text
stringlengths 101
697
| orig_split
stringclasses 3
values |
|---|---|
Sousedé se ji snažili utěšit a poradili jí, aby vyhledala známého mudrce, který bydlel v klášteře vzdáleném dva dny cesty. Doufali, že tato krátká cesta alespoň trochu zmírní zármutek truchlící matky. Zoufalá žena dorazila do kláštera a mezi vzlyky úpěnlivě prosila mistra, aby jejímu synovi vrátil život. " Přineseš - li mi hořčičná semínka z domu, kde ještě nikdy nikdo nezažil trápení, a já nasadím všechny své síly, abych tvého syna znovu přivedl k životu, " vyzval matku. Plna nové naděje opustila žena klášter a vstoupila hned do prvního domu, aby přednesla svou žádost. " Žádné trápení - co tím myslíš? | train |
Bavil jsem se a smál, když tu náhle ve třetím jednání uprostřed rozverného kvarteta se všichni čtyři zpěváci rozbrečeli. Snažili se pokračovat, bojovali, ale třesoucí hlasy jim selhávaly. Nakonec se úplně odmlčeli, stáli tam na jevišti a slzy jim tekly po tvářích. Orchestr přestal hrát a celým divadlem dunělo ticho ostré jak diamant. Připadal jsem si jak ve zlém snu, ale když jsem se rozhlédl kolem sebe, viděl jsem pouze napjaté tváře. Nikdo neprotestoval, nikdo se nedivil, všichni tomu rozuměli, jen já nechápal vůbec nic. Pak si ti čtyři zpěváci utřeli oči od slz a uklidnili se. | train |
Nemohli se dohodnout, a tak šli po koupeli v lázních každý svou cestou. Jeden šel do mešity. Když po modlitbě vycházel ven, spadla ze střechy taška a ošklivě mu poranila rameno. Druhý si koupil pálenku a strávil noc s prostitutkami. Když za ranního šera vrávoral domů, šlápl na peněženku, ve které našel sto dinárů. Další pracovní den jeden druhému vyprávěli, co zažili, a velmi se divili vrtošivému osudu. Rozhodli se, že se na to, co se jim přihodilo, zeptají imáma. Znalec Písma je vyslechl, chvíli přemýšlel a pak jim vysvětlil souvislosti. | train |
Má prý možnost sloužit výhradně noční směny, aby se dceři mohl přes den věnovat. Souhlasila jsem. Holčička byla pěkná, zdravá, nic ji netrápilo a v noci se skoro nebudila. Zaplakala výhradně v parných nocích, pokud měla žízeň. V tom případě jsem jí dala napít z láhve dětského heřmánkového čaje a ona opět usnula. Ráno jsem při odchodu do práce předala dítě Leošovi. V zaměstnání jsme s Magdou zůstávaly prozatím obě. Svorně jsme si práci rozdělily napůl. Jeden den pracovala na počítači ona a já dohlížela na chod kuchyně a rozdělování stravy na oddělení a další den to bylo obráceně. | train |
Potíž je v tom, že dokonce i lidé, kteří umějí být upřímní k těm ostatním, být upřímní k sobě nedokážou. A přitom právě z toho, že jsme pravdiví sami k sobě, vychází pravá schopnost být upřímní k ostatním, laskavě, nezkresleně a trvale. Mnoho lidí si upřímnost plete s neomaleností, jenomže upřímnost může být vlídným jednáním, pokud mu předchází poznání. Kdybyste byli svými vlastními dětmi, byli byste šťastní? Když si upřímně odpovíte, možná uvidíte, že vaše cesta není taková, za jakou jste ji dosud považovali, a že se vašim blízkým po ní s vámi nejde tak dobře, jak jste se domnívali. | train |
Co jsem viděl, si už moc nepamatuju, ale vím bezpečně, že mě ta produkce naprosto uchvátila. Koukal jsem na to jak u vytržení a toužil jsem jít příští večer zas. Druhý den mě bratr zatáhl do zákulisí, což bylo mnohem lepší. Byl jsem ještě malý kluk a nikdo si mě tam moc nevšímal, takže jsem si našel židli, sedl si pěkně do kouta a ani nedutal, a jen jsem valil oči. | train |
Zuřivě mával taktovkou proti zdi, zatímco jeho gramofon vyřvával na plné pecky nějaký ten klasický opus. Makal, až se z něho lilo, a když dodirigoval, sedl si k bicím a bušil do nich do deseti večer, než ho zarazil noční klid. Jedinou výhodou bylo, že jsme bydleli na pokoji jenom dva. Většina místností na koleji byla pro tři a některé až pro pět lidí. Proto jsem se ani nesnažil spolubydlícího vyměnit. Měl jsem tehdy velké ambice psát, ale na koleji se psát nedalo. Začal jsem tedy shánět podnájem, jenže i malá místnost u někoho v bytě vycházela na strašné peníze. | train |
Seděla jsem zrovna s přítelkyněmi a s příbuznými u svátečního stolu, slavila jsem osmdesáté narozeniny. Bylo vidět, jak všichni mají co dělat, aby se nedali do smíchu. " Babičko... " Vnuk se na mne díval s úpěnlivou touhou. Čtyřletí vnuci milují dobrodružné příběhy, vnímají je ne jako příběhy, ale jako skutečný život. A umím si představit, jak by napjatě poslouchal, kdybych mu vyprávěla, jak jsem se chopila oštěpu a zahalena do vlčí kůže jsem se plížila plání až k zimovišti mamutů a tam lovila jednoho po druhém. " Babička přece nelovila mamuty! " To dcera vnoučka okřikla. | train |
Připomněl si slib, který dal svému otci, a tak potlačil svou žádost a teprve dvě hodiny po východu slunce zaklepal na dveře krasavice. Otevřela ospalá coura a obořila se na něj ochraptělým hlasem, co tady chce v tuhle hodinu, ať laskavě táhne k čertu. Návštěvník dobře slyšel její hlas, rozuměl i významu slov, nemohl však odtrhnout oči od její tváře, na které byl rozmazán pudr a líčidla, která v noci vytvářela její krásu, viděl rozcuchané slepené chomáče vlasů a všiml si děravé spodničky s utrženým ramínkem. | train |
V hluku, špíně a kouři objevil jediný volný stolek v koutě. 7 " Tak jak se teď o mne postaráte? " zeptala se dívka vyzývavě. " Co máte ráda jako aperitiv? " Dívka nebyla moc na alkohol ; ještě tak pila víno a chutnal jí vermut. Tentokrát však řekla schválně : " Vodku. " " Výborně, " řekl mladík a objednal vodku. " Doufám, že se mi neopijete. " " A kdyby? " řekla dívka. Mladík neodpověděl a zavolal číšníka, poručil dvě vodky a biftek k večeři. Číšník donesl za chvíli tácek s dvěma kalíšky a postavil ho před ně. Muž zvedl kalíšek a řekl : " Na vás! " " Duchaplnější přípitek vás nenapadne? " | train |
Oba ansámbly ale notně spoléhaly na nápovědu a ani v jejich hereckých výkonech, ani ve volbě repertoáru jsem neviděl valný rozdíl. Zkoušel jsem se dostat do obou, ale nebyl zájem. Nakonec se mi přece jenom podařilo utrhnout menší roli ve venkovském dramatu, které dávali ti leví. Hrál jsem chlapce, jehož tiskne v objetí jakási přelétavá matrona, a jediná vzpomínka, která mi z toho utkvěla, je intenzivní pach česneku táhnoucí té obstarožní diblici o premiéře z úst. Největší divadelní událostí poděbradského divadla ve čtyřicátých letech ale bylo, když si ta buržoazní společnost najala jako hosta na své představení slavnou Vlastu Fabianovou. | train |
jenom kdesi daleko v koutku svého vědomí pociťovala hrůzu nad tím, že nikdy neměla takovou rozkoš a tolik rozkoše jako právě tentokrát - za tou hranicí. 12 Pak všecko skončilo. Mladík se zvedl z dívky a sáhl po dlouhé šňůře, která visela nad postelí ; zhasl světlo. Nechtěl vidět dívčinu tvář. Věděl, že hra skončila, ale nechtělo se mu vracet do obvyklého vztahu k dívce ; bál se toho návratu. Ležel teď ve tmě vedle dívky a ležel tak, aby se jejich těla nedotýkala. Po chvíli uslyšel tiché vzlykání ; | train |
Stála tam plesnivá marmeláda, pár vlašských ořechů, jedna vyšeptalá cibule a dvě masové konzervy. Záruční lhůtu prošlou neměly, a tak jsem jednu pracně otevřela kapesním otvírákem na sardinky. Krájela jsem hovězí maso ve vlastní šťávě kuchyňským nožem a strkala ho nepřítomně do úst. Posléze jsem se posadila k malému dřevěnému stolečku, ze zásuvky vyndala růžový dopisní papír i s obálkou, který již byl na koncích částečně zažloutlý. Milá Valentýno, až budeš číst tenhle dopis, nebudu již na světě. Nemohu ti napsat, proč jsem to udělala, ale myslím, že takhle to bude lepší. | train |
Jestliže podchytím každodenní prostoje, získám neuvěřitelnou zásobu času navíc a sám si ho daruji. Spolužák vůbec neměl víc času v životě než já a ani se nemusel nějak zvlášť dřít a odpírat si radosti studentského života. On jenom využil odpadní čas. ODPADNÍ ČAS. Počínal si jako ekologové, kteří berou bezcenné suroviny a zužitkují je k výrobě něčeho velmi potřebného. To, co by se jinak vyhodilo, se promění a slouží člověku. Ekologie času. EKOLOGIE ČASU. Ano, to je ten úžasný termín, svítalo mi. | train |
Nepochopitelné na tom bylo, že to působila právě ona - ta, jíž by se nikdo nedivil, kdyby byla skálopevně přesvědčená, že život žádný smysl nemá, když člověk může z celého těla hýbat jenom hlavou a trochu nohama. Ale ona, která měla všechny důvody k zoufalství, dokázala už při prvním setkání ze mě sloupnout to, co mi bránilo, abych dokázala vidět, že každý tunel má na konci, třeba sebevzdálenějším, světlo. Od té doby jsem si navykla za ní chodit. Zkřísnutá, tak to o ní jednou Ilona řekla, že je pěkně životem zkřísnutá. Jenže ona z toho zkřísnutí dokázala vykřesat jas pro ostatní. | train |
Pátý posel shrbil tvou štíhlou postavu. Šestý posel ti přinesl berlu, protože tě tvé nohy už samy nechtěly nést. A sedmý posel ti vzal chuť k jídlu, takže už ti žádné sousto nechutná. Sedmkrát jsem byl důrazně ohlášen. Nesnaž se teď tvrdit, že sis ničeho nevšiml. A teď jsem k tobě přišel já sám. " A anděl smrti pozvedl svůj meč. Péče Nastala zima. Rodina se večer sešla v obývacím pokoji, kde oheň v krbu vyzařoval příjemné teplo. Dědeček seděl jako vždy stranou, zabořený do svého ušáku, a nikdo mu nevěnoval pozornost. | train |
Na začátku jednoho školního roku mě ustavili rádcem nad skupinou mladších kluků. Byli mladší o celé čtyři roky a já měl fungovat jako jejich starší bratr a vychovatel. Vykroutit se z toho nešlo, i když zrovna hrát si na tatíka bylo to poslední, po čem jsem toužil. Mí noví spolubydlící byli ještě ve věku, kdy jim holky byly protivné. A jejich debaty, když se zhaslo, mě nudily tak, že jsem radši hned usnul. Jejich zájmy a záliby mi lezly na nervy. Připadali mi naivní a dojemní jako děti a chtěl jsem s nimi trávit co nejmíň času. | train |
" Je to cvok, " konstatovala jsem na její adresu. " Už se nedivím, že zůstala na ocet. Co budeme dělat? " Stál a díval se do deště. " Není cvok, je milá, " odporoval zasněně. " Co budeme dělat? " opakoval po mně. " Poběžíme za nimi. Nebo máš strach, že ti déšť zacáká nový kostým? " Vrtím hlavou a ruku v ruce se svým mužem běžím deštěm a nesleduji, jak mi špinavá voda z louží cáká na dlouhou krémovou sukni. Je mi to úplně jedno. Když nepůjde vyčistit, koupím si novou. Tuhle vyhodím. Běžíme do restaurace, kde nás nedočkavě očekává sama paní majitelka. | train |
Doktor U., jenž žil dlouho v Jižní Africe, právě dokončil napínavou příhodu z lovu. " A vlastně, co nejneobyčejnějšího jste zažil se zvířaty vy? " zeptal jsem se hostitele. Ten si zvolna zapálil dýmku a začal vyprávět : " Byl jsem na všech kontinentech a lovil jsem tygry a žraloky. Ale je jeden příběh, na který často vzpomínám - a ten se odehrál nepříliš daleko. V Jugoslávii. Přejížděl jsem před pár desítkami let jednu z tehdy opuštěných končin téhle krásné země. A protože jsem byl unavený, zastavil jsem u řeky na samotě. | train |
Spojení bylo přerušeno a já cítil podivné vakuum. Dlouho jsem se snažil do Prahy dostat, třeba jen na pár dní, na krátkou návštěvu, letmo ji obejmout, ujistit se, že vůbec ještě existuje, ale až po deseti letech mi vyšel ten plán s Amadeem. To jsem už přijížděl jako americký občan, který bude točit americký film, na kterém komunistická vláda vydělá americké peníze - právě ty dolary byly hlavním důvodem, proč mě do země vůbec pustili. A i když mě po dobu natáčení neustále sledovali, alespoň jsem se mohl načas podívat domů. | train |
Na dívce, která seděla vedle něho, oceňoval právě to, co dosud u žen poznal nejméně : její čistotu. Rafička byla už na nule, když mladík zahlédl vpravo tabuli, která oznamovala ( černou kresbou pumpy ), že benzínová stanice je vzdálena pět set metrů. Dívka sotva stačila prohlásit, že jí spadl kámen ze srdce, a mladík už dával směrovku doleva a vjížděl na prostranství před pumpami. Musil však zastavit na kraji, protože u pumpy stál objemný vůz s velkou plechovou nádrží a tlustou hadicí napájel pumpu benzínem. " To si počkáme, " řekl mladík dívce a vystoupil z auta. | train |
Jeden panovník v Orientu nechal všude po své zemi rozvěsit velká plátna se svým portrétem. V hlavním městě zdobily stěny domů jeho dvacet metrů velké portréty. Všechny ukazovaly panovníka jako otce vlasti, jak hladí děti a rozdává almužny nebo jako nepřemožitelného hrdinu, který se ohání šavlí a uhání tryskem vpřed, přemáhá nepřátele a drží ochrannou ruku nad svým lidem nebo ho slovy plnými síly a moci povzbuzuje. Nechával si říkat " lev ", neboť byl toho mínění, že se mu nikdo nemůže rovnat, co se týče moci, síly a krutosti. | train |
Od něj jsem se sice všechno naučil, ale nemám žádnou budoucnost, když neuskutečním své vlastní nápady. Když vyrobím precizní přístroj s potřebnými zlepšeními, která je podle mě nutné provést, pak bych mohl zaplnit mezeru na trhu i přes silnou konkurenci. " Trvalo dva roky než z jeho prvních prototypů vznikl funkční přístroj. V té době neměl ani chvilku volnou a velmi se zadlužil. Ale hned na prvním průmyslovém veletrhu získal tolik zakázek, že to jeho malé firmě zajistilo práci na víc než rok. | train |
Za stolem jeho pracovny se často rodily projekty smělých operací, psal tu své zásadní práce, obklopen knížkami a nemocnými. Dřímá. V mysli mu ve zkratce defilují vzpomínky z předchozích let, dávné i takřka současné. Kráčel po chodníčku k chirurgické klinice s čerstvým diplomem v ruce. Prvně asistoval při větší operaci. Byl jmenován profesorem a přednostou kliniky. Pravidelné vizity, kolegia a konzilia, konference a sympozia, kterým předsedal, zkoušení. Co dramat se tu odehrálo za téměř půl století. A úplně nakonec stařena s čerstvě zašitou ranou na paži. Šklebí se vráskami a její obličej se rozpíjí, něco říká, ale není jí rozumět. | train |
" Dětí se na tohle nikdo ve škole neptá, " řekl doktor K. V. " Ale já se takhle ptám rodičů na svých pravidelných kursech : Myslíte si, že by vaše děti mohly být rády, že jsou vašimi dětmi? Ne? A proč ne? " Myslíte si, že byste chtěli být svými dětmi? Myslíte, že byste si v takovém případě mohli gratulovat? Nebo byste byli k politování? Opuštění? Bezradní? Myslíte, že kdybyste byli svými vlastními dětmi, že byste si přáli vás, své rodiče, změnit? Víte, ony to nejsou jen tak nějaké řečnické otázky, pokud si na ně dokážete upřímně odpovědět. Naprosto upřímně - jiná odpověď nemá smysl. | train |
Profesor Masák byl velké zvíře ve straně, Edův rudý tatík byl velké zvíře v Praze a stihomam zuřil všude. Jen před pár měsíci kluci vedle v ložnici blbli se sirkami a náhodou zapálili polštář. Jeden z nich ho popadl a vyhodil z ložnice oknem. Zachránil sice zámek před požárem, ale ten čadící chuchvalec přistál kousek od jiné pedagogické posily a tento soudruh profesor to pochopil jako kontrarevoluční útok na svou osobu. Byla povolána StB. Polštářová bomba na sebe brzy nabalila obrovské vyšetřování se spoustou výslechů a ověřování přítomných i minulých postojů. Sklonil jsem se nad papírem a podepsal. | train |
Obrátila se - většina jeptišek má takovou svítící tvář, jakmile se na vás podívají, jako by vám ten sluneční pohled vysoušel trápení - a řekla : " Víš, povím ti, co hodně pomáhalo v životě mně. " Posadila se na lavičku u bohatě kvetoucího keře čajových růží. " Obvykle můžeš jednat buď tak nebo tak, třetí možnost je odklad a to znamená, že se stejně jednou budeš muset rozhodnout. Ať budeš jednat jakkoli, je možné a dokonce pravděpodobné, že budeš litovat a vyčítat si, proč jsi nejednala opačně. " Kývla jsem, tohle jsem znala, tohle jsem moc dobře znala. | train |
Když sestra Alžběta ( okázale uražena ) odešla z inspekčního pokoje, odsouzena propíchnout dva stařičké zadky, řekl primář : " Prosím vás, Havle, proč vy tak urputně odpíráte té ubohé Alžbětě? " Doktor Havel usrkl vína a odpověděl : " Primáři, nehněvejte se na mne za to. To není v tom, že není hezká a má už leta. Věřte mi, že jsem měl ženy ještě škaredší a mnohem starší. " " Ano, to je o vás známo : jste jako smrt ; berete všechno. Ale když berete všechno, proč neberete Alžbětu? " " Asi je to v tom, " řekl Havel, " že projevuje svou touhu tak výrazně, až se to podobá rozkazu. | train |
Docela nám to klapalo. S Leošem jsem se potkávala pouze při předávání dítěte. Pokud se výjimečně stalo, že musel zůstat v nemocnici po celý den, brala si Janičku Erika s sebou do svojí ženské ordinace, což mě vzhledem k Eričině sobeckosti překvapovalo. Po špitále se šeptalo, že malá spinká v ordinaci, Erika se věnuje pacientům a na Janičku dohlíží její zdravotní sestra. Zdálo se, že všechno funguje bez problémů. Pátrání po lécích mojí dcery uvázlo prozatím na mrtvém bodě. Momentálně jsem řešila odlišný problém. | train |
Jestli jsi tedy přesvědčen, že nemůžeš být mým žákem, dokud ti neprozradím řešení všech záhad světa, tak zcela jistě dřív zemřeš, než dostaneš odpověď na své otázky. Abys mohl následovat cestu pravdy, takové otázky a odpovědi nepotřebuješ. Neukončí tvé trápení a nepřinesou ti štěstí. Proč se jimi tedy trápit a bránit vnitřnímu rozvoji? " Udávat tón Mistr jednou vysvětloval : " Smyslem zvonu je jeho zvuk. Jednou se ke zvonu připlížil zloděj, kterého zajímal jen bronz. Zvon byl ale příliš velký a těžký a on ho nemohl odtáhnout pryč, chtěl ho tedy rozbít na kusy. | train |
a prosakovalo pozorností nesčetných kolegů a kolegyň i do jeho časově chudičkého soukromí, které nikdy nezůstalo utajeno a stalo se ostatně už několikrát předmětem klepů i veřejného jednání. Ani dva týdny dovolené neposkytly mu pocit osvobození a dobrodružství ; šedý stín přísné plánovanosti ležel i tu ; nouze o letní byty ho donucovala, že si musil zamluvit pokoj v Tatrách už před půl rokem a že k tomu potřeboval doporučení od závodní rady svého podniku, jehož všudypřítomná duše o něm tedy nepřestala ani na chvíli vědět. | train |
Plyšoví medvídci se uvelebili na gauči, na křesle i na kraji postele, plyšoví medvídci byli všude. Jednoho rána zaslechne hluk na zahrádce před domem. Vykoukne z kuchyňského okna a vidí obrovského medvěda, který právě převrhl květináč pelargónií. Ztuhne hrůzou. Vykřikne a zpanikaří. Běží k telefonu a třesoucí se rukou vytáčí tísňové volání. Má ráda obrázky a hračky, ale ne skutečnost. Zastavení " Čas jsou peníze, " tak znělo továrníkovo heslo, a tak pospíchal na další schůzku. S vytrvalostí a ctižádostí vybudoval výnosnou továrnu, opájel se mocí a silou svého vlivu a ve snaze o stálý růst a zisk se nenechal ničím omezovat. | train |
" Kdyby nám ještě mohli sloužit, neprodávali bychom je! " dostalo se mu odpovědi. " Proč mají tak olysalou kůži na hřbetě a na konci ocasu? " ptal se druhý. " Protože si po pár krocích lehnou a my jim musíme bičem takříkajíc vyprášit kožich a pak je taháme za ocas, dokud se zase nepostaví. " Nebylo divu, že nikdo nechtěl osly koupit, a tak se vydali s nepořízenou zpátky. Ostatní bratři se jich vyptávali, co se stalo, a jeho průvodce jim vše vyprávěl. " Proč jsi to udělal? Zhloupl jsi najednou tak, že ani neprodáš osla? Býval jsi přece dobrý obchodník, " pohoršovali se ostatní. | train |
Když se vrátila, řekla mi jenom, že už se nemám čeho bát. Nic podobného se mi už nikdy nestane. Učitel ji o tom ujistil a ona mu věří, a tak jsem se další den do školy zase vrátil. Nevěděl jsem, co můžu očekávat. Nikdo ve třídě se na mě ani nepodíval. A nic se nestalo. Pochopil jsem, že jsem pod učitelovou ochranou a že se učitele všichni bojí. Seděl jsem v lavici a počítal - matematika byla jediný předmět, kde jsem se měl čeho chytit. Ze školy jsem šel stejnou cestou mezi borovicemi jako minule. | train |
Tím ovšem problémy nekončily, neboť se stávalo, že podvyživené slepice nedokázaly ani tu předepsanou normu naplnit, a pak se muselo chodit po úřadech a vysvětlovat a shánět potvrzení a razítka, protože tyhle naturální daně, to byla zatraceně důležitá věc. Stačilo chovat si načerno prase a hrozil trest smrti. Ze všech domácích zvířat jedině slepice liliputky nepodléhaly registraci. Jejich vajíčka jsou tak malá, že ani Němcům posedlým účetnictvím se nevyplatilo je rekvírovat. Když tatínka zavřeli, silně se nám ztenčily příjmy, a proto maminka za poslední peníze nakoupila šest liliputek a jejich miniaturní vajíčka jsme jedli každé ráno k snídani. | train |
I Láďa sem kdysi chodil. Ředitelka je tu pořád stejná, šedovlasá, s drdůlkem vzadu, tu má rád. Vždycky se usmívá, na Láďu nikdy nekřičela a do školky se těšil. Do školy zato chodí nerad. Kdyby nemusel... V rohu zahrady, u plotu, si před pěti lety zasadil pecku z třešně. Vyrostla z ní malá sazenička, která vyčuhuje holými tenkými větévkami ze sněhu. " Řeknu ti tajemství. " Veronika je zvědavá : " Jaké tajemství? " " Podívej, tady jsem zasadil třešeň, když jsem chodil do školky jako ty. " Sestřička si ho prohlíží. " Ty si taky chodil do školky? " No to jsou věci! " A co jsi tam dělal? " | train |
zdálo se mu vždycky, že její bytost je skutečná jen uvnitř hranic věrnosti a čistoty a že za těmito hranicemi prostě neexistuje ; že by za těmi hranicemi přestala být sama sebou, jako voda přestává být vodou za hranicí varu. Když ji nyní viděl, jak překračuje se samozřejmou elegancí tu úděsnou hranici, naplňoval ho hněv. Dívka se vrátila ze záchodu a stěžovala si : " Nějaký chlapík mi tam řekl : Combien, mademoiselle. " " Nedivte se, " řekl mladík, " vždyť vypadáte jako děvka. " " Víte, že mi to vůbec nevadí? " " Měla jste s tím pánem jít! " " Mám tady přece vás. " " Můžete jít s ním po mně. | train |
" Bylo by lepší, kdybyste kurz o 20 stupňů změnili vy! " stálo v odpovědi. Nyní byl admirál viditelně rozzloben. " Zřejmě nevíte, koho máte před sebou! " nechal zaslat odpověď. " Jsme největší loď flotily a doprovází nás tři torpédoborce, čtyři křižníky a několik doprovodných lodí. Ihned uvolněte kurz, nebo zahájíme odpovídající protiopatření! " " Největší lodi flotily, " přišla odpověď, " tady je maják! " IV. Chápat srdcem Volnost Svatební den se blížil a mladá nevěsta byla očividně čím dál neklidnější. " Musíš taky někdy ven na vzduch, abys přišla na jiné myšlenky. Pojď se projít na pláž. To ti určitě prospěje! " vybídla ji matka. | train |
Vystoupal jsem po schodech k němu a on mi vyšel pár kroků naproti. Pohladil mě po vlasech, takže mi bylo hned jasné, že se něco děje, i když jsem netušil co. Mluvil ke mně úplně stejně jako vždycky, ale v jeho chování bylo něco podivného. Nezlobil jsi? Ne... Mamince řekni, že je všecko v pořádku, ano? Ano. Máš na zítřek nějaké úkoly? Mám. Máš všecko připravené na hodinu pana profesora Jiráska? Ano. To rád slyším. | train |
Před puritánskými sousedy malé vesničky, kde si všichni vidí do talíře, jsem se toto citlivé téma snažila zatajit. " Jo, dobře. " " A co Honza? " Svými otázkami byla neodbytná. " Nemáš kafe? " " Ne. Zapomněla jsem ho koupit. " " Víš o tom, že když ho vyhodili z nemocnice, šel dělat prodavače? " Ta má tedy informace. " Oni ho nevyhodili. Jen odvolali. Tohle se tady také ví? " " Samozřejmě, spousta lidí přece jezdí do okresní nemocnice k doktorům. " Pravda. Mohlo mě to také napadnout. " Jakého prodavače? " podivila jsem se. | train |
Znenadání před ním začalo tančit světýlko a z jeho mihotání sem a tam poznal, že mu svítí světluška. Ulevilo se mu a zeptal se : " Řekni mi, světluško : Proč svítíš jenom ve tmě? " " Vy lidé nás vidíte, jenom když je kolem vás tma. Ale my svítíme pořád. Když je světlo, vůbec si nás nevšimnete. Proti slunci ale nic nezmůžeme. " Život po životě Dva roky po narození dcery otěhotněla mladá matka znovu, v jejím lůně rostla dvojčata. Stejně jako se vyvíjela jejich tělíčka, rostlo i jejich vědomí a tu si všimli jeden druhého. Naplnila je radost ze života. | train |
Vídal jsem často zpuchřelé písemnosti, polozetlelé a popsané písmem starodávných plísní. Tyto dopisy však byly poškozené docela jiným způsobem. Jako by se do nich zaťal dráp a rozťal je jediným surovým trhnutím. Babička vzala papírovou tříšť do obou dlaní a tak, jako by mi podávala hrst mincí, mi je pomalu podala. " Co to je? " Vzdychla. " Milostné dopisy mého otce. " S rozpaky jsem shlížel na papírové útržky. " Milostné dopisy? " Zakývala rychle bradou a dojatě stiskla rty. " Tak ty nebudeme číst, " řekl jsem. | train |
Sako princesového střihu a úzká sukně ve světlounce zelené barvě. Dlouhé medové vlasy mám sponkami sepnuté do složitého účesu a v něm zapíchnutou bílou růžičku. Opírám se zády o rudý sametový potah křesla s vysokým opěradlem. Po mojí pravici sedí Marek. V obleku docela ujde. Vlasy má umyté a rozpuštěné. Sluneční brýle pro dnešek odložil. Vedle nás přes úzkou uličku sedí jako sfinga matka ženicha a budoucí tchyně mojí dcery, Erika Pelikánová. Je oblečena podle poslední módy. I když již dávno překročila čtyřicítku, vypadá velice dobře. Vlasy má nakrátko ostříhané a jako vždy pečlivě melírované. | train |
" Neptej se a běž, " řekl mladík. " Jak to se mnou mluvíte? " " Jako s děvkou, " řekl mladík. 10 Šli po špatně osvětleném schodišti : na odpočívadle pod prvním poschodím stála u záchodu skupina přiopilých mužů. Mladík chytil dívku zezadu kolem těla tak, že ji držel dlaní za prs. Muži kolem záchodku to viděli a začali pokřikovat. Dívka se chtěla vytrhnout, ale mladík ji okřikl : " Drž! " Muži to kvitovali s obhroublou solidárností a adresovali dívce několik sprostých poselství. Mladík s dívkou došel do prvního poschodí a otevřel dveře do pokoje. Rozsvítil. Byl to úzký pokoj s dvěma postelemi, stolkem, židlí a umývadlem. | train |
Mluvil, já psala, ani jsem nesledovala hodiny. Zkoušel mě z různých výrazů i slovíček, až se mi zdálo, že to vlastně není tak složité. Potom se otočil zvesela na židli tak, že se dotýkal svými koleny mých. " Tak, to bychom měli. " Přisvědčila jsem a dívala se do jeho tváře s vystouplými lícními kostmi. Nečekaně mě vzal za ruce. " Ještě něco? " Srdce cítím až v krku. Říkám si, na tom přece nic není, že mě drží za ruce. Je to jen přátelské gesto. Přesto se mi krev hrne do obličeje a zrychluje dech. | train |
Má strach, že jí Leoš nemá rád, holčička že je nemocná, protože stále pláče, a ty že jí chceš odloudit manžela. A to, jak se mi zdá, není daleko od pravdy. Víš, že na tebe to dítě žárlí? " Prohlížela jsem si zacákaným okénkem automobilu kolemjdoucí. Nikdo si nás nevšímal. Nevěděla jsem, co na to říct. Vydechovala jsem kouř z plic a snažila se vyhýbat Filipově pohledu. V autě bylo vedro. Slunce se opíralo o kapotu a já se smažila ve vlastním potu. Zatoužila jsem vykoupat se v chladné vodě. Filip vyhodil nedopalek škvírou v okně a prohlédl si můj profil. | train |
Byla to láska, jakých je málo - on jí psal ze zákopů, ona jemu z téhle kuchyňky, kde spolu sedíme. Psali si, jak mohli nejčastěji - dotýkali se slovy. " Opatrně jsem položil hrst rozervaných dopisů na desku stolu, připadalo mi poněkud opovážlivé je dál držet v dlaních. Kolikrát asi tyhle potrhané listy líbal za válečných nocí dávný voják? " Vrátil se váš tatínek z války? " Přikývla. " Ano. A žil s matkou ještě třicet let. " Složila papírová torza zpět do étuje. Srovnala na ní růžovou krajku. " Žili spolu ještě dlouho, a to a jen a jen díky těmhle dopisům. " | train |
ale konec věty už platil jenom cizímu řidiči : " Vás neznám, tak mi to nevadí. " " Na vlastním muži ženě vždycky vadí mnohem víc věcí než na cizím, " ( to byl zas jemný pedagogický vzkaz mladíka dívce ) " takže vzhledem k tomu, že jsme si cizí, mohli bychom si dobře rozumět. " Dívka úmyslně nechtěla rozumět pedagogické narážce, a proto se teď obrátila výhradně jenom k neznámému řidiči : " Co z toho, když se za chvíli rozejdem? " " Proč? " zeptal se mladík. " V Bystrici přece vystoupím. " " A co když vystoupím s vámi? " | train |
Vždy si o nich myslím něco jiného a mám na každou věc zcela rozdílný pohled než ostatní. Jako nedávno, když Leoš přivezl Janičce novou hračku. Jednalo se o žlutou, plyšovou kachničku. " Představ si, " prozradil mi lakonicky, " tuhle kachničku jsem našel na zemi u benzinové pumpy. Ležela pod autem, které načerpalo benzin a odjelo. Pěkná, ne? " Prohlížela jsem hračku ze všech stran. Byla ještě zabalená v igelitovém sáčku a na konci měla připevněnou papírovou cenovku. " Asi ji ten člověk koupil pro svoje dítě a vypadla mu z tašky, " konstatoval Leoš věcně. | train |
Vlídné ruce dosáhnou nejdál, podaná ruka vám může přinést, co chcete, do zaťaté pěsti nenaberete ani doušek vody, nic, nic. Není třeba uvádět další příklady, přijde na ně každý, kdo se trochu zamyslí. Stojí to za to, vždyť kolikrát stačilo použít o trochu jiné slovo a náš život vypadal úplně jinak. Řeknu jen tohle : Jiná slova znamenají jiný život. Svoje blízké vychováváme láskou " Víte, děti... I my odborníci, a možná víc než jiní, " začal vyprávět pediatr K. Z., " žasneme znovu a znovu nad jejich úžasnou přímočarostí, se kterou docházejí tam, kam my nedojdeme. Děti neznají okliky. | train |
Janičku svěřil na dopoledne do opatrování svojí matky, která si kočárek s miminkem vzala nerada do svojí soukromé ženské ordinace se štiplavou poznámkou, že kojit neumí, ať se nikde nezdržuji. Filip sedí po mojí pravé straně. Je též oblečen ve velmi drahém tmavém obleku a má stejně jako Leoš bílou košili i černou kravatu. Jako by se domluvili. Ani on slzu z oka nesetřel. Jen kroutí nechápavě hlavou, jako by se tomu také zdráhal uvěřit. Řečník představil zesnulou - moji dceru - a bez ceremonií přednesl dojemnou báseň. | train |
Můj život by teď vypadal úplně jinak. Start " Nikdy není pozdě - Tohle úsloví zná kdekdo, " řekl V. K., " a užívá ho kdekdo, jenomže kdo ho doopravdy bere vážně? Se slovy bývá potíž : užíváme je, a přitom si neuvědomujeme, že vedle svého běžného významu mají i myšlenkový obsah, který - pokud bychom ho správně pochopili, by mohl změnit náš osud. Existuje tolik vět, které jsou ukazateli, směrovkami na našich cestách - ale my, otupělí a lhostejní, vnímáme jen povrchně a často nepřesně. | train |
V létě 1942 postupovali ještě Němci dále do nitra Ruska a zabírali nová území na severu Afriky, Japonci se vylodili na Quadalcanalu, a já byl dítětem nepřátel třetí říše. Pro strýce Boleslava bylo tedy značně riskantní, když mě vzal k sobě. Navíc mu přibyl další hladový krk a další tělo, které bylo třeba šatit a udržovat v teple. A přece mě u strýce Boleslava přijali jako vlastního. V jejich malém bytě nad konzumem, který jim patřil, jsem se cítil jako doma. Spával jsem na pohovce v kuchyni, a kdykoli to bylo možné, okouněl jsem dole v krámku. | train |
Dlouhou dobu se mi nedařilo usnout, a tak jsem si došla do chladničky pro zelenou láhev svého oblíbeného nápoje. Nalila jsem si vínko do broušené sklenky na tenké nožce a labužnicky popíjela. Po třetí sklence se svět rozvlnil a mně se konečně začaly klížit oči. Nevím, jak dlouho jsem spala, ani co mě vzbudilo. Když jsem otevřela oči, panovalo v místnosti šero. Venku už nepršelo a měsíc v úplňku ozařoval postavu sedící v nohou mé postele. Leknutím jsem se prudce posadila a slabě vykřikla. Pokrývka se svezla z mého těla a odkryla moje pevná ňadra. | train |
Co na tom, že skutečná cena byla mnohem vyšší, hlavně že zbylo na pití, o ostatní se Láďův otec nestaral. Bylo mu jedno, co může nastat, hlavní věc, že měl na pivo. Při první kontrole se na všechno pochopitelně přišlo. Stačil prodat tři rádia a jeden holicí strojek, což mu vyneslo šest měsíců. Už potřetí. A k tomu protialkoholní léčení hned po skončení trestu. Ve výkonu trestu mu aspoň strhávají výživné, takže každý měsíc přinese pošťačka několik stokorun. Podobat se otci by Láďa rozhodně nechtěl. A maminka? Pracuje jako pomocnice v kuchyni, v hotelu Květ, přímo na náměstí. | train |
Zachumlal jsem se až po krk pod peřinu a čekal. Někdy později odpoledne se na schodech ozvaly kroky, jichž jsem se obával. Těžké, dunivé, slévající se do zlověstného dusotu. Dva muži vtrhli bez zaklepání do mého pokojíku. Usmáli se na mě. Na první pohled zaregistrovali skříň odsunutou od zdi, prosmýkli se kolem ní a zmizeli v přístěnku. Slyšel jsem je, jak se tam v něčem přebírají. Teď věděli vše. Jenže když se zas vynořili, nic s sebou nenesli, jen na mě opět vycenili ten svůj úsměv a zmizeli ze dveří. Že by si nevšimli těch brambor? To není možné. | train |
Kratochvílův nápad mi připadal podivný a nerozuměl jsem mu, ale měl jsem strach a příliš jsem nad tím nekoumal. Ten večer jsme byli uvedeni do soukromého salonku vyzdobeného středověkými tapiseriemi. Na několika stolečcích s hvězdicovými mahagonovými nožkami tikaly rokokové sloupkové hodiny z mramoru. Nad námi se blyštěl úchvatný lustr. Židle byly měkce polstrované, sklenice broušené, ubrusy z damašku, příbory ze stříbra a všemu tomu vévodil vznešený pan vrchní. Mí soudcové pocházeli povětšinou z dělnických rodin a v životě takovou nádheru neviděli. I já viděl něco podobného poprvé. | train |
Mnoho lidí z mého mládí je už po smrti nebo žije v cizině, ale čáslavský dům nám v rodině zůstal. Ten odřený kufr s rodinnými pamětihodnostmi, který k domu patří, má teď v péči rodina mého bratra Blahoslava. Skrývá se v něm i v kůži vázaná Bible. Její gotické písmo je už těžko čitelné, a když člověk dolistuje až k nalinkovaným stránkám vzadu, objeví tam rodokmen, který si tam mí předkové po léta přimalovávali. Sahá až k počátku devatenáctého století. Papír zežloutl a inkoust prvních vpisků vybledl do šedava. | train |
Obchodník choval ve zlaté kleci překrásného papouška, se kterým si dokonce mohl povídat. Jednou musel za obchodem do vzdálené země, odkud papoušek pocházel, a tak se ho ptal, jestli mu má něco přivézt. " Jediný dar, který bych od tebe chtěl, je svoboda, " řekl papoušek. " Tu mi ale asi dát nechceš, můžeš tedy aspoň vzkázat mým bratrům a sestrám v pralese, že žiju, i když v zajetí. " Poté, co obchodník vyjednal své obchody, vydal se do džungle a na jednom místě, kde v zelenozlatém světle kroužili pestří ptáci, začal vyprávět o svém papouškovi, který u něj doma žije ve zlaté kleci. | train |
Učitelé prostě nechtěli staré pomůcky vyhodit, a když přišly nové, staré uskladnili, pak na ně zapomněli, obrazy z půdy po několik pokolení nikdo neodnesl. A tyhle staré obrazy bývají někdy pohádkově nádherné. Žáci se na ně měli dívat a učit se z nich, tak byly namalovány dokonale až hypnoticky, aby děti upoutaly. Jsou to celé sbírky měst, krajin, zvířat, historických postav, jsou dost drahé a sběrateli ceněné, zachovalo se jich málo a jejich cena stále roste. Dal jsem tomu školníkovi deset tisíc a on odešel. Víckrát jsem ho neviděl. | train |
SVÍDA KRVAVÁ Kůra : zelenohnědá, na podzim červená Plod : peckovice ( v září a říjnu ) Svída je většinou vysoký keř, dorůstající dvou až pěti metrů. Za přídomek " krvavá " vděčí svým větvím, které se na podzim a v zimě zbarvují do červena. Její černé plody jsou nepoživatelné. OSTRUŽINÍK Kůra : hnědá až zelená Plod : souplodí ( v srpnu a září ) Ostružiník roste takřka všude na krajích lesa. Na jeho větvičkách a šlahounech jsou trny. Bílé kvítky ostružin se objevují hned na počátku léta. Tmavé plody obsahují hodně vitaminu C. TIS Kůra : červenohnědá Plod : bobule ( v září ) Tis je vždyzelený strom nebo keř. Roste velmi pomalu. | train |
Tak mohu s vámi počítat? " Jeho oči se na mě prosebně zadívaly a náhle byly příliš blízko mých. Odolala jsem nutkání políbit ho mateřsky na tvář. Žádné city k sobě nechováme. Ani příbuzenské, natož nějaké jiné. " Můžete. " Minula jsem ho a zachrastila klíči, které jsem vzala na stolečku. Stál za mými zády. " Proč jste mi začala vykat? " Pomalu jsem se otočila, pohrávajíc si svazkem na zrezlém kroužku. " Jste doktor. " " Ale jsem také váš zeť. " " Ano. " " Můžete mi tykat. " Nevím, co mě to napadlo. Byl to jen takový okamžitý impulz. " Jedině když mi budete tykat také. " Rozehřál se jako sluníčko. " Rád. " | train |
A... potom jsem si vzal papír a tužku. Začal jsem si dělat seznam věcí, které ještě musím stihnout. Až mě udivilo, jak chladnokrevně jsem si počínal. Zapisoval jsem si jednak věci příjemné a jednak věci nutné, od toho, že se musím NAPOSLEDY zajet podívat do Českého ráje - ještě jednou - až po zaplacení činže. Nechtěl jsem tady nechat ani dluh, který bych měl, že bych něco krásného nestihl - ani dluh finanční. Seznam rostl - těch věcí, které jsem ještě nestačil nebo nesplnil! Když má člověk před sebou celý život, všechno je v dálce, všechno ještě přijde... | train |
Krásná jako růžové poupě vešla do pokoje a podala soudci dva holoubky. Chtěl si je vzít, ale dívka holoubky pustila, ptáci zatřepetali křídly a uletěli otevřeným oknem do širého světa. Byl to dar, a nebyl to dar. " Tak, panenko, jestli chceš, můžeme mít svatbu, " řekl soudce. " Ale mám jednu podmínku. Ty jsi moudrá, ale i já mám svůj rozum. Určitě uznáš, že by nedělalo dobrotu, kdyby ses mi pletla do řemesla. Proto ti ještě před svatbou říkám, že jestli mi budeš někdy mluvit do mých věcí, vrátíš se k otci. " Dívka souhlasila, a tak šli rovnou k oltáři. | train |
" Pojď sem, podívám se sama! " Máša vstává, noha podklouzne, shýbá se, aby se obula, a pak jde ke stolku. Učitelka čeká. V kapse nic. V druhé - taky nic. A na dlouhé výslechy už naštěstí není čas, zvoní. Je přestávka. Máša hladí ožvýkaný lísteček, kde se už písmo skoro rozpilo. Zamyšleně trhá lísteček na malinké kousíčky a hází je pootevřeným oknem, kterým se o přestávce větrá. Útržky se rozletují jako vločky sněhu. Pak vezme svou svačinu a jde k Láďovi. " Na, chceš kousnout? " Láďa se zahryzne a ani nepoděkuje. Robinzon a robinzonka... Probudil ho pocit chladu. Otevřel oči a rozhlédl se. | train |
Na podzim roku 1938 získal Hitler po mnichovském diktátu Sudety a všem bylo jasné, že je pouze otázkou času, kdy zhltne i zbytek osekaného Československa. Naši staří rodinní přátelé Koukolovi odjeli do Švédska a do Anglie, kde měli nějaký majetek. Brzy nám vzkázali, abychom se vypravili za nimi, že nám v začátcích pomůžou. Nabídli naší rodině nový pohodlný život v cizině. Matka by bývala odjela ihned, ale otec byl zásadně proti. Neopustí přece svou zemi, když je jí nejhůř. V Čáslavi se narodil, v Čáslavi žije a v Čáslavi i umře. | train |
Sál byl výjimečně prázdný, jen tahle dáma v něm seděla a upíjela maličkými doušky svou vídeň. " Vypravěčka se odmlčela, v duchu ohledávala dávnou vzpomínku. " Víte, já jsem nikdy neměla babičku. A v tu chvíli jsem cítila k té staré dámě něco rodinného - jako bych byla její vnučka, a moc mi vadilo, že je na světě někdo tak hrozně smutný jako ona. Chtěla jsem jí říct něco hezkého, jenže jsem vůbec nevěděla co, a tak jsem se na ni aspoň usmívala. Pak jsem viděla, jak jí po napudrovaných tvářích stékají slzy a kazí pracné líčení. Seděla dlouho, i když už dopila. | train |
Jak říkala : až umřu, stejně to nikdo nebude číst a stejně se to všechno vyhodí. A tak jsem ji jednoho dne navštívil. Pil jsem kávu z tenkostěnného starožitného hrnečku a probíral se krabicemi s písemnostmi. Vždycky, když se pustím do takového listování, jako by kolem mě stáli lidé dávno zmizelí, dávno pohřbení lidé. Jako by se vraceli, přivábeni dotykem, který zavadil o jejich neviditelné existence. Bral jsem do ruky fotoportréty na tvrdých kartonech, jaké se pořizovaly v ateliérech předminulého století. Díval jsem se do očí lidem, na něž zapomněli už i jejich potomci. | train |
" Moje dcera? " ptám se zcela nechápavě, protože se mi tahle zpráva zdá neuvěřitelná. " Ano. " " To není možné. V sobotu ráno jsem s ní mluvila. " " Doopravdy? " " No jistě. Nejsem blázen. Nemám vidiny. Co se jí stalo? " " Nevím přesně. Prý nešťastná náhoda. Upadla tak nešikovně na stůl v kuchyni, že narazila spánkem na jeho roh. Zemřela dnes dopoledne na krvácení do mozku. " " To není možné! " " Nic jiného nevím. Převezli ji ještě ten den vrtulníkem do Prahy. Ještě žila. Snažil jsem se tě sehnat. Moc mě to mrzí. " Valentýnina torna mě v bytě fascinovala. Stála jsem v horní kuchyni a pečlivě se rozhlížela. | train |
Na nohou punčochy s krajkovými podvazky a místo obvyklých kalhotek tanga. Musím jít přece s dobou. Okolo krku se mi vyjímá masivní zlatý řetízek, na němž je zavěšená již dříve zmiňovaná Madona s Jezulátkem v náručí. Dědictví po mojí babičce, které nikdy neodkládám. V uších se mi pohupují zlaté náušnice zdobené krvavými rubíny, tvořící soupravu s náramkem na mojí levé ruce. Dárek od mého prvního manžela k výročí svatby. Četné prsteny ze žlutého kovu jsem doma pečlivě uložila do vyřezávané hrací krabičky, aby vynikl můj snubní prsten. Ponechala jsem si pouze úzký kroužek s jiskřivým briliantem. | train |
Naučil jsem se číst lidem myšlenky a uhadovat jejich nálady dřív, než si oni sami dokázali srovnat v hlavě, co vlastně chtějí. Všiml jsem si, že lidi často nevěří příliš tomu, co dělají, a že je často větší či menší propast mezi tím, co si o sobě myslí a jací ve skutečnosti jsou. Tehdy jsem to nevěděl, ale teď je mi jasné, že moje putování s kufrem mi dalo dokonalou průpravu pro mou budoucí profesi. ŽIVOTNÍ VZOR Protože po mém bratru Pavlovi šlo gestapo, nikdy nechtěl moc dlouho zůstávat na stejném místě. | train |
Zastavili na vyježděném sněhu před barokním horským kostelem. Z komína nového hotelu nesl vítr až k nim vůni páleného dřeva a čerstvého uzení. Horská obec se pomalu probouzela. Profesorova dlouhá postava se narovnala, zapnul si kabát až ke krku, navlékl rukavice a rázně zamířil rovnou ke dveřím hotelu. Absolvent ve vojenském samozřejmě kráčel za ním, jako by plnil rozkaz vysokého důstojníka, bez odmluvy. " Horký čaj s citrónem, " objednal profesor hned ode dveří restaurace. Odložil rukavice i kabát na volný věšák - byli ostatně prvními časnými hosty, právě otvírali. Černovlasá servírka chystala stolky ke snídani pro stálé hosty, chrastila příbory a talířky. | train |
Vzpomínala jsem na své příbuzné v Čechách a byla jsem tak osamocená - k tomu jsem cítila velkou úzkost o dítě, které jsem čekala. Narodilo se ale krásné, zdravé děcko. Krátce po porodu jsem seděla se svou spolurodičkou na chodbě, před nemocničním pokojem, pily jsme čaj a já se snažila porozumět její angličtině. A vtom se to stalo : porodnice dostala zásah německou pumou. Všude rachot, úpění, kouř, tak si člověk představuje konec světa. Do toho křik, jednak rodiček a mladých žen, jednak dětí, bylo to úděsné a já se rozeběhla do pokoje, kde ležel můj syn. | train |
Též se nezdá nijak vyvedený z míry, jelikož i on už tuhle proceduru jednou podstoupil. Pro nás oba nastává druhá životní epocha. Za svědka mu jde nějaký kamarád ze školy. Je to lékárník, pracující v místní apatyce, malý, podsaditý blondýn se širokými rameny a stříbrnou pecičkou v levém uchu. Starosta městského úřadu, který nás oddává, hovoří dlouze a únavně o důležité úloze manželství, na kterou se dnes už zapomíná a která nehraje podstatnou roli v životě spousty lidí. V mém však ano. Kdysi jsem se vdávala z trucu a mladické nerozvážnosti, což se mi náležitě vymstilo. | train |
Tetřev hledá v podrostu červy, hmyz a jedlé bobule. Babočka admirál poletuje nad malinovými a ostružinovými keři. Rád mlsá šťávu přezrálých plodů. V mraveništi panuje čilý ruch. Jen kuna je sytá a unavená, protože nejraději loví v noci. BOROVICE Kůra : červenohnědá, rozpraskaná Plod : šiška ( v říjnu a listopadu ) Borovice je velmi nenáročná. Daří se jí i na písčitých půdách a na skalách. Její dlouhé jehlice vyrůstají vždy po dvou na takzvaných brachyblastech. Šišky borovice potřebují tři roky na to, aby dozrály. Neodpadávají. MODŘÍN Kůra : šedá, šupinatá Plod : šiška ( od září do listopadu ) Modřín je častým stromem v Alpách. | train |
Tento vesmírný pád nemohu skutečně přežít. Naproti mně cvakly dveře a na chodbu vyšla dívka s mahagonovými vlasy, střiženými na dlouhém štíhlém krku do špičky. Věnovala mi lhostejný pohled a otočila se ke mně zády, aby se obula. Vzápětí se zvedla a v náručí držela asi šestiměsíční dvojčata, zřejmě chlapce, neboť měla modré pletené čepičky a modrobílé teplé dupačky. Jeden z chlapců se stále tak vrtěl, že dívka musela vyvinout veškeré úsilí, aby obě děti udržela. Došla ke zdviži a pokoušela se loktem otevřít dvířka. Stojím strnule a zadumaně mladou paní pozoruji, když se ke mně obrátila s prosbou. | train |
A nejen u jedné kostky, ale u všech z poslední dodávky. Rozezleně jel k sedlákovi a obvinil ho z podvodu. Ten se ale vinen necítil a jenom řekl, že udělal všechno stejně jako vždy a nic na tom neměnil. " Uvidíme se u soudu, " křičel vztekle pekař a pospíchal k rychtáři, aby vznesl žalobu. Rychtář nechal obviněného předvést k výslechu. " Těší mě, že jsi tak klidný, " řekl sedlákovi, " ale vznesené obvinění musím brát vážně. Tato váha jasně ukazuje, že tvoje kusy másla váží jen dvě a půl libry místo tří liber, jak zněla dohoda. " | train |
Postavili jste Dona Juana a smrt do protikladu. Čirou náhodou a nedopatřením jste tak vystihli podstatu věci. Hleďte. Don Juan zápasil s nemožným. A to je právě velice lidské. Zato v říši Velkého Sběratele není nic nemožného, protože je to říše smrti. Velký Sběratel je smrt, která si přišla pro tragédii, pro drama, pro lásku. Smrt, která si přišla pro Dona Juana. V pekelném ohni, kam ho poslal komtur, je Don Juan živ. Ale ve světě Velkého Sběratele, kde vášně a city poletují prostorem jak peří, v tom světě je navždy mrtev. | train |
Muž zpozoroval, že si někdo žádá jeho pozornost a výraz jeho tváře se změnil náhle jako mávnutím kouzelného proutku. Když uslyšel, že pán v autě hledá místo k přenocování, byl najednou laskavost sama. " Vzácný pane, " řekl příjemným hlasem, " hostinec, kde si lze pronajmout pokoj, tady široko daleko nenajdete. Cizinci sem zabloudí zřídka, nevyplatí se to. Ale bylo by mi potěšením, kdybych vám mohl nabídnout svůj skromný příbytek. Tam byste měl sám pro sebe jeden malý pokoj. Nikdo vás nebude rušit a pro mě by bylo velkou ctí, kdybych vám mohl udělat radost a pomoci v nouzi. | train |
Valentýno, představ si, jak se staráš o dítě, v tvém věku! Celý život máš před sebou! " Valentýna se rozeštkala nanovo. " Podívej, holčičko, " řekla jsem konejšivě, " jednou jsme se už rozhodly, že to dáme pryč, tak za svým odhodláním stůj. Musíš přece také dodělat školu. " Povstala jsem. Musím ještě oběhnout pacienty s výběrovou dietou. Tohle všechno se stalo nachlup před dvěma lety. Valentýna podstoupila umělé přerušení těhotenství, dokončovala školu a s Leošem jsem ji už nikdy neviděla. Honza u mě v domě zazvonil, když jsem to nejméně čekala. Zrovna jsem se vyšplhala z vany, vlasy splihlé a nalíčení nulové. | train |
Několik tváří se na něj šklebí, Lída z první lavice dokonce vyplazuje jazyk, ale tak, aby ji učitelka neviděla. Ve třídě je hluk. " Tak dost a ticho! " křičí učitelka. " Pojď k tabuli! " Láďa jde loudavě řadou, Máša má sklopenou hlavu, ani se nepodívá. Najednou na něho padá smutek. Postává u tabule a přešlapuje, mlčí. " Co jsem vykládala? " Ticho. " Kdo byl Jan Žižka? " Zase ticho. " Jak ve středověku obléhali města? " za setmění šplhají po strmém srázu vzhůru. Ale na hradě už o nich vědí. Láďa je spatřil z pozorovatelny na štíhlé věži, jež trčí majestátně nad údolím. Připraví křižákům pěkné uvítání! | train |
Ta doba pro mě zůstávala jen jakousi vzdálenou absurdní vidinou, podivnou směsicí děsivých, ale i nádherných vzpomínek. Narodil jsem se ve středních Čechách v městečku Čáslav přímo na masivní dubové posteli svých rodičů. Psal se rok 1932 a ta postel stála v patrovém domku, který tvořil roh dvou prašných uliček nedaleko od místního nádraží. Okna shlížela na jedné straně do malého parčíku se stříbrnými smrky a duby a na druhé straně na cihlové domky s béžovou omítkou, které stály za okrasnými ploty v zahrádkách s květinovými záhony a ovocnými stromy. | train |
Byl zářivý jarní den a básník s tváří havrana nás přijal v pokoji se staženými roletami. Svítila tu jediná lampa, která vrhala na zdi expresionistické stíny. Holan mi připomínal jezevce, ale byl přátelský a zajímal se o to, co děláme. Když jsme sebrali dost odvahy a požádali ho, jestli by nám něco nepřečetl, zdál se být polichocen. Své složité, drsné, hluboce spirituální verše přednášel civilně, bez jakékoli teatrálnosti a bombastičnosti, a přitom s obrovskou procítěností. | train |
" Tady je ten úkol, který máte splnit, drazí pánové, " řekl král. " Kdo dokáže tyto dveře otevřít, toho jmenuji správcem. Klíč k tomu zámku se ale bohužel ztratil. Takže, chce to někdo zkusit? " První komoří předstoupil, důkladně si prohlédl zámek a kroutě hlavou ustoupil stranou. Ceremoniář, muž ze staré školy, si vyčistil monokl a posunkem odmítl. Polní maršál radil ustřelit zámek houfnicí. Astrolog mumlal cosi o nepříznivé konstelaci. Dvorní matematik začal provádět výpočty a štolba chtěl dveře vytrhnout z pantů dvanácti páry koní. | train |
Doktor T. se zahleděl do krbu, kde za tichého praskotu řeřavěla a dohasínala polena. " Jeho předkové byli rybáři odnepaměti a málokdo z nich zemřel doma v posteli, většinou zahynuli v mokrém loži, jak se tam říká smrti ve vlnách. Manželky, matky a dcery se při každé bouři, kterou trávili jejich blízcí na moři, bály, že už nikdy nespatří své milované - a nebylo divu, pobřeží je tam zlověstné a nebezpečné i pro toho, kdo je dobře zná. Aby se rybářům usnadnila práce, dělávalo se ledaco : na pobřeží se zapalovaly ohně pro navigaci, zpravidla jezdívalo několik člunů současně, aby se mohly podporovat. | train |
Láďa jezdí rychle, kluziště přejede z jednoho konce na druhý v mžiku. " Hele, slyšíš? " Pavel, spolužák ze sousední třídy, ho tahá za rukáv. Bydlí vedle v domě a někdy chodí společně bruslit. " Je to pravda, že tvýho tátu zašili? " Láďa se otočí a tváří se nechápavě. " Prej ho zavřeli. " " Kdo ti to povídal? " " Táta. Vypravoval mámě, že ráno viděl, jak si pro tvýho tátu přijeli policajti a jak ho odváděli do auta. " " A kdy? " " Dneska ráno. Ty to ještě nevíš? " " To je blbost. " Láďa pokrčí rameny a rozjede se napříč kluzištěm, jakoby ho to vůbec nezajímalo. | train |
A je tu konečně příjemná nálada, projevující se zálibnou žvanivostí všech, zejména však primáře, který poslouchá své vlastní průpovídky zamilovanýma ušima. Až v průběhu večera ( a zde vlastně teprv začíná náš příběh ) lze zaznamenat jisté napětí : Alžběta pila víc, než by se slušelo na sestru, která má právě službu, a začala se nadto chovat vůči Havlovi s vyzývavou koketností, která se mu příčila a vyprovokovala ho k napomínavé invektivě. Havlovo napomenutí " Milá Alžběto, já vás nechápu. Denně se ryjete v hnisajících ranách, pícháte stařečky do svrasklých zadků, dáváte klystýry, vynášíte mísy. | train |
dívčina ruka se nesměle, dětsky dotkla jeho ruky : dotkla se, stáhla, zase se dotkla a pak se ozval prosebný, vzlykavý hlas, který ho oslovil důvěrným jménem a říkal : " Já jsem já, já jsem já... " Mladík mlčel, nehýbal se a uvědomoval si smutnou bezobsažnost dívčina tvrzení, v němž neznámé se definuje týmž neznámým. A dívka přešla brzy ze vzlykotu do hlasitého pláče a tu jímavou tautologii opakovala ještě nesčetněkrát : " Já jsem já, já jsem já, já jsem já... " Mladík začal přivolávat na pomoc soucit ( musil ho přivolávat z dálek, protože nablízku nikde nebyl ), aby mohl utišit dívku. | train |
" Idiote! " křičel továrník, uvědomil si, že když ostatní selhali, musí jako vždy všechno udělat sám a pospíchal za mistrem. Tak rychle neběžel už celá léta a když se k mistrovi přiblížil na dvacet metrů, zavolal : " Zastav se konečně! " Ale mistr klidně pokračoval dál. " Tak stůj přece! " křičel podnikatel a ačkoli teď mohl mistra pohodlně dohonit, zdálo se, že se vzdálenost mezi nimi nezmenšuje. " Zůstaň stát, ať si s tebou mohu promluvit! " znovu zakřičel továrník. " Já stojím klidně, " odpověděl mistr. " Kdo nestojí, jsi ty! Ty se zastav. " Asi mě chce vodit za nos, pomyslel si podnikatel. | train |
Prostě se nám nezdálo možné, aby zničehonic každý začal pracovat podle svých schopností a nechal si platit podle potřeb, že by ti schopnější a silnější dělali ochotně a rádi na slabé a neschopné, že by revoluce šmahem potlačila v člověku touhu prosadit se v konkurenci. To jaro byl náš hotýlek Rut společně se všemi hotely v zemi znárodněn jako nástroj kapitalistického vykořisťování proletariátu. Nic nevadilo, že jsme neměli žádné zaměstnance a že šlo pouze o sezonní zařízení. Nechali mi ale dočasně k užívání jeden pokoj, protože bych neměl kam jít. Když začaly prázdniny, vypravil jsem se tam. | train |
Přecházeli jsme přes vratký a kluzký dřevěný mostek, když mě kdosi zezadu strčil a já skončil v ledové tříšti potoka. Učitel zuřil. Kluky, co šli za mnou, bez výjimky zfackoval a pak mě poslal domů, abych se převlékl do suchého. Pospíchal jsem domů, mokré šaty mi přimrzaly k tělu a v botách mi čvachtala ledová břečka. Do německé školy jsem se už nikdy nevrátil. Když jsem došel do hotýlku Rut, zastihl jsem matku, jak zuřivě nadává Rekovi. Sudety se mu zajídaly stejně jako mně, což dal najevo tím, že německému pošťákovi roztrhl nohavici. | train |
Nelákala ho ani válečná tažení do Libáně a rvačky s místními kluky, kteří chodili do jejich školy a s nimiž je odjakživa pojilo klukovské nepřátelství, mnohokrát potvrzené a přenášené z generace na generaci. Mnohem raději teď chodil sám. Nebylo dne, aby hned ze školy nevyrazil někam za město, nejčastěji však ke Korunní hůrce, která připomínala obrovitý kotel měsíční krajiny, anebo se proplétal skalami pod hradní zříceninou. Vydržel sedět pod boční, nejzachovalejší hradní zdí, na vysokém náspu, odkud skála spadala prudce dolů k jednokolejné železniční trati. | train |
" Rychle si ji přines! Ať máš něco, co tě ochrání před zimou! " Zoufalý ze své bídy skočil učitel do rozbouřené vody a ruce pevně zatnul do kožešiny. V tom se medvěd ohnal tlapou a učitel se rázem ocitl ve velkém nebezpečí. Děti na břehu pozorovaly dramatické představení a protože se bály o učitelův život, křičely : " Rychle, rychle, přines kůži! Jestli to nedokážeš, pusť ji, nebo tě to bude stát život! " " Já bych tu kůži pustil, " volal učitel, " ale ta kůže nechce pustit mě! " Umění ustoupit | train |
Chtěla se vzepřít, chtěla utéci ze hry, nazvala ho křestním jménem, ale on ji hned okřikl, že nemá právo ho nazývat tak důvěrně. A tak nakonec ve zmatku a vnitřním pláči poslouchala, předkláněla se i dřepala podle mladíkových přání, salutovala a zase se kroutila v bocích, aby mu předvedla twist ; tehdy při trochu prudším pohybu sklouzl pod její nohou ubrus a málem upadla. Mladík ji zachytil a strhl na postel. Spojil se s ní. Zaradovala se, že konečně alespoň nyní skončí nešťastná hra a budou to zase oni dva, takoví, jací byli a měli se rádi. | train |
" Tomu, kdo se modlil v mešitě, bylo původně souzeno, že mu toho dne na hlavu z lešení spadne vozík plný cihel, což by ho nepochybně zabilo. Ale protože byl vytrvalý a šel do mešity, Pán světa se slitoval a ránu osudu zmírnil. " " Tomu druhému bylo souzeno, že ten den najde peněženku s tisíci dináry. Kvůli jeho chování náš Pán ale rozhodl snížit nález o devět set dinárů. " Teorie Po deseti semestrech ukončil mladý muž studium psychologie s výsledkem " summa cum laude. " Byl přesvědčen, že o chování lidí už ví všechno. | train |
Možná jedinou, ale správnou. Ještě stále však zbývá jedna možnost - vrátit se. Ale rozhodl se, a tak zůstane, zůstane tady. Kráčel jistým krokem po rozbahněné, zvlhlé cestě, svíral hůl, o niž se neopíral a kterou vlastně ani nepotřeboval. Cítil, že se mu poněkud chvějí ruce. Nevěnoval tomu však pozornost. Chvíle, kdy ho takové zjištění rozrušilo, již patří minulosti. V životě, který teprve začal, mu to nevadí. | train |
Ano, skutečně měl takový dojem, znal takovouhle zimní atmosféru jen z barevných pohlednic a kalendářů, prakticky nevyjížděl z Prahy, leda služebně. Scenérie ho uchvátila. Pryč jsou všechny přednášky a kongresy, dlouhé hodiny na klinice! Pryč je kamenné město. Barva obzoru se měnila, bledla a světlala. I sníh se tu bělal jinak než dole, v údolí. Nešpinil ho popílek ani prach z komínů. Hranice shrnutého sněhu podél cest jistě přesahovaly metr. " Není vám zima? " zeptal se profesor svého souseda, který se pohroužil do myšlenek a snad i trochu pospával. " Prosím? " " Máme dost času. Napadlo mě, že jste také nesnídal. | train |
Zadívala se oknem na temnou oblohu, na hvězdy, které jen sem tam prostříbřily noc. " Otec tehdy nosíval matčiny dopisy pořád u sebe, byl zamilovaný a daleko od domova. " Chovala krabičku v rukou a lehce ji hladila. " A vzal si ty dopisy do náprsní kapsy, i když šel do útoku. Vy asi nevíte, jaké to byly hrozné útoky za první světové války. Vojáci leželi v zákopech naproti sobě třeba celé týdny, a pak najednou dostali povel... " Díval jsem se na fotografii jejího otce ve vojenském, na hubeného mladíka s úzkými rty. "... a museli vyběhnout. | train |
Zdálo se mi, že ona vidí za oponu, vidí do zákulisí života a právě to ji plní oním jasným klidem. Když jsem s ní byla, jako bych i já viděla do onoho zázračného a spravedlivého zákulisí, v těch chvílích jsem byla vděčná, že žiju a že mohu odejít po svých nohou k někomu, kdo mě potřebuje, pohladit rukou toho, koho miluji, že mám někoho, koho mohu políbit, obejmout... Že mohu žít tak, jak žijí ostatní, a že mohu zároveň vidět svět jako tahle dívka, která nemůže odejít z pokojíku jinak než v myšlenkách. | train |
Zde mne zlatý pramínek zakrátko podivuhodně spojí s hlínou, trávou a zemí. Neboť, Flajšmane, z prachu jsem vzešel a do prachu se teď alespoň částečně navrátím. Přírodní močení je nábožný obřad, jímž slibujeme zemi, že se do ní jednou navrátíme celí. " Když Flajšman mlčel, otázal se ho primář : " A co vy? Šel jste se dívat na měsíc? " A když Flajšman dál zarytě mlčel, primář řekl : " Vy jste, Flajšmánku, velký lunatik. A já vás mám právě proto rád. " Flajšman vnímal primářova slova jako výsměch, a chtěje být odměřený, řekl na půl úst : " Nechte měsíc na pokoji. Přišel jsem také močit. " | train |