemocnici a běhm koronavirové pandemie trávil mnoho času v práci. Žákovský kolektiv se adaptoval na začátku 1. Ročníku SŠ velmi dobře, mezi žáky se vytvořily sociální vazby, kterých byla součástí i tato dívka.Třídní učitel napomáhal komunikaci mezi žáky i mezi žáky a učiteli. Třídní učitel byl součástí vazeb ve třídě, staral se o kolektiv, zajímal se i individuálně o žáky a snažil se vyřešit všechny rplbémy, které kolektiv nemohl řešit sám. Přesto, že bylo vytvořeno dobré prostředí pro rozvíjení komunikace, došlo během on-line výuky k částečnému zhoršení třídního prostředí. Některé vazby byly přerušeny či velmi utlumeny, kolektiv se čím dál více rozděloval do skupinek. Dlouhé odloučení žáků od vzájemného se potkávání ve škole odstrčil některé žáky na okraj společenstní.

Osobní rozhovor s žákyní nebyl úspěšný, protože se na něj žákyně nedostavila. Ani další snahy o přímé kotaktování žáka nebyly úspěšné. Byla zahájena velmi intenzivní komunikace se zákonným zástupcem. Ten byl informován o zhoršujícím se prospěchu žákyně. Zásupce byl upozorněn, že může být ohrožena studijní úspěšnost žákyně a její přechod do dalšího ročníku. Ani tato komunikace s rodičem, která byla opakována vícekrát nebyla úspěšná. Chování žákyně se nijak nezměnilo, stále nechodila na výuku a neplnila zadanou práci. Byl proto uskutečněn osobní pohovor s žákem, rodičem a třídním učitelem. Při tomto rozhovoru bylo zjištěno, že jsou velmi porušené vztahy mezi rodičem a žákem. Tento vztah neumožňoval fungování žákyně ve škole, rodič se o ni nezajímal, nevěnoval ji téměř žádný čas.

Problém není do současné doby uspokojivě vyřešený, škola se snaží najít podmínky k tomu, aby žákyně mohla dále studovat. Nastavuje zčásti individuální podmínky ke studiu, komunikuje s rodičem. Škola se také snaží najít odpovídající zdravotní zařízení, které by pomohlo situaci vyřešit.

4

A third year girl came up to me and expressed her concerns on behalf of all the girls in the class. She complained about the behavior of some boys who mocked them and showed signs of bullying. After listening to the girl, I talked to the guys, who defended themselves by saying that it was just a joke. I explained to them that what they think is fun can hurt girls, especially when it comes to making fun of their looks and weight.

It was interesting that among the boys who behaved like this there were also two who are usually perceived as decent and decent. Their behavior changed when they joined the 'robbers'. There was also a problematic student who is an athlete and lives in a boarding school. His behavior mirrors that of his father, who is also in the sports world and is known for his arrogance and inappropriate comments.

Verbal aggression

After explaining the situation, the boys admitted their mistake. Discussion with them seemed to be effective. The pupil who was the main trouble maker has a history of problematic behaviour, including incidents at boarding school where he was reprimanded and even suspended.

Interview

After the speech, the situation calmed down at the school, but there is still disorder in the boarding school. His behavior is repetitive and sometimes escalates to physical bullying and vandalism.

Partial success

Asi 17 let, 3. ročník čtyřletého gymnázia se sportovní přípravou

Sport, sociální sítě

Šikana,Ničení majetku

Učitelství anglického jazyka pro střední školy

28 let

Dívka ze třetího ročníku přišla za mnou a vyjádřila obavy jménem všech dívek ve třídě. Stěžovala si na chování některých kluků, kteří se jim posmívali a vykazovali známky šikany. Po vyslechnutí dívky jsem si promluvila s kluky, kteří se bránili tím, že je to jen legrace. Vysvětlila jsem jim, že to, co považují za legraci, může dívky zraňovat, zejména pokud jde o posměšky na účet jejich vzhledu a váhy.

Zajímavé bylo, že mezi kluky, kteří se takto chovali, byli i dva, kteří jsou obvykle vnímáni jako slušní a hodní. Jejich chování se změnilo, když se přidali k 'raubířům'. Dále byl problémový žák, který je sportovec a bydlí na internátu. Jeho chování odráží postoj jeho otce, který je také ve sportovním prostředí a je známý svou arogancí a nevhodnými komentáři.

Po vysvětlení situace kluci přiznali chybu. Diskuse s nimi se zdála být účinná. Žák, který byl hlavním původcem problémů, má historii problematického chování, včetně incidentů na internátu, kde byl napomínán a dokonce podmínečně vyloučen.

Po promluvě se ve škole situace zklidnila, ale na internátu nadále dochází k nepořádku. Jeho chování se opakuje a někdy eskaluje až k fyzické šikaně a vandalismu.

4

The situation arose during the Czech language lesson, when I assigned the pupils to work together in groups. There was a group in the class that was constantly disturbing and I had to constantly yell at them. Other groups gradually joined and indiscipline prevailed practically in the entire class. It was enough to call them to calm down and it happened. The reprimand was no longer a completely calm voice, as it was my last class of the day and my nerves were already running high. During the presentation of the topics of the individual groups, I noticed the most disruptive student from the disruptive group, who was holding a paper with holes for his eyes and mouth in front of his face and sticking his tongue out at his classmates.

The class had never been problematic before, they would interrupt here and there, but what class can just sit still all day. The disruptive student was the class clown, but otherwise very nice and attentive. I've never had a problem with him before.

Nonverbal disruption of lessons

When our eyes met, I couldn't help but flash my middle finger at him. I was relieved, but immediately realized how inappropriate my behavior was. After the incident, I apologized to the student and he told me that it wasn't necessary, that he realized that he was overdoing it and that I am also human. We explained to each other that sometimes it is a little too much for the teacher and that this kind of bravado is not suitable for a third grader. We both apologized again and neither of us took it any further.

Disrespectful communication

The student and I apologized to each other and everything went as it should. Here and there I had to yell at him again, but he was never rude to me and I sometimes had a good laugh at his jokes.

Failure

3. ročník gymnázia; 18 let

hudba, umění, zpěv

Rušení výuky

Český jazyk a literatura a Dějepis

20

Situace vznikla během hodiny českého jazyka, kdy jsem žákům zadávala společnou práci po skupinkách. Ve třídě se objevila skupinka, která neustále vyrušovala a já je musela neustále okřikovat. Postupně se přidaly i další skupinky a nekázeň panovala prakticky v celé třídě. Stačilo je vyzvat, aby se uklidnili a stalo se tak. Výtka už nebyla úplně klidným hlasem, protože to byla má poslední hodina ten den a už mi značně přetékaly nervy. Během prezentace témat jednotlivých skupin jsem si všimla nejrušivějšího žáka z vyrušující skupinky, který si před obličejem držel papír s dírkami na oči a pusu a vyplazoval jazyk na své spolužáky.

Třída nikdy předtím nebyla problematická, sem tam vyrušovali, ale která třída dokáže celý den jen v klidu sedět. Vyrušující student byl třídní šašek, ale jinak velmi milý a pozorný. Nikdy jindy jsem s ním neměla problém.

Když se naše oči střetly, neudržela jsem se a ukázala jsem na něj prostředníček. Ulevilo se mi, ale vzápětí mi došlo, jak nepatřičné bylo mé chování. Po incidentu jsem se žákovi omluvila a on mi řekl, že to nebyla potřeba, že si uvědomil, že už to přeháněl a že jsem také člověk. Vysvětlili jsme si, že občas je toho na učitele trochu moc a že takováto prkotina se nehodí k žákovi třetího ročníku. Oba jsme se znovu omluvili a nijak více se tím ani jeden z nás nezabýval.

S žákem jsme se vzájemně omluvili a vše probíhalo tak, jak mělo. Sem tam jsem ho zase musela okřiknout, ale nikdy ke mně nebyl drzý a jeho vtípkům jsem se občas pořádně zasmála.

4

After 6 years of maternity leave, I planned to return to the elementary school for the hearing impaired as a teacher's assistant for the 1st grade and a group teacher. The director said that my position is not available, but I can work as a teacher's assistant at the secondary school. It was quite a shock to me. I didn't know who I was going to work with. I learned that I will be working with a boy with severe sensory and motor disabilities. I knew him for about 2-3 years, from the time when he was 8 years old and attended a special elementary school. For a long time, I worked as an assistant in a deaf-pediatric class and an educator of a group for children. For me, this was the first experience of working with a deaf-blind person. I have been working with the boy for the third year. When I joined the teaching assistant position, he didn't want to hire me because he didn't know me. He wanted a former assistant, but she left for another job in another city. I became convinced of how true the fact is that deaf-blind students find it difficult to accept a teacher's assistant for cooperation. It was a difficult and challenging period for him, he felt abandoned and helpless. At first he ignored me, disturbed the class by constantly asking the teacher without addressing me. He refused to work on class assignments, seemed exhausted and tired. Due to a serious spine operation and subsequent rehabilitation in the first year, the boy missed a lot of lessons, which he is still unable to complete, and the gaps are still visible during lessons. The boy is not conflicted or significantly problematic. Nevertheless, his speech during the lesson was disruptive and the teaching in the classroom did not take place in the usual way. Together with him, there were 6 other pupils with varying degrees of hearing impairment and special educational needs in the class.

The boy comes from a family of five living in Moravia. Parents and one brother are hearing, the other brother is with a slight impairment of sight and hearing. The boy has a severe visual impairment combined with hearing and physical disabilities. In the first year, the boy underwent spine surgery for easier mobility in the future. The family is not so enthusiastic, but the person responsible for the son's school performance is interested, it is reported. The father is also the boy's personal assistant and provides transportation to and from kindergarten. Due to the seriousness of the disability, after examining the boy, the registration office issued a decision to grant support measures IV. degrees. This is a student with a simultaneous disability with multiple defects (hearing, vision, physical), with special educational needs, who needs the provision of support measures to fulfill his educational possibilities, which means the necessary adjustments in education. Due to the concurrent sensory disability, the expressive side of speech and understanding is impaired. For this reason, a multisensorial approach is used with the boy, which is based on communication using oral speech, sign language and finger alphabet. The modification of the educational content is therefore guided by the use of a multisensory approach - i.e. fixation of knowledge and skills with as many senses as possible, e.g. illustrative examples of units, volumes, periods of time (hours, months), sequence, etc. Spontaneously, the student communicates mostly using speech, when he speaks in simple sentences with dysgrammatisms. Mistakes in inflection, timing and use of terms. Otherwise, his active and passive vocabulary is at a fairly decent level. In speech, however, due to the disability, motor clumsiness is manifested with dyslalia and disruption of the modulation of the tempo, melody and rhythm of speech.

Failure to attend class, Verbal disruption of lessons

The most difficult thing is that the student is deaf-blind and sometimes very stubborn, he does not trust the teacher or me. He delays the subject (teaching) when he doesn't believe me or the teachers don't treat him appropriately and he learns in class regardless of his disability. Then he can't keep up with the lessons. I then have to deal with the teachers individually so that there is an alternative teaching procedure than before (looking for another way). Also, some teaching methods are not as suitable for the pupil as for other pupils in the class. They are more time consuming. The boy needs regular breaks to rest. E.g. on the test, others can check the boxes quickly, but he has a more difficult time with his visual handicap and there are delays. He has to read the assignment with difficulty and look for where the points/answers are so he can mark the boxes. Technically it is more demanding. His reactions to answers are longer in terms of time, so he is behind his other classmates and his life experience is poorer. He doesn't go to society. And he doesn't seek out the company of his peers in the classroom either. That's why I try to explain things and situations of everyday life to him outside of class. This can also be associated with technical problems – e.g. the projector. A boy cannot work with all technical aids, so we have to find a way so that the pupil and the teacher are mutually satisfied. Continuous dialogue with the pupil Do you like going to school? 'I half like to go because I like working on the PC but I don't enjoy writing long assignments, it would be like having a heavy hand stung by a bee.' What is difficult for you at school? 'Quite often these are difficult concepts, new technical words. The assistant explains a more difficult concept to me in sign language. Nothing is difficult for me, only the light in the classroom bothers me because of the eyes - the window against the light, because the computer, the light, the window... all at once). Difficult professional subjects – economics, mathematics and civics. If it counts for a long time, then it is tiring for me. It is very difficult for me. I would prefer to have an explanation of the material, plus 4-5 examples as exercises, then to understand, not to search for other examples. Tests are difficult, long assignments, busyness, when other classmates are having fun with another classmate, I know they can't hear their voice and laugh or sometimes say one word out loud. It bothers me. When I sign in, the teacher doesn't have enough time for me, I have to wait until he explains/explains the material to other classmates.' What do you enjoy about school? 'I'm glad I have a computer at school. I wouldn't want to leave the COMPUTER. So I like working with the computer. E.g. computer system, programming, graphic work on PC. Mainly website creation (TWA subject).' Does it bother you if you don't do an assignment? 'No, it doesn't matter, because there are so many tasks. I do not like it. When I have some time I will definitely go back to the quests because it's tiring for me to do all the quests at once.' Are you sad about a bad grade? 'Yes, with a lower grade, because I don't want to argue with my parents.' What would you like to change in school? 'I would like a better and better quality ZOOMTEX software magnifier on the PC, because it is tedious to wait for the magnifier to open on the PC. I would like it to be faster. I don't have a magnifying glass on the board, there is no interactive board.' What would you like to change about teaching? 'Nothing so far.' How do you get along with your classmates? 'Yes, I get along with my classmates half-way because they sign quickly. Sometimes I don't understand them. They also wear light colored clothes and then I can't see them well. I have a good relationship with them now.' What would suit you? 'It would suit me if all the work were in the PC. That is, I would only work on a PC. I don't like working with papers because it hurts my arm and back. I would also like it if all deaf teachers worked here, but if there are hearing teachers, then the ČZJ interpreter should be 100% present.' How would you like to work better? 'It would work better for me to work on the computer because I can type faster, I can see better. Because working with a worksheet on paper is a waste of time, because first I have to look with a magnifying glass and then write and all over again. Because there is a magnifying glass in the computer, I would mainly like to have the study materials on the PC (in MS TEAMS). It is very good for me to work in MS TEAMS and it suits me.' Who helps you with your studies? 'Teachers, an assistant and sometimes classmates. Maybe I need to explain something, the assistant helps me. E.g. one teacher is leaving classes for a break, but I can't keep up with everything. the assistant will help me finish the work from class. If my classmates or assistant don't know how to help me, I wait for the teacher to ask a question or I try to look it up on the Internet myself.' How do you get along with your classmates? 'Yes, I get along with my classmates half-way because they sign quickly. Sometimes I don't understand them. They also wear light clothes and then I can't see them well.' From the dialogue with the student, it follows that certain disruptive behavior is the cause of overload, his tiredness, missing unmastered subject matter or insufficiently developed free skills.

Support

It was first very important for boys to learn to use their free time and divide it evenly between preparing for school and having fun. That means learning to organize and plan, knowing when to study and knowing when to play on the computer. He can't do that yet, he doesn't have firm guidance from someone more mature in the family. Personal assistants should be able to organize this, because the boy does not know whether it is raining outside or not, or when he should get up, etc. That is why he always asks me for new information... When the parents talk to each other, he asks the parents what they are talking about and would like know what they are saying. They tell him one word or abbreviated information no

Partial success

20 let / 4. ročník SŠ

Rád pracuje s počítačem. Např. počítačový systém, programování, grafická práce na PC. Hlavně tvorba webových stránek předmět TWA). Těší ho hrát s učiteli šachy, pokud je volná hodina. Má rád dějepis a historii.

Těžké zrakové postižení,Sluchové postižení,Tělesné postižení

BcA. – Výchovná dramatika pro Neslyšící

21 let – ve školství pracovala v průběhu let na pozici – třídní učitelka, učitelka, asistentka pedagoga, vychovatelka družiny, internátu a noční vychovatelka (podle suplování), asistentka mateřské školy.

Po 6 letech mateřské dovolené jsem měla v plánu se vracet do ZŠ pro sluchově postižené jako asistentka pedagoga pro 1. stupeň a vychovatelka družiny. Ředitel řekl, že moje místo není volné, ale mohu na SŠ pracovat jako asistent pedagoga. Byl to pro mě docela šok. Nevěděla jsem, s kým budu pracovat. Dozvěděla jsem se, že budu pracovat s chlapcem s těžkým smyslovým a pohybovým postižením. Znala jsem ho asi 2-3 roky z doby, když mu bylo 8 roků a docházel do družiny na ZŠ speciální. Dlouho jsem pracovala jako asistentka v surdopedické třídě a vychovatelka družiny pro Neslyšící děti. Pro mě toto byla první zkušenost práce s hluchoslepým. S chlapcem pracuji již třetím rokem. Když jsem nastoupila do pozice asistenta pedagoga, nechtěl mě přijmout, protože mě neznal. Chtěl dřívější asistentku, která však odešla do jiné práce v jiném městě. Přesvědčila jsem se, jak je pravdivá skutečnost, že hluchoslepí žáci těžko přijímají asistenta pedagoga ke spolupráci. Bylo to pro něj těžké a náročné období, cítil se opuštěný a bezradný. Nejprve mne ignoroval, vyrušoval při vyučování tím, že se neustále vyptával učitelky, aniž by oslovil mne. Odmítal pracovat na úkolech při vyučování, připadal mi vyčerpaný a unavený. Z důvodu závažné operace páteře a následné rehabilitace v prvním ročníku zameškal chlapec spoustu učiva, které se mu stále nedaří doplnit a mezery jsou během výuky stále patrné. Chlapec není konfliktní nebo výrazně problémový. Přesto jeho projevy při výuce byly rušivé a výuka ve třídě neprobíhala obvyklým způsobem. Společně s ním bylo ve třídě dalších 6 žáků s různým stupněm sluchového postižení i se speciálními vzdělávacími potřebami.

Chlapec pochází z pětičlenné rodiny. Rodiče a jeden bratr jsou slyšící, druhý bratr je s lehčím postižením zraku a sluchu. Chlapec má těžké zrakové postižení v kombinaci se sluchovým a tělesným postižením. V první ročníku podstoupil chlapec operaci páteře z důvodu snazší pohyblivosti v budoucnu. Rodina není tolik podnětná, ale o synův školní prospěch jeví zájem, informuje se. Otec je zároveň chlapcovým osobním asistentem a zajišťuje mu dopravu do školky a zpět. Vzhledem k závažnosti postižení vydalo po vyšetření chlapce ŠPZ rozhodnutí o přiznání podpůrných opatření IV. stupně. Jedná se o žáka se souběžným postižením s více vadami (sluchové, zrakové, tělesné), se speciálními vzdělávacími potřebami, který k naplnění svých vzdělávacích možností potřebuje poskytnutí podpůrných opatření, čímž se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání. Vzhledem k souběžnému senzorickému postižení je narušena expresivní stránka řeči i porozumění. Z tohoto důvodu je s chlapcem využíván multisenzorionální přístup, který je založený na komunikaci pomocí orální řeči, znakového jazyka a prstové abecedy. Úprava vzdělávacího obsahu je tedy vedena ve využívání multisenzoriálním přístupu – tzn. fixace vědomostí a dovedností co nejvíce smysly, např. názorné ukázky jednotek, objemů, časových úseků (hodiny, měsíce), souslednost apod. Spontánně žák komunikuje většinou pomocí řeči, kdy mluví v jednoduchých větách s dysgramatismy. Chybuje ve skloňování, časování a použití pojmů. Jinak jeho aktivní a pasivní slovní zásoba je na docela slušné úrovni. V řeči se však díky postižení projevuje motorická neobratnost s dyslálií a narušením modulace tempa, melodie a rytmu řeči.

Nejtěžší je, že je žák hluchoslepý a občas hodně tvrdohlavý, nemá důvěru k učitelce i ke mně. Zdržuje učivo (výuku), když mi nevěří nebo učitelé se k němu nechovají přiměřeně a učí ve třídě bez ohledu na jeho postižení. Potom výuku nestíhá. Musím pak individuálně řešit s učiteli, aby došlo k alternativnímu postupu ve výuce než předtím (hledat jinou cestu). Rovněž některé metody výuky nejsou pro žáka vhodné jako pro Neslyšící žáky ve třídě. Jsou časově náročnější. Chlapec potřebuje pravidelné přestávky k odpočinku. Např. při testu, Neslyšící můžou rychle označovat políčka, ale on to má se svým zrakovým hendikepem náročnější a dochází ke zdržování. Musí si složitě přečíst zadání a hledat kde jsou body/odpovědi, aby mohl označit políčka. Technicky je to náročnější. Jeho reakce na odpovědi jsou z časového hlediska delší, je tedy pozadu, než jeho ostatní Neslyšící žáci a jeho životní zkušenosti jsou chudší. Do společnosti nechodí. A společnost vrstevníků ve třídě také nevyhledává. Proto se mu snažím i mimo výuku vysvětlovat věci a situace běžného života. K tomu se mohou přidružit i technické problémy – např. projektor. Chlapec nemůže pracovat se všemi technickými pomůckami, proto musíme hledat cestu, aby žák a učitel byli vzájemně spokojeni. Průběžný dialog se žákem: Chodíš do školy rád? “Napůl rád chodím, protože rád pracuji na PC, ale nebaví mě psát dlouhé úkoly, to by bylo jako, kdybych měl těžkou ruku bodnutou od včely.” Co je pro tebe ve škole obtížné? “Dost často to jsou obtížné pojmy, nová odborná slova. Asistentka mně vysvětluje obtížnější pojem ve znakovém jazyce. Nic není pro mě obtížného, jen mě ruší světlo ve třídě kvůli očím – okno proti světlu, protože na mě svítí počítač, světlo, okno... všechno naráz). Těžké odborné předměty – ekonomika, matematika a občanská nauka. Pokud se dlouho počítá, pak je to pro mě unavující. Pro mě je to velmi těžké. Nejraději bych měl vysvětlení látky, plus 4-5 příkladů jako cvičení, pak abych pochopil, ne vyhledávat jiné příklady. Obtížné jsou testy, dlouhé úkoly, ruch, když se jiní spolužáci baví s jiným spolužákem, vím, že oni neslyší svůj hlas a smějí se nebo občas mluví jedno slovo nahlas. Ruší mě to. Když se hlásím, vyučující na mě nemá dostatek času, musím počkat, až dovykládá/dovysvětluje látku jiným spolužákům.” Co tě ve škole těší? “Ve škole mě těší, že mám počítač. Nechtěl bych opustit POČÍTAČ. Tedy rád pracuji s počítačem. Např. počítačový systém, programování, grafická práce na PC. Hlavně tvorba webových stránek (předmět TWA).” Vadí ti, když neuděláš úkol? “Ne nevadí, protože je těch úkolů tolik. Nebaví mě to. Až budu mít nějaký čas, určitě se vrátím k úkolům, protože je to pro mě unavující dělat všechny úkoly najednou.” Jsi smutný z horší známky? “Ano z horší známky, protože se nechci hádat s rodiči.” Co bys chtěl ve škole změnit? “Chtěl bych lepší a kvalitnější softwarovou lupu ZOOMTEX v PC, protože je zdlouhavé čekání, než se lupa v PC otevře. Rád bych, aby to bylo rychlejší. Nemám lupu na tabuli, není interaktivní tabule.” Co bys chtěl změnit na vyučování? “Zatím nic.” Jak si rozumíš se spolužáky? “Ano, rozumím si se spolužáky tak napůl, protože rychle znakují. Občas jim nerozumím. Také nosí světle oblečení a pak je špatně vidím. Mám s nimi nyní dobrý vztah.” Co by ti vyhovovalo? “Vyhovovalo by mi, aby všechny práce byly v PC. Tedy že bych pracoval jen na PC. Práce s papíry mi nevyhovuje, protože mě z toho bolí ruka a záda. Taky bych byl rád, kdyby tady pracovali všichni neslyšící učitelé, ale pokud slyšící, tak by měl být 100 % přítomen tlumočník ČZJ.” Jak by se ti lépe pracovalo? “Pracovalo by se mi lépe pracovat na počítači z důvodu rychlejšího psaní, lépe na to vidím. Protože práce s pracovním listem na papíře je ztráta času, protože nejdřív se musím podívat pomocí lupy a pak psát a zas dokola. Protože v počítači je lupa, hlavně bych chtěl mít studijní materiály v PC (v MS TEAMS). Pro mě je velmi dobré pracovat v MS TEAMS a vyhovuje mně to.” Kdo ti pomáhá s učením? „Učitelé, asistentka a občas spolužáci. Třeba potřebuji s něčím vysvětlit, asistentka mi pomáhá. Např. jeden pan učitel odchází z výuky na přestávku, ale já všechno nestíhám. Asistentka mně s dokončením práce z hodiny pomůže. Pokud spolužáci či asistentka nebudou vědět, jak mi pomoci, čekám na učitele s dotazem nebo si sám zkusím internetu vyhledat.“ Z dialogu se žákem vyplývá, že určité rušivé chování je příčinou přetíženosti, jeho únavy, v chybějícím nezvládnutém učivu nebo v nedostatečně rozvinutých volních vlastnostech.

Pro chlapce bylo nejprve velmi důležité naučit se využívat svůj volný čas a rovnoměrně ho rozložit mezi přípravu do školy a zábavu. Tedy naučit se organizovat a plánovat, umět kdy se učit a vědět, kdy se může hrát na počítači. To ještě teprve neumí, nemá pevné vedení od někoho dospělejšího z rodiny. Měli by osobní asistenti umět toto organizovat, protože chlapec nepozná, zda venku prší nebo neprší, nebo kdy má vstávat apod. Proto se mě vždycky ptá na nové informace...Když rodiče spolu mluví, ptá se rodičů na to, o čem mluví a chtěl by vědět, co si říkají. Řeknou mu jedno slovo nebo zkrácené informace nebo „Nemusíš vědět!“ Jak se zmínil, tak má pocit, že se rodiče k němu chovají jako k malému dítěti. Chtěla bych, aby byl chlapec odvážnější a ukázal jim, že umí být také sám sebou a nepotřebuje každou pomoc – rodiče mu pořád pomáhají, nenaučí se spoustu potřebných věcí ke svému životu. On sám ví, jestli to zvládne anebo ne. Kdyby to nezvládl sám, tak si umí říct o pomoc. Myslím, že by se mělo více věcí vylepšit nejen ve škole, ale hlavně také v rodinném zázemí. Vidím u něho velký pokrok, že když mu učitelé vysvětlí novou látku a chlapec si vyzkouší krátké cvičení, pak doma dokončí nebo si procvičí. Pokud vysvětlí látku bez procvičování/ cvičení, tak doma nedokončí úkoly apod. Potřebuje mít sebejistotu. Proto jsem se snažila s ním být co nejdéle v kontaktu a být mu nablízku, dozvěděla jsem se, že mu chybí organizační plán pro své plány ke studiu i ke svému osobnímu životu. Koupila jsem mu diář k Vánocům a od té doby se snaží používat diář. Což mě potěšilo.

4

From the beginning of the lesson, the student had a problem with completing the tasks I assigned her, from the beginning the situation developed calmly. I asked her several times to start working. She had been sleeping on the bench for the previous hours and was unresponsive. In the Czech language lesson with the class, she again refused to work, and reacted very violently to the notice of her inappropriate behavior (she was cutting off, sleeping and not responding). She started arguing with us, she behaved aggressively. She started swearing at me (go to hell and screw me). After this heated moment, I took the student out of the classroom. After calming her down, I took her to the representative. There we wrote down and evaluated the whole situation, the student apologized for her inappropriate behavior and we returned to the next lesson.

The student comes from a disadvantaged socioeconomic background. He lives with his grandmother. He has repeated behavior problems. Her legal representative is regularly contacted by OSPOD. He smokes and apparently drinks alcohol occasionally.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

After calming her down, I took her to the representative. There we wrote down the whole situation in a black notebook and evaluated it, the student apologized for her inappropriate behavior and we returned to the next lesson. Verbal and vulgar attacks on teachers or other similarly serious disciplinary offenses are recorded in a black notebook, which serves as a support when writing reports to OSPOD or PČR.

Agreement, Interview

This particular student has long-term behavioral problems. Several times she was threatened with transfer to a diagnostic institute. Her behavior follows a sinusoid. She is very moody, long-term work with her is demanding and exhausting. On the other hand, he is among the brightest students in his class. With the right motivation, he can work very efficiently and with high quality.

Partial success

8 třída

Mgr. Čj,D,OV

4

Žákyně měla již od začátku výuky problém s plněním úkolů, která jsem jí zadal, z počátku se situace vyvíjela klidně. Několikrát jsem ji požádal, aby začala pracovat. V předchozích hodinách spala na lavici a nereagovala. V hodině českého jazyka s třídím učila opět odmítala pracovat, na upozornění jejího nevhodného chování (odsekávala, pospávala a nereagovala) zareagovala velmi prudce. Začala se s námi hádat, chovala se agresivně. Začala mi nadávat (ať jdu do prdele a ať si naseru). Po tomto vyhroceném momentu jsem žákyni vyvedl ze třídy. Po jejím uklidnění jsem ji odvedl k paní zástupkyni. Tam jsme celou situaci sepsali a vyhodnotili, žákyně se omluvila za své nevhodné chování a vrátili jsme se do další hodiny.

Žákyně pochází ze znevýhodněného socioekonomického prostředí. Bydlí u své babičky. Má opakované problémy s chováním. Její zákonný zástupce je pravidelně kontaktován OSPODEM. Kouří a zřejmě občasně užívá alkohol.

Po jejím uklidnění jsem ji odvedl k paní zástupkyni. Tam jsme celou situaci sepsali do černého sešitu a vyhodnotili, žákyně se omluvila za své nevhodné chování a vrátili jsme se do další hodiny. Slovní a vulgární napadení učitele či jiné podobně vážné kázeňské prohřešky jsou zapisovány do černého sešitu, který slouží jako opora při sepisování zpráv na OSPOD či PČR.

Tato konkrétní žákyně má s chováním dlouhodobé problémy. Několikrát ji hrozilo přemístění do diagnostického ústavu. Její chování se pohybuje po sinusoidě. Je velmi náladová, dlouhodobá práce s ní je náročná a vyčerpávající. Na druhou stranu patří mezi ty bystřejší žáky své třídy. Při správné motivaci dokáže pracovat velmi efektivně a kvalitně.

4

had an English class in which I had a problem with one student who boycotted any work in class. He was a student and it wasn't the first time, I was more or less used to this kind of behavior from him, but this time I had the feeling that he had decided to give up on absolutely everything, and moreover, he was disrupting my class considerably with his behavior. For about half an hour I explained the material, which we discussed for the first time already in the fifth grade, so it has been 3 years since the students should have mastered it. I ask, 'Ondro, why don't you write it', he says 'I don't understand'. Sometimes in such situations I tried to take him aside and explain the material to him again. But this time it was not like that. At one point, he turned from his front bench to his classmates behind him (apparently in response to some jabs from them towards him). After the student began to pay attention and respond to them in this way, their taunts began to escalate. I lost my nerve and decided to solve the situation. I said: 'you know what Ondro, pull yourself together, take your things and run away.' I thought to myself that there are students in the class who want to work, but the student's behavior did not allow them to do so. But he answered 'I will not go', and added, 'I will be good.' I knew this too, he used this sentence as often as his familiar 'I don't understand', so I didn't give much weight to something like that. At the same time, it was getting close to the end of the class and I had had enough of his behavior. And so I insisted, 'Well, you'll go.' He countered 'well, I won't go then'. A verbal exchange began as all the other students looked on in great interest. After the third reply, I couldn't hold back anymore and shouted 'A ven! get out immediately'. I managed to get him to the corridor where I followed him. 'Well, now we're going to be face-to-face and I'm going to punch you like this if you wait any longer!' Then I took him to my office under the supervision of my colleague. The whole situation was going on so loudly that it aroused the interest of other classes as well. I screamed in such a way that the teachers came out of the classrooms to see what was going on. On the other hand, I haven't had any problems with the student since this incident. However, I don't think I should have let myself get so derailed. Now I know it wasn't worth it.

pupil is a pupil with whom there were almost always problems. On our part (the teaching staff), there have already been several attempts to get him to see a psychologist so that he can be diagnosed and thus get an assistant, so that we teachers do not have to constantly deal with his dislike of work and refusal to listen to our instructions in class. As for his family background, we know that he lives only with his mother and brother. We also know that he is incredibly sensitive and sometimes fearful (fear of doctors). I remember an incident when he had a slight injury, at that moment I thought he was going to collapse. He is a student who deviates. I think that this was also the source of conflicts with classmates in the past, where, in my opinion, at a certain moment it smelled like bullying from others towards the student. But it should also be mentioned that he is not a stupid student. Rather, it is the pupil who needs an individual approach, which was shown to us during the pandemic measures, when selected pupils received tutoring support from us, including the pupil. Faced with the teacher herself, he was able to work with excellence. The problem with him arises in the collective during lessons, when he 'denies' and refuses any work and also any form of help that we as educators tried to offer him (individual explanation, slowing down the pace in the class).

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

handled the whole situation relatively impulsively, which was mainly due to the fact that I had already 'run out of nerves'. The whole class was falling apart because of him, and it wasn't the first time. On the other hand, the initial solution, i.e. separating the pupil from the team, we have already applied with my colleagues several times before (for example, when I knew that a colleague would be in the office, I sometimes gave him an independent work so that we could then have a 'normal' lesson with the whole class ). However, I shouldn't have gotten so worked up. At that moment, however, I felt pressure from the whole class, because everyone was anxiously awaiting the outcome of this dispute between me as a teacher and a student. I think I couldn't back down at that moment. I think it was good that I persisted. I don't know how else I would have handled the situation.

Disrespectful communication, Transfer of student, Warning

After I had seated the student in the office, I returned to the classroom. However, at that moment the bell started ringing, so we didn't manage to do anything. The student didn't even bother for another hour. Since then, he has not been disruptive in my lessons, but his work results have not improved. He still refuses to work and his worksheets often remain blank. I, along with the other female colleagues, have more or less gotten used to it and we don't really deal with this fact. What we think would really help would be an assistant who would work with the student.

Failure

14 let, 8. třída

mobil

Agrese,Neúcta k autoritám,Šikana

VŠ – Pedagogická fakulta, aprobace Zeměpis a Tělesná výchova

38 let

Měla jsem hodinu angličtiny, ve které jsem měla problém s jedním žákem, který bojkotoval jakoukoliv práci v hodině. Byl to žák a nebylo to poprvé, na takové chování jsem od něj byla víceméně zvyklá, ale tentokrát jsem měla pocit, že se rozhodl rezignovat absolutně na všechno, a navíc mi svým chováním značně narušuje hodinu. Asi půl hodiny jsem vysvětlovala látku, kterou jsme poprvé probírali už v páté třídě, tedy už to jsou 3 roky, co by ji žáci měli zvládat. Ptám se, 'Ondro, proč to nepíšeš', on na to 'nechápu'. Občas jsem se v takových situacích pokoušela vzít si ho stranou a vysvětlit mu látku znova. Tentokrát tomu ale tak nebylo. V jedné chvíli se otočil ze své přední lavice na spolužáky za ním (zřejmě v reakci na nějaká jejich popichování směrem k němu). Potom, co jim žák takto začal věnovat pozornost a reagovat na ně, se jejich posměchy začaly ještě stupňovat. Došly mi nervy a rozhodla jsem se situaci vyřešit. Řekla jsem: 'víš co Ondro, seber se, vezmi si věci a běž pryč.' Říkala jsem si, že ve třídě přece jsou žáci, kteří chtějí pracovat, ale žák jim to svým chováním nedovoloval. On však odpověděl 'Nepůjdu', a dodal, 'já už budu hodný'. Tohle jsem taky znala, tuhle větu používal stejně často, jako jeho známé 'nechápu', takže jsem něčemu takovému nedávala moc velkou váhu. Zároveň už se schylovalo ke konci hodiny a já už jsem jeho chování měla dost. A tak jsem trvala na svém 'No to teda půjdeš'. On kontroval 'no to teda nepůjdu'. Začala slovní přestřelka za velmi zaujatého přihlížení všech ostatních žáků. Po třetí replice jsem se už neudržela a zařvala jsem 'A ven! okamžitě vypadni'. Podařilo se mi ho dostat na chodbu, kam jsem ho následovala. 'Tak, a teď už budeme z vočka do vočka a já ti takovou vrazím, jestli ještě cekneš!' Potom jsem ho zavedla do mého kabinetu pod dozor k mojí kolegyni. Celá situace probíhala tak nahlas, že vzbudila zájem i z ostatních tříd. Zakřičela jsem takovým způsobem, že učitelé vycházeli ze tříd, aby se podívali, co se děje. Na druhou stranu, od tohoto incidentu jsem s žákem neměla už žádný problém. Nicméně si nemyslím, že jsem se měla nechat natolik vykolejit. Teď vím, že to za to nestálo.

Žák je žák, se kterým byli problémy skoro vždycky. Z naší strany (od pedagogického sboru) byla již několikrát snaha dostat ho k psychologovy, aby mohl být diagnostikován a dostat tak nějakého asistenta, abychom my učitelé nemuseli v hodinách neustále řešit jeho nechuť k práci a odmítání poslouchat naše pokyny. Co se týče rodinného zázemí, víme o něm, že žije jenom s matkou a bratrem. Také víme, že je neuvěřitelně citlivý a někdy také bojácný (strach z doktorů). Pamatuji si příhodu, kdy se mu stal lehký úraz, v tu chvíli jsem si myslela, že se zhroutí. Je to žák, který se vymyká. Z toho myslím také dříve vycházely konflikty se spolužáky, kde to podle mě v jisté chvíli zavánělo šikanou od ostatních na žáka. Je třeba ale také zmínit, že to není hloupý žák. Je to spíše žák, který potřebuje individuální přístup, což se nám ukázalo během pandemických opatření, kdy vybraní žáci od nás dostávali podporu doučování, mezi nimi i žák. Tváří v tvář samotné učitelce byl schopen pracovat na výbornou. Problém s ním nastává v kolektivu při hodinách, kdy se 'zapře' a odmítá jakoukoliv práci a také jakoukoliv formu pomoci, kterou jsme se mu jako pedagogové snažili nabídnout (individuální vysvětlení, zpomalení tempa ve třídě).

Celou situaci jsem řešila poměrně impulzivně, což bylo zejména kvůli tomu, že už mi takzvaně 'došly nervy'. Celá hodina se mi kvůli němu rozpadala a nebylo to poprvé. Na druhou stranu, prvotní řešení, tedy oddělení žáka od kolektivu, jsme již s kolegyněmi předtím několikrát aplikovali (například když jsem věděla, že kolegyně bude v kabinetu, dávali jsem mu někdy samostatnou práci, abychom pak s celou třídou mohli mít 'normální' hodinu). Neměla jsem se však nechat tolik vytočit. V danou chvíli jsem však cítila tlak z celé třídy, protože každý s napětím očekával výsledek tohoto sporu mě jako učitelky s žákem. Myslím si, že jsem v tu chvíli nemohla ustoupit. Myslím si, že tam bylo dobře, že jsem trvala na svém. Nevím, jak jinak bych situaci řešila.

Potom, co jsem žáka usadila do kabinetu, jsem se vrátila do třídy. V tu chvíli však začalo zvonit, takže už jsme nic nestihli. Další hodinu už žák ani nemukl. Od té doby už v mých hodinách nijak nevyrušuje, ale jeho pracovní výsledky se nijak nezlepšily. Pořád odmítá pracovat a pracovní listy u něj často zůstávají prázdné. Já i spolu s ostatními kolegyněmi jsem si na to víceméně zvykly a moc tento fakt neřešíme. Co by podle nás opravdu pomohlo, to by byl asistent, který by s žákem pracoval.

4

A girl with a psychiatric personality disorder suffers from anxiety and depression. It manifests itself in self-harm and distancing from the collective. Her behavior is monitored by a professional social worker and an assigned psychiatrist. Nevertheless, she is entrusted to the exclusive care of her mother, who did not cope with her previous upbringing of children. I had the opportunity to meet the girl during my assistant internship at school.

The very first day she threatened to commit suicide, the next day she sharpened her ruler and claimed that she would kill everyone and then herself. On the third day, she brought a folding knife to school, which was confiscated. The children keep their distance from her, but one of the pupils helps her. During the lesson, he advises her what to do. The girl's mother is unwilling to address the problematic behavior. She stopped the girl's medication without consulting a psychiatrist. It happened that the girl left the school out of nowhere during the lesson and the teachers had to look for her.

Selfdestructive behaviour

She was finally found. Last year the girl threatened to jump down the stairs and kill herself. When her mother was called to come pick her up, she started yelling obscenities into the phone and said she didn't have time for that and hung up. The class teacher is trying to secure a teaching assistant for the girl, who should start in October. The teacher finds a problem with communication with the mother and perceives her failure here, because after a year of having the girl in her class, she failed to prevent her from self-harming.

Support, Interview, Cooperation with experts

He tries to establish a personal contact with the girl, asks her how she is doing and strives to increase the self-confidence she lacks. The girl has good grades, but without a good family background and medication, the situation is not likely to improve in the near future.

Failure

12 let, 7. třída

výtvarná výchova

Psychiatrická diagnóza

Sebepoškozování

Mgr., VV, ČJ

23 let

Dívka s psychiatrickou poruchou osobnosti trpí úzkostnými stavy a depresí. Projevuje se to sebepoškozováním a distancováním se od kolektivu. Její chování je hlídáno odborným sociálním pracovníkem a přiděleným psychiatrem. Přesto je svěřena do výhradní péče matky, která svoji předešlou výchovu dětí nezvládla. Dívku jsem měla možnost poznat při své asistentské praxi ve škole.

Hned první den vyhrožovala sebevraždou, druhý den si brousila pravítko a tvrdila, že zabije všechny a pak i sebe. Třetí den si do školy donesla skládací nůž, který jí byl zabaven. Děti si od ní drží odstup, ale jeden z žáků je jí nápomocný. V průběhu vyučování jí radí, co má dělat. Matka dívky není ochotná řešit problematické chování. Bez konzultace s psychiatrem vysadila dívce léky. Stalo se, že dívka z ničeho nic opustila školu v průběhu vyučování a učitelé ji museli hledat.

Nakonec byla nalezena. Minulý rok dívka vyhrožovala, že skočí ze schodů a zabije se. Když byla volána její matka, aby si pro ni přijela, začala řvát do telefonu sprosté slova a řekla, že na to nemá čas a zavěsila. Třídní učitelka se pokouší zajistit dívce asistenta pedagoga, který by měl nastoupit v říjnu. Učitelka shledává problém s komunikací s matkou a vnímá zde své selhání, protože po roce, kdy má dívku ve třídě, se jí nepodařilo zabránit jejímu sebepoškozování.

S dívkou se snaží navázat osobní kontakt, ptá se jí, jak se jí daří a usiluje o zvýšení sebevědomí, které jí chybí. Dívka má dobré známky, ale bez dobrého rodinného zázemí a medikace se situace nejspíš v bližší době nezlepší.

4

The problems with the girl started when she reported that she was being bullied at the boarding school. The report turned out to be false and the situation began to be resolved. This did not help, and the girl tried to commit suicide by overdosing on pills. She attempted suicide repeatedly, these were demonstrative suicides to attract attention. She ended up in psychiatry and was prescribed medication. After returning, her condition did not improve much. She avoided the surroundings, looked sleepy, was unable to make eye contact. I also noticed that she has scars on her hands from self-harm. After talking with her psychologist, I found out that this damage started with her parents' divorce. She was hospitalized for the second time in a short time.

The girl lived with her grandmother and she showed no interest in her. The parents are divorced, the mother is an alcoholic, and neither of them showed any interest in her either. The divorce was not easy and already at that time the girl became anxious. She was fixated on her mother, but she couldn't bear the divorce and started drinking. The girl has been seeing a psychologist and is being medicated. Now he is again in psychiatry. She also has the problem of not feeling like a girl and has admitted that she wants to change her gender.

Selfdestructive behaviour

We started to involve the girl more in activities at the boarding school and devised a program for her to get more involved in the collective and have fun in the afternoon, as she had no interests and spent most of her time locked in her room. We drove her to different clubs, but none of them interested her and she couldn't stand any of them. She was also seeing a psychologist. The first time she was in psychiatry she participated in online classes, the second time she no longer had access to a computer, so it was impossible to be in contact with her.

Support, Working with the collective, Cooperation with experts

Unfortunately, despite efforts to involve the girl and pay attention to her, she dropped out of school and shortly after that she ended up in psychiatry again. She was diagnosed with hospitalism, so she would never be able to live life without professional help. As many things came together that caused the girl to suffer, it was impossible for the school to help her sufficiently.

Failure

20 let, zanechání studia ve 2. ročníku SŠ

žádné

Hospitalismus,Úzkosti,Panické ataky

Lhaní

magisterské vzdělání, aprobace občanská výchova a český jazyk další 4 semestry studia na výchovnou poradkyni

28

Problémy s dívkou začaly, když nahlásila, že ji na internátě šikanují. Oznámení se ukázalo být nepravdivé a situace se začala řešit. To nepomohlo a dívka se pokusila o sebevraždu předávkováním se prášky. O sebevraždu se pokusila opakovaně, jednalo se o demonstrační sebevraždy na upoutání pozornosti. Skončila na psychiatrii a byla jí předepsaná medikace. Po návratu se její stav příliš nezlepšil. Stranila se okolí, vypadala ospale, nebyla schopná navázat oční kontakt. Také jsem si všimla, že má jizvy na ruce od sebepoškozování. Po rozhovoru s její psycholožkou jsem přišla na to, že toto poškozování začalo s rozvodem rodičů. Za krátkou dobu byla podruhé byla hospitalizovaná.

Dívka žila s babičkou a ona o ni neprojevovala zájem. Rodiče jsou rozvedení, matka je alkoholička a ani jeden o ni také nejevil zájem. Rozvod nebyl jednoduchý a už v té době začala být dívka úzkostná. Byla fixovaná na matku, ale ta rozvod neunesla a začala pít. Dívka docházela k psycholožce a je medikována. Nyní je opět na psychiatrii. Také má problém, že se necítí být jako dívka a přiznala, že chce změnit pohlaví.

Dívku jsme začali více zapojovat do aktivit na internátu a vymýšleli jsme jí program, aby se více zapojila do kolektivu a zabavila se přes odpoledne, jelikož neměla žádné zájmy a většinu času trávila sama zavřená v pokoji. Vozili jsme jí na různé kroužky, ale ani jeden ji nezaujal a u žádného nevydržela. Také docházela k psycholožce. Když byla poprvé na psychiatrii účastnila se výuky online, podruhé již k počítači přístup neměla, takže nebylo možné s ní být v kontaktu.

Bohužel i přes snahu zapojit dívku a věnovat se jí, odešla ze školy a krátce na to se opět dostala na psychiatrii. Byl jí diagnostikován hospitalismus, takže už nikdy nebude schopna žít život bez profesionální pomoci. Jelikož se sešlo mnoho věcí, kvůli kterým dívka trpěla, nebylo možné, aby jí škola dostatečně pomohla.

4

During civic education classes, where one teacher taught, the student behaved more than inappropriately. She was constantly interrupting, shouting and ignoring any warnings. She did what she wanted. For example, during the introductory lesson, students were given a piece of paper that explained how the lessons would be conducted, how the students would be evaluated, and there were also boxes for the student's and legal representative's signature. The teacher started reading at the same time as the children to clarify the content of the message. All the students had the paper in front of them, only she had it already in her backpack, so the teacher told her to take it out, that they would read it. She told her that she was reading it to her, so she didn't need to see it. After that, the teacher told her that she really should have it in front of her. She said that she was not interested and started having fun with her classmates. Despite repeated warnings, the student continued her inappropriate behavior. Later, it annoyed her classmates as well, how she constantly commented on everything and tried to get their attention. However, this purpose was not fulfilled. When the teacher told her that she would give her a note, she replied that her mother would sign it. So the road didn't lead this way.

It must be said that the pupil was problematic from the beginning. Already in the first grade, she was already going to the principal's office because of disciplinary problems. And this is how things dragged on with her until now, when she attends the 7th year of elementary school. This class had split two classes into one in the past, and all the kids didn't really like each other. There were two boys in one class who couldn't stand her at all. Unfortunately, the hatred here was mutual. She didn't need these two classmates either. Sometimes her classmates even make fun of her for being ugly because she has a few extra pounds and some kind of bum on her face, which is completely normal at their age. But she is not the kind of person who would like some taunts. In that case, everyone retaliates, and such behavior in that case is an endless cycle, as neither side will back down and so-called 'strike back'. And here this constant struggle of theirs was also reflected in the climate of their newly created class. They even discussed morality once during civics class. The class was given the task of writing three good qualities/principles and three bad qualities/principles of how a person should behave. And her two 'unpopular' classmates wrote her name on the bad part. When she heard that, she didn't react. Then the teacher told her to think about herself if her classmates thought she was a bad person. To that she retorted that she didn't care. As for the student herself, let's just say that she doesn't have an easy time in life. She comes from an incomplete family, she doesn't know her father, so she depends only on her mother, who is obviously not enough to raise her. Moreover, the mother apparently does not keep a firm hand over her daughter. She has a rather selected vocabulary, which she omits with various vulgar words and swear words. Most likely she must have heard it at home. The unpleasant thing is that they then spread these words among their classmates, which is really not good. It is also admirable how she possesses knowledge about sexual life. He knows more than is healthy for his age. Again, it's hard to say how he knows everything. However, the unsuitable home environment is offered again. She used to be better off when she was still hanging out with her older sister. Therefore, she was raised only by her mother and her sister. But then she started her own family and didn't pay so much attention to her younger sister. And of course it bothered her, because their mother also started to direct her attention to her grandchildren and she thus lost all the attention she was trying to get from the teachers at school. In my opinion, it is also important to know the student's personal or family life, because what happens to the child at home, of course, automatically affects how the child will behave at school. Everything from the house is also reflected in the school environment, which is why we must not neglect this fact and pay enough attention to it.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

Situation 1: The teacher asked if she wanted to work with us. She didn't answer. The teacher warned that she would write a note, you have new electronic student books, so don't think that if it's not on paper, it doesn't have the same weight. She replied that mom will sign it, she doesn't care. The teacher suggested that we invite mom to school. She replied that she didn't care. The teacher pointed out that she should think about what she will do in high school. She asked what was the matter with her. The teacher suggested if she didn't want to go behind the door, that kind of behavior is not appropriate in the classroom at all. She replied that it was not a problem for her. The teacher ended the interview. Situation 2: The teacher announced that today's topic will be morality. (the teacher continues the explanation and the children copy the notes from the interactive whiteboard, only she is not working again...) The teacher called for work. She replied that she didn't want to. The teacher pointed out that everyone has some responsibilities in life. She lowered her head into the paper. The teacher assigned an assignment. She asked what Anička has as a good example. Anička replied that generosity. The teacher praised Anička. The teacher asked what Jirka and Honzík had as a bad example. Jirka and Honzík answered that she did. She screamed that she didn't care. The teacher pointed out that her classmates thought she was mean. Shouldn't she think about it? She arrogantly turned to the window, the bell rang for the end of the hour. The teacher thanked her for her attention and asked her to fill in the notes.

Consequences, Interview, Warning

Immediately after the unpleasant conversation between the student and the teacher from situation 1, the student became offended and did not speak until the end of the lesson. But this also had a negative effect. The student refused to work. However, the rest of the class cooperated nicely and the class ran smoothly. This harmonious course of the hour was caused by the fact that she did not engage. She always just shouted or made inappropriate comments off topic, even though she wasn't asked. The teacher informed her mother about her behavior and asked her to come to school. So the mother showed up at the school, after hearing how her daughter was behaving, she promised to talk her out and keep an eye on her. Žačka was fine for a while, but over time everything went back to its old ways. And this could be a constant carousel. It was always just a temporary solution. It must also be said that nothing else was true about her except her mother. Unfortunately, even this solution did not have very bright prospects for the future.

Failure

12 let, VII. ročník

Divadelní kroužek, malování, dále ji nic moc nebaví

Lhaní,Rušení výuky,Potřeba pozornosti,Vulgární vyjadřování,Neúcta k autoritám,Odmítání spolupráce,Nepracovitost

Studující, český jazyk a literatura, německý jazyk a literatura

1

Během výuky občanské výchovy, kde učila jedna paní učitelka, se žačka chovala více než nevhodně. Neustále vyrušovala, vykřikovala a jakékoliv varování ignorovala. Dělala si, co chtěla. Například při úvodní hodině dostali žáci papír, kde bylo rozebrané, jak budou hodiny probíhat, jakým způsobem budou žáci hodnoceni a byly tam i kolonky pro podpis žáka a zákonného zástupce. Paní učitelka začala číst zároveň s dětmi, aby si objasnili obsah sdělení. Všichni žáci měli papír před sebou, jen ona ho měla už daný v batohu, tak jí paní učitelka řekla, ať si ho vyndá, že si to čtou. Ona jí na to řekla, že jí to čte ona, tak to nepotřebuje vidět. Poté jí paní učitelka odvětila, že to má mít opravdu před sebou. Ona na to, že jí to nezajímá a začala se bavit se spolužáky. I přes nadálé upomínání žačka pokračovala ve svém nevhodném chování. Později už to otravovalo i její spolužáky, jak neustále vše komentovala a snažila se získávat si jejich pozornost. Avšak tento její účel nebyl naplněn. Když jí paní učitelka řekla, že jí dá poznámku, tak jí odvětila, že to však mamka podepíše. Takže tudy cesta nevedla. Druhá situace nastala při hodině občanské výchovy, když probírali morálku. Třída dostala úkol, že má napsat tři dobré vlastnosti/principy a tři zlé vlastnosti/principy jak se člověk má chovat. A její dva "neoblíbení" spolužáci napsali k té zlé části její jméno. Jakmile to žákyně uslyšela, nijak nezareagovala. Pak jí paní učitelka řekla, že ať se nad sebou zamyslí, když jí její spolužáci mají za zlou osobu. Na to ona odsekla, že jí to nezajímá.

Je nutné říci, že žačka byla problémová již od začátku. Hned v první třídě už chodila do ředitelny kvůli kázeňským problémům. A takto se to s ní vleklo až doposud, kdy navštěvuje 7. ročník základní školy. U této třídy v minulosti došlo k spojení dvou tříd na jednu, a všechny ty děti se neměly úplně v oblibě. V této třídě byli dva kluci, kteří žákyni nemohli vůbec vystát. Ani ona tyto dva své spolužáky nemusela. Někdy se jí spolužáci i posmívají, že je ošklivá, protože má pár kilo navíc a nějaká ten beďar na obličeji, což je ale v jejich věku úplně normální. Jenže ona není osoba, co by si nějaké posměšky nechala líbit. V tom případě to všem oplácí a takové chování je v tom případě nekonečný koloběh, jelikož ani jedna strana neustoupí a tzv. "vrací úder". A tady tento jejich neustálý boj se promítl i do klimatu jejich nově vzniklé třídy. Co se týče samotné žačky, řekněme, že to v životě nemá úplně lehké. Pochází z neúplné rodiny, nezná svého otce, tudíž je odkázaná jen na matku, která očividně na její výchovu úplně nestačí. Navíc matka zřejmě nedrží nad dcerou pevnou ruku. Žákyně má totiž dosti vybraný slovník, který opomíjí různými vulgárními slovy a nadávkami. Nejspíše to musela slyšet doma. Nepřijemné je, že pak tyto slova šíří mezi své spolužáky, což opravdu není dobré. Obdivuhodné je i to, jak žákyně disponuje vědomostmi o sexuálním životě. Na svůj věk toho ví více, než je zdrávo. Opět je těžké říci, odkud vše ví. Nicméně se zase nabízí to nevhodné domácí prostředí. Dříve na tom byla žákyně lépe, když se ještě stýkala se svojí starší sestrou (která je tedy minimálně o 10 let starší). Tudíž byla vychovávaná pouze matkou a její sestrou. Ta pak ale založila vlastní rodinu a mladší sestře už se tak nevěnovala. Žákyni to samozřejmě vadilo, protože i jejich matka začala svou pozornost směřovat ke svým vnoučatům a žákyně tím pádem ztratila veškerou pozornost, kterou si zkoušela tedy získat ve škole od učitelů.

Situace 1 (PU - paní učitelka, Ž - žákyně): PU: (Jméno), ty jako nehodláš s námi pracovat? Ž: nic PU: Napíšu ti poznámku, máte nově elektronické žákovské knížky, tak si nemysli, že pokud to nebude na papíru, že to nemá stejnou váhu. Ž: No a co, mamka to podepíše, mě to nezajímá. PU: Tak si maminku pozveme do školy. Ž: Klidně. PU: Dobře, tak já jí zavolám. Ž: Nezajímá mě to. PU: Už se vzpamatuj, co budeš dělat na střední škole. Ž: Co je vám do toho. PU: Nechceš snad jít za dveře, takové chování není ve třídě vůbec vhodné. Ž: Klidně. No problemo. PU:Jak chceš. Ukončíme tedy tento rozhovor. Situace 2 (PU - paní učitelka, Ž - žákyně, A - druhá žákyně): PU: Dnešní téma bude morálka. Řekneme si to to vlastně znamená, odkud se to vzalo a jak s tímto pojmem pracujeme. (učitelka pokračuje výklad a děti si opisují z interaktivní tabule zápis, jen žákyně zase nepracuje...) PU: (Jméno)! Pracuj! Ž: (měla na papíru jen větu, přičemž si do školy nepřinesla ani sešit) Mně se nechce. PU: To nikomu z nás určitě, ale nedá se nic dělat. V životě má každý nějaké své povinnosti. Ž: (sklopila hlavu do papíru) PU: Tak, teď nás čeká úkol. Udělejte si dva sloupečky a do jednoho napište, co či jaké vlastnosti/dovednosti jsou z morálního hlediska dobré a jaké zlé. PU: Co má (jméno jiné žákyně) jako dobrý příklad? A: Štědrost. PU: Výborně! A co má třeba (jména dvou chlapců kteří se s žákyni nemají rádi) jako zlý příklad? Spolužáci žákyně: (vykřiknou jméno žákyně) Ž: (vykřikuje) Je mi to jedno! PU: Vidíš, tvoji spolužáci si o tobě myslí, že jsi zlá. Neměla by ses nad tím zamyslet? Ž: (otočí se arogantně k oknu, do toho zazvoní na konec hodiny) PU: Děkuji vám za pozornost, doplňte si to, kdo jste to nestihl v hodině. Příště si to zkontrolujeme.

Hned po nepříjemném rozhovoru žačka a učitelky ze situace 1 se žačka urazila a již do konce hodiny nepromluvila. Jenže toto mělo také negativní vliv. Žačka totiž odmítala pracovat. Avšak zbytek třídy hezky spolupracoval a hodina plynule běžela. Tento harmonický průběh hodiny zapříčinilo to, že se nezapojovala. Vždy totiž jen vykřikovala či dodávala nevhodné poznámky mimo téma a to i přes to, že nebyla tázána. Paní učitelka informovala o jejím chování její matku a požádala ji, aby přišla do školy. Maminka se tedy dostavila do školy, po tom, co si vyslechla, jak se její dcera chová, slíbila, že ji domluví a dohlédne na ní. Žačka byla nějakou dobu v pohodě, ale postupem času se vše vrátilo do starých kolejí. A toto by mohl být neustálý kolotoč. Vždy to bylo jen chvilkové řešení. Nutno také říci, že nic jiného na ní neplatilo kromě maminky. Bohužel i toto řešení nemělo přiliš jasné vyhlídky do budoucna.

4

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Violation of classroom/school rules

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Transfer of student, Interview

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Longterm success

15 let, 9.třída (2.stupeň ZŠ)

sport

Neúcta k autoritám

Mgr. – Vko, ČJ, Dě, výchovné poradenství

25 let

V této kazuistice hraje důležitou, avšak v porovnání s druhým žákem v tomto případě vedlejší, roli žák X., který navštěvoval tuto stejnou základní školu již od první třídy. Hlavní postavou ale bude žák Y., jež školu začal navštěvovat až v 9.třídě. Oba žáci měli dobré známky, žák X. však v průběhu prvního stupně nevycházel s třídní učitelkou. Od 6.třídy přechod do sportovní třídy, kde ale bylo pár problémovějších holek. Ani ne tak kluci, ale holky byly ty, které kázni třídy nepřidávaly. Žák Y se k této třídě připojil v posledním ročníku základní školy. Širší vedení školy bylo seznámeno s jeho problémovým chováním, že mu chybí respekt k autoritám, svou matku také silně ignoruje. Tato základní škola je chloubou města a blízkého okolí, je orientovaná na sport, proto vznikají sportovní třídy, které školu reprezentují. Tyto sporotvní třídy bývají často upřednostňovány ředitelem, který si ale rovněž potrpí na dobré školní výsledky. A i díky dobrým školním výsledkům pan ředitel přihlédl jeho přání a k tomu, že má rád sport, a přiřadil ho do sportovní třídy. Podmínky byly ale jasně stanoveny – do prvního přestupku. Poté by byl přeřazen do „obyčejné“ třídy. Byl tedy začátek školního roku a jak se říká – vrána k vráně sedá. Žák X a Y se rychle skamarádili. 2.9 (ano, druhý školní den), se vinul po školním patře, až do kabinetů, zápach, který připomínal kouř. Žádná mlha, jen zápach. Bylo to už po konci vyučování a ve třídě, odkud se zápach vinul, zůstalo už jen pár posledních dětí, asi 5. Žák X při příchodu učitelek do třídy vyběhl na chodbu a utíkal domů, že nic neví a nic neviděl. Ve třídě se ale nic, co by mohlo s kouřem být spojeno, nenašlo.

Matka žáka Y se potýká se špatnou psychikou. Rodina je sociálně slabší, rozvrácená – matka bez práce, má přítele, který je ve vězení a se kterým má další dítě. Matka, zmíněný žák a jeho bratr mají každý jiné příjmení.

Situaci řešila třídní učitelka následně společně s ředitelem. Došlo v kmenové třídě k lístečkové metodě, kdy žáci píšou třídnímu učiteli, co viděli a co se stalo. Ve třídě bylo asi 19 žáků celkem, shodné výpovědi, které by odpovídali situaci, napsalo asi 9 z nich. Došlo se tedy k závěru, že žák Y podpálil batoh žákovi X. Proto se ve třídě nic nenašlo, jelikož žák se hořícího batohu lekl a po uhašení spláchl popel z batohu do umyvadla a poté utekl. Byli povoláni rodiče do ředitelny k řešení situace. Rodiče žáka X byli ze situace špatní, protože jejich syn byl chytrý, báli se o jeho budoucnost s takovým prohřeškem. Naopak matka žáka Y se k situaci postavila tak, že její syn je ve škole nový, a proto si na něj škola zasedla. Nicméně, řešení situace bylo jednoduché – žák Y byl vyřazen ze sportovní třídy. Při odchodu z ředitelny, kdy došlo k rozhodnutí o jeho přeřazení, byl žák vzteklý, téměř rozkopal ředitelnu. Po matce řval a v tento moment si škola spojila žákův odpor k autoritám. Bylo znatelné, že se za svou matku a možná i celou rodinu stydí. První a poslední prohřešek tedy přišel 2. září.

Přesun do běžné třídy pomohl, žák se uklidnil, zřejmě si uvědomil své chování a fakt, že mu jde o budoucnost. Nyní je na SŠ, dokonce na maturitním oboru. Kamarádství žáka X a Y se zklidnilo, alespoň na školní půdě byl klid. Mimo školu se ale podle slov žáka X scházeli. Rodiče z toho nadšení nebyli a nejsou, ale oba chlapci mají dobré školní výsledky.

4

During recess, a girl from my class ran into my office and told me that her friend in the class was crying and the other classmates were laughing at her. I immediately went to the classroom with her to find out what happened. As I opened the door, the laughter slowly died down as the children noticed me. A crying girl was sitting in the first pew, crying. I asked her what someone did to her, but she couldn't talk. Someone in the class shouted, 'Nobody did anything to her, jeez!' Therefore, I decided to talk to the girl alone and took her to the science classroom, which was empty at the time. In the classroom, I offered her a tissue and she slowly started talking. She told me that one of her classmates took pictures of her in the toilet cubicle and immediately after that she published several photos on social networks and sent the link to them to other classmates.

The problem student who took pictures of her classmate in the toilet was always a problem child. Her father is rich and gives his daughter everything in abundance. The student has no disadvantage. She is used to getting whatever she asks for. It can be said that her parents are absolutely unable to raise her, but they don't want to admit it. In class, she is popular with most of her classmates, or so she thinks. The teachers in her class repeatedly complain about her behavior. She often solves her disruptions (verbally, throwing various objects across the classroom,...) by testing her from the material already covered. She doesn't react to it in any way and doesn't even try to answer the individual questions in any decent way. He usually responds with the words: 'How am I supposed to know?', 'What do I know?' or 'Look it up in the textbook if you're so interested.' Bad grades don't faze her in the least. When the teacher threatens to invite her parents to school, she usually shrugs her shoulders or suggests that it will annoy her father to listen to stupid talk. The teachers have to repeatedly remind her to write in her notebooks, not to put her feet on the desk, not to use her mobile phone, etc.

Bullying

Violation of classroom/school rules

After the interview with the injured student, I returned to the classroom, where classes were already taking place at that moment. I asked the teacher to release the problematic student from the lesson. I took her to the principal's office. The principal and I found out from her on which social networks she had published pictures of her classmate and we immediately deleted them from them with the help of another colleague. Unfortunately, there were already comments on the pictures from strangers, who we had to inform that it was a criminal offense and to agree with them to delete the comments and not to spread these pictures any further. The father of the problematic pupil and the mother of the damaged pupil came to the school. Both pupils and their parents were invited to the headmistress. The father of the problematic student did not show any interest in the correct solution to the problem and denied his daughter's guilt. Unfortunately, he was one of the school's biggest investors and the headmistress didn't want to upset him. That's why I couldn't push for a bigger punishment and the problematic pupil was reprimanded by the class teacher, which in my opinion is not a sufficient punishment for such a serious offence.

Consequences, Interview

definitely cannot say that I am satisfied with the solution to the problem. The bullying by the problem student continued, so I invited the mother of the damaged student once more and told her that it would be best to transfer her daughter to another class so that she would not come into contact with the problem student as much. But the mother decided to enroll her daughter in another school. The problematic pupil continued her inappropriate behavior throughout her compulsory schooling. I have never been able to push for a higher punishment, although I think that a 2 on behavior would be an adequate punishment for the behavior of the student mentioned above.

Failure

sociální sítě

Lhaní,Šikana,Rušení výuky,Agrese

O přestávce do mého kabinetu přiběhla dívka z mé třídy a řekla mi, že její kamarádka ve třídě pláče a ostatní spolužačky se jí smějí. Okamžitě jsem s ní šla do třídy, abych zjistila, co se stalo. Když jsem otevřela dveře, smích pomalu utichl, když si mě děti všimly. V první lavici seděla plačící dívka a plakala. Zeptala jsem se jí, co jí kdo udělal, ale nedokázala se rozpovídat. Někdo ve třídě vykřikl: 'Nikdo jí nic neudělal, ježíš!' Proto jsem se rozhodla promluvit si s dívkou o samotě a vzala jsem ji do učebny přírodopisu, která byla v tu chvíli prázdná. V učebně jsem jí nabídla papírový kapesníček a ona se pomalu rozpovídala. Sdělila mi, že ji jedna ze spolužaček fotila v kabince na toaletě a hned poté několik fotek zveřejnila na sociálních sítích a odkaz na ně rozeslala ostatním spolužákům.

Problémová dívka, která svoji spolužačku fotila na toaletě, byla vždy problémové dítě. Její tatínek je bohatý a své dceři dopřává všeho v hojném množství. Dívka nemá žádné znevýhodnění. Je zvyklá dostat vše, o co si řekne. Dá se říct, že rodiče její výchovu absolutně nezvládají, ale nechtějí si to připustit. Dívka je ve třídě mezi většinou spolužáků oblíbená, nebo si to alespoň myslí. Učitelé vyučující v její třídě si opakovaně stěžují na její chování. Často její vyrušování (slovní, házení různých předmětů přes třídu,...) řeší tím, že ji zkouší z již probrané látky. Ona na to nijak nereaguje a ani se nesnaží na jednotlivé otázky jakkoliv slušně odpovídat. Většinou reaguje slovy: 'Jak to mám asi tak vědět?', 'Co já vím?' nebo 'Si to najděte v učebnici, když Vás to tak zajímá.' Špatné známky ji nijak nevyvádí z míry. Když jí učitel pohrozí, že si do školy pozve její rodiče, většinou reaguje pokrčením ramen nebo naznačí, že otce bude otravovat poslouchat hloupé řeči. Učitelé ji opakovaně musejí napomínat, aby si psala do sešitů, aby nepokládala nohy na lavici, aby nepoužívala mobilní telefon atd.

Po rozhovoru s poškozenou dívkou jsem se vrátila do třídy, kde už se v tu chvíli konala výuka. Požádala jsem vyučující, aby z výuky uvolnila problémovou dívku. Odvedla jsem ji do ředitelny. S ředitelkou jsme od ní zjistily, na jakých sociálních sítích snímky spolužačky zveřejnila a okamžitě jsme je z nich za pomoci dalšího kolegy vymazaly. Bohužel už byly u snímků komentáře od cizích lidí, které jsme museli informovat, že se jedná o trestný čin a domluvit se s nimi na vymazání komentářů a další nešíření těchto snímků. Do školy přijel otec problémové dívky a matka poškozené dívky. Obě dívky s rodiči byly pozvány k ředitelce. Otec problémové dívky celou dobu nejevil zájem o správné řešení vzniklého problému a odmítal vinu své dcery. Bohužel byl jedním z větších investorů školy a ředitelka si ho nechtěla popudit. Proto jsem nedokázala prosadit větší trest a problémová dívka tak dostala důtku třídního učitele, což podle mého názoru není dostačující trest za tak vážné provinění.

Jednoznačně nemohu říct, že bych s řešením problému byla spokojená. K šikaně ze strany problémové dívky docházelo dál, proto jsem si ještě jednou pozvala maminku poškozené dívky a řekla jsem jí, že by bylo nejlepší přeřadit její dceru do jiné třídy, aby s problémovou dívkou nepřicházela tolik do kontaktu. Maminka se ale rozhodla, že svoji dceru zapíše do jiné školy. Problémová dívka ve svém nevhodném chování pokračovala po celou dobu povinné školní docházky. Nikdy se mi nepodařilo prosadit vyšší trest, ačkoliv si myslím, že dvojka z chování by byla adekvátním trestem za výše zmíněné chování žákyně.

4

During the math lesson, I assigned the students an independent work. One of the students was clearly not interested in the lesson and was not even interested in doing any work or just thinking. Within a few moments, this student began making noises of various character. Another student joined him. So there was a cacophony of sounds in the classroom. As a result of this behavior, the other students were unable to concentrate on the task, which was a significant problem and a solution to the situation was needed on my part.

The class itself is quite small. There are 17 pupils in total. There is one pupil with special needs and also three problematic students. The special needs pupil has his assistant and works without problems at his individual pace and does not disrupt the lesson unlike the three boys. These boys are placed one by one on all sides of the class so that they have as little opportunity to communicate with each other as possible, i.e. so that they also influence the course of the lesson as little as possible.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

Teacher: Students, I warn you, stop it. Rather concentrate on the work at hand. How are you? I see there isn't much here. You have to focus. For example, how would you calculate this example? Student: I don't know, I would probably do this and then I don't know. Teacher: So first you have to add these two members. What about you students? (the student spoke again) 'I stopped paying attention to the student'

Warning

The student did not interrupt the class anymore, as he did not receive the desired attention from the cantor and classmates. With other cantors, the problematic behavior continued, because they pay attention to his behavior, unlike the cantor, in whose classes the student behaves relatively decently and works at a standard pace.

Partial success

15,osmýročník (propadl)

otevřená otázkaČas venku s přáteli, počtačové hry

Lhaní,Nesoustředěnost,Rušení výuky

Magisterské, matematika a společenské vědy

8

Během hodiny matematiky jsem zadala studentům samostatnou práci. Jeden ze studentů očividně neměl zájem o výuku a ani se nezaobíral tím, že by měl nějakou práci vypracovat, nebo se jen zamyslet. Během pár chvil začal tento student vydávat pazvuky různého charakteru. Další student se k němu přidal. Tedy ve třídě vznikla kakofonie zvuků. Ostatní studenti se v důsledku tohoto chování nedokázali soustředit na vypracovávání úkolu, což byl značný problém a z mé strany bylo potřebné řešení situace.

Třída jako taková je poměrně malá. Celkem je zde 17 žáků. Zde se nachází jeden žák se speciálními potřebami a dále také tři problematičtí studenti. Žák se speciálními potřebami má svou asistentku a funguje bez problémů ve svém individuálním tempu a nenarušuje hodinu na rozdíl od tří chlapců. Tito chlapci jsou rozesazeni po jednom do všech stran třídy aby co nejméně měli možnost vzájemně komunikovat, tedy aby také co nejméně ovlivňovali chod výuky.

Učitelka: Studenti, varuji vás, nechte toho. Soustřeďte se raději na zadanou práci. Jak jsi na tom třeba ty? Vidím, že tady toho mnoho není. Musíš se soustředit. Jak například bys počítal tento příklad? Student: Nevím, asi bych udělal tohle a pak nevím. Učitelka: Tak první musíš sečíst tyto dva členy. A co ty studente? (student opět výskl) 'Přestala jsem studentovi věnovat pozornost'

Tu hodinu již student nevyrušoval, jelikož se mu nedostalo žádané pozornosti ze strany kantora a spolužáků. U jiných kantorů problematické chování pokračovalo, neboť ti jeho chování věnují pozornost na rozdíl od kantorky v jejíž hodinách se chová student poměrně slušně a pracuje ve standardním tempu.

4

I've dealt with it many times... At first I just dealt with it by telling them to be quiet, and when that didn't help, I told them that for 3 disruptions I would write home for indiscipline, they listened and were calm. Over time, I created a system of dots and when they were always being noisy, I wrote to my parents and it was calm right away. But I also tried to motivate them in such a way that those who do not disturb will be able to build interesting kits in work activities and the rest will just make something out of paper.

In this case, it is normal homogeneous classes composed of both boys and girls with different family backgrounds. From the beginning of the class, they tested a lot what the teacher was able to accept. Over time, the teacher has built up the respect of the class by being fair and able to both rebuke indiscipline and reward good behavior. Disruption in lessons in these classes depends very much on the popularity of the subject or the interest of the material being discussed among individual students. It also very often happens that students have classes such as work activities or art education as free hours, where there is no need to work and observe discipline. Furthermore, the atmosphere brought to the class or created during it is important for the entire class team. The time of day in which classes take place can also play an important role.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

was leading a class and I noticed at the beginning of the class that they were fired up and I would have to calm them down a lot. I informed them of our rules and asked them to calm down. During class, however, some still tended to be disruptive, so I said their names out loud and wrote the black dots. The students calmed down because they didn't want me to write home.

Agreement

When an individual or group was disruptive in class, he/she got a black dot or a dash under his/her name. If the student achieved the specified three transgressions, the teacher wrote to the parents about their child's behavior in class. Incidents were resolved in this way and the student reflected on his behavior. However, more often than not, the students heeded the teacher's warning and calmed down their behavior before reaching the set number of black dots. Furthermore, all the pupils were told before the lesson that they would be rewarded for good behavior. The teacher had prepared materials for regular teaching for all students and special materials as a reward for the chosen ones. The program was attractive enough for the students to fight for it and behave well.

Longterm success

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Bakalář

3 roky

Řešil jsem to mnohokrát... Ze začátku jsem to řešil jen tak, že jsem řekl ať jsou zticha, a když to nepomohlo, tak jsem jim řekl, že za 3 vyrušení budu psát domů kvůli nekázni, na to poslechli a byli v klidu. Časem jsem si vytvořil systém puntíků a když se chovali pořád hlučně, tak jsem napsal rodičům a hned byl klid. Ale snažil jsem se je i motivovat tak, že ti, co nebudou vyrušovat, budou moci stavět zajímavé stavebnice v pracovních činnostech a zbytek bude vyrábět jen něco z papíru.

V tomto případě jde o běžné homogenní třídy složené jak z hochů, tak dívek s různým rodinným zázemím. Ze začátku třídy hodně zkoušely, co je učitel schopen akceptovat. Časem si učitel u třídy vybudoval respekt tím, že je spravedlivý, a umí jak pokárat nekázeň, tak odměnit dobré chování. Vyrušování v hodinách v těchto třídách velmi záleží na oblíbenosti předmětu či zajímavosti probírané látky u jednotlivých žáků. Také se velmi často stává, že hodiny jako jsou pracovní činnosti nebo výtvarná výchova, mají žáci za volné hodiny, kde není třeba pracovat a dodržovat disciplínu. Dále je pro celý kolektiv třídy důležitá atmosféra přinesená do hodiny nebo vytvořená při ní. Důležitou roli může hrát i denní doba, ve které vyučování probíhá.

Vedl jsem hodinu a už na začátku hodiny jsem si všiml, že jsou rozjetí a budu je muset hodně uklidňovat. Upozornil jsem je na naše pravidla a požádal je, aby se uklidnili. Během hodiny však někteří stále měli tendence vyrušovat, a tak jsem nahlas řekl jejich jména a napsal černé body. Žáci se uklidnili, protože nechtěli, abych psal k nim domů.

Když jednotlivec nebo skupina vyrušovala v hodině, získal/i černý puntík či čárku pod své jméno. Pokud žák dosáhl stanovených třech prohřešků, učitel napsal rodičům o chování jejich dítěte v hodinách. Incidenty se tímto způsoby vyřešili a žák se zamyslel nad svým chováním. Avšak častěji žáci uposlechli varování učitele a zklidnili své chování dřív, než se dostali k stanovenému počtu černých puntíků. Dále všem žákům bylo před hodinou řečeno, že za slušné chování budou odměněni. Učitel měl připravené materiály pro běžnou výuku pro všechny žáky a speciální materiály jako odměnu pro vyvolené. Program byl dostatečně lákavý, aby žáci o něj bojovali a chovali se slušně.

4

The situation happened about three years ago. I received the first year of Automechanics from the Civics subject. After about a month, one student fell ill with pneumonia and later with mononucleosis. During the next six months, he could not attend face-to-face theoretical and practical classes due to health reasons. Although my colleagues and I continuously assigned tasks to him, he tried to fulfill them, there were also consultations via messenger, unfortunately he was unable to attend practice, which made it impossible for him to continue in the field. In addition, he was diagnosed with ADHD. The student became apathetic, he lacked motivation to continue his studies, he even wanted to leave school completely. From the beginning, he completed the assignments, tried to catch up on all the material, and went to individual tests. Later, however, he became tired and unmotivated from the whole situation. He stopped completing assignments, started communicating less with school, even refusing to talk to the class teacher. He asked me if I would help him solve this situation, because in my classes the student felt good and liked to communicate.

Student in the first year of the Automechanics course, diagnosed with ADHD, poor health (pneumonia, mononucleosis), loss of motivation to continue studying

Verbal aggression

After a request from the class teacher, I contacted the student via messenger - video call. I called him and asked him if he would mind chatting with me for a while via video chat. The student agreed. First, I asked him how he was, how he felt health-wise, if he needed anything, and that I was also calling because his class teacher asked me to. The student was happy to be interested, communicated, sounded optimistic. I told him I knew he was thinking about dropping out of school. Then I explained to him that it would be a shame to miss him at school. I asked him if he would at least think about it, I told him that at least a teaching certificate is needed for future employment, that we could find another solution, change field, etc. I asked him what he enjoys, what his interests are and conical. I also told him that if he changed his mind about further studies, he should call me in a few days, we will make arrangements, possibly at a meeting at school, and with his parents, and we will find a solution together. Two days later, the student called me to say that he had been thinking about it, he had talked with his mother at home, his father does not live with them, so he preferred to deal with the situation with his mother. I arranged a meeting with him at the school, he finally came with both parents, which was a pleasant surprise for me that both parents showed interest in their son's studies. At the meeting, after talking to all the participants, I suggested that I conduct a SWOT analysis of strengths and weaknesses with the student. Based on the results of the analysis and the interview with the student about his interests and hobbies, we came to the conclusion that a waiter would be more suitable for him. Parents also agreed.

Interview

After negotiations with the pupil and parents, the pupil was again motivated to continue his studies, with the provision that he would change his major. In the next school year, he entered the first year of the newly registered field. He is now already in his third year, he enjoys his studies, he completes his assignments, he is satisfied with his practical work and he is awaiting his final apprenticeship exams this school year.

Partial success

2. ročník, 8 let

cyklistika

Poruchy učení,Dyslexie,Agresivita

Agrese

Učitelství pro 1. stupeň základní školy

5 let

Již při žákově příchodu do třídy jsem věděl, že je dnes opět mrzutý. Když jsem se ho zeptal, jestli je vše v pořádku, ani se na mě nepodíval. Tyto výkyvy chování má častěji, ale ještě jsme bohužel nezjistili jejich příčinu. Nicméně jsem čekal až přijde i zbytek třídy a zahájil jsem výuku. Když jsem se žáka snažil vtáhnout do výuky a položil jsem mu otázku, podíval se na mě a začal ze sebe chrlit nadávky. Nadával mi a vyhrožoval, že mě zabije. Snažil jsem se ho uklidnit a mluvit na něj, ale bohužel bez úspěchu. Upozornil jsem na naše třídní pravidla a pohrozil studentovi černý puntík za jejich nedodržování. Tato strategie bohužel nepřinesla žádné ovoce. Žák vůbec nereagoval. Prohlásil ještě pár nadávek, ale poté si sedl do lavice a koukal před sebe. Naštěstí v nadávkách již během hodiny nepokračoval, tak jsem mu přestal věnovat celou svou pozornost. Seděl tiše v lavici. Na konci hodiny již zase spolupracoval a kdybych nevěděl, že incident proběhl, tak bych to na něm nepoznal.

Tento žák to v životě bohužel neměl vůbec jednoduché. Jak je zřejmé, rodiče tohoto žáka nebyli schopni řádné výchovy, a proto byl umístěn do instituce. Důvody jsou ale velmi extrémní. Matka pravidelně užívala omamné látky a otec žáka rodinu doma týral a bil. Aktuálně je dokonce ve vězení za vraždu. S největší pravděpodobností se jedná o důvod, proč žák nerespektuje autority.

Když k incidentu došlo snažil jsem se v každém případě zachovat klid a s žákem komunikovat. Pokládal jsem mu otázky typu „Co se děje?

Z krátkodobého hlediska bylo řešení tohoto incidentu úspěšné. Žáka se podařilo uklidnit a v dalších vyučovacích hodinách již spolupracoval a dával pozor. Snažím se do budoucna nejen tohoto žáka i dostatečně chválit, aby byl za dobré chování odměněn. Po prvním incidentu se žákovo chování několik dní neopakovalo. Z dlouhodobého hlediska se jeho chování bohužel nezlepšilo. Naopak. „Záchvaty

4

It all started already in the 3rd grade, two specific boys had constant problems with each other, they poked each other, cursed each other until the aggressor made threats like 'I'll wait for you in front of the school' to threats of murder. Often, the boy also deliberately 'touched' his weak points in order to harm him even more. As soon as it happened, the bullied boy was afraid for himself and came to school with a knife so that he could possibly defend himself against a classmate with threats. It happened during recess, when none of the teachers were in the classroom, everyone was in the office or in the corridors. And I learned about it from their classmates, I was just supervising in the corridor when the children ran up to me and started shouting that the boys in the class had a knife. I don't know exactly how it all happened or what made the boy pull out the knife.

When I focus on a problem boy (Aggressor - he lives only with his mother and in my opinion he lacks the male element, i.e. a hard hand in the family - his mother does not communicate with the school - an only child possible influence on upbringing - he does not have good school results, no one at home with him doesn't study (almost fails) - problem student, truant... Boy with a knife: - only child from a wealthy family (branded clothes, expensive phone) - emotionally unstable - a bad word must not be said to the boy, because it will cause him an inner fear that he is not in everything the best and starts crying which I attribute in large part to the fact that he doesn't have siblings (he's never been bullied by a sibling). In class it's like the boys can't even say anything to him because he'll cry right away even now in 5th grade) and that causing the boys to start mocking him. - On the contrary, he has very good results at school and his parents study with him at home -

Violation of classroom/school rules, Bullying