jurasova/newscrawl_enhanced_gender_balance

text stringlengths 0 61.1k
Jednu stručnější než druhou.
I když - čest výjimkám.
Aspoň něco, říkám si.
Jeden z expertů mě důrazně upozorní: neřešíme krizi, ale recesi.
Další se shodují, že "tuhle krizi nevyřeší žádná vláda".
Jinému vadí, že by se měl vyjadřovat k něčemu samostatně, nikoliv v týmu: "Dohodli jsme se, že tohle dělat nebudeme."
Pátý mi odpoví, že v daném okamžiku nemůže předložit uspokojivé odpovědi, neboť intenzivně pracuje ve své pracovní skupině se svými asistenty.
"Nestíhám, ale podívám se..." pípla mi textovka od dalšího NERVa.
Toho ale asi brzy chytnu já, říkám si ve čtvrtek odpoledne.
Stejný problém mám v pátek, čekání se protáhlo přes víkend do úterka.
Uzávěrka.
Článek míří do tiskárny.
A já i on jsme téměř bez NERVů.
hm


20090210
Co bych si u sebe koupil?
Richard Lanczmann
CEO provozovatele kaváren Coffee&Co.
Záleží na tom kdy.
Ráno mám nejraději krátké a silné espresso s croissantem, k obědu křupavé toskánské panini s olivami a sušenými rajčaty a po obědě si nejraději dám caffé latte s mrkvovým dortem.
Pečeme si ho jako všechny zákusky sami, takže je vždycky čerstvý.
A šťavnatý.
U mrkvového dortu má člověk aspoň pocit, že tak moc nehřeší...


20090210
Mám ráda obchody s atmosférou
Jak nakupuji
Jolana Voldánová
televizní moderátorka
Musím říct, že nakupování už není, co bývalo.
Tedy v mém případě.
Nakupuji, protože musím.
Jídlo pro pětihlavou saň (pardon, rodinu), oblečení, kosmetiku, drogerii, dárky...
Vlastně téměř denně něco nakupuji a snažím se to mít rychle za sebou a ztratit s tím co nejméně času.
Což bohužel platí i o mých potřebách.
Nejdéle času dokážu strávit v knihkupectví, ačkoli nejvíce knížek kupuji dětem.
A pak mám moc ráda takové ty designové obchody s nábytkem a bytovými doplňky.
Tam vydržím hodiny, ačkoli téměř nic nekoupím.
Prostě se jen dívám a baví mě to.
Vůbec mám ráda spíš malé obchody s atmosférou, kde není moc lidí a zboží se netísní namačkané na sebe, ale je pěkně vystaveno na odiv.
A pak je jedno, jestli tam prodávají čokoládové pralinky nebo třeba luxusní šaty.
Takové kouzlo a šmrnc pro mě mívají většinou obchody, kde své malé kolekce ukazují a prodávají módní návrháři, přičemž tím rozhodně nemyslím ty světově proslulé.
Tyhle obchody nenajdete na nejdražší nákupní třídě, spíš někde bokem.
Vyhovují mi i proto, že ráda zkouším nové, ráda věci měním.
Nejsem konzervativní a ani značky mě moc nezajímají.
Ačkoli pár stálic mám.
Stejně je pro mě ale nejdůležitější poměr cena/kvalita.
Nejsem ochotná utrácet za hadříky, boty nebo kabelky nehorázné sumy.
To beru!
Výlet s kamarádkami za nákupy.
Vřele doporučuji jednou za rok na tři dny vypadnout do zajímavé "nakupovací zóny" a spojit nákupy s hezkým ubytováním, dobrým vínem a společností.
Mimochodem - Londýn byl z tohoto pohledu bezkonkurenční.
To neberu!
Davy lidí a neochotný, nebo naopak vlezle servilní personál.


20090210
Když jsem to dělal naposledy, bolely mě z toho zuby.
Předtím jsem si poškrábal bok a ještě předtím zatrhl nehet a propíchl bříško prstu.
Ve všech případech jsem měl navíc záchvat bezmoci a vzteku a doktor Chocholoušek by o mně neměl nejmenších pochyb.
Diagnóza: mám stoprocentní chronickou násobnou cedulkovou neurózu.
Určitě to znáte.
Koupíte si něco nového, košili, tričko, kalhoty.
Máte z toho ohromnou radost, vždyť je to značkové a krásné!
Než si ale každou z těchhle věcí můžete vzít na sebe, musíte se zbavit reklamní cedulky.
Ta vám obvykle na kusu papíru pogratuluje k nejlepšímu nákupu vašeho života a tvrdí, že lépe jste si vybrat nemohli.
Zhusta bývá k objektu životního kaufu přidělaná takovou tou umělohmotnou nitkou.
Zbavit se jí je hračka, když máte nůžky.
Pokud ne, začíná horor.
A nůžky po ruce nemáte zkrátka nikdy.
Dá se to prostě urvat.
Strašně to ale klouže a v ruce zůstane to papírové tvrzení o nejkrásnějším tričku na světě.
A v tričku trčí pořád ten kus umělé hmoty.
Dá se to prostě ukousnout.
Strašně to ale klouže a bolí po tom zuby.
Musíte to taky vyplivnout a to je začátek nového dobrodružství.
Při nejbližší příležitosti na to šlápnete nebo to bude otravovat a píchat v posteli.
A i když tuhle ceduličku i s tou protivnou plastovou spojkou zvládnete, zdaleka nemáte vyhráno.
Dnešní oblečení má totiž na vás přichystány další cedulkové pasti.
V podstatě se vyrábí podle všeho hlavně kvůli nim.
Je přece značkové, tak se tím musí pochlubit, kde to jde.
Vezmete si novou košili na sebe.
Je báječná, z výtečného, příjemného, měkkého materiálu.
Ó, jak se skvěle nosí!
Tenhle pocit vydrží do chvíle, než zákeřná značková cedulka někde mezi prvním a třetím obratlem začne ruinovat váš pracovní den.
Při sebemenším pohybu škrábe.
Ať sedíte jak sedíte, víte o ní, nedá vám pokoj.
Její růžky jsou ze silonu nebo z čeho a nápis na ní "This is unique garment made for your comfort" vypadá jako pořádná poťouchlost.
Odpárat se dá samozřejmě až doma nebo maximálně na záchodě, svlékat se a rvát ceduli přímo v práci není zatím považováno za úplně přijatelné.
Měli by to změnit, protože se téhle tyranské cedule prostě zbavit musíte.
A zas vám budou chybět nůžky, nebo když je máte a pářete steh po stehu to, kvůli čemu jste si tu košili možná vybrali, totiž tu báječnou průkazku do světa značkového zboží, stoprocentně ve spěchu alespoň kousek toho nového hadříku prostřihnete.
A zápas nekončí.
Každý kousek oblečení, sebeznačkovějšího, sebeměkčího a sebepohodlnějšího, má další past.
I kdyby nakrásně neměl ani ceduli za krkem, ani tu přidělanou kouskem umělé hmoty, stoprocentně bude mít někde zevnitř na boku kilometrový návod, jak se to celé pere a žehlí.
Nejlépe v osmi světových jazycích plus ve finštině a rumunštině, čím delší, tím lepší.
Celé je to vyrobené z umělé hmoty, která se při normálním nošení proměňuje v soubor žiletek.
A opravdu přitom vůbec nezáleží, jak drahý ten kus oblečení je a z jak kvalitního materiálu "for your comfort" ho spíchli.

Jednu stručnější než druhou.

I když - čest výjimkám.

Aspoň něco, říkám si.

Jeden z expertů mě důrazně upozorní: neřešíme krizi, ale recesi.

Další se shodují, že "tuhle krizi nevyřeší žádná vláda".

Jinému vadí, že by se měl vyjadřovat k něčemu samostatně, nikoliv v týmu: "Dohodli jsme se, že tohle dělat nebudeme."

Pátý mi odpoví, že v daném okamžiku nemůže předložit uspokojivé odpovědi, neboť intenzivně pracuje ve své pracovní skupině se svými asistenty.

"Nestíhám, ale podívám se..." pípla mi textovka od dalšího NERVa.

Toho ale asi brzy chytnu já, říkám si ve čtvrtek odpoledne.

Stejný problém mám v pátek, čekání se protáhlo přes víkend do úterka.

Uzávěrka.

Článek míří do tiskárny.

A já i on jsme téměř bez NERVů.

hm

20090210

Co bych si u sebe koupil?

Richard Lanczmann

CEO provozovatele kaváren Coffee&Co.

Záleží na tom kdy.

Ráno mám nejraději krátké a silné espresso s croissantem, k obědu křupavé toskánské panini s olivami a sušenými rajčaty a po obědě si nejraději dám caffé latte s mrkvovým dortem.

Pečeme si ho jako všechny zákusky sami, takže je vždycky čerstvý.

A šťavnatý.

U mrkvového dortu má člověk aspoň pocit, že tak moc nehřeší...

20090210

Mám ráda obchody s atmosférou

Jak nakupuji

Jolana Voldánová

televizní moderátorka

Musím říct, že nakupování už není, co bývalo.

Tedy v mém případě.

Nakupuji, protože musím.

Jídlo pro pětihlavou saň (pardon, rodinu), oblečení, kosmetiku, drogerii, dárky...

Vlastně téměř denně něco nakupuji a snažím se to mít rychle za sebou a ztratit s tím co nejméně času.

Což bohužel platí i o mých potřebách.

Nejdéle času dokážu strávit v knihkupectví, ačkoli nejvíce knížek kupuji dětem.

A pak mám moc ráda takové ty designové obchody s nábytkem a bytovými doplňky.

Tam vydržím hodiny, ačkoli téměř nic nekoupím.

Prostě se jen dívám a baví mě to.

Vůbec mám ráda spíš malé obchody s atmosférou, kde není moc lidí a zboží se netísní namačkané na sebe, ale je pěkně vystaveno na odiv.

A pak je jedno, jestli tam prodávají čokoládové pralinky nebo třeba luxusní šaty.

Takové kouzlo a šmrnc pro mě mívají většinou obchody, kde své malé kolekce ukazují a prodávají módní návrháři, přičemž tím rozhodně nemyslím ty světově proslulé.

Tyhle obchody nenajdete na nejdražší nákupní třídě, spíš někde bokem.

Vyhovují mi i proto, že ráda zkouším nové, ráda věci měním.

Nejsem konzervativní a ani značky mě moc nezajímají.

Ačkoli pár stálic mám.

Stejně je pro mě ale nejdůležitější poměr cena/kvalita.

Nejsem ochotná utrácet za hadříky, boty nebo kabelky nehorázné sumy.

To beru!

Výlet s kamarádkami za nákupy.

Vřele doporučuji jednou za rok na tři dny vypadnout do zajímavé "nakupovací zóny" a spojit nákupy s hezkým ubytováním, dobrým vínem a společností.

Mimochodem - Londýn byl z tohoto pohledu bezkonkurenční.

To neberu!

Davy lidí a neochotný, nebo naopak vlezle servilní personál.

20090210

Když jsem to dělal naposledy, bolely mě z toho zuby.

Předtím jsem si poškrábal bok a ještě předtím zatrhl nehet a propíchl bříško prstu.

Ve všech případech jsem měl navíc záchvat bezmoci a vzteku a doktor Chocholoušek by o mně neměl nejmenších pochyb.

Diagnóza: mám stoprocentní chronickou násobnou cedulkovou neurózu.

Určitě to znáte.

Koupíte si něco nového, košili, tričko, kalhoty.

Máte z toho ohromnou radost, vždyť je to značkové a krásné!

Než si ale každou z těchhle věcí můžete vzít na sebe, musíte se zbavit reklamní cedulky.

Ta vám obvykle na kusu papíru pogratuluje k nejlepšímu nákupu vašeho života a tvrdí, že lépe jste si vybrat nemohli.

Zhusta bývá k objektu životního kaufu přidělaná takovou tou umělohmotnou nitkou.

Zbavit se jí je hračka, když máte nůžky.

Pokud ne, začíná horor.

A nůžky po ruce nemáte zkrátka nikdy.

Dá se to prostě urvat.

Strašně to ale klouže a v ruce zůstane to papírové tvrzení o nejkrásnějším tričku na světě.

A v tričku trčí pořád ten kus umělé hmoty.

Dá se to prostě ukousnout.

Strašně to ale klouže a bolí po tom zuby.

Musíte to taky vyplivnout a to je začátek nového dobrodružství.

Při nejbližší příležitosti na to šlápnete nebo to bude otravovat a píchat v posteli.

A i když tuhle ceduličku i s tou protivnou plastovou spojkou zvládnete, zdaleka nemáte vyhráno.

Dnešní oblečení má totiž na vás přichystány další cedulkové pasti.

V podstatě se vyrábí podle všeho hlavně kvůli nim.

Je přece značkové, tak se tím musí pochlubit, kde to jde.

Vezmete si novou košili na sebe.

Je báječná, z výtečného, příjemného, měkkého materiálu.

Ó, jak se skvěle nosí!

Tenhle pocit vydrží do chvíle, než zákeřná značková cedulka někde mezi prvním a třetím obratlem začne ruinovat váš pracovní den.

Při sebemenším pohybu škrábe.

Ať sedíte jak sedíte, víte o ní, nedá vám pokoj.

Její růžky jsou ze silonu nebo z čeho a nápis na ní "This is unique garment made for your comfort" vypadá jako pořádná poťouchlost.

Odpárat se dá samozřejmě až doma nebo maximálně na záchodě, svlékat se a rvát ceduli přímo v práci není zatím považováno za úplně přijatelné.

Měli by to změnit, protože se téhle tyranské cedule prostě zbavit musíte.

A zas vám budou chybět nůžky, nebo když je máte a pářete steh po stehu to, kvůli čemu jste si tu košili možná vybrali, totiž tu báječnou průkazku do světa značkového zboží, stoprocentně ve spěchu alespoň kousek toho nového hadříku prostřihnete.

A zápas nekončí.

Každý kousek oblečení, sebeznačkovějšího, sebeměkčího a sebepohodlnějšího, má další past.

I kdyby nakrásně neměl ani ceduli za krkem, ani tu přidělanou kouskem umělé hmoty, stoprocentně bude mít někde zevnitř na boku kilometrový návod, jak se to celé pere a žehlí.

Nejlépe v osmi světových jazycích plus ve finštině a rumunštině, čím delší, tím lepší.

Celé je to vyrobené z umělé hmoty, která se při normálním nošení proměňuje v soubor žiletek.

A opravdu přitom vůbec nezáleží, jak drahý ten kus oblečení je a z jak kvalitního materiálu "for your comfort" ho spíchli.